Tento článek se vztahuje k nedávno rozpoutané diskuzi zde na D-F. Asi
máloco pro mě naplňuje první větu bodu jedna tak dokonale, jak toto téma.
Je správné za provinění nějaké osoby potrestat i její sousedy?
Původně jsem měl v plánu napsat zas něco málo o lyžování, nicméně to
by vyžadovalo dobrou náladu, která se vytratila v jednom diskuzním vlákně
pod článkem o zlomyslných 50km/h na magistrále. Nicky, kterými jsem do
této doby pohrdal psaly velmi rozumné komentáře, naopak, lidé, které znám
a kterých si vážím, mě zděsili. Vzhledem k tomu, že se jednalo o off topic
debatu a jeji potencial je (alespoň z mého úhlu pohledu) značný, bude lépe
tomu podívat na zoubek trochu podrobněji.
O co se jedná?
Celý problém se točí okolo nápadu jednoho vysokoškolského
profesora a principu, na kterém tento nápad vznikl, tedy trestání celé
skupiny osob za provinění jednotlivce. Principu kolektivní viny. Tak nějak
jsem doufal, že je oblíben jen u zaostalejších jedinců. Děsí mě, že ho
obhajují i jinak velmi rozumní lidé.
Pan profesor píše: "At the beginning of each semester, I tell my
students that I'm getting old and a cell phone ringing during my lecture
could be devastating to my train of thought. Therefore, the penalty for
a student's cell phone going off in class is a five percent reduction in
his total points for the semester and a five percent reduction in the total
points of the students sitting on either side of him. Of course, the students
are shocked. The penalty might not be fair, penalizing a person for the
actions of another, but I've not had trouble with cell phones going off
in class." Tedy česky: Pan profesor na první hodině suše oznámí, že
když studentovi v hodině zazvoní mobil, bude mu z celkového hodnocení na
konci semestru odečteno pět procent a pět procent z hodnocení bude odečteno
i studentům, sedícím okolo něj. Zdroj - zde.
Nevím jak tobě, drahá čtenářko/drahý čtenáři, ale mě to připadá naprosto
zrůdné.
Pan profesor to dělá s cílem zamezit zvonění mobilů. Doufá patrně, že
neskutečný strach donutí studenty, aby velmi ostražitě hlídali své sousedy.
Stejně, jako ministerstvo dopravy doufá v účinnost represivních opatření
a různá naboženství doufají v příchod mesiáše. Ale mám dojem, že ministerští
úředníci a kněží sledují jiné, nepublikované zájmy, zatímco pan profesor
skutečně věří v účinnost své metody. Ano, Aztékové si taky mysleli, že
slunce vychází proto, že mu dávají krvavé oběti. Nejdříve ale shrňme fakta,
až pak se pusťme do filosofických řečí.
1. Žádný kvalitní učitel (bavíme se teď o vysoké škole) nemá s vyzvánějícími
mobily, ani s jinou formou vyrušování problémy. Viděl jsem k prasknutí
narvané sály na přednáškách, které byly nepovinné, plno osob na semináři,
u kterého profesor zdůraznil, že chápe, když nikdo nepřijde (bylo to v
nádherný jarní den mimo vyučovací dobu ve zkouškovém období a řada studentů
kvůli tomu stejně dojela, někteří třeba i 200km). V těchto případech je
hrobové ticho. Vyučující mluví klidným hlasem, bez mikrofonu, na sál o
velikosti dvou tělocvičen. Jednou jedinkrát jsem v takové situaci slyšel
zazvonit mobil. Vyučující obrátil celou záležitost krátkou poznámkou v
žert (asi o něco šlo, protože student vyběhl ven, aby hovor vyřídil). Takoví
vyučující nemají problém s docházkou. Stane se, že v učebně je občas víc
lidí, než kolik se na daný předmět přihlásilo. Říká se tomu přirozená autorita.
Někdo ji má. Takový člověk si nepotřebuje něco vynucovat. Třeba jako muž,
kterému žena ráda uvaří dobrou večeři (aniž by ji o to třeba jen slovem
požádal).
Naopak, čím horší učitel, tím větší má potíže překřicět znuděnou
a ukecanou třídu. Sál má poloprázdný, každý na něj sere a ani mikrofon
mu nepomůže, aby něco odříkal. Takovýto neschopa se často uchyluje k "opatřením".
