D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Fabií 1.4 TDI do Chorvatska
    Vydáno 24. 10. 2010 (11729 přečtení)

    Po dlouhé době pasivní účasti na tomto webu jsem se rozhodl přispět svou troškou do mlýna. Je to má novinářská prvotina, ale někde se začít musí (i když neočekávám, že mě vezmou do redakce Top Gearu, ale bylo by to fajn), tak prosím o shovívavost. Slibuji, že si to po sobě přečtu.

    Přibližovadlo

    Jedničkovou Škodu Fabii jistě netřeba výrazně představovat, měl s ní zkušenost snad každý řidič. Z úvodu o Top Gearu Vám může být jasné, že jsem celých cca 2400 km trpěl jako pes, navíc když přede mnou chrochtal tříválec z traktoru.

    K fobii jsem přišel v podstatě náhodou – bratr získal řidičák a otec vyhodil z firmy jednoho zaměstnance, jehož přibližovadlo byla zrovna tmavošedá jedničková fobie kombi po faceliftu, r.v. 2006, s tříválcem 1.4 TDI, výbavou Elegance, světlým čalouněním sedaček a samozřejmě s otravnou mřížkou, jak je u vozů N1 zvykem. Ona mřížka jednak zásadně omezuje výhled dozadu a jednak v autě velikosti fobie znemožňuje úplné sklopení zadních opěradel, což při cestě na dovolenou v pěti lidech, kdy druhé auto je Yaris, není moc fajn. Impotentní vzhled tohoto auta nechám stranou, ať si každý udělá svůj názor.

    Vozidlo jsem tedy přebral od bratra a na oplátku mu půjčil svou oranžovou Arosu 1.0. Fobie byla po pravidelné servisní prohlídce při 95k km, tak to bude v pohodě, říkal jsem si. Ale pro jistotu jsem zkontroloval olej. Nejen že ho bylo málo, ani nebyl vyměněný. Kromě toho nebyla vůbec seřízená přední světla, což při noční jízdě docela potěší. Servisní prohlídka za 4k kreditů, pěkně děkuju. V Subaru auto otci při servise aspoň umyjou.

    Před cestou jsem ještě bratrovi dával do auta nové reproduktory dopředu i dozadu, musím tedy poznamenat, že ačkoliv se to (dveře, plasty v kufru a palubní
    deska) nerozebírá úplně snadno, alespoň je snadno vidět, kde jaký šroub co drží, na rozdíl třeba od dvojkové Octavie, ale páčka otvírání kapoty je jako na potvoru shodná právě s dvojkovou octavií, a jelikož mám zkušenosti i s tímto vozem, co se rozebírání a instalace reproduktorů týče, musím říct, že ona páčka je řádný nezmar, zkrátka nepodařilo se mi ji ani po dlouhém bádání dostat dolů, přičemž zrovna pod tamtím plastem se tahají kabely.

    Velkou výhodu naopak znamená gumová horní část palubní desky, která při sundávání plastů šroubovákem na středové konzole uhne, takže nepoškodíte onen plast. Velkou nevýhodu však znamená výsuvná schránka pod rádiem, která při instalaci rádia univerzálního rozměru DIN prostě fungovat nebude. Nepomohlo ani přesvědčování vazelinou, kladivo jsem nezkoušel.

    Co se týče interiéru, volant obšitý kůží se dobře drží, ale nedosáhnu palcem na klakson, takže jsem vždycky (opravdu pokaždé) napřed zmáčkl plast a až potom sundal ruku z volantu a zmáčkl klakson. Maličkost, která naštve a navíc může dost ovlivnit krizovou situaci. Sedačky mají krátké sedáky, nedají se stáhnout dostatečně dolů a o opěradla se opírají tak dvě třetiny zad, takže se v nich špatně hledá ideální poloha. Musím ale pochválit loketní opěrky na dveřích – jsou umístěny naprosto ideálně.

