S tím, jak se stále víc a víc stupňuje silniční fašismus se nemůžu zbavit
otázky v nadpisu. K čemu je to dobré a kdo z toho má nějaký prospěch se
tak ptám sám sebe.
Třicítky nám ve městech rostou jako houby po dešti,
auta jsou vytlačována z center měst jako kůrovec ze Šumavy, na kdejaké
rovné dálnici omezují rychlost na kilo kvůli jedné nehodě, kde hrála vyšší
rychlost pouze vedlejší roli atd. atd. Výsledkem jsou zástupy nasraných
řidičů a omezení propustnosti silnic. Jelikož jsem vyrůstal v předminulé
dekádě, nevím z první ruky, jaký byl u nás stav před takzvanou revolucí,
zda byli řidiči i tenkrát považováni za potenciální vrahy maminek s kočárky
a zda i tenkrát fízlové fízlovali kdejakou kotěhulku a zapadlou ulici.
Dnes se nám k fízlařině přidávají také automatické rychlostní pokutovačky,
které většinou přidávají i solidní vejvar soukromníkům, teda většinou jen
jedné monopolní firmě.
Z vyprávění mi totiž nepřipadá, že by byli za komára řidiči tak hovadsky
monitorováni a peskováni, a to měl tehdy soudruh v zeleném vždycky pravdu
a například rychlost mohl měřit třeba i okometricky. Situaci v devadesátých
letech už takňák pamatuju a ani toto období bych nepovažoval za silniční
fašismus, ten se podle mne začal rozvíjet před nějakými deseti lety. V
současné době je automobilismus považován za nutné zlo a nebude dlouho
trvat a bude z něj už jen a pouze zlo. Mám dvě teorie, co způsobilo tento
trend renegátizace individuální dopravy. Nechci zde rozebírat ani tak smysl
dopravních omezení, stojím si pevně za názorem, že jsou dnes dohnána do
extrému a přehnaná. Nechci v žádném případě provoz bez pravidel, ale chtěl
bych pravidla jednoduchá přehledná a jen ty nezbytná pro přežití a plynulost.
První teorie je trošku fantaskní a nazval bych ji „Konspirační“, u které
počítám s cíleným vytvořením společenské poptávky po silniční buzeraci.
Silniční buzerace je víceméně celoevropský trend, o čemž například svědčí
velkohubá prohlášení arcizjeba Sarkozyho na téma „bezpečnost“ na silnicích
a některé čerstvě schválené francouzské zákony. První rána pro auta bylo
vyšplhání ekozmrdů ke kormidlům Evropy, čímž se z aut staly ničitelé naší
„zelené“ planety. Ekojebky tedy zažehli trend vytlačování aut z center
měst a místní omezení rychlosti za účelem snížení hluku a emisí – stejně
to prd funguje, ale dogma je dogma a kacíře musíme ehmhhh dejme tomu zkompostovat,
protože spalování je špatné! Vždycky je samozřejmě potřeba vymyslet alternativu,
a tak vytyčili hromadnou socialistickou dopravu a pro individualisty pumpičkaření.
Navíc žijeme v době, kdy jsou z občanů velkolepě budováni idioti bez uvažování,
což se pak ukazuje u některých nemyslících řidičů – trendem je, aby bylo
všechno „safe“ pro největší blby, takže ekomzrmdi společně s „bezpečnostními
aktivisty“ vytvořili jakýsi ideologický základ. Vůdcové nemají rádi, když
se něco děje bez jejich „laskavého“ přispění, takže je jejich snem nahradit
individuální dopravu tou organizovanou hromadnou a dostat lidi zpátky z
osobních aut, motorek a jiných do těch hodných sociálních autobusů a vlaků.
Ti předtím zmínění jim ve spoluprácii se zelenými mediálními mrdkami posloužili
jako užiteční idioti. Toť můj náčrt jakéhosi celoevropského spiknutí, které
se zakládá ná zájmu lidí u kormidla a jejich našeptávačů uchopit dopravu
co nejvíc do svých pařátů. Chrlením omezení a aktivním provozováním všudypřítomné
represe chtějí individuální dopravu co nejvíc zpomalit a znepříjemnit,
čímž pak lidé ztratí zájem samostatně jezdit a přesunou se do většinou
státem dirigované dopravy. V českém prostředí, především ve městech, se
ještě přidružuje velmi výhodný vedlejší efekt „dodatečné daně z rychlosti“.
