Adam B. Bartoš psal pro
iDnes. Za svou kariéru novináře napsal nespočet článků. Spousta článků
byla na téma
Lisabonská smlouva, ke které se jako euroskeptik stavěl, jak jinak,
než skepticky.
V posledním půlroce působení sesbíral spoustu materiálů
na téma korupce na Ministerstvu zahraničních věcí, ale deník iDnes už mu
je neotiskl. Bylo mu líto celou práci jen tak zahodit, tak vytvořil web
Černínské rozhledy a tam vše
opublikoval. Doporučuji k přečtení, je to velmi výživná látka.
Já jsem si jeho práci přečetl a přišlo mi to natolik zajímavé, že jsem
Adama oslovil a požádal ho o rozhovor.
¨
L: Byl jste z iDnes odejit kvůli svým názorům na Lisabonskou
smlouvu. Já chápu, že žádné médium nemůže být nestranné. Malé weby prezentují
názory svých vydavatelů a noviny, vlastněné politickou stranou, společností,
či organizací píší tak, aby nepoškodily svého chlebodárce. Ale jak konkrétně
se můžou euroskeptické názory prezentované v článcích dotknout vlastníka
takového média, tedy konkrétně RBDV? Mají ty rodiny vlastnící RBDV nějaký
ekonomický zájem na tom, že se EU pomalu transformuje ve stát federativního
typu?
AB: Pokusím se odpovědět trochu jinak. V Irsku během prvního referenda
vystupovala řada firem proti Lisabonu. Například RyanAir. A řada těchto
firem, nejprve euroskeptických, byla v druhém referendu už pro LS Například
RyanAir. Proč to říkám? Jde často o peníze. Unie ty firmy podplatila. Nebo
jim pohrozila. Třeba řekla - chystáme na vás razii (podobnou té, jakou
zažil nedávno český ČEZ), ale když budete hodní, razie nebude. Takhle se
v Unii vydírá. Rodiny RBDV mohou mít třeba kritický názor na Lisabonskou
smlouvu, to já nevím. Ani nevím, abych se přiznal, jak o Lisabonu psal
Rheinische Post. Ale jsem bytostně přesvědčen, že si Unie nenechala ujít
příležitost, aby RBDV poučila o tom, jak o Lisabonské smlouvě informovat
hlavně v České republice, když má zde tak výsadní postavení na mediálním
trhu a Česká republika byla navíc zemí, kde byl Lisabon nejvíce ohrožen.
Ani si neumíme představit, kolik za tím vším bylo peněz - nejen u nás,
ale v Evropě jako takové - aby se ten sen evropských pohlavárů naplnil.
Řekl bych, že v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy zažila Evropa,
všechny členské státy EU, největší korupci ve svých dějinách. Uplácely
se celé národy.
A dám ještě jeden druh odpovědi. Lisabonská smlouva vlastně obhajuje
korporátně fašistický systém. V legislativě zakotvuje větší pravomoci korporacím.
Velké firmy, nadnárodní koncerny, ti všichni budou z Lisabonu profitovat.
Proto jich tak málo bylo proti této smlouvě a nebo pokud vystupovali proti
(jako RyanAir), nakonec si to rozmyslely. Mediální impéria, zvláště nadnárodní,
jsou jen další z řady těch, které Lisabonská smlouva posílí.
L: Jaký je vlastně ten mechanismus ovlivňování redaktorů shora dolů?
Jsou na to nějaké směrnice, anebo je to spíše takový všeobecný tichý konsensus
o tom, jaký směr bude médium razit?
AB: Směrnice na to nebudou nikdy, to si sdělovací prostředky nedovolí,
protože by se bály, že to někdo vynese a budou z toho mít ostudu. Takové
věci se říkají mezi čtyřma očima a ještě spíše nepřímo - mimo řádky. Musíte
je jaksepatří odtušit, i to je část vaší práce. U mne to bylo zvláštní
v tom, že šéfové mé názory znali a celou dobu tolerovali. Měl jsem v práci
na stole například vylepenou přeškrtnutou vlajku EU, věděli o tom, že nemám
Unii v lásce a Lisabonská smlouva se mi příčí. Přesto jsme vycházeli velice
dobře. V určitém okamžiku se ale vše náhle změnilo jako mávnutím kouzelného
proutku. Najednou už mé názory byly problémem. Zřejmě jim došla trpělivost,
protože si na mne neustále stěžovaly různé nátlakové skupiny - feministky,
homosexuálové, pravdoláskovci, eurofilové a podobně.
