Původně jsem chtěl být v tomto článku poměrně stručný, ale okolnosti
tomu chtěly, že je tomu nakonec trochu jinak. Vedla mě k tomu zejména deziluze
o kompetentnosti (většiny) představitelů orgánů státní moci a osobní zkušenosti
z jednání s nimi, které dokládám na několika příbězích. Ona by to nakonec
byla i tragikomedie, kdyby to nebyla realita.
Možná mám jen štěstí na to, že se obvykle nachomýtnu k nějakému nestandardnímu
případu, obávám se ale, že to je spíš „System error, press reset“.
Příběh první: Ukradené nono
Měl jsem motocykl zaparkovaný na parkovišti v tzv. zelené parkovací zóně
(s parkovacími hodinami, přes den placené, večer a o víkendech zdarma).
Na základě vyhlášky hl. m. Prahy se parkování motocyklů v zónách placeného
stání nezpoplatňuje. Jednoho dne najdu místo motocyklu jen přeštípnutý
článek řetězu, kterým byla motorka zamknutá k zábradlí. Inu jdu to nahlásit
na služebnu Policie ČR, která je hned za rohem. Vysvětlím, co a kde se
stalo a následuje první otázka policisty: „A měl jste tam parkovací
lístek?“. Povídám mu: „Prosím? Na motorku? To myslíte vážně?“ Policista
reaguje: „No já nevím, jak to je …“.
Po nějaké době závěr vyšetřování: Odloženo, vůbec nic jsme nezjistili.
Příběh druhý: Nabourané vozidlo
Auto zaparkované jako první v řadě v místě, kde kousek před vozidlem začíná
odbočovací pruh před křižovatkou (označený svislou dopravní značkou). V místě
parkování není parkování nijak zakázáno, jen to nebylo zvykem. Jednoho
dne najdu auto nabourané na levé přední straně. Očividně se někdo cpal
vpravo na odbočení a nevešel se. Inu volám policisty, hlásím přesné místo
a domlouvám se s operátorem, že počkám doma, než mi zatelefonují, protože
na místě mohu být hned (na rozdíl od hlídky dopravních policistů). Asi
po hodině slyším zvuk policejní sirény a z okna bytu vidím, jak policejní
auto velmi zmateně bloumá po okolí a nemůže najít cíl. Vzápětí volá operátor,
že to nějak nemůžou najít. „To vidím…“. Vycházím z domu a nacházím ztracené
policisty. Nasedám k nim do vyšetřovací dodávky a navádím je k místu parkování.
Během toho musí řidič udělat obrat do protisměru, při kterém pod vyšetřovací
stůl policejní dodávky letí vše, co nebylo připoutáno, včetně zavile se
tvářící policejní vyšetřovatelky. Když dorazíme na místo, tak první dotaz
policistů zní: „A tady si jako myslíte, že můžete parkovat, jo?“
Povídám „Jistě, vy snad myslíte, že ne? Stojím přece před značkou.“ Argumentace
s policisty nemá smysl, i když máte argumenty podložené fakty. Inu jedna
stará pravda zní: „S policajtama se co? Nebavíme!“ Jenže co když se s nimi
bavit musíte? Taková třešnička na dortu byla, že během vyšetřování na místě
jedno okolo jedoucí vozidlo zavadilo o zrcátko policejní dodávky. Policista
se jal řidiče na místě bez okolků seřvat a pustil ho dál. Na mojí poznámku,
že to klidně mohl být pachatele i právě vyšetřované nehody, která se musela
stát naprosto stejně, policista jen ucedil: „Nemohl!“.
Závěr: Případ odložen, nic jsme nezjistili. Ale zato vás naprášíme
na magistrát kvůli špatnému parkování! Možná naprášili, ale úřad řízení
ani nezahájil.
Poznámka pod čarou: V místě, kde vozidlo stálo dříve policie ráda dělala
silniční kontroly. Potom jsem tam začal parkovat, neboť to je výhodné místo
těsně před začátkem modré zóny v oblasti, kde najít volné místo k parkování
není vůbec snadné. Asi půl roku jsem tam obvykle stál sám, než prozřeli
i další. Dnes už je tam stále plno, běžně 16 vozidel. A na policajty už
nezbylo, tak alespoň něco.
