Světová populace dosáhla 7 miliard 31. 10. 2011. Roční růst
populace v roce 2011 je roven 1,1%. (Dle United Nations, Department of
Economic and Social Affairs)
Docela hloupá zpráva, že? Taková nudná statistika. Ale: jedná se o nejděsivější
věc, co jste v životě kdy přečetli.
Mezi řádky se na Vás šklebí Jezdci
Apokalypsy: Smrt, Válka, Hladomor, Nákaza. A také zničení kultury, totální
devastace hodnoty lidského života, otroctví, plánované vyhlazování států
a ras, nastolení totalitních režimů, a další.
Blahoslavení chudí duchem. Nečtěte dál.
Matematiko, ty bezcitná děvko
Trochu matematiky:
Při zachování růstu 1,1% ročně, populace Země bude dvojnásobná (14
miliard) v roce 2074.
Deseti násobná (70 miliard) v roce 2200.
Stonásobná (700 miliard) v roce 2430.
21500-násobná (150 bilionů) v roce 2917. V tomto roce zalidnění planety
Země dosáhne hodnoty 1 ob/1m2 (veškeré souše). 1000000 ob/km2.
Nejlidnatější místo na Zemi dnes – Manila má hustotu zalidnění 43000 ob/km2.
Kdy dost bude dost?
Metodika (následující odstavec můžete bez obav přeskočit):
[T=(100lnX)/Y] kde X je hledaný násobek, tj. pokud chci zjistit, za
jak dlouhé časové dostanu dvojnásobek, pak X=2, desetinásobek X=10, atd.
Y je procentuální růst, tj. pokud hodnota za rok narostla o 5%, pak Y=5,
růst o 10% Y=10. Výsledné T je pak časový údaj v letech. Například pro
zdvojnásobení populace Země při růstu 1,1% ročně: T=(100ln2)/1,1=63 let.
Snadný matematický vzorec lze aplikovat na cokoliv, kde je přítomen
(roční) procentuální nárůst. Pokud pochopíte význam tohoto vzorce, pak
každou zpráva v novinách typu: HDP vzrostlo o 5%, kriminalita narostla
o 7%, spotřeba ropy se navýšila o 8%, si přeložíte na: Za 13 let bude HDP
dvojnásobek současné hodnoty, za 10 let bude kriminalita dvojnásobná, za
9 let bude spotřeba ropy dvojnásobná. Růst je děsivý, pokud chápete, co
znamená.
Fyziko, ty bezcitná děvko
Zákon zachování hmotnosti, zákon zachování energie. Základní fyzikální
zákony lidské rase do karet moc nehrají. Jak rozdělit omezené množství
zdrojů mase, které neustále roste spotřeba? Voda, jídlo, ropa, plyn, uhlí,
kovy, elektřina. Suroviny a energie, bez kterých se moderní svět nedokáže
obejít. Některé jsou obnovitelné, ale i tak jich nelze produkovat neomezené
množství, zbytek jsou neobnovitelné, jednou spotřebovány, jsou pryč. A
pomalu ale jistě docházejí. Pomalu? Spotřeba roste takovým způsobem, že
za 10-30 let (dle druhu) je spotřebováno množství rovnajícící se veškeré
předchozí celkové spotřebě. Nejrozšířenější názor lze shrnout následovně:
„Netrap se tím, až dojdou, tak budou nahrazeny něčím jiným. Technologie
už existuje, jenže zlé korporace brání jejich rozšíření, protože by přišly
o zisky.“ Vodíkový pohon, elektromobily, větrníky, fotovoltanika, etc jsou
takovými případy. Ehm, ne. Současné technologie nabízejí kulervoucí poměr
cena x výkon, o jakém se alternativním zdrojům a technologiím nemůže zdát
ani ve vlhkých snech. Nauce o takových věcech se říká fyzika. Hoření a
výbuch je na úplně jiné úrovni v emitaci energie než běhající křeček v
kolečku. Což vyústí v historicky zcela bezprecedentní krok – lidé budou
nuceni sestoupit technologicky níže. První takový okamžik v lidských dějinách
nepůjde provést bez pořádné show, války o zbytek docházejících surovin
a pokusu o oddálení tohoto okamžiku.
Vědci, zachraňte nás
Penicilin, očkování, operace, hnojiva, desinfekce, spalovací motor,
elektřina, šlechtění plodin, … Za dramatický nárůst populace v posledním
století vděčíme technickému pokroku. Lidé očekávají, že věda vyřeší všechny
naše problémy. S tím největším si však nijak neporadí – s lidskostí. No,
možná je tu šance na vraždící roboty, ale určitě se zase objeví nějaký
John Connor a lidstvo zachrání. Věda není spasitelkou, mnohdy funguje zcela
kontraproduktivně. Množství nových vědeckých poznatků s sebou přináší problémy,
na které není společnost připravena. Průšvih je i u rozlišovacích schopností
lidské rasy. Pokud si něčeho všimne za pět minut dvanáct, tak to je ještě
ta lepší varianta. Většinou si lidé důsledky uvědomí pozdě.
