Jedno z božích přikázání zní, nepokradeš, takže po staletí bylo všem
od útlého věku vtloukáno do hlavy, že brát cizí věci je hřích a že se to
prostě nedělá. Svět se však neustále vyvíjí a pokrok zastavit nelze. Jak
praví klasik, “Čo bolo, bolo, terazky máme hen onú slobodu a demokráciu“,
čili některá zavedená dogmata je třeba přehodnotit a začít se dívat na
věci moderním, neotřelým pohledem.
Kdo tento trend včas nezachytí, řítí
se do pekel, jak si ukážeme na konkrétním případu, ve kterém narazí dogmatik
na nové progresivní myšlení. Příběh je velmi podobný románu Franze Kafky
Proces. I v tomto případě se utká běžný občan s neviditelným mocenským
aparátem a dusivou byrokracií, proti níž je v podstatě bezmocný. V našem
příběhu jej tedy budeme jmenovat panem K, abychom zachovali kontinuitu
s předlohou slavného autora.
Jednoho pošmourného listopadového dne se ozve u dveří domu pana K zvonek.
Za dveřmi stojí dva tajní, kteří pana K pod hloupou záminkou odvezou na
policejní služebnu, kde mu zdělí, že je podezřelý ze spáchání zločinu a
předloží mu povolení k domovní prohlídce, schválené JUDr. Petrem Marákem,
takto předsedou Okresního soudu v Kroměříži. Pan K sice v inkriminovanou
dobu pobýval na území cizího státu, asi 400 km daleko, což je vcelku snadno
prokázáno, ale soudce Marák jednou prozkoumal všechny důkazy a tím je vše
dáno, pan K je proti jeho rozhodnutí naprosto bezmocný a musí jen přihlížet,
jak mu policajti převrátí byt naruby a zabaví vše, co se zabavit dá. Nyní
je třeba vyjmenovat celé komando, účastnící se této komedie. Tedy por.
PhDr. Iveta Gábová, Nprap. Bc. Marcel Hort, por. ing Vladimír Chlubný,
o tomto triu bude ještě dále řeč, por. Bc. Roman Kočíř, nprap. Dr. Oldřich
Macíček, nprap. Zuzana Bartošová, Jiří Láníček, tzv. nezúčastněná osoba,
jenž byl přivezen tímto komandem, čili něco na způsob bývalé pomocné stráže
VB. Zabavené věci jsou těmito policisty odvezeny několika služebními auty
na oddělení obecné kriminality, územní odbor Kroměříž. Následně jsou po
několik dní vyslýcháni všichni členové rodiny pana K. Po zhruba třech týdnech
je zjištěno, že pan K , ani žádný jeho rodinný příslušník se ničeho nedopustil.
Na scénu však znovu vstupuje soudce Marák, jenž na návrh státního zastupitelství
Kroměříž nařizuje další domovní prohlídku, tentokrát v bytě dcery pana
K, žijící asi 300 km daleko. Jestliže v případě pana K vařil soudce Marák
z „našlehané vody“, schází mu nyní k „vaření“ i ta voda. Celé zdůvodnění
je naprosto nesmyslné, bez jediného důkazu, navíc sepsané tak otřesným
slohem a češtinou, že čtenář pochybuje, zda byl autor ve chvíli tvůrčího
rozletu zcela při smyslech.Toužil pan soudce překonat hloupého Honzu, který
se učil latinsky? Sud kulatý, rys tu pije, tu je kára, ten to ryje! Nalezeno
není samozřejmě též nic. Vyšetřování stylem pokus – omyl, v současnosti
nic neobvyklého. Protože se tedy podezření ze spáchání zločinu panem K
nepotvrdilo, je K , asi po dvou měsících vyrozuměn nprap. Hortem, že policie
vrací jeho zabavené věci. Mohlo by se zdát, že zde celý případ končí pro
pana K dobře, spravedlnost nakonec zvítězila. Opak je však pravdou, po
předchozí drobné overtuře případ teprve začíná a pro K dobře nekončí.
