V předešlé části bylo popsáno použití raketového přepadového stíhacího
letounu Bachem BP-20 Natter jako kluzáku. Nyní se dostáváme k mnohem zajímavějšímu
tématu, totiž pokusným raketovým startům.
Z letiště v Neuburgu, kde probíhaly
pokusné lety, se přeneseme na vojenské cvičiště (Truppenübungsplatz) Heuberg
u městečka Stetten
am kalten Markt v okrese Sigmaringen, Baden-Würtenberg.
Testy svislého startu se odehrávaly paralelně k testům letovým, protože
veškerá činnost probíhala pod extrémním termínovým tlakem. Původně se měly
pokusné svislé starty odehrát v Peenemünde nebo na ostrově Greifswalder
Oie. Tato volba se ukázala z pochopitelných důvodů nevýhodnou. Heuberg
se nacházel asi 50km od Waldsee a spojení s výrobním závodem Bachem Werke
bylo snadné. K vystavění startovací rampy byla vybrána lokalita s názvem
Ochsenkopf. Jedná se o malé návrší uvnitř vojenského prostoru severozápadně
od Stetten a.k.M.
V září 1944 byla vztyčena startovací rampa. Jednalo se o mobilní ocelovou
konstrukci umístěnou na betonovém podkladu, která byla zhruba 20m vysoká,
ve všech směrech otočná a bylo ji možno udělit elevaci v rozsahu 70 stupňů
od kolmé osy. Poblíž odpalovací rampy byl vyhlouben zákop, do kterého se
ukrýval pozemní personál. Dále se poblíž rampy nacházelo jednoduché zvedací
zařízení.
Jak to celé fungovalo: raketoplán byl umístěn svisle na rampu tak, aby
konce křídel byly vedeny v kolejnicích po stranách startovní rampy. V třetí
kolejnici byla vedena spodní hrana dolní ocasní plochy. Konstrukce paty
rampy a princip zavěšení raketoplánu na rampě plyne z tohoto obrázku:
Aby se zamezilo chybným startům pro nedostatečný tah motorů, vymysleli
tvůrci rampy záchytný mechanismus. V zadní části stroje byl proveden úchyt,
do úchytu byl vetknut čep s vloženým malým množstvím výbušniny a roznětkou,
spojený přes železnou tyč s betonovým základem rampy (tyč na obrázku chybí).
Proud spalin z pomocného motoru SG-34 silově působil na kolébkový mechanismus,
tím se sepnul kontakt a byl odstřelen výbušný čep, raketa mohla letět.
Ostatně podobný princip se používá při odpalu velkých raket doposud. V
pozdější fázi pokusů postihl startovací věž ještě jeden upgrade: bylo doplněno
zařízení pro měření zrychlení při startu. Pozestávalo se z kontaktů rozmístěných
v definovaných vzdálenostech v boční kolejnici a elektronických stopek,
které byly spouštěny kontakty.
18. prosince 1944 byl ke startu připraven pokusný vzorek M21. Postrádal
hlavní motor Walter, který tou dobou ještě nebyl k dispozici a o pohon
letounu se měla postarat čtveřice prachových motorů Schmidding SG-34. Kormidla
byla nastavená napevno, kabina byla pochopitelně prázdná, místo munice
byla v trupu uložena zátěž. Vůbec první Natter na startovací rampě na přítomné
udělal velký dojem. Očitý svědek Karl Mielenahusen citovaný v knize Horsta
Lommela k tomu řekl: „…wir wähnten uns in einem utopischen Film versetzt“
(připadali jsme si jako v utopickém filmu) a není se čemu divit. Dívali
se na to, co nikdo nikdy předtím neviděl - svisle startující letadlo. Bohužel,
start se nezdařil. Horké výfukové plyny seškvařily kabel od spínače k výbušným
nýtům, ty nepovolily, takže letoun zůstal na rampě upevněn. Výfukové plyny
o vysoké teplotě se nahromadily pod tryskami a způsobily požár letounu,
který celý shořel.
