Něveřte doomsayerům, protože plkají kraviny.
Doomsayer
Přivolávač
zkázy. Doomsayer sděluje lidem v okolí, v nejhorším případě celé veřejnosti,
že se blíží nějaká ošklivá věc. Obvykle je tato radostná novina provázena
nějakým druhem psychózy a požadavky na co nejrychlejší a nejbezhlavější
jednání.
Doom
Zkázou je zpravidla myšleno něco moc špatného. Zkázy mají následující
společné vlastnosti:
- zkáza je latentní, je všudypřítomná, ale neviditelná, ale možná už
k ní dochází
- pokud k ní dochází, tak někde daleko anebo probíhá natolik skrytě,
že ji nejste schopni vypozorovat; to proto, abyste si to nemohli ověřit
- anebo se děje tak pomalu, že se jejích projevů nejspíš nedožijete,
v tom případě musíte myslet na děti
- zkáze nelze uniknout
- rozměry zkázy budou nevídané a šokující, oběti se předpokládají především
z řad žen, dětí a etnických menšin
- většinou se předpokládá důvěřivý, naivní nebo dokonce zcela pitomý
posluchač
Příklady doomů:
- roztoči v koberci
- Sodoma a Gomora
- globální oteplování
- vodní kámen v pračce
- silniční piráti
- konec světa
Co není doom:
- že babička má rakovinu (když onemocní v Antarktidě tučňáci průjmem,
to je problém. Ale nějaká babka?)
- že vám novináři a politici lžou (to je přece normální)
- že se událo něco hrozného za rohem. Zdatní doomsayeři naopak o zkázách
a zhoubách probíhajících poblíž mlčí, protože by se ve společnosti mohla
probudit nežádoucí touha jednat a opice v kleci by se přestaly kvůli doomu
koncentrovat na doomsaying
Sayer
Doomsayer amatér: Frustrovaný chudák, který pozbyl důvěru v sebe
nebo ve svoji budoucnost. Každopádně jej ale sere, že ostatní okolo tuto
důvěru ještě mají, snaží se proto infikovat tyto štastné lidi týmž. Zpravidla
vohnout.
Doomsayer
profesionál: Zmrd a vychcánek, který nabízí nějaké řešení, které umožní
zkáze předejít nebo ji alespoň zmenšit
Doomsayer blbeček: Užitečný idiot pracující v zakázce prvého
nebo spíše druhého, zpravidla idealista, který to doomsayerovi sežral a
skutečně věří, že zkáza přijde. Dokonce by byl rád, kdyby přišla, protože
by se ukázalo, že měl pravdu a mohl by to pořádně vytmavit těm, co se mu
už na základní škole vysmívali.
Saying
Matematika
Doomsaying aproximační se zabývá odhady. Většinou je vystavěn
na různých odhadech veličin a hledání neexistujících závislostí mezi nimi.
Většina takových proroctví začíná "vědci odhadují, že..." nebo "bylo zjištěno,
že...", případně "naši odborníci spočítali, že...". Typické pro aproximační
doomsaying je, že se nikde nedopátráte té konkrétní osoby, které odhadla,
zjistila nebo spočítala.
Doomsaying extrapolační se neomezuje na konstatování stavu.
Vychází přitom ze schématu, že všechno je již nyní na hovno a bude to brzy
ještě mnohem horší. Mezitím se situace bude postupně zhoršovat. Vzhledem
k tomu, že extrapolace jako matematický postup pracuje mimo interval známých
hodnot, docházejí extrapolační doomsayeři většinou ke zcela mylným závěrům.
Tak například již asi padesát let dochází ropa, už před padesáti lety měla
dojít za dvacet let a za padesát let také dojde za dvacet let.
Doomsaying interpolační bere jako počátek zkázy minulost a současnost
jako její projev. Regresívní doomsayeři se zpravidla koncentrují na takové
fenomény, jako zhýralost současné mládeže nebo rostoucí ceny potravin (za
protektorátu stálo deset vajec korunu). V případě vajec tedy dovozují
prudký nárůst jejich ceny a z toho usuzují na zkaženost současné společnosti,
z čehož vyvozují brzký zánik civilizace (vejce jsou třicetkrát dražší
a přitom slepice jsou pořád stejný, to jsou furt mobily a počítače a empétři
a dývýdý a takhle to všechno dopadá). Známým interpolačním doomsayerem
amatérem byl ministr Šimonovský, kterému se narozdíl od jiných podobných
jeho plané hrozby splnily. Tak dlouho vyhrožoval hromadami mrtvol na silnicích,
až je jeho silniční zákon způsobil.
Ekonomika
Doomsaying neziskový není činěn pro finanční zisk. Úchylní jedinci
rádi sledují, jak obecenstvo reaguje na jimi vyřčené hrozby. Je to zdrojem
nepeněžního plnění, například úlevy od frustrace, pocitu důležitosti nebo
úspory za antidepresiva.
Zvláštním druhem neziskového doomsayingu je kolektivní doomsaying.
To se sejdou do té doby štastní psychopaté a vzájemně se svěřují z různých
představ o přicházející zkáze tak dlouho, až se jim podaří vyvolat ve skupince
psychózu. Pak se rozejdou do svých domovů a obtěžují různé lidi, zvířata
a předměty vyprávěním, že se blíží konec všech konců. Dříve nebo později
se najde někdo, v nejhorším případě lékař specialista, který je z tohoto
pocitu vyvede a tomu jsou pak doživotně zavázáni za to, že je zachránil.
