Po loňském reportu se i letos pouštím do zhodnocení letošní akce,
tentokráte ještě za čerstva. A opět plný smíšených pocitů.
Upgradem proti loňskému ročníku bylo elektronické odbavování stanovišť,
včetně systému nápověd, otestovaného před měsícem na I-Questu. Systém se
ukázal jako efektivně funkční, pokud ovšem není na serveru špatně nastavený
čas a v době plánovaného startu nehlásí, že si můžeme ještě dvě hodiny
dáchnout. :)
Letos jsme razili v nové bílé Hjondé
ix35, což se následně ukázalo jako prosíravé. Pokud JJ hodlá i následující
ročníky pořádat v podobném duchu, bude potřeba sahat alespoň po tom SUV,
pokud ne rovnou po
něčem prostupnějším.
Cestou jsme narazili na problém s mastnými skly, ve kterých se nepříjemně
odráželo ... všechno. Pro řešení
vzniklé situace jsme použili moravskou domácí whisky, a jelikož okna jsme
čistili především zevnitř, při buzerační kontrole by nadýchalo i samotné
auto. Zastavili jsme se na brzkou večeři
a po vybagážování na Motobydle
vzali útokem Stárkov skrz pozdravení, seznámení, tahání rozumů a pozdní
večeři.
Samostatný odstavec si zaslouží uspořádaná žranice, kvůli které zažila
populace skotu betaverzi genocidy. Uctili jsme jejich smrt naplněnými žaludky.
Pozitivní byla téměř úplná absence alkoholu, přece jen šlo o seznamovací
party a ne pokus o paralýzu týmů ještě před startem. Afterparty probíhala
v totožném duchu, jen začaly docházet alternativní pochutiny. Ale s tím
se počítalo, přece jen šlo primárně o steakovou party.
Podle listiny bylo přihlášených třicet týmů, dva provedli fuzi, tedy
na startu se jich nacházelo o jeden méně. Nicméně, k samotným úkolům. Ze
zkušenosti můžeme říci, že byly přímočarejší, tedy nestalo se nám, že bychom
dojeli někam, kde vůbec být nemáme, a s nájezdem 150km jsme vynechali pouze
poslední úkol. Nicméně loňský JJův slib, že pokud dojedeme, kam máme, nebudeme
muset šaškovat a hledat, se nepotvrdil. Ale konkrétně:
0. Zahájení
Úvodní úkol byl výšlap na "Vysoký kámen", což je nedaleký kopec, kousek
od Stárkova. Ten nicméně žádná GPS či vyhledávač nenašel, potřeba bylo
otevřít turistickou mapu. Několik týmů parkovalo pod kopcem a absolvovalo
cca kilometrový výšlap lesem. Po zkušenostech jsme tým rozdělili a zkusili
najít alternativní přístup a lehce offroadovým terénem jsme se prodrali
relativně bez problémů kousek od cíle. Nedívali jsme se nicméně pořádně
a nabrali oproti ostatním zpoždění.
Při čekání na zbytek týmu, resp. ohledávání nejbližšího okolí jsem si
odeslechl rozhovor dvou, výšlapem více než lehce vyčerpaných soutěžících:
- Ty vole, já toho JJe zabiju. Sem se dá dojet autem.
- Autem? Vždyť to je hjundaj.
Hjundaj
holt nezastavíš.
1. Puzzle
Seskládat puzzle a identifikovat cílovou lokaci letmým nahlédnutím do
mapy bylo dílem "pár minut", nicméně opět je potřeba vypíchnout zákeřnost
zadání. Samotné puzzle bylo online, nicméně v Silverlightu, který, řekněme
si na rovinu, není příliš používaným řešením (tedy za sebe musím dodat,
že toto byla moje první použitá SL aplikace a dosud jsem ani nevěděl, že
mám vůbec plugin nainstalovaný). Nalézt další šifru bylo o přejezdu a pársetmetrovém
sešlapu do železničního tunelu.
2. Svahilština
Zadáním dalšího úkolu byl text ve fontu graficky podobnému některému
z arabských jazyků. Přes sebeubezpečování, že JJ snad není takový sadista,
a následném sebeubezpečování, že je, protože se tento princip již
v praxi osvědčil, rozhodli jsme se zkontaktovat kamarádku, co několik
arabských jazyků ovládá a ve zbytku se orientuje, aby nás alespoň ubezpečila
v tom, že jsme mimo. Mezitím se nicméně podařilo rozlousknout první slova,
a ukázalo se, že jde o klasickou substituční šifru.
