Přečetl jsem si ten zákon o prezidentské volbě, zejména pak tu
nyní často diskutovanou pasáž. Jsem tak patrně jedním z mála občanů ČR,
kdo tu slátaninu četl.
(4) Ministerstvo vnitra zjistí celkový počet občanů oprávněných volit
prezidenta republiky podepsaných na petici. V případě, že na podpisovém
archu petice chybí některý z požadovaných údajů nebo je uveden neúplně,
do celkového počtu se nezapočítá.
(5) Ministerstvo vnitra ověří správnost údajů na peticích namátkově
na náhodně vybraném vzorku údajů u 8 500 občanů podepsaných na každé petici.
Zjistí-li nesprávné údaje u méně než 3 % podepsaných občanů, nezapočítá
Ministerstvo vnitra tyto občany do celkového počtu občanů podepsaných na
petici.
(6) Zjistí-li Ministerstvo vnitra postupem podle odstavce 5 nesprávné
údaje u 3 % nebo více než 3 % podepsaných občanů, provede kontrolu u dalšího
vzorku stejného rozsahu (dále jen "druhý kontrolní vzorek"). Zjistí-li
Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u méně
než 3 % občanů podepsaných na petici, nezapočítá Ministerstvo vnitra občany
z obou kontrolních vzorků do celkového počtu občanů podepsaných na petici.
Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost
u 3 % nebo více než 3 % občanů podepsaných na petici, odečte od celkového
počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá
chybovosti v obou kontrolních vzorcích.
Tedy:
1. Ministerstvo vezme jeden kontrolní vzorek petice čítající 8500 jmen.
Už jen to je špatně, protože u kandidáta majícího 100.000 podpisů čítá
kontrolní vzorek 8,5%, zatímco u kandidáta s 50.000 podpisy 17%. Pokud
tedy oba stejně podváděli, u toho s méně podpisy se na to přijde snáze.
Jaká je vůbec logika tohoto postupu? Když jeden vzorek nevyjde, stanoví
se další vzorek, a když ten nevyjde, tak se vlastnost zjištěná na vzorku
přenese na celý soubor. Představme si kandiáta, který získal 1.7 miliónů
podpisů, a vedle něj kandidáta, který má 170.000 podpisů. Jeden je vyřazen
na základě rozboru vzorku 17.000 podpisů, což je 1%, a druhý je vyřazen
na základě 10% vzorku z celkového množství. To je trochu nerovné, ne?
2. Tento kontrolní vzorek by měl být získán tak, že se vezme z celého
souboru podpisů 8.500 jednotlivých podpisů. To ministerstvo neudělalo,
náhodný výběr 8500 podpisů nahradilo náhodným výběrem podpisových archů
tak, aby počet podpisů na nich dosáhl 8.500. Z namátkového výběru podpisů
se tedy stal námátkový výběr clusterů popisů.
2. Když je počet neplatných hlasů menší 3%, v první fázi nezapočte tyto
neplatné hlasy do celkového počtu. Maximálně tedy může odečíst 255 hlasů.
3. Pokud je počet neplatných hlasů v kontrolním vzorku větší nebo roven
3%, najde si ministerstvo další vzorek. Když druhý kontrolní vzorek vykazuje
chybovost menší než 3%, nezapočte ministerstvo "občany z obou kontrolních
vzorků" do celkového počtu občanů na petici. To je samozřejmě špatně, protože
to lze vyložit tak, že nezapočítá celý obsah kontrolních vzorků, tedy 8500.
Mělo tam stát "neplatné hlasy z obou kontrolních vzorků". Ještě že si toho
nikdo nevšiml.
4. Pokud druhý kontrolní vzorek má také nadlimitní chybovost, "odečte
od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně
odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích".
Nyní k pojmu "chybovost". Používá se k hodnocení chování něčeho, co
dělá chyby, například počítače - na kolik miliard operací udělá nějakou
operaci špatně. Pokud bychom použili tohoto ustáleného významu, tak by
chybovost mohlo vykazovat maximálně ministerstvo. Chybovost, tedy spíše
chybnost, je zde vlastností vzorku. Je určená jako podíl neplatných hlasů
ve vzorku na jeho celkové velikosti. Tato věta, ačkoli se nám zdá logická,
v zákoně schází. Pokud jeden vzorek obsahuje například 850 špatných podpisů,
je jeho "chybovost" 10%.
