Zkušenosti s vozem Škoda Roomster 1.2 HTP – Tuning by Jemča.
Jelikož články o Roomsteru tady na D-fensovi nejsou nic jiného, než
hormada kňourání o slabých motorech, podělím se s vámi i o zkušenosti s
jinými částmi vozu. Roomstera jsem měl půjčeného na 10 dní, a to ve speciální
úpravě od firmy Jemča. Ta sice styling běžně nedělá, je orientována na
čaje, ale rozhodně má lepší vkus, než třeba Milotec. Mračítka a podobné
plastové zrůdnosti od tohoto výrobce autodoplňků mě budou ještě hodně dlouho
budit ze spánku s mokrým prostěradlem. Hlavními prostředky „obrandovaného“
Roomsteru je polep s logem Jemča a obrovská krabice čaje na střeše (abychom
byli dostatečně „vizibilní“, jak nám bylo sděleno experty na slovní paskvily).
Ptáte se, jestli krabice 2x1x1 metr na střeše už tak vysokého auta změní
jízdní vlastnosti? Jo. Velká plocha vepředu není nejlepším aerodynamickým
prvkem, a boky piksly jsou velmi náchylné na boční vítr. Při jízdě za kamionem
dostává auto zvláštní impulzy, které ho nutí nekontrolovatelně kličkovat.
A průjezd protijedoucího kamoinu nebo autobusu? Doporučuji stočit kola,
velmi snadno vás vás může proud vzduchu odfouknout ze silnice. Motor 1.2
HTP je tragédie, to ví snad i malé dítě. Zvuk připomíná traktor a zátah
prakticky neexistuje. Do vyšších otáček, kde by člověk od normálního motoru
čekal příval síly, se nemá prakticky cenu pouštět. Po sundání krabice se
sice jízdní vlastnosti zlepšily, ale ne o moc. Pryč od tohoto nepříjemného
tématu.
Roomster je velmi prostorný, uvnitř jsem se opravdu necítil jako v konzervě.
Kromě známé hrany středového panelu, která tlačí na pravou nohu řidiče
je jinak posez velmi příjemný. Ovládací prvky nastavování seadačky by si
ale zasloužily trochu zdravého rozumu. Výška se ovládá mamutí pákou po
straně, která připomíná pumpu. Pumpujte nahoru a sedačka vás strká vzhůru,
pumpujte dolů a sedačka se sune k podlaze. Kancelářské židle jsou k nastavování
výšky určitě pohodlnější, a navíc u toho nevypadáte jako blázni. Madlo
posuvu sedačky vpřed a vzad připomíná velikostí i tvarem záchrannou brzdu
z historických vlaků. Nehledě na to, že jsem do něj při vystupování nesčetněkrát
kopnul.
Přístrojová deska a vlastně celý kokpit je shodný s novou Fabií, takže
se s různými nedodělky určitě ještě budeme setkávat. Pokud začneme u volantu,
tak ten má velmi tlustý věnec a po určité době začíná být řízení vcelku
nepříjemné. Pedály jdou pěkně zlehka, stejně jako volant, snad by jen plyn
nemusel být o takový kus pod brzdou, při popojíždění jsem si často připadal,
jako když šlapu zelí. Plasty v interiéru jsou poměrně dobře slícované,
až na několik místeček, skrytých očím. Opět se tu setkáme s černou a šedou,
přičemž šedá má navrch. Popravdě, nechápu smysl stříbrně nastříkaných rámečků
ventilátorů a vnitřních madel dveří. Jsou laciné na pohled i na dotek.
To platí i o přihrádkách, konkrétně o vrchní přihrádce spolujezdce. Zaklapnout
ji vyžaduje minimálně dva pokusy. Jinak je vše v normě, akorát při nastavování
ventilace je slyšet hrozivý rachot odněkud z hloubi středového panelu.
Potěší i vyjímatelný (a to znamená i vymývatelný) popelník. Vzadu vypadají
věci o fous růžověji. Místa je dost a dost, hlavně nad hlavou. Jedinou
slabinou je prostřední místo na zadní lavici, vzhledem k atypickému rozdělení
sedačky 40-20-40 je uprostřed velmi málo místa. Sklápění středního segmentu
je řešeno opravdu stupidně, masivími madly po obou stranách opěrky. Ty
tlačí do zad, ať se sebevíc snažíte najít pohodlnou pozici. Alespoň, že
pás pro prostředního cestujícího je umístěn a navíjen na strop. Zklamání
tím nekončí, ve sklopce chybí držáky na nápoje. To by nebylo tak tragické,
kdyby se na ní alepoň dala položit ruka, ale na to je bohužel moc nízko.
Reputaci zachraňuje jen gumové lanko s háčkem a očko, pravděpodobně na
upevnění lyží.
Kufr překvapí svou velikostí, čekal jsem místo tak na 2 tašky s nákupem.
Největší sice není, ale fráze „Není to tak špatný, jak jsem čekal“ ho vystihuje
vcelku přesně. Za opravdu dobrý nápad považuji háčky po stranách, stejnětak
malé přihrádky po stranách. Dokonce tu najdeme i 12V zásuvku.
Je nutno se zmínit i o těsnění dveří. To je v lepším případě naklapávací,
v horším jen nasazené přímo na kov. Konkrétně horní roh u předních dveří
neustále vypadává, a pokud se sem tam přivře do dveří, půjde velmi rychle
do kopru. To nemohli páni inženýři utratit u každého auta o 10 korun navíc
za pořádné uchycení?
Shrnuto a podtrženo, Roomster je auto s hromadou dobrých nápadů a několika
špatnými. Ty ale bohužel nejvíce pocítíte. Vzhledem k zaměření na rodinu
je ideální konfigurace malý řidič, tlustá žena, dvě dvoumetrové děti a
jeden liliput. Pak si nikdo nebude stěžovat a z Roomsteru bude skvělé rodinné
auto. Dá se přežít i HáTéPéčko, pokud se smíříte s tím, že nejede, a přestanete
se vztekat. Ale proč si zbytečně ničit nervy, že?
28.03.2007 Amraam_7