D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * České dráhy ve 21. století
    Vydáno 11. 01. 2009 (14877 přečtení)

    Bratru 8 let jezdím denně do práce vlakem, výhradně EC/IC. Jednak je to poměrně pohodlné (od doby co jezdím 1. třídou dokonce velmi pohodlné) a druhak tyto vlaky občas (rozumněj jedou-li na čas) zdolají oněch 59 kilometrů mezi Břeclaví a Brnem za 35 minut, což se díky provozu v centrech obou měst nedá zvládnout ani vytuněnou Oktávkou.

    Osobák pak jede stejnou trasu něco málo přes hodinku. Prvních 6 let jsem jezdil na čtvrtletní jízdenky, nyní jsem druhým rokem šťastným majitelem In Gold karty. Za 21 tisíc mám roční jízdenku na všechny vlaky v ČR včetně první třídy. Mimochodem, In Gold kartu dostávají zaměstnanci ČD jako režijku a ono aktuálně chystané zdanění výhod se týká právě hodnoty této karty, pokud jsem byl správně informován.

    Historka první

    Nádraží Břeclav, čekáme na příjezd EC Slovenská Strela (ještě v době před nasazením Pendolin). Každou chvilkou by měl přijet, dav cestujících se už přesunul z haly na nástupiště . Na tabuli naskakuje 5 minut zpozdění. Po chvilce kolem mě procházejí dva posunovači a zrovna se baví o našem vlaku. „Posrala se mašina, je potřeba sehnat náhradní a poslat ji pro odstavený vlak do stanice Kůty“. ČD jistě nemají lokomotivu nastartovanou a čekající vyrazit jak Schumacher z pole position, jedna cesta Břeclav-Kůty trvá 13 minut. I kdyby lokomotiva byla, hned vyrazila a oranžoví borci přepřáhnutí v Kůtech zvládli v čase limitně blížícím se nule, tak zpoždění dosáhne minimálně 26 minut!!! Kdyby si ČD vážili zákazníka, ohlásí důvod a deklarují aspoň 30 minut zpoždění. Lidi zajdou do hospy, do města, do parku ... Ne, člověk stojí na nástupišti jak čurák po celou dobu, kdy dráhy informují své zákazníky formou dražby jejich času s příhozem po 5-ti minutách – výsledné zpoždění dosáhlo 70-ti minut.

    Historka druhá

    Letní den, 30 stupňů ve stínu, k nástupišti v Brně přijíždí (s obvyklým 10-15 minut zpožděním) EC 173 Vindobona. Opět a zase mě čeká každodenní dilema - buď nastoupím do narvaného vlaku (počínaje druhým vagónem a dál) a cestu prostojím, nebo můžu do prvního vagónu, kde budu mít celé kupé sám pro sebe. Drobný rozdíl je v tom, že tam nefunguje klimatizace. Jde o vagón německých drah (DB) provozovaný v tomto vlaku již druhý rok!!! v režimu mikrovlnná trouba. Průser je umocněn tím, ze tyto klimatizované vagóny nemají otvírací okénka - teď si jistě každý snadno představí, co je to za peklo, když do něj celý den smaží Slunce. Zahraniční turisti neveřícně kroutí hlavou, průvodčí na dotazy odpovídá "omlouvám se, zrovna dnes se nám pokazila klimatizace" :-) Jednou jsem v tomto pekle jel s rodinou Inda žijícího v Anglii. Chudák těch 35 minut cesty strávil bádáním 'jak otevřít okno bez vykopnutí'. Nevěřil, že to nejde. Občas se k poruše tohoto vagónu solidárně připojily ještě další 2-3 vagónky, kterým vypadla klimoška. To už pak průvodčí řešil uzavřením se do služebního kupé z nějž nevytáhnul paty, aby nebyl zlynčován rozběsněným davem. Ostatně, toto povolání musí být očistec, průvodčí je vlastně fackovací panák ČD. Ač obvykle za nic nemohou, jsou nejčastěji vystaveni hněvu cestujících. Přitom by v mnoha případech stačilo, aby někdo průvodčímu poskytnul informace. Aby když vlak zastaví mezi poli, nemuseli průvodčího informovat o důvodu zastavení vlaku cestující (zavolal někomu známému na drahách a zjistil, že kus dál spadla trolej).

