Komentáře ke článku: "Nebezpečné věci" -- aneb o kultuře strachu a zakazování (ze dne 18.01.2013, autor článku: Cover72)
Přidat nový komentář
|
|
|
Do doslovu jsem to zapomněl dodat, ale vřele doporučuji i zbytek té videopřednášky -- je to podobně výživné.
|
|
Covere, díky nejen za tento článek. Je velmi osvěžující že ubylo témat "Šel jsem do Kauflandu a potkal jsem zmrda", připadně "Zmrd mne proplesk když jsem zastavil na červený".
Vaše činnost to tady velmi zvedla. A já vám musím s jistým pocitem zahanbení poděkovat, že v tom nenecháváte kmenové autory samotné. Možná je načase, abych si taky probral šuplík. :)
|
|
|
Šuplíky jsou ze strachu prázdné.Ale naše hrdinné činy zná celá Galaxie,pardon,všichni obesní telkomaniaci.
Ovšem hedinné činy se také časem přejedí.
|
|
Něco velmi podobného vnímám už delší dobu.
Bohužel i u nás
Jen jsem to nedokázal pojmenovat.
Dík za tenhle članek.
|
|
Naučit děti bezpečnému ovládání strojů a nástrojů komplikuje to, že dnešní děti tráví víc času hrou s "virtuálními" hračkami na počítači, než s hračkami reálnými.
Když si vzpomenu na své dětství, tak jsme s kamarády taky většinu volného času strávili hrou ve "virtuální realitě" jako děti současné. Hráli jsme si s autíčky a představovali si, že to jsou auta skutečná. Stavěli jsme si závodní tratě z autodráhy, lanovky z Merkuru, skateboardy z kolečkových bruslí pašovaných z NDR, "káry" ze dřeva a podvozků z dětských kočárků, skiboby z koloběžek ...
Každá hra nás tedy naprosto přirozeně učila zacházet s reálnými předměty, běžným nářadím a materiálem. Navíc mít k dispozici lepší nářadí (třeba "pitomou" elektrickou vrtačku) a naučit se ho ovládat znamenalo možnost vytvořit si dokonalejší "virtuální realitu" - hračku, která je funkčnější a "bližší" věcem, které používají dospělí - třeba káru podobnější skutečnému autu. Takže kdykoli měl otec nebo děd pro syna nebo vnuka nějakou "práci" s technikou, bylo to pro děti a i kamarády dětí přirozeně zajímavé.
Dnešní otec nebo děd naráží na to, že dítě nedokáže vůbec nic. Nedokáže rovně zatlouct hřebík, nedokáže spojit dva kusy materiálu pomocí šroubu a matice. Všechno mu padá z rukou, neustále se o něco zraňuje, protože neví, že dřevo má třísky, že okraj plechů je ostrý ...
Takže i když má dnešní otec nebo děd na dítě stejné množství času a chuti se mu věnovat, při sebelepší vůli ho nedokáže naučit to, co mohl otec nebo děd naučit mojí generaci nebo generace předchozí. Ty základní dovednosti, které děti dříve získávaly při běžné hře s reálnými hračkami a reálnými materiály, zkrátka chybí.
Dalo by se asi namítnout, že je možné zakázat svému dítěti hrát si doma na počítači a vnucovat mu reálné hračky. Jenže dítě to bude vnímat jako šikanu, protože všichni jeho kamarádi a spolužáci si na počítači hrají, a taky by to znamenalo dítě věznit doma, protože když vyrazí mimo domov bez dozoru, tak si půjde hrát na počítači do herny, nebo domů ke kamarádovi, ale rozhodně si nebude hrát "postaru" (testováno na lidech :-( ).
|
|
|
Motoriku u děcka rozvíjíš v předškolním věku, zkus s nima blbnout a házet si třeba mičudou :) A nářadí a spol - ano tam je to hrší, ale pokud mají motivaci dokážou to samé.....
|
|
|
Co děti doma učíte, to je jen na Vás. Je pravda, že i tady nás ten hnusný stát omezuje, například horší dosupností použitelných sloučenin dusíku a palných zbraní, ale ještě to není tak tragické jako některé jiné věci.
Naše děti si v 7 resp. 9 letech poradí například s řezáním závitů a pájením větších SMD součástek, bez problémů jsou schopny napéct perník (ten klasický k jídlu) nebo namíchat termit. Počítačů máme doma hodně, přístup k nim omezujeme minimálně ale pokud si děti mohou vybrat, jdou radši do dílny nebo do kuchyně.
|
|
|
To máte samozřejmě pravdu. A i ta nešikovnost se dá samozřejmě tréninkem napravit. Mě se ale přes veškerou snahu v potomstvu přirozený vztah "reálné" k technice vzbudit nepodařilo, a když pozoruji děti svých kamarádů, tak je to dost podobné.
A to má většina mých kamarádů jako já VŠ vzdělání technického směru, živí se v technických oborech, jsou současně i manuálně velice zruční, své děti se snaží vést ke sportu, zapojují je do prací na stavbách/rekonstrukcích a údržbách domů a podobně a děti to zvládají vcelku dobře, ale ten přirozený zájem o "reálnou" techniku v nich zkrátka není.
Zdá se mi, že technické obory a manuální práci považují za podřadnou, přestože se tím jejich otcové živí i zabývají. Žádné z dětí nechtělo jít na technickou školu ani po velkém přesvědčování a násilím je nikdo nutit nechtěl. Zkrátka je všudypřítomná snaha flákat se na humanitních oborech, nepracovat rukama a bavit se vším možným, jen ne "hrabáním se v něčem od šmíru".
Samozřejmě to jako beru jako vlastní vinu a prohru a nijak se nevymlouvám na "tlak okolí", kde je trend nadřazovat humanitní obory nad technické zjevný a silný, ale je to zkrátka tak. Když to porovnám se situací na vesnici, kde máme hospodářské stavení po předcích, tak tam se mi to zdá být "víc postaru".
Každý, kdo žije ve velkém městě, a z potomka vychová "vystudovaného brouka Pytlíka", má můj obdiv.
|
|
|
Co je spatneho na pocitacis a PC hrach?:-)
Ja sam mam nektere hry jako "konicka", a to klidne i takove, kde je cilem hry vsechny ostatni zastrelit:-)
A k tomu jsem docela zrucny domaci kutil, ktery nema problem si sam zrekonstruovat byt ci vyrobit vestavenou skrin ...
Kdyz si vezmu sebe, me k nicemu nikdo nemusel nutit - od malicka mne bavilo jak to "kuteni" (svoje prvni "radio" jsem si postavil v 6-7 letech), tak ty pocitace (od 7 let). To, ze me bavila na skole matika/fyzika me taky nikdo nenutil, proste to tak bylo samo. Kdyz si predstavim, ze by nekdo chtel, aby me bavil na zakladce dejepis/zemepis, tak bych z toho byl dost nestastnej.
A naprosto chapu, ze to ma nekdo od prirody proste naopak, bavi ho ten dejepis a nebavi ho ta matika...to prece neni zadne "selhani rodice"
|
|
|
Nekteri rodice si mysli, ze jejich selhani je, kdyz pro dceru naplanovali karieru lekarky a pro syna karieru architekta a ono to skoncilo obracene. Kdybys jim rekl, ze nejvetsi selhani bylo v tom zakladnim predpokladu, nepochopili by.
|
|
|
Povedal by som, ze to nie je *len* pocitacovymi hrami - hlavny je pristup rodica. V mojom okoli pozorujem deti (vekovy rozsah odhadom 3-15), ktore maju rodicov zadubenych - posadia decko k TV (fuj - dokonale pasivne), alebo PC (o nieco interaktivnejsie, no stale nic moc) a tesia sa, ze maju pokoj.
