Kolik asi stojí desetikoruna, kterou dáme statutárnímu městu České Budějovice za parkování?
V Českých Budějovicích, tedy v jejich centru, se dá parkovat téměř výhradně
za peníze. Je to sice naše město a tak si ukliďte chodníky od sněhu, ale
za odstavení automobilu na ploše, která patří nám všem, je nutné městu
platit. Pokud byste se zpozdili, a to třeba jen o pár minut, dohoní vás
komando složené z ozbrojeného šimpanze od městské policie a debila ze společnosti
Jihočeská parkovací.
Dále lze parkovat na nemnoha parkovištích soukromých. Jedno z nich je
u obchodního domu Prior na Lannově třídě. Lannova třída během uplynulých
pěti let nebývale upadla. Pamatuji doby, kdy Lannovka byla pomyslnou osou
Budějovic. Jako malý jsem tam chodíval skoro denně - byl tam Zverimex,
Modelář, cukrárna, papírnictví, knihy... pamatuji taky doby, kdy tam jezdily
autobusy a tou třídou kráčely davy. Pak ale moudří radní v rámci zvyšování
kvality života dopravu z Lannovky vyloučili, narodila se krabicoidní obchodní
centra, většina obchodů skončila a dopadlo to, jak to dopadlo. Většinu
obchodů teď tvoří stánky s vietnamskými hadry, zejména v části u nádraží.
Parkoviště na Lannově třídě provozuje rovněž Vietnamec. Budeme mu říkat
třeba Dung. Kde tedy zaparkovat? Dát deset korun městu nebo patnáct korun
vietnamskému provozovateli parkoviště?
Pokud bych zaplatil za parkování městu, stane se toto. Deset korun inkasuje
společnost Jihočeská parkovací. Ta jejich část, a to nevelkou
část, odevzdá městu. Část, kterou si ponechala Jihočeská parkovací,
skončí možná jako investice do nových aut, nových botiček, nebo k úhradě
provozních nákladů jako mezd zaměstnanců nasazujících botičky. Určitě také
v kapsách spolumajitelů Jihočeské parkovací, jako například syna bývalého
starosty Tettera. Část, spíše zbytek, který získá město, bude použit městem,
například na platy hypertrofované městské policie, na budování kamerových
systémů, výstavbu neužitečných cyklostezek, injekční stříkačky pro smažky,
budování přístavišť pro prázdné parníky na Vltavě nebo pokrytí provozní
ztráty letiště v Plané, na kterém se prohánějí kamarádi kamarádů z radnice
ve svých sportovních letounech. Deset korun, které město dostane, tedy
napáchá celkem slušné škody. Jinými slovy, kdyby těch deset korun město
utratilo například na opravu silnic, budování průmyslových zón nebo údržbu
parku, občan by sice vydal deset korun, ale například dvě koruny by dostal
zpátky jako užitek, které mu město poskytlo. Protože ale město tyto peníze
pravděpodobně utratí za něco, co nejen že nepřinese užitek, ale dokonce
bude znamenat ještě větší zátěž do budoucna, představuje poskytnutá desetikoruna
okamžitý výdaj 10Kč a budoucí například 20Kč. Někdo přece bude muset udržovat
zbytečné cyklostezky, prodat se ztrátou parník, zahrabat chcíplé narkomany
a krmit šimpanze od městské policie, takže desetikoruna vydaná dnes vygeneruje
například desetník dalších nákladů hned zítra.
Pokud dám 15Kč Dungovi, mohu očekávat, že mi žádný užitek kromě parkování
neposkytne. On se čtyřicet minut staral o mé auto a já jsem s ním okamžikem
zaplacení skončil. Nedomnívám se, že by společnost pana provozovatele Dunga
nějak výrazně plnila svou daňovou povinnost vůči státu, resp. doufám, že
jsou natolik chytří a morální, aby svoje odvody českému asociálnímu "sociálnímu"
státu redukovali na naprosté minimum. Peníze použijí pro svoji potřebu,
například si něco hezkého koupí. Auto mi během parkování nevykradli narkomani,
kteří sháněli něco do těch stříkaček, ani je nezkoušela odtáhnout Městská
policie. Kdybych překročil dobu parkování, hlídač by mi to prostě naúčtoval,
nenamontoval by mi na auto botičku a nedomáhal se pak pokuty. Prostě se
Vietnamec Dung chová mnohem korektněji než město.
Jak je vůbec možné, že Dung může nabídnout srovnatelnou cenu parkování,
přičemž narozdíl od města musí platit nájem pozemku a parkoviště má celodenní
obsluhu?
Když si mohu vybrat, zda sním stejně drahý oběd v restauraci s personálem
protivným a blbým, nebo s personálem příjemným a úslužným, volím přirozeně
druhou variantu, protože slušné zacházení má také svoji cenu, takže k jídlu
dostávám cosi navíc. Stejné je to i s parkovištěm. Ukázalo se, že nominálně
je Dung sice dražší než město, ale v konečném součtu je levnější.
Zaparkoval jsem tedy svůj kchár na parkovišti a odebral se cosi vyřizovat.
Trvalo mi to zhruba čtyřicet minut. Nasedl jsem do auta a dojel k budce,
kde se platí. V budce seděl asi osmnáctiletý klučina asijského vzhledu
a požádal mě o patnáct korun. Zalovil jsem v kapse, podal jsem mu dvacku,
řekl, že to je dobrý a zařadil rychlost, že pojedu. "Pane!", promluvil
na mně pokladní perfektní češtinou, "dal jste mi padesát korun. Tady máte
nazpátek a bacha na to. Štastnou cestu." Koukal jsem s ústy dokořán. Vůbec
mě na to nemusel upozorňovat, protože jsem záměnu mincí nezaznamenal, a
já bych na to nikdy nepřišel, protože nemám žádný přehled o drobných ve
své kapse.
Různí aktivisté se nám pokouší vnutit, že jsme rasistická a xenofobní
společnost. Nepocítil bych k tomuto mladíkovi nic xenofobního ani rasistického,
ani kdybych si dal nohu za krk. Zato jsem si na jeho místě představil přílušníka
cikánské menšiny a bylo to zdrojem poměrně zajímavých asociací.
Mému otci se tuto problematiku nepodařilo s použitím výše uvedených
argumentů vysvětlit. Byl toho názoru, že Vietnamci jako Dung provozují
na území ČR nelegální business (evidentně to není Dungovo případ), část
z nich je tu nelegálně, další část z nich tady nikdo nechtěl, všichni jsou
jedna velká mafie a neměli bychom jim dávat peníze. Narozdíl od městských
úředníků (které ovšem také nikdo nechtěl, provozují nelegální business
a jsou jedna velká mafie).
Myslím, že je na čase odložit stará dogmata a pojmenovat nové nepřátele.
03.03.2010 D-FENS