Myslel jsem, že na D-FENSově webu zatím i30 recenzována nebyla, ale
ejhle, byla.
Všiml jsem si toho až poté, co jsem svůj vlastní elaborát měl z 90% hotový.
Vždycky, když se pustím do nějakého psaní, tak se hrozně rozkecám.
Tak s tím počítejte :)
Proč zrovna Hyundai?
S přelomem roku jsem změnil práci a vyvstala potřeba častých a dlouhých
přesunů. Očekávaný roční nájezd kolem 50k km. Usoudil jsem, že stávající
povoz (Nissan Primera 2.0 16V r.v. 1997 s 230k km na počitadle) tohle dlouho
nevydejchá a bude potřeba pořídit něco nového. Vzhledem k solidní roční
porci kilometrů a vzhledem k tomu, že si mohu odečíst DPH padla volba na
nové auto.
Nepotrpím si na okázalost, ze sportovních ambicí jsem asi už taky odrostl,
takže to měla být nějaká spolehlivá tuctovka s přijatelnými jízdními a
užitnými vlastnostmi a s rozumnými celkovými náklady (= pořizovací cena
+ servis + spotřební materiál + spotřeba paliva...).
Prolezl jsem všechny možné ceníky, u toho, co mě zaujalo více, jsem
i navštívil prodejce a nakonec složil zálohu na povoz uvedený v titulku
– tedy Hyundai i30cw, motor 1,6 CRDi, výbava Comfort.
Je to kombík a dehťák, tzn. kombinace, která tady moc nefrčí a o které
jsem taky vždy říkal, že by mi to bylo k prdu. No, vzhledem k většímu nájezdu
km mi vychází nafta úsporněji. A výběr hatchback/kombi verze? Mimo celkem
běžných požadavků (abych tam odvezl lyže, skříň, lednici, kolo i s cyklistou,
...) jsem v posledních letech občas byl na akcích, kdy jsem přespával v
autě. Vzhledem k tomu, že čas od času takového něco očekávám i v budoucnu,
tak tohle bylo asi to hlavní, co mě ke kombíku pošouplo.
Co to stálo, co jsem za to dostal?
Výkon motoru tohoto samohybu je 85 kW a je to turbodiesel s variabilní
geometrií turba. Ve výbavě comfort stojí za zmínku automatická klimatizace,
tempomat, rádio s CD/MP3/USB vstupem, všechna okna v elektrice, elektricky
štelovaná zrcátka s možností sklopení (fajn při parkování v rušné ulici),
střešní ližiny. Co z vyšších výbav tam není: vytápěné sedačky, xenony,
navigace. Takové dnes už samozřejmosti jako centrál, ABS, apod. ani neuvádím,
pochopitelně to tam je.
Na designu si nijak extra nepotrpím, takže jsem vzal jedinou bezpříplatkovou
barvu – bílou. Ale zdá se mi, že tomu autu bílá celkem sluší.
V době, kdy jsem auto kupoval (03/2011) tohle bylo ceníkově tuším za
390k CZK, z prodejce jsem vydyndal ještě 20k slevu a na oplátku jsem si
u něj koupil příplatkové gumové koberečky a povinnou výbavu :) Tzn. celkem
pořízeno za 371k CZK.
Hyundai nebyl úplně jediný, kdo nabídl podobnou cenu za podobnou výbavu,
ale nakonec padla volba na něj. Mimo jiné i z toho důvodu, že poskytuje
5 let záruku bez omezení km, oproti běžnějším 2-7 let s 80-150k km.
Design, rozměry, hmotnosti
Design nechť hodnotí každý jedinec dle svého estetického cítění. Mé
pocity jsou:
- zvenku je to zepředu hezký, z boku a zezadu žádnej zázrak
- zevnitř se mi to líbí dost
- takže podtrženo sečteno, průměr :)
Pokud uvidíte stát samostatně i30cw a potom samostatně Octavii II,
tak si řeknete, že Octávka je o třídu větší auto. Pokud ta auta uvidíte
zaparkovaná vedle sebe, tak si všimnete, že to tak docela není. V řeči
čísel (v závorce pro srovnání uvádím hodnotu u O II). Všechny hodnoty jsou
v mm:
- délka: 4500 (4569)
- šířka: 1775 (1769)
- výška: 1520 (1468)
- rozchod vpředu/vzadu: 1546/1544 (?/?)
- rozvor: 2700 (2578)
Jak vidno, Octávka je větší pouze na délku (o 9 mm), jinak je na všechny
strany větší Hyundai. Co mě ale rozsekalo, je rozdíl v rozvoru – 122 mm
ve prospěch Hyundaie. Velikost kufru v litrech jsem lenivej hledat u obou
aut. Ale prostým pohledem vypadá kufr v O II combi asi tak o půlku větší
než u i30cw.
