Zdravotnictví: Svoboda, spravedlnost a právo dle Beneše
Vydáno 13. 08. 2009 (14296 přečtení)
Povíme si příběh plný svobody,
demokracie a křišťálově čisté spravedlnosti. V aktuálním pořadu
o strašlivé korupci ve zdravotnictví dlouze
promlouval k tématu i jistý pan Beneš. Tvářil se velmi nesmlouvavě až přísně a
s touto vážnou tváří sliboval nastolení pořádku v „prohnilém
zdravotnictví“. Nyní se na postup,
jakým to pan Beneš dělá, musíme blíže zaměřit.
Pan Beneš je ředitelem
Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). SÚKL byl vždy úřadem vcelku
nenápadným, zabývajícím se zejména registrací léčiv, kontrolováním klinických
studií či sledováním nežádoucích efektů léčiv, kontrolováním kvality a tak
podobně. Jeho pracovníci nevystupovali v médiích, působili spíše
polovědeckým dojmem. Na konci minulého volebního období se SÚKLu podařilo
poprvé proniknout do obecného povědomí, když se jeho ředitelem stal Michal
Sojka, přítel tehdejšího ministra zdravotnictví Davida Ratha. Ten však na svém
místě vydržel sotva pár týdnů a po volbách v roce 2006 byl Rathovým
nástupcem dr. Julínkem Sojka nahrazen a na jeho místo přišel odborník ze všech největší,
pan PharmDr. Martin Beneš. Beneš byl ve svém rodném Brně známý
především jako kamarád a spojenec místního klanu ODS, který poté, co přivedl ke
krachu minimálně jednu svoji firmu, zřejmě pragmaticky usoudil, že ho ani práce
v zaměstnání, ani podnikání moc dobře neuživí. A protože mu to dobře myslelo politicky, měl správnou stranickou orientaci a disciplínu a směrem k zasloužilým členům matičky Strany
byl patřičně přičinlivý, měl ideální kvalifikaci na vysokého státního úředníka,
ačkoli zkušenosti s prací na podobném postu nikdy předtím neměl. SÚKL byl
v rukou Beneše rovněž vybaven velmi nevšedními pravomocemi. Do jedněch
rukou tak začala spadat nejen oblast registrace léků, supervize nad klinickými
studiemi a další tradiční povinnosti ale také stanovování cen léků a kontrolní
pravomoci SÚKLu byly podstatně rozšířeny.
Již tak nevšední pravomoc však měla být dále dramaticky rozšířena.
Na základě nových reformních zákonů byl totiž zřízen institut
elektronického receptu a pro podporu elektronických receptů bylo rovněž zřízeno
i centrální úložiště receptů, které se dostalo pod jurisdikci SÚKL. Princip
elektronických receptů je celkem sympatický: pacient, místo aby šel ke svému
lékaři pro lék, který je mu periodicky předepisován, mu zavolá, že chce recept.
Lékař se napojí na centrální registr elektronických receptů, kde recept vypíše
a uloží. Pacientovi přijde pomocí SMS z tohoto úložiště tajný kód a tento
tajný kód spolu se svými identifikačními údaji předá lékárně. Jakmile lékárník
zadá do systému rodné číslo pacienta a tajné heslo, vyjede mu na obrazovce
elektronický recept a lékárník ho pacientovi za příslušnou úhradu vydá. Recept
bude v centrálním registru ještě chvíli pro případ kontroly a po určité
době se sám smaže.
Jak si ovšem v SÚKL vyložil tuto
snahu zákonodárce šetřit čas a peníze českým pacientům? V období od
začátku platnosti příslušného zákona, který měl velmi dobré PR v médiích a
uvedení centrálního úložiště receptů do provozu, nebyl v ČR napsán ani
jeden elektronický recept. Bylo to způsobeno mimo jiné tím, že SÚKL, odpovědný
za realizaci tohoto projektu, nepředal zdravotnickým zařízením sebemenší
podklady ani aplikaci, ve které by se recepty měly začít psát. A to i přesto,
že celkové roční náklady na provoz centrálního úložiště jsou v objemu asi
80-90 milionů korun. Naopak, i ti, kteří byli jako techničtí entuziasté tomuto
projektu nakloněni, zjistili, že připojení k centrálnímu úložišti je bude
stát nemalé finanční náklady. Od projektu se tak distancoval hned první článek
řetězu – zdravotnická zařízení. Na opačné straně řetězu, v lékárnách, však
byla situace zcela jiná. Beneš a jeho úřad od prvopočátku velmi silně
forsíroval, aby byly již v prosinci 2008 připojeny všechny lékárny on-line
k datovému rozhraní SÚKLu a sdílely s ním veškerá data a hlavně citlivé
osobní údaje pacientů, o které jde v tomto špinavém obchodě především.
