Byl vlahý letní večer 27.července 1990 a my jsme s bratrem, bratrancem
a dvěma kamarádkami navštívili v bratrově autě hudební vesnickou zábavu
ve nejmenované obci ve východních Čechách.
Mě coby 16-ti letému chlapci
stačilo, že můžu udělat frajera a semtam nějakou kost pozvat na drink v
podobě piva, které jsem také hojně konzumoval v představě, že jsem ale
k..va frajer. Požil jsem nějakých ..no dost kousků a proloživ je ještě
zelenou, byl jsem již notně zlomen, když se to stalo.Vlastně si toho moc
nepamatuju, jen vím,že jsem hodil popelníkem, pak jsem ještě jiný použil
jako boxera. Pak zase střih a sedím na chlapovi a tluču ho popelníkem nejvíc
do hlavy. Střih. Sedím v žigulu, celý od krve a někam mně vezou. Střih.
Sedím u výslechu, všechno mě bolí, jsem zacákaný od krve a chci domů. Střízlivím.
Střih. Odvážejí mne k soudci aby řekl, jestli bude vazba nebo ne. Vzhledem
k střízlivosti už mi dochází, že mám asi průser, ale nějak mi nedochází,
proč že má být ta vazba. Tak dostávám vazbu, protože prý jsem násilník,
nějak zjistili, že se ve škole občas poperu a tak bych prý mohl pokračovat
v trestné činnosti. Odvezen do Hradecké věznice, tehdy ještě Ústavu pro
výkon vazby, jsem svlečen z mých krvavých hadrů a oblečen do slušivých
asi o deset čísel větších tepláků a umístěn k podobně postiženým.
Vazba probíhá normálně, to znamená, že párkrát přijeli policajti, aby
zjistili něco nového, když jsem jim postopadesáté říkal, že si vlastně
nic nepamatuju a nemám tedy co říct, povolávají na mne psychiatry. Přijde
jeden, normálně si povídáme, přijde druhý, proběhne to samé.
Pak ještě otec, ten jezdí každé dva týdny, vozí mi cigarety, kafe a
nějaké peníze, čekáme na soud, advokát utěšuje, že bude dělat co půjde.
Potom přichází památný den, kdy jsem oblečen do slavnostního obleku a pak
eskortován k soudu, kde mi podle advokáta zase tak moc nehrozí, takže bez
obav a vcelku rád, že změním prostředí. Soudem defilují různí lidé, čtou
tam různé listiny a po hodině pauzy přichází ortel. Čtyři roky nepodmíněně
do věznice pro mladistvé. Jak to, ptám se advokáta, když to mám k..va do
čtyř let a jsem prvně u soudu??? Prý abych byl v klidu, že u odvolacího
soudu mi sníží trest, že je to běžná praxe. No dobře.
K odvolacímu soudu jsem se dostatečně oholil, ani vlasy jsem nešetřil,
a doufal,že tedy bude normální a že snad pochopí,že jsem nechtěl nikoho
zmrzačit,že jsem jen na chvilku podlehl mému nutkání dělat věci pořádně.
U odvolacího soudu ten děda vypráví něco o evidentně kriminálnickém
vzhledu a odvolání zamítá, slibuji tedy advokátovi újmu na zdraví vážného
charakteru a odvádějí mne k výkonu trestu kam jsem přivezen někdy v listopadu.
Bývalá ženská basa ve Všehrdech u Chomutova, říkám si bude pohoda a
taky byla. Na přijímacím oddělení jsem si prošel nutnou přivítačkou jako
bylo vyzvání na férovku, rozkradení všech cigaret a jiné srandy, které
jsem neznal do té doby ani z vyprávění.
Ale co, říkám si, bude dobře.Vychovatelé mi nabídli dodělání si vzdělání
ve zdejší škole, tak proč ne, budu se učit, v létě pojedeme na brigádu
do JZD a vydělám nějaký love na život, rýsovala se mi internátní škola
typu ÚVTOSM Všehrdy. Ale ouha, všechno probíhalo v pohodě jen do doby kdy
jsem dosáhl 18 let. Nu což alespoň ten výuční list jsem si dodělal a říkal
si že snad budu moci pokračovat ve vzdělávání i v jiné base, když už tu
musím být, ať z toho taky něco mám.
Byl jsem tedy normálním soudním postupem převeden do 1. nápravně výchovné
a odvezen do nedaleké věznice Bělušice, kde jsem měl vykonat zbytek trestu.
Pamatuji si jako dnes ten pocit, když jsem tam vystoupil z eskortního autobusu
a na pletivu viselo asi sto cikánů, hladové pohledy směřovaly směrem k
nám, nově příchozím a myslel jsem si, že jsem v ZOO.
Strávil jsem tam poměrně krátkou dobu, zvykl jsem si na bramborovou
pomazanku, sojové řízky a jiné pochoutky, které jsem do té doby neznal.
