Tento krátký článek rozhodně nechce konkurovat všem těm tunám dobrých
rad na Internetu a není ani určen pro střelce, co chodí pravidelně střílet
a lítá jim to kam má. Je určen pro začátečníky, čerstvé držitele ZP nebo
pro „nestřelce“ které láká střelba.
Je to jen výčet základních rad, které když budete dodržovat, začnou
střely lítat víceméně tam kde je to žádoucí.
Střelba z krátké zbraně vypadá jako jednoduchá záležitost, ale nic nemůže
být vzdáleno pravdě jako toto tvrzení. Budeme se bavit o střelbě z krátké
zbraně na obvyklou vzdálenost 25m větší ráží než je malorážka, protože
malorážkové pistole (zvláště sportovní) se používají i na střelbu na větší
vzdálenosti. Většina střelců má jako svou primární zbraň, některou pistoli
nebo revolver služebního typu a proto bude řeč o takovýchto zbraních. Základem
všeho je mířená střelba, je to takový první stupeň k akčnější střelbě, protože
umět se trefovat na statický cíl, je jaksi prvním předpokladem umět se
trefovat v pohybu a to i přesto, že akčnější disciplíny vyžadují trošku
jiný přístup. Osobně považuji střelbu na kratší vzdálenost než je 25m za
nerozum, protože kdo se umí trefit na 25m, nemá problém se trefit na bližší
vzdálenost. Při mých návštěvách střelnic po republice jsem viděl, že někde
se na více než 15m nestřílí skoro vůbec, asi nějaký místní zvyk a když
jsem si dal terč na 25m, byl jsem za exota. Ale jen do doby, než se mnou
někdo zapředl hovor a při povídání o zbraních, jsem mu na ukázku do jeho
terče na 15m vystřílel jednu velkou díru. Takže opravdu i začít je dobré
na 25m. Nebavíme se pochopitelně o malých záložních zbraních, tam je trefování
na 25m vyšší dívčí, ale dá se to. Svého času jsem zkoušel z Walthera PPK
střílet na 100m a dal jsem tři do černého, jednu do bílého a jedna šla
mimo terč. Ale přesto jsem na ten výsledek svým způsobem pyšný, protože
jsem terč skoro neviděl :-)
Takže střelba z krátké zbraně na 25m vyžaduje souhru mnoha aspektů, které
přesnou střelbu ovlivňují. Vezměme si ty nejdůležitější.
Jak stojíš, tak střílíš
Ano, již samotný postoj střelce je velmi důležitý. Tělo je dost prevít,
a pokud mu nedovolíme stát tak, aby se co nejméně namáhalo, jako ideálně
proti terči, mají svaly tendenci nás trošku vytáčet do jiného směru, špatný
postoj nás nutí se trošku houpat a to není pro přesnost to nejlepší. Ideální
postoj je být nakročen proti terči, váha na obou nohou, ne na patách nebo
špičce, ale tak aby těžiště bylo středem těla a pokud nás někdo lehce udeří
do ramene, neměl by se střelec moc pohnout. Nejlepší polohu proti terči
získáme tak, že se postavíme čelem k terči v mírně rozkročeném postoji
a bez pohledu na terč intuitivně zamíříme. Doporučuji zbraň namířit k zemi,
srovnat záměrnou a pak při stálém pohledu na mířidla zbraň zvedat do úrovně
terče. Pokud je zbraň mimo osu terče, jen jednou nohou upravíme postoj
a to opakujeme, tak dlouho až při zvednutí zbraně bude zbraň v ose terče.
Je nutné to dělat bez pohledu na terč, pokud budeme zbraň zvedat, tak se
instinktivně budeme natáčet, ale nebudeme v ideálním postoji.
Nedrž to jako prase kost
Tuhle větu jsem slyšel dost často ve svých začátcích. Pistole i revolver
má trošku jiný úchop, ale obecně by osa zbraně měla být v ose střílející
ruky. Problém začátečníků je, že pokud zbraň zvednou ze stolu, tak v ose
není. Pomůcka je jednoduchá, stačí vzít zbraň nestřílející rukou za závěr
a vložit do střílející ruky. Zbraň musí v ruce sedět pevně, nesmíme mít
pocit, že se má tendenci otáčet, v dlani musíme cítit celou plochu rukojeti.
Pokud máme zbraň v ose ruky a používáme obouruční úchop, druhou rukou uchopíme
zbraň tak, aby se nám nikde nekřížily prsty (pochopitelně pozor na úchop,
kdy si budeme přidržovat závěr, to může být i bolestivá zkušenost). Ukazováčkem
nestřílející ruky uchopíme lučík a při střelbě se snažíme o maximální napnutí
střílející ruky a zároveň tím ukazováčkem tlačíme proti ose ruky držící
zbraň. Tím dostaneme velmi pevný a fixovaný postoj.
Prst na spoušti by měl být zhruba posledním bříškem prstu a tlačit spoušť
kolmo ke zbrani. Pokud bude prst na spoušti moc vysunutý, budeme mít tendenci
odtlačovat zbraň daným směrem.
