Kolem páté hodiny ranní zastavila modrá dodávka s nápisem POHOTOVOST - PLYN v Kubelíkově ulici. Vystoupilo z ní pět typických vohnoutů v nápadně čistých montérkách s logem Pražské Plynárenské a.s. a s bílými stavbařskými přilbami.
Zdvihli víko vpusti kolektoru a tři z nich sestoupili dolů, čtvrtý a pátý
jim po laně dolů spustili velkou bednu. Dole se dva jali rozbalovat bednu, třetí se kolektorem vydal asi dvacet metrů směrem k televiznímu vysílači Žižkov.
Posvítil si baterkou na optický rozvaděč s logem Českých radiokomunikací a prohlásil: "Fajn, tady to je. Až ten náš rack vybalíte, přineste ho sem."
Otevřít zamčený rozvaděč tenkým šroubovákem bylo dílem okamžiku. Najít v rozvaděči to správné vlákno trvalo asi tři minuty. Před pár týdny získal od jednoho
zaměstnance radiokomunikací kompletní seznam využití optických vláken v tomto kabelu. Mezi tím zbylí dva spolupracovníci přinesli půlmetrový rack k rozvaděči.
Ten první prohlásil: "Výborně. Po tomto optickém vlákně jde do vysílače multiplexovaný signál ČT1, ČT2, Novy, Primy a tří stanic Českého rozhlasu. V budově pod
vysílačem přebírají signál od Radiokomunikací i kabelové televize."
Patchcord spojoval toto vlákno s jiným vláknem v jiném kabelu. Root ho odpojil a zapojil konektoru ve svém svého racku. Jiným pak propojil svůj rack s konektorem, v němž končí vlákno vedoucí do budovy pod vysílačem. Z kapsy vytáhl DVD disk a vložil jej do mechaniky počítače v racku. Pak si z bedny donesl monitor a klávesnici, připojil je k
počítači. Přihlásil se k systému (pochopitelně jako root, v jeho embeded systémech nikdy žádný jiný uživatel založen nebyl) a do crontabu přidal na 18:59 spuštění
krátkého scriptu, jehož úkolem bylo přepojit optické vlákno, směřující do vysílače, na výstup multiplexoru, který byl dále napojen na SCART konektor videokarty
tohoto počítače coby zdroje signálu a také spustit software, který DVD přehraje. Pak do semtexu zapojil rozbušku, připojenou na senzor otevření dveří racku a také
na senzor otřesů: "Ať si chlapci z vnitra užijí trochu zábavy, až to najdou. Teď ty ostatní krámy uklidíme a mizíme, večer bude veselo."
Grebeníček si až příliš dobře uvědomoval, že momentálně největším nebezpečím pro Škromachovu vládu je právě Root. Má v ruce všechny trumfy. Chytit ho tak, to by bylo.
Spojil se tedy s Bublanem a téměř výskl radostí, když zjistil, že mezi osoblažskou opozicí, soustředěnou kolem bývalého starosty France má BIS svého agenta.
Schůzka Roota s Francem byla dohodnuta týž den v jedenáct hodin dopoledne v Šumperku. Auto si půjčil od známého, aby nebyl nápadný. Stará otřískaná a orezlá pískově
žlutá dodávka Škoda 1203 s nápisem Montážní práce, žebříkem na střeše a přívěsem na první pohled přetíženým pytli s cementem. Není však vše takové, jak se na první
pohled zdá. Dotyčná dvanácettroska byl speciál, postavený kdysi pro tuzingové srazy. Její majitel vyhrál nejedno podomácku upravené auto, každý se s jejich majiteli
vsadil, že přetíženou dvanácettrosku s přívěsem na čtvrt míle svým Golfem či Felicií zničí - a každý prohrál. Kromě originálního motoru vepředu, jehož úkolem bylo
pouze vydávat originální zvuk, měl tento exemplář ještě jeden motor vzadu v nákladovém prostoru. Šlo o dvanáctiválcový pětilitr značky BMW s dvěma dodatečně namontovanými turbínami, pro
každou hlavu jedna, který podával výkon až 360 kW při 6000 otáčkách. K dispozici jsou i dvě velké lahve z oxidem dusným, výkon motoru při jejich použití však na
brzdě nikdy nikdo neměřil. Podvozek byl zcela přestavěn a doplněn rámem, avšak hliníková sedmnáctipalcová kola byla překryta šedými popraskanými plastovými poklicemi
s logem mladoboleslavské automobilky, po okrajích obarvených černou asfaltovou barvou, aby vypadaly menší. Pytle od cementu byly k přívěsu přišroubované, přilepené a
naplněné slepenými kuličkami pěnového polystyrenu. Zkrátka dokonalá iluze překážky v silničním provozu.
