Tento updatovaný první díl dopravně-přestupkového FSM se týká situace, že
jste byl jako řidič zastaven hlídkou PČR a není vám sdělováno žádné obvinění
z přestupku. Policisté chtějí pouze zkontrolovat vaše doklady, provést
orientační dechovou zkoušku alkoholu v dechu, prověřit povinnou výbavu
vozidla případně další věci, a to patrně ve snaze usvědčit vás z nějakého
protizákonného jednání a vybrat pokutu.
Na co mají právo:
1. Zastavení vozidla
Zastavení vozidla upravuje § 79 zákona č. 361/2000 Sb. Dozvíte se tam,
že policista, vojenský policista, celník za účelem výkonu jeho pravomoci
podle zákona a agent GIBS, který je oprávněn zastavovat vozidla, ten poslední
dokonce bez uniformy. Oproti tomu strážník může zastavovat vozidla jen
u přechodu pro chodce a pokud je řidič podezřelý z přestupku. Zákon dále
stanoví, jak se zastavení provádí, tato praxe ale většinou není předmětem
sporu.
Policie také může nařídit, kudy máte jet, a to jak lokálně ("objeďte
to protisměrem") nebo směrově ("jeďte přes Kladno"). Policie může udělit
výjimku z místní úpravy ("zastavte na mostě") a tento příkaz je nadřazen
dopravnímu značení i světelné signalizaci.
2. Předložení dokladů
Policistovi (příslušníku PČR) je řidič povinen předložit následující
doklady:
a) řidičský průkaz,
b) osvědčení o registraci vozidla, zvané malý techničák
c) doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem
vozidla (zelená karta)
d) doklad o zdravotní způsobilosti
Dále, v případě, že je řidič zproštěn nějaké povinnosti ze zdravotních
důvodů, například z povinnosti používat pásy, musí předložit toto potvrzení.
Strážníkovi a celníkovi v uniformě je řidič povinen předložit pouze
doklady podle bodů a) a b).
Dále viz § 6 odst. (8) a (11) zákona 361/2000 Sb.
Jak je to s občankou? Jak jste zaznamenali, z legislativy povinnost
jejího předložení přímo neplyne. Nicméně policajti i strážníci si o ni
mohou říci, pokud vás z něčeho podezřívají, tedy v podstatě kdykoli. Je
to jedno. Stejně mají RZ vašeho auta a malý techničák, a pomocí toho zjistí
údaje stejné kvality a rozsahu, jako jim poskytuje občanka.
3. Prohledávání vozidla
Upravuje § 42 zákona o policii. K prohlídce vozidla za účelem, které
zákon stanoví, musí mít důvodné podezření, že se ve vozidle nacházejí
například předměty z trestné činnosti, hledané osoby nebo zbraně a střelivo.
Nepřipadá tedy v úvahu, že by policista vstupoval do vozidla, aby zjistil
jeho technický stav, manipuloval s jeho prvky a součástmi apod. V podstatě
by se neměl vozidla ani dotknout. Pokud policista chce prohledávat vozidlo
a nedovede udat zákonný důvod, anebo udává jiný důvod, pohrozíme mu stížností
a zavoláme 158.
4. Povinná výbava a buzerace s lékárničkami
Podle § 36 odst. (4) zákona č. 56/2001 je policie oprávněna Policie
České republiky (tedy nikoli strážník) kontrolovat technický stav vozidel.
Podle § 47 odst. 2 pís. g) se tím rozumí i kontrola povinné výbavy (ačkoli
tento odstavec je aplikován na technickou prohlídku jako takovou). K tomu
je řidič povinen poskytnout součinnost. Samozřejmě je otázkou, jak intenzivní
ta součinnost bude, můžete ji redukovat na minimální úroveň, kdy policistovi
ukážete lékárničku, ale odmítnete s jí jakkoli manipulovat, protože pro
účely kontroly lékárničky to stačilo a nezbytná míra byla naplněna.
Ohledně toho bych nasměroval vaši pozornost k judikátu Nejvyššího správního
soudu zveřejněnému na stránkách NSS pod číslem 7
As 83/2010 - 64, kde je činnost policie při kontrole povinné výbavy
automobilu velmi pěkně rozebrána, včetně možných dopadů na postavení policisty
jako svědka ve správního řízení.
