Ukázalo se, že prodejny Julius Meinl opravdu umí nabídnout zákazníkovi
něco
navíc.
V prodejně Julius Meinl v Tetter City (České Budějovice), v Lannově
ulici, tedy v přízemí domorodého obchodního domu Prior, vyvinul lokální
management spolu se zaměstnanci proces, kterým upgradoval
staré potraviny na nové. Prostorům, kde byly potraviny skladovány a
recyklovány, se místní hantýrkou říkalo "kafilérka" a prostorům, kde se
následně potraviny prodávaly, se říkalo "úsek lahůdek". Upgrade spočíval
v omývání především salámů a sýrů různými roztoky, například slanou vodou
nebo octem, aby z jejich povrchu zmizela plíseň. Po potření olejem (doufejme,
že jedlým a ne třeba vyjetým) oslnily produkty zákazníka atraktivním leskem.
Náš spolupracovník a bratr v boji aleff si nyní musí připadat jako vizionář.
Prodejna Julius Meinl se nachází v centru ČB a spolu s poněkud vzdálenejší
Delvitou představuje jediný obchod, kde mohou nakupovat lidé v centru žijící.
Je to obchod velice ubohý, špinavý, s neuspořádaným a chaoticky doplňovaným
zbožím, líným a blbým personálem, gumovým pečivem a shnilým ovocem. Snaha
najít viditelně nenahnilý pomeranč nebo rajče připomínala slosování sportky.
Ubohý obchod to vždy byl a snad jen suicidní tendence mohly zákazníka přimět
k tomu, aby si zde koupil cokoli, co není zabaleno od výrobce. Anžto se
budějovická smetánka přestěhovala do okrajových částí jako je Kodetka či
Srubec, aby mohli vhlížet do Tetterovy prdele s kopce, dá se předpokládat,
že v této prodejně nakupují sociálně slabší zákazníci, kteří nemají finančně
nebo fyzicky na to, jezdit každý den do vzdálenějších obchodů. Jako první
mě napadá zákaznický segment důchodců obývajících byty v historické zástavbě.
Je jasné, že důchodce nemá šanci tyto triky prokouknout, deset deka vysočiny
pro něj představuje zcela jednoznačně blackbox, jehož obsah identifikuje
až doma, pokud vůbec. Nemá dost energie na to, aby zjednal nápravu své
pozice podvedeného. Fatalisticky přijme prohru a příště tam jde zase.
S vědomím si tohoto musím jednání Meinlu označit za mimořádně zavilý
zmrdský hyenismus.
Ukažme si tedy prstem. Vedoucím prodejny byl ca do podzimu 2003 pan
Karel Plátenka. Plátenka odešel z Meinlu do Intersparu, kde pracuje na
řadové pozici. O příčinách jeho odchodu lze spekulovat, Plátenka se ovšem
jeví jako slušný člověk, který navíc je nadále uveden
jako vedoucí provozovny na webu firmy Julius
Meinl a.s., čímž utrpěl nyní jistou úhonu. Ryba smrdí od hlavy. Hlava
se jmenuje Herbert Vlasaty. Vlasaty zřejmě s krmením bývalých krajanů odpadem
problém neměl. Pro správnou představu o rozsahu infekce pohleďme třeba
na jméno pana Jana Bachury, r.č. 731101/2885, který je současně prokuristou
OMV Česká republika, s.r.o a který byl donedávna členem představenstva
Julius Meinl a.s.
Firma Julius Meinl a.s. končí
na českém trhu svoji činnost, nikoli v souvislosti se skandálem, ale
proto, že vlastník firmy, rodinný klan Meinlů z Rakouska, už nehodlá v
oboru maloobchodu s potravinami podnikat a bude se věnovat obchodu s realitami.
