BRABEC: "Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?"
HORNÍK: "Můžu, jsem sám."
Uvedená věta z dialogu fotbalových funkcionářů Brabce a Horníka stačila
za krátkou dobu zlidovět. Zahajuji s ní mnohé telefonáty a je to taková
moje soukromá reality show, čekám, kdo jak odpoví. Pánové Brabec a Horník
měli jistě zcela zkreslený názor na fungování veřejných telefonních sítí,
proto zvolili pro svoji choulostivou komunikaci ohledně predikce výsledků
fotbalových utkání špatný technický prostředek. Věta pana Horníka pak vypovídá
o nebetyčné naivitě až debilitě mluvčího, což asi málokoho překvapí, protože
lidé z prostředí kolektivních sportů bývají blbí jak dlabaný necky. Horník
byl sice sám, ale rozhodně ne samotný: byl s ním Velký bratr.
Kompletní záznamy telefonních rozhovorů fotbalových funkcionářů můžete
najít třeba tady. Jedná se
o zdroj naprosto ojedinělé zábavy a v nich uvedené hlášky nenechají ani
jednu bránici strnulou. I vybraný slovník obou kapitánů českého sportu
stojí za povšimnutí, sprosté slovo padlo jen asi každou desátou vteřinu.
Slzám smíchu se neubránila ani soudkyně. Otázka je, kolik je jich ještě
takových.
O tom jsem ale původně ani psát nechtěl. Pokud máte dojem, že nikoho
nezajímáte, nikdo o vás nechce nic vědět a nikdo si vás ani nevšimne, čtěte
pozorně zákon č. 127/2005 a související právní normy, což jistě přispěje
ke změně vašich každodenních návyků.
Zákon č. 127/2005 ("o elektronických komunikacích") ukládá ve svém §97
subjektům provozujícím služby elektronické komunikace několik povinností.
Například: vytvořit rozhraní pro odposlech prováděný policií, BIS a VKR,
uchovávat údaje o komunikaci, poskytnout tyto údaje PČR, zajistit dekódování
dat, která byla zakódována samotným poskytovatelem, zachovat mlčenlivost
o tom všem a přiznává jim nakonec právo na úhradu nákladů, které z toho
vznikly.
K zákonu existuje prováděcí vyhláška
485/2005 Sb., ve které se dozvíme, že jsou uchovávána následující data o elektronické komunikaci:
- při volání z pevné linky: volané a volající
číslo, čas zahájení komunikace a její délka, identifikátor telefonní karty.
- údaje o telefonních automatech včetně jejich geografické polohy a
slovní popis jejich umístění
- při volání z mobilu stejně jako u volání z pevné linky, navíc ještě
číslo IMEI, čísla BTS, kterých telefon využil, poloha telefonu a cosi zvaného
"další informace"
- relace mezi číslem telefonu, IMEI, číslem BTS
- IP adresy terminálů pro SMS odeslané prostřednictvím internetu
- datum a čas dobíjení kreditu předplacené karty pro určité telefonní
číslo
- relace číslo telefonu - číslo dobíjecího kupónu, kterým byl dobit
- údaje o BTS včetně směrování jejich antén
Zajímavou sadu údajů získává stát i k datovým službám:
- typ připojení, identifikaci koncového zařízení uživatele
- datum, čas a délka připojení
- IP adresa a další znaky charakteristické k uživateli a koncovému
zařízení
- množství přenesených dat oběma směry
- u elektronické pošty adresy el. pošty odesílatele a příjemců, množství
přenesených dat
A tak dále. Vzal jsem to jen letem světem.
Vyhláška dále stanoví, jak má fungovat datová linka mezi "uchem" a providerem.
Jak vidíme, jedná se o automatizovaný a poměrně komplexní systém shromažďování
dat o komunikaci každého jednotlivce a o místě, ve kterém komunikace nastala.
Může poskytovat data o vás téměř v reálném čase. A to mám navíc obavy,
že toho bude ve skutečnosti mnohem více, protože vyhláška nestanovuje rozsah
zaznamenávaných údajů taxativně. Při zamyšlení se nad celým systémem vám
v podstatě vyjde, že se jedná o nástroj k hromadnému sběru dat o soukromé
komunikaci všech uživatelů elektronických komunikačních prostředků.
