D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Gas problem
    Vydáno 11. 09. 2005 (19080 přečtení)

    Člověk přijede z dovolené a kouká jako tele na nová vrata, co se všechno v Kocourkově děje.

    Z ústavu v Kostomlatech utekli tři devianti. Kdyby jste je náhodou potkali, tak jim řekněte, ať jsou zpět, že je po nich sháňka. Podnikatel Krejčíř se naopak zase našel. Je pod vlastním jménem na Seychelách a asi tam ještě nějaký ten týden pobude. K frikulínům odsouzeným televizí Prima na tři měsíce natvrdo v IV. nápravné skupině (barevné zdi, homosexuální spoluvězni, nemocní spoluvězni, kurvy spoluvězni) přibyli další frikulíni, které uvěznila „konkurenční“ TV Nova. Vypustili mezi ně prase, ale udělalo se mu zle a museli ho propustit. Karlu Gottovi hladila opice hlavu. Michal Malátný nazpíval další kultovní vohnoutí velehit o tom, jak se bude válet jako prase. Paroubkova vláda čelí úspěšně dalšímu korupčnímu skandálu. Šakali štěkají, ale rudá karavana jde dál, stejně jako kdykoli předtím. Kampaň prý měla politicky diskreditovat předsedu ČSSD Grosse, což mi připadá zhruba stejně věrohodné jako smrt vodníka utonutím. Šárka Grossová opět prodává Amway. Nuda.

    Udála se jedna veledůležitá událost, která sice není příliš atraktivní, ale zato velmi poučná a vypovídá otevřeně o povaze a pozadí některých procesů kolem nás a v konečném důsledku bude mít vliv na život každého z nás. Pohonné hmoty zdražily údajně v důsledku stoupajících cen ropy.

    Předně nevěřím tomu, že za tímto zdražením stála skutečně cena ropy. Nevím, jaká je setrvačnost celého systému, ale jsem si jistý, že ta „pajplajna“ mezi dírou do země a pistolí na stojanu je určitě delší než jeden týden, během kterého zdejší ceny pro koncového spotřebitele vyskočily o nějakých 20%. Všímám si jedné věci. Zatímco se tisk plní prognózami krátkodobými i dlouhodobými, nikde nemohu narazit na informaci, za kolik asi rafinérie dodávají velkoobchodníkům, třeba firmě Čepro, a za kolik například Čepro prodává distributorům. Jistě že neexistuje jedna univerzální cena, každý má dojednané nějaké obchodní podmínky, které pochopitelně nezveřejňuje, ale k požadovaným číslům by se dalo aspoň přiblížit. Možná bychom se dozvěděli, že růst cen nebyl primárně způsoben událostmi v Mexickém zálivu, ale eufemisticky řečeno nervozitou na trhu, nebo drsně řečeno hrabivostí distributorské sítě.

    Pohled na pokladnu u pumpy možná u někoho vyvolá depku, ale racionálně vzato růst cen ropy vytváří prostor pro hledání jiných zdrojů energie v dopravě. A je právě na čase. Spotřeba ropy bude totiž dále stoupat a její těžba stagnovat, takže kromě stoupající ceny bude růst deficit celého systému. Je tedy čas na to, aby vstali noví bojovníci a dotáhli do stádia všeobecné použitelnosti zařízení, o jakých psal Root.
     
    Současná doprava je založena na konceptu „automobil poháněný spalovacím motorem“. Z energetického hlediska je to katastrofa. Takový hnací agregát sám o sobě má účinnost asi 30%, promění tedy 30% paliva na sílu či moment přenášený koly na silnici. Z pohybu automobilu plyne další energetická ztráta, automobil jedoucí po zahlcených silnicích v podstatě pořád akceleruje a zpomaluje, čímž pohybovou energii mění v teplo. Terciální neefektivita plyne z vnucených a nepřirozených  společenských návyků – když například koupíte mlíko a rohlíky v koloniálu vedle, zaplatíte mlíko a rohlíky, které tam jednou za den přiveze jeden kamión a ten spotřeboval cestou od jiného koloniálu pět litrů nafty. Když totéž koupíte v supermarketu vzdáleném deset kilometrů, zaplatíte mlíko, rohlíky a dva litry fosilního paliva, stejně tak učiní stovky nakupujících, které tam potkáte.