5. Orientační kontrola alkoholu v dechu
Tomuto specifickému tématu bude věnován samostatný díl FSM.
6. Technická kontrola
Podle zákonného oprávnění získaného v roce 2012 je policista oprávněn
nařídit řidiči zajet k zařízení pro provedení kontroly technického stavu,
pokud zajížďka, včetně cesty zpět na pozemní komunikaci, není delší než
8 kilometrů. V praxi se tato novinka téměř vůbec nepoužívá pro její aplikační
složitost a potenciální finanční náročnost pro policii, protože v případě,
že automobil nemá vážné závady, platí prohlídku ten, kdo jí nařídil. Policie
se kontinuálně snaží vylobbovat si místo toho pravomoc provádět technické
kontroly ad hoc a na jejich základě zabavovat řidičáky nebo registrační
značky.
7. Požadování vysvětlení a další úkony
Policista je oprávněn požadovat od řidiče vysvětlení. Před podáním vysvětlení
je povinen jej poučit o možnosti odmítnutí podání vysvětlení podle § 13
zákona o policii. V případě jakéhokoli úkonu je povinen jej předem poučit
o právních následcích tohoto úkonu, pokud to povaha úkonu nevylučuje. Pravidla
podání vysvětlení jsou upravena v FSM 3.5.
Zásady FSM pro kontrolní kontrolu
Ke „kontrolním kontrolám“ dochází:
1. Při regionálních nebo celostátních akcích, kdy policisté kontrolují
nahodile vybrané řidiče, požadují od nich předložení povinné výbavy, provádějí
zkoušky alkoholu apod. ve snaze usvědčit řidiče z přestupku a dát jim pokutu.
V souvislosti s narůstem vlivu, pravomocí a sebevědomí Policie ČR v posledních
dvou letech se do módy vrátily celostátní dopravní akce a také plošné akce,
kdy policie uzavře např. část města a nepustí nikoho ven, dokud není zkontrolován.
Vzniká samozřejmě otázka přiměřenosti tohoto postupu, ale nikdo si nestěžuje
a veřejnost tyto postupy zavánějící policejním státem trpí.
2. Je třeba vědět, že počet udělených pokut bývá součástí
hodnocení policisty. Takový policista si pak nalezne vhodné místo,
kde by mohl vybrat pokuty za přestupky, anebo provádí kontrolní kontroly
a stejně jako v předchozím bodě doufá, že nachytá nějakého jedince a něco
na něj najde.
3. Někdy musí prostě policisté provést x kontrol a přinést x záznamů
o kontrole, jinak nebudou jejich nadřízení šťastní. Takové kontroly jsou
nanejvýš formální a spočívají pouze v předkládání dokladů. Přesto doporučuji
zachovávat opatrnost, protože kontrolní kontrola je také výbornou příležitostí
k tomu, aby se přestupek vykonstruoval, jak si ukážeme dále
1. S policajtem se nebavíme.
Neexistuje důvod, pro který bychom měli s policistou o něčem komunikovat.
Nejsme toho povinni a stejně nám to v ničem nepomůže. Neexistuje ani důvod,
proč by měl policista komunikovat s námi. Když s tím začne, má to zpravidla
nějaký důvod.
Nekomunikace s policistou zahrnuje také neodpověď na pozdrav, neochotné
a otrávené hledání dokladů, které může zabrat několik minut, otrávený výraz
a naprostou neochotu k čemukoli. Cílem tohoto přístupu je otrávit policistu
natolik, že toho nechá a půjde buzerovat někoho jiného. Nejedná se o jednostrannou
neslušnost, jak někdy slýchám, ale o neslušnost oboustrannou. Rozhodně
nepokládám za slušné, aby policisté otravovali ctihodné občany buzeračními
kontrolami zbytečných věcí jako jsou lékárničky, namísto aby ctihodné občany
chránili před těmi méně ctihodnými. V některých zemích jsou nahodilé kontroly
vozidel policií nezákonné.
