Všichni známe klasický příběh brzkých porevolučních let: Kádr má známé.
Komunismus skončil. Z kádra je podnikatel. Podnikatel dostane díky známým
ve státní bance úvěr na koupi továrny, známí dostanou něco stranou zpátky.
Podnikatel koupí továrnu. Továrna vyrábí, "prosperuje", živí české občany
a potřebuje kapitál na další expanzi. Podnikatel díky známým ve státní
bance dostává další a další úvěry "na expanzi". Nezapomene vždy poslat
něco zpět. Podnik "expanduje" a pan generální létá na obědy do Paříže,
Londýna a vůbec tam kde mu nejlépe chutná. Vydělává půl milionu měsíčně,
má velkou vilu a spoustu aut, mnoho peněz na zahraničních účtech a účtech
svých dětí jako každý úspěšný podnikatel. Podnik se dostává do platební
neschopnosti. Pan generální oznamuje, že v zájmu zachování sociálního smíru
v regionu a zaměstnanosti je nutné, aby dostal podporu od státu nebo další
úvěr od banky. Státní banka pomůže. Podnik dál neexpanduje, potácí se na
pokraji krachu ještě nějakou dobu, dokud jde ždímat, a pak lehne. Z podnikatele
je pán na penzi s velkým osobním majetkem, který je jeho, osobní, nedotknutelný
a dávno převedený na jeho děti…. Tento příběh už naštěstí skončil, ale
vykukové jako je náš pan kádr žijí dál.
Povíme si teď nový příběh, o tunelu z jednoho speciálního podniku. O
tunelu, který nikdy neskončí, neboť krach tohoto podniku by nezapříčinil
konec sociálního smíru v regionu, ale v celém státě. Proto jej bude stát
neustále finančně podporovat, ať už z něho jeho šéfové vyvedou peníze jakýmkoli
způsobem, a tolik potřebný ozdravný krach se nikdy konat nebude. O kterém
podniku tu mluvím? Jmenuje se české zdravotnictví.
Výhodou působení v krajské samosprávě je praktická neviditelnost. Pokud
někde neprohlásíte, že Romy ve svém kraji postřílíte, nebo se jak debil
někde nahlas nepřiznáte, že jste rasista, o váš příběh nikdo z Blesku ani
z TV Nova stát nebude. V rámci relativního přítmí ignorace regionální politiky
ze strany většiny spoluobčanů pak můžete provádět prakticky cokoli se vám
zlíbí, přitom vládnete velké hromadě peněz. Zde se trochu pozastavme nad
motivací jednotlivců ke vstupu do politiky. Nebudeme natolik naivní, abychom
si mysleli, že politikům jde o "dobro všech". Politikům jde zcela exkluzivně
o jejich vlastní zájmy. Ať už jsou to politici na západ od naší západní
hranice, nebo na východ od naší západní hranice. Tato hranice ale skutečně
rozděluje politiky na dvě skupiny: západní se ve většině snaží dosáhnout
dobra pro sebe a své děti zákonnými opatřeními, jejich změnou, prosazováním
zásad, ve které věří ať už jsou jakékoli. Tomu se říká demokracie. Východní
se ve většině snaží dosáhnout dobra pro sebe a své děti maximálním hrabáním
pod sebe dokud jsou ve funkci. A k tomuto účelu se zdravotnictví náramně
hodí. Tomu se říká bordel.
Osobní příběh: na oddělení, na kterém pracuji, byl před rokem po dohodě
s managementem nemocnice zakoupen nový přístroj, zhruba za dva miliony.
Jistě chvályhodná štědrost managementu, věc má 3 háčky: 1) máme již podobný
přístroj, jen o pár let starší, ale funkční, žádný požadavek na přístroj
stejného typu nikdo nedával, nový nebyl potřeba 2) potřebovali bychom jiné
přístroje, některé zcela nutné jsou již poměrně staré a poruchové, ale
na to co bychom ke své práci potřebovali se nikdo neptal 3) dealer je kamarád
jednoho z členů managementu.
