Když mi někdo řekl, nebo jsem četl, jak dlouho trvají celkem banální
spory, tak jsem nevěřil jak se s tím mohou soudy takto dlouho babrat, ovšem
až do chvíle, než jsem měl tu čest se tohoto osobně zúčastnit. Dospěl jsem
do stavu, kdy mám chuť se o své zážitky podělit.
Můj případ trvá již 11
let a možná ještě chvíli bude. O co jde? O náhradu škody. Popíši Vám ve
stěžejních bodech moji cestu k vyvrcholení soudní masturbace. Budu se snažit
popsat průběh tak, jak je, bez osobního komentáře a nezkresleně.
Píše se únor roku 2004
Jsem zaměstnán u jedné velké strojírenské firmy jako obráběč kovů, jedno
dne mám provádět obrábění na rozměrném obrobku, jenže jak už to u starých
strojů bývá, najdou se nějaké ty mouchy.
Oznamuji tedy svému nadřízenému, že nemohu dále pokračovat v práci,
jelikož stroj vykazuje závadu a mohlo by dojít k poškození stroje. Nadřízený
toto vzal na vědomi a nařídil pokračovat v práci i přes riziko, a jak už
to bývá, k poškození stroje došlo. Zaměstnavatel tedy stroj během několika
dnů opravil, já mezi tím pracoval na jiném stroji a po opravě jsem se na
něj vrátil. Zaměstnavatel se k tomu postavil jak jsem očekával, nic se
nesepisovalo, nedokumentovalo, nepodepisovalo, zaměstnavatel si tedy byl
zřejmě plně vědom jak k poškození došlo. Po půl roce jsem od zaměstnavatele
odešel, pří odchodu se konala klasická podpisová akce, jejíž výsledkem
byl papír a na něm, že nemám vůči zaměstnavateli žádné závazky. O dva měsíce
později mi přijde obsílka od soudu a z ní se dozvídám, že bývalý zaměstnavatel
po mně požaduje náhradu škody za poškozený stroj, kde celkovou škodu vyčíslil
na 90000 Kč a po mne požaduje 4,5 násobek mzdy, tedy 52000 Kč.
Městský soud
Soudu přednesu jak co bylo, je proveden výslech mého nadřízeného, který
potvrdil, že jsem nahlásil poruchu a on on mi nařídil dále pokračovat.
Rozsudek: Žalovaný je povinen uhradit požadovanou částku, včetně nákladů
řízení. Podávám odvolání.
Krajský soud
Zopakuji to samé, navrch pro jistotu doplním, že nebyl proveden záznam
o škodě, nebyl jsem informován, že jsem za škodu zodpovědný, nebyl zdokumentován
rozsah poškození, dokládat výši škody pouze fakturami není zrovna košér,
podepsat mi, že nemám zavazky a pak něco chtít rovněž.
Rozsudek: Žalovaný není povinen žalobci uhradit škodu, protože za ni
není zodpovědný a to z důvodu, že nebyl prokazatelně seznámen s návodem
ke stroji. Žalobce podává dovolání.
Nejvyšší soud
Žalobce podává dovolání, uvádí že má právo na na náhradu škody, protože
jsem vyučen a mám praxi nepotřebuji návod k obsluze. Ve vyjádřeni se po
třetí opakuji. Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil zpět.
Rozhodl, že byly splněny všechny podmínky pro vznik zodpovědnosti a že
jsem tedy povinen uhradit „jen tu škodu, kterou jsem skutečně způsobil.“
Věc krajský soud předává městskému k došetření, začíná boj o skutečnou
výši škody.
Městský soud 2
Výše škody je složena ze dvou položek
1. za použité náhradní díly - doloženo fakturami za nákup
2. za mzdy zaměstnanců údržby - opravu prováděli v pěti lidech celkem
442h
Zde nechávám vypracovat znalecký posudek na rozsah poškození. Výsledek
znaleckého posudku je následující:
- z důvodu neexistence poškozených dílů a dokumentace rozsahu poškození,
není možné provést exaktní zkoumání, bude tedy nutné to odhadnout
- znalec zjišťuje, že některé díly, které žalobce měnil nemohli být
havárií poškozeny
- ostatní díly mohly být poškozeny všechny, nebo jen některé
Po čtvrté se zopakuji. Rozsudek: Žalovaný je povinen uhradit díly které
mohly byt poškozeny, není povinen uhradit mzdy zaměstnanců, jelikož by
svoji mzdu dostali i kdyby stroj neopravovali, žádný z účastníků nemá nárok
na náklady řízení. Žalobce podává odvolání, požaduje i náklady za mzdy.
Krajský soud 2
Po čtvrté se zopakuji, vysvětluji výsledek znaleckého posudku a navrch
rozporuji počet odpracovaných hodin a navrhuji oslovit servisní firmu výrobce
stroje o vyjádření k délce opravy maximálního možného poškození dle znaleckého
posudku. Firma se vyjádřila následovně: rozsah opravy kterou žalobce prováděl
by nám ve dvou lidech trvala 70h z čehož 30h by trvala výměna dílů, které
nemohly být poškozeny. Dále i udává cenu opravy jejich firmou cca 60 000.
K tomuto žalobce tvrdí, že počet hodin není podstatný, protože vyplacená
mzda za 442h je v podstatě stejná, jaká by se zaplatila firmě.
Rozsudek: Žalovaný je povinen uhradit cenu poškozených dílů a náklady
na mzdy zaměstnanců, včetně úroků z prodlení a nákladů řízení.
Píše se rok 2015
Nyní je podáno dovoláni, kde se po páté opakuji, zdůrazňuji, že nebylo
postupováno dle zákoníku práce, včetně dokladu, že nemám vůči žalobci závazky,
celkový postup a časové rozpětí, vyčíslení výše škody, tedy celou věc v
rozporu s dobrými mravy.
Výsledný elaborát nejvyššího soudu, ať bude jakýkoliv, bude zajímavý
na všech úrovních. Samozřejmě že budu rád dopadne-li ať už jakkoliv v můj
prospěch, ale dokonce i v můj neprospěch.
Nejvyšší soud totiž zde musí říct, zda-li je v pořádku škodu neoznámit,
nezdokumentovat, jen prokázat že se to mohlo stát, donést faktury a chtít
zaplatit, pokud toto soud posvětí, budou mít pojišťovny krušné chvíle.
17.05.2015 t-i-t-a-n-i-k(at)email.cz