Pokud situace dojde do stádia, že je nevyhnutelné se policistovi nějak
vyslovit, reagujeme pouze krátkým sdělením, jako „ano“, „ne“ a „to vám
nebudu sdělovat“. Zde se hodí připomenout, že policistovi nejsme povinni
cokoli sdělovat, jinými slovy, odepřeme podat vysvětlení.
Jak bylo řečeno, kontrolní kontrola je startovací rampa k podezření
z přestupku a slouží k tomu, abychom se v předem připraveném scénáři stali
obětí vlastní slušnosti a otevřenosti. Uvědomme si, že policista jedná
s řidiči - potenciálními přestupci několikrát denně. Má praxi a ví, jak
se dobrat k tomu, co potřebuje. Ví, jak se zachovat, když s ním někdo diskutuje
a polemizuje s ním. Klidně a sebejistě sdělují matoucí informace, vymýšlejí
si zákony nebo hrozí neexistujícími a právně nesmyslnými postihy za neexistující
prohřešky, „že si to vzájemně dosvědčí“ apod. Někdy hrají roli sympatie
nebo antipatie, vaše vizáž (zejména špatně reagují na mikinu s kapucou
a tetování), váš automobil, nějaké události z minulosti a především vnější
vlivy.
Policisté absolvují psychologická školení, kde jsou jim vtloukány do
hlavy různé triky. Prozradím vám jeden z nich. Nemusíte vůbec zvyšovat
hlas nebo dělat něco podezřelého, abyste od policisty uslyšel větu "Pane
řidiči, uklidněte se". Toto sdělení je skrytá provokace a rozhodně nejde
o váš klid. Je to metoda, jak člověka rychle vykolejit, protože to podlomí
sebedůvěru oběti této hry - bože, já si myslím, že se ovládám, a ono to
tak není! Všechny tyto hry se vás přestanou týkat, když se s nimi nebavíte.
Je to metoda, jak být stále na té jistě straně.
Proč se kontrolní kontrola může zvrtnout v podezírání z přestupku? Skutečnou
příčinou je zákon padajícího… řekněme kamení. Každá úroveň policejního
systému má jiné zájmy, průsečíkem tohoto je řidič. Nejvyšší policejní level
potřebuje, aby počty odhalovaných přestupků neklesaly a na silnici byl
carmageddon, nebo alespoň aby vovce měly pocit, že to tak je. Představme
si jeden hypotetický den, kdy by dopravní policie zmizela ze světa. Změnilo
by se něco? Zdivočeli by řidiči, semafory zmateně blikaly, panáčkové ze
světel pro chodce utekli? Ne, na zájmu každého řidiče dojet z místa A do
místa B by se nezměnilo nic, země by byla kulatá, nebe by bylo modré, všechno
by bylo jako předtím, jen bychom byli o jeden poznatek bohatší: Policejní
dohled nad dopravou je naprosto k ničemu. Vrchní velení má tedy zájem,
aby veřejnost potřebovala policii, jinak by se mohlo ukázat, že císař je
nahý a má malýho ptáka. Policejní velitelé na nižších úrovních mají zájem
zdůvodnit, že potřebují právě tolik policajtů a vybavení, kolik mají, plus
nějaký nárůst na další období. Řadový policajt musí vykazovat aktivitu,
aby si nikdo nevšiml, že se fláká. Všechny tyto požadavky budou splněny,
když počet zjištěných přestupků řízeně poroste. K tomu slouží kvantitativně-
výkonnostní systém, známý jako „čárkovací systém“, který v některých regionech
funguje a ve kterém hraje roli, kolik pokut policajt rozdal. Úplně perverzní
rozměr to dostává v případě pořádkových jednotek, jejichž velitelé někdy
nemohou pro své lidi sehnat uplatnění (momentálně nikdo nedělá bordel)
a tak je pošlou ven sbírat čárky a hrát si na dopravku. Motivace namočit
řidiče do průseru a vybrat od něj pokutu, klidně jen dvě stovky, je pak
enormní a tím také snaha na něj něco vyhrabat, a to klidně s dopomocí jeho
vlastní otevřenosti a upřímnosti.
Tohle všechno však odpadá jako mávnutím kouzelného proutku, když se
s nimi nebudete bavit. Na to nemají recept.
