Líbilo by se vám auto na vodu? Poslechněte si televizní
noviny na TV H@vn@ z 13.11.2008 a dozvíte se více. A když ne, tak se
podívejte na
tn.cz!
Vencóó? Kde chytím na televizi to téencézet?
Už jednou jsme psali o vesnickém palivovém článku, který sníží spotřebu,
zvýší výkon a roztáhne nožky ekoložky, pokud ovšem nemá vložky. Pan Zdeněk
to dotáhl mnohem dále. Postavil si dvoujádrový fuel cell.
Zařízení pana Zdeňka. Zejména stojí za povšimnutí
promyšlený routing vodíkového a elektrického vedení
Jak to funguje? Auto jezdí "z poloviny na vodu a z poloviny na naftu".
Zařízení je optimisticky zvané "vyvíječ vodíku" "posílá do motoru páru"
(také by se dalo říci, že vyvíječ páry posílá do motoru vodík). Zdeněk
vece, že k "originálnímu palivu je přisáván vodík a dochází k úspoře paliva",
což přináší zcela nový pohled na uspořádání sacího traktu spalovacího motoru.
Promluvil dokonce i mechanik, který se nechal slyšet, že se asi bude jednat
o nějaký nový podtlak (až o 73,12% lepší než ten starý podtlak, kterým
ohromoval svoje vrstevníky Pascal). V shotu vystoupí nakonec mluvčí ministerstva
dopravy Hanzelka, který prohlásil, že zařízení není homologované a za jeho
používání hrozí pokuta. Toto prohlášení celou reportáž stylově završilo.
Zbývá než, aby homo nalepil na zařízení logo a cesta k snížení spotřeby
ropy na polovinu je otevřená. Že to nikoho dosud nenapadlo.
Vlčák kousl štamgasta do prdele, více zde.
Famózní vyvíječ vodíku live.
Pokud se nespokojíme s tímto popisem, pak vidíme dvě flašky v krabici,
do kterých vedou dráty a hadice. Krabice udržuje integritu celého systému
a chrání jej před dlouhými prsty agentů ropné lobby, kteří by si zařízení
rádi přisvojili a odsoudili
jej k zapomnění, aby udrželi svoje enormní zisky. Větší flašce od okurek
budeme říkat reaktor na Znojmium (RZ). Do RZ se naleje voda, a to hadicí
označenou IN. Hadicí optimisticky označenou OUT prchá z RZ vodík. Hadici
IN by bylo vhodné při provozu reaktoru něčím ucpat, už s ohledem na enormní
tlaky při probíhající reakci. Do RZ jsou zavedeny dvě elektrody připojené
hnědými dráty k baterii vozidla. Podle tloušťky drátů to bude fakt hukot.
Za reaktorem je napojen ještě postprocessor (druhá menší flaška, asi od
feferonek), jehož funkci neznám. Z postprocessoru vede hadice do motorového
prostoru, vysoce technicky protažená škvírami kolem dveří a kolem kapoty,
napojená kolínkem do sání mezi airbox a váhu vzduchu.
Injektor vodíku pyčo.
Vynález pana Zdeňka mě nepřekvapil. Už jsem viděl hodně kravin, tohle
je jen další v řadě. Zaujalo mě, že se během zrodu této reportáže nenašel
nikdo, kdo by učinil klipu euthanasii s odkazem na fyzikální zákony. A
tak redaktor neřekne, že Zdeněk je magor, mechanik neřekne, že to nefunguje,
moderátor TV Nova neřekne, že takové kraviny nebude číst a Hanzelka neporadí
TV Nova, aby si přiložili hadr na hlavu, mluvčí Škody se tomu nevysměje.
Všichni toho večera vstoupili do klubu dementů. Zři, občane, toť elita
národa, v skutečnosti debilů nebývalých spolek.
Co je těžší? Kilo nafty nebo kilo vody?
Redaktor TV Nov@ provádí analýzu.
Sledujte podprahový motiv na kanistru s ropným palivem,
skrytý vzkaz ropné lobby motoristům.
Ti z vás, kteří dochodili fyziku aspoň do šesté třídy základní školy,
už nemusí číst dále. Pro ty ostatní, zde následuje vysvětlení, proč vynález
p. Zdeňka nefunguje.
Pokud se jedná o vyvíječ vodíku, pak
zařízení prý pracuje na principu elektrolýzy vody. Když pro začátek
odhlédnu od tohoto procesu a budu doufat, že se tam nějaký vodík skutečně
vytváří, pak energie nutná pro vyrobení vodíku je brána z palubní sítě
automobilu, například z baterie. Baterie je něco jako svatý grál vohnoutů,
protože si myslí, že se tam energie jen tak odněkud bere, ale není třeba
ji tam dodávat. Příklady z běžného života však hovoří o opaku (mobil...)
a tak i baterie u auta je dobíjena. Zařízení, které je dobíjí, se jmenuje
alternátor a je poháněno řemenem od motoru auta. Je to rotační stroj, který
odebírá mechanickou energii z motoru a mění ji na energii elektrickou.
Wow, pyčo, to byla technika a teď jdem počítat. Máme tady stroj, který
se jmenuje vznětový motor Opel - spálí naftu a udělá z ní mechanickou energii.
Má účinnost 75% (teoretickou), 44% (špičkovou) a 37% (průměrnou). Z toho,
co zbyde, odebereme část a alternátorem (účinnost 65%) z toho uděláme elektřinu.
