Komentáře ke článku: Vidím tady euforii... (ze dne 28.09.2008, autor článku: [Neregistrovaný autor])
Přidat nový komentář
|
Moje zkušenosti jsou naprosto odlišné. Především se skáče na padáku typu křídlo, který je nádherně ovladatelný, přistávací rychlost je mnohem nižší. Navíc jste podle líčení skákali z Brigadýra, kterej fakt není na první seskok vhodný. V Turboletu je to o ničem jiném. Takže bych Ti doporučil jen - přijeď do Příbrami, teď o víkendu je zase základní výcvik. Dokonce už jsem na padáku při 4. seskoku dokázal přistát tak že jsem ani nespadl.
Těžký paranoik (4 seskoky)
Raďák bohužel chytil od brášky angínu, takže neskákal 8-(
|
|
Mnohem lepsi, nez prvni clanek (jak obsahem, tak stylem).
|
|
1/ rozhodně to nebyl čmelák, neb to je dolnoplošník
2/ pokud to byl brigadýr (žádnej žlutej v repulice není) tak v tom nevidim problém protože to je klasické výsadkové letadlo a základní výcvik se na něm běžne dělá, sám jsem z brigadýra svoje první seskoky bez problémů absolvoval
3/ padáky typu křídlo jsou rozhodně "pohodlnější"
4/ jednoznačmě přeháníš, zajímavej tím pro lidi kteří vědí o čem je řeč rozhodně nejseš, nicméně chápu že když si byl posranej strachy měl si pozměněný vnímání tak že máš jistě svoji pravdu :)
|
|
|
Díky za informaci, čmelák to teda nejspíš nebyl... Ale není důvod přehánět, trvám na tom, že to, co popisuji, jsem zažil. Jestli to bylo všechno standardní a byl jsem jenom moc "posraný", to nevím, ale fakt je, že Zuzka (kamarádka), fakt málem přistála se srolovaným padákem. Koneckonců, asi se semo tamo něco podělat může, tohle jsem našel na webu : http://www.lidovky.cz/parasutistka-zemrela-pri-prvnim-skoku-dy6-/ln_domov.asp?c=A071021_ 200707_ln_domov_blh . Chtěl jsem jen popsat vlastní zkušenost a trošku varovat.
|
|
|
nejsem si jist jestli autor neskakal nahodou ve Frydlante nad ostravici. Mam naprosto stejny zazitek z tohoto letiste vcetne sesekoku z brigadyru. Jedine co se lisi je, rok. Ja tohle zazil v roce 1998:)..a skakal jsme na padaku OVP 68:)
|
|
|
:-) Tak to gratuluju. Ale ne, bylo to jinde, směrem na Opavu a po dlouhém pátrání jsem zjistil, že se jednalo o jakýsi padák JU-95, tedy nikoli vojenský, ale každopádně ne zrovna "user friendly".
|
|
|
Myslím, že vím, o které letiště se jedná. Není to náhodou bývalé záložní letiště ČSLA s dlouhou betonovou ranvejí mimo provoz? Pokud je tomu tak, mohu Tě ujistit, že jsem zde absolvoval předloni a loni dvakrát seskok i s předchozím výcvikem. Nevím, jak kdysi, ale teď už se to dělá přesně podle litery předpisů- výcvik trvá tuším minimálně 10 hodin (v obou mých případech to bylo déle- bylo nás ve skupině docela dost) a lidi, kteří to vedou, působí dost profi dojmem. Je tam jistý druh kamarádského přístupu, ale pokud jde o úkony při seskoku, nebo zásady, případně o samotný výcvik jak dopadu, výskoku, tak úkonu v zavěšeném postroji, je to nekompromisní. Skáče se na křídlech, záložní padáky mají automatický systém Cypres. Vždy před skokem jsme se sami mohli ujistit, že je řádně nastavený. Během sekoku je každý frekventant v kontaktu se svým osobním "návodčím" na zemi přes vysílačku.
Co se týče "dolítání"letounu, je pravděpodobné, že stroj dosáhl počtu letových hodin, kdy je předepsána revize- s tím se opravdu hnout nedá, letadlo prostě nesmí do vzduchu, dokud neprojde předepsanou prohlídkou.
Dveře se v Brogadýru vysazují běžně právě pro paragány, je to pohodlnější a bezpečnější.
