Favorit kontra Fabia
Byl jsem právě na cestě za
svou drahou přítelkyní a skoro už z našeho Vidlákova venku, když jsem si
uvědomil, že v mém sekundárním dopravním prostředku značky Favorit není
žádný plyn. Vozík má totiž pohon na propan-butan coby výsměch řečem socdem
vlády o sjednocení spotřebních daní se zeměmi EU.
BTW, nedávno jsem byl v Rakousku.
Super bleifrei 95 tam stál 0,89 euro = 27,50 Kč. Natural 95 nyní u nás
stojí 25,90. Rakousko je v EU. To jen tak kdyby někoho napadlo věřit vládě,
když vykládá, že existuje prostor pro zvyšování spotřební daně...
Lapidárně řečeno, když jezdím favoritem,
dostane pan ministr Sobotka místo spotřební daně hovno, ať ji vypočte jak
chce. Což je pro mne každodenním zdrojem malé radosti.
Zajel jsem tedy k pumpě, připojil
jsem hadici a nafoukal jsem do fáčka třicet litrů Leninových duchů. Odebral
jsem se zaplatit (318,- Kč) a prošel kolem fabie stojící u aparatury na
foukání pneumatik.
Jockey fabie, asi dvaadvacetiletý
klučina, měl na hlavě nezbytný klobouček podobný helmě maršála Rommela
a přivedl mne opět před otázku, kde vezme takhle mladý člověk třista litrů
na fabii. Klobouk foukal cosi v zavazadlovém prostroru, asi rezervu, ale
vypadalo to, že se pokouší nafouknout celé přibližovadlo, aby měl konečně
velký fáro. I exteriér fábie byl zajímavý : tmavozelená metalíza, na předním
skle nápis www.tuning.cz, na spodní
hraně dveří www.skoda-auto.cz a
na zadním skle Nike. Pásky s logem Nike navlíknuté přes opěrky hlavy, hit
to osmdesátých let minulého století. Asi nějaký fanatický surfař a sportovec.
Dál brutální patnáctky elektronová kola a stodevadesátpětky gumy na nich,
rychlá roura (koncovka výfuku), rychlej drát (dlouhá anténa), rychlá krytka
(plnící hrdlo nádrže s imitací hliníku) a v neposlední řadě rychlý křídlo
na zadních dveřích - spoiler velký jak sloní ucho. To všechno pohánělo
55kW uvnitř motoru všech motorů 1,4 MPi. Říká
se, že fabie s červeným í jsou ty nejdrsnější
bestie, které mohou sedlat jen nejtvrdší jockeyové :o)
Když jsem šel ven, fabiátor právě
nasedal a zlostně po mne loupnul okem. Asi to bylo za to, že jsem se při
prvním průchodu trochu usmíval představě nafouknutí fabky a on si určitě
pomyslel, že se vysmívám jeho tuningovému speciálu. Nasedl jsem do svého
vytřásadla a vyjel od pumpy. A najednou kuk! do zrcátka - fabiátor mi sedí
zatraceně blízko na šesté hodině. Nelep se mi na prdel, nejsem tvoje stará,
chtělo se mi zařvat.
Teď odbočím. Najetí do vzdálenosti
menší než padesát centimetrů za konec zadního nárazníku považuji za narušení
intimní zóny a pokládám za výzvu. Když mám náladu a vidím reálné šance
na úspěch, spustím závody. Spočívají v tom, že se snažím agresorovi ujet.
Samozřejmě že na to ve většině případů nepřistoupím, protože postpubertální
debilové právě na to čekají a jen jim udělám radost, ale v případech, kdy
jsem jim na to skočím, tak jim nezřídka ujedu a rozšířím jejich pochybnosti
o tom, v čem sedí. Závody totiž často a rádi vyvolávají piloti všelijakých
aut pochybných značek i jízdních vlastností, kteří si tím prokazují, jak
jim to skvěle jede a že ještě nemusí do Kovošrotu. Nezažil jsem, že by
chtěl amatérské rally vyvolat řidič například oktavie 1,8 turbo.
V ten moment mne zajímalo, jestli
se favorit proti fabii prosadí a tak jsem výzvu přijal. (přijal bych ji,
i kdybych řídil můj primární bojový prostředek značky Seat, ale to by se
na mne fabiátor asi nevytahoval). Okamžitě jsem zahájil přípravné práce.
