Hlavní menu |  |
FAQ |  |
Toplist |  |
|
Motor Scotland
Vydáno 28. 09. 2009 (9701 přečtení)
Když jsem byl malý, měl jsem malého pionýra. Užili jsme si spolu hodně
srandy, v lednu, v květnu, v dubnu, v srpnu, v září... Sjezdili jsme
spolu celou republiku. Dneska už jsem trochu větší, a tak mám hondu. Letos
v létě se mi naskytla příležitost zažít na motorce všechny měsíce v roce
během jediného dne, a tak jsem neváhal, a vyrazil tam kde se tato zajímavost
vyskytuje: do Skotska.
Jak se říká, Římané Skotsko nikdy nedobyli, protože
skotské počasí je doslova šokující, pro Italy nevhodné.
Krajina je krásná, ale neprůstupná. Skotská vysočina je opravdová divočina
- spousta zvěře a již zmíněného špatného počasí. Jak vítr naráží od západu
na skalnaté pobřeží, masa mokrého vzduchu se zvedá do výšky, kondenzuje,
a pak chčije a chčije. Když zrovna pět minut nechčije, vyrojí se miliardy
malých kousavých mušek - „midges“. Skotská „nížina“ na jihovýchodě je na
tom s počasím a s hmyzem trochu lépe – v létě tam zažijete alespoň několik
slunečních dní bez deště, a mušek je asi jen tak milión.
Skotské cesty jsou různorodé – od dálničních systémů mezi Glasgow, Edinburgem
a Anglií, po jednostopé stezky (single track road) s vyhrazenými místy
kde se mohou auta minout. Provoz je ve Skotsku menší než u nás, protože
tudy neprojíždí žádné kamiony ze všech světových stran. Asfalt se tam míchá
s většími kameny než u nás. Pneumatiky pak na skotském asfaltu za mokra
lépe lepí, ale zato rychleji odcházejí. Rychlostní limity jsou od 20 mph
když kolem škol „blikají světla“, po 30 nebo 40 mph v obci, 60 mph mimo
obec, a 70-80 mph na dálnici. Pokud v obci není značka omezující povolenou
rychlost, můžete pokračovat dál šedesátkou.
Ve Skotsku se jezdí vlevo. Ze začátku je jízda na druhé straně silnice
poměrně napínavá – osobně jsem párkrát zapomněl na které straně se ocitám,
a párkrát jsem vyjížděl z křižovatky na špatnou stranu silnice. Ale všechno
to dobře dopadlo. Kromě motorky jsem ve Skotsku dostal do ruky také firemní
dodávku s volantem vpravo, a prvních pár týdnů v našem volkswagenu jsem
každý den dostával adrenalinovou injekci. Po 100,000 km vpravo to mozku
dává zabrat přeorientovat zbytek auta na druhou stranu od místa řidiče.
Proto si myslím že přestože si člověk časem zvykne, v Británii je potřeba
dát si na levou a pravou stranu silnice neustále bacha.
Když se vjíždí do křižovatky, musí se nejprve podívat doprava, protože
odtud přijíždějí auta co jsou blíž. Na kruhový objezd se vjíždí doleva,
a po celou dobu průjezdu kruháče se používají blinkry. Když na vás někdo
bliká dálkovými, pouští vás, a pokud na vás blikají protijedoucí auta,
pravděpodobně se na silnici pasou jeleni nebo ovce. Když potkáte stádo
ovcí přes celou silnici, zastavte a čekejte, třeba i vypněte motor. Jinak
na vás zaútočí buď berani, anebo když mu to stádo vyplašíte, ovčák.
