Bylo nebylo v jedné malé obci, kde se nachází Strakova akademie zastřešující
partičku nějakých mocipánů, žije si svým skromným životem člověk z lidu,
občan, vážící si své relativní svobody a toho, že za minulého režimu mohl
zvonit tak maximálně plastovýma klíčema ve školce a zrůdnosti života za
komárů zná jen jak mu je vyprávěli rodičové.
Má o něco pod průměrným příjem (podle statistik Českého statistického
úřadu) a každý měsíc je velmi rozloben při pohledu na výplatní pásku, kterou
mu jeho hodný šéf posílá moderně do emila v pdf. Doma zatím dva předškoláci
zlobí jejich matku, která nosí jeho dalšího potomka. Inu rozhodne se pravičáček,
že už se nadále nenechá ohlodávat státní mocí, nebo alespoň ne tolik, a
domluví se svým hodným panem bossem, že je čas pracovat pro něj na drzouna,
vzhledem k tomu, že občas má i kšeftíky mimo firmu. Vysolí tedy jednoho
Palackého na úřadě za vytištění A4 a jde radostně domů.
Pravíčáček si tak polepší měsíčně o krásných více jak dvanáct tisíc
chechtáčků, s Identifikačním Číslem Ovečky si nyní může dovolit více luxusu
pro svá milovaná dítka. I tak peněz není mnoho na rozdávání, přece jen
živit čtyři (skoro pět) hladových krků nečo stojí, ale nestěžuje si, práci
má takovou, která jej baví a kterou chtěl dělat již od základní školy.
Jenomže se mu v hlavě rojí zlé myšlenky, které se snaží sám potírat.
Jeho těhotná ženuška musí docházet na pracovní úřad, pravidelně, což je
logické, protože žena ve více jak polovině gravidity určitě hledá práci.
Liberálka však lákají myšlenky, aby šel s ní, aby si zde podal žádost o
!!! příspěvek na bydlení !!!
Podle kalkulačky jednoho seriózního finančního portálu by mu stát přisypal
pár tisíc korun. Náš chudák z toho má hlavu v pejru, mlátil ženušku po
hlavě vydáním Blesku s tématem Sociálních dávek, které domů přitáhla, když
mu ukazovala na co na všechno má nárok, a teď on sám chytá takové myšlenky.
Chce, aby se jeho rodinka měla co nejlépe, klíčí v něm ještě větší nenávist
k státu, že ho obírá o desetitisíce ročně na "pojištěních" a teď má na
kolenou prosit nějakou kyselou bábu na přepážce o almužnu. A to jde proti
jeho přesvědčení, nechce rozšířit stádo pobíračů, na druhou stranu si to
ale ospravedlňuje tím, že do systému zaplatil již hodně a nikdy sám žádnou
dávku nepobíral.
Má se tedy držet svých principů a přesvědčení a o nic nežádat, snažit
se vyjít s tím co vydělá a skřípět zuby při pohledu na každou účtenku a
při každoměsíčním odesílání peněz za "pojištění"? Nebo užívat systému,
tak jak teď funguje a modlit se, že jím volení politikové a myšlenky se
dostanou do hlav více českých ovcí a jednou bude systém zlepšen a nebude
potřeba ani možnost o nic zádat?
Toť jeho dilema, které se musí rozlousknout do poloviny Srpence.
02.08.2014 enjay