D-FENSova předmluva
Docela jsem váhal, zda mám k tomu tento web propůjčit. Tyto
skromné stránky představují určité komplexní dílko nejen moje, ale všech
lidí, kteří na něm pracují, a k řešení soukromých účtů mezi dvěma osobami,
kteří si nějak neporozuměli, nebyly vytvořeny. Nakonec jsem se rozhodl
to pustit do světa jako ukázku, že každá mince má dvě strany, a taky proto, že jedné straně jsem prostor dal. Z tohoto
hlediska je přečtění Zdenálkova a Mashurova článku jedinečnou a neobyčejně
surovou lekcí na téma "pravda".
Myslím si, že čtenáři tohoto webu nebudou mít problém pochopit,
kde se ona pravda asi nachází.
07.11.2004 D-FENS
Před nedávnem jsem měl tu čest přečíst si Mashurův článek s názvem Ksindl
na silnici. Jaké bylo mé překvapení, když jsem v osobě autora poznal
toho zmrda, co mě jednoho zářiového večera zdržel hodinu na fízlárně. No
jo, svět je malej a lůně zmrdů bezedné. Takže přiznivci antizmrďáckého
počtení, předkládám zde věc z pohledu „dvacetiletého sopláka v tátově
novým Mondeu“. Článek obsahující několik nečekaných odhalení.
Jednoho dne jsem se spolu se svými přáteli rozhodl strávit večer v jednom
populárním zlínském klubu. Zasvěcení Club 603 (www.club603.cz)
jistě znají. Tatíkovu Octavii jsem si pro tento účel rozhodně nepůjčoval.
Jednak motory 1.4 v Octavii považuji za omyl lidového výrobce a jednak
nemám důvod si vozy půjčovat. Tady přichází první skandální zvrat. To „nové
mondeo“ je totiž vážně moje. Pěkné, černé, 180 ps v šesti hrncích. Švestky
na dálnicích mají to samé, ale ve třílitru, však víte. Pokud jde o mou
osobou, rád bych byl opět „dvacetiletý soplák“, namísto toho už je ze mě
téměř třicetiletý vedoucí pracovník společnosti, která vyvíjí a implementuje
software pro telekomunikace.
Frčíme si to takhle do Zlína a přede mnou nějaká buzna v postarším nissanu.
V obci jsem ho nepředjížděl. Nejezdím sice zrovna pomalu, ale obec je obec.
Na konci vesnice jsem přidal plyn, předjel buznu v zeleném nissanu a hle,
on na mě zablikal. Říkám si, starý nissan, kdoví v jakém stavu má elektriku,
vždyť mu to přeskakuje, ani o tom neví. Pokud jde o samotný manévr předjetí,
v takové extra long verzi se ještě mondeo nevyrábí, abych buzně při řazení
zpátky do pruhu musel sejmout předek. Jenže sotva jsem se trošku vzdálil,
ta buzna mi pustila dálkové do zrcátek. Říkám si, tak to už asi nebude
na úkor šikmooké elektronistalace. Buzna zřejmě těžce nesla, že jsem ho
předjel a tak se mi mstí. Asi ho dráždí to sexy černé mondeo, když on musí
sedět v obouchaném nissanu, a taky že jo.
Dal jsem nohu z plynu, najel k pravé krajnici a dal zmrdovi pokyn, ať
mě předjede, že mu taky pustím nějakou tu světelnou fajnůvku do zrcátek,
když po tom tak touží. Zmrd ovšem vypnul dálkové, zbrzdil a zařadil se
za mě. Inu co, říkám si, je to zakomplexovaný ubožák, který prostě jen
blbě nese důsledky konzumní společnosti. Polechtal jsem mondeo na plynu
a upaloval s přáteli do náruče vyhlášeného klubu.
Jenže zmrd toho neměl dost, v tu chvíli opět pustil dálkové. Říkám si,
to už nahlas, že mu dám ještě jednu šanci, napravit si reputaci, jinak
budeme muset komunikovat verbálně. Opakovala se příhoda shora uvedená,
zmrd opět vypnul dálková světla a já se jal uhánět ku Zlínu.
Jenže zmrd byl vytrvalý a do třetice mi tam pustil dálkové. Mimochodem,
že mě provokoval dálkovými celkem třikát, to zmrd ve svém článku tak nějak
vypustil. Inu, je na čase skončit morseovku dálkových světel, říkám si.
Zmrd měl ve svém předchozím článku pravdu, opravdu jsem dupnul na brzdy
a vyskočil z vozu. Skutečně měl pravdu, že jsem si to kráčel k jeho vozu
a skutečně měl pravdu, že se v té své plechovce zbaběle zamknul.
Já to se zmrdem myslel v dobrém, vždyť jsem ani nevytáhl baseballovou
pálku, kterou vozím v kufru, protože jsem vášnivý příznivec americké národní
hry. Jenže ta buzna neměla ani tolik slušnosti spustit okýnko a těch pár
vřelých lidských slov si se mnou prohodit. Víte, jak to v takových chvílích
bývá, člověka to prostě nasere a mě to taky vážně nasralo. Co následovalo
dál, víte sami ze zmrdova článku. Když na to přijde a věc půjde před soud,
budu mít možnost v zápětí zažalovat zmrda za křivé obvinění. To by se pak
nestačil divit, co si na sebe ušil. Musel bych se tím ale snížit na zmrdovu
úroveň, což mi nesedí. Rozhodně však z mých peněz nebude zmrd opravovat
jeho, léty domačkanou, plechovku.
Když jsme u těch „spoluksindlů“, poctivě seděli celou dobu v autě a
měli zákaz vylézat. Navíc jsou to oba státní zaměstnaci, resp. zaměstnanaci
samosprávy a incidenty si nemůžou, kvůli ztrátě zaměstnání, dovolit. Pavel
dělá u Celní správy a Radek je ředitel Městské policie.
Zbytek už je celkem fádní, strávil jsem hodinu u výslechu na fízlárně
a marnil tak čas svůj, svých kamarádů a policistů, kteří by se měli zabývat
skutečnými hrozbami společnosti, než je připosraný zmrd v nissanu, který
své komlexy řeší za volantem šikmooké plechovky. Klukům z fízlárny to nemám
vůbec za zlé, prostě jen dělají svou práci. Naopak si budu s úsměvem pamatovat,
jak se mi při propouštění omluvili za zbytečné zdržení a popřáli hezký
zbytek večera. A měli pravdu, večer v šestsettrojce stál vážně za to.
07.11.2004 -Zdenálek-