Sleduji dění kolem lidoveckých návrhů týkajících se zpřísnění protidrogové
legislativy a přemýšlím nad otázkou, zda je rohlík návykovou drogou.
web
Zřejmě
ano, protože vládní koalice už léta opíjí své voliče rohlíkem a pořád jim
to ještě dělá dobře.
Jak známo, se stranou lidovou to jde s kopce. Spaktovali se s krajní
levicí jakéhosi Špidly a ta způsobuje zemi nevratné škody. Většina to chápe
a nejspíš se podle toho příští volby zachová. Bude ignorovat jednak socialistu
Špidlu, ale také obě strany hulibrků, které mu přes svoji deklarovanou
středovou či dokonce pravicovou orientaci umožnily socialistům vládnout
a přivést zemi tam, kam ji přivedli. Koryta jsou ohrožena, soudruzi pozor!,
musíme něco vymyslet. Předchozími lidoveckými hity, jako bylo například
volební právo pro děti nebo restrikce potratů, jako by si někteří představitelé
říkali o ambulantní léčbu u dr. Chocholouška. Je třeba tedy vymyslet něco
racionálnějšího a dát lidu alespoň hry, když s chlebem je to horší.
Marně přemýšlím o tom, k čemu by byl nový zpřísněný zákon dobrý. I kdyby
neobsahoval populární konstatování „v množství větším než malém“,
které se stalo jakýmsi virtuálním pomníkem kompromisní blbosti zákonodárců
z let minulých, jeho praktický přínos by byla téměř nulový. S drogami by
státní aparát mohl totiž účinně bojovat již nyní na základě právě platné
legislativy, kdyby ovšem k tomu byla vůle.
A ta k tomu dle mého skromného mínění chybí. Jedna věc jsou zákony,
druhá jejich vnímání a třetí jejich vymahatelnost.
Můžeme se dívat kolem sebe, jak je vnímán drogový problém. Feťákovi
se už neříká feťák nebo narkoman, protože to není hezké a
taky to není politicky korektní. Drogově závislý zní rozhodně lépe.
Drogově závislý ze stejných důvodů nemůže fetovat, ale užívá drogy,
jako by užíval sirup proti kašli. Někdy slyšíme v médiích hovořit o drogách
skoro s láskou jazykem otrlých narkomanů: háčko, péčko, tripy, smažit,
hulit… co asi stará Blažková, je z toho ještě pořád moudrá, nebo už
dávno pozbyla orientaci? Nebylo to právě cílem této zvrácené terminologie?
Média prezentují svět feťáků jako svět nekonečně barevných zážitků, poletování
si prostorem a veselého blbnutí s kamarády. Někdo sem zatáhl pojem „tvrdých“
a „měkkých“ drog a vytvořil iluzi, že fetovat je možné jen tak trošku,
dlouhá léta a bez progrese návyku. Komu a čemu tohle všechno slouží, raději
nehodlám domýšlet.
Slyším-li slova pánů Doudy nebo Presla, marně přemýšlím, zda promlouvá
dealer nebo protidrogový specialista. Nedovedu to rozeznat. Když vidím
hezky stylově vyzdobené průčelí objektu Drop-In, musím se zastydět, že
ze svých daní přispívám na takový projekt. Marně hledám informace, co tihle
lidé za moje peníze dělají proti drogám. Prý pořádají feťákům koncerty
a rozdávají jim zdarma stříkačky – tomuhle se tedy říká prevence? Já měl
vždy zato, že preventivní činnost je vždy zaměřena dopředu s cílem vzniku
nežádoucího jevu zamezit, z tohoto hlediska je aktivita Drop-inu a jemu
podobných spíše sanace důsledků chybějící prevence.
Někam do preventivních programů se ztrácejí státní peníze a zpráva NKÚ
to konstatuje. Podle všeho se na tom pár rodinných a komunistických klanů
pěkně pakuje. Taky to nikomu nijak zásadně nevadí. Když jsem u tématu prevence,
proč někdo v rámci těchto „projektů“ nevyrobí obyčejnou videokazetu s dvacetiminutovým
záznamem, na kterém budou feťáci například promlouvat o svých zajímavých
zkušenostech a nedá ji zdarma do všech škol? Ahoj klucí, já jsem Pepa,
v patnácti jsem začínal s trávou, teď jsem na héru, mám hepatitidu B a
HIV, zbývá mi osm až deset měsíců života, pak mi selžou játra, je to prý
bolestivá smrt, tak se mějte a čau. Asi by to bylo příliš depresívní…
odbyt drog by možná klesl… bylo by to neobjektivní… radši uspořádáme koncert,
kde zazpívá Petr Muk, který prý jede na koksu.