Matko Přírodo
Co si lidé zaseli, to si také sklidí. Vyschlé řeky a jezera, neúroda,
hladomor. Koloběh vody v přírodě znají už malé děti, jedno je jisté – žádná
voda nemizí, ani se neobjevuje. Jenomže řeky, jezera a studny vysychají,
co se to děje? Dochází k přerozdělování spotřeby vody. Voda není na světě
rozdělena rovnoměrně a neodpovídá ani stupni osídlení. Je možné poušť proměnit
v zahradu, ale tuto vodu je třeba někde vzít, ta pak chybí na původním
místě. Neustále rostoucí města a závlahová pole poptávají více vody, musí
vznikat nové zásobárny a voda být přiváděna z větších vzdáleností. Jenže
pak může snadno nastat něco pro moderního člověka nepředstavitelného, může
být vydán zcela na milost počasí. Jeden suchý rok, během kterého se zásoby
neobnoví a lidé budou bez vody. I když v našich podmínkách je častější
pravý opak, nerespektování jednoduchých přírodních zákonitostí vede k opakujícím
se záplavám. Rovnice sucho = neúroda = hladomor je v dnešním světě zmírněn
mezinárodním obchodem a nadprodukcí potravin. Ale vedlo by to k růstu ceny
a k vydírán… ups, zajímavým diplomatickým problémům.
Cena života
Jakou cenu má lidský život? Žádnou. Možná zastáváte názor, že nekonečně
vysokou. Což je „žádnou“ v hezkém balení. Pokud myslíte nějakou konkrétní
částku, tu co máte na pojistce či součet hodnoty všech orgánů na černém
trhu, i Vy přízemní materialisté, hehe. Váš život je pro Vás absolutní
veličinou, bez něj neexistujete, takže jste dosti zaujatí. Nadále jste
zaujatí ohledně života lidí, ke kterým máte citový vztah. Za zbývajících
7 miliard neuroníte ani slzičku. Ale každý zemře. To podvědomě každý ví.
Kromě dětí, líbí se mi názor, že dětství končí v okamžiku, kdy si dítě
uvědomí vlastní smrtelnost. Nejde o smrt samotnou, jde o způsob. Při tom
se o slovo hlásí etika, morálka a subjektivní náhled na smysl života. Dnes
je nerozšířenější humanismus, uznán prakticky všemi státními i náboženskými
institucemi, je to logické, pokud se Vám poddání budou bez skrupulí neustále
vraždit, za chvilku nebudete mít komu vládnout. S rostoucí populací však
toto nutně musí zaniknout, neb samotné množství poddaných bude ohrožovat
stabilitu a udržitelnost vlády. Deklarace lidských práv a svobod i Ženevská
konvence vezmou za své. Ochrana života bude zredukována a ve velkém se
začne praktikovat trest smrti za nejmenší prohřešky proti zákonu, dle staré
známé poučky „chléb a hry“ pravděpodobně v podobě „Na Život a na Smrt!,
sledujte pravé gladiátorské zápasy online“ ™. U válečných konfliktů jsme
se dostali do schizofrenní situace, kdy vojáci nemůžou válčit, tj. zabíjet,
plenit a znásilňovat, což byla v minulosti samotná podstata válek. Tento
„ostych“ také bude překonán, armády budou nuceny rozšířit své řady, což
povede k méně profesionálnímu vojsku a většímu množství psychopatů v uniformách,
nehledě na větší množství rozkazů shora o „konečném řešení otázky xy“.
Redukce populace
Redukce růstu populace je nevyhnutelná. Biologická válka je velmi zajímavá
a perspektivní možnost, obzvláště pokud by byla rasistická, tj. napadající
jen určitou lidskou rasu. Ale to je dosti science fiction, pojďme prozkoumat
politické nástroje. Válka. Nákladná, obtížně směrovatelná, je ničeno bohatství
a pracovní síla, umírají převážně dospělí muži, tj. dorůstající nová generace
přežije a následná repopulace je rychlá a snadná (vdovy jsou tak osamělé
a děti jim v osamění uleví), ve dvou světových válkách umřeli miliony a
na růstu populace je to skoro neznatelné. Vyhlazovací válka. Například
Búrská válka, křižácké výpravy („Bijte je všechny, Bůh si je přebere.“),
holocaust. Efektivní redukce populace, nicméně prakticky neprosaditelné.
Metoda cukru a biče. Například Čínská politika jednoho dítěte, Husákovy
děti. Politické kroky zvýhodňující rodiče se státem nařízeným množstvím
dětí. Poznámka: u tzv. Husákových dětí se jedná hlavně o druhou generační
poválečnou vlnu. Relativně účinné opatření, nicméně (u redukce) obtížně
prosaditelné, může však vést k nečekaným problémům, v Číně je v současnosti
nedostatek žen, některé zprávy hovoří o posunu poměru muži x ženy až o
30 milionů. Zvyšování životní úrovně. Dvojsečná zbraň. Účinně snižuje reprodukci
stálého obyvatelstva, nicméně vede k imigračním vlnám, takže celková populace
roste. Protimigrační politika. Spolu s rostoucí životní úrovní účinný nástroj,
může snadno vést až ke zmenšování populace, což je však v přímém kontrastu
s růstem životní úrovně.
