… aneb co se 140 koníky v časech Nových pravidel
Asi před rokem jsem pro zdejší weblog psal o „krásných
časech výběru nového auta“ a v zásadě trudné realitě poté, co už je
požadovaný – místním sloganem – kchár pod střechou. Už tenkrát jsem
asi měl neblahou předtuchu, co se bude dít, řekl bych.
Nedávno jsem se zde večer bavil článkem o tom, jak se stát „gangxta“
a zjistil, že má téměř 60K přečtení. Zkontroloval jsem z legrace můj starý
článek a diskusi k němu a protože ho četlo 9K+ lidiček a zejména proto,
že končí tímto posledním diskusním příspěvkem: TECH: Tak by mne zajímalo
co si autor nakonec koupil za auto. :) Bude další článek ??
… odhodlal jsem se ještě jednou vstoupit do té samé řeky.
Zopakuji výchozí pozici zhruba před rokem. Rozhodoval jsem se k budoucímu
(březen 2006) leasingu autíčka mezi trojicí: Mazda 3 (sedan), Octavia 2
a nová Honda Civic 8, která v té době ještě nebyla ani na trhu a existovaly
o ní jen kusé zprávy z připravované výroby. Nebyl jsem ještě vůbec rozhodnutý
a pořád jen mudroval co a jak. Článek končil předtuchou:
No a tak si to zatím všechno pěkně užívám. Pak, až člověk nakonec přece
jen něco koupí, doba radosti končí. Každý krám má své mouchy a každá návštěva
benzínky, zvláště v této době, je značně traumatizující. Jan Kraus včera
v televizi trefně poznamenal – byl jsem pro benzín a měl jsem dojem, že
platím za všechny stojany dohromady :-)).
VOLBA
Z titulku článku je věc volby jasná. Nakonec jsem vsadil na čisté emoce,
nový Civic 8 mě prostě dostal tím, jak vypadá; samozřejmě uznávám, že každému
se líbit nemusí. Místní prodejce mě přímo kontaktoval už v prosinci s tím,
že první kus je už v ČR
a jestli se něj přijdu podívat do brněnské Olympie a že budou strašně dlouhé
objednací doby a že už nyní berou objednávky na květen a že a že a že…
atd. No a tak jsem se šel podívat, uviděl jsem a pochopil, že je posekáno.
Objednal jsem, počkal skoro půl roku a v květnu byl kchár
pod střechou. Výbava SPORT, 1,8 iVTEC, benzín, 140 HP, 174 Nm, šestikvalt.
Slušná výbava i konkurenceschopná
cena: katalogová je 549, reálná byla 530. Emoce tedy jasně zvítězily nad
dlouhodobým mudrováním o všech možných parametrech, testech, výkonech,
výbavách, spolehlivostech a kdoví čím ještě.
KLADY VOLBY
O designu již byla zmínka, auto za něj dostalo i prestižní mezinárodní
cenu „red
dot“. V praxi se to projevuje docela příjemně. Člověk někde zastaví
a hned někdo přijde a ptá se, co je „to“ zač. Předjíždí vás auto na dálnici,
najednou zpomalí a z vedlejšího pruhu začnou okukovat. Zastavím před školou
a hned je auto obklopené dětmi a slyším – ty vole, kolik to tak může mít
na tachecu? Z hecu říkám – tři sta. Tý vole, tři sta! Stojím u obchodu,
kolem jede na kole asi patnáctiletý výrostek, zpozoruje kchár a nahlas
si pro sebe spontánně říká: no kurva, co má tohle znamenat? Samotnou kapitolou
je kosmický interiér. Co dříve Honda vydávala za přednost – tedy spartánskou
výbavu řidiče bez compu, aby neodváděl pozornost od řízení – je nyní v
zásadě naopak. Člověk za volantem si připadá jako kapitán James T. Kirk
ve Star Treku nebo aktivní účastník Hvězdných
válek.
Reklamní slogan k motoru říká – výkon dvoulitru, spotřeba šestnáctistovky.
V určitém slova smyslu má asi pravdu: 140 koní, dlouhodobá spotřeba měřená
podle tankování 6,7 [psaná dle TP = 6,4]. Dobře tvarovaná jsou sedadla
a překvapivě velký je i kufr (420 ltr). Auto sedí podobně jako motokára,
daní je však tvrdý podvozek a částečně horší adheze na krátkých příčných
nerovnostech, viz dále. V čase Nových pravidel přijde docela k duhu i tempomat,
aby člověk nemusel pořád sledovat děj hvězdných válek.
ZÁPORY VOLBY
Tvar auta a zadní spoiler jsou příčinou značně špatného výhledu dozadu,
auto navíc nemá zadní stěrač. V praxi jsem však jeho absenci zatím nijak
výrazně nezaznamenal, uvidí se v zimě. Na zadních sedadlech není moc místa
nad hlavou, problém by však nastal odhadem u osob kolem 1,95 – 2,00 m+
vzrůstu. Pokud tedy hrajete NBL a jmenujete se třeba Jao Ming, nikdy nesedejte
dozadu!
