Přečtete si Klausův
článek pro MF DNES z 5.3.2008. Souhlasím s ním jako s celkem i s jeho
jednotlivými myšlenkami, udělal na mně velký dojem.
Myslel jsem, že je
to zpráva z jiného světa, protože - řekněme to otevřeně - tento článek
prošel jako jeden z mála prošel firewallem nikdy nepřiznané, ale existující
cenzury. Cenzury naší doby, kdy jsou odlišné názory ignorovány a jejich
nositelé umlčováni anebo skandalizováni.
Klaus píše:
Spíše bych řekl, že je to první skutečná krize
- v éře masivního rozšíření internetu a on-line informací,
(...)
- v éře naprostého vyprázdnění ideového základu politiky a extrémní
manipulace voličů politiky prostřednictvím médií, která jsou svým základním
přístupem a technologickými možnostmi jiná než v minulosti,
- v éře přeregulovaného světa, kdy právě tato, nutně imperfektní
regulace přímo vybízí k tomu, aby byla obcházena,
(...)
- v éře internacionalizace a oslabování národních států, což
přináší radikální oslabení demokracie a přechod k postdemokracii,
- v éře sekularizace, ale zároveň útěku k pověrám a
kvazináboženským hnutím,
- v éře nezodpovědného zmatení a vystrašení lidí z imaginárních
hrozeb globálního oteplování, ptačích chřipek, nemocí bláznivých krav,
tajuplného konce tisíciletí, ozonových děr, kyselých dešťů, atd.
Klaus konstatuje, co nikdo jiný veřejně neříká - že politika už není
službou voličům, ale mediálním marketingem, kdy jde především o to, získat
na svou stranu veřejnost za pomoci různých informačních a komunikačních
technologií. Například prostřednictvím billboardových kampaní, ovlivňování
médií, virálního marketingu. Dále konstatuje Klaus, že část tohoto působení
na veřejnost se pozestává z doomsayingu, tedy přivolávání zkáz, které mají
vystrašit běžné lidi, tedy něco zhruba v dimenzích filmu Vesnice,
kde lokální správa udržovala vesničany v nevědomosti a pomocí vykonstruovaných
hrozeb je přinutila, aby akceptovali středověk. Ti se pod vlivem této hrozby
přiklonili také ke kvazicírkvi, tedy sadě veskrze neefektivních obětí a
rituálů, která je měla ochránit ode všeho zlého.
Připadá mi docela pozoruhodné, když prezident země otevřeně konstatuje,
že se vládne na základě mediálních manipulací. To mi na prezidenta připadá
jako docela slušnej cyberpunk. Pokračujme nyní v Klausových myšlenkách.
Přenesme se pragmaticky přes to, že vládnout pomocí manipulace je špatné
a amorální a nečestné a dělal to Göbbels a zkusme to domyslet do důsledků.
Jedním z předpokladů následujícího textu je, že se čtenář oprostil od
nemístné naivity a neočekává, že by se změnou politické garnitury změnila
vládnoucí vrstva. Typickým znakem demokracií totiž je, že nikdo za nic
neodpovídá, čehož jsou si dobře vědomi úředníci, lobbysté a někteří podnikatelé
a vládnou v podstatě sami, přičemž politici představují pouze rámcovou
podmínku při uplatňování jejich moci. S někým vyjdou na 100%, s jiným pochodí
jen 75%, takže volič v podstatě může volit jen mezi větším a menší zlem.
Když tedy napíšu dále establishment, mám na mysli vládnoucí strukturu zahrnující
všechny tyto prvky a ne jen politiky.
Klaus ať již záměrně nebo mimochodem narazil na pojmy z teorie informací.
Informace je vlastnost reality schopná určovat a měnit její řád.
Na jedné straně stojí snaha establishmentu prohloubit svoji moc působením
na občany a učinit je poddajnějšími sugerováním neexistujících hrozeb,
na druhé straně se zrychluje výměna informací a roste jejich dostupnost.
Zdálo by se tedy, že čím rychlejší je výměna informací, tím rychlejší bude
výměna establishmentů, protože informace budou vyvolávat tlak na jejich
změny. Nanestěstí pro nás a naštěstí pro establishment, podniká vládnoucí
vrstva opatření, kterými eliminuje neblahý vliv šíření informací.
Kdyby se například v současné době pokoušel establishment přesvědčit
občany, že Slunce obíhá kolem Země, nepochodil by, protože občané mají
informace
o tom, že je to jinak. Když občané tyto informace neměli, šlo to bez problému
(tehdejší manipulátoři nevěděli, že také mohou navodit stav, kdy bude každému
jedno, kolem čeho co obíhá, čímž by odpůrce geocentrismu dokonale vyřadili
i bez upalování). Oproti tomu, když establishment přesvědčuje občany, že
potřebují na silnicích více policistů, aby bylo bezpečněji, zpravidla uspěje,
protože veřejnost nemá dost informací k tomu, aby věděla, že počet policistů
kontrolujících lékárničky a počet nehod nijak nesouvisejí.
