D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Vši v přírodě
    Vydáno 02. 09. 2012 (14848 přečtení)

    O tom, jak se chovají vši na silnicích, a to, jak ve městě tak mimo město, asi všichni víme. V rámci trávení dovolené se mi podařilo zmonitorovat chovaní vší i mimo silnice, konkrétně na cestách lesních, zpevněných, i nezpevněných. Byl to docela hustej materiál, retrospektivně si říkám, že vlastně na těch silnicích je to ještě docela cajk.

    Pozadím celého prodlouženého víkendu byla akce, jejíž detaily nejsou až tak podstatné, vystačíme si s tím, že se jednalo o “pseudostředověkou” bitvu, tudíž bylo potřeba vozit objemné náklady jako historickou výbavu, technické zázemí a zejména obrovské množství pitné vody v barelech. Vzhledem k situování celé akce do Rakoveckého údolí poblíž Křtin u Brna (tedy oblasti odlehlé a biologicky cenné) bylo vydáno jen pár povolení k vjezdu, přičemž hlavní břímě veškeré dopravy po cestách i v terénu padlo na moje Pajero. Od čtvrtka do neděle jsme se v řízení průběžně střídali s kamarády a posléze dali dohromady nastřádané zkušenosti s zacyklenými spoluobčany, kterým se tu pokusím dát nějakou formu.

    1. Cyklistika je ekologická a ohleduplná k přírodě

    Převelice. Několik dní před akcí nám bylo oznámeno, že námi doposud nejvíce používanou cestou projede v sobotu nějaký cyklozávod, tudíž je pro nás zapovězena a musíme jezdit celou dobu oklikou. Potud OK. Pln zvědavosti jsem se šel v neděli ráno podívat, jak cesta vypadá. Představme si klasickou lesní cestu, povrch je udusaná hlína, prach, písek a drobné kamenivo. Na několika místech je cesta přerušena příčnými rýhami, které odvádí případnou dešťovou vodu mimo cestu a zabraňují erozi. Alespoň takto jsem si cestu pamatoval a takto vypadala i minulý rok po projetí několika desítek vraždících ocelových oblud. Po průjezdu kytičkových a milých zackylenců cesta vypadala jako koryto řeky po povodni nebo možná po průjezdu tankového praporu. Rozoraná, vydřená až na kamenitý podklad a odvodňovací rýhy zasypaný vydřeným materiálem do rovna. Závodící píčista na Tour de Horní Dolní se totiž rozjede jako dement, vzápětí uvidí strouhu, hamtne na brzdu, vydře rýhu jako od prasete (a proč jenom jako, že), vydřený písek nahrne do strouhy… a opět se rozjede, aby se situace po dvaceti metrech opakovala. Demence. Navíc, protože pumpičky si nejsou s to zapamatovat trasu, nějaký vohrndíra posprejoval stromy a větší kameny kolem tratě šipkami a nějakou šifrou mistra Cyklonarda. Na objezdné cestě se zase celý víkend motaly vši výletní, takže se příkopy kolem cesty hemžily obaly od čokolád, energiťáků, petlahvemi a cyklističata vřískala jak divá. Jen podotknu, že z mého offroadu (pro některé ekodementy etalonu zla na silnicích a mimo ně) za celý víkend neodpadlo ani nevypadlo vůbec nic a cestu nechal ve stejném stavu, jako předtím. Ale cyklistika je k přírodě ohleduplnější, protože to říkali ftelce.

    2. Cyklisté jezdí jako dobytek

    Automobilisté jsou zvyklí očekávat cokoliv. Ostatně, stát to od nich požaduje. Cyklisté jsou zvyklí jet a nekoukat vlevo vpravo. A to se na silnicích ještě krotí, protože někde vzadu v hlavě jim zůstal přirozený strach z rozjeté Tatry s pískem. Moje teorie je, že tlakem na šourek, ánus a stydkou kost celkově, dochází u některých jedinců k vymizení veškerých vyšších mozkových funkcí, vidění se omezí na uzoučký tunel ohraničený krvavě rudou barvou  a zůstává pouze zcela animální pud zuřivě cyklovat. Nějaké myšlení, ne-li předvídání – to se u zacyklenců nenosí, to ať si nechají tlusťoši v zlých neekologických plechovkách.

