Už dlouho se zde na webu nevyskytla žádná recenze na auto, tak bych
rád přispěl s čistě subjektivním hodnocením mého kočáru.
Před samotným popisem pár nutných informací o výběru a nákupu tohoto
auta. Předloni jsem poslal s neskrývanou radostí svou starou fiestu do věčných
lovišť, a jelikož má skvělá drahá polovička má k dispozici služební dvojkovou
fábii, tak ani nebyl důvod hledat nové auto. Ale po nějakém čase se ukázalo,
že bez auta sice fungovat můžu, ale jaksi to není ono. Mám skvělé zaměstnání,
ale bohužel s nepravidelnou pracovní dobou a lehce se mi může stát, že ve
středu mám volno, venku pěkně a já nikam nemůžu vyrazit, protože žena má
auto v práci. Přeci jen nejsem tramp, abych někam jezdil vlakem. A tak to
všechno začalo uzrávat, až jsem se rozhodl, že nějaké to přibližovadlo
potřebuju. Specifikace byla jasná (pro nájezd se soukromým autem jsem počítal
tak do 5000 km ročně). Něco s obrovským kufrem, spolehlivým dýzlem, co žere
3,21659 l na 82 km, v plný palbě, v metalíze a hlavně to celé za 50 tis..
Takto to fakt nebylo. Chtěl jsem něco menšího, s atmosférickým benzínem.
Víc požadavků nebylo. První volba padla na Alfu 147 s tím, že si pro ni
udělám výlet za západní hranice (přiznávám, že za tento výběr mohl tento
web). Po nějakém tom hledání jsem to vzdal. Cena ani tak problém nebyla,
ale většinu vozů nabízel nějaký Atatűrkův potomek a s těmi byl po domluvě
spíš samý problém, než nějaká spokojenost. Tak se rozběhlo pátrání po českých
luzích a hájích a hledání bylo zároveň rozšířeno na 1. generaci fokusu,
MB A-classe, no vlastně na všechny značky kromě koncernu. Po nějakém čase
hledání, chození, nezávazném objíždění bazarů, byla specifikace přitvrzena
na soukromého prodejce. To se psal zhruba leden loňského roku. V březnu
už jsem to začal pomalu vzdávat a loučil jsem se s myšlenkou, že najdu něco
provozuschopného. Jednoho krásného aprílového dne jsem však narazil na
internetu na něco podezřelého. Auto se plus minus blížilo ideálu. Soukromý
majitel prodává auto se servisní knížkou, popis neskrýval žádnou záludnost
a k vidění buď v Rychnově, nebo v Praze. Do té doby jsem ani jedním pohledem
o tuto Mazdu nezavadil. Velmi nudné auto s dobrou pověstí, děkuji, nechci,
možná až do důchodu. Přesto mě moje trpělivá žena přemluvila, abych zavolal
kamarádovi a šli se na to auto podívat. Auto jsem poznal už při příjezdu
mezi paneláky, kde se konala první prohlídka. Oproti ostatním autům poměrně
nízké a s neurčitou světle zlatou barvou. Lak přiměřeně pošramocen pár tesco
škrábanci a ani inzerované důlky od krupobití nijak nehyzdily kapotu, jak
jsem se mylně domníval. Co dál vyprávět? Jednání byla rychlá a korektní.
Po domluvě prošlo auto ještě za starého majitele STK a pár nutnými opravami
a za 49 tis. se jednoho dne ukázalo u nás před barákem.
Specifikace už našeho vozu je následující. Mazda 323F (Familia) BJ (posední
modelová řada)rok výroby 2000 v japonské Hirošimě, dáno do provozu 2001,
koupeno na Spořilově. Já jsem 3. majitel, servisní knížka poctivě vedena
do 150 tis. (153 tis. najeto při koupi), motor benzin 1,5 l (1489 ccm)
16V o výkonu 65kw při 5500 ot. /min. Motor je relativně staré konstrukce
(vychází z řady Mazda engine B vyráběného od roku 85 – později byl montován
do 1. generace Kia Rio) modernizovaný v roce 1995 jako Mazda Z engine. V drobných
změnách se montuje dodnes. Váha vozu je přijatelných 1100 kg. Za zmínku
stojí rozvor 2610 mm, což je o 10 cm více než měla oktávka I a o 3 cm víc
než II. Mluvou dnešních novinářů mám vlastně auto střední třídy.
Výbava zahrnuje 2x pytel, ABS, rádio, klimatizace a přední okna v elektrice
(ovládání je umístěno za ruční brzdou mezi sedadly, u vyšších výbav zde
bylo ovládání vyhřívání sedadel. U žádné jiné Mazdy jsem to neviděl. Kdyby
někdo tušil proč, prosím napsat do diskuze). Některý z předchozích majitelů
nechal dodělat imobilizér a dálkové centrální zamykání. Jinak je auto prosto
všech volovin, potisků nebo jiných úprav.
Teď už konečně samotné povídání o autě. Omlouvám se všem čtenářům, ale
poslední dobou jsem řídil kromě Mazdy převážně Škodu Fabia II 1,4 TDI,
tak většina povídání bude porovnání těchto vozů.(uznávám, že to není žádná
hitparáda, ale darovanému koni na zuby nekoukej)
Při prvním pořádném usednutí jsem byl překvapen z toho, jak se sedí
nízko a že není úplně vidět na začátek auta. Ale rozhodně to nebylo nepříjemné.
