Na střední škole, v období mého telecího věku, jsem byl u skinheads.
Dostal jsem se k tomu poměrně nevinně. Bydlel jsem na severu Čech a párkrát
jsem od cigin dostal slušně do držky.
Stálo mě to telefon, peněženku, hodinky,
a pád dalších drobností které se jim vždy hodily. Čistě náhodou jsem se
seznámil s člověkem, který chápal, že mě to opravdu neskutečně sere a podle
něj právě on s tím něco dělal.
A tak jsem se dostal ke skinheads. Měl jsem bombera, kanady, maskáče
a v hlavě myšlenku, že když se oni nechtějí přizpůsobit, musíme se chovat
taky jako oni. A tak to nějaký čas fungovalo. Občas jsme dostali , občas
oni a to mi stačilo k tomu, aby moje svědomí bylo spokojené aspoň s tím,
že to není již jednostranný boj.
Dostudoval jsem střední školu a shodou náhod jsem se přestěhoval do
východních Čech. A najednou se přede mnou otevřel nový svět. Ve městě kultury
kde teď bydlím znali lidé komíny pomalu jen z fotografií a televizních zpráv.
Když už se zde nějaký našel, tak byl zpocený u lopaty a choval se slušně.
Schoval jsem tedy battle wear do skříně. Přestal jsem u sebe nosit pepřák
a teleskop a začal věřit, že nejsou všichni stejní a že se opravdu možná
přizpůsobí. Na roky u skinheads jsem vzpomínal jen občas a to s pochybnostmi,
zda to mělo opravdu význam. Prostě tady skinheads potřeba nebyli. A já
jsem za to byl jen rád. Nejsem agresivní povaha a mám rád svůj klid. Takhle
to šlo asi dva roky.
Z vedlejšího města, které je od nás vzdálené asi 15 kilometrů se během
půl roku stal ráj komínů. Začali dělat to samé co na severu Čech. Naváželi
se do lidí, kradli, devastovali svěřené byty a celkově prostě dělali bordel.
Co však čert nechtěl, jejich kočovná krev jim nedala zůstat jen na jednom
místě. Začali se rozlézat i do místa mého bydliště a přišly problémy. Nijak
jsem to neřešil až do donedávna.
Po práci jsem šel nakoupit. Potřeboval jsem jen granule pro psa, máslo,
pár jogurtů a něco zítra na svačinu. Protože jsem neplánoval že bych kupoval
něco dalšího, tak jsem zajel do nejbližšího marketu. Do Penny Marketu.
Vzal jsem košík a vjel dovnitř. Viděl jednoho opečenýho, který jen tak
bloumá marketem a pozoruje lidi. Za ním pár metrů pak stála Aranka. Vedle
ní pak dva opálenci, na kterých bylo znát, že je sociální dávky živí velice
dobře. Ti kontrolovali z povzdálí soukmenovce před nimi. Vzhledem k tomu,
že byli zhruba v půli marketu a v košíku nic a po zboží ani nekoukali, bylo
mi jasné, že je spíš zajímají peněženky zákazníků než nákup potravin. A
jelikož jsem byl zrovna po práci ještě v obleku, stal jsem se pro ně terčem
No. 1.
Musel bych bejt blbej jak dlabaný necky, abych si nevšiml, že se na
mě nejmenší sráč nalepil. Kam jsem šel já, tam si to zamířil i on. Přesunul
jsem si tedy všechny věci do kapes které byly na zip. Roluju tedy po marketu
s tím cigánským zmetkem u prdele. Občas jsem se otočil abych zkontroloval
jeho pozici a nato on vždy uhl a díval se jakoby jinam. Říkal jsem si,
že teď již jistě ví, že o něm vím a vysere se na mě a najde si někoho jiného.
Co se však nestalo - sráč obešel regál, a najednou stojí přede mnou. Došlo
mi, že se asi nechce zeptat, kde mají máslo. Začal slovy: Co na mě furt
tak čumíš?? V tu dobu mi to v hlavě seplo. Je to jasný. Je to tady znova.
Tak mu říkám jako že na něj nečumím. Na to on odvětí: “Si jako myslíš
že sem něco míň ?? Jsme stejný pičo. Se mi tady zvedne pravačka a napálim
ti jí.“
No, a teď babo raď. Měl jsem chuť tomu o hlavu menšímu sráčovi vrazit
jednu a než se zvedne tak ho na zemi rozšlapat. To by nebyl problém. Moje
šance byly tak 80%. Bohužel, 40% mých šancí ubral další, který už stál
za ním a dalších 40% poslední. Tak jsme chvíli s cigánem pokecali, načež
se nevyhnul tomu, aby mi neukázal Tescoma battle knife, který měl najednou
v ruce. No a to už jsem začínal cejtit že jsem v prdeli. Cigán ukončil hovor
s tím, že si na mě počkaj venku. Tak jsem tam tak stál a zvažoval možnosti
jak z této šlamastiky ven. A jak tak přemýšlím, slyšel jsem řev a nadávání
od pokladen. Komíni se dostali nejspíš kvůli placení nebo nějaké jiné věci
do průseru. Toho jsem využil, projel kolem jiné pokladny, zaplatil a vyjel
ven. Naházel jsem potraviny do auta a ujížděl vstříc domovu.
Takže to tentokrát shodou náhod dopadlo dobře. Vždycky se mi názory
lidí jako D-FENS, OC apod. ohledně nošení zbraně zdály přehnané a příliš
militantní. Postupem času však zjišťuji, že pokud si to moderní svět a
mulikulturní společnost žádá, tak vzhledem k faktu, že 21 mi už bylo a
můj trestní rejstřík je čistý, zbraň u sebe nosit začnu. Je to opravdu
fakt, že přežije jen ten, kdo se přizpůsobí.
Mrzí, že ze strany politiků jsou tito násilníci vnímani jen jako voličské
hlasy, které je drží u koryt a tak jejich konání nejen tolerují, ale i
nepřímo podporují. A co mě sere nejvíc, že svoloč, která narušuje můj pokojný
život, platím i já ze svých daní. Prostě před nimi neutečete. A pokud utečete,
stejně vás dostihnou. Je jen otázkou času kdy a kde. Štěstí přeje přípraveným,
a to já již příště budu. Prostě věřím tomu, že v té části, kdy komín ukázal
kudlu stačilo, abych ukázal matnou pažbu a celá záležitost se mohla vyřešit
hned zpočátku.
23.02.2008 Tomáš