Komentáře ke článku: Poznej svého nepřítele: Jak včas rozpoznat potenciální zločince a vyhnout se mu (ze dne 02.09.2012, autor článku: Cover72)
Přidat nový komentář
|
Jsi rychlej jak blesk :-)
|
|
|
Cover prošel kursem rychlopisatelství, to jinak nejni možný.
Je to skvělé, zhltnul jsem článek jako malinu.
Při této příležitosti se člověku vrací vzpomínky na těch pár vypjatých situací v minulosti - teď už vím, proč jsem je neřešil lépe. Jdu se učit tančit :-).
|
|
|
Tak tak. A opravdu pekne pocteni.
|
|
|
Ještě to dám sem: jako doplňující materiál názorné video s ukázkami pozicování a na co si dát pozor (a jak to může škončit, když si člověk pozor nedá - mrazivě reálné):
www.youtube.com/watch?v=6oRVpyD0esQ
|
|
No, taky přemýšlím, co jsem mohl udělat jinak
- cikán, který se mi snažil u Obi nacpat cosi do auta - moje reakce v gardu "urychleně zavřít vozidlo" a tak dlouho jsem mlátil dveřma, až je pustil (možná by je i pustil dřív, ale vytáhněte ruce z horního rámu dveří, když s nimi kdosi mlátí, žeano)
- nesvéprávná osoba, co se mi v devět večer infiltrovala do předsíně - lapil jsem ji až venku a veden fixní ideou předat jí spravedlnosti jsem jí hlavou tak dlouho mlátil o zem, až uznala že policie je lepší alternativa
Od té doby si nemyslím, že auto na parkovišti u hypermarkteru je bezpečné (respektive ano, od té doby se zamykám všude). No a taky si říkám, že narušitele je snad lepší nechat utéct, nemusí být každý slabší než já...
|
|
Přiznám se, že jsem článek zhltnul už někdy před 4 dny na cover72.net (jakmile na to cover nahodil link v diskusi pod Šéfíkem). Je třeba smeknout před coverovou rychlostí.
Článek je bezvadnej. Ve spoustě věcí má MacYoung syrovou a drsnou pravdu (a pokud by se o některé drobnosti dalo přít, tam aspoň nelze zpochybnit, že za autorovým názorem stojí autentická životní zkušenost...).
|
|
Dobrej článek.
Nedávno jsem si byl zastřílet na střelnici s tím, že si udělám zbroják. Pak jsem si ale říkal - kdy budu nosit zbraň a kdy ji budu ochoten použít?
Nedokázal jsem si tak úplně odpovědět. Nejrizikovější mi přijde, když jdu večer někam ven. Jenže když budu mít u sebe pistoli, tak si asi nebudu večer užívat tak, jako kdybych ji neměl. Pak ale nemusím jít ven vůbec (a "nepotřebuji" pistoli). Nebo mi líp vyjde jezdit taxíkem z hospody až před barák.
Navíc bydlím v nájmu a mám spolubydlící, takže doma bych zbraň asi taky nechtěl nechávat jen tak. Takže jsem to vyřešil tím, že jsem si koupil pepřák a snažím se to dělat tak, abych ho nemusel použít.
Kdybych měl rodinu a bydlel někde, kde není radno se pohybovat, tak bych to asi viděl jinak... (To berte čistě jako moje soukromé postřehy :) )
|
|
|
Většina přepadení je před barákem - tágo Ti nepomůže. Nosit? Zvykneš si - menší krochničku přestaneš v Dastě či ještě sofistikovanějším pouzdře vnímat za pár dnů.
A klidně mě ukamenujte: já krochnu do hospody nosím. Mám k tomu tři důvody:
-zas tak moc nechlastám a prostě nejsem ten typ, co by se zežral jak hovado a měl potřebu si tím z frajeřiny někde mávát, nebo tím řešit píčoviny. To si o sobě může říkat každý, ale já po dvaceti letech chlastání jsem fakt nikdy neměl konflikt a při pití jsem spíš ukecaný a outlocitný. Navíc umím tak, že si udělám hladinku a tu si držím - a vyhovuje mi to.
-večerní cesta z hospody je prostě riziková
-dopouštím se tím PŘESTUPKU, což je lepší než být mrtvý
|
|
|
"Pamatuješ, jak dali pokutu tomu motorkáři, který se na netu velmi prozřetelně přiznal k překročení rychlosti?"
Když já počítám s tím, že bych mohl zajít na víno s krochnou, místo IWB pouzdra beru tašku Dasta se zavíráním na zip ("v uzavřeném obalu"), před konzumací ve skrytu vyndám a vycvakám zásobník ("nenabitou v komoře, zásobníku") a plynule přejdu do režimu držení.
Je ti jasné, že pokud by ses napitý bránil, alkohol způsobí, jdeš zcela automaticky sedět za vraždu a nepomůže ti nic na světě?
A za samotné vytažení by se dalo přišít obecné ohrožení.
Plus, že to takhle pěkně píšeš online, vytváříš střelcům vážně skvělé PR ("střelec s legálně drženou zbraní se chlubí, že ji nosí nalitý")...
|
|
|
Je ti jasné, že pokud by ses napitý bránil, alkohol způsobí, jdeš zcela automaticky sedět za vraždu a nepomůže ti nic na světě? .
To bych zdaleka takhle jednoznačně neviděl.
|
|
|
Čistě právně by po přezkoumání podmínek NO, které by byly +- stejné jako u střízlivého, mělo následovat řízení o přestupku kvůli tomu chlastu a zbrani současně.
|
|
|
Vidím to stejně - kdyby to byla NO, skončil bych s tučnou pokutou a přestupkem. Přijde mi to jako lepší varianta, než být zákonadbalý mučedník. Je mi jasné, že i s malou hladinou alkoholu se člověk staví do právně nevýhodné pozice.
|
|
|
To si právě nemyslím, protože alkohol v krvi IMHO automaticky kvalifikuje na "nemožnost adekvátně vyhodnotit míru ohrožení" a proto na onu vraždu - pakliže by v sobě obránce neměl zabodnutou kudlu a nešlo o jasně reaktivní a jasně přiměřenou obranu proti prokazatelně proběhlému útoku vedenému proti životu atd.
|
|
|
Odkaz na zákon? Kolik alkoholu v krvi? Fysiologická hladina?
|
|
|
Někde na GunForu nebo Lexu to máš - někdo vznesl oficielní dotaz, jaká hladina je nebo není tolerována a odpovědí mu bylo, že se "v režimu nošení netoleruje vůbec nic, protože i ta nejmenší fyziologická hladina může ovlivnit reakce, bla bla."
Máš to jako ty návrhy zákonů, že alkohol za volantem ano, ale v případě nehody je automaticky vinen napitý: nejde o to "kolik" ale "že".
Zákon o zbraních zná sice jen přestupek "nosí zbraň nebo manipuluje se zbraní na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném, přestože je
jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů", ale v případě NO to, jak jen znám českou justici, bude dost přitěžující okolnost a očekávám přesně průběh "byl napitý -> nemohl to vyhodnotit správně a obrana byla zcela zjevně nepřiměřená", plus mediální bouře "ožralý střelec <byť by měl jedno promile> zavraždil nebohé kolemjdoucí".
|
|
|
To je ale blbost, pokud je to do fyziologické hladiny, pak nelze prokázat, že je hladina způsobena požitím alkoholu (pokud nejsou svědci na to, že dotyčný předtím někde nasával, nebo to dotyčný sám nepřizná) a trestný čin i přestupek jsou, pokud vím, pořád ještě zaviněná jednání.
Dále, přiměřenost se poměřuje ke způsobu útoku. To znamená, ten alkohol může hrát roli pouze v případě, že to bude na hraně a obránce se tím, že měl sníženou schopnost zhodnocení situace sám připraví o určitý "benefit of the doubt". Pokud to objektivně bude jasný útok, těžko se to dá popřít tím, že "obránce nemohl vyhodnotit".
|
|
|
Jasně, pokud to nebude úplně jasné (což není téměř nikdy) .. V praxi známe práci policie a státního zastupitelství a jejich snahu si zlehčovat práci a bylo by to určitě bráno hodně k tíži. Ale stejně je lepší být souzený dvanácti než nesený šesti.
|
|
|
Nikoliv. Jde o to, zda se prokáže nebo neprokáže, že podmínky NO byly splněny. To se prokazuje nejen výpovědí sprostého podezřelého.
|
|
|
Jenže pokud se to nestane pod bezpečnostní kamerou, nemáš jiný zdroj, než slovo proti slovu a slovo Sprostého Podezřelého bude IMHO zcela zneváženo tím, že "byl přeci opilý", ne? Prakticky vzato.
|
|
|
Aha, tak pokud nebudou žádní svědci, žádné další stopy, tak to bude fakt horší. Protože potom opravdu nemusí být splnění NO prokázáno a ještě to může být i přitěžující okolnost.
|
|
|
Taky bych nezapomínal na TČ opilství.
|
|
|
On je hlavně širší problém ftom, že pro naše soudy i médyja je každý, kdo má 0.4 promile nalitý stejně, jako někdo se 3 promile. Což je jaksi rozdíl. Pod půl promile je u řady populací (Francie, Itálie...) v podstatě normální provozní teplota a zrovinka z těchto důvodů tam maléry nějak zvlášť nevznikají.
U nás se jaksi nerozlišuje mezi dvojkou bílého a dvanácti Fernety :-(
|
|
|
Samozřejmě si dělám legraci.
Za druhé zásobník vyndavám a hool je v Maxpedition. Tj. je stejně v režimu držení, jako u Tebe. Slovo nosit jsem použil v jaksi fysikálním smyslu, nikoliv de iure. Čili - mám to jako Ty.
Kdybych se bránil, nemyslím že je to vražda. Navíc i tak raději budu sedět než budu mrtvý. Uznávám, že je to věc osobních preferencí.
Nevytahuji jí.
Nechodím s ní nalitý. Jaksi není nutné se při každé návštěvě hospody nalít.
|
|
|
Myslel jsem si, že jen vtipkuješ. Pak je vše dobré a sluníčkové :)
|
|
|
Tak mě napadá - to musí být vycvakaný zásobník? Když mám krochnu bez zásobníku a bez náboje v komoře a je zazipovaná v tašce, tak JE v režimu držení, není? A vedle v kapsičce je normálně napáskovaný zásobník.
|
|
|
Nooo.
Zákon říká "nenabitou v komoře, zásobníku či válci revolveru".
Takže když máš vybitý revolver a vedle rychlonabíječ, mělo by to být OK.
A s pistolí by se dalo hrát, že když máš dva zásobníky - jeden vybitý a druhý nabitý -, tak zákon splňuješ, protože v komoře nic nemáš - odškrtnuto - a jeden zásobník máš také nenabitý - odškrtnuto.
Samozřejmě jakmile by se začali ohánět "duchem zákona", jak dělají rádi a kreativně, tak cílem těch řečí okolo "držení" je znemožnit rychlé nabití zbraně a její použití pro obranu kupříkladu sportovním střelcům, lidem napitýma podobně. Je to tedy takové "na hraně".
|
|
|
Já jsem to v zákoně pochopil tak, že myslí že nesmíš mít zásobník, ani v komoře. Prostě aby z toho nešlo vystřelit. Aby někdo neměl prázdný zásobník, ale nadrcnuto. Pominu-li, že by asi v řadě případů (a v řadě ne) šlo trvdit, že jsem rychle nacvakal zásobník, tak by mě zajímalo, jak to je. Já tím duchem zákona bral to, že pistole prostě nemůže v tu chvíli střílet.
Dals mi brouka do hlavy.
Netuší někdo...?
|
|
|
Správně chápeš ducha zákona.
Já jen předestírám praktické workaroundy, založené na ajťáckém "binárním" a doslovném vidění zákonů. Možná už chápu, proč můj známý - soudce - říká, že ajťáci jsou v soudní síni naprosto nejhorší :)
Takže jednoduše a prakticky vzato - pokud máš v uzavřeném pouzdře pistoli s prázdnou komorou a nenabitým zásobníkem, je to OK. Že máš ještě jinde schovaný druhý zásobník a v případě krize jsi schopen, pakliže máš alespoň deset vteřin, vytáhnout z uzavřeného obalu krochnu, vyhodit prázdný zásobník, vyhrabat plný, zastrčit jej a nadrcnout je věc druhá. A věc třetí je, že bys na to zpravidla neměl čas.
|
|
|
Ještě horší než ajťáci budou matematici. S logikou do soudní síně nelze...
IMHO požadavek na držení splňuje splňuje i to, je-li zbraň bez zásobníku a s prázdnou komorou v uzavřeném pouzdře a nabitý zásobník leží hned vedle.
|
|
|
Och nikoliv. Nelezme tam s logikou technickou a počítače neprogramujme s logickou právní. I když se to nezdá, právo má svou logiku a způsob myšlení.
|
|
|
Ach jo, jak u blbecku na dvorecku. Takze jinak.
Pro zacatek si dame presnou citaci:
"zbraň nenabitou náboji v zásobníku, nábojové schránce, nábojové komoře hlavně nebo nábojových komorách válce revolveru a uloženou v uzavřeném obalu za účelem jejího přemístění z místa na místo,"
Tzn. kdyz mam naladovanej zasobnik trebas v kapse a pistoli vybitou a bez zasobniku trebas v batuzku, pak zbran pochopitelne drzim. Protoze VE ZBRANI ZADNY ZASOBNIK NENI. Pokud bych zasobnik ve zbrani chtel mit, musim ho samozrejme vypaskovat.
Kdyby se to nakemu pravnickemu joudovi nelibilo, ze mam nabitej zasobnik v jedne "schrance" a vybitou zbran bez zasobniku v druhe "schrance", pricemz obe tyto schranky mam usebe, tak preci ten vybitej, nenapaskovanej zasobnik MAM DOMA, zatimco zbran mam vybitou v uzavrene schrance presne tak, jak mi to zakon prikazuje.
|
|
|
No, ještě si úplně nerozumím (jsem ajťák, trochu :-))
Já v pistoli v hospodě nemám ŽÁDNÝ zásobník. Ve zbrani není zásobník s náboji, ani náboj v komoře. Napáskovaný zásobník se toulá kolem, ale je po ruce. Pokud se to tu nevyřeší, asi začnu holt přibírat jeden prázdný zásobník na výlety.
|
|
|
Mít s sebou prázdný zásobník se vždycky hodí ;-) Co kdyby ses rozhodnul zajít na střelnici, přece si nebudeš míchat obranné střelivo s levnými terčovkami
|
|
|
Logicky: nesmíš mít zbraň nabitou=náboj se nesmí nacházet ve zbrani ani v komoře, ani ve válci, ani v zásobníku.
