Někteří z Vás možná s povděkem zjistili, že mé převážně nasrané články
dočasně přestaly hyzdit tento web. Přiznávám, že momentálně převážilo pragmatické
hledisko ...
... a teoreticky vybaven, pokusil jsem se některé zmrdobijné praktiky
uplatnit v praxi. Neuspěl jsem – to přiznávám v tomto případě naprosto
otevřeně …
Abych Vás uvedl do problému: přestože se v IT prostředí pohybuji, nastala
situace ve které jsem i já musel volit mezi Zlem a přijatelným Zlem. V
praxi tedy to znamenalo zvolit mezi modemem + Český Telecom a probzučené
minuty, nebo takzvaně „pevné“ ADSL připojení od stejné firmy. Prašť jako
uhoď – soudný člověk by řekl, že nevstoupí dvakrát do téže řeky. Nikdy
jsem však netvrdil, v sobě že nemám jistou dávku naivity.
Nehodlám se v této chvíli pouštět do technických výhod jednotlivých
společností, poskytující pevnou internetovou lajnu, proto prosím vezměte
jako fakt, že vzhledem k umístění mého bydliště jiná šance nebyla. Na bezdrát
ani mobilní operátory tu není signál, mikrovlna by se sakra prodražila
a HBO tu vysílá pouze jednosměrně. K Wireless vzhledem k tomu, kolik znám
pirátů a testovatelů trojanů také moc důvěry nemám, tak co zbývá ?
Tedy fajn, spolehnu se na natažené dráty.
Jednoho podmračeného dne mi přišel balíček. Kromě tradičních propagačních
žvástů a toho, že jsem ho na dobírku musel vyplatit celý mne uklidnil tvrzením:
Neomezený
vysokorychlostní Internet Expres Optimal si teď pořídíte nečekaně výhodně!
V zásadě jsem tak překvapený nebyl – už dříve jsem si zjistil, že tyto
kydy jsou minimálně nepřesné, ceny jsou bez DPH a tak dále – zkrátka tradiční
zmrdo-zlatokopecké finty. Nicméně jsem byl ochotný to akceptovat.
FÁZE #1
Postupuji tedy podle návodu – a nic. Něco je špatně. Patrně nemám u
sebe Slovník Zmrdích slov – tedy beru do rukou selský rozum a snažím se
vyeliminovat triviální problémy předem. Dovedu pochopit, že deset z deseti
negramotů, co si nejsou schopni přečíst manuál volá HotLine. Zkontoluju
dráty – v pořádku. Zkontroluji nastavení, ovladače, znovu pročítám instrukce
– zda mi něco neuniklo. V tuto chvíli je vystřílen všechen prach a sahám
po telefonu – třeba jsem opravdu jen chyba mezi monitorem a klávesnicí.
Hotliner č.1:
Rozhovor na půl hodiny – konečná fáze byla k zulíbání:
„Hm, tak to určitě nemáte správnej vovladač.“
„Myslíte ten, co jste mi poslali s tim ADSLkem ?“
„Jo to myslim. On se nehodí na každej systém.“
To je pro mne nová informace. Když mi někdo na firemním CD pošle ovladače
s označením „for Win 98/NT/Mill/2000/XP“ těžko i jako prostý uživatel střelím
vedle.
„Ano podle manuálu, CD i systému v nastavení mám ovladače správně.“
Kontruji chabě.
„To se může zdát, ale pravda to bejt nemusí Zkuste to znova zrestratnout
a pak uvidíte. Kdyžtak zavolejte, jo ?“
Zvláštní.
Po šesti letech mi můj počítač lže. Setřu slzu smutku a – restart.
Neděje se nic. Situace naprosto stejná. Že se ze mě Hotliner snažil
dělat vola mne ani tak nepřekvapilo, jako spíš to, že do vlastní firmou
monitorovaného systému vypustí podobné splašky.
Nevadí. Začínám pociťovat, že se ve mně ozývají jisté průzkumnické
sklony. Bafnu telefon a znova volám.
