Ano, každý z nás, nosících pod bederní rouškou ozdobu samce, si zajisté
toto strašné období pamatuje. Období, kdy každá láska a zamilovanost je
navěky, city (a hormony) v hlavě, potažmo i jinde, pulsují, až přechází
vědomí, a noc je Spojencem…
Období, kdy každý periodický pohyb, ať je to
vesnická pumpa na studni, nebo baterka na noze cyklisty,v zbuzuje jednu
a tutéž asociaci…
Nyní, při svém již pokročilejším věku, s hrůzou zjišťuji, že mladý muž
od 17 do zhruba 25 let je v podstatě nepoužitelný k čemukoli, kromě tzv. “slibování“.
Ani já jsem nebyl jiný, jenže mi stále více připadá, že my, současní čtyřicátníci,
jsme toto období zmatku, zrání, hrdosti a oscilace mezi školou, slibováním,
tanečními a onanií prožívali přece jen trochu jinak.
Pravda, také byl naší modlou automobil, svezení slečny, ukázat Světu,
jak nám patří. Jenže dnes se slibováním úzce souvisí kult např. tuningu
a koupených, konzumních věcí vůbec.
Spousta z nás, alespoň co mi paměť sahá, pěstovala různé sporty, hrála
na nejrůznější hudební nástroje, trápila se s modely letadel či jiných
samohybů. To jen tak pro vlastní radost. Dnes? Tuning ze součástek koupených
v obchoďáku, Internet a „zábavní servery“ s myšlenkami připravenými k zasunutí
do hlavy, snowboard (a raději o něm jen mluvit), raft (jako záminka na
alkoholový týden) a samozřejmě, abychom nezapoměli, tráva. Společný znak?
Pasivita, raději se nechat vést za uměle vytvořenými ideály zábav a činností,
v podstatě bez vkladu čehokoli vlastního.
Někdy nostalgicky vzpomínám, jak každá holka z našeho panelákového bloku
měla třeba zpěvníček, nebo prostě jen takový sešit, kam si psala citáty,
byť někdy směšné a naivní…Ale cvičilo to mozek, vážení, ne, že ne. Scházeli
jsme se na klepači našeho dvora, každý snad zkoušel kytaru, každý měl míč…
I ty vylomeniny měly nádech klasiky a aktivity…
Dnes?
Klepač je nahnutý, rezavý, zarostlý trávou. Kytara tam léta nezazněla,
staré hřiště nikdo neudržuje…Naše děti dnes chatují, krouží po sídlišti
v Golfech s mračítky a já při pohledu z okna na naše krásné, modernizované
sídliště, čím dál častěji uvažuji, že zakoupím balsu, kus překližky a budu
se opět mořit s nosníky křídel modelu letadla…Pokud se ovšem takové věci
ještě někde prodávají.
Vypadá to,že tento článek je projev mého přicházejícího Stáří…Nebo ne?