L: Někteří redaktoři ve mně vzbuzují dojem, že jsou v iDnes drženi
pro pobavení veřejnosti. Například exskinhead-anarchista pan Eichler s
jeho squatterskými excesy, nebo pan Gazdík, o kterém kolují vtipy, že vidí
Hitlera i v kávové sedlině po kávě, podávané v 8:08. Jaký na ně máte názor?
AB: Pavel je člověk silných levicových názorů, kterého ale redakce nakonec
vždy podrží. I přes jeho dřívější hajlování, které vysvětloval docela kuriózním
způsobem - "buď jsem byl opilej a nevím o tom, protože to je dávno, nebo
je to fotomontáž". Nechci si stěžovat na rozdílný přístup, ale je pro mne
nepochopitelné, jak člověk, který nemá úctu k soukromému vlastnictví a
přespává s pochybnými existencemi v cizích domech, může nakonec z takového
průšvihu vybruslit tak hladce a ještě si na něm iDNES.cz udělá několik
měsíců se vlekoucí kauzu o jeho nespravedlivém zatčení a zlé policii. Ale
chápu, že šéfredakci nic jiného nezbývalo, než ono faux pas zakrýt tím,
že přejdou do protiútoku. Pana Gazdíka osobně neznám, jen podle vidění,
proto bych se k jeho osobě nerad vyjadřoval. Jeho články jsem četl spíše
sporadicky.
L: V rozhovoru, který jste nedávno otiskl na svém webu, jste naznačil,
že Aktuálně je výrazně havlovské médium a iDnes je proevropské médium…
Já si například všiml, že zmíněné Aktuálně, kromě toho, že je havlovské,
je i silně do zelena. Věnuje se globálnímu oteplování a nedává prostor
klimaskeptikům. Máte nějaký přehled, jaké směry obecně jednotlivá média
razí?
AB: Aktuálně - silně levicové médium. Ano, je zelené a ano, silně prohavlovské
(proto říkám levicové). MF DNES a iDNES.cz - jsou asi tak pravicové, jako
je pravicová ODS. Silně protopolánkovské médium, podporuje současnou zprzněnou
ODS, v poslední době jde silně na ruku TOP 09, ze které se může zbláznit,
podobně jako ostatní média. Lidovky tištěné i internetové - silně prohavlovské
a proevropské noviny, i když v čase se měnící podle toho, zda má navrch
levicová skupina Plesl-Palata-Zavadil nebo konzervativci Kaiser-Weiss-Petráček.
Vůbec mezi LN a MF DNES je zajímavý vztah. Tím, že obě patří stejnému majiteli,
mezi nimi dochází k určitému chameleonskému přebarvování. Jeden čas byly
Lidovky tak prohavlovské, že to mohl nevidět jen slepý. Teď se to trochu
zlepšilo a havlismus pomalu pohltil MF DNES, kdežto Lidovky naopak zrozumněly.
Ale jsou to jen triky vydavatele, žádná ryzí změna vyvěrající z nějakého
prozření. HN a iHNed.cz - další pravdoláska, vlastní je jeden z bratrstva.
Silně havlistický je i Týden. Právo - jediné české noviny, ale v poslední
době i tam začíná prosakovat německý kapitál. Redaktory tvoří lidé, kteří
myslí zeleně, deník jako takový je proti ČSSD. Názory nestojí za nic, jsou
levicové, ale jinak politické zpravodajství má Právo ze všech deníků nejlepší.
Respekt - koncentrovaná pravdoláska, z které to jen kape. Reflex? Dříve
jsem ho považoval za rozumný časopis, ale od chvíle, co jsem se dozvěděl,
že i tam jednomu redaktorovi zakázali psát kriticky o EU a Lisabonské smlouvě
pod pohrůžkou vyhazovu, si i o tomto médiu myslím své. Inu, co čekat, když
majitel, pan Ringier, se účastní schůzek Bilderberg Group. Takto bychom
mohli pokračovat.
L: V poslední době se nedala na iDnes přehlédnout řada negativních
článků na téma GO, což se dá téměř považovat za revoluci. Je to reakce
na nedávné kauzy Climatgate, ve kterých se provalila řada průserů ohledně
manipulace s měřenými daty?
AB: Nevšiml jsem si, že by se na iDNES.cz o té kauze nějak více psalo.