Hotliner č.2:
Opakování situace, opět závěr k nezaplacení. Tři ze tří blbů by tohle
nevymysleli:
Hotline Slečna :“ Ono to stále nefunguje ?“
„Ne, nefunguje.“
„Tak to tam musíte mít virus.“
Spadne mi čelist na stůl.
„Cože ?“
„No jasně, to tam máte virus – asi nějaký Trojan.“
Tohle mi pomalu přestává rozum brát. Podle certifikované Hotlinerky
mi ve spojení s internetem brání Trojan, alias Trojský kůň – tedy virus,
který má za úkol zprostředkovat neviditelný tunel do mého PC. Trojan se
zavrtá do systému a hledá možnosti jak napráskat svému tvůrci různé choulostivé
informace, nebo přístup do systému. Rozhodně by nemělo být v zájmu Trojského
koně sundat on-line připojení, spíš naopak. Byl by sám proti sobě. Tedy
naprostá pitomost
„No, víte, mám tu naistalovaný Firewall, spyware, add-ware a antivirus
– projel jsem všechno a nic.“
Začínám z toho pomalu mít sport, protože mám relativně „neprůstřelnou“
obranu proti útokům zvenčí – můj systém mi hlásí každý pokus o aktualizaci.
Veškeré kanály jsem ucpal a FTP nepěstuji. Možná jsem paranoik – ale přeinstalace
PC pro mne znamená den navíc, který bohužel nemám ..
„A máte to správně nastaveno :“ kontruje Hotlinerka (ne, blbko, po šesti
letech ladění serverů vo tom nemám páru – myšlenka mimochodem..)
„Jistě“
„Hm. A máte nainstalovaný náš značkový Firewall ?“
„To nemám. To pro Vaše ADSL potřebuju Váš firemní firewall ?“
„To ne, ale Asi tam fakt máte Trojana.“ (Ahoj, já jsem Dory.)*
„No to bych neřekl. Můžete mi přepojit technika ?“
„Jasně, není problém. Technik se Vám ozve.“
„Díky.“
Pro dnešek asi dokonáno. Očekávám netrpělivě technika – přiznám se že
„odrážeči a blockaři“ na Hotline mne pro dnešek poněkud vyčerpali.
*) pro neznalé „Finding Nemo“ doporučuji pro objasnění film, nemá
chybu …
Druhý den Technik skutečně zavolal. Po krátkém hovoru jsme se dorozuměli
na tom, že se mnou nemusí mluvit jako s debilem – a tak jsme se věnovali
konkrétním věcem. Například jestli mi dráty nepřežvejkala kočka, nebo jestli
mi modem neskopavá trpajzlík najatý sociální demokracií. Po čtyřiceti minutách
jsme se shodli na tom, že na mé straně je vše v pořádku, v drátech až k
modemu také – tedy jediná vadná věc může být modem dodaný Telecomem.
Hurá – poznání za všechny prachy.
V této chvíli jsem byl ještě docela v klidu – selským rozumem dovedu
pochopit, že technik patrně nemá žádný zájem na tom, aby mojí maličkosti
nešel internet. Dokonce i chápu, že nemůže ani za dodávky šitomodemů, pouze
řeší důsledky podmáznutí kapsy nějakého vlivnějšího zmrda – pouze mu padají
na hlavy důsledky, podle klasického modelu vlády ČR. Tedy jsem se dotázal
co s tím. Jediné řešení se zdála být reklamace. Tedy jsem mu poděkoval
za jeho čas, vyrval „pevné
připojení 24 hodin bez omezení “, narval ho do báglu a šel spát.
Druhý den jsem se přistihl i s šitmodemem (Siemens 100 S1621-Z100-F
) na provozovně Českého Telecomu. S vědomím, že jsem se ocitl v území nepřítele,
obhlédl jsem poměrně pečlivě terén. Po zjištění, že stojím proti třem zkušeným
frontovým bojovnicím ve věku 45-60 let jsem se rozhodl pro strategii „milého
nedorozumění“. Bylo mi jasné, že bejt hustej na výše zmíněné pracovnice
by mělo asi stejný účinek jako drbat Boeing mašlovačkou. Frontové bojovnice
vypadaly odolně – pochopil jsem že můj případ není v žádném případě ojedinělý.