Není li zásobník ve zbrani, není zbraň nabita a je lhostejné, zda máš náboje v pytlíčku, rychlonabíječi nebo ve čtyřech zásobníkách.
|
|
|
Jo, přesně tak jsem to myslel. Otázka zní, zda si to myslí i soudy.
|
|
|
Presne takto chapu ten zakon i ja.
|
|
|
Podle mého názoru technicky vzdělaní lidé často selhávají tam, kde je potřeba poměřovat a vyvažovat právní principy. Typický přiklad: Kolize práva na svobodu projevu s právem na ochranu cti a dobré pověsti. Oba principy existují vedle sebe, ale v určitém konkrétním případě mohou působit protisměrně. Ale soud musí nějak rozhodnout, takže zváží veškeré okolnosti a řekne, že v daném případě je to dejme tomu tak, že svobodný projev někomu neoprávněně zasáhl do práva na dobrou pověst - no a pak jsou z toho takový ty hlášky v internetových diskusích, že soudy rozhodují nespravedlivě, protože nerespektují svobodu projevu.
|
|
|
To proto, že právo na ochranu cti a právo na dobrou pověst (fakt něco takového existuje?) je absolutní chujovina.
|
|
|
Proč? To neříká nic jiného, než že se v případě neoprávněného zásahu do tohoto práva můžu soudit a chtít, aby se to už neopakovalo a aby mi byla nahrazena vzniklá škoda.
Pravda, ještě je tam taky TČ pomluvy, ale to je skutečně relikt dob minulých, který by stálo zato vypustit.
|
|
|
Což už se i zvažovalo, ale těžko se to vykořeňuje.
|
|
|
Co to je "dobrá pověst" a co je to "čest"?
|
|
|
To je otázka jazykového výkladu. Co je to "zisk, ztráta, zranění, víra"?
|
|
|
Zisk- kladný rozdíl mezi náklady a příjmy, ztráta záporný rozdíl dtto, zranění - poškození těla, víra - přesvědčení, že je něco pravdivé.
|
|
|
Ano. Pro Vás takto a jste v souladu s obecným výkladem. Myslím, že většina lidí se shodne i na dobré pověsti.
|
|
|
Vlastnictví cti a dobré pověsti nelze prokázat, naproti tomu pomluvu prokázat lze, tedy vy (dva) právníci souhlasíte s něčím co lze ohýbat dle libosti a byli byste pro zrušení něčeho co lze prokázat. Ohánět se pak logikou (právnickou) u soudu je elitářství.
|
|
|
Dobrou pověst nelze prokázat, proto se taky v těchto řízení předpokládá, že ji žalobce má, dokud protistrana neprokáže opak. Obrana, že žalobce žádnou dobrou pověst nemá je přípustná a poměrně hojně i využívaná.
|
|
|
Takhle bych to bral. A pořád doufám, že přese všchnu tu bídu to tak ve většině případů snad i je. Jenže v nechutně velkém počtu případů, které znám, dochází například k vyvažování zásady in dubio pro reo společenským zájmem a ani totální ignorace přírodních zákonů není jevem nevídaným. Já vím, že to není representativní vzorek, ale i tak: V technické praxi se běžně požaduje spolehlivost 99,9 % a víc. A to i u věcí, keré sice mohou znepříjemnit život, ale vyloženě kritické zase nejsou. Takže se moc nediv, když lidé z technické praxe zírají na to, jak "sloppily" se k věcem přistupuje v oboru, kde se rozhoduje o budoucnosti lidí a jedno jediné blbé rozhodnutí může někomu velmi snadno zmršit zbytek života.
Například podle jednoho soudu je možné, aby člověk nárazem nohy ohnul trubku (podle zkušebny potřebná síla ca 2 kN) aniž by to pak na té noze zanechalo jakékoli následky.
Podobně tristní je i naprostá ignorace elementární logiky v přípaech podpory a propagace a různých symbolů. Samotné nošení trička s číslem 18 je ok, ale nesmí ho nosit nacista. A že je nacista poznáme z toho, že nosí tričko s číslem 18...
|
|
|
"Oba principy existují vedle sebe, ale v určitém konkrétním případě mohou působit protisměrně."
Věc se má ve skutečnosti tak, že naprosto každý princip koliduje s nějakým jiným, pročež který bude upřednostněn, je pouze věcí soudruha, jež právě soudí. Jediným limitujícím faktorem v rozhodování je fundamentální princip moci - nesrat lidi přes míru, kterou ochotni snášet.
|
|
|
No jo, jenže soud nějak rozhodnout musí. Je to jeho povinnost. Čili by měl (v ideálním případě) pečlivě zvážit všechny okolnosti a zvolit spravedlivé řešení. To je přirozeně pravidlo značně gumové. Jenže nic lepšího se zrovna v tomto ohledu vymyslet nedá, protože všechny myslitelné případy v zákonně vyjmenovat nelze a tam, kde se rozhoduje na úrovni principů už tuplem ne.
|
|
|
Však jsem také dalek nějaké kritiky, jen mám rád, když se věci nazývají pravými jmény. Právo je jen schopnost realisovat svůj zájem. Ergo - silnější pes mrdá, čili právo silnějšího, nic víc, nic méně. Všechny ty tuny papíru, potištěné jakýmisi pravidly, o jejichž platnosti v praxi opět rozhodují ti vyvolení, jsou jen ilusí o tom, že existuje nějaký jiný zákon, než toho silnějšího.
|
|
|
Byť máš do určité míry pravdu, je také třeba vzít v úvahu, že v dnešním právním systému (se všemi jeho nedokonalostmi), to může dostatečně odhodlaný jednotlivec natřít i obrovské globální korporaci a dokonce i státu. To dříve rozhodně nebývalo - lze ovšem namítat (JJ si může šetřit klávesnici), že dříve měl zase stát menší pravomoci a těch megakorporací nebylo tolik, a tudíž těch potenciálně konfliktních situací bylo méně. Těžko říct, co je lepší.
|
|
|
To je určitě fajn, když moc není až tak pevná v kramflecích a je nucena pro zachování mocenského statu quo sem tam pustit chlup. V tomto smyslu považuji - přes všechny výhrady - současný systém za stále ještě relativně dobrý. Obávám se ovšem, že dlouho už to tvrdit nebudu moct.
|
|
|
Prosil bych, abys tu nedelal z ITku debily na urovni policajtu a soudcu, dik.
|
|
|
Ok, pokud tu nebudou ventilovat své pomýlené představy o tom, jak má fungovat justiční systém. Já vám taky nekecám do toho, jak máte co programovat.
|
|
|
Jestli to byla reakce na mne, tak já sám jsem IT, kamarádím s jedním soudcem a tak vidím, jak se IT "doslovná logika" ne vždy setkává s úspěchem. Učím se to prostě chápat i z té druhé strany.
|
|
|
no já myslím, že to chápeš správně. já to tak chápu stejně. držení zbraně je takové "nošení", které znemožňuje její okamžité použití. což úplně extenzivně je i nošení v tašce, bez zásobníku to je naprosto ok. nikdo mě nedonutí nosit zbraň a k tomu nenabitej zásobník. já stejně vždycky nosím :) ale je pravda, že dlouhou dobu nenosím vůbec...
|
|
|
Osobně se domnívám, že zbraň je nejlépe zabezpečena, když je s nábojem v komoře na opasku svého vlastníka. Vždy.
Variantu "jak se nejlépe ožrat se zbraní" bych určitě neprobíral veřejně.
|
|
Tak jsem zjistil, že na vysoké škole paranoiků jsem asi v některém z minulých životů prošel s vyznamenáním, anžto drtivou většinu bodů plním tak nějak automaticky. Ale velice děkuji coverovi za opravdu skvělý článek a námět k zamyšlení, jak svou pozici ještě dále vylepšit. Příležitostně se vrhnu na čtení originálu. :)
P.S. Co myslíte, postupoval Clint Eastwood podle zásad stínového tance? www.youtube.com/watch?v=OLdIKlXl3ZA
|
|
|
myslím, že klint ístvůd by byl fprdeli, kdyby to nebyl film...
|
|
|
jelikož byl nevyléčitelně nemocný, tak by je tou 1911 poslal za velkým manitou a pak by si těch pár měsíců počkal s kaucí na soud...
|
|
|
No tak tam bylo hlavně zarážející, že zlouni byli zcela beze zbraně. Což by v případě skutečnýho pouličního gangu zdaleka nemuselo platit, spíš by bylo pravděpodobnější, že budou mít něco ještě o něco zlověstnějšího, než je 1911ka.
|
|
|
On se ten kvér blbě strká za trencle na basket:).
|
|
|
Maj si tam dávat silnější gumu...
|
|
|
Hmmmm....při nasedání do auta byla 1911 zastrčená a gangsteři příliš blízko. Clint by dal stěží jednoho.
Mimochodem, přijde to jen mně, že největším problémem hlavního hrdiny nebyla agresívní mládež ze sousedství, nýbrž zpackaná výchova vlastní rodiny?
|
|
mně se článek líbí, ale podle mého názoru nerespektuje českou realitu. Většina článku řeší typické rváče, pokud se rváč jako útočník poprat chce, většinou se popere. Nevybere si vás, pokud se budete tvářit dostatečně zoufale, protože pak by si neulevil. To jsou ty tanečky a jiné věci. V případě skutečného přepadení, nemáte na nějaké tanečky vůbec čas, protože o tom, že budete přepaden bylo rozhodnuto již dříve. Útočník si vás vybere, když ještě nevíte, že si vás vybírá. Výběru zabrání jedině to, že jste skutečně vyrostli někde vedle slumu a podepsalo se to na vás natolik, že si to případný útočník "přečte" už na dálku.
takže bychom měli nejdříve rozlišit jestli se chce rvát nebo krást nebo vás jen tak z nudy napadnout a případně si k něčemu malému pomoci. Rváč si nikdy nevybere nikoho ozbrojeného, protože to není bitka. Zloděj si vybere někoho, kdo u sebe něco má. Jen tak z nudy si vybere kohokoliv, kdo není v přesile - typicky třeba pán z Tanvaldu. Kde na nějaké tanečky a stíny a hry zřejmě vůbec nebyl čas. Většina běžných zlodějů si skutečně vybírá člověka nesoustředěného, zamyšleného a podobně.
použití zbraně už bylo rozebráno mockrát a podle všeho nejvíce civilům škodí právě to rozmýšlení, mám, nemám, půjdu bručet, zítra nebude jako dnes, zabít nebo zranit člověka není pro většinu populace úplně triviální záležitost, zatímco skutečný agresor-zloděj nepřemýšlí a použije libovolnou zbraň, kterou u sebe má. Návod na tanečky by mohl tohle ještě zhoršit. Pokud jste stodvacetikilové hovado, které má v ramenou metr třicet nemáte se čeho bát a můžete tancovat až do aleluja. ;-)
nekritizuji, jen chci upozornit, že pečlivé nastudování všech v článku uvedených postupů může být k ničemu.
|
|
|
a taky tam chybi, jak se branit pasivni agresi, co?
|
|
|
to tam nechybí, protože něco takového existuje jen v tvé hlavě. Jak se tomu bránit ti poradí lékař. :-)
|
|
|
Aha. No ja jsem se jen s jemnosti sobe vlastni snazil naznacit, ze fakt, ze zjevne nezvladas ani zakladni levely tematu, te nijak neodrazuje od nejakych hodnoceni a pripominek. :-)
|
|
|
ale no tak, žes to ty nezažil zblízka, neznamená, že to nezažil nikdo. :-(
|
|
|
|
Zase jen pindáš o něčem, o čem nemáš páru. I když se rváč chce poprat, většinou chce taky minimalisovat risiko, že dostane po čuni sám. Proto oběť testuje, nebo jak to nazývá autor, vede interwiew. Zažil jsem to nesčetněkrát (a ne při sledování kobry 11) a funguje to přesně tak, jak je v článku popsáno. Kdybych hodnotil, dal bych mu za 1.
|
|
|
skutečný rváč se nepouští do bitky, aby minimalisoval riziko, ale aby upustil páru. Nehodnoť to podle joudů z vesnických tancovaček, protože ti skutečně nejsou nebezpeční. Víš prdlačky o čem mám a o čem nemám páru. Každopádně můžeš činit jak uznáš za vhodné a řídit se čím chceš.
|
|
|
Pouští se do bitky, ABY se popral, přitom chce TAKY minimalisovat risiko. Rozdíl mezi "aby" a "taky" není jen v počtu písmenek, ale i v obsahu.
Vycházím mimojiné například ze zkušeností z dvouletého pobytu v jednom z nejdrsnějších kriminálů v bolševickém Československu, kde nebylo výjimečné vylámat spoluvězni kleštěmi pár zubů, aby mohl lépe žužlat, kde občasná likvidace mukla byla standardně hodnocena jako sebevražda a kde jsem například několik nocí nezamhouřil oka, protože jsem věděl, že na to čeká cigoš s nabroušenou lžící. Dodnes mám z těch dob jizvu na krku.
Neměl jsem chuť se o tom rozepisovat, jenomže ty jsi tak ukrutně pitomá, pitomá, pitomá...
Nakonec, i zkušenosti z vesnických tancovaček by byly přínosnější, než ty tvoje z Chuckem Norrisem v hlavní roli.
|
|
|
tak jinak, když přeneseš článkem nabyté zkušenosti do reálu, dnes bys v tom kriminále obstál lépe? Opravdu? To se jen ptám, protože kriminál jsem nezažila, ale podle mnohých tam panují úplně jiná pravidla. Na žádné tanečky se tam nehraje a každý jen tam jen sám za sebe, tam se bude těžko balamutit a získávat pozice, ale nepochybně o tom víš víc, tak se poděl.
|
|
|
Článkem jsem žádné zkušenosti nenabyl, protože mě život přinutil si je osvojit podstatně dřív. Možná proto jsem s tím, jak jsem v kriminále obstál, spokojen.
Tancovat můžeš i sama za sebe.
Poměrně drsných příhod mám přehršel, ale nemám potřebu je tu ventilovat.
|
|
|
Mám sice pocit, že už jsi o tom psal článek (byl jsi v Bělušicích?), ale nechtěl by si napsat článek o tom, jak to chodí v drsných kriminálech a nějaký manuál ohledně získaných survival skills? Sice jsem neseděl, celkem na tom (snad) nepracuji, ale přijde mi to zajímavé. Díky.
|
|
|
To byl podlě mě někdo jinej. Nick "cestovatel".
|
|
|
Ten článek byl od někoho jiného, jak píše pivko.
Ano, v Bělušicích, dost dlouho na 3. (tzv. trestním) baráku. Jaká je situace v dnešních kriminálech netuším ale myslím, že bude dost odlišná.
