Dnešní sledování socialistické pohádky Dařbuján a Pandrhola mě
skutečně obohatilo. Nikdy jsem tuto pohádku neviděl celou a ani dnes ne.
Omlouvám se, pokud v následujícím textu budou nějaké nepřesnosti, nesledoval
jsem pohádku příliš soustředěně ani soustavně, ale přesto jsem byl jejím
dějem tak nadšený, že se o to musím podělit.
Myslím, že by se děti měly
povinně dívat na tento výplod komunistické kinematografie, protože by jim
to hodně dalo. Pohádku režíroval Mac Frič, pardon, soudruh Martin Frič,
screenplay by soudruh Drda.
Zkráceně řečeno, pohádka pojednává o vykořisťování, obamacare
(u nás tomu říkáme povinné zdravotní pojištění) a alkoholismu.
Děj začíná tím, že havíři (kdo jiný v roce 1959, dnes by to byli například
aktivisté) postavili bez platné projektové dokumentace a schválení domky
v osadě Kocanda. Pracovat odcházeli do nedalekého dolu. Pro práci se věnovali
reprodukčním aktivitám a tvorbě dluhů. Protagonista příběhu, havíř Dařbuján
(Jiří Sovák), nebyl ani chytrý, ani bystrý a vůbec už ne pohotový, protože
měl opakovaně problém ho vyndat včas. V průběhu děje se počet jeho dětí
zvýší z 11 na 12. Protipól Dařbujána, biozemědělec Pandrhola (Rudolf Hrušínský),
je takový lokální Vít Bárta. Má pivovar, hospodářství, je asociální a má
skutečně zvláštní hairstyle.
Když se Sovákovi narodí dvanácté dítě, konstatuje havíř, který se jinak
pohybuje po vesnici zásadně v dobovém havířském outfitu, že celá komunita
je na tom stejně jako Evropská unie a není kdo by dalšímu potomkovi šel
za kmotra, protože kam až dohlédl, všichni mají hovno. Z pohnutek, které
jsem nepochopil, prochází se Dařbuján po vesnici a potká Boha. Jeho služby
odmítne, protože podle jeho názoru Bůh straní bohatým. Pak potká Ďábla
a také k dohodě nedojde. Nakonec potká Smrťáka (Václav Lohniský) a s ním
se dohodne, protože se mu Smrťák jeví jako důvěryhodný a hlavně spolehlivý
partner.
Smrťák nabídne Dařbujánovi cosi jako franchizing. Bude spolupracovat
s ním, na jeho účet vlastním jménem, a podle Smrťákovy prognózy léčit lidi.
Konkrétně, když se Smrťák nemocnému na posteli postaví k nohám, nemocný
se uzdraví. Když si stoupne k hlavě, je to na pyču. Tak to tedy nějakou
dobu praktikují. Je jasné, že Dařbujánovi léčba neměla se skutečným stavem
pacienta ani s léčbou nic společného, uzdravil by se tak jako tak, protože
Dařbuján znal jen prognózu, ale ne diagnózu. Dařbuján se naučil situace
rychle využívat a propojit poskytování zdravotních služeb s určitou formou
zdanění. Bohatým lidem účtoval horentní sazby za fiktivní léčebné úkony.
Například pekaře s nemocnými zády donutil udělat celou káď těsta a ponořit
se do ní. Bůh, který měl odlišný přístup k chudým a bohatým mu vadil, ale
sám se nezdráhá to praktikovat stejně. Získané prostředky, většinou naturálie,
používal někdy k léčení chudých. Ve své podstatě vytvořil Dařbuján první
systém zdravotního pojištění s progresívní sazbou pojistného postavený
na solidaritě, v duchu tradic moderních evropských diktatur samozřejmě
solidaritě vynucené.
Za peníze, které vybral Dařbuján za "léčbu", pořádal mimojiné lidové
veselice, což silně připomíná sponzorské
přehmaty VZP. Tam praktikuje eugeniku, kdy rozdělí dosud společně
tancující heterosexuální pár, aby mohl dohodit dobře vypadající urostlou
brunetu svému příteli, to vše za pokřiku "lepší je ten kováříček umouněnej,
nežli je ten lokajíček premovanej". Bruneta výměnu partnera přijme během
několika sekund bez mrknutí oka, asi také pocházela z havířského prostředí.
Je samozřejmě otázkou, jak dlouho mohl tento systém při zjevném početním
nepoměru zdrojů a jejich konzumentů fungovat. Lidově-proletářský příběh
spěje k průseru, protože se dříve nebo později stane něco, na co zdravotní
pojišťovna není připravena. Pandrhola ochuraví (krátce poté, co ho rozčilí
projevy pracovní neloajality). Zprvu zkouší dopravní, pardon zdravotní
experty, tedy koktavého doktora a později konsilium, kteří poněkud předbíhají
děj a konstatují moribundus (v překladu úmrtí). Experti si s moribundem
nedokážou vypořádat. Zkoušejí se tedy radit s Dařbujánem a zde se poprvé
projeví, že pojišťovna má problém:
Dařbuján: "Moribundus se léčí za dva zlatý."
Doktor: "Není to trochu moc?"
Dařbuján: "Tak za tři!"
Doktor: "To by šlo."