Veřejný příběh: otřesné zkušenosti z Karlovarského kraje, kde
politici (je jedno z jaké strany) a "manažeři" akciovky jako soukromé firmy
v krajských (tj. státních) rukách nakupovali jako správci správné soukromé
firmy bez výběrových řízení materiál a služby z peněz nemocnice za nejvyšší
cenu jakou jim spřátelená firma mohla napálit, kterýžto průser
kulminuje právě v této době výpovědí naprosté většiny primářů a prakticky
celého kolektivu interního oddělení, přičemž za lékaři stojí i střední
zdravotnický personál. Pokračování se chystá v Ústeckém kraji, kde již
byla v soukromé firmě a.s. v držení kraje provedena podobná rozhodnutí
o exkluzivních smlouvách na dodávku veškerého materiálu od distributora,
přestože při uzavření jednotlivých smluv s výrobci / přímými dodavateli
materiálu se ušetří ona 25% marže na všem, to vše bez
výběrového řízení . Pokud vás v mnou odkazovaných článcích tahá za
uši kontrast zlá ODS / hodná opoziční ČSSD, nenechte se mýlit. Kradou všichni.
Z velmi dobře informovaných míst se proslýchá, že primáři dotčených oddělení
neměli při uzavření tohoto obchodu ani poradní hlas, a že Ústecká a.s.
stačila za pár měsíců své existence nabrat deficit v hospodaření již podobný
tomu, který Karlovarská a.s. vytvořila během dvou let. Ale to je jen začátek
příběhu.
Co tedy můžeme ještě čekat?
1. Stavby nových budov nemocnic. Ideální příležitost jak proinvestovat
velkou část peněz kraje, navíc prakticky bez rizika, že by se to někomu
nelíbilo, staré budovy jsou často opravdu nevyhovující. Navíc často stojí
v centrech měst. Spřátelená firma sice v tomto případě prakticky nepřichází
v úvahu, jde o velké stavby, ale stavební firmy jsou v Čechách jistě připravené
jít při lukrativních zakázkách potřebným lidem "na ruku" minimálně tím,
že si část prací objednají u spřáteleného subdodavatele. To, zda by se
daná zakázka nakonec nedala vyhotovit o 20-50% levněji pak už nikdo nemůže
posoudit.
2. Prodloužení čekací doby na některé druhy operací a výkonů.
Některé druhy operací jsou nedostatečně zaplacené – sám materiál stojí
víc, než hradí pojišťovna, úhrady se nastavovaly v 90. letech kdy byly
ceny naprosto jiné. V populaci jsou ale lidé, kteří daný výkon potřebují
– žijí v permanentní bolesti, nemohou chodit, jíst, pracovat. Řeší se to
tak, že se na prodělečné výkony ušetří z těch výdělečných. Manažeři nemocnic
ale nemají rádi, když se vydělané peníze utrácejí za drahé, pojišťovnou
nedostatečně placené (přestože plně indikované) výkony. O mnoho radši něco
ušetří a ušetřený peníz vhodně zainvestují.
3. Stávky lékařů. Jde sice o nesympatickou, odborářskou techniku
donucování zaměstnavatele, zaměstnavatel má ale peněz dost a "vhodně" (spíš
výhodně pro sebe) je "investuje", zatímco vám tvrdí, že na mzdu přes 80
Kč / hod a zaplacení všech přesčasů prostě nejsou v českém zdravotnictví
peníze. Situace je stejná v celé ČR, nechcete-li tedy vypadnout do zahraničí
nebo jít dělat do květinářství, nic jiného vám asi nezbývá. Navíc nikdo
netvrdí, že se musí stávkovat za zvýšení socialistických tarifních mezd,
jak je lékařům politiky ODS často předhazováno. Ať si Julínek zruší tabulku,
ale ať taky přidá mému primáři peníze, které mezi nás pak může podle našich
pracovních výkonů rozdělovat - pokud je primář nemá a nedostane, tak je
Julínkovo plácání o odměňování podle pracovního výkonu zcela jalové. Samotné
zrušení tabulky povede k tomu, že se všem hodně vezme a někomu mírně přidá,
a ušetřené peníze se vhodně "proinvestují".
4. Šetření materiálem. Při hospitalizaci se bude šetřit: náplastí,
obvazy, rukavicemi, prostě vším. To celé znamená, že se budou sterilní
rukavice polévat desinfekcí místo aby se vyměnily, převaz nebude spočívat
v odlepení náplasti a nalepení nové čisté, ale v odlepení a zalepení té
samé náplasti .. a podobné prasárny. Materiál se totiž od exkluzivního
re-distributora nakoupí o x % dráž, než od normálního dodavatele, a vzhledem
k tomu, že peněz bude pořád stejně, bude toho materiálu o těch x % méně.
