Tento text, stejně jako všechna jeho pokračování, je fikce
- podobně jako napřklad rubrika „objev“ ve čtvrtečním Magazínu Dnes. Na
náhodně vybraném příkladu světově špičkové osobnosti chce tento seriál
textů ukázat, jak současné rovnostářství, závist až nenávist ke všemu špičkovému
v dnešní České republice hrůzostrašně a mnohostranně zatarasuje všem jejím
obyvatelům cestu k prosperitě, bohatství, ba k pouhému slušnému přežití
mezi ostatními státy světa.
Místo Usaina Bolta mohl být (coby emigrant
do současné České prepubliky) fiktivně zvolen třeba Albert Einstein (který
by zde chtěl zkoumat a přednášet relativistickou fyziku) nebo Norbert Wiener
(který by chtěl totéž v kybernetice) nebo L. van Beethoven (který
by chtěl v barvách této země komponovat). Ani ostatní informace z této
série textů, které se na první dojem tváří jako fakta, si nečiní nárok
na naprostou historickou přesnost. Je už mj. na diskutérech pod článkem,
aby nacházeli prameny a upřesňovali, jak přesně to bylo třeba s výrokem
Jana Skácela o moravské hymně, s okopírováním volkswagenu od tatrovky aj.
Kulisy celého příběhu jsou však reálné, k těmto kulisám lze řadit i jména
veřejně známých osobností. Jinak jsou však aktivity těchto veřejné známých
postav plus jména, události a jednání dalších postav vymyšleny
čistě náhodně – a jakákoliv podobnost s reálnými osobnostmi nebo událostmi
je opět čistě náhodná.
Díl 1. - Prohlášení bežce Bolta
Olympijský vítěz a mistr světa ve sprintu překvapil nedávno veřejnost
prohlášením, že se z Jamajky stěhuje do České republiky.
„Na severní Moravě se mi líbí nejvíce,“ uvedl černý zázrak atletických
drah. „V okolí Ostravy, kde jsem opakovaně závodil na Tretře a kde mne
vždy přijímali s otevřenou náručí, jsou Beskydy – nejkrásnější hory, které
jsem kdy viděl. Směrem na Beskydy si pořídím dům se zahradou. Tam budu
trvale bydlet. Přijmu i české občanství a budu závodit za Česko.“
Na otázku, proč tak najednou zanevřel na rodnou Jamajku, odpověděl:
„Jamajku mám stále rád. Ale – při vší úctě k rodné zemi – až zde jsem nalezl
kraj, který tak hustě oplývá světovými osobnostmi. Uvažte jen se mnou:
Kousek za Ostravou, v Příboře, se narodil nejznámější psycholog světa Sigmund
Freud. Kousek vedle Příbora, v Hukvaldech, vyrůstal a žil můj nejoblíbenější
světový skladatel vážné hudby Leoš Janáček. Znáte jeho úvodní fanfáry ze
sinfonietty? To je prostě báseň!
Opět jen kousíček vedle, ve Fulneku, dlouho působil podle mne největší
světový pedagog všech dob Jan Komenský. Zrozený je sice kousek jižněji,
ale stále na té vaší překrásné Moravě.
A to ještě není všechno. Poodejdete jen pár kroků z Fulneku – k městečku
Odry – a jste v rodišti největšího světového genetika Johanna Mendela.
V Americe jej každý vzdělaný člověk zná a oceňuje.
Co ale Američané už moc nevědí, ale vím od svých ostravských přátel
já, je, že v nedaleké Kopřivnici uměli vymyslet a vyrobit nejlepší nákladní
i nejlepší osobní auta na světě. O náklaďácích není třeba dále hovořit;
zdejší nejlepší aktivní řidič světa Karel Loprais prokázal jejich špičkovou
kvalitu nesčetněkrát. Ale o těch osobácích to nevědí ani všichni místní.
Kde bylo vymyšleno a poprvé nakresleno nejprodávanější evropské auto Volkswagen
brouk? Samozřejmě v Kopřivnici. Ve třicátých letech. Jmenovalo se Tatra
T97 – a od zdejšího geniálního konstruktéra Hanse Ledwinky jej pak téměř
zcela okopíroval liberecký rodák Ferdinand Porsche. Na Hitlerovo přání.
Hitler brzy poté zakázal Tatru 97 vyrábět, aby ta podobnost a ta krádež
nebila do očí.
V nedalekém Zlíně, necelých 70 mil od Ostravy, také působil nejúspěšnější
podnikatel světa Tomáš Baťa. Kam se hrabala ve 30. letech nejpodnikavější
americká města na Baťův Zlín!! Každý objektivní člověk přece ví, že Zlín
byl tehdy na světové špici. Umem zdejších lidí, pocitem sounáležitosti
všech obyvatel, jejich vynalézavé pracovitosti, oprávněného lokálního patriotismu,
uměním učit se nové. Mohl by o tom jistě skvěle vyprávět i ve Zlíně
bydlící nejlepší penzionovaný řidič světa Miroslav Zikmund.
