Jak někteří čtenáři minulého dílu povídání o starci a holi správně
v diskusi poznamenali, celá situace kolem starce s holí zaslouží si hlubšího
rozboru.
Snad nám pohlédnutí pod povrch mediální slupky této události umožní
dosáhnout nějakého hlubšího poznání. Reálný život není skryt v příbězích
jako z rodinných pout, kde Skála šuká s Andreou, Andrea šuká s Krátkým
a Krátký šuká … atd., ze kterých je na první pohled poznat, kdo je anděl
a kdo mizera; reálný život každého z nás odehrává se právě v malých dramatech,
jakým příběh starce a hole.
Nejprve malá rekonstrukce: Podle článku jel cyklista po chodníku, čímž
porušil všechny možné předpisy. Poblíž přítomný stařík měl po ruce hool.
Právě do hole se převtělil onen mystický bič Boží a a hool vedena staříkovou
nezkušenou rukou zasadila cyklistovi očistný úder, po kterém spadl na zem.
V tomto okamžiku staříka štěstí opustilo a dostal přes držku. Co udělal
stařík špatně, jsme si řekli posledně.
K rozboru události je zapotřebí vysledovat trajektorie hlavních aktérů
scény: Cyklisty, staříka a hole.
1. Stařík se pohybuje jedním směrem, cyklista a hool druhým.
Reálně by tato situace vypadala tak, že cyklista projede kolem dědka
v protisměru. Dědek v čase T=0 zaznamená cyklistu a vezme si za své, že
ho majzne. Zvedne hool, otočí se a uštědří mamrdovi osvěžující ránu. Předpokládáme
pořád bežnou dřevěnou chodeckou hool o délce ca 0,9m, žádnou laserovou
superhool Luka Skywalkera nebo nějaký moderní hitech vynález s multiminerálem,
probiotinem a komplexem vitactiv.
Když vezmeme v úvahu, že průměrně trénovaný člověk má reakční dobu 0.3s
(u geronta bych čekal spíš více) a že kolem jedné sekundy trvá zvednutí
hole, pak cyklista jedoucí rychlostí 10km/h neboli 2.7m/s urazí v T=1.3s
3.6metru a je tudíž zcela bezpečně mimo akční rádius konce 90cm dlouhé
hole, pokud se ovšem konec hole nepohybuje rychlostí větší než c, kdy by
se začal pohybovat nejen v prostoru, ale i v čase. Myslím si, že představu
nadsvětelné rychlosti pohybu konce hole můžeme přiřadit k fantasmagoriím
typu „Paroubek a sociální demokracie budou v roce 2006 sestavovat vládu“
a jako takovou ji opustit.
Předpokladem úspěchu takové taktiky by bylo, že dědek uvede hool do
standby režimu v předstihu. Tím by odpadla vteřinová prodleva a hovořili
bychom pouze o reakční době geronta, pak by to jen tak tak vyšlo. Pokud
by dědek inicializoval hool v předstihu, pak by cyklista musel nutně jeho
záměr vytušit a učinit nějaká opatření k odvrácení nebezpečí. Kdyby viděl,
jak se gerontní terorista rozmachuje holí, asi těžko by se mohl domnívat,
že dědek spolu s René a Rudolfem nacvičuje na chodníku golfové odpaly,
takže by nějak reagoval a například uhnul.
2. Stařík a hool se pohybují jedním směrem, cyklista druhým
Tato situace je variací té první a liší se jen ve směru vedení úderu.
Zatímco předchozí situace vycházela z toho, že stařík se začne ohánět holí
až v okamžiku, kde je mamrd u něj, zde se předpokládá, že si hezky dopředu
nachystal hool a pak s ní cyklistu praštil proti směru jízdy. Pokud by
stařík jednal takto, byl by to jistě lepší eprouč než předchozí,
protože by cyklista mohl fokusovat na kruciální benefity ze
sčítání kinetické energie hole a své vlastní, byl by tedy do jisté míry
svého štěstí strojvůdcem, jak patrně v narážce na jistého sociálnědemokratického
politika zpívala skupina Chinaski. Čím rychleji by totiž po chodníku prasil,
tím větší ránu by dostal. Správně vedená rána (obouruč, s použitím horní
poloviny těla, jak jsme si posledně řekli) by za takových okolností byla
zcela zdrcující.
Z jaké vzdálenosti musel geront cyklistu vidět? Řekli jsme, že uvést
hool do attack mode trvá 1s a reakční doba geronta je 0.3s, řekněme, že
1s potřeboval útočník na určitou taktickou rozvahu, kterou, jak jsme konstatovali
minule, hrubě odbyl. Celkem tedy 2.3s, během kterých ujede cyklista 6.4
metru. To by mohlo odpovídat.
Výpočet polohy konce hole vzhledem k tělu cyklisty postrádá smysl, protože
pravděpodobnost zásahu je skoro 100%, pokud tedy geront nebyl vysloveně
levej. Oproti předchozímu je takový postup zcela racionální a doporučuje
ho devět z deseti traumatologů.
Proti reálnosti tohoto scénáře svědčí okolnost, že stařík by musel inicializovat
hool ještě dávno předtím, než se k němu cyklista přiblížil, což by ten
jistě zaregistroval, jak jsme řešili už předtím. Pokud by nastala tato
situace, jednalo by se jednoznačně o akt úmyslného útoku ze strany staříka,
protože předpokladem úspěchu tohoto postupu je útok plánovat.
3. Stařík, hool a cyklista a pohybují jedním směrem.
Stařík jde po chodníku a v čase T=0 předjede ho kolo. Stařík si usmyslí,
že ho udeří, zvedne hool a vezme ho s ní přes záda.
OK?