    Technická řešení, která by mohla spalovací motor nahradit, jsou sice k dispozici, ale ne ve stádiu hromadné sériové použitelnosti. Nejdál je nepochybně elektromobil. Křižík se proháněl ve svém elektromobilu po Praze v době, kdy Laurin a Klement začali svařovat trubky jako zárodek prvního motocyklu. Jeden čas to vypadalo, že elektromobil bude vážným konkurentem vozidel se spalovacím motorem. Palivové články vesele napájejí elektrosoustavy kosmických sond už skoro padesát let. K tomu, aby se taková zařízení prakticky uplatnila, by se kromě „dotažení“ ze stádia exota do podoby sériového produktu muselo pořídit celé zázemí – extrémně drahé čerpací stanice na vodík nebo postavit nové elektrárny k pokrytí zvýšené spotřeby elektřiny dobíjením akumulátorů – zřejmě elektrárny atomové – a to je politicky neprůchozí. Kromě toho by lidstvo muselo obětovat část své pohodlnosti – například jezdit každých 100km dobíjet a na noc dávat auto do nabíječky.

    Pochybuji, že se pohonné jednotky nezávislé na ropě povede uvést do stádia masového nasazení ještě předtím, než se provrtáme na úplné dno. Čím rozšířenější budou totiž „neropné“ pohonné jednotky, tím menší bude spotřeba ropy a tím nižší její cena, takže důvod k zavádění a dalšímu vývoji takových strojů zanikne sám od sebe.

    Střednědobá cesta vede podle mě k zachování současného principu spalovacího motoru a hledání alternativního paliva. Propan-butan se prosadil jako alternativní palivo docela dobře. Dlouhá léta se jednalo o čistě aftermarket záležitost a automobilky od toho dávaly ruce pryč, až asi před pěti lety nabídli někteří výrobci alternativní pohon v sérii. Směs metanolu a etanolu, zjednodušeně alkohol, který se používá namísto benzínu v zemích latinské Ameriky, vzaly automobilky s ohledem na velikost trhu na vědomí hned a většina vyráběných aut je „alkohol kompatibilní“. Na rozdíl od LPG se dá alkohol získávat z obnovitelných zdrojů, třeba z brambor. Vláda by mohla přestat dávat zemědělcům peníze za to, že nic nedělají a nastartovat projekt národní energetické soběstačnosti. Podobně na tom jednoho dne bude i Rootův oblíbený rostlinný olej, k tomu, aby mohl fungovat jako regulérní palivo, je třeba motory trochu poupravit. Veškerá tato opatření by snížila spotřebu ropy prakticky bez dopadu na již tak mocně vykrádanou kapsu koncového uživatele a pomohla tak získat čas pro „dotažení“ těch výše zmíněných zcela nových koncepcí.

    Pozměnit by se musela i auta samotná. Současná auta připomínají dinosaury. V honbě za co největším počtem hvězdiček v testu NCAP vznikla skutečná monstra, plná různých výztuh a deformačních zón. Nebylo by bývalo bylo levnější uspořádat silniční provoz tak, aby auta nebourala? Nebo aby bourala tak nějak definovaně? Nepochybně ano, ale nikdo na tom neměl zájem, protože bezpečnostní opatření v podobě příček a výztuh platí zákazník, zatímco do silniční sítě by musel investovat stát, a stát nemá nikdy peníze na nic, protože je spotřebuje svou sociální politikou a ve svých přerozdělovacích modelech. Kdyby při schválení auta do provozu byl brán v úvahu ukazatel hmotnost krát spotřeba děleno výkon, vznikla by zakrátko auta lehčí a s menší spotřebou, se kterými by navíc byla radost jezdit. Něco podobného praktikuje  zdařile Čína ve snaze nezaneřádit silnice těžkými a žravými mastodonty.

    Automobil s hybridním pohonem je také už léta známá věc. Některé hybridní systémy umějí rekuperovat energii při deceleraci, takže účinnost takového pohonu vychází lepší. Jenže takové auto má o nějaké – vlastně o hodně – součástek navíc, takže je dražší než nehybridní konkurence, která má naopak součástek čím dál tím méně, aby byla co nejlevnější. Liposukce je nutná proto, aby marketing automobilek mohl sugerovat koncovému uživateli, že tři roké staré auto je beznadějně out a musí si koupit auto nové, které je uvnitř ovšem stejný krám jako to předchozí, snad jen ještě více spotřební a více vykradené. I tento přístup se bude muset změnit.

