A je to tady! Frikulíni a vohnouto-ichtylská klika budují potichu svůj
stát ve státě. V Brně je jich asi tolik, že jim vystavěli už druhou arénu,
kde mohou předvádět svůj kůl zevnějšek...
Jejich separace není na škodu,
ale zavřít dveře a z ochozů je postřílet nemůžeme - bohužel. Takže užitek
veškerej žádnej.
Byl dokončen pokus o zkulturnění bývalé Vaňkovy strojírny u Zvonařky.
Dlouho bojovali památkáři za záchranu technické památky se skupinami, které
by místo starých hal viděly nejradši jen kouřící díru. Cihlové haly bývalé
továrny byly hozeny na síto a jen pár těch, co se hodily do návrhu neskončilo
jako hromada stavební suti. Přes všechno ujišťování zde nešlo a priori
o zachování starých prostorů, ale bylo třeba uvolnit místo pro další nákupní
pasáž – pro další místo, kam chodí frikulíni z města a přilehlých obcí
ukazovat a natřásat své barevné peří.
Architektovi, který navrhl vnější plášť by měli natřikrát přerazit ruce
a napříště ho pustit jen k lopatě. Místo něčeho, co by přinejmenším nehyzdilo
budoucí jižní centrum města, navrhnul krabici olepenou cihlově červenými
obklady, které mají nabudit pocit, že onen hnus má cosi společného se starými,
docela pohlednými cihlovými budovami. Ležatý kvádr, tvářící se na první
pohled jako pevnost, sice nechává někoho lhostejným, ale někdo má pocit,
že znovu uvidí svou snídani… Venkovní tvary jsou určeny tím, že jádro –
nákupní plochy jsou částečně ze strany a shora obklopeny rozlehlými parkovišti
s tisícem parkovacích míst. Z ulice je vidět jen cihlově červený monolit
s úzkými štěrbinami pásových oken větrajících parkoviště. A ono parkoviště,
respektive možnosti jeho užívání jsou právě námětem tohoto článku. Proto
ponechám stranou, proč dobytek převlečenej za úředníka – hlavního architekta
města Brna schválil tuto designovu prasečinu bez parkování v podzemí.
Ale teď konečně k věci. Kamarádka povýšila a dostala místo vedoucí prodejny
v této továrně na „jakopohodu“ a hlavně na prachy. S přítelkyní jsme se
rozhoupali, že tam zajedeme „na kukačku“, jak si šéfová vede.
Bylo fajn odpoledne a tak jsme rozhodli, že tam oba pojedeme na motorkách.
Jet tam v tuhle hodinu autem, tak jsme tam ještě dnes. Poslední křižovatka…
odbočení do ulice s nájezdovou rampou na střešní parkoviště…a výjezd po
rampě nahoru. Sleduju ceduli, která mi sděluje, že bych neměl mít na výšku
více než 2,1m a že na parkovišti jsou pořád volná místa. Po výjezdu nahoru
jsem zastavil – čekám na Zuzku, koukám, kudy kam a rozhlížím se po parkovišti,
které dělala firma, kde pracuju. Když jsem hodnotil kolegovu hotovou práci,
která si vysloužila interní přezdívku „vymrdávka“, tak se ke mně přiřítilo
cosi s nášivkou SECURITY. Mezitím dorazila i přítelka a zastavila vedle
mě. Černě olepenej, 3 dny neholenej chlap se mi opřel do předku karotáže,
posunul mě o kus dozadu a halekal něco ve smyslu, že „…motorky sem nesmijó…“.
Po mém upozornění, aby dal pryč ty ruce se narovnal a bylo vidět, jak mu
odznak a vysílačka zavěšená na rameni stahujou služebního bombera z hubených
ramen. Zeptal jsem se ho, proč by na veřejně přístupné parkoviště nesměly
motorky. Na to zazněla poprvé kouzelná věta: „V řádu je to jasně napsaný.“
Na výzvu abychom to otočili jsem kontroval upozorněním, že úzké, ale vysoké
obrubníky oddělující směr nahoru a dolů by našim strojům utrhly břicho…a
hlavně, že nic takového se nechystám udělat, protože hodlám navštívit Galerii.
