Asi den poté, co jsem během úžasných vánočních svátků přečetl více jak
polovinu webu D-FENS, jsem se rozhodl sám přispět se svou troškou do mlýna.
Jako všichni zde jsem hnán jednoduchou fyzikální silou – prostě mě to sere,
a to tak že dost.
Rád bych se věnoval tématu, zde na webu několikrát nakousnutému, ale
nezpracovaného řádně do hloubky. Až příliš často totiž zjišťuji, že zmrd
může být i ženského pohlaví, naopak mám čím dál větší pocit, že absence
pyje ještě zvyšuje činnost některých zmrdobuňek v ženském mozku.
Zmrdice – základní rozlišovací znaky
- věk mezi 18 – 30 lety
- barva vlasů – jakákoliv, jen NE přírodní hnědá či tmavá, většinou
převládají odstíny blond, platina, pochcaná sláma atd.
- „kůl“ značkové oblečení, čím větší nápis či značka firmy, tím líp
- ať je léto, nebo zima, koukají jí ledviny, případně visí špeky. Prostě
už nezbyly penízky na pruh látky mezi vypasovanými bokovkami a tričkem,
topem, či jak se to jmenuje.
- ve velkém množství případů bývá na místě ledvin vytetovaný nějaký
smysluplný klikyhák, případně obličej či pupík obtížen napíchaným kovem.
- Je jedno že v těch botech neujde ani 20 metrů bez pádu, ale je „
IN“ , psali to totiž v časopisech pro zmrdice
- vzdělání – rodinná škola, obchodní akademie, právní akademie, případně
nějaká VOŠ zaměřená na socio- , či státní správu.
- vozidlo – zapůjčené či zakoupené sponzoropřítelem, bud´ malá nákupní
taška, nebo něco jako RAV 4 a podobné městké SÚVy.
- mobilní telefon – většinou nějaka kůl verze pro holčičky, ozdoben
praktickými píčovinkami
- orální zdatnost – vykecala by člověku díru do hlavy, umí celý jeden
světový jazyk, „ Tváří se, že se z flašky nenapije, ale čuráka do huby
vezme“
Zmrdice – místa nejčastějšího výskytu
- městské, krajské, státní úřady a pošta, zákaznické servisy supermarketů
- obchody s oděvy, butiky se značkovými oděvy, atd
- restaurace všech kategorií a druhů
- eko-organizace
- automotive – oddělení jako HR, finance, asistentky, recepční atd
Pro ty, kdo stále ještě neví, o kterém typu žen a dívek píšu, několik
podrobnějších příkladů.
- pokud potřebujete něco vyřídit na úřadech, často nejvíc času strávíte
s tou první káčou, která vám má jen vydat formulář a případně poradit,
co kam napsat. Po několika sekundách zjistíte, že tu není pro lidi, ale
z nějakého jiného, neznámého důvodu. Zásadně nepracuje 20 minut před a
po obědové přestávce, a protože jako jediná umí ovládat kopírku a fax,
je prostě nepostradatelná.
- jako příslušník střední třídy přijdete do obchodu s oděvy či butiku.
Logicky, už jen to že tam vlezete znamená, že máte zájem a peníze na předražené
zboží spekulativní kvality. Obsluha nepozdraví, ale na uvítanou zvedne
otrávený pohled od rozepsané sms a ty temně podmalované oči (vzor panda)
jako by sami říkají „ co otravuješ??“ Vlézt do obchodu hodinu před koncem
pracovní doby je přímo pokus o sebevraždu.
