Následuje životopis Augusta José Ramóna Pinocheta Ugarte.
1915 - narozen 25.listopadu ve Valparaisu ve středostavovské rodině.
Otec byl celník.
1933 - přijat na chilskou vojenskou školu Escuela Militar do čtyřletého
kurzu pro důstojníky.
1941 - Pinochet je poručíkem pěchoty
1949 - studium na vojenské akademii (Academia de Guerra). Později přednáší
na Escuela Militar.
1953 - v hodnosti majora je nasazen v severní části u hranice s Peru.
Podílí se na potlačení lokálních komunistických band.
1955 - jako profesor učí na vojenské akademii a současně studuje práva.
Studia předčasně končí, protože je odeslán do Ekvádoru jako poradce.
1959 - Pinochet se vrací do Chile a vede pluk. Později se stává místoředitelem
vojenské akademie
1968 - jmenován velitelem 6. armádní divize a povýšen na brigádního
generála.
1970 - v chilských prezidentských volbách vítězí komunista Salvator
Aliende. Prezident USA Nixon pověřuje CIA zamezit inaugraci Aliendeho a
připravuje puč. Ruská strana naopak podporuje Aliendeho aktivity a hodlá
proměnit Chile v základnu pro výcvik infiltrátorů pro další jihoamerické
země.
1971 - Lidová jednota (UP) komunisty Aliendeho pokračuje v rozkladu
kapitalistického systému, socializuje ekonomiku, znárodňuje, nahrazuje
vedení velkých podniků dělnickými radami. Jsou uměle zvýšeny platy a sníženy
ceny zboží.
1972 - Po krátkém ekonomickém vzestupu vyvolaném vzrůstem poptávky
dramaticky klesá výkonnost ekonomiky a opozice proti UP sílí. Koncem roku
1972 je výsledkem hospodaření soudruha Aliendeho hyperinflace 500% a kompletní
ekonomická paralýza.
1973 - parlamentní volby nevedou k rozuzlení situace. Demonstrace proti
vládě jsou každodenní záležitostí. Allende jmenuje Pinocheta vrchním velitelem
armády a věří, že zůstane neutrálním.
11.9.1973 - armáda pod Pinochetovým velením provede násilné svržení
Aliendeho a jeho režimu. Nejednalo se o žádnou sametovou revoluci. Aliende
spáchal sebevraždu, jeho 72 komunistických kamarádů je převezeno na vojenskou
základnu a popraveno.
Pinochet vyhlašuje mimořádný stav, rozpouští parlament, minimalizuje
vliv UP ve společenských institucích. Exponenti UP, levicoví aktivisté
a agenti politické policie mizí beze stopy. Pinochet a jeho aparát, rekrutovaný
převážně z armádních špiček, nekompromisně likviduje různá komunistická
hnízda na univerzitách, ve sféře kultury, v odborech a ve společenských
organizacích.
1974 - Pinochet se stává prezidentem.
1975 - zpravodajská služba DINA, dále zpravodajské složky Argentiny,
Bolivie, Brazilie a jiných zemí spouští akci "Opration Condor". Cílem je
očistit kontinent od marxistických teroristických skupin, které byly vytvořeny
v minulých letech za podpory KGB.
1978 - po stabilizaci stavu v zemi a dekomunizaci, je výjimečný stav
nahrazen stavem ohrožení. Vojenské velení země organizuje referendum, ve
kterém je 75% hlasů potvrzena další vláda Pinochetových lidí. Pinochet
pokračuje v potírání komunistických aktivit.
1980 - Pinochet vyhlašuje novou ústavu, která mu umožňuje setrvat ve
funkci do roku 1989
1982 - hospodářský růst země se zastavil, hospodářské problémy. Demonstrace
proti prežimu potlačuje Pinochet za cenu vyhlášení mimořádného stavu
1986 - komunistický atentát na Pinocheta. Zabiti 4 osobní strážci
1988 - další plebiscit o další vládě v zemi. 55% voličů se vyslovilo
proti pokračování Pinochetova režimu. Pinochet výsledek plebiscitu bez
výhrad uznává a Pinochetův autokratický režim zaniká demokratickou cestou.
1989 - ústavní reforma. Občanské (zpravidla levicové) organizace se
opět smějí účastnit veřejného života. Volby se konají 14. prosince. Demokratická
aliance politických stran získává 55% hlasů a majoritu v parlamentu.