Root vyrazil po dálnici D11, kterou před loni konečně prodloužili až do Hradce Králové. Na prvních dvaceti kilometrech dálnice vyzkoušel možnosti vozidla, jednak proto,
aby věděl, co od něj může čekat a pak také jako preventivní opatření, kdyby jej někdo sledoval. Pak snížil rychlost na 90 km/h a touto rychlostí pokračoval celý zbytek
cesty. Během celé cesty do Šumperka se nesetkal s ničím neobvyklým, tedy kromě toho, že musel čtyřikrát tankovat. Věděl však, že opatrnosti není nikdy dost. Proto zastavil
před restaurací, kde měl dohodnutou schůzku a mobilním telefonem zavolal exstarostu France a požádal ho, aby nastoupil do jeho vozu. Sotva Franc vyšel z restaurace a pln
nedůvěry nastoupil do dodávky, vyběhli z restaurace dva příslušníci šumperské kriminálky v civilu a na naměstí vjely se zapnutými majáky dvě policejní felicie.
"Co se dá dělat, ujedeme jim." konstatoval lakonicky Root
"Zbláznil jste se?" ptal se vyděšeně Franc
"Patrně již před dvěma lety, když jsem také neemigroval. Znáte to tu? Musíme je přesvědčit, že jedeme nějakým konkrétním směrem, pak to někam na chvíli zahodit a
zmizet opačným směrem."
"Tímhle jim nikdy neujedeme."
"To nechte na mně. Znáte to tu."
"Ano, pojedeme směrem na Bruntál."
"Fajn." Akcelerace dvanáctsettrosky France překvapila tak, že ztratil slova. Root si na dodatečně dobastlené navigaci pustil mapu okolí a našel přesně to, co hledal,
dlouhou rovinku u Rapotína a na konci křižovatku. Rovně se jede na Velké Losiny a Jeseník, vpravo na Sobotín, Bruntál a Opavu. Root projel mírnou levou zatáčku na konci
Šumperka a prošlápl plyn až na podlahu. Dvanáctsettrojka stihla zrychlit během půl minuty na 260 km/h, po této půlminutě musel začít brzdit, protože rovinka zvolna končila.
Předjeli několik aut a na konci rovinky odbočili smykem na Bruntál. Krátce za touto odbočkou však odbočili vpravo ještě jednou do Vikýřovic.
"Teda to je neuvěřitelné."
"Když jste v ilegalitě, tak musíte dělat neuvěřitelné věci. A vy si budete muset již brzy vybrat, jestli ilegalita a odboj, nebo vězení. Důvod už si najdou."
"Máte zřejmě pravdu."
"Patrně teď přemýšlíte, jak se zbavit Kokotkowského a vyhnat z Osoblahy ty komunistické náplavy, že?"
"Ano, napadá vás něco? Chtěl bych naše městečko připojit zpět k Česku."
"Tak to máte vlastně stejný cíl, jako Škromach, Dolejš a Grebeníček."
"Opravdu? Tak proč mne sledují?"