Protože je dostupných zdrojů informací mnoho a předávání informací je
velmi rychlé, nelze převzít kontrolu nad jejich zdrojem, jak establishmenty
v minulosti činily. Tuzemský establishment například vyvinul extrémní snahu
zamezit vydání knihy Turnerovy deníky, ale bylo to celkem jedno, protože
jsou k nalezení na internetu a kdo chtěl, si je stejně přečetl, protože
si je odtud stáhl nebo někoho požádal, aby je stáhl. Patrně už nebude k
ničemu zavírat nositele nepohodlých pravd a pálit jejich knihy, protože
než si komando dojde pro zápalky a benzín, už to všechno bude někde na
síti k dispozici každému, kdo projeví zájem. Paradoxně je internet nejlepší
životní pojistkou pro novodobé kacíře všeho druhu, protože jejich násilná
přeměna na světlo a teplo tolik populární kdysi má význam pouze do doby,
než své informace předají nadkritickému okruhu osob. Opatření na straně
toho, kdo informaci odevzdává, se tedy míjí účinkem, je třeba realizovat
opatření na straně toho, kdo je přijímá.
Odehrávají se i pokusy ovlivnit kanály, kudy informace tečou, ale jsou
spíše neúspěšné a mají špatný poměr cena/výkon. Známým pokusem bylo rušení
Svobodné Evropy. I přes ohromné nasazení se agendě třetí říše nepodařilo
zamezit poslechu nepřátelského rozhlasu ani na svém vlastním území. Obdobou
toho jsou například ty dnešní bonzácké linky, kam se nahlásí, že internetové
stránky jsou závadné. Tažení proti pedofilům na síti je ve skutečnosti
amatérsky zamaskovaným tažením za cenzuru internetu. Oblíbeným útokem establishmentu
na komunikační kanály je způsobování různých obstrukcí k tomu, aby se lidé
nestýkali, nehovořili spolu a nevyměňovali si informace formou přímé komunikace.
Opatření na straně příjemce jsou tedy tím jediným a posledním, co establishmentu
zbývá a funguje to. Jde zejména o to, aby příjemce buď informace nebyl
schopen přijmout, nebo je vyhodnotit, nebo aby je vůbec nevyhledával. Když
například zapnu v autě rádio, tedy kromě oblíbených stanic MUTE a CHANGER,
začnou se na mně hrnout proudy informací ve formě písní. Ona miluje jeho,
on nemiluje ji, on by rád souložil, ale neví proč, jak nebo nemá čím. A
tak to jde minutu za minutou. Proč tam někdo nezpívá třeba "mlať zloděje
tyčí, až bolestí křičí"? Sice to nikdo explicitně nezakázal, ale zato někdo
řekl, že se to "nehodí". Myslím, že většina lidí zapíná rádio s tím, že
se tam nic nedozví, je to zařízení na výrobu informační cukrové vaty. Toto
uměle vyvolávané zahlcení, kdy si adresát informace nemůže vybrat a tak
si nevybírá, je jedna z jejich metod. Vytvořili dokonce orgány, které dohlížejí
na to, aby to tak bylo a zůstalo. Výsledkem je, že se lidé raději zajímají
o virtuální problémy virtuálních postav v telenovelách, než o problémy
svého souseda.
Vhodné deformace ve školství se zase postarají o to, aby příjemce informace
neměl základní analytický aparát a nedovedl z informace vyvodit patřičný
závěr. Ta tak z kódu, který způsobuje změny systému, degraduje na výše
zmíněnou cukrovou vatu. Dá se očekávat, že nekritická konzumace globálně
oteplených blábolů poroste společně s tím, jak budou ustupovat předměty
typu "nauka" předmětům typu "výchova".
Klaus řekl a), ale neřekl b). Totiž jak to celé bude pokračovat.
Systém může zlepšovat metody, kterými učiní svůj mindfucking účinnější,
ale nikdy nedosáhne 100% efektu. Pořád budou existovat jedinci, kteří budou
imunní vůči manipulacím, dokonce jich bude čím dál tím více, protože pochopí
pravidla moštárny. Když se bude systém snažit, tak dosáhne setrvalého stavu,
kdy udrží svou moc právě za podpory zmanipulovaných jedinců. Nebo bude
svůj vliv ztrácet, protože nebude zvládat manipulovat dostatečný počet
občanů pro své záměry, a jeho moc bude upadat.
Co přijde potom? Je jisté, že se blížíme se křižovatce. Množina postupů
a metod, které může establishment k manipulování veřejnosti nasadit, se
jednou vyčerpá, zatímco lidská kreativita v hledání nových zdrojů informací
a kanálů pro jejich tok se vyčerpat nemůže. To je to obcházení, které zmínil
Klaus. Establishment tedy může tuto bitvu pouze neprohrát nebo prohrát,
ale ne vyhrát. Nevím ale přesně, jak bude vypadat ta prohra a nenecházím
v dějinách, literatuře nebo filmu žádnou analogii, která by takovou situaci
popisovala. Možná o nějaké víte vy.
08.03.2009 D-FENS