Rozhodl jsem se opět vměstnat mezi aktuální a žhavé články ze Života
něco suché techniky a zkostnatělého přístupu k automobilové historii.
Rád bych věnoval tento článek jednomu z nejméně doceněných japonských
vozů. Ale nejdříve musím uvést několik fakt, aby i méně zasvěcení... no,
aby se prostě zasvětili.
Tak nejdříve k dohadům o názvu.Velmi zhruba a stručně. Datsun versus
Nissan. V podstatě to bylo o tom, že automobilka vznikla jako Datsun, a
časem spolkla své subdodavatelské společnosti a japonské daňové předpisy
70-80. let zvýhodňovaly korporace, takže na počátku 80.let nastalo v japonských
firmách velké „škatulata, hejbejte se“, viz například kejkle Panasonic-Technics,
atd. Pod křídly Fuji Heavy Industries se zrodilo Subaru, Mazda Motors spolkla
Toyo-Kogyo... Možná mne zde někdo lépe a zasvěceněji doplní, moc informací
jsem v tomhle směru nikdy nevyhledal, nejsem politik, ani ekonom.
Takže naše zmíněná automobilka změnila název patrně nějakým přeskupením
vlastnických vztahů. Už v 70 letech se v kolonce „výrobce“ uváděl „Nissan
Motor@co“, ale obchodní název v některých zemích byl „Datsun“, například
obávaný D720 pickup se prodával jako Datsun na východních trzích ještě
v devadesátých letech.
Musím zmínit firmu,která je pro náš příběh velmi, velmi podstatná.A
v podstatě nejen pro náš příběh, jak uvidíme dále. Prince Motors.
Původně divize závodních záležitostí, ladičská firma, pracující pro Datsun.
Postupně jí Datsun, později Nissan zadával víc a víc věcí k vývoji, až
se stala silnou dceřinnou společností s vlastním vývojovým oddělením a
plnohodnotnou montážní linkou. Ano, přátelé, tehdy to opravdu bylo tak
možné. A tato společnost v podstatě hýbala (a hýbe) světem automobilismu.
Proč to všechno zmiňuji a nechutně pitvám??? Protože společnost se v
šedesátých letech rozhodla stavět automobily z dílů, dodaných Datsunem
a osazovat je svými motory. A pochopitelně, stavět kvalitněji, než kdokoli
jiný. A začala stavět velké sedany řady C (Laurel, později i Cedric) a
zpočátku těžko zařaditelné kupé Skyline. Takže pokud anglosaská, pravostranná
periodika uvádějí dějiny řady Skyline v souvislosti s bájným GT-R, uvedou
jen, že starý Skyline byl postaven na bázi rodinného sedanu, neuvedou nikdy
jeho jméno, protože je sere ještě teď. Tím sedanem je totiž Laurel.
Takže vznikl velmi robustní, kvalitně postavený automobil se zadním
pohonem, opět klasické koncepce.Ve většině exemplářů čtyřdveřový sedan
se samonosnou karoserií s pomocným rámem. Kombi bylo postaveno jen pár
a byly to v zásadě zakázkové stavby se zadní částí technologicky pocházející
z modelu Bluebird. V zásadě byl vždy ve vysokém stupni výbavy a vzhledem
k precizní práci při montáži a výběru komponentů dokázal jezdit, dokud
ho koroze nerozpůlila vedví. Byl osazován ušlechtilými motory, vyvinutými
Prince Motors, které později poháněly mnoho známých až kultovních vozů
nejen od Nissanu, téměř výhradně různé šestiválce.
Některé motory zde podrobněji zmíním.
Motory řady L (L20, L24, L26, L28) byly vyvinuty pro Laurel v
šedesátých letech a z nich odvozené čtyřválce L16, L18, L20A poháněly bezpočet
Datsunů a Nissanů, různé Pickupy, Pathfindery, Bluebirdy, dodávky Vanette......A
jejich dieselové varianty pohánějí užitkové vozy Serena, Trade ještě dnes.
LD20, LD23.....
A samotný L24 si našel v roce 1970 cestu do kupé 240Z....Ale to už je
trošku jiná pohádka....
Motor VG. Byl vyvinut v roce 1982 pro budoucí Laurel C32. Velice
kompaktní, spolehlivý a v podstatě dosud nepřekonaný vidlicový šestiválec.
Ano, ten na kterém při chodu stojí dvacetikoruna na hraně. A když automobilka
v roce 83 zjistila, že kupé 280zx zastarává, motor se hodil... A byla na
světě 300zx, Z31. Později upravován, převrtáván, osazován nejrůznějšími
technickými libůstkami, čtyřventilovými hlavami, variabilním časováním,
přeplňován různými turbodmychadly ve 300zx Twin turbo… dodnes pohání většinu
benzínových verzí Terran, Pathfinderů, Frontierů, sedanů Maxima, Altima....A
taky 370Z, a ono GT-R. Přeplňován dvěma dmychadly... Ale stále je to on,
starý kamarád. Příruba převodovky, připomínající tajícího sněhuláka s hrncem
na hlavě. Věřte mi.
Motor RB. Vyvinut původně jako čistě závodní agregát (Racing
Based) s extrémně lehkou, vyváženou a propracovanou mechanikou.
Dnes se stal téměř božstvem všemožných tunerů, drifterů, sprinterů. Jeho
inkarnace RB26DET ve Skyline R32 a R33 nebyla, myslím, dosud překonána.
Byl montován do Laurelů a Cedriců spoustu let, vlastně až do konce jejich
výroby koncem 90.let.
Zajímavá je jeho dieselová varianta, která poháněla dieselové Laurely
z osmdesátých let, známé i u nás, většinou tahající těžké přívěsy naložené
autošrotem z ciziny.Posléze si našel cestu do Patrolů Y60, a dokonce ještě
v roce 99 poháněl Patrol Y61 v jeho evropské verzi.
Motor LD28. Dieselová varianta výše zmíněných motorů L2-, nezničitelný
a na svou dobu až neuvěřitelně kultivovaný řadový šestiválec s rozvodem
OHC a vačkou, poháněnou řetězem. Dokáže najezdit statisíce kilometrů bez
jediné deci spotřebovaného oleje a stále jen ševelit.....
Myslím, že už to začíná být nudné. Jen bych dodal, že kupříkladu bloky
těchto motorů a komponenty těchto trošku smutně opomíjených vozů najdete
i tam, kde by jste je vůbec nečekali. Pokoutně kupovány různými severskými
automobilkami, britskými aristokraticky se tvářícími bastlírnami.....
A ten, kdo jednou zakusil jízdu v některém z těchto legendárních vozů,
ať už Laurel, či Skyline, začal se na automobilní produkci dívat jinak.
Zjistil totiž, že řadovému šestiválci nemusí nutně cvakat vačková hřídel,
jako všem BMW, nemusí napadat na otáčku jako Mercedes, ani nemusí znít
jako hrst hřebíků v pračcce jako americké a britské motory. A že i diesel
v důstojné karoserii nemusí být pěst na oko, že ano, slavné a snaživé Auto-Union,
vlastně Audi Tdi?
1.3.2010 Dědkoun