Zklamání, které tato událost zanechala v myslích zainteresovaných, mělo
být odčiněno 22. prosince 1944. Start vzorku M16 se zdařil. Letoun odstartoval
kolmo vzhůru i přes nesouměrný tah pomocných raket. Zdařily se všechny
plánované operace – odhození pomocných raket, oddělení záďové sekce a návrat
na padáku. Bylo dosaženo maximální výšky asi 800m. Některé prameny uvádějí,
že již vzorek M16 měl automatické tříosé řízení od firmy LGW, z fotografií
to nevyplývá, dokonce to vypadá, jako by řídící plochy byly aretovány v
neutrální poloze.
 |
M16 je připraven ke startu.
|
Následovaly další pokusy s víceméně dobrými výsledky. Týmu techniků dělala
starost směrová nestabilita těsně po startu, způsobená nerovnoměrným tahem
pomocných motorů. Ve snaze rozdělit odchylku do všech směrů se pokusili
vyvolat úmyslně rotaci letounu. K tomu měly posloužit plechy o rozměru
ca 40x10 cm nanýtované na hlavní nosnou plochu podobně, jako ailerony klasických
letadel. Příslušníci komanda, ačkoli to nebyla jejich práce, provedli na
letounu řadu konstrukčních změn: jednou z nich byla plynová kormidla patrně
inspirovaná stejným prvkem na Me-163. Jednalo se o dva grafitové elementy
umístěné v proudu spalin hlavního motoru a táhly připojené k řídícím plochám
na kormidle. Plynová kormidla měla zlepšovat odezvu na řízení v té fázi
letu, kdy aerodynamické řízení ještě nebylo dostatečně účinné, tj. po startu.
Grafitová kormidla se však po 2-3 sekundách vypařila.
Z dob těchto pokusů pochází poněkud zvláštní antikamuflážní nátěr BP-20
vystaveného v
mnichovském muzeu. Inspirací pro toto šílené zmalování byl BP-20 M17
odpálený se zaslepenou kabinou a s výše zmíněnými pevnými ailerony 29.
prosince 1944. Koho to zajímá, nápis na ocasní ploše znamená „nález
hlásit na velitelství cvičiště Heuberg, telefon Stetten a.k.M. 222, odměna!“
a vznikl proto, že po předchozích startech panovala nejistota o tom, kam
stroj dopadne. Let M17 proběhl podle předpokladů, přistání nikoli, protože
se utrhl návratový padák.
Zdá se, že návratový padák představoval další problém, který tvůrci
projektu nestačili vyřešit. Všechna přistání končila menším či větším poškozením
zadní sekce. Padák nebyl vyroben z látky, ale z textilních pásek, podobně
jako některé soudobé brzdné padáky tryskových letadel. Okraje pásek se
trhaly a tak byl padák použitelný pouze dvakrát. Pro sériové stroje se
uvažovalo padák a související mechanismy duplikovat.
U M33 se uskutečnil další zajímavý pokus. Stroj odstartoval pomocí prachových
raket z ocelové lafety jako předchozí exempláře, ale byl na rampě posazen
poněkud výše. Účelem bylo zjistit, jakou minimální délku musí mít startovací
rampa.
 |
 |
M22 je připraven ke vzletu. Konus
vpředu
je závaží pro kompenzaci hmotnosti
výzbroje. |
M22 krátce po vzletu. Tvar křídel
byl
původně čistě obdélníkový, jejich
rozšířené
konce u M22 jsou ailerony mající
zajistit
mírnou rotaci při startu. |
25. února 1945 došlo ke startu plně vybaveného stroje (vzorek M22).
