Za devatero horami a devatero řekami, žili byli strážnící PČR a svědomitě
dohlíželi na hladký běh svého města. Jednoho krásného dne hostovalo místní
fotbalové hřiště zápas s jiným fotbalovým klubem. I sjeli se fanoušci místní
i hostů a radovánkám spojených s fanděním a vzájemným popichovaním se oddávali,
popíjejíc u toho.
Pro čilé strážníky to byl pochopitelný popud vydat se do ulic pomáhat
našim občanům a chránit je. Pomáhat a chránit.
Přichomýtli se jako osudem ke dvoum protilehlým partám, kdy jedna odcházela
se stadionu a ta druhá na ně pokříkovala: „Vy čuráci opavští!“
Jeden mladík z uražených si to nenechal líbit a rozhodl se drzé místní
ztrestá na podobně primitivní úrovni, na jaké byl napaden. Poté, co se
značnou sebedůvěrou tři z nich složil fyzickým útokem na zem, rozhodli
se konečně místní strážci zákona k činu. V přesile blížící se jeho věku
na něj naskákali a obuškama jej přinutili kapitulovat, svíjejíc se přitom
na zemi.
Pomáhat a chránit! To jest heslo, dle kterého by jistě každý svědomitý
spoluobčan stejně surově zpacifikoval tohoto i každého dalšího takto společensky
nebezpečného výtržníka, kterého popudí i obyčejná nadávka do „čuráků“.
Být kolem řádoví občané našeho socialistického státu, jistě by divoce přikyvovali
při každé ráně a dvakrát potom při každé dobře padlé na hlavu či ledviny.
Po rychlém divadelním kousku chránící orgáni nebezpečného výtržníka
svázali policejními páskami nahrazujícími pouta, utaženými nadoraz. Nadoraz
tak, ze při sejmutí musely být přepilovány. Mladík byl nucen nastoupit
do jednoho z jejich vozů s rukama spoutanýma za zády jako vrah. A tak to
má být! Pomáhat a chránit všechny slušné občany. To by řekl každý socialistický
vlastenec a leckdo by si ještě ránu dvě přidal, ti červenější, minulosti
znalí a věrní, ti by si i kopli.
Místní PČR orgáni však nejsou jen tak ledajací socialističtí vlastenci.
Nejsou to ti, kteří by se spokojili s výpraskem na ulici a zadržením výtržníka.
Nepodceňujte je, pomáhají nám a chrání nás za hranicemi našich chápání.
Jaký příběh se tedy udál za zdma místní fízlárny? To leckterý uvědomnělý
čtenář domysli. Orgáni mladíka znovu zbili, donutili svléknout do naha
a uhodili obuškem za každou neposlušnost či disrespekt. Nahý pak byl donucen,
opět obuškem, dělat kliky a dřepy.
Po více jak hodinovém ponížení, mlácení a pokutování tisícikorunou mu
byly navráceny téměř všechny jeho věci a byl propuštěn. Na drzou otázku:
„Kde je obsah mé peněženky?“, mu orgán rozvážně pohrozil obuškem, což dočasně
morálně napravený mladík pochopil a zdekoval se.
Příběh zde končí, povídání však nikoliv.
Inu jak se ve skutečnosti mají fakta? Nijak, jsou to vsechno lži a pomluvy:
Prohlašuji, že všechny konkrétní uvedené data, místa i osoby v tomto článku
jsou zcela smyšlená a nepravdivá. Stejně jako celý příběh je jen bohapustý
výmysl a snůžka lží človeka s bujnou fantazií, který spadl ze schodů.
Naši skuteční strážnící, narozdíl od těch imaginárních ve vymyšleném
příběhu nejsou nic jiného než slušní a neúplatní lidé, kteří našemu národu
pomáhají a chrání nás bez ironie a satyry, přesně jak to stojí v jejich
motu.
Takovýto příběh, jako ten náš smyšlený, by se v naší moderní, pokročilé,
evropské době nemohl stát. To určitě ne. A v žádném případě takové případy
nemohou být na denním pořádku, s tím by přece už dávno někdo něco udělal.
Takové příběhy patří snad jen do dávné a za záda hozené historie minulého
režimu. V zamyšlení se, třeba i dřívější hrůzy za vlády komunismu mohly
být jen snůšky lží dalších podobných výtržníků, co někde spadli ze schodů
a nabili si vlastní vinou hubu. Nebo co měli tu smůlu a po pokojném vyslechu
na Pankráci cestou dolů ze schodů spadli tak nešťastně, že si srazili vaz
a za své neštěstí pak vinili stát a jeho zřízení.
Naopak, domnívám se, že dnešní situace volá pro posílení moci policie,
aby mohli více a svědomitěji pomáhat a chránit. Odkazuji se na článek
nedávno vydaný na D-FENS a na odkaz, uvedený v tomtéž článku na
vládní návrh novely .
Myslím, že rozšíření pravomocí je stále malé a nedostatečné, protože
s dostatkem fantazie lze stale vymyslet originální příklady situací, které
snad ani sám život nevymyslí, kdy by větší moc v rukou policie mohla zachránit
lidský život nebo majetek. Bez ohledu na to, jak často takové dané situace
mohou nastat či nastávají a bez ohledu na potencionální negativní dopad
na skutečně slušnou část společnosti. Ovšem o dopad na slušnou část společnosti
přeci vůbec nejde a ani nešlo, nebo ano? A to je mou pointou milé děti...
22.03.2008 rzx