Na tomto místě si musíme nejprve vysvětlit naprosto nemravný princip
onoho „vracím“. Pokud policie komukoli zabaví nějakou věc, je tento povinen
si pro tuto věc na své vlastní náklady jet, lhostejno , že se ničeho nedopustil.
Jestliže tedy policie odvezla věci pana K ve třech autech, musí K nasednout
do tří aut současně a tyto řídit 40km, což by nedokázal ani Michael Schumacher.
Celý zákon je totiž sepsán tak moudře, že takový problém vůbec neřeší.
Občan se ocitá v situaci vydíraný versus vyděrači a je zcela vydán napospas
policejní soldatesce. Pan K tedy přemluví svého přítele, který je ochoten
s ním pro jeho věci jet a trávit den své dovolené v lednu na chodníku před
policejní služebnou. Zde je K Hortem předložen předem sepsaný protokol
o převzetí věci, ve kterém je K donucen podepsat, že věci převzal ve stavu
a množství v jakém je vydal. Jeho věci jsou ovšem již dávno z velké části
rozkradeny. Uvážíme-li, že nikdo není tak pošetilý, aby se vloupal na policejní
služebnu a zde zcizil věci pana K, můžeme vcelku správně hádat, kdo že
si to majetek K přivlastnil. Celý zákon je bohužel postaven tak, že občan
nemá žádnou možnost proti této zvůli protestovat, jak si později vysvětlíme,
tím méně, pokud je sám, beze svědků na policejní služebně. Pokud protokol
nepodepíše, prohlásí policie, že své věci odmítl převzít a nedostane nic,
podepíše- li, dostane zbytek toho , co nebylo rozkradeno, pěšky jako za
vozem. Pan K tedy doveze torzo svých věcí domů a pouští se do boje s větrnými
mlýny.
Nejprve navštěvuje soudce Maráka, aby mu tento bodrý muž vysvětlil,
na základě jakých důkazů povolil provedení domovních prohlídek u něj a
v bytě jeho dcery. Soudce Marák totiž v obou povoleních uvádí, že soud
prozkoumal všechny důkazy. Vyšetřováním však žádné důkazy nalezeny nebyly,
čili logicky neexistovaly ani před ním, takže není jasné, co že to vůbec
soudce Marák zkoumal. Na tuto otázku nedokázal dodnes panu K odpovědět
nikdo.
Soudce Marák se nejdříve na nic nepamatuje, aby nakonec svou špínu hodil
na státní zastupitelství. To podalo návrh, já nic, já ho jen podepsal.
Pan K jen stěží ovládá vztek, nejraději by pana soudce párkrát trefil pěstí,
nakonec však podává raději stížnost na jeho postup Krajskému soudu ve Zlíně.
To se později ukáže být zásadní chybou, pokud si holoubku myslíš, že státní
úředníci jsou tu proto, aby se brali za tvoje práva, spláčeš nad výdělkem.
Krajská soudkyně JUDr. Káňová ve své odpovědi píše, že stížností se nelze
domáhat přezkoumání postupu soudce, protože by tak zasahovala do jeho nezávislé
rozhodovací činnosti. Pan K tedy spolu se svojí dcerou podávají na soudce
Maráka trestní oznámení. Stejně tak podává pan K trestní oznámení na neznámého
pachatele, který zcizil jeho věci na policejní služebně v Kroměříži. Na
scéně se znovu objevuje policista Hort, který opětovně zabavuje 5.3.2014
panu K počítačový modem, údajně na jakousi expertizu. Pan K tedy podává
stížnost na postup policisty Horta, na státní zastupitelství do Kroměříže.
