Ročně najezdím okolo 110 000 km po českých silnicích. Za tu dobu jsem
se setkal s velkým počtem silničních kontrol a různých situacích, kdy v hlavní
roli byla Policie ČR. Pokusím se vám přetlumočit ty úsměvné.
Historka první – Já feťák
Bylo to v době, kdy jsem byl na střední škole, pořídil jsem si své první
auto, samozřejmě s řádným tuningem (světla, pořádný výfuk, tmavá skla).
Jedu s bývalým spolužákem kolem nákupního centra Plaza, už dobrých 500m
mám za zadkem služební octavii a tuším, že mě každou chvilkou stopne. Stopla
mě samozřejmě na tom nejhloupějším místě – na rohu odbočky kolem nákupního
centra, kde je celkem provoz aut a dva frekventované přechody. Abych trošku
přiblížil situaci a postavy – Já = zřejmě pro policisty feťák,
Hodný PČR: Dobrý den pane řidiči, silniční kontrola, předložte doklady…
Hodný PČR: Ještě poprosím občanský průkaz. Nějaký alkohol před jízdou
byl?
Feťák: Byl, ale jen kolega vzadu, já nemůžu, řídím.
Hodný PČR: Vystupte si, dejchnete nám.
Dýchám na podruhé, na poprvé mě rozesmála nějaká poznámka bývalého spolužáka
sedícího v autě.
Hodný PČR: V pořádku, počkejte si chvilku na doklady
Postávám u auta, rozhlížím se kolem sebe a samozřejmě před obchodním
domem se tvoří kolem našich aut hloučky lidí s mobilními telefony a čekají
na nějaké divadlo. Já jsem samozřejmě v klidu, čekám na doklady a čekám,
že zmizím. A ejhle! Z vozu najednou vystupují tři policisté, dva v klasickém
„mundůru“ a jeden se slunečními brýlemi, s vestou na které měl různé přislušenství.
V tu chvíli dav okolo ztichne a čeká, co se stane. Já celkem překvapen,
čekám na reakci všech tří policistů. Přistupuje ke mně obrněnec, rozkročí
nohy a zavelí.
Zlý PČR: Zavřete oči!
Feťák: Prosím??
Zlý PČR: Zavřete ty oči!
Feťák: No ne, já je zavřu a vy mě praštíte ne?
Zlý PČR: Naposledy říkám, zavřete oči!
I přes záchvat smíchu, který slyším ze svého auta s obavami zavírám
oči a čekám, co bude.
Zlý PČR: Tak a teď je otevřete.
Opatrně otvírám oči, policista mi svítí baterkou do očí a strašně se
diví, že oči zas kvůli oslnění zavírám.
Zlý PČR: Nechte je otevřené!
Feťák: Vám se to řekne, copa můžu mít otevřený oči, když mi tu svítíte
tou baterkou do očí?
Zlý PČR: V pořádku.
Zlý policista odchází, zůstává hodný, který mi vrací doklady.
Feťák: Co to mělo bejt??
Hodný PČR: S tím autem jezdíte jenom vy nebo ještě někdo jiný?
Feťák: (Tuším o co jde, snažím se zavtipkovat) Máma! Proč?
Hodný PČR: No máme tady podezření, že v tomto vozidle jezdí osoba podezřelá
z distribuce previtinu.
Feťák: No toto! Tak já se teda zeptám doma.
Hodný PČR: (Cukají mu koutky) No to budete hodný, díky a šťastnou cestu.
Historka druhá – nachytávka jak hrom
Vstával jsem velmi brzy do práce, bylo cca 2:30 ospalý vyjíždím na firmu
a v malé vesnici, hned za cedulí si na poslední chvíli všimnu policejního
vozidla. Snažím se dobrzdit na 50 km/h a opatrně projet, abych je nevzbudil.
Marná slává. Octavii se snad ještě před nastartováním zapínají majáky,
zapráší se od polňačky a mám je za zády. Všimnu si ale zajímavé věci, sice
za mnou blikají modré majáky a stopka, ale světla nesvítí, pouze parkovačky.
PČR: Dobrý večer pane řidiči silničí kontrola… Víte čeho jste se dopustil?
Já: To netuším, ale vy mi to určitě řeknete.
PČR: No vjel jste do té vsi minimálně šedesátkou!
Já: To není možný, vy jste mě změřili jo?
PČR: No nezměřili, ale tak poznám. No to je jedno, hlavní je, že vám
vzadu nesvítí levé světlo!
