D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * 2008 vierte teile
    Vydáno 27. 02. 2005 (8395 přečtení)

    Kapitán Minařík seděl ve své kanceláři v Bartolomějské ulici. Jeho tým dostal od Grebeníčka mimořádně závažný úkol. Najít a zajistit osobu,

    která je známa pod přezdívkou Root. Takový úkol ještě nikdy nedostal. Ano, kdysi byl na zahraniční misi v Mnichově a za tu jej pak ti proklatí demokraté zavřeli. Grebeníček si nemohl vybrat pro tento úkol oddanějšího podřízeného - byl to právě on, kdo jej nařídil propustit z vězení a přijal znovu k policii a dokonce i s původní hodností. Podle posledních správ byl Root spatřen, jak se setkal dnes kolem poledne v Šumperku s bývalým osoblažským starostou a pak jim ujel dvanáctsettrojkou s přívěsem. Registrační značku auta policisté nezaznamenali, kamerový systém městské policie však zaznamenal první část registrační značky přívěsu, číslice 4 a 2. Zadal tedy všem svým podřízeným úkol obejít všechny majitele přívěsů, jejichž registrační značka začíná těmito číslicemi. Během odpoledne vyhlásil také celostátní pátrání po bývalém osoblažském starostovi. Minařík se pokoušel uvažovat logicky a přemýšlet, co Root udělá jako další krok.

    V témže okamžiku seděl Root s Wheelem v jedné restauraci ve Vršovicích. Root momentálně řešil otázku, jak se dostat za hranice. U vedlejšího stolu seděl agent BIS s krycím jménem Rýn, pověřený sledováním Wheela. Root promýšlel nejméně riskantní způsob přechodu hranic. Přejezd hranic autem nepřipadal v úvahu, přechod přes zelenou hranici také ne.

    Televizní program všech čtyř celostátních stanic náhle v 18:59 na okamžik vypadl. Pak všechny čtyři stanice začaly vysílat program, který Ivan David a jeho Úřad pro tisk a informace nikdy neschválil. V 19:00 začal zpravodajský pořad, který občany informoval nejprve o tom, že úderem dnešní půlnoci vznikl nezávislý osoblažský stát a krátce na to upozornil i na důvody jeho vzniku a jeho podpory ze strany českých vládních míst. Vše bylo zpracováno téměř profesionálně a ve vysílání se též objevily úryvky odposlechů z Úřadu vlády a z budovy Ministerstva financí. Občané byli informováni i o tom, že pokud jejich penzijní fond investoval do státních dluhopisů, má problém, protože státní dluhopisy se během dnešní noci staly bezcennými cáry papíru. Také banky patrně pocítí problém. Celé zpravodajské pásmo trvalo dvě hodiny, na závěr byli diváci informováni o frekvencích odbojových televizních a rozhlasových kanálů, vysílajících ze zahraničí a pak byl do vysílače opět zapojen běžný program oficiálních televizních stanic.

    Předseda vlády Škromach tu dobu zrovna trávil v Kramářově vile. Televize běžela, on ji nesledoval. Pak zaslechl cosi, co považovali na vládě za přísně tajné - a ztuhnul. Když mu došlo, že to, co slyší, opravdu je televizní program, začal hlasitě nadávat: "Sakra, celý to byla bouda. Sami nám dali návod, jak se zlikvidovat a my jsme jim ho sežrali i s navijákem. A teď to vědí už všichni. Ale tak lehko nás nedostanete, vy bastardi!" Zvedl telefon a zavolal Grebeníčkovi. "Poslouchej, Miroslave, uzavřeš všechna velká náměstí a Letnou. Hned. Nechci, aby lidé vyrazili do ulic. V Praze můžeš vyhlásit i zákaz vycházení. A hlavně zjistěte, jak se to sakra do toho televizního signálu dostalo a ať to donner wetter hlavně co nejdříve skončí."
    "To půjde těžko. Vnitro to samo nezvádne."
    "To je rozkaz. Pokud na něco nemáš lidi, můžeš povolat armádu. A bude-li se střílet, tak vostrejma!"