Pouze Adéla Dražanová, která z iDNESu odešla do MF DNES, jinak neúnavná
fanynka Husejna Obamy, o tom napsala článek, kde existenci zfalšovaných
údajů odbyla jednou větou a ve zbytku článku rozvíjela spekulace o tom,
že to provedli ruští hackeři najatí ruskou tajnou službou. Jako by nebylo
jedno, kdo to udělal, ale že se to stalo.
L: Když jsme u toho ovlivňování, před pár lety, za Paroubkovy vlády,
proběhla internetem kauza ovlivňování médií, kdy Paroubek požadoval odchod
několika redaktorů a grafiků. Šlo o nějaké karikatury a články a pokud
vím, alespoň u jednoho případu k tomu skutečně došlo. Vy sám jste se zmínil,
že pan Kalousek ovlivňoval vaše nadřízené v iDnes, aby vás vyhodili. Jak
je podle vás tato věc závažná? Jak daleko do médií ve skutečnosti sahají
pazoury politiků a kam až média jsou ochotná zajít?
AB: Jak daleko sahají pazoury politiků, si netroufám říci. Sám jsem
pracoval v internetovém médiu a tam je to přece jen trochu jiné, než v
celostátních novinách, protože politikům pořád nedochází, že novinám klesá
prodej a budoucnost je na internetu. Proto se pořád více zaměřují na tisk,
který si více hlídají, a tam bych očekával, že ty tlaky budou větší. Internetové
servery jdou trochu mimo ně. To je spíše práce pro všelijaké Dimuny a další
PR mágy, kteří se pak zlobí a píšou směšné SMS, abyste tam něco opravili
v článku, protože ví, že na internetu to opravit jde, kdežto v tisku ne.
Takže - nepracoval jsem v novinách a tak přesně nevím. Co ale vím, je to,
že Kalousek si na mne nejednou stěžoval a protože má vazby právě na MF
DNES, tak vždy, když jsem napsal na iDNES.cz něco, co se mu nelíbilo, nestěžoval
si u mne, nebo u šéfů iDNES.cz, ale volal přímo do Mladé fronty. Ale jak
se internetová a printová redakce stále více propojují, je to poslední
dobou skoro totéž.
Jak je to závažné? Jedna věc je, že se Kalousek kasá tím, že v redakci
žádal moji hlavu, druhá věc ale je, že mne vyhodili kvůli Lisabonu a mým
pravicovým názorům. Jen se ty věci seběhly náhle a v jeden čas, takže Kalousek
volal, když už byla sepsána naše dohoda o ukončení mého pracovního vztahu.
Čímž netvrdím, že by to nezvládl zařídit.
Ale řeknu ještě jeden příklad, který jsem slyšel od člověka, kterému
nemám důvod nevěřit. Pro dokreslení situace, protože z něj je ještě více
patrné, jak to v médiích chodí. Jistá euroskeptická strana si v MF DNES
objednala před evropskými volbami inzerát. Ten vyšel. Člověk zodpovědný
za prodej inzerce dostal od šéfů pořádně vynadáno, protože MF DNES přece
nebude podporovat euroskeptické strany. Když si ta strana zadala inzerát
podruhé, už to nevyšlo. Jakási firma, prý napojená na ODS, to místo určené
pro inzerát několikanásobně přeplatila. Když se ten inzerát zadával potřetí,
vyšlo to jen proto, že člověk z prodeje inzerce místo pro inzerát zamluvil
pro fiktivní inzerát a teprve pár minut před tiskem tam protlačil původní
inzerát oné strany. Takto fungují média. Určité strany se tam nedostanou,
i když si za to zaplatí…
L: Média a politici jsou na sobě navzájem závislí. Je to asi stejné
jako s takzvanými celebritami, které by bez bulváru nepřežily, a bulvár
by nepřežil bez nich. Kdo komu podle vás víc leze do zadku, média politikům,
nebo politici médiím? Typicky, nedávno jsem na iDnes zaregistroval sérii
článků a videí o rodině Jiřího Paroubka. Třeba video o tom, jak manželé
Paroubkovi křtili dceru v kostele. Má to náš „nejserioznější zpravodajský
portál“ zapotřebí? To si Paroubek za to PR platí? Jaké jsou vlastně vazby
mezi médiem a politiky?
AB: To mi teď berete z úst má vlastní slova. Přesně tímto připodobněním
jsem vždy vztah politika a médií popisoval, když se mne na to někdo ptal.