    Motor  trpí klasickým neduhem maloobjemových motorů s turbem – pokud nemá správné otáčky, výkon prostě není. Tento konkrétně táhne jen v pásmu 2-3.5 tis. otáček, ale naštěstí se s převodovkou pracuje poměrně příjemně. Uvítal jsem klasický lankový plyn a obyčejnou spojku, kombinace elektronického plynu a hydraulické spojky není můj kamarád, a to takovým stylem, že jsem si ani po cca 2500 km během tří týdnů s matčiným Golfem V nezvyknul. Zvukový projev motoru, zmíněný na začátku, je tak špatný, že i vidlicový dvouválec OHV od Kawasaki, který máme v zahradním traktoru, zní lépe, k čemuž dost přispívá i fakt, že s velkou oblibou střílí do výfuku. Obvyklý dieselový rachot neustává ani ve vyšších otáčkách se zahřátým motorem a do kabiny ho proniká nepříjemně mnoho. Čím jsem byl ale opravdu silně překvapen, byla spotřeba paliva. Ve dvou lidech s naloženým autem, povětšinou rychlostí mezi 110 a 130 km/h, ale s dost častým brzděním a zrychlováním kvůli poměrně silnému provozu si fobie řekla o 4,6 litru nafty na 100 km. V reálu to znamená, že teoreticky by se dalo na jednu nádrž paliva dojet z Ostravy až do Pakoštane, a opravdu to tak asi bude – naposledy jsem tankoval někde před Vídní a po příjezdu do cíle ještě palubní počítač udával dojezd 250 km.

    Přibližování

    Kolem deváté večer jsme napchali fobii a yarise zbytečnostmi a řízky na cestu a vyrazili jsme po D1 z Ostravy směrem na Brno, Vídeň, Záhřeb a Zadar. Dost otravná věc na pětidveřovém autě jsou B sloupky, člověk přes ně prostě nevidí, ale po přesednutí z třídveřové Arosy, která má dveře dlouhé tři kilometry, je to jen nezvyk. Další nezvyk spočívá v pneumatikách – Barum Bravuris oproti Continental ContiPremiumContact 2 na Arose skoro vůbec nedrží.

    Všichni mě varovali před cestou v noci, že budeme unavení, že bude provoz, protože každý bude chtít jet v noci, aby v sobotu ráno byl v Chorvatsku a tak. Všechno to byla pravda, ale s častými zastávkami to nebyl velký problém – prostě když se nám klížily oči, zastavili jsme na pár desítek minut, vypili redbull nebo kafe a jeli dál. Obrovská výhoda jsou dvouparabolové světlomety – při zapnutí dálkových světel svítí zároveň i potkávačky, takže světla je spousta, a to je přesně to, co člověk v noci potřebuje.

    Jest potřeba říci, že Rakušáci jsou velmi přívětiví lidé, mají totiž dálniční známky na rozumnou desetidenní dobu za rozumných 8 é nebo kolik. Naproti tomu Slovinci jsou vydřiduši, dálniční známku potřebujete na měsíc, protože sedmidenní nestačí, a ta stojí 30 é, což je docela hodně za 30 km ucpané dálnice, takže jsem se rozhodl využít své hlavy, která, pokud něco umí, tak to je orientace v prostoru jak známém, tak neznámém, a vymyslel jsem cestu mimo dálnici. Je to fajn, není provoz, člověk pozná krásy jiné země, vytrhne se z nudné cesty rovně po dálnici (protože jinak Ostrava-Pakoštane je to po dálnici skoro celé) točením volantem a ušetří nezanedbatelné množství peněz.

    Jediná zácpa, která sice měla asi 30 km a stála nás skoro dvě hodiny, byla v Chorvatsku, ale zase když člověk chytne před sebou WRX STi a vedle sebe 911 GT2, není to zas tak špatně strávený čas. Do Pakoštane jsme dojeli kolem druhé hodiny odpoledne v relativní pohodě. Cesta zpět probíhala v obdobném duchu.

    Závěrem jest třeba říci, že ačkoliv fabie nemám příliš v oblibě, úspěšně jsem v nich odjezdil před pár lety autoškolu a jedna nás dovezla do Chorvatska a zpátky bez problému a s velice slušnou spotřebou. Tohle auto nemá pro petrolheada, který utratí poslední prachy radši za benzín než za chleba, žádný význam a já osobně bych za něj prachy nedal. Ale já bych nedal prachy za žádné auto s jinou než manuální převodovkou a s ESP, které se nedá vypnout (čímž narážím na pseudosportovní Ibizu Cupra, která je sice krásná a výborně se v ní sedí, ale DSG je úplně na hovno. Uvažoval bych o něm jedině v tu chvíli, kdy bych měl k dispozici pouze jednu nohu, a i takhle bych si asi radši upravil spojku na ruční ovládání). Avšak pro člověka, který chce rozumné auto s rozumnou spotřebou za rozumné peníze, bez zábavného potenciálu a je mu jedno, že bude jeden z mnoha, nevidím výhrad.


    11.10.2010 -MB-



    [Akt. známka: 3,10] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 133 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.