Nejdříve se podívám na vztahy Číny s neropnými zeměmi a na závěr
mám připraveno krátké shrnutí.
Jaké kroky Čína podniká?
Čína přestává používat dolar, kde
je to jen možné. O vyloučení dolaru ze vzájemného obchodu se Čína domluvila
i s Japonskem. Má to svoji logiku, vždyť Čína je největších japonským obchodním
partnerem, větším než Spojené státy. Čím více zemí se bude řídit tímto
příkladem, tím hůře pro Spojené státy.
Účast Japonska však dodává tomuto hnutí nový rozměr. To až dosud nebylo
považováno za nepřítele Spojených států a tedy lze předpokládat, že se
k tomuto kroku opravdu uchýlilo z primárně ekonomických důvodů. Proto je
krok Japonska tímto směrem tak významný. Cílem směrem ke společnostem je
snaha o snížení vlivu kurzových pohybů. Postranním úmysl lze podle mě spatřit
v signálu směrem ke Spojeným státům, že éra jejich dominance se pomalu
ale jistě chýlí ke svému závěru. Když prohlášení tohoto druhu vydá Írán,
množství investorů si řekne, že to dělá čistě z politických důvodů „Spojeným
státům na truc“. Tento pohled v případě Japonska nehrozí.
Nezanedbatelnou skutečností je i fakt, že Japonsko loni v prosinci oznámilo
program nákupu čínských vládních dluhopisů. Tato skutečnost bude tlačit
na posílení čínské měny. Pro Japonsko to bude zase vítaná možnost v rámci
diverzifikace devizových rezerv, které jsou druhé největší na světě a aktuálně
se pohybují kolem 1,3 biliónu dolarů. Otázkou zůstává objem této investice,
když mělo Japonsko v loňském roce první deficit obchodní bilance za posledních
30 let.
Tahle revolta vůči dolaru však není jediná. Čínští výrobci pomalu přestávají
pomalu za své produkty akceptovat dolary, ale začínají požadovat platby
ve vlastní měně. Podle analýzy publikované Barclays Capital by tyto platby
mohly jen britským obchodníkům přinést úsporu ve výši osmi procent a řada
společností toho ve třetím čtvrtletí loňského roku také využila. Data za
čtvrté čtvrtletí ještě nejsou k dispozici, ale lze čekat pokračování (ne-li
zesílení) tohoto trendu. Zejména šlo o společnosti s vlastními pobočkami
či výrobními závody v Číně.
Toto je potenciálně úplně největší ohrožení pro dolar, i když zatím
v počáteční fázi. Kdo bude chtít i nadále odebírat jejich zboží (a nebude
mít srovnatelnou alternativu), bude se muset přizpůsobit. Případné posílení
renminbi, dlouhodobě vzývané americkou stranou, by v takovém případě mohlo
sloužit jako iniciátor inflace ve Spojených státech. Navíc tito odběratelé
sotva budou držet své likvidní prostředky v dolarech, ale přejdou na čínskou
měnu. K částečné držbě čínské měny místo dolarů budou pak donuceny i společnosti
jako je Wall Mart.
Proč právě teď?
To je jednoduché – protože Evropa a Spojené státy mají svých starostí
dost. Nemají proto čas ani sílu reagovat na tyto na první pohled drobné
kamínky vypadávající z hráze. Zadělávají jen ty největší díry (viz Írán).
Ale větší množství malých děr může hráz během času rozložit. Slušně velký
vypadnuvší kámen je obchodování ropy za zlato. I když, to není kámen, já
bych to spíše přirovnal k balvanu.
Kam to celé směřuje?
Jsme svědky rozjíždějící se velké měnové a finanční války. Ač nejde
o „klasickou“ válku, rozhodně nebude vedena v rukavičkách. Mediálně nejsledovanějším
bojištěm této války je dnes bezpochyby Írán, kde se
hraje o hegemonii dolaru. Ačkoliv to tak není nazýváno a jeho projektu
„ropa za zlato“ se dostalo minimální publicity.
Poslední velkou měnovou válkou byla druhá polovina 60. let minulého
století. Na jedné straně stály Spojené státy, na druhé straně Francie,
požadující za své dolary zlato. Tato válka trvající několik let vyvrcholila
zrušením směnitelnosti dolaru za zlato prezidentem Nixonem v létě 1971.
I právě probíhající válka je o tom, zbavit se dolaru. Akorát že proti Spojeným
státům nestojí Francie, ale Čína spolu s dalšími zeměmi.
Porter Stansberry nedávnou publikoval zprávu uniklou (a naprosto výstižnou)
zprávu z amerického velvyslanectví v Pekingu:
China’s gold reserves have recently increased. Currently, the majority
of its gold reserves have been located in the U.S. and European countries.
The U.S. and Europe have always suppressed the rising price of gold. The
U.S. and Europe] intend to weaken gold’s function as an international reserve
currency. They don’t want to see other countries turning to gold reserves
instead of the U.S. dollar or euro.
Therefore, suppressing the price of gold is very benfficial for the
U.S. in maintaining the U.S. dollar’s role as the international reserve
currency. China’s increased gold reserves will thus act as a model and
lead other countries towards reserving more gold. Large gold reserves are
also bene“cial in promoting the internationalization of the RMB [China’s
currency].
Vítěz této války nastaví nový globální finanční systém. Američané jsou
si bezpochyby moc dobře vědomi, že ztráta pozice dolaru je připravila o
výhody největšího obchodu všech dob a by měla za následek pád Spojených
států z piedestalu největší světové velmoci. To je to poslední, co si přejí.
Příklad
Velké Británie mají jistě před očima.
Malá anketa na závěr:
Jakou událost byste označili za první výstřel v měnové válce vedené
proti Spojeným státům?
Podle mě lze za začátek finanční války lze podle mě považovat útok na
dvojčata v New Yorku. Al Kajda si byla moc dobře vědoma, že vojensky nemá
na Spojené státy nárok. Že musí zaútočit úplně jinak.
Každá následující válka se odehrávala jinak, než ta předchozí. Strana,
která bojovala podle příruček z minulé války, se nestačila divit. Pokud
tedy Al Kajda chtěla zaútočit na Spojené státy, musely odlákat pozornost
úplně jiným směrem. To se jim povedlo naprosto dokonale.
Co je hlavním aktivem Spojených států? Jak jsem již psal, je to dolar.
Útok proto mířil tímto směrem. Útoky na dvojčata uvrhly Spojené státy do
dalších nechtěných válek, na jejichž financování neměli prostředky. Náklady
na tyto války se koncem ledna 2012 vyšplhaly podle serveru costofwar.com
na 1,3 biliónu dolarů. S měnou země je to jako s akciemi společnosti. Čím
více je země / společnost nucena jich vydat na zajištění běžného provozu
(emise akcií na krytí investičního projektu je něco jiného), tím více klesá
jejich hodnota. Bankovní krizi samozřejmě spustit nemohli, ta jim však
výrazně nahrála do not.
Pokud považujete tuto teorii za ztřeštěnou, schválně se podívejte na
vývoj kurzu dolaru proti jiným světovým měnám či proti nejvýznamnějším
surovinám (ropa, zlato). Zatím to do sebe zapadá. Až moc.
12.2.2012 Jan Dvořák
Článek byl převzat z webu autora zde
s jeho laskavým svolením.