Zkušenosti po roce a více než dvaceti tisících kilometrech s lidovým
výrobkem z Německa
Jak jsme se k němu dostali:
Již minulé léto se na našem letitém rodinném Formanovi začali projevovat
větší známky koroze. Je pravda, že favoriti celkově reznou hodně, ale zrovna
díra vytvářející se v prahu a podběhu, nebudila na našich tvářích úsměv.
Navíc porce kilometrů překročila magické deváté objetí zeměkoule a tak
jsme se i přes jinak celkově dobrý stav rozhodli faceliftovat vozový park.
Nejsme rodina zrovna milionářská a raději více utrácíme za sebe než
za auto a tak byl zvoleno jen to, že auto nesmí být starší 8 let. Dalším
hlavním parametrem byla velikost kufru. Přeci jen je příjemné, když můžete
zavazadlo do kufru jen tak hodit a ne půl hodiny přemýšlet, jak ho tam
napěchovat. Z důvodu předpokládaného většího nájezdu kilometrů se jevilo
jako vhodnější palivo nafta, ale na benzin jsme ze zvyku přeci jen byli
zaměřeni z počátku více.
Po návštěvě mnoha různých bazarů a prodejen jsme se dostali k následujícímu
výběru: Alfa Romeo 156 Sportwagon; Volvo V40, V70; Ford Mondeo, Focus (taktéž
kombíky) a pak outsideři Opel Vectra a Škoda Octavia.
Velikým favoritem byla dlouho Alfa, protože prostě Alfa... Po svezení
s tímhle vozíkem jsem byl ochoten přejít i na diesel. 2.4JTDéčko k tomuhle
autu sedělo. Šílené množství elánu bručícího a ječícího někde vpředu a
zároveň kopajícího do zad mi naprosto uchvátilo. Kazilo to jen málo místa
(196cm se někde usadit musí) a pak to, že sehnat pěkný kousek v rozumné
cenové relaci nebylo v ČR dost dobře možné (mám pocit, že od té doby se
situace moc nezměnila).
Po létě přišel podzim a Forman se i přes péči stále více rozpadal. Poslední
kapkou bylo to, že se začal ve větším množství ztrácet olej a začínající
rez na jednom z hlavních nosníků u předního podběhu. Formánek dostal řádnou
očistu, vyleštění, nový výfuk, olej a byl vypuštěn do inzertního světa.
Hledání nového auta nabralo na otáčkách. Zjistili jsme, že nechceme
Oktávku a Focuse. Mondeo a V70 zase bylo těžko sehnat. Alfa v té době žádná
pěkná nebyla a tak nastala tíseň. Inzertní internetové servery jsme znali
nazpaměť, ale pořád nebylo žádné auto vhodné. Někdy ke konci října se mi
povedlo sehnat kupce na Formana. Auto si pochvaloval, dostal návdavkem
zimní pneu, střešní nosiče (co s nimi jiného) a prosbu o posečkání, než
koupíme nové auto. V té době se zrodil v otcově hlavě i šílený nápad, že
koupíme Fabii v kombíku se super motorem 1.9SDi. Byla pravda, že jich všude
bylo spousta, ale po zkušební jízdě jsme i to zavrhli.
Naštěstí se brzy objevil i náš budoucí vůz, na kterém jsme neshledali
žádné vady (jen možná tu, že jsme na něj ani nepomysleli) a tak se stal
na začátku listopadu po mnoha peripetiích novým rodinně-pracovním vozidlem.
Je to tedy stříbrný Opel Astra Caravan rok výroby 2000 s poctivě vyplňovanou
servisní knížkou, na hlínách, najetými (v té době) 114kkm, silnějším dvoulitrovým
dieslem, navíc od dealera kde byl kupován a který vyštrachal na auto všechny
chybky se kterými během své předchozí osmileté rodinné kariéry přijelo.
Exteriér, Interiér, Motor a jízda
Astra byla ve své době postavena jako konkurent golfu. Je otázkou jako
moc se povedlo. Vzhled Oplíka je jednou z jeho silných stránek. Většině
lidí se do paměti nevryl novější modely Astry a tak autu nikdo netipuje
tolik let. Navíc karoserie netrpí žádnými výstřelky a proto nestárne. Začíná
se okoukávat až nyní po jedenácti letech od začátku výroby. Auto máme už
od výroby "vytuněno" masivními zadními zástěrkami (nejsou povinné a byly
k dodání na přání či co) a střešním nosníky, které autu co do vzhledu jen
přidávají na kráse.