Nikdo se neschová. Nikdo neví, zda je právě pod drobnohledem nebo zda
se pod drobnohledem neocitne zítra, protože se to všechno děje bez vašeho
vědomí. Vaše soukromá komunikace je v podstatě veřejnou záležitostí. Jak
se cítíte? Myslíte si ještě pořád, že je to spravedlivý zákon? Je takové
právo nástrojem spravedlnosti, nebo se o tuto hool opírá totalita ve své
snaze po mind control?
Jak ukázala kauza Ivánka, poslance
Doležala nebo další nedávno zveřejněné odposlechy v kauze pánů Šišy
a Mareše, mohou se tato data dostat do ruky komukoli. Je zřejmé, že jak
v případě Ivánka, tak v případě Mareše se záznamy dostaly ven s nějakým
konkrétním cílem. Nebyly zveřejněny proto, že někomu připadaly zábavné
nebo poučné, ale proto, aby splnily nějaký cíl - například aby kapříci
při své plavbě vodami fotbalové ligy dorazili do jiných sítí. Vaše hovory,
SMSky a maily mohou příště také dostat do ruky média a znemožnit vás před
všemi, kdo o to budou stát. Nebo je mohou od policie odkoupit nějací aktivisté,
případně jiná mafie a vydírat vás tím. Pokud říkáte do telefonu nějaká
ekonomická nebo technická data, nikdo negarantuje, že je nedostane do ruky
konkurence, před kterou byste je jinak tajili.
Jiří Kolář, bývalý policejní prezident (zaznělo
v poradu ČT Události, komentáře 23. 10. 2004):
„Já vedu rozhovory a ať si je každý odposlouchává,
jak chce. Když si je človek jistý, že nic nespáchal, muže mu to být jedno.“
V naší zemi zamořené submisivními sráči padají často věty "Já mám
svědomí čisté, tak ať si klidně odposlouchávají. Hlavně když to pomůže
boji se zločinem." Jakoby se zapomnělo na přísloví o holi a psu. Libovolnou
větu libovolného rozhovoru lze vytrhnout z kontextu a zasadit do kontextu
jiného, následně takto vzniklou dezinformaci medializovat, aniž by byl
oběti dán prostor se hájit a větu vrátit do kontextu správného. Odposlechy
soukromé komunikace jsou něčím, s čím by nikdo neměl být srozuměn, protože
může hned zítra být sám jejich předmětem a může to být jeho špinavé prádlo,
které bude na veřejnosti vypráno.
Druhým axiomem sráčského myšlení je věta "monitorovat hovory devíti
miliónů občanů, to by jim neprošlo". A proč by jim to sakra nemělo
projít? Stejně tak si vohnouti mysleli, že by supermarketům Julius Meinl
nikdy neprošla repase zkažených salámů na pochoutky z oddělení lahůdek,
a přesto to v pohodě procházelo dlouhé měsíce a roky, a jak se vohnouti
oblizovali nad majonézovým salátem! Oficiálně přiznává velký bratr ústy
ministra Bublana, že odposlechů je nyní aktivních jedenáct tisíc a to že
odpovídá evropskému průměru.
Pokud vycházíme z oficiálních čísel, zaznamenáme strmý
nárůst počtu odposlechů za posledních pět let. Je třeba vědet, že odposlechů
může být aktivních desetkrát nebo stokrát tolik, jde jen o definici, jakou
úroveň monitorování obsahu komunikace nazveme odposlechem. Může jít o 100%
odposlech hovoru za účelem operativního rozboru jeho obsahu, nebo jen jeho
archivaci pro pozdější potřebu (data retention), nebo sběr dat o vaší komunikaci
s cílem identifikovat vaše každodenní návyky či osoby ve vašem okolí. Beztak
nikdo nezkontroluje, zda je odposlechů skutečně těch jedenáct tisíc, takže
Bublan může říkat, co uzná za vhodné. Rozsah "demokracie", chcete-li anarchie
ve zřizování odposlechů můžete posoudit na základě tohoto
rozhovoru na serveru ODS. Vzniká otázka, zda Bublan vůbec může vědět,
kolik odposlechů probíhá.