Zejména jsou to povinné přednášky, sankce za nepřítomnost na přednášce
a tresty za vyrušování. Ano, tušíš správně, čtenáři, když si naplní sál
lidmi, které pak hodinu a půl nudí, nemůže čekat, že tím docílí hrobového
ticha. No a pak se v chorém mozku zrodí lecjaká myšlenka. Říká se tomu
komplex méněcennosti. Někdo ho má. Takový člověk si neustále potřebuje
něco dokazovat. Asi jako chlap, který bije svou ženu za to, že k večeři
nemá správně vychlazené pivo (ačkoli nedovede vydělat na novou ledničku).
2. Student téměř neovlivní, vedle koho sedí. Mohl si sednout jako první
a až pak se okolo něj posadili další. Mohl si sednout na jedno z mála volných
míst. Prostě málodky má šanci, vybrat si sousedy. A i kdyby nakrásně tu
šanci měl, nemůže jim přece nařídit, aby své mobily vypnuli. Může je jen
požádat. To sice zvýší šance na ticho, ale rozhodně to nic nezaručí. Soused
třeba může počítat s tím, že mobil vypnul už dřív, nebo ho může omylem
zapnout nešetrným zacházením se zavazadlem... Už párkrát jsem během testu
zaslechl pípnutí, nebo zazvonění mobilu. A jednou se to stalo i studentovi
vedle mě. Prostě nepozornost.
3. Pět procent v hodnocení dost často znamená, i bez ztráty jediného
bodu na testech, snížení hodnocení z A na B (zejména tomu tak bývá v povinných
předmětech, tam 95% na A prostě nestačí) a tudíž třeba ztrátu stipendia,
na kterém může být student závislý. Tedy se to může, pro "špatně sedící",
jinak vzorné a pilné a inteligentní studenty, rovnat vyhazovu ze školy.
4. Pan Profesor učí na státní škole, ne na nějaké soukromé. Tam by se
dalo říct "my přijímáme jen ty a ty studenty, profesor má právo vyhodit
studenta podle toho jak a s kým se předchozí noc vyspal." Ale na státní
holt platí určitá pravidla.
5. Směrodatné pro hodnocení není to, co přednášející plácne na první
přednášce, ale to, co je uvedeno v dokumentaci k předmětu (sylabus). Docela
zajímavé by bylo sledovat, jak by profesor reagoval, kdyby se "špatně sedící"
odvolal k děkanovi s podezřením na diskriminaci. Ale ona to vlastně diskriminace
není, že?
No a teď něco teorie. (Upozorňuji, že v odkazu je nechutné video na
neméně nechutné 18+ stránce, bohužel, jinde jsem to nenašel. Ale doporučuji
shlédnout.)
Kolektivní vina. Jak krásné, libozvučné, jak příjemně znějící všem
zakomplexovaným. Co to musí být za člověka, který ze skupiny lidí, nad
nimiž má moc, vybere náhodně několik, kterým provede něco hnusného. Nevypadá
snad
nějak takto?
Takže kolektivní vina. Zmrdi se domnívají, že z pozice síly mohou šetřit
vlastní energii, přenechávajíc, tak řečeno, špinavou práci na těch dole.
Proč se snažit, aby studenti nehlučeli, když je pohodlnější, aby jim hrozilo
vyražení několika zubů od lidí, kteří byli potrestáni s nimi? Hlavně, když
nedovedou kvůli vlastní neschopnosti klidu ve třídě docílit. Vzpomínám
si, že například našemu profesorovi zeměpisu na gymnáziu k tomu stačil
třívteřinový pohled na studenty. Ten pohled jakoby říkal "lidi, jste dospělí,
tak se tak chovejte" a bylo na dva měsíce ticho. Ale zmrd? Zmrd rád vytváří
atmosféru strachu, nenávisti, nepřátelství. Zmrd miluje nespravedlnost
a nevinné oběti. Začíná to větou "Therefore, the penalty for a student's
cell phone going off in class is a five percent reduction in his total
points for the semester and a five percent reduction in the total points
of the students sitting on either side of him." a končí to větou: "Kdo
osoby, které měly účast na spáchání atentátu přechovává anebo jim poskytuje
pomoc, anebo maje vědomost o jejich osobě anebo o jejich pobytu, neučiní
žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou."
