Komentáře ke článku: Od malého jehňátka k poslušné ovci (ze dne 23.10.2012, autor článku: Urza)
Přidat nový komentář
|
Tenhle pristup navic vede k tomu, ze se deti nauci i ostatni ve svem okoli trestat za to, kdyz se jakkoli odlisuji. Nastesti se rodice, praktikujici uto metodu intenzivne, vetsinou nestavaji moc velkou autoritou. Jenze u dost deti to zustava v podvedomi a meni je to ve skutecne ovce.
Chces po rodicich, aby nejen dokazali v diskuzi pomoci fer argumentu porazit sestilete dite, coz je pro mnohe temer neresitelny ukol, protoze jsou na to moc blbi a lini, ale hlavne po nich chces, aby uznali, ze dite je clovek a ma nejaka prava, coz je pro mnohem silenejsi predstava, nez uznani plnych prav rodinneho prislusnika pro yorkshira, nebo zlatou rybku. Vzdyt nahlas propagujes myslenku "uznat porazku v diskuzi s petiletym" u lidi, kteri toho nejsou schopni ani u tricatnika, kvuli tomu, ze je jeste moc mlady a tudiz blby.
Je to sice krasna myslenka, ale mnozi rodice si radsi na dite poridi elektricky obojek, nez by si pridelavali praci pri spusteni mozku.
Nevim. Pri debate s malym deckem mi vzdycky stacilo slusne a jasne neco sdelit. Dite se podle toho zaridilo. Taky jsem ale nikdy nepouzil argument "protoze to rikam", pripadne "protoze to tak je", ale zase jsem se snazil, kdyz to slo, vyhovet tomu, co dite chtelo. Mozna je to nemoderni a i zde to bude zavrhnuto, ale zatim to vyhovuje diky tomu, ze vi, jak malo prikazu a zakazu v me pritomnsti ma, nema duvod chovat se jako fracek. Stejne tak me vychovavala ma babicka, ackoli jsem byl jeste hodne maly, ona vyznavala, dens bychom rekli, libertarianskou vychovu.
|
|
|
hmm, to je velmi interesantní, mohu vědět, jak lze s dítětem diskutovat například na téma pozdrav?
nejsem blbá ani líná, ale dětem jsem vysvětlila, že zdravit je slušnost. Ovšem diskutovat s pětiletým dítětem na téma proč zdravit bych asi nezvládla, protože proč vlastně zdravíme? A pětileté dítě má tendenci se ptát proč.
|
|
|
Na tuto otázku se dá odpovědět to, co na mnoho dalších, podobných společenských, které se dají obhájit přesně takto, je obecně hodně:
Zdravíme proto, že lidé pozdrav očekávají a cítí se nepříjemně, pokud pozdraveni nejsou. Protože chceme, aby se lidé v naší přítomnosti cítili dobře, zdravíme. Pokud zdravit nebudeme, jednak se budou cítit špatně a jednak s námi budou jednat obecně hůře, než když pozdravíme.
Pochopitelně je třeba tento odstaveček přeložit do řeči pětiletého, čímž bude trošku delší, ale obsah bude stejný.
|
|
|
a proč by se měli lidé v naší přítomnosti cítit dobře? A proč s námi Novák z druhého patra bude jednat hůře? Novák z druhého patra je pro tento případ namručený a protivný dědek z baráku, který v odpověď na pozdrav zavrčí něco nesrozumitelného, takže člověk nikdy neví, jestli řekl "dobrýden" nebo "trhnisi" nebo "hergotfix", protože zrovna zakopl o schod.
|
|
|
Když se lidé v naší přítomnosti cítí dobře, chovají se k nám lépe, více se s námi baví, máme více kamarádů, jsme oblíbenější.
Kdyby za mnou přišel potomek s požadavkem, že pana Nováka aktivně nechce zdravit, pravděpodobně (záleželo by přesně na okolnostech, argumentech dítěte, panu Novákovi a tka dále) by mě možná dokázalo přesvědčit k tomu, že zdravit ho není nutné. Neříkám, že by to tak určitě dopadlo, ale obecně to připouštím. Osobně sice zdravím i lidi, proti kterým mám zásadní výhrady, ale neměl jsem to tak vždy a nemyslím, že zdravit za každých okolností je tak nutné.
|
|
|
jenže tam je velmi tenká hranice mezi slušným a hezkým chováním nebo vlezdoprdelismem. To se malým dětem dost těžko vysvětluje, ale nejspíš to není tak důležité, protože to vždy záleží na tom jaké dítě je. Mám děti jen dvě a je mezi nimi tak obrovský rozdíl, v jejich chování, v jejich prezentaci navenek, mezi přijímáním nějakých výchovných zásahů, že se neodvažuji uvést jednotný recept. Stejně jako je obrovský rozdíl mezi mnou a mým bratrem, navzdory tomu, že jsme děti jedněch rodičů a výchovné metody byly naprosto stejné.
|
|
|
Tak to rozhodně chraň Bůh, abych se někomu snažil říkat, jak má vychovávat své děti, nebo mu dával nějaký "univerzální recept". To rozhodně ne. Jen říkám, jak to dělám já, případně nadhazuji myšlenky, které mi připadají zajímavé (viz. článek). Sám nedokážu ani posoudit, jak moc jsem ve výchově úspěšný, neznám na to žádnou metodu, jak to měřit. Mám svůj způsob, věřím mu, zatím nikdy výrazně neselhal, ale rozhodně bych se neodvažoval tvrdit, že to tak funguje i pro jiné děti a jiné rodiče. Ono záleží dost i na povaze rodiče.... například choleričtí rodiče, nebo takoví, kteří příliš argumentovat neumí, pak neumí obhájit ani to, co je naprosto jasné, protože je dítě dokáže přeargumentovat i v případě, kde by se schopněji diskutujícím rodičem nemělo šanci.
|
|
|
to je sice pravda, na druhou stranu není úplně od věci, když si třeba dítě zvykne i na cholerického rodiče. Tak jistě cholerik není ideální, jenže co je dnes ideální, nic a nikdo. To by možná měla být nějaká zásadní výchovná linie. Nehledě na to, že takové dítě na své cestě vesmírem dříve nebo později potká cholerika. Bude lepší, když si mé děti uvědomí, že já jako rodič nejsem ideální i když dělám co můžu a snažím se, pak je to nezatíží nějakou honbou za ideálem. Já jsem třeba dětem vysvětlovala, že dělám chyby úplně stejně jako je dělají oni, že nikdo není neomylný, že se každý někdy splete, že nikdo neví všechno. Člověk prostě není dokonalý, což je podle mého názoru celkem zásadní, protože to umožňuje sám sebe vylepšovat a současně tolerovat druhé.
|
|
|
(Tohle hodně záleží na věku. Pro malé dítě jsi a máš být ideální, ač samozřejmě ve skutečnosti nejsi. Naopak pro puberťáka ideální nikdy nebudeš, i kdybys třeba náhodou byla, ale to je zas jiný příběh ;))
|
|
|
proč musíš být pro malé dítě ideální, dost na tom, že je tvoje, máš ho rád, dal bys mu ledvinu nebo kus plíce. Proč hnedle ideální? Přeješ mu jen to nejlepší a je ti vlastně jedno jaký má potenciál, jestli je hloupý a šikovný na ruce nebo hloupý a nešikovný na ruce, prostě je tvůj. Víc nic, důležité je, aby přežil, aby byl zdravý, aby se zbytečně netrápil nebo netrpěl, proč ještě nastavovat nějaké ideály? Ideál je zbytečný, jsi jeho a bezvýhradně ho miluješ, víc netřeba. Malý bezmocný tvor vlastně ani žádný ideální vzor nepotřebuje. V horším časem bojuješ s tím, že ideální není nikdo.
|
|
|
Ovšem s jistou nadsázkou se dá říct, že právě takový rodič je pro dítě ideální a mnozí rodiče se tomuto ideálu ani vzdáleně nepřibližují... ;-)
|
|
|
Já to nemyslel tak, že cholerik je špatný rodič. Myslel jsem to tak, že cholerikovi bych rozhodně nedoporučoval výchovu, kterou praktikuji já jako flegmatik; a naopak.
|
|
|
"Sám nedokážu ani posoudit, jak moc jsem ve výchově úspěšný, neznám na to žádnou metodu, jak to měřit."
To poznáte asi až časem, přesněji, až děti dospějí. Nicméně mám za to, že rodič svou výchovou dává jen nějaký rámec a dítě se s věkem "dovychová" samo.
|
|
|
No, pozná, nepozná. Ona sice ta výchova samozřejmě je strašně důležitá a ze statistického hlediska naprosto určující; ale v individuálním případě je stejně dobře možné, že ze skvěle vychovávaného dítěte vyroste feťák, grázl, cykloaktivista, vrah nebo jiný politik, nebo že z mizerně vychovávaného bude skvělý člověk. A pokud těch dětí vychováváte max tak dvě tři, a to je případ drtivé většiny lidí, nelze se na tu zpětnou vazbu spolehnout.
|
|
|
Tak. Proto píši, že se dovychová samo.
|
|
|
to s tím skvěle vychovaným dítětem, z kterého později vyroste feťák je nějaký ověřený fakt? Viděla jsem kolem sebe několik dětí, z některých se stali feťáci, z jiných grázlové, z jednoho cykloaktivista, z druhého politik, ale že by se v jejich případě zrovna jednalo o skvělou výchovu, to bych neřekla. Spíše nezájem než výchova, s výjimkou cykloaktivisty, jehož otec je zloděj a matka taková kryska.
|
|
|
S tím "dovychováním" souhlasím.
Jinak jak to "poznám" časem, to fakt nevím. I když bude mé dítě dospělé, netuším, jak posoudit svou výchovu. Podle jakých kritérií. Jestli je šťastné to díte? Jestli jsou šťastní lidi kolem něj? Obojí? Jestli něčeho dosáhlo? Jestli někomu ubližuje? A co z toho je důležitější, co méně?
|
|
|
Řekl bych, že podle toho jak se budou schodovat vaše představy s tím, co uvidíte. Třeba to bude lepší, než jste si kdy pomyslel. Nebo naopak.
(To ovšem neznamená, že se vaše dítě bude jevit "vychované" i jiným. Se šťastností lidí okolo něj i to čeho dosáhne, bych neviděl přímou souvislost.)
|
|
|
No, upřímně řečeno, já nemám žádnou konkrétní představu krom toho, že se z dětí snažím vychovat slušné a dobré lidi. Pochopitelně doufám, že budou v životě šťastné. Ale nemám nějak přesně nalajnováno, co bych rád, "aby z nich bylo". A nejsem si úplně jist, nakolik lze to, jestli je někdo "dobrý člověk" ovlivnit výchovou. Spíše myslím, že nikoliv. Takže mé cíle jsou v tomto směru vlastně velmi těžko popsatelné a ještě mnohem hůře ověřitelné, zda jsem jich dosáhl.
|
|
|
No vidis. A mnohe deti jsou vychovavane, ab yz nich byli pravnici, nebo inzenyri, klaviristi, nebo stomatologove. Tato vychovna idea predchazi mnohdy i poceti. A takovy lide skutecne asi pochopi malo z toh, co jsi psal.
|
|
|
Myslím, že dnes už těch případů moc není. Respektive setkávám se s tím tak minimálně (v zásadě párkrát v životě a nijak detailně), že bych skoro řekl, že to už je asi "překonané dobou". Ale nevím, třeba máte jiné zkušenosti.
|
|
|
Bohuzel mam. Nepocitam treba to, ze me babicka pokazde, kdyz ji navstivim, presvedcuje, ze mam byt vysokoskolakem. Mam na mysli nejake konkretni jedince, u kterych se proste rodice rozhodli, ze dotycny, at to bude kluk, nebo holka, at bude mit jake chce zajmy, at bude mit jaky chce talent, bude delat nejakou konkretni profesi. Jsem narozeny v pulce osmdesatych let a z me vekove skupony to byla tak ctvrtina lidi.
|
|
|
I já jsem narozený v půlce osmdesátých let a nějak to kolem sebe nevidím :-o
Asi máme nějaké jiné okolí, no.
|
|
|
Mozna jo, ja muzu jen rict, co okolo sebe vidim. A nerikam, ze se na to spousta lidi neprosto nevykaslala. Ale vychovavani v tom byli.
|
|
|
No nevím. Brát to jako výchovu? Lze někoho "vychovat" třeba k právníkovi? To není výchova, to je drezůra.
|
|
|
Ona je to hlavne neskonala uchylarna, ale bohuzel, nekdy je to nejbliz vychove,protoze veci jako "nekopat do sedacky a proc" a dalsi jsou dost silne zanedbavany prave na ukor toho, aby dotycnemu bylo vysvetlovano, ze hrat si na rytire sice muze, ale nesmi se sermovat klackem, protoze by si mohl pochroumat prsty a nemohl by cvicit na klavir.
|
|
|
Já takových pár znal,co měli osud nalinkovaný. Někdy jim to pomohlo k perspektivní budoucnosti, někdy ne, někdy to mělo vysloveně devastační následky na kariéru i osobnost, většinou následkem prudkého tlaku na dosažení cílů, na které dotyčný neměl a proto mu nebylo umožněno realizovat se jinak.
Například - nedostala jsi se na stomatologii? Jsi k ničemu, na žádnou VŠ ti neposkytneme podporu, mohla jsi mít ordinaci po XY a všechno jsi to zkazila...
|
|
|
Možná lze trochu ovlivnit, zda ten "dobrý člověk" převládne. Ale výchovu dítěte určitě neberu jako způsob "nalajnování" jeho dalšího života.
Cíle asi těžko popsatelné jsou. Domnívám se, že to "vyhodnocení" bude čistě pocitová záležitost.
|
|
|
zajimave zamysleni, mate pravdu, ze obcas je dobre davat pozor i na slova, prestoze vyznam je hodne podobny. Urcite je rozdil mezi "nekopej do sedadla, nikdo to nedela" a "nekopej do sedadla, tobe by se to taky nelibilo a tobe to taky nikdo nedela". Mozna bude nejlepsi protiutok - Hele, nikdo to nedela, jestlipak vis proc?
Ale s tou argumentaci jsem casto v koncich, protoze system retezenych otazek je vycerpavajici :-)
Co je to za auto?
Skodovka.
A proc se jmenuje skodovka?
Protoze se jmenuje podle tovarny, kde ji vyrobili.
A proc se tak jmenuje ta tovarna?
To ji tak pojmenovali ti panove, co ji postavili.
A proc ji postavili?
Aby meli kde vyrabet auta, a vubec, uz mas uklizene hracky? :-)
|
|
|
Ano, také si myslím, že ta volba slov může být v některých případech velmi důležitá xD
Jinak jsem zjistil, že pro většinu lidí je takový sled otázek velmi vyčerpávající, mě to naopak docela baví, i když je to o nějakých trivialitách. Často takovým odpovídáním dojdu k něčemu, co nevím, a co jdu zjistit.
|
|
|
Máte štěstí, že se prcek nezeptal na Volkswagen .)
|
|
|
No je to pekny vysvetlovat, i ta uvaha v clanku, ale jaksi energie chybi. A nekdy se vazne neda diskutovat ani argumentovat jinak nez stroze rict, ze to tak proste je. Protoze by se clovek zblaznil. Kdo mi tvrdi ze ne, tak nekde neco jinyho osuli, at uz sebe, manzelku, domacnost, praci... Pokud bych se venoval pouze diteti a porad mu vysvetloval, tak to dite to ode me bude ocekavat porad. Ja mam dojem, ze kdyz mu nebudu veci vysvetlovat ale rikat mu, zkus na to prijit a rekni mi to, nejspise v nem probudim analytika. Pokud ho necham at se s tim popere sam, bude z nej raubir na zlbazneni, ale patrne se v zivote neztrati. Pokud budu vysvetlovat co by se dalo udelat a co to znamena, pravdepodobne z nej bude strateg. A tak dale....
Nevim jak Vy, ale tak nejak co sleduju lidi okolo sebe, tak prirozeny jednickari ze skol jsou analytiky, ale nemohou se dostat vejs, protoze nemaji ambice - jejich ambice naplni to ze neco zanalyzuji nebo vymysli a predaji dal, diskuteri-vizionari, ktery o holku zavadili az pozdeji, protoze jsou hloubavi a malokdo chape to, co rikaji, jsou strategove a proto jim daji ridit par lidi a je z nich dejme tomu management a raubiri z polepsovny jsou v predstavenstvech.
|
|
|
Inu, mně na to diskutování a argumentování čas zbývá. Z věcí, které jste uvedl, šulím domácnost a manželka ji šulí též, takže je u nás doma celkem bordel, vaření také vždy nevychází dle představ, takže leckdy jíme kupovaná jídla, ani to prádlo někdy nestačí do rána uschnout, takže vyjít do práce v mokřejších spodcích se také sem tam poštěstí, kliky ze dveří místy různě odpadnou a podobně. Ale přijde mi to z těch věcí tak nějak ta nejméně důležitá.
A co se týče toho stylu výchovy typu vysvětlování, nechávat ho si na to přijít samotného, nechávat ho se s tím poprat a tak dále, tam to mám v zásadě dvojí:
1/ V případě, že se na něčem neshodneme, pravdu má ten, kdo si ji dokáže obhájit v civilizované diskusi. Ještě nikdy jsem nepoužil prosazení pravdy z pozice síly. V zásadě jsou teoreticky naše šance rovné (v praxi nejsou, drtivou většinu diskusí s potomky vyhrávám já).
2/ V případě toho, když chci dítě něco učit, pak volím většinou následující metodu. Nadhodím nějaké téma tak, aby zaujalo (nebo se přijde zeptat dítě samo, to je asi i častější, případně z něčeho, na co se jde zeptat samo, odbruslíme k vedlejším tématům, někdy je i má odpověď na jeho otázku podmíněna tím, že se nachá naučit ještě něco navíc) a potomek se začal vyptávat; následně prohlásím: použij mozek a googli, čímž se dostaneš do velmi obecného obrazu, pak se o tom budeme bavit podrobněji, diskutovat různé možnosti a dívat se na to z různých pohledů (a u toho většinou také googlíme, ale to už dělám spíše já).
|
|
|
Jakpak googlili rodiče před dvaceti léty? Ti museli ve veřejných knihovnách snad i spát :-).
|
|
|
Pred dvaceti lety se gopherovalo... :-)
|
|
|
To slovo si nejprve budu muset vygooglit :-(...
|
|
|
Na tohle tema jsem s nim nemluvil. Stejne, jako treba na tema, proc jist lzickou, nebo proc si uklizet hracky. Proste jsem mu to rekl, ukazal a od te doby to dela. Je pravda, ze se musim hlidat, abych to v jeho pritomnosti delal taky, stejne, jako ostatni. Kopiruje chovani ze sveho okoli. Kdyby se nahodou zeptal "proc?", tak konkretne u pozdravu plati, ze to ostatni vyzadujou. Stejne, jako treba umi motlitbu do kostela a nebo davani piskotu psovi. Psa nesmi mlatit, protoze to psa boli, hracky musi uklizet, protoze by do nich pozdeji slapl.
Zdravime, abychom se poznali. Kdyz nekdo rekne dobry den, cau vole, nazdar bratre, pozdrav panbuh, allahu akbar, hmmm a podobne udelame si predstavu o tom, s kym mame tu cest.
