Yanek tu nedávno v článku „Princip kolektivní neviny“ napsal, že jsme
ve válce s Islámem, jen o tom zatím nevíme. V diskusi pod článkem se pak
opakovaně naráží na to, koho bychom si sem měli a neměli pouštět. Protože
do tohohle vpouštění / nevpouštění už devátým rokem tak trochu fušuju,
rozhodl jsem se přispět trochou faktů.
Tento článek tedy nenabízí mnoho
úvah nad tím „jak bychom to měli mít“ ale spíše „jak to máme teď“ stran
vpouštění cizinců do ČR. Lze to jednoduše shrnout tak, že imigrační politika
v ČR je vcelku dost restriktivní, což bude bezpochyby jedním z důvodů, proč
se nám to tu zatím mešitami a mohamedány moc nehemží (spolu s nevysokou
ekonomickou atraktivitou pro imigranty v porovnání se západem Evropy).
Za důležité považuji úvodem zmínit, že imigrační politika nepatří mezi
společné politiky EU (zatím), přestože by si to jižní státy EU, kam proudí
černoušci z Afriky, určitě přály. Znamená to tedy, že pro pobyty nad 90
dní si většinu pravidel určuje každý stát sám vlastními zákony. To myslím
popisu českého prostředí ve vztahu k hrozbám přílivu radikálních islamistů
přidává něco na významu. Průsečnic (jako je třeba speciální povolení pro
vysoce kvalifikované cizince – tzv. Modrá karta), které prochází národními
legislativními rámci, člověk moc nenajde.
To nejdůležitější v bodech
De facto nikdo z cizinců ze zemí mimo EU/EHP (ve smyslu současné státní
příslušnosti) se nemůže legálně poflakovat po dobu delší než 90 dní na
území ČR bez uspokojivě prokázaného účelu pobytu – a až na pár výjimek
navíc účelu výdělečného.
Ve většině případů začíná pobyt cizinců ze zemí mimo EU žádostí o dlouhodobé
vízum, na jehož udělení není dle § 51 zákona 326/1999 právní nárok. Systém
to dobře ví („pokud mu nedáme stopku tady, už se ho dost možná nikdy nezbavíme“)
a využívá toho. To vede k tomu, že nemalá část takových žádostí (a obzvlášť
pak z neoficiálně blacklistovaných zemí) je zamítána.
Získání povolení k trvalému pobytu (platného na 10 let s jednoduchým obnovením)
je u cizinců ze zemí mimo EU podmíněno složením jazykové zkoušky z Češtiny
na velmi základní úrovni na škole s právem státní jazykové zkoušky. Trochu
„kváknout“ česky tedy cizinci umět musí. Požádat o povolení k trvalému pobytu
lze (až na pár bezvýznamných výjimek) až po pěti letech pobytu.
Trvalý pobyt lze cizinci za zákonem definovaných podmínek odejmout (u
pobytových povolení držených do té doby to lze ještě snáz). Když vynecháme
všemožné nedbalosti a obecně věci závislé na vůli cizince, vyvstane nám
do popředí třeba takové „důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost
státu“. Věřím, že za takto definovaný krátký konec špagátu by nikdo z místních
čtenářů v souboji se systémem tahat nechtěl. Toliko k možnosti dát obávaným
radikálním islamistům sbohem. Plný výčet důvodů zrušení zde.
Nabytí státního občanství ČR je samostatná kapitola. Po prvotní žádosti
o dlouhodobé vízum je to druhý bod na cizincově pouti životem v ČR, kde
je (až na výjimky – viz dále v sekci „Chtěl bych být součástí …“) odevzdán
do rukou „správního uvážení“ úředníků Ministerstva vnitra ČR. Moje zkušenosti
s těmito řízeními jsou značně omezené (moji klienti tu převážně 10 let nevydrží),
ale už jsem potkal dost opakovaně odmítnutých žadatelů na to, abych si
dovolil prohlásit, že úředníci příležitostí někomu něco odepřít zřídka pohrdnou.
