Jindřichův Hradec je skvělé město k žití… tedy pokud jste důchodce,
malé dítě nebo úředník (to hlavně) – pak se vám v Hradci žije skvěle! Ostatní
jako cenu útěchy berou to, že před lety po takřka desetiletém úhoru otevřela
první slušná restaurace (Pták) a v následujících letech přibylo několik
dalších, (včetně indické perly) a že hustota míst pivo nalévajících je
vyšší než ve srovnatelných městech.
Aby to Pánbůh nějak kompenzoval, tak kromě úředníků stvořil hradečáky-řidiče.
Ti se starají, aby místní obyvatelstvo neztratilo ostražitost. Slabé kusy
z evidence obyvatel vyřadí havárií, sražením, nebo infarktem způsobeném
prožitým leknutím. O ostražitost se starají všichni účastníci silničního
provozu, protože od jarních měsíců se členy PSVO (pomocné stráže veřejné
ostražitosti) stávají i motocyklisté a cyklisté. Chodci se zapojují celý
rok, ale ač jsou výsledky jejich práce obdivu hodné, tíha leží především
na bedrech technikou vybavených účastníků silničního provozu.
S jarem vylézají hadi a štíři a jednostopí šílenci. Ti předvádí své
ego rychlou jízdou po městě – co je pod 90km/h, to se nepočítá. Všimněte
si, že nepíši motorkáře, protože to je úplně jiná sorta lidí. Motorkáři
jsou v pohodě, žijou a nechají žít a jsou schopní si vychutnat jízdu i
na mopedu. Klidně i na koloběžce. Nejrozšířenější sorta uživatelů dvou
gum jsou „běžní motocyklisté“ – ti berou motorku jako nástroj=přibližovadlo.
A pak jsou tu motoonanisti. Čím vyhoněnější ego, tím dražší stroj, tím
sračkovatější výfuk – a tím bouřlivější onanie. Přece kdyby všichni neviděli
a neslyšeli, jak si tu skrzevá motorku kompenzuju malý péro, jako bych
nebyl – a kde jinde bych si ho měl honit než ve městě, ni? Občas je třeba
motoonanistům přiznat i jistou dávku odvahy: někteří si to pumelí i ulicí
Miřiovského, kolem služebny a okresního ředitelstvího Policie ČR. To, zda
policisté proti těmto nebezpečným pitomcům něco dělají, se nepodařilo zjistit...
možná, že uzavírají sázky o největší rychlost pod okny a nechtějí nechat
vyhrávat kolegy, kteří sází 50, protože na ulici je o pár metrů výše základní
škola.
Nejen v Hradci platí, že takový motoonanista přesto není největší nebezpečí
pro ostatní účastníky silničního provozu, zvláště chodce. Motoonanista
je slyšet na velkou vzdálenost a nezřídka díky halucinogením kombinacím
zvýrazňovacích barev na stroji, helmě a oblečení (mozku?) leckdy i vidět.
Pro pěší je cyklista horší motocyklisty. Není nic lepšího, něž si dát pár
piv a bez světel za rohem na chodníku zezadu bez varování drbnout do pajdající
důchodkyně – stejně měla zalízt před večerkou!
Také místní nemocnice by za teplých večerů klidně mohla otevřít Sušárnu
(rozbitých cyklistických) hub. Abych ušetřil městských i státních statků,
založil jsem osvětovou neziskovku. Naše neziskovka dává dohromady program
„když jedu na kole nametenej a rozbiju si držku, dostanu z peněz všech
daňových poplatníků prd a léčbu si komplet platím sám“. Naším s cílem je
ušetřit nemalé peníze, zvláště na platech a nervech noční směny v nemocnici.
Už sháníme evropské dotace, které plánujeme vyčerpat, než nám ombudsmanka
zatrhne diskriminační rozlišování mezi kretény obecně a kretény na kolech
(s motorem i bez).
Tento moto a cyklo folklor je v naší republice (bohužel) všudypřítomný.
Debilně se chovající chodce pro tentokrát nechám stranou – to je na jiný
VELKÝ článek.
Vítejte v Jindřichově Hradci! …a dávejte si bacha.
