Komentáře ke článku: Jak jsem si splnil svůj životní cíl. (ze dne 13.07.2014, autor článku: [Neregistrovaný autor])
Přidat nový komentář
|
že jsem občas pomalejší, ale mohl by mi někdo napovědět, jak autor tu svoji odpověď myslel?
X let si nechá srát na hlavu a může za to kdo? Feminizace školství?
|
|
|
Tu feminizaci skolstvi jsem taky uplne nepochopil. Nicmene k tomu X let si necha... : ano necha. Tohle tezko pochopi kdo tim neprosel. Ja to nevydrzel roky, ale radove mesice, ale pravda je, ze v tom nebyly deti. Ty onen proces prozreni, ze to vedle tebe uz neni ta bajecna spriznena duse co poslednich deset let, ale vypocitava devka, ktery jde jen o vlastni prospech a nema cenu to dal protahovat, docela komplikuji.
|
|
|
Já s ženskýma zažil už ledacos ... a ony na oplátku bezpochyby se mnou:-) ... a i tohle na mě bylo zkoušeno. Radost to není, ale jako vždy platí, jaký si to člověk udělá .... No, v tomto případě spíš udělat nechá:-).
Nicméně pokud by to mělo být prozření po x letech, tak si nemyslím, že jde jen o prozření, ale o postupnou změnu chování. A ta musí mít vždy nějakou příčinu, a ve vztahu bývají příčiny nesouladu téměř vždy na obou stranách.
Osobně bych si nikdy nedovolil říci něco ve smyslu "to ta mrcha", ale spíš bych si musel přiznat, že i já jsem asi něco posral, ač možná nevím přesně co.
|
|
|
Sebereflexe? To ženy neznají. Viník je vždy někdo jiný. A muž který ji má, disponuje danajským darem.
|
|
|
Jestli se tu ukáže moussa, tak tedy Bůh i Alláh s vámi:-).
Jinak já bych nepaušalizoval, jsou svině ženské, jsou svině chlapi ... o tom to není.
|
|
|
Allaha uz prosim ne, toho uz tu bylo dost :D
|
|
|
AnKap Feministky jsou celkem OK. :D
Ženy jsou prostě mnohem méně variabilní než muži. (teď nemíním fyzické parametry) Proto jisté aspekty paušalizovat lze. Míním ty mentální.
|
|
|
Co ja s tim? Kdyz je nekdo nemoznej, tak na nej zbydou jen nemozny zensky. Neznam normalniho chlapa, ktery by si stezoval, ze je na nej zena zla a nemozni hledaji chybu u druhych. Komu neni rady . . . :-)
|
|
|
Jo. Když je žena zlá, může za to chlap. A pokud si na to chlap stěžuje, není normální.
|
|
|
Ne že by za to přímo mohl, ale fňukat (zejména veřejně) o tom, jak je jeho manželka svině, o něm cosi vypovídá.
Mám-li nemožnou ženskou, tak si toho za 10 let života s ní patrně všimnu. Pokud ne, pravděpodobně to nebude čistě tak černobílé.
|
|
|
Černobílé to určitě není. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že pojem "manželka" je v této chvíli v jeho situaci možno používat pouze formálně.
|
|
|
S tím nelze nesouhlasit, jejich manželství už patrně fakticky neexistuje. O to méně důvodů, proč ji pomlouvat.
|
|
|
Lidé to v té chvíli vidí jinak.
Například si vylévají své soukromé problémy na web a bez argumentace je propojují s jinými jevy (feminizace školství) neboť je třeba najít jasného viníka, kterým nejsem já a to ani po stránce výběru partnerky.
|
|
|
...je třeba najít jasného viníka, kterým nejsem já a to ani po stránce výběru partnerky.
Proč to neříct naplno: "tak si ji neměl brát". Hrozně jednoduchá a univerzální rada ve stylu "po pitvě je každý generálem", ale řekl snad někdo před X lety dotyčnému "neber si ji, jednou z ní bude kráva"? Ne.
|
|
|
No já jsem to jednomu svému známému říkal, a stejně mi nevěřil a oženil se. ;-)
|
|
|
A stala se z ní kráva? A řekl jsi mu "já jsem ti to říkal"?
Jeden chlápek měl v úmyslu vzít si nějakou ženu a kamarádi ho varovali, ať to nedělá, že spala s půlkou Ostravy. Tak se sebral, odjel se do té Ostravy podívat a přecejen si ji vzal, protože usoudil, že to není zas tak velké město.
|
|
|
Jedne můj kamarád řekl své ženě asi dva týdny před svatbou: "Každej jsem nějakej. Ty jsi například blbá." Ale stejně si jí vzal (a vydrželi cca 18 let, dokud je smrt nerozdělila).
|
|
|
Něčí hloupost nemusí být ve vztahu překážkou, někdy právě naopak... ;-)
|
|
|
Nestala se z ní kráva, protože kráva už to byla, tak jako je to v 90% takových případů. Jde to poměrně snadno poznat, ale těžko to jde někomu vymluvit. A ano, řekl jsem mu: "Já jsem ti to říkal!", a on na to: "No, měls pravdu.". :-)
|
|
|
To bývá tak, že kráva sice je, ale není to poznat, projeví se to až časem. Pro chlapa, co s ní žije, se to pak jeví tak, že se z ní stala kráva, protože dřív taková nebyla. Nebo jinak: měl takové ty růžové klapky na očích, takže to na rozdíl od lidí bez klapek nepoznal hned.
|
|
|
to mi připomíná ten židovskj vtip, jak ten chlap v tý samý situaci říká - Vědí, je lepší mít menšinovej podíl ve skvělém podniku, než výhradní vlastnictví mizernýho podniku.
|
|
|
Jo, ja to jednomu rikal taky. Ted uz ma X let po rozvodu, nema dum, kterej celej prebudoval, prestehoval se zpatky do Prahy do bytu po dedeckovi a bude dvacet let splacet hypoteku na ten barak kterej nema.
Priste uz asi pujde pod most, protoze presne druhou takovou svini si nastehoval do toho bytu po dedeckovi...
|
|
|
Matně si vzpomínám co se dělo když se zde někdo pochlubil že se bude ženit a já mu popřál upřímnou soustrast. :)
Takže jo, občas se to někdo dozví i předem, ale stejně nedbá, protože ta jeho, ta je jiná, nejlepší, ... :)
|
|
|
Stejně jako se vaří žáby nebo krájí salám, se i partnerka může měnit k horšímu bez toho, že by sis toho hned všimnul. Změna probíhá postupně, až jednou si řekne chlap "dost" (až se žába uvaří a až ze salámu zbyde jenom špagát, na kterém byl pověšený).
A proč by nemohl "fňukat"? Stejně jako někdo fňuká, jak ho např. podvedli v autobazaru nebo jak mu zedník blbě postavil barák. Je to sdílení zkušeností a to je jedině dobře, že někdo předá svoje (hlavně ty špatné) zkušenosti dál.
|
|
|
1+
Přesně. Sdílení zkušeností. Pravda, pokud je to čerstvé či hluboké, tak je v takovém sdělení mnoho emocí. To se ale dá myslím celkem pochopit a odfiltrovat.
|
|
|
Ale ano, netvrdim ze jsem vzor vsech ctnosti. Nicmene zacala to jeji jednostranna zasadni zmena zivotniho stylu a moje celkem tvrdohlave odmitani na toto pristoupit a nasledne si nechat s.at na hlavu. Nevim, po jak dlouhem vztahu toto na Vas bylo zkouseno, nicmene po roce-dvou je to zrejme neco jineho, nez po 10 (je mi 30, takze jsme spolu byli od konce stredni). Kazdy vztah ma nahoru-dolu a ac to ani zdaleka nikdy nebylo takove, tak ze zacatku si proste nepripoustite ze uz je vlastne konec. Me to stalo bratru pul roku nervu a par set tisic co jeste stihla utratit/pobrat pri stehovani, tady kolegu to stalo decko, takze si vlastne muzu vejskat.
|
|
|
To nebylo myšleno osobně na vás, jen prostě vztah je od počátku takový, a jen takový, jaký si jej ti dva udělají a udržují jej.
Jinak já se hodnocení podobných příběhů důsledně vyhýbám i u svých známých, protože spousta věcí se zvenčí může zdát jinak než je, a já s nima nebydlím.
|
|
|
První věta - bohužel nikoliv. Manévrovací prostor je dán vlastnostmi dotyčných a vlivy okolí a to v kombinaci. Navíc je omezen tím, že váha vlastností pro udržení vztahu se v čase mění.
|
|
|
No, já to myslel šířeji ... tedy jsem v to zahrnul i schopnost včas poznat možné příčiny vzájemného nesouladu. Velmi zjednodušeně řečeno, pokud neodhadnu včas co je dotyčná zač a že je průser na cestě(ideálně i proč), tak to možná není má vina, ale chyba ano.
Chybovati je samozřejmě lidské, o tom žádná. Ověřeno mnohokrát:-).
|
|
|
Ano, pod to se podepisu. Jen jsem chtel potvrdit autorovu tezi o nahle zmene po mnoha letech a vysvetlit Vam, proc si to nechal tak dlouho libit. Rozhodne jsem neocekaval, ze byste soudil co kdo kdy kde :)
|
|
|
>> ve vztahu bývají příčiny nesouladu téměř vždy na obou stranách. <<
... jak na strane manzelky, tak tchyne.
ale jinak souhlasim. clanek je tak tendencni ze mu proste neverim a nezajima me ani tak pohled z druhe strany (manzelky), ale spis treti - napriklad toho syna.
|
|
|
To je ale chyba, že tě nezajímá pohled manželky. Ukázalo by se, v čem se obě verze shodují.
|
|
|
imho ztrata casu.
to neni neucta k zenam, nebo konkretne k teto zene. verze manzelky bude stejne tendencni, stejne neduveryhodna a nebude mit zadnou informacni hodnotu, stejne jako tento clanek.
uz ted vim v cem se budou shodovat. 1, na zacatku to bylo fajn, 2, potrat, 3, kamaradky mi rikaly...
je to uplne stejne jako konflikt prodavacky, zakaznika a tvrdych rohliku. zajima me nazor toho tretiho - dva predchozi jsou akorat zabavne.
|
|
|
Viz vaření žáby: ona se ta voda ohřeje vždy jen o stupínek nebo dva, to není taková změna. Že jste přišel o někoho kdo byl kamarád? No stejně jste se moc nevídali, jo kdyby to byl Karel tak je to něco jinýho protože s Karlem se vídáte... no a najednou koukáte že jste uvařený.
|
|
IQ 164 a to ještě nevydělal prvních 10 mega na burze ? :-D .. jinak nechat sebou orat od ženské je holt špatná volba.. a když si baba nechá kafrat od kamarádek. ? .. já to zažil taky.. od ženskejch který mě v životě neviděly dostávala takové rady, že by jeden blil.. nakonec si našla píchače a šla ..díky bohu. Jediná rada je, že když ženská začne moc prudit, tak je potřeba ji poslat do prd*le.
|
|
|
Tu poslední větu tesat do kamene!!!
A zejména dodržovat v praxi.
|
|
|
To je zajímavý přístup k "v dobrém i ve zlém."
|
|
|
No, slib zůstal, ale svět se změnil. A když je muž v značně nerovném postavení vůči ženě...
|
|
|
Já neříkám v opravdu krajních případech... ale přišlo mi to jako příliš příkrá reakce.
|
|
|
Doslovně ano, bezesporu. Ovšem když to člověk bere jako úderně a ve zkratce napsaný princip, tak je to zřejmě fakt.
Dokonce jsem se setkal s asi doslovným prováděním, ovšem s pro mne nečekaným výsledkem. Dotyčný mi to popisoval v podstatě nějak takto:
Musíš si stát za svým, být pořád svůj. A to znamená se s tím nemazat. Jakého si Tě nabalila, takový musíš být. Ony mají v palici že si nás předělají a furt to zkoušejí jak malé děti když hledají hranice. A každý ústupek či kompromis berou jako své výtěztví + potvrzení správnosti svého přesvědčení o sých schopnostech nás předělávat. To je zdánlivě pozitivní, jenže se tím také pro ně stává dotyčný muž hračkou či těstem, které si mohou uhňácat jak se jim líbí a úměrně tomu pro ně přestává být chlapem. A to je průser jak hrom. To je začátek konce vztahu.
Takže ve slovníku muže musí být ne. A když to zkouší moc hustě, "tak OK, tak se měj, sbohem". Dá se to i doprovodit náznakem činu, otevřít skříně, vytáhnout tašky... jako že jí pomůže v cestě za štěstím, tentokrát už naposledy a definitivně.
V tu chvíli buď pochopí že má stále chlapa a zkrotne, nebo se sbalí. Na tuto eventualitu však musí být muž psychicky připraven a říkat to se vší vážností, bez stínu pochyb že to myslí přesně jak říká.
Prý pak následuje "sladké usmiřování" a zase má svou milující ťuťu-ňuňu partnerku co by pro něj/za něj dýchala....
|
|
|
Naprosto s Vámi souhlasím a k tomuto tématu doporučuji přečíst knihu Základy mužského šovinismu (Josef Hausmann). Když už nic jiného, najde tam člověk spoustu věcí, nad kterými se předtím nezamýšlel, co se vztahů žena - muž týče. Samozřejmě je jasné, že ne se vším budou všichni souhlasit a je nutno brát knihu s menší rezervou.
|
|
|
Ženská nesmí získat pocit, že má chlapa jistýho. Pak se přestane snažit, zpustne, ztloustne, začne se chovat jako kráva. Chlap ji varuje "náš vztah míří do kopru, jestli to takhle půjde dál, tak se budeme muset rozejít", načež ona neudělá vůbec nic, resp. ještě přitvrdí. A to i po několika důrazných varováních. Nakonec se chlap sebere a neodejde, ale rovnou uteče. Ženská si pak může gratulovat, protože se jí podařilo to, o co se už dlooouho snažila - rozbít jejich vztach. Aby vzápětí zjistila, že to vlastně vůbec nechtěla a že o toho chlapa přijít nehce. Tak začne bulet, pak se začne i snažit, ale lepit vztah už dost dobře nejde, protože prostě není co lepit.
Přesně jak tu popisuje FirkaJ / JirkaF, strategie dobře zahraného odchodu ten vztah může zachránit, jenže chlap to musí vědět a musí na to mít - musí umět být zlej na tu ženskou, kterou má vlastně rád. Což každej prostě nedokáže.
Na závěr lidová moudrost: "za ženskou a za tramvají se neběhá - vždycky přijde další".
|
|
|
Zase blbě, sakra. Zatím jsem dělal všechno proto, aby věděla, že při ní budu stát v dobrým i ve zlým, že pokud by jí to mělo zachránit, tak pro ní umřu (což není řečeno v nadsázce). Nevím, jak teď realizovat tu změnu.
(Neztloustal, nezačala se chovat jako kráva, nesputla. Nějak to nefunguje.)
|
|
|
Asi máte "anomálii". Nebo si ještě neuvědomila co vše vůči Vám může když bude chtít.
Já vždy srdcem na dlani většinu slečen odradil/zaskočil. Ještě za mlada/naivna. (občas mi to i některá řekla) A já dlouho nechápal proč. Vždyť "to přece je to po čem touží" jsou toho plný holčičí filmy u nichž jim srdéčka jihnou a kalhotky vlhnou. :)
Do ničeho se nežeňte. I v tomhle platí zlaté pravidlo starých techniků-praktiků: "když to funguje, tak se v tom nerýpej!"
|
|
|
Mě by to ani nenapadlo. Jak píšu jinde v této diskusi, podle mě největším rizikem pro vztahy jsou změny (pozor, včetně změn k lepšímu) a období krátce po nich.
|
|
|
Nebyl bych si tim tak jistej.
