Ale popořádku. Porsche, je Porsche, je Porsche, řekl můj kamarád s 911
Turbo v kabriu. Porsche…reklama, která spočívala v přepisu výsledku závodů,
kde čtyři místa z prvních pěti obsadily vozy Porsche a u toho lakonický
text: Nikdo není dokonalý.
Porsche, ta 911, která mi třikrát po sobě chcípla,
když jsem ji jako nesmírně kvalifikovaná pracovní síla, zvaná dveřník,
chtěl ve dvaceti odvézt v rámci popisu práce od hotelu do hotelových garáží.
Prostě chtěla víc plynu, a nevšímat si toho řevu…tehdy v roce 1992. Prdelatý
turbo s velrybím ocasem na plakátu v mém dětském pokojíčku. Psycholožka a
HR specialista se mě důležitým hlasem ptá: Kdybyste si mohl koupit auto,
jaké byste chtěl, které by to bylo, a jaká barva?... Černé Porsche Turbo
prosím.. Áááá-ha.
V září roku 2011, kdy mi bylo téměř 40 let, si říkám, že bych si to Porsche
opravdu zasloužil. Jak k tomu člověk tak jako dojde? Když se podívá v ranní
koupelně do zrcadla na své vlasové kouty, které jdou pomalu až na záda,
když zjistí, že mu z nosu a uší jdou chlupy, ze kterých by se dal uplést
čínský cop, začne si při posedu k ředitelskému stolu povolovat pásek, a
koneckonců když zjistí, že servírky a prodavačky na jeho světoznámé vtipné
komentáře nereagují uculováním, ale spíše protáčením oček – tak tehdy si
může říct: Ale mám Porsche. A tak sednu k netu, najdu 911 4S, první majitel,
najeto 38 000 km za 1 490 000 Kč, šedá barva. Sednu do auta a jedu na Prosek
k dealerství Porsche. A opravdu, stojí tam, a je krásné. Ale moje finanční
možností končí na částce 1 200 000 Kč. Takže se jde s prodejcem smlouvat.
A opravdu, za nějaké tři týdny jsme na 1 250 000 kč. A tak se jdu tedy svézt.
Prodejce v obleku si sedne vedle mě, a vyjíždíme na dálnici na Teplice.
Pomalu, protože úsek je radarově měřen. Nuda, nuda, šeď, šeď. Radary končí,
podřazuji na trojku a točím k sedmi. A zase tak jako nic… Prostě to auto
jede, ale je to klídek, pohoda, 200 je tam hooodně rychle, ale jako bych
to sledoval v kině. Zpomalím, zkouším reakce brzd, volantu. Všechno funguje,
ale tak jako sterilně. Za chvíli se mi na zadek nalepí audina s černými
skly, a už se cpe přede mě. Poslušně jí uhnu, a audi ve 180 km/h jede vedle
mě a spolujezdec na mě gestikuluje, že dáme závod. Přesně to, co mě ani
trochu nebaví. Takže řidič určitě večer v kulturáku pronese agitační projev
na téma, jak audině jdou prostě z cesty i poršáky, rozumíš woe. Na dalším
sjezdu zkusím, co si auto nechá líbit v zatáčce pod plynem. Cítím, jak se
přidává přední náhon a auto krouží bez zjevných problémů v dost absurdní
rychlosti. Jenže se nebavím. Necítím v ruce žádné velké informace… auto
prostě jede, ale je to takové odtažité, sterilní. V duchu si představuji,
co bych musel dělat, na jaké limity jít, abych se začal bavit. Vybavila
se mi vzpomínka na jednu diskotékovou princeznu, se kterou jsem se měl
kdysi rád v mém fungl novém červeném Civicu VTi. Měl jsem pocit, že jsem
jí přesně předvedl, jak to vypadá, když se chvěje země, a jak tak funím
na sedačce, lovím zpod pedálů ponožky, tak ona znuděně otře zamlžené okénko
u sebe a zeptá se: Hele, kolik vlastně je hodin?... Půl druhý ráno, zlato…
Hmmm, tak když na to šlápneš, stihnu ještě jedno pořádný číslo doma… -
asi takový poměr bych měl s touto devětsetjedenáctkou – já bych se snažil,
potil se, hryzal si rty, a ona by byla znuděná.
Zajedeme zpátky na parkoviště a prodejce se ptá: Tak, co na to říkáte?