Automobilisté řídící tři-a-více-kolky (včetně ještěrek), zkráceně řidiči,
mají v Hradci navíc extra buřty. Mají oficiálně nevyhlášenou, ale o to
prožívanější, soutěž o Největšího silničního městského vola (NeSMěVo).
Podle mých zkušeností se alespoň jedné z následujících kategorií denně
účastní alespoň 80% řidičů. Mluvím i za sebe. Na mou omluvu dodávám, že
u mě to není program, ale náhodné opomenutí.
Přeskočme obecné kategorie, které hraje kdekdo a kdekoli – O nejhezčí
opravu výfuku vodoinstalatérskou páskou a nejprůraznější čichový vjem nebo
O nejpatetičtější chcíplý rozjezd. Nyní přejdeme k těm, v nichž jindřichohradečtí
přirozeně excelují. Začněme tou nejméně prestižní:
3 – Svítí jen srabi
I v jiných městech někteří lidé nesvítí. V Hradci je jich překvapivě
mnoho, odhadem každý 7. Vesele si nesvítí: když padá příšeří, když oblohu
ztemní bouřka, když začne pršet, když se rozsvítí pouliční osvětlení,…
Echt hustý borci nesvítí i když nastane noc – dyť ve městě je vidět, že
jo, mámo?
Nesvítí hlavně křápy tmavých barev – za maskovací barvu mají bod navíc
a proto soutěží ještě usilovněji. Po té, co ve městě byly instalovány opravdu
jasně svítící lampy nad přechody pro chodce, nesvícení je ještě nebezpečnější:
jasné světlo na přechodu „schová“ tmavé auto za ním.
Baf!
2 – Chodci jako lovná zvěř
Této soutěže se účastní i drtivá většina motorkářů (podkategorie „Přechod
– co to je?“) a mraky cyklistů, ale na počet a účinek řidiči automobilů
jasně vedou. Podkategorie zahrnují „Schválně nepustím“, „Nemůžu, jedu v
koloně“ (kolona=2 a více vozů), „Navnadit a zrychlit“, „Voni tu jsou ňáký
přechody?“ a „Volná“. Volná zahrnuje sražení při couvání u nákupáku i sražení
na krajnici. Počítají se i body dosažené sražením příliš rychlou jízdou
příliš blízko chodce (v této kategorii vynikají dodávky, náklaďáky a kamiony)
a to i v okolí města. Sražení cyklisté se nepočítají (trofej je příliš
snadná), ale řidiči si to i tak nenechají ujít, protože ve zpětném zrcátku
vypadají v příkopu komicky všichni – ať pestrobarevně oblečený cyklofanatik
nebo zahrádkář s nosičem naloženým ředkvičkami.
Technická poznámka: Ve všech podkategoriích jsou body navíc za kočárky
a psy.
Zmlsaní lufťáci (Praha, Brno, Plzeň,…) se po vystoupení z vlaku či autobusu
musí mentálně přepnout do „chodeckého režimu Hradec“. Mezi chodeckým režimem
pražským a hradeckým je asi takový rozdíl, jako mezi procházkou podél horního
toku Labe a horního tokeu Amazonky. Nepozorní jedinci dostanou varování
obvykle hned na křižovatce u nádraží v podobě infarktového vyděšení spojeného
s uskakováním. Nechápu, proč nadávají – vždyť se jim rozproudí krev, zbystří
smysly a starší ročníky se chvíli pohybují hbitě i přes pokročilou artrózu!
1 – Blinkr… he?
„Správný hradečák“ používá blinkry jen jako potvrzení toho, že mu centrál
zamknul auto. Že se blinkr dá používat i pro indikaci změny směru, berou
jen jako pindy z autoškoly. Neblikat, toť svatý grál hradeckých řidičů!
Však kdo by se namáhal šáhnout tak daleko pod volant? Raději budu volnou
rukou fanfarónsky mobilovat, hrát si na horníka ve (vlastním) nose nebo
alespoň frajersky vystrčím loket z okénka. Váhám, zda mezi debili zařadit
i matky věnující se ratolestem (zhusta na zadních sedačkách). V každém
případě telepat by četl: Ať dávají pozor ostatní, tuhle silnici postavili
pro mě!
