V návaznosti na článek o
stomatovohnoutovi popíšu i
já své dvě zkušenosti s vohnoutolékaři. Poprvé jsem si
nechal líbit hazardování se svým zdravím a podruhé již ne.
Ukážeme si také analogii s korupčním prostředí při
kupování lístků do vlaku na Ukrajině.
A závěrem
doporučím dva základní postupy, jak se zachovat v případě
neochoty či neschopnosti vohnoutolékařů řešit naše zdravotní
problémy. Protože někdy je opravdu řešit nechtějí nebo neumí.
Zkušenost první – pozdní
diagnóza mononukleózy
Jednou ve středu už před lety jsem
začal mít vysoké horečky. Paralen nezabral, nezabral ani ve
čtvrtek, kdy mě ještě navíc začalo bolet v krku. V pátek
dopoledne jsem se tedy vydal ke svému obvoďákovi, který měl
normálně v pátek ordinační hodiny 7.00-12.00, ale tento
pátek měl dovolenou a sehnal za sebe záskok, který měl ale
ordinační hodiny 13.00-17.30. Takže smůla, šel jsem s horečkou
zpět domů a odpoledne jsem šel k záskoku. Ten mi řekl, že
mám asi angínu, ale že je potřeba vyloučit mononukleózu, a to
se dělá krevními testy. (Mononukleóza je v začátku velmi
infekční, navíc je potřeba nasadit nízkotučnou dietu, protože
jsou zasažena játra.) Bohužel krevní laborka, co sídlí ve
stejné budově jako obvoďák i jeho záskok, má otevřeno jen do
12.00, takže už nebylo možné udělat krevní testy jen proto, že
obvoďák nezařídil záskok se stejnými ordinačními hodinami.
Záskok mi doporučil, že můžu zkusit jet do Motola, kde mi můžou
pro jistotu udělat krevní testy. Jel jsem tedy MHD do Motola, kdy
jsem měl bílé mandle, tj. v době, kdy mononukleóza je
nejvíce infekční. Nikdy se již nedozvíme, kolik lidí v MHD
i v nemocnici Motol tenkrát chytlo mononukleózu kvůli
vohnoutismu mého obvoďáka. V Motole mi řekli, že v pátek
odpoledne mi už krevní testy nikdo neudělá a že to je angína,
mám jíst zmrzlinu na ty mandle (zmrzlina byla tučná v nesouladu
s dietou při mononukleóze) a v příštím týdnu mám
jít na kontrolu k obvoďákovi. V tuto chvíli jsem to
vzdal a šel domů. Zpětně vidím, že to byla chyba. Nejpozději
v Motole jsem měl zkusit buď nabídnout úplatek za krevní
testy ihned, nebo si zavolat taxíka a ihned jet na soukromou
kliniku. Jenže tenkrát jsem byl mladej blbej student... Další
týden krevní potvrdily mononukleózu, která se pak standardně
léčila a vyléčila. Ale kdybych nebyl mladej a zdravej, mohly
tento vohnoutský přístup odesrat moje játra.
Zkušenost druhá – podceňování
bolesti varlete
Jednou mě začalo píchat v pravém
varleti. Večer koukám na net, čím to může být a málem jsem se
posral strachy, protože to taky může být rakovina varlete. Sice
to při píchání není časté, aby to byla rakovina, ale může to
být rakovina a je potřeba to vyloučit co nejdřív ultrazvukem.
Protože kdyby to byla rakovina, tak se to varle vyřezává
okamžitě, protože tam jde o dny, každým dnem prodlení se
zvyšuje pravděpodobnost, že rakovinné bujení postoupí dále do těla.
Druhý den jsem šel pořádně připosranej k obvoďákovi. Ten
mě nad koulema zmáčkl, řekl že to je kýla a poslal mě
k chirurgovi. Ten mě prohlédl znova, řekl že to kýla není
a poslal mě k urologovi. Ten mě zmrdal, že přijímá pacienty
jen na objednání, já mu naštěstí vysvětlil, že potřebuju
vyšetřit hned. Řekl že to bude asi varikokéla (něco jako
křečová žíla na cévě vedoucí do varlete) a že mě pošle na
ultrazvuk na nějakou kliniku v Butovicích. (Urolog neměl ve
svý ordinaci ultrazvuk!!!??). Tam jsem si zavolal a objednali mě na
termín za 14 dní (!!!). Toto jsem nebyl ochoten akceptovat,
popravdě nebyl jsem to ani schopen psychicky vydržet čekat na
vyloučení rakoviny 14 dní. Mohl jsem nabízet úplatek za
ultrazvuk ihned, to ale neumím. Tak jsem si na netu našel
soukromého urologa, který mě vzal hned druhý den (večer po
ordinační době). V ordinaci měl ultrazvuk, kterým ihned
vyloučil rakovinu. A udělal ještě jednu věc, na kterou se
vohnoutourolog vysral. Přes konečník nahmatal mírně zvětšenou
prostatu, která tlačila přes chámovod až na varle.