I když nějakého politika naštvete, zpravidla vám po čase odpustí, protože
váš zájem potřebuje. Nevím, kdo leze komu častěji do zadku - ale třeba
Miroslav Kalousek sám od sebe zavolá (mně ne, mě rád nemá, ale kolegovi)
a řekne: "Kdybyste se mne chtěl zeptat na to a to, tak bych vám odpověděl
toto…“ Podobně jako Iveta Bartošová potřebuje i politik někomu oznámit
ty své vrtochy a ukázat - jsem tady, žiju. K tomu Paroubkovi - iDNES.cz
ani MF DNES nemá Paroubka v lásce a ani Petr Dimun mu tu reputaci nevyspraví.
V tomto konkrétním ohledu šlo spíše o něco, co bych nazval strachem nebýt
u toho. Je to povrchní mediální zpravodajství, kdy jde především o kliknutí
myší, než o nějaké myšlenky, principy, zásady. Většina lidí, jak jsem je
v iDNES.cz poznal, s výjimkou Pavla Eichlera a několika dalších, jsou lidé
uvažující vcelku konzervativně. Ale když jde o konkurenci, tak jde konzervativní
rozvaha stranou. Nemůžete si dovolit neuveřejnit fotky Paroubka, když je
budou mít novinky.cz, týden.cz, ihned.cz či nějaký zapomenutý server. Jde
o čtenost, peníze, kliky…
L: V poslední době se stále častěji mluví o novinářské etice a o
tom, že noviny už dávno neplní svou úlohu. V kauzách nejdou pořádně do
hloubky, o všem referují povrchně a leckdy až servilně pochlebují „systému“.
Když otisknou nějaký článek, dozví se čtenář maximálně pár obecných frází,
přečte si oficiální vyjádření mluvčího nějakého ministerstva, či jiné organizace,
dostane se mu ujištění, že se na něj myslí, a že je to všechno k jeho dobru,
a vůbec, nemá důvod se strachovat, všechno je naprosto pod kontrolou. A
když leckdy dočte těch deset krátkých odstavců, zjistí, že si v podstatě
mohl přečíst jen název článku, který jádro sdělení již obsahuje. Spousta
článků jsou jen nějaké agenturní zprávy, které se publikují formou Copy&Paste,
aniž by se někdo vůbec obtěžoval zkontrolovat formální správnost článku.
Pak se často stává, že odborník na dané téma žasne, kde ten novinář vzal
takovou hovadinu, zatímco laik se diví. Kam se poděla novinářská etika?
Kam se poděl archetyp novináře, co s nezbytnou cigaretou a stejně nezbytným
zápisníkem šťourá do kdekoho a kdečeho, prolézá stoky i popelnice, jen
aby se dobral pravdy? Kam se poděly obsáhlé kauzy, které plnily noviny
a rozkrývaly korupci a špínu? V našich médiích znám snad jedině Sabinu
Slonkovou, jako novinářku, který se nebojí zveřejnit politickou špínu.
Vnímáte to obecný úpadek novinařiny, anebo pouze současný trend, kdy je
každý předposraný, aby náhodou nešlápl, do něčeho nepříjemného?
AB: Nepokládáte vůbec jednoduché otázky. Vždy je tam řada různých rovin
toho problému, který je mnohovrstevnatý. Jak trefně poznamenal Petr Hájek
ve své knize Smrt ve středu, není-li člověk vyloženě hloupý, pak může dnes
zkusit štěstí v médiích a zpravidla se tam chytí, protože dnešní novinařina
je profese nenáročná. Musíte psát o něčem, o čem nic nevíte, což se sice
může jevit jako problém, protože odborníci vás dříve či později načapají,
ale jsou lidé, kteří si s tím poradí. Je v tom stres, spěch, zvláště u
internetových serverů, které mají uzávěrku takříkajíc 24 hodin denně. Nemáte
na promýšlení celý den, článků musíte vychrlit x a ještě sledovat konkurenci,
kde se sleduje každá minuta toho, kdo s jakou zprávou kdy vyšel a kdo byl
rychlejší. V tom je část problému. Novinářská etika, to je zase trochu
něco jiného. I před sto lety si konzervativci stěžovali na bulvarizaci
médií, takže to není jen problém dneška. Ale dnes je to horší v tom, že
navíc žijeme v politicky korektní době, kdy se lidé bojí psát pravdu, a
píší jen to, co se všeobecně očekává, že psát budou. Nepouštějí se do věcí,
které jsou kontroverzní, a ty jsou přitom ty nejdůležitější. A co se týče
politických kauz, nedělejte si iluze. Novinář nemůže vyčmuchat kdejakou
nepravost. Vždy píše jen to, co dostane na stůl od svého zdroje, často
už jako dopředu připravený balíček. Nejsou to žádná jeho objevná sdělení,
ale často kompromitující materiály, které si jedna strana schovává na tu
druhou a pak je jen v pravý čas nějakému novináři doručí. Novinář není
detektiv, aby něco vystopoval a šel po tom. Když jsem psal o Kalouskovi,
všichni byli nervózní, že to je téma na dlouho, neměl jsem k tomu ty správné
podmínky. Dnes jde především o rychlé informace o nedůležitých věcech.
