V lednu tohoto roku zde vyšel Slušňákův článek s názvem „Liga výjimečných“
pojednávající o prapodivných praktikách zmrdů nabízejících „timesharing“.
Jestli máte chuť a dobrý žaludek, pojďme se společně podívat na ještě nebezpečnější
příklad ekonomické patologie, na nechvalně proslulé pyramidové hry, nebo-li
letadla. Pokud očekáváte humorné vyprávění, budete zklamáni. Pravděpodobnost,
že vás při čtení následujících řádků zachvátí smích je zhruba stejná jako
šance, že vás při koupaní ve vaně kousne do zadku piraňa.
Pyramidové hry mají s „timesharingem po česku“ některé společné
rysy, především strategický cíl. Tím není nic jiného, než oškubat o peníze
co nejvíc naivně důvěřivých oveček pomocí jakýchkoliv metod založených
většinou na brutálním psychologickém nátlaku.
Dost často lidi zaměňují letadla s firmami označovanými jako MLM (Multi-level
marketing, volně přeloženo jako víceúrovňový způsob prodeje). Pokusme
se nejdříve tyto dva pojmy rozlišit. MLM podnik je síť obchodníků, kteří
s úsměvem Mickey Mouse a výřečností svatého Jana Zlatoústého nabízejí určité
produkty. Typickým příkladem MLM prodeje jsou zázračné výrobky Herbalife,
které podle sugestivních báchorek svých dealerů dodají sexy vzhled i mumii
Lenina. Hierarchie obchodníků MLM tvoří pyramidu, důležité však je, že
nám nabízejí konkrétní produkt, byť si o jeho kvalitě a ceně můžeme myslet
cokoliv. Většinu příjmů MLM prodejců tvoří výnosy z prodeje zboží, zatímco
částky, které platí noví členové za vstup do systému, jsou v porovnání
s tím zanedbatelné. Přestože považuji MLM za neetickou prasárnu, jejíž
působení připomíná v mnoha ohledech pyramidové hry, nelze vyvrátit fakt,
že se jedná o legální způsob podnikání. Vysvětlování toho, proč MLM miluji
jako zajíc tlačenku, by zabralo celý článek a není teď podstatné.
Čím je charakteristické letadlo? V prvé řadě tím, že je ve všech vyspělých
státech přísně zakázané. Pyramidové hry bývají provozovány v zemích, v
nichž nejenže stojí zákony a vymahatelnost práva za hovno, ale kde je i
právní vědomí lidí na velmi nízké úrovni. Není tedy divu, že právě v lidech
z postsocialistické Evropy (ČR, Polsko či Albánie) našli pyramidoví gauneři
dojné krávy a zdroj obživy. Letadlo je na rozdíl od MLM typické tím, že
žádný produkt ve skutečnosti neprodává. Členové pyramidové hry získávají
peníze pouze tím způsobem, že lákají další lidi ke vstupu. Onen nalákaný
zaplatí nemalou částku (obvykle desítky tisíc korun), která je podle daných
pravidel rozdělena v pyramidové hierarchii. Část sumy dostane ten, kdo
nového účastníka přivedl, zbytek si rozdělí jeho nadřízení. Novému členovi
pak nezbyde nic jiného, než se sám stát naháněčem a lovit další duše. Letadlo
nevytváří žádnou přidanou hodnotu, pouze přerozděluje peněžní prostředky.
Pokud je v pyramidové hře nabízen i nějaký produkt, jde pouze o zástěrku.
Na celém projektu vydělá obvykle jen špička pyramidy (kolem patnácti procent
členů), všichni ostatní finančně ztrácí.
Když takhle racionálně popisujeme pyramidový systém, může nám připadat
jako největší kokotina, kterou nemůže nikdo inteligenčním kvocientem převyšující
láčkovce brát vážně. Bohužel tomu tak není. Spousty lidí, i velmi chytrých,
se už nechaly jednoduše zblbnout a svoje prachy do tak pochybného projektu
opravdu vhodily. Klíčem k úspěchu pyramidových parazitů je totiž masivní
psychologická propaganda, které podlehne kdekdo.
