...aneb vhled bývalého kněze, politika a teď už ortodoxního narkomana
na dějiny Bible, křesťnanstva a židovstva.
V poslední době mě na tomto serveru zaujala série článků „Úřednický
karcinom“. Zejména diskuze
pod tímto článkem byla pro mě motivující - cítil jsem, že bych mohl
vyplnit nějakou obsahovou díru, když se s Vámi podělím o své chápaní biblické
koncepce.
Pro vysvětlení perexu, vyrostl jsem v ortodoxní rodině svědků Jehovových,
v mládí jsem byl několikrát představován před davem jednoho až deseti tisíc
lidí (oni se každé léto scházejí na Strahově, tam jsem si v roce 2004 odbyl
svých 5 minut slávy). V jednadvaceti letech jsem byl jmenován nižším kazatelem,
ale pro svůj řečnický talent jsem mohl přednášet i plnohodnotné nedělní
přednášky, mše, nazvěte to jakýmkoli žargonem, který je Vám blízký. Ve
dvaadvaceti letech jsem se nechal exkomunikovat, z církve a na pár let
i z vlastní rodiny. Prožil jsem velmi rychlou politickou kariéru, pomáhal
jsem se zakládáním dnes už je pohrobku pirátské strany (v roce 2009 jsme
však dosáhli i na titulní stránku týdeníku Euro..). Mnohem více než práce,
které jsem za sebou měl ve srovnání s vrstevníky nesrovnatelně větší objem,
mě však zajímaly zážitky. A tak jsem měl možnost vyzkoušet většinu dostupných
drog, a měl jsem možnost ochutnat pád společností o nějaká čtyři patra
z postu manažera na post bezdomovce. Bůh mě má asi rád, a tak jsem se z
toho nějak vylízal, byť dodnes je toto zakázané ovoce jedinou zábavou,
při které jsem schopný zapomenout na morální a jiná klišé a dělat právě
a pouze to, co já chci.
Je-li libo soudit, suďte mě. Pokud ne, buďte k mé osobě prosím shovívaví.
Vám nabízím k rozcupování následující stať. Nebudu si hrát na spisovatele,
budu vám to vykládat jako starý feťák někde ve čtyřce u desátého piva.
Biblická koncepce vychází z faktu, že existuje Bůh, který je jedinou
faktickou hybnou silou vesmíru a všeho v něm. Tento Bůh dal vzniknout zemi
a do ní kromě prvoplánových zvířat posadil i zvířata s možností rozhodování
- chudáka Adama a tu krávu Evu. Tihle dva mohli dodnes souložit, jíst,
pít, cestovat, učit se a pracovat podle libosti. Jednu jedinou věc museli
– ani se nepřiblížit k jednomu stromu, natož ho pánubohu ožrat. Adam by
to možná překousl, sexista ve mě tomu věří, ale Eva podobně jako většina
žen byla nespokojená i s tím vším co měla (nic víc mít ani nemohla), a
tak si nechala od hada nakukat, že Bůh je zmrd..
Bůh samozřejmě a bez větší námahy zjistil, že ti dva pitomci ho neposlechli..
A tak je z ráje vyhnal, ať se jdou lopotit a v potu tváře jíst svůj denní
chléb.
A lidstvo jako takové získalo hned od první generace barometr dobra
a zla. A jak je nám lidem vlastní a blízké, začalo se explorovat zlo. Kain
zabil Abela, začaly se provozovat sexuální a násilné přestupky všeho druhu
(tehdy nebyly peníze, drogy, hrací automaty, takže sex a násilí byla jediná
možnost vyžití). Potom prý padli na zem andělé, kteří si taky chtěli vrznout..
Andělským matracím se rodili obři, a bohu postupně došla trpělivost a na
lidi seslal potopu. Předtím si však našel Noema, „jediného spravedlivého“,
a ten zachránil klíčové druhy zvířat a díky své rodině zajistil přežití
lidského plémě. Takže z tohoto titulu je naším praotcem možná spíš než
Adam.
Po potopě se začala rozvíjet druhá lidská civilizace. Po zmatení jazyků
u věže v Bábelu, kterou lidé chtěli postavit bohu na truc, se separovaly
skupiny lidí se stejným jazykem a vznikly první národy. Následovalo období,
ve kterém i já mám díru a bibli kvůli tomu otevírat nebudu, jsme přece
u piva. Přeskočmě tedy někam do roku 1947 př.n.l., tedy do doby, kdy po
zemi chodil Abram, chcete-li Abraham.
Abraham byl pravděpodobně celoživotně solidní člověk. Měl ženu, která
ho tak milovala, že ho „ve svém srdci nazývala pánem“. Kdo ví, jak se tohoto
statusu dá dosáhnout v dnešní době, ten nechť se stane mým guru. V každém
případě se Abram líbil i bohu, a ten si s ním dal schůzku. Nabídl mu, že
z jeho semene vytvoří mocný národ, pokud mu Abram slíbí svoji věrnost.