Obrazy štramberského rodáka Zdeňka Buriana mám také za nejlepší na světě.
Jsou věrnější než fotky! Jeho černý svalovec massa Bob, jak jej kreslil
v mayovkách, je mi docela podobný.
To nejlepší jsem si nechal na konec: V sousední Kopřivnici přece
vyrůstal rodák od nedalekého Valašského Meziříčí, můj kolega a celoživotní
vzor běžecké tréninkové píle, nejlepší vytrvalostní běžec celého Valašska
a zbytku světa – Emil Zátopek.
V kraji těchto skvělých lidí chci bydlet a žít. Sem patřím.
A co mne nejvíce dojalo – to je veliká skromnost zdejších lidí. Severní
Morava, střední Morava, Morava jako celek, to je báječná průchozí křižovatka
všeho hodnotného z východu, západu, severu i jihu. Tato země,
jejíž lidé mají nárok být sebevědomější než všichni arabští ropní magnáti,
všechny newyorské či kalifornské filmové hvězdy, všichni londýnští bankéři,
všichni italští malíři a sochaři, všichni francouzští králové a vojevůdci,
všichni čínští císařové – tato země je tak skromná, že její hymnou je jen
pouhý kousek ticha.
Ano, kousek ticha. Mluvil o tom kdysi slavný moravský básník Jan Skácel
z Brna. To, co chci od něj teď citovat, řekl ještě za doby Československa,
kdy státní hymna měla dvě části. Česká část opěvovala především to
území Čech od Aše po Litomyšl. Lučiny, bory, skaliny. Slovenská část opěvovala
Tatry a zemi pod nimi. A hymna moravská? To byla podle Jana Skácela
ta jedna vteřina skromného ticha mezi koncem části české a začátkem části
slovenské. Žádná země světa nemá tak neokázalou hymnu! Po tváři mi tekly
slzy dojetí jako hrachy, když jsem se to dozvěděl.
Taková velikost zdejších lidí a taková skromnost zároveň – to prostě
nemá ve světě obdoby. Budu žít tady, budu skromný, a chci závodit za Moravu
a za Českou republiku s pokorou a s výsledky aspoň přibližujícími se výsledkům
kolegy Zátopka.
Rozhodl jsem se pro své starty na mítincích v České republice účtovat
pouze desetinu toho, co je ve světě pro prvního mezi sprintery obvyklé.
Místo 250 tisíc dolarů za start budu chtít pouhých 25 tisíc. Tak moc mi
zdejší skvělí a skromní lidé přirostli k srdci. Prostě nežvaní a dělají!“
Těmito slovy dokončil Usain Bolt své prohlášení.
Interview Bolta s novinářem
Novinář: „Pane Bolte, prý jste prohlásil, že se chcete stát Čechem se
vším všudy a že hodláte pro české diváky závodit za desetinu své obvyklé
gáže.“
Bolt: „Ano, to je pravda. Pro skvělé české lidi jsem ochoten
startovat za 25 tisíc dolarů, což je zhruba 450 tisíc zdejších českých
korun. Myslím, že si to ti lidé zaslouží.“
Novinář: „Ale – ehm – možná nevíte, že po čtyřiceti letech totality
je v lidech zakořeněno hluboké rovnostářství.“
Bolt: „Co tím míníte?“
Novinář: „Míním všeobecný názor, že lidé si za své pracovní výkony –
tedy i za sportovní výkony – zaslouží stejnou nebo téměř stejnou odměnu,
ať už je to výkon na světové špičce nebo na úrovni regionálního průměru.“
Bolt: „Něco jsem zaslechl. A právě i s ohledem na toto – jak vy
to nazýváte – rovnostářství, zde chci běhat za desetinu své ceny. Nechci
se nijak vyvyšovat nad vaše běžné prvoligové běžce. Mám tuto zemi velmi
rád.“
Novinář: „Ale český prvoligový běžec dostává startovné zhruba 20 tisíc
korun. Tedy 1200 dolarů.“
Bolt: „Za kolik běhá takový běžec stovku?
Novinář: „Za takových 10.5 až 10.7 vteřiny.“
Bolt: „No výborně. Takový výkon si zaslouží odměnu zhruba těch 20 tisíc
korun. Můj výkon je vždy pod 10 vteřin, nejednou hluboko pod 10 vteřin
– a to si zaslouží nejméně čtyři miliony těch vašich korun za jeden start.
Takže já budu ve svých požadavcích vlastně relativně desetkrát lacinější
než ten váš ligový běžec. Neboli – on bude proti mně se svými dvaceti litry
za start relativně desetkrát předražený oproti mému půlmilionu startovného.
Ale mi to vadit nebude – už jsem se vyjádřil, proč to všechno dělám.“
Novinář: „Obávám se, pane Bolte, že mnoha zdejším rovnostářům bude i
váš požadavek téměř půl milionu českých korun za jeden start připadat přemrštěný.“
Bolt: „Přemrštěný? Tomu vůbec nerozumím. Děláte si legraci? Promiňte,
to byl ale hodně hloupý vtip.“
23.11.2009 SG550