....aneb Šikana zprostředkovaně a po česku.
Rád bych se s vámi podělil o jeden zajímavý zážitek z jednoho vlahého
jarního dopoledne. Vše se přihodilo v jednom nejmenovaném městě ve Východních
čechách – říkejme mu namátkou třeba Pardubice.
Jsa vlastníkem a zřídkavým provozovatelem jednoho vozidla středně postaršího
data výroby, rozhodl jsem se, že právě onoho inkriminováneho dne využiji
svého občanského práva k používání pozemních komunikací. Přeloženo do češtiny
jsme se s pár kamarády rozhodli trochu popít v sousedním regionu a jelikož
benefity sociálního transportu v tomto případě sestávají z úmorného přestupovaní
a neméně inspirativního „long term“ zevlovaní po nadražích padla volba
na cestu po vlastní ose.
Domníval jsem se, že byvše laureátem STK a emisí, dále pak povinného
ručení a dokonce vlastníkem téměř kompletní povinné výbavy, nemělo by mi
nic brániti tento záměr obrátit v realitu. Zakročil však všemocný matrix
a bylo po žížalkách. Když jsme přišli na místo, kde jsem zaparkoval, nezelo
sice prázdnotou, nicméně ohnilý Forman neurčité barvy mi, pokud mě paměť
neklame, pane neříká. Už samo zjištění, že někdo ví, co já nevím, mi poněkud
hnulo žlučí, ale komentář vedle stojícího soudruha „Ty vole, mi ukradli
auto…uplně nový Hyundai!“ mi zavdal další důvod k neutuchajícímu nutkání
zarazit prvnímu náhodnému kolemjdoucímu nosní přepážku kamsi k hypofýze.
Jsa na vážkách, zda houdiniovské číslo má na svědomí spíše okolo se hojně
vykytující forma života skvěle přizpůsobená pro život ve tmě, nebo oblíbený
fórek s čištením komunikace, vytočil jsem 158, představil se ženskému hlasu
a optal se:
Já: „Kde mám auto“
Policistka: „Eeee –evidentně nečekala otázku přímo k jádru pudla
- A jaké auto jste měl?“ – fascinující věc je minulý čas v otázce.
Povzbudí.
J: popisuji výrobce, typ, barvu a kde se vozidlo nacházelo.
P: „Tak já se podívám, jestli to neodtáhli.“
J: „Cože? Já parkoval podle předpisů!“
P: „Eeee, no třeba to tam čistili…“
J: rozhlížím se kolem sebe „Tady??? No to snad ne?!“
P: „No, tohle mi neřídíme, to si dělaj Služby města.“
J: „Dobře.“ Ne že bych to nevěděl, ale nebylo by nijak ku prospěchu
a ostatně ani fér řvát zrovna na ni. Ostatně se celkem snažila. „Tak
se po tom prosím koukněte. A mohla byste mi potom zavolat?“ Nikdy nežádejte
policajta, aby vám zavolal. Neudělá to a ještě vás seřve, že to není jeho
práce, každýmu volat.
P: „Ano, jistě.“ Čumim – vážně musela být z rovnováhy.
J: „Jak dlouho to bude zhruba trvat, prosím.“
P: „Maximalně deset minut. Zatím nashledanou.“
J: „Díky. SPZtku nechcete?“
P: „Chci, na to jsem zapomněla, děkuji.“
Malé intermezzo:
Na mapce je červeně vyznačeno, kde končí zóna placeného stání. Placené
stání (s tak bohulibými věcmi jako prostituce ovšem nemá nic společného)
je hodně vyboostěná fejatůra zavedená ve velkoměstě asi před třemi lety.
Najednou se zjevily značky a nové pruhy…“stání pro držitele platné parkovací
karty vydané DpmP“. Takže jsem si našel místečko mimo zónu, aby mě neprudili.
Toto si probereme poněkud blíže. Pod kryptogramem DpmP se skrývá Dopravní
podnik města Pardubic. Tento veřejně prospěšný ústav je ovšem akciová společnost.
Po tom kdo je v představenstvu a kdo drží akcie netřeba zevrubně pátrati.
