Kromě každoročního reactingu zrození Ježíška se zrodilo
ještě něco, totiž další v pořádí asi sto padesátý žebříček spolehlivosti
osobních automobilů.
Tentokrát ho porodila německá Dekra, což je instituce orientující se
mmj. na technické poradenství, ohodnocování a co především, na provádění
obdoby našich STK. Myslím tím technických kontrol v jejich zákonné podobě
a ne podobě obvyklé, která probíhá v hostinci výměnou známek za peníze.
Zveřejněný
žebříček je prý opět o něco objektivnější než ty předchozí, protože
zohledňuje ujeté kilometry a byl jsem hned několika čtenáři vyzván, abych
to okomentoval.
Možná bychom se měli vydat opět trochu nekonveční cestou a podívat se,
co Dekra na těch autech vlastně prověřuje:
mimojiné
- celkový stav (koroze, nadměrné vůle...)
- brzdy, řízení, kola, zavěšení kol
- únik provozních kapalin
- světla a signalizace
Tedy, rozsah prohlídky u Dekry se v podstatě kryje s rozsahem STK v
Kocourkově. Neprověřuje se funkce auta nebo opotřebení jeho součástek,
ale jeho shoda s legislativou. Nikdo se tedy neptá, zda motor žere olej,
zda se nadměrně sjíždějí pneumatiky, řadící páka se nevrklá jako vidle
zaražené do hnoje nebo zda protéká voda do interiéru - a to všechno jsou
chyby, které mi na autě fakt hodně vadí. Z tohoto testu vypadnou také auta,
kterým například nesvítí nějaká žárovka a majitel to neopravil, na autě
je přimontované něco, co tam nemá být, jsou ojeté pneu, je prorezlý výfuk
atd. Zejména k kategorii 1-5 let se tedy jedná spíše než o měřítko kvality
aut o hodnocení kvality jejich záručních servisů, které by měly v rámci
garančních prohlídek kritické vady najít a opravit v rámci záruky nebo
na ně aspoň řidiče upozornit. Přesto je vypovídací schopnost tohoto žebříčku
poměrně vysoká ve srovnání s žebříčky, které publikuje TÜV. Stejně bych
ho ale nepřeceňoval, už jen pro ten fakt, že auto, které projde technickou,
pořád ještě nemusí být dobré auto a naopak, auto, které technickou neprošlo,
nemusí být zatracený krám.
TÜV
Auto Report doporučuji nečíst, protože je dobrý tak nanejvýš pro vypodložení
heveru, až budete zvedat rozbitou Toyotu. Je to bezcenný blábol, protože
jeho autoři nezohledňují počet ujetých km. Současné automobily jsou vyráběny
a testovány na určitý počet cyklů. Jak víme, každý cyklický proces je popsán
frekvencí a amplitudou, takže ujeté kilometry jsou pouze jednou složkou
určující pravděpodobnost selhání nějaké součástky (moje zatím poslední
tlumiče Sachs to zabalily po 25000km městského provozu, ale mimo město
by vydržely čtyřikrát tolik). Pokud TÜV tuto okolnost pomine, snadno se
stane, že na prvním místě spočine Opel Meriva (typicky druhé auto v rodině,
které toho moc nenajezdí), zatímco populárnější Corsa s naprosto identickou
technikou je až někde ve třetí desítce. TÜV Reporty také vynikají sčítáním
hrušek s jabkama a bez výčitek staví proti sobě low-tech Toyotu Corolla
a technicky pokročilá BMW.
Další v tuzemsku populární materiál jsou žebříčky J.D.Power. Tato firma
se zabývá marketingovým výzkumem a vyprodukovala celou
řadu hodnotících studií. Nejznámější je pravděpodobně široce prezentovaný
dotazníkový průzkum, kde se hodnotila spokojenost uživatelů. Výsledek za
loňský rok v kategorii nižší střední třídy najdete zde.
Tento průzkum se nezabývá pouze spolehlivostí, ale řekněme celkovou kvalitou
auta nebo jeho obrazem v očích toho, kdo si jej koupil - a to je největší
výhoda i slabina tohoto testu. Každý rozumný člověk akceptuje určitou úroveň
nespolehlivosti u auta (dokonce ji lze z pozice uživatele výrazně ovlivnit),
ale nikdo patrně nebude akceptovat auto, které je sice spolehlivé, ale
skutečně mizerně jezdí (pro mě je reprezentantem této kategorie například
Škoda Superb). Ani tento průzkum bych však nepřeceňoval. Vypovídá skutečnost,
že 86% majitelů Toyoty Prius spokojených, něco o kvalitách tohoto auta?