Pokud se lidi přestěhují/koupí si nový auto, je to ok. Pokud jeden/oba dostanou novou práci je to ok. Co mám vypozorováno, tak to nejsou změny jako takové, ale jen některé - první rána je začátek společného bydlení 24/7, kdy naplano vyplujou na povrch věci, co člověk nikdy nechtěl vědět o sexu, ale musel zjistit. Druhá zátěž jsou haranti, kdy projde kompletní proměnou náplň společného času i denní náplně obou.
To, že si jeden najde novou práci, kdy z temného sklepa plného introvertních podivínů vyleze do proskleného baráku plného polonahých bab, které nejsou tak úplně nedostupné a doma se vztah po léta nemění není ani zkouška vztahu, ale spíš povahy toho jednoho soudruha.
|
|
|
Jak dlouho s ní jsi? Je to aspoň 10 let? On vztah není "na věčné časy a nikdy jinak" a pokud spolu dva dosud jsou a vztah funguje, znamená to jenom, že ZATÍM funguje. Auto je taky spolehlivé jenom do té doby, než se začne sypat.
|
|
|
Patnáct let. To zatím chápu, mám to vkanclu každou chvíli.
|
|
|
Tak pokud nepropadnete syndromu "to se mě stát nemůže", tak OK.
Napadlo mne že možná ani nevíte že si Vaše partnerka myslí že Vás nemá tak úplně jistého.
Případně jí dáváte jiný důležitý (obecně či specificky pro ni) pocit aniž by jste to věděl.
Ony holky jsou svého druhu fetky. Jejich nejdůležitější "matroš" jsou pocity a emoce. A když mají od Vás "svou dávku", tak jsou s Vámi. Problém je že Vám neřeknou jaký přesně "matroš" potřebují a tak se úplně klidně stane že holt vymění dealera z minuty na minutu, když ten nový má něco "extra".
|
|
|
Mam to podobne, ale je tu jedno ALE: ta moje vi (a opakovane si overila), ze pri ni budu stat, protoze to je MOJE volba, nikoli JEJI. Ze kdyz se tak rozhodnu, tak pro ni i ten zivot polozim, ALE ze kdyz se tak rozhodnu, tak do te opery nepujdu, ani kdyby se na hlavu postavila, usima odrazela a vsechny jeji kamaradky porodily trojcata. Protoze jsem JA usoudil, ze tam nepujdu a ze TOHLE neni zivotne dulezite, ze to je jen vec, kterou ona chce a ja NE. Cas od casu proste nejaka takovahle vec vypluje napovrch a znovu se ukaze, ze jsem ochoten udelat pro jeji blaho a dobry pocit hodne, ale ze jsem to ja, kdo se rozhoduje, co budu delat ja. A ze na "kdybys me mel rad, tak to pro me udelas" s klidem odpovim "kdybys me mela rada, tak to po me nechces". Protoze nas vztah je vztahem dvou samostatnych osobnosti, nikoli loutkove divadlo s jednim principalem.
|
|
|
Tak k poslední větě snad, že to máme dost podobně, on tenhle systém se sdružení dvou částečně samostatných jednotek provozuje daleko lépe, než dvěma svázaným snopům.
|
|
|
Ze jsem si to hned myslel :)
|
|
|
Svet se zmenil? Svet muze za to, ze zenska nedostava tolik pozornosti, kolik potrebuje? Svet muze za to, ze treba uz deset let nedostala kytku "jen tak"? Jo, je drina bejt jednicka, ale stoji to zato.
Hospodsky gender studies o tom, jak jsou zensky svine, svet je svine a chlapi za nic nemuzou jsou neduveryhodny. Delat na zenskou ramena nem cenu, pokud dotycna neni mlada nebo blba a tam to ma taky jen docasny ucinek. S "ramenacem" je totiz nuda. Dre a stavi barak, zajistil materialni dostatek tim, ze je v praci i o vikendu, ale jinak je nepouzitelnej, protoze holt nezvlada vsechno. Zmenil se sam jen v dodavatele, protoze spatne urcil priority. Kazdyho volba...
|
|
|
Ano.
A kolik ženská potřebuje pozornosti? (Nápověda: ani 25h denně nakonec nestačí)
Muž má být stále doma a pomáhat udřené ženě a současně vydělávat hromadu peněz aby se měla rodina(čti ona) dobře. Ta bude udřená ikdyž bude muž dělat doma úplně vše. (mám vhled do takového vztahu, ale dotyčný chodí do práce a tím se dopouští smrtelného zločinu za který je trestán mnoha SMS a telefonáty s jobovkami, nejčastěji o smrtelném zdravotním stavu dítěte či jejím ...) Ano, samozřejmě muž musí ženu zahrnovat romantickými gesty, být zábavný společník a nemyslet na nic jiného než na ni, hvězdu svou jasnou. Ideálně musí zmírat žalem a tesknit po ní ikdyž jde na WC.
Mám pro Vás špatnou zprávu. Muž je pro ženu vždy jen dodavatel. Rozdíl je jen v tom co vše je schopen a ochoten ten který muž dodávat. Vy jste tedy ještě navíc květinář. A vzhledem k tomu, že v současnosti již není pro ženu nezbytně nutné aby "svému" muži za to poskytovala nějaké plnění, protože má na své straně větší klacek (a většina to ví), tak to holt vypadá jak vypadá.
|
|
|
|
V tvym pripade se vubec nedivim. Vrana k vrane...znas to? No a zenskej protejsek k tvy povaze nemuze bejt nez kurva kurevska.
Diky za dobry zpravy!
8o)
|
|
|
Mas asi spatny zkusenosti kvuli tomu, ze si vybiras blby kusy, ale tvuj pocit neni "pravda". Tak to proste je.
|
|
|
OK, pravda dle Honzy, tedy Honzova osobní.
Jen technická: žádné kusy již tak 10+ nevybírám, nemám tu potřebu. A snad/třeba to tak i zůstane.
Jen netrpím dojmem že jsem někdo či něco extra, komu se to co vidí kolem sebe, v rodině, atd. nemůže stát, protože jsem tak skvělej že na mne letí jen samé skvělé ženské a stačí jen kývnout.
|
|
|
Problém máte. Alespoň podle vašich komentářů.
|
|
|
Děkuji.
Škoda že píšete tak úsporně. Alespoň podle Vašich komentářů.
|
|
|
Svět se změnil možná v tom smyslu, že dřív stačilo být dodavatel k tomu, aby vztah v zásadě fungoval. Dneska to vyžaduje navíc ještě ty květiny, a to už je prostě pro někoho příliš. Taky je to otázka načasování a stanovení priorit na obou stranách, protože i když všechno jde, tak obvykle ne najednou. Chodit do práce, abych zabezpečil rodinu, a k tomu ještě navíc stavět barák... no asi bych to nějak dal. Ovšem taky mít myšlenky na nějakou romantiku, to by byla otázka tak maximálně víkendů a ani víkendy by to nebyly zdaleka všechny. Pokud někde existuje "jednička", co tohle dá v jeden den, tak by mi asi nezbylo, než mu ženu přenechat, protože já (a troufám si tvrdit, že 90 % ostatních chlapů rovněž) mám svoje limity a priority, a barák (když už bych se do něj dal), by měl jednoznačně přednost před romantikou, neboť romantika se může odehrávat v baráku, ale naopak to nefunguje.
|
|
|
Romantika o víkendu, když stavíte barák?
To byste byl kua frajer. Nebo idiot?
Scénář "byli spolu šťastni, on začal stavět barák a ona si našla jiného" je starý a ohraný.
|
|
|
V kontextu Vašeho postu bych si dovolil nesouhlasit. Změna je v nárocích na dodavatele, které rapidně stouply. Ovšem předmět plnění či protihodnoty za dodávky (i těch květin) šel kvalitativně i kvantitativně hodně dolů.
Činy jsou samozřejmost stejně jako materiální zabezpečení. Ať jde o zaplacený nájem, nebo kytku, vše má v očích příjemkyň stejnou hodnotu. Jsou ještě třeba gesta a pózy a je lhostejné jak moc prázdné a umělé.
|
|
|
Stává se to zřídka, ale souhlasím s Vámi.
|
|
|
Já tedy ten slib "v dobrém i ve zlém" chápu tak, že manželé mají vydržet spolu, i když je potká něco zlého, ale ne že mají vydržet spolu, když je jeden na druhého záměrně zlý.
Manželé mají být parťáci, kteří společně čelí "nepřízni osudu" - např. vyhoření obydlí, narození postiženého dítěte atd. Podle mě ale ten slib nedává právo jednomu partnerovi druhého terorizovat, a terorizovanému partnerovi to nedává povinnost s teroristou vydržet.
|
|
|
Upřímně řečeno mi není jasné, jak jinak to v daném kontextu vůbec lze pochopit:-). Předřečník byl patrně tak trochu vtipálek...
|
|
|
No, pokud jednoho popadne psychická choroba (a ta by mě v případě probírané ve článku nepřekvapila, bo jsem to viděl) nebo choroba s vlivem na psychiku, tak máte doma najednou člověka, který jde paralelní realitou (ne nutně), prudí, útočí, ale ne z čisté svobodné vůle. Pak té chorobě buď čelíte spolu (a to někdy zanamená snášet peklo na zemi, znám příklady), nebo si řeknete, že nemáte povinnost s teroristou vydržet a jdete.
Totéž platí v případě, že jeden neunese nějakou situaci (typicky nějaké úmrtí, ztrátu zaměstnání, přetížení v zaměstnání nebo péči o jiného, zranění...) a začne kolem sebe "kopat", protože se nekontroluje, bo to nezvládá. Také to bývá maso.
Osobně mám hranici u: ve světlých chvílích s tím chce bojovat - ještě OK. Nechce - KO. (Nemusel jsem jí ještě aplikovat).
Nevyčítám nikomu, že to nevydrží, každý vydržíme něco. Jenom mi připadá, že někdy je obsahem toho slibu snášet i teror. Ale to je jen můj výklad.
|
|
|
* (ne nutně pořád) tam patřilo
|
|
|
Svobodná vůle je často klíčový problém.
Zkuste si představit, že něco, co jste společně prožili a na každého zapůsobilo jinak, vyvolalo u toho slabšího jedince nějakou reakci, která si ale postupem života žije svůj život. A onen slabší v onom páru začne mít, nejdříve zřídka, poté častěji, projevy, které po přechodu onoho depresivního období sám posuzuje jako nežádoucí. Jenomže nemůže se jim vyhnout. Důkladným vyšetřením pak třeba i zjistíte, že nemá šanci, neboť patřičné prožitky vyvolaly diagnostikovanou objektivní nemoc (třeba až po 10 letech). Občas Vás daný člověk třeba i terorizuje, občas je to stále ten, kterého jste si bral. Jenže prvního přibývá, druhého ubývá. Ale hlavně vidíte, že ubývá ona Vámi milovaná bytost a mění se v něco jiného zcela nedobrovolně a zcela proti své vůli. Proces však nelze zastavit.
Pak nic z toho, co píšete, neplatí a platit nemůže.
A takových situací může být, které zvláště ženy vnímají mnohem intenzivněji než muži. Je to iracionální, nedává to smysl, dotyčná to racionálně uzná, ale není šance, jak se tomu vyhnout.
A pak nastát to dilema "v dobrém i ve zlém".
|
|
|
Jo, opakovaně si prožil bratr se svou paní. Nevím ani setinu toho co musel snášet, ale to co vím je masakr. Zatím to ustál, ale co říkal, tak opravdu jen tak, tak.
A vyhlídka že už to tentokrát bylo naposled není. Může jen doufat.
|
|
|
Proto jsem taky psal "když je jeden na druhého záměrně zlý". Psychickou chorobu za záměr nepovažuji ...
|
|
|
No to je jasny...a tys u toho sedel, jen se na to koukal a vubec za nic nemuzes, ze?
Cim to je, ze na chlup stejny pribehy maji jen ti, kteri razi tyhle nazory o posilani zenskehch do prdele a pak se divi, ze druha strana jim nasadi parohy a posle je do prdele driv?
|
|
|
Nemají je bohužel ani zdaleka jenom oni...
|
|
hnusný příběh. Snad by u soudu obstaál nyní už dukaz: 1) za posleldní měsíce nevhodný kočovný život pro dítě . 2) svěděctví syna. Ad1 a Ad2 podle mě rozsekat nejde, i kdyby matka se kundou ke stropu přisála. Snad.
|
|
|
No...spíš smutný....a na nějaké závěry na mé gusto trochu jednostranný.
Ono kdo ví jak to ve skutečnosti bylo a je. Tím nemyslím že autor nějak cíleně a vědomě kecá, ale vnímání podobných situací je vždy velmi subjektivní ...
|
|
bohužel je to tak. Na štěstí jsem si to nezažil osobně, ovšem měl jsem tu možnost informací z první ruky.
A nemůže za to feminizace školství, ale feminizace kompletně. Všechny instituce co autor vyjmenoval včetně rozvodových soudů jsou v podstatě jednopohlavní. Ano plné žen.
No a velmi důležitým faktorem je také to, že je v lidech nějak a hluboko zakódováno že muž je ten kdo páchá zlo a žena zase opačně a asi z toho plyne že se vše co žena řekne bere jako pravda pravdoucí a důvěryhodná.
|
|
|
No a velmi důležitým faktorem je také to, že je v lidech nějak a hluboko zakódováno že muž je ten kdo páchá zlo a žena zase opačně a asi z toho plyne že se vše co žena řekne bere jako pravda pravdoucí a důvěryhodná.
Přesně. Pokud chlap uteče od manželky, je to vždycky ten hajzl, co si našel jinou a opouští kvůli ní rodinu. Manželka je pak automaticky chudinka milující manželka, která se stará o domácnost a děti, jistě dělá pro manžela první poslední a teď tohle. Nikdo se neptá, jestli ta manželka nebyla kráva, která se svým přístupem a chováním postarala o zánik jejich vztahu a de facto ho vehnala do náruče jiné ženy. Protože chlapovi ten vztah prostě začne chybět a co nemá doma, hledá jinde.
Dále, pokud chlap dá tý svojí pár facek, je to vždycky hajzl s násilnickou povahou. Nikdo se nikdy neptá, proč dotyčná těch pár facek dostala. Psychické týrání totiž není vidět jako modřiny a chlap zdeptaný věčným ječením a vyvoláváním hádek pro nic za nic, protože manželka se ráda hádá, jednou prostě vypění. Dotyčná i když dostane varování ve smyslu "drž hubu nebo přes ni dostaneš", tak to nevezme jako varování, ale jako výzvu a dál dráždí hada bosou nohou. A těch pár facek na závěr není akt násilí, ale de facto sebeobrana a snaha tu hysterku aspoň na chvíli umlčet. (Předem upozorňuju, že jestli mě někdo chytí za slovo a nařkne mě z toho, že obhajuju domácí násilí, tak ho pošlu do prdele.)
|
|
|
Jo.
Já co se kdy dopustil násilí, na ženě, tak to bylo simbolické plácnutí po zadku, takže jsem v tomto ohledu nezkušený. Možná že je to tím, že mne vychovávali dle "ženu ani květinou neuhodíš" a ne podle "se ženou jako s květinou: svázat, seřezat a hodit do vody". Nevím.
Každopádně bych měl drobet strach abych to profackování nepřehnal (ikdyž nejsem hromotluk), přece jen jsou děvčata z křehčích součástek.
A to jsem měl kdysi vztah se slečnou co násilí přímo vyžadovala, jak jsem si později (po obdržení sportovní obuvi) uvědomil.
