Recenze jedné velmi svérázné staré popelnice...
Předloni mělo mé primární auto podivnou závadu - ztrácelo vodu a to výfukem ve formě masivních oblaků páry. Aby to bylo zajímavější, vozidlo tak činilo
až od teploty vody od 70 st. celsia nahoru. Bylo jasné, že bude muset navštívit mého dvorního automechanika a bylo jasné, že z řady důvodů se oprava protáhne.
Představa používání MHD byla neakceptovatelná a tak jsem stál před otázkou, co pořídit za auto za pár korun. Nakonec padla volba po zkušenostech s jinými kusy téhož
typu na Renault 25 v provedení Baccara.
Renault obecně je velmi specifická automobilka. Už nejen tím, že je francouzská, ale také tím, že je státní. Nikdo po ní nikdy nechtěl nějak moc zisku a tak se
konstruktéři této značky mohli na svých produktech patřičně vyřádit. Na druhou stranu, Mitterand ani Chirac by se na tuto státní společnost nedívali nikterak
láskyplně, kdyby jim jejich limuzína někde klekla. Její produkty mne nikdy nijak neoslovovaly. Není to auto emoción (ostatní francouzské automobilky jsou mnohem
emotivnější), jejich motory na svoji kubaturu nepodávají nikterak závratné výkony. To platí i pro Renault 25, model, jehož produkce byla v první polovině devadesátých
let nahrazena modelem Safrane. Ve své době šlo o vlajkovou loď Renaultu.
Motor, převodovka, výbava
Když jsem Baccaru pořizoval, věděl jsem, co kupuju. V ruce jsem před tím měl již dva kusy téhož typu auta s víceméně totožnou výbavou a s jednou z nich jsem
absolovoval střídavě jako spolujezdec a řidič asi deset tisíc kilometrů. Takže R25 Baccara je vybavena zásadně benzínovým motorem V6, a to buď atmosférickým
s kubaturou 2849 ccm, nebo přeplňovaným s kubaturou cca 2500 ccm, veškeré další zmínky v textu se vztahují k tomu prvnímu. Tento motor podává maximální
výkon 110 kW a to ve 4500 otáčkách, není to tedy žádný závodník. O to lepší je životnost dotyčného motoru. Jsou známy případy, kdy tento motor najel bez nějakých
větších oprav milion kilometrů. Převodovka se do uvedeného modelu dodávala automatická i manuální, přičemž vozidel s manuální převodovkou
je zanedbatelná menšina. Automatická převodovka je čtyřstupňová, s možností volby řazení ve vyšších otáčkách (cosi jako pokus o sportovní řazení) přepínačem "Exc"
vpravo vedle řadící páky. Častou závadou je, že převodovka při určitých rychlostech neví, který rychlostní stupeň má zařadit (typicky jedu-li kolem 80 km/h,
převodovka střídavě řadí třetí a čtvrtý rychlostní stupeň, tento problém jsem vyřešil tím, že pro jízdy mimo dálnici na převodovce nastavím pozici označenou číslicí
3 namísto polohy označené písmenem D a do té přepínám až při rychlostech nad 100 km/h).
Označením Baccara Renault označuje nejvyšší úrověň výbavy vozidla nejen u modelu 25, ale i dalších (např. již zmiňovaný Safrane), slangem se to řekne f plný
palbě. Plnou palbou je pochopitelně myšlena kůže a to nejen na volantu a na sedačkách, ale kompletní vnitřní obložení z pravé hověziny. Obě přední sedačky jsou
seříditelné elektricky ve všech směrech, obě přední sedačky též obsahují pět vzduchových polštářů, které si můžete dofukovat či vyfukovat podle potřeby (pochopitelně
ne ústy, každý vzduchový polštář má svůj ventil a kompresor). Samozřejmostí je elektrické stahování všech bočních oken, centrální zamykání s dálkovým ovládáním (zde
Renault podobně jako v té době i BMW preferoval infračervený přenos informace od klíče do vozidla namísto běžného rádiového), osvětlení zrcátek ve slunečních clonách,
elektricky ovládané střešní okno, tempomat s ovládáním na volantu (zajímavé je jeho provedení, namísto toho, aby tempomat byl funkcí řídící jednotky, je to vlastně
podtlakové ovládání plynu, takže když přidáte tempomatem, můžete cítít, jak vám pod pravou nohou sám od sebe klesá plynový pedál), autorádio silně nestandardních
rozměrů s pětipásmovým ekvalizérem a ovládáním pod volantem.
Z atypické výbavy stojí za zmínku elektrický zámek pátých dveří, s nimiž se, narozdíl od drtivé většiny ostatních aut nemlátí, ale jen se zvolna přikládají a zámek
si je již sám "přicucne". Hlasový výstup řídící jednotky (či spíše řídících jednotek, protože R25 má, pokud si přesně vybavuji, čtyři) je další takovou funkcí.
Jak to funguje - to prostě nastartujete a rozjedete se s otevřenými dveřmi a vozidlo vám začne nadávat, že máte otevřené dveře. Je velmi zábavné mít třeba francouzskou
verzi a nerozumět francouzsky ani slovo, můj kousek naštěstí hovoří německy. Počítač hlídá všechno včetně žárovek, takže hlášky "Rechte Bremsleuchte oder Schutzleuchte
funkzioniert nicht" nejsou nic neobvyklého. Když začne docházet palivo, nezačne blikat oranžové hladové oko, ale vozidlo ztiší rádio a prohlásí "Verkraftstoff geendet,
bitte walt tanken." Hlášky od počítače lze samořejmě vypnout. Další věc, která stojí za zmínku, je absence analogového palivoměru a počítadla kilometrů, obojí je možné
si pochopitelně pustit na displej v přístrojové desce (a také pochopitelně všechny další běžné funkce palubních počítačů, jako je průměrná spotřeba, dojezd apod.),
stav paliva tam je uveden v litrech v nádrži prakticky trvale (s výjimkou vyvolání právě toho počítadla kilometrů, obojí by se na displej jaksi nevešlo). Osobitý
charakter dotváří žluté přední mlhovky. Ve standardní výbavě je i malé křídlo. Skvělá věc je příruční schránka v obojích předních dvěřích, nalézá se v odklopné
loketní opěrce a nikdo, kdo to auto nezná, o ní neví, ani celníci...
