Komentáře ke článku: Jsem jen pozorovatel. (ze dne 06.06.2010, autor článku: [Neregistrovaný autor])
Přidat nový komentář
|
Mohl bych napsat radu podobnych pripadu o kamaradech Z,Y,X,W,V,... a jejich (ex)manzelkach. Ale proc bych to delal? Abych byl taky selektivni? Nejak mi unika smysl.
|
|
Nejak jsem nepochopil, co tim chtela autorka rict. Coz nemyslim jako frazi, ale opravdu mi unika nejaky smysl.
Jako ze jsou zenske chudinky a ti zli zli chlapi si s nima delaj, co chtej? Pokud ano, nemyslim si, ze by to byla pravda. A za dalsi, minimalne polovina tech zenskych z tech pripadu si za to vsechno muze sama a jen sama.
Mel bych opacny priklad - mam kamaradku, ktera kouka na titul pripadneho partnera vice nez na to, jestli ji miluje. Vyzaduje, aby ji partner zabezpecil natolik, aby nemusela do konce zivota premyslet nad tim, jestli bude ci nebude muset pracovat...Verim tomu, ze si nakonec vezme toho kretena, ktereho miluje (titul, podnikatel, sere na ni) a po par letech bude psat, jaka je chudinka, ze ten jeji je kreten a sere na ni :-)
Vlastne to ani neni k smichu :-(
|
|
|
Noooo...vono to není tak jednoznačný. "Můžou si za to samy" je druhý možný výsledek "dají do vztahu všechno". Je to špatně? Já myslím, že je to lepší než být povrchní debil. Nese to s sebou jak horší průsery, tak daleko nejlepší pocity, když je to z obou stran stejný. Radši teda několikrát padnout tvrdě na hubu než šedivá a stereotypní, tepláková "střední cesta".
Prostituce je holt hra. Pokud se na to holka dá a stane se to jejím životním stylem, tak nechť má co chtěla, ne?
|
|
|
Já bych v tom hluboký smysl nehledal. Autorka se prostě potřebovala znovu ujistit ve svém přesvědčení, že manželství je ta nejhorší věc na světě a že ona je na tom skvěle, když vdaná není. O důvodech raději nespekulujme, i když fakt že cítí potřebu psát podobné články leccos naznačuje.
|
|
|
trefa hřebíkem do hlavy :-))
|
|
Manžel "otočil" motorku?
Byla napsaná na něj?
Pokud ne, tak ohlásit na PaCH...pokud ano, je to smůla.
Lze také motorku vystopovat a na ulici uzamknout, aby ji nebylo možno odvézt a u stroje počkat a vyjednávat. Pokud nejezdí ven a jen někde stojí pod plachtou, je to smůla.
----------------
Co do stylu článku:
- zmrdy v partnerském životě mezi chlapama znám minimálně 4
- zmrdku znám jen jednu
Souhlasím proto, že chlapi jsou "ti horší"...a své zmrdství umí často velmi dobře okecat tak, že by jim člověk dal korunu. Co se zmrdů týče, ani jednoho nepovažuju za spolehlivého člověka ani v rovině takových záležitostí jako je dovoz paliva, když se člověk "zamyslí" a dojde mu v motorce benzin a tak volám jiné i když "zmrd" to má nejblíž a vím, že má čas. Nechci být takovým lidem nic dlužen.
|
|
|
Ona je tvoje příbuzná? Nebo bývalá? Nebo seš přešitá baba? I v jejím minulém članku ses stavěl na jeji stranu (asi jako jediný)... Snad každému, IQ pozitivní, bije do očí styl jakým je článek psaný + nesmí chybět závěrečný dodatek, že nikdo... ale kurva nikdo neni zmrd či zmrdnice z mých přatel/rodiny nebo nedej bože přimo autorka. O čemž svědčí i hodnocení v aktualní chvili 4.28 ale jen bojuj rytíři honzíku, třeba ji na rande dostaneš a příští članek bude o tobě.
|
|
|
Kundo z ryby,
rozumím, že jsi po ránu velmi rozhozena z toho, že se někdo odvážil postavit proti bečícímu stádu, což považuješ za trestuhodné kacířství a ráda bys si hodila kamenem, kdyby to jen trochu šlo a byla bys ve skupině minimálně čtyř dalších, abys se cítila silnější.
Mít svůj názor není dnes moderní a tak rozumím, že tento většinou negativně vnímaný "zlozvyk" stmeluje to obrovské, ovlivnitelné stádo plné stále-více-sebevědomých žen a ženami vychovaných, submisivních mužů, které je jinak plné vnitřního napětí z nadcházejícího převrácení rolí žen a mužů.
---------------
Pokud sis, Kundo z Ryby tímto svým výlevem ulevila, přeju ti to, ale stala ses v mém žebříčku ještě větším hlupákem než jsi byla před 5 minutami. Dalo by se říci, že těch, co tě zde překonávají v kategorii "interpretace vlastního pičismu", je nemnoho.
|
|
|
Čeština je krásný jazyk že? dokonce osoby ovládáš ale ještě špatně.... neboj, to doženeš :-*
Asi maš stejny mindraček jako autorka viiiiď? Sere vás stádo štastných zadaných lidí žeeee? hmmmm Soucitím s tebou tak to alespon ventulujete touto cestou než pro to něco dělat.
Tvuj žebřiček je moje životní priorita.... ach jo.. jdu napsat članek na tema ošklivých Honziku jako jsi ty, protože já nejsem zmrdí kunda z ryby tak si to mohu dovolit a mé stejně nezmrdí kamaradky si o tobě mysli to samé! Bůůůů Bůůů
----------------------------------------------------
xD xD Ty maš u mě plus za pobavení :-D
|
|
|
Ačkoli s Honzou v daném případě nesouhlasím, nevšiml jsem si, že by byl nezadaný či nešťastný, takže s tímhle jděte laskavě k šípku.
|
|
|
Já si to myslím na základě toho co a jak píše.... uplně stejně jako on si myslí, že když se mi nelíbí motorky tak zavidim protože na ni podlě něj "nemám" :)
|
|
|
myslíš jako závistivec, píšeš jako závistivec, tak pro mne JSI závistivec. přiznej si to. je to první krok na cestě od žlučovitých zpruzenců mezi zdravé lidi.
8o)
|
|
|
|
Tak to musíme být příbuzní.
|
|
|
Namyšlený trouba "Co mám já, to je nejlepší" jako ty, mě nemuže naštvat ani urazit natož donutit k zamyšlení :) můžeš mě leda pobavit :)))))
|
|
|
Bylo mým cílem vnést do tvého myšího mozku zmatek...a co je lepšího než "neshoda" ve slohu, která upoutá tvou pozornost tak, že podvědomí má volnou cestu z místa-mezi-ušima do klávesnice 8o)
Mindrák, který popuzuje někoho místo na názor útočit na jeho autora je nade všechny ctnosti. Gratuluji!
Vzhledem k tomu, jakou máš potřebu se obhajovat nebo vysvětlovat si myslím, že můj žebříček JE tvoje priorita. Jinak by jsi využil dobrou příležitost mlčet 8o) Naběh sis...čekal jsem to...ale jako ovladatelný trouba ani nepobavils. Hubený skóre...
Holky, kterejm někdo tak nudnej jako ty říká "kamarádky" mne asi nechávají klidným, proto i jejich případný názor "zaokrouhluji" směrem k nule.
8o)
|
|
|
schovávat demenci za rádoby úmysl... to je taktika dětí na pískovišti. Nebudu ti vytýkat že jsi lehce pozadu a že tohle je spiš ubohé.
Názor má autor...
Další blbost... sleduj: "Haha přesně jsme veděl co mi ted napíšeš, ničim jsi nepřekvapil, jsi trouba" hmmm... S tím uspěješ možná na xchatu a mezi trošku jednoduššími lidmi.... Kup si křištalovou kouli a běž věštit... škoda toho talentu. Opět jsi mě pobavil.
Jak jim říkaš ty? Jo aha...... stejný problém jako autorka.. promiň.
|
|
|
Při vší vůli jsem nebyl schopen doplnit všechna prázdná místa ve tvé kvazimyšlenkové konstrukci a tak nemohu k takto vyjádřenému názoru zaujmout žádný postoj, který bych byl schopen argumentačně obhájit. Proto na tebe seru 8o)
|
|
|
Ha, "picizmus" uz mi tu dlouho chybel! Diky.
|
|
|
- zmrda v partnerském životě mezi chlapama znám maximálně 1
- zmrdky znám 4
Souhlasím proto, že ženský jsou "ti horší"...a své zmrdství umí často velmi dobře okecat ........ tak to jsou tedy věru argumenty a co teprve váš výkřik na jiného diskutujícího: "Ty kundo z ryby!" No tak to vás vypovídá naprosto vše ...... brrr !
|
|
Ano, chápeme to, pár příkladů dokazuje, že všichni muži jsou strašný svině a velice se omlouváme.
Chtěl jsem původně napsat ke každému bodu něco, ale ono se to dá shrnout do věty "co je nám, hergot, do toho?".
Akorát by mě zajímalo, jak se dá nasednout na cizí motorku a prostě si odjet... nejsem teda motorkář, ale měl jsem za to, že jsou k tomu potřeba klíče nebo něco takovýho.
|
|
|
Jako bílý vydělávající heterosexuální muž ... mlč a plať. :p
|
|
|
kde se tam píše o tom, že VŠICHNI chlapi jsou svině? já tam nic takovýho nečetl...ale asi ses někde poznal. to ale není chyba autorky, ale tvoje 8o)
"co je nám hergot do toho" je universální postoj de facto k čemukoliv, o čem je člověk líný přemýšlet, nebo o tom přemýšlet něchce, aby nemusel dát různým věcem v osobním životě byť třeba jen eufemická označení.
každá motorka má dva klíče, novější mají dokonce tři. kdo koupí motorku s jedním klíčem, nechá si zpravidal druhej dodělat. když s tebou navíc ten "zloděj" žije v jedný domácnosti, je to lehčí než snadný, ne?
tos něvěděl?
|
|
|
V článku sice to, že všichni chlapi jsou svině není napsáno, ale v závěru je to poměrně jasně naznačeno ("...uvidíte jen tiše trpící..."), spolu s paušálním odsouzením instituce manželství.
Ty jsi někdy pocítil potřebu podobný článek napsat jen proto, že znáš pár sviní (a je jedno jakého pohlaví)?
|
|
|
SOuhlasím s tím, že v případech, kdy stojí manželství za pendrek, jsou vidět jen ti "tiše trpící"...a myslím si, že jsou to většinou ženy, které většinou rozhodují nejen za sebe, ale i za děcka, což jim asi do jisté míry zabraňuje dělat rázná řešení, která by prospěla jim, ale děcka, která z toho nemaj rozum by na tom byla bita.
Nejednou pociťuji potřebu napsat podobně laděný komentář/článek. Kolikrát to i udělám a je to čistě pro efekt "nakopnutí". Možná to provádím trochu šikovnějc, ale vztahy jsou na druhou stranu téma, kde jen těžko vytasit nějaký objektivní argument, takže psát o nich lze jen na subjektivní rovině...a její názor na věc je přece stejně "cenný" jako můj nebo Tvůj. Přesto jsou vztahy jako téma docela výživný. 8o)
|
|
|
|
No a co Ty? Ty bys měl být šťastný několikanásobně, ne? ;-)
|
|
|
Ad první věta - na to už odpověděl JJ.
Ad motorka - incident se stal minulý týden, nežijou spolu rok a půl. To mi chcete tvrdit, že někdo nosí u sebe rok a půl druhej klíč od motorky bývalé ženy? No jasně, tomu úplně věřím.
|
|
|
Nežijou spolu rok a půl = chlap žije tam, kde nejsou klíče od motorky? Třeba se holka sbalila a chlápek zůstal ve starým bytě se všema detailama jako jsou třeba záložní klíče...od jejích rodičů, klíče od moto...co víš? v každým případě to není nic nevysvětlitelnýho aniž bych musel brát na pomoc nějaké extrémy.
|
|
|
no, divný na tom neni ani tak to, že by někde doma v šupleti měl klíče od cizí motorky, ale spíš to, že NÁHODOU uviděl motorku u kamaráda a NÁHODOU měl u sebe zrovna náhradní klíče. Zvlášť, když svou ex neviděl rok a půl(že si dal ale na čas). Ale koneckonců je to fuk. nikdo z nás u toho nebyl a scénářů dokážem vymyslet stovky. Během rozvodů se dějou různý sračky, zvlášť, když jde o majetek nebo o děti.
Já se spíš divim, že dotyčná paní to neoznámila policii. Mě, kdyby někdo takhle sebral motorku (auto, počítač etc), tak ho prásknu okamžitě. Notabene pokud bych v prvním okamžiku nevěděl, kdo to byl. Už jen kvůli pojišťovně. Tady bych si tipnul, že majetkové poměry mezi nimi budou poněkud komplikovanější, než autorka naznačuje a vlastník motorky tak nemusí být zrovna jasně daný. Nehledě na to, že pokud si SJM nevypořádali ani po půl druhym roce od rozvodu, tak to nejspíš vypadá, že se handrkujou o každej lajntuch.
|
|
|
stačí "teplý bonz"...stačí mít společný známý, kteří se zmíní o společných plánech...může to donést kamarád kamaráda. nestalo by se to ani poprvé ani naposledy. sebrat klíče a pro aparát dojet je pak otázka dvou hodin, pokud jedeš 2x přes celou prahu.
myslím, že je rozdíl mezi tím, když ti to štípne někdo cizí a mezi tím, jestli to odveze ten na koho (čí firmu) je to psaný i přesto, že jsi to koupil za svý prachy...atd. nemyslím, že by stroj zmizel bez toho, aby bylo jasné, kdo ho vzal právě kvůli těm esenbákům.
ano, to je možné...znám případ, kdy si chlap dělal nárok na byt do kterého se přistěhoval s kabelu plnou trenek triček a fuseklí a ve kterém bydlel 5 let s manželkou + její maminkou. u rozvodu pak argumentoval tím, že tam jednou vymaloval a že sdílel domácnost...s takovým drzým debilem bych se handrkoval taky a nedal bych mu ani floka. To raději všechno prosoudit...
|
|
Možná by bylo prospěšnější, kdyby zmíněné tetiny přestaly fňukat a "přizpůsobovat se" - ovšem opustit životní dráhu onuce chce vynaložit trochu vlastního úsilí, to bude ten problém...
|
|
|
tak pravil znalec a životní přeborník... 8o/
|
|
|
sorry, ale už jsi ubohej ...
|
|
|
Když už, tak znalkyně a přebornice, pane ZZR. Tímto vám děkuji za uznání a pochvalu :-)
|
|
..když jsou ženský blbý a frajírky či zmrdy přímo vyhledávají, tak je to jejich problém .. každý svého štěstí strůjce :-)
|
|
|
Běda tomu, komu žena vládne :p
http://ekonomika.sme.sk/c/5409944/svedi-diskutuju-o-uplnom-zakaze-hotovosti.html
V súčasnosti už väčšina Švédov platí kartou, nie hotovosťou. Podľa Syrjänenovej je to iba začiatok v boji proti čiernej práci a zlepšeniu daňovej morálky. Na konci je potom úplné vzdanie sa bankoviek a mincí. "V bezhotovostnej spoločnosti je menej zločinu."
|
|
|
No co. Dřív jsi musel pod pohrůžkou násilí navalit cash, teď navalíš pin ke kartě nebo naklušeš k bankromatu s pistolí u ledvin.
|
|
Proč vznikl tento článek? Čekal jsem, že na jeho konci bude nějaké vysvětlení, ale není. Autorka je žena, takže se primárně dozvídá o chybách manželů. Já jsem muž a tak se dozvídám o chybách manželek. A že bych také dokázal dát dohromady podobný seznam. Ale nemám nejmenší potřebu to dělat. Je každého věc, koho si vezme a jak si s ním život zařídí. Naštěstí na to neexistuje žádný "Úřad Supervize Života Partnerského". Je to vždy o tom, jak si to dva lidi spolu zařídí. Mám ve svém okolí spoustu párů, které jsou spolu šťastní, ačkoli mnohdy oba mají daleko ideálu. Ale dokázali si spolu najít modus operandi, který jim umožňuje být v pohodě. Pak mám taky v okolí pár kamarádů, kteří mají ženy, se kterýma bych nevydržel ani den než bych začal osnovat brutální rituální vraždu. Ale oni s nimy jsou a patrně k tomu mají důvod.
Osobně tohle stěžování na partnery nesnáším, protože problém mnohdy bývá jinde než dotyčný nebo dotyčná tvrdí. Mám kamarádku, která svého partnera (jak tvrdí) nemůže vystát, nenechá na něm nit suchou, Rozhodně to není člověk, se kterým chce zestárnout a mít děti. Popisuje desítky věcí, co dělá, z nichž každá by většině lidí stačila, aby se rozhodli ve vztahu dále nepokračovat. Což jsem jí i mnohokrát sdělil. Jenže ona s ním furt je a když je vidím spolu, tak se k němu láskyplně vine. A je verbálně čím dál nasranější. Zlomil jsem nad ní v tomto směru hůl... nadává, ale nedělá s tím abosolutně nic. Třeba i proto, že její partner není úplně chudý looser...
Já jsem se podle pravidla "jestli partner/ka není ten absolutně pravý/á a kompatibilní, tak s ním/ní nebuď" zachoval a udělal jsem dobře. Nakonec jsem narazil na holku, která je prostě (z mého osobního úhlu pohledu) fantastická a kupodivu i ona snese mě, což mnohdy nechápu (a dokonce více než jen "snese"). Jsme spolu zatím pouhých necelých 10 let, máme 2 děti a přestože externality našeho života mají daleko do úplného ideálu, my jsme spolu šťastni a sporné body si dokážeme vždy vyříkat. I když to často znamená rejpnout do živého. Je to ale zdravé a pomáhá to věci, takže to děláme. A jen tak mimochodem, žena je doma, sice jsem hodně v práci, ale když nejsem, tak se maximálně věnuju dětem i ženě a finanční věci máme konsenzuálně vyřešené - ona se snaží utrácet rozumně a já se snažím rozumně vydělat :-)
Abych to shrnul. Partnerské štěstí nepadá z nebe. Je to dřina, která vyžaduje v každé fázi hodně odvahy:
1) nevzít si prvního kreténa/krávu, kterej/á projeví zájem jen proto, že mám dojem, že nikdo další už nebude
2) mám-li s něčím problém, tak vynesu karty na stůl, aspoň se ukáže, jestli se mnou vydrží i při nějaké nesnázi, ne jen v bezproblémových časech
3) zamýšlím se, když mi partner něco vyčítá, jestli třeba náhodou taky nemá pravdu a proč to říká.
|
|
|
Potřebuješ jen články s osnovou: úvod-zápletka-pointa-vysvětlení-závěr? Já ne. Asi jsi příliš náročný na předžvýkání, řekl bych.
Jsem muž a přesto se dozvídám spíše o selháních manželů než opačně. Jestli ono to nebude tím, že jako bernou minci neberu hlášku z kategorie "stará je kráva" vyřčenou nad pivem v pátek večer na "pánské jízdě".
Už podruhé ti musím sdělit, že jsi příliš upnutý na formu předání informace. Stěžování-si-na-partnera s sebou nese pochopitelně i stopu vedoucí k podstatě problému. Jestli si myslíš, že za tebou někdo přijde a řekne ti, že s ním stará nespí, protože se před ní začal chovat jako hovado, má ji za "jistou" a moc si jí nevšímá, tak jsi na omylu. Nejspíš přijde s tím, že "vona někoho asi kurva má, voe...". Tos nevěděls? 8o)
Zpověď činěná popisem svého partnerského života není na místě. Nikdo se tě o radu neprosil, nemáš patent na rozum...a co vyhovuje tobě, nemusí být fajn pro někoho jiného. Znám třeba takového maníka, který by pro svou holku obětovat pravou ruku a udělalo by mu to radost...ale zatím se spokojuje s radostí, kterou mu dělá její radost, když si (za jeho prachy) koupí nové auto, co se jí dlouho líbilo apod.
1) si objevil ameriku. nepochybuji, že se později nešťastní lidi berou z důvodu: hele, první debil, co si chce zašukat - toho si vezmu.
2) ani holka, která zdánlivě vydrží všechno "nevynese karty na stůl" tak, jak si to představuješ. Vynese je svým způsobem. jestli jí porozumíš nebo ne je už odvislý od toho, jestli jsi jen trouba nebo ji opravdu znáš. když jsi trouba, tak ti neřekne nic a najde si pro stížnosti někoho se žlutou motorkou 8o)
3) prima...poslední věta je zároveň první rozumná v tvém ne-stručném příspěvku
8o)
|
|
|
Promiň, opět jsi přeskočil výše nastavenou laťku ubohosti ještě o kousek - napsat "Nikdo se tě o radu neprosil, nemáš patent na rozum." je ještě horší než tvý výše uvedený bezobsažný výlev...
Přestože se obvykle projevuješ poněkud excentricky, tvé chování na této diskuzi se vymyká jakékoliv logice, tak zuřiné obhajování takto trapného článku bez jakéhokoliv sdělení (nebo tak dobře utajeného) prostě nedává smysl.
|
|
|
Hausmann o tom ma v Sovinismu nekolik kapitol. O sebedestruktivnim a kontraproduktivnim ochranarskem pudu, ktery napr. nuti i muzskeho soudce k nesmyslne prisnym rozsudkum ve prospech manzelky a v neprospech manzela, jako kdyby tam sedela odkvetla feministka v talaru.
Za tim vsim je pouze podvedoma snaha udrzet si nadeji, ze si s ochranovanou snad taky nekdy vrzne.
|
|
|
Úplně souhlasím...dokonce mi připadáš jako bys byl jeden můj kolega z práce :-)
|
|
No nevim takovéhle demagogické a feministicky ulítlé články by asi slečna autorka měla psát na feministky.com . Pravděpodobně si popletla stránky.
Jinak z mých zkušeností, chlapy bejvaj povětšinou větší hajzlové a ženský pro změnu zase štětky. Ve výsledku se to vyváží a rozhodně není všechno problém jedné strany :)
|
|
jediná záchrana pro článek by byla, kdyby článek byl jen provokace, někdo by se pobavil, kdyby se začali chlapci hájit.
pokud to provokace není, je to k ničemu. Pár posbíraných nebo možná vymyšlených stížností několika holek. Asi začnu psát recenze na auta, známý A má Forda a je s ním nespokojený, známý B má Citroena a ten se úplně rozpadá, známý C má Superba a ten je moc drahý. Jen já si na auto nestěžuju, všechna auta kromě mého jsou špatná. :-)
|
|
|
provokace? možná... v každém případě má sousta lidových kazatelů možnost zkusit ji přivést ke světlu tím, že sdělí svůj recepis na štěstí a čekají na bouřlivý potlesk 8o) v tom to šlo do černýho a já se tím velmi bavím....ty ne?
pokud si vzpomínám, tak je to skutečně tak, že všechna auta krom tvého jsou ale opravdu špatná 8o) tohle je malý, tamto zase velký, jiný vysoký, druhý zbytečně moc žlutý...hahaha
8o)
|
|
|
já se nebavím vůbec, není to trefa do černýho, protože je to nedotažený, nedomyšlený, zkrátka o hovně. Poradit nikdo nemůže, protože informací je tam málo, i kdyby jich bylo víc, stejně by byl problém, protože vztah zevnitř vypadá vždycky úplně jinak než zvenku. K typologii to má na míle daleko. Prostě někdo splácal pár plytkých blábolů do krátkého článku. Jediná možnost je začít diskutovat o něčem úplně jiném. To většinu blbých článků dokáže zachránit.
jednak všechna auta krom mého nejsou špatná, hezkých aut je spousta, to jen to tvoje stojí za prd, a druhak je to jen můj názor, nevydávám to za obecnou pravdu a nikomu to necpu a ani o tom nepíšu "zasvěcené" články. Ale mohla bych nějakou recenzi o svém autě napsat, hezky popsat barvu, pohodlíčko, seznam CD, nemazat se s nějakým výkonem, konstrukcí, předstihem, odtrhem . . . ;-)
|
|
|
je to nedotažený, nedomyšlený, ale nejsou tam zase až takové díry, aby to neposkytlo solidní základnu pro výměnu obecných názorů na vztahy jako takové. A řekl bych, že o radu zde nikdo nežádá.
a jo, já jsem úplně zapmněl, že jen to mý stojí za prd. musíš mi to příště nějak jasně znázornit až se uvidíme, abych si to pořádně zapamatoval 8o)
|
|
|
jak znázornit?? prostě si servi pavučiny z očí a podívej se na svoje auto!! ;-))
|
|
|
:-))))))))))))))))))))))))
|
|
Já bych řekl že často jsou, a ještě horší. Protože oni svou skutečnou či domnělou křivdu vrací na dětech. Kolik jich dokáže se svým ex rozumně vycházet a nepřenášet své současné i minulé spory na děti? Každá pátá? A to jsem optimista. Spory o děti? V 95% pokud někdo brání dětem setkávat se s druhým rodičem je to žena. Střídavá péče (a tudíž žádné alimenty) - kdo je v 95% proti? Žena.
A takovýhle sviňárny na dětech považuju za 100x horší než nějaká ukradená motorka. Motorku na rozdíl od dětí koupíte v kdejakým bazaru.
|
|
Kamarádka A (gay) má smůlu při odhadu partnera. S tím se asi nedá nic dělat, i dobrá prověrka může selhat.
Kamarádka B (opuštěná v maželství) se propadla do pasivity a nevím co jí v maželství ještě drží. Nutno připomenout, že vztah je vždy vztahem dvou stran, takže není od věci zkoumat, zda se na takovém stavu nepodílí.
Další vdaná kamarádka C (nikam jí nepouští) dělá zásadní chybu, že se ptá, zda někam může jít (za jedenáct let se mě přítelkyně a nyní maželka neptala, zda jí někam pustím).
Vdanou kamarádka D (žije s tchánovci) si musí prosadit svou a dát najevo, že na odděleném soužití trvá, jinak jde (pokud je to pro ní tak zásadní). Tloušťka asi nebude problémem manželství. Selhal i odhad partnera (schopnost dodržet závazaek).
Kamarádka E (neplodná) - to zabije spousta vztahů. Možná bylo dobře tuto variantu probrat před pokusem o dítě jako krizový plán.
