D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Obyčejná bouračka
    Vydáno 01. 08. 2004 (14950 přečtení)

    Před časem jsem se stal účastníkem dopravní nehody. Na pohled bouračky, jakých se denně přihodí desítky.

    Snad tomu tak není. Srazil jsem se totiž s agresivním primitivem a s naprostou nekompetentností, tupostí a leností vyšetřujícího policajta a pracovníka správního orgánu.

    Sjížděl jsem se služební felicií mírným klesáním ke světelné křižovatce. Plán mé cesty, jejíž cíl původně měl být v kanceláři, a ne v servisu, počítal s jejím využitím k odbočení vlevo. Už dost dlouho svítící zelená dávala tušit, že se barevný projev semaforu brzo změní, a já se rozhodl, že to ještě stihnu. Kolem přechodu se nikdo neometal, v protisměru taky prázdno, takže jsem místo brždění jen zařadil trojku a asi čtyřicítkou zatáčku projel. Vybral jsem si levý pruh, v pravém neustále někdo stojí, a jal se zrychlovat. Přede mnou 200 m ani noha, a tak jsem mrknul ze zvyku do zrcátka, jelikož to kdekdo dělá a je to in. To si ovšem nemyslel řidič scorpia, jenž vypálil z pruhu, jímž jsem prve pohrdl, s úmyslem otočit svůj pekáč do protisměru.

    Kvůli koukání do zrcátka jsem ho uviděl pozdě. I bez toho bych sice asi včas nezabrzdil, protože zrovna přestalo pršet, a silnice byla mokrá, ale stihl bych ho protroubit – on to ubrzdit mohl – nebo uhnout. Takhle jsem ho zaregistroval deset metrů před sebou, já mazal téměř padesát, jeho fordstvo tak deset, takže jsem dupl na brzdu až ve chvíli čelního nárazu na jeho levý zadní roh. Felda, která konečně začala mlhovkama drhnout asfalt, zajela pod scorpio, čímž mu odlehčila záď, a otočila ho o 120 stupňů, takže ford zůstal stát v přímém směru napůl v obou pruzích protisměrného jízdního pásu. Škodovka zároveň získala velmi neotřelý design, jemuž dominoval klín, vražený trochu nalevo od podélné osy, a pravý světlomet rozmáznutý po zvlněné kapotě vlivem otáčejícího se fordu. Atmosféru karambolu dokreslovaly po okolí náhodně rozmístěné střepy rozličných barev. Automobil přesně odpovídal pojmu vrak, zatímco scorpio utrpělo pouze nakřápnutí levého panelu zadních světel, malé prohnutí karoserie za levým zadním kolem, uražený výfuk a vysypané řidičovo boční okénko.

    Dojem z bouračky byl dost nepříjemný. První, co jsem si uvědomil ještě před nárazem, jakmile jsem zahlédl auto téměř napříč silnicí, bylo, že průšvih je na světě, a že s tím nejde nic dělat. Potom jsem viděl jak se krabatí kryt motoru a plameny pod ním. Jelikož tohle tedy rozhodně nemusím, urychleně jsem zahájil katapultáž. Až na duševní otřes jsem byl v pohodě, protože jsem trouba, co používá bezpečnostní pás, i když jde jenom přeparkovat, a jelikož služební předmět doličný naštěstí nedisponoval airbagem, nedostal jsem ani po tlamě jeho víkem. Dvě vteřiny před tím, než by dobublal sám, jsem vypnul motor, zatáhl ruční brzdu a vystoupil.

    Řidič scorpia minimálně poslední úkon učinil také a hned se ke mně měl. Ukázalo se, že se jedná o pána silného jako býk a stejně tak i chytrého. Řvavým hlasem nastínil, prskaje mi při tom do obličeje, za co mě považuje, totiž že nápadně připomínám oba pohlavní orgány, a aniž mi tím chtěl zalichotit, zdůraznil, že ty největší, a do puntíku jsem splnil jeho představu prostitutky (myšlenku ovšem vyjádřil svými slovy). Nedostatek fantazie ho donutil toto duševní zvracení několikrát zopakovat, přičemž alespoň dramaticky měnil pořadí mých domnělých specifik. Přesto jsem asi nevypadal dost přesvědčeně, takže jsem dostal po držce. Ačkoli jsem shlédl větší množství filmů s kung-fu, a měl bych tudíž být náramně nebezpečný, nezmohl jsem se než na soustředěné hledání brýlí, které mě následkem jeho počínání opustily.

