Tento článeček vznikl na základě vlídného přijetí předchozího
textu a zejména komentářů pod ním, volajícím po nějakých těch obrázcích.
Nejprve k zahraničním uživatelům Sa58. Začněme Vietnamem. Pomineme-li
fakt, že se Sa58 objevuje v Apocalypse Now! (mohlo by se zdát, že Sa58
měl pro diváka nahradit AK, na druhou stranu AK byl pro filmaře jistě nesrovnatelně
dostupnější, než Sa58), je zajímavý tento
článek, který podporuje informace o tom, že ve Vietnamu patřil Sa58
k výzbroji elitních jednotek či důstojníků. Existuje i řada fotografií
amerických vojáků s ukořistěnými Sa58. Sa58 užívala armáda v Libyi (v souvislosti
s občanskou válkou v Libyi bylo na netu ke zhlédnutí opravdu mnoho Sa58
v rukou povstalců i regulérní armády). Z Libye se Sa58 dostala i do Severního
Irska (IRA). V Africe se dále Sa58 objevily v Súdánu, Etiopii, Angole,
Mosambiku, Somálsku, Eritreyi, Tanzanii a Egyptě. Sa58 lze často vidět
i na fotografiích z konfliktu na Pobřeží Slonoviny. V Asii je Sa58 používána
v Indii, kde tvoří populární výzbroj speciálních jednotek. Dále je nasazena
v Afghánistánu, Iránu, Iráku a je k vidění i v Saudské Arábii. V Americe
se lze setkat s Sa58 na Kubě, Guatemale a 5000 kusů bylo dovezeno do Dominikánské
republiky. V mediteránním prostoru se Sa58 objevila na Kypru a v Libanonu
(existuje i min. jedna fotografie Jásira Arafata se Sa58 v ruce). O uvedené
problematice se lze vice dočíst zde.
V diskuzi se často hovořilo o porovnání Sa58 a AK. Je třeba si uvědomit,
že tyto zbraně nebyly konstruovány pro stejné uživatele. AK je navržen
tak, aby jej bylo možno vyrobit vcelku primitivními technologiemi, aby
byl používán primitivními vojáky pro primitivní způsoby boje. Časté záběry
černoušků či ručníků “kropících” dávkami prostor kdesi zhruba před sebou
(v tom lepším případě) zná asi každý. AK je v dávce oproti Sa58 relativně
slušně ovladatelný. Možná je to větší hmotností AK a jejím jiným rozložením.
AK s plným zásobníkem váží v průměru 4.3kg, zatímco Sa58 3.77 Kg vč. bajonetu.
Oproti tomu Sa58 bude (v závislosti na stavu konkrétní zbraně a střelivu)
přesnější v jednotlivých ranách. Nepatrně kratší hlaveň (390mm vs. 415mm)
hraje menší roli, než přesnost výroby (zejm. uložení hlavně, tolerance
nábojové komory) a fakt, že v AK běhá v trubce obří píst, pevně spojený
se závorníkem po dlouhé dráze. U Sa58 poskakuje jen malý píst po krátké
dráze, de facto jen odemyká závorník a hlaveň má podstatně větší volnost
přirozeně kmitat. K tolik diskutované spolehlivosti a odolnosti lze říct
jen tolik, že doložené a relevantní srovnání neexistuje. Sa58 má několik
slabších míst. Jde zejména o vytahovač (drobná součástka za 260,- Kč, kterou
lze vyměnit v řádu minut) a kryt pružin závěru, který může být mechanicky
poškozen (při velmi hrubém zacházení) a bránit tak nosiči závorníku v pohybu.
Díky menším výrobním tolerancím je Sa58 teoreticky více náchylná na znečištění.
AK má problém s tím, že většina jeho provedení má chromovanou jen hlaveň,
ale nikoliv píst a jeho komoru. Při slabší údržbě a použití střeliva s
korozivními zápalkami dochází jednak k prorezivění plynové komůrky či trubky,
nebo (a častěji) k přireznutí pístu ke stěnám komůrky. Následně pak není
možno zbraň natáhnout. To se stává zejm. v prostředí s vyšší vlhkostí vzduchu
a většími denními výkyvy teplot. V kombinaci se špatnou údržbou (důkladné
čištění a konzervace) je záhy zaděláno na průšvih. Takové podmínky dají
zabrat i Sa58, na rozdíl od AK by ale měla zůstat střelbyschopná. Chromovaný
píst se dotýká jen malou plochou chromované komůrky. Druhou slabinou všech
AK je konstrukce selektoru/pojistky, tedy oné ikonické traktorové páky.
Kromě toho, že je zhola neergonomická, má velkou plochu takřka doléhající
na tělo zbraně. Stačí pak trocha hrubšího písku a páka se nehne. V boji
velmi zábavné. Obecně nemá Sa58 problém fungovat v horách, džunglích ani
v pouštích. Za cenu horší ovladatelnosti v dávce a možná mírně větších
nárocích na údržbu (v podstatě ale i tak minimálních) nabízí menší rozměry,
hmotnost, lepší ergonomii a většinou přesnost při střelbě jednotlivými
ranami. Hodí se tedy pro vojáka, který chápe jak zbraň funguje a k čemu
jsou ty podivné výčnělky na konci laufu a na pouzdru závěru (mířidla).