"Ze dvou důvodů. Předně čekali, že vás kontaktuji a pak vás také považují za riziko. Jako mne." Root projel Vikýřovice. Zpět do Šumperka se mu nechtělo a tak
pokračoval rovně po levém břehu říčky Desné k jihozápadu.
"Co si myslíte, že je vhodné teď udělat? Zvažujeme puč v Osoblaze a znovupřipojení k ČR."
"Rozumím vám, ale nedělal bych to. Rozhodně ne hned. Nechte své oponenty, ať si projdou státním bankrotem. Očekávám ho už v nejbližších dnech, ty biliony
nemáte z čeho splácet. Možná byste mohl s vašimi lidmi založit nějakou nadaci, dohodnout si nějaký smír s Kokotkowským a převést na ni obecní majetek, aby
nebyl zabaven dlužníky po státním bankrotu a vaše městečko nepřišlo o radnici, školu a další majetek. A mimo to, puč by znamenal občanskou válku, která
nikomu nepomůže, česká vláda podporuje vaše protivníky."
"Takže máme teď zachránit obecní majetek?"
"Nic lepšího udělat nemůžete. Kokotkowski po státním bankrotu u vás padne sám a to už budou pryč i ti lidé, které vám tam poslal Grebeníček. Ale navrhoval
bych znovupřipojení k českým zemím až po znovuobnovení normálního stavu a pádu Škromachovy vlády. Do té doby může Osoblaha sloužit jako základna odboje a v případě
přímého útoku existuje z Osoblahy stále krátká úniková cesta do Polska. Vraťte se tedy domů, ale stýkejte se jen s prověřenými lidmi. Nikdo jiný nemusí vědět, kde
jste."
Během rozhovoru dojeli přes Sudkov do Postřelmova. Tam se Root France zeptal "Máte odvoz?"
"Mám auto v Šumperku."
"Budou ho hlídat. Navrhuji ho tam tak tři týdny nechat stát, jestli bych si na něco vsadil, tak na to, že to bude pár týdnů nejlépe hlídané auto v zemi. Nějaké
vám na tu dobu budu muset pořídit."
"A co vy? Popis tohoto auta už určitě má každej policajt v okruhu sto kilometrů."
"Mám únikový plán."
Dvanáctsettrojka zastavila před postřelmovskou hospodou. Před ní stojí Golf III f černý perleťový metle s obrovským hliníkovým křídlem a s černými skly, nápisem
Klejron Kchár Mjůzyk na zadním okně, zavařenými klikami, přední haubnou protaženou tak, že z předních svítilen zbývají tři centimetry, na ní je bílá šachovnice a
obrovské přídavné sání, vzadu jsou čtyři výfuky. Vedle něj parkuje červená Škoda 105 model "užofka" s ledvinami z BMW dreite reihe, připevněnými vázacím drátem na
přední masce, zeleným pravým nárazníkem, dvěma bílými pruhy, vzadu místo výfuku nechybí roura od kamen a na každém okně, včetně předního, je nalepena zrcadlová fólie
s četnými bublinami. Na zadním skle nechybí bílý nápis Nou fýr, k němuž někdo žlutým sprejem připsal na konec ještě er, takže teď tam stálo Nou fýrer.
Root vstoupil do pajzlu a zaposlouchal se. Od jenoho stolu zaznamenal zvýšenou frekvenci používání slov koní a pičo. Pozvedl zrak a zaznamenal, že u
stolu sedí zrzoun s kysličníkovou blondýnou a lehce přičmoudlý mladík s nagelovanými vlasy. Přišel ke stolu se slovy "Prej děláte do tuningu?"
"Jasně, pičo." odpověděl zrzoun.
"Hledam někoho, kdo se vyzná. Chci udělat tajný závod, takovej malej kanonból. Našel by se tady někdo?"
"Tak závod, jóó? Pořád se nemůžeme dohodnout. Já teď mam na šádovici nový sání jako přímo zvenku rozumíš, pičo. A taky vostrou vačku, přidá třicet koní navrch."
přidal se přičmoudlík.
