Často se ptáte, jak to vypadá s Alfou. Tak s Alfou to vypadá
bledě.
Aby nebylo třeba hledat souvislosti.
Mám doma málo aut (jen čtyři až pět) a tak je třeba, abych si koupil ještě
nějaké, aby bylo do čeho cpát prachy. Myslím, že je to jediné logické východisko.
Nedávno mě na ulici zastavila nějaká slečna a chtěla peníze pro organizaci
Člověk v tísni. Byla vlezlá, uvědomělá a v neposlední řadě hnusná. Řekl
jsem jí, že nic nedostane, protože se mi to nevyplatí. Dost jí to konsternovalo.
Nacpat peníze do aut je mnohem lepší investice, protože si mi sice nevrátí,
ale taky je nikdo nepoužije proti mně a to je moc fajn. Původně jsem chtěl
Alfu 146 s motorem 1.8, ale ukázalo se, že 146ky jsou už všechy vraky.
Tak jsem se začal v zimě 2008 pídit po ojeté 147 s motorem 1.6-88kW nebo
po přímo řazené 2.0.
Výsledek nyní, po zhruba deseti měsících?
Pokud jde o hmotnou stránku, výsledek není žádný. Alfu nemám. Zato jsem
získal zajímavé poznatky.
Komunita kolem A-R: Udělali mi radost. Opět jedna ze zájmových skupin
v Kocourkově, která drží pohromadě a dokáže si vzájemně pomáhat. Takže
dorazilo spoustu rad, na co si dávat při výběru pozor, kontakty na obchodníky,
servisy, druhovýrobce náhradních dílů, nabídky bezplatné asistence při
výběru vozu (!) a nabídky na zapůjčení přípravků (!!) k různým demontážním
pracem. To by se ve VW komunitě nikdy nestalo, tam je projevem nejužší
spolupráce skupinová onanie tédéíčkárů v diskusních fórech, jak brutální
zátach vocpoda to vole pyčo má, jak to jezdí za 5,01364 na sto po městě
fčtyřech a kde se sežene levná sonda HFM-5. Alfisti se nevysírají, dospěli
a vědí, že za každou rozkoš se platí nějaká cena.
Ukázalo se, že jen minimum A-R, které jsou v prodeji, pochází ze soukromých
rukou. Asi tak jedna z deseti. Zbytek jsou auta dovezená "na kšeft", přičemž
pozadí tohoto obchodu je zřejmé. Zhruba polovina A-R 147 z let 2001-2004
dostupných na trhu ojetými vozidly na území ČR byla nějak nabouraná, kvalita
oprav je podprůměrná, vyvolává nutkání někomu urazit ruce v loktech. Z
té poloviny je asi třetina deklarovaná jako nebouraná. Polovina ze všech
alf byla nabízena bez servisní knížky, což jsem odmítal. Další významná
část portfolia měla utočený tachometr. Zdá se, že většina osmiletých A-R
má najeto 96.000 - 99.000 km. Alfa je bohužel nebo bohudík auto, na kterém
je opotřebení poznat, takže bazaristé upravují tachometr těsně pod psychologickou
hranici sta tisíc km a jen málokdo prověří zákazníkovu naivitu například
číslem 65535. V poslední době jsem se díky pár radám z prostředí A-R komunity
naučil vyhodnocovat stav opotřebení podle fotek, což mi ušetřilo něco ježdění.
Identifikace bouraných a nebouraných vozidel byla složitější ještě v
tom, že dílenské zpracování A-R je značně kolísavé. Někdy má i nebourané
auto natolik variabilní šířku spár na karosérii, že to vypadá, jako by
ho tunil nějaký drn flexou ve stodole. Hlavně kolem pátých dveří. Stejně
tak kvalita lakování zejména černých exemplářů připomene doby, kdy se stříkala
auta v garážích vysavačem. No, primárně mi o tohle nejde, nejsem z těch,
kdo obíhají auto se šublerou, takže tyto vrtochy chápu jako nutnou daň
opět z jiných benefitů.
