S blížící se taneční sezónou
bych si dovolil obeznámit velevážené čtenářstvo s fakty, které
nejen, že mohou usnadnit pohyb v tanečním sále, pokud by tam
náhodou někdo z vás zabloudil, ale snad se nekteré ukážou jako
užitečné například i v oblasti silniční dopravy.
Za zmínku stojí fakt, že v žádném
mě známém státě ještě pořád neexistuje zákon, definující
práva a povinnosti osob, účastných na tancování, jakožto i
zákon, definující práva a povinnosti příslušníků, co sedí u
stolů a dalekohledem kontrolují závodníkům čísla, popřípadě
se stopkami a kalkulačkou měří hudbě rychlost taktů za hodinu.
Příslušníkům, kteří D-F čtou a zároveň se pořád cítí
být orgány, nedoporučuji, aby sepisovali požadavek na vládu.
Doba ještě nedozrála.
Až na jednu vyjímku jsem všechny
popisované jevy pozoroval na vlastní oči. Mnohdy to nebyl pěkný
pohled.
Nejdříve si definujme pár základních
pojmů.
Sál: Je tím míněna prostora, kde se
po většinu času tanečníci pohybují. Prostory, kde jsou stoly,
kde se chlastá, kouří, svádí a zvrací, sálem nejsou, ačkoli
se v pozdních hodinách stává, že sem tam nějký pár ze sálu
vyletí a třeba i vytančí několika smrtonosnými kroky zavřeným
oknem ven.
Pár: Skupina dvou lidí opačného
pohlaví, kteří tančí, případně projevuje snahu se oblečená
hýbat v době, kdy přibližně hraje hudba. Zajímavosti, jako
registrované partnerství, polygamie, či polyandrie sem ještě
nedorazily. Není cool, když si pár vezme s sebou na parket své
tříleté dítě.
Tanec: Disco, Senegalský tanec
přivolávání deště, epileptické záchavaty a další esteticky
zajímavé kreace nyní zanedbáme. Na společenských akcích,
zvaných “plesy”, se nejčastěji setkáme s dvěma druhy tanců.
Ty se dají laicky dělit na “měl bych se hýbat na místě” a
“měl bych vláčet partnerku okolo sálu”. Příkladem toho
prvního budiž například jive, druhého pak třeba polka.
No a nyní k dříve obecně známým
pravidlům. Před lety bylo zvykem, že se je lidé učili v
tanečních. Většina dnešních tanečních škol sice pořád
používá název “kurzy tance a společenské výchovy”, ale
lektor s rozepnutým poklopcem a v košili s krátkým rukávem,
vyrobené z ropných derivátů, či šedesátiletá lektorka v kurví
minisukni na nich poznáníchtivým (jiní chlastají v hospodě)
žákům leda tak vysvětlí, že prdět mají jen v přítomnosti
partnerky, která už jim dala. Následně tři hodiny věnují tomu,
jak se má tančit hip hop v saku, v případě dam pak v dlouhé
sukni a na vysokých podpatcích (je to zábava pro voyery, dekolty
společenských šatů na to opravdu nejsou stavěné, akorát vám
budou výhled kazit slzy smíchu). Svoje výklady o velmi svérázných
představách, co je společenské chování, budou mnozí lektoři
prokládat trapnými historkami. Naučí vás desítky nesmyslných
pouček, ale neřeknou de facto nic.
Prvním pravidlem je jakási základní
lidská ohleduplnost. Například neházíme židli do davu
přibíhajících mládenců při pánské volence, při dámské pak
pomůžeme na pohotovost slečně, které nějaká “stokilový
smradlavý sumec” prošlápla podpatkem díru do nožní klenby.
Dále pak omezíme údery loktem na nutné minimum, při tanci si
neprorážíme cestu, hledíme si svého prostoru a snažíme se
nenarušovat prostor ostatních.
Pravidlo provozu. Při tancích, kdy je
vyžadovám pohyb okolo sálu se zásadně pohybujeme proti směru
hodinových ručiček. I kdybyste byli vyslovení individualisté,
prosím, v tomto případě jděte s davem. Jaký směr se dodržuje
na britských ostrovech, s tím zkušenosti nemám, ale nedivil bych
se, kdyby tam tančili vzhůru nohama. To ale teď není podstatné.
Může se stát, že jeden pár bude rychlejší než druhý a téměř
vždy se najde dostatek takových lidí, co nejsou schopní držet
tempo a takzvaně “šlapou zelí”, neboli pohybují se po celou
sklatbu na prostoru o velikosti cca jedné skříně - i při
valčíku. Pro tyto případy platí základní poučka (vcelku
logická) “Čím pomalejší pár, tím víc u středu se má
držet”. Bohužel, dost lidí to nechápe, stydí se a snaží se
mrcasit se někde v koutě. Jenže právě ten kout je místo, kde
bývá docela nával, hlavně kvůli zdatnějším párům,
pokoušejícím se o složitější kroky.
Ohledy. Jak již zmínili klasičtí
autoři, není třeba na ples nosit vzorky ornice. Pokud jste hrdými
majiteli saka, ve kterém váš předek chodil od roku 1976 na schůze
a v roce 1982 ho v něm pohřbili, dá se to ješte překousnout.
