D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Potrat Humlovy "právní" normy
    Vydáno 22. 07. 2011 (15538 přečtení)

    Dnes se stalo to, co bylo víceméně očekávaným výsledkem, tedy senát odmítl novelu zákona o silničním provozu, obsahující kromě jiného také zavedení objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupky, které jsou s ním spáchány jeho řidičem, tedy teoreticky někým jiným.

    Problematice jsme se již věnovali. Hlasování v senátu bylo jednoznačné, nikdo nebyl proti, senát tak prokázal odolnost proti mediální masáži. Podobný výsledek se dal očekávat, protože zákon byl výsledkem kreativity diletanta Humla. Také se bohužel dá očekávat, že se sněmovna pokusí toto veto přehlasovat, protože tam úřaduje hned několik lobby, které mají na "napravení" tohoto problému, chcete-li, pokrácení našich ústavních práv, eminentní zájem.

    V minulé části seriálu o "problému s osobou blízkou", jak to někteří idioti nazývají, dokonce i v diskusi na D-F, jsem vyjádřil značné znepokojení nad tím, že třetina respondentů jakéhosi obskurního (patrně zcela smyšleného) výzkumu byla ochotna udávat své blízké. V tomto článku zmíníme oproti tomu skutečnost, že naše morální zkurvenost národa nemá rozměr pandémie, protože se ještě najdou lidé, kteří jsou ochotni postavit se právním zvěrstvům, kterým zmíněný humlozákon nepochybně je.

    Snátor, který mi promluvil z duše, se jmenuje Jiří Pospíšil a jeho řeč převzatou ze stránek Senátu přináším v plném znění (se zvýrazněním, které jsem provedl), protože si myslím, že je vyčeprávajícím a výstižným pohledem na realitu tzv. "problému osoby blízké" (který není problémem, jak jsem již mnohokrát zmínil).

    "Paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Nebudu tak korektní jako moji předřečníci, nejsem zpravodaj a mohu nazývat věci pravým jménem.

    Považuji za hrozné a skandální, když ministr a někteří další, kteří už zde mluvili, říkají ústavnímu právu výmluva. Řešení: Rozhodl jsem se, že to říkali s uvozovkami, protože tomu tak říkají novináři a stalo se zvykem tomu tak říkat. A opravdu za výmluvu to asi vážně nebereme. Řešení tzv. výmluvy na osobu blízkou je jednoduché. Stačí prostě zrušit Listinu práv a svobod. A pak ten problém nebude. Jinak se pořád hledá řešení problému řešícímu důkazovou lézi způsobenou tím, že zejména obecní policisté, a zejména pražští obecní policisté raději sedí za monitorem a píšou papíry, než by zastavili auta v místech, kde se přestupky páchají. A dost často jsou to místa, kam se chodec vůbec nedostane, nebo tam může i pršet.

    Celý problém - my totiž řešíme to, kdyby auto, kterým byl spáchán údajný přestupek, bylo vzápětí zastaveno, řidič určen a s ním proběhlo přestupkové řízení na místě, tedy zkrácené správní řízení, nebo proběhlo řízení správní. Toto řešení, které přenese platbu na majitele, a ten má sice objektivní odpovědnost za vozidlo, ale hmotněprávní odpovědnost, a toto spletení s hmotněprávní odpovědností s trestněprávní odpovědností je jedna z nejhorších věcí, která se právě tady děje. Tak toto přenesení, dokonce bez správního řízení, čili dokonce bez konstatování a prokázání, že se přestupek vůbec stal, protože bez toho se nedá vůbec tvrdit, že přestupek nastal, a nemůže být tedy potrestán pachatel, tak nám ukazuje, o co jde. Jde prostě o získání peněz, nejčastěji pro obecní pokladnu, přímo a bez správního řízení, tedy bez toho, aby bylo konstatováno, že vůbec přestupek nastal.

    Přijmeme-li vypuštění tzv. výmluvy na osobu blízkou a přeneseme-li odpovědnost za spáchání domnělého přestupku, dopustíme se několika zcela mimoprávních zvrhlostí. Jinak to nazvat neumím.

