V tomto zamyšlení bych chtěl čtenáře informovat o stavu bytové otázky
v Praze z mého subjektivního pohledu a předat jim některé informace a zkušenosti,
které jsem nabyl za dobu života v hlavním městě.
Úvod
S manželkou jsme oba vysokoškoláci, příslušníci nyní již pražské střední
třídy. Naše příjmy jsou nad celorepublikovým i pražským průměrem. Mysleli
jsme si, že za tohoto stavu bude lehké najít rozumné nájemní a později
vlastní bydlení. Nicméně realita je trochu jiná.
Do Prahy jsme přišli před několika lety a hledali jsme zprvu nájemní
byt. Tehdy jsme chtěli něco spíše menšího, cca 40-50m. Nájemní byt jsme
našli a bydlíme v něm, teď hledáme byt ke koupi, 3kk nebo 3+1, od 75m.
Předesílám, že oba pocházíme z vesnice (střední/jižní Morava) a jsme zvyklí
bydlet buď ve vesnickém domě se zahradou, nebo v maloměstském cihlovém bytě.
Když jsem tedy začal objíždět jednotlivé lokality v Praze a chodit po prohlídkách,
překvapilo mě, v jak nuzných podmínkách Pražáci žijí a jak málo je v Praze
lokalit, které poskytují alespoň srovnatelnou úroveň bydlení jako maloměsto.
Níže podávám přehled jednotlivých lokalit, jež jsem stihnul navštívit.
Poté se věnuji několika typům bytů, které jsme viděli a celkové situaci
v tomto sektoru.
Paneláková sídliště a přilehlá „krásná příroda“
Jižní město, Háje, Spořilov, Chodov, Krč, Libuš, Zličín, Černý most,
Stodůlky, Hůrka, Lužiny, Vysočany, Prosek, Letňany, Hostivař atd. Překvapilo
mě, že 75% Pražanů žije jako Otík z Vesničko má Středisková po vysídlení
na sídliště. Jen s tím rozdílem, že kolem paneláků stihlo vyrůst pár stromů
a volné plochy jsou zarostlé trávou. Dále je možné se z těchto lokalit lépe
či hůře dostat do nějakého územně omezeného a stále přelidněného pásma,
které Pražáci označují jako „krásná příroda“ a „přírodní úkaz“. Přitom
na těchto místech není nic zvláštního a vynikají v zásadě jen tím, že nejsou
z betonu. Průměrný obyvatel moravského maloměsta nebo vesnice je těmito
lokalitami obklopen, žije v jejich středu a považuje je za normální krajinu.
V Praze jsou vyzdvihovány jako přírodní divy, které jistě nikde v ČR k vidění
nejsou, a pokud jsou, tak rozhodně nejsou na metru.
Tyto lokality jsou zaplněny lidmi zhruba stejně, jako Václavské náměstí.
Jdete-li tedy „do lesa na metru“, připravte se na to, že tam potkáte stovky
až tisíce lidí, a že se tedy nejedná o les, ale spíše o jakousi přírodní
rezervaci pro deprimované obyvatele přilehlých sídlišť a aglomerací. Nejsou
to tedy místa pro duševní odpočinek, ale místa, kde potkáte stejné spousty
lidí, jako v centru Prahy, kteří se často ženou na kole se zaťatým výrazem
a podávají mimopracovní „performance“, popř. dítka zběsile rýpající plastovou
lopatičkou v černé zemi, za nímž se skví jejich rodný panelák a strhaná
matka s cigárem v puse.
Já interně tato místa označuji jako „zelený Václavák“. Typickou ukázkou
je třeba Kunratický les hned u D1, tam se můžete opravdu zhluboka nadechnout,
obora Stromovka, kterou projíždí každých 15 minut vlak, Centrální park
na Praze 5, přes který jezdí metro vyvedené nad povrch, a kde máte dojem,
že jste se ocitli na Marsu nebo Klánovický les, což je divné místo, přes
které, jak jinak, také jezdí vlak, ale v němž jsou navíc uměle vytvořené
stezky, všechny do pravého úhlu…což v lese, alespoň na mě, nepůsobí zrovna
přirozeně.
Rozhodli jsme se tedy, že v panelu u zoologické zahrady pro jeho obyvatele
bydlet nechceme. Zvláště v zimě zde hrozilo riziko, že bych při pohledu
na okolo stojící domy a spokojené obyvatele chytnul depku a spáchal sebevraždu.
Nebo bych ji spáchal po procházce po zeleném václaváku.