Možná že to má jistou spojitost se zcela důvěrnou informací od jedné
osoby pracujíci na vyšším stupni potravního řetězce jisté finanční instituce
spravující kupříkladu osobní účty…“Máme problém s nulama. Systém to prostě
nebere. Stovky milionů ješte vezme, ale dál už ne.“ Bavíme se o soukromých
účtech. Myslím si, že ti pánové, shodou okolností všichni ze zastupitelstva
onoho krásného města, by se nad sebou měli zamyslet. Vždyť jsou taky úředníci
a vědí, že nesystémové požadavky nutně prodlužují pracovní dobu.
Možná to však nesouvisí úplně. Pak je ovšem možné ptát se po souvislosti
mezi železničním koridorem od Prahy až někam k České Třebové, který celý
dělala jistá stavební firma sídlící v tomto městě…nebo tím, že veškeré
stavební práce ve „veřejném zajmu“ vykonává zase jen a pouze tento dodavatel.
Ale to je jiný příběh….
Není také zcela bez zajímavosti, jak si místní honorace dodává na lesku
– slouží ji k tomu price list parkovacích poplatků. Jste-li rezident, vyšpulíte
1200 čechokreditů za půl roku stání pod městskou zelení, z níž vás pravidelně
pozdraví městská fauna výměškem z kloaky. Když jsem se naposledy zajímal
o rezidentské stání v centru Prahy, bylo za 500 na rok…ale Východní čechy
nejsou žádnej póvl, takže je potřeba přitlačit.
Ta zábavnější část nastane, když máte tu nebetyčnou drzost a pořídíte
si nedej Bože víc, než jedno auto. Pak máte dvě volby: buď vysolíte 4500
za půl roku stání….spravedlivý trest, za to že odmítáte využívat výhod
dotované městské dopravy. DpmP vás právě dohnal, takže si rači příště kup
lítačku, bobane, a nemachruj. A nebo nahlásíte parkování na někoho jiného,
kdo s vámi bydlí. Vtip je v tom, že pak na něj musíte přehlásit i auto
a musí mít trvalé bydliště na dané adrese v dané zóně parkování – takže
kolečko po úřadech, kdo by se na to nevys... Dobrý, ne…???
Zpět k ději:
Ve zkratce. Auto odtáhly Služby města Pardubic – jistě, akciová společnost,
překvapivé, že?
SmP sídlí na druhém konci města, hned vedle Mekky pravověrného geronta
Penny Marketu. Pročež nás čekala lahodná pěší tůra právě tímto směrem (jelikož
cestovat elekrobusem se společenstvím seniorů mířících na modlitby k jogurtu
za 3,40 je dost vyčerpávající zážitek).
V recepci seděla osoba, přeně vyhovující představě o tom, jaký typ osoby
na takovém místě může sedět. Po krátké konverzaci na téma „Vraťte mi auto!“
a „Nevrátíme, musíte zaplatit!“ jsem použil oblíbenou formulku „Zavoláme
šéfa!“
Tahle formule obvykle startuje postup k rychlému a celkem uspokojivému
řešení, často však přímo k výhře na celé čáře – šéf totiž povětšinou nebývá
vohnout, se kterým nepohne ani lokomotiva Sergej, ale v horším případě
zmrd, kterého lze snadno udolat konvečním arzenálem. Chyba nastala v bodě
odhadu nepřítele. Nestojím totiž na recepci soukromého podniku, který má
jakýs takýs zájem o zákazníka, ale v doposlední buňky zavohnoutěném „státním“
(ač se maskuje za a.s.) molochu, jekož zákazníkem jsem se stal jaksi nevolky.
Po krátkém vyjednávání s příšerou za sklem ohledně promptní dodávky
šéfa dorazilo Cosi. Při pohledu na Cosi jsem krutě zalitoval, že jsem kdy
pojal ten naivní nápad pořídit si auto. Cosi mělo asi metr pětašedesát
na výšku a na půdorysnu promítalo téměř dokonalou kružnici o průměru dobrý
metr padesát. Cosi mělo brýle v husté úpravě „sopl style inkognito“ a bylo
taktéž velmi specifického aromatu (asi jako aromapak od Vitany – vůně nevyprchá).
Cosi mi na můj zdvořilý monolog, kterak vozidlo používám zřídka a kterak
jsem byl dlouhodobě mimo město odvětilo něco na způsob, že „sme to čistili“.