Abramovi v té době bylo už kolem stovky a i když v té době lidé měli nesrovnatelně
zdravější kořínek (úroveň degenerace za 10 nebo 100 generací je aspoň pro
mě nesrovnatelná), Abram i Sarai byli už beznadějně mimo produktivní věk.
A tak s pánembohem souhlasil a do vínku dostal jméno Abraham a Sarai se
stala Sárou. Pod božím vedením se vydal na cestu vstříc zemi, kterou mu
bůh zaslíbil jako domov pro národ, který měl vzniknout – Židy, ano židy..
Zemřel Abraham, zemřel jeho syn Izák, zemřel jeho syn Jákob a ejhle,
nově zrozený židovský národ byl podrobený egypťanům. Ne, že by to pro ně
bylo nějak extra příjemné, ale měli se dost dobře na to, aby jich mohlo
do Egypta přijít asi sedmdesátičlenná rodina a za 400 let mohl být vysvobozen
už opravdu národ o milionu hlav.
A v bodě, kdy opouštěli Egypt, se začala psát historie židovského národa,
která je pro naší křesťanskou společnost stejně důležitá jako pro židy
samotné. Tedy za předpokladu, že se pokládáte za součást západoevropské
společnosti.
První věc, kterou židi udělali po opuštění Egypta bylo, že se začali
rouhat. Proč museli jít kurva do pouště, kde to akorát smrdí průserem,
když mohli v Egyptě makat jak barevný, ale mít aspon každej večer plnej
pupek. O pár týdnů později je Mojžíš nechal chvíli bez dozoru a oni se
začali prznit doslova i přeneseně, jako když je vaše žena latentní kurva
a vy odjedete na týdenní služebku..
Bůh ale není žádnej mlaďák a ví, že lidi a ženy prostě mají kurvení
v povaze. A tak to zkusil jinak. Tady se dostáváme k jádru toho, o čem
se s vámi chci podělit. Není důležité, po jaké době, každopádně židovstvo
nebo chcete-li Izraelité konečně docestovali do Kanaánu, dnešní palestinské
oblasti. Tam spokojeně žilo asi pět národů. Izraelité je všechny s boží
pomocí vyhladili, aby získali nějaký ten Lebensraum am Ost a zapsali se
tak jako čekatelé na vlastní holocaust (jak jinak skapat než vlastním svinstvem).
K němu však nemuselo nikdy dojít – měli na své straně ne boha, ale Boha.
Začala se psát bible, genesis jako prehistorie, exodus jako historie
zrodu židovstva, a další v pořadí byl levitikus. Celá třetí kniha Mojžíšova
je vlastně zákoník o 600 bodech, který bůh předložil židům jako návrh „manželské“
smlouvy. Oni měli být v přeneseném smyslu jeho věrnou ženuškou a on by
se o ně jako každý chlap o svou ženu staral, chránil je a vůbec. Za zmínku
určitě stojí, že výčet požehnání za věrnost je asi poloviční než výčet
zlořečení, která na sebe židi měli přivolat, když se budou dál prznit.
Věděli, do čeho jdou. Neospravedlňuje to, že Hitler byl magor, který se
nechával nastřelovat pervitinem a to z jeho únosné antisemitské paranoie
udělalo bigotní toxickou psychózu. Vysvětluje to ale do značné míry, proč
se holocaust musel týkat právě židů.
Součástí tohoto zákoníku bylo i v tomto týdnu na D-F
propírané Desatero. Ostatní nařízení zákoníku byla zpravidla trojího
druhu: určité zákony zásady z desatera aplikovaly na konkrétní životní
situace, jiné zákony byly vyloženě praktické a týkaly se třeba toho, aby
židi nesrali uprostřed tábora na hromadu, ale za táborem do jamky, kterou
vyhrabou kolíkem před každým výronem stolice. Třetím typem zákonů byly
náboženské prováděcí předpisy.
Desatero je sice velmi stručné, vystihuje ale základní zásady, kterými
by se člověk měl v životě řídit. Samozřejmě je to náboženský text, takže
pro běžného ateistu či agnostika bude mít význam pouze 6-7 bodů. I tyto
jsou však pokladem, kterým je radno se řídit, protože to člověku umožní
žít spokojeně, s čistým svědomím a s dobrou karmou. Osobně jsem přímým
odpůrcem každého jednotlivého organizovaného náboženství i pseudonáboženství
– patriotismu, Amwaye, nebo zaměstnanecké angažovanosti. Desatero je však
pár slov, jejich znalost a aplikace na život z člověka může udělat spokojeného
jedince. Je krásné, že se najde člověk, který by na základě desatera chtěl
řídit celý stát. Je to v pořádku. Znalost i tohoto skoro ničeho byla v
případě autora návrhu velmi plochá, nicméně taková už je dnešní doba. A
proto lidstvo nikdy podle desatera fungovat nebude. Pokud chcete žít podle
šesti vět, z nichž tři jsou jednoslovné, musíte umět do hloubky uvažovat,
aplikovat konkrétní situace na abstraktní zásady. Dnešní doba vykazuje
trend přesně opačný. A tak, Bůh s námi.
09.09.2011 Kerryn