Recentně odbornou veřejnost pobavila zpráva, že soudruzi z některých
krajů řeší nedostatek lékařů na záchrankách prostě tím, že odsouhlasili, že
lékař v posádce záchranky již není potřeba, protože jeho místo zaštítí „dostatečně“ vyškolení záchranáři.
Notabilně je tato situace řešena v oblasti Žatecka
a dále v mnoha okresech Pardubického
kraje, kde se to už provalilo, a zřejmě to představuje jen pomyslnou špičku
ledovce a dá se říct, že o většině míst jakož i o skutečné situaci toho víme
málo. V posádkách sanitek v řečených lokalitách není přítomen jediný lékař
a nemá ani šanci dojet do těchto regionů v historicky krátké době (čili na
tzv. rendez-vous system můžeme v klidu zapomenout). Prý je to opatření
dočasné a jednotkou dočasnosti je prý jeden furt, což ve srozumitelném překladu
zní něco jako na věčné časy a nikdy jinak. Ale prej to nevadí, protože péče je
jakože zajištěná, jen sem tam někdo umře, ačkoli by nemusel, ale to
naštěstí nikoho moc nezajímá. Tedy pokud to zrovna nebyl něčí příbuzný nebo
se nejednalo o chrapouna s politickými konexemi.
Ostatně posuďte sami, jak intenzivně a úpěnlivě hledají
soudruzi lékaře pro ZZS v Ústeckém
kraji a Pardubickém kraji.
Podle mého nijak zvlášť.
Pravdu mají ti, kdo říkají, že v sanitce lékař být
nemusí a že vycvičený paramedik taky zvládne v podstatě všechno, co je
potřeba a že v USA, v Anglii a na řadě dalších míst světa to tak
funguje. Každý vohnout přece z obýváku viděl seriály jako OVRZ, Pohotvost,
Nemocnice Chicago Hope, Sanitku a Sanitku 2 a dokonce i doktora House, a tak
přesně ví, že by bolševici svému lidu přece lhát nemohli a že paramedici jsou
OK. Jenže tyto úvahy jsou bohužel mimo kontext Kocourkova a tento příspěvek se
pokusí s tím kontextem vypořádat a je na p.t. čtenářích, co si z toho
odnesou.
Prvním problémem je fakt, že zatímco v civilizovaném
světě jsou již paramedici zavedení dlouho, u nás nesměli donedávna nelékařští
zdravotničtí pracovníci v podstatě na pacienta léčebně sáhnout krom toho,
že ho odnesou někam na nosítkách, řídí auto a dělali podržtašky, tu a tam
napíchli žílu a to bylo asi všechno. Vše ostatní bylo řešeno pod heslem
„doktor musí všechno, sestra/lapiduch nesmí nic“. Tedy mi tak nějak není jasné,
kde by se najednou v nelékařském personálu našlo tolik know-how a
odborníků, aby zvládli vše, co by teoreticky zvládnout měli, třeba i malinkatou
analgosedaci s amputací, punkci hrudníku s ošetřením tenzního
pneumothoraxu, punkci perikardu a případnou intrakardiální aplikaci léčiv, samozřejmě obligatorní intubaci popřípadě urgentní
koniotomii/tracheotomii a další srandy i doktorovi to koneckonců trvá nějakou
dobu, natož pak záchranáři s pocitem vícecennosti. Záchranáři sice argumentují,
že teď už mají taky vysokou školu, jenže této argumentaci se lze pousmát, když
člověk ví, co se na těch školách vlastně učí (a taky kdo tam učí). Doktor za
tímto účelem může čistě teoreticky navštívit nemocnici, kde se dané dovednosti
eventuelně naučí, pokud je neumí, ale kdo bude učit záchranáře, to mi není
dostatečně jasné: asi se je bude učit průzkumem bojem v terénu na nic
netušících pacientech se zdravotními problémy.