Jak se v tom a s tím jezdí
Renault 25 má délku lehce přes 4,7 metru, rozvor pak lehce přes 2,7 metru. Na všech sedačkách je horizontálně dost místa, vertikálně je to o něco horší - musím
mít sedačku řidiče v nejnižší poloze, abych se nedotýkal hlavou o strop. Na sedadle spolujezdce jsem tento problém nezaznamenal. Místa pro nohy vzadu je více,
než v Audi A8. Sedačky jsou jedny z nejpohodlnějších, jaké jsem kdy v autě viděl, bohužel však nejsou vyhřívané. V nouzovém případě se dá v autě i celkem dobře
přespat. Podvozek není nijak extrémně nízko, parkování u vyššího chodníku nebo jízda po polní cestě není problém.
Rozhodně nebudete mít problém předjet 95% vozidel na českých silnicích, z Octavií vám ujede jen model RS. I když máte automatickou převodovku, tak papírově stejně
výkonná a paradoxně těžší Octavia 1.8T vám neujede ani na dálnici, v technických úsecích budete mít navrch. To však pouze v případě, že máte zapnuté sportovní
řazení a při prošlápnutí plynu převodovka udělá kick-down. Bez toho řadí zhruba kolem 3000 otáček a auto je dost líné. Zvuk motoru je typický pro všechny motory
V6. Na volnoběh relativně kultivovaný, přidáte-li výrazněji plyn, dostaví se známý řev, ne nepodobný tříválci z Fabie 1.2 HTP (tím zvukem však podobnost končí).
Manévrování s pětadvacítkou je bezproblémové, má velký rejd a velmi slušný výhled dozadu při couvání. Nádrž je na 72 litrů benzínu, což stačí při ekonomickém
způsobu jízdy na 800 - 900 km, při neekonomickém třeba i na polovinu. Při plynulé jízdě po dálnici rychlostí 130 - 150 km/h je spotřeba kolem 12 l/100 km, po
městě v zimě i lehce přes 20. Úprava na LPG je možná, jeden z předchozích kusů, které jsem poznal, měl reduktor v sání a dlouhodobě s tím nebyly výraznější
problémy.
Snad ještě dva zajímavé aspekty ježdění s Renaultem 25 - ten první je zvláštní tendence majitelů slabších novějších aut, typicky Octavií a Passatů f tédéíčku vám
ukázat, že jim to jede. Záleží samozřejmě na momentální náladě, jestli je při tom člověk nechá, nebo zda je z jejich omylu vyvede. Druhá zajímavá věc jsou tzv.
šestkové lampy. Přední sdružené světlomety slabších modelů R25 a modelů s šestiválcovým motorem se liší - jsou dělené a mají zvlášť žárovky pro potkávací a zvlášť
pro dálková světla. Zatímco potkávací světla mají tendenci svítit tak nějak, aby se neřeklo, stačí bliknout dálkovými a auta před vámi se z prostředního pruhu
dálnice přesunou do volného pravého. Je zvláštní, že mé druhé auto podobné velikosti má stejně dělené světlomety, ale tenhle efekt tam implementován není.
Sype se?
Trochu. Za rok a čtvrt, co R25 vlastním, mi praskla expanzní nádržka (oprava: 500 Kč nová nádržka na vrakovišti, výměna trvala v prudkém mrazu pět minut a jediný
nástroj, který jsem potřeboval, byl šroubovák), měnil jsem těsnění pod nádržkou na brzdovou kapalinu (těsnění mi dali na vrakovišti zadarmo, výměna trvala také
cca pět minut a také postačil šroubovák), svíčky, olej a akumulátor. Přestala fungovat přístrojovka, prý postačilo proletovat studený spoj. Obecně slabinou je vše,
co souvisí s elektronikou, ani ne tak proto, že by odcházela elektronika samotná, ale problémem jsou kontakty. Jezdí-li se pětadvacítkou každý den, víceméně s
ní nejsou potíže, nechá-li stát, má tendenci kondenzovat voda v rozdělovači. Tedy žádné závažné problémy, s nimiž by nebylo možné dojet, spíše detaily. Motor vydrží
mnohé, vyloženě mu nesvědčí pouze uvaření a vytáčení za studena.
Proč to všechno?
Renault 25 je jedno z vozidel, která jsou relativně spolehlivá, s nadprůměrnou životností, levnými náhradními díly (když víte kam pro ně) a za směšnou cenu.
Není nápadný, nebudí závist, nepřibývají na něm škrábance, šance, že jej ukradnou, je velmi malá... Ve slušném stavu se pořídí kolem 30000 Kč. Je to jedno z
posledních aut, na němž lze opravit mnoho věcí svépomocí, kdo si dokázal něco opravit na stodvacítce, brzy se zorientuje i zde. Nevýhodou je vysoká spotřeba
a vysoké povinné ručení. Na druhou stranu, vysoká spotřeba může být někdy i výhoda... ;-)