Komentáře ke článku: Ekonomie: Základní pojmy (ze dne 06.11.2011, autor článku: [Neregistrovaný autor])
Přidat nový komentář
|
Podle mne tomu tak není, ceteris paribus je pouze a jen podmínka, s existencí ek. škol nemá moc co dělat, ceteris paribus přece můžete užít v libovolné sféře (i v stritkně exaktních vědách). Ano, v ekonomii může existovat (a existuje) "n" ek. směrů, mohou hlásat tu svou trošku pravdy a často ji i mají. Je to jako globální oteplování, nedokážete, že existuje, ani že neexistuje. Ekonomie není exaktní a nikdy nebude, nemůžete přece kvantifikovat a agregovat jednání milionů lidí, když ani neví, jak se nakonec rozhodnou. A to zanedbávám nespočet jiných vlivů, které nesouvisejí s jednáním jednotlivce. Matematizaci ekonomie se lze jen pousmát, stejně jako extrapolacím budoucího vývoje.
|
|
|
Myslím, že nejsme ve při. Ceteris paribus má s jednotlivými ekonomickými školami společné to, že jim umožňuje právě díky podmínce ceteris paribus trvat na svém díky různé interpretaci okolních vlivů.
Ekonomie samožřejmě exaktní být nemůže, snaha ji matematizovat je stejně odsouzena k nezdaru jako by byla snaha matematizovat psychologii, ale určité predikce se přeci jen dělat dají (byť s podmínkou ceteris paribus:))
|
|
Jen s jedinou větou bych ne zcela souhlasil: "Naopak pokud bylo v zemi úspor málo, byly peníze drahé a sehnat investora byla fuška. Tím pádem se neinvestovalo do nových věcí a ekonomika zkomírala." To není tak docela pravda. Zcela v souladu se zákonem nabídky a poptávky se v tomto okamžiku zvýší úroky, spoření přinese vyšší výnos, ergo začnou lidi více spořit a nastane opět rovnovážný stav.
Nakonec, nezapomínejme, že investice jsou taky spotřeba.
|
|
|
Ano, to je ta tendence trhu dokopávat se do rovnováhy.
Ale v historii byly případy zemí, kde byl poměr příjmů a životních nákladů takový, že i přes větší motivaci k úsporám bylo pro lidi velice těžké dosáhnout nějakého přebytku v rodinných rozpočtech a úroková míra proto zůstávala vyšší než jinde.
Vlivů které to způsobovaly bylo více, některé může trh změkčit, ale například geografická poloha a klima jsou věci se kterými nepohnete (tedy nepohli jste jimi v době kdy neexistovaly dnešní technologie).
|
|
Mně se to líbilo, ceteris paribus. Máte za jedna, ceteris paribus.
|
|
ctive, pravdive, poucne - velmi hezky napsano
|
|
Jinými slovy, sobecká svobodná volba v tržním prostředí zajišťuje rozdělování zdrojů tak úžasně efektivně, jak to žádná centrální autorita nikdy umět nebude.
Já pořádm říkám, že sobeckost je důležitá a v podstatě dobrá vlastnost, bez které by svět nefungoval. Bohužel se mi s tímto ztvrzením asi nepodaří prorazit.
|
|
|
Trofnu si tvrdit, že egoismus není vlastnost.
|
|
|
Záleží na tom, co si představujete pod pojmem sobeckost, a zda mluvíte pouze o ekonomii nebo o životě obecně.
Pokud budeme považovat ekonomii za čistě materiální stránku života, kde racionální jednání sleduje maximalizaci vlastního prospěchu, pak je ekonomické chování sobecké. Pokud by ale sobeckost převládala ve všech aspektech života, pak by sobecký svět asi příliš dobrým místem k životu nebyl.
Jenomže tak jako život není jenom ekonomické chování, není celý svět a život jenom jeho materiální stránka.