    Zaprvé – Budeme trestat chování neznámého podezřelého tak, jako by mu byl přestupek doložen, a přestupek přitom přiřkneme někomu jinému, který na místě přestupku vůbec nemusel být, samozřejmě mohl, vůbec nemusel o překročení zákona vědět, samozřejmě mohl a mohl ho způsobit, a zejména nemusel vůbec znát okolnosti, bez jejichž objasnění nelze vůbec vyřknout závěr, že přestupek byl spáchán. Přesto bude potrestán majitel. Majitel je odpovědný za vozidlo, to je pravda, ale jeho odpovědnost je odpovědností hmotnou, tu nese, a je dokonce proti škodám způsobených jeho vozidlem ze zákona pojištěn.

    Vznikla škoda spácháním domnělého přestupku, třeba tím, že auto jelo rychleji? Já se ptám komu? A kdo ji způsobil, pokud vznikla? Nejčastěji vůbec žádná škoda nevznikla. A není žádným způsobem prokázáno, protože správní řízení neproběhlo, že se jednalo o přestoupení zákona, které mohl mít i důvody, a nebyly zjištěny okolnosti, které by někdy případně i vznik přestupku vylučovaly.

    Pokud vznikla škoda městské pokladně, která mohla vybrat, měla naplánováno vybrat, a nevybrala, pak tu škodu způsobili spíše ti městští policisté, kteří si nedovedli zajistit jednoduchým způsobem, např. zastavením vozidla – a uvedu vám jeden zajímavý příklad. Např. v Brně je výběr pokut dvakrát vyšší než v Praze. Prostě proto, že brněnští městští policisté ta auta zastavují. Tak tato škoda, která vznikla městské pokladně, byla způsobena spíše těmi policisty, kteří nekonali svou službu tak, aby mohli vybrat pokutu, naplánovanou, a tím způsobili škodu městu, pak by měla být přenesena na ně.

    Protože jde o majitele a odpovědnost hmotnou, pak pokud byla vozidlem způsobená škoda, je cílem této hmotné odpovědnosti uvedení stavu do stavu před způsobením škody. A pokud to nejde, tak přiměřené odškodnění. Tam se přece nemůže jednat o trest.

    Při hmotněprávní odpovědnosti jde tedy o nápravu, v žádném případě nejde o trest. A vzniká tedy otázka, jak vlastně se tzv. objektivní odpovědnost přenesla z hmotněprávní odpovědnosti do trestněprávní odpovědnosti, komu a za co má vlastně ten majitel platit?

    Zatřetí – Je nejasná i výše náhrady, kterou má platit majitel auta za nesdělení nebo nevědění. To je v zákoně popsáno poměrně jasně. Je to vlastně pokuta za spáchání toho přestupku, který nebyl doložen. Který by byl uložen, kdyby byl doložen. Ale on doložen nebyl.

    Není jasné, proč za stejný čin, čili za nesdělení toho, co majitel ví, a nebo nevědění toho, co má vědět, má za úplně stejné nesdělení má platit různě vysokou pokutu. Podle toho, jak se někdo úplně jiný chová, zvláštní. Je tedy jasné, že pokuta majiteli při různé výši není pokutou za nesdělení, ale přenesením platby. Přenesením platby za neprokázaný přestupek, za předpokládaný přestupek. A jak už jsem v závěru své řeči jasně řekl, má to být platba, kterou se vyhne ten ukládající správnímu řízení.

    Zavedením tohoto principu se vracíme ke středověkému přenášení odpovědnosti za čin na nezúčastněné, kteří mají mít nějakou odpovědnost kárnou, zprostředkovanou místem, vlastnictvím, nebo čímkoli jiným. Tedy ke kolektivnímu, v tomto případě jen podmíněnému alternativnímu trestání, bez potřeby doložit, že ke káratelnému chování vůbec došlo. Při přestupkovém řízení se totiž projednává i to, zda nenastaly okolnosti, které by konstatování, že k přestupku došlo, vylučovalo. To při přeposlání pokuty na majitele vůbec nenastane, ale vůbec nemá příležitost, protože tam mohl nebýt, uplatnit námitky, že šlo o okolnosti, za kterých přestupek nevzniká.

    Jak by to zjednodušilo stíhání vraha, kdyby se podařilo zjistit majitele vražedného nástroje, to se mi ani nechce domýšlet.

