V demokracii platí, že zákazy a příkazy jsou vytvářeny tak,
aby zajistily prospěch vlády.
V tom prvním případě je to prospěch přímý,
tedy za účelem přímého obohacení těch "u koryta", v tom druhém, neméně
špatném případě je to prospěch nepřímý - totiž zavděčení se voličům. Mnoho
přijímaných zákonů obsahuje více, či méně oba principy.
Valnou většinů voličů netvoří inteligentní lidé, zkušení a moudří myslitelé,
tím méně snad lidé zodpovědní a milující svobodu, ale naopak tupé stádo
vohnoutů, jejihž každodenní modlidba, začínající slovy "bože, dej, ať sousedova
koza chcípne..." to dotáhla až na titulní stranu reflexu Zavděčit se této
skupině obyvatel je velmi snadné. Pokud by měl průměrný volič na výběr,
zda má dostat 10 000 korun na ruku a jeho soused 20 000, nebo jestli by
ho měli na ulici okrást a jeho souseda okrást a zmlátit, vybere si bez
váhání druhou možnost. Vohnout nenávidí své okolí. Tím ovšem jeho rozhled
za hranici špičky vlastního nosu končí. Co se týče principů svobody, zodpovědnosti,
života ve společenství lidí a fungování společnosti vůbec, platí pouze
"Já dělám všechno nejlíp a každej, kdo co dělá něco jinak, je divnej.".
Pokud k tomu připočtete fakt, že primitivové mají strach z nepochopitelných
věcí (jako například dřív Mongolové z deště, Indiáni z blesku...) tak je
hned jasné, po čem vohnout ve svých snech touží. Normalizace mu to dala
- příslib dokonalosti, kdy existuje pouze jednotná šedá masa, všichni dělají
totéž, říkají totéž, bydlí ve stejných bytech, mají stejná auta, dívají
se na stejnou bednu ve stejnou dobu, koupou se ve stejný den v týdnu, všichni
mají stejné účesy a nosí stejné oblečení.
Ovšem vyskytli se extremisté. Tito vyvrhelové se česali jinak, poslouchali
jinou hudbu, dokonce se oblékali jiným stylem. Vohnout je nechápal. Bál
se jich a dodnes se slzou v oku vzpomíná, jak tihle divní dostávali od
hochů z SNB přes hubu.
Jenže doba se změnila. Máničky už nikdo nezatáhne na fízlárnu, neoholí
jim hlavu, nevykopne je a pak je tam znuvu nezatáhne, aby je zmlátil. Punkové,
rockové, alternativně meditační a jiné koncerty se pořádají legálně, byty
si lidé kupují, upravují, spojují a rozdělují podle svých potřeb, dokonce
i auta se prodávají ve všech možných variacích, včetně kabrioletů a SUV.
Každý si může koupit tolik motorek, kolik chce a vyrábí se i větší kubatury,
než 350 ccm.
Vohnout sedí doma na proprděném křesle, čumí na bednu, v ruce lahváč
a je nasraný. Zároveň se bojí. Bojí se toho světa okolo. nemá tu... JISTOTU!
No a politici se teď budou sakra snažit, aby mu tu jistotu nabídli. Cože
je to ta jistota? Naprostý opak svobody. Je to svět, kde se smí pouze to,
co vyhovuje více, než 50% obyvatel. To je ideál. Čím blíže tomuto ideálu,
tím lépe. Tedy - lépe pro vohnouta, kterému se v hantýrce volebního marketingu
říká "mediánový volič" a v principu platí, že o jeho přízeň se vždycky
snaží nejvíc politiků.
Čemu vohnout nerozumí, to se musí zakázat. Co vohnout nedělá, musí se
stát ilegálním. Co vohnout nechce, nesmí existovat.
Motorky a auta větších kubatur? Fuj, svinstvo nebezpečný, jen pro vrahy,
zakázat. Lidi mají sedět doma na prdeli. Vodní skůtry? Parchanti, zbohatlíci
plaší ryby a ohrožujou děcka. Zakázat, postřílet. Paintball? Airsoft? Nebezpečný
magoři si hrajou na vojáčky, ohrožujou mír, zakázat, ztrestat! Speleologie?
Co má co slušnej člověk lézt do děr v zemi. Zakázat, znepříjemnit, znemožnit,
pokud to nejde, tak aspoň organizovat do státem hlídaných skupin. Ultralighty,
rogala, padáky a další poletuchy? Zakázat, je to nebezpečný.
Jízda na lyžích/kole/koloběžce/bruslích/sáňkách bez helmy? Já mám helmu,
tak ať ji nosí všichni. Na nově říkali, že helma je potřeba. Říkali to
i v reklamě.
Dokonce i ti osvícenější z vohnoutů nejsou schopni dostat se myšlenkově
přes "Noooo, já to nepotřebuju, takže je mi jedno, jestli to zakážou."
Pokud si ještě pamatujete na "tele tele", tak snad pochopíte princip.
