Ožralec není pitomý. Ožralec to jako jeden z mála pochopil. Nejedná
se pouze o suchou recesi dalšího nevyzpytatelného produktu Prognostického
ústavu, ožralcova myšlenka je sice zvrhlá, ale ve své podstatě hluboce
racionální. Vzniká tady problém a ožralec ho chce řešit preventivně ještě
dříve, než shoří pojistky.
Návrh
prezidenta Zemana zněl, že by za neúčast u voleb měla být pokuta. Dále
Zeman konstatoval, že doba vhodná pro jeho návrh ještě nenazrála, ale že
nazraje, pravděpodobně v době, kdy už nebude mezi živými. Taky bych to
tak odhadoval.
Do budoucna hrozí parlamentní demokracii v její současné podobě riziko.
Na základě teorie vzácnosti roste hodnota jednoho odevzdaného hlasu. Čím
dál méně vohnoutů je ochotno chodit k volbám, protože jimi zvolení politici
dlouhodobě neplní to, co jim naslibovali. Jednak proto, že jsou to lháři,
ale hlavně proto, že to ani splnit nejde.
Například:
- abych nemusel nic dělat a bral stejně peněz jako řiditel vole, protože
on taky nic nedělá
- aby se stát postaral, že budu mít práci, a když budu mít práci, aby
se stát postaral, že tam po mně nebudou nic chtít
- aby vodbory byly silný, tvrdý a minimálně o pět centimetrů delší
- pořádný tresty za všechno, co se mi nelíbí, nejlíp doživotí
- hlavně aby zavřeli tamty piráty, zloděje, korupčníky a vůbec všechny
- abych moh denně ukrást aspoň pět litrů nafty a prodat je v hospodě
nebo vyměnit s Frantou za dřevo, co ukrad von v lese
Vypadá to, jako když ten systém žere sám sebe. Například čím více média
informují o korupci a úspěších v "boji" proti ní, tím více se rozmáhá deziluze
z toho, že korupce vůbec ještě existuje. Jak dlouho s ní vlády bojují?
Zhruba od dob Zemanovy "akce Čisté ruce", tedy od roku 1998, tedy šestnáct
let. To už někoho může otrávit, hlavně toho, kdo nechápe, že je to celé
jen "jako" a už z principu nesmysl. Jednoho dne dojde i poslední vohnout
k závěru, že chodit k volbám nemá význam, protože i když zvolil lidi jako
Okamura, aby "skoncovali s tím bordelem", stejně to nic nepřineslo a tak
je to vlastně všechno marný.
Také došlo ke konci bipartismu a volič si začal vybírat. Najednou zjistil,
že existují různé možnosti a proto nemusí fungovat jen jako nosič volebního
lístku. Připomíná mi to prozření konzervativního motoristy, který měl až
doposud jen pouze různé typy škodovek a nyní si koupil nové auto z Asie.
Ne že by to bylo o tolik lepší, ale oproti všem předpokladům to není horší,
hlavně je to kurva jiné auto, které si vybral sám a nemají ho všichni okolo.
Současně s rostoucí deziluzí a uchopení možnosti volby roste riziko,
že se najde skupina dobře zorganizovaných jedinců, kteří se nějakou polooficiální
cestou smluví a půjdou si tvrdě za svým. Něco jako Tea Party. Ze začátku
si naplánují něco úplně malého, třeba zrušení povinnosti svítit autem ve
dne, a nakonec prosadí něco velkého, třeba vystoupení z čtvrté říše. Čím
více poroste frustrace na straně vohnoutů a bude klesat jejich voličská
disciplína, tím větší jsou šance takto zformované opozice svůj záměr dokonat.
Ve finále to může dopadnout tak, že například dvěstě tisíc, tedy asi 2% oprávněných
voličů převrátí parlamentní systém, protože ve volbách bude celkově jen
10% účast. Dlouhodobě tedy rostou šance minoritních motivovaných skupin.
