Vedlejším efektem dovolené se stal test Ibizy předchozí generace vybavené
motorem 1,4 16V. Navíc v prostředí, které tomuto autu perfektně sedí, na
Tenerife, které je pokryté množstvím nejfantastičtějších serpentin, které
jsem kdy poznal.

Normálně nehovím malým autům (míněno cokoliv pod vyšší střední třídou).
Normálně taky nehovím nekoženým sedačkám, stejně jako slabým benzinovým
motorům spřaženým s manuální převodovkou. Jenže to je doma, kde od auta
chci, abych se nemusel „řízení“ ve smyslu ovládání funkcí vozidla vůbec
věnovat. Potřebuju přeskočit 40+40 km do práce a domů, 100 km tuhle, 400
km tamhle – celkově kolem 50 000 km ročně, takže preferuji auto ve smyslu
komfortního místa pro dlouhodobý pobyt před autem jako nástrojem pro sportovní
řidičské zážitky.
Na Tenerife, kde probíhal tento „test“, mám ale jiné požadavky. Stran
velikosti potřebuju, abych odvezl 2 kufry a kočárek z letiště, a abych
14 dní mohl převážet ženu a dítě po ostrově. Navíc v prostředí, kde je
60 % silnic a ulic úzkých a točitých, 35 % superúzkých a supertočitých
a jen 5 % tvoří jedna dálnice. Na to je kompakt v manuálu ideální a s výjimkou
dálnic perfektně vyhovuje i 1,4.

Zpět na začátek. Objednal jsem přes internet, jak je v půjčovnách zvykem,
„třídu“ auta, tj. malý pětidvéř s klimou. Na stránkách byla tato sorta
reprezentována C3, čehož jsem se po dřívejších zkušenostech s tímto autem
poněkud děsil, jakkoli jsem si říkal, že to snad nějak přežiju. Jenže na
letišti mi podali obálku s klíči s visačkou „Seat Ibiza“. Zajásal jsem,
protože k Ibize mám na rozdíl od Fábie vztah nevím proč poměrně příchylný.
Cena, pokud to někoho zajímá, byla 218,50 €, tj něco kolem 5400 Kč na 14
dní, což považuji za více než přijatelné. Navíc benzin tady stojí (osoby
se slabším srdcem a cholerici nechť raději přeskočí na další odstavec...
tak? Hotovo? Jsme tady jen my silnějších povah? OK.) jen 17,10 Kč (0,685
€) za litr a Ibiza žrala přes naprosto neekonomické zacházení jen těsně
pod 8 l / 100 km. Plnou po rozsvícení hladového oka tak pořídíte za 24
€, tj. něco kolem 600 Kč, za které ujedete pohodlně přes 400 km.

„Testovacím“ autem se tedy stala pětidveřová Ibiza předchozí generace
(donedávna aktuální) s manuální klimou, el. okny vpředu a jak už bylo zmíněno,
s motorem 1,4 16V s 5st. manuálem. Cesta do hotelu byla spíše úmorná, vede
z 99,8 % po dálnici s max. rychlostí 120 km/h, a na to je 1,4 prostě slabá.
Normálně jezdím s 2,5 TDI (140 k) a do Frankfurtu jsem navíc přijel SUV
s 315k V8, takže chápejte... ten skok byl příliš drastický. Aspoň jsem
stihl navnímat, že volant může být i v takovém autě skvělý co do tvaru
i materiálu, a že řadit znamená radost a ne lovení kvedlačkou v těstě na
knedlíky, jako ve francouzských vozech. Rovněž nastavení posilovače a podvozek
se mi zdály OK.

Druhý den jsem začal chápat, že oba tyto parametry jsou více než OK.
Ke svému překvapení jsem seznal, že jsou prostě skvělé. Tenerife nabízí
desítky variací na serpentiny od uzounkých a pomalých kolem malebné horské
vesničky latinoamerického střihu jménem Masca v jižním pohoří Teno nebo
na severu v pohoří Anaga, kde jsou v pravidelných intervalech místa na
vyhýbání, protože dvě auta se mnohdy prostě nevejdou, až po několik širších
s různými povrchy a charakteristikami. Mezi krásně zachovalým starým městem
Garachico přes San Juan a El Tanque až k Los Gigantes jsou nejtechničtější,
jedna zatáčka se dokonce jezdí na plný rejd na jedničku. Mezi Icod de los
Vi?os a Los Gigantes jsou zase rychlejší se skvělým povrchem (před nejvyšším
bodem trasy se obě silnice spojují). Stejné kategorie jsou pak čtyři serpentiny
vedoucí k nejvyšší hoře Španělska El Teide (3718 m n.m.), která se nachází
uprostřed velkých lávových polí v 2300 m n.m., na které zmiňované silnice
ústí. Nejhorší povrch má na většině své délky silnice z půvabného města
La Orotava, těsně následovaná silnicí z vesnice Guía de Isora, vedoucí
přízračnou krajinou, kde rostou pínie na černé lávě. Nejlepší jsou silnice
od jižního letiště Reina Sofia přes Vilaflor a od severního letiště Los
Rodeos. Jedna jak druhá jsou tyto trasy fantastickým zážitkem na řízení,
kdy je nutné neustále řadit mezi 2-3-4, a kde jsou jen tu a tam krátké
rovinky tak akorát na předjetí nějakého slimáka, který se řídí místním
zaklínadlem „tranquilo“ neboli „v klidu“. Všechny tyto trasy mají kolem
40 km a všechny jsem jel několikrát nahoru i dolů. Na nich jsem pochopil,
jak geniálně nastavený podvozek Ibiza má.