Zde se tato stížnost stejně jako trestní oznámení na soudce Maráka a pachatele
krádeže dostává do rukou státní zástupkyně Mgr.Petry Duškové. Tato žena,
která pravděpodobně stála na začátku celého případu, má náhle vypracovat
žalobu, místo na pana K, na své souputníky, což se ukáže jako neřešitelný
problém. Obratem sděluje panu K , že „není v její moci přezkoumat a zjistit,
zda bylo vráceno skutečně vše zabavené, že lidsky chápe, že nosiče s hudbou
nebo filmy mají pro majitele nejenom materiální, penězi vyčíslitelnou hodnotu,
ale že nechápe, proč by policista tyto zajištěné věci odcizil“. K zabavenému
modemu sděluje, že ten bude vrácen do 6.5.2014. Pan K tedy podává stížnost
na postup státní zástupkyně Duškové na Krajské státní zastupitelství ve
Zlíně. Státní zástupce Judr. Ctibor Hubáček píše, “že proti postupu Mgr
Duškové nelze nic namítat, pak že státní zástupce není povolán k tomu,
aby prováděl numerickou kontrolu zajištěných věcí, dále že převzetí vrácených
věcí osobou, která je vydala, je vykonáním rozhodnutí policejního orgánu,
kde za jeho správnost primárně odpovídá policista, který úkon provedl.
Vedle toho však nelze upřít odpovědnost ani osobě přebírající, která na
protokolu svým podpisem potvrzuje, že jeho obsah odpovídá skutečnosti.
To zní na první pohled zcela logicky, věc má ovšem jeden háček, neřkuli
přímo hák. Jeho smysl se ukáže ve chvíli, kdy Hort bude panu K vracet zabavený
modem, leč do této chvíle je ještě daleko.
Státní zástupce Hubáček však alespoň předává záležitost krádeže věcí
pana K GIBS, tedy Generální inspekci bezpečnostních sborů. Že by v případu
zavál nový svěží vítr? Ale kdeže. Věc se jeví vcelku jednoduše, na jedné
straně jsou ukradené věci, na straně druhé tři podezřelí, kteří jediní
s věcmi pana K přijdou do styku a to Hort, Chlubný a Gábová. Je tedy jasné,
že zloděje je třeba hledat v tomto trojlístku. Jestliže tedy Hort primárně
zodpovídá za stav těchto věcí, jak píše státní zástupce Hubáček, je tedy
on klíčem k rozřešení celé krádeže. Jestliže není pachatelem on sám, muselo
dojít ke krádeži s jeho vědomím nebo na jeho popud. To je věc elementární
logiky. Vrchní komisař Hort je tedy minimálně spolupachatelem krádeže a
jako takový nemá u policie co pohledávat. Je ostudou, že tam tento člověk
do dnešních dnů pracuje. I nejpitomější policajt na zeměkouli , by celou
záležitost vyřešil do 48 hod. a měl pachatele dávno pod zámkem. Náš „ostříží
„útvar však vyrozuměním panu K sděluje, že nebyly zjištěny skutečnosti,
které by poukazovaly na možnost spáchání tr. činu policistou. Podepsáni
plk. Mgr. Lenka Pelcová a plk. ing Petr Pfeiler . Věci uložené na policejní
služebně, kde krom policajtů nikdo jiný není, nemohly být odcizeny policistou,
to je mi panečku logická dedukce, pravděpodobně je ukradl poštovní doručovatel,
kominík nebo popeláři? Těžko říct , jakým způsobem bylo údajné šetření
vedeno, jelikož však nebyl vyslechnut ani pan K ani nikdo z jím navrhovaných
svědků. lze o důkladnosti šetření s úspěchem pochybovat. Zřejmě věštěno
z karet ?
Vrátíme se nyní zpět k zabavenému modemu, ten totiž k datu 6.5.2014,
které uvádí Mgr Dušková vrácen není a proto pan K podává na Horta a jeho
kolegy trestní oznámení z důvodu krádeže jeho věcí a nesmyslného zabavení
modemu. Současně žádá státní zástupkyni Duškovou o zodpovězení dvou jednoduchých
otázek. Proč nebyl modem odeslán na uváděnou expertizu již v listopadu,
kdy byl zabaven poprvé a jestliže byl odeslán na tuto expertizu až v březnu,
proč jej tedy policie zabavovala v listopadu? Na tyto otázky hledá Mgr.