Místo pilota byla v kabině umístěna kožená loutka lidské velikosti vybavená
padákem. V přídi byl instalován mechanismus, který měl na starosti odpoutání
loutky. Vše proběhlo podle plánu, i přes výpadek jedné ze čtyř startovacích
raket. Loutka i nespotřebovatelná sekce se vrátily na zem v pořádku a vyvolalo
proces, který vedl k pilotovanému letu 1.3.1945. Protože se letem Lothara
Siebera budu věnovat v samostatném článku, přeskočíme prozatím tuto kapitolu.
Pokusy s nepilotovanými svislými starty pokračovaly i po Sieberově tragickém
letu. SS jako hlavní zadavatel shledalo ocelovou startovací lafetu málo
operabilní a technologicky náročnou. Hledala se proto cesta, jak celou
konstrukci zjednodušit. Nakonec byla startovací konstrukce postavena kolem
obyčejného dřevěného sloupu vysokého 9m. Postranní vodící kolejnice odpadly
a namísto nic přibyla jedna centrální, což si vyžádalo umístění další kluzné
botky pod trup. Dřevěné vedení po stranách, které je na tomto provedení
lafety patrné, mělo jen opěrnou funkci. Lafeta byla otočná o 360° kolem
osy sloupu.
Z dřevěné lafety byl odpálen vzorek M25 (?), opět v plné výbavě. Pilotem
se stala již otestovaná hadrová loutka s padákem a ve vzduchu celý let
natáčela posádka pozorovacího stroje. Let se opět podařil. M25 (?) je patrně
nejčastěji vyobrazovaným Natterem, pravděpodobně proto, že jeho fotografie
jsou poměrně kvalitní.
|
|
 |
M25? je vysazován rampu typu "sloup".
Konev a skleněná nádoba
v proutěném koši se užívaly na
T- resp. C-Stoff. Proč tam stojí, mi není jasné. |
M25? na rampě. Kruh a kříž na horní
ploše křídel nemají nic společného s výsostným
značením, jejich smysl byl pravděpodobně
ten, aby ze záznamu bylo možno
rozpoznat
orientaci jinak souměrného letounu. |
M25? je tankován. Postřehněte gumovou
zástěru, kterou má voják nasazenou,
aby
chránil před poleptáním. |
Poslední let Natteru na Heubergu se odehrál 10.dubna 1945. Tento let
vznikl jako z nouze ctnost – komando mělo po úspěšném letu M25? ještě jeden
plně vybavený stroj a volilo mezi jeho odpalem a zničením. Bohužel, tento
poslední let se nepovedl. Po startu vysadily najednou všechny pomocné rakety
a hlavní motor Walter neměl ještě dostatečný tah. Stroj se převrátil na
záda a dopadl do míst, odkud vzletěl, přičemž bylo několik lidí zraněno.
Celkem bylo na Heubergu odstartováno 15 strojů. 13. dubna 1944 SS komando
600N lokalitu opustilo a odtáhlo směrem na St. Leonhard spolu s mezitím
dokončenými dvěma exempláři. Jeden měl instalovaná výše zmíněná plynová
kormidla.
Podle Horsta Lommela se odehrál ještě jeden pokus, jehož hlavním aktérem
byl model Natteru v měřítku 1:2 poháněný jednou raketou na pevné palivo.
Pokus se odehrál v Peenemünde a mininatter byl stabilizován 3-4 lany, která
se měla při startu rovnoměrně odvíjet. Recirkulace spalin z raketového
motoru vytáhla z mininatteru padák a ten se kvůli tomu odchýlil od kurzu,
takže pokus nebylo možné vyhodnotit. Myslím, že za tímto pokusem je nutno
hledat samotného von Brauna, který něco takového navrhoval už v počátcích
projektu.
Definitivně poslední odpal Natteru se odehrál v USA. Ne snad Natter
sám, ale povrchnost autora Billa Yenne zavdala příčinu k zanesení Natteru
do knihy „Nejhorší
letadla světa“. Jak si ukážeme, stalo se tak ne docela právem, Natter
se dostal do společnosti takových výplodů jako XF-1
Pogo nebo Spruce
Goose nikoli proto, že nefungoval, ale právě naopak. Američané ukořistili
oba stroje, které evakuovalo Komando 600 a jeden se rozhodli pokusně vypustit.
