Sledoval jsem v televizi přenos časovek z mistrovství světa v cyklistice
v Kodani. Svou pozornost jsem neupíral pouze na časomíru, cyklistky a cyklisty,
ale díval jsem se okem kamery i na prostředí, ve kterém se závodníci pohybovali.
Údajně projížděli okruh centrem města, tedy místem kde bychom očekávali
historické památky, obchody, obchůdky se suvenýry, restaurace, hospůdky
se zahrádkami na ulicích a náměstích, stánky, pouliční občerstvení, a k
tomu spoustu lidí. Nikde jsem neviděl tramvajové koleje ani troleje tramvají
či trolejbusů, dokonce ani zastávky městské dopravy.
Z historických památek bylo vidět snad jen údajné královské sídlo. Z
dalšího, výše jmenovaného, pak už nic. Zato u zdí šedivých nebo cihlových
činžáků, v jinak liduprázdných ulicích, byla opřena spousta bicyklů, jeden
za druhým. Předpokládám, že chodníky nebyly kvůli závodům uzavřeny, přesto
zely prázdnotou. Občas probliklo záběrem parkoviště, kde stálo asi tolik
vozidel jako v Ostravě v padesátých letech. Diváci stáli podél trati ve
sporadickém počtu, s čestnou výjimkou cílové rovinky, opření o své bicykly.
Při záběrech na ulice, které nebyly uzavřeny, bylo vidět minimum automobilů,
zato na cyklostezkách na obou stranách ulic a po mostech jeli cyklisté,
spořádaně jeden za druhým s dostatečným, zřejmě doporučeným, odstupem od
sebe v nepřetržitém proudu. Ne družně, komunikujíce spolu, ale jakoby by
to byli roboti hlídající si přísně svůj osobní prostor. Celkový dojem byl
velmi ponurý, jako by se jednalo o společenstvo jedinců řízených jakýmsi
centrálním mozkem.
Kladl jsem si otázky, jak tito lidé žijí? Kde a čím se živí? Kam chodí
nakupovat? Kam se chodí bavit? Baví se vůbec? Sociálně-demokratické Dánsko
na tom určitě, zatím, není tak zle, aby to tam vypadalo jako v Číně za
Mao Ce Tungovy kulturní revoluce. Nenacházel jsem odpověď proč tomu tak
je, proto jsem zkusil trochu pátrat na internetu.
Kodaň má cca 540 000 obyvatel, páteř místní dopravy tvoří tzv. lehké
metro s celkovou délkou 16,5 km s 8 nadzemními a 9 podzemními stanicemi.
Jestli je možno do něj nastupovat i s bicyklem jsem nezjistil. Doplňkovou
dopravou jsou autobusy, opomíjím různé lodní spoje, které slouží spíš jako
turistické atrakce. Proč je v centru města tak málo aut vysvětluje citace
ze serveru orbion.cz.
„Autem do Kodaně zajíždět se moc nevyplácí. Zácpu jsem v tomto městě
snad nikdy nezažila, ale v centru města je veliký problém s parkováním.
Centrum města je rozděleno na tzv. červenou a modrou zónu parkování. Červená
zóna vyznačuje nejužší centrum, modrá o něco širší. Parkování ve městě
je velice drahé. Doporučuji zanechat auto někde v okolí Kodaně (ne
tedy na okraji aglomerace, ale na okraji města Kodaň) a dále cestovat
hromadnou dopravou.“
To by mohlo být vysvětlením proč je tam aut tak málo, když je něco drahé
pro dány tak to musí být sakra drahé. I když půjčení kola za 20 místních
K což je asi 80 našich taky moc levné není. O cyklistech další citace z
výše uvedeného serveru.
„Dopravní prostředek, na kterém se jezdí za každého počasí a snad
úplně všude. Nevadí, že skřípe a hrká, hlavně když jede. Dámy v botách
na podpatku i v teniskách, v kalhotách i minisukních. Pánové v gala i v
domácím. Není výjimkou, že potkáte muže v obleku, jak za nimi vlaje kravata
i sako. Kolo je rozhodně levnější a často i rychlejší a na místo úspornější
prostředek, než automobil. Kola jsou prostě všude, dokonce i na dně vodních
kanálů, podél vlakových kolejí, atd. Kola si můžete vypůjčit ve vašem hotelu.
Pokud to nejde, určitě Vám dají kontakt na nejbližší půjčovnu kol. V Kodani
také funguje systém půjčování kol na dvacetikorunovou minci. Půjčíte si
u stojanu kolo stejně jako nákupní košík a později jej zase vrátíte. Kola
jsou většinou velice barevná, protože slouží jako reklamní plochy. Jejich
sedla jsou pohodlná, ale jinak jsou poněkud rozhrkaná a moc nebrzdí. Ale
to není zase tak potřeba, pokud jedete pomaleji, můžete brzdit i seskočením.
Na kole je také plánek města s vyznačenými stanovišti, kde můžete kolo
zanechat.“
Umístit zóny zákazu parkování v centrech a na vyhrazených parkovištích
vybírat třeba 1.000 Kč/h za zaparkování, minimalizovat veřejnou dopravu
a přitom se nabubřele prohlašovat nejekologičtějším městem světa. Tuto
cestu zvolili zastupitelé v Kodani. Lidé vypadali tak nasraně a netečně
asi proto, že k jízdě na kole byli sprostě donuceni. Umrtvená centra měst.
Veškeré obchodní a zábavní aktivity přesunuty do super-hyper marketů na
okraji. Neznám ideologii Auto*matu (nezajímá mne), ale obávám se, že někam
tam směřuje.
Položme si otázku jestli takový stav chceme i u nás, třeba v Praze,
Brně či Ostravě?
24.9.2011 Jahl