Dobrovolně bych tam určitě nešel, nicméně když už se přihodilo, hodnotím to jako velmi přínosnou životní zkušenost a příležitost sledovat, jak se lidem mění hodnotový žebřík, když jsou na dně. A jak často zdání klame - třeba když rafan s rameny přes celá záda a vyzáží Schwarzenegera sedí zlomen v koutě na bobku a usedavě pláče a rachitický, leč mnohem statečnější střízlík ho utěšuje... Umět se rvát je výhodou, psychická odolnost však nutnou podmínkou k přežití bez trvalých následků. Ale myslím, že už jsem z té zkušenosti vytěžil, co jsem mohl a moc mě nebaví to víc rozebírat. Pokud se někdy dokopu napsat článek, určitě zvolím jiné thema.
|
|
|
Je rozhodne jina, nez cos zazil. Pred ctrnacti dnama sem za pomoci par rumu tahal moudra z cloveka cerstve propustenyho z Valdic...
Tak napriklad vsude jsou kamery... to za tvejch casu nebejvalo.
Mista, kde lze nekoho rohnout, aniz by to kamery zaznamenaly, bud neexistuji, nebo je jich tak malo, ze v je dost tezke zaridit, abys tam s osobou, kterou chces sejmout byl ve stejnej cas...
|
|
|
Tady bych se Moussy zastal. Zrovna na vesnických tancovačkách se vyskytují* hovada, u nichž se nějaké minimalisování risik nekoná. Prostě se chtějí servat a je jim úplně šumák, jestli u toho přijdou o zub nebo oko. A žádné tanečky se nekonají. Než dořeknou "co čumíš", už letí tečka.
*Měl bych napsat vyskytovaly, protože zkušenosti jsou už pěkných pár let staré.
|
|
|
Ale koná, jen to nevnímáš. Situací, kdy zaregistruješ konflikt až v okamžiku, kdy ti cvaknou zuby o sebe, je naprosté minimum. Ve všech ostatních se tancuje.
Počítám, že různost našich pohledů vyplývá jen z toho, že pod pojmem "tanec" si představujeme každý něco jiného. Pokud tvrdím, že tancuje se až na naprosté výjimky vždy, míním tancem nejen verbální komunikaci, ale i řeč těla, tváře, očí ... pomocí níž chca nechca (pardon) každý vysílá signály o své připravenosti k boji, o strachu či agresivitě. Pravda, někdy může jít o velmi krátký taneček s rychlým spádem, ale prvek tance jako vzájemného vysílání signálů mezi agresorem a obětí je v nějaké podobě přítomen téměř vždy. Pokud je něco typické pro rvačky na vesnických tancovačkách, tak je to mnohem spíš pupkovaná či žmoulání límečků, než zcela nečekaný, nekompromisní a tvrdý útok.
Taky samozřejmě mluvím o zkušenostech z dob hravého a radostného mládí, ale myslím, že tyto věci módním trendům příliš nepodléhají, i když dnes se "po chlapsku" řeší pravděpodobně konflikty mnohem méně.
|
|
|
Já také nepsal nic o tanečkách. A i ty mohou být velmi krátké. Psal jsem o minimalisování risik útočníka. Zvlášť po chlastu jdou nějaké zábrany stranou a pokud u takového je i za střízliva v hlavě vymeteno, tak se s nějakými risiky vůbec nezabývá. Obvykle toho ani není schopen.
|
|
|
Musím říct, že takových magorů, kteří by se risiky vůbec nezabývali, tedy například šedesátikilových sucharů nekompromisně útočících na partu kulturistů, jsem mnoho nezažil, pokud vůbec nějaké. Naopak, naprostá většina útočníků potřebovala k činu vždy pocit fysické nebo psychické převahy. Ale což, jiný kraj, jiný mrav, třeba je to u vás naopak...
|
|
|
No ve svém okolí tedy znám i pár přepadení bez interview. Prostě najednou odněkud ze zálohy a hotovo. A v tom rozlišování mezi rváči a loupežníky má Moussa pravdu - to je přeci úplně jiný modus operandi.
|
|
|
MacYoung píše o loupežnících - a esenciální je právě dávat pozor tam, kde by mohlo dojít k tomu přepadu. Když se nekoukáš a necháš se přepadnout, tak už samozřejmě na nějaké tanečky není čas - a právě proto se máš koukat ve fringe areas a dávat pozor na pozicování, že.
Moussa mi tu přijde trochu na způsob "když už letím autem dolů ze skály, protože jsem nezvládla řízení, tak mi stejně žádná škola smyku nepomůže, tak co co co" - kdežto MacYoung říká "ono je v prvé řadě dobré umět zvládat smyk, aby člověk nesletěl s autem z té skály - páč to už je skutečně pozdě".
|
|
|
Přiznejme si, že ne vždy si něčeho všimneš, ne všichni jsou relativně normální a ne vždy máš šanci.
http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-krimi/151812/utok-v-centru-prahy-chodci- prorazil-lebku.html
|
|
|
|
To není útok. Jen konstatuju, že ne vždy se shadow dancing koná, takže je sice hezké o něm psát, ale je to jen jedna z možných forem konfliktu.
|
|
|
Jo přesně, asi před 25 lety se mi stalo na Muzeu v metru, šel jsem po peronu s přítulí a pro ti mě nějaký týpek, zničeho nic zařval (ještěže) a napálil mi něco jako mavaši geri, stačil jsem se stočit takže mi škrtnul o bok, rukou se mi povedlo chytit vykonutou nohu (ani nevím jak) a zapáčit nahoru, takže začal shadow dancing na jeho jedné noze, nevěděl jsem co dělat, tak jsem ho kopnul do koulí a i s přítulí jsme vzali roha.
|
|
|
Samozřejmě, ale:
- jak často se to děje
- jak víš, že není chyba v tobě, který sis toliko nevšiml interview
- MacYoung píše o loupežných přepadeních, nikoli o magorech, kterým hrábne a v okamžiku se rozhodnou někoho zmlátit (o těch se naopak zmiňuje, že ti nepotřebují "intent" fázi)
|
|
|
pokud píše o loupežných přepadeních, tak valná většina se jich v ČR odehraje v nějaké provozovně - bary, herny, čerpačky, banky, zastavárny, zlatnictví a podobně. Tam žádné tanečky neplatí, jednoznačná ochrana je zbraň, zabránění útočníkovi ve vstupu za pult, tj. nenechávat otevřený vstup za pult, aby se útočník nemohl přiblížit k prodavači a ublížit mu. Nenechávat v pokladně velkou hotovost, přebytek schovat třeba pod koberec a pak bez tanečků a problémů vydat to minimum co je v pokladně. Problém je, když přijde cvok, protože na jedné čerpačce přišlo několik maníků a pumpaře v podstatě popravili střelou do týla.
nevšimnout si je velmi snadné, protože dost často operují ve skupině, ovšem ta skupina nestojí tak jak to ukazuje MacYoung na videu, tj. tři čtyři čmoudi blízko sebe, ale naopak se skupina tváří, že se vůbec nezná. Stávalo se kdysi, nevím, možná se to ještě děje, že jeden sledoval, kdo vybere velkou částku v bance, ostatní ho pak pronásledovali a ve vhodném okamžiku obrali. U nás přepadení většinou probíhá ze zálohy. Přepadení pro drobné finanční částky se většinou nekoná, protože to si nakradou v obchodech nebo zaparkovaných autech.
vůbec většina těch situací v MacYoungově videu je podivně nasimulovaná, pokud vidím partu tří nebo čtyř čmoudů opřených o zeď a nikde nikdo, tak jen blázen půjde kolem nich tak blízko. Když před domem na prázdném parkovišti lelkuje čmoud u auta, málo žen najde odvahu projít přímo kolem něj, apod. Navíc je na videu, jak tam čmoudi lelkují a jsou připraveni okrást každého kdo půjde kolem, protože se vrhnou na člověka, který zjevně nenese nic, možná pár peněz po kapsách, což je zvláštní přístup, protože k získání drobné částky si mohou vybrat starou babku, například.
|
|
|
Souhlas - viděl jsem několikrát na vlastní oči a párkrát i na vlastní kůži - jsou situace, kdy proběhne výběr "bez interview", ale jsou situace, kdy si "chtějí popovída" ať už je to z důvodu zvyšování adrenalinu a sebevědomí nebo z hlediska testování potenciální nebezpečnosti oběti...
Samozřejmě "profi" zloděl nebo lupič toto nepotřebuje, ale to se nestává zase tak často.
|
|
|
Já sice chápu, že civilům při použití zbraně nejvíce škodí rozmýšlení mám - nemám, ale zase to má jiné výhody. Např. vstoupila jednou parta mých kamarádů do diskošky - byly na čundru, bágly, maskárny a vešli tak nějak jako hradba. Několik místních uskočilo a chystali se ke rvačce. Zcela chybně vyhodnocené chování přicházejících, kteří byly rozjetí ve vtipkování a takováto reakce je zarazila a bylo jim divné, proč se s nimi někdo chce rvát.
V takových situacích by "střílím, koukám, myslím a to v tomto pořadí" znamenalo zbytečnou tragédii.
|
|
|
tam je zakopaný hund, protože útočník nepřemýšlí o zbytečné tragédii a tím má nespornou výhodu nad obráncem. Ale já jsem nemyslela situaci, kdy někdo někam vchází a hned střílí nebo naopak když někdo vchází střílím. Zvláště pokud je tam více lidí. Myslela jsem jinou situaci, někde varovali, že může dojít ke zranění nebo zabití obránce jeho vlastní zbraní. Pokud nezareaguje dostatečně rychle, může se stát, že mu útočníci zbraň seberou a zraní ho. To mi utkvělo jako úplně nejšílenější věc, vlastnictví zbraně se může stát tragédií pro vlastníka, pokud se nebude dostatečně rychle bránit a umožní nějaké skupině útočníků, aby ho odzbrojila, pak velmi pravděpodobně dojde k jeho zranění nebo zabití.
|
|
|
No někde varovali třeba i před chemtrails...
Člověk který vás zabít chce vás zabije i bez vaší zbraně. Pokud vás zabít nechce, byl by pitomec kdyby to udělal. Ona totiž objasněnost trestných činů u nás sice není nic moc, ale zatím co krádeže letí do šuplíku zjevně okamžitě, jak jsou v tom mrtví tak už to zdaleka není taková bída.
|
|
|
Podle tretiho duvodu zde: www.corneredcat.com/Why_Womens_Classes/ je take rozdil mezi muzi a zenami jako obetmi vrazd (v ameerice). Pokud jsem to spravne pochopil, tak v pripade muzu jako obeti vznika konflikt vetsinou pro posileni ega agresora (90% zjistenych vrahu jsou muzi), v pripade zenskych obeti jde o "predaci" tedy ziskani neceho, co obet ma.
|
|
|
hezký článek, jen nevím, je skutečně v Americe tolik vražd? Protože v ČR tolik vražd není a pokud, většinou jde spíše o vyřizování účtů, neshody v rodině, případně nějakou mafiánskou "spravedlnost", která se civilů netýká. Nejvíce je loupeží a ty ve valné většině případů nezačnou prohlášením "co čumíš, ty debile" a následnou eskalací při hře na "silnějšího chlapečka". I když ani to není vyloučeno, jen se s tím běžný člověk nepotká tak často. Zdá se, že v Americe je něco takového zcela běžné.
problémy žen a mužů jsou odlišné a ženy opravdu mohou ozbrojením nebo výcvikem hodně získat, respektive vyrovnat ten nepoměr sil. Snaha o vyrovnání u nás určitě je, na střelnici jsou k vidění holčiny, které působí tak neuvěřitelně křehkým dojmem a navíc hrozně pasivně a přitom jejich snahou je naučit se střílet a získat zbrojní průkaz, dokonce je střílení baví a jsou v něm úspěšné.
asi ze všeho nejvíc mě zaujal ten popis ženských problémů, nošení versus nevhodné oblečení, dlouhé nehty, malá síla a v neposlední řadě i nedostatek agresivity. Ono to možná zní komicky, ale ve skutečnosti jsou to vážné problémy.
|
|
|
Je tam statistika vrazd jinou jsem byl liny hledat, ja si z toho troufnu udelat zaver ten, ze i u nas pokud zena celi napadeni, je to pravdepodobneji proto, ze ji chce nekdo oloupit/znasilnit/cojavimjeste nez proto, aby si na ni lecil mindraky (to se imho deje vetsinou mezi partnery za zavrenymi dvermi)
Jinak jsem na ty stranky zavital hlavne z duvodu jak resit situaci zbrane + deti. BTW je tam nekde schovany i odkaz na nononsenseselfdefense.com ze ktereho nam Cover72 udelal tento vycuc.
|
|
|
jak resit situaci zbrane + deti
Jednoduše. Ukládat zbraně tak vysoko, aby na ně tří- nebo čtyřleté děti nedosáhly; a vychovávat děti tak, aby od pěti nahoru se zbraněmi zacházely odpovědně.
www.corneredcat.com/The_Way_It_Used_To_Be/
www.backwoodshome.com/articles2/ayoob68.html
Nebo z www.ocs.cz/EHA/Ecce%20Homo%20Armatus.mini.pdf: Phoebe Ann Mosey ... vyrostla na hranici Ohia a střílela odmalinka; ne pro zábavu, ale pro obživu, neboť lov byl jednou z mála příležitostí, jak vylepšit poměrně špatnou finanční situaci rodiny. Ulovenou zvěř prodávala, a mezi devátým a patnáctým rokem se jí tak podařilo vyplatit hypotéku, již měli Moseyovi na svou malou farmu.
...
Adolph Töpperwein střílel, podobně jako Phoebe Mosey, odmalinka. Na rozdíl od ní nemusel lovit pro živobytí; jeho otec byl úspěšným zbrojířem, takže mladý Ad střílel pro zábavu a potěšení – a už v osmi letech střílel lépe, přesněji a rychleji, než většina mužů v okolí.
Od jedenácti let si Ad vydělával střelbou na exhibicích. Jeho specialitou byla „kresba puškou“ – do plechových plátů rychlostřelbou „kreslil“ portréty či obrazy Indiánů nebo kovbojů, jeden zásah na centimetr od druhého.
☛ Stojí, mimochodem, za to si uvědomit, kterak by dnešní „ochránci lidských práv“ proletěli stropem: vydělával ... v jedenácti letech? A střelbou z pušky?!? K tomu je vhodné doplnit, že za celý dlouhý život Ad nikdy nikoho neúmyslně nezranil, a odmalinka byl se svou prací velmi spokojen.
|
|
|
Jednoduše. Ukládat zbraně tak vysoko, aby na ně tří- nebo čtyřleté děti nedosáhly; a vychovávat děti tak, aby od pěti nahoru se zbraněmi zacházely odpovědně.
