…aneb další důvod, proč je stát špatným sluhou a zlým pánem. Mám doma
tříleté dítě a jako každý rodič ratolesti zhruba tohoto věku čelím velmi
často otázce „Proč?“, případně „..a proč?“. Také jste zaregistrovali, jak
často skončíme u odpovědi „Protože proto“, resp. „protože tak to prostě
je“?
Takže důchody. Před lety jsem měl úplně jasno, asi stejně jako drtivá
většina ostatních: budu celý život platit starým lidem jejich důchod a
až budu starý já, budou zase mladí platit mně. Protože tak to prostě je,
tak to chodí. Pak jsem seděl v kavárně s člověkem, kterého si vážím a který
mi zadal onu protivnou otázku: „Proč?“. Tak jsem si seřadil pár běžně používaných
„důvodů“ a pokusil se je zodpovědět:
a) Protože starobní důchod je běžný všude v civilizovaných zemích.
To jsou daně také a málokdo je z toho nadšený. Nebo parlament či vláda
a málokdo opravdu miluje jejich členy. Ve skutečnosti je starobní důchod
pouze nucená odložená spotřeba. Něco ve stylu: „Já ti vezmu třetinu z toho,
co vyděláš, abys to neutratil podle svého uvážení, a za to ti slibuju,
že budeš ve stáří zabezpečený“, pravil tatíček Stát.
Když si vzpomenu, kdo všechno byl pro mě za mého dospělého života stát
(Husák, Štrougal, Obzina, Jakeš, Čalfa, Rychetský, Kočárník, Havel, Zeman,
Pospíšil, Březina, Němec, Mertlík, Gross, Špidla, Klaus, Topolánek, Kalousek,
Paroubek atd.) a představím si, jak moc jim asi leželo na srdci mé osobní
blaho, obestírají mě mrákoty. I kdyby nakrásně byl systém státem vynuceného
odložení spotřeby třeba v celé Mléčné dráze a přilehlém vesmíru, tak do
systému letadlo reprezentovaného těmito Dobroději bych dobrovolně nevlezl
ani po rozsáhlé lobotomii.
b) Lidé jsou hloupí a nezodpovědní, bez státu by všechny své příjmy
„projedli“ a na stáří by zůstali „na suchu“.
Už samotný fakt, že mě někdo považuje za hloupého, se mně kapku dotýká.
A i kdybych byl hloupý a nezodpovědný – nebyl by právě pohled na moji zbídačelou
postavičku, která prosí kolemjdoucí o almužnu, právě tím nejnázornějším
příkladem pro mladší, že hloupost a nezodpovědnost asi není možná tou nejlepší
životní strategií? Není hloupost a nezodpovědnost lidí spíše důsledkem
toho, že stát jim garantuje, že se o ně nakonec vždy postará, a to na úkor
chytrých a zodpovědných, že tedy chytrost a zodpovědnost se nevyplácí?
Opravdu potřebujeme politiky a úředníky k tomu, aby nás chránili před námi
samotnými?
c) Protože starý člověk si již nemůže vydělávat a neměl by z čeho
žít
No a co? Nevěděl to snad celý život, že bude starý a nebude si vydělávat?
Proč si nešetřil, proč se nezajistil na stáří? Majetkem, milujícími potomky…
Nejsem nijak bohatý, ale své rodiče bych o žebrácké holi nenechal a doufám,
že ani mé děti by nenechaly mě. Jistě, ne každý má to štěstí, že mu bylo
dáno zplodit potomky, na druhou stranu tím byl ovšem ušetřen nemalých finančních
i časových nákladů, které jsou s jejich výchovou spojeny, o to více si
tedy mohl našetřit, investovat.
Navíc – důchod neřeší sociální otázky potřebných. Spousta důchodců
má výrazně větší majetek, než ti, kteří na jejich penzi vydělávají.
d) Protože ne každý má hodné děti, které se o něj postarají
Své potomky musíme v jejich šesti letech svěřit státem organizovanému
systému. Náš vliv na jejich hodnotový systém se postupně zmenšuje, je jim
mimo jiné vsugerováno, že stát se stará o staré lidi tím, že dostávají
penzi, existuje systém sociálních dávek, domovy důchodců, domy s pečovatelskou
službou atd. – proč by se tedy měli starat o své předky, když je o ně tak
skvěle postaráno? A za „státní“? Není to tedy náhodou tak, že stát vlastně
našim potomkům celou svou činností tvrdí, že své předky může pustit z hlavy?
A nejen jim – i nám vlastně tvrdí, že nemusíme své potomky vést k odpovědnosti
za nás, neboť o nás se „postará erár“? Když je někdo v nouzi, obrací se
na své příbuzné, nebo na úředníka s žádostí o sociální dávku, umístění
v domově důchodců atd.? Nejsme vlastně i my vychováni v tom, že požadovat
něco po svých potomcích je divné, protože „problémy řeší stát“?
e) Celý život jsem pracoval a platil a teď na stáří mi stát nic nedá?
Pominu fakt, že do roku ´89 nám stát sliboval leccos z toho, co se jaksi
neudálo, a soustředím se na morální otázku uplatnění tohoto obecného nároku
na budoucí generaci. Ať chceme či ne, platíme ze svých příjmů tzv. sociální
pojištění. Jinými slovy – stát nám už dvacet let tvrdí, že teď nás sice
okrade o třetinu našich vydělaných peněz, zato tady Karolínka a Frantík,
až vyrostou, budou zase (muset) platit nám. Tedy: „Okradu tě (přísně vzato
jde o loupež, neboť jde o pohrůžku násilím), občane, ale ty budeš moci
zase okrást Karolínku a Frantíka.“ Neboli - „Byls oloupen? Až přijde čas,
máš právo loupit zase ty!“ Nepřipomíná vám to odpornou šikanu a „mazáctví“,
které se snad úspěšně daří vymýtit z armády, škol a jiných míst, kde se
jim dříve dařilo? Opravdu má někdo pocit, že „dnešní“ ministr financí je
autorizován slíbit nám nějaké plnění „zítřejších“ daňových poplatníků?
Nehledě na to, že státem organizovanému „letadlu“ začínají docházet
noví pasažéři. Už dnes politici připouštějí, že důchody nebudou to co dříve.
Že každý je přece jen trochu štěstí svého strůjcem. Ne že by se to projevilo
ve snížení sazeb sociálního pojištění, nebo snad - nedej bože! – ve snížení
stavu úředníků či snížení jejich platů. Byl vymyšlen „druhý pilíř“, který
pozvolna přenáší zodpovědnost za očekávaný Velký průšvih na privátní penzijní
fondy. Neboli slovy pana Karla ze Slavností sněženek: „Pánové, já vás varoval…“
Zrušení důchodů ihned a bez náhrady je jediným správným řešením. Neříkám,
že bude řešením bezproblémovým. Bude vyžadovat účinný systém sociální pomoci
opravdu potřebným (viz např. zde).
Ale hlavně bude vyžadovat změnu paradigmatu, že stát se o vše (a všechny)
postará. Že politici mají morální právo zadlužit příští generace svými
dluhy. Že my máme právo přenést odpovědnost za fakt, že jsme byli dnešními
a minulými politiky podvedeni, na následující generace.
Ale čím dříve to uděláme, tím menší průšvih to bude.
BOMBON
www.liho.cz