Nedávno jsem se rozhodl, že je potřeba něco udělat z pohledu osobní
obrany a obrany svého příbytku. Proto jsem hledal informace a D-FENS mi
byl jedním ze zdrojů inspirace. Jelikož ale mé závěry se dost diametrálně
liší od závěrů všech ostatních, dovolil jsem si sepsat tento text. Prosím
všechny, kdož s ním nesouhlasí, aby jej v diskusi roznesli na kopytech
(raději argumentech). Snad tento článek a případná diskuse budou k pomoci
těm, kteří se budou sami rozhodovat zda ozbrojit se ano či ne a případně
čím.
1. Důvody obecné a trigger mechanismus
Myslím si, že každý bude se mnou souhlasit, že úroveň bezpečnosti v
České Republice se v čase zhoršuje. Tam, kde se ještě před nějakou dobou
dalo i v noci bezpečně přecházet se již dnes neodvážíme – pro Pražáky třeba
Václavské náměstí po odjezdu posledního metra či Sherwood před hlavním
nádražím, poblíže Mostu by asi nebylo vhodné v noci vlézt do Chánova, zhoršená
a zhoršující se bezpečnostní situace požírá Šluknovský výběžek a mnohé
další lokality. Jistěže je to u nás pořád mnohem lepší než v Paříži, Londýně
a jiných imigrantských regionech o černošských čtvrtích USA nemluvě (já
vyvázl zázrakem a jenom proto, že jsem se tam omylem dostal – naštěstí
- ve dne), nicméně zhoršující se trend je neoddiskutovatelným faktem. Policie
je obětí rozpočtových škrtů a bezpečnostní situaci přestává zvládat. Při
tom neustále hrozí, že politici po nějakém incidentu (jako byl třeba střelec
v Bratislavě) omezí možnosti vlastnění a nošení střelných zbraní obyvatelstvem
po vzoru Británie, přičemž statistiky z Británie a jiných zemí o zvýšení
kriminality po restrikci legálního držení zbraní prostě nebudou brát na
vědomí. Toto je obecný důvod proč se domnívám, že každý normálně myslící
člověk by si měl pro svou obranu pořídit střelnou zbraň co nejdříve.
Toto si samozřejmě uvědomuje hodně lidí, ale je to jak s vařením žáby.
Bezpečnostní situace se zhoršuje pomalu z roku na rok a rozhodnutí pořídit
si zbraň se dá pořád odkládat. Až jednou bude pozdě – žába bude uvařená
a legálně zbraň pořídit nebude možné. Nicméně občas se objeví něco jak
trigger mechanismus. U mne to byla situace, kdy jsem šel z vlaku přes mrtvé
sídliště ve dvě hodiny ráno a ke mne se přihnal vlčák. Mám skoro dva metry
a sto kilo a přes to to bylo velmi nemilé. Vždycky se přihnal, já jsem
řval a kopal do něj pohorkama a on vždycky utekl. To byla pekelná půlhodina
a já si strašně přál mít v kapse to pitomý kilo železa, které by mi dalo
šanci se ubránit. Toto byl můj trigger moment, druhý den jsem šel rovnou
požádat si o zkoušky na zbrojní průkaz. Samozřejmě někdo jiný může mít
nemilou situaci se spoluobčanem, který jej požádá o peněženku s břitvou
či řetízkem od bicyklu v ruce (stalo se mi v Kanadě a nebyl to cikán ale
indián) či dáma může být znásilněna skupinou sociálně slabších spoluobčanů,
kteří nemají na nevěstinec. Toto jsou trigger okamžiky, kdy člověk prohlédne
a začne konat. Při konání si musí ovšem odpovědět na některé základní otázky,
jako:
2. Pořídit si zbraň legální, nebo nelegální?
Názory jsou různé. Pořízení nelegální zbraně doporučují obvykle lidé,
kteří nevěří v naší justici a mají pocit, že jakékoli použití zbraně znamená
jistý kriminál a u nelegální mají větší šanci, že se na ně nepřijde. Já
se přiznám, že na toto bych nesázel. Policie je obvykle hodně laxní, ale
jak dojde na střelbu, tak opravdu vyšetřujou. To vyšetřování je dost primitivní
a moc se nepodobá tomu, co v televizi (když jsem se na ni ještě koukal)
předváděli Doyle, Bodie, Dempsey a Makepiecová, ale přes to je účinné dost.
