Můj názor na záměr zvaný Die Netzwerkpartei poté, co pominulo počáteční
okouzlení.
Politická strana jako taková
s náležitostmi a strukturou, na kterou jsme v české prostředí zvyklí
u hlavních hráčů ČSSD a ODS, je nepochybně svinstvo. Kromě obecně známých
negativních jevů, jako třeba vliv velkých firem na politické strany, které
pak slouží jako jejich zakázkové kanceláře, je zde jeden efekt, který mě
vadí zdaleka nejvíc. Totiž schovávání se různých zmrdů a vohnoutů za strukturu
a jméno politické strany. Když sleduji některé poslance ČSSD v akci, nemohu
uvěřit tomu, že takové dementy někdo zvolil, a když slyším ty jejich tlachy
o tom, jak grémium bla bla, ptám se, kdo tu vlastně vládne. Poslanec je
v této hierarchii degradován na nástroj politického vedení strany, které
mu prostřednictvím poslaneckého klubu říká, jak má zvedat ruku, což je
samo o sobě těžká deformace, protože poslanec je především zavázán svým
voličům.
Tvořit další klon téhle pseudodemokratické hlasovací mašiny není pro
mě čelendž. Pomýšlel jsem tedy na něco, co bude fungovat jako nevyhlášené
sdružení nezávislých kandidátů. Sice budou mít společné zásadní programové
cíle (osobně téměř totožné s těmi, co popsal Root) a používat stejný již
popsaný nástroj propagace, ale budou vystupovat pod svými jmény a ne pod
nějakou zkratkou, jako například ODS nebo D-FENS. K mému velkému překvapení
se však ukázalo, že český právní systém nepředpokládá, že by do parlamentu
nebo krajského zastupitelstva kandidoval nezávislý jednotlivec. Kandidátní
listiny mohou podat pouze strany, s výjimkou voleb komunálních, kde smí
kandidovat nezávislý, který si opatří dostatečný počet podpisů na petici
k podpoře své kandidatury.
Kromě toho - decentralizovaná strukura by stranu činila odolnou proti
vyhryzání jinými subjekty, levičáckými akcemi, vohnouty, BISkou nebo kým
chcete, které by nevyhnutelně přišly. Připomeňme si značnou zranitelnost
malých stran útoky různých mediálních klik na jejich špičkové představitele
(viz: Havel vs.
Strana lidová via Bartončík v roce 1990 nebo provládní média vs. republikáni
via Miroslav Sládek v roce 1998). Jinak řečeno, utětím jedné z hlav der
Netzwerkpartei by fungovalo dalších zhruba několik desítek.
Takže jistá míra instituce je podmínkou celého záměru....
Voliči
po mírném znechucení tímto faktem jsem se začal zaobírat tím, kdo by
Netzwerkpartei asi tak volil. Začal jsem hledat údaje o internetových obchodech
podle hesla, že když je někdo ochoten odevzdat internetovému obchodu peníze,
jistě mu nebude dělat problém dát internetové straně svůj hlas. Dostal
jsem se k optimistickému číslu 20% podílu internetového obchodu na na celkovém
objemu obchodů s elektronikou. Tzn. řekněme, že 20% voličů představuje
celý koláč a Netzwerkpartei se bude snažit ukousnout jeho co největší část.
Dostáváme se k tomu, že nás nejspíš bude málo - nás těch, kdo bychom
takový záměr podpořili.
Pro informaci: k tomu, aby nějaká strana mohla mít v PSP svého poslance,
musí získat v příslušném volebním kraji více než 5% hlasů. To je samo o
sobě dostatečný filtr na to, aby se do hry dostaly jiné subjekty než staré
zavedené značky.
Kromě toho, mandátů je omezený počet, tzn. existuje ještě jedna hranice
přirozená daná minimálním počtem hlasů nutných ke získání jednoho poslaneckého
mandátu v poměrném systému.
