Vůz se zlatým křížem na masce, kterým někdo dovedně zamaskoval korejský
původ – většina mých přátel se nechala zmást, se mi dostal do rukou v polovině
roku 2005.
Najel jsem s ním zhruba 35 000 km, než jsem jej před pěti měsíci
prodal. Při pohledu nazpět musím konstatovat, že šlo o docela příjemně
strávený čas, ačkoliv se během provozu objevila i jedna porucha – problém
se vstřikováním paliva u některého ze čtyř válců díky nadměrnému usazování
carbonu (asi jsem to nepopsal nejlépe, ale v této oblasti se moc dobře
neorientuji, za případné chyby se omlouvám). Tento problém na motoristických
serverech a fórech popisovali i někteří jiní majitelé a prý se vyskytoval
i u předchozího modelu Nubira. Trochu škoda, že s tím Korejci něco neudělali.
S opravou v rámci záruky problém nebyl, přístup dealera a servisu byl profesionální.
Vzhled, komfort, zavazadlový prostor, výbava, cena
Tolik na začátek, nyní přejděme k charakteristice. Lacetti v provedení
hatchback je celkem sympatický vůz, který není na našich silnicích příliš
často k vidění. Soutěž krásy v nižší střední třídě sice nevyhraje – zejména
díky nástupu nového Fiatu Bravo, ale dá se něj koukat bez toho, aby se
jeden pozvracel. Interiér už na tom tak slavně není. Jde o ne příliš hezkou
kombinaci černých a šedých tvrdých plastů, jejichž slícování se ovšem zdálo
být v pořádku. První slabé povrzávání se objevilo kolem 15 000 km a do
doby prodeje se tento stav nijak nezhoršil. Jinak design mají na svědomí
Italové, konkrétně Giorgetto Giugiaro a jeho parta, kteří jsou také zodpovědní
za vzhled vozů AR 159, AR Brera nebo třeba Fiat Grande Punto.
Díky měkkému odpružení a nadprůměrné nabídce vnitřního prostoru (více
místa než v Golfu V, Focusu a Astře) je cestování pohodlné i pro více vzrostlejších
jedinců. Ani překonávání delších vzdáleností není problém. Sedadla mají
dobré boční vedení, ale mohla by být trochu tvrdší. Žel na úrovni komfortu
trpěl můj vůz jedním závažným nedostatkem, verze „Star“ totiž v době koupě
neměla ve standardu klimatizaci, což se v letních měsících ukázalo jako
dosti smutné. Jinak tlumiče absorbovaly nerovnosti příkladně a rázy od
podvozku byly zanedbatelné. Ve věci přepravy osob je tedy vůz celkem praktický,
horší je to ovšem s převozem nákladu. Při rozměrech 4295/1725/1445 je asi
všem jasné, odkud se nadprůměrný vnitřní prostor vzal. Ano, tímto řešením
trpí kufr, který se nachází, se svými dvě stě sedmdesáti pěti litry, na
hranici tolerance. Přístup do něj také není nejlepší, máme zde poměrně
vysokou nákladovou hranu a vstupní otvor je úzký, jako emocionální rozsah
proti-temelínských aktivistů (hněv, hněv, pauza na koblihy, hněv). Mě osobně
tohle nevadí, ale chápu, že někteří prostě požadující více.
Standardní výbava pro základní verzi „Star“obsahovala 2x airbag, ABS,
posilovače řízení a brzd, rádio s CD přehrávačem a přední okna v elektrice.
Tehdy něco kolem 315 k, dnes zhruba 295 k. Připlácelo se za metlu – 11.5
k a patnácti palcové hliníkové disky – 13 k. Slušné. Co se týče možností
individualizace, Chevrolet trochu zaostává. Stylistických doplňků je na
výběr celkem dost (WTCC paket, tónovaná skla, 11 barevných odstínů…), chybí
ale satelitní navigace, xenonové světlomety nebo integrovaný handsfree
systém. Škoda.
Řazení, motor, brzdy, jízdní vlastnosti
Tady se dostáváme k největšímu neduhu Lacetti, pětistupňový manuál má
totiž k sofistikovanosti kurevsky daleko. Dráhy jsou příliš dlouhé a přesnost
je stejně vzácná, jako pomeranče za komoušů. Když budete poprvé řadit trojku,
skončí to vztekem. Stejně tak podruhé i potřetí. Srovnal bych to s předchozí
generací Škody Octavia, přičemž Lacetti je na tom ještě o trochu hůře.
Hold budete chvíli nadávat, než si zvyknete.
Zážehový čtyřválcový motor se šestnácti ventily a objemem 1.4 disponuje
výkonem 70 kW a max. točivým momentem 131 Nm. V zásadě o něm, kromě výše
zmiňované poruchy, nemohu říci nic špatného. Je tichý, moc nežere (kombinovaná
spotřeba zhruba 7.5 l) a vzhledem k váze automobilu (1170 kg) je jeho síla
přiměřená. Sice je třeba jej vyhnat nad 3000 otáček, ale tomu se u maloobjemových
benzínových agregátů bez turbodmychadla nebo přeplňování nevyhnete. Zrychlení
z 0 – 100 km za 11.6 sec. Maximální rychlost 175 km/h.
Brzdy jsou kotoučové na obou nápravách. Dají se dobře dávkovat a jejich
účinek je přiměřený výkonu. Zkrátka, jsou dobré a nikdy mě nezklamaly.
S jízdními vlastnostmi je to poněkud horší. Jak už jsem psal, tlumiče
jsou nastavené spíše na komfortní jízdu, což znamená, že vůz se v zatáčkách
při vyšších rychlostech naklání, což má za následek ztrátu přesnosti při
vedení stopy. Na nerovnostech budete registrovat slabé pohupovaní. Sportovní
styl jízdy byste tedy raději měli pustit z hlavy, protože vůz se při něm
necítí moc dobře. Při rychlosti nad 140 km/h se navíc hluk pocházející
od proudění vzduchu stává celkem nepříjemným.
Řízení je dostatečně citlivé, o „přeposilování“ se v tomto případě nedá
mluvit.
The end
Závěrem, Lacetti je dle mého názoru průměrným automobilem. Pokud chcete
sympatický, prostorný hatchback se slušným výkonem a za dobrou cenu, klidně
si jej kupte, ale nezapomeňte, že existuje Kia Cee’d, která se mi v současnosti
jeví jako lepší volba (trochu nefér srovnání, protože Kia je novější, ale
prospěch kupujícího je hlavní). V úvahu můžete také vzít Fiat Bravo II,
u kterého nedávno došlo ke snížení cen, jež se týká všech verzí. Mám ten
dojem, že šlo o částku 20 k, což je příjemné. Pokud se nakonec podíváme
na bezpečnost, tak zde Chevrolet trochu ztrácí, poněvadž v nárazových testech
Euro NCAP získal pouze tři hvězdičky, připomínám ale, že jde o model, který
se u nás objevil v závěru roku 2004. Konečné rozhodnutí je ale na vás,
v nižší střední je narváno a vybere si víceméně každý.
23.03.2008 Sinner