D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Co je to vlastně ten érsoft?
    Vydáno 15. 12. 2013 (9683 přečtení)

                Mnoho z nás má jistě stále ještě v živé paměti slova tehdy kandidáta na prase, pardon prezidenta, o softvérových kuličkách. Odkazoval tehdy na onen slavný atentát, kdy bezpečnostní složky zaspaly a náš tehdejší prezident byl zastřelen jakýmsi komunistickým hejlem. Obešlo se to tenkrát vlastně bez krve, ale samozřejmě se v televizi k tomu objevilo pár krátkých reportáží o tom, že takovou zbraň si může koupit každý a že s ní například jde zlikvidovat sklenici na víno. Takže pokud někde potkáte hráče airsoftu, asi byste si měli schovat sklenice.

               
    Kromě této události se v českých médiích objevilo ještě několik reportáží na toto téma, ovšem většinou, dle mého názoru, bez kýžené odezvy. Pistolky na kuličky, jak je na airsoftové zbraně nejčastějí odkazováno, podle všeho nechávají veřejnost víceméně chladnou, na rozdíl například od faktu, že Iveta Bartošová pozvracela další podium a tak i přes rostoucí rozšíření zůstává airsoft víceméně stranou zájmu. Zda je to dobře, či špatně a mediální odkazy na airsoft rozvedu v článku dále. Rád bych také seznámil čtenáře s reáliemi a problematikou airsoftu u nás, poinformoval o airsoftu ve světě, něco málo pojednal o samotných zbraních a rozvinul krátkou polemiku o airsoftu obecně.

    Airsoft a zákony, právo, legalita.
    (koho moc nebere právní rámec, nech't přeskočí)

                 Mohl bych začít principem airosftových zbraní, popisem airsoftu, nebo jeho historie, ale jsem toho názoru, že hledisko práva je často přehlíženo, ohýbáno, nebo je na něj dokonce pliváno a to třebaže u zábavy, kde se více či méně simuluje ozbrojený konflikt a to včetně střelby projektilů na protivníka, je toto hledisko poměrně stěžejní, zejména při nahlížení na tento sport zvenku.

                 Z hlediska české legislativy spadají airsoftové zbraně do kategorie „D“ a sdílí tak v podstatě stejnou právní charakteristiku, jako běžné vzduchovky. To znamená, že airsoftovou zbraň a kuličky (správně plastové broky) si může pořídit kdokoli, kdo dosáhl osmnácti let věku. Taková zbraň nesmí přesáhnout sílu 16 Joule, což odpovídá při použití střeliva o váze 0.2g rychlosti projektilu cca 400 m/s, což velmi dalece přesahuje výkony běžných airsoftových zbraní. Zákon nijak nerozlišuje, zda jde v případě airsoftové zbraně o útočnou pušku, pistoli, klasickou bolt-action pušku, nebo zda zbraň je schopná střílet v režimu plné automatiky, poloautomaticky, nebo se musí vždy po výstřelu natáhnout, případně natáhnout a nabít. Zbraně kategorie „D“ je zakázáno používat na veřejných místech a v místech, kde by mohlo dojít ke zničení cizího majetku. Jinak platí právní úprava platná pro všechny kategorie zbraní, například není možné na veřejnosti nosit zbraň viditelně, nebo není možné na zbraň umísťovat některá zařízení, jako je noktovizor, laser, nebo tlumič, jejich atrapy však lze umisťovat na zbraně víceméně dle vlastního uvážení. Velmi podobné jako u nás je to se zákony na slovensku, ve slovinsku, v polsku, nebo třeba v rusku.

                Z pohledu na airsoft mezinárodně lze říct, že zákony v jednotlivých státech víceméně odráží celkovou politiku státu ohledně střelných zbraní. Naše právní úprava je tak k airsoftu velmi benevolentní a dá se říct, že je jedna z nejbenevolentnějších a nejsvobodnějších na světě.

