Zapomeňte na to, až vám budou Humlové tvrdit, že v Německu všichni jezdí
ukázněně. To možná bylo. Pamatuji doby, kdy byli Němci za volanty rychlí,
ohleduplní a profesionální. Ty doby jsou pryč. Nyní máme buranské neohrabané
Němce.
Dopravní nehoda
Celý týden jsem jezdil po Německu a ujel mnoho kilometrů, po dálnici,
po městě i po Bundesstraße. Zapomeňte na to, že vás nechají přejet z pruhu
do pruhu, když se špatně zařadíte, a to i přesto, že vidí vaši espezétku.
Před léty nemyslitelné, nyní realita. Chovají se k sobě jako poslední kokoti.
Já mám na něco právo a já mám přednost nebo já mám zelenou a já to budu
uplatňovat, i kdybych se svět měl zbořit. Pamatujte na to, že budou jezdit
ve vašem mrtvém úhlu a celkově že se budou chovat netransparentně. Smiřte
se s tím, že pořád houkají jako Italové a nepoužívají blinkry. Kdo dokurvil
řidiče v zemi s tak silnou motoristickou tradicí? Bodový systém? Multikulti?
Sociální stát? Nevím.
Stojím v levém pruhu na světelné křižovatce, jeden pruh je doleva, dva
rovně a jeden doprava. Semafory jsou ještě hůře odladěny než v Kocourkově,
což taky nebývalo. Dva přímé pruhy jsou víceméně prázdné, můj levý se posouvá
pomalu, protože za křižovatkou se hromadí auta. Někteří řidiči vjíždí do
křižovatky na zelenou, ale za křižovatkou nemají kam pokračovat, takže
ještě překážejí řidičům v druhém směru. Tahle mentalita "když mám zelenou,
tak mám právo jet a zbytek je mi putna" taky nebyla německá specialita.
Co čert nechtěl, přijíždím k semaforu zrovna v okamžiku, kdy mám sice zelenou,
ale nemám kam odbočit, cesta vlevo je zacpaná. Brzdím a zastavuji, přede
mnou na semaforu zelená. Taxíkář v Golfu plus barvy sloní kosti (koho napadlo
nabarvit taxíky tak nechutnou barvou?) se může dočista posrat. Nejdřív
houká jako magor. Nevím, jak mu mám vyhovět, mohu pouze najet do křižovatky
a vytuhnout tam, což mi připadá bezperspektivní, takže mu posílám fuckoff
a stojím. Taxíkář stočí kola doprava a snaží se mě objet zprava, vysune
se z řady a v tom padne rána. Narazilo do něj jiné auto, Polo nebo Golf,
které jelo rovně. Můj čínský spolujezdec kříčí "eksident". Kolem létají
různé plasty, odtržené zrcátko barvy slonové kosti se kutálí po silnici
až doprostřed křižovatky. Padá mi červená, aniž by se situace za křižovatkou
změnila. Vystupuji, abych se podíval, zda jsem také nějakou neschytal,
ale je to OK. Taxíkář vystupuje, vypadá poměrně německy, což mě překvapuje,
myslel jsem, že je to Arab, Turek nebo tak něco, a nemá už žádný komentář.
Jde si povídat s řidičem, co ho nahulil, asi to bude na delší diskusi,
v tom okamžiku slyším brzdy a do Pola naráží další auto.
Číňan se pobavil, prý to bylo lajk in Čajna.
Hledání preclíku v Norimberku
Ubytoval jsem se v hotelu a nemaje jiný program vyrazil jsem zhruba
v osm večer do centra. Bylo hezky teplo a přímo to lákalo k procházce.
Pamatoval jsem si jinou z podobných vycházek, kdy jsem šel někdy večer
centrem a pořád dál fungovaly stánky se zmrzlinou a preclíkama. Pojal jsem
myšlenku, že si dám preclík. Co taky jiného v Norimberku. Pěkný křupravý
rozříznutý a máslem namazaný preclík.
Tak jsem prošel přes Plärrer skrze Ludwigstor kolem kostela sv. Jakoba
a pořád nikde žádný tradiční německý preclíky. Dokonce mi tam chyběli i
tradiční německý Němci. Různé národnostní menšiny se zjevně veselily a
i přes celodenní vyčerpání z pobírání sociálních dávek bylo na nich vidět,
že pro ně den evidentně nekončí. Pak jsem prošel celé centrum nejdříve
západním směrem a pak jsem se stočil k Hauptbahnhof. Bylo už půl desáté
a já neměl preclík, dokonce jsem měl dojem, že nebudu mít preclík.
Všímal jsem si okolí a sledoval, jak ta země chudne. Auta už nejsou
nablýskaná a ulice nejsou uklizené, auta jsou někdy ještě větší trosky
než v Kocourkově a na ulicích se válí bordel, protože menšiny si přizpůsobují
okolí svému vkusu. Všude možně jsou obchody s burkami a kebabem a haraburdím
pro metrosexuály a nikde nejsou preclíky.
Nakonec se preclík našel na hlavním nádraží, to už bylo skoro deset.
Unaveně působící etnicky neměcká prodavačka vypadala jako soudružka Angela
Merkel, měla smůlu, že musí pracovat. Preclík byl bez másla a podobně jako
všechno a všichni toho včera pamatoval lepší časy. Koupil jsem si ještě
láhev Fanty a zálohovanou plastovou láhev jsem hodil do koše, což mi udělalo
toho večera zdaleka největší radost.
Ta země jde do háje. Takhle to dopadne, když se nějaký národ rozhodne
odčinit svůj pocit viny a adoptuje multikulturalistickou zhoubu.
Artefakty svou rozdílných sociálních států
Když se dopravíte tramvají na stanici zvanou Dokuzentrum, naskytne se
vám pohled
na nedostavěnou budovu, která byla součástí amfiteátru určeného pro slavnosti
NSDAP. Je to ohromná a ohromující stavba. Něco jako sociálnědemokratický
kostel.
Pak zabočíte doleva a jedete na sever po Regensburger Straße (rovně
by byla třída Bena Guriona...) a uvidíte další
monumentální budovu, ve které sídlí Bundesagentur für Arbeit. Je to
ohromná a ohromující stavba. Něco jako sociálnědemokratický kostel. Narozdíl
od předchozí, je zcela v provozu a plní deklarovaný účel, kterým je zprostředkování
práce a zaměstnání, poradenství v práci, dohled nad rovností bez rozdílu
pohlaví a etnické příslušnosti, podpora vytváření pracovních míst, výplata
dávek.
17.9.2011 D-FENS