D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Zelení na scéně
    Vydáno 28. 03. 2006 (12593 přečtení)

    ...aneb když se dva perou, třetí má z toho užitek!

    Nikomu, kdo sleduje českou politiku nemohla ujít změna politických preferencí a nástup strany Zelených. Jakmile strana překročila 5%, nastal její další skokový nárůst preferencí: voliči znechucení současnou politickou scénou najednou zjistili, že existuje na scéně volitelná strana, která není ještě integrovaná do stávajícího politického systému, což může vnést na scénu nový vítr, který rozvíří přinejmenším korupčnický prach v současných „dodavatelsko-odběratelských vztazích“ v politice. Ani ten největší optimista si asi nepředstavuje, že dojde k zásadnímu obratu v politické kultuře, ale mohla by to být docela sranda – aspoň nyní, když sledujeme politické debaty a tanečky, se obyčejný člověk (pokud zrovna nevlastní kotel na uhlí) náramně baví.

    Prologue

    Jak k tomu vlastně došlo? Podíváme-li se na předchozí dění na české politické scéně, jde o logický důsledek asi dvouletého vývoje. Píše se rok 2002 a sociální demokraté s přehledem vyhrávají volby, zatímco ODS zprofanovaná oposmluvní politikou jde s komunisty do opozice. I přesto se však pokračovalo v opoziční smlouvě, kdy si pravicoví a levicoví soudruzi mezi sebe rozdělili sféry vlivu – jeden dostal Českou konsolidační agenturu, druhý dostal místo v dozorčí radě ČEZ a těžil z „motivačního programu“ pro členy dozorčí rady (vysvětlí mi někdo rozdíl mezi motivačním programem člena dozorčí rady a úplatkem?), další dostal pět českých na stole, další zase zprivatizoval Telecom, další měl své želízko v ohni při nákupu grippenů, někteří soudruzi si svá želízka kuli v systému IZIP, další se angažoval v kakaových obchodech v Ghaně, jiný zase tunelařil na pozemkovém fondu, každé prasátko si pilně a radostně chrochtalo u svého korýtka, národ koukal na telenovely a všichni byli spokojení.

    Aby si pravicoví politici napravili pošramocenou reputaci, negovali dřívější oposmluvní strategii. A tak se z nich po volbách 2002 jako mávnutím kouzelného proutku stali největší bijci socialistického okrádání občanů, které jim tak vyhovovalo v časech náruživého konzumenta becherovky. Tato taktika v kombinaci se Špidlovou neschopností řešit státní záležitosti nesla ovoce: po debaklu ČSSD při volbě prezidenta preference ODS raketově stouply až na 35%, což by ODS stačilo na sestavení pohodlné většinové vlády s lidovci, kteří nyní stejně jako kdysi začali opouštět koaliční loď a začali se poohlížet po korytech budoucích, koryta jsou přece to hlavní. Vládní koalice již v té době přestala existovat. A tak ODS učinila strategické rozhodnutí, které je patrné až nyní, když se zpětně podíváme na kauzy Vrbík, Běleš a Kořistka a následující vývoj. Tím rozhodnutím bylo za každou cenu naprogramovat pád vlády a docílit předčasných voleb. To mělo ODS přenést přes cca půlroční období populistických slibů před řádnými volbami. ODS se totiž bála (jak patrno z vývoje preferencí oprávněně), že by mohla o své preference v tomto období zase přijít, protože levicoví voliči na populistické sliby mnohem více slyší. A tak se začalo tlačit na pilu.

    V médiích se začaly objevovat různé skandalizující novinářské kauzy, které velmi rychle přivodily pád druhé růžové vlády, vedené Upřímným Stanislavem Grossem. Standa Upřímný nebyl pro zkušené matadory žádný problém: jednak měl spoustu másla na hlavě a jednak jeho charisma rychle zmizelo: zejména když měl kromě své hezké tvářičky prezentovat taky něco jiného, například politické vize. Když se během období dvou měsíců objevilo v rychlém sledu 5 novinářských kauz – kauza Přibyl, kauza Šarapatka, kauza „Mlýn“, kauza Grossův byt a kauza Barková, Standa Upřímný šel rychle ke dnu.

