„pepe8086 28.08.2012 23:23:05: kdyby ti nahodou nekdo dal vedet, ze ho
ma. tak hned zavolej URNA - je to pry do 30min vyrizene a nemusis ani
podekovat:) a hlavne lidem pry udela takovou radost ze vidi
policajta, ze priste zavolaji majitele zas :) tak preju at se najde a
dobre jede“
zdroj:
http://www.bike-forum.cz/fotogalerie/nase-biky/detail-11872.html
Asi bych nikdy nenapsal tenhle článek,
nebýt reakce pravděpodobně syna poctivého nálezce, který mi
vytknul postup, který mě dovedl zpět k mému majetku. A taky
považuji sdílení myšlenek skrze blog za exhibicionismus, ale to
je na jiné téma.
V neposlední řadě mám výčitky
svědomí, jestli jsem jednal správně a moc neublížil pánovi,
který se zachoval na dnešní dobu až moc čestně.
Ale po pořádku.
ÚVOD:
Ukradli mi kolo. Nahlásil jsem to PČR.
Nečekal jsem, že ho najdou, ale je to jejich práce, pomáhat a
chránit. Nenašli, místo toho poslali dopis, že je případ
odložen, samozřejmě pokračují v hledání neznámého pachatele.
Taky jsem nezahálel. Ošéfoval jsem si MP v místě kde se
zdržuji, nádraží, zastavárny v celém kraji, plakáty po
městě, inzerce na známých bike serverech. Čtyři měsíce
čekáni. Nic.
DEN 1:
Jednoho všedního pracovního dne mi
zazvonil telefon. Na druhé straně byl pán, který tvrdil že má
pravděpodobně moje ukradené kolo. Byl jsem tím zaskočen,
upřímně, nečekal jsem, že kolo ještě někdy v životě
uvidím.
Tak jsem se ho jenom zeptal, odkud je a
co teda uděláme. Řekl město, ale adresu bydliště, kam si mám
pro kolo zajet mi nechtěl sdělit, protože to je prý moc
komplikované. Říkal, že kolo obdržel jako výměnu za ojetý
vůz, zkoušel na něm jezdit, nešlo mu to, prý má moc páček,
tak mu leželo asi dva měsíce doma. Pak se rozhodl zeptat syna,
který taky jezdí kola, jestli ho nechce, a v podstatě jeho
syn přišel na to, že je kradené díky inzerátu na bike
serverech. Následně se mně rozhodl kontaktovat.
Taky říkal, že pokud chci, tak mi
kolo vrátí klidně zadarmo, ale bude škodný několik tisíc za
ojetý vůz a rozhodnutí je na mně, jestli mu dorovnám cenu vozu,
nebo nic – prostě nechce mít žádné problémy. Tak jsme se
domluvili, ať opravdu prověří, jestli je kolo moje nebo někoho
jiného a zatelefonuje zpět. Za hodinu zavolal, ujasnili jsem si pár
detailů, které nebyli na fotkách vidět a byli jsme si jisti, že
víme o čem se bavíme. Bohužel jsem ten den měl moc práce, tak
jsme se domluvili, že se pro něj stavím následující den.
Po dotelefonování jsem zůstal sedět,
absolutně zaskočen, protože jsem nevěděl co dělat.
Co když jsou to lidi, kteří mi
ukradli kolo a chtěj ho jenom vyplatit a příběh je fake? Vrátí
mi vůbec kolo? Vylákají mně na odlehlé místo, oberou mně o
peníze, o auto, v krajném případe o život? Doba je dnes
zlá, přeje zvyšující se kriminalitě, sociální nůžky se
rozevírají, klidně vás zavraždí za bůro. A taky máš rodinu,
o kterou se musíš postarat, takže musíš eliminovat všechna
rizika, které ti můžou hrozit!
Ptal jsem se známých, co by udělali
na mém místě, protože opravdu nemám zkušenosti co udělat
v situaci, do které jsem se dostal. Ale vzhledem k tomu,
že kolo bylo v evidenci zcizených věcí PČR, hlášené na
MP, v městech kde se obvykle zdržuji, jsme dospěli
k rozhodnutí,že se musím obrátit na PČR. Ono, asi by se mi
hodně těžce vysvětlovalo, kde se u mě vzalo kolo, které jsem
pár měsíců předtím sám nahlásil jako kradené.
Návštěva PČR: Vysvětlil
jsem jim co se mi stalo, nejdříve říkali, že si ze mě někdo
dělá prdel, po druhem telefonátu už změnili názor. Požádal
jsem je o jednoho policajta v civilu, který by se mnou zajel na
místo předání, který mi bude „krýt“ záda, v případe,
že se něco semele, dle hesla pomáhat a chránit. Bylo mi řečeno,
že to bohužel nejde. Tak jsem je požádal o vyřízení mého
požadavku na PČR v místě předání kola. Říkali že to
taky asi nepůjde zařídit, ale že se pokusí, pak mi daj vědět.
