Od letošních voleb jsme si zejména my, kdo jsme byli dlouhodobě nespokojeni se socialistickým zaměřením tohoto státu, slibovali mnohé. Volby ovšem dopadly tak, jak dopadly - pravice ani neprohrála, ani nevyhrála. Co od ní můžeme čekat?
Ne, nebojte se, nebudu tady vypočítávat všechny možné koalice a analyzovat, jaké jsou jejich šance. Koalice bude ve složení ODS, KDU-ČSL a (možná) melouni. Teď jde spíše o to, čeho taková koalice může dosáhnout a jak.
Volby nedopadly nijak dobře, zejména vinou voličů, kteří nechápou, že volba, která je pro ně zdánlivě momentálně výhodná, tedy zejména "Jistoty a prosperita", je ve skutečnosti všestranně škodlivá, bohužel vysvětlit si to nenechají. Že levici volí zejména lidé méně vzdělaní, méně úspěšní, méně inteligentní a s menší sebedůvěrou, je také těžko oddiskutovatelný fakt. Bohužel takové spoluobčany máme a bohužel také mají volební právo. Výprava do vohnoutovy psychiky však není cílem tohoto článku a tak můžeme jen konstatovat, jak dopadly volby.
Co tedy můžeme čekat? Resp. co je možné, že nastane?
Scénář první: Předčasné volby do půl roku
Menšinová nebo téměř menšinová koaliční vláda ODS s KDU-ČSL, ať už se Zelenými nebo bez nich, obsadí ministerstva a ze skříní začnou vypadávat kostlivci a na povrch vyplouvat všechny ututlané průsery. Pevně doufejme, že pouze průsery skutečné a nikoli vykonstruované, protože přes všechnu averzi k socialistům si myslím, že by neměli být souzeni za to, co nespáchali. Paroubkova eskapáda s třináctiletou slečnou může být ve skutečnosti pouhým nedorozuměním, ale stejně tak to může být mylná stopa, která má zamaskovat nějakou mnohem větší katastrofu. O to, že by se žádní kostlivci nenašli, strach nemám a tak se dá vzhledem k obecnému diletantismu sociálnědemokratických ministrů a jejich náměstků očekávat, že budou padat obvinění, budou se uvalovat vazby a Ivo Svoboda se v kriminále setká s dalšími ze svých bývalých kolegů.
Ač koalice nebude schopna nic prosadit ve sněmovně (dokonce ani zrušení některých současných legislativních paskvilů), bude moci využívat toho, že může vydávat k řadě zákonů prováděcí vyhlášky a do nich implantovat bypassy těch nejstupidnějších legislativních průserů, které v našem právním řádu máme. Mezi tím budou odhaleny některé excesy sociálních demokratů a míra averze i té levicové veřejnosti k ČSSD poroste. Mezi tím buď vláda třikrát nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, nebo ji i získá, ale prezident vyhlásí předčasné volby z jiného důvodu.
Scénář druhý: Rozkol v ČSSD
Po včerejším megatrapném Paroubkově projevu se začaly ozývat místní organizace ČSSD a distancovat se od Paroubka. Paroubek svoji volební prohru neunesl a ve svém projevu obvinil ODS z negativní kampaně - a tím nepřímo i voliče, že se nechali hloupou kampaní zmanipulovat. Nemohu než to považovat za urážku inteligence pravicových voličů, což ovšem ze strany Paroubka není nic překvapivého. Klíčovou osobou v tomto scénáři je opět Paroubek, tato varianta počítá s tím, že se nevzdá funkce předsedy ČSSD, což povede k tomu, že někteří centrističtěji orientovaní poslanci ČSSD buď v ČSSD vytvoří frakci, nebo dojde k úplnému rozštěpení ČSSD, k čemuž samozřejmě mohou přispět i oni kostlivci, které ODS najde ve skříních různých ministerstev. Koaliční vláda pak bude buď vládnout s tichou podporou této frakce v ČSSD, nebo s podporu nově odštěpené strany, případně tato nová strana vstoupí do vládní koalice. Pak by ve vládě, v závislosti na síle nové strany, odštěpené z ČSSD, nemuseli zůstat Zelení.
Scénář třetí: Velká koalice
Velká koalice s Paroubkem už dnes není možná. Pokud by členové ČSSD prokázali alespoň nízkou míru schopnosti chápat realitu, odvolají Paroubka (nebo Paroubek odstoupí z vedení strany) a pokusí se s Topolánkem jít do velké koalice. To je to jediné, co může zabránit tomu, aby se ony ututlané korupční skandály, o nichž se spekuluje, provalily - a z pohledu Paroubka by to tedy bylo nejmoudřejší rozhodnutí (pochopitelně to není příliš příznivá varianta z pohledu občana ČR).
Scénář čtvrtý: Čtyřletá vláda se 100 mandáty
Tato varianta je pochopitelně také možná, ale nezbytnost přetáhnout alespoň jednoho poslance ČSSD na stranu vládní koalice, nebo to zkoušet různými partyzánskými způsoby (některý z poslanců zůstane před hlasováním viset ve výtahu; kapsář poslanci ukradne poslaneckou legitimaci a ten pak je pro podezření z nějakého trestného činu zadržen a umístěn do cely předběžného zadržení apod.). Partyzánské způsoby se na první pohled zdají sympatické, bohužel to celé opět zakládá nezbytnost komunikace vládní koalice s podsvětím, nezbytnost existence černých fondů a vydíratelnost vládní koalice - čili měli bychom totéž, co se socialisty ve vládě a tak by zbyla jen o něco málo pravicověji orientovaná vláda, jejíž kredit je však stejně otřesný, jako je kredit Paroubkovy vlády a o to asi příliš nestojíme.
A co si myslíte vy? Který scénář považujete za nejpravděpodobnější? A který by se vám líbil nejvíce?
04.06.2006, Root