Včera se mi stala naprosto banalní věc. Kousnul mě malej čokl. Nebylo
to nic velkyho, malej zákeřnej příslušník směsný rasy mě takticky oběhl
zprava a kousl zezadu pod koleno do lýtka.
Malá ranka, vytvořila se podlitina
cca centimetr v průměru. Jenže z toho okamžitě začala téct krev. Nebylo
jí moc, ale tekla. Samotnej útok jsem cítil asi stejně, jako když mi jedna
sadisticky založená sestřička dávala injekci a prostě to tam svižně bodla.
Nic moc.
A teď co dál. V žádným případě jsem to nehodlal podcenit, v mém okolí
mám kamaráda který si hrál na hrdinu, když ho stejně jako mě rafnul pes
- zdánlivě nevinná ranka a skončil na půl roku ve špitále. Stalo se to
v areálu kde si přivydělávám bývalým oborem, opravuju jednu SDK vestavbu.
Areál je uzavřený, je to komplex administrativních a užitkových budov.
A v jedný užitkový budově má pronajatou dílnu nějakej vietnamčík. A ten
se přihlásil jako majitel. Mimo něj tam byla ještě další partička vietnamských
přistěhovalců, i dvě malý holky. Ti všichni viděli co se stalo, smáli se
tomu a mávli na tím rukou. Fucked děsná prdel.
Vietnamčík se válel pod orezlou VW T4. Tak jsem ho slušně poprosil ať
se vysere na opravu tý rachotiny, ukázal mu kde mě kousnul, že mi z toho
teče krev a ukáže mi očkovací průkaz, protože budu muset k doktorovi. Jinak
se musí s čoklem na veterinu na vyšetření, a to okamžitě. Bylo cca 17:00.
Rovnou říkám že jsem pochyboval o tom, že ten pes někdy viděl doktora.
Mohl, ale nemusel. A prostě jsem chtěl mít jistotu. Následující rozhovor
vypadal asi takto:
V - Vietkong
K - já, Kousnutej
K: Máš od toho psa očkovací průkaz? Můžeš mi ho ukázat?
V: Mam, to dóbry, pes zdlavy.
K: Tak mi ten průkaz prosímtě ukaž, není to prdel, budu muset k
doktorovi.
V: Průkaz doma, moc práce, zítra donesu.
K: Žádný zítra, ten průkaz chci vidět ještě dneska, musím mít jistotu,
kde bydlíš?
V: V Krči, to daleko, moc práce, pes zdlavy, zítra donesu.
K: Ne, sedni do auta a jeď domu a přivez mi ten průkaz. Musím k
doktorovi.
V: To dóbry, pes zdlavy, nebát se. On zdlavy.
K: Ale já se bojím, a nechci lítat měsíc po doktorech. Ten pes tu
lítá na volno, sežere tu jakejkoli bordel, chlastá vodu z kaluží a budeš
mi tvrdit že je zdravej? Já potřebuju vidět ten průkaz. Tak prosimtě sedni
do auta a přivez ho, nebo jedem na veterinu.
V: Moc práce, on zdlavy, zítra donesu.
K: Neštvi mě a sežeň mi ten očkovací průkaz, ať ho někdo doveze,
zařiď si to jak chceš, ale já musím mít jistotu že je v pohodě. Nebo jedeme
na veterinu a zaplatíš vyšetření a tam zjistěj jestli je v pořádku nebo
ne.
V: Nebát se, on zdlavy, já nemám čas.
