Vzhledem k tomu že se motorkářská sezona pomalu rozbiha a první nedočkavci
už jezdi a padají, tak je nejvyšší čas zhodnotit sezonu loňskou, dříve
než nove zážitky a průsery smažou v paměti ty starší.
Do sezony 2004 jsem vstoupil se svou yamahou R1 r.01, novou tlumivkou
VIPER a ojetými pneumatikami.Novou tlumivku mi doporučil můj kamarád, závodník
Dušan, který je můj technický poradce. Potřebuji prý novou tlumivku protože
si moje moto často půjčuje a se originálem ho to už nebaví. Doporučil mi
oválnou karbonovou tlumivku slovenské fy. VIPER (což znamená zmije.slovensky
vretenica). Karbon je takový lehounký a pevný materiál ale že by oplýval
vzhledem se říct nedá. Montáž je dle výrobce jednoduchá , doslova blesková
což je asi pravda neboť mne jedna z pružin opustila asi tímto tempem a
i trasa letu byla hodně klikatá. Navíc je karbon doslova magnetický pro
auta protože hned při první vyjížďce do mě v asi sto kilometrové rychlosti
narazil pán z Brna se svojí octavií a telefonem u hlavy a neomylně trefil
právě chudáka vipera.
Brno je pro motorkáře mýtické místo protože je tam silniční závodní
okruh a na něm se pořádají volné jízdy pro veřejnost.Vypravil jsem se tam
s kamarády a závodníkem Dušanem na ten zázrak podívat.Hned v první jízdě
svého života jsem atakoval čas 2,56 a říkal jsem si co je na tom Rossim
tak extra, když já to tak valím hned napoprvé. Navíc letos jezdí na stejné
motorce jako já takže mu klidně můžu narvat prdel. Po jízdě mi Dušan vysvětlil
že Valentino to jezdí za 1,56, a M1 a R1 není to samé a že mám přestat
chlastat.Ve druhé jízdě se mi dokonce podařilo fantasticky předjet!!!!!!
jednu slečnu na CB 500 která si zrovna ladila make up a nedávala si pozor
(vrat se do kuchyně, pán tvorstva jede). Kamarádi i cizí lidi se kolem
mě míhali jako barevné pruhy ale mě to nevadilo. Dostal jsem se totiž mezi
tu nejvyšší motorkářskou elitu ,okruhové střelce. To vám jednak umožňuje,
když se na okruh vrátíte jako divák závodu, ležérně prohlásit „ jo tady
to taky dávám za dvě pak plný ale Settenu to tady dneska nějak nejde“ a
podobné pitomosti, na druhou stranu je fakt že když jsme se vraceli po
dálnici domů tak mě nevyprovokovali k závodění ani dva junioři v hondě
CRX. Jindy bych těm sráčům předvedl skoro 300 kilometrů v hodině a stovku
za 2,5s schovaných v kusu železa, hliníku a plastů co jsem na něm seděl
ale po okruhovém ježdění se na auta už jaksi nelze dívat jako na soupeře
a závodit s autosajdrem je nesportovní.
Každý kdo se někdy svezl na okruhu začne po návratu svůj motocykl ladit.
Zpravidla se začíná motorem a pokračuje podvozkem.Na motor mi ovšem Dušan
zakázal sahat a tak jsem se s mobilem u ucha pustil do podvozku. Ale nějak
to neklaplo protože Dušan chtěl abych klikal nějakým útlumem, přitvrdil
péro??? a povolil šrouby na brýlích. To poslední jsem udělal ale vypadly
mi skla tak to asi nebylo to pravé. Nakonec do mobilu zařval že nemám na
nic sahat a že to udělá sám. Za dvěstě patnáct korun co zaplatím Eurotelu
za ten hovor je to myslím docela levné. Když tam naklikal ty útlumy a nevím
co ještě tak mi řekl že si mám koupit nové gumy protože na těch co mám
už není hnedle žádný vzorek. To mě tedy urazilo protože jsem je koupil
na jeho radu a už na nových toho vzorku moc nebylo. No nic .
V servisu kam chodím a kde jsem tak často, že chtějí po mně pojmenovat
ulici, mi ale řekli že Dunlop 207 Sport Max race replica (jak jsem si poznamenal
na kus papíru) nemají ale budou mít model 208 ale až v červenci. To mi
připadlo dlouho ale naštěstí mám Dušanovo číslo v mobilu. Ten si uvědomil
že si moji R1 půjčuje a poslal mě ke konkurenci k firmě Metzeler. Tam mi
namontovali model Rennsport a ukázali mi v katalogu že v kategorii okruh
dostal pět slonů z pěti možných.
