Tento článek je věnován do značné míry ojedinělému zjevu
mezi českými konzultanty. Ojedinělému proto, že na něj patrně nebudete chtít vzít hůl.
Jmenuje se David
Gruber.
K článku o Davidovi Gruberovi jsem se hotovil dlouho. Řešil jsem otázky
typu - mám nějak rozsáhle studovat jeho dílo a držet se objektivní linie
jeho práce, anebo mám vyslovit svůj názor, mám si od něj nechat článek
schválit anebo ne, a nakonec jsem se rozhodl udělat to, jak by řekl Gruber.
Udělat to po svém a co nejpřirozeněji.
Soft skills. Sada dovedností, kterou zmrdi devalvovali až na samé její dno.
Z dovednosti se domluvit se stala dovednost prosadit svoji. Z dovednosti
prosadit si svoji se stala dovednost manipulovat ostatními. Z dovednosti
manipulovat ostatními se stalo bezduché vymývání mozků ve stylu reklamy
na sušenky bé-bé. Občas se mi zdá, že jakýkoli seminář na nějakou "elastickou
dovednost" je zahráváním si s vlastní důstojností a většinou to i tak bývá.
To jen tak na úvod, abychom věděli, co Gruber nedělá.
David Gruber (*1965) je původním povoláním pedagog a publicista. Od
roku 1986 je školitelem a poradcem. Zkráceně řečeno, David Gruber učí lidi
dělat různé věci lépe. Například učit se lépe, studovat cizí jazyky, organizovat
si volný čas, sdělovat lidem informace a vyjednávat s lidmi. Patrně od
Grubera neuslyšíte to, co často říkají zmrdikonzultanti - totiž že umění
komunikace je darem od Boha a když budete dostatečně často chodit na školení
a platit faktury, Bůh vám malý kousek daru sešle. Gruber věří, že podobně
jako se každý učíme číst, počítat nebo nakupovat, je přirozené, abychom
se naučili spolu komunikovat. Jindy se Gruber vyslovil, že by rád dosáhl
stavu podobnému situaci ve Švýcarsku, kde má každý armádní rezervista doma
střelnou zbraň a náboje. Každý si rád rozmyslí napadnout jeho dům, protože
po něm může být vedena účinná palba. Stejně tak by každý měl mít "zbraň"
v podobě určitých komunikačních návyků. A Gruber se rozhodl zájemce
vyzbrojit, za peníze, pochopitelně. Gruber taky nesype z rukávu žádné triky.
Nemá triky rád, tvrdí, že trikem se komunikace pokřivuje (a protitrikem
narovnává).
Gruberovy aktivity mají více směrů a rovin. Někdy se divím, jak to ten
člověk všechno zvládne. Jeho záběr sahá od mezilidské komunikace přes vnímání
psaného textu (což má některé zásady společné s tím předchozím) k organizování
času a mailové korespondence, takže v širším pohledu se Gruber zaobírá
postavením jednotlivce v informační společnosti. Gruber podle všeho pobíhá
po světě poháněn nutkáním zjistit, proč lidé jednají tak, jak jednají,
podle všeho už toho hodně zjistil a podle všechno to dosud nezneužil. Až
Grubera získá pro své účely nějaký politik... no, raději o tom nespekulujme,
protože by svět o něco důležitého přišel.
Shrnout nějakým způsobem spektrum Gruberových aktivit je poměrně těžké.
I na svých internetových stránkách
se o to pokusil marně. Nyní budu citovat z Gruberových stránek, to co pokládám
za jádro toho všeho: "čtyři psychovzorce: psychovzorec profesionální
koncentrace, psychovzorec opozice podvědomí, psychovzorec zjišťovací a
zpětně poznávací paměti, psychovzorec psychické teorie relativity, metodu
NEANA a metodu dvojchytrého čtení". Gruber je v podstatě technokrat
a úlohy v oblasti "měkkých dovedností" považuje za algoritmizovatelné.
Popisuje určité nástroje a říká, jak je používat tak, aby náhodou někoho
nenapadlo vrtat kosou díru do zdi.
Například psychovzorec opozice podvědomí je něco, co všichni známe.
Podvědomí je vždy silnější než vědomí, říká Gruber. Pokud učiníme vědomé
rozhodnutí, že se budeme učit, podvědomě patrně budeme chtít jezdit s autodráhou,
koukat na televizi nebo házet kameny na policisty, ale určitě ne učit se.
Pokud vědomí usoudí, že je třeba držet dietu, podvědomí dostane chuť na
věneček s krémem. Nakonec vyhraje autodráha a věneček, protože podvědomí
drží delší konec lana. Gruber nabízí recept, jak tento mechanismus snadno
obejít. Není to samozřejmě žádné kouzlo ani veledílo, je to něco, co každý
už mnohokrát učinil, ale možná se nezamyslel nad mechanismem, který za
tím stojí a který Gruber pojmenoval.
Když vám Gruber některé z těch pojmů vysvětlí, patrně z toho nepadnete
na záda. Možná usoudíte (právem), že je to triviální, že to existovalo
i před Gruberem a že tomu Gruber "jen" dal jméno. Gruberovi koneckonců
nejde o to, abyste padli na záda. Gruber také, opět narozdíl od jiných
konzultantů, je seřízený na příjem, neignoruje svoje publikum a nebrání
se zvědět jeho postoje. No a když už nic jiného, dámy jistě ocení Davidův
zevnějšek a pozorné vystupování.