    Rozhodnout o vyhlášení zákazu vycházení a zákaz vycházení opravdu vyhlásit, to jsou dvě různé věci. Řídící pracovníci Radiokomunikací se samozřejmě pokusili sehnat někoho, kdo by zjistil, jak se pirátské vysílání dostává do éteru, nicméně téměř všichni zaměstnanci Radiokomunikací, do jejichž kompetence by spadalo dohledat, odkud signál přichází, po shlédnutí prvních minut pirátského vysílání pochopili, že by museli do práce a tak raději povypínali své mobilní telefony. Nakonec se nepodařilo sformovat ani jednu výjezdovou skupinu. O mnoho lépe nedopadl mimořádný poplach a nástup do služby ani u Policie. A tak nakonec Grebeníček volal ministra Kostelku a ten se pokusil kontaktovat službu na Generálním štábu. Na Generálním štábu měl službu jakýsi major, který, když slyšel požadavek svého ministra, nechal si jej znovu zopakovat a v tu chvíli zavěsil, sdělil nadporučíkovi, vykonávajícímu službu s ním, co po nich ministr vlastně chce a oba se usnesli, že došlo ke zkratu na záložním¨ napájecím zdroji, jež napájí telefonní ústřednu, rádiové systémy a dokonce i zvonek u vchodu. A jak se usnesli, tak se do minuty také stalo a budova Generálního štábu v Dejvicích se tak ocitla bez spojení s vnějším světem. Důvodem nebyla ani tak politická diverze, jako spíše to, že podobný požadavek narušil představu poklidné noční služby.

    Grebníček měl tedy k dispozici pouze ty policisty, kteří byli zrovna ve službě. Operativně přivolal do Prahy alespoň část hlídek z menších měst v okolí a uzavřel Václavské náměstí, Staroměstské náměstí a Letnou. Na Muzeu a na Můstku byly uzavřeny výstupy z metra, byl možný pouze přestup. Hlavní nádraží bylo uzavřeno již kolem dvacáté hodiny, o půl hodiny později se zastavily všechny vlaky. Provoz na silnicích a dálnicích se však nezastavil.

    V hospodách po celé republice bylo té noci rušno. Vládu chválilo jen pár proletářů, kteří byli v mnoha lokálech rychle zpacifikováni. V mnoha vesnicích a městech byla vymlácena okna policejních stanic a finančních úřadů, v Chlumci nad Cidlinou kdosi zapálil radnici a v budově krajského úřadu v Jihlavě záhadně vybuchl plyn. V Plzni na Americké ulici a v Táboře na Žižkově náměstí občané převrátili na střechu policejní automobily i s posádkou.

    Během noci ministr Kostelka objel několik vojenských posádek a tak ráno kolem páté hodiny vjela těžká vojenská technika do ulic Prahy, Brna, Plzně, Ostravy, Liberce, Hradce Králové, Pardubic, Tábora a Českých Budějovic. Ráno místní rozhlasy řady měst rozhlásily vládou vyhlášený zákaz shromažďování, kdy za shromáždění byla považována skupinka více než tří osob starších osmnácti let. Na všech příjezdových komunikacích do Prahy byla zřízena kontrolní stanoviště a každé vozidlo bylo kontrolováno a občas někdo namátkově zatčen.

    Root a Wheel konečně v teoretické rovině úspěšně vyřešili otázku, jak opustit republiku. Oba vyznávali teorii, že ukládat peníze do nových aut je nesmysl a že staré odpudivé auto je většině případů výhodou. Rozdělili se. Root si vzal Wheelovo staré BMW, pod jehož kapotou působil řadový šestiválec o obsahu tři a půl litru. Nejprve s ním zajel na autobusové nádraží na Florenci, tam si našel autobus jedoucí přes Náchod do polské Wroclawi. Vytáhl z kapsy mobilní telefon, přesně ten, kterým volal předešlý den starostu France a od té doby byl vypnutý. Nyní jej zapnul, otevřel tašku, telefon ni vložil, v příhodný okamžik se přitočil k řidiči a nechal tuto tašku naložit do zavazadlového prostoru autobusu. Pak vyrazil po vedlejších silnicích směrem k jihovýchodu. Po nějaké chvíli zapnul Wheelův napíchnutý mobilní telefon, aby jej za několik minut zase vypnul. Wheel se mezi tím vypravil na letiště do Točné.