Příběh třetí: Parkování
Další případ možná trochu nekonvenčního
parkování, ale zcela v souladu se zákonem. Ono to v okolí mého bydliště
s tím parkováním není nic moc – platíte si rezidentní kartu, ale místo hledáte
jen těžko. Takže někdo má zrovna štěstí, někdo zůstane stát jako prase
a někdo hledá cestu, jak z toho ven. Každopádně po čtvrté cedulce od strážníků
za oknem a pár obdržených (a ignorovaných) výzev k úhradě výpalného za parkování
vždy na naprosto stejném místě už mi to nedalo a napsal jsem stížnost na
oddělení kontroly a stížností Městské policie. Ve stížnosti jsem rozebral
argumenty proč se strážníci se svým výkladem pravidel mýlí a ať už mi dají
pokoj. I co se nestalo – po dvou měsících přišel dopis od samotného pana
žeditele MP, kde se mi jeho ústav co nejsrdečněji omlouvá za toto
politováníhodné nedopatření, provedou kroky aby se to už neopakovalo a
vydají pokyn k zastavení řízení. Hle, že by?
Závěr: Na nějakou dobu pro jistotu přestali v místě parkujícím vozidlům
(ovšem i těm prasečím) dávat cedulky úplně. Nedávno se tam ale objevila
nová sada cedulek, kupodivu už trochu rozumněji cílená. Zdá se, že opravdu
došlo mezi opičkami k nějaké osvětě!
Tři a půl: Zakrývání dopravní značky
Před časem na „mém“ místě stál někdo jiný, tak jsem musel dát auto o
jedno místo dál, kde předním kolem cca 4 cm zasahovalo do začátku vodorovného
značení „směrové šipky“. Náhoda (nebo dlouhé čekání) tomu chtěla, že v sobotu
brzy ráno to bystrý strážník zaznamenal a oznámil „zakrytí značky“. Inu
ono v libovolné kombinaci umístění značky a vozidla je vždy možné najít
nějaké místo, odkud nebude dopravní značka vidět, neboť z místa pozorovatele
ji bude vozidlo zakrývat. Ani úředník si navíc asi zatím neuvědomil, že
místní úprava (modrá zóna, byť nevyznačená vodorovným značením) má přednost
před obecnou úpravou (zakrytí VDZ). A to ani nemluvím o umístění značení
v rozporu s technickými podmínkami. No ale já jim to rád vysvětlím. Výzva
k úhradě navíc vykazovala takové nejasnosti, že jsem ji s velkou lítostí
nemohl akceptovat, což jsem orgánu oznámil.
Závěr: Čekám na zahájení správního řízení. Překvapila mě ale upřímnost
úředníka, který mi písemně sdělil následující: „Pro informaci dodávám,
že písemnost, která byla doručena provozovateli vozidla, obsahuje informaci
o předprocesním úkonu, v jehož rámci nevzniká žádná povinnost. Provozovatel
vozidla zapsaný v registru vozidel pro den skutku má na výběr, zda uhradí
určenou částku a předejde tak budoucímu zahájení správního řízení, či zda
určenou částku neuhradí a vyčká na novou písemnost, kde již bude mít možnost
věc vyřídit osobně u někoho z mých kolegů v rámci tzv. správního řízení.“
Z toho alespoň jasně vyplývá, že „turbo model“ není přípustný.
Příběh čtvrtý: Oranžová
To si jednou takhle jedu ráno do práce, blížím se ke světelné křižovatce,
když na semaforu padne oranžová. Znáte to: „Mám? Nemám? Venku mokro, teplota
kolem nuly, v okolí skoro nikdo… - Jedu!“. Tak jsem projel křižovatku na
oranžovou, ale co čert nechtěl – za mnou policejní auto. A šup majáky!
Stavíme za křižovatkou, přistoupí policista a povídá: „Pane řidiči, vy
jste jel na oranžovou!“ -„Ano,“ odpovídám, „no a co?“ Policista se zděšeným
výrazem pokračuje: „No ale oranžová přikazuje zastavit vozidlo!“ -„Jistě,“
odpovídám klidným hlasem, „ale pokud není bezpečné zastavit, smím pokračovat
v jízdě, a to byl tento případ.“ - „Tak to ať rozhodne někdo jiný, my to
máme natočené,“ loučí se policista. Po nějaké době mi ve schránce přistálo
předvolání k ústnímu jednání na Magistrát.