Pokud se o sobeckost a přirozenou lidskou materiální snahu získat co nejvíce užitku za co nejméně úsilí zajímáte hlouběji, doporučil bych Vám knihu Lidské jednání od Ludwiga von Misese zde: www.libinst.cz/etexts/mises_lidske_jednani.pdf
Možná zjistíte, že se svými úvahami o vedlejších pozitivních účincích sobeckosti nejste tak osamocen, jak si možná myslíte :)
|
|
|
Mozna, ze slovo ktere hledame je racionalni, misto sobecky?
|
|
|
I altruismus je sobecky, neb je pachan pro dobry pocit, tedy pro uzitek.
|
|
|
Termín sobectví je popis emoce, ten do ekonomické vědy vůbec nepatří.
Jakmile ale pocítíte potřebu něco takového udělat, a něco svého tomu věnujete (zdroje, tj. vlastní práce, kapitál, eventuelně půda), dochází k alokaci zdrojů za účelem uspokojení potřeby. A jsme doma, už pracujeme s předmětem ekonomické vědy;-)
Tuším Varian nebo Frank (oba jsou přeloženi do češtiny) to popisuje následovně:
Jestliže Váš užitek roste s užitkem jiného, pak může nastat situace, kdy největšího dodatečného užitku dosáhnete, když něco prostředků (práce, peněz) věnujete jinému, aby vzrostl jeho užitek. Zryjete zahradu nemocnému sousedovi, věnujete peníze někomu, komu usoudíte, že pomohou lépe než Vám. Takové jednání pak nazýváme altruistickým.
Jestliže Váš užitek roste se snížením užitku jiného, jednáte buď škodolibě nebo vandalsky. Příklady nalezne jistě každý sám;-)
|
|
Pekny, ctivy, poucny clanek s minimem vaznejsich kopancu, ale ted si po jeho precteni rikam - co je jeho ucelem? Jen osveta? Clanek totiz jen popisuje stavy (navic ne vsechny relevantni), nepredklada zadny zaver ci reseni. Nebo se pletu? S jakym umyslem byl napsan?
|
|
|
Ano, článek byl napsán víceméně jako osvěta.
V dalších částech se pokusím osvětlit více, ale obávám se, že řešení či změna, která by dávala šanci na nějaký urdžitelný stav je momentálně zcela v rukou politiků, kteří podobnou změnu nedovolí, protože by zahrnovala brutální snížení jejich vlivu. Na to, aby změna nastala bez nich, je dnes, obávám se, příliš málo lidí s povědomím o reálném stavu věcí a s potřebou něco měnit.
|
|
Nějak mi to odporuje zákonům o zachování hmoty a energie. Podle údajů Světové banky je dluh Evropských států asi 27 a půl bilionů amerických dolarů. Tato suma odpovídá HDP celé Evropy za 19 a půl měsíce. Přepočteno na české koruny je to 825 tisíc na každého obyvatele Evropy. Dluh však nevznikl tak, že by Evropané nakupovali v zahraničí energie, suroviny a zboží a nezaplatili to. Bilance zahraničního obchodu Evropy je zhruba vyrovnaná. Pokud si Evropané tuto horentní částku vypůjčili a utratili, tak je utratili za to, co vyprodukovali. Je tedy paradoxem, že Evropané spotřebovali to, co vyrobili, ale jsou za to dlužni.
Co vy na to ?
|
|
|
Státní, případně veřejný dluh, o kterém mluví SB je něco jiného, než dluhy soukromých osob (ať už právnických nebo fyzických).
|
|
|
Návod k řešení téhle otázky je z části v článku. Sice to není triviální řešení, ale snad to zvládnu jakž-takž popsat, jak to sám chápu.
Tvrzrní 1: Spotřebitelé nakoupí tolik zboží, kolik jsou za něj ochotni zaplatit. (Teď prosím ne o růžových cosi za 39,90 kč/kg)
Tvrzení 2: Výrobce vyrobí zboží, pokud jeho náklady na výrobu budou nižší než cena na trhu.
Tvrzení 3: Stát stanovuje maximální/minimální cenové hladiny. Jedno zda na straně spotřebitele (maximální cena) nebo na straně výrobce (dotací).
