D-F čtu pravidelně už několik let, prakticky od dob zveřejnění prvních
zmrdologických studií. Nikdy jsem neměl zvlášť silnou potřebu napsat něco
vlastního. Až jedna téměř nenápadná zpráva v novinách mne tak zvedla ze
židle, že mne napadlo oslovit zdejší komunitu tímto článkem.
V jednom nejmenovaném pražském deníku se ve středu 27.10.2010 objevil
článek s titulkem "Cyklotrasy rychle porostou". Hlavním obsahem sdělení
bylo, že během deseti let by se měla zdvojnásobit délka všech cyklotras
na území hlavního města. Předseda komise pro cyklistickou dopravu Pavel
Polák podotýká, že finančně nenáročné stezky již byly vybudovány, a nyní
bude město muset (!) stavět cyklostezky, které budou výrazně dražší. A
je třeba také zvýšit počet Pražanů, kteří cyklostezky využívají, a to ze
současných 2,6% na 7%.
Pohybuji se po Praze každý den. Musím. Je to součást mojí obživy. Potřebuji
dopravovat poměrně objemnou a především velice citlivou a drahou techniku.
Proto potřebuji jezdit autem, byť zdánlivě v něm sedím sám a dopouštím
se ekohříchu. Vnímám spoustu bolestí pražského dopravního systému. Ponechme
na chvíli stranou tristní technický stav komunikací, mne v tuto chvíli
zajímá téma jiné.
V Praze se prakticky nedá zaparkovat. Při přesunech mezi zakázkami mám
problém najít vhodné místo k odstavení vozu. Jako rezident s kartou pro
modrou zónu hledám místo k zaparkování v okruhu minimálně kilometru od
bytu, a většinou marně. Když potřebuji dovézt nějakou objemnější věc třeba
k rodičům do centra, musím si vybrat mezi stáním nelegálním a stáním velice,
velice vzdáleným. Když už místo seženu, ne vždy mám jistotu, že auto naleznu
kompletní, se všemi okny a pokud možno s dochovaným lakem. Už hezkých pár
let existuje studie zpracovaná pro město, která popisuje záměr na výstavbu
a provozování několika desítek kapacitních objektů podzemních garáží v
centru a dalších objektů v okrajových částech města. Studie, jejíž obsah
mohl být již dávno realizován. Projekt, který se mohl městu postupně splácet
v podobě příjmů z parkovacích karet, krátkodobých i jednorázových. Myšlenka,
která mohla usnadnit život tisícům lidí každý den.
Namísto toho jsme vystavěli 200 kilometrů cyklostezek a 450 kilometrů
cyklotras, po kterých skoro nikdo nejezdí. A proto teď musíme lidi donutit,
aby sedli na kola a šlápli do pedálů, ať chtějí nebo ne.
Logické by bylo investovat přednostně do takových projektů, které přinášejí
užitek většímu počtu lidí. Nemám nic proti cyklistické dopravě, ale pokud
člověk jede na kole, je zkrátka účastníkem provozu se všemi právy i povinnostmi,
a nemělo by být nutné vytvářet mu zvláštní podmínky. Zvlášť pokud se nedostává
prostředků na řešení jiných, naléhavějších problémů. Když odhlédnu od dopravy
v klidu, tedy parkování, pořád je tady nekončící bolest zdevastovaných
pražských komunikací. Kdo kdy jel například po trase Ohrada – Běchovice,
ten ví.
Aktivisté, jako je jmenovaný pan Polák, nebo jeho kolega ve zbrani Křivohlávek,
mají dostatek času a chuti otravovat tak dlouho tolik lidí, že nakonec
prosadí svou. Fungují na principu vody dopadající v malých kapkách z výšky
na kámen, který nakonec také povolí. Stavební fakulty plodí absolventy
oboru cyklistická infrasktuktura. Postupný nátlak slaví čím dál větší úspěch.
Z cyklistiky je najednou společenské a politické téma.
Nevím jak vy, ale já chci také zažít svoje město jinak. Chci zažít město,
ve kterém budu moci obstarávat své záležitosti bez zbytečných překážek;
k tomu potřebuji reklativně průjezdné komunikace a fungující parkování.
Když necháme mluvit jen Auto*Mat, přijdeme postupně o všechno. Proto, možná
naivně, radím: sedněte ještě dnes k počítači, kontaktujte příslušný odbor
svého městského úřadu a aktivně bojujte za to, abyste měli kde parkovat,
abyste měli možnost svobodné individuální dopravy. Vykřičte do světa svoje
přání. Jestli budeme stejně otravní jako oni, bude to minimálně pat.
Jinak se Praha plíživě proměni v jednu velice drahou cyklostezku.
29.10.2010 Jakub K.