    Historka třetí

    Expres Praha-Brno, vlak určený vyloženě coby konkurence autobusové dopravě. Vagón první třídy - počet zářivek 10 (po dvou v 5-ti kupé) +-4 na chodbičce. Pocet hvízdajících zářivek = celkový počet - počet rozbitých. Všechno hnusně špinavé, jízdním řádem deklarované zásuvky na 220V chybí (kdo si kvůli možnosti práce s notebookem koupil first class, tak fuck off). Je to takový ten dělený vagón jedna půlka jednička, druhá půlka dvojka. Rozdíl je jasně patrný - kdo si nezaplatil jedničku, nemá nárok na zářivkovou symfonii. Zřejmě kompenzace za ty chybějící zásuvky. Nicméně jako hardcore zkušený cestující správně přepokládám, password pro level pohodlné jízdy je VYDRŽET. Až se vlak rozjede, hvizd přestane. Sedím tedy v klidu, zatímco ostatní cestující bloudí z jednoho kupé do druhého a cvakají všemi možnými vypínači. Efekt se záhy dostavil, zářivky mění frekvenci hvizdu a jeho hlasitost roste. Méně otrlí nadávají a mizí do druhé třídy, my otrlí zůstaváme a navazujeme přatelství – společný nepřítel sbližuje. Po rozjezdu opravdu zářivky přestaly hvízdat, zavládla pohoda jazz. Na chvíli. Do kupé začíná silně táhnout, proudící vzduch nachází rozličné škvíry v konstrukci vozu a proniká dovnitř. Teplota klesá. A klesá. Password pro další level pohodlné jízdy ve first classu je zřejmě polárnická výbava. Po půlhodině jízdy sedím zabalený v bundě a drkotám zubama. Přichází průvodčí – „pane průvodčí, mohl byste pustit topení? "Je to rozbitý" ... Fajn, je to rozbitý... jak mohl nějaký českodrážní lempl zařadit v zimě do vlaku vagón, notabene 1. třídy, který má od samého prvopočátku evidentně nefunkční topení? Vlak byl vypraven z Prahy, tedy na začátku stav 'kosa všude', ale člověk si říká po rozjezdu zatopí... ne nezatopí, nasrat, vážený cestující. Tento level jsem nedal, ustoupil jsem do 2. třídy. Z 6-ti vagónů 2. třídy topily dva dobře (hlava na hlavě), dva na úrovni "v bundě se dá přežít" a zbylé dva vagóny ČD zařadily coby komory na kryoterapii.

    Historka čtvrtá

    Není to ani tak historka, jako spíš každodenní realita, která mi pije krev a ukrajuje minuty mého života. Už jsem zmínil, druhým rokem jsem nucen kupovat In Gold kartu, tedy vzdy v březnu vypláznout "roční předplatné" jízdného. Cena první In Gold byla 22000, cena druhé 20000 a teď to bude zlatá střední cesta 21 kilokorun českých. Výhodou je, jak už jsem také zmínil,  možnost cestovat 1. třídou - více místa pro nohy a zásuvky pro notebook, méně smradu a špíny. Proč tedy ta nasranost? Vagóny první třídy jezdí buď jeden nebo dva, tedy lze získat poměrně slušný přehled o cestujících. Těmi jsou z valné části zaměstnanci ČD, kteří jezdí na režijky. Jinak řečeno, vagóny 1. třídy EC/IC používají ČD pro levnou přepravu svých zaměstnanců, jejich rodinných příslušníků, bývalých zaměstnanců, důchodců-železničářů a ja nevím kurva kdo všechno má v této zemi nárok na režijku, ale věřte, ze ta skupina je OBROVSKÁ. A jelikož osobní přeprava ČD je prodělečná a sanuje ji stát, tak my jim to všechno platíme. Zaměstnanci-odboráři ČD v čele s obrzmrdem Duškem se nám za to chystají odměnit stávkou, protože bratr Kalousek jim ty režijky chce aspoň zdanit - tak jako ostatní lidi platí daně z funkčních požitků, třeba služebních aut i pro soukromé účely.

    Historka pátá

    Osobně ji považuji za majstrštyk ČD (=času dost). Váže se k této smutné události: „Ve čtvrtek 15. června 2006 v 6.06 hodin se ve Vranovicích na Břeclavsku srazily dva nákladní vlaky. Do soupravy stojící ve stanici narazil nákladní vlak, který minul návěstidlo zakazující jízdu.“ Do zaměstnání jsem v tu dobu jezdil vlakem někdy těsně po sedmé ranní, stejně jako mnoho dalších lidí, se kterými se denně potkávám. Už při nástupu v Břeclavi do EC na Brno bylo deklarováno zpoždění v řádu desítek minut až hodiny. Nakonec jsme se dočkali odjezdu a vyrazili směr Šalingrad. Hodinové zpoždění na cestě dp práce může být pro někoho opravdu problém, například pro učitele nebo prodavače, který musí být na místě včas nebo za sebe najít náhradu. Nicméně nekteří zaměstnanci ČD zřejmě trpí mylnou představou, že cestující je drobná kulisa v jejich hře s vláčkama. Jinak by totiž nemohlo nastat toto - přijeli jsme do Šakvic, tj. někde v půlce cesty, vlak zastavil. Po krátkém čekání nám průvodčí oznámila, že vlak dál nepojede, protože trať je uzavřena na neurčito. Super.. vrchol kreténismu ČD. Kdyby nám to řekli hned ráno, domluvili bychom se mezi sebou a zřejmě v autech se dopravili do Brna. Takto jsme hodinu čekali na nádraží Břeclavi, aby nás pak ČD odvezli kamsi do prdele, kde je široko daleko jen obilné silo v poli a jinak nic, co by nám dalo aspoň naději se dostat do zaměstnání. Prý kdo chce, bude vypraven vlak zpátky do Břeclavi, tak může jet zdarma. Jel jsem tedy zpět do Břeclavi, vzal auto a po cestě do Brna se stavil v Šakvicích, abych dalším čtyřem uvíznutým nešťastníkům pomohl se k poledni dostat do práce. Dostat do ruky toho zmrda, který nechal vlak vypravit a naštosovat v Šakvicích (i Pendolíno jedoucí po šesté ranní z Břeclavi tam uvízlo, to už kurva 2h po nehodě ten čurák musel dávno vědět, ze Šakvice jsou ten den konečná), lepím pytlíky v Leopoldově nebo na Mírově.

     


    05.01.2009 PV




    [Akt. známka: 1,17] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 72 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.