Niektori rodicia vsak patria k osvietenym - nezakazuju detom hrat sa na PC (preco aj, rozvija to motoricke schopnosti, postreh a logiku, 100x lepsie ako sediet pred TV), ale usmernuju ich ci uz vyberom hier, alebo ponukanim 'realnejsich' alternativ. Takze drobec, ktory sa hrava Need For Speed alebo iny car simulator dostane volant k PC, otec si sadne k nemu a ukazuje mu, ako funguje realne auto. Nasledne ho do toho realneho auta pusti na parkovisku (coraz tazsie najst vhodne miesto), a/alebo ho zoberie na motokary.
Namiesto FPS hier (a.k.a. strielacky) mu kupi vzduchovku a spolu strielaji na terce.. moze ho zobrat s dalsimi detmi na paintball, neskutocny zazitok zaruceny. Samozrejme, nie vo veku 4 roky, vsak ano.. Podobne ako u Vas, odpozorovane na realnych pripadoch. Ked sa napriklad ja vrtam s niecim v garazi a mame navstevu, deti su akosi prirodzene pritahovane ku garazi a cinnosti ich zaujimaju. Respektive, vacsina.. niektore kusky poklopu otcovi po nohe, ten vytiahne smartphone a decko sa bude hrat, kym sa mobil nevybije.
Dovolim si teda tvrdit, ze otec, ktory je schopny a ochotny z potomka nieco vychovat ma stale dobre technicke zazemie. Potvrdim vsak aj to, ze existuje neprijemne mnozstvo tych, ktori decko odlozia k niecomu, co ho zabavi (a pritom si neublizi.. podla uvazovania niektorych rodicov je taka vrtacka vhodna od 18 rokov)
|
|
|
Pockej, ta nevhodnost pro ctyrlete dite se doufam nevztahuje na ty terce? V tom veku uz totiz dite dosahne na spoust detske vzduchovky vcelku dobre a neni cas zahalet.
|
|
|
Co je to "dětská vzduchovka"? I malá Slavia 618 má pažbu hodně dlouhou, navíc to bude dítěti přepadat dopředu. CZ200 zvládá až naše nejstarší dětičko od ca 8 let a to jen v leže nebo v sedu. Pro menší je použitelný asi jen Benjamin Marauder pistole s tou ramenní opěrkou, když dítě nezapře do ramene patku pažby, ale vrazí ruku dovnitř.
Ty 4 roky jsem pochopil v kontextu toho paintballu a v takovém případě souhlasím - učit čtyřleté dítě, že střílet po lidech je legrace, není ve většině případů úplně dobré. Nejdřív ať se naučí dobře zacházet s ostrými a uvědomovat si, co je to zač.
|
|
|
Ja tuhle narazil na nejakou predrazenou bazarovou daisy, videl jsem i nejakou modifikaci pro mensi dite, pokud vybiras z novych, tak to ti skutecne neporadim, protoze tam by me ani nenapadlo hledat.
Pistole se nelibi, to mu jeste staci plastova, co strili prisavky. Je nejaka votunena a dava rany jako blazen.
|
|
|
Jiste. A nasili existuje protoze existuji zbrane. A vidlicky jsou pricinou obezity.
Doufam, ze se nikdy v zivete nesetkam s lidmi, na kterych jsi to testoval.
Tva teorie se zaklada na nejakem absurdnim tvrzeni, ze dneska jsou deti nemotorne. Nevim, jestli vychazis z toho, ze nekdo prohlasil, ze deti neumi udelat kotoul, nebo ze jsi dal diteti do ruky hrst hrebiku, hodil mu kladivo a pak se divil, ale me zkusenosti hovori opak.
Poprve jsem decka ucil (pomahal ucit, trener na to nestacil a kazdy, kdo umel, prilozil ruku k dilu) kotouly asi pred osmnacti lety v sokole, naposledy loni doma. Pokazde to bylo stejne narocne, pokazde jim to stejne neslo (vek asi 4 - 6 let), okazde jim trvalo asi tak stejnou dobu, nez to ovladla natolik aby nebylo potreba se jim v tom dal venovat a mohlo se prejit na jine cviky. V nekolika pripadech mi bylo receno, ze neni sance, aby se to decko naucilo, protoze je nemotorne, neschopne, neumi se pohybovat, je blbe, je takova doba a podobne zvasty.
Inu, doba je mozna jina, ale ja su furt ten samej a ty decka taky, takze po jedne lekci jsme odchazeli ze zinenky s tim, ze je to hotovo a jindy staci to jen zopakovat. Ano, lil se ze me pot, byl jsem zmasakrovanej a mel jsem modriny, dite sem tam taky, rudy jako rak, ale kotoul umelo.
Stejne tak pouzivani ruznych nastroju, staveni ze slozitejsich stavebnic a dalsi veci. Pokud diteti hodim hracku jako psovi kost, nemuzu se divit. Bohuzel, vetsina rodicu takhle k diteti pristupuje. Lepe receno:
...táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!
Mlč! Hle husar a kočárek -
"hrej si! - tu máš kohouta!" -
Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.
S malym ditetem je potreba si aktivne hrat. Sedet s nim na zemi a delat pro nas nudne a otravujici blbosti, ne znudene a otravene, ale vesele, hrave, proste se te hre venovat. A kdo to zkusi, uvidi, jak se dite, ktere ani nevi, jak drzet palici, behem chvile nauci trefit kladivem hrebik, sroubovat vetsi srouby, stavet co nejvyssi stabilni veze z kostek (s tim, ze si musi vylezt na stul, aby vubec dosahlo), hazet sipky, krajet zeleninu, zavodit s autodrahou tak, ze mu maloktery dospely staci...
Takove dite pak pochopitelne stravi nejaky ten cas u pocitace, ale ty taky nejsi (doufam) pripojeny pres prkynko od zachodu, takze nemuzes moc poucovat.
Ja jsem generace, ktera uz s pocitacema vyrustala. Ale nikdy, nikdy me nenapadlo, ze by bylo lepsi hrat quake, kdyz jsem mohl byt s dedou v dilne. Ano, malokdy me poustel k nejakemu nastroji a kurevsky mi to chybi, ale nikdy jsem tu prilezitost neodmitl, kdyz se mi naskytla.
Dnesni otec i ded narazi na zed vlastni neochoty a neschopnosti.
Zadne dite na svete se nenarodi s vedomim, ze drevo ma trisky a ze plech je ostry. A kdyz mu obji rodice obali miralonem a zakazou mu na to sahat, samo se to nenauci. Nebo jak si ty osobne predstavujes, ze tuto vedomost dite nacerpa? S materskym mlekem? V dortu o svych tretich narozeninach? Vsakne ji s jarnim destem? Nebo mu to nekdo rekne a ono si nasledne sahne a presvedci se?
Znam dost lidi meho veku a mladsich, kterym novym pocitacem v deseti, patnacti letech radost neudelals, ale mnoho z nich dodneska s laskou vzpomina na nejdokonalejsi darky, jake kdy dostali - akusroubovak, model letadla, vzduchovka... Kluci i holky.
Nevim, kolik casu na deti maji otcove a dedove, ale vetsinou je nenechaji ani zasroubovat zarovku. Dite pak smutne kouka na kuticiho predka a smutne odejde k pocitaci, jehoz kulata plastova mys je jedna z mala veci v dome, na niz smi sahnout a ktera neco ovlivnuje.
Myslim, ze vic k tematu muze rict treba JJ.