Kamarádka F je od října na antidepresivech - přítel je gambler a lhář, který ji okrádal. Přítel je přítel, dá se snadno opustit. Kamarádka je zjevně oběť, nicméně lidí se rozejdou mraky a většinou to nějak přežijí.
Kamarádka G žije se slavným karatistou. Předpokládám, že než se brala, tušila, že ten člověk je častpo na cestách. Nevím, na co si ztěžuje.
Kamarádka H se vdala v únoru. Její manžel je šedesátiletý rozvedený gynekolog ze Slovenska. H je 34 let a říkala mi, že ještě nikdy si s nikým tak nerozuměla jako s ním. I to vypovídá a o charakteru dnešních třicátníků...
To vypovídá něco o charakteru těch třicátníků se kterými se setkala a rovněž o jejích preferencích.
Kamarádku CH po 10tiletém manželství opustil manžel kvůli starší ženě, (která z předchozích vztahů už 3 děti má), i přesto, že jezdí na motorce, je VŠ vzdělaná a vrcholově sportuje. Minulý týden o svoji motorku přišla. Bývalý manžel stroj uviděl u kamaráda v práci, nasedl a na motorce ujel. CH toho člověka neviděla od rozvodu - rok a půl. Ex po mailu přiznal, že motorku vzal. Vzhledem k průtahům s rozdělením SJM, to bohužel vypadá, že CH motorku dlouho neuvidí, možná vůbec.
|
|
|
U toho případu A bych se rád zastavil, neboť tohle mi nikdy nebylo jasný. To on se jako tak jednou ráno po 30 nebo kolika letech života probudil a zjistil, že je teplej?
A pokud to věděl už dřív, jak mohl mít to dítě?
Nebo je ve skutečnost (pořád) pod obojí a teď to tak nahrál, aby se tý baby zbavil?
|
|
|
jen co vím z doslechu. Někteří se pokoušejí potlačit svou "přirozenost", protože se s tím nedokážou smířit, někteří to potlačování ženou až na dřeň a ožení se a pořídí si dítě. I když celou dobu tuší, že to nebude fungovat. Možná si neuvědomují jaké následky to bude mít, čistě z ženského hlediska by mě asi zabilo kdybych svého manžela našla v posteli s jiným chlapem :-). Dále děti, netuším, jak se takové dítě vyrovnává s tím, že jeho rodiče se rozvedou, protože jeden z nich je homo.
Obecně nesouhlasím s tím, že homo mají nějaký špatný vliv na děti, že je nemohou vychovávat, ale když se v průběhu života dítěte najednou rodič změní, třeba pro puberťáka to musí být asi velká rána, ale třeba taky ne, třeba se s tím srovná.
|
|
|
Myslím, že jde spíš o to, jak se mu to podá. Pokud to bude strohé oznámení, bude to asi dost tvrdý, ale u každého lze najít způsob, aby přijal bez zbytečných problémů rozhodnutí někoho jinýho. Myslím, že potíž spíš než o tu sexuální stránku jde o strach z odloučení a tak. Tam vidím problém...
|
|
|
no nevím, možná máš nějaké netušené nadání skrzevá výchovu a komunikaci s pubescenty, ale osobně si nedovedu představit jak patnáctiletýmu klukovi vysvětluju, že jeho otec nás opouští, protože je homosexuál. A hlavně, aby to vysvětlení netraumatizovalo kluka víc než je nutné. Možná se takový pubescent začne sledovat, jestli taky není homo a kdoví co ještě se v jeho hlavě může vylíhnout.
takové věci se dost těžko vysvětlují za "normální" situace. A nikdy nevíš, jak to vlastně dítě vnímá, jak se s tím srovná. Ale dokud se do takové situace nedostaneš, nedokážeš to posoudit. Takový ty bláboly, jak si s dětmi hezky pohovoříš, všechno jim vysvětlíš, oni to hezky pochopí, protože u každého lze najít způsob, to je jen teorie, život je jinde.
|
|
|
nemám žádné nadání. beru to tak nějak "na citovku". v první řadě si třeba myslím, že by se kluk měl o homosexualitě otce dozvědět od něj.
myslím, že každej puberťák chvíli řeší, jestli náhodou není homo...zjistí, že je nebo není a má to vyřešený 8o)
ano, to jsou všechno jen teorie. uznávám bez mučení.
sám vím, jak je složitý vysvětlit někomu papírově dospělýmu, jak se chová dospělej člověk, že něco stráááášně důležitýho jsou jen malichernosti a cena věcí je jinde...atd. nepodařilo se mi to vysvětlit srozumitelně, nebo to bylo ještě moc brzo...kdo ví?
myslím, že je důležitý si na to udělat čas, neodfláknout to a projevit maximální snahu, aby to poznal i ten puboš. způsob je rozdílný kus od kusu...zbytek je na něm.
|
|
|
... myslím, že každej puberťák chvíli řeší, jestli náhodou není homo...zjistí, že je nebo není a má to vyřešený ...
Honzo, já Ti nevím. Rozhodně bych negeneralizoval. Začínal jsem brzo (15/16, u modelového ročníku 1960 to ještě nebylo až tak obvyklé) s výrazně starší dorostenkou (kolem tří křížků) a, možná díky tomu, že to bylo v pohodě od prvního kousku, jsem tenhle problém jaksi nikdy neřešil ... asi jsem přišel o kus puberty, ale zrovna tenhle mi až tak nechybí. :)
|
|
|
Karel má pravdu, v pubertě a ani nikdy předtím nebo potom jsem se nezamýšlela nad tím jestli náhodou nejsem homo. S jistotou jsem věděla, jak na tom jsem. Tys o tom v pubertě přemýšlel??
|
|
|
Take jsem s tim teda nemel absolutne zadne problemy :-) Myslim, ze me nikdy nic takovyho ani nenapadlo, minimalne proto, ze uz na zakladce tak v 5 tride jsem vedel z pornocasopisu, co ukradl spoluzak svemu otci, jak to se mnou je :-D :-D
|
|
|
No já spíš přemejšlel, jak se to asi pozná a neměl jsem nic pro srovnání. Takže něco jako: "Holky jsou bezva...ale co je na těch klukách pro ty teplouše tak rajcovní? Nic." Z toho vyplynulo, že když se mí líběj holky a kluci nene, tak že buzna nejsu.
Člověk, kdyby neměl žádný informace, tak to asi řešit nebude, ale jak je "na výběr", tak už musíš aspoň rámcově prozkoumat nabídku, ne?
8o)
|
|
|
ta teorie o vysvětlování něco pubescentovi je kouzelná. Myslíš, že když tomu věnuješ dostatek času a úsilí, tak to přinese výsledek. Nepřinese, pubescent zakoulí očima, upustí trochu vzduchu a unaveně se vzdálí. Kdyby to neudělal, tak už není pubescent. :-))
nic proti tomu, je to tak v pořádku, pubescent se musí vymezit vůči dospělým, musí je všechny považovat za absolutní idioty, všechno znevážit, přeorat, ztratit se, aby se mohl najít. Jen se mi zalíbilo, že myslíš, že to můžeš zvrátit obětovaným časem, maximální snahou a vysvětlováním.
|
|
|
Pubescent koulí očima, vymezuje se, všechny má za idioty, všechno zneváží...
Většinou ano, vždy ale ne. Ovlivnit to lze těžko, ale jde to. Řešením není ani tak obětovaný čas, snaha nebo vysvětlování, jako důvěra, kterou se Vám podaří získat.
(Zdá se to být self-evident, ale spousta lidí spoléhá na řetěz absolutní závislosti, ze kterého se robě nemá šanci utrhnout. Důvěry netřeba, stačí škubnout a dítě funguje. Když zesílí a řetěz přetrhne, bývá na budování důvěry pozdě, jakož i pokusy kecat mu do života.)
Pravda, i důvěřivý puboš občas koulí očima, nemá Vás ale za absolutního idiota a nechá si i poradit. Vy na oplátku můžete důvěřovat pubošovi, když Vám slíbí, že se na mejdanu nezhulí a vrátí se do rána.
Na druhou stranu - důvěra je pro adresáta těžkým břemenem... ale o tom je asi zbytečné tu psát.
|
|
|
osobně jsem proti ovlivňování. Myslím, že to k duševnímu vývoji prostě patří, je lépe tím projít. Jen ať si to hezky užijou, upouštěj vzduch a to všechno okolo.
absolutní idiot nebyl myšlen úplně doslova. Důvěru k nim chovám, ale někdy mi trochu vadí ta jejich představa jednosměrné ulice. Pro ně dospělost, spousta práv, možnost vlastního rozhodování, opačným směrem nic, žádná povinnost, ohledy. Pokouším se to trochu více či méně úspěšně korigovat, někdy se to pokouším korigovat dost hlasitě, uvidíme, jak to dopadne. :-)
|
|
|
Tak držím palce. Ale já mluvil spíš o důvěře, kterou chová dítě k rodiči. Když funguje, zvládne se i patnáctileté držkaté děvčátko docela v pohodě. Na druhou stranu důvěra dětí někdy až nepříjemně zavazuje. U nás to došlo tak daleko, že starší kluk (VŠ) nenápadně sonduje, co si myslím o jeho přítelkyních. Samozřejmě názor mám, ale ani nenaznačím, protože podíl na jeho (případně špatném) výběru si na triko vzít nehodlám. Pochopitelně mám silné nutkání kafrat mu do života, dokud to jde, protože jsem přece nejchytřejší a nejlíp vím, co mé dítě potřebuje ke štěstí. Naštěstí jsem se naučil počítat do deseti, než otevřu hubu a většinou si stačím uvědomit, jaká je to pitomost :-)
Ale ještě k tomu ovlivňování - co jiného je výchova než právě ovlivňování? Jen mám problém s tím, nalézt správnou míru, protože a) neznám ideální recept na život, b) jejich vkus nemusí být totožný s mým.
Takže se v podstatě omezuji na to, naučit je vnímat realitu bez optimalisačních filtrů, být upřímní k sobě a k těm, jichž si váží a nebát se určit si vlastní priority a zájmy bez ohledu na tlak okolí. A aby měli morálně - volní výbavu tyto zájmy realisovat.
A taky aby pochopili, že smyslem života je si ho užít.
Jinak je v podstatě nechávám růst jako dříví v lese :-)
|
|
|
s důvěrou k rodičům je problém, jedno z dětí se mě taky ptá úplně na všechno, jako by jen můj názor byl ten správný. Kroutím se jak žížala, jen abych ani nenaznačila. Zvláštní je, že druhé dítě takové sklony nemá, že by mi nevěřilo?
taky v zásadě nechávám růst děti jak dříví v lese a tvářím se jako nezúčastněný pozorovatel, snad to vyjde. Někdy mě mrazí, když si uvědomím, jak snadno to člověk může nezvratně ovlivnit, jak hloupě by se to dalo pokazit, jak těžko se hledá ta správná míra, nezbývá mi než doufat, že to vyjde. Pokouším se vylepšit skóre tím, že dětem melduju, že nikdo není neomylný, že se každý může splést, nikdo není dokonalý. Nejhorší je, že kdybych někdy přišla na to, že to bylo blbě, tak už bude pozdě a ještě horší je, že to vím! Šťastnej, kdo nic neví, neuvědomuje si souvislosti! :-(
|
|
|
myslím, že jádro myšlenky bylo spíše v tom, že by měl "odluku" vysvětlit děcku ten, z jehož vůle odluka proběhne
omlouvám se, že jsem vstoupil bez dovolení na tvůj píseček
8o)
|
|
|
Z čistě z ženského hlediska by mě asi zabilo kdybych svého manžela našla v posteli s jiným chlapem
Tohle mne zaujalo, a dovoluji si otázku: Proč? Nezažil jsem to, ale asi bych lepší kousal, kdyby mi utekla ženská s ženskou, než s chlapem. Tam si člověk může aspoň říct "Nedá se nic dělat". S chlapem je to jednoznačně rukavice v ksichtu :))))
|
|
|
člověče...není temu tak. jedna moje bývalá slečna žije už nějakej rok s jinou ženskou. měla po mě snad ještě jednoho nebo dva kluky, ale od 20 žije s holkama. sem tam si to dá s nějakým "kamarádem" na nějaké akci v Ádru nebo jinde, ale nic trvalýho.
když jsem se to dozvěděl, vrtalo mi to hlavou, dokonce jsem se s ní na to téma bavil. chlapi ji zajímají, ale může si vybírat i mezi holkama...a zrovna potkala kompatibilní děvče.
svý pocity bych shrnul asi jako otázku, jestli a pokud ano tak jaký mám podíl na její rezignaci na vztahy s "mým" druhem. ješitnost je sviňa a ozve se ráda i když si říkáš, že ti to může bejt fuk 8o)
|
|
|
Jistá je jenom jedna věc. Dopředu nad tím člověk může bádat jak chce, ale když to začne být aktuální, tak je to úplně jinej mazec. Takže nějaký vzplanutí ješitnosti rozhodně dopředu vyloučit nemůžu. :)
|
|
|
vzplanutím bych to nenazval...spíš dotěrné pochybnosti...a spíš s tím počítej jako s hotovou věcí. nebudeš zklamanej, můžeš bejt jen mile přkvapenej 8o)
|
|
|
Nechci, aby to vyznělo, že to nějak zlehčuju, ale bisexuální lidé mají podle mého soudu docela zajímavý partnerský život. Nemuset se žinýrovat a brát si plnými hrstmi, co se nabízí z obou pohlaví, to by nemuselo být na škodu.
|
|
|
Tohle by mohla byt zajimava otazka, ale sam jsi napsal, ze nasla kompatibilni osobu. V tom to bude. Fakt, ze clovek neni kompatibilni s osobou XY by nemel byt nicim spatnym. No a ze po vyzkouseni kluku presla na vztahy s holkama? Znam jednu podobnou, sice o trochu mladsi, ale ten prelom nastal okolo dvacitky. V tomto pripade "zmrzlina muze byt sebelepsi, ale kdyz mas chut na gulas..."
|
|
|
já nevím, neumím to vysvětlit, ale kdybych viděla svýho bejvalýho s nějakým mazlíkem, tak by se mi asi udělalo špatně. Mám bujnou fantasii, viděla bych to v barvách. :-(
kdyby utekl s jinou ženskou, tak si řeknu, že ho to už se mnou nebaví, kdyby si našel nějaký dvacetiletý švihadlo, řeknu dobrý, ale ode mě rovnou do náruče jinýho chlapa???
ale trochu mě ovlivnil příběh, který jsem kdysi četla, paní přijela domů a její manžel byl v jejich ložnici se svým přítelem, to je na vraždu. :-)
|
|
|
Je fakt, že zatímco dva chlapi ve mě vzbuzují ošklivost, tak dvě ženské mi moc nevadí. Vysvětlení příliš nemám, myslel jsem, že je to dané tím, že prostě nejsem na chlapy. Teď mam rozházený bábovičky, pokud to jako ženská vnímáš stejně, tak jsme fakt asi nějaký ošklivější nebo co :( :))
|
|
|
lesby ti nevaděj pro přece-jen-nenulovou-naději, že to jen hrajou a vzaly by tě do trojky a Ty bys byl rád. kdyby tě buzny vzali do trojky, nebylo by to zas až tak moc vono, řek bych 8o)
|
|
|
Ále prd, co bych s dvěma babama asi tak dělal? Kolikrát už je na mě jedna až moc a jsem rád, že si můžu něco přečíst. :))
|
|
Ale jo, sranda musí být.
Autorce bych doporučil začít myslet mozkem a přečíst si knihu od Josefa Hausmanna "Základy mužského šovinismu" Dočte se tam zejména to, co nechce slyšet a co je tam s patřičnou dávkou nadhledu vysvětleno tak, že by to pochopila i ženská. :-) Více zde:
mikrom.cz/dokumenty/hausmann.pdf
|
|
|
A komu se Hausmannův humor a postřehy líbí, lze doporučit kurs pro pokročilé:
http://www.kurtizany.net/wp/wp-content/uploads/2009/09/Muzsky_sovinismus_pro_pokrocile. pdf
|
|
|
Jako první čtení nemohu kurz pro pokročilé doporučit, jelikož se v této odborné publikaci vyskytují hojně odkazy na předchozí díl. Mimochodem, koupil jsem si i knihu (je na webu v .pdf) "Nahota feminismu" a mohu jen doporučit. Jako oddechové četní je dobrá též kniha "Ženy na dosah"
|
|
|
Tak to je snad jasné, nejdřív studuju "základy", pak kurs "pro pokročilé" :-)))
Dík za tip, už to mám stažené.
|
|
|
Jj. Mimochodem mám dojem, že by si tyto knihy zasloužily i nějaký článek zde, ale netroufnul bych si na to. Měl by se toho zhostit někdo s dobrým slohem.
|
|
|
Velmi vhodna cetba. Krome autorky by ji potrebovala i pripadka (to je zensky rod od slova "pripad", to abychom byli genderove spravne) G (zije s karatistou). Te by stacila precist prvni kapitola teto knihy. Tam je presne tento pripad (nyni uz muzeme mluvit v muzskem rode) velmi trefne popsan.
Kez by to pochopila...
|
|
zacal vypravet ja smutne pribehy, ktere znam... ;)
Proste jsou lidi, kteri si vybiraji partnery spatne. Nebo maji smulu. zeny i muzi.
Lze na to napsat i clanek, samozrejme...
|
|
Na světe je spousta lidí obého pohlaví, kteří jsou nešťastní ve svém vztahu k partnerovi. Na dobrý vztah musí být dva. Člověk by si měl dobře rozmyslet, než někomu slíbí věrnost až do smrti.
|
|
|
Měl jste stejnou myšlenku jako já, o pět sekund dříve:o)
|
|
Celý článek mne neustále kolovala v hlavě jediná věta:
Každý strůjcem svého štěstí.
|
|
|
A: všimnout si mohla už na VŠ, ale stane se. Těžko se to hodnotí, když člověk nepatří "do klubu".
B: vysoce postavený lékař si dělá co chce - tedy zajímá ho jen jeho práce. Lze jen podotknout, že pokud by ho nezajímala, s vysokou pravděpodobností by přestal být vysoce postaveným lékařem. "Nestarání se o domácnost" s tím asi souvisí, zvláště pokud je manželka na mateřské. Že se "nestará o děti", může být jen zdání. Některé manželky mají o rozsahu "starání se" občas dost divné představy. Nepřispívá ... a propíjí přídavky. Obvyklé rčení kravek.
C: poznala pořádného chlapa po půl roce. Po takové době se dá hodnota "pořádný chlap" poznat snad jen v posteli. Bydlení u rodičů předpokládám probrala s manželem, než se rozhodla otěhotnět. Pokud ne, tak si nemá co stěžovat. "Manžel je v práci" - to si bude muset zvyknout, většina manželů chodí do práce. "Samotnou ji nikam nepouští" - to jí uvazuje na řetěz?
D: Manžel slíbil, že zrekonstruuje v baráčku horní patro a budou bydlet odděleně od jeho rodičů. Nestalo se tak. Zlatíčko, to už není jen starost manžela. Už jsou na to dva. Chlap potřebuje minimálně morální podporu a zájem o věc, zbytek klidně odře sám. Tady, zdá se, ze strany manželky něco chybí.
E: Ne každý chlap všechno snese. Ale rozvod bych neviděl tak tragicky. Znám podobný pár, co nemohl mít děti. Žili spolu asi deset let, pak se rozvedli. Dnes mají oba novou rodinu i ty děti.
F: kamarádka si měla vzít prášky místo pořizování psa. Narazila na kreténa, stane se. Ale hojit to psem je poněkud zvláštní.
G: žije se slavným karatistou. Trénovat karate jistě nezačal, až když se s G seznámil. Tedy věděla do čeho jde a co to obnáší. Buď s tím neměla a nemá problém a nebo do vztahu šla s tím, že partnera donutí karate omezit. Pro takové mám jen jedno sprosté označení.
H: Těžko říci, co to vypovídá o charakteru dnešních třicátníků. Zkoumal bych, co to vypovídá o H.
CH: Že by ježdění na motorce (ZZR promine), VŠ nebo vrcholový sport bylo nějakou předností pro manželství mi není známo. Opak může být pravdou. (Neodpustím si poznámku k VŠ, kterou utrousil jeden můj přítel "kdybych si vzal obyčejnou holku bez titulu, mohl jsem mít doma uklizeno a občas i něco k jídlu").
|
|
|
Ježdění na motorce není předností, ale předpokladem pro to, jaká asi letora se schovává v hlavě.
Mám doma "paní doktorku"...a mám navařeno, uklizeno je jen když se nám chce a hlavně - nikdo mne do uklízení nenutí...můžu s ní i mluvit a reaguje 8o)
|
|
Moje žena má kamarádky.
Kamarádka A (nejlepší kamarádka)
Vdala se za muže, kterého měla moc ráda. Přišlo dítě. Po letech soužití se přestěhovali na vesnici. Zábavy, každý večer chlastání a vysedávání v hospodě, jinak nuda. Muži se to zalíbilo, začal častěji navštěvovat hospody. Druhé dítě. Hospodské zábavy pokračují. Muž dále chlastá. Našla si přítele na sex. Přišel jí na to, dostala přes hubu. Třetí dítě!!! (Ano nekecám, hlava mi to nebere ale nechala si ho opravdu udělat). Manžel dále chlastá a začíná zadlužovat rodinu. Ona hasí jeho dluhy. Nyní v rozvodovém řízení. S manželkou byly v pubertě obrovské kámošky. Pak se přerušila nit. Nyní se s ní začala stýkat až v období partnerských problémů. Prý nej kámoška. Kde byl počátek krachu však není jisté a nepodařilo se mi to z ní vytáhnout. Podle mě, pokud bude vybírat nového partnera, vybere si podobně. Proč? Nehledá příčinu rozpadu vztahu.
Kamarádka B
Několik let soužití s mužem, který se postaral o rodinu. 2 děti (8 a 13). Nikdy si neodpustil poznámky typu jsi neschopná apod. Nikdy ji neuhodil. Nyní se odstěhovala. Žijí odděleně, možná bude následovat rozvod. Z čeho tahle situace pramenila jsem se však nedozvěděl. A ví to ona? Myslím, že po tom nepátrá.
Kamarádka C (nejsem štastná, ale hlavně, že nejsem sama)
Měla za muže policajta. Odstěhovala se za ním na druhou stranu republiky. Přišlo dítě. Neshody. Nepěkný rozvod a tahanice o majetek. Nyní je zpět v místě, kde se narodila a prožila dětství. Sice s malým handicapem po nehodě, ale jinak mooooc šikovná dívka. Užívá si života, randí a chodí na pařby s mladším chlapem, ale svěřila se mi, že to není ono a že není šťastná. On jaksi nebere fakt, že ona má dítě a rád by si užíval pouze s ní. Nerozumím tomu co ji tedy u něj drží? Že nechce být sama. Hmm, ale léta utíkají a pak už bude příliš pozdě. Je to však její rozhodnutí.
Kamarádka D (všechno ví všechno zná)
Taková paní co snědla všechnu moudrost světa. A mimochodem krásy jí bůh moc nenadělil. Přesto suverénka jakou jsem ještě nikdy nepotkal. Divil bych se, kdyby jí manželství vydrželo.
Kamarádka E (puťka domácí)
Nekonfliktní pohodová holčina. Avšak bez fantazie a strašně nudná. Knihomol, pořád jen studuje a strašně žere svoji práci (učitelka) velmi konzervativní. Její bývalý muž chirurg, aktivní sportovec (horolezec, potápěč a kdoví co ještě). Tož, nyní taky rozvedená. Nyní velký problém potkat někoho kdo by s ní a dcerou rád trávil čas. Myslím, že tuším kde je problém. Stačí být trochu méně kozerva! Otázkou je, zda to chce změnit ona.
… no a tak bych mohl ještě pokračovat
Kde asi nejspíš skončí moje žena? Krize už tu byla a rad od svých úspěšných kamarádek dostala nespočet. Jistě dobré rady. Jen nikdo není schopen analyzovat příčiny problému a řešit je. V tom je zakopaný pes. Každý vše přesekne. Tohle je, bohužel, řešení dnešní doby. Nepátrat, neanalyzovat a neřešit příčiny rozpadu vztahu.
|
|
Ne, nejsou zmrdky, jen jsou úplně blbé a důvěřivé, jinak nic. Možná by neškodila troška selského rozumu..
Všichni se všemi dělají přesně to co jim ostatní dovolí.
|
|
mám dojem, že autorka tzv. pláče na špatném hrobě.
|
|
Na vztah jsou vždycky dva a tudíž i rozpad vztahu je vždy dílem obou...(s možnými podíly). Takových příběhů mám kolem sebe spousty. Ze známých pěti párů, s kterými jsme propařily hromady víkendů fungujeme poslední dva. Nikdy člověk nevidí do hlavy své polovičky, ale myslím, že je to vždy o ochotě mluvit. Krize byly, jsou a budou. Koneckonců pár znamená dva samostatné jedince.
|
|
|
On je především monogamní dlouhodobý vztah v přírodě jen velkou výjimkou. Obvykle si rodiče najdou jiného partnera, jakmile jsou jejich potomci víceméně soběstační.
Jenže u lidí se proti přirozenému rozchodu staví další ekonomicko-polititicko-společensko-náboženské faktory (a atypicky dlouhé "dospívání" dětí v dnešní době), takže jsou kvůli nim dlouhodobě spolu i lidé, kteří už si nemají co říct; v tom lepším případě.
Což vede k různým nevěrám, chlastání, domácímu násilí, hysterickým scénám atd.
Vkrádá se mi na mysl myšlenka, že by se lidé měli dáva do hromady především na základě objektivních faktů: porovnatelné inteligence, vhodného genetického složení, rodinných poměrů, majetku a osobních preferencí v klíčových oblastech. Takový vztah se s postupem času může s velkou pravděpodobností jen zlepšovat, zatímco akutní zamilovanost po dvou letech vyprší a pokud ji dostatečně nenahradí děti (nebo jiný velký společný zájem), tak už se to často jen zhoršuje :)
|
|
|
ona "objektivní fakta" si ale člověk stejně uvědomí nejdříve kolem 30 roku na což už bývá většinou pozdě...hypotéka na 35 let, dvě děti a stereotyp manželství spolehlivě pošlě do kytek.....
|
|
|
Spolehlivě pošle...ale jen u jedinců, kteří i po x letech manželství očekávají obden donášku květin, sex i o polední pauze a setrvale dokonalý exteriér protějšku :-)
|
|
|
Hm, rodiče si fpoho najdou jiného partnera, i když mají potomka ještě v kolébce.
