Praktický návod pro zmrdy, jak uspořádat korektní míting.
Představte
si, že jste obyčejný slizký firemní zmrd a hodláte se zviditelnit, aniž
by vás to stálo nějaké nepřiměřené úsilí. Mezi telefonováním s přáteli,
přemýšlením o aplikování vašeho pohlavního orgánu do různých tělesných
otvorů vaší sekretářky (pardon, office managerky) a tvorbou nesmyslných
prezentací můžete uspořádat mítink. Je to zábavné a není to namáhavé, jako
třeba squash. Pomocí mítingu můžete rozptýlit svoji samotu, setkat se s
přáteli, udělat dojem na souzmrdy a totálně otrávit slušné lidi. Je to
také užitečné, protože přitom můžete přesunout svoje úkoly na jiné lidi
a zbavit se odpovědnosti. Když fokusujeme na kolaterální benefity takového
mítingu, je třeba vyzdvihnout kávu a občerstvení zadarmo. Prostě mítink
je praktická alternativa k jakékoli práci.
Předně potřebujeme účastníky. Ideální počet participantů je 10-15. Při
menším počtu zmrdů nebude ukojena vaše touha se exhibovat a při počtu větším
roste riziko, že se tam vloudí nadkritický počet zmrdobijců a ti ve své
perverznosti celý míting zvrátí na nějakou provokaci.
Ke správnému mítingu potřebujeme pár rekvizit. Základ všeho je slajdšou.
Slajdšou vyrobíme v programu Powerpoint. Veškeré jeho verze disponují featurami,
díky kterým stvoří úchvatnou slajdšou i úplnej debil. Hodnota prezentace
není dána její informační hustotou, ale velikostí souboru v MB. Velikost
správné prezentace určíme takto:
S = z * (n + h)
kde n je počet zmrdů a h je počet hulibrků,
z je pak stupeň lokálního zazmrdování definovaný kdysi v
minulosti. Např. tedy míting třinácti zmrdů a dvou hulibrků v podmínkách
zazmrdování na stupni tři vyžaduje prezentaci velkou 3 * 15 = 45MB. Jak
toho dosáhnout? Na vaší grafické stanici spustíte grafický systém Paint.exe
a v něm namalujete patřičný duchaplný obrázek, který uložíte ve formátu
BMP a v kvalitě true color. Ten pak vložíte přes clipboard do prezentace.
Slajdšou musí mít korporejt dyzajn neboli jednotný styl. Pokud není
supportován vaší zmrdifiremní zmrdikulturou, je zde několik defaultních
návrhů.
Výbuch_v_továrně_na_rachejtle.ppt je šablona hýřící barvami.
Musíte se snažit použít všechny barvy, které se zobrazí po nakliknutí formátovacího
tlačítka.
Mechanický_betlém.ppt je zajímavá forma prezentace, ve které
se všechno pohybuje. Texty mizí, objevují se, kamsi zanikají a do toho
se pohybují animované obrázky.
MS_Matrix.ppt je syntetické dílo, které v sobě slučuje wordovské
dokumenty, excelovské grafy a tabulky, hyperlinky na další soubory a jeho
základní předpoklad je, že funguje jen na tom počítači, kde bylo vytvořeno.
Nýmandy, kterým prezentaci pošlete mailem, to totálně rozhodí, protože
jim to nefunguje a vy jim můžete nadávat, že mají blbý kompy a neumí zacházet
s MS Office, což je ostatně už od stupně dva předpoklad pro uchazeče o
zaměstnání od hajzbáby výše včetně.
Téměř obligatorní je bímr. Bímr je ekvipment, který umožňuje
pouštět slajdšou na stěnu přímo z počítače. Teoreticky to jde i bez bímru,
ale je to out. To se pak dělá tak, že se slajdšou vyprintuje na slajdy,
a slajdy se přes zpětný projektor pouští na stěnu. Negativem tohoto druhu
slajdšou je, že přestanou fungovat animace, čímž hodnota prezentace kruciálně
utrpí. Nerozhýbou se ani tehdy, když celý problém vyeskalujete k
IT manažerovi. Pokud jste taková socka, že se pro off-line prezentování
rozhodnete, musíte se sekretářkou vyharmonizovat typ fólií a tiskárny,
protože jinak se slajdy rozmažou a nebudou optimální.
Potřebujete taky flipčárt. To je tabule s papírovými listy, cosi jako
velký blok, a fixy několika barev. Pro vaši imič je lepší, když je flipčárt
už částečně počmáraný.
Opcionální je pojntr. To je laserové ukazovátko, kterým umístíte
fokus na key pointy vaší slajdšou. Pokud nemáte tento úmysl, můžete pojntrem
svítit nezmrdům do obličeje. Nebudete pak vypadat jako buzna s baterčičkou,
ale jako Terminátor nebo taková nějaká sračka.
Když tedy máme všechno tohle haraburdí, můžeme prezentovat. Bežná témata
lze vyprezentovat rychlostí asi 1MB za minutu. Sem tam použijeme
flipčárt a namalujeme na něj několik výjevů, jaké jsme naposled viděli
na obrázkách, které nohama namalovaly dementní děti při festivalu Mezi
ploty.