    V podstatě nikdo neměl dosud na zavedení alternativních paliv zájem, kromě jediného subjektu, a tím byl spotřebitel, který tak činil ve snaze chránit vlastní kapsu. Spotřebitel však má jen minimální  technickou základnu, takže musí sáhnout buď po tom, co nabízí aftermarket (LPG, CNG, Vegetol) nebo si pomoci sám prostřednictvím nějakých kutilských metod (například známé používání technického benzínu, renesanci už zažila i pohonná látka prvorepublikových vojenských letadel Bi-Bo-Li neboli směs benzínu, benzolu a lihu). Jinak byli všichni se situací spokojeni: ropné společnosti měly vyšší obrat, distributorské společnosti mohly přidávat k ceně suroviny svou zmrdskou přirážku a svádět to na cenu ropy, benzínové pumpy nahradily menší prodeje v litrech větší marží v korunách na litr (začátkem devadesátých let se za solidní marži považovalo něco kolem jedné koruny na litru, nyní je to až pět korun z litru) a stát si nahrabal na spotřební dani. Se stoupající cenou paliv se bude situace poněkud měnit – spotřebitel vyčerpá všechny možnosti alternativního úniku před drahým palivem a bude řešit otázku, zda přestat používat automobil a dát svou peněženku všanc zmrdům provozujícím systémy hromadné dopravy, nebo zda ušetřit na automobilu samotném a používat menší, levnější nebo případně starší vůz. Obojí se promítne do tržeb automobilek, které již také pomalu vyčerpaly možnosti liposukce technické podstaty produktu. Navíc budou pod tlakem z druhé strany, protože poroste cena plastů a o cenách železa lépe pomlčet, protože jsou stiženy tím stejným jako cena ropy. Budou to tedy automobilky, kdo bude řešit otázku, zda nabídnout zákazníkovi levnější provoz a budou investovat do vývoje vozidel na alternativní paliva, nebo ještě přitvrdit v liposukci. Nebylo by proto nic divného, kdybychom se za patnáct let setkali s novým VW Passat 2.0 Tdi na slunečnicový olej a motoristická periodika zajásala nad úžasně výkonným motorem s blokem z ultrapevného kompozitu ze slisovaných kukuřičných palic, bukovými písty a  se systémem PÖDE (Pflanz-Öl-Direct-Einspritzung).

    Krátkodobé opatření vidím pak pouze jedno. Ignorovat benzínové pumpy náležející společnostem, které okatě zneužívají svého postavení na trhu k diktátu cen. Můžeme i jmenovat: Shell a Benzina. Donedávna k nim patřila i ÖMV, ale ukazuje se, že cenová politika ÖMV je spíše progresivní a firma hodlá ukousnout dvěma hlavním hráčům kus z koláče. Mezi lidmi oblíbená je pověra, že malé soukromé pumpy prodávají nekvalitní pohonné hmoty. Myslím si ovšem, že je to pověra a jakýsi psychoware postihující majitele Fabií 1.2HTP a podobných dragsterů. Jednou natankují u no-name pumpy a hned mají dojem, že jim to špatně jezdí, zapomenou, že jim to špatně jezdí od doby, kdy si auto koupili. Pravděpodobnost, že místo N95 dostanete N91, místo N91 směs N91 a technického benzínu, případně místo nafty směs nafty a topného oleje, je všude zhruba stejná. Velké společnosti provozují svoje pumpy na základě franchisingu a když se nájemce rozhodne ranařit, tak se prostě rozhodl ranařit. Obě výše zmíněné firmy vlastní i distribuční a dopravní síť, pokud tedy jako zákazníci budeme ignorovat je a tankovat třeba u supermarketů, začne se kácet v jejich lese o to více a přivoláme mor na jejich hrady, který se už jim nepovede kompenzovat různými SMRT kartami a dárečky, kdy za milión natankovaných litrů dostanete angličáka z Číny.

    Jsem vážně zvědavý, kam se situace vyvine dál, protože je čím dál více zřejmé, že se celý systém ocitl na hraně. Uvítám i vaše prognózy, protože u takového tématu je těžké nebýt tendenční a subjektivní. Jedno je však jisté: zlatý věk automobilismu končí.


    11.09.2005 D-FENS



    [Akt. známka: 1,45] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: D-FENS | Komentářů: 141 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.