Komentáře ke článku: Já přemejšlel jsem vo státě... (ze dne 02.02.2014, autor článku: Evropan Jirka)
Přidat nový komentář
|
|
|
tak určitě....zase na druhou stranu........kdo umí, ten umí
|
|
Mě spíš zaráží jedna věc: Že "mainstreamové" politické strany právě na zmínené téma nemají nějaký názor, nemají žádnou vizi uspořádání společnosti, od které by odvozovaly svůj program.
Totiž, na jedné straně je řekněme liberalismus, resp. libertariánství, které mj. tvrdí, že socialismus není v lidské společnosti vůbec realizovatelný.
Na druhé straně je socialismus, který tvrdí, že liberální kapitalismus je lež, která má obhájit vykořisťování.
V každém případě se oba směry shodnou v tom, že jsou už od samých základů navzájem neslučitelné.
Přičemž těm kdo vládnou je bližší socialismus. Pochopitelně: Směr, podle kterého by lidé měli rozhodovat sami za sebe a v existenci vládců pořádně ani nevidí moc smysl, vládcům asi moc sympatický nebude.
Jenže socialismus, v extrému komunismus, má problém: Buď by vyžadoval společenství "lepších lidí" dobrovolně pracujících "pro všechny", které neexistuje, nebo centrálně řízenou ekonomiku. Jenže všechny pokusy o centrálně řízenou ekonomiku skončily takovým fiaskem, že dokonce už i komunisti kolem té myšlenky našlapují velmi opatrně.
Co s tím?
Téměř všechny "mainstreamové" politické strany, možná kromě komunistů, vyznávají zhruba názor, že kapitalismus -budiž- funguje a je efektivní, ale aby to bylo "spravedlivé", potřebuje socialistické korekce. Jinak řečeno, pravdu má do nějaké míry socialismus, akorát že socialismus nefunguje a vede k všeobecné bídě, takže musí být i kapitalismus.
A proto musejí zůstat jen na povrchu a řešit jen konkrétní detaily, třeba jaká sazba nějaké daně by měla být letos a příští rok, protože kdyby měly říct třeba k jakému systému daní by se chtěly dopracovat a proč by takový měl být, narazí právě na to, že současně zastávají dva protichůdné postoje.
|
|
|
Je to tak, čím více "mainsteam" tím větší rozplizlost, neurčitost, ba klidně odporování si v (nepříliš důrazně)hlásaných vizích. Hlavně slíbit, co chce volič slyšet, nikoho nenaštvat. Námitky, že si odporujeme a že to nemůže fungovat, nechat v tichosti vyhnít.
Co se týče funkčnosti ad hoc namíchaných systémů, je to podobné jako ve známé anekdotě o výrobci podlahových krytin: Náměstek referuje osobně před centrální plánovací komisí o pokroku ve věci právě dokončeného vývojového úkolu. "Jak známo, náš podnik tradičně vyrábí dva druhy podlahových krytin z plastických hmot. Druh A ve vyráběn z měkčí směsi, je pružný, snadno se pokládá, avšak rychle se prošlape. Druh B je z tvrdší směsi, velice dobře odolává prošlapání, avšak při pokládce se láme. Úkolem proto bylo smísením obou materiálů vyvinout krytinu, která by převzala žádoucí vlastnosti obou výchozích druhů, tj. snadno se pokládala a přitom odolávala prošlapání. Musím však kriticky přiznat, že výsledné řešení není zcela dokonalé. Nově vyvinutá podlahová krytina se při pokládce láme a pak se rychle prošlape.“
|
|
|
Celkem zajímavý článek a docela těžké téma.
Co se týče těch mainstreamových stran, tak dle mého nezpochybňují optimalitu existence státu, ale spíše jeho formu stylem, že stát by mohl být a byl dobrý, kdyby ho neovládali zmrdi a klany zmrdů s s totalitárními úmysly a sklony k pijavicovému vysávání mas a jejich záměrného zotročování ve prospěch zmrdích klanů s arcizmrdem v čele. V tomto připomínají strukturu mafie, která tak postupně opravdu v tichosti prorůstá do státního aparátu, což je její způsob koexsistence v souladů s organizovaným násilím, které stát představuje. Je to ve stylu: Když stát nemůžu porazit, tak se s ním spojím v symbióze.
