Preference cyklistické dopravy je zásadní téma, protože cyklistika
je co? Hlavní! Zatím se téma upřednostňování cyklistů soustředilo jen na
automobily, nyní ale bude muset na sobě zapracovat i železnice.
Dnešního pohnutého dne v šest hodin ráno usoudil pumpičkář, že se na
světelnou signalizaci na železničním přejezdu v Pekárenské ulici může vysrat.
Patrně pokládal blikající světélka za nepřípustnou buzeraci, která platí
jen pro auta a bleskově se rozhodl zapojit se do soutěže o Bouchalův pohár.
Objel závory a jal se úhlopříčně křižovat vícekolejný železniční přejezd.
K dokreslení situace je nutno ještě dodat, že sněžilo a bylo lehce pod
nulou, což jsou odjakživa ideální podmínky pro cyklistiku zejména z hlediska
stability a brzdné dráhy. Zatímco je řidičům jezdících v zimě na letních
gumách spíláno do vrahů, cyklista zmrzlý jak hovno vratce se klátící na
náledí na tom svém krámu je hotový hrdina.
Pro neznalé, soutěž o Bouchalův pohár je podnik, kdy uvědomělý cyklista
způsobí na kole vážnou dopravní nehodu a sám u toho zemře. Oběť nehody
mohou poté přátelé a pozůstalí vláčet po soudech, za to je extra bonus.
Všem cyklistům doporučuji, zejména těm organizovaným.
Vypadalo to slibně. Vypadalo to, že dotyčný pojede zdarma rychlíkem
do Plzně, do Prahy nebo dokonce i do Mostu se tudy dá dojet. Nakonec však
k interakci vlaku s cyklistou nedošlo, podle slov svědků vlak zničil pouze
jízdní kolo, zatímco cyklozmrda minul o několik centimetrů. Cyklista poté,
co jej vlak minul, zařval pouze "jsem v pohodě" a z místa nehody se pěšky
vzdálil směrem na sever.
Jeho identita nebyla ještě dnešního dopoledne známa.
Strojvedoucí použil rychlobrzdu. Souprava nemohla po nehodě pokračovat
v jízdě. Železniční přejezd byl následující tři hodiny uzavřen z důvodu
policejního šetření. Vlaky bylo nutno odklonit jinudy. Tolik tedy budějovická
lednová cyklojízda. Pokud je cílem správné cyklojízdy způsobit dopravní komplikace a zajistit, aby se co nejvíc lidí nedostalo do cíle své cesty včas, pak se tady neobyčejně zadařilo.
Někdy si říkám, jaká kritéria je třeba splnit, aby se řidič (klidně třeba řidič bicyklu) stal pirátem. Prakticky
to začíná vypadat tak, že každá slepice, která rozbije svého červeného
yaríska o strom, reportuje tisku, že se k ní přihnal pirát manažer v luxusní
limuzíně, která měla na sobě přimontovaný dub. Nejdřív na ní dělal sprosté
posunky, pak jí činil nemravné návrhy, vytlačil ji ze silnice a nakonec
do ní narazil stromem a ujel. Denně jsou na nás vytahovány příběhy bezprecedentního
pirátství, naposled nějaký nešťastník, který jel ve Švýcarsku po dálnici
198 km/h. No a co má být? Nikomu se nic nestalo, o pár kilometrů dál, v
Německu, to nikomu nevadí, tady to byl hrdelní zločin. Novináři honem zapomněli
na obvyklé kázání, že čeští řidiči jezdí doma jako prasata, zatímco za
hranicemi se ukázní, protože by dostali veeelikou pokutu ty pyčo a začali
velebit švýcarskou policii, jak rychle se zbohatlíkem zatočila a deprivant
u televize si chrochtal. Co má vůbec co jezdit do Švajcu? Zase nějakej
manažér. Ať si sedne doma a votevře si pívo.
Zastavit na tři hodiny železniční dopravu, zaměstnat fízly a sanitku,
znemožnit lidem jet do práce - a tohle pirát není?
25.1.2010 D-FENS