Zatímco Dušan
Jasánek ze Švandrlíkových Černých baronů je nyní již důchodového věku
a jistě stráží tradiční pořádek v bezprostředním okolí svého domu, můžeme
my sáhnout po generalizaci a konstatovat, že každý politický režim má své
vizionáře, hrdiny, neohrožené bojovníky za právo a spravedlnost, ale taky
nástěnkáře, sráče a vlezdoprdelníky.
Platí to i pro naši zemi, kde je mezi
počtem Mirků Dušínů a Dušanů Jasánků zjevná nerovnováha. Stojíte-li o to,
intimně poznat druhou ze zmíněných kategorií, opatřte si titul zvaný Jižní
Čechy Dnes, což není nic jiného, než regionální příloha Mladé fronty, a
vyhledávejte sloupky pana redaktora Jana Štiftera cynicky zvané K věci.
Pan Jan Štifter je mladý, flexibilní, progresívní a svými názory stojí
vždy na té správné straně. To je klíčem k tomu, aby k nám mohl každý den
promlouvat a formovat názory čtenářů. Kdyby to bylo jinak, patrně by mohl
psát leda básničky na toaletní papír při vykonávání potřeby.
První sloupek, který mi dokonale zvedl tlak, se jmenoval O nové zámecké
paní na Hluboké. Alžběta Pezoldová, adoptivní vnučka známého českého
vlastence Adolfa Schwarzenberga, učinila v polovině prosince další z mnoha
svých pokusů domoci se majetku rodu v hodnotě 40mld. Kč, mimojiné také
zámku na Hluboké.
Majetek
rodu Schwarzenbergů nebyl znárodněn, ale konfiskován na základě zákona
zvaného pracovně Lex
Schwarzenberg z roku 1947, nevztahují se na něj tudíž restituce neboli
náprava majetkových křivd. Za zmínku stojí, že Adolf Schwarzenberg nikdy
nepřijal české občanství a část jeho majetku
podléhala státní správě už během protektorátu. Majetek byl po válce zabaven
podle platného práva a zákon zůstává dosud v platnosti. Snahou Pezoldové
je zpochybnit v tomto bodě české právo, soud tyto požadavky vytrvale zamítá.
Tristní situace. Naštěstí přijíždí svázáček Štifter na bílém koni a v ruce
místo šavle drží anální sondu, aby ji slastně zasunul do řiti krásné hraběnky.
Nejen že si dovedl neomylně vybrat správnou stranu ve sporu, ale ještě
do něj vnesl originální argument nebývalé hodnoty: Zámek není pouze
památka. Zámek je určen k bydlení. Je třeba ho zabydlet. Je třeba ho zabydlet
paní Pezoldovou. To je slovo do pranice, proč to nikoho za těch patnáct
let, co se Pezoldová soudí s českým státem, nenapadlo? Možná by stavu zámku
ještě více prospělo, kdyby se tam nastěhovalo tři sta cikánů ze sídliště
Máj, protože pak by podle Štifterovy logiky zámek přímo vzkvétal. Bohužel,
Štifter se příchodu nové zámecké paní nedočkal - Pezoldová (opět) se svými
nehoráznými požadavky neuspěla. Myšlenka, že by snad Pezoldová v zámku
bydlela, je naivní natolik, že nelze hovořit o naivitě, ale o blbosti.
Rod žije už léta na dluh, sekera je zaťata milardy hluboko, každý si dovede
domyslet, co by následovalo (tedy kromě pana Štiftera).
Zatímco v předchozím případě Štifter moc úcty k českému právu neprokázal,
v druhém příspěvku se konečně našel v roli uvědomělého občana hajícího
právo a pořádek. Druhý příspěvek, možná ne až tolik iritující, se dotýká
letitého záměru českobudějovické radnice instalovat
po městě radary na měření rychlosti. Dušan
Jasánek
moderního věku míní, že je to tak správně, nic jiného jsem od něj nečekal.