Padáky se nemusí balit těsně před sekokem- pokud jsou skladovány v odpovídajících podmínkách, vydrží zabalené déle. Musí mít potvrzení o datu balení a osobě baliče.
A ještě jeden podotek- karabinu ke konstrukci letadla přicvakává instruktor- vysazovač, vždy na to upozorní dotyčného, jednak pro uklidnění a jednak taky proto, aby byl sám pod kontrolou.
Letos o prázdninách jsem to z mnoha důvodů nemohl realizovat, ale příští léto si určitě dám třetí repete, zase na stejném letišti a pokud možno se stejnými instruktory.
Padání zdar, a tomu pod nafouklým hedváním zvlášť!
|
|
|
Koukal jsem na fotky toho "Brigadyra" a ten to rozhodně nebyl, přísahám, že to vypadalo trochu jinak. Nemáš pls zkušenost, z čeho se ještě vyskakuje? Nebo se to letadlo hodně upravuje? Kabina zvenku vypadala úplně jinak...
|
|
|
|
No, vypadá to, že asi je možné, že jo. Velikostně i vzhledem. Díky. Zjistím si to přesně.
|
|
autor clanku je lempl kterej se ani nezepta z ceho to bude vystupovat. To je pro me fakt zahada, protoze skakani z letounu povazuju za pomerne silny zazitek a protoze se sam zminil ze tam sel aby se mohl chlubit jak je paragan, tak je uzitecny vedet z ceho to vypad, doda to duveryhodnosti. K ty slecne co mela zadelano na pruser, nevim proc, ale vetsinou se zamotavaj do snur holky, asi to nejak souvisi s vahou, ze je to "vic rozebere" ten vitr. Zaverem si dovolim podotknout, ze skakat po jednodennim vycviku je hazard se zdravim az zivotem (ale holt severni morava ma sva specifika :) )
|
|
|
|
Obecně skákat po nedostatečném výcviku je o průser. To souhlasím. Ale hlavně bych dodal - pokud na to nemáš nervy, neskákej! A motivace předvést se je fakt snad ta nejhorší možná. Protože Tvoje kamarádka udělala chybu za kterou se platí obvykle životem.
A seskok z Brigadýra - ano, je to OK, ale protože je to mrně a musíš vylézt ven, tak ho nepovažuju pro první seskok za vhodný. Nejlepší je asi klatovský Skyvan, protože se skáče ze zadní rampy a do dveří 2x2 metry se trefí každý. Andula nebo Turbolet jsou taky parádní.
Mimochodem zrovna marodím po kuriózním úrazu - když jsem nesl padák do balírny, tak jsem si ho přišlápl, a seknul sebou ramenem přímo na asfalt 8-) .Ale to mne nezastaví! Samozřejmě po uzdravení skáču dál.
|
|
|
autor clanku je lempl kterej se ani nezepta z ceho to bude vystupovat
Z vejšky vole ;o) Ale vážně: Technické podrobnosti jsou k čemu?
|
|
|
Třeba k volbě správné techniky výskoku. Jinak se skáče z Brigadýra, jinak z Turboleta, jinak z Anduly.
|
|
|
A to jsem vždy žil v domnění, že stačí jen zařvat BANZAI, s rozběhem vyskočit z letadla a po nějaké době zatáhnout za šňůrku ;-).
|
|
|
A pak ještě zařvat "Ku*va", to když po zatažení za šňůrku dál letíš volným pádem...:-)))
|
|
|
A pak ještě zařvat "Ku*va", to když po zatažení za šňůrku dál letíš volným pádem...:-)))
|
|
|
A jak se skace treba z Airbusu? Zkousel to nekdy nekdo? Ono obcas si vzit padak do dopravniho letadla neni uplne od veci...
|
|
|
Bez dekomprese asi rychle, každopádně se tam blbě otevírá okno a ke dveřím je daleko...
|
|
|
No z airbusu se pokud vím neskáče, ale z Boeingu ano 8-) http://www.mfk-projects.com/images/skydiv55.jpg
http://www.mfk-projects.com/skydiving.htm
V Rusku se skáče z Jak 40 a 42, protože ty byly navrhované už s ohledem na možnost seskoku Specnaz.
|
|
|
"Zaverem si dovolim podotknout, ze skakat po jednodennim vycviku je hazard se zdravim az zivotem (ale holt severni morava ma sva specifika"
Ne že bych nesouhlasil, ale jen bych měl podotek - rusáci, resp. jejich výsadkáři, to dělali také tak. Razili totiž tezi, že čím víc toho bude adept vědět, tím posranější bude - takže u nich přivedli kadeta, dali mu přesně takový výcvik, jaký byl popsaný v článku a šup ven z Antonova. Obdobná procedura pak pro dvoj- a čtyř-proudé výsadky z An-12.
