Včera jsem se po dlouhé době díval na pořad Otázky Václava Moravce,
kde byl jako první hvězda večera vyhlášen bývalý premiér, slovní driblér
a politický dinosaurus Miloš Zeman.
Pranic neztratil ze své výřečnosti,
dokonce mi připadalo, že odpočinkem a objímáním stromů na Vysočině nabral
spoustu nových sil. Jeho debata s předsedou senátu Přemyslem Sobotkou byla
celkem zajímavá, pokud se to o politické debatě vůbec dá říct. Když se
ovšem debata stočila do sociální oblasti, z Miloše Zemana náhle vypadla
perla. Dle jeho názoru by pro nás měl být vzorem švédský sociální systém,
který je tedy vzorem i pro něj. Z úst čelního představitele ČSSD jsem tenhle
názor neslyšel poprvé. Velmi rád švédský model, jako příměr, používal také
tohoto času odsunutý trafikant v evropském parlamentu Vladimír Špidla.
Oba pánové zřejmě neznají fatální dopady úžasné vlády ultralevice ve Švédsku,
protože by jinak nemohli tvrdit takové nesmysly. Právě Švédsko nám jasně
ukazuje, že sociální stát, s vysokými mantinely sociální péče, které drží
všechny potřebné u základního sourcingu, nemůže fungovat nikde na světě.
Postupný kolaps
V 50. až 60.letech bylo Švédsko velmi liberální zemí, kde tržní ekonomika
velmi dobře fungovala. V té době ekonomika rostla meziročně téměř o 4%
což je velmi dobrý výsledek.
Po nástupu levice, začátkem 70.let se v důsledku jejích „reforem“ výkonnost
ekonomiky zpomalila cca na 1,5% ročně. To se muselo nutně někde projevit
a jak léta plynula, státní kasa se začala vyprázdňovat. Následovala další
řada opatření, systém nucených úspor, a půjčování si peněz z externích
kapitálových trhů. Za 20 let vlády se státní dluh zvýšil o hrozivých 50%
a činil bezmála 80% tehdejšího HDP. Silné společnosti redukovaly výrobu
ve Švédsku (Ericsson, Volvo). Zkrátka přesunuly své hlavní výrobní aktivity
do výhodnějšího podnikatelského prostředí. Průvodním jevem těchto kroků
byla narůstající nezaměstnanost, snížená schopnost konkurovat, úbytek kvalifikovaných
pracovních sil. Na druhé straně nevhodná kompenzace velmi otevřenou imigrační
politikou.
Imigranti bez začlenění do společnosti
Jak jsme se mohli přesvědčit loni na podzim ve Francii, silný sociální
stát je živnou půdou pro přistěhovalce, kteří nejsou schopni se z nějakých
důvodů začlenit do společnosti.Ohnivá exhibice na pařížském předměstí loni
v listopadu, byl jen ohýnek který se náhle zjevil na obrovské kupě problémů,
která už dlouho doutnala. Důvody asi nemusíme rozebírat, to by bylo na
samostatný článek.
Málokdo asi ví, že před patnácti lety se přistěhovalecká ghetta dala
ve Švédsku spočítat na prstech jedné ruky. Dnes už je jich hodně přes sto!
Švédští imigranti, na rozdíl od těch francouzkých, nezapalují auta, ale
školy. Jen v roce 2002 bylo údajně podpáleno ve Švédsku 139 škol. V největších
švédských městech Malmö, Stockholm jsou části, do kterých nejezdí ani městská
hromadná doprava. Tedy dříve tam jezdila, ale po zničení několika desítek
dopravních prostředků místními občany, jezdit přestala. V těchto městech,
také velmi výrazně stoupla kriminalita. Narůstá agrese přistěhovalců vůči
původním obyvatelům.
Současnost
Švédsku se v posledních letech pomalu začíná dařit hojit nemocnou ekonomiku
země. Nezaměstnanost klesá a atakuje hranici někde kolem 4%. Co ale zůstává,
je velký problém nedobré imigrační politiky a její důsledky.
Žijeme v zemi, kde zatím podobné kratochvíle moc neznáme. Co není může
být. Mám dojem že „Socani“ a Parouback nám můžou dokázat, že ve skutečnosti
mají ještě na míň. Nedělejme si iluze. Za dva měsíce máme volby. Rozhodněme
se správně. Cesta která se nám jeví jako široká a pohodlná, vystlaná peřinkami
sociálních dávek a vymožeností, není většinou správná. Ta bývá mnohem užší
a je nutné ji hledat. Tak jako v údajném švédském ráji najdeme shnilá jablka,
naopak v něčem méně okázalém, co vypadá na první pohled komplikovaně a
nedobře, můžeme objevit východisko zaručující lepší budoucnost nejen pro
nás, ale také pro další generace.
26.03.2006 Maceo