Opel je celkově dosti vysoké auto, navíc jakoby přikrčené na předek.
Má to vypadat hlavně sportovně a zároveň zakrývat vysokou stavbu karoserie.
Oboje se myslím designérům povedlo. Přikrčení předku pomáhá i v jízdních
vlastnostech, ale o tom jinde. Přední světla zasahující i do boků karoserie
jsou krásným detailem a Astra s nimi vypadá, jako kdyby se usmívala (takový
happy car, i když je zamazaná od bláta až na střeše). Zajímavá je ještě
oblast zrcátek a pak už je spíše klasicky až nudně postavená a člověka
tam nemá co překvapit. Takový běžný kombík nižší střední třídy (teď doufám,
že nekecám). Hodně Astře na vzhledu přidávají použitá kola (bez liťáků
a na menších kolech než patnáctkách vypadá jako chudobka) a pak nověji
dělaná kouřová přední a zadní světla (až mě přestanou bavit obyčejná, tak
je seženu).
Když otevřete dveře je tam černo. Jiná barva v interiéru skoro není.
Nemáme úplně super výbavu, ale 4xairbag, manuální klima a palubní počítač
snad s dvaceti funkcemi se tam najdou (takové věci jako posilovač a stavitelné
sedadlo a volant nezmiňuji). Auto je z mně neznáméhé důvodu vybaveno el.okénky
jen v předu a pouze ABS (ASR by se zvlášť při mokru hodilo).
Veškeré plasty v interiéru jsou měkčené a mají krásnou povrchovou úpravu...
většinou šahám hlavně na volant a řadičku. Auto je tak průměrně prostorné.
Je jen málo aut podobné velikosti, ve kterých by si za mě někdo sednul
pohodlně. V Astře je to díky vyšší stavbě jen tak tak. V předu v nekožených
seslích s dobrým bočním vedením je na všechny strany místa dostatek (i
na pravou nohu řidiče) a vzadu na lavici, pokud nemáte extra dlouhé nohy,
taky. O sedadlech se říká, že jsou jedny z nejtvrdších co se kdy do aut
podobné kategorie dávaly. Osobně mi to nevadí, do té doby, než si zapomenu
něco v zadní kapse, nebo jsou na kalhotech moc vystouplé cvočky. To má
pak člověk už po půl hodině otlačenou zadní část a najít rozumný posez
je skorem nemožné.
Kufr má na kombi průměrných 460 litrů. Při těch kravinách co s sebou
běžně vozíme je to skoro na hraně (V autě bych se mohl bez přípravy a problémů,
několikrát převléknout dle přišlého počasí, posvačit připadně i přespat).
Je to skoro kvádrovitý prostor a tak naskládat auto krabicemi až po střechu
není problém.
Jestli jde zrovna v tomhle autě provádět aji sex, to jsem zatím nevyzkoušel.
Kamarádka slíbila být pokusným objektem, ale nějak jsme se k tomu ještě
nedostali. A hlavně pšt přítelkyně o tom neví :-D
A teď to hlavní. Motor spalující mazlavé palivo s továrním označením
Y20DTH. Ze čtyř válců o objemu 1995ccm těží při 4300 otáčkách děsivých
100 koní.
V tomto údaji mu mohutně pomáhá turbodmychadlo s variabilními lopatkami
a prý i nějaký mezichladič (co to je já nevím, internet to na mě vyflusl).
Projev motoru za studena je tragicky traktorovitý. Za tepla už není tragický,
a každý druhý trouba nepozná, že má před sebou diesel. Jízdní dojem je
takový, že než se auto zahřeje, je to chcípák. Jakákoli pružnost je ta
tam a papírové zrychlení 0-100 pod deset sekund se zdá nemožné. Stačí však
ujet deset (ve městě asi pět) kilometrů a z motoru je těžkonohý atlet,
který si libuje v otáčkách, ale je schopen i pomalu vyklusávat kolem volnoběhu.
