„V příštím roce mu [zdravotnictví] bude chybět deset miliard
korun, Heger [ministr zdravotnictví za BOTTOM09] se bude úsporami
snažit tuto sumu snížit na polovinu. Je prý dokonce možné, že se budou
muset snížit platy zdravotníků,“ napsal 15.8.2010 server
iHNed.
No to je vskutku geniální. Až by člověk chtěl zamáčknout slzu, jak vláda
rozpočtové odpovědnosti krutě zatočí s problémy, se kterými se potýkáme.
Zdá se, že zdravotníci jsou nechutně přeplacení a je třeba jim ty tučné
příjmy utnout, abychom je mohli dát… třeba učitelům.
Ve zdravotnictví mám nějaké známosti, a tak se pojďme podívat na takového
zdravotníka. Řekněme, že chcete dělat doktora. Musíte strávit 6 let na
vysoké škole, která se „vysoká“ jmenuje kvůli tomu, že je prostě náročná.
Nejmenuje se vysoká proto, že by to byla továrna na tituly pro úředníky
a fízly (jako je Kindlova
Sorbonna). Ani se tak nejmenuje proto, že by se jednalo o agenturu
pro udělování magisterských titulů v oblasti psychologie, sociologie, pedagogiky
nebo ekonomie pro různé vymaštěné fifleny, které se dobře provdaly, a v jejich
advanced společnosti jsou ta tři písmenka před jménem společenskou nutností.
Je to prostě vysoká, nikoliv „vysoká“ škola.
Studiu budete muset věnovat řádově několikanásobek času, kolik je dnes
běžné věnovat průměrné české vysoké škole. Zkoušet vás budou zabednění
egoističtí zmrdi, protože kombinace „učitel + doktor s několika tituly“
a rakousko-uherská pravidla českého školství vyvolávají v těchto jedincích
pocit nadřazenosti nad veškerou lidskou existencí. Mají vás plně v moci
a úspěch nebo neúspěch se bude odvíjet podle toho, jak jste oblečení, jaký
máte výstřih (u slečen), a jestli je zrovna dnes ráno někdo nenasral. Jediná
jistota je, pokud jeden z vašich rodičů je taky doktor a zároveň vašeho
zkoušejícího známý, kolega nebo bývalý spolužák. To pak můžete mít v hlavě
nasráno a stejně to uděláte. Můžete i dopředu znát zadání přijímacích zkoušek
na medicínu (žádná nadsázka – reálně viděno). Nicméně většiny „normálních“
mediků se toto netýká.
Po dokončení VŠ to všechno nekončí: čekají vás atestace, stejně tak
jako „kolečko“, tedy nucená praxe, kde musíte za pár tisíc měsíčně dělat
podržtašku, než vás osvícený stát prohlásí za způsobilého k vykonávání nějaké
přínosné činnosti. Netřeba dodávat, že výběr těchto oddělení nemá zhola
nic co do činění s vaší specializací. Takže v operování oční rohovky se budete
zdokonalovat třeba tak, že lidem budete vyšetřovat konečník. Následně můžete
nastoupit do nemocnice. Podmínky jsou lákavé – pokud nemáte konexe, nástupní
platy třeba ve fakultní nemocnici v mém krajském městě jsou plus mínus 15 000
Kč hrubého a běžná osmihodinová pracovní doba je jen snem pro naivky. Není
se čemu divit, že čím dál více lékařů, kteří ještě nemají rodinu nebo jiné
vazby, přemýšlí o trvalém přestěhování do zahraničí.