K tomu teda potřebuju zaparkovat a nevidím jediný důvod, proč bych k tomu
neměl využít parkoviště, které tu je od toho. A zase: „V řádu to máte
jasně napsaný.“ Pomalu mi docházela trpělivost. Řekl jsem mu, ať mi
uhne z cesty, že jedu zaparkovat a pokud shledává nějaký důvod, ať zavolá
policajta, protože se s ním dál nehodlám bavit. Našli jsme místo za sloupem,
kam by se nevmáčkl ani Smart for 2 a já šel pro parkovací lístek. Opice
na mě už z dálky volala, že není možno vzít lístek s křížkem po funuse,
protože na pěší, motorky apod. systém nereaguje a nevydá magnetickou kartičku...
Krám kartu fakt nevydal a tak jsem se otočil a myslel si něco o prdeli.
Stáli jsme ve zbytkové ploše parkoviště, žádné místo pro platící zákazníky
jsme nezabírali a tak jsem shledal jako morálně nezávadné, když platit
nebudeme. Konec konců - možná zde utratíme nějaké peníze (na rozdíl od
pilotů několika ukázkových tuzing platforem Š120L – AGRO), takže jsem nás
viděl aspoň neutrálně. Ale ne jako škůdce.
Pak jsme zapadli do panoptika plnýho mátoh, které se za vidinou ještě
exkluzivnějšího zevnějšku potácely od jednoho barevného obchodu do druhého.
Neobjevil jsem obchod jiným sortimentem než jsou hadry (převažuje bleděmodrá,
pár odstínů růžové doplněno o světlezelenou a sem tam červenou). Dál je
tam vagón kosmetiky, mobilní telefony, šperky a brýle… Vyšli jsme na ochozu,
takže pod námi bylo vidět korzo s „jakoútulnými, pouličními“ kavárnami,
které byly plné lidí, kteří popíjeli kafe, dýchali klimatizací parfémovaný
vzduch a koukali do proskleného, betonového stropu... nebo do zdi či do
stolu. „Užívali“ tak krásného dne, který byl venku a já získal dojem, že
jarní počasí v tomto případě háže perly sviním. Po chvíli pozorování značkového
mraveniště bylo jasné, že zde více než kde jinde získala forma navrch nad
obsahem. Přestalo se mi tam líbit.
Po rekognoskaci terénu jsme pokračovali v plnění mise. Těšil jsem se
na paní vedoucí, ale pohledy melírovaných kreténků a jejich stylově vyladěnými
přítelkyněmi, kteří se nám na ochozu pletli do cesty, mě začaly vhánět
krev do hlavy. Machršňůrky s mobilama kolem krku, zvednuté límce, účes
á la Leoš Mareš...jeden jako druhej. Ale v pohledu měli neochvějnou jistotu,
že jsou originální a hustě independent… My jim nezapadali do bleděmoro
– růžového, lesklého světa zvonových „jakoošoupaných“ nohavic a holých
(viditelně dobře krmených) pupíků. Naše vyztužené kombinézy, přezkové boty
do půl lýtek a integrální přilby v rukou asi vyvolávaly všelijaké asociace
v jejich ovlivnitelných nervových pletencích, které jim zbyly místo mozku.
Viděli jsme i několik cyborg-look postaviček, kteří živě telefonovali nebo
jen chodili se svítícím modrozub-mikroportem strčeným do ucha. U jednoho
to byl asi projev pracovní deformace a hrabal se u telefonování v aktovce,
ale 2 ze 3 to nosili s výrazem „hele co mám“. Návštěvu jsme zvládli v pořádku.