                Například v sousedním německu je situace ohlědně airsoftových zbraní podobná, jako je to tam  se zbraněmi ostrými. Pouze zbraně do výkonu 0.5J lze volně zakoupit (dle zákona od tří let, ovšem reálně, díky ujednání dovozců a prodejců, až od čtrnácti), protože jsou považovány za hračku. Zbraně o výkonu 0.5J – 7.5J jsou považovány za takzvané volné zbraně a lze je tedy zakoupit od osmnácti let, avšak pouze v obchodech se zbraněmi, přičemž tyto zbraně musí být zřetelně označeny a musí mít vyznačený kalibr (6mm). Všechny tyto zbraně v německu musí být v úpravě, která neumožňuje plně automatickou střelbu, nýbrž pouze střelbu jednotlivými ranami. Airsoftovou zbraň nosit a používat je možno pouze na soukromém pozemku, resp. v soukromém objektu, který je speciálně upraven tak, aby se ani kulička nedostala ven. Zahrát si ve venkovních prostorech je prakticky nemožné, což je další z důvodů, proč spousta německých hráčů jezdí hrát do zahraničí, například k nám. Za zmínku stojí například i to, že je nelegální přidělat si na zbraň svítilnu, ačkoli mít v jedné ruce svítilnu a v druhé zbraň a použít je stejným způsobem, jakoby byly pevně spojeny, je legální.

                Jiná země která stojí v celosvětovém měřítku za zmínku je, jak jistě někteří předpokládají, británie. Velká Británie má velice specifické a unikátní pravidla pro airsoft a třebaže, na rozdíl od německa, se v británii dá celkem normálně airsoft hrát, provází ho řada pravidel, k níž bychom těžko hledali totožnou. Tak například, všichni hráči, kteří si chtějí legálně zahrát, nebo si legálně pořídit tzv RIF (tzn airsoftovou zbraň, která vypadá jako skutečná zbraň) a neriskovat celkem vysoké sankce, musí být řádně registrováni, jako tzv „skrismisher“. To znamená, že musí pravidelně hrát, typicky na jednom místě, kde pak bude zaregistrován do centrální databáze a může tudíž získat tzv PLI (public liability insurance – doslova pojištění zákonné odpovědnosti), na základě čehož si může pořídit vlastní registrovanou zbraň. Hrát se dá typicky jen na takovýchto veřejných herních plochách, které jsou zpravidla obsluhovány a dohlíženy tzv herními maršály, kteří vám například v případě nepřiznávání udělí ban, takže si už airsoft nezahrajete. Problematika hraní v UK je docela rozsáhlá a stojí za samostatný článek, podobně jako například problematika hraní v německu.

                V řadě států existují různá specifická pravidla pro airsoft, která často vychází i jen z pouhého faktu, že airsoftová zbraň není ostrá zbraň a hráči si doslova vydupali vyjímky ze zákonu o zbraních, který v dané zemi tento fakt nereflektoval a doslova činil airsoftové zbraně ilegální. Některé státy naopak stále hru s airsoftovými zbraně a zbraně samotné odmítají uznat, například takový Singapur, kde sice existuje několik málo klubů, kde si může zastřílet na terč a dokonce si koupit zbraň, nicméně si jí nemůžete vzít domů. V nizozemí zase sice airsoft hrát můžete, ale zbraně nesmí být realistické 1:1 repliky. Ve itálii můžete hrát jen když si místní úřady usmyslí a že to nebývá moc často. V takovém řecku zase nikdo ani pořádně neví, jak moc legální je vlastně hrát airsoft, protože jejich podivnými zákony se ještě nikdo pořádně neprokousal.

