Musím nutně reagovat na článek zde (http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2013072302),
který se snaží vysvětlit některé základní parametry našeho společného světa
dovozováním, příměry a na základě jakéhosi nedefinovaného pozorování. Dále se
snaží vymezovat některé pojmy coby samostatné a oddělovat je od jiných. Pokusím
se některé tyto teorie rozvést, doplnit, či opravit, protože ač někde autor
uvažuje logicky a tak jak to předkládá, to může dávat smysl, většina z nás si
uvědomuje, že nic není černobílé a když strhneme tapetu, bývá pod ní další.
„Historie válek“
Pro začátek se autor krátce zmíní, že lidská historie je „historií válek“, což
v podstatě nijak nerozvede, třebaže z toho pak odvozuje v podstatě zbytek
článku. Může se zdát, že v další části článku naznačuje, proč je naše historie
plná konfliktů. Může se skoro i zdát, že se tam objevuje jakési reverzní
vysvětlení, kdy naše historie je plná válek protože x/y. Podobně by se dalo
například postupovat v případě, že po ochutnání zmzliny s příchutí jahod bychom
dovozovali, že musí být nutně vyrobena z jahod – je to přece logické, ze čeho
by měla být vyrobena, když ne z jahod? Vychází se tu tedy z předpokladu, že
lze-li naší historii pojmout například jako jakýsi sborník konfliktů, vychází z
toho, že jsme všichni válečníci. A na základě tohoto se snaží vysvětlit, proč
jsme válečníci a co nás k tomu vede. Dovolím si tvrdit, že jakkoli by se to
mohlo blížit pravdě a jakkoli to možná i pravda může být, vždy je to jen její
odraz o více, či méně pokřivené zrdcadlo snahy o pojmenování, názorů a
neobjektivních dohadů – ostatně, jako vždy, když se snažíme uchopit pravdu
člověkem.
Použít výklad historie, coby historie válek, jako výchozí
argument, je stejně nebezpečný a neobjektivní základ pro výklad lidského světa,
jako například tvrzení, že aríjská rasa nadřazená, země je placatá, bůh je
všemocný a vševědoucí, nebo co já vím, třeba že kapitalismus vykořisťuje. Proč?
To je přece nesmysl, říkají si někteří. Dá se na tom jistě vystavět zajímavá a
logická teorie, ale že je něco logické, ještě neznamená, že je to správně,
protože i když postavíte dům na základech z másla, třeba Vám nějakou dobu bude
stát, můžete ho všemožně podpírat a může dokonce stát i velmi dlouho. Ale
základy budou pořád z másla.
Navzájem se podpírající dřevěnné lávky historie válek,
vymezení morálky, síly a zájmu se zbortí ve chvíli, kdy si uvědomíme že
historie prostě jen je. Není historií válek, není historií mírů, není historií
homosexuality, není historií psů, není historí náboženství. Historie prostě jen
je, nebo chcete-li byla. Uvědomíme-li si bez předsudků, jak málo toho o
historii vlastně víme, nemá jakékoli jiné tvrzení smysl a byť bychom třeba i
měli možnost kompletně znát historii, bylo by její vymezování pořád
neobjektivní. Jakékolli další konstrukty na tom stojící jsou pak vždy nutně,
jakkoli funkční, z principu špatně.
Snaha vymezit nevymezitelné
Nakolik se může zdát logické tvrzení, že lidstvo stojí na
prosazování vlastních zájmů, za pomocí dostupných prostředků, které jdou tak
daleko, jak jim dovolí morálka, jsme opět v rovině plácání se na hladině
oceánu. Tvrzení, že účastník konfliktu je morálkou vždy nutně oslaben raději
přejdu úplně, protože to je blbost, že bych autorovi nafackoval. Pokud z toho
pak vyvozuje, že díky tomu jsme ovládání nějakým typem lidí, může taky
vyvozovat, že holokaust byl logický. Přistoupit na tvrzení a pak z něj
odvozovat je totiž jednodušší, než skutečnost poznat objektivním pozorováním.
