Zděsila vás reportáž TV Hovna o tom, jak nějaká dementní partička
opila kočku a pak jí
dala psovi roztrhat? Upřímně řešeno, mně ne. Považuji to za normální
světa běh, a to díky zmrdologii, univerzální teorii vysvětlující rozhodující
procento sociálních odchylek.
Lidé si pořizují psy. Mají přitom různá očkávání a uplatňují přitom
různá kritéria. Někdo hledá v psovi společníka, někdo potřebuje pomocníka,
jinému se pejsek pouze líbí. Jsou lidé, kteří psa dostali darem nebo jim
ho vnutili rodinní příslušníci. Jiní pejskaři jednají z tradice, protože
si život bez psa nedovedou představit.
Zmrdi si také pořizují psy. Zatímco normální člověk vybírá psa podle
psa (malý, žlutý, chlupatý…), zmrd vybírá psa podle sebe (hodí se ke mně
nebo ne?). Zpravidla hledá v psovi doplněk (nikoli obraz) sebe samotného.
Tam, kde příroda šetřila, zastoupí pes. Nabízí se zde jistá analogie s autem
jako prostředkem image nebo výběrem palné zbraně jako nástavce na penis.
Věci, které si v životě pořizujeme, mnohdy vypovídají o nás mnohem plausibilněji
než novodobé ekokádrové
posudky a tato skutečnost samozřejmě krutě demaskuje zmrdstvo.
Když se zmrda zeptáte na jeho psa, zpravidla se dozvíte, že je pořádně
vostrej a hustě vycvičenej. Kritériu „pořádně vostrej“ zpravidla
odpovídá i volba plemene, musí to být zásadně pitbul, doga a když to ne,
tak aspoň nějaký prasopes, který může dominovat aspoň velikostí a hmotností.
Pokud uslyšíte, že je to bojové plemeno woe, tak je to něco jako
bojové vozidlo pěchoty, asi má na hřbetu věž s kanónem. Možná se také dozvíte,
že byl drahej, hodně žere (to abychom věděli, že páníček na to má, krávomedvědoprase
uživit) a že je s papírama, prostě zcela prémiová záležitost pro
vyvolené.
Proces výcviku psa zmrdem je kapitola sama pro sebe. Na počátku procesu
stojí kripl zmrd a pes. Na konci stojí kripl zmrd a kripl pes. Ve výcviku
psa zmrdem je přítomna od počátku ta kardinální chyba, že podmínkou výcviku
psa je přítomnost autority, a zmrd, neustále měnící své postoje, dostatečnou
autoritou nebývá.
Použil jsem slovo dominovat? To je to slovo, okolo kterého se
tady pořád točíme. Zmrdům je dominance vším, ale nedovedou ji dosahovat
přirozenými prostředky. Kombinace vrozené zmrdí submisivity s urgentní potřebou
vyniknout dopřála zrození takovým fenoménům, jako oktáfkám fjednačtyřce
fmetle na dvěstědvacetpětkách sedmnáckách pyčo nebo neduživým skrčkům držícím
na střelnicích Desert Eagle .50 jako jeptiška penis. Pokračováním této story
je ten pěkně vostrej. Samosřejmě že ne krysařík nebo pudl.
Pes přinásí zmrdovi řadu kruciálních benefitů. Zdrojem toho nejvýznamnějšího
je psí povaha. Nadávka běžná v arabském světě, totiž „ty pse“, má hluboce
racionální základ. Pes, na rozdíl například od kočky, veverky nebo slepice,
je zvíře nepříliš chytré, poddajné a ovladatelné, které okamžitě a bez
výhrad kapituluje před silnější autoritou. Desítky minut radostně aportuje
páníčkovi klacíček, až si páníček myslí, že je to smyslem jeho života.
Psí dovednost být podle příležitosti kolektivním i individuálním hráčem
stejně jako gumové ego je analogií zmrdích vlastností v lidském světě, v případě
vztahu zmrda a psa se dá říci, že se hledali až se našli. Zmrdovi dělá
dobře, že ho pes poslouchá. Na bitevním poli operují zmrdobijci, brousí
vidle a uvádějí vodu na bod varu, aby do ní potopili svini; být zmrdem
není vždy snadné. Za takových rámcových podmínek se nelze divit tomu, že
zmrd najde v psovi skutečného přítele, někdy i toho úplně posledního z posledních.
Druhým benefitem, na který zmrdi u psa fokusují, je to, že pes je dokonalý
živý nástroj, který zmrdovi zaručuje, že špinavou práci udělá někdo jiný.
Mezi větami „nech toho, nebo ti jednu natáhnu“ a „nech toho, nebo tě Tyran
kousne“ je zřejmý určitý rozdíl. Zatímco se zmrd v práci třese strachy,
aby ho někdo v pyramidálním systému zmrdifirmy nepřešplhal a nepřivlastnil
si jeho komplexní pekyč benefitů reprezentovaný poukázkami na žaludeční problémy Gastrotour a 2%
slevou na bowlingové koule, v reálném prostředí se díky prasotelepsovi může
stát skutečným führerem, kterého se všichni bojí nebo by aspoň mohli. Když
se k tomu připočte nějaký ten obojek s cvočky a trny ve Zverimexu ve slevě,
imagemaking animal je na světě. Důležitá je i volba jména, musí z něj jít
hrůza, žádnej Punťa a takový sračky. Pro inspiraci doporučuji různě zkombinovat
názvy korejských low-cost SUV pro
agresívní metrohomosexuály.
