D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Zdravotnictví: Svoboda, spravedlnost a právo dle Beneše
    Vydáno 13. 08. 2009 (14296 přečtení)

    Povíme si příběh plný svobody, demokracie a křišťálově čisté spravedlnosti. V aktuálním pořadu o strašlivé korupci ve zdravotnictví dlouze promlouval k tématu i jistý pan Beneš. Tvářil se velmi nesmlouvavě až přísně a s touto vážnou tváří sliboval nastolení pořádku v „prohnilém zdravotnictví“. Nyní se na postup, jakým to pan Beneš dělá, musíme blíže zaměřit.

    Pan Beneš je ředitelem Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). SÚKL byl vždy úřadem vcelku nenápadným, zabývajícím se zejména registrací léčiv, kontrolováním klinických studií či sledováním nežádoucích efektů léčiv, kontrolováním kvality a tak podobně. Jeho pracovníci nevystupovali v médiích, působili spíše polovědeckým dojmem. Na konci minulého volebního období se SÚKLu podařilo poprvé proniknout do obecného povědomí, když se jeho ředitelem stal Michal Sojka, přítel tehdejšího ministra zdravotnictví Davida Ratha. Ten však na svém místě vydržel sotva pár týdnů a po volbách v roce 2006 byl Rathovým nástupcem dr. Julínkem Sojka nahrazen a na jeho místo přišel odborník ze všech největší, pan PharmDr. Martin Beneš. Beneš byl ve svém rodném Brně známý především jako kamarád a spojenec místního klanu ODS, který poté, co přivedl ke krachu minimálně jednu svoji firmu, zřejmě pragmaticky usoudil, že ho ani práce v zaměstnání, ani podnikání moc dobře neuživí. A protože mu to dobře myslelo politicky, měl správnou stranickou orientaci a disciplínu a směrem k zasloužilým členům matičky Strany byl patřičně přičinlivý, měl ideální kvalifikaci na vysokého státního úředníka, ačkoli zkušenosti s prací na podobném postu nikdy předtím neměl. SÚKL byl v rukou Beneše rovněž vybaven velmi nevšedními pravomocemi. Do jedněch rukou tak začala spadat nejen oblast registrace léků, supervize nad klinickými studiemi a další tradiční povinnosti ale také stanovování cen léků a kontrolní pravomoci SÚKLu byly podstatně rozšířeny.

    Již tak nevšední pravomoc však měla být dále dramaticky rozšířena. Na základě nových reformních zákonů byl totiž zřízen institut elektronického receptu a pro podporu elektronických receptů bylo rovněž zřízeno i centrální úložiště receptů, které se dostalo pod jurisdikci SÚKL. Princip elektronických receptů je celkem sympatický: pacient, místo aby šel ke svému lékaři pro lék, který je mu periodicky předepisován, mu zavolá, že chce recept. Lékař se napojí na centrální registr elektronických receptů, kde recept vypíše a uloží. Pacientovi přijde pomocí SMS z tohoto úložiště tajný kód a tento tajný kód spolu se svými identifikačními údaji předá lékárně. Jakmile lékárník zadá do systému rodné číslo pacienta a tajné heslo, vyjede mu na obrazovce elektronický recept a lékárník ho pacientovi za příslušnou úhradu vydá. Recept bude v centrálním registru ještě chvíli pro případ kontroly a po určité době se sám smaže.

    Jak si ovšem v SÚKL vyložil tuto snahu zákonodárce šetřit čas a peníze českým pacientům? V období od začátku platnosti příslušného zákona, který měl velmi dobré PR v médiích a uvedení centrálního úložiště receptů do provozu, nebyl v ČR napsán ani jeden elektronický recept. Bylo to způsobeno mimo jiné tím, že SÚKL, odpovědný za realizaci tohoto projektu, nepředal zdravotnickým zařízením sebemenší podklady ani aplikaci, ve které by se recepty měly začít psát. A to i přesto, že celkové roční náklady na provoz centrálního úložiště jsou v objemu asi 80-90 milionů korun. Naopak, i ti, kteří byli jako techničtí entuziasté tomuto projektu nakloněni, zjistili, že připojení k centrálnímu úložišti je bude stát nemalé finanční náklady. Od projektu se tak distancoval hned první článek řetězu – zdravotnická zařízení. Na opačné straně řetězu, v lékárnách, však byla situace zcela jiná. Beneš a jeho úřad od prvopočátku velmi silně forsíroval, aby byly již v prosinci 2008 připojeny všechny lékárny on-line k datovému rozhraní SÚKLu a sdílely s ním veškerá data a hlavně citlivé osobní údaje pacientů, o které jde v tomto špinavém obchodě především.