….no, že mě to moc nebavilo… Jak to myslíte?... no, prostě žádná zábava,
možná kdyby to bylo kabrio… No, ale to by stálo minimálně o 300 000 navíc
a žádné tu nemám… Já auto na běžné ježdění mám, navíc mi v garáži stojí
i Corvette C6 na rychlost, Porsche měla být víkendovka na hraní a radost,
ale s tímhle bych přišel o řidičák a možná i o život a stejně bych se prostě
necítil uprostřed děje, žádné hraní, výzvy, nebezpečí… Hmmm, říkáte auto
na víkendy, na hraní a kabrio? A co tenhle Boxster v esku? – a ukazuje
na žlutou směšnou potvoru, která poulí žabí oči hned vedle.
Co já vlastně vím o Boxsterech? Že je to auto pro kadeřníky, holky,
že si prostě hraje na frajera, ale nosí krajkové kalhotky růžové barvy,
a že je fakt ošklivé. V jednom jsem i jel, měl ho můj exšéf, který si ho
pořídil, aby všem dal jasně najevo, že krize středního věku se právě dostavila
v plné polní. Úspěšně v něm na prahu padesátky balil středoškolačky a vysokoškolačky
prvního semestru. Vzpomínám, jak sedím, na obědě s šéfredaktorem Speedu,
kterému se svěřuji se svým snem v podobě 911. A on: Hele, jel jsem v Caymannovi
S, a řeknu ti, že to v Porsche podělali, to auto je až moc dobrý, tak dobrý,
že kdo má rozum, tak si pořídí Caymanna, zkus ho. Clarkson Top Gear – kdo
si kupuje Boxstera? Ten, kdo nemá na 911. Další kamarád Boxstera měl, a
stěžoval si: Hele, já pokaždý, když přijedu odsud z Krkonoš do Prahy na
servis, tak tam na mě koukaj, jak na toho největšího vidláka z chudobince…..
Byl jsem hrdým majitelem Z4 2,5i a koukal jsem na Top Gear, kde testovali
vysněnou Z4M proti Boxsterovi S. A redaktor se nad Boxsterem rozplýval,
nad jeho vyvážeností, kvalitou, dílenským zpracováním, zvukem, každodenní
použitelností… A taky jsem vlastně měl Opel Speedster s motorem uprostřed,
jako má i Boxster, a bylo to nejlepší auto na řízení, co jsem kdy vodil
po okreskách, poslední auto bez posilovače řízení. Prostě, moje pocity
ohledně Boxsterů oscilovaly od absolutního odporu k vlažnému nadšení. Odpor
převládl. Ne, já přece nebudu jezdit v pussyporsche a už vůbec ne ve žluté
barvě. Jen tak pro zajímavost se podívám na informace za oknem - boxer
šestiválec o objemu 3,4 litru, 290 koní, 0-100 km/h za 5,1, najeto 24 000
km, první majitel, po velkém servisu, 4/2008, Porsche Approved, cena 860 000
Kč. NE. Ta cena je přibližně o 840 000 Kč vyšší, než kdybych si pořídil
kvalitní kolečkové brusle a klaunský kostým, přičemž bych si připadal v obojím
stejně.
Za týden se mi to ovšem tak nějak rozleželo v hlavě. Co to alespoň zkusit?
Zavolám do dealerství a požádám o zkušební jízdu. Druhý den přijdu, a na
jízdu se mnou jede přepychová dáma okolo 30 -35 let s vyztuženým poprsím,
která ve mně nachází stejné zalíbení, jako ve švábovi, co vylezl zpod kuchyňské
linky. Prostě, cokoli, co vydělává pod 12 milionů ročně, a nekupuje v hotovosti
Turbo S, není hodno její pozornosti. Tentokrát na dálnici kašlu, protože
chci zkusit zatáčky. Sjíždím na ulici Ke Klíčovu, hezký kopeček a pár sladkých
vraceček. Auto je zahřáté a já zadupávám plyn do podlahy. A dáma výrazně
ožije. Pomalu!! Pomalu!! Sakra do prdele, tady nejste na okruhu!! Chcete
mě zabít?? Tohle dělejte, až pojedete sám … a teď ji pro změnu okázale
ignoruji já. Pod kopcem auto otočím a jedu nahoru se zapnutým režimem Sport,
který otevře klapky výfuku a zrychlí reakce plynového pedálu. A ono to
funguje!! Náááádhera!!! Cítím, jak auto pracuje, tu vyváženost, jak volant
komunikuje, jak se kola drží silnice, a k tomu ten úúúúžasný zvuk – později
se dozvídám, že auto má speciálně upravený, nestandardní výfuk a zkrácené
dráhy řazení – jen mi to trošku kazí nadávky té lejdy vedle mě. Přijedeme
