K rozepsání se o HDP jsem se odhodlal po delší době, začínám totiž být
alergický na afektované výlevy, nejen nedovzdělaných novinářů, o té velké
recesi, co nás potkala a návodům na utrácení, co nám pomůžou z toho srabu
ven.
Každá ekonomická jednotka má potřebu měřit svou výkonnost a další parametry.
Podnikatelé měří tržby, náklady, zisky a další věci. Rodiny měří příjmy,
útraty, svoje jmění a kdoví co ještě.
Také stát má snahu se poměřovat a jako etalon výkonnosti ekonomiky byl
vymyšlen a ustaven Hrubý Domácí Produkt, zkráceně HDP. Pokud HDP roste,
ekonomové tvrdí a novináři po nich papouškují, že ekonomika státu je silná
a zdravá, naopak o recesi se hovoří jako o poklesu HDP ve dvou po sobě
následujících čtvrtletních obdobích, což média vyloží jako krizi a politici
využijí ke zvýšení daní a dalšímu utrácení.
HDP podle definice je celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená
za daný čas na daném území. Typicky počítáno stát/rok.
Až potud v tom má jasno téměř každý, ale jak se vlastně počítá to HDP?
Ono totiž vůbec není jednoduché zjistit, kolik statků se vytvořilo. Pod
pojmem statek samozřejmě uvažujeme jak zboží, tak služby.
Na výpočet HDP existuje několik metod, nicméně nejnázornější a myslím
i nejužívanější je metoda VÝDAJOVÁ. Vychází z premisy, že všechny výdaje
jsou platbou za produkty a tudíž se lze tímto způsobem dopočítat domácího
produktu jako celku.
Používaný vzorec vypadá takto:
HDP = osobní spotřeba + hrubé investice + vládní výdaje + čistý vývoz
Hned zpočátku je potřeba upozornit na jeden problém v tomto vzorci.
A tím je znaménko před položkou vládní výdaje. Muray N. Rothbard a zastánci
rakouské ekonomické školy jsou toho názoru, že by zde mělo být MINUS. Tato
pozoruhodná myšlenka stojí na jednoduché úvaze, stát nic neprodukuje, pouze
přerozděluje již vyprodukované bohatství skrze daně. Plátci daní by tyto
peníze dokázali utratit mnohem efektivněji než stát.
HDP v roce 2011 činilo 3840,- mld korun, v roce 2012 byla tato suma
velice podobná. Dnes se podíváme podrobněji, z čeho je tento dortík upečen.
Informace se dají sehnat na stránkách statistického úřadu, kupodivu jen
zde, jinde jen nic neříkající celková suma, nebo meziroční srovnání.
Osobní spotřeba – celkem 1896 mld v roce 2011, 1895 mld v roce 2012.
Zde jsme loni utratili na téměř na chlup přesně co předloni.
Největší položky jsou - nájemné 300 mld, potraviny 290 mld, bydlení
+ voda + energie 210mld, alkohol a tabák 180 mld, a tak dále, na chvostu
jsou výdaje na vzdělání 12 mld.
Je dobré si u spotřebních položek uvědomit, že je lhostejno, kde byl
produkt nebo služba vyprodukována. Pokud je kupříkladu většina zboží v
regálech z Číny a potravin z Polska, jeho zakoupení se počítá jako příjem
do HDP. Jenže se zároveň odečítá od položky vývoz, protože regály je potřeba
doplňovat dovozem. Tudíž o to víc musí ekonomika exportovat, jinak HDP
půjde navzdory zvyšování spotřeby dolů. V případě naší ekonomiky, vlastně
další spolkové zemi, to není velký problém, ale v Řecku už třeba ano.
Hrubé investice – celkem 931 mld v roce 2011, 919 mld v roce 2012. Zde
je vidět šetření, ale hlavně ve snižování zásob.
