Pod článkem o Ronu Paulovi se rozeběhla docela pěkná debata na téma
peníze, což je vskutku překvapující, když člověk uváží, nakolik je veřejnost
informovaná o téhle části ekonomie (jedním slovem nijak). Na druhou stranu
objevilo se tam i pár bludných kamenů, které je třeba odklidit.
Co jsou to peníze? Kupodivu odpovídající heslo na české wikipedii není
tak zavádějící, jak by mohlo být (vynechte ale kapitolu s pitomým názvem
„podmínky fungování peněz“). Obecně je penězi cokoliv, co se široce používá
jako prostředek směny. V průběhu historie se zkoušelo leccos, například
i cigarety. V podstatě je třeba, aby dané komodity bylo omezené množství,
aby se dala dobře dělit a aby byla trvanlivá. Nakonec se vždy ukázaly jako
nejlepší variantou vzácné kovy. V zemské kůře je jich málo, jejich získávání
je nákladné, jsou velmi trvanlivé a lze je velmi snadno dělit prakticky
libovolným způsobem.
Otázku peněz dokáže pořádně zatemnit text zákona, často i mnohé učebnice
ekonomie. Zapomeňte na povídačky o zákonném platidle, platebních prostředcích
a tak dál a dál. Penězi je skutečně cokoliv, co se jako peníze používá.
Například stravenky bezesporu penězi jsou, i když kdosi namítal, že jejich
platnost je časově omezená. Beztak jsou to ale peníze, protože jejich funkci
fakticky plní (i když rozhodně nedokonale). Zákonodárcům ale takové vágní
vymezení nemůže stačit, takže vypracovali přesnější a špatné. Pro různé
účely potřebují i ekonomové exaktní definici peněz, takže přišli s M agregáty.
Našince to akorát poplete. Vše, co slouží jako prostředek směny, je penězi,
i když různou měrou užitečnými.
Kde se peníze vzaly? Teď to začíná být zábavné. Mnoho lidé věří, že
peníze nám dal bůh kráčející po zemi, stát. To je ale naprostý blud. Peníze
ke svému vzniku vůbec žádnou autoritu nepotřebují. Nějaká komodita se jimi
postupně stane (nebo dokonce i více komodit), jak ji přijímá stále více
lidí. Ty tři výše uvedené vlastnosti peněz jsou těmi, které lidi vedou
k preferenci spíše takových než jiných komodit. Například maso není dobrým
prostředkem směny, kazí se. Zato kravka nebo býček už platidlem mohou být
snáze, leckde se za ně dá koupit třeba fešná souložnice. Cigarety mohly
být platidlem, když jejich množství bylo velmi omezené, jak se stalo v
poválečném Německu. Měď byla široce používána, ale dnes bychom se s ní
pravděpodobně nechtěli tahat. S diamanty a jinými drahými kameny je ten
problém, že se špatně dělí (na druhou stranu nikdy není chyba pár briliantů
mít na stáří, anebo pro ty situace, které se u nás jaksi opakují docela
často, kdy je třeba zdrhnout za kopečky). Papír může být penězi jen za
zvláštních okolností, ale o tom ještě níže. V každém případě však to byli
lidé, kdo peníze vynalezli. Barter byl totiž opravdu, opravdu nepraktický.
Peníze nám stát nikdy nedal, protože stát nikdy žádné ani vytvořit nedokázal.
Namísto toho vždy vzal už nějaké existující a provedl změnu jména, změnu
váhy, anebo jakoukoliv jinou kosmetickou operaci. Potřeboval vždy nějakou
přijímanou komoditu, aby od ní dokázal odvodit své vlastní peníze. Důvod
je dost jasný, když se zamyslíme nad tím, jak vlastně člověk o hodnotě
svých peněz uvažuje. Proč třeba nepřijdete do obchodu a nekoupíte si chleba
za tisícikorunu? Protože jste „včera“ ho včera viděli za třicet. Dnešní
hodnota peněz je odvozena ze včerejší. Když stát provede měnu, nebo jinou
opičárnu, pouze vezme včerejší hodnotu nějakých jiných peněz a podle libovolného
klíče z ní udělá dnešní hodnotu těch svých peněz. Kdyby se pokusil o svou
měnu bez takového odkazu, jak bychom poznali, kolik si za ty jeho papíry
můžeme koupit? Nijak, hospodářství by šlo přímou cestou do pekel.
Stát tedy peníze netvoří, pouze se jich zmocňuje. V minulosti panovník
na mince nechával razit svou podobiznu a zároveň je většinou mírně zlehčil
(seignorage). Tím se slušně napakoval. Nejlepším jeho kouskem bylo, když
dokázal všeobecné zdražení (méně drahého kovu, méně zábavy za jednu minci)
hodit na krk chamtivým obchodníkům, židovským lichvářům a tak dál. Dnes
slýcháme o drahé ropě, čínském hospodářském růstu, případně o nenasytných
obchodních řetězcích. Protože naše peníze jsou fakticky pouze papír (a
často ještě méně hmatatelné entity), vyrábí se snáze. Proto je míra inflace
je v naších časech nevídaná a proto je také nezbytné propagandu zintenzivnit.
Naštěstí ekonomové rádi slouží, když dostanou pořádně nažrat. Člověku je
až stydno, že s tou profesí něco má společného.