Protoze v roce 2003 nedoslo k nejake globalni katastrofe, ktery by zpusobila zakrneni detskych telicek, navic nekolikrat jsem se presvedcil, ze ty reci o neschopnosti deti jsou jen zvasty lenochu, co se odmitaji detem venovat, tvrdim, ze jsi napsal kravinu. Naopak, nekolikrat se mi povedlo behem pul hodiny dokazat dite naucit neco, co jini, podle svych slov, diteti nedovedli "vtlouct do palice" ani za rok. A mnohokrat jsem si hezky pokecal s "blbym, problemovym parchantem", ktery se pak strasne divil, ze s nim jednam jako s lidskou bytosti. Nadruhou stranu, jestli ono to nebude s tim, ze detstvi nepovazuju za dusevni poruchu a deti za podradne bytosti.
|
|
|
PM: Podepisuji...
Děti jsou naprosto stejné nejméně posledních 20000 - spíše >50000 let. Zdravé dítě je nejn schopné, ale především naprosto mimořádně ochotné získávat nové znalosti a dovednosti - to je ostatně savším mláďatům dáno Bohem/přírodou/to je jedno, prostě je to tak...
Akorát je tomu třeba věnovat čas a námahu - a když do děláte dobře, není to dřina, ale radost...
|
|
|
P.S. Ještě k poslednímu odstavci PM:
Dítě od 2-3 let výše funguje úžasně logicky - řekl bych lépe než průměrný dospělý*, jenom má omezenou zásobu zkušeností. Vychovatel (nejlépe rodič či prarodič) tak odpovídá jednak za dostatek podnětů k získávání nových zklušeností, druhak za přežití těchto...
|
|
|
Zapomněl jsem na poznámku pod čarou:
* Všechno nasvědčuje tomu, že pozvolná demence začíná již v pubertě...
|
|
|
Jak to tak po sobě čtu, u mě už dost pokročila...
|
|
|
Neboj, to neni demence, to ti jen dela ten nemeckej doktor, pockej, az ti bude schovavat brejle a klice od auta...
|
|
|
A sakra, kde mam ty brejle - jo, na nose...
|
|
|
No, tady mi uz dost lidi tvrdilo, ze jakozto svobodny a bezdetny clovek o tom vim prdlajs a nemam o tom se zkusenymi mluvit...
Deti uvazuji uzasne logicky, rikaji, co si mysli a to, co povazuji za pravdu a za dobre, to taky haji a budou se podle toho chovat. Az za to dostanou x-krat pres hubu a nauci se doublethinku, triplethinku a podobnym umenim, stanou se z nich zaprdeni tupci. Tomu se rika kolobeh zivota. Koho tupci vychovavaji, ten te take tupcem stane. Bohuzel.
|
|
|
Mluvit o tom můžeš, proč ne? Jen holt počítej s tím, že plácneš-li nějakou blbost, budeš na to těmi zkušenějšími upozorněn, ne vždy nezbytně úplně slušně a zdvořile :-) Pro úplnost: není to případ této konkrétntí diskuse
|
|
|
Pokud to bude blbost a budu upozornen zkusenejsimi, muze to upozorneni klidne obsahovat deset sprostych slov a tri osobni utoky na radek. To mi nevadi. Uz to tu bylo mnohokrat, za vic nez polovinu z toho jsi zodpovedny ty a OC, nemuzu si vzpomenout, ze byste to nerekli jinak, nez slusne a zdvorile. Nebo jsem to tedy aspon tak vnimal.
Co mi vadi jsou plky o tom, ze nezkuseni (podle mineni autora tech plku) maji drzet hubu a pak taky automaticka opozice na bazi trollingu, ale to je pripad pouze vybranych jedincu. No, vadi... Clovek nevi, jestli ma brecet, nebo se smat.
|
|
|
Pardon,"nemuzu si vzpomenout, ze byste to rekli jinak, nez..."
|
|
|
neboj, až budeš mít děti, tak to přejde.
z vlastní zkušenosti vím, že největší snahu mi radit mají bezdětní nebo ti, kteří mají jedno dítě. Nikdy se mi nestalo, aby mi nevyžádané rady do života poskytoval kdokoliv kdo má víc dětí než já.
takže projdeš vývojem, nejdříve budeš nabízet plnou náruč rad a doporučení a bude ti to připadat ohromně snadné a rodiče budeš pokládat za bandu tupců, pak se budeš vztekat, že už máš jedno dítě, takže tvé rady jsou opravdu platné, protože proto a pak možná překročíš rubikon a pochopíš, že žádná rada nefunguje. Že je to ještě horší než hrozný a dáš si pokoj. Zkušenosti s dětmi jsou nepřenositelné, co platí na jedno, neplatí na druhé a zobecnit to nejde. :-))
|
|
|
Pokud to bude jako se vsim "Az budes (neco), tak uvidis sam, jak ses mylil", tak to se skutecne nebojim. Vetsinou jsem pak slysel dotazy typu "Jak to, ze cely tyden nebrecel? Vzdyt u me breci porad... Jak to, ze neotravoval, u me je strasne otravnej. Jak to, ze se v noci nepocuraval? Jak to, ze te ten pes nepokousal? Jak to, ze ti ta kocka nenachcala do perin? Jak to, ze se necha pohladit jen od tebe?
Ano, s ditetem jsem netravil 25 hodin denne 8 dni v tydnu po dobu dvaceti let nepretrzite. A i kdyby, jedno nestaci. Ale ten cas byl mnohem prijemnejsi a min narocny, nez kdybych ho mel travit s prumernym dospelym clovekem.
Duvod, proc bych mel radit s vychovou deti nekomu, kdo, kdyz jsem o nem naposledy slysel, mel doma dva dospele lidi asi neni.
Ohromne snadne mi to neprislo nikdy, myslim, ze je to o mnoho snazsi, nez jakou hruzu z toho nekteri lidi delaji (jini to zvladaji dobre, snadneji a bez kecu) a mnohe rodice za tupce povazuji. A povazoval bych je za tupce, i kdyby rodici nebyli.
Kazdy clovek je osobnost a tak na nej logicky neplati stejny navod, jaky si nekdo vytvoril podle nekoho jineho. Stejne, jako nemuzu ridit fabii tak, jak se ridi range a naopak. Nicmene u obou aut plati, ze pokud s nimi vjedu do rybnika, prijdou nasledky. Stejne tak u deti plati, ze pokud se k nim budu chovat jako hovado, koleduju si o pruser.
|
|
|
nebude to jako se vším, základem rodičovství je přestat být dítětem. Ty zatím všechny věci hodnotíš z pohledu dítěte. Tobě se jako dítěti líbilo to a ono a nevyhovovalo ti to a něco jiného. Dokud tohle neopustíš, nepobereš to.
|
|
|
A jo, ja jsem dite, ja zapomel. No, tak az ztratim zajem o to, abych se necemu venoval, az chytim tu spravnou davku nasranosti, stereotypu, letargie a tuneloveho videni sveta, az zmenim sve nazory sestkrat za den, jak se mi to bude hodit a jinak prokazu svuj vstup do sveta dospelych, muzu vsechno to, co jsem nove nabyl, predat dalsim generacim. Jo, to bude prima.
Druha moznost je ta, ze to neudelam a deti budu vychovavat jinak a pak nebudu vsem vysvetlovat, jak to nejde a jak sami uvidi.
|
|
|
Není taky základem rodičovství nezapomenout, že i já jsem byl dítětem? Tedy snažit se před každým svým krokem vzpomenout si na obdobnou situaci ze svého dětství?
Ne snad proto, že bych jako rodič měl kvůli tomu nějaké "nepříjemné" kroky vynechat a lézt tak děcku s prominutím do zadečku, ale spíš proto, abych našel způsob, jak pro dítě nepříjemné ale nevyhnutelné kroky provést co nejcitlivěji.
|
|
|
Ano, je to tak.
Nezapomenout, ale sám nebýt.
|
|
|
Nepochopils...a to dost tragicky. sklouzavas k mereni pindouru ze kteryho ma asi okoli padnout na prdel? Hm...
|
|
|
hahaha...mám tu zkušenost, že:
- děcka uvažují v drtivé většině iracionálně, protože na logiku ještě nemají (záleží samozřejmě hlavně na tom, kolik toho zná ten, kdo to hodnotí, že?)
