Dovoluji si nesouhlasit.
Před nějakým
časem jsem napsal článek „O tom, jak jsem se zas jednou zdravě nasral“ pojednávavší
o témže. Dotyčné nasrání se týkalo
jednak chování a skupinových postojů členů cikánské komunity na straně jedné a
chování a postojů „intelektuální elity“ k této etnické skupině na straně
druhé. Za příslušné řádky jsem sklidil div ne potlesk na otevřené scéně. Velmi
lichotivé!
Bylo by
velmi udivující, kdybych se stejného potlesku dočkal i za to, co hodlám napsat
teď.
V závěru svého původního článku jsem uvedl:
„Můj názor je následující. Dokud si Cikáni (a další) neosvojí
alespoň základní pravidla platná ve většinové společnosti, odmítám uznávat
jakákoliv jejich „kulturní specifika“. Co se mne týče, může být kdokoliv
červený, černý žlutý, nebo třeba fialově puntíčkovaný a klanět se Alláhovi,
nebo třeba Manitouovi, pokud u toho nebude řvát jako tur v době kdy chci spát,
nebude krást, užívat a prodávat drogy a součástí jeho víry nebude vraždění těch
druhých.“
Nemylte
se prosím, dotyčný příspěvek nebyl(!!!) inspirován mým latentním rasismem. Z
toho ovšem přímo vyplývá, že zcela totožná kritéria a požadavky musím
klást a kladu i na společnost většinovou, nebo na její určité skupiny. Vrtá mi totiž hlavou, jaká reakce by asi ze
strany většinové společnosti následovala, kdyby se na nějaké, do poslední
chvíle utajované louce sjelo stejné množství Cikánů jako vyznavačů čehosi, co
alespoň pro mne jen vzdáleně připomíná hudbu. Co by se asi dělo, kdyby dotyční
Cikáni po řadu dní a nocí vyluzovali na dotyčné louce kravál o stejné intenzitě
a následně po nich zůstaly stejné hory odpadků?
Co by asi
následovalo kdyby za a) policie zasáhla, nebo za b) policie nezasáhla. Konaly
by se demonstrace (spojené s tradičním čmáráním po zdech) v případě,
že by policejní těžkooděnci příslušnou louku od Cikánů vyklidili, nebo spíše
v případě, že by tak neučinili? Zajímavé, že by dvojí metr?
To co (právem) požadujeme od jedněch, je v případě jiných (patrně
na základě zabarvení jejich pokožky) nevinnou zábavou „mladých lidí“.
Měl-li bych
tedy parafrázovat sám sebe, napsal bych asi následující. Co se mne týče,
vyznávej si pod pojmem “hudba“ třeba hadí prdy. Je mi to jedno. Rozumíš-li pod
pojmem „tanec“ tělesný projev připomínající dementní opici stiženou současně záchvatem
padoucnicovým a žlučníkovým, je mi to jedno. To je tvoje věc. Ovšem pod
podmínkou že u toho nebudeš řvát jak to boží hovado v době, kdy chci spát,
nebudeš užívat a prodávat drogy a nezbydou po tobě hromady hoven. Protože tohle
už pouze tvoje věc není.
Narážím tím
na selanku popisovanou Aleffem v jeho článku „CZECH TEK 2005 – BOJOVÁ
FRONTA NEBO ZÁBAVA? Rozeberme si to.
Na fakultě
osvěty a novinářství, nejbolševičtější ze všech bolševických fakult, se svého
času vyučovala následující dovednost. Již úvodu
článku se čtenáři musí nenápadně, už předem podsunout žádoucí názor, se kterým tento
přistupuje k následně předkládaným (případně patřičně upraveným) informacím
a na jehož základě tyto informace posuzuje.
To vše aniž si to vlastně sám uvědomuje. Korektní novinář předkládá informace a
z nich následně vyvozuje svoje (a pouze svoje) závěry, které v žádném
případě nepředkládá jako obecně platné slovo Boží. Pokud je tedy vyvozuje
vůbec, ti nejslušnější ponechávají závěry na inteligenci čtenářů. Přiznejme, že
skutečně slušní novináři jsou výjimkou. A nejen u nás.
Přečtěte si
pozorně druhý odstavec (čtvrtý až šestý řádek) Aleffova článku a zejména jeho
závěr.