Jízda s tímhle autem je dosti zábavná. Ze začátku, než jsem se s ním
sžil to sice spíš vypadalo na boj, ale poddalo se to. Sedíte v tichém interiéru,
kde někde před Vámi tiše rachotí zahřátá strojovna. Zpřevodování je na
dlouho a tak pokud se Vám nechce řadit můžete po městě svištět na dvojku
(50km/h znamená asi 2200 otáček a rozjezd na ní je také bezproblémový).
Motor má pak zároveň i dost síly na dálnici, kdy si až do 120km/h můžete
nechat zapomenutou trojku, bez pocitu, že motor trápíte.
Já, který jsem jezdil povětšinou s benzíny, jsem byl u dieselu zklamán
jeho "těžkostí". Zvyk že otáčkoměr letí nahoru rychleji, než rychloměr
zde neplatí. Ani efektní meziplyny s jedním šlápnutím nejdou moc vytvořit
(motor se nestačí roztočit).
Do zhruba 1600 otáček, než zabere turbo, je motor lenoch. Duní a chrochtá
s minimální spotřebou. Stačí, ale abyste trošku přišlápli pravý pedál a
motor Vás se zhoupnutím zatlačí do sedaček nejdříve jemně a po metě dvou
tisíc otáček již dosti silně. Otáčkový strop je někde u čtyř tisíc, kdy
je již zřetelně cítit nebo spíš necítit tlačení do zad. Benzíňáci se možná
usmějí, ale co jsem jezdil s diesely, tak tenhle je z nich asi nejvíce
vysokootáčkový.
Tato otáčkovost se hodí na dálnici, kdy i při 150km/h po přidání plynu,
pocítíte dloubnutí a na rychloměru zříte viditelné pohnutí rafičky.
Jízdní vlastnosti jsou dobré. Sporťák to není, motokára taky ne, ale
jako rodinný kombík dobré. Pokud Astru nenaložíte chová se na cestě jako
ingot. Je to tuhá kostka, s tvrdým pérováním, která se nikam neohýbá. Díky
těžkému motoru jde za předkem více než je zdrávo, ale je to částečně eliminováno
již zmiňovaným "přikrčením". Jinak je Astrule nezáludná. Do smyku přechází
postupně a opatrně. Nejdříve auto velice jemně zaklekne na přední vnější
kolo, pak se ozvou pneumatiky, následuje korigovatelný smyk a v případě
hodně ošklivého chování i opuštění zatáčky po tečně (osobně se mi to jednou
omylem povedlo, ale Astra se do poslední chvíle statečně držela asfaltu).
V zimě anebo na mokru by se hodilo ASR. Pravidelně se mi stávalo, že
při výjezdu ze zatáčky a přidání plynu vnitřní přední kolo ztrácelo trakci.
Ono jinak prohrábnout aji na trojku není problém. Pokud správně roztočíte
motor je to cholerik.
V zimě se dá perfektně vyblbnout. Díky citlivému hydraulickému posilovači
totiž víte co máte pod sebou (no Forman ani MG to není, ale což). A když
jsme se s jedním borcem v dvě v noci málem srazily na zasněženém a totálně
zledovatělém kruháku (hezká situace, kdy s BMW udělal při kroužení po kruháku
hodiny po směru hodinových ručiček a kruhák začal bokem opouštět směrem
odkud jsem přijížděl) mě Astra zachránila, protože se poslušně jako terénní
vůz vrhla řízeným smykem ven z kruháku na louku a zase o kousek dále zpět
na cestu, bez ztráty jakékoli mechanické části. Chlapík v Bavoru se pak
mohl potrhat smíchy, když jsem cestou k němu nejdřív třikrát hodil hubu,
načež hlasitě nadávaje jsem se vrátil do auta a raději k němu dojel.
Zní to jako reklama, ale s Astrou je každé předjíždění za jakéhokoli
počasí, i díky výkonu motoru radostí (uznávám, že s časem bych si dokázal
výkon představit větší). Pokud pospícháte můžete i benzínově podřadit a
s efektním zvukem vytočeného dieselu zmizet za nejbližším horizontem. Oceňuji
i to, že ač diesel starší konstrukce, tak jsem nějak nevypozoroval, že
by házel saze či se jinak ošklivě projevoval.