- děcka zkusí cokoliv, aby dosáhla toho, co chtějí...dělají scény, vztekají se, vymýšlejí si, nebo si pravdu jen přiohýbají - no jako dospělí, jen jsou jejich triky ještě nedokonalé a cíle malicherné.
- každý dítě jsou všechny stejný. jde jen o to, jestli se naučí včas rozpoznat, že lhát a podvádět se nemá a že je poznat, jde-li o srandu nebo ironii, nebo o vážnou věc...a to záleží jen na těch, kteří je vychovávají.
...ale nebudu ti brát iluze 8o)
|
|
|
K první odrážce - naopak, uvažují logicky, ale pro nedostatek zkušeností nedomýšlejí širší souvislosti...
Druhá a třetí odrážka - přesné, správné, výstižné...
|
|
|
A někdy i domýšlejí. Když jsem se já jako malý inspiroval dokumentem o požárnících a šel si hrát s ohněm a hasičskými autíčky, z bezpečnostních důvodů -- aby to šlo uhasit, kdyby něco -- jsem to pořádal ve vaně a ještě jsem domyslel, že kdyby se snad nějak přepálila hadice nebo voda z nějakého důvodu netekla, raději napustím velkou konev na vodu jako záložní hasící zdroj.
Jediné, co jsem nedomyslel bylo, že po tom požáru zůstane na dně smaltované vany velký, hnědý flek od sazí apod., který nepůjde smýt a skrze který budu odhalen a bude průšvih :)
|
|
|
ne tak docela
- děti neuvažují iracionálně, jen je nesvazuje dospělost. Ty víš, že spousta věcí nejde, dítě to zatím neví, ale není na škodu to zkusit, ono to někdy jde, jen dospělý člověk myslí, že ne, protože jede už v zajetí zkušeností. Často se stane, že se dospělý nachytá na tom, že vlastně má dítě pravdu, proč by to nešlo a proč ne zrovna teď.
- druhou odrážku nechápu, proč dítě zkouší cokoliv? Vždyť může dělat co chce, pokud neohrožuje vlastní život a zdraví nebo život a zdraví druhých. Děti jsou především nezáludné, dokud je to nenaučíš nepodvádí ani nelžou záměrně.
- děti nejsou všechny stejný. Každé je jiné.
|
|
|
- křečka seznamovat s rybičkama tím, že ho k nim dám na návčtěvu je iracionalita
- zkouší cokoliv právě v případě, že chce něco, co mít může jen přes prostředníka. sedmiletá neteř je prolhaná až hrůza, protože něco chce a vymejšlí, jak toho dosáhnout...a vymejšlení si bylo docela účinnou taktikou, dokud ji okolí neprokouklo. ale dělá to jen ze srandy, protože když chce normální věci, stačí si o ně říct.
- jasně - jedno děcko je ušatý, jiný okatý, no vzorce chování mají ze startu podobný. když se zabaví, jde je pak přesvědčit úplně na cokoliv, protože "je to hra".
|
|
|
- třetí bod - Honzo pravdu má Moussa a ne ty, co děcko to originál, a nejenom fyzicky ale hlavně psychicky.
|
|
|
jistě. nemají žádné společné znaky stejně jako je rozhodně nemají dospělí a proto jimi nemůže nikdo manipulovat tím, že jim z televize řekne nějakou kravinu...dost srandy, ok?
těch znaků je u tech originálů omezený počet vzhledem k věku a jejich zdrojům podnětů a lze je manipulativně použít (když už to takhle musím napsat) pro to, aby dělaly to, co chceš ty. u jedněch jsou to zvířata, u jinejch knížky, sport nebo elektrosoučástky. čím jsou starší, tím to chce víc fištónu 8o)
|
|
|
Dozajiste, kdyz budes krecka s rybickama takto seznamovat ty, pomyslim si neco o nizkem IQ.
Pokud ho vsak takto bude seznamovat 2 lete decko, prijde mi to od neho zcela logicke. (a samozrejme se tomu decku budu nejak snazit vysvetlit, ze to neni dobre delat, opet idealne pres nejakou logiku veci, ktere to decko zna)
Odvazuji se tvrdit, ze pokud je decko v 7 letech "prolhane az hruza", jedna se jednoznacne o selhani rodicu pri vychove.
|
|
|
ve tvé interpretaci slovo "logické" ztratilo svůj původní váznam a opakuješ ho jako mantru i tam, kde se jedná o jasnou iracionalitu.
to, že děcko dokáže v 7 letech použít ironii bych jako výchovné selhání neviděl, ale ty si to jistě nějak "logicky" zdůvodníš. každopárně je tvá kritika spíše ujištěním než pochybností 8o)
|
|
|
Priznam se, ze netusim, jak mohlo slovo "logicke" ztratit svuj puvodni vyznam, a jeste k tomu v me interpretaci. Dovolim si tedy s timto tvym tvrzenim nesouhlasit.
Pokud dite ve veku, kdy vubec nechape, ze nekdo muze umrit a ze ryba na suchu by umrela a ze krecek ve vode by taky umrel a podobne, jde seznamit krecka s rybickama, neprijde mi na tom nic divneho. A jelikoz se obvykle lide seznamuji tak, ze se potkavaji - vidi to ve svem okoli, nebot se potkava s ruznyma jinyma detma (skrze setkani svych rodicu), a to jak ve svem domove, tak v jinych - cizich - domovech, prijde mi zcela logicke, ze jde vzit krecka na navstevu - tedy na setkani - k rybickam.
Pokud ti to logicke neprijde, tak mi prosi te vysvetli, jak jinak by to dite melo toho krecka s tema rybickama seznamit, pokud se na to podivas optikou toho ditete.
Jinak samozrejme, pokud slovni spojeni "sedmiletá neteř je prolhaná až hrůza" ma znamenat to, ze "pouziva ironii", potom chapu, proc sve vytrvale lhani nevidis nejak fatalne....Pro tebe lez = ironie, MOC dekuji za to, ze jsi mi konecne vysvetlil neco, co jsem neustale nedokazal pochopit.
Takze ty kdyz lzes, vymyslis si a urazis, tak vlastne jen pouzivas neskodnou ironii, nemam to brat vazne...ok, uz to chapu
Dekuji
|
|
|
Já jsem netvrdil, že házím flintu do žita proto, že v dětech není přirozený zájem o reálný sport nebo o hry s reálnými hračkami. Jenom konstatuji, že to tak je, a že to komplikuje začátky.
A taky je problém v tom, že to ty děti můžou dělat jen kvůli tlaku rodičů, aby splnily jejich požadavky a ne proto, že by o to opravdu pod tlakem rodičů zájem získaly, takže v okamžiku, kdy tlak ze strany rodičů pomine, tak zase začnou dělat to, co je opravdu baví.
Úplně malým dětem se samozřejmě dobří rodiče věnují - a to většinu času matky. Jenže jak děti odrůstají, tak si přestávají hrát s rodiči a začínají si hrát s kamarády. A denní čas trávený s rodiči se postupně zkracuje a čas trávený s kamarády se prodlužuje.
