… aneb pohádka na automobilové téma s dobrým koncem. Byl jsem postaven
před nutnost vyměnit své notně ojeté Volvo 850, které zažádalo o důchod,
za důstojného nástupce a to s relativně omezeným budgetem. Jak to dopadlo?
Posledních pět let jsem jezdil Volvem 850 2.5 TDI, 103 kW (agregát
od VW, typ AEL). Je to relativně velké a pohodlné auto a za relativně málo
peněz jsem měl spolehlivého tahouna s veškerou myslitelnou výbavou (automat,
tempomat, dvouzónová klima, kůže, vyhřívané sesle, atd.). 850 miluji a
najel jsem s ní 150 000 km bez potíží. To nemohu říct. Repasovala se automatka,
opravoval a nakonec vyměnil se motor, jinak ale problémy moc netrpěla ;-).
Až do letoška... rozsvítila se lambda a auto začalo jet jako traktor. Prý
odešla elektronická hlava čerpadla. Závada se po týdnu v servisu opravila/neopravila
a auto měsíc jezdilo. Pak se závada vrátila. Po dvou měsících v servisu
se opět závada opravila/neopravila (ono totiž při měření a testování bylo
naprosto vše ok) a auto zase 2 měsíce jezdilo. Až do září, kdy se zase...
rozsvítila lambda. Volvo jsem odstavil do servisu a šel jsem si se šéfem
promluvit na téma, že už netrvám na svém autě (mezitím jsem přestal vozit
velký kočár, který extrémně limitoval minimální přípustnou velikost kufru),
a že bych asi potřeboval firemního služebáka. Zkrátka 365 000 km je už
dost a při nájezdu 45 000 km ročně už v tom není perspektiva. A měl bych
také trochu reprezentovat.
Sice jsem platil za velkého volvistu a Volvo mám opravdu rád, ale říkal
jsem jednu věc, kterou všichni považovali za frázi: “Když někdo vyrobí
auto, které bude jak dělané pro mě a bude mi vyhovovat, tak je mi jedno,
co má za znak na kapotě, ať je tam třeba Hyundai nebo Švejžužu, budu s
tím jezdit.” Takže jsem na trh šel bez předsudků ohledně značky a hlavně
jsem se rozhodl oproti všem předchozím autům udělat zcela racionální o
emoce oproštěný nákup.
Byl jsem z toho ale trochu v depresi... limit jsem si po rychlé sondáži
trhu stanovil na 500 000 Kč s DPH, ale bylo mi jasné, že půjdu dolů s výbavou,
prostorem i výkonem... Chtěl jsem něco, co nebude zvenku opulentní, ale
v čem tak nějak půjde s rodinou přežít. Mám poměrně přesnou představu,
co mám v autě rád a vzhledem k tomu, že jsem o autech 8 let psal, tak mám
celkem projety všechny druhy aut, které trh nabízí, byť poslední čtyři
roky jsem mimo obor a nemám tedy projeté poslední modely. V podstatě bez
zvažování jakékoli alternativy jsem cílil na kombi nižší střední třídy
(dále jen KNST). Do ničeho menšího se nejvejdeme, na nic většího mi nestačí
budget. SUV opravdu nepotřebuji, nevidím benefit v tom, že sedím vysoko
(a tahám sebou mnoho kg navíc). MPV s určitým sebezapřením snesu a rozumím,
proč si ho někdo koupí, ale mě nepřináší nic v žádné oblasti, kterou v
autě považuji za podstatnou. A krom toho kombi mám opravdu rád. Jednou
třeba přejdu na sedany, ale teď není ten čas.
Ojeté nebo nové? Tak zněla základní otázka, ale při mém nájezdu a vzhledem
ke křeči z neustále nejezdící 850 jsem inklinoval k autu, které bude nové.
Dále jsem stál před rozhodnutím o pohonu. Bude to benzin nebo diesel? Spotřeba
dnešních moderních benzínů je v rozumných mezích a jízdní projev je tak
v pohodě, že jsem si dovolil zároveň podlehnout znechucení nad tím, že
jsem měl poslední dvě auta dieselová a s oběma byly velké problémy okolo
motoru, jejichž cena vysoce převýšila jakékoli uspořené palivo. Předsudek?
Možná... ale znáte to, sevřený žaludek a touha mít kultivovanější a tišší
motor mě přesměrovaly na benzin.
