Panem Katodou a nepřímo i zhrzenými fandy
systému IZIP jsem byl vyzván, abych, napsal něco na téma bilance Všeobecné
zdravotní pojišťovny.
Pokusím se do toho nezatahovat politiku v míře
větší, než nutné (i když to půjde těžko), abych náhodou neurazil zdejší
pravicový fanklub, jelikož emoce racionální diskusi nesvědčí. Nuže,
poslouchejte.
Nejdříve pár obecných dat. VZP je naší
největší zdravotní pojišťovnou. Je to veřejnoprávní organizace se značným
stupněm autonomie na moci výkonné. Proteče jí 110 miliard korun ročně,
obhospodařuje asi 65-70% pojištěnců, tedy něco kolem 6 800 000 lidí. Každým
rokem se od VZP odhlásí asi 5% pojištěnců k jiným pojišťovnám. VZP má
trvalý ekonomický deficit ve výši cca 2 miliardy ročně, jehož růst poslední
dobou akceleruje, takže příští rok by při současných trendech mohl skončit
deficitem 5 miliard korun. Pojišťovnu vedl od roku 1992 do roku 1999 ing. Jiří
Němec, kterého tam dosadila tehdejší Klausova garnitura, v roce 1999
nebyla již dále jeho působnost únosná, tak se vyměnili protagonisté, takže od
té doby je tam paní ing Jiřina Musílková, což je rovněž člověk dosazený ODS na
základě oposmluvních vztahů s tehdy vládnoucí ČSSD. V souvislosti
s mocí ve VZP se však mluví i o jiných šedých eminencích. Jednou takovou
šedou eminencí je například předseda správní rady pojišťovny JUDr. Jiří
Schwarz, někteří zlí jazykové tvrdí, že on je skutečným pánem nad financemi a
že Musílková je v podstatě jenom taková nastrčená figurka, která si bez
požehnání pana Schwarze ani nevytře konečník. Je zajímavé, jak prý pan Schwarz
v souvislosti se současnou situací ve VZP najednou zmizel na
"dovolenou" a potuluje se po ostrovech v oblasti Karibiku nebo
Indického oceánu, které jsou charakteristické tím, že nemají s Českou
republikou smlouvu o "repatriaci". Obecně řečeno, VZP je dosti
neprůhledná organizace zaručující slušnou míru anonymity tamních úředníků, se
slušnými pravomocemi nad slušnými toky peněz a zajišťující jim faktickou skoro
neodvolatelnost, přičemž faktická odpovědnost je téměř nulová. Kdykoli
například NKÚ provede kontrolu a něco zjistí, úředníci ve VZP to popřou a tím
je konec veškerých náprav. To je dobrým podhoubím pro machinace a korupci.
Obtížná odvolatelnost managementu VZP se projevila i v současném sporu
Ratha s Musílkovou.
Co způsobuje každoroční deficit pojišťovny?
Příčiny se dají rozdělit do dvou základních skupin. První skupinou je skupina
objektivních příčin, které jsou vedením VZP málo ovlivnitelné až
neovlivnitelné. Mezi příčinami objektivními je hlavní příčinou nevhodná
struktura kmene pojištěnců. Při vzniku zdravotních pojišťoven totiž vznikla
celá řada pojišťoven zaměstnaneckých, která "slízla smetanu"
v podobě klientů, kteří téměř všichni byli v produktivním věku a vydělávali,
zatímco na VZP zůstaly děti ale zejména důchodci a nezaměstnaní, jejichž
morbidita je jak známo podstatně vyšší a příspěvek státu nižší. VZP tedy musí
vydávat na zdravotní péči více prostředků na pojištěnce, než jiné pojišťovny a
navíc na pojištěnce v průměru dostává méně peněz, než zaměstnanecké
pojišťovny provozující cream skimming. Tato disproporce byla částečně
odstraněna tím, že dochází k přerozdělování prostředků na zdravotní
pojištění mezi jednotlivé pojišťovny tak, aby se množství financí na pojištěnce
vyrovnalo, ale toto přerozdělování není 100%. Další objektivní příčina leží
v minulosti a tou je fakt, že VZP přebírala závazky od zkrachovalých a
vytunelovaných zdravotních pojišťoven, jakou byla například pojišťovna Hornická
(203) nebo nechvalně známá REZAPO (214). Nevím, zda veškeré závazky těchto
pojišťoven byly státem VZP refundovány, ale VZP s tím v minulosti
měla rozhodně nemalé náklady. Tak to by bylo asi tak všechno, co pojišťovnu
handicapuje.