Jinými slovy, pojistné rostlo nad všechny meze (jak jsem hned z počátku
vyrozuměl, zlatka a něco byla mzda v dole za týden, tedy nějakých 8000
Kč v dnešních cenách), protože klesal počet osob ochotných platit. Co horšího,
klesala i kvalita péče, protože Dařbuján i přes poskytnuté plnění lékaři
nevysvětlil, jak léčit moribundus.
Pandrhola je tedy nadále nemocný a povolá Dařbujána. Tomu zakrátko dojde,
že Pandrhola je bonitní pacient a podobně jako v případě doktora začne
stupňovat své požadavky ad absurdum. Prvním je, že na stromech v osadě
Kocanda musejí vyrůst jitrnice, což Pandrholova žena zařídí. Obyvatelstvo
je nadšeně trhá a shromažďuje za účelem pozdější konzumace. Pandrholova
manželka, samozřejmě také odporný představitel buržoazie, se domnívá, že
tím jsou Dařbujánovy požadavky uspokojeny a podléhá tak stejnému omylu,
jakému podléháme často my při pohledu na výplatní listinu. Domnívá se,
že za ty peníze už musí něco dostat. Dařbuján však chce víc, chce, aby
v potoce teklo pivo proudem. I to se podaří zařídit. Lid jásá. Do třetice,
Dařbuján požaduje, aby byl do domu nemocného dopraven spřežením volů oblečených
v jakýchsi uniformách, což je naprosto nesmyslný požadavek, protože z něj
nikdo nic nemá, slouží jen k pobavení lidu. I zde je vyhověno - neexistuje
jiná možnost, Pandrholová musí platit, jiná alternativa na trhu není, kromě
moribundu ovšem.
Po všech těch obstrukcích se tedy Dařbuján, pojišťovna i poskytovatel
péče v jednom, dostaví k Pandrholovi a díky svému prognostickému nástroji
zjistí, že mu stejně není pomoci. Co teď? Bonitní pacient umírá. Pandrholova
žena si nenechá vysvětlit, co že standardní péče již byla poskytnuta, nepoměr
mezi poskytnoutou péčí a přijatým pojistným je příliš velký. V Dařbujánovi
se konečně probudí lékař a pochopí, že za určitých okolností je lepší navykládat
pacientovi blbosti a předstírat terapii, než mu říci celou pravdu. Poradí
mu tedy, aby jedl mláto. Později přijde na ještě jiné řešení, totiž nyní
tolik populární šíření pravdy a lásky libovolnými prostředky. Po alkoholickém
večírku, uspořádaném samozřejmě na Pandrholův účet v jeho sklepě, zavře
svého partnera Smrťáka do sudu, aby nemohl odnést Pandrholu. Tím je moribundus
zažehnán, Pandrhola opět funguje, ale pravda a láska zvítězí do té míry,
že není ani možné zabít ani slepici nebo prase, protože smrt již není možná
a tak se všichni vrhnou na veganství.
Kdo situaci napravil a jak, jsem se bohužel nedozvěděl. Každopádně na
konci Pandrhola zemře a Dařbuján je zase socka. Dar zůstal nevyužit. Výsledkem
přerozdělovací mánie byly zkažené jitrnice ze stromů, které obyvatelé Kocandy
určitě nestačili vzhledem k jejich enormnímu množství sníst a pivo v potoce,
pravděpodobně už nekonzumovatelné. Pandrhola nemůže odejít ze světa důstojně,
ani napravit své hříchy, protože padne jak podťatý. Smrťák má špatný pocit
ze spolupráce s lidmi. Pohádka bez happyendu, kde dobro tak dlouho vítězilo
nad zlem, až přemohlo i samo sebe. Pracující lid sice zvítězil, ale má
z toho hovno.
Kdo byl největší svině? Nepochybně Dařbuján. Schopnost využít svoje
nově získané schopnosti ve prospěch celku od něj asi nikdo nemohl čekat.
Byl však tak blbej, že nebyl schopen ani jednat ve prospěch vlastní a namísto
toho se vyžíval v šikaně, ničení užitných statků (klobásy na stromech,
pivo v potoce) a populistických gestech (tur v uniformách). Jeho morální
defekt vyplave na povrch v okamžiku, kdy se rozhodne zneužít Pandrholovy
tíživé situace a nakonec nemocnému Pandrholovi, kterému evidentně nemůže
pomoci, ordinuje cpát se mlátem, protože ohledně mláta se kdysi předtím
na počátku příběhu nepohodli. Všechny své pacienty podváděl, protože jim
za jejich peníze neposkytl efektivní léčbu. Dále se ve snaze získat krátkodobý
profit rozhodne podtrhnout jeho partnera Smrťáka, kterému by jinak měl
být vděčen. Souhrn: mstivý, nesoudný, nedůvěryhodný a hloupý člověk. V
dnešní době by patrně pracoval jako městský strážník nebo něco takového.
Pandrhola byl záporák z podstaty, byl tak stvořen, ale v porovnání s Dařbujánovou
kombinací mstvivosti a blbosti působí jeho chamtivost a neurvalost skoro
roztomile. Jediný, kdo si zasluhuje sympatie, je Smrťák.
24.12.2011 D-FENS