Kromě technických
fíčur musíme nastavit optimální tajming. Musíme mít proto na zřeteli
sekundární target, totiž fakt, že míting musí především otrávit, demotivovat
a okrást o čas a nervy slušné lidi, kteří na něj přijdou. Proto je rozumné
mítinky pořádat pozdě odpoledne. Když například zorganizujete míting o
půl sedmé večer, nabudou méně bystrá individua dojmu, že máte hrozně moc
práce a že byste to přes den nestihli, a mají pravdu, protože přes den
musíte telefonovat s kámošema, domlouvat si soukromé kšefty a surfovat
po internetu. Optimální délka mítinku je minimálně tři hodiny. To je doba,
během které se prázdná sláma nejen stihne dvakrát vymlátit, ale také rozžvýkat,
strávit a proměnit v leštěný prd. Nic nedejte na poučky, že jakékoli téma
lze prodiskutovat za půl hodiny a vzpomeňte si na takovou kapacitu, jakou
byla programová ředitelka Novy Šmuclerová, která proslula extatickými monologickými
mítinky trvajícímí mnoho hodin.
Výsledkem mítinku je kromě exhibice a hemeroidů dokument zvaný protokol.
Najděte mezi účastníky mítinku nějakého nahluchlého hulibrka a nechejte
ho protokol sepsat. Bude si připadat důležitě a ušetří vám práci. V protokolu
bude jistě uvedena řada opatření směřujících k tomu, aby byl prd lesklejší
a polívka za šutráku hustší. Zodpovědnými osobami za taková opatření jsou
zásadně osoby, které na mítinku nejsou. Jen tak je možno zajistit, že příště
na mítink přijdou a zasunou vám samou radostí anální sondu.
Na konci je vhodné požádat účastníky o fídbek, případně dokonce
o zpětný fídbek. V praxi to znamená, že každý hulibrk a zmrd vyjádří
své dojmy a pocity z užitečně stráveného času. Individua, která by snad
chtěla projevit kritiku, nemilosrdně setřeme a v závěru všem poděkujeme
za jejich čas.
Tipy a triky.
Pozvánky rozešlete autlukem, jak jinak.
Mítink je vhodné zahájit představením všech účastníků. Díky sdílnosti
některých exhibozmrdů již jen tato fáze může zabrat třeba hodinu.
Nechte sekretářku, tedy front office managerku, udělat nějaké
silné kafe a pak sledujte, kdo první zkolabuje. Spolehlivě se tak pozná,
kdo má vysoký tlak, nehraje golf a pravidelně zaměňuje fitness centrum
za knajpu, tedy kde je slabé místo vašeho týmu.
Pozvěte na mítink nějaké ichtyly. Po většinu mítinku se budou hádat
mezi sebou o nevýznamných prkotinách a mítink se tak výrazně prodlouží.
Čím větší počet participantů, tím menší je šance, že se něco důležitého
při mítinku vyřeší.
Piškoty Opavia s krémovou náplní zmizí zpravidla jako první.
Do libovolné části mítinku můžete zakomponovat nějaké imbecilní rituály,
třeba rozcvičku jako na pionýrském táboře před léty, hru na hudební nástroje
nebo šukání s gumovou pannou.
Tak to by, kamarádi odborníci bez zkušeností, bylo všechno o mítinku.
Příště si povíme něco o mnohem dokonalejším a zhovadilejším zloději času,
a to je vorkšop.
Dodatek: Míting z hlediska zmrdobijce
Meeting jakéhokoli druhu se může proměnit v zajímavé bojiště se zmrdy.
Osobně odmítám asi polovinu mítinků, na které mě zmrdi Outlookem pozvou,
ale tu druhou polovinu beru smrtelně vážně. Důležité je předtím vyhrabat
nějaké zmrdí špinavé prádlo, které by se na ně dalo vytáhnout. Dále využívám
protokoly z meetingů minulých. Zpravidla mívám při zmrdiprezentaci starý
protokol před sebou a zmrda neustále upomínám na různé diskrepance. Když
počet diskrepancí přesáhne únosnou mez, dožaduji se ukončení prezentace
se slovy, že tohle jsme viděli už minule a nemá cenu prodlužovat tuto ztrátu
času. Jiná moje oblíbená taktika je srovnávání číselných údajů uvedených
v prezentaci s údaji z nějakých oficiálních výkazů a statistik, kdy zpravidla
lze najít zásadní rozpory způsobené používáním různých „španělských konstant“
na straně zmrdstva. Vůbec největší potěšení mám ze zmrdiprezentací, kde
chybí jakékoli měřitelné veličiny, k mistrovským zmrdikouskům tohoto typu
patřila například nedávná prezentace ppm statistiky bez hodnot ppm, při
které jsem se na jejím autorovi skutečně sadisticky vyřádil. Zmrdi samozřejmě
ví o této mojí obsesi a neradi mě na meetingy zvou, je pro ně pohodlnější
kuchtit slajdšou někde v skrytu o samotě. Úkoly a závěry vzešlé z meetingů,
na kterých jsem nebyl já ani moji lidé, nepovažuji za závazné a neřídím
se jimi, což je druhý faktor, kterým se snažím zahnat meetingovou kulturu
do ilegality a nahradit ji bilaterální přímou komunikací, probíhající buď
osobně, nebo telefonicky. Podstatná část neefiktivity, BurtonBell by řekl
muda, nacházející se ve firemních prostředích, je přivoditelná k instalaci
meetingové kultury na úkor vlastní odpovědnosti a schopnosti komunikovat
přirozenou cestou, což jsou shodou okolností dva ze znaků zmrdiodpudivého
prostředí. Je proto v zájmu zmrdobijného hnutí, meetingovou kulturu přetvořit
na těžký underground.
20.02.2005 D-FENS