Na jedné straně je propagace drog zcela jasnou formulací zákonem zakázána,
na druhé straně se hudební skupiny z oblasti pop-music přehánějí, kdo nazpívá
lepší písničku o drogách a fetování. Mám jednu ruku dlouhou, medvídek z
Bogoty. Taneční a techno scénu se už nikdo nepokouší oddělit od drogy zvané
extáze. Zhovadilý publicista a jedna z největších ostud této země pan J.X.Doležal
z Respektu propaguje zcela otevřeně marihuanu. Neslyšel jsem, že by za
zcela zjevnou nebo skrytou propagaci drog byl někdo obviněn a odsouzen.
Zřejmě na to policie a státní zastupitelství nemají čas, protože investují
úsilí do jiných projektů, například potírání domnělých projevů fašismu
zaměřené na šikanování osob s krátkými vlasy v letecké bundě. Jejich výsledkem
jsou desítky předvedených vylepaných adolescentních zoufalců, kteří vznávají
kult Adolfa Hitlera, aniž by o něm věděli alespoň to základní. Kéž by policejní
důslednost i jinými paragrafy trestního zákona prostoupiti ráčila!
Kdyby policie vrazila na jakoukoli diskotéku a skutečně důsledně provedla
osobní prohlídky, mohla by si rovnou přistavit autobus.
Mohl bych tímto tónem pokračovat v podstatě neomezeně dlouho.
Měl bych pro záměr lidovců hluboké pochopení, kdyby byly veškeré možnosti
plynoucí z legislativy současné již vyčerpány a bylo třeba otevřít prostor
pro další a hlubší represi. Protože ale zdaleka nejsou, posuzuji návrh
lidovců jako takové plác! kamenem do vody. Protože nynější
vládní strany nejsou s to vyplodit nic lepšího, budeme se muset smířit
s tím, že z nich až do konce jejich volebního období polezou takové kraviny.
Ale asi to chceme a potřebujeme. Je to jen takové škádlení pro vohnouty,
kteří si ještě myslí, že vydáním nějakého zákona vznikne hned také právo.
Ptal se vás někdo, zda si přejete, aby peníze, které od vás stát formou
daně vybere, byly vynaloženy do protidrogové prevence nebo na pro protidrogovou
represi? Kdyby se ptal mně, volil bych jednoznačně to druhé, ale nikdo
se mně dosud neptal. Rozhodují o tom takzvaní odborníci pod tlakem médií,
přičemž pozadí těchto rozhodnutí není známé. Mám nejhorší obavy, jaké všechny
formy lobbingu, korupce a nátlaku tam přicházejí v úvahu. Pokusili se
lidovci za ty dva roky, co jsou ve vládě, učinit tyto mechanismy transparentní?
Co dosud udělali a hodlají udělat lidovci s tím, jak jsou drogy prezentovány
v médiích a vnímány veřejností? Tam je totiž začátek celého problému.
Společenskou normu čím dál více vytvářejí lidé, kteří v tom zcela očividně
jedou a ani se za to nestydí. Spíš se tím chlubí. Díky jejich systematické
aktivitě se drogy stávají čímsi normálním, neškodným a dokonce prospěšným,
něčím, co rozšíří vědomí a nemusí se za to platit žádná daň. Společenská
norma je tedy sama o sobě pokřivená. Je to stejná situace, jako v případě
pravidel silničního provozu, která mají mnohem jednoznačnější legislativní
oporu, ale přesto se masívně porušují. Není to tím, že by je policie nebyla
schopna uhlídat, je to tím, že je „in“ chovat se proti pravidlům.
Lidovci doposud udělali v této věci úplné hovno a jen teď jednou vykřikli
do tmy ve snaze vydojit z drogového problému politický kapitál. Je mi z
toho všeho k zblití, z Presla, Doudy, lidovců, vládní koalice a z celé
této země.
Bojím se, co konkrétně pro mě bude lidovecké opíjení veřejnosti rohlíkem
znamenat, až budu mít děti.
21.3.2004 D-FENS