V zimě a na jaře letošního roku byla
tedy „investigativními“ novináři zahájena kampaň údajně řešící výrobu a prodej
drog z přípravků obsahujících Pseudoefedrin, užívaných běžně po celé
Evropě k léčbě chřipky. Aniž by v úvodu bylo jasně řečeno, jak velký
podíl daný typ omamných látek na českém drogovém trhu představují a do jaké míry
jsou opravdu vyráběny z léků na chřipku, stála na jejím konci „povinnost“
předávání citlivých osobních dat, zakotvené ve zjevně protiprávní registraci
daných léčiv v rozhodnutí SÚKLu. A když už byl SÚKL u toho předávání
citlivých dat, bylo protiprávně
rozhodnuto, aby lékárny
v rozporu se zákonem poskytovaly veškerá data o předepsaných receptech
lékařů. V zákoně je sice psáno, že do centrálního úložiště receptů předává
v zašifrované podobě elektronický recept lékař, ale to je jedno. Doktor
nebo lékárník, SÚKL prostě data chce a tak v interní směrnici SÚKLu LEK-13
verze 1 vydané již v březnu tohoto roku je protiprávně určena povinnost
všem lékárnám předávat nejen citlivé osobní údaje zákazníků toužících po lécích
na chřipku, ale také všech občanů vyzvedávajících si recept lék v lékárně.
O tom, že SÚKL chce data opravdu velmi moc
- nad rámec obvyklé úřední liknavosti – svědčí další sled událostí.
Nadpoloviční většina lékáren se totiž k úložišti z předvídatelných
důvodů odmítla připojit a ty byly okamžitě terčem dosti nevybíravého vydírání.
Do lékáren postupně chodily opakované kontroly, majitelům bylo vyhrožováno a
SÚKL dokonce nelenil a vyzval
jednotlivé krajské úřady k tomu, aby neposlušným lékárnám odebraly
registraci. Při svém politickém rozhledu ovšem pan Beneš zapomněl, že v té
době už dávno bylo po krajských volbách a že s aktivní kooperací krajů na
téhle špíně může dost těžko počítat.
Proč vlastně SÚKL důvěrná osobní data pacientů
a lékařů chce? Ani on v tom oficiálně nemá jasno. Jednou je to proto, aby
si do lékových záznamů mohli nahlížet pacienti, protože co kdyby chudáci
pacienti zapomněli, jaký lék zrovna berou a zlý doktor jim předepsal nějaký
jiný? To přece SÚKL nemůže nechat jenom tak. Druhdy se SÚKL zaštiťuje tvrzením,
že chce data proto, aby mohl relevantně sledovat nežádoucí účinky léků a
spotřebu léků. Pan Beneš při tom, když vymýšlel přes několik oslích můstků
tenhle argument, zapomněl, že existuje zákonná povinnost hlášení nežádoucích
efektů léčiv přímo lékaři a že spotřebu léků v sumarizované podobě (bez
rodných čísel) hlásí lékárny dávno a zároveň data z receptu nemohou
v hodnocení těchto věcí jakkoli více pomoci, jelikož žádné údaje o
nežádoucích účincích neobsahují.
V čem ale citlivé osobní údaje sbírané SÚKLem pomoci mohou?
Podívejme se na to trochu blíže:
1. v nekalé
hospodářské soutěži. Každý záznam totiž obsahuje rodné číslo pacienta,
jednoznačný identifikátor léku, cenu léku, výši doplatku, identifikační číslo
lékaře, identifikační číslo lékárny, datum vydání. Z těchto údajů se dá
například vyčíst odkud má lékárna klientelu, od kterých lékařů lidé do lékárny
chodí, jaká je cenová politika lékárny, na čem lékárna vydělává a kde se
částečně nebo úplně obchodní marže vzdává, aby nalákala zákazníky. To vše
jedním stiskem tlačítka se vším komfortem. Pokud by kupříkladu nějaký
ekonomicky silný lékárenský řetězec, finančně propojený s nově
vznikajícími zdravotními pojišťovnami, chtěl úplně ovládnout určitou lokalitu
v maloobchodě s léky, nebyl by problém s těmito daty ekonomicky
zlikvidovat kteroukoli lékárnu do pár týdnů nebo nejpozději měsíců. Maloobchod
s léky čítá v naší zemi ročně asi 40 miliard korun, což jsou i pro
takovou společnost, jakou je kupř. Penta, dost zajímavé peníze.