1992 - komise pro vyšetřování založená novou vládou konstatuje, že
mezi lety 1973 a 1990 zmizelo nebo bylo popraveno přes 3.000 lidí.
1996 - zahraniční (španělský) soud shledává, že je v zastoupení rodin
pozůstalých a postižených oprávněn rozhodovat v případě mezinárodního terorismu
a genocidy páchaného Pinochetem případně dalšími jednotlivci během operace
Condor a podobných. V srpnu se Pinochet vydává do Spojeného království
za účelem operace zad. Na základě zatykače vystaveného ve Španělsku je
Pinochet zadržen na nemocniční posteli. Soudní spor se vleče, zatímco je
Pinochet zadržován ve Wentworthu. Soudy zpočátku rozhodují v Pinochetův
prospěch, pak se ale cosi obrátí a britská strana je připravena požadavku
na vydání vyhovět. Pinochetův tým se odvolává. Série soudních líčení se
táhne do roku 1999.
2000 - státní tajemník stahuje schválení extradice poté, co lékaři
shledívají Pinocheta ze zdravotních důvodů neschopným soudního řízení.
Pinochet strávil v domácím vězení 503 dnů. Margaret Thatcher ve svém rozhovoru
připouští, že pobyt Pinocheta v Británii měl politické pozadí a nikoli
soudní.
2002 - medicínský závěr opět je přezkoumáván. V tu dobu se Pinochet
nachází v domácím vězení v Chile a formálně skládá senátorskou funkci,
čímž ztrácí imunitu a vydává se riziku stíhání přímo v Chile. Pinochet
senátní funkci fakticky nevykonával od roku 1998. Jeho rozhodnutí, podle
sdělení jeho syna, učinil jako vlastní příspěvek sociálnímu smíru v Chile.
2002 - 2004 - probíhají procesy s mnoha exponenty Pinochetova režimu,
především bývalými armádními špičkami. V podstatě tak nová vláda opakuje
méně drastickými prostředky již osvědčené postupy z roku 1972 a eliminuje
potenciální nepřátele.
2005 - Pinochet se nachází v rezidenci Los Boldos. Jeho zdravotní stav
se zhoršuje. V minulých letech byl hospitalizován kvůli mozkové mrtvici
a dýchacím obtížím. Po žalobě u chilského soudu je mu opět nařízeno domácí
vězení, s ohledem na jeho zdravotní stav lze tento krok vnímat jako akt
na pomezí zvůle a ironie. Kromě již zmíněných skutečností je Pinochet obviněn,
že jeho režim poškozoval státní finance přesuny peněz na účty v cizině.
2006 - pokračuje úsilí obvinit Pinocheta z porušování lidských práv.
Stíhání pro daňový únik je rozšířeno i na jeho rodinu. Pinochetova dcera
Lucia se neúspěšně pokusí o emigraci do Spojených států.
3.12.2006 - Pinochet utrpěl infarkt.
4.12.2006 - soud vyhověl žádosti o přerušení domácího vězení
10.12.2006 - Pinochet je převezen na jednotku intenzívní péče
10.12.2006 - Pinochet umírá v kruhu svých příbuzných na srdeční selhání
a otok plic.
11.12.2006 - Pinochetův syn Marco si přeje zpopelnění, aby zamezil
vandalismu na hrobce.
12.12.2006 - pohřeb proběhl bez státnických poct.
Česká televize informovala o celé události dne 10.12.2006 a 11.12.2006.
Zejména slovník použitý ve druhé
reportáži ve mně evokoval vzpomínky na podobné reportáže o poměrech
v Chile vysílané komunistickou televizí v osmdesátých letech. Téměř celý
vysílací čas byl vyplněn naprosto nechutnými záběry zpovykané komunistické
lůzy, která oslavuje Pinochetovu smrt, aniž by byť jediným slovem byla
zmíněna jakákoli životopisná fakta z Pinochetovy minulosti. Abych napravil
letitý deficit na straně veřejnoprávního média v naplňování pojmu zpravodajství
(=předávání informací) a naopak neobyčejnou zdatnost na ideologické rovině,
napsal jsem tento článek.
Rád bych řekl - odpočívejte v pokoji, pane generále. Ale obávám se,
že tomu tak nebude.
12.12.2006 D-FENS