Před
dvěma měsíci jsme se zabývali bezpečnostní situací na českých silnicích
po zavedení bodového systému a změn souvisejících s novelou silničního
zákona zavedenou 1.7.2006. Konstatovali jsme, že zákon zatím v praxi nenaplnil
slova jeho propagátorů, kteří slibovali pokles počtu smrtelných nehod.
Část I. Jak si nový silniční zákon vedl v prvním pololetí roku 2007?
Oficiální zpráva PČR není zatím vydána. Vycházeli jsme proto ze zprávy
květnové a separátních dat za červen. Výsledky jsou shrnuty v tabulce:
tabulka 1: Vývoj hlavních ukazatelů bezpečnosti
silničního provozu v letech 1997 - 2007
zdroj: http://www.mvcr.cz/statistiky/doprava/2007/5_2007.doc,
http://www.mvcr.cz/doprava/nehodyst/index.html
Jak vidíme, oproti stejnému období loňského roku došlo k nárůstu počtu
smrtelných nehod o 46, tedy o nějakých 10% meziročně. O 10% se zvýšila pravděpodobnost, že na silnici zemřete vy nebo já. Počet nehod
s těžkým zraněním poklesl o 1,5% a lehkých zranění ve srovnání s loňským
rokem je podstatě stejný počet.
Potvrdil se tedy trend, který jsme konstatovali při hodnocení prvního
čtvrtletí, t.j. počet obětí dopravních nehod poprvé po čtyřech letech roste.
V minulém čtvrtletí byly jako důvod této nelichotivé situace uváděny dobré
(sic!) povětrnostní podmínky. Když porovnáme vyhodnotíme jen měsíce duben
- červen za roky 2006 a 2007, kdy zpravidla sníh a náledí již nepředstavují
relevantní faktor, zjistíme, že tento argument nebyl platný, protože obětí
nehod dále přibývalo.
tabulka 2: Porovnání počtu nehod po kvartálech
pro první pololetí 2006 a 2007
zdroj: http://www.mvcr.cz/statistiky/doprava/2007/3_2007.doc
Skutečný silniční marasmus podtrhuje fakt, že pokud jde o smrtelné a težké
nehody, vrátil nás nový silniční zákon nazpátek. Od roku 2003 totiž počet
smrtelných nehod pouze klesal. Jistě to nebylo zásluhou silniční buzerace,
ale mnoha jiných a účinnějších faktorů, jako například bezpečnějších automobilů,
silnic a v neposlední řadě postupně se zlepšujícího chování a schopností
samotných řidičů.
Jaká je tedy bilance nového silničního zákona? Při jejím sestavení musíme
zohlednit nejen ty nehody, které se staly vůči loňsku navíc, ale také ty,
které by se vůbec nebyly staly. Kdyby nebývalo došlo k zásahu vyvolanému
zákonem 411/2005 Sb. a jeho bezhlavým uplaňováním, pokračoval by pravděpodobně
trend nastolený od roku 2003. Od té doby totiž klesal počet smrtelných
nehod o 15%, 9% a 7% meziročně. Stejně tak klesal počet těžkých zranění
o 11%, 6% a 3%. Očekávat další pokles počtu smrtelných nehod o 6% by jistě
bylo reálné, vlastně se jedná o poměrně konzervativní odhad, protože tempo
zkvalitňování automobilového parku i komunikací se dále zrychlilo. S použitím
této hypotézy můžeme konstatovat, že nebýt sociálně inženýrského zásahu
příznivců 411ky, dočkali bychom se v prvním pololetí tohoto roku 407 dopravních
nehod místo 479 (viz tab 3).
tabulka 3: Vliv nového silničního zákona.