    Zkrátka na lesní cestě si to cyklouši pálili jak diví, z kopce se jim jelo drsně, takže to klopili a řezali zatáčky jak mašiny někde na okruhu a vůbec celkově se chovali, jak kdyby byli na cestě jen a jen oni. Pravda, pokud by množství cyklistů přesáhlo jisté kritické meze, pak by s takovou byl možný i friendly fire, nicméně z mého hlediska se jednalo o dost stresující situaci a loterii “vylítne mi nějakej kokot ze zatáčky v protisměru nebo ne”, protože z mé strany byly nějaké evasive maneuvers zcela vyloučeny. Naštěstí tato situace nastala jen dvakrát. Poprvé píčista vyděšeně zabral za brzdy, strhl řízení na druhou stranu a chvíli to vypadalo, že se nemůžou dohodnout, jestli dale pojede cyklouš na kole nebo kolo na cykloušovi. K mému velkému zklamání se tanec svatého Víta nakonec uklidnil a pumpičkář nebyl vyslán v kotrmelcích do ostružin. Jakožto ukázkový agresivní jezdec, silniční pirát a vrah malých dětí jsem byl obdařen po právu jadrnou mluvou, označen za “jedničku” a celkově nejspíše proklet do pátého kolena. Podruhé se píčista zmohl opět na vytřešťený pohled a zahamtnuté brzdy, změnu trajektorie už do repertoáru zařadit nedokázal, protože to řezal protisměrem vnitřní stranou zatáčky. Pocit tedy nic moc, představa, že se mi do auta čelním sklem probourává nějaký póvl, kterýmu bych za normální situace ani ruku nepodal, mě opravdu neláká. Na soukromí jsem trochu prevít. Naštěstí se vši povedlo nějakou záhadou zastavit ještě před čumákem a tak jediná škoda byly pravděpobně zahnědlé spandexky.

    Když pominu tyto dvě kamikaze akce, ostatní cyklouši se chovali tak nějak klasicky. Roztažení po celé cestě jak rus po evropě, malá cyklističata se motala sem a tam a řvala doslova jako na lesy. To, že by se na JEJICH cestě kde teď zrovna ONI cyklují objevilo auto, to je vůbec nenapadlo. Prostě bordel a chaos nejhrubšího zrna, chovat se takhle byť jen 10% řidičů aut v běžném provozu, tak se skutečně dočkáme oněch hekatomb mrtvol, kterými nás každý den krmí novinářské onuce. Chasa veselá pumpičkářská navíc posléze navštěvovala místní hospůdku a o tom, že se zde občerstvovali nealkem, si dovolím silně pochybovat. Však klasika, vždyť je ta cyglystyka hlavně vo pohodě voe né.

    3. Cyklisté se chovají jako dobytek

    No vo té pohodě ta cyklistika moc nebyla. Nevím, jestli tu bandu nějak hromadně v lese pobodali sršni, ve vedru se jim oprudilo moudí nebo byl blbej tlak. Ale téměř do jednoho se cyklisti chovali jako hulváti a hovada, až se i někteří známí, jinak velice tolerantní, podivovali co se to proboha s lidma děje. Když pominu to jejich rozhazování bordelu všude okolo (což jen samo o sobě je na nakopání do prdele a exemplární řádné naškrobení spandexek), byli cyklisté neuvěřitelně hysteričtí, vulgární a agresivní. Nějakou dobu jsem se snažil jim vycházet vstříc, při setkání s kolečkujícím se ubožákem jsem zpomalil, sjel na krajnici a celkově se snažil vyjít s tou verbeží v poklidu. Napruzenost pumpiček však byla extrémní a po pár cestách jsem zjistil, že v zásadě je naprosto jedno JAK kolem nich projedu. K agresivním projevům je vytáčel už ten holý fakt, že vůbec existuji a dovolil jsem si na JEJICH cestu vyjet s něčím tak strašným, jako je auto. Částečně se jim nedivím, protože oni se horko těžko sápali do kopce s výrazem schvácené kobyly a my se vezli v autě v poklidu, bez námahy a ještě jsme si k tomu pouštěli muziku, někteří fajnšmekři si sedli i do střešního okna. Tudíž jsme se s tím posléze přestali mazlit a prostě si jezdili, jak to vyhovovalo nám. Na hrubý pytel, hrubá záplata. A začaly se dít věci nevídané, neslýchané.

    Pumpičky jsou totiž velice auf, když kolem nich někdo projede rychleji než se jim líbí (pro auto je tato kritická rychlost rovna nule) a my jsme si na pěkné a relativně široké cestě jezdili padesátkou, plus mínus kopec a náklad. Nebylo to až tak ze zlomyslnosti, prostě by se to všechno pomaleji vozit nestíhalo.
    Některé vši se začaly při spatření auta rozcvičovat. Za halasného křiku rozhazovaly rukama a klepaly si na čelo. Byl jsem zvědav jestli by se do choreografie dal nuceně zařadit i parakotoul do škarpy, ale bylo mi organizátory akce zakázáno v tomto směru provádět jakékoliv pokusy.

    Díky staženým okénkům se k nám linuly i upřímné pozdravy od píčistů. Co do četnosti vede “Debile” a “Hovado”, což bude asi nějaký jejich všeobecný pozdrav. Já osobně nemám potřebu s člověkem, co kolem mě projíždí autem, nějak zbůhdarma komunikovat a kdybych ji snad měl, rozhovor bych začal nejspíše spojením “Dobrý den přeji”, ale já jsem ten agresivní řidič, že.