Tam mi už při uvítání jakýsi úředník Svatoš oznamuje, že v tom má vlastně
už jasno. „Výborně,“ povídám, „já v tom mám také jasno. Tak to můžeme rychle
vyřešit…“. No úředník na to ale samozřejmě pohlížel poněkud jinak. „Tak
povídejte!“ vyzývá mě úředník. „Postupoval jsem zcela podle ustanovení
paragrafu…“ –„No moment!“ přerušuje mě úředník, „Tak snad nejprve
řeknete, že jste řídil vozidlo a kde…“. No komedie par excellence.
Procházím spis – klasická snůška policejních blábolů plná nepřesností,
koukám na video – ano, byla to stále oranžová, a sepisujeme protokol. Jediný
úředníkův argument je vedle jedoucí vozidlo, které před semaforem zastavilo.
Žádám o kopii protokolu, který je stále ve formě volných listů, a na rozloučenou
žádám úředníka, aby všechny listy protokolu přede mnou ještě sešil. Tím
jsem se asi dotkl jeho ega: „To si jako myslíte, že bych to tu falšoval
nebo co?“ –„Nikoliv, jen chci dodržet formální náležitosti,“ snažím se
ho uklidnit. „No to se mi ještě nestalo, to jsem ještě neviděl!“
vykřikuje úředník.
Demonstrativně sešívá protokol a zabouchává dveře.
Pokračování: Přišlo mi rozhodnutí o mé vině. Jistě to nejlepší z dílny
pana Svatoše. Odůvodnění? Žádné, jen snůška ničím nepodložených konstruktů,
které si občas i protiřečí. Inu krásné body do odvolání.
Ministerstvo dopravy po sedmi měsících ruší prvoinstanční rozhodnutí
s konstatováním mnohonásobného závažného pochybení při správním řízení a
těsně před prekluzí nařizuje nové jednání, které už se samozřejmě nestihlo.
Nicméně s odkazem na zjištění odvolacího orgánu jsem ještě Magistrátu
zaslal výzvu k úhradě mých nákladů na účast v řízení. Ta byla samozřejmě
zamítnuta, ale i tak se to vyplatilo, viz příběh šestý.
Závěr: Zastaveno, oficiálně kvůli prekluzi (bohužel).
Příběh pátý: Přechod
Takový veselý
přechod u jedné z nejvytíženějších křižovatek v Praze, který soudruzi
špatně naprojektovali, takže když přecházíte na zelenou, máte velkou šanci,
že vás srazí odbočující vozidlo. Přitom by stačilo jen trochu jinak nastavit
časování jednoho semaforu. Několik upozornění a žádostí na TSK i Magistrát
nepomohlo, až mě tam jednou opravdu málem srazilo zrovna policejní auto.
Po kontaktu s vozidlem policisté zastavili a situaci jsme si ujasnili. Jaké
bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že policista Búth na mě podal oznámení
o přestupku, kde zcela překroutil skutečnost a křivě mě obvinil z přecházení
na červenou. To mi samozřejmě nedalo a podal jsem stížnost nadřízenému
útvaru. Ten prý věc prošetřil, policisté samozřejmě vše popřeli, záznamy
nejsou. Opět jen předložili několik protiřečících si konstruktů, kde asi
nejvtipnější je rozbor toho, že odbočující vozidla, jak já uvádím, se k přechodu
blíží již poměrně velkou rychlostí. Inspekce provedla rekonstrukci, spočívající
v tom, že služebním vozidlem jednou toto odbočení projeli. Bohužel před
nimi byl zrovna autobus, který chodce pustil, takže se moje tvrzení nepotvrdilo.
What the hell?! Ono by stačilo, kdyby si tam 3x zkusili přes ten přechod
přejít, nebo tam otočili kameru, která křižovatku (občas) snímá.
Závěr: Odloženo, přechod vhodný zejména pro lumíky, policajty
a úředníky.
Update: Nedalo mi to a před nějakou dobou jsem k tomuto přechodu založil
elektronickou
petici a informaci o ní rozeslal i několika institucím. K mému překvapení
došlo asi po měsíci v tichosti k přeprogramování semaforů dle mého návrhu,
takže už je to trochu bezpečnější. Že by si soudruzi dali máslo na hlavu?
Nebo to jen výjimečně skončilo u někoho kompetentního. Tak alespoň něco.
Příběh šestý: Letiště
Další přestupek nepřestupek, tentokrát ovšem úředníci zkoušejí překvapivou
fintu. Tohle by vydalo na samostatný článek, ale pokusím se to zkrátit.
