Komentáře ke článku: První pomoc není samozřejmost (ze dne 12.04.2015, autor článku: [Neregistrovaný autor])
Přidat nový komentář
|
Mam dve podobne zkusenosti. Asi bych i pochopil, ze lidi nepomuzou, boji se nakazlivych nemoci nebo tak, ale ze nevezmou mobil a nezavolaji sanitku, kor kdyz je to zadarmo, to mi hlava nebere. Asi setri baterku.
|
|
|
Já bych řekl, že spousta lidí si řekne „on už to určitě někdo řeší“.
Já od jisté doby radši zastavím a ověřím situaci i když vidím, že už tam někdo je. Nezdrží to a může se stát, že to sice někdo řeší, ale potřebuje pomoc nebo nějaký kus vybavení, co já mám a on ne.
|
|
|
Kdyz uprostred krizovatky na chodci velmi frekventovanem miste lezi clovek s rozbitou hlavou v kaluzi zaschle krve a pejskari ho bez zajmu mijeji, nebude to ten pripad. Jen za sest minut, nez prijela sanitka, proslo okolo cca deset pejskaru. Pan v bezvedomi lezel mnohem, mozna i radove dele nez sest minut.
Reknou si - prasivej bezdomovec - a jdou dal. Saty delaj cloveka. Byl to slusnej starsi chlap, kterymu na obleceni a pesteni plnovousu pranic nezalezelo. Pro dnesni spolecnost bezdomovci nejsou lidi a delat neco zadarmo pro druheho je leckdy na obtiz. At si to kazdy srovna s vlastnim svedomim.
Taky si myslim, ze poskytnuti prvni pomoci fizlem je hrdinskej cin, zvlast s prihlednutim k jeho mentalnimu hendikepu :D
|
|
|
ja bych spis rekl, vzhledem k moralnimu hendikepu, ten mentalni neni na prekazku :)
|
|
|
Vono to nejní tak jednoduchý, jak to vypadá. Spousta lidí žije doslova v panické hrůze z různých hezkých nemocí, které fetky a bezdomovci mívají. A ty jsou většinou přenosné krví. No a když někdo leží na zemi v krvi, tak holt lidi nemají zájem dotyčnému pomoci, protože by se mohli nakazit. I když je ta šance mizivá - stejně tak lidi vsází, i když je ta šance mizivá - věří, že se to povede. Platí pro obě situace(hazard/1. pomoc).
Navíc část lidí se spálila o ožralýho bezďáka, kterej pak byl agresivní, že si někdo něco dovoluje... Případně je otravoval smradlavej bezdomovec tak dlouho, až se je naučili ignorovat.
Já bych taky někomu, kdo vypadá jako bezdomovec, asi nepomohl, nehodlám zbytečně riskovat.
|
|
Škoda že sa prvá pomoc zvrtla na páchanie dobra. Ten človek mal fakt špatný deň. Nepodarená samovražda a niekto ho ešte zachráni.
|
|
|
Že zrovna Vy litujete, že bylo pácháno dobro. Navíc v tom popisovaném příběhu pokud vůbec jaké dobro bylo spácháno (myšleno v tom negativním a pejorativním smyslu slova), dělo se tak z nevědomosti. Já osobně bych se nejspíš snažil udělat to samé či podobné, co autor. Vy se snažíte páchat dobro (neg., pej.) promyšleně a cíleně, ač můžete vědět, co to přinese za zlo. A nebo tady dosti sofistikovaně trolujete?
|
|
Samozřejmost to není. Ale povinnost člověka ano. Tedy slušného člověka. Přesně tak, jak pravil JJ.
Je to nepříjemné, můžete si ledacos zakrvácet a dokonce riskujete, že vás někdo obviní z toho, že jste třeba s člověkem s poraněnou páteří nešetrně hnul a způsobil mu doživotní invaliditu přerušením míchy.
Dokonce jsem kdesi zaslechl, že svého zachránce takový zachráněný zažaloval.
Nevím, ale zdá je mi to býti hoaxem.
Když naleznete v zimě ležícího člověka máte tak 85% pravděpodobnost, že bude sťatý pod obraz nebo zfetovaný. Tu "v kraji razovitem". Ale jinde asi taky.