    V zimě a na jaře letošního roku byla tedy „investigativními“ novináři zahájena kampaň údajně řešící výrobu a prodej drog z přípravků obsahujících Pseudoefedrin, užívaných běžně po celé Evropě k léčbě chřipky. Aniž by v úvodu bylo jasně řečeno, jak velký podíl daný typ omamných látek na českém drogovém trhu představují a do jaké míry jsou opravdu vyráběny z léků na chřipku, stála na jejím konci „povinnost“ předávání citlivých osobních dat, zakotvené ve zjevně protiprávní registraci daných léčiv v rozhodnutí SÚKLu. A když už byl SÚKL u toho předávání citlivých dat, bylo protiprávně rozhodnuto, aby lékárny v rozporu se zákonem poskytovaly veškerá data o předepsaných receptech lékařů. V zákoně je sice psáno, že do centrálního úložiště receptů předává v zašifrované podobě elektronický recept lékař, ale to je jedno. Doktor nebo lékárník, SÚKL prostě data chce a tak v interní směrnici SÚKLu LEK-13 verze 1 vydané již v březnu tohoto roku je protiprávně určena povinnost všem lékárnám předávat nejen citlivé osobní údaje zákazníků toužících po lécích na chřipku, ale také všech občanů vyzvedávajících si recept lék v lékárně.

    O tom, že SÚKL chce data opravdu velmi moc - nad rámec obvyklé úřední liknavosti – svědčí další sled událostí. Nadpoloviční většina lékáren se totiž k úložišti z předvídatelných důvodů odmítla připojit a ty byly okamžitě terčem dosti nevybíravého vydírání. Do lékáren postupně chodily opakované kontroly, majitelům bylo vyhrožováno a SÚKL dokonce nelenil a vyzval jednotlivé krajské úřady k tomu, aby neposlušným lékárnám odebraly registraci. Při svém politickém rozhledu ovšem pan Beneš zapomněl, že v té době už dávno bylo po krajských volbách a že s aktivní kooperací krajů na téhle špíně může dost těžko počítat.

    Proč vlastně SÚKL důvěrná osobní data pacientů a lékařů chce? Ani on v tom oficiálně nemá jasno. Jednou je to proto, aby si do lékových záznamů mohli nahlížet pacienti, protože co kdyby chudáci pacienti zapomněli, jaký lék zrovna berou a zlý doktor jim předepsal nějaký jiný? To přece SÚKL nemůže nechat jenom tak. Druhdy se SÚKL zaštiťuje tvrzením, že chce data proto, aby mohl relevantně sledovat nežádoucí účinky léků a spotřebu léků. Pan Beneš při tom, když vymýšlel přes několik oslích můstků tenhle argument, zapomněl, že existuje zákonná povinnost hlášení nežádoucích efektů léčiv přímo lékaři a že spotřebu léků v sumarizované podobě (bez rodných čísel) hlásí lékárny dávno a zároveň data z receptu nemohou v hodnocení těchto věcí jakkoli více pomoci, jelikož žádné údaje o nežádoucích účincích neobsahují.

    V čem ale citlivé osobní údaje sbírané SÚKLem pomoci mohou? Podívejme se na to trochu blíže:

    1.      v nekalé hospodářské soutěži. Každý záznam totiž obsahuje rodné číslo pacienta, jednoznačný identifikátor léku, cenu léku, výši doplatku, identifikační číslo lékaře, identifikační číslo lékárny, datum vydání. Z těchto údajů se dá například vyčíst odkud má lékárna klientelu, od kterých lékařů lidé do lékárny chodí, jaká je cenová politika lékárny, na čem lékárna vydělává a kde se částečně nebo úplně obchodní marže vzdává, aby nalákala zákazníky. To vše jedním stiskem tlačítka se vším komfortem. Pokud by kupříkladu nějaký ekonomicky silný lékárenský řetězec, finančně propojený s nově vznikajícími zdravotními pojišťovnami, chtěl úplně ovládnout určitou lokalitu v maloobchodě s léky, nebyl by problém s těmito daty ekonomicky zlikvidovat kteroukoli lékárnu do pár týdnů nebo nejpozději měsíců. Maloobchod s léky čítá v naší zemi ročně asi 40 miliard korun, což jsou i pro takovou společnost, jakou je kupř. Penta, dost zajímavé peníze.

