V poslední době se zvedla vlna odporu proti amnestiím, lidé nadávají
na prezidenta a dělají si z něj srandu. Já si Václava Klause velmi vážím,
je to asi jediný český vysoký politik, který má mé uznání. I když nesouhlasím
se všemi jeho názory, ztotožňuji se s drtivou většinou rozhodnutí, které
během své prezidentské kariéry udělal (věci, které se mi nelíbí, jsou spíše
typu, že když si široká veřejnost oddychla, že "konečně podepsal", já byl
nerad, že vůbec podepsal).
Amnestie nejsou výjimkou. Souhlasím, pane prezidente, jsem za ně rád.
Protože D-FENS už na toto téma napsal článek, se kterým z velké části souhlasím
(jsou tam některé menší názorové odchylky, ale pointu vystihl), nebudu
nosit dříví do lesa a psát totéž. Podíval bych se na celou věc z trochu
jiného úhlu pohledu. Všiml jsem si totiž, že společným kamenem prakticky
všech lidí, kteří nadávají na amnestie, je implicitní předpoklad, že je
vlastně v pořádku, že lidé sedí ve vězeních, že jsou tam zavření za něco,
co udělali (předpokládejme pro jednoduchost, že jsou tam skutečně jen tací,
kteří vážně něco udělali, o justičních omylech se bavit nechci). Kdyby
tento axiom neplatil, byly by prakticky všechny jejich argumenty vyvráceny.
No, ale tím se vlastně nemusíme zabývat, protože všichni víme, že je to
správně - něco uděláš, tak si jdeš sednout do chládku, tak to má být. To
ví každý. To nás učí už od základní školy, lijí nám to do hlav ze všech
stran a pořád, je to jediné správné řešení, to je přece každému jasné.
Inu, milý čtenáři, ač tuším, že se jedná o boj s větrnými mlýny, pokusím
se tuto premisu vyvrátit.
Ilustrujme si celou situaci na modelu: mějme zločince Z, oběť O, bandu
jakýchsi podivných kulišáků K (těm se také někdy říká soudci, zákonodárci
a tak dále), exekutivu E (která má sílu, kterou na rozkaz kulišáků K použije
proti komukoliv) a masy M (to jsou všichni ostatní produktivní lidé, kteří
nepatří do žádné z výše zmíněných skupin). Model můžeme pojmenovat podle
náhodné permutace jeho proměnných, třeba MOZEK. A začneme jej používat.
Modelová situace: Zločinec Z se dopustí něčeho zlého na oběti O, poruší
její práva. Člověk by tak od pohledu řekl, že když se to skupin K, E, M
netýká, měla by být spravedlnost zjednána tak, že vznikne nějaká pohledávka
od Z směrem k O, přičemž náprava bude spočívat v tom, že O bude oškodněn
(*). Způsob, jakým bude Z donucen k tomu, aby O odškodnil, stejně jako
výši toho odškodnění, teď ponechme stranou (**).
Jak takovou situaci ale řeší naše společnost: Kulišáci K prohlásí (respektive
to neprohlašují explicitně v každém případu - vtloukají to průběžně všem
do hlav od věku asi tak šesti let do smrti), že neexistuje nic jako dluh
zločince Z k obětí O. Řeknou, že Z nedluží O, nýbrž K. A K tedy může rozhodnout,
co se s ním stane. Vůbec se neřeší, jaké jsou zájmy (či dokonce přání)
O, společnost se na to celé dívá tak, že se Z provinil směrem ke K, přičemž
O zůstává úplně mimo. K má oblíbený trest: zavřít Z někam, kde jej bude
držet. Jenže to něco stojí. A teď přichází ta úplně největší absurdita:
masa M je násilím donucena exekutivou E (na základě příkazu kulišáků K),
aby celou tu srandu zaplatila. Takže nejen, že se převrací úplně naruby
to, že Z by měl něco pro někoho udělat (zdravý rozum říká, že pro O; nicméně
zdravý rozum je zašlapáván od samého počátku už v té škole, kdy se lidem
vysvětlí, že Z dluží K, nikoliv O), a nejen, že někdo bude ještě platit,
aby bylo "spravedlnosti" učiněno za dost, ale ještě ke všemu to budou platit
masy M, které nemají s celou věcí nic společného. Není to tak trochu úlet?