Ještě pro pořádek hmotnosti. Pohotovostní výrobce u této motorizace
uvádí 1416-1523 (fakt netušim, kolik se povedlo u mého kusu) a maximální
1940. Takže zrovna muší váha to není.
Tak, dost bylo suchých faktů, teď jak se s tím jezdí...
Dynamika, jízdní vlastnosti
Vzhledem k celkem vysoké hmotnosti a turbem dopovanému maloobjemovému
dehťáku se nedají čekat zázraky, ale brzda provozu to taky není. Motor
má klasický turbodieselový projev, který by se v závislosti na otáčkách
dal popsat „1. nic než vibrace, pro jízdu, nedejbože zrychlení nepoužitelné,
2. teď to tahne jak drak, 3. šlus, konec, řaď“. V otáčkách jsou ty fáze
cca 1 = 1000-1600 rpm; 2 = 1600-3400 rpm; 3 = 3400 - ? rpm (červené pole
začíná asi na 4500, ale mám pocit, že nad 4000 se to dá dostat leda omylem
při podřazení o 3 kvalty).
Motor je spojen se šestistupňovou převodovkou. Jednotlivé kvalty jsou
odstupňovány tak akorát, aby dokázaly rozumně spolupracovat s daným motorem.
Ano, znamená to poměrně dost mávání řadící pákou sem a tam.
Co mě zajímá tak nějak prakticky – na šestku se dá jet od cca 80 km/h
(asi 1600 rpm). Nejvíc najezdím po dálnicích v Německu a tam jezdím stylem
„tempomat na 160“ – při tom motor točí cca 3300 rpm.
Zrychlení 0-100 km/h uvádí výrobce za 11,7s, realita tomu asi tak nějak
odpovídá.
Maximálku jsem zkoušel – dle GPS 194 km/h. Trošku jsem nečekal, že údaj
na tachometru bude GPS naprosto odpovídat – rafika byla šprajclá někde
mezi 190-195 km/h. To mě inspirovalo, abych zkusil srovnat veškeré rychlosti
tachometr vs. GPS a vypadá to takhle (tachometr km/h = GPS km/h): 60 =
59, 130 = 130, 194 = 194.
Podvozkově je auto naladěno spíš na pohodu než na sport. Takže v zatáčkách
je trošku houpavější než na co jsem byl zvyklý z Primery (ta měla podvozek
přímo ukázkově poslušný).
V testech se často píše, že vnitřní přední kolo má v zatáčkách tendenci
se odlehčovat. Že se vnitřní strana v zatáčce odlehčuje, je dáno tak nějak
fyzikálně, nevšiml jsem si, že by to u i30 bylo nějak více znatelné než
u jiných aut. Bohužel jsem se zatím nepustil do nějakého opravdu ostřejšího
poježdění, abych dokázal popsat, jak moc auto je nebo není nedotáčivé,
jak reaguje na losí test, apod. Tak se do popisu tohoto radši nebudu pouštět,
abych si nevymýšlel.
Pohodlí je na takové úrovni, kterou bych od tohoto typu auta čekal,
žádné překvapení se nekoná ani v pozitivním ani v negativním smyslu.
Řízení je posilováno jakýmsi elektromechanickým posilovačem, pokud se
nepletu, mělo by toto mít degresivní účinek v závislosti na rychlosti.
Každopádně mi řízení přijde naposilované tak akorát – při parkování se
řidič nenadře, při rychlejší jízdě dává auto dostatečnou zpětnou vazbu
do volantu.
Brzdy mají dost ostrý nástup, každý, kdo do Hyundaie sedne, při prvních
pár bržděních málem olizuje sklo. Podobný pocit jsem měl kdysi dávno, když
jsem si sedl do Octavie 1.8T. Celkově brzdy působí solidním dojmem. Jestli
vadnou/nevadnou jsem nezjišťoval – zatím jsem ani nesjížděl z alpských
kopců, ani jsem nepotřeboval opakovaně prudce brzdit.
Když už se bavíme o dynamice, tak rovnou skočím na téma spotřeba. Mám
najeto 24k km a za tu dobu je spotřeba 6,6l/100 km (dle počítače 6,1).
Určitě by to umělo i levněji, ale většinu jízdy trávím na dálnici, pokud
to jde tak kolem 160 km/h. Takže kam až se dá ekorallye stylem dostat,
asi nikdy nezjistím.
Interiér, ergonomie
Jestliže jsem na začátku psal, že zvenku mě auto vzhledem nijak neoslňuje,
tak o interiéru bych řekl skoro pravý opak. Designově na mě interiér působí
tak akorát moderně, srozumitelně a elegantně. Volant a fofrklacek jsou
obšity kůží, čalounění je černé, textilní, solidně působící. Kam jsem se
zatím podíval, tak vše perfektně lícuje, nic nikde neklepe a nevrže, prostě
tady má ode mě Hyundai 100%.