Další příčiny jsou příčiny subjektivní, to
jest příčiny způsobené špatnými strategickými rozhodnutími uvnitř pojišťovny.
Darmo mluvit o mnohamilionových projektech typu IZIP, mořský koník,
miliardových investičních výdajích do paláců obložených mramorem. Výdaje
pojišťovny na provoz jsou omezeny zákonem, a nepředstavují hlavní příčiny
ekonomické nestability. Představují však vzorec chování, podle kterého se řídí
hospodaření i v oblasti hrazení zdravotní péče. Hlavní příčinou špatného
hospodaření je jejich smluvní strategie. Smluvní strategie pojišťovny se
zdravotnickými zařízeními je totiž taková, že pojišťovna zvláště
v minulosti stimulovala zdravotnická zařízení - zvláště velké nemocnice -
k tomu, aby extenzivně navyšovaly množství provedených výkonů. Množství
provedených výkonů také znamená větší množství spotřebovaného materiálu, což
vedlo k nárůstu výdajů za léky a materiál ročně o 10-14%. Výnosy VZP
přitom ročně vzrůstají asi o 7%. VZP má jeden z nejvyšších podílů nákladů
na léky a materiál vůbec (což je dáno i objektivně tím, že VZP má nejvyšší
počet "nejdražších" pojištěnců ale i smluvní politikou, kterou si
pojišťovna nemůže dovolit). Asi poslední 2-3 roky se to VZP začalo vymykat
z rukou a tak zvolila další strategii - totiž pevné zastropování plateb
jednotlivým zdravotnickým zařízením. Toto zastropování bylo ve výši 103-105%
prostředků z roku předchozího za 99-100% vykázaných výkonů. Platby jsou
toho času realizovány paušálně. Zastropování se však netýkalo všech, což bylo
dáno především slabostí centrálního managementu VZP a řekněme velmi "liberálním"
přístupem managementů lokálních poboček. VZP dosti extenzivně uzavírala smlouvy
na nové kapacity - namátkou jsou to nejrůznější CT, dialýzy a jiné
lukrativnější odvětví medicíny s extrémně vysokou nákladovostí - a to
především se soukromými zařízeními jejichž příjmy tak rapidně vzrostly -
většinou to šlo po linii majitel -> místní satrapa -> známý v pojišťovně. Totálním excesem byl
například nárůst příjmů v nemocnici Šumperk, která zaznamenala meziroční
nárůst příjmů od VZP o více než 45% (!!), o čemž si například nemocnice
fakultní mohou nechat jenom zdát, protože těm případné pacienty navíc nikdo
nezaplatí. Není jiného vysvětlení, než že se na nerovných smluvních podmínkách
podepisuje korupce, jelikož ředitel fakultní nemocnice nemá žádnou motivaci
uplatit ředitele místní pobočky VZP, zatímco majitel soukromého zařízení
takovou motivaci má. Brzy asi přijde doba, kdy veškeré lukrativní a vysoce
specializované výkony se budou dělat právě v provinčních okresních
nemocnicích (například nekomplikované implantace kardiostimulátorů, dialýza
apod.) - ovšem jenom ty, ze kterých něco kouká. Když půjde o průserový
"koks" (například rozsáhlá onkologická onemocnění, zánětlivé
komplikace, lidi polymorbidní), kde je možno počítat s vysokými náklady a
existuje vyoká míra zdravotnického a tím i ekonomického rizika, pošle se takový
pacient do nemocnice fakultní - tento princip vyzobávání třešniček na dortu je
známý a praktikovaný již dlouhá léta - s rádobyprivatizací menších
nemocnic však eskaluje do neuvěřitelných rozměrů. Dokladem tohoto tvrzení mohou
být opět některá čísla. Poté, co se v Plzeňském a Karlovarském kraji
převedly špitály na obchodní společnosti, zvětšila se klientela
v některých diagnostických skupinách ve FN Plzeň až o 40%!! Obdobná situace
je i v jiných krajích. Lékaři FN tak doplácejí na vyčůranost managementů
místních špitálů. Ti částečně svými direktivami, omezují příjímání a léčbu
dražších pacientů a dále programově udržují úroveň erudice lékařů na nízké
úrovni, takže specializovanou péči mnohdy ani nejsou schopni provádět -
například jim nepovolí stáže, nepovolí jim doplňování atestace a kvalifikovaný
personál, který nespokojen odchází za lepším, průběžně nahrazuje
nekvalifikovanými absolventy ze Slovenska. Managementy tedy shrábnou odměny,
zatímco odměny lékařů ve FN protečou flexilami jejich pacientů, protože odtud
už není pacienty kam poslat.