zpátky do dealerství, dáma vyskočí z auta jako laň, a beze slova mizí za
dveřmi, nechává mě samotného na parkovišti s autíčkem. Sááákra, brácho,
překvapils mě…. Fakt, že jo, ty žábo jedna vošklivá…kdybys aspoň nebyla
tak zoufale žlutá, co třeba decentně stříbrná metla, tmavě modrá… Ale celkově
jsem z auta nadšený. Brzdy, řízení, podvozek, zvuk, posez, pevnost, tuhost,
komplet v kůži, bílé budíky…všechno. Ale je to Porsche pro holky a ta zatracená
barva… Takže jdu zpátky do dealerství a dáma se mnou odmítá komunikovat
– zítra je tu kolega, dohodněte se s ním, s psychopaty se nebavím…
Přes noc jsem dospěl k názoru, že… tak jako…asi… NE..leda za suprovou
cenu… Volám tedy do dealerství: Pane S., co jste to kolegyni provedl? Nic,
trochu jsem se svezl… A berete to auto? … Jo, za 700 000 kč ho vezmu… No,
to asi nepůjde, ono je tam dost výbavy navíc, to auto bylo kupovaný u nás
a stálo tuším 2,2 mio, jsou na tom navíc devatenáctky BBSka… to je hezký,
ale mě nestojí za víc, než 700… tak já zavolám majiteli, ale pochybuju…
A tak na celého Boxstříka rád zapomínám.
Jenže… Tak, pane S, k autu je ještě hard top, sada originálních Porsche
devatenáctipalcových kol, sada zimních kol neoriginálních s pneumatikami
18 placů, plus originální výfuk, za 800 je to všechno vaše, vždyť jen ty
devatenáctky BBS, co na tom jsou, stály sto tisíc, a před měsícem jsme
dělali za 40 000 servis a jsou tam nové zadní gumy…Jo, to je hezký, ale
prostě 700 je 700 – fakt jsem to auto zase až tak nechtěl… No, a najednou
… 750…720…740… No, tak OK, 730 bez origo výfuku, nevím, co bych s ním tak
jako dělal, leda že bych se najedl fazolí, a zasunul si výfuk na noc pod
peřinu do čokověnečku.
A tak mi žlutej bastard přistál v garáži. To auto je tak ošklivý, až
je nějakým zvráceným způsobem hezký. Asi jako francouzský buldoček. Člověk
si zvykne a vlastně se i trochu zamiluje – znáte to, holka, s kobylím ksichtem,
ale s perfektní postavou, co nemá problém přizvat do trojky kamarádku a
nikdy jí nebolí hlava… Vlastně jsem jednu takovou měl. Nosila na sobě nemožné
kreace, jako brčálově zelený kabát, mikinu po bratrovi a džíny s pasem v podpaží,
což všechno maskovalo dokonalou postavu bez jediné pihy. Byl jsem s ní na
obědě, kdy se mi přiznala, že jí chybí dávicí reflex, že si klidně strčí
celý banán do krku, že jí akorát tečou slzy. Pak hrábla po kabelce, která
se vysypala, a mezi ticktackem, kapesníčkama, klíči a pudřenkou se vyjímala
tuba anal lubricantu. Začervenala se jenom zlehka a omluvně se usmála…
Tohle byl prostě boxster v ženské podobě – měla i ty růžové krajkové kalhotky,
ale svlékala je bleskově rychle.
No, a teď, jak to jako jezdí? Nejsem takový šíbr, jako Petr D, který
sem také píše, co se mi s láskou stará o flotilu. Já jsem chlápek, co si
koupí auto a napíše, jak se mu líbí s ním jezdit... Petr si koupí BMW 530
za 220 000, ujede 20 000 km, do auta nasype dalších 200 000 kč, takže máte
pocit, že včera vyjelo z fabriky, a pak za mnou přijde, jestli mu neprodám
svojí 650i…. Pojedu tedy bodově:
Dálnice: Nuda, auto umí 276 km/h, ale málokdy se s ním podívám nad 230.
Dost do něj fouká a se zavřenou střechou nejezdím, protože je to silně
klaustrofobický zážitek.
Město: Utrpení. Límcované BBS devatenáctky jsou krásné, ale kanály,
koleje, retardéry, dlažební kostky, to prostě není to pravé, rázy se přenášejí
do řízení i zavěšení kol. Navíc spojka je kousavá, a při rozjezdu to chce
mít alespoň 2 – 2 500 otáček, jinak auto zdechne, takže v kolonách fakt pošušňáníčko.
Také se dost hřeje, i když to má snad šest chladičů a okruh jede celým
autem zepředu dozadu k motoru.