Na britských silnicích se daleko více než u nás setkáte s radary. Měření
rychlosti tam vždy musí být označeno značkou, a tak je značka „radar“ zřejmě
nejpopulárnější značkou Británie. Kolem Londýna uvidíte víc speed kamer
než semaforů. Ve Skotsku je situace díky menší zalidněnosti trochu lepší
– i těch semaforů je tam poskrovnu. Já jsem ale stejně vždycky dodržoval
speed limit, protože se tam pohybují neoznačená policejní auta, a královna
údajně platí armádu invalidů, kteří celý den „monitorují“ dopravu, a když
na monitoru uvidí, jak jste se polili kafem a vybočili z pruhu, pošlou
na vás hlídku. Aby vás zkontrolovala.
Skoti tvrdí, že před řízením jsou pinta piva nebo dvě v klidu, ale
přesto asi spíš záleží na tom jestli vám bude policajt nakloněn anebo ne.
Pokud v Británii jezdíte s českým motorem, v podstatě nic nemusíte. Pokud
je auto registrované ve Skotsku, musí mít platnou technickou (MOT), musí
mít zaplacenou silniční daň, a útržek s datem do kdy je silniční daň zaplacená
musí být za oknem viditelný z venku. Pokud auto nemá zaplacenou silniční
daň a stojí na veřejné komunikaci, bude odtaženo. A nakonec řidič musí
být pojištěn, takzvaně povinně zaručen. Pokud ve Skotsku nemáte zaplacené
„svoje“ povinné ručení na „auto které řídíte“, na místo řidiče usedáte
nelegálně. To je dost nahouby, protože auta se tam zásadně nepůjčují, a
všichni jezdí jen tím svým.
Navigace po britských silnicích je bez dobré mapy anebo gpsky prakticky
nemožná. Upřímě řečeno, historka o tom jak britové v roce 40 sundali všechny
směrovky pro případ německé invaze, a pak je zapomněli vrátit, se dle mých
zkušeností zakládá na pravdě. Systém směrového značení je v Británii nekompletní,
obsahuje spoustu slepých míst, a dokonce i faktické chyby typu „křižovatka
na sever a na sever“, z nichž jeden sever neplatí. Většina ukazatelů směru
a cedulek se jmény ulic jsou provedeny v bílé barvě, což je pro našince
ze začátku trochu matoucí. Když hledáte benzínku, hledáte nápis „service
station“ anebo „garage“. Dvojtá čára lemující okraj silnice znamená zákaz
zastavení, jednoduchá znamená zákaz stání. Skoti nemusí svítit ani nasazovat
zimní pneumatiky.
Obecně se tam moc nepředjíždí, když už tak pouze extrémě pomalá auta
řízená buď důchodci, anebo „arogantními anglickými idioty“. Ale cyklisti
jsou tam hotová dopravní katastrofa. Na většině cest a cestiček v Skotsku
se dvě auta minou stěží a s autobusem už máte problém, anebo se jedná o
nefalšovaný skotský „single track road“ - neboli tréning v akceleraci,
brždění, a couvání. Jezdit tam na kole je proto sportem v brždění dopravy
s prvky smrtelného nebezpečí. V odlehlejších částech Skotska je ve zvyku
zdravit rukou všechny protijedoucí auta, a všude je ve zvyku děkovat a
pouštět. Kdo bliká dálkovýma, pouští.
Z Budějovic do Blairgowrie přes Calais a Dover je to nějakých 2500
km, a trajekt mě s motorkou stál 79 euro. Zpět z Fort William přes Newcastle
a Amsterdam do Budějovic je to 1600 km, trajekt stál 160 liber a na vodě
strávil 16 hodin. Pokud někdy pojedete z Newcastlu stejným trajektem, doporučuji
hledat přístav s předstihem – dopravní značení jaksi chybí. Přístav se
nalézá poblíž „Tyne tunnel“. Cesta z Amsterdamu domů je již bezproblémová
– do Essenu na dálnici číslo 3, a potom do Pasova. Pokud tudy také pojedete,
doporučuji vzít sebou hodně vody. Na severozápadě Německa stojí půl litru
třeba i 2 eura 80 centů.
26.09.2009 8-P
|
|