Pominou-li hospodářské motivy k držení rodiny, není důvod rodinu mít, a tyto motivy pominuly již před více než stoletím.
Na základě objektivních faktů je možno dát dva lidi dohromady, jistě, ale důležitý faktor je jen jeden: schopnost po relativně stejně dlouhou dobu žít v monogamním svazku nebo schopnost tolerovat polygamii partnerovu.
Nic víc.
Zapomněl jsi na jeden faktor: lidský vlastnický pud. Největší problém je pudová touha svého i bývalého partnera vlastnit, přestože potencionální vlastník sám třeba již i má (po rozvodu) další domácnost.
|
|
Taky jsem spíš jen pozorovatel, ale ještě snad trochu něčeho pozitivního zbylo. Když si představím páry ze svého okolí, řádově desítky těch které znám dost zblízka abych viděl, jsou z nich zdravé možná tak dva, tři, určitě by na jejich spočítání stačila jedna ruka. Je to hodně, protože to dává víru že ten velikej slib, v dobrém i zlém, nemoci i zdraví, dokud smrt nerozdělí... má smysl když se myslí vážně a doopravdy. Je to málo, protože pořád nezmizela víra, že tu svojí druhou půlku, která za ten slib stojí, tady máme každej a z těch kteří dovolili srdci kompromis nebo ho utloukli hlavou je dost smutno.
Nemám žádnej recept, ale dokud dejchám - doufám :-)
|
|
V osemdesiatom šiestom (alebo to bol štvrtý? Neviem, dátumy nosí v hlave žena) som sa zaľúbil, v 94 (alebo to bol piaty? -dtto-) oženil, a odvtedy si so ženou žijeme. Máme tri deti, nie sme ani chudobní, ani bohatí, a máme sa tak akosi... dobre.
Je to divné, ale aj väčšina známych je na tom viac či menej rovnako. Občas sa niektorí sekli, dokonca sa aj rozviedli a našli si časom nových životných partnerov, ale nijaké tragédie sa nekonajú. (Teda, až na infarkty a občas nejakú tú rakovinu, ale o tom článok nebol.)
Ktovie, čím to je.
|
|
|
To já nevím. Zkuste půjčit ten počítač ženě, třeba bude legrace :)
|
|
|
To by som radšej nerobil. Šupom by vypla diskusiu ako zbytočné tliachanie a pustila sa do niečoho konštruktívneho, napríklad do nakupovania.
A potom všetka sranda končí :)
|
|
Kamaradka A - to neumím posoudit, většinou na gayich poznám, že jsou jinak orientovaní, možnost změny ve zralejším věku nevylučuji, ale nikoho takového osobně neznám, mediální rozbory nejsou zrovna nejlepší zdroj informací. Nevím...
Kamarádka B - špičkový lékař nepřispívá a ona na mateřské utáhne celou domácnost finančně. Buď mi to nějak nesedí nebo konečně Pavka Korčagin má i ženskou kolegyni. Ale stejně bych řekl, že si brala špičkového lékaře a věděla, co to obnáší.
Kamarádka C - půl roku se znali, pak otěhotněla a teď mají 3 měsíční mimino. Jí štve, že manžel vydělává a ona nemůže chodit s kamarádkami na kafíčko stejně jako dřív, protože má malé dítě. On se život tak nějak změní, když do něj přijde dítě, že?
Kamarádka D - ztloustla a může za to manžel. Navíc ta chuděra chodí do práce...
Kamarádka E - stává se... I ženy opouštějí muže ze stejných důvodů. Přemýšleli o adopci?
Kamarádka F - to je skutečná chudinka. Našla si gamblera a lháře, který ale byl gambler a lhář, tak místo toho se s ním rozejít si koupila psa. Později ho musela utratit (teda toho psa)
Kamarádka G - slavný karatista předtím jezdil po světě. Ale ten drzoun se nechce na celoživotní úsilí vykašlat a jezdí dál po světě. Nezměnil se, ona si ho takového našla a teď je naštvaná, že je takový, jakého si ho vybrala.
Kamarádka H - v únoru si vzala partnera, kterému je 2x tolik a po 4 mesících se ještě stále nedostavila krize. Aspoň jedna dobrá zpráva :-D
Kamarádka CH - přestože jezdí na motorce, k spokojenému rodinnému životu to nestačí? Neuvěřitelné.
Takže to shrneme - Anička zná jen kamarádky, které si vybraly chlapy a to, co se jim na začátku líbilo, teď už se jim nelíbí. A proto jsou třicátníci hrozní. Proto je nutné přidělit vyšší dotace Gender studies nebo jaká je pointa takového příběhu?
Spíš mě napadá, že lidé si hledají přátele, kteří jsou jim duševně blízcí. Proto i její podvědomí a Anička sama vyhledává lidi s podobným pesimistickým a nihilistickým přístupem k životu. Takže to nevidím jako zprávu o třicátnících jako spíš o Aničce. A že je to zpráva smutná, s tím těžko můžeme něco dělat. To bude muset chtít hlavně Anička...
|
|
|
ad A) úžasné. já měl spolužáky o kterých jsem na tuti věděl, že jsou bukvice...a jedinej teplej z mých spolužáků obecně je ten, co byl nejdrsnější. já na buzerantech nepoznám, že jsou buzeranti...a znám jich asi 5. o čtyřech to vím určitě, ten pátej je v podezření 8o)
ad B) pokud celá mateřská padne na domácnost a ženské nic nezbude, je to špatně. co je na tom špatně ti vysvětlí tvoje děvče líp než já. já jen vím, že je to špatně a to mi stačí 8o)
ad C) +/- souhlas
ad D) souhlas, ale ne bezvýhradný, nicméně netřeba zabíhat do extrémů
ad E) ano, je to 50/50 a i když je to složité, tak lze mít vlastní dítě. adopce je kolikrát jednodušší.
ad F) pochopil jsem to tak, že chlapík byl lhář a pak teprve gambler = nepoznáš nic krom toho, že má průvan ve šrajtofli...ale ten mám třeba já taky a gambler nejsem 8o) taky jsem pochopil, že psa si koupila, aby nebyla sama po rozchodu...
ad G) některé turné je první, některá jsou delší, jiná kratší. moje děvče jelo na 8 měsíců do zahraničí na školu a dalo se to vydržet i když to předem vypadalo dost blbě.
ad H) zde byla pointa skryta jinde...tak třeba příště
ad CH) i zde by průměrně zkušený člověk rozpoznal, že nešlo primárně o tu motorku, ale jaxi o celkový obraz. škoda, že tebou tak cloumají negativní emoce, pokud se jedná o motocykly, protože ti zastírají úsudek.
O autorovi to pochopitelně nevypovídá nic. Spíše v diskusi je vidět, komu to nastavilo zrcadlo tak, že uviděl na chvilku svou křivou hubu. Takoví se poznají podle toho, že to berou bod po bodu a dokazují, že jsou se vším hnedka hotoví 8o)
|
|
|
ano - měl tam některá "zkrácená" přirovnání, ale pokud posoudím jeho a tebe, tak mi připadá neobjektivnější to tvoje :-/
|
|
"....i přes to, že jezdí na motorce, je VŠ a vrcholově sportuje.." Co tím chtěla básnířka říct?
|
|
|
I když nejsem autorka, tak si dovolím tušit, že průměrný chlap by mohl být jen rád, že se s ním takové děvče baví, protože takových není moc...a to je jejich největší slabina. takový holky totiž nejsou pro každýho. chlapů, co jsou stejně dobrý nebo necítí jako útok na svou ješitnost, že holka je lepší než oni, není moc. takže většina sráčů v holce nevidí partnerku, ale soupeřku, které musí dokazovat, jak jsou dobří...a holka za chvíli kouká, jestli v okolí není někdo, kdo by aspoň trochu vyčníval nad průměrné jedince, protože ji nebaví jet trvale na půl plynu, aby jí trubec stačil...
je zajímavé, že sis vybral právě tuto část z těch mnoha příkladů. je to tvůj problém? 8o)
|
|
|
Jen mi to přišlo napsané tak, že sice jezdí na motorce, ale protože má VŠ je to s jejím IQ naprosto OK...
Jak to tu již padlo, ke každému zde uvedenému příkladu, by bylo možno najít příklad z mužského pohledu.
A jestli mám s ženskýma nějaký mindrák? Ani ne. Tedy jo, za celý den v práci mám z jejich povídání bolení hlavy, takže jsem rád, že si aspoň doma užiju klid :D
|
|
|
mi to tak nepřišlo
ano, je zde velký prostor pro debatu. jeden z jeho mantinelů je však ten, že autorka debatu připouští. popsala jen svá pozorování a popsala to vcelku objektivně. závěr je pak její subjektivní hodnocení, ale na to má právo.
jestli máš nebo nemáš víš jen ty sám. mi do toho nic není.
|
|
|
Nektere indicie mi napovidaji, ze autorku osobne znas - pletu se?
|
|
|
Neznám.
Vyměnili jsme si pár mejlů po prvním článku, tak mám o maličko více informací.
Děvče se mi zdá v pohodě a myslím, že ví co chce.
Problém s jejími články má zdejší skupina proto, že nejsou předžvýkány a popuzují tvořit vlastní názor.
Někdo si troufne a rozepíše se...a někdo se vlastního názoru bojí, autorku za to nenávidí a tak napíše jednořádkový odsudek a má to pro sebe vyřízený.
Docela mne to baví sledovat 8o)
|
|
|
Na me devce pusobi dojmem, ze sice vi co chce, ale to co chce je absolutne nerealisticka predstava z cervene knihovny, tim spis ze si o sobe mysli jak je sama dokonala, ovsem samozrejme takova neni a za to, ze se ji nedari jeji predstavy naplnit muzou vsichni ostatni, jen ne ona ... ale neznam ji, je to jen osobni dojem z tech dvou clanku, ktere pusobi dojmem, ze si jimi sama pred sebou obhajuje, ze vlastne "chce" zustat sama.
Mam jednu singles znamou cca tricatnici, ktera je presne takova - pomerne prijemna holka, trosku pri tele, ale pekna. Ovsem jeji predstavy o princovi na bilem koni ji spolehlive velice rychle znici kazdy vztah. Kazdy vztah se zklada z kompromisu a ustupku a dokud to takoveto holky nepochopi, moc sanci myslim nemaji, protoze dokonali princove na bilem koni jsou velmi nedostatkovym zbozim.
|
|
|
Ví co chce...píše o tom, co sama zvládla a tak je důkazem, že to jde, když se chce...a tak se dá říci, že má na to "dělat machra".
Průměrný vztah se skládá z kompromisů. To je fakt a na tom to běžet může...ale taky nemusí. Všeho do času. Skvělý vztah ale žádný kompromis nepotřebuje, neb si oba dělají co chtějí, ale znají se a vědí, co ten druhej rád a co by mu ublížilo...a tak to první dělají a to druhý zase ne.
Holky, co nejsou pro každýho, jen těžko hledaj někoho k sobě. Taky je to možná tím, že hromada lidí už dnes nemá fantazii a všechno by ráda "instantní"...pravdu, názory, vztahy, žrádlo, dovolenou, děti...snadno a rychle s jistotou, že "se někdo postará", případně že mají zadní vrátka. Polovičatost a pokrytectví... Kdo tohle odmítá, jen těžko dnes hledá protějšek.
|
|
|
no jo, to ale pracujes s informacemi, ktere ostatni nemaji... na me ten clanek taky pusobi stylem - jsem single, par kamosek melo zkurveny vztahy = chlapi jsou svine a holky nevdavejte se...
moje manzelka si po precteni clanku tukala na hlavu, ale mozna ma trochu zkresleny pohled na chlapy, protoze ma doma jednoho skvelyho :-D
|
|
|
To ano...a tak to i zůstane. Kdyby chtěla s dílet s váma - úchylákama, napíše to sem.
No já to vnímám jako "chlapi jsou svině, holky pamatujte: dvakrát měř, jednou řež"...a souhlasím s tím.
Tragicky se mýliš drahý příteli. Tvá žena je osobnost výrazně převyšující své okolí...a proto může mít doma takovýho blbce a vůbec to neva, neb má ten...no...jo, už vím...má tudlecten "nadhled"...
Myslím, že na ženy jsme my dva, ty ksichte, měli zatracně velký štěstí. Jo, holt čím blbější sedlák, tím větší brambory.
Už se tím netrap, neřeš to...a nepřepínej.
8o)
|
|
|
no jo, kdyby napsala "chlapi jsou svině, holky pamatujte: dvakrát měř, jednou řež", tak jo, ale ja si jeji zaver proste vylozil tak jak byl napsan
Na baby mame urcite kliku oba, akorat ta tvoje ma smulu, ze ma doma takovyho jelimana :-)
PS: vypadam snad, ze bych neco resil? :-D co to je?
|
|
|
??? většina sráčů ..... ??? sráčem máte prosím na mysli koho ? průměrného chlapa jak uvádíte ? a co potom v holce vidí menšina sráčů? tu partnerku? ale to už potom podle vás nejsou průměrní chlapi :-/ můžete to prosím doladit ..... jinak jsem nabyl dojmu, že hodnotíte dívky/ženy pouze podle svého zorného úhlu! Dokážete si vůbec představit, že pro někoho může bejt ženská na motorce naprosto neatraktivní a rajcuje ho třeba ženská v šatech na tanečním parketu? Nebo u malířského plátna ...... i když se to nakonec nevylučuje, že? ;-)
|
|
|
- rozdělení na ješitné "sráče" a racionální "ne-sráče" je v mým příspěvku vcelku pochopitelně vyloženo. kdo ví o co běží, chápe. ladit nic nebudu. zamysli se, od předžvejkávání tu nejsem 8o)
- nesmysl. čím je děvče úspěšnější, odvážnější a chytřejší, tím silnější musí být chlap, který je schopen být jí partnerem...a je fuk jestli vyjímečnost děvčete spočívá v malování, tanci nebo ježdění na motorce, ne?
vida, jak jsme se shodli 8o)
|
|
Můj názor na tento článek článek a protagonistky v něm obsažené bude asi nelépe vystihovat spojení "Who cares?" :-)
|
|
Teda pánové !
Nechci mentorovat, ale první, co by měl chlap mít (opravdovej chlap) je slušný chování a vyjadřování.
Slečna Anna má svůj názor, se kterým nesouhlasím, ale nechat se zatahovat do takových verbálních prasáren, to nemá úroveň
Snažte se v diskuzích chovat jako praví muži. Tedy slušně.
Jinak článek mě lehce oslovil v tom smyslu, že se tradiční role zbortily pod vlivy jako emancipace, konzumerismus, povrchnost.
Jedna věc, na kterou se často zapomíná je ta, že dříve člověk, aby přežil, byl součástí nějaké malé skupiny, dle doby do asi 100 členů. Dnes člověk přežije i sám ve městě). To je jedna z chyb.
|
|
|
Ale prdlajz. žádné tradiční či novodobé role. Slečna autorka žije single a jen se snaží racionalizovat si své čekání na Prince. V podstatě vyjadřuje frustraci z toho, že se ženským nedostává "právo na štěstí", kurva jak to, právo na štěstí a nekonečnou nirvánu je přece jedno ze základních ženských práv! Realita je ovšem taková, že jejich život obvykle nedojde kýženého naplnění - to jest že si dámy nenajdou žádného Prince, že zjistí, že vychovávat děti je občas fuška a na úkor kariéry, že doma musejí šúrovat a prát chlapovi smrduté slipy, že dělba práce není z jejich subjektivního pohledu fér. Protože ony přece mají být adorovány, milovány a ne že se po nich chce něco tak nízkého jako práce. Pokud pracovat, tak pro zábavu, nikoli pro peníze, ty má vydělat manžel. Pracovat přece, to je povinnost chlapa. Ony chtějí mít jen práva. Přirozeností slepice je, že kvoká, když je nespokojena a to ona je skoro vždycky, vlastně úplně vždycky. Mezi námi, existují miliony spokojených nebo téměř spokojených manželství, jenže tohle se do světa nevytrubuje. Některé ženské dokonce po letech řeknou - dobře jsem si vybrala, i když je to výjimka. Slepice jsou vdány vždycky za vola. Proč? Protože chlap je odpovědný za jakoukoli její frustraci, už proto, že jí udělal dítě, které sice chtěla ale které jí zkazilo postavu a o které se musí starat a které jí nenávratně vyřadilo z množiny princezen čekajících na Prince s mající právo na štěstí aspoň tak jako v těch TV seriálech z Růžové knihovny. Pak notabene musí pracovat a to ona nechce. Chlap má přece povinnost na rukou ji nosit. A protože je právo na straně žen, je také tolik rozvodů. Jen ten slovník: "nepřispívá (to je jako ze soudní žaloby), nenosí na rukou, manžel ji samotnou nepouští..." Problém slečny je naprostá inkompatibilita jejích požadavků na tzv. "pořádného chlapa" (což je skoro tak zprofanovaný termín jako "obyčejný člověk"). Ďábel vězí v detailu...
|
|
|
to je srandovní, vy musíte mít úplně šílené zkušenosti. Ženský jsou slepice, čekaj na prince, makat se jim nechce, právo je na straně žen (to je asi úplně nejkomičtější postřeh). Skoro bych řekla, že vaše vyjadřování o ženách hodně kopíruje vaše vyjadřování o pacientech. Ale možná je to jen dojem.
|
|
|
Co je prosím tak komického na výroku, že právo (rodinné)(v ČR) je na straně žen?
|
|
|
Uprimne receno, par takovych , challengerem popisovanych slepic jsem mel take moznost z dalky poznat a z obou clanku mam take pocit, ze autorka k nim patri.
|
|
|
Challenger popisuje chování jedné skupiny žen, pracovně nazvaných "slepice". Existenci takové skupiny mohu potvrdit pozorováním a v Challengerově příspěvku jsem nezaregistroval ani sebemenší náznak tvrzení, že takové jsou všechny.
To, že právo v mnoha případech nadržuje ženám*, mi bohužel komické nepřipadá. Opravdu je žena povolanější k péči o děti po rozvodu v celých 95% případů?
___
* Někdy tuším i oficiálně, nebo ta blbost s prokazováním neharašení nakonec neprošla?
|
|
|
slepice možná, ale je to jejich věc a věc jejich partnera. Challenger vlastně udělal to co autorka jen z druhé strany. Zdá se, že nějakou frustrací trpí oba dva.
právo většinou nadržuje ženám jen teoreticky, prakticky už to bývá trochu horší. Myslím si, že ženy jsou povolanější k péči o děti po rozvodu, v 95% případů určitě. Stoprocentně to neplatí. Soudím dle přístupu, ženy po rozvodu se o děti ve své péči starají samy, muži po rozvodu si pro péči o dítě někoho najdou a ve skutečnosti o něj nepečují. Většina těch bojů o děti beztak nesouvisí s touhou pečovat o dítě, spíš jde o jakousi pomstu partnerovi.
|
|
|
Ona ta "péče o děti po rozvodu" je stejně zajímavá věc. Pečovat by měli automaticky oba, dítě je stále každého z nich. Jde jen o to, co si pod tou péčí kdo přestaví. Tady je zaběhlý model matka vaří, pere a píše úkoly - otec platí. To je trochu zjednodušené a také ubohé.
Je pravda, že žena je k "starání se" asi povolanější, ale řekl bych, že to platí jen do určitého věku. Tak od 12 výše už je to asi jedno.
|
|
|
To není jedno. Většina i starších Číňanek se stará o děti lépe než manžel.
|
|
|
Kolik znáte manželů, starajících se špatně o své děti? A kolik znáte Číňanek?
|
|
|
Chtěl jsem udělat džouk. (Z Vaší věty není patrné, je-li řeč o věku dítěte nebo matky a v Číně není dvanáctiletá matka žádnou raritou) Nepovedlo se, zapomeňte na to.
|
|
|
|
Právo je naopak neutrální jen teoreticky; v praxi je to horší.
Bohužel totiž české soudnictví v rodiných věcech trpí také tou představou o lepší povolanosti žen k péči o děti, alias "dítě patří k matce" - poměr svěřování dětí do péče vypadá podle toho (jasně, s vlivy "žádost" vs. "rezignace", to je na delší rozbor).
Následně pak přestává být neutrální i to právo - výživné (jako prakticky převážně mužská povinnost) se vynucuje trestním právem a stanovuje leckdy z fikce, styk dětí s nepečujícím rodičem (jako prakticky převážně ženská povinnost) se nevynucuje prakticky vůbec.
Takže v této věci bych dal Challengerovi za pravdu.
|
|
|
dítě nutně nemusí patřit k matce, nicméně zkušenost ukazuje jasně, že matky jsou ochotnější něco pro dítě obětovat, ubrat si z talíře a dát dítěti.
vynucuje se trestním právem pouze v případech, kdy otec není ochoten platit, ale to jaksi není nadržování. To dítě musí něco jíst, do něčeho se obléknout a obout, někde bydlet. Že nic z toho není zadarmo je zřejmé. Takže aby právo nenadržovalo matce, měla by si to dítě živit úplně sama? V tomhle případě nejde o nadržování ženám, ale o práva dítěte. Matka pokud má dítě v péči, musí to dítě uživit ať peníze dostane nebo ne. Jen nechápu ten přístup plačících otců nad ošklivým právem, které svěří dítě matce, a současně jejich brekot nad tím, že by měli své děti živit.
ženská povinnost se také vynucuje právem, starat se o dítě, živit ho. Nepečující matce dítě dlouho nevydrží, ale je otázka co si kdo představuje pod pojmem "pečující". Otcové si nezřídka představují péči podle svých představ, které by se měla matka přizpůsobit. K tomu není žádný důvod a proto to zákon nevymáhá.
|
|
|
Obávám se, že argumenty typu "zkušenost ukazuje jasně" přebít nedokážu. Přesto zkusím opakování:
- V realitě českého soudnictví jsou děti svěřovány do péče ženám ve více než 90 % případů. Tuším, že to číslo je někde kolem 96 %, ale teď je nemám přesně při ruce. V soudní praxi handicap "on je chlap" hravě přebije "ona je opakovaně léčená nepracující alkoholička střídající krátkodobé partnery", a to i když se chlap domáhá třeba jen střídavé péče.
- Takže povinnosti související se svěřením péče o dítě jen jednomu rodiči lze z praktického pohledu rozdělit na mužské a ženské - případů, kdy jsou poskládány naopak, resp. úplně jinak, je minimum.
- Typicky mužská povinnost placení výživného je jednou z nejstriktnějších v našem právu. Ukládá se často bez ohledu na realitu - stanovuje se nikoli ze skutečného příjmu, ale z příjmu, kterého by podle představy soudkyně chlap mohl dosáhnout, kdyby se snažil (což pro ilustraci znamená třeba "kdyby roční dítě, které má s novou partnerkou a o které se stará, kydl do jeslí a šel dělat") a ukládá se naprosto nepředvídatelně - tady snad pomůže slavná nová metodika. Ukládá se i zpětně; za tři roky zpátky to dokáže být najednou pěkný ranec. A je to vedle pojistného na zdravotní a sociální pojištění za zaměstnance jediný dluh, za jehož neplacení se u nás posílá do basy. (Aniž by to zpravodla pomohlo; v base se vydělává špatně, ale to je státu jedno. Hlavně, že hnusa ztrestal.)
- Ekvivalentně typicky ženské povinnosti jsou vynucovány buď zřídka, nebo vůbec. Pokud se matka o dítě mizerně stará, v praxi se nic nestane - nepečující matce dítě "vydrží", dokud se nestane skutečný průšvih. Pokud matka brání styku dítěte s otcem, v praxi se opět nic nestane, zde zhola nic. Připomínám, že i zde jde primárně o právo dítěte na oba rodiče - psychologiocké následky syndromu vyloučeného rodiče dokáží být hnusné.
- Aby právo nenadržovalo ženám, muselo by se a) trochu srovnat rozhodování o svěřování do péče (jasně, zákonem neproveditelné, jde o soudní praxi), b) zracionalizovat rozhodování o výživném (možná jsme na dobré cestě, ale to zase ukáže jen praxe, nehledě k tomu, že ministerská metodika není právní norma a ve své podstatě je i neústavní), c) srovnat vynucování souvisejících povinností, což u těch nepeněžních představuje vymyslet, jak vlastně, protože to zatím neví nikdo.
- Podle svých představ si představuje každý všechno, to už je taková vestavěná vlastnost představování si, že se řídí představami :-))
|
|
|
Mant má bohužel pravdu.
Zažil jsem jen dvě matky, které prohrály dítě - první byla psychicky dost na dně, myšlením jednoduchá a zcela zahleděná do svého hobby, kterému věnovala nepřiměřeně peněz (tj. v podstatě všechno, co vydělala). To by samo o sobě nebyl až tak problém, ale ona se před znalcem ani soudem netajila tím, že otázku výživy a bydlení pokládá za marginální problém.
Druhá vlastně neprohrála spor, protože se vzdala, byť v podstatě bezvýchodné situaci, když dokázala soudu a sociálce, že se s ní nedá jednat, nedodrží nic, kašle na pohovory se znalcem, buzeruje školu, úřady, doma nedokáže srovnat vztahy s novým partnerem, atd. I tady jsem přesvědčen, že by věc byla na vážkách, kdyby se nevzdala a kdyby soud i úřad nevěděli o tom, že novým svěřením se dítě přesune mimo jejich rajón.
Jinak jsem viděl naprosto zoufalé situace, kdy chlastající, po nocích se tahající matky, s mizerným bydlením, podle mého názoru s naprosto odporným přístupem k výchově dětí, atd. dostávaly svěřené děti, protože byly matky a protože:
a) pokud soudu řekne matka, že něco zajistí či udělá, tak jí to věří.
b) pokud totéž řekně chlap (místo na jízdy půjdu dělat na dílnu, budu doma brzo, opravím byt, atd.), tak se to nebere v potaz.
c) protože názor SOC. ODBORŮ MěÚ je standartně pro matky, pokud jim matka přímo neškodí a soud má alibi - vyhoví návrhu nestranného opatrovníka.
A vyměřování výživného - to si člověk může hodit kostkou, případ od případu, soudce od soudce...