Taky jsem absolvoval návštěvu v Hořicích na závodu 300 zatáček Gustava
Havla.Celou cestu tam pršelo a cestu zpátky lilo. Při závodu samotném pak
sněžilo a padaly kroupy. Závodníkům to ale evidentně nevadilo a Dušan tvrdil
že tady je to normální a že loni lilo taky. V takovém počasí bych osobně
volil spíše mezi skútrem vodním nebo sněžným. V každém případě ale trvám
na přítomnosti psychiatra při podávání přihlášek. Závodit na lesní cestě(byt
s dobrým povrchem) kde jsou diváci tak blízko že můžou jezdcům odečítat
údaje z otáčkoměru a od stromů, obrubníků, sochy v parku a vchodu do hospody
je dělí jenom centimetry můžou fakt jenom lidi s velmi posunutým pudem
sebezáchovy. Ruská ruleta je proti tomu nedělní chvilka poezie.
Další středa,další volné jízdy a nová šance.Jsem vybaven novými pneumatikami,nastaveným
podvozkem a radou od Dušana „jed rychleji protože jestli ještě zpomalíš
tak začneš couvat“. První jízda proběhla standardně, znám přesně SPZ všech
co mě míjeli protože někteří to udělali i třikrát. Na parkovišti mi Dušan
vysvětlil že jsem tak pomalý protože si nevěřím.Mám se prý na startu někoho
chytit a držet se ho a když to projede on tak já prý taky. Bohužel na minibajku
tam dneska nikdo jako na potvoru nebyl.Ve druhé jízdě jsem se tedy pokusil
držet nějaké slovenské kawasaki.Byla celá zelená i pilot byl zelený a i
já jsem z tempa které nasadil nabral podobný odstín. Přesto se mi ho podařilo
předjet!!!!! Pravda manévr kterým jsem to provedl byl velmi primitivní
ale jak účinný. Prostě jsem vynechal zatáčku číslo devět a z osmičky jsem
to namířil přes štěrk, trávu a tratového komisaře rovnou na rovinku za
devítkou a bylo to. Cudziněc byl tak šokován, že se mě do konce jízdy nepokusil
předjet ba dokonce se bál i přiblížit. Zato po jízdě se na parkovišti pokusil
o seznámení ale Dušanův metrák a ostravský slovník ho nakonec odradily
a se slovy „somár sprostý“ odešel. Ještě že má člověk kamarády.
Další návštěvou motoristického podniku byl supermotárd. To jsou závody
na smíšeném povrchu je tam asfalt a kus motokrosové tratě s několika skoky.
Motocykly jsou tedy kompromisem mezi motokrosem a silnicí, jsou to vlastně
terénní motorky se silničními pneumatikami. Dušan mi půjčil svoji KTM kterou
má na to upravenou. Potvrdilo se že na to taky nejsem zrovna přírodní talent.
Znervózňovala mě snaha motorky jet jenom po zadním kole a taky pro přechod
z jednoho druhu terénu na druhý jsem potřeboval krátkou aklimatizační přestávku
a to někdy i v leže. Když se kluci vychechtali tak mi vysvětlili že tohle
se řídí smykem zadního kola a ne řidítky a že plyn má je dvě polohy a to
zavřený nebo plný. Tož tak.
Úterý, Brno. Dnes byl můj velký den protože jsem absolvoval svůj první
pád. Ve druhé jízdě jsem se v zatáčce číslo šest (to je nájezd na tzv.
stadion, což je část okruhu která vypadá skutečně jako atletický stadion
s tribunami ale bez vodního příkopu) dodržoval Dušanův pokyn „nenech se
vynést až k okraji ať ti vyjde nájezd do sedmičky“ a asi jsem něco podělal.
Najedno mi to uklouzlo a ostatní jeli dál a jenom já ležel. Když jsem vstal
tak se koukám že se mi z boty sype štěrk a že v koleni je díra a na lokti
druhá. Tratovák mi chtěl volat sanitku protože jsem prý samá krev ale to
jsem se jenom kousl do jazyka. Chudák yamaha přišla o blinkr a zrcátko
ale jinak byla OK. Pozitivem bylo že jsem našel golfový míček. Asi na nedalekém
hřišti mají člena klubu podobně talentovaného jako jsem já na motocykly.
Tento pád jenom potvrdil moji soukromou teorii proč závodníci nepoužívají
zrcátka a blinkry. Je to totiž moc drahé. Když spadnou tak se to musí koupit
nové. Kdyby ale měli toto vybavení tak by tak často nepadali a ty náklady
by se rychle zaplatily. Představte si to: Max dojíždí Valentina a dá levý
blinkr že ho chce předjet a Vale se koukne do zrcátka a hned ví kudy to
ten Říman chce provést. Myslím že kdyby to někdo trochu přepočítal tak
se to rychle ujme.