Na to jsem se namích, sednul do auta a vyrazil na pohotovost, aspoň
si to nechat vydezinfikovat a abych dostal papír od doktora. To trvalo
s cestou a čekáním asi hoďku. Vrátil jsem se do areálu a řekl mu, že jestli
mi okamžitě nezačne shánět ten průkaz, zavolám na něj policajty, protože
to není sranda. A on asi nechápe že v nejhorším případě můžu skončit na
měsíc ve špitále a nehodlám to riskovat. A on že se nebojí policajtů. Tak
fajn, měl to mít. Šel jsem do auta pro telefon, vytočil 158 a začal čuchat
průser - když jsem se hrabal v autě a lovil cigára, viděl jsem že ty dvě
malý holky toho psa odvádějí někam pryč. Na 158-ičce mě odkázali na nejbližší
služebnu. Tu už jsem znal, jednou jsem jí navštívil když mi nějaká zfetovaná
existence kvůli rádiu zdemolovala palubku v Lantře asi za 10 000,-. Tak
jsem tam zajel...
P - policajti
K - Kousnutej
C - Coudy, hustej policajt
Zvonek, mluvítko:
P: PČR, dobrý den, co potřebujete?
K: Chci ohlásit kousnutí psem, majitel psa je Asiat a odmítá vydat
očkovací průkaz.
P: Chviličku počkejte.
Zarachotí zámek, otevřou se dveře a mladej policajt mě vede dovnitř.
Na služebně jsou další 4 policajti:
P: Tak co se vlastně stalo?
K: Kousnul mě pes, majitel je nějakej Vietnamec, a nechce mi ukázat
očkovací průkaz. Tvrdí že ho má doma, ale že má moc práce a že ho donese
zítra. Tak jsem mu řekl že sjedeme na veterinu ho vyšetřit a on že pes
je zdravej, a že má moc práce. A když jsem byl u doktora, tak ten mi řekl,
že v případě že se bude majitel bránit ho ukázat nebo jít na vyšetření,
že se mám obrátit na vás.
P: Aha. Jo, to je v pořádku. Hej, Coudy, neměli by to řešit městský?
Kdo Vás sem poslal?
K: Váš člověk ze 158-ičky.
P: No, paráda. Tak je to na nás. V pohodě. Jak je ten pes velkej?
Kde se to stalo?
K: Petrohradská, areál na konci ulice. Malej vořech, ale tekla z
toho krev a nechci to podcenit. A navíc když jsem volal na 158-ičku, tak
jsem viděl jak dvě holky toho psa někam odváděj.
P: Jo, jestli se ten pes nenajde, to se máte na co těšit. Strávíte
měsíc na infekčním oddělění.
K: No, a to já nechci. Omlouvám se, že vás otravuju s takovou věcí,
ale s tím vietnamcem není domluva.
P: V pohodě, jedem tam. Coudy, jedeš se mnou. Jeďte za náma.
C: Takže jedem chytat psa? Cestou se nechám připojistit. Čokla jsem
ještě nechytal. Nehodlám riskovat že mě kousne taky. Takže tonfa, lopata,
slzák, paralyzér...
P: Vole neblbni. Ten pes už je v hajzlu. Nějaky holky vod toho Konga
ho odvedly do pryč.
C: Tak si aspoň pokecáme. Umí česky?
K: Umí. Teda se mnou se bavil česky.
C: Aha. Takže neumí. Neva, dostane rychlokurs. Tak rychle česky
se ještě žádnej Vietnamec mluvit nenaučil. Jedem.
Policejní felda, moje Thalia v závěsu přijela průjezdem do areálu. Vietnamec
tam pořád byl. Zastavili jsme, policajti vystoupili, nasadili čepice a
provedli ukázkový nástup.
P: Policie české republiky. Váš pas prosím. .......... Vietnamec
kouká, jde do kancliku a vrátí se s pasem.
C: Dostali jsme ohlášení od tohoto pána, že ho kousnul Váš pes.
Potřebujeme očkovací průkaz, pokud ho nemáte, musíme zajistit psa a odvézt
ho na vyšetření.
V: Nemít psa.
...Coudy vleze do dílny, proleze jí, rozhlídne se......... druhej policajt
sedí v autě a s nešťastným výrazem čučí do pasu a něco si neslyšně mumlá.
Rozsypanej čaj hadr.
C: A co ty misky na zemi? A krabice se psím žrádlem? Z toho jíte
vy?