No, jsou to scény, při kterých by člověk brečel
|
|
|
hezký, takže chlap se rozvede a pořídí si jiné dítě o které se stará a kdyby měl na to první platit alimenty, tak je to vydírání?? No to snad ne. Neměl by si ten chlap pořídit jen tolik dětí kolika je schopen zajistit výživu? Alimenty nejsou žádný trest, jsou určeny na výživu dítěte. Argumentovat tím, že svoje dítě živit nebudu, protože na to nemám, je mimo mísu a je tu ještě další okolnost, protože někdo to dítě živit musí, takže to udělá ta matka, které údajně nadržuje soud i zákon a svěření do péče si nezaslouží. Mně to připadá divné.
|
|
|
Kdesi jsem četl, že nadpoloviční počet žádostí o rozvod podávají ženy...
|
|
|
jakou má souvislost výživné s tím, který z rodičů podal žádost?
|
|
|
Jsem pro zrušení výživného. Děti nechť má ten, kdo prokáže, že je schopen se o ně postarat. Rovnoprávnost v praxi. Tu přece chcete.
Souvislost? Minimálně to má vliv na odpovědnost, s jakou k takto závažnému kroku přistupuji.
Osobně jsem velmi rád, že už se mi to (snad) netýká. Dle mého je s podivem, že chlapi vůbec ještě chtějí mít děti. Nevím, nevím, jestli bych do takto vratkého podniku s "moderními" ženami chtěl jít :)))
|
|
|
ale fuj, rovnoprávnost je oba stejně! Takže já na jídlo x + každý den péči, ty na jídlo x + y za tu péči. Tak je to fér.
pokud je matka na mateřské, tak v okamžiku rozvodu prokáže jednoznačně větší schopnost k výživě otec, ovšem matka zase větší schopnost péče každý den a teď co dál?
ano, chlapi by si měli rozmyslet, kolik dětí jsou schopni uživit. Ne si pořídit dítě, jak tady jeden psal, s nepracující alkoholičkou, která se nezná, když kolem projdou kalhoty a pak fňukat, jak to mají těžké, prostě si s někým takovým neměli pořizovat dítě, případně se s tím nějak srovnat, když už k tomu došlo.
|
|
|
Fér???
To přece musíš cítit, že tam něco drhne. Rovnoprávnost je taky podíl na výchově, čtení pohádek a dalších kravinách. Ne v tom, že jeden si dělá co chce, klidně se odstěhuje i dětma za Dežem do Ostravy a druhej cvaká a drží hubu.
A to se vůbec nebavíme o právech těch trpaslíků. Je to prostě celý špatně :(
ad druhý odstavec) Rozvod se zamítá. Užijte si to. :))
|
|
|
já se právě celou dobu bavím o právech trpaslíků, zatímco ty odhodlaně hájíš práva otců :-)
|
|
|
Trpaslíci maj nárok na matku i otce.
|
|
|
nikdy jsem nic jiného netvrdila.
problém nastává v okamžiku, kdy nedospělý otec, případně matka nejsou schopni dohody, pak je přednější zájem dítěte i kdyby na tom byl jeden nebo druhý nebo oba biti.
|
|
|
Poněvadž jsme chudinky a terorizujete nás před svatbou, po svatbě a i po rozvodu (sic!). :)))
|
|
|
Teoreticka otazka
zena alkoholicka, sud da dieta muzovi
plati potom alimenty zena muzovi ?
|
|
|
Soud rozhodne o její povinnosti platit. Jestli je platí, je samozřejmě jiná otázka.
Zatím znám jen jeden případ, kdy muž alimenty nechtěl a podařilo se nám přesvědčit soudkyni, aby takovou dohodu schválila. Slyšel jsem i názory, že alespoň symbolické výživné musí být vždy, ale klient má pravomocný důkaz opaku.
|
|
|
Ano, nadpoloviční počet rozvodových žalob podávají ženy. Často však s tichým či výslovným souhlasem muže, který se s tím prostě nechce zabývat. Někdy přímo řekne, že se v klidu rozvede, ale na papíru nebude ten, kdo to začal.
|
|
|
Jak se btw díváš na případ, kdy si dotyčná samička najde (kvůli hnutí v podbřišku třeba) jiného samečka a původnímu odmítá setkávat se s dítětem. Pak imho nemá na alimenty nárok naprosto žádný. Sama se rozhodla odejít od živitele, nový byl smířen s tím, že bere ženu s dítětem. Ať se stará.
Ostatně si myslím, že placení alimentů by mělo být vázáno (pokud nejsou objektivní příčiny, například rodič násilník etc.) na splnění povinnosti střídavé péče apod. Ono totiž, dítě, ke kterému otec nemá přístup defakto přestává být jeho. Nemůže si ho užívat, nemá ho jak učit, nemůže mu nic předat, nemá tedy smysl se o něj starat. Its easy.
A co se týče znevýhodnění otců, ještě pořád máme v zákoně o rodině onen pravěký paragraf o určování otcovství podle doby soužití, s krátkou dobou možnosti toto zpochybnit, což je v době objektivních genetických testů otcovství naprostá zhovadilost.
|
|
|
Střídavá péče - jak by se vám líbilo žít s kufrem v ruce?
Je to poměrně nová záležitost, a osobně by mě zajímaly výsledky nějakého výzkumu o následcích podobného kočovného života v dětství...tak za padesát let. Myslím totiž, že dítě, jako velmi konzervativní tvor, má mít jeden domov (vhodnost či nevhodnost rozvodu teď pomíjím).
Samozřejmě jsem ale proti "nepůjčování" dítěte, naopak - lze kdykoliv dle chuti, potřeby a možností. Ovšem už třeba takový celý měsíc prázdnin bývá pro mnohé tatínky velký problém...co potom, jednalo-li by se o celou polovinu roku? Zkrátí si například úvazek v práci, aby si potomka pořádně užil?
Mimochodem, jak tak slýchám o různých přijímacích pohovorech do zaměstnání - není mi známo, že by se někdy zeptali muže, zda má děti a jak o ně hodlá pečovat, přičemž tetiny těmto otázkám čelí stále. Možná by stálo za to začít s kýženou rovnoprávností právě zde :-)
|
|
|
Osobne jsem proti stridave peci prave kvuli zminenym duvodum.
|
|
|
To jste bohužel jeden z mála osvícených...i když se domnívám, že ty bojovníky za střídavou péči vedou i jiné, daleko hnusnější důvody, než jejich nehynoucí láska k dítěti: namátkou jmenujme pomstychtivost a třeba také (krátkozrakou) snahu ušetřit alimenty...
|
|
|
No nevím, uvědomte si prosím, že zatímco ženská se rozvodem zbaví jednoho pitomce, tak chlap víceméně automaticky přijde i o trpajzlíky. Což už může být někomu sakra nepříjemný. Víkend 1x za 14dní je naprd. To je prostě fakt.
Ale tím střídavou péči moc neobhajuji, je to zrovna tak naprd. Nejlepší je se nerozvádět, nebo nemít děti. :)))
|
|
|
Nejlepší je, se, pokud možno lidskou řečí, domluvit - pokud vám na těch trpaslíkách záleží, pustíte je za zmíněným pitomcem (byť se skřípěním zubů) i častěji. Nakonec, po čase....u pubertálního trpaslíka se může jednat i o jistou úlevu :-)
|
|
|
ideální bývá nabídnutá pomoc, kdybys potřebovala k lékaři, na úřady něco zařídit, za zábavou, rád ti pohlídám. Jenže to je u většiny otců sci-fi. :-)
|
|
|
Zdaleka ne u vsech to scifi je, lidi jsou fakt nejruznejsiho razeni.
|
|
|
všichni ne, ale většina otců má představu, že když si zaplatí "půjčovné", tak si bude diktovat, kdy si dítě "půjčí". Je hrozně smutný, že se v těch dohadech rádobydospělých musí plácat dítě. Nemůže říct, jste magoři a rozvádím se s vámi, alimenty mi posílejte tam a tam, nazdar. Každopádně by měl být člověk obezřetný, když si s někým pořizuje dalšího daňového poplatníka. :-(
|
|
|
To se asi fakt nedá, odhadnout co se stane s někým jiným za dvacet let... A co všechno bude za katastrofy...
Vždyť člověk se kolikrát nevyzná v sobě, natož v někom jiným.
Znam páry, které skončili na psychický chorobě, hnusnejch potratech, mrtvým potomkovi, pozdějším chlastání atd. Kdo to mohl tušit?
Je to jak na frontě. Když máš štěstí a neděláš moc kraviny, tak tě možná nikdo netrefí.
|
|
|
Nonono, ony bejvalky také projevují starostlivost vskutku dojemnou :)))
|
|
|
starostlivost o koho?? o otce?? on potřebuje nějakou péči?? dospělej chlap, lovec a někdo by se o něj měl dojemně starat?? pán tvorstva, který drží na svých bedrech celý svět, potřebuje mamku za zády, to jsem z toho jelen šestnácterák. :-)))
|
|
|
No jasně !!!
"Hele, brouku, pocem, tady máš nějakej utrženej rukáveček, já ti spravím, tovíšžejo, takhle by ses tomu tvýmu zajochovi moc nelíbil. Jo a ten podpateček na tom krku, netlačí to moc??? " :))
|
|
|
a nebo "hele, brouku, tady máš utrženej rukáveček, kup si novou košili, máš na to, vždyť tak škudlíš na alimentech, že tě nákup novýho svršku nemůže zruinovat! A kdyby sis náááhodou nic nekoupil, tak příští měsíc pošli víc." ;-)
|
|
|
"Teda, kočko, víš jak jsou tyhlety zatracený nežehlicí košile drahý? Ale já jsem fakt rád, že se tak vzorně staráš o děcka a že nemusim řešit klukovi hokejovou výzbroj, když jsi ho už strčila na ten balet, tak já to teda zacvakám, ať se ti uleví, no."
|
|
|
"Si to zase nepobral, jako dycky, kluk nebude chodit na balet ani na hokej, to je tak leda pro socky. My, lepší lidi, dáváme haranty jen na tenis a na golf!! Co by si vo nás pomyslela Mařka Růžičkoic, že jsme nějaký zoufalci, když náš kluk chodí jen na hokej, členství v golfovým klubu dneska frčí nejvíc! Tak jasně, bude to stát nějakou korunu, ale zase nás nepomluvěj sousedi, beztak jsou to jen namyšlený blbci, co furt čuměj na telku a volej socany, to by nám tak scházelo, aby si vo nás takovýdle mysleli kdovíco. Si prostě vemeš čtvrtou práci, v čem je problém? A jednou, možná, se třeba náš kluk dostane do parláče nebo třeba do Bruselu, von ten hajzl nevděčnej stejně na víc nemá, člověk musí myslet na budoucnost svejch dětí, to je ložený! Pro jistotu pošli prachy co nejdřív, jo a na víkend s dětma nepočítej, my jedem s novým taťkou na nějakou pivní slezinu kriminálníků po pěti letech, tak čau!"
|
|
|
"Hele, ty mi znáš stejně ze všech nejlíp, ty víš, že já jsem dobrák vod kosti. Možná jsem trochu prudkej ale nakonec, ty zuby vo který jsi přišla při tý nehodě, jak se ti zdálo, že mám nějaký techtle mechtle s Mařkou, jsem ti zaplatil do posledního halíře! A lepší, než jsi měla předtím! A to nemluvím vo tom zlatým náramku. Nojo, kluk bude spíš po mě, žádnej velkej ajnštajn, ale srce, to von bude mít na pravým místě, vo to já nemam strach. V tom parláči von nezapadne, to máš recht. Ty to stejně dycky vymyslíš nejlíp, já to řikam furt, že je tě u těch plín a vařečky škoda, dyť je to nespravedlivý, ty bys správně měla bejt chlap.
Tovíšžepošlu, neměj strach, fakt mi nevadí, že ten novej celý dni nic nedělá a montuje se mi do kluka, dyť já mam taky půlku toho kluka a čim víc se stromek vohejbá, tim líp pro něj, no nemam pravdu? Jen klidně jeďte a hlavně si tam pořádně vodpočni, musíš bejt z toho všeho hrozně ztahaná. Já ho vlastně ani vidět nemusim, mě stačí, že jednou, za dvacet let, třeba až budu na smrtelný posteli, tak ten kluk třeba přijde a řekne: - Teda pane, vy jste byl stejně sekáč, celou dobu jste na mě posílal prachy. Tak teda dík. - To mi dycky dojme k slzám, tadle představa, že si dycky musim dát prcka, takže já si teďka skočim na jedno, pa."
|
|
|
"Mi nebudeš věřit co se stalo, to je neska bordel na tom světě, nespravedlnost všude, kam se podíváš, jo takový politicí těm projde všechno, ale chudák prostej člověk nemá zastání! Jak jsem říkala, že jedeme s Vencou na ten sraz, to ti byl tak veselej a příjemnej klubík fajn lidí, prostě takový ty prostý, ale lepší, takový ty co si na nic jako nehrajou a kolikrát jsou o moc chytřejší než ňákej támhle inženýrskej, jestli chápeš, tam by se ti líbilo. No nic, ňákej hulvát řekl v hospodě Vendovi, zdovolením a strčil do něj, no Venda je moc hodnej kluk a slušnej, to víš jinýho bych si já ani nenašla, jenže je trochu prudkej, měl těžký dětství, vlastní táta se k němu neznal, dyk víš jak to chodí, prostě tomu hulvátovi v hospodě vysvětlil jak se chovat slušně mezi lidmama, no a co se nestalo, Vendu vodvezli policajti, že prej mu to vysvětlil moc hrubě a že je v podmínce, přitom ho jasně vodsoudili nespravedlivě, že jo, takovej hodnej chlap by v životě nikomu neublížil, vo mě se staral, haranty měl rád. Jenže někoho do kriminálu poslat musej a pak to vodnesou ty chudáci slušný a poctivý. Tak to na světě bylo dycky na chudáka si každej troufne, dyby politikové celou hospodu třeba rozmlátili nestane se jim nic.
A jak nám teďka doma bude smutno, to víš bez chlapa je to pro ženskou na světě moc těžký a chudáci děti bez táty. Na víkend počítám, že si vemeš děti, moh bys přijít na voběd, pak bysme se šli s dětma projít, jako rodinka, chápeš, aby haranti taky věděli, že maj tátu a mámu, no ne? No dybys nikam nespěchal, že bys třeba zůstal, tak víš, že sem tě měla dycky ráda, bych si tě jinak nebrala, to je jasný, vono to s tím rozvodem byl možná trochu sme to asi jako že jo uspěchali. A dybys chtěl jít v sobotu do hospody na prcka, tak můžem jít spolu, děti doma vydržej, dyť už sou velký, tak páčko a v sobotu tě čekáme."
|
|
|
Mousso, ty to máš naprosto zmáklý :)))
|
|
|
"Je to hrozný, co dneska děje, dyť já mám tu podmínku taky za nic! Dyť ten frajer na tom fotbalu skoro vodešel po svejch. No ale musim říct, že jsem takňák dojatej, ty hepáče, to já mam rád, to člověka kolikrát tak po duši pohladí, že už ani skoro toho prcka nepotřebuje. Já ti řeknu, stejně se mi po tobě stejskalo, dyť my sme byli nakonec sehraná dvojka, no né? Žádná už potom nebyla jako ty, to je jistý. To se mě ptal Kadel v hospodě, prej - Co je, vole? Seš ňákej zaprdlej, nemluvíš, nepiješ, popojedééém, sakra! Já na to - Ále po Máně se mi stejská a taky po harantech že mě už ani to voko bere nebaví. Jojo. Takhle to bejvá někdy smutný.
No jestli teda myslíš, že bys mi jako mohla vodpustit těch pár nešťastnejch nedorozumění, tak já teda přijdu, ať ty haranti taky viděj, jaký je to prima, dyž je rodina podromadě."
|
|
|
Je. Věčná škoda, že se musíme věnovat výchově trpaslíků i jejich otců zároveň :-)
|
|
|
zdá se, že naše matky něco zanedbaly při výchově synů a my abychom teď tu výchovu doháněly. Uvidíme, jak si povede další generace třicátníků, jak bude naše výchova úspěšná. ;-)
|
|
|
Copak matky! - Tchyně...tím je řečeno vše :-)
|
|
|
Ema Srncová kdysi praktikovala střídavou péči s otcem ve Švédsku a pochvalovala si to. Nevím, jak to dopadlo, když začalo dítě chodit do školy. Ale v předškolním věku se střídali po dvou týdnech. Dítě lítalo tam a zpátky a údajně to bylo v pohodě.
|
|
|
tak ještě jednou, alimenty jsou výživné na dítě. Nechápu proč si to spousta lidí plete s nějakým půjčovným za dítě! Není to půjčovné. Pořídíš si dítě a měl bys ho živit. Co je na tom divného? Že si jeho matka odejde kamsi s kýmsi a ještě s dítětem na tom přece nic nemění, pořád je to dítě tvoje a pokud máš trochu slušnosti v těle, živit bys ho měl.
výživné by nemělo být vázáno na nic, je určeno na výživu dítěte, není to prostředek k vydírání matky.
i pravěký paragraf je v zákoně na ochranu dítěte, nikoliv na ochranu matky. Ochrana nezletilého dítěte je prvořadá, teprve potom přichází na řadu to ostatní. Alespoň že stát si to tak zavedl do zákona, protože jak vidno mnohým rodičům to stále jasné není.
|
|
|
Takže je zcela v pořádku, že nová rodina ex-manželky má vítané přilepšení do rozpočtu, zatímco nová rodina ex-manžela je zatížena tím, že to přilepšování platí?
Já to beru tak, že odpovědnost a povinnosti jsou spojeny s právy. Upře-li matka otci rodičovská práva, proč by mu měla zůstávat vyživovací povinnost? Navíc co jsem pochopil, tak existuje vyživovací povinnost i vůči bývalé manželce...
|
|
|
myslím, že je to v pořádku. Nikdo přece ex-manžela nenutí do zakládání další rodiny. Navíc alimenty nejsou primárně určeny na vylepšení něčího rozpočtu. Počítá se s tím, že dítě občas jí, občas potřebuje zaplatit něco do školy, atd. Pokud se vlastním otcům platit nechce, proč by měl platit cizí člověk, který si ex-manželku vzal, to přece nemá logiku. Vlastní otec se na dítě vykašle, protože by mu to ohrozilo rozpočet?
upře-li matka otci rodičovská práva, neznamená to, že dítě přestane jíst. Zájem dítěte je přednější než libovolná práva otců nebo matek.
vyživovací povinnost vůči manželce je jen v určitých případech. Není to nic obecného nebo častého. Většinou na to otec buď má a přeje si, aby se matka věnovala výhradně dítěti nebo matka nemá jinou možnost obživy.
|
|
|
Upře-li matka otci rodičovská práva, tak nechť tato matka táhne do prdele a zapomene na byť jednu jedinou korunu. Nemám-li rodičovská práva, nejsem fakticky rodič a tudíž netuším, za co bych měl platit.
Navíc nikdo přece onu ex-manželku nenutí do upírání práv, takže ať si za toto své jednání nese plnou zodovědnost.
Zplození dítěte je jen krátká epizoda. To skutečné otcovství, citové pouto a kontinuální předávání negenetických informací, je něco jiného, co s dávným sexem vůbec nemusí souviset. Od dítěte "odstřižený" biologický otec tak nemá s otcem jako takovým nic společného a od toho by se měly odvíjet alimenty...v tomto případě by tedy měly být nulové!!
Jestliže si někdo exmanželku vezme, tak už není cizím člověkem, ale především nevlastním otcem (opakuji - otcem). A měl by počítat nejen s tím, že bude kupovat za svoje peníze třeba barvu a přetírat radiátory, které manželčin bývalý odfláknul, ale taky s jistou zodpovědností za vyženěné dítě.
|
|
|
samozřejmě, to už je ale tvůj boj, pakliže se takto dokážeš zachovat ke svým dětem, je to tvoje věc, jestli se u toho dokážeš na sebe dívat i do zrcadla, tím lépe. Ona už se ta matka nějak protluče, ale pak se zase nediv, kdyby náhodou odmítlo to dítě péči tobě. Protože vyživovací povinnost je pokud je mi známo vzájemná. Až tě tvoje dítě potká a uplivne si, můžeš klíďo nadávat na jeho matku. :-))
|
|
|
Mousso, já to řeknu natvrdo. Matka která odmítá otci kontakt s dětmi (vyjímky jako dušebně nemocného otce pomineme) je u mne svině a jako se sviní s ní musí být zacházeno. Tedy třeba i povolat řezníka. Že na to většina otců nemá koule je smutné.
|
|
|
to není nic tvrdého, já s tím souhlasím. I když trochu chápu matky, které s k takovému kroku uchýlí, protože jim otec vyhrožuje, když mi nedáš dítě, tak nedostaneš alimenty. Nebo třeba taky z toho důvodu, že otec nedodržuje dohodnutá pravidla. Nikdy to není tak čisté, jak se to tady někteří snaží prezentovat, totiž že otcům roste svatozář a matky jsou svině. Většina lidí se v zájmu dítěte dohodne a pak jsou srandisti, kteří jsou schopni se roky soudit, kvůli blbosti.
|
|
|
Za co má matka dostat alimenty, pokud mi brání být otcem? A pravidla se mají dodržovat. Z obou stran. Jenže jsem ještě NIKDY neslyšel o případu, kdy by otec bránil matce ve styku s dítětem. O opačných případech slyším každou chvíli. Syndrom zavrženého rodiče - taky specialita matek. A otcové - češi kteří unesli děti do ciziny? Dovedete si představit, co musí otce dohnat ke kroku, kdy riskuje basu, a nadlouho, musí zbořit veškerý svůj dosavadní život a unést děti? K tomu musí být sakra vážný důvod. Shrňme to - pokud jsou partneři oba solidní, vždy se domluví. Pokud ne, jeproblém.
|
|
|
ach jo, matka nedostává alimenty, dostává je dítě!!! jsou primárně určeny na výživu dítěte, pes jitrničku sežral . . . .
|
|
|
V takovem pripade (dite s matkou, ktera protipravne blokuje jakykoli kontakt s otcem) si to dite pred nim pravdepodobne odplivne i pokud by platil jak mourovaty, nebo ho v nejlepsim pripade proste nepozna. Protoze to dite ho jako otce brat nebude, kdyz ho v te roli nebude znat a pokud matka odpira ten kontakt bez vaznych duvodu, tak si muzes byt celkem i jista tim, co takovemu diteti o otci vypravi (urcite to nebude "on je to prima clovek, podivej jak na tebe pravidelne plati, akorat se s nim nesmis videt" monohem spis to bude "on nenavidi me i tebe, je to hajzl a nikdy mi nic nedal, vse co mame jsem pro nas musela poridit sama" - a ze je to z jeho penez se dite nema jak dozvedet)
|
|
|
pokud blokuje opravdu protiprávně, pak by možná s tím dítětem byla řeč v dospělosti, dalo by se to řešit. Asi by otec příliš neuspěl s přístupem, tvoje matka byla vždycky hydra, musel by to pojmout nějak citlivěji, ale šlo by to. Nemyslím však, že je takových případů mnoho, většina se bude rekrutovat z poněkud zvláštních poměrů, takže to normálního člověka nemusí moc trápit, pokud si nepořídí dítě s nějakým opravdu šíleným případem. On tam ten otec není jen oběť, zúčastnil se toho předtím. Proč si někoho takového bral a pořizoval si s ním dítě.
|
|
|
a jen pro uplnost - situace, kdy se rodice rozejdou, ale "tomu druhemu" dite upirano neni je principialne uplne jina. O te ovsem Olda ve svem prispevku nemluvil. V takovem pripade samozrejme "ten druhy" by na dite prispivat mel, a nejspis i bude - zustavaji-li mu rodicovska prava (byt omezena), tak povinnosti samozrejme take (byt nespis take omezene - tezko po nem chtit kazdonocni prebalovani, pokud se s ditetem vida jednou tydne, ze ano - to neni technicky mozne). Ale to je uplne jina pohadka ...
|
|
|
vždyť je to pořád dokola, alimenty nejsou půjčovné. Když si půjčíš křovinořez, tak zaplatíš půjčovné. Za dítě se půjčovné neplatí, ale většina lidí pokládá za normální své děti živit bez ohledu na spory s druhým rodičem. Potomci by měli být důležitější než nějaké žabomyší války. Dítě když neuvidí otce nejspíš přežije, když nebude mít co jíst, umře hlady.
|
|
|
vyzivne je povinnost stanovena soudem, jako takova je vymahatelna a o tom neni moc sporu.
Pokud je otci braneno byt aspon trochu otcem, tak neni divu, ze neni nadsen z povinnosti platit na nekoho, koho vlastne ani nezna a s kym se nemuze seznamit.
Ze by potomci MELI BYT dulezitejsi tu nikdo nezpochybnuje. Ale platit sestimistne sumy na nekoho, koho vlastne neznam a je mi braneno ho vubec poznat (nascitej si vyzivne od batolete po dospelce, ktery se sam zivi a porovnej naposledy videne batole s zackem, studentem, mladym clovekem - to uz "je nekdo uplne jiny"). Cili za tu setimistnou sumu BY MEL BYT umoznen otci take nejaky (byt omezeny) kontakt, aby mel stale duvod dotycneho jeste povazovat za "sveho". Ze se tak mnohdy nedeje smutna realita. Ze nekteri v nouzi sahaji po te jedine pace, kterou jeste maji v rukou (cili po svych penezich) je smutny dusledek nemoznosti dosahnout sveho opravneho naroku jinym zpusobem.
A vyzivne se sice plati "na dite", nicmene "na ucet matky" a ty penize z toho uctu opet vybira a uziva matka dle sveho rozhodnuti.
Povez, kolik deti u nas umrelo hlady kvuli tomu, ze na ne otec prestal platit vyzivne, kdyz mu matka dlouhodobe odpirala soudem uznany narok na styk s ditetem. (Ja tento udaj nikde nenasel, mas-li ty nejaka overena data, podel se.)
|
|
|
"Dítě když neuvidí otce nejspíš přežije, když nebude mít co jíst, umře hlady."...bizarnost dotažena ad absurdum...co sakra dělá dítě v rukou rodiče, u kterého umírá hlady?
|
|
|
pokud ten druhý rodič má prostředky na to aby přispěl a jen tak se na to dívá a počítá s tím, že někdy možná, bude dítě u něj a pak se nají, tak je idiot a svěření do jeho péče v takovém případě je problematické. Soudy vem čert.
|
|
|
Několikrát se zmiňuješ o jakémsi půjčovném, o chování ke svým dětem nebo snad o vydírání, ale nechápeš přitom jednu zcela zásadní věc:
- pokud bych měl někdy dítě, které bych mohl vídat zpočátku 2x ročně pod dozorem a pak už vůbec ne, tak bych reálně žádné dítě prostě a jednoduše neměl! Jeden neznámý človík by se mi geneticky víc podobal, toť vše.