Po deseti minutách jsem byl laskavě vzat na vědomí a i když mám za sebou
ledacos, v tuto chvíli jsem si připjal na hruď pomyslného bobříka sebeovládání.
Předložil jsem Valkýře ve žlutém triku svůj problém, doplněný o písemné
vyjádření technika a nadhodil smířlivé řešení. Vyměníme modem kus za kus
a všichni budeme spokojení. V tu chvíli se Valkýra nadechla a já věděl
že je zle.
Poznatek č.1 – u velké firmy nic nejde jednoduchým způsobem. Veškeré
mechanismy jsou nastaveny tak, aby to klient buď vzdal sám, nebo byl udeptán
všemi směrnicemi a posléze zažalován za nedodržení smlouvy.
„Proč to nejde ? Vždyť tady Váš technik píše, že po konzultaci dospěl
k závěru, že je vadné koncové zařízení. Já jen chci vyměnit tenhle vadný
modem za funkční.“
„To nejde. Tedle modem je z Rudný a tedle by nám chyběl na skladu.“
„Ale vždyť jste jedna firma – tady mám smlouvu, dodák, tak tam napíšem,
odkud to je a kam to půjde a je to..“
„To nejde. Todle je reklamace a tu když přijmu, máme na vyřízení 30
dní.“
„Ale to budu měsíc bez modemu ?“
„Asi jo, mladej pane.“
Asi mám někde ve svém rodu barbarské nájezdníky, protože v tuhle chvíli
začínám vidět už rudě a v hlavě cítím jak můj prapředek začíná brousit
šavli a zapalovat patronu dynamitu.
„Ale platit paušál za internet budu muset dál ? Celej měsíc, i když
ho nemůžu díky Vámi dodanému modemu používat ?“
„To musíte, jinak Vám reklamaci neuznaj.“
„A nešlo by po tu dobu mi alespoň půjčit jiný modem ?“
„Já tu jinej nemám, bohužel. Ale můžete zkusit jinou provozovnu.“
Čumím jak číňan na tatranku. Takže Telecom mi dodá špatný modem, nechá
si ho zaplatit a když chci jen to co mám smluvně zajištěno – tedy PEVNÉ
PŘIPOJENÍ, které neposkytuje musím zaplatit, i když ho nemohu využívat.
V zásadě mám tedy dvě volby – hodit jim to na hlavu, proklít Telecom
a smířit se s tím, že jsem blbě naletěl a přišel o peníze, nebo to zkousnout
s vědomím, že o peníze mne sice okradou, ale dá-li Bůh, internetu se přece
jen dočkám.
Nic z toho se mi moc nepozdává. Nevidím důvod proč bych měl zrovna já
sponzorovat Telecomí zmrdstvo. Vidím, ale něco jiného – a to několik šrámů
na ruce statné Valkýry před sebou. Podobné už jsem viděl na ruce svojí
matky - jasná věc, Valkýra je vlastníkem kočky.
Barbarský předek se ďábelsky zachechtá a mě to začne šrotovat.
Chvíli předstírám zklamání a myšlenkový proces.
Poukazuji na to že Valkýra je kočkochovatelka jako já a deset minut
žvaníme o čičinách, přičemž předmět sporu – šitmodem – leží mezi Námi jako
mrcha na pultě. Po Chvíli opakuji stejnými slovy svůj dotaz ohledně modemu
– s dotazem, co že mám dělat. Opakuji že mi připadá minimálně neférové
měsíc platit paušál bez modemu.
A ejhle – zázrak.
Valkýra na mne spiklenecky mrkne a pološeptem mi sdělí, že jsou tu ještě
modemy pro „VýÁjPý“. A že by snad možná to zapůjčení po dobu reklamace
šlo. Kuju železo dokud je žhavé a zjišťuji, že na to potřebuju jeden papír
navíc. Absolvuji potřebné papírové procedury, dávám modem k reklamaci a
s nově ukořistěným padám pryč, než si to Valkýra rozmyslí. Ve svém věku
si poprvé začínám připadat jako uličník – ale mám nový modem a přiznám
se, že mne v tuhle chvíli zajímá spíše výsledek, než proces.
