Minulý týden dorazily tři zprávy. První byla, že "vláda rozpočtové
odpovědnosti" zatnula sekeru nejhlouběji ze všech českých vlád ever a druhá, že se vohnouti
porvali o Kalouskovy "cenné papíry" (také se to dalo napsat "cenné" papíry)
a celá emise byla v rekordně krátkém čase rozprodána.
Dodatečně ke mně
dorazila ještě jedna zpráva, pocházela z HQ jedné analytické firmy a byla
označena jako tajná. Analytický tým firmy provedl strategickou analýzu
pro další roky a pokud bych prý náhodou plánoval nějaké investice, mám
prý v následujících třech letech počítat s inflací 2,5% za rok a růstem
cen elektrické energie 10% za rok. Za zprávu jsem poděkoval a vzal ji na
vědomí stejně jako jejich zprávy předchozí, které se ukázaly většinou pravdivé.
Kalousek chystá další vydání toaletních cenných papírů. V podstatě dospěla
vláda do stavu, kdy se jí hodí každá koruna, aby udržela sociální stát.
Volební cyklus, absence odpovědnosti v demokratickém systému a nezbytnost
rychlého dosažení veřejnosti akceptovatelných výsledků nutí vlády utrácet
více a vláda premiéra Nečase skutečně není výjimkou. Proklamace o úsporách
zůstaly proklamacemi a z úst do ruky vládě vejíti neráčily. Státní Bumbrlíček
chce růst a chce papat. Stále více, stále častěji. Vypůjčení si od občanů
je ze strany státu pochopitelným krokem, mají přece peníze v úsporách.
Znáte ten pocit "tak tohle mi hlava nebere"? Nedovedu pochopit, jak
může někdo dobrovolně půjčovat své peníze státu. Snad jen idiot
může přistoupit na takový obchod.
Z čistě finančního hlediska, v případě nejvýhodnější ze všech třech
variant vydělá vohnout po pěti letech na vložené tisícovce 138 korun. U
nejméně výhodného diskontovaného státního finančního produktu pak vydělá
na tisícovce dvacet korun za rok. S ohledem na výše zmíněnou očekávanou
míru inflace by udělal lépe, kdyby tisícovku utratil například za dvě učebnice
jazyků.
Dále by se vohnout mohl zamyslet nad tím, odkud sebere stát peníze na
úhradu jeho úroků. Oni to tam nahoře nějak udělaji, nebo ne? Udělají, vyberou
ty peníze na daních. Tím se kruh uzavře. Jiná situace by byla nastala,
kdyby se stát zachoval jako Alfa Romeo v padesátých letech a půjčil si
od svých klientů s tím, že za vypůjčené peníze postaví například atomovou
elektrárnu a z peněz utržených za prodej elektřiny do sousedního Německa
vyplatí úroky. Jenže v tomto případě stát peníze nebude investovat do ničeho
profitabilního, pouze jimi zalepí část díry v rozpočtu.
Do třetice, i přes mnohá doporučení prof. Klause, je třeba vidět i nefinanční
stránku věci. Kdysi jsem si myslel, že každá koruna odevzdaná (nebo půjčená)
státu se rozdělí na část, kterou stát užije dobře a ve prospěch svých občanů,
a na část, kterou zneužije proti svým občanům. Tím ctnostnějším využitím
jsem myslel například státní investice do zdravotnictví, sociálního systému,
vzdělávání, výstavbu infrastruktury a podobně. Tím zneužitím pak prohlubování
byrokracie, fízlování občanů skrze nejrůznější silové složky, podporu solární
energetiky a na další podobná svinstva. Postupně mi ale došlo, že každá
koruna, kterou stát získá, je použita k posílení jeho moci a tím pádem
je vždy užita v neprospěch občanů. Stát tím získá prostředky na prohlubování
své role ve společnosti, zavádění a vynucování dalších regulací a tím napáchá
další škody, které nejsou na první pohled vidět. Když například stát vydá
tu korunu jako sociální dávku, což se zdá být na první pohled neškodným
nebo dokonce prospěšným, napáchá colateral damage na straně příjemce, který
si tak odvyká nést odpovědnost za své příjmy a on sám i jeho okolí ztrácejí
motivaci něco dělat a stávají se čím dál více závislými na státu. Pokud
stát předá tuto korunu formou dotace městu, aby si pořídila bezpečnostní
šmírovací kamerový systém, nejen že tato koruna nikomu nic nepřinese (ještě
nikdo nepředložil důkaz, že by kamerové systémy snižovaly celkovou kriminalitu
nebo zvyšovaly bezpečí), ale ještě generuje vedlejší náklady v podobě nákladů
na údržbu a provoz toho systému.
Státní dluhopisy jsou jejich potenciálním kupcům v médiích předkládány
jako bezpečný investiční produkt. Ano, učebnicová poučka takto zní. Jenže
realita v posledních letech učebnice předběhla a po několika letech úspěšného
budování eurosocialismu v Řecku můžete již nakoupit řecké státní hajzlpapíry
s hodnocením "junk". Tím je řečeno, že se už nejedná o investiční produkt,
ale spekulativní, protože Řecko patrně nebude schopno dluhopis vyplatit.
Soudružka Angela prohlásila, že se bude zachraňovat euro "um
jeden Preis", připosraní čeští eurofilní politici budou dál hledat
cesty, jak skrytě přispět na unijní "záchranné" mechanismy a prakticky
se tak otevřela cesta k tomu, aby se infekce šířila.
Souhrn: Kdo sobě zakoupí státní dlouhopisy, může jedině prodělat. Srovnal
bych to zhruba s nákupem akcií firmy, která dělá úplné nesmysly, například
by v dnešní době vyráběla parní stroje nebo elektronkové televize. Stejně
se chová stát, když vkládá svoje peníze do vzdělávání nevzdělatelných,
životního standardu líných nebo podporuje energetických zdroje se špatnou
účinností.
Jediným racionálním důvodem ke koupi je typicky česká úvaha, že "sice
to stejně skončí průserem, ale já z toho budu něco mít". Ano, tomu pak
rozumím.
09.10.2011 D-FENS