V naší malebné zemičce působilo, působí a jistě ještě dlouho bude působit
kvantum podvodných pyramid. I když se liší v detailech (například výše
vstupního poplatku), jejich podstata zůstává stejná. Jedním z nejznámějších
a nejnebezpečnějších případů je bezesporu mediálně proslulý zločinecký
spolek s názvem Skyline International. Následující příběh zažil
můj dobrý kamarád Petr, který „měl tu čest“, že se jej chapadla Skyline
pokoušela polapit. Odehrál se před několika lety, podobná věc se však může
přihodit komukoliv z nás i dnes. Nechť toto vyprávění slouží také jako
výstraha:
Jednoho dne zazvonil Petrovi telefon. Volal jeho bývalý spolužák
ze střední školy (říkejme mu třeba Simon), se kterým se už roky neviděl.
Petr se samozřejmě v duchu podivil, proč mu Simon zrovna teď volá a zajímá
se o něj, když spolu dřív nijak velcí kámoši nebyli. Po několika trapných
frázích se domluvili na schůzce v kavárně s tím, že mu tam Simon sdělí
jakousi zajímavou informaci.
Za pár dní už Petr čekal na místě schůzky a vyhlížel Simona. Náhle
se otevřely dveře a Simon vstoupil. Petrovi spadla čelist. Nemohl Simona
poznat. Na střední škole patřil Simon k podprůměrným a ne příliš inteligentním
žákům. Když byl například v dějepise tázán, co to byl Vestfálský mír, odpověděl,
že se jednalo o mír mezi Vestfálci. Na vysokou školu se nedostal a po maturitě
zmizel bůhví kam. A teď kráčel Simon směrem k Petrovi. Ale už ne ten Simon,
jak ho znal Petr z dřívějška. Teď to byl mladý, elegantně oblečený, sebevědomý
zmrd! Začala konverzace. Petr se samozřejmě hned Simona zeptal, co se s
ním stalo. Simon pravil, že dělá u jedné americké firmy, kde si vydělal
spoustu peněz, aniž by se musel extrémně namáhat. Pěl chválu na to, jak
se mu skvěle daří, jak se mu změnil život k lepšímu a podobné tlachy. Potom
řekl Petrovi, že jeho šéf hledá nové lidi, zda by neměl zájem přijít k
nim na pohovor. Petr na tom v té době nebyl finančně dobře, hrozil mu vyhazov,
a tak přikývl. Jaké však bylo Petrovo překvapení, když ho Simon požádal
o 400 korun jako vstupné na obchodní jednání. Petrovi to začalo připadat
poněkud podezřelé. Když se ptal Simona na název firmy a náplň práce, nedozvěděl
se nic konkrétního, jen mlhavé a vyhýbavé odpovědi typu „vše se dozvíš
na jednání, musím zachovávat mlčenlivost“ apod. Nakonec však v Petrovi
přece jen zvítězila přirozená zvědavost živená nadějí na zlepšení finanční
situace, peníze Simonovi dal a domluvil se s ním na termínu akce.
Jednání se mělo konat v sobotu na blíže neurčeném místě. Simon Petrovi
řekl, že jej tam odveze svým autem, jinou možnost dopravy vyloučil. Dále
Simon trval na tom, aby se obchodního jednání zúčastnila také Petrova snoubenka
Erika, což v Petrovi vyvolalo další pochybnosti. Pevně rozhodnuti, že jakoukoliv
pochybnou nabídku rezolutně odmítnou, očekávali Petr s Erikou v den jednání
Simonův příjezd. Nečekali dlouho a objevilo se Simonovo zánovní auto střední
třídy. Během cesty neznámo kam se pokoušeli ze Simona dostat nějaké informace,
ale marně. Dozvěděli se jen, že mají být v pohodě, že se budou bavit. Na
otázku, zda se nejedná o pyramidovou hru, odpověděl Simon: „Co je to pyramidová
hra?“
Vyjeli z města a po delší době dorazili do nevelké obce. Zaparkovali
před místním „domem kultury“, omšelou budovou nevábného vzhledu. Poslední
zbytky naděje mladého páru, že se jedná o normální seriózní práci, zhasly
v momentě, kdy před vchodem do baráku spatřili skupinu lidí, v níž rozpoznali
další nalákané ovečky a jejich naháněče. Simon je zavedl k těmto lidem
a začal se zdravit se svými známými a představovat je. Atmosféra působila
těžce komicky. Na jedné straně vyjevení „uchazeči o zaměstnání“, na straně
druhé žoviálně se zdravící členové oné záhadné organizace. S úsměvem od
ucha k uchu si tito podivíni bodře přáli „dobré ránko“, ženy se líbaly.
