Nečiním tak často, ale koncentrace zážitků během jednoho dne, vlastně
jedné cesty z Holešovic na Vinohrady, byla tak vysoká, že se chci podělit.
Zdůrazňuji, že tím dnem byla středa, kdy bezpečnostní akce Kryštof vrcholila.
První setkání s Kryštofem
Na křižovatce kousek od Strossmayerova náměstí jsem stál na červenou
na křižovatce. Blikla oranžová, pak zelená. Nic mě nehonilo, tak jsem se
pomalu rozjel. Zdůrazňuji pomalu, protože nepatřím k těm paličům gum, kteří
vyrážejí s ječícími pneumatikami hned na oranžovou. A najednou se mi zleva
evidentně na červenou před autem prohnala policejní Felicie. Bez ostrého
šlápnutí na brzdu bychom měli na světě o jednu havárii víc. Na troubení
a blikání nereagovali, evidentně si byli přesně vědomi toho, co provedli.
Kdyby to někoho z jejich nadřízených zajímalo, i když o tom pochybuji,
tak RZ byla AHZ 84 93. Nicméně se ve finále nic nestalo, tak jsem pokračoval
městem dále. To jsem ještě netušil, co mě čeká cestou.
Druhé setkání s Kryštofem
Kdo jezdí přes Štvanici, tak dobře ví, že většinu dne stojí zdvojené
kolony aut v obou směrech, z centra i do centra. Vykukové samozřejmě kolonu
předjíždějí a na jejím konci se snaží vtlačit zpět. Dva muži zákona se
v poklidu věnovali průběžnému zastavování a kontrolování řidičů, spořádaně
se šinoucích v koloně, zatímco se po tramvajových pasech proháněla auta
řidičů, kteří evidentně a hrubě porušovali nejenom dopravní předpisy, ale
také základní pravidla lidské a řidičské slušnosti. Ovšem nikdo ze dvou
zmíněných mužů zákona tomu nevěnoval ani nejmenší pozornost.
Třetí setkání s Kryštofem
Stojíc ve zmíněné koloně jsem zpozoroval jiné policejní auto, právě
dojíždějící na konec fronty směrem z centra. Podotýkám, že auto jelo bez
majáku a sirény, uvnitř tři policisté, zčásti v civilu, zčásti v uniformách.
Řidič přibrzdil, asi se rozhodl, že kolona je moc dlouhá, pustil maják
(bez sirény) a začal předjíždět kolonu. Mohlo se samozřejmě stát, že právě
v tom okamžiku dostal hlášení o neodkladném případu a vyrazil k němu. Jak
praví klasik, „Nevím, školy nemám“, ale to by asi na konci kolony maják
nevypnul a nezařadil se zpět do kolony, že?
Čtvrté setkání s Kryštofem
Když už jsem si myslel, že dávka překvapení ze strany naší skvělé policie
je pro dnešní den vyčerpaná, tak na mě čekal poslední střet s realitou
na magistrále u Hlavního nádraží. Se zájmem jsem pozoroval opět policejní
auto jak místo aby podjelo magistrálu a způsobně na ni najelo nájezdem,
který je k tomu určen, tak couvá na magistrálu sjezdem na podzemní parkoviště.
Jak to dopadlo nevím, ale žádnou ránu jsem neslyšel.
Kryštof všeobecně
Kromě občasného zpomalení v chronicky známých místech měření rychlosti
a většího výskytu policistů v ulicích jsem žádné větší změny nezaznamenal.
Nějak jsem si nevšiml, že by řidiči jezdili pomaleji, méně telefonovali
bez hands-free, častěji se poutali, používali ukazatele směru nebo častěji
pouštěli chodce na přechodech. Akce Kryštof má opět stejný průběh jako
vždy. Pokutují pár chudáků, kteří mají prošlou lékárničku nebo nemají náhradní
žárovky, vyplní tabulky a nechají se pochválit. Je-li akce pojmenována
podle patrona dopravy, tak se ten musí obracet v hrobě.
Krásný den všem řidičům i neřidičům
01.05.2005 Ares