Když se mi stane, že bych měl víc než 100 chutí k násilí, tak se obleču a jdu to rozchodit, nebo to nasrání vycvičím v oslabovně. Naštěstí nežiji s hádavou ženou. Ono, určitě by to rychle skončilo mojim či jejím odchodem.
|
|
...ale zúročím něco z přípravy na zřejmě nedokončitelný článek "Nechci tě znát a neměl jsem tě rád, (rozpady vztahů pohldem maloměstkého advokáta)".
Diskejmr - nemusí se Vám to líbit, leč věřte, že se na Vás nechci vozit. Čtěte dále na své riziko a nespílejte mi prosím.
Za prvé: "Nesli jsme to oba špatně, a já jsem poté udělal největší chybu mého života. Nevyhnal jsem ji z domu. Když totiž viděla, že za ní vážně stojím, zjistila, že si může dělat co chce."
Text nechápu. Proč jste měl vyhnat ženu z domu? Nebo jak jste měl vědět, co bude následovat? Potratila řada žen, většinou je to v kategorii "ničí chyba". Měl jsem příležitost pozorovat několik párů po potratu a někdy i prvního dítěte a vím, co to s těmi lidmi dělá. Nicméně nechápu, co jiného než stát za partnerkou je správné rozhodnutí. Dospět k názoru, že je neplodná (což navíc není dosti ověřitelné) a následně aplikovat africké "Neplodná žena nemá cenu prašivé psa"? Pokud jste za ní stál, bylo to správně.
Nelze odhlédnout od toho, že s každým zlomem v životě nastává nová sitauce a nový test stability vztahu, se kterým se každý vyrovnání jinak co do způsobu a hlavě, co do rychlosti. Právě v tom přechodném období, než se oba vyrovnají, spatřuji řadu problémů.
Možná nebylo správně, jak jste jí dal najevo, že za ní stojíte, možná to bylo v zásadě dobře, ale bylo to Vaší ženou špatně interpretováno, ale je nutno vzít v úvahu minimálně to, že:
a) Vás stále považovala za vhodného jako otce jejího dítěte.
b) Zřejmě Vás zcela ovládla.
To druhé nemusí být ještě nutně důvodem rozpadu vztahu, ale je rizikové, zvláště u těch, kteří nejsou tvárné či submisivní typy. Osobně považuji za test průchodnosti, máte-li ještě nějakou svou oblast (maká doma jako šroub, ale jít hrát šachy do hospody / potápět se / kecat na DF / stavět modely ... není v nějakém přiměřeném rozsahu problém). Pokud veškerá tato "radost" zmizí, je průsšvih.
Za další problémy a prostředí rodiče starajícího se doma o dítě a zaměstnaného vypadají jinak a je nutno je nějak synchronizovat a vědomně překonávat. Proto se mi zdá, že doklepnutí do skutečně problémové stádia byla druhá (úspěšná) gravidita, ale je to jen pocitové hodnocení stručně popsané situace, které by příslušelo psychologovi, ale píše ho právník - to platí pro celý tento komentář. Viz. výše, zase nová situace - a spojená se strachem z opětovného selhání. Nicméně znám pár, který si to musel zopakovat ještě potřetí, ona je dominantní, on je pracovitý, atd. ale pořád to drží pohromadě.
Pokud syn matku skutečně nerespektuje, je zřejmě problém z velké části v matce (pokud jste na věci těžce nezapracoval, nebo není něco špatně v psychice syna). Z mé zkušenosti bych nevyloučil, naopak předpokládal, ani psychickou chorobu manželky, protože znám v tomto podobnou situaci klienta přes kopírák (včetně dlouhodobé nezaměstnatelnosti manželky a širokých pomluv).
Pokud se týká legislativy:
A nyní jádro věci: Jak je možné že dáma bez příjmů, bez trvalého bydliště, bez výchovy, nebo s duševní chorobou, bere svého potomka do bahna pomluv a kočovného způsobu života, když její manžel řešil a dlouhodobě řeší důsledky její nevychovanosti a i přes to, že má právo na svého syna 50/50, nemá šanci z nějakých neznámých důvodů ho vídat? Jak je možné že ani OSPOD, ani soud s tím nic neudělá? Jak je možné že jí to všichni věřili? Jak je možné, že když "rodina je základ státu" se labilní osoba rozhodne a unese potmka z funkční domácnosti? Jak je možné že jí to legislativa vůbec umožňuje?.
První věta a druhá - najděte si právníka, pokud ho nemáte. Zkuste předběžné opatření, pokud jste jej nezkusil. Od OSPODU ani soudu nečekejte jejich iniciativu, i když jde o řízení, které lze zahájit i bez návrhu. Faktická vykonatelnost předběžka je sporná, ale - soudce od soudce - Vám může hrát do karet vše, co jste napsal a případné nepodřízení se manželky předběžku rovněž.
Věta třetí - možná je extrémně přesvědčivý typ, možná jste Vy nepřesvědčivý typ, možná jsou všechni spolčeni proti Vám, možná na svou práci kašlou. Zkuste konzultovat psychologa a právníka s praxí a to i po stránce zvyklostí, zejména pokud znají dotyčný OSPOD a soudce. Znalost terénu zvyšuje šance.
Věta čtvrtá - labilní osoba je dosud minimálně formálně svéprávní a tedy si může jít kam chce, pokud jí v tom nebrání nějaká překážka. Odejití s dítětem u nás přímo penalizované není. O plné funkčnosti domácnosti mám z Vašeho popisu určité pochyby, leč si myslím, že je zřejmě lepší než podmínky do kterých manželka odešla.
Věta pátá a shrnutí - na to se ptejte v parlamentu. Nicméně je třeba si uvědomit, že systém svěřuje tato rozhodování soudům spíše proto, že je to systémové a nikdo vhodnější na to není. Nelze očekávat zázraky, protože i nejlepší soudce a zákon neslepí rozbitou rodinu, resp. znám případ, kdy soudce dotyčným (v ne úpolně nepodobné situaci - delší krize po smrti dítětě) vysvětlil ať chvíli počkají a manželství pak existovalo dlouho dobu a zřejmě existuje dodnes a mají další potomky, ale to je výjimka.
Vztah je zřejmě za horizontem událostí, prošli jste si těžkým obdobím a bohužel přes veškerou snahu to nedopadlo dobře, i když to asi po nějakou dobu obě strany jako dobrou vůli ze své strany chápaly. Myslím - ale to jen hádám - že na straně matky bude nějaký psychický problém, který nebyl včas identifikován a rozvinul se do fatálních rozměrů. Máte-li tak vysoké IQ jak píšete, dovolím si poznamenat, že to Vaší situaci může co míry utrpení i neřešitelnosti spíše zhoršovat. Znám spousta inteligentních lidí, kterým dělá velký problém pochopit průměrné uvažování (a neodsoudit ho jako zavrženíhodné, to také často).
A k té feminizaci školství - možná nějaký vliv má. Feminizace OSPODů rozvněž. Nicéméně nelze přehlédnout, že i za této situace je spousta krizových situací ve vztazích řešena s lepším výsledkem a tady se nešelo něco jiného. Jestli něco považuji pro tuto oblast podstatný feminizační problém, pak je to výchova synů matkami bez stabilních otcovských vzorů, ale je otázkou, zda v tomto případě toto mělo vliv.
Je možné, že příčinou je to, že jste se "slušně ale tvrdě neozval". Možná by to jej katalizovalo rozpad. Problém je ten, že pokud se takto ozvete, musí druhá strana ještě být ochotná nebo zlomitelná toto poslechnout. Pokud se tomu jen zasměje, je to asi v loji, nebo minimálně na odborníka.
Závěrem by mě zajímalo, jestli Vám šéfovala těch deset let před první (neúspěšnou) graviditou či nikoliv.
|
|
|
Tedy, já ti nevím. Ale je to zajímavá kombinace. Asi se nesetkávám s vyhrocenými případy ze stejné strany jako ty, ale z toho pozorování kolem sebe tak nějak vídám, že se lidi časem rozejdou proto, že si přestali rozumět a vztah nikam nepokračoval. Nebo že jednomu zahoří lýtka a odkráčí za mladým masem pryč. Takové ty vyhrocenější příběhy jsou typu "tahle její vlastnost mi nesedla, ale ignoroval sem to, ale časem se to vyhrotilo", nebo "její kamarádky/tchýně/ségra byly úplně dementní, ona napůl taky, 10let sem to vydržel, jak mě deptaly, ale pak to jednou přeteklo, tak sem šel pryč. Také znám příběh, kde po dvou dětech začla manželka chlapa bít, což byla poslední kapka v jejich vztahu, který ale nikdy nebyl úplně ok. Obvykle pokud se takových lidí zeptáš na to, kdo "je vinen", tak označí sebe, tu druhou osobu, oba společně, nebo tam přidají ty konkrétní další jako spoluviníky (tchýně, kamarádky), každopádně to v drtivé většině případů nešíří dál mezi neznámé lidi, minimálně ne sami od sebe. To jsou dle mého relativně normální lidé.
Ale pak tu máme druhou sortu - já sem chudák, co je a vždycky byl vzornej, ale partner je tyran a obrátil proti mě celej svět a ten mě teďka terorizuje. Když se toho člověka zeptáš na to, kdo je vinen, tak se obvykle dozvíš, že juvelijní justice, podplacený policajti a vůbec všechno kolem napiču a on s tím nemůže nic dělat.
Z toho článku to tedy dle mého vyloženě čiší - člověk s IQ 150 si 10let opravuje vlastníma rukama 200 let starou chaloupku. So far ok. 10 let ví, že manželka není ani hezká ani ošklivá, ani chytrá, ani hloupá a vlastně jí celou dobu kdoví proč toleroval, jen jí něžně občas pohladil po duši slovem o zalití do betónu, což je tak strašně super, že se s tím musí pochlubit veřejně. Pak se něco stalo. Manželce celou dobu láskyplně připomínal, jak má dělat tohle a tamto, protože ona všechno ničila, všechno mu diktovala a vůbec to byla taková špinavá šmudla, co nikdy ani hajzl nespláchne. Ale když on přišel domů zpocenej, tak vždycky dostal vynadáno, že smrdí jako prase, to byla najednou strašně čistotná. No a s tímhle proti němu spikla celou rodinu, kamarádky tetičky, prostě všichni kdo ho znali včetně JEHO(!) kamrádů přes JEJICH(!) přítelkyně se nechali fpohodě ukecat tou manželkou, co nechává doma denně vytéct vodu z bojleru a nesplachuje. No jako jo. Navíc žena doma na MD (Synovi 5, takže byla po MD kolik 1-2 roky, přičemž tři poslední měsíce jí neviděl) nic nedělala, jen nějaké cetky a nechala se vyživovat, což on, chudák dobrá, dlouho snášel. No a když teda jako ta manželka měla všechno doma zařízený a fšechno fpohodě, tak se prostě sebrala a zdrhla, protože to šikanování manžela už nemohla unést a nechává se i se svým geniálním dítětem, o které se vlastně nestará zapírat a užívá se život bez vlastního bydlení a bez příjmu. Takže šel na úřady a úřady s tím nic nedělají, protože jsou všechny podplacený a nahovno, on proti nim nic nezvládne, tak to alespoň musí všechno popravdě vytroubit na hodně čteným blogu. A kdo za to všechno může? Feminizace!
No typyčo. Jako možný je všechno, to zas né že né. Ale docela by mě zajímala verze tý manželky. Jestli je opravdu taková fúrie, nebo jestli pán náhodou nemá být už delší dobu pod odbornou péčí (obě varianty jsou možné).
Spíš bych řekl (a zahraju si na amatérského psychologa, protože to mám tak rád), že daleko pravděpodobnější verze je ta, že pedantsky úchylnej podivín s nějakou výraznou vadou osobnosti nebo v lepším případě rozvinutou obsedantně kompulzivní poruchou, si našel submisivní partnerku, která si s ním sice neměla co vyčítat, ale oba byli rádi, že jsou rádi. Jenže postupem času to málo dobrého neudržováno vyprchá, poruchy se prohloubí a pak stačilo narušit zaběhlý rituál - třeba pocákat vodou z umyvadla zeď, drbnout kýblem do stěny nové už čtyři roky (obojí stačí jednou v průběhu třeba pěti let) a kladná zpětná vazba v mozku obsedanta vykoná své. Doma začne peklo a vztah se posunul k rozpadu. V tento okamžik se jde za příbuznými s pláčem a čeká se, že potvrdí verzi obsedanta a politují ho, jaký je chudák. Což se nekoná, protože příčetný člověk, co zná obě strany dá od toho ruce pryč, ať si to vyřeší sami, což je samozřejmě vnímáno tak, že je protistrana naočkovala a jsou proti němu, z čehož je třeba je obvinit. Stejný postup se aplikuje na úřady, co "mají přece slušnému člověku pomoct". A obsedant JE slušný člověk, ne? Takže je třeba celému světu říct, jak je na něj hrozně zlej.
(Tenhle příběh se v mém okolí zopakoval 3x u různých lidí z různých společenských vrstev, různé byly opravdu jen drobné detaily).
Ještě mě na tom poněkud OT zaujala ta jen tak mimochodem zmíněné IQ potomka a nepřímo svoje vlastní. Pokud jsem dobře kdysi dávno četl, tak IQ v pásmu geniality (150 a víc) má asi jedna desetina procenta obyvatel země. Nicméně poslední dobou, co si všímám, kdo všechno zveřejňuje výsledky svých IQ testů a s jakou číselnou hodnotou, tak jsem udiven, že se tato elita země soustředila v mém okolí a na internetových stránkách, kde se běžně vyskytuji. Zároveň jsem potěšen, že všichni hovoří mým rodným jazykem. Je to zajímavé. Stále přemýšlím o tom, proč lidé, kteří mají statisticky nadprůměrně vysokou schopnost řešení nových a složitých problémů tragicky vyhořeli dle svých vlastních popisů na řešení situací běžných (což je ještě pochopitelné), ale také na vyvození patřičných závěrů z těchto omylů do budoucna. Každopádně jsem hrdý na to, že svými chabými výsledky mohu v této skupině vrátit onu průměrnou hodnotu, ke které se to číslo vztahuje, tam, kam patří.
|
|
|
K tomu IQ: Mohu potvrdit, že ty IQ testy nějak nejsou, co bývaly:-), a to ani ty "oficiální", prováděné psychology (patrně museli snížit laťku, protože jim vycházela statisticky neúnosná koncentrace debilů...). Někdy v 17 letech mi vycházelo IQ kolem 120, přičemž mi bylo řečeno, že kdybych se o něco více soustředil, tak to může jít přes 130. To je hodnota, které tak nějak hraničně lze věřit (s ohledem na to, že oba moji rodiče jsou intelektově poměrně výrazně nadprůměrní). Dneska to na nějakých 145 v obdobném testu dotáhnu, ani moc soustředit se nemusím. 145 (resp. dejme tomu 150 při intenzivním soustředění) nebo nějaká podobná fantasmagorie je hodnota zcela evidentně nesmyslná (reálně to bude pořád někde lehce nad průměrem), přesto o sobě mohu s klidem tvrdit, že mám změřené IQ v hodnotách nižší geniality:-). Takže těch géniů, co by se jakž takž přiblížili realitě po odečtení 15 až 20 bodů, bude opravdu poměrně dost...
|
|
|
Souhlasím a potvrzuji. V 17ti na oficiálním měření u Menzy jsem se přiblížil těsně 130-ti. Nedávno jsem prodělal znovu a hodnota 160ti je IMHO nesmysl. S věkem jsou pro člověka, co je zvyklý myslet a prodělal SŠ a VŠ matematiku testy jednodušší, už proto, protože některé "hlavolamy" už v životě potkal a ví, jak na ně.