Degenerace geofondu
Lidský geofond je strategicky ničen, nejzákladnější zákony přírody znásilňovány,
přičemž se homo sapiens sapiens hrdě poplácává po zádech, jací jsou to
ale panečku páni přírody. Nedonošený plod? Nevadí, zakvedláme skalpelem
a zachráníme ho. Neplodnost? Nevadí, zakvedláme skalpelem a vložíme uměle
oplodněné vajíčko. Vrozené vady, defekty, zranění neslučitelná se životem.
Přece s tím něco musíme udělat, složili jsme hyppokratovu přísahu. Desinfekční
čistidla, mýdla, světýlka na zubní kartáčky. Kašlíček? Tady máš tobolku
s takovou dávkou zelené plísně, že by dokázala sama vymítit syfilis v 17.
století. Lidé po tisíce let prakticky žili v hovnech, ať už lidských či
zvířecích, rozšíření kanalizace je novodobá záležitost (někde ji sice měli
už ve starověku, pak ale přišli barbaři s bídnou hygienou). A tak se náš
imunitní systém nudí a vymýšlí blbosti. Nehledě na to, že nikdy není zničeno
100% bakterií, spíše 99% a to jedno procento je rezistní druh, který pak
má zcela volné pole působnosti. Bakterie a viry se nedomnívají, že byly
páni tvorstva, tak si vesele mutují, zcela antibioticky immuní druhy jsou
tak jen otázkou času. Semtam probleskne v novinách zpráva o smrti náctiletého
na infarkt či dvacetiletého na rakovinu, všichni se pak diví, jak je něco
takového možné, nebo zpráva o strašlivé pandemii ptačí či prasečí chřipky,
které za oběť padlo 5 lidí. Dříve při různých ranách nebylo neobvyklé,
že zařvala půlka populace Evropy. Takové rány se můžou vrátit.
Městský mechanismus
Lidé se stahují do měst, hlavním důvodem je, že v porovnání s venkovem
je život ve městě snadnější a pohodlnější. Nechci zde srovnávat venkov
vs. město, pro a proti u každé možnosti je nasnadě. Chci se zde rozepsat
o fungování měst, hlavně velkoměst, ale tyto zásady platí i u menších obcí.
Každá urbanizovaná oblast má zásobovací spádové území, všichni obyvatelé
potřebují přístup k jídlu. Celá stáda krav, prasat, drůbeže, hory mouky,
soli, vajec, zeleniny, jezera mléka, piva jsou přiváženy a konzumovány
KAŽDÝ den. Vodárny čistí a pumpují vodu do vodovodu, elektrárny zásobují
naše spotřebiče energií, kanalizace odvádí všechnu využitou vodu z města
pryč, bez přestávky. Tyto sítě se rozvíjely postupně s rozšiřováním měst,
nejsou vybudovány ideálně, spíše jako souhrn kompromisů. Je pro nás přirozené
otočit kohoutkem, nakoupit v krámu, zapnout vypínač, bez povědomí o tom,
jak složitá a komplexní soustava nám toto dovoluje. Avšak celá tato soustava
je velmi křehká a zranitelná.
„Civilizaci od anarchie dělí dvě jídla.“
Jak dlouho byste vydrželi bez jídla, vody, elektřiny, plynu, pohonných
hmot? Co byste obětovali za obnovení dodávek těchto věcí a obnovení pořádku,
který by zanikl při nedostatku těchto statků? Svobodu, pokud tak nazýváte
tu komedii s lístky jednou za pár let, během mrknutí oka, pokud by to znamenalo
nakrmení Vašich dětí.
Devalvace práce
Jediným cílem podnikání je zisk. Lidská práce je přetvářena v bohatství.
Díky přerozdělování následně bohatne celé společenství. Pokud práce negeneruje
zisk, podnikání zanikne. S jedinou výjimkou – pokud je přítomen tzv. vyšší
princip (ztrátovost jde ospravedlnit). Stavba různých monumentů: pyramid,
chrámů; udržení odvětví: dotace zemědělství, podpora vzniku národních filmů;
zbrojení.
Může bohatství růst do nekonečna? Teoreticky ano. Robinson na ostrově,
na začátku nemá nic, pak si postaví domek, rozdělá oheň, přivede si k domku
pramen, vykope latrínu, vyrobí loďku, sítě,… pokud by byl nesmrtelný, jednoho
dne by třeba přistál na měsíci. Prací si neustále zvedal životní úroveň.
To je teorie, v praxi se jedná o utopii. Čím je společnost bohatší, tím
se stává pohodlnější. A terčem závisti. V bohaté společnosti kvete vzdělanost,
kultura a vědecký pokrok. Tyto aspekty představují překážky moci. Lze je
snadno odstranit výdaji na vyšší princip. Válečná tažení Říma, stavba pyramid,
Studená válka, ovšem zdaleka nejlepší je válka. Válečný konflikt umožňuje
věci, které by v době míru byly nepředstavitelné: ničení zdrojů a pracovní
síly, stagnaci (i degradaci) bohatství, větší kontrolu obyvatelstva. Objevil
se však nový aspekt s příchodem virtuální reality v podobě počítačových
her, ty jsou tvořeny za jediným účelem - pro satisfakci hráče. Satisfakce,
které lze v „reálném světě“ dosáhnout jen velmi obtížně, je hráčům dodávána
v přirozených patentech, mající své základy položeny v psychologii, za
jediným účelem – způsobení psychické závislosti, tj. dalšímu hraní. Jedná
se o logický krok vydavatelství, obzvláště u her, kde více hraní = větší
zisky. Jsou zdokumentovány případy, kdy obsesivní hraní vedlo ke kolapsu
i úmrtí. To je však jen zcela minoritní záležitost, oproti běžným projevům
těchto závislostí, s nimiž se setkal každý, ať už osobně či skrze své známé.
