Je Nový rok a místo pana faráře nám už od roku 1949 káže
shůry náš pan prezident. Jeho poslední novoroční projev byl výjimečný tím, že
kromě obvyklých frází, že se máme pořád lépe a lépe, ale přitom si musíme stále
více a více utahovat opasky, řekl náš pan prezident také něco, co se mě týká
zcela osobně.
Pan prezident mi jako českému lékaři vzkázal, že jsem
vyděrač. Vydírání jsem se měl dopustit tím, že jsem odešel pracovat za hranice
do země, kde mají lékaři nesrovnatelně lepší podmínky jak pracovní, tak z hlediska
finančního ohodnocení. Prý to není solidární, protože mám jako občan České
republiky držet basu s ostatními. Dokonce se mám prý solidarizovat „v těch
nejširších souvislostech“, radí pan prezident.
Možná bychom si měli říct, co vlastně ta solidarita lékařů
se zbytkem národa „v těch nejširších souvislostech“ znamená.
Asi tak před rokem si můj kolega, význačný pražský
otolaryngolog, objednal výměnu bytových dveří. Původní cena byla asi 25000 Kč.
Za několik týdnů poté přišel pan živnostník a chtěl se ujmout montáže. Oznámil
nicméně kolegovi, že cena se zvýšila; prý to bude stát čtyřicet dva tisíc.
Kolega udělal chybu. Chudák živnostník, co v potu tváře dře na takové
budižkničemy jako je můj kolega, si přečetl pořádně jmenovku na dveřích a
akademické tituly a řekl si, že vyjednávání o ceně nevedl úplně správně. Zřejmě
ve vícenákladech zhmotnil i svůj čtyřiceti lety komunismu prověřený názor, že
můj kolega vystudoval za dělnické – tedy i jeho – peníze. Ze stejného důvodu si
pokud možno nezvu řemeslníky, a snažím se vypomoci vlastními silami a silami
přátel, na bytové dveře si v žádném případě nedávám žádné tituly a snažím
se být pro okolí neviditelný.
Dalším dobrým příkladem Klausovy solidarity je třeba
systém IZIP. Systém IZIP, který byl zpočátku jen korupčnickým šolíchem několika
prominentů z ODS, se stal v rukou VZP nástrojem potenciálně snadno
zneužitelným k tomu, aby v rámci plánované řízené péče mohl úředník
odebrat (či lépe řečeno ukrást) obsah kartotéky jednoho soukromého lékaře
a předat jej například zdravotnickému řetězci, který bude mít větší pochopení pro sociální a ekonomické potřeby
daného úředníka v rámci klausovské solidarity v nejširším slova
smyslu. Zatím ovšem tento geniální výtvor používá
rutinně 6 (slovy šest) lékařů. VZP sice normálním lékařům za práci neplatí,
avšak managementu IZIPu vyplácí z peněz daňových poplatníků „sociální
dávku“ půl
milionu měsíčně. Servisní IT firma MD Access, poskytující IZIP subdodávky,
vyplácí svým 44 zaměstnancům asi 114 tisíc průměrného platu – což je
s ohledem na produktivní využití toho systému šesti lékaři vskutku akt
pravé klausovské solidarity.
Ve srovnání, jakou míru „solidarity
v tom nejširším smyslu“ však po mně požadují státní úředníci, jsou trable
s drobnými živnostníky a šejdíři jen takové malé nevinné podružnosti. Ale
právě takové malé podružnosti, jako ten ďábel, co spočívá v detailu,
ukazují na jednu věc: ten zlý stát, který údajně může za to, že jsou lékaři
odsunuti do pozice občanů druhé kategorie, neexistuje sui sponte. Společenská a
ekonomická marginalizace lékařů a potírání jejich dlouholetých požadavků na
férová pravidla hry není důsledkem chamtivosti hrstky státních úředníků, ale
společenským konsenzem většiny Čechů.
Připravoval jsem si materiály, které se zabývají
monopolizace poskytování a odběru služeb v českém zdravotnictví; jak tato
monopolizace ovlivňuje vyjednávací možnosti lékařů, úroveň péče o pacienty,
korupční potenciál úředníků a v neposlední řadě také příjmy stranických
pokladem a jak tyto peníze v konečném důsledku ovlivňují volební výsledky.