Jsem schopen asistovat jen cizincům přicházejícím do ČR, takže k obtížnosti
získání občanství třeba v UK se nemohu blíže vyjádřit, ale třeba z informací
uvedených tady
a tady
docházím k závěru, že hra zvaná „naturalizace cizinců z exotických krajin“
se v UK hraje na úplně jiné úrovni než v ČR.
Samozřejmě platí, že ze všeho shora uvedeného je třeba vyjmout cizince
ze zemí EU/EHP a jejich rodinné příslušníky. Takže pokud si představíme
nějakou hororovou invazi naturalizovaných vyznavačů radikálního Islámu,
kterým předtím ve Francii a v UK rozdali občanky, jsme na ni krátcí a kromě
vystoupení z EU (zásadní reformu EU vylučujíc) na ni nepomůže nic.
Základní rozlišení
Jak je určitě místním čtenářům známo, existuje velký rozdíl v podmínkách
pro občany EU/EHP a jejich rodinné příslušníky a občany zemí mimo
EU/EHP. Ty naše úřednictvo láskyplně nazývá „třetizemci“. Označení pak
obzvlášť vynikne v kontextu anglického označení „Alien Police Inspectorate“,
které si pro sebe Odbor cizinecké policie kdysi vybral. Já se nicméně tohoto
označení pro jeho jednoduchost přidržím. V kastě Třetizemců je pak ještě
dále částečně rozlišováno mezi cizinci, kteří jsou tzv. Bezvízovci – tj.
všichni takoví, kteří mají díky svému občanství nárok na 90 dní bezvízového
pobytu v rámci půlročního období (výčet zde)
a všemi ostatními, z nichž někteří státní příslušníci jsou ještě k tomu
neoficiálně blacklistováni (Ex-SSSR, Vietnam, Pakistán apod.).
Jak to celé začne?
Zjednodušeně řečeno všichni Třetizemci potřebují vždy doložit účel pobytu
a zpravidla to musí být účel výdělečný. Nejpozději od 1.1.2011, kdy byla
většina cizinecké agendy odebrána novelou zákona Cizinecké policii (prý
brali úplatky) a předána do rukou Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva
vnitra (ti prý neberou, jenom tam mají kvůli tomu všichni špiclované telefony),
se uplatňuje schéma, kdy na první dlouhodobé vízum, kterým ve většině případů
pobyt Třetizemců začíná, mají šanci dosáhnout pouze cizinci s následujícím
účelem pobytu:
1. Zaměstnání (zajištěné dopředu na konkrétní pozici u konkrétního zaměstnavatele,
bianco šeky se nedávají ani těm s nejvyšší kvalifikací).
2. Společné soužití rodiny – ovšem pouze pro nejbližší rodinu: manželku/manžela,
děti. Rodiče se mohou navázat pouze, pokud jeden z nich ovdoví a zároveň
je starší 65 let. Vždycky musí být v rodině někdo ekonomicky aktivní (a
doložit to), na kterého se vážou ostatní.
3. Studium – vcelku bez zásadnějších restrikcí, ovšem na dvě hodiny
v jazykovce denně vám dlouhodobé vízum nikdo nedá.
4. Podnikání – bez větších problému to projde jen Bezvízovcům (USA,
Kanada apod.), ostatní Třetizemci musí mít takový business plán (prezentovaný
u pohovoru) a takový kapitál, že je i zabedněnému úředníkovi hloupé jim
to jakmile se dokáže vyhnout nezdravé míře upřímnosti opakovaně zamítnout.
Příprava na tanec mezi porcelánovými vejci během pohovoru je nezbytností.
Ponechávám stranou takové minoritní účely pobytu jako je vědecký výzkum,
obracení bezvěrců na baptistické vyznání amerického typu (účel „ostatní“
výlučně pro Bezvízovce) a podobné speciality.