Dušková odpovědˇ téměř devět měsíců. Ve svém vyrozumění uvádí, že neshody
týkající se ukradených věcí byly již vyřízeny výkonem dohledu KSZ Brno,
pobočka Zlín. Pan K má tedy jakési lejstro, ukradené věci však nikoliv,
takže, ukradnou-li vám např. auto, pošle vám paní státní zástupkyně Dušková
reklamní leták supermarketu LIDL a má vystaráno. Ohledně zabaveného modemu
sděluje, že expertiza , která měla být hotova a zařízení vráceno do 6.5.nebyla
dosud provedena, takže někdo nám tady maličko lže, nprap Hort, což je zřejmě
hlavní informační kanál paní Duškové, ještě v budoucnosti předvede několik
varietních kousků s daty. Trestní oznámení na soudce Maráka neřešeno.
Počítačový modem pana K se mrška již půl roku toulá kdesi v nedohlednu,
takže K podává další trestní oznámení na Horta , Maráka a pachatele krádeže
jeho věcí. Státní zástupkyně Dušková zahájení jakéhokoliv vyšetřování v
této fázi naprosto sabotuje, objevuje se však opět duo Hort- Gábová, vážící
dlouhou cestu jen proto, aby panu K položili slabomyslnou otázku, která
byla zodpovězena již před šesti měsíci. Po týdnu pak doručeno panu K další
VRACÍM, tedy usnesení o vrácení toulavého modemu. V usnesení tvrdí Hort,
že modem odeslal do Brna 4.3., ačkoliv jej převzal až 5.3. večer, pozoruhodný
kousek. Pan K podává odvolání, ve kterém poukazuje na tuto nesrovnalost
a zároveň žádá písemně o kontrolu, zde je zařízení ve stejném stavu, v
jakém jej odevzdal. Taková reakce je po zkušenostech s Hortem naprosto
logická, navíc, totéž uváděl přece i státní zástupce Hubáček, “ osoba přebírající
, která na protokolu stvrzuje svým podpisem, že obsah odpovídá skutečnosti“,
pamatujete ještě, že? Zakrátko zasílá Hort další vyrozumění, kde je datum
odeslání opraveno na 5.3. Předání je shodou okolností přítomen známý pana
K, bývalý kriminalista. Poté, co si toto vyrozumění společně s K přečetli,
přidal na adresu Horta několik nepublikovatelných výrazů, načež K vysvětlil
celou proceduru odeslání doličné věci na odborné pracoviště. On sám prohlásil,
že je naprosto vyloučeno, aby 5.3. Hort cokoli odeslal někam do Brna. Z
tohoto důvodu podává pan K v řádném termínu další odvolání a novou žádost
o kontrolu zařízení. Na toto další odvolání však již Hort nereaguje, zřejmě
se mu nechce vymýšlet další lži datum. Po čarování s daty není vůbec jasné
kdy a zda vůbec Hort modem někam odeslal a jak s ním bylo po dobu téměř
osmi měsíců nakládáno. Obratem posílá Hort další usnesení o vrácení věci,
pan K opětovně žádá písemně o kontrolu stavu zařízení, jak jinak , zbytečně.
Zasláno poslední vyděračské usnesení, pokud se K nedostaví k převzetí modemu,
bude ten prodán v jakési dražbě. O kontrole stavu ani slovo, pochopitelně.
Pan K je takto nucen jet do Kroměříže, kde si vyzvedne po podpisu nám již
známého protokolu o předání věci, ve kterém je uvedeno, že zařízení převzal
ve stavu v jakém jej vydal, nezkontrolovaný modem, který je v zásadě zralý
na vyhození do popelnice. Dolů sice uvedl, že zařízení převzal, aniž byla
zkontrolována jeho funkčnost, ale to je stejně jedno, takovým detailem
se samozřejmě nikdo nezabývá. Následně podává z důvodu odmítnutí kontroly
stavu zařízení pan K na Horta další trestní oznámení, pro zneužití pravomoci
úřední osoby, spolu s dotazem, , kam se podělo trestní oznámení podané
jím a jeho dcerou na soudce Maráka, které již několik měsíců Mgr Duškovou
neřešeno.
