QWASův článek mi připomněl, že musím splatit jeden dluh z minulosti.
Tématu industriálního vohnoutobijství jsme se věnovali dosud nedostatečně
a povrchně.
Tak tedy - industry life.
Máme tady průmysl. V naší zemi máme celkem hodně a celkem pokročilého
průmyslu. Ve srovnání s jinými zeměmi a regiony jsme vyspělou průmyslovou
zemí. Celá řada našich sousedů mlátí ve srovnání s námi poledne klackem
o rybník, země, které jsou nám dávány za vzor, bychom s našim potenciálem
rozmázli jak hovno na zdi, kdybychom ovšem neměli vši v kožichu. Dost obrazné
mluvy, chci říci, že výroba čehokoli má na našem území tradici a je zdrojem
obživy značné části populace, je to tak dobře, protože s vytvořenou přidanou
hodnotou bohatneme jako národ i jako jednotlivci.
Bývaly doby, kdy většina zboží vznikla individuální produkcí. Někdo,
kdo byl dostatečně zdatný, vyrobil doma za pomoci vlastních nástrojů a
vlastního know-how třeba boty. Musel zvládat všechny funkce, které k výrobě
bot potřeboval - musel tedy umět nakupovat materiál, zhotovit si nástroje,
vypracovat návrh, jak bude vypadat bota, zhotovit botu, odzkoušet botu
a prodat botu. Je jasné, že mohl vyrobit pouze omezené množství bot a i
za předpokladu, že pracoval od slunka do slunka, stěží si vydělal na živobytí.
Anžto sám viděl, že se nachází v začarovaném kruhu způsobeném jeho omezenou
kapacitou, dostal nápad jednotlivé činnosti rozdělit. A tak vyškolil několik
spolupracovníků, aby boty vyráběli spolu s ním. Dál jednoho, aby obcházel
trhy a nakupoval kůže a nakonec jednoho, kdo se staral jen o prodej bot.
Postupem času už na ně jen dohlížel a nakonec se rozhodl užívat stáří a
na řízení malé továrničky na boty si někoho najal, a už si k němu jen chodil
pro peníze. Samozřejmě, taková výrobní firma tvořila řetěz, ve kterém byli
odkázán jeden na druhého a mizerná práce na jakékoli straně ohrožovala
všechny stejnou měrou. Také jim všem bylo jasné, že musí respektovat roli
podnikatele, dříve řemeslníka, protože jim otevřel cestu k zisku a sebeuplatnění,
a na oplátku nezpochybňovali jeho zisky. Byla to zdravě fungující firma
a ještě dnes najdeme firmy fungující na podobných principech, nebo alespoň
firmy snažící se tyto principy nastolit. Bohužel, idyla končí, když se
v systému objeví ...
... zkurvenej socialistickej zmrd.
Zkurvenej socialistickej zmrd uskutečnil v průmyslových podmínkách to,
co provádí podnes občanští aktivisté - našel problémy tam, kde žádné nebyly.
Zarazil mezi lidi, kteří doposud spolupracovali, klín a rozdělil je na
vzájemně soupeřící skupiny. Každá skupina hraje o svoje práva, ale ve skutečnosti
počínaje první minutou války prohrávají všichni. Nehodlám pitvat marxismus.
Nemám na to buňky a už vůbec o to nemám zájem. Pro mě je to snůška píčovin
a zmrdinauka prvního řádu. Už jen jejich vnímání světa v protikladech mi
vyvolává křeče v jícnu. Socialistický zmrdi si z marxismu něco důležitého
půjčili a zamontovali to do svého demagogického flašinetu - poučka zní:
Jsou oni a jsme my. Oni vlastní výrobní prostředky a my vlastníme pracovní
sílu.
Od tohoto okamžiku máme tedy jasně vytyčenou frontovou linii, máme to,
co pakáž zleva tolik potřebovala. Narozdíl od výše uvedeného příkladu firmy
na boty, kde všichni vedli boj s okolím o co největší úspěch svého podniku,
maximální uspokojení z dobré práce a co nejvíc peněz pro sebe a rodinu,
vzniklo zde jiné bitevní pole uvnitř firmy samé. Už netáhnou všichni za
jeden provaz, ale přetahují se navzájem.
