Anžto je to můj první příspěvek zde, tak doufám, že mě neroztrháte na
tak malý kusy, že, slovy klasika, červy nebudou muset ani žvejkat, ale
k věci.
Aby bylo naprosto jasné, z jaké to píšu pozice, tak napíšu cosi nezbytného;
totiž „o sobě“. Student FF UK, obor historie, věk 26let. Teoreticky by
to mohlo stačit, ale nestačí; po základce jsem chodil na spš grafickou
v Hellichovce, obor „všeobecná polygrafie“, pak jsem se tuším necelé 4 roky
živil jako OSVČ - DTPák. Když mě z práce vyrazili a nemohl jsem sehnat
nějakej rozumnej job, páč zrovna vrcholila v polygrafii „krize“, rozhodl
jsem se, že půjdu na VŠ, na ten obor na který jsem jít chtěl a na který
vzali 17 lidí z asi 160. Tam dodnes snad celkem úspěšně studuju a přivydělávám
si v jedné celkem velké knihovně digitalizací starých tisků. Dále rovnou
konstatuju, že článek je tak trochu reakcí na text, zde vyvěšený, který
se zve „Zrození aktivisty“.
Přiznám se, že mi poněkud uniká averze vůči některým humanitním oborům,
které jsou hodnoceny jako nesmyslné, nepoužitelné, daycare center,
trapně jednoduché, lapidárně řečeno: k hovnu.
Z fleku mě napadají tyhle tři, o těch píšu záměrně – mám totiž jakési
povědomí, co se tam studuje a jak to studium vypadá: kunsthistorie, archeologie.
Dodám, že je alespoň pro mne, celkem zajímavé, že mezi oněmi zlořády nijak
často neobjevuje historie. Rovnou předesílám, že nehodlám obhajovat smysl
existence těchto oborů, protože jako „vědy“ existují od 17. století, potažmo
od „vždycky“. Ti co to chápou, to chápou a nemá smysl je přesvědčovat,
a naopak přesvědčovat nevěřící Tomáše je ztrátou času mého i jejich.
Kdyby se třeba někdy tací kritikové někdy podívali, jaká se píšou témata
prací na zmíněných oborech, tak, budeme-li se bavit o dějinách umění, zjistí
následující: většina prací jak na FF UK tak na KTF (kde jsou dějiny umění
také) se vztahuje ke středověku a novověku. Co je na tom „aktivistického“?
Co je aktivistického na tom, že se dotyční učí latinsky, německy, italsky
eventuálně francouzsky a anglicky? Mají poměrně kladnej vztah v evropské
kultuře, ke křesťanství - pokud ne jako k náboženství tak ke kulturnímu
fenoménu.
To samé se týká archeologie – píše se to, co se v archeologii psalo vždycky
– pravěk, středověk, speciální obor je klasická archeologie a egyptologie,
(ta se teď, pokud vím, dá dělat jen dvouoborově a berou tam tuším 2-3 lidi?).
Historie – opět ta samá písnička – středověk, novověk, 20. století.
Z nichž se píší vcelku normální témata. Všechny tyto „vědy“ mají společnou
jednu věc – analyzují minulost a tu jaksi nezmění, přesto přispívají k poznání
– kupodivu zde nikoho nepřesvědčují jak je to správné dělat teď – to je
totiž každého jednoho jednotlivce věc.
Když se budeme bavit o výuce dějin druhé poloviny 20tého století tak
jak jsem jí zažil já – dovolím si jen několik velice zjednodušených poznatků:
Multikulti je průser, nikdy v historii reálně nefungovalo a soužití mělo
jasně daná a vymezená pravidla. Když je nemělo, šlo to od 10 k 5. Evropská
unie – původně řešení evropského problému o několika rovinách – 1) Německo
a Francie a jejich pokud možno standardizované vztahy 2)snaha vytáhnout
Evropu z poválečných exkrementů – nebo z čeho si jako myslíte, že se zrodil
sociální stát? 3) poněkud umírající snažení se, aby Evropa hrála svoji
roli „třetí síly“ mezi USA a SSSR.
To co je z EU dnes, nemá smysl moc komentovat snad jen, že to je principiálně
v dlouhodobém horizontu nefunkční kočkopes.
Zaplať pán Bůh za Ameriku a za to že dělá (a dělala světovýho četníka).
To vám přijde jako aktivismus, new left, a já nevím co ještě? Takže
vážení pisatelé – než něco o něčem napíšete, něco si o tématu zjistěte
a ještě dodám – znám víc levicově smýšlejících techniků než historiků,
historiků umění nebo archeologů.
19.01.2014 Bluel