Ano, to jsem se tam take docetl, jen tam je trochu vice napoved pro nas mene zkusene. Ono hodne veci na tom webu stoji za precteni.
diky za odkaz, na "Of kids and guns"
|
|
Výborný článek. Děkuji za něj a s dovolením budu šířit mezi známými dál.
|
|
Je-li možné bezpečně utéci nebo ujet, utečte. Je-li možno odejít, odejděte - bez ohledu an urážky. Hrozí-li vám napadení, pusťte se do "stínového tance" a bojujte o výhodnou pozici a vyvázání se bez boje
No.... ano i ne. Je to poněkud složitější. Nemám teď bohužel pokdy na podrobné rozbory, jsem v chvatu; tak si dovolím jen surově odcitovat to, co jsem napsal do Ecce Homo Armatus -- ale samozřejmě je i spousta jiných (a lepších!) zpracování týchž faktů, namátkou z těch čtivějších bych jmenoval odpovídající partie skvělé knihy Unintended Consequences, již opět těm, kdo ji snad dosud neznají, doporučuji :)
Mnoho lidí řekne: „Ono mít zbraň asi není úplně nerozumné, ale já bych si ji nikdy nepořídil: nechci nést tu odpovědnost.“
Bohužel jen málokdo si uvědomuje, že tím automaticky nese odpovědnost jinou: odpovědnost toho, kdo by býval pomoci mohl, ale rozhodl se proti. Připomeňme znovu smutnou situaci Suzanny Hupp, jež se musela v kafeterii Luby’s bezmocně dívat na vraždu třiadvaceti lidí včetně vlastních rodičů. Suzanně v tom, aby vraha zastavila, bránil tehdejší nešťastný texaský zákon; dostane-li se však kdokoli do podobné situace dnes – ať již v Texasu nebo u nás –, ponese tíhu viny za to, že neměl prostředky k zastavení vraha, jen a jenom na vlastním svědomí.
Stejně tak je vždy nutno mít na paměti risiko toho, že úspěšný lupič bude nejspíše asi loupit dál. Zaženeme-li jej hrozbou zbraní, je velmi slušná šance, že si nadále najde poctivější způsob obživy – z obav, aby jeho příští oběť nestiskla spoušť. Pokud ale naopak lupiči odevzdáme naditou peněženku, můžeme se spolehnout na to, že v takto snadném a výnosném „povolání“ bude pokračovat!
☛ Poslední zmíněný faktor funguje dokonce i v případě, že se vůbec do obranné situace nedostaneme; i tehdy – jak dokládají statistiky ze zemí, v nichž se zákony stran zbraní měnily – platí, že čím více lidí je ozbrojeno, tím méně zločinců se odváží násilného přepadení: z ozbrojené a bránící se oběti totiž zločinci mají strach, na rozdíl od policie, jež jim je lhostejná. Nosíme-li tedy zbraň, snižujeme už jen tím kriminalitu; rozhodneme-li se opačně, přispíváme k jejímu zvýšení.
|
|
|
To je všechno sice pravda, jenomže článek neřeší otázku blaha všeholidu, ale toliko záchranu vlastní prdele. Otázkou vyšších principů mravních se nezabývá. Takže Vaše připomínka je relevantní jako doplněk k thematu, nikoli jako oponentura.
|
|
|
Asi to bude znít divně, ale pokud někdo musí přijmout nebezpečí, aby jiného nebezpečí zbavil a není k tomu ze svého postavení povinnen (hasič, záchranář - a tam tuším dle zákona také nemusí, i když to pokládám za špatné řešení -, ochranka, voják...), neztrácí v mých očích tím, že se nezapojil do boje, neslanil do rokle nebo kýho čerta co.
Byla-li by rozumná pravděpodobnost, doufám, že bych neváhal přišpěchat, v určtitých případech i bez ohledu na pravděpodobnost, ale nemám morální výčitky proti tomu,že někdo řeší v první řadě svůj zadek. Konečně druhý nemá.
Proto článek podle mého názoru řeší to základní.
|
|
Pěkný článek, covere. Jenom se obávám, že s tímhle se musí člověk nějak narodit, to se nedá nastudovat. Je to podobné, jako zacházet s nebezpečnými zvířaty. Buď to v sobě máte anebo ne. Ale možná se pletu ...
|
|
Nejsou to blbosti, mám k boji zblízka opravdu blízko a dá se souhlasit takřka se vším. Do slovníku si zařadím shadow dance a talisman. Talismanu říkám nezdravé sebevědomí a bývá to fakt nebezpečný fenomén. Jo, dobrý článek, díky.
|
|
Já bych řekl, že člověk se musí mít napozoru všude. Tento přístup jsem zaujal, když jsem začal v Pze studovat a mám ho dodneška. Prostě předpokládám, že každý může být hajzl. O obecně jsem takový paranoik, stále přemýšlím coby kdyby a svoje okolí registruju tak nějak už přirozeně. A proč všude? No protože značná část zloděj/násilníků si vybírá i na místech, kde útok nelze provést, ale svoji oběť sleduje.
Zrovna včera jedu tramvají a nastupují dva docenti nebo spíš centi a ve dvěřích se rozdělují, jeden si sedá doleva druhý doprava a já si říkám to není moc normální, když stáli na zastávce spolu a bavili se. Tak si říkám revizoři a oni byli.
Článek supr, je by to asi chtěli víc "praktických ukázek".
|
|
článek, takhle je opravdu přehlednější než v diskusi :). Dal pár podnětů k zamyšlení.
|
|
Článek by asi naopak neměl popudit nikoho, kdo se reálnou sebeobranou zabývá prakticky (pokud si tedy nezredukoval metodiku na postupy typu "já mu jednu fláknu"). Komentáře z této strany bych tedy uvítal (alespoň od autora - nepředpokládám, že pouze teoretizuje o něčem, co ho zrovna zaujalo). Pokud někdo psychologii konfliktu např. učí, tak asi ví, že jedna věc je mít nástroj a druhá umět/být schopen ho použít. A pak teprve nastává ta podstatnější část - situační drily apod.
|
|
|
Nějak nevím, co bych měl komentovat (nehledě na to, že jak píši - nejsem žádný expert, jen mi MacYoungova metodika dává smysl a zapadá do konceptu, který si utvářím) - pakliže jsi tím neměl ne mysli, že by se tu stavil původní autor, tj. MacYoung :)
|
|
|
Být expert a mít zkušenost je asi trochu rozdíl. Předpokládal jsem, že píšeš o něčem, s čím aspoň nějakou zkušenost máš (jakkoliv nejsi expert). Pokud to tak není, tak chápu, že nemáš co komentovat. Teorii jsi zkompiloval dobře a užitečně, zbytek je na jiných.
Mě tahle problematika zajímá, jezdím po různých seminářích a sám bohužel pár nepříjemných zkušeností s aplikací teorie do praxe mám, tak proto ta zdvořilá žádost o *praktické* komentáře.
|
|
Mě by zajímalo, co dělat, když jsem svědkem násilného činu a mám zbraň. V tu chvíli bych akorát (nejlépe anonymě) zavolal policajty, protože si myslím, že jakákoli jiná akce by skončila v kriminále, na JIP nebo na krchově.
Jak byste jednali? Co na to říká zákon?
|
|
|
Volat z dostatečného odstupu Policii. Jednak se to zaznamená a může to pomoct alibi, druhak to mnohého šmejda motivuje k přerušení útoku (radí to i MacYoung) a do třetice mnohdy nevíš, kdo si začal a určitě nechceš sejmout detektiva nebo naopak jiného obránce.
V okamžiku, kdy by agresor začal kvůli telefonátu jít po tobě se jedná o NO - a ty, jelikož máš odstup, můžeš utíkat (s telefonem). Tím zajistíš, že se agresor odpoutá od oběti a ty nejsi v akutním ohrožení, neb pro tebe hraje vzdálenost od agresora a zbraň. Agresor tě může buď pronásledovat - ale vzdálenost by měla pořád hrát pro tebe, nebo se vrátit k oběti, což znamená že můžeš opakovat celý postup.
Čas hraje pro tebe, protože nakonec se na tu Policii dovoláš a jakmile je máš na lince, bude zaznamenáno že jsi je zavolal na agresora, který tě teď pronásleduje, ty máš zbraň a už nemůžeš utíkat, takže "když se sem hned nedostanete, budu se muset bránit, jeďte rychle <jinak je to vaše vina>".
Ale v nadpoloviční většině případů to agresor zabalí, jakmile zjistí, že jsou modré majáky na cestě.
Naprosto stěžejní je ale ten fyzický odstup.
|
|
|
Díky, to je dobrý řešení. Mám ale obavy, že kdyby útočník šel třeba po mojí manželce jakožto jednodušší oběti, tak bych se neudržel...
|
|
|
Pokud je cílem útoku Vámi doprovázená osoba, není co řešit, bráníte ji stejně jako sebe.
|
|
|
Ano. Je velmi důležité být orientován v situaci. Domělá NO není NO.
|
|
|
Nevím, co má znamenat ono podivné slovo "Domělá", nicméně putativní NO -- tedy situace, v níž jste se mohl právem domnívat, že se bráníte, a teprve při zpětném zkoumání se zjistilo, že jste se mýlil* -- naprosto jednoznačně NO je a trestným činem není.
To, že patrně obránci přinese v rozporu se zákonem a dobrými mravy problémy, je jiná věc, jež úzce souvisí s prasectvím soudů -- ale to rozebírám v jiném příspěvku.
___
* Např. ohrožuje-li kohokoli útočník maketou palné zbraně. Zpětně se pozná, že to střílet nemohlo; Vy jako obránce jste ale musel postupovat jako kdyby ano, protože to nemůžete vědět.
|
|
|
Putativní nutná obrana vylučuje odpovědnost za úmyslný trestný čin. Nevylučuje ovšem odpovědnost za nedbalostní TČ - a ta nedbalost může spočívat právě v tom, že se takový pomocník dostatečně nepřesvědčil, kdo je obránce a kdo útočník.
Takže to rozhodně není tak, že se můžu vložit do jakéhokoli konfliktu a pak se vždy úspěšně bránit tím, že jsem si ty okolnosti špatně vyhodnotil.
|
|
|
Dokonalou pitomost že se můžu vložit do jakéhokoli konfliktu a pak se vždy úspěšně bránit tím, že jsem si ty okolnosti špatně vyhodnotil nakolik si vzpomínám nikdo ani nenaznačil; stoprocentně jisté je, že jsem to ani nenaznačil já.
|
|
|
Zákon mluví o nutné obraně. Podmínkou nutné obrany není útok proti osobě Vaší nebo třeba blízké. Lze bránit libovolnou, i cizí osobu. Na druhou stranu, obrana je Vaše právo, nikoliv povinnost.
Obrana cizí osoby má několik ALE:
- Pokud neznáte historii konfliktu, může se stát, že pomůžete skutečnému útočníkovi, nebo se mu odkryjete a koupíte to z boku nebo zezadu. V pokročilejších kurzech sebeobrany zažijete možná scénku na toto téma;-)
- Pokud Vás uvidí někdo, kdo nezná historii konfliktu, může například střelnou zbraní eliminovat Vás.
- Jako úspěšný obránce budete nepochybně vyšetřován. Českými OČTŘ. Přeberte si to, jak chcete.
- Do manželských fackovaček se nepouštíme zásadně. Žena, která od takového chlapa neuteče, bude při něm stát i u soudu, a vy půjdete s nejvyšší pravděpodobností do tepláků. (Pro genderovou vyváženost si to domyslete v opačném gardu, a pro jistotu i všechny varianty registrovaných a neregistrovaných svazků).
No ale pokud jste si jist, kdo je Hů (who is who), a jde o život, je Vaší lidskou povinností pomoci.
|
|
|
NO řeší útok na zájem, chráněný TrZ, takže je jedno, jestli jde o mě, blízkou či jinou osobu. Rozdíl je jen v tom, že zatímco sám sebe nemám povinnost bránit, útok na jiný subjekt může být řešen v rámci §167 - nepřekažení vybraných TČ, tzn. zde bych musel prokazovat, že jsem TČ nemohl překazit kvůli odst. 2.
Jinak pěkný příklad toho praktického pohledu - zejména partnerské konflikty. Nejde snad ani o to, že by druhý partner prvního hájil u soudu, jako spíš o to, že když bude on mlátit ji (homosexuální spoluobčané nechť si to nějak přeberou) a vy zasáhnete, situace se zvrhne v "oba mlátí vás".
|
|
|
Tak pokud se milenci vzájemně fackují, spíše se to řeší požadavkem, aby si to laskavě nechali na doma, než tím, že by mezi ně někdo přímo vstoupil.
Zde spíše hovoříme o situaci typu "Dežo s pěti bratry žádá důchodce velmi důrazně o příspěvek v nezaměstnanosti"; tam sice lze situaci, v níž by útočník a obránce nebyli zřejmí, uměle zkonstruovat, ale v praxi je nějaká nejistota extrémně nepravděpodobná.
|
|
|
Nikoliv - v tomto komentáři já hovořím o tom manželském sporu (obecně partnerském-like konfliktu - může mlátit pasák děvku, dvě buzny se řezat kabelčičkama apod.) v reakci na JMH. A o tom, jak se to "spíše řeší", bych taky trochu přemýšlel - pokud se už k tomu rozhodnu, tak řeším konflikt ve formě útoku, kterému chci zabránit - opravdu si myslíš, že moralizování typu "no tak, nechte si to na doma" nebo "tak se správný katolík nechová" je tím řešením?
Pokud jde o Deža a jeho bratry, tak tou nepravděpodobností nejistoty asi myslíš okamžik konfliktu, nikoliv v praxi. V praxi právě bude Dežo ústy svého obhájce tvrdit, že pouze žádal důchodce o cigaretu a bratři se ho snažili přesvědčit, aby přestal kouřit. A pokud si někdo myslí, že to nemůže fungovat, nechť si uvědomí, že ty mačety v tom baru už přece byly.
|
|
|
Jsem velmi pevně přesvědčen, že pokud chlap na veřejnosti fackuje dámu, jež mu patří, je slušný člověk přímo povinen (před svým svědomím, na zákon v tomto kontextu sere pes) jej upozornit, aby si to nechali na soukromí, kde tím nebudou nikoho obtěžovat.
|
|
|
myslím si to samé. záleží jenom na přiměřenosti naší reakce. pokud se někdo nechá unést, případně protistrana přijme hozenou rukavici, při nějakém následku to zřejmě nebude hodnoceno jako nutná obrana...
|
|
|
Ono milenecké laškování může pro vnějšího pozorovatele vypadat dosti nepěkně. Znám ženu, která týrání, zejména bití, snášela několik let, protože její rodiče nesouhlasili s rozvodem. Partner ji několikráte zmlátil do bezvědomí. Jakkoliv by v takovém případě zasluhoval urazit pracky až u samé prdele, buď si jist, že u soudu by po instruktáži partnera i rodičů svědčila proti Tobě, žes jí zmrzačil manžela.
Stejně tak ten nešťastný případ před časem v Brně, kdy dva žebráci napadali a vyprovokovali připitého majitele zbraně, který ji vytáhnul, hrozil jim, oni provokovali dále, a vykoledovali si střelbu. Jakkoliv si o tu střelbu řekli sami, bručet šel střelec (nehodnotím, pouze konstatuji fakta). Kdybys šel kolem, a přidal se na jeho stranu, už bys seděl taky.
