S potěšením jsem přivítal D-FENSem zveřejněný dokument
o instalaci radarů na různých místech Prahy.
Je dobré (i když poněkud frustrující)
být předem informován. Ačkoliv mám také svůj názor na výstavbu buzeračních
zařízení podél Jižní spojky (a na regulaci rychlosti v těchto místech už
vůbec), nechávám si to v tomto případě pro sebe. Rád bych se ale vyjádřil
především ke dvěma lokacím z druhé části dokumentu, se kterými mne dělí
výraznější pouto.
1. Korunní ulice, kde bydlím a po které jezdím několikrát za den
2. Slezská ulice, kde jsem absolvoval základní školu a kterou také
jezdím několikrát za den.
Kdejaký „vidlák
z Budějic“ by si totiž po pouhém strohém náhledu do magistrátních buzero-spisů
mohl snad i myslet, že jde o opravdu nebezpečný úsek, kde nepřehlednost
jde ruku v ruce se závratnou rychlostí, jakou se pohybují projíždějící
vozy. Podívejme, jak se situace opravdu má.
Ihned po přečtení článku jsem uchopil fotoaparát, udělal si malou procházku
po okolí a zdokumentoval všechna riziková místa.
Úsek Slezská – křižovatka s ulicí U vodárny
Hned první křižovatka je nervydrásajícím nebezpečím pro všechny chodce
a právě zde všechno zlo vzniká. Již z fotky je patrný pravděpodobný konflikt
mezi ridičem a chodcem, neboť křižovatka je vybavena semafory. Maximální
povolená rychlost – 50 km/h
Pokračujeme po dvouproudé komunikaci, která svojí přehledností nabádá
k rychlé jízdě.
Přesně po 77 metrech za semaforem, (což je vzdálenost, za kterou Fandova
ochcávka sotva dosáhne rychlosti vyšší, než průměrný sprintující paraplegik),
následuje první smrťák, kde jak předpokládám, bude pravděpodobně nainstalováno
záznamové zařízení.
Křižovatka Slezská – Kladská. Maximální povolená rychlost – stále
50 km/h
Obrázek 3 ukazuje pro porovnání pohled chodce koukajícího do protisměru,
na kterého se řítí Fandův šoukár. Je naprosto evidentní, že chodec nemá
šanci na nepřehledné silnici přejít.
Po 118 metrech nás čeká další křižovatka, tentokrát Slezská – Chodská.
Vpravo park plný slepých dětí, vlevo domy nic netušících lidí. Chodec má
tentokrát ještě o dalších 100 metrů více času vidět přijíždějící auta,
neboť předchozí odbočka ze Slezské do Kladské je jednosměrná, žádná jiná,
než ty od prvních semaforů tedy engejdžnout nemůže. Může ho však překvapit
husto-motorista, který se vyřítí závratnou rychlostí z vedlejší Chodské
a bude mu jedno, že je na hlavní. V těchto místech si ale především povšimněme
geniálně řešené třicítky, která je umístěna až za poslední neřízenou křižovatku.
Maximální povolená rychlost za křižovatkou 30 km/h - Fandova ochcávka právě
dosahuje rychlosti warp 9.
Křižovatka Slezská-Šumavská a završení hrůzodíla. V pozadí vidíme
základní školu plnou nebohých dětí-obětí. Fandova formule prolétá červenou,
rozstřeluje nicnetušící Felicii i Renault a cestou likviduje 8 hluchoslepých
dětí. Všichni ostatní zastavují a lámou si hlavu, proč bylo nutné jet předchozích
115m (bez křížení jakéhokoliv přechodu pro chodce) třicítkou.
Podotýkám, že semafory jsou vypnuté opravdu zřídkakdy a nikdy v době
maximálního trafficu dětí a vozidel. V ranních hodinách jsou navíc na místě
přibližně od roku 1999 preventivně policisté, kteří dohlížejí na děcka,
aby nepřebíhala na červenou. Do této školy jsem chodil 9 let a nikdy jsem
zde neviděl nehodu chodce a vozidla.
Ještě se v rychlosti podívejme za roh na Korunní ulici. Hned úvodem
bych rád podotknul, že jízda například 70kou po téhle ulici je už docela
adrenalinový sport, protože vyhýbat se tramvajovým ostrůvkům a zároveň
sázet na inteligenci ostatních řidičů vyjíždějících z vedlejších uliček
je hazard především s vlastním zdravím. Jde hlavně o auta běžně parkující
ve druhé řadě (protože nemají kde) a o celkové zkurvení povrchu vozovky
špatně zbastlenou rekonstrukcí tramvajového pásu. Jezdí se tu 50, maximálně
60. Korunní není v tomto úseku vybavena světelným řízením provozu.
První zmíněná křižovatka Korunní – Chodská. Už na první pohled pro chodce
opět naprosto nepřehledná situace. Navíc, i když na obrázku vidíme dvě
auta jedoucí „odshora“, skutečnost je taková, že doprava je jednosměrkami
směrována na Slezskou a Vinohradskou a tento úsek je tedy spíše jednosměrná
záležitost. Jednoduše řečeno – proti objektivu fotoaparátu jedou jenom
ti, kteří tu bydlí a provoz tedy není příliš hustý ani v maximální špičce.
Poslední obrázek 7 ukazuje křižovatku Korunní – Kladská a přecházející
chodce, které bez problému pustilo projíždějící auto. I zde v ranních špičkách
dohlížejí policisté. Zda mají žvásty o školních dětech nějakou relevanci,
posuďte sami. V dálce můžeme spatřit několik pixelů které znázorňují tramvajovou
zastávku – připomínám, že úsek od ní až k přechodu je v tomto případě plně
jednosměrný - o 50% méně problémů pro chodce.
Bonus: Hovado ve folksvágnu, které právě parkuje na vyhrazeném
invalidním místě před mým domem. Až mi přijedete dát do držky, neparkujte
prosím ani zde, ani před vjezdem do garaží – městská policie sídlící hned
naproti vám sice nic neudělá, ale všechny nájemníky to pořádně nasere.
08.06.2006 careless