- jestli-že vlezu do restaurace, jdu tam proto, že chci utratit své
peníze za jejich zboží a služby. Bohužel na žádném jídelním lístku jsem
dosud nenašel kyselé ksichty, špinavé příbory, nepozdravení při příchodu,
ulepené sklenice, studené jidlo, a hlavně ten pocit, že jsem vlastně tak
nějak na obtíž a že jsem měl jít jinam, nebo zůstat doma. Tak proč to dostanu
skoro pokaždé, i když jsem si to neobjednal??? Proč si poté, co za ten
hnuj a bordel nedám ani korunu dýško ještě vysloužim blbé kecy? „Kdybych
se líp učil, mohl jsem být číšníkem nebo truhlářem“
- ekoaktivistka model 2007- nejí maso, protože zabíjet zvířátka je špatné,
na druhou stranu má na nohou kožené boty, na oblečení a somrtašce spoustu
kožených ozdob. Kůži podobně jako parohy totiž zvířátko každoročně dobrovolně
shodí a naroste mu nová. Používat kosmetiku a chemii je škodlivé, proto
smrdí jako 50ti letej 130ti kilovej vohnout po šichtě ve slévárně. Když
letáky, tak jen na recyklovaným papíře, prostě EKO pitcho. Že smrká do
papírových kapesníčků, které jsou změkčované a bělené chlorem, to přeci
nevadí ne? Uhlí, ropa, atom – tomu všemu jasné NE. Prosím vás, nemohli
by jste nám na tu prezentaci zatopit a rozvítit? Prostě to všechno zní
jako ta pohádka o větrníku, slunečníku a konečníku. „ Zabij bobra, zachráníš
strom!“
- většina automotive společností má společenský kodex, který mimo jiné
upravuje i oblečení ve firmě, jakýsi Dress-code. Samcům je většinou zakázáno
odhalovat ramena a nohy. Samice nesmí odhalovat ramena, sukně max.délky
ke kolenům, výstřih by měl být velmi střídmý. Realita je však taková, že
zatimco všichni chlapi v kanclu pro 80 lidí se i v parném létě paří v košilích
a dlouhých kalhotech, tak všechny ty hrozně důležitý holčičky jsou tam
polonahý, víc jim toho kouká a různě vypadává a do toho ještě pítchujou,
že jim z klimatizace táhne na odhalená záda. Přijít chlap v kraťasech,
tak si rovnou může sbalit na stole krabici. Že tam sedí pipina v minisukni
a mikrotopu, to je v pořádku. Vždyt´ už se na ní byl s úsměvem podívat
i sám pan vicepresident.
Mám 100 chutí to jednou vzít jako sexuální obtěžování v zaměstnání.
To by bylo pohledů a řečí o závistivejch buzerantech.
Abych to celé na závěr shrnul. Nemyslím si, že žena patří přivázat do
kuchyně k plotně, mám spostu krásných a chytrých kolegyň, které pochopily,
o čem je dnešní doba, při zajištování nového řidičáku jsem se setkal s
takovou vstřícností, až jsem z toho byl překvapenej a mám několik oblíbených
restaurací. Jen jsem prostě tak nějak vypozoroval, že zatímco starší ženy
ke své práci dost často přistupují zodpovědně, pravděpodobně s vědomím,
že pokud by o ni přisly, už jinou neseženou, tak tyhle holčičky po škole,
co sežraly všechnu moudrost světa a jsou nejdůležitější, svou práci flákají,
neumí pořádně a jen blbě kecaj. To jsme fakt takový přízemní chudáci co
myslej pérem, že každý kravce, co dělá na oddělení asistentku všechno prominem
jen proto, že má trojky kozy?? Zase se tu objevuje tak příznačná otazka
pro tento web – proč pravidla neplatí pro všechny stejně??
Je otázka, co s nima uděláme?
Fyzické násilí na ženách není můj styl, a některé zvlášt´ tupé exempláře
se nedaří urazit ani dobře namířenou hláškou, protože ji prostě nepochopí.
Takže s pozdravem: Zmrda bij! Zmrdici znič!
Něco málo o autorovi: autor je muž kolem 30 let, žije a daně platí
v Liberci, pracuje v automotive jako technik, není buzerant.
30.12.2007 pan lesu