Sportovní vůz, jak jsem se k němu dostal a nevědomky se stal závodníkem
Je mi 21 let, řidičský průkaz vlastním od 18 let. Jsem aktivní řidič
a i přes krátkou dráhu svojí řidičské kariéry jsem mnoho zkušeností získal
a mnoho ideí ztratil. Můj první vůz byl Opel Astra 1.4 16v. Jako moje první
auto, naprostá jednička, ač jsem řídil již před tím, byla vítaná změna
jezdit "ve svém". Vůz se pro mě stal vším a já byl schopen projezdt všechny
peníze, co jsem dostal, vydělal, ukradl i vykouzlil. Na začátečníka co
studuje, jsem najezdil opravdu porci kilometrů. Lákalo mě "bohužel" jezdit
rychleji a rychleji. Měl jsem vyhlídnuto několik úseků s minimálním provozem,
kde jsem piloval jízdu a budoval si své ego jménem Niki Lauda. Také jsem
tak málem dopadl, nehoda na sebe nenechala dlouho čekat a já své první
auto, které nebylo ani za moje peníze, poslal rovnou na likvidaci. Následovalo
dlouhé období pujčování auta od otce a pročítání stránek o autech.
Není tomu tak dlouho, co jsem se stal vlastníkem dalšího vozu, sportovního
vozu. Je to 16 let "stará vrána" se skoro 200 000km na tachometru a i s
nedodělky, které přišli současně s majtely a jejich nápady mám vůz rád.
Svým způsobem do něj i rád invetuji nemalé peníze a ještě více času. Jmenuje
se Honda, Honda Integra a stala se částí mého srdce. Dovoluji si říct,
že Honda Integra je raritní záležitost. Myslím, že není nutné představovat
více, kdo chce ať si najde.
Honda má několik sportovních úprav, všechny od předchozího majtele.
Jde o kompletně předělané sání od filtru až po plénum (kolektor nasátého
vzduchu, který dále pokračuje do válců). Dále kompletní aftermarket podvozek,
vyndané ABS, nově rozvedené brzdové trubičky, opancéřované hadičky a nakonec
výfuk. Auto bylo používané jako hobby car a to se na něm podepsalo v dobrém
i špatném. Podvozku, ani po důkladné kontrole, nelze po výměně nějakého
spotřebního zboží, nic vytknout. Se rzí to není vubec zlé, jediné na co
jsem přišel jsou řidičovy dveře chycené dole u prahu. Co kazí dojem jsou
různé pazvuky interiéru, drnčení pár plastů dá občas dohromady slušný orchestr.
Na vině jsou hlavně rezonance jdoucí od výfuku.
Honda má výborné jízdní vlastnosti. Samozřejmě musí být alespoň slušnější
silnice, jinak jsou jízdní vlastnosti pryč. Na druhou stranu, automobil
výborně vychovává svého řidiče. Pokavď jsou na silnici nerovnosti, menší
výmoly a nedej bože koleje, neexistuje držet volant jednou rukou, stále
je potřeba vůz korigovat a dávat pozor na chování vozu. Jeden z mála případů,
kdy auto skutečně mluví na řidiče. Na jízdu je potřeba se skutečně soustředit
i v případě kvalitní silnice, protože automobil je i při vysokých rychlostech
stabilní a rychle ztrácíte přehled o rychlosti a necháváte se unášet pocitem
"nízké rychlosti". Pro představu, na slušné a suché silnici začíná vůz
plavat až kolem 180km/h. O stabilitě v zatáčkách ani nemluvím. Je ovšem
třeba dávat pozor na přetáčivě naladěný podvozek, kdy při ubrání plynu
v zatáčce, auto okamžitě zatáčku uzavírá a při neopatrné manipulaci je
přetáčivý smyk blíž, než by se mohlo zdát. Jel jsem i se seriovým kusem
a v mnohém se způsob ovládání neliší. Mužu objektivně říct, že auto je
pro řidiče a nejedná se v žádném případě o tupé přibližovadlo.
Vzhled auta. Konečně se dostávám k tématu, který chci rozvést. Nejde
ani o to, jak auto vypadá, ale co dělá s lidmy okolo. Samozřejmě mě hřeje
u srdce spousta čumilů i několik zvedlých palců a pochval. Na druhou stranu
ostatní účastníci provozu se dostávají jakoby do tranzu a snaží se dokázat,
že jejich auto taky "jede". Ano, jede, je to auto a to z pravidla jezdí!