Svým způsobem je to jistý druh zábavy.
L: V médiích se běžně o kdejakém uskupení, hlásícím se k odkazu nacionálního
socialismu píše jako o „krajní pravici“, přičemž toto spojení je zdůrazňováno
jako „extrémní“. Toto byla oficiální doktrína komunistů, kteří hodili nácky
napravo, aby s nimi nemuseli sdílet levou část spektra, do které nacisté
politicky i ideologicky patří. Nacionální socialismus je vzhledem ke svému
programu v politickém spektru silně nalevo. Nechápu však, proč se tato
doktrína v mainstreamu tak zarputile drží i dnes. Chápu, že levice v Evropě
dnes v podstatě vládne, ale je to silně umírněná levice, která má blíže
spíše ke středu, než ke komunistům. Je opravdu v něčím zájmu i nadále klást
mimoděk rovnítko mezi pravici a plynové komory?
AB: Je těžké rozklíčovat, zda je více na vině nevzdělanost redaktorů,
přetrvávající klišé nebo nějaká řízená snaha kompromitovat pravicové myšlenky.
Nemám na to vyčerpávající odpověď. Do určité míry je to skutečně nevědomost,
takové chození s proudem, kdy se to už v médiích uchytilo a je to těžké
někomu vyvrátit, že neonacisté nemají s pravicí nic společného. Protože
ale v médiích pracuje spousta levičáků (média levičáky přitahují), pak
nepochybně musíme podstatnou část těchto falešných nálepek připsat na vrub
levicové zaujatosti, která se tím snaží zároveň diskreditovat pravici.
Ale není to jen výsledek novinařiny, ale celospolečenský problém. Žijeme
v době, kdy je za extremismus považované to, co ještě dříve patřilo do
ranku klasické pravice. To vše kvůli posunu pravice do středu a kvůli ideologii
zvané politická korektnost.
L: Z předchozí praxe mám zkušenosti, co se týče spolupráce se státní
správou, obzvláště ministerstvy a různými státními organizacemi. Vím, jaká
je to díra na peníze. Osobně si myslím, že ve velkých státních organizacích
existuje jen málo projektů, které by se nedaly zpochybnit. Například váš
popis analýzy s recyklovanými texty
za miliony je přímo ukázkový. Také jsem podobný dokument zažil. Recykloval
se několik let, pokaždé byl vydáván za novou analýzu, pokaždé za něj daná
firma zkasírovala pár milionů a pokaždé v něm provedla jen pár formálních
úprav, tudíž když jsem ten dokument viděl já, většina textů v něm nedávala
smysl. Studie o proveditelnosti výstavby letiště v Indonésii má všechny
znaky podobného mnohonásobně předraženého šuntu. Podle své zkušenosti vím,
že podobné dokumenty nikdo zevnitř zpravidla neaudituje. To se dá pochopit,
ale absolutně nechápu, že nefunguje ani žádný vnější audit. Psal jste,
že Kalousek prostě na tu analýzu vydal z kasy deset mega. Není nikdo, komu
by na takové pozici musel skládat účty? Jak to vlastně funguje s financováním
takových projektů?
AB: Z jeho strany to bylo absolutně čisté. Jako ministr financí má právo
poslat kamkoli bez souhlasu kohokoli, jen na své uvážení, až 50 milionů
korun v rámci provizorního rozpočtového opatření.
L: Ad dovolená
v Thajsku . Z článku jsem pochopil, že bylo obtížné získat jakékoliv,
natož podrobné informace o této akci. Nemáme snad zákon o svobodném přístupu
k informacím?
