„Dobrý den, vítám Vás na evidenčním centru vozidel
v Českých Budějovicích, co pro Vás mohu udělat?“
„Dobrý den i Vám, rád bych si tu na sebe přepsal vozidlo. Dnes ráno
jsem si už uložil předběžnou registraci mého auta a teď bych to jen rád
dokončil. Vím, že to bylo možné i korespondenčně, ale docela na to spěchám.“
„Aha, jistě. Mohl byste mi prosím říci číslo Vaší předregistrace, abychom
si to mohli vytáhnout, doplnit a uzavřít?“
„Jistě, 66897852.“
„Už to mám na obrazovce. Výborně, jen si ověřím Vaše nacionále, zda
jste to Vy – ano, je to tak. Kontrola VIN a původní SPZ Vašeho vozidla
prokázala, že vozidlo už předchozím majitelem bylo odhlášeno, odhlašovací
kód jste také vložil, takže i tady je vše v pořádku. Interaktivní formulář
jste už vyplnil podle technického průkazu, ještě to s dovolením zkontroluji.
Tady jste se uklepl, hned to opravím. Vidím, že jste už uhradil registrační
poplatek. Omlouvám se, ale ještě jste zapomněl zaplatit i ekologický poplatek,
protože Vaše vozidlo podléhá dle emisních norem sazbě ve výši 5 000,- Kč.
Pokud si to přejete, můžete platit tady u mne.“
„Aha, vidíte, obětovat Bursíkovi jsem zapomněl. Samozřejmě, zaplatím
na místě. Mohu kartou?“
„Jistě. Tak, platba byla přijata, vše je v pořádku a daňový doklad
si můžete případně vytisknout z Vašeho účtu, najdete ho v podsekci Daňové
doklady. Prosím, zkontrolujte si na obrazovce před vámi, zda všechno sedí.
Ano? Výborně, zbývá vytisknout nový malý a velký technický průkaz a připravit
nové SPZ. Ty staré spolu s původními technickými průkazy prosím položte
sem na přepážku. Předchozí majitel souhlasil s převedením historie technických
a emisních kontrol do Vašeho účtu, takže nyní je tato historie k nahlédnutí
po kliknutí na Historie vozidla ve Vašem účtu. Chviličku prosím počkejte,
jen co se všechno vytiskne.“
Neuplynulo ani deset minut a já měl všechno vyřízené. Když už člověk
musí papírovat, tak ať je to aspoň v klidu a teple domova. Pak si jen domluvit
si schůzku na přepážce, abych se to mohlo rychle dokončit. Tyhle úřady
stejně každého jen otravují. Nejradši bych všechny ty evidence a kontroly
zakázal, jako jistá Věra Pohlová. Dnes ráno mi volala kamarádka, že byla
to svoje – teď už moje – auto předevčírem odhlásit, že se mám u ní zastavit
pro techničáky a že mám pozdrav ve svém mailboxu. A také že ano.
FW: Odhlášení Vašeho vozidla, evidenční centrum vozidel (ECV)
České Budějovice přeje příjemný den, tady máte číslo, pod kterým je vozidlo
vedené jako odhlášené, předejte ho prosím novému majiteli vozidla, aby
mohl být proces převodu úspěšně dokončen, děkujeme a sbohem šáteček. Hned
jsem si otevřel stránky ECV, přihlásil se ke svému účtu, Vaše vozidla –
Nové vozidlo, vyplnit údaje podle TP a vložit to deregistrační číslo od
kamarádky, zaplatit kartou poplatek - hele, ono to už jde platit
i pomocí SMS - a uložit. Ještě odmítnout korespondenční způsob registrace
– to by taky mohlo trvat dlouho, při rychlosti České pošty - a zvolit osobní
návštěvu nejbližší pobočky ECV, tedy té českobudějovické. Děkujeme, zde
je číslo registrace, to předložte na přepážce a obsluha Vám pomůže se zbytkem
formalit, otevřeno máme pondělí až pátek 07:00 – 20:00 a v sobotu 09:00
– 13:00.
Cinknutí přerušilo moje příjemné snění a já se vrátil zpět do šedivé
reality. Na displeji naskočilo další pořadové číslo, značně vzdálené od
toho, které jsem držel v ruce, mezi mnou a mým současným domovem se rozkládalo
přes 270 km silnic převážně dálničního typu, trčel jsem už přes hodinu
v téhle Bohem prokleté místnosti plné nevrlých lidí a doufal v zázrak.
Nevypadalo to, že si mě brzy zavolají k okénku. Jo, tady rozhodně nehrozilo,
že bych si to vyřídil z domova s pořádným hrnkem černého čaje v ruce.
