D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Zmrdi a failure mode reloaded
    Vydáno 11. 12. 2005 (16501 přečtení)

    Protože se blíží dvacáté výročí D-FENSem zde popsané tragédie způsobené zmrdy, rád bych přispěl jednou malou aktualizací.

    Byl jsem svým chlebodárcem vyslán na trénink s mnohoslibným názvem Building & Leading Teams. Tedy ne, že bych nějaký tým měl – před časem jsem nechtěně přišel k jednomu podřízenému, který mi byl nedávno v rámci reorganizace odňat a přesunut k nové kolegyni, která měla pocit, že její tým není dost velký. Jsem tomu rád – tak nějak se mi totiž vnitřně příčí za někoho v čemkoli rozhodovat nebo ho jinak omezovat. Čas od času jsem však postaven před úkol, který zahrnuje i jiné kolegy a jsem nucen v týmu pracovat, někdy i nějaký ten dočasně vytvořený tým vést. Zkrátka běžný život dělníka na vinici IT.

    Na tréninku jsme se byli čtyři plus lektor. Co se týče národnostního složení, bylo rozdělení rovnoměrné – každý pes, jiná ves. Pohlaví sice rovnoměrně rozdělena nebyla, alespoň se však vyskytovala ve vyčerpávajícím počtu dvou. Samozřejmě, celkový počet navzájem různých pohlaví v místnosti byl i s lekorem pět, ale soudím, že po bližším prozkoumání by se to dalo rozdělit do zhruba dvou skupin.

    Celý trénink sestával z obvyklého mixu psychologicko-manažerských keců. Kupodivu to často nebylo ani tak od věci. Dělali jsme různé selfasesment testy a jiné skopičiny. Jako starého ješitu mě potěšilo, že v jakési typologii týmworkrů jsem u typu Zmrd obdržel nula bodů. Zkrátka, příjemné zabití pracovního dne, mající má za následek, že ještě další dva dny musíte dodělávat práci, která zatím stála.

    Na tréninku však bylo nejzajímavější závěrečné cvičení. Měli jsme se vžít do role majitele závodní automobilové stáje. Šlo o to, jestli k dnešnímu závodu nastoupíme, nebo ne. Dostali jsme vyjádření jednotlivých členů závodního týmu, od mechanika po spolumajitele. Taky tam byly další údaje: finanční zisky nebo ztráty v případě odstoupení, nedokončení závodu nebo umístění v první pětce. Problém byl v tom, že motor se nezdál být úplně spolehlivým. K dispozici byla data, která by mohla vyjadřovat jakousi závislost poruch motoru na okolní teplotě.

    Měli jsme nejprve sami za sebe rozhodnout, jestli do závodu půjdeme nebo ne a potom učinit rozhodnutí kolektivní. Na nějaké hlubší propočty nebylo moc času, ale tak nějak mi to vycházelo, že já osobně bych do toho nešel, i když by to znamenalo ztrátu několika sponzorů a náklady spojené s odstoupením hodinu před závodem. Překvapilo mě, že jsem byl ve svém názoru osamocen. Všichni ostatní se rozhodli závod nastoupit. Přišlo mi divné, že nějak nebrali v potaz čísla. Jejich argumentace se nesla přibližně v tomto stylu: „Závodní tým se celý rok připravoval na tenhle závod a Ty bys jim hodinu před startem řekl, že mají jít domů? Když to nevyjde, seženou se jiní sponzoři. Ještě nikdo nevyhrál závod stáním v boxu. Kdo nehraje, nevyhraje.“ Koukal jsem jak zjara. Ty lidi osobně neznám, ale podle práce, kterou dělají, bych očekával alespoň minimum racionálního uvažování. Takhle už chyběl jen Kryton se svým trefným „Když nevyskočíš z hlavního programu, nikdy se nedostaneš do podprogramu“  a teta Kateřina: „Kdo se bojí, nesmí do lesa“.

    Byl jsem příliš unavený, abych takovéto argumentaci nějak soustavněji vzdoroval, proto jsem nakonec pasivně přihlížel rozhodnutí skupiny k závodu nastoupit. Lektor se optal, je-li toto rozhodnutí konečné a definitivně platné. Potvrzeno. Nadešel tedy čas ke sladkému překvapení: modelový scénář, o kterém jsme měli rozhodnout, byl ve skutečnosti popis situace krátce před startem raketoplánu Challenger. Jen to bylo zasazeno do jiného kontextu. Většina kolegů se zkoušela různě vymlouvat, že neměli dostatek informací, že kdyby šlo o lidské žívoty a ne o závody aut, dívali by se na to jinak, atd. Na to lektor celkem drsně odpověděl: „Chybné rozhodnutí je chybné rozhodnutí. Žádné výmluvy nemají smysl“. Přál bych vám viděl ty nenávistné pohledy, které jsem obdržel jako jediný nositel odlišného názoru.