Je pravda, ze spousta veci je snadno obhajitelna slovy "aby mela maminka radost" a mamince se sdeli, ze si toho ma vsimat a pochvalit.
Navic nechapu, proc dite dlouhou dobu kope do sedacky. U ditete me svereneho jsem to nikdy nezaznamenal. v MHD si toho vsimam.
|
|
|
Já s nimi o většině věcí též nediskutuji. Většinou to stačí říct, ony to akceptují a udělají. V těch několika případech, kterých je celkem málo, se mnou děti diskutují, pak má pravdu ten, kdo si své stanovisko dokáže obhájit. Když neobhájím, holt nemám právo něco takového chtít (takto to dětem sice neříkám, ale osobně jsem o tom přesvědčen, že nemám právo po dětech chtít něco, co nejsem schopen ani zdůvodnit).
Kopání do sedačky a podobně věcí, které jsou objektivně špatné, protože někomu škodí, se dají obhájit vždy. Věci, které nikomu škodit nemusí, jen jsou divné (například neuklízení hraček), děti většinou do určité míry prosadí (ta míra je různá, prakticky nikdy to neprosadí úplně, ale částečně pravděpodobně ano).
|
|
|
Pak mas jeste dalsi metodu. Vzdycky, kdy dite udela to, co bys chtel, aby udelalo, ale treba nemas argumenty (jako pri zminenem stlani postele) ho pochvalit. Dite se te bude snazit potesit, pokud te ma rado. Taky dobra a vcelku lacina metoda.
|
|
|
To někdy používám též. Ale ne nijak zvlášť. Vážně v zásadě nechci vychovávat své děti k něčemu, co neumím obhájit čistě logicky. I sám před sebou.
|
|
|
No hlavne kdyz to budes delat moc, pak to zakonite selze.
|
|
|
Souhlasím. Ale důvod, proč to nepoužívám moc, není ten, že bych se bál selhání, nýbrž ten, že se mi to jako výchovná metoda moc nezamlouvá. Vlastně se mi dvakrát nezamlouvá nic krom diskusí.
|
|
|
Co selze? V diskuzi s zenou selhava obcas uplne vsechno a logika zejmena:-)))
|
|
|
Diskuse se ženou... není to zbytečné vykecávání se? Není lepší se prostě rovnou přejít k závěru? (není myšlen závěr od zbraně).
|
|
|
Tak takhle by to vypadalo, kdyby mel Spock dite ;))
|
|
|
|
Jistě, vulkánská výchova je asi tak z 50% můj ideál. Těch zbylých 50% je nekonzistence v seriálu (teď nemluvím jen o TOS, ale i o dalších seriálech, kde se s tím lze setkat, což je zejména Voyager a Enterprise). Vulkánci vychovávají své děti v přísné logice, přesto mají takovou úctu k tradicím a zvykům. Nemyslím si, že toto jde dohromady. Ale ta logická část je dle mého názoru ideální výchova xD
|
|
|
Mě nepřijde, že by dodržování tradic a zvyků odporovalo logice. Jednak jde o využití zkušeností a znalostí předků a pak i vulkánci mají sociální život, který je tradicemi a zvyky utužován.
|
|
|
8o)
můžeš s ním diskutovat třeba do bezvědomí - Tvého či jeho, libovolně.
diskutovat s dětma na téma proč zdravit je už moc vysokej level. nemůžeš tak skokem, protože by to ťutínky mohlo zaskočit a měli by mrzení z toho, že se jim nevěnuješ. musíš proto začít od toho, co je to vlastně ta "slušnost" v čem je spatřována...a o všech aspektech slušnosti jednotlivě uspořádat aspoň dvoudenní workshop s praktickými ukázkami, nácvikem a interakční situační simulací. jo Ty na to nemáš čas? no tak to jsi špatná matka...nevíš, co se má a nemá. ale nevěš hlavu. já to poradím. jsem kvalivikován dostatečně, protože už jsem někdy dítě i viděl, naposledy včera.
po prodiskutování pozdravu můžeš podle stejné metodiky najet postupně na témata:
- "při přecházení se pořádně rozhlídni, abys nevlezla pod auto"
- "papírky se na zem neházejí"
- "na neznámé psy se nesahá"
- "s cizíma lidma se nemluví, nic si od nich nebereme a nejezdíme s nima autem"
...když začneš v pěti letech, tak při udělení certifikátu o splnění bodu o mluvení s cizími lidmi jim bude asi tak třicet a můžete začít opatrně s přípravou na sexuální život 8o)
Jo, že máš dvě skvělý a dospělý dcery a mládežníci Ti tak nemaj při svém tápání co sdělit? No, aspoň se teoretici snažej, ne?
8o)
|
|
|
spíše asi do bezvědomí dítěte, protože když budu diskutovat s pětiletým dítětem, těžko bude mít argumenty, aby mě v diskuzi porazilo. Jednak mám násobně větší slovní zásobu a druhak mám narozdíl od pětiletého dítěte již úplnou abstraktní představivost, kterou tak malé dítě ještě nedisponuje. Nepopírám, že diskutovat s dětmi může být někdy zajímavé, mají trochu jiný náhled než dospělý člověk, ale sáhodlouze diskutovat o tom, že hračky patří támhle do toho koše a nebudou se válet všude, už tak zajímavé není.
zapomněls ještě na
- doma se neskáče, protože pod námi bydlí lidé
- opravdu není možné se houpat na lustru
- nacpat si celý balíček žvýkaček do pusy, je sice bezva zkušenost, ale běžně se to nedělá
- petrolej, savo a jiné opravdu nejsou nápoje vhodné pro děti
- skleněnými dveřmi můžeš projít, ale bude to bolet
- skočit z pátého schodu na hlavu, není dobrý nápad
- prsty se nestrkají mezi futro a otevřené dveře, nikdy!
- ve frontě na vlek nekopej lyží do druhých ani když předbíhají
a tak dále a tak podobně, je to hrozně moc, co jsem odmítla diskutovat. :-))
|
|
|
Co je špatně na tom posledním:-)?
A jinak tedy koukám, že u vás bývalo docela veselo:-)))
|
|
|
měla jsem strach, že si uláme špičky lyží! Asi sedmiletý německý chlapeček se rozhodl, že fronta je moc dlouhá, tak vletěl před mou pětiletou dceru a ta do něj začala lyží kopat s takovou vervou, že jsem dostala strach o její lyže. :-))
|
|
|
Jo tak to jste měla napsat rovnou, že šlo jen o upgrade na bodání hůlkou:-))). Čistě informativně, dcerka je po mamince:-)?
|
|
|
dcera jako malá lyžovala bez hůlek, nějak jí překážely, až později začala lyžovat i s hůlkami, takže hůlky nebylo možné použít. :-))
po mně je jen tak trochu, já třeba nelyžuju vůbec. ;-)
|
|
|
Tak je fakt, že to malá vlastně taky .... normálně bych napsal, že jste jako správná matka měla hbitě zapůjčit svoji, ale když nelyžujete ... tak co tam děláte:-)? Tyhle jsou nejlepší, co jen koukají a ve chvílích potřeby nejen že nepomůžou, ale ještě mají řeči:-).
V každém případě se nám to projasňuje a je jasné, že celé to vlastně byla vaše vina:-).
|
|
|
stála jsem pod sjezdovkou s kočárkem s druhým dítětem. Někdo ji v pěti letech musel hlídat, k frontě to bylo daleko, než jsem tam doběhla, chlapeček už byl "poučen".
už se nejezdím ani koukat, už dávno lyžuje i to z kočárku a mně nedělá dobře dívat se na to, jak obě jezdí rychle. :-(
|
|
|
Lepší rychle než pomalu, to vás spíš někdo sestřelí:-) ... no jo, Smíchov je holt rovina, asi chybí geny:-)
|
|
|
tsss, mám předky z Reichenbergu! Akorát ty geny asi přeskočily generaci. :-))
Anděl je v ďolíku a kde je ďolík musí být kopce, i kdybychom si je měli v Košířích vypůjčit. ;-)
|
|
|
Tak na Cibuli se sáňkovat dá, ale na lyžích jsem tam ještě nikoho neviděl, to je fakt:-) .... ale klidně vám půjčíme boby, až napadne:-)
|
|
|
abych nezapomněla, tohle se mi nepodařilo obhájit, argumenty jsem nevymyslela.
já: to nedělej, to nemůžeš!
dítě: proč? on předbíhal!!
já: já vím, ale to se nedělá!
dítě: jak to? předbíhal a to se nedělá!
já (zoufalá): zničíš si lyže!
dítě: předbíhat se nemá!
:-)
|
|
|
Jak jsem psal, v dané situaci nebylo řešením argumentovat a kárat, ale poradit:-)))
|
|
|
dost těžko se člověk může splést v tom, která lasice to tak asi byla 8o)
|
|
|
uf...to je teda hustej matroš.
nedokážu si představit větší peklo než žvanivě-opotřebovávací, mindfuckinkový lágr, kde není místo pro vlastní názor. výsledkem nemůže být než houževnaté pokrytectví...
|
|
To je zajímavá myšlenka - musím si sám pozorováním a odposlechy ověřit, zda je to opravdu tak rozšířený jev...
Sám mám spíše zkušenost s opačným rodičovským přístupem: na argument dítěte "všichni kamarádi/spolužáci to dělají/mají/smí" se odpovídá "A až všichni skočí z mostu, skočíš taky?*"
* Obávám se, že v mnoha případech ano...
|
|
|
Musime taky uvazit, ze dite sice napada spousta kravin, ale "delam to, protoze to delaji i jini" je bud obhajoba pomoci argumentu, odkoukanych od rodicu "Delej to, protoze to delaji jini", nebo vira v to, ze blbeho rodice netreba presvedcovat slozitou argumentaci.
|
|
|
No tak tohle jsem zažil taky - jen trochu "jinak"... Když jsem ze školy donesl čtyřku.. a argumentoval tím že v celé třídě byla jedna trojka , 2 čtyřky a jinak samé kulea že je " to solidní výsledek".. tak jsem byl vždy uzemněn argumentem mé matky že ostatní ji nezajímají, že ji zajímá moje čtyřka a že to měla být jiná (lepší) známka... Opakováním této situace jsem byl poučen, že zkoušet argument "vždyť ostatní.." apod. je nejlepší způsob jak dostat pár facek.. Budu muset své mamce při nejbližší příležitosti poděkovat.. :-))
|
|
|
Koukám, že máme úplně stejnou zkušenost :).
|
|
|
Ano, i u nás se používaly výhradně skoky z mostu :-) a moje argumenty, že "celá třída" má taky čtyřku z písemky... nebo může jít na diskotéku... případně nosí ten nejmodernější model džínů... a tak dále a tak podobně... se nikdy nesetkaly s úspěchem.
Dítě je stádní tvor, a netřeba ho v tom více utvrzovat.
|
|
|
u nás ne, heč! U nás se používaly "skoky z okna". ;-)
|
|
|
u nás se skákalo "do studny"...používám to dnes taky
případně: oni to dělají, ale my nejsme Novákovi, ale K........
|
|
|
ve městě aby studnu pohledal už za mého dětství, kdybych to dnes řekla dětem tak se asi budou smát, protože většinou jsou studny zasypány. :-)
|
|
Nikdy jsem o tom sice takto nepřemýšlel, ale nikdy mne nenapadlo podobný "argument" použít a vždy dětem vysvětluji proč to po nich chci. Ono je to ostatně i efektivnější.
Faktem je, že jsem ani nikdy nepozoroval, že by někdo jiný podobných "argumentů" použil, ale možná jsem si toho jen nevšímal ...
|
|
nějaké logické argumenty, aby si dítě uklidilo vlastní pokoj nebo se neklouzalo na linu?
osobně nesnáším jiné výchovné prostředky, vyhrožování nemocí a nemocnicí, to bylo oblíbené u mé sousedky, neklouzej se na linu, zlomíš si nohu a budeš muset do nemocnice.
teď mám jiné sousedy a ti každý problém řeší tím, že vystrčí dítě na chodbu. Protože tam dítě vystrkují nejméně třikrát za den, obávám se, že to ztrácí smysl. Ale tak jako tak jsem nejdřív vůbec nepochopila tenhle výchovný model, jiná matka mi vysvětlila, že se děti strkají do tmy, když jsou zlobivé nebo vzteklé. Nechápu čemu tma pomůže a takové "výchovné" praktiky jsou mi cizí.
za úplně nejhorší pokládám vyhrožování druhými, spousta rodičů řeší problém s dítětem tak, že mu řekne, přestaň s tím nebo se támhle ta paní/pán/řidič/vrátný/prodavačka bude zlobit. Třeba v tramvaji, nekopej do sedačky nebo se ta paní bude zlobit. To jsem nikdy nepobrala, jako matka bych se především zlobila já, ale proč se schovávat za cizí?
|
|
|
Jsou bič nebo řemen dostatečně logické? ;-)
|
|
|
tss, už jsi jak Honza, který by výchovné problémy řešil drtičkou na odpadky. Logické argumenty, diskuze, debatní kroužek s každým dítětem zvlášť nebo ideálně "kulatý stůl" a to by bylo, aby si neuklidily pokojíčky! ;-)
|
|
|
No kulatým stolem to taky můžeš řezat, ale upřímně, ten řemen je pro ten účel podstatně praktičtější.
|
|
|
To mi pripomina tu pani s tim rottweilerem, jak mu rika "ty ses ale zlobivej pejsanek, jeste jednou ukousnes chlapeckovi rucicku a nedostanes cukricek!"
|
|
|
Já s nimi opravdu o věcech takto diskutuji. Někdy je to skutečně náročné a někdy mi trvá třeba hodinu, dvě, než je přesvědčím o něčem celkem bezvýznamném, ale myslím, že je to časová investice, která se vyplatí.
|
|
|
argumenty pro ten úklid dětského pokoje. Jsou věci, které vlastně nemají žádnou logiku a proto je nemůžeš podpořit argumenty.
diskutovat je dobré až s těmi staršími, jak píše kat, protože je naučíš obhájit své stanovisko, reagovat nebo vůbec přemýšlet proč a zač. Ale úklid pokoje nebo stlaní postelí není založeno na logických argumentech. To obhájit nemůžeš. To je spíše vhodné na upevnění nějakého pocitu zodpovědnosti a podílení se na úkolech nebo udržování domácnosti u dětí.
|
|
|
Já žádné věci, které nemají žádnou logiku, po dětech nechci. Je to jedna z mých výchovných zásad - nikdy nechci po dětech nic, co nedokážu před sebou (a pochopitelně i před nimi) obhájit logickými argumenty. Nikdy ve výchově nevyžaduji nic, co nedokážu takto podepřít. Pokud vyžaduji a dítko mě na to upozorní, ustoupím. Nehrajeme na autoritu, hrajeme na logiku.
Ze stejného důvodu si mé děti nemusí stlát postele (až na určité příležitosti, kdy to nějaký důvod má, například že by tam měl přijít někdo, komu by to vadilo, nebo tak podobně), a uklízet si pokoje musí pouze do určité míry, která je logicky obhájitelná (nesmí se jim v tom bordelu ničit věci, bordel nesmí být příliš velký na to, aby jim komplikoval běžné fungování, nesmí se jim v tom ztrácet věci do školy a podobně).
Divila by ses, ale ony si uklízí pak i poměrně dobrovolně, protože si samy došly k tomu, že žít v tom bordelu není úplně nejlepší. Pochopitelně tam nemají nějak vzorně uklizeno, nicméně "vzorně uklizeno" stejně nepovažuji za nic skvělého.
|
|
|
Oblibena literatura rodicu byla "Pani Laryfary" (Mrs. Piggle-Wiggle) od Betty MacDonald. Presne timhle zpusobem vychovavala deti i rodice. Nicmene ze by to zanechalo v lidech nejake myslenky, to se rict neda. Asi to maji za fantasy, nebo co.
|
|
|
To má něco do sebe; zcela optimální výchovný systém ovšem je metoda Schartz-Metterklumova.
|
|
|
V tom zas tak velky rozdil neni, jestli jsem to dobre pochopil. Pani Laryfary dokonce jedno dite dozene temer do stavu, kdy by ho rodice uz museli odvezt do nemocnice na delsi lecbu.
|
|
|
Nečetl jsem to.
Naši (zejména otec) mě vychovávali velmi autoritativně, nebo možná skoro až despoticky, a to pořád říkám celkem slušně. Argument "protože jsem to řekl/řekla" jsem slýchal denně mockrát.
Byli ochotni diskutovat pouze v případech, že si byli jisti svou pravdou. V momentě, když jsem je v diskusi nějakým způsobem přeargumentoval, většinou jsem dostal přes hubu, že jsem drzý.
Díky těmto zkušenostem se snažím vychovávat své děti naprosto opačně. Je dost možné, že tím upadávám do jiného "extrému", ale co nadělám.
|
|
|
Občas není na diskuse a argumenty čas. A dítě občas nedokáže "dohlédnout" dále. Proti tomu, aby rodič použil větu "protože jsem to řekl" a dítě bez diskuse poslechlo, nic nemám. Naopak.
|
|
|
No, ano, ale obecně je pak, když už dost času je, potřeba se k tomu vrátit a probrat s aplégrem proč dostal rozkaz a proč musel nejprv poslechnout a pak si teprv případně stěžovat (nějak cca od 4-5 let nahoru plusmínus, dříve to obvykle smysl nemívá; naopak čím později tím je to důležitější).
|
|
|
Ano, u těch mladších. Starší pak většinou už pochopí sami.
|
|
|
Nevím, nikdy jsem se s tím ve výchově nesetkal. Je pravda, že mi často ty diskuse velmi znepříjemnily život, ale protože diskuse s dětmi místo autoritativního přístupu považuji za velmi důležité a celkově to stojí velmi vysoko na mé hodnotové škále, jsem ochoten leccos obětovat v zájmu diskuse.
|
|
|
nikdy jsem se s tím ve výchově nesetkal
No, typický příklad medle je
"Okamžitě se zastav, čelem vzad, a vrať se ke mně, bez diskuse", odchází-li kupříkladu ratolest v horách směrem k nepevné a riskantní převěji, a už je asi kus za její hranicí (jež ostatně shora nikdy nejde přesně určit).
Diskuse a vysvětlení nastane po tom návratu.
|
|
|
Jak říkám, taková situace v mé výchově nikdy nenastala. Nemohu říci, jak bych reagoval. Neříkám, že nastat nemůže, ale nemohu Vám s jistotou říci, co bych udělal, protože v té situaci bych si stejně nemohl vše moc dobře promyslet.
|
|
|
Pani laryfary necha deti (kdyz se jedna o vychovu), aby do puntiku delaly to, co chteji. Treba nejist, chodit spat, kdy se jim zachce, chovat se jak nevychovani spratci... Neustoupi, ani kdyz to po ni okoli chce a dite ma tak sanci si prozit asi tyden sveho zivota tak, jak chce. Vetsinou samo pochopi, ze tenhle pristup je ku prdu, protoze prinasi vic negativ. Ona do toho decku nekeca. Decko si dela, co chce a samo tim prijde na to, co je pro nej nejlepsi. Je pravda, ze taky mnohdy ma Pani Laryfary vic prace s rodici, nez s detmi.
|
|
|
Tohle určitě nedělám. Co si děti logicky neobhájí, to nemají. Neříkám, že jim nic nezakazuji. Jen mají u kažého zákazu právo diskutovat a přesvědčit mě (což se jim většinou nepovede, ale někdy jo a v takovém případě je zákaz zrušen).
|
|
|
On se kazdy pribeh toci jen okolo jedne veci (napriklad spani) a v tom maji tu volnost. Uceni diky vlastni zkusenosti.
|
|
|
Tak ve spaní mají mé děti volnost jen do té míry, dokud jsou schopny fungovat. V jiné diskusi už jsme si nadefinovali, proč je potřeba dokončit školu, s tím děti souhlasí. Shodli jsme se na tom, že není nutné mít skvělé známky (a to mě nemuseli ani nijak přesvědčovat, já si skutečně nemyslím, že jsou známky nějak důležité, zejména v tomto školství ne - hodně učím děti doma, škola je pro mě něco jako nutné zlo, protože stejně nesouhlasím s tím, co se tam učí, jak se to učí a podobně), ale je nutné školu dodělat.
