Sobota dopoledne. Je čas rozesazování sazenic rajčat, tak se Zazunka
vydala do bystrckého OBI pro hlínu a hnojivo. Byla na cestě asi 10 minut
a zvoní telefon: „Průser…srazila jsem srnku. Mám rozbitej celej předek…“
Koukl jsem se z okna, jestli je rozbitý moje nebo její auto…a s lehkou
úlevou si beru klíče od své C1, protože cestu pro hlínu do OBI odkašlal
její Fiat Pajda. Vzal jsem i nůž, abych mohl zvíře případně dorazit a vyrazil
jsem. Ta moje holka srazila srnku v zanedbaném lese, na příjezdu k Hitlerově
dálnici, asi 2km od baráku, v rychlosti +/- 50 km/h poté, co jí zleva vběhla
rovnou pod auto.
No co, žádná tragédie. Nikomu se nic nestalo, jen auto má rozbitej nárazník,
pravý světlo, výztuha nárazníku prohnula chladič a roztrhla jedno žebro…takže
i chladič je na výměnu. Kapota je na pravé straně nad světlem prohnutá
a celý pravý, přední roh je o nějakých 5 cm vejš než by měl bejt. Tam si
srneček zarazil hlavu.
Nechat tam ležet srnku je prasečina a plánoval jsem aspoň srnčí gulášek,
ale po obhlídce, kterou jsem vykonal po vytažení zvířete z příkopu na krajinici
jsem na něj nějak ztratil chuť. Na zadních nohách měl srnec stopy špatně
zhojených zlomenin (nad kotníkem levé zadní byl znatelný pakloub, pravá
byla viditelně kratší asi o 2-3 cm a křivá kvůli zranění na stehně), paroží
měl nestejně vyvinuté, zuby křivě rostlé, v kožichu jakousi vyrážku a plíseň.
Přišlo mi divný, že by vběhl ve dne před auto a tak jsem se podíval i na
pravé oko. Nejsem doktor a školy nemám, no jsem přesvědčenej, že tenhle
nešťastník na pravé oko neviděl. Srovnal jsem několikrát obě oči (ani jedno
nebylo rozbité) a pravé mělo výrazný, světlý zákal. Když jsem naznal, že
ho do guláše neberem, položil jsem ho nazpět do příkopu, odkud jsem ho
vytáhl a zavolal stopadesátosmičku.
Standardní hlášení situace: kdo volá, proč volá, popis situace, nikdo
nezraněn, upřesnění místa střetu…nehodovka na cestě.
Když za necelých 15 minut dojel Transporter ze služby dopravních nehod,
vzali si od viditelně ještě vyplašené Zazunky papíry, řekli jí, ať si z toho
nic nedělá, že to kolikrát dopadá ještě hůř…a že je šikovná a statečná,
když auto nestrhla ze silnice nebo do protisměru. Pak ji poprosili, jestli
by si nevybalila náústek a dýchnula do Drägeru…a vůbec se k ní chovali pozorně.
Za to u mne mají další plus. Jo, tohle je jedna z mála jednotek PaCh, která
má můj respekt – viděli toho už moc škaredýho a dělají blbou, ale potřebnou
práci. Jo, já vím, soukromník by…atd. Jenže si neumím moc představit, jak
bych po nehodě a narychlo sjednával nějaký obecně uznávaný servis, který
to odfotí, zapíše…a pak mi nevypálí fakturu na 5.000,- Kč, protože v obchodních
podmínkách…bla bla bla. V takový chvíli, kdy se člověk musí věnovat důležitějším
věcem, mi vyhovuje jen zvednout telefon…
Fakt, že za srážku se zvěří nikdo nikdy nic nedostal, je mi znám. Také
vím, že smečky podnapilých, lesních banditů flákajících se po lesích mají
z podobných „úlovků“ vždycky dobrou večeři a dovolují si proto odvoz zvířecího
nebožtíka nazývat pytláctvím s tím, že živé zvíře je „ničí“, ale mrtvé maso
už je „jejich“.
No a pak přijel reprezentant - delegát smečky
nešikovných alkoholiků, kteří se buď střílej mezi sebou nebo postřílej
svoje odrostlá děcka, když je s nima matka pošle na lov, aby fotra odtáhly
z hospody dřív než se zežere, že nebude stát ani na čtyřech.