Zejména testy na Internetu, kde se za sms dozvíte (i s "certifikátem"), že jste geniální je nutno brát s velkou rezervou. Už jsem se setkal s tím, že se tím jedinec prezentoval a měl ten papír vytištěný...
|
|
|
No pořád nevím. Pokud všichni mají IQ nadprůměrné, kdo tedy tvoří ten průměr? Já sám na to prostě matematicky nestačím....
|
|
|
Průměr se IMHO prostě číselně posunul v důsledku "devalvace" inteligenčního bodu. Zatímco dřív to byla dohodou stanovená hodnota 100, tak dneska by to odpovídalo přibližně hodnotě 110, možná 115, což inteligentní jedince v pohodě zvládne "číselně" posunout někam k hranici geniality (přičemž reálné intelektové schopnosti obyvatelstva jsou pořád +/- stejné). Jestli je to důsledek nějakého spiknutí jásavých blbů, kdy nikdo nechtěl být poslem špatných zpráv a říkat lidem "máte IQ 90, což je při dolní hranici průměru", a tak se ty hodnoty tak dlouho uměle navyšovaly, až z toho vznikl standard, nebo nějakého jiného tlaku, to si netroufám hádat.
|
|
|
Není za tím spiknutí ani politická korektnost, způsoby výpočtu se v čase měnily tak, aby byly zajištěny výsledky odpovídající předpokládanému statistickému rozložení v populaci. Krom toho si matně vybavuju, že na výslednou hodnotu má vliv i geografické umístění, protože ačkoli je střední hodnota inteligence v různých zemích různá, tak hodnota IQ naopak tyto rozdíly eliminuje. Zjednodušeně řečeno, s průměrným evropským IQ 90-110 můžete dosáhnout výrazně nadprůměrného výsledku v méně rozvinutých zemích a naopak. Snad si to pomatuju správně.
|
|
|
Lidi, co na nejake testovani kaslou, protoze jim za to u pasu nikdo neprida a v hospode se tim chlubit taky nebudou? Ono to, co na tyhle testy chodi vetsinou neni nezavisly vzorek populace nezatizeny vyberovou chybou.
|
|
|
No nicméně nelze přehlédnout, že se znali deset let a pak to s nějakými změnami okolností vzalo špatný směr. Pořád to po deseti letech nebylo tak špatné, aby se nerozhodli spolu mít dítě. Jestli s ním některá strana nepojila nenaplněná očekáváním (to někdy bývá, až se vezmeme, až budou děti, až dostavíme barák, tak.... a vono to není, to se musí najít vidník).
Co mě ušlo je ten výrok o zalití do betonu. Ani ne proto, že padnul (žertování v párech může být trochu drsnější a v rodinách, kde je silná preference synů občas padne lecos), ale máte pravdu, že autor po letech pociťuje potřebu prezentovat zrovna toto, ačkoliv to ve článku už nijak viditelně nenavazuje na problémy.
|
|
|
Co se týká těch deseti let a nakonec dítěte - říkala mi přítelkyně, když dělala na ARO - několikrát tam přivezli člověka, co to měl za pár a bez přístrojů a 24/7 dohledu už ani ránu, i když jinak docela fungoval a čekalo se v řádu hodin až dnů, až dojede do konce. Ale ten člověk byl schopen vydržet několik týdnů, protože čekal třeba na očekávané vnouče, nebo než vnouče udělá diplom. A několikrát se stalo, že jakmile tato událost nastala a potomstvo se přišlo úspěchem pochlubit, tak daný člověk do jednoho dne v klidu umřel.
Kolikrát to v těch vztazích vidím podobně - pořád je před náma nějaký projekt - společné bydlení, nová práce, svatba, stavba domu, výlet do tramtárie, děti. Dokud tam nějaký takový projekt pořád je, vztah je ok. Jakmile ty projekty přestanou být - a mohou to být opravdu maličkosti - nemají spolu nic společnýho a rozejdou se.
Už sem proto kolikrát viděl, že - chodíme spolu dva roky a hádáme se - tak se usmíříme, naplánujeme společný bydlení a hned je všechno hezký a pak bude všechno hezký. Po společným bydlení uplyne rok, hádáme se, tak se vememe a tak je všechno krásný a všechno bude krásný. A tak dále a pořád dál. Ty haranti obvykle bejvají poslední meta, po který lidi, co spolu nemají moc společnýho už nemají nic dalšího, navíc se k tomu přidá psychická zátěž, kterou děti určitě jsou a tak i po těch letech se to prostě vyhrotí.
Ad zalití do betonu - ano, přesně ten kontext/nekonext mě překvapil.
|
|
|
Tak s odstavcem dva souhlasím velmi. Ono i dítě je projekt, ale zejména zezačátku to hodí (hlavně pro matku) do strašné monotónosti. Nějaký společný projetkt je třeba (nebo umění radovat se z projektu toho druhého).
|
|
|
Pořád to po deseti letech nebylo tak špatné, aby se nerozhodli spolu mít dítě. To není žádný argument. Počít dítě spolu můžou i lidi, co se vůbec neznaj, tak proč by nemohli lidi, u kterých probíhá krize vztahu. Ona ta krize taky není že to je furt na hovno, ale že jsou lepší a horší chvilky, přičemž těch horších je nějak čím dál víc. No a v některé z těch lepších počali. Jak prosté, milý Watsone.
|
|
|
Jo, ale tady to byla podle článku půlroční snaha, viz. odst. 2), což je něco jiného než následky jednoho usmiřování v průběhu krize.
Teď mě zaujalo, že pisatel nemá žádné příbuzné a přemýšlím o tom, jaký a zda to má význam.
|
|
|
Aha, tak to mohlo být v době, kdy vztah ještě fungoval nebo zdánlivě fungoval.
|
|
Clanek pusobi dost jednoznacne, autor je chutak hodnej obetavej, se kterym jeho zena uplne vyjebala. Jak z pohadky pro maly deti, hloupej Honza je ten hodnej, drak je ten zlej.
Z hlasek v clanku typu "a tak jsem své drahé žertem říkával, když to bude holka, tak je zabetonuju do studánky ve sklepě" a "já jsem poté udělal největší chybu mého života. Nevyhnal jsem ji z domu" ovsem soudim, ze to asi az tak jednoznacny, jak to autor lici, nebylo...
|
|
|
Mám podobný dojem. Svůj k svému, říkávala moje babička... a tady to asi docela sedí.
|
|
Standardní smutná tzv. blue-pill story. Není v tom žádná věda. Pán si neudržel svůj postoj a rámec a jinak to dopadnout nemohlo, jelikož ženské, jako vratké solipsistky (metaforicky) od přírody, se pro svou nesebejistotu po nějaké době nevědomky začnou pokoušet vztah rozbít, aby se ujistily, že volbou muže neudělaly chybu. To se na ně ale nedá svádět, taková je realita, taková je příroda a chlap se s tím musí umět popasovat; především s tím, že nikdy nebude mít nic jisté. Ale i tohle je složitá problematika, hlavně je třeba prohlédnout všechen ten bulshit, kterým jsou muži dnes a denně zaplavováni médii a servilním okolím.
|
|
|
Hm, zajimave podano. A ted otazka za tri bludistaky - co s tim? Muzu rict, ze takhle to probihalo. Zacalo to "natvrdo" velmi kratce po tom, co u nas pro nejaky "neprekonatelny" rozpory s muzem kratce bivakovala jeji sestrenka. A za tejden dva to zaclo - tohle chci, tohle budes delat, tohle nebudes delat. Prvnich par ustupku jsem jeste udelal, protoze nebyly nejak zasadni, ale jak se postupem pritvrzovalo a zacaly se resit bohuzel i imaginarni problemy (mysleno doslova, bylo mi vycitano neco, co jsem nikdy neudelal, nicmene to delal onen muz sestrenky), tak musim rict, ze uz jsem se dost sek a zacal si stat za svym. No jak to dopadlo je na prvni strance tyhle diskuse :D Musim uznat, ze jsem v tomhle dost natvrdlej, neumim moc cist mezi radky. Vpodstate nikdy nerekla, co vlastne chce, protoze cokoli se resilo, tak i kdyz se k nejakymu kompromisu doslo, tak jsem se dozvedel, ze o tom to preci vubec neni. A takhle jsme se zacyklovali na nejaky tri mesice a na nescetnekrat polozenou otazku, o cem to teda je a co mam delat, mi bylo receno, ze to mam vedet :) A ted reknete co s tim? Otazku myslim vazne, nepopiram, ze jsem urcite neco udelal blbe, jen nejak furt nevim co, tak by se mi hodil kopanec pro priste.
|
|
|
Ten popis hodně odpovídá manipulativnímu chování, ale to by se nemělo spouštět, protože je to stálý rys. Asi došlo k nějakým psychickým změnám, těžko říct. V obou případech se toho laicky moc dělat nedá.
|
|
|
Ano to doslo, jak jsem psal nekde na zacatku, predchazela zasadni zmena zivotniho stylu. Samozrejme je mozny, ze cely to byla (a uprimne mam ten pocit) habadura, jak se me zbavit, protoze argumentace ve valne casti byla velmi mizerna a bohuzel casto i smyslena. Proste se najednou ocitla ve svejch predstavach o dve ligy vejs a jen nemela koule to otevrene zkoncit. Nevim, pusobilo to na me tak...
|
|
|
Tak to je. Ženy potřebují mít vždy zadní vrátka, "plausible deniability" se tomu říká. Dejte jim to a můžete si s nimi dělat co chcete. Je to obranný mechanizmus, aby si mohly zachovat tvář oběti vůči absenci vlastní sebejistoty, vůči jejím toxickým kamarádkám, vůči pedestalizující společnosti, stát se v případě potřeby obětí.
|
|
|
Jakmile se zacne tocit na tom, ze "ja ti nereknu, co chci, protoze to mas vedet ty (a cokoli udelas je samozrejme spatne)" , tak zaujmout postoj "Dobre, vim co mam delat - protoze me mas rada, tak jiste chces, abych sel s kamaradama do hospody a dobre se tam bavil" a rovnou to udelat. Kdyz zacne vykrikovat, ze tohle nechtela, tak opacit, "Tak jsi mela rict, co chces". Kdyz zacne vysirat ze "tak bez a nemusis se vracet", tak opacit "nemusel se vracet nikdy ale tohhle je muj byt, tak muzes jit a klice nechat ve schrance"
Kdyz si o neco konkretniho rekne, tak to lze zvazit a bud prijmout, nebo neprijmout, kdyz si o nic nerekne, tak se zaridit tvrde po svem a vubec nezkouset uhodnout, co by snad mohla mit na mysli, protoze to kdykoli smete ze stolu, ze mela na mysli neco trochu/zcela jineho. Ono se rychle ukaze, jestli je pro ni dulezitejsi vysirani, nebo partner. (A ma-li se vztah rozpadnout, tak radsi driv nez pozdeji - prinese to mensi skodu)
|
|
|
Ano to beru, to ma vnitrni logiku. Pro priste urcite uzitecne. Jak rikam, dost jsem podcenil zacatek, zrejme proto, ze jsme se temer vzdy celkem v klidu na vsem dohodli a po deseti letech jsem ji precijen mel nejak "zapsanou" a ta zkusenost se ze dne na den dost tezko prepisuje. Hledal jsem problem stylu, ze nekoho ma, nebo si mysli ze mam nekoho ja, coz poprela, ac nakonec z ni vypadlo (nevim jak moc se tomu da verit a jestli uz to nebylo jen zoufaly kopani kolem sebe), ze jsem mel udajne optakovat jistou kamosku, coz byl nesmysl.
Souhlasim, ze lepsi to zabalit driv nez pozdejc, ale po deseti letech uz se clovek chte nechte snazi to nejak zachranit...
|
|
|
Údajně optákovat... hmm, to zní jako psychologická projekce.
V kontextu příspěvku výše bych si tipnul, že se jí podařilo skórovat s "alfou" o ony dvě kategorie výše (který ji pravděpodobně už nikdy nebude chtít vidět nebo jí i vídá, ale jen za jedním účelem a pohrdá jí) a tak má dáma nyní pocit, že jí chlap o ty dvě kategorie výše "náleží." S tím se bojuje těžko.
|
|
|
Jo, to byla posledni kapka. Pak uz jsem to nevydrzel ani ja flegmatik a sla. O kolik byl nebo nebyl vys nevim, neznam.
|
|
|
Jinak toto uz probehlo ve fazi "aftermath", kdy se mi celkem hrube nelibilo, jakym zpusobem vyprazdnila byt. Nacez jsem se krom vyse zmineneho, mimojine dozvedel ze mi preci varila :D
|
|
|
jj to bejvá časté...hodně podobného jsem viděl kolem sebe....po 10-15 letech se všechno trochu ohraje, přijde krize středních let a mamina se pustí do světa. Začne se jí dařit v práci a najednou se jí rodinka začne trošku zajídat....V zaměstnání je samozřejmě vdaná panička vždy žádaným artiklem k optákovávání pro ženáče i neženáče, protože od vdané nehrozí tak velké nebezpečí zahnízdění...jenže maminy tím dostanou pocit, že mají někde nějaké zastání - a protože každé manželství je o velikých oboustranných ústupcích z nichž si ovšem každá ze stran uvědomuje jen svoje - začne nám madam bušit do manžílka a snaží se domnělou nespravedlnost napravit...vztah jde do riti, no a pokud do toho přijdou ještě finanční problémy je zaděláno na rozchod...mno a mamina najednou zjistí, že ti všichni muži, co jí nadbíhali, balili a případně dokonce optákovávali (pokud se do toho dobordružství pustila) najednou couvají ...a couvají... a tak se ocitne mezi zoufalkami, podpora od muže žádná, protože ho domrtě nasrala...děti nevycválaný, prachů zoufale málo mno a po tý pětařicítce jde při tomhle životním cvalu i ta atraktivita do prdele....Nejhorší je že to obvykle odserou ty děti........
|
|
|
Ano, tohle jsou samozřejmě správné reakce, jenže to nikdy nepřichází takhle náhle ale graduálně, všem nám známou metodou ukrajování ze salámu. Proti tomu se bojuje velmi těžko, protože každé zaseknutí působí z vnějšku náhle a ženský um je nakrásně ho otočit tak, že ještě ze svého krátkodobého nalezení koulí má chlap špatný pocit.
|
|
|
Pán ráčí být psycholog? To, co tu ve svých příspěvcích říkáte působí značně odborně a navíc jsem se s tímto popisem ještě nesetkal. Ani na fórech řešících vztahovou problematiku, často metodou pokus-omyl (například zde tolik opovrhovaná Zpovědka). Nechcete o tom napsat článek? Přece jen bych se rád dozvěděl co je to "plausible deniability" v praxi. Moci si dělat se ženou co chci je odvěký sen každého chlapa :)
Jinak obecně ke článku samotnému, začínám mít poslední dobou dojem, že tato ženská „nemoc šílených vysírajících krav“ je vysoce nakažlivá. Nejméně za 40% rozpadu vztahů a manželství v mém okolí mohly kamarádky dotyčné (většinou již rozvedené), nebo jiné psychopatky z jejího okolí (příbuzné, kolegyně v práci). Rozumný chlap s pudem sebezáchovy odřízne kamarádky a potenciální psychopatky od své nastávající hned v počátku. A kamarády taktéž (jak známo, kamarád taky rád). Z této perspektivy se mi islámský přístup kdy žena smí opustit dům jen v přítomnosti muže nebo starší spolehlivé ženy, docela racionální.
|
|
|
Já bych ji dal rovnou. Na řetěz. Do sklepa. To by bylo dobrý, co Hoste?
|
|
|
Nejsem psycholog, ale reálná sociální dynamika je můj koníček. Především tedy teoretický (ono to trochu leze na mozek a žaludek), ale zatím se skvěle bavím, když vidím její manifestaci v praxi.