Proto můžeme (až do opětovné diskuse o škole) považovat za fakt, že dodělat školu je nutné. Jenže cíl "dodělat školu" se neslušuje s nějakou výraznou volností ve spánku.... takže je dítě omezeno minimálně tímto. Proto nemůže chodit spát, jak chce, protože už jsme si nadefinovali nutnost dokončit školu, čemuž je třeba podřídit spánek.
|
|
|
Zkus si to precist, je to i docela hezky psany. Obe metody jsou urcite lepsi, nez prumerny vychovny model dneska.
|
|
|
Jistě, přečtu, k tomu už jsem se rozhodl, než jste to řekl xD
|
|
|
tak schválně, Betty MacDonald jsem nedokázala dočíst ani do třetiny, nedávno jsem si říkala, že to zkusím znovu, jestli to po letech bude lepší a zatím jsem k tomu nenašla odvahu. Většina jejích děl je dost o ničem. :-)
|
|
|
Tak si sprav chuť tím Sakim ;)
|
|
|
kým? Asi to tady nestíhám sledovat. Zrovna čtu v jiné diskuzi doporučené Vzpomínky z druhého kopce od Jana Čecha, což je pro mě pohlazení po duši, protože "miluju Anglii, líbí se mi v Kanadě, sjezdil jsem kus světa, mám rád atmosféru New Yorku, rád se vracím do Řecka. Ale nejkrásnější místo na světe je Smíchov.".
a i tím musely mé děti projít, dojatě jsem jim předváděla Smíchov, nejlepší místo na světě, bylo zřejmé, že se jim to tak úplně nezdá, ale dokázaly potlačit své znechucení z ulice Jindřicha Plachty a přilehlých ulic, to pokládám za svůj výchovný úspěch, protože když jsem se tam rozdhlídla jejich očima, tak to fakt bylo děsný, přesto to nic nemění na mém až sentimentálním vztahu k hrůzným smíchovským uličkám.;-)
|
|
|
kým?
Viz "metodu Schartz-Metterklumovu".
|
|
|
Je to to jedine, co jsem od ni dokazal precist. A to uz jako snad sedmilety, nebo tak nejak. mozna driv. Urcite to bylo driv, nez ve treti tride.
|
|
|
Já od ní četl Vejce a já, protože jsem viděl divadelní hru, která se mi docela líbila, kniha už nikoliv.
|
|
|
fakt? Vejce a já mám doma a nedokázala jsem to dočíst. A to musím říct, že v zásadě dočtu cokoliv i blbiny jako Tajemství oranžové kočky, i nápisy na triku, i zákony a jejich výklady a metodické pokyny. Jen Vejce a já jsem nedotáhla, je to jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla, další je Švejk, víc nedočtených si nepamatuji. A že jsem dočetla hafo nesmyslných a hloupých příběhů. I Čuka a Geka a Pufa a Mufa jsem dočetla. :-)
|
|
|
Já neřekl, že jsem to dočetl xD
Pouze to, že jsem to četl xD
Divadelní hra se mi líbila, knížku jsem rozečetl, nelíbila se mi, tak jsem ji odložil.
Co se týče Švejka, tak toho jsem přečetl, ale s krajní nenávistí. Hrozně moc mi to vadí a naprosto se mi nelíbí česká povaha, která je dle této postavy definována. Nemám rád tu postavu, nemám rád českou povahu. Dočetl jsem ho vlastně proto, protože kdykoliv jsem tyto názory někde prezentoval, všichni mi říkali, že to mám určitě dočíst a tak.... dočetl jsem, ale bylo to pořád stejně hrozné.
|
|
|
Jak muzete takhle hanet Svejka? :((
|
|
|
Je to můj názor, nemůžu si pomoci.
|
|
|
Erm, hanět? To snad byla -- relativně vůči úrovni té strašlivé Haškovy srajdy -- ještě pochvala :)
|
|
|
Protože to nechápe/nechápou jako srandu, ale jako osobní útok 8o)
|
|
|
já to nechápu jako osobní útok, jen ta "sranda" je taková nic moc.
|
|
|
to je pak otázkou vkusu. ale pokud to někdo bere jako "ilustraci české povahy", pak to prostě tlačí mimo nočník.
je to jako s cimrmanem. někdo to má rád a odvykládá zpaměti celé dialogy a někdo to má za hloupost, která je sice místy vtipná, ale nebere ho to.
je to prostě srandička a pokud se někomu zdá nablblá, tak ať. žádný vkus přec není lepší nebo horší.
|
|
|
Jako osobní útok to rozhodně neberu, můžu namyšleně prohlásit, že svou povahu za "typicky českou" nepovažuji.
Jinak se často česká povaha podle této postavy popisuje, přičemž se obávám, že v mnoha případech je to pravda.
|
|
|
to je tím že ten švejk se vydává za něco co není. nemá hlavu ani patu, je to směska stylů, nejspíš by na to sedělo nazvat to kolportážní román. nemá ambice být břitkou sondou, kritickým svědectvím a bůhvíčím ušlechtilým, ale prostě nenáročným čtivem psaným lehkým perem. (a hašek byl velmi zdatným a plodným fejetonistou, to mu nikdo nesebere) a k jako k takovému je potřeba přistupovat. z cizokrajných bych zrovna klidně přirovnal třeba k třem mužům ve člunu - hledáte v tom prachsakra klasickou osnovu nebo poselství?
|
|
|
Tři muži ve člunu mi přijdou výrazně kvalitnější. Dočetl jsem je hned na první pokus a byl jsem celkem spokojen.
|
|
|
JKJ je výborný. A možná ještě malilinko lepší jsou Tři muži na toulkách -- nečtl-li jste, doporučuji. A devátá kapitola zvláště pobaví jako ilustrace k (nejen) zde poměrně často opakovaným debatám stran právního systému: "Probůh, madam, jen to ne!" odvětil jsem. "Tato cestička je vyhrazena pro děti." "Ale vždyť já bych jim neublížila," usmála se dáma!!!
(např. www.oook.cz/library/jerome-bummel/k09.html)
|
|
|
Děkuji za doporučení, skutečně jsem to nečetl. Zařadím si to do čtecí fronty xD
|
|
|
Přirovnávat zaprděnýho Švejka k distingovaným Mužům ve člunu (a na toulkách) je zločinné rouhání!
|
|
|
|
je a není. na oboje lze nasadit psí hlavu s tím, že to nemá hlavu ani patu a rozumnou strukturu knihy. podobně na plechárně.
ostatně komu se líbí muži ve člunu a na toulkách, tomu doporučuji příběh pana Pollyho (od jistého autora proslulého žánrem docela jiným). scéna rvačky se strejdou Jimem snese směle srovnání s nejlepšími pasážemi "mužů"
|
|
|
To je první rozumné zhodnocení Švejka, které jsem zde četl.
Co je důvodem obliby Švejkovy napříč kontinenty?
Stejné vzorce lidského chování.
|
|
|
Technicka: Proc ma dite stlat postel? Me do toho nikdo nekeca uz deset let, nedelel jsem to ani kdyz to po me bylo vyzadovano a porad jeste ziju.
|
|
|
Lpění na stlaní postele jsem také dosud nepobral. Zvláště, pokud si jdu jen do kuchyně pro kafe a při návratu s hrnkem je ustláno, dokáže mne to pořádně rozhodit. Ani prosby nepomáhají:).
|
|
|
jasně, nakonec ani nádobí se nemusí mýt neb se zase ušpiní, krom toho v žaludku se to beztak smíchá a tak dále. Pokud jediným tvým výchovným argumentem je "abychom přežili", tak chápu, že to vždy obhájíš, já na druhou stranu od svých dětí požaduji něco víc než jen přežití na bází nějakého prvoka, z toho důvodu jsou moje požadavky vyšší a vysvětlování složitější nebo třeba vůbec žádné vysvětlování jen můj požadavek s nějakým chabým argumentem, že slušný člověk prostě nesedí v hospodě s hlavou opřenou o ruku a podobně. Sama to nedělám a proto by se mi líbilo, kdyby děti následovaly mé chování.
|
|
|
Nadobi se myje, aby nesmrdelo a aby z nej dobre chutnalo (ucil jsem dospeleho cloveka, ze se ma oplachovat jar, ucil jsem dite, ze se ma umyt zbytek jidla, rzdil v tom je ten, ze to dite to vetsinou chape).
Dite neucim, jak ma prezivat, ale dokonce se mu snazim davat co nejvicze vsech oblasti, kde prijdu na to, jak to predat. Vzhledem k tomu, ze to dite neni moje, mam urcite meze, za jake ma vychova nejde (odmitl jsem udelovat jakekoli tresty, pri vytvareni navyku trvam na tom, co si vymysli jeho maminka, ne na tom, co sam povazuju za nejlepsi...) a tudiz nemuzu z ditete delat svou kopii. To ale nevadi, dokonce s nim opakuju motlitby, nebo uklizime hracky, kdyz si s nimi hrajeme oba. Ani jedno bych sam nedelal.
Ale to porad neodpovida na zakladni otazku "Proc, sakra, stlat postel?".
|
|
|
Proč, sakra, žehlit košile?
Proč si, sakra, česat vlasy?
Atakdále.
|
|
|
Moje vlasy videls. Necesu je. Kosile nekdy zehlim, nekdy ne. Rozdil tam sice je, nekdy kosile byt vyzehlena musi, ale je v tom rozdil. Dost velky. Svou postel s sebou nenosim a neukazuju s jeji pomoci, co jsem za cloveka. Upraveny zevnejsek je vyjadrenim ucty k okoli. Kdyz jdu tancit, vezmu si fajnovy oblek. Kdyz jdu nakoupit do prodejny, kde je ta protivna prodavacka, mam pantofle, stare kalhoty a mikinu, kteru muj tata pred deseti lety nekdo nasel. Upravena jedna z nejsoukromnejsich veci v dome, to je jen promajitele te dotycne veci.
|
|
|
takže vlastně většinu věcí děláš kvůli druhým. Hezky se oblékneš, aby druzí viděli, že k nim máš úctu, když ti za to ti druzí nestojí (prodavačka) jdeš jak hastroš. Když jsi sám se sebou doma, může tam být chlívek, protože není komu prokazovat úctu ani ukazovat jaký jsi člověk? To je velmi zvláštní přístup, to učíš děti?
|
|
|
docela zajímavé výsledky přinese přenos principu hodnocení podobných návyků na stav spodního prádla, či dokonce, což je jen pro fajnové šmekry, na použití toaletního papíru 8o)
osobně teda volím raději čisté spodní prádlo, abych neudělal ostudu třeba v nemocnici, kdyby mi zase museli rozstříhat hadry a postel stelu relativně pečlivě, protože by mohlo přijít nějaké děvče, třeba to moje a nerad bych ji odpudil neestetickým vzhledem svého životního prostoru, který samozřejmě vypovídá i o tom, jak co vnímám. ono je to teda už vyřízený, protože moje holka bydlí se mnou už tisíc let, ale i tak se vyplatí na to nekašlat. třeba proto, aby člověk neměl nějaké frustrace z nedostatku, které by si pak kompenzoval...no třeba velkým autem, pistolkou apod 8o)
|
|
|
... nebo motorkou či kabrioletem, jojo, to jsou hrozné konce potom.
|
|
|
to je pravda. naštěstí tímnetrpím a tak mám jedny z nejmenších aut na trhu (se střechou i bez) a motorku z nejnižší objemové třídy čtyřtaktů... 8o)
|
|
|
|
Kdyz je potreba nejak ukazovat lepsi obleceni (konvence), pak si ho vezmu. Kdyz ne, chodim v tom minimu, co je potreba, abych se nemusel hadat s ostatnimi.
Doma mam nekde chlivek, nekde poradek a cisto, zalezi na tom, jak mi to nejvic vyhovuje. Kdyz s nekdym bydlim, udelam kompromis.
|
|
|
konvence? Férové argumenty, kterými přesvědčíš malé dítě o nutnosti konvencí, by nějaké byly?
|
|
|
Kolemjdouci na tebe nebudou kricet a hazet odpadky.
|
|
|
děkuji za ukázku tvých argumentů používaných při přesvědčování malých dětí. Jak to bylo v tom tvém prvním příspěvku, že nejsi líný argumentovat a snažíš se, aby z dítěte nerostla ovce?
|
|
|
to nedáš ani kdybys chtěla. prostě máš bejt hustě independent, ale když "je potřeba", musíš natáhnout kudrnatý kožíšek a dělat hezky s vostatníma béééé
no a mezi náma - už ses někdy musela hádat kvůli oblčení? ...teda nepočítám doma, kde si s ostatníma lasicema berete navzájem oblečky a doplňky k outfitu 8o)
|
|
|
my se s lasicema o oblečení nehádáme. Zrovna dnes ráno jsem potkala v předsíni úplně opuštěný šedý šál, tak jsem ho adoptovala a vzala si ho do práce. Lasice za mnou přijela do práce a jen řekla, kde já jsem tenhle šál už viděla?? Zasmála se, řekla, že jí stejně sluší víc a tím to skončilo. :-)
|
|
|
pokud rodič usiluje udělat z dítěte svou kopii, tak je to zpravidla jednou z nejhorších výchovných katastrof...takže je snad i dobře, že k tomu nemáš příležitost.
|
|
|
Pravda, navíc je to zbytečné, protože dítě rodiče kopíruje zcela samovolně - až to hezké není...
|
|
|
myslím, že v banalitách to tak být může, ale v důležitých věcech si to děcko nakonec stejně rozhodne samo. brutální tlak na popření individuality obecně vyústí v odvrhnutí rodiče a všech jím prosazovaných hodnot už jen proto, že jsou vnucovány bez oheldu na to, jak jsou nebo nejsou prospěšné.
takže z šikovné holky s výborným prospěchem může být raz dva feťačka, kterou vyhodí ze školy...a přiblblík tlačený rodiči na štřední a pak vysokou školu po překonání morálního bloku se na rodičovské přání vykašle a protože nemá vlastní ambice, ale jen ambice rodičů, tak se z něj stane námezdný nýmand. testováno na lidech.
|
|
|
dítě má vlastně jen dvě možnosti, buď rodiče kopírovat zcela nebo to odmítnout a dělat přesný opak. Ale vy jste asi zrovna teď myslel jiné kopírování, to je nejspíš důležité pro přežití, napodobovat ty "velké" bude dáno přírodou. A je to někdy velmi komické, když tak člověk "sleduje" sám sebe v provedení malého trpaslíka, ti trpaslíci dokážou odkoukat a skvěle napodobit to nejhorší co člověk dělá. :-)
|
|
|
dítě má vlastně jen dvě možnosti, buď rodiče kopírovat zcela nebo to odmítnout a dělat přesný opak?
Opravdu? V drtivé většině situací a přístupů nepozoruji ani jeden z těchto extrémů ani u bráchy, ani u sebe vůči našim rodičům, ani u aplégrů vůči nám.
Děláme něco špatně?
|
|
|
Jako důvod - krom estetičnosti - mě napadá to, že pokud je postel ustlána, lépe se vyvětrá vlhkost od toho, jak se člověk v noci potí. Dříve se obvykle peřiny dávaly do oken, atp... Otázka spíše zůstává, zda to je to nezbytné i u nových peřin z plastu.
Nicméně si postel rovněž nestelu, protože když se do ní večer vracím, vypadá to jako bych z ní před chvilkou vylezl. :)
|
|
|
dříve větraly peřiny v oknech, protože je měli celý život a nejspíš i kvůli tomu šílenému způsobu stlaní. Srovnat peřiny a polštáře a přes to musel být nějaký ozdobný lajntuch, který se urovnával úplně do hladka. Někde se prý uhlazoval dřevěnou násadou. :-)
|
|
|
Peřiny se větraly na slunci - vyložené v oknech nebo přehozené přes k tomu určená bidla, a dodnes se u nás na vsi větrají včetně péřových spacáků a bund, protože roztoči vlhkost neradi a spory plísní zůstávají sporami.
Ze stejného důvodu se peřiny jednou za čas přesypávaly, nejlépe s vyčištěním párou. A dodnes se tak děje, buď čistírna peří přijede na náves, nebo se pošlou peřiny do čistírny stacionární. Mrzutý je ovšem ten úbytek.
|
|
|
jednou jedinkrát na popud mé matky jsem nechala vyčistit a doplnit peří, už nikdy. Peřiny plněné peřím jsou zbytečné, máme všude radiátory a bydlíme v městském bytě a navíc nejsem milionář abych si mohla dovolit pravidelné čištění peří, doplňování peří a výměnu sypku. Už nikdy víc. :-)
|
|
|
Aha.
V kuchyni a pokoji máme kamna na pevná paliva, spíme pod peřinami, mám péřový spacák i zimní bundu. Až dosud jsem to považoval za normální.
|
|
|
Ech, nemusíte být milionář, znám poměrně nízkopříjmovou rodinu, kde se v provozu udržují péřové deky. Čištění i doplňování lze zvládnout za celkem rozumné ceny, a jak psáno výše, péřové spacáky a bundy také nejsou nutně pro milionáře (seženou se asi tak za minimální mzdu - bundy i levněji)
|
|
|
To je jako ten hloupej vtip, který jsem kdysi někde četl:
"Mami! A proč si musím stlát postel, když si zejtra zase půjdu jako lehnout?"
"A proč si cestou z hajzlu meješ ruce, když budeš zejtra znova srát?"
"Promiň mami, už jdu."
|
|
|
Uklizeni pokoje a neklouzani se na linu (Proc by se dite nemohlo klouzat na linu? Kdyz uz si musi chudak uklizet pokoj, at ma aspon nejakou radost ze zivota...) je oboji obhajitelne tim, ze by si mohl ublizit a zaspinit zdi krvi, ktera se neda odstranit. Ja osobne bych daroval nejakou stavebnici lego a nechal bose dite, at do toho parkrat pri pobihani vleti. Pak si to zacne uklizet samo.
|
|
|
neklouzání kdekoliv kde to není vhodné by si mělo dítě zafixovat. Doma lina moc nemáme a koberce nejsou na klouzání ideální. Ale například na poště je podlaha, kde je možné se klouzat, přesto to mnoha ostatním čekajícím nemusí být zrovna příjemné, i když má dítě těžký život a musí uklízet nebo dokonce stlát.
nevíš o čem mluvíš, asi tak milionkrát jsem viděla všechny svaté, když jsem bosou nohou našlápla kostku, dětem se to nejspíš nestalo, protože uklízení kostek jsem musela poručit. Takže z pohledu staré, unavené matky musím konstatovat, že "dítě si začně uklízet samo" je intergalaktický blábol. Co tam máš dál?
|
|
|
Ono tohle je hrozně individuální. Některé díte si opravdu začne uklízet samo (a navíc některé v pěti a jiné v pětadvaceti). A jiné zase pokojně, není-li k opaku přinuceno násilím, celý život žije v takovém mrdníku, že průměrného vepře by z toho trefil šlak. V tomto případě skutečně nelze zobecňovat.
|
|
|
Potvrzuju - sam mam v pokoji takovej chliv, ze clovek nevi, kde lezi kytara, kde cinky, kde vyrazenej monitor, kde plna flaska Chivas Regal apod. ;)
|
|
|
Pokud nic klouzanim nenici, nebo nerusi ostatni (nevriska u toho, neklouze se moc blizko lidi, nebo jejich veci...), pujdu se klidne klouzat s nim. Stejne tak muze na poli hazet kameny, nebo si ho vany brat hracky. Mozna, ze to nekdo zakazuje, ale neni duvod, proc bych to mel zakazovat ja.