„Spontánní
hudební hudební akce, kde bývá několik desítek systémů“ . Osobně si nedovedu představit, že bych
poslouchal „Devátou“, smyčcový kvartet „Z mého života“ a Bachovu „Tokátu a fugu
d moll“ současně. Podle mého názoru to svědčí o celkové otupělosti a
neschopnosti reagovat na subtilnější vzruchy a vjemy. Není to nic jiného, než
jiný projev na těchto stránkách tolikrát ironizované spotřební společnosti, ale,
jak jsem uvedl výše, proti gustu žádný dišputát.
Místo
konání – zní to úplně idylicky. Mám ale jeden dotaz. Byli tam, nebo nebyli ti
tebou uvádění nezletilci „v posledním stadiu alkoholového deliria či intoxikace“? Ano, nebo
ne? Ale pravdu, prosím! Vždyť právě tohle je jedna z věcí, které jsou podobným akcím vytýkány. Nebo jsou to pouhé
„collateral demage“, které nestojí za zmínku a které byly rovněž, přesně ve
stejném smyslu, ironizovány ve stejnojmenném článku?
Další
pak stojí za citování: „Celá skrumáž toho
všeho byla dostatečně daleko od civilizace (vojenské letiště by jaksi nikdo
nestavěl příliš blízko vesnici), navíc mezi obydlenou oblastí a přistávací
dráhou byl les – tolik asi k informacím o bezesných nocích chudáků domorodců.“
Alle,
alle, Aleffe! Nespoléhej přespříliš na to, že o podobných věcech nebude mít
nikdo ani zbla šajna! Nikdy nevíš, kdo
všechno tyhle stránky čte a třeba na ně také přispívá! Vzdálenost vzdušnou čarou mezi letištěm
Milovice a obcí Milovice je vzdušnou čarou cca
jeden kilometr, připustím maximálně 1500 metrů. Mezi letištěm Hradčany a
obcí Hradčany ( o kterých patrně mluvíš, protože si matně vzpomínám, že právě tam se jedna z těchto veselic
konala a tvůj popis „les mezi obydlenou oblastí a přistávací drahou“ přesně
odpovídá tamějším poměrům) je to vzdálenost ještě daleko menší (řádově stovky
metrů). Ten „les“ je třicet, maximálně připustím padesát metrů nepříliš
hustého borového porostu, který patrně vytváří neprostupnou izolaci a tvoří
z prostoru vlastního letiště cosi jako hluchou komoru. Kdo nevěří, ať tam
běží.
Je
to všechno zvláštní. Dopravní předpisy stanoví, že zvukového výstražného
signálu můžu použít pouze pro odvrácení hrozícího nebezpečí. A ejhle, ono se to
dokonce dodržuje. Na rozdíl od třeba Balkánu u nás klakson téměř neslyšíte.
Podobné předpisy existují tuším i pro práci s travními sekačkami,
cirkulárkami a podobně. Jinými slovy, za jejich porušeni mohu být volán k
odpovědnosti. Pro dav „bavících se mladých lidí“ to ovšem neplatí. Tak něco
jiného Aleffe, něco jiného!
Agresivita –
no učiněný dívčí ústav. Pan Gut -Jarkovský by plesal. Ta paní s pomláceným
autem byla zcela určitě nastrčený policejní provokatér. To, co se dělo následně
v Praze bylo naopak televizí
(s výjimkou Primy) buď úplně pomíjeno, nebo
zlehčováno. Policie udělala velice taktickou a moudrou věc, tj. nic. Jen ať si
občánkové, z nichž možná někteří odpoledne manifestovali před Ministerstvem
vnitra proti policejní zvůli, užijí.
Není trochu
zarážející, že s podobnými „zábavami“ udělaly rázný konec i dvě tak rozdílné
země jako Velká Británie, jejíž levice by ve Francii byla považována za krajní
pravici a dotyčná, více než socialistická Francie?
V jinak
velice liberální Anglii totiž dosud nedospěli k onomu, zřejmě žádoucímu
stavu, že povoleno je vše. Jejich liberalismus se totiž vztahuje výhradně na myslící
příslušníky druhu Homo sapiens, kdežto ty ostatní striktně vylučuje. Dosud zde na
příklad platí ona předpotopní zásada, že za nedospělé dítě právně odpovídá rodič.