2. v likvidaci
soukromého ambulantního sektoru. Zde výrazně záleží na odbornosti lékaře a jeho
struktuře pacientů. V případě, kdy většina návštěv lékaře končí
předepsáním receptu, může kdokoli, kdo si vytěží data z centrálního
úložiště, získat prakticky kompletní seznam pacientů, z předepsaných léků
a odbornosti lékaře může odhalit jeho preskripční zvyklosti a samozřejmě
anticipovat i diagnózy pacientů. Když řetězec Moje ambulance přetahoval
pacienty soukromým praktickým lékařům a pan Potysz hrdě prohlašoval
něco v tom smyslu, že „konečně naučí ty líné obvoďáky makat, až se
z nich bude kouřit“ (což v případě jeho některých zaměstnanců
skutečně bude muset), stačilo se jen postavit do supermarketu v rajónu
příslušného lékaře a tvrdit, že všichni praktičtí lékaři okolo jsou neschopní
hlupáci. V případě odborných ambulancí je to už těžší. Najatý reklamní
agent se jistě nebude po domech ptát: „paní, neměla jste náhodou filcky,
protože pokud ano náš skvělý kožní lékař (dodejme, že většinou bez atestace) vám je vyléčí. Stačí když nebudete
chodit za tím…hnusákem…ehm…ke komu že to vlastně chodíte???“ Když bude mít
provozovatel řetězce ambulancí příležitost vytěžit tato data, lehce zjistí kdo
koho a s jakou diagnózou léčí. Pacienty, kteří jsou z hlediska plateb
za léčbu lukrativní, mohou tyto řetězce snadno pomocí cílené reklamy, planých
slibů i sprostého očerňování od stávajícího ošetřujícího lékaře přetáhnout.
Centrální úložiště receptů tak bude účinným pomocníkem při kolektivizaci
českého zdravotnictví v rámci řízené péče.
3.
vydírání, manipulace s veřejným míněním. Pan Beneš a jeho úředníci budou vědět,
jakou má kdo diagnózu, kdo a kdy si léčil u kožního lékaře kapavku Sumamedem,
že si pan prezident Klaus před jednáním Evropského parlamentu vyzvedl Fenmetrazin
a po jednání Prozac. Pan Beneš si bude moci prozkoumat, jakou hormonální
antikoncepci užívá čí manželka a který gynekolog jí tuto antikoncepci předepisuje.
Metronidazol předepsaný gynekologem manželce pana Karla Gotta znamená, že paní Gottová má asi vaginální
Trichomoniádu, což s velkou pravděpodobností znamená, že buď božský slavík
nebo ona někam zanášejí. Může se také stát, že si sekretářka pana Paroubka,
okouzlená jeho sexy mozkem, půjde po slavnostní opening ceremony výjezdního
zasedání předsednictva ČSSD do lékárny vyzvednout Postinor. To bude Velký bratr pana Beneše
rovněž vědět pomocí on-line připojení nejpozději do 10 minut. Zkrátka a dobře,
jsou to velmi citlivé a privátní informace, po kterých baží pivní vohnouti a za
který leckterý redaktor bulvárního časopisu rád a dobře zaplatí nebo poskytne
jinou protislužbu. Kdo nebude chtít, aby se jeho jméno vláčelo po různých
novinářských žumpách, bude toho, kdo bude mít SÚKL zrovna pod palcem, pěkně
poslouchat. Může kupříkladu hlasovat pro různé stavební zakázky, může hlasovat
o důležitých zákonech atd. Vlivní i obyčejní lidé budou opět o něco více
preventivně opatrní, jejich compliance směrem k úředníkům se zvýší,
protože se budou bát, a ovlivňování chodu společnosti vyjde naše dobře ukryté
oligarchy, kteří pasou politiky i státní úředníky jsoucí zrovna u moci, zase o
něco levněji, zvláště když chod centrálního úložiště zaplatí ve výši 80 milionů
ročně daňový poplatník.
