Daniel Landa v minulém týdnu realizoval dlouho avizované turné
Československo 2008, které mediálně podpořil i soudobý demagog "Führergruß"
Eichler svou pověstnou myšlenkovou
ejakulací o osmičkové symbolice. Předpoklad pro kvalitní kulturní zážitek
byl splněn.
Koncert předznamenaly menší problémy dostat se autem k Arginmax-Prostenal
aréně, nebo jak se teď jmenuje ta sportovní hala v Holešovicích. Už
je těch arén tolik, že se mi pletou. Díky brilantní aplikaci nové převratné
taktiky řízení provozu (tzv. čtyřstranná uzávěra) policisty na křižovatku
před arénou jsme dorazili pozdě, což vůbec nevadilo. Na pódiu se právě
exhibovala nějaká skupina zpívající jazykem, který nepřipomínal žádný pozemský
komunikační kód, možná to byla ruština nebo slovinština. Stylově to bylo
blízké Landovo projevu, jen škoda, že zvuková aparatura v Arginmax aréně
nedovedla lépe zprostředkovat zvuk saxofonu, který zněl, jako by saxofonista
hrál přikrytý plechovým nočníkem. Peklo mělo teprve nastat.
Po předkapele se objevil special guest, skupina Walda Gang. Nevím, jak
dalece může Landa ovlivňovat své předkapely sám a jak dalece mu to je dáno
zájmy mediálních partnerů a sponzorů, ale pokud má na to vliv větší než
žádný, tak to pořádně posral. Uskupení Walda Gang se zabývá reinterpretací
ehm ... hitů Waldemara Matušky, Pavla Bobka a dalších perel soccountry.
Vizuálně se jedná o podívanou na úrovni televizní estrády, zvukově pak
o vokálně a hudebně poměrně zdařilou reprodukci totálně profláklých skladeb
cílených na skupinu vohnoutů. Ve výsledku je to skutečně mimořádný paskvil,
který by nadchl snad jen skalního diváka TV Nova podroušeného laciným pivem
z Lidla. Bylo mi z toho velmi úzko a reálně jsem zvažoval, že tuto trapnost opustíme.
I někteří jiní účastníci koncertu kolem stáli jako opaření a nevěřícně
kroutili hlavou nad tím, co se to odehrává na koncertě Daniela Landy. Já
jsem to také nechápal. Landa není střední proud popmusic, celou dobu na
tom staví a proto nechápu, proč se jeho předkapela obrací k něčemu, proti
čemu je střední popík ještě vysoce intelektuální záležitost. Navíc to vypadalo,
že to Walda Gang baví, zábava pro lid jakoby nebrala konce. Na pódiu se
objevil imitátor Waldemara Matušky nebo dokonce on sám, to já nevím, oděn
v jakýsi gay obleček s třásněmi a předvedl taneční kreaci, která vypadala
jako kombinace moonwalku a artrózy kyčlí. Eldorááháádo! hulákal pseudoWalda
do mikrofonu a já zíval na celé kolo. Po dvou útrpných písních se Walda
unavil a vypadalo to, že se vše v dobré obrátí. Naopak, s každou další
skladbou se to obracelo k horšímu. Frontman WaldaGangu začal do publika
vysílat skřeky, jaké vydává nadržený samec paviána, znělo to jako éééjo
a chtěl po obecenstvu, aby mu odpovídalo. K mému překvapení jej někteří
jedinci v tomto hýkání následovali, světe zboř se, v tomto okamžiku bych
si dovedl spíše představit, že ty hovnaře z haly kolektivně vyženem a naházíme
do Vltavy. Následovala vypalovačka "mám rád svařák" s údernou rytmikou
ve stylu "vole-dole", čímž se začátek Landova koncertu posunul na úroveň
předvolebního shromáždění ČSSD. Utrpení trvalo kolem 45 minut a mohu vás
ujistit, že za hovno stála každá jeho minuta. Doufám, že příště bude mít
Landa při výběru předkapely štastnější ruku, v opačném případě se můžeme
těšit na Evu a Vaška, Pepu Bosáka nebo hořící
prdele Terrance a Phillipa. Je to kurva tak těžké pochopit? Když jdu
na koncert Daniela Landy, chci slyšet Daniela Landu, nechci slyšet Walda
Gang.
Samotný koncert Daniela Landy byl obvyklých kvalit a nedalo se mu nic
vytknout. Ve srovnání s nezapomenutelným počinem zvaným Bouře 2005 byl
vizuálně atraktivnější díky velkoplošným obrazovkám a prvkům scénického
tance. Přibylo i světelných a pyrotechnických efektů. Landa také lépe zpíval,
než bývá na koncertech u něho zvykem, ale to jsou všechno věci, na které
se příliš nesoustředím. Jinak koncert vcelku odpovídal Bouři vč. sekundanta
Spilky, který tentokrát přišel ke slovu méně často. Oproti Bouři Landa
omezil mluvené slovo na totální minimum, vybavuji si uvítání, slova "Kotel",
"Praha" a "www.zlatydrak.cz". Koncert
podléhal určité dramaturgii založenou na osmičkách (1938, 1968, současnost)
a bylo vidět, že si Landa dal poměrně dost práce s tím, aby držel rovnováhu
mezi základními třemi tématickými okuhy jeho skladeb (předávat poselství
… Vltava, 1968 ... + písničky o tom, co se Landovi líbí … Přízraky, Šance
... + vypalovačky … Touha, Motýlek). Píseň inspirovaná událostmi roku 1968
sklidila veliký ohlas a slyšeli jsme ji ještě jednou v přídavku. Eurosong
zpívaný školskou angličtinou v holých větách a čítankových frázích představoval
velice povedenou multikulturní provokaci. Propagace Landova projektu Zlatý
drak byla velice decentní a omezila se na výše popsané vyřčení adresy a
stejnojmennou skladbu. To oceňuji zejména, nic mě tak neotráví jako stupidní
autopropagace ve stylu "kupte si cédéčko". Zhruba v polovině koncertu se
Landovi pokazila sluchátka a tak zpíval "nahlucho", což bylo mírně složitější
pro něj, ale koncert tím neutrpěl.
Celkově: Velmi povedený koncert s neopakovatelnou atmosférou, špatná
volba předkapely.
Myslím, že Landa svým posledním turné dosáhl dalšího výborného a v českém
prostředí ojedinělého úspěchu. Zájem o jeho skladby, nové i starší, je
nyní obrovský a bude patrně ještě větší, zatímco kvalita Landovy tvorby
kolísá jen minimálně. Landa dovede navodit v publiku pocit určitého sjednocení,
je široko daleko zatím jediný, kdo to dokáže, aniž by se podbízel. Za nějakou
dobu budou Landovy skladby muzika, na které vyroste celá jedna generace.
To vše za velmi vlažné až nulové podpory oficiálních médií, případně rovnou
za podmínek celých svazků klacků nakladených pod nohy. Patří mu mé uznání,
protože je jeden z mála umělců, kteří neserou při zdi. Nedávno jsem měl
možnost poznat pana Landu osobně v neobvyklé roli vizionáře a odnesl si
dojem takový, že ví co chce a proč to dělá, a když už to dělá, zpravidla
se mu to podaří. Je také velmi zdatný provokatér a tak se nechme překvapit,
s čím vyrukuje příště.
02.05.2008 D-FENS