V: Nemít psa. Pes utéct.
K: Co to povídáš? Vždyť ho odváděly ty dvě vaše malý holky na vodítku
někam pryč!!!!!!! Potřebujem toho psa, nechat ho vyšetřit jestli je v pohodě!!!!!!!
Nic víc!!!! Jen toho psa!!!!!!!! I když bude zdravej, a já to nebudu vědět
najisto, strávím měsíc ve špitále!!!!!!!!!!!!!!!
V: Tady nebýt žádný holky. Pes utéct.
K: Co blbneš? Potřebujeme toho psa! Kolikrát ti mám opakovat že
musím mít jistotou že je ten pes zdravej! Nic víc! Jen ten pes. Zavolej
těm holkám ať se s tím psem vrátěj a zajedem na veterinu a bude klid. To
je to tak těžký pochopit?
V: Pes zdlavy, ale utéct. Žádný holky.
..................Coudy se evidentně namích..........ale ještě byl pořád
trpělivej.....
C: Ok, jak chceš. Pojedeš s náma na stanici. Pojď, nastup si.
V: Nejedu, nemám čas.
C: Máš. Právě jsem Ti ho udělal. Nebo sežeň toho psa a nikam nemusíme
jezdit.
V: Pes utéct. Nevím kde být.
....Coudy jde k feldě, otevře zadní dveře, zamáčkne dětskou pojistku
a nechá je otevřený..........
C: Tak jedem. Nastup si. Vyřídíme to u nás.
V: Já nic neudělat. Nemít čas.
C: S náma nemá smysl diskutovat. Nastup si do auta sám nebo Ti budeme
muset pomoct. Máš poslední možnost. Zavolej těm holkám ať přivedou toho
psa.
V: Nemít čas. Pes utéct.
C: Tak jedem. Dělej, nasedej.
......Vietnamec stojí, kouká, k ničemu se nemá. Coudy k němu přijde,
položí mu ruku na rameno, natočí ho směrem k feldě a popostrčí ho. Nic
násilnýho, jen vybídnutí aby šel a nastoupil do auta. A Vietnamec se otočil,
ohnal se po Coudym a zařval nešahej na mě. Coudy se namích a znova ho chytnul.
Vietnamec se začal bránit........
C: Nech toho! Hoď se do klidu a nastup si!
V: Nešahej na mě! Zabiju Tě! Svině!
C: Hoď se do klidu! Nikoho zabíjet nebudeš! A nastup! Okamžitě!
Nebo Ti pomůžem!
.....Vietnamec se k ničemu neměl. Coudy ho znova chytil......... Vietnamec
se začal bránit. Přiskočil druhej policajt, bafnuli vietnamce, složili
ho na kapotu, jednu ruku mu zkroutili za záda a nasadili mu na ně želízka.
Vietnamec sebou škubal, cukal, kopal kolem sebe, kroutil se jako had. Trvalo
dobře půl minuty, než ležel na kapotě s rukama spoutanýma za zády. Oba
policajti bylo zpocený jak myši, asi to byl fakt záhul, já jsem tomu všemu
přihlížel asi z pěti metrů. Pak ho chytli, odvedli k otevřeným zadním dveřím
a naložili. A jelo se na služebnu.
Dál už následovalo jen přesvědčování. Toho jsem se neúčastnil. Po cca
20 minutách mi policajti oznámili že pes už je na cestě. Celých těch 20
minut jsem byl celkem vystreslej z představy mýho zadku coby jehelníčku
po dobu 1 měsíce a ze všech útrap který by to provázelo. Přítelkyně z toho
byla na větvi, možná vystresovanější než já. A když jsem toho psa uviděl,
a viděl jak s ním policajti jedou na veterinu, spadnul mi kámen ze srdce
a zatraceně se mi ulevilo. Sepisovali jsme hlášení, protokol, po cca půl
hoďce se objevil další policajt a přinesl potvrzení z veteriny že ten pes
je na 99 procent ok, a že za týden bude další prohlídka. Takže to snad
bude v pohodě, ale nějaká ta injekce mě stejně nemine :o(
Tak, to by bylo. A teď pár postřehů. Jsem vděčnej policii že se do toho
takhle zainteresovala. Nevím nakolik to je nebo není jejich práce, a soukromě
nevěřím že bych se od toho Vietnamce dočkal nějaký pomoci. Nejevil sebemenší
známky ochoty to jakkoli řešit a jeho hláška "zítra" pro mě byla stejně
důvěryhodná asi jako nasranej Jákl za zády poté co bych mu obtáhl přítelku.
