S podivením zjišťuji, že na D-FENSovi není žádné povídání o Escortu,
někdejším snu českého řidiče, proto zkusím napsat něco jako test. Předesílám,
že z pochopitelných důvodů lze označit následující text za snůšku subjektivních
nesmyslů.
Escorta jsem měl v letech 2003-2007. Jednalo se o poslední generaci
MK-VII, někdy přezdívanou delfín. Jednalo se o pětidveřový hatchback.
Obecně jsem byl s autem spokojen. Za 4,5 roku provozu jsem byl ušetřen
jakýchkoliv poruch, které by zamezily pokračování v cestě. Odešlo ložisko,
proreznul vejfuk... ale to je tak asi všechno. Drobností, které mi vadily,
byla ale spousta, zkusím se o nich rozepsat.
Vnitřní prostor v autě mi dostačoval. Pro dva dospělé a jedno dítě ve
věku kojence je prostoru akorát. Dospělému člověku nedoporučuju doufat
v komfotní cestovaní na zadní lavici, místa je tam hodně málo. Kufr poměrně
solidní. Zastavím se u otvírání zavazadlového prostoru. Jako u mnohých
jiných Fordů lze kufr otevřít pouze a) zvenku klíčem, b) páčkou z místa
řidiče. Když víko kufru zabouchnete, je zamčeno, poloha „zavřeno, ale nezamčeno“
zde chybí. Někdo tento systém proklíná, mně nevadil.
Za dobrý považuju motor. V autě byl známý dvouvačkový Zetec 1.6, který
je asi nejčastější pohonnou jednotkou této generace Escorta (není divu,
naftové motory koncernu Ford z té doby jsou poměrně proslulé neuvěřitelným
množstvím nevýhod). Motory typu Zetec, se do Fordů začaly montovat někdy
začátkem devadesátých let, ale velmi podobné motory s rozvodem DOHC a objemem
2 litry vyráběl Ford již koncem osmdesátých let pro model Sierra, jde tedy
o relativně starou konstrukci. Motor má poměrně velmi dlouhý zdvih, přesto
se relativně ochotně nechá vytáčet k horní hranici svého otáčkového spektra
(cca 6000 rpm), kde z něj lze vydolovat zhruba 90 koňských sil (66 kW).
Není to zrovna moc, ale buďte rádi, že to není víc, dozvíte se proč. Pro
běžnou jízdu není potřeba motor nijak honit, často jsem jezdil mezi 2000-3000
otáček. (Vrchol křivky kroutícího momentu je právě při 3000 ot/min.) Motor
má „hydroštely“, chod je nadprůměrně kultivovaný, přitom nevyžaduje extrémě
drahé oleje. Já jsem ho krmil běžnou polosyntetikou 10W-40 za cca stovku
litr a nezdá se mi, že bych mu nějak ubližoval. Za pozornost stála spotřeba
oleje: mezi výměnami jsem nepozoroval absolutně žádný úbytek. Je to zvláštní,
protože něco by si motor z podstaty vzít měl. Zřejmě docházelo k ředění
oleje palivem, čemuž by napovídalo značné množství kratších jízd, ale zase
se mi nezdá, že by mohlo dlouhodobě docházet k rovnováze mezi úbytkem a
ředěním... Diskuze pod článkem snad napoví.
Tento druh motoru je u mnoha majitelů symbolem problémů. Domnívám se,
že k tomu často přispívá zejména značná citlivost zapalovací soustavy a
známá bolest, přidírání tzv. volnoběžného ventilu. Se zapalováním jsem
problémy neměl, kabely byly původní a pozornost jsem jim nevěnoval, svíčky
se mění v tak dlouhém intervalu, že nelze než doporučit koupi přesně těch
předepsaných platinových (ano, jsou svinsky drahé, ale fakt nemá cenu experimentovat).
Po asi 20.000 kilometrech mne, tak jako mnohé další majitele, začal zlobit
zmíněný volnoběžný ventil (je nejčastější příčinou problémů s volnoběhem
jak u studeného tak ohřátého motoru). Při vidině opakujících se potíží
jsem rezignoval na jeho čištění, jež je mnohde doporučováno a koupil rychle
nový.
Mohu napsat, že motor měl klidný, tichý a vyrovnaný běh po celou dobu
používání auta a kromě největších mrazů startoval při druhé otáčce kliky.
(Pozn.: rozepsal jsem se o motoru zejména proto, že jsem konsternován motorem
svého současného Fordu Focus 1,6 druhé generace. Ten totiž není vybaven
hydroštely a jeho zvukový projev mi připadá odporný, na volnoběh jaksi
podivně cvaká a při zatížení vrčí v interiéru téměř jako moderní diesel.
Ford snad prý ten motor převzal od Mazdy, nevím to jistě, ale děkuji pěkně
za takové inovace.)
Karoserie poslední generace Escortu má poměrně rozumný tvar, dodnes
neuráží. Antikorozní ochrana je velmi chabá.
Jízdní vlastnosti příliš komentovat nechci, nejsem závodník a k limitům
auta jsem se snažil nikdy nepřiblížit. Protože auto bylo osazeno gumami
175/75 R13, nemohlo být o nějakém řezání zatáček příliš řeči. Jezdil jsem
v poklidu, většinou okolo hranice povolené rychlosti, na prázdných silnicich
spíš daleko pomaleji. Vůbec mi připadá, že celé auto je určeno k poklidné
jízdě někde po hezké okresce rychlostmi okolo 70-100 km/h. Výkon motoru
právě tak dostačoval zmíněným pneumatikám a brzdové soustavě, na poklidnou
jízdu to bylo akorát. O brzdách ale ještě bude řeč...