                Hráči airsoftu si často místa pro hraní našli v čase sami a tak, jak už je tak zvykem, je velká část herních prostor nejen u nás, ale i ve světě, vcelku vzato nelegálních. Jde často o různé rozpadlé objekty, v mnoha případech bývalé vojenské prostory, různé lesní prostory, nebo staré lomy. U těchto míst není často ani dost dobře možné dohledat majitele prostoru, nebo se o to ani nikdo nepokouší. Velká řada objektů patří více majitelům, lidem kteří dlouhodobě žijí mimo republiku, případně jde o pozemky s nevyřešenými právními vztahy a nároky. Proč o tom mluvím? Protože i takový mediální obraz občas airsoft má. Řadu tradičních prostor, nebo dokonce nových prostor si hráči po čase pronajali, nebo získali do správy, aby tak hru zlegalizovali, ale přesto i u nás zůstává dodnes řada herních prostor nelegálních bez možnosti nápravy. A někdy je to i proto, že v řadě hráčů je zakořeněná představa (kde jí asi vzali?), že za využívání veřejně přístupných prostor se neplatí. Hrání airsoftu tak i u nás občas nese punc jisté ilegality.

    Takže k věci: Airsoft v Kostce

                Když jsem alespoń trochu laicky ossvětlil právní rámec, trošku se rozepíšu o airsoftu samotném. Abychom se odloučili od tradiční představy o airsoftu, která zní asi tak, že jde o hraní si na vojáčky s pistolkama na kuličky (což laicky víceméně i souhlasí), popíšu základní koncept airsoftových zbraní, airsoftu samotného a dojdu k tomu, co všechno na něj navazuje a souvisí s ním.

                Airsoftové zbraně se zcela obecně liší ve způsobu, jakým jsou natahovány a jakým je vystřelen projektil. Zbraně můžeme rozdělit na poháněné stlačeným plynem ze zásobníku a poháněné pružinovým mechanismem. Ty lze dále dělit a toto dělení a jejich specifika tady popíšu.

                Zbraně poháněné plynem ze zásobníku mají v sobě, nebo mimo zbrań zásobník na stlačený plyn, který pohání vnitřní mechanismus zbraně. K tomuto účelu se používají různé hnací plyny a obecně je lze dělit na základní tři a to jsou speciální plyny na principu propanu, doplněné například o maziva, plněné do zásobníku zbraně z plynové lahve, dále CO2 v tradičních bombičkách, které si všichni dobře pamatujeme ze sifonu, a nakonec velmi raritně i o stlačený vzduch, který bývá uložený v externí lahvi připojené ke zbrani z vnějšku. Plynové zbraně bývají často ty nejvíce realistické, avšak mají řadu nevýhod. Zásadní nevýhodou plynových zbraní je špatná použitelnost v nízkých teplotách, kdy klesá tlak, hůře funguje těsnění a zbraň občas není ani schopná vystřelit bez vypuštění celé zásoby plynu. Zjevnou nevýhodou je také cena hnacích plynů a vyšší nároky na údržbu. Na druhou stranu, kvalitní plynové zbraně dosahují výkonů vylepšených zbraní s pružinovým mechanismem, jsou více realistické a dosahují dobrých výkonů i u replik krátkých . Zbraní. Pokud zbraně navíc disponují mechanismem „blow-back“, tak jde o zbraně nejlépe imitující  chování reálné zbraně a to pohybem závěru a zpětným rázem. Pokud hráč upřednostňuje krátké zbraně, vysokou realističnost, nebo prostě nemá rád zvuk elektricky poháněné pružinové zbraně, je pro něho plyn jasnou volbou. Velká část hráčů používá plynové zbraně jako druhé, nebo záložní zbraně, či zbraně pro použití na krátkou vzdálenost pro CQC.

