Slyšíš?
Nepěkně duní spodní proud.
Slepej dav může napadnout
nahradit soud.
Daniel Landa se po třech letech rozhodl uspořádat další šňůru koncertů
s názvem Vozová hradba a s doprovodným textem: "V době, kdy globalizace
pohlcuje a rozpouští evropské národy, hodláme pozvednout prapor. Přestože
se nás někteří snaží umlčet, budeme hlasitější a hlasitější." Nenechal
jsem si to ujít, podobně jako dalších zhruba deset tisíc návštěvníků Tesla
Arény, předtím T-Mobile Arény, předtím Paegas Arény.
Příznivci multikulti už dopředu flatulovali
domněnky, že by na celé akci mohly zaznít politicky závadné písně, dokonce
snad hyperzávadné písně z dob skupiny Orlík. Ty jsou samozřejmě naprosto
šokující, například rasisticko-sexistická skladba Dudy a další podobné
z doby, kdy s Danem ještě cvičila puberta a Matásek nepodporoval Auto*mat.
Politicky nekorektní a společensky závadnou se v dnešní době stala v podstatě
jakákoli skladba, jejíž text o něčem je. Má to jednoduchou příčinu: cokoli
se v Kocourkově stane, je nějakým způsobem závadné, protože existuje už
tolik různých nepsaných a nevyhlášených behaviorálních norem, že nelze
nějakou z nich nepřekročit. Nemůžete se najíst, napít, transportovat, milovat
a mluvit o tom všem, aniž by se nenašel alespoň jeden komentátor, podle
kterého to nebude správně, ve smyslu "politicky korektně". Ať tedy děláte
co chcete, nikdy to nebude v pořádku, a co teprve zpívat před lidmi. V
popmusic (a nejen tam) byla nalezena dvě východiska. Opakovat části úsloví,
přísloví a klišé (Chinaski, Buty, Ready Kirken...), přičemž se předpokládá,
že staletí jejich existence zajistila jejich nezávadnost, nebo pořádat
pop rebelii ve stylu MTV. Rebelovat se tak může účesem, oblékáním a zvlášť
drsní rebelové mohou uspořádat party, na které přizvou etnicky a genderově
vyvážené nagelované spolurebely ke kolektivní rebelii spočívající nejčastěji
v tanci. Ale v tomto bodě má rebelie svoji hranici a "shodou náhod" zde
mají také vstupní práh oficiální média. Pokud je hudba spojena se sdílením
či dokonce šířením myšlenek, nastoupí neviditelná ruka, tentokrát ne trhu,
ale mediálního bojkotu, která vede k tomu, že interpret po čase může se
svým suspektním repertoárem vystupovat nanejvýš na výstavách činčil. Landovi
se podařilo z tohoto bludného kruhu vymanit a aniž by si ho média všímala
(pokud vynecháme občasné kydání špíny a připichování dubových ratolestí),
dokáže vyprodat libovolnou Arginmax-Prostenal arénu. Letos to bylo ještě
o to horší, že Landa řádně přitvrdil. Nepochybuji, že třeba takový omezenec
jako blogger Hrebenar by hyperventiloval,
kdyby to viděl a slyšel.
Landa možná vyslyšel moje nářky a vynechal předkapely, za což mu děkuji.
Posluchači byli tak ušetřeni hrůz jako Walda Gang a Harlej, které museli
vytrpět při turné Vltava a Československo. První část koncertu by se dala
označit jako rozehřívací, týkající se spíše toho, co má Landa rád. Mimojiné
nastal malý výlet do prostředí rallyesportu. Také došlo na skladby z alba
Valčík, které považuji za druhé nejpovedenější v Danově tvorbě a které
pro zjevnou kontinuitu s Orlíkem představuje poloviční tabu. Pomyslným
zlomem celé události byl proslov,
ve kterém Landa vysvětlil určitý svůj záměr. Jsem vděčen za některé věty,
které u toho vyřkl a které by mělo slyšet co nejvíce lidí a co nejčastěji,
aby z nich vylezl zkažený duch odevzdanosti, eurolokajství a parazitismu.
Jednou je, že historie není tramvaj bez volantu, ale je řiditelná a ovlivnitelná,
někdy dokonce do té míry, že lze společnou vůlí změnit to, co všichni pokládali
za konstantní a nezměnitelné. Druhou pak, že nejsme bezvýznamnou zemičkou,
ale zemí s významným potenciálem, který ale z nevysvětlitelných důvodů
používáme v lepším případě nezjistitelným nebo rovnou špatným směrem. Landa
má svůj pohled na svět a vyvinul určitou landovskou mystiku, které nerozumím
a možná ani nechci, ale každopádně dovede být zdrojem inspirace a energie.
Druhá část koncertu následující po proslovu byla patrně nejlepší, co
během Landových turné zaznělo. V podstatě bez zastavení přednesl Landa
své nejhodnotnější kousky jako Protestsong, Chcíply dobrý víly, Blaničtí,
Bílá Hora, Vltava a další. Novou skladbou je Bohemia,
která silně evokuje texty Karla Kryla. Obavy o politicky závadný průběh
koncertu dokonce poznamenaly samotný jeho průběh. Během koncertu byla totiž
nahlášena výbušnina, která se měla v hale nacházet, což Landa na konci
koncertu divákům sdělil. Policie nenařídila halu vyklidit, protože správně
usoudila, že se jedná o humanitární bombu, poselství pravdy, lásky a multikulturně
sdíleného bohatství, které by při chaotickém vyklizení haly vedlo k větším
kolaterálním škodám než exploze sama.
Koncert byl mmj. neobvyklý tím, že jej potenciální posluchači mohli
spoluvytvořit, a to hned několika způsoby. Předně mohli sestavit vlastní
playlist a také
poslat vlastní fotku, která se poté objevila na velkoplošné obrazovce během
skladby Táta (pozorní diváci zaznamenali bloggera Františka
Matějku) nebo Pozdrav z fronty.
Na konci koncertu už měl Landa evidentně dost, protože do druhé části
koncertu musel investovat skutečně hodně sil a až do poslední skladby udržoval
neuveřitelné tempo. Bylo to celkově výborné a užil jsem si to. Něco jako
očkování proti malomyslnosti a poraženectví, které jsou čím dál častěji
součástí života mnohých z nás a už jim ani nedochází, že je to špatně.
Heslo "Hrdost-Odhodlání-Síla" se tak podařilo naplnit, doufejme že nejen
na straně Daniela Landy.
Překvapilo mě i věkové složení návštěvníků koncertu. Očekával bych tam
především mladé lidi, a těch tam rozhodně bylo dost, ale potkával jsem
i lidi věkově kolem padesátky nebo i starší. Asi si taky přišli pro svoji
dávku očkování proti přizdisráčství.
A nakonec došlo i na ten Orlík. Skladba Jsi Čech,
Čech, Čech, tak si toho važ byla v repertoáru Orlíku v roce 1990. Tak
a teď ať se Hassan posere.
26.11.2011 D-FENS