V pripade, ze to detem nevadi, tak jim ty kostky asi neprekazeji a pokud je to na miste, kde se ja temer nevyskytuju (urcita hraci cast pokoje, nebo treba cely detsky pokoj, kdyz na vec prijde) a kde si hraje jen dite, at tam ma, co chce. V obyvaku je to neco jienho, ale tam je duvod pro uklizeni nejen ten, ze na to muze slapnout dite samo, ale hlavne ten, ze na to muze slapnout nekdo jiny.
To, ze tve deti si uklizely az po prikazu, ale jine si uklizi samy je bohuzel fakt. Podle tebe snad intergalakricky blabol, ale to na realite moc nemeni. Jeden musi narizovat, druhemu se prijde dite pochlubit, jak hezky uklidilo.
|
|
|
jasně, potíž je v tom, že chlubení tím, že je naklizeno, není to co od dětí požaduji. Nechci aby někdy v budoucnu kudy chodí, tudy vyprávěly, že si své věci uklidily a každý kdo tak nečiní je hoden odsouzení. Tudy teda opravdu nejdu. Cukříčky nebo bonbonky za naklizeno také rozdávat nehodlám. Protože tak nebo naopak neuklízí se kvůli mně nebo kvůli někomu nebo kvůli pochvale a pohlazení, uklízíme neb člověk je někde dál než prase v chlívě. Člověk je estét a tak nějak se mu líbí, tam kde je hezky, to nezřídka bývá tam, kde je uklizeno. Honba za cukýrkem nebo pochvalou způsobuje tak leda šílenosti jako chytat prach ještě v letu a jiné podobně extrémní situace. Nakonec to uklízení pro pochvalu může vést jen k tomu, že budou uklízet kvůli druhým, přijede návštěva, tak uklidíme, my jsme dobytek a můžeme v tom žít, ale ostatní by to nevzali a tak podobně. Takže člověk, který nechápe proč stlát, ale ustele, protože někdo jiný ho pochválí, to podle mě nemá úplně správně nastaveno. Ale jako ve všem tam funguje velmi tenká hranice mezi tím co chci, co se mi líbí a co musím, protože druzí, jenže co dělám, protože druzí, může občas hraničit s pokrytectvím a to je to poslední čemu chci svoje děti učit.
|
|
|
Prase je mimochodem mnohem cistotnejsi, nez napriklad pes, pokud tedy ma sanci udrzet nejaky ten poradek.
Uklizeni, aby bylo nekde hezky, nebo prijemne, to se da pochopit. Nekteri lide to chteji i doma, budiz. Tady bych videl duvod, proc nekdo uklidi lego, aniz na nej pred tim dupne.
Ale proc tedy stlat postel? Ja treba mam u postele kreslo a kousek od tam zidli. Na zidli sedavam u pocitace, na kresle jen sem tam. Nejvic casu travim na posteli, kde mam hozene polstare, abych mohl pohodlne sedet. V soucasne chvili mam pul bytu v perfektnim poradku, uklizenou a cistou, zam zameteno, serazene veci, utreny prach... druha pulka bytu je zabordelena vecmi z jeskyne a v predsini je pisek, bahno a netopyri trus. Porad nevidim duvod ke stlani postele. Chapal bych treba pravidelne vetrani periny, otaceni matrace, prani povleceni, ale stlani skutecne ne.
|
|
|
"Chapal bych treba pravidelne vetrani periny, otaceni matrace, prani povleceni, ale stlani skutecne ne."
musí být opravdu dobrodružný zážitek odkrýt část takového nevětraného, zatuchlého pelechu.
vždy jsem myslel, že postup je: vstát -> vyvětrat -> ustlat -> (rozestlat)spát -> vstát...atd.
nějak totiž nevím, jestli by se mi líbilo mít v pokoji trvale rozvrtanou postel, zvanou lidově "mrdník". jestli bych jako po vyvětrání polštář a deku zase zmuchlal, nebo by byly k vyvětrání do doby dalšího ulehnutí...ale pak nevím, jestli se do takové postele uléhá tak, jak je k vyvětrání, nebo se nějak jinak porovná - a tedy jestli "stlaní" není příprava pelechu na to, aby mohl spáč jen zalehnout.
ale nevím, školy nemám...
8o)
|
|
|
O tom už jsem několikrát debatoval se svou choticí. Argument pro neustlanou postel z mé strany byl právě ten, že to lépe větrá. Odkopaná peřina je povrchově členitější, oproti tomu ta hezky urovnaná a přehnutá vedví má na vzduchu jen čtvrtinu povrchu. A krom toho nedovolí větrat matraci:).
|
|
|
pochopitelně se to před ustláním nejdříve vyvětrá. :-)
já třeba netrvám na tom klasickém stlaní postelí, ale spíše na urovnání peřiny. Aby postel vypadala hezky a ne jako bezďákovo hnízdo.
|
|
|
No jo, ale jak dlouho takové "větrání" trvá? Po ránu není času nazbyt. Oproti tomu neustlaná postel si může spokojeně samovolně větrat po celý den:).
A to bezďákovo hnízdo si vyprošuji! Víno mám v lahvích, kabát a boty nechávám v předsíni.
|
|
|
to může větrat samo, u toho není třeba stát, takže čas to nespotřebuje žádný. Vstanu, rozhodím peřiny a mohou větrat po libosti, já zatím můžu snídat nebo tak něco.
noo, psala jsem jen, že to "vypadá jako bezďákovo hnízdo". Jen vypadá jako, nic víc. :-)
|
|
|
klíďo větrám celej den a jak přijdu dom z háku, tak to ustelu, abych mohl v noci zaplout a nehledal kraj, měl rohy duchny v rohách povlečení, neměl peří sesypaný na jednu stranu apod.
bezďákovo hnízdo taky může vypadat různě, mnohde je vidět i snaha o maximum dosažitelného pořádku, ale ustlat to pořádně prostě nejde.
|
|
|
to je fakt, když to člověk neurovná, tak se před spaním s peřinou popere. :-)
|
|
|
právě. když se to ustele, tak se to porovná a všechno je připravený na pohodlný spaní. proto nechápu, jak někdo může spát v mrdníku a neva mu to 8o)
|
|
|
Přikrývka nemusí být nutně z peří, tím pádem se "nesesýpá" jako klasická peřina, ani vám neutíkají rohy v povlečení.
|
|
|
přikrývky z peří nemám už dávno, ale rohy se rozutečou také. Je pravda, že já přerovnávám přikrývku i z toho důvodu, abych neměla zapínání pod bradou.
|
|
|
nesouhlasím.
sesypávání je daný tím, co je náplní. nesesypává se jen peří, ale i plastová dutovlákna, která kloužou v tom pytli, který z nich dělá duchnu...a duchny v povlečení jezdí taky díky tomu, že kloužou po jeho materiálu. proto je spánek v saténovém povlečení fajn do prvního nočního probuzení, kdy je člověk přikrytej jen tím povlečením a deka je někde u kolen.
|
|
|
No tak to jó. Mě to větrá taký celý den a když přijdu domů, tak je ustláno. Takže rozdíl (téměř) žádný. Lišíme se jen ve formě peřiny a polštáře během větrání:)
|
|
|
no jo...ale to, že ti ustele maminka se nepočítá 8o)
forma peřiny a polštáře během větrání je přibližně stejná všude, ne? prostě se slehnutý natřese. moc zásadně odlišných způsobů přece není 8o)
|
|
|
nepočítá, ale politovat ho můžeme, jen se otočí, už je ustláno, až z toho má šok a musí si ten hrnek s kávou odložit na stůl, jenže než se otočí, tak je zbytek kávy vylitý a hrnek umytý, případně v myčce. A aby to bylo fér, musíme ještě politovat paní katovou, která se dře a za odměnu jen nevděk, nikdo její práci a snahu neocení. :-)
|
|
|
No popsala jste to přesně:).
|
|
|
já tomu nerozumím...někde tvrdíš, že diskutuješ s předškolními dětmi o čemkoliv, co po nich chceš (tolik volnýho času aby ti jeden skoro záviděl) a zde tvrdíš, že děti uklízejí, protože se tím hodlají někde chlubit.
když to porovnám, tak Moussy argument, že člověk není prase a neměl by žít v hnoji (vč. přidružených efektů, že se např. nedá nic najít) je daleko logičtější než hra na emoce s tím, že se dítě chodí uklizeným pokojem chlubit. totiž - pokud je pro někoho jinde normální věc předmětem k chlubení, je tam něco rozbitý.
|
|
|
Dite ma uzasnou schopnost se vyhnout vsem ze stovky kosticek "lega" pohazenych po obyvaku, kdezto ja do toho slapu, kudy chodim :-))
(mame dite ve veku 2 roky. nezazil jsem, co pamatuju, ze by holka na neco slapla, fakt ne. A to mezi tim nekdy lita pomerne vysokou rychlosti:-)))
|
|
|
Pocke, dvoulety dite, to si spis hraje s kostkama "duplo", na to nechapu, jak muzes slapnout, vzdyt ty kostky jsou velky.
|
|
|
Šlápnout na to může úplně normálně. Moje nohy by mohly vyprávět ... .
|
|
|
Izolace dítěte na pár minut od oblíbené zábavy je trest okamžitý a nenásilný. Úplně stačí realizace postavením do kouta, a vůbec nevadí, když dítě vidí, že jeho sourozenec si dál spokojeně hraje. Za pár sekund se začne ozývat kňourání "Já to chci napravit, já se chci omluvit...".
Vystrkávání za dveře, zavírání do tmy, klečení na struhadle a podobné surovosti apod., je imho hloupá snaha rodičů "zesílit" tento trest. Rodiče nejsou dost důslední, dítě z kouta utíká nebo si najde jinou zábavu a místo trestu to bere jako pokračování hry.
|
|
|
No tak pokud malý nezvedenec z místa výkonu trestu utíká, není nic jednoduššího, než do zdi v řečeném koutu zabudovat kruh na přivázání.
Později se bude hodit, až bude zlobit senilní otec :-)
|
|
|
Pche, přivazovat, to je moc práce. Lepší je naučit ho, že chvíli si tam postát, uklidnit se, a pak se omluvit za své špatné jednání, případně napravit škodu (např. uklidit co rozbil) je ta nejlepší varianta.
Prvních pár pokusů jsme jej tam museli přidržet násilím a laskavě mu sdělit, že jej budu muset držet, dokud se nepřestane vztekat.
Pak přišlo pár pokusů o maření výkonu rozhodnutí rodiče. Než s ním hrát na honěnou (to by vydržel věčně) je jednodušší mu plácnout jednu pořádnou přes zadek, těch si nenechá nasázet příliš mnoho.
Zmíněné represe stačí zopakovat opravdu jen párkrát, důležité je provést je klidně a důsledně pokaždé, aby viděl, jaký to má následek, že neexistují žádné výjimky. Děti jsou velmi učenlivé...
Teď když něco provede (např. shodí sestřičku, která se učí chodit), jen se ohlédne, a stačí ukázat prstem do kouta. Chvilku protestuje a fňuká, pak se přijde omluvit, a donese sestřičce nějakou oblíbenou hračku.
|
|
|
A dozajista ta omluva pramení z pochopení zločinu, malým delikventem cloumá upřímná lítost a nemůže se dočkat, jak by nepěkný skutek odčinil. Rodičovstvo pak téměř slzí dojetím nad napraveným potomkem.
Pche. Nemůže se dočkat jedině toho, jak rychle vyváznout z kouta. T.j. poměrně snadno se naučí, že "slova" nic nestojí.
|
|
|
Samozřejmě, že batole to tak chápe. Ale naučí se, v případě vzteku či stresu, stoupnout si stranou a uklidnit se.
Následně řešit vzniklou situaci, uklidit rozbité či rozlité, udobřit si poškozeného (třeba i mámu, kterou v zápalu hry kousl).
Dvou-tříleté dítě bít nemá žádný dodatečný přínos, a většinou(!) je zbytečné.
|
|
|
já čekám, že malý soused jednou odejde. Zatím řve a kope do dveří zvenku, řekla bych, že až ho to omrzí, vydá se jednoho dne na průzkum baráku, sklepa nebo ulice. Budu to sledovat, protože jsem zvědavá, jak z toho potom ta jeho matka vybruslí. :-)
|
|
|
Náš často sabotuje oblékání a obouvání ven. Zatím stačí odejít bez něj a zavřít dveře zvenku. DO deseti sekund se ozve tlučení na dveře, "já chci s váma na výlet". Až se to jednou neozve, nevím, co budem dělat...
|
|
Ono je to trochu složitější. S malými dětmi, ač se vám to Urzo nezdá, se diskutuje velmi obtížně. Daleko lépe jim lze vše vysvětlit příkladem. A příkladem může být i chování jiných. To dítě pochopí snáze. Zrovna příklad s neokopáváním sedadel bych u malého dítěte nezavrhoval. U starších dětí, když už se rodič uchýlí ke zde kritizované formě výchovy, je dobré dodat nějaké vysvětlení. A jde-li o starší výrostky, tam máte zcela pravdu, že takový způsob výchovy je zcela špatně - třeba ten váš příklad s oblečením do divadla.
|
|
|
Musím přiznat, že jsem nikdy neměl tu čest po nějakou nemalou dobu se starat o dítě mladší čtyř let. Od čtyř let nahoru zkušenosti mám a musím říci, že jsem vždy vše řešil diskusí a nikdy to neselhalo úplně.
Za částečné selhání považuji to, že dítě udělalo, co chci, nikoliv proto, že bych ho přesvědčil, ale proto, že ho ta daná činnost otravovala méně než diskuse se mnou, když už se protáhla.... ale skutečně jsem na děti od čtyř let výše používat skutečně diskusi a fungovalo to.
|
|
|
Dite mladsi ctyr let opravdu z diskuze moc nechape, ale bude se maximalne snazit pochopit co nejvic z toho, co mu nekdo rika. A bude se snazit, aby nezlobilo toho, kdo mu venuje svuj cas.
|
|
|
Jak říkám, zkušenosti s takto malými dětmi mám velmi malé, prakticky žádné, takže vše, co jsem psal v článku i v komentářích, nemohu pro takto malé děti tvrdit, to se raději nechám poučit od těch, které zkušenosti mají.
|
|
|
to je ovšem pouze tvoje vyznání víry v to, co asi tak řeší děcko ve stáří pod 4 roky.
moje zkušenosti říkají že děcko je v první řadě sobecký a myslí jako zvířátko jen na sebe a svůj prospěch. má to dáno od přírody, protože ti, co klidně seděli a naslouchali už dávno zdechli hlady, nebo je něco sežralo.
děcko do 4 let věku má kohokoliv za živou hračku a rodiče ho zajímají jen potud, dokud jim dávají jídlo nebo rozdávají rány. jak přestaneš dávat jídlo nebo rány, žvaň si ci chceš a nikdo tě nebude poslouchat.
dnes je sice častá takováhle předposranost před dítětem, ale pořád platí, že do dvou let je chytřejší i labrador a dokud to nedá dohromady souvislou větu, tak se ani nedá mluvit o tom, že má diskuse nějaký význam, byť by si to dospělý přál sebevíc. jo, lhát si do kapsy a účelově vykládat efekt "tlachavé výchovy" samozřejmě může, ale to je tak asi všechno.
|
|
|
To mas nejak ze svych zkusenosti s vlastnima detma? Ja jen, ze mam dite ve veku 2 roky a me zkusenosti zcela odporuji tomu, co pises.
|
|
|
pak se přidej k věřícím. PM bude nadšen 8o)
|
|
|
Ctu to tu zbezne, takze nevim k jakym vericim ani proc PM bude nadsen, priznam se...
Rozhodne by mne vazne zajimalo, jak jsi k tomu, co jsi napsal, dosel, protoze ja osobne pozoruji zcela a diametralne odlisne zkusenosti.
|
|
|
Copak, zavadime novou cirkev? Nebo tu jen ZZR odhalil taje vychovy deti, kterym rozumi ze vsech nejlip a o kterych nemaji ostatni, prevazne ti, co se o nejake to dite staraji, ani poneti?
|
|
|
interně si zde můžeme říci, že jste s urzou tápající teoretici, kteří se starají o cizí, předškolní děti.
minimálně ve tvém případě je jisté, že sis určil hranice, za které výchovně nezasáhneš...a podle toho, co jsi psal jsou přesně na hranici alibismu před kterou si můžeš kecat co chceš a za kterou už máš za své rozhodnutí zodpovědnost (např. tresty)
nicméně ani tvůj postoj k výchově je nekonzistentní. první odstavec je jak z motivační brožury o nutnosti s dětmi diskutovat, aby z nich nebyly ovce, ale v diskusi o oblečení jsi zmínil své přijetí společenských konvencí a na dotaz po argumentech zdůvodňujících konvence jsi nasal jen takové brekeke, kterému snad nemůžeš věřit ani sám.
závěr: rodiče dospělých či odrostlých dětí, které jsou prokazatelně vychovány v slušné lidi, kroutí hlavou, nebo ti zde přímo oponují. že bys teda jako nerodič-teoretik věděl líp "jak na to" než rodiče už prakticky osvědčení? ajta krajta....a na mě budeš svádět to, co sám děláš? 8o)
|
|
|
Jasně, draku...čteš to tu zběžně. 8o)
K Těm-co-věří-PM-teoretizování-o-výchově (a přehlížejí jeho názorovou roztříštěnost v tomtéž)
K tomu, co jsem napsal jsem přišel kombinací dlouhodobého pozorování různých dětí, vzpomínáním, přemýšlením a čtením.
|
|
|
|
|
Ano.
A k tomu jsem si něco přečetl a promluvil si s jinými rodiči.
|
|
|
A tim ses stal odbornikem na moje dite? :-O
|
|
|
Nic takového jsem nenapsal.
Lžeš.
|
|
|
Otazka je lez? Proboha...od kdy? :-O
|
|
|
Cca od té doby, co existuje řečnická otázka, již jsi použil.
Víš?
|
|
|
jedno dítě je z obecného pohledu zanedbatelné...a hlavně - jako rodič nejsi důvěryhodný, protože jsi zaujatý a neobjektivní.
co tam máš dál? 8o)
|
|
|
A kolik tech deti ze jsi vychoval ty, jestli se mohu ptat?
Ja jen, ze tu vsude teoretizujes na vsech frontach, podle vseho se zda, ze mas zkusenosti s vychovou stovek deti...
