Snad mi dáte za pravdu, že se v posledních dnech v souvislosti
s tregédií v Uherském Brodě dějí těžko uvěřitelné a nečekané věci.
Předně, očekával jsem frontální nástup zakazovačů a omezovačů zbraní
v soukromém držení. Tohle byla příležitost, na kterou léta čekali, stejně
jako příznivci šilničního fašismu čekají na větší nehodu. Nestalo se však.
Ministr Chovanec to jaký správný socialista zkusil hned v podvečer téhož
dne svým vyjádřením o tom, zda skutečně chceme v ČR tolik zbraní, ale vyznělo
to totálně do prázdna. Kampaň se vůbec nerozběhla. Naopak, veřejné mínění
začalo ve velkém reflektovat myšlenku, která byla ještě nedávno vydávána
v mainstreamu za zcela absurdní, totiž že by se civilista se zbraní mohl
postavit ozbrojenému útočníkovi.
Mimochodem, a média to částečně i zdůraznila, v tomto případě k tomu
došlo. Jeden
z hostů restaurace údajně vzal židli a uhodil s ní útočníka, čímž poskytl
čas k útěku sobě i několika dalším lidem. Další židli po něm hodil jeho
kamarád Michal. Přeživší tak vděčí jim, jejich odhodlání, odvaze a "zbraním"
za záchranu života. Pro kytičkové sluníčkomily - ty židle byly v tomto
případě regulérní zbraně in terms of law. Problém je pouze, že to není
zbraň dostatečně účinná k tomu, aby útočníka vyřadila z boje na dostatečně
dlouhou dobu a mladíci tak velmi riskovali, podobně jako jiný mladý muž,
který se nedávno ve Žďáru postavil bláznovi s nožem a doplatil na to. Zejména
sugestivní v tomto ohledu byla reportáž TV Nova, kde bylo doslova uvedeno:
"Neměl u sebe žádnou zbraň, přesto našel způsob..." Po takovém sdělení
i průměrného konzumenta zpravodajství napadne, co by asi následovalo, kdyby
zbraň měl.
Akceptován je také fakt, že nulové riziko neexistuje. Zveřejňují se
statistiky
ukazující na neexistenci korelace mezi počtem zbraní mezi veřejností a
mírou rizika, psycholog
veřejně říká, že problém nejsou zbraně, ale lidé, jejichž ruka je drží.
Před pěti lety by něco takového bylo nemožné. Přečetli bychom si sérii
pečlivě připravených mediálních vstupů na téma, jak šílenec s legálně drženými
zbraněmi pobil osm lidí, že ho policejní profesionálové zneškodnili, k
tomu pár hrdinských historek a na závěr silné poselství o tom, jak je třeba
legální držení zbraní soukromými osobami ilegalizovat a všechny držitele
zbraní poslat do blázince, protože jsou jako on. Stačí si připomenout hysterii,
kterou v roce 2005 rozpoutávali fízlofilní pisálkové Gazdík a Pokorný na
idnes.
Co horšího. Veřejnost poprvé musela vzít na vědomí, že policie občanům
v nouzi nepomůže, naopak, svými kroky může celou situaci zhoršit.
V médiích se objevila vyjádření hned několika
svědků, která popsala zpackaný policejní zásah. Kromě kuchařky a majitele
se na
internetu objevilo také svědectví výše zmíněného Michala, který zákrok
místní hlídky policistů popsal takto:
„Před nimi přijela hlídka brodských policistů. Oblékli si neprůstřelné
vesty a vešli do restaurace. Vtom se ozvala střelba a oba se během třiceti
sekund stáhli ven. Přiběhli za námi k sanitce, půjčili si mobil od saniťáka
a zavolali posily."
Což vypadá jako skutečně profesionální zásah. Hlavně že se nám policie
ozbrojila
na silniční piráty municí s dutou špičkou.
Ve svědectví personálu restaurace se dále objevuje informace, že útočník
střílel i po neúspěšném zásahu dvoučlenné hlídky policie, a spekuluje se
o tom, že útočník střílel po zraněných hostech a dával do nich ránu jistoty.