Okresky: Jednoduše pohádka. Kdybych to měl převést na ženský, tak mi
to připomíná zážitek s profi tanečnicí ze Zlatého stromu, s přírodníma čtyřkama,
dluhatánskýma nohama, zadkem jak Ferda Mravenec, plochým bříškem, hubenýma
rukama, blond hřívou, žádným studem a s obrovskou chutí experimentovat...
Bavíte se každou vteřinu a rohlík místo pusy. Geniální řízení, brzdy, na
které se musí s důrazem, citlivoučký plyn s okamžitou reakcí, a ten ZVUK!!!
Řazení je nádhené, ty zkrácené dráhy jsou znát, a ta kousavá spojka dostává
smysl, meziplyny při podřazování štěkají jak dobrman na pošťáka. Zatáčky
jedete jak po kružítku, jakoby ve vašich dveřích bylo připevněné lano,
a vy se v zatáčce houpal.. Upřímně jsem rád za stabilizaci, protože v autě
s koncepcí motoru uprostřed, to pořád drží, a pak najednou zatraceně rychle
ne. Žádné drifty neprovozuji, ideální je profesorský přístup s motokárovou
školou. Předjíždění se koná s prstem v nose, a dokázal jsem se držet i motorek,
přičemž nešlo o haryky a naháče, ale plnohodnotné kelímky (kapotované sporťáky)
Náklady: výměna oleje – 13 700 kč, výměna zadních destiček – 22 600 kč,
údržba velká – 32 000 kč, baterie – 7 000 kč, vodní pumpa včetně práce 12 000
kč, pneumatiky – nepamatuji se. Najel jsem s ním od té doby 16 000 km, takže
v průměru 4 000 km ročně. Spotřeba 12,8 – 13,7 sto oktanů – okresky pod plynem.
Klady: je to Porsche – píše to na rádiu, když se auto nastartuje, ostatně,
to rádio vypadá jak z žižkovské zastavárny, má to znáček na volantu, na
kapotě, a na opěrkách hlavy. Dokonalá, delikatesní vyváženost a zároveň
síla. Po zasunutí klíčku vlevo a pootočení, se během 6ti vteřin změří stav
oleje a ukáže na displayi - neubývá. Velký zavazadlový prostor – velký
kufr vepředu a příjemný kufr vzadu, celkem o 100 litrů více, než v 911.
Zábava – osm a půl bodů z deseti, přičemž deset je Ferrari s laděným výfukem
a v kabriu ve švýcarských alpách. Spolehlivost – pravidelně se umísťuje
na nejvyšších příčkách v testech spolehlivosti. Neuvěřitelně nádherný nárůst
výkonu v souvislosti s otáčkami, bez děr a výkyvů. Auto má vždy dost síly
na to, aby vyrazilo, je znát velký objem motoru a boxerský koncept. Díky
barvě se na vás lidi dokonce i smějí – nejvíce nagelovaní pánové s hřejivým
pohledem a děti, a koneckonců i ty středoškolačky. Na rozdíl od Corvette
nevzbuzuje potopu závisti a na pařeništi lidských citů se neobjevuje nevraživost,
spíš tak jako pochopení, že každej si krizi středního věku řešíme nějak…
ZVUK, zvuk, a ještě jednou zvuk.
Zápory: je to „jenom“ Boxster. Drahý servis a náhradní díly. Fouká dovnitř.
Únavné na delší cesty – asi jako klaun v cirkuse – když máte chuť, pobaví
vás…chvíli, ale když chuť nemáte, chcete mu jednu vrazit do zubů. „Ty woe,
ty vypadáš jak Krteček a autíčko….“ Vzbuzuje nežádoucí pozornost policie,
která se odráží na výši blokových pokut – máš poršáka, tak plať, tlusťochu
a neokecávej.
Závěr
Koupě určitě nelituji, mám to auto rád, a za ty prachy je to ideální
poměr cena/zábava/značka. Případnému kupci doporučuji výhradně jako doplňkové
auto pro radost v teplotách nad 25C, pro jízdu po prázdných letních okreskách
s co nejvíce zatáčkami. Člověk musí počítat s vyššími náklady, co jsem se
tak ptal, tak kolem 70 – 80 000 km odchází spojka a nějaké těsnění, které
si vyžaduje velký zásah do motoru. Poměrně s chutí žere gumy a brzdové destičky….Určitě
zabírá na tu krizi středního věku, dostal jsem neodolatelnou chuť si udělat
rekvalifikační kurz dýdžeje a koupit long board…
20.11.2015 PS