Protože pro ně původní automatické řízení bylo jedna velká neznámá, vestavěli
do Natteru tříosý řídící systém zámořské provenience. Start se podařil,
ale po startu začal Natter žít vlastním životem, přešel do horizontálního
letu a namířil si to mimo testovací oblast. Po nějakých 30km došlo palivo
a stroj se zřítil na drugstore. Při dopadu explodovaly zbytky paliva a
kromě demolovaného objektu došlo k několika zraněním. O další pokusy Američané
nejevili zájem.
K vyvrcholení celého projektu, totiž startu rakety s člověkem na palubě,
se dostaneme v dalším dílu článku.
25.10.2006 D-FENS
Příloha: Přehled svislých startů Bachem Natter ve vojenském prostoru
Heuberg
|
Vzorek č. |
Datum |
Výsledek |
1. |
M21 |
18.12.1944 |
shořel na startovací rampě |
2. |
M16 |
22.12.1944 |
první zdařilý start bez hlavního
motoru |
3. |
M17 |
29.12.1944 |
zdařilý start s pomocnými motory,
ailerony, rozdělení OK, trup zničen po odtržení návratového padáku |
4. |
M31 |
14.02.1945 |
zdařilý start s pomocnými motory,
rozdělení OK, trup zničen při přistání |
5. |
M32 |
15.02.1945 |
zdařilý start s pomocnými motory,
rozdělení OK, trup zničen při přistání, zkrácená délka vodících kolejnic
na 8m |
6. |
M22 |
25.02.1945 |
zdařilý start s hlavním i pomocnými
motory a loutkou místo pilota, rozdělení OK, trup po návratu na zem shořel |
7. |
M33 |
26.02.1945 |
stroj vybuch krátce po startu kvůli
závadě na pomocné raketě |
8. |
M23 |
01.03.1945 |
let Lothara Siebera |
9. |
M24 |
15.03.1945 |
zdařilý start s hlavním i pomocnými
motory, částečné poškození trupu po přistání |
10. |
M14 |
16.03.1945 |
motor Walter + 4xSG, start s řízením
od firmy LGW, rozdělení OK, trup po dopadu na zem zničen |
11. |
M34 |
21.03.1945 |
řízení LGW, Walter + 4xSG, loutka
pilota, přistání ? |
12. |
?? |
?? |
?? |
13. |
M25*) |
duben 1945 |
zdařilý start s hlavním i pomocnými
motory, částečné poškození trupu po přistání, lafeta "sloup" |
14. |
M52*) |
??? |
??? |
15. |
M51 |
10.04.1945 |
kompletní stroj, zřítil se krátce
po startu kvůli výpadku pomocných raket |
Kdo může doplnit nebo opravit tento seznam, nechť se mi prosím ozve.
Děkuji. D-F
*) Záhada první (z mnoha v projektu Bachem Natter)
M52 vs. M25: Jak bylo zmíněno, pokusných exemplářů mělo být vyrobeno
50. Ve skutečnosti jich bylo vyrobeno více. Existence M51 je potvrzena.
Krásný lesklý Natter, který jsem označoval M25?, označuje hlavní "nositel
tajemství" Lommel jako M52, myslím si však, že jím byl M25 a někdo se při
psaní prostě spletl. Fotografie zachycují M25 jako s červeně nabarvenou
přídí a bez pomalovaných křídel, jak je pomocí autojeřábu nakládán na rampu
typu "sloup". "M52" má na obrázcích červený nos a na křídlech kruh a kříž
(zespoda byla pravděpodobně úhlopříčná a vodorovná čára) a je zachycován
na rampě typu "sloup". S dovolením vyslovím hypotézu, že M52 je ve skutečnosti
M25, kterému někdo domaloval ornamenty na křídla až na rampě.