Jaké množství lidské produktivity je denně nevratně spáleno ve virtuálních
světech? Čímž se dostáváme zpět k devalvaci práce, neb lidský mozek nerozlišuje
mezi reálnem a virtuálnem, spolu se Svatým grálem vývojářů = fotorealismem,
získáme Nebe na Zemi, náš vlastní Matrix. Červenou nebo modrou pilulku?
Šedivý neuspokojivý reálný svět nebo ten blyštivý virtuální stvořený za
jediným účelem – k našemu uspokojení. A mládež bez budoucnosti ve vyspělých
zemích, střílející snědé postavy s turbany na hlavách v písčitých krajinách
(koho jiného by měli střílet, že), má menší tendence vzít pravé zbraně
a jít vystřílet parlament, než mládež ze zemí, kde svůj volný čas a frustraci
nemůžou rozpustit ve virtuálnu.
Ekonomie
Po nás potopa. Jedinec je schopen se sám o sebe postarat a dokáže plánovat
do budoucnosti. Dejte k sobě pár jedinců, dostanete společnost. Neschopnou
se o sebe postarat a považující budoucnost za výmysl. Bohatství nevzniká
z ničeho, vždy se musí někde vzít. V současnosti žijeme na úkor budoucích
generací, kterým bude představen účet za naše flámování. Těm se to líbit
nebude. Nicméně by to skousli, kdyby přechod byl proveden rychlým řezem,
tj. tyran s většinovou podporou anebo smrt veškeré staré generace. Zcela
nereálné. Bude nutná dlouhotrvající krize (hospodářská, válečná) k vytvoření
nálady ve společnosti k radikální změně. Problém je v tom, že růst se stal
všeobecně požadovanou a přijímanou mantrou. Nejlépe neustálý růst. Což
je matematická blbost na úrovni „všichni by měli mít nadprůměrný plat“.
Co jde nahoru, musí jít dolů. Jakýkoliv pokles (zisků, HDP, hodnoty akcií)
působí v ekonomice paniku. Proto jsou čísla nuceny skákat obručemi, aby
viditelný pokles nenastal nebo byl zmírněn. Rozpuštěn v inflaci. Proto
si někteří z Vás pamatují rohlík za 10 haléřů, zatímco dnes stojí dvacetinásobek.
Veškerá monetární politika funguje jako jedna velká šaráda kryjící totální
bankrot států. Hodnota peněz je taktéž zajímavá. Dříve měny obsahovaly
svou hodnotu v sobě (drahé kovy). Pak byly nějakou dobu za drahé kovy směnitelné.
To se změnilo s ropnou krizí v 80. letech, kdy byla zrušena směnitelnost
dolaru za zlato. Od těch dob jsou peníze bezcenné. Pardon, vyjadřují hodnotu
práce. Je to taková hra, na kterou všichni přistupují. No, jejich používání
je vyžadováno zákonem a zločiny penězokazectví jsou zločiny proti státu,
čili nejvíce postihovány, takže do toho nebudeme rýpat.
Moderní otroctví
Biče a řetězy už jsou dávno z módy. Nejsou potřeba, protože je každý
má v sobě. Lidé jsou otroky peněž, kde funkci okovů plní platby, otrokářem
jest společnost s bičem v podobě justice. Lze polemizovat nakolik je to
vyžadovaného z hlediska samotného přežití společnosti. Zřejmě dost. Problém
nastane, když samotný státní aparát se rozhodne tuto premisu podkopat.
Ano, mluvím o tobě, socialisme. „Produkuj nebo zhyň,“ je nahrazeno: „Produkuj
nebo se stát o tebe postará.“ Ano, stupeň civilizace se možná pozná podle
toho, jak zachází se svými nejslabšími články, ale aby se snažila svou
produktivitu zcela zničit, to je jedna z těch zcela nepochopitelných a
zvrácených věcí. Množství jedinců závislých na státu narůstá, neb ten se
snaží vybudovat svou nepostradatelnost. Tyto zaměstnanci netvoří žádné
hodnoty, žijí jen z přerozdělování, je nutné jim najít nějakou činnost,
proto narůstá byrokracie, bavící se vymýšlením co nejlepších klacků pod
nohy produktivní části populace, což vede k tomu, že se tvořitelé nějakých
hodnot na to vykašlou, svou činnost ukončí, tak se zmenší hodnota přerozdělovaných
peněz. Dvakrát, protože mínus to co dotyčný vytvářel, plus to co je mu
teď vypláceno. Co teď? Aha, imigranti, lidé ochotní ze sebe dělat pitomce
za míň, než za kolik je to ochotné dělat domácí obyvatelstvo. A to se tak
rozhodlo, protože jsou rozmazlení a vůbec to nesouvisí s tím, že jim polovinu
výdělku stát ukradne přímo a další třetinu z téhle poloviny (DPH 20%, zbytek
circa spotřební daně), aby mohl zaplatit svou armádu úředníků a lidi bez
práce. Jo, a přistěhovalci obohacují kulturu, sice občas kriminalitou a
růstem napětí, ale aspoň se občané mají čeho bát a strach je mocný prostředek
kontroly, dopadajících na všechny, přece nejde rozlišovat rozdíly mezi
lidmi, to by bylo nehumánní, ty rasisto.
