Tuto úvahu jsem napsal ve značně pohnutém citovém rozpoložení,
důvod je čitelný v úvaze samotné, před jedním a půl rokem.
Tak trochu vysvětluje
můj "výpadek kreativity" a delší neúčast na zdejším veřejném "životě",
což tolik škody pro čtenáře zase není, to si nefandím...spíše poukazuji
na jistý časový posun událostí (jak jinak než směrem k horšímu...), ke
kterým za ten rok a půl došlo a v článku je o nich zmínka v ještě nerozkvetlém
stadiu...Teď jsem to po sobě po dlouhé době znovu přečetl a kupodivu se
na podstatě nic moc nezměnilo. Z čehož mohu usuzovat, že v nějakém zásadním
EMO rozpoložení buď funguji trvale nebo některé věci prostě nezmění ani
čas a rodinná tragedie. Tak případné EMO over limit, prosím, omluvte. Lupnu
to sem...a uvidíme.
Století Coldrexu
19.století bylo nazýváno stoletím páry, stoletím osvícení. 20.století
možná stoletím závratného rozvoje všech možných vědních oborů, průmyslu,
informačních technologií...A co odstartované 21.století ? Možná to bude
století pokusů a omylů, instantních řešení v šumivém prášku nebo století
ignorace poznatků století dvacátého...
V Ústavu soudního lékařství mi sdělili, že moje mamka podlehla útoku
streptokoka. Pod příznaky chřipky se skrýval zákeřný, agresivní typ viru,
který během několika hodin napadl mozek a míchu a v momentě, kdy jsem s
mamkou naposledy mluvil, byl její ortel již vyřčen, aniž bychom to oba
tušili. Pár hodin po telefonátu ohledně zbylých vánočních řízků a salátu
mamka upadla do komatu, ze kterého již nebylo cesty zpět...
Během cesty z patologie na parkoviště jsem míjel výlohu nemocniční
lekárny. Coldrex...Nurofen, chřipka z těla ven...Paralen plus...rychlá
úleva od příznaků chřipky a nachlazení...atp. Rychlá úleva od něčeho, co
vyhodnotím jako příznaky chřipky...Hlavně rychle a šumivě, s příchutí jogurtu
a malin, nejprodávanější s příchutí černého rybízu...125 Czk,-...95 Czk,-...48
Czk,-...jen zalít vroucí vodou a nachlazení je pryč...báječný moderní svět,
kde se věci dají řešit rychle, snadno a za pár kaček...
Několikrát jsem tu v diskusích zmínil svůj postoj k hrdinům kapitalistické
práce. Moje mamka byla jednou z nich (tedy bráno polistopadovým měřidlem,
do té doby...to až někdy jindy...). Do práce s teplotou, s chrchláním,
v práci čajíčky, chrchlání...vyleží se to o víkendu...Důvody pro tohle
hrdinství jsou různé. Obavy ze ztráty důvěry "zaměstnavatele", pocit nasazení
a oběti pro Firmu, směšná finanční ztráta plynoucí z nižší nemocenské atp.,
je zbytečné to opakovat. Je zbytečné opakovat, že tohle hrdinství asi figuruje
v celonárodních chřipkových epidemiích, že to není úplně nejchytřejší a
zároveň poněkud bezohledné k těm, co jsou zatím zdraví a z dlouhodobého
hlediska je to sebelikvidační postoj. Brojím proti tomu a opravdu bych
nezůstal ani den ve firmě, kde by pár dní na vyležení chřipky jednou ročně
bylo důvodem pro zásadní "nespokojenost" pana Majitele. Ale řeč je stále
o chřipce apod., prostě o tom, co se dá rozchodit, nikoliv o tom, co mylně
jako chřipku vyhodnotím a ono mně to může docela snadno, rychle a bezbolestně
zabít. Pohled do výlohy se svalnatým supermanem, vítězícím nad chřipkou
a nachlazením mne přiměl k pár úvahám, třeba o tom, jak moderní člověk
21.století dokáže ignorovat fakta, varování, výstrahy, jak jsou někteří
lidé zarputile bezohlední sami k sobě a to ze zcela směšných důvodů. Věda
a pokrok v lékařství je mi v 21.století naprosto k hovnu, nejsem-li schopný
a ochotný těch věcí vůbec využít ve svůj prospěch. Ve hře o zdraví a život
proti sobě stojí moderní věda, výzkum s mnohamiliardovými investicemi,
moderní diagnostika, moderní léčiva - nepřítelem jsou nemoci, obtíže, ale
mimo jiné i iracionální lidské postoje. Stále vycházím z předpokladu, že
mne život baví, chci ho žít pokud možno plně a bez zbytečných omezení a
přitom některé "statečné" postoje jsou s tímto postojem v přímém rozporu.
"Mně by k doktorovi dostali leda párem volů...v nemocnici mně leda
eště víc rozkuchaj...já sem ze železa, já dochtora nepotřebuju...na to
zabírá nejlíp šalvějovej vobklad se sádlem a voctovej roztok na hlavu...kvůli
chřipce nepřídu vo kšeft, nejsem blbej...je to jen nachlazení, nic víc,
zítra budu v pořádku, pane vedoucí...ať to se mnou teda sekne, už seru
na všechno..." atp. Prostě píčoviny na entou.