Chtěl jsem psát o nezákonných praktikách v zaměstnávání českých lékařů,
kdy účelově a arbitrárně stanovený nízký plat, stejně tak jako šikana na
pracovišti a reálná hrozba zničení odborné kariéry, jsou právě ty příčiny, proč
lékař často beze slova protestu přijímá nezákonné pracovní podmínky čítající 80
a více přesčasových hodin měsíčně. Také jsem chtěl psát o zastrašování soukromých
lékařů úředníky zdravotních pojišťoven, o nerovnosti a korupci, která na této
úrovni panuje. O tom, jak je v České republice legální neplatit za
provedenou práci a jaký vliv to pak má na účtování práce neprovedené. Chtěl
jsem se rozepsat, jak v České republice, na rozdíl od jiných evropských
států, dochází k bezprecedentní kriminalizaci lékařů za domnělá i skutečná
pochybení a o tom, proč je tato kriminalizace s největší pravděpodobností
neústavní. Chtěl jsem psát o tom, jak tato kriminalizace nakonec ovlivňuje
kvalitu péče a jak je účelově zneužívána příslušníky úředně-manažerské lobby
k externalizaci forenzního rizika s rozborem několika mediálně známých kauz.
Chtěl jsem napsat, jak tato externalizace forenzního rizika ovlivňuje
rozhodování manažerů, zda si chtějí nebo nechtějí udržet kvalitní lékaře, když
za jejich práci nenesou sebemenší díl odpovědnosti. Individuální vyjednávání o
výši platu v českých podmínkách je asi tak stejně směšné, jako by bylo
vyjednávání ve vesnici ovládané Rudými Khméry o podmínkách převýchovy
prací. To keep you is no benefit, to destroy you is no loss. To je základní
heslo českých nemocničních manažerů. Není s kým vyjednávat a je to dokonce ještě horší: jakákoli
smysluplná pravidla hry odpovídající zákonu nebo spravedlivá odměna na podkladě skutečné tržní ceny
lékařské práce by v současném zanedbaném prostředí přivedla zdravotnictví
do kolapsu: s platem 1,5-3 násobku průměrné mzdy by množství lidí,
ochotných se účastnit na nezákonné přesčasové práci, konvergovalo k nule.
Směnný provoz by za stávající organizace zdravotní péče způsobil pokles výkonu
českých nemocnic asi o 40%, přičemž dostupnost některých služeb by v řadě
oblastí klesla přímo drasticky. V takovém případě by už českým občanům
nadále nebylo jedno, kam mizí jejich peníze, což by, nehledě na osobní finance
zainteresovaných, mohlo potenciálně ztenčit i prostředky v mnohých
stranických pokladnách a to by zase mohlo odstavit od koryta mnohé současné pezzi
da novanta, na jejichž podporu spoléhá i po solidaritě volající Klaus.
Nyní, po nemnohých diskusích, je mi jasné, že tohle čeští
občané přece slyšet nechtějí. Čeští občané si svoji kognitivní disonanci řeší jednoduše,
většinou si najdou nějakého univerzálního viníka, třeba stát, doktory, odbory, podnikatele,
nepřizpůsobivé menšiny, komunisty a třeba i toho "senilního ješitu" nebo někoho jiného, kdo nejlépe
konvenuje jejich myšlenkovým stereotypům.
Za léta strávená prací
v České republice jsem s celou svoji rodinou poznal detailně, jak chutná ta pravá klausovská
solidarita v nejširším slova smyslu. Tady zdaleka nejde jen o platy ale o obranu základních občanských práv.
Z této zkušenosti si beru jediné ponaučení: pouze hromadná a soustředěná
akce mající za následek rozbití celého systému může nahradit tu jednostrannou
klausovskou solidaritu „v nejširším slova smyslu“, kdy jeden nevyvolený
pod hrozbou sankcí dává, zatímco druhý vyvolený plnými hrstmi bere, tou pravou,
dobrovolnou a oboustranně výhodnou solidaritou. A jsem rád, že v tomto
pocitu nejsem sám a že to řada mých kolegů v Čechách vidí stejně. A nejen
vidí, také dokáží pro své přesvědčení i mnohé riskovat. Na rozdíl od Klause si
nemyslím, že je to na úkor českých občanů. Lékaři tu i po eventuelním zhroucení
systému budou vždy připraveni léčit své pacienty, jen za poněkud jiných
podmínek – tam kde je po službách poptávka, se brzy dostaví také nabídka. Nemyslím
si, že by to české občany stálo výrazně víc peněz, jen „solidarity v tom
nejširším slova smyslu“ drasticky ubude. Lékařova odměna za práci bude konečně
odpovídat náročnosti a tržní ceně, jen pan inženýr Pašek, generální ředitel
IZIP a.s. asi přijde o své půlmilionové sociální dávky, tedy pokud pro jeho
produkt pacienti nebudou stejně jako u lékaře hlasovat obsahem vlastní
peněženky.