Zhruba dvě třetiny z aut, které jsem prohlížel, měly kromě stop havárie
ještě nějakou technickou vadu. Nejčastěji vadný variátor vačky. Opět pomohlo
krátké školení od jednoho alfisty. Alfa s úplně mrtvým hydraulickým servomotorem
natáčejícím vačku má stejný zvuk jako bezvadně fungující tédéíčko megahustého
systému PD. Někdy to motory běžely nepravidelně nebo vynechávaly ve vysokých
otáčkách (svíčky). Takové záležitosti jako zohýbané kotouče nebo vůle v
podvozku neřeším, protože to jsou víceméně spotřební věci, stejně jako
poměrně časté závady elektroniky popisované "ono to svítí a já nevím proč".
Celkem by se dalo říci, že množiny "nehavarovaná" a "technicky v pořádku"
mají dosud prázdný průnik. Tedy v ČR. Ještě jinak řečeno, v Kocourkově
je to marný. V Německu je to taky marný. Ale z jiného důvodu, tam sice
lze narazit na dobrá auta, ale je také vyžadována rychlá reakce. Například
jsem si vyhlídnul jedno auto v Berlíně a majiteli autosalónu jsem řekl,
že se na něj přijedu podívat koncem týdne. Nechtěl jsem ho k ničemu zavazovat,
pouze jsme si vyměnili telefonní čísla. Následující den po telefonátu volal,
že dorazili nějací Litevci a auto ihned koupili, přičemž platili cash.
Že prý to je celkem normální a už se mu to stalo víckrát. Jiný vykuk z
nějaké prdele u Bayreuthu se zase rozhodl svoji A-R jakoby vydražit a neustále
manipuloval s cenou, až jsem ho poslal někam. Přesto prodal.
Taky jsem se jednu chvíli pod dojmem velkého počtu nabouraných a blbě
opravených A-R zabýval myšlenkou koupit ji nabouranou, ale záhy se ukázalo,
že pokud to chcete udělat pořádně a s použitím ne zrovna podřadné plechařiny,
pak se to nevyplatí.
Moje poslední aktivity se koncentrují na dovoz Alfy z Itálie. Letenky
jsou levnější než tam jet autem a za účelem dovozu je stejně nutno použít
proxy. Přitom mě docela překvapilo, že Italové mají ke svým alfám trochu
jiný vztah a při obchodování s auty tolik nelžou jako ty čubčí syni tady.
Například jeden prodejce mi doložil kompletní výměnu motoru včetně faktur
a rozpisu materiálu, který byl přitom měněn. Docela srandovní.
Další alternativou je zakoupení nové 147, která se dá, v souvislosti
s očekávaným náběhem modelu 149, pořídit celkem levně. Ovšem, na druhé
straně, myslím, že uvedením 149 na trh zájem o 147 ještě vzroste, protože
149 má být údajně jen natuněné Bravo. Taky jsem si loni touto dobou koupil
jiné nové auto a tak to není ekonomicky právě výhodný skutek. Celkově vzato, celkem jsem očekával, že koupě tohoto vozíku nebude typově spadat k misím "dojít a koupit", ale až takový vopich jsem nečekal, ne ne a ne. Přece jen to je celkem obyčejné ojeté auto, není-liž pravda?
Nyní následují příhody z českých bazarů.
Start stop systém
Hru na start-stop jsme praktikovali v nejmenovaném bazaru v západních
Čechách. Již začátek kupního aktu proběhl ve velkém stylu. Požádal jsem
melírovaného drna, jinak "vedoucího provozovny" - nějakého dvorku vysypaného
štěrkem, aby přinesl dokumentaci a klíče od vozidla. Po zhruba sedmi minutách,
které proklábosil s vychrtlou bezkozou a bezprdelní Barbie, se přišantal
a na úvod prohlásil, že je to dobrý, protože od auta jsou dvoje klíče.
Nerozuměl jsem mu, tak jsem se otázal, zda prodává také auta, od kterých
nemá vůbec žádné klíče. Odpověď mě fascinovala:
- "No oni kolikrát bejvaj k autu třeba jen jedny klíče."
- "A to těm lidem, co si to koupí, nevadí, že po světě pobíhá někdo
s klíčema od jejich auta?"