A něco na tom je, koneckonců sovětská výsadková vojska a zvláště tehdejší Specnaz byli světová špička. Jenže holt co je vhodné pro armádu s povolenými ztrátami v řádu jednotek až desítek procent (podle jednotky) není vhodné do civilu - což mě pořivádí k otázce, zda ten "instruktor" nebyl právě ex-paragán. Nemám sice potuchy, jak vypadal výcvik u výsadkových vojsk ČSLA, ale mohlo by to být podobné těm sovětským...
|
|
|
Co vím, tak u ČSLA byl ten výcvik až překvapivě důkladný. Ono je to logické, nebyli moc omezeni zdroji a nikdo z alespoň trochu uvažujících gum nestál o mimořádnou událost, zejména pokud se o útvaru dělo něco, co nemělo spatřit světlo světa.
|
|
|
Kamarád mi líčil, že na vojně se dosal k prvnímu seskoku až po třech měsících přípravy.
|
|
cover 72
je pravda že OSOAVIACHIM stihnul vycvičit do konce roku 1941 skoro milion výsadkářů a že kvalita výcviku se nedala srovnávat s evropskými standardy ale v pozdější době rozhodně nebyl výsadkářský výcvik nijak závratně rychlý proces
|
|
Mno, se svým dvouletým plácáním stále taktéž v kategorii "Ž" a za tu dobu s famózním pořadovým číslem 4 na kontě, to taky asi nejsem ten pravý fundovaný odborník. Ale zase jak to bylo s tím jednookým Daliborem, co chodil se džbánem kopat vodu? Zkusím jenom svůj pohled "mírně poučeného amatéra":
Článek byl čtivý. Vzato nezúčastněně - dobře jsem se pobavil. Díky.
Předpokládám, že vojenský padák cca z roku 1995 se jmenoval VTP-100. "Vzor 95" jsou maskáče.
Asi bych si netroufl se do autora nějak navážet. Pokud jde na kurs a vůbec neví, co ho čeká (a v roce 2002 se to ještě nezjišťovalo až tak pohodlně jako dnes), má právo očekávat, že mu bude vše řádně vysvětleno. Na druhou stranu - každý svého štěstí strojvůdcem: já v případě pochybností o svých znalostech bych do toho letadla nešel. Sám Petriver musí vědět, proč tenkrát chtěl. Cuknout a dovzdělat se není ostuda. Odvážlivců, kterým "to vzdát nepřipadalo v úvahu", jsou plné statistiky. V nadpisu mají "Fatalities".
Směrnice V-Para-2 stanoví rozsah školení zcela jasně. V současnosti to dělá pro první seskok na dvojici kruhových padáků 9 hodin. Minimálně. Nepředpokládám, že by to v roce 2002 bylo až tak odlišné. Míra předání požadovaných znalostí je věc druhá. Asi se nikdo nebude pídit, jestli to ve skutečnosti bylo hodin přesně 8 nebo 11. Hůř se pak obhajuje u soudu nějaké čtyři nebo pět hodin instruktorům, jimž se zrakvila frekventantka (Erpužice), že jejich schválená vyučovací hodina prý čítá 35 minut. Hmm.
Do roku 2006 byla povinná prohlídka leteckým doktorem a vyšetření EKG. V současnosti je vyloučeno skákat s oční vadou bez brýlí nebo čoček, neboť zrak je zásadním smyslem pro celý průběh seskoku (přičemž 5 dioptrií je Alamo, s více můžete leda skákat přes švihadlo).
Stejně tak je ve směrnicích, že před prvním seskokem každopádně a pak po každé delší přetržce musí po školení následovat přezkoušení parainspektorem, vedoucím instruktorem školicího střediska nebo zvlášť pověřeným instruktorem. Zase: co vím, bylo to už ve verzi platné v roce 2002. Ale hádat se nemůžu. Zkrátka by nemělo být možné, aby celý výcvik závisel pouze na jedné osobě.