Takže platit na své dítě a starat se o něj? Ano. Na koho chceš ale platit a o koho se starat, když nikoho nemáš? Proč kupovat leštěnku na karoserii, když nemáš auto?
To tebou vyžadované posílání peněz doslova neznámo kam z pohledu odpovědnosti a postarání se stejně nic neřeší. Z toho by asi těžko někdo měl dušičku v péří, jak je o dítě dobře postaráno, jak jsou peníze správně využity..
Do zrcadla by se mi dívalo blbě, kdybych neprojevil zájem nebo se k dítěti nepokusil soudně proboxovat, o tom se ale nebavíme. Jinak, jak už bylo zmíněno, při potkání by mě to imaginární dítko buď nepoznalo nebo si ze zřejmých důvodů tak jako tak uplivlo.
|
|
|
jistě je to každého boj, jeho děti, mně do toho vlastně nic není. Dělej, jak myslíš. Mně osobně by nečinilo problém koupit leštěnku na auto svých dětí a ani bych to auto nemusela vidět. Ale sebe, svoje děti, svoje závazky a svoje pocity nebo pohledy do zrcadla si musí vybalancovat každý sám za sebe. Přehodit problém na druhého rodiče pro mě není řešení. S dětmi to není boj kdo z koho, ale každý sám za sebe a výsledky se dostaví. Ono to nakonec není ani téma do diskuze, protože děti to jednou dokážou zhodnotit líp.
|
|
|
Ten cizí člověk by měl platit (a většinou také ochotně platí) proto, že když si vzal ženskou s dítětem, vytvořil rodinu (čímž to dítě jaksi přestává být cizí) a o tu by se měl starat. Znám spoustu rodin, kde byl jako cizí dítětem vnímán otec biologický (vždy "zásluhou" matky).
Já beru ohled na aktuální vztahy víc, než na to, kdo je biologickým rodičem. A samozřejmě se bavíme pouze o případech sviní, kteří se nejsou schopni dohodout, nikoli normálních lidí, kteří toho schopni jsou.
|
|
|
"upře-li matka otci rodičovská práva, neznamená to, že dítě přestane jíst. Zájem dítěte je přednější než libovolná práva otců nebo matek."
Je mi lito, upre-li matka otci rodicovska prava, nese sama nasledky. Treba i ze deti nebudou moci co jist. On nekdo matku nutil neco odpirat? Nebo ji rekl, ze stat je takova hormonalni pojistovna?
|
|
|
Fuj.
Víte o tom, že vydírání je trestný čin?
|
|
|
|
jenže ta matka nenese následky sama, s ní je nesou i tvoje děti, to ti nevadí??
|
|
|
Jsem jediný, kdo absolutně nechápe argumentaci místních žen?:-)
Já dám jeden příklad za všechny. Vám to připadá jiné. Kolik chlapů nemůže vidět svoje děcka a nikdo - zdůrazňuji - NIKDO to neřeší. Jakmile je nějaká žena připravena o děcko (únosy dětí do zahraničí) tak jsou plné reportáže slz.
Takže když to trochu přeženu - chlap nemá brečet, ale ještě k tomu platit?
|
|
|
|
Jediný očividně nejste :-) Ale na tomhle se oba tábory málokdy shodnou, z toho si nic nedělejte.
Mě jen napadá kacířská myšlénka, že by bylo vhodné zrušit sirotčí důchody - nakonec, jak jistě uznáte, mrtvola svoje děti také nemůže vidět...
|
|
|
Samozřejmě, že vdovské a sirotčí důchody zrušit! Ony životní pojistky nejsou zase tak drahé, takže i podprůměrně vydělávající rodič je schopen ucházejícně zajistit své potomky pro případ úmrtí i bez laskavé péče do všeho se <censored> státu.
Platit někomu z peněz daňových poplatníků jen proto, že mu umřel rodič mi přijde úchylné a to i v rámci současného sociálního státu. Buď pozůstalí mají prostředky k životu a pak neexistuje důvod jim něco platit, nebo je nemají a od toho snad existují ty dávky pro případ hmotné nouze či jak se to jmenuje.
|
|
|
Se zas tak nerozčilujte...však dneska se bude šetřit všude :-)
|
|
|
V tomhle příspěvku je řečeno naprosto vše.
|
|
|
Vítané přilepšení do rozpočtu!
"Průměrná výše alimentů představuje v Česku v současné době 1570 korun, raritou není ani výživné stanovené ve výši pěti set korun v okresech s vysokou nezaměstnaností.. "
To bude chtít nové vidle...
|
|
|
Hezký prostor pro flame :)))
Takže si to shrneme. Matka se chce trhnout. Jasně, to je OK, je ve vztahu šíleně nešťastná. Trpaslíci? No jasně patří k matce! Už to vidim, jak by to u něj dopadlo... Prachy? Kde bych je vzala, navíc ty děti jsou i JEHO, no ne? Může je vidět každej druhej tejden, tak co by ještě chtěl?
Prima plán :)))
|
|
|
já nechci řešit, kdo a proč se chce trhnout. Ani to komu patří trpaslíci. Jen si myslím, že svoje děti by člověk živit měl. Zbabělé schovávání se za bláboly, že ta jeho bejvalá si nic nezaslouží, protože je kráva a protože mu stejně dítě nepůjčí, nesvědčí zrovna o dospělosti otců.
|
|
|
Je nefér vyrthnout jednu skutečnost z celkového kontextu. Komu připadnou trpaslíci k tomu velmi patří!
BTW Proč má být otec tzv "nezbabělý dospělý" a matka se klidně může chovat jako kráva? Pokud nemáme rovnoprávnost, tak tomu rozumím, je tzv "slabší a máme ji ochraňovat", ale pokud rovnoprávnost máme???
Tak mam takový pocit, že si holky vybíráte jenom co se vám hodí do krámu. :))
|
|
|
nepatří, protože bys měl svoje děti živit i když nejsou zrovna s tebou. Nebo nee?? Hergot, jsem tady jediný člověk, kterému připadá normální živit svoje děti?
když byl otec tak odvážný, že si vzal krávu a ještě si s ní pořídil dítě, tak co chce?
pocity vynech, ty všechno jen komplikují.
|
|
|
Otazkou je, co jsou "moje deti" - kdyz to vytahnu do extremu: pokud se nekdo v nejakem labu zmocni odstrizku mych vlasu od holice a naklonuje z nich deti, tak geneticky to "moje deti" budou na 200% (jsem jim komplet rodicovstvem), ale pokud je v zivote neuvidim, jen mi z labu budou chodit kazdy mesic slozenky, abych je platil, tak vetsina lidi pochopi, ze je jako "svoje deti" bez ohledu na DNA brat nebudu.
Kdyz si vezmu zenu s mrnatama, budu k nim v noci vstavat a prebalovat je, vozit do parku, vodit do skolky, pak do skoly, pak do tanecnich, ony mi budou rikat "tato", tak bez ohledu na 0% spolecne DNA to budou "moje deti".
Kdyz ode me odejde zena s detmi a ja je budu vidat kazdy tyden na dve hodiny, kdy spolu budem delat to, co delaji rodice s detmi, tak to porad budou "moje deti". Pokud ale je prez veskerou snahu uvidim jednou do roka a to kdovi jestli, tak za nejaky cast to "moje deti" proste nebudou, maximalne tak "moje zavazky".
Aspon takhle to vidim ja. Dulezitejsi je ten vztah "rodic-dite", nez par nejak poskladanych molekul.
(BTW: Vsechny vyse uvedene priklady jsou ciste teoreticke.)
|
|
|
v běžném životě ano, z pohledu práva, které se snaží hájit především zájmy nezletilých dětí (nikoliv zájmy matky!), které jsou vždy odkázány na péči dospělého, tomu tak prostě není.
a když dítě odjede na zkušenou na dva roky do světa a přiletí za tu dobu domů dvakrát, tak ho taky vydědíš?
|
|
|
Nezletile dite si odleti do sveta na dva roky na zkusenou? Zivot me neprestava prekvapovat ... nicmene pokud je dite ve veku, kdy je takova cesta do sveta primerena, tak je to neco jineho, nez pokud mluvime o detech predskolnich, zijicich v podminkach, kdy jim ve styku s otcem nebrani nic jineho nez jejich matka.
Podivej, ja vim, ze zakony jsou nejak napsany a soudci na ne obcas berou i ohled a rozhodnuti soudu je pro ucastniky rizeni zavazne a vymahatelne (teda co se tyka placeni, u upravy styku s detmi to tak jiz moc nebyva, ale to je jina pohadka).
Na druhou stranu vnimani cloveka je jeho zalezitost a soudni vyrok ho nemuze naridit ("a odsuzuje se k tomu, aby vyse zminenou A.B. povazoval za svou nejmilejsi dceru" ve vyroku soudu asi z dobrych duvodu nepadne, tam bude "a prikazuje se mu platit vyse zminene A.B. castku XY k 15. kazdeno mesice" nebo tak neco).
To, ze rozhodnuti soudu a lidske pocity jsou dve ruzne veci muze sice byt smutne, ale takova je proste realita.
|
|
|
s tou vymahatelností alimentů to také není taková legrace, jak by se snad na první pohled mohlo zdát.
já na soudy kašlu, mně je úplně jedno co stanoví nebo nestanoví zákon, jen mám takovou představu, že člověk svoje dítě živí děj se co děj. Že si vzal debila a pořídil si s ním dítě? No tak za to zaplatí, ale proč by měl toho debila vydírat přes děti? Proč by mělo být moje dítě kráceno za mou chybu? A že ho nevidím každý den, je možná smutné, ale hlavně, že je mu dobře. Asi mám nějaké pokřivené vidění světa nebo co.
|
|
|
Vis, tu predstavu mame asi docela stejnou ... akorat narazime na ten rozdil mezi "je smutne, ze sve dite nevidim kazdy den" a "kdyz jsem ho/ji videl naposled pred mnoha a mnoha lety, tak byl/a jeste v perince, ted uz to musi byt velky kluk/slecna, ale na ulici bych ho/ji nepoznal" - pokud je tohle vysledek nejakeho nestesti (ztroskotani, prestehovani na naprosto nedostupne misto za oceanem, jina podobna traga), tak clovek stejne dotycneho tvorecka povazuje za "sveho" (a muze mit pravdu a pokud se po letech nakonec setkaji, tak to muze byt velice dojemna zalezitost) - pokud ale je ten stav vysledkem cilene prace "toho debila" prez veskerou snahu "opusteneho chudaka", tak ty pocity muzou byt uz jine - clovek to po case muze (nemusi) vzdat a potomka povazovat za mrtveho (v praxi ten rodil neni poznat) a tudiz zacit zpochybnovat nutnost platit stale penize na ucet "toho debila". Protoze pokud se po mnoha letech s potomkem setka (a pozna), tak se nejspis docka pouze toho plivnuti do tvare bez ohledu na cokoli, co delal.
|
|
|
Teď jste se dotknul toho, na co celé vlákno čekám. Každá láska je asi svého druhu investicí do lásky opětované a když tato mizí za pečlivého dohledu matky nenávratně v hayzlu, ztrácí otcové motivaci k další investici.
Nechci polemisovat o tom, je-li možné či nikoli celoživotně milovat někoho, komu jsem absolutně u prdele, protože ať tak či tak, výše zmíněný aspekt je dle mého názoru dominantní.
|
|
|
Uff. Především mi přijde jako normální živit VŠECHNY své závazky. Vlastní i nevlastní (lhostejno co jejich otcové platí nebo ne) Biologické stránka věci s tím nemá co dělat. Pokud řeknu "Ano, já děti chci do péče", tak si buď jistá, že na to mám.
Ale to je pouze můj osobní postoj.
|
|
|
pokud jsi bohatý rentiér, tak pochopitelně ano. Takových však mnoho není. Takže buď dítě živíš nebo se o něj staráš. Třeba s dvouletým dítětem máš jen dvě možnosti, buď se nechat někým živit a o dítě se starat nebo vydělávat a platit někoho, kdo se o dítě stará. V tom případě je výhodnější nechat péči o dítě jeho matce a nikoho jiného neplatit. V opačném případě dojde k tomu, že s dítětem není ani otec ani matka, ale cizí osoba, užitek z toho má jen otec, který má dušičku v peří, že má dítě v "péči".
|
|
|
Pokud je děcko takto malé, pak je to patrně "výhodnější" Ale jde pak o mé (nepovinné) rozhodnutí.
Upřímně - myslím, že otec je spíše zastupitelný, děti do určitého věku potřebují více mámu.
Ale zdráhám se z toho udělat pravidlo. Matka může být také těžká hysterka, alkoholička, zaláskovala se do dementa, co já vím, těch důvodů může být spousta.
|
|
|
ona se bejvalá vždycky zaláskuje do dementa. Ještě nikdy jsem neslyšela, že by někdo vyprávěl, že ta jeho se s ním rozvedla, protože se zamilovala do opravdu báječného člověka, jak je chytrý a starostlivý a jak vzorně vychovává mé děti. To jsem měl štěstí. :-))
což není důkaz, já jsem toho neslyšela spoustu, takže někteří tací třeba někde žijí, jeden na Aljašce a druhý v Austrálii ;-)
|
|
|
No viděl jsem ve svém okolí taky případy, kdy si mámy od dětí po rozvodu se svým suchoprdem přitáhly domů potetovanýho úžasňáka s pěti exekucema od Providentu a pak taky ty konce. Byl hrozně chlapskej a ony byly táák dlouho samy... To jsou někdy neuvěřitelný story.
Upřímně - takovýho taťku bych u svých děti nerad viděl.
|
|
|
Ja zase z okoli znam par pripadu, kdy dotycny skutecne uprime potesene konstatoval, ze si jeho byvala nekoho nasla, s kym je celkem stasta a ze je to pro deti velice dobre - pravda nasla si ho az po delsi dobe od rozvodu, ale ono kdyz se chlap vyrovna s rozchodem tak je schopny se na takovou vec divat rozumne a kdyz mu na tech detech zalezi (a "jsou stale jeho" - dulezite), tak to, ze byvalka si nasla slusneho cloveka a deti maji doma hned cistsi vzduch je schopen uprime hodnotit jako zlepseni.
(A samozrejme zdaleka ne vzdycky to takhle u kazdeho je, ale podobnych pripadu je i v nasich koncinach pomerne dost - i kdyz u tech, co znam ja to bylo vzdy, ze ti dva odesli "od sebe", nikoli "k nekomu jinemu" - to taky asi hraje dost vyzmanou roli)
|
|
|
Takze matka - samozivitelka je vlastne jen takova literarni fikce.
Zvlaste kdyz spoustu zamestnani lze vykonavat z domova a rozlozenou v case dle aktualni potreby, pricemz se da skloubit i se staranim se o nekoho dalsiho a to nemluvim o pripadne pomoci dalsich osob at uz z rodiny ci najatych. Venovat praci 8 hodin denne nechava stale 16 hodin na dalsi veci, dite vetsinou prospi vic, nez dospely a ve dvou lidech neni problem se o dite starat po vetsi cast jeho bdele faze - matka ci otec s kocarkem v parku klidne muze mit na lavicce notebook s rozdelanou praci, zatimco dite si uziva cerstveho vzduchu. Da se do notebooku psat, zatimco si potomek hraje o tri metry dal na piskovisti, da se spousta veci a dite pritom na svych potrebach kraceno neni - da se varit obed pro rodinu i kdyz dotycny/a zaroven pecuje o dite, ale stejne dobre se da ten cas venovat lepe placene cinnosti a vareni obeda si zaplatit - diteti nevadi pritomnost stale te same "tety" v domacnosti, ktera uvari, nebo vypere, zatimco rodic dela jinou (pro dite stejne ne/pochopitelnou) v te same mistnosti. A pak si s nim rodic precte pohadku a zatimco dite si da dvacet, tak rodic pokracuje v one cinnosti dal. (at uz tetou myslim hospodyni na castecny uvazek, babicku v duchodu, skutecnou tetu ci libovolnou jinou osobu, ktera je z nejakeho duvodu ochotna obstarat kus prace v domacnosti)
(Jo, je to namahave, neni to pro uplne kazdeho, ale to jeste neznamena, ze to neni vubec pro nikoho - neni to bud a nebo - je cela skala moznosti mezi tim a je spousta lidi ochotnych a schopnych do toho jit. Jenom malokdy dostanou sanci.)
|
|
|
najmout cizí tetu je samozřejmě možné, dítě si zvykne, žádný problém. Jen se mi zdá nepochopitelný ten krok, kdy odejmu vlastní matce dítě, abych jí nemusel platit alimenty a svěřím dítě do péče cizího.
zas tolik ochotných a schopných není. Je to velmi náročné a musíš k tomu mít důvod, pomsta matce jako motivace dlouho nevydrží.
|
|
|
Už to tu zaznělo výše:
Jaká matka? I kurvy mohou porodit. Jistě, co je to zač s čím leze do postele by měl chlap vědět. Ale copak on je schopen přemýšlet v ten moment, kdy si stahuje kalhoty?
Ale o to nejde. Myslím, že to je sporné. Ne vždy biologická matka - za každou cenu. Cizí teta může být podstatně lepší varianta než vlastní matka, která je třeba narkomanka, alkoholička nebo jinak puncovaná kráva. Ty alimenty k děcku nemusí vůbec doputovat.
Takže já si myslím: matka ano, ale ne vždy. S nějakou pomstou to nemá nic společného. Je to jenom pokus o zajištění pravděpodobně úspěšného vývoje sviště.
Ale přijít na to, KDO - to snad ani není práce pro soudce. To by chtělo Pánaboha, aby se v těch oboustranných lžích vyznal...
Vzpomněl jsem si na Šalamouna a jeho řešení...
|
|
|
aj ta krajta, kurva (ve smyslu sex za peníze) nemůže být vzorná matka? Pročpak? Bude stejně automaticky vyřazen z otcovství každý kdo byl v bordelu nebo každý sukničkář?? Tohle už je pryč, představa, že ženská, která má milence je špatná matka, otec, který je sukničkář, je prostě frajer. To neberu, to mi ruší mě feministické kruhy! :-)
znám jednoho, ten si vzal takovou "veselou" holku, napůl alkoholičku, pořídil si s ní dítě a pak se strašně divil, že ji svatba a dítě nezměnily. Na to nepotřebuješ ani Pánaboha ani soud, sám si měl za rohem dát pár facek. Nějak mi moc nesedí představa slušné a chytré holky z které se jen tak z mosta do prosta během pár let manželství stane narkomanka nebo alkoholička. Pokud k tomu měla sklony už dříve, jde o pouhý alibismus.
|
|
|
Mno, vzhledem k její pracovní době a značnému riziku přenosných chorob by se prostitutka jako matka asi moc neosvědčila. ;-)
Jistě, nemluvím o kurtizáně, ženě, kterou si bohatec vydržuje, aniž by si ji vzal. Tam může (a patrně i bude) výchova bez problémů. Ale to se nám celé spektrum pozvolna pootočilo - až dojdeme k normálnímu manželství, kde je žena v domácnosti nebo má nějaké nenáročné místo. Takže si rejpnu - ona někerá manželství pánů podnikatelů a jejich zelených vdov se od vztahu mecenáš - kurtizána liší akorát tím svatebním papírem. Takže jako obvykle - není jasná hranice.
Ano, leckterý muž, jenž se špatně oženil má sám o sobě chuť jít si za roh nafackovat. (Ostatně - ženskejch se to týká taky. 1:1). Ale tu, myslím, šlo o děcko, komu má připadnout a zda se k němu doopravdy dostanou alimenty, nebo je maminka (či tatínek, ať nemáš feministické ujímání) probendí jinak. To byl ten můj Augenblick do Knihy knih.
O alkoholismu tu raději psát nebudu. Měl jsem ho dost blízko a spotřeboval jsem na jeho "přetrpění" skoro všechnu životní energii. Můžu říct jenom jedno: Alkoholikem se člověk nerodí, ale stává. Postupně, plíživě, nezadržitelně. Takže opravdu je možné si vzít príma holku a za deset let mít doma nepoužitelnou trosku - alkoholičku! A zastavit to je na hranici možného.
|
|
|
něco z alimentů se k dítěti dostat musí, jinak by pošlo hlady nebo umřelo zimou, takže přece se točí. Netvrdím, že někdy není v alimentech určitá vata, ale provoz dítěte je dnes velmi drahá záležitost. Takže představa, že dítě pořeším z pětistovky měsíčně a zbytek si hezky probendím, je k smíchu. Škola, školka, kroužky,oblečení, jídlo, bydlení, nic z toho není zadarmo a moc se na tom ušetřit nedá.
|
|
|
Abych praudu pouďál, tak tentokrát naštěstí čistě teoretizuji. Jenom jsem chtěl podotknout, že i s děckem se dá pracovat jako s beranidlem na zničení toho druhéjo a pokud se tu něktewří otcové ozvali, asi mají pravdu. Když se dva rozhádají na život a na smrt, každý klacek na ublížení tomu druhému se hodí. A většimou to bývají ženské, které, znajíc svého "bejvalého", dokážou zvolit ten nejvhodnější kyj a nejpříhodnější dobu na úder. V tom zase nemám o ženském plemeni moc iluzí. Chlap, aby si nepřipadal trapně sám před sebou, obvykle ustoupí - a lup ho! Dostane to tím tuplem a ještě odzadu! Třeba narození dalšího potomka s novou partnerkou je skvělá doba na eskalaci finančních požadavků.
(Kolega měl soud, kde se bejvalka dožadovala podstatného zvýšení alimentů, protože dcera šla studovat do Brna a a neměla dost peněz na ustájení svého koně...!
A dostal pozvánku k soudu přesně měsíc poté, kdy jeho druhá žena dostala rakovinu kostí a jen tak- tak nepřišla o celé nohy - naštěstí ji vyměnili jenom kolena. To prostě nevymyslíš! Kam se na ty náměty hrabe "Unsere Gasse" nebo "OVRZ".)
- - -
Některých zdejších diskutérů se to ale asi moc netýká.
TI NEODPUSTÍ BEJVALCE VŮBEC NIC.
Tomu typu chlapa říkám "účetní" a je pro mě naprosto nesnesitelný. (O ženských "účtařkách" to ale platí taky.) Asi jim v dětství nevysvětlili, co je to velkorysost. Ať se smaží v pekle!
|
|
|
Opravdu naštvaná ženská, která si dala za cíl tě zničit, to udělá brutálněji, nemilosrdněji a důsledněji než by kdy dokázal chlap.
|
|
|
a nemá třeba nějaký důvod nebo jsou ženský už takový, prostě se jí zachce někoho zničit, jen tak z dlouhý chvíle, tak se do toho pustí? To musím zkusit, až přijde nuda a šeď všedního dne, někoho si vytipuju a pak ho zničím. ;-)
|
|
|
Založeno na pár životních zkušenostech přátel. Válka Roseových hadr. Problém je v tom, že normální chlap se nemá moc jak bránit, s ženskými a dětmi se opravdu natvrdo neválčí. Tak nás to učily vaše tchýně. ;-)
|
|
|
no jo tchýně, čert aby je vzal. S manželem by bojovaly na život a na smrt, ale synáčkovi, mumánkovi, by utíraly zadek ještě v jeho padesáti, jakoby si ani nevšimly, že je to taky jen chlap.
|
|
|
Popravdě, já moc nevidím souvislost s utíráním zadku. Tady bych prosil trochu osvěty.
|
|
|
tož osvěta do světa ;-)
některé ženské chtějí od manžela, aby obrátil svět na ruby, aby všechno zajistil, aby na všechno vydělal, vždyť je chlap. Zvláštní je, že tyhle typy na jedné straně útočí na manžela a na druhé straně chovají synky jak v bavlnce, za ručku je vodí, dohlížejí na to, aby je náhodou nějaká "zlá" ženská nezneužila, přitom je to taky chlap, stejně jako ten manžel. Nejdřív se hájí tím, že je to jen dítě, když je dítěti 30, tak ho pořád hájí, protože je to jen dítě. Ale třicetiletého manžela jsou schopné zničit, protože se nechová jako "chlap". Prostě tchýně, manžela pod pantoflem a synáčka na piedestalu. Přitom je to stejná pakáž, chlap jako chlap. ;-)
|
|
|
Hmm, moc neznám, máma tohle nedělala, řezala do mě jak hluchej do vrat (teda dokud mne byla schopná chytit) a jiný vaše tchýně neznám :) Ale zajímavý.
|
|
|
A vlastně jo, na jednu takovou krávu jsem si v minulosti vzpomněl. Tam to sedí jako zadek na nočník. Doma generálka, starej pod pantoflem a syn hvězda. No a její dcera oddělala mýho kamaráda. Řezala do něj po nějakým čase stejně jako máma, pak šla i s dětma za svým štěstím (který se nějak nedostavilo). On to nezvládl a patrně spáchal sebevraždu.
Tož tak na světě.
|
|
|
K problému tchýní:
Obyčejné, běžné a standardní tchýně to myslí dobře. Jenže jejich dobré rady a drobné úsluhy jsou s to manželství dokonale rozleptat. Jeden i druhý z maželů si nějak musí stále uvědomovat, jak je nedokonalý, jak nezkušený, ba přímo hloupý. A to není dobře. Na začátku budování rodiny ne!
Nejlepší tchýně je taková, která bydlí na druhé straně zeměkoule. Přijede jednou za dva roky, podiví se, co se narodilo nebo vyrostlo, doveze povinné (a obvykle zcela nepoužitelné) dary a zas zmizí třeba na Novou Kaledonii. Ideál!
K vůli své matce jsem kdysi málem vstoupil do KSČ. Proč? Abych hned získal byt. Jinak mi bylo jasné, že manželství nepřežije. Naštěstí nebyl vstup do strany nutný - komunisté v ústavu zatlačili a bylo to. Potřebovali mě. Vstupovat jsem nemusel.
Na svou tchýni vzpomínám s láskou. Vždy, když mi dávala dobré rady, jak zacházet s dětmi nebo s její dcerou, mile jsem se na ni usmál z výšky svých 198 cm a prohlásil klasickou repliku z Čapkovy Matky: "Ale maminko, Vy tomu nerozumíte!" Obvykle se pak do 1/2 hodiny sebrala a odjela domů. Žena mě v tom postoji naštěstí podporovala. Dokonce ani později mi to nevyčítala, ačkoliv mi vyčetla i věci, na které jsem už opravdu zapomněl. Ona ne. Ženský mají na todlenctoto sloní paměť....