Jinak obecne - stejne si ty deti kazdy bude vychovavat po svem, a kazdy bude povazovat tu svou pravdu za tu nejlepsi...Pokud mas dojem, ze i v teto diskuzi musis "vyhrat", tak si to uzij...
|
|
|
a jéje...už je to tady - zasloužilý rodič, co do něj sestoupilo poznání všehomíra hned jak ho nechali sáhnout na dítě 8o)
srovnávám, co tady vy, trubci, kecáte za "pravdy" s tím, co je obecně přijímáno jako fakt těmi, co ty stovky dětí viděli, pozorovali a mluvili s nima, takže skutečně mohou srovnávat a hledat společné znaky chování a myšlení.
nemám v této oblasti naprosto žádná očekávání. jen s bavím tím, jak někdo s lehkostí rozboří desetiletí propracovaného porovnávání půlročním nabíháním předposrání-před-dítětem. no a když to předposraný přeteče, je z toho článek na který se stáhnou trubci se svými jepičími teoriemi, které drží pohromadě jen jejich víra 8o)
|
|
|
A jeje, uz je to tady zase...Zaslouzily teoretik, co vsude byl, vsechno videl, od vseho ma klice a vsechno vi nejlepe co na nej sestoupilo poznani vsehomira hned, co nekde cetl o detech, a nebo je mozna dokonce i videl u sousedu...
|
|
|
způsob získávání obecné pravdy podobnými mysliteli z pozorování skupiny o jednom členu je nedůvěryhodný a nemění na tom nic to, že já sám žádné dítě v domácnosti nemám. víc nic.
ty se zde válíš po zemi kopeš jako malej parchant a zuříš, že máš pravdu...a jo, a jo, a jo, protože jsi k ní dospěl při výchově, která tě stála hromadu peněz a sil a tak máš pocit, že výměnou za to nasazení je nějaké veřejné "právo na pravdu", byť bys kecal cokoliv... tak mi tvoje (a ostatních zasloužilých trubců) plky přijdou. ale je to jen můj názor.
|
|
|
To, že Honza nemá přímou zkušenost s výchovou vlastního dítěte, sice na jedné straně znamená, že mu některé věci unikají nebo je plně nedoceňuje, na straně druhé to ovšem taky znamená, že některé věci může vidět objektivněji, zvlášť pokud se v jeho blízkosti těch dětí vyskytuje dost, což, pokud vím, je pravda.
Jak "každý vychovávat po svém", divně si ten eurosocialismus představuješ soudruhu!
|
|
|
Ono nejzajimavejsi na tom vsem je, ze ja jsem sve komenty nepsal nijak utocne ci proti nekomu, dokonce ani pro nekoho - spis tak pisu, s cim mam zkusenosti a jak nektere veci vidim...
Takze pak prijde nekdo a zacne do me rejt, uplne bez nejakeho duvodu...no, svedci to spis asi o nem...
A jinak k tomu co pises - myslim, ze zrovna u deti je extremni rozdil mezi tim, kdyz nekdo neco sleduje z povzdali a presne vi, jak by se to melo nejlepe delat, a tim, kdyz nekdo ma tu zodpovednost za zivot nejakeho maleho prcka a MUSI ho proste nejak vychovavat, zivit, atd...Ono je krasne, kdyz ja vidim, jak to sousedi delaj blbe. Mohl bych se povazovat za mistra sveta a rict jim : Prosim te, vy jste uplne blbi, prece dite ve 3 letech nemuze mit dudlik, tak mu ho proste seberte a kdyz bude rvat, tak to chvili vydrzte....
Jenze je to jejich zivot, jejich starosti, a ja muzu odejit, kdyz to dite bude rvat, ale oni odejit nemuzou...Ono se to fakt lehce radi, kdyz muzu odejit, zavrit dvere a netrpet tim vysledkem. Proto obecne nemam moc v lasce, kdyz nekdo nekomu dava uzasne rady, jak to dela blbe a mel by to delat lepe. Ja sam se snazim rady nedavat (jak rikam, pouze maximalne pisu, jak to vidim, jak to delam a jak si myslim, ze je to spravne, coz proste neni zadne radeni "delejte to stejne jako ja"). A jsem velmi alergicky na to, kdyz nekdo nejake rady dava me - nejlepsi pripad jsou rodice, se kteryma se diky tomu stykam pokud mozno co nejmene, protoze samozrejme mama ma dojem, ze vsechno delame blbe a ona by to udelala nejlepe...
|
|
|
své komenty jsi napsal...a pokud to byly blbosti, dostal jsi (od nejednoho diskutéra, jak jsem viděl) fídbek, že to tak není, což považuješ za "rejt do mě bez důvodu".
|
|
|
Checht. Chtěl jsem tuto argumentaci rozebírat, ale bylo by to na dlouho. Nicméně kdyby šlo stavebnictví do kytek, zkuste to na právech, občas pronáším i křehčí konstrukce a někdy mi je lidi i věří.
|
|
|
S lojzou nemá cenu zabředávat do delších debat, protože je nepobere.
Fakt, že svým "cca" zarovná kde-co ať nahoru nebo dolů, podle toho, co chce "dokázat", napovídá hodně o jeho postupu i při posuzování tomto. Fakt, že v případě "dokazování" jeho tvrzení má bullshit-konstantu 3 až 4 i v počitatelných věcech, je šach-mat řešit s ním věc, kterou kvantifikovat nelze.
závěr: že by to byla pravda je nepravděpodobné, tak zbývá než mlčet (a souhlasit), nebo to odmítnout jako celek...a to jsem k tomu nalepil i nějaké obecné kecy, aby to vypadalo jako argumenty a nešlo to vyvrátit.
na práva nemám bumágu a do šůle se mi už nechce, ale dík! 8o)
|
|
|
Mě se prostě jen líbilo, jak jste elegantní námitkou podjatosti vyhodil z debaty o dětech všechny rodiče a pro jistotu poukazem na šíři zkušeností ještě speciálně rodiče jedináčků. Potom ještě u debaty s PM vypadli lidi, kteří vychovávají cizí děti a tím se přešlo k "hledání nejlepšího aviatika, který kdy chodil po zemi" :-)
Jenom k věci. Jedna velmi zaujatá matka (5 dětí) tvrdí, že měla u potomstva tak pestrou směs charakterů, rychlosti vyspívání, atd., že přenositelnost zkušenosti byla hodně malá a zkušenosti z prvních čtyřech jí u pátého nebyly až tak platné (ale třeba trochu přehání).
Osobně považuji za nejcenější rodičovskou zkušenost z prvního dítěte zásadu: "Klid, vono se to neposere a nějak bude." (řeč není o plenách, ty se poserou docela často).
|
|
|
přesně tak. ono se nic neposere z detailu, důležitý je rámec směřování.
právě proto se mi líbí tlachání o tom, jak někteří hrozně vážně "diskutují" s předškolními dětmi v podstatě i o tom, proč je lepší jít na záchod než se vykálet v rohu, jak nařízené sraní na hajzlu de facto dělá z dětí ovce...a následně bez potíží přiznají úplné dodržování společenských konvencí, chování se způsobem o kterým si myslí že lidi čekají apod.
------------
"mám rád, když lidi blbnou na kvadrát"
8o)
|
|
|
přesně tak. ono se nic neposere z detailu, důležitý je rámec směřování.
právě proto se mi líbí tlachání o tom, jak někteří hrozně vážně "diskutují" s předškolními dětmi v podstatě i o tom, proč je lepší jít na záchod než se vykálet v rohu, jak nařízené sraní na hajzlu de facto dělá z dětí ovce...a následně bez potíží přiznají úplné dodržování společenských konvencí, chování se způsobem o kterým si myslí že lidi čekají apod.
------------
"mám rád, když lidi blbnou na kvadrát"
8o)
|
|
|
Já teda HonzuZZR neznám, nicméně pochybuji, že by se tu vyjadřoval tímto způsobem (napříč celou diskusí), kdyby nevychovával žádné děti.
|
|
|
Ehm.... :-))) To ho docela podcenujes :-)))
|
|
|
|
taky zjihneš a budeš ňuňat. sem si myslel že nezjihnu, a tůdle.
no čtyři roky, to by muselo být velmi zaostalé dítě ve velmi nevlídném prostředí. kdybychom se bavili o roku a půl, tak možná.
ostatně hausmann asi ve čtvrtém (?) díle pěkně ilustruje proč v jeskyni přežily jen hašteřivé ženy.
|
|
|
Maria Panno, on toho napsal víc? První kniha byla mírně zábavná, druhá nastavovaně nudná a už jsem ji ani nedočtl. Že existují minimálně dvě další jsem nepotřeboval vědět.
|
|
|
hovno! 8o)
vidím i u nějakých dospělých, jak dokážou být možná nevědomky, ale prvoplánově sobečtí bez ohledu na okolí a na poznámku reagují naprosto upřímně stylem "vo co ti de?"
neznám ´hausmann´
|
|
|
základy mužského šovinismu, nahota feminismu atakdále. nenáročné, na prvních pár desítkách stránek i docela vtipné....
ovšem nejvtipnější je, jak s ním celé slavné džender prostředí vážně a zuřivě polemizuje.
(ostatně hausmanna mám rád především za klavíry v hospodách)
|
|
|
"Základy mužského šovinismu". Celkem o nic jsi nepřišel, je to jen o málo snesitelnější než Švejk ;)
|
|
|
Ano.
Dítě do asi cca pěti let (individuální rozdíly mezi individui jsou značné) jedná jako zvíře, tedy hlavně pudově.
S pudově jednajícím tvorem není diskuze možná, i když si to vychovatel namlouvá. Vždy jde o monolog.
Svá pozorování vlastních dětí jsem konzultoval v rodině, řízením osudu mám v příbuzenstvu učitelky ve školce i ve škole.
Nebudu sem tahat psychologii dítěte, tu jistě každý z přítomných nastudoval, nicméně jsem zde před časem zmínil dílo Irenäuse Eibel-Eibelfeldta (z t.zv.rakouské školy), který uvedený fakt dokladoval rozsáhlým filmovým materiálem a popsal v knihách.
Já sám takové zkušenosti mít nemohu, ale podle onoho učence a jeho následovníků se děti stejného věku chovají stejně bez ohledu na kulturu.
Tedy tříletý Křovák vypadá jinak, než tříletý Germán, ale chová se a reaguje stejně.
A tvrdím, že když bude třicetiletý Germán diskutovat s tříletým Křovákem (za účelem výchovy) a třicetiletý Křovák s tříletým Germánem (v rodných jazycích), výsledek se oproti diskuzi Germán-Germán a Křovák-Křovák nebude lišit.
|
|
|
Nevim, jak vychovavaji sve deti krovaci, u germanu jsem to pozoroval jen letmo. Dite stare okolo tech tri let uz docela dost veci chape, mozna nektere deti skutecne jednaji jako zvirata (vsechny tak jednaji nekdy, ale ted myslim skutecne nepretrzite zvireci chovani), ale ne zdrave dite, vychovavane aspon trochu myslicimi lidmi. Mozna, ze ty individualni rozdily jsou skutecne brutalni. Je pravda, ze pri diskuzi mnohdy jedno ctyrlete dite argumentuje lip, nez jine, sedesatilete.
Verim, ze ucitelky a vychovatelky maji mnoho zkusenosti s detmi do tri let. Vsak take ucitelky jsou brane jako nesporne autority ve vecech vychovnych i v jinych zivotnich otazkach.
|
|
|
Kdybys muj prispevek pochopil, mohl bych reagovat.
Takto te necham kontrolovat zpetna zrcatka, v tom jsi nejlepsi.
Viz muj prvni odstavec.
Pokud mam takoveho cloveka v rodine, mam prilezitost casteji videt chovani cizich detí ve stejnych situacich.
A i kdyz jsou zkusenosti neprenosne, srovnani muze byt zajimave, nerku-li poucne.
O autorite rec nebyla a o jinych otazkach teprve ne, to je tva oblibena tanecni figura? T.zv.diskuzni ukrok?
|
|
|
asi jsi na diskuzi s ním moc starý, zkus to jako tříleté dítě, uvidíš, jak báječně si zadiskutujete. ;-)
|
|
|
Několikrát jsem to zde zkusil, ale nic to nepřineslo, možná už zapomínám.
|
|
|
Mýlíte se: výsledky se lišiti budou, poněvadž do diskuse Germána se tříletým Křovákem bude zasahovat asi tak pět úředníčků z Evropského institutu pro rasovou rovnoprávnost, zatímco u rozhovoru Křováka se tříletým Germánem bude velitel komanda mravnostní polichčije do zblbnutí opakovat bojovné krleš.
|
|
|
Skutečně?
V uvedených filmech nic takového vidět nebylo.
Možná proto, že jsou černobílé. A nejen proto, že je zmíněna dvojice Germán/Křovák.
|
|
|
Dovolil by som si vyjadriť hlbokú ľútosť nad deťmi, ktoré sa ešte v 4 rokoch správajú ako zvieratá, teda hlavne pudovo. Kde, s kým a s akými podnetmi preboha vyrastali...
Spomínam si, aké zaujímavé diskusie som mával so svojim 3-4 ročným synom ja sám, ale možno to bola náhoda. A tiež s našou 3-4 ročnou neterou a tiež....kua keď sa nad tým zamyslím, tak túto skúsenosť mám vlastne s väčšinou detí v tom veku. No, buďto je to náhoda, nepriekazná štatistická vzorka, alebo je tá skúsenosť popretím tvrdení pán Eibela.
Osobne by som nevnímal diela pána Eibela (ani nikoho iného) ako písmo sväté. Aj Freud má svojich nasledovníkov, ktorí by sa do krvi pohádali, že on je ten pravý vořechový, s čím by zas asi nesúhlasili Jungovci a t.p
Aj v EU máme názorové platformy, napr Barroso vs Farage a každý má svojich zastáncov. Napr ako tu (to len na odľahčenie): http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=cUsjrex4gxc
|
|
|
Rozlišujte prosím intelektuální kapacitu a motivaci k chování. Osobně si myslím, že pudově nebo instinktivně se chová většina lidí ve většině situací (a vědomí k tomu vyrobí i logické odůvodnění).
Neplácám jen tak, četl jsem o výzkumu, kde měření aktivity mozkových center napovídalo tomu, že "rozhodutí" přichází dříve, než vědomí k rozhodnutí dojde. Naše svobodná vůle bude tedy s velkou pravděpodobností užší, než se nám jako pozorovatelům sama sebe jeví.
On i ZZR tvrdil, že jde o chytřejší labradory a neřekl o kolik přesně chytřejší. No, konečně i moje žena jednou pronesla - zítra probíráme rozdíl mezi lidmi a zvířaty, s tím budu rychle hotová, já jich moc nevidím, skoro žádné (já bych za největší považoval výrazný vliv memické evoluce, která někdy dominuje nad genetickou, nebo to tak alespoň vypadá - i když podle mě budou hodně provázané).
|
|
|
O žádném písmu svätém jsem nepsal, pouze o závěrech vyplynuvších z posouzení velkého množství záznamů z pozorování, což je písma svätého pravý opak.
Jmenovaný je etolog.
Pudové chování v reakci na vnější podněty a schopnost zajímavé diskuze se vylučuje jak?
|
|
|
To není selhání, to je normální běh věcí, viz můj příspěvek níže.
|
|
"Protože se to tak nedělá" je argument naprosto v pořádku; doprovozeno příkladem o restauraci, kam plivače nepustí, protože ostatním lidem plivání jídla na zem není příjemné.
|
|
|
tam někdy může být problém, protože rodič tvrdí, že se to nedělá, ale sám to klidně dělá. Takových rodičů je dost, snaží se dítě nějak vychovávat a jsou udiveni, že to nezabírá. To podle mě zahrnuje i tu ovcovitost, když jsou rodiče ovce, těžko čekat, že dítě bude jiné. Když otec pravidelně odplivne, těžko vysvětlí dítěti, že se to nedělá. Nebo může ten příklad odradit, například já kuřák a mým dětem se kouření hnusí. :-)
|
|
|
Já bych to takhle neřekl. Já bych řekl, že rozžvýkané jídlo nepliveme na podlahu, protože:
1/ Je to nehygienické, nebo to někdo musí uklidit, obojí je špatně.
2/ Může to ostatním lidem vadit a budou se cítit nepříjemně.
3/ Je to plýtvání jídlem, když něco chceš plivat, nejez to.
4/ Pro starší děti, které to tedy většinou nedělají, ale kdyby: kup si jídlo z vlastního kapesného, klidně ho plivej, ale pak ho po sobě ukliď, dej všechno do původního stavu a zaplať si to sám. Jen přidám názor, že mi to nepřipadá rozumné.
Asi takhle nějak bych to pojal. Rozhodně jsem nikdy neřekl, že "protože se to nedělá".
|
|
|
1/ Ja to pak uklidim.
2/ Ostatnim je to neprijemne = "protoze se to nedela", to je totez, ne? Odkaz na spolecenskou konvenci.
3/ Kdyz ja to nevedel/a, ze mi nebude chutnat
|
|
|
1/ Začíná to být nehygienické už teď, uklidíš to tedy teď, nebo ohájíš, proč to nedělat.
2/ Není to totéž. Že se něco nedělá, není důvod. Že je to ostatním nepříjemné, může a nemusí být důvod, závisí na situaci.
3/ Pokud už toto jídlo jedl/jedla, vědět to měl/měla, takže je to jeho chyba. Pokud nejedl/nejedla, tak v těchto raritních případech platí stále odkaz na ostatní argumenty.
|
|
|
"Neco se (ve spolecnosti) nedela" = je to spolecenska konvence = jeji nedodrzeni je ostatnim zucastnenym neprijemne.
|
|
|
Když už, tak nikoliv:
"Neco se (ve spolecnosti) nedela" = je to spolecenska konvence = jeji nedodrzeni je ostatnim zucastnenym neprijemne
Nýbrž:
"Neco se (ve spolecnosti) nedela" -> je to spolecenska konvence -> jeji nedodrzeni je ostatnim zucastnenym neprijemne
A ani to neplatí, protože:
- tancování v dešti
- lehout si na podzim v parku na chodníčku na zem do listí a rochňat se v tom takovým způsobem, abys nepřekážel
- žonglování dvaceti míčky na místě, kde nikomu nepřekážíš
- polykání mečů
Výše uvedené věci nikomu nevadí, žádná společenská konvence k tomu neexistuje a rozhodně je to něco, co se ve společnosti nedělá.
Naopak:
- předbíhání ve frontách
- šíleně hlasité řvaní do telefonu v prostředcích hromadné dopravy
- plivání žvýkaček po zemi, odhazování vajglů
- nesbírání hoven po vlastních psech
Výše uvedené věci se ve společnosti běžně dějí, zda je to společenská konvence, to je sporné (a pro to, co chci demonstrovat, je to jedno), a rozhodně to většině lidí vadí.
Vzhledem k tomu, že jsem vyjmenoval příklady věcí, které se běžně nedělají, ale nikomu nevadí, a naopak také příklady věcí, které se běžně dělají, přesto skoro každému vadí, považuji tvrzení, že "když se něco ve společnosti nedělá, je nedodržení toho ostatním nepříjemné" za vyvrácené.
|
|
|
Kazde nove jidlo, co davas diteti, mu musis davat s tim, ze to muze vyplivnout, pokud mu nebude chutnat.
