Tento web jsem našel docela nedávno a docela se bavím čtením článků,
konkrétně v sekci Auta. Cca před rokem jsem chtěl něco podobného udělat
sám poté, co mě den co den dokázala vytočit nějaká stupidita českých řidičů
a co si budeme vykládat, naše policie společně s MD výrazně přikládají svoje
polínka do ohně.
Zejména heslo Pomáhat a chránit by se mohlo zaměnit za
„Prevence formou represe.“ ? Z nedostatku času jsem to ale zabalil a tak
chci využít prostoru alespoň na tomto webu.
Můj dnešní příběh je pro mě tragickým a smutným, protože níže popisovaná
událost ukončila moji závodní kariéru dřív, než vůbec začala. Nedovedu
si totiž představit nic potupnějšího, než když Vás dá na rozjezd někdo,
kdo řídí feldu jednadevítku dehet. Ještě tragičtějším a smutnějším se stává,
když si uvědomím, že se celá tato groteska odehrála na cca pětistech metrech
a časově to pak vychází na jednu až dvě minuty mého automobilového života.
Na mou obranu musím říct, že šlo o pořádně vytuněný stroj, ale začnu od
začátku. Nebo ne, raději od prostřed, ať tu nemusím rozebírat, jak došlo
k tomu, že jsem narodil, jak jsem získal řidičák, kde jsem vzal auto a jak
jsem přišel k té blondýně na předním sedadle (nejedná se o příplatkovou
výbavu jako u koktávek :D)
Bylo, nebylo. Ten den si tak vezu snoubenku domů. Jelikož semafory ve
městě docela znám, tak se nikam nehoním. V pohodě si dojíždím v pravém pruhu
k semaforu, na kterém svítí červená, když tu se podívám do zrcátka a velkou
rychlostí se zezadu řítí bourák jaxfiň a na křižovatce se zastavil přímo
vedle mě. Mrknu na ten pekelný stroj a rozbuší se mi srdce. Vedle sebe
vidím vínovou felicii v tuningu woe až mi spadla čelist. Mrknu na snoubenku
a ta z toho byla úplně vlhká, až jsem začal žárlit. Mrknu dovnitř a tam
takoví dva dvacetiletí kunďáci jak cip (nepište mi, že se píše cyp, protože
to je tradiční ostravský omyl – vyjmenovaná slova po „c“ nejsou). Kluci
jak ze žurnálu, ještě jim ani nerostly vousy a tuším, že ani ochlupení
v rozkroku, zkrátka vypadali, jako by je někdo právě odtrhnul od matčina
prsu, ale s těma slunečníma brýlema (asi jim večer vadí pouliční osvětlení)
na očích vypadali jak dva mafiáni z Palerma, případně hlavní hrdinové amerických
kriminálních seriálu ze 70. let. Peace. Očividně je moje blonďatá spolujezdkyně
zaujala víc než Kulínského třináctiletá sboristka. Od této chvíle se odehrávají
dva paralelní příběhy – můj a dvou technotuningářů. Abych ještě přiblížil
to, co bylo na první pohled zjevné: ti dva měli dohromady takové IQ jako
je výkon jejich vytuněné feldy minus součet jejich věku a to vše děleno
dvěma.
Mafiáni: "Ty pikaczo, čum na tu kundu. Vidíš ji? Proč sedí s takovým
blbečkem? Pojďmě mu to natřít!“ Načež si utřeli mlíko z brady a začali
trápit vnitřnosti té motorové želvy, která s tím laďákem zněla jako by měla
problém se zažíváním a byla v posledním tažení. Přitom se tvářili tak drsně,
jakoby prožívali pocity, které znají snad jen řidiči některého z MUSCLE
CARS?
Já: Při pohledu na ně jsem nasadil široký úsměv a mezi zuby říkám snoubence:
„Beruško, vidíš ty dva blbečky? Chtějí na tebe udělat dojem, připrav
se na závod.“ Jakékoliv tůrovaní jsem předem zavrhnul. Jednak mé auto
není žádný závoďák, quasizávoďák a dokonce ani aspoňmaličkoušpetičkusportskár
a v neposlední řadě nemám ani upadnutý výfuk. A druhak oni obstarali toho
kraválu sami až až. Přece jen tichý benziňák nemá proti dehtu v dělání rámusu
šanci, pokud nemá upadlou rouru od výfuku. Takže jsem chtě nechtě musel
sklopit hlavu a stáhnout ocas.
….nastala chvilka pekelného soustředění… najednou na semaforu naskakuje
oranžová….
Mafiáni: Plynový pedál na podlaze, přes ten rámus nejde slyšet, jestli
hvízdaly i gumy nebo ne.
Já: řadím jedničku, pouštím spojku, s plynem se ani nenamáhám, vím že
není kam spěchat.
….V tu chvíli mi mizí rezavé páté dveře zamaskované vínovou metlou v dáli
několika mála metrů….
Mafiáni: „Ty pikaczo, kua viděls, jak jsme mu to natřeli, piczo?
Kua my jsme dobří jak cyp. Tož fajně nam to vytunili v tym tesku. Pikaczo,
ta z nas musela byt uplne hotova, kua. Piczo jsme to temu benzynowemu japoncovi
pjekne natreli. Kua, brzdi, kua… červena!“
Já: „Beruško, dostal jsem na prdel. Kluci Tě vyhráli, promiň. Závod
je závod nebo mi dáš ještě šanci na další křižovatce“
…zatímco mafiáni čekovali ostrost svých brzd značky Filson z teska,
tak já jsem plynule dojížděl na další křižovatku zrovna ve chvíli, kdy
naskakovala zelená a já mohl v pohodě se zařazenou trojkou projet….
Já: „Zlatíčko usmívej se a mávej“
Mafiáni: čuměli, jak se na ně usmíváme a máváme.
…samozřejmě si to ti dva nenechali libít, ale bohužel už feldoimpérium
nevrátilo úder. Křižovatku jsem totiž projížděl cca 30-35 km/h, což felda
v dehtu dá asi tak za stejnou dobu za jakou hlemýžd sprinter dá 110 metrů
překážek a když je navíc f tuňyngu s obrovským křídlem vzadu, tak za jakou
dá výše zmiňovaný šnek stejnou dráhu z kopce. Tento čas mi, shodou záhadných
okolností, stačil k tomu, abych musel odbočit a ještě mezitím stačil zastavit
chodcům na přechodu.
Hold si museli najít jinou oběť a pokud nedostali rozum, tak tam jezdí
dodnes.
Takže to byla dnešní pohádka a dáme si na dobrou noc ještě malou anketu:
tušíte, jaká jsou vyjmenovaná slova po „d“? :D
Mějte se Amigos,
20.08.2008 kip