Takže náklady budou transferovány na nemocnice
státní s odůvodněním že "na toho pacienta si my netroufáme, tak Vám
ho tady předáváme - Vám odborníkům", zatímco příjmy z relativně
dobře placených a jednoduchých pacientů, kde se dají dobře předpovědět délka
hospitalizace i náklady, zůstanou ve špitálech soukromých. Tímto způsobem
například prosperují i nemocnice Euromednetu (kromě toho, že se provádějí určité
administrativní machinace a že se mluví i o úplatcích, kterými si majitelé
nastavují nadstandardní smluvní podmínky). Což o to, například nemocnice Třinec
Podlesí tak alespoň lékařům dává v průměru 60-70 tisíc měsíčně a nelze
říci, že by poskytovala nekvalitní péči, naopak. Jsou však i jiné soukromé
nemocnice, kde je péče na takové úrovni, že bych si tam nenechal ostříhat ani
nehty - typickou ukázkou je podle mého názoru například nemocnice Boskovice,
kde je platová politika taková, že primář oddělení má 60 tisíc, služební auto a
výhody, atestovaný lékař tam má při 70 hodinách měsíčně přesčasů 20 tisíc
hrubého. Proto došlo k hromadnému exodu lékařů z tohoto špitálu
především do nemocnice Blansko a do brněnských špitálů, zatímco
v Boskovicích mají problém obsadit služby kvalifikovanými lékaři a o
víkendu jim tam nefunguje ani akutní laboratoř. O "falech", které
chodí z této oblasti by se daly psát celé romány.
Toto celé podporuje management VZP. Velké
špitály se tím dostávají do dluhů, kdežto malé špitály prosperují (samozřejmě
že se ve špitálech i krade, to je jasné), což je voda na mlýn některým
politikům, kteří pak můžou říkat, že "privatizace" malých špitálů
byla úspěšná. Leda tak prd, tezi o úspěšnosti bychom si mohli připustit pouze
za předpokladu, že rezignujeme na hlavní předmět činnosti těch špitálů - totiž
léčit lidi.
Další strategickou chybou VZP byla její
smluvní politika vůči soukromým lékařům. Soukromí lékaři většinou nejsou tak
finančně silní, aby bylo spojenectví s nimi pro úředníky pojišťoven
zajímavé. A tak VZP na soukromých lékařích provozuje obchodní politiku ne
nepodobnou banditismu. A zde máme příčinu trvalých odchodů pojištěnců od VZP.
Pro lékaře v sólopraxi je totiž nejvýhodnější konstelace, když jeho kmen
pacientů je rovnoměrně rozložen mezi jednotlivé pojišťovny, což snižuje riziko
ekonomického propadu, když nějaká pojišťovna přestane platit. Od mého přítele -
soukromého lékaře - mám informaci, že klíčová je hodnota 50% - tedy mít méně
než 50% pojištěnců VZP ve své praxi. Pak pojišťovna ví, že se lékař uživí i bez
ní, ztrácí monopol a její chování se vůči lékaři podstatně mění, protože si
zase nemůže v řadě případů dovolit smlouvu vypovědět, protože by
pojištěnci chodili řvát do pojišťovny, že nebudou dojíždět. Proto většina soukromých
lékařů trvale nabádají své pacienty, aby přešli od VZP k jiné pojišťovně.