Jako příklad vezmu jedno odvětví - energetika: Cena na dopravu zboží tvoří malý podíl koncové ceny, Doprava zboží je v režimu just-in time přímo ke spotřebiteli a se zbožím lze v horizontu několika dní spekulovat velmi omezeně (výhodnou spekulací je v tomto případě snad jen přečerpávací elektrárna). Tudíž výrobní cena je rozhodná pro cenu na trhu. Dopravní cesta je pro různé zdroje shodná, stejně jako komodita vyrobená různými zůsoby. Tedy jinak řečeno zboží při odběru nelze diverzifikovat podle původu výrobce ("magoří" věří tomu, že lze odfiltroval elektřinu vyrobenou v generátoru který roztáčí pára vyrobená spálením hněděho uhlí. I lidská blbost má svou cenu na trhu). Tudíž odběratel musí z dlouhodobého hlediska odebrat od výrobců zboží v takovém podílu, v jakém jej oni dodávají na trh. (Zjednodušeně, Pana Kirchoffa nechme pro tentokrát spát)
To všechno by fungovalo perfektně, kdyby... (ne) přišel výrobce, který, elektřinu na trhu prodal, přestože měl výrobní náklady vyšší než je cena na trhu. Povinnost odkupu svalil na prostřeníka mezi výrobcem a spotřebitelem. Stát dorovnal částku mezi cenou na trhu a cenou výrobce. A aby na to měl tak si stát vypůjčil s tím, že "se to později splatí".
Teď se vydám na tenký led. Tyto peníze, kterými stát zadotoval výkup zboží od výrobce, neposloužily dalšímu rozvoji trhu, naopak byly z něj staženy (nebyla vytvořena adekvátní protihodnota). Tím vznikla díra. A protože se (výrobcům, ne státu) vyplatilo vyrábět dráž, než se nakonec prodá tak tento trh roste a díra se roztahuje.
|
|
Clanek good, prosim jen o opravu a spravne pouzivani slova standarDni; mam dojem ze o standarte se v clanku v ani jednom ze tri mist nehovori.
Diky.
|
|
jen malá korekce: feudalismus nebyl uměle vymyšlen,podobně jako kapitalismus vzniknul spontánně. Jeho umělé udržování nastalo až později, kdy byl fedualismus pomalu ale jistě nahrazován kapitalismem - šlechta, toužící po statu quo vymýšlela krkolomné konstrukce, proč je fedualismus daný od boha atd.
|
|
Priteli, short je pujceni primo cennych papiru (akcii), ktery strelis a platis urok z objemu, za ktery to poridis a doufas, ze v budoucnu cena klesne a akcie zase nakoupis za nizsi cenu a vratis tomu kdo ti je pujcil. Tedy zadny derivat.
|
|
|
Heslo v závorkách bylo myšleno jako short pozice/long pozice. Toho, že by to mohlo vyznít tak jak píšete jsem si všimnul až po odeslání článku. Omluva za nepřesnost.
|
|
Dovolil bych si pár upřesnění -
Honzík Keynesů vedle rozhýbávání ekonomiky v recesi skrze půjčené peníze také doplnil, že se ty peníze po úspěšném rozhýbání splatí. Ta druhá část se v politice samozřejmě ignoruje, ale v článcích o ekonomii by se zmínit mohla.
Mainstream a inflace - mainstreamu (podotýkám, že teorie z 70.-80. let 20.stol jsou zpravidla dávno mrtvé/silně modifikované, takže mainstream to už dlouho není) je absolutní výše inflace srdečně ukradená, zajímá ho pouze volatilita. Úkol CB je pak držet tuto volatilitu nízkou, to dělá skrze cílování inflace a inflace se drží kladná, protože cílovat nulu/zápornou hodnotu je technicky neproveditelné.
HDP - tohle by mohla být pravda, kdyby HDP počítala jedna instituce. V praxi však ono HDP počítá institucí několik a jsou na sobě nezávislé (některé jsou zahraniční), takže o nějakém obráceném výpočtu nemůže být řeč.
|
|
Vážený pane autore, děkuji za skvělý článek za 1, prosím Vás o kontakt na mad_max@email.cz, mám zájem šířit Váš článek s Vaším svolením, děkuji Vám a přeji hezký den, mad_max
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Ekonomie: Základní pojmy
|