Politická korektnost
Vítejte ve světě doublethinku, magickém místě kde věci nelze nazývat
pravými jmény a většina je nucena se přizpůsobovat menšině. Žijeme v Evropě,
nejsme Američané či Australané, kde je národnostní složení zapříčiněno
historickými událostmi, ale i tak jsou tam všichni rasisti až do morku
kostí. Obava z neznámého, cizího je vlastní všem lidem, nevztahuje se pouze
na rasové otázky, ale na vše. Málokdy je zcela iracionální a bezdůvodná.
Navíc jsou předsudky mocné, pokud bude část společnosti vnímána jako problematická,
eventuálně se do tohoto stavu vyvine. Jsme v situaci, kdy menšiny diktují
většině. Ve společnosti roste napětí, to je zametáno pod koberec médii
a žehleno politiky. Domnívám se, že zlomový okamžik se odehraje ve Spolkové
Republice Turecko, generace zpráskaných psů sypajících si popel na hlavu
vymírá a nová generace znovu objeví myšlenky pána s fešným knírkem. Africká
země Francie, Španělskoarabské království, Spojené emiráty Velké Číny a
Severního Polska nebudou chtít zůstat za Helmuty pozadu. Celý problém je
v tom, že třetí generace imigrantů se odmítá začlenit a radikalizuje se.
Celé je to tak trochu postavené na hlavu. Uprchlíci přijdou do nové země,
hledajíce štěstí a únik. Ale svou zkázu, před čím utíkají, si přinesou
s sebou. Neumí jazyk, neznají zvyky, tak se sdružují do ghett. Druhá generace
už umí jazyk, zná zvyky, ale nadále žije v ghettu. Třetí generace má pocit,
že nepatří nikam. Zemi svých prarodičů neznají, občané nové domoviny jsou
pouze papírově, žijí odděleně, jsou terčem předsudků, hledají své místo,
což perfektně vyplní například takové náboženství.
Übermensch
Jste krásní? Bohatí? Slavní? Silní? Hrdinní? Dokonalí? Spokojení? Šťastní?
Ne.
Nejste. A nikdy nebudete. Kdy jste poprvé dostali pocit, že realita
je pokřivená, rozbitá, divná a nefér? Nejspíš když Vám bylo -náct, pomalu
jste začali zjišťovat, že žijete ve lži, realita je nereálná. Každý se
s tím srovná jinak, někdo to zaregistruje jen mírně a tento nepříjemný
fakt ignoruje, jiní se s tím nesmíří a přispívají do statistik sebevražd.
Odkud se bere naše poznání světa? Z příběhů. Příběhy vždy sloužily
jako výchovný prostředek. Jenže to se v posledních několika staletích pomalu
měnilo. Příběhy dnes plní funkci zábavy k vyplnění volného času. Jsou tvořeny
(psány, natáčeny) dospělými pro dospělé, sloužící k útěku z bezútěšné reality,
kde dospělí dobrovolně přistupují na tuto hru, vědouce, že se jedná o fikci,
ale děti to neví. Sledují tato vypravování a domnívají se, že reflektují
realitu. A v příbězích určených primárně pro děti jsou zcela potlačeny
veškeré negativní zkušenosti tohoto světa, děti tak vyrůstají v jakési
bublině, kde poníci papají duhu a kakají motýlky, tříminutový trénink během
jedné písně dokáže udělat z ubožáka světového šampiona, ošklivé káčátko
se změní v krásnou labuť, Karkulka z vlka vyskočí živá, princezna najde
svého prince a žijí šťastně až do smrti, zvířátka jsou kamarádi, dobro
vždy zvítězí, všichni jsou srdeční, milí, obětaví, přátelští, nápomocní,…
Aby jednoho dne vyrostly a zjistily, že tomu tak není. Lidé jsou lidem
vlky, svět je plný násilí a zločinu, mnohaletý trénink je třeba k ovládnutí
dovedností, oškliví lidé oškliví zůstanou, dokud nepodstoupí plastiku,
mrtvoly roztrhané vlky nemají tendence moc skákat, princezna své deprese
utápí v alkoholu, protože princ je děvkař s fetišismem na střevíčky, případně
přitahován mrtvolami ve skleněných rakvích, zvířátka jsou masakrována do
salámů, dobro neexistuje, a lidé jsou á propos všeobecně kurvy.
Do toho je třeba ještě připočíst mediální masáž o věčně mladém, krásném,
pružném a žádoucím nadčlověku, uměle vytvořenému PR oddělením, stylisty,
maskéry, reklamou a photoshopovými kouzelníky, jenž je nám dáván za vzor.