V pořadu "občanský jouda" reportérka řešila zapeklitý případ. Podle nové
vyhlášky se směli lidé, pracující v kanceláři napít, najíst, nebo jít na
záchod jen pokud měli souhlas všech ostatních. Byli tam tři. Jeden měl
hlad, druhý žízeň a třetí musel na velkou. První nechtěl nic dovolit těm
dvěma, když oni sami mu nechtěli nic dovolit, stejně tak druhý i třetí.
Reportérka to řešila s právníkem, nadřízenými a obíhala kvůli tomu všechny
možné lidi. Nakonec k těm třem přišla s návrhem "No tak si sakra jeden
druhýmu všechno dovolte a máte po problému!" Prvnímu se štěstím rozsvítily
oči a řekl, že teda jo, že ostatní můžou. Druhý nadšeně souhlasil a oba
i s reportérkou se otočili na toho třetího. Ten se smutně podíval, zamračil
se a řekl: "Nic vám nedovolím, právě jsem se posral!"
Chápete, kde se stala chyba?
Vohnouti vidí pouze černobíle. Jejich mozek funguje na binárním principu.
Zákaz - Příkaz. Cokoli jiného je mimo jejich chápání. Pojem "smím, ale
nemusím" je mimo jejich chápání. Znají pouze dvě možnosti: Nesmím - Musím.
Možná, že mají strach, že když bude něco povolené, tak je to někdo bude
nutit dělat. Ono se pak nelze divit tomu, že slova "svoboda", nebo "zodpovědnost"
nechápou a bojí se jich.
Nedávno jsem zase viděl něco, bez čeho jsem se klidně mohl obejít. Přijel
jsem na návštěvu a chtěl jsem se seznámit s nově pořízeným kotětem, které
se pro změnu chtělo seznámit s mou večeří. Vše probíhalo v klidu, nicméně
při tomto krmení běžela v pokoji magická bedýnka. Právě tam vysílali Televizní
noviny, vaši pravidelnou dávku emocí, nebo něco na ten způsob. Systém se
za těch posledních pár let, co domácí debilizátor ignoruji, vůbec nezměnil.
Krev, krev, zlodějina, krev, krev, krev, veselé zvířátko, fotbal. V průběhu
zpráv se až podezřele často ozývalo slovo "zakázat". Jeden zákaz, který
mi zvláště dobře uvízl v paměti, se týkal výletů zaoceánskými parníky.
Prý je potřeba ty lodě zakázat, protože tam tři lidi dostali chřipku. Není
to až tak nereálné, když uvážíme, že tyto kraviny vymýšlí v zemi, kde jsou
zakázané žárovky. A mimochodem, v ČR žárovky zakazujem po prázdninách.
Svým způsobem má to kotě štestí. Kromě certifikací na žrádlo a odčervovací
tablety se ho stát a uhnije netýkají. Taková kočka má v domě žrádlo, pelíšek,
pozornost lidí a naprosté bezpečí. I tak několikrát za den vyběhne ven,
na svobodu, ať pálí slunko, padají kroupy, nebo je dvacet pod nulou. Někteří
tvorové ještě holt nejsou tak degenerovaní.
A to pořád žijeme v relativně svobodných poměrech, když uvážíme, co
by mohlo přijít. Například teď je čtvrt na jedenáct večer a já dostal chuť
na jablko. Obuju se a vyrazím ven, zajdu do krámku a to jablko si koupím.
Všechny ostatní obchody zavřely už v šest, ale pořád ještě smí být otevřené
i v noci. Jistě nepotřebuju v noci ovoce, přežiju bez něj, tak asi proto
přicházejí různí socani a černoprdelníci se zákazy večerního, nočního a
víkendového prodeje. Po celé Evropě, ve které tyto dvě skupiny tvoří naprostou
politickou většinu. Někteří možná pochopili, že nejde ani tak o jablko,
jako o princip. Žít a nechat žít. Tohle je tolerance. Ty holky, okolo kterých
jdu do obchodu také používá jen menšina lidí, já jich snad nepoužiju nikdy,
ale jsem tvrdě proti zákazu jejich činnosti. Nevadí, neškodí, netřeba zakazovat.
Komu se to nelíbí, ať si prdel políbí.
Někteří domácí mazlíčci nejsou schopni příliš inteligentního uvažování.
Malé štěně neví, že když nasere na koberec, že je to špatně v důsledku
i pro něj. Páníček mu tedy v hovínku vymáchá čumák a štěne na koberec srát
přestane. S lidmi, na něž se dá vztáhnout věla "Je blbej jak třídenní štěně"
také nelze vést dialog. Respektive lze, ale bude to mít stejný efekt, jako
na skutečné třídenní štěně. Na takové lidi se musí jít s názornými výukovými
prostředky. Realizace něčeho takového je krásný sen. Jak by asi vypadal...