Nejlepší výrok mé ženy: "Zase začíná pršet. Udělej s tím něco!"
|
|
|
Nejhorší varianta je, když se člověku spřáhne žena s mámou a sestrou, ty zatracené ženské by člověku vyklovaly díru do hlavy. Běda, jak uděláš "příkoří" jedné z nich. Vyhrát se nedá a úniku před nima není, leda tak do maštale. A zahodit telefon. :))
Zlatá tchyně a vztahy jako mezi SSSR a USA s jaderným odstrašováním a občasným summitem.
|
|
|
Jo, tchýně ... je zvláštní, jak matky dokážou ubližovat vlastním dětem, což?
Ostatně, proto je o nic tolik vtipů ...
...
Člověče, proč tu ženskou mlátíte přes prsty, dyk spadne!
...
To je tchýně...!
.
.
.
Že se ale drží, svině, co?!
|
|
|
Mozna jsem to v predchozim nezduraznil dost silne - duvodem je ponechat dite v peci otce, ktery je schopen ho zajistit jak po strance financni, tak po strance pece. A popisuju zpusob, kterym JE mozno zajistit peci na urovni poskytovane matkou (pobirajici na to penize), a pritom zachovat schopnost vydelku otce. Cili otec se o dite stara v temze rozsahu, jako by se o nej starala matka, pokud by bylo prideleno ji, a pritom zaroven tentyz otec generuje prijem, ktery je toto schopen utahnout.
Ve vyse uvedenem prikladu se o dite stara primo otec (ne nekdo cizi), nekdo cizi (teta) zajistuje externality nesouvisejici s peci o dite - vareni, prani, nakupy (proste ty cinnosti, pri kterych by i matka venovala pozornost cemusi jinemu - otec techto chvil pouziva ke generovani prijmu, protoze nic naplat, jsou zamestnani, kde takto prijem generovat lze a to dostatecne vysoky jak na pokryti vlastnich vydaju, tak i na zaplaceni vice-mene nekvalifikovane vypomoci v domacnosti), zatimco cinnosti s ditetem souvisejici - krmeni, prevlekani, cteni pohadek zajistuje otec.
Cele to predpoklada otce, jehoz prioritou JE mit dite ve sve PECI (nikoli jen majetku), ktery JE OCHOTEN pro to vynalozit dost energie a JE v pozici, kdy si to muze dovolit (=muze pracovat z domova a tak). Zdaleka kazdy otec nesplnuje vsechny tyto pozadavky naraz, ale jsou takovi otcove a je jim to houby platne. (Pomsta matce je nesmysl, ta se da dosahnout s mnohem mensi namahou a mnohem vyraznejsim vysledkem jinak, ale znam dost pripadu, kdy na nejakou pomstu dotycny otec ani nepomyslel - teda aspon v rozsahu vetsim nez ji dat par facek, nebo trisknout oblibenym talirem o zem). A alimenty - takovy clovek svemu diteti je ochoten venovat mnohem vic, nez co nejaky soud urci - ciste po financni strance by placeni alimentu bylo mnohem lacinejsi, ale chybel by tam prave ten kontakt s ditetem, ktery je zde hlavnim motivem.
|
|
|
já mám trochu problém s tím, že v reálu znám takové dva, jednomu žena umřela, druhého opustila a dítě mu nechala. V jejich případě nešlo o vlastní chtění, šlo o nutnost. Oba museli povolat na pomoc obě babičky. Zvládli to celkem na výbornou, nicméně ani u jednoho to nebyla vlastní volba. U rozvádějících se otců takový potenciál nepozoruji, spíš tu pomstu, snahu matce zavařit co nejvíc, ať to stojí, co to stojí a nezřídka v okamžiku, kdy je vedle nich nová žena na kterou veškerou povinnost a péči přenesou bez mrknutí. Takže nepochybně schopní otcové, kteří to myslí vážně existují, jenže jde pouze o promile ze vzorku. A navíc jsem přístupná takové variantě v případě, kdy matka opravdu selhává. Nějak se mi nedaří uvěřit tomu, že schopný otec proti selhávající matce (například narkomance nebo alkohličce) prohraje. A pak, moje teta razí moudro, máma, kdyby koza byla, pořád je to máma. :-)
|
|
|
Mousso,
a) pokud je mi známo, tak matky, které zůstaly s dítětem samy (rozvod, rozchod, smrt partnera) také často volají na pomoc své rodinné příslušníky, konečně i partnerům, kteří žijí spolu občas pomůže rodinný příslušník. (Občas v tomto směru pomůže starší sourozenec - vím o rodině s osmi dětmi, ktede starší pečují o mladší, nebo by to jinak ani nešlo).
b) jistě že při rozvodu jsou snahy to partnerovi zavařit. A to často a oboustranně.
c) Pokud se Vám nedaří přiznat, že by otec mohl prohrát proti selhávající matce, tak se to asi nedaří, ovšem pokud praktické zkušenosti mluví jinak, musím věřit praktickým zkušenostem.
|
|
|
Kdyby to tak fungovalo, melo by to platit i recprocne - matka by mela proplacet otci vyzivne za cas straveny s ditetem. Neco takoveho ale neni, tudiz je jasne, jakemu ucelu penize slouzi. Pod pojem "ochrana ditete" se schova kdejaka sprosta kradez.
Navic- - je to jeste porad dite dotycneho, kdyz se s nim prakticky nemuze ani videt?
No a v pripade matky, ktera je neschopna vyzivyt sve dite, zatimco otec ano a chce - pak by prece bylo spravne matce dite odebrat a dat do pece otci, ze?
Kdyby se tomu bezne delo, pak by skutecne slo rict "alimenty jsou pro dite".
|
|
|
blbost, alimenty by se neměly snižovat za čas strávený s dítětem, ale o náklady za tu dobu vynaložené. Ovšem pokud soud rozhodne, jak často se otec s dítětem bude stýkat, současně počítá s tím, že náklady jsou o toto období nižší.
dítě je dotyčného i kdyby se neviděli nevím jak dlouho. Ale bylo by zajímavé nějaké promlčení například v případě únosu dítěte. Že by jaksi po deseti letech došlo k vydržení dítěte a rodiče by ztratili svá rodičovská práva? Jestli pořád nevidíš nesmysl, který jsi napsal, asi už to lepší nebude.
matka je neschopná živit dítě, protože se o něj stará, pokud se otec bude starat takto o dítě, taky bude neschopen ho uživit. V okamžiku, kdy dítě odeberou matce a vezme si ho otec asi bude muset nějak tu péči zajistit.
alimenty jsou na výživu dítěte, tečka. Někdo to dítě živit musí, pokud nemá otec koule, tak to dítě živí matka, pěstovat dítě bez jídla se ještě nepodařilo.
|
|
|
Pokud se nekdo nemuze se svym ditetem vidat (pricemz chce a dite to neohrozuje) melo by to byt posuzovano stejne, jako kdyby matka dite unesla.
A pokud by to melo byt vyzivne za dite, pak by taky matka musela predkladat ucty, aby bylo videt, co za ty penize nakupuje. Vzhledem k tomu, ze tohle nikoho nenapadlo resit, ukazuje se, ze alimenty nemaji s podporou ditete moc spolecneho (ano, existuji i takove matky, ktere z toho zivi dite ale to uz je v dnesnim systemu na nich, tohle se nekontroluje, stejne jako cas ditete straveny s otcem).
Nejlepsi jsou ty pripady, kdy otec po osmnacti letech prestane platit matce, zacne platit diteti, dite se odstehuje od matky a niz by se nejak hybalo s vysi alimentu, dite najednou nevi, co s tolika penezma. Matka se tri mesice na to vda za chlapa, se kterym 15 let zila.
Treti odstavec - Takze kdyz se o nej muze postarat, tak by mel, ne?
|
|
|
proč diskutuješ, když o tom nic nevíš? Při žádosti o zvýšení se v některých případech pochopitelně dokládá z jakého důvodu je žádost předkládána. Takže to někoho už napadlo, jen ty o tom nevíš.
existují matky, které z toho dítě živí, tos myslel jak? že ostatní děti žijí ze vzduchu a pobíhají po světě nahé?
jak by sis to vyúčtování představoval, že by každý měsíc matka s účty napochodovala k soudu a soudkyně by to přepočítala, případně rozporovala, že dítě určitě nespotřebovalo dvě másla za měsíc, ale jen jedno? a že nepotřebuje dvoje kalhoty, jedny stačí a že nemusí mít kalhoty až na zem, stačí deset cenťáků nad kotník, lyže, kolo, počítač zbytečný, nekupovat. A kontrola styku otce s dítětem by byla před komisí, aby mohl někdo dosvědčit jak dlouho a jak často? nebo by se to kontrolovalo namátkově? to jsou blázniviny.
|
|
|
Problém totiž je, že při rozvodu díky tzv. ochraně zájmů dítěte (což ve skutečnosti žádá ochrana práv a zájmů dítěte není, protože to facilituje přesně ty negativní jevy, kterými dítě nejvíce utrpí, naproti tomu zájmem dítěte je rovnocenný kontakt s oběma rodiči) dojde v podstatě k disociaci role pečovatelské ale zůstává v platnosti povinnost zabezpečovací. Ženská většinou (jsou i případy, kdy je tomu naopak) o své prostředky a investice rozvodem nepřichází, kdežto chlap (většinou) ano. Proto je tak výhodné se pro ženské rozvádět a proto taky 75% žádostí o rozvod podávají ženy. Mnohé dámy takové asymetrie velmi výrazně zneužívají, dosti často v módu dítě k babičce, ženská žijící za chlapovy alimenty a shánící si nového chlapa, který by jí zase přispěl, při prvních neshodách event. nový rozvod a nové alimenty a dítě opět k bábě, někdy dokonce tchýni atd.. Myslím, že by to chtělo příspěvek týkající se vztahu feminismu a feministicky-aktivistického rozvodového soudnictví, feminismu a počtu rozvodů + krize tradiční rodiny, feminismu a vzrůstající kriminalitě zejm. u mladistvých, feminismu a vzrůstající drogové závislosti u mladistvých, feminismu a strmě vzrůstajícímu počtu lidí žijící v podmínkách sociálního parazitismu. Padlo tady, že matka je vhodným adeptem k výchově dítěte proto, že si tzv. "raději utrhne od talíře" a dá dítěti, což ovšem přesně vede k tomu, že zde rapidně vzrůstá počet neodspělých jedinců, kteří, když mají problém s vlastním zabezpečením, tak prostě natáhnou dlaň, protože k tomu přesně je výchova matky a absence mužských vzorů vede. Náš stát tak moc chrání zájmy dítěte, že nastavil takové podmínky, při kterých je více než pro 50% manželství výhodné, aby své problémy řešili rozvodem. Nehledě na 30% dětí žijící v konkubinátu nebo pouze se svobodnou matkou. tato statistická data o ochraně zájmů dětí naším státem svědčí více než výmluvně.
Ono by na mírnou nápravu stavu bohatě stačilo, kdyby ty matky, které se tak rády zašťiťují zájmy a výživou dítěte musely prokazovat, za co výživné utratily. Čili úplně ideálně to při klasických sporných rozvodech vidím následovně:
1) matka by měla otci vyúčtovat jakým způsobem využila jeho alimenty a jak tyto prostředky byly využity na výživu a rozvoj dítěte. Prostředky, u kterých neprokáže účelnost, se přesouvají na vázaný účet dítěte (viz. dále)
2) dále by měla prokázat, že stejné prostředky jako otec poskytuje i matka (jelikož dle zákona má rovněž vyživovací povinnost).
3) Pokud by mezi bývalými partnery existoval nepoměr příjmů ve prospěch toho, kterému dítě nebylo svěřeno do péče (tj. v českých podmínkách lépe vydělávající otec), pak by přebytek financí závisející od poměru příjmů obou rodičů musel být poukazován na vázaný spořící účet, jehož majitelem by se díte stalo poté, co se oficiálně ekonomicky odpoutá od matky, tedy prokáže, že je alespoň 3 měsíce v trvalém pracovním poměru. Matka by tedy vlastním úsilím mohla sama zvyšovat množství alimentů vyplacených otcem
4) pokud otec rezignuje na výchovu dětí, matka má nárok na úhradu času stráveného s dětmi.
5) pokud se prokáže, že matka není schopna vyvinout takové ekonomické úsilí, které je třeba aby dítě adekvátně zabezpečila z jedné poloviny, pak soud manželství nerozvede do té doby, až toho schopna je.
6) pro taková nerozvedená manželství by platil zvláštní režim odděleného soužití (pro manžele především přitěžující okolnost šoustání s cizím partnerem/partnerkou apod., k nimž by se přihlíželo i při přidělování dítěte do péče a dalších rozhodnutích soudu související s rozvodem)
Pak by se možná mohlo mluvit o ochraně práv dítěte.
Stačí si přečíst diskusi a zaměřit se na slovník, kterým mluví zasloužilé feministické matky. Typické je kupř. používání zvratného zájmena "si" - nejčastěji ve slovním spojení "Chlap "si" (to jako sám sobě) pořídí dítě", jako kdyby ta matka byla naprosto pasivním elementem, který za nic nemůže. Feministky nikdy neříkají matka "si" uhnala dítě a teď by z toho chtěla profitovat (což by recipročně bylo zhruba na stejné úrovni férové diskuse). Dítě "si" vždycky pořídí chlap. Ďábel je právě v takových detailech. Žiji v zemi, kde rozvod je de facto nemožný, na společnosti je to vidět. Aspoň je zde počet zruinovaných životů díky nezodpovědnosti státu a rodičů výrazně nižší.
|
|
|
Ochrana dítěte ze zákona je v Čechách samozřejmě kontraproduktivní, ale že by něco takového mělo tak rozsáhlý vliv jaký uvádíte, se mi zdá poněkud přitažené za vlasy. Pokud uvádíte takové extrémy, že matky odlifrují dítě k babičkám nebo tchýním a žijí z výživného. Pak je nutné uvést, že někdo to dítě živit musí a pokud otec trvá na tom, aby se potřeby zajišťovaly výhradně z jeho prostředků, možná by měl předávat označené bankovky v hotovosti. Další problém je, že někdy skutečně ten styk s druhým rodičem může mít špatný vliv na dítě. Někdy dochází k vyřizování sporů přes dítě, atd. Takže když extrémy, tak všechny.
Nicméně se nedomnívám, že by rozvodovost měla tak vysoký vliv na vámi uváděné jevy – kriminalita, závislost na drogách, vznik nedospělých jedinců. Možná ta absence mužských vzorů, to myslíte tradiční rodinu z první republiky, kdy otec pracuje a matka spravuje domácnost? K zachování tradiční rodiny, když pomineme co vlastně to „tradiční“ znamená, je nutných víc faktorů než jen složitý rozvod. Udržení rodiny musí mít nějaký smysl, nejčastěji mívá majetkový. Společnost se vyvíjí, mění a tím zřejmě dojde k tomu, že ona tradiční rodina bude nevyhovující model. Vývoj půjde stejně dál, tomu nezabráníte ani zákonem. Pokud ke svému přežití rodinu nepotřebuji, není nutné v ní setrvávat, zvláště pak když nepřinese co si od ní slibuji. Tradiční rodina byla výhodná v dobách těžkého života, v dobách, kdy lidé tolik nepřemýšleli o svém vlastním životě a o sobě. Nechtěli víc než se najíst a přežít. Těžko představitelné, že by se taková doba vrátila, možná snad kdyby došlo k nějaké katastrofě. Katastrofa velkého rozsahu by zamíchala vším, ale bez katastrofy, dojde k odklonu od tradiční rodiny. Zdá se, že překonáme tu nepřirozenou celoživotní monogamii a začneme fungovat více v souladu se svými přirozenými sklony.
Ad 1) mně připadá hloupé řešení, aby si matka udělala z pobírání výživného takový úřad, všechno dokládat, propočítávat a možná dvacet let archivovat. To ani nemluvím o tom, kdo by byl tím arbitrem, který by rozhodl, jestli dítě něco takového skutečně potřebuje nebo nepotřebuje. Ale možná by si to otcové, kteří jsou ochotni se roky hádat doslova o každou korunu mohli vymoci. Nevím, na něco takového bych nepřistoupila.
Ad 2) k tomu bychom potřebovali nějaké ohodnocení domácích prací, docházení na třídní schůzky, sbalit dětem na školu v přírodě, cesta za nákupem. Protože matka část prostředků nahrazuje svou prací a svým časem, rozhodně něco takového není půl na půl. Pokud by bylo, tak je to samozřejmě jiná.
Ad 3) nevím, jestli by to nevedlo k tomu, že by matka věnovala méně péči o dítě a více získání co nejvyššího příjmu. To vidím také jako kontraproduktivní opatření, takových už máme dost.
Ad 4) proč by měla mít matka nárok na úhradu času stráveného s dětmi nechápu?? Vidím rozdíl mezi trávit čas s dětmi a starat se o děti. Za to první žádná náhrada nenáleží, za to druhé by měla, protože to matku omezuje v možnosti věnovat se jiným věcem.
Ad 5) to povede jen k tomu, že se nevdá, jinou možnost nemá, setrvávat v manželství dokud si nenajde práci je hloupost. Takže co udělá soud v případě, kdy dítě nebude počato v manželství?
Ad všechny body, manželství opravdu není kriminál, jsem trochu udivená co všechno byste nařídil,.přikázal a sledoval. Manželství by měla být dobrovolná dohoda dvou dospělých lidí a ne nějaká státem zajištěná knuta.
Termín „zasloužilá feministická matka“ je vymyšlenost, řekněme vulgarismus, šovinisto. Nějak nevím co bych si pod tím slovním spojením měla představit, kdo to je?? :-)
Udělala bych to přesně naopak, zrušila bych všechny zákony, které s problémem souvisejí, snad jen něco lehkého na ochranu dítěte před vyloženým týráním. I když ani tento zákon se příliš neosvědčil, protože k týrání dochází navzdory zákonu, dokonce velmi často k poměrně brutálnímu týrání. Všechno ostatní by si museli domluvit partneři a rodiče mezi sebou. Rozmyslet si s kým budou žít a proč, s kým si pořídí dítě a proč. Dohodnout se co bude dále, když spolu žít nebudou, co bude s dítětem, s majetkem a se vším ostatním. Jenže to je politicky neprůchodné, protože stát má zájem, aby měl daňových poplatníků co nejvíc a z tohohle jde skoro strach, že by se lidé přestali množit, i když je to samozřejmě nesmysl lidé se množí jak se jim chce bez ohledu na zákon.
|
|
|
Pěkný rozklad Mousso,
dovolím si jenom připodotknout, že u lidí, kteří jsou mentálně v pořádku opravdu mohou být zákony jen velmi minimální - možná spíš nějaká písemná forma zvykového práva. Jenže...
Někoho ale popadne mamon v dospělém věku, repektive podlehne svým našeptávačům a co potom? Přestane používat jednak mozku, jednak slušného vychování a místo rozumné dohody se začne citovat ze zákoníku.
Vzdálená známá si upletla svišťa s Američanem. Odjel pak domů ke své škaredé (viděl jsem fotku!) ale zákonné ženě a pravidelně posílal do naší kotlinky slušnou částku na výživu svého potomka. Tuším 1000.- USD. Fungovalo to cca 12 let.
Pak panímáma zešílela a ex-otce (přes nějakou femino-organizaci) zažalovala. Papínek měl ostudu v tom jejich americkém maloměšťákově, příšerně se na*ral a přestal platit. Spor stále trvá a pokud vím, už se není o co handrkovat, dcera je dospělá, se svým biologickým se už potkala (a nepadli si vzájemně do náruče), leč táta ji přes všechny ty trable sehnal slušný job za mořem (na druhém konci Států) a zdá se, že ona tam usiluje o občanství (nevím to ale jistě).
Co kdo na tom získal? Nikdo nic? Matka pocit zadostiučinění? Proč se nevdala znovu? Protože dnes vypadá jako sud, ze kterého nahoře něco vybublává? A souvisí to vůbec spolu? Atd, atp.
Takže asi proto potřebujeme ty blbý zákony.
|
|
|
tak hlavně jestli ty zákony fungují, jestli splňují svůj účel.
|
|
|
Myslím, že jsou nesmyslně taxativní a složité. Asi by to chtělo doslova Šalamounská řešení..;-)
|
|
|
Názory trochu kategorické, ale ne úplně hodné zatracení...tedy - z mého pohledu.
hodně toho vypočítala Moussa, ale pozastavím se na bodem 1 a dám příklad:
Automatická pračka. Bylo by možné ve tvém "vyúčtování" uvést nákup pračky jako 100% využití výživného? Pokud ano - na co vůbec je takové vyúčtování, když pračka neníjen pro dítě...a pokud ne, tak jak by otec k výživnému vypočítával a vyrovnával půl podílu na "opotřebení matčiny domácnosti" způsobené dítětem?
Řeči o "feministických matkách" přispívajících do této diskuse jsou jen hloupým útokem na opoziční názor, který, zdá se, nedokážeš ani vyvrátit ani respektovat. smutné! hanba!
|
|
|
lépe by bylo koupit pračky dvě, jednu pro matku, jednu pro dítě, dvě kuchyně, dvě koupelny, dvě toalety, dvě myčky nádobí, dva sporáky, dvě trouby, u všeho měřáky energií zvlášť. Pak by se snadno dal propočítat čas strávený v kuchyni pro dítě, u pračky pro dítě, úklid koupelny pro dítě, vykoupání dítěte. Paragony by si nechala matka v obchodě vystavit dva, jeden na maso, mléko, máslo, chléb, ovoce, zeleninu, jogurty, aj., pro dítě, druhý na totéž pro sebe. Propisku na podepisování úkolů také zvlášť.
Vlastně to není tak špatný nápad, z mnohých by se mohly stát profesionální matky, protože takové rozdělení by si vyžádalo spoustu práce a matce by nezbyl čas, aby si vydělávala jinou prací. Jen houšť a větší kapky, tak dlouho budou otcové šťourat do výživného, až se jednoho krásného dne nedoplatí, ale budou úplně přesně vědět za co dluží. ;-)
|
|
|
Ty alimenty jsou pro dítě, ne pro matku! Znám dost otců, kteří nemají problém koupit dítěti počítač, rovnátka, zaplatit libovolný kroužek, vzít dítě na dovolenou.... ale odmítají jakékoliv zvýšení alimentů. A proč? Protože odmítají živit z alimentů nejenom dítě, ale i matku.
|
|
|
to je v pořádku, pokud dítěti zajistí jiné zájmy, může matka vydělávat na výživu a ošacení a není žádný problém. Jen v některých případech bývá to "živení matky z alimentů" trochu nadnesené. Někdy jde o jakousi pomstu matce, ale pokud to dítě nekrátí na výživě, tak je to jedno. Problém je pokud dochází ke "kupování" dítěte, kdy počítač, snowboard a jiné jsou k použití výhradně u otce, aby náááhodou matka třeba otce nepřevezla a nevozila se na dětském snowboardu.
|
|
|
Mamí, proč je snowboard zamčený ve sklepě?
Aby sis nezlomil nohu! (Je od toho kurevníka)
Podle mé zkušenosti je tato taktika obvyklejší než vožení se na dětském snowboardu
|
|
|
Velmi časté. (Poslední případ, o kterém vím, byl mobil - odpírání komunikace s otcem (dítě 14 let) pod záminkou, že si z mobilu pouští MP3 a neučí se byl mobil 24/7 zabaven). Dítěti bylo 14 let.
Existuje i vylepšené varianty - např. koupil Ti nové boty? Ty necháš doma a pojedeš tam v těhle starých keckách. (Úmysl: buď Ti koupí nové a můžete jet do přírody, nebo prostě nic nebude. Pokud nové boty zůstanou u druhého rodiče, je to kupování dítěte a blokování jeho věcí).
|
|
|
Velmi časté. (Poslední případ, o kterém vím, byl mobil - odpírání komunikace s otcem (dítě 14 let) pod záminkou, že si z mobilu pouští MP3 a neučí se byl mobil 24/7 zabaven). Dítěti bylo 14 let.
Existuje i vylepšené varianty - např. koupil Ti nové boty? Ty necháš doma a pojedeš tam v těhle starých keckách. (Úmysl: buď Ti koupí nové a můžete jet do přírody, nebo prostě nic nebude. Pokud nové boty zůstanou u druhého rodiče, je to kupování dítěte a blokování jeho věcí).
|
|
|
To Vám ale nějak nesedí. Pokud by tato opatření měla chránit dítě tak by rozhodnutí odejít od jednoho z rodičů mělo přijít výlučně ze strany dítěte, což se neděje. To, že se jeden z partnerů rozhodne odejít je jenom projev jeho pohodlnosti a neochoty pro dítě obětovat svoje "štěstí". Takže ano, ten paragraf chrání rodiče, který od partnera spolu s dítětem odejde a měl by za toto rozhodnutí nést následky tj. primárně být schopen se o dítě tedy sám postarat a přitom tomu druhému zajistit k dítěti přístup.
Nemyslíte, že je krajně nezodpovědné odejít od partnera a nemít na to??
|
|
|
dítě se nemůže rozhodovat samo za sebe, protože je malé, dá se snadno ovlivnit, atd. Z toho důvodu se buď rodiče dohodnou nebo dítě zastupuje OPR nebo OPD nebo jak se to dnes jmenuje.
když někdo odejde od partnera, tak by nejspíš měl na to se uživit, ale proč by měl sám živit dítě, které je z poloviny jiného? Protože odešel? A co když měl k tomu odchodu vážný důvod, třeba nevystavovat dítě násilí nebo stresu?
|
|
|
Tak příklad s dítětem rozhodující se samo za sebe byla jenom názorná ukázka toho, že argumentace "zájmy dítěte" je taková dosti na vodě, protože to v důsledku nejsou zájmy dítěte, ale rozhodnutí nějakého byrokrata od stolu. Jediné co tomu nelze upřít je údernost této fráze.