    Sám jsem si pak vyčítal, že jsem proti většině nepostupoval razantěji, ale s tím už nic nenadělám.
     

    Lidé jsou nepoučitelní.
    Bože, chraň nás !


    10.12.2005 salam

    salam pracuje pro jednoho z největších světových zaměstnavatelů cyklistů. Jako vedlejšák zastává ve stejné firmě pozici junior office bastard-killer. Junior proto, že jeho dva poslední pro něj skončily technickým K.O., což znamenalo změnu chlebodárce a posun do vyšších levelů nekonečného boje. Salamova žena jeho vedlejšákové aktivity vždy sleduje s jistou nervozitou, ale protože jeho prohra zatím pokaždé přinesla i zvýšení životní úrovně rodiny, nechává ho, ať se vyblbne. Mezi salamovy koníčky patří pojídání takových těch bílých brambůrků s bublinkami, co chutnají jako polystyrén.
     

    Související články:
    Dokument: Matrix AB (20.11.2015)
    Amway business: Keep calm, go diamond (06.12.2013)
    Outlook improvement vision (15.07.2012)
    Srážka s Alfa-Idiotem (03.06.2012)
    Zrození antieurozmrdů (18.12.2011)
    Základní charakteristiky firemních zmrdů (29.08.2011)
    Expert zmrdí manekýn (29.05.2011)
    Páteční h.r. zmrdka (01.05.2011)
    Co potřebujete k získání zaměstnání ve veřejné správě (22.08.2010)
    Poznatky z pozorování vohnoutů (04.10.2009)
    Zmrdo*mat (31.05.2009)
    Arcizmrd (15.03.2009)
    Jak jsem prohrál se zmrdy (02.11.2008)
    A zase ta zmrdice ... (12.10.2008)
    Korporátní zmrd (23.08.2008)
    Vychutnej svého parazita (29.06.2008)
    VŠE – líheň nové zmrdí generace (18.05.2008)
    Sekernice (18.05.2008)
    Zmrdozultanti (24.02.2008)
    The IT Crowd (11.11.2007)
    Jak jsem inzultoval zmrda (10.06.2007)
    Seznamte se, Kryštof Zmrd (12.04.2007)
    Geneze zmrda (01.04.2007)
    Zmrdí velkofirmy (11.03.2007)
    Zmrdi @ mail (19.11.2006)
    Slizomrd (16.09.2006)
    e-zmrd (02.07.2006)
    Zmrdí piškuntálie (26.02.2006)
    Singles – nová generace zmrdic ? (29.01.2006)
    Dvacet rad pro úspěch v práci (30.12.2005)
    Kde se v Praze vzali zmrdi II? (13.12.2005)
    Vorkšopy (11.09.2005)
    Konzultační zmrdi live II. – dývlopment (06.09.2005)
    Klíč k určování zmrdimanagementu (02.09.2005)
    Zmrdi na fuckultách (26.08.2005)
    Ichtylobby (26.08.2005)
    Zmrdi a failure mode (21.08.2005)
    Bipolární zmrdismus (13.07.2005)
    ZPH a VUH (17.06.2005)
    Zmrdi Strike Back (25.05.2005)
    Kult sráčství (02.04.2005)
    Jak uspořádat správný meeting (20.02.2005)
    Zmrdiformy (13.02.2005)
    Konzultační zmrdi live aneb zkurvená sobota (07.02.2005)
    Zmrdi: Polévka ze šutrů (05.12.2004)
    Zmrdi XIII: Hulibrkové (13.11.2004)
    Metodika likvidace EuroZmrdů (08.08.2004)
    Rozmnožování a vývoj zmrdů (06.07.2004)
    Zmrdiráno (04.07.2004)
    Zmrdi a soudruzi (04.07.2004)
    Otevřený dopis ZMRDOVI (27.06.2004)
    Zmrdi IX - Newspeak (reloaded) (25.05.2004)
    Zmrdi XII : Konzultačně poradenské firmy (16.05.2004)
    Kravata - test (18.04.2004)
    Kde se v Praze vzali zmrdi? (07.03.2004)
    Zmrdi IX - Newspeak (01.02.2004)
    Zmrdi VI - Zánik velkovezíra (07.12.2002)
    Zmrdi IV - Mladí a neklidní (01.11.2002)
    Zmrdi V - Zmrd v pozici nadřízeného (26.05.2002)
    Zmrdi I - Zasvěcení (12.01.2001)

    [Akt. známka: 1,37] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 106 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.