                Mezi zbraně poháněné pružinovým mechanismem patřila například vzduchovka vašeho táty, nebo pistole, které si můžete pořídit v každé druhé asijské tržnici. Naprosto základní typ airsoftové zbraně je taková, která má pružinový mechanismus s manuálním natahováním, jde tedy o takovou, kterou musíte před každým vystřelem natáhnout a tím nabít projektil do komory a natáhnout píst do zadní polohy. Taková zbraň má výhodu minimálního vlivu venkovní teploty, který velmi působí na zbraně elektrické a plynové. Mezi zbraně manuálně natahované patří i repliky odstřelovacích pušek, kdy leckdy jde po vylepšení zbraně o nejvykonnější a nejpřesnější možné zbraně s výkonem i přes 200 m/s. Mezi manuálně natahované zbraně patří i brokovnice, které se vyrábí i ve variantách vystřelujících více projektilů najednou. Zjevnou nevýhodou takových zbraní je nutnost po každém výstřelu zbrań natáhnout. Takovou nevýhodu ovšem nemá zbraň natahovaná elektromotorem poháněným mechanismem. Tzv AEG jsou zřejmě nejrozšířenějším typem airsoftové zbraně. Srdcem takové zbraně je tzv gearbox, nebo jinak mechabox, který obsahuje převodová kola, převádějící kroutící moment z elektromotorku k pístu. Výdrž takové zbraně je pak limitována kapacitou baterie, kterou lze libovolně měnit a jde v podstatě o baterii pro modely. V dnešní době lze takovou zbraň pořídit už za cenu okolo dvou tisíc, ovšem kvalitní zbraně začínají cenou až zhruba na dvounásobku.

                Velkou výhodou airsoftových zbraní je, že hnací mechanismus a střelivo se vejdou do těla zbraně a je tak možné vyrábět zcela realistické repliky skutečných zbraní. Zpracování se pak liší dle výrobce a ceny a tradičně to začíná u celoplastových zbraní, přes zbraně s kovovými prvky až po zbraně celokovové s reálnými dřevěnými prvky, jako je pažba a předpažbí. Někteří výrobci se pyšní i licencovanými replikami s reálu odpovídajícími názvy zbraní, reálným ražením a všemi prvky naprosto totožnými s originálem. Můžeme se setkat celou škálou replik skutečných zbraní a dá se říct, že pokud nějaká zbraň existuje, tak má svoji airsoftovou repliku a to včetně modifikovaných verzí. Mezi airsoftovými zbraněmi tak najdeme kvalitní repliky druhoválečných zbraní a to i těch málo rozšířených, jako třeba STG44. Není problém si pořídit K98, MP40, samopal Thompson, ale ani repliku moderních odstřelovacích pušek Barrett, nebo dokonce i některé repliky filmových zbraní, jako je třeba pulsní puška z filmu Vetřelci.

                Stejně jako u skutečných zbraní lze zbraně osadit řadou příslušenství, jako jsou optiky, kolimátory, taktické svítilny, lasery, tlumiče a další. Pro tyto účely se většinou používají repliky různých zařízení pro denní vidění, které by na skutečných zbraních nevydržely víc, než několik ran, ovšem za zlomek ceny těch určených pro skutečné zbraně. Oblíbené jsou i repliky granátometů, vystřelujících větší množství kuliček najednou, nebo například paintballové střelivo. V podstatě se dá říct, že veškeré příslušenství, které je možné pořídit pro ostrou zbraň, se dá pořídit pro airsoftové zbraně. Pozor je ovšem dávat na právní úpravu, například používání noktovizoru, či laserového mířidla je na zbrani u nás zakázáno.

                Skoro samostatnou kapitolou je pak vylepšování, neboli upgradování zbraní. Většina zbraní má továrně nastavené základní parametry, které se dají modifikovat výměnou různých částí zbraně. Pro vyšší přesnost můžete vyměnit hlaveň, pro vyšší kadenci motorek a baterii, pro vyšší výkon pružinu a vzduchotechniku a tak dále. Není bez vyjímky ze zbraně, která má v základu výkon 110 m/s se střelivem 0.2g, dostat i o polovinu vyšší, kdy zbraň získává vyšší dostřel a sílu prostřelit projektil například křovím a zasáhnout protivníka. Většina aktivních hráčů se k takovým krokům dřív nebo později uchyluje.