Co mě zaráží je, že v Praze potkáte spoustu lidí, kterým se v těchto
hnusných místech, alespoň dle jejich vyjádření, žije velice dobře, nebo
se tak aspoň tváří, poté, co v nich utopili všechny své úspory. Jsou to
tedy buď lidé, kteří se v panelu narodili a zdá se jim normální nebo lidé,
kteří si lepší bydlení nemohou dovolit a tuto volbu si sami před sebou
i okolním světem nějak ospravedlňují. To chápu a budiž jim panel nespadne,
ale já takto žít nechci.
Prdele na okraji Prahy
Kdo nechce bydlet v Praze, popř. kdo si nemůže koupit vilu za deset mega,
ale na druhou stranu nechce klesnout tak hluboko, aby koupil panel, má
ještě možnost bydlet v prdeli na okraji Prahy nebo ve Středočeském kraji.
Z oblíbených prdelí jmenujme třeba Jesenici, což je pár domů uprostřed pole,
kde se v peak hour tvoří stejná zácpa jako v centru Prahy, protože všichni
chytře jezdí autem nebo Rudnou, což je pár baráčků kolem hlavní cesty vedoucí
z Prahy do Plzně. Lze si samozřejmě vybrat i z poschovštějších lokalit, jmenujme
třeba Průhonice, kam ale jezdí jen autobus (který považuju za nejhorší
variantu MHD) nebo celou Prahu Západ, kde je ale všechno jednak předražené
a druhak, kde jednotlivá nádraží (třeba Řevnice) slouží jako odstavná parkoviště
pro obyvatele okolních domů a rekreačních chalup sloužících k trvalému bydlení,
kteří z finančních či jiných důvodů nechtějí jezdit autem až do Prahy. Kolem
nádraží se tedy v těchto místech ráno a odpoledne kupí desítky a stovky
automobilů a jejich vesnickému a malebnému rázu to vskutku nijak nepřidává.
Kapitolou samou pro sebe jsou Horoměřice, Statenice, Velké Přílepy a podobná
místa, v nichž spokojeným obyvatelům zpříjemňuje bydlení v „krásné přírodě“
každých 15 minut letadlo přistávající či vzlétající z/na letiště Václava
Havla. Leteckým nadšencům tyto lokality vřele doporučuji.
Dále jsem si všimnul zarážející skutečnosti, a sice že průměrná vesnice
ve Středočeském kraji je ve srovnání s průměrnou moravskou vesnicí zanedbaná
špinavá díra, kam se všichni jezdí jen na noc vyspat poté, co stráví 2,5
hodiny na cestě do Prahy a zpět a cca 8-10 hodin vytvářením 1/3 HDP ČR
v hlavním městě, což jistě chvályhodná činnost, ale je otázkou, jaký má
vlastně v tomto případě smysl.
Do prdelí jsme tedy také nechtěli. Jsou většinou moc daleko od Prahy,
není tam žádná infrastruktura a investice do bydlení v těchto lokalitách
se nám proto zdála jako nesmyslná, zejména s ohledem na budoucí záměr byt
prodat nebo pronajímat. To platí jak pro koupi bytu, tak pro koupi domu
– to je kvůli penězům úplně pasé.
Kde se dá bydlet
Je jen několik málo lokalit, které jsou relativně útulné a nepůsobí
normálnímu člověku újmu na psychickém zdraví. Jmenujme zejména Dejvice,
Břevnov, Podolí, Vinohrady a Vršovice. Praha 5 se mi nezdá tak dobrá, je
to tam takové zanedbané a nemá to šmrnc, zde mám na mysli třeba Košíře
a Jinonice, ale v případě nouze by se to snad dalo. Vzhledem k tomu, že často
jezdíme na Moravu, byla pro nás výhodná lokalita, která je na východě Prahy
a z níž je easily accessible D1. Jsme tedy zatím ve Vršovicích. Jak jsem
předeslal, hledáme teď něco ke koupi v rozumných lokalitách. S jakými byty
jsme se zatím setkali?
Hledáme byt
Chceme koupit něco cca do 5 milionů Kč. Zdálo by se, že je to relativně
hodně peněz, ale v Praze se za ně dá koupit překvapivě málo muziky. Absolvovali
jsme prohlídku desítek bytů, mluvili s nespočetnými realitními agenty a
developery. Nicméně zatím se nad naším záměrem vznáší jen pocit frustrace
a rozčarování. Vezměte třeba samou podstatu realitního businessu. Nezlobte
se na mě, ale platit někomu 100 tis korun za to, že dá na internet pět
nepovedených fotografií a doprovodí Vás od vchodových dveří do bytu, se
mi zdá opravdu hodně. Nicméně lidé si nechali namluvit, že služba realitního
makléře je skutečně potřebná a že nikdo jiný nezajistí hladký převod vlastnictví…nevím,
jak se to těm šmejdům povedlo, ale bohužel to tak je.