Dále existují tzv. nelékařské zdravotnické obory. Patří mezi ně spousta
věcí, jedna z nich je fyzioterapie (masáže, cvičení, vodoléčba, elektroléčba
atd. – léčení pohybového aparátu, bolestí hlavy, rekonvalescence po úrazech,
operacích, cvičení pro tělesně postižené atd.). Pokud chcete tohle dělat,
musíte absolvovat příslušné bakalářské vzdělání. Opět je třeba říci, že
není bakalář jako bakalář. Kdyby se spočítaly předměty, zkoušky, čas strávený
ve škole, čas strávený individuálním studiem atd., dalo by se toto studium
hravě srovnat s většinou průměrných pětiletých vysokých škol. Akorát je
to „smrsknuté“ do tří let a státem prohlášené za bakalářské. (K provozu
magisterského programu jsou totiž třeba akreditace udělované dle toho,
jaké mají učitelé tituly. A protože na medicínách se fyzioterapie a podobné
obory neučí a doktoři jim vesměs nerozumějí, je velmi málo titulovaných
doktorů s potřebnými znalostmi, a tedy i žalostně málo škol s požehnáním
provozovat magisterské programy. Ostatním tedy nezbývá, než všechno učivo
narvat do tří let, často na úkor kvality výuky. Až tak geniální umí být
pravidla státních regulací ve školství.)
No a nástupní plat? Krásných 11-14 tisíc hrubého za plný úvazek. Když
budete poslušná ovce, za nějakých 10 let to dotáhnete i na 17 tisíc. Samozřejmě
i zde platí, že vyvrhelové, kteří si myslí, že když budou pracovat lépe,
tak dostanou lepší plat, mají smůlu. V této situaci můžete pouze vykonávat
práci na úrovni tupého plnění rozkazů, k jejichž splnění by většině lidí
stačil několikatýdenní kurz. Je to asi jako kdyby člověk byl nucen studovat
elektro, aby pak měl povolení měnit žárovky. Netřeba dodávat, že sami fyzioterapeuti
se vesměs shodnou na tom, že jejich práce je v této podobě naprosto zbytečná
a že svým pacientům reálně nepomáhají. Ale prostě takové jsou státní standardy.
Abyste dostali milostivé povolení dělat kvalifikovanější a přínosnější
práci za více peněz, stát po vás chce řadu let praxe a absolvování mnoha
kurzů. Je jedno, že se týkají něčeho jiného, než co chcete dělat. Prostě
musíte mít kurzy. Tyto kurzy jsou soukromé a stát jim uděluje příslušné
akreditace. Díky tomu mezi nimi neexistuje konkurence, jsou tím pádem drahé
a vy musíte vynaložit někdy i několik měsíčních platů, abyste si mohli
jeden koupit. Myslet si, že to za vás zaplatí stát, pokud pracujete ve
státním zařízení, dnes nikdo nemůže snad ani v tom největším deliriu. Existují
i soukromá zařízení, ALE: právě díky výše uvedeným legislativním bariérám
je jejich množství malé, naopak množství „nevzdělaných“ fyzioterapeutů
je velké, je zde tedy značný nepoměr a sehnat zaměstnání u soukromníka,
který se ke svým zaměstnancům chová tak, jako je běžné v jiných odvětvích
(např. že si ho na své náklady dostatečně vyškolí), je téměř nemožné. No
a i když všechny tyto podmínky splníte, tak sice můžete dělat o něco lepší
práci za o něco více peněz, ale otevřít vlastní nezávislou praxi si nemůžete
– to musíte být doktor. Co naplat, že doktoři fyzioterapii rozumí v průměru
hůře než fyzioterapeuti, mimo jiné proto, že se na škole i po ní museli
věnovat hlavně tomu konečníku. Co naplat, že toto omezuje konkurenci, zvyšuje
cenu péče a snižuje její kvalitu na úkor pacientů.
Hezké je srovnání s Německem – tam jsou státem vynucené kvalifikační
nároky mnohem nižší (pokud jste schopni danou práci vykonávat, tak můžete
nastoupit i s maturitou), zařízení jsou soukromá, a lidé si léčbu platí
z vlastních kapes. Fyzioterapeuti dostávají mzdu, za kterou se nemusí stydět,
používají se sofistikovanější a modernější techniky a léčba pacientů je
mnohem kvalitnější a dostupnější.
O poměrech v tomto oboru by se toho dalo napsat hodně, ale to už je na
samostatný článek – třeba někdy příště.