"No a já mam zas pičo teď jako na motoru teď rozumíš jako na golfu pičo novej čip a leštěný kanály v hlavě."
"Fajn, mě stojí venku moc pěkná dvanáctsettrojka. Motor je jak novej."
Zrzoun i přičmoudlík se začali dusit smíchy. První se vzpamatoval zrzoun "Dvanácettroska pičo, s tim chceš závodit?"
"No jak sem tak viděl ty vaše popelářský káry venku, tak jim natrhnu kvelb, kdy mě napadne. A aby byla nějaká prdel, mam sebou padesát táců, který vsadim.
Co vsadíte vy?"
"Vsadim káru pičo, těch padesát klacků mam už v kapse!" prohlásil zrzoun.
"Vsadim taky káru, ale ty prachy budou moje a ten tvůj krám taky!" kontroval přičmoudlík.
"Tak jedem pičo nééé? Vole s dvanácettrojkou zem eště nezávodil. S buldozérem teda taky nééé."
Před restaurací se oba místní tuningoví specialisté opět rozchechtali, když viděli dvanáctsettrojku s žebříkem a přívěsem plným pytlů s cementem. "Pičo von fakt
musí bejt magor. Takhle rychle sem žádnó škváru eště nevyhmátnul."
Root nastoupil do dvanáctsettrojky a nastartoval přední motor. Otevřenými dveřmi se ještě zeptal "Nezvýšíme sázky, hoši? Dam šedesát táců."
Zrzoun chtěl nejprve vsadit kysličníkovou blondýnu. Pak zjistil, že má u sebe ještě mobilní telefon Nokia 3210 s prázdnym kreditem a tak vsadil ten. Přičmoudlík
vsadil svůj Alcatel a přihodil pět stovek se slovy "Víc nemam."
"No dobře. Na čtvrt míle. Takže třeba támhle k tomu bílýmu baráku. Všichni tři vedle sebe. Kdo dojede první, vyhrál. Jasný?" dojednal pravidla Root.
"Jasný."
Všechna tři vozidla se zařadila na start. Řidič golfu i stotřicítky vytáčeli motory do vysokých otáček a tak si ani nepovšimli, že zvuk dvanáctsettrojky se změnil
ze směšného brblání čtyřválce na hluboké dunění dvanáctiválce. Starosta Franc ukazoval na prstech... čtyři, tři, dva, jedna, start. Root dal zbylým dvěma závodníkům
náskok půl délky auta. Pak prošlápl plyn. Dvanáctsettrojka opět ukázala, že zrychlení z nuly na sto za 5 sekund jí není cizí ani s přívěsem a žebříkem na střeše.
Slyšet byl jen zvuk vytáčeného motoru a pískání obou turbín. Výsledek závodu byl tedy jasný. Root zastavil a otevřel dveře.
"Tývolevolekravó tak todle jsem neviděl pičo ani jako dyž se v družstvu splašil vole bejk." konstatoval uznale vyjevený zrzoun, když po chvíli dojel do cíle též.
Root se podíval zpět a pronesl "Kolega asi dnes už nedorazí, že?" - a opravdu, ze stopětky se valil dým. Když k ní oba docouvali, tak Root objevil ve víku motorového
prostoru stopětky díru, kterou klikovka opustila prostor vozidla.
"Tak pánové, je čas platit. Ty mi dáš klíčky" obrátil se na zrzouna "a ty mi dlužíš škodovku. Je to tak pane starosto?"
"Přesně tak. A ještě mobily a tady u pána máte pětset korun."
"Tak to zase prrrr. Na ničem takovym sme se pičo nedohodli a vlastně já tě neznam a nikdy jsem tě neviděl."
"Jak chceš." Root sáhl za sedačku a vytáhl vz. 58.
"Typičo samopal." prohlásil vyjevený zrzoun.