Nyní popíšu základní problémy dnešního průmyslového prostředí, které
umožnily, aby socialistický zmrd získal moc.
- druhý a třetí stupeň zazmrdování. Průmysl vytváří hodnoty a když je
úspěšný, je i bohatý. Ač je míra zisku nevelká, obrat je velký a peněžní
toky rozsáhlé. To přitahuje zmrdy, ty nesocialistické, ale kariérní. Jejich
nekompetence je pro každého zřejmá a nahrává manipulacím, které s obyčejnými
lidmi provádějí socialističtí zmrdi. Například nadužívání výhod, které
firma za normálních okolností poskytuje svým vedoucím pracovníkům k/za
plnění jejich pracovních úkolů (firemní automobily, telefony, odměny, bonusy...)
způsobují nepříjemné rozpory, na kterých se socialističtí paraziti přiživují.
Atmosféra utajování a tahanic, kterou někdy vedení podporuje nebo přímo
provádí, vytváří živnou půdu pro socialistické demagogy všeho druhu.
- nevyplácí se být slušný. Protoe socialističtí zmrdi prostřednictvím
odborů, kolektivního vyjednávání, institutu minimální mzdy a jiných regulativních
prostředků připravili mnoho lidí na nejnižších pozicích o možnost účinně
vyjednávat o svém platu a o náplni práce, jsou malé rozdíly mezi platem
dobrého a mizerného pracovníka. Socialistický zmrd se postaral o to, aby
se nůžky daly rozevřít jen o malý kousek, a tím demotivoval řadu slušných
lidí. Každopádně, socialisté vtyvořili dojem, že plat je něco, na co člověku
vzniká automaticky nárok, a to okamžitě a v plné výši (heslo "ani haléř
ze mzdy, ani muže ze závodu"). Tím byl ochromen význam dalšího motivačního
nástroje, totiž pohyblivých složek mzdy.
- socialističtí zmrdi kolem sebe šíří atmosféru závisti a rovnostářství.
Vypouští nesmysly typu "bez dělníků by tady nevyrobili ani hovno", přičemž
zapomenou ukázat druhou stranu mince, totiž že bez techniků by dělníci
neměli vyrábět na čem, bez vývojářů by neměli vyrábět co, bez nákupu a
logistiky by neměli vyrábět z čeho a bez marketingu by to nebylo komu a
za co prodat. U vohnoutů s tím mají úspěch, protože vohnouti mají horizont
posunutý maximálně k nejbližšímu utkání fotbalové ligy a o jiných okolnostech
jsou leniví přemýšlet; s radostí pak šíří tyhle bludy dál a ještě si připadají
jako revolucionáři.
- personalistická nomenklatura. Zmrdi z oblasti personalistiky v podstatě
definovali, že střední technický management a výše musí mít vysokou
školu a znát alespoň jeden světový jazyk. Chápou jako dogma, že vysoká
škola je patent na rozum. Tím zamezili přirozenému kariérnímu růstu z pozice
dělníka přes pozici seřizovače do pozice technika. V nižších technických
profesích a dělnících to vyvolává znechucení, protože nevidí možnost kariérního
postupu a o to snáze podlehnou demagogii socialistického zmrda. Vedlejším
důsledkem této systémové chyby je, že firmy neumožňují pracovníkům v dostatečné
míře další vzdělávání, viz dále. Na druhé straně, personalistická nomenklatura
způsobila, že do řídících pozic se dostávají lidé naprosto bez praxe a
nedovedou identifikovat, natož řešit problémy způsobené socialisty a vohnouty.
- vzdělávání během práce nebo po práci firmy nerady podporují. Ne snad
že by vrcholová vedení na něm neměla zájem, ale na nižších vedoucích pozicích
vládne obava, že by někteří zaměstnanci začali být příliš chytří. Vzdělávání
v obecném smyslu slova bývá proto s radostí nahrazováno školením, které
vypadá i slouží spíše jako brainwashing.