Několik poznámek k získání prvního dlouhodobého víza
Fakt, že sem někdo přijede na krátkodobé turistické vízum, mu nijak
neusnadní získání víza dlouhodobého. Každá taková žádost musí být podána
na zastupitelském úřadu ČR v zemi původu, nebo v zemi, kde má Třetizemec
povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Teprve potom taková žádost putuje
fyzicky zpátky do ČR, kde o ní rozhoduje MV. Samozřejmě je možné neodcestovat
po skončení platnosti krátkodobého víza a přejít do ilegality. Znal jsem
dredatého Amíka, co tohle v Praze úspěšně praktikoval po dobu mnoha let
a nebýt toho, že tu povil s Češkou dítě, nic by ho asi nepřimělo z ilegality
vystoupit. Nicméně doporučit se to nedá.
Rovněž přesun islamisty do ČR, který už zakořenil v jiném státě EU natolik,
že má alespoň povolení k dlouhodobému pobytu, se neobejde bez podání prvotní
žádosti na zastupitelském úřadu ČR v daném státě. Lze samozřejmě namítat,
že v rámci schengenského prostoru sem může volně přijet až na 90 dní (počítá
se vždy v rámci posledních 180ti) a díky otevřeným hranicím není známo,
jak dlouho tady přesně pobývá. Pokud by ale snad vzniknul zájem na tom
řešit to jinak než zavedením hraničních kontrol (už teď by měl po příjezdu
zavítat na Cizineckou policii), řešení by se (byť nepříliš voňavé) ve státě,
kde je tolik fízlů per capita, bezpochyby našlo.
Tak mě tady máte …
Takže máme v kapse první dlouhodobé vízum a celých 6, slovy šest měsíců
tu můžeme pobývat. Pro jeho prodloužení formou žádosti o povolení k dlouhodobému
pobytu už musíme tvořit zdanitelné příjmy na území ČR v dostatečné výši.
Průběžné příjmu sice Zákon o pobytu cizinců přímo nevyžaduje, ale proč
bychom si příliš neurčité zákonné ustanovení neohnuli k obrazu svému metodikou
vydanou svatým stolcem, tedy Ministerstvem vnitra. Opaku se stejně nikdo
nedokřičí, když odvolání se běžně vleče nejméně rok a půl, spíš déle (a
správní orgán prvního stupně to velmi dobře ví).
Vytvořit dostatečné příjmy po zdanění bývá třeba pro OSVČ uplatňující
60% výdajové paušály docela velká zábava. Obzvlášť pokud na sebe mají navázané
rodinné příslušníky, čímž vzrůstá částka, kterou musí prokázat (nejlépe
formou platebního výměru daně z příjmu). Jsem poslední, kdo by volal po
zvyšování daňové zátěže pro živnostníky, ale myslím, že takový poměr mezi
tím „otočil jsem“ a „zdanil jsem“ nebývá mezi OSVČ z ČR často k vidění.
Pokud Třetizemec splní všechny podmínky, může získat opakovaně povolení
k dlouhodobému pobytu na 2 roky.
Takovým libůstkám jako je trojnásobná osobní návštěva na úřadě (ohlášení,
sejmutí otisků prstů, za tři týdny osobní převzetí průkazu) kvůli nahlášení
změny adresy se nebudeme ani věnovat.
Já bych tu s dovolením rád zůstal …
Pokud máte za sebou pět let pobytu a mluvíte trochu česky, můžete požádat
o povolení k trvalému pobytu, které dostanete na 10 let a obnovit jeho platnost
je podobná formalita jako obměna řidičáku. Spolu s ním získáte volný přístup
na trh práce (zaměstnavatel už úřady nežádá, ale „jen“ oznamuje) a takové
ty věci jako podporu v nezaměstnanosti apod.
Obligátní finanční striptýz vás už po tolika letech pobytu nemůže zaskočit,
takže splníte kritéria a povolení bude uděleno.
Jak píšu nahoře v bodovém výčtu i povolení s přívlastkem trvalé lze
vcelku
snadno odejmout.
Chtěl bych být součástí nejlepšího národa na světě!