Největší problémy jsem měl se spoluvězni, kteří se chovali asi jako
doma. Hráli karty u stolu a do velké pětilitrové sklenice si udělali čaj
ke kartám. Když se sklenice vyprázdnila, neměl jeden problém se do té sklenice
se i vymočit, protože na záchod přes celou chodbu to bylo moooc daleko.
Jo, ale ráno do toho zase dělali čaj. Fuj,hrůza. Denně jsem chodil za bachařem,
ať mne odvezou jinam, že ten zvěřinec nevydržím. Jeden cikán si mě vybral,
že budu jeho služkou, prát věci a tak.No, ostatní dva bílí to dělali pro
jiné menšinové jedince, tak jsem to bral jako kolorit, ale nedělal jsem
to rád a už vůbec s potěšením. Jednou jsem se nevyspal dobře a říkám milému
bubovi, že ho jednou zabiju, když mě bude dál srát, stálo mě to zub a monokl.
O několik dnů později sedím u stolu a jím, přišel negroidní boss a zezadu
mi dal pohlavek.V klidu jsem se postavil, došel do své skříňky a uchopil
nástroj, o kterém jsem doufal, že ho nikdy nepoužiju a se slovem Sbohem
jsem ho dvakrát bodnul, sednul zpět ke stolu a dojedl oběd. Pak přiběhli
bachaři, ostatní spolubydlící seděli na postelích a ani nedýchali, já jsem
stačil jen říct, že dostal,co zasloužil a už jem ležel na zemi, spoutali
mě, odnesli do samotky a tím byl můj problém vyřešen. Byl jsem naprosto
v klidu a počítal s tím, že dostanu sice deset let navíc, ale budu sedět
jinde, kde bude klid. A skutečně. Byl jsem nejbližší eskortou převezen
na Pankrác a poté do Bohnic, kde mě měli psychiatři opět posoudit, což
jim trvao dva měsíce, ale nakonec se zdařilo. Teď už jen počkat na rozsudek
a bylo vymalováno. Po prvním stání se zdálo, že pokus vraždy bude překvalifikován
na mírnější paragraf, ale nebylo tomu tak nakonec, byl jsem odsouzen na
dalších 5 let vzhledem k okolnostem skutku,kde bylo konstatováno, že jsem
jednal ve stadiu obrany proti útoku.
Umístěn ke zbytku trestu jsem byl do věznice Valdice, takže mezi vrahy,
takže ideálně. V té době ještě daly se na celách nalézt i květinové stěny
a vůbec to tam vypadalo nějak civilizovaněji než v těch Bělušicích. Napřed
jsem byl umístěn na třetím oddělení,kde bylo asi 150 lidí, pak jsem byl
na vlastní žádost přeložen do ŠVS, což je škola a dělal jsem si v pořadí
už druhý výuční list s perspektivou maturity, když mne dřív nepropustí
na podmínku. Mimoto jsem dostal možnost udělat si svářečský průkaz a díky
k brigádám v kuchyni jsem měl i zdravotní průkaz. Svářečák musel jsem si
zaplatit ze svého, stejně jako knihy k maturitnímu studiu. No, původně
jsem chtěl požádat o podmínku dříve, no, propustili mne na podmínku až
necelý rok před řádným koncem trestu 22.9.1998 dostal jsem zkušební dobu
7 let.
Po propuštění jsem zjistil, že mi všechny uniformy v base lhaly, protože
není důležité jaké má kdo vzdělání a zkušenosti, ale nejdůležitější papír
v této zemi jest výpis z rejstříku trestů. Za těch osum let jsem celkem
25 měsíců pracoval v různých pozicích, byl jsem 117krát kázeňsky odměněn
a 36krát kázeňsky trestán. Dostal jsem dvě přerušení trestu, než to zakázali
z generálního.
Z výkonu trestu jsem si donesl účty za advokátní péči ve výši 122.200
CZK, 5.400 CZK soudní náklady, 46.280 CZK náhradu škody prvnímu poškozenému,
12.036 CZK náhradu škody druhému poškozenému, 1800 CZK za vazbu, 67.077
korun za výkon trestu. Navíc mi byla stanovena povinnost zasílat prvnímu
poškozenému měsíčně částku 350 CZK. To byla pasiva. Při propuštění jsem
do ruky dostal 2.000 CZK jako sumu z úložného, protože jsem pracoval, další
1.000CZK mi vyplatil kurátor. To byla aktiva.
Takže výsledek jest jasný. Jsem homeless international a je mi takhle
dobře.
Mezitím mi dluhy ještě narostly o povinné pojištění o které jsem se
neprosil, o penále z těchto dluhů a hlavně to penále jest dnes již vyšší
než samotný dluh. Když mi zemřel otec, řešil jsem, jak s dědictvím, aby
mi na něj nějak nešáhli, tak jsem se ho vzdal, dostala ho sestra a se mnou
se vyrovnala cash mimo protokol. Takže to jest moje vyrovnání se s minulostí.
Pokračování příště.
11.03.2010 Cestovatel