Zdravím čtenáře D-F, zajímal by mě názor širší veřejnosti a hlavně zkušenějších,
než jsem já (pár desítek rádoby-přestupků úspěšně vyřešených v první fázi,
ale tentokrát poprvé řešeno odvolání).
Jedná se o decentní speeding v Brně (pro znalé: Bystrc kolem U-rampy
ve směru do stoupání) v půlce listopadu roku 2012, jasno, sucho, necelých
deset nad nulou. A hlavně sobota v poledne, tak proč neměřit kus od školy,
že ano, zvlášť na nejširší silnici v Bástru. Ve zkratce - předjížděl jsem
zavazejícího mamrda, byl změřen MP (68 - 3 = 65 km/h), následně zastaven,
ztotožněn a na místě celou věc řešil stylem "správní řízení, s váma se
o tom bavit nehodlám". Následoval příkaz, odpor, předvolání.
Na předvolání jsem zapomněl jako na smrt, jsem kokot co si to nepohlídal
a zasloužím si to vyžrat. Oukej. Ale ne bez boje. Takže proti rozhodnutí
"vinen bo změřeno" jsem se odvolal a poukazoval na několik (z části pravdivých,
z části vykonstruovaných) skutečností. Copypasta z mého odvolání:
Obviněný dále nesouhlasí s tím, že byly naplněny znaky přestupku, jak
formální, tak materiální. K domnělému přestupku došlo, když obviněný svým
vozidlem Fiat předjížděl vozidlo BMW, které omezovalo bezpečnost a plynulost
provozu svojí bezdůvodně pomalou jízdou, a to již od křižovatky ulic Černého
a Odbojářská. Před samotným započetím předjížděcího manévru obě zmíněná
vozidla objela autobus městské hromadné dopravy, stojící na zastávce Ondrouškova na ulici Vejrostova. Po objetí stojícího autobusu oběma zmíněnými vozidly
obviněný započal, po zhodnocení aktuální situace, viditelnosti, povětrnostních
podmínek, provozu a stavu komunikace, předjížděcí manévr. Tento by za dodržení
zákona i základních principů bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních
komunikacích ze strany předjížděného mohl být naprosto bezproblémový a
nemuselo by dojít k překročení rychlosti, kdyby však předjížděný nezačal
náhle prudce zrychlovat.
Pozn.: až dosud pravda, jen zrychlovat nezačal, prostě jsem předjel
zavazejícího šulina a neviděl měřící švestky nejdřív přes autobus a pak
přes BMW, takže aspoň dojemná story jako pokus. :-)
Nebylo možné vyřešit tuto situaci šlápnutím na brzdu a zařazením se
zpět za předjížděné vozidlo, jelikož se zezadu mezitím přiblížilo ještě
jiné vozidlo a také autobus městské hromadné dopravy, který se mezitím
začal rozjíždět ze zastávky. Jednalo by se o přímé ohrožení bezpečnosti
a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Jediné bezpečné východisko
bylo dokončení předjížděcího manévru i za cenu porušení maximální povolené
rychlosti v daném místě. Srovnat rychlost jízdy s předjížděným vozidlem
a pokračovat souběžně s předjížděným vozidlem také možné nebylo z důvodu
blížícího se dalšího vozidla v protisměru. Toto výsledné jednání obviněného
naplňuje všechny znaky jednání v krajní nouzi, proto tedy tímto jednáním
nebyl a nemohl být spáchán přestupek.
Vcelku bych jim ani nemohl mít za zlé, kdyby reakce na odvolání proběhla
stylem "vy jste si to vymyslel a my vám na to serem". Mýma připomínkama
se ale nezabývali a odůvodnění potvrzení původního rozhodnutí je následující
(střídavě jsem u toho koulel oči, říkal "cože dopyče?" a nahlas se smál):
"Odvolací správní orgán je toho názoru, že značnou míru věrohodnosti
lze zpravidla přikládat bezprostředním vyjádřením obviněného na místě spáchání
přestupku, kdy obviněný neovlivněn vnějšími vlivy uvádí pravdivý sled událostí.
V takto krátké době po spáchání přestupku obecně přestupci uvádí pravdu,
neboť bývají nepříjemnou situací, což obvinění ze spáchání přestupku bezesporu
je, zaskočeni a v daný moment nejsou schopni domyslet důsledky svého jednání.
Po určité době, kdy psychicky přijmou daný fakt a se vzniklou situací jsou
srovnání (pozn.: srovnání, nikoli srovnáni), však přichází obavy
z možných následků a současně s názory jiných osob přichází úvahy o změně
své výpovědi s účelem vyhnout se odpovědnosti a postihu za své jednání.
Takovéto jednání přestupců není nikterak neobvyklé. Je neoddiskutovatelné,
že obviněný měl možnost uvést své námitky o skutečnostech týkajících se
daného skutku již v oznámení o přestupku při jednání s policií, ale toto
neučinil a odmítl se jakkoli k dané věci vyjádřit, i když k tomu měl příležitost.
Jakákoliv jeho další vyjádření podaná s odstupem času o okolnostech, které
by ho měly vyviňovat ze spácháni přestupku, s ohledem na výše uvedené,
dávají jeho následným tvrzením značnou míru nevěrohodnosti."
Tak kurva kde to jsme?! Počítal jsem s tím, že tohle proseru, když jsem
si to vlastním kokotstvím podělal (nedostavení se) a při otevírání dopisu
s pruhem od KÚ JMK jsem očekával, že mi to neuznají. Ale že to postaví
na tom, že jsem se odmítl bavit s unteršvestkama (a to z důvodu více než
opodstatněných dřívějšími zkušenostmi s nimi), to mě teda pěkně sere. Pokud
tento argument použili v tomto jednom konkrétním případě stylem "něco tam
napsat musíme, tak třeba toto, a ještě ho tím kokota naserem", tak to ještě
beru.
Ale aby něco takovýho byla běžná praxe...vždyť to je snad porušení principu
nároku na spravedlivý proces, mám snad ze zákona právo na místě nevypovídat
aniž by to mělo být jakkoli považováno za přitěžující okolnost (nebo aspoň
takhle okatě), nebo se pletu?
Přijít mi reakce typu "nevěříme vám, vyližte si prdel", tak bych to
uzavřel s tím, že tentokrát to nevyšlo, ale takhle mám ještě docela nutkání
otestovat kasační stížnost nebo dovolání nebo co se tady jako mimořádný
opravný prostředek používá (tak daleko jsem ještě nebyl, musel
bych nastudovat...). Bo to odůvodnění je tak ubohý, až to hezký není.
Jaký je váš názor?
PS: sorry za slovník, jsem sprosté prase a tohle byl původně jen mail
kámošovi. V případě nutnosti přepíšu.
04.08.2013 Rod