Zvídavý čtenář si už asi všiml, že ten papír, co má v kapse, nesplňuje
jednu z tří vlastností peněz, o kterých jsem se výše zmínil. Ukážu hned,
že to není má chyba, že jsem tam nenapsal nějaké bludy. Co se vám stane,
když si doma ve sklepě natisknete pár papírků a pak se s nimi pokusíte
někde zaplatit? Půjdete s vysokou pravděpodobností bručet jako padělatel.
To je ten trik, kterým se ty barevné obrázky stávají vzácnými, jednoduše
se tvrdě trestá každý, kdo by je rád vyráběl. Každý? Skoro každý. Když
peníze natiskne státem pověřená tiskárna, pak to samozřejmě není padělání,
je to měnová politika. Někde jsem myslím četl o zajímavém právním případu,
kdy nějaký chytrák ukradl přímo matrici a natiskl pěkných pár bankovek,
které tedy byly identické s těmi oficiálními (slovo pravý sem nějak nepasuje).
Právníci si s tím pak dlouho nevěděli rady, protože ten padělatel neudělal
fakticky nic jiného, než co dělá centrální banka. Takže bud nekradl, anebo
krade i CB.
Zvídavý čtenář by se také mohl ptát, proč lidé dobrovolně používají
státem potištěný papír jako své peníze, když by se mohli vrátit k nějaké
komoditě, která by byla opravdu vzácná. Odpovědí je, že dobrovolnosti v
tom moc není. Kdyby vám soused zedník za nějaký kousek zlata nahodil fasádu,
byl by to barter a vše je v pořádku (to stát nedokáže kontrolovat). Ovšem
kdyby ten dotyčný měl stavební firmu a udělal tohle pro vás, mohl by si
jít také sednout, protože by nám narušoval oběh měny, sviňák jeden. Domácí
podniky používají bezcenné papírové peníze jen a pouze proto, že alternativy
nejsou k dispozici. Kdyby se snad někdo pokusil o náhražku peněz, šel by
do kriminálu on i leckdo jiný, kdo by s těmi penězi přišel od styku a přijal
je. Navíc ten nesmysl o zákonném platidle nutí kdekoho státní papír přijímat.
Jeden zajímavý příklad, ve Státech nedávno tajné služby vybouchaly ústředí
firmy, která produkovala Liberty dolar (komoditní peníze, které tedy měly
pořádné mouchy, ale nikdo je nikomu nenutil).
Mnoho pisatelů v té debatě „pod Ronem Paulem“ vyjadřovalo své přesvědčení,
že jednotná měna je úžasně efektivní věc. Nejsem kouzelník, nemohu z klobouku
vytáhnout nějaká čísla a všecky vás tady jimi pomlátit, ta čísla totiž
nikdo nemá! NIKDO se nepokusil spočítat, jak vypadá takzvaná OCA (optimal
currency area), jíž jsme součástí. Pravdou je, že to spočítat nejde, jakkoliv
to téma už vydalo na hodně popsaných lejster. Máme korunu, protože stát
prostě vydává korunu a nutí nás ji používat. To je celé. Efektivita je
argumentem zcela nemožným, nikdo ji nepočítal, nikdo ji nedokáže spočítat,
nikomu na tom nikdy nezáleželo. Komu centrální banka půjčí čerstvě vytištěné
koruny? První v řadě je stát. Myslíte, že politici vidí něco jiného než
miliardy, které si mohou díky ČNB půjčovat? A to, považte, aniž by museli
být nepopulární a zvyšovat daně. Však víte, ropa se nám zdražuje a ty obchodní
řetězce...to vše žene ceny vzhůru.
Přestože nejsou čísla, o efektivitě současného uspořádání se vynášejí
lecjaké soudy. Hodně lidí si myslí, že koruna je super věc a kdyby tu bylo
víc měn, že by to nechodilo. OK. Jiní lidé si myslí, že euro je ještě lepší
nápad a povykují, že se tím ušetří transakční náklady. OK. Ten, kdo je
intelektuálně poctivý, může akorát tak pokrčit rameny. Třeba je to tak,
třeba je to jinak. Pokud bychom ale chtěli měnu, která by ušetřila docela
nejvíc transakčních nákladů, měli bychom mluvit o zlatě. Představme si
zlaté mince denominované v jednotkách hmotnosti (žádné eura, dolary, šekely).
Kamkoliv byste jeli, tam by je brali, protože zlato je zlatem bez ohledu
na politický režim a náboženské vyznání. Možná ale lidé světovou měnu nepotřebují
a své zlato by uložili do depozitu a směňovali by stvrzenky na nějaká jeho
tam uložená množství. Protože vám nikdo nepoví, co je lepší, měl by o tom
rozhodnout trh. Ovšem to bychom ho museli nechat.
Na závěr vám dám dobrou radou, všechno to, co jsem tady napsal, považujte
za bláboly. Lepší doporučení nemám, jakýkoliv příspěvek do diskuse o penězích
je totiž třeba považovat za blábol naprosto nutně. Na ekonomických fakultách
se učí bláboly, ekonomové vám říkají hlouposti, kdejaký Pepík se v internetové
diskusi pasuje na profíka ve věcech měnových. Jak se v tom všem vyznat?
Jediný rozumný přístup je proto vyslechnout všecky strany a pořádně si
to sám rozmyslet, nejlépe alespoň dvakrát. Snad jsem vám dal pár témat
k úvaze.
24.02.2008 Kilmore