Že finanční svět není v klidu, o tom není třeba pochybovat, jinak by
bankéři houfně
neopouštěli svá místa ve vrcholovém vedení největších světových bank.
V klidu není ani eurozóna, o Řecku a situaci v něm, se mluví prakticky
nepřetržitě. Jaké jsou kroky bankéřů, hlavně německých? Jsou opravdu bezvýhradně
pro záchranu eurozóny, nebo vysílají jiné signály?
Rozhodně nesledujte výroky Merkelové a dalších politických představitelů,
jejich kroky nic nového nepřinesou. Sledujte výroky – ale zejména kroky
– německých
bankéřů. Podle dostupných signálů čím dál více vzrůstá napětí mezi
ECB a Bundesbankou. Bundesbanka byla dlouhodobě jádrem Evropské centrální
banky, vždyť ta dokonce i sídlí ve Frankfurtu.
Německým bankéřům zvyklým po desetileté prosazovat přísnou monetární
politiku a politiku silné marky dochází trpělivost. ECB nedávno zaplavila
trh více než 500 mld. euro (i když se drtivá většina vrátila zpět na její
účty ve formě ovenight vkladů). Prezident Bundesbanky Jens Weidmann varoval
před pokračováním takového vývoje. O odchodu významných představitelů Německy
z vedení ECB z důvodů nesouhlasu jsem psal již dříve. Rozpory mezi těmito
dvěma významnými institucemi přetrvávají, Jens Weidmann hlasoval proti
řadě opatření podnikaných Evropskou centrální bankou.
Jakou má kdo pozici se nejlépe ukázalo při nedávných jednáních skupiny
G20 v Mexiku. Než se tam prezident Evropské centrální banky Mario Draghi
vůbec objevil, většina jednání byla již u svého konce. Ať si prohlašuje,
co chce, jeho pozice je velmi závislá na názoru Německa. Dva dny před ním
totiž na stejném fóru vystoupil právě šéf Bundesbanky. Podle jeho názoru
současnou situaci nevyřeší nalévání peněz formou půjček, vždyť právě přebytek
snadno dostupných prostředků byl jednou z příčin stávající krize. Banky
musí výrazně posílit kapitál.
Neochoty jižního křídla EU k úsporným opatřením si je Německo moc dobře
vědomo. Voliči těžko strpí další a další peníze posílané Řecku a dalším
zemím. K tomu si přidejte schválený záchranný balík pro vlastní bankovní
sektor. Proč by Německo mělo zachraňovat Řecko, případně Portugalsko a
další země, aby banky neutrpěly ztráty? Proč? Elegantnější než věnovat
podobnou sumu peněz přímo na rekapitalizaci vlastních bank. V rámci programu
SiFFin má Německo pro vlastní banky připraveno 480 mld. euro včetně garance
odkupu od bank vládních obligací zemí eurozóny. Myslím, že toto mluví za
vše.
K tomu si přičtěte dopis, který nedávno Jens Weidman poslal p. Draghimu,
ve kterém si stěžuje, že ECB přijímá za své půjčky jako záruku cenné papíry
nižší a nižší kvality. Takovéto otevřené vyjádření nesouhlasu, to je donedávna
něco nevídaného. Nikdo z vedoucích představitelů Evropské centrální banky
se k tomu nechce oficiálně vyjadřovat. To samo o sobě svědčí o závažnosti
tohoto dopisu.
Přímo rozkolem v eurozóně si to zatím nazvat nedovolím, i když, kdo
ví, co přinese budoucnost…
Na svět se pak dostane osa Berlín-Moskva-Peking
s podporou zemí Perského zálivu a zlatem jako součástí nově vnikajícího
měnového systému.
08.04.2012 Jan Dvořák
Článek
byl převzat z webu autora s jeho
laskavým svolením.