Správnou polohu jsem hledal asi tak 20 sekund. Sedadla už mají bohužel
to nejlepší za sebou a nějakých 8 hodin za volantem není moc příjemných.
Na druhou stranu tato situace nastala jen dvakrát nebo třikrát, takže se
to dá přežít. Na zadních sedadlech se dá sedět pohodlně, nedostatkem místa
se tam netrpí, ale využito naprosto minimálně, většinou jsou zadní sedadla
sklopená, nebo tam sedí nějaký batoh a ten si zatím nestěžoval. Pak jsem
začal zjišťovat, kde co a jak funguje. Otočné rozsvícení světel integrované
do ovládání blinkrů jsem znal již z předchozí ho fordu, ale zarazilo mě
obrácené zapínání stěračů, kdy je člověk zvyklý posouvat páčku směrem nahoru,
zde se posouvá dolů. Zadní stěrač se ovládá otočným koncem podobně jako
světla. Ostatní věci jsou tam, kde mají být. Jedinou výtkou k veškerým ovladačům
je, že nejsou nijak podsvíceny. Lovit ve tmě tlačítka na rozmrazení zadního
okna, nebo zapnout výstražná světla je úkolem často neslučitelným s řízením
auta. Jinak interiér je nezáživný, ale to nějak neřeším, na to auto nejezdí.
Moc praktické mi přijde otevírání víčka nádrže zevnitř auta. Kufr je dobře
dostupný, možná zbytečně velký. Zastávám názor, že čím víc místa, tím víc
krámů člověk vozí. Zatím jsme se tam ve dvou lidech poskládali vždycky.
Nejvíc jsme do něj naložili 2 kola, stan, 4 velká zavazadla a to ještě
kufr nebyl zdaleka plný. Sex v autě praktikován nebyl, ale asi by nebyl
problém, protože sedadlo spolujezdce je plně sklopné, kvůli převážení dlouhých
předmětů (max. délka převáženého předmětu 2,1 m, využito pouze jednou).
Nejvíc jsem ale na autě nadšen z jeho řízení. Proto proti plánovanému
ročnímu nájezdu 5 000km už má najeto za ? roku čtyřnásobek. Fakt mě to baví,
a i když můžeme jezdit zadarmo služebním, radši všude bereme mazdičku.
I moje žena, jinak technicky nenadaná, poznala, že se to auto řídí daleko
lépe, než o 10 let mladší dýzlová fóbie. Odezva na plyn naprosto dokonalá,
řízení není nijak přeposilované, v nižších rychlostech a při parkování to
jde trošku ztuha, zato na dobře upravených okreskách je to radost. Podvozek
je trošku tvrdší, takže na kočičích hlavách se bojíte, kdy si překousnete
jazyk, na výlet do přírody rovnou můžete zapomenout, na D1 se po 20 minutách
stáváte nepříčetným, ale ty okresky. Po dálnici je rozumná přepravní rychlost
kolem 120 tachometrových, ale není problém ani 160. Rozhodně se nebudete
cítit jako brzda, protože i při prudším kopci na 5 rychlostní stupeň má
auto tendenci zrychlovat. Ale jak jsem již zmínil, nejlépe si Mazda vede
na okreskách. S vervou se vrhá do zatáček, aby pak vystřelila vpřed. Když
zatáčky projíždíte na 4 s otáčkami nad 3000, ozve se z motoru něco jako
sportovní zvuk, což Vás akorát nutí točit až k 6000, kde je vrchol výkonu
a z auta se stává divoké zvíře. Jasně, že trošku přeháním, ale fakt se mi
ten zvuk líbí. Sice 65kw je zatraceně málo na nějaké závodění, ale jaksi
máte pocit, že jedete daleko rychleji, než je skutečnost. Na řízení je
jedinou nevýhodou slabý brzdový systém. Již po pár tisících kilometrech
se Vám pravděpodobně stane, že se zkroutí na přední nápravě kotouče a je
jedno, jak drahé jste koupili. Na zadní nápravě jsou klasické bubny, což
také brzdný účinek nezvýší. Na toto se musí myslet a jezdit trochu předvídavě.
Samotná razantní jízda moc velký vliv na spotřebu nemá. Sice nemám žádný
palubní počítač, ale empiricky vzato se spotřeba pohybuje od 6,5 až po
8 litrů. Ale opravdu mě to nezajímá, důležitý je pocit z jízdy. A kdybychom
chtěli šetřit, tak jezdíme služebním.
Vím, že se tak nedá přemýšlet, ale bojím se toho, až nás jednou toto
auto opustí. Měl jsem možnost vyzkoušet, aspoň na pár kilometrů, spoustu
novějších aut, ale vždycky mi na nich něco vyloženě vadilo, vždy je tam
něco navíc, co by mělo řidiči zpříjemnit řízení, ale mě to dohání k šílenství.
Komu bych auto doporučil? Všem lidem, kteří chtějí za málo peněz hodně
muziky. Auto netrpí žádnými výraznými poruchami, samozřejmě záleží na předchozím
majiteli, náhradní díly existují za rozumnou cenu a s největší pravděpodobností
Vám toto auto ani nikdo neukradne. Pro závodníky existuje i varianta 2,0i
s výkonem 96 kw, ale na tuto variantu v dobrém stavu bohužel moc nenarazíte.
Do budoucna doufám, že Mazda nepřestane vyrábět auta s benzínovými motory
bez turba, abych mohl zůstat věrný.
28.1.2013 PC