aneb s nikým o ničem.
Předem bych se vám rád představil, jsem studentem Střední odborné školy
a určitě patřím ke zdaleka nejmladším čtenářům tohoto blogu, na první pohled
určitě vypadám jako prototyp vohnouta, ale snad to se mnou nebude tak zlé.
Prosím neodsuzujte mě předem za můj věk, můj pravopis a sloh, opravdu se
pokusím napsat článek pokud možno stravitelný, stravitelný rozhodně víc
než moje první setkání s rudochem. Proč rudochem? To se dozvíte dále v
článku.
Po přestávce se k nám dostalo oznámení že se máme dostavit na besedu
o Evropské unii s jistým europoslancem. Informace to byla pro většinu studentů
příjemná, protože to vypadalo na pohodovou hodinku brainstormingu při hře
v piškvorky. Mě osobně to moc nepotěšilo, politika mi totiž není úplně
u prdele a představa poslechu nějakého socdemáka mě celkem děsila.
No nic beseda je beseda a já se rozhodl že si ji užiju, připravil jsem
si několik dotazů na jistá ožehavá témata současného světa. Myslel jsem
si že už mě nemůže nic překvapit a odebral se do třídy.
Potom přišel On, pohádkový dědeček, na saku měl kapku dárců krve, čímž
silně mi připoměl song Andílek od Landy, v závěsu za ním náš Pan ředitel,
zasloužilý to člen KSČ, při prvním pohledu na našeho europoslance my bylo
jasný jedno, máme co dočinění s panem zmrdem...
Potom promluvil. Chvilku mi trvalo než jsem pochopil... Začal svůj proslov
anglicky, přemínám na english mode, zachytili jsme věk 53 let, 4 děti,
32 let šťastně ženatý. V tom se stal výpadek, pan inteligent přešel na
němčinu, přepojuju na němčinu, přepnutí se nepovedlo, důvod? Nyní se bavíme
francouzsky, vzdávám to. Pán nás chtěl zřejmě oslnit a opravdu, v pohledu
našeho fyzikáře sem spatřil nehynoucí k úctu k tomuto divadelnímu výstupu.
V další části besedy jsme byly obeznámeni s počtem titulů a náplní všech
zaměstnání našeho europroroka, což by bylo jistě zajímavé, pokud bychom
se bavili o sklářském a železářském průmyslu z období totality. Nyní jsme
se dostali k jedinému opravdovému eurotématu za celou besedu a to k zasedacímu
pořádku. Pan prorok nám vysvětlil že všichni zvolení europoslanci, se dělí
do jakýchsi oddílů, např. že lidovci jsou u lidovců, a že ta naše odéska
je prej taky u lidovců. Prohlášením: „Ta naš oděská“ jsem skoro
nabyl dojmu že je členem ODS, což ale nebyla pravda. Jen tak mimochodem
nám oznámil že on sedí v hloučku Sjednocené evropské levice, a ve mě hrklo,
takže je to jasný, je to levičák jak brno, můj odhad byl správnej, takový
štěstí mě ani potkat nemohlo, opravdový socialista přímo přede mnou. No
nic připravuji se na besedu, už zbývá jen zjistit jeho domovskou stranu.
Píp píp, ozvalo se ve třídě, pan ředitel se zlostně rozhlédl, ale né
byla to služební Nokyje naší superstar, což pobaveně sám okomentoval slovy:
„No to mi zase přišla zpráva že zdražili plyn, nebo že pan Bush napadl
zase nějakou nenápadnou bezvýznamnou zemi, třeba Čínu. Todle mi chodí pořád.“
Jo tak anti-americkou propagandu na nás zkoušíš jo? Sílilo ve mě podezření
...
Po mobilní vsuvce v programu, jsem se dozvěděli že má jiné číslo na
hlasovací kartičce a jiné v zasedacím pořádku, což on vůbec nechápe. Následně
poslal kolovat svou volební kartu, žádná hajtech fyčůra to nebyla, vypadalo
to jak hnusná telefoní karta, kamarád mu sloupnul malej hologram co na
ní měl a já aspoň poškádlil čtecí plochu prstenem, holt rebélije musí
bejt.