Z celého designu mě asi nejvíc oslovil design palubní desky a budíků.
Vypadá moderně a přitom ne jako vánoční stromeček. Budíky, displej rádia
a všechny možné čudlíky jsou modře podsvíceny, intenzita podsvícení se
dá regulovat.
Trochu mi trvalo, než jsem si našel pohodlnou polohu za volantem a přiznám
se, že ideální by to bylo ještě o maličko jinak. Bohužel tak, jak už to
nastavení neumožňují. Bylo by mi příjemné, kdyby se dal volant ještě o
kousíček víc vysunout směrem k řidiči. Takhle buď mám pohodlně nohy a mám
natažené ruce k volantu, nebo mám pohodlně ruce a nohy mám ohnuté víc než
by mi bylo příjemné.
Potom je hezká vychytávka u hlavové opěrky, že se dá štelovat, jak moc
vpředu bude (výškově se samosebou dá štelovat taky). No, ale i v nejzazší
poloze je ta opěrka na můj vkus dost vpředu. Kdyby se dala šoupnout o centimetr
dozadu, byl bych potěšen. Jo, vím, zhlediska bezpečnosti má opěrka být
o hlavu opřená celou dobu pevně, ale z hlediska pohodlí mě to poněkud štve.
Bohužel tohle jsou věci, kterých jsem si na předváděcí jízdě nestihl
všimnout, to se projeví až po pár stovkách kilometrů. Jinak k posezu nemám
výtky, sedačka je štelovatelná i výškově, já rád sedím co nejníž. Boční
vedení sedaček je dostatečné, ani v ostřeji jetých zatáčkách neopouštím
své místo.
Příjemná je loketní opěrka, která je ve stejné výšce jako madlo dveří.
Takže si můžu pohodlně odložit oba lokty a nebýt u toho nějak pokroucen.
Sedačky, před loketní opěrkou je vidět držáky na
pití – větší na PET lahev, menší na kafe
Měřím 185 cm, rád mám víc místa na nohy a sedačku nemám moc položenou.
Za téhle konstelace se na zadní sedačku za sebe dokážu v klidu posadit.
Když dám kolena rovně před sebe, tak se akorát budu dotýkat přední sedačky.
Takže místa je vzadu tak akorát. Vzhledekm k solidnímu rozvoru by se ale
dalo pravděpodobně vyždímat prostoru ještě trochu víc. Pokud dozadu naložím
dva lidi, můžou si užívat výklopnou loketní opěrku s držáky na kafe.
Trošku nestandardně je řešen odkládací prostor na nádoby s pitím. Dva
držáky jsou na tunelu v místech mezi loketní opěrkou a ruční brzdou. Jeden
otvor je větší, akorát na PETku (auto bez držáku na PETku nechci, piju
celkem dost), druhý je menší, akorát na kelímek s kávou. Trochu jsem se
tohohle řešení bál (jestli nebude flaška překážet), ale je to v pohodě,
nakonec mi to vyhovuje asi víc, než lovení flašky ze dveří.
Audio
Z interiéru stojí za pochvalu rádio. Že má CD mechaniku, schopnost přehrávání
mp3, přednastavitelný tuner s RDS a podobnými fičurami, to už považuji
za standard. Nevím, zda je dnes u všech aut standardem, že má rádio vstupy
USB a iPod. Oba vstupy jsou umístěny u malé příhrádky ve spodní části středového
panelu – tzn. ať připojím flashku, iPod, externí disk, vše můžu položit
do té příhrádky a netahnou se mi kabely přes půl palubky.
Na sériovou střední výbavu mi kvalita ozvučení připadá naprosto úžasná.
A to i když jsem zkoušel vyšší hlasitosti.
Přepínání funkcí, ovládání hlasitosti a přepínání stop/stanic má své
ovládání na volantu – tlačítka pro levý palec.
Středový panel + rádio
Zásuvky 12V, vstupy rádia
Palubní počítač, tempomat
Co mi přijde celkem kravsky vymyšleno, je ovládání palubního počítače.
Komplet se ovládá jedním čudlíkem, který je součástí přístrojové desky
– stisknout = přepnout údaj, podržet = vynulovat údaj. Abych dosáhl na
čudlík, musím jednou rukou pustit volant. Připadá mi, že korejští inženýři
měli už vymyšleno kompletně vše a pak přišel někdo a vzpomněl si, že zapomněli
na ovládání compu. „Aj dořiti, co s tím? No, tak frkneme jeden čudlík přímo
na palubku“.
Ovládání palubního počítače – tlačítko Trip
Ovládání světel je pojaponsku = otáčením levé páčky. Ovládání blinkrů
a stěračů je standardní jako ve většině dnešních aut. Trochu zvláštní je
ovládání mlhovek – dají se zapínat nezávisle přední a zadní, a to tak,
že se otáčí kroužkem na levé páčce – dopředu = přední mlhovky zapnuty.