Třetím je pak určitá komplementarita mezi psem a pánem. Tam, kde pánovi
kousek schází, se přilepí kousek psa. O tom jsme již psali. V některých
prostředích je vlastnictví velkého psa podmínkou a certifikátem sociálního
statutu. V satelitních mortgage viližis představuje pes velký jako mládě
krávy, SUV s rámem a o dvacet let mladší partnerka se silikonovým hrudníkem
podmínku sociální akceptace. Při populárních a s upřímností navštěvovaných
barbecue party (nářečím domorodých socek užívaným v předhypotéční éře se
tomu říkalo opékání buřtů) se v miniaturních zahradách o rozloze většího
květináče široce diskutují skvělé vlastnosti rodinných psíků.
Se psem se dají provozovat i jiné aktivity, jako například rozmisťovat
hovna po městě. Hafánek nesere, hafánek dělá bobek, psím produktem je hovno
a zmrdím produktem je zpravidla taky hovno, jenže nehmotné. Tento proces
tvorby hmotného hovna zmrdy tak fascinuje, že láskyplně přihlíží té kreaci,
a pak tam hovno nechají, aby z toho artefaktu taky ostatní něco měli. Vysrat
se někomu před práh by bylo asi vnímáno jako neslušné, použít pokladač
ale neslušné není, aspoň pro zmrdy tedy. Tyranovo hovno je objektem, který
my ostatní musíme nábožně vzývat anebo aspoň poníženě uklidit, protože
Tyran je dokonalý.
Jistě máme všichni radost ze psů pobíhajících po restauracích a strkajících
frňáky do lidí a jejich jídel, ale běda když se ozvete, to jste najednou
kazipes a nepřítel č.1. O takových věcech jako vodítko aspoň v obytných
oblastech nehovořím, to je jasné, že Tyran nic takového mít nebude, protože
by ho to omezovalo v psychosociálním rozvoji, von si jenom tak hraje. Docela
by mně zajímalo, kolik žadatelů o zbrojní pas myslí při vyplňování přihlášky
ke zkoušce na napadení psem.
Poštvávání psíka na kočičky, stejně jako hromadný nákup cedulí „pozor
zlý pes“ a „tady hlídám já“ představují pouze prostředek periodického ujišťování
se, že domácí mazlík neztratil nic ze svých vlastností. Kočičky jsou jako
cíl v kurzu, protože je jich dost a zmrdi se psy je považují za něco jako
podzvíře. Severomoravský zmrdi, co krmili pejska kočičkou, na tom byli
navíc ještě dost bídně. Dokonce si ani nebyli jisti, jestli ten jejich
sráč kočku zvládne, a tak jí pro jistotu opili.
Takže asi tak.
Nakonec vám povím příběh, který tuto úvahu do jisté míry podtrhuje.
Dotýká se osoby mého souseda „odnaproti“ za podmínek popsaných výše.
Jeho veselý psík, německý ovčák Brit byl samozřejmě vycvičen, aby kočičkám
ukázal, kdo je v přírodě pánem. Konkrétně to jeho majitel prováděl tak,
že když se vyskytla v okolí kočka, odpojil ho z vodítka a pokynem „Brite,
kočička“ byl vyslán na misi. Po nějakém čase to kripl Brit, jinak tupé
zvíře rozumu mdlého, zvládal sám. Slintavý a otylý Brit, připomínající
sud, nebyl s to dohonit zdravou mladou kočku, a tak si vyhlédl naší sedmnáct
let starou, která si vyhřívala staré kosti v hloubi zahrady a spala. Skutečně regulérní cíl. Kočka se uměla
ubránit natolik, aby Brit útoku zanechal, ale bohužel utrpěla vnitřní zranění,
které řečeno mluvou z humánního lékařství, nebylo dlouhodobě slučitelné
se životem. Bylo nám jí líto, přenesl jsem si ji ze svého rodiště a byla
po dlouhou dobu součástí mého života. Mimořádná situace si vyžádala mimořádná
opatření. Krátce poté, co jsme zasypali hrobeček, vyhledal jsem pana souseda
a seznámil ho s tím, že zda ještě jednou uvidím jeho psa bez vodítka slídit
po kočkách, a jedno zda na mém pozemku nebo někde jinde, udělám do něj
díru. Také jsem mu předvedl čím a popsal kam a kolikrát se díra bude dělat.
Soused oponoval, že to přece nemohu. Potvrdil jsem, že mohu a dokonce beztrestně.
Kdopak dokáže, že mně Brit nenapadl? Vodítko nikde, předchozí incident
… No? Zmínil jsem, že by to byl maximálně přestupek, protože čokl vystavěný
na podivné kombinaci genů rozhodně nestál víc než pět litrů, a ta pokuta
že mi za pohled na děravého Brita stojí .. a tak přeju hezký den. Soused
to po určitém vnitřním boji a marném apelování na moji slušnost vzal na
vědomí, vytušil, že nehovořím do větru. Brit už kočičky nepronásleduje
a v zóně mé působnosti je veden na špagátě. Naše vztahy se sousedem to nenarušilo.
Soused se pod tíhou možných konsekvencí stal také psem a pochopil, že bude
lepší nosit mi klacík, než kopat na mazlíka jámu. Vznikla nová symbióza a tak je to správně.
13.02.2008 D-FENS