Kravata “nudle”, uvázaná jako pionýrský šátek, či trojitou
dračí smyčkou, budiž. Ale společenské polobotky, s podrážkou,
vyřezanou z pneumatiky traktoru, prosím nechte doma. Pro mnohé je
investice do tanečních bot (asi dvoudenní plat každých patnáct
let) příliš vysoká. Budiž. Ale i tak, dají se sehnat normální
boty, stojí pár stovek, noha vám v nich nebude krvácet a hlavně,
nedotáhnete do sálu půl kila slaného štěrku. Dámy z toho také
nevyváznou lehce. Chrániče podpatků jsou nutností nejen kvůli
zachování integrity podlahové krytiny, ale taktéž jsou
požehnáním pro ostatní a mnohá cizí pata vám za jejich použití
děkuje. Navíc se nebudete venku zasekávat ve spárách té mizerné
dlažby. Věci jako “deodorant”, “neřvat”, případně “blít
raději skrz otevřené okno, za předpokladu, že zrovna nejste na
dvorku” a podobně snad nemusím vysvětlovat.
V sálu se můžete setkat s různými
přírodními úkazy a prapodivnými hmotami. Zkusíme se s nimi
seznámit blíže.
Lak. Mnoho sálů má kurňa kluzkou
podlahu. Navrhoval je buď ignorat, nebo sadista. Případně oba v
soudružské shodě. Pokud nechcete riskovat vyvrtlý kotník a
zlomeninu zadku, dávejte si pozor. Zejména to platí u podlah
montovaných po roce 1950 a v sálech, primárně určených pro
plesy pytláků v zeleném a hasičů.
Vosk (respektive chemikálie ze kterého
se vyrábí svíčky). Většinou bílé šupinky, které se
rozhazují po podlaze stylem “Ná, puťa puťa puťa”. Jejich
nevýhoda je, že často zasviní asi jen třetinu sálu. Vosk je,
kupodivu, hmotou brzdící. Smíchá se se sajrajtem podlažním a
když do toho vtančíte, často máte co dělat, abyste se udrželi
na nohách. Počítejte, že ještě budete chytat partnerku. Dávejte
si pozor na místa, kde se ostatní páry chovají divně. Bude tam
nějaká zrada.
Kalafuna. Dražší, tedy skoro
nepoužívaná hmota. Brzdí lépe a pozvolněji, než vosk, po čase
se lépe dostane na celou plochu sálu, líp se odstraňuje z bot a
oblečení. Ale dávejte si pořád bacha. Brzdí pořád ještě
účinně, hlavně pokud máte taneční boty.
Sajrajt. Štěrk, písek, sůl kamenná,
hlína, žvýkačky, prach, chlupy, části oděvů, střepy, zátky
kovové, špunty korkové, hřebíky, špendlíky, rýsováčky,
mobilní telefony, mince, lepkavá limonáda, pivo, výčepní
lihovina, šperky, naslouchátka, odznaky a vyznamenání, vývtrky,
zapalovače, vajgly a mnoho dalších drobností. Kdyby lidé nebyla
hovada, setkávali byste se s tím jen málokde. Bohužel, nežijeme
v ideálním světě a tak si dávejte pozor. Přítelkyně na
taneční soutěži (kde se dá čekat čistá podlaha) uklouzla na
láhvi od sodovky a nejen, že si dost ošklivě poranila koleno, ale
navíc kusy střepů měla v koleni málem už nadosmrti a pár
měsíců to vypadalo, že možná také nadosmrti bude chodit
oholena.
Krámy. Židle, stoly, zvěř, děti,
ležící lidé, stojany s osvětlením a ozvučením, věšáky...
Protože se neustále zvyšuje počet návštěvníků společenských
akcí s tancem, pořadatelé se uchýlili k reorganizaci prostoru. V
praxi tedy přidají stoly a zvětší rozestupy mezi nimi, to vše
na úkor plochy pro tanec. V tomto případě bych rád varoval před
brněnskou taneční školou Starlet a jí pořádanými akcemi.
Dříve byla vyhlášenou a prestižní školou. Zvláště proto, že
to o sobě jako jediná směla z politických důvodů prohlašovat.
Dnes tam můžete čekat naprosto cokoli,včetně toho, že vám její
majitel sprostě seřve partnerku. Většina nehod, kterých jsem byl
svědkem, se odehrála v jejich režii. Neříkam, že jinde je to
lepší, ale mám s nimi nepěkné zkušenosti.
Co vlastně připomíná silniční
dopravu? Byl jsem na mnoha tanečních akcích. Pokud se pořadatel
snaží o to, aby vše proběhlo ke spokojenosti návštěvníků,
jednou a jasně oznámí pouze pravidlo provozu. Nic víc netřeba.
Nejedná-li se o výroční ples tupých buranů, budou ho přítomní
dodržovat a všichni se budou cítit v suchu a bezpečí. Na druhou
stranu, pokud někdo zaplaví hosty přednáškou o všech možných
pravidlech a lavinou žádostí a výhrůžek, skoro nikdo tomu
nebude věnovat pozornost a nekteří lidé budou natruc blokovat
cestu, dělat bordel a vůbec se chovat jako nevychovaní spratci.
Jedno, zda se jedná o údržbáře, továrníka, poslance, nebo
dvanáctiletého nevychovaného spratka. Čím méně různých
zákazů a příkazů, tím více se vytvoří jakýchsi zvyklostí.
Pokud se věcem nechá volný průběh, zatančí si i devadesátníci,
co už valčík zvládnou jen na místě. Čím víc do toho budou
pořadatelé kecat, tím horší to bude. Čím víc se pořadatelé
k hostům budou chovat jako k nesvéprávným, tím nesvéprávnější
chování od nich můžou čekat. Čím víc předpisů ohledně
obutí, oblečení a chování bude vyvěšeno na nástěnce (na
baru, u vstupu do sálu), tím menší pravděpodobnost, že se někdo
bude obtěžovat s tím, aby to dodržel. No a nakonec taky s tím,
aby tam přišel znovu.
Věnováno vzácnému člověku, neboť
k tomuto srovnání mě dovedl rozhovor s ním. Vzpomínáme, Jacku.
13.09.2012 PM