Zatímco mě tohle auto proškolilo a zklidnilo, ostatní se mě snaží dostat
v jejich pomyslné erzetě a myslí si, že jsem Ayrton Senna na dovolený.
. . Stojím na křižovatce, když vedle mě přifičí taťka a mamka s Filckou
kombi v plný korozi. Podívám se a taťka pohazuje obličejem nahoru a dolu,
přitom se zvláštně usmívá. Kdyby neměl vedle svůj protějšek, řeknu si,
že z toho kápne alespoň večeře. Čekáme na zelenou a taťka furt tak vyzývavě
kouká, kouká na mě, na semafor, ne mě, zas na semafor a zpět na mě. Řikám
si, "to nemuže bejt pravda, jak velkej optimista asi musíš bejt". Samozřejmě
ten největší. Padla zelená, já se rozjíždím a vedle mě zahvízdaj gumy,
Felcka se otřásá a cuká sebou směrem vpřed. Přidávám plyn, řadím za dva
a mizím v dáli. Nechápu to. . . . . . Jsou tu čtyři proudy a povolená 80ka
a nikde žádná křižovatka, takže to je vlastně jediné místo, kde se dá jet
rychleji delší dobu. To samý místo, týden poté. Jedu a v zrcátku se blíží
bílý Seat Leon, ospojlerovanej a drajvr má na hlavě kýbl s kšiltem, vypadá
jako hradní stráž a tenista dohromady. Nalepuje se na mě i přes zjevné
dva pruhy v jednom směru a "doráží" tzn. přidává, ubírá a furt dokola.
Bez známky překvapení s pokrovým výrazem problikávám pravý blinkr ať ví,
že na něj se*u. Ještě chvilku doráží a pak přichází na řadu, štafetový
manévr? Začíná mě objíždět. Už vidim i kola, aby ne alespoň 19i palcový
chromáky, takový zvětšený raperský přívěšky. Rovná rychlost s tou mojí,
podívá se na mě, hodí teplý očko a mizí v oblaku černého dýmu. Dokážu si
jen představit jak jeho ego tancuje kankán s vědomím, že to ve svym supr-koncern-wagen
nandal japonskýmu zaprášenýmu mezkovi. Samozřejmě tři slavná písmenka slouplá,
jakoby to nikdo podle tý bouřky za nim nepoznal.
A já se ptám, proč? Nejsem metrosexuál, oblečení nosim normální a v
provozu jezdim slušně bez známek chtíče závodit ba naopak, protže vim,
že další takovéhle auto si už jen tak nekoupim, snažim se o to víc předvídat
a předvídatelně se i chovat. Zajímavé je, že mě takhle nikdy nenaháněl
nikdo s opravdu upravenym autem, co jen nenakupuje doplňky v Tescu. Vždycky
je to nějakej koksa s doutnákem u zadku sedící pomlu na sedačce spolujezdce
co má v ruce Ajfoun a je připojenej na Ajťůns vole. Ochcávka v TDI vytočená
do pěti tisíc, hlavně, že to kouří a má to kola jak náklaďák, s tim předjede
všechny. Bohužel auto nemuže, za vola co ho řídí. Ovšem tohle je výsadou
hlavně mých vrstevníků v uhlákách. Nechápu co je tak sexy na tom, že když
u pumpy omylem"ukápne", smrdí to ještě tejden, co je hezký na tom, když
to vypálí na semaforu, tak pět aut za nim nevidí, protože maj momentálně
zatmění slunce. Snaha předjet všechno co vypadá, jako rychlý auto, jen
aby pak mohl v knajpě u teplýho morgana s kolou balit buchty s rukama od
nafty a oblbovat je Ochcáfkou Laurin&Dement co jezdí se spotřebou 0,000005
litru na jeden světelnej rok. Doufám, že si tohle nikdy nepřečte, ale když
jsem poprvý přijel za přítelkyní s Hondou, tak vyšel její tatík s bráchou
se slovy: Pěkný, ale není to Oktávka. (oba dva šťastní majtelé Oktávek)....Nevěřil
jsem vlastním uším.
Zvonec konec.
15.06.2014 Gorgonzola