Slovo stud v naší pop-music vůbec neexistuje, a to
už od Vítězného února.
hudební kritik Jan Rejžek v rozhovoru pro přílohu MF-DNES, 4/2004
Včera jsem se pohyboval po trase Bruntál (- Šternberk - Olomouc - Brno
- Humpolec - Jindřichův Hradec) - ČB a slyšel celkem sedmkrát nový (s)hit
od Chinaski (Chinasek - Chinasků - Chinaseků - jak se to asi skloňuje?
Navrhoval bych Chinasků podle vzorů kokoti). Sice jsem se snažil
včas přelaďovat, ale nedařilo se. Bylo to všude. 1970. Taky jsem slyšel
pětkrát Dido a jednou nový Offspring, abych se ptal, zda má toto Dexter
Holland zapotřebí. Ale to jen tak bokem.
Přemýšlel jsem, zda je možno přemluvit rádio s RDS, aby selektivně ignorovalo
skupinu Chinaski, technicky by to jistě možné bylo, ale rádio nelze takto
naprogramovat. Usoudil jsem pak, že bude lepší vydat se cestou prevence
a téma Chinaski ještě jednou otevřít a ponořit se do kalných vod fenoménu
zvaného "pohodová česká muzika", jejímiž protagonisty právě Chinaski spolu
s dalšími tvůrci hudebního pěnového polystyrénu (Buty, MiG-21, ...) jsou.
První odstavec je psaný velmi laskavým tónem. Členové skupiny bývají
nazýváni "kluci" a pan Malátný křestním jménem, jako by spolu všichni
spali. Obvykle bývá tato část mailu nevýrazná, stojí tam zpravidla, že
Chinaski jsou nejlepší česká skupina a výčet všech ocenění, které už dostaly,
včetně nominací na Zlatého slavíka, což je pro mě argument jak hrom. Druhý
odstavec je ryze soukromý a obsahuje charakteristiku mé osoby. Argumentačně
je poněkud silnější než odstavec přechozí ("ty seš kokot, protože nemáš
kluky rád"). Nejvíce mě na těchto mailech fascinuje jejich schizofrenní
pojetí - první odstavec je o tom, jak se s klukama všichni hrozně máme
rádi, protože jsme spolu taková správňácká parta, a další je o tom, jak
hrozně mě zavilého kreténa nenávidí. Jako by je psal Jekyll a Hyde nebo
nějaká hysterka.
Vytvořil jsem teorii, že autoři těchto mailů jsou jedinci, kteří mají
mají nějaký problém v komunikaci se svým okolím. Nejsem psycholog, takže
nevím, jaký. V každém případě strádají nedostatkem komunikace s okolím
a jsou vděčni za každý kontakt, a to i tehdy, když mi nadávají do idiotů.
A teď si vezměme, že podstatná část textů Chinaski je v druhé osobě jednotného
čísla, a to včetně morbidně-pedofilního duetu se Zuzanou Norisovou, vyvolává
to v těchto osamělých pubertálních duších dojem, že si s nimi někdo povídá,
což za takových okolností vytváří určité citové pouto. Ve své podstatě
je to ovšem špinavost, ale ve světě pop-music, kde se love bombing používá
celkem spontánně a nenuceně, to není nic nového.
Za momentální úspěchem Chinaski stojí skladba "Husákovy děti", správným
názvem 1970. Už si na něj posvítil WhiteDog v tomto článku: http://blog.maly.cz/index.php?item=622
1970
Táborský / Grohman
Nevím, jestli je to znát
Možná by bylo lepší lhát
Jsem silnej ročník sedmdesát
Tak začni počítat
Nechci tu hloupě vzpomínat
Koho taky dneska zajímá
Silnej ročník sedmdesát
Tak začni počítat
Tenkrát tu bejval jinej stát
A já byl blbej nakvadrát
Jsem silnej ročník sedmdesát
Tak třeba například
Ref: Naši mi vždycky říkali
Jen nehas, co tě nepálí
Jakej pán, takovej krám
Naši mi vždycky říkali
Co můžeš, sleduj zpovzdálí
A nikdy nebojuj sám
Nevím, jestli je to znát
Možná by bylo lepší lhát
Jsem silnej ročník sedmdesát
Nemoh´ jsem si vybírat
Tak mi to přestań vyčítat
Naříkat, co jsem za případ
Jsem silnej ročník sedmdesát
A možná, že jsem rád
Ref: Naši mi vždycky říkali
Jen nehas, co tě nepálí
Jakej pán, takovej krám
Naši mi vždycky říkali
Co můžeš, sleduj zpovzdálí
A nikdy nebojuj sám
Čas pádí, čas letí
Těžko ta léta vrátíš zpět
A tak i Husákovy děti
Dospěly do Kristových let
Čas pádí, čas letí
A je to zvláštní svět
A tak i Husákovy děti
Dospěly do Kristových let
Čas pádí, čas letí.