Bylo to asi padesátileté, šlachovité cosi. Agro-vohnout, 180cm, 75 kg,
bříško, řídké šedé vlasy přes uši, červený nos, vodnaté tmavé oči, trojdenní
strniště na špičaté bradě v zelených monterkách, které na něm visely jako
na háku. Na kebuli vyšisovaný, plátěný, reklamní klobouk „Zetor“ – tzv.
dederáckej. Tenhle se vyhrabal ze zablácené, tmavozelené (jak jinak) Fóbyje
1,2 HTP bez jakéhokoliv firemního označení. Když lezl ven, vypadl mu na
zem lovecký tesák a ještě cosi, co měl asi na klíně za jízdy. Nejistě se
předklonil, zvedl nůž, hodil ho do auta a s důležitým výrazem lékaře přivolaného
k pacientovi přešel k srnci. Auto obešel a jistil se tím, že se o něj opíral
rukou. Tři vteřiny na parůžkaté zvíře tupě zíral a objevně pronesl: „srnec“.
Chtělo se mi říct: „Hovno, fááákt? Jak jste to tak rychle poznal?“, ale
raději jsem držel hubu. Jen jsem se koukl na policajta, který na něj se
zvednutým obočím taky trochu nevěřícně hleděl. Pak hovado našlo op-čanku,
dalo ji policajtovi a odjelo do prdele s tím, že bylo odvolaný od rozdělaný
důležitý práce, kterou musí dokončit a že je za čtvrthodinu zpátky. Vzhledem
k tomu, že formality potřebné pro rozpuštění té polední sešlosti by zabraly
asi 10 minut mi přišlo jeho propuštění zbytečným plýtváním časem, ale bylo
to v policejní režii a tak jsem se ničemu moc nedivil. Hovada čtvrthodina
trvala si 45 minut a hovado si stačilo doma vyměnit klobouček „Zetor“ za
khaki mysliveckou kšiltovku a zelenou in-style vestu s kapsama, kterou si,
snad ve snaze maskovat absenci hrudníku, přehodilo přes monterkovou blůzu.
Pak to přijelo zpět a zase s veledůležitým výrazem to otevřelo kufr „dlouhé“
Haťapky. Zvednutí víka karoserie odkrylo pohled na obsah kufru, který nelze
nazvat jinak než „mrdník“.
Spodní vrstvu siláže tvořilo suché listí, sláma, nějaké granule, písek,
bláto, suchá tráva a sem tam nějaký vajgl. Toto, asi z jedné čtvrtiny,
kryla vpravo dopředu zatlačená, poloprázdná, „hotovostní“ basa lahvového
piva doplněná v polovině volných pozic o umaštěné hadry, plechovky neurčitého
obsahu a pár špinavých, půllitrových PET-lahví plných rezavých šroubů,
matic a těsnících O-kroužků. Kolem basy piv bylo v různé svažitosti „naváto“
něco barevných reklamních novin a letáků. Pravá strana byla obsazena pár
balíky svázaných novin mezi kterými se drželo suché listí, vaťákem, zablácenými
filcáky špinavou dekou a otřískanou motorovou pilou Stihl, která na podhozených
novinách a jistě i na vaťáku pod novinama, tvořila černou, mastnou skvrnu.
Bordel zabíral nadpoloviční většinu objemu kufru Haťapky fkombajnu a já
si myslel, že srnce poveze v kabině. Toto hovadské zátiší dotvářel chuchvalec
zelené, zatuchlé fólie, kterou dement vypreparoval zpod balíků novin a
rozbalil, přičemž do vzduchu uvolnil spršku kapek močůvky nebo jiného mysliveckého
osvěžovače pachů. Uhnul jsem, policajt asi taky. Hovado si do monterkové
blůzy utřelo ruku viditelně mokrou a špinavou od substance, jejíž pach
i v otevřeném prostoru nabral na intenzitě. Pak se to vydalo pro srnce,
ale protože to mělo slabý ruce, šlapalo to po visící hlavě nebožtíkově,
což byla asi tak neočekávaná zrada, že to s mysliffcem málem lisklo zpět
do pangejtu u silnice. Když se to dohrabalo na silnici, položilo to mrtvolu
do hnusu vytaženého z auta…a mne napadlo, že by bylo lepší, kdyby to zvíře
položil do auta tak, jak ho vyndal z příkopu. Nebylo rozdrcené, žádná krvácející
rána, nic z něj neteklo. Ale nebylo co ztratit - uložením do Fóbyje by se
uválené zvíře také spíše ještě víc zašpinilo.
