Má odborná a osobní analýza této návykové látky a pocity z fenoménu
kouření. Cigareta je něco co tvoří dva pomyslné tábory.
Nekuřáci a kuřáci.
Jedni se ráno téměř normálně probudí a fungují a ti druzí jsou feťáci,
závislí na karcinogenním kouři, který dobrovolně vdechují a za který utrácejí
hromady peněz. Téměř každý druhý kuřák by to rád zabalil a nejde mu to.
Cigaretka chutná a je dobře návyková.
Popisoval jsem situaci, jak se díky nerozumnému experimentování s touto
návykovou látkou stane kuřák, chrchlající, sotva dýchající, který
každý den nervózně a třesoucími se prsty roztrhává papírovou krabičku a
rychle si dávající zadehtovanými plícemi šluka jedovatiny, nikotinu a směsi
aromatických uhlovodíků.
Začíná to velmi nenápadně. Myslím na přeměna na kuřáka z nerozumného
nekuřáka. Nekuřák začne z nějakého důvodu experimentovat s cigaretou.
Ještě neví, že je na nejlepší cestě se stát závislákem, snad mu jen voní
kouř,nebo je zvědavý, co na tom všichni z party mají. A proto sáhne po
darované cigaretě a natáhne ten smrádek do pusy. Ve většině případů tím
experimentování končí a většina nekuřáků v tom nepokračuje a chápe, že
jim cigareta nic nedá.
Horší variantou je,když nekuřák toto testování tvrdošíjně zkouší dále
a potom se mu povede šluk. Neboli „nasátí“ hnusu do sebe. Kouř a nikotin
se z plic dostávají do krevního řečiště a následně do mozku, kde způsobí
podivné pocity a lehké závratě.
Druhý den má nekuřák nutkání si ten stav po šluku opakovat a „dobří“
kamarádi mu darují další cigaretu. Náš nekuřák se stává závislím aniž by
to pozoroval. Do toho pár piv a společně se všichni veselí celý večer.
Druhý den je nekuřákovi divně a to jak v puse,tak na těle. Má chuť na další
dávku nikotinu. Ale kamarádi už nejsou tak sdílní a drahé cigarety již
neradi dávají.
„Kup si svoje!“ říkají našemu ne-kuřákovi. Ale to ne, kupovat si nebudu,říká
si nekuřák. Kusovky tady už nemají…ajajaj. Chuť je však silnější a v průběhu
dne ho napadá, že si krabičku nakonec koupit půjde. Jen jednu, dá si z
toho jednu,dvě cigarety a zbytek rozdá okolním kuřákům. Už je ale také
kuřák…
Teď si s kolegy vychutnává ten opojný pocit a také káva chutná jinak.
Prý je to nezdravé a obtěžuje to okolí. Zdravotní problémy nemá a co na
tom, že smrdí jako popelník.. To chce ústní vodu,zvýkačky a …doma nekouří,
jen venku a s kolegy v práci.
Už dělá z pěti cigárek denně deset a do dvou měsíců krabičku denně.
Leze mu to do pěněz, ale co na tom. Někde jinde v rozpočtu něco vyškrtne
a bude to.
Časem se ráno probouzí více nateklý a při čištění zubů má náš kuřák
rozklepané ruce, těkavý pohled, pocity dávení, když se mu zvedá žaludek
a zvrací zelenou vodu a spolknuté sliny.
Z čeho to mám, povídá si sám pro sebe….
Že by z těch cigaret? Blbost….
Ale je to tak a pomalu mu dochází jak do toho nenápadně spadnul.
Tak co,nechám toho a je u svého prvního pokusu přestat. Nechá cigarety
doma, nebo si řekne-tuhle dokouřím a dost. Ráno to ještě šlo, ale
po obědě má náš kuřák absťáky jako hrom. Kroutí se mu pusa a loudí po okolních
lidech alespoň jednu. Ten pocit neklidu a nepohody se prostě nedá vydržet.
A tak následuje série pokudů přestat. Náplasti,elektrika do ucha,
zvýkačky a slabá vůle.
Nic nepomáhá.
Až na ten závěr ….To jsem si to podobné story krátkodobě před lety
prožil sám také. V roce 2006… Ale hodil jsem originální Zippo zapalovač
do Ohře na mostě za Postoloprtama a poslal jsem po vodě k moři i krabičku
Marlborek. Chuť byla, skoro jsem lezl po stěně a večer jsem nevěděl do dát
ještě do pusy. Ale po čase příznaky nikotinového deficitu zmizely a já
se již nikdy žádné cigarety ani nedotknul.
Je to mrška návyková, takže pozor na ni.