Tímto textem bych rád reagoval na zde probíhající sérii článků
o anarchokapitalismu a všech zaznamenáníhodných konsekvencích, které by
žití v tomto "společenském uspořádání" mohlo přinést.
Domnívám se, že skutečný svět funguje jinak, než je zde popsáno. Domnívám
se, že funguje jednodušeji. Je totiž jen jedno jediné pravidlo, od něhož
se poté odvozuje vše ostatní. To pravidlo zní: "Silnější vítězí". "Silnější
pes mrdá", chcete-li. Toto pravidlo je dle mého názoru zcela obecně platné,
a to nejen v lidské společnosti, zvířecí svět je postavený na stejném principu.
V teoriích anarchokapitalismu se objevuje pojem "právo". Na tento pojem
lze nahlížet jednak teoreticky - "takhle si myslím, že to má být", jednak
prakticky - "takhle to funguje v realitě". Příklad: Myslím si, že mám právo,
aby mojí hlavou neproletěla kulka na popravišti. V realitě mám smolíka,
protože jsem se třeba zrovna narodil v totalitě a režimu se zdálo mé popravení
jako dobrý nápad. A otázka, zda jsem si to zasloužil, zda to byl politický
proces, nebo vlastně jakákoliv jiná otázka a jakákoliv odpověď na ní, můj
problém nevyřeší, protože kulka už z hlavně vyletěla. Dalo by se to také
uvést tak, že existuje jakési právo "morální", tj. co já považuji za dobré
a správné, a pak právo "praktické", tj. co já jsem schopen proti zastáncům
opačného názoru prosadit.
Existence státu a jeho kořistnické a násilnické chování není ničím jiným
než aplikací téhož principu. Určitá skupina lidí, říkejme jí třeba "lůza",
souhlasí s tím, že jim stát sebere velkou část jimi vytvořených hodnot,
a dává mu tím prostředky k tomu, aby tento stát mohl okrádat, věznit, případně
i zabíjet ty, kteří se lůze z libovolného důvodu nelíbí. Vrazi, zloději,
podnikatelé, kapitalisti, rebelové, anarchisté, obětí máme na vybranou.
Stát je tím silnějším, a proto může páchat jakákoliv zvěrstva, která si
namane.
Někdo by mohl namítnout, že stát prostřednictvím propagandy vymývá lůze
hlavy, která si tak ani nevšimne, že i ona sama je obětí stejné agrese.
To je samozřejmě pravda. Ale propaganda je zkrátka jen zbraň jako každá
jiná. Používají ji všichni, není jen doménou států. V herně na automatu
také máte velkými písmeny zobrazenou teoretickou výši jackpotu, ale informaci
o tom, že pravděpodobnost výhry je nulová, nenajdete nikde. Každý má právo
uveřejňovat jaké informace uzná za vhodné, manipulovat veřejným míněním
jak uzná za vhodné, a vůbec - pokud na to má prostředky, pokud má "větší
klacek", tak to sice může být tisíckrát morálně špatné, ale změnit to můžeme
jen prostřednictvím klacku ještě většího.
Ti kteří se cítí jako oběti státní zvůle mají jedinou možnost. Tento
stát porazit. Pořídit si větší klacek. Mohou užít stejných zbraní, jako
užívá stát, pokud jim v tom nebrání jejich vlastní morálka. Že vítězství
v takovém boji je velmi náročné, je fakt. Je to důkazem toho, že vznik
státu byl z pohledu lůzy geniálním tahem a že je tím pádem v tuto chvíli
naprostým vítězem v boji. Bez ohledu na to, zda vznik státu byl dílem lůzy,
nebo nebyl, a bez ohledu na to, co si o tom myslí anarchokapitalista.
Otázka, co by se s tím mělo dělat, je podle mého názoru nesmyslná. Dělat
s tím totiž nelze nic. Musíte doufat, že se nenarodíte do společnosti,
kde mají velké klacky lidé, se kterými nesouhlasíte, a pokud ano, tak musíte
bojovat. Vymýšlet, jak nepřítele porazit. Hledat zbraně a nebát se je použít.
A můžou to být klacky, molotovy, mezikontinentální rakety, propaganda,
lži, mučení, cokoliv, co vám jako řešení problému vyhovuje. Psaní článků
o anarchokapitalismu lze také považovat za zbraň, velmi neinvazivní zbraň,
fungující na principu sebrání zdrojů nepříteli v důsledku prozření lůzy,
která si články přečte. Zda je tato zbraň v boji proti státu účinná, ukáže
čas.
Hypoteticky by pro anarchokapitalisty mohlo být morálně nejpřijatelnější
jít "svou cestou". Stát je agresorem, braňme se tedy stejně, jako bychom
se bránili proti agresorovi v době anarchokapitalistické. Zaplaťme si "agenturu",
která stát a jeho nenechavé pracky vyfakuje z našich pozemků. Zaplaťme
si soukromý soud, u kterého obžalujeme stát ze všech jeho zločinů a nechme
soukromé instituce, aby vyřešily, jak výsledek soudního sporu se státem
vymáhat. Miliony podnikatelů už na nějaké řešení přijdou. Možná.
28.09.2013 StanleyK