Když se podíváme na www.volby.cz,
vidíme např., že při minulých volbách hlasovalo asi 4.800.000 voličů, což
je zhruba 60% z celkového počtu oprávněných. 5% z tohoto počtu je nějakých
240.000 hlasů, toto číslo překročily nám známé pastrany ODS, ČSSD, KSČM
a KDU-ČSL. Přiblížila se jí ekozmrdská Strana zelených (212 929 hlasů),
Sdružení nezávislých (166 975 hlasů) a s velkým odstupem Republikáni M.Sládka
(46 325 hlasů). Jistěže integrální počet přes celý stát je do jisté míry
nepřesný a v krajích by to mohlo vypadat jinak, ale uvádím to proto, abychom
si všichni uvědomili, v jakých řádech je zde nutno počítat. Všechny tři
posledně jmenované strany pak dají dohromady ani ne půl miliónu hlasů,
dohromady asi 8%, což je ani ne třetina počtu hlasů odevzdaných pro ČSSD.
Vidíme, že veřejnost (představte si pod tím, koho chcete) je nakloněná
velkým stranám a s přejímaním jejich rétoriky Horsta Fuchse nemá problém.
240.000 hlasů je zapotřebí k tomu, aby se poslanec Netzwerkpartei do
sněmovny vůbec dostal. K tomu, aby strana mohla reálně měnit běh věcí,
je třeba celostátně dosáhnout nějakých 15% hlasů (což soudruh Grebeníček
jistě rád potvrdí). Když postavím vedle toho tezi o internetových obchodech
a 20% voličské základny, vychází mi, že by Netzwerkpartei musela ukousnout
75% svého e-koláče na to, aby se záměr skutečně povedl.
Poněkud jiné vyhlídky na úspěch skýtají volby do krajských zastupitelstev.
Vzhledem k zhruba 30% účasti v roce 2004 se medvěd porcuje po větších kusech.
V JČ kraji mluvíme o zhruba 150 000 platných hlasech. Získat mandát = mít
nějakých 5% hlasů (5% klauzule v tomto případě de facto vzniká spontánně,
protože mandátů je omezený počet) a mluvíme o nějakých 7.500 hlasech. Což
už není taková tragédie.
Souhrn:
Obávám se, že nás bude příliš málo. Pokud existuje nějaká reálná šance,
pak na regionální nebo místní úrovni.
VyVolení
Nové (zatím) nezkorumpované tváře Netzwerkpartei představují bezpochyby
výhodu před únavně profláklými ovarovými držkami koalice a opozice. Současně
ale tento stav představuje nevýhodu, protože v případě úspěchu Netzwerkpartei
bude do světa vlků hozeno několik psů, kteří neví, jak to chodí a ocitnou
se zákonitě v nevýhodě, zranitelní a bez imunity proti metodám reálné politiky,
jakými jsou vydírání, uplácení, kompromitace v médiích... Určitě je nová
neokoukaná tvář řeské politiky v zásadní nevýhodě proti takovým matadorům,
jako kakaový král soudruh Kraus, který tráví v parlamentu již dvacátý rok.
Na druhé straně, o co je jeden každý (nyní myslím hardcore kolem tohoto
webu, nikoli nýmandy donekonečna projektující svoji životní frustraci do
bezpointových komentářů) horší, než poslanci, kteří nás zastupují nyní?
Myslím, že absolutně ne.
Peníze
Odhady nákladů spojených na rozjezd nové strany jste odhadli na něco
mezi 50 a 500 milióny kreditů "českých". ČSSD hodlá (oficiálně) tyto volby
utratit 100 mil. Kč, příjmy z kakaa od soudruha Krause a malkaa ze Setuzy
nejsou brány v potaz. Protože bychom vytvořili vlastní model propagace
na netu, vyšlo by to pochopitelně levněji. Správní náklady strany samotné
by byly nižší díky důslednému nevytváření struktur, ano, právě těch struktur,
do kterých se obyčejně schovávají zmrdi.
Je však zcela nasnadě, že by se jednalo o částku v řádech několika desítek
mio, což je sice v českých podmínkách sehnatelné, ale takový způsob financování
skrývá v sobě past. Strana, která by přijala takto masívní finanční podporu,
by se stala tou výše zmiňovanou zakázkovou kanceláří bohatých firem, který
by za svoje dárečky požadovaly protislužby. Jedinou možností je tedy financovat
stranu z dobrovolných členských příspěvků. Při předpokládaném počtu členů
7.000 zde hovoříme o částce zhruba 5-7 tis.Kč na osobu a rok za předpokladu,
že by volby byly jednou za dva roky. Nedovedu odhadnout, kolik lidí by
bylo ochotno takto přispívat, pro mě osobně by to problém nebyl, zvláště
pokud bych viděl, že to k něčemu je. Vedlejší efekt těchto (relativně vysokých)
členských příspěvků by byl, že by strana získala v očích většinového voliče
image klubu prachatých (což je vzhledem k zmíněné částce tristní, ale zažil
jsem rozvraty lidských vztahů kvůli pár stovkám, peníze prostě mají na
lidskou mysl mnohdy větší vliv, než si myslíme) se zpětným rázem směrem
k nižší popularitě.