Můj plán: Nevěděl jsem jak
to dopadne s PČR, tak jsem se snažil zařídit se bez nich.
Místem předání byla nádražní budova, takže fingovaný příjezd
vlakem do místa akce, ve skutečnosti autem, po předávce odjezd na
kole na předem domluvené místo s kámošem čekajícím
v autě, tak aby bylo na minimum eliminované mé odsledování.
Kamarád se ještě měl držet nenápadně v pozadí s foťákem,
fotit aktéry předávky, kvůli důkazům, v případě
problému okamžitě volat PČR, po úspěšném předání se
nenápadně vzdálit k autu a čekat na mé vyzvednutí.
Možná si řekněte, že jsem
paranoidní idiot, který moc čumí na detektivky, ale opravdu jsem
nevěděl kdo stoji proti mně, jenom jsem se snažil spolehnout sám
na sebe a udělat maximum pro to, abych se dostal domů i s kamarádem
bez úhony.
Pro případ nejvyššího ohrožení
našich životů jsem neváhal použít, ehm, hromovou hůl…a nečtu
detektivky.
DEN 2-DEN D:
10:00 - telefonický hovor s kpt.
PČR v místě mého bydliště – povedlo se jim domluvit
jednoho policajta v civilu na hlídání zad v místě předání.
13:30 – odjezd na místo předání.
15:00 – telefonický hovor s npor.
PČR v místě předání. – čekají na nás na služebně,
že se domluvíme na koordinovaném postupu.
15:45 – Příjezd na služebnu PČR
v místě předání – z jednoho policajta byli nakonec
tři policajti v civilu , řekl
jsem, že to je už moc, stačil mi jeden, nesouhlasili se mnou, měli
obavu z předávky, řekl jsem OK – domluvili jsme postup.
16:00 – odchod na pozice: Já
s kamarádem jsme čekali v nádražní hospodě u kofoly a
piva na náš „příjezd“ vlakem, policajti byli na svých
pozicích, rozptýlení v prostoru – být nenápadný kvůli
možným komplicům.
16:35 – příjezd vlaku-přesun do
vestibulu-čekání na pána z telefonu, a nebo skupinu lidí
-kontakt.
Poznali jsme se dle popisů našich
osob, které jsme si sdělili telefonicky, zeptal jsem se, kde je
kolo – je v aute. Kde je auto? –stoji 150 metrů od nádraží,
bílá dodávka. Přesunuli jsme se k dodávce, policajti se
nenápadně přesunovali s námi, po otevření dodávky jsem
okamžitě poznal moje kolo, policie se kolem nás stáhla. Pán
znervózněl, poznal co se děje, já jsem se mu hned omluvil, že
jsem to musel řešit pomocí PČR, protože bych měl mnohem větší
problém vysvětlovat kolo.
ZÁVĚR:
Skončili jsme oba u výslechu na
služebně, po asi 2 hodinách jsem podepsal předávací protokol od
kola a vyrazil na cestu domů. Mezitím, v čekání na
předávací protokol, jsem požádal policajta o kontakt s panem
z telefonu, ještě jednou jsem se mu omluvil za způsobené
problémy, a zaplatil jsem mu odměnu, kterou sice vehementně
nepožadoval, ale zasloužil jsi ji. Bohužel jsem neměl celou
částku, tak aby nebyl škodný z „prodeje“ auta, cestou jsem
měl výdavek a opravdu mi nezbyla ani koruna navíc.
EPILOG:
Vážený pane nálezce, ještě jednou
Vám děkuji za předání mého majetku a upřímně se Vám
omlouvám za problémy, které jsem Vám nepřímo způsobil.
Zachoval jste se čestně, tak jak by jsme se měli zachovat všichni
v podobných situacích, a ne tvrdit, že „radši jsem měl to
kolo hodit do lesa, kdybych věděl, že to dopadne takhle“. Chápu
Vás, ale nesouhlasím s Vašim názorem, morálně jste předčil
většinu dnešní společnosti, včetně mě. Ale riziko z neznáma
pro mně bylo příliš velké na to, abych to udělal jinak,
z kterékoliv strany se na to díváte.
Děkuji PČR v obou lokacích za
podporu.
Děkuji pepe8086 za to, že celou akci
spustil, včetně nakopnutí mé osoby k napsaní tohoto článku.
S pozdravem, občasný uživatel
kola.
Sunmoon
14.09.2012 D-FENS