D-FENSův
FSM je skvělý text, který mi už nejednou poskytl inspiraci pro praktické
postupy pro účinnou obranu proti protiprávnímu postupu orgánů.
Nedávno
jsem ale zjistil, že přes existenci
SPRDEL a přes různé další problémy je to oblast, kde ještě pořád víceméně
platí presumpce neviny, právo nevypovídat, a až na mediálně profláknuté
kauzy typu "Je třeba odsoudit Lacinu, protože lid si to žádá!" v podstatě
až tak o moc nejde. Existují ale oblasti, proti kterým je podání odporu
proti příkaznímu řízení jen dětská hra. Kde žádná presumpce neviny neplatí,
a až se celá věc převede do oblasti práva, je už zpravidla pozdě. Je to
způsobeno zřejmě tím, že tady jde o úplně jiné peníze než o tisícovku za
rychlostní daň. Poslyšte tedy ilustrativní příběh, jehož jakákoli podobnost
se skutečnými osobami a místy je čistě náhodná:
Žil, byl, jeden počítačový nadšenec. Říkejme mu pan Y. Tento pan Y.
naprogramoval systém, který se pak v praxi dobře osvědčil, a který zaměstnavatel
pana Y. úspěšně prodával. Nějakou náhodou se pan Y. dověděl, že existuje
jistá vědecká konference, zaměřená na algoritmy podobné tomu z jeho vlastního
systému. Pana Y. ale plané teoretizování tak úplně netáhlo. Zajímalo ho
spíš, jestli ty teorie budou fungovat i při praktickém nasazení na reálných
datech. Překvapivé bylo, že podobně smýšleli i organizátoři té konference.
Dali k dispozici sadu testovacích dat a vyzvali k soutěži o to, kdo z těchto
dat dokáže vytěžit maximum. Protože šlo o perspektivní oblast výzkumu,
jedna větší počítačová firma dokonce věnovala 500 eurokreditů jako první
cenu v této srovnávací soutěži.
Pan Y. vykuchal ze svého produkčního systému část relevantní pro tu
soutěž, vyhodnotil testovací data a poslal organizátorům výsledek. Skončil
na druhém místě. Příští rok ale svůj systém ještě vylepšil, organizátoři
zpřesnili testovací data, a systém pana Y. tu soutěž v roce 2010 vyhrál.
Na konferenci mu předali virtuální šek na 500 eurokreditů s velkým logem
Sponzora. Do dnešního dne nasbíral článek o vítězném systému podle Google
Scholar už několik desítek citací. Po skončení konference pana Y. kontaktoval
zástupce Sponzora - přesněji jeho výzkumné pobočky z Království: kam si
přeje zaslat výhru, a chce-li pak ji zdanit v Království nebo v Kocourkově.
Pokud v Kocourkově, nechť dodá příslušné papíry. Pokud v Království, prostě
pošlou zdaněnou částku. Daně v Království byly ve zhruba stejné výši jako
v Kocourkově a obě země jsou ve Svaté Unii, a tak se pan Y. rozhodl nepřidělávat
Sponzorovi dále práci: požádal, ať pošlou zdaněnou částku. "Pěkná výhra,"
brblal si pan Y. pod fousy, "já vyhraju 500, ale vlastně z toho uvidím
tak 410. No ale stejně nejdůležitější je, že můj systém funguje docela
dobře i ve světovém srovnání."
Přešel rok, přešel skoro celý druhý, a na pana Y. čekala na poště obálka
s modrým pruhem. Berní úřad si ráčí, aby se pan Y. dostavil k vysvětlení.
I vypravil se pan Y. bez zbytečných odkladů na řečený úřad.
- "Pane Y., tady máte poučení, to si přečtěte a podepište", předává
úřednice oboustranně hustě potištěný papír. Pan Y. čte věci jako povinnost
sdělit všechny dotazované skutečnosti. Naopak ale nic o právu nevypovídat.
Toto je oproti silničním pirátům jedoucím 53 km/h v obci a žeroucím maminky
i s kočárky úplně jiná liga. Pan Y. podepíše.
- "Pane Y., měl jste v poslední době nějaký příjem ze zahraničí?" dí
berní úřednice lstivě. Tady se od "Pane řidiči, víte proč jsme vás zastavili?"
moc nelišíme.
- "Kdy a odkud by to mělo být?" nedá se pan Y.
