Já se teď cíleně budu věnovat dopravní problematice. To znamená.
že napíšu pár článků na toto téma. Myslím, že právě teď jsme se dostali
do bodu zvratu. V následujících pár letech si můžeme vykoledovat extrémní
silniční fašismus nebo naopak něco jako dopravní liberalizaci a decentní
motoristické pražské jaro.
Závisí na to především našich postojích a ochotě
postavit se propagandě, trvat na svých právech a podléhat stereotypům,
podobně jako se stalo nedávno publicistovi Barákovi, jehož článek
pokládám za vpravdě otřesný.
Proč si myslím, že je současné období zlomové? Z více signálů je patrné,
že se současná represivní až fašistická doktrína dopravní legislativy a
správně-trestního práva vyčerpala. Vidí to dokonce i její vůdci, kteří
musejí konstatovat, že se systém
vyčerpal a jeho výsledky jsou na utahování šroubu rezistentní. Od roku
2006 sledujeme neustálý nárůst počtu skutkových podstat dopravních přestupků
(to je takový ten fenomén, kdy jeden den jste řádný občan a druhý den škrtem
pera silniční pirát), dopravních omezení, omezení rychlosti, prodlužování
plných čar. Bodový systém, odpovědnost provozovatele za nezákonné skutky
někoho jiného a jiné podobné deformace práva, povinné zimní pneumatiky,
zvýšování počtu policajtů a investice do jejich vybavení, úchylné mediální
kampaně Besipu za vaše peníze, hony na čarodějnice ve formě monstrprocesů
se "silničními
piráty" a tak dále.
Ročně se jen v Praze podaří potrestat kolem 300.000 řidičů a provozovatelů
vozidel, což mi připadá jako naprosto absurdní a obludné číslo, které naprosto
nekoreluje s počtem jedinců, kteří dělají na silnicích něco nebezpečného
nebo alespoň nesprávného. Celorepublikově je jich pak asi milion. Skutečně
si myslíme, že každý desátý občan ČR je v autě svému okolí nebezpečný?
Paradoxně, když způsobíte nehodu a někomu rozbijete auto za 99.000 Kč,
nemusíte to nikde oznamovat ani vás za to nikdo nepotrestá. Jediným závěrem
této úvahy je, že v odvěkém dilematu každého právního systému, totiž potrestat
nevinné nebo nepotrestat viníky, se pozoruhodně podařilo naplnit hned oba
extrémní případy.
Rád bych slyšel od nějakého zastánce dopravní radarové buzerace, jak
vysvětluje tento rozpor, ale toho se asi nedočkáme. Museli by připustit,
že mnohohlavý a drahý arogantní mocenský systém, který tady provozují,
je k ničemu a stojí na úplně špatných základech.
Systém, který nás obklopuje, je amorální, extrémistický a skrznaskrz
špatný. Lidé, co jej šíří, jsou charakterově defektní, zlovolní, závistiví
a nezvládají moc, kterou jim dává poslanecký mandát, uniforma, postavení
opravněné úřední osoby nebo novinářská průkazka. Prostě zmrdi. Pak existují
lidé, kteří ho sice nešíří, ale pasivně ho akceptují. Možná jsou naivní,
možná podlehli propagandě a myslí si, že tenhle fašistický systém skutečně
zajišťuje bezpečné silnice i pro ně, možná jim trochu vyhovují ty pravidelně
servírované články, jak chytili někoho v drahém autě a dali mu pokutu.
Myslím si, že jsou to v jádru slušní a poctiví lidé, a to je ten největší
problém. Jsou zranitelní. Je třeba vědět, že kdyby stát potrestal za dopravní
přestupky všechny majitele vozů Ferrari, Lamborghini, ale i třeba drahé
Dacie známé jako Mercedes,
BMW,
Audi a dalších, které naplňují tradiční mediální pirátské svodky, vydělá
na tom stát jen pár stovek tisíc. Jenže celý dopravně fašistický byznys
jede v řádu miliard a ten rozdíl doplatí Venca Lopata ze středních Čech,
který cestou na letiště před odletem do Kroácie na čtyřproudovce pirátsky
řádil se svojí ojetou Octavií 58 km/h. Je to právě pocit "na mně určitě
nedojde, já přece nědělám nic pirátského", který udržuje běžné řidiče v
klidu. A zde musím připomenout, že je to úvaha úplně chybná, protože dojde
na naprosto každého, tak je ten systém nastaven.
