Moje významnější část kariéry se začla odvíjet ve středně velké firmě
kdesi ve středních Čechách na vesnici s německými majiteli.
V této firmě jsem se poznal se starším pánem, který je v duchu těchto
stránek zmrdobijec. Tento pán byl velmi chytrý, pilný a pracovitý a současně
velmi silná osobnost. Navíc měl široký rozhled a silu zlikvidovat jakéhokoli
zmrda. Nicméně o zmrdech jsem v této době a své naivitě nic nevěděl. Rozpoznal
můj potenciál a začala má průprava pro automobilový průmysl, ačkoliv nedisponuji
titulem ani vysokou školou (pouze střední ), řka že dodělat si jí mohu
vždy a radši poctivého člověka z oboru než blba s titulem. Já se ani nevzpouzel,
poněvadž rozhledem ani technickými znalostmi jsem se mu nemohl rovnat a
začla jakási má cesta vzhůru. Stal jsem se jakýmsi korunním princem.
Začátky byly poněkud nechci říct potupné, neodpovídající mé manažerské
pozici, na kterou mě majitel firmy sice dosadil, ale byla manažerská snad
jen podle jména. Ve skutečnosti náplň práce obsahovala to, co měl dělat
majitel firmy sám, ale nechtělo se mu. Ve zbylém čase jsem zdařile nastoupil
cestu, kam mě směřoval můj Guru. Řizení kvality. Jelikož usoudil, že je
třeba praxe a poněvadž od stolu se nic nenaučím hodně času jsem strávil
přímo v provozu a postupoval znalostma od ovládání stroje, přes práci kontrolora
až manažerovi řízení jakosti , manažerovi EMS a systemových znalosti celého
procesu představitele pro jakost. Toto vše bylo později proloženo příslušnými
školeními v oboru, kde se spojila teorie a praxe. Posléze můj Guru odešel
do důchodu, doporučil mě za svého nástupce a můj kariérní postup expandoval.
Vzhledem k tomu, že jsem se stal třetí nejvyšší v hierchii vesnické firmy,
byl jsem spokojen.
Nicméně jak to již bývá, časem jsem byl osloven headhunterem, jelikož
mé jméno bylo na webových stránkách příslušné firmy, zda nechci posunout
svou kariéru, a tak můj další osud se přesunul do mezinárodní firmy v automobilovém
průmyslu vyrábějící důležité součásti klimatizací v autech. A zde ačkoliv
jsem přijmul technickou pozici a stal se jen součástí a kolečkem v kolosu
jsem narazil. Nevěděl jsem nic o zmrdech, ale dle D-fensovy stupnice tato
společnost vykazuje stupeň tři ne li čtyři v zazmrdování.
Po mém nástupu se začli dít věci, že jsem se nestačil divit. Nejprve
tato společnost, ačkoliv má sofistikovaný model školení nováčků a Morální
kodex zaměstnanců, nic z toho jsem neviděl, natož aby se něco z toho dodržovalo.Řekl
jsem si nu což, řízení kvality znám, to je všude stejné, jen se podívám
jaké zvyklosti panují zde. Ale ouvej, veškeré materiály v papírové podobě
skartovány a co se týče počítačové sítě, smazány. Každý nově příchozí člověk
je izolován od informací už v době příchodu. Druhá část se týkala pracovních
úkolu, vzhledem k tomu, že pracovní pozice obnášela minimálně 3 dny v týdnu
u dodavatelů v cizině, laptop byla nezbytná pracovní pomůcka, pokud člověk
nechtěl dělat ostudu s blokem a propiskou u dodavatele například ve Francii.
Jak bylo sděleno z oddělení IT, které nebylo zamrdováno, nebotˇ tam by
zmrd jen tak nepronikl, musí mít znalosti, laptopy jsou rozebrány a oni
nevidí kdo jej skutečně potřebuje a kdo ne.
A teď to nejdůležitější. Lidé. Zmrdi do jednoho dle D-Fensovy definice
a někteří si tak jisti sami sebou, že věty vkládané jim do úst na těchto
stránkách, skutečně řekli. Začnu s kolegy na stejné pozici. Kolega Míra
vystudoval VŠB v Ostravě, velice pyšný, ale velmi blbý. Jakmile na něco
sáhnul, bylo třeba předělat, i když to předtím fungovalo. On si toho byl
vědom, takže nikdy nic zásadně nedělal, pokud musel snažil se práci delegovat
na všechny v okolí, jen ne na sebe a pokud někomu zadával úkol, nikdy nebylo
jasné co po člověku vůbec chce. A pokud neštastník zkusil pomoci a úkol
udělal, všechno bylo špatně. Současně tento člověk držel neustále telefon
u ucha, aby vypadal hodně vytížený, ale čistého času strávil prací tak
1h denně.Zbytek byly cigarka a kafíčko.
Tento člověk pronesl větu, že jeho cílem je všechny vyštípat, aby byl
nejdéle pracující v této společnosti a nejvíce potřebný a nenahraditelný.
To bylo první setkání se zmrdem, až jsem zalapal po dechu. Druhý kolega,
říkejme mu Martin, byl stejného ražení jak Míra. Rozdíl spočíval jen v
tom, že něco málo věděl a co nevěděl, snažil se zabalit do palby slov a
byl k nezastavení, až všichni kolem utekli. Pak zde existovaly ještě desítky
dalších lidí, jež byli buď moc nízko v podnikové hierarchii nebo v jiném
oddělení a neměli ke mě žádný vztah. Těmto lidem se podařilo nemožné, v
zahraniční firmě odvolat zahraničního manažera, který těmto praktikám bránil
a já přišel o posledního slušného a významného spojence. Nový šéf byl instalován
záhy, zmrd který vynikal v análním alpinismu a vzniklo nové mocenské centrum.
Zmrdi co se nemohli ani cítit, najednou začli přeskupovat síly.
Učinil jsem zoufalý pokus zjednat nápravu přes personální oddělení dané
firmy, ale vše bylo marné, nebotˇ toto oddělení již bylo infiltrováno zmrdy
rovněž. Obrátilo se vše proti mně, načež mně bylo sděleno, že jsem vynikající
odborník a váží si mých znalostí, ale nemám týmového ducha a měl bych se
nad sebou zamyslet.
Po návratu na pracoviště se na mě zubil zmrd Míra, že snad jsem si nemyslel,
že personální oddělení nemají obšancovaný. Několik následujích dní jsem
strávil obrannou, kdy jsem si připadal jak terč pro několik laserových
zbraní, v jejichž průsečíku existuje má osoba jako terč ke zlikvidování.
Ačkoliv podporován a povzbuzován několika ostrůvky výborných lidi, kam
zmrdi nepronikli, poněvadž by budˇmuseli něco znát (IT) nebo dělat ( metrologie
– kus je bud' změřený nebo není a okecat to nejde ) jsem odmítl bojovat
na třech frontách vertikálně a čtvrté horizontálně a společnost dobrovolně
opustil.
Má naivní představa koexistence se zmrdy, když budu poctivě pracovat
a do žádných intrik se nepouštět vzala za své a ukázala se zcela nemožnou.
Byla zde jen jedna nabídka od jiného zmrda pro společný boj, nicméně to
bych se sám zmrdem stal.
22.10.2008 VR