Pondělí bývá v Česku dnem úředním. Den úřední to byl i pro oddělení
evidence motorových vozidel v České Lípě, kam podle místa svého trvalého
bydliště spadám. Je tu celkem šest přepážek a nutno uznat, že pět přepážek
skutečně bylo v provozu. Klientský systém mi spravedlivě vydal lísteček
s číslem a všechno jelo pomalu, ale jistě jako na drátkách. Připravil jsem
si všechny ty prokleté papíry, špinavé budějovické SPZ položil na podlahu
a čekal na svůj „slot“. Až po nějaké době jsem si mezi záplavou vyhlášek,
příkazů a zákazů na přepážkách všiml plakátku hlásajícího, že ekologicky
poplatek, tedy bursíkovné, je možné uhradit hotově v pokladně městského
úřadu na náměstí, případně složenkou na nejbližší poště, shodou okolností
také na náměstí nebo na nádraží nebo platební kartou přímo na oddělení
evidence vozidel. No vida, na ekologii mohu přispět kartou, tomu se říká
pokrok. K úspěšnému vyvrcholení této operace bylo ale nutné si na
pultíku vyžádat extra pořadový lísteček, aby na přepážce mohla být stanovena
výše poplatku Bursíkovi a ten následně utracen. Tedy uhrazen. Ten poplatek.
K už vydanému lístku jsem si tedy nechal vytisknout další papírek.
Téměř okamžitě po vygenerování nového lístečku jsem byl vyvolán k příslušné
kukani. Ale ouha, systém začal hlasitě skřípat. Úředník totiž dost nepříjemným
tónem prohlásil, že platební karty bohužel neberou, neboť nefunguje platební
terminál a nikdo neví, zda fungovat bude. Nu dobrá, já na to, snad by nebyl
takový problém vyvěsit k těm lístečkům tady na přepážce další, že karty
nefungují, aby si lidi nedělali falešné naděje; a že tedy zaplatím hotově.
No, to musíte na poštu nebo do kasy na hlavní budovu, na to úředník.
„Aha,“ já na to, „proč je takový problém uhradit bursíkovné tady na
přepážce, kde se bez problémů vyřizují všechny ostatní platby?“
„To jste si měl zjistit předtím, než jste sem šel,“ odvětil ouřada.
„Nojo, ale na vašich stránkách není popsán způsob, jak se tyhle platby
odbavují a už vůbec tam není uvedeno, že člověk musí sem, aby dostal složenku,
se kterou se musí trmácet na druhý konec města, aby se pak vůbec mohl pokusit
o registraci auta. Neujel jsem skoro tři sta kilometrů jen proto, abyste
mne takhle vyhodil. A vůbec, představuji si poněkud jiný přístup ke své
osobě, když hodlám věnovat takový obnos našemu těžce zkoušenému životnímu
prostředí a zlepšit tak i Vaše životní podmínky!“
Úředník mé námitky ignoroval a přede mnou na přepážce tiše přistála
vyplněná složenka. Pořadový systém vzápětí odcinkl nové číslo a já byl
od okénka vytlačen dalším zoufalcem.
Zmohl jsem se jen na nechápavé zvolání „a já myslel, že tu úřady jsou
pro lidi!“, posbíral všechna ta lejstra, poznávací značky a onu zlořečenou
složenku a vypravil se na poštu na českolipském nádraží zaplatit složenku
– bylo to tam blíž než na náměstí a navíc se tam dalo zaparkovat. Cestu
tam a zpět jsem absolvoval vozem bez nasazených SPZ, aniž by to někomu
vadilo. Zpět do semeniště byrokratů jsem dorazil po necelých dvaceti minutách.
Poněkud mne rozveselilo, že moje původní pořadové číslo ještě nepadlo,
takže jsem nemusel čekat další dvě hodiny nebo si tisknout nový lístek.
Tentokrát si mne vzala na starost paní, která se mnou bez průtahů všechny
náležitosti vyřídila. Jen vystavení nového technického průkazu zabralo
notný čas, protože bylo nutné jej přepsat do počítače a natisknout nový.
Před polednem jsem vyšel ze dveří s novými SPZ a doklady v ruce. Suma sumárum,
tato mohutná erupce byrokracie mne stála jeden den dovolené, dvě cesty
napříč republikou a několik výkyvů mého už tak vysokého krevního tlaku
směrem vzhůru.
O několik hodin později a několik set kilometrů dál, u hrnku černého
čaje a talíře povidlových buchet, jsem se opět oddal snění. Proč je registrace
vozidla tak komplikovaná? Proč mne systém nutí jezdit na evidenci vozidel
příslušné podle místa mého trvalého bydliště? Byl by takový problém, kdyby
se tento proces mohl vyřídit na nejbližším pracovišti, vybaveném příslušným
přístupem do celostátního registru vozidel, když už mne k tomu stát nutí?
Proč není možné všechny platby, nějakým způsobem se týkající registrace
vozidla, vyřídit na jedné přepážce a nejlépe bezhotovostně předem? Proč
vůbec existuje institut trvalého bydliště?
05.04.2009 Dave