Chvíli jsem pak postával u zábradlí a všiml si, že naproti, na druhém
ochozu stojí chlapík z ochranky. Černé sako, tmavě modré kalhoty, kravata,
košile, v uchu „nenápadná“ štěnice na spirálovém, průhledném kabelu. Stál
a koukal dolů jako já. Poodešel jsem asi o 10m, abych viděl do jiné části
přízemí a co se nestalo – sekuriťák byl za vteřinu zase naproti. Po dalších
dvou testech jsem dospěl k názoru, že je tu kvůli mně. Přítelka přišla
ze záchodu a já ji řekl, co jsem zjistil. Moc jsme ho neřešili a šli k
východu. Na další prohlídku už chyběla chuť. Navíc - kdo viděl jednu takovou
pasáž, viděl vlastně všechny...
Eskalátor nás vyvezl na úroveň, kde stály naše motorky. Zavedli jsme
rozhovor o paní šéfové a o tom, kam zamíříme využít zbytek pěkného odpoledne.
V polovině věty mi do cesty a do řeči skočila figurka asi 170cm vysoká,
holohlavá - ale s bradkou, oblečená do světlého saka s visačkou SECURITY.
Věk – asi do 30let. Vedle fotky nebylo jméno, ale alfanumerická značka
G28. Fajn, takže Nikdo G28...
Mr. G28 se neobtěžoval zdvořilostními tanečky jako je třeba pozdrav
„dobrý den“. Začal pěkně zostra, jak ho to učili v kursu asertivity.
G28: Vy ste vod těch motorek?
Já: Dobrý den. Jo, ty motorky jsou naše.
G28: Takže vám musím říct, že jste sem vjeli neoprávněně, porušili
zákaz vjezdu motocyklů a proto teď urychleně odjedete, nebo Vás nechám
odtáhnout.
Já: Nejsme náhodou na veřejném parkovišti pro motorová vozidla?
Motorky jsou, pokud je mi známo, stále ještě legálním dopravním prostředkem
a nevidím žádný důvod, který by nám zabraňoval vjet na tohle parkoviště.
Když sem můžou vjíždět auta, proč by sem nemohly motorky…
G28 (skokem do půli věty): To je možné, že to nechápete, s tím nic
nenadělám, ale tak to je a vy to budete respektovat. Motorky tady nemají
co dělat a proto se teď rychle sbalíte a opustíte to tady.
V průběhu rozhovoru jsme se dostali až ke strojům u kterých stál další
člen hlídací služby a fotil zaparkované motorky. Došli jsme až k nim, G28
se rozkročil (čímž ztratil další cm výšky) a začal o poznání ostřeji…
G28: Takže pane…vjeli jste sem nedovoleně a tak vám a tady paní zakazuji
pro příště vstup na zdejší plochy, jak je to napsáno v řádu. Teď se prosím
přesuňte k výjezdu a opusťte parkoviště.
Já (už zahřátý na pracovní teplotu): Poslyšte, pane…nevím o tom,
že bych minul nějakou značku, která by mi sem zakazovala vjezd – to zaprvé.
Zadruhé je mi záhadou, proč bych sem jako platící zákazník nebo třeba nájemce
prodejní plochy nemohl vjet vozidlem, jehož technický stav odpovídá vyhlášce.
G28: To, že jste si nevšiml značky je váš problém. Značka tam je
a vy se jí pro příště budete řídit…a mě je jedno, jako co sem pojedete.
Motorky tady nemají co dělat.
Já: Vážně, nevšiml jsem si značky? Tak to asi proto, že není provedena
a umístěna jak má být, - dle vyhlášky a viditelně. Podobně, jako třeba
značka o podjezdné výšce 2,1m, která je nad rampou. Neviditelnou značku
respektovat nemusím a nebudu.
G28: Budete, pane, budete. O to se postarám.
Druhá gorila s obličejem poznamenaným špatně stráveným alkoholem vyfotila
mě i přítelkyni a pak se postavila asi půlrok za Zuzanu, která byla asi
o tři hlavy menší. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsme tam sami…a naskočily
mi obrázky, jak ochranka v Tescu dává lidem „deku“.