Souhrn:
Nejsou zřejmé zdroje financování.
Čas
Vaše odhady času potřebného k tomu, aby skupina amatérů "rozchodila"
politickou stranu, se většinou shodovaly. Jedno volební období = 4 roky.
To považuji za seriózní odhad.
Tolik času tato země ani my nemáme, protože apokalypsa se jménem "Parouback
a jeho věrní vohnouti" na zádech bouchá na dveře hasičskou sekerou právě
nyní. Za pár měsíců se stane institucí a bude vytvářet svůj "klid na práci".
Scénář zvaný Netzwerkpartei je tedy dlouhodobou záležitostí, zatímco my
potřebujeme něco vymyslet na tyto volby.
Výsledek
Já osobně do toho nejdu.
Dělám dál, co jsem dělal doposud.
Kdokoli z vás si to může vzít za své. Příležitost tu bezpochyby je.
Důvodem, kromě těch výše zmíněných, je zmařené úsilí. I kdyby se nám
podařilo to rozchodit, což by se možná povedlo (vzhledem k tomu, že několika
desítkám hlav "velím", vím, že spojené usílí dokáže nevídané věci), ale
záměr by neměl dlouhého trvání, protože by za sebou neměl předchozí
dezmrdifikaci, krystalizaci osobností a charakterů a představoval by
blátivou slátaninu podobnou Občanskému fóru, s předprogramovaným vnitřním
konfliktem a rozpadem. To není defétismus, to je konstatování reality Kocourkova,
kde se cokoli, co se od začátku nevyrobí jako absolutně zmrdo- a vohnoutotěsné,
velmi rychle a úplně totálně zmrví.
Mám náhradní scénář pro tyto volby. Na "trhu" existuje hodně malých
pravicových stran, které by jistě uvítaly, kdybychom jim pomohli. Jde o
to, vytřídit zrno od plev, tzn. odfiltrovat zmrdí zájmová uskupení a identifikovat
bratry v boji. Bratři v boji už ví, jak na to a bratři v boji naši
podporu jistě rádi ocení. Samozřejmě, že za to můžeme něco chtít, ale já
osobně za to nechci nic, protože deparoubkizace je pro mě věcí cti.
Podotýkám zde, že ODS není pravice. ODS je jen o něco méně zhovadilá
banda kariéristů a pro politický úspěch a "klid na práci" udělají cokoliv,
třeba sepíšou opoziční smlouvu II nebo uzavřou s ČSSD velkou koalici se
zdůvodněním, že se tak vyloučí vliv komunistů.
Pokud někdo není s mým poměrně pesimistickým závěrem o myšlence Netzwerkpartei
zajedno, může se jej samozřejmě chopit vlastníma rukama a vlastní hlavou,
třeba se mu to povede. Dokonce může možná počítat s podporou mojí a toho
malého aparátu, který by se dal stvořit díky nabídkám, které dorazily za
minulé týdny na můj mail a které představují nabídky vysokého stupně konkrétnosti.
Možná jste zaznamenali něco, co jste vyhodnotili jako zmrdismus. Celou
dobu tady píšu něco politické straně, ale ani slovem jsem se nezmínil o
jejím programu. Jistou část této práce již vykonal Root ve svém článku
a já neměl zatím v úmyslu se k tomu vracet pohlížeje na čistě technicky
na úrovni argument/protiargument na možnost, že se do pečlivě rozparcelované
české politické scény vetře nový subjekt. Jedno vím jistě - prvním bodem
programu takové strany by mělo být maximální omezení přerozdělování financí
a majetku. Tam, kde je jistou míru solidarity a přerozdělování zachovat,
by přerozdělovací model měl být maximálně průhledný (viz např. "rovná"
daň, lépe řečeno daň s rovnou sazbou). To je alfa a omega řešení jiných
problémů, jako například korupce či klientelismu, a činí všelijaké legislativní
update a Paroubkovy antikorupční service packy úplně nicotnými. Druhým
bodem programu by bylo měla být "legislativní antismršť" s cílem podstatně
zjednodušit právní systém, který přilišnou regulací pošlapává práva na
svobodný život.
