V záplavě jiných informací médiím prakticky uniklo následující
prohlášení
rakouské centrální banky - Rakouská centrální banka získala díky této
dohodě prostřednictvím čínské centrální banky přístup k aktivům denominovaným
v čínské měně.
Ze strany Číny jde o první dohodu tohoto typu s neasijskou
zemí.
Kdyby byla podobná dohoda uzavřena mezi čínskou centrální bankou a Bundesbankou,
budou toho plné noviny. Díky tomu, že aktivity rakouské centrální banky
nejsou v zorném poli drtivé většiny médií, nevyvolalo toto prohlášení žádné
velké reakce. To je přesně to, co byl podle mého názoru i záměr – na první
pohled nenápadné oznámení udělané s minimem publicity a bez jakýchkoliv
dalších komentářů.
Jelikož Rakousko je členskou zemí eurozóny s historicky blízkými vazbami
na Německo, zaslouží si toto prohlášení pozornost. Co může být záměrem
Číny? Čína chce umožnit uložení volných aktiv denominovaných v renminbi.
Proč? K čemu by taková aktiva Rakousku byla? Taková aktiva by jiné země
držely pouze v případě, že by je potřebovala na nákup zboží nebo je inkasovala
za zboží prodané. A zde je jádro pudla.
Čína se zřejmě chystá přejít na poskytování úvěrů či dokonce přijímání
plateb za dodané zboží v renminbi a ne dolarech. Číně by se tím zjednodušila
situace, nemusela by se starat o kurzové riziko, to by přehodila na obchodní
partnery. Co by to znamenalo?
Kdyby takovýto krok udělala Čína ze dne na den, resp. při vypršení obchodních
smluv a zafixovala svým odběratelům ceny v renminbi co by to znamenalo?
Hrozily by šoky pro globální ekonomiku. Čínská měna by prudce posílila
(což je mimochodem zbožné přání Spojených států), avšak s opačnými dopady.
To proto, že výchozí měnou by nebyl dolar, ale renminbi.
V řadě případů, kde by američtí odběratelé či odběratelé z dalších vyspělých
zemí nestihli nahradit čínské dodavatele, by došlo k růstu dolarových cen.
Navíc nezapomínejme, že většina čínského exportu jde na vrub dodávek čínských
poboček zahraničních firem firmám ve skupině. V těchto případech by pomohlo
jenom převedení výroby z Číny do jiné země, což není otázka měsíců či 1-2
let. V takovém případě nejde jenom o přesun továrny, ale v nové zemi by
bylo nutné vybudovat i síť subdodavatelů s požadovaným objemem a kvalitou.
To zabere delší dobu.
Kapitolou samou pro sebe by byly komodity. Zde by došlo k cenovému dopadu
prakticky ihned, opět s následným šokem pro globální ekonomiku.
Takovýto krok by dramaticky podkopal pozici dolaru a Spojených států
a naopak ještě více posílil pozici Číny. Proto by za normální situace Čína
zřejmě postupovala pěkně (k)rok za (k)rokem, aby nevyvolala šoky na trzích.
Dnešní situaci lze pojmenovat řadou způsobů, rozhodně bych ji však nenazýval
„normální“.
Proto i chování Číny může být nestandardní.
Jan Dvořák
proinvestory.cz