Zkrátka a dobře, podle mého názoru platí na 100%, že český
paramedik není totéž co americký paramedik. Trénink amerických nebo anglických
paramediků má jistou tradici, jsou zde celé podpůrné systémy pro tyto lidi,
dobrá spolupráce s lékařskou obcí, guidelines a přesné kompetence, kdežto
v Čekoprasečáku byli paramedici „hození do vody“, bez výcviku, tváří
v tvář advokátní lobby a policejním predátorům. Přeji našim záchranářům,
aby jejich entuziazmus a politická uvědomělost, s jakou si nabíhají na
vidle, nebyly zkaleny prvním soudním řízením o náhradu škody nebo ještě lépe
trestním oznámením pro nějaké to „těžké ublížení na zdraví s následkem
smrti“, protože začínám tušit, že zde to za určitých podmínek pro právníky může
být easy job.
Díky dlouholeté tiché válce, která zuří mezi
lékařským stavem a státní byrokracií (ve které lékařský stav bohužel na celé
čáře vlastní vinou prohrává), bude adekvátní vzdělávání zdravotnických
záchranářů poměrně těžké vyřešit, protože už vidím lékaře, jak se hrnou učit paramediky
za pár korun tajům řemesla, které bylo doposud rezervováno jen pro lékaře a
dělat tak bolševikům užitečné idioty. Paramedici mohou k potřebným
znalostem přijít i alternativní cestou, jen to bude stát více úsilí, času a i
lidských životů. V současném pojetí českého záchranářství bych úlohu
záchranáře definoval slovy „najdi a odvez“, popřípadě najdi, změř
tlak a puls, zajisti žilní vstup a pak teprve odvez, výjimečně pak proveď srdeční masáž a top
level na úrovni senior rescuer expert (kterých bude podle mého laického odhadu
jen zlomky procent) je zaintubuj. Což mi připadá s ohledem na další okolnosti
a teoretický rozsah zákroků nutných čas od času trochu málo.
Těmi dalšími okolnostmi a daleko větším problémem je totiž
kontext, do kterého je přednemocniční urgentní péče v Kocourkově zařazena.
V civilizovaném světě je sanitka považována jen za jakýsi rychlý taxík,
který odveze pacienta na místo definitivního ošetření, tj. do špitálu, kde jej
vyklopí na Accident & Emergency Department. Teprve
tam se začnou veškeré diagnosticko-terapeutické procedury sloužící
k záchraně života a také se tam rozhoduje o dalším posunu pacienta na
příslušnou odbornost. Je to logické, protože zázemí na takových odděleních je
mnohem lepší a dává pacientovi větší šanci na přežití.
České bolševické špitály jsou v tomto kontextu
organizovány velmi uboze a většina z nich ve skutečnosti žádné fungující A&E nemají i ve fakutních nemocnicích jsou to spíš jenom
takové parodie na urgentní příjmy, kde sedí jeden anesteziolog nebo taky jen internista bez
výraznější materiální podpory, ovšem nikoli velká a rušná oddělení tak, jak to
známe ze zahraničních nemocnic v Británii nebo USA, přes které jdou
primárně veškeří neobjednaní pacienti s akutními problémy. Proto také bylo
vždy v konceptu české záchranky některé urgentní zákroky a mnohou diagnostiku
poskytnout již v sanitce a také již v sanitce ve spolupráci
s dispečinkem a za patřičných diagnostických procedur rozhodnout o místě
definitivní hospitalizace pacienta. Dá se říci, že v českých podmínkách
sanitka slouží víceméně jako předsunutá A&E a ta
potom přímo předává pacienta k definitivnímu ošetření. Tento model je
typický především pro země s horší infrastrukturou a dopravní obslužností,
kde se předpokládá, že transport pacienta k definitivnímu ošetření bude
dlouhý a znamenal by nepřípustné prodlení. Je přitom hrubou chybou lékařů
záchranky, kdyby pacienta nedovezli na správné místo. Jak podobnou roli
zvládnou paramedici, kteří jsou v podstatě vycvičeni jen k rutinní sérii
život zachraňujících úkonů a k rychlému transportu do špitálu s houkačkou,
mi je záhadou. Ač se to může zdát nepravděpodobné, hlavní a nejdůležitější
součástí medicínské práce totiž není mediálně vděčné skákání po pacientově
hrudníku, nýbrž diagnostika, kterou se pochopitelně rutinně vycvičení
paramedici zas až tolik nezabývají – z toho mimochodem taky vyplývají
různé pohledy lékařů RLP a záchranářů, kteří často lékařům vytýkají, že si
v sanitce „hrají
na špitál“, zatímco oni touží pacoše co nejdřív někde vyklopit, aby se prý
nezpožďovala nutná léčba ale hlavně, aby oni mohli na kafe.