Ošklivost, stáří? Ale no tak, jen se málo snažíte, nic co by jedna dvě
plastiky, kouzelný krém, pilulka, barva,… nevyřešila. Zlomek populace,
ti nej-(bohatší, úspěšnější, slavnější, krásnější,…) jsou nám dávány za
vzory se slovy: „Takový můžete být také, stačí se jen trochu snažit a koupit
si xy!“
Síla slova
Informační věk. Jsme zaplaveni informacemi. V takovém množství, že se
v tom nejde ani vyznat. Aplikace cenzury je nepochopitelná, funguje jako
hromosvod pro zvědavce, pokud chcete, aby se k nějaké informaci nikdo nedostal,
produkujte více informací. Přístup ke zprávám je nutný okamžitě online,
čekat do dalšího dne, kdy se to objeví v novinách? To už je stará novinka.
Média fungují na šokovosti a zprávy velmi rychle zastarávají. To ústí v
apatii, ta vede k větší šokovosti, a to se nadále stupňuje. Mnohdy je se
zprávami účelně manipulováno, aby dosáhly určitého efektu. Proto také existují
různé druhy zpravodajských kanálů, vysvětlujících zprávy dle přesvědčení
svých konzumentů. Novinky jsou prezentovány ve stále stejných patentech,
jejich cílem není informovat, ale bavit, tj. přitáhnout pozornost, kvůli
zisku z reklam. Můžu Vám teď říct, co zhruba bude dnes ve zprávách a zítra
v novinách. A to nejsem psychic.
V psychologii bylo provedeno nezměrné množství pokusů ohledně lidského
chování. Rétorika, Public Relantions, reklama. Existují k jedinému účelu
– manipulaci. Jedinec dokáže být přesvědčen o čemkoliv. Nevíře smyslovému
poznání, ignorování ohrožení vlastního života, upravení vzpomínek,… O čemkoliv.
S projevy manipulace se setkáváte denně. Baťovské ceny, rozmístění regálů
v obchodech, použití barev, volba slov, lesk věcí, akce, slevy, logické
klamy,… Pokud si myslíte, že v některých věcech jste zcela neoblomní, máte
jen malou představivost. V „optimálních“ přesvědčovacích podmínkách (ne
pro Vás ovšemže), byste dokázal zabít své rodiče, děti (Sofiina volba)
i sám sebe (Ministerstvo Lásky). V porovnání s tím je nasměrování k volbě
určité politické strany či zakoupení výrobku snadné.
Networks at work keeping people calm
Pokud Vás nevychovali vlci, pak jste členy společnosti. Ať se Vám to
líbí nebo ne. Nepřijde Vám to ani nijak zvláštní, vždyť neznáte nic jiného.
Existují instituce a informační kanály, vzniklé za účelem z dětí vychovat
občany. Myšlení, poznání, etika, morálka, hodnoty, schopnosti,… máte naučeny,
kolektivní vědomí. Co se snažím říct? Že to, co víte, je relativní. Drobné
změny mohou vyústit ve zcela jiné chápání světa. Hodnoty, vyznávající dnešní
svět, mohou být generaci Vašich vnuků k smíchu, či kroutění hlavou, jako
je pro nás hon na čarodějnice. Možná se Orwell sekl jen o století, uvidíme,
co přinese 2084, technologie přinesla zajímavé možnosti, o jakých se mu
při psaní své knihy ani nezdálo.
Krize společnosti
Žijeme v Německu 19. století za kancléře Bismarcka. Jsou velké rodiny,
které dokáže uživit jeden živitel, populace utěšeně narůstá a mládne, ekonomicky
aktivního obyvatelstva je více než neaktivního, rozvody se prakticky nedějí
(jen semtam nějaká Maryša zkazí kafe), většina populace žije na vesnicích
a polně hospodaří. Žijeme v 18. století za vlády Marie Terezie, děti mají
letní prázdniny, aby mohly pomáhat se sklizní, brzké začátky výuky, aby
před setměním stihly zahnat krávy z pastvy. Žijeme v Evropě 20. let 20.
století, v době kdy poznatky pana Keynese vypadaly rozumě. Hm, nebo ne?
Že by si toho nikdo nevšiml? Svět se mění, ale společnost není schopná
adekvátně reagovat. Pokud do toho ještě přimícháme iracionální eskalaci
závazku, to je takové to: „Už jsem do toho vrazil tolik peněz/energie/času,
přece to teď nevyhodím,“ tak máme zaděláno na solidní průser. Svět se noří
do finanční černé díry, jejímž jediným řešením bude totální restart, tj.
hyperinflace a ztráta hodnoty peněz. Provázené občanskými nepokoji. Bude
sranda.
Populace stárne a vymírá. Základní jednotky státu, rodiny, se rozpadají.
Což je logické, delší doživší věk a rozšíření možností seberealizace, pokrok
lékařství přinesl spolehlivou antikoncepci a snižuje mortalitu potomků,
což vede k menšímu množství dětí, nehledě na snadnější odhalování vad ve
vztazích (pokud máte bokovku, nezaheslovaný počítač a komunikujete s ní/m
skrze mobilní telefon, připravte si rozvodové papíry, budou se Vám hodit).
Nic proti tomu, pokud nemáte děti, žádný problém. Pokud ale děti máte,
tak ty tenhle bordel budou považovat za normu, čímž jim připravujete mizerný
rodinný život.
Degradace vzdělání
„Uč se nebo se budeš živit rukama.“ Kolik z nás tohle slyšelo nebo řeklo?