Nikdo se nás neptal, zda s odposlechy souhlasíme. Dokonce ani mobilní
operátoři nenašli tolik serióznosti vůči svým zákazníkům, aby snahy státu
o zavedení praktik velkého bratra odmítli. Sice najdou čas a prostředky
na to, aby nás každých deset minut ujišťovali, že je to v našich rukou.now,
ale nenašli sílu na to, aby ukázali státu prostředníček, dokonce na tom
realizují
profit. Výše zmiňovaná vyhláška by totiž bez jejich aktivní spolupráce
nemohla vzniknout. Celá věc se odehrává ve stínu veřejného zájmu a ačkoli
všichni tuší, nikdo se raději nestará a doufá, že právě jeho se to netýká,
což je omyl jak hrom. Média dopřála vzniku tohoto zajímavého zákona a ještě
zajímavější vyhlášky jen minimální publicitu. Zřejmě se jednalo o nevýznamné
téma. Ve srovnání s registrovaným partnerstvím homosexuálů nebo minimálním
věkem pro uskutečnění pohlavního styku je to jistě prkotina, která se skoro
nikoho nedotkne a není jí třeba věnovat mediální prostor. Různé státní
instituce, mající se zabývat ochranou osobních dat, se sice donekonečna
vyžívají v tom, že z rodného čísla je možno poznat, zda jste muž nebo žena;
takový hrubý zásah do soukromí je však nechal zcela klidnými. Aby taky
ne.
Smyčka se stahuje a tak můžeme formulovat první věty manuálu pro přežití
v poli. Zní:
Do telefonu hovořme vždy tak, jako bychom mluvili do televize, rádia
nebo před početným publikem. Nikdy nevíme, kdy se naše řeč nebo její
libovolně vytržené části dostanou komukoli do ruky. Při psaní mailů se
chovejme, jako by se nám dívali přes rameno, protože se dívají.
Existenci v horším případě odposlechu, v lepším záznamu a monitorování
komunikace chápejme jako každodenní součást běžného života. Sice jsme
s tím nesouhlasili vy ani já, ale je to tady, dokonce zakotvené v legislativě
a musíme se tomu přizpůsobit. Veškerá bezpečnostní opatření, která ohledně
telefonické či mobilní komunikace uskutečníme, jsou jen zdánlivá. Například
zakoupení telefonu v bazaru: většina bazarníků balancuje na hraně zákona
a udržuje nestandardní kontakty s policií v zájmu uspokojivých vzájemných
vztahů. Nikdo negarantuje, že majitel bazaru obden neběhá na pendrekárnu
se seznamem IMEI. A tak dále.
Kvalitu i kvantitu údajů, které poskytneme Velkému bratrovi, řídíme
sami svými komunikačními zvyky. Je tedy na nás, zda Velký bratr bude
shromažďovat bezvýznamnou makulaturu nebo perly z našeho osobního života.
Pokud se chystáte někam, kde nepotřebujete svědky, telefon nechte doma.
Kdo se cítí být schopným manipulátorem a mystifikátorem, může dokonce poťouchle
vnášet do systému Velkého bratra drobné neshody, třeba přivázat mobilní
telefon koze kolem krku a poslat ji pást.
Odposlechy a záznamy komunikace jsou problematickým důkazem u soudu.
Málokdo si to však uvědomuje. To, že soudy v ČR připouštějí odposlechy
jako důkaz, je samo o sobě úchylné. Pokud by důkazem měl být vámi odeslaný
e-mail, musí žalující strana prokázat, že jste jej skutečně napsal, což
není vždy možné. Jako důkaz jsou data z odposlechů chatrná, jako materiál
k vašemu zpracovávání během vyšetřování a výslechu se ovšem stávají prvotřídním
materiálem. Jedinec konfrontovaný se záznamy vlastní komunikace, na kterou
sám již dávno zapomněl, jistě rád změkne, protože mu dojde, co všechno
už do telefonu vyblekotal a co všechno na něj asi Velký bratr má. Pod vlivem
obrazu v takto nastaveném zrcadle rád pak o vlastní vůli poskytne důkazy
jiné a lepší, a to je to, co oni chtěli. I proto je lepší se pojistit předem
a vkládat Velkému bratru do ucha jen odpad.
Existuje řada kryptovacích prográmků.
Jasně, šifry vytvořili lidé a jiní lidé je také dovedou rozkódovat, ale
pešáci v systému Velkého bratra jsou v zásadě leniví a hledají cesty nejmenšího
odporu. Když narazí na šifrovaná data, může je to sice motivovat k překonání
překážky, ale spíš na to budou rezignovat, aby to nemuseli někomu hlásit
nebo někam zapisovat. Snahu o zavedení newspeaku, jak se o to pokusil Ivánek,
však nelze považovat za řešení. Právě na Ivánkově případu vidíme, jak je
to neúčinné, i když Ivánkův kód Navajo byl samozřejmě velmi prostoduchý.