No a nakonec tu máme zdravotní sestry. I zde se stát činil – zatímco
v generaci našich rodičů stačilo mít maturitu na zdrávce, tak dnes, ačkoliv
sestry vykonávají vesměs podobnou práci, tak najednou už musí mít bakalářský
titul. Jinak pro ně vesměs platí to, co již bylo psáno výše. Nástupní plat
kolem 10-11 tisíc tedy asi také není úplně odpovídající. I pokladní v Lidlu
si vydělá možná víc, ačkoliv její práci brzy budou zvládat automaty.
Na základě výše uvedeného je logické, že do zdravotnictví dnes už chodí
lidé jen ze soucitu, případně z neznalosti a naivity. Jedná se většinou
o mladé lidi s ideály pomáhat ostatním, nebo s nějakou jinou inklinací ke
zdravotnictví. Takových lidí přirozeně moc není; málokdo je ochoten po
většinu života žrát kořínky za poměrně náročnou práci. Není se tedy čemu
divit, že zdravotníků je málo, pacientů moc, nestíhá se, a podle toho vypadá
kvalita. Nyní – pokud chce naše odpovědná vláda snížit platy zdravotníkům,
tak se ptám, za kolik budou tedy zdravotníci pracovat? Za kolik budou nastupovat,
když ne za těch cca 10-15 tisíc? Snížíme jim platy pod úroveň důchodců?
(Je fakt, že díky tomu bychom se asi stali první zemí na světě, ve které
lidem v důchodu stoupne životní úroveň, a to by bylo hustý.) Nebo neměli
by dělat úplně zadarmo? Dyť kdo to má furt platit… člověk pak ani nemá
na cigára. Kdo nás bude léčit, když tímto krokem spolehlivě odpudíme i
ten zbytek lidí, kteří ještě do zdravotnictví ze soucitu jdou? Určitě se
najdou zdravotníci, kteří jsou placení až až, nebo tací, kteří vystudovali
díky kamarádění se s minulým režimem, čemuž pak odpovídá i úroveň jejich
znalostí. Přesto je bezpečné tvrdit, a uplatnění našich doktorů v zahraničí
to potvrzuje, že většina by si na soukromém trhu se svými schopnostmi přišla
na nesrovnatelně lepší peníze, kdyby nějaký soukromý trh byl, nebo kdyby
ho něco aspoň zdánlivě připomínalo. Bude nakonec celé zdravotnictví vypadat
tak, jak už dnes vypadá
jeho část?
A uděláme tohle všechno v době, kdy přidáme
učitelům tak, aby každý učitel měl minimálně 20 tisíc měsíčně? Jestlipak
třeba český ovčan ví, že po započtení faktu, že většina učitelů reálně
nedělá víc jak 6 hodin denně místo běžných osmi a že má 9 týdnů dovolené
místo čtyřech, se dokonce dostanou na nástupní plat 29 800 Kč měsíčně *).
Kromě naprosté neschopnosti ekonomické kalkulace pro mě vláda demonstrovala
ještě něco jiného. Dokázala, že jí naprosto ucházejí příčiny problémů našeho
zdravotnictví, školství a všech ostatních státem kontrolovaných odvětví.
Vláda a s ní z volebních výsledků nadšená „pravicová“ část naší země žije
v představě, že prostě stačí tomu trochu vzít, tomu zase trochu dát, tohle
povolit, tohle zakázat, tady trošku přidat, tady ubrat, a nakonec to už
fakt vyjde. Hraje roli socialistického plánovače, který s mnohaletým zpožděním
zjišťuje a hasí problémy, které jsou každému individuálnímu jedinci už
dávno jasné. Kdyby se vyskytly v soukromé firmě, už by byly vyřešeny, a
pokud náhodou ne, tak by byla příslušná firma z trhu odejita a nahrazena
jinou, lepší. Mezitím se už nyní vytváří zase jiné problémy (protože svět
se přirozeně mění), na které vláda přijde opět až zase za dalších mnoho
let, pak se bude další roky dohadovat, co s tím, potom bude další léta lepit
další záplaty a provádět další (a opět „poslední a tentokrát už správnou“)
změnu parametrů Systému. A mezitím si nikdo ani nevšimne, že se vůbec nic
nezlepšilo a že tu černou díru jsme zaplatili opět my, prostřednictvím
nových daní (např.
schovaných za povodně), o kterých nám říkali, že se zavádět nebudou.