Identifikovat cíl již bylo otázkou několika google dotazů. Našim příjemným
překvapením bylo, že jsme k cíli dorazili jako první. Pokračováním úkolu
bylo dostat se do budovy církve bratrské přes "strážce brány". A následně
se zase "prostřílet ven" - úkol byl pomocí vzduchovky na 25m sundat pěti
ranami čtyři vejce. Oproti předchozím ročníkům však přibyla novinka - ve
stoje. Pokud vím, úkol nezvládl žádný z týmu a všichni tak museli do Pekla
- nedaleké dědiny, kde je na rozcestníku vítal QR kód obsahující heslo
k dalšímu úkolu.
3. Kazisvět
První indicií dalšího úkolu bylo třímegové video, které se nám bohužel
v pekelných podmínkách Pekla nedařilo stáhnout. Král Kazisvět, alias Martin
Růžek, byl identifikován následně ihned, nicméně nevěděli jsme, co dál.
Že pochází z Červeného Kostelce jsme zjistili, ale kvůli absencí detailů
jsme raději hledali dále. Až po pár minutách se ukázalo, že zde i zemřel
a je zde pochován, tedy rozhodli jsme o dehonostování místního hřbitova
naši návštěvou.
Nápověda předchozího úkolu totiž zmiňovala pomník vojáků padlých v roce
1866, který se na místním hřbitově též nachází. Najít však hrob osoby,
která získala ISO Františka Josefa, zabralo více než hodinu.
4. Děrovačky
V zadání následujícího úkolu se nacházelo kolečko v barvách říše (té
Rakousko-Uherské) se šipkou směřující dolů a tabulka s "mraky čísel". Tabulku
jeden z členů identifikoval téměř okamžitě, jako dítě si, místo s autíčky,
hrál s děrnými štítky, které mu otec nosil z práce. Otázkou času tedy bylo
jen zjistit konkrétní typ a převodní tabulku. První nápovědu jsme jednoduše
ignorovali. Rootova loňská poznámka o děrných štítcích se tak (bohužel)
dočkala vyslyšení, a začínám se trochu obávat, který z úchylných nápadů
publika bude vyslyšen letos.
Rozluštěná šifra nás zavedla na pár kilometrů vzdálenou zříceninu, kde
jsme měli hledat další heslo v bráně hradu. Byli jsme si na 99,9% jistí,
že jsme správně, jelikož všechny indicie seděly. Po logu VU, které by nás
alespoň ubezpečilo v tom, že jsme správně, ani stopy. Při lehce zoufalém
pokusu byl kód nalezen při pročesávání na stromu ve vchodu do areálu. Na
vnější straně stromu směrem ze srázu. Další týmy již měly práci jednodušší,
jelikož kód byl organizátory přesunut na jeho viditelnější stranu, tedy
stačilo při odchodu z areálu koukat kolem sebe.
5. Hexořímská abeceda
Zadání dalšího úkolu zní "AG A XIX XLII VI XXX". Naprvní pohled se nabídl
převod do decimální soustavy z hexa a římských číslic, nicméně na druhý
pohled daly smysl pouze ty římské - tedy datum 30.6.1942. AG A jsme maximálně
asociovali s terezínským transportem AAG vyslaným v tento den, a následně
též ponorkou U-182, jež byla uvedena do provozu v tento den v AG Weser.
Obě stopy však vycházely zcela na prázdno, jelikož neměly příliš společného
s oblastí. Tedy nic jsme alespoň nenacházeli.
Datum google nicméně dost často asocioval s protinacistickým odbojem,
v tento den byl popraven otec bratří Mašínů, ovšem někde u Prahy. A nedaleko
došlo k útoku na Jiřího Potůčka. Podařilo se mu však prostřílet a zemřel
o několik dní později, ovšem u Pardubic, tj. taktéž mimo mapu. Jednoduše
jsme jej vyškrtli a dále odkazy s ním přeskakovali. Až asociace se stříbrem,
díky nápovědě, a podpora "přítele na telefonu" nás dokopla, že AG A je
Silver A, pak už to šlo samo. Inu, pod svícnem je největší tma.
6. Potopená
Zadáním šestého úkolu byla fotka vody, kterou jsme identifikovali jako
nádrž Rozkoš. Cílem pravděpodobně místo, ze kterého bylo foto pořízeno,
což jsme odhadli jako poblíž kempové vesničky Šeřeč. JJova úchylka dělat
věci "snadnější" se opět ukázala v celé kráse, jelikož vtipná poznámka
o šnorchlu a neoprénu nebyla zase tak vtipná, jak si původně všichni mysleli
- kód byl totiž připevněn na bójce (barevně vyvedné obrázku z nápovědy
čtvrtého úkolu), pár desítek metrů od břehu, a to ještě pod vodou. (Takže
příští rok bude potřeba do inventáře přidat i motorový člun.) Navíc ale
nešlo o klasickou alfanumeriku, ale "klínové písmo", které jsme následně
identifikovali jako braillovo, ve kterém jsou jen pospojovány tečky.