Takže vandalismus, zlodějny a podobné činění nezletilých není přecházeno
(patrně proto, aby se dotyční ještě více utvrdili v tom, že mohou
cokoliv), ale k odpovědnosti jsou voláni ti, kdo dotyčného spratka takto
vychovali, respektive nevychovali. Víte,
že v demokratické Anglii můžete být vyhozeni ze státních služeb, popřípadě
z obecního bytu, je-li vaše ratolest opakovaně přistižena při poškozování
obecného majetku?
Pokusil-li
by se kdokoliv uspořádat něco takového ve Francii, vtrhne na místo policie a
veškeré technické vybavení na místě zkonfiskuje. Při odvozu vašich aparatur a
agregátů na skládku odpadků se račte usmívat! Nazdar!
Rozhodně
nepatřím k žádnému fan klubu České policie, ale na druhé straně těmto lidem nezávidím a mnohdy se jim ani nedivím.
Pro osvěžení paměti. Policie vybrala hnízdo ruské mafie „U Holubů“. Následoval
řev o policejní zvůli. Policie vyhnala ze závodiště v Pardubicích
zvířatkomily, kteří zde málem způsobili průšvih, protože se ve své tupohlavosti
domnívali, že tím, že vtrhnou na dráhu zastaví stádo „rozpumpovaných“ závodních
koní. Následoval řev o policejní zvůli. Policie rozežene dav zfetovaných primitivů
a následuje řev o policejní zvůli. Za ty zfetované primitivy se neomlouvám.
Jestliže oni mají právo po řadu dní
minimálně obtěžovat okolí kraválem a nechat po sobě hromady bordelu, pak já mám
zase právo říci a napsat za co je považuju. Je to čistě můj názor, který nikomu
nevnucuji, který mi ale na druhé straně nikdo nemůže upírat, o kterém nehodlám
s nikým diskutovat a na jehož základě ovšem budu také jednat. Vzhledem
k tomu, že nebudu sám, vezměte to páni politici na vědomí!
V žádném
případě nehodlám být politicky korektní
naruby.
Tento
přístup veřejnosti a sdělovacích prostředků k policii má jediný možný výsledek,
který pracovně nazývám sekundárním vohnoutismem. I ti příslušníci policie,
kteří by své povolání brali vážně si nakonec řeknou, no mám já tohodle zapotřebí?
Následně ti poctivější od policie při první příležitosti zdrhnou a ti druzí
začnou využívat příležitostí, které tohle povolání přináší. Proč tedy nehlídat spíš majetek ruského mafiána
v Slavkovském lese, než se rvát s ožralými násilníky, když za to dostanu slušně zaplaceno a to v situaci, kdy po mě
veřejnost a noviny za ty peníze co mi dávají plivou, ať udělám, co udělám?
Proč bych
ze stejných důvodů nenechal zdrhnout jednoho grandiózního podvodníka, když mi
za jeho usvědčení nikdo neřekne ani děkuju, kdežto v opačném případě mám
vystaráno?
Drogy a
hygiena – tady bych se rád zastavil. Předpokládejme, že všechno to, co několik
let po sobě bez rozdílu ukazovaly všechny televizní stanice bylo skutečně provokací.
Mrzká policie ve spolupráci s neméně mrzkými novináři tam všechen ten
humus nanosili po kapsách, popřípadě bylo vše natočeno ve studiu trikového
filmu na Čaplygin Street 38, Moscow. Můj kolega po vypuknutí hysterie okolo
„zbitých dětí“ dostal rovněž hysterický záchvat. Má totiž kdesi pozemek, který
měl tu smůlu, že někde poblíž se konala zábava podobného ražení, byť ne
takových rozměrů. To, co po týdnu našel byla spoušť. Povalený plot, zrající
třešně byly „česány“ lámáním celých větví, celá parcela posraná a poblitá a na
několika arech toho, co ještě před týdnem bylo zahradou, sesbíral 14 (slovy:
čtrnáct) injekčních stříkaček. Asi se tam někde poblíž konal ples sdružení diabetiků. Nedělej ze mne blbce Aleffe!
Soudruh Pithart mi úplně postačí a až
budu cítit další potřebu být oblbován, koupím si „Haló, noviny“ a nebudu číst D-FENSe.