Po tom co jsem měl možnost jezdit delší dobu v "etalonu" Škodě Octavii
1.9TDI (bez červených íček). Jsem tak nějak zjistil, že Američtí němci
(rozuměj GM) byli v té době kousek dál než koncern v Čechách. Škoda jen,
že to samé nelze v některých ohledech říci o Alfě (bude to asi stejně můj
výběr, až na to přijde)
Kultivovanost motoru a i jízdní výkony, mě postupem času přesvědčily,
že jsme vybrali auto dobře. Svědčí o tom i to, že za těch deset tisíc kilometrů
jsme jen vyměnili olej a utáhli žárovku blinkru, která se na českých rovných
silnicích vyklepala ze závitu ven...
PS: Zapomněl jsem na to hlavní a to spotřebu. Kamarád má Octavii. Nedávno
na mě vytasil, jak jezdí za 4,2 na sto. Opel toho žere trochu víc. Těch
5,8 litru průměru není žádná tragédie a navíc za ty jízdní výkony, které
jsou trochu někde jinde, rád připlatím (S octávií jsem měl děsivou zkušenost,
kdy jsem ji po přibrždění kvůli kamionu nebyl schopen za žádnou cenu do
kopce rozjet opět na nějakou normální cestovní rychlost. Jediné co se osvědčilo
bylo být prase a rozjet ji na 150 a nebrzdit kvůli ničemu a nikomu).
Stanlezy
Opel Astra G by D-FENS
S géčkovou Astrou jsem se celkem hodně najezdil. Byla to Astra 1.6-16V
s výkonem 100PS, Edition 100, rok výroby 2000, provedení sedan. Kromě běžných
pracovních cest jsem s ní přežil i některé stresové situace. Například
překonání Alp při cestě Tettercity - Linz - Graz - Maribor - Novo
Mesto, sám a za hrozných povětrnostních podmínek. Nebo nedotáčivý smyk
v zatáčce za obcí Libínské sedlo. Astřička mě nikdy nenechala ve sračkách,
což se o produkci VW říci nedá. Loučil jsem se s ní nerad. Píšu tento dodatek
jako bonus pro ty čtenáře, kteří uvažují o koupi ojetého auta a nedej bože
pošilhávájí po Octavii I.
Pro zajímavost, v roce 1998 stála dvoudveřová základní Astra G s benzínovou
1.4 399.000 Kč. Čtyřdvéřový sedan s motorem 1.6-16V v akční verzi Edition
100 stál hodně přes půl mega. Dali byste dnes takovou částku za auto podobných
parametrů?
Astra nevypadá zrovna megacool, křivky karosérie je třeba nějakou dobu
pozorovat, aby se dal vytušit nějaký estetický záměr. Design údajně vznikl
dost kuriózní cestou. Soutěžení Golfa a Astry je známá věc. Když se u Opelů
dozvěděli, jak bude vypadat Golf IV, zachválila je panika. Museli rychle
něco udělat, protože uvedení nového Golfu a nové Astry muselo proběhnout
zhruba ve stejné době. Jejich dosavadním úmyslem bylo postavit proti novému
Golfu lehce upravenou Astru F, ale když viděli design Golfu IV, pochopili,
že VW je tentokrát někde jinde a tvary ze začátku devadesátých let nebude
možné úspěšně prodat. Začali tedy prohrabovat šuplíky a z prvků několika
různých studií a prototypů nechali poskládat model externí firmu, jejíž
název je lidem zasvěceným v procesech firmy Opel důvěrně znám a která jinak
provádí zakázkové úpravy a přestavby menších sérií vozů OPC. Tím vzniklo
auto, kterému žádný jiný Opel nebyl podobný. Věřte nebo ne.
Zvenčí se Astra zdá menší než Octavia, ale to je jen optický klam. To,
co dělá z Octavie velké auto, jsou vpředu a vzadu převisy a ze stran sádlo.