    Agresivní primitiv se mezitím trochu uklidnil a zpovzdálí na mě pokřikoval, jak to, že jsem neviděl jeho kurva blinkr. Dobrá otázka. Nemohl vědět, že jsem čučel jinam, ale jelikož měl všechna zadní světla pečlivě zatuněná nějakým černým svinstvem, sám učinil vše pro utajení jakýchkoliv svých manévrů, v noci pak i své existence. Jeho nově nabytá psychická rovnováha nicméně nezměnila nic na tom, že jsem přišel o jednu ze svých iluzí – dosud jsem se domníval, že agresivita na silnicích obnáší „pouze“ bezohlednou jízdu a nadávky adresované zbytku světa.

    Mezitím přijeli hasiči, sanitka a švestky. Kdo je zavolal, nevím, já ne, nechal jsem totiž aparát v autě, a vůbec se mi pro něj nechtělo. Hasiči zjistili, že felda už nehoří, jenom doutná, pro jistotu ale rozšmikli kapotu a odpojili baterku. Saniťáci se věnovali předškolnímu dítku, které vezlo scorpio black shadow. Toho jediného je mně líto, naštěstí mu akorát tekla krev z nosu a bylo trochu poškrábané, a jak jsem druhý den telefonicky zjistil, z dětské nemocnice ho hned po ošetření poslali domů. Kromě něj v autě seděla taky primitivova kočena, která uměla lhát mnohem šikovněji než sám primitiv. Ten měl zdařile potlučenou palici, kterou, jak jsem se k mé neskonalé blaženosti dozvěděl, roztřískl při nárazu výše uvedené okno.

    Švestek dorazily dva kusy a byla radost pozorovat, kterak profesionálně fotí, měří a protokolují. K vylíčení průběhu nehody jsem byl přizván jako první, předvedl jsem lihuprostý dech a podepsal potvrzení o účasti na dopravní katastrofě, protokol o podání vysvětlení a nákres konečného postavení vraků. Totéž absolvoval řidič scorpia se svou kočenou. Uvažoval jsem o naprášení napadení, ale nakonec jsem tuto myšlenku opustil, jelikož ze švestky dopraváka, jehož jsem se svým nápadem v hypotetické rovině seznámil, vypadlo, že by musel zavolat švestku okrskáře nebo koho, případně by s největším odporem sepsal ještě jeden protokol. Usoudil jsem, že nejlepším řešením by bývalo bylo zuřícímu blbečkovi tu tečku bezodkladně vrátit, což byl vzhledem k mé postavě reklamy na hlad, a jeho tělesným proporcím spíše blba než blbečka, plán dost pochybný, takže jsem to pustil z hlavy.

    Před odchodem z místa katastrofy jsem se švestky podpraporčíka zeptal, koho určil za viníka. Blahosklonně mě informoval, že takovou věc neposuzuje on, nýbrž švestka expert specialista. Odmítl mně dát k dispozici protokol, který sepsal s primitivem, prý nesmí. Možná ne. Uklidněn jsem se odebral domů očekávat předvolání k projednání přestupku.

    Nehoda se stala v úterý. Ve čtvrtečních novinách jsem náhodou narazil na článek jenž humorně začínal v duchu „na silnicích hráli řidiči jakousi rozvernou hru neubrzdil, narazil“ V posledním odstavci jsem se dočetl, že třiadvacetiletý řidič s feldou nezabránil z důvodu nedodržení bezpečné vzdálenosti srážce se scorpiem které brzdilo před odbočením vlevo.

