Mám kurva vizi. Mám vizi toho, co nevyhnutelně přijde po sociálním
státu. Další level.
Sociální stát je vystavěn na myšlence, že podmínky, v jakých lidé žijí,
nejsou pouze věcí těch konkrétních lidí, ale předmětem zájmu státní moci.
Funguje to na obě strany. Předmětem státní moci jsou jednak lidé, o kterých
se stát domnívá, že žijí v nevyhovujících podmínkách, ale také lidé, kteří
si podle mínění státních úředníků a politiků žijí nad poměry.
Náprava této diskrepance pak spočívá v tom, že se těm, kteří si žijí
nad poměry, nějaké prostředky seberou a těm druhým se dají. Výsledkem by
tak mělo být zmírnění sociálních rozdílů. Dá se to dohnat do extrému rovnostářské
společnosti, což je přece naprosto prima. Někomu to může dokonce připadat
spravedlivé.
Problémy jsou v zásadě dvojího druhu.
První je, že to nefunguje. Nefunguje to jednak proto, že to je zcela
amorální a pro část sponzorů i příjemců principálně nepřijatelné a nepřijaté.
Především to nefunguje proto, že to fungovat nemůže. Přerozdělováním nevznikají
žádné hodnoty, naopak zanikají, takže ti příjemci nezbohatnou zdaleka o
to, o co sponzoři přijdou. Příčinou tohoto stavu je extrémní spotřeba hodnot
aparátem přerozdělování.
Druhým daleko závažnějším problémem je, že proces má na straně sponzorů
negativní zpětnou vazbu, ale na straně příjemců pozitivní, takže vzniká
určitá diskrepance a rostou nesplněná očekávání, protože to vypadá, že
se politici a úředníci málo šťourají lidem v peněženkách. Tedy, čím více
proces státem organizovaného okrádání úspěsnější části výdělečně činného
obyvatelstva pokračuje, tím méně chtějí dárci platit, ale tím více chtějí
příjemci dostávat. Stát to kompenzuje tím, že používá čím dál agresívnější
metody, jak sponzory sedřít z kůže. To celé směřuje ke stavu, kdy čím dál
více sponzorů a) podlehne demotivaci (proč vydělávat víc, přestože bych
mohl, vždyť mi to stejně seberou) a není možné jim nic dalšího sebrat nebo
b) udělá něco, aby na ně výběrčí ruka nedosáhla a není jim možné nic dalšího
sebrat.
V určitém okamžiku to dospěje do stadia, kdy si nebudou sponzoři nechávat
už nic dalšího brát, zatímco příjemci budou chtít pořád dál dostávat. Nebude
to pouhý rozmar, protože ani jedné skupině nebude nic jiného zbývat. Sponzoři
nebudou už nic mít a příjemci zase nebudou vidět jinou možnost, jak se
uživit jinak. Najednou nadkriticky naroste nedůvěra v politiky, které si
příjemci standardně najímají na to, aby se hrabali jiným lidem v peněženkách,
protože nekradou dost a nezvyšují daně dostatečně progresívně a možná je
napadne, že by bylo lepší, efektivnější a rychlejší krást přímo bez státního
prostředníka. Vždyť co je na tom, milijonáři sou přece poviný bejt solydární
a přispívat nám na buřty a pivo z Lidlu, jen se to nevybírá přes finančák.
A sponzoři zase usoudí, že služby sociálního státu vlastně nepotřebují,
ani ty rumunské služby za švýcarské daně, a proti kradení se začnou bránit,
klidně formou preventivního úderu. Výsledkem bude občanská válka.
Samozřejmě to nepřijde takhle kách, bude to provázet kampaň namířená
na určité skupiny osob, třeba živnostníky, že málo odvádějí ve prospěch
těch, kteří nepracují. Nebo na daňové úniky. Nebo na „kontroverzní podnikatele“,
které by bylo beztak nejlepší znárodnit, protože nejlepší podnikatel je
přece stát a polostátní korporace. Budou se vytvářet další týmy kobra,
superkobra a ultrakobra, které si došlápnou na daňové delikventy, kteří
zaplatili poplatek za popelnici o dva dny později a podobně. Postupně se
to bude zhoršovat, protože jak řečeno, příjemci budou mít čím dál větší
chuť brát, zatímco sponzoři čím dál menší chuť dávat. Bude také docházet na různé situace z kategorie "dog eat dog", jako například střety cyklisty s příznivci MHD, protože peníze vynaložené na neužitečné převážení vzduchu se přece mohly vynaložit daleko účelněji na obdobně neužitečné cyklostezky. Rómští příjemci dávek se poperou s bílými příjemci dávek. V takových případech si budeme přát už jen kávičku.
