Prosím vážené čtenářstvo o názor na následující hypotetickou
situaci. Předem upozorňuji OČTŘ (i ostatní, kterým by z textu nebylo zřejmé,
že jde o čistou fabulaci), že všechny děje zde popsané byly vymyšleny,
ves kutečnosti se nestaly a nejspíš ani stát nemohly.
Jsem majitelem legálně držené krátké palné zbraně větší ráže. A podobně
jako většina držitelů jsem vždy doufal, že ji nikdy nebudu muset použít.
Vlastně jsem si to ani nedokázal představit. Důvody a okolnosti zde byly
rozebrány mnohokrát, takže více netřeba. Nenosím. Předně z pohodlnosti
a lenosti a také se nepohybuji v rizikových časech na rizikových místech.
Zbraň ukládám do trezoru navzdory rozumně odůvodněným radám. Zaprvé by
přemlouvání manželky dalo více námahy než subjektivně pociťované zvýšené
bezpečí, zadruhé se mi jednou za dlouhý čas (delší než jeden rok) stane,
že se probudím v noci dezorientovaný a nevím co činím, nejspíš nějaký druh
somnambulismu. Většinu času je nabito střelivem Fiocchi Black Mamba, stejně
jako v zaznamenaném případě.
Je pozdě v noci, možná nad ránem a mne právě probudila rána neznámého
původu. Vzápětí jsem si uvědomil, že byla již druhá, ale tato byla doprovázena
výrazně slyšitelným tříštěním skla. O pár vteřin později následuje spuštění
alarmu v přízemí, to však již neležím v posteli, ale dobíhám do šatny k
sejfu. Nacvičeným sledem úkonů otevírám zámek a vytahuji zbraň, natahuji.
Přibouchávám těžká dvířka a nechávám zajistit. Jsem zmatený, dezorientovaný,
špatně vidím. V tu chvíli se otevírají dveře z chodby do postoru ložnice/šatny.
Křičím, obsah sdělení si nevybavuji. Nezřetelný stín se rychle pohybuje
směrem k místu, kde se za postelí krčí mimo přímý výhled manželka. Během
mého křiku se nachvíli zarazí, ohlédne, ale pak pokračuje původním směrem.
V jediném taktu soustředění mi hlavou proběhne nezformulovaná myšlenka
přibližně obsahu: "teď nebo bude pozdě". Chod spouště se zdá být nepoměrně
hladší než na střelnici. Je to první výstřel v životě, kterým směřuji na
pohyblivý cil. Je to první výstřel v životě, kterým směřuji na živý cíl.
Je to první výstřel v životě, který slyším bez sluchátek a v těsném prostoru
šatny je slyšet nejen sluchem, ale celým tělem. Na okamžik téměř ohluchnu
a původní kvalita sluchu se postupně navrací několik dní. Zde se sluší
přiznat, že jsem velice špatný střelec na terč. Přes clonu šoku z výstřelu
zaslechnu výkřik. Nedokáži si zpětně vzpomenout, zda to byla nadávka, "au",
nebo jen reakce bez obsahu. Postava se každopádně zastaví a po zlomku vteřiny
váhání se obrací na útěk stejným směrem, kterým přišla. V tu chvili cítím
velice jemný náznak pachu spáleného masa, tak trošku gyros, ale vzhledem
k situaci a pachu "prachu" to nejspíš bude sugesce. Od první rány v přízemí
do okna po útočníkův útěk určitě neuplynula celá minuta, přesnějšího odhadu
nejsem (snad pochopitelně) schopen. Do rána samozřejmě nespíme a rozednění
vítáme s nesmírnou úlevou.
Ještě tu noc (teď již zaznamenám, že je krátce před čtvrtou hodinou)
zjišťuji, že je krumpáčem, který leží zvenku pod oknem na záchod v přízemí
toto rozbito (dvě rány, které mne vzbudily). Dále je ve stěně ložnice díra
po projektilu, který uvízl ve zdivu (neprošel skrz) a kolem vstřelu několik
drobných kapek krve a asi 2-3mm zdeformované tkáně, netuším z které části
těla. Dále jsou na schodišti a podlaze v cestě příchodu a odchodu návštěvníka
patrné stopy po špinavých botách, ale žádná krev.
Po dlouhé diskusi a vnitřním boji jsme se rozhodli do záležitosti nezatahovat
polucajty. Od té doby se nikdo neozval a není mi známa indicie naznačující,
že se náš nezvaný host o své návštěvě zmínil. Okno jsem nechal zasklít,
díru ve stěně jsem opravil a přemaloval, projektil tam stále je.
Shrnu fakta: vetřelec byl téměř jistě muž. Násilím (dvě rány krumpáčem)
si proboural cestu do objektu. Vyšla jedna rána z mé palné zbraně. Byl
zasažen. Nedošlo k fyzickému kontaktu. Odešel bez lupu, další fyzické škody
jsme nezaznamenali. Psychické škody jsou nepopsatelné, devastující, ale
stále doufáme, že nikoliv trvalé.
Moje dohady: pravděpodobně nebyl vážně zraněn, myslím, že silnější krvácení
nelze udržet pod kontrolou při útěku. Byl sám, nemám žádné indicie, které
by naznačovaly komplice. Po skončení akce jsem neslyšel odjezd vozidla
žádného druhu. Možná mel kšiltovku. Naprosto netuším kam byl zasažen. Nejsem
sto si vybavit v jaké výšce byla při výstřelu hlaveň - před ránou jsem
byl skrčen u trezoru, poté jsem vzpřímeně stál, díra ve zdi byla přibližně
ve výšce 170cm.
Pokud někdo dočetl až sem a chtělo by se mu reagovat v diskusi, prosím
zejména o posouzení následujícího:
1) do jaké míry bylo moje chování nelegálni ve smyslu momentálně platných
zákonů. Určitě nelze pochybovat, že šlo o užití dle zákona 119 §29 1) m),
kteréžto jsem nenahlásil. Jde mi ale o další okolnosti. Jak jsem měl postupovat
dle zákona?
2) do jaké míry bylo moje chování správné z hlediska morálky? Co jsem
udělal špatně? Kde všude jsme měli pouhé štěstí?
3) lze se pro případné další podobné situace lépe připravit? Jak?
Prosím též o pochopení, že se případné diskuse nebudu aktivně (číst
budu naopak velice pečlivě) účastnit, takže nebudu schopen doplnit případné
nejasnosti ani výslovně poděkovat. Tedy děkuji všem přispěvatelům předem.
30.12.2013 Ankh-Morporkian