Iveta Bartošová dnes, obrazně řečeno, nenastoupila do rozjetého
vlaku. Těžko říci, co ji k tomuto zoufalému kroku dohnalo, ale mně to přimělo
k úvaze na téma bulvárního tisku.
Nepochybuji o tom, že kromě jiných faktorů, jako chlast, zdravotní potíže
či osobní poměry se na tragickém zakončení Bartošové života podílel především
bulvární tisk. Musí to být ohromný tlak, číst o sobě denně sračky bez možnosti
se tomu nějak bránit. Navíc mi ta kampaň připadala neuvěřitelně stereotypní
a divil jsem se, že se najde vůbec někdo, kdo takové věci čte, protože
jejich informační hodnota je nulová. Prostě jsem zase přes strom neviděl les.
Když přemýšlím nad neobyčejnou popularitou bulváru v Kocourkově, napadají
mně dvě věci. Bulvár definuje realitu skrze sérii drobných neúspěchů vybraných
pseudocelebrit, které buď nastanou, nebo si je novináři vymyslí. Dozvídáme
se proto, co se komu nepovedlo, kdo ztloustl, opil se, zahnul partnerovi,
onemocněl a podobně. Narozdíl od jiných podstatných věcí, jako například
situace na Ukrajině, pozvolné budování čtvrté říše, rostoucí vliv státu
a jeho institucí na naše životy a podobně, je tohle úplně bezvýznamné.
Země bude stejně kulatá a nebe bude stejně modré i v případě, že se Rychtář
nepohádá s Macurou, je to prostě jedno a nemá to vůbec na nic vliv. Nejsou
to ani drby, jsou to prostě jen sračky. Je to kult neúspěchu. Myslím
si, že kmenoví konzumenti bulváru jsou vohnouti, lůzři, dementi a socky,
kteří mají potřebu si pravidelně dokazovat, že někde na světě existují ještě větší
lůzři, dementi a socky než jsou oni. To generuje zlovolnost, kdy postiženého
jedince uspokojí pouze zprávy o tom, že má někdo skutečně vážný problém,
přišel o zdraví, partnera, peníze nebo že ho zavřeli, ideálně vše dohromady,
a tím pádem je na tom ještě hůř než on. Doplatila na to i "umělkyně" Iveta,
protože vohnout v určitém okamžiku naznal, že jej Iveta dovede pobavit i jinak
nežli zpěvem a začal generovat poptávku po jejím neúspěchu, který se zákonitě
musel dostavovat. A tak i kdyby se snažila o comeback sebevíc a i kdyby
na to měla, byla odsouzena do role, kterou hrála a dnes dohrála.
Druhým faktorem činícím bulvár v Kocourkově populárním je lidová obsese
fízlováním. Tradičně zde nacházejí širokou podporu různé koncepty a záměry,
kdy se něco provádí tajně, skrytě a jakoby stranou. Ideální zábava pro
tradičního českého domácího fízlíka je natáčet někoho nebo něco skrytě,
poslat
někam nějaký bonz, schovat se do křoví s radarem, vyfotit
sousedův komín, že se z něj kouří a podobné taškařice, které bulvár
samozřejmě také náležitě reflektuje a vytváří usilovně atmosféru konspirace
a téměř špionážní práce. A tak zatímco by to normálnímu člověku připadalo
trapné, dětinské, úzkoprsé a přízemní, mediální kozument to naopak shledává
zcela cool.
Zajímalo by mně, zda Bartošové zoufalý skutek bude znamenat nějaký morální
apel a alespoň pár čtenářů Blesku, Super.cz a dalších podobných srágor
si alespoň na nějakou dobu odřekne svůj každodenní ponor do hoven. Myslím
si, že ne. Ačkoli poselství je zcela jasné.
Další story z bohaté studnice pokleslé zábavy pro idioty smrtí neskončila,
víceméně náhodou.
Herci Potměšíl a Čtvrtníček spolu s realizačním týmem se rozhodli podpořit konto Bariéry
zábavným klipem. Čtvrtníček poté dosáhl ještě výraznějších profesionálních
horizontů a posunul laťku televizní zábavy na novou úroveň, když skvěle
pobavil poblikum Zlatých slavíků vystrkováním prdele, ale teď máme rok
2012 a prdel se realizuje jinak. Pánové se převlekli za dopravní policisty
a neobvyklé reakce kontrolovaných řidičů natáčeli
skrytou kamerou. Jak jsem říkal, v ČR jsou populární věci prováděné
skrytě. Vzhledem k očekávané a tradiční devótnosti řidičů k dopravní policii
bylo na srandu zaděláno, jenže ono se to nějak zvrtlo.
Mimochodem, nikdo z řidičů v sobě nesebral tolik hrdosti, aby oba pseudopolicisty
i s jejich podivnými požadavky odeslal do patřičných mezí.
V klipu cosi neuvidíme. Jednoho řidiče totiž po "kontrole" postihl
infarkt a přítomný štáb jej musel křísit. Nikde se o tom ani nepsalo, zatímco
jindy se v bulváru propírá každý myší pšouk.
Tento týden soud ve zrychleném řízení odsoudil oba herce k podmíněným
trestům. Ti podali odpor, takže proběhne regulérní soud. Pes zase jednou bude žrát psa.
Velmi mě zaujala jejich obhajoba v médiích, kdy
se pan Čtvrtníček oháněl tím, že natáčeli podle schváleného scénáře. To je super. Příště natočme podle schváleného scénáře například defenestraci.
Ani se nedivím, že ten pán dostal infarkt. Denně nám média ládují do
hlavy, že se policejním rozmarům máme bez výhrady podvolit, na nic nemáte
právo, oni mají na všechno právo, každý řidič je potenciální pirát a policajt
má vždy pravdu. Chápu, že to pro někoho musí být stres. Pronásleduje ho
nějaké auto, blikají na něm nějaké nápisy, lezou z něj ven nepříjemní arogantní
lidé se zbraněmi, mluví nesrozumitelnou řečí, nedovedou říct, co chtějí,
vystupují jako by jim tato země patřila, neznají zákony a chtějí peníze.
To by fakt jednoho mrdlo.
Představme si situaci, kdy oba herci přestrojení za policajty zastaví
řidiče, přiženou se k němu a on je má na háku. Dá jim doklady poté, co
je tři minuty hledal, tváří se otráveně, reaguje neochotně, je pln nezájmu
a disrespektu k uniformě, odpovídá jednoslovně, pokud vůbec. Co s takovými
záběry. Najednou se udělá trapno všude okolo. Rozhodně se to nedá odvysílat,
protože veřejnoprávní televize přece něco takového do světa pustit nemůže
a řidič odjíždí z místa natáčení pobaven, zatímco Čtvrtníček s Potměšilem
listují scénářem, samozřejmě tím schváleným, a přemítají, co se stalo špatně
a kde seženou dalšího hejla.
29.04.2014 D-FENS