Docela by mě zajímalo, jak tví rodiče na tebe působili, že jsi cítil větší touhu být s dědou v dílně, než hrát Kvejka. Tomu našemu když řekl děda "pojeď se mnou na víkend na chalupu, potřebuju pomoct dostavět dřevník", tak protáhnul ksicht jako Abu Hasan s tím, že už má domluvenou LAN párty nebo podobnou záležitost.
|
|
|
Zanedbal jsi to v mladém věku...
|
|
|
může být. Zrovna nedávno se mě někdo ptal, jak jsem donutila dcery k tomu, že s radostí vaří. Tak jsem říkala, že nijak, že je vždycky bavilo mi pomáhat s přípravou jídla a já jsem je nikdy neodháněla. A ten někdo se hrozně divil, že jsem je neodehnala, když jsem spěchala, aby oběd byl přesně v poledne a jestli mi nevadilo, že jim to krájení tak dlouho trvá a že trvá než přinesou cibuli a podobně. Vysvětlovala jsem, že oběd nebyl přesně v poledne a nestalo se nic, běh světa se nezměnil a zeměkoule se nezačala točit obráceně ani když jsme obědvali v půl druhé. :-)
|
|
|
přirozený zájem o něco je v dětech pořád. Děti jsou zvídavé, podnikavé a radostně zkoušejí nové věci. Spousta lidí dělá chybu v tom, že běžné aktivity s dětmi plánuje. Teď se mi tu nepleť, mám tu něco důležitého. Dítě si jde po své zábavě a pak se ho rodič ze zábavy pokusí vytrhnout, že teď teď je čas na to dělat něco společně. To logicky dítě otráví.
chce to začít už odmala a nechat děti dělat o co mají zájem. Nebo tomu dodat na atraktivitě tím, že je to jen za odměnu. Pamatujete ten film, kde Tom "prodával" možnost natírat plot za růžové a modré lístečky?
ale neklesejte na mysli, některé děti prostě nejsou manuálně zručné nebo fyzicky zdatné, stejně jako dospělí lidé, protože prostě mají jiné zájmy. Smyslem výchovy není dostrkat dítě, kde ho chci mít, ale podpořit jeho přirozený talent, jedno jestli jsou to šachy, štípání dříví nebo být až po uši zalezlý v knihovně. Tak z něj bude roztržitý profesor, který by se zabil, kdyby měl zatlouct hřebík.
asi největší chybou je snaha napasovat děti do nějaké formičky. Nakonec nejdůležitější je, aby potomek byl spokojený se svým životem.
|
|
|
Pokud to tak u ditete je, je to uz hodne pokrocily stav otupeni a bez velice omezeneho okoli, ktere se diteti temer nevenuje a k pocitaci a TV ho odklada (takova horsi verze Homera Simpsona ve vztahu k nejmladsi dceri, ve vztahu ke starsim dvema byl vcelku snazivy rodic, ve srovnani s mnohymi dnesnimi rodici) by se toho jen velmi tezko dosahovalo.
Ano, uz vickrat jsem videl, a slysel, ze dite samo prosilo, aby se rodice prestali cumet na televizi a sli si s nim hrat. Pripadne aby vypnuli pocitac a sli do lesa, hazet po sobe sisky.
Vsak ano. Od toho je snad obdobi dospivani a odtrzeni od rodicu ma dokoncit puberta. Kdyz se tak nestane, vznika problem.
Ani ja, ani mi vrstevnici, co meli ke hram stejne pohodlny pristup (pocitac stal doma, doba na nem nebyla omezovana, pokud nezasahovala do povinnosti) nepreferovali hrani na pocitaci pred nejakou cinnosti venku (ja moc nebyl na kolektivni sporty), nebo necemu tvorivemu. A to to nekteri meli slozitejsi, nez ja a pro me to znamenalo hodinu a pul na cestu (tam i zpet) a doprosovani se, abych do te dilny smel jit a na nejaky nastroj smel sahnout. dodneska si pamatuju ten skvely pocit, kdyz jsem od dedy dostal prvni kus naradi. Malou palici. Nebo kdyz mi pujcil rucni vrtacku (kolovratek), to bylo mnohem lepsi, nez kdyz jsem dostal k narozeninam age of empires, mou patrne nejoblibenejsi pocitacovou hru. A holka, se kterou jsem tancil, povazuje za nejcennejsi kousek sveho majetku prave svuj prvni akusroubovak (prekrasna, ale pomerne silne nalicena blondata modrooka holka, kdyz jsem ji videl poprve, rekl jsem si, ze je to typicka barbie slecna. No, seredne jsem se zmylil).
|
|
|
Když tu tak čtu, co jsem to za kreténa, tak je moc dobře, že jsem se alespoň sám nemnožil. Úplně stačí, že jsem zkazil život těm vyženěným nebožátkům ...
|
|
|
A jak stare jsi to dostal do vychovy?
|
|
|
Házet vinu na předskokana nehodlám. Jestli to má nějaký vliv, netuším, ale jak už jsem psal, tak podobné znaky pozoruji i u vlastních dětí mých kamarádů a známých. Asi děláme všichni podobné chyby i přesto, že nejsme kloni a ve spoustě věcí se názorově i reálně rozcházíme.
|
|
|
Tak to neber jako hazeni viny, ale jako fakt, ze deti jsou jine, nez kdybys je vychovaval odmalicka.
|
|
|
Já ale stejně nejsem přesvědčený, že bych to dokázal zásadně ovlivnit. Když si vzpomenu na svoje dětské hry s kamarády, tak jak už jsem psal, šlo v převážné většině případů o hry na "realitu dospělých", kdy jsme "fyzické" hračky používali jako imitace skutečných věcí - skutečných aut, skutečných zbraní atd. A snažili jsme se všemi dostupnými prostředky dosáhnout toho, aby ty hračky imitovaly skutečné věci co nejlépe. Kdybychom měli k dispozici počítače, které ty věci simulují podstatně lépe než hračky, tak bychom velice pravděpodobně preferovali hru na počítačích před hrou s "fyzickými" hračkami.
Tenkrát nám dospělí samozřejmě taky zakazovali hrát si s některými nevhodnými typy hraček - třeba dělobuch imituje granát lépe než šiška - ale my jsme to vnímali jako omezování a snažili jsme se ty "regulace" obcházet. To samé je dnes vyhánění dětí od počítačů. Já vím, že je to z hlediska výchovného asi správné. Ale taky si i přes pokročilý věk pamatuji, jak jsem taková omezení vnímal. Můžu (měl bych) se samozřejmě snažit dítě vtáhnou třeba do hry "na natírání plotu" a natírat s ním skutečný plot. Často se to ale nedaří. Jestli je to chyba jen a pouze rodiče, nebo zda jsou některé děti proti takovéto "manipulaci" odolnější, netuším.
|
|
|
Jak se to vezme. Nektere virtualni veci, jako napriklad ruzne strelne zbrane, delaji na obrazovce uzasne efekty, clovek se muze koukat do optiky, simujuje to nocni videni, granaty bouchaji, krev strika az na protejsi stenu... Zase to ma prdlajs zpetny efekt, kdyz se budu s kamaradem mlatit nasadou od kostete a budu se kryt vikem od popelnice, vizualni efekt nebude nic moc, ale da mi to zpetnou vazbu, jakou hra dat neumi. A tak je to s kazdou hrou. V necem je lepsi, v necem horsi. Pokud ale diteti nekdo znemozni, aby se slo mlatik kusem dreva s kamaradem, nebo aby si sem tam odpalilo nejakou svetlici (nebo cokoli jineho, treba poustelo model letadylka, slo hazet sekerou, slo se brodit potokem...) ztrati tim realita veskere vyhody pred pocitacovou hrou. A neni se co divit, i kdyby pocitace nebyly, takovahle vyklestena "zabava" by omrzela i dite z pocatku minuleho stoleti.
Cim min ma dite regulaci a restrikci v realnem svete, tim mensi duvod ma, aby se nejak vic venovalo tomu svetu virtualnimu. Ten muze byt barevnejsi, muze mit skvele zbrane a nablyskana auta, ale nejde tam nikoho doopravdy prastit a i pri rizeni toho nejnablyskanejsiho sportaku nejde tak dobre polykat mouchy, jako pri jizde na kole. Nejaky cas u toho pocitace sedet bude, to urcite, ale nebude to pro nej zoufaly utek od reality.