    Tím, že se vynechá odkaz na ústavní princip, se ale ústavní princip neruší. Jde pouze o trik, kterým chce autor tohoto vypuštění, a nevím, proč pan ministr se k tomu tak hlásil, zmást ty, kteří mohou tohoto svého práva využít. Již dnes existuje povinnost každého, nebo právě těch, kteří jsou ústavou z této povinnosti vyňati, odpovědi na okolnosti, které by pomohly objasnit vyšetřování činu.

    Teď se novináři a někteří úředníci – a my je tady v uvozovkách nazýváme hanlivě "výmluvou na osobu blízkou" bude i nadále platit. Nikdo i nadále nebude muset vypovídat, pokud by svou výpovědí přitížil sobě nebo osobě blízké. A každý, kdo využije svého práva nevypovídat, právem odmítne platit přenesenou pokutu na majitele, protože její velmi blízký, prostorově, článek ústavy říká, že nikdo nesmí být postižen za využití svého práva.

    Tento pokus zrušit nebo spíše zatajit ústavní právo je jednou z nejprimitivnějších právních zvrhlostí, jaké jsme v poslední době zažili. Pan ministr dělá těžkou chybu tím, že se s tím ztotožňuje a obhajuje poslanecký návrh. Tím se přiřazuje k těm diletantům, kteří neumějí rozlišit hmotněprávní a trestněprávní odpovědnost. Jde o snahu učinit právo fyziologickým až paralogickým, jen proto, aby se obhájil poznatek, že nejvzácnější kapalinou na světě je kapka krve městského policajta. Kapka potu, pardon. (Smích v sále.) Krev bývala vzácnou kapalinou, teď je to kapka potu policajta, protože ten policajt by se musel zvednout ze židle a jít za ten měřák a zvednout pracně plácačku a ztotožnit řidiče. To neudělá, a proto se vymýšlí parlamentem tak složité řešení, jako že bude postižen stejně, aniž se prokázalo, že šlo o přestupek. Majitel jakoby, jakoby! byl přestupek.

    Takže, promiňte tou nejvzácnější kapalinu na světě, je podle tohoto zákona zjevně kapka potu městského policajta. Jestli jste si všimli, tak státní policie tento problém většinou nemá, protože ta auta většinou zastavuje.

    Pane ministře, na vaši obhajobu tohoto zrušení výmluvu na osobu blízkou sedí rčení básníka Skácela: "Tak špatná pravda a tak krásná řeč." Děkuji vám."

    Originál zde.
    Pokud máte raději video, naleznete ho zde.

    Musím říci, že jsem pocítil určité zadostiučinění v tom, že tento pán zastupuje v senátu právě mně, protože je z Českých Budějovic (stejně tak mohou hradečtí být svým způsobem pyšní na senátora Drymla). Tímto děkuji Dr. Pospíšilovi veřejně a za sebe.

    Mimochodem, na případu Dr. Pospíšila je jasně vidět rozdíl v myšlení mezi "starou" a "novou" generací politiků. Starší generace politiků měla ještě co do činění s reálným životem a měla příležitost naučit se rozlišovat mezi dobrým a zlým, zmiňovaný Dr. Pospíšil pracoval jako lékař. V diskusi k této antiprávní normě vystoupil také Dienstbier mladší, syn nedávno zesnulého soudruha Dienstbiera, porevolučního ministra zahraničí. Ten patří ke generaci mladší, rozlišovat se neučil a už nemyslí na rovině "dobré vs. špatné", uvažuje na rovině "správně bychom měli vs. správně bychom neměli." Mladý Dienstbier totiž nedělal nikdy nic jiného než "veřejné služby" a politiku (jeho tatínek alespoň nějakou dobu "topil" v automatizované kotelně) a v jeho názorech je patrný určitý posun: "Myslím si, že je to správná cesta, že morálně je zcela nepřijatelné, abychom umožnili některým lidem hromadně se vyhýbat své odpovědnosti.". Typické žvásty profesionálního politika. Stejně tak nebo ještě hůře je zdeformovaný nový objev ABL, pardon, Věcí veřejných zmr. Pavel Dobeš, nějakým omylem tč. ministr dopravy, od kterého už asi nic jiného nečekáme, protože dosud pouze lízal řiť Bártovi. Ten klesl ještě pod Dienstbierovu úroveň a už uvažuje jen na levelu "potřebujeme vs. nepotřebujeme".


    22.07.2011 D-FENS


    [Akt. známka: 1,15] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: D-FENS | Komentářů: 68 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.