Už mě ani nepřekvapuje, jak může
prezident všech občanů Klaus považovat výkon občanských práv nebo jejich obranu
za vydírání. Dokonce po husákovsku vyhrožuje – verše Viktora Dyka „opustíš-li
mne“ jsem v kontextu emigrace slyšel naposledy za Jakeše. Asi by se měl
náš pan prezident začít chovat konzistentně. Profesor Dungl, člověk, který
operoval Klausovi jeho kyčel, otevřeně podpořil akci českých lékařů, kterou
Klaus označuje jako vyděračskou. Stejným způsobem podpořila akci i celá řada
předních osobností české medicíny. Klaus by tedy udělal nejlépe, kdyby se
příště nechal operovat od někoho, komu to myslí víc politicky.
Klaus však k tomu, co říká,
má dobré důvody. Náš profesorissimus ekonomie má spoustu špatných vlastností,
ale hloupost mezi ně nepatří. Ve svých prohlášeních pouze reaguje na aktuální
společenskou poptávku a veze se na vlně nevraživosti a závisti tzv. obyčejných
lidí. Českým lékařům věnoval více prostoru a považuje je za větší hrozbu než
například státem dotovaný solární byznys a další podobné výdobytky reálné
kapitalistické společnosti na český způsob. Právě proto ho tolik českých
pravicových rádobyintelektuálů nepokrytě obdivuje, je to typicky český postoj.
Stejně jako Klaus, mají plnou hubu trhu, svobody, demokracie a občanských práv,
ale jen potud, pokud to neohrozí jejich kavárenské pohodlíčko a drobné šolíchy.
Kapitalismus, občanská práva a svobody ano – ale jen pro někoho. Pro řidiče
Lacinu lidská práva ano, ten sestřelil z dálnice jen nějakou blbou slepici
a to kdoví jestli, in dubio pro reo. Ale když doktoři nechtějí nadále setrvat
v roli obecních hlupáků? Můj hadraplán? Nepřijatelné vydírání! Když si
přečteme, jak pregnantně se k této věci vyjadřuje jeden ze zdejších
svobodných občanů pan Matějka, musíme jen žasnout nad jeho zásadovostí. Že
nejste na vydírání stavěný? Lékaři také ne, soudruhu Matějko. Co že je
strana Svobodných občanů zač? Je úplně stejná jako všechny ostatní: s tím
rozdílem, že si dosud nenašla viabilního sponzora, například české
zdravotnictví, který by její „ušlechtilé ideály“ dostatečně razantně vštípil do
mozků českých vohnoutů. Ostatně žádná škoda - velkohubého zupáctví po vzoru svobodníka Halíka ze známého Švandrlíkova románu si užíváme od současných politických stran vrchovatě a další podobné představy o svobodě a demokracii vnímám jako hrubě redundantní.
To „nepřijatelné vydírání“
českých lékařů má přinejmenším jeden zásadní výsledek. Člověk pozná, kdo je
kdo. Komu jde skutečně o občanská práva, rovná a spravedlivě vynucená zákonná
pravidla hry, o ten příslovečný jeden metr pro všechny a na všechny a kdo i přes všechny
svoje kecy o právu, svobodě a spravedlnosti ve skutečnosti uznává pouze jediný
argument: argument síly, dostatečně silnou ránu karabáčem do vlastních zad. Kdo
ignoruje práva ostatních, rezignuje i na svoje vlastní. Teď mají cejch zločinců a vyděračů
čeští lékaři. Ti další, co nebudou v patřičném předklonu, to schytají později.
Je to jen otázka času.
Na tomhle se já účastnit nemusím.
S emigrační zkušeností vnímám slova básníka Viktora Dyka v trochu jiném
kontextu, než soudruh Klaus. Vždy budu vědět, odkud pocházím. Ale zahyne-li ve
mně vlivem cizí kultury poslední zbytek typicky klausovského češství, kořistná a nároková
mentalita navyklá na solidaritu v co možná nejširším smyslu,
nerespektování práv druhých a typická česká vychcanost, bude jen dobře.
Přeji vám v novém roce 2011 hodně zdraví.
1.1.2011 Challenger