"No, řekněme, že to nebylo úplně přesné označení této zbraně, ale vím, že má jednu zvláštní vlastnost. Lidem jako ty dokáže rychle vrátit paměť."
"Jé, nojó, už si vzpomínam. Vlastně jsme se vsadili a prohráli jsme."
"Už to tak bude. Víš, dobré účty dělají dobré přátele. Pane starosto, sepište s ním kupní smlouvu. Budeme velkomyslní, dáme mu za to auto korunu a mobil mu
necháme, ten nám pro změnu dá jeho kolega a taky těch pět stovek. Jo a počítej s tím, že za pár týdnů se ti někdo ozve, kam si pro tenhle vrak máš přijet. Víš, já
o něj vlastně nestojím, já ho jenom teď na pár týdnů potřebuju."
"Takže ho mi ho neberete?"
"Copak bychom ti mohli sebrat tvoji nejmilejší hračku?"
"Udělam všechno, co jenom budete chtít, když mi ho necháte."
"Fajn. Tak teď hezky zapomeneš na to, že jsi nás viděl a nikomu nebudeš vykládat, že jsi někomu půjčil ten svůj vrak. Když se na něj někdo bude ptát, tak jsi ho dal
třeba do servisu nebo někam jěště víc vytunit. Ani tady tvůj kámoš si nebude pouštět hubu na špacír."
Sepsali kupní smlouvu, dostali klíčky, doklady od Golfa, starosta Franc se rozloučil a Golfem odjel. Zrzouna před odjezdem ještě ujistil o tom, že ani on nemá
o jeho auto zájem a že za pár týdnů ho bude mít zase zpátky. Root si vzal od přičmoudlíka jeho telefon ("Toho určitě neodposlouchávají" pomyslel si) a odjel také.
Nemířil daleko. Před vedlejší vesnicí Rovensko stál zaparkovaný kamion s logem Coca-Cola na návěsu. Root zastavil za kamionem, otevřel návěs, vytáhl z něj dvě
železné traverzy, které posloužily jako nájezdová rampa, s dvanáctsettrojkou po této rampě nacouval do kamionu a rampu opět naložil dovnitř. Z boxu pod návěsem
vyndal klíčky, odemkl tahač a odvezl kamion jeho majiteli do malého města poblíž Brna. Tam se jen z řidiče stal spolujezdcem a do Prahy se dostal pozdě odpoledne
bez vážnějších příhod.
Bylo mu však jasné, že podle registrační značky dvanáctsettrosky a přívěsu Grebníček brzy dopadne majitele vozidla. Také věděl, že dlouhodobému nátlaku vyšetřovatelů
nikdo kromě Julia Fučíka nikdy neodolal a neočekával, že se tentokrát najde druhá výjimka a tak mu bylo jasné, že už brzy bude mít policie jeho portrét a znát jeho
pravou identitu. Teoreticky tedy jediným správným dalším krokem je cesta pryč, na druhou stranu však je možné, že akce připravená na dnešní večer může mnohé ovlivnit
a je tedy nezbytné se přichystat na obě varianty. Vrátil tedy půjčený závodní speciál s žebříkem na střeše a přívěsem, poučil majitele o tom, co má říci policii, až se objeví a vyrazil do svého úkrytu, pronajatého pochopitelně na falešné jméno pro vše, co bude během svého několikatýdenního exilu potřebovat. Nakonec se vše vešlo do dvou velkých tašek. Pak navštívil jednoho svého obchodního partnera, říkejme mu třeba Wheel, o aktivity jehož firem různé složky a úřady českého státu také jevily nezdravě velký zájem a shodli se, že odchod do exilu bude patrně nezbytný a že den, kdy se o tom rozhodne, musí být zítřek. Tento obchodní partner však netušil jednu věc - že je sledován Bezpečnostní informační službou.
(pokračování příště)
Autor uznává, že jméno hlavního hrdiny bylo pro jeho možnost personifikace s autorem zvoleno nevhodně a může budit nechtěné asociace.