Podotýkám, že tohle není lékařská ani psycho-somaticko-ekosociální
analýza. Já nevím, jestli současná medicína dokáže včas zjistit skutečné
jádro pudla a pokaždé ho účinně eliminovat. Nevím, jestli je pomoc pro
každého, u koho se diagnoza objeví včas. Ale nemůžu se ubránit pocitu,
že na opakovaná každoroční varování lékařů ohledně nebezpečných virových
onemocnění osvícený člověk 21.století neumí zareagovat lépe, než úvahou
typu: to se mi vyhne, jsem v pohodě a hlava mně vlastně bolí jen trošku...pokud
vůbec nějaká úvaha proběhne. Leda hovno, přátelé...oprávněná obava o svou
existenci, zapřená prknem pod klikou, není o odvaze, ale o přinejmenším
chvilkovém zamlžení rozumu.
Kromě každoročních útoků nových a ještě odolnějších virů se k nám díky
otevřené imigrační politice dostávají lidé s daleko nižším stupněm "osvícenosti",
takže sem tam probleskne zpráva o cizinci s černým kašlem, snad i s cholerou
apod., s nemocemi, které se u nás podařilo již definitivně vymýtit. Antibiotika
na každou píčovinu vyrábí nové a ještě lepčí druhy virů, hajzl dočista
do čista s nulovým výskytem bakterií alá Mgr. Suralová (mimochodem, tahle
hvězda stupidní reklamy začínala jako MuDr., po čase se stala Mgr., zřejmě
nebyla v seznamu členů lékařské komory k nalezení..), co při návštěvě pacientů
pokaždé kontroluje čistotu pod okraji jejich sanitární keramiky, prý pomáhá
výskytu ještě odolnějších nových bakterií ( odborný pohled na věc je vítán...).
Myslím, že vůbec nežijeme v pohodlíčku a bezpečí, ale příroda stále hledá
způsoby, jak řady obyvatel regulovat a pročistit a zřejmě s tím můžeme
něco dělat, ale ne tomu zcela zabránit. A už vůbec ne instantními nápojíčky
a podobným shitem alá za dvě hodiny od zahájení léčby jste opět plně k
použití. (pokud je "nachlazení" něco jiného než jen nachlazení).
Možná by tu mohla emocemi podbarvená úvaha skončit, jenže osobní příběh
se smutným koncem ve mně evokuje myšlenku, že postoj některých lidí k výdobytkům
a rizikům civilizace je jen dílčí diagnoza komplexní mentální nákazy na
prahu 21.století. Instantní řešení potíží v prášku, během pár minut zmizí
vtíravé pocity bezvědomí a to jen za 135,- vč.DPH, na právě a naštěstí
objevené oteplování zeměkoule zareagujeme okamžitě a nekompromisně přimícháním
rostlinného henteho do nafty a svícením ňákou úspornou žárovkou (byť způsobí
zdražení potravin, efekt nula celá nula nula nic, nově otevřená burza emisních
povolenek přiláká "investory" a "makléře" a..a...a navíc se vlastně možná
děje globálně hovno...) na bolavá záda je nejlepší sufýr-mufýr-fastumgelum
a dyžtak šestistovka Ibalgin (místo cvičení zádových svalů a přiznání si,
že mi roste pupek, který nadměrně zatěžuje páteř a měl bych s tím už něco
dělat...), na impotenci je k "dostání" modrá pilulka (co třeba přestat
kouřit 30 denně, místo bůčku a deseti piv denně si dát občas rybu, květák
a minerálku, cvičit a umaštěnou cuchtu v teplákách poslat k šípku...) a
protože se modrá pilulka na trhu chytla, objevilo se hned sedm dalších
variant a dokonce i varianta zcela přírodní v konopném pytlíčku s provázkem
na utažení z pravého lýka, zlá neekologická auta ( která při občasné údržbě
v garáži za pomocí šroubováku a kladiva jsou provozuschopná i po třiceti
letech) nahradíme báječnými hi-tech low-cost bakelitovými sráči s pětiletou
životností, jejichž dostupnost komukoliv (počínaje Esmeraldou Šulejovou
na mateřské podpoře a invalidním důchodu...) činí až 89%. Do roku 2015
přikazuje směrnice EU 94% dostupnosti, protože pro trvale udržitelný rozvoj
a zaměstnanost je to to nejlepčí na světě (ale to je zas o něčem jiném).
Možná, že 21.století bude stoletím informačních šumů, ruchů, informační
manipulace, vítězství kvantity nad kvalitou a pravdivé a ověřené informace
se budou dohledávat stejně složitě, jako kilo svíčkové za časů budování
socialistické říše, iluze, mýty, snadno srozumitelná hesla a žvásty zvítězí
nad realitou a fakty. Ověřené informace budou jen od dobrých přátel a známýho
doktora, známýho mechanika, rodinného gynekologa nebo strýce na ministerstvu.