Za prve tim diteti das sanci, aby nejedlo to, po cem se mu dela zle, za druhe tim omezis situace, kdy se dite poblije.
|
|
|
To se ale bavíme o velmi krátkém časovém úseku, ne?
|
|
|
Do veku, nez samo zacne ochutnavat nove veci bud po extremne malych porcich, nebo dokud si samo nezajde s jidlem nekam, kde nebude nikomu vadit, ze to vyplivne. Pak je jedno, jestli je to dite, nebo treba duchodce.
|
|
|
jenže v tom případě se může stát, že upadneš do opačného extrému, nebude to sice ovcovitost, ale vzbudíš extrémní snahu nebýt nehygienický, nepříjemný, neplýtvat a tak dále. Může se stát, že jim zafixuješ nadměrné ohledy k druhým, to je stejně špatné jako žádné ohledy k druhým.
všechno má dvě strany mince, extrémní snaha neplýtvat jídlem může vést k přežírání, tloušťce a nezdravé stravě obecně. Požadavek na hygienické chování za každých okolností může vést k psychickým problémům v souvislosti s jídlem. A tak dále a tak podobně.
|
|
|
Jo, tato rizika rozhodně hrozí. Většina z nich mi přijde lepší než ovcovitost.
Ale obecně jsou tato rizika docela malá. Jde totiž o to, že děti většinou nemají zájem o něčem hodiny diskutovat, takže podobné diskuse se nevedou denně.... takže to není, že bychom to tímto způsobem řešili opakovaně několikrát denně.
|
|
|
... nadměrné ohledy k druhým, to je stejně špatné jako žádné ohledy k druhým?
Prosil bych o podrobnější rozbor tohoto fascinujícího sociologického objevu. Osobně jsem pevně přesvědčen, že nadměrné ohledy k druhým sice snad někdy mohou být méně vhodné, správné, whatever, než "přesně správná míra ohledů k druhým", nicméně že jsou nekonečně méně špatné nežli žádné ohledy.
|
|
|
Normálně bych s Vámi souhlasil, ale bohužel jsem v životě potkal člověka, na jehož příkladu jsem tak nějak vypozoroval, že to pravda asi není.
Má velmi dobrá kamarádka má naprosto nadměrné ohledy k druhým, je prostě tak nějak "hodná za všech okolností". Je velmi inteligentní, uvědomuje si, že někdy prostě není dobré být hodná, někdy není vhodné brát ohledy, ale prostě si nemůže pomoct, chová se tak, nemůže jinak.... upřímně řečeno, tohle bych svému dítěti nikdy nepřál. Ač ji jako osobnost šíleně moc obdivuji a velmi si jí vážím, má to v životě zatraceně těžké. Pravděpodobně výrazně těžší, než lidé, kteří ohledy neberou žádné.
|
|
|
No, zrovna toto se mi nejeví jako nosný argument.
Inteligentní lidé to zcela jistě mají v životě zatraceně těžké. Pravděpodobně výrazně těžší, než blbci. A je to snad důvod dopřát dítěti lobotomii?
Přesnější alternativou by samozřejmě bylo "V současném systému to slušní lidé zcela jistě mají v životě zatraceně těžké. Pravděpodobně výrazně těžší, než grázlové" -- to by bylo lepší východisko, pokud bychom se ale dokázali vyhnout analyzování proč tomu tak je (ne že by taková analýza byla sama o sobě špatná, ale nemá smysl v této konkrétní debatě).
|
|
|
P.S. A také je zde podstatná ta vzájemná relativita.
Plně uznávám, že platí
(i) "brát přehnané ohledy" < "brát ohledy v optimální míře"
(kde relace > je intuitivně cosi ve smyslu 'vhodnější, správnější, lepší, rozumnější').
Jen ale velmi ostře nesouhlasím s Moussinou premisou
(ii) "brát přehnané ohledy" = "nebrat žádné ohledy"
Naopak tvrdím, že hypotéza (ii) je naprosto nesprávná, a že platí zároveň tvrzení (i) a tvrzení
(iii) "brát přehnané ohledy" >>> "nebrat žádné ohledy"
kde relace je táž, a triplikace vyjadřuje řádově větší rozdíl než pouhé >.
|
|
|
Jak říkám, naprosto bych s Vámi souhlasil do chvíle, než jsem takového člověka (beroucího přehnané ohledy, skoro až chorobně přehnané) skutečně poznal.
Takhle nemohu říci.... možná ano, možná ne, fakt nevím.
|
|
|
Já nemluvím o slušnosti a braní ohledů na druhé. Já mluvím o přehnané slušnosti a přehnaných ohledech. Ono to pak totiž hraničí s neschopností se hájit proti extrémně neslušným jedincům. Ty přehnané ohledy v zásadě znamenají, že bere ohledy i na lidi, kteří se jí snaží ublížit (z různých důvodů).
|
|
|
Jistě. To je jen totéž jinými slovy. Není dobře si nechat ubližovat. Ale je nekonečně méně špatné si nechat ubližovat, než ubližovat jiným.
|
|
|
No, s tím bych v obecné rovině asi souhlasil, ale nejsem si moc jistý, od doby, co se s následky stále potkávám v denním životě.
Mohu Vám uvést jeden příklad, který to docela vystihuje... dotyčná osoba, kterou jsem výše zmiňoval, jela dálkovým autobusem z Kolína nad Rýnem do Prahy. Vedle ní seděl nějaký přiopilý neomalený chlápek, který do ní napřed asi hodinu hučel, ona mu slušně odpovídala, poté ji začal velmi agresivně osahávat (prostě jí položil jednu ruku na prsa, druhou do klína).
Vstala tedy, ale nevěděla přesně, co dělat, protože "když je někdo tak zoufalý, že musí osahávat cizí ženu v autobusu, musí to být hrozný chudák a kdybych teď něco řekla a lidé by to viděli, mohli by být třeba na chudáka zlí, to mu nemůžu udělat". Pak jí v uličce napadlo, že by si mohla s někým vyměnit místo, jenže lidé v okolí spali, nebo poslouchali něco ve sluchátkách, nebo četli - nemohla je přece vyrušovat. Takže si sedla do uličky, načež jí ten cizí původní osahávající chlap kopl do ledvin. Její jedinou starostí bylo v tu chvíli hlavně nevykřiknout a nedělat hluk, aby někoho nerušila. Šla si tedy sednout v uličce o notný kus dál, chlap už jí nechal.... a ona po zbytek cesty přemýšlela: "Tohle bych si neměla nechat líbit, ohradit bych se přece dokázala.... jenže co kdybych tím někomu ublížila? Ne, raději tohle."
S takovými situacemi se v životě setkává prakticky v jednom kuse, kdykoliv je sama. Dokonce je i mnoho lidí, kteří když zjistí, že ve své neomalenosti, která je ze začátku třeba jen malá, nenarazí na žádný odpor, pokračují dál a jsou o to nechutnější. A i když jsem s ní já a v nějaké situaci se jí zastanu, cítí se na jednu stranu dobře, že jsem se jí zastal, ale převažuje pocit viny, že jsem tím možná někomu i ublížil a bylo to kvůli ní.
Jak říkám, takový život bych svému dítěti rozhodně nepřál. Ani náhodou. Těžko říct, zda bych byl nešťastnější, kdyby bylo mé dítě bezohledný parchant, nebo kdyby mělo prožívat toto. Samozřejmě, že racionálně vím, že tohle je lepší než bezohlední parchant. Na druhou stranu si neumím představit ty pocity, kdybych takové vyprávění poslouchal od dcery.
|
|
|
Takovou osobu znam taky, dokonce ji zna i OC, ale asi nemel prilis prilezitosti ji pozorovat. Podobny pripad, nastesti zacina lidi nenavidet dostatecne na to, aby se z toho dostala.
Rozdodne je lepsi parkrat se zachovat hrube k okoli, nez to v sobe dusit a pak vybuchnout, coz nevyhnutelne prijdea nese s sebou mnohdy horsi nasledky, nez soucet vsech moznych svinstev za cely zivot jineho cloveka.
|
|
|
Pokud mohu soudit, tak v tom člověku, o kterém mluvím, se nehromadí zášť k okolí, je beznadějně optimistická a stále vidí v lidech jen to nejlepší, i tam, kde je to naprosto nesmyslné.
Co se v ní hromadí místo toho, je zlost na sebe samu, protože je dostatečně inteligentní na to, abych dokázala vidět, že to, jak se chová, není optimální, i to, že si tím sama ubližuje. Ale nějak nemůže jinak.
Uznává všechny argumenty, v zásadě kdyby mohla teď číst to, co tady píšu (nemůže, neboť neumí česky), dala by mi za pravdu. Jen prostě není schopna jednat jinak.
Tohle ale není tak úplně podstatné. Znát takového člověka je něco úplně jiného než když je to Vaše dítě. Za dítě cítíte mnohem více zodpovědnosti a máte tendenci se vinit, když je nešťastné.
|
|
|
No, uprimne receno, kdyby moje dite skoncilo takhle, asi bych to povazoval za nejvetsi prohru v mem zivote.
Je tezko rict, co se komu hromadi v hlave, je mozne, ze dotycna skutecne neciti narustajici nenavist k okoli, nebo v ni ani neni, ale i nenavist vuci sobe muze vest k mnohym zajimavym diagnozam a nakonec i k velke zmene osobnosti a koncit napriklad upalenim vlastniho potomstva.
|
|
|
No, uprimne receno, kdyby moje dite skoncilo takhle, asi bych to povazoval za nejvetsi prohru v mem zivote.
Inu, právě proto si nejsem tak úplně jistý tím tvrzení, že být bezohledný je horší, než brát přehnané ohledy.... nemohu se přiklonit ani na jednu stranu, jestli je to stejné, horší, lepší, asi na to nemám názor, přijde mi to všechno hrozné.
Jiná věc je, jak moc to může být dáno výchovou. Dotyčná k tomuto rozhodně vychována nebyla, spíše přesně naopak. Na druhou stranu už jako velmi malá vykazovala tyto "příznaky", s věkem je to jen výraznější a výraznějí.
Jak skončí, to si opravdu netroufám tvrdit, ale v její kůži bych být nechtěl, byť jako přítel je neocenitelná (i když často až moc obětavá, takže ji musím brzdit, protože se pak často cítím až blbě, když tu obětavost projevuje směrem ke mně xD); a přestože skoro nikomu na světě nedůvěřuji tolik jako jí, rozhodně bych s ní neměnil.
|
|
|
Ja si myslim, ze bezohlednost je mene spatna, nez brani prehnanych ohledu. Ale je to muj nazor.
Tohle je vychovou sice ovlivnene, ale casto se to vyskytuje v te podobe, ze ze sourozencu je nektery bezohledny, jiny bere prehnane ohledy.
Tak u techto lidi si muzeme prat jedine - aby se to spravilo natolik, aby mohli byt spokojeni v zivote.
|
|
|
Čistě sobecky vzato, být grázl je mnohem lepší než být přehnaně ohleduplný.
|
|
|
Váš článek se mi líbí.
V podobném duchu, jen více rozvinutá, je kniha Výchova bez poražených. Kniha na několika místech upozorňuje, že část rodičů apriori metodu zpochybňuje a napadá již od počátku (stejně jako je tomu zde). Není to vždy lehké a jsou situace, kdy na vysvětlování není čas (skákání do silnice, třeba), ale těch je minimum.
Snažím se podle této metody vychovávat své dvě děti. Každé je úplně jiné a vyžaduje jiný přístup. Pětileté, je umanuté, nekomunikuje, případně najede na ohranou gramofonovou desku, a jede si po svém, takže jakákoliv argumentace vypadá v danou chvíli nesmyslně, nicméně často stačí zabejčené dítě se správným načasováním (až se trochu uklidní) naťuknout otázkou a nechat být, ono si v průběhu času většinou uvědomí, co se člověk snažil říct.
Odrazující je, že výsledky často nejsou vidět ihned, ale u největších třecích ploch s odstupem několika dní, někdy i měsíců. Výhodou je, že dítě ví, proč ty které věci dělá/nedělá, což u argumentu "protože jsem to řekl" nemá šanci zjistit.
|
|
|
Souhlas, že jsou výsledky vidět pozdě, to jsem také už zjistil a je to občas trochu frustrující. Na druhou stranu, když je člověk trpělivý a ve většině situací klidný, je tento způsob výchovy možný....
I já vychovávám děti velmi různých nátur a také je třeba řícit, že na takovou výchovu reagují různě. Například ten mladší mi občas dělá to, že raději poslechne, než aby o tom diskutoval, protože samotná diskuse je pro něj větším zlem.
|
|
|
Jsem "abstinující" cholerik, takže ne vždy se udržím. Dle skupiny, která knihu psala na základě téměř čtyřicetiletého pozorování na kurzech nevadí, když rodič občas řve nebo se hádá, důležité je zachovat argumentační rovinu a umět i v tom největším zápalu či po něm sdělit, proč jsem nasraný, tzn. umět dítěti sdělit, co mi vadí a ne pouze, že mi něco vadí, a proto se to nebude dělat.
Mám s dítětem uzavřenu dohodu o mém právu veta, takže v krizových situacích opravdu poslechne a utne, ale nesmí se na to hřešit.
Chce to cvik a přes občasně kostrbaté argumentování se k tomu člověk rychle propracuje.
Pro ty, kteří to chtějí zkusit: Napište si největší třecí plochy, zkuste je s dětmi řešit pouze argumentačně a za tři měsíce se na seznam podívejte.
|
|
|
Abstinující cholerik? To mě zaujalo, co to znamená? Vím, že jste to psal do uvozovek, ale stejně nevím, co si pod tím mám představit a celkem mě to zajímá. Prosím, rozvedete to?
Ta dohoda o právu veta je zajímavá. Já takovou nějak nemám, vždy má pravdu ten, kdo si ji obhájí v diskusi, nicméně předpokládám, že v kritické situaci bych možná právo veta využil, a pravděpodobně předpokládám, že by mě dítě poslechlo (například proto, že nikdy nekřičím, takže asi kdybych zakřičel, vylekalo by se a pochopilo, že situace je sakra vážná). Ale fakt nevím, nikdy jsem se do té situace nedostal.
|
|
|
"Abstinující" cholerik myšlen odnaučený, tzn. nepěstuji bouchání sazí a hysterické výlevy, i když k tomu mám sklony. Nicméně čas od času (jednou za pár týdnů) si zařvu. Někdy naoko, a někdy opravdu z čistého nasrání, ať už na dítě, nebo třeba v krizovce za volantem. Když dítěti vysvětlím, co mě pekelně vytočilo a dobereme se nějakého řešení, nebo se naopak omluvím, že mi jen ujely nervy, není s tím problém.
|
|
|
Ach, už rozumím, to je sympatické, mnozí cholerici prostě své jednání tím cholerismem omlouvají.
|
|
|
Zrovna od Vás bych tuto myšlenku nečekal...
Nechat si ubližovat znamená dávat zpětnou vazbu ubližovateli, že jeho jednání mu bude procházet. To znamená, podílet se na ubližování jeho budoucím obětem.
Učit dítě, že nemá vrátit ránu násilníkovi je úplně stejně špatné, jako jej učit ubližovat ostatním. Křiví to jeho charakter a deformuje sociální vztahy.
|
|
že uvedená spekulace na konci článku je velmi sporná. Naopak bych si troufl tvrdit, že dítě, které se chová jinak, než naprostá většina ostatních dětí, se ovcí nestane, navzdory veškerým "výchovným" metodám ctěného rodičovstva (samozřejmě to nevylučuje ani možnost, že se například stane úspěšným masovým vrahem). Ostatně - hovořím z vlastní zkušenosti... ;-)
|
|
|
Tak to je zas otázka, jaký vliv má vlastně výchova na celkový výsledek. Někdo říká, že značný, jiný říká, že malý, já upřímně řečeno nevím. Dělám, co můžu. A bude se to také lišit člověk od člověka. Některé děti jsou zpracovatelné snáze, jiné hůře.
|
|
kteří si upřímně myslí, že dítě lze vychovat nebo převychovat. dítě lze mírně usměrnit a možná také zlomit.
respektive dítě má nějakou náturu, v tom oblíbeném kolečku cholerik flegmatik atd. a pak má nějaký dejmetomu charakter, žebříček morálních hodnot nebo něco takového. bacha, i tohle trošku plyne z té nátury, některé více tíhnou k zodpovědnosti atakdále.
s tím prvním neuděláme lautr nic, s tím můžeme udělat to, že se dítě nebude cítit špatné a zavržené proto že je takové jaké je. to druhé můžeme ovlivnit, především vlastním příkladem a z velmi malé části drezůrou.
jinak, se věí úctou, článek mi trošku připomíná blábolení prvomatky která má tu kliku že má spavé a poddajné mimino, a tímpádem logicky usoudí že je celého vesmíru ekšpert na výchovu obecně.
|
|
|
Tak bacha, drezura dovede být účinnější, než si asi myslíte. Viděl jsem, divil jsem se.
|
|
|
jo, ale pak bych to dal do kategorie "zlomit". jsem myslel že se bavíme jak dítě usměrnit ku vývoji v duševně zdravého, svobodně myslícího a zároveň empatického a mravně ukotveného jedince.
|
|
|
|
Dle mého soudu je nátura 25% a zbylých 75% lze ovlivnit výchovou. Je to však velice náročné a jen málokdo to dokáže, pokud se tomu skutečně nevěnuje naplno (tím myslím zejména pozitivní ovlivnění negativních nátur).
|
|
|
Nabízím změnu paradigmatu: nátura je 100 % a výchova je také 100 % (samozřejmě může působit žádoucím či nežádoucím směrem, málokdy v souladu s původním zámyslem)...
Prostě bych do nesčítal, ale vynášel na kolmé osy...
|
|
|
Myslím, že se mýlíte v následujících věcech:
1/ Jsem přesvědčen, že dítě rozhodně lze vychovávat a převychovávat. Neříkám, že to jde zcela a že to jde u každého jedince. Obecně to ale do nějaké míry jde. Ta míra je určena celou řadou faktorů, ale myslím, že se bude pohybovat tak asi od 25% do 75% v závislosti na jedinci.
2/ Charakter a žebříček morálních hodnot se vyvíjí. Skoro žádné malé dítě jej nemá. Malé děti fungují na principu, že něco nedělají kvůli trestu či pochvale. Málokdy mají své vlastní morální zásady a podobně, ani nad tím neuvažují. Starší děti pak takový žebříček časem mít začnou, případně nezačnou. Rozhodně to ale není nějaká konstantní výchova a myslím, že během prvních 15-20 let života se morálka člověka jako taková docela mění (a po většinu té doby ji mohou různou měrou ovlivňovat rodiče).
3/ Ač sám vyčítáte článku, že jej psal někdo, kdo měl kliku na poddajné mimino, čímž vlastně připouštíte, že je to hodně o povaze dítěte, tvrdíte různé kategorické názory typu, že dítě je prakticky nevychovatelné, případně že drezůra je neefektivní. Takové věci nelze kategoricky tvrdit. Děti jsou velmi různé a liší se i v tom, jak moc jsou vychovatelné.
4/ Článek nebyl psán jako nějaká univerzální pravda, je to spíše nadhození myšlenky. Nikomu do výchovy kecat nechci, ani si netroufám tvrdit, že vychovávám lépe než někdo jiný. Prostě je to jedna z možných cest.
|
|
|
otázka ke všem bodům:
k těmto závěrům jsi přišel jak?
vzpomínáš si na sebe, nebo jsi to někde vyčetl z knížek, popř. o tom slyšel od někoho dalšího?
já jen, abychom si ujasnili z jaké pozice nesouhlasíš.
