Jak někoho přimět dělat něco, co dělat nechce? Kupoval zimní pneumatiky,
když je venku +20°C? Kupoval státní dluhopisy, jejichž výnosy následně
zaplatí ze svých daní? Doborovolně se vzdával svých práv a podvoloval se
nesmyslným rozhodnutím úředníků? O tom bude tento článek.
Obvyklým řešením je stupňování tlaku na odmítajícího jedince tak, aby
se pod hrozbou například trestu nebo v limitním případě například vězení
či smrti podvolil a udělal, co chtějí. Bylo doloženo, že čím větší tlak
je na jedince vyvíjen, tím větší je pravděpodobnost, že se poddá, a zároveň
také bylo doloženo, že tento přístup má své meze. Jednak naráží na různé
etické, morální a právní problémy. Dále je zde problém s tím, že většinou
nelze poznat, kdy se jedinec skutečně podvolil a kdy to pouze imituje.
A nakonec, ten nejvážnější problém, celý tento mechanismus vážně nahlodává
kognitivní disonance, tedy rozpor mezi vnímáním a vědomím. Ten se projevilo například při posledních volbách,
kdy ODS nepomohlo naslibovat cokoli, protože volič zatěžko může věřit v
realizaci slibů strany, která se jedenáct let podílela na vládě a mohla je realizovat kdykoli předtím.
Padesátá a šedesátá léta v USA byla obdobím plodných výzkumů a experimentů,
při kterých se formou experimentů zjišťovaly různé charakteristiky skupinového
chování a ze kterých vzešlo mnoho zajímavých zjištění, o kterých se příliš
nehovoří. Takové seznámení se se stanfordským
experimentem je schopno přeskládat hodnotový žebříček poslušného ovčana,
zatímco Milgramův experiment nahlodá jeho víru v autority. Ponechávám na
samostudiu čtenářů, na vlastní riziko. Probereme něco méně drastického,
avšak stejně záludného a na konci stejně devastujícího.
Cílem experimentu bylo zjistit, zda funguje technika gradace a zda předchozí
vyhovění nějakému malému požadavku, navíc na nekontroverzní téma, nějak
ovlivní ochotu subjektu dělat větší věci, jinak řečeno, zda taktika jezinek
spočívající v strčení třech prstíčků do komůrky může slavit úspěch i reálném
životě.
127 obyvatel rezidenční oblasti Palo Alto v Kalifornii navštívil slušně
vystupující zástupce organizace Community Commitee for Trafic Safety (volně
přeloženo Obecní výbor pro bezpečnost provozu) a požádal je, zda by na
své auto nebo dům neumístili malou samolepku s textem "Drive carefully"
(Jezděte opatrně), která by připomínala nutnost jezdit opatrně. Pokud dotazovaný
subjekt souhlasil, obdržel (amatérsky vyrobenou) samolepku a poděkovali
mu. Pokud nesouhlasil, pouze to druhé.
Za tři týdny se objevil jiný tazatel, prokázal se jako člen organizace
Citizens for safe driving a požádal stejné obyvatele, zda by před svůj
dům byli ochotni na pár týdnů umístit billboard s tématem bezpečnosti provozu
před jejich dům. Měl dokonce obrázek takového billboardu. Ten byl skutečně
velký a umístěný tak, aby před domem co nejvíce překážel a zahradil vchod
do domu. K upevnění billboardu bylo zapotřebí udělat do trávníku několik
děr nebo použít speciální stojan. Pokud subjekt souhlasil, opět mu poděkovali
a řekli mu, že mají více zájemců než billboardů a pokud bude vybrán, že
se s ním ještě spojí.
Dále existoval kontrolní soubor subjektů, kterým byl pouze předložen požadavek
postavit před jejich dům za stejných podmínek billboard.
Výsledek?
S umístěním billboardu souhlasilo pouze 17% subjektů z kontrolního
vzorku, tedy těch, kterým nebyla nabídnuta samolepka. Z těch, kteří samolepku
předtím přijali, jich souhlasilo 76%. Pravděpodobným vysvětlením tohoto
výsledku může být, že když jedinec vyhoví tomu prvnímu menšímu požadavku,
sám sebe začne vnímat jinak, jako člověka, který se zapojil do řešení problémů,
neváhá udělat něco pro to, čemu věří a spolupracuje na dobré věci, či dokonce
šíří pravdu a lásku.