    2.      v likvidaci soukromého ambulantního sektoru. Zde výrazně záleží na odbornosti lékaře a jeho struktuře pacientů. V případě, kdy většina návštěv lékaře končí předepsáním receptu, může kdokoli, kdo si vytěží data z centrálního úložiště, získat prakticky kompletní seznam pacientů, z předepsaných léků a odbornosti lékaře může odhalit jeho preskripční zvyklosti a samozřejmě anticipovat i diagnózy pacientů. Když řetězec Moje ambulance přetahoval pacienty soukromým praktickým lékařům a pan Potysz hrdě prohlašoval něco v tom smyslu, že „konečně naučí ty líné obvoďáky makat, až se z nich bude kouřit“ (což v případě jeho některých zaměstnanců skutečně bude muset), stačilo se jen postavit do supermarketu v rajónu příslušného lékaře a tvrdit, že všichni praktičtí lékaři okolo jsou neschopní hlupáci. V případě odborných ambulancí je to už těžší. Najatý reklamní agent se jistě nebude po domech ptát: „paní, neměla jste náhodou filcky, protože pokud ano náš skvělý kožní lékař (dodejme, že většinou bez atestace) vám je vyléčí. Stačí když nebudete chodit za tím…hnusákem…ehm…ke komu že to vlastně chodíte???“ Když bude mít provozovatel řetězce ambulancí příležitost vytěžit tato data, lehce zjistí kdo koho a s jakou diagnózou léčí. Pacienty, kteří jsou z hlediska plateb za léčbu lukrativní, mohou tyto řetězce snadno pomocí cílené reklamy, planých slibů i sprostého očerňování od stávajícího ošetřujícího lékaře přetáhnout. Centrální úložiště receptů tak bude účinným pomocníkem při kolektivizaci českého zdravotnictví v rámci řízené péče.

    3.       vydírání, manipulace s veřejným míněním. Pan Beneš a jeho úředníci budou vědět, jakou má kdo diagnózu, kdo a kdy si léčil u kožního lékaře kapavku Sumamedem, že si pan prezident Klaus před jednáním Evropského parlamentu vyzvedl Fenmetrazin a po jednání Prozac. Pan Beneš si bude moci prozkoumat, jakou hormonální antikoncepci užívá čí manželka a který gynekolog jí tuto antikoncepci předepisuje. Metronidazol předepsaný gynekologem manželce pana Karla Gotta znamená, že paní Gottová má asi vaginální Trichomoniádu, což s velkou pravděpodobností znamená, že buď božský slavík nebo ona někam zanášejí. Může se také stát, že si sekretářka pana Paroubka, okouzlená jeho sexy mozkem, půjde po slavnostní opening ceremony výjezdního zasedání předsednictva ČSSD do lékárny vyzvednout Postinor. To bude Velký bratr pana Beneše rovněž vědět pomocí on-line připojení nejpozději do 10 minut. Zkrátka a dobře, jsou to velmi citlivé a privátní informace, po kterých baží pivní vohnouti a za který leckterý redaktor bulvárního časopisu rád a dobře zaplatí nebo poskytne jinou protislužbu. Kdo nebude chtít, aby se jeho jméno vláčelo po různých novinářských žumpách, bude toho, kdo bude mít SÚKL zrovna pod palcem, pěkně poslouchat. Může kupříkladu hlasovat pro různé stavební zakázky, může hlasovat o důležitých zákonech atd. Vlivní i obyčejní lidé budou opět o něco více preventivně opatrní, jejich compliance směrem k úředníkům se zvýší, protože se budou bát, a ovlivňování chodu společnosti vyjde naše dobře ukryté oligarchy, kteří pasou politiky i státní úředníky jsoucí zrovna u moci, zase o něco levněji, zvláště když chod centrálního úložiště zaplatí ve výši 80 milionů ročně daňový poplatník.