Koncern sám se nachází ve finanční krizi od roku 2000. Na jedné straně
tedy máme firmu, která prodává zhruba totéž, jako sítě jiné, které jsou
ovšem silně ziskové, ale která provozuje procesy recyklace prošlých potravin
a tím pádem nižší náklady. Asi vás napadá, že je zde jistý nepoměr, jehož
vysvětlení ponechám na každém z vás. Ostatně vaše problémy s játry jsou
ve srovnání s majestátností limuzíny Audi S8 pana akcionáře nepodstatné.
Plísně na potravinách vytváří jako produkt svého růstu toxiny, které
výrazně poškozují játra. Míra poškození a regenerace po něm je otázkou
toho, jak byl zákazník Meinlu věrný, v každém případě s trvalými následky
nutno počítat jako s reálnými. Sám jsem toto prožil po úspěšné otravě žluklými
buráky a musím říci, že ten přibližně rok komplikací bych nikomu kromě
soudruha Grebeníčka nepřál. Druhým bonusem věrného zákazníka může být rakovina,
anžto produkty růstu plísní jsou karcinogenní. Proces distribuce jedů a
karcinogenů mezi lid nesl znaky činnosti organizované, kdy ostatní prodejny
řetězce dovážely prošlé zásoby do předmětné recyklační prodejny. Ve věci
tedy muselo být zapojeno podstatně více činitelů firmy, než vedoucí a personál
prodejny Lannova 22. Vzhledem k nezamaskovatelnému objemu nutné logistiky
dokonce předpokládám, že se tak dělo se souhlasem nebo přinejmenším tolerancí
vrcholového vedení firmy.
Zřejmě až ukončení činnosti bylo impulzem k tomu, aby se o obchodních
praktikách řetězce Meinl (ano, řetězce. Jak jsme si řekli, jednalo se o
korporátní činnost více prodejen) dozvěděla široká veřejnost. Latentně
mohou repasované lahůdky ležet na pultech kdekoli jinde ve vašem oblíbeném
obchodě. Na příkladu Meinlu vidíme zřetelně, jaké konkrétní dopady vyvolává
"supermarketová kultura" do života každého z nás. Pokud by podobné praktiky
užíval nějaký konkrétní obchodník, znamenal by skandál jeho lokální znemožnění,
které by ho na léta v oboru zcela odepsal. V případě marketů je to tak
nějak každému vohnoutovi jedno, hlavně že je jeho taška plná.
Zajímavý otazník představuje i kontrolní činnost státních institucí.
Předpokládám, že Meinl neprovozoval zušlechťování starých salámů první
týden, ale po nějakou poměrně dlouhou dobu, během které vytvořil spolehlivé
technologické a logistické postupy s optimálními výsledky. Během celé této
doby to nikoho příliš nezajímalo, až nyní, pád týdnů před ukončením jeho
činnosti se to s velkou slávou "zjistilo". Připomíná to ono obdivované
zavření čínských restaurací, které nedodržovaly hygienická pravidla při
přípravě jejich kočičích a psích specialit. Restaurace fungovaly léta zcela
nerušeně, až teď najednou "se to tam tak zkazilo". Vypadá to, že pro ČOI
a SZPI jsou některé instituce nedoktnutelné.
Například i Hypernova nabízí jako bonus myší
hovna. Sebeobrana leží tedy v rukou každého jednotlivce, což neznamená,
že musí být neúčinná. Systém dennodenní šikany a terroru ze strany nás
zákazníků by jistě přivedl prvoliniové zmrdy na pozicích vedoucích úseků
a provozoven do stavu zoufalstvím chudáka sevřeného do kleští asertivních
zákazníků a top manažerů hovořících cizí řečí a pedanticky požadujících
nepřekračovaní takové kvóty na ztratné, kterou by v rodné zemi nikdy stanovit
nemohli. Zvláště co by třikrát denně museli odstraňovat ze svých bot a
oděvu stopy prošlého jogurtu, případně si vytahovat z konečníku nahnilý
banán. Je jen na nás zákaznících, kam až v těchto bohulibých aktivitách
chceme zajít a tím je také prakticky dáno, jak dalece zajdou obchodníci
se šmejdem.
25.09.2005 D-FENS