„Jako jedna rodina nebo spíš sekta“ pomyslel si s lehkým úsměvem na rtech
Petr. Humor ho však rychle přešel, když si všiml, že někteří lidé mají
na hrudi nalepený štítek s nápisem Skyline International! Toto jméno si
Petr matně pamatoval z televize. Polil ho studený pot, ale nedal nic najevo.
Začal členy Skyline pozorně sledovat. Byli to lidé různého věku mající
dvě věci společné – společenský oděv a snahu chovat se „pozitivně“. Něco
na nich ale Petrovi připadalo hrozně divné. Vypadali jako Krylovy maškary,
co vylezly z šedivých baráků. Jako když si kopáč, popelář nebo vrátný důchodového
věku navlékne staré sako, které naposledy použil na vlastní svatbě, a hraje
si na úspěšného boháče. Přes všechnu snahu o „manažerský“ vzhled působily
tyto figurky křečovitě, trapně a nepřesvědčivě.
Společně se Simonem, kterého začali tiše proklínat, prošli Petr s
Erikou kolem tupě vyhlížející ochranky před vchodem budovy a byli uvedeni
do téměř zaplněného prezentačního sálu. Chtěli si sednout vedle sebe, ale
Simon se mezi ně vklínil. Sál byl mimo jiné vyzdoben fotkami luxusních
vil, jachet a supersportovních bouráků. Nešel přehlédnout obrovský transparent
Skyline International. Co se dělo dál, je podle slov Petra obtížné vylíčit,
to se musí na vlastní kůži zažít. Začal absurdní tyátr, jaký neuvidíte
ani v Národním divadle. Z repráků vyřvávala disco hudba, dav tleskal, jásal,
hystericky ječel, ve tvářích blažené, zhypnotizované, zfetované výrazy.
Někteří tancovali na židlích. Petr s Erikou si připadali jako ve zlém snu.
Na rozdíl od okolní nadšeně křepčící masy strnule seděli a vůbec jim nebylo
do smíchu. Jejich netečnosti si všiml jeden z dohlížejících „manažerů“
a vrhl na ně káravý pohled. Simon se snažil zachránit situaci a přesvědčoval
Petra a Eriku, aby se uvolnili a začali taky tleskat. „Jedno tlesknutí
– jeden dolar!“ křičel na ně. „Co ti lidi do prdele blbnou?“ zeptal se
ho zoufale Petr. „Mají tolik peněz, že si můžou užívat bezstarostného života
a bez zábran se radovat“ vychrlil zmrd Simon naučenou repliku, „až k nám
vstoupíš a zbohatneš, budeš se chovat taky tak“. Petrovi se po tomto vysvětlení
zachtělo zvracet.
Za chvíli hudba ztichla a na pódiu se za bouřlivého potlesku objevila
mladá asertivní zmrdice. „Dámy a pánové“ začala fanatizujícím tónem svůj
projev připomínající něco mezi lacinou cirkusovou estrádou a nacistickou
propagandou. Žvanila dlouhé minuty o tom, jak je hrozné dřít za pár tisíc
na nenažraného kapitalistu. „Ale teď je s živořením konec! Přichází jedinečná
šance. Všichni se za okamžik dozvíte, jak vydělávat měsíčně statisíce a
splnit si všechno, o čem jste zatím jen snili“. Nadšený dav jí vyloženě
zobal z ruky a navíc početná klaka z členů Skyline řečnici nahrávala rádoby
vtipnými hláškami a roztleskávala publikum. Když ta čůza například pronesla
frázi „naše firma má pro vás volné vstupenky na místa pro 4 až 5 procent
úspěšných“, spustil se dlouhý a mohutný potlesk doprovázený hysterickým
ječením jak při finále Superstar. Po projevu opět zaduněla muzika, zmanipulovaní
lidi jak cvičené opice vylezli na židle, tleskali do rytmu a skandovali
„Skyline, Skyline…“. Byla to zkrátka sugestivní psychedelická šaškárna
určená k vymývaní mozků, za níž by se nemuseli stydět ani soukmenovci Hitler
s Goebbelsem. K dokonalosti už chybělo jen, aby se místo „Skyline“ křičelo
„Sieg Heil!“.
