Srdce mi buší, když se ráno hrabu z pelechu. Radostně zírám do jasného
dne, kdy slunce zalévá kraj i celou Zemi svým svitem a vítá jeden z nejkrásnějších
dnů, které lidstvo vůbec poznalo.
Je 1. máj, čas nejen na love, ale i Svátek
práce, svátek všech nás, dělníků, rolníků, pracujících inteligentů, těch
snaživých lidí, kteří napínají denně svaly i mozky pro naši socialistickou
společnost. Ne jako ledasjací lehkoživkové, kavárenští povaleči a rozvratní
živlové, kteří nám závidějí světlou lákavou budoucnost a otravují nám životy.
Jsme semknuti v jednom šiku - zdraví ušlechtilí pracovití lidé prodchnutí
elánem a budovatelským nadšením. A dnes máme svátek.
Těším se, jak se společně se soudruhy z fabriky setkáme na shromaždišti,
kde nám soudruh předseda ZO KSČ rozdá vlajky a transparenty. Není to jen
skvělý pocit třímat v rukou žerď, ale především čest nést pozdravné poselství
soudruhům na chodnících i těm na tribuně a zároveň tak postavit hráz imperialismu
a kapitalismu. Dívám se do rozzářených očí vůkol a přijímám čest nést budovatelský
transparent s hrdým heslem: Závěry XII. sjezdu KSČ splníme a překročíme!
Vedle mě svírá podtajemník ZV ROH a současně vedoucí naší BSP sovětskou
vlajku, budeme se doplňovat ve volání agitačních hesel a motivovat tak
ostatní. Pomalu se řadíme a vidím, že někteří soudruzi poté, co se nahlásili
soudruhu předsedovi, mizí kdesi za rohem. To je neslýchané, doufám, že
příští rok zase budou mít restaurace otevřeno až po skončení průvodu. Pro
jistotu si zapíši jejich jména. Ale pohled na děti, které s sebou vzaly
některé soudružky, mi vrací dobrou náladu.
Vyrážíme spolu se soudruhy z ostatních podniků širokým proudem směrem
k tribunám. Jsem zvědavý, zda se letos přijede na nás podívat některý z
nejvyšších soudruhů, třeba nějaký člen FS, ÚV NF, ÚV KSČ nebo alespoň její
revizní a kontrolní komise. Minule zde byl jen tajemník KV KSČ. Nic proti
němu, je to slušný chlap, zedník, ale pálí mu to parádně. VUML prý zmáknul
na první pokus. Jenže ho znám už docela dobře. Každý rok k nám chodí na
oslavy podnikového MDŽ. Možná je to proto, že u nás pracují taková hezká
mladá děvčata, ale nejspíš se zná dobře s naším předsedou. Jde tedy patrně
o přátelské gesto a to, že poplácává soudružky po jistých partiích, musím
přehlédnout. Mezi soudruhy je to výraz soudružského přátelství. Když pak
v noci jeho šofér naloží do T603 dvě kolegyně a společně s tajemníkem odjíždějí,
přepadne mě pocit sounáležitosti. Chová se skutečně šlechetně a na úkor
svého volného času je ochrání před povaleči na ulici a zajistí jejich včasný
příchod domů.
Dnes mám štěstí, jdu hned pod tribunou a dobře tedy vidím na delegáty
z ústředí. Ano, je to skutečně on, soudruh z Ministersva obchodu a průmyslu,
který letos ozdobí náš průvod svou přítomností. Musím ukázat naplno své
přesvědčení a tak zvolám silným hlasem:“ Sovětský svaz – mírová hráz! „.
Lidé kolem pochopili a přidávají se ke mně. Naše hlasy bouří a jsou slyšet
jistě i v Německu. Ale jen v tom špatném. Naši bratři v dobrém Německu
jistě zase volají své budovatelské: „Sieg der Partei!“ Mávám nadšeně tribuně
a usmívám se na všechny okolo. Zas bude co vyprávět vnoučatům, tyhle zážitky
se musí předávat mladší generaci, aby z ní vyrostli důstojní nástupci nás
všech. „Revoluční tradice našeho a sovětského lidu dávají jistotu kontinuity
správného vývoje“ – takhle to říká náš předseda na schůzi. A má pravdu,
běda nám, kdybychom zanedbali svoji péči o mládež! Radostí obejmu soudružku
po levici, ani její odvetná facka mi náladu nezkazí. Volám paroly z plna
hrdla. Pyšně se rozhlížím po našich lidech, ale je jich zase o něco méně,
zřejmě se smísili s ostatními podniky. Pár dětí se ocitlo za krkem otců,
aby lépe viděly a mávátka v jejich ručkách se jen míhají. Dívejte se pozorně,
molodci, čeká vás zářná budoucnost. Pomalu necháváme tribunu za zády a
nálada mezi účastníky průvodu graduje. Soudruh po pravici otevřel slivovici
a připil jistě všem nám. Již trochu vrávorá, ale to patrně v důsledku prožitého
vzrušení.
Přicházíme do míst, kde se nádherný průvod rozchází. Soudruh předseda
svolává nás, co nesou transparenty a vlajky. Několik dalších lidí chybí.
Asi se v tlačenici transparenty poškodily a proto dochází k jejich opravě.
Odevzdáváme svěřené věci, políbím na rozloučenou soudružku ze SČSP a s
pocitem krásně prožitých chvil si třesu s předsedou rukou. Usmívá se na
mě a říká:
CRRRRRRRRRRRRRRR.... Buch!
Zkurvenej budík. Hrabu se z pelechu a šťouchnu do mámy vedle. Prostata
mě žene hned na WC. Ty zvuky jsou děsný. Slunce svítí a je mi na blití
po včerejší akci, navíc dneska schůze. Aby se neposral, kapitalismus nenažranej!
Ani oddechnout nám nedaj. A přitom je svátek. Kurva, Svaz už není, kdo
se za nás postaví? Sedlák to nebude, inteligenti kor ne, samej šmejd a
zloděj, tunely, to jo, to uměj, ale ocenit poctivou práci ne. Nasranej
se oblíkám, naplácám na sebe BOSSe, utáhnu kravatu od Versaceho, zavážu
Prado botky, sednu do X5 a jedu za kámošema. Naštěstí ty ministerstva nám
zůstaly.
23.04.2008 Krox