Já: „Počkat, to ste jako čistili ten Bohem zapomenutej kus asfaltu,
ze kterýho vyrůstaj metrový lodyhy???“
Cosi: „Jo.“
J: „A nepřijde vám divný, když už teda připustíme, že to zrovna
tam nutně potřebovalo hygienu, že o dvacet metrů dál se zrovna staví hotel
a náklaďáky s kolama od hlíny jezděj zrovna tudy parkovat na přilehlou
louku…rozbahněnou, přirozeně? A že tam budou ještě dobrej měsíc pendlovat?“
C: „Jooo, to víte, na to je plán.“
J: „Zvláštní, parkuju tam už dva roky a plán si vzpomněl zrovna
teď.“
C: „Hmm, to máte tak.“
J: „Tak jinak, je pravda, že v momentě, kdy dáváte na místo přenosnou
značku, musí asistovat policie? S kamerou? A natáčet polohu vozidel?“
C: „No, mělo by to tak bejt.“
J: „Skvěle. Krátil jsem se totiž cestu k vám konzultací s právníkem
a dobrali jsme se k tomu, že by to tak vážně mělo bejt, jak říkáte.“
C: „S jakym právníkem?“
J: „To je jaksi mimo spektrum této diskuze…ale s právníkem jedné
dominantní pražské realitní kanceláře, je-li to pro vás relevantní informace.
A prosím buďte ubezpečen, že pokud se vám ještě nepřihodil pokec zrovna
s tímto odvětvím právní komory, jste štastný člověk. A pokud se vám tato
možnost v budoucnu naskytne, doporučuji odmítnout ji…život se vám bude
jevit v mnohem zářivějších barvách.“
C: „To mi jako vyhrožujete?“
J: „Ne, vůbec, ale ptal jste se, tak odpovídám. Nicméně stále tu
máme otázku, zda tam ti policajti byli. A taky by tam měli být ještě jednou
a to v momentě, kdy přijde na odtah. S kamerou. Byli tam?“
C: „Asi jo, já tam nebyl, tam byl kolega…ten tu teď není.“
J: „To je fuk. Proč jste to odtáhli???“
C: „To byla překážka silničního provozu.“ Trumfové eso – asi,
podle intonace.
J: „Aha, takže auto zaparkované v parkovacím pruhu je překážka silničního
provozu? Kvůli tomu tam totiž ten pruh je, aby překážel.“
C: „Ten čistič tam nemoh projet, žejo!“
J: „A čistič je předpokladám silniční provoz.“
C: „Jo.“
J: „Aha, tak jinak. Vy odtáhnete auto, které stojí v parkovacím
pruhu a evidentně tam už nějaký ten pátek je (uchází mi levé zadní
kolo a po měsíci to stojí na ráfku). Když úplně pominu tu videonahrávku,
tak vám musí být jasný, že tu něco nehraje. Mimoto (sice už to pár let
bude, ale absolvoval jsem semestr volitelného základu práva a občas si
žehnám za ten bohulibý aktivní přístup), pokud se nemýlím je auto moje
osobní vlastnictví a není tady nikde žádný právní podklad pro to, aby jste
s ním manipulovali, není-li překážkou silničního provozu, což v parkovacím
pruhu, který jste tam mimo jiné sami namalovali asi těžko může být. Úplně
teď abstrahujme od faktu, že scénář je následující – přijede metač, benga
a dvě spřátelené odtahovky. Naloží se první dvě auta, která „překážejí“…tím
jsme si vydělali nějakou tu zlatku a zbytek ten čistič v klidu objede.“
C: „No my na to máme vyhlášku a podle ní to můžem vodtáhnout….a
jak si dovolujete mi tady řikat, jak to děláme. Vy ste tam byl?“
J: „Ne, nebyl, ale už jsem to parkrát viděl. Ostatně vy ste tam
taky nebyl, byl tam kolega, co tady nejni….“
C: skočí mi do řeči „Hele, podle tý vyhlášky….bla bla bla“
J: oplatím mu fórek se skákáním do řeči, jelikož je jasné, že domluva
nebude, aspoň se v klidu vyzuřím, než vypláznu zelený. „Pane, ta vaše vyhláška
je podzákonný opatření a z toho titulu mě vůbec nemusí zajímat, v případě
že odporuje nějakému nadřazenému zákonu a to je právě tenhle případ…“ Následovalo
vysvětlení, jak bych byl schopen a ochoten se zmiňovanou vyhláškou naložit,
pokud by byl tak velice laskav a vytiskl mi ji…a pokud by mi jeho kolegyně
za přepážkou ještě jednou půjčila klíče od WC. Následně jsem se zdvořile
optal, komu to mám zaplatit – dělalo to 2400,- (litránek za odtah a stovečku
za den luxusního parkingu „na větru a dešti“).