Nežijeme ve virtuální realitě, kdy se shodneme v jednotlivém případě na tom, co je správné a co je špatné. Nežijeme ani v pouhé teorii tvoření TrZ. Žijeme v ČR a píše se rok 2012
|
|
|
takhle to není. žádná povinnost není generální. nikdo není povinnen jednat, pokud by mu hrozila újma na zdraví či životě, respektive způsobená újma jeho vlastní by byla stejná nebo vyšší než předpokládaná (dostáváme se ke krajní nouzi). další věc je ta, že v těchto případech, často ani ten, kdo to má v popisu práce (na základě služebního poměru) není povinnen učinit zákrok, pokud k tomu nebyl vycvičen či vyškolen, případně z jiných důvodů je tu malá šance na úspěch. a tady přichází na řadu úkon (nikoliv přímý zákrok), tedy jsem svědkem trestného činu, nemám možnost tomu zabránit, tedy volám pčr, zajistím stopy, zapamatuju si útočníka a okolnosti, poskytuju první pomoc apd. a nikdo mi nemůže nic...
|
|
|
No, když jsem svědkem násilného činu a mám zbraň, pak morálka i zákon (!!) naprosto svorně a nerozdílně říkají "je správné pomoci napadenému" (samozřejmě mohu-li jej rozeznat, což teoreticky může být problém, v praxi v 99 % případů problém není žádný).
Telefonovat kamkoli je totální pitomost, protože i kdyby příjemce telefonátu jednal, napadenému stejně nestihne nijak pomoci; ze všeho nejméně pak má smysl volat esenbákům, neboť ti na tohle nemají čas, protože musí rozdávat pokuty za 53.5 km/h na čtyřproudu na Strakonické ( zpravy.idnes.cz/muz-chytil-zlodeje-policie-neprijela-nemela-auto-fbf- /krimi.aspx?c=A091106_084845_krimi_js, aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek.phtml?id=394833, www.novinky.cz/krimi/244144-zena-ve-vsetine-prosila-policisty-o-pomoc- zapomneli-na-ni-a-nechali-ji-zabit.html -- a kdyby snad přec jen náhodou přijeli, je velká otázka, na jakou stranu se přidají: zpravy.idnes.cz/ve-fronte-na-fast-food-ji-zbili-syna-straznici-mu-nepomohli- ted-je-zaluje-1oq-/krimi.aspx?c=A100907_111319_krimi_cen, zpravy.idnes.cz/branil-jsem-se-romum-a-policie-pomohla-jim-tvrdi-muz- z-rumburku-pvm-/krimi.aspx?c=A111024_140943_usti-zpravy_alh).
Zpět od nesmyslu jakkoli komunikovat se státními dráby k mravné a správné pomoci napadenému: speciálně tzv. "nutná obrana" (naprosto správně a moudře) vůbec neřeší, kdo je napadený, zda Vy nebo někdo jiný: čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem není trestným činem. Jediné, co může aplikaci tohoto pravidla zabránit podle zákona, je případná možnost, že by snad obrana byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
To je tedy zcela zřejmé a jasné, že?
Dosud dobré zprávy. Ta špatná zpráva je, že policajti ani soudci zákony nečtou, tedy jim to bohužel zcela zřejmé a jasné není; typicky to vypadá tak, že Vás za pomoc bližnímu v blatantním rozporu se zněním platného zákona (o morálce už vůbec nemluvě; tou nedisponují z definice, jinak by nemohli být esenbáky ani soudci) potrestají minimálně zabavením zbraní, v horším případě déletrvající vazbou :(((
Nakonec mírně dobrá zpráva: soudy vyšších instancí, obvykle až Nejvyšší soud, se obvykle neprojeví ani zdaleka tak idiotsky jako ta prasata v instancích nižších, a rozhodne logicky, správně, mravně a podle zákona že o NO šlo.
Opět si dovolím citovat z ocs.cz/EHA/Ecce%20Homo%20Armatus.mini.pdf:
... Píše se rok 1991; krátce po pádu komunistického režimu není násilná kriminalita zvlášť vysoká, ale její nezanedbatelnou součástí jsou útoky „skinheadů“, mladíků s vyholenými hlavami, nízkou inteligencí, náchylností ke konfliktům a rasovými předsudky: před rokem v Plzni zavraždili Turka, jehož si spletli s cikánem; začátkem tohoto roku ubili Emila Bendíka v Klatovech. 25. března se schylovalo k další tragédii: skupina skinů, vyrazivších z hospody Pod Bělkou v Praze, napadla dva starší chodce.
Naštěstí šel právě kolem sochař Pavel Opočenský, který se nedávno vrátil z emigrace ze Spojených Států, kde si zvykl se „na druhou stranu nedívat.“ Okamžitě přispěchal na pomoc; útočníci se obrátili k němu, ale se zlou se potázali – Opočenský byl ozbrojen nožem a neváhal jej v obraně použít; jednoho ze „skinheadů“ zabil, ostatní utekli.
Český soud sochaře za to, že pomohl napadeným, nejprve odsoudil k podmíněnému trestu; státní zástupce, zvyklý ještě z dob komunistické totality na to, že občan přece nemá právo se bránit sám, se odvolal, a poslal Opočenského za mříže. Vrchní soud po dalším odvolání konečně uznal, že šlo o nutnou obranu, a že pomoc druhému není trestná – trvalo to však čtyři a půl roku, po něž se obránce musel obávat, zda za nezištnou pomoc napadenému nepůjde za mříže...
----
... Pan Karel Plechatý vlastní farmu v Budenicích nedaleko Kladna. Zaměstnává na ní hlavně Ukrajinky. V červenci 2003 na jejich ubytovnu vnikli dva Ukrajinci a začali ženy surově bít.
Syn pana Karla, Ondřej Plechatý, byl zrovna přítomen, a samozřejmě se ihned vydal ohroženým ženám na pomoc; protože s holýma rukama by proti dvěma ukrajinským vazounům neměl ani nejmenší šanci, vzal si nabitou brokovnici. Přesto jej útočníci srazili na zem, a málo chybělo, aby se stali vrahy; pan Ondřej se ale dokázal ubránit střelbou: oba Ukrajinci dostali zásah do nohou.
Policie i kladenský okresní soud se k případu postavily vskutku roztomile: obránce poslali do vazby, a později jej potrestali osmnáctiměsíční podmínkou a povinností zaplatit 350 tisíc korun odškodného útočníkům. Krajský soud zrušil odškodné, ale potvrdil trest.
☛ Argumentace soudů byla natolik absurdní – Plechatému bylo mj. kladeno za vinu to, že zbraň „nabil více náboji, přestože věděl, že se může dostat do konfliktu“ –, že se ve prospěch odsouzeného odvolala dokonce i vedoucí žalobců Renata Vesecká.
Nejvyšší soud to právem odmítl jako naprostý nesmysl a verdikt zrušil s tím, že „skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem.“ To ovšem až v roce 2006, kdy měsíc života ve vazbě a tři roky obav panu Plechatému nikdo nevrátí...
----
... pan Beneš se 11. března 2004 vpodvečer vracel z vernisáže kolem ostravské galerie Mlejn, když uviděl neznámého muže, který na chodníku kopal do bezbranné ženy. „Ležela na zemi a kryla si obličej, on ji bil. Vyzval jsem ho, ať přestane, a on udělal krok ke mně. Střelil jsem do zdi, abych ho vystrašil,“ popisoval Beneš počátek bitky.
Varovný výstřel bohužel nestačil; útočník René Baron a jeho známý Pavel Roman, oba podnapilí, se okamžitě vrhli na střelce, který dalšími výstřely hájil vlastní zdraví a život. Úspěšně: oba útočníci zůstali ležet a budou si to, že není správné přepadat osamělé ženy, pamatovat nadosmrti; jeden z nich je ochrnutý a skončil na vozíku.
Soud posadil obránce „za odměnu“ na čtyři měsíce do vazby.
O rok později ostravský okresní soud případ uzavřel s tím, že šlo o nutnou obranu; státní zástupce se odvolal, avšak odvolací senát v červenci rozhodnutí potvrdil. Pan Beneš se tedy do bezpečí před justicí dostal „jen“ po roce a čtvrt; ve vazbě ale strávil čtyřikrát tolik času jako pan Plechatý.
|
|
|
P.S. Jakkoli je naprosto nesporné, že Telefonovat kamkoli je totální pitomost, může mít smysl útočníkovi nalhat, že jsem telefonoval policii, případně -- což je lepší -- kamarádovi, který náhodou pracuje u čečenské mafie.
|
|
|
...tedy pokud útočník náhodou u nějaké té mafie nepracuje taky. Čéče, když takhle žertuješ, aspoň tam hoď smajlíka, nebo to někdo vezme vážně :-)
|
|
|
|
S formulacemi "telefonovat kamkoliv je pitomost" bych zacházel opatrněji - stejně jako s přesvědčením, že benga nemaj čas jezdit ke konfliktům, páč někde měřej rychlost. Chápu, že to není zrovna na čestné členství v Cop Haters Clubu, ale přece jenom.
Nevím, jestli policajti ani soudci zákony nečtou a úsudek opět nechám na členech klubu, ale v praxi je čtou právní zástupci obou stran.
Uvedené příklady asi neříkají nic víc, než už všichni víme - na čí straně asi bude Právo (nezaměňovat se spravedlností), když na něco takového dojde. Naše soudy totiž zhusta zapomínají zohlednit prostý fakt, že místo a způsob činu si vybírá lump, lump plánuje, lump rozhoduje. Oběť se už může jen přizpůsobit a reagovat.
|
|
|
Já bych zase doporučil zacházet opatrněji s tak (sebe)vražedným doporučením jako Volat z dostatečného odstupu Policii.
Jaký to (ne)má smysl dokládá (a) zdravý rozum (protože i kdyby nějakou podivnou náhodou přijeli samí ušlechtilí a moudří a práva znalí policisté, stejně přijedou, až bude po všem), (b) praktické ukázky, citované výše.
Jo, a také bych dodal, že 13. září 2005 se těch, kdo nesmyslně a hloupě volali esenbákům, na Karláku našlo několik. Velíškovi to moc pomohlo, že? Kdyby místo toho pitomého telefonování na Lubinu šli dva ze dvou stran, mohli žít oba.
|
|
|
No, vyjádřím se jako lidská hyena či tak nějak, ale - pokud útočník neútočí na mi blízkou osobu, tak zavolám PČR a kašlu na vše. Nehodlám sedět ve vazbě jenom proto, že jsem dělal "správnou" věc... ty měsíce ztraceného života a zničenou reputaci mi nikdo nevrátí. Dost pravděpodobně budu i hledat novou práci - nasrat! Tuhle oběť hodlám podstoupit pouze pro mé nejbližší. Až bude systém fungovat FAKT rychle, tak se o tom můžeme bavit. Ve vašem(doufám) příspěvku je napsáno, že pan XYZ strávil ve vazbě "pouyze" 4 měsíce... a za rok a čtvrt bylo rozhodnuto o NO a dostal zpátky bambitku... jako seriously, wtf?!
|
|
|
pokud útočník neútočí na mi blízkou osobu, tak kašlu na vše
Toto je přesně důsledek toho svinstva, co prosazuje primárně pivko, a také pár ostatních, s nimiž zde polemisuji :(((((
|
|
|
Ne, já jsem tvrdil trošku něco jiného - nevkládat se do cizích konfliktů, pokud si nejsem 100 % jist, že stojím na správné straně.
|
|
|
|
On to pivko až tak neprosazuje. Ony to prosazují české OČTŘ, a pivko to pouze popisuje.
V jasných případech, kdy lze bez nebezpečí zasáhnout, by člověk zasáhnout měl. Pouhá hrozba zbraní nebo varovný výstřel (opatrně se směrem střelby!) řeší racionálně uvažující jedince, ale může selhávat u osob se změněnou rozpoznávací schopností (opilí, zdrogovaní, smažka v absťáku, ale také "jen" v afektu).
|
|
|
Bohužel se obávám, že tvůj hyenismus je založen na velmi praktické bázi. Kdysi jsem za podobný názor schytal svoje a jako pohled na svět bych to neglorifikoval, ale někdy si prostě člověk musí uvědomit, za koho zodpovídá.
|
|
|
Lukášovo evangelium, 10 kapitola 25 a dále... Ostatně i ta známá Niemöllrova průpovídka by se na tuto situaci docela hodila.
Pomineme-li pro zjednodušení mravní otázku věci, tak tím, že se vykašlete na všechny, s výjimkou svých nejbližších, přispíváte ke vzniku a upevňování prostředí, ve kterém se výraně zvyšuje pravděpodobnost toho, že budete muset někdy ty své nejbližší opravdu bránit.
Tím samozřejmě neříkám, že se máte na své nejbližší vykašlat ani že je máte v seznamu priorit stavět za lidi neznámé.
|
|
|
Na tohle existuje krásné přísloví - za každý dobrý skutek následuje spravedlivý trest. Pravda, není to z Lukáše, ale z(s) praxe.
|
|
|
Ono je to právě o té konkrétní situaci. Volání kohokoliv, n.b. PACHů bych rozhodně neprohlašoval za univerzální a samospasitelné řešení, ale stejně tak je poněkud pošetilé tvrdit, že to nikdy není k ničemu. Mně např. jednou zafungovalo právě to, co doporučuješ - tzn. předstírat, že vůbec někomu volám - ale to byla prostě situace, která to umožňovala (konflikt nebyl ještě úplně rozvinutý a zapáchatel byl jak se ukázalo právě z té kategorie, na kterou to fungovalo). Přesto bych ani z toho nedělal univerzální metodu.
Největší kumšt je právě to vyhodnocení situace a volba řešení (pokud tedy je čas, což většinou není). Já se např. v 90% případů prostě zdělám jak štěně a zůstanu úplně tuhej. Povolí to většinou až ji koupím :-(.
|
|
|
Ale OC, nikdo tu přeci netvrdí, že by policie přijela (včas). Jak jsem řekl, to volání slouží
a) jako "zdarma" odstrašovač některých agresorů (bez legálních následků),
b) jako důkaz ve prospěch střelce, pokud by - nedej Bože - musel tasit a střílet (hovory se nahrávají)
c) jako mediální zbraň (víte, já jsem volal Policii, aby mi pomohla a chránila, ale voni to nestihli včas - šak to na tom uniklým hovoru máte nahraný, jak sem nechtěl střílet ale voni nikde)
a konečně,
d) je to identifikátor skutečného agresora, protože pokud by zdánlivým bijcem a agresorem byla skutečná oběť, nebude jí vadit mé volání Pachů (natolik|natož) aby po mně šla.
|
|
|
Přesně tak - d) je přinejmenším v první fázi psychologický element - přece gdo volá benga, nemože byt ten špatnej, né? Otočit to dovedou jen poučení pachatelé a cikáni (což je zhusta totéž).
|
|
|
v praxi v 99 % případů problém není žádný
Obávám se, že toto udávané procento dost nasvědčuje tomu, že tyto problémy "řešíte" především od klávesnice.
|
|
|
Především v praxi je řešil pouze Paul Kersey. Ale jinak bych si troufl odhadnout, na základě toho, co tady čtu samozřejmě, jiné informace nemám, že jak s tou praxí, tak i s tou vyčtenou teorií mám s obojím daleko více zkušeností než Vy.
|
|
|
Já jsem tu ovšem o 99 % procentech nic neuváděl. Případů, kdy se nutné obrany dovolávají obě strany konfliktu je ovšem podstatně víc, než 1 %.
|
|
|
Netvrdil jsem nikdy a nikde opak.
|
|
|
Ale tvrdil. Tvrdil jste, že v 99% případů poznáte napadeného. Vzhledem k tomu, kolik je případů, kde je odpověď na tuto otázku předmětem rozsáhlého dokazování, je takové tvrzení prostě pustá teorie.
|
|
|
Tak naposled, už mne Vaše pitomost fakt nebaví :(
Předmětem rozsáhlého dokazování to bylo např. v Tanvaldu, ačkoli tam to byl přesně jeden z těch případů, kde bylo vše zcela zřejmé.