Petr znepokojeně pozoroval, že až na jeden či dva páry se všichni
nově příchozí poslušně jako stádo dobytka zapojili do davových ovací. A
když mu Simon sdělil, že je před dalším dějstvím nutné podepsat prohlášení
o zachování mlčenlivosti (pod pokutou několika set tisíc korun), vstal,
vzal za ruku svou dívku a zamířili k východu. Za nimi Simon: „Počkejte,
jak se chcete dostat domů?“. Dohnal je u dveří a společně s dalšími řadovými
skajlajňáky jim zatarasil cestu ven. Na naše přátele se začali snášet emotivní
výhružky typu „Proč chcete odejít a zkazit si budoucnost? Nechápete, že
Skyline je vaše jediná šance na lepší život?“ a podobné bláboly. Teď už
se členové Skyline beze srandy chovali jako sekta šílených fanatiků. Na
Petra a Eriku to však nemělo vliv a pokoušeli se prodrat z budovy. Situace
nabírala na dramatičnosti. Běžní skajlajňáci pochopili, že neuspějí a tak
rychle zavolali na pomoc samotného velkého šéfa, „high level“ zmrda v nejlepších
letech, který měl na štítku nápis „skupinový manažer“. „Jak vy si představujete
svou budoucnost, příteli?“ uhodil na Petra onen arogantní, falešně se usmívající
slizoun. Když se mu nedostalo odpovědi, začal klást další protivné otázky
a důležitě zvyšoval hlas. Za chvíli však i zmrdí grupenfírer usoudil, že
nemá šanci, celý incident navíc přitahoval pozornost ostatních posluchačů.
Odhodil veškerou předstíranou laskavost, zlostně se na Petra a Eriku podíval
a nenávistně zasyčel: „Tak si jděte, tenhle byznys není pro vás, vy duševní
důchodci!“. Udělal však velkou chybu. Do té doby stoicky klidný Petr chytl
toho vychrtlého zmrda pod krkem a do jeho vyděšeného obličeje zařval: „Dávej
si bacha na hubu, aby z tebe nebyl invalidní důchodce!!!“. Pak ho odhodil
a vyběhl s Erikou z budovy. Nikdo je už naštěstí nepronásledoval. Došli
k autobusové zastávce, objali se a byli šťastni, že unikli z továrny na
zmrdí absolutno…
Jo, měli štěstí. Neztratili během prezentace ani na vteřinu rozum, a
proto se stali pro mašinérii založenou na lidské blbosti nestravitelnými.
Kdyby tam zůstali až do konce, dozvěděli by se, že se mohou stát členy
tohoto úžasného spolku „boháčů“ za pouhých 1900 USD a připojit se k oblbování
dalších lidí. Desetitisíce lidí takové psychologické masáži skutečně podlehly
a své peníze na zahraniční konta hlavounů (špičky Skyline pocházejí z Německa)
poslaly. Spousta nachytaných si chybu uvědomí poté, co peníze převede,
to už je ale pozdě. Nezbývá jim pak nic jiného, než buďto z letadla odejít
a peněžní ztrátu oželet (což udělá většina slušných lidí), anebo se pokusit
zatáhnout do pyramidy další (nejčastěji přátele, známé, rodinné příslušníky)
a získat tak nějaké provize. Není těžké domyslet, jaké následky ona druhá
možnost mívá. Dotyčný sice dostane nějaké peníze, ale nenávratně ztratí
mnohem cennější hodnoty – zpřetrhá své vztahy s ostatními.
Jací lidé obecně do pyramidových her vstupují? I samotná příručka Skyline
uznává, že se nejedná o bohaté a úspěšně. Řekl bych, že letadlo přitahuje
dvě základní skupiny. Tou první jsou bezcharakterní, bezpáteřní zmrdi,
jimž je od začátku jasný princip celého podvodu a jdou do něj plným vědomím,
že si nahrabou na úkor svých blízkých. Do druhé skupiny bych zařadil prosté
a důvěřivé lidi nacházející se v nelehké životní situaci, například nezaměstnaní.