5. Nevyhovující postupy. Souvisí s šetřením materiálem. Protože
všechno se bude nakupovat přes "exkluzivního distributora", všechno bude
dražší, abyste mohli ošetřit x pacientů, pro provedení určitého výkonu
si vyberete levnější materiál / nástroj i když to bude pacienta holt víc
bolet a nepůjde to tak dobře.
6. Nedostatečná erudice lékařů. Český systém specializačního
vzdělávání je dlouhodobě v krizi. "Soukromé" krajské nemocnice neradi hradí
svým zaměstnancům stáže a vzdělávání v dostatečné míře, neboť výkony i
hospitalizace jsou pojišťovnami hrazeny stejně, ať pacienta ošetřuje dobře
vzdělaný odborník se zkušenostmi nebo MUDr. který po fakultě nastoupil
na internu na okrese, v životě z ní nevystrčil paty a léčí podle postupů
sedmdesátiletého pana primáře, protože nikdo jiný s ním na oddělení nepracuje.
Sám lékař není často na dalším vzdělávání motivován, protože mu žádný prospěch,
ať už finanční nebo jiný, nepřináší. Pro život oddělení stačí jeden lékař
specialista s plnou erudicí, jenže jakmile odejde, nemůže oddělení bez
odborného vedení fungovat dál.
7. "Manažeři" nerozumějící ani základům zdravotnictví. Erudicí
dobrých manažerů je evidentně schopnost správně přidělovat zakázky a příslušnost
k té správné zájmové skupině. O fungování podniku, který mají řídit, zjevně
nemusí vědět naprosto nic. Jako výsměch tedy působí prohlášení výkonného
ředitele Karlovarské a.s., že se o náhradu odcházejících lékařů obrátí
na lékařské fakulty, pokud je tedy citováno
správně. Nemůže počítat s tím, že se mu na místa uvolněná nespokojenými
lékaři pohrnou jiní třeba z Prahy, jestli tedy tím výrokem myslel, že přiláká
erudované lékaře. Do takového podniku by šel leda blázen. Navíc klinicky
erudovaní lékaři nepracují přímo na lékařských fakultách (ale ve fakultních
nemocnicích) a "manažer" nemocnice by to měl vědět. Pokud se hodlal obrátit
na lékařské fakulty s dotazem, zda mu urychleně nemohou dodat 150 nových
lékařů, měl by se jít rovnou zastřelit, neboť lékař po promoci neumí nic
a navíc ani nemá oprávnění pracovat bez odborného dohledu plně erudovaného
specialisty.
8. Protrahovaná agonie českého zdravotnictví. Dlouhodobě tunelovaný
systém měl zkrachovat už dávno. Stát do něj ale neustále přilévá další
a další peníze, sanuje záměrně špatně hospodařící subjekty a pod rouškou
etiky a ústavního práva pacientů na zajištění lékařské péče přelévá prostředky
z daní nás všech do kapes dobře propojené skupině lidí. Kvalita lékařské
péče tak bude nadále klesat a kvalifikovaní odborníci budou nadále odcházet
do zahraničí. Konec tunelu je pořád v nedohlednu. Pamatujete si jak dlouho
se zuby nehty držel Soudek? Tak to byl jen okamžik proti tomu co nás ještě
čeká před vytunelováním zdravotnictví. Nespoléhejte, že to vyřeší zdravotníci
- lékařům i sestrám se dá zacpat pusa velmi efektivně zvýšením platů, věřte,
že ve chvíli, kdy dostanou o pár tisíc navíc si hodně rozmyslí, jestli
za české zdravotnictví riskovat existenční nebo rodinnou krizi při ztrátě
zaměstnání.
Nebudu tady jak vůl apelovat na Váš zdravý rozum, ale rozmyslete si,
jestli by vám regionální volby a regionální politika měly být skutečně
tak jedno, jak většině z vás teď jsou. Jen tak se konce příběhu a pomyslného
světla na konci tunelu dočkáme.
12.01.2008 Áčko