Je tu doba sklizně okurek a patnácti minut slávy lůzra ze Smíchova,
který autem přejel děvče a ujel. Média se tím rozsáhle zaobírají a "dopravní
experti" zaujímají stanoviska. Nepochybně dospějeme ke zjištění, že je
třeba více represe, více, více, více!
Tématu jsme se již
jednou věnovali.
Když se podíváme do policejních statistik, uvidíme následující:
Zdroj: Statistika Policie České republiky
Kdo není líný, zjistí že:
- počet nehod, od kterých pachatelé ujeli (nebo utekli, nemuselo se
nutně jednat jen o řidiče) byl v letech 2004-2005 víceméně konstantní nebo
lehce klesal.
- v roce 2006 začal počet takových nehod stoupat (například v letech
2006 a 2007 o nějakých 700 případů meziročně). Připisuji to zavedení bodového
systému. Poté se podíl takových událostí na nějakou dobu ustálil na té
úrovni, kam se v roce 2006 dostal.
- v roce 2009 je průběh grafu ovlivněn tím, že ministr vnitra Langer
alias Íčko prosadil v rámci reformy policie novelu, která redefinuje nehodu
jako událost se škodou nad 100.000 Kč a bez zranění. To ovlivnilo počet
i podíl sledovaných nehod, protože se změnila metodika sběru dat. Nicméně
od roku 2009 dále už byla pravidla pro sběr dat neměnná a opět vidíme,
že počet nehod, u kterých se pachatel vzdálí, roste meziročně o zhruba
1000 případů.
- v roce 2011 novela trestního zákoníku zavedla vyšší tresty za neposkytnutí
pomoci při dopravní nehodě, které mohou dosáhnout až pěti let nepodmíněně,
za přitěžujících okolností 8 let (předtím: 3 roky). Nicméně i v letech
2011, 2012 a 2013 počet takových událostí rostl
- v současné době od každé desáté nehody pachatel ujede nebo není zjištěn,
v roce 2009 to byla zhruba každá 11.
Mé tvrzení z roku 2013, že pravděpodobnost, že vás někdo nabourá a ujede,
je i přes neustálé utahování šroubů řidičům pořád stejná, tedy nebylo úplně
pravdivé. Je totiž vyšší.
Zbývá tedy odpovědět na otázku, co způsobuje neustále rostoucí výskyt
těchto událostí. Asi se shodneme, že se jedná o závažný a společensky nebezpečný
jev. Když pomineme morální stránku věci a emoce v řadách obyvatelstva,
zejména pak v řadách těch, kteří na pomoc jiným při nehodě vykašlou a koukají
se co nejrychleji vytratit (jak jsem se před časem sám přesvědčil na
vlastní kůži), zbývá technokratický poznatek, že účastník nehody je
spolu s její obětí mnohdy jedinou osobou, která je na místě vůbec přítomna
a může přivolat nebo poskytnout pomoc. Za sledované období došlo ze strany
státu k celé řadě legislativních aktů, u kterých nám vlajkonoši českého
dopravního fašismu slibovali, že pokud strpíme ještě tu či onu formu šikany
a byrokracie, nastane na silnici ráj na zemi a náš pocit sucha a bezpečí
bude mnohokrát kompenzovat tu či onu buzeraci. Je to přece všechno
proti pirátům! Namátkou uvádím bodový systém, povinná psychologická vyšteření,
zavedení objektivní odpovědnosti provozovatele, neustále se zpřísňující
tresty, rok od roku rozsáhlejší pravomoci policie a drahé vybavení pro policii, a nové
skutkové podstaty přestupků a trestných činů a na další si jistě vzpomenete sami. Jsem skutečně jediný,
kdo se ptá, kde je tedy ten slibovaný výsledek?
Doktrína českého silničního fašismu selhala. Jakkoli drakonické tresty
nedokáží chování jednotlivců pozitivně ovlivnit, naopak, přispívají k atmosféře,
které způsobuje pravý opak. Ve středověku se prý nejvíc kradlo v davu tam,
kde zrovna popravovali nějakého lumpa.
Jako vysvětlení nabízím následující pohled. Období mezi roky 2010 a
2012 přineslo jeden fenomén - medializaci tzv. silničních pirátů. Jednalo
se o zakázkovou výrobu exeplárních případů z běžných autonehod, která měla
veřejnost přesvědčit, že řidiči jsou vlastně monstra a bourají pro vlastní
zábavu. Začalo to kauzou
Luboše Laciny, které jsme se obsáhle věnovali a pokračuje to v podstatě
dodnes, akorát to už nikoho moc nezajímá. V prostředí této hysterie se
úplně zapomnělo na to, že většina nehod vzniká z nepozornosti nebo přecenění
vlastních schopností, přičemž tato událost doživotně poznamená nejen obět,
ale i pachatele, který má sám zájem se s ní vyrovnat. Spravedlivé by bylo,
když už někdo takovou nehodu spáchá, aby měl také možnost ji nějakým způsobem
odčinit, k čemuž by pomoc na místě nehody samé byla jistě nezbytným začátkem.
Tento prvek byl však mediálním řáděním "dopravních expertů" a inkvizitorskou
činností státních úředníků se stalinským
slovníkem úplně anulován. Jak s oblibou říkám, sprostý zloděj nebo
vrah je v českém právu v lepším postavení než slušný řidič.
Ještě jinak řečeno, když způsobím nehodu a zůstanu na místě, potrestají
mě likvidačním trestem a vyvláčejí v médiích. Když ujedu, potrestají mě
likvidačním trestem a vyvláčejí v médiích. Kde je tedy motivace zachovat
se slušně?
Kdo spáchá nehodu, nemůže už ani doufat ve spravedlivý proces. Dopravní
psycholog tvrdí, že na
vině je vždy řidič, tak proč vlastně chodit k soudu. Stejně vás zavřou,
tak jako tak, podle expertů je to správně. Existuje důvod pro to, stavět
se k následkům nehody čelem? Ne, stát o to nemá zájem.
Nad rámec tématu, v impresivním
C.V. lůzra ze Smíchova nacházím několik zajímavých momentů. Viděl bych
to na hloubkovou kontrolu na pražském magistrátu. V říjnu 2013 mladého
pána zastavila policie a následným vyšetřením u něj v těle byly zjištěny
drogy. Věc byla předána magistrátu a řešena jako přestupek. V lednu 2014
měl však řidičský průkaz zpátky. Copak to bylo za úřední úkon? Mám tomu
rozumět tak, že drogy sice zjištěny byly, ale nikoli v takovém množství,
aby mohly ovlivnit schopnost řídit a tak se to odložilo? Dělal se posudek?
Když odečtu běžně vznikající průtahy, tak za dva měsíce stihl magistrát
vyslechnout lůzra, zadat posudek, nechat vypracovat posudek, zařadit posudek
do spisu, načíst ho, rozhodnout a nechat rozhodnutí nabýt právní moci.
Pozoruhodný to výkon. Nebo se to odložilo "nějak jinak"? Aktuálně figuruji
v různých rolích ve více správních řízeních. Jednoho zoufalce popotahuje
pražský magistrát již od října 2013 za to, že jel na magistrále 64 km/h,
jiný zoufalec pohulil někdy týden před jízdou travičku, chytli ho v Nuslích
a od prosince se čeká na posudek. Rád bych někdy dosáhl toho, abych jakýmkoli
způsobem dotáhl domnělý závažný přestupek od okamžiku zjištění do zproštění
za čtyři měsíce. Ale asi na to nemám správné buňky nebo spíš fondy.
09.08.2014 D-FENS