Před chvílí jsem byl účastníkem drobného incidentu, při kterém jsem
si opět uvědomil, že časy se mění. Na Spořilově jsem projížděl se svým
pracovním autem zatáčkou*, kterou by v pravém pruhu projela vedle sebe
dvě auta. Na silinici byli ovšem cyklisti, nejspíš tatík s jeho synem.
Jejich manévr vypadal zhruba následovně. Před zatáčkou najeli do levé části
pravého pruhu vozovky, zatáčkou projížděli zhruba středem ve stylu "ostatní
si polibte prdel".
Když jsem na ně zatroubil, ať se kliděj do pravé části pravého pruhu
vozovky, tak otec, který byl již u právé části vozovky vjel zpět téměř
do středu pravého pruhu, což měl být asi nasírací manévr. Upozorňuju, že
jsem neroubil nijak zběsile, jednalo se o upozornění, že silnicí bych projel
rád i já. Kokota staršího jsem tedy objel, zařadil se zpět a stáhnul okénko.
Kokot následně zavadil o mé zrcátko a tak nějak zastavil u mého auta. Pak
následovalo krátké "potykání".
Měl jsem chuť vystoupit a dát mu pár výchovných facek, ale:
1. Za námi bylo další auto a já nechtěl zdržovat
2. Vzpoměl jsem si na článek kolegy emsi, o jeho strachu z odvety skupiny
cikánů. První co mi problesklo hlavou, že trest za nakopání cyklisty do
prdele bude někde mezi trestem smrti a deseti lety natvrdo. Dále se na
mě snese hněv masmédií a dalších cykloláskomilů. Kurva, já nemam čas řešit
takovýhle kraviny. Pracuju i v sobotu, 12 hodin denně a autem jezdim proto,
že to je rychlejší, než chodit pěšky, či dokonce jezdit na kole. Vozit
pytle cementu na kole by se mi asi nechtělo. A tak jsem jel dál...
Nevim jestli u mě převážil bod jedna nebo dva, nebo jsem jen nechtěl
riskovat úraz. Seběhlo se to poměrně rychle. Zůstává ale silná pachuť ze
strachu z odvety okolí. Vážně jsme ještě svobodná společnost?
Kdyby buzerant starší a buzerant mladší projeli zatáčkou jako lidi,
tedy po její pravé straně, tak jsem zatáčkou projel bez problému i já a
všichni by byli happy. To se ovšem nestalo, a tak ti vzkazuju, ty demente
zasranej, aby tě někdo při tvém další kouzelném silničním manévru nakopal
do prdele a tobě se rozsvítilo. Takovej člověk bude muset mít ovšem hodně
velké "gule", protože jeho incident dost pravděpodobně neskončí pouze "férovkou".
Lituju, že jsem to neudělal já, ale takové gule asi nemám.
Něco se ale změnilo. Jako malej, jsem na kole jezdil taky, ale v životě
by mě nenapadlo, abych se sral před auta, brzdil je, kličkoval po chodníku
mezi lidma atd. Toho všeho jsme nyní svědky zcela standardně. Asi před
dvěma měsíci jsem viděl dva téměř schodné manévry cyklobuzerantů, kteří
jeli po ulici, na křižovatce, kde byla červená vjeli na chodník, křižovatku
prokličkovali na přechodu mezi chodci, pak zas na chodník a zpět na ulici.
Asi před rokem, jsem narazil na skupinku, která si těsně za zatáčkou, do
které nebylo vidět, dávala uprostřed pravého pruhu voraz a popíjela. Když
jsem se jim vyhnul a zatroubil, tak si ještě klepali na čelo.
Teda já nejsem svatej, také nedodržuju všechna pravidla, ale když už
je porušuju, tak alespoň neomezuju ostatní. Ať si dítě jede na kole po
chodníku, když nepřekáží lidem, ať si cyklista projede jednosměrku v protisměru,
atd. To všechno mě netrápí, ale když si někdo myslí, že kvůli němu budu
jezdit autem po silnici rychlostí cyklisty, tak je fakt debil.
Závěr tedy zní, cyklisty je třeba vychovávat, ale nevím kdo z nás na
to má... (čas i gule)
*byla to spíš křižovatka, s připojením malé vedlejší silnice.
19.10.2013 Banung