Mimochodem,
byl jsi sám pomáhat s úklidem?
Argumenty
typu „fetuje se i jinde“ jsou demagogické. Jsou zhruba na stejné úrovni jako
oblíbený argument typu „protože se kouří
a chlastá, může se taky fetovat“. Dovedeno ad absurdum bychom mohli skončit u
následující logiky. Protože se kouří a chlastá, může se taky fetovat. A protože
se fetuje a na základě požívání drog dochází i k zlodějně, loupežím a vraždám, nevidím důvod proč nekrást
neloupit a nevraždit.
Postih nic
nevyřeší! Další oblíbené heslo! V celém civilizovaném světě je od začátku
civilizace znásilnění a vražda trestným činem. Přesto se vesele znásilňuje a
vraždí dál. Že bychom obojí na základě stejné logiky legalizovali? No když postih už několik tisíc let nic
nevyřešil?
Můžeš mi
zodpovědět jednu prostinkou otázku? Když bylo vše tak dokonale ze všech
organizačních a právních hledisek zajištěno, když neměl být nikdo rušen ani
obtěžován, proč ta konspirace? Můžeš mi
konkrétně sdělit, u které firmy byly zajištěny dotyčné suché hajzlíky? Jsemť totiž
osoba zvídavá a důkladná a upozorňuji tě, že jsem schopen jít si to ověřit.
A nechoď na
mne prosím s případnými frázemi o nepřijatelnosti principu kolektivní
viny. Je to princip uplatnitelný při soudním řízení, nikoliv však při vzniku
veřejného mínění. Jako jedinec i jako kolektiv skutečně nikdo nemůže a nebude v případě
totálně zničeného sídliště Chánov rozlišovat, že Červerveńákovi jsou poměrně
slušní lidé, kdežto Horvátovi jsou pakáž. Pro vznik obecného názoru jsou totiž důležité
globální projevy komunity jako celku.
Právě tak
nebude nikdo rozlišovat, že Mařka na technopáty fetovala, kdežto Madla nikoliv
a Franta Vopička po sobě nechal bordel a Lojza Vomáčka nikoliv. Podstatné je,
že po léta zůstává na dotyčných loukách binec a injekční stříkačky. Sice nemám
o obci novinářské nikterak přehnané mínění, ale nesnaž se mi Aleffe namluvit,
že se jedná o jakési globální policejně-novinářské spiknutí proti „slušně se
bavícím mladým lidem“.
Ostatně,
fráze o nepřijatelnosti kolektivní viny s oblibou skloňují především vohnouti, kteří
nejsou schopni a ochotni shora popsané společensko-patologické jevy řešit.
Trochu
objektivnější je článek Challengerův. Nicméně
mám skromný dotaz. Ty jsi ve Woodstocku byl Challengere? Upozorňuji, že jsem
rovněž dítě šedesátých let a mám stejnou tendenci si pod vlivem vzpomínkového
optimismu toto období idealizovat. Nicméně je mi dnes téměř šedesát a časem
jsem se naučil stát oběma nohama na zemi. Byla to právě tahle doba, kdy vývoj k tomu, že povoleno je vše začal.
Pokud bys nevěřil mně, můžu ti půjčit
čtyřdílný životopisný film o Beatles, natočený tuším BBC. O Woodstocku tam George
Harrison říká zhruba následující. Pokusím se citovat: „Namísto oduševnělých „uměleckých“ lidí jsem nalezl dav zdrogovaných dětí. Právě tehdy jsem také svých
experimentů s drogami zanechal“ (sic!).
Milý
Challengere, tvoje srovnávání hygienických poměrů při jiných hudebních
(sportovních, „kulturních“ a jiných) příležitostech je demagogií nejhrubšího zrna. On je trochu
rozdíl v tom, je-li o základní hygienu ze strany pořadatele postaráno a přítomný
dav se chová jako prasata (což nesvědčí o ničem jiném, než o naší všeobecné
„kultuře“, kterou se tak rádi holedbáme) a tím, když se kulturně vysrat prostě
není kde.
Voláš po
stejných zákrocích proti davům teplou desítkou rozvášněných „sportovních“
fanoušků? Souhlasím. V kolik se bude konat následná demonstrace proti policejní zvůli vůči
nevinnému sportovnímu publiku?