Asi ne, vypovídá mimojiné o osobnosti lidí, kteří si ho koupili. Nehledě
na to, že zejména v případě Toyoty Prius se patrně bude jednat o ekologicky
zaměřené jedince, kteří s modlou "trvale udržitelného" automobilismu musí
být spokojeni z principu, i kdyby se měl ten jejich ekovehikl hned zítra
rozpadnout. A nakolik je pravděpodobné, že se Toyota Prius bude líbit právě
vám? Jak moc je zavazující vaše mínění pro mínění jiných lidí a naopak?
Moc ne.
Docela rád bych někde našel žebříček vypracovaný odtahovými službami
- statistiku, jak často odtahovali který porouchaný vůz.
Spolehlivost auta je v tuzemských poměrech významný ukazatel a žebříčky
spolehlivosti jsou intenzivně sledovány. Je to patrně dáno minulostí, protože
vozy Škoda do roku výroby 1995 byly extrémně nespolehlivé a zatěžovaly
své majitele enormními náklady na opravy toho, co v Boleslavi nevyrobili
pořádně (v určitých ohledech se podařilo tento trend zachovat dosud a zaručit
tak prostor pro tolik vyhledávanou nostalgii - stejně tak jako se televizní
vysílání neobejde bez seriálu Chlapci a chlapi, může nyní hrdý majitel
škodovky shánět váhu vzduchu, táhla stabilizátoru, žárovky H7 nebo undergroundový
odporový drát do světel za 111 Kč, aby žárovky nepraskaly).
Možná také hraje svoji roli mentalita českého trhu s novými auty. Kdo
má peníze na nové auto, je společensky povinen si ho koupit, protože jezdit
starým autem je dehonestující a poukázka na to, aby se na vás dívali přes
prsty. Někdy mi tohle připadá až skoro komické. Jiní lidé jsou ochotni
obětovat čtvrtinu měsíční mzdy, aby platili splátky leasingu na Dacii Sandero,
kterým pak ani nejezdí, aby se neošoupal. Pak se může stát, že hrdý majitel
takového auta za všechny prachy nemá peníze na opravy anebo už dopředu
spekuluje na to, že na nich ušetří to, co vynaložil na drahé financování.
Doba však popokročila a stále méně uživatelů je ochotno dělat kompromis
v jízdních nebo užitných vlastnostech jen proto, aby snížil pravděpodobnost
vážné závady za pět let z 2,7% na 2,2%.
Pokud by však někdo chtěl znát recept, jak si koupit spolehlivé auto,
pak nabízím následující východisko:
- nečíst naprosto žádné žebříčky. Je faktem, že průzkumy trhu (nebo
voličských preferencí) se prodávají a kupují, případně vznikají za různých
rámcových podmínek, které jako zákazníci neznáme. Pro příklady nemusíme
chodit daleko. Průzkumy "veřejného mínění" slibovaly straně Zelených v
roce 2006 naprosto neuvěřitelné preference, ale nakonec to bylo umrněných
7%. V podstatě se nyní veřejně připouští, že "to Bursík nakoupil". Před
časem zveřejněný průzkum
GfK o bezpečnosti silničního provozu se v některých bodech povážlivě
kryl s krátce nato předloženou novelou zákona o policii, ten návrh zákona
však existoval podstatně dříve než ten průzkum, takže se lze domnívat,
že průzkum měl zajistit jeho veřejnou akceptaci. Je bláhové se domnívat,
že právě v automobilovém průmyslu, kde jde o peníze srovnatelné s vejvarem
v politice, budou vládnout poměry dramaticky odlišné - a stačí se podívat, kdo uplatňuje svůj vliv v předních českých motoristických médiích. Průzkumy obecně apelují
na konformní jednání spotřebitelů a pohodlí/lenost/blbost voliče/spotřebitele vyvíjet vlastní aktivitu.
- nedat na rady známých, kromě úzkého kruhu vyvolených. Nejhorší jsou
hospodská koncilia. Málokdo je ochoten říci "koupil jsem si auto a nejsem
s ním spokojen, budu rád, až se ho co nejdřív zbavím". Vždy je to tak,
že to auto, co má samozvaný Poraděnko nyní, je nejlepší, nejspolehlivější
a vůbec "nejšpičkovější", zatímco to minulé stálo totálně za vyližprdel.