Diagnostikován zánět prostaty, předepsán lék (k užívání
orálně) asi na dva týdny. Takže nakonec happyend. Soukromý
urolog říkal, že je dobře, že jsem přišel ihned, protože je
pravděpodobné, že bolest by za pár dnů odezněla, za pár týdnů
by se vrátila znovu a to by byl chronický zánět prostaty.
(Chronický zánět prostaty zjednodušeně znamená, že vás koule
píchají pořád.)Takže jsem si za pár tisíc koupil zdravou
prostatu, to jen kdyby někdo měl pocit, že zdraví se nedá
koupit. Dá, klidně i za pár tisíc, když včas zdrhnete
vohnoutolékaři.
Ještě poznámka k varikokéle –
co jsem bohužel nevěděl při návštěvě vohnoutourologa, ale
zjistil jsem potom asi po hodině, co jsem si na netu zjišťoval, co
to ta varikokéla je. Pravé varle je blíže k tělu než levé,
a tak do levého varlete vede delší céva než do pravého. Proto
se varikokéla (něco jako křečová žíla) dělá jen na levém
varleti. Vohnoutourolog ale usoudil, že mám varikokélu na pravém
varleti! Takže jsem po hodinovém studiu na netu věděl o
varikokéle víc než vohnoutourolog po šestiletém studiu medicíny
a mnohaleté praxi.
Zkušenost třetí – cesta vlakem
z Kyjeva do Doněcku
Kdysi jsem s přítelkyní dojel
busem z Prahy do Kyjeva a dále jsme chtěli pokračovat vlakem
do Doněcku. U kasy nám pokladní řekla, že lístky už nejsou.
Šli jsme vedle pokladny a dohadovali se, co dál. Vtom k nám
přistoupil týpek, který nám lístky, co už nebyly, nabízel za
dvojnásobnou cenu. Lístky jsme odmítli a radši si zaplatili bus
společnosti Autolux, který byl cenově někde mezi oficiální
cenou vlakového lístku a cenou vlakového lístku na černém trhu.
Nevýhoda autobusu byla zejména to, že odjížděl o den později,
než jsme chtěli jet. Výhoda naopak byla, že jsme měli větší
jistotu, že lístek při nástupu do autobusu bude platný a že na
našich sedačkách nikdo nebude sedět. To se totiž nemusí stát
při zakoupení vlakového lístku od přeprodejce.
Doporučení
Pokud mám jakýkoli zdravotní
problém, snažím se navštívit lékaře co nejdříve a na druhou
stranu požaduji i od lékaře, aby problém řešil co nejdříve.
V čase, který mám před návštěvou, pak nastuduji co
nejvíce na internetu (mohu doporučit např. stránky MayoClinic. Jsem přesvědčen, že není tak složité
nastudovat si o vašem konkrétním zdravotním problému více, než
o něm ví průměrný český obvoďák. Průměrný český obvoďák
je totiž vohnout, který medicínu studoval jen velmi obecně a
zeširoka na vejšce a ve svém oboru se dále nevzdělává. Pokud
jsem si o svém problému něco nastudoval, můžu dobrému doktorovi
klást doplňující otázky a dobrat se tak lepšího a rychlejšího
řešení a vše je v pohodě. Pokud se dostanu
k vohnoutolékaři, tak to v pohodě není, ale díky
předchozímu samostudiu mám celkem slušnou šanci poznat, že mu
nemůžu věřit a že se musím dále snažit sám. A to i
v případě, že mám zrovna horečky devětatřicítky nebo že
mě strašně píchá v koulích. Pak mám na výběr buď ihned
vyhledat soukromého lékaře, nebo zkusit nabídnout úplatek
vohnoutolékaři, pakliže mi je schopen, ale není ochoten pomoci.
Já zatím volil soukromou sféru – při návštěvě soukromého
urologa a také na Ukrajině při zakoupení autobusového lístku u
soukromé autobusové společnosti.
18.11.2012 Oskar Kratochvíl