Poslední dobou jsem shodou okolností narazil na několik článků
a blogů různého data, s tématem Řemeslníka do bytu, hůl do ruky. Je to,
zdá se, populární téma (stačí zadat do vyhledávače, vypadne vám toho víc,
než dost). Nedá mi to a taky napíšu něco k tomuto tématu.
Více méně, je to pořád stejné, řemeslníci nedodržují termíny, práci
flákají, výsledky jsou nekvalitní, jsou drzí a na závěr vyinkasují nehorázné
peníze. Z čehož je patrné, že řemeslo je zlatý důl, a já být mladší, tak
nepůjdu na dvouletou nástavbu na úředníka z povolání, ale na nějaké řemeslo...
A k jejich cenám, samozřejmě, že bych neměl problém platit jim přiměřenou
částku za odvedenou práci, ale to by museli být řemeslníci dobří, schopní
a šikovní, udělat to jak jsem chtěl, nebo jak budu potřebovat (ale nesmějí
mít moc velkou praxi a spoustu přípravků, které jim umožní udělat danou
práci v krátkém čase. Pochopitelně patlal, co se s tím patlá dva týdny
ode mne dostane víc, než profík, co skončí s perfektně odvedenou prací
za dva dny). Ale takoví řemeslníci, ti dneska už nejsou, to všichni chtějí
být jen v kanceláři a ruku na práci nepoložit...
Po úvodu, který myslím podrobně shrnuje myšlenku těchto článků, se na
to podíváme blíže. Já toto zamyšlení budu psát z hlediska mého oboru, ale
platí to univerzálně, od zedničení, po razítkování s mezidechem.
Co vlastně člověka vede k tomu, aby se stal řemeslníkem: Naprostá většina
řemesel je výrazně mezioborovou záležitostí. Vezměte si třeba anténní rozvod
na novostavbě, začíná to hromosvodařinou (vy hromosvod dávat nebudete,
ale musíte to udělat tak, aby s tím měl hromosvodař co nejméně práce, aby
se mu to dělalo co nejlépe a aby to nejlépe splnilo normu) pokračuje to
přes pokrývačinu (udělat stožár, aby co nejméně narušoval konstrukci střechy,
zároveň aby byl pevný a aby po něm pak nezatékalo). Přes požární bezpečnost
to pokračuje zedničinou (jak a kudy to nejlépe vysekat a kolem to co nejméně
narušit), elektrikařinu (křížení se silovou elektřinou a podobně) potom
mít představu o zateplení a předpokládaných tepelných poměrech v budoucím
domě (pokud to neodhadnete dobře, může v chráničkách kondenzovat voda a
ta bude vytékat kolem účastnických zásuvek a dělat šmouhy po zdi) a končí
to prací bytového návrháře, který to se zákazníkem důsledně projde a navrhne
co nejlepší rozmístění účastnických zásuvek a k nim přidružených dalších.
Podobné je to při instalaci zabezpečovacího systému, datových sítí a podobně.
Ještě zajímavější jsou situace, kdy vás zavolají k domu, který už je hotový,
řeknou: Už máme všechno hotové, krásně vymalováno, jen se nastěhovat, tak
nám to už jenom zasíťujte a zabezpečte. To je potom intelektuální cvičení,
jak to udělat s minimem zásahů do interiéru. Takže řemeslo nejde dělat
člověk proto, že by to bylo jednoduché a chtěl se flákat. Jdete to dělat
proto, že se o to zajímáte, máte to rádi a víte, že vám to jde dobře a
na závěr si můžete dílo prohlédnout a říct: Hezky se to povedlo.
