Zamýšleli jste se někdy koho je nejsnazší a nejbezpečnější okrást?
Pevně věřím, že nezamýšleli, neboť tímto se slušní lidé nezabývají. Bohužel
je tu spousta lidí, kteří se nad tím evidentně zamýšleli a podařilo se
jim nalézt vskutku brilantní řešení.
Pokud si myslíte, že nejsnazší je okrást toho, kdo se nemůže bránit,
ve své úvaze jste skončili na půli cesty. Tito lidé totiž často budí soucit
jiných, kteří se jich mohou zastat a riskujete komplikace. A to přece nechcete.
Daleko lepší je okrást někoho, kdo soucit nebudí, nebo ještě lépe - je
mu obecně přáno, že je okrádán. Finanční instituce, právníci a mnohé další
firmy a firmičky si našli tuto dojnou krávu -- své dlužníky.
Dlužník je člověk, který nedostál svým (zpravidla) finančním závazkům
a je proto terčem různých sankcí a pokut. Rád bych v tomto místě zdůraznil,
že jsem sám dlužníkem nebyl a nejsem a dlužníků jako takových se tady zastávat
nechci. Tito lidé udělali špatnou věc a je správné, že jsou za ni trestáni.
Na co však chci poukázat, je naprostá nepřiměřenost těchto pokut a sankcí
vzhledem k dlužné částce i délce dluhu.
Vezměme si například ČSOB (ale můžeme použít v zásadě jakoukoli jinou
banku). ČSOB je mimochodem velmi zvláštní instituce. Její internetové bankovnictví
lze jen stěží označit přívlastkem online, vždyť ani převody mezi vlastními
účty není schopna provést ihned, často pak až druhý den. Její ceník je
reliktem minulého století - chápe někdo, proč si například účtují poplatek
za změnu trvalého příkazu dlouho před jeho splatností? Avšak zpět k tématu:
V okamžiku, kdy bance dlužíte jakoukoli sumu, dokáže se jinak liknavá banka
vybičovat k neuvěřitelné aktivitě. Během necelého měsíce je schopna vám
zaslat dva dopisy s upomínkou, za které si účtuje v součtu 800 Kč. Což
při dlužné částce například 1000 Kč a dlužném období dejme tomu 20 dní
je opravdu krajně nepřiměřená částka. Navíc si samozřejmě účtuje i sankční
úroky. Pokud je váš rozpočet napnutý, elegantně si tak z vás udělají svoji
dojnou krávu, kdy nejste schopní vrátit se zpět do řádného splátkového
kalendáře, neboť zvládáte hradit pouze pokuty a sankce a staré splátky.
Nikoli však již aktuální řádné splátky, takže uvíznete v kolotoči, ze kterého
není úniku.
Příklad z jiného soudku - UPC. Tato firma nedávno prohrála soud, který
označil jejich sankční pokutu, kterou mají zapsánu ve VOP za nemorální
- odporující
dobrým mravům. Myslíte si, že firma UPC své VOP změnila, nebo že přestala
tento poplatek účtovat. Chyba lávky. UPC se totiž porušování zákona finančně
vyplatí, takže v této praxi dále pokračuje. O tom, že by se snad pokusila
vyrovnat s těmi, kteří ji tuto nemorální pokutu zaplatili ani nemluvě.
Ono obecně firmy se zlatokopecky uvažujícím vedením mají postihy za
porušování zákonů zahrnuty už ve svých finančních rozvahách. Pokud jim
zisk plynoucí z porušování zákonů vyjde vyšší než hypotetická pokuta od
státních kontrolních orgánů, pak je to pro ně ekonomicky zajímavé.
Business kolem okrádání dlužníků je natolik finančně zajímavý, že se
za poslední roky vyrojila hromada organizací --- exekutoři, všelijaké vymahačské
a rádoby právnické agentury a v neposlední řadě nejrůznější lichvářské
společnosti, které na situaci dlužníků propadajících se do dluhových pastí
výrazně profitují (tušíte někdo, proč třeba ProfiCredit nemá
na svých stránkách informaci o tom, že poskytuje úvěry za bezmála 100%
roční úrokovou míru? Že by se za tento fakt styděla? Nebo, že by se bála
nařčení za porušení principu dobrých mravů?). Je opravdu neuvěřitelné,
jak je skupina dlužníků ekonomicky silná, když je schopna nadstandardně
živit takovouto armádu vyžírků.
Věřím tomu, že mnoho z vás, co čtete tyto řádky, se mnou nesouhlasíte.
Dluhy se platit musí a kdo neplatí ať pyká! Znovu opakuji: Ano, souhlasím.
Kdo neplatí své dluhy, nechť nese důsledky. Je však správné schvalovat
hyenismus, kterým jsou tito lidé naprosto nepřiměřeně oškubáváni?
Je to podobné, jako bychom schvalovali vraždu někoho, kdo svému vrahovi
vrazil předtím facku. Je obtížné se zde ztotožnit a soucítit s těmi, jejichž
zájmy zde hájím, ale to nic nemění na tom, že se sami stali obětí společensky
daleko nebezpečnějších praktik bank, firem a v případě právníků a exekutorů
vlastně i státu. Role zloděje a oběti se zde rychle otočila. Teď jsou to
někteří věřitelé, ze kterých se stali zloději daleko nebezpečnější, než
ti, proti kterým se chtějí bránit.
Kde je problém? Kdo je zodpovědný za tento morální úpadek? Stát? Možná,
stát často definuje pravidla a mantinely chování. V případě exekutorů a
právníků tyto nepřiměřené pokuty dokonce předepisuje. Domnívám se však,
že toto není problém zákonů. Ty budou vždy odtržené od reality, stejně
tak jako jsou politici, kteří je vytvářejí. Tady je problém atmosféry ve
společnosti. Bohužel ve společnosti, kde dokonce její čelní představitel
razí heslo “Peníze nesmrdí”, převládá princip, že co není postižitelné
je dovolené. Znamená to snad, že když přestane být trestná krádež, tak
všichni hned začneme krást? Doufám, že NE!
Bez ohledu na nějaké zákony a aktuální politickou situaci však lichvář
zůstane lichvářem, zloděj zlodějem a hyena hyenou!!
08.10.2011 Mrkol