Platí, že pokud něco nevím, zeptám se instruktora. On je tam od toho, aby mi odpověděl. Je to velmi těsný až takřka intimní vztah, neboť na instruktorovi závisí můj kejhák. Avšak na mém kejháku závisí instruktorova licence. On o ni taky nechce přijít. Ale co vím, většina instruktorů nejsou rapli, aby někoho poslali do prdele. Když se zeptáte na zemi na sebevětší pitomost, máte šanci, že odpověď dostanete (byť třeba "to není pro tebe, to je pro jinej typ ..."). Nahoře už nikdo neporadí.
A teď: já měl třeba odlišnou školu. Já přes zcela nesouvisející kamarádku zjistil, že vlastně znám jednoho parainstruktora ze základní školy. S tím jsem se domluvil a on nás začal vzdělávat. Nejprve si každý sám nastudovat vytištěnou cca 20stránkovou příčurku. Poté první část teorie. A zkoušky výskoků z makety letadla. Další teorie, opakování výskoků, parakotouly. Instruktážní video, samostudium instruktážního videa, kompletní opakování. Na letišti ještě opakování, přezkoušení inspektorem nebo tamějším hlavním instruktorem, teprve pak letadlo.
Nicméně rozhodně nezavrhuju "fofrkursy", ačkoli i ty by měly mít trochu rozumnou organizaci. Bylo mi třeba ctí a národním svátkem jako host (používali jsme jejich letiště a zázemí) nakouknout do velmi milé paraškoly Hranice. Ti mají následující metodu: celý pátek teorie a pozemní příprava, přezkoušení. Ráno v sobotu opakování, znovu přezkoušení a pak seskoky.
Co ještě zaznělo třeba tady v komentářích:
L-60 "Brigadýr" je nevhodné letadlo pro žáky a pro první seskoky už tuplem. Zajímavá myšlénka. Konkrétně v těch Hranicích skáčou snad výhradně z "Brigoše" a v černé kronice jsem o nich nečetl, narozdíl od takových Erpužic nebo Kolína, kde mají v obou případech velmi veselé historky z poslední doby.
Naopak - v takovém Prostějově vůbec pro základní výcvik s nuceným otvíráním padáku na výtažné lano nepřipadá v úvahu Turbolet. Mimo jiné pro vysokou rychlost.
Mám-li hovořit podle sebe, Brigadýr mi přišel jako velice milé letadélko třeba proti AN-2. V Andule pilot ne vždy ví, co se vzadu děje, pere to zhusta 160 km/h a to je pak požitek vyskakovat z těch dveří. Naproti tomu Brigadýr, tam je jen pilot, instruktor a dva frekventanti, z nichž první sedí vedle pilota. Pilot stáhne plyn na minimum (kolik to může být? 70? 80?), žák si stoupne vně letadla na stupačku podobnou schůdkům u vlaku a vlastně jen pohodlně (stylem jako z toho vlaku) vykročí.
Apropos - výtažná šňůra se připíná k ukotvení hned po nástupu do letadla, aby v případě nedobrovolného opuštění letounu měl žák o něco větší šanci. Ano, tam je větší šance u toho Brigadýra, kde skutečně nejsou dveře, první parašutista sedí vedle díry a drží se koženého poutka jako v šalině :o))
Učí se nikoli mít při výskoku pouze zkřížené ruce na prsou, nýbrž pevně se těma rukama držet za bundu na ramenou.
Dnes je běžný padák typu křídlo a záchranný přístroj, který za jistých okolností v případě extra průseru dokáže otevřít záložní padák nezávisle na vůli parašutisty.
Zkráceně - jsem taky začátečník. Setkal jsem se s diametrálně odlišným přístupem. Pokud je pravda polovina z článku (a já nemám důvod nevěřit), přinejmenším bych se otočil a šel pryč. Frajeřina je frajeřina, zbytečný risk je zbytečný risk.
