Někdy si tak říkám, proč vlastně máme soudy? Dnes už mě napadá pouze
jeden jediný důvod a to ten, aby se soudci uživili. Důvod takové skepse
je velmi jednoduchý a vychází z osobní a dnes již mohu napsat dlouhodobé
zkušenosti.
Na začátku příběhu mi bylo 19 a vykonával jsem základní vojenskou službu.
V té době si moje tehdejší přítelkyně a současná manželka koupila za úspory
ojeté starší auto, ze kterého jsme přirozeně měli velikou radost. Ovšem
jenom do té chvíle, než se porouchalo a museli jsme ho dát opravit. Vybrali
jsme jeden ze servisů a doufali v kvalitní a rychlou opravu. Naše auto
bylo skutečně opraveno rychle, ale rozhodně ne kvalitně. Vrátili jsme ho
tedy do servisu v rámci reklamace, a co by člověk nečekal, se stalo skutečností.
Auto bylo ze servisu odcizeno. Kontaktoval jsem tedy jednoho ze spolumajitelů,
který ale odmítl škodu uhradit. Plný ideálů jsem se tedy obrátil na soud
a očekával, že v brzké době rozhodne o oprávněnosti nároku a budeme si
moct koupit jiné vozítko. K mému překvapení ale Okresnímu soudu v Ústí
nad Labem trvalo celé čtyři roky, než proběhlo první jednání a ve finále
soud náš nárok na úhradu škody zamítl. Samozřejmě jsme zvolili cestu odvolání,
byť jsme byli pevně přesvědčeni o pravdivosti našich argumentů, které jsme
měli řádně podloženy. Autoservis totiž popřel, že by naše autíčko do reklamace
přijal. Krajský soud v Ústí nad Labem nás také překvapil, ale z jiného
důvodu. Na rozdíl od soudu okresního nám sdělil, že by náš nárok sice byl
oprávněný, ale naše žaloba je špatně legitimována a tak ve finále náš požadavek
také zamítl. Rozhodli jsme se tedy věc dotáhnout do konce a podali jsme
dovolání, kterému Vrchní soud vyhověl s tím, že Okresní i Krajský soud
v Ústí nad Labem rozhodl špatně. Nakonec tedy KS rozhodl v náš prospěch
a my se začali těšit na úhradu škody.
To ale byla chyba, protože servis, který nám měl škodu uhradit byl najednou
v likvidaci a vzhledem k tomu, že neměl žádný majetek pro uspokojení pohledávek,
tak jsme nedostali nic. Navíc se celé řešení věci protáhlo dalším soudem,
který stanovoval výši škody, protože nestačila kupní smlouva s uvedením
skutečně zaplacené ceny, která byla podepsána cca. čtyři měsíce před krádeží.
Pravda je, že v té době jsme již podléhali zoufalství, protože odcizené
auto nás v roce 1994 stálo 98 000,-Kč a soud a právní zastoupení v té době
asi 50 000,- Kč. Naštěstí nás náš advokát upozornil na možnost chtít od
Ministerstva spravedlnosti alespoň zadostiučinění za nemajetkovou újmu,
protože soudy trvaly nepřiměřeně dlouho. Nutno podotknout, že žalobu jsme
podali koncem roku 1995 a rozhodnutí o náhradě škody bylo v roce 2009.
Dali jsme proto advokátovi plnou moc k zastupování ve sporu s Ministerstvem
spravedlnosti a čekali. Bohužel happyend se nekonal. Ministerstvo náš požadavek
zamítlo s tím, že lhůta pro podání požadavku byla promlčena. Nutno dodat,
že byl uznán fakt, že při soudních jednáních opakovaně došlo k bezdůvodným
průtahům.
Přesvědčeni o tom, že náš advokát pochybil, když nás neinformoval o
běžící lhůtě jsme se rozhodli ho oslovit se svým nárokem, neboť z našeho
pohledu jednoznačně pochybil. Jak to tak bývá, tak advokát nesouhlasil
s naším názorem a tak jsme se chtěli alespoň nějaké satisfakce domoci soudně.
Světe div se, soud rozhodl tak, že není chybou advokáta, že nás nepoučil
a běžící lhůtě, o které já jako laik nevím nic, navíc když jsem ani nevěděl
o možnosti chtít po Ministerstvu spravedlnosti nějaké zadostiučinění.
Pokud shrnu celou situaci, tak za dobu soudních tahanic jsem zestárnul
fyzicky o 17 let a psychicky asi o 20, oženil jsem se, narodil se mi syn,
opravil jsem dům, za soudy a advokáty utratil cca. 200 000,- Kč a hlavně
dospěl k názoru, že někdy je lepší vzít basebalovou pálku a udělat si pořádek
sám.
Malá poznámka na závěr, firma, se kterou jsem se soudil dál podniká
v naprosto stejném oboru, na stejném místě, pohybují se v ní ty samé osoby,
které mají za tu dobu postavená luxusní sídla. Změnila se jediná věc, již
nejde o firmu s.r.o., ale o podnikání soukromé osoby, té, která mi na začátku
příběhu odmítla uhradit škodu za ukradené auto.
26.08.2012 Hynek Svoboda