Cosi evidentne čulo možnost se vypařit a s maniakálním šklebem na tváři
(asi úsměv, nevím, nejsem specialista na fyzické deformace) sebralo veškerou
svou drzost a vědomo si vítězství mi podalo ruku. S krajním odporem a po
chvíli váhání jsem vykonal, co mi slušnost kázala a doufal, že na mé leklé
pravici alespoň ulpělo něco z mé předchoí návštěvy WC.
Vytáhl jsem z kešeně požadovaný obnos, zaplatil a za doprovodu klíčníka
(ach ta přezaměstnanost) a suity kamarádů si šel vyzvednout auto. Roztlačili
jsme to a vesele se vydali na cestu (hoši z odtahovky utrhli při práci
kablík od startéru, jak jsem později zjistil.)
A co z toho plyne? Pokud se někdy dostanete do podobné situace máte
zhruba dvě možnosti.
1) Přelézt plot, nastartovat, prorazit závoru a s úsměvem vyfakovat
okolo stojící individua – to je ta férovější možnost, ale vymstí se to.
2) Druhá možnost je beze slova zaplatit a odjet. Následně vysmolit pokornou
žádost, doporučeně ji poslat místnímu Čemusi a čekat. Jednou měsíčně zasedá
plénum vohnoutů, kteří mezi třetím kafem a sedmou strartkou kouknou na
video a následně vám přijde doporučený dopis. V něm se dozvíte, že vaší
žádosti bylo vyhověno a příslušná částka vám bude poukázána. Mezi dopisem
a složenkou je samozřejmě třeba dát si na čas, aby to nedej bože příjemce
nemohl zvládnout na poště při jednom a ochudit se tak o mnoho inspirativních
zážitků.
Pro tenhle případ přikládám svoji verzi žádosti, která zafungovala…třeba
se vám to taky přihodí a ušetříte trochu času a myšlenkové potence.
Přeji hodně úspěchů na kolbišti a pokud se na to někdo cítíte NO MERCY!
V …. dne ….200…
Adresát : sídlo místního čehosi and his/her clan
Od: Jméno, trvalé bydliště
Věc : Odtah vozidla + tovární značka, typ, SPZ nebo RZ
Vážená paní, vážený pane,
dne …… mi bylo firmou ……… údajně z důvodů čištení komunikace odtaženo
mé osobní vozidlo tovární značky …….. RZ………, které bylo zaparkováno………….místo,
odkud bylo auto odtaženo, adresa,popis……….
Předmětný odtah považuji za neoprávněný, protože v době, kdy jsem vozidlo
zaparkoval jsem neporušil platnou legislativní úpravu ani místní
dopravní značení. O následném údajném čištění komunikace a předpokládané
navazující přechodné úpravě dopravního značení jsem nebyl a ani nemohl
být informován protože v uvedenou dobu jsem dlouhodobě pobýval …..kde,
případně za jakým účelem…………………
Z uvedených důvodů žádám o vrácení částky ………Kč které jsem za odtah
a následné nucené parkování na odstavném parkingu po dobu ….. dnů uhradil
firmě
………………….., předmětnou částku prosím zašlete obratem na účet číslo …………………..
, případně složenkou na …….. (jméno, adresa, kam je třeba peníze poslat.
Na účet to nepošlou, jelikož by Franta z pošty neměl byznys, ale za pokus
to stálo…….)
S přáním hezkého dne
Jméno, podpis – je dobré nachat si jednu kopii a podávací lístek z
pošty.
Přílohy :
- kopie protokolu o odtažení vozidla
- potvrzení případně prokazující vaši neřítomnost
9.8.2006 V.M.