D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Nový trestní zákoník I.
    Vydáno 31. 05. 2007 (18246 přečtení)

    Ministr Pospíšil nechal uveřejnit na webu Ministerstva (ne)spravedlnosti návrh nového trestního zákona. Protože takový dokument je závazný pro každého, kdo je občanem tohoto státu nebo na jeho území pobývá a dokonce ve zvláštních případech i pro další osoby, dnes si jej trochu rozebereme.

    Po přečtení znění nového trestního zákona docházím k závěru, že je výrazně systematičtější, než zákon současný. To není úplně špatné. Na druhou stranu výrazně přibylo paragrafů a může nastat stav, kdy budete potrestáni za úplné nesmysly.

    Nejprve tedy koncepce - cílem je, aby ČR měla moderní, systematický zákon, jehož základním cílem je ochrana práv občana. To dává smysl. V některých ohledech je nový trestní zákon skutečně přínosem. Prvním přínosem je, že trestní zákon jednoznačně říká, že trestní sankce mohou být uloženy jen na základě trestního zákona (dnes můžete být odsouzeni ještě dle Zákona na ochranu míru z roku 1950). Konečně už jednoznačně není trestným činem takové jednání, které je konáno se souhlasem "oběti". To přináší §30:

    (1) Trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny.
    (2) Svolení podle odstavce 1 musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný, dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně; je-li takové svolení dáno až po spáchání činu, je pachatel beztrestný, mohl-li důvodně předpokládat, že osoba uvedená v odstavci 1 by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům.
    (3) S výjimkou případů svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, nelze za svolení podle odstavce 1 považovat souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení.

    To je do značné míry krok správným směrem, ačkoli omezení odst. 3 už implikuje jistý zájem státu, s nímž se v zákoně dále setkáme a dále jej probereme. Dalším rozumným ustanovením nového trestního zákona je nové rozšíření definice nutné obrany o odstavec 3:

    (1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.
    (2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku, místu a času útoku, anebo okolnostem vztahujícím se k osobě útočníka nebo osobě obránce.
    (3) Ten, kdo odvrací útok, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany, není trestný, jednal-li v silném rozrušení, strachu, úleku nebo zmatku způsobeném útokem.

    Zcela novým principem, nově vneseným do českého práva, má být princip přípustného rizika, definovaný v §31:

    (1) Trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak.
    (2) Nejde o přípustné riziko, jestliže taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by jím byl dán k ní v souladu se zvláštními právními předpisy souhlas, nebo výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, anebo provádění této činnosti zřejmě odporuje požadavkům právních předpisů, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům.

    Zkouším si něco podobného představit v praxi. Pokud konáte společensky prospěšnou činnost (to samozřejmě naráží na potřebu definovat, co ještě je a co už není společensky prospěšná činnost, teoreticky kupříkladu můžeme za společensky prospěšnou považovat jakoukoli činnost, kterou společnost nepovažuje za nežádoucí - tedy činnost, která není přestupkem nebo trestným činem), můžete za jistých podmínek naplnit skutkovou podstatu trestného činu bez risika potrestání. Pochopitelně je otázka, co přesně je veřejný zájem, co přesně jsou zásady lidskosti a co přesně je myšleno dobrými mravy, tyto pojmy jsou velmi subjektivní.

    Co si pod tím představuji já? Učitel smí žákovi udělit výchovný pohlavek, to je v zásadě v pořádku. Může vás ovšem ochranka supermarketu ztlouci nebo zavřít do nějakého kamrlíku, když si myslí, že pácháte průmyslovou špionáž (kupříkladu fotografujete regál?) Nebo může příslušník BIS nechat vypnout mobilní síť, protože přišel na to, že hrozí teroristický útok na místní kravín (ale ve skutečnosti nechce, aby se jeho manželka dvě hodiny vykecávala s kamarádkou?) Může policista zneužít kupříkladu při výslechu podezřelého nebo při silniční kontrole svoji pravomoc a použít jako argument toto ustanovení trestního zákona? Ano, proti tomu by měl být pojistkou odst. 2, ale je otázkou, jak to skutečně bude fungovat v praxi.

    Kromě uvedeného principu přípustného rizika je zde ještě další novinka - princip skutkový a princip právní, definované v §18 a §19. Odcituji je pro jistotu celé:

    § 18
    Omyl skutkový

    (1) Kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu, nejedná úmyslně; tím není dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti.
    (2) Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které by naplňovaly znaky mírnějšího úmyslného trestného činu, může být potrestán jen za tento mírnější trestný čin, nejde-li o trestný čin spáchaný z nedbalosti.
    (3) Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které by naplňovaly znaky přísnějšího úmyslného trestného činu, bude potrestán za pokus tohoto přísnějšího trestného činu.
    (4) Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkovou okolnost, která vylučuje jeho protiprávnost, nejedná úmyslně; tím není dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti.

    § 19
    Omyl právní

    (1) Kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat.
    (2) Omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo z jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí či ze smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží.

    V reálu to znamená, že staré známé Neznalost zákona neomlouvá už nemá všeobecnou platnost. Neznalost zákona omlouvá, pachatel, který se bude tvářit jako neviňátko, může dosáhnout výrazně nižšího trestu (to v případě, že existuje možnost naplnit skutkovou podstatu uvedeného činu z nedbalosti) nebo se trestu zcela vyhnout. Na druhou stranu to může také znamenat, že jednáte-li sice protizákonně (a jednat protizákonně ještě nemusí nutně znamenat, že musíte někomu páchat nějaké zlo, tím se budeme zabývat u některých konkrétních skutkových podstat), ale neuvědomujete-li si objektivní špatnost takového jednání, nečeká vás trest. Opět je to dvousečný princip.

    (pokračování příště)


    31.05.2007, Root



    Související články:
    Technológyje dvojýho užyťý (31.01.2010)
    Nový trestní zákoník II. (03.06.2007)

    [Akt. známka: 1,63] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: Root | Komentářů: 150 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.