Hardpopová skupina Chinaski se rozhodla prostrčit skrz lebky posluchačů
další strhující a hlubokomyslnou generační zpověď.
S fanoušky skupiny Shitnaski jsem v těsném kontaktu. Jsou to mladí bystří
lidé, vskutku sůl této země. Připadalo mi, že aktuálně pracují na vyhulení
nebo aspoň vypláchnutí neuronů z hlavy. Obyčejně mi píšou, že to, co jsem
dosud o Shitnaskách napsal, není pravda. Michal Malátný že je moudrý a
charismatický člověk, že krásně nekomerčně zpívá, sděluje publiku své hlubokomyslné
texty a k tomu jej doprovází krásná hudba, až sluch přechází. Cosi jako
Mozart a Bob Marley v jednom. Je mi předkládáno, že pan Malátný je narozdíl
ode mne úspěšný muž a já že jsem lůzr, protože nemám hudební sluch a narozdíl
od pana Malátného neumím noty. Nic pořádného jsem nedokázal, ani otravovat
okolí stupidními písničkami že pořádně neumím. Mám někdy dojem, že všichni
používají nějakou centrální šablonu ve Wordu, protože dopisy jsou si velmi
podobné a někdy mám pocit, že je píše tentýž člověk. Pan Malátný v nich
bývá často nazýván nikoli občanským jménem, ale nějakou přezdívkou (např.
Žibus nebo Džibus), která má vyvolat dojem, že se všichni
v komunitě kolem skupiny znají, jsou velcí kamarádi a vzájemně sdílí to
svoje malé hudební štěstí.
Do uvedení megasuperhitu 1970 se dalo tvrdit, že Shitnaski zpívají o
tom, že by sice rádi souložili, ale nemají s kým/čím/proč. Pak se hudba
pro sexuálně frustrované adolescenty zvrhla v ideologický megakýč. Hit
1970 znamenal prostě přelom, protože nebyl ani o hulení, ani o šukání.
Politolog Malátný v něm v podstatě všechny lidi mého věku označil za Husákovy
děti. Dále nás Malátný informoval, že z něj rodiče vychovávali zmrda (...co
můžeš sleduj z povzdálí...) a přizdisráče (... a nikdy nebojuj sám).
Z hudebního hlediska byl 1970 zlomový v tom, že se něm Malátný pokoušel
místy zpívat a ustoupil tak od jeho oblíbeného odříkávání slov do hudebního
doprovodu. Dalším pokrokovým momentem předposledního Shitnasčího hitu bylo,
že neobsahoval žádná lidová přísloví, které jinak skupina v textech hojně
užívá k zalepení děr tam, kde textařovi došla fantazie, tedy skoro všude.
Je tedy jasné, že k překonání takto vysoko nastavené laťky bylo třeba něco
obdobně zlomového.
Chinaski - Tabáček
Haló, kdo je tam?
Po zaznění tónu
Mi zanechte zprávy
A buďte zdrávi
Haló, nejsem doma
No, je to fakt bída
Volané číslo vám neodpovídá
Polevím z vysokejch otáček
Pohoda, klídek a tabáček
Půl dne noviny číst a pak cigáro
Pohoda, klídek, leháro
Nejspíš jsem jenom línej čím dál víc
Neřešte to, pane, to je případ ztracenej
Doufám jenom, že z toho nejste vykolejenej
Dám vám jednu dobrou radu k nezaplacení
Neřešte to, pane, tohle nemá řešení
Polevím z vysokejch otáček
Pohoda, klídek a tabáček
Vzpomínat na to, co se událo
Chci to tak mít, nejmíň na stálo
A nejspíš jsem jenom línej čím dál víc
Volané číslo je odpojené
A bude odpojené, žádný né že ne
Volané číslo včetně mojí tváře
Vymažte ze svýho adresáře
A pokuste se tvářit nešťastně
Všude se dočítám, že umřu předčasně
A taky vím, že obtěžuju okolí
Čekám konec, zatím nic nebolí
Víceméně se to dobře vyvíjí
Život je návykovej a někdy zabíjí
Polevím z vysokejch otáček
Pohoda, klídek a tabáček
Vzpomínat na to, co se událo
Chci to tak mít, nejmíň na stálo
A nejspíš jsem jenom línej čím dál víc
Volané číslo je odpojené
A bude odpojené, žádný né že ne
Volané číslo včetně mojí tváře
Vymažte ze svýho adresáře
A pokuste se tvářit nešťastně
Všude se dočítám, že umřu předčasně
A taky vím, že obtěžuju okolí
Čekám konec, zatím nic nebolí
Víceméně se to dobře vyvíjí
Život je návykovej a někdy zabíjí
Víceméně se to dobře vyvíjí
Život je návykovej a někdy
|
Song Tabáček je po textové stránce o tom, že fiktivní hlavní
osoba je líná jako příslovečné prase. Vypnula telefon, věnuje se nealkoholové
toxikománii, čte nějaké vládou schválené politicky korektní noviny, nostalgicky
vzpomíná na léta minulá a pak vlastně už jen odevzdaně čeká, kdy zhebne.
