Katastrofický film a filmová katastrofa.
Ve filmu jde o klasickou zápletku - rejdy kapitalistických živlů se
ocitnou v kolizi se zájmy tradičního rodinného typu. Vrazi z Wall Streetu
se rozhodnou otestovat novou střelu vzduch-vzduch, která má přinést svým
vendorům kruciální benefity především v doletu a zásadně tak zvýšit obranyschopnost
Spojených států proti kobercovým náletům iránského a somálského letectva.
Osazenstvo supertajné missile testing facility umístěné někde v Prdelákově
je genderově i rasově vybalancované. Celému multikulti antifa teamu má
sice velet charismatický Zmrd od námořnictva, který podle počtu medailí
bojoval pravděpodobně již ve válce Severu proti Jihu, ale ve skutečnosti
má na povel blonďatá generálka Libresse-Tampaxová. Má samce silně pod kontrolou
a jakmile něco řekne, nikdo to nebere na lehkou váhu. Pravděpodobně se
už musejí naučit čůrat v sedě. Myslím, že tato část filmu má silný sexuální
podtext, kdy raketa představuje falický symbol a zásah cíle soulož, postava
generálky Libresse-Tampaxové tedy symbolizuje připravenost ženského pohlaví
převzít iniciativu a proniknout... no nic.
 |
Admirál Kafe zůstává přes úchvatnou
prezentaci
fíčur nové rakety s křidélky
poněkud skeptický.
|
Zhruba na začátku příběhu dorazí na základnu ještě nigga v civilním
obleku. Vypadá jako vezeň Coffey ze Zelené míle, budeme mu tedy říkat admirál
Kafe. Posádka základny mu vysvětlí, jak bude raketa fungovat, činí tak
slovy, že by to pochopila i Dana Kuchtová. Nová raketa je delší, tlustší
a tvrdší a hlavně je připravená podle úplně nové receptury, jinak je tvarově
i rozměrově shodná se střelou Sidewinder, ale má dolet je 500mil, tedy
o celých 11111,521% více. Mají k tomu připravenou i prezentaci v nějakém
futuristickém Powerpointu s 3D obrázky. Je to úžasné představení zhruba
na stejné odborné úrovni jako reklama na Aktimel. Má to fungovat as i takhle:
Letadlo C-130 vypustí cvičný terč provedený v atraktivním odstínu laku
Tangerine. Stíhačka F-18 je naváděna na cíl a odpálí střelu fire and forget.
Střela nemá výbušnou hlavici, ale hlavici z titanu, sedlovku z karbonu
a řidítka z aktivního multiminerálu pyčo, takže nevybuchne, ale jen proletí
cílem a zničí ho. F-18 nese dvě tyto hustorakety a taky poněkud nelogicky
taky dvě konvenční bomby. Asi sehnali a sestříhali záběry jen plně podvěšené
mašiny a na retušování nebyl budget.
 |
Budoucnost dopravního letectví:
Úplně nový a ještě lepší Straton.
|
Mezitím stoupá do výšky dopravní letoun Straton. Straton vypadá, jako
by Concorde vrazil do Jumbo jetu zezadu, protože předek je z Jumba a zadek
z Concordu. Něco tak ohavného jsem viděl naposledy, když se zkřížil vlčák
s jezevčíkem. Straton má na palubě 125 cestujících a posádku, která je
sice rasově stabilní, ale genderově nestabilní, což se zakrátko všem vymstí.
Posádka Stratonu vede čilou konverzaci s pozemní obsluhou a pak se ukáže,
že letí do tropické bouře. Druhý pilot se rozhodne pro odklon z trasy,
aby se cestující nepoblinkali, a navede letoun na okraj vojenské oblasti.
Tam ale zrovna C-130 vypouští ten cíl. Proběhne komunikace mezi pilotem
F-18 a pozemní stanicí, aby vypadala dostatečně vojensky, baví se jen kódy,
takže "odpalte ten krám" se řekne "foxtrott alpha whiskey". Pilot F-18
jménem Matos má sice na palubě střelecký radar (jehož firmware byl kompletně
přejat z hracího automatu G.I. Joe the Freedom Fighter), vidí na něm dva
cíle, ale nedělá si z toho hlavu a pustí raketu do světa. Raketa chvilku
váhá mezi dvěma cíli a pak si za cíl vybere Straton.
Kdo zmáčk to červený tlačítko? No ptám se kdo zmáčk to červený tlačítko?
Nikdo se nepřizná? Ne? No co... serem na Novej Zéland.
 |
Raketa vlezle proniká do trupu
a páchá první škody.
