Chorche se nám zase vybarvil. Anebo nevybarvil. Chorche dělá jen to, co se od něj očekává. Kdyby to
nedělal, nebyl by předseda vlády. Chorche sám je jen nástroj.
Chorche se nechal slyšet, že lustrační zákon svoji úlohu už dávno splnil
a měl by tudíž být zrušen. Zda se jednalo o úlitbičku Chorchemu budoucímu
koaličnímu partnerovi, totiž KSČ v emku, nebo zda se jednalo o výraz
Chorcheho bytostného
přesvědčení, to skutečně jen čert ví. Jedná se zcela jednoznačně o
umělý problém, mající za účel nasměrovat pohled veřejnosti nějakým směrem,
je to další ze stromů, který byl vztyčen, aby přes něj opice v klecích
neviděly les. PlnouParouback později pochopil, že asi prokopl buben a prohlásil,
že zrušení lustračního zákona může
počkat (a my víme, jak dlouho to asi počká), ale jak říkala babička,
špatné slovo nevtáhneš do úst ani párem volů.
Lustrační zákon
svůj účel ohledně estébáků nikdy splnit nemohl a tak ho také nesplnil.
Jeho účelem bylo zamezit pronikání exponentů bývalé StB do mechanismů státu,
cosi jako sebeobranný mechanismus režimu nového před režimem starým, což
by jistě bylo v pořádku, kdyby to nemělo jednu zásadní chybu. O tom, kdo
byl estebák, se rozhoduje podle dokumentů, které sami estébáci vytvořili,
případně sami estébáci (ne)nechali zmizet. Skartovačky jely naplno už nějakou
dobu před listopadem 1989 a po listopadu přišel vůbec stres. Zejména musel
zmizet spisový materiál poukazující na propojení tzv. disentu s StB a skartovačky
také vydatně poháněly soukromé zájmy jednotlivých exponentů státní bezpečnosti,
kteří viděli svoji budoucnost v polistopadové republice v růžových barvách.
Mám zato, že poklady, na základě kterých se lustruje, je materiál druhého
řádu, pečlivě a účelově přebraná makulatura. Kromě toho, součet exkomunistů
a ex-estébáků přesahuje jeden milión hlav, je možné takovou početnou a
hlavně vlivnou část populace udržet v rozumném odstupu od koryta?
StB představovala ideologickou policii. Ideologickou policii má každý
režim, jakkoli se zaklíná demokratickými hodnotami a občanskou společností.
Socialistický režim byl totalitní - sen
každého Paroubka - a snažil se ovládnout život jednotlivce do nejmenších
detailů. Potřeboval proto maximální kontrolu a tím pádem také rozsáhlý
aparát ideologické policie.
Sami estébáci se dají rozdělit podle příslušnosti k aparátu do dvou
skupin - jednak sami příslušníci StB, pak spolupracovníci. Příslušníci
StB byli skuteční praktici moci. Byli to oni, kdo vytvářel a provozoval
celý fízlovský aparát a je také jasné, že přinejmenším část z nich našla
uplatnění v řádách nové ideopolicie. Sice se trochu změnily cíle jejich
práce - už nebojují proti podvratné činnosti ideového nepřítele, ale proti
terorismu, extrémismu nebo rasismu, což ovšem ve finále na jejich každodenní
práci mění jen velmi málo. Na jedné straně je ideologický nepřítel a na
druhé fízlsystém, zbytek jsou jen přívlastky. Stejně tak na jejich životech
málo změnil nějaký lustrační zákon a zapálený ministr Langoš, prostě nový
páníššek upotřebil jejich služby stejně jako starý páníššek a každý nový
páníššek je upotřebí zase, protože se pak snáze vládne. Jistě že ze hry
spoustu oddaných členů aparátu vypadlo, kteří se teď zhrzeně protloukají,
kde se dá. Jejich úděl je o to snazší, že v tom nejsou sami, je jich takových
víc, takže si vzájemně pomáhají a vytvářejí zvláštní bratrstva, která už
mnoho z nás poznalo na lokálních nebo regionálních úrovních. Lustrační
zákon je přinutil nevystupovat přímo, museli si najmout politická pimprlata,
jejichž provázky tahají. Jiní se aktivně zapojili do procesu privatizace
státního majetku a díky informacím, které jim systém vložil do hlav, se
jim rovněž daří. V soukromém sektoru lustrační zákon nemá žádný vliv a
žádný fízl tudíž kvůli němu nemusí být neštastný. Pochybuji, že lustrační
zákon nějak reálně omezil bývalé estébáky v rozletu.
