D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * O objektivismu
    Vydáno 28. 11. 2005 (11377 přečtení)

    Za poslední rok na tomto webu padly, zejména v diskusích, zmínky, ať už pozitivní, nebo negativní, na téma objektivismu. Asi nebude úplně od věci si o této pozoruhodné filosofii říci něco více.


    Předně si řekněme, co objektivismus v žádném případě není. Objektivismus není politický směr. Že z něj určitý konkrétní politický směr vyplývá, to je pochopitelně jiná věc. Kritizovat objektivismus na základě politického nesouhlasu je jako svítit lampou na krychli a bez znalosti této skutečnosti kritizovat, že stín na zdi je jen dvourozměrný a že tedy není reálně existujícícm objektem.

    Filosofii objektivismu odvodila a definovala Ayn Rand, americká spisovatelka a její filosofie zahrnuje všechny významné filosofické otázky, přičemž je založena vždy jen na objektivní skutečnosti, rozumu a logickém myšlení.

    Výklad objektivistické filosofie začíná tím, že definuje své základní axiomy, jimiž jsou existence, vědomí a identita. Základní axiomy vycházejí (podle objektivistické filosofie) z reality, nelze je tedy prokázat jinak, než prostým pozorováním reality a konstatováním objektivní skutečnosti (kámen leží, voda teče apod.). Dále tvrdí, že existence nikoli má identitu, ale že existence je identitou, tedy že není možné oddělit existenci od identity (příklad "kámen padá" - nemůžeme oddělit "padá" od "kamene", neboť pak by nemělo co padat, tedy že neexistují žádné činnosti, které by nebyly vázané na nějaké předměty, jež dotyčné činnosti vykonávají a také to, že předměty se nechovají neslučitelně s povahou své "entity"). To je základ, na němž se samozřejmě staví další poznání. Dalším důležitým pojmem objektivismu je metafyzická danost a to, že nemůže být pravdivá nebo falešná - prostě je a pravdivé nebo nepravdivé může být až tvrzení a to v závislosti na tom, zda odpovídají nebo neodpovídají realitě.

    Již v této fázi objektivismus nahlodává existenci řadu filosofických směrů (a na nich založených směrů politických, náboženských či jiných), kupříkladu tím, že prokazuje, že dané směry odmítají absolutnost reality a očekávají, že existence bude poslouchat namísto reality odlišné přání autora myšlenky a posléze zjistí, že existence mu poslušna není. Zde Randová používá termín fundamentální dichotomie k označení stavu, kdy je za podstatu lidského života považován konflikt s realitou (Platón). Zde poprvé narážíme na filosofické dilema myšlenka versus hmota (duchovno versus materiálno), které objektivismus odmítá, protože existence je identitou a tento svazek je nedělitelný.

    To je patrně nejhlubší základní myšlenka objektivismu. Ona vypadá neškodně, ale pro mnoho současných filosofií, náboženství i politických směrů je nebezpečnější než vodíková bomba. V současnosti i v minulosti často nacházíme dva protikladné myšlenkové směry, které se vzájemně nemohou vystát (a často se i navzájem popírají), jako instisicismus a subjektivismus, mysticismus a skepticismus, behaviorismus a kreativismus, determinismus a environmentalismus a v neposlední řadě také materialismus a idealismus nebo konzervativismus a socialismus. Pokud začneme oba protikladné směry studovat, dojdeme k závěru, že každý ma v něčem trochu pravdu. Rozumní lidé pak začínají věřit v ideu zlaté střední cesty. Nicméně objektivismus říká, že stoupenci těctho směrů se mýlí ani ne tak proto, že by jejich myšlenky a studie byly samy o sobě špatné, ale protože vycházejí z mylného základu.

    A tak ani zlatá střední cesta nemusí být tím správným směrem. Možná to čtenáři lépe ozřejmí následující metafora: Představte si, že přijdete na křižovatku. U té křižovatky je studna. Kousek od křižovatky přímým směrem je propast a vy se chcete dostat na její dno. Jeden člověk vám říká, že se máte vydat doleva, druhý, že se máte vydat doprava. Ať doprava nebo doleva, budete pořád chodit kolem propasti. Zvolíte zlatou střední cestu - rovně, do té propasti spadnete a zabijete se. V daném případě totiž může být správný směr vlézt do té studny, z níž na dno propasti pokračuje chodba.