    Ve Stodůlkách, v pátém patře centrály BIS, službu konající pracovník detekoval, že jediné jejich vodítko k Rootovi, jeho mobilní telefon, je opět zapnutý. Dokázali jej lokalizovat s přesností na desítky metrů a tak viděli, jak se zvolna pohybuje Prahou směrem k Černému Mostu. Neprodleně o této skutečnosti byl informován kapitán Minařík. Ten ihned začal organizovat sledovačku. Brzy zjistili, že signál vychází z linkového autobusu a rozhodli se jej zastavit na odpočívadle před Hradcem Králové.

    Wheel dorazil na letiště v Točné, otevřel hangár a z něj vytáhl ultralehký letoun WT 9 Dynamique slovenské výroby, registrovaný na zahraniční, zdánlivě zcela nesouvisející právnickou osobu. Doplnil palivo, nastartoval motor, počkal, až se zahřeje, oznámil věži vzlet na dráze 09 pravé a odstartoval.

    Root krátce zastavil na benzínové pumpě poblíž Uhříněvsi, natankoval plnou nádrž BMW a plné čtyři desetilitrové kanystry benzínu. Pak projel Uhříněvsí a vida u uhříněveského hřbitova kontrolní stanoviště policie, odbočil směrem na Královice. V Královicích odbočil vpravo na Nedvězí a v Nedvězí opět vpravo, zpět na Uhříněves, na křižovatce u Kolovrat však odbočil vlevo na Říčany. Tak elegantně objel hlídku u uhříněveského hřbitova, avšak povšimla si jej hlídka, trávící službu lelkováním ve služební Felicii krátce za Nedvězím. Opět nastala nerovná honička, jež skončila po několika stech metrech únikem pronásledovaného. Hlídka však informovala ostatní hlídky a bylo identifikováno Wheelovo auto.

    To způsobilo menší roztržku mezi policejními složkami a BIS. BIS chtěla toto vozidlo sledovat, aby zjistila, oč jde. Policie považovala za prioritní zadržet řidiče vozidla pro přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Tým kapitána Minaříka se o této skutečnosti zatím nedozvěděl, neboť s jeho úkolem zatím nebyla zjištěna žádná souvislost. Krajské policejní ředitelství tak dalo za úkol místnímu oddělení v Říčanech černé BMW zastavit. Polovina policistů z Říčan však prováděla kontroly před Průhonicemi na D1 a v Říčanech tak zbyla jen jediná hlídka. Než stihla dostat za úkol zastavit černé BMW, černé BMW již krz Říčany projelo. Root mířil na Stránčice a tam najel na D1.

    Po čtyřiceti minutách byl na odočívadle na 77. kilometru dálnice D11, krátce před Hradcem Králové, zastaven autobus, do něhož Root ukryl svůj mobilní telefon. Po prohledání všech cestujících i všech zavazadel byl po další půl hodině nalezen Rootův mobilní telefon. Taška kromě něj obsahovala jen papír formátu A4, na němž byla vytištěna jen dvě slova velkým tučným písmem. Ta dvě slova zněla "Falešná stopa".

    Kapitán Minařík pochopitelně zuřil. Teprve teď věnoval pozornost hlášení o nedostiženém ćerném Wheelově BMW u Říčan. Vyžádal si další informace od BIS na Wheela. To zabralo dalších deset minut. Během nich zjistil, že se včera setkal s kýmsi, jehož identitu BIS neznala a dlouze spolu o čemsi hovořili. Minařík netušil nic o letadle a pouze začal nejasně chápat, že celá taškařice s mobilním telefonem tu byla jen proto, že Root potřeboval získat čas a toho se mu dostalo požehnaně. Vyžádal si tedy informace o všech černých BMW, které byly v poslední hodině spatřeny kdekoli na území ČR - a skutečně, hlídka s radarem na 121. kilometru D1 asi před hodinou takové vozidlo spatřila, radar jej však nezměřil.
    "To vozidlo jelo velmi rychle, patrně rychleji, než do kolika měří náš Ramer 7" hlásil nadstrážmistr Kobza z dálničního oddělení PČR ve Velkém Beranově.
    Dálniční oddělení v Domašově však trvalo na tom, že hlídka na 160. kilometru toto vozidlo již nezaznamenala.
    "Musel tedy sjet v Měříně, Velkém Meziříčí nebo u Osové Bitýšky." uvažoval Minařík a požádal o vyhlášení poplachu u všech policejních jednotek v okresech Třebíč a Žďár nad Sázavou a také o vyhlášení pohotovosti v kraji Vysočina a v Jihomoravském kraji.