    V této souvislosti mě napadá jedna věc: čím si, milí čtenáři, vysvětlujete ten náhlý sled kauz skandalizující (ve většině případů zřejmě oprávněně) vedoucí představitele vládní strany, který nastal po kauze Kořistka? Jak je možné, že se novináři tolik zabývali kauzou Grossova bytu, ale ponechávali zcela bez povšimnutí jiné stejně závažné kauzy – například kauzu soudruha Tlustého a jeho domu za 5 milionů nebo kauzu  bytu soudruha Kalouska, nejčestnějšího muže ve státě? Jak to, že tak důsledně trvali na předložení důkazů (místo, aby je sami hledali!) v takových stamilionových kauzách jako byl systém IZIP, ale Grosse shodila ze sedla kauza, která byla prezentována jen na základě spekulace,  dodnes nebyl soudruh Gross za své mrzké činy ani obviněn natož odsouzen? Jak to, že na jedné straně se přední deníky snaží shodit Paroubka za každou cenu (tato snaha je někdy tak křečovitá až se člověk diví), ale při faktografických referencích například internetový deník iDnes odkazuje na předvolební materiály ODS? Je to opravdu pouze náhoda? Této křečovité snahy si všimla i některá nezávislá média a přední mediální bijci „sockokomoušů“ nezapřou svoji spřízněnost se starými strukturami – například jistý Karel Steigerwald, prominentní novinář z MF Dnes, má velmi intimní vztah ke správní radě NGO zvané Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP), kde je instalován spolu s jistým panem profesorem Klausem, toho času uživatelem trafiky na Pražském hradě a jeho dvorním poradcem, jistým panem Jiřím Weiglem. To je pochopitelně taky nic neznamenající náhoda. Myslím, že české média zhruba poslední rok a půl šíří zcela programově negativistickou zakyslou náladu jako vystřiženou z politických projevů odésáckých lídrů. Je za tím nějaký záměr, je to realita nebo je to jen náhoda? Můj postoj k tomuto problému vystihuje tento článek. Jsou novináři pouze přesvědčenými agitátory, kteří neumějí dělat svoji práci, nebo je v tom ještě něco jiného? Těžko říct.

    Zakyslá a nihilistická nálada, kterou zde šíří slovem i činy rukou společnou a nerozbornou jak ČSSD tak ODS spolu s aktivistickými médii se nemohla neprojevit na vůli voličů a jejich preferencích. Základním pocitem normálního voliče z nastalé situace je totiž naprosté znechucení. Hnus z ČSSD, která se po osmi letech vládnutí vyčerpala a nyní už jen lpí na svém korupčním potenciálu kumulovaných koryt. Ale také hnus z médií, hnus z ODS, která jedním koutkem huby káže o právu, demokracii a zářných zítřcích, zatímco se vyvlastňují (sic neznárodňují!) drobní akcionáři, zatímco si řada modrých soudruhů hezky chrochtá u žlabu a krade jako straka. Hnus z ODS a soudruha Marka Bendy pardonujícího tunelářské zmrdy. A média spolu s bývalými exponenty sametového převratu adorují 90. léta Klausova klondiku, jakoby to byla léta idyly a ekonomické prosperity, na což může skočit opravdu jen jedinec ducha mdlého a poruchou permanentní paměti. A na rozdíl od vlády ODS, ČSSD si může připsat k dobru, že za jejich vlády (či jim navzdory, jak je libo) ekonomika jakž takž funguje. Co z toho plyne pro normálního voliče? Koho má volit?

    Zelení na scéně

    Volič má v podstatě 3 možnosti:

    1    nevolit nikoho. Toto možnost využije v roce 2006 asi 50% oprávněných voličů. To je nejvýhodnější pro extrémistické strany s tvrdým jádrem jako je ODS nebo KSČM, které tím pádem mají větší zastoupení v politice, než odpovídá jejich skutečným preferencím u občanů.

