Tento text vznikl jako reakce na článek Karlův
nejšťastnější den zveřejněný na tomto webu zde od autora, který se
podepsal jako Artie.
Jeho článek je dle mého typickou ukázkou a projevem
nepochopení základních ekonomických zákonů, neporozumění odkazů myšlenek
klasického liberalismu, pojmu svobodné společnosti, stejně jako nerozumění
lidskému chování, společenským strukturám a základním pravidlům, jež fungují
ve společnosti mezi lidmi. Budu se maximálně snažit vyhnout osobním invektivám
a sprostým výrazům. Věc však vnímám velice osobně, neboť představu
o pojmech, jakými jsou osobní zodpovědnost, svoboda a princip volného neregulovaného
trhu, považuji za zásadní pro diskuzi, a za rozhodující pro volbu, co je
a co není vhodnou cestou ke spokojenosti pro mě a mé blízké, na kterých
mi záleží. Proto jakékoliv články nepodařeně karikující tyto
pojmy a demagogicky vykládající možný vývoj (bohužel jen první den) svobodné
společnosti, byť se má jednat o fikci, satiru či vtip, vnímám jako nepovedený
útok. Podařená satira dle mého vyžaduje daleko více promyšlenosti, než
článek výše zmíněného autora.
Tak za prvé, je docela nemyslitelné, aby existující společenská struktura,
v tomto případě stát, zmizela přes noc, nebereme-li v úvahu totální válku
a nebo událost, jejíž hlavním projevem by bylo zmizení statisíců
úředníků, desetitisíců policistů a vojáků. V praxi by taková událost znamenala
návrat do „doby kamenné“ a vypadalo by to asi jako ve filmu Šílený
Max. Nelze dle mého postavit satiru na takto extrémní a pro mnohé nepředstavitelné
myšlence. Společenská struktura budovaná desetiletí a staletí zmizí přes
noc a přitom, jak se v článku dozvídáme, budou zachovány struktury ekonomické
(vlastnické právo a obchod), sociální (např. chování jednotlivců vůči sobě)
a právní (nárok na platby, dodržování smluv apod.)? Autor ve svém díle
zrušil sice stát, ale vlastnické právo ve svém příběhu ponechal, čímž se
dopustil významné logické chyby. Trvalo by samozřejmě mnoho let či desetiletí,
než by se ve svobodné společnosti vytvořily struktury nové, které by dle
potřeb nahradili již zavedené, a nikdo seriózně nikdy ze zastánců svobodného
trhu a minimálního/žádného státu netvrdil opak. Zmizela-li by společenská
struktura přes noc, jistě by nikdo neakceptoval vlastnické nároky aktérů
příběhu způsobem, jakým jej autor popisuje.
Nyní k jednotlivým částem.
Rádia a televize: Argument, že lidé chtějí stupidní zábavu a tak by
ve zprivatizované veřejnoprávní televizi a rádiu ukazovali Novotného přirození
je domněnka, která nemá ani dnes své opodstatnění. Existují stovky televizních
stanic žijících bez dotací a nedobrovolných příspěvků, vysílajících pro
každého to, co si žádá a nemusí to být jenom Novotný a Mareš. Možná stačí
se jenom pořádně otevřít oči a nebo nezůstávat ležet doma na peci
a podívat se i do zahraničí. To, že Česká republika může být malým trhem,
aby zde některé stanice vysílali v českém jazyce je jedna věc, ta zásadní
však je, že je to STÁT se svým systémem udělování licencí, kdo brání či
omezuje vzniknout novým stanicím, které by mohli plnit přání kohokoli z
nás a bez nutných poplatků. Já osobně televizi nevlastním už několik měsíců
a vůbec o nic jsem prý zatím nepřišel, určitě jsem však ušetřil každý měsíc
za poplatky ČT a nějakou tu elektřinu. Když se chci na něco podívat, tak
si to koupím na DVD a pustím na „přístroji technicky neumožňujícím přijímat
televizní signál“, a nebo zvolím internet. Pochybuji že v televizi říkají
méně kravin a polopravd než se píše na internetu.
Příhoda na dálnici: Opomenu nedostatek v článku, který neukazuje formu
privatizace pozemků a infrastruktury, neboť se tím dostáváme k problému
zmíněném na začátku mého článku. Zaměřím se na jinou věc. Opět (a jistě
ne naposledy) nám totiž byla velmi rozsáhle a velmi emocionálně podána
myšlenka, že volný trh umožňuje či dokonce směřuje k monopolům. Podíváme-li
se dnes na firmy a služby, kterým můžeme říkat tzv. monopolní, vidím všechny
vysoké karty v rukou státu. Elektřina, dopravní infrastruktura, vodárenství,
výroba tepla, kanalizace, právo, školství, obrana, zdravotní péče… Stačí
se jenom podívat na majetkové podíly či kdo tyto společnosti/úřady řídí.