Že přeháním? Že to ženu ad absurdum? Vážně? Ale poslyš, čtenáři, vždyť
když někoho zbavím možnosti dostat stipendium, za to, že jeho soused nevypl
mobil, je přece úplně stejně spravedlivé, když ho pošlu do koncentráku
za to, že jeho otec pomáhal vrahovi. Čím horší provinění jedince, tím vyšší
trest pro skupinu lidí, která ho obklopuje. Vždyť je jejich vina, že si
to nedovedli ohlídat. No ne?
Nenávidím situace, kdy je na nevinných páchána nespravedlnost. Když
vidím (třeba jen ve zdařile udělaném filmu), jak si zmrd užívá pocitu dominance
nad člověkem, který musí plnit dva vzájemně protichůdné rozkazy, který
musí udělat něco, za co ví, že bude následovat trest, který nemůže zabránit
tomu, aby byl potrestán, vždycky se neuvěřitelně naseru. Pardon, ale jinak
to říct nejde. Tato
scéna mnohým přijde erotická, ale ve skutečnosti je to čirý zmrdismus.
Ten zkurvysyn donutí ženu v podřízeném postavení, aby sama zavdala příčinu
ke svém zbičování. Čtenáři, upusť na chvíli od svých eroticko-sadistických
fantazií a zamysli se - má takhle svět fungovat?
Možná nezapadnu do moderní společnosti, ale tohle odsuzuji. Nechápu,
proč mazáci na vojně šikanují bažanty, aby zase ti další rok v pozici bažantů
šikanovali jejich o rok mladší kolegy. Znáš princip deseti opic? Volně
s tématem souvisí a objasní mnohé taje lidského chování. Návod, kterak
vytvořit malý model debilní společnosti.
Máš místnost, v ní u sropu zavěšený trs banánů a pod ním žebřík. V mísnosti
je silná ledová sprcha, ovládaná zvenku. Do místnosti pustíš deset opic.
Ty se nejdřív poperou mezi sebou o právo na banány a vítěz zkusí vylézt
na žebřík. Pustíš sprchu, která srazí opici ze žebříku a všechny zmáčí.
Sprchu už klidně odstav. Nebude dále třeba. Vítěz se oklepe a zkusí to
znovu. Ostatní se na něj vrhnou a strašně jej zmlátí. Nyní se nikdo neodváží
vylézt nahoru. Vyjměš náhodnou opici a nahradíš jí novou, nepoužitou. Ta
zkusí vylézt na žebřík, ale ostatní ji strhnou a strašně zmlátí. Vítěz
nejvíc. Vyjmeš další původní opici a nahradíš jí další nepoužitou. Proces
se bude opakovat, akorát tentokrát bude při mlácení nejbrutálnější ta,
která byla vložena jako náhražka první odebrané, ta, co dostala pro ni
nepochopitelný výprask. Proces opakuj tak dlouho, až v místnosti nebude
žádná původní opice. Nyní kdykoli vyměníš opici, všechny ji zmlátí, neskutečně
brutálně, ačkoli žádná z nich netuší proč, jen se všechny chtějí mstít.
A banány pod stropem poklidně shnijou.
Kolektivní vina - Qui bono?
Kolektivní vina, pokud se stane standardem ve společnosti - k čemuž
pan profesor silně přispívá - vytvoří brzy systém, který nás stáhne do
pekla. Vysvětlím.
Modelová situace 1
Ještě za rakouska, kdy se to smělo, měli v jednom městečku kantora,
který také uplatňoval princip kolektivní viny. Každé ráno museli všichni
žáci předpažit ruce a on je přes ně praštil ukazovátkem se slovy "Jestli
jsi dneska ještě nic neprovedl, určitě něco provedeš, tak tady máš do zásoby."
Plošný trest, kolektivní vina, dotažená k dokonalosti. Asi namítneš,
že přece mohli všichni být jako andílci, vzájemně se hlídat, aby nezlobili
a žádné tresty nemusely být... Zajímavé, že se tak nedělo. Naopak. A proč
tento systém "hlídej svého souseda" žalostně selhal?
Grázl dostane jednu ránu za mnoho provinění. Pro něj je kolektivní vina
tím nejlepším, co ho mohlo potkat. Umožňuje mu s fixní (velmi malou) mírou
trestu páchat libovolné množství zla. Pro průměrného člověka je to demotivující.