Zde je tedy profitem z doomsayingu náhle nabytý smysl života. Známým aktem
kolektivního doomsayingu byly koncerty Live Earth.
Doomsaying ziskový je činěn z důvodu profitu. Zpravidla se jedná
o to, že doomsayer zmrd nabídne obecenstvu řešení v podobě zázračného vysavače,
emisních poukázek nebo nějakého přípravku do pračky, který sice nemá pražádnou
funkci, ale přinese mluvčímu zisk ať již v peněžní formě, nebo v podobě
jiných aktiv, která lze v peníze snadno proměnit (moc, public relations,
vliv, známosti, popularita). Celosvětově nejznámějším mozkomorem tohoto
druhu je Al Gore, který dokonce dostal za doomsaying Nobelovku.
Financování
Nejméně rozvinuté formy doomsayingu se ufinancují samy. Například autor
věty "kde jsou ty časy, kdy to stálo za hovno" si v hospodě pivo platí
sám. Kdyby ovšem to samé pronesl z pozice politika, platili bychom by ho
za to moudro všichni.
Většinu profesionálních doomsayerů však financujeme sami. Různými kanály
jim dodáváme peníze, aby nás zásobili informacemi o zkáze, rozbitých pračkách
nebo záplavách v Bangladéši. V podstatě vzniká regulérní vztah poptávky
a nabídky, protože určitá část populace proroctví zkázy pravidelně vyžaduje
a jiná část jim jej dodá. Dochází přitom k určité inflaci zkáz. To, co
bylo ještě včera totální zkázou, to je dnes největší pruda, například požár
chemičky. Nyní frčí globální klimatické doomy a za pár let bude v hedlajnech
zcela nevyhnutelný doom způsobený vyhasnutím Slunce spojený s prodejem
poukázek na sluneční paprsky a nabídkou uložení slunečního svitu do temného
trezoru.
Nejnověji si lze pořídit doomsaying populární metodou splátkového financování.
To vypadá tak, že konzument doomsayingu platí po malých částech peníze
doomsayerovi, který následně zesiluje svoji kampaň a náklady na ní opětovně
promítá do ceny výrobku, který si za navýšenou cenu konzument koupí. V
podstatě vzniká neustálý kolotoč čím dál vyšších cen spojených s čím dál
bizarnějšími hrozbami. Šampony proti lupům jsou na trhu teprve pátnáctým
rokem; to by mělo mít při jejich deklarované okamžité a trvalé účinnosti
za následek, že by celá jedna generace neměla vůbec vědět, co to lupy jsou.
Šampóny se však i nadále vyrábějí, jen těžiště reklamy se od Richarda,
co si myje půlku hlavy, posunulo do polohy "s lupy vás nikde nezaměstnají,
nezašukáte si a ještě to je na černém tričku vidět".
Action
Doomsayeři nabízejí tato východiska:
- naprosto žádná akce nevede k odvrácení hrozby, zkáza je neodvratitelná
(to bývá často u amatérských doomsayerů). Je jasné, že finanční potenciál
takto vyřčené hrozby je naprosto nulový.
- učinit okamžitě nějakou akci, kterou se hrozba eliminuje. I tento
přístup je do jisté míry amatérský, protože úplnou eliminací hrozby (vysátím
roztočů např.) současně zanikne původní hrozba a k nastartování dalšího
obchodu je třeba vymyslet hrozbu novou, což zbytečně doomsayera zatěžuje
a znevěrohodňuje
- učinit okamžitě a bez ohledu na všechno ostatní nějakou akci, kterou
se hrozba poněkud oddálí
- učnit okamžitě a bez ohledu na všechno ostatní něco, o čem si myslíme,
že by to mohlo pomoci hrozbu aspoň trochu oddálit, doložit to ovšem nelze
(např. už jen s ohledem na to, že hrozba je zcela fiktivní)
Measure
nevěřte doomsayerům!
Proč?
Protože plácají blbosti.
Dnes jsem se o tom (opět) přesvědčil. Mlékárenský boss Teplý z Madety
České Budějovice vyřkl následující
hrozbu: "Dopředu oznamuji, že od nového roku bude kostka másla od naší
firmy stát 51,50 korun". Dnes jsem kupoval máslo a vypadalo to takto:
Jednalo se o učebnicový příklad aproximačního ziskového doomsayingu. Teplý,
novopečený amatérský doomsayer, frustrovaný skutečností, že není s to se
dohodnout se svými dodavateli na ceně mléka (resp. že dodavatelé neakceptují
dále cenový diktát, protože si našli jiné odběratele, kteří platí lépe
než Teplý a Madeta), se pokusil získat na svou stranu veřejnost a uplatnil
na ni hrozbu drahého másla. Problém byl, že to lidi nezajímalo, protože
ve své většině pochopili, že cenu másla nestanovuje Teplý. Sice vzbudilo
Teplýho máslo za šedesát větší zájem mezi veřejností než báchorky o globálním
oteplování, ale zase ne tolik, aby se to Teplýmu finančně vyplatilo, takže
si aspoň ulevil. Potřeboval to jako sůl. Vzhledem k dalším neúspěchům jeho
firmy na trhu s mléčnými produkty aktuálně uzavírá dva výrobní závody a
akcionáři si ho dříve nebo později najdou. Dopředu tedy oznamuji, že máslo
51,50 nestálo. Možná se Globus máslo dotuje, ale tomu moc nevěřím.
12.1.2008 D-FENS