Lidé se můžou živit hlavou či rukama. Toto dělení ale přestalo reflektovat
schopnosti jedince a stalo se otázkou národní. Svět se dnes dělí na patentovny
a montovny. Ovšem sebevětší tužba státu nedokáže (no, dobře, dokáže – například
migrací inteligence) změnit podíl „nevzdělatelných pitomců“ na „přirozeně
inteligentní“. Pro ty ošklivé kapitalisty je tudíž zcela nevýhodné vytvářet
pracovní místa v rozvinutých (kódové slovo pro socialistické) zemích, protože
potřebují pracovníky pro snadnou činnost a ne lidi se třemi tituly. Zaměstnanci
jsou pak drazí, jinými slovy nevýhodní. Že by státy zareagovaly správně
a školství pořádně zkrouhly? Ne, přesně naopak. Byla snížena obtížnost,
hodnota vzdělání, aby na něj mohl dosáhnout prakticky každý. Nepřemýšlejte
nad tím, mohla by Vám začít téct krev z uší. V rámci „rovných příležitostí“
to dochází dokonce tak daleko, že nadprůměrně chytré děti jsou hozeny do
stejného pytle s idioty, protože elitářství je špatné, áno? A mělo by to
tak zůstat, neb ty schopné by nějak, pravděpodobně pouhou svou aurou intelektu,
mohly pozvednout úroveň debilů kolem. Sice je to naopak, schopnější, lepší,
úspěšnější jsou terčem závisti, nenávisti a šikany, ale hej, to je přece
pořádně připraví pro život, ne? Vysoké školství je samo o sobě komedie.
Nebo tragédie? Intelektuálové, přemýšliví jedinci podléhají módním trendům
a vyhlídce na snadné zábavné studium na humanitních univerzitách, zatímco
prostší, přízemnější končí na technice. Situace prohra x prohra pro všechny
zúčastněné, převážně pro stát. Zpětná vazba, kontrola škol z hlediska poskytování
vzdělání a úrovně studentů, ze strany státu se neděje na žádné úrovni.
I Harry Potter občas musel přestat hledat Voldemortův nos zaskočit si do
školy udělat unifikované zkoušky. Dnes je to výsadou soukromých společností,
tvořících celonárodní testy za těžký bakšiš.
Ztráta víry
Vědecký pokrok přinesl mimo jiné i určité duševní vakuum. Blesky byly
hněv Dia, Země byla placka, smrt byla Osud. Svět byl dříve jednodušší.
Všechno bylo vysvětleno Boží vůlí, případně byl přílišný zvědavec odporoučen
na hranici, aby se zvědavost dále nešířila. Nakonec zřejmě došly hranice,
tak se lidské poznání začalo raketově rozvíjet. V tomto vědeckém období
ovšem některé aspekty lidské mysli nemohly být dostatečně uspokojeny, touha
po vyšším principu, touha po osvícení, zvěrozvěstování, kázání, tvorba
následovníků, spasení ostatních a světa. Někteří se s tím srovnali zcela
jednoduše – ignorováním vědeckých poznatků, ulpěním na klasických náboženstvích
středověkého stylu. Další hledali nové cesty, proto se stále více lidí
přiklání k buddhismu a jiným exotickým náboženstvím. Toto jsou však složité
teologické pojednání, nic o čem by se dal snadno přesvědčit kamarád v hospodě.
Tak o čem ho mám přesvědčit, jak jinak si můžu uspokojit svou potřebu ho
osvítit, dokázat si svou nadřazenost? Nové vědecké poznatky? Tomu sám nerozumím,
a i kdybych rozuměl, tak je jen hrstka lidí, kteří to pochopí. Tudy cesta
nevede. Něco snadného, co nejde potvrdit, ani vyvrátit, ale každý tomu
porozumí. Už vím, co takhle mu říct, že celý svět ovládá hrstka Iluminátů,
USA sami zničili Dvojčata, 2000 bude konec světa, 2012 znovu konec světa,
UFO, přistání na Měsíci, Usáma, smrt J.F. Kennedyho, Masaryka ml., Elvise,
Hitlera, …
Tyto, a mnoho dalších, už dávno nejsou otázkou faktů, ale víry. Lidé
mají potřebu něčemu věřit, obzvláště rádi věří tomu, že jejich život není
plně v jejich moci, právě proto se drtivá většina těchto konspiračních
teorií točí kolem nekonečně mocných jednotlivců a malých skupin Šedých
eminencí, ovlivňujích a manipulujících dění, proti nimž není žádná možnost
odporu.
Liberté, Égalité, Fraternité
Jste svobodní? Pokud ano, tak jste všemocný bůh (s malým b), ale i tak
se potýkáte s nějakými chytáky, jako je například ten s tím stvořením velkého
kamene, který sám nezvednete. Svobodný není nikdo. Omezuje Vás tělo, kdy
naposledy jste se rozhodli ignorovat gravitaci a prošlo Vám to. Omezuje
Vás mysl, pohybující se v naučených kolejích. Omezuje Vás společnost, persekující
abnormality. Vaše svoboda je v možnosti volby? A vybíráte z jakých alternativ?