Co je to "procentuálně odpovídá"? To nikdo neví. Logika by velela, že
pokud je v prvním vzorku X% chyb a v druhém Y% chyb, tak chybovost obou
vzorků je (X + Y) / 2N, kde X je počet chyb v prvním vzorku, Y v druhém
a N je velikost vzorku. To je primitivní algebra. Dostatečné vodítko je
obsaženo ve slově "procentuálně", to totiž původně znamená "pro cent" neboli
"na stovku". Je to poměrný ukazatel. Ministerský úředník však dospěl k
závěru, že X% a Y% sečte a výsledek bude aplikovat na celý soubor. Těžko
říci, jak se k takovému postupu dopracovali. Asi by jim to pak nevyšlo.
Nechápu pak tu argumentaci toho úředníka ministerstva vnitra, který tvrdí,
že jednali přesně v souladu se zákonem. V tom zákoně vůbec nikde nestojí,
že mají něco sčítat.
Domnívám se, že skutečný problém tkví úplně jinde.
Kdo stanovil, že je třeba 50.000 podpisů? Je kandidát se 49.990 podpisy
skutečně špatný a kandidát s 50.010 podpisy skutečně dobrý? Reflektuje
číslo 50.000 nějakým způsobem legitimitu kandidáta v českém společensko-politickém
prostředí? Je člověk, kterému 50.000 jiných lidí podepíše nějaký papír,
vhodnějším kandidátem na prezidenta než člověk, kterému podepíše papír
50 lidí? Jak to číslo vůbec vzniklo a o jaké úvahy se při jeho stanovení
předkladatelé zákona opírali? Nevíte? Já taky ne a oni to taky neví. Vycucali
si to číslo z prstu. Mohlo to stejně dobře být 30.000 nebo 90.000, protože
je to jen číslo, které někoho napadlo.
Co ta 3%? Kde se vzala ta? Existuje nějaká studie, která by prokazovala,
že když napíšu 100x svoji adresu, udělám ve třech případech chybu? Opět,
je to číslo vycucané z prstu, ze kterého se ovšem vyvozují dalekosáhlé
důsledky.
Je kandidát s 10% formálně vadných podpisů zavrženíhodným podvodníkem?
Není. Stejně tak dobře se může jednat o nepřátelský akt nějakého antifanclubu,
který kandidát nemohl nijak ovlivnit. V tomto případě skoro lituji, že
jsme se hromadně neodebrali podepsat Fišerovi petici. Když může být Landa
kouzelníkem Žito 44, mohu já být například petentem se jmémem Suc K. Mydick,
bytem Partyzánská 88, 188 18 Tchořovice. Jak řečeno, k sestřelení kandidáta
postačuje pár stovek, maximálně tisíc hlasů. Nebylo vůbec potřeba posílat
zmr. Fišerovi na účet prachy, jeho sestřel se dal zorganizovat daleko snáze.
Kdo stanovil metodu, která určuje, že pro přezkoumání podpisů postačí
výběrový test s nějakými parametry? Možnost kandidovat na prezidenta je
právem každého svéprávného občana. Pokud má dojít k tomu, že občan bude
z moci úřední na tomto právu zkrácen, pak by se tak mělo stát na základě
zjištění skutečného stavu, tedy kontrolou všech hlasů. Chybí mi nějaká
úvaha, která by prokazovala, že shora popsaný postup analýzy náhodně vybraných
vzorků s určitou pravděpodobností ukazuje, že postižený kandidát opírá
svoji kandidaturu o neplatné podpisy. Tato pravděpodobnost by měla být
velmi vysoká, téměř hraničící s jistotou.
Ale už úplně komická mi připadá dnešní obhajoba ministerstva vnitra.
Sice tak nějak potichu uznali, že zvolený postup nebyl matematicky úplně
korektní (stejně jako není korektní tvrdit, že když jeden úředník má IQ
70 a druhý IQ 80, že oba mají IQ 150), na druhé straně se ovšem hájili
tím, že dali dostatečně dopředu vědět, že budou postupovat právě takto.
Tedy, pokud se chystám udělat nějaký naprostý a do očí bijící nesmysl,
mohu ho dopředně rektifikovat tím, že jej dostatečně dopředu oznámím?
Je to taková malá kosmetická vada demokracie. Demokratický režim vyžaduje
od občana bezvýhradné dodržování demokraticky stanovených pravidel, ale
když se na to podíváme do detailu, ukáže se, že ta pravidla jsou slinty.
