Už
jsem se tohoto tématu několikrát dotkl. Sleduji dění kolem sebe
a snažím se adekvátně reagovat, což v některých případech
bohužel znamená jen rozhodnutí, zda se méně nebo více nasrat.
Jedním z dějů, které takto sleduji je samozřejmě i volba
prezidenta republiky.
Už se tím veřejně zabýval kde kdo, tak
samozřejmě nezůstanu stranou, bo kdo chvíli stál, už stojí
opodál a to si odpouštím různé perverzní insinuace.
Přiznám
se otevřeně, že jsem se v době, kdy byl schválen zákon
275/2012 Sb.,
tedy zákon o volbě presidenta republiky, bláhově domníval, že
se zákonodárce snaží něco změnit. Nechci se zde pouštět do
rozboru toho, jak dalece přímá volba prezidenta zapadá do Ústavy
a koresponduje s jeho právy a povinnostmi. Jde mi spíše o to, jak
je naplňována, nebo spíše nenaplňována.
Teorie
je vcelku jasná. Lid si zvolí prezidenta. Ovšem jakmile se
zadíváme do onoho zákona, zjistíme, že věc není tak
jednoduchá, jak vypadá. Stačí se podívat na volební orgány
uvedené na začátku. Dále si musíme uvědomit, kdo tento stát
řídí a jak a to rovněž není tak einfach jak se může zdát.
Samozřejmě, máme vládu, máme poslaneckou sněmovnu, máme senát
a máme presidenta republiky. Kromě toho máme ministerstva. Vnitra,
zahraničí, spravedlnosti a další. Zatím nemáme ministerstvo
Pravdy, ale moc k tomu nechybí. Některé složky vyšetřující
tzv. pravicový extremismus (od kdy je nacionální socialismus
pravicový?) se za něj evidentně považují. A to zatím
nehovořím o dalších a mnohem zajímavějších útvarech.
Položme
si otázku, na základě jakých informací exekutivní složky
rozhodují. Kdo jim je dodává? Myslím, že odpověď je zřejmá.
Teď je na čase poznamenat, že žádné informace v tomto článku
nelze ověřit. Jedná se pouze o dobře podložené spekulace. Ano,
jinak by to, o čem se bavíme nebyly tajné služby. Ať už je to
BIS, UZSI, VKR, stejně na jakémkoliv případě pracují skupiny
sestavené z pracovníků různých služeb a to zejména proto, že
mají rozdílné informace a je třeba je kombinovat. Skoro by se
dalo říci, že jde o jednu verbež. Navíc je spousta pracovníků
služeb nasazena v různých jiných složkách a to tak, že ostatní
pracovníci těchto složek, ať už jde o ministerstva, policejní
útvary nebo podpůrné složky, nevědí, za koho jiného ještě
dotyčný kope. Další žijí své životy jako soukromí
podnikatelé, členové správních rad či managementu velkých či
polostátních podniků, kde získávají informace, případně je
cíleně poskytují. Na rozdíl od složek policejních jde o vysoce
inteligentní osoby, jejichž hlavní devizou je nezpochybnitelnost
jejich loyajality. A co je podstatné, jen málokdy přímo zasahují
do čehokoliv. Jejich doménou a způsobem práce je informace. Když
ovšem říkám málokdy, neříkám nikdy, ale pokud ano, tak
prostřednictvím zmíněných exponentů.
Mluvili
jsme o tom, od koho exekutivní složky dostávají informace a je na
čase se zmínit jaké. Zákon
č. 418/2002 Sb.
definuje tyto oblasti poměrně obsáhle v §4.
Na to navazují stupně utajení. Jsou to následující:
-
Přísně tajné (Do
stupně utajení přísně tajné se utajovaná skutečnost
klasifikuje v případě, že neoprávněné nakládání s ní by
mohlo způsobit mimořádně vážnou újmu zájmům České
republiky; tento stupeň utajení se označuje slovy “Přísně
tajné” nebo zkratkou “PT”)
-
Tajné (Do stupně
utajení tajné se utajovaná skutečnost klasifikuje v případě,
že neoprávněné nakládání s ní by mohlo způsobit vážnou
újmu zájmům České republiky; tento stupeň utajení se označuje
slovem “Tajné” nebo zkratkou “T”)
-
Důvěrné (Do
stupně utajení důvěrné se utajovaná skutečnost klasifikuje v
případě, že neoprávněné nakládání s ní by mohlo způsobit
prostou újmu zájmům České republiky; tento stupeň utajení se
označuje slovem “Důvěrné” nebo zkratkou “D”)
-
Vyhrazené (Do
stupně utajení vyhrazené se utajovaná skutečnost klasifikuje v
případě, že neoprávněné nakládání s ní by mohlo být
nevýhodné pro zájmy České republiky; tento stupeň utajení se
označuje slovem “Vyhrazené” nebo zkratkou “V”)
Je
zajímavé, že zákon sice neobsahuje vyšší stupeň než je
přísně tajné, za to však obsahuje následující
ustanovení: Podle předchozích odstavců se rovněž
klasifikují utajované skutečnosti cizí moci poskytnuté České
republice nebo utajované skutečnosti cizí moci, k jejichž ochraně
se Česká republika zavázala. Přesto toto ustanovení
existuje a jmenuje se: “Přísně tajné, se zvláštní
důležitostí pro NATO”.