Nejen autor se nám snaží obsahem svého sdělení tvrdit, že kdyby tato odvětví
nebyla pod kontrolou státu - či pod přísnou regulací státu, tak by soukromí
vlastníci odírali své zákazníky ad absurdum, až by jim nezůstalo v kapse
zhola nic. Za prvé chci říci, že prodej potravin stát (zatím) tak přísně
nereguluje a přesto se nesetkáváme s tím, že by ceny byly nesmyslně vysoké
a docházelo by k monopolizaci. Taktéž letecká doprava je docela svobodná
a také se ceny letenek nezvyšují do nezávratných výšin. Vůbec všude, kde
vládne trh (upozorňuji, že neregulovaný trh nikdy a nikde nebyl,
pokud jde např. o argument proti svobodnému trhu - 30. léta 20. století
a jiná období recese), se ceny pohybují vždy kolem hranice prodejnosti
daného statku (a to i v regulovaném hospodářství, výjimkou snad může
být čistý socialismus, který však v praxi také nikdy neexistoval). A pokud
některý z obchodníků nevyhoví zákazníkům také svou cenou, kterou jsou ochotní
dát za daný statek, je odejit a krachuje, neboť prostě žádný statek
neprodá (zde tvoří výjimku dotované a zvýhodňované podniky placené z daní).
Lidé mají totiž volbu nejen mezi produkty, ale také se mohou zdržet nákupu
úplně. Existuje však myšlenka, že některé služby a zboží jsou svou povahou
předurčeny být monopolem a proto je nutná státní regulace. Cesta či dálnice
je prý jedním z těchto případů. Co kdyby však žádná dálnice na cestě od
Karlova domu k jeho práci nebyla? Co kdyby na této cestě nebyla ani křižovatka
se semaforem? A co kdyby tam nebyla ani žádná cesta? Jak by se asi tak
dostal do práce? Má myšlenka směřuje následujícím směrem. Jakákoliv infrastruktura
a vůbec vše, co je prý předurčeno být monopolem, je v historickém kontextu
civilizace poměrně nová a je výsledkem investicí učiněných v historii.
Jde o kapitál, jež nastřádali naší otcové a jejich otcové atd. To, že vybudovat
novou cestu (potrubí, elektrické dráty, kabely, kanalizaci) rovnoběžně
s tou starou se nám zdá dnes plýtváním, často také nemožné kvůli vlastnictví
pozemků a ve většině případů prostě zcela totálním nesmyslem, je sice možné,
pokud však společnost umožní znehodnocení kapitálu převedením jeho vlastnictví
do rukou někoho, kdo vybírá ze její použití nekřesťanské peníze a tak znemožní
např. jeho samotné užívání, pak nastane situace, kdy se tato investice
do paralelní infrastruktury časem prostě vyplatí, pokud jí budou chtít
lidé využívat. Problém tedy není ve vlastnictví, které by bylo osobní a
ne státní, ale v motivaci, kterou by měl majitel, který dostal do svého
vlastnictví dálnici přes noc a nic pro to nemusel udělat. Chtěl-li by,
aby jej dálnice živila a živila i jeho děti, nemohl by si účtovat takové
částky, protože by jeho nabídky časem nikdo nevyužil. Taktéž byla-li by
v této dálnici práce několika generací jeho předků i jeho celoživotní dřina,
pak by jistě neriskoval tímto způsobem. Dle mého by došlo totiž k tomu,
že by lidé hledali náhradní možnosti a časem by takoví vlastníci o svůj
majetek přišli, protože by nevydělali ani vindru a z něčeho prostě žít
musí. Jak jsem ale četl v diskuzi, nejspíše by to v tomto případě (změna
přes noc) asi skončilo ustřelením vlastníkovy hlavy a projetím na červenou,
či přejetím cyklistů, než nekonečným placením za předražené služby. Nezapomínejme
také, že autor zrušil i policii a soudy, počítat tedy s něčím jako je dodržování
vlastnického práva je dle mého nesmysl. Avšak celý problém, který tak často
uměle konstruují ekonomicky nevzdělaní lidé, jakým je dle mého také autor
zmíněného článku, nastávající u vlastnictví „monopolních statků“, je bohužel
ten, že lidé si neuvědomují jednoduché ekonomické pravidlo platící na trhu
– neuspokojíš zákazníka, jdeš od toho. Nelíbí se vám cena za operační systém
MS Windows? Nekupte jej, používejte jiný, nebo žádný. Nelíbí se vám cena
za teplo v paneláku? Kupte si barák a topte dřevem, nebo se přestěhujte
do Tuniska. Nelíbí se vám cena za plyn? Topte a vařte na naftě. Nelíbí
se vám cena za elektřinu? Přestěhujte se na vesnici a vyrábějte si ji benzinovým
motorem. Nelíbí se vám cena za užívání kanalizace? Pořiďte si chemický
záchod, nebo to vyhazujte z okna. Vždy máte na výběr a nebo se můžete zdržet
užívání kteréhokoliv statku. Nedostatek představivosti jednotlivce neznamená,
že možnosti neexistují. A čím budete méně pohodlní, tím více budou pro
vás služby kvalitnější a relativně i levnější.