Co se mně také moc nelíbí je tvrdost podvozku. Byl jsem sice na zkušební
jízdě, ale tam jsem si ničeho zvláštního nevšimnul, snad i proto, že jsme
jeli po slušné silnici. Pokud jezdí člověk po těch úplně rozbitých českých
okreskách, kde plocha děr je větší než plocha ostatního poslátaného povrchu,
pak si připadá jako v kostitřasu. Ještě že jsem vzal kchár se 16´´ koly
namísto standardních 17´´ kol. Na sedmnáctkách musí být jízda po dírách
podobná výkonu práva útrpného. Jo, panečku, v Rakousku se jezdí příjemně,
jako po másle, ale na českých silnicích, které by podle odborných odhadů
potřebovaly opravy za 1 bilion korun (čtete dobře), to někdy úplně nejpříjemnější
není. Chcete-li vozit i babičku anebo máte problémy se zády a stále ještě
nemáte svůj vlastní fantastický kosmodisk ;-), poohlédněte se raději po
něčem jiném. Apropos, kdyby se někomu chtělo napsat nějaký článeček o tom,
proč ani po sedmnácti letech po revoluci a v časech „ekonomického zázraku“
je nutné jezdit po silnicích, jaké má v Evropě asi ještě tak Rumunsko,
myslím, že by to mnohé zajímalo. Že by automobilisté byli tak slabou voličskou
skupinou?
Abych nezapomněl, japonským soudruhům působícím v britském Swindonu
se vloudila malá chybka: hvězdný digitální displej se chvílemi opticky
rozpadal tak, že vypadal jako matrixový šetřič obrazovky. Prodejce však
věc promptně objednal a vyměnili mě ji na počkání za čtvrthodinku, takže
nyní zcela bez závad (nyní ujeto 8K km).
Mě to už tížit nemusí, ale odrazovat mohou dlouhé dodací lhůty nových
aut. Najíždějící výroba a vysoká poptávka způsobují mnohaměsíční čekací
doby.
CO SE 140 KONÍKY V DOBÉ NOVÝCH PRAVIDEL?
Jo letos zjara, to nám bylo ještě hej. Podle doporučení prodejce jsem
motor, který rád vysoké otáčky, občas pěkně protáhnul a když na mě třeba
příliš brutálně dorážel nějaký vepřovák s chrochtajícím tédéíčkem, tak
jsem se mu poměrně jednoduše vzdálil směrem dopředu. Trudné časy nastaly
od prvního června. Striktní dodržování ominózní formule 50/90/130 – byť
jsem ani dříve nejezdil nijak divoce – je přece jen značně traumatizující.
Uvidíme, co přinesou avizované změny Pravidel, globálně si však myslím,
že nakonec to přece jen dopadne tak, že bude téměř nutné dané (anebo maličko
pozměněné) rychlostní limity plusmínus dodržovat, pokud člověk nebude chtít
riskovat nějaké nepříjemné buzerace. Jeden jede po rovince 92, druhý, odvážnější,
se před prvního sune rychlostí asi 94 a další, ještě odvážnější, se chystá
oba ťulpasy ohulit skoro stovkou. Komické a smutné současně.
Nyní, když nad tím vším zpětně uvažuju, nevím, zda jsem neudělal chybu.
K čemu je potřeba dneska stočtyřicet koníků a maximální rychlost 210? Pokud
by se měla naplnit má temná předtucha Celkového Plánu provozu na našich
silnicích a současně by stále rostly ceny benzínu jako doposud, nevím,
zda by nebyl nejvhodnější nějaký UMACH 1 (2 nebo 3) – univerzální malý
automobilní chrochták ve třech standardních velikostech (360, 400 a 440
cm). Jednalo by se asi o značku ŠkodaRenaultDaciaTCPAHyundai (od každého
by měla do vínku samozřejmě to nejlepší) s malým dieselem 1349 ccm tak
s 80 koníky a tříkvaltem, který by měl napevno nastavený omezovač. Jednička
kvalt = 50, dvojka = 90 a trojka =130 a spotřebu tak kolem 4,5 litru. Ve
městě by se muselo jezdit výhradně na jedničku a jen na dálnici na trojku.
Zařazený rychlostní stupeň by svítil na střeše červenou číslicí; policistům
tak by odpadla řada zbytečných a otravných povinností a mohli by zase prodat
nově nakoupené radary třeba na Slovensko. Možná by UMACH mohl mít i jednotnou
barvu, aby to všechno pěkně zapadalo do těch našich (post?)paroubkovských
poměrů. Stát by pak na (holého) UMACHA mohl třeba sociálně slabším skupinám
přispívat společně s pastelkovným a mobilovným. Dejme to tak do těch 100K
(slíbíme před dalšími volbami, Jiří, co myslíš – šlo by to, ne?). Trudná
představa?
Už se těším na bohatou diskusi a na pořádně „peprné nadávání“ :-)
Zdravím všechny a přeju dobré nervy!
27.08.2006 Analyst