Pokud ale v necem takove dite leta vyrusta, jen tezko se z toho dostava ven, spoustu veci nezna, v zivote treba nedrzelo kombinacky, nevi, jaky je rozdil, mezi sroubem a hrebikem, pri svem prvnim zatloukani se pres ty prsty prasti, at je mu pet, nebo dvanact. Desetkrat spadne z kola. Bez ohledu na vek. Stejne, jako se bude topit v hluboke vode, pokud ho nikdo neucil plavat. Bude strihat plech nuzkami na papir, nebo sahne na drat pod proudem. Asi je to snazsi, kdyz je to dite mensi a nema vybudovane predsudky, ze virtualni svet je to, kam utikal pred nudou reality. Pak bude proti realite zaujate.
Ale ovlivnit to jde, pro takove starsi dite uz dospely nebude kamarad na hrani, bude to proste nejakej divnej strejc, kterej ale porad muze naucit, jak strilet z kuse, ridit auto (motokaru), jezdit na koni a podobne.
|
|
|
To je všechno pravda, ale proti tomu všemu jde s rostoucím věkem rostoucí (zejména klukovská) ješitnost. Čím je kluk starší a v konkrétní záležitosti méně zručný, takže by od někoho potřeboval nějakou pomoc, tím větší problém je pro něj to přiznat jak sám sobě, tak komukoli s rodiny nebo z kamarádů.
Pokud není dost dobrý třeba v Quake, tak si zaleze k počítači a bude sám trénovat proti BOTů (počítačovým soupeřům). Pokud není dost zdatný ve střílení ze vzduchovky nebo v reálných "pěstních soubojích", tak už pro něj může být problém říct nebo naznačit "potřebuju naučit střílet nebo přihlásit na judo". Rodič si sice může všimnout, že má výrostek nějaký problém, ale příčinu z něj nemusí dokázat vypáčit. Tohle všechno je dost individuální a taky se to s věkem dítěte hodně mění.
Spousta rodičů se taky nedokáže oprostit od jednání se staršími dětmi jako s malými dětmi, a z toho vznikají další nedorozumění. To už je jiný příběh ...
|
|
|
Nevím, já se nikdy nesetkal s tím že by se mě kluci báli nebo styděli se na něco zeptat. Možná je to tím, že jedna z prvních věcí co jim říkám je že neexistují hloupé otázky, jen hloupé odpovědi :-)
Jo o tom že rodiče jednaj s dětma pořád jak s malýma je pravda.....
|
|
|
Ano, rodice s detmi casto jednaji jako s malymi. I kdyz detem je uz treba padesat, sedesat... :-)
|
|
|
Já jsem se snažil taky. Ale tvrdit, že "jsem se nikdy nesetkal s tím, že by se mě kluci báli nebo styděli na něco zeptat", bych se neodvážil ani omylem. To, že se mi dítě se svými problémy svěřuje, nepovažuji za důkaz toho, že se mi svěřuje absolutně se všemi problémy. A do hlavy mu nevidím.
Nic ve zlém, ale často si tady připadám jak ubožáček mezi Supermany. Když si vzpomenu třeba na diskuzi pro článkem na téma Šikana - kolik se tam našlo Supermanů schopných vyřešit šikanu na školách, v kasárnách, ... na klávesnici ... Jen mi je trošku podezřelé, že v reálu žádné takové Supermany nepotkávám.
|
|
|
Kus pravdy máš, já mám na druhou stranu ohromnou výhodu že mi ty děcka prostě důvěřují ..... i když nevím proč :-)
|
|
|
Nějaká psychická porucha nebo zpoždění ve vývoji, víc za tím nehledej :-D
|
|
|
|
Zadne universalni reseni "na vse" pochopitelne neexistuje, jen je potreba dodrzovat zakladni pravidla a jednat logicky (staci si uvedomit, ze dite je clovek), vyvarovat se toho, co si myslis, ze je spatne a delat to, co si myslis, ze je dobre. Co taky jde udelat vic?
Superman, co si mysli, ze u vtery odpoledne vynalezl idealni svet a snazi se mu prizpusovobat realitu muze zpusobit dost problemu.
|
|
|
No tak jesitnost muze byt problem, ale musela by to byt jesitnost primo giganticka, aby se dite nepriznalo. Spis strach, co muze nastat, kdyz se zjisti, ze neumi drzet kombinacky, polozit soupere na lopatky, spravne se nalicit, oblict se podle mody...
Dite musi nejdriv vedet, ze tu nejsi od toho, aby se mu smal, nebo ho za neznalost trestal, ze jsi tu od toho, abys mu pomohl a pritom se musis snazit perfektne zamaskovat sve pocity (zoufalstvi, znechuceni, zloba, cokoli).
Dite vi, ze trenovani proti botum je asi tak na urovni prihlaseni se do juda, nebo na karate. Kdyz bude chtit strilet, bude poprve v zivote drzet pusku v ruce, nemuzes vyjadrit ani sebemensi udiv nad tim, ze nevi, z kteryho konce to lita.
No, pak bys taky mel umet uhodnout, co by vlastne dite mohlo chtit a navrhnout reseni jen tak mimochodem, jako napad.
|
|
|
takhle to nemůžete brát. Nikdo z nás nemá patent na rozum a většina z nás se vlastně modlí, dělali jsme to nejlepší a andělíčku můj strážníčku dej ať to s mými dětmi dopadne co nejlíp. Nic jinýho nemáme, jen neskutečné úsilí a oběti a víru, že to dopadne. Jistota žádná. Není nic jako profirodiče.
|
|
|
Taky si myslím, že si by předřečník tolik rvát vlasy nemusel. Vychovával jsem tři děti stejně a přesto je každé zcela jiné. Nejvíc v tom asi hrajou roli geny, pak možná rodinné prostředí a osobní příklad, ale aktivní formování dítěte se na kýženém výsledku podílí asi nejméně. (Pokud není aktivní příliš, pak je v tomto smyslu mnohem spíš kontraproduktivní.)
|
|
|
To je právě ten problém. Pokud dostaneš děti už starší, tak je to hodně o "talentu" . A ten má málokdo.
|
|
|
Jen poznámka: já jsem vyrůstal jako samorost, táta mne akorát bral na výlety a občas na služební cestu, ale jinak jsem dostal knížky, lego a hrál si sám. Podle knížky jsem z lega kupříkladu sestavil plně funkční maketu rotorové hlavy vrtulníku i s naklápěním listů atd. (z lega Basic a částí lega technic, nikoli z těch jednoúčelových, prefabrikovaných, zohýbaných pseudo-dílů, co se dělají poslední dobou).
Ditto s počítačem: také já sám a také jen z knih a časopisů. Dostal jsem jej pozdě a metodou pokus-omyl a z časopisů jsem se naučil HTML, pak celkem správu systému, pak to dotáhl na správce sítě a pak byl podobně hozen do vody na sálových počítačích (styl "tady máš účet do systému a někde se nauč, jak se s tím dělá; na jazyk PL/I ti dáme knihu, za měsíc programuješ"). A první vzduchovku jsem si také koupil až ve 20, do té doby nic a nakonec jsem byl průkopníkem vyřizování si ZP a v rodině brzy budou 3 zbrojáky :)
Výsledek je ten, že kolektivní hry neumím, kotoul bych neudělal, leč vymyslet jak si vyrobit nějaký celek, o kterým stojím pro mne není problém a jenom se musím se zpožděním 20 let doučovat, jak se hobluje, piluje, frézuje nebo jak se řezají ty závity -- a taky to jde, i když občas vypadám za blbce, že to ve svém věku neumím (že JJ :D )
Prostě -- lidé jsou adaptabilní a učí se rychle, jen musí chtít a musí jim to být umožněno. KDyž přitom narazí na někoho, kdo jim vysvětlí a ukáže "jak", aby si to nemuseli představovat a pokus-omylovat na základě textů, jde to akorát podstatně rychleji.
|
|
|
Já jsem v technických věcech taky absolutní samouk a technické koníčky, kroužky a technickou SŠ a VŠ jsem volil proto, že jsem sám moc chtěl. Nikdo z rodiny mě k tomu nesměroval a nikdo mě nic neučil. Otec se mi nevěnoval, otčím se mi nevěnoval, jeden děd byl hodné nemehlo, druhý nonstop v lihu. V jeslích a ve školce se mi "věnovaly" soudružky učitelky a doma jsem si hrál většinou sám pod dohledem maminky nebo babičky.
