Podejte sem provaz.
Je tady nějaký primitiv, odveďte ho, pronesl sebevědomě
soudruh Grebeníček, když průběh demonstrace
komunistů narušil protikomunistický aktivista výkřiky o tom, že komunistická
strana by měla být postavena mimo zákon.
Policie soudruha poslechla a „primitiva“ odvedla. Učinila tak za kooperace
tajného policisty, podobně, jak bylo zvykem v dobách ne tak docela dávno
minulých.
Jste v pohodě? Jestli jo, tak čtete dál.
Celá událost se měla ještě
řešit na parlamentní půdě, ale její projednávání zablokovaly dvě politické
strany. KSČM, což asi nikoho nepřekvapí, a ČSSD, což by teoreticky někoho
překvapit mohlo. Kdo však nemá práh vnímavosti posunutý na úroveň skalního
diváka estrád na TV Nova, tomu úzká součinnost mezi KSČM a ČSSD jistě neunikla,
nehledě na to, že řada exponentů ČSSD v různé době různě dlouho s matkou
stranou obcovala a tak lze obě strany pokládal za stranu dvojjedinou.
Celá událost mi přijde skandální.
Známý paragraf o „Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení
práv a svobod člověka“, který se v celé své gumovosti používá téměř výhradně
na nedefinovanou skupinu osob označovaných jako extrémisté,
se na komunisty vztahuje také. Dalo by se najít mnoho společných bodů,
vzpomenu jen ten hlavní. KSČM, jak je už z jejího názvu patrno, se nevzdala
tezí průměrného podnikatele Engelse, kterému jakýsi hochštapler jménem
Marx šukal ženu. Nezdálo se, že by to Engelsovi vadilo, a tak Marxe v jeho
filozofování ještě podporoval. Zpočátku byly jeho teorie brány jako recese.
Představte si třeba, že by někdo vystavěl politické teorie na zmrdologii.
Až potom se ukázalo, že celé tyto bláboly mají potenciál vyvolat značné
přesuny majetku z jedněch kapes do druhých a takové myšlenky jsou z politického
hlediska vždy atraktivní.
Nová ideologie se v praxi velmi osvědčila. Pod taktovkou Ruska se teze,
na kterých KSČM staví, aplikovaly různě po světě a díky skvělým výsledkům
především v Rusku a v Číně spolehlivě předběhly v počtu lidských obětí
jiné dvě konkurenční ideologie, totiž nacismus a katolicismus. Smůla je,
že se nikdy nedozvíme přesná čísla, kolik lidí to odneslo životem. Měřeno
jakýmkoli ukazatelem je mezi komunismus a nacismus možno klást přinejmenším
rovnítko. Obě ideologie
diskriminují člověka na základě původu (třídního nebo rasového) a obě hodlají
žít ze zlodějny (nacismus: okrást okolní národy, protože jsou to podlidé,
komunismus: okrást svoje spoluobčany, protože jsou buržoazního původu a
vykořisťují proletariát). Jako povrchní úvaha na bází elementárních pravd
to takhle jistě postačí, kdo by měl zájem, může hledat na internetu nějaký
seriózní rozbor.
Komunistická strana a jakékoliv jiné organizace tohoto typu jsou zločinecké
stejně jako instituce nacistické. (Soudruh Uhl si to nemyslí,
v Šumperku si to taky nemyslí).
Policie se tedy asi spletla. Měla posbírat ty komunisty a v případě, že
by se při následném vyšetřování ukázalo, že hodlali propagovat teorie o
třídním boji, měla je strčit do vazby a případ předat státnímu zástupci,
ať si je obžaluje.