Každému dělá dobře, když může prezentovat svůj rostoucí standard, a auto
se nepochopitelně těší mezi spotřebními předměty v našem životě určité
výsady. Kolikrát jste u piva diskutovali rozbitý toaster?
- respektovat tato empirická pravidla:
a) čím více se daného typu auta (pohonné jednotky...) vyrobí, tím bude
spolehlivější. Prostě - čím více se toho vyrobí, tím více chyb na tom lze
rozpoznat a odstranit. Z toho také plyne, že nejspolehlivější jsou automobily
pro mainstream, například Octavia nebo Golf. Předpokládá se zde zájem výrobce
chyby odstraňovat, takže tuto logiku nelze vztáhnout na auta z Ruska nebo
Číny. Někdy ochota odstraňovat problémy absentuje i u firem, kde by zákazník
spíše očekával opak, jinde se chyby řeší workaroundy,
které hlava nebere. Pak přichází na řadu bod b)
b) kdo by nechtěl trpět kompromisem v jízdních a užitných vlastnostech
nebo designu, případně se zbavit obav, že nějaký manager hodil hlášení
o chybách do skartovačky, aby nepřišel o bonusy za kvalitu, ten musí zalovit
mezi BMW a Porsche, což jsou také nadprůměrně spolehlivá auta. Tam se zase
uplatnila jiná cesta - různá mimořádná kvalitativní opatření jsou pro změnu
zapracována v jejich vyšší ceně.
c) čím jednodušší auto, tím menší je šance, že se něco na něm rozbije.
To je však vykoupeno například vyšší spotřebou, větším opotřebením nebo
horším komfortem jízdy.
Například mě silně fascinuje zapalovací soustava nejmenovaného auta
z Rumunska. Moderní motory mají pro každý válec jednu zapalovací cívku,
aby se eliminoval drahý a nespolehlivý rozdělovač. Tato cívka je umístěna
někde poblíž svíčky, aby se ušetřilo na drahých a nespolehlivých kabelech.
Tím pádem je cívka námáhána teplem i vibracemi od motoru a je nutné je
vyrábět tak, aby tuto zátěž vydržely, což je opět zdražuje. I tak někdy
cívka selže a v TÜV reportech je pak o čem psát. Koncern s píčou ve znaku
nalezl řešení. Auto se čtyřmi válci má pouze dvě cívky, ty jsou umístěny
dále od motoru a netrpí. Ale jak to zařídit, aby dvě cívky odpalovaly čtyři
svíčky? No snadno. U čtyřdobého čtyřválce má vždy jeden válec zážeh a druhý
nepracovní výfukový takt, druhá svíčka pokaždé zajiskří do výfukového taktu.
Jak elegantní. Až na to, že majitel musí vyměnit svíčky dvakrát častěji.
Ale cíle bylo dosaženo - je to spolehlivé a především levné.
d) čím zastaralejší řešení jsou v autě použita, tím spolehlivější bude.
Například Toyota vyrobila z nouze ctnost a dosahuje nadprůměrné spolehlivosti
používáním komponent z devadesátých let minulého století, u kterých se
kromě výhod z množství zmíněných v bodě a) projevuje také okolnost, že
před deseti lety se ještě tak zběsile nešetřilo.
Jak jste jistě postřehli, automobily Toyota vyhovují většině těchto
kritérií - vyrábí se jich hodně, jsou jednoduchá a jejich tempo inovace
poněkud skomírá. Kdo tedy nezaváhá a připlatí si za mizerné zpracování,
podprůměrnou techniku, komponenty zaostalé o generaci až dvě zpět a průměrné
jízdní vlastnosti, ušetří pár tisícovek za servis. Možná.
Jaký je tedy závěr mé úvahy o populárních žebříčkách?
Lidé si kupují auta, protože se jim líbí. Protože dobře jezdí nebo protože
se jim v nich dobře sedí, že se líbí sousedům nebo že do nich mohou posadit
děti nebo naložit zavazadla. Ať už je to volba založená na racionálních
nebo méně racionálních kritériích, většinou nedopadne špatně, pokud se
do ní nevloží mediální manipulace a poradní hlas Pepy a Franty z hospody.
Myslím, že žebříčky spolehlivosti, poruchovosti nebo obliby jsou až to
poslední, co by přitom měl člověk studovat. Mnohem důležitější jsou vlastní
pocity a úsudek, než informace od jiných stran, mnohdy prefabrikované s
ne zrovna korektními úmysly.
29.12.2008 D-FENS