Dokonce se mírně zaraduje nad tím, že pokuty zaplatí i ti, kdo omylem trochu
překročí, a tak je to taky správně. Pozastaví se však novinář Štifter nad
tím, že město je každodenně zacpáno kolonami aut, dopravní systém tedy
vyžaduje investice do nových obchvatů, rozšíření komunikací a ne do buzerace
občanů? Ne, nad tím se Jan Štifter pozastavovat nebude. Předmětem Štifterovy
kritiky není to, že magistrát buzeruje občany namísto aby se jim snažil
učinit používání komunikací komfortním, Štifter kritizuje, že nebuzeruje
dost. Kdyby magistrát vybral všechny pokuty, píše Štifter, bylo by na nový
akvapark. Heuréka, svazák nalezl bájný roh hojnosti: radary přece nejsou
od toho, aby zajistily dodržení rychlosti tam, kde je speeding nebezpečný.
Radary jsou od toho, aby vydělávaly formou skrytých daní na akvaparky pro
vodomilné svazáky. V další fázi by bylo možné stanovit v celém městě rychlost
jízdy 5km/h, čímž by se dále optimalizoval výběr pokut a bylo by možné
postavit nejen aquapark, ale i mauzoleum. I zde čeká Štiftera zklamání
- v ucpaném městě bych si od radarů mnoho nesliboval, když někdo v koloně
dosáhne rychlosti 50km/h, tak může hovořit o štěstí. Z toho, co se vybere,
se odečtou přestupky početné místní VIP komunity, ze zbytku si ukousne
svoje procento Czech Radar, v případě této firmy to obvykle bývá 60-70%
z vybraných pokut. Zbyde jen na velmi malý akvapark, spíš jen takovou vaničku,
ve které by se mohl vycachtat jeden malý sráč.
Třetí hovnařova perla se dotýká informace, že v Budějovicích bude postaven
nový supermarket. Zdánlivě nevýrazné téma mě nastartovalo mnohem lépe než
ty
předchozí
bláboly. Soudruh zabrnká na alternativní strunu. Předměstí zahlcují krabicovité
stavby, hřímá ani ne sedmadvacetiletý kazatel tónem starého bolševika,
prý chrámy konzumu. Aby byl totalitní slovník kompletní, chybí už jen rozvraceči,
váleční štváči, Yankee v cylindru a vrazi z Wallsteetu. Štifter vyčítá městu,
že stavbu povolilo. No a co? Chystá se nás nadějný soudruh Štifter vrátit
do doby, kdy úředníci svévolně povolují a zakazují? Temné poselství na
konci článku říká, že je tady samošek dost. Dost je jich, protože to pan
Štifter povídal. On je totiž naprosto geniální, předvídá i vaše nákupní
potřeby. Svět podle Štiftera bude jiný, než my známe. Pokud si budeme chtít
postavit obchod, anebo třeba trafiku, nebo i jen domek nebo garáž, nebude
už stačit splnit zákonné podmínky pro stavbu, bude nutné schválení všemocným
úředníkem, který posoudí hranatost stavby a provede rozbor, zda obdobných
staveb ještě není v okolí dost, a podle toho rozhodne, zda vám ji dovolí
postavit, nebo ne. Má to malý háček: V takovém světě podle Štiftera žít
nechci. V takovém světě podle Štiftera chce žít jen Štifter a pár sráčů.
Původně jsem myslel, že má Štifter nějaký stroj na sériovou výrobu kolozubých
vět a depilovaných odstavců, realita je však mnohem tvrdší. Rodí se nová
generace novinářů v zakázkovém provedení bezzubý kastrát. Kam se poděla
přirozená vlastnost mladých lidí vidět realitu kriticky a nenechat se jen
tak nachytat? Cukrový chlapec nepobaví a nepotěší, ale taky neurazí a v
tom je jeho hlavní přednost. Dokonalý bezkonfliktní produkt pro dnešní
dobu. Snad by bylo možno panu Štifterovi doporučit, aby do článků přidal
výraznější environmentální poselství a něco pravdy, lásky a vítězství nad
lží a nenávistí ve stylu imaginárních "lidí dobré vůle".
Zrovna mám rozečtenou knížku Dva
proti Říši o atentátu na Heydricha a zkouším projektovat svazáčka do
této doby. Nevidím ho, jak stojí se sten gunem v Kobylisích u chodníku,
ani jak přechovává agenty odboje u sebe doma, vidím tady říši oddaného
člena hitlerjugend, jak píše oslavné sloupky na německé vojáky do protektorátních
novin.
27.12.2007 D-FENS