Zhodnocení hojně atakovaného vozítka české provenience po roce provozu
a porovnání s modelem ze začátku produkce.
Zvolna se blíží čas omlazení výrobního programu nejmenší vyráběné Škodovky,
máme tu první facelift, a tak lze očekávat, že do autosalonů míří vychytané
vozy zbavené dětských nedostatků. I když o této modelové řadě bylo napsáno
víc než dost, rád bych se podělil o zkušenosti z prostého, PR odděleními
automobilek neuplaceného lidu.
Poprvé jsem s Fabií přišel do styku někdy před čtyřmi lety, kdy mě tehdy
ještě jako zaměstnanci byla přidělena jako služební vůz. Krátká verze,
1.4 v „silnějším“ 50 kW provedení a v základní výbavě. Pro dané účely celkem
rozumná volba. Dostala se mi se stavem tachometru cca 10 tis a bouranou
zádí. V důsledku fušerské opravy v autorizovaném servisu (myslím že to
byl Tukas) nešla sklápět zadní sedadla, což vzhledem k mrňavému kufru znepříjemňovalo
občasnou potřebu převozu rozměrnějšího nákladu. Celou dobu jsem s ní jezdil
v normálním provozním režimu, všechny provozní kapaliny byly včas vyměněny
a udržovány v předepsaných hladinách.
Když měla něco kolem 20 tisíc, začal se projevovat extrémní úbytek výkonu.
Servis to vyhodnotil jako nezáruční poškození motoru, oprava přišla firmu
na 30 tisíc. Během těch najetých 10 tis zlobilo centrální zamykání, občas
se znenadání vypnul posilovač řízení a uvnitř palubovky něco neskutečně
vrzalo. S postupem ve firemní hierarchii přešla Fabie do služeb nového
kolegy. Sotva se mu na tachometru objevilo zhruba 45 tisících, opakoval
se problém s motorem. Opět servis, tentokrát to však ohodnotil „jenom“
na 24 tisíc. Další osud auta už neznám.
Zhruba s těmito dojmy jsem začátkem loňského roku uvažoval o koupi nového
přibližovadla. Chtěl jsem něco s rozumně velkým kufrem, slušnou výbavou
a pocitem vnitřního prostoru na předních sedadlech. Po zvážení všech možných
pro a proti různých automobilek mi jako vítěz interního výběrového řízení
vyšla Fabia Combi 16V/55kW v akční verzi Joy. Za necelých 400 tisíc jsem
získal líbivý interiér (lepší čalounění, kožený volat, apod.), rádio s
CD, ABS+MSR, litá kola, metalízu a nějaké detaily.
Už od prvního usednutí při předávání v autosalonu mi bylo jasné, že
se od „mého“ služebního vehiklu hodně změnilo. Kombík se mi jako jediná
verze Fabie líbí a jeho 430 litrů zavazadelníku patří mezi návykové. Sedadla
jsou přijemná a uvnitř auta se cítím se svými 195 cm mnohem lépe než u
mnohé konkurence. Auto mě postupně dostávalo svými detaily, které bych
od této třídy spíš nečekal.
Jako geniální věc stále považuji trojité bliknutí, jakmile se jen dotknete
příslušného ovladače ukazatele směru jízdy. Zdánlivá malichernost, ale
natolik návyková, že auto bez ní bych už nechtěl. Další příjemnou vychytávkou
je setření zadního okna jakmile máte puštěné přední stěrače a zařadíte
zpátečku. Při nižších venkovních teplotách se na palubním počítači objeví
při nastartování příslušné varování, jakmile okolní vzduch dosáhne +4 nebo
-5, ozve se za jízdy příjemný zvuk upozorňující na náledí. Podobných věcí
jde popsat mnohem více. Výčet bych uzavřel nezávislým otevíráním kufru.
Jakmile ho zavřete, auto se opět samo zamkne. Pravda, majitelům drahých
zahraničních aut zvláště ta poslední poznámka přijde jako úsměvná.
Motorizace 1.4 16V / 55 kW mě mile potěšila. Auto má plynulý zátah v
skoro celém spektru otáček a ochotně zrychluje i ve 150 km/h. Nedají se
sice očekávat závodní ambice, nicméně na předjíždění to stačí. Osobně se
mi zamlouvá i zvuk motoru, ovšem pouze za předpokladu normální jízdy. Ve
120 km/h o motoru prakticky nevíte. Pravým opakem je 180 km/h, kdy sice
ještě nemám pocit první změny geometrie podvozku ani plavby nad silnicí,
ale akustický projev je šílený. Aerodynamický hluk i řev agregátu vylučuje
úvahu nad další výpravou do této části tachometru. Na víceméně předpisové
rychlosti je tento motor ideální.
Stejné je to s cestováním ve více lidech. Asi čtyřikrát jsem absolvoval
cca 300 km cestu ve čtyřech lidech s plně naloženým kufrem. V tu chvíli
se celkem příjemné auto staví na úroveň vypráskaných hátépéček. Točivý
moment zoufale chybí. Tudíž prezentovat Fabii jako rodinné auto mi přijde
i v této modifikaci jako perverzní, koupě o 100 tisíc dražšího dieselu
pak jako nesmyslná. Sám bych se proto hlasitě přimlouval za návrat kubatury
1.6, stačí sáhnout po koncernové 75 kW.
