Systém sociálního pojištění funguje z důvodu zajištění kvalitního plnohodnotného
života všech občanů daného státu. Jako všechny typy pojištění funguje na
principu odvodu (v tomto případě povinného) daných částek každým jednotlivým
občanem na účty vedené sociálním úřadem (dle kraje - okresu).
Peníze jsou
pak přerozdělovány a vypláceny občanům, kteří na ně mají dle zákona nárok.
Sociální pojištění platí každý občan vyjma studentů (za něj platí do ukončení
studia nebo do dovršení 26 let věku pojištění stát) a důchodců (je možné,
že naše legislativa připouští ještě jiné subjekty, které jsou povinných
odvodů sociálního pojištění zbaveny - tím se ale tento článek nezabývá).
Jestliže je každý systém pojištění (ať již dobrovolného nebo povinného)
ziskovou činností, kdy pojišťovny ze svých klientů velmi dobře prosperují
(ač pochopitelně budou tvrdit opak, ten mramor kterým si svoje pobočky
obkládají ze všech stran jim přece zaplatil neznámý sponzor ...), pak systém
sociálního pojištění regulovaný státem (konkrétně ČR) je přímo černou dírou.
Kdo se někdy setkal s výpisem "svého" účtu vedeného u sociálky, musí dát
za pravdu tvrzení, že se jedná přinejmenším o paskvil. V dnešní době počítačů,
internetu a jiných technických vymožeností vypadá výpis z účtu sociálky
jako Trabant vedle nejnovějšího luxusního vozu (značku si laskavě dosaďte
sami dle libosti - eh, pokud se vám zamlouvá Trabant, pak ani ten výpis
nebudete považovat za tak příšerný ...). Že se ve výpisu obvykle normální
člověk neorientuje by se dalo celkem pominout, vrcholem ale je, že se v
něm obvykle neorientují ani úředníci, kteří s ním denně pracují. Abych
byl konkrétní - jelikož mne jeden čas finanční úřad "uháněl" s nedoplatkem
silniční daně (který jsem ale zaplatil a měl na to i doklad) a kvůli částce
330 Kč byli schopní na mne poslat exekutora, začal jsem v rámci prevence
každý rok žádat o výpisy o bezdlužnosti sociálku, zdravotní pojišťovnu
a finanční úřad (u sociálky máte nárok tento výpis získat bezplatně jednou
ročně, zdravotní pojišťovna to má každá trochu jinak a finanční úřad vám
tento výpis neudělá vůbec, pokud k tomu není důvod - např. žádost o úvěr
apod.). Protože mi ale přišla změť písmen a čísel, s výpisem jsem napochodoval
na úřad a zeptal se, co vlastně jaká kolonka znamená a jak se mám ve výpisu
orientovat. Paní úřednice byla velice vstřícná a ochotná (což se zase také
tak často na úřadech zatím nevidí), ale i přesto jen pokrčila rameny a
řekla: "Že se v tom nevyznáte, z toho si nic nedělejte, my se v tom nevyznáme
taky ..." Tak - a poraď si. Jasně lze z výpisu vyčíst pouze to, že buď
dlužíte nějakou částku, a nebo (v tom lepším případě) nedlužíte nic. Tím
veškerá logika výpisu ale končí.
Protože jsem OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná, tzv. "podnikatel",
já ovšem používám živnostník, jednak tedy podnikám na živnostenský list
a jednak si každý pod pojmem podnikatel představí pána v obleku s kravatou
a mobilem u ucha v luxusním autě, který rozhodně rukama jako já nemaká),
tak se na mne vztahuje povinnost platit za sebe sociální a zdravotní pojištění,
silniční daň, daň z přidané hodnoty a daň z příjmu fyzických osob podávajících
přiznání. Těch daní je pochopitelně víc, ale jsou poschovávané v daních
za PHM, potravinách a jiném zboží, kde určitou daň při nákupu platíme všichni.
Mimochodem, sociální a zdravotní pojištění platí každý občan, za zaměstnance
to platí jejich zaměstnavatel a na výplatní pásce tyto položky máte odečteny
z hrubé mzdy (a když k těmto částkám přičtete zhruba 50% vyjde vám částka,
co za vás odvádí zaměstnavatel státu). Že se celkově jedná o obrovské sumy
peněz do státní pokladny nemusím asi příliš zdůrazňovat. Až potud je vše
v pořádku - do důchodového věku teoreticky dojdeme každý, případně můžeme
pobírat podporu v nezaměstnanosti nebo při invaliditě. Tak a zde konečně
docházíme k tomu hlavnímu - a totiž zpětné vyplácení těchto peněz "potřebným".
Pokud vynechám obrovskou mašinérii úředníků přesouvající penězi z jedné
strany na druhou, která sama o sobě spolyká obrovské kvantum z těchto prostředků,
je rozdělování peněz poněkud nesmyslně nastaveno. Dám konkrétní příklad:
V prosinci roku 2006 se mi narodila dcera. Protože ale s přítelkyní
dosud nebydlíme spolu (narození potomka bylo poněkud neplánované a narušilo
trošku běh událostí nejen mého života) a ani já ani přítelkyně neoplýváme
výraznými měsíčními příjmy, zažádala přítelkyně na sociálce o podporu.
