Jako svobodný a nemalé daně odvádějící občan vlastnící pas státu zvaného
Česká republika jsem už dávno rezignoval na představy obou policejních
sborů o ochraně mého života, zdraví a majetku a poslušně jsem prošel martýriem
směřujícímu k získání oprávnění vlastnit a nosit zařízení prodlužující
mojí pravou ruku.
Odevzdal jsem vzorky většiny tělesných tekutin, nechal
si vypálit do očního pozadí miniaturu Jupiterovy skvrny a když se mnou
skončil psycholog a psychiatr, byl jsem lehčí o nemalé množství bankovek
a fyzicky a duševně na dně. Nicméně k žádosti o zbrojní průkaz jsem mohl
přiložit takové množství razítek o mé společenské kompatibilitě a nezávadnosti,
že policista na úseku zbraní a střeliva místního obvodu bez odporu přitiskl
razítko na formulář a já jsem si odnášel řidičák na skrytě nošené kvéry.
Následně jsem stejným dokumentem vybavil i manželku a přidal k němu několik
malých techničáků na prostředky, kterými se dá vnutit vtíravému hajzlovi
vůle na dálku. Nejsem žádný pacifista a vím, že žádná policejní složka
na světě není schopná postavit každému daňovému poplatníku za zadek poldu
s příslušným hardware a know-how, s jejichž pomocí by ode mě a od mojí
rodiny odháněl verbež s jistým nespolečenským chováním. Proto očekávám
od státu v tomto mém počínání podporu, minimálně proto, aby ušetřil nějaké
kačky na výdajích za separaci agresivní lůzy ve vězeňských zařízeních.
Ovšem stát zřejmě důvodně očekává jistou atmosféru nespokojenosti svých
občanů s jeho službami a tak začal těm z nich, kteří ač nečlenové nějaké
státem řízené ozbrojené složky vlastní nějaké to železo s divně vyvrtanou
trubkou pomalu, ale jistě přístup ke zbraním ztěžovat. Do smrti nezapomenu
na debatu v TV, ve které mistr práva a nynější předseda ústavního soudu
veřejně a na plnou socdem hubu prohlásil, že množství zbraní mezi obyvatelstvem
je třeba redukovat vyvlastněním. Na otázku kdo to těm lidem zaplatí suše
uvedl, že stát by na to prachy neměl a že zbraně budou pouze deponovány
v policejních skladech.
Dostat tuto zrůdu z komunistického béčka do ruky R. Reagan, nadělal
by z něj politické otruby.
Bohužel u nás není nikdo takový jako byl prezident Reagan, který snahy
amerických korektních intelektuálů o odebrání zbraní americkým občanům
smetl ze stolu s poukazem na ústavu USA. Je to velmi jednoduché – vláda,
která by ráda ještě chvíli vládla i za stavu, kdy už jí mají svobodní občané
plné zuby, by mohla najít účinnou barikádu v ozbrojených složkách. A nejlépe
se nespokojený dav ovládá s puškou v ruce. Což ovšem jaksi neplatí v případě,
že onen dav disponuje stejným vybavením. Mám pocit, že u nás se děje něco
podobného – vlády se snaží s poukazem na statistické výkazy dokázat, že
občané zbraně nepotřebují, naopak že jsou pro ně samé nebezpečné. Blbost.
Statisticky nejefektivnější, nejzákeřnější a nejlethalovější prostředek
na likvidaci majitele peněženky či nositelku dlouhých nohou a exkluzivních
trojek je nůž. A nejlukrativnějším (pro stát) a zcela neregulovaným (a
taky neregulovatelným) vraždícím a mrzačícím nástrojem je automobil. A
kupodivu to nikoho z vládních fámulusů nesere. Nikdo nevykazuje snahu odebrat
rodinám či firmám „přebytečná“ auta či dokonce házet klacky pod nohy automobilkám
či prodejcům aut. Řidičák dnes dostane kdejaký vidlák nebo magor a pokud
svým kchárem rozjezdí na přechodu pro chodce pár školáků, nic se v podstatě
neděje. AZNP jede dál na plný pecky a dealeři dál tráví své dny v šourůmech
s jelenicí v ruce.
Ovšem zcela jiná je situace u zbraní. Nedávno mne zaujal a posléze brutálně
vytočil policejní megaúlet v podobě vlastní definice „nebezpečného“ střeliva
do běžně prodávaných útočných pušek Sa.58 české produkce, které mají na
rozdíl od své původní vojenské podoby odstraněnu možnost střelby dávkou.