AB: Zákon máme, ale ministerstvo se podle něj neřídí. Hned několik zdrojů
včetně vysoce postavených lidí z ministerstva mi tvrdilo, že se ta akce
bude konat, pak že se koná a později, že se konala, ale MZV ústy svého
mluvčího vše popřelo. V tu chvíli mne to ale nepřekvapilo. Už několik týdnů
předtím jsem totiž dostal z MZV na svých asi dvacet precizně formulovaných
konkrétních otázek odpověď v tom smyslu, že své vyjádření poslali už v
předešlém mailu a protože to vypadá, že je chci jen poškodit, tak už na
žádný můj dotaz nebudou reagovat. A jen si počkají, co napíšu a případně
se budou bránit soudně. To mi opravdu napsali, černé na bílém. Byla to
nesmírně arogantní odpověď. Teď mne tak napadá, že by nebylo špatné ji
zveřejnit na Černínských rozhledech, aby lidé viděli, jak taková komunikace
tiskového oddělení s novinářem probíhá.
L: Zmínil jste se o generálním sekretáři MZV, Milanu Sedláčkovi,
který byl ve spisech StB označen veden pod
krycím jménem Ochotník. Jaký máte názor na aféry okolo „odhalování“
estébácké minulosti? A je podle vás správné, že takoví lidé obsazují leckdy
poměrně důležité pozice ve státní správě?
AB: To je na dlouhé téma. Vím, že se říká, abychom se neohlíželi zpět,
nekádrovali jako "oni", ale z mého pohledu křesťana existují věci, které
nelze přejít a mávnout nad nimi rukou. Člověk, který vědomě spolupracoval
s minulým režimem, musí počítat s tím, že se z toho bude muset zodpovídat.
Že jsou někdy mediální útoky těžké, uznávám. Že někdy míří mimo, to se
také děje. Ale tvářit se, jakoby nic, to je pokrytecké. Stejné to je i
s členstvím v KSČ či studiem na Moskevském státním institutu mezinárodních
vztahů, abychom od Sedláčka nechodili tak daleko. To, že Kohout je absolventem
této školy, je samo o sobě výmluvné.
L: Co si myslíte o TOP09 a obzvláště panu Kalouskovi, coby „dobrém
hospodáři“, jak se prezentuje na billboardech? Nebyl to on, kdo jako koaliční
partner spolupracoval s ČSSD na největší díře v rozpočtu veřejných financí
mezi lety 2003-2006 a pomohl tak zatnout sekyru ve výši 355 mld. korun?
Dokážete si tu stranu představit jako „dobré hospodáře“?
AB: Kalousek je hlavně nejlepší ministr financí roku 2008. Takže to
se asi mýlíte…
L: V seriálu „Ano, pane ministře“ byla řečena jedna, i vzhledem k
naší realitě, zábavná věc. Nikoliv ministři, nýbrž řadoví úředníci rozhodují
o chodu ministerstva. Myslíte, že je to pravda? Mají ty řadové šedé myši
na pozadí větší moc, než volený zástupce občanů?
AB: Je to ještě horší. Nejen, že to je pravda na úrovni státu, ale v
dnešní době to má ještě rovinu zvanou EU, kdy rozhodují hlavně a v prvé
řadě šedé myši v bruselských chodbách spolu s šedými myšmi na českých ministerstvech
a ti společně řídí naše ministry a poslance. Vždyť i Jiří Paroubek přiznal,
že po Lisabonu bude 90 procent zákonů z Bruselu. Naše poslance tu máme
jen na parádu, aby noviny mohly psát o jejich žabomyších sporech. Vše podstatné
se děje jinde. Totéž platí o ministerstvech. Vše se domluví v Bruselu,
dohodnou to mezi sebou bruselští a tuzemští úředníci a ministři už pak
pouze přijedou na kafíčko do Bruselu a tam prezentují to, čím je myši zavázaly.
Je to směšné, nebo spíše trapné a nedůstojné. Je to zvrácený systém.
L: Korupce není jen v ČR. Jen je tady nejvíc vidět. Obhájci Lisabonské
smlouvy a vůbec celé EU zpravidla argumentují potřebou skřípnout lokálním
politickým mafiánům křídla, a to že by měla provést právě EU. Co si o takovém
argumentu myslíte? Myslíte, že rozdíly v míře korupce a vůbec v politické
etice jsou až tak markantní, abychom potřebovali dozor?
