Stěžovali si různí politikové, že Věci veřejné jsou pro ně nečitelnou
stranou. Osobně se domnívám, že tato nečitelnost se pozvolna rozplývá,
pokud tedy vůbec kdy existovala.
Odkud začít? Snad osobou pana Johna. Předsedkyně mé domácnosti si občas
kupuje babský časopis „Marianne“. V jeho dubnovém čísle (strana 88) je publikován
rozsáhlý rozhovor s výše uvedeným výtečníkem. Dovoluji si citát:
Otázka: "Měl by být politik morálnější než volič?
Odpověď: Předseda křesťanské strany, který žije v bigamii, by měl
odstoupit. V liberální straně je to asi jinak (sic!). V přírodě je
snad jen pět monogamních živočišných druhů. Mladí lidé do manželství už
ani nechtějí vstupovat, protože říkají, že ta instituce byla pevná, když
byla absolutní ekonomická nouze a manželství tak bylo sebeobranné sdružení
dvou lidí. Sloužilo k tomu, aby vůbec přežili. Teď, už lidé nemusí mít strach
o chleba ...bla...bla..bla...takže se manželství jako instituce rozkládá.
Jsem ale rád, že nejsem tím politikem, který si bere svou sekretářku.“
(sic!)
Tak si to rozebereme. „Předseda křesťanské strany, který žije v bigamii,
by měl odstoupit. V liberální straně je to asi jinak.“
Vám to nepřipadá zvláštní? Skutečně ne? Dle názoru pana konzervativního,
či liberálního politika existuje tedy zřejmě celá řada naprosto volně volitelných
morálních a etických pravidel, která jsou závislá výhradně a pouze na stranické
příslušnosti.
Takže když ten křesťanský politik, který si pořídil milenku prostě přestoupí
do páně Johnově partaje, je všechno v nejlepším pořádku a beze skvrnky na
cti může vesele pokračovat jak ve své politické kariéře, tak ve svém „životě
v bigamii“.
Jak se vám to libí?
Domysleme tento přístup do důsledku. Výsledkem bude, že se dříve nebo
později najde nějaký Lenin, nebo Hitler, který si namísto obecně akceptovaných
pravidel morálky vymyslí svůj vlastní morální a etický kodex a výsledky
jsou z historie známy.
V tomto kontextu se přestávám divit, že ve vnitrostranickém referendu
se dosti drtivé procento členstva této „konzervativní strany“ vyjádřilo
proti zákazu komunistické strany Čech a Moravy. (Poznámka: To „k“ je malé
úmyslně). Pokud členstvo VV vycházelo z toho, že bolševik si prostě také
zvolil vlastní etický a morální kodex na což měl podle nich plné právo,
pak se není čemu divit.
Nad slunce jasněji tento přístup potvrzuje i soudruh Humr, opravuji
- Huml, nám z těchto stránek dobře známý „dopravní expert“. Ten vypověděl
straně poslušnost na základě ocenění bratrů Mašínů. Byli to zločinci a
vrazi. Vždyť zavraždili komunistu a tři PŘÍSLUŠNÍKY! Stovky lidí, které
kolegové těch zavražděných zastřelili na hranicích, jejichž seznam naleznete
zde, desítky
dalších, kteří zahynuli na elektrických drátech, jejichž seznam naleznete
zde, jakož i
osudy českých příslušníků RAF jejichž seznam naleznete na témže webu, stejně
jako seznam popravených v politických procesech, ty ovšem soudruha Humra
nezajímají. Jejich životy přece neměly v souladu s komunistickým svobodně
volitelným morálním kodexem žádnou cenu (ostatně stejně, jako životy milionů
obětí fašismu), kdežto životy tří pohůnků protiprávního a já dodávám zločineckého
systému ano. Bránit se násilím a jak všeobecně známo i bez něj komunistickému
dobrodiní byl přece zločin.
Mimochodem, právě v těchto dnech se uvažuje o obnovení pomníku chrabrým
ochráncům hranic z řad armády a komunistické policie v Domažlicích. Tedy
pomníku těm, kteří mají shora uvedené na svědomí. Vůbec nepochybuji, že
obnoven bude a poslanec za Věci veřejné, komunistický policajt Huml se
jistě zúčastní jeho znovuodhalení.