Realitní žargon
Za dobu, co procházím různé inzeráty, jsem si rovněž všimnul speciálního
žargonu, kterým realitní agenti prezentují různé typy bytů. Pojďme si přiblížit
některé z těchto výrazů a jejich skutečný význam.
Atypický nebo zajímavě řešený – sračka, která nemá jedinou stěnu
rovnou, je v ní pokoj bez oken, má záchod v kuchyni (to jsme fakt viděli),
ze vchodových dveří se vchází rovnou do obýváku, kuchyně je v chodbě nebo
je obecně řešený tak, že se v něm nedá bydlet bez kompletní přestavby celého
vnitřního prostoru, což ale většinou nejde.
Ideální pro realizaci vlastních představ majitele – totální zbořenina,
na podlahách je spousta suti, staré vylámané dveře, hnusná oprýskaná okna,
lino, odpadávající kachličky, smrdí to tam, protože do rohů místnosti se
někdo zřejmě vyčůral.
Ateliér – místnost či soubor místností, které nesplňují stavebnětechnické
požadavky nutné pro kolaudaci jako byt. Jedná se zpravidla o množství světla
nebo vnitřní vlhkost.
Skvělá dostupnost MHD – znamená to, že jste uprostřed pole nebo
někde v hajzlu, ale na metro jede každých 20 minut autobus, přičemž cesta
trvá půl hodiny.
Bydlení v přírodě – Stejné jako výše, jen je kolem domu tráva
Vhodné na investici – byt je obýván nájemníkem, který se nechce
vystěhovat a majiteli se ho nepodařilo z bytu vystrnadit. Jediná možnost
je prodej bytu, s tím, že vypuzení nájemníka je na Vás.
Téměř bez zkosených stěn – to snad ani nepotřebuje komentář.
Byt po privatizaci – znamená to, že Vám byt prodává nějaký vyhulený,
vychlastaný, líný šmejd, který nemá žádnou práci a přes den sedí vyvalený
v tílku v okně a tupě čumí do ulice, který byt odkoupil od města v rámci privatizace
za „zbytkovou cenu“ 100 tis Kč a Vám ho prodává za 4.9 milionu. Protože
celý život platil nájem 1500 Kč za byt 120m na Vinohradech, už má za Prahou
dávno postavený dům a prodejní cenu bytu má jen jako drobné přilepšení
na stáří. Setkání s takovým člověkem je opravdu skvělá zkušenost, zvláště
když je prohlídka bytu domluvena v době oběda (tzn. vy o něj přijdete, protože
musíte v práci makat) a pan majitel v jejím průběhu vaří gulášek, který jaksepatří
provoní celý byt.
Prezentace nemovitostí
Realitní makléři nemovitosti prezentují různým způsobem a někteří z nich
mají utkvělou představu, že když už je někdo v tak zoufalé situaci, že si
od nich byt nechá prezentovat a je tedy připraven zaplatit za službu, která
totálně postrádá smysl, protože vlastník bytu je magor, který se nechal
přesvědčit o potřebnosti realitního agenta, že si nechá namluvit v zásadě
vše a bude nekriticky poslouchat kupu jejich stupidních canců. Z perliček,
které jsme při prezentaci nemovitostí zažili, uvádím tyto:
Parkety, které nevržou, nejsou správně položené
V jednom bytě hrozně vrzaly parkety. Realitní makléřka s majitelem nás
poučili, že správně položené parkety musejí vrzat, protože pak je jistota,
že jsou položené na asfaltu, a tedy správně….ehm….nezdá se vám celá tato
věta divná? Mně teda ano, ale citoval jsem to přesně, jak jsme to slyšeli.
