... anebo taky „Justice for all“.
Nedá mi to podělit se o jeden nemilý zážitek. Je tomu přibližně rok,
co jsem se přimotal k dopravní nehodě. „Zlé auto“ srazilo na přechodu chodkyni.
Typická jízda kravky sedící v autě s nataženýma hnátama a nepřítomným pohledem
upřeným do nekonečna skončila tak, jak zákonitě jednou musela. Policie
svými standardními postupy našla příčinu trošku jinde, než je. Základní
předpoklad popsaného jízdního stylu, který vyústil v inkriminovaný incident
je už samo taťkovo zasuntí do mamky a následný porod a výchova slepice.
Slepice jezdí v autě zásadně tak jak je popsáno výše a fokus na ležatou
osmičku v principu znemožnuje reagovat na náhlou překážku dříve, než v
okamžiku nárazu. Na druhé straně neumožňuje jízdu příliš vysokými rychlostmi,
což je pro oběti slepic, spoléhající na absolutní přednost chodců, jen
slabá útěcha. Malá vsuvka. Jízdní styl slepice jsem vypozoroval, když jsem
chodil se synem v kočáru přes přechod. Přece jen, máte najednou zodpovědnost
za sebe a ještě za někoho jiného a začnete být ostražitější a všímat si,
co a kdo se v autě blíží a jak by asi pokus o přejítí silnice mohl dopadnout.
Zkusit vejít slepici před auto, byť na přechodu, je téměř jistě poukázka
na léčebný pobyt v Kladrubech. Slepice přecházející před slepicí přijíždějící
musely leckdy ,k mému pobavení, sakra přidat do kroku. Jízdní styl slepice
provozují, krom ignorantek v červených Yarisech, ještě doochodci v korejských
autech.
Před rokem: slepice v autě sráží na přechodu pro chodce-doochodce. Teda
důchodkyni. Hlavní starostí slepice je rozbité svjetlo a přesvědčit okolí,
že ona za to nemůže a ta paní už tam ležela. Volám, na rozdíl od srotivších
se čumilů, sanitku a nějaký duchapřítomný jedinec rozhání davy supů a snaží
se důchodkyni ošetřit. Má ránu na hlavě a divně zkroucenou hnátu. Nějaký
chytrák přines sražené důchodkyni botu, což jistě usnadní práci znalci.
Ale co už, když nedostane slepici do krimu znalec přes nehody, povoláme
Mareše, a pokud bude společenská objednávka d ostane slepice 2 roky na
tvrdo za RZ obsahující číslice osm a jedna. Jenomže společenská objednávka
zřejmě nebyla a soudce uznal za nutné, povolat svědky. Mezi nimi mne.
Současnost: stojím před soudní síní v luxusním paláci. Jo, v tom co
měl rozpočet 800 mega a stál dvě giga. Neplatím daně nadarmo, noblesa dýchá
i ze spár mezi dlaždičkama. Jsme tam k svědectví celkem tři. Duchapřítomný
pán, sousedka doochodkyně a já. Nikdo jiný, byť se bouralo ve městě za
páteční špičky se dopravákům nenahlásil, byť čumilů bylo plno. Asi jen
okukli scénu a poté, co se tiše vypařili, povykládali večer u piva, jak
ti pyráti vole horor pičo, všechny je zastřelit. Ale ať to dělá někdo jinej.
Soudní líčení netrvá dlouho a je ze strany obhajoby a obviněné slípky
přehlídkou lidské ubohosti. Slepice se snaží opět všechny přesvědčit, že
paní už tam ležela a jako polehčující okolnost uvádí snad i těhotenství.
Podle mě je to spíš přitěžující okolnost pro jejího manžela. Když jí naprcání
brání soustředit se na řízení, tak jí měl sebrat klíče, nebo ho tam nestrkat.
Péro, né klíč od auta. Obhájce mě přesvědčuje o teorii neviditelného a
nehmotného autobusu, zpoza nějž měla číhající důchodkyně s kondicí Usaina
Bolta úmyslně vyběhnout přímo pod auto jeho mandantky. Zajímavé je, že
autobus stojící v konečné stanici metry za nehodou ve směru jízdy a nejméně
10 metrů od vozovky (a tudíž nemající na cokoliv vliv) nestál za zmínku
ani dopravákům vyšetřujícím bouračku. Ale obhájce je snaživý a proč nešoupnout
bus semhle, barák támhle a nějak to na babku hodíme. Láska prý hory přenáší,
ale kam se hrabe na právníky. Na závěr ke mě promlouvá slepice a sugestivně
se snaží zprostit viny tím, že se jí bezprostředně po nárazu údajně snažila
důchodkyně omluvit a to přece neznamená nic jiného než přiznání viny ze
strany sražené. To je přece normální, že když mě na přechodu praští rozjeté
auto přes pazoury a na závěr chytnu silnicí do hlavy, tak se hlavně omluvím,
vstanu, zaplatím světlo a odšourám se lízat si rány. Mě to přijde neproveditelné.
No, hnus. Ale ani tady jsem slepici posloužit nemohl.
Závěr: Protože nepáchám spravedlnost za cizí, nýbrž za své, odkvačil
jsem po odsvěčení do práce. Jak to dopadlo se slepicí nevím. Dojem to na
mě zanechalo špatný. Ze strany slepice bylo porušeno hned několik zásad.
Především když jsem ignorantka, tak z předmětů kruhového průřezu po světě
se vyskytujících, patří mi do ruky čurák a vařečka, ne volant. Osobně činím
okolí slepice zodpovědné za selhání dohledu. Pokud to teda nejsou taky
ignoranti. Když už svou blbostí někoho srazím, tak aspoň nelžu a projevím
trochu pokory. Počítám, že slepice s absencí sebereflexe vyvázne se zákazem
činnosti a ještě bude mít pocit křivdy. Je mi zejména z toho druhého zle
a pro všechny slušné a sebekritické lidi je to blbá zpráva.
04.09.2013 Vitikus