Ta zahájení šetření stále bojkotuje a celý spis přehazuje státnímu zástupci
Hubáčkovy do Zlína. Ten zjišťuje na jejím postupu, některá pochybení a
ukládá OSZ, aby vyřídilo trestní oznámení na soudce Maráka a trestní oznámení
na nprap Marcela Horta. Navíc pan Hubáček píše, že pokud není pan K spokojen
s postupem GIBS, může se „obrátit s uvedením konkrétních námitek na státní
zastupitelství ve Zlíně se žádostí o přezkoumání postupu GIBS s využitím
oprávnění státního zástupce vyžadovat od policejního orgánu spisy, včetně
spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení.“ Po mezihře, servis -volej,
vrací se tedy spis zpět Mgr Duškové a ta, jak je jejím dobrým zvykem, opět
nezklamala. Její odpovědi připomínají pokažený jukebox, hodíš dvacet a
můžeš vybrat cokoli, stále to hraje stejnou odrhovačku. Státní zástupkyně
Dušková sáhodlouze rozebírá princip § 78 tr.ř., který vůbec nebyl předmětem
podání pana K, naopak o pravém důvodu, ani čárka. Soudce Marák, pochopitelně,
podle paní Duškové, se žádného trestného činu nedopustil, jelikož je nezávislý.
Čili, pokud vám soudce bez jediného relevantního důkazu nechá vyrabovat
byt, “jedná se o přiměřený zásah do občanských či lidských práv a jedná
tak v souladu se zákonem a ústavními právy“.To jsou věci panečku. Tato
nezávislost je vůbec náramné zařízení.. Původně byla myšlena ve smyslu
neovlivnitelnosti soudu politickou partají, orgány policie nebo tehdejší
prokuraturou, aby se zabránilo zinscenovaným procesům typu Milady Horákové,
Rudolfa Slánského, později skupiny Plastic People, Pavla Wonky nebo Petra
Cibulky a dalších. Bohužel, s postupujícím časem byl tento stav politiky
a soudcovsko prokurátorskou lobby zprzněn do dnešní podoby. Vznikl tak
exkluzivní klub arogantních všeználků, královsky placených z veřejných
financí, kteří za své rozhodování nenesou žádnou odpovědnost. Pokud tedy
soudce někomu škrtem pera zničí život, ožene se nezávislostí a má vystaráno.
Kontrolní mechanizmy existují toliko na papíře, v praxi nefungují, případné
škody hradí stát, čili kasa do které sypeme penízky ze svých daní, zatímco
soudci nebo státní zástupci jsou za zmetky které vyrobili v zásadě nepostižitelní.
Pan K podává tedy nové trestní oznámení na Horta a současně žádá státního
zástupce Hubáčka, o přezkoumání postupu GIBS, ve věci krádeže jeho věcí.
Podrobně vylíčil , jakým způsobem došlo k předání, jakým úskalím je člověk
vystaven a jak je bezmocný proti jednání policie. Přátelé pana K, kteří
znali stav jeho vykradeného archivu před zásahem policie podávají dvě trestní
oznámení na trio Hort, Chlubný, Gábová a žádají vyšetření této krádeže.
Mgr.Dušková, světe div se, postupuje tato podání k šetření GIBS. Oba oznamovatelé
dostávají navlas stejné lejstro, jehož obsah je též totožný s papírem,
který dostal od tohoto útvaru pan K asi před půl rokem. Podepsáni Pelcová,
Pfeiler. Tento tiskopis snad rozesílají úplně všem stěžovatelům. Nikdo
z útvaru GIPS se opět nenamáhal, aby oznámení prověřil, nebo vyslechl oznamovatele
a pana K. Zřejmě tentokrát věštěno z kávové sedliny. Otázkou je, k čemu
je nám dobrý útvar, který nedokáže vyšetřit celkem primitivní zlodějnu,
dokonce se ani neobtěžuje předstírat, že něco vyšetřuje? Panu K se však
ozývá Mgr Dušková, že prý nerozumí, čeho se pan K po státním zastupitelství
domáhá. Po třičtvrtě roce, neuvěřitelné.