Vizualizace efektu nového silničního zákona za první pololetí roku 2007
pro ty, kteří číslům nerozumí:
+ + + + + + + + +
+ + + + + + + + +
+ + + + + + + + +
+ + + + + + + + +
+ + + + + + + + +
+ + + + + + + + +
+ + + + + + + + +
+ + + + + + + + +
Část II: Proč ten zákon nefungoval, nefunguje a ani fungovat nebude
1. Lidé nerespektují nesmyslná pravidla
a činí tak nikoli ze zlovolnosti, ale protože je jim to tak dáno od
přírody. Čím abnormálnější a od reality odtrženější zákon, tím více je
přehlížen. Lidé ve své většině nejsou stádo, ale armáda dobrovolných zlepšovatelů,
kteří denně usilují o zlepšení svých životních podmínek. V mezích, které
nastavuje společnost, jednají prostě tak, aby se měli lépe. Například řidili
auto efektivněji nebo bezpečněji. Aspoň neznám nikoho, kdo by úmyslně řídil
špatně proto, aby častěji naboural, ublížil si, dostal pokutu nebo poškodil
svůj majetek. Když systém z pozice moci stanovuje pravidla, která neúměrně
omezují prostor pro tuto aktivitu nebo ji dokonce činí trestnou, rezignuje
jedinec na tento sebezdokonalovací proces ve prospěch tupého dodržování
(někdy ještě navíc nesmyslných) pravidel, případně potlačuje skrytou agresivitu
a frustraci z podvědomého rozporu mezi tím, co považuje za správné systém
a co jedinec. To vše s následky, které jsme popsali.
Tento princip je tak elementární, že jej ve svém životě chápou vedoucí
pracovníci, učitelé, vedoucí skauta nebo školních jídelen. Jediný, kdo
má problém jej uchopit, jsou politici a úředníci.
Bystřejší z nás jistě tuší, že právě zde je potenciál. Nový silniční
zákon představuje teprve asi tisící důkaz nefunkčnosti levicového sociálního
inženýrství a pokud někdo čeká, že se do černé skříňky s nápisem "společnost"
vhodí nějaký zákon, který ji sám sobě změní k lepšímu, bude čekat dlouho
a marně. Velké skupiny lidí, například všechny účastníky silničního provozu,
nelze efektivně řídit. Jediná strategie, která dlouhodobě funguje zní:
Jasně pojmenovat, co je dobré a co je špatné, na základě toho definovat
minimální soubor pravidel a zbytek ponechat na svobodné úvaze jednotlivce.
2. Nesmyslná pravidla nikdo nechce vymáhat
411-konformní média a aparát hledají vinu z nefunkčnosti nového silničního
zákona u policie, která jej prý dostatečně nevymáhá. Vžijme se nyní do
osoby řadového dopravního policisty. Pokud se nejedná o ignoranta, ani
on sám nevnímá překročení maximální dovolené rychlosti o 10km/h jako zásadní
prohřešek a jemu samotnému se příčí za to někoho trestat. Patrně nastupoval
k policii s jinou představou o spravedlnosti než 300x za směnu říci "pane
řidiči, ukažte mi lékárničku" při zhovadilé bezpečnostní akci v režii ředitele
dopravní "služby" Bambase. Dá se tedy čekat, že sám náš modelový policista
bude hledat cesty, jak se stíhání prohřešků-neprohřešků vyhýbat.
Nový silniční zákon znamená bezesporu pro policii zátěž, kterou není
schopna nést. Ačkoli Bambas vyhrožuje slušným lidem čím dál většími megaakcemi,
v realitě policie organizuje čím dál menší a trapnější akce kolem lékárniček
a zakrytých espézetek. Policejní velení by mělo převzít iniciativu, přestat
se nechat vtahovat do hry o moc mezi úředníky a politiky a vyvinout tlak
na poslance, aby vrátili situaci do rozumných mezí, jinak budou jejich
lidé stavěni čím dál více do rozporuplných situací.
Názor, že na našich silnicích schází represe, je bezesporu správný.
Jde jen o to, představit si jeho správný obsah. Pod represí si představuji
potrestání konkrétních viníků za konkrétní přestupky v reálném čase, například
jízdy na červenou bezprostředně poté, co byl přestupek spáchán. Měření
rychlosti za bukem s tím, že předvolání přijde
za půl roku není represe, to je osobitá a neúčinná forma prevence.
