I TY můžeš rozšířit řady Policie!
Pročítal jsem si přehled tisku a co nevidím ... Policie ČR hodlá v říjnu tohoto roku spustit akci výše uvedeného názvu a hodlá takto „naverbovat“ několik tisíc lidí, kteří by zaplnili prázdná místa po policistech, kteří masově odcházejí pryč ze služebního poměru. Na stránkách tohoto webu jsou poměrně časté diskuze, ve kterých se otevřeně útočí na neschopnost Policie, na do očí bijící chyby policistů a na jejich liknavost chránit bezpečí nás – prostých lidí, kteří ze svých daní financují chod státu a potažmo i Policie.
Jelikož svět není jen černobílý a jakkoliv dobré či špatné zákony nejsou lékem na nešvary společnosti, rád bych otevřel diskuzi na téma:
„Kdo jsou ti, co pracují či chtějí u Policie pracovat?
a
Proč je stále kredit Policie v ČR tak diskutabilní?“
Berte prosím tento článek spíš jako zamyšlení, které se snaží jít k podstatě věci a ne polemizovat s fakty v nějakém specifickém úhlu pohledu. V posledních letech se pracovně pohybuji v oblastech, kde jde o bezpečnost především. Měl jsem možnost vysledovat, že u bezpečnostních složek pracují lidé, kteří jsou svým způsobem fascinováni oním laické veřejnosti skrytým světem, který umožňuje bezproblémové fungování toho, co probíhá na jeho povrchu. Jsou mezi nimi jak profíci, kteří mají navíc něco jako šestý smysl pro předvídání nebezpečí a jednají tak, aby chránili bezpečí ostatních, tak jsou mezi nimi i úchylové, kteří vykazují větší či menší míru patologie své osobnosti a ti zase potřebují specifické podněty, aby ukojili svůj voyerismus či sadismus. Nechybí ani mesiášové, kteří povyšují svůj cit a odhad nad systém pravidel, kterými se mají řídit. Statistiky situací pracující s daty událostí, při kterých došlo k porušení bezpečnosti, však dávají jednoduchou a poměrně jednoznačnou odpověď na to, v čem spočívá příčina selhání bezpečnosti obecně: „Ve více než 90% se jedná o chybu člověka“. Tedy řečeno prostým jazykem – chybu, která v konečném důsledku vede k problémům, způsobuje výskyt blbce, který ignoruje disciplínu a který svým chováním vyvolá nepředvídatelnou událost.
Zaměříme-li se dále v tomto uvažování na řady Policie, zjistíme, že tato bezpečnostní složka, ať má jakékoliv poslání, pracuje pod enormním tlakem, neboť přichází do kontaktu s lidmi z ulice. Dle laického pohledu (tedy dle obrazu Policie, který šíří oblíbeným zjednodušujícím způsobem média) je hlavním úkolem Policie chránit bezpečnost obyvatelstva a jeho majetku, ale když se podíváte na paragraf 2 zákona č.283 o Policii, zjistíte, že jen popis základních úkolů, které má Policie plnit, vydá na 4 odstavce a první odstavec má 17 pododstavců, ze kterých vyplývá, že Policie je spíš rozhraním, prostřednictvím kterého stát realizuje výkon své funkce zajistit bezpečnost svou i svých občanů, bezpečnost svého majetku a majetku svých občanů, přičemž jak známo z podstaty věci, státní zájem má před zájmem občana přednost, neboť představuje kus prostředí, ve kterém se všichni bez rozdílu nacházíme.
Je snadné Policii kritizovat, když člověk není policista a jen se dožaduje, aby nebyly pošlapávána jeho práva, což může a nemusí být pravda.
Není snadné pracovat u Policie a zvládat situace, kdy je úkolem policisty zajistit bezpečnost osob či majetku a vyvarovat se nějaké chyby.
A je odsouzeníhodné, když policista, který má jít občanovi příkladem, sám zákon překračuje a vykrucuje se z toho, aby přijal odpovědnost za své pochybení. Z toho by jeden blil.
V případě Policie jako složky, jejíž příslušníci se pohybují v nárazníkové frontě předsunuté do světa obyčejných lidí, tedy vidím zásadní nebezpečí, vyskytne-li se v jejích řadách fenomén blbce. Proto mě nadzvednul článek "Hledám parťáka", kde se hovoří o verbování lidí do řad policie. Možná si ještě někdo vzpomene na starého dobrého vojáka Švejka a na to, jak vypadalo verbování vojáků. Toto je alibistický přístup a navíc velmi zákeřná metoda využívající nutnosti vytváření silné sounáležitosti v policejních týmech. Díky propagandistické kampani oslovující blbce se však řady Policie rozšíří spíš o darmožrouty a darmošlapy, kteří by jinak pošli hladem, protože by nezavadili o slušnou práci.
Nevím, kolik stojí výcvik policisty, ale věřím, že dobrým policistou se může stát jen ten, který již s úmyslem jít sám příkladem do řad policie nastupuje. Počítám, že to může trvat několik let, než se dotyčný zbaví původní naivity, přistane nohama na zemi a naučí se tolik, aby byl schopen sám prosazovat dodržování zákona ostatním na očích. Jímá mě hrůza a hnus při představě, že kriteria výběru budou taková, že sítem propadne množství blbců, kteří se mi potom budou stavět do cesty a budou chtít na můj úkor zažít pocit nadřazenosti nade mnou. Když už potkám někoho uniformovaného, tak to vidím tak, že policista v uniformě je tu pro mě, aby mi zajistil mou bezpečnost a učinil potřebné kroky z titulu své funkce, kterými prosadí zákon, vyžaduje-li to konkrétní situace.
Při kontaktu s Policií nezažívám žádné pocity strachu, že by se mi něco mohlo stát a nevidím důvod, proč nezatočit s bezmozkem, i když má třeba uniformu, ale vadí mi nedostatek kvalifikovaných policistů, kteří jsou schopni jednat s klidem a s rozvahou. Stejně tak jako nevěřím, že je možné nějakou kampaní jiné lidi obracet na víru, tak nevěřím, že by akce „Hledám parťáka“ zvýšila kvalitu práce Policie. V případě Policie je situace navíc složitější v tom, že sto lidí může kvalitně plnit své povinnosti a stačí jeden ožrala za volantem ve vysoké policejní funkci a respekt k Policii se na hodně dlouhou dobu změní na despekt. Dokud si Policie neuklidí ve svých vlastních řadách, do té doby nebude možné, aby se zvýšil její kredit navenek. Nejsem prorok, abych mohl říct, že tohle je jediná spolehlivá cesta, jak s tím něco dělat, ale zcela laicky usuzuji, že i pro samotné příslušníky Policie je přece cílem „pomáhat lidem“ a kdybych byl policistou, dost těžko bych nesl kretenismus, s jakým je možno se poměrně často setkávat ve vlastních řadách. Naopak by mě naplňovalo uspokojením, kdybych mohl pomoct a to by mi v práci, kde jde někdy o nasazování vlastního života za cizí, dávalo hlubší smysl.
Takže závěrem bych si dovolil konstatovat, že akci „Hledám parťáka“ považuji v kontextu výše uvedeného jen za mrhání časem a penězi daňových poplatníků a že za mnohem užitečnější bych považoval akci „Vyčištění Augiášova chlíva“, která by Policii zbavila neschopného xindlu a nebezpečných deviantů a v konečném důsledku by přivedla do řad Policie ty, kteří chtějí tuto práci dělat dobře.