    Závist je svině a pokud má jeden otlačenej šourek, je to o to horší. Píčistovi, který na kolegu pořvával “Ty hajzle, ty si myslíš, že když si koupíš drahý auto tak si můžeš jezdit kde se ti zachce?” jakožto majitel auta, obdařený navíc i povolením k vjezdu od majitele lesa, touto formou odpovídám “Ano” s dodatekm “Pracuj, šetři a můžeš mít taky, sociále”

    Vši jsou taky hysterický, dojde-li na jejich potěr. Kolega byl seřván partou rodičů, jak si dovoluje jezdit po cestě když tam mají děti a co kdyby mu nějaké spadlo pod kola nebo ho zasáhl odlétávající štěrk. Typický afektovaný produkt moderní doby. Namísto, aby otec vpálil synátorovi jednu výchovnou a odnaučil ho tak motat se po silnici jak špína v kýblu, otevře si raději fekál na řidiče auta, který má přece povinnost se dostatečně postarat o to, aby se ťutínkovi a budoucímu ajnštajnovi nic nestalo.

    Nad nejtáhlejším kopcem se pravidelně vytvářelo shluknutí pumpiček, které se zde občerstvovaly, rozhazovaly bordel okolo sebe, sdělovaly si zážitky ze sportovního výkonu a nejspíše i sestavovaly seznamy víkendových armstrongů, kteří to nedali a po cestě nahoru je jeblo. V houfu je síla a vši se zde cítily poměrně silné v kramflecích, proto taky jejich verbální útoky bývaly nejsilnější právě tady. Podobnost s občany trvale opálenými v primitivních vzorcích chování asi bude taky jen náhoda.

    Posádce auta bylo celkem dvakrát vyhorožováno inzultací. Poprvé kolegovi, který se provinil projetím kolem cyklistických podkurevčat. Ničím jiným. Prostě jenom kolem nich projel – vražda smrt zabití hadr. Kolega, jsa flegmatik, na výhrůžky nereflektoval a píčisté se do nich pustili poněkud netakticky na parkovišti, kde se pohybovalo větší množství zacyklením nepostižených lidí, takže poměrně rychle vykilidili bitevní pole. Podruhé chtěla dát opruzená hustilka po ústech přímo mě, a to sice již jednou zmíněný blbeček, který se mi málem proboural čelním sklem. Zatímco jsem seděl v autě a snažil se vydýchat předchozí situaci, cyklouš vyskočil, začal zuřivě mávat pěstičkou a vyřvávat klasickou cykloepiku na téma silničních pirátů, vrahů v plechovkách a arogantních autoprasatech. Čekal jsem co bude dál, pro případ, že by si snad veš dovolila dotknout se mi auta, byl jsem připraven povolat do akce Zdeňka Bambase schovaného za sedadlem a provést polní výchovu dle hesla “na člověka lidsky, na prase sviňsky”, jinak se mi ale kvůli takovýmu nýmandovi nechtělo do ničeho pouštět. Pak se ale ozvala věta “Abych ti taky nedal přes hubu, debile.” Jsa slušně vychován jsem došel k závěru, že takto mile a přívětivě předhozenou výzvu nelze jinak než přijmout. Bambas nebude, tak aspoň Šteinerovy nosní kapky by šly, pumpička měla klasickou tělesnou stavbu model “kuřecí hrudník a ruce jak hůlky na dráždění vopic” a i v případě konfrontace s užovkou bych si vsadil spíše na plaza. Jaké mě však čekalo překvapení, po cvaknutí dveří se pumpička bleskurychle vyhoupla do sedla, zamávala mi prdelkou a fofrem se rozjela z kopce. Morální profil tak nízký, že i ten had by se musel ohnout aby na něj mohl plivnout.

    Odjezd hrdinné pumpičky mi připomíná ještě jednu věc. Chápu, že jakožto bílý pracující ateista, motorista a zejména heterosexuál jsem antievropan a ostuda společnosti... nicméně i přesto si za tím stojím a je mi opravdu žinantní, když na mě banda hormonálně nevyrovnaných cyklobuzen rozverně mává obtáhlými hýžděmi. Co si dělají po výletě je mi glancprdel, jestli si pak někde hromadně leští kulíšky po vzoru toho pumpičkofilního retarda z auto*matu – jejich věc. Ale zkrátka, na pánské prdeli neshledávám nic zajímavýho, tudíž když s ní bude cyklogay mávat jak svazák praporem na prvního mája, maximálně mě s tím znechutí. Je nutno podotknout, že v každém větším kopci to opravdu vypadalo jako v průvodu, neboť téměř žádný cyklouš neopomenul mávat řití...

    Závěrem též uvedu, že jsem za celý víkend na cestě potkal i několik aut.

    Lada Niva s lesákem – “Dobrý den, máte povolení tady na tu cestu? Ukažte... všechno v pořádku. Děkuji, přeju hezký den.”
    Traktor s přívěsem – bez nejmenších problémů jsme se vyhnuli
    Místní obyvatel s jiným dvojkovým pajerem – jakožto kolegové offáci se stejným autem jsme si zamávali.

    Počet kurev, hovad, debilů, čuráků, vrahů a vyhrožování – nula. Jsme holt agresivní a hlavně nezklidnění řidiči.


    01.09.2012 Lyssor Anupev
     


    [Akt. známka: 2,16] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 332 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.