Neopovažuji si tvrdit, zda to policejní a úřednické běsnění za posledních
9 let něčemu pomohlo (myslím si že ne, ale to by měli vědět ti, kdo tento
systém "vlastní"), ale jsem si jistý, že to už nepomůže. A v tom spatřuji
ten zlom. Dopravní fašismus dosáhl svého konce. Bude se muset nějak redefinovat,
nebo zaniknout. V tom vidím příležitost.
Zbývá otázka, čím ho nahradit. A já k tomu chci něco říct. Myslím že nejsem v tomto ohledu bezvýznamný a řada z vás taky ne.
Při loňské přednášce v Hradci Králové jsem dostal otázku z publika,
jak si tedy představuji to, co přijde po silničním fašismu. Ti z vás, kdo
tam byli nejspíš postřehli, že jsem měl s odpovědí na otázku problémy.
Měl jsem v hlavě nějaký koncept, ale neměl jsem ho promyšlený do detailu
tak, abych ho mohl hodit nemilosrdnému publiku vplen. Mezitím doba pokročila
a já to začal různě ve volných chvílích sepisovat.
Když jsem si ty poznámky spíš na úrovni hesel než článku pročetl, dospěl
jsem k názoru, že něco takového asi většinová společnost a její průřez
na tomto webu asi jen tak nepřijme. Jsme sice krutý liberálové, ale vocaď
pocaď, jak ukázal pan Barák.
A proto jsem se rozhodl udělat nyní malý test. K němu směřoval ten dlouhý
úvod.
Jistě znáte semafor.
Wikipedia uvádí, že první semafor sestrojil v roce 1868 nějaký anglický
železniční inženýr, který tím chtěl usnadnit dopravu v okolí parlamentu.
Semafor používal plynový hořák a obsluhoval ho policista. Asi po dvou měsících
provozu semafor explodoval a vyletěl do vzduchu i s přítomným konstáblem.
Bylo to od počátku užitečné zařízení.
Z předchozího odstavce si prosím odneste sousloví "usnadnit dopravu".
Ctnostným zájmem toho inženýra bylo zamezit chaosu na křízení cest a usnadnit
řízení provozu, které by už nemusel dělat člověk a jeho nejasná body language. Semafor prodělal určitý rozvoj až do dnešní počítači řízené
podoby. Funkce vyhazování policistů do vzduchu už není aplikována. Také mu přibyly nějaké funkce. Především se začal používat nejen
k řízení dopravy, ale také k jejímu omezování, ve formě preference MHD
a vozidel prominentů zavádění nerovnosti v přístupu k veřejné infrastruktuře,
zastavování
vozidel naschvál, občas je spojen se záznamem jízdy na červenou a pak
je třeba mu zkrátit
žlutou, aby bylo pirátů dostatek. Přibyly mu tedy funkce omezování
dopravy, naschválu a pasti.
Mimochodem myslím, že se jedná o krásný příklad toho, jak byrokracie
a policie mění smysl věcí kolem nás. Doslova proměňuje víno v ocet. Ze
zařízení, které mělo být užitečné, udělal zařízení pro zlost.
Vraťme se k idee semaforu jako takového. Jeho účelem nepochybně usnadnit
jízdu křižovatkou v případě, kdy do křižovatky přijede více řidičů z různých
směrů. Určitě by existovaly ještě jiné cesty, například že by se řidiči
vzájemně domluvili (což by s sebou neslo další osobité problémy), jel ten,
kdo má nejsilnější auto, jel nejmladší řidič, nejstarší auto, ten kdo jede
z centra ven. U dveří taky není semafor a většinou jsme s to nějak pořešit.
Ale z praktických a pochopitelných důvodů zvítězil semafor. Semafor lze
použít taky pro chodce, analogicky v případě, kdy někde dojde ke křížení
cest vozidel a chodců.
Nebo je účelem semaforu udělovat příkazy? Už žijem v tom systému tak dlouho, že nás většinově ani nenapadne, že účelem semaforu bylo usnadnit lidem život a ne jim ho za určitých okolností taky komplikovat.
Představte si, že jako řidič osobního auta přijdete ke křižovatce. Je
noc, na silnicích je minimum aut. Spolehlivě vidíte, že jste řidičem široko daleko jediného
vozidla, které přijíždí ke světelné křižovatce a máte červenou. Je pro
vás přijatelné, že byste přesto jeli?
Představte si, že jako chodec přijdete k přechodu řízenému světelnými
signály. Je noc, po silnici široko daleko nejede jediné vozidlo, což spolehlivě
vidíte. Na semaforu vytrvale svítí červený panáček a poblíž není žádný vymaštěný
nadržený fízl z Pardubic. Je pro vás přijatelné, že byste přesto přešli?
Vidíte v tom rozdíl? Pak mi řekněte proč.
16.06.2015 D-FENS