Uvedu obyčejný teoretický příklad. Jdete ve dvě ráno z hospody, nikdo nikde
a najednou na vás vybafnou tři nepřizpůsobiví s mačetami. Vyndáte nelegální
kvér, postřílíte je a zmizíte. Nikdo vás neviděl. Zapomněl jste ovšem na
dva detaily. Prvním je, že v podstatě stoprocentně máte v kapse mobilní
telefon. I když nemá GPS, tak se pravidelně připojuje na nejbližší body
sítě. Policajti vědí kde se to stalo a zhruba v kolik se to stalo. Kolik
mobilů může být v okolí? Deset? Dvacet? Druhý detail. Sesbírají vystřelené
nábojnice. Sto ze sta lidí cpe nábojnice do zásobníku palcem. Jste jeden
z několika co tam byli (zjištěno přes mobil) a mají váš otisk prstu na
nábojnici. Jste v hajzlu a to naši ochránci zákona ani nemusí mít mozek
Sherlocka Holmese. Kdyby jste měl legální zbraň a po střelbě ty policajty
zavolal a oni tam viděli ty mačety, tak máte šanci. S nelegální zbraní
a po útěku z místa činu by vám nepomohla ani Klára Samková.
Jiná oblíbená teorie tvrdí, že je nejlepší mít zbraně dvě, tou legální
lumpa zastřelit a tu nelegální mu strčit do packy. No, i kdyby jste si
dali pozor, aby vaše otisky nebyly na patronách v zásobníku ani nikde jinde,
tak by bylo stejně divné, kdyby tam nebyly ty jeho. Já bych to neriskoval.
Podle mého názoru nelegální zbraň je dobrá tak pro profesionálního vraha,
který ví, co dělá. Pro sebeobranu je tam rozhodně víc rizik než benefitů.
3. Univerzální zbraň nebo několik zbraní?
Když už máte zbroják, tak se musíte rozmyslet, k čemu vlastně ten kvér
potřebujete. Chcete ho mít doma v šuplíku či trezoru na ochranu domácnosti,
nebo ho chcete nosit s sebou denně kamkoliv půjdete, anebo si jej budete
brát s sebou jenom výjimečně, když půjdete na mimořádně nebezpečná místa?
Toto rozhodnutí je dost o penězích, pistole a revolvery stojí nové tak
10 - 20 tisíc, pokud jsou trochu kvalitní. Takže sbírka by se trochu prodražila
a také většina lidí nechce mít doma zbrojnici. Pokud se rozhodnete pro
jednu zbraň, musí to být kompromis navzájem protichůdných požadavků. Ty
požadavky si musíte sestavit sami na základě vlastních priorit, něco v
dalších bodech. Hezký článek o vybírání univerzální zbraně je zde
…
Pokud kompromisy zrovna nemusíte, vybíráte si několik zbraní podle kritérií
a modelových situací, které předpokládáte, že se mohou naskytnout.
4. Revolver nebo pistoli?
Toto je otázka třetí poté, co již máte vyřešenou otázku zda chcete zbraň
legální nebo nelegální a zda jednu nebo několik pro různé situace. Autor
webu o přežití za situace ekonomického kolapsu v Argentině (doufejme, že
nás něco podobného nečeká po ekonomickém krachu Evropy) striktně doporučuje
spíše pistoli. Anglicky mluvící se mohou podívat na
originál, já to parafrázuji. Kvalitní pistole je stejně spolehlivá
jako revolver, ale má víc nábojů v zásobníku a zásobník se vymění snadno
a rychle. Autor uvádí příklad, kdy je velký rozdíl mezi nastrkáním nábojů
do bubínku u revolveru a výměnou zásobníku u pistole v případě, že jste
za volantem a zoufale se pokoušíte ujet banditům v jiném autě co po vás
střílí.
No, můj náhled je trošku jiný. Podle mého názoru je pistole lepší pro
toho, kdo má rád zbraně a o tu svou se stará. Občas ji rozebere, vyčistí
a zajde na střelnici. Mne osobně vadí, že pokud by člověk nosil pistoli
v pouzdře denně, tak se namáhají pružiny v zásobníku, pružina co drží náboj
v komoře a dostává se bordel do kolejniček, po kterých má jezdit závěr.