Teď sakra, co jsem tím vším chtěl vlastně říct ... ? :o)
|
|
|
a odpoved na posledni otazku? Ja bych rekl, ze autor je dobrej silenec. Clanek je vyborne psany, ale celou dobu jsem koukal s otevrenou pusou do ceho se nechal "naheftovat". Ja osobne bych to vzdal v casti kdy autor zjistil ze poleti tim cim poleti :-)
|
|
|
Poleti, poleti ...
Ony ty potvory pro parasutisty bejvaj vselijaky kuriozity, ale tam se tak nak zcasti pocita s tim, ze lidi na palube maj na zadech padaky :o)
Mne proste jenom popad pocit, ze to je presne ten pristup, o jakych se pak pise v cerne kronice - vydivocenej novacek, ojeb instruktor a cely pozemni personal.
Proste pokud na vas nekdo spusti takhle, bezte o dum dal.
Petriver je hazarder a za dotluceny hnaty sam si muze :o)
Ale clanky o tom pak pise uderne a pekne.
|
|
|
Jen bych doplnil svůj pohled - už jsme to probrali s Egim mimo komentáře.
Ten padák byl zřejmě OVP 80, to je poslední kulatý padák zavedený do naší armády. VTP-100 je křídlo.
Jinak můj osobní pohled proč se mi nelíbí Brigadýr na první seskok - osobně jsem byl pěkně vyklepanej když jsem šel na první seskok, a představa že budu sedět a celou dobu koukat jak se mi vzdaluje země - z týhle představy se mi dělá špatně ještě teď. A pokud bych k tomu měl vylízt na stupačku a ještě skočit... brrrr. Už tak mi bylo z náhodnýho pohledu na zem když jsem stál ve dveřích Turboleta hodně divně. A nehouknout na mě Roman tak hlasitě, asi bych neskočil... takhle jsem po zařvání zezadu skočil zcela reflexivně..... a změnilo mi to život, naprosto jsem skákání propadl.
|
|
|
Děkuji z rozsáhlý komentář a děkuji všem za vezkrze kladné ohlasy napříč diskuzí. Netrpím přebujelým sebevědomím ohledně psaní článků, navíc od dob slohových prací píšu jen sms-ky a maily, takže jsem sebekriticky očekával, že dostanu v diskuzi spíš kartáč... Ještě ke komentáři : Nedá mi to s tím padákem a poprosím o doplnění znalostí. Poznámka o "maskáčích" v komentáři je určitě správna, ale jestli jsem koukal dobře, tak VTP-100 není kulový padák a my jsem skákali jednoznačně s kulovým... Pamatuju si (o odtud mé naprosto nesprávné označení), že na padáku ve složeném stavu byl nápis "95" nebo "1995" a bylo mi řečeno, že údaj je rokem výroby padáku a taky jsem si rozvzpomněl, že nám bylo řečeno, že je to nový typ kulového padáku, který umožňuje otevírání záložního pomocí vytrhnutí šńůry a že u původního staršího typu se musel záložák vyhodit ručně rozepnutím kapsy na břiše. (Paměť mě neklame, protože k tomuto komentáři tehdy instruktor připojil "zábavnou" historku o tom, jak se jedné slečně onehdá neotevřel hlavní padák a na kapse na břiše se záložním se jí zadrhl zip. Prý do dneška neví jak, ale během volného pádu dokázala doslova tu kapsu rozervat mimo zip. Na zemi to pak zkoušeli roztrhnout dva chlapi tahem od sebe a ani omylem to nešlo. Strach je holt bestie.)
|
|
|
Na typy kulatých padáků se podívej zde: http://www.padani.wbs.cz/PADAKY_KRUHOVE.html
A zkus si skočit znova, je to skvělý 8-)
|
|
|
Přišel jsem tomu na kloub, byl to jednoznačně jakýsi padák ju-95. Na webu jsem o něm našel jenom pár zmínek, ale mimo jiné i tu, že se s ním na inkriminovaném letišti opravdu skáče. Jinak popis toho padáku veškerý žádný. Ale musím se opravit, vojenský není očividně ani omylem.
|
|
|
... vojensky neni ocividne ani omylem.