    Tohle mně nakrklo. Takže švestky mně nemůžou vytisknout kopii keců, nablábolené druhým účastníkem bouračky do protokolu, ale zato je můžou promptně nakutálet novinám. Taky je zajímavé, že noviny v těch třech větách vyšetřily místo, aby zmínily, že jsem třiadvacetiletý. Proč tam není, že scorpioman má devětadvacet? Článek naznačuje, že piškot s dosud teplým řidičákem za dupačkama to děsně kotlil, až to napálil do něžně jedoucího fordu. Vztekle jsem se vypravil navštívit sídlo MF Dnes, která ten žvást otiskla. Byli na mně velice slušní a dozvěděl jsem se, že ho získali od švestkového mluvčího. Hurá za mluvčím, respektive k telefonu. Mluvčí chybí, ale nezoufejme, sekretářka je přítomna. Vysvětlí, že šťouravým novinářům předhazují verzi pouze jednoho z účastníků nehody. Ano, i tehdy, když jsou dvě různé, Ne, nebojte, nemá to žádný vliv na průběh vyšetřování. Proč jsem já nedostal vyjádření druhé strany, když jsem o něj žádal? Čert ví.

    Zavolal jsem do své (firemní) pojišťovny, abych nehodu nahlásil pro případ, že budu uznán vinným. Pro jistotou, žijeme v ČR. Borec ze scorpia tam prý už uplatňoval svůj případný nárok. Fajn, brnkl jsem, tentokrát ze zištných důvodů, ještě do jeho pojišťovny a domluvil omrknutí zbytků feldy. Tady o té novině zatím samozřejmě neslyšeli.

    V sobotu večer, když jsem zrovna nebyl doma, kdo nevolá – náš primitivní blbeček. Bez úvodu, který často bývá tvořen pozdravem, informoval tatínka, že je hajzl (nová nadávka!) a já že jsem po něm. Tatínek se zajímal, kdo volá. Blbeček pravil, že on, můj otec, to dobře ví. Ten konstatoval, že to sice ví, ale rád by to slyšel. Blbeček ještě chvilku nechutně hovořil, načež se celkem ve shodě s tatínkem rozloučil. V pozdější korespondenci s úřady jsem tomuto výstupu věnoval něco místa pro zpestření jinak nudné rutiny vyšetřování.

    Policie ČR a správní orgán (v mém případě odbor dopravy magistrátu) má na vyšetření a rozhodnutí zákonem stanovenou lhůtu. Je buřt, jakou, stejně ji nedodrží, v mém případě se to povedlo pouze jednou. V komplikovaných případech si ji můžou prodloužit, ovšem musí to sdělit účastníkům správního řízení. Na to taky kašlou. Předvolání k projednání přestupku nicméně došlo včas. Mám právo na právního zástupce a protože jsem maminčin mazánek, poprosil jsem ji, aby se jím stala (je právnička). Mimochodem, právním zástupcem může být v této fázi vyšetřování kdokoliv, i bez právnického vzdělání, třeba zkušený pirát silnic:) Právnímu zástupci chodí v průběhu řízení předvolání a rozhodnutí týkající se Vás. Je to bráno, jako byste tu korespondenci převzali Vy, takže bacha na termíny odvolání a tak, nemůžete tvrdit, že Vám nic nedošlo, když to převzala Vámi zmocněná osoba. To jenom na okraj.

    Týden před oficiálním projednáním přestupku jsem se po telefonické domluvě s příslušným refošem zaskočil podívat na magistrát do spisu vedeného k nehodě. Jako účastník správního řízení jsem k tomu oprávněn. Na zaklepání otevřel borec nekonvenčního vzhledu, vzděláním doktor práv. Měl přes sebe přehozenou košili spíše křiklavou než pestrou, přičemž horních přibližně šest knoflíků opomněl zapnout. Díky tomu jsem mohl spatřit zlatý kotevní řetěz, jenž si razil cestu chlupatou hrudí. Ze složky, kterou mně Nick Slaughter předložil k prostudování, jsem se na papíru nadepsaném Oznámení přestupku dozvěděl, že jsem byl povýšen na podezřelého. Prý jsem zezadu narazil do odbočujícího bla bla, známe to z novin. Pln elánu, pramenícího z čerstvého jmenování do nové funkce, jsem se začal zajímat, na základě jakých důkazů se o mě povídají takové věci. Mojí výpovědí se švestka vyšetřovatel nezabýval. Koneckonců, felda měla namletý rypák, viník je tudíž jasný, a kecama jejího řidiče se přece nebudeme zabývat. Naproti tomu primitivovo vysvětlení zní rozumně. Tvrdí, že jede, brzdí, poněvadž chce odbočit, a následně zaparkovat. V potvrzení, které jsem dostal od švestek, to není, ale ve spisu se píše, že osádka scorpia bydlí v rohovém domě naproti místu srážky.

