Chtěl jsem vytvořit nějaký rádobyvtipný úvod do problematiky… ale jelikož
k tomu zatím hledám odvahu a mám svérázný smysl pro humor, tak to raději
přeskočíme. Tedy k jádru pudla…
Předem upozorňuji, že jsem fanda Octávií a rozhodně se distancuji od
těch, pro které jsou tyto vozy náplastí na ego, nebo prostě spotřebním
pracovním materiálem.
K výběru vozu bych dodal snad jen to, že se mi okty už od první generace
líbily a když jsem před čtyřmi lety řešil otázku, které auto si k práci
a pro osobní potřeby pořídím, Octávie pro mě byla jasná volba. Měl jsem
několik podmínek… přiměřenou cenu (v té době byly škodovky skutečně předražené…
dnes už je to mnohem lepší), UNI barvu (bílou, nebo červenou), karoserie
typu lift-back, benzínové srdce, centrál a elektrifikovanou přední periferii
(zrcátka a vokna). Cena mne limitovala na tehdy tři dostupné motorizace…
tedy 1.4 16V 55 kW (verze s 59 kW se začala vyrábět až poté) 1.6 MPI 75
kW a 1.6 FSI 85 kW. Verze 2.0 FSI byla zavrhnuta hlavně pro vysokou cenu,
1.4 TSI a 1.8 TSI se tehdy ještě nevyráběly. Paradoxní je že za současné
situace bych si za stejnou cenu mohl pořídit vůz s 1.8 TSI motorem, který
pro oktávii vidím jako naprosto ideální motorizaci. Konec plků, stalo se
a před (panelovým) domem stála bílá Octavie s 1.6 MPI motorem ve výbavové
verzi ambiente za přijatelnou cenu, díky tomu, že si do ní kdesi na severu
sedávali lidí v autosalonu. Ach ty zlaté časy, kdy to v autě vonělo novou,
nezapocenou latexovou pěnou… ale teď už k věci.
Auto má v sobě nyní čtyři roky provozu, čtyři zimy a cca 110.000 km.
Nyní ony uživatelské zkušenosti. Pro pořádek je rozdělím do několika skupin.
Exteriér – karoserie:
K designu se netřeba vyjadřovat, je to záležitostí individuálního vkusu,
snad jen k praktickým postřehům. Z pohledu řidiče je octavia vcelku nepřehledné
auto. Přes profil kapoty není úplně jednoduché odhadnout čelo vozu a zcela
neviditelné jsou přední rohy karoserie, které jsou ovšem vcelku zkosené.
Vcelku tlusté “A“ sloupky také neusnadňují výhled, stejně jako relativně
vysoké hrany předních dveří. Vysoce postavená hrana okna víka zavazadlového
prostoru nedávají šanci určit kde auto končí. Ve vcelku nerozměrných zrcátkách
také vaše auto končí zadními dveřmi, díky následujícímu zúžení vlastně
z auta vůbec není vidět kufr… D-F by pronesl (a myslím, že už to nejednou
udělal), že z auta je “hovno vidět“ a měl by vcelku pravdu. Nicméně já osobně
s tím vším problém vůbec nemám. Pravda je to dané především tím, že auto
používám (a furt někde parkuju) každý den, odhad už vcelku mám a nejsem
žádné nemehlo (skromnost nade vše).
Skelet karoserie je laserově svařen z pevnostních plechů, vnější plechy
jsou typicky vzor “plechovka od coly“. Osobně důvěřuji protikorozní ochraně,
nic jsem nezaznamenal, jen je třeba si dát pozor na již legendární prostor
za zadní stěnou předních podběhů, kde se schovává bordel a nekontrolovatelně
tam hnije…
Nelakované lišty nárazníků a dveří, na rozdíl od současné, faceliftované
(dále jen FL) sestry, fungují úplně spolehlivě. Pár otlačenin, především
(vlastně až na jeden, zato ovšem pořádnej, případ všechny) od ostatních
motoristů, už nárazník i dveře “schytaly“ a můžu tedy prohlásit že pracují
spolehlivě.