Spíš než článek už nějakou dobu přemýšlím nad založením webu, protože pronikání této "nemoci" i k nám pozoruji také. Prozatím to byl problém spíš USA, UK a okolí. Můj web by byl tak především plný překladů (jako např: www.scale.cz/~tmp/customers/trpcz/atpw-cz.htm) protože materiálu k této tématice existuje dost.
Trochu se zdráhám přímo odkázat, protože jde vážně o polknutí metaforické rudé kapsle do světa, odkud není návratu, proti němuž jednak stojí obrovská armáda jedinců zaseklých ve fázi popírání, kteří prozírajícího člověka dokáží semlet a zničit, a pak je zde také nevyhnutelná dlouhá a těžká fáze zloby (a asi i deprese). Není to pro každého.
|
|
|
Jen směle do toho, i já si rád počtu, když bude co.
|
|
|
Fázi popírání mám už za sebou. Byly to roky bolesti a beznaděje. Teď jsem ve fázi, kdy tomu chci porozumět, případně zjistit co s tím. A je nás takových víc. A nejde jen o podvedené, o majetek a děti okradené otce po rozvodu.
Stránek pokoušejících se řešit tento problém v poslední době pár vzniklo, ale většina dospěla pouze k popisu situace, založenému na osobních zkušenostech dotyčných. Podložené teoriemi či výzkumy to nemá nikdo. Běžně dostupné jsou na internetu pouze gender bláboly a feminictická propaganda. Aspoň já jsem se k ničemu kloudnému nedostal.
Článek sem klidně dejte, napište před něj odstrašující disclaimer a hotovo. U založení vlastního webu trvá nejmíň 5 let, než se vytvoří jakási stabilní čtenářská základna, pokud je člověk v české blogosféře zatím neznámý. Není špatné začít články na jiných webech a až potom založit vlastní.
|
|
|
Pokud se mi podaří vyhradit si čas, něco sepíšu.
|
|
|
Vím, že to nemůžu žádat, ale přimlouvám se za to, abyste si čas našel. Klidně jen jako vhled do problematiky s odkazama v angličtině. Pár lidem (mě nevyjímaje) by to mohlo pomoct utřídit si myšlenky a vyhnout se rozčarováním v budoucnu. Navíc podle příspěvků soudím, že psát umíte.
(Berte to jako pokus o motivaci :) )
|
|
|
Z této perspektivy se mi islámský přístup kdy žena smí opustit dům jen v přítomnosti muže nebo starší spolehlivé ženy, docela racionální.
Ony to ženy umí udělat také, odřezávat kamarády a i z jejich hlediska jde o rácio. Problém je internet, mobil, atd., že? Ale odstíněný uzamykatelný pokoj, ten by předpokládám vyhovoval...
|
|
|
Potvrzuji. Byli jsme tři kamarádi a poté co se jeden oženil tak jej jeho žena odřízla od všech kamarádů včetně mne.
Onehdá jsme se s kamarádem z bývalé trojky o tom bavili a on mi řekl že s jeho tehdá budoucí ženou měl rozhovor "natvrdo" kde jí řekl že budeme kamarádi ať se jí to líbí nebo ne a ona odpověděla že to nehrozí a dosáhne svého. Stalo se.
|
|
|
A co po ní jako chcete? Aby Vám řekla, co máte říkat, dělat, jak se máte chovat? Aby řekla "dneska bys mi mohl přinýst kytku", "dneska bys mě mohl vzít do divadla" a "dneska bys mě mohl vášnivě pomilovat"? To snad nemyslíte vážně? A když jste byli na začátku vašeho vztahu, tak to jste věděl, kdy máte co říci, kdy jí máte přinést kytku nebo vášnivě pomilovat? Nemůže to být tak, že právě tu skutečnost, že Vám to na začátku šlo úplně automaticky, a později jste začal klást otázky "a co mám jako dělat?", jste ztratil veškerou dříve získanou pozici? Že jste jí učaroval právě tím, že jste v pravou chvíli uměl říci správnou věc a najednou to neumíte? Nebo nechcete? Žena opravdu slyší místo "nejde to" větu "nechce se mi do toho" a místo "nevím" slyší "nechce se mi to řešit". Částečně je to iracionální, částečně ale založené na zkušenostech (muž je opravdu ve srovnání s ženou v jejím pohledu "líný", čemuž mnohdy říkáme efektivita a je principem pokroku).
Neuím si představit, co Vám asi tak mohla odpovědět. Očekával bych větu "to musíš cítit a vědět sám". Nebo byla jiná?
|
|
|
Popravde ano, presne to bych cekal. Kdyz zacnete chodit s holkou, jste spolu devet let, pricemz funguje prakticky porad stejne a po tech deviti letech se rozhodne otocit si zivot o 180 a zacne mit uplne jiny pozadavky nez doposud, tak se na me nezlobte, ale nevim co delat. Navic se pomerne zahy zacala chovat dost neprijemne, coz nejakymu snazeni uplne neprida a at jsem delal cokoli bylo to spatne nebo malo. Ono to v podstate bylo jako bych po tech letech zenskou vymenil a misto nejakyho postupnyho seznamovani si ji hned natah domu a chtel s ni fungovat.
|
|
|
A co po ní jako chcete? Aby Vám řekla, co máte říkat, dělat, jak se máte chovat?
To je zbytečné, v praxi ať chlap udělá cokoliv, vždycky je to špatně. A to i přesto, že to udělal přesně podle jejího rozkazu.
Aby řekla "dneska bys mi mohl přinýst kytku",
Bude nasraná, že nedostala kytku na pitomýho Valentýna, ale že dostala kytku x-krát, když nebyl zrovna nějakej debilní komerční svátek (btw, ať jde zasraná Alza s jejich letními Vánoci do prdele), to už si nepamatuje. Takže podle ní ona "nikdy nedostává kytky".
"dneska bys mě mohl vzít do divadla"
Když je problém ji dokopat, aby se šla projít třeba do parku (protože to by zmeškala Ulici a vůbec je hrozně udřená a to furt), chlap tak nějak rezignuje na pokusy vzít ji kamkoliv.
"dneska bys mě mohl vášnivě pomilovat"
Tohle je nejlepší. Ženská v rámci psychického teroru odmítá s chlapem spát. Kromě toho už dávno není tak hezká, jako bývala, X kila sádla navíc je dost velká sexuální bariéra. Což jí ovšem nebrání chlapa odmítat. Women logic.
|
|
|
S tou kytkou to ma ještě další level...
Nekoupim kytku - spatne.
Koupim kytku - proboha kolik to stalo?
:-D
|
|
|
Koupím kytku: "ta je hnusná".
|
|
|
Případně ty hajzle cos proved:-)
|
|
Karel Čapek byl fakt formát.
Bezvadně vystihl vstahy žen a mužů v díle Adam stvořitel, které je na youtube v mp3.
|
|
Četl jsem to až do konce, protože jsem čekal něco jako: ,,Tento příspěvek píši z Mírova, zbývá mi již 8 let z mého trestu".
Ale vážně, chlápek si vzal kravku, nekopl jí včas do prdele, napsal to na D-Fens a můžou za to učitelky...
|
|
Ten článek se mi nezdá být úplně reálný. Po 10 letech soužití si normální chlap prostě ženu musí "ochočit" nebo chcete-li nasměrovat (abych nezněl příliš šovinisticky) k obrazu svému. Je to tak dlouhá doba, že musí poznat, jestli do toho jít nebo ne.
S někým, kdo např. nezavírá vodu, bych nebyl ani měsíc :-)
Je jasné, že kamarádky udělaj taky svoje, a blbka to nedá, ale bez viny autor není.
|
|
a obsáhlým článkem popsat jakej jsem vůl, to chce odvahu. Autore přestaň fňukat. První bod je splněn - baba je v háji a pokud chceš kluka, tak nefňukej a bojuj.
|
|
..dovedou ve vztahu udelat luxusni bordel... Kdyz se k tomu prida sociopaticka sestra s manipulativnimy sklony, je vymalovano - muj dobry kamarad a soused v ulici se prave stehoval od manzelky do riti... ... akorat uplne nepodcenil vyber pravnika, takze rozovodva dohoda vypada relativne rozume - zatim..
...zatimco muj vlastni bracha, to pred lety zasadne podcenil a nedal na rady moje ani naseho taty (svedci, dukazy, argunemnty, dobry pravnik) a pak jen cucel a nechapal, co se to vubec deje - u soudu skoncil jako nasilnik a vrah (byvalka sehrala nekolik precizne nacvicenych scenek) a byl vyhozen z bytu, ktery zainvestoval, se 3mi igelitkami drobnosti....
|
|
Jen pro zajimavost - objevi se tu priste clanek o problemu s akne v puberte a co s nim? Navic je na prvni pohled jasne, ze autor skutecne JE psychous a mel by co nejrychleji vyhledat lekarskou pomoc. Vsichni mi ublizuji, cely svet je spatny, jen ja ubozak jsem obet a zcela normalni. Jen jsem stravil 10 let tim, ze jsem rikal manzelce, at zavira vodu a dvere. Jo, a mam IQ pres 150, abyste vedeli!
Jestli je tohle test, co jeste ctenari vydrzi, nebo jen dalsi ulet redakcni crew, snad ani nechci vedet.
|
|
Mě by ještě zajímala verze té manželky, abychom si ujasnili jestli jsou magoři oba nebo jenom pan autor.
|
|
Autor pise o sobe jako o obeti, ale mezi radky to spis vypada, ze blazen je on.
"Vtipkuje" o zalivani dcer od betonu. Mrzi ho ze po potratu nevyhnal zenu z domu.
Ma IQ v pasmu geniality a a nema na slusne bydleni a placa dvousetletou barabiznu 20 let jak vlastovka hnizdo. (Kamos si po vecerech 6 let opravoval pamatkove chraneny zamecky zahradnikuv domek, za 6 let to luzusne zrenovoval, pricemz puvodni zbyly obvodove zdi od 20 cm vyse (podrezano pro izolaci) - vse ostatni vymeneno)
Nejvetsi problem je nedovreny kohoutek (odhaduju na stary zarostly kouhoutek, ktery se musi utahovat brutalni silou, kterou zena nema), pricemz v Baumaxu koupite kvalitni pakovou baterii za litr - kapani vyreseno.
Pak "veliky pruser" s mokrou zdi, ktery byl pry zapricinen strikanim vody z kuchynske linky. Zajimave, moje kuchyn ma stenu za linkou okachlikovanou a muzu po ni treba strikat hadici a nic se nestane.
Vsichni znami se proti nemu spikli a veri "pomluvam".
Zena utekla a jeji zname ji nechavaji u sebe, zrejme jeji verzi pribehu veri...
Sorac, ja to vidim na frustrovaneho zakomplexovaneho magora, maleho domaciho tyrana, co dela peklo z kapajiciho kohoutku, ktery stejne kape jenom kvuli jeho neschopnosti vymenit baterii.
Jeho zena taky nebude vylupek cinorodosti, vidim to spis na Marenu, kterou tajdes tam, kde jsi ji postavil, autor o ni pise, ze je velice lina. No a pokud i tato Marka po deseti letech v sobe najde odvahu zdrhnout a bez zabezpeceni, musela zazivat peklo.
|
|
Mě zaráží, že jeho synek má v pěti letech IQ 164. To se prosím vás měří jak? Mě IQ měřili při bezpečnostních prověrkách (pracoval jsem ve firmě na pozici, kde to bylo nutné). Takže vím, jaký je rozdíl mezi internetovými sranda testy a opravdovým měřením IQ.
Pokud má autor IQ 150 a synek je malý Einstein, tak matka prostě nemůže být blbka. Genetika vás nepustí. Spíš se mi zdá, že jde o vztah svým způsobem velice inteligentních jedinců, kteří nicméně mají problém s normální existencí. Pokud si to ženská umí zařídit tak, že chlapa terorizuje z gauče, určitě to není blbka.
Pokud jsou v dědině všichni proti mě, něco je špatně na mojí straně.
Pokud se autor úspěšně rozvedl, radím mu se už podruhé neženit, není to dobrý nápad.
|
|
|
|
U dětí se IQ měří snadno - líp než u dospělých, akorát to číslo 164 je nedůvěryhodné - je příliš přesné...
Ostatně samotný IQ byl vynalezen pro děti, v původním provedení IQ 160 u pětiletého dítěte znamená, že zvládne úkoly pro průměrné osmileté dítě ze své sociokulturní skupiny...
|
|
|
Šlohne nepozorovaně šrajtofli?
|
|
|
Třeba - já bych se to nenaučil ani za stopadesát let usilovného cvičení...
|
|
|
Třeba nejste z té správné "sociokulturní skupiny" :-)
|
|
|
Třeba. To záleží na tom, jak si nadefinujeme tu "sociokulturní skupinu". Pokud to bude spíše socioskupina, tak šlohne šrajtofli, pokud ta skupina bude spíše kulturní, tak spíš napíše báseň.
|
|
|
Néé dyk more, máme nože,
tak se neptej blbě: Cože?
Vytáhni svou peněženku,
ať už jsou z ní love venku.
Gádžu vždycky přečůrá
naše romská kultura.
Je to dostatečně "sociokulturní"?
|
|
|
Tak tahle větev diskuse vede směrem rovnou do převýchovného tábora pravdy a lásky...
|
|
|
Z kterého vlakového nádraží se tam jede?
|
|
|
Zkuste to z Terezína. Cílová stanice se původně jmenovala "Treblinka", ale časem to jméno bůhvíproč získalo špatnou pověst, a tak ji státní dráhy nechaly přeznačit na "Ober- Majdan".
|
|
|
Ač to činím nerad, musím Vás zklamat. Terezín nemá vlakové nádraží, ba nemá ani koleje. Nejbližší jsou v Bohušovicích nad Ohří.
|
|
|
To špičkovým evropsky integrovaným odborníkům na konstrukci převýchovných táborů nijak zásadně v cestě nestálo. Sice jim pak do toho něco vlezlo (to "něco" se jmenovalo tuším Rudá armáda, s níž přišli další odborníci na převýchovu, preferující malinko jiné metody), ale to neznamená, že převýchově odzvonilo. Právě naopak!
|
|
|
Že jim do toho Rudá armáda vlezla, to je jedno velké nedorozumění. Vždyť to byli Vámi zmínění odborníci a rudoarmějci, co si v Polsku potřásali rukama a plácali se po ramenou.
|
|
|
No jistě, protože po špičkoví odborníci na tuto problematiku se vždycky nějak domluví, pokud jim to tedy nepokazí nějaká dvojice megalomanů. Věřím, že mezi odborníky samotnými by to jistě nezaskřípalo ještě dlouhá léta.
|
|
|
|
To nevím, jen jsem onehdá zaslechl že měli pobočku někde tuším v Krupce. Ale ňák to tam nevyšlo, prý ty live přenosy ještě neměli dopilovaný.
Mezi námi: používat na to lacinou dětskou chůvičku, není dobrý obchodní model.
|
|
|
Nějak nevím, na co narážíte. Můžete mi to, prosím, vysvětlit trochu podrobněji (klidně i ve verzi "pro blbce")?
|
|
|
|
|
Taky jsem si říkal, že jste předtím propojil kauzy, které ve skutečnosti propojené nejsou.
|
|
|
No socio zcela určitě. Jakl moc kulturní, to bych raději nehodnotil, neboť by to mohlo naplňovat bůhvíjaké skutkové podstaty:-).
|
|
|
IQ, pokud je mi známo, je nějakým způsobem upravený poměr mentálního a fyzického věku, tzn. u dětí by to mělo jít měřit snáz, než u dospělého, protože "standardizovaný" mentální věk a odpovídající projevy u vyvíjejícího se dítěte lze poměrně dobře stanovit plus mínus rok na čistě statistickém základě, zatímco o tom, jaký má být "mentální věk" třicetiletého chlapa a jak konkrétně se má projevovat už lze diskutovat. Jiná věc samozřejmě je, že duševní rozvoj dítěte mezi 5 a 10 lety (obzvláště takhle vyspělého) je tak překotný, že doslova platí že co bylo pravda dneska, to může zítra být minulost, takže se ty testy (co jsem tak slyšel) pod zhruba 10 let považují za vyloženě orientační.
|
|
|
U dospělých je to taktéž na čistě statistickém základě: průměrný výkon se položí za 100 a směrodatná odchylka za 15 bodů. Problém je jen ve výběru vhodných testových úloh - jak ostatně uvádíte...
|
|
|
Před mnoha lety na to měli nějakýho Ravena, bylo to udělaný tak, že kdo měl trochu šajna o matice a geometrii a trochu té představivosti posílené cvikem deskriptivy, vykazoval výsledky genia i když to byl normální strejc jako já.