Poznatek č.2 – pokud jste chovatel kočky, psa, papouška, rybiček,
nebo paní Paroubkové – jste automaticky V.I.P.
FÁZE #2
Přijdu domů, připojím modem, nainstaluju nové ovladače – a ono to chodí.
Jako malej Jarda se raduju z toho že po boji s HotLine, technickou podporou,
finanční politikou Českého Telecomu a Front-Valkýrou mohu konečně využívat
to, za co jsem zaplatil. Iracionálně tedy chrochtám blahem i když bych
měl v tuto chvíli podle veškeré logiky ládovat C-4 do báglu a zajímat se
o sídlo výše zmíněné firmy.
Moje infantilita trvá ještě přesně pět minut a pak – řach.
Spojení nelze navázat.
Moje nasranost dosahuje kritické hodnoty – i když po stránce lidského
faktoru dovedu pojmout ledascos, po stránce profesionální, či komerční
ctím hodnoty stejné – jako jsou požadovány po kterémkoliv slušném člověku.
S divokým klením zopakuji tradiční indiánský tanec kolem modemu, drátů,
ovladačů a spol. Zkouším restarty – problém je samozřejmě modem, tentokráte
vylepšený o žluté firemní logo (patrně aby V.I.P. pro příště věděl čemu
se vyhnout) .Se skřípěním zubů nakonec bafnu telefon a HotLine má opět
se mnou to potěšení.
I když bych nejradši vraždil, snažím se dorozumět klidně – podle mne
zvýšený hlas nefunguje ani na dopravní zácpu. Konec rozhovoru mne tradičně
uzemní kvalitněji, než Steven Seagal:
„Takže koncové zařízení nepracuje správně. Potřeboval bych technika,
třeba mi poradí něco, co jsem ještě nezkusil.“
„Aha…“ slečna na drátu se na chvíli odmlčí. „nó a zapojil ste to do
toho správnýho úesbéčka ?“ (Ne krávo, zásadně tahám data přes řitní otvor)
„grrrr …. Jistě. Pokud vím je to jediný kabel, který jste mi dodali.“
„No, víte, ono to nemusí být to správné USB..“
„Poslyšte, to je sice fajn, ale já volám zkrz to, že chci mluvit s
technikem. Je to možné?“
„Samozřejmě“ nafučí se HotLinerka „On Vám zavolá.“
„Fajn a kdy to tak bude ?“
„Co nejdříve, samozřejmě.“
„Díky.“
Poznatek č.3 – co nejdříve v překladu znamená - po dvou telefonických
urgencích - až za tři dny.
Technik si mne pamatuje, takže po krátkém popsání situace bez potíží
na jeho radu přes příkazový řádek modem resetuji a vše opět běží. Běžný,
koncový uživatel se podle Telecomu patrně v příkazovém řádku vyzná naprosto
brilantně. Na můj dotaz, zda je to časté se dozvídám, že poměrně ano a
technik projeví radost nad tím, že na něj nehulákám a jsem schopen problém
vyřešit sám.
Od té doby padal modem pro V.I.P. dva až třikrát denně – ale věděl jsem
co s tím, takže jsem ho zase nahodil a žil v relativní spokojenosti.
FÁZE #3
Volá Valkýra, že reklamace je vyřízena. Ať se stavím, přinesu V.I.P.modem
a nafasuji firemní, značkový, zaplacený modem. Třeba ho opravili, nebo
mi dají nový – každopádně co jsem slíbil splním. Pokecáme s Valkýrou o
kočkách, vrátím V.I.P. modem, je přede mne postavena krabice. Otevřu jí
a jukne na mne starý modem. Koukám na něj jako kanibal na sójovej biftek
– tedy s extrémní nedůvěrou. Valkýra mne chlácholí a tasí na mne papír
z „Rudný“, kde technik pan Hanák na vlastní duši přísahá, že modem prozkoušel
a že je v naprostém pořádku. Je mi jasné že pan Hanák se modemu nedotknul
ani bidlem. Proč – to by byl pouze můj dohad, a tak nenápadně zjišťuji
od Valkýry další možnosti obrany proti molochu Český Telecom.