Rychlost pokusu o řešení, jeho prodejnost nebo přijatelnost voličské většině
bude důležitější než poctivá analýza problému a skutečné řešení. Jedno
z Murphyho rčení říká, že na složité problémy existují jednoduché a snadno
srozumitelné nesprávné odpovědi. Možná je to v lidské povaze, hledat nejsnažší
a nejméně bolestivá řešení, byť i zpětná vazba naznačuje, že tudy cesta
nevede. Prostě se zpětná vazba ignoruje. Ignorují se příznaky, ignorují
se odlišné pohledy na věc, nezvyklá řešení i řešení zdánlivě dlouhodobá
a nákladná. Případně řešení žádná, která se mohou nakonec ukázat jako nejlepší.
Případně řešení rozumná, která se donekonečna odkládají, až bude todle
hotový a tamto taky. Co je nepříjemné, je e-e. Co nevoní, je e-e. Co by
mne na čas omezilo, je e-e. Co nevydělá prachy, je e-e. Co se nelíbí "pracující
většině", je e-e. Zaměstnanec, který je nemocný častěji než jednou za deset
let, je e-e. Neholit si podpaží a rozkrok je e-e. Kdo si nepotírá podpaží
Rexonou, je e-e. Moderní člověk se ve své kanceláři nepotí, pouze od 18.00
do 19.00 v posilovně a na místech k pocení určených. Nechodit do fitka
je samozřejmě také e-e. V kabelce moderní ženy nechybí Aspirin, Arginmax
pro oba, Ibalgin, pytlík Coldrexu, členská karta do fitka, kosmeťáku, nákupy
u Yves Saint De Orgasmio La Butique a tyčinka se vším, co tělo potřebuje.
Plus posmrkanej kapesník, tady je zatím na trhu díra...Muž má v aktovce
totéž, jen místo Dany kondom s vůní jahodové plantáže za ranního korupění...
Věřím, že čte-li toto někdo ze šumavského polesí, který pracuje na
pile, má šťastné manželství, čtyři děti a doma si pro radost peče chleba,
pěstuje králíky, kočky, psy a do práce chodí lesem pěšky, nechápe, co tu
píšu. A já zvažuji, jestli se dál nořit do té informační stoky, počínaje
TV přes net a zaručené objevy z letáku v kaslíku atd. Vybavují se mi vzpomínky
na každoroční dětské stonání - vždy na jaře angína, pocení v zábalu, spousta
času na čtení a přemýšlení, horký čaj s acylpyrinem a když se mi tělíčko
vyčistilo a obrodilo, akorát při první procházce pokaždé vylézaly zpod
zbytků sněhu první kytky a tráva a všechno vonělo po zimním probuzení jak
o život. Dost často, když ležím nemocný a potím se, čistí se mi i hlava
a vracím se k nedotaženým problémům, k chybám v úsudku a postoji a kromě
odplavení toxinů a následného ozdravění mně to často posune o kousek dál
v jednání a pohledech na věci. Stejně jako pocení je přirozený proces,
tak i být chvíli nemocný není ostuda ani e-e ani mravní slabost, ale normální
proces, který k životu prostě patří. O tunách bezcenného sajrajtu a mentálních
toxinech 21.století se to ovšem říct nedá a každého dne, obětovaného na
oltář "moderního" bezbacilového života na úkor sebe je navždy škoda. Věnovat
přiměřenou pozornost příznakům čehokoliv, co zavání nemocí, není projev
nihilismu, simulantství nebo nedostatek pracovního úsilí, je to projev
zdravého rozumu a tuto vymoženost z mnoha jiných si opravdu hodlám dopřávat
i nadále.
Těžko říct, jestli by tenhle postoj mojí mamku zachránil a dal jí několik
let života navíc, každopádně veškerý pokrok ve vědě, všechno poznání od
dob postavení se člověka na zem, všechny vymoženosti a dostupná lékařská
péče na počátku 21.století - to všechno by bylo k ničemu, kdybychom se
toho dobrovolně vzdávali pro tak bezvýznamná gesta jako pochvala v práci,
klamný pocit úspěšného boje se zábavnou matičkou přírodou nebo jen z nedostatku
střízlivého uvažování.
Takže, drahá mamko, odpočívej v pokoji, svoji úvahu věnuji Tobě a všem
čtenářům při vědomí, že některé zkušenosti jsou velice, velice drahé...
26.05.2010 t.t.
P.S. a ještě aktuální "výcuc" pro ty, pro které je v článku moc témat
pospolu a přespříliš osobních závěrů - příznaky chřipky nepodceňovat, chřipky
nepřecházet, pěkně to vyležet, necpat se antibiotiky za každou cenu, když
vám během "nastuzení" začne třeba něco vytejkat z ucha nebo při chůzi začnete
narážet do zdi - toho blbýho dochtora přece jen navštivte, každý rok si
jednu chřipku poctivě odpotím a žiju i bez očkování, ne na každou bolest
je lékem Ibalgin, ne každé Boží dopuštění je dílem Božím...světu mír.