Motivován článkem
o novinkách na našich sjezdovkách jsem se rozhodl toto téma trochu
rozšířit.
Přece jen se venku zkracuje den, prodlužují se fronty před pneuservisy
a svítící rampouchy nad supermarkety též nenechají nikoho na pochybách.
Ano, zima je tu! Někteří tiše doufají, že pod stromečkem najdou kromě oříšků
a jablíček i ski. Jiní začínají teoretickou přípravu na archeo-výpravu
do sklepa, jejíž cílem je objev lyží. Rád bych se pokusil být nápomocen
jak ve výběru hardware, tak ve výběru destinace:
Hardware se dělí na nezbytně nutný, na HW užitečný a na lifestyle HW.
Mezi naprosto nezbytný hardware se jednoznačně řadí nějaký druh prkna upevněný
k noze. Velká část populace volí sjezdové lyže. Dnes nejčastěji carvingové.
Další v pořadí jsou běžky a snowboard. Záměrně vynechávám exotičtější prostředky
pro pohyb po sněhu jako jsou sněžnice, skokanské lyže, sáňky nebo sněžné
skůtry. Asi největší chybou, kterou pozoruji i ve svém okolí je přesvědčení,
že lyže dělaj lyžaře. Tedy čím dražší raceravery, tím líp. Ono to platí
obráceně. Pokud závodíte, tak na funcarverech nevyhrajete. Ale koupě ostrých
závodních slalomek vás od lyžování spíš odradí, než motivuje. Sám jsem
vloni vyzkoušel na mírném svahu a čerstvém sněhu měkčí lyže a byl
jsem nadšený.
V první fázi tedy doporučuji zdravou dávku sebereflexe a zhodnocení
svých schopností. Není nic smutnějšího, než potkat metrákovou vílu almárku,
jak na závodních běžkách a v botech na skating válcuje pozadím v elasťácích
mladé smrčky.
Ve druhé fázi je třeba mít hodně štěstí. Vstoupíte totiž v obchodní
kontakt s prodavačem. Pozor na řeči typu: „Tohlencto sou závodní slalomky,
pane! Ty sou celý z karbonu! Pro vás za deset tisíc i se závodním vázáním...“
Chápu,
že prodavač si chce vydělat, ale taky by se vás měl pokusit nenasrat, aby
příště vaše kroky vedly znovu k němu. Je obecně známo, že až na vyjímky
karbon patří u lyží spíše do nižších kategorií a nápis „race“ neudělá závoďák
ani z Ochcáfky TDI.
Stručně řečeno: Top modely bývají sendvičové konstrukce, kde má hlavní
slovo dřevo a titanal – prostě prkno a plech. Nejlevnější modely mívají
CAP konstrukci vyplněnou grafitovou pěnou. Pokud tedy uvážíme, že na lyže
jezdíme když je hezky a sjezdovka je upravená, nemá cenu brát si tvrdé
závodní slalomky určené na vymrzlý slalomový svah. Ani obřačky na louku
za vsí nejsou optimální. Navíc závodní lyže mívají velice tenké hrany,
takže při intenzivnějším ježdění (a samozřejmě broušení) vydrží tak maximálně
dvě sezóny. Stejně tak i boty by měly být pevné a při nákleku by se neměly
rozšklebovat jak punkerovy půllitry, ale na druhou stranu v nich chceme
vydržet celý den. Trocha pohodlí neuškodí. Dost pomůže, pokud si před začátkem
zimní sezóny párkrát omačkáte nohy třeba při čtení DF. Zní to jako klišé,
ale seřízené vázání je opravdu důležité. Určitě to potvrdí ti, kteří zažili
sundavání lyžáku z nohy se spirálovou zlomeninou. Já jsem zatím o tento
zážitek ochuzen. Pokud vám po naměření vaší váhy a šířky tibie vyjde
hodnota vypínací síly okolo devíti, kupte si vázání alespoň s hodnotou
deset. Časem se může vázání unavit, nebo váš skill stoupne a pak se bude
často stávat, že k dolní stanici přiběhnete jen v přezkáčích. Dnes je situace
v českých obchodech bohužel malinko podobná situaci v autobazaru. Prý existují
solidní ale já je neviděl.
U běžek stojí za zvážení, zda chcete chodit po lese, běhat ve stopě,
nebo bruslit. Jen pozor na to, že širší backcountry běžky se nevejdou do
strojové stopy. V případě běžek existují dva nesmiřitelné tábory. Konzervativní
milovníci modrého Swixu V40 Blue Extra a takzvaní šupináči. Rozdíl hledejte
na spodní straně běžky. Buď si nastudujete teorii mazání skluzným a stoupacím
voskem a povezete ssebou vosky (případně i klistr) pro různou teplotu,
nebo budete mazat stejně jako sjezdové lyže a ve střední části budete mít
tulení pás nebo šupiny. Oproti klasickým běžkám je třeba u protismyku volit
správnou tuhost lyže, aby nedrhl a dát pozor na kameny. Protismyk se totiž
nedá opravovat. Myslím, že hlavně pro pohyb v přírodě vítězí šupiny. Jen
z jara si pro jistotu přibalte klistr.