AB: Jsem rád, že jste to nakousl. Připadá mi to jako největší a nejdemagogičtější
argument, jaký od eurofilů slýcháme. Oni si snad myslí, že EU je čistá
jako lilie, morálně na výši, že ji řídí andělé. V EU je korupce větší úměrně
tomu, o kolik je větší EU než Česká republika. V Bruselu pracují tisíce
lobbistů a zákony, s kterými komise přichází a které poté musíme my všichni
aplikovat v našich národních parlamentech, jsou ušité na míru lobbistům.
A ti, kdo je šijí, to nedělají zadarmo. Evropská komise už více než deset
let neprošla auditem, odmítá audit, tají své účetnictví, které ani není
podvojné, nespolupracuje s vyšetřovateli, mstí se těm úředníkům, kteří
jen naznačí, že něco není v pořádku. Proběhlo už tolik kauz, kdy se prokázala
korupce i u jednotlivých eurokomisařů. Santerova komise musela kvůli korupci
dokonce odstoupit celá. Od té doby se audity raději nedělají. Zlatý Kalousek….
L: Proč jste vlastně vystupoval proti Lisabonské smlouvě? Jaké konkrétní
důvody jste měl?
AB: Teď se můžu buď dlouze rozhovořit a snažit se postihnout všechny
aspekty toho, co mne k tomuto postoji přivedlo, anebo odpovědět lakonicky,
stručně. Zkusím to druhé: miluji svůj národ, svoji zem, nezávislost, svobodu
a konzervativní hodnoty. V takovém případě člověk musí být proti Lisabonské
smlouvě.
L: Založil jste server EUrabia.cz.
Co jste tím tehdy sledoval?
AB: Spoluzaložil. Nerad bych si to přivlastňoval. Nebyl to můj nápad,
ale byl jsem u toho od začátku. Z té původní sestavy lidí, se kterými jsme
projekt rozjížděli, nakonec všichni nějakým způsobem odpadli, nejčastěji
kvůli zaneprázdněnosti. Redakci jsem kompletně proměnil. Ale je pravda,
že jsem jako jediný z té původní sestavy zůstal. Co jsme tím sledovali?
Po 11. září to bylo hodně živé téma, ale mainstream stále psal jen o tom,
jak islám není problém a že hrozbou jsou pouze teroristé. O nebezpečí islámu
jako takového se nikde nepsalo a tuto mezeru jsme chtěli vyplnit. Dnes
je to už lepší a myslím, že se o to Eurabia i určitou měrou zasloužila
- myslím o popularizaci tohoto tématu. I mainstream to už pochopil a píše
docela otevřené články. To mne těší. Proto teď přemýšlíme, že založíme
nový web, který bude stejně tak průlomový, jako kdysi Eurabia.cz, protože
jeho téma je opět tabuizované a ještě to nějaký čas potrvá, než ho hlavní
proud sdělovacích prostředků přebere. I když v tomto případě myslím, že
asi sdělovací prostředky neprocitnou vůbec.
Ale chci zmínit ještě jednu rovinu - nešlo nám jen o to informovat,
ale informování bereme jako součást boje. Nechceme islám v Evropě, nechceme
ho v České republice. Je to nenávistná, zlá ideologie. Jako způsob boje
proti jeho rozpínavosti jsme zvolili sdělovací prostředek coby nástroj
šíření osvěty. Takže původní motiv je zabránit tomu, aby se islám v naší
zemi zakořenil. A v tomto smyslu, i když mainstremová média píší dnes daleko
otevřeněji, náš boj nekončí.
L: Nedávno jsem četl o exodu původních Britů. Za 12 měsíců jich z Velké
Británie odešlo na 400 tisíc, zatímco na jejich místo přišlo za stejnou
dobu zhruba 800 tisíc muslimských imigrantů. Četl jsem o žalobách za Hate
Crime, kterého by se údajně měli dopouštět původní Britové vůči muslimským
imigrantům jen tím, že kritizují islám (Typicky třeba případ Bena Vogelenzanga).
Od člověka, který v Británii pár let pobýval, jsem slyšel, že muslimů je
tam opravdu hodně, tvoří uzavřená společenství a nikoho nepustí mezi sebe,
a že leckde už otevřeně vystupují i proti majoritnímu obyvatelstvu. Zapálená
předměstí ve Francii snad nemusím připomínat. Kdesi jsem se dočetl, že
od roku 1991 do roku 1998 tam stoupl počet problematických oblastí ze stovky
na osm set. Jsou to prý oblasti, které by se daly přirovnat ke čtvrtím
jako třeba Queens, kam se normální člověk neodváží přiblížit. Je to s radikálním
islámem v Evropě vážně tak zlé?
