…příběh s otevřeným koncem
Byl jednou jeden pán. Říkejme mu třeba pan Vopička. Jednoho dne se pan
Vopička rozhodl, že mu ke štěstí chybí nějaká príma hračka, konkrétně klasický
americký auto. Jal se tedy usilovně hledat a v nabídce jednoho známého
prodejce našel vůz, který se mu líbil. Internetová prezentace podrobná,
auto podle obrázků krásné. Auto se mu líbilo natolik, že se rozhodl své
těžce vydělané peníze za tento vůz směnit. Vydal se tedy z Moravy do Čech
za prodejcem, již s patřičným množstvím oběživa. Ani na místě na autě nenašel
nic, co by mu zabránilo v koupi. Prostě idylka. S prodejcem podepsali smlouvu,
proběhlo finanční vypořádání a pan Vopička se mohl radovat z nové hračky.
Až do této chvíle pohádka se šťastným koncem.
Ale vzhledem k tomu, že vázla registrace vozidla, kterou přislíbil prodejce
provést, pan Vopička se rozhodl, jen tak pro jistotu, proklepnout si firmu,
která mu auto, dle kupní smlouvy prodala. A panu Vopičkovi málem vypadly
oči z důlků. Podle obchodního rejstříku mu auto prodala firma, která má
sídlo v Praze a jako předmět podnikání pronájem nemovitostí, bytů a nebytových
prostor. Zvláštní, jak může prodávat auta?, řekl si pan Vopička. Taky ho
zarazil fakt, že 100% vlastníkem a zároveň jednatelem společnosti je pán
ukrajinské národnosti s bydlištěm daleko za Kyjevem. Pan Vopička je zmaten.
Je si jistý, že pán, který mu auto prodával, rozhodně není Ukrajinec. Ví,
že pán co mu auto prodával je Čech, kterého mu doporučili jako skutečně
seriózního dovozce a který se jako dovozce sám prezentuje. Tento pán před
ním vlastnoručně podepsal smlouvu. Ale jak to, když není jednatelem firmy?
Na smlouvě ani není uvedeno jeho jméno. Pan Vopička se teď cítí značně
nejistě. Vždyť auto kupoval od toho sympatického českého pána, který má
přece dobrou pověst, prodal už spoustu aut, a on teď má v ruce smlouvu
s eseróčkem vlastněným nějakým jiným pánem, navíc z Ukrajiny. Ví, že asi
mohl věci udělat jinak, ale ruku na srdce, když přijdete k doporučenému
prodejci se seriózními referencemi, budete zkoumat, jestli na vás neušil
boudu? Teď má pan Vopička auto, které je sice registrované na něj, ale
smlouvu s úplně jiným subjektem. Dokonce i na celní deklaraci k vozidlu
figuruje pouze zmiňované sro. Skutečný pán, který mu auto prodal, není
nikde zmíněn, jeho jméno není uvedeno na smlouvě a oficiálně nikde nefiguruje.
Panu Vopičkovi toto zjištění kazí radost z nové hračky, vrtá mu hlavou,
proč se prodejce, kterého zná celá US cars komunita, schovává za s.r.o
vlastněné cizincem z východu. Trápí ho, co by se stalo, kdyby třeba chtěl
uplatnit reklamaci a jestli se on sám nedopustil něčeho špatného. Auto
se mu líbí a chtěl by si ho dál užívat, ale zároveň se obává, aby se z
této situace nevyloupnul nějaký průs*r.
A tady je ten otevřený konec…
Poraďte, prosím, panu Vopičkovi co má dělat.
9.10.2011 Filip