Zeměkoule přijala zpět do svého nitra jednoho z největších kýčařů moderní
doby. Muž, který vystavěl svoji kariéru na sousloví ajlavjú, plastických
operacích, pedofilních hrátkách a tahání se na jevišti za péro, opustil
řady komediantů za okolností stejně pohnutých, jako žil.
K obřadu se sešli
další komedianti podobného ražení, aby umrlci zazpívali svoje hity převážně
z oblasti r´n´b. Těžko říci, co by Majkl řekl, kdyby mohl skutečně vyjevit
své poslední přání, zda by skutečně stál o to jejich ooooohooouuuuoooojéééhhhéééé,
či zda by preferoval pořádnou šlehu demerolu nebo něžného hošíčka k erotickým
hrátkám, každopádně hudba při přesunu z tohoto světa je nezbytností i v
našich končinách.
Nebudu se pouštět do složitých úvah o tom, co je vlastně důvodem akustické
produkce na pohřbech. Racionální důvod k tomu samozřejmě není. Hlavní protagonista
je již nějakou dobu mrtvý a neslyší, co se mu hraje, někdy k jeho štěstí.
Snad je snaha, aby nebyl být slyšet pláč pozůstalých. Možná je naopak cílem
přivést příbuzenstvo, které se těší na majetek nabytý v rámci dědického
řízení, k jiným méně racionálním myšlenkám. Nebo prostě připadá někomu
blbý jen tak tam tu rakev fouknout. Možná že někdy chce nebožtík vyvolat
mezi pozůstalými pohnutí či pozdvižení volbou dostatečně kontroverzní skladby.
V případě úmrtí Majkla šlo zase o to, aby několik umělců resuscitovalo
svoji pohasínající uměleckou kariéru, která beztak byla založena na tom,
že oni jsou černí a typický americký bílý občan poslouchal ty jejich ufňukaný
bláboly jen proto, aby ukázal, že není vůbec rasista. Nyní se tedy vydají
nějaká cédéčka, například PedoMichael funeral remix, a zase bude na nějakou
dobu o skývu chleba a nějaký ten koks postaráno. "Umělcovy" ostatky tak
budou smysluplně využity nahrávacími společnostmi do poslední chvíle.
Nedávno jsem s tím byl konfrontován. Jeden známý se na mne obrátil s
prosbou, zda bych konvertoval skladbu v mp3 do podoby audio CD. Tou skladbou
byla hustě vymazlená pecička "Až mě andělé zavolají xobě", kterou jistě
všichni známe jako typického reprezentanta lepkavých sentimentálních sraček
na pomezí blues a moravského shit-etnofolku. Měla být spuštěna v českobudějovickém
krematoriu u příležitosti pohřbu kamaráda dotyčného počítačového experta.
Jenže jsem to trestuhodně odbyl. Při konverzi skladby došlo k nějaké chybě,
anebo médium nebylo docela OK a protože si to dotyčný nezkontroloval (a
já taky ne), zněl výsledek místy jako speedcore
nebo reklama na Cilit
Bang.
Co byste chtěli slyšet vy přes stěnu rakve?
Pro zajímavost, existuje i top
ten pohřebních písní. Více než o čemkoli jiném vypovídá o hudebním
nevkusu pozůstalých. Pouštět na něčím pohřbu teplé lkaní patlala s nickem
Elton John hraničí s pokusem o pozdní resuscitaci, kde se sází na to, že
zhnusený umrlec raději vyskočí z rakve, než by to poslouchal.
Pokud bych se zaobíral klasikou, jednoznačně bych preferoval Siegfriedův
pohřební pochod nebo Jízdu Valkýr. Pro případ, že by nějaká politicky korektní
mafie zakázala Wagnera, protože je málo radostný, je k mání ještě evropsky
certifikovaný Beethoven.
Jeden blíže neurčený letecký publicista se vyslovil, že by rád skladbu
Take
my breath away od skupiny Berlin, která provázela Toma Cruise při jeho
leteckých&milostných akcích v pohádce o létání Top Gun. Nepřipadá mi,
že by to byl zrovna ideální nápad, ale pořád je to celkem konformní a esteticky
přijatelná volba, která nikoho neurazí, kromě ortodoxních příznivců žesťových
nástrojů a sklaby Zasviť ty nám, slunko zlaté.
Další možnou volbou by byl poslední výtvor Vídeňáka Hanse Hölzela alias
Falca.
Falco sice trochu frčel v koksu a v chlastu, jeho přínos pro populární
hudbu však nikdo nemůže popřít. Narozdíl od té pedofilní opice z Neverpaylandu
byl skutečný génius. Hit "Kommissar" předběhl svoji dobu, pokud nás někdo
chce ládovat rapem jako něčím moderním a progresívním, mluví o nečem, co
je třicet let staré a rozhodně to nemá kořeny v buši. Další pecka "Mutter,
der Mann mit dem Koks ist da" zase vizionářsky poukázala na nutnost
proměny tradičních energetických dogmat. Hit Rock me Amadeus byl tak slavný,
že i Homer Simpson vytvořil jeho cover "Mr. Zeus". Falco asi na sklonku
svého života tušil, že se s ním něco stane. Jeho Mitsubishi Pajero se srazilo
s autobusem a Falco tak ještě poukázal na zásadní absenci bodového systému
v Dominikánské republice. Vídeňák byl na místě mrtev a tím se realizovala
myšlenka jeho skladby "Out
of the dark". V roce 1998 jsem si ji cestou do Prahy stihl pustit asi
35x.
Zajímavou alternativou pro méně vyměklé publikum by byla skladba The
hammer has fallen od partičky Sabaton, kterou v dohledné době uvítáme
na území Kocourkova. Klávesy se do obřadní síně výtečně hodí a navíc ještě
obdaříte pozůstalé přijatelným hudebním zážitkem. Text je zde
a v podstatě směřuje k určitému smíření, natolik nepochopitelnému pro dnešní
frikulínský svět.
Pro zájemce o h/c by pak byla určena skladba Der
schwarzer Sonne zugewandt (Vstříc černému slunci) formace Nordglanz.
Není vyloučeno, že multikulturně orientovaní pozůstalí ještě během playbacku
opustí prostory krematoria, bohužel ne komínem (prozatím, ale taky na ně
dojde). Pohřeb proto proběhně nepoměrně důstojněji a okamžitě se pozná,
co v kom dříme za demóny.
Dunkle Nacht, ein Krieger
steht mit Schild und Beil
zum Schutz für Land und Sippe ein.
Für die Erhaltung seiner Art,
denn Glaube bleibt in Treue stark.
Der schwarzen Sonne zugewandt
marschieren sie für's Vaterland.
Der schwarzen Sonne zugewandt
fürs Vaterland.
|
Temná noc
válečník povstává se štítem a sekerou
aby chránil svoji zemi a kmen.
Pro udržení svého druhu
je oddán víře své
Vstříc černému slunci
pochodují pro svou vlast
Vstříc černému slunci
pro svou vlast
|
Když se nad tím textem zamyslíme, tak během života v podstatě neděláme
nic jiného, tedy kromě pravdoláskomilů, ti bojují za všeobecné dobro.
Jsem zvědavý na další tipy zejména od frikulínské větve diskutujících,
která je patrně nyní hluboce otřesena.
12.07.2009 D-FENS