i-Rudé právo informovalo,
že řidiči odjíždějí od nehod, přičemž nepomohou stovkám raněných.
V roce
2012 se podle článku jednalo o dopravní nehody, jejichž následkem bylo
ve 13 případech úmrtí a v 822 případech zranění. Odnesl jsem si zkušenost,
že v mediálním prostoru se nic nestává jen tak a tento článek také vznikl
s nějakým záměrem, pravděpodobně se jedná o první výstřel v nějaké nacházející
represívní kampani, která se možná rozjede, možná ne.
Je zajímavé, že téma se pravidelně opakuje. Například v
roce 2010 došlo za stejných okolností ke 14 úmrtím a 803 zraněním.
Jako tradičně bylo veřejnosti zprostředkováno volání po přísných trestech.
To nezůstalo nevyslyšeno, neboť rok poté novela trestního zákoníku zavedla
za neposkytnutí pomoci vyšší tresty, které mohou dosáhnout až pěti let
nepodmíněně, za přitěžujících okolností 8 let (předtím: 3 roky). Je přitom
zajímavé, že tato právní norma zavedla zvláštní dvojpráví: když neposkytnete
pomoc jako řidič, dostanete pět let. Když tak učiníte jako spolujezdec,
tedy sedíte v tom samém autě o metr dál, dostanete dva roky. I přes tuto
absurdní a drakonickou legislativu se počet mrtvých a zraněných nijak nezměnil,
jinak řečeno, nebylo to k ničemu.
Stejně tak jsme o tom mohli číst v
roce 2008, opět provázeno voláním po přísných trestech, v roce
2006, a další příklady jistě najdete sami. Hledal jsem asi půl hodiny.
Bylo to zajímavé. Postupně jsem dospěl k závěru, že téma se od roku 2006,
kdy vstoupil v platnost bodový systém, objevuje přibližně ve dvouletých
cyklech a probíhá to pokaždé stejně. Je vylíčen naprosto hrozivý fenomén
řidičů odjíždějících od nehod, a to bez ohledu na to, z jakých důvodů od
nehod ujeli, zda vůbec třeba o něhodě věděli nebo zda byli psychicky otřeseni
a nejednali úmyslně, a jsou navržena opatření spočívající bez výjimky ve
vyšších trestech, která se nakonec realizují.
Možná si nyní řeknete - a co je na tom špatného? Ať se tak stane. Ujíždět
od nehod je přece špatné. Podlé. Zbabělé. Bez ohledu na pohnutky. V tom
článku to tak i stojí - řidiči se vymlouvají se na šok. Je třeba
je chytit, obvinit a zavřít. Jen tak se "v tom udělá pořádek".
Opravdu?
Fakt?
Problém je, že to nefunguje. Celá tahle doktrína selhala, respektive
nevykazuje měřitelný úspěch. Český silniční fašismus a veřejnost, která
vyžaduje přísné tresty, se ruku v ruce dopracovaly do patové situace.
Je s podivem, že si toho nikdo odpovědný nevšiml - anebo to vlastně
s podivem není, neexistuje žádný odpovědný. Sice docházelo opakovaně k
mediálním kampaním, zlovolným výlevům širokých vrstev společnosti, zpřísňování
trestů, zavírání viníků, mediálním kampaním, zpřísňování... a tak pořád
kolem dokola, ale z hlediska běžného účastníka silničního provozu se nezměnilo
nic a pravděpodobnost, že vás někdo nabourá a ujede je pořád stejná. V
čem je problém? Existuje několik možností:
a) ty tresty jsou pořád ještě málo přísné
b) ty tresty jsou sice dost přísné, ale jsou neúčinné, protože pachatel
si v tu chvíli není hrozby trestu vědom, protože je psychicky otřesen,
v šoku, nebo o nehodě vůbec nevěděl
c) oběti si řidiče, který od nehody ujel, vymyslely
d) a nakonec moje favorizovaná, státní spravedlnost neplní svoji funkci
Problém je, jak si vlastně kdo představujeme spravedlnost. Pro buřtožrouta
je spravedlnost, když někoho zavřou do basy minimálně tak dlouho, jako
se splácí leasing na Fabii. Pro mne nastane spravedlnost tehdy, když pachatel
bude mít možnost chybu, které se dopustil a kterou uznal, napravit, a až
poté, co tomu nedostojí, ho mohou klidně zavřít. Právě ta možnost "chybu
napravit" je systémem spravedlnosti, tedy spíše projekcí buřtožroutí zlovolnosti
do něj, znemožněna.
Jak to tedy může vidět řidič, který někoho nabourá, přejede apod.? OK,
zastavím, poskytnu pomoc, seberou mi řidičák a zavřou mně. Budou o mně
psát v novinách, nasadí mi psí hlavu a nakonec mě šoupnou do basy. OK,
nezastavím, neposkytnu pomoc, chytnou mě, budou o mně psát..., seberou
mi řidičák, zavřou mě do basy. V jakém okamžiku motivují zákony občana-řidiče
k odpovědnému chování?
V žádném.
Příkladem budiž mediálně
certifikovaný pirát Lacina. Způsobil nehodu, zastavil, přivolal pomoc,
později nahradil oběti nehody škodu, strčili ho do basy na pět let. Kdyby
ujel, strčili by ho do basy na pět let.
Je to ukázka toho, jak se vohnoutí zlovolnost vyvolaná primárně touhou
po spravedlnosti za pomoci státu proměňuje v nespravedlnost nejhrubšího
zrna a morální úpadek, dotýkající se života každého z nás. Každý by si
měl dobře rozmyslet, zda to bude svými každodenními postoji podporovat,
protože tohle není legrace.
06.02.2013 D-FENS