Při jízdě ve městě mi nevyhovovaly první tři převody, připadaly mi příliš
„dlouhé“. Stávalo se mi tak, že při rozjezdu na křižovatce řidič turbokamen
přede mnou řadil dvojku a já v tu chvíli o dvojce ještě ani neuvažoval.
Trochu jsem tedy musel ubrat plyn, abych nevisel autu přede mnou úplně
na nárazníku, a dvojku jsem řadil často až ve chvíli, když ostatní řidiči
zařadili trojku, tj. často až někde za křižovatkou. Nešlo mi přitom o akceleraci,
spíš se mi nechtělo motor nechat sbírat na dvojku z téměř volnoběžných
otáček. S třetí rychlosti to bylo podobné, v pražské dopravě byla občas
téměř k nepoužití. Nedivte se, s takovýmto zpřevodováním jezdil Escort
na dvojku dost přes 90 km/h a na trojku jste i na dálnici spolehlivě mohli
překročit povolenou rychlost, jenže to člověk zrovna moc často nepotřebuje.
Druhou stranou mince byl velmi příjemný provoz mimo město.
Výbava auta byla zcela neuvěřitelně chudá, šlo o klasický německý přístup
k základní verzi vozu. Elektrického nebylo nikde nic, horší ale bylo, že
nešlo třeba nastavit volant. Sedačka řidiče byla tzv. výškově stavitelná,
v tomto provedení ale šlo o kolíbkový systém, ve kterém osa otáčení kolíbky
byla v zadní části sedačky, takže spíš než výšku jste nastavovali sklon
sedáku. Lepší než nic.
Airbag původně jeden, vzhledem k původu vozu už možná také žádný. Escortík
měl klimatizaci, prý se ke konci výroby dodávala zdarma i do těchto „socialních
verzí“, aby alespoň trochu zvedla zájem o zastaralý vůz. Byl jsem za ni
vděčný, fungovala bezvadně.
Nechtějte po mě popis ani hodnocení interiéru, auto prostě nějaký vnitřek
mělo, nijak zvláštní. Ovládání všeho bylo snadné a bez problémů.
Když jsem auto koupil, pazvuky se vevnitř při jízdě ozývaly poměrně
decentně. Když jsem ho prodával, bylo to o hodně horší a vrzalo a skřípalo
kdeco, snad úplně všechno. Vadilo mi to.
Na závěr se pokusím sesumírovat klady a zápory.
Kladné stránky:
+ motor; zejména průběh výkonu a celková kultivovanost
+ poměr „cena/výkon“, rozuměj: co jsi vlasntě dostal za své peníze
(mohl jsi totiž dostat třeba stejně starou Felicii)
+ zpřevodování vyšších převodových stupňů (4, 5); na dálnici se motor
nemusí roztáčet ke hranici 4000 rpm jako u mého současného Focuse 1.6 (06'),
ale v poklidu se převaluje těsně nad hranicí 3000 otáček za minutu
Záporné stránky:
- výrazně poddimenzované brzdy, vzhledem k váze auta si absolutně neumím
s originálními kotouči představit něco jako ostrou jízdu, naštěstí něčemu
takovému nevycházely vstříc ani pneumatiky a motor, takže závodění se nekonalo
- naprosto neuvěřitelně umístěné zapínaní výstražných blikaček, řidiči
mnohých (nejen) Fordů to asi znají: tlačítko je umístěno „před budíky“,
takže pokud budete - mít tu drzost a budete chtít začít blikat na všechny
strany, musíte zalomit nadvakrát ruku kolem věnce volantu... za jízdy často
nemožné a vždy riskantní
chabá protikorozní ochrana
- auto nemělo hladové oko, prostě jen budík, který navíc ukazoval hodně
zvláštně, ale kontrolku, která by vás informovala že dochází benál, žádnou
- absence kontrolky zapnutých potkávacích světel
- poměrně vysoká spotřeba (řekněme po Praze asi 9-11 a mimo Prahu 7-9,
přesně to nevím), ale jezdil jsem málo, tak to vzal čert
- zpřevodování nižších převodových stupňů (1-3); rychlosti jsou pro
pohodlnou jízdu ve městě příliš „dlouhé“
Shrnutí: Pro mne osobně byl Escort docela dobrým a zejména věrným přemisťovadlem.
Nevýhod a špatných vlastností má auto povážlivě, ale většina z nich není
kritická a výhody, zastoupené zejména spolehlivostí tak u mne převážily.
Výhodou při údržbě nebo koupi ojetiny je obrovské množství těchto aut
v našich končinách. Kdybych měl Escorta znovu koupit, určitě bych znovu
vybral benzínový Zetec 1.6, případně 1.8 (těch je ale nesrovnatelně méně).
Ve stejné době kdy jsem používal Escorta jako soukromé auto jsem pravidelně
cestoval několika služebními Feliciemi se všemi možnými motorizacemi a
protože Escort se pohybuje (pro mne nepochopitelně) přesně v téže cenové
hladině jako Felda, dovoluji si srovnávat. Z těchto dvou vozů podle mého
mínění vychází Escort jako vítěz téměř ve všech parametrech. K Escortu
se podle mého nejvíce hodí tyto přívlastky: obyčejný, normální, průměrný,
užitečný.
21.2.2008 Honza