ANEB OBJEKTIVNÍ POHLED FORENZNÍHO PSYCHIATRA NA ROMSKÉ ETNIKUM
Když se před lety rozdávala témata na sociologii, navrhli jsme přednášejícímu, že vzhledem k nedostatku zajímavých témat,
bychom navrhovali zpracovat semestrální práci na téma „romská otázka“. Toto téma mě ani tehdy ani dnes nenechává klidným. Na
jednu stranu jsou cikáni stejní lidé jako my, jsou navíc poměrně muzikální, ovšem na druhou stranu je mnohdy peklo mít je za
sousedy nebo se vůbec vyskytovat v jejich blízkosti.
Do dnešních dnů se nepodařilo nalézt uspokojivou formu koexistence našeho národa s cikány. Došlo to až tak daleko, že dnes je
realitou pojem „pozitivní diskriminace většinové populace“, kdy jsou Češi označováni jako „Ne-romové“ nebo „gadžové“ a cikáni
se dožadují, aby v souvislosti s nimi bylo užíváno označení „romové“. Je známým faktem, že jsou nepřizpůsobiví, že parazitují
na systému, do kterého my ostatní přispíváme svými daněmi, a tak přestože tvoří menšinu, dopouštějí se mnohem častěji trestné
činnosti. To je moment, kdy přicházejí do kontaktu s forenzní psychiatrií. Pročítal jsem si takto knihu „Soudní psychiatrie a psychologie“ z vydavatelství
Grada z r. 2004, tedy žádnou pochybnou slátaninu a la „Bílá liga“ a málem jsem sletěl ze židle, když jsem se seznamoval
s poznatky našich předních odborníků na dané téma. Citace z knihy jsou uváděny kurzívou.
Nejdříve několik faktů pro začátek .. považuji to za nutné, neboť například americký prezident G.W.Bush má prokazatelné IQ 91
a opička Koko jen 95 (zdroj zde a zde). IQ vyjadřuje úroveň inteligenční výkonnosti rozumových schopností jedince
v následujících rozmezích:
IQ 35 až 49 (těžká mentální retardace – imbecilita)
IQ 50 až 69 (lehká mentální retardace – debilita)
IQ 70 až 89 (podprůměr)
IQ 90 až 109 (průměr)
IQ nad 110 (nadprůměr)
Znalecké obci jsou dobře známé případy některých Romů, jejichž intelektové výkony měřené standardními zkouškami byly
nedostatečné a z tohoto titulu mamnoze zakládaly jejich
exkulpaci v trestních záležitostech, následně pak získání kýženého invalidního důchodu na prokázanou „imbecilitu“. Tito
jedinci se však vzápětí po potvrzení této diagnózy dopouštěli rafinovaných podvodů.
Při znaleckém posuzování Romů se častěji než u příslušníků majority setkáváme s odmítavým postojem k vyšetření, se
simulačními a
agravačními tendencemi, s primitivními únikovými reakcemi. Tyto reakce mají různou podobu od úplného mutismu (pozn.
náhlá ztráta řeči na neurotickém podkladě po afektu nebo šoku) k provokativním výrokům i chování, od demonstrativního
naříkání k histriónským
scénám a dramatickému obviňování okolí včetně znalce.
Příklad: „Posuzovali jsme Roma, který pro výrazně abnormní chování byl umístěn na pozorování v psychiatrickém
zařízení, kde nekomunikoval, nejedl, produkoval jen bizarní grimasy. Při znaleckém vyšetření byl mutistický, nezodpověděl
nejjednodušší dotazy, neuvedl správně ani své jméno. Tento člověk se však u soudu plynně a věcně hájil, užíval přitom
adekvátně cizích výrazů.“
V našem sociokulturním prostředí totiž dostatečná míra inteligence (čím víc, tím lépe) i určitá dávka vzdělání patří
k hodnotám uznávaným všemi vrstvami společnosti, být hloupý je degradující. Naproti tomu Romové, alespoň podle vzorku
pachatelů trestných činů, si vzdělání necení vůbec, a jak bude „gádžovsky“ ohodnocena jejich inteligence, je jim zcela
lhostejné – pokud ovšem neusilují o přiznání mentální retardace, kdy reagují zcela záměrně nesprávně podle zásady – „čím hůř,
tím lépe“.
Co k tomu dodat ?
Při nejlepší vůli si neumím představit, jak projít testem inteligence a získat hodnocení „imbecil“. Na úryvku ze zmíněné
odborné publikace mě překvapilo, jak přesně je popsán myšlenkový vzorec cikánů. Sice se to týká jen těch, kteří se dostali do
křížku se zákonem, ovšem s akceptovatelnými formami chování cikánů jsem se v životě setkal naprosto výjimečně, zatímco s těmi
popisovanými mnohokrát.
Za důležité považuji fakt, že jak chápání obyčejných lidí, tak odborné veřejnosti, se v podstatných rysech shodují, aniž by
to zakládalo důvod k nařčení z rasismu. Výsledkem je situace, kdy sice stát cikány podporuje v zahálce různými dotacemi a
dávkami, ale normální většinová populace se od cikánů distancuje, odmítá tolerovat jejich parasitismus a přirozeně je
vytěsňuje. Řekl bych, že i přes mnoho negativních aspektů koexistence s cikány, má normální člověk zpočátku vstřícný postoj a
neháže všechny do jednoho pytle – ovšem jen do té chvíle, než získá dojem, že se sám stává rukojmím, kterého cikáni v okolí
zamýšlí svým typickým přístupem k většinové společnosti terorizovat.
Jistě si říkáte, co s tím. Na závěr proto přidávám perličku ve formě citátu ze zmiňované knihy nakladatelství Grada, která
může leccos napovědět.
„Současné testy obsahují myšlenkové operace a činnosti, které na romské prostředí moc „nesedí“. V současné době se
z podnětu vlády zpracovává testová metodika, která zohledňuje romská specifika, prozatím pouze pro potřeby zařazování dětí do
škol, získané poznatky však jistě bude možno rozšířit a vztáhnout i k dospělé populaci.“