AB: Je to ještě horší, než si vůbec dokážeme představit. Vidíme jen
část problému. A bude to ještě horší s přibývajícími lety, protože muslimů
bude přirozeně přibývat tím, jak se rozmnožují a bílí Evropané vymírají.
To je ta hlavní katastrofa - ne teroristé, ne džihádisté, ale množící se
muslimové. Ale to je na dlouhou debatu. Na Eurabii je na toto téma čtyři
tisíce článků.
L: Ještě k tomu islámu. V mainstreamu se o takových věcech moc nemluví.
Zhusta na člověka ze všech stran padá kritika za xenofobní smýšlení, ledva
jen načne nějaké takové téma. Všechny filmy, které jsem na toto téma viděl,
jsou typické Hřebejkoviny – tedy těžký osud muslimů, trpících pod jhem
zlých, xenofobních a rasistických bělochů (typicky povídka Quais de Seine
ve filmu Paříži miluji tě). Ale kritika temných stránek islámu nikde. Například
film „Já muslim“, který natočila ČT, snad ani nebyl odvysílán. Jakýkoliv
názor, který není dostatečně konformní, je aktivně potlačován. V médiích
nevidíme nic, než různé kazatele multikulturního soužití a kritiky naší
morálky. Celá Evropa pokrytecky odsuzuje referendum o minaretech ve Švýcarsku,
a kdyby bylo Švýcarsko v EU, už by asi skládalo reparát. To se už definitivně
všichni zbláznili?
AB: Máte jistě pravdu. Sám jsem byl v minulé odpovědi hodně pesimistický.
Ale je tu i druhá stránka věci, ta nadějnější. A tou je vzestup pravice
po celé Evropě. Tedy té pravice, kterou ti nepravicoví se škodolibostí
označují za extrémní. To je naděje. Něco se děje a obyčejní lidé jsou naštvaní.
Ta cesta od jejich naštvané nálady k tomu, že politici, sledující veřejné
mínění, tu změnu zaznamenají a začnou se chovat jinak, je stále dlouhá,
ale už dnes lze pozorovat jistou reflexi i mezi politiky. Na referendum
ve Švýcarsku byly i negativní názory, ale vezměte si, kolik zemí se tím
naopak inspirovalo. Nebo zákaz burky ve Francii. Jeden den to oznámí Francie,
druhý den už to požaduje Rakousko, třetí den se podobný návrh ozývá z Itálie.
To je ohromná změna, dokonce i oproti době těšně po 11. září. Tehdy byli
všichni naštvaní na teroristy, dnes vadí islámská rozpínavost na západě
jako taková. A to je dobře, protože to je ten hlavní problém. Konečně se
udeřil hřebík na hlavičku. Už nejde jen o to, že nějací radikálové svádí
umírněné muslimy, dnes už vadí burky a minarety. Bohu díky za ten posun.
L: Co se multikulturalismu a protežování různých menšin týče (a nejen
toho), přijde mi poslední dobou, jakoby spoustu lidí postihla schizofrenie.
Často si odporují v tom, co říkají v soukromí a co deklarují na veřejnosti.
Stejně tak si všímám vzrůstající radikalizace společnosti. O spoustě věcí
již nepanuje všeobecný konsensus, jako tomu bylo v devadesátých letech.
Lidé mají potřebu se vymezovat vůči kdečemu, a to leckdy poměrně razantně.
Obvykle to takto bývá před nějakým průserem. Myslíte, že si riziko radikalizace
společnosti politici uvědomují? Neměli by místo neutuchajícího utahování
šroubů začít pomalu, ale jistě povolovat?
AB: K první části otázky - k tomu doublethinkingu. O tom vyšla výborná
kniha i v češtině - Anthony Browne, Úprk rozumu. Je to o politické korektnosti
a i když to pro lidi s tématem obeznámeným nepřináší nic nového, pro veřejnost
je to skvělá kniha, aby pochopila, v čem je problém. Ohledně nálad ve společnosti,
to jsem už nakousl v předešlé odpovědi. K radikalizaci společnosti to nevyhnutelně
směřuje, řekl bych, že přímo k občanské válce. Jen nevím, kvůli čemu vznikne
- zda kvůli EU, až nějaká země bude chtít z Unie vystoupit a Unie se postaví
proti (jako před občanskou válkou v USA), anebo zda dříve vypuknou boje
mezi původními Evropany a muslimskými přistěhovalci.
07.02.2010 Lokutus