Snad každý čtenář serveru D-FENS alespoň jednou viděl film Falling Down
(Volný pád). A těm z nich, kterým se líbil, nezbývá než doporučit ne nepodobný
nový počin hollywoodského režiséra Bobcata Goldthwaita s lehce zavádějícím
názvem God Bless America
S ohledem na to, že se film díky svému politicky nekorektnímu poselství
také vůbec nemusí do českých kin dostat, rád na něj upozorním alespoň zde.
Ústřední téma filmu není nepodobné právě zmíněnému Falling Down – hlavní
hrdina jménem Frank (představitel Joel Murray) si prochází svou krizí středního
věku… Nebo by jí alespoň procházet měl. Bohužel mu na ni nezbývá moc času
ani sil, neboť svůj aktuální život tráví na pomezí rezignace, znechucení
a nasrání – sbírky emocí, z nichž za všemi stojí prostředí, které Franka
obklopuje a rozkládá na kousky. Neurvalí sousedé; dekadentní televizní
pořady a jejich diváci, kteří se rekrutují z řad všech skupin Franka obklopujících,
a kteří nejsou s to mluvit o ničem jiném, než co jim včera televizní zábava
naservírovala; současné celebrity bez špetky talentu či dovednosti, kterým
masy aplaudují, zatímco úspěšně ignorují své bezprostřední okolí; úpadek
civilizace.
To vše nechává Franka rozladěným, ale stále netečným. Do doby, než se
mu to všechno odrazí do jeho vlastního života. Když Frank zjistí, že se
jeho dcera, vychovávaná Frankovou exmanželkou a jejím polodebilním partnerem-policajtem,
mění ve stejnou bezduchou hříčku konzumu, jakými denně při sledování televizních
pořadů (Ano, Frank neholduje příliš pestré zábavě.) opovrhuje, přijde díky
politicky korektnímu chování svého zaměstnavatele o práci, a jako třešničku
na dort obdrží od svého lékaře informaci o nádoru, který mu čile roste
v mozku, něco se v něm zlomí.
I mean, why have a civilization anymore if we no longer are
interested in being civilized?
Frank neaspiruje na změnu chování lidí kolem sebe. Nechce zlepšovat
civilizaci, ani vysílat do světa nějaké poselství. Franka jen někteří lidé
prostě serou – a usoudí, že je bez větších pochyb zbytečné, aby žili.
Když se k Frankovi na jeho výpravě přidá šestnáctiletá Roxy, která se
ke svému věku patrně příliš nehodí, neb nesdílí hodnoty svých vrstevníků
a naopak je fascinovaná Frankovým cílem, začne se roztáčet kolo velmi zábavné
podívané.
I wish I was a super genius inventor and could come up with
a way to make a telephone into an explosive device that was triggered by
the American Superstarz voting number. The battery could explode and leave
a mark on the face so I could know who to avoid talking to before they
even talked. Yeah, I could look and say, "Hm, no, you're not going to say
anything that's gonna add any value to my life."
Film nemá za cíl moralizovat, přednášet o škodlivosti konzumu, nebo
lamentovat nad stavem civilizace. Spíše jen ukazuje, jaká snůška blbosti
a nenávisti nás každý den obklopuje – a prezentuje, jak by se s ní nejspíš
autoři chtěli vypořádat, kdyby jim na ničem, tak jako Frankovi, nezáleželo.
Neočekávejte překvapivé zápletky nebo hluboké myšlenky – režisér a scénárista
v jedné osobě natočil film o tom, co ho na současné společnosti štve, a
vše, co Vám nabízí, je vcelku zábavná a politicky nekorektní podívaná.
Pěkně zahraná i natočená.
My name is Frank. But that's not important. The important question
is 'Who are you? 'America has become a cruel and vicious place. We reward
the shallowest, the dumbest, the meanest and the loudest. We no longer
have any common sense or decency. No sense of shame. There is no right
and wrong. The worst qualities in people are looked up to and celebrated.
Lying and spreading fear are fine. As long as you make money doin' it.
We've become a nation of slogan-saying, bile-spewing hate-mongers. We've
lost our kindness. We've lost our soul.
Pokud Vás film zaujal, doporučuji se po něm poohlédnout třeba na Pirate
Bay – myslím, že jeho zhlédnutí nebudete litovat.
Trailer (youtube)
Frank
má problém s americkou kulturou
19.05.2012 BorKur