Právě jejich naivity, neinformovanosti a finanční tísně dokáže hydra jménem
Skyline brilantně využít. Není žádná náhoda, že Skyline začal prvně působit
na Moravě po strašných povodních v roce 1997. Lidé podlehli iluzi a přesvědčování
(třeba od člověka, kterému bezmezně důvěřovali), zaplatili a pak litovali.
Někteří neměli ani na vstupní poplatek, zadlužili se a spadli úplně na
dno. Takové konce bývají neradostné.
Ač se to může zdát k nevíře, tito pyramidoví parazité nám tady už dlouhé
roky zamořují vzduch, ale policii či jiné státní orgány to vůbec nevzrušuje.
Organizátoři Skyline obešli naše děravé zákony tak, že zamaskovali pyramidovou
hru nálepkou normální MLM firmy. Těch 1900 dolarů účastnící neplatili formálně
za vstup, ale za nákup jakýchsi pochybných skript o úspěchu v životě. Produkt
tedy oficiálně existoval, vše bylo „legální“. Pravda je, že několik manažerů
Skyline skončilo za mřížemi. Nebyli však odsouzeni za podstatu provozování
pyramidy, ale za úvěrové podvody poté, co falšovali dokumenty potřebné
pro vyřízení bankovního úvěru novým členům. Velké ryby samozřejmě propluly
a drtivá většina pyramidových podvodníků zřejmě nikdy potrestána nebude,
přestože například jenom daňové úniky musely být značné.
V souvislosti se spolkem Skyline jsme tu často hovořili v minulém čase,
ale pokud se domníváte, že ukončil činnost, musím vás zklamat. Organizátoři
nedávno usoudili, že název Skyline je už příliš profláknutý a mediálně
známý, a přestali jej používat. Vymysleli nový projekt nazvaný EUROPEAN
SUCCESS těžící do jisté míry z vlny euforie z Evropské unie. Stejní lidé,
kteří se dříve vydávali za manažery „americké“ firmy Skyline, si nyní hrají
na úspěšné představitele „evropské“ firmy EUROPEAN SUCCESS. O žádnou firmu
se pochopitelně ve skutečnosti nejedná, protože není (stejně jako nebyla
Skyline) zaregistrována v obchodním rejstříku. Je to jen další Potěmkinova
vesnice na vysávání peněz. Až na menší detaily (vstupní částku platíte
v eurech) se systém oproti dřívějšku nezměnil.
Také bych rád upozornil na dosud aktivní projekt s jménem AVALANCHE
společnosti Rhinoceros. Není to nic jiného než obyčejná pyramida, ale opravdu
velmi rafinovaně zamaskovaná. Ano, je to krutá realita. I po vstupu do
EU a harmonizaci zákonů nám tady beztrestně řádí taková hovada!
S tím se však nesmíme smířit. Apeluji na vás, zmrdobijci, pyramidová
hra je velmi sofistikovaný a nebezpečný zmrdi-produkt, je to rakovina společnosti,
proti které je nutno bojovat. Pokud někoho problém zaujal a chtěl by se
stát pyramidobijcem, rád bych nastínil dva základní způsoby boje. Dopředu
jsem vyloučil možnost fyzické likvidace. I když se mi tato metoda ve skrytu
duše velmi zamlouvá, nejsem si jist, zda by aplikace metod běžných v rozvojových
zemích české společnosti prospěla.
První způsob eliminace pyramidové bestie bych viděl v šíření informací
všemi dostupnými prostředky. Kdyby měla většina lidí dopředu potřebné informace,
mohli by podvodníci za chvíli celý cirkus zabalit, neboť zmanipulovat informovaného
člověka je velmi obtížné. Za druhé lze pyramidové hry zničit politickou
cestou, tj. vytvořit kvalitní antipyramidový zákon a poté jej důsledně
využít. K tomu by však musela být určitá vůle ze strany poslanců či vlády,
ve kterou upřímně řečeno nedoufám.
A jsme zase tam, kam se stáčí spousta diskusí, které vedeme v souvislosti
s neduhy naší společnosti – neschopnost politiků jdoucí ruku v ruce s blbostí
našich spoluobčanů. Pevně věřím tomu, že se někdo z nás (a že tu čtu názory
spousty zajímavých lidí) dříve či později dostane do vrcholné politiky
a silou Herkula zatočí nejen s pyramidovými hrami, ale s celým českým Augiášovým
chlívem!
29.05.2005 Thunderball