Právě převrací skleničku.
|
Poněkud netradičně narazí raketa do cíle z deváté hodiny. Myslím, že
je to ta hlavní vychytávka těchhle nových raket s křidélky, že obletí cíl
kolem dokola a pak do něj narazí ne zezadu, ale ze strany. Koneckonců když
lovíte horký párek v hrnci, taky se mu nepokoušíte zarazit vidličku do
prdelky... Každopádně náraz rakety je drtivý a uvnitř stroje napáchá hrozné
škody. Pak vyletí z druhé strany ven a nastane ještě větší drama. Dojde
totiž k dekompresi trupu. Vzduch proudící z prostor letadla ven s sebou
bere nejprve věci, konkrétně papíry, takže to vypadá, jako když se stěhuje
finanční úřad. Pak začne odnášet lidi a nakonec se od podlahy začnou trhat
celé řady sedadel i s cestujícími. Konstrukce a upevnění sedadel je rovněž
zvláštní, předpokládám, že autoři brali inspiraci v autobusu Ikarus. V
trupu to fičí jako v tom známém českém filmu o Hančovi a Vrbatovi. Posádka
horečně pracuje na řešení problému, ale i jim dochází vzduch. Díky kyslíkové
láhvi s dýchací maskou, kterou si podávají jako dvě smažky vodní dýmku,
vydrží o něco déle při vědomí a stačí ještě nastavit autopilota na automatické
klesání do výšky 11.000 stop. Kdyby vás zajímalo, jak se ovládá autopilot,
tak je to stejné jako sporák. Nastaví se kolečkem číslo, jak dlouho to
chcete vařit a pak Start.
V missile facility se řeší problém chytré horákyně. Cíl zasažen byl
i nebyl. Něco padá k zemi, raketa už se nehlásí a původní cvičný cíl letí
dál svou cestou. Libresse Tampaxová, plk. Kafe a Zmrd od námořnictva to
analyzují a pošlou Matose, aby to prozkoumal. Ten během několika minut uletí těch 500mil (zhruba 2/3 doletu plně podvěšené F-18 a to neuvažujeme, že se těsně podmachový Straton stíhačce také vzdaloval) a hlásí, že trefili
Straton. Tampaxová, Kafe i Zmrd to přijmou vcelku klidně, žádné "it sucks"
a podobné výlevy, nakonec proč ne. Raketa s křidélky fungovala. Navíc se
zdá, že Straton někdo řídí. Posádka missile facility je ještě ze staré
školy, takže váhá, zda tu škatuli sestřelit. Dnes by se s tím nikdo nepáral
protože a) letadlo není řízeno b) pokud je řízeno, tak nejspíš neautorizovanou
osobou c) neautorizovaná osoba je nejspíš terorista d) svobodu je třeba
bránit všemi prostředky. Teroristé jako zásadní přísada všech akčních filmů
natočených po 9/11 vůbec v příběhu scházejí, pár fundamentalistů s hadry
na hlavách by snímku dodalo mnohem větší multikulti rozjezd.
Řízení letounu se ujme civilista jménem Berry. Z různých dutin letounu
osvobodí blond puberťačku a letušku. Letušku upgraduje na kopilota a bloncku
tím, aby dělala společnost členům posádky t.č. v bezvědomí. Jak si to blondýna
vyložila, domyslete sami. Řeší se problém komunikace - blondýna zkouší
volat kamarádky mobilem, aby našly to číslo Brava, co tam v poradně Radim
Uzel vysvětloval, kde hledat klitoris a jak řídit letadlo. Bohužel se ukáže,
že hustota pokrytí sítí Vodafone nad Pacifikem není optimální a tak se
musejí spolehnout na dálnopis.
Herci jsou naprosto neuřitelně prkenní a plytké dialogy nedávají žádný
smysl, zní totiž asi takto:
- Už půl hodiny čekám na tramvaj.
- Vážně už půl hodiny?
- Ano, půl hodiny čekám na tramvaj.
- To je ale hrozné.
Co se dělo dál. Cestující John Berry je totiž amatérským pilotem. Po
určitých počátečních problémech oknipluje Straton víceméně standardní pilotní
taktikou - až do konečné fáze vše ovládá pomocí autopilota od firmy Gorenje.