Pojištění a ošetření: Když už by tedy měla být smlouva vymahatelná,
je pak samozřejmě na každém, jakou smlouvu podepíše. Když někdo podepíše
smlouvu u niž je možné se takto vyhnout plnění (vyčerpání fondů či co),
tak dobře mu tak. Zase platí, že pojišťovny potřebují klienty, ne naopak,
stejně jako pekaři konzumenty a novináři čas od času gramotné a spokojené
čtenáře.
Taxikář: Tuto část nekomentuji, pravděpodobně jsem ji nepochopil.
Nepuštění přes pozemek: Pokud je někdo vlastník pozemku, pak je na tom,
kdo chce tohoto pozemku využívat, aby sepsal s majitelem smlouvu. Pokud
kdysi tento pozemek využíval se svolením bývalého majitele bezplatně, pak
to přece neznamená, že nový majitel je tím vázán. Pokud bývalý vlastník
nepřevede na nového vlastníka pozemek s nějakým omezením, např. že musí
umožnit průjezd po cestě, pak je dle mého vše v naprostém pořádku a Karel
tam nemá co dělat. Otázka opět však zní, jak to, že právě tento člověk
vlastní pozemek s příjezdovou cestou ke Karlovu domu? Jde o stejnou pseudo-argumentaci,
jako by se vám někdo postavil přes noc doprostřed obýváku a pak řekl, že
je to teď jeho a nemáte tam co dělat. Autor svým „přes noc“ a ad
hoc přiřazováním vlastnických práv vytváří problémy záměrně a uměle.
Zpoplatněný chodník: Podobně jako výše viz. Nepuštění přes pozemek,
navíc jsem se nikdo nedočetl, proč je Karel takový vůl a platí něco co
si nevyžádal, a nebo pokud podepsal smlouvu o používání chodníku, tak čemu
se diví a nač nadává?
Dívenka vdechující kouř a prach, výhled z okna, veřejné osvětlení: Opět
pokud nebyl upozorněn a hlavně - neuzavřel smlouvu, není co řešit. Poslat
do pr… Nesmysl.
Měsíční světlo: Abych řekl pravdu, vůbec mi to nepřišlo vtipné, protože
jde o stejný nesmysl jako polovina plateb, které Karel uskutečnil předtím.
Když si někdo nechá kálet na hlavu, dobře mu tak.
Na závěr bych chtěl vyjádřit to, co se již objevilo v diskuzi na Artieho
článek. Karel je hlupák, který potřebuje vodit za ručičku a ochranářský
stát, aby jej ochránil před jeho blbostí. Jestli je sdělením článku říci,
že hloupí a nesvéprávní lidé potřebují státní aparát, aby nepomřeli hlady,
pak ano. Tento vzkaz dle mého Artieho článek čtenářům předává plnou měrou.
Nic však nevíme o tom, jaký den by prožil člověk svéprávný, sebevědomý
a zodpovědný. Nic nevíme o tom, jak dlouho by oni „zlí lidé“ vydrželi ždímat
ostatní, protože mi něco napovídá, že Karel, stejně jako tisíce jemu podobných,
by se moc dlouho v práci neudrželi a brzy by umřeli hlady. A koho by potom
tak lehce ždímali? Stát, zvláště ten dnešní sociální, umožňuje a přímo
podporuje degeneraci společnosti a podporuje neschopné na úkor těch schopných.
Nemluvím o politické potenci a umění vytřískat peníze a moc z kde čeho,
mluvím o schopnosti tvořit. Ta je potlačována na úkor „schopnosti“ lenošit,
srát při zdi a parazitovat.
28.01.2009 Fuseklos