Nemohl jsem si to nechat ujít. Byl pátek 13. září 20 hodin a začal další
díl veřejnoprávní tragikomedie Sanitky 2 v podání akční režie Filipa Renče.
I tentokrát jsem se těšil na vtipné podání spousty bugů a stupidit z filmového
zpracování bordelu v našem zdravotnictví a přiblížení podivných myšlenkových
pochodů hlavních postav tohoto satirického seriálu. A opravdu mě autoři,
producenti, ani režisér nezklamali.
Začalo to první veselou a vtipnou scénkou z posilovny. Zde mladý a nadějný
doktůrek Jandera uvolňuje nahromaděný stres z práce a šukání v pracovní
době boxováním. po příchodu otce boxuje ještě dvě minuty a pak se otci
věnuje. Těžko říct, jestli se při natáčení nepodařilo jednoduchý dialog
zvládnout najednou-přikláním se k názoru, že spíš ne. Protože v pozadí
je vidět na stropě větrák. Při prvním záběru na mladého doktůrka se točí.
Pak je záběr na otce a zpět na doktora - a větrák se netočí. a zase se
střídají záběry a větrák se střídavě točí a netočí. Po osmém prohození
záběrů, kdy se větrák opět přestal točit jsem dostal záchvat smíchu. Dialog
mně už vůbec nezajímal - jen jsem tipoval, jestli se při příštím záběru
větrák bude točit, nebo ne.
Další veselý kousek komedie nastává v okamžiku, kdy doktor vaří cosi,
co se podobá zelenému hovnu a znechucený řidič sanitky si jde vycucnout
trošku nafty. Otevře kufr žigula-to auto nejspíš uvidíme v nějakém dalším
díle při nějaké bouračce-vytáhne dvacetilitrový kanystr a pomocí hadičky
začne přečerpávat naftu ze zásahového vozidla. Soudruhovi Renčovi zřejmě
z vysedávání v Matu drobet změknul mozek, nebo se šetřilo na odborných
poradcích. Z tohodle auta tímto způsobem dostanete maximálně pět litrů
a to musí mít plnou nádrž. To ovšem nejspíš nebyla - jak potvrdil řidič
zběsilým mačkáním pumpy na hadičce. Tam by neuškodilo si přečíst návod
k použití. Nicméně po úspěšném odčerpávání vzduchu z nádrže zásahového
vozidla přijíždí na ekologickém vozidle sám ředitel záchranky a řidiči
dává okamžitou výpověď. V tom okamžiku pípne pager, že se otci Veškrnové-Havlové
udělalo šoufl. Ředitel nasedá místo řidiče do zásahového vozidla a vyrážejí
na pomoc. Věta "snad dojedeme, nádrž je skoro prázdná" přesně vystihuje
stav našeho zdravotnictví. Mezitím vyráží i sanitka řízená Rudou, jak jsem
si pojmenoval pana Vašuta podle jeho role hospodského z Doktorů z Počátků
a začínají závody. Ředitel je do Prahy zřejmě převelen z nějaké moravské
prdele, protože se neumí orientovat ani podle navigace. Sanitka řízená
Rudou je na místě první a odváží starého Veškrnu do nemocnice.
Ten tam později infarktu podlehne, o čemž informuje Veškrnová-Havlová
veseloplačtivým tónem druhý den doktora ze záchranky...
Pak je pohřeb a hostina, která je nejspíš přesnou kopií Vencova Odcházení
do věčných lovišť. Jen tam chyběl jeho obraz letiště a všechny tři urny.
Ředitel záchranky se jde do nemocnice Veškrnové omluvit za bordel, který
na záchrance panuje, načež je dlouhý záběr na dlouhou chodbu, kterou doktorka
s dlouhým pláštěm odchází jako vrah
z klipu Komunálního odpadu.
Příběh je také protkán multikulturním obohacením, kde stříká krev jako
z vodotrysku. Cikán tam pěkně sluníčkově podřízne svojí přítelkyni v lese
o rozloze spousty čtverečních kilometrů. tentokrát nikdo nebloudí, cikánka
je zachráněna a cikán zadržen Rudou.
V tomto bohulibém díle jde taky hodně o šukání v pracovní době. Mladý
doktor v klidu šuká ve výtahu operátorku Simonu, druhej doktor chce taky
šukat, ale překazí mu to Fanda-řidič, takže se doktor stačí jen najíst.
Pak je tu ještě další prcání-tentokrát při teambuldingu-kde ředitel
používá korektně slovo rom a zlý Ruda slovo cikán.
Moje hodnocení: Sračka par excellence. Jediná pozitivní postava je Ruda
a pak jakýsi vydavatel nějakých novin. Pokud chcete zabít čas a zasmát
se, tak je to opravdu oddychový seriál k pátečnímu večernímu lenošení....
15.9.2013 Karel Rybák