3. Po pořádku volají nejvíce ti, kteří jej sami nejsou schopni udržet
Ačkoli sami vysocí státní a policejní úředníci verbálně bodový systém
obhajují, sami mají s jeho dodržováním velké
potíže. Denně pronikají do médií zprávy
o korupci a klientelismu v souvislosti s dopravními přestupky a dopravní
policií.
MDČR
konstatuje chybné chování řidičů, ale samo jako úřad funguje také chybně
a jeho úředníci nedovedou zajistit ani stupidní věci, jako například dálniční
známky, které lze odstranit od podkladu. Městská zastupitelstva kárají
řidiče a strojí na ně pasti poblíž silnic v havarijním stavu. Řada nehod
se stává pořád na stejných technicky špatně vyřešených místech, všichni
to vědí a léta to města ani kraje neřeší. Dovolávat se za takových okolností
důvěry v zákon je skutečně velmi iracionální.
4. Trestné body jsou k ničemu.
Dobře, řekněme, že policie zákon vymáhat bude. Média nás pravidelně
přikrmují tím, kolika řidičům již byly připsány body. V současné době je
jich přes půl miliónu. Dobře, dostali body, co bude dál? Naučil
se někdo jen díky aktu připsání bodů jezdit bezpečněji, lépe ovládat svoje
auto, lépe předvídat a hodnotit situaci kolem sebe, poznávat principy,
které jej drží na silnici? Ne, jinak by výše uvedená čísla vypadala jinak.
Pravděpodobně to většina občanů vnímá jako další z aktů drobné šikany
a zvůle úřednického aparátu vůči jednotlivci a jako takový ho zasunul do
pomyslné kolonky "státní buzerace" podobně jako ekologické daně nebo poplatky
za rádio a televizi, které neposlouchá. Stejně tak bodový systém neobsahuje
jediný prvek, který by vůbec někoho motivoval k tomu, aby se za volantem
zdokonaloval. Zato motivuje řidiče k tomu, aby pořád hlídali, kde je ukrytá
kamera nebo policajt.
5. Policie a úřady klamou řidiče
a informují zkresleně o skutečných příčinách nehod s cílem ospravedlnit
vlastní kampaně a mocenské zájmy. Například se díky novému silničnímu zákonu
podařilo vyvolat dojem, že rozhodující pro bezpečnost jízdy je její rychlost,
což se ovšem v praxi nepotvrzuje. Tato interpretace je výhodná proto, že
se s ní dá ospravedlnit nákup měřičů rychlosti a pomocí nich provozovat
dodatečné zdanění pomocí pokut.
Selhání 411 je provázeno ještě palčivějším selháním institucí jako Besip
a CDV, které namísto hledání příčin nefunkčnosti
současného represívního systému hledají argumenty pro jeho obhajobu a metody,
jak jej vyztužit.
Část III: Co s ním?
Jak je vidět, Pandořina skříňka, která byla otevřena klíčem s nápisem
411/2005, vyvolává ve společnosti mnohé otázky, povětšinou mířené správným
směrem. Proto nehodnotím nový silniční zákon negativně, i když je kontraproduktivní.
Jeho výhoda je v tom, že si i prostý řidič či chodec uvědomují metody vládnutí
v "lidově byrokratických republikách".
Pokud někdo čeká nějaké jiné rozuzlení, tak ho zklamu. Není tady v ČR
nikdo, kdo by mohl vytáhnout z klobouku nějaké řešení, jak se nefunkčního
a kontraproduktivního zákona zbavit.
Prostředek k destrukci šmejdovitého silničního zákona stejně jako k
potlačení jiných projevů státního paternalismu máme v rukou každý a jde
jen o to, naučit se s ním zacházet. Míra akceptace nového silničního zákona
ve společnosti je téměř nulová. Dokonce i vylhané oficiální průzkumy připouštějí,
že je poloviční, a to už je vážné. Všichni se můžeme zapojit různou formou
do odporu proti novému silničnímu zákonu, odmítat spolupracovat s úřady
a policií tak dlouho, dokud oni sami nezmění na tento výtvor názor, podporovat
iniciativy a sdružení, které silniční buzeraci odmítají nebo naopak činit
překážky opačné straně.
13.07.2007 D-FENS