To bylo mozna to zmateni pojmu. Ja zas dovoslil tu pasaz o VTP-100, coz sice vojensky padak je, ale je to kridlo. Ba dokonce, jestli se nepletu, je to ten padak vetchy, co je nechal nakoupit ministr Vetchy, ktery se mylne domnival, ze padak je zarizeni urcene k padani :o))
|
|
|
náhodou, VTP-100 byl nejrychlejší padák na světě a navíc se po přistání nemusel balit. Velmi sofistikovaná technika.
|
|
|
Tak to teda potes pambu, protoze z vlastni rozsahle zkusenosti vim, ze Ju 95 je specificky. Vim o pripadu kdy se na stejnem padaku zabila holka diky velmi podobne zavade jako je popisovana v clanku, ze se zapletla do snur, jenom se nestacila uvolnit a dopadla s ne zcela funkcnim (=plne otevrenem) vrchlikem. To uz radsi VTP-100
|
|
Pěkně napsaný článek. A diskuse má taky úroveň.
Parašutismu jsem "propadl" ještě za dob Svazarmu a do dnešních dnů jsem se od něj nedokázal odpoutat.
Ten padák "vzor 95" bych tipoval spíš na JU-95, dodnes se používá pro základní výcviky na severu Moravy. Nikdy jsem na něm neskákal, ale pár krát jsem jej viděl na nebi. Z vyprávnění kolegů, kteří měli tu čest jej používat, to není zrovna etalon bezpečnosti a spolehlivosti. Snad už
brzo skončí jejich životnost a kluby si pořídí bezpečnější křídla.
OVP-80 je vojenský padák, který snad jako jediný na světě má čtyři řídící madla. Na zadních popruzích jsou dva řídící kolíčky, na předních popruzích jsou ještě dvě řídící madla, která se pro zvýšení dopředné rychlosti padáku dají zaháknout za háčky na předních popruzích. Padák je konstrukčně udělán tak, že daleko více couve, než jede dopředu. Proto se s ním přistává po větru. Je to takový hybrid mezi sportovním kulatým padákem a neotřelým vojenským myšlením. Podle mne je pro seskoky nováčků (a tedy většinu vojáků) nevhodný. Nezapře svoje sportovní vlastnosti a hrubým zásahem do řízení jej lze snadno rozhoupat. Mockrát jsem viděl přistávat vojáčka jako kyvadlo hodin. Jinak je to spolehlivý padák a kdyby se naskytla příležitost, možná bych si ho zase rád prubnul. Dnes je seskok na kulatém padáku už docela vzácnost.
VTP-100 je křídlo, který si nechala vyvinout Česká armáda. Osobně nevidím důvod, proč by si armáda ministátečku ČR měla nechat vyvíjet svůj padák.
Ano, OVP-80 byl taky vyvinut přímo pro armádu. Ale to bylo v úplně jiné době a kromě toho v Chornici za starého režimu uměli vyvinout skvělé kulaté padáky. Stačí si vzpomenout na vynikající PTCH-8, ten od nás kupoval celý svět. S křídly to je ale jiná historie a PTCH-10 a PTCH-11 už rozhodně nelze nazvat skvělými padáky (když už pominu skutečnost, že to byly jen špatné kopie StratoCloudu a ParaFoilu). V devadesátých letech, kdy byl vyvíjen VTP-100, se už daly naprosto bez problémů dovézt ze zahraničí vyzkoušené školní padáky typu křídlo koncipované přímo pro žáky základního vývciku nebo vojáky. A za zlomek ceny, pokud vezmeme v úvahu částku za vývoj. Na VTP-100 jsem nikdy neskákal, údajně to není špatný padák. Ty řeči o chatrném padáku je politcký žvást. Vždy jde udělat takové zkoušky, aby padák nevyhověl. Pokud necháte otevřít padák pod letadlem při 300 km vysazovací rychlosti, tak se roztrhne. VTP-100 i jiný. Pravda bude asi někde uprostřed. Kolega, který se v této branži pohyboval, to řekl asi takhle: první, ověřovací série VTP-100 byla opravdu na úrovni. Když se ale do MZetů začaly hrnout další stovky objednaých kusů, šla kvalita dolů.
Dále k tomu výsadkovému letadlu. Tipoval bych to na Cessnu 172 (jak už někdo uvedl). Dají se z ní provádět sportovní seskoky s opožděným otevřením, ale pro seskoky základního výcviku s okamžitým otevřením (zpravidla "na lano") je to naprosto nevhodné letadlo. Je něm ještě méně místa než v L-60 a křídlo je posazeno tak nízko, že se nelze při výskoku ani částečně narovnat. Nosník předního kola je umístěn hned pode dveřmi, takže z letadla nejde vyskočit kolmo ze dveří.