No, způsobil si to sám chlapec, že? Ale ptám se - necháte ho tam ležet a případně umrznout nebo zavoláte někoho, kdo má takové případy v popisu práce?
|
|
|
V USA nemaji nektere staty tzv. Good Samaritan Law, cili to, co v CR funguje -- tedy sice povinnost zasahnout, ale soucasne ochranu zachrance proti "nasledkum". V tech statech je povinnost vyckat do te doby, nez se vyskytne nekdo, kdo ma kurz CPR (prvni pomoci), coz muze byt i jouda od vedle, ne nutne zachranar, paramedik ci doktor. Lide, ktery maji CPR (a pravdepodobne povinnost zasahnout), jsou potom chraneni. Ale detaily jsou stat od statu jine. Kazdopadne tu takove skazky o tom, jak byl clovek, ktery vytahnul cloveka v bezvedomi z auta a daval mu umele dychani a tak mu zachranil zivot, i kdyz mu v procesu zlamal zebra, tim zachranenym zalovan o ujmu. Ale zase kazdy normalni soudce posle takoveho zalobce do pr...e. Neverim, ze byl nekdo odsouzen a pokud ano, tak neverim, ze by to byl jednoduchy pripad.
|
|
Tak, v daném případě autor dělal co mohl, ba více. Že je to neúspěšný sebevrah, to jistě nemohl vědět (nemluvě o tom, že to není překážka poskytnutí PP).
V daném případě, kromě pomoci zdravotní, je dost zásadní i ta technická. Já sám nevím, jestli bych ho tahal zrovna zpod kol projíždějících kamionů (zachránce by měl poskytnout, ale není povinen riskovat vlastní život). Z vlastní zkušenosti, na dálnici je to obecně na <!> , hlavně pokud jde o označení místa, a že by jako někdo zpomalil. Ona většina lidí, pokud nevidí modrý maják, pokračuje 130 kmph... Sám jsem kdysi řešil, vida bouračku na D1 v druhým směrku, kam odstavím škodověnku, ať mi ji (plnou ženy a dětí) někdo nenaboří, a jak přeskákat do protisměru, ať mne nikdo nesejme (protože mrtvý zachránce je hovno platný...). Nu, paní naštěstí měla "jenom" otřes mozku a mezitím už přistával vrtulník. Ten nešlo přehlídnout a tak provoz v místě přece jen trochu zpomalil...
Další zkušenost: je dobrej, že si ho vůbec všiml. Mám zkušenost, že na dálnici člověk kolikrát prohučí dost daleko od místa. Už jsem to kdysi vyprávěl: dálnice v SK, na tachometru 140kmph. Jedu levým pruhem, páč něco zvolna předjíždím. Tu náhle leží zrcátko, onde kus nárazníkuk, tamohle jiného plastu. Rozhížím se zpoza volantu, i moje žena z místa spolujezdce, leč bourané auto nikde nevidíme. Pak, na zlomek sekundy, mihne se u kraje dálnice díra ve křoví. Že by byl v ní ?, nezdá se ti, že se tam něco lesklo ? Sundám nohu z plynu, seru na předjíždění, dávám se do pravého pruhu (brzdit nemůžu, kokoti za mnou to valí a troubí, jakmile už jen zpomalím). Než se mi podaří zastavit, jsme už několik set metrů za troskama. No, zavolat pro pomoc můžu, a takyže to udělám (i když jaksi nemám jistotu, jestli je opravdu v tom křoví, že). Ale: couvat několik stovek metrů k místu ? To by taky mohlo upgradovat jednoho původně lehce zraněnýho na hromadnou bouračku s x-mrtvýma, že jo. Ono to někdy taky není jednoduchý...
Jinak, pravděpodobnost, že ležící na ulici je opilec nebo feťák je vysoká (75% ++), ale to jaksi člověku nedá, že. (Do záznamu o výjezdu ZZS lze například formulovat, že dotyčného po větším konzumu alkoholu udeřil chodník do obličeje a kolemjdoucí samaritání zavolali pomoc ... Pokud jde opravdu o zástavu oběhu, pak se osměluji odhadnout, že z deseti zástav okolí křísi tak ve třech případěch, a z toho ve dvou blbě.)