Hrubé investice zahrnují především investice firem do podnikání, budov,
zásob, jakož i jednotlivců do bydlení. Toto by byla zcela zdravá položka
HDP, pokud by nebyla ovlivňována bublinami, které pumpováním peněz a dotační
politikou způsobují vlády. Názorným příkladem je bytová výstavba ve Španělsku
a Irsku.
Čistý vývoz – 154 mld v roce 2011, 204 mld v roce 2012.
Hodnotu čistého vývozu získáme tak, že od toho co se vyprodukuje a vyveze
z ČR, se odečte to, co se doveze. Dovoz v roce 2011 činil 2691 mld, zatímco
vývoz 2848 mld. V roce 2012 se obě položky zvýšili na 2777 a 2981 mld.
Toto byl jediný zdroj růstu HDP v loňském roce!
Více než 75% hodnoty HDP ročně vyvezeme a zboží v podobné ceně zase
dovezeme. Navzdory všem mudrlantům doporučujícím samozásobitelství, soběstačnost
a atomizaci ekonomiky. Těžko chápat útoky ekonomických komentátorů na jednostrannost
naší ekonomiky orientované na export. Hlavně díky němu a mimo jiné i opovrhovaným
„montovnám“, naše ekonomika funguje. Těchto, více než 5700 mld obratu zahraničního
obchodu, je ten největší rozdíl mezi socíkem a dneškem, proto dnes žijeme
v relativním nadbytku a blahobytu.
Co se stane, až díky ceně elektřiny a práce přestaneme být konkurenceschopní,
je nasnadě. Představte si pokles exportu o 10%. To se může klidně stát,
jak se říká, pokud si německá ekonomika kýchne, tak ta naše dostane chřipku.
HDP by v tom případě okamžitě pokleslo o 290 mld, neboli o 7% a žádná prorůstová
opatření vlády s tím nic neudělají.
Vládní výdaje – činili v roce 2011 více než 794 mld, v roce 2012 stagnovali
na 797 mld. Zde je vidět, jak vláda opravdu šetří až na krev.
Vládní výdaje se dělí na individuální a kolektivní. K těm prvním patří
hlavně výdaje na zdraví 225 mld a vzdělání 147 mld. Jen pro zajímavost,
rozpočet ministerstva zdravotnictví je jen 7 mld. Výdaje na zdraví tedy
nejsou položkou státního rozpočtu, daň zvaná zdravotní pojištění je vybírána
zdravotními pojišťovnami, ale její přerozdělování a utrácení řízeno státem,
nebo LOK (akce děkujeme, odcházíme).
Ke kolektivním patří krmení armády, státních úředníků a policie, dohromady
265 mld.
Něco málo potom zbude na dopravu a ostatní výdaje – 115 mld.
Často se můžete setkat s informací, že průměrný podíl vládních výdajů
na HDP se v EU zvýšil ze 40% na více než 50%, ale my máme položku vládní
výdaje na 20% a toto procento zůstává stabilní.
Zde jde o nepřesnost při interpretaci, pokud státní útraty (stání rozpočet
1200 mld), podělíme HDP a vynásobíme 100, dojdeme k číslu 31%, jde o matematický
PODÍL dvou čísel. Nicméně na HDP se celá tato suma nepodílí (viz vzorec),
tudíž to není její PODÍL na HDP.
Do HDP se totiž logicky některé věci nezapočítávají a to hlavně tzv.
sociální transfery. Kupříkladu zmiňované ministerstvo práce a sociálních
věcí „hospodařilo“ s 485 mld, z toho 363 mld rozdělila sociálka na důchodech
a zbytek na podporách. Tyto peníze potom příjemci utratili za osobní spotřebu,
nebo investice a až tím přispěli k HDP. Jak vidíte, suma je to nemalá a
navíc se jedná o výdaj mandatorní, daný zákonem. Více peněz na sociální
transfery zabezpečuje růst spotřeby neproduktivního obyvatelstva a tím
růst HDP.