Když hovnivál vyrobil z mrtvého zvířete a svýho sajrajtu jakous takous
kuličku, vtlačil ji do mrdníku v místě, kde má každá jiná Fóbyje kufr a
začal řešit věc s policajtem…teda – chtěl řešit, ale protože smrděl jako
prase, policajti se zavřeli s dokladem od správce honitby do Transportéru
a dementa nechali venku na větru a dešti, aby vyvětral. Obcházel jsem Pajdu,
koukal na vykapávající chladič a přišlo mi docela na místě přeptat se,
kde se bude vařit guláš, když už jde „lov“ na můj účet. Dement se na mne
podíval úplně prázdným pohledem a prohlásil:
- „Eště, že je to srnec…“
- „A proč jako?“
- „Dyby to byla srnka, má už fsobě srnčata a byla by věčí skoda“
- „Aha…to myslíte na autě?“ …zeptal jsem se nevěřícně, že se zabývá
zjevným detailem…
- „Néé, na zvěři…co na autě…takové srnec, to je dobréch dvacet tisíc…správně
byste ho eště měl zaplatit…!“
- „Zaplatit? Super! Dobře, že o tom mluvíte…tak se hned dohodnem. Já
vám zaplatím dvacet táců za srnku a vy mi dáte padesát za auto, když se
k tý srnce tak máte, jo? Nebo jak jste to myslel?“
Dement zaváhal, zčervenala mu okurka uprostřed obličeje, ale viditelně
znejistěl, jestli má ještě otevřít kušnu a pak dodal alibisticky:
- „Srnec je dobrejch dvacet…a honitba přišla o kus.“
- „No jo, nenaučili jste je ještě přecházet. Navíc se koukám, že je
to jakejsi mrzák nemocnej...na jedno oko neviděl, tak ho z tý strany srazilo
auto…zadní nohy měl už dřív dolámaný a blbě zahojený. No jen se na něj
podívejte. Takovej kus by normálně nepřežil…a i kdyby viděl to auto, utéct
by nestihnul.“
- „A co jako?“
- „Co jako? Jak to hospodaříte? Takovej kus by pořádnej hospodář dávno
zastřelil…ale zdejší ho nechá běhat. Nám vleze před auto a udělá škodu.
Vy se tady teď hlásíte o maso a berete ho, ale ke škodě se stavíte jako
lačnej k sraní... Kdybych ho odvezl já, tak to už bude pytláctví a bude
se ukazovat prstem, že? ...mrtvý zvíře naše chyba rozhodně není a škodu
jasně máme. Od myslivců se ale nedočkáme ani toho, že by nás za to rozbitý
auto pozvali aspoň na guláš nebo nám dali maso, aby nás to tak nesralo…jo,
myslivecká politika.“
Na to si myslivecký dement odfrkl a nakydl se do auta. Stál jsem vedle
a do tý doby jsem myslel, že je to pracovní auto. Podle plyšových „zvířátkových“
návleků na zadních pásech a sluneční cloně se Shrekem jsem poznal, že tímhle
autem s flekatým a zaprášeným interiérem jezdí běžně i mysliveckého hovada
rodina. Policajti mu dali podepsat zápis o nehodě a pak ho poslali do té
prdele, kde žije se svou smečkou.
Závěr? Máme na krku rozbitý auto a mysliffcipyčo si naperou pupky, nebo
to dotčené, myslivecké hovado odjelo obratem prodat do spřátelené hospody,
kde ho za tu „laskavost“ a dobrou cenu dnes nalejou tak, že ho dom nedotáhnou
ani děcka s trakařem…teda jestli děcka už dřív omylem
nepostřílel.
Bílé místo ve zpraseném zákoně, který ozbrojeným opilcům dovoluje všeliké,
vpravdě šlechtické manýry, jim pochopitelně nenařizuje hradit škody způsobené
na jiném majetku než na hospodářských plodinách a to jen v některých případech.
Tento zákon zároveň mysliffcům připisuje všechnu zvěř, byť se o ni zjevně
nestarají. Mysliffci mají tak nějak z podstaty věci dlouhý prsty neboť mimo
vesnické dementy popsané v článku je lesním banditou také kdejaký estébák,
bývalý tajemník KSČ, jeho synáček nebo jiný ksindl...a to by bylo, aby
takový mysliffec dával ze svýho byť jen maso někomu, kdo mu tu srnku přejede
a zničí si u toho auto. To, kurva, ani omylem!
10.04.2010 HonzaZZR