Nemůžu souhlasit, že liberalismus může tvrdit, že socializmus není prosaditelný, ale nejde to zatím zejména kvůli sobectví, chamtivosti, závisti a prospěchářství. Dovedu si ale představit liberální formu socialismu, tedy že by fungoval jako socializmus, ale s maximálním respektování lidských svobod. Já si třeba ale dokážu představit, že bych dobrovolně pracoval pro všechny, přičemž by se zato o mě systém přiměřeně postaral. Pracoval bych v klidu a hleděl zejména na kvalitu odvedené práce a úměrně tomu i kvantitu, která by byla dle určité normy, která by byla pro každého dle jeho možností, schopností a zdravotních dyspozic. Krach takových koncepcí je bohužel spojen vždy s negativními lidskými vlastnostmi, zejména, chamtivostí, závistí, komplexy, nevyrovnaností, sobectvím. Kupodivu ale není pravda, že by to nefungovalo nikde, protože třeba takové kibucy opravdu fungují a ty mají ke komunizmu nejblíže.
|
|
Díky za článek, líbí se mi.
|
|
Napadlo mě, že ve své formě bylo možná jakýmsi ideálem kmenové společenství. Platilo tam primitivní reciproční právo, jedinec měl možnost, když se mu to nelíbilo se sbalit a táhnout jinam.
Ovšem těžko říct, jestli se někde takový model dokázal udržet, pokud vůbec existoval. Organizované násilí bylo totiž odjakživa metodou přežití v prostředí.
|
|
>>exempláře druhu homo (opravdu?) sapiens.<<
bych asi preformuloval na:
exempláře druhu homo sapiens (opravdu?)
homo (clovek) opravdu jsme, otazkou asi melo byt zda sapiens. kdyz je otaznik bezprostredne za slovem opravdu, pak se dotaz vztahuje na slovo homo, jinak by tomu bylo ve vete:
exempláře druhu homo, opravdu sapiens?
ale to by znelo jeste podivneji.
|
|
Když jsem viděl prvně ten titulek, fakt jsem si myslel, že je to nějaký nový výblitek ministra financí Bureše.
Díky za článek.
|
|
|
Omlouvám se, ale nevím proč to sem skočilo 2x?
|
|
|
Obvykle za to může reload stránky.
|
|
Když jsem viděl prvně ten titulek, fakt jsem si myslel, že je to nějaký nový výblitek ministra financí Bureše.
Díky za článek.
|
|
Magické myšlení je druh iracionálního myšlení. Je to víra ve funkčnost magie, magických obřadů, magických přenosů, víra v neviditelné a mentální bytosti, schopné konat ve fyzickém světě atd.
Etatismus považuji za reinkarnaci černé magie, která se snaží svým obětem vnutit představu, že mentální egregor (magická bytost, jejíž existence je nezávislá na jejím tvůrci) „stát“ je prostřednictvím jiného egregoru „vláda“ schopen samostatně konat ve jménu jakéhosi „vyššího dobra“. A pokud dobro nekoná, musí být obětován a v rituálu „volby“ a nahrazen jiným.
Při troše otevřené mysli je politika magií par-excellence, včetně zaříkání a používání rituálních předmětů. Jen se přitom používá jiné názvosloví: namísto „Všemohoucí“ se říká „vláda“, namísto „zaklínadlo“ se říká „předvolební slib“, namísto „očarovaného“ se říká „volič“, namísto „mocný rituální předmět, schopný ovlivnit konání Všemohoucího“ se říká „volební lístek“.
Ač politika bývala v dávných dobách doménou racionální mysli a metodou přijímání skupinových rozhodnutí, černí mágové z ní učinili systém magických rituálů k ovládání mysli očarovaných. Útočí na přesně stejnou zkratkovitou mysl, jakou používá magie. Dnešní politika je již zjevně neúčinná při přijímání skupinových rozhodnutí pro blaho všech, o to více je však účinná v ovlivňování mysli očarovaných, a v přijímání ovládajících černých mágů jako autorit-polobohů.
Právě z tohoto politicko-černokněžnického podhoubí vyrostly nejhrůznější režimy dvacátého století, jejichž konání si v ničem nezadalo s nejhrůznějšími horrory. A zástupy očarovaných-voličů stály za svým vůdcem-mágem, a slepě jej podporovaly.
Když třeba člen vlády říká, že dluhy nadělala minulá vláda, ve které seděl, tak je to magie. A to, že mu to lidé žerou, je důkaz, že magie funguje. Vláda = mentální egregor. Dluhy nasekala minulá vláda = magický přenos (přenos zloby voličů z živých viníků na mrtvou magickou bytost).
Vláda sama, to jsou magická média (ti, kteří o sobě prohlašují, že jednají a mluví za tento magický egregor). A kolem nich jsou uctívači (ti, kteří se mu klaní, a ti, kteří mu slouží).
Není divu, že ti nejbohatší z bohatých se snaží privatizovat moc. V prostředí, kde drtivá většina věří v reálnou existenci státu, je to nesmírně jednoduché: stačí si privatizovat magická média mluvící za Nejvyššího.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Já přemejšlel jsem vo státě...
|