    Root skutečně krz stodvacátýprvní kilometr projel, nicméně po krátké chvíli si povšiml, že auto se začíná chovat nějak divně. Zastavil tedy na parkovišti u McDonalds před Velkým Meziříčím - a zjistil, že pravá zadní pneumatika je téměř prázdná. Následně přišel na to, že v autě sice je rezerva, ale už zde není ani hever, ani klíč na kola. Zašel tedy do budovy přilehlé čerpací stanice, tam oba nástroje zakoupil a jal se vyměňovat kolo. Už jen najít v karosérii auta místo, které by nebylo natolik prolezlé, že by o něj šel hever zapřít, vyžadovalo velké úsilí. K tomu bylo nutné připočítat i notně zarezlé šrouby. Nakonec mu výměna kola zabrala hodinu a tím ztratil téměř všechen pracně získaný čas. Wheel již přistál na dohodnutém místě a čekal, když se Root vydal opět na cestu.

    Na 153. kilometru D1, na sjezdu Lhotka Root z dálnice sjel. Při průjezdu Osovou Bitýškou minul v protisměru policejní fabii. Ta hledané vozidlo patrně identifikovala, smykem se otočila, což se jí nakonec povedlo za cenu pouhé jedné poražené dopravní značky s omezením rychlosti na 30 km/h a několika šrámů na karoserii, zapnula majáky a začala BMW pronásledovat. Root věděl, že už nejede daleko a že na místních silnicích mu silnější auto příliš velkou výhodu oproti pronásledovatelům neposkytne a bylo mu též jasné, že posádka policejního vozu už určitě stihla povolat posily. S jedním policejním autem by si poradil, ale také chápal, že za několik minut budou uzávěry na silnicích v celém kraji. Rozhodl se tedy co nejrychleji dojet na místo setkání. U Vlkova odbočil vlevo, kolem osady Osová a před Březí odbočil opět vlevo na slepou silnici do vesnice Ondrušky. Pronásledovatele, zdálo se, setřásl. Asi padesát metrů od silnice bylo místo setkání, na poli vyčkávalo nastartované letadlo. Root otevřel kryt motoru, odpojil sirénu od alarmu, namísto ní připojil rozbušku a tu zapíchl do pásu semtexu, připomínajícího vzdáleně štangli loveckého salámu. Pak popadl obě tašky a všechny čtyři kanystry, zamkl vozidlo a poklusem se vydal k letadlu.

    "Dělej, mizíme. Mám v zádech flojdy. Kolik tam máš šťávy?"
    "Ještě tam něco je. Tak na start a deset minut letu."
    "To je málo. Něco tam budeme muset nalejt. Chcípni to."
    Wheel vypnul motor a začali dolévat benzín z kanystrů. Když byli zhruba v polovině prvního kanystru, zahlédli na hlavní silnici policejní vůz a po chvílí druhý. Obě vozidla projela směrem na Březí, aniž by je zahlédla. Vyprázdnili první kanystr a když už měli téměř vyprázdněný i druhý, zahlédli, jak se jedno z policejních aut vrací a odbočuje směrem k nim.
    "Za chvíli nás musí vidět. Dvacet litrů musí stačit. Kdyžtak někde přistaneme a dolejeme těch zbylých dvacet. Nechce se mi vyndavat z tašky kvér a dělat tady přestřelku, i když bych je měl jako na dlani a nemohl se netrefit - a oni nás s těmi svými pistolkami prakticky mimo dostřel. Ale mám s sebou jen jeden zásobník a další náboje 7.62x39 tady neseženeme."
    "To jako další náboje nejsou?"
    "Ale to zas né. Kras má kdesi v lesích u Poličky zakopaný zásoby, tam jich ještě pár desítek tisíc bude, ovšem na to teď nemáme čas."

