jednoho krásného letního dne jsem měla takovou honičku v práci a nervy v kýblu, protože kam jsem se vrtla, tam jsem narazila na blbost lidskou, tak jsem se rozhodla, že si musím nutně koupit něco hezkého na sebe, prostě něco nového musím mít! Vyrazila jsem po nákupech, když jsem nakoupila dostatek nových hadříků, rozhodla jsem se objednat se ke kadeřnici a nechat si vylepšit účes, pak také na kosmetiku, abych byla krásná jako hvězda jasná. Ještě jsem dokoupila nějaké ty tyglíky s krémičky na obličej, na ruce, na tělo, nějaký ten parfém, nový lak na nehty. Lak na večer, až si budu něco číst, nechám lak zaschnout a zatvrdnout, abych vyvážila to zklamání, že "nový" Follett ještě nevyšel. Tak jsem se ponořila do nakupování, že jsem úplně zapomněla, že musím šetřit, protože potřebuji své těžce vydřené peníze na nákup nových zadních silentbloků do svého auta. Poslední dovolená mých snů totiž značně zacloumala mým rozpočtem a protože ještě neumím "vyrábět" svůj domácí rozpočet jako mistr Babiš (hezký, i když starší popis toho, jak se takový rozpočet tvoří je například zde, sice se to netýká Babiše, ale to se neomrzí
jicha.blog.idnes.cz/c/356513/Se-zenou-jsme-si-schvalili-schodek.html) .
stop, všechno zpátky. Nemám žádnou honičku v práci ani žádné nervy, nepotřebuju žádné hadříky, kadeřnice, laky na nehty, kosmetičky ani tyglíčky krému, vždyť jsem přírodní typ, pražská matka, chodím v hadrech neurčitého tvaru a barev, moje vlasy rostou jak dříví v lese a ksicht v životě neviděl krém, hýřím jedině tak, že se občas umeju, třeba vloni, to jsme měli v kalendáři z jabloňových listů poznamenáno výročí, uplynul rok od doby, kdy se naše rodina koupala naposledy, ono to vlastně nebylo úplně koupání, ale prostě jsme se na kolech vyklopili do potoka. Hrom aby do asfaltu a betonu bacil, co já teda vlastně budu celý den dělat? Děti jsou taky přírodní typy, táta taky, takže odpadá praní a žehlení, úklid netřeba, protože žijeme tak nějak přírodně, vzdělávat se nemusíme, protože jsme splynuli s přírodou takže logicky víme už úplně všechno. Tak postavím na plotnu dýňovou polívku a počkám až se vrátí táta z šichty v neziskovce a pak spolu začneme vymýšlet, jak zprudit všechny ty magory, kteří ještě nepřešli na náš báječný a sluníčkový životní styl, to nám, myslím, nějakou dobu vydrží, něco zkrátka dělat musíme a tohle navíc prospěje všem, i těm dosud zaslepeným.