K
určitému typu informací se tedy dostanou jen konkrétní lidé
nebo skupiny osob. Ovšem, na základě těchto informací je třeba
jednat, ať už v oblasti domácí nebo zahraniční politiky. A pak
dochází k paradoxní situaci. Jen málo členů vlády, o poskocích
a poslancích ani nemluvě totiž má vyšší prověření než
tajné, a mnohdy ani to ne. Znamená to tedy, že pokud je nutno do
exekutivy nebo kamkoliv jinam předat nějaké informace nutné k
rozhodnutí, je třeba pečlivě selektovat jaké a komu, případně
je není možno předat vůbec. Pak je ovšem třeba předat jen
nutnost příslušného rozhodnutí. Jinými slovy, to, že exekutiva
rozhoduje je v řadě případů jen komedie pro masy. Rozhodnuto je
jinde, ovšem není možné to nikomu sdělit, protože máme
demokracii a to zdání není možné narušit.
Posuneme
výše psané do dalšího levelu. Představte si, že máte k
dispozici tajnou službu (služby), které mají informace
nasvědčující tomu, že někteří kandidáti na prezidenta se na
prezidenta prostě nehodí. Ne nehodí, prostě se tam nesmějí
dostat a není to jen proto, že mají šikmé oči nebo si slintají
na kravatu, případně byli ve straně nebo chlastají Becherovku z
vědra. Začnou se stávat různé náhody, nehody a Henychové a my
si pak jen můžeme klást otázky typu: “Proč tomu tak je? S kým
má který kandidát kontakty? Mají také šikmé oči? Jsou z
východu nebo z ještě východnějšího východu? Kde kdo vzal
prachy na kampaň senátora? Nebo jen vadil někomu osobně? Jaké
jsou jeho zájmy? Jsou zájmy Evropské Unie naše zájmy? Jsou zájmy
Římského klubu našimi zájmy? Jsou zájmy Japonska nebo Ruska
našimi zájmy?” Co uděláte, když některé z těch informací
máte a prostě je nemůžete pustit ven. Třeba proto, že by jste
narušili nějakou jinou hru, zaplašili dosud nezaplašené nebo
provařili agenta (agenty?) dosud neprovařeného. K tomu je ale
jasné, že opět není možno vynechat tu probíhající komedii.
Zasáhnout musíte a už jen ten fakt, že zasáhnout musíte naznačí
to, že víte a to nelze. Tak je aktivována síť a stane se co se
stalo.
Vlastně
lze říci, že takto určitá skupina osob supluje osvíceného
panovníka. Jediný rozdíl je ta komedie, která stojí daňové
poplatníky strašlivé peníze a to, že tyto osoby musí navíc
řešit i morální aspekt. Je možno jednomu nevinnému uškodit
abyste jednomu stu prospěli? Nebo jednomu tisíci? Kde je ta
hranice, za kterou prospěch celku převáží. Je možné jednoho
naprosto nevinného (opravdu nevinného) ručníkáře přišedšího
na turistické vízum odšikanovat zpět a předtím mu trošku
znechutit život proto, abyste dalším ručníkářům, už ne tak
nevinným, vyslali signál, že tudy ne? Je možné spláchnout
šikmoočku do záchodu když nevíte zda jeho kontakty jsou vědomé?
A co když to můžete udělat, neuděláte a za několik měsíců
si to nad svodkou budete trpce vyčítat? K tomu si přičtěte to,
že aby jste měli výsledky, musíte přehlédnout aktivity nebo
přímo podporovat jedince či organizace, které máte chuť
vystřílet do posledního i s celými rodinami. Rovněž se
nenacházíte ve finančním a mocenském vakuu, takže Vám do toho
kecají banky a ti, co ty banky řídí, a nemylte se, že ti žádnou
moc nemají, ba naopak. Jak že to zní ten citát? „Dejte mi
možnost tisknout a ovládat peníze a nebude mne zajímat, kdo tvoří
zákony”. Autorem výroku je Mayer Rothschild, což je úplnou
náhodou Žid.
To
vše se stává více než často. Navíc ti, kteří musí rozhodnou
nemohou vědět, zda s nimi někdo nehraje nějakou hru. Ke všemu
zřejmě bude pravdou, že se z této hry nedá utéct, jak ostatně
říká i známé rčení o sestupování z tygra. Součástí takové
práce tedy bude i snaha přesvědčit ty, na kterých záleží o
své hodnověrnosti. Ke všemu ještě přispívá to, že jste-li
hodnověrní pro jedny, nebudete hodnověrní pro druhé a právě ta
hodnověrnost je to jediné co máte.
Závěrem
můžeme ještě podotknout, že jediným presidentem USA, který byl
zvolen bez podpory tajných služeb, byl Kennedy. Jak dopadl, víme
všichni. Znovu upozorňuji, že vše výše psané je nutno pokládat
za spekulace.
08.01.2013 Yanek