Příhoda s karikaturami proroka Mohameda ukázala, že legendární
jediný metr, který se na všechny má brát, je zakopaný ještě hlouběji než
Štěchovický poklad.
Když jsem o tom poprvé slyšel, první, na co jsem si vzpomněl, byl klip
na loňskou
jarní Mountfieldovu akci. Zdeněk Izer v něm vystupoval přestrojen za
ortodoxního žida. V lidové slovesnosti se traduje náklonnost židů k "dělání
dobrých obchodů" a autoři šotu chtěli demonstrovat, že nakupovat u Mountfieldu
s 80% slevou se opravdu vyplatí. Klip vyvolal ohlas v médiích a u Židovské
obce. Kritika, jak už bývá v podobných případech zvykem, nastartovala (jako)
na povel. Stěžoval si i izraelský velvyslanec, který zřejmě v Mountfieldu
nakupuje denně a reklama byla pohotově stažena, protože údajně mohla posílit
tendence k antisemitismu.
Kdyby byl režisér klipu použil místo židů Skoty, nestalo by se nejspíš
vůbec nic.
Chorche Paroubek se
v televizi zasmál vtipu
o jistém panu Lakatošovi. Pan Lakatoš se v něm dostavil k novému zaměstnavateli
a ten mu sdělil, že při nástupu dostane plat asi devět tisíc a po zapracování
až pětadvacet. Fiktivní Lakatoš odvětil, že tedy přijde později. Další
vtip se týkal rozkrádání hliníkových předmětů cikány. Není na tom celkem
nic směšného, ale Chorche chtěl vohnoutům u televizních obrazovek ukázat,
že se také umí lidově bavit a výsledek byl, že se do něj pustily různé
aktivistické hyterky, mimojiné i známý pan impaktor Pape. Jeho reakce mě
obzvlášť zaujala: ("Premiér se proti tomuto vtipkování měl okamžitě ohradit,"
míní také německý bojovník za práva Romů Markus Pape).
Když to trochu zobecníme, tak dělat si prdelky z některých národů a
menšin dovoleno je, ale z jiných striktně nikoli. Naprosto není dovoleno
zesměšňovat židy, cikány, homosexuály a černochy. To je, jak by
řekl pan Benda, první předstupeň globálního holocaustu a o holocaustu
se, jak víme, nepochybuje. Oproti tomu srandu si dělat můžeme například
z katolíků, jeptišek, policajtů, heterosexuálů nebo blondýn. Můžeme klidně
vtipkovat o tzv. české malosti, pokud věříme, že nějaká existuje. V některých
případech je humor zapovězen úplně, v jiných je dovolen tzv. humor laskavý.
Je nám dovoleno dělat si prdel z našich politiků, ovšem jen do té míry,
abychom přitom nesvítili do králičí nory. Můžeme se bavit na účet byrokratického
aparátu, ale poté, co se dosmějeme, nesmíme podrývat jeho autoritu a i
přes občasný úšklebek musíme dát zůstat loajálními občany.
Tvorba vtipů je zřejmou reakcí na bezmocnost. Za tzv. totality existovaly
stovky politických vtipů, ve kterých se Husák nebo Brežněv ocitali ve zcela
tristních situacích. V případě pana Lakatoše se cítili lidé bezmocní, protože
zatímco oni chodí do práce, platí daně a snaží se chovat tzv. slušně, pak
Lakatoš a jeho početné příbuzenstvo nenuceně využívá sociální systém a
každou snahu o zapojení jejich osoby do společenského procesu tvorby hodnot
vnímají jako rasový útok. Krádeže všeho, co je z neželezných kovů a není
skutečně pevně ukotvené, jsou celkem běžný fenomén, se kterým jsme byli
konfrontováni asi každý, včetně neschopnosti až neochoty policie to jakkoli
řešit. V televizi můžete sledovat magazín Romale a seznámit se s řadou
slušných a vzdělaných Rómů, nebo můžeme jít do samoobsluhy a sledovat cikáňata,
jak vesele kradou pod metodickým dozorem svých korpulentních rodičů. Tak
si většinová společnost vytvořila vtip, aby se jí ulevilo od toho pocitu
nemohoucnosti ve chvíli, kdy jim je vnucováno jiné mínění než si ve skutečnosti
sami na základě každodenních zkušeností utvářejí.
Poslední dobou se vyrojilo x vtipů o supervlaku Pendolino. Opět jasný
důsledek bezmoci daňových poplatníků, kteří vidí, jak polostátní české
dráhy vyhazují peníze za něco, co nefunguje, zatímco obyčejný cestující
platí přemrštěné jízdné.
"Zastaví Pendolino uprostřed pole. Chvíli se nic neděje a pak se
z reproduktoru ozve nalehavý hlas: "Není mezi cestujícimi přítomen programátor?""
Někde v Belgii se také nejspíš někdo cítil bezmocný, protože na jedné
straně nebyl s islámem úplně zajedno, ale na druhé pochopil, že světová
ekonomika je závislá na zdrojích z islámského světa a co horšího, že islám
začíná prolínat do evropské kultury násilnou i nenásilnou formou. Na druhé
straně nenašel možnost se k tomu adekvátně vyjádřit, aby se nedostal do
kolize s multikulturální mediální doktrínou, která by z něj hned vyrobila
rasistu, fašistu a xenofoba. Vybílit íránské velvyslanectví by asi v holubičí
Evropě už vůbec nepřipadalo v úvahu. Když frustrovaný občan nemůže držet
kalašnikova, tak frustrovaný občan aspoň nakreslil Mohameda. Pořád dál
platí, že se jednalo o karikaturu, kreslený vtip, tedy o nevážnou formu
sebevyjádření - prorok jistě nemá v turbanu bombu. Navíc některé z těch
karikatur byly neskutečně pitomé a tak se divím, že na základě takových
píčovin došlo k takové eskalaci konfliktu.
A oficiální orgány EU se za to ještě omlouvají, aby někdo neotočil kohoutkem
doprava.
Pokud chceme být politicky korektními moderními euroobčany, měli bychom
kromě obecných společenských a spotřebitelských trendů sledovat, jaký aktuální
mindset je nám právě nahráván do hlav, abychom nebyli out nebo nevyvolali
dokonce nějakou mezinárodní vostudu.
07.02.2006 D-FENS