----------------
je zde minimálně jeden diskutér, který to zde evangelizuje "pravdou", aby se nakonec ukázalo, že si to pouze myslí a obhajuje to nějakým extrémem, popř. zná "několik případů ze svého okolí", což lze tvrdit třeba i o lidech s tykadly, že? 8o)
|
|
|
1/ Úvahou a prakticky vším, co vidím kolem sebe (nikoliv z několika případů, ale prakticky o všech případech, které znám a u kterých se to dá nějak porovnávat). Procenta jsem si zbůhdarma vycucal z prstů.
2/ To mám z přednášek výborné forenzní dětské psycholožky Jany Procházkové a pak ještě z přednášek jedné podivné psycholožky, která to učí na UK, a jejíž jméno jsem zapomněl.
3/ Logicky odvozeno z axiomu "lidi jsou různí".
4/ S jakými motivy jsem psal článek a jestli chci nebo nechci někomu vnucovat svůj způsob výchovy, jsem si, z dovolením, našel ve své hlavě a svých vzpomínkách a názorech. To jsem to ale tupec, že evangelizuji své názory pouze na základě toho, co si myslím!
|
|
|
Tak už vím, kde se berou ti rozjívení haranti, kteří si následně v 25 letech myslí, že jsou ředitelé zeměkoule.
Mě tedy spíš přijde jako selhání neschopnost naučit dítě základním společenským návykům bez potlačení individuality.
Navíc nějak moc nechápu výchovu diskuzí, když toho dítě není schopno tak do tří let a bohužel výchova do tří let je vcelku zásadní.
|
|
|
no, von pan autor trošku přišel k hotovému, není-liž pravda? jako kdyby soustružník rozdával univerzální kovácké rady, třeba hutníkovi.
|
|
|
Zaprvé nerozdávám žádné univerzální rady, dokonce jsem několikrát zdůrazňoval, že jde jen o myšlenku, neberu to jako žádnou pravdu či dogma.
A zadruhé v článku věk vychovávaných dětí nijak nespecifikuji. V diskusi už se mluvilo o různých věkových kategoriích. A vzhledem k tomu, že článek není pojatý jako "takhle je to správně, nedělejte to jinak", nýbrž "zamyslete se nad tím, třeba Vám to něco dá", myslím, že ani není nutné nějaký věk specifikovat.
|
|
|
na to existuje spousta hrozně vědeckých knížek, které mají společné jen to že si vzájemně ukrutně protiřečí. od blábolů o demokratické výchově, přes bláboly o láskyplném objetí, bláboly astrální po bláboly vegetariánské. viz oblíbená věta z knížky "vidím že není uklizeno". nejrozumnější mi přijde matějček.
|
|
|
Matějček byl psycholog a bere to dost vědecky.
Když už jsme u té literatůry, nám se na kojence (malá byla strašný uřvanec) i na batolata (velkej je strašně tvrdohlavý) nejlíp osvědčil Karp (Nejšťastnější batole resp. mimino v okolí).
Na starší děti (zatím čekáme, až se nám z batolat vyrobí) se mi nejvíc pozdává Líný rodič.
Zas tak moc to nestuduju, věřím spíše tomu, že rodič má být důvěryhodná osoba, která je dítěti dobrým vzorem, což se nedá načíst. Ale z těchto knih jsem si vzal pár tipů, co na trpaslíky platí;-)
|
|
|
jo, hodgkinson mi padl do noty.
|
|
|
Jak jsem psal již jednou někde v komentářích, osobně nemám prakticky žádné zkušenosti s dětmi pod čtyři roky. Takže mé rady mám prakticky vyzkoušené na dětech starších čtyř let, nedokážu říct, zda fungují na mladší, či nikoliv.
|
|
Nenašel jsem odpověď v žádném vláknu, tak založím nové.
Urzo, nebojíte se, že Vašim způsobem výchovy jednou přijde situace, kdy bude Vaše dítko vystaveno jinému způsoby výchovy a dojde k nevyhnutelným třenicím?
Nepostřehl jsem jakého pohlaví je/jsou Vaše ratolest/i, ale dovedu si přestavit situaci, kdy je jim 26, zařizují domácnost a partner/ka není vychován/a v diskuzi a v obhajování argumentů. Co teď?
Budeme zubní pastu vymačkávat takhle, protože jsem na to zvyklý a je to fajn.
Nee, logicky je to lepší takhle.
Tss, my to dělali takhle!
aaargh
Nemám vůbec v úmyslu nějak útočit na Váš způsob výchovy, ani podobně vyrypovat. Zajímá mě to.
|
|
|
Tohle je zajimave tema...ja jsem pred casem dosel k nazoru, ze nejhorsi je souziti s osobou, ktera mela "stastne detstvi".
Rodice byli mili a hodni a trpelivi...Vsechno ji vysvetlili, o nicem se nehadali..
Ono je to uzasne, coz o to. Ale pak prijde vek 20 let, souziti s druhym clovekem, ktereho znam "par dni", a zacnou problemy, ktere spocivaji ve faktu, ze takova osoba neni zvykla resit konflikty...Ze takova osoba hadku bere "fatalne"- pohadani se o nejake veci bere jako dukaz, ze ji ten druhy nema rad - vzdyt doma jsme se meli vsichni radi a nehadali jsme se. Potom z toho plynou ty "sebevrazdy" z toho, kdyz holce reknu, ze ji to dneska fakt vubec neslusi, napriklad.
Naopak clovek, ktery mel mladi na hovno, tak je zvykly resit konflikty, vi ze sve zkusenosti, ze konflikty existuji a nedela z toho takovou vedu.
A nedela vedu z toho, jak je lepsi vymackavat zubni pastu, je schopny nad tim mavnout rukou a neresit to. Obecne mi prijde, ze lide se stastnym detsvim, vychovanai trpelive vysvetlujicima rodicema postradaji schopnost vec proste prejit a neresit, a kazda kravina se stava zivotne dulezitou.
Takze mi z toho vychazi prisernej paradox: Je krasne mit stastne detstvi, je to to nejlepsi, co muze byt...A pro dalsi partnesky zivot je to priserne spatna vec :-)
|
|
|
Teď nevím, jestli mě neznáte.. :)
Popisujete přesně můj případ. Otec rapl, máti necita. Jako správný argument jsem dostal do držky a bylo po diskuzi. Na druhé straně moje milující žena, vychovaná v příjemném rodinném prostředí, kde si o věcech povídají.
A když jsem pak viděl vymačkanou tubu s pastou, braly mě mory..
doteď nechápu, že si mě vzala :)
Neříkám, že s dětma nemluvit, nevést dialog. Rodiče, kteří mají k tomu trpělivost, dokáží uznat chybu, dítěti se popřípadě omluvit, mají můj hluboký respekt.
|
|
|
To máte zcela zbytečné obavy. Varianta, kdy oba partneři byli vychováváni zcela stejným způsobem, patrně neexistuje.
|
|
|
A na to právě narážím. Myslím, že procento dětí, které bude mít podobnou výchovu jako dítka pana Urzy je opravdu malé, neřku-li nulové.
Proto se jej ptám, jestli se tohoto neobává. Hodlá pak diskutovat s plačící dcerkou, že logicky musí ustoupit? Že logicky podpořený argument jeho synka je spíš kudlou v ruce v emotivní hádce se svou přítelkyní?
|
|
|
Jenomže to byste musel u všech zařídit stejnou výchovu od kolébky, aby nedocházelo k nějakým třecím místům v pozdějším partnerském životě. Ale jelikož tomu tak není a lidé "různého vychování" spolu běžně žijí, tak mám vaše obavy za zbytečné.
|
|
|
Já Vám asi nerozumím.. Vysvětlete mi to prosím jinak.
Chápu, že každá rodina má svůj způsob výchovy a stejný nebude nikdy nikdo. Což je koneckonců dobře. Takhle jste to myslel?
Ale ptám se, jestli výchova Urza stylu není druhý extrém.
|
|
|
Tak.
Domnívám se, že není. Jako extrém bych viděl na jedné straně nesmlouvavé vynucování poslušnosti a na druhé úplný nezájem. Urza styl je někde mezi.
|
|
|
Neřekla bych, že někde mezi... Urza, jak ho vidím z článků a zejména z diskuse, je poměrně, až někdy úporně, povídavý člověk, navíc se sklonem přikládat velkou důležitost poslednímu slovu :-)
Jinými slovy - z pozice dítěte - by někdy jeden možná radši držel pár facek, než by nuceně předkládal argumenty a dalekosáhle diskutoval o oprávněnosti nároku... a dokud se to nevyřeší, tak na hřiště nepůjdeš!
Tedy, pro zmíněné potomky to může být poněkud otravné.
|
|
|
Tak já jsem Urzovu výchovu v reálu samozřejmě neměl možnost vidět. Pokud by to bylo tak jak naznačujete a každé vysvětlování a diskuse se táhla několik hodin, pak uznávám, že strpět pár facek může být menší utrpení. To moje mezi znamenalo, že vysvětlování a diskuse se mi obecně nejeví ve výchově ničím extrémním. Pokud trvá nepřiměřeně dlouho a pokud se tímto způsobem řeší každá drobnost, pak je extrémní pouze použití tohoto výchovného prostředku.
|
|
|
To záleží, jak se to vezme.... nemohu říct ani to, ani to. Vypadá to opravdu různě. Ale velmi přibližně lze říci, že:
50% diskusí je kratších 5 minut
30% diskusí je v rozmezí 5 - 10 minut
10% diskusí je v rozmezí 10-20 minut
5% diskusí je v rozmezí 20-30 minut
4% diskusí je v rozmezí 30-60 minut
1% diskusí je v rozmezí několika hodin
Takže ano, občas se u nás vyskytne třeba čtyřhodinová diskuse, ale je to fakt minimálně (řádově jednou za pár měsíců).
A ano, občas mám i pocit, že by některé z dětí raději dostalo pár facek, než vedlo nějakou dlouhou diskusi a občas (a nemám to rád, beru to spíše jako selhání, ale nevím, co s tím mám dělat) ustoupí prostě proto, že nechce diskutovat. Nicméně toto se opět stává naprosto minimálně.
Co se týče řešení podstatných věcí vs. drobností, tak to podle mě na délku diskusi nemá tak úplně zásadní vliv. Nějaký ano, ale nelze říct, že podstatné věci řešíme dlouho a nepodstatné krátce. Je to tak většinou, ale někdy řešíme dlouho i kravinu, pokud ani jeden z nás není schopen toho druhého přesvědčit.
|
|
|
trochu mi tam chybí, kolik těch diskusí doma dáte za den, protože když budu brát 12 hodin jako čas, kdy se nespí a lze diskutovat, tak je i ta "desetiprocentní" diskuse (počítal jsem 15 minut) 1/50 dne. to jsou 2% bdělého stavu...k tomu připočtu pár desetiminutovek a mám představu "tlachavého pekla"...možná to tak není, ale já z toho mám takový pocit.
|
|
|
Ta procenta nejsou z času, omg. Ta procenta jsou z počtu hádek.
Četnost diskusí Vám fakt neřeknu. Rozhodně jich není průměrně několik denně. Skoro jistě bych řekl, že průměrně bude rozhodně méně než jedna za den, ale fakt nechci nic tvrdit kategoricky, statistiku na to nemám.
|
|
|
Povídavý člověk celkem jsem, i když tedy ne vždy. K některým tématům nemám co říct, to naopak zcela mlčím, nevedu ani zdvořilostní konverzace. K jiným se cítím, že mám co říct, tak tam jsem asi úporně povídavý.
Smím se zeptat, jaký mám sklon přikládat velkou důležitost poslednímu slovu? Osobně jsem si toho nikdy nevšiml a když se nad tím zamýšlím, tak mi přijde prakticky irelevantní, kdo má "poslední slovo", spíš mi přijde rozumné argumentovat tak dlouho, dokud je o čem. Tohle tím myslíte? Nebo nějak jinak? Opravdu nevím, co si pod tím mám představit, ale zajímá mě to.
Co se týče dítěte, tak nikdy nikoho argumentovat nenutím. Nucené argumenty u nás nejsou. Kdokoliv může diskusi kdykoliv ukončit tím, že dá protistraně za pravdu. Občas (i když opravdu minimálně) to děti také udělají, že mi řeknou, že sice nesouhlasí, ale diskuse je pro ně větší vopruz, než předmět diskuse, takže se raději podřídí. Ale nebývá to častěji než jednou měsíčně (a nejstarší to nedělá nikdy).
Jinak že by nejradši někdy dostali pár facek, než diskutovali, to se také stává (zejména u nejmladšího), ale myslím si, že pár facek nic neřeší (chápu, že mi tady budou lidi odporovat, ale prostě mám naprostou zásadu na děti ruku nikdy nevztáhnout).
|
|
|
"spíš mi přijde rozumné argumentovat tak dlouho, dokud je o čem. " Ano, i tak to lze, z individuálního pohledu, vysvětlit. Ale já měla spíš na mysli to klasické poslední slovo. Nakonec, dospělý má vždycky "o čem" argumentovat, čili výhoda posledního slova patří zpravidla právě jemu. Mnozí si tím utvrzují svou autoritu a pozici. To poslední - tudíž rozhodné - slovo má přece odjakživa a vždycky vůdce/velitel/hlava rodiny...
"Kdokoliv může diskusi kdykoliv ukončit tím, že dá protistraně za pravdu" Tak tohle mi připadá jednoznačně strašný. Dát, i přes svoje niterné přesvědčení, druhému za pravdu - jen abych už měla konečně pokoj?! To možná snese dospělý, ale dětskému charakteru to, obávám se, neprospěje.
|
|
|
Tak to se rozhodně stát může, ale myslím si, že to není jen specifikum výchovy s diskusemi a argumenty. Když bude jeden vychován třeba k tomu, že muž je hlava rodiny a žena jeho podpora, a druhý k emancipovaným ženám, také nastává problém.
A myslím, že pasta je proti tomu naprosto triviální. Teď si představte problém, že se ti dva musí shodnout na výchově dětí. A představte si, že má každý výchovu jinou a oba jsou se svou výchovou spokojeni, ale není to kompatibilní dohromady.... tam se také musí nějak dohodnout.
|
|
Paradoxem ovšem je, že v ovčím stádě panuje relativní svoboda, na rozdíl třeba od vlčí smečky, nebo třeba šimpanzích a jiných opičích skupin, kde je hierarchie přesně vymezena a tvrdě vynucována..
|
|
|
To je zajímavá připomínka, nad tím jsem nikdy nepřemýšlel xDD
Díky, to mě fakt nenapadlo xD
|
|
pozná každý jednotlivý soudruh až po 40 - 50 letech , kdy se na něj detičky buď vyserou či se o něj řádně postarají ... Pravda, poznání dosti pozdní, ale jiných měřítek bohužel není ..
|
|
|
Vážně myslíte, že tohle je jediné kritérium?
|
|
A co takhle místo dlouhýho promlouvání dát bastardovi jednu přes držku, když už nepomůže jednoduché "nedělej to." ?
|
|
|
Stava se, ze dite zdedi takovou genetickou vybavu, ze ti nic jineho nezbude...
|
|
|
Pan OC by asi nesouhlasil, avšak IMHO bastardovi čili levobočkovi slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/bastard zcela určitě :-). Ale přiznávám, že jsem extrémista (bigotní křesťan) a tedy: manželství uzavřené před ouřadou na radnici = soužití "na psí knížku". Aneb: bastardi běhají téměř všude kolem - tak bacha, aby se po vašem prohlášení neodehrála jedna obrovská bitka mezi bastardy, rodiči a sociálními pracovnicemi.
|
|
|
S čím by zde podle Vás pan OC nesouhlasil?
Radnici do toho, kdo s kým jak žije, lautr nic není, a uzavírat tam svatby či partnerství je donebevolající pitomost a obecně zlo (protože když to lidé dělají, tak si pak ta radnice o sobě moc myslí).
Kdo je členem nebo sympatizantem libovolné nestátní (!!!) církve, ten nechť si v jejím rámci samozřejmě provádí libovolné jemu příjemné rituály, proti tomu nic nemám. Jen se nesmí snažit k nim násilím nutit ty, kdo členy zmíněného zájmového sdružení nejsou.
|
|
|
Nesouhlasil byste s tím, kdo nemanželské/rádobymanželské děti označuje za bastardy. Byť by onen "nactiutrhač" za bastarda považoval i sebe.
Že násilí při prosazování čehokoli jest mi cizí, jsem již deklaroval a svým reálným životem to i potvrzuji!
P.S. Církev je jen jedna, plurál jest nonsens. Taktéž nikdy nebyla státní, respektive nepříslušela žádnému národnímu státu!
|
|
|
Inu, nemanželské dítě je bastard tak nějak z definice, že*. Jistě, hlavní otázka zde je definice manželství :)
Církví je zcela jistě spousta. Vizte např. SSJČ: církev I, -kve ž. (z řec.) náboženská organizace pův. křesťanská, pak i jiná, sjednocená týmž vyznáním: c. římskokatolická; českobratrská c. evangelická; c. československá; ruská pravoslavná c.; mohamedánská...
___
* - You bastard.
- Yes, Sir. In my case an accident of birth. But you, Sir, you're a self-made man.
|
|
|
Ale proc ta slovnikova citace; LM sam ferove obor definuje v intenci "je jen jedna cirkev - cirkev bojujici, cirkev vitezna".
|
|
|
Tak tedy zrovna v "církev bojující, církev vítězná" vidím církve dvě.
|
|
|
Ja rikam: "A proc ne. Nechcete nemusite."
Ale pak trvam na pristupu statu, ktery se taky nezajima. Jako kdyz onehda zhynul, ten hasic a jeho pritelkyne nedostala ani korunu. Nebyla manzelka, holt smula. Protoze stejna pravidla musi platit pro obe strany.
|
|
|
O zhynuvším hasiči nevím nic, ale naprosto jistě vím, že stejně, jako státu není lautr nic do toho, kdo s kým žije, není mu také nic do toho, kdo co po kom dědí, a nemá ani nejmenší právo* do toho jakkoli mluvit.
___
* krom práva silnějšího, to má, bohužel, tak nějak z principu víceméně na cokoli.
|
|
|
Rec nebyla o dedictvi, ale o pojistce od zamestnavatele (statu). A ta se vztahuje (nebo tehdy vztahovala) pouze na manzelku. Dedictvi neresim, pokud ma nekdo sebemensi pochybnosti, muze sepsat posledni vuli.
Proste nechces tohle pravidle resit, kdyz se ti to nehodi. Tak ani stat to nebude resit.
|
|
|
Inu, na dítě jsem ruku nikdy nevztáhl a nehodlám to udělat. Sám jsem si v dětství užil autoritativní výchovy až až, snažím se tomu vyhýbat ze všech sil a mlátit děti opravdu nehodlám. Vím, že mnoho lidí na to má jiný názor, také chápu, že to někdy může být jednoduché, ale opravdu s tím mám zásadní problém.
|
|
|
Ono je podle mne velky rozdil "mlatit" a "placnout jednu pres zadek". To druhe si myslim ma misto v kvalitni vychove, to prvni ne...