Podle stejné logiky bychom asi měli odsuzovat všechny, kteří se proti
komunistickému režimu (na rozdíl od soudruha Humra) jakýmkoliv způsobem
postavili. Podle tehdejšího práva a morálky přece byl antikomunismus také
zločinem, čímž se odpůrci režimu postavili do stejné řady jako Mašínové.
Nebo snad ne? Rozdíl byl jen v razanci obrany. Jenže, alespoň podle mého
názoru, bránit se násilí jakýmikoliv prostředky má právo jak jedinec, tak
i společnost. Jakže to říkal ten pan profesor ve Vyšším principu? Z hlediska
vyššího principu mravního vražda na tyranovi není zločinem.....atd. To
najednou neplatí?
Tak by mne zajímalo, kolik takových Humrů tvoří členskou základnu Věcí
veřejných. Dle výsledků shora uvedeného stranického referenda cca 60%.
A jen tak úplně na okraj. Víte jak se dostal soudruh Humr, takto komunistický
policajt od roku 1977 do sněmovny? Díky odpovědným a přemýšlivým voličům,
kteří na čísi radu kroužkovali ty poslední na kandidátkách, aby se do parlamentu
dostali „noví lidé“. No tak je tam teda máme! Tohle jsou smutné výsledky
typicky českého švejkovství!
Hluboce se mýlíte, pane Johne. Žádné morální zásady rozdílné pro křesťanského,
nebo liberálního, či jiného politika nebo občana neexistují. Existuje pouze
jediná sada morálních zásad vzešlá z naší židovsko-křesťanské tradice, ať
už se vám to líbí nebo ne a ať už jste věřící, nebo nejste. Jakmile někdo
začne tyto tradiční morální zásady „inovovat“ nebo rozvolňovat, jakmile
je přestaneme respektovat, skončíme nedobře, asi tak jako Římská říše.
První náznaky by tady už byly. Úředník má sice pravomoc odmítnout žádost
dvojice o uzavření sňatku na rockovém festivalu s tím, že „prostředí není
dost důstojné“, ale uzavření sňatku dvou buzer..., pardon, „gayů“ na Karlštejně,
kde otec vlasti uchovával říšské korunovační klenoty, to ovšem za nedůstojné
považováno není.
Nicméně pokračujme! Paní redaktorka trvá na své shora uvedené otázce.
Otázka: "No a má být politik morálnější?
Odpověď: Ve společnosti , kde se rozkládá manželství (Mluvte
prosím výhradně za sebe a svou rodinu, pane John!) a pohled na monogamii
(Opakuji, mluvte toliko za sebe!) mě zajímá to co nás ohrožuje smrtelně
– státní dluh který přivede zemi k bankrotu..bla ...bla...bla...atd.“
Zdá se, že pan John se učí rychle. Ze všeho nejdříve si osvojil zásadu
vyjádřenou v názvu jistého pořadu pana Donutila: Ptejte se mne na co chcete,
já na co chci odpovím.
Čím se tedy pan John liší od pana Topolánka nebo Paroubka, emeritních
to předsedů, podle jeho oblíbené fráze, "dinosauřích" stran? Na ně se snad
toto právo volby rozdílných morálních pravidel nevztahuje? Tedy když dva
dělají totéž, není to totéž? Quod licet Iovi non licet bovi? Za co se nám
to tu pan John považuje? Rozdíly by tu byly dva. Především a za prvé oba
pánové nejsou členy Věcí Veřejných, protože „ v liberální straně je to
jinak“ a dále je smrtelným hříchem vzít si svou vlastní sekretářku. Pan
John následně vysoko oceňuje svou morálku slovy, že je „... rád, že
není tím politikem, který si bere svou sekretářku“ a já dodávám, jakož
si nebere ani tu dámu se kterou si pořídil nemanželské dítě, což patrně
shledává morálnějším. Jinými slovy, vzít si po rozvodu svou sekretářku
je smrtelným hříchem (zvláště pro členy jiných politických stran) kdežto
pořizovat si nemanželské děti v době trvání manželství a léta manželce bez
zábran lhát, pro předsedu Věcí veřejných žádným morálním problémem není.