Prakticky žádné nejsou. Reklamovat je možné třikrát po sobě a pak teprve
lze zrušit smlouvu.
Poznatek č.4 – Jinými slovy :Telecom má mechanismus, jak klienta
tahat za nohu přes čtvrt roku a ještě si za to nechat platit. No neberte
to za ty peníze !
Valkýra mne ujišťuje, že to určitě opravili a na závěr mi vetkne do
ruky nové firemní CD. Prohlásí, že za dřívější problémy mohou ovladače
a že teď už bude vše OK.
Věř, kdo chceš.
Odcházím se smíšenými pocity – ale proč ne, z hlediska poznání to bude
v každém případě přínos.
Co bych Vás dále unavoval.
Pan Hanák na to hodil bobek, firemní CD obsahuje pouze špatné ovladače
- klasika. Beru telefon a už jsem na HotLinerku docela hustej. Používám
pouze holé věty s důrazem na každé slovo, mezi jejím poplašeným nadechnutím
vše opakuji znovu s dotazem, zda jsem se vyjádřil opravdu jasně. Mým cílem
je tradičně technik, se kterým jediným se dá mluvit konkrétně o konkrétních
věcech. Zdůrazním ještě slečně, že bych ocenil, kdyby se ozval do dalšího
dne do oběda, protože pak budu mimo své bydliště a tedy bez šance ovlivnit
jak modem, tak své PC. Zopakuji dotaz, zda v mém přání nezbyl stín chybné
interpretace a po ujištění, že slečna to pochopila správně a v reálném
čase, s poděkování zavěsím.
Posečkám ještě pět hodin a pak volám HotLine znovu. Patrně jsem se
stal postrachem, protože s HotLiner s kviknutím „to ste zase vy ?“ zuřive
urguje technickou podporu. I na HotLinera jsem hustej a zdůrazňuji že jedu
mimo město a tudíž technická podpora za kokpitem firemního auta má pro
mne hodnotu asi jako předpověď výbuchu Etny.
Technik se skutečně ozval a opravdu mne zastihl v kokpitu firemního
vozu na cestě.
Protože trpím pouze částečnou sklerózou byl jsem mu schopen objasnit
i detaily nastavení – a ejhle, zjistili jsme že na firemním CD jsou opět
špatné ovladače. Bohužel jsem nemohl vztekem rozkousat handsfree nad kvalitou
poskytovaných služeb firmy Český Telecom – musel jsem se věnovat silničnímu
provozu. Nicméně technik přislíbil poslat mi na e-mail správné ovladače.
Dost zvláštní.
Poznatek č.5 – pro PEVNÉ PŘIPOJENÍ BEZ OMEZENÍ musíte pravidelně
využívat placených služeb Internet—café, abyste vůbec nahodili firmou dodaný
modem.
FÁZE #4
Mám správné ovladače, firemní modem dodaný a zaplacený – takže, hurá
internet.
K mému velikému „zděšení“ stejná situace jako Level 1 – pan Hanák „z
Rudný“ vážně nehnul ani kejtou, aby se namáhal modem aspoň zapojit. Moje
předtuchy děsí někdy i mne samotného. Pro klidné svědomí zopakuji již po
několikáté „šamanský tanec“ kolem aparátu, systému, ovladačů a tak. Jsem
unaven.
Další den reklamuji znovu šitmodem s dotazem, kdeže je oddělení stížností.
Dostanu číslo a informaci, že se mi ozvou z Pardubic. Píšu hluboce nasraný
dopis, kde popisuji celý průběh situace a posílám doporučeně. Situace je
prý v řešení.
Paradoxně díky dobrým vztahům s kočkochovatelkou Valkýrou mám zase V.I.P.
šitmodem no. 2 – a díky tomu se mohu s PT čtenářstvem podělit o své zkušenosti.
PŘIJDE VÁM TO NORMÁLNÍ ???
Poznámka pod čarou psána s jistým retrem – dozvěděl jsem se, že jednomu
z představitelů Telecomu dal někdo po držce.
To je dobře, to je dobře …