Přicházím domů z práce, jak jinak, než notně unaven, přítelkyně nikde,
čoklice nikde. Televize zapnutá a běží zprávy na Nově. Veden instinktem
nacházím umě skrytý ovladač a chystám se televizi vypnout.
Kupodivu ale
slyším hlod, který mě nutí můj postup přehodnotit. Prý roste počet útoků
na měšťáky. Nějaká videa, kecy. Na závěr jakýsi expert zmiňuje jiný přístup
k Policii v Británii a jak na ně máme (musíme) bejt hodný, protože... Proboha
proč vlastně? To už mi žluč stříkala z uší. Když už nic, něco se těm „zprávám“
upřít nedá, donutily mě napsat tento velmi krátký příběh o schopnostech
a fungování Městské policie v Praze.
Na podzim nám byl z mě naprosto neznámého důvodu ukraden Transporter
4. generace ve stavu „jezdí s tim Slováci na stavbu“. Stalo se. Absolvování
standardního výslechu, nic, co bych nečekal. A čas plynul...
V únoru přichází telefonát, že našli auto. Paráda, nadšení se nekonalo.
I šrot se dá ještě víc dodělat. Auto si někdo půjčil a odjel s ním o 500
metrů jinam, bohužel do míst, kam nikdo z nás nejezdí. Škoda, že to nenechal
před poštou.
Po příchodu k autu, které bylo ve zcela totožném stavu, jako před ukradením,
a letmé prohlídce jsem byl zcela konsternován. Auto bylo zaparkováno v
modré zóně. Za stěračem bylo 5 lístečků od MP. Bohužel byla dodávka pod
stromem a nevhodná k odtažení (mimochodem dobrá fičura, opravdu auto z
pod stromu neodtahují). Všichni víme, že po penězích by šli diametrálně
jiným zpsobem a informace o nalezení auta by se k nám dostala dříve. Tentokrát
prý přišel nějaký iniciativní mladík a dokonce ho napadlo, že asi něco
nebude v pořádku a vozidlo prověřil. Po 3 měsících.
Tak se ptám: Oprvadu musí mít policie, lhostejno jestli obecní či státní,
respekt vynucovaný tvrdšími represemi? Ano, musí. Protože si respekt prostě
nezaslouží.
30.05.2011 Ian