Je páteční odpoledne. Škola skončila, chci jet vlakem domu. Samozřejmně
15 minut zpoždění (včera 20 minut). Páteční cestu nesnáším všichni jedou
domu. Vlak je beznadějně přeplněn. Nesnáším to.
Jsem na nádraží se skupinou svých tří spolucestovatelů, z nichž jeden
si v prostoru nádraží okamžitě připaluje. Připomínám mu jen tak ze zvyku,
že je to tu zakázané, ale je mi to celkem jedno. Všem to bude jedno. Přesouváme
se do blízkého parčíku. Cestou jsme minuli nějakého sotva 150-ti centimetrového
hulícího bělocha (takto osobně označuji všechny zdegenerované jedince dnešní
doby, právě proto že se tato degenerace jdoucí ruku v ruce s určitým blahobytem
a vyspělostí a taky historií nejvíce vyskytuje právě u bělochů, ale pokud
se vám toto označení nelíbí můžete si místo něho dosadit třeba slovo fakana).
Za chvíli jde kolem další extrémně mladiství a ten zde na veřejnosti hulí
dokonce marihuanu. Všude kolem jsou ,"plody" dnešní dekadentní společnosti.
Už jen chybí někdo kdo si tu bude píchat pervitin, i když i ten se tu ve
zdejších garážích vaří a místní policie dělá leda h...o.
Na zdivu nádraží je ještě vidět otisk pěticípé hvězdy, která tu dřív
visela. Za těch časů to tu takhle nevypadalo. Ani dříve za první republiky.
Dnešní svět neví kam dál.
Lidskost, morálka, čest,spravedlnost, tradiční hodnoty jako zdravé vlastenectví,
úcta to vše den za dnem hyne pod náporem konzumu, relativního dostatku
a přílišné svobody. Ano, dnešní člověk má příliš svobody a bohužel lidská
mysl není na takové úrovni aby si toho vážila a chovala se podle toho.
Tato svoboda je zneužívána pro prospěch jednotlivce a na úkor většiny.
Dalo by se říci, že technologie předběhla mentální a morální vyzrálost
člověka.
Krize rodiny
Na prvním místě kariéra a pak možná možná jedno dítě. Od roku 1957 proběhlo
v Československu přes 3 miliony lékařských potratů. V roce 1989 bylo v
Československu více potratů než porodů! Jednou z příčin této krize je přílišná
emancipace žen, nezájem o rodinu ze strany státu (poslední opatření naší
vlády jdou jednoznačně proti rodinám, místo aby šla proti všelijakým příživnickým
parazitům) či povolení homosexuálních svazků. Stát by měl mít na prvním
místě podporu rodin. Rodina je základním stavebním kamenem státu.
Krize hodnot
Když už rodiče přemůžou své sobectví po pohodlném životě a dítě si pořídí,
často se mu moc nevěnují a jeho výchovu přenechávají televizi a dalším
médiím a škole. Školství funguje podle mně špatně, někdy až škodlivě na
budoucí rozvoj dítěte. To co by měla škola učit, jako nejrůznější praktické
věci do života a pro běžný život, kritické myšlení, pěstování sounáležitosti
a zdravé vlastenectví neučí. Naopak se vyžívá v nejrůznějších nesmyslech
jako větná skladba, abstraktní rovnice, kterými v životě nic nespočítáte
a v dalších matematických zbytečnostech. V poslední době se také objevují
věci vyloženě škodlivé jako tzv. multikulturní
výchova, nebo sexuální výchova, která nabádá k promiskuitě.
A učitelé? Ti se budou postupně diferencovat do dvou skupin:
a) Týká se hlavně mladých. Nemají vysoké nároky, až příliš hodně toho
žákům odpustí a chovají se k nim jako jejich nějací kamarádi než jako učitelé.
b) Spíše ti starší. Jejich práce je nebaví a nezajímá. Neberou ji jako
poslání. Často jsou to alkoholici a alkohol společně s cigaretovým kouřem
z nich páchne i během hodiny.
Bohužel i u nás jsou děti vystaveny například tomuto.
Demografické ukazatele a úpadek naší civilizace jsou alarmující. Došlo
to už tak daleko že se naše situace nedá napravit konvenčně. Tím myslím
cestou současné demokracie. Je třeba razantní změny a to rychle. Nebojím
se říci, jakkoliv to bude znít šíleně, že potřebujeme diktaturu. Ano čtete
správně. Vím co vás hned napadne nacismus, komunismus, nesvoboda atd..
Musíme to ale risknout v některých západních zemích jako je třeba Nizozemsko
se již dnes rodí více cizinců (muslimů) než Nizozemců. Za 50 let bude Evropa
pod diktaturou islámu tak jako tak. Naší jedinou možností je tedy diktatura
evropská, které se možná až bude hrozba zažehnána zbavíme a opět nastolíme
demokracii. To v čem žijeme nyní stejně už za demokracii považovat nemůžeme.
Jsme na rozcestí dějin. Zvolíme-li si špatně zahyneme nebo se staneme
otroky, zvolíme-li dobře neobejde se to bez velkých obětí, odříkání si
a těžkostí ale přežijeme a zajistíme tak možná lepší či vůbec nějakou budoucnost
našim dětem a dětem našich dětí.
Přátelé je to jen a jen na nás, nečekejme až nás někdo zachrání nebo
že to nějak dopadne. Zodpovědnost za dědictví předků je na nás, tak se
snažme ať na nás naši potomci vzpomínají s hrdostí a né hanbou a potupou.
05.10.2011 Malevolence