Měření tedy k prdu.
|
|
|
Určitě tak? I na wiki píšou, že se to už nepoužívá.
Já měl vždycky za to, že je to srovnání vůči zbytku populace v dané věkové skupině, kdy průměrná schopnost řešit problémy v určité oblasti je hodnocena 100 a pokud má člověk IQ 150, tak by měla být tato jeho schopnost o 50% lepší než průměrný výsledek jeho současníků.
|
|
|
Pokud je mi známo, tak postoj k této problematice není zcela ujednocen, ale obecně asi budete mít pravdu, že mám zastaralé informace.
|
|
|
Genetika Vás pustí. Velmi snadno, byť ne s vekou pravděpodobností. Jen z toho, že je někdo idiot, nevyplývá, že potencionálně nemůže počít génia a naopak,na to by bylo nutno znát podstatně podrobněji, jak se to má s těmi jeho geny.
|
|
|
Při jaký bezpečnostní prověrce se měří IQ boha jeho? a opravdu na konci nějakých IQ testů, který nejsou myšlený jako srandička pro prváky ZŠ vylezlo nějaké číslo? :-O
|
|
|
Na jaký stupeň jsi prověřený ty?
Už je to dost dávno, ale ty testy tam byli a ještě nějaké psycho testy. Pak přišlo hodnocení, nebylo číselné, ale dost věcí tam sedělo s tím, co si sám o sobě myslím. Mám to někde v papírech založeno.
|
|
|
No ja jsem provereny na NBU Tajne a na NATO Secret (nad tim je uz jenom Prisne Tajne a Cosmic Secret - coz nemaji ani ministri a mmj. to znamena hlasit na NBU kazdou cestu do zashanici za nakupy do Drazdan)
No a o nejakem IQ testu tam nebylo ano slovo.
Ani zadne psycho testy.
A jak jsem se dival na pozadavky na Cosmic Secret, tak tam taky ne, ale nestudoval jsem to nijak podrobne.
|
|
|
Václav Bond, povolení zabíjet máš?
Nenapadlo by mě, že se někdo může pyšnit "bezpečnostní" prověrkou ve státě, kde většina soudců má komunistickou minulost stejně jako parlamentu a kde ve vládě dělá ministra "očišténý" stbák.
Bezpečnostní prověrka?
Pro koho dělá ten, kdo tě prověřoval?
Směšné.
|
|
|
No, prověrky vydává NBÚ, takže v současné době bych to pozadí tipoval na něco mezi FSB a Lukoilem:-).
BTW nemám pocit, že by se tou prověrkou pyšnil, spíš to sem píše jako zkušenost, že ty prověrky neobsahují IQ test. Co já znám prověřené lidi (asi 3 nebo 4), tak nikdo z nich nenechal NBÚ šťárat ve svém soukromí proto, že by toužil být Džejmsem Blondem a bezpečnostní prověrku považoval za krok k tomuto cíli. Mnohem spíš ji všichni potřebovali, protože v kanceláři naproti seděl člověk, co v průměru jednou za půl roku měl na stole položená nějaká "tajná" lejstra, a proto muselo celé patro být prověřené, neboť co kdyby náhodou zapomněl zavřít dveře...
|
|
|
Já to mám za motivační gamesu.
Něco jako když Simpsonovi dali klíč od šéfovskejch hajzlíků.
Má prověrku, je pan Někdo.
Stbák pak řídí finance a prověrku nepotřebuje.
Znovu říkám: směšné
|
|
|
Tak to je dobra komedie, frustrati uz zavidi i uredni lejstro a uredni papir povazujou za poctu srovnatelnou s VIP zachodky...
Vis, mamlase, pro NATO Secret proverku potrebujes:
- osobni proverku
- firemni proverku
- Need to know - ja konkretne delam na subdodavce pro NATO.
Na ukazovani v hospode ti ten papir nikdo neda.
A kdyz mluvime o lejstrech, mam dokonce ridicsky prukaz.
|
|
|
Ale já ti "prověrky" nezávidím, spíš by mě srali.
Obecně je to ovšem šaškárna a gamesa, viz výše.
|
|
|
Hlavne to ukazuje, ze ke skodovackymu blbstvi jsi jeste statem placebej, fizlovskej curak.
|
|
|
Ehm, prověrku má řada lidí jen kvůli čistě technické práci.
|
|
|
Jo, cet jsem to. na ty skodiffky si vydelava na subdodavce pro NATO...a neni mu hanba se k tomu priznat.
|
|
|
Jo. Ale komedie to je. Abych směl dál pracovat na Ruzyni, tak najednou (po letech co jsem tam jezdil pracovat) mi těsně před další zakázkou sebrali průkazku ke vstupu a prý prověrka, nebo prověřený doprovod. Tak teda prověrka. Školení že mám prolejzat rámama, nářadí, papíry, měřáky, NTB přes retgeny bylo otravný a zbytečný, protože to stejně jinak nešlo. Ale budiž. Ale to další už pruda byla a dokonce prý je součástí i nějaký dotaz u BIS, kteří prý NBU odpoví jen ano nebo ne. Bez udání důvodu, dotazování či vysvětlování. A ne od BIS = ne od NBU.
Tak zatím co jsem čekal na prověrku a "chodil se dívat" jak tam bandy neprověřitelných úkáček, mongolů a já nevím kterých dalších pobíhá v nejpřísnějších prostorech kam já normálně roky chodil a najednou nesměl. A termín dokončení a předání díla běžel. No, komedie. Trapná k tomu.
|
|
|
Je spousta baráků v týhle zemi, kde i bagrista, co tam kope rigol na kabely, musí mít platnou prověrku NBÚ a ještě přímé osobní povolení od lidí z toho baráku. Je to prostě jenom další potřebný opruz, jako řidičák, padesátka, autorizace ČKAIT, OZO v PO a BOZP a jiný papíry, který potřebuješ, abys měl práci. Buď ber nebo nech bejt .....
|
|
|
...a navic, kdyz je to zcela jasny imbecil pro ktereho beexistuje jiny auto nez skodiffka a octovka je vlhky sen.
Pro stat zadny hvezdy proste nemakaj - axiom
8o)
|
|
|
Mám tomu rozumět tak, že například ti piloti, co mají výcvik na Gripen, což z nich dělá odborníky, jakých jsou řádově nízké stovky v celé Evropě, nejsou žádný hvězdy? No nevím, spíš mám pocit, že já a ty bychom si mohli gratulovat, kdybychom oba dohromady dali schopnosti jednoho takovýho člověka...
|
|
|
Mno, co se týká bezpečnostních prověrek, ke kterým se běžný smrtelník dostane, tak se zaměřují na úplně jiné věci než osobnost žadatele, takže tam se IQ ani popis svojí osobnosti nedozvíte.
Ano, jsou pochopitelně jiné prověrky - osobnostních předpokladů a jsou poměrně běžné u státních služeb (vojáci, policajti), tak u některých profesí (piloti, letoví dispečeři, operátoři tísňových linek), které se ale zaměřují na předpoklad pro výkon konkrétní činnosti a někdy jsou poměrně pekelné a bývají největším strašákem a tam se o sobě dozvíte hodně. Ale s bezpečností nemají nic společného.
Pak se asi dostaneme k tomu, kdo na Vás danou prohlídku vykonal.
Pokud se jednalo o nějakou HR firmu, která Vašeho zaměstnavatele přesvědčila, že bez její "prověrky" nemůže vzít ani skladníka, přičemž nebožáka celý den trápila parta amatérských psychozmrdů, aby si za tento výkon mohli říct dva měsíční platy nešťastníka, pak se doporučuji na výsledky tohoto testování raději vůbec neohlížet. U 98% těhle firem platí, že relevancí je to asi stejně, jako by to provedla banda dementních opic.
|
|
|
IQ test je pokud se nepletu pouze o schopnosti logickeho uvazovani. Dale IQ testy se velice ruzni, ty Internetove mi prijdou velmi jednoduche (kdyz jsem jeden pred lety delal naposledy, sel jsem si v jeho prubehu udelat kafe nevedouc ze tam jde o cas a na konci jsem mel vsechny otazky dobre, zmerene IQ v nesmyslne vysi a zjevne kdybych nebyl na tom kafi tak bude asi jeste vyssi). Srovnani s IQ testem od Mensy nelze delat, tesne po revoluci jsem na nem byl a pocitadlo jsem rozhodne jako u toho internetoveho "nepretocil". Mam dokonce takovy pocit, ze to nikdo z celeho prednaskoveho salu nestihl udelat cele (mozna jsme byli sal blbcu). IQ mi samozrejme vyslo mnohem nizsi, nez v drtive vetsine tech casopisovych/internetovych.
I pres (relativne) vysoke IQ clovek nemusi byt do zivota zejmena na ty ne-logicke (socialni) veci pouzitelny. Jsem toho dokonalym prikladem. Popravde receno bych ale nemenil snizeni IQ treba za zvednuti socialniho (sou)citeni....
|
|
|
Známý známého : VŠ (technického směru) , měřené IQ 140 v Mense, aktivně 3 jazyky a závislost na plechových děvkách - hracích automatech. Po neúspešné kariéře se mu rozpadla rodiny, skončil u Městské policie a pořešil to celé skokem z okna z dostatečné výšky :-(.
|
|
|
Dva znami, jeden otcuv kolega a druhej muj spoluzak. Ani jeden nema zenskou, bydli sami v relativne nakladnem, ale nezarizenem dome, nejsou schopni ani zakladni udrzby domacnosti, ani jeden nema spolecenske a hygienicke navyky. Jeden jen smrdi potem, druhemu navic smrdi z huby. Spoluzak na maturitnim srazu daval k lepsimu, ze ho i kurva odmitla 8o)
|
|
|
Inteligence nemá zhola nic společného s vírou, pocitem osobní svobody, už vůbec ne s morálkou, a zhusta ani s tím "zdravým rozumem" alias kritickým myšlením, i když tam bývá dobrou oporou, pokud už existuje. ;-)
|
|
Jak ženské začne smrdět vocas a začnou migreny je lepší ji kopnout do prdele a hledat jinde.
Tyhle věčně unavené chudinky jsem taky zažil a nemá cenu se snima zahazovat. Takovou ženskou nezmění nikdo a nic, ta musí sama dopadnout držkou na zem.
Ženská může být vylízaná jak chce ale roztahne nohy a chlapa má vhrsti:)
|
|
|
To záleží na chlapovi. Tak jak se ženský chtějí-li za něco stát musí naučit pracovat se svými "náladičkami" (aktuálními hladinami hormonů), tak i mi chlapy se musíme naučit pracovat se svým chtíčem.
Sice je to sakramensky těžké, obvzlášť když je dnes trendy že "být zvířátko ovládané chtíčem" je normální a jedné správné, ale dá se to. Zadarmo to není, ale je to super.
|
|
|
Znam ve svem okoli ctyri kamarady, kteri nebyli utazeni na varene nudli, alebrz na vonave kunde. Bohuzel objekt jejich zajmu s postupem casu ztraci svuj puvodni "sarm", ale ted uz je pozde honit. Bycha.
|
|
|
Takových nás mužů bylo, je a bude, co se nechali/nechají utáhnout na sex.
Ale přece jen se pomaličku asi paradoxně možná lepší. Aspoň ten spěch či ochota vlézt do chomoutu není co bývala, zdá se.
|
|
|
Já osobně nechápu, proč se někdo ožení podruhé. Přece není normální opakovat stejnou chybu dvakrát. (Třikrát a víckrát, to už je snad rovnou masochismus.)
|
|
|
To si můžeme podat ruce. Také mi uniká proč to někdo dělá a zatím jsem na to ještě nepřišel.
Já osobně bych do ženění podruhé nešel ani za nic, pokud by skončilo mé současné a první manželství.
A to jsem se ptal již několika takových lidí.
|
|
|
Ten článek je naprosto k ničemu.
Mohl jej na jedné straně napsat lehce divný a asociální chlápek, který je jinak v pořádku, přičemž jeho žena je hrozná kráva, která nic nedělá, nechává non-stop téci vodu, svítit všude a likviduje jejich bydlení.
Na druhé straně ho taky mohl napsat trýznitel, kterému připadá normální za potrat vykopnou ženu z baráku, zalévání do betonu je vtip/nevtip, neustále buzeruje, když jeho žena náhodou zapomene jednou za týden zhasnout, když na půl hodiny opustí místnost.
A taky cokoliv mezi tím, jako například divný asociální týpek s divnou asociální ženou, kteří si nejdříve sedli, ale pak se jim to rozpadlo, teď na sebe vzájemně kydají špínu (ona na něj v okolí, on na ni na D-F, protože okolí ho asi poslouchat nechce). Což mě přivádí k tomu, že je podivné fňukat nad tím, že o něm žena blbě mluví, v článku, jehože tématem je, jak je jeho žena kráva.
Celkově mi to připadá dost ufňukané a i v rámci toho fňuku, kdy se autor snaží sám sebe vykrestli v nejlepším světle, se mu to moc nedaří, čili otázka je, jak vypadá v normálním světle xD
Kdybych si měl tipnout, řekl bych, že spíše bude idiot ten chlap. Článek na mě tak působí. Ale jistě to samozřejmě nevím. Klidně to může být v té ženě, případně v obou.
Další věc je, že vůbec nechápu, proč tady ten článek je, tedy krom toho, že si někdo chtěl postěžovat na manželku.
Konstatování o feminizaci školství je zajímavé, leč by možná chtělo rozebrat detailněji, protože to byla asi jediná potenciálně zajímavá věc, se kterou by se dalo souhlasit, polemizovat, nebo nesouhlasit. Takhle ani to ne.
|
|
|
Obvykle to bývá tak, že pravda je někde uprostřed...
|
|
Ačkoliv nemám o ženách valné mínění... mám pocit, že autor je cholericky perfekcionista-prudič, který na jednu strnau machruje o svém autě a práci na dfens.cz, ale na druhu stranu zkazí nedělní odpoledne kvůli zapomenuté rozsvícené žárovce v předsíni.
Já bych s někým, kdo za mnou neustále slídí a kontroluje kohoutky, topení, světlo, žít nemohl. Proboha o tom život není. Buďto se někde pokuste vydělat o 2.000,-Kč za rok navíc, abyste to nemusel řešit, nebo běžte bydlet tam, kde na to máte.
|
|
|
Ačkoliv nemám o ženách valné mínění...
Zajímavé, kolik čtenářů D-F tento postoj sdílí xD
Asi jsem poslední naiva, který má průměrně lepší mínění o ženách, než o mužích (samozřejmě nelze generalizovat pro všechny, ale statisticky vzato) xD
|
|
|
No nevim, ale pet chlapu se domluvi podstatne lepe a rychleji, jak pet zenskych.
|
|
A já tohle neberu. že mi ženská "zabřezla" bych si nedovolil říct ani ve srandě, protože na tom, že ji degradujete na úroveň krávy zkrátka nic vtipnýho neni.