4.
další aplikace. Dobře je znají například ti, kteří to mají u Český. (Nejen) Česká
pojišťovna je známa svoji notorickou snahou vyvléci se ze svých smluvních
závazků vůči klientům jak jen je to možné. V případě životního nebo jiného
pojištění souvisejícího s újmou na zdraví, bude moci pojišťovna používat (a
jsem si skoro jist, že časem zcela legálně na základě zákona) centrální úložiště
receptů. Do smluv třeba napíše fontem Arial AAA 3,5 malou klauzuličku, na jejímž
základě bude pojistník před uzavřením pojistné smlouvy povinen sdělit všechna
data, především data o užívaných lécích, pojišťovně. Pojistník ale nemá
v hlavě databanku a tak už si nebude pamatovat, že před 4 lety si léčil
banální infekční onemocnění antibiotiky. Na základě toho nesplní smluvní
podmínky a ačkoli si bude celý život poctivě platit, nedostane při pojistné
události vůbec nic.
Tak to bychom měli. Řekneme si – to jsou jen takové teoretické
úvahy ale důkazy pro tohle neexistují. Existují však velmi silné indicie, že ke
zneužití osobních dat skutečně mělo dojít. K nejsilnějším indiciím patří
samotná realizace projektu, výběrová řízení na firmu, která bude projekt
realizovat. nebudeme se zabývat detaily zadávání této jistě lukrativní státní
zakázky. Nicméně jako
jediná firma, která i celý konkurz vyhrála, se přihlásila firma NETPROSYS
s.r.o., je velmi pravděpodobně ve vlastnictví lidí, kteří by
k potenciálnímu zneužití dat měli velmi silnou motivaci. Vlastnická
struktura firmy je velmi neprůhledná - společníci této firmy jsou Vítkovice
a.s. a dále jedna kyperská a jedna Lichtensteinská společnost (viz.
www.justice.cz, vyhledat IČO 25344536) – můžeme jen spekulovat, kdo ve
skutečnosti za touto firmou stojí. Mně
z toho ovšem čiší Agel na 100 honů. I některé sdělovací prostředky
upozorňují, že firma má blízko k Hutnické ZP, se kterou nyní fúzovala ZP
Agel miliardáře Chrenka. Pro fakt, že by šlo o nějaké zločinné spolčení tohoto
typu, přirozeně důkazy neexistují, navenek prostě jedna firma pracuje pro
státní správu, nicméně by bylo velmi záhodno prozkoumat, proč se do konkurzu na
jinak velmi lukrativní státní zakázku jiná firma nepřihlásila. Bylo to proto,
že podmínky konkurzu byly pro jiné firmy nevýhodné? Byly to krátké termíny?
Nebo to byly anonymní telefonáty zástupcům jiných firem upozorňující
potenciální konkurenty, že na této zakázce by rozhodně neměli participovat?
Nebo to fakt v ČR jiná firma neumí? Nebo je 80 milionů ročně za správu
jedné databáze málo?
Přesto, že je
tento postup zjevně protiprávní a na odborné úrovni byl již minulý podzim
diskutován, k uším
„investigativních“ novinářů se tato hrozba jakýmsi zázrakem nikdy nedonesla. I
přesto se setkal s velkým odporem dotčených institucí, plynoucí i
z faktu , že v případě předání osobních dat vymáhaných SÚKLem by se
předávající subjekt dopustil trestného činu neoprávněného nakládání
s osobními údaji dle § 178 (Neoprávněné nakládání s osobními údaji
s trestní sazbou odnětím svobody až na tři léta). V souvislosti
s kampaní proti volnému prodeji léků na chřipku obsahující Pseudoefedrin
je zajímavé, že dnes, kdy SÚKL již sdílí citlivé osobní data s asi 1400
lékárnami na základě protiprávní registrace, údajně „vynucené“ tlakem
médií na vyřešení „problému
s drogami“, již „investigativní“
novináři drogovou problematiku zcela opustili. Jediný efekt daného řešení je,
že došlo protiprávně k prolomení zákona o ochraně osobních dat a nikdo,
kdo má chřipku a nechce být fízlován, si lék jako je Modafen na chřipku
nekoupí. Chcete-li však dané léky zneužít k výrobě drog, jsou volně
prodejné ve všech sousedních státech jakož i v ostatních státech EU – kupříkladu
ze Slovenska si jich můžete dovést třeba celý kamión, zatímco českým lékárníkům
v obchodě expirují účinné léky, které nikdo nechce. Fakt, že se
protiprávně shromažďují citlivé a vysoce zneužitelné osobní údaje ve státní
instituci, která uzavírá kontrakty na správu těchto dat s podezřelými a
majetkově neprůhlednými soukromými společnostmi, ovšem opět – asi nedopatřením – unikl očím
„investigativních“ novinářů. Přitom touto opravdu mocnou a ve státech EU
ojedinělou zbraní lze relativně snadno přivést ke krachu jakýkoliv soukromý
subjekt podnikající v maloobchodě s léky. To jistě za
nějaké to porušení zákona stojí, zde však jsme svědky bezprecedentní a drzé
manipulace s veřejným míněním prováděné sdělovací prostředky ruku v ruce s úřady stojícími nad zákonem, jenž mají zřejmé politické krytí. Kampaň probíhá skrytě a má vždy stejný scénář.