Je tak nutné úplně vylézt ven, levou nohou stát na stupačce umístěné na nosníku kola, rukama se držet vzpěry křídla a odskočit. Tohle vyžadovat od člověka při prvním seskoku je opravdu hazard.
Během vylézání a ručkování může cvičenec spadnout a díky nestabilní poloze se za něj může zachytit padák (což se asi stalo té kolegyni), nebo může dojít během ručkování po vzpěrách k předčasnému otevření některého z padáků
ještě před odskočením. Pak je velká šance, že se padák namotá na kormidla letadla. A Cessna 172 s padákem v kormidlech letí jen jedním směrem - neřízeně a hodně rychle dolů.
Pokud skáču z této Cessny, raději se proto "vykulím" hlavou dolů směrem k ocasní části tak, abych levým ramenem minul nosník kola. Jenomže tohle jde jen v případě, když nejsem k letadlu upoutaný lanem.
A nakonec ta polemika kolem bezpečnosti prvních seskoků z L-60. Pro první seskoky je určitě je lepší AN-2. Je tam více místa, cvičenec se může postavit, vyskakuje zevnitř letadla. Kormidla jsou tak daleko, že zachycení padáku za ně skoro nehrozí. A pokud by zůstal cvičenec viset za letadlem, díky tisícovce koní v motoru letí andula rovně dál. Parašutista má čas se od padáku odpoutat nebo ostatní na palubě jej můžou vtáhnout dovnitř.
U L-410 to není otázka bezpečnosti ale peněz. Prostě L-410 je mašinka na 4 km. Rychle nahoru, celá výsadka se vysype v jednom průletu a zase honem dolů. Kroužení nad letištěm a postupné vyhazování cvičenců základního výcviku by bylo daleko dražší, než stejná činnost z L-60 nebo AN-2. Občas je ve stoupání vysazeno pár začínajících parašutistů, ale gró výsadky stejně směřuje do 4 km.
Z L-60 lze bezpečně vysazovat žáčky na první seskok. Vyžaduje to pečlivou přípravu žáků před seskokem a taky uvážlivého instruktora, který je vysazuje. Křídlo je podstatně výš, než u Cessny 172. Takže cvičenec se může pohodlně posadit, vystrčit obě nohy z letadla a opřít je o velkou stupačku. V případě otevírání lanem vyskakuje cvičenec ze sedu kolmo ke směru letu nebo mírně k ocasu letadla nohama dolů. Žádné lezení po vzpěrách letadla...
Pan Murphy stále hledá nějakou skulinu jak škodit. Činnost paraškoly MUSÍ směřovat k tomu, aby Murhy dostal co nejméně příležitostí. Bohužel u výcviku popisovaném v článku tomu tak rohodně nebylo.
|
|
Pěkný článek. Jenom gramatická: přechodníková koncovka -íc se váže s ženským rodem, rod mužský má -e, -je.
Tedy: Kulhaje a nadávaje odešel, přispěchaje se dozvěděl, drže se za vzpěru křídla, upíjeje kolu.
A u množného čísla je to -íce
Tedy: Koulejíce se ve vzduchu se ruce dostaly do šňůr.
Sorry, ale mě to fakt mlátí do očí :-)
|
|
|
A to jsem si myslel, že umím česky...
|
|
|
Nevěš hlavu, chyb je tam naprosté minimum. :) Jen ten mix knižní a hovorové češtiny působí zvláštně, ale nešť, psáno je to poutavě.
|
|
Rád bych se zeptal jakou musí mít člověk maximální hmotnost aby mohl skákat s padákem.
|
|
|
To záleží na typu padáku a domluvě. Kolega co s námi skákal měl přes 110 kg a žádný problém. Dokonce v manuálu pro padák Navigator co na něm skáču je pro největší typ uvedeno 158 kg, a pokud by to nestačilo, tandemové padáky unesou instruktora a až 130 kg pasažéra 8-) . Takže v tomhle bych problém neviděl 8-)
|
|
|
Ještě že u nás nerostou kaktusy 8-)))))))
http://www.4000.cz/humor/i-love-sky.html
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Vidím tady euforii...
|