Asi není náhodou, že se nyní kolem vánoc na tomto webu tak intenzívně zabýváme
nákupními centry.
Tak třeba můj zážitek včera z Globusu. Šel jsem původně koupit skorotchánovi
oříšky. Zastavil jsem se u čokolád, protože pro změnu moje přítelkyně pohledává
už asi rok vánoční čokoládu Milka se skořicí, kterou jsem jí koupil náhodou
loni kolem vánoc v Rakousku. Do Čech se ale nedováží, asi nějaký marketingový
odborník usoudil, že tuzemský konzument preferuje klasické příchutě připomínající
do placky slisované a pořádně oslazené želví lejno. No nic. U regálu s
čokoládami se nacházela banda parchantů cik… pardon, skupina nezletilých
Rómů, kteří se pod bdělým dozorem asi dvěstě kilo těžkých maminek bavili
tím, že různě přehazovali jednotlivé čokolády v regálu z pozice na pozici,
až v nich vytvořili neskutečný chaos. Maminky zíraly láskyplnými zraky,
jak si deťátka hrají. Všichni byli dobře oblečení, vymydlení, bylo to až
nerealisticky rozkošné, skoro jako by se tam natáčel další díl pořadu Romale
na téma „Jak Déžo djéla šopink“. Původně jsem zamýšlel, že zasáhnu,
ale pak jsem si to rozmyslel. Vystaven nyní tváří tvář faktu, jaké diskriminaci
musejí Rómové v této zemi čelit, pojal jsem za důležité, aby tento akt
zhovadilého řádění zpovykané a vykrmené diskriminované menšiny vzalo na
vědomí co nejvíce lidí, třeba by pak pochopili, jak se to s tou diskriminací
ve skutečnosti má. Pak by věděli, jak reagovat, když jim o ní bude vykládat
nějaký samozvaný ombudsman. Jenže moje očekávání byla nejspíš marná. Lidé
stoicky přecházeli kolem tlačíce svoje košíčky podobně jako hovniválové
a nejevili o tento výjev zájem. Při opouštění prodejny jsem skupinu potkal
ještě jednou, když nakládala kořist, doufejme že zaplacenou, do formana.
Asi jsem za tru chvíli na cikánskou koulomatku udělal dobrý dojem, protože
mě jen tak zbůhdarma nazvala „typíčo“. Chápal jsem to jako poklonu,
protože se ženské pohlavní orgány nacházejí v rómském hodnotovém žebříčku
poměrně vysoko a mají v mikroekonomice cikánské populace úlohu významného
nástroje k tvorbě zisku, je tedy pro ně něčím, jako pro mě průmyslový robot.
A kdyby mi někdo nadával do robota, vadilo by mi to daleko více, než píča,
ani jsem netušil, že si na tuto větu budu muset vzpomenout ještě jednou.
(Možná jsem tomu špatně rozuměl, možná „typíčo“ v rómštině znamená
„Veselé vánoce a hodně zdraví, štěstí a úspěchů na osobní i profesionální
rovině vám i vašim příbuzným, blízkým a přátelům“.)
Bude hůř.
Páteční Mladá Fronta Dnes, příloha Vánoční nákupy.
Na první straně přílohy (víc jsem jich stejně nepřečetl) najdeme článek
o tom, že jistý pan Jan Saidl prodává vůně, které vyvolávají specifický
účinek na lidskou psychiku. Pod fotografií pana Saidla najdeme informaci:
„PENÍZE VONÍ. Jan Saidl dokáže ke každé vůni přiřadit její účinek. Vavřín
otevírá mysl, afrodiziaka zase peněženky. Těmi začíná plnit i vzduch v
českých obchodech“.
