Minulý týden publikoval Big Brother svoji malou zpověď. Stalo se
tak téměř oficiálním kanálem, provládním a vzhledem ke své vlastnické struktuře prorežimním listem DNES, což
je prakticky stejné, jako by Big Bro učinil vlastním jménem oficiální prohlášení.
V článku v deníku byly popsány prostředky, jakými systém polapil veřejného
nepřítele Pitra. Ono by bylo samozřejmě předmětem delší diskuse, jak Pitr
ke statutu veřejného nepřítele přišel, v celé kampani k jeho osobě zaznělo
pouze, že se znal s prostřeleným vekslákem a podnikatelem Mrázkem (ale
už neřekli, jak moc se s ním znal) a že nezaplatil státu daně, což mi nepřipadá
jako zločin (pouze okradl zloděje). Nicméně Pitr se stal legendou a policie
musí vykazovat činnost.
Rozšířenou verzi článku najdete zde.
Ocituji jeho nejvýznamnější části.
(...) 17. června, zadali kriminalisté do celého bezpečnostního systému
žádost na monitorování Kanaloše přes bezpečnostní kamery a kamery městské
policie.
Myslím, že tato věta je z celého článku nejzajímavější. Veřejnosti je
poměrně známý program, kdy ministerstvo vnitra přispívalo obcím dotacemi
na instalaci kamer, které měly zajistit pořádek v problémových místech.
Pak se ale ukázalo, že jen část těchto kamer je v problémových místech
a většina je jich tam, kde prochází hodně lidí. Tedy poblíž dopravních
uzlů, jako jsou třeba nádraží nebo na velkých křižovatkách silnic procházejících
městy, kde jaksi z principu k pouliční kriminalitě nedochází. Lidé tomu
asi docela nerozuměli a říkali si - to je ale hodné ministerstvo, ono přispívá
našemu panu starostovi na kamery, aby bylo u nás ve městě bezpečno. Nyní se ukázal pravý
stav věci. Ministerstvo asi nenabízelo dotaci tak úplně zadarmo, ale kamery
v rámci ní pořízené musely mít fíčury potřebné k tomu, aby je systém mohl centrálně propojit
použít ke svým účelům. Ze starostů se tak stali důvěrníci BIS.
Jedním z hlavních prostředků, který se k tomu (sledování - pozn.
D-F) využívá, jsou mýtné brány. Co se příliš neví a na veřejnosti se
o tom zatím ani tolik nemluví, dokážou pořizovat kamerové záznamy, z nichž
se dá zjistit typ i značka projíždějícího auta a vyfotit jeho řidiče.
Tohle hodně lidí překvapilo, ale ve skutečnosti to žádné překvapení
není. O tom, že mýtné brány mají nadstandardní fíčury, jsem psal již několikrát
a nyní se to pouze potvrdilo. Zajímavé to teprve být začne:
Stejně tak lze "kapschový systém" (provozuje ho firma Kapsch) využít
k monitorování mobilů. Když máte zapnutý mobil a projedete s ním pod branou,
systém ho dokáže rozpoznat a identifikovat. I to pomáhá k určení pohybu
sledovaných lidí, třeba jen spolujezdců. V Německu se třeba donedávna informace
z mýtných bran také využívaly pro policejní práci, ale po velké diskusi
tam Ústavní soud takovou možnost zrušil, protože to podle něho až příliš
narušuje svobodu člověka. Takzvané "rastrové pátrání" se tam tedy
už nepoužívá.
Myslím, že popis funkce sledovacího systému není úplně přesný. Takhle
by to nefungovalo. O odposlechu a lokalizaci v síti GSM jsme již psali.
Využívá se přitom vyrovnávání výkonu celulární sítě, kdy se telefon připojuje
na ten z vysílačů ve svém okolí, kde má nejlepší signál. Pokud je signál
úměrný vzdálenosti a vysílače tvoří topologickou (to jako místně rozloženou,
nikoli související s Topolánkem) síť, pak lze s určitou přesností lokalizovat
telefon. Tato přesnost je naprosto dostatečná k sledování vozidla. Mýtné
brány v tom mohou hrát podružnou roli, stejně dobře by vyhovělo jiné zařízení
na "přenos dopravních informací" nebo klacek zaražený do země. Zato je
nezbytná spolupráce všech tří mobilních operátorů. Mýtné brány mohou být
užitečné jako nosiče kamer pro snímání tváří řidičů a komunikační systém
mýtných bran je výkonnou datovou linkou k přenosu těchto záznamů tam, kde
je lze automaticky - nebo poloautomaticky - vyhodnocovat a přiřadit jim
konkrétní identitu.
