Pan Šedivý se probudil za zvuku Ódy na radost, oficiální hymny Evropské
Unie. Tato verze byla samozřejmě nahrána ve studiu, za využití obřího
grantu, protože symfonické orchestry už několik let nemohou hrát v
důsledku směrnice
proti hluku.
Na displeji při zvuku hymny blikalo motto Evropské unie „Spojení
v rozdělení“. Marně se snažil poltačit nevhodné myšlenky, že to zní
podobně jako hesla „svoboda je otroctví“, nebo „válka je mír“, které kdysi
četl v jedné, nyní již zakázané
knize.
Protože spěchal, rozhodl se, že nepojede do práce autobusem, ale autem.
Autobus totiž tři kilometry před jeho zastávkou zastavoval uprostřed
polí, nechal cestující vystoupit, změnil číslo a zase je nechal nastoupit.
Byl rád, že mu poslední testy na diabetes vyšly dobře, a že tedy může
řídit auto.
Večer čekal návštěvu manželů Poddaných, takže koupil v obchodě lahev
vína. V důsledku směrnice
o omezení plateb v hotovosti musel zaplatit kartou, ale naštěstí měl svůj
povinný evropský
bankovní účet. Zkotnroloval, zda má lahev schválený objem,
a nemusí tedy prodejce hlásit.
Trochu ho trápilo, že jeho dcera je již třetí týden nemocná s horečkami
a doktorka jí v souladu s rozhodnutím
Komise odmítá předepsat antibiotika.
Dopoledne strávil dvě hodinky na povinném školení o potírání nevhodného
sexuálního chování vůči
ženám. Před dvěma dny totiž vystupoval z výtahu společně s kolegyní
a dal jí ve dveřích přednost. Kolegyně na něj následně podala disciplinární
stížnost pro zohledňování pohlaví a dnešní školení bylo součástí nápravy.
Po školení si zašel na toaletu. Po vykonání velké potřeby trochu štítivě
odhodil použitý toaletní papír do určeného odpadkového
koše, na základě výzvy umístěné nad splachovadlem. Toto nařízení sice
původně bylo jen obsahem směrnice na udělování ekoznačky v kempech, ale
časem se stalo závazným i na pracovištích. Pan Šedivý si pomyslel, že je
to sice nepříliš vábné, ale že by ta trocha vody na splachování
to množství papíru stejně nezvládla.
Po obědě si zašel do kuchyňky na kávu. Poučen z dopoledního školení,
předběhl u kávovaru kolegyni Nespěšnou. Bohužel, jak tomu v osmi z deseti
případů bývá, místo kávy dostal od kávovaru úkol. Tentokrát to bylo dosypání
zrn. V kuchyňce svítily schválené ekožárovky,
takže bylo špatně vidět a v důsledku toho pan Šedivý část zrn vysypal na
zem. Aby zachoval čistotu pracoviště, vzal ze skříňky vysavač a spadená
zrna vysál. Díky slabému
výkonu vysavače mu to trvalo dost dlouho a kolegyně Nespěšná si zatím
spěšně udělala svoji kávu.
Ke kávě dostal chuť na něco sladkého. V automatu si vybral čokoládovou
tyčinku, zdraženou nedávno v důsledku zavedení daně
z vysoce kalorických jídel na dvě Eura. S povzdechem vytáhl z kapsy
slovenské dvoueuro s Cyrylem
a Metodějem
bez svatozáře,
zářným příkladem snahy o odstranění všech (nevhodných) náboženských symbolů.
Po obědě se za ním zastavil se pan Poslušný, aby s ním projednal svá
navrhovaná opatření v oblasti práv
zaměstnanců, týkající se zvětšení varovných cedulek u všech zdrojů
tepla a elektrické energie o 40% a přidání varovných obrázků (popáleniny
u varné konvice, zčernalé prsty u elektrických zásuvek). Jelikož prezentaci
svých návrhů prováděl pan Poslušný na počítači, musel si pan Šedivý po
jejím skončení dát povinnou pauzu od elektromanetického
pole, vyzařovaného monitorem.
“Tak, a teď se do toho konečně pustím”, pomyslel si. Měl před sebou
vyplňování hlášení o DPH za poskytnuté softwarové služby spotřebitelům
v
jiných členských státech. To znamenalo otevřít si patnáct různých daňových
přiznání (přesto, že Evropská Komise již pět let pracuje na jejich unifikaci,
zatím jsou stále složitější a odlišnější) a začít vyplňovat. V tu chvíli
však jeho obrazovka zčernala a objevila se známá hláška: „V rámci zkvalitňování
pracovních podmínek a doby odpočinku zaměstnanců Vás upozorňujeme, že jste
překročil povolenou
dobu práce. Odeberte se prosím do svého domova a odpočívejte.“
Tak snad zítra, pomyslel si...
16.11.2013 PaulMuadDib