Motivem k napsání tohoto článku byl test v časopise Svět motorů,
což je něco jako svatý grál všech motoristických odborníků. Jsou to takové
barevné noviny za dvacetikorunu, které obsahově připomínají závodní časopis
Boleslaf Motoren Werke.
Svět motorů ve spolupráci s ČVUT podrobil starou Škodovku 105 crashtestu
a považte si to, ona nevyhověla. Kdo by to řekl.
Konkrétně se to provedlo takhle: červená Š-105 M byla zakoupená fbazaru.
Nebyla moc shnilá ani lehce ťuklá. Autoři připevnili auto za přední nápravu
ke kolejnici, přes kladku k ní připojili Superb, aby byla zachována koncernová
kontinuita, a zatímco Superb uháněl hnán mocným turbodieselem kupředu,
schade se rozjela v opačném směru proti pevné rovné překážce. Překážka
byl betonový blok. Metodika testu se tedy v ničem nepodobala NCAP, kde
je překážka pružná a přesazená. Tuto odchylku korigovali autoři pokusu
snížením nájezdové rychlosti z 60 km/h (NCAP) na 48 km/h.
Výsledek byl vskutku drtivý. Ze schade zbyla hromada schrotu. Deformovalo
se přibližně všechno až po B sloupek, A sloupek se zcela zhroutil, přepážka
mezi kufrem a kabinou to zabalila, přední kola i s podběhy se probourala
do kabiny, řidič by byl mrtvý, protože by ho to rozmačkalo, spolujezdec
těžce zraněný, prostě rána jak svině. Autoři se pustili do mocných spekulací,
jak je možné, že je konstanta českých silnic tak nebezpečná, že by to měli
všichni majitelé škodovek vidět, aby názorně poznali, jak dopadnou, až
jim upadne kolo a oni narazí do zdi. Na závěr přichází několik přátelských
doporučení podle zásady, že socialistický žurnalista nemá psát pravdu,
ale především vychovávat. Nejzajímavější je bezesporu úvaha, že kdyby každý
majitel staré schade dostal od nějakého imaginárního subjektu 20.000 czechokreditů
a koupil si za ně Corsu nebo Fiestu z roku 1990, tak by zvýšil svoji bezpečnost
a neskončil na ARO JIP, kde jedno přenocování vyjde na 10 kiloczechos.
Zde se v redakci předpokládalo, že 100% majitelů škodovek řady 742 určitě
nabourá nebo se výhledově nabourat chystá.
Když Schade řady 742 vznikala, silně pochybuji, že vůbec někdo bral
v potaz nějaký crash. Tehdy se ještě auta vyráběla za tím účelem, aby se
s nimi jezdilo, a ne aby se s nimi vráželo frontálně do zdi. První auto,
kde Škoda otázku bezpečnosti posádky brala seriózně, byl pokud vím Favorit,
a i tam se poněkud vymklo, protože i při malém nárazu zpředu se utrhla
kapota v pantech a měla tendenci proniknout do prostoru pro cestující,
v Rakousku přezdívalo novému hitu z východního bloku Škoda Guilotina a
uchycení kapoty bylo korigováno až od roku 1993. Řada 742 je však deformačních
zón prosta (jinak řečeno, celé auto je jedna deformační zóna). Pokus nemá
reálný význam pro současnost, je to stejné, jako když se donekonečna opakuje
seriál Nemocnice na kraji města, který už všichni znají a ví, co se asi
stane.
Kromě toho - zvolená schade byla trochu zkorodovaná, a ačkoli zvenčí
vypadal šoukár hezky a na mnoha venkovských diskotékách by po citlivém
votunění jistě oslnil zraky mladých inteligentních dívek, pevnost bodových
svarů byla jistě nižší než za totality. Jak se zpívalo v jedné reklamě,
železo stárne a tak degraduje, například v důsledku vodíkové křehkosti,
takže pevnost vozu byla jen odleskem původních charakteristik, které mělo
auto jako nové. Vypovídací hodnota pokusu je blízká nule.