Občanům jsou podsouvány zmanipulované informace, na něž je pak „nucen“ reagovat čestný pracovník SÚKLu Beneš jenž
se při tom jen tak mimochodem musí dopustit zneužití osobních dat. Ve chvíli
kdy jsou osobní data občanů „pod střechou“ najednou problém ztrácí na
urgentnosti. Ačkoli zvolené řešení
nevede ani v náznaku ke zlepšení situace a v případě omezení prodeje
účinných léků na chřipku pacienty
jednoznačně poškozuje, není již v tisku nikdy více nic řešeno.
Otázka zůstává,
co s tím. Zda se toto týká obyčejného a slušného člověka, který nevlastní
lékárnu, neprovozuje zdravotnické zařízení, nemá rád léky
s Pseudoefedrinem ani nezahýbá manželce se svojí sekretářkou. Ten se – jak
nás mocní této země opakovaně ujišťují – přece nemá čeho bát. Je jistě užitečné
si připomenout, co se stane, když dámy a pánové z ministerstva zdravotnictví
realizují svůj projekt řízené péče, kdy se za hubičku zprivatizují do
soukromých rukou kupříkladu pana Chrenka obrovské majetky formující vertikální
monopoly tvořené majetkově propojenými zdravotními pojišťovnami, nemocnicemi,
ambulantními zařízeními a lékárnami a lidé budou mít jen velmi omezenou možnost
navštívit jiné zdravotnické zařízení aniž by si to vyžádalo excesivní finanční
zdroje. Ať tak či onak však panu Chrenkovi budou muset platit do kasičky, on se
na základě své libovůle rozhodne, co jim za to poskytne. Můžeme spekulovat, co
se stane, když kupříkladu lékárenský řetězec dr. Max (který mimochodem velmi
radostně s centrálním úložištěm spolupracoval) vlastněný společností
Penta, na jejímž čelném místě stojí bývalý generál StB Alojz Lorenc,
ovládne lokální trh a navíc bude majetkově propojen se zdravotní pojišťovnou,
zda se to kupříkladu neprojeví na ceně a sortimentu prodávaných léčiv. Pokud nevěříte, zeptejte se na Slovensku,
jak tam zdravotnictví v rukou Penty prosperuje. Zatímco u nás odcházejí do
zahraničí vesměs atestovaní lékaři z nemocnic, na Slovensku jde o masivní
úprk i v sektoru soukromých lékařů, kde dokonce i zaplivané české podmínky
slovenským lékařům připadají jako ráj na zemi. Nemusí to být hned, kdy se mladí
pravicově smýšlející občané cítí ještě zdrávi a myslí si, že se jich
problematika zdravotnictví netýká, ale třeba za 10-15 let, kdy se
s pravděpodobností rovnající se jistotě ozvou první zdravotní problémy.
Můžeme spekulovat, jak motivováni budou jiní gauneři, když uvidí, že za tohle
flagrantní pochybení - a podle mého názoru zcela úmyslné "pochybení" - se panu Benešovi vůbec nic nestalo. Nakonec zjistíme, že
tahle záležitost potenciálně ovlivňuje životy všech. Takže co s tím? Budeme si stěžovat na média, které zjevně obrovskou kauzu lumpáren ve státní správě zakryla a dokonce legitimizovala prezentací a nafukováním kauzy porušení zákona o regulaci reklamy? Budeme psát poslancům a senátorům? Obrátíme se na pana Salichova s trestním oznámením? Nebo se na to vykašleme? Prosím, poraďte.
13.08.2009 S přispěním zlých doktorů a lékárníků editoval Challenger
|