Co se týče umístění světel, tedy především rozměrných mlhovek, předchozí
předpoklady i varování, že od kamínků to bude hned rozbité, se ukázaly
jako liché. Diodové blinkry integrované v zrcátkách jsou za dne spíše hůře
rozeznatelné. Vozidlo obstojně svítí jak potkávacími, tak dálkovými i mlhovými
světly. Zezadu je octavia druhé novodobé generace nezaměnitelná. Výrazné
“C“ světla jsou vidět jednak z dálky a i hodně z bočních úhlů, stejně jako
světla přední, takže automobil nemusí mít boční světla “předek-zadek“ jako
například volvo. K samotné výměně žárovek bych jen rád dodal, že pakliže
se člověk naučí grif s odpojením konektoru předních světlometů, je to práce
nanejvýše primitivní, jednoduchá a rychlá. Jenom parkovačky jsou docela
opruz, vyžadující tenké ruce, nebo ploché rovné kleště a trochu zručnosti.
Pravda, mlhovky jsem ještě neměnil, ale na rozdíl od FL by to neměl být
žádný větší problém. K tomuto snad jen ještě drobnou technickou. Žárovky
jsem vyměnil prakticky všechny v předních světlech (H1 a H7 parkovačky)
(mimo blinkrů) a jednu nebo dvě 5W žárovky vzadu.
Pozn.: Docela mne sere přístup automobilek a jejich móresy s přístupem
k zadním mlhovkám… je to šetřením nákladů, nebo tím, že si EU řekla, že
stačí, když dacani oslňují jednou mlhovou, tak tu druhou zakážeme?
Interiér – zavazadlový prostor:
Můj interiér je vyveden v (ne)praktické kombinace černá-černá s pseudo-hliníkovými
buzno-lištami. Jelikož jsem vcelku interiérový puntičkář, tak musím uznat,
že interiér černá-béžová s použitím koberečků má vcelku vyšší odolnost oproti
vizualizaci zašpinění. Ale přistupme k obecnějším informacím. Interiér s měkčenými
plasty v zásadě obklopuje řidiče a spolujezdce, masivní středový panel,
vysoký středový tunel (mám loketní opěrku ) a silné výplně dveří, obsahující
docela praktické kapsy na 1-1,5 l láhve, dodávají pocit sucha a bezpečí
((c) allways) na někoho můžou působit stísněně ale mým 186 cm a 90 kg vyhovují.
Volant je vyveden z PUR pěny s vcelku tlustým věncem a je plně nastavitelný
(ve dvou osách). Řadicí páka je vcelku krátká, ne úplně nepříjemná, dobře
dostupná. Páka ruční brzdy je, pokud máte loketku zvedlou a posunutou vpřed,
špatně přístupná, jinak to jde.
Popelník ani zapalovač nepoužívám, ale konektor 12 V, u kterého je ještě
prakticky umístěno ovládání zamknutí-odemknutí interiéru, by mohl být více
v předu. V případě že použijete navigaci, bude vám drát od napájení viset
přes půl kokpitu. V loketce se skrývá vstup pro AUX, tedy konektor 3,5mm
JACK pro připojení například MP3 přehrávače a také zde naleznete “klimatizovanou“
schránku. Ta je více méně k hovnu, ale dá se do ní strčit zrovna nepoužívaný
MP3 přehrávač, navigace, nebo jiná drobnost.
Mám JednoDINové originální, vcelku dobře hrající (hrající) rádio s CD
přehrávačem, které má vcelku jednoduché a ergonomické ovládání, umístěné
na středovém panelu. Pod rádiem se nachází menší “polička“ ideální na futrál
s CD, peněženku, nebo pistoli CZ70, případně kombinace. Pod touto poličkou
se nachází ovládání poloautomatické klimatizace. Na toto ovládání se nemusí
skoro šahat. Nachází se tam ale i ovládání pro vnitřní cirkulaci (avie
nebo jiný diesel (TDI) vpředu) topení zadního skla (popelnice, nebo strom
vzadu) a on/off klimatizace (horko všude). Tyto tlačítka jsou dobře přístupná
když máte ruku na řadicí páce v poloze R, 1, 3, 5 ukazováčkem, jinak tam
musíte šahat extra… pod tím vším je ještě ovládání vypnutí ASR a níže se
nachází popelník, do kterého se praktického nevejde nic, ale je to dobrý
prostor na odkládání účtenek. Nad rádiem jsou “žaluziové“ výdechy ventilace,
následované čudlem pro výstražné (nouzové) blinkry a slavná schránka, jejíž
účel jsem dodnes nepochopil… pokud máte navigaci, do schránky se nedostanete.