Vzhledem k know-how, které shromáždil Putin a blíže neurčený okruh osob
v nedávné době a který se týká organizování neuchopitelných nepřehledných
lokálních konfliktů involvujících větší počty težce ozbrojených užitečných
idiotů se mi občanská válka na území střední Evropy jeví jako zcela validní
scénář během následujících 30 let. Doufám, že to stihnou dříve, abych se
v té době mohl soustředit více na to, jak udržet zbraň a méně na to, jak
udržet moč.
No a vypadá to, že to stihnou dříve, protože to nabírá drajv.
Například takový daněmi
motivovaný odchod herce Depardieu do Ruska. Gerard sbalil svoje saky,
taky nějaké paky a udělal pápá své rodné Francii, ať se posere včetně jejího
blbého, líného, záštiplného a systematické práce neschopného obyvatelstva.
Veřím, že to nebylo snadné rozhodnutí. On neudělal nic jiného, než že hlasoval
nohama. On vyjádřil, že na takové Francii se podílet nebude a nebude v
ní dále mrhat svým talentem. Samozřejmě to vyvolalo obrovskou bouři, protože
příjemcům a především aparátu na přerozdělování došlo, že kdyby to udělal
každej, tak se to celé sesype. Dokonce Depardieuovi vyhrožovali a hrozili
sankcemi jeho nové hostitelské zemi. Osobně jsem se domníval, že tohle
je extrém daný podmínkami komunistické Francie a nám to tady nehrozí. Jenže
to jsem nedomyslel, jak rychlý a zničující proces to je a že se za jeden
a půl roku budeme zabývat něčím podobně ubohým, nízkým a ve své podstatě
svědčícím o prohlubujícím se úpadku. Na druhé straně, jak jsem říkal, když
to přijde dříve, nevadí.
Poslanci Humlovi se zhusta
nelíbilo, že tenistka Kvitová relokovala daňový domicil mimo ČR, jmenovitě
do Monaka, a navrhl ji za to potrestat ztrátou českého občanství. Kvitová
následně musela čelit výhružkám,
protože se zřejmě agresivnější jedinci na straně příjemců cítili dotčeni
na svých materiálních očekáváních.
Zejména mě pobavila argumentace, že Česká republika tenistce Kvitové
k úspěchu pomohla. Dovedu si skutečně těžko představit, že by Česká republika
pomohla komukoli k úspěchu, pokud to není fízl, donašeč, hnípal nebo nějaký
jiný patologický loser. Naopak, domnívám se, že kdokoli, kdo se opováží
jakkoli vyčnívat v rovnostářském prostředí Kocourkova z davu, nedej bože
něco umí a nechává si to zaplatit, je okamžitě předmětem nejen zlovolných
a závistivých kampaní, privátního fízlování a různých provokací, ale především
kampaně vedené mediálními idioty a to vše ve výrazně demotivačním prostředí.
Takže klobouk dolů před každým, kdo dokázal tuto doktrínu českého státu
překonat a pokud náhodou zrovna sklízí nějaké plody svého dovedného já,
nechť dobře hlídá, aby se na nich nepřiživoval nějaký Huml.
Ačkoli pravý důvod, proč slečna Kvitová změnila svůj daňový okrsek neznám,
oceňuji toto její vlastenecké a hluboce morální gesto, kterým se rozhodla
nepřispívat na další upevňování českého moderního sociálního státu. Nemám
ji zejména za zlé, že tak nepodporuje sociální začleňování nezačlenitelných,
zaměstnávání lidí, kteří nechtějí pracovat, vzdělávání nevzdělatelných,
dávky v nouzi vyplácené lidem, kteří nemají nouzi, neziskovky, které generují
zisky, stavbu prázdných nepoužívaných komunikací zvaných cyklostezky a
další podobné věci. Naopak, napomohla obnově spravedlivé české země, která,
jak jsem říkal, musí nastat dříve, než budeme mít problém udržet moč. Nakonec
i soudruhem plk. SNB Humlem navržená sankce spočívající ve ztrátě českého
občanství není tak hrozná, protože být občanem země, kde se do veřejných
funkcí dostávají lidé jako Huml není žádná pocta, je to ostuda jak hrom
a až to bude všechno vyřízené, občanství svobodné české země slečně Kvitové
samozřemě opět nabídneme.
11.7.2014 D-FENS