Znáte to asi všichni, vaše práce vás zajímá, žijete pro ni, zjišťujete
si novinky v oboru, nakupujete literaturu, chodíte na školení (všechno
za svoje peníze, protože nemáte zaměstnavatele, který by vás tam "zdarma"
poslal). Nakoupíte si (v mém případě) spoustu antén, zesilovačů a příslušenství,
zkoušíte je, měříte, testujete. Hrajete si s ústřednami zabezpečovacích
zařízení, vymýšlíte alternativní zapojení, abyste mohli zákazníkovi s čistým
svědomím říct: "Ve vašem případě se nejlépe hodí toto. Ve vašem případě
můžeme udělat to a to a bude to fungovat přesně tak, jak si přejete." Myslíte
si, že vaše odbornost, znalosti a inteligence vám poskytnou konkurenční
výhodu. A pak se srazíte s realitou.
Zjistíte, že ve skutečnosti o to lidé nestojí. Z firemního slovníku
si musíte škrtnout slova jako: To bez problémů půjde, přesně jak si přejete
(a slovo "bez problémů" škrtnout dvakrát). O kolik zákazníků už jsem přišel
touto větou... Člověk je okamžitě nahrazen Odborníkem, který to se zákazníkem
umí, a slova, to nejde, to nepůjde, a tak jak jste si to vymyslel už vůbec
ne, tvoří základ jeho firemního slovníku (a potom spousta drsných sprostých
slov).
Ale nebojte, hlady proto neumřete, za nějaký čas jste voláni "na něco
se podívat". Tak se dostavíte)* a vidíte, že to, co jste měl dělat, je
už hotové a vy to máte jenom opravit. Tak se na to podíváte a zjistíte,
že je to silně zjednodušená verze, která nedělá skoro nic z toho, co si
zákazník přál)** Když na to upozorníte se slovy, že kdybyste věděl, že
chce něco takového, tak byste udělal návrh na to a vyšlo by to taky daleko
levněji, se dozvíte: "Já to po Vás ještě konzultoval s Odborníkem (a co
jsme já, že?) a ten mi řekl, že to tak udělat nejde, což mi potvrdil i
švagr, on je policajt a měří s radarem (musím přiznat, že po tomto sdělení
jsem se rozesmál jako blázen a nebyl jsem k zastavení, čímž jsme si asi
dobrou reklamu neudělal, zákazník má vždy pravdu) tak se v elektronice
vyzná. Proto jsem to dal udělat Odborníkovi. Bohužel, nechodí to ani tak,
jak sliboval, a už vůbec ne, jak jste sliboval vy a už ho sem nemůžu dostat,
tak volám Vám, abyste to trochu porichtoval, protože s vámi jsem byl vždy
spokojen)***. Ale říkám na rovinu, to vaše "..taky by to vyšlo daleko levněji"
nebylo tak docela na místě, protože to ve skutečnosti bylo o X procent
dražší, než vaše nabídka, takže to udělejte co nejlevněji, žádné dvě stovky
na hodinu ode mne prostě nečekejte, na to prostě už nemám."
No a vy to musíte vzít, abyste neumřeli hlady, že. Díky této seberegulaci
funguje svět Odborníci mají své peníze, zákazníci mají jakž takž funkční
zařízení a vy máte svoji práci. Takže je nakonec všechno tak, jak má být.
Pak tu máme bohaté zákazníky, ti si také nejčastěji na řemeslníky stěžují,
jak práci odfláknou, neučešou ji po sobě a podobně. Je ovšem zvláštní,
že nejvíce oni mají problém, že už není žádný dobrý řemeslník a všichni
jsou póvl. Tady je vysvětlení.
Tito vám celou dobu stojí za zády a vy pořád jen slyšíte: Tady to nevrtejte,
to jenom prohoďte tudy, tady to nezačišťujte, ten kabel takhle stačí, to
tam jenom pověste, tam hoďte jenom prdlužovák a na nehořlavou úpravu se
vykašlete, stejně to bude když tak na vás, ježíš, to po sobě neuklízejte,
a jestli si ten čas, který jste tu už úklidem strávil napíšete, tak něco
uslyšíte. Ať už jste pryč...
A pak si obhlédnou dílo a zjistí, že všechno je jenom prohozené, průstupy
nezačištěné, kabely jen pověšené, válí se jim tam holý prodlužovák a zůstal
jim tam bordel. To se to potom píše hejt...