Na brejle je to v létě nahovno, páč do toho smaží sluníčko, což vylučuje
i ukládání termopapírů (účtenek) krom toho se do toho musíte natahovat,
takže je to úplně (skoro úplně) nanic.
Ovládání oken u řidiče je řešeno jakousi konzolí na dveřích, ale má
tedy tu nevýhodu, že když chčije a vy jste nechali pootevřené okno kvůli
horku, tak vám konzole svítit přestane, nebo možná bude svítit furt, nebo
třeba jen chvíli a intenzivně… Mne teď svítí jen, když je ovládání intenzity
podsvícení přístrojovky na maximu. Tento ovladač je mimochodem mimořádně
kreténsky umístěný těsně u sloupku volantu, což by tolik nevadilo, když
by nebyl sdružený s ovládáním náklonu světel… tento ovladač je tak možné
zahlédnout pouze pokud jste spolujezdkyně a navíc gymnastka a provádíte
řidiči orální služby. Samotný ovladač světel, pod kterým se nachází další
mini schránka (ideální na doklady) je taky špatně viditelný, ale zase tam
není moc co řešit… prostě nahmatáte, zakroutíte a uvidíte, co to udělá.
Spolujezdec má k dispozici odkládací schránku, do které se vejde sotva atlas
a pár vizitek a schránku pod sedačkou, do které se nevejde nic… shrnuto
a podtrženo, ergonomie ovládání docela ujde a co se týče proklamací o odkládacích
prostorech bych rád upozornil, že nejlepší odkládací prostor je prostor
na podlaze pod spolujezdcem, spolujezdec, jeho sedadlo, nebo spolujezdec
sám (nesmí to být ovšem, jako v mém případě manželka, lamentující pokaždé,
když na ní položíte svačinu, noviny, faktury případně menší aktivní síťový
prvek).
V autě je místo na 4 dospělé osoby, či dvě dospělé osoby a tři děti,
nebo neomezené množství skautů. Sedačky vepředu jsou dle mého naprosto
dostačující, i když jejich “sportovní“ verze (dynamic, nebo RS) mi příjdou
lepší. Vzadu je to taky dobré (sednu si “za sebe“) jen se už začínám limitně
blížit stropu, opatřenému i lampičkou vzadu nad sedadly zadních pasažérů.
Zavazadlový prostor je vcelku velký a má velký vstupní otvor… což je
vám ale stejně k ničemu, když potřebujete něco vyndat, nebo naopak naložit
k sedačkám, protože se zaručeně zaserete o nárazník, pokud nejezdíte denně
do myčky, nebo nejezdíte vůbec. Nákladová hrana je oproti combi o dost
výš, takže nakládání větších předmětů není nejpohodlnější ani nejjednodušší
. praktickým doplňkem je osvědčená síť. V dobře osvětleném kufru se nachází
na pravé straně také docela praktický košík na různé drobné předměty a
v mém případě jeden dvojhák na zavěšení “igelitek z Lidlu“ (c) D-F. Pod podlahou
prostoru se nachází rezerva s polystyrenovým rámem, heverem a simly-klevr
šmejdem na povolování matic. K tomu bych jen rád doplnil… že píchám (gumy…
no i když…) tak jednou až dvakrát do roka a zatím to funguje…
Krom zmiňovaného problému s ovládáním oken a občasném divném zacvakáním
z přístrojové desky (údajně to dělá jakýsi reset ovládání nastavení klapek
ventilace) nic nevrže, nedrnčí , nepáře se a netrhá. Měl jsem dvakrát nějakej
bordel ve ventilátoru vnitřní cirkulace vzduchu, ale to jsem si vyčistil
sám.
