Soutěž v barvách mocnářství, pod jehož útlakem jsme trpěli a které
si dovolilo vydírat své občany, pardon, poddané prý až 10% daní z příjmu,
vypukla 20.8. v 8:00 v kině ve Stárkově. Na budově se skví unikátní nápis
"Širokoúhlé kino".
Účast byla nemalá. Hlediště kina bylo v podstatě vyplněno
soutěžícími, akce tak pozbyla komorní ráz obvyklý pro minulé ročníky. Zaznamenal
jsem tak například Moussu, Těžkého Paranoika, Burton Bella, PM a další
jedince blízkých tomuto webu, s některými se mi podařilo prohodit pár slov.
Někteří vypadali po proběhlém večeru poněkud znaveně. Reklama na D-F evidentně
udělala svoje, bylo jasné, že se monarchista bude potit a že jeho tým bude
čelit novým výzvám.
Předešlého večera probíhala přednáška na téma Rakouska-Uherska, které
jsem se bohužel neúčastnil. Jaká to škoda. Hlavní organizátor, zdejším
diskutujícím známý jako JJ, se v důsledku úrazu drndal za pomoci jakési
karbonové pomocné nohy. Přednáška v jeho podání musela stát za to. Po
oživení výpočetní techniky s jablkem ve znaku, což je pravidelně kámen
úrazu těchto soutěží, došlo ke krátké instruktáži a registraci soutěžních
teamů. Každé vozidlo muselo být označeno mašličkami v barvě žluto-černé,
jak jinak že.
Náš tým (černá A-R 147) tvořili kromě mojí drahé polovičky a mně také
elzet a Smrtihlav, kterým dodatečně děkuji.
K vlastnímu průběhu soutěže se dá říci zhruba toto:
Principem hry bylo prohybovat se mezi jednotlivými zastávkami v určeném
pořadí. Na první zastávce dostali soutěžící sadu dat (zašifrovaná pdf a
dešifrovací software). Použitím kódu získaného na zastávce bylo možné dekryptovat
propozice pro zastávku další a současně bylo třeba odeslat kód do HQ, aby
pořadatelé věděli, kde je jaký team. Vyhrával ten, kdo dojel nejdříve,
dodatečná cena byla ještě přichystána pro toho, kdo dojede s nejmenším
nájezdem km. Na moji nabídku vytunění tachometrů na libovolnou hodnotu
bohužel nikdo nereagoval, přitom přinejmenším vozy VW bych na místě hravě
zvládl. Možná příště.
Pozici první zastávky bylo třeba odvodit z pozice bodů trigonometrické
sítě, které byly zakresleny v mapce, kterou soutěžící obdrželi při startu.
Zde byl trochu problém, protože mapka neumožňovala určit místo zastávky
zcela přesně a "kešku" bylo nutné "dohledávat" - a hledejte něco, o čem
nevíte, co to je. Bohužel se hned na počátku vyskytl ten zádrhel, že jsme
na prvním stanovišti sice získali data pro pokračování v soutěži a dekryptovací
algoritmus, ale ne klíč k dešifrování. Pomohl až telefonát samotnému monarchovi.
Patrně si nějaký tým flashku s kódem odvezl s sebou, protože monarcha dost
jasně neřekl, že ze stanovišť se nic odvážet nesmí a vše se tam musí zanechat
tak, jak to tam bylo.
Druhá zastávka se měla nalézt podle fotografie, na které byl jakýsi
pomník. S jeho lokalizací jsme si dlouho nevěděli rady, pomohl až výslech
domorodců u pumpy v Hronově. Smrtihlav provedl waterboarding domorodce,
který proběhl zhruba takto:
Smrtihlav: A jak se tam dostaneme?
Domorodec: Projedete celým Náchodem a pojedete jako na Nové Město
nad Metují. Pojedete až k odbočce na Nové město... na Nové Město, píšete
si to?
S: Ano.
D: No a na tuhle odbočku se vyserete a pojedete dál.
I když popis trasy nebyl právě konzistentní, památníku jsme dosáhli.
Ani nalezení kódu na něm nebyl zásadní problém, zejména poté, co jsem si
uvědomil, že v okrese Náchod žije pravděpodobně jen jedna osoba, která
by nosila na památník padlých císařských vojáků květiny.
Pobyt na této zastávce nám zpříjemnil skupinový nízký průlet čtyř ultralightů
a znepříjemnil nízký průjezd skupiny pumpičkářů. Údajně jeden z nich použil
moje auto jako úkryt, za kterým močil. Automobil jsem pro jistotu dvakrát
umyl.
Třetí zastávka se necházela poblíž větrných elektráren za Novým Městem
nad Metují. Součástí této zastávky byla střelba na cíl z větrovek (pro
neznalé, nejedná se o cukrovinky, ale zbraně, kde je pracovním médiem stlačený
plyn).
Čtvrtou zastávku bylo nutno identifikovat na základě textu. Schválně
- kde máme hledat kód?
Nápověda: w portal
Zde nám trochu zamotala hlavu samotná nápověda, kdybychom se na ni tolik
nesoustředili, přišli bychom na to rychleji. Zastávka se nacházela poblíž
na území Polska, kam jsme se s většími či menšími problémy dostali. Tato
zastávka byla současně naší poslední, protože se přiblížil předem stanovený
deadline. Jako památka nám zůstal asi metr drátu, který jsme obdrželi na
zastávce třetí a se kterým se mělo dělat něco na zastávce další. Údajně,
jak jsem se ex post dozvěděl, figuroval drát v politicky nekorektní stavebnici
s názvem "Make your own enigma machine".