V případě zájmu mohu podat bližší informace.
V rámci plnění pracovních povinností jsem byl svým autem vyzvednout zahraniční
kolegy na letišti. Zastavuji v místě kde dříve (dost nesmyslně) bývala značka
zákaz zastavení, která tam ovšem už není. Za necelé dvě minuty se vracím
s kolegy k autu, za mnou náhle stojí hlídka letištní cizinecké policie ve
hvězdném složení Hejhal a Štětka (opravdu nekecám). Prý že stojím na zákazu
zastavení a ať předložím doklady od vozidla. Nikoliv, soudruzi. „Zde není
zákaz zastavení. Není tu značka.“ „No ale celé letiště je zóna zákaz zastavení,“
zkouší to Štětka. „Nikoliv, na letišti je zóna zákazu stání. Toto bylo
zastavení,“ oponuji. Policista vyžaduje doklady od vozu, které mu odmítám
dát, neboť jsem nebyl zastaven jako řidič, tudíž nemám povinnost doklady
mít u sebe, natož je dávat orgánu. Hejhal hýká samé nesmysly, a já, vida,
že policista je zjevně nekompetentní, odmítl jsem se s ním dále bavit či
cokoliv podepsat.
Po relativně krátké době přichází z úřadu rovnou příkaz – za stání na
zákazu zastavení a nepředložení dokladů k vozidlu. Prý nejsou pochybnosti
– ha!
Podávám odpor a ve stejném podání žádám o kopii spisu. Vzhledem plánované
služební cestě zasílám odpor jen elektronicky se standardním elektronickým
podpisem (komerční certifikát). Zakrátko mi přichází kopie spisu, už mě
ani nepřekvapuje, jak si v něm policisté opět vymýšlejí, až se jim musí
od huby prášit. K překvapení ovšem dochází o měsíc později, kdy mi orgán
sděluje, že jsem odpor nepodal se zaručeným elektronickým podpisem a proto
je na podání nahlíženo, jako by nebylo podáno. Zároveň mi oznamují, že
příkaz zpětně opatřili doložkou právní moci, a je již tedy po splatnosti.
What the hell? A proč mi tedy zaslali spis, když na to pohlížejí jako by
podání nebylo podáno? Spis, který mimochodem obsahuje i listinnou verzi
podání odporu spolu s vyznačením přijetí.
Sepisuji tedy argumenty, proč odpor měl být přijat spolu s přesvědčením
o tom, že použitý elektronický podpis lze považovat za zaručený dle požadavků
správního řádu a pro jistotu přidávám i listinnou verzi podání odporu (to
kdyby mělo být ono sdělení bráno jako výzva k odstranění vad podání). Orgán
to vyhodnocuje jako podnět k zahájení přezkumného řízení a posílá to na
Ministerstvo dopravy. Po tomto zjištění podání doplňuji a napadám i neoprávněnou
aplikaci příkazního řízení při absenci důkazů a nejasnostech, nepravdivý
popis události policisty a popisuji co se skutečně dělo, což potvrzuje
i jediný důkazní materiál, kterým je kamerový záznam z bezpečnostní kamery.
Vzhledem k opatření příkazu doložkou právní moci z obezřetnosti provádím
platbu s informací, že se opravdu nejedná o uznání přestupku a že platbu
budu v případě zrušení příkazu samozřejmě vymáhat zpět.
Tu se nám ovšem příběh prolíná s příběhem čtvrtým, kde mi sice nepřiznali
náhradu nákladů, zato stejný správní orgán opakovaně konstatuje, že jsem
elektronické podání opatřil zaručeným elektronickým podpisem (ano, stejným
podpisem jsemopatřil i podání odporu v tomto příběhu). Tedy další střípek
do mozaiky, který rovnou posílám jako další doplnění k přezkumnému řízení.
Závěr: Ministerstvo už čtyři měsíce provádí přezkum (muselo ho zahájit,
neboť mě neinformovalo o opaku) a s pravděpodobností hraničící s jistotou
musí příkaz k úhradě dřív nebo později zrušit. Otázkou zůstává, zda tu trestuhodnou
nedbalost ještě bude chtít správní orgán řešit. Odpověď asi všichni známe.
Bonus: Léčba v zahraničí
Teď trochu odhlédneme od oblasti dopravy a zaměříme se na zdravotnictví.