Já: (Věděl jsem o tom, byl tam jen špatný kontakt) Opravdu? No to se
půjdu podívat
Přicházím k autu, praštím do krytu světla a žárovka se rozsvítí. Tento
úkon vyvolal úsměv na tváři druhého policisty, který jen přihlížel.
Já: Tak a svítí! A teď to zkuste vy.
PČR: Prosím???
Já: No nesvítí vám potkávací světla, tak zkuste do nich taky majznout,
třeba se to rožne.
PČR: Eh… Tady vracím doklady, šťastnou cestu!
Historka třetí – já feťák podruhé
Asi dva měsíce po první historce se mi povedlo tyto dva případy takřka
zkombinovat.
Opět před obchodním centrem Plaza, tentokrát mě zastavili již šikovněji
– věděl jsem, že mě opět staví kvůli zadnímu světlu.
PČR: Dobrý večer pane řidiči, silniční kontrola… Víte, proč jsme vás
zastavili?
Feťák: To netuším, o co jde?
PČR: Nesvítí vám zadní světlo a ještě k tomu to do vozovky, to je špatné.
To budete mít za 500,-
Feťák: OK, budu platit hotově
PČR: No moment moment, nějaký alkohol, nebo drogy před jízdou?
Feťák: Kdepak
PČR: Určitě jo? Ani tráva?
Feťák: No fuj!
PČR: Tak lízneme si?
Feťák: Tak musíme ale rychle, nemám moc času.
Olizuju, žužlám, cucám a následně čekám
PČR: Tak pane řidiči, výsledek je překvapivě negativní, tak vám těch
500 dneska odpustíme, ale upalujte na benzínu pro novou žárovku, my vás
budeme hlídat, jestli tam zajedete.
Samozřejmě za první křižovatkou se otočili a dál mě neřešili.
Historka čtvrtá – Celní správa vs převozník trávy
Pracoval jsem u firmy, která zásobovala květinářství řezanými květinami
a dekorační zelení. Jel jsem ze severu na Prahu, spěchal jsem do květinářství
v Horních Počernicích. Cca 500 metrů před sjezdem se na mě nalepila dodávka
celní správy, měl jsem akorát v ruce telefon, mluvil jsem se šéfem.
Já: Hele mam za sebou celňáky, můžou mě sebrat za ten telefon?
Šéf: Prosímtě, ty tě mají na háku!
Já: Takže jestli mě seberou, platíš ty, platí?
Šéf: Ále, ty na tebe dlabou.
Sotva to dořekl, dodávka mi na sjezdu hodila myšku, rozblikala se diskotéka
a já pokládám telefon.
Z místa řidiče vystupuje příjemná slečna a u spolujezdce zůstává sedět
mladší můž.
Rošťanda: Dobrý den pane řidiči, kampak pospícháte?
Já: Dobrý den slečno, já nespěchám, není to zdravé.
Rošťanda: No nepovídejte, já se za váma řítila 150 km/h a nemohla jsem
vás dohnat!
Já: To není možné! Já mám v autě omezovač na 140 km/h, z toho se víc
vymáčknout nedá i když sklopím zrcátka
Rošťanda: No já vím své. A telefonovat jste určitě netelefonoval, že?
Já: Já si tak občas zazpívám s radiem, ale telefonování není nic pro
mě za volantem.
Rošťanda: A copa to vezete?
Já: Trávu.
Rošťanda: Prosím??
Já: No trávu..
Rošťanda: (Rukou pokyne na svého kolegu aby vystoupil Otevřete nám
nákladový prostor!
Vystupuji, dobře naladěn otvírám vrata. Slečna zkoumá pytle s dekorační
zelení (trávou) a ptá se
Rošťanda: Máte od toho nějaké doklady?
Já: No mám, ale tam jsou latinské názvy, z toho prd poznáte.
Rošťanda: To prosím nechte na mě. Poprosím ty doklady
Předávám doklady, koukám jí přes rameno, slečna evidentně neví, která
bije. Začnu jí ukazovat na pytle a pak do dokladů, samozřejmě přirovnávám
zboží k názvům naprosto špatně a čekám na reakci
Rošťanda: To mi nemusíte diktovat, já si s tím poradím.
Držím smích a čekám, až to doluští. Vrací mi doklady, já vytahuji z balíku
jednu růži a předávám.
Já: Tady máte jednu lilii na cestu, ať vám to utíká.
Rošťanda: Ježiš děkuji, to nebylo přece nutné.
08.03.2015 Fantom19