- "Tady nás informuje Královský berní úřad přes informační systém Eurobonz,
že v roce 2010 jste dostal 500 eurokreditů, po zdanění 410, od firmy z
Království."
- "Ano, to jsem dostal. Je to už zdaněné, jak sama říkáte."
- "Ale to takhle nejde, aby z vašeho příjmu profitoval pan Král. Podíl
právoplatně patří Kocourkovu. Podle mezivládní dohody o zamezení dvojího
zdanění mezi Královstvím a Kocourbačovskou socialistickou republikou z
roku 1977 se sice nemá příjem danit dvakrát, ale tento konkrétní druh se
má danit v zemi příjemce. Ve vašem případě tedy v Kocourkově coby nástupnickém
státě KBSR."
- "Ale to už je jednou zdaněné, a navíc jsme teď s panem Králem v téhleté
Svaté Unii!"
- "Nezajímá. My to musíme zdanit tady. Podáte si opravné daňové přiznání
za rok 2010, my vám těch 500 eurokreditů zdaníme, a pokud chcete, napište
si té firmě z Království, ať vám pošlou papíry. Pak si s Královským berním
úřadem vykorespondujete vrácení těch 90 eurokreditů. Ale otevřeně řečeno,
moc šancí na úspěch vám nedávám."
"300 eurokreditů lepší než nula", řekl si pan Y. a poslušně vyplnil
za asistence úřednice opravné přiznání.
- "My vám pak musíme za ty dva roky vyměřit úroky, to nám systém nedovolí
obejít", upřesňuje úřednice. Na rozloučenou s panem Y. ta prostá duše dodává:
"Tak vidíte, někdy je lepší nic nevydělávat!".
Pan Y. odchází smutně z berního úřadu a přemýšlí o tom, z čeho by asi
tak úřednice žila, pokud by se každý zařídil podle její rady. Pro formu
pak ještě napíše Sponzorovi z Království, jestli by mu mohl poslat - teď
zpětně po dvou letech - doklad o zaplacení daně, že by zkusil po Královském
berním úřadě chtít odvedenou daň nazpět. Měl z toho špatný pocit, že obtěžuje
Sponzora, který za svoje sponzorství bude mít práci navíc. Sponzor se ale
zachoval racionálně a vůbec neodpověděl.
Tady by mohl příběh končit tím, že 300 eurokreditů lepší nuly, a že
pocit vítězství hřeje víc než mrzký peníz. To by ale bylo absurdity málo
a nestálo by to ani za článek na Novinkách. Nedávno totiž panu Y. přišlo
od berního úřadu vyměřené penále okolo deseti tisíc Kocourkovských za "pozdě
podané daňové přiznání". Podání opravného daňového přiznání se prý považuje
za opožděné podání skutečného daňového přiznání, přestože v tomto případě
pan Y. reagoval neprodleně po dotazu z berního úřadu a dodatečnou daň (již
druhou v pořadí z těch stejných 500 eurokreditů) a "úrok" z ní zaplatil
v rozmezí několika dní od doby, kdy mu bylo sděleno, kolik vlastně po něm
Kocourkov chce zaplatit.
Z pohledu berního úřadu je pan Y. zloděj a podvodník, který skoro dva
roky nejenže nezdanil 500 eurokreditů, ale jakoby vůbec nepodal daňové
přiznání z celého svého příjmu. A penále za pozdě podané daňové přiznání
se vyměřuje z celého základu daně. Ještěže je pan Y. pouhý zaměstnanec
s lehce nadprůměrným příjmem. Mít větší příjmy, přišla by ho výhra v měření
algoritmů setsakra draho. Celkově z 500 eurokreditů, které věnoval Sponzor,
se dostalo přibližně
- 90 eurokreditů Královskému bernímu úřadu (pan Y. tyto peníze nikdy
neviděl)
- 100 eurokreditů (ekvivalent v Kocourkovských kreditech) jako daň z
500 eurokreditů Kocourkovu
- cca 20 eurokreditů jako úrok z výše uvedených 100 eurokreditů
- okolo 400 eurokreditů jako penále vyměřené z celého základu daně pana
Y. za rok 2010.
Pan Y. se svým algoritmem v mezinárodní konkurenci zvítězil a obdržel
cenu, která se zatím pohybuje ve výši zhruba -110 eurokreditů čistého.
Někdy je lepší nic nevydělávat.
9.2.2014 Kirito