    2    volit velkou stranu podle aktuálního zájmu bez ohledu na budoucnost i vlastní ideje. Tedy když jsem zaměstnanec, nemůžu volit ODS, protože jako zaměstnanec, notabene státní, nejsem jejich cílovou skupinou, která bude zvýhodněna. To je výhodné pro ČSSD – většina oprávněných voličů jsou totiž zaměstnanci – buď střední třída nebo nižší střední třída – žádná jiná strana by podle této marxistické matematiky neměla šanci na zvolení.

    3.  Volit kohokoli, kdo není součástí současného establishmentu. Tato alternativa vynesla do politických výšin Zelené. Ale do voleb je daleko. Zrovna tak může uspět i jiná strana jako například Železného nezávislí. Stačí pár milionů na kampaň, vzhledem k všeobecnému znechucení je vše jen otázkou náhody.

    Zelení, pokud ve volbách "vyhrají" (tj. dostanou se do sněmovny), vítězství nedobudou, nýbrž utrpí. Základním motorem, který žene voliče k tomu, aby Zelené volili není jejich politický program, ten nikdo nezná, ale pouze teoretická šance na zvolení někoho jiného, než jsou stávající politická prasata. Je to jen akt zoufalství nikoli akt cílené volby. Také není jasné, s kým vlastně Zelení půjdou do holportu. Bursík je sice pravostředovým politikem, ale nedovedu si představit například pana Uhla, jak spolu s panem Tlustým hlasuje o rovné dani nebo školném na VŠ. Podle mého názoru budou Zelení pouze další lidovci – tedy strana s nejasnou politickou profilací a viditelnou ikonou pro voliče (v případě lidovců je to pánbůh. v případě zelených je to ekologie), která se podle potřeby nechá uplácet tu z pravé a tu z levé strany politického spektra. Ostatně hádky kolem kandidátek zelených, kde se nyní narychlo mění dřívější aktivisté za preferované soudruhy dává jasně nahlédnout voliči, o co tu vlastně jde. Podle mého názoru proběhne standardní scénář, který se dá pracovně nazvat „svádění opilé spolužačky“. I Vy i ta spolužačka víte, proč to děláte, Vy i ona chcete totéž. Ale Vy prostě nemůžete přijít a říct: „hele Máňo pojď si zasouložit“. Máňa si totiž musí zachovat tvář před svým vlastním egem a před kolegyněmi, což znamená, že svádění se protáhne na několikahodinovou misi, kdy ona dělá jako že nechce a Vy hrajete hru, ve které předstíráte, jak moc Vám imponuje její intelekt a jak moc Vám jde o splynutí Vašich duší, abyste zakryl prostou realitu, že Vám jde především o kontakt sliznic v oblasti ergotogenních zón. A vlastně to ve skrytu duše ví i ta Máňa. Se Zelenými je to stejné: před svými voliči si budou hrát na ekologistické ideje, budou se zdráhat, dělat primadonu, ale v zákulisí půjde o nemilosrdný kšeft o koryta, něco za něco. A bude jenom na Bursíkovi a jeho lidech, jak daleko dokážou zajít a o jak dlouhý horizont setrvání v politice se budou snažit. Jak moc dokážou prodat naivitu svých voličů. Když budou chtít vydržet déle, budou dělat větší drahoty, možná že si vyberou opozici, která jim zajistí, že příště těch preferencí bude možná ještě víc. Pokud se Zelení nechají zkorumpovat (ať už pravicí nebo levicí) bude to jejich vlastní harakiri – podobně jako skončila ODA či US. Pokud se zkorumpovat nenechají, půjde o další destabilizující prvek na politické scéně.

    Dopady změn volební matematiky na povolební uspořádání a růst preferencí ostatních stran

    Vzestup zelených nemohl nemít odpad na preference stran stávající Národní fronty. Je pouze jediná strana, která vzestupem Zelených nebyla ovlivněna a tou stranou jsou komunisté. Ať už je to jak chce, komunisté těží jednak z nespokojenosti voličů, kteří patří k ekonomicky slabým, ale hlavně mají komunisté jednu mocnou zbraň: mocenský půst způsobil, že KSČM je prosta jakéhokoli politického skandálu za posledních 8 let. Přestože jde o znouzectnost tuto ikonu si komunisté drží stabilně a posilují ji. Podle mého názoru jim to zajistí stabilní voličskou základnu do té doby, dokud budou v opozici. Vymření voličů nehrozí, naopak jejich potenciální elektorát se dostává nyní do citlivého předdůchodového věku, kdy je nejvíce ohrožen chudobou a nezaměstnaností, což může jejich preference spíše zvýšit. Podle mě jejich preference neklesnou pod 14%.