Vláda nechápe, že není možné stanovit paušální cenu za naprosto odlišné
produkty, například školné 10 000 Kč za semestr na kulturní antropologii
a těch samých 10 000 Kč za semestr na jaderné fyzice. Nechápe, že když centrální
plánování cen selhalo za komunistů, tak selže pravděpodobně i při určování
spoluúčasti na čerpání lékařské péče. Jak bude vláda vědět, že cena léčby
hemoroidů je třeba 2586 korun a 72 haléřů? Nechápe, že dokud bude jakékoliv
odvětví monopolizované státem, tak se v něm bude krást, plýtvat, byrokratizovat,
regulovat. Vláda si hraje na pravicovou, respektující trh a svobodu, a
přitom není o nic méně socialistická a plánovačská, než by byla vláda socanů
(rozdíl je jen v tom, že je s ní spojena menší daňová progrese – pro 99%
lidí menší asi tak o prsa korejské ženy… to asi bude to menší zlo). Její
politika není prorůstová. Skládá se z vyšších daní a z náhodných plošných
škrtů, nikoliv ze zlepšování efektivity každé utracené koruny. Jakékoliv
ekonomické zlepšení, pokud vůbec nějaké bude, bude patrné jen ze statistik
v novinách. Na reálném životě každého z nás se k lepšímu nic nezmění, a proto,
i kdyby ta rozhodnutí byla aspoň trochu dobrá, tak v dalších volbách stejně
zvítězí zase někdo jiný, kdo to všechno zase zruší (viz poplatky a socani).
Nelze očekávat změnu, dokud ve vládním slovníku budou převládat pojmy
typu regulace, kontrola, povolení, stát, garantování, přidání, ubrání,
a dokud nebudou nahrazeny dnes už neznámými pojmy, jako je soukromý trh,
cena, deregulace, privatizace, konkurence. Ať trh dobré zdravotníky a učitele
štědře odmění a ty špatné pošle do míst, kde záda ztrácejí svůj slušný
název. V každém jiném odvětví to funguje, tak proč by to nefungovalo tady.
Ale nejsem nasraný, protože jsem nic lepšího nečekal. To jen všichni
kolem mě se po volbách strašně radovali, jak jsme vyměnili politiky…
* 20 tisíc měsíčně je 240 tisíc ročně. Děleno 43 týdny (52 týdnů za
rok mínus 9 týdnů dovolené), máte 5581 Kč týdně. Děleno 30ti hodinami (5
dní v týdnu krát 6 hodin denně), máte 186 Kč za hodinu práce učitele. Násobíme
40 (počet hodin v týdnu ne-učitele), máte 7442 Kč týdně. Krát 48 (52 týdnů
mínus běžné 4 týdny dovolené), a jsme na cca 357 tisících ročně. To je
29 767 Kč měsíčně. Neboli pokud učitel-absolvent dostane 20 tisíc, bude
mít stejné ohodnocení jako člověk s plným úvazkem za 29 767 Kč. (Lidé by
už mohli pochopit, že když někdo pracuje více, tak není nic divného na
tom, že více vydělává.) Nechť mi učitelé odpustí, že na rozdíl od ostatních
se odvažuji tvrdit něco jiného, než že učitel je automaticky génius a bůh.
Ale kvalita práce průměrného učitele 30ti tisícům měsíčně prostě zdaleka
neodpovídá.
Těch šest hodin denně práce je můj odhad na základě toho, co jsem odpozoroval
na střední škole a mezi známými učiteli. Průměrné trvání výuky je od 8:00
do 14:00. Ano, učitelé ještě musí opravovat písemky, ale zase mají v pracovní
době volné hodiny, přestávky na kafe s kolegyněmi a pauzu na oběd. Takže
šest hodin čistého času mi přijde jako realistický odhad.
20.8.2010 Malcik