Předesílám, že poprvé přispívám do tohoto blogu a vyjadřuji pouze své
osobní názory. Pan Heger mi byl sympatický od jeho prvního veřejného vystoupení,
to ještě o kauze „Náš odchod, vaše smrt“ nebylo ani slechu, považuji jej
za odborníka ve svém oboru a člověka, který ví o čem mluví, nevyjadřuje
se populisticky, snaží se o věcnost.
Dostal neočekávanou, zato o to mimořádnější šanci konečně něco smysluplného
provést s molochem českého zdravotnictví, to, o čem jeho předchůdci jen
planě diskutovali a prováděli různá nesystémová opatření, mohl elegantně,
za vydatné pomoci LOK a ČLK, vyřešit ve prospěch těch, kterých se to nejvíc
týká, tedy pacientů. Pokud by chtěl zavádět reformu z vlastního rozhodnutí,
měl by problém. Vyhodit 3800 doktorů není tak snadné. Mediální ryk by jej
rozcupoval a donutil k rezignaci.
Mohl být prvním, doufám, že ne posledním, ministrem vlády tzv. „ Rozpočtové
odpovědnosti“, který skutečně něco v tomto smyslu učinil, měl k tomu ideální
podmínky. Podporu mnohých lékařů, podporu veřejnosti a snad i podporu zdravotních
pojišťoven, ačkoliv i těm je třeba šlápnout na „kuří oko“. Ano, hlavně
podporu veřejnosti, navzdory mediálnímu humbuku, jak budou umírat novorozeňata
a s nimi i mladé matky, jak nebudou operace, protože nejsou anesteziologové,
jak se omezí péče (já toto slovo nemám rád, zdravotníci nemají pečovat,
ale léčit). V poslední době mi už zprávy o tom jak ministr zase vyjednává
s vyděračským LOKem a slibuje další ústupky, lezou krkem, už je ani nesleduji.
Pane ministře, proč jste tuto šanci nevyužil? Byly na Vás vyvíjeny tlaky
z vlády, z parlamentu nebo farmaceutických firem, či ze strany hejtmanů,
kteří na základě předchozích koncepčních chyb, ve zdravotnictví, vyhráli
krajské volby, nebo z mně neznámé, jiné zájmové skupiny?
Je dobré si připomenout, že ze soukromých nemocnic (ve svém okolí mám
dvě) žádný lékař výpověď, v rámci výše zmíněné kampaně, nepodal. Výpověď
je právní úkon, řídící se zákoníkem práce. Sám jsem jich v životě podal
několik, ale nikdy s tím, že když se mi zamane, ji klidně stáhnu a zaměstnavatel
mne s otevřenou náručí přijme zpět, buď mi řekne „počkej, já si tě cením,
zůstaň a přidám ti, v rámci možností, nebo tě, případně i povýším“, nebo
ji přijme a tím je to definitivní. Asi se nedá vracet v čase zpět, ale
kdysi se děti rodily doma, včetně mne a nikdy jsem neslyšel, jak to bylo
strašné. Na druhou stranu má smysl zachraňovat novorozence, u nichž je
zřejmé, že život pro ně bude utrpením plným bolesti nebo si vůbec nebudou
uvědomovat svou existenci, bez možnosti se jakkoliv v životě uplatnit?
Nehledě na lidi, kteří se o ně musí do smrti starat. Teď mne kamenujte.
Pane ministře, měl jste velkou šanci udělat pro tento stát konečně něco
dobrého, byl byste jeden z prvních, ne-li první. Zklamal jste mou důvěru.
15.02.2011 Jaromír Hlubek
Článek autor původně hodlal umístit na svůj blog na Idnes,
proces jeho registrace jako blogera dosud nebyl ukončen. (D-F)