A nabádají především ty, na kterých jim ekonomicky záleží. Ty stovky
pojištěnců, kteří dle médií projevili zájem o odchod z VZP od zavedení
nucené zprávy, se tedy pravděpodobně příliš neliší od trvalého trendu, který je
patrný již několik let. Přechod od VZP k jiné pojišťovně by za jistých
okolností mohl být dokonce pro pojištěnce paradoxně méně výhodný. Tohoto trendu
totiž jiné pojišťovny zneužívají a nenavýší patřičně paušální platby špitálům,
takže nemocnice, které narozdíl od soukromých ambulantních lékařů jedou na
paušální platby, se brání a odkládají výkony pojištěnců z jiných
pojišťoven. Tak například v našem zařízení byla čekací doba pojištěnce
pojišťovny Ministerstva vnitra (211) (ta je nejčastější destinací pacientů od
VZP) na neakutní operaci i 5 měsíců, zatímco pojištěnci VZP byli
upřednostňováni a bráni prakticky ihned. Novinářské žumpy to dobře vědí, ale
nikdy nic neuveřejnili, proč, to vědí jenom oni.
VZP argumentuje tím, že do deficitu je dostaly
vyhlášky Min. zdravotnictví a že příčinou všeho zla jsou nehorázné požadavky na
zvyšování platů, které prosadily odbory a ČLK na jednáních ve výši 8% tarifu.
To se pochopitelně závistivým nýmandům dobře poslouchá. Jak patrno i na zdejším
čtenářském fóru emocionální impakt podobných prohlášení je vskutku velmi
významný. VZP tuto dohodu rovněž podepsala avšak záhy oznámila, že ji plnit
nebude.
Jak je to s vyhláškou a potažmo
s platy? Vyhláška zastropuje výdaje VZP zdravotnickým zařízením ve výši
103% roku předchozího, přičemž se předpokládá, že příjmy VZP budou jako každý
rok ve výši 107% roku předchozího. Vtip je v tom, že těch 103% dostane
špitál i v situaci, kdy provede pouze 90% výkonů. Redukce počtu nákladných
výkonů by měla snížit také výdaje na materiál, čímž by měl vzniknout dostatečný
prostor pro navýšení mezd. O zvýšených výdajích pojišťovny se vůbec nehovoří,
takže kdyby tuto podmínku VZP dodržela tak by velmi snadno dosáhla rozpočtu
nejen vyrovnaného, ale i přebytkového. A to se stalo zásadním předmětem sporu.
Poklesem spotřeby léků a materiálu totiž klesají příjmy farmaceutických
společností a tím pádem především lidí na managerských postech. A tak se
v novinách jak ze strany VZP, tak ze strany nejrůznějších existencí jako
je například pan Olejár ze svazu pacientů, ozývají různá silácká prohlášení,
jak nám Emmerová zničila ekonomickou situaci v pojišťovně, popřípadě, jak
trpí zdraví pacientů. Podle pojišťovny a pana Olejára totiž platí, že čím víc
tabletek pacient spolyká, tím bude zdravější a tím bude ekonomika zdravotnictví
vyrovnanější. Tedy v tomto případě asi nepůjde ani tak o ekonomiku
zdravotnictví jako o ekonomiku soukromých rozpočtů některých zaměstnanců VZP.