Sice jsem na chvilku váhal, zda pan Saidl plní obchody peněženkami nebo
afrodiziaky, ale má se to takhle. Pokud vám pecunia NON olet a máte
nějaký obchod, třeba takovou malou síť hypermarketků, zavoláte pana Saidla
a ten vám vyvoní obchod tak, aby vaši zákazníci více utráceli. Pan Saidl
je odborník a dovede udělat i malou kalkulaci. Jeden přístroj pro chemický
útok na vaše zákazníky přijde na nějakých pětadvacet tisíc a měsíčně spotřebuje
za sedm stovek náhradní náplně, ovšem, jak pan Saidl upozorňuje, záleží
na pachové zátěži, tedy jak moc vaši zákazníci smrdí. Pokud tedy přijde
Mařena, manažerka mléčné výroby z nedalekého kravína s holinkama od hnoje,
aby si koupila si červený petry a ultratenké zaručeně nepropustné vložky
od Libresse jak je viděla v reklamě, marketingová strategie se ocitne v
troskách.
Osud pivního vohnouta s podprůměrným vnímáním a nadprůměrným stupněm
rezignace na dění okolo polapeného do matrix supermarketu je díky aktivitám
pana Saidla a především jeho zákazníků ještě více zpečetěn. Ne nadarmo
se mi nyní do hlavy derou slova písně: „Was fühlst du? Was bist du?
Doch nur ein Tier!“. Vohnout uvezněný do plynové komory vyvoněné vybranými
chemikáliemi je ztracen. Na jeho zrak a sluch již zaútočili dávno, prolomili
obranné linie obrovitými oranžovými veverkami a oduševnělými slogany „Nízká
kvalita, vysoká cena, v Trauma-xu vždy zaručena“, ale čich měla testovací
krysa ještě v pořádku. Dokud zvířátko neztratilo prostorovou orientaci
a po ujetí třech kilometrů s waypointy označenými jako „pivo, mlíko, rohlíky“
našlo podle smradu spáleného oleje a propocených montérek domovskou noru
s nápisem „Na růžku“ ve štítu, dalo se tvrdit, že je všechno v pořádku,
ať si o tom aleff myslí, co chce. Ale nyní je přeťata jedna z posledních
spojovacích linií. Matrix získal další rozměr. Narozdíl od plynových komor,
které si neoficiálně patentovalo hovado jménem Heinrich Himmler, mají tyto
tu výhodu, že se z nich může ven, ale prosím jen proto, aby se po čase
mohlo opět dovnitř.
Díky podobným zmrdským psychopraktikám se nám brzy změní základní pojmy
klasické ekonomie. Poptávka = to, co vás libovolnými metodami přimějeme
koupit a nabídka = to, čeho se potřebujeme zbavit.
Logickým pokračováním nákupních plynových komor pak bude obdoba V-čipu.
Kdo nemáte rád South park stejně jako já, pak vysvětlení – V čip byl v
celovečerním South Parku voperován Eričkovi do mozku, aby nemluvil sprostě.
Když řekl Eriček slova pejsek, Montana nebo polštář,
nic se nedělo, ale když řekl koňomrd, dostal elektrický šok. Stejně
tak se stalo tuším u slova „oslí čurák“. U Cartmana byla účinnost V-čipu
ještě zesílena tím, že pokaždé, když dostal šok, řekl kurva a dostal šok
další.
Podobně by bylo možno vyvinout S-čipy, které by se voperovaly do mozku
a podporovaly správné nákupní návyky. Tím by konečně bylo dosaženo nejen
vize dokonalého zákazníka, ale také dokonalého občana. Takový algoritmicky
řízený humanoid by byl samozřejmě plně programovatelný a peníze, které
by vydělal, by programově utrácel za požadované položky. Toto řešení by
mělo řadu výhod – například by nemusely vycházet žádné noviny a nejmenovaná
veřejnoprávní televize by nemusela točit žádné další výchovné seriály typu
Josef a Ly, protože programování lidského mozku by probíhalo jaksi přímo
bez užití vlastního operačního systému humanoida. Dokonce i takový přerod
ze sociálního demokrata na příznivce ODS, který nyní nastává asi u pětiny
voličské základny a je stejně stresující a bolestný jako osm let trvající
porod nového stoprocentního pravičáka/levičáka, by byl daleko rychlejší
a snazší, stačilo by robota přeflashovat a hotovo.
Je mi líto, že vám kazím vánoce tak depresívní vizí, ale já s tím nezačal.
19.12.2004 D-FENS