Věděl jsem, že na následujících asi 800m mne úchyl nepředjede kvůli plné
čáře, takže jsem jel padesátkou a nechával ho vycukat. Dal jsem do přehrávače
kazetu (Clawfinger), prověřil správné zapnutí bezpečnostních pásů, v interiéru
ukotvil vše, co se mohlo pohybovat a roztočil škodovku do otáček.
Nyní technické údaje.
Trasa etapy je asi pět kilometrů
dlouhá a je to silnice třetí třídy. Erzeta začíná koncem obce, kde je pravá
trojková zatáčka. Následuje asi 800m dlouhý přímý přehledný úsek, kde lze
předjíždět. Pak průjezd přes mostek v mírné levotočivé, stoupání (lze předjíždět),
čtyřková pravá, dvě hezké terénní vlny, svinská pravá zatáčka přes horizont,
dál zátáčkovitý úsek a na konci erzety opět dlouhý přehledný přímý úsek,
kde se dá předjet. Koncem etapy jsem prohlásil začátek obce na konci finálové
rovinky. Povrch 100% suchý asfalt, sem tam díra a výmol jako všude jinde.
Moje auto : tehdy Favorit 135LS,
deset let starý, najeto 130.000km, pohon na LPG (10% výkonu dolu a 60kg
hmotnosti navíc), motor papírově udávaný výkon 44kW už dávno nemá. Rozvodová
kola na konci životnosti, 15.000 km neseřizovaná ventilová vůle - do 3.500
rpm to jede v pohodě, pak mi to zahraje heavymetal. Podvozek : nové tlumiče,
nové čepy, nové silentbloky vpředu i vzadu, gumy standartní, vpředu 60%
sjeté. Auto používám výlučně na krátké trasy, ač nezkorodované, vypadá
zuboženě a myl jsem ho naposledy na výročí upálení mistra Jana Husa. Je
(tehdy bylo - 13.3.2004 D-FENS) bez jakýchkoli úprav, kromě menšího volantu
a předních kotoučů z felicie. Auto je prosto nápisů Nike a seznamu mých
oblíbených www stránek.
A takhle to vypadalo.
Úvodní zatáčku jsem jel na tři pod
plynem. Po roztočení na čtyři tisíce jsem řadil za čtyři a zjistil, že
fabiátor sbírá první trestné body a v zatáčce ztratil čtyři koňské délky.
Čtyři, pět a most na vytočenou čtyřku sto deset. Pětka a hurá do kopečka,
na vrcholku sto deset. Brzdy, čtyřka, zatáčku osmdesátkou, akcelerace na
čtyřku na sto, po první terénní vlně pětka, druhá terénní vlna sto deset
(žaludek až v krku, zadní náprava na "doskoku" dosedla na dorazy, ale neletěl
jsem ... škoda). Další kousek bez plynu, brzdy, zatáčka přes horizont na
tři bez plynu sedmdesátkou (protože jsem nechtěl nikoho v protisměru zabít).
Další zatáčky na pětku devadesát až sto, už bez velkého násilí (dozvíte
se proč). Na přímém úseku konstantní 110 a ... šachovnice.
Během prvního dlouhého úseku fabka
dohnala ztracených 20m, ale neměla rezervu výkonu pro předjetí. Fabiátor
nevydýchal ani průjezd přes most a 20m opět ztratil. V kopci se nezmátořila,
ačkoli mohla. Pak už fabka jen ztrácela, takže na začátku cílové roviny
sledoval fabiátor moje koncová světla ze vzdálenosti asi jednoho sta metrů.
Asi ze strachu nenapodobil můj "jump" přes druhou terénní vlnu, zatáčku
přes horizont pak projel jak hovado a kdyby v protisměru bylo auto, tak
by padla šílená rána. Racionální práce s plynem a řadící pákou byla vohnoutovi
taky cizí, měl jsem dojem, že motor v jednom kuse přetáčí. Musí se mu nechat,
že se aspoň snažil, takže jsem se mu rozhodl dát cenu útěchy.
U cedule "obec" jsem vehementně
zabrzdil na šedesát. Nejsem tak pošahaný, abych jel mezi dvěma chodníky,
ze kterých může kdykoli někdo sestoupit přímo pod kola, stovkou. Tím nadešla
fabiátorova chvíle a slavnostně mne ometl. Bylo mi to jedno, protože jsem
právě sjížděl na vedlejší silnici a bylo mi jasné, kdo dnešní rallyesprint
vyhrál a kdo o něm nebude určitě chtít nikomu vyprávět.