Policejní zmrd, znalec v oboru zbraní a střeliva přes noc a rychle, vyjádřil
obavu o pajšly skrytými za balistickým vestami s nápisem POLICIE a jako
by se nechumelilo očekoval standardní náboje jako nebezpečné a zvýšeně
průbojné. Pochopitelně jak je zvykem okamžitě toto téma uchopili novináři
a výsledek byl fatální. V médiích se vyrojily obrázky
„nebezpečně průbojného“ střeliva, a pan Kreml, který asi nebyl na vojně
(jinak by věděl, že střelivo, o kterém mluví se na trhu neprodává, a navíc
má na kulce červený a černý pruh) a který se snaží kurvit zákon o zbraních
a střelivu po celou svojí policejní kariéru se exaktně
vyjádřil a policie prý vyzvala prodejce a kupodivu i majitele k odevzdání
zakoupeného zboží. O náhradě ani slovo, o zbytečnosti takového počínání
u konečného spotřebitele ani nemluvě. A už vůbec nehodlám řešit detaily
typu šíření poplašné zprávy a překročení pravomocí Policie na úseku zbraní
a střeliva.
Nebudu se zaobírat ani technickými detaily a pohnutkami, kterými se
řídí výrobci munice (Ženevská konvence apod.). To by si měl ve vlastním
zájmu nastudovat pan Kreml, placený z našich daní.
Mimochodem označení FMJ, které je na krabičkách s náboji označených
serverem novinky.cz jako nebezpečné znamená Full Metal Jacket (celoplášťová
střela) – veškeré zásoby munice do pistolí a revolverů, které vlastní moje
rodina, mají totožné označení. A nikoho to nevzrušuje.
Toto téma mně pak připomněl film „44 minut – přestřelka v severním Hollywoodu“,
který běžel v době velmi nedávné na HBO. Film byl totiž natočen podle skutečné
události tuším z roku 1997 nebo 1998, kdy dva lupiči vybírali banky a přepravy
peněz s použitím automatických útočných pušek AK-47 a při těchto akcích
evidentně neměli zájem šetřit municí. Ucho se utrhlo v jedné bance v severním
Hollywoodu a banku obklíčily hlídky policie. Výsledkem byla exkluzivní
výměna oplášťovaných navštívenek, bohužel pro policisty nebylo skóre nic
moc. Policejní pistole nebo revolvery výkonově slabé „civilní“ ráže, místo
neprůstřelných vest, které měli pachatelé, košilky s krátkým rukávem. Nekryjící
se pachatelé suše vyprázdnili několik málo zásobníků a na scéně se váleli
všelijak pošramocení poldové za ještě více pošramocenými auty. Zásahy pachatelů
z pistolek ráže 9 mm neměly účinek, navíc na vzdálenost ve které probíhala
přestřelka byl zásah hlavy pachatelů pouze zbožným přáním. Na jednom televizním
kanále jsem kdysi dávno viděl reálné záběry z této akce, které natočili
z vrtulníků. Tvůrci filmu nic nezkreslili. Jediné, co nemám ověřeno, je
scéna, ve které policista objede pár bloků a zoufale vrazí do prodejny
zbraní se žádostí o zapůjčení pušek AR-15 a střeliva ráže .223. Nicméně
co je na ní zajímavého - stát zastoupený policistou žádá pomoc u civilisty.
U civilisty, kterému nikdo nezakázal prodávat a vlastnit výkonnou zbraň.
Jednou se to může stát i u nás – policista bude potřebovat pomoc, a
mnohdy lépe vycvičený a připravený civil se na něj vykašle, protože nějaký
megazmrd mu právě před nedávnem zařídil odebrání zbraně či střeliva, nebo
obojího.
Polda nebo poldové to pak odskáčou, do šrotu půjde pár cedníků na čtyřech
kolech, možná i nějakej ten civil co se připlete skončí v černém mikrotenu.
Policie začne vřískat, že zbraně je nutno omezit, bude se omezovat dál,
až už žádné mezi slušnými lidmi nebudou . Bude je mít jenom lůza, bude
je mít z černého trhnu, bez registrace, a vůbec jí nebude tankovat, jestli
krmení v jejich kvérech má více než tvrdé jádro.
Komu a co pak budou odebírat pan Kreml a pan Rychetský?
27.1.2007 Magnum
Pozn. D-FENSe: Film se jmenoval 44
Minutes: The North Hollywood Shoot-Out. Jaké situaci asi policisté
čelili, si uděláte představu z
tohoto videa - podotýkám jen, že cokoli podobného si dovedu představit
i našem středoevropském prostoru.
Možná vás zarazí podobnost popisovaných scén s tím, co se odehrálo
zhruba v druhé třetině filmu HEAT (v češtině známo jako Nelítostný
souboj), režie Michael Mann, 1995.