Obrázek si udělejte sami. Pokud parkety nevržou, je to známka odbyté práce,
ať si toho všimneme i v jiných bytech. Dále se nás makléřka ptala, jestli
už máme na byt zařízenou hypotéku…a to ještě předtím, než jsme se stihli
vyjádřit k tomu, zda byt vůbec chceme…
Nevím, jak vy, ale já nic neslyším
V jednom bytě, který byl u silnice, bylo slyšet projíždějící auta tak
silně, že se otřásaly okenní tabulky. Když jsme na to agenta upozornili,
před majitelem bytu prohlásil „no nevím, jak vy, ale já nic neslyším“
Tady jezdí tramvaje jenom z kopce dolů
Další byt byl zase docela blízko u tramvajové tratě. Žádná tramvaj zrovna
nejela, tak jsme neměli možnost si ověřit, jak moc je to slyšet. Když jsem
se na intenzitu hluku ptal, realiťák řekl, že tady jezdí tramvaje jenom
z kopce dolů a pomalu, a proto že to vůbec není slyšet….nějak opomněl zmínit,
že tam byly dva pásy, tzn., že tramvaje musely jezdit i do kopce nahoru….na
to, jak jsou slyšet v tomhle případě, jsem se ale už raději neptal.
Města duchů
Dalším důvodem pro rozčarování je, že rusáci a obdobní „zahraniční investoři“
skoupili celé bloky domů v některých developerských projektech, které zejí
prázdnotou, a to většinou za cenu, která je pro českého pražského občana
naprosto nedostupná. Nejenže tedy rusáci zkreslují a kurví ceny na pražském
realitním trhu tak, že byty jsou pro našince naprosto nedostupné, ale rovněž
jde o to, že když už se někdo zmůže na 3kk v Rezidenci korunní za 8 mega
nebo na podobně předražený byt v dalších nejmenovaných lokalitách (Hobitín
Žižkov - takové ty vysoké domy na zelených kopečcích, v nichž je sem tam
díra s bytem, a ještě něco na PH 6, jméno obou jsem zapomněl), pak si může
být jistí tím, že bude trochu problém s vymrzlými byty, nedoplatky do fondu
oprav a neúčastí na schůzi vlastníků. Jsme vždy proti státní regulaci cen
nebo účelu bydlení?
Arogantní developeři
Tohle je kapitola sama pro sebe. Někteří developeři dokáží sjednat pro
celý projekt nevypověditelnou smlouvu s jedinou teplárnou v okolí, která
je navíc vlastníkem prostor pro rozvod tepla v domě, jiní zase staví bez
statických posudků a až když baráky začnou padat, montují do nich železa
a různé výztuže. Jednomu developerovi jsem volal, že mám zájem o byt v projektu
XY a že bych se u nich rád zastavil, o projektu se něco blíže dozvěděl
a celkově s nimi pohovořil o ceně. Reakce byla „vy chcete jako přijít, jo?
Hmm…no zapíšu Vás na pořadník a až to někdo odřekne, tak se můžeme bavit.“
Zřejmě ho překvapilo, že jsem nezaplatit celou cenu bytu zálohově onlajn
jen na základě vizualizace na srealitách. Asi to tak všichni dělají, jsem
holt takový zpátečník…
Co říci závěrem?
Pořád chodíme a hledáme, věříme, že někde někdo bude za dobrou cenu
prodávat něco, co se nám líbí. Co se ale v Praze prodává za 5 milionů, odpovídá
tomu, co se všude jinde prodává cca za 2 či méně, přičemž takový byt bude
vždy ve srovnání s Prahou v lepší a klidnější lokalitě. Je jistě pravda,
že v Praze jsou vyšší platy a teoreticky by se dalo na dražší byt našetřit
rychleji. Nicméně do doby, než se to podaří, musíte bydlet v přelidněném
a hektickém městě, které poskytuje menší kvalitu bydlení než maloměsto
nebo vesnice, tedy alespoň ve většině případů.
Když se nám něco líbilo, vždy tam ale byl nějaký háček, např. neregulovatelné
topení, nebyl výtah, nebyl balkon, nebylo SVJ, nebyla okna, byla okna,
ale do stěny, kolem domu vedla vlaková trať, tramvajová trať nebo rušná
silnice, dispozice na hovno, vysoké měsíční poplatky, daleko od centra
atd., atd. atd. V dalších případech šlo o problémy popsané výše.
Přitom se nám původně nezdálo, že máme nereálné nároky, jen jsme chtěli
docílit toho, abychom nežili hůře, než průměrný člověk na maloměstě. Tento
goul je ale zdá se naprosto nedosažitelný. Praha se prostě nezdá být dobrým
městem pro život, pokud nemáte dost peněz. Je otázka, zda Vám je Praha
vůbec může dát v takovém množství, aby se v ní vyplatilo žít. Odpověď na
tuto vpravdě bytovou otázku snad přinese čas a věřme, že to bude v budoucnu
lepší. To přeji jak sobě, tak i ostatním spoluobyvatelům hlavního města.
13.09.2014 PT