Přesně do tohoto majetnického pohledu musí sklouznout argumentace, aby se úplně nezhroutila. A co přesně obnáší to "mít z polovi
|
|
|
všechno jsou to byrokratická rozhodnutí od stolu, protože když se rodiče nedohodnou, nic jiného nezbývá. Když rodiče nedospějí k dohodě, co jiného by mělo následovat? Řídit se rozmary malého dítěte, které by chtělo ve středu na podzim být u matky a napřesrok opačně, které by se řídilo třeba i tím, kdo mu víc dovolí nebo přinese víc bonbónů? Jak to chcete řešit jinak než přes arbitra? Vylepšit zákony způsobem, že otec má vždy pravdu? Navrhněte něco lepšího.
|
|
|
Jen na okraj, já nikde nepíši o matce nebo otci.
Arbitr je zde podružný a toho ani tak nerozporuji, jen tvrdit u toho něco zájmech dítěte mi přijde zcestné. Rozhodnutí arbitra může být vpodstatě jakékoliv, vadí mi následný způsob výkonu tohoto rozhodnutí.
Ještě by mě ale zajímalo to vlastnictví z poloviny.
|
|
|
arbitr není podružný, kdo to má rozhodnout, když dva nedojdou shody?
vlastnictví z poloviny je jasné, oběma rodičům patří stejně, ideální polovina, řekněme, jenže dítě nemůžeš rozpůlit, tedy můžeš, ale málo dětí to přežije. Většinou není vhodné to řešit ani načítáním "půlek" dětí, já si vezmu jedno a ty druhé, protože rozdělení sourozenců nebývá vždy ideálním řešením (protože pořád řešíme výhradně zájem dítěte, případně dětí!). Dva mají společné dítě, současně nemůže mít každý dítě u sebe, takže ho bude mít u sebe jeden a zbytek je otázka dohody. Když k dohodě nedojde musí nastoupit arbitr, ale přesto pořád nejsem ochotná přistoupit na to, že je v pořádku, když se jeden rodič naštve a za "trest" přestane platit alimenty. Málo platný jsou v tom oba a každý jeden by měl dělat co může, pokud jeden z nich klempíruje, druhý by měl vyvinout o to více snahy, protože mu jde o jeho dítě. Ale to už je jen můj názor, můj náhled na svět, protože z mého pohledu nemám a nikdy nebudu mít víc než děti. Dětem nemůže nic konkurovat, ani další děti ne. Když budu mít dalších patnáct dětí, pořád bude někde to první.
|
|
|
Takze fakta: Vyzivne je vymahano trestnepravne.
Jeste jednou:
Alimenty, stanovene zcela arbitrarne, jsou vymahany TRESTNEPRAVNE.
Jeste jednou:
Alimenty, stanovene STATEM zcela ARBITRARNE, jsou vymahany trestnepravne.
Otazka: K cemu je to dobre? Kdyz nekoho zavru nekam, kde si nevydela ani na idioty, co kolem nej chodi se sapikama, zvysi to nadeji na to, ze mi nejake penize pristanou na ucte? Ja bych rekl, ze ne.
Spousta zen ma za to, ze ano. Nebo ze aspon "dobre mu tak".
Smutne.
Smutne, k cemu se ten nas stat propujci.
Smutne, s cim moussa souhlasi.
|
|
|
trochu jsi zapomněl zmínit, že k tomu tresněprávnímu dojde až když ten dotyčný neplatí, i přesto že mu bylo soudně stanoveno. Když je někdo tak "odolný", že nehodlá živit svoje dítě ani poté, kdy mu soud určí, težko říct co s takovým týpkem jinýho. Není mi známo, že by zavřeli někoho, kdo platil, možná takové případy existují, ale když neplatí, bude dítěti lhostejné, že neplatí na svobodě.
jinak moussa souhlasí s ledasčím, pro moussu za moussu mohou třeba soudy a kriminály zrušit hned zítra. Mousse je to jedno, moussa si poradí, jen jí je líto matek, které musí dětem servírovat každý večer chleba s ničím, matek, které nemohou poslat děti na školu v přírodě nebo na hory, protože otci je zatěžko platit. Protože otec výživné vnímá jako půjčovné, v horším jako platbu matce. Protože se matka včas nevdá a nepřenese vyživovací povinnost na nového manžela. Protože se otec oženil a zkrátil by se mu nový rozpočet. Spousta variant zazněla, moussa má dojem, že děti zůstaly na druhé koleji. Na jedné straně dojemné příběhy jak milující otec odtržen od dětí, na druhé straně ve svém svatém boji otec jaksi na potřeby dětí zapomene.
|
|
|
Challenger podal prostý popis týkající se specifické skupiny lidí.
Vzhledem k tomu, že svůj popis pojal, v porovnání se současnými zvyklostmi tohoto webu, velmi střízlivě až suchopárně, rozhodně se nezdá, že by trpěl nějakou frustrací.
Pokud se mýlím, v čem a proč?
Prosím!
Podle zkušeností této nepatrné osoby nadržuje "právo" ženám velmi, ale opravdu velmi, výrazně i prakticky.
Ale to není argument, jenom individuální zkušenost, že.
|
|
|
když to byl prostý popis, tak proč ho to tak štve? Přece s tím nemá nic společného a jestli má spousta volů doma slepici, nemusí se nad tím vztekat? Každý si to doma zařídí, jak mu vyhovuje nebo jak je v jeho možnostech, někomu se to může nelíbit, ale nic mu do toho není. Jenže tenhle popis nevypadá jako prosté konstatování, protože se dobral k tomu, že by takové situace nenastaly, kdyby nebyl zákon tak přátelský k ženám. Z toho vyvozuji, že má představu o přísném zákonu, který by takovým slepicím zatrhl tipec. A já se ptám proč? Proč chce nějakým cizím slepicím něco zatrhávat?? Mimochodem není to poprvé, kdy o tom takhle píše. Nevím, úpí v manželství jeho bratr, otec, kamarád nebo on sám?
můžu nějaké konkrétní případy nadržování ženám ze strany "práva".
|
|
|
Z Challengerova příspěvku nějak nevyčtu, že by ho to štvalo, nebo že by se snad vztekal, zejména, když v textu napíše, že zároveň existují miliony (téměř)šťastných manželství, ale o tom se nepíše...
Na současnou úroveň zdejších diskuzí je jeho příspěvek až mdlý.
Ani tvé poznatky o tom, že by chtěl nějaký přísný zákon, mi z příspěvku nevyplývají, ale na jiné jeho příspěvky k tomuto tématu se napamatuji,nemohu srovnávat.
S jeho závěrem o nadměrné preferenci žen souhlasím na základě osobní zkušenosti.
Nemusí trpět ani jeho bratr, ani jeho otec, ani on sám. Často totiž stačí, když je po změně bytu nebo jen denního režimu muž nucen (nadsázka) poslouchat od vlastní manželky stížnosti na okolní slepice, protože je vzhledem k okolnostem (starání se o velmi malé dítě) nucena setkávat se s nimi častěji, než by jí bylo příjemné (samoobsluha, čekárna v poradně, park, hřiště...) .
Tvé poslední větě nerozumím. Ale jak tě z dosavadní korespondence znám, tak určitě můžeš, věřím ti.
|
|
|
"A protože je právo na straně žen, je také tolik rozvodů."
nechce přísnější zákon?
vzhledem k tvé poslední větě soudím, že se ti konrétních případů o nadržování zákonem ženám nedostává. Obecné je to tak, protože je to tak, všichni to víme, mi nestačí. Ale když konkrétní příklady nemáš, no tak nemáš.
|
|
|
Ja nevim, jestli to porad plati, ale napriklad chlap musi platit alimenty i na deti, ktere prokazatelne nejsou jeho (a je jedno, jestli o tom vedel, nebo ne, stacilo, kdyz byl nekolik mesicu napsan v rodnem liste).
Z pravni praxe - znam pripad nekolikrat neuspesne lecene alkoholicky, ktera presto dostala dite do sve pece, je to jeden z mnoha. Nikdy jsem neslysel o pripade, kdy by dite bylo svereno otci. Pouze cetl v novinach.
|
|
|
Pochopitelně platí. Ještě brutálnější je, jak se na rodný list chlap dostane. Stačí aby ex porodila sice už rozvedená ale v jakési lhůtě (přesně nevím) a ačkoli všichni tři se shodnou, čí dítě je, zapsán do rodného listu je automaticky bývalý manžel. A přepsání na správného otce řeší následně soud.
|
|
|
280 dní, tam se hraje o nabytí právní moc rozsudku. Ale i tento zákon je myšlen na ochranu dítěte, nikoliv matky. Trochu větší problém je s tím, že spotřebované alimenty jsou nevratné, což je v tomto případě problém. Ale mezi slušnými lidmi je problém řešitelný.
|
|
|
Mezi slusnymi lidmi je nastesti resitelny kazdy problem :)
|
|
|
Není mi jasné, jak zákon dítě chrání, když biologický otec se dobrovolně doznal a bývalý manžel potvrdil, že dítě skutečně není jeho.
V případu, se kterým jsem velmi dobře obeznámen, to byla pruda pro všechny zúčastněné. O nějaké alimenty vůbec nešlo, nikdo je ani nepožadoval. Oni si vztahy mezi sebou slušně vyřešili, nicméně museli řešit následný soud, který nikdo z nich nepotřeboval. Navíc během řízení prohodili soudce a tak se všechno včetně "výslechu" opakovalo. Dítě bylo nějakou dobu beze jména, skutečný otec plno problémů, protože pro ostatní úřady a instituce otcem nebyl a bývalý manžel se měl vyjadřovat k věcem, do kterých mu nic nebylo. A to ještě sociálka zkoumala poměry skutečného otce. Totálně postavené na palici. Stát zase strkal rypák, kam neměl.
|
|
|
ve většině případů to pruda je. Ale jsou případy, kdy se biologický otec přiznat nechce, chvíli trvá než ho doženou, než mu to prokážou, než začne platit, pokud vůbec. Takže ten zákon chrání dítě, ale protože je postaven tak jak je, není možné jasné případy obejít bez soudu. Čestné prohlášení všech před matrikářkou by se možná časem dalo napadnout, takže o změně otce v rodném listu může rozhodnout jen soud.
já žádný z těch zákonů nechválím, jsem pro jejich zrušení, protože většinou působí víc škody než užitku, spoustu lidí nutí jít k soudu zbytečně, pokud někdo skutečně potřebuje pomoci, je mu zákon stejně k ničemu. Jen jsem rozporovala tvrzení některých, že zákony nadržují ženám, většina uvedených zákonů se o ženy nestará, sleduje výhradně zájmy nezletilých dětí, i když často blbě a kontraproduktivně.
|
|
|
Pokud se zde v diskuzi zmiňovalo "právo", měl jsem dojem, že se jednalo o jeho praktický výkon - činnost soudů, rozsudky, jejich vymahatelnost spíše, než o existenci či znění konkrétních zákonů.
To jsem pochopil špatně?
Na vysvětlenou tedy dodávám, že ve svých příspěvcích jsem měl vždy na mysli ten první výklad pojmu "právo".
|
|
|
Prosté konstatování faktu vyplynulého z pozorování nebo úsudku snad není požadování přísnějšího zákona?
Opakuji, že tvé poslední větě nerozumím. Možná jsi ji mohla opatřit otazníkem, pak by ji dokázal i prostý vidlák pochopit. V originální podobě zcela jistě vyžaduje vyšší IQ, než je mých 83.
Polopaticky jsem vysvětlil, že konkrétní případ je mou osobní zkušeností, není tedy logicky obecný a proto jím neargumentuji, uvádím jen příklad. Někdo jiný může mít zkušenost zase opačnou.
Znamená to nicméně, že konkrétní příklad mám, otázkou ale je, zda mám na tomto webu uvádět jména, lhůty a částky před tlamičku slintajícího špiclíka.
Nic podobného tvému tvrzení (je to tak, všichni to víme..) jsem ani nenaznačil, napsal jsem přesný opak. Inu, tvůrčí čtení jako obvykle, co?
|
|
|
Ja bych to spis cetl jako ze chce spravedlivejsi zakon, ne prisnejsi.
Konkretni pripad: Matka na materske, otec pracuje, obe babicky ochotne(=natesene) prijit hlidat v jakoukoli denni ci nocni hodinu. Kdyz se matka nedostavila k jednani (protoze bylo hezky a tak sla do parku), jednani se pro jeji nepritomnost odrocilo. Kdyz se otec nedostavil k jednani (protoze nemocny, s potvrzenim od lekare), jednani probehlo v jeho nepritomnosti, vysledek mu byl oznamen.
Kdyz matka prohlasila, ze od otce nedostalala ani korunu a otec vzapeti predlozil svazek slozenek na jeji jmeno (jo, nedostala ani korunu odnej, vsechno prislo postou), tak nasledovalo prepocitavani a prohlizeni slozenek, vsechny ztracene byly prohlaseny za neexistujici a predepsany k uhrade.
Na slozence byla castka pro matku i deti dohromady - otec rikal, ze to bylo urceno pro ne rovnym dilem, cimz by veskere vyzivne bylo i s presahem pokryto. Matka tvrdila, ze si z te castky vetsinu zapocitala na sebe, takze doslo k preplatku, ktery nemusi vracet, zatimco na deti zapocitala podstatne mene, takze doslo k nedoplatku, ktery otec musel zpetne dorovnat. Cast slozenek oznacila za splatku dluhu, ktery udajne vzniknul manzelovi vuci manzelce behem manzelstvi (aniz by se namahala jakkoli ten dluh dokazovat, tim mene vysvetlit, jak mohl po dobu trvani spolecneho vlastnictvi takovy dluh pracujiciho muze davajiciho celou vyplatu nepracujici zene vzniknout) ty slozenky take byly vyrazeny z vypoctu a otec je platil znovu.
Na druhou stranu, kdyz mel mit otec dle narizeni soudu styk s detmi, tak se mnohdy nedockal, protoze "zrovna sla s detmi na nakup", "zrovna sla s detmi na prochazku", "zrovna se ji to nehodilo" ... zamcene dvere, doma nikdo a smytec.
|
|
|
matka se nedostavila k soudu, protože bylo hezky a šla do parku a soud jí takovou omluvu uznal? Pak nechápu, proč proti tomu otec neprotestoval. Protože zase takové výhody v zákonech nejsou, aby matce umožňovaly dostavit se k jednání až se jí to bude hodit a až bude vhodné počasí.
spíš myslím, že se včas omluvila z nějakého vážnějšího důvodu, zatímco otec se předem neomluvil, takže měl smůlu.
|
|
|
Protestovat můžete, nicméně odročení je procesní usnesení, kterým se upravuje průběh řízení a tam žádný opravný prostředek není.
|
|
|
nemyslela jsem protestovat proti odročení, to by ani nemělo smysl, protože by se musel soudit sám se sebou. Myslela jsem proti těm omluvám, proč divnou omluvu soud přijme a pracovní neschopnost neuzná. Jen jsem narážela na to, že tam muselo být něco jiného, protože tohle zní opravdu divně a to si o našich soudcích nedělám žádné iluze.
|
|
|
pokud tam bylo neco jineho, tak jsem to v tech rozsudcich nevidel. Tezko ted po letech soudit, ale tehdy to na me pusobilo dojmem (a pusobi dodnes), ze az na drobnou basnickou licenci se to odehralo vecne skutecne nejak takto. Videl jsem rozsudky, videl jsem tu neschopenku, otec se odvolani vzdal (ze pry radsi at uz je to uzavrene, nez aby se to tahlo stejnym zpusobem dal jeste spoustu dalsich mesicu, prachy ze se daji vydelat, ale pricetnost ze ma jen jednu)
|
|
|
potkal ji cestou od soudu v tom parku, tohle mu rekla - u soudu (dalsiho) pak tvrdila, ze "nemohla sehnat hlidani k detem" (= oficialni duvod) - namitka otce, ze OBE babicky se nabizely byla soudem ignorovana. Stejne jako ostatni podivnosti v tom rizeni. Co ja vim, tak otec neprotestoval, protoze tim uz by tu vec nezlepsil a povazoval financni ztraty za mensi zlo, nez psychicke problemy s celou kauzou souvisejici - pod velkym tlakem spousta lidi hleda spis cestu ven a minimalizaci ztrat, nez prokazani pravdy a vitezstvi za kazdou cenu.
|
|
|
Nesouhlasím. Challanger generalizuje hned ze startu: "...vyjadřuje frustraci z toho, že se ženským nedostává "právo na štěstí", kurva jak to, právo na štěstí a nekonečnou nirvánu je přece jedno ze základních ženských práv! Realita je ovšem taková, že jejich život obvykle nedojde kýženého naplnění - to jest že si dámy nenajdou žádného Prince, že zjistí, že vychovávat děti je občas fuška a na úkor kariéry, že doma musejí šúrovat a prát chlapovi smrduté slipy, že dělba práce není z jejich subjektivního pohledu fér."
Rozumím tomu tak, že tím myslí všechny ženský. Kdyby ne, napsal by nejspíš i něco o tom, že nejsou všechny takový. Ale to ví nejlíp sám...
|
|
|
Ja to pochopil tak, ze autorka si mysli, ze vsechny zenske maji pravo na stesti ... ne ze vsechny zenske si to mysli.
|
|
|
nehodlám dělat advokáta ani jednomu.
autorka otevřela prostor k diskusi o vztazích a challanger neodolal pokušení se opřít do autorky a něco jí podhazovat. zobecnění použil první Pan Doktor.
|
|
|
Nevim nakolik autorka otevrela prostor pro diskuzi o vztazich, spise mi to pripada jako vypsani se z vlastni flustrace z toho, ze k ni jeste neprijel princ na bilem koni a tak cilene hleda ve svem okoli dalsi zeny, kterym se nevyvedl vztah a svadi to cele na vsechny chlapy tricatniky aniz by si pripustila, ze na to jsou vzdy dva. Prakticky nikdy neni chyba jen v jednom z partneru. Ostatne znovu si precti zaver clanku - opravdu tam vidis otevreny prostor pro diskuzi o vztazich? Ja tam ctu presny opak.
Nejsem tricatnik a ziji v oboustrane spokojenem manzelstvi, takze se v tom tezko mohu poznat - to zminuji jen tak preventivne ;-)
|
|
|
PS: Jeden rozvod mam uz taky za sebou a dokazali jsme se na vsem v pohode dohodnout - je to jen o lidech.
|
|
|
- Dobrý den, kolego doktore.
- Dobrý den, co vás trápí, pane Čelendžr?
- Ále...mám jakousi knedlu v krku a je mi prý cítit z úst...
- Ukažte, podíváme se...vyplázněte jazyk a řekněte "á"...aha, už to vidím. Jste plný nenávisti...
8o)
---------------
Cos napsal je charakteristika jen velmi omezeného počtu žen a dívek. Nevím proč se ti zrovna tato charakteristika zdá jako ta pravá a obecně platná. Nejde než dát Mousse za pravdu, protože z toho kouká nějaký hodně špatný zážitek...
|
|
|
Ale fuj!
Zase pod pás, a to i od Moussy. U Vás (Honzo) je to často norma - pročpak jste zrovna u tohoto tématu takovej měkejš?
Lidičky, sedíte tady v pomyslné hospodě, přitom někteří v práci (pan doktor ve službě - asi), někteří doma, ještě se njechce jít spát a tak žvaní různí lidé s různýmí životními zkušenostmi o různých věcech. Reagujete, když Vás něco nadzvedne nebo cítíte potřebu se svými miniaturními zkušenostmi (a to jsem to ještě přehnal) přidat svůj názor. Přitom Vám není vidět do ksichtu, nikdo neví kolik máte v sobě piv, za sebou života a neriskujete že Vás někdo pozve ven na pár slov před lokál. Že se nestydíte.
Když už, tak se aspoň držte tématu.
Osobní sdělení k oponentovi v diskusi opravdu není argumentem i když vůči osobě osobní útoky používající má jistou vypovídací hodnotu o jeho osobě. Kurńa to je věta :-))).
|
|
|
proč pod pás? Challengera z nějakého důvodu štve nevelká skupina žen, protože mají nějakou svou představu o životě, která se neslučuje s jeho představou. Zajímalo by mě, proč ho to tak štve. Přece mu takové slepice mohou být lhostejné, stejně jako jsou lhostejné většině jiných lidí.
|
|
|
Pod pás proto, že když se veřejně bavíte s někým, koho osobně neznáte (nebo jo?) o obecném tématu (názor na ženský), má v této diskuzi nulovou argumentační hodnotu jakou má oponent profesi. Nevšim jsem si že by pan čelendžr někdy v diskuzi o něčem jiném nežli o zdravotnictví svoji profesi zmiňoval. Taky jsem si nevšiml, že byste sama o sobě někdy rozšiřovala čím jse, i když by to možná Vašim argumentům přidalo na váze a to je pochvala nikoliv kritika. Tolik na téma etika diskuse. Na adresu slepic se vyjadřovat nehodlám, vydechl bych naposled, nežli bych se stačil vyjádřit.
|
|
|
jenomže já jsem tu profesi neuvedla jen tak pro nic za nic. Měla jsem dojem (třeba tomu tak není, aby se zase někdo neurazil), že o ženských se vyjadřuje úplně ve stejném duchu jako o pacientech. To bylo to co mě na jeho příspěvku zaujalo nejvíc. Neargumentovala jsem, to je doktor, tak je to vůl a ani mě nic takového nenapadlo. Jen kdysi psal, že pacienti jsou banda zpovykanců, která by zdarma chtěla dokonalou péči (věty byly delší, bylo jich víc, nicméně vyznělo to zhruba v tomto duchu). S profesí to vlastně nesouvisí, spíš mě zaujalo s jak velkou skupinou lidí má problém. Myslím, že by mě to zaujalo ať by byla jeho profese jakákoliv, kdyby byl skladníkem ve skladu hřebíčků a stěžoval si, že každý kdo do skladu přijde, by chtěl kdovíco, třeba i hřebíčky.
|
|
|
OK, taky jsem tomu tak rozuměl.
Reagoval jsem zbytečně přehnaně, protože mě (zase) nadzvednul ZZR. Sorry.
Na druhé straně, Vaše příspěvky k tomuto článku vykazují neobvyklou míru objektivity a poučenosti v oblasti rodinného práva. Nejste profesionál z nějakého příbuzného oboru? (blízkého rodinnému právu).
Proč je Challenger taková nasrávka by mě taky zajímalo. Co když mu zrovna tady někdo něco udělal. Nebo naopak neudělal? :-))
|
|
|
to chápu, já když čtu některé jeho příspěvky, tak bych z něj nejraději nasekala patnáct malých Honzíků do školky. Dokonce by některé jeho příspěvky mohly sloužit jako vzorová ukázka jak nediskutovat. Ale nemůžu se o tom moc rozepisovat, protože by se některým mohl zhroutit celý svět (ahoj ma). :-)
nejsem z oboru a ani z příbuzného oboru, jen mě to jednu dobu zajímalo, tolik absurdních opatření, která mají nulový výsledek se vidí málokde. Tolik fám a podivných představ mezi lidmi. Spousta "odborníků" na rodinné právo, kteří neviděli zákon o rodině ani z rychlíku. Soudci, zákony, sociální pracovnice z OPR a výsledek žádný, jen zbytečná buzerace všech zúčastněných. Pokud se rodiče nedohodnou sami, nepomůže nic. A najít nějaký jednoduchý recept je nemožné, snad jedině kdyby měla každá rodina s dětmi v obýváku jednoho soudce.
|
|
|
Pan ZZR má holt krátkou rozbušku. No co, každej jsme nějakej. Taky se někdy neudržím a pak mě to mrzí.
Díky za vysvětlení, jak jste na tom s rodinným právem. Mohlo mě napadnout, že asi nebudete z oboru, to byste neházela perly sviním. Klobouk dolů.
Na shledanou a dobrou noc.
|
|
|
Mě se kvůli nějakýmu diskutétovi s krátkým ... rozbuškou svět rozhodně nezhroutí, to můžeš být v klidu :p
|
|
|
Nemám rád hloupé zobecňování, ani když vykazuje všechny znaky nějaké duševní poruchy, kterou pisatel pravděpodobně není schopen sám rozpoznat.
Také neprožívám lidové kazatele a strážce tradičních hodnot, kteří se snaží ukazovat ostatním správnou cestu. Za to, že se mi chce vyjádřit svůj názor se rozhodně stydět nehodlám. To už tady bylo...
Poslední věta má informační hodnotu asi jako "brekeke". Pokud se neumíš vymáčknout korektčeštinou, mluv, jak ti zobák narost, abys nebyl za vola, který se ztratí ve vlastní větě, když má více než jeden říádek 8o)
|
|
|
Milý pane Honzo, ani já nemám rád hloupé zobecňování (kdo ano?), pakliže můj projev se Vám hloupým zobecňováním býti zdá, omlouvám se, asi nedovedu jako vy formulovat tak, abyste porozuměl. A nechci abyste se styděl za své názory, nechci to po nikom. Většinou s Vašimi názory souhlasím, stejně jako i v tomto případě (v tomto diskusním tématu). Jediné co jsem si dovolil, je upozornit na podpásovost Vašeho stylu, ale to není u Vás nic nového. Nakonec při Vaší schopnosti uchopit problém a stručně (přestože sprostě) vyjádřit myšlenku Vás za toto svým způsobem obdivuji. Že to (jako vy) nedovedu, mi, prosím, odpusťte, Že nerozumíte mému projevu není Vaše chyba. Poslední věta nemá (pro Vás - pro ostatní možná ano) informační hodnotu, je jen konstatováním skutečnosti které jsem si všiml.
|
|
|
- projevem hloupého zobecňování jsem pochopitelně myslel Chllangerův příspěvek (projevy nepochopení psaného už dááávno neřeším)
- podpásovost stylu? že je Ch. doktor zde ví každý, kdo zde není tejden...podpásovost spatřovanou ve vtipu by mohl konstatovat jen sám Ch. Pak bych to uznal. Jak si myslím, nebyl tím "kolegou doktorem" nijak uražen. To ostatní ho mělo nasměrovat k tomu, že jeho názor je platný spíše pro menšinovou část žen. Pokud se ti zdají mé příspěvky "podpásové" standardně, prosil bych tak 2-3 nevyprovokované, útočné výpady příklady...a prosím vč. souvislostí, abych tě nemusel opravovat. Díky!
- poslední věta je jen "brekeke" poskládané z českých slov, která sama o sobě význam mají, ale takto sestavena za sebe nedávají žádný přímo vyjádřený, myšlenkový celek, takže je možno myslet si cokoliv.
|
|
|
Ach jo, důležité bude asi co si představuješ pod tím 2-3 nevyprovokované. Do tvojí hlavy nevidím, ale asi seš si jistý že všechny tvoje výkřiky jsou vyprovokované. OK, neberu ti to.