Vzhledem ke
kolektivní arterioskleróze připomínám dokumentární záběry ze „školení“ našich
anarchistů a antiglobalistů chytajících
se v Praze rozbít na co přijdou, což také s vervou realizovali. Přítomní
byli poučováni jakýmsi americkým instruktorem, že dojde-li k zatýkání a
bude-li přítomna televizní, nebo jiná kamera, má se zatýkaný co nejvíce bránit
a ostatní se mají rozestoupit, popřípadě ukazovat k místu incidentu, tak aby vznikly dobré záběry dokumentující
„policejní zvůli“.
V této
souvislosti bych chtěl upozornit na jednu zajímavost. Zatím jsem viděl jeden,
jediný záběr dokumentující policejní brutalitu. Zato jsem ho však viděl již
mnohokrát a ono to nekonečné opakování toho samého může být kontraproduktivní.
Jeden si začne všímat i jiných věcí, než těch, kterých si všímat má. Vzhledem
k tomu, že dotyčnou sekvenci zcela jistě uvidíme znovu, může si každý
ověřit následující.
Na daných
záběrech při kterých jeden skutečně zaváhá, neprchá dotyčná oběť před policejní
zvůlí, nýbrž naopak, BĚŽÍ ZEZADU SMĚREM KE KOMPAKTNÍ ŘADĚ ZÁDY STOJÍCÍCH
POLICAJTŮ !
To tedy
znamená, že nejen dotyčná oběť , ale i ten, kdo záběry pořídil stáli na straně
odvrácené od míst, kde vlastní policejní zákrok probíhal a oba museli (jistě
čirou náhodou, popřípadě v mrákotném stavu po ráně obuškem) celý kordon
oběhnout. Jakmile se mozek probudí z letargie, okamžitě se vyrojí celá
řada otázek. Co se dělo pár vteřin před tím, než autor záběrů začal natáčet,
popřípadě co bylo odstřiženo? Je zajímavé, že dne 9.8. v jakémsi nablblém
hudebním pořadu České televize bylo již dotyčných prvních pár vteřin záběru
odstraněno. Někomu už došlo, že by se
mohli najít jedinci, kteří ještě nezapomněli, že hlava není prvotně určena k tomu, aby se do ní cpala tráva. Jeden
si ani neuvědomuje jak se mu ta vědecky propracovaná propaganda dostává pod
kůži. Jaksi podvědomě jsem se domníval, že dotyčný postižený bojuje o život
v některé nemocnici, popřípadě že sténá, přikován ke stěně, v nějaké
policejní mučírně. A ejhle, on zmizel jako pára nad hrncem. Proč se nepřihlásí?
Vždyť by z něj dnes mohlo být něco na způsob národního hrdiny. Čeká až
odplyne kocovina, nebo až z něj vyprchá fet? Nebo si užil rvačky
s českou policií a dnes už úslužně roznáší pizzu v Neapoli? Vůbec
nepochybuji, že se za čas objeví. Možná dokonce, že jich bude víc.
Na rozdíl
od D-FENSe mám docela rád psy. Nicméně kajícně přiznávám, že jednou
v životě jsem psa nakopl. A to
v případě přetloustlého olysalého rozmazleného zmetka, který mne opakovaně
s ňafáním velikým obloukem oběhl a následně mi šel zezadu po lýtkách.
Informace sdělovacích prostředků, zjevně
stranící technařům vyznívají tak, jakoby „bavící se mladí lidé“ byli zahnáni kamsi do
kouta, obklíčeni a tam následně zmasakrováni. Páni novináři zřejmě spoléhají na reminiscence
na rok 1989. Ale tak to přece nebylo a dostupné záběry to jednoznačně potvrzují. Přítomný dav, který se navíc
pohyboval ze značné části mimo prostor, který měl legálně propachtovaný
nereagoval na výzvy k opuštění (celého) prostoru a následně byl (z celého)
prostoru vytlačován. Takže, chtěj nechtěj musím akceptovat to, co náš
prostorově výrazný předseda vlády napsal na iDnes. Pral se ten, kdo se prát
chtěl. To, že nemám pana Paroubka a jeho partu rád ještě neznamená, že ztratím
(jako ODS) veškerou soudnost a ze zásady mu budu nasazovat psí hlavu vždy a za všech
okolností.