Ne, to si o Češích nemyslím, popravdě bych měl problém to prohlásit
o jakémkoliv národě světa, ale soudě dle obtížnosti získání občanství v ČR
vyjádřené mírou zamítnutí žádostí, tenhle dojem může nabýt leckterý odmítnutý
žadatel. Holt si měl radši pořádně přečíst FSM a neplatit tupě tu pokutu
za nerozsvícená světla. To ale ještě nevěděl, že mu i kvůli ní někdo později
odepře „vstup do klubu“.
Světlem na konci tunelu tak bývá nechat se zastupovat v řízení o své
žádosti „tím správným zástupcem“. Zda to znamená jen, že dotyčný zástupce
ví, čemu se vyhnout a na čem ho budou chtít dostat (jako já u ostatních
typů žádostí), nebo to znamená, že část odměny za zastupování neskončí
jen u něj, už nedokážu říct a nerad bych někomu křivdil.
Pokud by Vás zajímalo, jaké podmínky je třeba splnit, aby měl člověk
šanci se svou žádostí o udělení občanství uspět, podívejte se sem.
Od 1.1.2014 lze po novele zákona o státním občanství za určitých specifických
okolností založit na získání občanství i právní nárok. Za občana ČR se
může prohlásit cizinec, který tu žije nejpozději od 10 let věku, v době
prohlášení je mu mezi 18 a 21 lety a splňuje další podmínky. Více zde.
Pro úplnost uvádím, že cestou azylu v rozmezí let 1990 – 2010 občanství
získalo 3633 cizinců. To je tedy cca 180 ročně. Zdroj.
Závěr
Byť oni sami si s lhůtami pro vyřízení žádostí vytírají pozadí a v každém
druhém řízení žádám o uplatnění opatření proti nečinnosti, úředníci Ministerstva
vnitra ČR nezmeškají jedinou příležitost vypakovat z ČR pro sebemenší administrativní
pochybení každého cizince bez ohledu na to, zda a do jaké míry je ekonomickým
přínosem / zátěží pro ostatní. Někdy si i myslím, že jejich odměny se tvoří
v téhle zvláštní mutaci čárkovacího systému. Českým občanstvím šetří jako
Bureš skutečným masem ve svých buřtech. Na tom všem tedy stavím jednoduchý
závěr: Za daných okolností je ČR zemí islamistům zatím nezaslíbenou.
Budu se v diskusi těšit na otázky, připomínky a především pak na ANCAPácké
řešení imigrační problematiky (a to neříkám jako apriorní odpůrce těchto
myšlenek). Pod Yankovým článkem jsem postřehnul třeba zmínku, že byť by
byla anarchie, nebylo by tu možné vítat každého. Nutně by to tedy volalo
po náhradě správního vyhoštění něčím, co by se dalo pracovně nazvat „svobodné
vyobcování“. Třeba už má na tohle téma i Urza něco v šuplíku. Já si totiž
často při nelichotivém vědomí, že mě vlastně živí zdolávání státem vyskládaných
překážek, říkám, jak by se tyhle věci řešily, kdyby státu nebylo.
Krátce k tomu z jaké pozice se k problematice vyjadřuji: Od roku 2006 se
potýkám se zákony a především pak úředníky upravujícími podmínky vstupu
a pobytu cizinců na území ČR. Nejprve jako vykulený mladý zaměstnanec,
později jako o iluze arogantními úředníky denně připravovaný samoživitel.
Mými klienty jsou nejčastěji firmy, které touží dostat do ČR nějaké šikovné
zaměstnance – většinou v IT. Nábor pro ně nedělám, obrací se na mě až s konkrétním
zadáním „tohohle nám sem přitáhni“, ale přesto si troufám tvrdit, že většinou
jim jde o nějakou specifickou kombinaci dovedností, které na českém pracovním
trhu najdou jen zřídka nebo rovnou vůbec. V menšině případů se pak jedná
o ty případy, kdy nejde příliš o dovednosti, nýbrž jen o nižší mzdové náklady.
Přeci jen to všechno vyřizování celkem dlouho trvá (málokdy pod tři měsíce)
a něco to stojí (což znamená, že jen kvůli samotné úspoře mzdových nákladů
se to často nevyplatí).
07.01.2015 Gabriel