    Kanystr se vyprázdnil ve chvíli, kdy policisté zahlédli zaparkované BMW. Dva plné kanystry hodil Root do letadla na podlahu - dva prázdné nechal ležet na poli - pak naskočil sám a své tašky si vzal na klín. Tu větší už začal otevírat, kdyby se nakonec opravdu muselo střílet. Wheel naskočil také, nastartoval Rotax a sklopil kryt kabiny. Policisté samozřejmě zaslechli zvuk startujícího motoru a rozeběhli se k rozjíždějícímu se letadlu. Než však stačili cokoli podniknout, Dynamic už byl ve vzduchu. Neodpustil si udělat nad místem, odkud vystartoval, triumfální oblet a pak zamířil k severu. To totiž nikdo nečekal.

    "Všichni budou čekat, že poletíme na jihovýchod nebo na východ. Tohle je dokonale zmate." prohlásil Wheel.
    "Skvěle. Teď poslouchej. Terén se směrem k východu zvolna mění, je mnohem kopcovitější. Drž se co nejníž kvůli radarům, na nějaké předpisy se vykašli."

    Root vytáhl z tašky automapu svého oblíbeného měřítka 1:100 000 a začal sledovat trasu. Minuli obec Milešín, pak klesli pod padesát metrů a změnili kurs na východní. Brzy se před nimi ukázalo údolí říčky Libochovky, v němž se drželi právě tak, aby je kopce skrývaly před pátravým okem radaru vojenského letectva na základně v nedaleké Náměšti nad Oslavou. Minuli Žďárec, pak Dolní Loučky. Krajina se začala měnit, kopce se začaly výrazně zvyšovat. Po chvíli se ocitli nad Tišnovem a pokračovali v letu údolím řeky Svratky.
    "Zatím to jde, máme tu členitý terén. Brzy to bude horší."

    Po přeletu Brna zvolili let ve výšce do dvaceti metrů nad dálnicí D2 a rychlost letu zvýšili na 240 km/h, což byla nejvyšší dosažitelná rychlost letadla při horizontálním letu. Root byl překvapen, že zatím nejen že nezahlédli vojenská letadla, ale že frekvenční scanner ani nezaznamenal jejich radary.

    Kapitán Minařík pochopitelně po obdržení zprávy o odletu zuřil. Vlastní kontakty na generální štáb neměl a tak standardním služebním postupem chtěl požádat o podporu leteckých složek Armády ČR. Předal tedy svůj požadavek svému nadřízenému, ten na policejní prezidium, policejní prezidium ministrovi vnitra Grebeníčkovi, ten ministrovi obrany Kostelkovi a ten generálnímu štábu a generální štáb příslušnému velitelství leteckých sil. Celá procedura proběhla v rekordním čase třiceti minut. Náčelník štábu náměštské základny podplukovník Koza se spojil s Minaříkem a přijal žádost o pátrání po bílém ultralehkém letadle, mířícím zhruba severním směrem od Osové Bitýšky.

    "Takže chlapi, budeme pátrat po ultralehkém letadle, kterých létají stovky, v nejasně označeném prostoru, o kterém víme, že se v něm letadlo nalézalo před více než půl hodinou, ačkoli radarový kontakt potvrzen nemáme. Tahle letadla však létají často tak nízko, že jsou mimo dosah našeho radaru. Je vám doufám všem jasné, že naše šance ho nalézt odpovídá šanci nalézt jehlu v kupce sena. Ale do té akce jít musíme, dohlíží na to přímo ministr. Vyšleme dvě letky, jedna bude pátrat v kruhové výseči od 320 stupňů do nuly, druhá ve výseči od nuly do čtyřiceti stupňů od Osové Bitýšky. Jasné?"

    Tři minuty na to byly již čtyři letouny L-159 Alka ve vzduchu a o půl minuty později zahájily svoji pátrací misi.

