V této malé, leč svízelné zmrdiudálosti vystupují:
Já (27let), moje děti - Alexandra (5let), Nataia a Michael-dvojčata,
9měsíců
Včera jsem, jako ostatně každý den, byla v krámě, abych pořídila zásoby
na následující den. Namazala jsem mohutně všechny děti krémem, popadla
do každé ruky
jedno z těch malých, Alex dala na starost kabelku a klíče, pod schody
tu ZOO umístila do a ke kočáru a plni radostného vzrušení z očekávání nevšedních
zážitků
příštích jsme vyrazili směrem k centru města.
Nejdřív jsme si odbyli povinnou půlhodinku na hřišti a potom se s chutí
vypravili do nejbližšího obchodu. Jelikož se bojím nechávat kočár venku,
praktikuji to tak, že ho prostě vozím po kšeftě a vybrané věci nosím v
igelitových sáčcích zavěšených na předloktí, takže vcelku složitá operace
vyžadující i velkou dovednost manévrování těžkého pojízdného břemene mezi
ignoranty s výrazy typu - ona si nějak poradí. Na tyto zmrdy už jsem si
zvykla, ale včera jsem měla štěstí na jednu megazmrdici, která aktivně
ještě dlouho před zavíračkou-po zavíračce měla zřejmě v plánu nějaké rande
a byla si dobře vědoma toho, že patří k typům holek, na které dlouho nikdo
čekat nebude...- opruzovala všechny přítomné tím obrovským hučícím monstrem,
které se tváří, že myje podlahu.
Už z povzdálí si mě měřila rádobyvýhružným pohledem, neboť ji zřejmě
sralo, že jsem - nechápu proč - budila zájem přítomných mužů a ona, ač
očividně mladší nežli já, navíc v bezdětné výhodě, zdála se býti pro všechny
jen obtížným hmyzem, v lepším případě neviditelnou záležitostí. I stalo
se, že jsme se v jedné uličce setkali face to face. Ona s tou svou širokou
řvoucí mašinou, já ověšena balíčky pevně svírajíc držadla své hustocar...
Stačilo by, aby se o dva decimetry uklidila ke straně a mohly jsme se vejít,
ale to ona očividně neměla v úmyslu, takže jsme tam jen pár vteřin stály
a měřily se odhadujícími pohledy. Nechtělo se mi ani za mák odhodit svou
hrdost na podlahu, aby jí pohltil ten stroj, a vracet se kolem regálu délky
Čínské zdi zpátky. Natůrovala jsem tedy kočár a s výrazem pokrového hráče
s ním přejela přes boční kolečko té její mašiny. Tím byla překážka překonána
a ona se poražena mohla válet na zemi ve své krvi po zásahu mého iluzorního
kopí. Dala ale přednost jen jakémusi huhlání, které v tom randálu stejně
nikdo neslyšel a já s hlavou vztyčenou se za provolávání slávy a v záplavě
bílých růží,co házeli přihlížející odebrala k pokladně.
21.07.2008 Michelle