V srpnu jsme se byli kouknout na Grand prix v Brně. No myslím že se
ještě musím moc učit. Například přímo proti nám si jezdci při warm up trénovali
start a takhle po zadním teda jezdit neumím.Kamarádi mi vysvětlili jezdit
po zadním je v tomhle případě ztráta a že komu se to nepostaví ten je král
(no já mám spíše opačné zkušenosti).No ale jinak to byl zážitek. Nakano
a jeho kawasaki mi rozvibrovali skla v brýlích a na okruhu tím kraválem
začal listopad.Božský Valentino sice bojoval ale nestačilo to na Setteho
na hondě. V pasáži od Schwantzovy zatáčky (to je zatáčka číslo 10 kde tento
bývalý mistr světa havaroval a pojmenovali ji podle toho, co takhle říkat
šestce po mě „troubova zatáčka“) je stoupání až ke startu. Pro Capirosiho
ducati je to jeden dlouhý smyk zadního kola. Z výfukových svodů Robertsovy
suzuki šlehaly asi metrové plameny skoro v každé zatáčce,nevím jestli je
to dobře nebo ne ale vypadalo to hezky.
Na další volné jízdy mi Dušan něco provedl s motorem a jede to nějak
líp. Prý nějaký jumbojet nebo co namontoval do karburátoru a poslal mě
s tím na motorovou brzdu. Pamatuju si jenom že když to měřili tak to prásklo
do výfuku až spadl kalendář s obrázkem takové nafouknuté slečny.Taky jsem
k narozeninám dostal jiskřící slajdry (to jsou takové kusy plastu co se
přilepí suchým zipem (jak asi vypadá mokrý zip) na holen aby si jezdec
neprošoupal koleno u kombinézy v oblouku. Moc tomu nevěřím páč když jsem
sebou střelil tak toho moc nezachránil a zbaběle se roztavil. Tyhle ty
nové když je táhnete po asfaltu tak nádherně jiskří. Je to sice na nic
ale je to děsná frajeřina. Taky jsem si pořídil okruhové stopky a jeden
kamarádíček mi upravil ovládání na tlačítko u spojky takže si můžu měřit
čas sám a nemusím poslouchat hlášky jako „než jsi to objel tak se mi vybila
baterka v mobilu“ a jiné. Původně jsem si chtěl koupit takové speciální
měřidlo se spoustou tlačítek od firmy AIM ale na poslední chvíli jsem si
všiml že ta cena je v euro takže nic. Ve druhé jízdě jsem jel za Dušanem
a jeho SP 1 co má na silnice a zařekl jsem se že se ho budu držet i kdybych
se měl zabít. Raději smrt než ztratit tvář. No takže tvář je v hajzlu.Ale
je fakt je že jsem si naměřil 2,23 což je asi můj letošní rekord.
Konec sezony jsem oslavil najetím 28 tisíc kilometrů a dle Dušana se
moje R1 blíží do středního věku a měl bych se pomalu začít rozhlížet po
něčem novém. Mám ale podezření že se mu spíš chce jezdit na něčem novém
a já mu to mám koupit. Líbí se mi R1 model 05 ale prý si mám počkat na
06 kde už budou vychytané všechny mouchy. Dušan tvrdí že první model řady
má vždy nějaké chyby protože se s vývojem vždy strašně spěchá a není čas
to doladit. Druhý model řady se upravuje na základě připomínek zákazníků
a je tím pádem nejlepší protože úpravy dělají technici. Další model je
upraven na přání oddělení prodeje a je to zpravidla jiná kombinace barev
na kapotách no a další je při šíleném tempu vývoje beznadějně zastaralý
a je třeba něco úplně nového a celý cyklus se opakuje.
Náklady na rok 04 se poněkud navýšily opravou kombinézy a motocyklu
po pádu ale nepřekročily ani zdaleka částku kterou jsem ochoten za tento
koníček dát. Takže v tomto roce plánuji další pokusy o pokoření Valentina
Rossiho (když má tu stejnou motorku) a také plánujeme návštěvu nějakého
zahraničního moto podniku.
Do sezony 2005 jsem vstoupil s yamahou R1 r 01, tlumivkou VIPER a ojetými
pneumatikami.
03.04.2005 fazzko
Pozn. D-F: článek jsem zařadil do rubriky Auta, ačkoli mě za to
bude patrně chtít několik set bikerů kamenovat. V dohledné době se pokusím
přejmenovat sekci "Auta" na "motorismus" nebo tak něco, abych se zalíbil
všem zúčastněným. Dík za pochopení.