Rozhodl jsem se napsat krátkou stať týkající se fenoménu emancipace
žen (jež není úplně novým, ale v současnosti graduje), neboť tato problematika
mne tíží, dotýká se mě a jistým způsobem mám potřebu ji sdělit veřejně
a to z toho důvodu, aby byla mužská část čtenářů webu D-FENS byla seznámena
s aktuálním vývojem na poli emancipace a nutnosti osvobození žen od mužského
útlaku, teroru a despotismu. Toto téma souvisí s již dříve zveřejněným
článkem na D-FENS o singles ženách.
Je to zhruba měsíc co jsem byl rozejit se svojí, teď již bývalou přítelkyní.
Kopačky jsem dostal já, ač si to málo mužů přizná, je nutné to tady zmínit.
Nadávky, zahořklost, prosby, výhružky a výčitky už spláchl čas a jsou již
ty tam, cítím již jen občas záchvěv smutku a vzpomínek.
Důvodem mé krátké úvahy, je důvod rozchodu a styl jakým byl proveden.
Má expřítelkyni v letech nyní 29 (já mám 30) byla a je na vyšší manažerské
pozici v jisté společnosti. Vydělává úplně stejně jako já, možná i o trochu
více, tudíž vydělávali jsme oba poměrně slušně na zabezpečení poměrně bohatého
života ve velkém bytě v centru okresního města, dvě auta a dvě kočky. Chodili
a žili jsme spolu tři roky. Za ty tři roky jsme se často hádali, neboť
má expartnerka měla pocit, že když vydělává stejně jako já, bude taky nosit
doma kalhoty a bude tady tomu velet. Samozřejmě jako starý ješita jsem
nechtěl připustit vůdčí roli ženy a myslím, že se to ani nikdy v historii
neosvědčilo. Byl jsem vychován v osvědčeném modelu, a ačkoliv nejsem žádný
despota, respektuji a uznávám tradiční model muže, jakožto hlavy rodiny.
Bránil jsem se tedy zuby nehty a z toho vyplývala drtivá část našich konfliktů
a hádek. Dýchánky s kamarádkami, které jí zřejmě ze závisti nebo škodolibosti
podporovaly v jejím dominantním chování tomuto moc nepřispěly. Má profese,
právník, taky moc nepomohla klidné hádce, ze které jsem většinou vycházel
jako vítěz, neboť je těžké právníka vyargumentovat nesmyslem.
Ačkoliv jsem právník a pracujeme (stále dosud) v jedné firmě !? (chyba
č. 1, již nikdy, neboť co je v domě není pro mě), měl jsem kratší pracovní
dobu.
Akceptoval jsem jejích 14 hodin v práci téměř každý den, poslední rok
jsem vařil večeře já, zařizoval všechny věci okolo běžného života. Po občasných
komentářích nad změnou modelu na tradiční, jsem byl počastován snůškou
nadávek o tom, jak ji utlačuju a nerespektuji její práci, která ji tak
strašně baví.
Jednoho dne firma koupila menší tryskové letadlo, na služební cesty.
Má exmilá byla zapojena do zahraničních služebních cest a já viděl, jak
se její nátura pomalu mění ještě k horšímu…to víte, kdo lítá soukromým
jetem, tak slabší povaze to vleze na mozek. Pomalu se už se mnou ani nebavila,
takže jsem jí jednoho krásnýho dne sdělil, ať si sedne zpět na zadek, že
není mistryně světa a má nosánek tak trochu nahoru. Na druhý den jsem se
dočkal sbalených krabic uložených přes půlku bytu…kamarádi mi to pomáhali
odvážet tři dny….
Ve zkratce řečeno, kariéra dostala přednost před vztahem, jež mohl mít
perspektivu a to z důvodů současného kultu osvobození žen od útlaku a podporovaného
seriály ala Sex ve městě, časopisy ELLE, Cosmopolitany a další kraviny
pěstují v našich ženách tyto myšlenky.
Chtěl bych apelovat na všechny rozumné muže, kteří si myslí, že nezávislá,
emancipovaná, sexy a stále upravená manažerka je jejich každodenním snem….dejte
si pozor a to ze mě nemluví zášť. Tyto vamp slečny se totiž cítí natolik
silné v kramflících, že i když vyděláváte dvojapůlnásobek průměrné měsíční
mzdy, jste věrný a zařídíte snad úplně všechno nestačí to, vymění vás za
funkci a moc, klidně vás všechny nakope do hader a vyrazí z bytu. Jejich
povahou je převálcovat nás, vysát poslední kapky citu a lásky a doslova
a do písmene sežrat jako kudlanky. Poté se jde vyplakat kamarádce na rameno
s jakým hajzlem to zase ztratila tři roky života, který jí nebyl oporou
v jejím povolání. Teď si bude chvilku užívat a za 5 let zjistí, že má prachy,
funkci, hadry, ale nemá lásku a chlapa, který by ji chtěl, protože má 35
let. Dámy, které si toto přečtou nechť si zamyslí, co je jejich prioritou.
Domnívám se, že současné chování těchto žen přináší pomalu, ale jistě
zhoubu do mužských životů a do životů mnoha rodin či vztahů. Ženy si začínají
myslet, že se bez mužů obejdou a začínají muže brát jako hračky na jednu
noc. Začínají se otáčet tradiční role ve společnosti, což může mít destruktivní
účinky paradoxně i na ženy samotné. Stereotypy a vzorce chování v domácnosti
se dle mého začaly měnit a bude hůře. Dostáváme se tak do fáze, kdy pokud
chce muž vedle sebe inteligentní ženu, má velkou šanci, že narazí na singles
ženu z přesvědčení resp. na přemotivovanou, emancipovanou a citově chladnou
osobu, jejíž touha kariérně uspět potlačuje tradiční roli muže ve společnosti
a rodině.
Čekám reakce nad tím, jaký jsem šovinista, nemůžu se dočkat.
23.03.2011 LAWP