Vevnitř je astra větší a vzadu mohou sedět lidé s nohama. Dalším pozitivem
je podvozek. Možná si někdo vybaví reklamu, jak řidič astry na zatáčkovité
silnici sválně shazoval krásné spolujezdkyni ramínko od šatů, k tomu se
ozývalo něco, že podvozek ladil Lotus. Nevím, nakolik to byla pravda, ale
podvozek byl výborný na svoji dobu. Netrpěl obvyklou oplí těstovitostí
ani nedostatkem zpětné vazby jako škodovky, nebyl sice vyloženě sportovní
a v zatáčkách se auto mírně naklánělo, ale dalo se na něj spolehnout.
Nepovedl se motor, respektive pohonný agregát jako celek. Motor měl
podobné vlastnosti jako většina šestnáctiventilů bez variabilního sání
nebo proměnného časování ventilů, zabíral tedy až ve vyšších otáčkách.
Dlouhá převodovka mu ubírala na elánu a svoje vykonala i větší kola akční
verze. V nevyváženosti pohonných agregátů tak mohl soutěžit s konkurentem
Octavií 1.6 SR 55kW, která měla naopak tupý motor a krátké kvalty. Kdo
nepochopil, jak se věci mají, kritizoval u Astry 1.6 špatnou akceleraci,
já s tím problémy neměl. Otáčkoměr byl většinou někde až za rohem. To se
projevovalo vyšší spotřebou - většinou kolem osmi litrů na 100km -
a také vyšší spotřebou oleje. Jezdil jsem i s Astrou s motorem Twinport
1.4-16V, ta výše popsaným problémem netrpěla a v rychlostech konformních
k platné legislativě uháněla - na ten zdvihový objem - jak z praku. Novější
provedení téže jednotky bylo označované Twinport se montovalo do verze
H a mělo výkon 77kW, prý už těmito problémy netrpí.
Jinou spornou kapitolou byl interiér. Byl bez fantazie a ukrutně technokraticky
plastový. Nevím jestli konstruktéři firmy Adam Opel někdy absolvovali nějaké
školení o pojmech akustika a haptika. Zavření dveří vydalo ránu, jako když
se zavírá víko od popelnice. Chod většiny tlačítek a páček byl prostě podivný.
Tlačítka vydávala různé rány a škruňkání, některá tlačítka jakoby se chtěla
propadnout do palubní desky. Přístrojový panel byl podsvícen žárovičkami
s bílým světlem jako u stodvacítky. Svoji funkci to plnilo a nikdy se tam
nic nerozbilo, ale v tomto ohledu koncern pana Adama bude dohánět VW asi
sto let. Standardně se rozbíjel displej palubního počítače - displej s
oranžovými znaky v takové jako boudě uprostřed palubní desky, který v sobě
slučoval palubní počítač a ovládání rádia. Elektronický systém generoval
s oblibou falešné poplachy, navíc ještě multilinguálně. Někdy psal "Bitte
Bremslicht prüfen" nebo tak něco a jindy "Check brake lights". Vždy ale
vše svítilo. Řazení se vyznačovalo dlouhými drahami a pocitově připomínalo
felicii, s tím rozdílem, že u felicie nebo favoritu se dá řadit rychle,
zatímco Astra vyžadovala trpělivost. To pochopitelně zhoršovalo dynamiku
jízdy, protože když řidič při zrychlování z 0 na 100km čtyřikrát po 0,3s
řadí, pak to prostě trvá o 1,2s déle...
Ikona fanoušků koncernové produkce Golf IV, některými jedinci pokládaný
za nejzdařilejšího golfa forever, však Astru G nedeklasoval. Průser nastal
až při duelu oteklé Astry H a otylého Golfa V, kdy byl Opel doslova zadupán
do země.
Je to asi tak, že vozy od GM jsou trochu od sekery. Sice nezklamou,
ale taky nepotěší, prostě dělají svoji práci. Taková lopata na kolech.
Projevuje se to dodnes. Opel Insignia, nový produkt zrozený kvůli tomu,
že Opel doprasil hned několik generací Vectry po sobě, vypadá dobře a recenze
jsou nadšené z gay prvků, jako automatické rozpoznávání dopravních značek.
Když jedete za ním, vidéte pod kufrem trubky výfuku a různé armatury jako
u Toleda z roku 1995. Hoši z Rüsselsheimu prostě pokaždé něco nedomyslí,
jinak by to nebyli oni.