K napsání tohoto článku mě inspirovaly události poslední doby, týkající
se kvality potravin a nespokojenosti spotřebitelů s ní spojené. Často se
hovořilo o kontrolách v obchodech a řetězcích, s odkazem na mnohdy neuvěřitelné
nálezy „úlovků“ kontrolory.
Mnohdy se na pranýř dostaly polské potraviny
a to díky aférám např. s posypovou solí. Dovolte mi tedy, abych vám představil
svůj náhled na tuto problematiku. V rámci výkonu svého povolání se pohybuji
na úrovni zemědělské prvovýroby a také zpracovatelského průmyslu. Jelikož
se setkávám i s vedoucími pracovníky těchto podniků, slýchávám často neuvěřitelné
příběhy a „zážitky“ z jejich obchodních styků a mám tak možnost si udělat
dost reálný obrázek o tom, jak to skutečně je a jak to v tomto byznyse
chodí a o čem se vobyčejným lidem ani nezdá.
Jak jsem uvedl výše, náš trh je dle médií zaplaven nekvalitními potravinami.
Já bohužel musím konstatovat, že je to z velké části pravda. Možná by stálo
za to položit si otázku, odkud že se tedy ty nekvalitní potraviny berou?
Myslím si, že tato otázka je tak trochu mimo. Důležité je, na čí objednávku
se to sem dováží a hlavně, že „to“ najde své kupce. Z pohledu kvality výrobku
je totiž úplně jedno, jestli se to vyrobí v Polsku, Číně nebo u nás. V
praxi to funguje asi takto: Super/hyper/čuper market si zadá objednávku
konkrétnímu výrobci (resp. zpracovateli), kde zadá, že např. koupí x tun
párků, kg do např. 40kč per kg. Zpracovatel kývne a začne tvořit a hlavně
počítat. Jelikož i on chce na „párku“ mít nějakej vývar, musí pečlivě zvážit
výběr komponent. Jistě si každý z vás vzpomíná na recepturu párků z makra,
kde jste marně hledali nějaké maso. Asi nemá cenu tuto myšlenku dál rozvádět.
Ostatně jakýsi primát v nákupu škrobu (jakožto náhradní komponenty těchto
výrobků) má jistá firma mající ve svém logu mužskou tvář ládující se klobásou.
Zákon samozřejmě stanoví, kolik musí mít špekáček masa apod. ale to se
dá lehce obejít (příkladů je několik). Narážím tedy na politiku supermarketů,
kteří jsou bohužel jedni z hlavních hráčů ovlivňujících ceny. O výkupních
praktikách některých supermarketů jsem slyšel neuvěřitelné příběhy z řad
zástupců zpracovatelského průmyslu. V tomto ohledu patrně nejdál zachází
hypermarket, mající původ na britských ostrovech.
O několik řádků výše jsem uvedl zajímavý moment a sice, že i tyty potraviny
podřadné kvality najdou svého kupce. Kdo tedy kupuje tyto (p)otraviny?
Z drtivé většiny jsou to čeští vohnouti, kteří jsou líní přemýšlet a mají
hřejivý pocit z toho, že si koupili např. 2x 0,3 litrový jogurt (původem
z Polska) za stejnou cenu, za kterou by koupili 2x jogurt (cca 0,15l původem
z jedné východočeské mlékárny). Že je rozdíl v objemu tvořen vodou (a škrobem),
to už je fuk, důležité je Halík co? No kurva množství. Velice výstižně
mi to vysvětlili moji rodiče: „protože je toho víc“. Co z toho, že je mdlé
chutí.. . Často slýchávám argument, že „to si nemůžu dovolit“. Z drtivé
většiny jsou to lidé, kteří si to nemůžou dovolit z důvodu, že utrácejí
peníze za „nepostradatelné“ potraviny typu brambůrky či minerální vody
apod.. O důležitosti a zdravotní prospěšnosti těchto položek by se s úspěchem
dalo polemizovat. V žádném případě nechci nikomu říkat „co je dobré“ a
co by měl a neměl kupovat, chtěl jsem pouze poukázat na to, že kupování
nekvalitních potravin není ve většině případů otázkou peněz. Kde je problém,
to ať si každý zodpoví sám. Přijde mi však komické, když pak tito lidé
volají „stát by to měl zakázat“. Nevím jak vy, ale když mě někdo ošidí,
napálí, nebo prodá nějaký chabruz, tak už tam příště prostě nejdu a jdu
vedle. Tak proč tam ti lidi chodí zas a znova?
Čas od času se v médiích objeví zprávy o zemědělcích, kteří si ztěžují
na nízké výkupní ceny, ať už masa, mléka, obilí, prostě čehokoliv. Obvyklé
reakce jsou „tak to nedělejte, když to není ziskové“. Ano, to je krásná
myšlenka trhu, má však několik nedostatků. Hlavně, zemědělství v dnešní
podobě je asi tolik tržní, jako ODS pravicová strana. Každý, kdo trochu
rozumí zemědělství ví, jak je pěstování rostlin spjato s živočišnou výrobou.