10.01.2006 D-FENS
Fórum k Der
Netzwerkpartei
Výběr z ohlasů na téma Netzwerkpartei z tohoto
fóra a mailů:
2.1.2006, autor: iudex
Politika je "busy business". Mnoho lidí nad tím bude ohrnovat nos a
tvářit se, že politika je věcí ideálů a právě "kupčení" ji znehodnocuje.
Jenže politická strana je firma, která se snaží prodat svůj výrobek - volební
program. Ať je demokracie považována za jakkoli nedostatečnou, pořád vytváří
určité tržní prostředí.
Na našem pomyslném trhu jsou momentálně čtyři subjekty, na jejichž výrobky
nakonec nejspíš část zákazníků vsadí. Spousta lidí naříká, že nemá co koupit.
Když se pak jednou za čtyři roky otevře krám, sáhnou po tom, co považují
za nejmenší zlo, nebo raději ani nevytáhnou paty z domu, přičemž mají povznesený
pocit, že tohle jde mimo ně. Nakonec všichni nadávají stejně.
Asi všichni se shodnou na tom, že je potřeba vstoupit na trh s novým
výrobkem. Jenže jak ho na trh uvést? Mnozí budou držet palce, a jen tak
mimoděk taktně podotknou, že to stejně nemá cenu. Různých víceméně pochybných
výrobků je přehršle. Všechny jsou neprodejné. Kolikrát se někdo snažil
přijít s opravdovou novinkou. Nevyšlo to. O důvod víc, proč nic nedělat.
Člověk by se ale měl zamyslet nad tím, proč to nevyšlo. Byl to polotovar,
který nedokázal zaujmout? Nebo high- tech product, kterému se bohužel nedostávalo
reklamy?
Podle mě jádro pudla vězí v osobě prodejce. Některé novinky měly reklamy
až až. Avšak který soudný člověk si koupí něco od Horsta z Teleshopingu?
Všechny dosavadní prototypy, které byly v posledních letech představeny
spotřebitelům, měly zhruba stejné rysy a parametry. Zdůrazňovaly svou novost
a praktičnost,
nabízely se každému slušnému člověku. Jenže spotřebitel viděl Horsta
a už bylo jedno, jaký výrobek nabízí. Horst už nabízel ledascos. Je to
profesionál, dělá to pro peníze. A dělá to spoustu let. Kdyby nabízel něco
kvalitního, lidé by u něj rádi nakupovali. Jenže Horst přichází se stále
stejným šuntem, který jenom nově zabalí. Jeho cílem není spokojený zákazník,
jeho cílem je dál prodávat. Pokud tedy dojde k uvedení nového výrobku na
trh, nesmí ho prodávat Horst a jemu podobní.
Dnes všeobecně převládá názor, že výrobek se neprodá bez reklamy. Samozřejmě,
že lidé se musí o novince nějak dozvědět. Jenže čím větší budu nabízet
šunt, tím víc ho budu muset vynachválit. Nakonec si reklamou koupím kupce.
Jenže až dotyčný zjistí, co koupil, nasere se a poví o tom všem ve svém
okolí. Mně to může být jedno, protože díky masivní reklamní kampani seženu
další tisíce troubů, kteří se nalákají a budou chtít být taky "in" a "cool".
Až trh nasytím, přijdu zase s něčím novým. Neinvestuji do výrobku, ale
do reklamy. Úspěšně tak můžu prodávat cokoli, byť je to nepotřebné.
Můžu na to ale jít také jinak. Vidím obrovskou poptávku a myslím si,
že můžu nabídnout kvalitní výrobek. Najdu zákazníka a ten bude spokojený.
Doporučí můj produkt svým známým a mám reklamu zadarmo, respektive mohu
za ni podstatně ušetřit. Každý má ve svém okolí lidi, na jejichž doporučení
dá. Za prvé je tedy potřeba investovat maximálně do vývoje nového výrobku.
Nestačí, aby pouze zrcadlil současnou společenskou objednávku. Nebudu nabízet
sladký bonbón, který se rychle vycumlá. Bonbóny vám zdarma přidá ke každé
objednávce i Horst. A za druhé budu velmi pečlivě vybírat prodejce. Rozhodně
se nespolehnu na nikoho, kdo už předtím podnikal v tomto oboru a nyní opět
chytá vítr.