Konečně začala samotná beseda. Ovšem to už se začalo projevovat že pan
inteligent je ultra zmrd, každou otázku hrozně okecával, neodpověděl buďto
vůbec nebo jen částečně. Na otázku čeho bych chtěl ještě dosáhnoutm, odpověděl
že neví, ale snad si hrát ještě dlouho s vnučkou. Na otázku jakou největší
chybu udělal ve své politické kariéře, nedokázal odpovědět.
„A jaká je tedy strana za kterou kandidujete u nás?“ zeptal jsem
se. Jeho odpovědět byla tak slizká jako on sám: „Já sem rudoch jak poleno“
smál se přitom jako pitomec. Já na to: „Tím chcete říct KSČM? Potom
se nemáme o čem bavit.“
Co se dělo potom? Bylo mi z něj na blití. Neustále na mě čuměl a vysvětloval
že před revolucí ve straně vůbec nebyl, že za ním přišli teprve po revoluci
a on chtěl pomáhat lidem, tak šel ke straně která 40 let pomáhá lidem.
Já na něj jen čuměl, rudnul a drtil tužku, on čuměl na mě a jako známku
totální dementnosti vypustil zničehonic tato slova: „A zdalipak jste
věděli že v Americe je 50 milionů negramotných lidí a 47 milionů nemá vůbec
zdravotní pojištění?“ Ten člověk si snad myslí že onanuju nad americkou
vlajkou nebo co? Řádně zhnusen jsem ho začal ignorovat, jeho argumentace
na úrovni mojí babičky, i kdyby tu bylo nejhůř, v americe není co jíst,
mě ujistila že je to vystudovaný pablb.
Zbytek diskuze už byl spíše k smíchu, rudoch se úplně vykašlal na politiku
a začal nám vyprávět jak po jeho studiích, kde byl nejlepší na VŠ, dostal
nejhůř placenou práci, jak se dostal ke stavění sklářských pecí, dozvěděli
jsme se plno žargonových výrazů v tomto oboru, jak všechno postavil, opravil,
rozjel, zlepšoval, jak ho všude chtěli za šéfa. Nikdy jsem neviděl tak
často používat 1.osobu jednotného čísla já, já jsem vymyslel, já jsem vyboural,
já sem opravil, já sem to a tamto. Asi to mělo vypadat že přes den stavěl
pece, přes noc je navrhoval a o víkendech stačil vystudovat 4 světové jazyky.
Prostě náš vzor. Jen tak mimochodem jsme se dozvěděli že mu vůbec nedělá
problém spolupráce s členy ostatních stran, konkrétně v ČSSD má dobrého
kamaráda.
Potom to skončilo, třída začala tleskat, já na něj kašlal, nestál mi
za ubohý plácnutí rukama, co jsem se dozvěděl o EU? Nic. Ten člověk je
pro mě nepřítel, odmítám s ním jakoukoliv diskuzi, je to člen zločinecké
organizace, ať už se tváří jakkoliv. Neuvěřitelně prohnilá osobnost. Říkám
vám svoje NE, pane inženýre Kohlíčku.
Dopady: V dalších dnech jsem trošku bojoval s jedním spolužákem, který
argumentoval tím že za vlády jediné strany mohl jeho otec jezdit volně
za sportem,teď že je všechno vytunelovaný a nejsou na nic peníze. Tomu
já říkám názor. A že pan Kohlíček toho spoustu dokázal a já ho nemám soudit
podle jeho strany. Naše dohady vyústili v potyčku fyzickou, kde jsem se
dozvěděl další důležitý poznatek. Komunista útočí ostrým slovem a nečestným
bojem, v případě mého soka, to byl útok na moje pohlavní orgány. A nejlepší
obrana je útok na hlavu. Od teď když uvidím rudě, udeřím na hlavu.
04.03.2006 Romus