    Lidovci naproti tomu zaznamenali úbytek hlasů. Nemyslím si, že jejich hlavy propadly ve prospěch Zelených, spíše se mi zdá, že řada jejich voličů přešla k ČSSD. Je to dáno především osobou bratra Kalouska, který vlezl do modrého řitního otvoru až příliš brzy a ochotně. Voliči KDU-ČSL jsou voliči chudí, z venkovských oblastí. Mám dojem, že jestliže se budou muset rozhodovat mezi sociálními jistotami a pánembohem, dají přednost sociálním jistotám, anžto pánaboha se nenajedí, přestože Bible svatá tvrdí opak. Preference lidovců spadly na 5.5%, pokud je to pravda, lidovci se vůbec nemusejí dostat do Poslanecké sněmovny, čímž by vypadl hlavní koaliční partner ODS, a to by byla velká sranda a pro českou pravici katastrofa.

    Pro ČSSD znamená vzestup Zelených rovněž vážný problém. Jejich sen o menšinové vládě podporované komunisty se rozplynul do nenávratna. Sama ČSSD vládu s komunisty sestaví pouze v případě, že se lidovci nedostanou do sněmovny, jinak nemá šanci. Dá se předpokládat, že Zelení získávají svoje hlasy především z elektorátu ČSSD, což bylo podle mého názoru hlavním důvodem poklesu politických preferencí z 26 až na 22% (téměř o stejné procento jako byl vzestup Zelených). Poslední dobou, zdá se, však Zelení získávají i hlasy zprava (zakyslé libertariánské kydy může normální člověk stěží považovat za program), takže na novou rovnováhu doplatili především lidovci, jejichž význam klesá, ODS a ČSSD na ni doplatí rovným dílem.

    Vývoj preferencí dává tušit, že povolební koaliční jednání budou dlouhá a pravděpodobně s překvapivými zvraty. Nelze vyloučit ani novou oposmlouvu, tentokrát v opačném gradu podle německého scénáře.

    Alternative end?

    Máme vůbec brát preference Zelených vážně? Vzestup Zelených je zářným příkladem, jakou moc mají průzkumy veřejného mínění, kdy sama zpráva o realitě realitu vytváří. Vzpomeňme si ale na jiný příklad takového vzestupu preferencí. Bylo to v roce 1998, kdy jistý pan Kremlička z Hnutí důchodců za životní jistoty prorokoval, že sní chrousta, pokud se nedostane do parlamentu. Pan Kremlička nakonec chrousta zchroustal a dokázal, že na rozdíl od jiných politiků své slovo plní – pro politiku ho bylo asi škoda. Jak je možné, že strana, která v předvolebních průzkumech vykazovala 10% preference měla při volbách sotva 3%? Podle lidí, kteří statistice rozumějí, šlo o jasný příklad zmanipulování voleb (na semináři o statistice jsme to dokonce probírali jako typický statistický hoax). Není totiž statisticky možné, aby volební průzkumy byly zatíženy takovou chybou. Někdo s preferencemi manipuloval. Jistě na to není žádný důkaz, ale jediná, kdo tenkrát mohl mít z manipulace nějaký profit, byla ODS. Půl roku před volbami měla ODS 8% preferencí a bylo zřejmé, že voliči ji po právu odmění za úspěchy jejího vládnutí. A najednou zde raketově vyletí strana, která drénuje hlasy jejího tehdejšího hlavního politického rivala. Podle volebních výsledků se dá odhadnout, že skutečný volební potenciál strany DŽJ byl okolo 1%, s vzestupem preferencí ji volilo cca 3% občanů. Stranu DŽJ a její politický program mohl málokdo rozumný považovat za něco jiného, než vtip – avšak vzestup preferencí měl účinek: český volič rád vyvažuje a tak stranu, kterou mnozí považovali za zprofanovanou, nyní lidé volili ze strachu, aby nám zde nevládli důchodci spolu s komunisty. ODS „povstala jako Fénix z popela“, říkalo se, statistický hoax fungoval perfektně. Kdybychom byli standardní demokracií, musely by se volby tenkrát anulovat a několik lidí by muselo skončit ve vězení. V zaprděném česku bylo ale ticho po pěšině, na korupci je tu každý zvyklý. A tak se ptám: je vzestup zelených skutečný nebo je to jenom mediální bublina, statistický hoax, který někomu dobře slouží? Cui prodest? Toho času není jasné, komu by vlastně sloužit měl, ale na preference je třeba se dívat s krajní nedůvěrou. Spoustě lidí jde totiž o hodně.


