Byl to krásný, pohodový den… Ovšem až do té doby než jsem otevřel elektronickou
poštu. Přeposlaných mailů jistě všichni dostáváte spousty – většinou vtípky,
zajímavosti, občas nějaká ta pikantnost.
Někdy se zasmějete, jindy nevěřícně
pokrčíte rameny, anebo s trapným povzdechem mail okamžitě vymažete. Po
přečtení článku, přeposlaného mým kamarádem jsem šel ale do kolen a viděl
přitom rudě.
Ale dosti chození okolo horké kaše, zkrátka – naštvali mě zmrdi od protinožců.
Ti si již několik let mastí kapsy na hudebním festivalu pod širým nebem,
pojmenovaným jako „The Big Day Out“. Ekonomický zisk však zřejmě přestal
zmrdům stačit a tak se rozhodli začít publikum „náležitě“ vychovávat. Tentokrát
jim totiž vadilo, že mnoho návštěvníků chodí na festival vybaveno australskou
vlajkou, tedy vlajkou své vlastní země, na čemž já nevidím zhola nic nepatřičného.
Hlavní producent festivalu, Ken West, však smýšlí opačně a proto návštěvníky
vyzval, aby vlajky nechali zastrčené v šuplících svých domovů : „Snažíme
se vytvořit mírumilovnou hudební akci, proto prosíme návštěvníky, aby vlajky
nechali doma…Jde o rasismus, který se vydává za patriotismus, a to nehodlám
tolerovat“ sdělil, mimo jiné, ve svém myšlenkovém průjmu australskému
tisku.
Chápu, že West a jemu podobní by si nejspíš přáli, aby národní vlajku
nahradily po dobu festivalu jiné prapory. Třeba takový ten hadr s konopným
listem, co si patnáctileté „alternativní“ dětičky věší po klubovnách, rastafariánská
„trikolora“ nebo duhová zástava buz… totiž, chci říci, globálně oteplených.
Anebo si zmrd již nahonil ego natolik, že by chtěl, aby lidi na fesťák
přišli s jeho portrétem a vlajku bere jako konkurenci. Nevím…
Polemizovat s člověkem, který považuje symbol země za rasistický transparent
asi nelze. Můžeme se jen hluboce sklonit před jeho debilitou, anebo být
zdravě až nezdravě nasraní tou bohorovností, s jakou zmrd hanobí vlajku,
která představuje suverenitu a svrchovanost místa, kde se narodil.
Nicméně takovéto chování je pro mladého postmoderního „free“ zmrda typické.
Zmrdovi nevadí trika s komunistickým teroristou Che Guevarou, nemá problém
s nápisy na oděvech, vybízejíci nezletilé blby aby fetovali jako o život,
nepohoršuje se nad texty vybízejícími k páchání trestné činnosti a neobtěžuje
ho ani smrad z dlouhodobě pěstovaných copánků a dreadů. To vše je totiž
z jeho pohledu patřičně pokrokové, tolerantní, otevřené a (post)moderní.
„Umělec“ který si hadičkou napouští barvu do prdele, aby ji pak za recitování
„básní“ nějakého hotentota vyprděl na plátno, pro něj představuje kulturní
obohacení, zatímco zpěvák se státní vlajkou na triku odpovídá jeho představě
rasisty. V této souvislosti se mi vybavuje neodbytný dotaz, jak by asi
West a jeho zmrdská banda reagovali na nějakou australskou modifikaci Daniela
Landy.
Vzpomněl jsem si také na memoáry našich druhoválečných veteránu ze severní
Afriky, kteří vždy vysoce hodnotili své australské spojence. Co by si asi
legendární „australáci“ pomysleli, kdyby jim někdo tenkrát řekl, že vlajka,
pod kterou hnali Rommela až někam k Benghází bude jednou považována za
rasistickou a to dokonce občanem Austrálie ? Jistě není náhoda, že proti
Westovým slovům se rázně ohradily také veteránské spolky.
Zmrdi si zkrátka zase jednou zahráli na morální arbitry, přičemž chtěli
poučit ty „blbé“ a „zpátečnické“ patrioty, kdo že to vlastně drží prst
na tepu doby. Jenomže – a teď přijde konečně dobrá zpráva – tentokrát zmrdi
narazili. Po Westově velkohubém prohlášení, museli organizátoři festivalu
čelit nebývalé vlně rozhořčených protestů, s čímž jaksi nepočítali. Australanům
zkrátka multikulturalismus nevoní a dovedou to dát patřičně najevo. Do
Westových zmrdů si zaryl také premiér John Howard, patriot a konzervativec
jako řemen (paradoxně je předsedou Liberální strany – on sám o sobě prohlásil,
že Liberální strana nikdy neměla tak konzervativního šéfa), který už v
minulosti mnohokrát dokázal, že mu odvaha není cizí a opakovaně si pohněval
muslimské imigranty, feministky, potratáře, profesionální cukrouše a podobné
exoty. I v kauze „zmrdi kontra vlajka“ zaujal konzistentní postoj : „Nošení
vlajky nemůže být nikdy zakazováno, protože by šlo o urážku milionů Australanů.“
Bylo vymalováno.
Zmrdy samozřejmě negativní reakce vyděsily, protože s takovou by se
mohl snížit z festivalu utržený zisk a tak spustili obvyklou mlžící taktiku
kouřové clony. Své původní prohlášení všelijak pozměňovali, až z nich nakonec
vypadlo slizounské stanovisko ve stylu „My nikomu nošení vlajky nezakazujeme,
ALE bla bla bla…“
Takže i přes své prvotní rozhořčení musím spokojeně konstatovat, že
australští občané se svým ministerským předsedou v čele odmítli zmrdí výklady
společnosti a uštědřili povýšeneckým zmrdům potřebnou lekci. Poučili je
o faktu, že státní vlajka symbolizuje určité historické území, jeho hodnoty,
dějiny, tradice i kulturu a v neposlední řadě i tu veškerou organickou,
živou síť pospolitostí, vztahů, citů a nadějí, kterou tak nádherně popsal
můj oblíbený Edmund Burke. To, že čas od času může národním symbolem zamávat
nějaký frustrovaný skinhead, který ani pořádně neví, co vlajka ztělesňuje,
na této skutečnosti nic nemění. Zneužít se dá všechno. Bohužel, včetně
vlajky.
Tažení zmrdů proti státním symbolům ovšem není pouze doménou Austrálie.
Před časem jsem zaregistroval britskou iniciativu „Re – flag“ kdy se pár
zmrdíků pokoušelo nahradit část „Union Jacka“ černými pruhy, aby vlajka
údajně odrážela multikulturní realitu Velké Británie. Vysvětlovat zmrdovi,
že britský Union Jack je spojením anglického kříže Svatého Jiří se skotskou
zemskou zástavou by asi znamenalo mrhání drahocenným časem…
V Kanadě zase jakási aktivistka napadla kanadskou hymnu, protože je
prý příliš anglosaská a vůbec se nezmiňuje o indiánech a přistěhovaleckých
menšinách. Také jí rozlítila pasáž, kde se zpívá o „odkazu našich otců“
protože tato část hymny, podle ní, zase diskriminuje ženy.
Jak můžeme vidět, tažení proti národním symbolům zmrdy asi baví. Proto
bychom měli mít vždy po ruce „australskou“ odpověď.
25.01.2007 Maro