Před časem tu vyšel Rootův
článek o root-dreamcar s vrtulí na podvozku. Nehodlám ten koncept kritizovat,
moje znalosti fyziky postupně degenerují a stává se z nich možná lepší
úroveň ZŠ.
Nicméně i s touhle mizernou troškou bych chtěl přiblížit svůj
vlastní koncept dreamcar. Pravda je, že mě Rootův článek vyprovokoval k
důkladnému zamyšlení, jak by takový dreamcar měl vypadat.
Předně nejde jenom o dreamcar, jde také o dreamtrasy, po kterých by
se mělo pohybovat. Podle mě by totiž jak neporovnatelně vyšší účinnost
elektrických motorů v porovnání s motory spalovacími, tak nižší valivý
odpor a dnešní možnosti elektronického řízení provozu s případnou optimalizací
odporu vzduchu řazením vozidel jedoucích za sebou umožňovalo zavedení osobní
kolejové dopravy. Případné ušetření fosilních zdrojů, která dnes používáme
jako paliva pro příští generace a jejich smysluplné využití pro chemickou
výrobu by bylo také nezanedbatelným plus.
Nedávno jsem se navíc dočetl, že se objevil vzkříšený koncept auta „na
baterky“, s dojezdem 40 mil (tj asi 60 km) na nabití. Proč mu nepřidělat
navnitř od pneumatik další kola, na kterých by mohl jezdit po kolejích?
Při dalším zlepšení konstrukce těchto vozidel, nebo zavedení alespoň hybridních
motorů by takové auto po odpojení z napájené kolejové trasy mohlo pokračovat
do místa určení jako běžné auto.
Tedy jak si to představuju: Vedle dálnic se vybudují dva kolejové pruhy,
jeden pro osobní automobily a druhý pro nákladní – zprava bude v určité
výšce (svrchu a z boku krytá) napájecí kolej. Každé auto bude mít na pravém
boku nějaké tykadlo, pomocí kterého z ní bude nějakým způsobem schopné
odebírat proud. Jak vyřešit, aby vysoké napětí v koleji neprobíjelo skrz
dvere osobních kolejových aut a nevyžadovalo pětitunovou mašinérii na palubě
je pro mě těžká otázka, ale předpokládám, že kolejnice není trolejnice
a bude moct být dostatečně tlustá a případně částečně i z hodně dobře vodivého
materiálu, aby supervysoké napětí vzhledem k odporu nebylo tak potřeba.
Na koleje se budou připojovat automobily jedoucí po dálnici zleva a nákladní
automobily na přípojkách zprava, alespoň dokud normální benzínová / naftová
auta zcela nezmizí. Všechna auta budou vpředu a vzadu vybavena připojovacím
zařízením, které bude sloužit jako nárazník i jako prostředek k připojení
se těsně za před ním jedoucí vozidlo. Po najetí na koleje přebere řízení
vozidla (tedy hlavně jeho rychlosti) počítač, řidič si bude moci otočit
sedačku nebo jinak překonfigurovat interiér tak, aby případnou třičtvrtěhodinovou
jízdu z Prahy do Mnichova mohl strávit nějak smysluplně. Počítač na připojovací
koleji automaticky zrychlí vozidlo na provozní rychlost 250 km/h, v případě
přetížení trasy (který na výjezdech vznikat asi bude) popřípadě zpomalí,
každopádně pojede rychle až do chvíle, kdy se bude moci připojit na před
ním jedoucí vozidlo (od toho si slibuju snížení odporu vzduchu, který bude
v těchto rychlostech tvořit největší podíl z výkonu motoru).
Časem, až to technika dovolí, nevyloučil bych i rychlejší (350 km/h)
a ultrarychlé (450 km/h) pruhy. Jedním z důvodů, proč se neuvažuje o rychlovlaku
např. Praha-Plzeň je to, že rozehnat xxxstatunový kolos vlaku na vysokou
rychlost a po 100 km ho zase brzdit je zbytečné plýtvání, které by se nevyplatilo.
Na počítačem řízené kolejové trase odpadají strachy o pasivní bezpečnost
a není nutné konstruovat stokilové deformační zóny a prvky, pokud by se
povedlo „rychlostní“ koleje natáhnout i po hlavních silnicích a do blízkosti
center měst (možnám že je asfaltka i dobrý podklad pro položení kolejí?
nevím), dala by se snížit obecně maximální povolená rychlost třeba na 50
km/h a karosérie aut by mohly být z plastů (což pohltí všechnu ušetřenou
ropu, bude z toho za pár let jenom hromada nepřetavitelného rozlámaného
nerecyklovatelného umělošrotu a bude se to muset nějak specielně pálit
– to by byla ironie), čímž by se ušetřilo snad víc hmotnosti než by se
vyplýtvalo na těžké baterii. Osobní vozidlo, s aerodynamickým tvarem (a
křídly, ne vrtulí - kvůli přítlaku) a jedoucí po kolejích, s posádkou vážící
celkem třeba 1 tunu se na 100 km rozáhnět snad vyplatí, zvlášť když mám
podezření, že to rozhánění bude při příznivě postavené trase (furt z kopečka)
a kolonách vozidel jedoucích těsně za sebou a zmenšujících tak odpor vzduchu
posledním energetickým výdajem, který bude na takovou cestu nutné udělat.
Rychlost nákladní dopravy by se mohla postupně minimálně zdvojnásobit,
v případě hybridních tahačů a návěsů by odpadlo složité nakládání a vykládání
zboží na a z vlaků. Řízení takových ad-hoc vlaků (vyplatí se, aby to jezdilo
za sebou) nemůže být z hlediska naprogramování takový problém, a mimo koleje
by se dalo jezdit třeba na bionaftu nebo líh, až opravdu dojde ropa. Navíc
by byl transport zboží na trasách, které by byly postavené tak aby se neničily
při průjezdu xxxsettunových monster, navíc s minimálním odporem a za potenciálně
levnější energii nejenom rychlejší, ale také levnější.
No a končíme - za jízdy se samozřejmě dobije baterie automobilu, na
výjezdovém pruhu automobil automaticky zpomalí (vzbudí posádku) a předá
řízení řidiči, který pak po běžné silnici/ulici dojede na místo určení,
kde si vozidlo popřípadě znovu připojí k nabíjecímu stojanu. Odpadnou emise
ve městech, ale i mimo ně, celá doprava bude moct být zásobena ekologickou
atomovou (a časem i jinou) energií. A další vychytávky, typu zpomalování
se zpětným odběrem energie apod. se přímo nabízejí.
Původně jsem chtěl napsat i to, že by se snížila úmrtnost na silnicích,
ale při pomyšlení co se stane, když takový bakeliťák ve 300 km/h vykolejí
mě tahle radost přešla. Útěchou může být, že k vykolejení z technických
příčin dochází nepoměrně řidčeji než k lidské blbosti.
19.03.2007 áčko