Jsem zrovna marod a vstávám kvůli lékům. Dnes ráno jsem se chtěl podívat
na nějakou předpověď počasí a zapnul jsem TV na programu ČT1. Pořad se
jmenuje myslím „Dobré ráno“.
Mimo jiné obsahuje informace o dopravě, uzavírkách
a počasí, které tam běží ve vodorovném titulku, zatímco na obrazovce kušní
nějaká odbornice na mumifikační prostředky (kosmetiku), diety, dětskou
výživu/psychiku, zahradník specializovaný na pokojové rostliny...nebo podobný
nepostradatelný odborník. Dávka informací, kterou jsem schytal byla natolik
„výživná“, že mě až píchlo u srdce. Ne, že by předpověď počasí slibovala
konec světa... Dostal mě ale obsah balastu, kterej přehlušil mou touhu
po předpovědi počasí a doteď vlastně nevím, jestli si mám vzít deštník.
Svých 5minut slávy si tam totiž užívali dva psychoterapeuti - představitelé
Rafael institutu. Upravená paní
– asi 55let s neméně seriózním pánem – asi 45-50let. Zarazilo mě jejich na první
pohled secvičené představení na téma Holokaust. Doplňovali se v těsné návaznosti
div ne v polovině věty, aby svou „reklamní vložku“ vydojili úplně do mrti.
Říkal jsem si, že asi blbě slyším nebo mi to ještě nemyslí, jsa utlumen
dávkou Ibalginu...Pamětníci jsou přec z veliké části po smrti a ti, co
žijí už nejsou ve stavu, aby docházeli do nějakého centra, kde budou řešit
jejich problémy lidi, kteří nikdy ani vzdáleně nezažili situaci, že by
měli hlad a kterým byla „zima“ naposledy tehdy, když si za chladného rána
zapomněli v autě vypnout klimatizaci.
Ba ne, slyšel jsem dobře. Rafael institut se podle slov svého představitele
věnuje hlavně pomoci lidem, kteří jsou postiženi traumatem holokaustu,
protože jsou to děti nebo vnuci (!) pamětníků situace, kdy výraz „speciální
ošetření“ měl ještě trochu jiný význam – ostatně jako třeba dnes hluboce
prokleté „sieg heil“. V jejich řeči je to „Terapie pro utlumení posttraumatických
stressových poruch a zejména jejich mezigeneračního přenosu.“
Jak se v mém případě většinou jedná o „průtokové informace“, tak jsem
si říkal, že se na Rafael Institut podívám blíž. Jejich web je opravdu
vzorem poskytování širokého spektra informací o činnosti ... ilustrovat
tuto situaci může skutečnost, že se mi tam nepodařilo najít ani telefonní
číslo nebo adresu ... ale číslo bankovního konta pro příspěvky jsem našel
– v pozvánce na tématický seminář pořádaný občanským sdružením „Rafael
Institut“ a „Tolerance a občanská společnost“.
Tolik k popisu spouštěcího mechanismu, který mi opět připomněl všudypřítomnou
existenci „vynálezců problémů“, kteří nejprve protáhnou lidi nějakým věky
zapomenutým marastem a následně sestupují jako spasitelé a různými sedánky,
při kterých si všichni přidržují peněženky. Telefon na ně nenajdete, peníze
jim poslat můžete, v 75% textů na jejich webu najdete slovo „holokaust“.
Pokud byste chtěli ještě větší dávku etno-smíření a pocitu eko-sucha,
euro-bezpečí a sociální ochrany, pak se proklikejte na patřičná uskupení,
jejichž seznamy najdete na www.kormidlo.cz.
Jen by mě zajímalo, jak a komu dneska v rámci terapie připisují vinu
za utrpení způsobené holokaustem před více než pětašedesáti lety? Němcům?
Dnešním, nebo těm už 50 let mrtvým? Každému chtějí jen dobře, ale neustále
vytahují záležitost, která ubližuje nejen těm, kterých se dotýká výraz
„speciální ošetření“, ale taky těch, kteří se narodili dávno potom v místě,
kde se dnes, stejně jako tehdy, fasuje pas Německé Spolkové Republiky.
Jsou skutečně lidé, kterým dědeček umřel v koncentráku, tak silně traumatizováni,
že dodnes potřebují psychologickou pomoc? A kdo rozhodl, že ji potřebují
právě oni a ne třeba potomci obětí ruských zajateckých táborů? Vždyť vnukům
(!) obětí, kteří se dostali k relevantním informacím od svých tehdy už
odrostlých rodičů dnes může být i 50 let! Nepochybuju, že dnešní svět poskytuje
daleko více a závažnějších důvodů navštěvovat nějaká sezení a terapie než
je zrovna skoro sedmdesát let starej holokaust. Padesátiletej člověk si
s sebou jistě nese daleko palčivější problémy než vybledlou fotku člověka,
kterýho nikdy neviděl. Navíc tento holocaust nebyl ani první...a jak
se už x-krát ukázalo (a stále ukazuje), ani poslední. Ale slyšet je až
na slabé vyjímky pouze o tom jednom jediném. Vypadá to, že se nevládní
organizace rozhodly donekonečna zužitkovávat všechny ty mrtvé nejspíš ne
proto, že by to byli mučedníci, co trpěli pro víru nebo příslušnost k národu, ale proto, že svou smrtí poskytli velikou
páku dnešním politickým vyděračům, kteří tak mají výhody a prostředky v
podstatě na heslo.
A proč to celé píšu? Protože jsem si dnes zase o něco poupravil názor
na holokaust. Mimo toho, že umřeli lidi z docela idiotskejch, ale bohužel
ani dnes ne zcela vyjímečnejch důvodů si myslím, že tato skutečnost je
zhusta využívána jako politický argument lidmi, kteří neznají víc než jen
čísla...a Polsko na mapě hledají severně od Moskvy nebo na východ od Maďarska.
K tomu se dnes přidružilo podezření, že se na tom začali přiživovat i naprosto
ničím nepropojení paraziti, kteří jinde pohořeli a potřebují pro své nové
zviditelnění úderný vývěsní štít na který, když svatý Holokaust dá, budou
čerpat i nějaké to výpalné vydojené třeba z německého Fondu smíření, který
splácí válečné reparace kdejakému potratovi, kterej si vzpomene. Jen místo
„Sezame otevři se“ nebo „oslíčku otřes se“ dnes tolary (výhody a vliv)
sype měšec na heslo „holokaust“.
22.10.2006 Honza ZZR