Tyto procedury tedy bude muset zvládnout někdo jiný, třeba
nějaký lékař na A&E Departmentu. Kde ale bolševičtí
soudruzi z krajských zastupitelstev a ministerstva seženou investice,
které jsou potřeba, aby se v relevantních nemocnicích vybudovaly skutečné
A&E a hlavně, kde seženou a zaplatí odpovídající
personál, to je mi rovněž velikou záhadou, protože to, co dělal doposud lékař přímo
v sanitě, musí v západním světě udělat doktor na A&E
Dept. a těch ovšem bolševičtí soudruzi taky nemají zrovna dostatek, spíš bych
řekl, že je jich ještě větší nedostatek než doktorů v sanitkách. Tuto návaznost
péče, která je při přechodu na méně kvalifikované paramediky v sanitkách naprosto
klíčová, ovšem nikdo v Kocourkově neřeší, protože tak nějak tuší, že by
nejspíš nevyřešil.
Vezměme si takový příklad přímo z Prahy, kde je na
rozdíl od periferie doktorů jako much. Dne 25.8.2015 časně ráno údajně nahlásili
na 112 zástřel do hrudníku. Kulka prošla z pravého hemithoraxu přes mediastinum
do levé plíce. Podle zlých jazyků to v ZZS Praha nebyl důvod, aby k tomu vyjel
lékař (trauma aorty, tamponáda srdeční a zakrvácení do plic je asi pro pražské
lékaře záchranky ještě málo). Tady naštěstí paramedici neměli problém
s tím, kam pacienta odvézt, protože z okolností vzniku zdravotních
potíží to bylo jasné a pacient to prý dokonce přežil. Ale představme si, že by
takhle našli někoho v bezvědomí v parku. Kam s ním? Je to
diabetické kóma, intoxikace nebo někdo s arytmií, plicní embolií,
intracerebrálním krvácením? Inu kdoví – zde paramedici často mohou narazit
v případě absence odpovídající A&E, kde je možné pacienta rychle
vyklopit a kde se provede základní diagnostika problému a určí se, co dál.
Doktor v záchrance alespoň umí argumentovat, těžko ovšem můžeme brát vážně
tvrzení polovzdělaného paramedika, že jde o sepsi s multiorgánovým
selháním v důsledku peritonitidy a stav patří zrovna na chirurgii. V civilizovaném
státě ovšem paramedik nemá problém, protože přiveze pacienta na A&E v příslušném districtu a o další už se nestará.
Typicky v Praze se pak stává (prý asi v 16%, což
není úplně zanedbatelné), že když si paramedik není úplně jistý, co pacientovi
vlastně je, tak ho nemocnice prostě odmítnou.
Nikdo totiž netouží, aby mu v ruce zůstal Černý Petr a měl za pár korun na
svém triku potenciální průser právní a ekonomický, jak se to kolikrát stává i
sanitě s doktorem.
Osobně si pamatuji pacienta, který byl předán v bezvědomí
(dokonce z urgentního ARO příjmu) jako „terminální stadium onkologického
onemocnění“ k dožití na ORL, kde se následně ukázalo, že jde o rozsáhlý
intracerebrální hematom s krvácením do mozkových komor u hypertonika při
předávkování Warfarinem a po předchozím léčeném onkologickém onemocnění nebylo ani
stopy. Dalo poměrně velkou práci a dohadování přesvědčit neurology, že pacient
má umřít u nich. O etických, ekonomických, právních, psychických a dalších
aspektech podobného dohadování raději pomlčím.