Ta Vietnamcova neochota mě zarážela. Přisuzoval jsem to tomu že zřejmě
neměl ani šajna o tom co by to mohlo způsobit a prostě si chtěl přetrpět
otravnýho týpka a vysrat se na to. Trvalo tři hodiny než pochopil že chci,
poté s policií že potřebujeme toho psa. Celou dobu se to točilo kolem psa
a on lhal, zapíral, najednou neuměl česky. V žádným případě jsem nečekal
že se z toho vyklube takováhle kovbojka. Podle vyprávění těch policajtu,
kteří vezli matku s dětmi a psem na veterinu, z toho byla ta rodinka celkem
vyjukana a v pohodě spolupracovali. Očkovací průkaz neměli. A nechápali
že to tatík nechal dohnat takhle daleko.
Třeba se vyskytne názor že jsem to přehnal a mohl jsem počkat na druhý
den. Na to říkám že po bitvě je každý generál. Jakmile jde o zdraví, jdou
ohledy stranou a od místa kde se to stalo to je na nonstop veterinu 5min
autem. A on nechtěl. Tak co potom? Subjektivně jsem vyčerpal před přivoláním
policie všechny prostředky na to abych zjistil že ten pes je v pořádku.
Tak jsem prostě zavolal policajty a stala se tahle detektivka.
Nikomu z Vás to nepřeju, byl to celkem ošklivej zážitek, celý je to
na začátku a konec bude až dostanu posledni injekci. Kdyby se do toho nevložila
policie, pochybuju že bych se toho vyšetření dočkal. Nejsem rasista, je
mi jedno jak kdo vypadá, jestli je černej, bílej, růžovej. Pro mě je podstatný
aby se ke mě choval slušně. A pak nemám problém. Kdyby se to stalo se psem,
u kterýho by byl majitel čech, s sral by na to stejným způsobem, věřte
mi že bych ty policajty zavolal taky.
Navrch se nevyznám ve vietnamský mentalitě. Já chci, aby mi doložil
že pes je v pořádku - on mi do očí tvrdí že pes je v pořádku, a že doklady
má. A mám tři svědky kteří viděli jak ty holky toho psa odváděj. A bavíme
se jakž takž česky. A pak přijedou policajti a najednou psa nemá, protože
utekl, a žádný holky tam nikdy nebyly a neumí česky. Dokud jsem to nezažil
na vlastní kůži, a četl o raziích v novinách, jak se vietnamští trhovci
a obchodníci chovají, případně viděl několikavteřinové šoty v televizi,
jen jsem se nad tím pousmál. Dneska už se tomu nesměju.
Chtěl jsem jen zůstat zdravej. Přistěhovalců z Asie je u nás horda a
jen v praze rostou asijské podniky jako houby po dešti. Teď abych se bál
vyjít na ulici, aby mě nasranej Vietnamec, kterýmu jsem třeba podle jeho
měřítek způsobil újmu a ponížil ho, nesejmul autem. Nebo si na mě někde
nepočkal s kumpánama a nedali mi přes držku. A i když mě není málo, tak
když jich bude 5, nenadělám nic. Jsou malí, hbití, a kdo mi zaručí, že
v extrému mi nebude koukat kudla z břicha? Nikdo.
Ale kdepak, pes zdlavy, to dóbry.
30.7.2005 Vincenzo