K žalobám na následky nesprávně poskytnuté PP: ano, laici se bojí, že budou žalováni (typicky v případě míšních lézí) a je to jeden z tradičních(-ujících se) důvodů, proč do toho nejdou. Ale osobně ani z doslechu žádný konkrétní případ nepamätám. Naopak třeba v USA, bohužel, je to prej drsná realita: slyšel jsem vyprávět že když se někdo v USA topí a na pláži je lékař, tak onen se raději zahrabe pod deku, než by riskoval žalobu s likvidačními důsledky v případě, že by se pokusil zachránit a přes veškerou snahu nezachránil. Zdá se, že Američani to tak chtěli mít...
|
|
Jsem ridic - zachranar Italskeho Cerveneho Krize ve Verone. (I)
Nechci tu vypravet "prihody z nataceni" ac by jich bylo vic, nez bych si pral.
Lide o prvni pomoci moc nevedi, a pokud ano, casto si nejsou jisti sami sebou, takze radsi nepomuzou, nez by neco zblbli. Rikame jim pri kazde prilezitosti, ze je lepsi udelat neco, i kdyz ne celkem spravne, nez vubec nic. Dnes kdy mist bez pokryti nejakou siti je jak safranu, prece neni problem zustat po celou dobu laicke prvni pomoci v kontaktu s operatorem zachranne sluzby, ktery poradi co udelat. A lepsi se to, i kdyz pomalu.
Jednim, nikoli jedinym duvodem proc maji lide obavy pomoct je strach, ze budou soudne popotahovani za to, ze nekomu svym neprofesionalnim zasahem zhorsili kvalitu zivota. A nejsou to zas tak plane obavy, protoze v dobe, kdy je normalni chtit po kazdem odskodneni za kdejakou 3,14covinu, kdy obcanska soudni rizeni jsou denne vysilana jako reality show v tv, si kazdy rozmysli, jestli je pripraven celit pripadnemu soudu, ktery jeho nebo celou rodinu muze ekonomicky zlikvidovat. Vim o cem mluvim, takovych pripadu jsou stovky.
Zalezi pak hodne i na miste, a denni dobe.
Stalo se vcera:
16-ti lety kluk jel o pulnoci od holky domu na skutru. Silnice 3.tridy mezi obcemi, zprava strouha v hloubce asi 2 metru, teplota asi 10°C. Pres silnici mu prebehla zrejme ondatra, strhnul to, vlitnul do strouhy. Fraktura krcku stehenni kosti a zapesti. Povedlo se mu vyskrabat se z te hloubky na krajnici kde zustal lezet, a maval jednou rukou na projizdejici auta. Nikdo nezastavil, ale prece jen nekdo zavolal 118 nebo 112. My jsme dostali hlaseni asi v 1:05, takze tam lezel minimalne 50 minut. Lehce podchlazen jak byl promocen od padu do strouhy, a bolestmi nikoli malymi.
Pri nasem prijezdu uz tam byli Carabinieri, a jak tam lezel, jsem si predstavil jak asi vypadal z pohledu posadky nejakeho auta jedouciho kolem. Skutr nebylo videt, pac byl ve vode, helmu si sundal sam jeste dole. Potrhane spinave obleceni nijak nevybizelo k zastaveni a nasledne peci. Presto si rikam, ze jde zastavit o kousek dal, a snazit se alespon dotazem zjistit co se stalo, kdyz uz ma strach. Neni to snadne. V te chvili je dobre predstavit si, jestli bychom byli radi za kazdeho, kdo zastavil u nehody/urazu/ztrate vedomi nekoho z nasich blizkych. To se pak rozhoduje mnohem snaz.
|
|
|
Jel jsem jednou na kole (DF odpusť) a v příkopu tak nějak šikmo leží kluk okolo dospělosti, jednu ruku tak divně rozhozenou, obličejem k zemi, krev nikde, hadry takový nižší průměr, zase na spánek divné místo, zejména v půlce odpoledne, cca. 2 km od nejbližšího osídlení.