Už od první třídy ZŠ to probíhalo u mě i u všech mých kamarádů tak, že jsme přišli po obědě ze školy domů (doma nebyl nikdo), flákli aktovkou, vyrazili ven a do 20 hodin nikdo z rodiny absolutně netušil, kde jsme a co děláme. Ve škole i venku byli cizí dospělí autority, které naprosto přirozeně korigovaly extrémní projevy našich her, a když mě soused přivedl domů za ucho a předal rodičům, tak byl doma mazec. Dnes by soused skončil u soudu. S učiteli to bylo to samé. Když mě učitel vytahal za kotletu (za vlasy na spánku), tak jsem to doma tajil, abych nedostal přidáno. Když se to doma dozvěděli, nikdo o oprávněnosti učitelova trestu absolutně nepochyboval. Dnes by si dítě na učitele doma stěžovalo a učitel by skončil u soudu.
Dětství generace mých rodičů podle vyprávění rodičů a prarodičů fungovalo minimálně v základních rysech dost podobně.
Dětství generace mých prarodičů fungovalo naprosto jinak a asi bylo v principu dost podobné, jako dětství mnoha generací ještě starších. V každé rodině bylo běžně kolem 10-ti dětí. O ty nejmenší se staraly vybrané starší děti. Co tyto starší děti učí ty nejmladší, nikdo z dospělých neřešil. Úkol zněl jasně: svěřené děti musejí přežít bez vážné úhony a jak to zařídíš, je tvoje věc. Zbylé starší děti pracovaly s rodiči, nebo robotovaly.
Dnes je za "správnou" výchovu považováno něco naprosto jiného, než za mého dětství, i za dětství dvou generací, které v mém dětství působily na mě. Jasně - zase se snažím hledat omluvu pro vlastní otčímovskou neschopnost - ale současný model "správné" výchovy dětí jsem si ze svého dětství zkrátka do dospělosti nepřinesl, a ani jsem ho v dětství neviděl v jiných rodinách. Moc moc moc jsem chtěl být dokonalý náhradní rodič jako všichni mí kritici, ale zklamal jsem. Žádné dítě schopné "devatera řemesel" jsem nevychoval :-(
|
|
|
Když tak píšete: "To já v jejich věku jsem celý dny lítal venku" Byl jste se podívat na ta místa kde jste lítal? Já ano a jsou tam baráky. A pokud se postaví hřiště, tak se buď na něj pak dlabe nebo se tam dají pravidla typu:
1) Na hřiště můžou děti max do 4 let a 10 kg
2) Na hřiště se může pouze je-li Venuše ve znamení Střelce
3) Na kolotoči se nesmí točit, na houpačkách houpat, na prolejzačkách prolejzat.
4) Jediné, co se může je provolávat sláva hejtmanovi, že uvolnil miliardu korun na hřiště.
...
|
|
|
No, já lítával v Karlíně na Maninách a na Vítkově. Maniny jsou pryč, ale Vítkov pořád použitelný.
A také už tucet roků bydlím na vsi, a ohavný úpadek "lítání" pozoruji, bohužel, i zde :(
|
|
|
Tak to plati uz dost generaci, porad jsou mezi nami taci, co si chodivali poustet draky na mista, kde je dneska stanice metra "budejovicka", nebo jejich vrstevnici sli na pole kousek od kostela v Zidenicich v Brne. Dalsi generace se musela presunout o hodne kilometru dal, v mnoha smerech ji dohanela panelakova sidliste, dnesni genrace zase musi jeste o nejake ty zastavky dal do divociny, okolo zastavby z dob jejich dedu, otcu, pak okolo nakupnich center na periferii... V devadesatych letech jsem byl na soutezi v pousteni draku. Bylo to na malem kopecku za mestem, mezi polem a lesem. Dneska je to misto, kam se stahuji bezdomovci a fetaci, je tam totiz dost krovi, na jedne strane je kousek lesa (pronajimany ruznymi instutucemi treba pro paintball a podobne, jsou tam stare vojenske budovy), za nim cela komercne-prumyslova ctvrt, na druhe strane pak misto pole sidliste.
Spis je problem, ze dneska deti ven samy nesmi a rodice s nimi nejdou.
|
|
|
Erm, nesmí-li, chyba rodičů a nikoho jiného. Vycházíme-li z premisy, že rodiče sami "lítávali", kdepak a proč přesně zblbli?
|
|
|
Zblbli to asi ve chvili, kdy se chteli citit pohodlne a v bezpeci a z nejakeho obskurniho duvodu se misto koupe vlozek s kridelky rozhodli, ze si obali svet molitanem a tem, na nimz jim zalezi, zakazou preventivne uplne vse.*
Nicmene take nutno priznat, ze pokud je jisty trend ve spolecnosti a rodic je nejak znevyhodnen, ma ono vychovavani deti oproti drivejsi dobe v nekterych ohledech tezsi (v jinych zase lehci, ale to je nad ramec tehle debaty). Dcera byvale pritelkyne byla odmalicka duvodem k pravidelnym navstevam socialky, protoze se sousedi rozhodli, ze svobodnou matku je treba udavat. Nikdy to nebylo nic konkretniho, pouze kdyz bylo dceri par let, tak se socialky zacala strasne zajimat, jaktoze ma dite znackove obleceni a doma je podezrele cisto a nejak moc hracek. Pak skoncilo tohle dohadovani se s urady, protoze rodina, co udavala, prisla o sve deti (drogy, kriminal...) a zacala zabava na skole.
"On ji jen kopal do veci a ona ho zakerne napadla..." "CO?" "...no uderila ho pesti az omdlel, natrhla mu tim oboci, to se musi resit".
Holka dostala za odmenu za perfektni uder od maminky zmrzlinovy pohar.
"Prala se a pouzivala zakerne praktiky"
"Jake?"
(ucitelka ukazala na druhe)
"To prece neni zakerna praktika, to je naprosto regulerni kravata."
Mockrat si musela brat v praci vilno, aby podobne kraviny resila.
|
|
|
* A kdy se tohle stalo? Nekdo rika, ze po roce 2001 a teroristickych utocich, nekdo, ze to prislo s kapitalismem... Ja si myslim, ze to proste jen nekteri lidi dusevne nezvladli, ze jim skoncila doba, kdy verili, ze se o ne nejaka vyssi autorita stara a tak se podelali strachem. Meli jsme na zacatku devadesatych let ve skole v prvouce pribeh o krave, co utekla z kravina, vydesila se svobody a nemel ji kdo podojit, byla ji zima... Tak se zase vratila.
|
|
|
Trošku problém je, že když budete jediný rodič, který bude pouštět svoje dítě ven bez dozoru, tak je dost velká pravděpodobnost, že vaše dítě narazí jen na samé "nevhodné" děti a od nich pochytí "nevhodné" hry. Dnes se totiž zejména ve větších městech "slušné" děti bez dozoru "slušných" rodičů prakticky nevyskytují.
|
|
|
Inu, ideální je se smluvit se soudným sousedem nebo dvěma. Lokalit, kde není žádný soudný soused (nebo kde jsou naprosto všichni bezdětní) asi moc nebude, nepočítám-li Chanov a podobně, ale to je hodně specifický případ.
|
|
|
To je pochopitelne problem taky. Dneska ma slusne dite na ruce GPS hodinky, aby se poznalo, jestli nechodi za skolu, spyware ve smartphonu, pravidelne kontrolovany pokojik i s obsahem denicku...