Prostě ideální vize vzorného občana - myšlenkového EUnucha přesně podle
směrnic EU. Šimpanz tráví dny pozvolným hnitím doma na gauči, popíjí pivo,
slastně krká a kouří lehké Petry, cpe se lahůdkovou klobásou zakoupenou
u Julia Heizla, o nic se nezajímá, nad ničím nepřemýšlí, o nic se nesnaží,
a je rád, že je rád.
Text je tak hlubokomyslný, že jsem se zatím soustředil jen na něj a
symfonie v pozadí mi unikala. Zpoza textového skvostu se ozývají jakési
tóny, které zní, jako když kráva prdí do vody. Melodie není zapamatovatelná,
nositelem estetična a zdrojem komerčího úspěchu je v případě Tabáčku pouze
text. Výstižné rýmy dokonale pasují jako obličej Jiřího Paroubka do záchodové
mísy. Například cigáro-leháro zní, jak když práskne bičem. Zabíjí-vyvíjí
je v české popmusic dosud neviděná kombinace, stejně tak nápadité vykolejenej-ztracenej.
Prostě je to sqost.
Rozhlasové stanice přijaly takový hit s nadšením téměř svazáckým. Tabáček
se rozšířil po okolí podobně, jako když vybuchne letecká puma zapomenutá
od války v septiku. Hrají to jen asi stopadesátkrát denně. Song vyhrává
několik hustě nekomerčních hitparád, jako třeba Pepsi víc muziky, Budvar
top twenty a Prostenal hitparáda. Sadisticky založení posluchači ho nechávají
hrát svým známým v rámci písniček na přání pro radost. Tabáček na
vás může dokonce znenadání vyhrknout jako vyzváněcí melodie z vaší tatranky.
Značná popularita megahitu jistě najde náležitý odraz v komerčních očekáváních
pana Malátného, skupiny, vydavatelství a celé armády popových příživníků.
Michal Malátný je hrubě nekomerční autor. I přes zevrubné pročtení textu
songu jsem nepochopil message, které mi jako posluchači velký myslitel
poslal. Mám tedy za to, že jsou to opět jen slova řazená bez hlubšího úmyslu
za sebe s cílem popsat aktuální povalečovy pocity, tedy něco jako obligátní
aj lav jú, jú lav mí tú, kvílení Lucky Bílé nebo erotické vzdychání
klimakterické Heleny Vondráčkové. Divím se proto, proč je o takové srágory
zájem a divím se také tomu, že posluchači žerou tu Malátného hru na husté
nekomerčno - ve skutečnosti je to pop jako kterýkoli jiný, který se snaží
ovšem tvářit jako by popem nebyl - je to cosi jako hardpop a fabrika na
výrobu hudebního pěnového polystyrénu.
Malátný provedl, aniž by si to uvědomoval, nezvykle krutou sondu do
života průměrného voliče sociální demokracie. Pomyslné zrcadlo nastavil
s veškerou brutalitou. Nemilosrdně si posvítil na vohnoutí sebranku, která
tráví celé dny a hodiny vzpomínáním na to, jak se loni (předloni, v pětaosmdesátým...)
dalo hnípat mnohem lépe, než se dá hnípat dnes a utopeni v těchto vzpomínkách
čekají před bednou na vlastní smrt, zatímco iluzi života jim dodávají televizní
pořady typu Big Brother nebo Rodinná pouta, sem tam zpestřená adventurní
výpravou za kořistí do nějakého supermarketu.
Shrnuto: Malátného dílo zapadlo do naší doby vzestupu kultu sráčství
jako poslední dílek do puzzle. Nedivil bych se, kdyby novodobá Národní
fronta (KSČ f emku, ČSSD a lidovci) přebrali Tabáček jako stranický
hymnus do nadcházející volební kampaně. Po dořešení některých sporných
otázek kolem kouření by s tím udělali díru do světa, podobně jako pan Malátný
udělal díru do Kocourkova.
16.10.2005 D-FENS