To je extrémní a nepříliš reálný scénář. Realističtějším scénářem je
například devalvace volební klauzule. Volební uzavírací klauzule představuje
minimální počet hlasů ze všech platných hlasů, které musí politická strana
získat ve volbách na území České republiky, aby se dostala do parlamentu.
Pokud počet platných hlasů pro většinové subjekty bude klesat, stejně rychle
poroste šance, že ve sněmovně usedne menšinový politický subjekt s motivovaným
cílevědomým elektorátem, a takový subjekt tam establishment rozhodně nechce
vidět. Kvalita najednou začne porážet kvantitu a to není pro "tradiční
struktury" OK.
Roste také význam různých elementárních postupů známých jako grassroot
movement, tedy výroba něčeho z ničeho způsobem, který establishment nemůže
dost dobře ovlivnit. Nositelem tohoto přístupu jsou Svobodní
nebo nově Občanská konzervativní strana.
Účinnější začne být i plošná korupce v Babišově stylu. Vlastně se dá říci,
že teorie pravdy a lásky, apolitické politiky a všech těchle sraček se
zhmotnily až nyní díky Babišovi a Okamurovi. Co kdyby se našel někdo, kdo
si prostě koupí půl miliónu voličů za jitrnice? Je to nejen účinné, ale
také zcela ekonomické, protože náklady, které představují stranické organizace,
sekretariáty, budovy, kanceláře, asistenti a celá tato infrastruktura k
ovlivňování veřejnosti jsou mnohonásobně vyšší než náklady na upečení deseti
miliónů koblih s marmeládou, pardon, ovocným želé.
Zmr. Sobotka to také pochopil a svolal stranický workshop, aby tam se
soudruhy definoval, co slibovat místo těch věcí, co slibovali předtím,
aby jim flexibilnější strany bez programu nepřebíraly voliče, protože strany
bez programu jsou ohledně slibování flexibilnější než strany s programem.
Dostavilo se mu tam však jen několik desítek frustrovaných loserů. Trochu
mi to připomínalo postupy
na zlepšení kondice mrtvého koně.
Stačí sledovat některé náznaky z nynější doby, tedy doby na samém počátku
konce většinové demokracie. Kromě úspěchu pravdoláskovních hnutí a politických
stran bez programu zcela upadl vliv předvolebních průzkumů. Byly doby,
kdy se výsledek voleb dal řídit právě zveřejňováním volebních průzkumů.
Stačilo nakoupit průzkumy a bylo to v kabele. Poslední volby byl volič
imunní nebo spíš refrakterní k této formě přesvědčování a průzkumy "přestaly
vycházet", a to dokonce oběma směry. Voliči nejen že ignorovali strany,
které byly podle průzkumů úspěšné, ale také dávali hlasy těm, kteří se
v průzkumech vůbec nevyskytovaly.
Můžeme se také podívat do Francie, kde (na místní poměry neobvyklá)
45% neúčast u voleb povede ke změně politické mapy a na Slovensko, kde
k neúspěchu soudruha Fica vedlo nějakých 300.000 tisíc hlasů.
A to ani nezkoumám, co tohle udělá na komunální úrovni.
Celkově: Nezájem většinového voliče je pro demokracii smrtelný. Nezájem
většinového voliče je tady. Nezájem většinového voliče je čím dál zřetelnější.
Existuje jen jedna cesta, jak nad tímhle může establishment vyhrát a
udržet si moc, a to je brute force. Sehnat prostě někde hejly, kteří (bez)myšlenkově
směřují k tradičním strukturám (například už třicet let hlasují ve Zlatém
slavíkovi pro Káju) a donutit je to tam hodit. Pomocí hrozby pokuty aktivizovat
mlčící většinu, protože jim nelze domluvit, resp. na tradiční postupy reklamních,
pardon, volebních kampaní přestávají reagovat. Samozřejmě problém není
teď ještě urgentní, ale pokud se zabýváte po podstatnou část života prognostikou
a sem tam na vás vleze viróza, získáte podstatně větší rozhled. Vidím to
právě na nějakých 15 let alias šestery volby, které postačí k tomu, aby
ožralcův návrh začal být zcela relevantní téma.
30.3.2014 D-FENS