Nedostatek točivého momentu otráví i při jiných příležitostech. Vyjíždění
zasněženého kopce nebo snaha vyšplhat po štěrkové cestě jsou situace, kdy
Nm v nižších otáčkách postrádáte. Z osobní zkušenosti: na jedné trochu
extrémnější cestě k horské chatě se pak Fabie musela sklonit před lehčí
Felicií s 1.6tkou motorem. Ten kopec bych spíš odhrabal než vyjel, zatímco
feldu se tam s menšími problémy dostat podařilo.
Během prvního půlroku bylo auto votuněno. Na sloupky karoserie přišly
černé kryty, vypadá to s nimi mnohem lépe, z originálního příslušenství
pak přibylo výsuvné střešní okno. Pokud budete někdy uvažovat nad podobnou
otázkou, za příplatek nad dražší variantu v nabídce nelitujte. Pro rychlé
vyvětrání v horkých dnech funguje celkové vysunutí okna velmi dobře. Při
vyklopení se pak dá sklon mnohem lépe regulovat než u klasického. Sám za
sebe bych si ho koupil zas.
Nicméně nejenom sladké vavříny si Fabia užívá. Přibližně v 17 tisících
se začaly z pravé zadní části auta ozývat šílené pazvuky. Nejprve to vypadalo
na zadní výsuvné rolo kryjící kufr, to samo o sobě také někdy dává o sobě
vědět. Po dlouhých zkoumáních se nakonec z toho vyklubalo pravé zadní sedadlo.
Oprava byla po vzoru Přemeta Podlahy, kdy jsem o trochu více vyšrouboval
kužel, na který sedadlo doléhá. Sice se o něco hůře sklápí, musíte zatlačit
do protisměru aby to šlo vůbec vycvaknout, zvuky však ustaly. Aspoň tedy
zatím.
Na podzim začal chrastit pravý přední reproduktor, což bylo samo o sobě
hodně nepříjemné a vyvrcholily problémy se zámkem kufru. Rána potřebná
k zavření už mi přišla více než malá, a tak jsem využil svého práva na
záruční opravu. Natřikrát zavírat kufr mě rozčilovalo. Současně pořádně
přidělali kryt nad zadním bočním oknem u kufru (taková malá, asi 3cm široká
lišta v barvě karoserie), který byla mizerně přidělaný už z výroby a pružil.
Autorizovaný servis závady odstranil do odpoledne dne, kdy bylo auto přistaveno,
v rámci záruky.
Krátce k nákladům. První servisní prohlídka absolvovaná v 15 tisících
vyšla na necelé 3 tisíce a nebýt fušerského mechanika, nemusel bych do
servisu lézt. Takhle zapomněl správně nastavit počítadlo servisních intervalů
a nedávno mi auto začalo vyhrožovat s francouzákem na displeji. Opravili
to na počkání, bezplatně. Dlouhodobě se průměrná spotřeba podle účtů za
benzín/najeté kilometry pohybuje na 6.2 litrech. Zhruba polovina naježděných
kilometrů je po městě.
Auto jsem vzal i do školy smyku na kluzné fólii a musím říct, že výsledky
mě hodně překvapily v kladném smyslu slova. Kombinace schopného podvozku,
ABSky a zimních pneumatik vyšší třídy z ní udělala silného hráče mezi mnohem
dražšími vozy, které bylo na fólii vidět. Fabia prakticky nešla utrhnout,
hranice, kdy odmítla poslechnout příkazu k prudkému vyhýbacímu manévru
se pohybovala někde u 100 km/h.
Pokud mám shrnout své celkové dojmy. Moje Fabie mě spíše dělá radost
a plně slouží k účelu, pro který byla pořizována. Tedy jízda většinou ve
dvou lidech na kratší vzdálenosti. Kufr je úžasný, pohodlně se mi tam vejde
monitor případně server, když ho potřebuji převézt k zákazníkovi, což u
D-Fensovi Cordoby nehrozí. Nejdelší vzdálenost jsem s ní absolvoval 800
km, což představovalo na otočku zvládnout cestu z Prahy do Ostravy. Ve
větším autě by to sice bylo méně unavující, nicméně pro mé potřeby vyšší
třída přinese jen zbytečné náklady, které nenajdou adekvátní využití. Osobně
bych ocenil silnější motor, možná i trochu výkonnější. V každém případě
Fabia není ideál, jak z ní někteří škodovkáři dělají, stejně tak, jako
to není okrajová popelnice. Určitě má co nabídnout, ač v rozumném provedení
není nejlevnější.
Chtěl bych případné zastánce názoru, že lepší je tříletá průměrně ojetá
zahraniční stodola než nové mini odkázat jinam. Z důvodu sazeb havarijního
pojištění, osobních zkušeností a mnoha dalších faktů ojeté větší auto nechci.
A jen malá poznámka do pranice. Jakmile máte auto starší šesti let, pojišťovna
na vás při havárii kašle a i na povinném ručení uplatňuje amortizaci. Tudíž
pětiletý japonec je sice levný, ale to mu vydrží do prvního maléru.
Ač tady všude vychvaluji poměr výkon/cena Fabie a líbí se mi dostupnost
servisu (mám jeden za rohem a druhý co by dohodil kamenem), jako potenciální
nástupce mě zaujal nový Ford Focus. Má podobnou celkovou délku, ale podvozkově
jde ještě mnohem dál, 385 litrů zavazadlového prostoru zní také slibně.
Uvidíme, jak si bude stát, za dva roky už by na něj mohl Ford nabízet i
nějakou zajímavou nabídku a odstranit nedostatky začátku výroby. Nicméně
je to ještě dlouhá doba. Třeba se mezitím stane silným hráčem trhu reinkarnace
prototypu Škoda Roomster.
15.3.2005 catana