Znáte přísloví "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá"? Jak by
to asi vypadalo, kdyby se sitace obrátila? Kdyby na vohnouty někdo v praxi
vyzkoušel jejich vlastní logiku "co já nepotřebuju, to je nutné zakázat".
Pivo desítka. Hnus, zakázat. Bude jen dvanáctka a výš. Nikdo nesmí vypít
víc, než pět za den. Jinak z toho bolí hlava. Lahvové taky zakázat. Televize.
Blbost, vymývač mozků. Zakázat. Všem, všude, napořád. Zůstává otázka, na
co by většina domácností nasměrovala křesla, pohovky a židle. Jízdní kola.
Zakázat. Nemám, nepotřebuju, je to kravina, choď pěšky. Tuzemák. Smrdí.
Zakázat. Jediný tvrdý chlast, co smí zůstat, bude tequilla a absinth. Nemchutná?
Tvoje smůla. Tabák: Zákaz pod trestem smrti. Kup si pustej ostrov a tam
si můžeš zapálit. V Evropě ne. Je to pro tvoje zdraví. A zkus mi to vyvrátit.
Halušky. Tfuj. Nechutnají mi. Nikdo to nebude jíst. Zakázat. Stejně
tak párky, máslo a kolínka. Všichni dvakrát týdně povinně tatarák. Hezky
jako dřív Němci eintopf, na náměstí a k tomu dostanou kytičku do klopy.
Bez kytičky zákaz vycházení. Že máš žaludeční vředy, smrade? Tak to máš
smůlu. Ty topinky s česnekem budeš dlábit, až se ti budou boule za ušima
dělat. Ten s tou bezlepkovou dietou to taky sežral.
Rybaření. Rybáři komplikují plavání v rybnících. Zakázat. Beztak jen
sedí u vody a flákají se. Nevztahuje se na lov pomocí ručních granátů,
páč to je cool.
Ono by se těch příkladů dalo najít hodně. Vždycky bude existovat mnoho
skupin lidí, zajímajících se o něco ne-až-tak-běžného. Z pohledu omezenců
jsou všichni, které baví nemainstreamové aktivity, divní, nebo podezřelí,
ale třeba i lumpové, vyvrhelové a podobně. Některé omezence těší, když
ti "divní" (kteří se provinili třeba dlouhými, nebo zelenými vlasy) dostanou
nakládačku od represivních složek, jiní se na ně pouze dívají skrz prsty,
nechápou je, trochu se jich bojí a drží se od nich stranou. Na to, aby
se člověk lišil, stačí, když třeba nemá TV, neposlouchá Evu a Vaška a nesdílí
zaprutilou nenávist k USA. Ten otec, který svému synovi odepřel dědictví
a odkázal dům KSČM, protože s ním jeho potomek odmítl sdílet nenávist ke
světu, byl možná vyjímkou (ačkoli ono těch vyjímek bylo v poslední době
tolik, že je to jeden z hlavních příjmů komunistů), ale morální odsouzení
někoho za trestný čin "bytí divnej" je naprosto běžné.
Svět takhle až na drobné vyjímky funguje. Nenávist je hlavní hnací motor
vohnoutů. Kdyby je někdo zbavil nenávisti, závisti a zabedněnosti, připravil
by je tím o celou jejich osobnost. Zbyla by jen dutá schránka, tupě zírajíci
na pohyblivé obrázky a chlemtající výkaly jednobuněčných organismů.
Ale všechno se dá naučit. Švýcarsko budiž dobrým příkladem. Po celá
staletí tam byli lidé vychovávaní s vědomím, že každý je členem nějaké
menšiny. Jsem Frankofonní katolík? Jsem v menšině. Jsem z Italské části?
Bez ohledu na náboženství, jsem v menšině. Jsem protestant z Bernu? Hezké,
ale můj kolega je z Říma a šéf je žid. A všichni tihle lidi se museli dohodnout.
Ne na tom, že se vzájemně vydrží aspoň týden nezabíjet, ale na tom, že
spolu vytvoří silný stát, který odolá okolním mocnářstvím. A oni to dokázali.
Skupiny obyvatel, které byly už ze své podstaty velmi netolerantní, se
dovedly spojit, dohodnout se na společných pravidelch a žít vedle sebe
bez větších problémů. Jak? Minimum obecných zákazů a příkazů. Každý kanton
a polokanton měl své vlastní zákony, každá obec svá nařízení... A vydrželo
jim to dlouho, než do toho federální vláda začala kafrat. To, že se jim
to teď sere není důkaz, že tento model nefunguje, ale důkaz, že destruktivní
vliv EU přesahuje její hranice.
Bylo by hezké, zrušit nesmyslná nařízení, zákony, směrnice, příkazy,
vyhlášky, začít se tolerovat navzájem a neomezovat jeden druhého. Ale on
se děje přesný opak. Jedni jsou naštvaní z regulací a tak se mstí druhým
tím, že podporují regulace jiné. A bude to trvat tak dlouho, až se
všichni posereme.
02.06.2009 PM