Když vynechám zjevné faktografické nesrovnalosti, které už zaznamenal White
Dog a přenesu se přes to, že Malátný jaksi šišlá (šem šilnej rošník
šedmdešát - třeba mu už někdo jednu vrazil), tak mi vadí jedna věc.
Viděno optikou pánů Táborského a Grohmana, jsem rovněž Husákovým dítětem.
Narodil jsem se v roce 1974, což byl skutečně silný ročník. Uvedený text
ve mně zbytečně zkouší vyvolat jakýsi pocit viny z toho, že jsem
se narodil v době komunismu. Už to tady jednou bylo. Když se klika disidentů
drala k moci, činila nás všechny provinilé tím, že jsme v minulých letech
kolaborovali, zatímco oni museli úpět v žalářích (pro další informaci o
úpění doporučuji knihu Václava Havla Dopisy Olze, zejména zu pasáž,
kde Havel prosí Olgu, aby mu přestala posílat doutníky a posílala pouze
cigarety). Rozhodně se mi nikdy nestalo, že by mi někdo vyčítal a nadával,
co jsem za případ, že jsem se narodil v nevhodnou dobu. Dokonce ani nevím,
kdo by to dělal, protože nejstaršímu člověku, který se narodil v kvazisvobodné
společnosti po roce 1989, je čtrnáct a půl a spíš než politicko-demografická
témata ho zajímá, zda má všechny Pokémony. Vyčítat by mi to mohli také
lidé starší, ale z pochopitelných důvodů tak nečiní - v Husákových dobách
prožili podstatnou část produktivního života.
Korunu všemu nasadilo sdělení "já byl blbej nakvadrát!". Podle
mě si ho tam G+T nainstalovali, aby se jim to vůbec rýmovalo. Ukázalo se,
že blbost je nezávislá na společenských systémech a státních zřízeních
a věru nevím, proč by se měl někdo, kdo se narodil před třiceti lety, cítit
blbej. Pokud tedy pánové Grohman, Táborský či Malátný byli už tehdy blbí
na kvadrát, tak je tomu zřejmě i nyní stejně, jest-li nedošlo k progresi,
což po pročtění textu songu nehodlám nikomu vyvracet.
Přece jen je tady určitý posun. Dosavadní výplody z Chinasčí (podle
vzoru prasečí) dílny byly o ničem. Nabádaly nás k pedofilii (duet
s Norisovou), ignorantství (jsem kutil, mám malou dílnu, víc mě nezajímá)
a vůbec jsem měl z textů dojem, že jsou zaháknuté někdy mezi pojmy pařit
a hulit. Jelikož nepařím ani nehulím, nerozuměl jsem jim. Teď,
v éře (s)hitu 1970, jsme však o kousek dále. Máme tady kritiku,
jak říkal Wiliam D-FENS Foster v WhammBurgeru. Sice jen tak trošku, ale
máme. Teď tu máme song o něčem, které je patnáct let za náma. To
je teda ubohý. To je jako když sedíte v restauraci, před vámi leží polovina
nedojedené večeře, tváříte se zhnuseně a přijde se číšník s kuchařem zeptat,
zda to bylo v pořádku.