    Minařík pochopitelně zvažoval, jaký je další krok. Během dneška již pochopil, že cílem každého zjevného Roota kroku je odvést pozornost a zavést je na falešnou stopu. Že by i kurs k severu byl falešnou stopou? Proč by nás ráno naváděl na Východní Ćechy, když by tím směrem chtěl skutečně zmizet? Nebo je to právě proto? Proč by odjížděl z Prahy a měl na Vysočině připravené letadlo? Čekal snad že ho tam doženeme? To nesedí. Patrně tím letadlem chce odletět za hranice. Ale kudy? Do Polska? Ale proč by pro základnu pro let do Polska volil Jižní Moravu? Možná aby zametl stopy? Také může mířit do Rakouska nebo na Slovensko. Zejména Slovensko vypadá nejpravděpodobněji. Na druhou stranu, to on ví taky a patrně tuší, že nás to napadne. Ale nebude od věci tam nějaké letadlo pro jistotu poslat. Koza rozuměl požadavku policisty a po pěti minutách nechal jedna letka pátrala i nadále severním směrem a druhá začala směrem od Dačic k východu sledovat oblast podél jižní hranice republiky.

    Této aktivity si povšimli i na velení vzdušných sil Rakouské republiky a do oblastí poblíž hranice mezi spolkovou zemí Dolní Rakousy a Českou republikou vyslali dva své letouny Straton. I Slovenské letectvo po chvíli vyslalo z letecké základny Sliač do oblasti dva stroje MiG-29.

    Teprve teď zaznamenal Wheel na frekvenčním scanneru radary několika vojenských letadel. V tu chvíli již minuli Hustopeče a směřovali stále ve výšce necelých 20 metrů nad dálnicí k jihu, přesněji k jihojihovýchodu.
    "Zbývá nám asi čtyřicet kilometrů na hranice. To je při téhle rychlosti zhruba deset minut."

    Obě Alky v tu chvíli opsaly mezi Telčí a Dačicemi obrat a nyní v kursu 110 stupňů a rychlostí zhruba 850 km/h zahájily pozorovací let podél jižní hranice. Po třech minutách přelétly Znojmo, po dalších třech minutách Mikulov. V tu chvíli ultralight právě míjel poslední dálniční sjezd na českém území, u Břeclavi. Po další půlminutě posádka ultralightu zahlédla na západní straně dva rychle se blížící body.

    "A je to tady. Dolů, až těsně nad dálnici a zpomalit. A pokus se přistát."
    "Co?"
    "No, když poletíme těsně nad dálnicí, tak nás jejich radary nezachytí a pokud přeci jen, tak nás nerozeznají od auta."
    "A co celnice?"
    "Klid, než to otočí, tak to zvedneme a jsme na Slovensku."

    Ultralight zpomalil na stodvacet kilometrů v hodině a klesl až do výšky pěti metrů nad povrch dálnice a tak pokračoval v letu asi dva kilometry. Oba letouny Alca mezi tím proletěly, aniž by si malého letadla v malé výšce nad dálnicí povšimly. Ultralight opět přidal a stoupl do výšky padesáti metrů. Pak přestal sledovat dálnici, odbočil vlevo, přelétl řeku Moravu - a byl na území Slovenska. Zde vystoupal až do výšky tří set metrů a Wheel vysílačkou poděkoval pilotům obou L159 za to, že mu ve vzduchu dělali společnost. Krátce na to zjistil, že nyní mu budou dělat společnost dva slovenské Migy.

    (pokračování příště...)

    Autor uznává, že jméno hlavního hrdiny bylo pro jeho možnost personifikace s autorem zvoleno nevhodně a může budit nechtěné asociace.

    Související články:
    Svačinka 2016 (14.05.2014)
    2024 (09.03.2014)
    Jeden večer socialisty Tietze (02.02.2014)
    Metanolová konspirace (10.09.2012)
    Die Heydrich Eurofiktion (27.05.2012)
    2008 part 11 eco style (01.01.2009)
    2008 part nikdoužnevíkolik (01.05.2005)
    2008 part 7.92 (18.04.2005)
    2008 part 7.65 (17.04.2005)
    2008 part 7.62 (27.03.2005)
    2008 part 6.35 (20.03.2005)
    2008 Teil fünf komma fünf (13.03.2005)
    2008 Teil fünf (06.03.2005)
    2008 part three (20.02.2005)
    2008 part two (13.02.2005)
    2008 (06.02.2005)

    [Akt. známka: 2,87] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: Root | Komentářů: 22 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.