Video "Proč nemluvit s policií - část
I. , část II."
2. Pokud policajt něco požaduje, vyhovíme mu pouze v mezích zákona.
Zejména se to týká dokladů povinné výbavy. Policie je oprávněna ji kontrolovat,
vy jste povinen poskytnout součinnost v nezbytné míře. Nikde není popsáno,
jak rychle to máte dělat, zda se u toho máte tvářit nadšeně a orgán veřejné
šikany si jistě pár minut počká. Je ostatně placen z našich daní.
Nejsme tedy povinni z vozidla nic demontovat, rozebírat nějaké hermeticky
uzavřené obaly, protože to prostě neumíme. Neposkytujeme jiné doklady než
ty v zákoně uvedené. Stejně tak při kontrole technického stavu, která může
nově podle platné metodiky probíhat i „na silnici“ jako vizuální kontrola,
neprovádíme žádné úkony nad ty, které nám zákon ukládá. Tedy například
pomoc s hledáním identifikátorů vozidla.
A především, vše provádíme pomalu a klidně.
3. Neprokazujeme vlastní nevinu
Může dojít k obrácení presumpce neviny, kdy je řidič vmanévrován do
situace, že musí obhajovat nějaké svoje jednání, protože policista tvrdí,
že došlo k nějakému deliktu. Ve skutečnosti je toto jen prostředek, jak
vás dostat tam, kde máte být. Z takové situace existuje východisko. Slušně
policistovi sdělte, že pokud má podezření, že se stal přestupek, aby
zajistil důkazy a připravil oznámení pro správní orgán.
Policista by se při běžné kontrole totiž neměl ptát vůbec na nic. Pokud
má nějaké podezření, že se stal přestupek, tak buď dospěje k názoru, že
se mu jeho policejní činností podařilo skutek zcela prokázat, a to po objektivní,
subjektivní i materiální stránce (hlavně to poslední jsem ještě nezažil)
a pak jej má vyřešit blokově (za splnění podmínek, které pro to zákon stanoví)
anebo jej předá do správního řízení. Ve skutečnosti ale policisté často
chtějí udělat celou záležitost "fest" nebo motivovat řidiče k zaplacení
pokuty a pak dojde na vzájemnou konverzaci.
Příklady z praxe
Pane řidiči, pil jste před jízdou alkohol?
Tato otázka je položena před zkouškou alkoholu v dechu s cílem zvýšit
jeho výtěžnost. Zde se spoléhá, že hloupý řidič začne blekotat něco ve
smyslu „dal jsem si jedno pivo po obědě“. Pak je proveden test a je naměřeno
např. 0.20 promile. To samo o sobě nedokazuje naprosto nic. Ale ve spojením
s předchozím vyjádřením to v pohodě stačí na pozdější odebrání řidičáku
ve správním řízení a pokutu v řádu desítek tisíc, protože a) řidič se přiznal,
že pil alkohol před jízdou b) alkohol v dechu byl zjištěn, sice v neprůkazné
míře, ale zjištěn.
Správná reakce: Vůbec nereagovat. Pokud chtějí něco vědět, ať si to
zjistí.
Pane řidiči, vy jste jel sedmdesát, víte o tom … ?
Policajti provádějí samohanu s radarem na frekventované komunikaci a
policajt za přístrojem oznamuje na „likvidační stanoviště“ pouze barvu
a typ auta, protože to tak jde lépe od ruky. Fotky ukládá do paměti radaru,
ale někdy ani to ne. Věta „modrá Fabie“ je poněkud zrádná, protože modrých
fabii se vyrobilo jen asi 300.000. Tři policajti na „likvidačním stanovišti“
místy ztrácejí přehled. Tak si trochu pomohou.
Jak bylo řečeno, na dorazy nereagujeme. Pokud orgán na odpovědi trvá,
tak mu poradíme, aby si to zjistil.
Pane řidiči, víte, že vám nesvítí světlo?
Pokud vám na autě nesvítí nějaké světlo, vypadá to sice jako přestupek
proti ustanovení o osvětlení vozidla, ale nemusí to tak být. Mohlo zhasnout
v důsledku poruchy a vy o tom nevíte. Přestupek z toho dělá až zavinění.