Ostatně jeho morální úroveň vyplývá i z dalšího.
Otázka: Ale lidi se berou se základní premisou, že si budou věrni,
ne?
Odpověď: Že se budou vlastnit?“
Podivuhodná logika. To, že manželce zahýbám je ode mne vlastně projevem
velkorysosti k ní. Dávám jí tím najevo, že ji „nevlastním“. Znamená, to
tedy, že dle pana liberálního politika už klasická rodina netvoří základ
nejen státu , ale dokonce základ sociálního systému ve kterém žijeme? A
na jakých základech tedy budeme stavět ty společenský reformátore? Tak
něco jiného pane John, něco jiného.
A o kus dál:
Otázka: Vy jste o ututlané dceři řekl straně dřív než manželce?
Odpověď: Ano. Bylo jasné, že by to rodinu rozbilo (Jak ohleduplné!
Na to jste měl ovšem myslet dřív, pane John!) Věděli to personalisté.
Radili jsme se dokonce, jestli máme svolat tiskovku...“
Tak tohle snad ani nepotřebuje komentář. Kdyby byli oni „personalisté“
tu „tiskovku“ svolali, dozvěděla by se patrně paní Adamovská o nemanželském
dítěti svého pana chotě z novin. Prozraďte mi, jak jste se dokázal celou
tu dobu podívat manželce do očí a tvářit se jako by se nic nestalo? A nehrajete
nyní podobnou hru se svými důvěřivými voliči? Na jejím místě bych uchopil
onen příslovečný váleček na nudle a hnal bych pana manžela z kvartýru svinským
krokem, což by ostatně mělo udělat i p.t. voličstvo. Skutečně další politik
vysokých morálních kvalit.
A jak má pan John tu svou amorálnost vědecky podloženou! V přírodě existuje
jen pět monogamních druhů. No to je mi argument! Dovoluji si mu připomenout,
že trivializovaným pseudo-darwinismem argumentoval i jistý Adolf Hitler
a ke kterému tomu polygamnímu druhu se pan předseda počítá?
Povedené je tvrzení o tom, jak mladí lidé nechtějí do manželství vstupovat
a proč. Tak především, nesnáším, když se politik začne vyjadřovat za jiné.
Za „národ“, za „obyčejné lidi“, za „mladé lidi“ a tak dále. Kolika mladých
lidí se pan John ptal? Nechal si snad udělat nějaký sociologický průzkum,
nebo snad usuzuje na základě způsobu soužití cik..., opravuji, romských
„rodin“? Jinými slovy, pan John vkládá do úst těch jeho „mladých lidí“
své vlastní názory a životní postoje podle kterých také žije. Jakékoliv
hlubší citové vztahy neuznává a soužití manželů, včetně manželské věrnosti,
je pro něj toliko čistě účelovou ekonomickou záležitostí, pozůstatkem z minula
a možná si musel dávat dobrý pozor, aby neoznačil manželství za buržoazní
přežitek. Ejhle – konzervativní politik!
Myslete si o mně třeba, že jsem staromódní staromilec, ale lidé typu
pana Johna jsou přesně ti, kteří rozkládají hodnoty na kterých naše civilizace
stojí. Žádné „volné manželství“ ani volitelnost morálních zásad neuznávám.
V kostce a zjednodušeně řečeno, jsa v podstatě atheistou, vyznávám desatero
přikázání. Rozhodně odmítám akceptovat přístup, podle kterého je život
v bigamii pro křesťanského politika neakceptovatelný, kdežto v případě předsedy
věcí Veřejných je patrně zcela legálním moderním pojetím života, čímž indikuje,
že si pro sebe vyhrazuje jiná práva, než pro ty druhé, vůbec nemluvě o
naprosté amorálnosti takovýchto přístupů.
Proto je pro mne pan John a jeho spolek nevolitelný.
Takže musím inovovat své obligátní rozloučení. Nejen levičácký intelektuál
do domu, hůl do ruky!
17.08.2010 Katoda