Evropským trendem není svoboda, evropským trendem je socialismus, kde svoboda
nemá místo a individuální mobilita je jedním z aspektů svobody. Ofčanům
se vždycky předhodí, že je to všechno proto, aby byly lesy stále zelenější
a aby vrahové za volantem nevraždili maminky s kočárky na přechodech. A
je vymalováno.
Moje druhá teorie je založená na přirozeně vykrystalizované společenské
poptávce po silniční buzeraci za lvího přispění mediálních mrdek, jejichž
velká část jede v bulvárním režimu. Tuto teorii bych zkusil navléknout
na české poměry po roce 1989. Tržně pracující novináři potřebují prosperovat,
takže se nejdříve chopí nejpočetnější skupiny obyvatel, čili průměrně „osvícených“
lidí. Potřebují zaujmout a nejzajímavější jsou potoky krve a škandály.
V devadesátých letech byly škandály IN a propírali se horem dolem, stejně
tak i nějakou dobu po roce 2000. Jenže škándálů tu proběhlo za ty dvě dekády
tolik, že už nejsou příliš zajímavé a navíc se z nich ofčanům zvedá kufr
– lidé už propírání škandálů průměrně vzato nechtějí. Mediozmrdi tedy museli
škandály nahradit potoky krve a jelikož se nám bohudík nestřílí ve školách
a v bezprostředním okolí neprobíhala a zatím bohudík neprobíhá válka, zaostřili
svoje objektivy na silnice. V devadesátých letech se nám radikálně změnil
vozový park a hustota provozu zesílila do předtím nebývalých rozměrů. Toto
v kombinaci s nedostatečnou dopravní infrastrukturou mělo přirozeně za
následek značný nárůst obětí dopravních nehod, což se dalo perfektně zužitkovat
pro bulvární účely. Začal se nám vykreslovat obrázek českého řidiče – Anarchisty
zabijáka. Takovou malou tématickou předehrou mediální propíračky se stali
motorkáři – jezdí jen tak pro radost, což je značně nezelené, jezdí rychle
a mají mezi sebou pár bezmozků, o kterých se dobře píše a natáčá. Navíc
mají jejich nehody často tragické následky, což je dáno především velmi
špatnou ochranou před nárazy. Že jsou nehody motorkářů tragické v drtivé
většině pouze pro ně samé mediomrdky raději moc nahlas nezmiňují – ještě
by ty šmejdy někdo litoval! Jenže motorkáři lůzu taky brzo omrzeli a z
hlediska fízlování je to navíc nerentabilní byznys – technicky mají před
stíhačema natolik navrch, že se jejich lov většinou nevyplácí a taky je
velmi riskantní. Nu což, najdeme si lepší oběť řekli si novináři – takový
silniční pirát – manažer, lobista a buhví co ještě je přímo ideální! Je
to zmetek, co jezdí v silném autě, co si hodně nakradl a je potřeba ho
osolit. Toho se kormidelníci chytli jak vinné mušky na med a pořádají na
ně štvanice ve velkém. Loňský rok však ukázal razantní pokles obětí dopravních
nehod, dokonce nejméně od roku 1961, což si nezapomněli fízlovači připsat
k dobru – že by se nám řidiči vyvíjeli k lepšímu, ani náhodou, potřebujou
tak leda ještě víc osolit! Přitom se ti „nezbytní“ strážci zákona o provozu
na pozemních komunikacích v drtivé většině nezaměřují na nebezpečné prasení,
nýbrž si někde vytáhnou mikrovlnku a grilují řidiče hlava nehlava provoz
neprovoz. Jako by za vším zlem na silnicích stálo překročení nejvyšší dovolené
rychlosti, pánové, to se mi nějak nezdá!
Myslím si, že se tyto dvě teorie jak už to bývá prolínají a kříží. Je
to můj osobní názor ohledně toho, kdo nebo co stojí za utahováním silničního
šroubu a jaký z toho má užitek. Prezentuji ho z pozice běžného řidiče auta,
motocyklu, občasného pumpičkáře a velice častého chodce, kterého škrcení
na všech frontách a vyhlídky na ještě větší škrcení děsně sere. Velice
by mne zajímal názor někoho, kdo o tomto ví víc, kdo by mohlm znát odpověď
na otázku v nadpisu…
15.04.2012 --VinCenzo--