Naši západní civilizaci považujeme vesměs za neagresivní, svobodné a
demokratické uskupení. V tomto článku bych chtěl lidem v kostce ukázat,
připomenout některé body, okamžiky, kdy se naše mírumilovná a demokratická
západní civilizace moc demokraticky a mírumilovně nepředvedla. Na začátku
bych ale začal Íránem.
Jak víte, OSN na něj neustále uvaluje sankce, jejichž
cílem je zastavit jaderný program země. Nové sankce mají omezit íránské
vojenské, finanční a dopravní aktivity. Nechci tu íránský režim, tak známý
svými slovními výpady proti Izraeli, obhajovat, ale podle mne má na atomovou
energii i na atomové zbraně právo.
Připomeňme si některé země, které mají, nebo v minulosti měly, jaderné
zbraně. Kromě takových jako USA, Rusko a Čína je mají i Indie a muslimský
Pákistán (hlavně proti sobě navzájem), Izrael (tam je to pochopitelné).
Mezi dalšími, kdo v minulosti měly jaderné zbraně či jaderný program, patří
Brazílie, Argentina, JAR, Alžírsko, Ukrajina, Kazachstán i Irák.
Je Írán skutečně tak nebezpečný, jak se nám snaží namluvit západní vlády,
které potřebují nějakého nepřítele, kterým by nás mohly strašit? Podívejme
se na situaci očima Íránu.
Z evropských koloniálních mocností získaly v 19. století největší vliv
Británie a Rusko, jež si Persii postupně rozdělily na zájmové sféry. V
roce 1921 se k moci dostal Réza šáh Chán. Za jeho vlády nastala překotná
a místy neuvážená modernizace podle evropského vzoru. Za 2. světové války
Írán okupovala Británie a nástupce carského Ruska SSSR. Obě velmoci také
v Íránu dosadily jako nového vládce Muhammada Rezu Pahlavího. Po válce
byl znárodněn ropný průmysl kontrolovaný od začátku století Brity. Toto
opatření nakonec vyústilo ve státní převrat podporovaný CIA. V roce 1979
vypukla revoluce, při níž byl šáh svržen a vznikla islámská republika.
Ta se ihned dostala do konfliktu s USA. V roce 1980 byl Írán napaden Saddámem
(ten byl podporován USA).
Írán nikdy žádnou zem nenapadl. Naopak USA napadly (2x, poprvé to bylo
pochopitelné, i když i tenkrát USA udělaly pár špinavostí) a v současnosti
okupují sousední Irák a Afghánistán.
Je třeba si také uvědomit, že převládajícím náboženstvím v Íránu je
šíitský islám, s nímž nesouhlasí sunitská větev, která má zase převahu
v ostatních muslimských zemích. Tak uvidíme, zda je Írán po Srbsku, Iráku
a Libyi dalším na řadě.
Irák 2003
Snad nikdo z vás se nedomnívá, že v Iráku šlo o zbraně hromadného ničení
či Saddámovu podporu Al-Káidě. Na to byste museli být opravdu naivní až
spíše hloupí. Dnes se ví, že ani jedno nebyla pravda. A vsadím se, že USA
to věděly od počátku. Nechci tu ale hájit Saddáma, který se předvedl například
tím, že použil chemické zbraně proti Kurdům a napadl Kuvajt a Írán, to
by bylo to poslední.
Takže - po 1. válce v Zálivu byl Kuvajt svobodný, Saddám zůstal u moci.
Toto rozhodnutí bylo určitě velmi racionální, protože Saddám znamenal pro
Irák řád a pořádek. Nestabilní Irák by byla katastrofa.
V roce 2002 prezident Bush začal požadovat, aby Irák ukončil výrobu
ZHN. V zemi přitom působili pozorovatelé OSN, kteří jejich existenci v
té době nepotvrdili. Na podzim 2002 jednají nadnárodní ropné společnosti
s představiteli britské a americké vlády. 11. října 2002 schválil americký
Kongres použití americké armády proti Iráku. Bez mandátu OSN.
Bilance? 4600 mrtvých na straně koalice dobra a asi 1 milion Iráčanů.
Saddám byl pověšen, ropa se pěkně těží a to, zda se nový irácký režim po
odchodu Američanů udrží, je ve hvězdách.
Podobné je to v Afghánistánu. Věříte, že tamní zkorumpovaná vláda prezidenta
Karzáího po odchodu NATO přetrvá? Trochu to připomíná komunistickou vládu
v Afghánistánu po odchodu Sovětů.
Libye
Opět bych se nechtěl zastávat Muammara Kaddáfího. Je to zločinec a terorista
- stačí si vzpomenout na Lockerbie. Ale rezoluce OSN číslo 1973 hovoří
pouze o dodržování bezletové zóny a zákazu dovozu zbraní do Libye. Francie,
USA a NATO si ji ale asi vykládají po svém a pod dodržováním bezletové
zóny vidí útočení na vládní jednotky a pod embargem na zbraně pak zase
vyzbrojování povstalců. NATO v Libyi jednalo proti rezoluci OSN. Nebylo
to poprvé, vzpomeňte na takzvané humanitární bombardování Srbska v roce
1999, kdy NATO použilo i zakázanou kazetovou munici a nezdráhalo se zaútočit
na osobní vlak či bělehradské nemocnice. Účast NATO v konfliktu v rozpadající
se Jugoslávii rozhodně nebyla nestranná.
NATO, které vzniklo v roce 1949 jako obraný pakt proti komunistickému
bloku, je dnes nástroj na prosazování politické moci ve světě. Chtě nechtě
se tak čím dál tím více stává pravdivým vysvětlení akronyma NATO v československé
encyklopedii z roku 1973: NATO (North Atlantic Treaty Organisation) - Severoatlantický
pakt, Agresivní smlouva kapitalistických států.
08.09.2011 Dustydead