                Samotné hraní pak, na rozdíl třeba od paintballu, kde je celkem jasné, že někdo byl zasažen, ať už barevných flekem, nebo často i modřinou, je u airsoftu specifické tím, že je v podstatě založeno na cti a férovosti samotných hráčů. Přiznat zásah je v podstatě na zasaženém hráči, protože pokud někoho netrefíte z pár metrů, tak v podstatě není možné určit, zda byl protihráč skutečně zasažen. Musíte se spoléhat na to, že protihráč nebude jeden z těch hejlů, jakože jich je dost, co přiznají až potom, co už neexistuje reálná možnost, že by nebyl zasažen. To je také jeden z neblahých důsledků velmi liberálního přístupu k airsoftu, který nejen v našich podmínkách funguje. Jen velmi málo her a to i těch řádně organizovaných, u nás disponuje nějakou formou herního dohledu, kdy by rozhodčí osoba jednoznačně řekl, kdy byl kdo zasažen. V tomhle ohledu má výhodu způsob hraní například v UK, kde prakticky neexistuje hriště, kde by se někomu dlouhodobě vyplatilo podvádět a nepřiznávat zásahy, protože by hráči byl zakázán přístup na hřiště a vzhledem k centralizaci databáze hráčů by si nezahrál už ani nikde jinde. A například v USA je provozování herních prostor natolik jednoduché a natolik se ekonomicky vyplatí, že je možné mít v každém herním prostoru větší množství organizátorů a kvalitní dohled na hru. U nás takový přístup není příliš rozšířený a to i vzhledem k tomu, že spousta hráčů většinou nehraje v legálních prostorách, nebo se organizátorům za vybrané prostředky nevyplatí provozovat herní dozor.

                Airsoft se dá hrát opravdu různě a to od klasické přestřelky, přes scénářové hry na témata jako druhá světová válka, postapo, scifi atp., až k velkým vojenským simulacím a larpům. Každý rok u nás probíhají velké akce jako třeba Protektor, kde je simulováno působení jednotek ISAF v afgánistánu, přičemž na některých participuje i armáda.

                 Airsoft není nutně jen o střílení z airsoftových zbraní a na některých víceméně larpových akcích si kolikrát ani pořádně nevystřelíte. K airsoftu se kolikrát blízce vážě reenacting, nebo kvh. Některé kluby a týmy věnují velkou část volného času nácvikům a tréningu reálných vojenských taktik. Je také zajímavé říct, že hráči disponují často výstrojí a výbavou nejen na úrovni armády, ale často běžnou vojenskou výstroj kvalitativně i technologicky převyšující a tak není vyjímkou občas potkat člověka s výstrojí v ceně mnoha desítek tisíc, za kterou by se nestyděly ani příslušníci speciálních jednotek. Dokonce některé týmy vlastní i běžnou vojenskou techniku, jako terénní vozidla a obrněná vozidla. Na některých akcích je občas vidět doslova reálnou bitvu s tanky, obrněnými transportéry a leckdy i vrtulníky. Každoročně probíhají mezinárodní vícedenní akce, na kterých se nešetří a které nemají daleko k velkým mezinárodním vojenským cvičením. Zkrátka, to co můžete v airsoftu zažít se ani zdaleka neomezuje jen na střílení z pistolek na kuličky.

     Pistole na kuličky v médiích

                 Jednou za čas properou tuhle hrozivě nebezpečnou zábavu s maketami zbraní i v médiích, tradičně pokud dojde k nějakému incidentu. Většina z Vás si jistě dokáže ještě živě vybavit kuličkového atentátníka, který plastovými broky počastoval jistého zloděje per. V TV Hovna samozřejmě nezapomněli připomenout, že takovou zbrań si vlastně může koupi každý a že s ní můžete zničit skleničku. A taky by si někdo mohl vystřelit oko. A někdo by se mohl vylekat. Takových reportáží proběhlo na nově několik, ovšem zřejmě bez kýženého represivního efektu.