Když se rozhlédnete po dnešním trhu, zjistíte, že ač se aut nižší střední
třídy vyrábí přehršel, tak kouzelné slovo “kombi” působí jako jehla na
balónek a možností je najednou zoufale málo. Vypadne celá japonská a italská
výroba a zbude Německo, Švédsko a Francie. Časově koupě nového vozu nemohla
přijít v lepší okamžik, zkrátka jsem se sebral, akreditoval jsem se na
IAA a odjel jsem si vybrat auto. Francie... ze Švédska daleko nejen geograficky.
Citroën KNST nevyrábí vůbec, místo toho udělali opravdu děsivě hypertuzingovou
a nekonečně ošklivou DS5. Peugeot mi apriori nevadí, ale interiéry mají
zoufalé (těžce mě zklamala i zvenku překrásná 508 SW) a s mojí postavou
se do nich prostě nevejdu pohodlně. Nedá se dost posunout volant nebo mě
někde něco tlačí. A interiéry - je mi líto - působí lacině. A dvě maličkosti
mi nevyhovují zásadně. Zvuky a frenetické blikání při zamykání. Peugeot
308 SW to prostě nebude. Renault Mégane není nějak přehnaně
ošklivý, ale tato automobilka dělá prostě všechno jinak než já chci. A
je malý. Jako poslední kapka zapůsobil ten ošklivý schizofrenní metrosexuál
z reklamy, co to auto nechce a nepotřebuje, ale jde si ho beztak koupit
- ten mě finálně odradil. Mercedes B je také zajímavá volba, sice
v úvodu dražší, ale s velmi interesantním TOC vzhledem k servisní politice
v prvních letech, ale nelíbí se mi a na C nedosáhnu. Dacia se do
výběru vůbec nedostala, přece jen musím trošku, trošičku reprezentovat.
Ford by byl jasným vítězem, kdybych mobilitu řešil dva nebo tři
roky zpátky. Focus II mám hrozně rád a byl pro mě etalonem třídy. Najezdil
jsem s ním 4000 km na svatební cestě a vyhovoval mi. Bohužel nová verze
je pro mě v hodně ohledech nepřijatelná. Zepředu děsivý korejský design
s jakoby pootevřenou kapotou, zezadu zparchantělé Mondeo vyhozené z proporcí
(a na vystaveném modelu vrzal na pátých dveřích ten plast, ve kterém je
osvětlení SPZ, a to nechutně). V interiéru se mi vysloveně nelíbilo - nevyhovuje
mi umístnění a chod ovládacích, mám nepříjemný pocit z tlačítek, palubka
má design klingonské lodi. BMW a Audi se do výběru kvůli
cenovkám vůbec nedostaly a Škoda, VW a Seat vypadli postupně jednak
za cenovou politiku nebo absenci vhodného modelu v případě Seatu. Golf
i Octavia jsou za 550 s DPH takové holobyty, až to není hezké a hádat se
s prodejcem nad základními prvky výbavy nehodlám. Ze stejného důvodu vypadlo
i Volvo. Jako jeden ze zakládajících členů Volvoklubu ČR mám samozřejmě
dobré kontakty a V50 bych dostal na přijatelnou cenu, ale mám si koupit
průměrně vybaveného Focusu II za cenu dobře vybaveného Focusu III? To mě
nebaví a V50 je prostě malá, jakkoli auto je to výborné. Ale už to není
nejčerstvější model, že...
Kia Ceed SW i Hyundai i30 CW se mi líbí, jakkoli je to
kompilát něčeho, co jsem už někde viděl. Ale neumí dvouzónovou klimu, na
jaře bude nový model i30, nabídka benzinových motorů je zoufalá, a když
si to člověk dovybaví na aspoň trochu snesitelnou úroveň, zas tak levné
nejsou. Nicméně jsme dvě i30 CW teď koupili ve výbavě Social Edition do
firmy - skladovky za libové peníze - a to auto mě mimořádně překvapilo.
Korejci udělali jak s interiérem, tak jízdními vlastnostmi velký skok kupředu.
V jednu chvíli jsem si sice myslel, že tedy půjdu tímto směrem... ale byla
by to volba, ze které bych neměl radost. Jen bych to horko těžko snesl.
Potvrdilo by se to, že půjdu dolů ve všech parametrech. Takto jsem v noci
seděl v depresi u internetu, klikal z konfigurátoru na konfigurátor...
přičemž jsem si vzpomněl, že kamarád koupil v březnu astru. Opel tedy...
Začal jsem skládat dohromady nejprve nouzové auto, postupně opravdu slušné
auto a cena byla stále v pořádku. To bylo těsně před IAA. Tam jsem si do
Astry vlezl a prozkoušel jsem si ji odshora dolů a byl jsem čím dál nadšenější.
