Rád bych se tu rozepsal nad jednou věcí, která mě neskutečně sere, a
mám chuť zabíjet, kdykoliv se do té situace dostanu. Což se zpravidla stává
několikrát za měsíc, ve větší či menší míře.
Mluvím tu o neohlášené, a.k.a. nedovolené a především neočekávané interakci
kolemjdoucích s mým psem. Prkotina, že jo? Úplně to slyším: „Proč nás ten
vocas votravuje s takovou píčovinou a nejde radši dělat něco užitečnýho?!“,
rozléhá se nyní v hlavách čtenářů…ona to zas takový prkotina není.
Jasný, nemám žádný bojový plemeno ani 50ti kilového psa, který zmrzačí
důchodce podáním tlapy. Vcelku malé plemeno, cca 8-9 kilo hmotnost (podle
toho, jak moc se nají a vysere) – Japonský špic. Fotku si vygooglete, nechce
mi žádná hledat. Jako řekne každej majitel psa o tom svým, řeknu to i já:
je to ten nejhodnější pes a nikomu by neublížil. Záměrně by nikomu neublížil.
Tohle bude ještě důležitý později, záměrně by neublížil. Špic všeobecně
je obranný plemeno – svoji smečku prostě brání. Takže můj pes brání mě,
a to i v situacích, kdy žádná obrana není nutná. Totiž z našeho lidského
pohledu není nutná, on to prostě vyhodnotí jinak. No a je to pes, takže
jak mě asi může bránit? Argumenty do toho teda fakt nejde…
Procházíme se parkem, psa mám puštěného na volno a vodítko mám omotané
kolem sebe. Jelikož nejsem homosexuál, mám psa vychovaného a poslouchá
na slovo. Prostě když mu řeknu, tak poslechne. Když zařvu, sklopí ocas
a bojí se, co mu udělám. Takže nemám obavu ho pouštět na volno. Navíc když
vidím dalšího pejskaře, cyklofašistu, kterej letí parkem, jako kdyby prosral
start Vuelty a teď se to snažil dohnat nebo nějakou skupinku feťáků hledajících
své štěstí v altánu uprostřed parku, tak ho prostě zavolám a jdeme jinam.
Co mě ale dokáže spolehlivě nasrat na první dobrou a pošle mě do vysokejch
otáček během vteřiny je, když někdo na toho zpět odvolaného psa začne mluvit,
šišlat, pískat, vískat, volat, huhňat a dělat jiné píčoviny! A v ideálním
případě ještě s nataženou rukou se k němu sklánět, a to všechno samozřejmě,
aniž by se mě zeptal, jestli je pes magor a ukousne mu ruku nebo jestli
je to ok, začít se tady emocionálně ukájet? „Voco jde? Však si ho jen pohladím…“
Jasný, já taky chodím k tvojí starý nebo dceři si je jen tak pohladit, tak
voco jde? Ti aktivnější z vás už se podívali, jak japonský špic vypadá.
Ti míň aktivní, co ale dočetli až sem, si dejte třicet vteřin pauzu, nastartujte
google a mrkněte na to teď (nebo low-skillers budou potřebovat cca šedesát
vteřin – napřed otevřete seznam.cz, do vyhledavače napište google, enter,
vybrat první nabízenou položku / jo tu co má jinou barvu/ a pak napište
do toho políčka japonský špic. Bude fungovat i japosnký špic, to pro ty,
co píšou rychleji, než myslí). Takže už jsme všichni viděli, jak to plemeno
vypadá – prostě krasavec, jako plyšová hračka.
Pro hnidopichy:
a) nekupoval jsem si ho kvůli egomasturbaci. Nepotřebuju, aby mi lidi
chválili moje zvířata, věci, auta, hadry, vlasy, péro apod
b) nemám problém s tím se s kýmkoliv zastavit a dát do řeči, pokud ho
ten pes nějakým způsobem zajímá a chce se dozvědět víc.
Co mě ale dostává do zuřivosti je, když ho někdo začne lákat bez mého
svolení
Matka: „Jé, podívej Peťulko, ten je krásnej, že jo?“
Malej frajír (frajír píšu schválně, bo se mi to líbí víc než frajer):
(neidentifikovatelné dětské žvatlání)
Matka: „Ano, pejsek“
Malej frajír: (neidentifikovatelné dětské žvatlání)
Matka: „Ano, bílej“.
A co je v tento moment lepší nápad, než kurva nechat to malý hloupý dítě,
který z toho nemá rozum se rozběhnout za tím psem, protože přece tak krásnej
pes nemůže nikomu nic udělat. NO KURVA MŮŽE a když se bude cítit ohroženej
tím tvým páchnoucím posraným (nic proti dětem, každej se někdy posral)
malým smradem, tak taky kurva udělá!! A to pak bude průser jak vrata a
nikoho už nebude zajímat, že matka byla debil a nechala svoje dítě poskakovat
kolem cizího psa. Nikoho nebude zajímat můj postoj k věci, že pes je hodnej,
vychovanej a poslouchá a že to nikdy neudělal.
Každýho, a hlavně mediální mrdky, bude zajímat, proč je chudáček Peťulka
nadosmrti znetvořený v obličeji, chybí mu půl ruky a nemá jedno ucho?
Jak je možné, že se taková katastrofa může stát a koho bychom měli zlynčovat?
Viníkem bude samozřejmě ten velký zlý běloch, já, protože jsem neměl
psa pod kontrolou. A právně i z lidského pohledu to tak jistě bude, ale
kurva morálně já můžu být čistý jako Panenka Marie. To je ale jaksi všechno.
Pes bude utracen, protože je „nezvladatelný“, já tak přijdu o nejlepšího
přítele a svoje jediné štěstí v tomhle dojebaném zasraném nefér světě a
navíc si buď půjdu sednout nebo aspoň pro jistotu dostanu podmínku. Mediální
mrdky nám zopakují fakta o dětech napadených psem za poslední čtyři roky,
rodiče se doma pokřižují, že jejich děti to naštěstí nebyly a důchodci
budou řvát ty věci, co důchodci vždycky řvou…nejspíš něco o tom, že mají
malý důchod. A všechno to bude způsobenou jednou tupou kundou, která malýmu
dítěti, který z toho nemá rozum, nakuká něco o tom, jak je ten pejsek krásnej.
A co tak asi čekáš, že to dítě udělá, ty jedna vymaštěná krávo?
Takže po těch emocionálních zvratcích, co jsem právě předvedl prosím
veřejnost o jednu věc – než se rozhodnete sáhnout na něčího psa, kočku,
leguána, koně nebo krokodýla, zeptejte se kurva majitele, co si on o tom
myslí?!
Díky, že jste dočetli až sem. Sejdeme se v diskuzi.
27.11.2014 Spitfire