Svoboda končí tam, kde končí svoboda druhých? Gratuluji, právě jste popřeli
celou společnost a předvedli znalost Kantíkova kategorického imperativu,
ale svoboda opět přišla zkrátka. Věříte v Osud? Pak nemůžete být volní
žádným způsobem. Věříte ve svobodnou vůli? Pak jste volní v rozhodování,
ale jen do okamžiku než je Vaše srdce srovnáno na váhách s peříčkem či
Petr u Brány zkontroluje trestní rejstřík.
Rovnost? Zopakujme starou mantru: Tělo, mysl, společnost. Každá osobnost
má různé vrozené dispozice a je vychovávána rozdílně. Než přijde éra masově
vyráběných klonů, nebude tomu jinak. Třídní rovnost? Jak se máte na ostrově
Utopia? Rovnost před zákonem? Dokonce i prasátka nakonec vědouce přidala
na vrata formulku: „…, ale někteří jsou si rovnější.“
Bratrství? Homo homini lupus. Lidé nežijí s druhými, lidé žijí na úkor
druhých. Lidé jsou zvířata, jejich smyslem jest množit se. Obětování se
pro druhé, kromě ochrany vlastních mláďat zakomponované přirozeně ve většině
vyšších zvířat, v sobě nikdy neskrývalo nějakou výhodu při zachování geofondu,
buď Vás sežral lev místo pomalejšího člena tlupy, nebo Vás přibili na kříž.
Apel na Vaše cítění jako člena smečka je aplikován převážně za účelem manipulace
(vlastenectví, náboženství, tým, gang, strana, kroužek vyšívání), lidé
na tohle přistupují, protože mají nutkavou potřebu někam, kamkoliv, patřit
– My vs. Oni. Ovšem toho je zneužíváno – viz drobný společenský experiment
jménem komunismus.
Demokracie
Žijeme v demokracii. Omyl. Žijeme v zastupitelské demokracii. A to je
kurva rozdíl. Ale i přesto to před pár lety vypadalo jako príma nápad.
Dokonce to vyvolalo davovou euforii, kdy masy na náměstích cinkáním klíčů
dokazovali vlastnictví nemovitostí a zvali muže s kabáty s povrchovou vrstvou
z podšívky ke spanilým jízdám k sobě domů. Někde na světě si pořád myslí,
že to je príma nápad a snaží se ho exportovat všude možně, načež pak jsou
hrozně překvapení, že se to okupované… hopla, osvobozovanému lidu nelíbí.
Jeden člověk, jeden hlas, je sympatické jedině tehdy, pokud ten jeden člověk
je absolutistický vládce. Protože jinak je to pouhopouhá vláda tupé lůzy.
Lidé si nejsou rovni. Umělá rovnost na základě pouhopouhé existence, ignorující
veškeré schopnosti, vědomosti a znalosti… kde jinde se něčím takovým můžete
setkat? Nikde. Proč je tedy vůbec dovoleno takovému systému přežít? Idealismus,
zneužívání a status quo. Schopní (inteligence) věří ve vyšší morální princip,
bránící jim v chladnokrevném zotročení lůzy. Neschopní (plebs) jsou si
vědomi výhod impotentního systému a zneužívají ho k vlastnímu prospěchu.
Status quo je udržován všemi prostředky, protože je jedno jaké názory zastáváme,
neb máme společného nepřítele – anarchii. Demokracie je zcela impotentní,
neschopná prakticky ničeho kromě stagnace. Protože lidé nenávidí změnu.
Takže u jakéhokoliv problému se obyvatelstvo rozloží do dvou skupin: pro
x proti. S výjimkou suicidních krátkozrakých tendencí. Jak si myslíte,
že by dopadlo hlasování o zrušení daní? Či poněkud abstraktnější příklad:
hlasování o počasí. Až by se naše země proměnila v Saharu a lidé umírali
hlady, kolik by se zamyslelo nad tím, že hlasovat pro neustálý svit slunce
nebyl až tak dobrý nápad. Vládnutí je složitá komplexní záležitost. Právě
proto si jen volíme zástupce? Jaká je jejich kvalifikace? Mně osobně je
mnohem sympatičtější tyran, který se k moci dostane vlastními schopnostmi,
diplomacií, manipulací a taháním za nitky (tanky v ulicích jsou taky efektivní
a elegantní způsob), než idiot, jehož jediná způsobilost k vládnutí je
ksicht na plakátu a slib koupení voličů za jejich vlastní peníze. Nehledě
na stále se rozvíjející poznání umění manipulace. Dostáváme se k otázce
responsibility, žijeme v době, kdy nikdo není zodpovědný za nic: „Já nic,
to těch několik milionů mých voličů za to může, oni to tak chtěli.“ Nakonec
skončíme tam, kde jsme: nikdo není spokojený se systémem, ale nejde s tím
nic udělat. Poslední hřebík do rakve představuje volební období. Představte
si, že začnete v nové práci a první, co se dozvíte, bude, že za týden Vás
vyhodí a Vaše místo zaujme člověk, kterého z duše nenávidíte. Jak bude
vypadat Vaše pracovní performance? Mizerně. Místo zvelebování Vašeho pracovního
místa budete krást sponky na papír a točit se na židli. I kdybyste něco
zvládli provést, tak Vás nástupce všem vykládá, jak se těší, až Váš výtvor
zničí, jen co tam bude on. Demotivující, nemyslíte?
11.05.2012 Strape