    4.       další aplikace. Dobře je znají například ti, kteří to mají u Český. (Nejen) Česká pojišťovna je známa svoji notorickou snahou vyvléci se ze svých smluvních závazků vůči klientům jak jen je to možné. V případě životního nebo jiného pojištění souvisejícího s újmou na zdraví, bude moci pojišťovna používat (a jsem si skoro jist, že časem zcela legálně na základě zákona) centrální úložiště receptů. Do smluv třeba napíše fontem Arial AAA 3,5 malou klauzuličku, na jejímž základě bude pojistník před uzavřením pojistné smlouvy povinen sdělit všechna data, především data o užívaných lécích, pojišťovně. Pojistník ale nemá v hlavě databanku a tak už si nebude pamatovat, že před 4 lety si léčil banální infekční onemocnění antibiotiky. Na základě toho nesplní smluvní podmínky a ačkoli si bude celý život poctivě platit, nedostane při pojistné události vůbec nic.

    Tak to bychom měli. Řekneme si – to jsou jen takové teoretické úvahy ale důkazy pro tohle neexistují. Existují však velmi silné indicie, že ke zneužití osobních dat skutečně mělo dojít. K nejsilnějším indiciím patří samotná realizace projektu, výběrová řízení na firmu, která bude projekt realizovat. nebudeme se zabývat detaily zadávání této jistě lukrativní státní zakázky. Nicméně jako jediná firma, která i celý konkurz vyhrála, se přihlásila firma NETPROSYS s.r.o., je velmi pravděpodobně ve vlastnictví lidí, kteří by k potenciálnímu zneužití dat měli velmi silnou motivaci. Vlastnická struktura firmy je velmi neprůhledná - společníci této firmy jsou Vítkovice a.s. a dále jedna kyperská a jedna Lichtensteinská společnost (viz. www.justice.cz, vyhledat IČO 25344536) – můžeme jen spekulovat, kdo ve skutečnosti za touto firmou stojí. Mně z toho ovšem čiší Agel na 100 honů. I některé sdělovací prostředky upozorňují, že firma má blízko k Hutnické ZP, se kterou nyní fúzovala ZP Agel miliardáře Chrenka. Pro fakt, že by šlo o nějaké zločinné spolčení tohoto typu, přirozeně důkazy neexistují, navenek prostě jedna firma pracuje pro státní správu, nicméně by bylo velmi záhodno prozkoumat, proč se do konkurzu na jinak velmi lukrativní státní zakázku jiná firma nepřihlásila. Bylo to proto, že podmínky konkurzu byly pro jiné firmy nevýhodné? Byly to krátké termíny? Nebo to byly anonymní telefonáty zástupcům jiných firem upozorňující potenciální konkurenty, že na této zakázce by rozhodně neměli participovat? Nebo to fakt v ČR jiná firma neumí? Nebo je 80 milionů ročně za správu jedné databáze málo?