                 Z nedávné doby si mnozí jistě pamatuju situaci z USA, kde policisté zastřelili hispánského chlapce, nesoucího airsoftovou maketu AK-47. Nechci spekulovat o tom, co se ve skutečnosti stalo, ale je to jedna ze situací, která by se nikdy stát neměla. A teď nemluvim o samotném zastřelení, ale o tom, že si chlapec nosil maketu zbraně volně na veřejnosti. Je to nešvar, na který si někteří hráči nedávají pozor, nejspíš proto, že prostě z nějakého důvodu nenahlíží na maketu zbraně jako na skutečnou zbraň. Ať se to někomu líbí, nebo ne, existují rozumné důvody, proč ve většině států je nahlíženo na realistické makety zbraně, ať již střelbyschopné, či nikoli, jako na skutečné zbraně. Pokud jste policista v USA a někdo na Vás na ulici míří zbraní, myslím, že v tu chvíli není podstatné zjišťovat, zda je skutečná. Ani pro běžného člověka, jdoucího po ulici není povinností zkoumat, zda máte v ruce hračku, nebo automatickou útočnou pušku. Proto existují tašky na zbraně. 

                Kromě těchto dramatických reportáží se objevilo i několik reportáží pozitivních, nebo neutrálních, coby spíš reakce na airsoftové akce, než na zbraně. Z tohoto roku si například můžete pamatovar repotáž ČT o akci Protector X, což byl desátý ročník velké LARP – Airsoftové akce (odkaz: "zde"), z minulých let pak třeba reportáž tuším TV H@vna z akce Big Combat 3, což byla tehdy, co do počtu hráčů, největší akce na světě s rekordním počtem hráčů blížícím se ke třem tisícům. Zařezení do zpráv se tyto akce tak nevyhly především pro svou velikost a jistou vyjímečnost i ve světě. I tyto zprávy nám napovídají, že airsoft v české republice má své místo  a to ve světě velmi dobře známé.

                Ve světě pak  ponejvíce narážím na zprávy smíšené a zejména západní média jakoukoli reportáž o airsoftu míchají s politikou, problematikou realisticky vypadajících zbraní (což je v podstatě základní rys airsoftu) a problematikou bezpečnosti. Třebaže případů, kdy se při airsoftu někdo vážně zranil je málo a těch, kdy byla na vině zbraň ještě méně, neváhají média vždy upozorňovat na zřejmá rizika a upoutávat je do nesmyslných superlativů, která mají k realitě blízko jen zřídka, jestli vůbec. Co se týče realističnosti, chápu jisté výtky, žy můžedojít k situaci, kdy není zřejmé, zda jde o skutečnou zbraň a jistým extrémním případem je právě ten, který jsem uvedl výše, avšak i zde jde o případy, kdy musí selhat celkem dlouhá řada faktorů, aby k nim vůbec mohlo dojít a třebaže šance je nenulová, tak je pořád zanedbatelná. Pro pořádek uvedu, že nejen u nás, ale i v zahraníčí již došlo k řadě případů, kdy byl zatčen majitel airsoftové zbraně proto, že zbraň nesl na veřejnosti odhalenou, což jednoznačně odsuzuji a dotyční by si měli uvědomit, že tím neohrožují jen sebe a bezprostřední okolí, ale také celou hráčskou komunitu. A pokud někdo namíří na někoho zbraní, byť jde o repliku, třeba i bez schopnosti jakkoli střílet, měl by počítat s následky, zbraň se prostě ze srandy netasí, ani když je to hračka z plastu. Některé státy z výše uvedených důvodů vyžadují vybavení zbraně svítivě barevnou koncovkou.            

               
    Že jste i tak o airsoftu dosud neslyšeli? Je snad špatně, že o něm média informují jen velmi málo? Nemyslím si. Naopak jsem toho názoru, že i když se hráčská základna aktivně rozšiřuje, akcí přibývá a airsoft je obecně známější, je dobře, že se okolo airsoftu u nás stále drží jakýsi opar undergroundu. Především proto, že pokud by tomu bylo jinak, dřív nebo později by se našel nějaký aktivní blbec, který by si z toho udělal téma. Vznikl by zákon, vyhláška, nebo minimálně nezisková organizace vydávající závazná pravidla a vyhlašující povinnoost platit jí desátky. Toto nebezpečí vlastně nad airsoftem visí pořád, ale dokud nejde o veřejné téma, nikomu nestojí za to se v tom vrtat.

