Dostala se mi do rukou výborná kniha téhož názvu jež pojednává o odtajněných
plánech svazku demokraticko-socialistických republik na obranu celosvětového
míru a nastolení konečně spravedlivého komunismu po celém glóbu.
Celosvětového míru a blaha mělo být v evropě dosaženo takto (plán z
r.1961) :
Přímořský Front (Polský) 15 divizí, (11 polských, 4 sovětské)
z toho 11 motostřeleckých, 4 tankové. S celkem 3180 tanky měl osvobozovat
v baltickém, přímořském směru.
2. Západní Front (SSSR) 18 divizí (13 sovětských, 5 východoněmeckých)
z toho 11 motostřeleckých a 7 tankových.Celkem 4080 tanků jeho cíle
ležely na hlavním směru hlavního celého strategického uskupení tj. na ose
Berlín-Paříž.
1.Západní Front (SSSR) 23 divizí (12 sovětských, 6 polských,
5 východoněmeckých) z toho 13 motostřeleckých a 10 tankových.
Celkem 5340 tanků. Osa Frankfurt-Luxembourg-Paříž
Československý Front 15 divizí (14 československých, případně
1 sovětská divize).
Z toho 9 motostřeleckých a 6 tankových. Celkem 3420 tanků. Jeho cíle
: PRAHA-NÜRNBERG-STUTTGART-STRASBOURG-EPINAL-DIJON-LYON
Všechny tyto čtyři prvosledové sbory měly dohromady 71 prvosledových
vševojskových divizí.
SSSR – 30 divizí
Polsko – 17 divizí
NDR – 10 divizí
ČSSR – 14 divizí
16020 tanků
V cestě jim mělo stát 28 prvosledových divizí NATO.
Belgie – 2 divize
Francie – 4 divize
Nizozemsko – 2 divize
Velká Británie – 3 divize
USA – 5 divizí
SRN – 12 divizí
2800 tanků
Postupu komunistických osvoboditelů od jha mamonářství měl samozřejmě
hutně dopomoci pan Atom, coby nedílná součást “předstihujícího hromadného
jaderného úderu“ . Strategická iniciativa – náš cíl! Jedna perlička,
při všech “strategických válečných hrách“ – cvičeních štábů Varšavské
smlouvy v polské Legnici se do roku 1967 nikdy neprocvičovala obranná
činnost….
Plány použití jaderných úderů ve prospěch Československého frontu
:
celkem 131 jaderných úderů ( 96 raket, 35 A-bomb )
- 41 v prvním jaderném úderu
- 29 při plnění bližšího úkolu
- 49 při plnění dalšího úkolu
- 12 rezervních
ČSLA samozřejmě jaderné zbraně nevlastnila. V případě konfliktu ji
měly býti předány v prostoru 2km východně od Jablonce a 3km východně od
Michlovce, spolu s “montážní brigádou“
Další neméně zajímavou věcí je, že Československý sbor, byl jediný který
neobsahoval (v původním plánu) žádnou sovětskou divizi. Proč? Československo
bylo (v té době) jedinou zemí Varšavské Smlouvy, které nemělo na svém území
sovětská vojska (odešla po r.1945) což GŠ SSSR pěkně štvalo. Rozhodli se
proto ČSSR donutit aby nakonec vojska sama přijala.
Jak? Tím že vytkla ČSLA takový (dost ambiciózní) úkol, na který v současných
počtech nestačila, nutila ČSSR k neustálému a ekonomiku vyčerpávajícímu
rozrůstání ČSLA nad únosné meze. Dle GŠ SSSR stálo totiž na předpokládané
ose postupu Československého frontu celých 40% veškerých prvosledových
jednotek NATO, tj. 12 divizí. Sami se jistě dovtípíte, že při poměru
1,1 : 1,0 ve prospěch ČSLA se nějaký zdrcující útok nemohl moc podařit.