Spíš než na nestandardní možnosti mýtného systému ukazuje tato věta
na vysokou míru organizovanosti systému Velkého Bratra. K vybavení mýtného
systému fízlovací fíčurou byla nutná spolupráce nejméně dvou ministerstev
a několika velkých korporací. Nicméně zadařilo se, systém existuje, je
provozován, a desítky drobných oddaných slídilů na různých manažerských a referentských místech
se starají denodenně o jeho provoz. To vše za naše peníze, respektive za
výnosy z mýtného, které je pak promítáno do cen dopravních výkonů a tím
do ceny přepravovaného zboží. Docela síla, že? Platit si fízlování vlastní osoby v ceně rohlíků k snídani? Nezbývá než se zeptat - když žijeme v té demokracii - kdo pro to zvedl ruku?
Mýtné brány se dají dokonce nastavit tak, že sledují, která auta
jezdí za sledovanou osobou například do vzdálenosti sta metrů, tedy zjistit,
zda dané auto někdo nepronásleduje.
Mýtné brány dozajista není třeba nijak nastavovat. Jsou pouze pasivním
prostředkem. Sbírají data a část z nich je pak podle potřeb aparátu vyhodnocena,
například k zmapování, jak jezdí auta za sebou, zda jedou nějaká auta pospolu.
Věta ukazuje na další fenomén. Velkého bratra nezajímají pouze jednotlivci,
zajímají ho sociální sítě a vztahy mezi lidmi. Dovede zjistit, že různí
lidé jedou na stejné místo, a na toto místo směrovat další operativní prostředky
tak, aby získal maximum informací o zájmovém subjektu.
Tajné služby se dokonce podle znalců celé kauzy napíchly i na počítače
sledovaných lidí, takže věděly, co si kdo píše v mailu nebo co hledá na
internetu. A dokázaly odposlouchávat i spojení přes Skype, což je z hlediska
právního velký problém. Na takové odposlechy ještě neexistují příslušná
povolení a opora v zákoně.
Informace o tom, že VB šmejdí lidem v počítačích, není nijak nová.
Že odposlouchávali Skype také není nijak zásadní překvapení. VB touto větou
sděluje něco jiného. VB v tomto případě fízloval "bez opory v zákoně".
Jinými slovy, státní bezpečnostní složky překročily svoje pravomoci, protože
smějí fízlovat jen v rozsahu oprávnění, které jim dává platná legislativa.
Není žádný rozdíl v tom, když policista bije děti metrovým obuškem nebo
když jiný o něco inteligentnější policista takto fízluje, oba jednají mimo
rámec zákona. V podstatě nám oznamuje, že porušuje a nadále bude porušovat
zákon, a my máme být rádi a dokonce mu za to tleskat, protože jinak by
nemohl zatýkat "veřejné nepřátele". A veřejný nepřítel je ten, o kom média
řeknou, že je veřejný nepřítel. Jednou je to nějaký Pitr, podruhé to může
být nějaký Koudelka, kterého prohlásí za pedofila a jindy to můžete být
třeba vy.
Ještě bych se vrátil k pojmu "rastrové pátrání". Shodou okolností byl
tento pojem v roce 1980 v Německu zvolen slovem roku. Jedná se o pátrání po neznámé
osobě definované určitým souborem vlastností prováděné v sítích představovaných
tokem dat nebo třeba automobilů. Něco jako právo na soukromí a ochrana
osobních údajů jdou přitom stranou. Zatímco tedy posloucháme v televizi
žvásty o podmíněném trestu pro žárlivé manžely, co četly ženám esemesky,
policie se nerušeně činí. Kromě fízlování skrze "dopravně bezpečnostní"
systémy patří k jeho metodám online prohlížení obsahu osobních počítačů,
data mining v databázích bank, analýza telefonních hovorů (kdo komu kdy
volal), ale i další netriviální zdroje, jako evidence vozidel, platby za
energie nebo využití dat ze sčítání lidu. Fízli usilovali na proklamativní
rovině o přijetí legislativních úprav, které by jeho použití umožnily,
podobně jako v Rakousku, Dánsku, Nizozemí, Francii a Anglii. Jenže pak
asi zjistili, že zákonný rámec by je zbytečně svazoval, a tak si poradili
jinak. Případ hledání Pitra je právě ukázkou použití metod rastrového pátrání,
které se obecně považují za něco, co je někde na hraně.
Přesto je třeba zprávu v deníku DNES ocenit jako součást popularizačního
úsilí Velkého bratra. Jeho nenapádné selfpromo umožní neovčím a dostatečně
vnímavým občanům pochopit, kde jsou hranice systému, jakým způsobem neposkytnout
údaje systému nebo je dokonce zkreslit a učnit nepoužitelnými. Je to trochu
paradoxní situace. Vohnouti si na jedné straně uvědomují, že něco takového
existuje, ale raději volí nevědomost, nežli krutý pohled do zrcadla demokratické
společnosti, ve které stát usiluje o čím dál preciznější kontrolu nad zvyky,
postoji a názory jednoho každého prvku stáda. Místo primitivního zapisování
postřehů na manžetu rukávu Brettscheiderovy c.k. košile nastupují teorie
sítí a her v podání absolventů absolventů matfyzu pracujících pro demokratický
stát.
16.05.2010 D-FENS