Pojišťovna reagovala i jinak a začala
prodlužovat dobu splatnosti u soukromých lékařů s tím, že počítala, že se
soukromí lékaři vzbouří, což se také stalo. Ještě s jednou skupinou lidí
má totiž VZP nadstandardní vztahy a to jsou funkcionáři různých sdružení
soukromých lékařů a ambulantních specialistů. Když bylo na jaře 2005 volební
shromáždění ČLK, výsledkem vzájemného handrkování bylo také to, že došlo
k prezentaci rozdílů příjmů různých soukromých lékařů v závislosti na
jejich funkci v zájmových organizacích a člověk tak mohl obdivovat, jak jsou
někteří kolegové pilní jako včeličky: tak například lékař - funkcionář, který
je pro VZP zajímavý a mohl by ovlivnit ostatní lékaře má roční příjem od VZP
1,7 milionu, zatímco lékař obyčejný má podle odbornosti příjem 800 000 - 1,2
milionu. Já osobně bych se hanbou propadl, ale s těmi soudruhy tam to
tenkrát ani nehnulo.
A tak se chystala stávka obvodních lékařů.
Marné byly tenkrát snahy vykoupit pohledávky od lékařů prostřednictvím jedné
firmy (nechce se mi hledat její název) ve výši 100%, lékaři ovlivnění svými
bossy jako je například pan doktor Jelínek na to nepřistoupili. Přitom problém
se lhůtami splatnosti se táhne ve vztazích VZP a lékařů již dlouhá léta. Již
několik let za sebou je pojišťovna postupně prodlužuje až na lhůty 50 i více
dní (část lékařů si tak musí brát překlenovací úvěr), ale poněvadž je to
problém dlouhodobý, interval mezi jednotlivými platbami se příliš neliší od
doby jednoho měsíce - například za květen dostal jeden můj známý platbu 26.
srpna, za červen 29. září. Lékaři tak mají u VZP trvale pohledávky, ale není to
tak, že by najednou vyschnul zdroj příjmů a oni zůstali bez prostředků. Navíc,
ostatní pojišťovny platí celkem včas. Problém s lhůtami splatnosti je
jistě nemorální a musí se řešit. Ovšem stav, který byl na sklonku léta se příliš
nelišil od stavu loni a předloni a nebyl eskalován nějakou okamžitou finanční
ztrátou, nýbrž byl načasován panem doktorem Jelínkem a jeho squadrou naprosto
účelově - lidé organizující protest si totiž mysleli, že tím dosáhnou odvolání
regulačních opatření ve vyhlášce MZ, ovšem výsledek byl zcela jiný, jak je
možno se dovtípit při sledování společenského dění. Stávky se demonstrativně
zúčastnil také soudruh Cabrnoch, což samo o sobě svědčí o politickém pozadí
celé akce. Existuje ještě jeden racionální důvod, proč šli soukromí lékaři do
konfliktu. Jejich reálné příjmy totiž rok od roku klesají. V roce 1996 byl
průměrný příjem soukromé ambulance specialisty prý okolo 100 000 Kč měsíčně (z
toho soukromý lékař financuje celý chod ambulance, včetně platu zaměstnanců, všech
služeb a svého osobního příjmu, na který zůstává okolo 50-60 tis. Kč), pokud
lékař pracoval na plný úvazek, to jest 30 ordinačních hodin týdně. V roce
2005 je tato částka rovněž 100 000 korun měsíčně. Ale sto tisíc v roce 96
a nyní, to jsou pochopitelně úplně jiné peníze. Takže se lékařům nedivím a
sympatizuji s nimi. Pikantní bylo tenkrát prohlášení soudružky Emmerové,
která prohlásila že si lékaři nemají na co stěžovat, když vydělají okolo 250
tisíc, což byla pochopitelně voda na mlýn páně doktora Jelínka.
Část soukromých lékařů nadává i na lékaře
zaměstnance. Lékařům soukromým kdosi vsugeroval myšlenku, že základní problém
jejich výše příjmu jsou lékaři zaměstnanci, protože těm se přidává, zatímco oni
mají pořád stejně. To je známá technika ovládnutí "divide et
impera"známá již ve starém Římě, kterou používaly všechny vlády, které zde
byly u moci.