Příčinou rozporu jsou právě takoví jako Vy:
Well, that's not enough information to answer the question! Does the man look poor? Or oppressed? Have I ever done anything to him that would inspire him to attack? Could we run away? What does my wife think? What about the kids?
Could I possibly swing the gun like a club and knock the knife out of his hand? What does the law say about this situation? Does the Glock have appropriate safety built into it? Why am I carrying a loaded gun anyway, and what kind of message does this send to society and to my children?
Is it possible he'd be happy with just killing me? Does he definitely want to kill me, or would he be content just to wound me? If I were to grab his knees and hold on, could my family get away while he was stabbing me? Should I call 9-1-1? Why is this street so deserted?
We need to raise taxes, have a paint and weed day and make this happier, healthier street that would discourage such behavior.
This is all so confusing! I need to debate this with some friends for few days and try to come to a consensus.
:((((
Pak to vede přesně a pouze k tomu, že nikdo nikomu nepomůže: www.dfens-cz.com/komentare.php?akce=fullview&cisloclanku=2012090201& lstkom=425091#kom425167, případně v praxi www.novinky.cz/krimi/246967-muz-se-v-metru-zastal-okradenych-jemu-ale- nikdo-nepomohl.html.
To je krásný nový svět podle pivka :(((
|
|
|
Řekl jste, že v 99 % případů rozeznáte, kdo je napadený a kdo útočník? Řekl! Je to pravda? Není, i kdybyste se postavil na hlavu a odstrkoval se přitom ušima. Takže si tohle překrucování, krásný nový světy a odbíhání od tématu nechte. Na mě to totiž neplatí. Je to jen další případ vašeho e-chvástání a teoretických hraběcích rad.
|
|
|
Myslím, že kolega Pivko tento svět nepropaguje. Nicméně upozorňuje na to, že v reálném světě existují dobré důvody zdržet se zasahování do konfliktů, ve kterých nejsem schopen bezpečně zjistit postavení účastníků.
Dovoluji si doplnit, že:
a) nikde není napsáno, že konflikt musím vidět od počátku a zde jsou pochybnosti většinou na místě. Vím o útoku žen na muže, dětí na dospělé, atd. a ty, pokud jsou odraženy, mohou v pozdním stádiu vypadat přesně obráceně.
b) pokud nevím, co konflitku předcházelo, může první útok být útokem proti přípravě útoku, což je právně správné, ale nemusí být jasné (může, ale nemusí).
Jde o to, nevstoupit do konfliktu na špatné straně. Vzhledem k vypjatosti, časové tísni a nepřehlednosti situace je nutno toto brát v potaz, neboť:
a) vstupem do konfliktu obecně riskuji újmu a tento risk by měl být vynaložen účelně. To neplatí, pokud mé vnitřní přesvědčení je takové, že na mě nezáleží, nebo záleží na mě méně, než na výsledku boje.
b) vstupem do konflitku riskuji i právně a i tato rizika musím brát v potaz. To opět neplatí za výše uvedené výjimky.
U osob, které znám, je riziko, že špatně odhadnu jejich úlohu v konfliktu podstatně nižší.
|
|
|
Otázkou ovšem zůstává, v jakém procentu případů je ono rozsáhlé dokazování vedeno skutečnými pochybami o tom, co se stalo a v jakém procentu případů jde o společenskou objednávku, snahu vyšetřujícího krýt si pozadí tlustým spisem nebo vykázat nějakou činnost např. kvůli hodnocení.
Těch 99 % podle OC je sice číslo vycucané z prstu, ale také bych řekl, že v případě klasické pouliční kriminality stylu "jeden mydlí druhého" to rozeznávání zase tak těžké nebude.
|
|
|
Kryjou si záda, to je pravda. A zejména v mediálně sledovaných případech. K nespravedlivému obvinění nebo se nedejbože vazbě by to samozřejmě dojít nemělo.
|
|
|
A nedochází? ;-) IMHO dochází i k nespravedlivý rozsudkům.
Konkrétně ale v případě NO resp. možné NO se tu rozebíralo odbrání všech zbraní apod. To je dle mého názoru také dost nechutné.
|
|
|
Dochází, i když si myslím, že už se to o dost zlepšilo.
|
|
|
Krom toho 100% to nebude nikdy, 99% by mělo stačit, jak výše uvedeno :-)
|
|
|
|
|
|
Tipuji, že Charlie v rozhovoru neuspěl.
|
|
|
Naopak. Interview proběhlo naprosto bez problémů. Zlouni jen netušili, že Charlie nechodil do tanečních...
|
|
|
..ano, to mi opět evokuje moje oblíbené rčení: "Nepřítel mého nepřítele je můj přítel.."
..a pak se nedivme a netvrďme, že nelze poznat opravdové přátele, když jde do tuhého, že? :-)
|
|
kladně, včetně toho, že se spoustou věcí souhlasím, protože mám na to stejný názor potvrzený z praxe. ale: je to pustá teorie. já nikdy neměl zrovna v tomto ranku rád teorie, protože bude vždycky prázdná. aby ji někdo mohl využít a správně aplikovat potřebuje právě ty zkušenosti a znalosti, které posloužily k jejímu vytvoření. když se potkají zkušení harcovníci tohoto druhu, mohou se o tom donekonečna bavit, mít stejný nebo různý názor, navzájem se inspirovat či poučit. ale obávám se, že pro člověka neznalého se to může stát právě tím "talismanem", který ho v mezní situaci stáhne dolů. každopádně v tomto případě je určitě záhodno začít praxí a až následně poté, co se přede mnou vynoří určité teoretické a praktické problémy začít mudrovat. a nepřestávat s praxí. jinak to je podle mého názoru horší než nic. hlavní je zbytečně se nepřeceňovat, což je bohužel častý jev teoretických bojovníků. taky srovnání se špičkou, nevím. zrovna jejich způsob (koncepce a vytvoření systému) je velmi teoretický, encyklopedický a materialistický. já osobně mám k tomuto velké výhrady. a ze stejného důvodu mám výhrady prakticky ke všem unifikovaným, certifikovaným či jinak zjednodušujícím metodám výuky a výcviku. vždycky to záleží na každém zvlášť. musí využít svůj potenciál, uvědomit si a zredukovat nedostatky, rozumně sladit sebevědomí s reálnými schopnostmi a zejména se poprat s tím emocionálním náporem konfliktních situací, jinak nevyužije ani teorii ani praxi. ale znovu opakuji to není kritika článku, ale příspěvek do diskuse...
|
|
Již delší dobu se snažím dohnat resty a to od té doby, co jsem nalezl tento web. Mám pravděpodobně vohnoutí náturu a je to právě tento web, co mi v mnoha věcech otevřel mysl a musím naprosto neskrytě přiznat, že k vašim názorům mě přiblížila původně nevídená prozřetelnost a schopnost analyzování situace a to především ve vztahu k retrospektivnímu vyhodnocení některých článků popisujících mnoho událostí (často ohledně politiky EU) ještě předtím, než se tak skutečně staly. DFENS a jeho stránky se pro mě staly jakýmsi milníkem k zamyšlení nad mými donedávna nekomplexními názory a pochopil jsem víc, než kdy jindy, že je třeba nad věcmi přemýšlet ve veškerých souvislostech i těch na první pohled zdánlivých a nedělat jednoduché, ale nesmyslné závěry. To by bylo k úvodu..
Tento web sleduji již delší dobu a snažím se pročítat články i daleko zpětně....
Každopádně toto je přesně jeden z těch článků, co mě nejenom otevřel oči, ale také jeden z těch, který do jisté míry pojednával o mém Já. Ať už se to týče toho, že bohužel ve nezanedbatelném rozsahu uvědomění si, že patřím právě k těm, co mají problém s ovládáním lymfatické části mozku s vědomím své rozporuplnosti emoce a rozumu si své nedostatky a jejich příčiny (jsem občas agresorem z důvodu predátorství a naplnění nemocného ega si své nedostatky plně uvědomuji.
Nepochybně ve všech bodech jsem se poznal ať již jako iniciátor problému, nebo (občas tancující) oběť. Nejen tento článek je souhrn naprosto logických argumentů a je to jeden z těch z článků za které jsem opravdu rád (už z důvodu celkem špatné úrovně angličtiny, či spíš lenosti překládat rozsáhlý originál). Nemůžu říct ani popel a celou dobu jsem se často choval podle smysluplně popsaného vzorce chování, niž jsem si to uvědomoval a můj hlavní problém byl (no dobře, nejspíš ještě je), že chci právě vyhrávat (mimo té agrese, kterou postupem času začínám zvládat a sice je mi 24 let) a donutil mě rekapitulovat mnoho svých postojů a názorů. Myslím, že tato teorie "situační obrany" je naprosto klíčová a měl by si jí přečíst minimálně každý, včetně a hlavně pochybovačů ve věci veškerého násilí a lidé, kteří se občas staví i na tu špatnou stranu barikády. Hodně věcí jsem přehodnotil a s upřímnou úctou děkuji autorovi článek, ale i Dfensovi. Nejen za tento článek, ale za celý web a samozřejmě za podepřené a solidní názory, které mi v životě udali několik trendů a především mě oprostili od čistého vohnoutsví... Děkuji a článek určitě posílám dál mezi své známé... (Btw. jestli má (měl) někdo taky občas problémy se sebeovládáním, byl bych rád za radu, která by mě pomohla celkově kultivovat svojí nejistou a neurvalou osobnost.Nežádám trapně nastavit mateřský prs. Boj sám se sebou považuji za ten nejtěžší a veškerá iniciativa k lepšímu musí být vedený z mé strany a vůle - to si uvědomuji, ale nepohrdnu dobrou radou od zkušenějšího, který také zná tu sníženou schopnost sebekontroly a zvýšenou a skrytou agresivtu (na psychologa mrdám, nejsem nesvéprávnej. Totiž vím co dělám špatně a je to jen o mě)......
Článek je za jasnou jedničku!
|
|
Me se nelibi neustale opakovana veta ve smyslu "chovejte se takatak, utocnik si radsi pujde najit jinou obet"
Ja bych s tim mel problem. Predstava ze si hajzl misto me (kterej mam se zbrani aspon nejakou sanci se ubranit), pujde najit nejakou holku, nebo dite se mi proste vubec nelibi. Asi nejlepsi reseni je mit zaroven u sebe nejakou neregistrovanou zbran, treba i nejakej ten derringer v kotnikovem pouzdru. Do hajzla to nasypat, pistoli nekde zahodit, a adios, nikdy jsem tu nebyl. Maximalne osoba me podobna.
|
|
|
No... pokud je útočník mrtev, tak můžete odkráčet zcela legálně.
Jak známo, nemáte povinnost se udávat v případě, že vám hrozí stíhání, což je v podmínkách ČR nápadně často i v případech nutné obrany.
|
|
|
To je zajímavý právní názor. Ne, že bych s ním nesouhlasil, ale nekoliduje trochu s povinností podle Ustanovení § 29 odst. 1 písm. l)?
|
|
|
Můžete trochu upřesnit, kam směřujete?
Pokud je útočník mrtev, jsou zde dvě možnosti:
- buď jsem mírně či hodně překročil meze nutné obrany, pak podle platné judikatury nejsem povinen se udat.
- v případě že bylo vše OK, žádný trestný čin se nestal a žádná povinnost přivolat pomoc v takovém případě neexistuje.
Ve světle faktů, že se sice domnívám, že vše bylo OK, ale nemohu si být 100% jistý že nebudu stíhán logicky nemám podle zásady "nemo tenetur" povinnost se udat. O povinnosti oznámit použití zbraně ve 199/2002Sb vím, ale IMO je toto ustanovení při tomto výkladu neúčinné.
Zkuste mi prosím tento názor vyvrátit.
|
|
|
Nejsem právník, takže je to čistě laický názor, ale:
pokud to není NO, pak je možné že to je vražda/zabití a neohlášením dávám OČTŘ a soudu do rukou podstatné trumfy při případném odhalení tak postupovat
pokud to je NO a mám legálně drženou zbraň, pak jsem povinen použití zbraně oznámit, pokud tak neučiním (a odhalí mě) tak jsem porušil povinnost ze zákona a dávám opět trumfy do rukou OČTŘ a soudu nepovažovat to za NO
Pokud mám jistotu, že mě neodhalí pak je jistě výhodnější do toho PČR netahat, ale v dnešní šmírovací době ta jistota častá nebude.
|
|
|
První odstavce - ano, to nebude vypadat důvěryhodně a uvěřit podezřelému/obžalovanému/atd. někdo musí, jinak je vymalováno.
Druhý odstavec - tyto dvě věci spolu právně nesouvisí. NO byla nebo nebyla potom bylo nebo nebylo ohlášení použití zbraně. Zpětně neovlivňuje splnění NO. Ohledně rizik psychologických souhlas.
Poslední odstavec. Jistota nebude. Naopak, obávám se, že nikdy nebude nadpoloviční šance, pokud se najde tělo.
|
|
|
Mě ale nejde o důvěryhodnost, ale o legálnost takového počínání.
Je legální od těla s prostřeleným čelem odkráčet?
Nakolik je to v dané situaci vhodné a jaká jsou rizika si musí každý vyhodnotit sám. Jiná jsou na Václaváku plném kamer a jiná na opuštěné silnici.
|
|
|
Podle mého je to jak legitimní tak legální, nemyslím si, že to je rozumné.
|
|
|
No, kolidovat to muze, z nalezu US celkem jednoznacne vyplyva, ze pravo nevypovidat proti sobe je natolik silne, ze nejaky zajem chraneny zakonem jen do te miry, ze poruseni takoveho zajmu je prestupkem, je s necim takovym nesoumeritelne a tedy bagatelni.
|
|
|
Já bych nebyl tak optimistický s tím, že Vás určitě nechytí, když zahodíte zbraň. Tak někde v pustině za deště, ale znáte to: svědci, stopy na zemi, pachové stopy, trasa mobilního telefonu... nic z toho není třeba dostačující, ale jak se klička stahuje...
|
|
|
Tak tedy "lidová spravedlnost, což? "Vigilante's justice".