A nejde zde jen o nějaký hnůj či mrvu, ale například i o dotace. Kapitolou
samou pro sebe je půda, kterou prostě nejde „vypnout“. Nelze prostě rok
pěstovat a rok ne. Spousta zemědělců by uvítalo volný trh, protože dotační
politika Evropské Uhnije je prostě pro nás plíživě likvidační. A je s podivem,
že vlády okolních států (snad ještě vyjma Slovenska) dorovnávají nerovnosti
evropské dotační politiky z národních rozpočtů. Pravděpodobně tam pochopily
zemědělství a držení půdy v rukou svých občanů, jako strategickou oblast
do budoucna. Ne však u nás. Už teď se tiše šeptá o tom, jak si tady jezdí
Němci skupovat půdu (naši Slovenští bratři by mohli vyprávět o „bludných
Holanďanech“). Kam to povede, si domyslete sami.
Jen malá odbočka, jestliže některý supermarket napíše „akce mléko -40%“,
myslíte si, že si utrhne 40 % marže? Kdo si myslíte, že v konečném výsledku
těch 40 % zaplatí. Když už jsem zmínil mléko, tak současná výkupní cena
standardního je okolo 7 Kč/l. Tato cena je pro většinu chovatelů skotu
pod výrobními náklady. Téměř totéž plnotučné (avšak s rostlinným tukem)
mléko koupíte v obchodě za cca 15 kč, tj. za více než 200 % jeho výkupní
ceny. Takže zatímco tady někdo prodělává kalhoty, tak někdo sakra vydělává.
Každý z vás si jistě vzpomíná na „vaječnou krizi“, kdy byla vejce na 6
korun. V této době se realizační
cena vajec pohybovala okolo 2 korun. Proč teda při stejné výkupní ceně
stály vejce najednou 6 korun? Nevyužil tady někdo té momentální hysterie?
A to zcela pomíjím skutečnost, že většina vajec v regálech supermarketů
pochází od našich severních sousedů, kteří na předpisy a nařízení EU z
vysoka kálí.
Rád bych také řekl pár slov o polských potravinách. Z původního kontextu
by se zdálo, že je považuji za podřadné, ale není tomu tak. Polské potraviny
nejsou nijak podprůměrné ale zase, to co se nám sem doveze (opět na něčí
objednávku) už je ošizené. Zajeďte si do Polska a věřím že nebudete litovat.
Je všeobecně známo, že polské zemědělství je zapovězené. Také ne náhodou
se říká, že co Polák, to šmelinář. O zkušenostech s polskými agrárníky
by čeští zemědělci (především např. chovatelé drůbeže) mohli dlouze vykládat.
Jde zde hlavně o to, co je legislativou EUCCP povoleno a to, jaká je skutečnost
v praxi.
Shodou okolností jsem včera narazil na web potravinynapranyri.cz.,
kde se můžete podívat za „kvalitní“ zboží z pohledu místa prodeje a také
původu. Pomineme-li nálezy ve večerkách našich šikmookých spoluobčanů tzv.
„rákosek“, zjistíme například, že v tom nejede jen Polsko a Čína, ale jaký
blivajz se sem dováží ze západu. Není žádným tajemstvím, že sem naši němečtí
bratři dovážejí odpadní maso, protože např. kuřecí stehenní svalovina je
pro ně „unterfleisch“, podle hesla „český prase všechno spase“. O drůbežím
mase z jihu Ameriky ani nemluvě.
Pokud jste dočetli až sem, napadá vás jistě otázka „tak kde mám kurva
teda nakupovat“. Na tuto otázku je těžké odpovědět. Každý z nás má jiné
časové, finanční možnosti a nároky. Já osobně, protože mám tu možnost,
si rád nakoupím v malých lokálních prodejnách. Nedělám to proto, že je
to „echt české“, nebo to má nějakou nálepku, ale protože jsem se na vlastní
kůži přesvědčil, že je to kvalitní a světe div se, ne cenově nezvládnutelné.
Mnohdy jsem byl mile překvapen přístupem personálu. Už dlouho mám pocit,
že se nám supermarkety snaží vnutit myšlenku, že za kvalitu je třeba draze
platit. Ano, s tím částečně souhlasím, jen otázka, kolik. Myslím, že každý
z vás, z různého koutu republiky, zná určitě ve městě vyhlášeného např.
řezníka či zelináře, který prodává kvalitní zboží za solidní cenu. Kdysi
jsem na tomto webu četl D-fensovu větu, týkající se koupě auta, že to chce
porovnávat a odbourat předsudky (věta týkající se italských a japonských
aut). Směrem k článku bych řekl, stačí zvednout prdel a jít se projít a
podívat se, jaká je nabídka a za kolik. Možná zjistíte, že jste nakoupili
nejen levněji, ale i kvalitnější potraviny. Jsem velice rád, že spousta
podniků a provozů začala provozovat např. vlastní jatky, mlékárny či sýrárny,
včetně prodejních sítí. Je to příjemná alternativa pro lidi, kteří serou
na nějaké hony na zlevněné zboží v letáku za 49.
K samému závěru bych rád omluvil za to, že ačkoliv jsem se chtěl výhradně
držet tématu kvality potravin, nevyvaroval jsem se (a ani nemohl) několika
odklonům od tématu, díky čehož článek možná ztratil na přehledu. Učinil
jsem tak z důvodu, že celý problém není jen o vohnoutech, ale má mnohem
širší souvislosti (dotace, legislativa, měnový kurz). Také jsem si vědom
toho, že spousta vyřčených myšlenek a skutečností by stála rozvézt v samostatném
článku.
PS: Článek také neberte jako reklamu na výše uvedené prodejny, spíše
jako důkaz toho, že je kde kupovat a to i mimo supermarket.
Také bych rád poslal odkaz na test „kvality“ potravin z Anglie
27.07.2012
Sokol