Takovou třešničkou na dortu už je pak to, že pokud je Z čestný (nebo
se mu to spíš vyplatí, nicméně je to rozhodně shodou okolností i čestnější
řešení) a rozhodne se, že z celé věci K, E, M vynechá a místo toho se dohodne
O, že mu něco zaplatí a tím se situace pořeší, K nám říká (a zmanipulované
masy M z velké části souhlasí), že takové jednání je špatné. Není to absurdní?
Teoreticky je tu argument, který říká, že Z je nebezpečný pro "společnost"
a je třeba ho zavřít. Tento argument může být teoreticky použit pro zavření
na doživotí, případně trest smrti (netvrdím, že tyto věci jsou správné
a obhajitelné, ale nemá moc smysl se jimi teď zabývat, když v ČR nic takového
stejně prakticky nemáme). Pro tresty o délce několika let (což je přesně
to, co je typický trest v ČR) něco takového vůbec neplatí. Dotyčného zavřou,
přičemž jeho "společenská nebezpečnost" se nijak nesníží, v některých případech
se naopak zvýší (mukl získá nové kontakty, dostane se mezi "správné" lidi,
případně se od nich mnohému přiučí), po několika letech je propuštěn a
jsme zase na začátku.
Další pochybný argument říká, že vězení je nutné, protože se jej zločinci
bojí, takže pak páchají méně zločinů. Jenže to je záměna "obecného trestu"
za jednu konkrétní formu trestu. Zločinci se bojí vězení proto, že je teď
aktuální. Kdyby byl trest za zločin jiný, budou se bát toho jiného trestu.
tento argument prakticky vězení vůbec nehájí, jen říká, že za zločin by
měl následovat trest.
Kdybych měl v bodech shrnout, co všechno je na našem systému realizace
"spravedlnosti" špatně:
1/ Oběť zločinu není odškodněna.
1a/ Oběti zločinu se nikdo neptá na to, jak by se přála celou záležitost
řešit.
1b/ Když se oběť dohodne se zločincem tak, že to oběma vyhovuje více
než státní řešení, je to ilegální.
2/ Stát se tváří, že byl zločin spáchán vůči němu a že má právo trestat
bez ohledu na přání oběti.
2a/ Nikde se na toto téma nevede diskuse, neboť jsou všichni manipulováni
už od malička.
3/ Trest pro zločince něco stojí; nejedná se tedy o nápravu, ale způsobení
dalších škod.
3a/ Společenská nebezpečnost zločince po výkonu trestu se spíše zvýší.
4/ K placení trestů jsou násilím nuceni lidé, kteří nemají s celou
záležitostí nic společného.
4a/ Tito lidé si nemohou ani vybrat, zda vůbec chtějí někoho potrestat,
ač to platí.
4b/ Nemohou se ani rozhodnout, že ty peníze věnují raději oběti, musí
je prostě dát na zločince.
Tvrdím, že celý náš systém trestů a takzvané "spravedlnosti" je zcela
postaven na hlavu. Navíc je propaganda státu tak silná, že to skoro nikdo
nevidí, protože je všem řečeno, že toto řešení je jediné možné a správné.
Já si ale stojím za tím, že je to celé z podstaty špatně a nejde to řešit
nějakými dílčími změnami parametrů, protože je chybný už samotný základ
a ty nejzásadnější premisy, na kterých to celé stojí. Pro ty, kteří budou
namítat, že přináším jen kritiku, ale žádné řešení, tak jsem už pojednání
obsahující i nějaké řešení sepsal.... je to článek asi dva roky starý,
takže se mé názory od té doby v některých detailech mírně změnily, ale
ne tolik, abych se pod to nemohl znovu -s nějakými drobnými výhradami-
podepsat; přečíst si tento článek můžete například tady.
06.01.2013 Urza
* Za předpokladu, že O už není, budou to jeho pozůstalí, případně někdo
s ním spojený, kdo po jeho smrti dědí jeho majetek (v konečném důsledku
taková entita vždy bude existovat, protože někam ten majetek přijít musí).
** Hypoteticky to může být i tak, že výši odškodnění určí K, přičemž
O si samozřejmě může vybrat, zda má či nemá o toto řešení zájem, a donucení
provede E; to podle mě stejně není ideální, ale pořád lepší než to, co
tu máme teď.