Volba, před kterou je zákazník nakupující potraviny obvykle postaven,
je, zda koupit kvalitní potraviny a nemálo za ně zaplatit, nebo zda přispět
na dividendy vlastníkům akcií petrochemického průmyslu.
Existují ovšem cesty, jak získat kvalitní jídlo a zaplatit méně, než
lidlovskou cenu.
Projdete-li se po krajině, všude rostou stromy a keře, které jsou obsypány
plody padajícími na zem. Pokud tyto stromy očešete a zpracujete na kompoty,
marmelády nebo je usušíte, můžete během jediného dne práce získat jídlo
v ceně tisíců kocourkovských a zaplatíte jen za cukr a snesitelná aditiva.
Na venkově je spousta stromů v zahradách starých lidí, kteří to již nezvládnou
očesat a ,,mladý na to kašlou". Nabídněte jim, že to za nějaký podíl očešete
- budou rádi, půjčí Vám žebřík (bude-li třeba) a Vy získáte ovoce, které
nebylo jakkoli chemicky ošetřeno.
Je množství pozemků (mnohdy ve vlastnictví obcí nebo milovaného státu),
kde roste ovoce jen proto, aby pak shnilo na zemi. Mnoho lidí si myslí,
že je zemědělská chemie neškodná, ale není to tak a i kdyby bylo, zapomeňte
na to, že existující normy pro jsou vždy a všude dodržovány. Překročení
přípustných norem pro rezidua více než 10x je (bohužel) někdy realita.
Jsem opravdu ekobio fanatik, když napíšu, že ovoce utržené na okraji překrásné
české louky je nesrovnatelně lepší než něco, co vyrostlo v jakési prdeli,
nastříkali na to tolik chemie, že česače po pěti minutách pálí dlaně, navoskovali
to (všimněte si povrchu některých jablek v supermarketu), táhli to sem
přes půl světa a tady s tím pak nějaké prase udělalo něco, co nebudu popisovat,
protože nemíním šírit zmrdí know-how?
Nedělím potraviny na biopotraviny a konvenční poživatiny, ale na jídlo
a na sračky. Ne vše, co má certifikát bych si koupil a na něco, se prodává
bez něj, nedám dopustit. Ovoce, cukr prémiové kvality (např. třtinový z
ostrova Mauricius), kyselina citrónová a pektin- kromě nějakých speciálních
vychytávek je toto (a nic víc), co patří do džemu, který si může každý
udělat doma z toho, co nasbírá nebo natrhá ve volné přírodě.
Momentálně je poslední možnost natrhat např. špendlíky nebo delikátní
(a všude rostoucí) plané švestky (z nich je skvělá marmeláda, použije-li
se hnědý cukr s melasou, ale nesmí jí být zase příliš vysoký podíl, jako
je v cukru muscovado,
to platí i pro džemy z jiného ovoce). Česáčkem na ovoce se dá za 2 hodiny
natrhat velký košík lískových oříšků. Doporučuji se vyvarovat přípravků
na zavařování s konzervanty a rafinovanému bílému cukru - ač se všichni
tváří, že obyčejný cukr je zdravotně v pořádku. Udělejte si sami jídlo
bez chemie a zmrdího sádla!
17.08.2011 OS