Informace o tom, že mrtví byli střeleni ho hlavy, se objevila ve více informačních
zdrojích.
Policie z mého pohledu situaci nezvládla. Nesdilím (ničím nepodloženou)
policejní verzi, že v době příchodu hlídky už byli všichni mrtví. Hlídka
dorazila asi 11 minut po začátku střelby. Počáteční fázi útoku nepochybně
někteří střelbou zasažení lidé přežili, například účetní, která pozdějí
z restaurace utekla s dvojnásobným střelným zraněním hrudníku. Zastřelit
někoho z pistole "do mrtva" také není tak triviální, jak ukazují v televizi,
použité zbraně nebyly nijak supervýkonné a rozhodně není každý zásah smrtící.
I když se útočník trefí mimo okrajovou část těla, nemusí dojít k zásahu
žádného životně důležitého orgánu a dokonce ani k významnému krvácení,
takže po zásahu z pistole může postřelený žít ještě desítky minut a díky
včasné pomoci přežít.
Z jakého poznatku policie vyvodila, že byli po 11 minutách všichni mrtví,
mi není zcela jasné. Věřím, že zasahujícím policistům nelze nic vyčítat,
ti nějak vyhodnotili svoji situaci a rozhodli se ustoupit. Něčemu takovému
čelili nejspíš poprvé a jejich nadřízení po nich celá léta chtěli úplně
jiné věci, například buzerovat slušné lidi kontrolami lékárniček, takže
není ani divu, že se bláznovi se dvěma zbraněmi nedokázali postavit. Vyčítat
to lze policejním nadřízeným.
Policii se ani nepovedlo zcenzurovat zpravodajství a sama se svým mlžením
dostala pod tlak veřejnosti, která se ptá, nač ji tedy máme. Zejména mě
zaujalo policejní
prohlášení svým výhrůzným tónem ("Důrazně žádáme sdělovací prostředky,
aby upustily od nevhodných a lživých spekulací a poskytování mediálního
prostoru pro vyjádření „anonymních“ odborníků či svědků"). Dokonce i zcela
konformní profízlí pořad Krimi Zprávy to schytal. Co to je? Policie se
nám vzteká, že jí média nezobou z ruky a opatřují si informace samy? Média
přece mohou poskytovat prostor komu chtějí, máme svobodu slova. Svědkové
nejsou anonymní, mají své identity a už i používání neexistujících fake
expertů policajtům najednou vadí? Navíc na sebe vyjádření svědků v různých
bodech navazují a nepřipadají mi apriori nevěrohodná, navíc svědkové nemají
motivaci si vymýšlet, zatímco policejní velitelé mají silnou motivaci skrývat
své selhání.
Facit: Policie nás neochrání. Ani není důvod, proč by měla. Za uplynulých
dvacet let se nám tu díky soustavnému ovlivňování politického, právního
a mediálního prostředí vyvinula sebevědomá, velmi početná, dobře vybavená,
nákladná (rozpočet zhruba 30 miliard) a především vlivná policie. Svoje
priority vidí jinde, například ve vynucování kázně a poslušnosti širokých
vrstev obyvatelstva autoritativním chováním a přísnými tresty za skutky,
které nikomu nevadí nebo jsou zcela bagatelní. Není proto divu, že "klasické"
hrozby, jakou zlý chlápek se zbraní nepochybně je, dostaly na okraj jejího
zájmu. Pokud tedy někdo spojuje svoje životní perspektivy s účinným a včasným
zásahem policejních profesionálů, bude nepříjemně překvapen. Nic takového
se nebude konat. Možná že to následně všechno hezky zdokumentují, aby mohli
v nažehlených uniformách performovat v televizi a říkat "podívejte, máme
táákhle tlustý spis, potřebujeme víc vašich peněz".
Jestli pro ty nerozhodnuté není brodská tragédie důvodem pořídit si
zbraň pro svoji ochranu a naučit se s ní zacházet, tak už nevím co jiného
by se ještě mělo stát.
01.03.2015 D-FENS