V dalším pokračování série o úsporách paliva se dostanu k tomu,
co jsem asi měl zmínit hned na počátku. Totiž problematiku zvanou cena
úspory.
Jako příklad uvedu soutěžícího ve hře (jinak to nazvat nejde, vzhledem
k neuvěřitelnému množství odborných chyb se tomu nedá říkat kampaň) www.uspornajizda.cz
na pořadí číslo
2, nick Artikovo, občanské jméno Roman Plíva. Předně, pan Plíva neudělal
nic špatného, naopak. Pan Plíva se přihlásil do soutěže ekonomické jízdy
a v rámci jejích propozic téměř vyhrál, protože pan Plíva je technicky
zdatný a organizátoři soutěže jsou technicky mimo (tím hůře, že měli peníze,
za které se odborníci dají nakoupit, když jimi sami nejsou. Utrpěl jsem
tehdy nějakou komunikaci s jistým panem Voříškem, pokusil se mu vysvětlit
podstatu nejkřiklavějších omylů jejich soutěže, ale nic se nezměnilo).
Pan Plíva použil letitý automobil Škoda 105S. Paradoxně to pro něj znamenalo
výhodu. Kombinaci technických úprav, změn provozních podmínek a řidičského
stylu dosáhl spotřeby 4,3 litru na 100km. Aby toho dosáhl, tak:
- mění olej každých 4000km
- při jízdě s kopce vypíná motor
- jezdí průměrnou rychlostí 55km/h a méně
(až potud to potvrdil
sám)
- pravděpodobně vyřadil druhou komoru karburátoru, pokud ji jeho auto
mělo
- pravděpodobně snížil sytost směsi, jinak by se se sériovou schade
na tuto hodnotu nedostal
Soutěž tedy vyhrál, protože byl chytřejší než její organizátoři. Udělal
to dobře. Jaká byla skutečná cena úspor pana Plívy?
- výměny oleje ho stály peníze, nehledě na to, že vyjetý olej není zrovna
ekologův sen. On určitě olej nikde v práci nekrade, takže pokud používal
levnou polosyntetiku, jedná náplň vyšla asi na šest stovek. Za ty peníze
mohl ujet 300km.
- při jízdě s kopce s vypnutým motorem se mu po chvíli vyřadil posilovač
brzd, jeho škodovka se tak stávala neřízenou střelou. Co by p. Plíva dělal,
kdyby mu vběhlo do cesty zvíře (vůbec teď nebrnkám na emoce a nezmiňuji
podkurevče)? Asi by se vytřískal.
- pokud manipuloval s tím šroubkem na stavění sytosti směsi, vypustila
jeho škodovka asi třicetinásobek množství NOx, než jaké by na stejném úseku
vypustila Fabie (produkce NOx se stoupajícím lambda koeficientem roste
téměř exponenciálně)
- jel 55km/h a zdržoval všechny okolo, jejich čas stál peníze
Podtrženo a sečteno, snížení spotřeby, kterého pan Plíva dosáhl, bylo
velmi drahé, hodnoceno penězmi i nepeněžními hodnotami. Uvnitř propozic
soutěže se ale jevilo výhodné, protože soutěž kritéria úspornosti zkreslila.
Běžný spotřebitel má nepříjemnou tendenci hodnotit úsporu pouze penězi.
Ve skutečnosti je problém poněkud širšího rázu. Nejde mi to z huby, ale
je to problém ehmmm, tamtěch, externalit.
Je možné jet z Prahy do Plzně celou cestu osmdesátkou a ušetřit litr
nafty za třicet korun. Jakou cenu má pro vás teplá večeře, která za tu
dobu vychladne? Těžko říci. Třeba vaše žena blbě vaří a pak je ten litr
nafty k dobru lepší. Třeba ale taky ne.
Jakou cenu mají pro vás tři deci benzínu, které spálí nezávislé topení?
Je lepší vydat deset korun, nebo se deset minut klepat za volantem zimou?
Ušetříte raději litr benzínu, anebo přijdete raději včas na obchodní
jednání? Není lepší obětovat litr paliva a nepopudit proti sobě zbytečně
partnery, se kterými můžete udělat zajímavý obchod?
Anebo pojedete raději vlakem? Ušetříte cestovní náklady. Jakou cenu
má pro vás, že nesedíte v neskutečně špinavém vagónu a koženkovém sedadle,
které smrdí jak sokolská žíněnka?
Jakou cenu má pro vás image reprezentovaná pneumatikami o šířce 205
na Škodě Roomster, které zvyšují spotřebu o půl litru na 100km a ještě
to na nich blbě brzdí?
Vyplatí se ušetřit pár korun a jet do práce městskou hromadnou dopravou,
mediálním vzorem úsporné dopravy, a chytit tam chřipku, která vás na týden
uzemní v posteli?
Je možné vypínat s kopce motor a ušetřit za půl roku tři a půl litru
benzínu v hodnotě stokoruny, anebo se právě kvůli tomu parádně vybourat,
tři týdny žrát hadičkou dětské přesnídávky a půl roku pajdat o holi.
Ekologové si myslí, že trolejbus nevypouští žádné zplodiny a tudíž
šetří životní prostředí. Pravděpodobně jim sloup trolejového vedení brání
ve výhledu na komín hnědouhelné elektrárny za městem.
Jeden známý mi nedávno posílal odkaz na nějaký ženský web, který pojednával
o úsporách energie. Prý se ušetří elektrická energie, když se bude pračka
napouštět místo studené teplou vodou. To je bezesporu pravda. Ale čím se
ohřeje ta voda?
A tak dále. Jde o to, co se mně samotnému občas nedaří, totiž vidět
přes strom les. Chtěl jsem poukázat na to, že jen málokdy se najde cesta,
jak dosáhnout úspory zadarmo nebo levně. Do hry vstupují kromě běžné kalkulace
bodu zlomu ještě další faktory finančně nevyjádřitelného charakteru.
06.04.2008 D-FENS