Já to vidím tak, že pro člověka, který má tu zbraň jako nutné zlo je lepší
na nošení malý lehký revolver. Za tím účelem jsem si pořídil taurus 85
ultralite s dvoupalcovou hlavní a v titanu. Hračka váží pár gramů, vejde
se do ní 5 nábojů .38 speciál. Modelová situace, jste náhle přepaden a
bráníte se na vzdálenost menší než 5 metrů (hračka nemá ani mířidla). Podle
statistiky v takovém případě se stejně v průměru vystřelí 2-3 náboje. Je
to tak na to, aby se mladíkům s břitvami a mačetami vysvětlilo že jim šrajtofli
nedáte a manželku ani dceru neznásilní. Takovou hračku můžete nosit v kapse
nebo kabelce leta a vůbec se o nic nestarat. Nemusíte mazat pohyblivé části,
nemusíte řešit nějaké napnuté pružiny ani zásobníky. Jediná věc, kterou
musíte je držet to na místě, kde to chytnete jedním pohybem. To je dost
proti lidské přirozenosti, když něco nepoužíváte pár let mít to pořád v
pohotovosti. Na druhé straně v případě přepadení vám útočníci obvykle laskavě
nepočkají, než to vyhrabete v kabelce zpod pudřenky a klíčů. Pokud nejste
schopni vystřelit nejdéle do dvou vteřin od momentu nebezpečí (lépe do
vteřiny) tak to s sebou vůbec netahejte.
5. Jakou ráži použít?
Na toto téma jsou obrovské diskuse. Zásadní shoda panuje v tom, že menší
ráže než 7.65mm je hloupost. To nakonec už vysvětlil zbrojíř tajné služby
jeho veličenstva Jamesi Bondovi v knize Dr. No. když jako minimální doporučil
Walther PPK ráže 7.65. Dnes se za nejlepší „Evropskou“ ráži považuje 9mm.
Na tuto ráži přezbrojili v rámci NATO i USA (Beretta 92), nicméně pořád
je obrovská diskuse s tradicionalisty podporujícími klasickou americkou
ráži .45 (= 11.2 mm) reprezentovanou Coltem 1911.
Tu nejvýživnější diskusi jsem objevil zde.
Z té diskuse bych si dovolil několik závěrů:
Drtivá většina příspěvků preferuje 9mm před .45. Důvodem je levnější
střelivo (náboj 9mm stojí polovičku než ekvivalent acp .45) a kapacitnější
zásobník (v devítce běžně 17 nábojů, v .45 nábojů maximálně 7-10). Nicméně
všimnul jsem si, že ta drtivá většina diskutujících jsou lidé ze střelnic.
V několika z těch stovek příspěvků se autoři označovali za bývalé příslušníky
speciálních jednotek a bývalé policisty, kteří měli zkušenosti ze skutečného
boje. A tito lidé neměli žádné pochybnosti o tom, že přezbrojení byla hloupost
a že 9 mm náboj prostě nemá ten zastavovací účinek, jako měly staré americké
pětačtyřicítky. Některé z historek, které tam padaly, mi přišly zajímavé.
Například jeden z vojáků tam vykládal, jak byli v pískovém zákopu pod útokem
talibánců, přiběhl tam talib a jeho soused dvakrát střelil taliba do prsou.
Přesto ten talib dokázal vyměnit zásobník na svém kalašnikovu a nasypat
ho do Američana a umřel až poté, co jej autor příspěvku zasáhl třetí ranou
do hlavy. Něco podobného tam psal bývalý policajt. Zdrogovaný chlap vlezl
k někomu do baráku, ten jej dvakrát střelil devítkou do prsou a ten feťák
se s ním dokázal ještě 20 minut prát a potom se zabarikádoval v koupelně
a tam umřel. Všichni se shodli v tom, že nikdy neviděli, aby kdokoli po
zásahu .45 do trupu byl schopen pokračovat v útoku. A rovněž tak všichni
tito lidé se vzácně shodovali i v tom, že je pro ně neskonale důležitější
vědět, že když útočníka trefí do trupu tak už jej nemusí dále řešit než
to, jestli mají v zásobníku 8 nebo 17 nábojů. Nakonec vyměnit prázdný zásobník
za plný je otázkou dvou vteřin.
Zastánci devítek měli (podle mne na profíky hloupé) komentáře, ať se
naučí střílet a trefí útočníka do srdce, páteře nebo hlavy a že jej mají
dle taktické příručky vždy střelit dvakrát.