    Tady dlužím vysvětlení. Blbečkovo otáčení se konalo asi deset patnáct metrů před hranicí křižovatky se silnicí, jejíž profil odpovídá polňačce polité asfaltem. Křižovatka to nicméně je. Měl dvě možnosti, jak to zapíchnout přímo u baráku, když už nechtěl přecházet silnici (vyletěl přece z „parkovacího“ pravého pruhu, kde je vždycky hromada aut, podle mě tam už stál, když si usmyslel, že se ještě o pár metrů přiblíží k domovu, to ale nevím jistě, před bouračkou jsem o něm neměl páru), buď zaparkovat za křižovatkou, nebo to otočit. Silnička bývá obvykle jednosměrná, v době nehody na ní však probíhala oprava, takže byla slepá, tedy obousměrná, a proto před ní přibyla ještě jedna značka – zákaz stání. K parkování krajně nevhodný flek. Kdyby řidič scorpia skutečně chtěl odbočit vlevo, tak by s tím sotva začal v pravém pruhu, a i kdyby, měl mně dát přednost. Kromě toho, s ohledem na místo kolize by tu zatáčku strašným způsobem řezal, přičemž do ní ale nemohl vidět, jelikož na rohu roste rozlezlé keřisko (u projednávání přestupku pak tvrdil, že ano, že to řezal, ano, chtěl zaparkovat, protože si slepé cedule ani zákazu stání není vědom – pozoruhodné, bydlí tam). Tyhle značky ovšem nebyly švestkou poskokem podpraporčíka zakresleny, takže jsme oba mohli debatou na toto téma strávit půl dne.

    Švestky i Nick zcela drbali na postavení aut po nehodě, z něhož byl průběh nehody schopen správně posoudit i plyšový medvídek. Bylo jim buřt, že se blbeček otáčel (a ještě na plné čáře), aniž by při tom dal přednost, což měl učinit, i kdyby přejížděl z pruhu do pruhu při odbočování, jak zatím úspěšně lhal. K tomu se ještě přiznal k úmyslu páchat parkování na zákazu (za což ho nelze potrestat). Před projednáváním přestupku jsem sepsal stížnost na jednostranné vedení vyšetřování a navrhl přizvání soudního znalce. Elaborát, okořeněný maminčinými paragrafy, jsem odnesl na úřad a nechal si potvrdit kopii.

    Na jednání se primitiv, který došel v pyžamu a bez občanky, uvedl prohlášením, že v řízení auta má už jedenáctiletou praxi, a jeho otec řídí dokonce již čtyřicet let. Zejména druhá skutečnost naprosto vyloučila možnost jeho viny. Když jsem se ho pro formu optal, proč mě vlastně praštil, tak se, světe, zboř se, omluvil, že prý byl vyveden z míry. Když to ze sebe soukal, výraz jeho tváře jasně říkal, že jestli se ještě potkáme, na příklad tady v budově u výtahu, bude se opět chovat nepřiměřeně. Na můj dotaz, jak se daří synkovi, odpověděl, že fajn, akorát se bojí jezdit autem. To se nedivím, jízda s jeho otcem vyžaduje značnou dávku osobní statečnosti. Možná jsem to neměl říkat nahlas, primitiva to rozladilo. Trval na tom, že odbočoval, že v době nárazu byl najetý do křižovatky a že jsem do něj namlel přímo zezadu. S faktem, že moje auto po nárazu zastavilo z rychlosti téměř padesát km/h přesně deset metrů před hranicí křižovatky, se skvěle vyrovnal přesvědčivým projevem, z něhož vyplynulo, že dle jeho jedenáctiletého názoru křižovatka žádnou hranici nemá. Poté, co jsem ho v této věci ochotně poučil, uznal, že prý je to vlastně to místo, kde se nesmí parkovat, i když tam nejsou zákazové značky. Blbečka jsem tedy ještě dodatečně obeznámil, jak daleko od této hranice se to smí. Každopádně, on do křižovatky nedoletěl ani po nárazu. Přesvědčoval jsem Nicka, že by se scorpio neotočilo do protivky, kdybych do něj narazil přímo zezadu, a že by taky primitiv nevyklovl zobákem okno. Blb na to dost tupě a od věci, jak prý vím o tom okně. Maminka se ho optala, jestli to snad není pravda. On, že je. Ona, tak co teda mele. Ticho.