Pro sportovce trpící Alzheimerovo chorobou slouží voskovací stroje přímo
na sjezdovce
V další fázi přicházejí na řadu hůlky, brýle, přilba a pod. Tedy HW
užitečný. Hůlky kupujte lehké a líbivé, dnes slouží především k bodání
do lidí, odstrkování ve frontě a k opírání se při provozování zewlingu.
Přilbu a brýle kupujte najednou. Brýle by měly pasovat jak na xicht, tak
do helmy. Za brýle se dá utratit spousta peněz. Absurdnost takové investice
si ale uvědomíte až ve chvíli, kdy vás vezme přes úsměv kotva nebo slalomová
tyč. Takže doporučuji se držet tak někde okolo 1k.
Do Lifestylové kategorie patří zbylé oblečení. Takže výběr nigga-bundy,
čepice s čírem nebo soblíma parůžkama nechám na vás.
Poněkud jiná situace nastává v případě snowboardu, kdy samotné prkno
někteří jedinci přesouvají do kategorie Lifestyle HW. A podle toho vypadá
i jejich chování na svahu. Tím se ale dostáváme k další kapitole:
Ve výběru terénu nalezneme analogii s výběrem lyží. Lyžování na Plateau
Rosa, nemusí být jednoznačně lepší, než vlek u vás za domem. Často se mi
stane, že začátkem sezóny narazím na menší areál, kam ještě nedorazil nápor
lyžařů. Za loňský rok můžu jmenovat třeba Mitterdorf na Šumavě nebo Mladé
Buky v Krkonoších. Volte proto podle situace, počasí a požadavků. Někdy
opravdu i míň může znamenat víc.

Nejsmutnější moment, tedy nákup jízdenky, si můžeme zpříjemnit vyžádáním
bezdotykové jízdenky (obvykle proti malé záloze). V zahraničí celkem běžná
věc, v Čechách na vás budou koukat jako na trotla. Světlou vyjímkou budiž
třeba Horní Mísečky, kde používají pouze bezdotykové jízdenky. V lepším
případě jdeme na vlek, v horším do fronty. Během nástupu na vlek dojde
k první „mezirasové“ konfrontaci. Nerudnější pohůnci dbající na bezpečnost
provozu vás budou napomínat, že máte tvořit dvojice, případně na někoho,
kdo si dovolil přijít bez partnera, počkat. Je to trochu absurdní situace,
protože jste zaplatili stejně jako ti, kteří dvojici tvoří nebo snowboardisti,
kteří ve dvojici jezdit neumí. Další konfrontace s menšinou (snowboarďáci)
nastane při vystupování z vleku. Na rozdíl od běžného lyžaře se velká část
snow-gangstaz svalí bez varování přímo vám pod nohy. Z části si to žádá
snb-culture a zčásti se jedná o neschopnost souvislé jízdy. Moment, kdy
jde veškerá sranda stranou ovšem nastává ve chvíli, kdy překližky (snb-nigga
gang) otisknou své black asses uprostřed sjedovky, nejlépe pod horizontem.
Pro „fakt vostrýho týpka na snowbiči“ totiž jiný místo na sjezdovce neexistuje
– nejni přece nějakej přizdisráč! Zde existují v zásadě dvě řešení: Symptomatické
a kauzální. Buď zkrátka máte víc rozumu a před horizontem si dáte pozor
a pokusíte se nikoho nesetnout hranou lyže, nebo se pokusíte pedagogicky
působit. Tuto metodu rozpracoval můj kamarád, kdy vždy jeden lyžař brzdí
prudce nad horizontem a druhý vyhodnocuje dopad pedagogické činnosti. Samotné
vás asi napadne úskalí této metody. Přesto bývá poměrně účinná.
Na sjezdovce nemusíte potkat jen rolbu.
Lyžování může končit různě. Běžkař konečně najde cestu z lesa, případně
i zaparkované auto, závodník jde sklidit tyče, snowboardista začne cítit
chlad a vlhko na řiti a rekreační lyžař pálení steheních svalů. Následně
nasedneme do přepravního prostředku, nebo se zúčastníme, stále více populárního,
„Apre Ski“. S tímto druhem zábavy někteří začínají paradoxně ještě před
nákupem skipasu, něteří je následují v poledne a zbytek se sejde pod obřím
slunečníkem odpoledne. O co jde? Zpravidla pod desetimetrovým slunečníkem
či u baru přímo na sjezdovce se scházejí „zewleři“, kteří zjišťují že Schnaps
se konzumuje mnohem lépe, než technický sníh po špatně provedeném oblouku.
Neklamným rozlišovacím znakem je hudba. V tuzemsku nejčastěji narazíte
na Majkla Davida, Mumuland a pod., v alpských zemích vás nejčastěji čeká
jeden z hitů DJ Oetziho. Třeba nezapomenutelný Anton aus Tirol.
Doufám, že jsem zkušené lyžaře navnadil na nadcházející sezónu, začátečníkům
trochu poradil a nerozhodnutým malinko přiblížil situaci.
22.11.2008 LRR