Já: Vážně? A jak se o to postaráte? Víte co? Zvolejte mi prosím svého
šéfa, jo?
G28: Šéf su tadyk já a už jsem vám řek, že todle tady nechám odtáhnout
policií. Budete mít problém - záznam u policie…a vlastně – policie už tady
byla, motorky vyfotila a váš přestupek je teď ve správním řízení u MP Brno.
Já: No, to jsem rád. Aspoň se o věci bude mluvit, protože určitě
nebudu ochoten zaplatit ani korunu a přijde na přetřes smysl toho zákazu…i
když - nenechává náhodou MP při registraci přestupku za stěračem nebo jinde
papír o tom, kam lze přijít podat vysvětlení. Podat vysvětlení - ne zaplatit
pokutu! Ono se totiž může ukázat, že ten zákaz tady nemá co dělat. A když
tady žádný lístek není, nemám pocit, že by zde MP byla. Takže to spíš vypadá
na stížnost z mojí strany na vaše vedení.
G28: Policie tady byla a buďte si jist, že už teď máte problém…a
příště odtah, rozumíte?
Já: Pane, vzpamatujte se! Žádná policie – ať už městská nebo státní
v Brně nemá k dispozici zařízení, které by bez poškození dokázalo odvézt
motorku. A protože poškození při odtahu jde na jejich vrub, tak si to nikdo
z nich nelajzne. Provozu ani chodu budovy nijak nebráníme, nestojíme před
únikovým východem apod. tak není jediný důvod nás odtahovat…a odtah iniciovaný
vámi je krádež...
Zuzana: …že vám do toho skáču – povíte mi, pane, proč sem ty motorky
vlastně nesmí? Jaký je hlavní důvod, proč je to zakázáno tím vaším řádem,
víte? Ničemu přece nepřekážejí a nikoho neohrožují, ne?
G28 (Zuzaně z očí do očí): Paní, motorky nedetekuje parkovací systém,
nemůžou za stání zaplatit a proto sem nesmějí.
Zuzana: Aha, takže váš technický problém řešíte zákazem…hmm. A není
tady parkování první hodinu zdarma?
Já: Takže problém nemáme my, ale vy…se systémem. Ono totiž udělat
takový zákaz je na hranici…a možná už za hranicí zákona. Dneska se tomu
módně říká diskriminace, nebo tak nějak. Za první hodinu parkování se neplatí,
my tady déle než hodinu určitě nebyli, tak vám nijak neškodíme, protože
nic platit nemusíme, ne?
G28: Říkejte si tomu jak chcete a berte to taky jak se vám líbí,
to je mě jedno. Ale značky dodržovat budete. A když ne…(významná grimasa)…ponesete
následky. Budou problémy…parkujte si třeba venku na ulici.
Já: Podívejte se, když někde špatně zaparkuju, tak nanejvýš zaplatím
pokutu a pustím to z hlavy. Za problém považuju jen závažné věci a nějaké
parkování mě ze spaní určitě nebudí. No a když se pořád otíráte o tu vaši
značku…nevím, kde je, ale vím jistě (přistoupil jsem k němu natěsno a zády
k druhé gorile)…, že musím respektovat pouze značku, která je čitelná…
G28: Značka čitelná určitě byla…(řečeno nahlas, aby druhá gorila
věděla o čem se mluví)
Já: Vážně? A bude čitelná třeba za půl hodiny? Opíráte se o něco,
co je na hliněných nohách…
G28: Vyhrožujete mi???
Já: Ne, jen vás informuji…
G28: Jen na to něco zkuste nastříkat…hnedka budeme vědět za kým
jít…máme vaše čísla, máme vaše fotky…ty tady budou a podle nich vás kdykoli
dohledáme.