Grebeníček a jeho molodci to však dělají šikovně. Staré teorie nejsou
v popředí jejich zájmu. Zaměřují se na kritiku současných poměrů, přičemž
jejich slova nejsou vysloveně nepravdivá. Spíše je to obratná demagogie
vytvářená kombinací polopravd s ideologickými tlachy. Změna politického
klimatu přišla sice někdy před patnácti lety, ale změna myšlení se děje
řekněme v posledních pěti letech. S příchodem ČSSD jsme dostali všichni
šanci rozhodnout, na které straně budeme stát. Zdali chceme nechat se vodit
od idiotů za nos a ručičku a trávit svoje životy v mdlobách moderního sociálního
státu, nebo zda dokážeme převzít odpovědnost za svůj osud. Pro někoho –
asi pro většinu čtenářů tohoto webu – to bylo rozhodnutí jasné, pro jiné
je toto dilema dodnes otevřené a je zdrojem každodenní frustrace. Právě
takové lidi Grebeníček oslovuje a daří se mu. Soudruzi už dnes neloví ve
vodách senility, ale nacházejí příznivce i mezi mladými přizdisráči.
Grebeníček dovedně pracuje s mentalitou nostalgie po starých časech,
která je jinak všudypřítomná. V posledních pěti letech pronikly do médií
osoby, po kterých na začátku devadesátých let neštěkl pes. Tak soudružka
Vondráčková hodlá žalovat český stát ve Strassbourgu, soudruh Michal David
píše muzikály jak na běžícím páse, reprízují se staré komunistické seriály,
víkendové večery vyplnily pozoruhodně hloupé estrádní pořady, ve kterých
soudružka Bohdalová, donašečka StB, kráká jejím kultivovaným hlasem vysoce
vtipné historky z dob Gustáva Husáka. Dalo by se takto pokračovat donekonečna,
myslím, že každý ví, která tady bije.
Zajímavé je i sledovat dění uvnitř strany samotné. Grebeníčkovi se podařilo
KSČM popularizovat a očistit od reformních proudů. Odklidil kompetentního
Ransdorfa a obklopil se blbečky, jako je Dolejš. Jeho moc je blízká absolutní.
Díky minulosti rodiny se mu daří oslovovat i tvrdé jádro složené z bývalých
estébáků, esenbáků a lampasáků, což jsou sice lidé tupí a pro společnost
bezcenní, ale pro stranu jsou tito horliví všehoschopní idioti připraveni
přinášet vysoké oběti. Co se týče mediálního marketingu své strany, je
Grebeníček na českém trhu No.1.
Samo Grebeníčkovo prohlášení „je tady nějaký primitiv“ vypovídá o mnohém.
Soudruh je již tak dalece vzdálen podstatě věci, že ho platné zákony nezajímají.
Ví, že paragraf o „podpoře bla bla“ sice hovoří jasně, ale že se nenajde
nikdo, kdo by našel vůli jej hromadně aplikovat. Takže si může dělat, co
chce a protože média jsou už do jisté míry pod vlivem strany, několik antikomunistů
ho nemůže rozházet.
Myslím si, že není v lidských silách najít na komunisty bič. To není
ideologie, to je nemoc, něco jako kult sráčství. Největší problém veškerých
společenských procesů je v tom, že Gaussova křivka se souměrná podle svislé
osy. V každé společnosti bude určité procento idiotů, kterým bude milejší
postupná eutanazie z úst Grebeníčků a Grossů než brát každý den osud do
vlastních rukou. Neochota státních orgánů uplatnit zákon vůči ideologii,
která je svou podstatou i efektem zločinná, je pozoruhodná a prohlubuje
se spolu s prorůstáním komunisticko-sociálně demokratické rakoviny do struktur
země.
Jenže my tady nejsme od toho, abychom se s tím takto smířili, my jsme
tady od toho, abychom dělali System shutdown. A tak předkládám k úvaze
následující nápad – je ve velmi syrové podobě, takže ho budeme muset společně
doladit. Jak známo, každý občan ČR může (někdy i musí) podat trestné oznámení,
když má dojem, že byl spáchán trestný čin. Policie je povinna podnět ve
stanovené lhůtě prošetřit a podatele o výsledku šetření uvědomit, když
si o to požádá. Co takhle třeba půl miliónu trestních oznámení na neznámého
pachatele na podežření z trestného činu „propagace hnutí bla bla“, které
dostane policie v jediný týden? Co to udělá se státním aparátem? Bude ještě
pak s to hrát pokryteckou hru na zákony, které platí jen pro někoho a pro
jiné ne?
15.5.2005 D-FENS