To auto mi sedí! To auto je hezké! To auto je vevnitř kultivované a materiály
jsou pěkné! Ale je to sOpel... Astma... proč mi to nějak nevadí? Protože
vyrobili auto, které mi vyhovuje a jak jsem napsal na začátku, za takových
okolností je mi jedno, co je na kapotě za znak.
Vyjednávání o novém Opelu Astra Sports Tourer jsem začal hned
po návratu z IAA, také kvůli zjištění, že další týden příhodně probíhala
akce Opel 500, ve které se dalo dosáhnout na rozumné ceny. Nastudoval jsem
si Astru do podrobna a zjistil jsem, že nenabízí žádné ptákoviny, ale naopak
za rozumné peníze prvky, které považuji za důležité, tj. tempomat, duální
klimu a xenony. A pár dalších blbostí, které rozhodně nezarmoutí, mezi
kterými stojí za zmínku vyhřívání volantu. Po týdnu už jsem měl nabídku,
které byla dobrá, ale lehce nad rozpočtem, takže jsme ještě chvíli vyjednávali
a nakonec jsme dohody dosáhli. Plus jsem po dohodě s šéfem přihodil automat
a byl mi o něj navýšen budget. To je další zásadní rozdíl proti i30 - zatímco
tu lze mít jen s 1,6kou a 4stupňovým automatem, tak astra je s 1,4 T s
6stupňovým. Mezitím jsem si byl projet kamarádovu Astru 1,7 CDTi... pozice
za volantem, řízení, sedačky, převodovka, vše je lepší, než jsem čekal.
Jízda byla krátká, ale přesvědčila mě o tom, že jdu správným směrem. Dále
jsem se projel u dealera s krátkou Astrou 1,6i (atmosféra, 85 kW, nikoli
to 130kW turbo). Motor je to silně dýchavičný, ale řízení a podvozek mě
opět potěšily. Nakonec jsem si projel i 1,4 T (88 kW), protože v konfiguraci
mám tu 103kW verzi, která ale není na projetí dostupná. Z toho motoru jsem
byl opravdu nadšen, krásně tahavý agregát bez jakékoli díry ve výkonu,
plynule táhnoucí od 1900 ot. do 5000 ot. Jen při nájezdu a dálnici a do
kopce mu trochu docházel dech proti tomu, na co jsem zvyklý. Navíc takhle
povedený elektrický posilovač s perfektně odladěnou progresivitou a takto
dospělý podvozek, který krásně žehlí i díry a panelové cesty, jsem nečekal.
I brzdy jsou dávkovatelné excelentně. Myslím, že mám vybráno. Konfiguraci
auta jsem uzavřel s tím, že jsem nemusel udělat ani jeden kompromis a výbavou
jsem lehce nad svou 850, což je dobrá zpráva. Oželel jsem jen kožené sedačky.
Ústup ve výbavě nebo výkonu se tedy nekoná.
A co prostor? Volvo 850 je považováno za “velké auto”, i když jsem všem
vždy tvrdil, že já ho považuji za auto normální velikosti, resp. nejmenší
přijatelné a není můj problém, jsme na kontinentu zvyklí na ještě menší
auta. Pocitově je Astra v pořádku, až na kufr, který rozhodně nenabízí
tu olbřímí všeobjímající náruč 850. Začal jsem tedy měřit... a seznal jsem
s nikoli malým překvapením, že na délku je sice astra kratší... o 3 cm
:-), ale rozchod i rozvor je o 2,5 cm větší, šířka je o 5 cm větší a místo
na zadních sedačkách je stejné. Hlavně proto, že 850 (a po ní ani V70/XC70
II, ani V70/XC70 III) to s místem vzadu také nepřehánějí. Vlastně je tam
místa docela málo. Zkrátka i prostorově jsem na svém. Neměla by ale vzniknout
mýlka, že je kufr malý. Je velký, jen ne tak velký, jako v 850, té konkuruje
jen Mondeo.
Abych to shrnul. Řešení své mobility jsem našel u značky, u které bych
ho nehledal a je více než uspokojivé. Nové auto je srovnatelné v každém
parametru s mým současným vozem, což jen ilustruje, jak auta za posledních
15 let narostla. Čekal jsem pád dolů a dostavil se malý krůček vzhůru.
Je objednáno a za dva měsíce poznám, jestli jsem udělal dobře...
25.9.2011 Jan Gutbayer