A tuhle jsme uvěřili jedněm paramedikům, kterým se nechtělo
jet o pár kilometrů dál do nemocnice s otevřenými operačními sály: to nic,
hoši, to je přece jen alergický edém, dáte mu Solu-medrol a je po problému. No,
nebylo po problému, protože diagnóza paramediků nebyla zcela přesná. Hoch,
ročník 1976, vytřeštěné oči, tupý výraz v tváři, obrovský krví podlitý
jazyk mu leze z úst. No to je přece jasnej Quinckeho edém jak vyšitej, ale
k tomu ještě jen tak mimochodem těžká alkoholická nemoc jater s epilepsií,
koagulace téměř neměřitelné, ještě z něj táhnul chlast, po epi záchvatu si
pokousal jazyk. Bohužel do něj krvácel, čili rozsáhlý hematom jazyka, dutiny
ústní a hrtanového vchodu a samozřejmě hraniční ventilační parametry. No na
hovno, jen odhad substituční léčby koagulačních faktorů a trombonáplavy tak za
půl milionu, což je lékový rozpočet oddělení na 6 měsíců. Na to, že by zmrdi
z VZP hradili nad rámec regulací byť jedinou korunu, můžeme v klidu úplně
zapomenout. To fakticky znamená dříve či později snížení mezd pro zaměstnance. A
to samozřejmě vůbec nemluvíme o dalších komplikacích zahrnující zakrvácení do
dýchacích cest při pokusu o jejich zajištění, metabolický rozvrat při těžké
jaterní nedostatečnosti a jako bonus track epi záchvaty a delirium tremens s odhadem
vývoje nejpozději do 3 dnů, protože zatímco panáček v klidu chlastá,
antiepileptika podle doporučení samozřejmě papat neráčí. Takže nic, hoši,
nemáme pohotovostní službu, tak si ho zase naložte a hezky odvezte, protože
voly a kasičku si z nás nikdo dělat nebude. A krom toho mu nemůžeme
zajistit péči, kterou si pacient zasluhuje, nemáme otevřené sály pro urgentní
pacienty, nemáme v nich personál a nemáme v areálu příslušné
specialisty, počítaje i konziliárního psychiatra. § 48 odst. 1 písm a) zákona
372/2011 Sb.. Některé paragrafy se prostě vyplatí si pamatovat. Hoši poté, co
viděli moji nasranost a vyslechli si komentáře, radši ani nedutali a vypadli.
Právě jsem svému zaměstnavateli vydělal tak tři čtvrtě milionu.
Všechny tyto problémy a přetlačování se o akutní pacienty jsou
samozřejmě nejen důsledkem výrazné demotivace lékařů vlivem jejich mizerného
ohodnocení a také naprosto prasáckého systému úhrad péče, ale hlavně důsledkem nekompetentních
zásahů bolševických soudruhů, kteří řídí české zdravotnictví a jejichž
kvalifikací není nic jiného než politické konexe a správná stranická knížka.
V důsledku účelových ekonomických regulací, jejichž hlavním důvodem je
cost cutting a realokace zdrojů do projektů
jako je Cyberknife, v důsledku nekompetentních politických rozhodnutí
nastává dlouhodobě značná nerovnováha v alokaci lidských i finančních
zdrojů a podle mého názoru zde sice korupce hraje jistou roli, ovšem daleko
vyšší roli zde hraje vohnoutství a nekompetentnost. To, spolu s dlouhodobě
nereformovaným předválečným modelem akutní péče založený na LSPP a záchranné
službě způsobuje, že se to soudruhům tak nějak začíná sypat pod rukama.
LSPP totiž nikdo sloužit nechce, protože nejsou praktičtí
lékaři a ti, co v systému jsou, si pochopitelně za pár korun, co bolševik
nabízí, nebudou kazit noci a víkendy. Bolševici nemají zákonnou pravomoc to
obvoďákům, kteří jsou z 99% soukromí a kterým je v průměru něco kolem
60 let nařídit (a i kdyby měli, asi by to stejně nebylo efektivní) a kdo tedy
je ta poslední instance, která to všechno schytá? No pochopitelně záchranka.