               
    Negativním obrazům v médiích nepřidává k dobru ani fakt, že díky jisté, možná až přílišné, benevolenci rodičů se airsoftové zbraně dostávají do rukou i hráčům mladším dvanácti, někdy i deseti let. Tím neříkám rovnou, že jsem zásadně proti tomu, ale pokud jsem měl možnost takové malé hráče potkat, musím osobně říct, že jsem měl vždycky strach, co z toho vzejde. Zejména proto, že nikdy nevíte, jak se takové děti budou se zbraní chovat, nakolik jsou schopní objektivně posoudit situaci a především jak moc budou dbát na dodržování bezpečnosti a pravidel. Ránu mému názoru na takové dětské hráče nedávno uštědřilo i shlédnutí mnoha videí na youtube, kde děti mezi deseti až dvanácti lety dokonce zveřejňují nepřijatelné chování s airsoftovými zbraněmi. Takovým dětem rodiče  pořídí zbrań a dají jim volnost v používaní, bez patřičeného dohledu a výsledkem jsou právě taková videa, u kterých se obávám, že v nějakém aktivním blbci spustí přepínač, čehož výsledkem by mohlo být omezování všech hráčů a hry jako takové.

    Kam dál?

                Airsoft přecejen ve světě a i u nás už nějakou dobu je, takže kde vlastně stojí a kam jde? V současnosti se dá řict, že airsoft prošel velkým technologickým vývojem, od jednoduchých replik s nízkým výkonem, přes rozvoj realistických prvků, až k dnešním sofistikovaným zbraním s vysokou mírou realističnosti, velmi vysokým výkonem a s potenciálem (často využívaným) fungovat coby kvalitní instruktážní, výukové a tréningové zbraně pro ozbrojené složky. Hroší je to s právním vývojem, který si prochází politickými útrapami a překonává je jen velmi těžko. I když je v součanosti trendem spíše uvolňování pravidel a zákonů ve prospěch airsoftu, stále se ve světe vede emocemi nabitá debata a mnohde právní úpravy fungují  nezměněny od svého vzniku. Je dobré mít stále na paměti, že i když má hráčská základna u nás poměrně specifickou, nepříliš přizpůsobivou a ochotnou mentalitu, co se týče svobody hry, jsme ve světě hodně vysoko a i proto k nám často jezdí hráči ze zahraničí. Míst kde se dá hrát a to jak legálních, tak pololegálních, nebo dokonce nelegálních, je u nás hromady a nikdo nikoho ani neomezuje, když si chce pronajmout pozemek pro provozování airsoftového hřiště, nebo jen události s omezenou dobou trvání. Dosud se dá říct, že když si u nás chcete airsoft zahrát, tak to není o nic složitější, než si jít zahrát fotbal.

                Kam se může airsoft vyvíjet? V současnosti se rozvíjí trend vyšší realističnosti a kvalitnějšího zpracování. Současně s tím se rozšiřuje trh s levnými zbraněmi z asie, které dosahují srovnatelných výkonů, ačkoli za cenu nižší životnosti. Osobně předpokládám, že ceny zbraní současné generace půjdou ještě o něco málo dolů, především díky tlaku právě asijských značek, ale o moc už to nebude. Co se týče technologií, zkouší se například jakýsi návrat k HPA, tedy stlačenému vzduchu, který má výhodu jednoduchosti, vysoké životnosti, výkonu a jeho nastavitelnosti, ovšem za cenu nevýhod jako je nutnost tlakové lahve a vysoká pořizovací cena. Jinou zajímavou technologií je další imitace realistického chování zbraně, například použitím patron a jejich výhozu po vystřelení u automatických zbraní, nebo simulace rálného zvukového projevu. V klasických technologiích se jde prozatím cestou vyšší preciznosti, používaním lepších materiálů a výroby kavlitnějších upgrade dílů. Jednou z možností, kterou se někteří výrobci nyní zabývají, je také zjednodušení mechanismů oproti současnému standardu Tokio Marui (japonská firma, na základě jejíchž výrobků dnes vyrábí zbraně téměř všichni výrobci, díky čemuž jsou díly stejných modelů od různých výrobců záměnné).