Já věřím v jakýsi přirozený řád světa, který se nedá moc znásilňovat.
Proto mi dnešní podpora učňovského školství připadá humorná, něco jako
"Právo člověka na řemeslníka." Ve skutečnosti je to tak, že o řemesla není
zájem (a o kvalitní vůbec)*** Lidé rádi slyší, že něco nemohou mít, že
něco nejde, nepůjde a bude to drahé. To vidí jako důvěryhodnější, než to,
že to půjde (nedej bože bez problémů)
Pan Gruber si stěžuje na lektory, kteří v nejdražších oblecích a s
nejvyleštěnějšími deskami z nejkrokodýlovatější kůže nabízí čtvrtou jakost
za peníze víc než prvotřídní. Ale toto není jenom ve vzdělávání, toto je
všude. Lidé to tak žádají, a toto je jen odpověď na jejich poptávku. Nad
tím není potřeba naříkat, je to přirozený řád věcí...
***
)* Ále, to je taková humorná historka...
Obsazení Z zákazník, Ř řemeslník
Člověk v dohodnutý čas zvoní na zvonek. Nic, nic, stále nic. Tak vezme
telefon a zavolá.
V telefonu se ozve: "Prosim"
Ř: "Dobrý den, jste můj Z?"
V telefonu: "Ano."
Ř: "Jsem tady před domem, jak jsme se dohodli a nemůžu se dozvonit."
Z: "Jsem ještě na nákupu. Přece znáte řemes'níky, ty nikdy nepřídou
včas."
Ř: "Ale já tu teď jsem, mám počkat, nebo přijet později?"
Z: "Znáte řemes'níky, řeknou, že přijedou jindy a už je neuvidíte,
hezky tam počkejte. Do hodiny a půl jsem tam, ale nebudem ji účtovat jo?
Já nemůžu za to, že jste přišel na čas."
)** Pak je zvláštní sorta zákazníků, kteří říkají, že to dělá to, co
to dělat nemělo a vítězně se vytasí se smlouvou. Kde je daná funkce obsažena
už v nadpisu.
)*** S tím se setkává skoro každý v mém okolí. Typická věta je takováto:
"Vy jste nám to vždy udělal dobře a byli jsme spokojení, tak jsme si to
dali udělat jinde a to byla hrůza a šíleně drahá, tak nám to teď levně
dejte dohromady."
Zvláštní je, že příště to udělají zase a na vás si vzpomenou, až to
budou chtít dát dohromady a pak jen mezi řečí pronesou: "To byste nevěřil,
jak byl ten člověk arogantní a nepříjemný, stejně, jako minule. Půlku věcí
jsem si musel udělat sám. Jak si vůbec může něco vydělat?"
"No, opět jste mu dal čtyři a půl krát víc, než budete teď platit
mě?"
"Ano"
P. S.:
Toto není rozčarování člověka právě vzešlého z učňáku. V toto jen vykrystalizovali
zkušenosti za 13 let práce. Nyní se na to dívám spíš se škodolibým úsměvem,
jen mě fascinuje, že čím víc je ta "krize" tím víc narůstá poptávka po
Drahých neschopných a dobří odcházejí na úbytě, nebo do kanceláří, pro
které sice nemají talent (nemají třeba tak vyvinuté sociální cítění, neumí
budovat Známosti, neumí si dělat sociální vazby, ale zjistí, že na razítkování
obyčejném nic není, s mezidechem se doučí a budou průměrným kancelářským
potkanem, který si na tu desítku měsíčně, na kterou byl zvyklý, přijde
taky, ale s mnohem menší nejistotou.)
P. P. S.:
Teď ještě vymyslit, jak zařídit, aby tento článek akceptoval automatický
redakční systém...
Hmm Hmm Hmm... jak na to...
Už to mám! Zmrd se zmrdicí a zmrdáčaty šli po obědě na zmrdlinu...
11.07.2014 Barkas Bič Boží