Také pěkná story. Když bylo synovi šest měsíců, objevil se mu na obličeji
ekzém.
Bohužel čeští lékaři mají o příčinách ekzému jen pramálo informací, což
jen potvrdila lékařka, která synovi jen napsala pro kojence naprosto nevhodné
kortikoidy. Proto jsme se rozhodli raději se obrátit na specializovanou
kliniku v Německu, se kterou měla již dobré zkušenosti také moje žena. Na
klinice bez problémů proběhlo vyšetření, byly odebrány vzorky stolice a
zaslány do laboratoře, doporučena léčba bez vedlejších účinků. Výsledky
z laboratoře potvrdily předpokládanou příčinu onemocnění a Toníkovi ekzém
brzy zmizel.
Nastal čas, abychom si nechali od zdravotní pojišťovny proplatit náklady
na léčbu, což jsou povinni do výše dle českých tabulek udělat. Z komplexního
laboratorního vyšetření bratru za 100 EUR nám pojišťovna proplatila 68
Kč a přiznala pouze základní vyšetření, které nemohlo ani náhodou pokrýt
požadované výkony. Napsal jsem tedy odvolání a s pomocí známé, laborantky,
označil seznam odpovídajících výkonů dle české vyhlášky. Pojišťovna tento
seznam nijak nerozporovala, ale prohlásila, že uvedená vyšetření jsou nestandardní
a dle názoru českého revizního lékaře OZP nadbytečná. Fakt,
že právě tato vyšetření prokazatelně vedla k odhalení příčiny onemocnění
a zacílení léčby a byla předepsána uznávaným odborným lékařem, je nechal
zcela klidnými. Vyžádal jsem si ještě od OZP odpověď na obecný dotaz, zda
by byly uvedené zdravotní výkony z českého ceníku proplaceny, pokud by byly
předepsány českým lékařem. Odpověď revizní lékařky OZP byla kladná. Problém
je v tom, že český lékař by takové vyšetření nepředepsal, protože u nás
se to tak prostě nedělá. Už jen z principu jsem si sjednal ještě osobní
schůzku s vedoucím oddělení úhrad, která dle očekávání jen potvrdila jeho
aroganci a chybějící vůli přiznat chybu. Stejně tak i žádost o přezkumné
řízení jak na Ministerstvu zdravotnictví (prý to je záležitost pojišťovny),
tak u odvolacího orgánu OZP, který alespoň uvedl více informací o důvodech
svého rozhodnutí. Pokud by tyto důvody uvedli v první instanci, mohl jsem
snadno žádost doplnit a jakékoliv pochyby rozprášit. Proč by to ale dělali,
že?
Závěr: Proplaceno jen základní vyšetření, odvolání a přezkumné řízení
zamítnuto.
Co říct závěrem?
Pokud jste dočetli až sem, možná už dávno víte, jak to v Kocourkově chodí.
A nebo vám možná až teď začne docházet, jak se v tom našem státě věci mají
(ačkoliv vzhledem ke složení místních čtenářů počítám spíše s první variantou).
A komu vlastně slouží ti se vzletnými hesly „pomáhat a chránit“ a „společně
pro metropoli bezpečnější“ spolu s mašinérií úředníků.
Někdo mě může mít za kverulanta, ale já si zkrátka jen nenechám srát
na hlavu.
Měl jsem několik příležitostí, seznámit se osobně s obvyklým přístupem
orgánů veřejné moci výkonné, zákonodárné i soudní, jakožto i s mnoha dalšími
institucemi. A je mi z toho na blití. Vztáhnu-li to jen na policisty a strážníky,
jedinkrát jsem z kontaktu s nimi necítil pomoc, ochranu, ani bezpečí. Naopak
jsem se velmi často z jejich strany setkal s těžkou neprofesionalitou, neochotou,
lži a zcela absurdním výkladem zákonů a důkazů. Na druhou stranu všechna
čest těm pár poctivým profesionálům, kteří, jak pevně věřím, stále někde
existují, ovšem jedním dechem musím dodat, že zbytek sboru jakoukoliv jejich
snahu a dojem z nich dokonale maže.
Nicméně ten boj s větrnými mlýny se dá vyhrát a vůbec to není tak složité.
Jen nebuďte ovce a přemýšlejte. Konec konců pravidla jsou od toho, aby
ses dobře rozmyslel, než je porušíš.
System error, press reset!
06.06.2015 Forrest