- vázne komunikace mezi jednotlivými stupni. Stupeň informovanosti směrem
dolů v organizační struktuře klesá velmi rychle. Když má nějaké připomínky,
tak se dozví, že "má utahovat šroubek a na nic se neptat". Samozřejmě že
po čase rezignuje a šroubuje a na nic se neptá, aniž by se dozvěděl, k
čemu je ten šroubek a proč musí být vždy utažený. Šroubek musí být utažený,
protože to kancelářský řekli, ostatně příliš dotazů je vnímáno jako
projev služební horlivosti a kolegové vohnouti se takovému člověku začnou
vysmívat. Někdy je to problém v komunikaci, někdy je to následek nekompetence
středního technického managemetu, protože třeba ani oni neví, na co ten
šroubek je. Každopádně je to velká chyba. Dělník - když se opět přidržíme
Marxe - má totiž v jistém směru skutečně velkou moc, a to kvůli tomu, že
má produkt v ruce. Je to on, kdo má největší šanci postřehnout nějakou
chybu na výrobku nebo závadu na stroji, a to ještě mnohem dříve, než chyba
nabyde gigantických rozměrů. Jistě znáte situaci, kdy vám v autě něco začne
skřípat. Kdo ví, třeba je to nějaká maličkost, ale také to může být závada
brzd nebo řízení, takže jdete a zkoušíte najít příčinu neobvyklého jevu.
Je to tím, že auto je vaše a jde o váš život, ale v továrně se produkt
i proces lidem odcizil. Kdyby byl místě výše zmíněného auta stroj za devět
mio a vy jste byl vohnout, skončilo by to u toho "ty šroubuj šroubek
a na tu jejich mašinu ser, vod toho jsou tu kancelářský, aby jela".
- činnost odborů. Jistě vidíte, že mezi odbory a socialistické zmrdy
nekladu rovnítko. Odbory v Čechách jen zřídka plní odborovou funkci, a
když ano, tak jen pro někoho. Spíše fungují jako personální líheň ČSSD
a politická pobočka, ale jejich vhled do pracovního práva je minimální.
Na to, aby byly adekvátním partnerem pro většinou při vyjednávání zběhlé
a obratné vrcholové vedení, většina odborářů v této zemi profesionálně
ani lidsky nemá, tak sahá po trapných formách protestu, jako stávky a stávkové
pohotovosti, kdy si berou za rukojmí zákazníky firmy a slušné zaměstnance.
Výsledek je skoro vždy tristní. Příležitostně podporují poštvávání lidí
proti sobě a snaží se zabránit potrestání zřejmých prohřešků vytipovaných
oblíbenců. Odbory postrádají centrální koordinaci a odboroví funkcionáři
jsou zpravidla placeni za jejich (víceméně fiktivní) zaměstnanecké místo
přímo od firmy, vedení nemívá problém je zpacifikovat. V řadě podniků se
odbory dobrovolně degradovaly na jakousi cestovní kancelář, která organizuje
levné zájezdy pro vohnouty za nákupy do Polska. Odbory aplikují nerovný
přístup k zaměstnancům, kdy se starají o problémy jen určité jejich části;
nevýrobní, administrativní a technické profese zpravidla přehlížejí.
Výsledkem výše uvedených jevů, a zdaleka nebyly popsány všechny, jsou
různé formy omrdávání, čili obcházení pracovního standardu. Omrdávání má
v Čechách tradici, která údajně vznikla v době protektorátu. Komunistická
část odboje vyhlásila údajně vlnu tzv. zpomalení práce a z omrdávání jako
negativního jevu se najednou stala odbojová činnost, takže si i pitomý
a bojácný vohnout najednou mohl připadat jako bojovník. Vohnouti asi neznamenali,
že už válka skončila, nakonec ve srovnání s fotbalem, hokejem a pivem je
to veksrze nevýznamná událost, a proto se dnes můžeme dočkat:
- omrdání kvality
- omrdání výkonových norem
- omrdání bezpečnostních procedur
- omrdání nadřízených
- tahanic s odbory
A tím se budeme zabývat v dalších dílech seriálu Industry life.
09.09.2006 D-FENS