Znovu dopředu = přední mlhovy vypnuty. Zadní analogicky.
V pravé části volantu je ovládání tempomatu, které má na můj vkus skoro
dost tlačítek – 5ks.
Jedním tlačítkem se zapíná/vypíná funkce tempomat (obdobná funkce jako
má ve Škodovkách ten čudlík na horní straně levé páčky). Dále jsou zde
celkem standardní tlačítka + a -. Jedno tlačítko je pro vypnutí aktuálně
nastaveného tempomatu (totéž, jako když ťuknete na brzdu nebo na spojku).
Potom je zde jedno tlačítko, které aktivuje jinou funkci – omezení rychlosti.
Tuhle funkci zapnete, rychlost si nastavíte stejně jako u tempomatu. Potom
to funguje tak, že rychlost si řídíte sami, ale když dosáhnete té své nastavené
rychlosti, tak auto přestane zrychlovat. Tohle je asi nějaké nastavení
pro úzkostlivé dodržovače limitů – nastavim 130 a kdyby se nevimco dělo
a já po plynu tango tančil, tak víc než 130 nepojedu. Mně tahle funkce
přijde na prd.
Přiblblé je, že po každém nastartování je funkce tempomat vypnutá. Tzn.
musí se jedním čudlíkem zapnout a pak si můžete nastavovat. Tenhle čudl
by tam pro mě za mě taky být nemusel. Po redukci nesmyslných funkcí bychom
rázem měli dvě volná tlačítka, která by se dala krásně použít pro ovládání
počítače.
Palubka + ovládací páčky, tlačítka, ...
Výhled
Při jízdě je výhled z auta celkem standardní, jak tomu v dnešní době
bývá. Co musím pochválit, to jsou zrcátka – jsou veliká skoro jak na dodávce,
vidět je v nich krásně.
Hladina hluku za jízdy je asi poměrně normální pro auto této třídy.
Dokud jedete pomalu, tak slyšíte cvrdlikání, chrochtání a všelijaké další
zvuky typické pro turbodiesel. Dlouho jsem neseděl třeba v dieselové Octávce
a dosud jsem jezdil hlavně s benzínovými motory, takže hlučnost nemám moc
s čím srovnat. Ale když jsem vezl kamaráda, který Octavii 1,9 TDI má, tak
říkal, že v Hyundai je krásně kultivované ticho. Když jedete rychle, tak
je motor přehlušen aerodynamickým hlukem a hlukem pneumatik. Aerodynamický
hluk mi přijde na přijatelné úrovni, ani když jedu 100 km v kuse stošedesátkou,
tak nedojíždím hluchý jak vysloužilý dělostřelec.
Kufr
Ještě bych zmínil prakitčnost kufru. Maximalizací litrového objemu kufr
neohromí. Je trochu mělčí, než by člověk čekal. Ale díky tomu je jednak
v jedné rovině s nárazníkem, jednak netvoří schod po sklopení zadních sedaček
a jednak je pode dnem kufru několik příhrádek, do kterých se dá nacpat
povinná, nepovinná, užitečná i zcela zbytečná výbava.
Když se sklopí zadní sedačky, tak vzniklá plocha není úplně rovná, je
tam trošku zlom, ale mezi dnem kufru a zadní částí sedaček se nekoná žádný
schod. Když se sedačky takto sklopí a přední šoupnou až dopředu, dokážou
se v autě celkem pohodlně vyspat dva lidi. Pouze je potřeba něčím vycpat
prostor za přední sedačkou, aby vám nevisely nohy nebo hlava ve vzduchu.
Kufr ...sorry, na úklid před focením nebyla chuť
:)
Spolehlivost
No, tady zatím nemám tolik co komentovat. Najeto mám 24k km, první pravidelná
prohlídka/výměna oleje, atd. je plánována na 30k km.
Celkem dle očekávání se u funglovky zatím nic nestihlo podělat, tak
jen doufám, že to vydrží. Cca při 18k km jsem se hladinou oleje dostal
na 2/3 cesty ke spodní rysce, takže jsem cca půl litru dolil. Zdá se, že
do 30k km to zbaští zbytek pixly – 1l na 30k km dokážu tolerovat, i když
cena litru oleje mě téměř dojala k slzám.
Shrnutí
Plusy
- pořizovací cena
- 5 let záruka bez omezení km
- příjemné materiály a kvalitní zpracování
- pohledný interiér
- kvalitní rádio
Mínusy
- ovládání palubního počítače
- dlouhé hledání ideální polohy za volantem
- po chcípnutí se vypínající tempomat
Zatím mám z i30 takový pocit, že ho s klidným svědomím doporučím každému
11.10.2011 RoadMagor