Nezlobte se na mě, ale musím jasně, otevřeně a příkře říct: Stesky,
že se prodávají sračky, nejsou nic jiného než levičácké fňukání. Lidi fňukají,
že chtějí tu nejlepší kvalitu, ale hlavně levně. Za dražší potraviny si
připlácet nechtějí a kvalitu jim proto má hlídat stát, skrze různé speciální
instituce. Není tedy divu, že se tyto instituce namnožili a nyní, když
jim vysychá cecík, honem dokazují, jak jsou užitečné.
To, že se prodávají šunty a dreky, je normální a logické. Děje se tak
od nepaměti a netýká se to jen potravin. Volný trh nabízí cokoliv, co má
potenciál být směněno. Kupodivu je to i plesnivý salám. A na kupujícím
záleží, zda o danou věc projeví zájem a na směnu přistoupí. Pokud koupí
zmetek, šunt, prošlé zboží, získá za své peníze nejen nižší hodnotu, než
čekal, ale také zkušenost, že byl napálen. To by ho mělo v budoucnu donutit
k ostražitosti a vyhnutí se takovému obchodu. Jakmile tato zkušenost penetruje
trh, nekvalitní zboží ja automaticky vytlačeno z trhu jako neprodejné.
Jenže takhle už to nefunguje, jsme důvěřiví jako malé děti, svítí nám
očička, když vidíme 50% SLEVA. No nekupte to, když je to tak laciné!
A napálení důvěřivci pak místo toho, aby se zastyděli, jak byli hloupí,
se hlasitě dožadují omezení trhu direktivou někoho shora.
Máte dojem, že kvalita a pestrost potravin klesá? Omyl, nikdy nebyl
větší výběr potravin. A jejich kvalita se samozřejmě liší podle výrobce,
složení a ceny.
A teď si to projděme z mého pohledu 40 letého konzumenta:
Rohlíky, chleba – v obchodě kupuju to samé pečivo jako za socíku, přestože
po revoluci někteří nadšenci tvrdili, že francouzské bagety svou kvalitou
naše rohlíky vytlačí z trhu během pár let. Nestalo se tak. Ať už se do
těsta Šumavského bochníku přidává cokoliv, jeho standardní chlebovou chuť
to nekazí. To, že nevydrží týden, není vada, prodejen potravin je víc než
dost a starý chleba je pořád dobrý na topinky, nebo pro morčata. Pokud
chci lepší chleba, koupím jej v pekárně, nebo si upeču doma. Opět platí,
náklady na domácí chleba (hlavně čas na výrobu), jsou nesrovnatelné s nákupem
chleba hotového. Proto je irelevantní se prsit tím, že doma si peču luxusní
chlebík, jaký profesionální pekaři neumí.
Méko, máslo, jogurt – humbuk kolem mlékomatů pomalu utichl a tyto strojky
začínají být poněkud ošuntělé a opuštěné. Mlíčko přímo od krávy je pro
netrénovaný organizmus slušně řečeno nevhodné. Lidi si zvykli za těch dvacet
let na odstředěnou bledou bílou tekutinu, která sice s mlékem moc společného
nemá, ale je bez chuti a zápachu, navíc pasterovaná a vůči lidskému organismu
neutrální. Čerstvé mléko z kravského cecíku není nějaká extra pochoutka
a pokud nejste telátko, ani vám není určena. Možná, že někdo z vás si na
něm pošmákne, ale já radši plzeňskou dvanáctku.
Máslo je zajímavá věc, dá se totiž poměrně lehce vyrobit doma. Nevěříte?
Kupte si dvě velké smetany na šlehání bez přísad proti přešlehání a pak
je šlehejte v mixeru až se vám srazí. V plátýnku nechte vykapat a vymačkejte.
A hotovo, cena stejná jak v obchodě aspoň víte z čeho to máte. Kupodivu
chuťově je to nachlup stejné, pokud se vám bude zdát nesrovnatelně lahodnější,
jde o placebo efekt homemade produktu.
Podobně se dá doma dělat jogurt. Stačí mít jogurtovač, koupit dobrý
bílý jogurt (požívám bílou Hollandii) a litr normálního mléka z flašky.
Bez míchání, ohřívání, jen nakydat a rozlít do skleniček a druhý den máte
víc než litr opravdového jogurtu za lepší cenu než v obchodě. Pokud použiji
krabicové mléko, výsledek bude odpovídat tomu, jak daleko má obsah krabice
k mléku. Pokud nechci originál jogurt, můžu si v Kaufu koupit za stejnou
cenu kelímek obarvené hovězí želatiny. To sice není jogurt, ale možná to
má blahodárný vliv na klouby, složení GS-chondro nebude o moc jiné. A zase,
jogurt je jen jogurt, BIO, BIFIDUS ani ACTIVE na věci nic nemění.
Maso – zde je situace velice nepřehledná, spotřebitel se opravdu musí
naučit kde, co a za kolik má nakupovat. Před 25 lety byl v masně k vidění
jen řezník za pultem, šiška salámu na háku a pár kuřet v mražáku, lepší
maso leželo pod pultem. O výběru se nedalo mluvit, bralo se co bylo a podle
toho se vařilo. Koupit hovězí svíčkovou z mladého býka, jediné maso vhodné
na opravdový steak, byla utopie. Dnes za ni sice dáte kolem 600/kg, ale
můžete si ji dopřát.