Proč jste tu vodu místo buzerace prostě neopravil? Jak vám jako měla pomáhat s omítkama?
Dalo by se pokračovat ještě dál. No, já mam z předloženýho dojem, že jste nebyl ten úplně nejchlapovatější chlap v baráku a to je u vesnický holky vždycky zkrátka problém. Tak nekňučte, znovu a líp.
|
|
odpovídá devastace nemovitosti a zatýkání do zdí
http://bydleni.idnes.cz/jak-se-zbavit-plisne-0qh-/stavba.aspx?c=A140702_184806_stavba_ web
|
|
Niekde som čítal: Žena si myslí, že muž sa po svadbe zmení - ale on sa nezmení. Muž si myslí, že žena sa po svadbe nezmení - ale ona sa zmení.
Teda IMHO je riešením neženiť sa a vždy si nechávať zadné vrátka - a to na oboch stranách. Proste obaja musia "vedieť", že prípadným rozchodom stratia obaja mnoho.
|
|
|
To funguje jen do okamžiku pořízení potomka/ů. Pak je vlastníkem kratšího konce provazu muž.
|
|
|
Jan pokud se z chlapa stane mamínek.
|
|
|
Asi úplně nerozumím. Chtěl jste napsat "jen pokud chlapovi na vlastním dítěti záleží"?
To pak ano, máte máte pravdu. Domnívám se že se jedná o standardní/obvyklý/většinový stav. Tedy že rodič má o své dítě zájem.
P.S.: kdo nebo co je mamínek?
|
|
|
No, zplodit dítě s někým kdo Vás pak bude jeho prostřednictvím vydírat je pro mě známka toho, že chlap začne maminkovatět, odtud mamínek.
|
|
|
1) Jak chceš dopředu poznat, že tě dotyčná bude po zplození dítěte tímto vydírat? Jasnovidectví tu ovládá jen jeden borec.
2) Co si Kefalín představuje pod pojmem "maminkovatění"?
|
|
|
To samozřejmě nepoznáš, takže ti nezbývá než se nenechat vydírat. Každej na to koule nemá, to je jasný.
|
|
|
Nenechat se vydírat však znamená odepsat dítě. To v lepším případě.
V horším to znamená odepsat i svůj život, nebo zdrhnout někam kde Česká justice nedosáhne a tam začít od píky. Protože když budete chtít zůstat, tak "v zájmu dítěte" Vás bude dotyčná permanentně vysvlékat z kůže krásných 26 let. Do 18-ti dítěte ona a pak dítě až do konce VŠ. Možná se to dá i natáhnout, když si dá nějaký ten odklad, pauzu ve studiu a nebude ještě výdělečně činné...
Co jsem četl že je vše možné "v zájmu dítěte" aby bylo muži nařízeno...
|
|
|
Nedá, hranice je 26 let, nebo ukončení studia.
Ženská, která bude mít dítě svěřené do péče na něj má vždy větší vliv (rozhodující) než Vy. To dítě tedy neodepíšete Vy, ale ona. Vy s tím nic nenaděláte. Prostě se s tím musíte smířit a plnit vyživovací povinnost. Jak vysokou záleží zhusta taky na Vás.
|
|
|
No snad máte pravdu. Co jsem četl různé info od těch co si tyto "radostě" již dopřávají, tak ovlivnit výši vyživovací povinnosti je pro muže většinou dost ořech. Zvlášť když soudkyně použije pro výpočet jakési tabulky příjmové fikce a vykašle se na realitu.
Takto lze údajně dojít stavu, kdy má muž nařízenu vyživovací povinnost vyšší než jsou jeho příjmy a ber kde ber.
|
|
|
Každopádně se vyplatí dohodnout si částku a péči předem (a na papíře!) než se spolehnout na soudnost soudu. A zainvestovat do advokáta, nejlíp když ho mají oba. A´t to zní jakkoliv cynicky (manželství, láska, rodina, blablabla) je dobré k tomu přistoupit jako k byznysu a nebrat si to osobně. Někdo to neustojí a je cíťa, pak je oškubán.
|
|
|
Asi máte skoro pravdu, jenže žádný papír ani dohoda na něm komukoliv z rozvedených (většinou ženě) nijak nemůže zabránit v tom, aby se mu to "rozleželo" a nezačal/a podávat k soudu žádosti o úpravu výše vyživovací povinosti a klidně co pár měsíců. A určitě to nebudou žádosti žádající o úpravu směrem dolů.
Dohoda se ženou platí tady a teď. Tedy klidně za minutu už nemusí.
|
|
|
Pro soud je nejjednodušší posvětit vzájemně uzavřenou dohodu. A po schválení je pro strany těžší jí následně měnit. I když to samozřejmě není nemožné. 100% jistota neexistuje nikdy a v ničem.
|
|
|
To ale mluvíte o startu. Já spíš míním pokračování. Jestli se nepletu, tak podání návrhu na zvýšení výživného je zdarma a prý lze i libovolně často. To je o čem píši.
Jistě, druhá strana může také tak žádat o snížení. Jenže hádejte kterým a jak často je vyhověno. Jistě by k tomu uměl více sdělit někdo z právníků, třeba pan LWG.
|
|
|
Zákon o rodině nedává horní limit na věk na ukončení vyživovací povinnosti svého dítěte. Stačí, aby dítě opravdu studovalo a nešlo dokázat opak. Věkový limity 26 let apod. jsou pro úřady na daňové úlevy, dávky ....
|
|
|
To je pravda, ale zaroven to nesmi odporovat dobrym mravum, takze soudy obvykle uznavaji jako horni hranici 26 let aby nedochazelo k vyzivovani "vecnych" studentu.
|
|
|
Nemusí to byť nutne tak (aj keď často bohužiaľ býva). To, aby to tak nebolo záleží na tom, či nájde ženské vydieranie deťmi účinnú reakciu od muža napr. vo forme opačného vydierania ("ak sa ti nepáči, čo robím, môžeš si deti zobrať (samozrejme že hrá vabank), ale pôjdete leda na ulicu (byt/dom je môj), tak si rozmysli, či ti sociálka/súd deti za týchto okolností nechá").
Je to kruté a neromantické, ale dá sa tým prežiť obdobie medzi zaľúbenosťou (a nadšením sexom) a okamihom, kedy budú deti dospelé a rozchod pochopia.
Len ten chlap na to musí mať gule.
|
|
|
Jasně, ale je v tom mnoho podmínek. A jsou i případy že i přez nesrovnatelné poměry a zázemí jednoho z rodičů bývá dítě svěřeno tomu rodiči u kterého nemá dítě vůbec nic. Nejčastěji matce. Ikdyž prý se tato praxe již postupně mění k lepšímu, ale nevím. Naštěstí se mne to netýká.
Známý to tak má. Po bouřlivém období, kdy jeho partnerka sama zdrhla, později se začala soudit o syna (spíše jí šlo ale jen o alimenty), unesla jej ač byl předběžně svěřen do jeho péče (právník mu řekl že pokud jej nezíská brzy zpět tak jí to soud posvětí a nic se jí za to nestane), pak si jej unesl zpět, když náhodou potkal její kamarádku se synem v obchodě, ... u opatrovnického soudu i tvrdila že jejich dítě týrá a vymyslela si i pět historek s detailním průběhem daty a časy toho týrání. Kdybych 3x z těch pěti termínů nebyl přímo s ním a nevěděl že se opravdu nic takového nedělo, tak nevím...
Říkal mi že ta jeho tak v periodě 1x za cca. 2-3 roky přestává fungovat i chodit domů, přespává u kamarádek a skoro odchází. Pak se to prý vykristalizuje a je zase na ty 2-3 roky pokoj.
|
|
|
Uff, tak tomu Vášmu známemu nezávidím. Koľko malo dieťa rokov ? Nemohlo na súde vypovedať v prospech otca, či bolo už tak zmanipulované ?
Ad "3x z piatich termínov...": bral súd v úvahu Vaše svedectvo (ak ste teda svedčil) ?
|
|
|
Tehdy bylo kočárkové. Takže max. 1,5? Spíše menší. Z toho plyne že vypovídat nemohlo. Ikdyž maminka disponovala naprosto šíleným rodinným nezázemím, tak se ten známý dost třepal aby mu dítě soud nesebral. Jen namátkou : Babička toho času už asi na sedmém protialkoholním léčení s zakouřenou garsonkou kde dítě nemělo vůbec nic, dědeček rozveden, aktuálně platící alimenty s novou babičkou o tři roky starší než mamča...
Byl jsem připraven svědčit, ale nebylo to nakonec potřeba. Prý to nakonec stáhla, vrátila se a "začala sekat latinu"... teda na chvíli.
Prostě story, kterou kdyby někdo zfilmoval tak tomu nikdo neuvěří, ale bylo by to dost akční.
|
|
|
Tak to teda je story...
Úprimnú sústrasť - hlavne tomu dieťaťu...
|
|
|
Hehe, mam na stavbe zednika, kterej ma s ex dve deti. Jedno opatrovava ona a druhe on. Ona si pred lety ale vzpomnela, ze by bylo fajn, kdyby jeste on prispival na to dite, ktere opecovava ona, ackoli on vydelava totez, co ona. Dala na soud navrh a proslo to. On se nasral a udelal totez. Opet to proslo. Ovsem, ona jemu prestala platit, on ji take a ona ho zalovala. Dostal rok, sedel sest metru.
|
|
|
A kurva. A to že ona prestala platiť ako prvá nikoho nezaujímalo ?
|
|
|
Nezajimalo. Pry ji ma zalovat...
|
|
|
To je hezká ukázka naběhnutí na vidle. Jinak také ukázka toho, že ač nemáme soukromou obžalobu, polecajti a stádní tupci se občas chovají, jako kdyby trestné činy byly čistě návrhové (ale zase jim nevadí "stažení trestního oznámení", které také nemá oporu v zákoně).
|
|
|
Ono podat TO, kor na znamyho pachatele, neni az tak casove ani financne narocny a budme koneckoncu radi, ze aspon do tehle zalezitosti mezi dvema lidma, kde poskozena strana nema z nejakyho duvodu potrebu to soudne resit, se tyhle individua sami od sebe nemontujou. Neplatit aliky je pruser vzdycky, vpodstate chyba chlapika, ze misto toho aby poslal do krymu ji, oplatil ji stejnou a sel on... Ono v tomhle sou zensky mrchy, chlap prestane platit taky a tim to povazuje za vyrizeny, kdezto ona ac to zacala, ho krz to necha zavrit... Je smutny, jaky dokazou bejt lidi svine...
|
|
|
Ano. Chlapská reakce se trestá. Pokud chce chlap u feminizovaného systému obstát či alespoň přežít, tak musí jednat žensky.
Tedy jak píšete. Platit dál a nechat ji popotahovat. Sice by ji reálně nezavřeli jako jeho (na shodný trest musí žena "máknout" o dost více než muž), ale neměl by problém. Teda aspoň ne tak velký.
|
|
|
To neni "chlapska reakce", ale "blba reakce". Tak se to proste nedela, protoze to tak nefunguje.
|
|
|
Jistě, vždyť jsem to psal a dokonce i proč.
|
|
|
Ale jinak na novozákoní reakci muže na "akci" ženy nevidím nic blbého či špatného.
Že je to blbé díky současnému nastavení legislativy je věc druhá.
|
|
|
co je novozákonní reakce? "Oko za oko, zub za zub" je ze Starýho zákona (a ten to nejspíš má z Chamurappiho zákoníku, i když je dost pravděpodobný, že v tý době to bylo všude stejný). Podle ducha NZ by ta novozákonní mohla bejt tak akorát "Odpusťme si, co jsme si" :)
|
|
|
Teď jste mne znejistil. Já se domníval že ve starém zákoně se nastavovala druhá tvář, ale nejdpíše jsem si to prohodil.
|
|
|
Teda fuj, jsem to ale neznaboh.
|
|
|
druhá tvář je Novej. měl to říct Kristus v Kázání na hoře.
Tady je celkem jednoduchej hint - Starej zákon obecně je tvrdej a nesmiřitelnej a Novej to zmírňuje a zavádí odpouštění a smířlivost.
|
|
|
Díky. Snad to uvízne. Ikdyž jak se tak občas pozoruju, tak to s mou pamětí a dalšími věcmi jde setrvale ... no, však víte.
|
|
debil si našel línou svini a když mu zdrhla i s údajně geniálním synkem, hroutí se a hledá viníka ve školství? OMG, a co to třeba svést na sojový suky?
|
|
Stejně jako propagace drog, teplosexuality, multikulturalismu, hedonismu atp, pořád od těch samých…
http://www.k213.cz/Feministicky-Reflex-Treba-vam-daji-snupnout
|
|
No tak to už si děláte prdel. Nikdy jsem se tady nad žádným článkem nepohoršoval a v každém jsem si něco našel. Ale tohle je zralé tak akorát do internetové partnerské poradny pro slabomyslné.
Jednak už je moc vůbec fňukat nad zpackaným manželstvím veřejně na netu a druhak si myslím, že na chování drahé polovičky bude mít pisatel lví podíl. Já věřím, že to on sám takhle opravdu cítí, ale vždycky říkám, že je potřeba si vyslechnout obě strany, než se udělá závěr.
A jako sorry, já dokola poslouchat jak jsem neutáhl kohoutek nebo co, tak to začnu dělat naschvál. Problém je v tom, že pisatel partnerku něčím neskutečně sral, ale jemu přišlo, že je sám zosobněním příkladného partnera.
|
|
|
Jo a ještě... vysoké IQ má poukazovat na co? Že já to jako dělal dobře a jsem odborník na vztahy a partnerka je automaticky kráva? A proč se vlastně nechává pětiletému dítěti měřit IQ? Chodili jste do poradny, bylo na něco podezření?
|
|
|
Proč ne? Já mít děti a dojem, že jsem geniální, tak budu celkem hodně zvědav, jestli je to dědičné:-).
|
|
|
Nedávno jsem četl, že inteligence je dědičná více než se předpokládalo. Pak by ovšem nepříliš inteligentní dítě ukazovalo na úplně blbou manželku, jestliže by si člověk přišel geniální :).
Ono se to docela i pozná, ale až tak konkrétně by mě to asi nezajímalo. Ale někdo na té inteligenci holt hodně lpí.
|
|
Člověk se bohužel může ukázat v pravém světle teprve po mnoha letech. Znala jsem ženy, které byly přes deset let šťastně vdané, jejich manželé byli ti nejhodnější chlapi na světě a přesto jednoho dne začali své ženy týrat. Jeden z nich ji dokonce pobodal nožem.
Orgány svěřující děti do péče se často chovají hovadsky. Na Západě jsou na tom otcové mnohem lépe než v ČR. Bohužel svěřování dětí do výhradní péče otcům obvykle dopadá špatně: většinou je dítě svěřeno do péče násilníkovi, který se o něj naštěstí osobně nestará a nechává jej příbuzné nebo chůvě. A hlavně brání dětem v kontaktu s matkou.
V případě manželství cizinka vs. Rakušan dochází občas k takovým excesům, že se několik z nás rozhodlo případy medializovat. Reakce Rakušanů je bohužel ve smyslu "neříkejte nám, že jsme nacisté" a "když se vám tu nelíbí, jděte pryč" - bez dětí, samozřejmě.
|
|
|
V jakém poměru jsou případy kdy muži brání dětem stýkat se s matkou vůči opačnému excesu? 1:10?
|
|
|
Matky se o ty děti staraly před rozvodem, tak u nich obvykle zůstává dítě i po rozvodu. A i poté se o to dítě starají samy a nenechávají je celé dny příbuzné nebo chůvě.