To je úplná blbost. Podobnou situaci jsem sám zažil a vím, co je za
takových okolností dosažitelné a co ne. Pokud budeme uvažovat čas od vzniku
záměru udeřit mamrda do jeho realizace v délce 1.3s, pak při rychlosti
jízdy cyklisty 10km/h a rychlosti chůze kulhavého starce 3km/h dostáváme
rychlostní rozdíl 7km/h, čili asi 2m/s. Jak zmínil např. Einstein, situaci,
kdy se dva subjekty pohybují stejným směrem, lze vykládat tak, že jeden
subjekt stojí a druhý se mu vzdaluje o delta vé, pokud se tak děje v inerciální
vztažné soustavě, a ta by v Táboře být mohla. Za 1,3s ujede cyklista 2,6m
a v čase T=+1,3s je tedy vzdálen 1,7m od konce hole.
Jediná cesta, kterou mohl stařík dosáhnout za předpokladu cyklisty pohybujícího
se pohybem rovnoměrným přímočarým zásahu, je, že by hool vrhl jako olympionik
major Železný oštěp, ale to je samo o sobě dost bizarní představa, nehledě
na spornou aerodynamiku a rozložení hmotnosti hole.
4. Jako varianta 3, ale výchozí rychlost obou subjektů v T=0 je nulová.
Kdyby totiž cyklista i stařík měli v počátku akce rychlost nulovou a
cyklista zrychloval s nějakými 0,5 m.s-2, pak by se 1,3s od okamžiku T=0
ocital ve vzdálenosti asi půl metru od staříka a měl tudíž to štěstí zakusit
slastnou bolest. Předpokladem platnosti této varianty je, že oba subjekty
– stařík i mamrd – v T=0 stáli nebo téměř stáli, například poté, co se
s-r-a-z-i-l-i !
Jak někteří čtenáři jistě postřehli, celou dobu jsem zanedbával vlastní
dobu letu hole. Hool se pohybuje kombinací pohybu rotačního se středem
v gerontově zápěstí a pohybu přímočarého posuvného, její trajektorie tudíž
určitelná je a bude se jednat o evolventu položenou v prostoru. Co se nedá
dost dobře určit, je obvodová rychlost, která závisí na síle, kterou geront
do úderu vložil. Jediná cesta, jak určit dobu letu hole, je zjistit ji
empiricky, tedy srazit různou silou z kola cyklistu, a to nejlépe cyklistů
několik, aby zjištěná hodnota měla vypovídací hodnotu. Předpokládám, že
bych se ve výpočtu zamotal, předpokládá se použití diferenciálního počtu
a navíc moje výsledky v předmětu Mechanika III na ČVUT- Fuckultě strojní
byly pod vedením srdečného profesora Březiny a charismatického asistenta
Lederera prodprůměrné. Kdo má zájem, může to spočítat, předpokládám, že
doba letu hole byla blízká době nutné na její vztyčení a její zanedbání
nevedlo ke zkreslení rozboru, protože zohlednění tohoto faktoru by vedlo
k prohloubení finální teze.
Jak jsme si tedy ukázali, útok holí by byl proveditelný v těchto dvou
případech:
- stařík naplánuje útok, když je cyklista od něj vzdálen více než sedm
metrů. Praští ho holí proti směru jeho pohybu. Hool zvedá nad hlavu jsa
v zorném poli bezelstného cyklisty, který na tyto aktivity nijak nereaguje.
Další fakt prohlubující pochybnosti o této variantě je ten, že geront je
v souboji s mladým cyklistickým mamrdem předem výrazně handicapován a rozumný
důchodce tudíž na takový subjekt neútočí, protože z toho nekouká nic dobrého,
podobně jako by se Jindřiška ze seriálu Nemocnice na kraji města asi nerozhodla
vyzvat k simultánní šachové partii Karpova a Kasparova. Vztáhnout jen tak
z ničeho nic na někoho hool by mi dělalo asi problém – muselo by se tudíž
jednat o mimořádně desperátního dědka, u kterého by se nejspíš zase nejednalo
o první akci tohoto druhu a tudíž by ji nemohl tak brutálně zvorat. Uvedená
varianta je tudíž reálná z hlediska technického, ale z hlediska psychologicko-behaviorálního
je to šílenost.
- cyklista i dědek měli v T=0 nulovou rychlost. Příčinou tohoto stavu
byla buď kolize, nebo to, že oba pocítili nutnost si sdělit několik vřelých
slov. Jako reálný scénář bych viděl, že dědek vedl s mamrdem nějaký dialog
ohledně správnosti jízdy kolem po chodníku, který se možná dotýkal i dědkova
právního názoru na v EU tolik rozšířený princip legality a otázek chybějící
vymahatelnosti práva. Jejich vyjednávání dospělo pravděpodobně do patové
situace. Dědek si vzpomněl na pohádku Obušku, z pytle ven a své argumenty
podpořil holí. Zbabělý cyklista, který se zřejmě po krachu jednání měl
ke kvapnému odjezdu, pocítil hool na svých bedrech a spadnul z kola. Jeho
rychlost však nebyla taková, aby si vážně ublížil a zmátořil se tak relativně
rychle k úspěšné protiakci.
Doufám pevně, že se orgány v trestním řízení dopustí podobného rozboru
a nebudou na celou historku nahlížet povrchně. Jen tak se mohou dobrat
spravedlnosti. Pro nás ostatní, kteří v žádném oficiálním trestním řízení
činni nejsme a křižácké tažení na zmrdy vedeme na vlastní pěst, je zde
možnost uspořádat každý sám se sebou malý lessons-learnt workshop. Vidíme
na gerontově případu, kam až vede povrchní přístup k odzmrdování. Je zde
jasné poselství: Když udeřit do zmrda, tak pořádně.
10.07.2005 D-FENS