10.1.2006 Aradiel
Jen taková myšlenka - malých stran je už teď hodně a říct o všech že
mají program naprd je myslím příliš radikální. Předpokládejme že mezi tou
zhruba stovkou straniček jsou alespoň některé co mají program rozumný.
Ale neprosadily se - proč? Protože vás čekají ty samé problémy. Podle mne
je momentálně bez obrovské finanční injekce nemožné proniknout mezi elitu
v parlamentních volbách (tam snad míříme ne do regionů ne?) - jen z tohoto
důvodu že o vás lidé prostě nebudou vědět. Všechno je potom v poměrně drahé
reklamě - vlastní program je víceméně vedlejší (!)... troufám si říct že
průměrný volič ČSSD neví o její zemědělské politice, pokud se ho to přímo
netýká (hm chci vidět soukromníka zemědělce jak volí socany), prd - vše
je to v lidech a gestech, vzhled dělá všechno.
Troufám si spekulovat že základem strany je jedna charismatická osobnost
- puchejře tady nemáme rádi ale nemůžem mu upřít že svým hitlerovským stylem
má na lidi vliv (práskání pěstí do stolu, my těm feťákům technařům ukážeme!
apod...). Je tu někdo takový?
Další věc - názorové proudy. Vnímám tady hardcore jádro kolem DFENSe
(lokutus, Aleff, víceméně i já) a potom hodně umírněnější proud (challenger)
- aby z toho programu něco bylo...
9.1.2006 qwas
U toho Gause se zapomnělo ještě na jednu českou vlastnost - lenost a
pohodlnost - "styl proč bych to měl dělat já, když to udělá někdo jinej..."
Dále je třeba si uvědomit že většina lidí má dnes sníženou vnímavost
k impulsům všeho druhu - takže přijít s účinným startovacím impulsem může
být problém. Osobně si například nedovedu představit průměrnýho vohnouta
z blbákova jak ho přesvědčuju o nutnosti snížení přerozdělování, podpor
a soc. dávek...
Navíc se nesmí zapomínat na jednu věc - okolní státy - je "dovoleno"
zvolit si pouze "přijatelné" strany - viz stav izolace Rakouska když si
zvolili ( demokraticky ! ) stranu s politikem, který nebyl košer ostatním
zemím.
Skoro by se dalo mluvit o bezvýchodné situaci ( fyzicky násilné metody
ponechme prozatím stranou )
9. 1. 2006 Franta
Zaznelo zde nekolikrat cosi o blbosti volicu. S timmto faktem je nutne
pri vstupu do politiky vazne pocitat. Ja osobne jsem skepticky od te doby
(cca 8 years ago) kdy jsem v gymnazialnim sesitu sveho syna uvidel Gaussovu
krivku pravdepodobnosti vyskytu inteligence v populaci, na vrcholu bylo
tusim IQ 80 - co s tim nadelate, tito lide (pokud se tedy dostavi), rozhoduji
volby, a take vime, ze priznivci tresni maji ucast blizici se 100%. Ach
jo...
9.1.2006 Choroš
V souvislosti s tím názvem mě napadlo, jestli něco zmůže strana s kvalitním
programem pokud neosloví voliče (vycházejme z Macchiavelliho - voliči jsou
blbí a někteří dokonce zlí :o). Na druhou stranu, pokud se strana zaměří
na shánění hlasů, moc radikální program asi neprosadí :(
Je to tak trochu začarovaný kruh
Předpokládám totiž, že pokud strana nebude syslit hlasy, tak stejně
jako Paroubek nám káže "mít se dobře i kdyby se nám to nelíbilo", tak tato
strana bude nejspíš taky kázat "zlikvidujeme všechny hovada i kdyby se
to většině národa nelíbilo" (což může být větší problém než se zdá .)
Pokud se strana dá na shánění voličů, tak dojde k tomu, že bude vlastně
programem proti většině svých zmrdích voličů. Tato situace se dá vyřešit
tím, že se opustí radikální antivohnoutí a antizmrdí program a přejde se
k něčemu ještě něžnějšímu než Paroubkova tvrdá pěst. Druhé řešení, zmrdy
zmanipulovat aby si mysleli, že pro ně strana znamená dobro a pak je chytit
za koule, mi přijde poněkud přitažené za vlasy a hlavně naprosto neproveditelné.