Nikdy bych nevěřil, že tohle prohlásím o neFordu, protože jak Fiestu,
tak hlavně Focuse jsem měl doteď na podvozkových piedestalech, ale Ibiza
prostě nemá chybu. Drží se stopy s jistotou autodráhového autíčka, dává
přijatelnou zpětnou vazbu, volant padne do ruky jak ulitý, řadička je na
správném místě se správnou hlavicí. Zkrátka všechno funguje a tato jistota
není vykoupena nekomfortem jízdy, naopak. Navíc ani zadní náprava neuskakuje
na příčných nerovnostech a brzdy nevadnou. Sranda je, že jak je potřeba
slabý motor točit až za roh, člověk má i při jízdě mírně rychlejší než
je obecným zvykem pocit vpravdě sportovního zážitku :-). Jako ctitel automatu
navíc přiznávám, že bylo velmi příjemné se na 14 dní vrátit k manuálu a
trochu si „zařadit“. Jedinou výtku k jízdě musím mít k e-plynu. Kvůli emisím
má půlsekundovou prodlevu mezi zmáčknutím a skutečným okamžikem, kdy se
začnou zvedat otáčky motoru. Ve většině situací to nevadí, ale když se
rozjíždíte v místních uličkách, někdy skloněných i kolem 45°, takže si
připadáte jako pilot raketoplánu, musíte kvůli tomu použít buď ručku nebo
ovládat jednou nohou plyn i brzdu.
Aby bylo jasno. Nejezdil jsem s Ibizou na krev. Jednak jsem měl v 98
% případů na palubě ženu s prckem (což až tak nevadí, oba snáší svižnou
jízdu bez protestů), ale především jsem zachovával princip „kam nevidím,
nevletím“ a jezdil jsem tak, abych svojí jízdou pokud možno nikoho neotravoval.
A pak taky je to auto z půjčovny, což má dvě souvislosti. Neznám perfektně
jeho stav a pojistka nekryje „reckless driving“ :-). Veškerá zjištění se
tedy týkají jízdy velmi svižné, nikoliv nekompromisně sportovní. Nicméně
s ohledem na to, že Ibiza nejistotu předvedla jen 2x za silného lijáku,
kdy předek nepatrně sklouznul do nedotáčivosti, nemyslím, že by při krevní
jízdě negativně překvapila. Za sucha držela i při hodně agresivní jízdě
příkladně. Což mě přivádí k otázce. Proč takhle sakra nejezdí Fabie? Mají
to samé know-how, ty samé díly, tak proč podobně jezdí sotva ereso?
Když jsme se vyblbli s podvozkem, pojďme na zbytek vozu. Zvenku není
moc o čem mluvit. Ibiza se mi na rozdíl od Fábie líbí – a ještě patrnější
je to u nových verzí, kde Fabia je… jaká je… (sledujte, jak jsem tolerantní)
a Ibiza je prostě kulervoucí nádhera. Na Tenerife jich už jezdí mraky a
každé setkání bylo prostě radostí, to auto je krásný z každýho úhlu, v
každým světle. Ale zpět k naší Ibize. Palubka má přitažlivé tvary a příjemnou
texturu povrchu (měkkost jsem nezkoumal, nejsem založením SM). Volant,
jak už jsem zmiňoval, nepřipomíná jako ve Fabii ohnutou zahradní hadici,
ale je perfektně tvarovaný a z příjemného materiálu. Sedačky jsou bezchybně
tvarované a mají i dobré boční vedení, které v serpentinách oceníte.
Pozice za volantem je doslova ideální a rychle k nalezení, rozmístění
i tvar ovladačů světel i klimatizace je bez kazu. Všechny tyto ovladače
jsou potřeba často, protože klimatizace je manuální a s neustálou změnou
nadmořské výšky se mění i teplota venku a na Tenerife se svítí jen za snížené
viditelnosti a v tunelech, což vyžaduje ovládání světel častější než je
v našich zemích zvykem. Velmi příjemné bylo el. ovládání předních oken
s automatickými dojezdy nahoru i dolů, což dříve u této třídy nebylo zvykem.
Prostor vzadu si netroufám objektivně hodnotit, ale na tuto třídu mi přišel
nadprůměrný. Kufr je celkem dobře přístupný a pro dané použití dostačující.
Malý kočárek se vejde a kufry při cestě z letiště jsem tam také nějak
nacpal, byť mít dva velké a ne malý a velký, tak jsem je tam prostě nedostal.
Co se týče nápadnosti auta, tak na Tenerife je Ibiza s odstupem nejrozšířenější
kompakt, takže jedna bílá navíc se ztratí v tlačenici. Navíc naše nebyla
ani označená logem půjčovny, pročež jsem se všude pohyboval prakticky jako
místní.
Tento test jsem musel napsat především ze dvou důvodů. Jednak mě Ibiza
překvapila – nenacházím na ní ani jednu zásadní chybu, což je pro každého,
kdo mě zná, asi dost překvapující. A přináší plnými hrstmi řidičskou radost.
A druhým důvodem je právě srovnání s Fábii. To upřímně také není špatné
auto. Jen nebetyčně nudné, řidičsky impotentní a v mnoha ohledech horší
než Ibiza. Vím to, protože jsem s ní v lednu musel měsíc jezdit. A nemohl
jsem se dočkat, až se vrátím do svého auta – snažil jsem se omezovat pohyb
autem na minimum, abych do ní nemusel sedat.. Ibizou bych klidně mohl jezdit
denně, kdybych bydlel v prostředí, jako je Tenerife. A novou bych si koupil
všema deseti, pokud neztratila nic z kvalit této předchozí verze.
01.12.2008 Jan Gutbayer