Poslední dobou zažívám blažené pocity při pohledu na naši společnost
a její elity. Je zřejmé, že čím dál tím většímu počtu lidí leží na srdci
moje bezpečí a blaho. Jsem chráněn při nočních cestách po setmělé vozovce
díky povinným
reflexním prvkům. O moje zdraví je postaráno například faktickým zamezením
dovozu raritních
lahví dobrého alkoholu. Kdo by chtěl devět měsíců čekat na spotřební
daň ze 499 nepoužitých kolků?
Stejně tak je postaráno o zdraví mých dětí, například v Anglii, když
si kdokoliv zapálí v autě s mým dítětem, půjde
sedět. Když to budu přímo já sám, odeberou mi jej (jako v Norsku, nebo
Rakousku) a o jeho bezpečí se už postará pasťák. Taky se cítím bezpečněji
díky označování
alergenů, protože kdybych neměl na krevetách napsáno, že mohou obsahovat
stopy korýšů, odvezli by mě na ARO. Nemusím se už ani bát hladu, pokud
náš nejlepší státní dopravce, České Dráhy, uvízne
v námraze. Paní si sice stěžovala na hlad a předražené jídlo, nakonec
ale nastal happyend a v rozhlase jsem slyšel, že dostala rohlík a horalku.
Dokonce i v takovém tragickém případě, jako je vražda mladíka psychicky
vyšinutou paní se nemusím bát o své blízké, protože se hned ozve
ministr vnitra, že doporučí ředitelům škol nakoupit ze sníženého osobního
ohodnocení učitelů bytelnější futra ke vstupním turniketům a že budeme
víc a navěky zavírat blázny.
Přes tato pozitiva jsem dnes téměř oněměl strachy, když jsem si uvědomil
nástrahy, které skrývá obyčejný nákup v supermarketu. Toto odvětví je už
sice v některých oblastech regulováno. V dozorčích radách řetězců musí sedět
40% žen a zároveň se EU chvályhodně snaží omezit
počet „žen za pultem“ a navíc jim omezuje provozní dobu v noci, o víkendech
a svátcích, což tyto nebohé ženy jistě ochrání před nechtěnou zaměstnaností.
Dále musí uvádět, odkud
překupuje polské potraviny. Na druhou stranu regulovčíkům naprosto
unikla smrtelná nebezpečí, která se skrývají v samotných prodávaných potravinách.
Například obyčejná kuchyňská sůl, prodávaná v kilovém balení, vás dokáže
zabít čtyřikrát až pětkrát. Toxické množství je totiž 200-280 gramů, zatímco
alkohol je toxický až v množství 420-500 gramů. S hrůzou narazíte na mražený
špenát, obsahující jedovatou kyselinu šťavelovou. Cukr je mírně bezpečnější,
smrtelná dávka je až kolem dvou kilo, nicméně je natolik obsažen ve většině
potravin od tatranek po fazole v rajské omáčce, že je možné se k této dávce
propracovat poměrně rychle. U zubní pasty stačí neopatrně polknout pár
dávek a smrtelná dávka fluoridu sodného (5-10 g) je v našem těle rovněž.
Poměrně bezpečná se tak jeví pouze káva, které můžete vypít 80-100 šálků,
aniž byste dosáhli letální dávky kofeinu.
A to nemluvím o dalších odděleních super a hypermarketů, kde můžete
koupit jedovatou difenbachii na okrasu obýváku, a spoustu různých tyčí,
šroubů, hřebíků a jiného materiálu, který je smrtelně nebezpečný. Obyčejné
propisky jsou užší, než oční jamka, proto je lze použít k perforaci mozkové
dutiny. A kolik lidí můžete uškrtit prádelní šňůrou?
Opravdu budeme čekat, než se někdo otráví, nebo zraní? Jak to, že u
vstupu a nad pokladnami všech supermarketů nevisí velké tabule s varováním
o výše zmíněných smrtelných dávkách alespoň deseti nejčastěji kupovaných
potravin? Který zástupce lidu se tohoto nedostatku ujme a zjedná nápravu,
abych se mohl ve své omezenosti a hlouposti cítit ještě o chlup bezpečněji?
07.12.2014 PaulMuadDib