    Přesto, že je tento postup zjevně protiprávní a na odborné úrovni byl již minulý podzim diskutován, k uším „investigativních“ novinářů se tato hrozba jakýmsi zázrakem nikdy nedonesla. I přesto se setkal s velkým odporem dotčených institucí, plynoucí i z faktu , že v případě předání osobních dat vymáhaných SÚKLem by se předávající subjekt dopustil trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji dle § 178 (Neoprávněné nakládání s osobními údaji s trestní sazbou odnětím svobody až na tři léta). V souvislosti s kampaní proti volnému prodeji léků na chřipku obsahující Pseudoefedrin je zajímavé, že dnes, kdy SÚKL již sdílí citlivé osobní data s asi 1400 lékárnami na základě protiprávní registrace, údajně „vynucené“ tlakem médií na vyřešení „problému s drogami“, již „investigativní“ novináři drogovou problematiku zcela opustili. Jediný efekt daného řešení je, že došlo protiprávně k prolomení zákona o ochraně osobních dat a nikdo, kdo má chřipku a nechce být fízlován, si lék jako je Modafen na chřipku nekoupí. Chcete-li však dané léky zneužít k výrobě drog, jsou volně prodejné ve všech sousedních státech jakož i v ostatních státech EU – kupříkladu ze Slovenska si jich můžete dovést třeba celý kamión, zatímco českým lékárníkům v obchodě expirují účinné léky, které nikdo nechce. Fakt, že se protiprávně shromažďují citlivé a vysoce zneužitelné osobní údaje ve státní instituci, která uzavírá kontrakty na správu těchto dat s podezřelými a majetkově neprůhlednými soukromými společnostmi, ovšem opět – asi nedopatřením – unikl očím „investigativních“ novinářů. Přitom touto opravdu mocnou a ve státech EU ojedinělou zbraní lze relativně snadno přivést ke krachu jakýkoliv soukromý subjekt podnikající v maloobchodě s léky. To jistě za nějaké to porušení zákona stojí, zde však jsme svědky bezprecedentní a drzé manipulace s veřejným míněním prováděné sdělovací prostředky ruku v ruce s úřady stojícími nad zákonem, jenž mají zřejmé politické krytí. Kampaň probíhá skrytě a má vždy stejný scénář. Občanům jsou podsouvány zmanipulované informace, na něž je pak „nucen“ reagovat čestný pracovník SÚKLu Beneš jenž se při tom jen tak mimochodem musí dopustit zneužití osobních dat. Ve chvíli kdy jsou osobní data občanů „pod střechou“ najednou problém ztrácí na urgentnosti. Ačkoli zvolené řešení nevede ani v náznaku ke zlepšení situace a v případě omezení prodeje účinných léků na chřipku pacienty jednoznačně poškozuje, není již v tisku nikdy více nic řešeno.

    Otázka zůstává, co s tím. Zda se toto týká obyčejného a slušného člověka, který nevlastní lékárnu, neprovozuje zdravotnické zařízení, nemá rád léky s Pseudoefedrinem ani nezahýbá manželce se svojí sekretářkou. Ten se – jak nás mocní této země opakovaně ujišťují – přece nemá čeho bát. Je jistě užitečné si připomenout, co se stane, když dámy a pánové z ministerstva zdravotnictví realizují svůj projekt řízené péče, kdy se za hubičku zprivatizují do soukromých rukou kupříkladu pana Chrenka obrovské majetky formující vertikální monopoly tvořené majetkově propojenými zdravotními pojišťovnami, nemocnicemi, ambulantními zařízeními a lékárnami a lidé budou mít jen velmi omezenou možnost navštívit jiné zdravotnické zařízení aniž by si to vyžádalo excesivní finanční zdroje. Ať tak či onak však panu Chrenkovi budou muset platit do kasičky, on se na základě své libovůle rozhodne, co jim za to poskytne. Můžeme spekulovat, co se stane, když kupříkladu lékárenský řetězec dr. Max (který mimochodem velmi radostně s centrálním úložištěm spolupracoval) vlastněný společností Penta, na jejímž čelném místě stojí bývalý generál StB Alojz Lorenc, ovládne lokální trh a navíc bude majetkově propojen se zdravotní pojišťovnou, zda se to kupříkladu neprojeví na ceně a sortimentu prodávaných léčiv. Pokud nevěříte, zeptejte se na Slovensku, jak tam zdravotnictví v rukou Penty prosperuje. Zatímco u nás odcházejí do zahraničí vesměs atestovaní lékaři z nemocnic, na Slovensku jde o masivní úprk i v sektoru soukromých lékařů, kde dokonce i zaplivané české podmínky slovenským lékařům připadají jako ráj na zemi. Nemusí to být hned, kdy se mladí pravicově smýšlející občané cítí ještě zdrávi a myslí si, že se jich problematika zdravotnictví netýká, ale třeba za 10-15 let, kdy se s pravděpodobností rovnající se jistotě ozvou první zdravotní problémy. Můžeme spekulovat, jak motivováni budou jiní gauneři, když uvidí, že za tohle flagrantní pochybení - a podle mého názoru zcela úmyslné "pochybení" - se panu Benešovi vůbec nic nestalo. Nakonec zjistíme, že tahle záležitost potenciálně ovlivňuje životy všech. Takže co s tím? Budeme si stěžovat na média, které zjevně obrovskou kauzu lumpáren ve státní správě zakryla a dokonce legitimizovala prezentací a nafukováním kauzy porušení zákona o regulaci reklamy? Budeme psát poslancům a senátorům? Obrátíme se na pana Salichova s trestním oznámením? Nebo se na to vykašleme? Prosím, poraďte.


