Bolševické manýry Schwarzenberga aneb už zase posílají do skladů
„Jde o to, aby člověk s jeho názory nebyl na takové pozici. Ať třeba
na ministerstvu školství řídí sklad tužek, ale zrovna personální oddělení,
to je moc.“ Věta jako vystřižená ze slovníku schůze komunistických kádrováků.
Problém je, že to není citát nějakého bolševika z padesátých, šedesátých
nebo sedmdesátých let bývalého století, ale slova předsedy parlamentní
strany, ministra zahraničních věcí a člena Vlády České republiky, která
jsou stará 24 hodin, na adresu úředníka Bátory.
Komunisté posílali za jiné vidění světa v lepším případě do hutí, dolů,
kotelen a skladů. Po roce 1989 jsme si většina z nás přála, aby se doba,
kdy bude někdo rozhodovat o pracovním zařazení podle toho, jak kdo smýšlí,
už nikdy nevrátila. Přáli jsme si, aby o pracovním zařazení rozhodoval
pouze a výhradně pracovní výkon. Přáli jsme si svobodu slova a svobodu
přesvědčení, jejichž projev se už nikdy nestane důvodem nějaké perzekuce.
Uběhlo dvaadvacet let. Máme rok 2011 a jeden z nejvyšších představitelů
politické moci sděluje: „Zkuste na ministerstvo školství strčit nos a uvidíte,
proč jsem to řekl. Kdyby to byl účetní na ministerstvu zemědělství, tak
proti tomu nic nemám. Zrovna s těmi názory na školství, to nejde. To je
jako kdybych ustanovil známého pedofila ředitelem dívčí školy. Chcete-li,
ohrožuje to mravnost politiky.“
Jsem nadále přesvědčen, zejména po nejnovějším projevu bolševického
smýšlení Karla Schwarzenberga, že na mravnosti české politiky není co ohrozit.
Žádná neexistuje a to nikoli kvůli lidem, jako je nějaký Ladislav Bátora.
Není třeba chodit nikam daleko - politickou mravnost v této zemi už dávno
znásilnili a zprzněnou odhodili stranou lidé, jako je například Schwarzenbergův
místopředseda Miroslav Kalousek.
Svoboda slova a projevu se zkrátka toleruje pouze za předpokladu, že
je v předem stanovených mantinelech, nevybočuje ze schváleného hlavního
proudu a nedostali jste se s ní příliš vysoko, kde jste vidět. Ti nahoře
by si však měli dávat hodně velký pozor na chybu. Stále aktuálnější je
totiž otázka, jak silný je ten oficiální proud a zda je v hlavách občanů
opravdu ještě hlavní...
Kalousek, Schwarzenberg a Sobotka vs. Bátora aneb o meření penisů
Poznal jsem ho osobně, ovšem ani mé přesvědčení, že nemá na to, aby
něco opravdu řídil, mi nebrání se za něj postavit v době, kdy se k Ladislavu
Bátorovi jiní chovají jako prasata. Zejména ne v okamžiku, kdy jsou mezi
nimi Karel Schwarzenberg, Miroslav Kalousek nebo Bohuslav Sobotka.
Neshodnu se s Ladislavem Bátorou na řadě věcí a víme to oba. Myslím
si o něm, že přemíra škol a v nich získané jistě bohaté teoretické znalosti
mu v kombinaci s obrovskou dávkou jím prosazovaného formalismu komplikují
pracovní praxi v životě a rozhodování v reálném čase. Ostatně jak počet
pracovních angažmá a způsoby loučení, tak přestupy mezi politickými stranami
hovoří za vše. Jenže problém „Bátora“ není problémem jednoho člověka, ale
principiálním problémem celé naší politické scény. Nejde o Ladislava Bátoru,
ale o svobodu slova a o způsob zaměstnávání ve státní správě. Už z principu
by mi nevadilo, kdyby se do něj opřeli z důvodu špatného pracovního výkonu,
neplnění zadání práce nadřízeným nebo třeba zneužití postavení k obohacení.
Nic z toho však důvodem nebylo. Oficiálním důvodem jsou slova. Slova Ladislava
Bátory, která říká, a která například na adresu Karla Schwarzenberga napsal
na svém profilu na Facebooku.
Podle Kalouska je Bátora „rasista a nácek“. Schwarzenberg prohlásil,
že „První: na školství v demokratické republice nemá člověk s názory
pana Bátory co dělat. Tečka. A druhá je čistě formální. Úředník, který
je svázán zvláštní loajalitou ke státu, se nemůže vůči ústavnímu činiteli
chovat jako normální občan.“ Své dnes přidal i Bohuslav Sobotka, když
prohlásil: „Kdyby se na úředníky v takto vysokých pozicích kladly standardní
nároky, jako se kladou v civilizovaných zemích, tak by se pan Bátora nikdy
nemohl do této pozice dostat.“
Takže milí jmenovaní, je načase Vám připomenut kus Vaší vlastní historie:
1. Byl jste to Vy, Miroslave Kalousku, kdo poprvé v novodobé historii
České republiky vztyčil prostředníček na parlamentní půdě na adresu jinak
smýšlející osoby. Byl jste to Vy, mimo desítky podobných příkladů, kdo
označil jinými zvoleného poslance za „arogantního psychopata“, koaličního
poslance „za blba s malým IQ“, viceprezidenta Nejvyššího kontrolního
úřadu nazval „mimořádně bolševickým exposlancem“ a „malou zrůdičkou“.
Byl jste to Vy, netušíc, že je puštěná kamera, kdo jako dlouholetý představitel
vrcholné politiky, který by měl jít národu vzorem, mluvil na adresu lidí
v okolí při rozhovoru o „hovnech“ a „kokotech“.
2. Jste to Vy, Karle Schwarzenbergu, kdo jako šéf naší diplomacie používá
na všechny světové strany podobný slovník jako Bátora a to někdy dokonce
i na adresu politických představitelů jiných zemí. Za současnou politickou
kulturu určující považuji Vaši větu na adresu Víta Bárty při provalení
jeho plánu na privatizaci politiky: „Ten pitomec to napsal, ostatní
si to myslí.“ Už vůbec se s Vámi neshodnu na tom, že člověk v úřadu
přestává být vůči ústavním činitelům normálním občanem. To si jen politici
zvykli na to, že mohou své podřízené s titulu své získané moci vydírat,
přičemž úředníci raději mnohdy drží hubu a krok aby nepřišli o práci. Osobně
se navíc domnívám, že Váš oficiální souhlas a aktivní prosazování humanitárního
bombardování škodí České republice tisíckrát víc, než cokoli jiného - natož
snad nějaký Bátora školství, které je prolezlé zhoubným multikulturalismem
v osnovách už od základní školy kvůli lidem, jako jste Vy.
3. Bohuslave Sobotko, dovolím si volně parafrázovat Vaši výše uvedenou
větu. „Kdyby se na politiky v takto vysokých pozicích kladly standardní
nároky, jako se kladou v civilizovaných zemích, tak byste se nikdy nemohl
do sněmovny dostat.“
Vážení, běžte si své penisy měřit jinam, než na jednání vlády (nebo
sněmovny), která má úplně jiné starosti, když systematicky neplní své vlastní
programové prohlášení. Za přeměřování penisů si ani jednoho z Vás neplatíme.
20.08.2011 František Matějka
Články byly převzaty z autorova blogu, který naleznete zde.
Původní články jsou zde
a tady.