Stejně
roztomilé jsou informace o vzorném úklidu, minimálních škodách a o tom, že
nikdo nebyl rušen. To vše je zřejmě svatá pravda. Až na to, že nikdo
z těch, kdo byli na dotyčné louce při úklidu dotazováni se osobně
technopárty nezúčastnil. Takže jsou to buď jedinci vyznačující se mimořádnou a
nezvyklou občanskou angažovaností a uvědomělostí, nebo se následně snaží cosi z jakýchsi
důvodů účelově dokázat. Do této kategorie nepočítám příslušníky myslivecké
obce.
Že škody
byly minimální a nikdo nebyl hlukem obtěžován je rovněž pravda. Až na jednu
maličkost. Pozapomíná se jaksi na to, že žádná technopárty se tentokrát vlastně
nekonala, neb dotyční mladí lidé byli z prostoru vypráskáni dřív, než to
stačili patřičně rozjet a dotyčný kravál a bordel nadělat. Jak by to in situ
vypadalo za pár dní na rozdíl od několika hodin nebudu rozebírat.
Ještě
zajímavější než to co se říká, je to, co se neříká. Nikoho z našich
slavných novinářů ani nenapadne, aby se šel zeptat tam, kde se podobné zábavy konaly
v minulých letech, co si o tom domorodci myslí. Nikoho nenapadne se zmínit
o tom, jak to bylo s tou obětí na životě, jejíž bublina rychle splaskla.
Ono večerní lyrické posezení mladého člověka na okraji dálnice mi zní krajně
podezřele. Bylo by zajímavé co a v jakém množství měl v krvi. Jenže
takovéto informace by asi způsobily jisté trhliny v žádoucím virtuálním mediálním
obraze těchto mladých lidí.
Nicméně,
v dané situaci již zřejmě méně nenáviděný Senát hlasováním rozhodl, že se jednalo o
brutalitu, tudíž je nám se této skutečnosti podříditi. Páni senátoři ráčili být
technopárty přítomni? Příště bude Senát patrně hlasováním z Prahy rozhodovat
o tom, zda minulou noc na Moravě pouze pršelo, nebo se už jednalo o
katastrofickou průtrž mračen.
Když se
chystalo zasedání tuším G8 v Moskvě, probíhaly tamtéž po předchozích
zkušenostech učiněné manévry. A ejhle, z čackých bojovníků proti
zeměkoulizaci se neukázala ani noha. Čím to jenom mohlo jenom být? No jistě,
zase náš starý známý cikánský syndrom. Svá práva znám dokonale. Nacházím-li se
v zemi, kde jsem si jist, že budou dodržována rozbiju (poseru, pobliju) na
co přijdu, jestliže si ovšem tak stoprocentně jist nejsem a existuje-li byť ten sebemenší náznak toho, že bych taky mohl
skončit na pár let někde na Sibiři, rozbíjení se nekoná. Jinými slovy, hrozí-li
mi bič, netřeba ho ani užívat a přesto zalezu jako zpráskaný pes! No fuj!
Budiž
řečeno ve prospěch antizeměkoulizačních a podobných píčusů, že ti mají alespoň pocit, že jim o
něco jde. Tenhle pocit měla květinová
generace šedesátých let také. Vyjadřovaly to slogany typu „Love not War!“,
kalhoty s kytičkovým vzorkem a podobné naivnosti. Může mi kdokoliv poskytnout informaci, že by se
cokoliv, byť sebenaivnějšího skrývalo za technokřepčením? Jediné: JÁ mám právo na všechno a nárok na cokoliv a ti ostatní ať mi políbí
prdel! Fééééééét!
Na
diskusních stránkách se objevoval kdosi, kdo se podepisoval buď Šakal-Savonarola,
nebo Šakal-Dezintegrátor. Upřímně řečeno jsem očekával a doufal, že přispěje i
na tyto stránky. Nestalo se. Dovoluji si citát:
„Společnost, která povýší lidská
práva nade vše, je blízká tomu, aby v ní žádná práva neplatila. Protože
tam, kde mají všichni právo na všechno, hodnota práva není žádná“.
A už je to
tady, dodal bych!