Zastavil jsem a pohledem to ohadnul spíše na opilce, ale stejně jsem ho šel vzbudit, na třesení nereagoval, na tlak pod klíční kostí už na velmi slabý. Vzbudil se, byl orientovaný a táhlo z něj, řekl, že usnul. Ale byl jsem připraven utíkat, kdyby se něco zvrtlo.
|
|
Ale i jsem "našel" způsob, jak aktivně zapojit čumili. Když se dá konkrétní úkol konkrétnímu čumilovi, tak ho prozatím vždy splnil. Možná mám jen dobré zkušenosti. A jsem velice rád, že už jsem se pár let k ničemu "nepřichomýtnul". Ale měl jsem období, kdy nebyl kvartál, abych někoho netahal z auta.....také již léta v autě vozím dva páry obyčejných pracovních kožených rukavic. Ty gumovky z lékárny jsou možná fajn, ale prd vydrží a já opravdu o žloutenku ajc a podobné "radosti" nestojím. navíc speciálně rozstřelené auto/motorka poskytují neuvěřitelné množství ostrých střepů a hran.
Staré moudro nelže - cizí kůže nebolí.
|
|
|
Tak, tak...
Nejúčinější je začít organizovat - než jsme k té bouračce motorkáře dojeli všichni kolem jen stáli a čuměli. Někteří se s úlevou vypařili hned jak viděli, že se stará někdo jiný. :-/
Stačilo začít rozdávat instrukce: "slečno zavolejte sanitku", "pane vemte si vestu a běže do zatáčky ať nás nikdo nezrakví"
Příklad strhne stádo. (i když velký dík patří dvěma párům motrokářů co mi s maníkem pomohli)
|
|
A lepší to nebude. Až se zavede systém E-call hromadně, nebude zastavovat už vůbec nikdo.
|
|
Jo, otec takhle jednou dojel auto, které "parkovalo" uprostřed silnice. Byl to starej landrover, takže ta bedna nešla objet. Okýnkem bylo vidět, že řidič telefonuje. Tatík tedy vylezl z auta a šel se ho zeptat, co tam vymejšlí. Chlapík se slovy "čekám na sanitku, teče z něj moc krve, tam já nepudu" pokynul bradou před auto. Tam ležel chlap, který projížděl na kole a nešťastně ho sejmula ulomená velká větev stromu. Spadnul přitom tak blbě, že i přes helmu měl rozbitou hlavu (pak jsme se dozvěděli, že proraženou lebku), ležel v krvi (otec říkal, že už to bylo hotové tratoliště) a co hůř - dusil se vlastním jazykem. Když k němu otec přišel a začal ho ošetřovat, už byl skoro hotovej. Sanitka dorazila až asi za dalších 15 minut, protože měli cestou nějaké potíže. A teď mi řekněte - i když chápu, že někdo nesnáší pohled na krev, to byste tam jako ten chlap v ladroveru opravdu seděli a koukali se, jak ten člověk umírá? Opravdu lidé nejsou schopní se překonat? Na silnici, kde projedou 3 auta za hodinu, z čehož min. 1 tam zabloudí, takže není jisté, že zastaví někdo další...
|
|
|
Pokud někdo o sobě ví, že při pohledu na krev omdlévá, tak je jasné, že v takovém případě prostě první pomoc poskytnout nemůže. Může být užitečný opravdu jenom pro zavolání sanitky.
Čet jsem kdysi historku o paní, která to tak obvykle měla, tj. krev = mdloby. Jednou byla u toho, jak v létě někde u řeky kluk skočil do vody a šlápnul na rozbitou lahev na dně, takže si slušně rozříz nohu. Když se dostal z vody, dotyčná paní mu poskytla první pomoc, takže mu silně krvácející nohu provizorně zafačovala. Pak ovšem omdlela.
|
|
|
Zažil jsem na vlastní oči - kamarádka mi omylem pustila kus železa na hlavu a trochu mi to rozsekla, teklo trochu krve, já si z toho nic nedělal, srandičky a diskuze, jestli zašít nebo nechat bejt, když se z ničeho nic složila ...
