Napadlo mě uspořádat jeden pokus. Zahrál jsem si na pana Klobouka.
V úseku České Budějovice - Veselí n./L. (výpadovka na Prahu) jsem jel
rychlostí mezi 90 a 100 km/h. Vypadalo to asi takto (nyní již víte, že
auto byl můj soukromý Favorit). Je jasné, že pan Klobouk by takhle nejezdil,
pan Klobouk je mnohem více zklidněný a pochybuji, že pojede rychleji
než 80km/h.
Současně jsem tím novým zmrditelefonkem, co má tolik různých funkcí, třeba
taky kamerku, fotil, kdo všechno mě předjede.
To vám byla prdel, paní Blažková.
Hned jak jsme se dostali na rovinku, tak to začalo.
Mám teédéíčko f červeným íčku pyčo...
... a já ho mám taky
I starej VW Prasát do toho šel, i když mu to dalo práci
a další tédéíčko, tady dokonce přes plnou čáru, no a co
Němec na to taky prděl
uhni, vezu vložky
ofrout jel asi 150km/h, takže předjel i některá tédéíčka
opět jedna, tentokrát na benzín
toto tédéíčko dosahovalo vysoké rychlosti,
protože mělo pod víkem kufru něco jako hustodifuzor
Felicie byla služebním vozem jednoho obecního úřadu
připadlo mo obzvláště pikantní, že správní orgán taky porušuje
předpisy.
Felicia mně přejížděla zhruba kilometr, asi jako když jde astmatik
do schodů
předjetí staršího modelu je pro majitele novějších Schadewagenů
die Sache der Ehre
A na závěr ještě jedna ftédéíčku
Pak tu mám něco, co mě obzvlášť potěšilo (vyfotil jsem opět mobilním
telefonem za jízdy, takže kvalita klesla)
Celkem mě na úseku dlouhém 23km předjelo 11 aut. Nemám to jejich řidičům
za zlé, kdybych nedělal můj sociologický výzkum, tak bych určitě jel také
rychleji, je tam široká silnice s dlouhými přehlednými úseky a ani jeden
z těch 11 řidičů mě nijak neomezoval ani neohrožoval. Měl jsem původně
ještě v úmyslu vzít si klobouk a položit před zadní okno nějaká ta vejce,
nestihl jsem to však zařídit. Rozhodně to byl zajímavý pokus, který ukázal,
že pan Klobouk bude mít 7.7.2006 plné ruce práce. Jistě vám také neušlo,
jaké tovární značky a modelu byla většina předjíždějících aut, takže jsem
byl potěšen, že pozice nejrychlejšího naftového sedanu nebyla dosud otřesena
a také se mimoděk ukázalo, kdo bude mít z pana Klobouka tu úplně největší
radost.
Takže den
pana Klobouka. Věřím, že jste připraveni! Připomínám, 7.7.2006
jezdíme přesně podle přepisů.
Podporu panu Kloboukovi kromě řady jedinců přislíbila některá periodika.
D-FENS a jeho kchůl frendz se hotoví vyslat pana Klobouka 7.7.2006 v
Českých Budějovicích. Použijeme tři stejné automobily v národních barvách
a krátce po poledni zklidníme dopravu na okruhu Dlouhá Louka - Levobřežní
- Strakonická - Nádražní - Rudolfovská - Pražská. Máme trochu problém s
těmi klobouky, vejce problém nebudou. Upozornění pro policii ČR: Lékarničky
budeme mít v pořádku a auta by měla být skoro nová, takže tudy cesta nevede.
25.06.2006 D-FENS
Kdo nechce číst něco hodně ulítlýho, ať tady skončí a dál nečte.
Když jsem jel stovkou po té široké a zcela přehledné silnici, napadla
mě ještě jedna věc. Jezdit zde otrockých devadesát je nesmyslné, to bylo
vidět na první pohled, maximální rychlost o 20km/h vyšší by míru (ne)bezpečnosti
zde nijak neovlivnila. Je jasné, že takové omezení jen málokdo bude dodržovat.
Autoři novely to bezesporu vědí stejně dobře, jako všichni, kdo tam jeli.
Představte si nyní, že jste politik a chcete vládnout. Chcete mít moc nad
ostatními lidmi (to je totiž to vládnutí).
Jistě znáte ten vtip, jak přijde chlap za kouzelnou babičkou a chce
ho mít dlouhýho až na zem. Babička říká, není problém, a usekne mu obě
nohy. Pokud jde o vládnutí a ovládání, funguje to podobně. Buď je možné
se nad ostatní nějakým způsobem vyvýšit, uplatnit svoji mentální a někdy
také fyzickou převahu, anebo je také možné ostatní ponížit a sám zůstat
stejný jako předtím. Představte si, že byste všem okolo vtloukl do hlavy,
že jsou něčím vinni. Takové pokusy už v minulosti byly, například Václav
Havel se za dob svého "prezidentování" snažil přenést na náš národ vinu
za holocaust nebo vyhnání sudetských Němců. Je pochopitelné proč: Havel
sám věděl, že je příliš velkým sráčem na to, aby se postavil do čela národa,
prostě na to neměl a neuměl si to přiznat. Tak se aspoň pokusil zatížit
všechny ostatní vinou, pod jejíž tíhou jejich hlava klesne a on zůstane
tím jediným čistým, jedno že ho jako malého K.H.Frank choval na koleni.
Ten samý význam má podle mého názoru i politika dopravní restrikce: stálým
zpřísňováním pravidel dojde situace do stavu, že úplně každý bude muset
připustit, že porušuje pravidla. Tím se ovšem stane zranitelným a kritizovatelným ... a také ovladatelným.