Pan K tedy opakovaně podává trestní oznámení na Horta a jeho skupinu,
tak, aby to pochopil i člověk s větší mentální poruchou, a ejhle, odpovědˇ
na sebe nenechá dlouho čekat. Nejdříve dostává pan K oznámení o přezkoumání
postupu GIBS od jakéhosi státního zástupce JUDr. Leo Foltýna. Ten konstatuje,
že „postup ze strany GIBS proběhl standardně, bez průtahů a plně v souladu
se zákonem. Stejný blábol použila i policejní „tisková mluvka“ v případu
Lukáše Nečesaného.Nevinný kluk, byl standardně a plně v souladu se zákonem
odsouzen na 13 let. My jsme si již řekli, že nikdo z útvaru GIBS nikdy
nekontaktoval nikoho z oznamovatelů krádeže, ani nikoho z navrhovaných
svědků, nikdo se neobtěžoval zjistit pravý stav věci, vyšetřování by zřejmě
přineslo právě ty průtahy, takže se v souladu se zákonem neřešilo nic.
Navíc se pan Foltýn dovolává protokolu o převzetí věci podepsaném panem
K , ve kterém je prezentováno že K převzal věci ve stavu v jakém je vydal.
My již víme, že jiná možnost neexistuje, jinak člověk nedostane nic. Celý
problém nám vzápětí krásně vysvětlí paní Dušková a její vysvětlení je skutečně
výživné, co slovo, .to perla. Citujme tedy z vyrozumění paní Duškové, které
následovalo několik dní po Foltýnově lejstru.
„Trestní řád nestanoví policejnímu orgánu žádnou povinnost před vrácením
věci doličné provést kontrolu vracené věci. Neprovedením takovéto kontroly
tedy nemohl být ze strany policejního orgánu porušen zákon, současně trestní
řád nedává komukoli oprávnění, takovouto kontrolu po policejním orgánu
požadovat. Tu máš čerte kropáč. Takto se tedy věci mají a „včil mudrujou,
pane Foltýn:“ A pokračujeme dále „vydání věci doličné na výzvu policejního
orgánu je zákonnou povinností toho, kdo ji má v daný okamžik u sebe je
tedy vaší povinností strpět ztrátu držby věci a to včetně nepříznivého
důsledku, který je s vydáním věci spojen a to bez toho, že by vám byla
poskytnuta ze strany státu jakákoliv kompenzace“ A dále, abychom byli
úplně v obraze „trestní řád neukládá orgánům činným v trestním řízení sdělovat
důvody vedoucí k tomuto úkonu osobě, která věc doličnou vydává, ani neobsahuje
žádné ustanovení, které by vás opravňovalo požadovat informace o tom, proč
je věc zajišťována. Přeloženo do normálního jazyka, policajti vám můžou
na základě §78 tr.ř. zabavit naprosto cokoliv a nepotřebují k tomu ani
žádné povolení. Líbí se jim vaše auto, zabaví auto. Chtějí vaše boty? Seberou
vám boty, počítač, bundu , svetr, kalhoty, telefon, fotoaparát, prostě
všechno, co si umanou. Řeknou, že jste někoho srazili autem, nebo někde
zanechali nějakou stopu boty a že to musí prověřit, dokonce vám vlastně
nemusí říkat žádné důvody, proč vám věci berou, ani výsledky šetření. Tyto
věci pak mohou v zásadě používat neomezeně dlouho, aniž by s tím majitel
mohl cokoliv dělat. Pokud se rozhodnou vám je náhodou vrátit, musíte si
je odvézt na vlastní náklady. Jsou - li poškozené, zničené, nekompletní
nebo rozkradené, spoluodpovědnost za tento stav nesete vy, což musíte stvrdit
podpisem na předem připravený protokol, ze zákona však nemáte žádnou možnost
si tento stav ověřit , ani po nich nemůžete takovou kontrolu žádat, Tím
se policajti své odpovědnosti, za škody, nebo ztrátu zbaví a jsou za vodou,
geniální. Případné stížnosti se přijímají v 9.00 hod. u pokladny č.2. na
nádraží v Kotěhůlkách.I když by se mohlo zdát, že zde citujeme zákony Gestapa,
sepsané Říšským protektorem R.Heidrichem v období Protektorátu Čechy a
Morava, toto jsou skutečně zákony takzvaného demokratického a právního
státu jménem Česká Republika v roce 2015 LP. Autor tohoto paskvilu, by
zasloužil nejméně 200 ran holí. Na dotvrzení zasílá státní zástupce Hubáček
panu K dopis, kde uvádí, že nemá k postupu soudce Maráka, Mgr Duškové ani
PČR žádné výhrady, /o dopisu, zaslaném mu panem K ani slovo, takže něco
vysvětlovat , je házením hrachu na zedˇ, vykradení bytu pana K týmem nprap.Horta
proběhlo zcela v souladu se zákonem, což pěkně vysvětlila paní Dušková,
nikdo za nic nemůže, nikdo za nic nenese zodpovědnost, to je naprostý výsměch.