Svým
způsobem jsem rád, že je mi tolik let, kolik mi je a že zas až tak dlouho už
povrch této planety zdobit nebudu. Děsím se představy, jak bude společnost vypadat, až dospěje tahle generace
bezohledných sobců bez jakýchkoliv „vyšších principů“, pocitů sounáležitosti, o
pocitech odpovědnosti vůbec nemluvě. Generace,
která je sice (kryta anonymitou davu) ochotná
jít se prát policií (dostane-li ovšem přes držku, okamžitě se začne
ohánět svými lidskými právy), ale má-li jít na pár měsíců na vojnu, aby pro případ
potřeby věděla, jak vzít zbraň do ruky,
je v tu ránu plná „víry násilí nepřipouštějící“, morálních a jiných
zábran. TOHLE jsou, milý D-FENSi, projevy úpadku české a bílé společnosti
všeobecně a ne to, že někdo žijící od výplaty k výplatě nakupuje u laciného
Lidla.
Dovoluji si
zavěštit. Muslimská společnost, sjednocovaná svou fanatickou vírou, za kterou jsou
ochotni kdykoliv zemřít (jak nám již nesčíslněkrát předvedli) nás v příští
generaci povečeří o ramadánu po západu slunce mezi dvěma plackami arabského
chleba! To, co si o té víře myslíme, nehraje ani tu nejmenší roli. To bychom totiž
museli být ochotni pro ty naše
hodnoty (pokud vůbec nějaké ještě máme) také něco udělat a, nedej Bože, taky
něco obětovat. Kdo je na naší straně ochoten dobrovolně zemřít? Poslední takoví
bojovali v minulé válce. A za co vlastně? Za extázi? Jestliže už jsme dospěli
tak daleko, že si pocit vroucnosti k těm ostatním musíme navozovat pomocí
chemických látek, bude jen spravedlivé, když se
osud Říše římské bude opakovat. A
snad je to i historicky zákonité a správné. Naše civilizace se prostě přežila a
nastoupí jiná. Stalo se to ve známé historii už několikrát.
Právě tak,
jako nepatřím k fan klubu policie,
tak rozhodně nepatřím ani k fan klubu firmy „Paroubek and his Red Revival
Band“. Ale argumenty o potlačování „lidských práv“ ze strany této firmy jsou v tomto
konkrétním případě při nejmenším slaboduché. Řekněme si otevřeně, že dav
technařů, či antizeměkoulizařů není pro žádný disciplinovaný státní aparát
problémem. Pro politika, nebo politickou skupinu usilující o nějakou formu
totalitní moci existují jiné, mnohem závažnější problémy, kterými jsou
eliminace regulérní opozice a eliminace vlivu sdělovacích prostředků. Jak by
asi jednal politik usilující o absolutní moc? Zakročil by bezohledně proti skupině marjánkou a kraválem zblblých
individuí, popřípadě proti pár rozbíječům
výloh u Mac Donalda? Ó nikoliv. Jeho reakce by byla právě opačná. Neudělal by vůbec nic. Počkal by, až se situace
vyhrotí natolik, že po zpřísnění zákonů a následných tvrdých opatřeních začnou
občánkové a sdělovací prostředky volat sami. Teprve potom by přitvrdil za
nadšeného potlesku dotyčných občánků, kteří by si vůbec nevšimli, že bylo
ukrojeno také z jejich práv, protože zákon výhradně proti někomu vydat nelze. Pokud by opozice něco
namítala, spáchala by kolektivní politickou sebevraždu, což by ostatně bylo
nesmírně vítáno. No a stačí tenhle postup několikrát v různých variantách zopakovat a voilá, a teď máme co jsme
chtěli! Takže podezřívavým začnu být až
v okamžiku, kdy začne být řádění těchto živlů bez odporu trpěno a kdy se začnou vznášet námitky proti tomu, aby
podobné akce dostaly svá pevná zákonná pravidla (jak to činí jistá rádoby
konzervativní strana).