Já mám problém spíš s tím, že vyžaduju maso zralé, odleželé, tak aby
bylo ihned vhodné k vaření. Ve snaze po absolutní čerstvosti, se každý
chlubí tím, že obsah jeho chlaďáku včera ještě kvokal, chrochtal nebo mučel.
To je špatně! Proces zrání masa je těžké doma napodobit a datum porážky
často není k nalezení. Pokud koupíte hovězí na guláš, čichnete k němu a
nic necítíte, je to špatně, maso je příliš čestvé a i
po třech hodinách vaření bude tuhé.
Ovoce, zelenina – dostupnost a sortiment je dostatečný, cena je praktický
příklad trhu. Doporučuju jako názornou pomůcku pro výuku ekonomické gramotnosti
dětí. Vzácné, mimosezónní, čerstvé, či jinak speciální ovoce je nekřesťansky
drahé, naopak jablka v balení po 2kg jsou k dispozici za průměrné ceny.
A každý den máte možnost koupit něco v akci za polovic, protože to přezrálo,
zvadlo, je toho plný sklad… Zde je také největší možnost samozásobení,
případně koupě sezónního zboží mimo hypermarkety.
Nápoje – sirup JUGO-ORANŽ, Kofola i Kombajnérka (ta žlutá bublinková
limonáda) naštěstí přežily nástup Coca-Coly a Spritu. Voda z kohoutku je
k pití pořád, nejen levná, ale i zdravá. Čím tvrdší, tím líp, jsou v ní
totiž rozpuštěné zajímavé minerály, které vás chrání před infarktem i osteoporózou.
Nevěříte? Čtěte.
V mléce je sice víc vápníku, ale zkuste si spočítat kolik vypijete za
den mléka a kolik obyčejné vody. Nicméně na internetu se dají najít pitomosti
o tom, že tvrdá voda ucpává póry a doporučuje se pít destilku a hlavně
šťávy z BIO farem.
Cévy Vám ucpe sádlo, písek budete čurat, pokud budete pít málo, nebo
jen minerálky, ale z obyčejné vody strach mít nemusíte. Hlavně pít aspoň
tolik, aby trubky byli pořádně propláchnuté, pak se nezanáší ani odpad
ve dřezu, ani močovody. Směju se, když vidím plné vozíky balených vod a
minerálek. No ale ať si každý pije co chce.
Platíme za potraviny příliš? Ano i ne. Nacpat si teřich je naše přirozenost
a s tím, jak nám přibylo volného času, máme taky mnohem víc času, kdy nemáme
nic jiného na práci, než špekulovat, co dobrého by jsme snědli. Navíc to
nešťastné pořekadlo – láska prochází žaludkem. Nechápu proč se v romantických
filmech nejprve pár spolu nadlábne v restauraci při svíčkách a pak se vášnivě
vrhají do postele. S plným břichem? To já mám spíš pocit jako z filmu Velká
žranice, tam je ke konci taky postelová scéna, ale moc romantická není,
snad pro flatulofily.
Jak známo, mírně lačný samec, vida samici, neváhá , zatímco přežrané
zvíře se svalí do stínu a chrápe. Toho, ať vědomě, nebo nevědomky zneužívají
manželky a nelení si svoje manžílky spořádaně vykrmit. Pak je přejdou roupy
a zadýchají se i bez výkonu. Jako bonus, s postavou Homera Simpsona, se
zmenší i šance na to, že by skórovali mimo domácí hřiště.
Mít hlad je dnes pomalu choroba a pod pojmem půst si většina lidí představí
jeden den bez masa a chlastu. Ale jen představí, praktikovat to v žádném
případě nehodlá. Zkuste celý den nejíst. Nic, pít jen vodu. Zjistíte, že
se nepotřebujete povzbuzovat kofeinem, či nikotinem, budete mít nečekaně
energie i bez Be-be sušenek a večer se vám natolik vytříbí chuť, že představa
chleba s máslem a smaženého vajíčka přebije všechny ostatní pudy.
Není divu, že populace po padesátém roce života byla a je značně zchátralá.
Cévy zanešené tukem, větší polovina trpí obezitou, přetížené velké klouby
opotřebované, k tomu alkohol, tabák a odpor k aktivnímu pohybu. Kupodivu
tento trend pomáhá asi nejvíc zvrátit zdražování potravin. Vysoká cena
potravin nás nutí vybírat si a omezovat se. Mírně hladový člověk se paradoxně
dožívá delšího věku, než ten, co se soustavně přejídá.
Pamatujte, včechno zlé je k něčemu dobré. Na finální otázku s článku
Dobrou chuť, jestli se s tím dá něco dělat, odpovídám. Ano dá, používat
vlastní zdravý rozum, a pokud nejste bio-farmář samozásobitel, chodit dál
do obchodu, jinak zhebnete hladem!
18.03.2012 Tanguero