Nyní si proberme motivace exekutivy. Chorche
"Hogwart" Paroubek chce mít od zdravotnictví především klid, část
úřednictva exekutivy má i chuť si příležitostně nebo pravidelně přilepšovat na
motivačním programu farmaceutické a stavební lobby. V této chvíli se
Chorche rozhoduje, jak s celou situací vlastně naloží. Na jedné straně ho
nasírá VZP, kde se utrácejí miliardy a on z toho (narozdíl od soudruhů
Cabrnocha a Ouzkého), nic nemá. Na druhé straně ho nasírají lékaři svými
požadavky na zvýšení příjmů. Dále ho nasírají média, ve kterých se neustále
omílá znárodňování ambulancí, ačkoli autor této teze byl již dávno vyhozen.
Opozice neustále omílá teze o ztrátovosti VZP a jak za to Chorche může, protože
neudělal reformu. V této chvíli udělá Chorche strategické rozhodnutí.
Vyhodí Emmerovou a na její místo si zvolí Ratha. Podle mě to mohla být jediná
logická věc, kterou mohl udělat.
Rath se konečně dočkal. Deset let pracoval na
tom, aby se probojoval k nějaké funkci, což se mu nyní podařilo. Chorche
má tak na své straně velmi inteligentního člověka, výborného rétora se značným
charismatem, který je navíc bez skrupulí, jehož jediná chyba je mladická
nerozvážnost se kterou pouští do světa svoje revolverové výroky, ovšem to může
být za jistých okolností i jeho přednost. Zvolení Ratha okamžitě zavřelo ústa
všem lékařům zaměstnancům a řadě lékařům soukromým, kteří jsou nyní
v naprostém rozporu s realitou v očekávání, jak se jim budou
zvyšovat příjmy. I pánové z řad vedení zájmového sdružení soukromých
lékařů se nyní drží zpátky, protože nevědí, jak se jim za pár měsíců povede,
protože Rath zcela jistě bude hledat chlup i na jejich smlouvách s VZP a
podle předběžných údajů tam pravděpodobně najde i víc než jenom chlup. Chorche
má tak jistotu, že většina lékařů bude do voleb držet hubu a Chorcheho to
nebude stát ani korunu. Ve špitálech kolují petice žádající schválení zákona o
veřejných zdravotnických zařízeních z pera ČSSD a ve své nasranosti je
podepisují naprosto všichni, včetně těch, co vždycky volili ODS. Rath okamžitě
vytáhl do boje proti VZP, což jistě ocení spousta nerozhodnutých voličů,
jelikož management VZP rozhodně není ve všeobecné oblibě. Rath má
s managementem spoustu nevyřízených účtů, má silnou motivaci a má rovněž
po ruce i pádné argumenty, takže osud Musílkové a jejího ODS-made managementu
se zdá být zpečetěn.
Socani tam poté dosadí svého loajálního
člověka, a ten jim udělá i v případné opozici stejnou službu, jako dělala
Musílková ODS. Rath provokuje všechny ODSáky jak červený hadr býka, čímž
v podstatě umožňuje Chorchemu dál se zviditelňovat a vymezit se jako
buldozer, co se nikoho nebojí. Navíc ODSáci ve stresu mohou udělat chybu, ze
které může Chorche dál těžit. Ukazuje se totiž naprostá indolence opozice.
Jediné, na co se v souvislosti s Rathem páni z opozice zmohou,
je infantilní "drátování" a "srátování" a silácké
prohlášení koho je třeba zavřít do blázince nebo do vazby, místo aby
kritizovali oblast, ve které je Rath skutečně slabý a to je volba jeho
spolupracovníků, která dost jednoznačně svědčí o tom, kam to povede.
Zdravotnictví je velké politikum jedno
z pěti, které vyhrává volby. I kdyby Rath selhal, zbaví se ho Chorche jako
slupky od vymačkaného citrónu, jako to udělal se Zgarbou, čímž, ještě zvýší
svoji popularitu. Zatím však přední stránky novin i headline news televizních
zpravodajství jsou plné Ratha každý den. V TV zpravodajství je každý den
alespoň jedna zpráva, ve které se vyskytuje slovo "Rath". A jak řekl
jeden politik: "Je jedno, co o mě napíšou, jenom nesmí zkomolit moje
jméno". Rath je osoba, která budí kontroverze takového stupně, že málokdo
je vůči němu objektivní: buď ho nenávidí nebo jsou s ním 100% zajedno. Jenom
jeden politik v ČR tohle dokázal a byl mu svého času podobný jako vejce
vejci. Víte který?
