Tak mi můj Fiat Uno 1.5 i.e. dojezdil.. Po smutečním obřadu a pohřbu
jsme se rozhodli, že zakoupíme něco lepšího. Prodal jsem tedy svou kočičku
Honda Hornet (můj luxusní a všemi obdivovaný ruský lejbl tužing si můžete
prohlédnout zde)
za 92 tisíc Kp (Korun paroubkovských).
Vydali jsme dle jednoho inzerátu až na samý jih republiky - do „Budějc“.
Velmi, velmi vstřícný a solidní pán nám za 70 tisíc přenechal svého tmavomodrého
krasavce: BMW 320i, typ E36 z roku 1994. Nebudu tady dělat nějaký super
technický popis auta – na netu je toho plno ... spíš se pokusím na vás
přenést dojmy a pocity...
Autíčko jsem si okamžitě zamiloval a ihned po nastartování prožil svůj
první BMW orgasmus… Pán tam měl sice koncovku z Baumaxu za 250,- (která
naštěstí ulítla při cca 5500 ot./min. na pátý převodový stupeň na dálnici
po cca 150km jízdy), ale i tak to bylo nádherné brumlání šesti hrnců a
149 kobylek připravených k akci. Jsem uchylnej na silný káry a i ten můj
blbej Oťas (můj předešlý vůz, pojmenovaný podle faráře Otíka, kterého Unem
sejmula Ing. Tejfarová...) měl úctyhodných 55kW, což bohatě stačilo na
prohánění služebních HáTéPéček po Středních Čechách..
Na digitálním tachometru bylo v době koupě cca 112 tis. km. Majitel
se dušoval, že nic nestáčel a ani nikdo před ním. Věřil jsem mu a celkem
oprávněně. Kamarád, který „báwa dělá“ mi po zběžné kontrole motoru a jiných
ukazatelů stavu řekl, že to celkem sedí. Byl jsem moc rád a patřičně hrdej,
že jsem tak dobře nakoupil. Zatím mám naježděno okolo 15ti tis. km a naprosto
bez problému. Hlavně se zadní nápravou si užívám hodně legrace. ABS mi
naštěstí díky poruše senzoru na předním kole nefunguje (zastávám názor,
že auto musí řídit řidič, ne počítače a pomocníci…)
Motor (typ M50 bez Vanosu) je uložený podélně a je na něj nádherně vidět.
Oplastován sice trochu je, ale je to auto z roku 1994, kdy se s tímto nešvarem
naštěstí teprve začínalo. Svody ze šesti válců nenechají nikoho na pochybách
o tom, na co koukají a co to asi umí. Jediný zásek je na levé straně, kde
by všichni intuitivně hledali baterku. Marně. Není tam. Věřte, že je to
jak u stodvácy – je za zadníma sedačkama… J Výkon motoru je 110 kW a maximálka
je udávána 229 km/h.
Vybavení: Není naštěstí skoro žádný. Dělalo se mnoho variant a já si
koupil tu nejmíň nabušenou – až na pár věcí jsem za to rád. Takže: mám
akorát elektrickej šíbr, elektrický zrcátka a centrál a tažné zařízení.
Chybí mi: elektrická okna a dálkové ovládání a možnost sklopení zadních
sedaček..Lyže musím vozit vevnitř mezi sedačkami L Naopak nechybí mi: kůže,
dřevo, ABS, ASR, EDS, ČSSD a ČSSD light, airbag u spolujezdce, navigace,
xenony, kvalitní audio, mraky repráků…a další a další kraviny, který mě
akorát rozptylujou..:-)
Jízda: klidný, pohodlný, rychlý, svižný a obratný vozík. Po pár blbejch
zkušenostech jsem zjistil, jak je důležité míti dobré pneu. Pokud chcete
jet trošku víc ostřeji a máte to ve předu špatně obutý, začíná se auto
v zatáčkách nedotáčet (hrne se ke středu). Pokud si chcete hrát na Simíra
a zatáčku projet s ujíždějící prdelí, jde to naopak velmi snadno..na mokru
a kostkách obzvlášť.. :-)
Hned v prvních týdnech jsem prověřil schopnosti a hlavně sílu auta,
když mě kamarád požádal o odtah své jachtičky z Orlíku... Jachta i s autovlekem
měla nějakých 1500 kg a báwo se s tím velmi slušně popralo...
Za 70tisíc korun jsem tedy koupil slušnej pekáč, kterej pořád sklízí
uznání a sousedskou závist (nejstrašnější sousedka z domu, která si koupila
HTP za cca 230.000,- (nikdy nepochopím) se strašně divila, kde „mladej
seshora“ krade, že si kupuje bavoráka…). Je to auto, se kterým se nebojím
jet přes půl Evropy.
Cena: tohoto ročníku a této kategorie se pohybuje od 65 do 120 ti tisíc
(dle výbavy a stavu).
Spotřeba: ať prasím nebo jedu jako strejda v kloboučku furt to žere
8-10 litrů/100km. Takže nic dramatickýho…
Éto vsjó.
02.12.2006 Kuba R.