Ví, že ať se bude chovat jakkoli, vždy dostane. Pokud bude parchant, bude
potrestán. Pokud bude slušný, bude potrestán. A proč si neužít, když je
to předplacené? No a slušný žák vidí akorát, že je trestán za provinění
ostatních. Vzhledem k tomu, že ho ostatní mají často za fackovacího panáka,
slízne tedy i trest za to, že ho jeho spolužáci zkopali na dvorku. Ještě
se divíte, že se dneska sem tam sebere některý student a jde vystřílet
školu?
Modelová situce 2
Tělesné tresty byly zakázány. Na jedné základní škole je přestávka a
žák se baví na chodbě s učitelkou, která ho zastavila. Zvoní a žák běží
zpět do své třídy. Vejde dovnitř a u tabule klečí, čelem k ní, všichni
kluci. sedne si do lavice, ale holky na něj začnou řvát, že si taky musí
kleknout k tabuli. Protože je kluk. Nechápe. Za docela dlouhou dobu vejde
výše zmíněná učitelka a řěkne mu, aby si taky klekl k tabuli. Pak na všechny
řve a vyčítá jim, jací jsou parchanti. Nabízí holkám, aby kopaly do kluků.
Zdůrazňuje, že mají vytrestat všechny. Jedna, nebo dvě, kopnou jednoho
kluka. Spíš symbolicky do něj ťuknou nohou. Až o další přestávce se nechápající
žák dozví, že v době jeho nepřítomnosti několik kluků kopalo holkám do
aktovek a madam s hovězím mozkem, která měla dozor na chodbě, přikázala,
že kluci budou klečet na hanbě. Všichni.
Zde snaha o aplikaci principu kolektivní viny při procesu vzdělávání
dokonale selhala. Selhala, díky slušnosti a hlavně předvídavosti desetiletých
dětí. Holky moc dobře chápaly, že kopat do nevinných není ideálním modelem
chování. Asi ne kvůli smyslu pro spravedlnost, ale kvůli pochopení principu
"není radno páchat nespravedlnost na svých bližních, sic bychom mohly zle
dopadnout".
Modelová situce 3
A nyní se podíváme do budoucnosti, na kontinent kde to začalo. Pan profesor,
který zjevně chápe hůř než desetileté dítě, splní hrozbu.
Jim, student, který jede na prospěchové stipendium (protože jinak
by se na škole z finančních důvodů nemohl udržet) se před hodinou zeptal
své sousedky, zda vypla svůj mobil, a ta mu, bůh ví proč, řekla "yeah..."
i když tak neučinila. Jim by ji neotravoval, ale když už má tuhle přednášku
povinnou, raději si dává pozor... Mnohem raději by si její text přečetl,
než se půl druhé hodiny nudit s dědkem, který už se ani netají tím, že
je senilní. No nic. Třeba se dozví něco užitečného. Ale najednou - Jedno
cinknutí mění Jimův život navždy. Z jeho 98% je rázem 93%, konec sladkým
nadějím na titul. Konec, doprovázený větou "To máte z toho, že jste se
posadil vedle špatné slečny". Větou, pronesenou s úšklebkem, jakého je
schopný jen skutečný zmrd. Stipendium končí, Jim se loučí se školou. Vejde
do svého pokoje na koleji, pohlédne z okna a jajednou ho napadne myšlenka,
tak zrůdná, že mu nikdy dřív ani neprolétla hlavou. Ale teď prostě nechápe,
co by na tom bylo špatného. Jak oni mě, tak já jim. Už je to beztak jedno,
Ať třeba cejej svět chcípne... Pan profesor odchází domů a netuší, že jeho
život se teď taky změní navždy. V jeho kapse zvoní telefon. Policie. Smutným
hlasem mu oznamují, že jeho dceru právě přepadl a zmrzačil nějaký kluk.
Ještě, než padla do bezvědomí, mumlala něco v tom slyslu, že prý na ni
řval "to máš za to, že ses narodila blbýmu hajzlovi."
Za sedm hodin čekání v nemocnici se dozvídá, že jeho dcera až nikdy
nebude chodit. Jimovi kamarádi mu potvrdili alibi.
Konec.
Takže - Qui bono?
08.01.2010 PM