Já: Pane…za dvacet minut tady bude deset lidí, kteří z fleku odpřisáhnou,
že jsem už hodinu na druhým konci města…tak o co vám jde? Nebo chcete,
aby sem za pár dní přijelo padesát motorek a každý zde bude chtít zaparkovat?
To nebude dobrá situace, že ne?hlavně pro vás jako pro šéfa... Zavoláte
policii, provoz parkoviště bude velice pozdržen...nervózní lidi do toho...negativní
reklama týden po otevření…Bravo! Uvidíme, pane...sbohem!
Další promluva G28 už nebyla srozumitelná, protože jsme nastartovali
motory a odjeli k výjezdu...a ani jsem o ni moc nestál, protože bych se
po osmé dozvěděl, že je to napsaný v řádu.
Další postup byl ten, že jsem si vyžádal telefon a e-mailovou adresu
na vedení a poslal jim e-mail s podrobným popisem naší „security“ příhody
a s tím, že doufám v seriózní a rychlý přístup k řešení problému, jinak
to hodlám řešit přes média.
Navrhnul jsem i vcelku schůdné a levné řešení věci. Vzhledem k tomu,
že motorek tam asi nebude jezdit sto za hodinu, tak bych jako rozumné viděl
bezplatný vjezd jednostopých vozidel, vyhrazení cca 4míst (z 1000) pro
stání motocyklů a zkrácení závor o 0,5m (pro vjezd a výjezd motorek bez
nutnosti zvedat závoru). Nebo upgrade systému a umožnit motorkám placené
stání stejně jako autům.
Provozní řád se odvolává na vyhlášky, které jednostopá vozidla nijak
neporušují. Naopak zmiňuje vyhlášku o dopravním značení, kterou místní
značení nedodržuje.
Vzhledem k tomu, že jako důvod zdlouhavého přezkoumávání stížnosti
je podle sekretariátu návštěva od investora a „...nikdo na to nemá čas...“,
tak je článek na D-FENS odpovědí podobného kalibru. Mají ještě týden a
odešlu věc do místních novin.
Cedule se na zdi objevila potom, co se můj kamarád - manžel od paní
šéfové přijel podívat, jak se jí daří v novým obchodě. Přijel taky na motorce.
Po několikaminutovém laborování s bránou za asistence ochranky a správy
parkoviště, tato vyplivla lístek, který neuměla elektronická pokladna přečíst,
o peníze si teda neřekla a závoru stejně neotevřela. Odpovědí na tyto patálie
je zákaz. Takže vohnouti ve správě parkoviště si ulehčili práci, protože
nemusí nic nového vymýšlet a přenesli odpovědnost za plynulý provoz z nich
na mě, který mám povinnost řídit se dopravním značením.
To ale natrefili na nepravýho. Dokud tam nebude značka, která vypadá
tak, jak má – nebudu se o to starat a bude z toho akorát další podobná
ostuda. A až/jestli se tam značka objeví, budu se zabývat tím, jestli je
možno nějaký takový zákaz vůbec veřejně přiznat – jestli to opravdu není
proti zákonu. Zatím budu podle potřeby dál parkovat motorku na veřejným
parkovišti pro auta a platit nebudu, protože první hodinu nemusím ani za
auto.
Tento článek je psán ještě ve stavu mírného nasrání a tak to není žádná
lehce ironická a vtipná věc po kterých je zde vysoká poptávka. Možná až
vychladnu...
...
Dopravní značky musí být provedeny ve tvaru a barevné kombinaci dle
vyhlášky. Minimální průměr kulaté značky je 60cm. Předpis říká, že na nosiči
nesmí být více než tři značky nad sebou. Pokud je nutno umístit do místa
více pevných značek, musí být rozděleny na nosiče vzdálené od sebe 30m
v obci a 50m mimo obec. Umístění je předepsáno čelem k přijíždějícím vozidlům
a na nosiči odpovídajícímu požadavkům na dopravního značení.
17.4.2005 Honza ZZR