Po dlouhé době jsem si opět pustil „Události“ na ČT 1 – Jasné a spolehlivé.
Zprávám jsem nevěnoval přílišnou pozornost, takže, s odstupem, nevím o
čem nás jasně a spolehlivě informovaly, je to totiž jako písnička „O červené
punčošce“ opakující se ve všech médiích veřejné služby stejně.
Jedna věc,
která vyčnívala, opakovala se a prolínala se všemi zprávami, bylo slovo
STÁT. V přibližně, dvaceti minutách, po které jsem „Události“ vydržel
sledovat padlo toto slovo asi třicetkrát v různých souvislostech.
V rozporu s většinou oprávněných voličů, a je jich „oprávněných“ sakra
mnoho, si myslím, že slovo stát by se mělo v komentování, nejen domácích,
událostí objevovat minimálně. Měl by to být, obrazně řečeno, takový malý
mužíček v šedém kabátě a šedém klobouku, o kterém nikdo nic neví, neboť
je velmi nenápadný, střídmý, nepáchá nepravosti, nevynáší svoje ego na
veřejnost, usilovně pracuje na tom co mu přísluší, nesnaží se šikanovat
svého zaměstnavatele, ale maximálně mu sloužit. Za to bere mrzkou odměnu.
Představte si zaměstnance, který by vám, jako zaměstnavateli, nařizoval
co smíte a jak dělat, co nesmíte dělat, s kým můžete obchodovat, co máte
vyrábět a pro koho, jak to máte vyrábět, koho musíte zaměstnat, kolik máte
každému platit, bylo by toho ještě mnoho.
Nejlépe by lidem bylo, kdyby nevěděli, že nějaký „STÁT“ vůbec existuje,
to by znamenalo, že svou funkci plní dobře.
Jak bych si to představoval:
Stát by měl minimálně zasahovat do života svých občanů zrušením spousty
buzeračních zákonů, které z většiny přihrávají kšefty firmám z našich peněz,
zaobalených do populárního zvýšení bezpečnosti občanů. Kdo je blb, blbem
zůstane a žádný zákon mu v tom nezabrání, přičemž nic absolutně bezpečného
neexistuje.
Namátkou vyberu:
Povinné posouzení ekologické šetrnosti domu při jeho prodeji
Povinné zřízení účtu a sociální karty
Povinné každoroční vymetení komína
Povinné technické prohlídky vozidel
Povinná Opencard
Povinná výměna lékárniček
Zatím uvažované schválení veterinářem při domácí zabijačce
Asi by toho byly stovky, pokud by se mi podařilo na všechno vzpomenout.
Platit minimální daň, jednotným procentem, z příjmu, která by sloužila
pouze pro potřeby státu na základní nutné potřeby na jeho provoz. Do toho
by spadaly náklady na úsporný Parlament bez trestní imunity, nezbytné úřednictvo,
bezpečnostní, nikoliv buzerační, složky a akceschopnou armádu. Zrušil bych
daň „právnických osob“, stejně jako sociální a zdravotní odvody zaměstnavatelů,
neboť ti stát nepotřebují vůbec,. Megalomanské státní zakázky, by tak mohly
být daleko efektivněji financovány ze soukromých zdrojů. Aby daň z příjmu
mohla být skutečně nízká, zachoval bych nízkou úroveň daně z přidané hodnoty,
ačkoliv osobně jsem jejím odpůrcem a nejraději bych ji zrušil.
Zdravotní daň bych změnil na skutečné pojištění, tedy dobrovolné, dle
smlouvy mezi občanem a komerční pojišťovnou, založené na úsudku klienta.
Mimo téma, stejně bych řešil i tzv. „Povinné ručení“.
Sociální daň bych zachoval v jisté minimální míře, která by zajišťovala
minimální důchod a minimální sociální dávky pro skutečně potřebné, k tomu
dobrovolné připojištění u stejné instituce, tedy současných správ sociálního
zabezpečení, ve výši dle uvážení klienta, připisovaných na jeho účet.
Ještě tady máme spotřební daně, u pohonných hmot zrušit, stát by se
již o silnice nestaral, prodal by je provozovatelům a peníze použil na
umoření státního dluhu, z tabáku a lihu snížit a nasměrovat jednoznačně
do zdravotnictví, v žádném případě do státního rozpočtu.
A nakonec zrušit veškeré dotace, ať už naše nebo evropské, stejně jako
subvence, garantované výkupní ceny a platby veškerým neziskovým organizacím,
příspěvkovkám, charitám, aktivistům prostě všem vyžírkám přilepeným na
státní rozpočet. Lidem by zůstalo mnohem více peněz a pokud to uznají za
vhodné, mohli by je podporovat z darů.
Je to pouhá utopie, pokojnou cestou k tomu nemůže nikdy dojít, protože
za nitky tahají ti, kteří by si tímto podřezali penězovodnou větev sami
pod sebou.
17.6.2012 Jahl