    Také řada dalších myšlenek (jež pochopitelně nejsou v rozporu s touto základní myšlenkou) Randové je objevná a možná ještě hodnotnější, než již uvedená základní myšlenka. Kupříkladu emoce je v objektivismu nikoli protikladem, ale důsledkem myšlenek (dokonce jsou uváděny příklady, kdy stejné myšlenky mohou vést ke zcela protikladným emocím), neboť bez myšlenky by nebylo emoce. Objektivismus však není emocionalismem, ale naopak není ani stoicismem - říká, že emoce bychom neměli ani potlačovat, ani se jimi nechat ovládat, ale že bychom jich měli využít k racionální analýze a dále samozřejmě existuje i logická úvaha, proč emocionalismus i stoicismus jsou v rozporu se základními axiomy.

    Objektivismus zcela vylučuje arbitrární výroky (dogmata) ze své působnosti. Arbitrární výrok z hlediska objektivismu není ani pravdivý, ani nepravdivý, je neplatný; říkat dogmata znamená neříkat nic. I dotazy, při nichž bychom byli nuceni z, byť široce přijatých, arbitrárních výroků vycházet, mají zůstat nezodpovězeny. Agnosticismus, který staví na arbitrárních výrocích, je podle objektivistické filosofie prostou výmluvou na nevědomost, ale uctíváním nevědomosti.

    Objektivismus samozřejmě definuje i dobro a zlo - a definuje je pochopitelně jinak, než jak jsme zvyklí, ale vezměme to trochu oklikou. Objektivismus staví na tom, že existence neživé hmoty je nepodmíněná, pasivní. Neživá hmota nemusí pro své zachování udělat vůbec nic (a také pro něj nic nedělá) a nesleduje žádné cíle. Naopak živý tvor ke svému životu nějakou aktivitu vyvíjet musí a čím je živý tvor vývojově vyspělejší, tím jsou tyto aktivity sofistikovanější. Primárním cílem živého tvora (včetně člověka) je jeho další existence. Přežití živého tvora je do značné míry záležitost jeho rozhodování. Dostane-li vlk hlad, může se rozhodnout, zda ve svém doupěti zhyne hlady, nebo zda půjde lovit. Jen živý organismus neustále čelí alternativě smrti. Nižší formy života mají funkce, které mají vést k přežití, nějakými způsoby zakódovány v sobě a řídí se jimi. Člověk má tyto funkce do jisté míry zakódovány také, ale nad nimi má jednu věc, která vše řídí a kterou se od ostatních tvorů odlišuje - rozum. Ten je podle Randové základním nástrojem přežití člověka, člověk není schopen přežití pouze na základě počitků a vjemů. Rozum je podle Randové také atributem jednotlivce, neexistuje nic jako kolektivní rozum - lidé mohou sdílet pouze znalost, nikoli však myšlení. Čím významnější a fundamentálnější je vynález, tím méně lidí stojí za jeho objevem - tím není řečeno, že onen vynález dále nerozvíjejí další a další lidé či týmy lidí, ale že původcem samotného konkrétního nápadu, konkrétní myšlenky, je jedinec, nikoli kolektiv.

    Z toho lze dále odvodit, že rozum je spjat s lidským životem stejně, jako je lidský život spjat s rozumem. Jedno bez druhého nemůže přežít - bez života rozum nemůže fungovat vůbec, naopak to fungovat sice nějakou dobu může, ale dlouhodobě se to také projevuje jako nefunkční. Existence je identitou. Alternativa existence a neexistence je předpokladem všech hodnot. Kámen nemá žádné hodnoty. Nemá žízeň, nemá hlad, nemá počitky, není mu zima, nebolí ho zuby. Odstranění alternativy života a smrti vede k odstranění nezbytnosti naplňování potřeb. Kámen nemá žádné potřeby, nepotřebuje peníze, služebnictvo, automobily, nemá potřebu cestovat, nemá potřebu objevovat. Z hlediska kamene neexistuje dobro a zlo. Kámen lze poškodit či zničit, ale on tomu není schopen nijak zamezit a není schopen ani posoudit, zda to je dobré nebo špatné (vytesání sochy je de facto také poškozením kamene). Jen entita, která má schopnost zaniknout a svému zániku předcházet, má své potřeby. A z toho už vyplývá, že jakýkoli hodnotový kodex musí za konečnou hodnotu považovat život; konečná hodnota je sama o sobě cílem, kterým hodnotíme všechny nižší cíle, život organismu je měřítkem hodnot, co život podporuje, je dobrem, co jej ohrožuje, je zlem - a to je základ objektivistiké etiky a morálky.