Také v HDP každý rok schází další zajímavá položka z rozpočtu – správa
dluhu, což je bratru 55 mld a platby mezinárodní (každoroční příspěvek
EU, MMF, rozvojovým zemím atd).
Měření HDP výdajovou metodou má v sobě jeden háček, záměnu měřicí metody
se subjektem měření. Je to ono Cimrmanovské dýchání na teploměr, ve snaze
vyhnat rtuť z baňky. Možná, že teploměr ukáže snesitelnou teplotu, nicméně
mrznout bude stále stejně.
Ve zcela stejných intencích ekonomové radí podpořit ekonomiku a HDP
stimulací spotřeby, může být i na dluh. Můj názor je, že položky osobní
spotřeby by měli být stabilní a při stejném počtu obyvatel a zvyšujícím
se počtu důchodců a nezaměstnaných naopak klesat. Jinak občané státu žijí
nad svoje možnosti a na dluh.
Jak moc snižuje HDP šetření obyvatel? Pokud v dnešní době někomu zbudou
peníze, tak je uloží, nebo investuje. Banky je obratem půjčí, nebo nakoupí
státní dluhopisy, což už můžou i občané. Stát těmi penězi hned něco zaplatí,
třeba starobní důchody, nebo mzdu policistům. O rozumných investicích,
generujících budoucí zisk, může být sotva řeč, vždyť sotva zbývá na spolufinancování
projektů EU. Pokud movitý občan nepůjčí státu nákupem dluhopisu, ale radši
investuje, třeba do nemovitostí, opět se to projeví v růstu HDP. HDP by
trpělo pouze při ukládání peněz „do strožoku“.
Růst HDP přes podporu spotřeby je chiméra. Jak jsme si ukázali, hlavními
položkami spotřeby jsou bydlení, jídlo, energie, pití a tabák. Tyto náklady
meziročně zpravidla rostou a jen velmi zřídka klesají, a to, i pokud je
sečteme a očistíme o inflaci.
Protože většina lidí si dobrovolně nesníží level těchto 4 položek, platí
každoročně víc, ale za stejné množství produktů. HDP tím možná vzroste,
ale kvalita života v lepším případě stagnuje. Má potom smysl tvrdit, že
rostoucí HDP automaticky znamená lepší kondici ekonomiky? Zjevně ne, jen
nás v tomto případě nutí víc vydělávat.
Co když si odepřu zahraniční dovolenou, polské maso, čínskou elektroniku,
korejské auto vyrobené na Slovensku a uspořené peníze použiji na mimořádnou
splátku hypotéky. Co jsem udělal? Jednoznačně uškodil HDP, nezvýší se položka
spotřeby, také banka nemůže vykazovat moje měsíční splátky úroků jako příjem.
Nicméně pro mě jako jednotlivce menší zadlužení rozhodně lepší zítřek znamená.
Další dobrá rada zní – zvyšte výdaje státu a tím podpořte zaměstnanost
a tvorbu nových míst. Jenže jak to udělat, když podíl mandatorních a quasimandatorních
výdajů v rozpočtu dosahuje 80% a na investice nezbývá? Pořád si na to můžeme
vypůjčit. Jenže státní dluh byl v roce roce 2009 necelých 1200 mld, ale
v roce 2012 už více než 1650 mld. Podíl DLUH/HDP vzrostl o zhruba 10% za
poslední tři roky. Pokud vláda bude dál „šetřit“, tak tímto tempem bude
zadlužení na 100% HDP za 18 let, pokud bude situaci „řešit“ a „bojovat
s nezaměstnaností a recesí“, stihne to mnohem dřív a nás čeká zajímavá
budoucnost.
Doufám, že vás neunavilo množství čísel, faktů i občasných subjektivních
vsuvek a názorů autora. Zkuste si na tento článek vzpomenout, až budou
na TV NOVA hodnotit vývoj HDP a při tom ukazovat prázdný vozík důchodce
v ALBERTU jako příčinu všech trablů.
13.04.2013 Tanguero