    28.3.2006 Challenger


    Související články:
    Zdrojovna odpadu za vaše prachy (30.10.2014)
    Burn Horns – Save Rhinos! (26.09.2014)
    Go green, save lives! (29.10.2013)
    Od mimozemšťanů ke globálnímu oteplování, 2. část -- vědci, média a politici (14.06.2013)
    Od mimozemšťanů ke globálnímu oteplování -- aneb jak konsensus a politika zabili vědu (03.06.2013)
    Připravte své potomky na Multivision (06.11.2012)
    Úvaha o štítkování (07.10.2012)
    Velká výzva hnutí Duha (05.02.2012)
    2045 (10.04.2011)
    Aktivisté: cesta změny (17.10.2010)
    Běchovické blbství (10.10.2010)
    Zelená mrhání… (12.09.2010)
    Biopaliva jsou jako LTO. Jeden z největších tunelů na lidi a stát. (23.05.2010)
    Den Země (25.04.2010)
    Daň za "škodlivost" - pro vaše dobro (05.04.2010)
    Zpráva o proběhlé cyklojízdě v Praze 21. ledna (31.01.2010)
    Eco-movie-fest (06.12.2009)
    Globální klimatická blamáž (26.11.2009)
    Den, kdy jsme šli k čertu (03.11.2009)
    Ekozmrdí výchova s Jů a Hele (18.10.2009)
    Zažili jsme město jinak (22.09.2009)
    Kolompyjáda (19.09.2009)
    EU versus rtuť (26.07.2009)
    Zelená demence (24.05.2009)
    Zelená je kráva (22.05.2009)
    Už zase zezelenal (19.05.2009)
    Osobní problém paní M. H. (28.12.2008)
    Zaplať zelené autoekodávky (10.09.2008)
    Článek o ČEZu - trochu jiný pohled (25.05.2008)
    Zmrdiprojekt Plakettenverordnung (07.01.2008)
    Kozošuky kchombasčn kchontrol (07.10.2007)
    Vstanou nové Kuchtové! (28.09.2007)
    Den bez aut 2k7 style (09.09.2007)
    Moje setkání s občanskou společností (19.08.2007)
    Princip preventivní opatrnosti (11.06.2007)
    Oteplování ve zkratce (16.04.2007)
    Blízká ekologická (ne)realita (09.04.2007)
    Oteplená církev (22.03.2007)
    Ekopokrytci (04.03.2007)
    Ochránci hospodářských zvířat (25.02.2007)
    Ekonesmysly III (jak to mohlo vypadat, kdyby...) (11.02.2007)
    Ekonesmysly II (08.02.2007)
    Ekonesmysly (04.02.2007)
    Zelení populisté (10.01.2007)
    Eko cosa nostra (03.12.2006)
    Jak zařídit skutečný den bez aut (08.10.2006)
    Oxid bursičitý (29.09.2006)
    Den bez aut @ Ttr City (24.09.2006)
    Děti Země beze mě (18.09.2006)
    Ekologičtí aktivisté? Nejen naivní píčusové. (13.08.2006)
    Ekoaktivista 2006 (11.06.2006)
    Otec, syn a duch svatý (14.05.2006)
    Zelený luxus (26.04.2006)
    Melouni a kvalita života (09.04.2006)
    Píčusové, ekologie a Česká televize. (27.02.2005)

    [Akt. známka: 2,21] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: Challenger | Komentářů: 164 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.