Tak jsem si dnes šel koupit pečivo. Nakupuju po ránu v pekárně, protože
mají za prvé otevřeno celkem brzy a za druhý to většinou opravdu chutná
jako housky, chleba atd.
Těšíc se na koblih, nebo třeba mazancovou housku,
vlezl jsem do obchůdku na metru --C-- opatov. Pro nepražáky – metro je
vlak, kterej jezdí skoro pořád tunelem a není to motoráček ;-)
Přišel jsem tedy k tomu obchůdku. Vida velkou frontu, zůstal jsem v
časném raním čase stát před pekárnou a v chladu čekal, až se uvolní místo
a já budu moct zalézt do té místnosti, vonící všemi druhy pečiva. Fronta
nějak nepostupovala a tak jsem se rozhlížel. Bohužel pro čtenáře, jsem
nic zajímavého neviděl. Asi jsem měl trošku víc otevřít oči. Přece jenom
jsem ještě trošku spal…
Konečně se symetrická paní (asi metr na výšku, asi metr na šířku) vyhrabala
s taškou od pultu a fronta se pohnula. Paní měla tašky napěchované tak,
že jsem se nejprv ulekl, zda na mě ještě zůstalo nějaké to jídlo. Paní
to na mě asi poznala a hodila po mé osobě pohled, který kdyby mohl, vraždil
by… ale já si z toho moc nedělal. To proto, že jsem fakt ještě nebyl probuzený.
Konečně jsem uvnitř (to jste se načekali, co?) a začínám bystřit. Za
prvé se mi sbíhaj sliny a za druhé je tu směska zajímavých lidiček. Je
tu jedna slečna, která asi zrovna vypadla ze Superškvár bravo – omlouvám
se, netuším zda ještě vychází, potom tu máme dělníka, který se baví se
svým parťákem a oba jsou nejspíš UK – nemyslím tím anglány. A co nás v
tuhle chvíli zajímá nejvíc, tak je prodavačka.
Prodavačka by měla být osoba, která zprostředkuje prodej zboží přes
pult, řekne vám kolik jí dáte a když jí dáte víc, tak vám vrátí. To vše
by z obou stran mělo být provázeno nějakým pozdravem, poděkováním, popřípadě
úsměvem a rozloučením. Nevím co se dělo do té doby, než jsem přišel na
řadu – v úhlu mého zájmu byla slečna, ač navlečená do zvláštního hábitu,
celkem pohledná.
Jsem na řadě a říkám jako klasicky Dobrý den. V odpověď mi přijde prodavaččino
„Tak co?“ sdělil jsem jí tedy co bych si přál a začalo představení
s názvem: Jak co nejotráveněji nabrat trochu pečiva a dělat u toho různé
kyselé ksichty.
Na prodavačce bylo upřímně vidět, jak jí ta práce nebaví a neuspokojuje.
Tvářila se na mě jako: Vyliž si blbe, ty stejně vypadneš a já tu budu nandavat
housky celej den, nebaví mě to a nikdy mě to bavit nebude. V tom případě
mám pro paní/slečnu/kyselýho ksichta nápad. Milá dámo, dejte výpověď. Když
vás člověk pozdraví, měla by být slušnost mu to přinejmenším oplatit nějakým
Dobrý den, nebo něco podobného a ne otázkou „tak co?“. Já vám nedávám službu
tím, že jsem si k vám přišel utratit svoje peníze a nešel jsem do toho
obchodu naproti. Kdybych já na své pozici v práci vypadal jako vy, tak
jsem letěl už dávno. Žádného z mých klientů nezajímá, že jsem měl blbej
den, týden, život… I když jdu do Hypernovy – ano i tam chodím nakupovat
– tak si vyberu pokladnu, kde sedí brigádnice. Za prvé je to slečna a za
druhé je to většinou brigádnice a ještě se na člověka usměje, pozdraví
a je zkrátka příjemná. Ne jako zaměstnanci, kteří tam sedí už 3 roky a
dávaj na sobě jenom znát, jak je ten zákazník otravuje…
Lidi, přece zákazník tu není pro vás, ale vy pro zákazníka. Jediné,
kde to snad i platí je vlezdoprdelící McDonald, ale to už je možná až moc
podlejzací podnik…
PS: Vím že tam ta paní pracuje již déle, jenom jsem se tam vydal po
delší přestávce a nevěděl, že tam ješte pracuje. Na lidi se tváří takhle
pořád, jako by jí uletěly vosy k sršňům…
19.09.2004 Eiffel