    Maminka za mě podala návrh na zproštění obvinění, buď proto, že jsem přestupek nespáchal, nebo že mně ho nedokázali. Dále za mě podala oznámení primitovova přestupku – nedání přednosti. Jeho přejetí plné čáry bylo i v policejním protokolu, ale švestky spolu s Nickem na to kašlali.

    Blbečkovo ztrapnění a vyvrácení jeho kydů nepřineslo žádaný efekt. Navzdory tomu, že on i jeho spolujezdkyně změnili výpověď v tom smyslu, že teda při nárazu nebyli v křižovatce, a ačkoliv si mohl vybrat z maminkou nahozených možností, Nick rozhodl (ne na místě, nýbrž dalším dopisem), že gauner jsem já. Za hlavní důkaz proti mně použil tu část mojí výpovědi, v níž jsem se podíval do špíglu (?). Pokutu mně uložil na dolní hranici sazby ve výši 2500 Kč plus 500 Kč poplatek za správní řízení, to prý s ohledem na povahu činu. Je to nelogické – kdybych nehodu opravdu způsobil, tak jsem od začátku lhal a mařil průběh vyšetřování, měl bych proto platit naopak velkou pokutu. V rozhodnutí o přestupku odkazoval na neexistující paragrafy, případně rovnou na neexistující právní předpisy. Zřejmě se někde vloudila chybka, i když jinak byl Nick velmi zručný v používání ctrl+c a ctrl+v. Celý dokument tím ostatně byl poznamenán. Nick byl povinen vypořádat se se všemi mými připomínkami (a že jich bylo – protokol o podání vysvětlení, dopis po nahlédnutí do spisu, projednání přestupku). Nezlikvidoval jedinou, všechny jeho žvásty byly opsány z policejních protokolů. Na konci také uvedl, že obvinil primitiva z přejetí plné čáry (nenapsal to takhle jasně, nýbrž paragrafy, fakt existujícími). Obvinění, maminkou oficiálně vznesené, ignoroval (později jsem se dozvěděl, že primitiv byl potrestán za přejetí plné čáry napomenutím, proti němuž se neodvolal). Od Nicka to bylo celkem chytré – kdyby totiž nedokázal nedodržení bezpečné vzdálenosti z mojí strany ani primitivovo nedání přednosti v jízdě, a já bych řekl, fajn, tak to zavinil primitiv přejetím plné čáry, Nick by s úsměvem oznámil, že už ho za to potrestal.

    I sepsal jsem dvě lejstra. V prvním jsem zopakoval obvinění scorpiomana z nedání přednosti. Druhým jsem se odvolal ke krajskému úřadu. Vyjádřil jsem potěšení, že jsem dostal nízkou pokutu, ale i nechuť z principu ji zaplatit, neb vina netíží mé svědomí. Kraj prohlásil odvolání za opodstatněné, zřejmě si tam někdo konečně uvědomil, že moje výpověď dává smysl a že ji v jednom kuse neměním. Zrušil Nickovo rozhodnutí, nařídil mu zajištění znaleckého posudku (nenavrhoval to už někdy někdo?), seřval ho za kopírování nesmyslů z policejních protokolů a úvodu rozhodnutí o přestupku do jeho zdůvodnění a vůbec to bylo bezva čtení. Znalec se pak vyjádřil šalamounsky: nepotvrdil, že se nehoda stala tak, jak tvrdím já, či jak blekotá primitiv. Konstatoval však, že zatímco moje verze možná je, ta primitivní představuje totální kec.

    Pak mně od Nicka chodily už jen přátelské dopisy, jako že proti mně zastavuje řízení na základě prokázané neviny, že obviňuje blbečka (to se mu teda nedivím, když se jím nechal tak pěkně oblbinkat) a podobně. Měl ovšem těžkou práci a tlačil ho čas – z roční promlčecí lhůty deset měsíců naháněl mě a blbeček si mezitím taky pořídil právníka, kterému stačilo dokola se odvolávat. Taky musel zrušit pravomocné napomenutí za přejetí plné čáry, což mu musí požehnat nadřízená instituce (taky se proti tomu dá odvolat). Samozřejmě to nestihl, což mě ovšem nemrzí, jestli blbeček platí nebo neplatí pokutu je mně jedno, a o papíry by stejně nepřišel.