Příznivci starých škodovek s motorem vzadu jimi nejezdí proto, že by
to shledávali kchůl, ale pravděpodobně proto, že na jiné auto nemají peníze
nebo ho ani nepotřebují. Že auto není z nejpevnějších, asi vědí sami moc
dobře a když do něj usedají, berou na sebe rizika sami a dobrovolně. V
cenové relaci blízké ceně schade se sežene jen skutečně hodně diskutabilní
corsa nebo fiesta, pravděpodobně "lehce ťuklá" dovezená z ciziny, což ovšem
nepředstavuje při crashi výhodu, takže takové auto je stejně nebezpečné
jako schade a živoucí crash test dummy může profitovat jen z motoru vpředu
a jeho hmoty, která část nárazu pohltí na vlastní změnu hybnosti. Takže
i závěr článku je sporný.
Proč o tom všem píšu: Že se dvacet let stará schade při crash testu
rozpadne, to asi nikoho nepřekvapí. Býval bych si na ten článek ani nevzpomněl,
kdybych den poté nenašel na netu následující
zprávu. Týká se Dacie Logan, levného auta postaveného na platformě
vozu Clio starší generace firmou Renault. Vyhodnocení
rozstřelu o NCAP kompatibilní překážku silně připomínalo závěry citované
u havarované stopětky. Současně se testoval na crash starší Golf
IV z roku 2000, který byl s přehledem bezpečnější než Logan. Byl jsem
tím natolik zaujat, že jsem začal hledat další
údaje o Loganu. Tím jsem se dozvěděl, že ten automobil nemá pozinkovanou
karosérii na všech plochách a při losím testu ADAC se
převrátil. Nové auto selhalo po stránce pasivní i aktivní bezpečnosti,
a právě bezpečnost nových aut je argumentem, který zastánci moderních aut
tak často vyzdvihují.
Zatímco o Škodovce jsme se dozvěděli drsnou pravdu nyní dvacet sedm
let po náběhu její sériové výroby, šmejd Logan si na mediální coming-out
ještě počká, zřejmě do té doby, kdy bude na trh uveden nějaký ještě lepší
superLogan. Hlavně že má ten krám dva airbagy. Nebylo by lepší spíše namontovat
spolehlivé zámky dveří a rozumně se deformující pedály?
Dělá se to asi takhle: všechna nová auta jsou z principu dobrá, protože
je automobilky potřebují prodat. Protože je automobilky potřebují prodat,
nešetří na marketingu a P.R., čehož součástí jsou noviny a časopisy. Jakmile
se objeví novější model, je ten starý automaticky špatný do té doby, než
jej majorita zákazníků vymění za ten nový dobrý, který je ale zase vzápětí
omlazen nějakým faceliftem, který se stane ještě lepším než ten starý krám,
který byl jednička loni. S technikou, vývojem a pokrokem to nemá co dělat,
je to jen marketing a jsou to leštěné prdy, které nutí zákazníka neustále
fokusovat na prémiové ofry, které jim zmrdi předkládají.
Je zajímavé, že vůbec v dnešní době může vzniknout nekvalitní a nebezpečné
auto. Je z toho poznat, že všechny ty kecy o zajištění kvality ve fázi
designu jsou fakt než kecy a realita se ubírá jiným směrem, bez ohledu
na to, zda je Logan low-cost vůz nebo nikoli, protože všechna možná ISO,
VDA takto nerozlišují.
Nakonec se zamyslíme nad pojmem "moc". Ledničku většina populace používá
po celou dobu její životnosti, tedy zhruba deset let. Deset let staré auto
je out. Kdyby za vámi někdo přišel a řekl, že si vezme vaše dva roky nové
auto, dále dostane dvěstě tisíc a dodá vám nové úplně stejné jen s lehkou
designovou změnou zvanou facelift, vyhodíte ho. Když tuto nabídku učiní
automobilka, zákazník na ní reflektuje a přistoupí. Schopnost přimět někoho,
aby něco dělal (případně se něčeho zdržel), se nazývá moc. Výrobci, v tomto
případě automobilky disponují reálnou mocí a "přizpůsobivá" média jím pomáhají
vládnout, místo co by byla hlídacím psem, který začne štěkat a vrčet.
Ještě že je ten Internet.
P.S. 18.12.2005 20:30
Vedlejším produktem toho, že máme ten internet,
je, že je nutno se orientovat ve zcela protichůdných informacích. Viz zde,
něco pro fanoušky jízdy po třech kolech. Zda se jednalo jen o pokus
rehabilitovat Logan, nebo seriózní pokus, nechávám na vás.
18.12.2005 D-FENS