Soutěžící blinkry zásadně nepoužívají ani při změně pruhu, ani při zastavování
u krajnice a zhusta ani při odbočení na křižovatkách a do bočních ulic.
Správný hradecký drsoň prostě dupne na brzdu, zpomalí z 60 na 10 během
2 vteřin a odbočí. Neznalí jedinci (=mimoměstští), či jedinci s pomalejší
reakcí (či s horšími brzdami), se míní zbláznit a občas to holt ťuknou.
Měli si dávat pozor, ne? Že to hovado před nimi udělalo nečekaný a nepředvídatelný
obrat nelze dokázat, takže, blbečku, zamávej mizejícím penězům i bodům.
Denně vidíte situaci, kdy auto bez blinkrů zastaví u chodníku – a pak
zapne blikačky. Pokročilejší soutěžící toto praktikují i blízko křižovatek
a tím za sebou vytváří kolonu mimoměstských. Ti po takovémto záseku absolutně
netuší, čeho všeho se ještě mohou nadít a tak raději vyděšeně zastaví a
vyčkávají. Když kolonu – tak zbytečně.
Jediná výhoda této kategorie je, že když máte rozbité blinkry, v Hradci
můžete nenápadně jezdit i několik let, aniž by si někdo všimnul (včetně
policajtů).
Zevrubná analýza dalších aspektů soutěže
Soutěž o NeSMěVo probíhá nevyhlášeně i v jiných městech, ale podle mých
zkušeností, nikde nemají ve výše uvedených kategoriích tak zapálené soutěžící,
jako u nás v Hradci. Hradečáci jsou navíc mistři v hrabání bodů navíc za
kombinací kategorií v jednom okamžiku: ideálem je v podvečer nesvítící
blbeček s autem tmavé barvy, který málem srazí chodce, protože ho rozptyluje
mobil – jen aby bez blikání odbočil a v postranní ulici se pokusil nahnat
další body.
Lufťáci v NeSMěVo (díkybohu) žalostně selhávají. Proto se snaží nedostatek
bodů dohnat v soutěži NeSVoMi (soutěž o Největšího silničního vola mimo
město). Zde jejich klub právem dominuje, zhusta tažen pražskými borci a
borkyněmi.
Lufťáci také zkouší body doplňovat v méně prestižních víkendových kategoriích.
90% připadá na kategorie „bez helmy“, „moto snadno a rychle–teda hlavně
rychle“ a „čtyřkolka na plnej céres“. Do žebříčku se občas snaží vpašovat
i body z víkendových zdravotnických kategorií. Tyto kategorie zahrnují
„skoky do vody s průzkumem dna tělem“ (za hlavu dvojnásobný počet bodů),
„sekačka nebo strunovka“, „cirkulárka“, stále populárnější „řetězová pila
ze slevy v obchoďáku“ nebo „mafl z tamtéž“, dále „mistr grilu“, „na vodě“
a „přepijeme místní“. Body získané ne na sobě, ale na okolo se pohybujících
osobách, zvířectvu a věcech movitých i nemovitých zásadně neuznáváme a
na jejich původce koukáme s opovržením.
Technická poznámka: z bodů ze všech víkendových a zdravotnických kategoriích
mohutně kuká personál místní nemocnice, od sester až po chirurgy a uvažuje
o otevření Víkendového pavilonu, kde budou tito mamlasové mezi svými.
My, Hradečáci, body z víkendových a zdravotnických kategorií zásadně
neuznáváme (byť jejich nabytí škodolibě schvalujeme) a to ani v silničních
kategoriích. Pro zlepšení ostražitosti obyvatelstva započítáváme a uznáváme
jen pravidelnou a soustavnou práci.
Nakonec mi dovolte pronést zcela vážně: Don’t do it Hradec style | nedělejte
to jako hradečáci – ať už jste hradečák či nikoli! Za blbost se platí a
za vaši blbost na silnici neplatíte jenom vy.
Jiří Štrba, 4.7.2015, J.Hradec