Pitomy serial "two and half men", deti si sly hrat na plaz... "a nebehejte k vode, zustante v dohledu a nehazejte kameny. Chces neco dodat, Charlie?" "Proc by nemohli hazet kameny?"
|
|
|
Možná "typické" (to může být pravda, a je to dost děsivé); zcela jistě však nikoli "slušné".
|
|
|
Než dát děcku nějaký takový vodící svinstvo, to bych mu radši dal pistoli......
Je to přeci o důvěře. Pokud dítěti důvěřuju a ono důvěřuje mě, nepotřebuju takovýhle "vodítka" Takhle šmírovat vlastní dítě..... bléééééééé
|
|
|
|
Vzhledem k hustotě osídlení bych měl z pušky obavy, ale krátkou zbraň klidně....
|
|
|
Vzhledem k hustote osidleni je treba diteti vysvetlit i problematiku prehrivani soucasti zbrane a logistickych problemu s nabojovymi pasy.
|
|
|
Zejména v severních čechách :-)
|
|
|
Ano, spravne... To vite, pane policajt, to kdyby z nemecka zase zautocili ti nackove, abych mohl ucinne branit nase diskriminovane spoluobcany.
|
|
|
Psal jsem to jako reakci na ty "slusne" lidi z predchoziho prispevku, mel jsem tam hodit uvozovky.
No a slusne ono dite byt muze, moralka nema vetsinou vliv na to, jestli na tobe vlastni predek spacha prasarnu.
|
|
|
(Má značný vliv -- pravděpodobnost, že prase předek vychová slušné dítě, je z celkem samozřejmých důvodů daleko menší /byť samozřejmě nenulová/, než že se to podaří předkovi, jenž je sám slušný. Ale to je zase jiná věc a této diskuse se týká jen zcela okrajově.)
|
|
|
U bezneho ditete vetsinou nejaka mira kritickeho uvazovani v mladi bude a to ho vetsinou k nejakym kvalitam povede, nez se to podari znicit vlivem okoli, je vcelku jasne, ze dite z romanu 1984 skonci vetsinou jako obcan z romanu 1984.
|
|
|
|
Nesmí, protože místo na lítání je přes ulici, kde ráno stojí osoba s plácačkou a jinde lítat nemůžou, protože, i když článek je IMHO proti tomu, spousta lidí by nejradši učila děti chodit a mluvit až o maturitě, protože do té doby mají děti sedět a být zticha.
|
|
|
Klid, ona ta osoba tou plácačkou dětem nenaplácá*. Tedy přes ulici není problém, osoba neosoba.
___
* Dnes už dokonce ani v Lázních Bohdaneč, tam už je za to odsoudili, kupodivu.
|
|
|
Tím jsem myslel hlavně vzdálenost. K čemu je např. druhákovi z Podbaby, že může lítat v Kunratickém lese
|
|
|
Tak za á mám dojem, že zrovna v Podbabě a okolí pořád je hodně kde lítat (ačkoli uznávám, že pár let jsem tam nebyl a mohlo se to rapidně změnit k horšímu), ale to je nepodstatné.
Podstatné je, že druhák už bez nejmenších problémů může hromadnou přejet po Praze naprosto kamkoli.
|
|
|
Zástavba samozřejmě zhoustla - zejména ve větších městech. Kromě sídlišť a hlavních tahů nebyl problém hrát fotbal nebo hokej ve vedlejších ulicích, protože provoz byl jedno auto za hodinu a auta parkovala na ulicích minimálně. Na druhou stranu neexistovaly žádné venkovní atrakce typu Skate parků, cyklostezek a podobně. Existovaly jen dětské koutky pro batolata s maminkami, a v nich se starší děti nezabavily. V malých obcích a na vesnicích se dítě posune maximálně o pár ulic dál a je v prakticky stejných podmínkách jako dítě před půl stoletím. Vnější podmínky se zkrátka někde změnily víc, někde míň, někde prakticky vůbec.
Větší změna se ale podle mě udála v hlavách rodičů. Většina z nich trpí více či méně silnou "kontrolovací mánií". Kolik rodičů by dnes považovalo za "normální" ve všední den vyrazit na šestou do práce a svoje sedmileté dítě vidět až za tmy - navíc bez možnosti ho alespoň zkontrolovat mobilním telefonem?
|
|
|
Ty mista, kde je provoz jedno auto za hodinu na mnoha mistech jeste porad jsou. Jsou i ctvrti, kde za 50 let nepribyl jediny novy dum. Nicmene i tam ona omezeni plati a kdo by poslal sve dite, aby si hralo venku, mimo ohrazenou plochu, by byl povazovan za vraha.
|
|
|
Za vraha by byl považován pouze idioty; a názor idiotů je soudnému člověku zcela a dokonale lhostejný.
(A ano, dostáváme se opět k tomu, že je třeba idiotům zabránit, aby skrze volební hlasy vedli stát, tvořili zákony a řídili esenbáky; ale to souvisí s touto konkrétní otázkou jen zcela okrajově a je mnohem obecnější záležitost, už jsme ji řešili tisíckrát a jednou, a je asi zbytečné ji otevírat znovu.)
|
|
|
Muze byt lhostejny cloveku, co zije v mistech, kde je jeste ponekud rozumne a kde si na nej lecjaka domovni duvernice netroufne, anzto dotycny je mohutny, ozbrojeny majitel mnoha silnych aut. No a je lepsi doslapnout si na nekoho jineho. Tedy ano, ty problem nevidis, protoze stojis az na konci rady lidi, co to postupne schytavaji a asi na tebe ani nikdy rada nedojde. Nechci nic privolavat, doufam, ze se mylim, ale jsi si tak jisty i v pripade budoucich problemu u tvych deti s jejich pripadnym potomstvem?
|
|
|
Nikdy si člověk nemůže být "jist" :)
Resp. takto: jsem si naprosto jist tím, že dělám vše, co dokáži a co umím, abych je vychoval k tomu, aby (a) své děti v budoucnosti samy vychovávaly rozumně, což krom mnoha jiných věcí také zahrnuje "poslat je hrát si ven bez dozoru v klidu a zcela samozřejmě již ve věku předškolním", (b) ty problémy s důvěrnicemi také neměly (případně budou-li je mít, aby se s nimi dokázaly vyrovnat co nejčestněji, v zásadě a v popisovaném případě tedy prostým posláním domovní důvěrnice do prdele, eventuální složitější scénáře závisí na konkrétní situaci, již neznáme).
Jist tím, že se mi to podařilo, si samozřejmě z principu věci být nemohu.
|
|
|
Aspon, ze tak. V tom pripade asi i deti stoji v lajne dost vzadu. Preju, aby to vyslo a nebyly zadne vaznejsi problemy. Ale to, co povazujes za samozrejmost mnohy rodic vnima jako "cereni vody", "vyvolavani konfliktu" a podobne, casto dokonce "pomuze" diteti tim, ze ho zbavi moznosti proti one domovni duvernici bojovat. (softcore mod je aktivni hlasovani za restrikce, obcanska iniciativa a podobne, hardcore pak aktivni spoluprace napriklad se socialkou v neprospech potomka, to znam sice jen ze vzdalenejsiho okoli, ale i tak to staci)
|
|
|
Doporučil bych knížku:
http://cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=203758&zalozka=4
|
|
Velmi dobré.
Přidám k tomu tohle:
http://www.uloz.to/xr5WxZ8/stastne-detstvi-pps
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek "Nebezpečné věci" -- aneb o kultuře strachu a zakazování
|