Výše zmiňovaní státní zástupci, kterým naprosto schází jakákoli schopnost
sebereflexe a umění naslouchat druhým, žijící zcela odtrženi od reality,
zahleděni sami do sebe a opojeni vlastní mocí, v jakémsi podivném světě
ještě podivnějších zákonů, tak v podstatě prohlásili trestný čin krádeže
za čin zcela legitimní. Tím vzniká precedens, jestliže mohou krást policajti,
mohou krást všichni, je to přece normální, čili, krádež není zločin.
Pan K. se obrací se stížností na ombudsmanku Šabatovou, ta odpovídá,
že uvedený problém nespadá do její kompetence. Zasílá tedy stížnost na
odbor vnitřní kontroly Krajského ředitelství PČR ve Zlíně, na policejní
prezidium a kanceláři ministra vnitra, bez odpovědi. Estráda by však nebyla
úplná, kdyby se dalším „číslem a la salto mortale“ neprezentovala státní
zástupkyně Mgr.Dušková.Ta pravděpodobně vysadila prášky a podává na pana
K trestní oznámení pro přečin vydírání. Co jiného také může vyletět z prázdné
stodoly? Činu se měl pan K dopustit tím, že po státní zástupkyni vytrvale
žádal zahájení trestního stíhání pachatele krádeže jeho věcí s tím, že
pokud Mgr Dušková bude zahájení vyšetřování stále sabotovat, celý tento
skandální případ zveřejní. Podle paní státní zástupkyně je ten, kdo po
ní žádá, aby dělala to, co má tak nějak v popisu práce a za co bere gáži,
odpovídající zhruba dvojnásobku platu kapitána dopravního letadla nebo
trojnásobku odměny tvrdě pracujícího havíře, nenapravitelný lotr, kterého
je třeba poslat na elektrické křeslo, či minimálně zavřít na doživotí.Paní
státní zástupkyně tedy žaluje pana K za článek, který ještě nebyl nikde
zveřejněn, což je na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Soudě z její hysterické
reakce, to s tím „souladem se zákonem“ nebude asi zase až taková hitparáda.Na
každý pád by tato dobrá žena měla vyhledat pomoc lékaře, konečně, psychiatrickou
léčebnu má od úřadu sotva pět minut chůze.
Jde to s tou naší „svobodou a demokracií“ pomalu, ale jistě tak říkajíc
do kopru, současný stav je již jen jakousi zoufalou parodií na svobodnou
a demokratickou společnost.Po celkem bezstarostném začátku devadesátých
let, začali se poznenáhlu odkudsi vynořovat a drát k moci různí pochybní
šibalové, kteří zvolna, zato však vytrvale odkrajují z krajíce naší svobody
tu menší, tu větší díl.Vykleštěné zákony opět slouží jen kastě vyvolených
a stávají se bičem na běžného občana.Člověk, který se ničeho nedopustil
je šikanován, okraden a nakonec místo nějaké formy omluvy ještě vyšetřován,
proto, že si dovolil bránit se, to je neskutečná drzost.Tento případ budiž
dalším mementem zvůle a arogance státních orgánů.
31.05.2015 IM