Co se týče Rathových opatření, které provedl
po vstupu na ministerstvo, pak jednoznačně jejich intenzita a rozsah nemají za
tak krátkou dobu obdoby. Kromě boje proti VZP začal aspoň činit dojem, že chce
dělat pořádek ve fakultních nemocnicích, které má přímo pod správou a vydal
bonusový a sankční řád. No, nic proti němu, ale bohužel se obávám, že částka
600 000 ročně, kterou Rath ředitelům slibuje za splnění ekonomických a
kvalitativních požadavků, nemůže ředitele k ničemu stimulovat, když od
svých obchodních partnerů mohou dostat řádově miliony, aby hájili jejich zájmy.
A že by je zbavil koryta? Na to Rath podle mě nemá, protože by si tím popudil
spoustu lidí v samotné ČSSD proti sobě a nemůže Chorchemu takhle podrážet nohy. K tomu, že něco toto opatření
vyřeší, jsem spíše skeptický, ale aspoň zlepší situaci managerů, kteří jsou
slušní - menší část jich ve špitálech je (namátkou třeba nem. Homolka, i když
ať to potvrdí ti, kdo tam pracují :-))). Rath vyzval fakultní nemocnice
k omezení provozu kvůli zachování ekonomické bilance. Za to sklidil
kritiku médií ale popravdě řečeno, tato opatření ve špitálech běží již roky a
tento rok nebude z hlediska útlumu provozu nijak výjimečný. Byly roky, co
pamatuji, že byl útlum plánované operativy z celého roku skoro 4 měsíce.
Bylo zajímavé, že tehdy média neprotestovala. Dále nařídil nemocnicím jichž je
ministerstvo zřizovatelem, aby publikovaly veřejně, jak léčí. Tento krok je
dosud nevídaný a jednoznačně pozitivní pro občany této země, Otázkou je pouze
to, jak budou data prezentována a jak budou v souladu s realitou. Co
se týče očekávání do budoucna, jsem jednoznačně skeptický. Rath je totiž vázán
ustanoveními, které mu zakazují zvyšování spoluúčasti pacientů v léčbě, což
předurčuje prakticky vše, co udělá, k neúspěchu. Lékaři rovněž nemohou
očekávat nějaký výjimečný zvrat. Ostatně, za celou dobu, kdy v řadách
lékařů sílí odborové hnutí, nedošlo k nějaké radikální změně v jejich
sociálním postavení. V roce 1996 byl průměrný plat lékaře na 199%
průměrného příjmu zatímco v roce 2005, je tento poměr naprosto stejný,
čili lékařům stoupají platy pouze v souvislosti s celkovým růstem
příjmů ve státě. Těžko jen říct, zda by bez působení odborů rostly stejně.
Jak je to s Rathovou oblibou? U skupiny
převážně dvaceti - třicetiletých uživatelů internetu je jeho obliba velmi malá,
když si přečtu různé diskusní příspěvky, zdá se téměř nulová. Osobně jsem rád,
že Rath již není prezidentem profesní komory lékařů, jelikož při případném
vítězství opozice by jeho vyjednávací potenciál byl prakticky nulový a
konfrontace nikomu neprospěje. Rath má ale drtivou podporu (podle mě přes 90%)
lékařů zaměstnanců a i mnohých lékařů soukromých. Od nich bude mít klid.
V průzkumech veřejného mínění si asi 55% občanů myslí, že Rath dělá
správná opatření, ačkoli média mu toho času nejsou příliš nakloněna. Možná by
se příslušníci jistých politických kruhů mohli zamyslet na tím, proč to tak je
a co z toho vyplývá. Tedy pokud chtějí vyhrát volby.