Pokud by se
za počínáním páně Paroubkově skrýval nějaký politický kalkul, vypadal by asi
následovně. Mr. Paroubek and his melody boys bystře usoudili, že jejich
největší konkurent bezhlavě a tupě oponuje vždy, za každou cenu a v každé
situaci (odpor proti legalizaci prostituce za zákonem stanovených podmínek po
kterém ODS řadu let sama volala, postoj některých poslanců /pan Pleva/ k interrupcím
a další). Na druhé straně není příliš složitá úvaha o tom, že jsme národem
v podstatě šosáckým, u kterého i projevy mnohem méně agresivní a méně nezvyklé
než v případě technařů nesklidí příliš mnoho sympatií. Zejména ne po tom,
co jsme se o těchto akcích dovídali v minulých létech. Nemylte se,
demonstrace čtyř, nebo pěti tisíců lidí (tedy počtu reprezentujícího zájem o
nedůležitý ligový zápas) pro vládu rovněž
žádný závažný problém neznamená. Demonstrace podobných rozměrů se konají po
celé Evropě každodenně a nikdo je v podstatě nebere vážně. To by těch
tisíc muselo být alespoň padesát. Takže vedení ČSSD mohlo vymyslet následující
chytristiku.
Proti
technopárty bude tvrdě zakročeno. Pár lidí bude sice demonstrovat , ale to
přežijeme. ODS začne hlasitě pokřikovat
ve prospěch technařů, čímž jí ovšem značně ubude na sympatiích mlčící
konzervativní (nikoliv v politickém slova smyslu) většiny, která sice
nebude ani demonstrovat, ba ani psát podpůrné e-maily, ale zato si na postoje
ODS velice dobře vzpomene při blížících se volbách. Výkřiky soudruha Sobotky o tom, že
ODS přešla z krajně pravicových na anarchistické pozice by tento scénář jen
potvrzovaly. Skutečně by mně zajímal průzkum aktuálních volebních preferencí.
Jinými
slovy, bylo-li to takhle, spolkla ODS Paroubkovi parádního jógra a jestli to
měl pan Paroubek předem tímto způsobem vykalkulované, pak tedy klobouk dolů.
V šachu se tomu tuším říká gambit, neboli podražení nohou a ODS zcela zjevně
ztrácí na základě tohoto gambitu kvalitu. Slyšel jsem už od několika tradičních
voličů ODS, zda se její vedení náhodou nezbláznilo a že se skutečně dostávají
do situace, kdy nevědí, koho volit. Nehraje Mr. Paroubek náhodou šachy?
Na druhé
straně se ovšem nabízí otázka, zda si strana vykazující takový nedostatek
politické prozíravosti jako ODS vůbec
zaslouží volby vyhrát.
Velice
zajímavý je postoj k žádosti o poskytnutí dokumentárních záběrů. Jejich
majitelé policii „nevěří“ a tváří se, že jejich vydáním se snad připravují o
jakési doličné materiály. Jestliže
vytvoříme rozhodovací stromeček (decision tree) vyrostou na něm následující
větévky:
a) žádné materiály
nemají
b) je
potřeba určitý čas na to, aby byly materiály pečlivě vytříděny a policii předány pouze ty „vhodné“
c) jejich
obsah hovoří spíš v neprospěch technařů, než v neprospěch policie
d) obávají
se, že jejich vydáním se připraví o doličný materiál
Bod d)
můžeme škrtnout, protože z jakéhokoliv nosiče lze pořídit kopii, kterou
předám policii a originál si ponechám. Je to pro mne dokonce velice výhodné. Pokusí-li se policie o jakoukoliv manipulaci či
fabrikaci mých materiálů, snadno ji usvědčím z podvodu a to je
voda na můj mlýn.
Jestliže se
ovšem s těmito materiály naši milí „mladí
lidé“ vytasí za několik týdnů, nebo měsíců, začnu být stejně podezřívavý jako
v případě po létech zveřejněných seznamů agentů StB.
Takže si to
shrneme. Organizátoři (pokud se o organizaci dá v pravém slova smyslu
mluvit) znají svá práva skutečně důkladně. Komunita cikánská rovněž.
Mladí lidé
se baví dnem i nocí. Jestli někoho obtěžují je nezajímá. Komunita cikánská
rovněž.
Po zábavě
zde zůstanou hromady odpadků. Co dělají Cikáni všichni víme.
Naše „intelektuální
elita“ je plna obdivu ke komunitě cikánské, k technařům rovněž.
Takže,
oběma nohama na zemi prosím! Ne, nebyl jsem protestovat před Ministerstvem
vnitra, neměl jsem totiž proti čemu.
A teď mi klidně
můžete začít nadávat. Je mi to, jak my
Češi říkáme, gancegál.