Pokud vyjedete autem bez funkčního světla, jedná se o úmyslné jednání.
Pokud připustíte, že jste vozidlo před jízdou nekontrolovali, jedná se
o přestupek zaviněný vědomou nedbalostí. Pokud jedete autem, které nemá
funkční světlo a nevíte o tom, není dána žádná forma zavinění a tím pádem
ani přestupek. Je jen na vás, jak to dopadne. Když prohlásíte, že o vadném
světle víte, dostanete flastr. Když nebudete reagovat, nestane se nic.
Správná reakce: Nereagovat nebo „nevím“.
Pane řidiči, víte, proč jsme vás zastavili?
Téměř klasika, totálně zbytečná věta a obvyklý icebreaker především
starších policistů. Hned od počátku vás shodí pěkně do defenzívy a začnete
přemýšlet, kde jste se dopustili jakého deliktu. Dokonce nějaký jejich
interní kodex jim tohle stupidní vyptávání zakazuje, nicméně nevím o tom,
že by za to kdy někoho potrestali.
Správná reakce: Zcela ignorovat.
Co k tomu dodat celkově?
Rád bych věřil tomu, že 9 policistů z 10 je slušných a nemají v danou
chvíli a na daném místě zájem uvrtat mně nebo vás do nějakého problému,
pouze chrání zákon, tak jak po nic chceme, jak jim za to platíme a jak
to oni (ne)dělají. Rád bych tomu věřil, ačkoli si myslím, že 9 z 10 policistů
takoví rozhodně nejsou, naopak, něco mnohem horšího. Ale věřme tomu, že
to tak je a že 9 z 10 policistů je slušných. Jakou máte jistotu, když vás
zastaví, že jste narazil na těch 9 hodných nebo jednoho zlého?
Policie v této zemi čítá přes 40.000 mužů, v evropském srovnání a v
přepočtu na počet obyvatel má více policistů už jen Kypr a Malta, na kterých
probíhá nebo nedávno probíhala občanská válka. Policie je nadána většími
pravomocemi než za komunistů, patrně většími pravomocemi než gestapo, pokud
takové srovnání historické okolnosti umožňují, a představuje významnou
mocenskou složku v této zemi. Nevěřte těm povídačkám, že nemají na benzín,
že je jich málo, že policisté hromadně odchrázejí. To není pravda a ani
nikdy nebyla. Už nejméně pět let nás tímhle média krmí a pořád vidíte policejní
auta jezdit, pořád máme 40 tisíc policajtů a nikde není vidět, že by se
hromadili bývalí policisté, naopak. Nejinak je tomu se strážníky, kdy se
k početní naddimenzovanosti a nadprůměrnému materiálnímu vybavení těchto
obecních sborů přidává ještě ignoranství, pohrdání právem a praktiky lokálních
mafií. Kdo si myslí, že nad nimi nějak vyzraje, nebo se jim švejkovsky
vlísá do přízně, může narazit. Jediné, co na ně platí, je nespolupráce.
A proto ještě jednou:
S policajtem se nebavíme!
27.12.2014 D-FENS
FSM (Field Survival Manual) je souhrn poznatků získaných
v praxi a publikovasých za účelem zvýšit šanci na přežití občana v konfliktu
se státem.
Uvedené informace se vztahují k legislativnímu stavu v
době vzniku tohoto článku. V případě aplikace se uživatel sám musí ve vlastním
zájmu přesvědčit, zda jsou uvedené právní normy, případně na ně navazující
výsledky rozhodovací činnosti státních orgánů ještě platné, protože není
v našich silách zajišťovat aktualizaci FSM stejně rychle, jako zákonodárci
novelizují zákony.
Veškeré následky ze nesprávné, ale i správné aplikace
postupů FSM nese sám jejich uživatel. Každý si musí ve vlastním zájmu rozmyslet,
zda obhajobu své osoby svěří profesionálům, nebo zda ji bude provádět sám
na základě informačních zdrojů, jako je tento, a to se všemi možnými důsledky.
Připomínky a náměty k textu uvítáme, ale odpovědnost za důsledky aplikace
popsaných postupů nepřebíráme.