Mno, to jaksi není můj šálek kávy. A na střeleckou komunitu tací jedinci taktéž nevrhají dobré světlo, ba naopak.
|
|
|
To není ani tak "lidová spravedlnost" jako spíš úklid na ulicích, byť s popsanou formou také úplně nesouhlasím. O lidovou spravedlnost by se jednalo pokud by chytli někoho, kdo už něco provedl dříve, ale momentálně na nikoho neútočí a nechali ho například zhoupnout na špagátě z lucerny.
Ta základní myšlenka je ale validní a už jsme tu na ni narazili v threadu "řeším jen své nejbližší a na ostatní dlabu". Tím, že se v zájmu vlastního pohodlí a nepopotahování po fízlech spokojíš s tím, že nějakého šmejda odstrašíš mu totiž opravdu dáváš příležitost škodit někde jinde někomu jinému.
Neříkám, že je potřeba každého šmejda (otázku rozeznávání nyní neřešme) odstřelit na potkání, ale spalo by se Ti dobře, kdybys ty odstrašil nějakého takového a on pak o dva bloky k smrti ubil nějakou starou babku nebo někoho jiného, kdo na rozdíl od Tebe nebyl fysicky schopen se bránit?
|
|
|
Jasně, jenže tohle pořád nevyvrací zásadní protiargument - pomáhám blízkým, protože vím, že oni jsou ti dobří. Ale co kdybych se připletl k tomuhle - http://www.novinky.cz/krimi/277628-strelce-z-tetina-policie-obvinila-z-pokusu-dvojnasobne- vrazdy.html - hájil střelec svůj majetek proti zlodějům? Nebo střelec napadl nevinné dělníky? Psalo se tu o 99% pravděpodobnosti atd...ano, někdy se dá poznat kdo je dobrý a kdo špatný, ale často může člověk jít za dobrotu na žebrotu.
|
|
|
Schválně jsem psal, že otázku spolehlivého rozeznání padoucha neřeším a zabývám se pouze těmi případy, kdy je situace jasná - těžko říct, zda to bude v 90 % případů, jak tvrdí OC, ale u klasické pouliční kriminality jasná bude velmi často.
V konkrétním případě byl střelcem nějaký nimrod, kterému evidentně jeblo.
|
|
|
Já si za sebe myslím, že "jasných" bude 10%. Schválně, kdo je "jasný" obránce v tom velice reálném scénáři, který jsem předestřel minule?
Zrovna tuhle jsem chtěl zabočit na takovou zkratku polem, co vede i skrze houští a tak. Než jsem k ní došel, zastavil přede mnou autobus, vystoupil chlapík a šup na tu stezku přede mnou. Já se tam vydal, chlapík se ohlédl a viditelně znervózněl. Já si byl vědom toho, že může nabýt dojmu že jej zločinecky sleduji - tak jsem zpomalil, vytáhl bagetu a nechal ho nabírat pořádný odstup v řádu desítek metrů.
Kdyby ovšem měl krochnu a byl nervnější, a kdybych se já - ačkoli jsem nemusel - nezachoval vstřícně, snadno by mohl nabýt dojmu, že jej sleduji abych jej přepadnul a krochnu vytáhnul. Co pak - on má dojem, že jedná v obraně - já jej přeci sleduji, určitě jsem zločinec, má ze mne strach, tak tahá krochnu. Já vidím, jak na mne chlap přede mnou v houští tahá krochnu - určitě je to lupič, který mne chce přepadnout, tak vytáhnu taky krochnu! Dva vynervovaní, vystresovaní týpci v polích, oba ozbrojení, bum bum a konec.
Kdo byl "obránce" a kdo "útočník"? On, protože tasil první? Já, protože jsem za ním "podezřele" šel?
|
|
|
Ježkovy voči... Za někým podezřele jít to už je fakt jak "sprostý podezřelý". V dané situaci je přiměřenou reakcí to, že si zbraň připraví a nahmátne. Tím nikterak neomezuje toho, kdo ho možná sleduje a o houby jde.
Občas mi přijde, že si po vzoru místních levičáků myslíš, že lidi jsou totální idioti, neschopni posuzovat přiměřenost svého chování. A že když bude mít každý zbraň a nebude existovat tuna omezení, tak bude každý na každého okamžitě tu zbraň vytahovat.
|
|
|
Ani ne. Jen chci, aby se ti, co mají zbraň, chovali velmi zodpovědně a ne jako různí pistolníci, co - i v reakci na tento článek, viz
http://forum.mujglock.com/poznej-sveho-nepritele-jak-vcas-rozpoznat-a-vyhnout-se- t9327.html
a jiní diskutujcí odsud (zejména excesy z minulé diskuse), kteří chtějí ihned "preventivně" machrovat s vytaženou zbraní a eskalovat.
|
|
|
Podle mě zrovna v tomle nemáte čistou pravdu ani vy ani dejme tomu ta "levicová" prostistrana. Lidi jsou chytří, hloupí a průměrní, ovšem těch hloupých běhá po světě dost na to, aby bylo nutno s nimi počítat, pokud se mají příjímat nějaká rozhodnutí mající vliv na celou společnost. S tím, že tito lidé by neexistovali, nebylo-li by státu, nebo že by v takovém případě byli nějakým způsobem "vychováni" nesouhlasím. Jak už říkával můj děda, na některé lidi pomůže jinom bič.
|
|
|
Na druhou stranu, "nouze naucila Dalibora housti"...
Coz muze byt samo o sobe ten bic. Nechces chcipnout hlady? Tak se snaz...Nechces dostat pres drzku? Tak se chovej slusne...atd atd.
Ja to ted vidim kolem sbe neustale - tuny lidi ve veku klidne jeste i 25-30 let, kteri nemaji potrebu se o sebe starat, pracovat, chovat se slusne...a to proto, ze jim nic nehrozi. Hlady neumrou - stat a rodice se o ne postaraji...atd atd
|
|
|
Jo, ale ta masa je příliš velká, abychom mohli zcela ignorovat skutečnost, že se začne, byť ne koordinovaně bouřit. I oni mají své páky jak prosazovat své zájmy a někdy je lepší kšeft jim uhnout. Někdy pro všechny, někdy jen pro někoho, někdy jen krátkodobě, ale pořád tady ta nabídka je a občas jí někdo vezme.
|
|
|
Jo to já beru. Lidi jsou různí a jistě je mnoho těch, které lze motivovat, přičemž vřele souhlasím se zdejším jádrem, že v té motivaci jsou v dnešním evropském socialismu obrovské rezervy. Pak jsou ale taky lidi, které ta negativní motivace svede na dráhu zločinu, a zde si už neumím vystačit se zdejší poučkou, že je to ok, pokud je budu moci svobodně odprásknout.
Shrnuto jednou větou, princip ok, ale možná se nevyplatí jít v těhle věcech úplně na krev.
|
|
|
Tvůj děda měl nepochybně pravdu. S Tebou se ale asi neshodnu v tom, co tím bičem má být. Dle mého názoru ne státní příkazy a regulace, ale netlumený dopad vlastních činů: nemakám -> budu mít hlad, kradu -> se značnou pravděpodobností mi někdo dá přes držku nebo mě odpráskne.
Jak už jsem psal před pár týdny, současný systém mi nejvíc ze všeho připomíná kartelovou dohodu: vy si budete krást a my dáme pozor na to, aby se lidi moc necukali, nebránili a nestříleli vás. A aby to nebylo blbé, tak občas někoho od vás chytíme a on si odsedí pár měsíců nebo let.
|
|
|
Někteří lidé jsou totální idioti.Třeba pan Ďuričko ,-)
|
|
|
V konkrétním případě, kdybyste šel okolo, težko byste poznal, zda střelcem je nimrod, kterému právě jeblo, nebo zda je to majitel domku, který se pokoušel zahnat obzvláště drzé zloděje, kteří mu demontovali nějaké zahradní zařízení, a celý konflikt vyeskaloval k násilí.
Pokud jsem zachytil z médií, exekutor na místě nebyl, podle čeho se na místě v ten okamžik orientovat, kdo je vlastně v právu?
|
|
|
Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jistotu správného rozhodnutí nemáte nikdy, vždy pracujete s pravděpodobností, tedy s možností omylu. Potřeba absolutní jistoty zove se alibismem. Jak velkou pravděpodobnost chyby (a následků - včetně výčitek svědomí z újmy druhého) kdo snese, je věcí vkusu každého soudruha.
|
|
|
To je sice všechno pravda, ale já se ptal na něco jiného;-)
|
|
|
Já vím, ale byl jsem těhotný sdělením a někam jsem to šoupnout musel ;-)
|
|
|
Promiňte, musel jsem vám to napsat, bylo to ve mně jako v koze.
|
|
|
A propos, když vidím cizího nasranýho strejdu s mysliveckou flintou v cizí vesnici (pravděpodobně u JEHO domu), tak dle mého nejlepšího vědomí a svědomí vyhledám co nejlepší kryt, případně se pokusím hodně rychle vzdálit.
Za úspěšné zakončení mise považuji vrátit se domů co nejdříve (zahrnuje v to i případný pobyt v CPZ a vyšetřovací vazbě) a pokud možno v kompletní sestavě. Cokoliv navíc je volitelná nadstavba.
|
|
|
Ano, ale někteří mohou považovat za volitelnou nadstavbu i ten co nejdřívější návrat domů a úspěšné zakončení mise vidět v něčem jiném. Správnost volby nelze hodnotit, neexistuje-li předběžná shoda na jejích měřítkách.
|
|
|
Jistě, já od Vás nechtěl názor na tenhle konkrétní případ, jen jsem z diskuse měl pocit, že spolu s OC zastáváte stanovisko - 90% případů je naprosto jasných ( pokud tomu tak není, pak se omlouvám ) a to je podle mého velice mimo. Pokud jsem byl nějakému konfliktu účasten ( a zatím to zaplaťbůh nebylo víc než nějaká fackovačka ) stačilo soupeřící strany od sebe oddělit a nebylo třeba zkoumat vinu či nevinu účastníků. Pokud by na řešení situace bylo třeba táhnout kvér, je tu nutnost býto rozdělení dobro/zlo opravdu skálopevně přesvědčen.
|
|
|
V zásadě s OC souhlasím, až na to, že bych si nedovolil vytahovat jakékoli exaktní číslo.
|
|
|
Jakkoli osobně považuji morální kriteria při vlastním rozhodování za zcela irelevantní, pokud už je pro někoho mravní aspekt podstatný, měl by být názorově konsistentní a chce-li se chovat mravně, měl by ujasnit, co to morálka vlastně je.
Tedy - morálka je schopnost/připravenost prospět druhým za cenu vlastní oběti. Ta oběť je v tom klíčová, samotné prospění druhým nevypovídá o ne/morálnosti činu vůbec nic.
Neboli - připravenost jít za dobrotu na žebrotu, použiji-li Vaše slova.
|
|
|
Tohle je na mne trochu kách. Jsem naučenej pomáhat babkám na přechodu a podobný voloviny.
|
|
|
Tomu rád věřím, já taky ;-)
|
|
|
Tahle diskuse je trošku ošemetná, protože ty situace ve kterých tohle budeš řešit, budou nejspíš unikátní případ od případu.
Myslim, že důležitý je, aby se člověk ze sebe při pohledu do zrcadla nepoblil. Pohled po ránu nepočítám, tam je to bohužel dané. :(
|
|
|
Dávivý reflex lze ovšem efektivně regulovat racionalisací svého jednání či pohnutek k němu, neboli sebeoblbováním.
|
|
|
I k tomu musí mít člověk talent. Někomu to zkrátka moc nejde.
Jako kluk jsem zastřelil kosici. Čistě z blbosti, letěla, sedla, já měl nabito a tak byla terč. Dodatečně jsem zjistil, že jsem jí sestřelil rovnou z hnízda plnýho mladejch. Skvělej zásah.
Pamatuju si tohle ponaučení dodneška a kdykoli si vzpomenu, tak se červenám. Argumet, že to byli jenom blbý ptáci moc nepomáhá.
|
|
|
Mám zážitek téměř totožný, jen šlo o kosa bez mladých. Byl tak daleko, že šanci ho trefit vzduchovkou jsem považovat za limitně se blížící nule. Když se pak složil, byl jsem tím dost nepříjemně zaskočen. Stát se mi to s člověkem, mám zkažené celé odpoledne.
|
|
|
Hm, mně kosové běžně poskakují mezi terči, ale střelit po nich by mě nenapadlo...
Ze živých věcí se střílí jen po tom, co škodí* nebo po tom, co chce člověk sežrat.
___
* Straka, sojka, politik, potkan, policajt...
|
|
|
Mno, pokoušet se z toho vykecat tím, že jsem měl hlad, asi nebudu, ale slibuji, že už to do smrti smrťoucí neudělám.
|
|
|
Taky slibuju, že už to nikdy neudělám.
|
|
|
Jen pro jistotu - já mluvil o kosech, samozřejmě.
|
|
|
Přirozeně. Nic jiného mne ani nenapadlo.
|
|
|
Kolik už máte na pažbě zářezů za policajty nebo politiky, smím-li se zeptat?
|
|
|
Zářezy se dělávají, když dozraje čas, jak ostatně vidno z historie. Naopak co už se nedělá, když dozraje čas, je mudrování a vyjasňování si, co je správné. To je radno dělat mnohem dřív, například teď.
|
|
|
Těžko říct. Kos je docela hezkej pták a zas tak moc neškodí. Lidí je jako sraček a občas škoděj fest.
|
|
|
Jak to, že to není lidová spravedlnost? Justiční systém je tu od toho, aby bylo důsledně prošetřeno, kdo je skutečný zločinec škodící druhým, aby byla prokázána jeho vina, protože "presumpce neviny" a "in dubio, pro reo" a aby byl takový člověk izolován od společnosti - v proporcionálím rozsahu - a případně se polepšil.
Popisovaná metodika "vyhodnotím někoho jako gaunera - střelím ho a jdu" znamená, že v sobě koncentruješ žalobu, soudce i kata. Právo na spravedlivý proces vem čert, propircionalitu vem čert, prostě "čistíme ulice" vytvářením hromad mrtvol, protože "co když".
Ne, s tím skutečně nemohu souhlasit, jakkoli se ta myšlenka může zdát lákavou. To je přílišná koncentrace jednostranné moci nad druhými.
|
|
|
Opět a znovu: nebavíme se o odstřelení někoho, kdo se podezřele kouká. Bavíme se o jasném probíhajícím útoku.
Šmejda není nutno hned odstřelit, v zásadě je ho možno vyřadit z oběhu (byť často velmi krátkodobě) tím, že ho nenecháš ustoupit, ale prostě mu nařídíš, aby si lehl a počkáš u něj, než dorazí fízlové.