Gruber disponuje dostatečně rozsáhlým teoretickým aparátem k tomu, aby
publiku vysvětlil, co se děje člověku v hlavě, v oku a ve tom všem mezi
mozkem a okem, když například čte. Díky tomu pochopíte, že slovní spojení
"já jsem si to přečet´ a vím, o co jde" může obsahovat skutečně rozdílné
kvality.
Osobně mě zaujalo heslo řízení změn, které Gruber vyslovil: "Tuhle přidej,
tamhle uber, to ti radí David Gruber". Gruber nemá rád revoluce, navrhuje
postupovat ve všem od malých změn k velkým, čímž se dostáváme k další kapitole,
totiž k širokým možnostem využití Gruberových myšlenek v praxi zmrdobijce.
Kromě zmrdí snahy všechno honem a zásadně předělat je nápadná i zmrdí snaha
lámat všechno přes koleno, říkat lidem, že vy... musíte ... jinak ... až se z toho ...!
Gruber poznamenal:
"Existuje způsob, jak pro vás téměř kdokoli udělá téměř cokoli - zaonačte
to tak, aby si to daná osoba udělat přála."
Dalším památným Gruberovým výrokem, dotýkajícím se krizové komunikace,
bylo poselství, které prolomilo některé zaběhané pořádky života v pravdě
a lásce. Znělo to nějak jako "se sviní se musí jednat jako se sviní". Zní to opět velmi triviálně a opět se to většinou bůhvíproč nedělá.
Zejména hodnotnou protizmrdí příručkou je Gruberova Zlatá
kniha komunikace. Gruber se sice na obálce tváří jako by verboval do
wehrmachtu, ale tím se nenechme zviklat. V knize se později ukáže, že autor
má smysl pro humor. Kniha kupodivu není pouze o vyjednávání s lidmi, s
manažery a s blbci, ale také o tom, jak identifikovat východiska pro vyjednávání
nebo jak a podle čeho zaškatulkovat vzniklou situaci do kategorií situací
již známých a zvládnutých. Ke knize se ještě vrátím. Jeden z posledních
výtvorů Davida Grubera, který mi přišel do ruky, byla učebnice
angličtiny netypická tím, že je zaměřená na zcela běžné situace člověka,
který používá angličtinu při své práci nebo v obchodních záležitostech.
Jak asi naložíme při obchodním nebo technickém jednání - čím dál častěji
splývají v jedno - s poznatkem, že John a jeho přátelé připravují velkou
party? Pokud se vám zdá, že tato konstanta jazykových učebnic je úplně
na hovno, pak vězte, že v Gruberově knize tyhle sračky nejsou. Zato je
tam navíc kapitola o tom, jak a proč vůbec se učit.
Zmínit bychom měli také Gruberovy aktivity publicistické a naprosto
přelomovou dvojici knih o soužití mužů a žen. První
z knih už jsem dlouho nikde v obchodě neviděl, druhou naleznete zde.
Ke Gruberově osobě jsem se dobral právě přes ně a myslím, že hodně absolventů
jeho kurzů je na tom podobně. Obě knihy jsou, zdrženlivě řečeno, velmi
čtivé. Vlastně mě to úplně porazilo, protože to bylo a) zábavné b) pravda
c) ačkoli vím, že jsem sám na psaní tak nějak lehce nadprůměrný, tak tohle
bych prostě nedal. Knihy jsou napsané ve stejném duchu, jako některé články
na D-F (zejména kniha první). Základní myšlenka obou knih by se dala popsat
větou - muži jsou cíloví, ženy jsou průběhové. Muž jde nakoupit proto,
aby obstaral ty správné věci, žena nakupuje pro samotný proces nakupování,
na jehož konci může a nemusí stát nakoupené zboží. Dalším ne tak výrazným,
ale o to hodnotnějším knižním počinem je kniha s názvem Nikdy se nevzdávej,
jejímž cílem je na několika příkladech ukázat, že sráčství nepředstavuje
platný životní přístup.
S názory Davida Grubera se můžete seznámit na jeho blogu, který neexistuje
zase tak dlouho, aby stihl zdegenerovat jako D-F. Doporučuji článek o
cibuli a přesýpacích hodinách, nebo aspoň jeho první polovinu. V protizmrdích
raziích, misích a kampaních lze uplatnit tento
skromný návod. Jedná se o komprimát ze Zlaté knihy. Ačkoli je na blogu
a cokoli na jakémkoli blogu je tak trochu nezávazné, tohle je po čertech
vážná věc. Opět obsahuje Gruberův technokratický pohled na "taktiku komunikace"
jako na tašku s nástroji, do které stačí sáhnout a uchopit ... zamířit...
udeřit ... zmrda po hlavě. Dovedu si představit, že některým vyhlášeným
lektorům zmrdské komunikace by po jeho přečtení museli přiložit defibrilátor,
protože jeho obsah směřuje přímo proti základům jejich špinavé nauky.
V jednom se s Davidem Gruberem asi neshodnu - občas naznačuje, že je
možný nějaký generální reset společnosti, její návrat k psaným i nepsaným
pravidlům. Gruber je v tomto optimista. Infekce však už zašla příliš daleko
a zmrdi zmanipulovali nejen společnost, ale i její základy, tedy její pravidla
a hodnoty. Budiž Gruberovi ke cti, že se to snaží napravit a to daleko
více a usilovněji, než celé zástupy moralistů, sociálních ekologů, politiků
a jiných šarlatánů. Přeju mu proto hodně zdaru ve všem, na co sáhne.
26.6.2009 D-FENS