Způsob, jakým jezinky penetrovaly Smolíčkovu světničku, je tedy vysoce
funkční. Doufám, že Babišovým voličům ta kobliha
chutnala.
Dalším neméně zajímavým a možná i šokujícím faktem je, že se respondenti
podvolili pokaždé někomu jinému.
Jak jste možná zaznamenali, samolepku požadovala umístit organizace
Community Commitee for Trafic Safety, ale billboard Citizens for safe driving.
Testovaným subjektům nevadilo, že požadavek vznáší někdo jiný, pokud si
toho tedy vůbec všimli.
Celý pokus byl ve skutečnosti rozsáhlejší. Souběžně s tématikou bezpečného
řízení probíhala záměrně v rámci experimentu na stejném místě a ve stejnou
dobu ještě jedna podobná kampaň, která zahrnovala samolepku s nápisem "Keep
California beautiful", a billboard s týmž nápisem stejného provedení jako
výše, a obojí nabízela občanská organizace Keep California Beatiful Comitee.
Díky tomu se ukázalo, že přibližně 47% subjektů, kteří byli ochotni umístit
samolepku o uchování krásné Kalifornie akceptuje billboard o opatrném řízení
a naopak.
Pokud bychom tedy vyšli z přísloví "čin čertu dobře, peklem se ti odmění",
tak respondentům bylo jedno, jakému konkrétnímu čertu činí dobře a do jakého
pekla se dostanou. Prostě jakmile v tom jednou jedete, vaše chování se
změní.
Uvedený experiment také vyloučil domněnku, že vyšší míra podvolení se
zjištěná v podobných experimentech předtím je výsledkem vzniku osobní náklonnosti
či dokonce přátelství mezi tazatelem a subjektem, protože celý experiment
byl navržen tak, aby první a druhý kontakt obstarávala pokaždé jiná osoba.
V tomto případě se nejedná o populární salámovou taktiku, která je založena
na soustavném vynucování si drobných ústupků až do okamžiku dosažení cíle.
Tady jde o něco jiného. Formuloval bych to jako zneužití něčí ochoty a
nadšení pro dobrou věc. Z pohledu "testovaného subjektu", tedy v podstatě
nás všech, to znamená, že jakmile ustoupíme v nějaké věci jednou, tak budeme
ustupovat pořád. A dokonce jak experiment prokázal, ustupovat budeme i
v podobných věcech a podobným lidem.
Je samozřejmě otázka, nakolik může mechanismus popsaný v tomto ojedinělém
případě fungovat i v případech jiných, například pokud jde o peníze nebo
o nějaké jiné vzácnější statky, protože tady přece jen dohromady o nic
nešlo. Nicméně postup se široce aplikuje. Klasickou ukázkou je nutnost
mít zapnutá světla u auta ve dne. Nebylo nikdy nikým prokázáno, že by to
k něčemu bylo, dokonce existují studie, které tvrdí pravý opak, na základě
toho byla v některých zemích povinnost svítit ve dne zrušena, nicméně těžiště
celého záměru je jinde a spočívá v tom, že pokud systém přinutí řidiče
provádět zdánlivě nesmyslnou činnost (zapínání světel), zvýší míru jeho
konformity s jinými a podstatně náročnějšími požadavky systému. Třicetikorunový
"regulační" poplatek v nemocnici také reálně neplní žádnou regulační funkci,
ale měl posloužit k tomu, aby si pacient prostě navykl sáhnout u lékaře
do peněženky a vytáhnout i vyšší částku. Kdo bez keců akceptoval uzavření
Smetanova nábřeží na pět sobot pro automobilovou dopravu, má slušně nakročeno
k tomu akceptovat dopravní usmrcení této komunikace natrvalo. Prodejci
různého zboží někdy chtějí vyplnit nějaký odpovědní kupón nebo přihlášku
do slosování týkající se nějakého produktu - ve skutečnosti jim nejde o
odpověď, ale o vtažení zákazníka do hry a zvýšení míry jeho angažovanosti.
Je to tedy něco, co se děje denně, jen si ne úplně každý uvědomuje, co
to způsobuje v něm samém. Případně uvědomuje, ale není dost důsledný na
to, aby to odmítl v počáteční fázi.
Jistě uznáte, že provádět tak náročné a namáhavé činnosti jako rozpračovat
psychotropní látky z letadel vůbec není potřeba a také není třeba nasazovat
si čepici z hliníkové fólie na hlavu.
10.11.2013 D-FENS