Agregát, podvozek a jízdní dojmy:
Pod, do písmene V tvarovanou kapotou, bez zvukové izolace, bije čtyřválcové,
hliníkové, osmiventilové, benzínové srdce o obsahu necelých 1.6 litru,
“osvědčené kontrukce“ a o výkonu 75 kW v 5600 ot./min a max. toč. momentu
148 Nm při 3800 ot./min. Tento agregát je spojen s přímořazenou, pětistupňovou,
plně synchronizovanou převodovkou. Je ovládán pomocí drive-by-wire, tedy
elektronickým pedálem plynu. Je to takový, vcelku tichý… no motor… vyloženě
neurazí, ale také nenadchne. Aby se to hýbalo, musí být otáčkoměr přes
2.500 otáček. Reakce na plyn také není blesková, řekl bych tak až půlvteřinová.
Toto prý dokáže odstranit CIMBU. Požadavky řidičů na motory jsou různé,
těm mým v zásadě vyhovuje… jezdím většinou sám, s rozměrnými, ale lehkými
náklady, většinou po relativně průjezdném městě (Tábor) či okolních okreskách.
Když člověk vyloženě potřebuje, tak “na to šlápne“ a modlí se, aby to na-to-šlápnutí
bylo dostatečně účinné a kopec ne moc strmý, ale když mu nevadí těch cestovních
80-90 km/h tak se jezdí v pohodě. Řazení je příjemné, přesné, podvozek stabilní,
brzdy dostatečně účinné. Já jezdím s dlouhodobou spotřebou 6.1 l/100km zkapalněných
dinosaurů.
Vždy ze začátku zimy, ale občas také jen tak, vyrážím otestovat oktu
na limitu. Většinou jsem ustoupil já… jen jednou, za mírného deště jsem
přecenil možnosti podvozku, gum a hlavně své schopnosti a opustil všechovské
letiště jinde, než na něj vjíždím… (a modlil se, aby tam nebyl šutr, nebo
příkop). Motor se nechá vytáčet, jen to nemá odpovídající zrychlovací efekt.
Nad cca 5.500 otáček má smysl jít pouze tehdy, pokud chcete otestovat fci
omezovače, nebo se na 4 km úseku pokusit dosáhnout maximální rychlosti
s větrem v zádech a trochu z kopce 203 km/h podle navigace . Ani brzdy se
nijak rychle neunaví.
Úpravy/opravy:
Díky mým občasným výletům se skautama a airsofťákama do lesů, luk a
hájů se mi podařil upravit hlavně kryt podvozku, který je na několik málo
místech popraskaný. Jinak mé úpravy spočívají v design-paketu od MILOTECu.
Nejsem žádný tuzer… jedná se o decentní kit a alternativní masku. Dále
jsem si pořídil chromovaný nástavec na péro, pardon výfuk, originál by
škoda, páč mně vadila ta záslepka vedle standardní jedno-roury. Do motoru
jsem se zatím moc, až na K/N filtr, nesral, počkáme, až tomu skončí šestiletá
doba hájení a pak zkusíme s kamarádem něco vymyslet.
Na vozidle nejsou žádné závažné závady ani výměny. Zatím. Poslední zimu
mi, nevím proč, občas přibržďovalo pravé zadní kolo a teď v létě mi začalo
pískat, hlavně v zatáčkách pravé přední kolo. Krom toho mi tak nějak už
od začátku občas chroupá/vrže ve stabilizátoru, hlavně v zimě… ale zatím
zjišťuji, že to není neobvyklé…
Resumé:
Octavia II 1.6 MPI je dobré i když ničím výjimečné auto. Má mnoho předností,
je i uživatelsky docela příjemné a není, aspoň dle mých zjištění, ničím
chronicky poruchové. Mezi jeho největší slabiny patří ne-úplně-dokonalý
motor a jeho ovládání a některé ergonomické prvky, hlavně nepřehlednost
karoserie z pozice řidiče.
PS: Jedná se o mou prvotinu, takže budu rád za každou ne-strhující
kritiku
16.09.2010 Muad-dib