09.03.2006 D-FENS
*) D-F.FSM
Touto neumělou zkratkou jsem označil to, co v mé hlavě klíčilo jako
D-FENS field survival manual neboli D-FENSův manuál pro přežití
v poli. Jak mnozí z nás postřehli (a mnozí jiní tvrdošíjně neberou v potaz),
naše společnost se nazývá svobodnou pouze na úrovni proklamace. Ve skutečnosti
je svobodná asi tolik, jako jsou vrtáky od Horsta Fuchse vyrobené z titanu
s přídavkem Optiminerálu. Reálně obsahuje dnešní společnost procesy a prvky,
které se svobodnou společností nemají co dělat, ale slouží k identifikaci
a nenásilné "převýchově" osob, které se z nějakého důvodu vychylují z mainstreamu.
Jak jsme naznačili jinde, masová proměna spotřebitelského idiota v občana
mohla by za jistých okolností otřást systémem, protože občanovým předmětem
zájmu by se mohlo stát i něco jiného, než kde najde levné pivo v plastových
lahvích, pohodu, klídek a tabáček. Naštěstí moderní společnost, nadopovaná
po 9/11 stimulanty jako "bojem proti terorismu" nebo "pozitivní diskriminací"
našla prostředky a postupy, jak udržet vše v přijatelných mezích. A tak
zatímco naši otcové a dědové hubili amerického brouka a bojovali s reakcí,
může se dnešní android po práci vydovádět při potírání xenofobie nebo boji
s teroristy. Ne každému je takový lifestyle po chuti a tak snad někomu
FSM přijde vhod, kdo bude obzvlášť hustej, může prostřednictvím fóra přinést
pár švestiček z vlastní zahrádky.
Co se to děje s mým telefonem anebo Neobvyklý rituál
Mám dva telefony. Jeden je firemní, placený paušálem a přes něj se odehrává
valná většina mé komunikace. V souvislosti s mým jménem je notoricky znám.
Druhý je soukromý, na předplacenou kartu a jeho číslo zná celkem asi dvacet
lidí. Mám jej jen proto, abych soukromé hovory a SMS nemusel realizovat
telefonem služebním. Dost často bývá vypnutý, někdy ho nezapnu i několik
dní nebo ho zapomenu v autě, kde leží, dokud se nevybije. Právě tohoto
telefonu se budou týkat následující řádky.
Na telefon zhruba jednou za půl roku zavolá totálně cizí člověk. Telefonát
zatím vždy splňoval tyto podmínky:
- příchozí hovor byl z pevné linky
- volal starší člověk, většinou velmi milý
- bydlel v nějaké díře za horama dolama (vesnice u Nechanické přehrady,
nějaká ďoura na jižní Moravě, prdel v Krkonoších...)
- volal v době, kdy jsem soukromý telefon nechal doma.
Po zjištění, že na telefon někdo volal, jsem zatím vždy zavolal zpátky.
Zprvu jsem byl obyčejně zvědavý, kdo použil nepříliš známé číslo a měl
jsem zato, že když se tak stalo, že musí jít o něco skutečně vážného. Pak
už mě jen zajímalo, zda budou naplněny shodné znaky. Během hovoru se vždy
ukázalo, že volaný mi nikdy nevolal, dokonce ani toho dne neuskutečnil
jiné hovory, ani není u něj doma nikdo, kdo by mi volat mohl. Osoba na
druhém konci drátu, kromě jednoho nerudného dědka, vždy potvrdila, že tyhle
omyly s mobilními telefony se jim stávají častěji, tak jednou do měsíce.
Mohlo by to fungovat takhle: VB potřebuje vědět, zda moje identita v
síti GSM pořád ještě existuje. Vzhledem k nejednoznačnému souboru dat,
který liknavým používáním privátního mobilu vytvářím, není občas jiné zbytí,
než mě přimět, abych ho použil. VB tedy počká, až budu svému telefonu dostatečně
vzdálen (to pozná podle polohy telefonu prvního), vytvoří uměle hovor (seznam
vhodných osob má k dispozici) a čeká, zda se chytnu na tuto elektronickou
udici.