    13.08.2009 S přispěním zlých doktorů a lékárníků editoval Challenger


    Související články:
    Zdravotnictví: soudruzi řeší problémy v záchranné službě (30.08.2015)
    Zdravotnictví: VZP zajišťuje primární péči (02.08.2015)
    Protonové centrum v Praze, díl první (11.10.2013)
    Sicko Czech Edition (08.08.2013)
    Defekty zdravotnictví v Čechách z pohledu svobody občana (20.01.2013)
    Proč je stále větší problém ufinancovat zdravotnictví (30.12.2012)
    Nože, doktoři, pacienti... nebo ne? (30.12.2012)
    Další neblahá osobní zkušenost s bílými plášti (23.12.2012)
    Jak vohnout k pertusi přišel – odpověď Rootovi (21.11.2012)
    Jak se bránit vohnoutolékařům (18.11.2012)
    Amalgám. Zaplatit. Jasně. (01.11.2012)
    Sněmovnou posvěcené právo na vraždu (22.04.2012)
    Jak farmaceutické firmy bagrují na nemocných za přispění státu (08.04.2012)
    Hlavně přijďte včas! (11.12.2011)
    Bolest nebo hlad? (20.11.2011)
    Doktoři a prachy (retrospektivní apologetika akce DO) (13.11.2011)
    Stomatovohnout a následky (29.08.2011)
    Generická preskripce: cesta k zářným ekonomickým zítřkům českého zdravotnictví? (14.03.2011)
    Ein kleiner Mensch stirbt (06.03.2011)
    Smutný hrdina Leoš Heger (20.02.2011)
    Další z mnoha článků o doktorech (16.01.2011)
    Státní potravinové zabezpečení (09.01.2011)
    Vydírání českými lékaři aneb vzpoura ovcí (09.01.2011)
    Ještě jednou k doktorům (02.01.2011)
    O odcházení lékařů a klausovské solidaritě (01.01.2011)
    Zdravotnictví na český způsob (31.12.2010)
    Děkujeme, odejděte, pokud máte kam. (30.12.2010)
    Děkujeme, odcházíme. Fakta a fikce (26.12.2010)
    Ich hajse Krkal und ich bin ír Arct! (28.11.2010)
    Rathovo sebeukájení… (09.11.2010)
    I need a medic! (14.02.2010)
    Na posranýho i hajzl spadne. Part two - game over. (29.11.2009)
    Odevzdej poplatek (29.03.2009)
    Zdravotnictví v ČR (14.09.2008)
    Krajská politika a krajská zdravotní (17.08.2008)
    Motol story (04.05.2008)
    Xyzal story (04.05.2008)
    Light at the end of the tunnel? (12.01.2008)
    Zkrat v první linii (05.02.2007)
    Anděl smrti reloaded (15.12.2006)
    Případ nepovedeného zdravotníka (10.12.2006)
    Socialismus nefunguje ani ve zdravotnictví. (03.12.2006)
    Zdravotnictví V: Kapřík tady, kapřík tam, všude kam se podívám… (24.10.2006)
    Existuje lék na české zdravotnictví? (06.08.2006)
    Týden zdravotnického neklidu: kdo si přihřívá polívčičku? (24.05.2006)
    Nemáš respekt, nemáš nic aneb zubařova čest, zubařova pěst (23.05.2006)
    NávRath do minulosti (29.01.2006)
    Zajac systém (26.12.2005)
    Jak posRath VZP (23.11.2005)
    IZIP: revoluce v elektronickém zdravotnictví nebo leštěný prd? (21.11.2005)
    Pan Rath pohledem laika (20.11.2005)
    Welcome to the Machine (03.11.2005)
    Slepák, kterým jsem prohlédl (30.10.2005)
    Nemocné zdravotnictví II: pohádka o zdrojích (12.09.2005)
    Nemocné zdravotnictví I (12.09.2005)

    [Akt. známka: 1,14] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: Challenger | Komentářů: 92 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.