Pokud to někdo nedává, opravdu asi jenom zavolat pomoc a kdyžtak organizovat, ovšem je otázka, zda to byl případ tohohle řidiče...
|
|
|
ono se to moc překonat nedá, někteří mohou být v šoku nejen z pohledu na krev, ale i z toho všeho kolem. Sama popisujete proraženou lebku a tratoliště krve kolem, to není zrovna hezký obrázek a pro slabší povahy to může být problém, šok je může paralyzovat a to se moc překonat nedá.
sama si moc nejsem jistá, jestli bych při takovém pohledu omdlela, zkameněla nebo dotyčnému nazvracela do rány. Takže bych nejdříve zavolala sanitu a pak se pokusila pomalými přískoky přiblížit k dotyčnému s tím, že bych si ten pohled dávkovala opatrně a pak by se vidělo, jestli bych byla schopná poskytnout nějakou skutečnou pomoc zblízka.
|
|
|
Tak. A ještě je třeba rozlišit "dívat se" a "sáhnout si". To druhé bývá problém o mnoho větší.
|
|
Prostě už není v modě ta komunistická sounáležitost a branná výchova.Pro mnohé je první pomoc španělská vesnice. Teorii první pomoci má povinně jen pár profesí a praktickou část jen záchranáři, hasiči a gumy takže je to z 90 % na nich, ostatní max zvednou telefon.
Ochota poskytnout první pomoc po pár fetkách a bezdácích taky rychle vyprchá. Potom co mi jeden ožrala ve Vrchlabí připoblil propůjčenou zimní výstroj jsem se zapřísahal že jakýkoliv první pomoci předřadím chcaní na hlavu a zpěv o vodě živý.
|
|
|
No, to je právě ono. Navíc tu vstupuje do hry ten faktor, že amatér, poskytující první pomoc poprvé (pokud pomineme nácvik na "resuscitační Annie", který s realitou nemá mnoho co do činění, jako ostatně většina "laboratorních" nácviků), s celkem velkou pravděpodobností nadělá víc škody než užitku. Takže se Vám nakonec snadno stane, že ho v dobré víře dorazíte, jeho přičmoudlí příbuzní Vás zcela beztrestně div nezabijou buď přitom, nebo kdykoli potom, ještě se s Vámi budou soudit o náhradu škody, a na bonus od něj chytnete infekční žloutenku. Samozřejmě že "legislativní ochrana" chudáka, který poskytoval PP a něco se přitom nepovedlo, je žádná až záporná, takže jeden je nakonec rád, že kromě soudu a hospitalizace na infekčním oddělení nemá na krku ještě taky ublížení na zdraví z nedbalosti...
|
|
|
Pokud se nepletu tak legislativní ochrana poskytovače první pomoci je dokonce taková že můžeš beztrestně takyspoluobčanovi ukroutit hlavu a pak to uhrát na blbý pochopení heimlichova manevru. Amatéři jsou v ČR až na pár set praktiků uplně všichni a nebál bych se k nim řadit ani lékařský fakulty.
|
|
|
Nevynechával bych nejen lékařské fakulty, ale přidal bych cca 80% lékařů a 70% sester. Resuscitovat umí jenom personály JIP a záchranky, ostatní jdou občas na školení (pokud ho mají) a vzpomínají na výuku z fakulty.
|
|
|
Vyprávěl mi policajt, jak hlídku navedl IZS k místu, kde byl hlášen kolaps osoby. Cajti dorazili před sanitkou, která měla nějaký zádrhel. Na parkovišti u autobusu ležel zkolabovaný Ital a okolo skupina bezradných Italů.
Cajti tedy začali resustitovat, než je v tom vystřídali záchranáři.
Poté vyšlo na jevo, že dotyčný byl doktor, celý autobus byli doktoři, všichni na cestě do Prahy na nějakou konferenci či co, bohužel v těch labinách byli o první pomoci zcela odstřihnuti a ani netušili, co s kolegou dělat.
|
|
|
Pokud jde o zastavování většího krvácení nebo oživování, laik nemůže nic zkazit a jde tam ne o minuty, ale o sekundy, takže vůbec neváhat... Přelámaná žebra (naprosto standardní důsledek resuscitace) se zahojí za chvíli, odumřelý mozek nikdo nenahodí...