    Dalším krokem může být odvození skutečnosti, že člověk je sám sobě (svému životu) povinný (a odpovědný) zajistit nejlepší možné podmínky. Cokoli, co jedinec udělá pro sebe, pro svůj život, je dobrem, cokoli co udělá proti sobě, proti svému životu, je zlem. Z toho vyplývá, že konkrétní jedinec je tím správným příjemcem prospěchu ze svého jednání. Proto objektivismus obhajuje egoismus, sobecký přístup a vysvětluje, že egoismus nezbytně vyplývá z vlastního života člověka jako morálního měřítka. Termín egoistický (sobecký) je pouze rozšířením termínu sebezáchovný na rozumovou bytost. Život podle Randové vyžaduje, aby člověk hodnoty získával, nikoli aby o ně přicházel, tedy péči o sebe sama, pravý opak sebeobětování. Nejsobečtejší ze všech věcí je nezávislé myšlení, tvrdí Randová. Objektivismus však odděluje zdravý egoismus od subjektivismu, který klade do protikladu k altruismu, odmítá rovnítko mezi egoismem a nezodpovědností, odmítá obětování ostatních lidí sobě právě tak, jako obětování sebe ostatním - a dokazuje destruktivitu obou takových jednání jak vůči okolí, tak i vůči samotnému iniciátorovi.

    Objektivismus odmítá kompromis mezi dobrem a zlem, protože z takového kompromisu vzejde vždy zlo. Kompromis mezi zdravým jídlem a jedovatým jídlem je opět jedovaté jídlo. Kompromisem mezi pravdou a lží je lež. Kompromis mezi právem a bezprávím je bezpráví. Je lhostejné, zda je bezpráví méně či více závažné, jesti je lež více nepravdivá nebo méně, důležitý je fakt, že došlo k bezpráví nebo že tvrzení je nepravdivé.

    Dalším bezesporu důležitým tvrzením je fakt, že na světě není nic, co není třeba si zasloužit a nic, za co nemusíme platit. Pokud viníci neplatí, musejí platit nevinní. To už zvolna míří k objektivistickému pohledu na politiku, právo a spravedlnost. Pojetí objektivistického pohledu na právo se příliš neliší od liberteriánského pojetí Přirozených práv, jak je popsal Hülsmann. Objektivismus uznává kapitalismus za jedinou morální formu společenského uspořádání a odmítá všechny druhy etatismu, ať jsou založeny na idealismu (tedy preferují myšlenku před hmotou), nebo na materialismu (tedy preferují hmotu před myšlenkou). Kapitalismus považuje za jediný pravdivý ekonomický řád, v němž může člověk dojít svobody. Má bezesporu pravdu v tom, že tvrdí, že tomu, čemu dotyčná ideologie klade menší váhu, se v daném systému obvykle daří lépe (v systémech vycházejících z idealismu se lépe daří hospodářství a v systémech vycházejících z materialismu naopak různým osobním neekonomickým svobodám, jako třeba právu na umělé přerušení těhotenství, euthanasii atd.). Zde je vhodné říci, že kupříkladu Peikoff doslova odmítá i libertarianismus jako jednu z ideologií postavených na idealismu (což je paradoxní, neboť koho znám, ten se k liberterianismu propracoval spíše z materialistických pozic). Jen na svobodném trhu a ve svobodné společnosti může jedinec podle objektivistické teorie maximálním způsobem rozvinout své schopnosti a nejlépe zajistit své přežití. Objektivismus uznává koncept minimálního státu, zajištujícího základní potřeby - obranu, bezpečnost a spravedlnost.

    Objektivismus odmítá používání fyzické síly (zde je myšlena síla ve smyslu používání síly vůči jinému člověku) k čemukoli jinému, než k sebeobraně (tím objektivismus odmítá pacifismus). Pokus dosáhnout dobra fyzickou silou je obludným pojmovým rozporem, který neguje morálku u samého jejího kořene tím, že ničí schopnost člověka rozpoznat dobro. Snaha dosáhnout dobra silou je jako snaha nabídnout člověku obrazovou galerii za cenu vypíchnutí očí.