Každopádně panovala obecná shoda na tom, že pro univerzální pistoli
je nejlepší ráže .40, což odpovídá 10 mm. To už má údajně zastavovací účinek
a ještě se do zásobníku vejde dost nábojů.
Já jsem si z toho vybral následující kombinaci zbraní:
1. Jak jsem psal výše - malý lehký revolver pro denní nošení a bezprostřednou
blízkost obrany s dost velkou ráží a účinným střelivem (black mamba).
2. Obrovskou pistoli ČZ 97 cal .45. Tato pistole je velmi přesná na
slušnou vzdálenost a účinná, takže se dá použít na ochranu domu a pozemku.
Myslím, že i ve vypjaté situaci bych s ní neminul běžícího útočníka na
vzdálenost 50 m. V tuto chvíli nic takového nehrozí, ale v případě kolapsu
argentinského typu a vlády gangů na ulicích by k tomu mohlo dojít. Rovněž
pokud jdu někam, kde je skutečné riziko přepadení, tak si ji hodím do tašky
(takový krám na těle v pouzdře nosit nejde). Výhodou je, že to v 99 případech
ze sta nemusíte použít. Je velký rozdíl, jestli v okamžiku přepadení vyndáte
něco, co vypadá jako dětská stříkací pistolka (potom útok obvykle pokračuje
a vy doopravdy musíte střílet se všema následkama typu policie a soudy)
anebo vyndáte něco, co nenechává nikoho na pochybách, že je opravdu tím,
čím se tváří a po pohledu do díry, která vypadá jako hlaveň lodního děla
obvykle i sociálně slabší invalidní občan zahodí břitvu a změní s v atleta,
kterému by mohl závidět i Hussain Bolt. No a pokud z toho nevystřelíte,
tak to vlastně ani nikomu nemusíte hlásit a ušetříte si spoustu starostí.
Na druhé straně, pokud po vás půjde feťák, kterému je všechno jedno, tak
je slušná pravděpodobnost, že střelíte jednou a bude po něm. Kdyby jste
měli devítku, tak musíte střelit dvakrát (viz ona policejní historka výše)
a to může být rozdíl mezi osvobozením pro sebeobranu nebo odsouzením pro
vraždu. Protože právě počet střel, vzdálenost a úhel jsou klíčové pro toto
rozhodnutí. No a další věcí je ono přežije/nepřežije. Pro mne je to s podivem,
ale historkám typu: „Já jsem se jenom chtěl zeptat kolik je hodin a ten
nůž jsem měl v ruce proto, že jsem si čistil černý za nehtama“ soud občas
uvěří. Myslím, že toto jsou docela racionální důvody a je mi docela jedno,
že si někteří známí (vlastnící devítku) myslí o mne že jsem magor, když
mám v trezoru něco takového.
3. Klasickou devítku ČZ 75. Na střelnici se tím střílí levněji. Kromě
toho, kdyby byl u nás skutečně dlouhodobý problém, střelivo do devítky
se sežene vždycky neb náboje luger používá policie i armáda a s jiným střelivem
jako je acp nebo .38 speciál může být problém.
Jak jsem napsal výše u pistolí já preferuji Českou zbrojovku. I když
má dobrou pověst tak rozhodně se nedá srovnat s pověstí rakouského Glocka,
na kterého pějí ódy na všech webech. Mne na Glockovi ovšem vadí to, co
všichni chválej. Glocky jsou vyrobené z plastu a váží o třetinu méně, než
jejich české protějšky. Možná, že jsem hloupý, ale dle mého názoru pistole
halt musí mít nějakou váhu aby absorbovala zpětný ráz po výstřelu, takže
si myslím, že s Glockem bych měl větší problém trefit než s českým kusem
poctivého železa. Na druhé straně, být policajt nebo voják a muset ten
krám v pouzdře na opaku denně nosit, tak asi bude fakt rozdíl, jestli taháte
denně kilo nebo šedesát deka. To může být podstatnější rozdíl než to, jestli
- když to jednou či dvakrát za život použijete naostro - tak jestli to
bude trochu přesnější nebo ne. U mne to bydlí v trezoru a vyndávám to jenom
na střelnici (tak jednou dvakrát do roka) a potom když by bylo opravdu
zle, takže pro mne má větší význam solidnost a přesnost.
Přeji všem, aby to měli a aby to nemuseli nikdy použít.
18.11.2012 Petr Pavel