Celou dobu jsme se zvládli držet v pomyslné první třetině startovního
pole. Prakticky paralelně s námi jela BurtonBellova posádka, stříbrná Toyota
Corolla s pražským číslem a terénní Toyota s žebříkem na střeše, jejíž
posádka skutečně nic neponechala náhodě. Rychlejší byl modrý Passat a šedé
terénní Mitsu.
Podle informace získané přímo od monarchisty, soutěž dokončily dva týmy
a třetí byl v neděli v půl osmé, tedy 23,5 hodiny po startu a půl hodiny
před expirací soutěže, ještě na trati. Byl to tým v šedém Mitsubishi. Především
tento třetí tým má můj obdiv, protože já po devíti hodinách začal fyzicky
odpadat a nemyslím, že by na tom další členové týmu byli zásadně lépe.
Během soutěže samotné jsme ujeli kolem 150km. Když k tomu připočtu 350
km tam a zpátky do ČB, ujeli jsme toho dne 900 km, které italský vůz absolvoval
bez problémů, protože se furt sere. Pouze ze zadních brzd se ozývaly pazvuky,
které zněly, jako bychom za sebou vlekli jízdní kolo.
Pokud mám jmenovat některá z mnohých pozitiv soutěže, pak musím ocenit
výběr míst, kam nás organizátoři nasměrovali, a to jsem ze soutěže viděl
jen polovinu. Viadukt v Lewině byl skutečně nádherný a při přesunech jsem
se dostal do míst, kam bych sám nikdy v životě nezavítal. Nerad bych, aby
si to organizační tým vyložil nežádoucím způsobem, obtížnost soutěže byla
nastavena z obvyklé „unmöglich“ na přijatelný level „übermensch“, což je
celkem fér. Účastník soutěže měl tak alespoň iluzi, že vyhraje. Náš team
odjížděl vcelku spokojen se svým výkonem. Úsilí, které do přípravy soutěže
organizátoři vložili, muselo být enormní a to navíc s ohledem na monarchistovo
zranění. Navíc letošní ročník byl co do rozsahu jinde, než byl organizační
team zvyklý.
Na italské auto můžete sbalit skutečně pěkné kusy.
Mám také pár výtek. Mnoho posádek utrpělo slow-start kvůli tomu, že
zdlouhavě hledali místo s „keškou“. Podle nás mapka s body trigonometrické
sítě neumožňovala přesně identifikovat místo zastávky. Z první zastávky
jsme se odlepili v jedenáct, což je (jak monarchista správně namítne) naše
chyba. Sadou souborů měli být soutěžící vybaveni hned při startu a na zastávce
měl být pouze kód. Radost mi neudělala ani zastávka se střelbou. Cílem
bylo zasáhnout vejce (slepičí!) na vzdálenost 20, 30, 40 a 50 m větrovkou
s optikou při omezeném množství střeliva. Úkol se dal vysedět, po jedné
hodině dostal team kód bez ohledu na to, zda nastřílel nebo ne. Bylo mi
jasné zhruba po první ráně, že trefit padesát metrů vzdálené vejce nelze
bez navázání hlubšího vztahu s CZ200,
což během hodiny nebylo možné. Možná že pro císařské ostrostřelce je to
denní chleba a dají to i potmě jednou rukou (čemuž všudypřítomné vojenské
úspěchy monarchie dlouhodobě nasvědčovaly), ale myslím, že v tomto úkolu
bylo mnoho povolaných a málo vyvolených (tuším, že to „dal“ Honza ZZR).
Hodina byla zase nepřiměřeně dlouho a soutěž tak ztratila dynamiku. Zásada,
že zastávky jsou max. 1500 m vzdáleny od místa dostupného běžným autem
byla sice sympatická, ale nevím, jakou představu mají organizátoři o průchodnosti
osobního auta terénem. Naše A-R je typický břichoplaz a neustále za něco
chytala bříškem. Naštěstí je to solidní italské auto a nikoli VW nebo tak něco.
Největším problémem po celou dobu soutěže bylo mobilní připojení k internetu,
resp. jeho absence nebo rychlost na úrovni 90. let. Vybavil jsem se netbookem
a sadou s předplaceným internetem přes outů (oboje zakoupeno ve čtvrtek
v Datartu), přičemž kvalita spojení byla od počátku mizerná. Možná by se
mohli ostatní soutěžící vyvětit, jakou zkušenost učinili v tomto ohledu
oni, protože outů byla hotová katastrofa. Dokud jsme mohli používat otevřenou
wifi s názvem Katharina Schratt (asi proto, že dala každému), byli jsme
štastní, pak to byla katastrofa.
Soutěž se mi líbila a již cestou zpátky se mohutně spřádaly plány,
jak vylepšit plánování a přípravu na ročník další, ve které figurovalo
zejména použití schopnějšího poskytovale internetu, menšího spoléhání se
na elektronické mapy a použití vozidla s větší světlou výškou. Děkuji členům
týmu za výbornou spolupráci a kreativní atmosféru a zejména organizátorům
za jejich úsilí při přípravě soutěže a pohostinnost a podporu během soutěže.
Příště si vás najdem.
K mimořádným událostem prý nedošlo, snad až na smůlu, která pronásledovala pořadatele Dave Viktoru. Nejdříve se mu zabrzdila silniční lokomotiva, což opravil kladivem (on železnicí vážně žije). Pak sjel ze silnice, ale na jeho lokomotivě to prý nezanechalo výraznějších stop, dokonce prý jezdí lépe než předtím. Mimochodem, tu soutěž měli pojmenovat spíše virus unitis. Něco jsem
tam chytil a teď jsem z toho chcíplý.
Stránky soutěže jsou zde.
21.8.2011 D-FENS