Tuto elektřinu použijeme k rozkladu vody a tento proces má také nějakou
účinnost (třeba 80%, ať nežeru). Vznikne vodík a kyslík, ty přivedeme na
vstup motoru, kde ho s účinností 37% opět spálíme. Kde jsme ušetřili? Nikde,
energii jsme pořád jen ztráceli. Dokud tedy nebude sestrojeno nebo aspoň
uzákoněno perpetuum mobile, nebude generátor vodíku z flašky fungovat.
Jsou zde i další problémy, které bych v porovnání s tím předchozím nazval
marginálními. Zdeněk fouká vodík do sání a věří, že realizuje směsné spalování
nafty a vodíku. Naftu mu do jeho krámu, pardon, kcháru dávkují vstřikovací
ventily. Když chce Zdeněk jet rychle, dávkují jí více a když chce zpomalit,
nedávkují žádnou. Ale co řídí dávkování toho vodíku, kterého znojmiový
reaktor vyrábí pořád stejně? Poměr nafta-vodík by se neustále měnil s dopadem
na průběh spalování.
Ostatně energetická bilance vrhá stín i na skutečná auta spalující vodík.
Nadšení z automobilů, kterým vychází v výfuku pouze pára, se rozplynulo
jak ta pára. Zbyla krutá realita v podobě nižší energetické účinnosti kompletu
a skutečnosti, že pára je výborný skleníkový plyn. Střezme se aut spalujících
vodík, protože by z toho bohyně Gáje naskákaly pupeny.
Pokud se jedná o vyvíječ páry, pak
pak nelze mít ve flašce elektrody. Chtělo by to topnou spirálu a tepelně
izolovanou hadici, aby pára nekondenzovala při své cestě kolem dveří a
kapoty do motoru.
Uvěřme, že se Zdeňkovi povedlo přivést do spalovacího prostoru jeho
dieselu páru. To je přece prima. Voda není stlačitelná, takže funguje jako
inertní těleso vložené ve spalovacím prostoru, které zvyšuje kompresní
poměr. Teoreticky poroste síla na píst a poroste výkon a točivý moment
a spotřeba klesne a všechno bude prima. Jenže Zdeněk odebírá z motoru energii
- nemalou energii - na odpařování vody a nárůst výkonu nebude takový, aby
ospravedlnil tuto "investici". U dieselu v podstatě nemá význam zvyšovat
kompresní poměr, jakmile je směs dostatečně stlačena, vybuchne. Také není
uspokojivě řešeno korozivní působení vody na horké povrchy sání, ventilů,
pístu a válce, což může být pro motor fatální.
Zdeněk by možná dosáhl úspory, kdyby měl auto na benzín a teplo pro
odpařování vody bral odněkud, kde je teplo skutečně odpadní - ohříval vodu
na výfuku nebo ještě lépe na mezichladiči turba. Taky by to vyhrál, kdyby
vstřikoval studenou vodu těsně za turbo a až tam ji měnil na páru. Vyžadovalo
by to hlubší engineering než sebrat ženě v kuchyni dvě flašky a v práci
kus hadice, ale v zásadě je to proveditelné. Pokusy se vstřikováním vody
do motoru jsou prastaré a částečně i osvědčené. Například vstřikování směsi
metanolu a vody do výstupu kompresoru leteckých motorů Daimler-Benz za
druhé světové války umožnilo zvýšení jejich výkonu asi o 10%, přičemž použití
samotné vody by vedlo k ještě lepšímu výsledku, ale systém by ve výšce
zamrzal. Pro aplikaci v motorech u aut, kde se předpokládá řádově delší
životnost než u motorů pro bojové stíhačky, zbývá vyřešit pár materiálových
problémů, ale jinak je to životaschopný nápad podobně jako NOS, který se
dostal do aut stejnou cestou.
Závěrem
Věřím, že pan Zdeněk teď sedí doma se skleničkou něčeho dobrého a vesele
se směje, jakou recesi uchystal.
Co se ale honí hlavou vohnoutovi, který reportáž viděl? Když to tak
vezmu, žijeme a ještě budeme žít v krásné době, poskytující možnost volby,
zda budete dobrovolně oslem
nebo jezdcem na oslu. Když přijeli conquistadoři do Jižní Ameriky, měnili
s Aztéky tretky rovnou za zlato. Pásli se na jejich nevědomosti a technologické
zaostalosti. I vy můžete vyjebat s novodobým Cortézem, nekoupit si makeup
s výtažkem z aktivního zlata nebo krém proti stárnutí, co modifikuje DNA
a naopak prodávat sádlo jako krém s výtažkem z prasat, samozřejmě s patřičnou
marží. Nabízí se jedinečná šance, jak udělat z vašeho pubescentního potomka
skutečného boháče - a to sice směřovat ho od sociální ekologie, filozofie
nebo environmentálních pavěd směrem k přírodním vědám. Už jen znalost zákona
zachování energie z něj udělá mocného guru a nedostižného experta.
Mluvčí MD Hanzelka se opět veřejně
prezentuje jako totální blb.
16.11.2008 D-FENS
"Man ging dabei von dem sehr richtigen Grundsatze aus, daß in der
Größe der Lüge immer ein gewisser Faktor des Geglaubtwerdens liegt..."
"Vycházelo se přitom ze zcela pravdivé zásady, že určitým faktorem
uvěření lži je její velikost..."
(Adolf Hitler, Mein Kampf)