Nemačkej to za každou cenu a dýchej jako bys relaxoval
Ano, dýchání má být klidné, při nádechu se naše tělo zpevní, ale výstřel
samotný by měl proběhnout těsně po vydechnutí, budeme-li zadržovat dech,
výstřel nebude stát za nic.
Samotný výstřel závisí na dobré práci se spouští. Pokud střílíme pistolí,
má obvykle dvě polohy. Nejdříve jde zvolna (namáčknutí) a pak se odpor
mírně zvětší a to je spoušť těsně před výstřelem. Tlak na spoušť by měl
být velmi, ale velmi plynulý, ne skokový. Postupně zvyšujeme tlak, až dojde
k výstřelu, výstřel nás musí trochu překvapit. Revolver v SA režimu má většinou
spoušť jemnější, většinou bez první polohy. Za sebe musím říct, že u pistolí
se mi zdá lepší tlačná spoušť, jakou mají pistole řady 1911 než kyvné spouště.
Pistole z předepnutým úderníkem chtějí větší zkušenost a více nácviku, ale
i pak se dá z takových pistolí (typicky Glocků) poměrně přesně střílet,
ale pro začátečníka, který chce provozovat jen mířenou střelbu, jsou tyto
zbraně méně vhodné.
Koukej jen tam, kde chceš střílet a ne na vedlejší střelkyni v krátké
sukni
Obrazec mířidel by měl být ostrý. Pochopitelně koukáme na mířidla oběma
očima. Muška musí být uprostřed hledí, nevyčuhovat a ani nebýt utopená
a neblížit se ani k jedné straně. Mířidla by měla být seřízená na spodní
okraj černého kruhu s malou mezerou. Při seřízení na střed velmi špatně
kontrolujeme výšku. Pro akční střelbu třeba na popry je ovšem lepší mít
zbraň seřízenou na střed. Světlo (mezera mezi obrazcem mířidel a černým
kruhem) je důležitá pro stranovou korekci. Musí být vždy stejná (nebudu
zabíhat do podrobností při přenášení střelby za jiných světelných podmínek
a vzdáleností).
Samotný čas míření je odvislý od zkušenosti a tréninku střelce. Nestřelec
obvykle má cca 2 vteřiny, než se mu zbraň rozklepe, střelec zkušený je
schopen zbraň kontrolovat do 10-ti vteřin.
Nesnažte se vystřelit za každou cenu. Pokud již nejsme schopni zbraň
kontrolovat, dáme prst ze spouště a zbraň spustíme, zkoncentrujeme se a
zkusíme to opět. Každý výstřel by měl být malý závod.
Hele, mám v terči jen jednu, ale je to desítka
To je pochopitelně špatně. Ta desítka, i když většinu potěší, je špatná
rána. Není důležité mít všechny střely ve středu terče, důležité je seskupení
zásahů. Střelec by měl mířit vždy naprosto stejně, a pokud bude mít zásahy
v levém horním rohu, ale s malým rozptylem je to moc dobré. Zbraň se pak
dá seřídit, aby se ideální střed přesunul na střed terče. Neděste se, že
kdy vám někdo půjčí zbraň se kterou trefuje střed, vaše zásahy budou jinde
(ale musí být seskupené). Každé oči jsou jiné a prostě má zbraň seřízenou
na své oči. Já třeba z jakoukoliv zbrani co je od výroby přesně v ose střílím
mírně doleva a každou mou zbraň jsem musel seřídit. U služebních pistolí
jde většinou seřídit jen stranově, výškově problematicky, tak buď má člověk
štěstí, nebo se naučí přenášet, anebo odnese zbraň puškaři a ten mu buď
sníží, nebo zvýší mušku. U revolverů jde toto většinou nastavit na hledí
(ne, malý, běžně dvoupalcový revolver s drážkou v rámu místo hledí, fakt
neseřídíte.)
Nejčastější chyby začátečníků
Vše je moc nízko, nebo ryjí zem před terčem:
Špatná práce se spouští, tzv. chyba očekávání výstřelu. Prostě stisknou
spoušť ihned, jak se jim mířidla mihnou před středem. Prudký stisk spouště
netrénované ruky způsobí pohyb zbraně k zemi
Tolik jen velmi, ale opravdu velmi stručně.
¨Kdo chce trefovat, musí trénovat, ne vypálit krabičku ročně a musí
se poučit ze svých chyb. Po nějaké době se to začne většinou zlepšovat,
a pokud se sžijete se svou zbraní a uděláte chybu, už při výstřelu víte,
kde jste střelu poslali.
Dobré je střílet převážně jednou zbraní, jít na střelnici s arzenálem
a z každé dát pár výstřelů je sice fajn, ale nic se nezlepší.
Taky to občas tak děláme, je to pro zábavu, odreagování, ale většinou
se snažím střílet z maximálně dvou zbraní, a když jsem se je učil ovládat
co nejlépe, tak jsem střílel převážně jen jednou.
Obrázek je nástřel z pistole Dan Wesson Guardian, pevné mířidla na 25m.