Tam mají bolševici jako zaměstnavatelé absolutní moc a tak spolu s rušením
LSPP přicházel zvýšený tlak právě na záchranky, aby suplovaly tuto službu, což
je nejen hloupé ale navíc i velmi drahé (je vidět že v Kocourkově zdroje
jsou). Čili místo toho, aby se záchranky staraly o vážně nemocné, urgentní
stavy a další kvalifikovanou práci, jezdí k vohnoutům, kterým je úplné prd,
sbírají na ulici ožralce, uklízejí v parcích feťáky a vůbec slouží jako
podržtaškové městským policiím, které má především za úkol rozdávat pokutové
bločky, botičky a popřípadě zařizovat odtahy vozidel, ale když vidí bezdomovce,
zavolá sanitku, protože přece byste nechtěli po policistovi, aby se při práci
ušpinil a odvezl bezdomovce, kterému jinak nic není, třeba na záchytku. Na druhou
stranu je paradoxem, že městapo, zejména jedná-li se o teplý bonz na špatně
zaparkované vozidlo, má většinou kratší reakční dobu než záchranka, což celkem
jasně demonstruje priority krajských, městských a jiných politických exponentů
zastupitelské demokracie a také idiocii českých voličských vohnoutů.
Za posledních 15 let se tak počet výjezdů RZP zvýšil o
150-200% a počet výjezdů ke k pacientům v přímém ohrožení života, pro
které byla původně záchranka koncipována zejména, se scvrknul na 1.5%. Zneužíváním ZZS samozřejmě poptávka po lékařích a dalším personálu na záchrance ještě vzrostla, ale na druhou stranu za to nejsou žádné peníze dost dobré, a tak se nelze divit, že se pro takový „servis“ lékařů nedostává. Spolu s primární péčí se tak pomalu začíná hroutit i systém přednemocniční urgentní péče. Není to kvůli tomu, že by nebylo správné mít v sanitce paramediky místo lékařů ale kvůli tomu, že problém se tím jen posune do nemocnic, kde rovněž chybí příslušní odborníci na urgentní medicínu, není zbudována patřičná
infrastruktura. Důvodem těchto změn není přitom plánovaná reforma urgentní
přednemocniční péče a její posun do 21. století, ale skutečnost, že bolševičtí
krajští soudruzi, kteří mají tuto péči povinně zajistit ze zákona, pouze hasí požáry
tak, jak se objeví, aniž by při tom měli byť jen náznakem v rukávu nějakou
koncepci.
Dá se tedy shrnout, že pokud vám zas až tak nic není, jste
obyčejný bolševický vohnout, co zneužívá zdravotní péči a přeje si taxíka
zadarmo na účet VZP a zavoláte si záchranku, tak vás ta záchranka pravděpodobně
odveze a vyklopí někde a možná se dokonce trefí i na odbornost, kterou právě
potřebujete, pokud vůbec nějakou potřebujete. Pokud je ovšem vaše zdravotní
porucha závažná, vaše šance na záchranu života se povážlivě tenčí. Ale nebojte
se, těch vážně nemocných bude jen něco kolem 1%, takže ve statistice se to
nakonec nepozná a i kdyby se nějaký audit nebo benchmarking dělal, jakože se
nedělá, vaše zbytečné úmrtí bude statisticky bohatě vykompenzováno úspěšnými
výjezdy hochů v oranžových kombinézách k nihilitidám a dalším
nicotnostem. Soudruzi aspoň ušetří na důchodech a dalších sociálních dávkách,
které by vám v budoucnu platili, takže stát na tom vlastně ještě vydělá.
Samozřejmě nepochybujte, že pokud budete VIP, třeba z vedení kraje nebo jeho
příbuzný, tak kvůli vám záchranka natočí klidně i vrtuli a ošetřovat osobně
přijede sám ředitel záchranky nebo ten nejkvalifikovanější doktor, co bude
zrovna po ruce. Protože v nemoci a ve smrti, milí vohnouti, jsme si přece
všichni rovni.
30.08.2015 Challenger