    Tento dokument jsem se rozhodl sepsat ze dvou důvodů. Předně proto, že si myslím, že tento myšlenkový směr si zaslouží naší pozornost. Protože není založen na žádných arbitrárních tvrzeních (dogmatech), lze o jakémkoli aspektu této filosofie volně přemýšlet a diskutovat a lze provádět důkazy správnosti a nesprávnosti všech objektivismem hlásaných myšlenek a úvah. A druhak jako rétorické cvičení, abych dotyčnou filosofii shrnul dost možná více sám sobě, než čtenářům.

    Pokud chcete filosofii objektivismu zpochybnit, určitě tak nečiňte na základě tohoto článku, ale prostudujte si nejprve některé komplexnější objektivistické dílo.

    Prameny:
    Leonard Peikoff, Objektivismus: Filosofie Ayn Randové


    (c) 2005, Root. Všechna práva vyhrazena. Neoprávněné šíření e-mailem nebo zveřejnění textu na jiných serverech se zapovídá.

    Související články:
    Zákazem zakazovačů ku svobodě? (24.11.2015)
    Propaganda Finanční správy ČR (22.11.2015)
    Svoboda slova? (09.08.2015)
    Není anarchista jako anarchista (01.08.2015)
    Babiš, chčijící muž z lidu! (14.06.2015)
    O pedofilii a pedofilech (29.04.2015)
    Zóna a kyvadlo (25.10.2014)
    Posedlost absolutně bezpečným světem (18.10.2014)
    Dilema (02.10.2014)
    Senátorčina vyšpulená prdel; i to je demokracie! (27.09.2014)
    Zahalené muslimky v českých školách (27.08.2014)
    Rozevírání příjmových nůžek je špatné, protože je špatné (06.05.2014)
    Konflikt mezi účelem a principem (17.04.2014)
    Zakažte bazény, topí se v nich děti! (06.03.2014)
    Hodný, zlý a odpočívající (18.12.2013)
    Teď, když máte, co jste chtěli… (22.11.2013)
    Polemika s (ne)Svobodnými (23.10.2013)
    Skutečně potřebují památky státní ochranu? (08.08.2013)
    PR manipulátory ‒ aneb vakcína proti mediálním kampaním (24.06.2013)
    Definice pravice a levice (13.02.2013)
    Prachy (zatím) (bohužel) jsou... (09.09.2012)
    Světlé zítřky (26.02.2012)
    I'll cross the stream, I have a dream (08.12.2011)
    Dělostřelecká příprava (31.10.2011)
    Znárodnění člověka (04.10.2011)
    Zdanění hazardu (01.07.2011)
    Zroody a co s nimi (11.06.2011)
    Opravdu nechcete, aby vaše životy patřily vám? (19.05.2011)
    Pohádka o panu Novákovi a jeho krásném domku (02.03.2011)
    Jerry Pournelle: Poslední zkouška (02.09.2010)
    Rootova libertariánská prodlužovačka (18.01.2008)
    Proč tady hájíš zájmy velkokapitálu? (02.10.2007)
    Co není vidět (20.09.2007)
    Opravdu asociální rovná daň? (02.09.2007)
    Čeká nás povinné úrazové pojištění (07.08.2007)
    Krásný nový svět papírových peněz I. (28.05.2007)
    Мeждyнapoдный Дeнь Женщин (08.03.2007)
    Sportem ku národní rentě (06.02.2007)
    Sračka: Bowling for Columbine (05.11.2006)
    Analýza bolševismu v Čechách (19.03.2006)
    Že prý moderní otroctví (05.03.2006)
    Máme nižší daně, hurááááá! (26.10.2005)
    Jak na ně (02.10.2005)
    Letní zprávy (19.07.2005)
    Volební program (24.06.2005)
    Nacismus, křižovatky a vzestup světového zmrdstva (10.06.2005)
    Rootova reforma zastupitelské demokracie (30.01.2005)
    Filipika proti Vyzyvateli (16.01.2005)
    Proč to vlastně musíme změnit? (09.01.2005)
    Balada o pravicových a levicových lvech (09.01.2005)
    Sobec není blbec (14.12.2004)
    Co dělá levice špatně aneb proč socialismus nemůže fungovat (12.12.2004)

    [Akt. známka: 2,55] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: Root | Komentářů: 107 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.