Někdy je navíc záhodno, aby otec dítě neviděl, minimálně ne bez dohledu: v případech, kdy dítě týral nebo sexuálně zneužíval.
|
|
|
Jak říká kamarád automechanik, podvozek v cajku, ale zlobí hlava.
Pak to jet dobře nemůže.
|
|
|
Není nad to si jako vzorek vybrat ženy z azylového domu.
|
|
|
No, ono psát o případech, kdy dva manželé po nějaké době zjistili, že jim to neklape, dohodli se na rozvodu a soud řešil jen formality, není nic, co vypovídá o stavu justice a orgánů pro zájmy dětí. Jejich schopnost nebo neschopnost se ukáže teprve v případě masivních problémů.
|
|
|
Abych řekl pravdu, tyhle případy jsem zažil jenom tehdy, když si ty ženské vzali blbce, o kterých každý věděl, že jsou tak nějak "od rány". A prostě to 10 let vydržely, a až jim trochu odrostlo dítě, tak řekli dost. O žádných pohodových a milujících chlapech po dobu těch 10 let v těchto případech nevím, furt to byl od svatby stejně se chovající chlap. A dost často to tem ženským bylo dopředu řečeno, ale v potaz to nijak bráno nebylo.
|
|
|
Takové případy taky jsou, ale je i dost těch, kdy nikdo z okolí netuší, že dotyčný je tyran. Pro ostatní je to hodný člověk a té ženě často ani nevěří, dokud nevidí důkazy.
Věřím, že budou existovat i manipulativní ženy s násilnickými sklony, které svou pravou povahu schovávají.
|
|
|
Tak samozřejmě že takové případy existují, ale osobně je považuji je za menšinové.
|
|
|
No, nevím, já jich znám hodně. Možná, že kvůli tomu, že těm ženám nikdo nevěří, nevstoupí do veřejného povědomí a nedostanou se do statistik, tudíž se bere, že se nic nestalo. Všimla jsem si, že tyhle případy patří k těm nejkomplikovanějším, zejména pokud je násilník společensky důležitější nebo bohatší nebo mocnější než oběť - a čím větší rozdíl, tím hůř pro oběť.
|
|
Článek komentovat nebudu. Autor utrpěl újmu, je bolavý a není důvod si do něj ještě kopnout. Snad pochopí časem, že jeho verzi příběhu si měli vyslechnout JEN jeho nejbližší přátelé, ideálně se sklenkou whisky v ruce. Pokud tedy vůbec nějaké přátele má.
Otázkou je, proč D-F tento slint na zveřejnil, když se na jiném místě v diskuzi opakovaně vyjadřuje ve stylu, že obsah zdejších diskuzí je na hraně a že je jen otázkou času, kdy je zavře.
|
|
|
Naprosto souhlasím. Chtěl jsem napsat něco podobného, ale byl jste rychlejší a přesně to formuloval.
Nemohu ani nechci kecat D-F do jeho redakční politiky, ale zveřejnění některý článků z poslední doby (jako třeba zrovna tohodle) jsem nějak nepochopil. Kvalita diskusí pak odpovídá nadhozenému tématu: o hovně se inteligentně pohovořit nedá. (Čest nepočetným výjimkám.)
|
|
|
Byla jsem rychlejší.
Ženský, znáte to, nejdřív emoce, pak (možná...) někdy rozum... neměl jste šanci :-)
Mně nevadí, že nechápu, proč D-F zde určité články zveřejňuje. I pod slabým článkem lze dohledat zajímavý komentář.
Jen nerozumím tomu, proč D-F opakovaně deklaruje, že již delší dobu uvažuje o uzavření diskuzí. Jsou zde alternativní nástroje, jak diskuzi moderovat: chlívek, ban, dokonce mazání celého vlákna.
|
|
|
Všechny tyto prostředky již byly použity, s proměnlivou úspěšností. V případě toho prvního jde o prostředek poměrně sporný, protože tím dá moderátor najevo, že tohle už je na něj zu viel. Nezabrání to ovšem v šíření informace v příspěvku obsažené, vlastně ho to spíš podpoří, protože "zachlívkovaný" příspěvek si přečte i ten, kdo by ho jinak "skočil" například proto, že tak činí u příspěvků určitých autorů. Ten druhý se opakovaně ukázal být neúčinný. Ten třetí je používán zcela raritně a zpravidla k nemalému znechucení auditoria, neboť to poněkud připomíná cenzuru, kdy je těžko poznat, zda ke smazání došlo proto, že to byla celá stránka OT keců, nebo proto, že se někomu něco nelíbilo na zveřejněných informacích.
Vlastně se D-F vůbec nedivím, že se už delší dobu zamýšlí nad tím to definitivně utnout. Sám bych na jeho místě neuvažoval jinak.
|
|
|
Utnutí diskuzí by byla chyba, protože diskuze jsou tady jednoznačně to nejzajímavější a třeba pro mě osobně jedinej důvod, proč sem chodit. A nemyslím, že bych byl sám, protože místní diskuze jsou podle všeho asi nejlepší veřejně přístupný neodborný diskuze na českym netu.
Fňukacích webů je na internetu spousta a místní články, až na řídký vyjímky, žádný perly národního písemnictví zrovna nejsou. Většina z nich stojí za starou bačkoru.
btw, jednu dobu to tu bylo bez diskuzí a okamžitě vzniknul čistě diskuzní web, kam se diskuze přesunula. Pak se zavedly registrace a diskuze se vrátily.
|
|
Nasledujúce rady aplikovať s plným nasadením:
1.) zvýšiť svoju citlivosť na zvyšovanie teploty v hrnci. Pri prvom náznaku zvyšovania teploty, zjednať okamžite poriadok a vrátiť teplotu aspoň o 5-10°C nižšie, nez bola pred zistením ohrevu (ideálne pred začiatkom pokusu o ohrev), to musí byť zrejmé. To zabezpečí využitie efektu "reflex Pavlov", kde každý nasledujúci pokus o ohrev vyvolá spomienku na nepríjemné protiopatrenie a od pokusu odradí.
2.) zbaviť sa pseudohumastických poučiek o slniečkovo-kvetinkovom súžití od nekonečne inteligentných Mudr a spol, ktorí majú za sebou väčšinou 3 rozvody a deti na drogách
3.) uvedomiť si, že človek je zvieratko svorkové, kde sa jednotliví jedinci snažia tak či onak dostať do popredia a je na vodcovi svorky, či, ako, komu a pokiaľ to dovolí. On určuje hranice, alebo svoju pozíciu stratí a musí počúvať niekoho iného. VŽDY je to o práve silnejšieho a jeho múdrom uplatňovaní, o ničom inom.
4.) Zásadne nepreberať veci ktoré má robiť žena - upratovanie, varenie, umývanie riadu, starostlivosť o domácnosť. Tu je dôležité ukázať, že ste na nej závislí, lebo to proste neviete.
5.) Feminostky okamžite brutálne vyhodiť za dvere - môžu si nájsť masochistického kokota niekde inde, treba im to jasne povedať. Kravička ktorá nieje schopná chápať aké má výhody resp nevýhody je pre chov naprosto nevhodná, rovnako ako chlap.
Pre všetkých, ktorí by mali tendencie sa usmievať, tak tieto jednoduché princípy uplatňujem vo vzťahu trvajúcom nepretržite a spokojne od roku 1991 s potomstvom, užívame si sex niekoľkokrát týždne či už doma, alebo v niekde lese. Pri jednej z diskusií mi manželka povedala, že je bitch a keby som nebol aký som, tak by ma zničila, že vyložene cíti tú potrebu skúšať ma. Povedala to s plným vedomím a keď do nej vŕtal kamarát a povedal jej, že by tiež chcel takú manželku ako je ona, že máme super vzťah, tak mu povedala krásnu vetu: "ak by si bol môj manžel, tak by som ťa rozjebala na mraky a za mesiac by si mi zobal z ruky a za rok by si sa modlil, aby si ma nikdy nespoznal....alebo by si so mnou snáď bojoval - kam si až schopný zájsť?". Kamarát ostal v šoku a dnes má priateľku - zobe jej z ruky, je rozjebaný na mraky a o jeho modlitbách sa radšej nerozprávame...
Už ste niekedy videli dieťa, ktoré robí zle do momentu, než dostane "na zadok" a potom je zrazu kľudné? Princíp ostáva zachovaný aj v dospelosti.
p.s. ženu som NIKDY neudrel ani to nikdy nepotreboval, sila sa prejavuje inak...dokonca netreba ani zvyšovať hlas.
Ak muž nechápoe svoju pozíciu, nechápe ju ani žena, nemôže - hranice totiž určuje muž.
|
|
|
Už ste niekedy videli dieťa, ktoré robí zle do momentu, než dostane "na zadok" a potom je zrazu kľudné? Princíp ostáva zachovaný aj v dospelosti.
Dítě, které zlobí a dostane výprask, nepřestane zlobit natrvalo. Zkouší to příště znovu. Dokonce jsem viděl dítě, které pokračovalo ve svém zlobení ihned po výprasku. Možná jenom dostalo málo, ale to by snad už muselo dostat nakládačku jako v klubu rváčů, aby dostalo dost.
|
|
|
Súhlasím, je na vodcovi svorky zjednať poriadok prostriedkami, ktorú budú účinné. Gestá tu nemajú miesto.
Natrvalo to nieje nikdy ako sám píšem - pokusy budú trvať. Je na vodcovi ako časté budú a akú budú mať formu.
|
|
|
Ne každá žena má potřebu zkoušet, kam až může zajít. Mě by to kupříkladu ani nenapadlo.
Co jsou podle tebe výhody, které má ze vztahu žena?
Dítě, které zlobí a dostane na zadek a poté se zklidní, je obvykle vyděšené a to nepovažuji za žádoucí. Navíc dospělý člověk není dítě, které je třeba vychovávat, nýbrž rovnocenný partner.
|
|
|
Dítě, které zlobí a dostane na zadek a poté se zklidní, je obvykle vyděšené a to nepovažuji za žádoucí.
Nepatříš taky k té skupině lidí, co jsou přesvědčení, že dítě se za žádných okolností nemá trestat výpraskem? Místo toho se má "vlídným slovem zaujmout"... btw máš vůbec děti?
Navíc dospělý člověk není dítě, které je třeba vychovávat, nýbrž rovnocenný partner.
Některý ženský se chovaj jako rozmazlenej fracek i v dospělosti. A podle toho s nima člověk musí jednat. Pokud s nima člověk jedná jako s rovnocenným partnerem, jenom toho zneužijou.
|
|
|
Teda videl jsem tu uz leccos, ale myslim ze tohle je novej rekord v textove masturbaci. Takovou snusku neuveritelnych blabolu a la "koukejte na me jakej jsem nadsamec" jsem tu snad jeste nevidel - tohle snad nemaji ani v Zebetine.
|
|
|
Teď nevím, jestli máš jen nedostatek fantazie nebo zkušeností, ale domnívám se, že většina žen nějakou míru dominance "vyžaduje". A setkal jsem se i s takovými jako Viny.
A i kdyby jsi nikdy takovou ženu nepotkal a ani nepotkáš, teoreticky, tak to si neumíš představit, že to tak některé páry mají nastaveno a funguje jim to?
|
|
Osobně jsem zažil něco podobného - šest let manželství v pohodě, pak tři roky hádek (které jsem nevyvolával). Nakonec jsem z toho přestal spát a skončil v péči lékařů (deprese). Teď jsem v pohodě, mám novou rodinu a nepotřebuji bádat, proč to tehdy skončilo tak, jak skončilo. Pokud ženská zblbne, tak pryč od ní, děti neděti. Mojí chybou bylo, že jsem to zbytečně dlouho vydržel a ničil si zdraví. Feminizace školství s tím nemá nic společného.
|
|
Dobrý den všem, hlavně asi těm pánům, co tohle čtou a hledají odpovědi a řešení na své životní situace v manželství a ve vztazích s ženami vůbec.
Potakal mě podobný osud, podobná situace, jen bych si tolik nestěžoval, vždy vidím vinu i u sebe.
Oženil jsem se cca před 6ti lety a hned po svatbě (cca 3 měsíce po svatbě) jsem se skoro zabil v autě. Jsem dnes invalidní a snažím se vše pochopit a srovnat si v hlavě. I my jsme si žili před svatbou a po svatbě šťastně, narodil se nám kluk, měli jsme z něho radost, snažili jsme si rodinu udržet, starat se a „žít“ tak jak se má. Moje nehoda nám to trochu pokazila, ale ne tak úplně ta nehoda, jako nějaký čas po nehodě, kdy jsem dával své ženě dost najevo, že se mě moc líbí, a že bych bez ní žít nechtěl a ani neuměl. Jak jsem byl asi v omezení, že se málo jako invalida starám apod., tak jsem ji vše koupil, hlavně potom na všechno jsem ji dal peníze. No a to byl začátek konce, nároky se stupňovali, stále mě předhazovala co jiní už mají a my ne, a nakonec si cca rok a půl po svatbě našla na netu, myslím že se ten server jmenuje Bado, nebo tak nějak, přítele do kterého se hned zamilovala. No borec měl ve svých „přátelích“ na tom serveru asi 135 ženských, to ji vůbec nevadilo, psal ji, že je svobodný, bezdětný, pracovitý a osamělý. Takže za situace, kdy na mě manželka pobírala příspěvek na péči 8 tis. měsíčně, ten příspěvek, který je státem vyplácen pro lidi, kteří jsou postižení a kterým by to mělo zlepšit jejich životní situaci si manželka jezdila na schůzky s milencem a bylo jí úplně jedno, že jsem doma na vozíku, hlídám kluka, a že mě čekají ještě další operace, abych se možná já jednou postavil na nohy.
Žádost o rozvod jsme podali dvakrát a dvakrát jsme to stáhli. Proč? Protože jsem měkkej, snažím se udržet rodinu, chci pro kluka tátu a i o manželku mám strach, protože věci nedomýšlí a může se jí něco stát. Tento příspěvek neznámého autora mě pomohl pochopit ženské jednání, vidím na tom, že nejsem zdaleka sám a jediný, kdo řeší doma podobnou situaci, a já bych chtěl i svým příspěvkem třeba někomu ukázat, že není sám, kdo musí zápasit sám se sebou, aby situaci zvládal.
Myslím, že problém je opravdu v určité feminizaci, která se valí na nás z Ameriky a z „civilizovaného“ světa, a je tady úplně jedno jaká tato feminizace to je, to není důležité. Problém vidím v tom, že ženy chtějí práva jako muži, ale povinnosti jako muži už nemají a ani je mít nechtějí.
Přeji vám všem, aby jste nemuseli jako já řešit takovéto problémy, aby jste byli dost silní a nenechali se od jiných vydírat a využívat. To asi není nikdy řešení a je jen otázkou času, kdy na to musí člověk dojít a postavit se tomu, říct prostě dost, jsem tady taky já.
|
|
|
Při vší úctě, co by Vaše "tvrdost" a trvání na rozvodu vyřešily? Vaše cíle jsou totiž podle mě důležitější než póza.
To není flare, to je prostě profesní zájem (jsem advokát a rodinné právo občas také řeším), zajímá mě Váš názor.
|
|
|
No, nic moc pane.
Správně jste dospěl k názoru že s tím musíte něco dělat a učinit tomu přítrž. Možná už jste i připraven na rozvod, ale nemyslím že by jste byl připraven na ten zbytek s dětmi a tak.
Snad si uvědomujete, že rozvodem nic nekončí. Ale možná že lze postupovat i jinak.
Tedy kde jste "vyměkl", tam zase ztvrdnout. Co jste pořídil kvůli ní(a nepotřebujete), prodejte. Prostě buďte opět chlap. To v jakém jste zdravotním stavu nesmí mít vliv na to jestli jste či nejste chlap.
Držím pěsti.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Jak jsem si splnil svůj životní cíl.
|