Úvahy a poznatky, které za nimi stojí, stojí slušně řečeno na vodě. A to,
že byla demokraticky odhlasovaná, z nich nedělá o nic menší slinty.
A tak jezdíme po městě 50 km/h, aniž bychom věděli, proč zrovna 50 km/h.
Pneumatiky na osobním autě mají minimální vzorek 1,6 mm, ale nikde jsem
se nedobral k tomu, proč právě 1,6 mm a jaká důležitá vlastnost odlišuje
pneumatiku se vzorkem 1,5 mm od téže pneumatiky se vzorkem 1,7 mm. Asi
proto, že se to tak snadno kontroluje, stejně jako se ministerstvu vnitra
snadno kontroloval počet neplatných hlasů. Když zmlátíte prezidentského
kandidáta klackem, což mi připadá jako akt krajní nouze, ale pokud to soudce
tak vnímat nebude, podíváte se do vězení na 12 let. Proč právě 12? Působí
to číslo dobře na vox populi, jako že je to tucet a dobře se to pamatuje?
Nebo se to opírá o nějakou penologickou studii, že člověk, který umlátí
prezidentského kandidáta lopatou, bude přesně po dovršení 12. roku v base
převychovaný a už to nikdy neudělá? Ne, nic z toho, je to výsledek zpřísňování
zákonů, kdy si někdo řekl "dvanáct" a stalo se to normou, nikdo ale neví
proč. Když se chcete doma ohřát a být napojený na nějaký centrální zdroj,
setkáte se s pojmem "topná sezóna". Topnou sezónu ohraničuje dvojice exaktně
určených dnů, kdy je podle nějakého vysoce kvalifikovaného disidenta v
kotelně potřeba začít nebo ukončit vytápění vašeho bytu. No a jak to souvisí
s tím, že je vám zima ještě před topnou sezónou, protože se venku nějak
mimořádně ochladilo? Vzpomínám si, když jsem byl malý, že otec rybařil
a mohl si od vody odnést pouze kapra, který byl nejméně 35 centimetrů dlouhý.
Když se jim tedy podařilo vytáhnout z vody rybu, která byla lehce podměrečná,
nastalo téměř středověké natahování rybky tak, aby vyhověla specifikaci,
protože mohl přece přijít porybný a zkontrolovat si to. Nic na tom neměnilo,
že i kapr dlouhý od hlavy k ocasu 36 cm byl dost ubohá mřenka. Ani zde
jsem nepochopil, proč právě 35 cm.
A tak je náš život svazován stovkami a tisíci pravidel, které jsou sice
vymezena velmi přesným číslem, nicméně mechanismus stanovení tohoto čísla
je hrubě nepřesný, ne-li přímo nesmyslný.
Nezbývá se mi než se škodolibě zeptat, jaký to je, Vokamurko? Ono je
totiž zajímavý sledovat, kde se tyhle sráčonormy berou. Vznik těchto sračkonorem
je totiž téměř vždy následkem populismu, kdy si hlas lidu vymůže, že by
se něco "mělo něco nějak jasně omezit", protože se hlasu lidu zdá, že jej
absence omezení ohrožuje na všelidových zájmech, dokonce někdy na životě.
Populističtí politikové, a Vokamurka je přímo koncentrovaný výtažek ze
všech populistů moderní doby, jim rádí vyhoví a "jasně to vymezí", "padesát a šmitec!". Vycucají si z prstu číslo, případně přizvou "experty", kteří si
vycucají z prstu číslo za ně, a v milionu nejrůznějších omezení v tichosti
vznikne další. Vaše nebo moje konání je tak nakonec "spravedlivě" omezeno nějakou nesmyslnou
hranicí a tomu všemu se navíc ještě cynicky říká právo.
Ohánějí se přitom common sense a svou odborností, případně tím, že
se jedná o "chytrou regulaci", tedy takovou, která nastaví takové parametry,
že to ve skutečnosti všechno bude fungovat lépe, přičemž se po čase zjistí,
že to nejen nefungovalo lépe, ale přineslo to chaos, rozpory a problémy, stálo to čas a peníze a užitek je nula. Prezidentský zákon je přesně takovou normou, nikdo se o ní nezajímal a pokládal ji za správnou nebo alespoň dostatečnou až do okamžiku, kdy celá volba narazila.
Vokamurka se tedy chytil do pasti, kterou položili zmrdi podobný Vokamurkovi.
10.12.2012 D-FENS