Jak moje matka sháněla známému místo
Psal se rok 1994 a za mojí matkou přišla její
kolegyně, že by potřebovala najít místo pro syna po škole. Nejlépe že by
vyhověl tehdejší Krajský úřad, nebo jak se to tehdy jmenovalo, zda tam
nemá nějaké známé. Matka tam známé měla, a to dokonce jednoho personalistu.
Poté, co uchazeč odeslal tomu soudruhovi nějaké podklady, došlo mezi mojí
matkou a soudruhem k následujícímu dialogu:
Matka: Dorazily vám ty podklady? A je všechno
v pořádku?
Personalista: Dorazily a je to OK.
M: A jak to vypadá?
P: Docela dobře. Dám vědět.
M: A kdy tedy můžeme počítat s nějakým rozhodnutím?
P: Tak za tři dni, než to kluci schválí.
M: ??? - jaký kluci?
P: Kluci... no z BISky.
Pak tu máme spolupracovníky. Nejnižší level spolupráce byla pozice agenta.
Agent byl drobný špiclík někde vedle vás, třeba váš soused, kolega nebo
kamarád, který si sem tam popovídal se svým řídícím důstojníkem. Může nám
nyní být fuk, jak donašeč k tomuto vedlejšáku přišel, obecně se dá říci,
že hlavním motivem byla snaha vylepšit si momentální pozici uvnitř socialistické
mizérie. Průměrný zmrdeček prostě neviděl jinou šanci, jak si dopomoci
k nějakému bonusu v beztřídní společnosti, než "jim to podepsat". Je jasné,
že v českém zmrdoprostředí akcelerovaly úvahy typu "jednou za dva měsíce
jim něco povim no a co, dyť mě neubyde" růst agenturní sítě do nezvyklých
dimenzí. Zato spolupracovník zvaný rezident už dělal na něčem konkrétním,
byl to řekněmě druholiniový profesionál nebo dělník moci. StB šho dosadila
na požadovanou pozici do požadovaného prostředí, nechala ho provést nějakou
akci a pak zase zmizel. Nezbytné zázemí pro konspirativní schůzky poskytovali
držitelé propůjčených bytů, kteří se v podstatě tvářili jako obyčejní nájemníci,
ke kterým občas přijdou přátelé na kafe a štrůdl.
Známí agenti,
kteří museli být ze seznamů smazáni na základě
rozhodnutí soudu
s.
Kulhánek, ex-šéf Škody Auto
s.
Bohdalová, průměrná héérečka.
Lustrační zákon ani zde nenapáchal zásadní paseku. Agenti byli zpravidla
ve svém okolí profláknutí a nový režim pro ně beztak neměl využití. Nemám
pro to žádný důkaz, ale StB se zřejmě počátkem devadesátých let pokusila
alespoň ty významnější členy agenturní sítě zabezpečit pro časy zlé a umožnit
jim nový start v prostředí, kde je nikdo nezná. Došlo k vlně stěhování,
kdy se najednou z Budějovic odstěhovalo několik desítek profláknutých estébáckých
ksichtů a jejich domy a byty si koupili přistěhovalci zase odjinud. Rychle
si našli nová pracovní místa - většinou ve firmách, které právě procházely
privatizačním procesem. Začátek nové sítě? Velký počet agentů musel přesto
zůstat bez páníšška operativce napospas zlému světu. V případě spolupracovníků
estébáků pracujících na úřadech nebo ve státních institucích byl lustrační
zákon možná problém, ale cokoli se dá obejít.
Můj soused estébák
To bylo vážně překvapení. Že můj soused za
totáče donášel, to jsem věděl. Rodiče mě instruovali, že před tím pánem
pozor, že je ´u nich´. Ale jeho krycí jméno mě dostalo.
Říká se, že o mrtvých jen dobře, ale v případě
mého souseda se toho nehodlám držet. Asi metr padesát vysoký zakrslý hrbatý
zmrd si koledoval o přes držku, kdykoli ji otevřel. Jen humanitární ohledy
mi bránily vzít hool a tuto kreaturu zarazit jedním mocným úderem do země.
Vzteklá kreaturka by byla v případě fyzického konfliktu nepříjemným soupěřem,
tradovalo se, že když ho jednou někdo rozčilil, sejmul sklo ze stolu a
tím dotyčného udeřil. Hodně lidem udělal ze života peklo, vychoval jednoho
zkurvysyna, dokonalou kopii sebe samotného a vůbec na co hrábnul, to bylo
nějak defektní.
Krycí jméno tohoto kripla bylo Štika.
Zajímavý druh relace k StB nabízela kategorie "Kandidát tajné spolupráce".