Klasikou je refrén složený z lidových úsloví, plnící funkci vatové slovní
vycpávky a dodávající celému hudebnímu projektu ráz odrhovačky. Čekám jen,
kdy Chinaski sáhnou do zlaté pokladnice lidových mouder a pranostik, jako
například "na sv. Jiří vylézají hadi a štíři", "na Hromnice o
hodinu více", "únor bílý, pole sílí" - z toho by byl dobrej
hiphopovej nářez, kdyby tam nebylo slovo "bílý", protože to zavání apartheidem
a nebylo by to politicky korektní.
Osobně si myslím, že hledat v textech Chinasek jakoukoli moudrost je
nad lidské síly. Ať už jsme se narodili za Husáka, Novotného, Gottwalda,
Háchy či Hitlera, nenapadne nás hledat jakékoli poselství v textech skupiny
Maxim Turbulenc, protože je posloucháme pro zábavu. Stejně tak nehledáme
v Mrazíkovi svůj světonázor a v pouťových odrhovačkách pravdu. Chinaski
jsou pop, neboli muzika dělaná na efekt, a tam o nějaké poselství přece
neběží.
Chinaski zkouší prodávat samy sebe jako "chytrá muzika", což mi vzhledem
k neskutečně zhovadilým textům a prostoduché brnkací melodii připadá jako
velmi odvážné pojetí sebepropagace. Marně přemýšlím, jak by potom musela
vypadat muzika blbá (mlátit botou do víka od popelnice a křičet "pec
nám spadla"?)
Jen mě mrzí jedna věc. Dnešní doba je prostě taková, že spolu lidi
méně hovoří. Boom komunikačních prostředků zapříčinil, že spolu komunikujeme
spíše na dálku a přátelíme se s lidmi, které jsme vůbec ani neviděli. Jednou
stranou to rozšiřuje možnosti, ale na druhé straně jsme jeden každý čím
dál tím osamělejší. Otevírá se tedy marketingová mezera pro různé duševní
šarlatány, kteří nabízejí pocit sounáležitosti za to, že si koupíme jejich
CD. Je to odporné.
P.S.
Nikdy jsem neměl strach jít sám do konfliktů jakéhokoli rázu, i když
to pro mě znamenalo diskomfort. Nakonec i z prohry člověk odchází poučen,
bystřejší a hbitější. Příště se mu to nestane. Dívaje se zpět na svůj život,
většinu kolektivně orientovaných jedinců jsem nechal někde za sebou. Když
nyní slyším, jak žijí, co dělají nebo jen o čem mluví a jaké mají problémy,
musím poděkovat rodičům, kteří mě naučili, abych "bojoval sám". Kdyby
tak nečinili, možná bych psal nyní na internet politicky korektní zhovadilé
sračky v dimenzích textu (s)hitu 1970.
P.S. 2
Atmosféru socialismu (tedy toho předlistopadového, aby bylo jasno) vykreslily
velmi dokonale Tři sestry v songu 1963, a to včetně velmi mrazivé pointy.
Song Chinaski je pointy prost, aby soudruhy neurazil a zůstal politicky
korektní. Porovnejte výše uvedený text s následujícím a ucítíte celou tu
ubohost.
'63
... je osmý duben, třiašedesát
Zástupy sejdou k elektrikám před šestou, do továren kolem řeky
na druhej břeh za prací,
jen pán se sajdkárou jede cestou necestou, a pak na dvůr nemocniční
svoji čízu obrací.
Sníh, padal sníh a je to dávno, smích ve tvářích rodičů,
nikdo tenkrát netušil co jsi vlastně zač.
Dlouhá chodba končí pokojem, kde paní spí, vyčerpaná malým chlapcem,
co se právě narodil,
pán nese růže a těší se jak půjde pít, daj mu zítra v práci
áčko, snad jako že jen marodil.
Sníh, padal sníh a je to dávno, smích ve tvářích rodičů,
nikdo tenkrát netušil co jsi vlastně zač.
Dítě který kouká ještě šikmo ze dvou plín naděje jen zřídka
splní rodičů naivních,
matku vraha Mrázka možná taky přepad splín, došlo jí, že rodič
dětí častokrát se mýlí v nich.
Sníh, padal sníh a je to dávno, smích ve tvářích rodičů,
nikdo tenkrát netušil co jsi vlastně zač.
29.1.2004 D-FENS