                Kam se uchyluje hraní samotné je pak otázkou více hráčského přístupu, než nějakých revolucí zhora. Domnívám se, že v následujících letech bude kladen především důraz na vyšší realistiku a přibližování velkých scénářových her úrovni skutečného chování armád a reálných vojenských cvičení. Dnes není výjmkou, když jsou na airsoftových akcích používány moderní technologie používané ozbrojenými složkami a tento trend poroste s přístupností technologií. Ve hře tak můžeme narazit na používání satelitně-počítačových velících systémů, kdy hráči v terénu jsou vybavení mobilními přístroji  a velitel pak může celou situaci sledovat z bezpečí a přes takový systém udělovat rozkazy. Stejně tak se třeba na velkých akcích používají bezpilotní letouny a další způsoby monitorování situace. Vzhledem k tomu, nakolik se podobají některé akce reálným vojenským cvičením, spolupracují dokonce někteří výrobci vojenské výstroje s airsoftovými jednotkami, kteří jejich výrobky testují přimo na airsoftových akcích. Vzhledem k tomu, kolik jednotek drilluje reálné chování a tréning skutečných armád, není takové spojení od věci. Jiným faktorem je i to, že některé akce probíhají ve společném řízení se skutečnou armádou a vše napovídá tomu, že i toto se bude prohlubovat a v budoucnu se dost možná dočkáme rozsáhlejší spolupráce armády a civilního airsoftu a to jak na akcích pro veškerou veřejnost, tak i na akcích fungujících pro armádu jako skutečné cvičení.

    Slovo závěrem a nějaké pozvánky.

                Pokud patříte mezi lidi, kteří mají z nějakého důvodu pozitivní vztah ke zbraním, může pro Vás být porízení airsoftové zbraně cestou třeba jen k občasné terčové střelbě s realisticky vyhlížející zbraně bez nutnosti vlastnit ZP. Pokud byste si rádi místo míče občas zasportovali se zbraněmi a třeba si zahráli na válku a máte zájem o něco realističtějšího, než třeba paintball, nebo laser game, i pro Vás je airsoft minimálně hodný vyzkoušení. Nebo byste třeba rádi občas prožili nějaké to vojenství na vlastní kůži, ale armáda Vás netáhne a KVH je pro Vás zase jen divadlo. Možná jen chce vyzkoušet něco nového. I pro Vás je to možnost. Můžete si nasadit výstroj, vymáchat se v blátě, střílet po lidech a při tom se bavit, aniž byste byli šílenci. Airsoftová komunita nabízí často zvláštní alternativu k jiným volnočasovým aktivitám a pocitově bych to přirovnal k  trampství.

                Pokud Vás článek zaujal, nebo Vás zaujalo téma, případně máte nějakou připomínku, neváhejte se vyjádřit v komentářích.

    Airsoft v Praze a okolí:

    Praha – Točná ("zde""zde")
    Praha – Letňany ("zde""zde")

    Airsoft u Milovic nad Labem ("zde")

    Larp, Hardsim, Milsim od Airsoftwars ("zde""zde")

    Hrát se dá také v objektu bývalé cihelny v Prokopském údolí, známém jako „Vápenka“, ovšem není to zcela legální, výhodou je však téměř zaručená nenulová účast každý víkend.

    Nedaleko od Milovic nad Labem se pravidelně hraje poblíž Všestat.

    Rád bych pozval na hraní zájemce a hráče ze všech možných koutů republiky, bohužel však o tom, kde přesně se hraje v okolí Brna, Zlína, nebo třeba Plzně, mi toho není úplně mnoho známo a tak nechám případné zájemce, aby použili google.

    Manastur, z týmu Band of Bitches


    15.12.2013 manastur - ligiera


    [Akt. známka: 1,33] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 224 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.