A v ostatních případech není moc potřeba poskytovat první pomoc, to se čeká na profíky!
|
|
... ze az se mi neco stane bude se v okoli pohybovat autor, nebo nekdo podobny.
Ale nevidel bych to az tak cerne, muj zamestnavatel organizoval kurz 1. pomoci pro sve zamestnance. Ucast byla dobrovolna (bylo treba vykonat alespon minimalni aktivitu pro moznost zucastnit se), ale presto se zucastnilo cca 20% lidi.
Mimochodem na tom kurzu bylo nekolikrat zdurazneno, ze lepsi spatna pomoc, nez zadna. Sam jsem nastesti zatim nikoho resit nemusel, ale kdyz v Brne omdlela pani v saline, naslo se dost lidi ochotnych pomoci, dokonce i ridic se choval rozumne.
Nekdo z predrecniku zminoval e-call - to bude skutecne zalezitost, ktera veskere poskytovani kolemjedoucimi potopi. Problem v takovych chvilich totiz je, ze se vetsina pta a proc bych mel pomoci zrovna ja - stoji nas tu hromada - a ted na to bude i odpoved - ja nemusim e-call zavolal. Cest a slavu vyjimkam, kterym ta otazka stoji "A kdo, kdyz ne ja?"
Taky by mrdky medialni misto krve mohly obcas ukazat, ze zachrance pomohl a treba nekde splasit lapiducha v bilem plasti, ktery vysvetli, jak pomohl a proc a jak je to udelat jeste lepe.
|
|
|
Pohled na krev už není běžnou součástí lidského žití, dostáváme se do stavu, kdy "maso roste v obchodě" a řezníci stahují selátka, protože jsou moc "hezká"...
Prostě a jednoduše, pokud někdo krvácí a je zraněný a nemůže si pomoct sám, tak je v prdeli, protože prostě krev.
Současně s tím>
Je snaha nezobrazovat zachránce a obecně je ignorovat, často i ze strany zachránců, protože prostě není chuť, aby si příbuzní oběti na tobě vylévali vztek ze ztráty. A to oni dělat budou, zažil jsem to... Resp. abych byl přesný, právě to zažíváme s rodinou.
|
|
... gratuluju za dobrý postřeh i reakci. Ale v takovéto situaci volat raději 155.
|
|
Pojišťovna z povinného ručení vyčištění / výměnu potahů sedadel nezaplatí. Takže vaše pomoc u silně krvácejících nešťastníků mívá hodnotu konkrétně vyjádřenou v korunách. Vyhledat toho nešťastníka pokud to přežil a požadovat po něm úhradu se mému známému zdálo být dost "hyenistické".
===
A ještě jeden poznatek: Přivoláte kolemjdoucí státní policii na nešťastníka něčím zdrogovaného, spí na lavičce a není s ním řeč, jen cosi mumlá a čumí skrze mě. Cítit chlast z něho není - přímo k ústům se mi čichat nechtělo. Je cca -10°C a oni ho chtějí nechat se "prospat" na lavičce. Kdyby aspoň byl v závěji - ale sněhu není...
Až vyhrůžka, že zavolám na 158 a tam vysvětlím situaci je rozhýbala k akci - zavolali sanitku. Pak nevím, šel jsem se domů. Sanitka asi přijela, slyšel jsem ji houkat.
|
|
|
To je zajímavý poznatek - dal by se identifikovat nějaký zdroj, ze kterého by se mohly uhradit škody záchrancům? A tím nemyslím pozůstalost?
Pokud někde v divočině bez signálu naložím zrakveného člověka do auta, kde mi vykrvácí tři litry krve do sedaček a jako návdavek se vyzvrací a vykálí, což znamená totální výměnu interiéru, mám naději to z někoho dostat?
|
|
|
Třeba by se dalo využít havarijní pojištění a označit to za vandalismus ... :-P
|
|
|
Pokud zachraňovaný nezemře, potom je to jeho majetek či příjmy.
Máte naději to z něho dostat.
(Nemám čas pitvat NOZ, ale pokud si pamatuji, ten princip je tam zachován).
|
|
|
No a pokud zemře, můžete zkusit přihlásit "pohledávku" do dědického řízení.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek První pomoc není samozřejmost
|