SSSR si toho byl dobře vědom, ale používal biče jménem “nesplnění spojeneckých
závazků“. ČSLA se snažila seč mohla – prakticky veškeré prvosledové jednotky
byly koncentrovány na západ od Vltavy a Labe s pohotovostí do 30 minut
(opuštění kasáren s daným palebným průměrem + zabezpečením), což byla tehdy
udávaná průměrná doba letu strategických raket k cíli. Přesto byla kapacitní
nedostatečnost ČSLA na splnění takového úkolu zcela zjevná. Stoupající
náklady na rozšiřování ČSLA – jež bylo diktováno z Moskvy, tak bylo krutou
daní za skutečnost že na území ČSSR nebyla dislokována žádná sovětská vojska.
V roce 1966 byl do Moskvy “na kobereček“ pozván NGŠ ČSLA armádní generál
Otakar Rytíř – ten se ovšem, maje zkušenosti se “soudružským jednáním“,
omluvil ze zdravotních důvodů. Jednáním byl tedy pověřen jeden z našich
tehdejších nejschopnějších generálů – generálporučík Václav Vitanovský.
Ten přednesl věcné argumenty s uvedením reálných možností ČSSR se stanoviskem,
že další zvyšování počtů a výzbroje ČSLA je pro ČSSR neúnosné. Což soudruhy
nepotěšilo. I usoudili tedy, že plány na nastolení celosvětového komunismu
jsou ohroženy, pokud by si ČSLA neplnila. Ovšem jak situaci vyřešit? ČSLA
na daný úkol nemá a v ČSSR žádné sovětské jednotky jež by napomohly jeho
splnění nejsou.
A ani politická vůle k dislokaci vojsk SSSR na území ČSSR nebyla – viz.
Odmítnutí nabídky v r.1964 náčelníkem NGŠ na dislokaci “malých“ speciálních-spojovacích
jednotek SSSR.
Ovšem pro SSSR nebyl nic problém. Soudruzi se pochlapili a znovuobjevili
krásy zemí českých a slovenských. O popularitě mezi cestovkami v SSSR nemůže
být pochyb, když k nám měsíc před horkým srpnem zavítaly takové celebrity
jako : I.I.Jakubovskij (velitel spojených sil varšavské smlouvy, maršálové
I.S. Koněv a K.S. Moskalenko, armádní generál D.D.Leljušenko a genplk.
A. I. Pokryškin, dokonce i ministr obrany SSSR A.A.Grečko.
Jakoby náhodou pak probíhala cvičení :
ŠUMAVA (na našem území) jehož se zúčastnily dvě sovětské armády,
tři československé, jedna polská a jedna maďarská.
NĚMEN “týlové cvičení“ v jehož rámci byly přesunuty požadované
vojenské zásoby ze západní ukrajiny na území Polska a NDR.
NEBESKÝ ŠTÍT cvičení protivzdušné obrany jehož pravým posláním
bylo letecky jistit operaci DUNAJ..
Operace DUNAJ (to už nebylo cvičení) začala 21.srpna 1968 zúčastnilo
se jí 5 sovětských armád, jedna polská, dvě divize NDR, jedna divize MLR
a dva pluky BLR připravila půdu pro kýženou dislokaci potřebných jednotek
na území ČSSR. Světový mír a všeobecné blaho bylo opět o něco blíže…
Toto byl jen krátký výcuc z této skvělé knihy. Pro milovníky historie
je v ní spousta zajímavých faktů a souvislostí s naší nedávnou historií.
A snad je pro některé varováním kam až může zajít slepá (ne)poslušnost
k “Velkému Bratru“. ČSLA totiž nebyla armádou strukturovanou ku prospěchu
a potřebě ČSSR, ale jenom šachovou figurkou v rukách sovětského generálního
štábu. Spojitost mezi současným stavem AČR, jež připomíná spíše koloniální
expediční sbor, nežli teritoriální armádu je čistě náhodná. Figurka jenom
změnila barvu…..
Titul: ČSLA
na Rýně
Autoři : Plk. gšt. Ing. v.v. Karel Štěpánek a Podplukovník v záloze
Dr. Pavel Minařík Csc.
Vydáno nakladatelstvím Naše Vojsko r.2007.
12.07.2007 Drewid