A začal kolotoč. Nejen že k ní do bytu napochodovaly dvě sociální pracovnice
(docela div že se alespoň u dveří zuly z bot) a prolezly všechny kouty
(pomalu jsem si myslel, že jsem se přeslechl a oni jsou z hygieny), posléze
požadovaly vyplnění naprosto debilního dotazníku, ale při té příležitosti
zároveň oznámily, že se musíme dostavit k soudu kvůli výpočtu alimentů
(když jako nebydlíme ve společné domácnosti a přítelkyně žádá stát o finanční
podporu, musí určit soud, kolik v první řadě bude na dítě platit jeho otec
... a posléze teprve určí sociálka, kolik korun bude měsíčně vyplácet na
dítě stát). Tak a teď přijde to zajímavé - soudkyně dospěla k rozhodnutí,
že s mými příjmy mohu vyplácet na dítě 2000 Kč měsíčně. V pořádku, na dítě
platím mnohonásobně víc v rámci rodinného rozpočtu, tohle bylo pouze číslo
pro sociálku, na základě kterého měla určit podporu. Jenže na sociálním
pojištění platím 3500 Kč měsíčně, což už společně s dalšími 1500 Kč za
zdravotní pojištění a potažmo těmi alimenty začíná dávat sumu rovnající
se minimální měsíční mzdě zaměstnance. No a po dalších pár průtazích (pro
úřad nikdy jeden papír nestačí) konečně mojí přítelkyni přiznali podporu
- celých 73 Kč měsíčně s tím, že tyto peníze MUSÍ být použity na potřeby
dítěte!!! Takže s čistým svědomým můžu říct: Ano, tyto peníze jsou skutečně
každý měsíc použity pro potřeby dítěte, koupíme za ně pokaždé dvě přesnídávky.
Že je tento počin ze strany úřadu bezbřehým výsměchem ve srovnání s obrovskými
částkami vyplácenými rodinám našich tmavších spoluobčanů a podobných nemakačenků
a zároveň signálem o tom, že tento systém podpory nefunguje jak by měl,
asi není třeba dlouze diskutovat. Co mě ale namíchlo nejvíc je to, že stát
chce zavést povinné spoření občanů na důchod (důchodové spoření se státní
kontrolou odvodů), kdy si každý občan bude povinně na důchod spořit - ano,
souhlasím, v pořádku. Jenže zároveň s tímto spořením bude občan nadále
platit ještě sociální pojištění, protože kde by se jinak vzaly peníze pro
nynější důchodce? Ano, nynější důchodci celý život pracovali (nakolik tvrdě
a poctivě nebudeme zkoumat, systém není spravedlivý téměř v žádné zemi)
a tak mají nárok na peníze, které si svým způsobem také naspořili. Jenže
pak tu máme ještě důchodce invalidní, kde obrovské procento zastávají občané
zcela zdraví, ale prostě líní a zneužívající právě tento nesmyslně štědrý
systém. Štědrý pro ně, tvrdý vůči těm co do něj odvádějí. A protože všichni
víme, že daleko největší procento lidí pobírající štědré dávky sypané státem
je poněkud tmavší pleti, kde pro jednání s úřady není potřeba papírů ale
hodně křiku a hlavně chodit na jednání zásadně v tlupách, shrnul bych svoje
poznatky do několika bodů:
1. Slovo diskriminace je často zneužíváno k prospěchu skupiny lidí,
kteří v životě nijak diskriminováni nebyly, nejsou a evidentně v několika
příštích desetiletích nebudou;
2. Pokud už chce člověk získat nějaký příspěvek od státu, je zapotřebí
daného úředníka pořádně vystresovat, vystrašit a hlavně nežádat o příspěvek
na jedno dítě, ale hned minimálně na deset;
3. Systém pojištění kontrolovaný státem vede k nutnosti vedení administrativy
(navíc poměrně složité), kde jenom ta spolkne neuvěřitelné množství vybraných
prostředků;
4. Systém přerozdělování vybraných peněz podle stávajícího nastavení
nároku na příspěvek dle zdravotního stavu nebo sociální situace je zneužitelný
(a je zneužíván);
5. Myšlenka povinného spoření na důchod je sice zajímavou alternativou
k sociálnímu pojištění, je však velmi nespravedlivě nastavena vůči současné
pracující generaci, která vedle tohoto spoření bude muset nadále platit
ještě i toto sociální pojištění;
6. A konečně to, že vytváření dalšího systému pro kontrolu důchodového
spoření občanů bude dalším velmi nákladným kolosem tlupy úředníků parazitujících
na těchto vybraných penězích.
Poučení které alespoň pro mne z výše uvedeného vyplývá? Určitě nežádat
stát o pomoc, pokud nejsem tmavé pleti. Pomoci se stejně nedostane a navíc
bude člověk ke své normální práci ještě nucen vyplňovat řadu prohlášení,
dotazníků a dostavovat se na jednání na úřadech v určených dnech a hodinách.
Nevím jak vy, ale já na to kvůli přiznaným 73 Kč měsíčně vážně už žaludek
nemám ...
01.04.2008 pikacu