...tato a podobná slova mě napadají dost často ať už při čtení denního
tisku či při televizních přenosech z Parlamentu či jednání vlády.
Moje většinou klidné a uvážlivé posuzování situace v zemi je momentálně
částečně narušeno a důvod tohoto stavu se záhy dozvíte, vydržíte-li přečíst
můj následující výtvor až do konce..
Pamatujete jistě mnozí dobu relativně nedávnou, kdy rozhodnutím moudrých
hlav (komunista Čalfa byl tehdy premiérem, současný prezident ministrem
financí, svazák Dlouhý ministrem hospodářství) byly provedeny 2 vlny tzv.
velké privatizace, kde množství podniků bylo "zprivatizováno" (záměrně
píšu úvozovky) pomocí kuponových knížek.
Lidé si koupili za tisíc korun československých knížku s kupony, pomocí
kterých měli získat akcie podniků určených k tomuto způsobu privatizace
a bylo jim vtloukáno do hlav, že se tím stanou spolumajiteli podniků a
když už nic jiného, budou mít v rukou alespoň jakousi trvalou hodnotu,
která (snad, někdy, možná...) přinese nějaký výnos v podobě např. dividendy
z těchto cenných papírů.
Výrazy jako akcie, dividendy,tantiémy a pod. zněly tehdy lákavě a cizokrajně
a ve chvíli, kdy Viktor Kožený vyhlásil onu "jistotu desetinásobku",
takřka zmírající projekt vstal z mrtvých a lidé vzali registrační místa
kuponové privatizace útokem.
Do hry vstoupily i privatizační fondy, které svoji existenci obhajovaly
ve smyslu "bude nás víc-nebudeme se bát vlka, nic" a chytře začaly
akumulovat ony investiční body občanů. Komu dnes vůbec řekne něco pojem
DIK tj. "držitel investičních kuponů" – tento výraz vzbudí snad jen úsměv...
Po několika kolech "investování" zmíněných investičních bodů
získal DIK určitý počet akcií jím vybraných firem. Nikdo z běžných občanů
pravděpodobně nemohl tušit budoucí vývoj, mnozí své kupony vložili do "lukrativních"
podniků jako byl Tuzex a podobně. Bylo i dost lidí, kteří "slízli smetánku"
(tuším, že rekordmanem je člověk, který za svoje akcie z kuponové privatizace
získal okolo půl milionu korun), většina DIKů však následně uložila kuponovky
do šuplíku a přestala se o svoje akcie zajímat. Obecně tento přístup jako
pravicově smyšlející občan neschvaluji- udělal jsem však přesně to samé.
Právě proto, že jsem pravicově smýšlející, mám za to, že stát a s ním
spojené instituce, které si platíme z daní mají za povinnost ochránit majetek
a investice svých občanů a v to jsem taky bláhově doufal.
V té době mi ještě nedošlo, že jedinou šancí jak se dostat zpod nože
krájejícího dortík a odnést si přitom sice malou, ale chutnou rozinku (a
tu zcela levicově následně sežrat) je ještě zhruba na konci roku 1993 získané
akcie prodat.
Moje drahá žena byla tehdy chytřejší a svoje akcie prodala tehdy asi
za 20 tisíc.
Záhy totiž (zcela v tichosti a takřka mimo zájem médií) začala další
fáze "akumulace kapitálu" – investiční privatizační fondy využily mezery
v zákonech a přetransformovaly se do akciových společností, mnohé změnily
i název, v tichosti na valné hromadě odhlasovaly ukončení veřejné obchodovatelnosti
akcií a vyřadily zcela tisíce DIKů ze hry. Škody, které tehdy vznikly v
řádech desítek miliard korun nebyly nikdy řádně vyšetřeny, v mnoha případech
byly fondy i vytunelovány. Viktor Kožený, který je dnes ukazován jako příklad
"privatizačního zločince století" je v podstatě jen bílý kůň - sice hodně
řehtá a má pečlivě udržovanou hřívu a srst, ale je to jen koníček.
Nedávno mi přišel dopis, ve kterém mě společnost Capital Partners CF
s.r.o., Dušní 22, Praha upozorňuje, že akcie spol. Aliachem, jejíž jsem
držitelem, mění podobu z akcií zaknihovaných na listinné a mám-li zájem,
mohu si svoje akcie převzít v sídle společnosti v Praze do tehdy a do tehdy
vždy ve všední den tuším od 9 do 12 hodin - už nevím přesně.
Akcie, které si akcionáři ve lhůtě nepřevezmou budou dány do dražby
a výtěžek dražby po odečtení nákladů na ni bude akcionářům zaslán poštovní
poukázkou (ha, ha-otázkou je "kolik zbude")
Jako brněnský vidlák zajíždím do Matičky Měst jen za účely nezbytně
nutnými a ani ve snu mě nenapadlo že bych jel pro svých 10 akcií 400 km
tam a zpět, zvláště když už se v té době hovořilo o tzv. Doležalově novele
Obchodního zákoníku, která má umožnit vyvlastnění minoritních akcionářů.
Tuto novelu jsem včas napadl - bohužel přes moje protesty podané přes Senát
i poslancům Sněmovny byl pan poslanec Vladimír Doležal (Občanská demokratická
strana) úspěšnější a zmíněná novela dnes již naplno umožňuje okradení drobných
akcionářů naprosto legálním způsobem.
Psí hlas do nebe nevolá – říká přísloví.
Kurevstvo maksimalne – říkají zase bratři Poláci.
Dnes mi přišla poštou složenka na peníze.
Moje investice do společnosti Synthesia (její obchodní značka Semtex
je světově proslulá) v roce tuším 1990 byla úspěšná.
Za investovaných 1000 Kčs jsem obdržel po cca 15 letech 932,50 Kč.
Těch tisíc korun je dnes oběd pro dva v restauraci a to se ještě musíte
krotit, tehdy to byla asi třetina slušného měsíčního platu.
Vůbec však nejde o těch pár korun, jde obecně o lži a podrazy nejrůznějšího
druhu.
Zaplaťpánbůh, mohlo to bejt horší. Děkuji nastotisíckrát a ručičku líbám,
Jasnosti! Jedu si za výtěžek z kuponovky koupit půl nádrže benzínu...
21.8.2005 Franta Jelito