Autor se v podstatě pokusil oddělit a samostatně vysvětlit motivaci, morálku,
zájem a konečně prostředky k dosažení zájmu. A poté se dopustil tvrzení, že
svět se řídí právem silnějšího, což je nám všem prý zřejmě všem jasné. Jasné to
není, rozhodně ne všem a navíc to ani není pravda. Nebo alespoň ne celá. Pokud
se chceme dozvědět proč a jak takový lidský duševní konstrukt, jako je
civilizace, funguje, musíme totiž přestat hledat přirovnání, přestat se snažit
pojmenovat kdejakou blbost a hlavně přestat dělat nějaká jednoduchá shrnutí,
nad kterými pak panuje všeobecná shoda.
V této části se nakonec s autorem v jedné věci shodnu – nikdo nedělá nikdy
nic, aniž by z toho něco neměl (pokud není zenový mistr). V jakémsi
základním nastavení jsme totiž všichni naprosto stejní – máme touhy a potřeby.
Že pro někoho je větší potřebou se najíst a touhou přežít další den a pro
někoho je zrovna podstatnější potřebou nakoupit v obchodě a touhou mít
kabriolet, tím se snad není potřeban zde více zabývat, ovšem pokud má někdo
zájem do těchto věcí nahlédnout a i do jiných, doporučím mu knihu Síť myšlení,
což je shrnutí přednášek Jiddu Krishnamurtiho, který měl velký vliv na mnoho
vědců. Tato skutečnost je v podstatě řídícím faktorem celé lidské existence –
fakt, že jsme sobečtí. Jsme sobečtí, když se snažíme získat kus chleba zrovna
pro sebe, abychom se zrovna my najedli, ale jsme zároveň sobečtí, i když zrovna
třeba pomáhame jiným, protože ať už to děláme pro dobrý pocit, nebo protože
cítíme, že je to správně, vždy jednáme z nějakého důvodu. Křestaň bude
kupříkladu sekat latinu, protože věří, že se za odměnu dostane do nebe.
Hinduista zase jedná podle hinduistické morálky, protože se nechce reinkarnovat
jako pes. Muslim zase nikdy v životě neodmítne hosta a dá mu poslední kus
žvance, protože je to v souladu s jeho islámskou morálkou. A takto bych mohl
pokračovat. Nehledě na to, kolika lidem člověk pomohl, co dokázal a vytvořil,
jak hodný byl a jak upřímně to myslel, vždy je někde v hloubce za tím vším
touha, nebo potřeba. Vždy je za tím odměna a je jedno, jestli tou odměnou je
milion korun v neoznačených bankovkách, zmrzlina, dobrý pocit, nebo snaha
přiblížit se bohu.
Autor nám nabízí tvrzení, že na vedoucím postavení je vždy největší grázl, ale
jakkoli to může statistika napovídat. Je i v hloubce nelogické tvrdit, že na
vrchol se dostávají ti, kteří kašlou na okolí. Jednak se na vrchol bez okolí a
interakce s ním nedostanete, druhak je to tvrzení založené na dojmu, že na vrchol
se dá jedině prostřílet. Neříkám, že není občas, v některých sférách i často,
třeba mít ostré lokty, tah na bránu a ochotu se občas porvat (v jakémkoli
smyslu), ale to z nikoho nedělá grázla. Navíc, podle čí subjektivní morálky to
je vlastně grázl? Je však také si třeba uvědomit a to už tu na webu bylo
mnohokrát popsáno, že když prosperují jedinci, prosperuje společnost. To, že v
prasamentu sedí většinou banda blbců a prospěchářů, je chyba naší verze
demokracie a demokracie jako státního zřízení obecně, nikoli důsledek lidské
povahy. Jestli je pro někoho vrchol prezidentské křeslo čr, nebo její vysoká
politika, budiž, můžeme říct, že v současné době jsou tam dle nějaké místní
obecné morálky grázlové. Vrcholů, které lze zdolat, je však mnoho a jen zlomek
z nich se nejlépe zdolává podobným existencím. Sice se z nich dá hlasitě ječet
a dá se z nich toho mnoho pohnojit, ale zdaleka nereprezentují celou škálu
lidských činností.
Vidíme, že autorovo základní schéma tak má mnoho chyb, které možná na první
pohled nejsou vidět, nebo se nezdají podstatné, ale když se začnete vrtat v
jedné z nich, začne to pomalu celé padat. Definovat tak veškeré lidské dění
pojmy síla, motivace a morálka je sice možné, ale bude to definice, která stojí
pouze sama na sobě. Ostatně, nebude první, ani poslední.
25.07.2013 manastur - ligiera