Někdy může být momentálně výhodné nechat ho i utéct - ale to nic nemění na tom, že pokud by pak provedl něco horšího, mně osobně by se dobře nespalo.
|
|
|
Ano, s tímhle - zastavením zločince při jasně a prokazatelně probíhajícím útoku a to pokud možno bez připravení jej o život - problém nemám.
|
|
|
Přesně o tom celou dobu mluvím. S tím, že osobně by to "pokud možno bez připravení jej o život" bylo na žebříčku priorit docela nízko. Což si prosím nevykládej jako "udělal bych vše v mých silách, aby to nepřežil".
|
|
|
Ale o tom přeci není sporu - od toho je tu NO. Když je člověk napaden, brání se a jde to legálně (teoreticky).
Pročež jsem předřečníkovi rozuměl v tom smyslu, že chce preventivně střílet ty, kteří ještě neútočí ale mohli by, kdyby nevypadal dostatečně odstrašujícím dojmem.
|
|
|
tím, že se ubráním, o další se nestarám a nepoužívám preventivní trest, dávám možnost dotyčnému změnit životní styl třeba jen ze strachu, že tamten nebo tuhleten má třeba taky pistoli...a u lopaty mě nikdo nezabije.
pokud nějaký hajzl utluče násadou od krumpáče někoho v sousední ulici a já vím, že jsem se mu ubránil, vezmu si z toho pouze to, že je dobře být připraven a že se to vyplácí.
mít černý svědomí, že jsem nezastřelil někoho, kdo mi sice nic neudělal, ale udělal něco za půl hodiny, je podle mě mimo kolej. tím, že se člověk stará takovýmto způsobem o cizí lidi v okolí, dostává se ideově dokonce už i za dnešní meze opatrovnickéo státu 8o(
|
|
|
Jsem ochotný kohokoli ze svých známých vzít na střelnici, naučit základům střelby a bezpečného zacházení se zbraní a pomoct s učením se na ZP.
Řešení toho, že se na světě pohybují predátoři je osobní zodpovědnost a posilování obranyschopnosti slušných lidí - ne to, že kvůli představě co by mohlo být budete preventivně střílet lidi na ulicích.
Pokud se vím hajzl zdá jako natolik nebezpečný, nic vám nebrání jej z povzdálí sledovat a pokud někoho skutečně napadne, přijít oběti na pomoc, popř. na něj zavolat PČR. Tohle mi ale až příliš zavání touhou moct zabíjet "zlouny".
O té MacYoung také píše - o "What if monkeys", kteří si vytvářejí takové scénáře, aby jedinou možností bylo přejít do "berserk módu", totálně ultimátně zničit "zlouna" a nečelit žádným následkům.
Dokud nedojde k útoku a jste ve fázi "shadow dance", nevíte zda se skutečně jedná o agresory a tudíž nesmíte střílet: to byste vy byl agresorem. Viz níže má skutečná historka modifikovaná o zbraně.
Pokud dojde k útoku, smíte se bránit.
|
|
|
souhlas!
nejstrašnejší dvě slova na světě jsou: "co kdyby"...
|
|
|
To záleží.
Třeba úvaha "co kdybych se vyboural, raději si zapnu pásy" je celkem moudrá; stejně tak úvaha "co kdybych si na tom výletu někam spadnul, raději si s sebou vezmu mobil a lékárničku".
Koneckonců, i ono nošení palné zbraně vychází z úvahy "co kdybych ji potřeboval - lepší mít a nepotřebovat, než naopak".
Problém je tehdy, když je "co kdyby" transponováno na "určitě udělá".
V mé rodině se traduje taková anekdota.
Chlap v zimě naseká dříví a potřebuje sáně, aby je mohl odvézt. Sám žádné nemá, tak ho napadne, že si půjčí u hajného. Jde tedy, a přemýšlí. "Půjčí mi vůbec ty saně? Je to takovej škarohlíd nevrlej. Co kdyby mi je nepůjčil? No jo! Že on mi ty saně nepůjčí!" Takže dojde k hájence, udělá sněhovou kouli a flákne jí do okna s výkřikem "to máš za ty sáně, lakomče!"
(Odtud rčení "že on mi ty saně nepůjčí" jako indikace, že se někdo nechává unést what-if a transponuje to z "možnosti" na "očekávání" a pak na "pseudo-faktum".)
|
|
|
|
"Strč si ty saně do řiti, pajtášu fúsatý!"
Historka pochází z Galuškovy povídky Divočák Jura Knutel, z knížky Slovácko sa nesúdí.
saxcom.sweb.cz/jura.htm
|
|
|
To je ono, díky. Koukám, že nezkrácená verze je ještě lepší, než dětské vyprávění.
|
|
|
aj jaj...další pachatel dobra 8o(
postřílel by kde koho, aby dotyčný nemohl jít a "co kdyby" najít holku nebo dítě...a zase to debilní melodrama s dětma.
|
|
Mám v souvislosti s článkem takovou otázku. Teda spíš dvě, ale odpověď na tu druhou mě opravdu zajímá.
- přijde ke mně darebák, míří na mě pistolí. Prý jsem něco provedl a teď za to musím pykat. Odpovídám, že nevím o čem mluví a sedám si do křesla. Darebák je asi ze staré školy, proto usedá naproti a ptá se mě na poslední přání. Na to mu povídám, že bych si teda přál dát si poslední sklenku cherry a jestli si dá se mnou. Souhlasí a já nalévám dvě sklenice. Avšak do jeho sklenky nepozorovaně přimíchávám trochu čehosi, co ho uspí, a já mezitím hodlám zorganizovat pomoc. Ale co se nestane, oné látky bylo asi víc a milý darebák usnul. Tvrdě. Hodně tvrdě. Nejtvrději.
a) Byla to nutná obrana?
b) Můžu být obviněn z vraždy/zabití?
c) Byly splněny podmínky pro adekvátní obranu?
- mám sousedy. Bydlí o patro níž. Jsou známí svojí hlučností, nepořádkem, pitkama, řevem, drogama. Jednou už to nevydržím a jdu jim zabouchat na dveře s tím, že chci spát a jejich zábava mě nezajímá. Z obav o moji bezpečnost a z obecného povědomí o jejich nepříliš vysokých rozlišovacích schopnostech způsobených různými látkami si beru do kapsy od županu zbraň. Buším na dveře, ty se rozlítnou a tam stojí on. Popis nepotřebný. Po slovní přestřelce dojde k přestřelce skutečné. S holýma rukama po mně vystartoval. Zkoušel jsem utéct o patro výš, ale chytil mě za nohu. Otáčím se, tisknu spoušť a připravuju zemi o daňového poplatníka-konzumenta.
a) Byla to nutná obrana?
b) Můžu být obviněn z vraždy/zabití?
c) Byly splněny podmínky pro adekvátní obranu?
d) Když mi byly známy podmínky, tušil jsem, že můžou nastat problémy, měl jsem tam jít radši beze zbraně? Můžu být popotahován za to, že jsem konflikt vyvolal úmyslně s vědomím o mojí převaze v podobě zbraně?
Za odpovědi děkuji
------------
situace jsou fikcí, sousedy mám. Zbraň ne.
|
|
|
První případ je jak z céčkové detektivky. Jedná se o NO, odvracíte bezprostředně hrozící útok. Bezprostřední hrozba útoku neznamená nutně nějaký bojový postoj, nápřah, ukázku zbraně se slovním doprovodem apod. Mgr. Jančík na tomto semináři:
http://www.gunlex.cz/wp-content/uploads/2012/06/Pozvanka_Seminar_KN_NO_08092012.pdf
(opět vřele doporučuji) uvádí judikát (číslo teď nemohu najít): Muž, opilec, dlouhodobě týral a krutě bil ženu i děti. Jednou přišel opět zlitý, normálně zbil ženu, ale navíc vzal kuchyňský nůž a prohlásil, že jde podříznout děti. Žena se polekala, vzala druhý nůž, skočila po odcházejícím muži a bodla jej tak dobře, že jej zabila. Byla obviněna, avšak soud ji osvobodil. Roky prožila ve strachu a bití a na základě zkušenosti s tímto mužem oprávněně považovala jeho výhružku za vážně míněnou; ze svého pohledu(!) tedy bránila bezprostředně hrozícímu útoku na jejich společné děti.
Druhý případ: tady byste se bránil již započatému útoku. Zda obrana nebyla zcela zjevně nepřiměřená (pokud by byla, jednalo by se o vybočení z mezí NO, tedy exces), si zodpovíte jednak před svým svědomím, jednak před OČTŘ. V současné soudní praxi by Vám nepochybně přišili k tíži, že jste tam šel ozbrojen, že jste tam vůbec šel a nevolal městapo, které by rušení nočního klidu vyřešilo domluvou, etc.
|
|
|
céčková? tss, doufal jsem v bé. :)
s tím městapem.. tenhle odstavec se mi tam jaksi nezkopíroval. Když to shrnu: městapo volám každý druhý večer, dipečink (nebo jak se to jmenuje) mě ubezpečuje o tom, že posílá hlídku, ale ani v jednom případě nepřijela.
Mám nyní lepší vyhlídky?
|
|
|
O chlup;-)
Taktické je udělat vše proto, abyste se vyhnul násilí, byť by násilí vzešlo z druhé strany, a je moudré dělat to prokazatelně (před svědky, nahrávat si své jednání apod.).
Jednak je to rozumné z hlediska Vašeho zdraví a přežití, jednak z hlediska osobní svobody...
Takže: mimo opakovaného volání fízlů ještě nahrávat si vše, žádat je o dodržování nočního klidu před svědky, zdvořile a v klidu další den, kdy nejsou rozjetí a pod vlivem kdovíčeho, na opilce netahat kvér, ale pepřák a teleskop apod.
Jedna věc je odhadnout, kde je hranice, kdy půjdete do tepláků, a druhá věc je, jak moc je potřeba se této hranici blížit.
|
|
|
Když za Vámi přijde popravčí pevně rozhodnutý Vás oddělat, a namísto toho se s Vámi vybavuje, chlastá, a ještě se Vámi(!) nechá otrávit, tak to je céčko a to ještě s přimhouřenýma očima;-)
|
|
|
Já věděl, že tam mám nechat ten balast o hnědých, kůží vonících křeslech, doutníkových obláčcích, kloboucích se silnou krepmou, oblecích se svislým proužkem a malé jizvě na rtu. To by dalo příběhu aroma béčka. No nic, příště se nebudu bát místních tepačů a vpálím to tam.
děkuju za Vaše komentáře ohledně NO.
|
|
|
Platinová blondýna! Na té budu s dovolením trvat.
|
|
|
Smím vědět proč právě tahle varianta? Nějaké skryté touhy? Povídejte, jaké jste měl dětství? A Váš vztah k matce? :)
|
|
|
Banální oidipák, stydím se, že nemám něco exkluzivnějšího.
Proč? No vy jste tam chtěl vpalovat nějaký rekvizity. Snažím se vám jen drobet pomoct, abyste zdejšího náročného čtenáře zaujal. A vy na mne s psychoanalýzou?! Tohle jsem si vážně nezasloužil ...
|
|
|
Dovedu si představit, že přesně takto by reagoval Váš jmenovec Arnold J Rimmer. :)
Nechtěl jsem ten příběh protahovat. Na druhou stranu; přece neotevírám dveře svého panství sám, ale mám na to služebné. A to by mohla být právě ona blondýna. Pak ale já trvám na tom, aby vypadala - v rámci rekvizit - takhle:
www.csfd.cz/tvurce/1124-vilma-cibulkova/galerie/filtr-128566-mazany- filip/
|
|
|
Podle mě dobrý. Kvalitní příběh vždy zaujme a americká drsná škola nikoho neurazí, naopak.
|
|
|
Nejtvrději.
a) Byla to nutná obrana? - Ano, pokud to proběhlo jak popsáno.
b) Můžu být obviněn z vraždy/zabití? - Ano, obvinění se sekají podle toho "jak to asi vypadá", může to být zastaveno.
c) Byly splněny podmínky pro adekvátní obranu? Viz. bod a). Pozor, otázka je, co bude prokázáno.
a) Byla to nutná obrana? Záleží na detailech, ale klidně být mohla.
b) Můžu být obviněn z vraždy/zabití? viz. výše
c) Byly splněny podmínky pro adekvátní obranu? viz. výše.
d) Když mi byly známy podmínky, tušil jsem, že můžou nastat problémy, měl jsem tam jít radši beze zbraně? Můžu být popotahován za to, že jsem konflikt vyvolal úmyslně s vědomím o mojí převaze v podobě zbraně?
Není Vaší povinností zhoršovat své postavení v hrozícím konflitku. Rozhodující je, co bude prokázáno o tom, co se dělo na místě.
|
|
|
Děkuji i za Vaše komentáře. Nebudete tomu věřit, ale upřímně jsem doufal, že právě vy dva budete reagovat.
Nad Vaší poslední větou mám další otazníky. S dovolením bych se Vám později ozval na email, smím-li.
A možný taky ne.
|
|
|
ad sousedi:
máte montážní pěnu? Tak jim večer až budou dělat zase bordel objeďte vstupní dveře, přilepte na ně cedulku "jak vy k my tak my k vy" a jděte spát s vědomím že je čeká zajímavé ráno :-)
|
|
|
Zajímavé ráno, že to vzbudí půlku baráku. Moji sousedé mají totiž zajímavou vlastnost. Narozdíl od jiných opilců nevyspávají do poledne, ale už ráno jsou čilí k různým skopičinám.
Jsa vzrůstu nevelkého, na proplesknutí se necítím. A při použití nějakého nástroje se obávám fatálních následků.
|
|
|
A co to zkusit nejdriv nejak mirne, treba souseda jen proplesknout. Treba pujde do senbe. :-)
|
|
|
Treba do senbe, treba do esenbe.
|
|
|
|
Někde se mi tu povaluje. Nečtl jsem ji dosud detailně, ale při zběžném prolistování na mne působila velmi kladným dojmem.
Mám nejistý pocit, že ji ode mne bral Jerome z Martinovy pozůstalosti, tak se ho případně zkus optat (pokud si to tedy pamatuji správně).
|
|
|
Já jsem si ji koupil v elektronické podobě (viz naše nedávná debata o chráněných elektronických knihách a obcházení té ochrany, abych si to mohl číst i v mobilu), ale ještě jsem neměl čas si ji přečíst (také jsem jen listoval), takže mne zajímá jak moc vážně ty informace v knize mám brát až se ke čtení konečně dostanu.
|
|
|
IMHO stojí za přečtení. Co si z toho kdo vezme a použije v životě, to už je jeho věc. Nejsme v Izraeli nebo na vojně, takže metodika pro civilní držitele zbraní není jednotná.
http://www.uloz.to/xJL9UR7/manual-obranne-strelby-rar
|
|
díky redakci za odkaz na Mikiho stránku zbraní. slušný týpek.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Poznej svého nepřítele: Jak včas rozpoznat potenciální zločince a vyhnout se mu
|