KTS se mohl občan stát bez svého zasloužení, prostě nějaký estébácký headhunter
usoudil, že by někdo spolupracovat mohl a uvedl ho jako KTS. Mediálně nejznámějším
KTS je Václav Havel. Zřejmě nějaký estébák správně postřehl jeho submisivitu
a neschopnost říci někomu do očí "ne", ale dějiny a Velký bratr měly s
Havlem větší plány a tak Havel v této kategorii zůstal.
Takto vytvořená síť představuje skoro geniální dílo, cosi jako Internet.
Zánikem části sítě není nijak dotčen její zbytek a naopak dvě úplně rozdílné
části sítě mohou existovat ve stejném místě a čase, aniž by se nějak rušily.
Jeden prvek sítě neznal druhý a vytvářela se tak možnost kontrolovat plauzibilitu
informací i osob. V prostředí, kde síť StB neměla konkurenci, byly její
metody dotaženy až k dokonalosti. Spolu s civilním systémem uličních výborů
a uličních důvěrníků vznikl aparát, který nemohl nechat nikoho bez povšimnutí
a z něhož nebylo pro slušného člověka úniku. Při tak dokonale organizovaném
systému mi vyprávění o tom, jak studenti s holýma rukama vyšli do ulic,
aby svrhli socialistický režim, jako vyprávění převzaté z paperbackové
sci-fi, stejně jako pohádka o profesionálním disidentovi Havlovi, který
rozložil komunismus silou, kterou tlačí hrot pera na papír. Pro StB nebyl
problém nechat nějakého Havla zmizet natotata a nadobro, to, že je teď
a tady, má nějaký účel.
Paroubek nebo jeho následovníci se dříve nebo později pokusí tento systém
znovu rozchodit v jeho původní dokonalosti. Paroubek je jen maskot komunistů,
ČSSD je komerční značka pro light verzi KSČ a komunisté nic jiného neumí,
než vytvářet totalitní režim. Každý projev vlastního názoru a individuality
směřuje proti tomuto ideálu a právě od toho je tady ideopolicie. Ten fízlácký
systém žije nezávisle na politickém vedení a sám se rozšiřuje, hledá si
objekty zájmu, zdokonaluje operativu a je vždy připraven posloužit páníšškovi,
ať je jaký chce. Všechno se vším nějak souvisí a můžete to být vy, jehož
spis má zrovna nějaký operativec na stole. Prvek představovaný agentem
nelze nahradit žádným elektronickým šmírováním a odposlechem. BIS má své
lidi na školách, v podnicích, v komerční sféře a ve státních orgánech,
v neziskových společnostech a občanských iniciativách. Agenti jsou možná
jiní, ale pod kotlem topí staří známí profesionálové propojení s mladými
odborníky na nové technologie, mediální specialisty a psychology. Diskutovat
za takových okolností o lustračním zákonu je irelevantní.
Paroubek nás jen tak zkouší. Zda se ozveme. Veškeré nářky nad tím,
že je Paroubek debil, jsou nemístné. Soudruh Paroubek je populární, 53%
občanů mu důvěřuje a jaký národ, takoví politikové.
Místo závěru rozloučím se touto univerzálně platnou citací z učebnice
StB, kterou najdete na tomto
odkazu. Když jsem tuto větu přečetl, došlo mi, že v podstatě je jedno,
zda se momentálně Velký bratr bojuje proti revanšismu, extrémismu, terorismu
nebo nějakému jinému -ismu, třeba i takovému, který ještě nebyl dodnes
pojmenován. Doporučuji pročíst celou, zaručeně vnese světlo do vašich otázek,
proč se děje právě to, co se děje, a ne něco jiného...
Prevence v širším slova smyslu představuje
mnohostrannou činnost soc. státu a společnosti zaměřenou na postupné vykořenění
tr. činnosti jako společenského jevu. Zahrnuje komplex opatření politického,
ekonomického, právního a kulturně-vychovného charakteru, napomáhajících
odstranění příčin a podmínek tr. činnosti a vykořenění přežitků minulosti
ve vědomí a chování lidí. Je uskutečnována stát. orgány, stranickými, společenskými
organizacemi, podniky a institucemi v těsné spolupráci s veřejností a jednotlivými
občany. Podstata individuální prevence spočívá v utváření, formování a
upevňování spravného politického přesvedčení těchto osob, odstraňování
jejich negativních rysů cestou působení na jejich vědomí, chování a jednání.
25.11.2005 D-FENS
D-FENS doporučuje, zejména mladým komunistům: Server
Totalita