Matos dostane od Zmrda poněkud nejasně formulované povolení sestřelit cíl
("Deaktivujte autopilota Stratonu!"), ale když vidí, že Straton manévruje,
tak od toho upustí. Dokonce i pěkně popíše, kam má cíl namířeno: "Straton
zatáčí na sever... kurs nula osm nula". Zmrd trvá na tom, že se má pustit
do dopraváku žihadlo, ale admirál Kafe mu řekne, že je to neetické a nařídí
vrátit stíhačku zpět na základnu. Objevuje se však jiný problém. Manager
aerolinek a managerka pojišťovny proaktivně vykomunikují, že poškozené
letadlo s hromadou zraněných na palubě představuje kruciální problém pro
jejich finanční pajplajny. Sumarizují benefity, analyzují rizika a zjistí,
že win-win strategie je v tomto případě reprezentována pádem letadla i
s cestujícími. Poradí tedy Berrymu, aby si vypnul motory. Ten dobrák stará
je poslechne a předělá Straton na kluzák. Následuje několik minut trvající
nervy a bránici drásající scénka s hrozivou animací letadla řítícího se
k zemi a zoufalé záběry na obráceně se točící analogový výškoměr, jehož
oldschool stupnice kontrastuje s futurickým vybavením kokpitu. Berry ale
není včerejší a motory zase nahodí. Pak aktivuje zařízení zvané "dodatečné
hořáky", zřejmě předtím létal s balónem, a zachrání se.
 |
Neříkejte, že byste podle toho
nepřistáli s nadzvukovým letadlem.
|
Berry stroj rukou neomylnou naviguje na letiště. Vzniká několik dalších
problémů se zařízením zvaným "tlumič řízení" a s navigací na letiště. ILS
je definitivně shledáno pomůckou pouze pro blbce, navigují se podle nějaké
silniční mapy, na které je letiště vyobrazeno jako křížek. Letuška míní,
že letoun navede na dráhu vizuálně, protože ví, kudy se tam letí. Kolem
fitka doprava, za butikem zatočit na jedna-sedm-nula a jsme doma. Na navedení
na přistání pracují obě řídící letová střediska, to na letišti (vede ho
blonde caucasian manager woman) a to vzdálené (afroamerican manager woman)
a tato báječná genderrasová stabilita vede k tomu, že to holky i přítomní
trubci výborně zorganizují. Ke konci už byl asi budget hodně napnutej nebo
si grafik hodil mašličku, protože Straton je zobrazován jen jako černý
stín. Přípravy na přistání hustě vrcholí. Letuška rozdá posádce ruční svítilny
pro případ přistání do moře, ale plovací vesty dá jen cestujícím. Samotné
přistání je redukované na totální technické minimum a připomíná zajetí
kočárkem do komory. V případě, že byste se někdy dostali do podobné situace
jako John Berry, je třeba před přistáním metodou RTFM (read the fucking
manual) nastudovat záležitosti jako vyvážení, přistávací klapky, reverzace
tahu a zejména vysunutí podvozku, které zpravidla učiní přistání podstatně
snazším a komfortnějším. Protože se film odehrává v daleké budoucnosti,
je možné, že byl v letadle instalován Microsoft Emergency Landing XP Professional,
kde stačilo jen párkrát kliknout na tlačítka yes a cancel.
Berry přistane netradičně na tři body a ulomí se mu přední noha (podvozková),
což na průběh dojezdu a pojíždění překližkové makety letadla nemá velký
vliv. Dovnitř do letadla vtrhnou hasiči s dýchacími přístroji (není jasné,
kudy se tam dostali, ke stroji nevedou schůdky, možná je tam vstřelili
další raketou) a záchranáři začnou evakuovat zraněné. Záchranář srší optimismem,
že cestující, kteří strávili několik desítek minut bez kyslíku, budou v
pořádku, asi je hned povezou k Dr. Housovi. Další dva záchranáři prdí na
cestující a vyprostí dva obrovité psy, ti budou samozřejmě také v pořádku.
Berry vyřeší svůj vztah se synem, letuška s blondýnou vytroubí do světa,
že se je šéf aerolinek s pojišťovačkou pokusili shodit z oblohy a i jinak
vše dopadne dobře jako v každém správném americkém filmu.
Film byl natočen podle knihy Thomase Blocka May Day. Blockova kniha
sama je variací na jiný starší příběh, totiž Let do nebezpečí od Arthura
Haileyho. Je to dobrá kniha a je mi líto, že z ní vyrobili takový filmový
zprasek. Děj knihy je samozřejmě mnohem promyšlenější a až srovnání obsahu
knihy s její "filmovou" podobou nechá diváka nahlédnout, jak asi uvažují
tvůrci béčkových filmů. V knize se posádka musí vypořádat nejen s poškozeným
letadlem a sabotáží ze země, ale především s interním nepřítelem v podobě
cestujících, kteří v důsledku nedostatku kyslíku utrpěli poškození mozku
a stali se agresívními. Jenže Blockovo naturalistické líčení by asi nebylo
pro politicky korektní producentskou sebranku únosné. Škoda. Mohl to být
pěkný scénář.
16.2.2007 D-FENS