Předchozí tým nicméně kód z bójky utrhl, jelikož neexistovala jistá
možnost, jak si jej přesně zapamatovat a přenést na břeh, než jej odnést,
opsat a zase vrátit. Jelikož náš tým dorazil v momentě, kdy připlouval
člen předchozího týmu k opsání, vrácení zůstalo na nás. Při pokusu o opětovné
připevnění však došlo k utopení štítku. Tedy ač třetí, byli jsme zároveň
i poslední, kdo štítek viděl.
7. Písmenkové peklo
Zadání dalšího úkolu bylo stručné - ITINUHUODEEMREUERZKICJCEOLEHAMLSKCTDIISJ.
A o to složitější. Před ukončením jsme šifru nezvládli, takže jsme se odebrali
na faru, probrali problémy ostatních, vyslechli přednášku, odsledovali
ohňostroj a vyrazili na cestu domů. Stihli jsme se ještě krátce kulturně
obohatit na Řezňafestu
(všimněte si názvů kapel).
Jako vždy, nebyl by to Viribus Unitis, aby vše šlo bez problémů. Plusem
bylo jednoznačné označení indicií a určitá uniformita, nicméne i ten QR
kód v Pekle byl trochu zbytečným "bonusem" pro nepřipravené (tedy spíše
nezkušené). Po loňsku jsme chtěli zase zaznamenávat GPS trasu, ale neřešili
jsme vlastními silami, protože byly slíbeny GPS majáky. A u slibu bohužel
zůstalo. Došlo k mírné desynchronizaci mezi webem a realitou - zatímco
web hlásal, že na vysoutěžení je čas od sedmi do osmi, až v osm jsme se
dozvěděli, že soutěž skončila v sedm.
A jako vždy, do budoucna:
- O gril by se mohl starat někdo jiný než JJ. Většina lidí si s ním
jde popovídat (tedy spíš jej vyslýchat), takže v proviantní oblasti je
neustále tlačenice, i když vlastně ani většina lidí na nakrmení nečeká.
- Zkontrolovat "free" wifiny, že jsou skutečně free.
- Vyhlášení soutěže uspořádat hned po ukončení. Dost lidí se rozuteklo
kvůli dlouhé cestě domů, nebo protože se jim nechtělo čekat přes, pro ně
nezajímavou, přednášku.
Samotný portál by šlo vylepšit o pár featur (k diskuzi):
- Zobrazovat kolik úkolů je celkem.
- Zobrazovat kolik nápověd úkol má.
- Zobrazovat čas k následující nápovědě neustále, tedy nejen poslední
čtvrthodinu - ušetří se tím spousta vytrhaných vlasů.
- Zobrazovat aktuální pořadí týmu (generováno podle času zadání posledního
kódu).
- Po skončení soutěže zobrazit kompletní časy, tj. zpřístupnit výstupy
z admin rozhraní veřejnosti.
- Snížit zabezpečení souborů tak, aby se daly linkovat napřímo, tj.
zobrazit či stáhnout bez přihlášení. Téměř jistě je nebude nikdo sdílet
mezi týmy a v polních podmínkách to mnohdy ušetří download a opětovný upload
někam, kde půjdou soubory sdílet se supportem, pokud jej nechceme zásobit
loginem.
- Řešení úkolů by se mohlo automaticky zobrazovat u všech již zodpovězených,
tj. ne jen těch, co vyprší na nápovědy.
Soutěž byla buď opět o něco jednodušší než loni nebo jsme byli opět
o něco zkušenější a připravenější. Pravděpodobně kousek od obojího, jelikož
v čele závodu jely stejné posádky jako posledně. Svým způsobem je to ale
škoda pro začátečníky, kteří čekají, že si v klidu vyluští pár hádanek
a povozí se autem. Viribus Unitis je jiná soutěž. Soutěž, ve které bojuje
vynalézavost soutěžících se zákeřností organizátorů.
A jelikož se nesplnilo naše očekávání odsouzení narychlo zřízeným polním
soudem, ani nedošlo na večerní slíbené lynčování nebo rovnou čtyřnásobnému
selhání střelné zbraně, vypadá to, že příští rok se uvidíme znovu. Fotky
zde
19.8.2013 P.