Ale: Nebudu sám, kdo si všiml že se necháš vyprovokovat mnohem častěji nežli je "celostátní průměr". Nejde jen o to, ale taky že si pak nevidíš do huby. Tehdy, cítíš-li se napadený. Některé z tvých starších výkřiků se zaseknou do hlavy a ztratí se jejich souvislost, takže vypadají jako obecně platné k tvému nicku. Například už si moc nevzpomínám kde to bylo, ale když si stojíš za svým a jedinkrát napíšeš něco ve stylu: "píšeš jako kokot, tak jsi kokot" tak se pak nemůžeš divit že máš pověst střelce na kterého je povoleno střílet. A tu opravdu máš. Ale dost toho, už mě tohle téma nebaví a ani mi nejde slina.
Ta věta co jsem se nad ní sám hned jak vypadla zasmál mi i nadále smysl dává. Zkoušel jsem to tvrzení upravit podle tvojí rady. Nepovedlo se. Vždycky to pak vypadá jako ještě větší kokotina. Ale stejně se mi líbí i tak jak je.
Už rozumíš?
No jestli ne, netrap se tím. Ahoj někdy příště.
|
|
|
Tak poslyš, střelče
tím Brekeke jsem chtěl říct, že když budeš nahlas a před děckama diskutovat s cizím člověkem o tom jestli se ti zdá lepší GSko nebo Varadero, tak tím že toho druhého urazíš a všichni vidí že sedíš v náklaďáku a on (ona) na pinčlovi, neříkáš nic o motorkách ale že jsi piča.
|
|
|
Skoro bych podle těch příspěvků řekl, že jsou dva "štěnicové", ale nejsou...
Je zajímavé, jak se dokážeš ne-vyjádřit 8o) Pokud by se tvůj projev dal k něčemu připodobnit, byl by to nejspíš impresionismus. Popisuješ kusy myšlenek, pospojuješ to nějakým násilným způsobem dohromady...a výsledek dá tušit, jaké emoce jsi prožíval při psaní...ale získat "informace" nebo "názor" je věcí delšího rozboru s pochopitelným právem na omyl. 8o)
K věci:
- chtěl jsi říct, že když budu "před děckama"... proč před děckama?
- s cizím člověkem pravděpodobně nebudu diskutovat...a o motorkách už vůbec ne, protože mne takové hovory nudí.
- jak bych mohl urazit při ventilování svého názoru na motocykly? tím, že řeknu něco, co se mu nebude líbit? něco, co nechtěl slyšet?
- nepochopil jsem zkratku o náklaďáku a pinčlovi
-------------------------------
Poznámka k tvému druhému, nesrozumitelnému "brekeke": Nemám rád, když mi "starý brachu" říká člověk, který si neumí ani zapnout pyžamo.
Doporučení: Používej čárku jako čárku a ne místo tečky. Tím se tvůj projev alespoň trochu projasní a nebude to jen takový miš-maš výkřiků a zvolání...
8o)
|
|
|
Dík, doporučení beru, pokusím se dát si větší pozor na interpunkci (přečíst si to po sobě víckrát, než to pošlu dál) .
Akorát si nějak nevzpomínám, že bych Vás nazval starým brachem.
K věci:
Jde o analogii:
1) před děckama = před všemi kteří čtou zdejší články aniž by se jakkoliv vyjadřovali - tzv. mlčící většina.
2) s cizím člověkem = s oponentem v diskuzi, tedy s každým na jehož příspěvek reagujete mimo jiné i osobním útokem a navíc anonymně.
3) motorky jako téma - použito analogicky záměrně jako úzké téma k diskuzi (předpokládal jsem že o motorkách něco víte a máte s někerými konkrétní osobní zkušenost). Když vás nudí motorky dejte si sem cokoliv, co Vás nenudí ale je to dost úzké téma aby jej do hloubky a z vlastní praxe znala jen menšina lidí ve které jste i Vy. Těžko říct co by to mělo být, kromě Vaší jednostoposti o Vás nic nevím.
4) sedíte v náklaďáku = před těma děckama máte jasnou pozici ostříleného, často, rychle a trefně, se vyjadřujícího na pohled profíka dělajícího z pozice síly i prasárny.. Zato oponent v diskuzi je (jako například já) člověk který reaguje pomalu, neobratně a nezkušeně, se začátečnickými chybami a geneticky zatížen dlouhým vedením. Prostě ucho na fechtlovi. Analogie dopravního prostředku opět zvolena proto, že nic bližšího o Vás nevím a lze předpokládat že tomuto snad porozumíte.
6) Jéé, konečně jsem pochopil, co myslíte tím starým brachem. No nic, to jen na důkaz toho mého delšího vedení.
A nakonec: máte recht. O druhém štěnicovi nic nevím. Jestli píšu pokaždé jinak, bude to nejspíš tím, že se (ale fakt, kurrva) smažím do toho textu nacpat to, co se mi líhne v hlavě. Že je to někdy předčasný porod? No bóóóže, tohleto by mi mohl vyčítat kdekdo. Ale zrovna Vy?
Na shledanou
|
|
|
1) když na někoho reaguju, píšu to jemu a ne "děckám"...už jsem vyrostl ze starostí, co si myslí okolí
2) pokud dotyčný vykazuje známky hlupství, nevidím důvod k tomu ho nějak chránit před pravdou 8o)
3) o úzkých tématech se bavím jen s těmi, kteří mají k věci co říci, protože jinak je to ztráta drahocenného času. takže používat takovou situaci jako přirovnání k obecné diskusi je nepřesné.
4) nepotřebuji žádnou pozici ostřílence. pokud mám k věci co říci, řeknu to. nemám ambice vydávat své nízory za obecné pravdy a už vůbec se zde necítím nějak nadřazeně.
5) chybí ti pětka
6) sláva
marně vzpomínám, kdy jsem psal a odeslal...a zpětně vyhodnotil názor jako ukvapený.
|
|
|
nazdar Jendys... ti nevim, cece
"Cos napsal je charakteristika jen velmi omezeného počtu žen a dívek"
to je pravda, akorat tato mnozina ma velmi velky prunik s mnozinou popsanou v clanku vcetne ctene autorky a predpokladam, ze o to tu gou
|
|
|
"tato mnozina ma velmi velky prunik s mnozinou popsanou v clanku..." - ano
"...vcetne ctene autorky" - já si to nemyslím
|
|
|
Ano, to je přesný popis postojů a chování velké skupiny osob ženského pohlaví, se kterou se člověk nutně potká.
Stejně jako je pravda, že existují ony miliony (téměř)spokojených manželství, jak popisujete.
Problém je tak dlouhodobý, že jeho popis byl zpracován i jako pohádka, kdo by neznal:"[і]Zlatá rybko, slyš má slova, vylez z vody, zjev se znova..."[/і].
|
|
|
"Realita je ovšem taková... že (ženy) zjistí, že vychovávat děti je občas fuška a na úkor kariéry"
Tady bude asi (mimo jiné) tkvít ten důvod, proč je, dle vás, "právo na straně žen" (rozuměj jsou jim většinou svěřovány děti po rozvodu). A vidíte ho zjevně i vy :-) Jinými slovy, ženě se spíš své kariéry vzdá, přijdou-li děti, než muž, A PROTO je vhodnějším pečovatelem.
|
|
|
Žena se vzdá kariéry kvůli dětem? To znamená, že zůstane doma, zatímco muž chodí do práce? Ano, většinou to tak je, ale imho hlavně z čistě praktických důvodů --> muž obvykle vydělává víc peněz, takže pro rodinu je lepší, když doma zůstane žena. Další důvod je opět praktický - prsa a kojení.
|
|
|
ale to není jen v době kojení. Dále následuje školka, vyzvedávat, vodit tam dítě, pak škola, kroužky, třídní schůzky, svačiny, to všechno vyžaduje jistou časovou kapacitu. Odjet na týden služebně pryč je nemožné. Zůstavat pravidelně v práci přesčas je také nemožné. Ono by to možné bylo, jenže to by musel ten vydělávající otec zaplatit nějakou sílu, která by to zajistila (vyzvedávání, hlídání, úklid, atd.). Jenže to se Challangerům nelíbí. Podílet se na domácí činnosti se jim také nelíbí.
|
|
|
mousso, treba u nas to funguje tak, ze rano vetsinou deti rozvezu do skoly a skolky, odpoledne vetsinou ze skolky vyzvedne tu prostredni zena a tu vetsi ze skoly pozdeji po krouzcich ja. A pokud nemuzu ja nebo zena, vzdy se dohodneme - snad jen parkrat se stalo, ze jsme nemohli oba a pak prisla na radu babicka nebo muj syn z prvniho manzelstvi ... navic ted uz je ta nejstarsi ve druhe tride, takze ji obcas nechavame chodit ze skoly samotnou.
|
|
|
jasně, takhle to funguje ve většině normálních rodin. Na zajištění provozu se dohodnete, na péči taky, nakonec i na rozvodu (vem si děti, já si nechám barák ;-)). To je v pohodě a pak jsou ty ostatní případy, které nevím proč tlačí na to, že tak je to správně.
|
|
|
zaplatit nějakou sílu
To není tak jednoznačné. Osobně znám dvě rodiny, kdy matka takovou nabídku dostala, a stejně nakonec zůstala doma s dětmi. A jednu rodinu kde se to pořešilo babičkou (i tak byl "kariérní postup" matky zaražen). Všechny to zdůvodnili stejně - lepší řešení, než tahat k dětem cizí osobu a práce za to nestojí.
Podílet se na domácí činnosti.
Tady občas bývá problém, že si některé manželky to rozdělení prací v domácnosti, začnou časem plést s nucenou robotou.
|
|
|
Nějak nepobírám, nač si pořizovat děti, když pak s nimi stejně nejsem a pořídím k nim chůvu. Ale já jsem dost nemoderní dinosaurus...
|
|
|
Ano, také nechápu, jak může být otec tak nelidský :-))
|
|
|
Spíše než lidskost jsem měl na mysli pozdější marný pláč nad "protečením života mezi prsty" :)
|
|
|
Muž obvykle vydělává víc peněz...mno, za prvé to již není pravidlem, a za druhé tedy nechápu, proč se později ten bohatý živitel tak hrdlí o alimenty, když dobře ví, že žena má menší příjem :-) "Později" píšu u vědomí skutečnosti naší rozvodovosti...
|
|
|
Přesně tak. Jen ďábel nevězí v detailu ale v mediální masáži. Ta utočí i na naše podvědomí. Výsledkem je že čekáme naprosto dokonalý protějšek jako z reklamy na zubní pastu. Jenže takových jedinců je v popupaci 1 promile. A šance že přistane zrovna u nás je 1:100000 .
Dříve si lidé vybírali svoje (sexuální) ideály v rámci několika vesnic či města. Dál už nikoho neznali. Ještě věděli že existuje král a papež.
Dnes díky tv máte podvědomě zafixovanou Madonu, nebo Hasehofa a pod.Chcete pak partnera jako je ona/on. To je psychologie. Kdo to neprohlédne může být celý život neščastný.
|
|
tak ja bych se nezenil, ale polovica chce. ja ji po svatbe budu mit rad stejne jako ted a svatba na mych citech a odpovednosti a taktu nic nemeni.
|
|
|
Problem spousty muzu je, ze ocekavaji, ze se zena po svatbe nezmeni.
Problem spousty zen je, ze ocekavaji, ze se muz po svatbe zmeni.
|
|
Nemám žádné velké zkušenosti se ženami, vystřídal jsem jich za život docela málo, ale připomněl bych:
Když dva jedou na koni, jeden musí sedět vzadu.
- Ženská, "ušlápnutá chudinka", chlap, verbální nadsamec a pán tvorstva a ředitel Evropy (ale ne zlý nebo lakomý) - a funguje to.
- Chlapík pod pantoflem, jen vydělává peníze, taková peněženka na nožičkách, ale doma má naklizeno a uvařeno, dělá sice jen to, co mu ta jeho generálka dovolí - ale funguje to.
- Dva "samorosti" se dohodnou, kdo bude o čem rozhodovat, dodržují to - a funguje to. Občas kompetenční spor, ale jedeme dál. Život totiž není o tom, kolik koček mít v bytě, kdo bude vařit večeři a zda vůbec vařit...
- Dva, kteří "dělají kariéru", každý tu svoji, jsou vzdělaní inteligentní - a nefunguje to. Nehádají se, nenenávidí se, ale už se nemají o čem a proč bavit. Vlízt si spolu do postele poavžují za incest. Dva hoteloví hosté v jednom apartmánu. Jenom se tak tolerují.
- Ona má psychicky navrch, ale je natolik chytrá, že to nedává najevo ani doma, ani jinde. Ovládá chlapa tak, že mu vsugeruje myšlenku, že na to, co chce ona, přišel úplně sám. A chválí ho horem-dolem. Funguje to. Ale stran přátel: Velmi opatrně posunovat! Hra je zvenku vidět, možná, že i on něco tuší, ale tváří se, že jí na to dnes a denně znovu nalítne. Nechat tak!
*********
Atd, atd. Celý zázrak je v tom, aby se ti dva, až pomine chemie vztahu (asi tak 2-3 roky) nezabili.
Ženatí a vdané ví, o čem mluvím. Pokud tohle dokážou, nastane kooperace (je to docela praktické, zvláště pak, máte-li nějaké ty sviště), důvěra - byť poněkud podmíněná.
Nakonec je to zvyk - ale docela fajn. Takové rituály. S tím se dá vydržet mnohá desetiletí.
P.S.: Znal jsem rodinu, kde byla ona "velká umělkyně", leč "dala" každému, kdo si řekl a byl jen trochu přijatelný. Byť se stihla starat o rodinu přímo ukázkově.
Manžílka za čas přestalo bavit stále dávat do držky jejím souložníkům, navíc to byl často on, který do té držky nakonec dostal. Tak toho nechal a začal všude vykládat, jak je jeho žena krásná a žádoucí (opravdu to byl typ "panenka") a že jí prostě nikdo neodolá. Přece se na ni proto nebude zlobit! Fungovalo to a celé roky byl klid.
Nedávno ten pán umřel. Ženuška se nějak seschla (pravda, už měla také své roky), chodí pravidelně na hřbitov za svým mužem si popovídat a chlapi pro ni jakoby přestali existovat.
Divné, že?
|
|
|
možná to není divné, možná už není koho provokovat nebo někam tlačit. Třeba něco chtěla a nemohla si o to říct, teď už to ztratilo smysl.
|
|
|
Na to příběhu není nic divnýho. Ona si dělala co chtěla, on jí chválil, místo aby jí kopl do zadku, nedivím se, že se jí nakonec stýská.
Je fakt, že zkušenosti jedince jsou velice omezený. Každej na to kouká svým pohledem a myslí, že to platí v celým vesmíru. Ale na druhou stranu jsme nadáni rozumem a citem a můžeme aspoň zhruba posoudit nerovnováhu ve vztahu.
A dále: to že ženský držkujou má co dělat s evolucí. Oni byly doma s starali se o domácnost, chlapi lovili a obstarávali, stavěli, bránili, sháněli zdroje.
Když ženská něco chtěla, musela říct chlapovi.
Chlap, když něco chtěl, udělal si to sám.
Čímž nechci psát, že to bylo špatně, bylo to vyvážené, jen metody dosahování cílů se lišili. A fungovalo to.
|
|
|
"Ona má psychicky navrch, ale je natolik chytrá, že to nedává najevo ani doma, ani jinde. Ovládá chlapa tak, že mu vsugeruje myšlenku, že na to, co chce ona, přišel úplně sám. "
To zní jako rady našich babiček...něco o tom krku, co hýbe hlavou :-) Ale dneska, v 21. století? Myslím, že se už přece jen občas najde chlap (na slovo vzatý), kterému (i více) inteligentní žena nevadí - naopak...a nějakou pitvornou manipulaci nemá zapotřebí. Nejsou všichni jen samolibí maňásci...:-)
|
|
|
To pořád neznamená, že by neexistovala velká skupina lidí, která by se takto nedala ovládat. Mužů je v ní více (ale jsou i ženy, kterými lze takto manipulovat).
|
|
|
Jeden z mnoha moznych pristupu, ktery jedne konkretni dvojici zrovna funguje i v 21. stoleti - stejne jako jine dvojici funguje jiny z tech citovanych pristupu a dalsi jeste nejaky jinaci.
Napriklad 1. a 2. priklad jsou navzajem v prikrem rozporu - kdyby si ty dvojice chteli zkusit prohodit ten pristup, tak by to nefungovalo ani jedne z nich.
Proste kazdy je jiny a kazdemu vyhovuje neco jineho. Ani jeden z tech pristupu neni prezentovan jako univerzalne platny, tak argumentovat tim, ze existuji lide, kde jeden konkretni pristup neni tim nejvhodnejsim je skutecne trochu mimo misu :)
|
|
Partnerský vztah je naprosto privátní, intimní dohodou dvou lidí. Pokud vznikne a funguje podle této zásady, zpravidla prosperuje. Pokud je založen na společenských normativech nebo tyto příliš akcentuje, zpravidla neprosperuje.
(Prosperitou vztahu nemíním realisaci společenského zadání ale subjektivní pocit spokojenosti.)
Facit: zareaguje-li partner na návrh druhého v ryze soukromé věci námitkou, že "se to nemá" nebo "se to nedělá", případně "to není normální", je vztah absolutně v prdeli a quasipartnerské role jsou jen společenskými funkcemi.
Zní to možná absurdně, ale to, co vidím ve svém okolí, nemohu popsat jinak.
|
|
Proč sem proboha dáváte podobné bláboly? Snad nezasáhla i sem povinná gender-vyváženost? Podobný článek bych čekal na Ona-dnes. Jak mám doporučit tento blog přátelům, když zde jsou kromě bezva článků od D-F i podobné nesmysly! Jako čtenář PROSíM!!!!! raději méně ale v souladu s duchem tohoto blogu.
|
|
|
To je pluralita a glasnosť, vole. Zcela v duchu tohoto blogu.
|
|
Tak prekousu hromadu clanku ktery sou podle mne uplne na hlavu a nazorove se s nima neztotoznim...
ale tohle? to uz fakt nedam .. proste si to prectu a pripada mi to jako vykrik nekoho kdo je strasne uslapanej zivotem ... za coz si ale muze sam ...
divny ...
|
|
Máte to divné přítelkyně, paní. Já jsem ženatý 28 let, s manželkou se dělíme o domácí práce, co dělíme, my soutěžíme, kdo je dříve udělá, aby ten druhý nemusel. I když lidé jsou různí. Když se podívám, s kým to má žena kamarádí... Přivedl jsem si ji do Zlína z Karviné a ona si v prvním zaměstnání našla pár kámošek, no nevím. Budu pokračovat ve Vašem duchu: A žije 27 let v tiché domácnosti, s mužem nekomunikuje. On, bývalý zdatný hudebník, byl po svatbě dotlačen k práci ve fabrice, takže nyní kromě sběru lesních plodů a luštění hlavolamů jen tiše sedí v koutku a dumá, kde mohl být, ona tiše dumá, co se mu nelíbí, když jej dovedla k "poctivé" práci. B je rozvedená 28 let, jiného si nenašla. Našla, dokonce se kvůli ní rozvedlo pár pánů, ale její synáček (nyní solidní mladý muž s dobrou prací) byl takový grázlík, že jí pánové po pár týdnech soužití naznačili buď on, nebo já, ale to tu malou sviňu musíš utopit. Neutopila, je bez chlapa. V příštím životě chce být lesba. C má několik dětí, každé s jiným, po vyléčení ze závislosti na alkoholu a lécích hodila děti na krk dědákům a pracuje v Londýně. D se rozvedla, vdala se za milence své dcery. Manžel ji stále miluje a ona toho využívá např. tak, že si jej pozve, aby jí uvařil. Zatímco on škrábe brambory, ona v sousední místnosti šuká. E považuje chlapy za dárce spermatu. Jejím heslem je "co chlap, to piča, a nejhorší je, že my to musíme rodit". Mohl bych pokračovat dlouho, v podstatě jen jedna přítelkyně mé ženy žije v normálním manželství a za tu nenormalitu ostatních vztahů mohou vždy baby. Takže závěr: všude je něco, každý to vidí jinak a pár známých není representativní vzorek na to, abychom dámy či pány varovali před svatbou.
|
|
|
Hezky! :-)
PS: Tohle mi prislo dnes emajlem:
"Proc Buh stvoril vaginalni mykozu? Aby i zeny poznaly jake to je zit s podrazdenou p*cou."
Ale je to samozrejme fuj fuj fuj a smal jsem se tomu jen chvilku. Ale zato vydatne.
|
|
|
Dííky. Na závěr téhle diskuse to sedí jako prdel na hrnec.
|
|
|
Tento zlý, ošklivý (muhehe) vtip (muhehehe) je mi znám již delší (bvhehee) dobu, ale vždy mě opět rozsesměje :)
Proto, jak každý gentleman ví, je třeba se ženou zacházet jako s květinou: Seřezat, svázat, a hodit do vody!
|
|
|
Vy gentlemeni máte všechno složitější, vidláci zacházejí s ženou jako s máslem.
|
|
|
Strkaj zencky do lednicky a obcas si je namazou na chleba...
Ne... To bude asi spis minena vyroba masla klasickym/rustikalnim stylem. Jo. :-)
|
|
|
vidláci nedávaj máslo do ledničky, dávaj ho do vody a do sklepa. :-)))
|
|
|
To je samozřejmě zlobná pragopomluva. Leninovy lampičky již dorazily i k nám do vidlákova a i my užíváme výdobytků pokroku. Například u nás ve vsi má lednici starosta.
Ale co zde máme již dlouho je úsloví: "S jarem je třeba vymést babu z chalupy"
Je to hnusné, já s tím nesouhlasím a neúčastním se takovýchto hovorů.
|
|
|
Správně!
Žádné hovory.
Prostě vezmu kotě a vymetu.
|
|
|
jasně, nejdřív vymeteš ty, pak vymete soudce s tebou a jste si tak nějak jedna jedna. To se mi líbí, jak na to ve vidlákově jdete hezky chytře od lesa. :-))
|
|
|
Tak koho to vlastně vymeteš? Bábu nebo kotě?
|
|
|
Bábu kotětem. Ale musí to být kotě nějaké větší rasy - třeba tygří. A patřičně cvičené....
|
|
|
Nechápavý kocoure! :D Vycházej z premisy Kotě=mladá slečna. Již rosumíš?
|
|
|
Hned jak to písmenko najdu, tak ho doplním.
|
|
Ta tradiční rodina po které media tak šlapou má něco do sebe. Články na idnesu o tom jak je single život super jsou obyčejné lži. Jsem z Jižní Moravy a naštěstí ve svém okolí mám šťastnější lidi. Ikdyž život mají těžší než v Čechách.
|
|
|
- Tradiční rodina má jistě něco do sebe. Schválně, jestli si to myslej i manželky hlasatelů tohoto názoru 8o)
- Single život je super a ani židnes ho se svou pověstí nepokazí. Proč myslíš, že není?
- Su taky z JM a nevidím zdejší život o moc složitější než jinde na tom našem dvorečku, kterýmu říkáme hrdě "republika". I ti local-patrioti jsou směšní všude tak nějak stejně.
8o)
|
|
kde se zdržujete, tedy odkud "čerpáte" svoje kamarádky? já mám ve svém okolí ne vlastní vinou ve vztahu nešťastné ženy, ale současně i šťastné a netroufnul bych si uvést nějaký číselný poměr, kolik je kterých. Tvrdím, že prevíti se najdou mezi ženami i muži. Ale všichni přece nejsou zlí ......
|
|
Je něco prohnilého v manželství českém.
Chlapi rádi slibují, to je nic nestojí a nemusí k tomu vynakládat žádnou námahu. Když má však dojít na činy, už se jim do toho nechce. A najednou mají tisíc důvodů, proč to ani nejde.
Ano, jsem jedna z těch "postižených, ušlápnutých" žen uvězněných v nešťastném manželství. Ale víte co? Když jsem řekla dost, už tak nechci žít, najednou mě všichni od mých záměrů, poslat to "krásné a ideální" manželství do kopru, zrazovali! Proč asi?
A ještě jedna věc ve svém okolí mám dalších několik kamarádek, stejně postižených. Jedna vinou neplodnosti ze strany svého partnera, podstoupila umělé oplodnění. Vtip je ovšem v tom, že on ji po celou dobu té zdlouhavé anabáze podváděl.
Další trpěla nevěrou svého muže po dobu její mateřské. Manželství jí zničila jeho kolegyně, která má rozvracení vztahů svých kolegů jako koníčka a sport. Už se jí tak podařilo zničit asi pět manželství.
Co k tomu dodat?
Je lepší být tou zmrdkou!!!?
|
|
|
.....Manželství jí zničila jeho kolegyně, která má rozvracení vztahů svých kolegů jako koníčka a sport.....
Manzelstvi ji znicil jeji manzel, nikoli jeho kolegyne. Bylo jeho svobodne rozhodnuti podvadet manzelku s kolegyni. Kdyby ji nepodvadel s ni, podvadel by ji s jinou. At uz ho k podvadeni vedlo cokoli, kolegyne s rozpadem manzelstvi nema nic spolecneho.
|
|
Chyba je vždy na obou stranách. Jak na straně manželky, tak na straně tchýně. ;-)
Ale k článku: Podle pravdivého přísloví "Vrána k vráně sedá" je vidět, jaké má paní autorka přátele (přítelkyně). Já mezi svými známými nemám jediného zmrda ani zmrdku. Všechno to jsou mladé, šťastné páry s dětmi nebo šťastné páry v předdůchodvém věku, které si užívají, že mají klid, jelikož děti už "vyletěly" z hnízda. Zkrátka každý se obklopuje lidmi, kteří jsou mu blízcí, se kterými si má o čem povídat. Problém je v tom, že pakliže se člověk "zamkne" v dané sociální skupině, je vlastně odsouzen k doživotnímu životu v tomto stylu. Autorce lze jen doporučit aby si našla nové, lepší přátele, jinak dopadne tak, jak popisuje v "příbězích", jelikož od těch "obětí" nabyde jediného dojmu: že totiž není nic jiného, než špatní chlapi a tak je špatný i ten její a stojí za to ho jen opustit, zavrhnout a jít brečet za stejně !postiženými" kamarádkami.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Jsem jen pozorovatel.
|