    Pro zajímavost – promlčením přestupku (v praxi tehdy, jestliže do jednoho roku od spáchání není pravomocně projednán) nedochází k promlčení nároku na náhradu škody při něm vzniklé. Zde je promlčecí lhůta obvykle tříletá. Pokud by znalecký posudek nevyšel v můj prospěch, mohl jsem nechat zpracovat revizní znalecký posudek. Jejich případné rozpory by pak posuzoval další znalec nebo instituce (třeba vědecký ústav) jmenovaný správním orgánem. Jestliže by neuspělo moje odvolání ke krajskému úřadu, stalo by se rozhodnutí o přestupku pravomocným. Měl bych však možnost podat správní žalobu s další možností případného odvolání, a posléze i ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Tam je však už potřeba advokát, právník nestačí, a to dokonce i v případě, že bych sám byl advokátem:) Náklady účastníků i soudní hradí strana, která pukne. Kdyby mě pracovní postup švestek žral přímo nesnesitelně, mohl jsem se obrátit na Inspekci ministra vnitra. Tento popis zdaleka není vyčerpávající, jeho cílem je pouze poskytnout rámcový pohled, jak se lze bránit v případě jednostranného vyšetřování.

    Chlebodárce mezitím prodal zbytky felicie, takže u primitivovy pojišťovny uplatňoval nárok na odhadnutou škodu, a to výši 70000 Kč. Dostal o sedmnáct táců míň, ale i to považuju za úspěch.

    Setkal jsem se v rámci obyčejné bouračky se šílencem, jakého nikomu nepřeju potkat, i když jistě se najde i horší grázl (třeba ozbrojený, na příklad inteligencí). Byl jsem konfrontován s refošem JUDr. Nickem Slaughterem, který akorát nadepsal podklady od švestek slovy Rozhodnutí o přestupku, a nízkou pokutou kompenzoval neexistenci důkazů. Schopnost objektivního posouzení získaných údajů, vcelku podstatná to vlastnost u člověka na jeho místě, byla mu naprosto cizí. A konečně, seznámil jsem se taky se stoicky klidným zaměstnancem primitivovy pojišťovny, jenž neprojevil ani minimální snahu zjišťovat, zda jsem s ním oprávněn jednat za svého zaměstnavatele. Nejsem.

    Hned po agresivním primitivovi na mě nejhůř zapůsobil švestka podpraporčík. Nekompetentní chlap, který ignoroval (podobně jako Nick) zjevná fakta, lhář, který mně po nehodě řekl, že ji vyšetří expert, a zatím byl pod oznámením mého přestupku, k němuž nepřiložil žádný znalecký posudek, podepsán jako zhotovitel (rovněž podepsaný ředitel DI to sotva přešetřuje), přičemž už když vyplňoval protokoly o nehodě, primitiva v něm upozornil na jeho právo mámit po mně náhradu škody, zatímco u mě to považoval za zbytečné. Diletant, snažící se mít všechnu práci co nejdřív z krku, jakkoliv mizerně odvedenou, ubožák, který se nechal ovlivnit vzhledem účastníků nehody. Když se totiž s kolegou přihrnul k místu bouračky, naskytl s jim pohled na jedné straně na chlápka s kočenou, jak utěšují řvoucí bejby, a na straně druhé na borečka, co nevypadá ani na svých třiadvacet, nervózně se motajícího kolem feldy s rozmláceným předkem, v neuvěřitelně rychlém červeném triku ferrari. Švestka podpraporčík případ vyřešil dřív, než vylezl z káry. To triko mně přivezl brácha z tábora v Itálii a mně se líbí. Dovedu se však poučit. Pro případ další nehody usilovně sháním respekt budící kšiltovku USS CVN-65 Enterprise, podpraporčík bude čumět.
     


    28.07.2004 Jerré


    [Akt. známka: 1,23] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 67 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.