V diskuzích zmíněné přehřívání zbraně při střelbě dávkou (již po dvou zásobnících)
je celkem úsměvné. Střelců, kteří si utavili popruhy na zbrani je celkem
dost, puška se ale dá držet a střílí. Minimální požadavek při zadání byl
údajně 4 rychle vykropené zásobníky dávkou, v předpise je pak povoleno
max. 9 zásobníků
K funkci a konstrukci Sa58 několik fotek jedné olítané Kosy před čištěním.
Cvakáno jen mobilem, omluvte kvalitu:
Na Obr.1. je klasická Sa58 s pažbou od Arsenalu (je delší než originál
sklopka a dá se k ní relativně rozumně přilícit). Na konci hlavně je kompenzátor,
celkem razantně potlačující zdvih hlavně po výstřelu. Spolu s laděnou spouští
od Zendla tato opatření zvyšují v praxi přesnost. Na zbrani je dále nadpažbí
a předpažbí od FABu, umožňující montáž světla, taktické ručky, event. v
omezené míře kompenzátoru. Pistolová pažbička (rovněž FAB) nahrazuje původní
dřevotřískovou, která je malá a klouže.
Na Obr. 2 je Sa58 se sklopenou pažbou.
Obr. 3 je Sa58 ve střelecké pohotovosti. Nosič závorníku je cca ve
? své dráhy vzad zachycen záchytem závěru. Spustí se po vyndání prázdného
zásobníku potažením dozadu. Jak je vidět, otevírá se v podstatě celá horní
část zbraně. Zbraň lze nabít i páskami z SKS shora, do zásobníku.
Obr. 4 – striptýz Sa58. Zbraň má sundané nadpažbí, předpažbí, sestavu
závorníku a nosiče závorníku a kryt pružin. Volně ložený píst mezi plynovým
násadcem a základnou zadních mířidel (v ní je vratná vzpruha pístu).
Obr. 5 je pohled do zásobníkové šachty a nábojové komory. Povšimněte
si dvou uzamykacích ozubů na pouzdře závěru (dva výčnělky zhruba uprostřed
snímku, zužující profil zásobníkové šachty. Vpravo, na pouzdře závěru,
na přechodu lak/kov lze vidět dva „ďobance“, které dělá čelo nosiče závorníku
už po pár set ranách. Zcela vlevo vykukuje výčnělek vyhazovače.
Na Obr. 6 vidíme spoušťové ústrojí Sa58 a zejména jeho kastraci na
semiauto v podání CZUB. Všimněte si chybějící vzpruhy pro střelbu dávkou
a na její místo navařené kostky, která znemožňuje její dodělání. Po stranách,
na plochách po kterých se pohybuje nosič závorníku je krásně vidět, jak
je pouzdro již „omydlené“. Na funkci to nemá pražádný vliv.
Obr. 7 ukazuje sestavu nosiče závorníku (nahoře - lakovaná věc s pákou),
závorníku (to stříbrné) a závory v zamčené poloze (dva výstupky dole, po
stranách závorníku). Na čele závorníku jednak vidíme ony dva výstupky,
které dělají „ďobance“ na pouzdře závěru a dále kruhový otisk od pístu,
který právě v tomto místě naráží do nosiče a celou sestavu odemyká. Na
čele závorníku lze uprostřed vidět úderník a vlevo nahoře vytahovač.
Obr. 8. Nahoře nosič závorníku, vlevo uprostřed úderník, vpravo závora.
Dole závorník. Do půlkruhových segmentů v jeho levé části zapadají půlkruhem
zakončené výčnělky závory, v pravé části vidíme z boku vytahovač. Na nosiči
závorníku, v pravé části zespoda je vidět výčnělek, který při pohybu vzad
„podebere“ vrchní část závory a tím sestavu odemkne od pouzdra závěru.
Obr. 9. Kryt s pružinami (pokud se touto částí pokusíte umlátit cizího
vojáka v helmě, Sa58 potom nebude střílet). Nahoře vratná pružina (vzpruha),
dole bicí.
Obr. 10 Sestava nosič závorníku, závorník, závora. Závora v poloze
„zamčeno“ (packy jsou vytrčené a zapadaly by do výstupků v pouzdře závěru
(viz Obr. 5). V této poloze je závorník před a během výstřelu.
Obr. 11 Odemčená sestava. Nosič závorníku se po úderu pístu vydal na
cestu vzad, odemkl tak závoru (packy se nám zastrčily) a tak závorník může
jet dozadu, vytáhnout prázdnou hilznu a při pohybu zpět zasunout do komory
nový náboj, podaný zásobníkem.
Animaci, jak to celé chodí naleznete zde,
zhruba v druhé polovině článku.
Hezké video vnitřností Sa 58 zde.
20.10.2014 -štaflík-