Když jsem zastavil a poslouchal
praskání chladnoucího kovu, dospěl jsem k závěru, že jsem výkonem fabie
poněkud zklamaný. Ve její prospěch hovořily jen dvě věci. Za prvé mám najeto
asi osmdesát tisíc km na třech mutacích favoritu a o dovoluji si tvrdit,
že s ním umím zacházet nadprůměrně, zatímco fabiátor byl hodně průměrný
řidič. Za druhé hnal jsem favouše skutečně na doraz, hlavně v první polovině
úseku. Byl jsem přitom vystaven diskomfortu v podobě drncání, bouchání,
hluku a při "jumpu" bych určitě býval rozkousl zubní protézu, kdybych nějakou
měl. Zatímco fabiátor se po celou dobu akce nacházel v relativním pohodlí
a bezpečí, hlavně proto, a to rozhodně nehodlám popřít, že co do stavu
techniky je fabia o dvě generace dál.
Což se nedá říct o jízdních vlastnostech.
I přes superlativy tisku o podvozku fabka ztrácela hlavně v zatáčkách.
Samo auto za to asi nemohlo tolik, jako vohnoutova řidičská nezralost v
kombinaci s příliš širokými pneumatikami. Akcelerace fabie nebyla taky
nic moc, protože se vohnoutovi nezadařilo ji rozjet ani na přímých úsecích.
Příčinou bude asi velká celková hmotnost auta, které navíc ještě ztěžklo
těmi rádobytuningovými krámy.
Výsledek : deset let starý favorit
bez problémů ujede na technické trati nové fabii. To, co Škoda nyní nabízí,
je co do jízních vlastností srovnatelné s tím, co nabízela před deseti
lety, jen komfort se trochu zlepšil. Fabia se ukázala být něco jako obtloustlá
felicie.
Být to na dálnici, dopadlo by to
samozřejmě jinak.
Poznámka na téma "tuning fabie".
Cestou, jakou se vydal fabiátor, bych rozhodně nešel. Nejsem tuner ani
motorář, ale udělal bych asi následující : tvrdší tlumiče vpředu i vzadu,
elektronové disky (platí stará poučka, že jeden kilogram ušetřený na rotační
hmotě se rovná pěti kilogramům celkové hmotnosti), pneumatiky bych nechal
175R14, protože s rozšířením klesá síla na plochu a tím i adheze. Představa,
že širší gumy vedou k větší stabilitě, platí jen na suchém asfaltu a to
ještě kdo ví jestli. Širší gumy = větší valivý odpor = větší spotřeba a
horší dynamika = lepší přenos síly na vozovku. Spíš než na fabii co nejvíc
nandat, bych se snažil z ní něco vybrakovat a udělat ji lehčí (viděno touto
optikou je vlastně Junior ostrá tuningová verze :o)). Vypravil bych se
do motorového prostoru, nahradil filtr sání bavlněným se sníženým odporem,
dopasoval sací potrubí, aby nebylo přesazené vůči sacím kanálům na hlavě
motoru a další bych svěřil odborníkům. Na spoiler bych zapomněl rovnou.
Nerad bych se někoho dotknul, ale nechápu, jak může být někdo tak naivní
a dát na auto typu felicie nebo fabie, o Škodě 120 ani nemluvě, křídlo
a věřit, že tím ovlivní jízdní vlastnosti. Do rychlosti 100km/h je výrazný
spoiler zadních dveří jen estetická záležitost a vyvolává aerodynamické
problémy, potažmo zvyšuje spotřebu. Kdyby teoreticky spoiler na fabii měl
fungovat, viděl bych jej na odtokové hraně střechy, protože nad zadními
světly je v úplavu za autem a de facto ve vakuu. Výhledově bych se pokusil
o redesign přední aerodynamicky exponované partie, především mřížky chladiče
a ostrých hran na nárazníku, kterými boleslavští (?) designéři přivodili
cx součiniteli vozu potrat (četli jste někde něco o cx fabie - není to
nakonec tajné?).
Pokud bych se zabýval jen tunigem
exteriéru, hledal bych jako první odpověď na otázku, co vlastně chci postavit.
Jestli kopii auta na rallye nebo třeba auta na okruhy, protože jinak stavím
dream machine pro vesnickou diskotéku.
Myslím si ale, že úplně nejlepší
tuning je zapomenout, že nějaké 1,4 MPi vůbec existuje.
exaktní srovnání jídních výkonů najdete tady: www.dfens9.wz.cz/fabia2.htm
07.02.2002 D-FENS