(a samozrejme jedna pres zadek ano, pres hlavu ne, alespon tak to beru ja).
|
|
|
Souhlasím (a zkušenost se čtyřmi dětmi mi to potvrzuje)
|
|
|
Jako nemohu Vám to nijak vymlouvat, zní to celkem rozumně. Já to na druhou stranu dělat nechci prostě z důvodu, že se mi to protiví a hnusí. Je ale možné, že kdybych vychovával opravdu malé dítě, musel bych k tomu přikročit.
|
|
|
Aktualne mam dite ve veku 2 roky presne, a tuhle metodu pouziju cca 1x za mesic (a fakt dusledne jen 1x placnout, pokusim se u toho tvarit se durazne, a vysvetluju u toho, co udelala holka spatne).
Ja sam vylozene nesnasim nasili na detech, u me je to presne ten pripad, kdy nas rodice mlatili hlava nehlava, a potom clovek bud dela to same, a nebo se mu to hnusi, coz je muj pripad.
Ono nekdy je potreba dite potrestat a to tak, aby si to zapamatovalo. Clovek ma obcas tendenci si myslet, ze to dite vse pochopi, ale ono vse nepochopi...je to decko, spoustu veci nechape.
Nakonec, u nas doma je to tak 1 ku 1000 pomeru trest ku vlidne slovo....Ale zase musim potvrdit, ze ten trest je pro to dite tak neobvykly, ze si ho vazne zapamatuje. Coz je podle me idealni...ale tak asi co rodic, to nazor (nakonec, za pul roku tak nejak bude dalsi, tak uvidim, co bude pak :-))
|
|
|
Ano, zkušenost mám přibližně stejnou a závěry taky, jen jsem neměl příležitost vychovávat dvouleté děti.... možná bych v tom případě jednal stejně.
|
|
|
já myslím, že nejednal, také jsem odpůrcem fyzických a jiných nesmyslných trestů. Je zvláštní, že já jsem odpůrcem těchto trestů z toho důvodu, že na ně nejsem zvyklá, protože u nás doma se fyzické tresty nekonaly.
ale dvouleté dítě se moc nevychovává, je hrozně malé a trestat ho vlastně není za co, protože jednak nezlobí, protože to co dělá většinou nedělá úmyslně. Takže se dopouští takových hrůz jako třeba hodí po někom písek nebo ho bací kyblíkem a tam jsem vystačila s plácnutím přes ruku nebo odebráním kyblíku. Vysvětlit se to tak malému dítěti nedá, diskutovat s ním také nelze. Na druhou stranu je s ním člověk pořád, takže ho může organizovat aniž by ho musel trestat. Ono obecně je zvláštní mluvit u tak malých dětí o zlobení. Poznávají svět a k tomu je nutné občas něco provést. Chce třeba vědět, jak to vypadá, když hodí hrnek na zem, tak ho hodí na zem, jinak to nezjistí. :-)
|
|
|
A jde tak malému dítěti vysvětlit jinak, než plácnutím, že daná akce byla nežádoucí? Zareaguje na ostré slovo? Zapamatuje sis takové?
|
|
|
Imho nekdy jsou situace, kdy to placnout chce. Napriklad, kdyz je tu na navsteve decko 1 rocni, a nase holka do nej strci tak, az "odlitne" - v tu chvili nema cenu neco vysvetlovat, protoze to stejne nepochopi - v tu chvili to chce okamzite jednu na zadek - pochopitelne s velkym citem, neprehnat, ale byt durazny.
Mam zkusenosti, ze to docela funguje, i kdyz nic neni dokonale, ale obcas je potreba dat najevo, ze si nemuze delat cokoliv chce.
(nejhorsi je odhadnout, aby to clovek neprehnal...ja se normalne az bojim tohle udelat, takze je to desne komicka situace, kdy se tvarim prisne a trestam, a vnitrne se klepu, abych to neprehnal:-))
|
|
|
Kdyz je jeden chlap, tak by to snadno prehnal. Ale hodne se mi osvedcilo mirit tak, aby plochou, ktera dopadne byly jenom prsty. Citit je to dost, prsty se snadno prohnou a dobre citim kolik je akorat. A mirit na zadeknebo kdyz je na noc plina tak tesne pod ni.
|
|
|
třeba jaká akce? Ono těch akcí u dvouletého dítěte zase není tolik, přesněji člověk je někde blízko něj prakticky dvacetšest hodin každý den, takže těm akcím dokáže zabránit. Největší problém s dvouletým dítětem je ten, že se může snadno zranit, protože už dokáže vlézt skoro všude, ale to že leze všude zase není zlobení a není důvod to trestat.
kromě toho u tak malých dětí nemusí být fyzické tresty tak úspěšné, protože takový mrňous než se naučí sedět, chodit, běhat, skákat, tak se sám otluče jak píšťalička, ale nemůže s tím přestat, protože by nikdy nechodil.
|
|
|
Tak například akce "házení hrnku na zem". OK, jednou si to zkusí, aby viděl, jaké to je. Nicméně je pak už asi nežádoucí, aby to zkoušel podruhé, potřetí a tak dále.
|
|
|
ideální je plastový hrnek a do něj vždy pití jen po troškách nebo jídelní místo nad podlahou, která se dá vytřít. Já netuším, jestli je možné dvouletému dítěti výpraskem naznačit, že hrnkem už házet nebude. Nikdy jsem to nezkoušela, je to zbytečné, protože z toho vyroste a jestli mu stačí hodit hrnek na zem jednou se neodvažuji soudit. Třeba to zkouší, aby vidělo, že se stane zase totéž, může čekat, že hrnek jednou poletí nahoru, nevím. Opatrní mohou hrnek chytat, dítěti chvilku trvá než ho přehodí přes jídelní pult. Nicméně to nepokládám za zlobení, podle mě to patří do šuplíku poznávání světa.
|
|
|
U hazeni hrnicku (a lzicek, ...) jde hlavne o to opakovani. Ziskava si tim jistotu a uci se o predvidatelnosti jevu. A k tomu je potreba prave to opakovani
|
|
|
Hodí hrnek na zem - je o suchém chlebu a vodě, případně do dalšího jídla o hladu. Funguje to výborně.
|
|
|
I vy naivko... ;-) Nez jsem si dosel na zachod (< 1 min) stacila mi dcera vyhazet policku DVD (~30 kusu). Coz by nevadilo, ale kdyz jsem je uklidil, sla hned po nich. A znovu. Tak jsme parkrat placli pres rucicku a byl klid.
Podobne je to s okusovanim kabelu, kytek, keramikou u pribuznych...
|
|
|
to dítě přece nemůže za to, že vy chcete dvd zrovna v té poličce, kde jí to nevyhovuje. ;-)
lépe je z bezpečnostních důvodů lehce upravit byt, schovat kabely, zaslepit zásuvky, kytky dát vysoko a odstranit drobné předměty. Rozházená DVD vem čert. Protože i když dítě naučíte, že kabel se nehlodá, jistotu, že to neudělá až se nebudete dívat, nemáte nikdy.
|
|
|
Já nevím, co to s těma dětma dneska je. Furt tohle kolem sebe slyším, děti okusujou kabely, plyšovým zvířátkům vykousávají očička a pak se jimi dusí...
V životě mě jako malýho nenapadlo něco takovýho dělat.
|
|
|
Aniz bych te chtel podcenovat, obavam se, ze na vek 1-2 roky si asi fakt nepamatujes :-))
|
|
|
Třeba malé pivko vyrůstalo někde, kde nebyl ani jediný kabel a ani jediný plyšák. V takovém případě naprosto věřím, že je nic podobného nenapadlo.
|
|
|
No nevím, třeba já mám ještě dnes na stole plyšáka, kterého jsem dostal když jsem se narodil. Oči má původní. Že jsem se nezadusil snad prokazovat nemusím. Okusování kabelů moje maminka na přímý dotaz také vyvrátila...
|
|
|
Žes to neokusoval, to dejme tomu (já ostatně asi také ne, podle nekompletních dokladů). Ale dokaž, že Tě to nenapadlo!
|
|
|
...a kdo dokáže, že se mu v noci zdálo o práci, může si napsat přesčas.
8o)
|
|
|
Přesčas si klidně napíši, i když se mi zdálo o ženských. Ale co mi to bude platné?!?
|
|
|
Přesčas by měl být ohodnocen 25 % navíc dle ZP, tak si přilepšíte:).
|
|
|
Cimz se dostane do situace, kdy bude vykoristovat sam sebe jeste vic.
|
|
|
Hmm... ale co když těch 25 % navíc nemám?
No... mohl bych stávkovat, pravda.
Ale to pak budu mít ještě méně na mzdy. Takže to není dobrý nápad...
|
|
|
Muzes zalozit odbory? Mnohy prosperujici cesky podnik je ma, tedy odbory musi zajistovat prosperitu. Mohl bys je zalozit, zacit stavkovat a tim nakrocis na cestu k lepsim zitrkum.
|
|
|
No, pravda je, že bych si pak mohl platit odborové příspěvky, a ty bych si mohl odepsat z daní...
|
|
|
nemůže to být tím, že dřív těch kabelů zdaleka nebylo tolik?
|
|
|
Berme dloubani oci a okusovani kabelu ciste jako priklad:-)
Nase Kacka taky neokusuje kabely, ale je fakt, ze kdyz byla mensi (okolo 1 roku), tak rvala do pusy cokoliv, co nasla ve sve blizkosti...Obcas to byly veci i vetsi, nez by se tam teoreticky vubec mely vejit :-)))
No co, alespon ma zaklad pro dobrou imunitu :-)
Ale co nas "rozcilovalo" uplne nejvic bylo, ze neustale musela mackat jakekoliv "cudliky", ktere nasla. Takze jak clovek nechal nekde ovladac od Tv, hned ji zapinala/vypinala a prepinala programy, jen co dosahla na cudliky od mycky ci pracky, tak se ji podarilo parkrat umyt nadobi, ktere tam nebylo, na reprakach mi vzdycky prenastavila basy a hlasitost :-))
Samozrejme clovek to bral s usmevem, ale kdyz bezela nejaka vedomostni soutez a ona to prepnula sekundu pred zodpovezenim otazky, tak to bylo vyborne :-)))
|
|
|
Inu, říkám to pořád, televise je zlo. Kdybyste místo čumění na "vědomostní soutěže", ať už je to cokoli, seděli u krbu a listovali si v Ottově slovníku naučném, tak se to nestalo!
|
|
|
Nahodou, ja si obcas nejakou takovou vedomostni soutez obcas pustim...cloveka to tak trosku "vzdela" ..
Priznam se, ze krb nemame, a neni mozne ho sem integrovat:-)) A jinak ja mam problem s tim, ze jak je neco napsane, a ja si to ctu, tak si to vetsinou nezapamatuju. Proto jsem si ve skole ani nepsal sesity a neucil se z knih - stejne to bylo k nicemu. Ja k pochopeni a zapamatovani si neceho potrebuju pokud mozno to slyset, pripadne si to "osahat".
Takze televizni soutez je idealni - docela si z toho obcas i neco zapamatuju...
|
|
|
Kazdej jsme jinej. Ja tak ve 3 - 4 jsem povoloval zubama zarovicku u baterky. Mama ji zatahla, abych ji nespolkl. Tak jsem mel porezanou dasen. Kdyz jsem byl vetsi, plivnul jsem na zarovku v lampicce az litaly strepy jak z granatu. Taky jsem se rad houpal na zavazi u rysovaciho prkna a jednou si pridupnul slapak. Vysledkem bylo ciste rozsekle oboci. Nema cenu to dal rozpitvavat. Proste divoky deti existujou a rodice co je maj doma musej bejt hodne pohotovy a predvidavy.
|
|
|
Kratce: ne. Delsi varianta: Samo placnuti je mnohdy prijimano ditetem lepe nez napr. krik. Jde o to, ze telesny trest trva velmi kratce a hned potom je mozne "obratit list". Placnuti je jednoduchy podnet a dite ho snadno zpracuje a spoji si aktivita -> placnuti -> neprijemne.
Pokud mate moznost, tak se taky da odvest pozornost - hrackou, zviretem, zmenou mistnosti. Jenze tyto moznosti zpravidla nemate v momente, kdy jsou nejvic potreba - jizda v hromadne doprave, navsteva u nekoho, fronta v obchode...
|
|
|
odvést pozornost je možné i v hromadné dopravě nebo ve frontě v obchodě, tak malé dítě je na zábavu dost nenáročné.
|
|
|
Jak u ktereho ditete. Pokud Vam to fungovalo, jedine dobre.
|
|
|
hm. to mi připomíná sousedku (jinak vemi hodnou paní), která bydlí pod námi, a nějak nám furt říká že máme dětem říct aby nedupaly a neběhaly (a pokud možno nechodily a nemluvily). nějak nejsem ochoten děti zahlušit ručníkem, a tak ji bohužel nemohu pomoct - samozřejmě nejsem úplnej netvor, když děti začnou řádit v šest ráno tak jim toho krtečka holt pustíme (děti 4,5 a 2x2,5 roku, předpokládám, že jednou dospějou věku kdy to vysvětlit půjde).
|
|
|
jo, a perlička k tomu - jedná se o družstevní výstavbu z poloviny 70. let jednoho stavebního podniku vlastními kapacitami. můj tatík jakožto projektant navrhl do skladby podlah fibrex, tj. izolaci proti kročejovému hluku, následně "akční výbor pracujících", kde byl mimo jiných zastoupen manžel této hodné sousedky však odhlasoval, že za takovou pitomost se družstevní peníze vyhazovat nebudou.
|
|
|
S telesnymi tresty je to jako s chilli do gulase. Kdyz tam neni vubec, tak to vetsinou neni dobre. A kdyz se to prezene, tak to neni k jidlu.
Takze primerene mnozstvi trestu je vporadku. Nicmene je potreba dodrzovat pravidlo ~7:1, Kdy na jeden trest pripada nejmene 7 pozitivnich podnetu, pochval... Jinak si dite muze kupovat pozornost zlobenim a obecne se vytraci vztah mezi rodicem a ditetem. A kde neni vztah, neni ani prirozena autorita.
|
|
|
Myslim si to same..
A u nas doma myslim ten pomer je vyrazne vice naklonen k pochvalam - ale snazim se chvalit take "rychle, vyrazne, ale nerozmazavat".
Takze obvykle trebas pohladim po hlave, reknu neco jako "jses sikovna", tak nejak vyraznou artikulaci, aby to bylo jasne a nezpochybnitelne, a pak uz to dal neresim a nerozmazavam a nerozplyvam se na tim jeste 10 minut.
A to same naopak - trest rychly, vyrazny (z pohledu mimiky a podobne), ale nerozmazavat to dalsich 10 minut....
|
|
|
Souhlasím. Faktem je, že už několik let u nás nebylo vůbec třeba využít toho plácnutí přes zadek (a ono fakt stačí jen lehce plácnout - dítě pozná, že je to trest).
|
|
podědil sem teď nějaký děcka, tak to taky docela řešim. libertariánská výchova ale neni jednoduchá. dokonce bych řek že malý děti někdy potřebujou socialismus.
článek mi docela připoměl to vo těch vopicích jak zmlátěj každou kerá se sápe na banán.
|
|
|
|
(No, nevím, o čem byla řeč výše ve vláknu, ale určitý typ "kolektivní viny" při výchově je jedině rozumný. Speciálně mám na mysli "Je mi úplně jedno, kdo si začal; nemáte se tady rvát jak koně ani jeden!" :))
|
|
|
A proc by se nemohli rvat jako kone? :-)
|
|
|
Protože to v některých situacích není vhodné. Kolemjdoucí pak na ně křičí a háží na ně odpadky, nebo jaks to nedávno v jiném vláknu psal :)
|
|
|
|
No a takovemu okoli se clovek musi prizpusobovat. Pak se nemuzeme divot, ze tu ruzni lide maji radsi psy, nez ostatni lidi.
No, to jsem mel na mysli. Deti jsou pak odolnejsi a muzou resit sve spory klutivovane.
|
|
|
Mohu se zeptat, jak stará děcka jste podědil? Já svou "libertariánskou" výchovu nezkoušel na hodně mladé (také jsem děcka podědil xD), přičemž je velká šance, že tam bude selhávat asi nejvíc.
|
|
Mimochodem, vrele doporucuji v ramci vychovy pouzit bandzone.cz/pentagramcek?at=info
Jak sami autori tvrdi, snazi se vyplnit diru na trhu detskych pisnicek, a ja jim vcelku fandim :-))
|
|
Já se omlouvám, že tady tak narušuji představu o tom, že být ovce je zásadně špatně. Ale přemýšleli jste někdy o tom, že existují důvody existence ovcí (v přírodě i sociálním ekosystému)?
Že musí existovat důvod, proč je výhodné být ovcí? Že možná některé výkonové parametry výkonnějších vlků nejsou bez ovcí vůbec dosažitelné? Že vymlácení ovcí možná nepřinese neuvěřitelný a dravý rozvoj celé společnosti, ale naopak třeba rozsáhlé problémy?
Já tedy nevím, ale myslím si, že ovce jsou tu podceňovány a víceméně haněny. Zatím mi ale přijde, že jde o víceméně úspěšnou evoluční cestu s nízko limitovaným hmontým profitem, ale na druhou stranu s relativně vysokou bezpečností. Myslím, že spousta sociálních ovcí je spokojenější, než spousta sociálních vlků.
To není propagace ovcí, to je zamyšlení nad důvody jejich existence a funkce v systému.
|
|
|
Stejne jako nemuzou byt vsichni vedouci a nekdo musi byt podrizeny, tak ani vsichni nemuzou byt vlci. Protoze by bez ovci chcipli hlady.
Hodne to souvisi s kognitivni ekonomii. Pokud vsechno zkoumate a proverujete, tak to stoji obrovskou mentalni kapacitu. Nekdo ji proste nema. Nekdo jiny ji neni ochotny vlozit do teto oblasti. Nikdo nedokaze viniknout najednou ve vsech oblastech. Nekde je dobry (nebo i nejlepsi) v jedne oblasti, ale jinde proste nezvlada.
A to je i duvod proc potrebujeme spolecnost vcetne nekterych zakladnich sluzeb statu. Bud muzeme byt ve vsem podpumerni nebo se muzeme specializovat a dosahnout mnohem vic. Jenze to vyzaduje, aby nebylo jednoduche zneuzivat oblasti, kde je jednotlivec nejslabsi. Jinak budou vitezi skupiny, ktere se specializuji na podvody, vrazdy a loupeze...
Takze ano, stadnost ma svoji hodnotu.
|
|
Lidi jsou mnohem "víc" než ovce. Mnohem víc se podřizují zájmu většiny, jsou mnohem méně "svobodní" než ovce. Díky tomu snad kdysi dávno letěli na Měsíc a dnes snad pořád ještě umí googlovat. Bez nadrilované spolupráce, nekompromisní podřízenosti a slepé poslušnosti bychom byli jenom holé opice bez disciplíny. Na každém stromě jedna...
Pokud všichni vychováme své děti, aby z nich nebyly ovce, je pravděpodobné, že z nich nebudou ani ty ovce. Budou z nich ovce s mentalitou vlků, ovšem bez zubů, drápů, svalů a reflexů.
"Naštěstí" nás zdravé (opálenější) a jádro homo sapiens převálcuje (To jsou ti s tou dělohou místo kalašnikova) a další podobné dekadentní úvahy nás zase čekají až za další dva tisíce let.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Od malého jehňátka k poslušné ovci
|