- "No, když jim to vadí, tak si vyměněj zámky, žejo."
Vlezl do auta a nastartoval jedním z těch bonus klíčů. Vylezl ven a
řekl "Dobrý, co."
Dobrý to bylo. Auto mělo aspoň podle zvuku čtyři válce, k tomu dvoje
klíče, zkrátka full set.
Neviděl jsem důvod, proč by mělo auto vrčet a tak jsem si sedl dovnitř
a motor zase vypnul.
Zmrd beze slova vlezl dovnitř a motor zase nahodil.
Sralo mě to, jak mám provádět prohlídku, když musím hlídat, aby se
mi nenamotal rukáv do řemenice a tak? Vrátil jsem se na místo řidiče a
motor jsem vypnul.
Zmrd motor nahodil. To už jsem nevydržel.
"Hmm... tak jsme se opakovaně přesvědčili, že to startuje... vypněte
to. Až budu potřebovat, tak si to nastartuju. Nemusí to tady na nás celou
dobu vrčet."
"Já jen abyste slyšel, jak ten TwinŠPÁRK šlape!"
Pochopil jsem, že nahozený motor fungoval jako odpuzovač obtížného
hmyzu, který leze pod kapotu a mohl by si tam všimnout rovnaných nosníků,
které poněkud poškozovaly image této zaručeně nebourané káry.
Alfa s předkusem
Byla rovněž deklarativně nebouraná pyčo. Ale kupodivu ji docela pěkně
opravili a nebylo to na první pohled patrné. Byl to přesně ten stav, kdy
nebylo poznat, zda to špatně sesadil Venca z Prdelákova co "dělá
do aut" nebo zda to byli ISO TS certifikovaní odborníci z Milána. Tak
jsem tomu koukal na předek a pořád mi nebylo jasné, co je tam špatně, ačkoli
jsem měl pocit, že je tam něco špatně. Až potom najednou ... přední kapota,
která jinak přechází plynule v přední masku, měla asi centimetr "předkus".
Aby šla kapota zavřít, bylo náležitě upraveno její zavírání, tedy posunuto
o centimetr směrem do motoru. Bylo to konkrétně provedeno tak, že háček
zajišťující kapotu byl navařen na jakousi packu z páskoviny, která ho posunula
v prostoru. Museli byste to vidět. Chybějící varovné samolepky na horním
panelu chladičové stěny a nový chladič až z dalekého Turecka proměnily
pocit v jistotu. Němel jsem na to, abych s bazarníkem diskutoval, prostě
jsem se otočil a táhnul.
Alfa s dvouma barvama
Myslel jsem, že technologie oprav laku je v dnešní době už docela na
úrovni a taky jsem si myslel, že když někdo opravuje auto za 188k, tak
si dá aspoň trochu záležet. Byl jsem naivní.
Alfa v atraktivní zrzavé metle byla přestříkaná zhruba od bočního prolisu
dolů. Musel bych pít metanol, abych si toho nevšiml, bylo to tak evidentní,
jak jen mohlo být. Kromě toho, hovado to udělalo tak, že si kolem celého
auta - kromě zadních dveří - nalepilo nějakou pásku, takže na laku byl
vidět schod, jak jedna vrstva přecházela v druhou. A jako finální ultrabonus,
dolní barva byla jiná než horní barva, a to tak, že o hodně. Lakýrník bezpochyby
neměl nejlepší den, asi byl po tahu nebo mu právě děl. Kdyby použil například
bílou, tak by se to dalo považovat za viliž stajling pyčo, ale takhle jsem
skutečně nevěděl, do jaké kategorie tvůrčí práce tento výsledek zařadit.
Obrátil jsem se na bazarníka, aby mi pomohl.
- "Proč uvádíte na webu, že to auto nebylo bouraný, když je napůl přestříkaný,
a ještě takhle blbě?"
- "Přestříkaný ještě neznamená, že bylo bouraný."
- "Aha. To je jako stajling. Aby to líp vypadalo."
- "No jestli nechcete, tak nechte bejt, zájemci vo ní jsou...!"
Auto se prodalo zhruba za měsíc. Neuvěřitelné.