"Většina z nás se dá do služeb džihádu. I
já, dá-li Bůh," vykládal mi tehdy čtrnáctiletý Kalim Indád (student
madrasy, islámské školy; pozn. autora). Na otázku, zda je připraven zabíjet,
odpověděl suverénně: "Jistě, budu zabíjet nepřátele islámu." A jak
se podle Kalima pozná nepřítel islámu? "Pozdravím ho salam alejkum,
a když mi neodpoví, je to jasné," měl po ruce pohotovou odpověď...
Salám alejkum, Evropane.
„Většina z nás se dá
do služeb svaté rasové války. I já, dá-li Bůh. Jistě, budu zabíjet nepřátele
nacionálního socialismu. Jak je poznám? Zvednu pravici a zařvu ‚Heil Hitler‘.
Když neodpoví, je to jasné.“
Dovedu si představit
pozdvižení, které by vyvolaly tyto věty. Možná by byla i nějaká ta demoška
proti fašismu, na které by každá smažka, co ještě uzvedne dlažební kostku,
demonstrovala svou připravenost. Usmívající se policisté by předstírali
slepotu před otevřenou propagací komunismu, neboť pokud levicový extremismus
není ještě úplně u moci, stane se tak po příštích volbách. J. X. Doležal
by se stal na stránkách Reflexu opět obětí neonacistického spiknutí a případné
krácení sociálních dávek by bylo považováno za pokus o genocidu.
Je příznačné, že tytéž
věty vyřčené jazykem jiné ideologie odpovídající reakci nevyvolaly. Cituji
z
článku:
"Většina z nás se dá do služeb džihádu. I
já, dá-li Bůh," vykládal mi tehdy čtrnáctiletý Kalim Indád (student
madrasy, islámské školy; pozn. autora). Na otázku, zda je připraven zabíjet,
odpověděl suverénně: "Jistě, budu zabíjet nepřátele islámu." A jak
se podle Kalima pozná nepřítel islámu? "Pozdravím ho salam alejkum,
a když mi neodpoví, je to jasné," měl po ruce pohotovou odpověď.
Přemýšlím nad tím, proč mají některé nenávistné
ideologie privilegium tolerance hraničící ze zrůdností zvanou „pozitivní“
diskriminace. U komunistů to je jasné, ti mají za sebou konstantní
nemalé procento lůzy z řad tohoto národa a velká část (ne-li drtivá většina)
lidí dnes v produktivním věku si s touto ideologií v určité míře zadala
v minulosti a s máslem na pleši se hlava těžko zvedá. Ovšem islámská lobby
zatím na náš vstřícný politický trh nepronikla a ani arabská pedofilie
se nedostala dál, než na jednoho zmrdíka, jehož politická strana si po
účasti ve 4-3-2-1 Koalici může ve vztahu ke své členské základně říct tak
akorát „Bylo nás pět.“
Možná to je tím, že osudné věty zazněly kdesi
v uzavřené bizarní školce islámu kdesi v Pákistánu, kde mladí snědí kloučci
zpívají modlitbičky do koženého mikrofonu usmívajícího se fousatého mully.
(Pojetí ramadánu, při kterém se údajně nesmí přes den jíst, jen pít voda,
stejně vzniklo chybou v překladu. Správný překlad totiž zní „Dnes nebude
jídlo, jen pyj.“) Je to daleko, za devatero horami a devatero řekami (až
za hranicemi obchodního zastoupení Hypernovy a Lidlu!), tak proč se s tím
znepokojovat. Navíc by jakákoli obava či úvaha, která by snad nedejbože
směřovala k posuzování islámu jako nebezpečné ideologie, byla důsledkem
xenofobie, politicky nekorektní a netolerantní. Všichni jsme přeci skvělí
lidičkové, světoobčánci, kteří chtějí žít v klidu míru ve světě bez hranic,
a za veškerou skupinovou nevraživostí beztak stojí nadnárodní korporace
a nacionalističtí štváči v čele s Klausem.
Ve skutečnosti však jde o promyšlenou strategii
islamistů. Ve výše citovaném článku totiž zazněla ještě jedna pozoruhodná
věta jednoho z učitelů islámu (toho fousatého s ručníkem na hlavě): "Moji
studenti jsou rozptýleni po celé zemi, a kdykoliv je to potřeba, dokážou
shromáždit davy. Už brzy přijde revoluce a bude islámská, to je jisté,"
tvrdil tenkrát sebevědomě“.
Islamisté si pomocí imigrace budují v našem světě
své páté kolony, které jsou díky výcviku a metodám schopny dosáhnout vysoké
efektivity poměru cena / výkon. Udrží-li se optimistický trend nákladů
čtyř Pakošů na šedesát Evropanů, bude jednou ranou vyřešen antiislámský
odpor i pákistánská nezaměstnanost.
Technologie a bohatství napadeného světa de facto
vylučují možnost přímého útoku, ovšem s bohatstvím a blahobytem související
dekadence je naopak ideální pro infiltraci. Najít politické spojence v
našich řadách není obtížné, protože každý správný levicový intelektuál
poté, co přestal spát s vlastní matkou, vzhlíží k něčemu silnému a dominantnímu,
co by mohl obdivovat, a totalitní ideologie vždy hřměly napřed v kavárnách
(popř. pivnicích) a teprve pak v ulicích. Nevládní organizace dokážou divy,
stačí tu a tam řvát, tu a tam prezentovat zbědované utečence tváří v tvář
kamenným xichtům imigračních úředníků a masa voličstva vyšle svým voleným
prodejcům jasný signál k tomu, aby se machometánům otevřely brány. Tatáž
strategie se pak postará o to, aby se za viníka zákonitých problémů soužití
považovalo původní obyvatelstvo a jeho omezenost, zaprděnost, xenofobie
a netolerance.
Mám-li se nad tím zamyslet jenom trochu vážně,
dospívám k závěru, že islám je podle našeho práva hnutí směřující k potlačení
práv a svobod jedince. Někdo možná namítne, že islám je náboženství míru,
které bylo zneužito konkrétními demagogy, ovšem podle mého názoru je to
ideologie, u níž je třeba značného překladatelského a interpretačního eskamotérství,
aby byla krkolomně „prokázána“ jeho nezávadnost. Viz třeba
zde
nebo Van Goghův film Submission. (Van Gogh byl další oběť islámu a škodlivé
ideologie multikulturalismu). Podobně jako marxismus-leninismus je už ve
své podstatě nenávistná ideologie vyzývající k zabíjení skupin obyvatel
jen podle příslušnosti k třídě, je islám ve své podstatě ideologií vyzývající
k zabíjení lidí jen podle jejich (ne)víry či ponižování lidí jen podle
pohlaví.
Jinými slovy je dobré vrátit se ke starým pořádkům,
kdy cizinci museli plně respektovat kulturu, tradice a především právo
hostitelské země, která byla schopna a hlavně ochotna bránit se i silou.
Islám a multikulturalismus na naší polokouli nemají co dělat.
30.7.2005 Sandstorm