V tomto článku se povzneseme nad skutečnost, že vozíčky pro děti za
kolo jsou určeny za kolo, na kolech sedí cyklisté a některé cyklisty nemáme
rádi. Budeme se na to dívat jako vozíček za kolo, na kterém jede slušný
člověk, což se také stává.
Ne všichni jsou arogantní zmrdi, možná jsou
mezi nimi i nějací slušní, to je každopádně jedno, protože se nebudeme
zabývat cyklistikou, organizovanou cyklistikou ani politickou cyklistikou,
zaměříme se pouze na to, jakým způsobem ohlupují dopravní experti veřejnost,
tentokráte tu cyklistickou.
Ve stanovisku MDČR
je opakovaně konstatováno, že různé právní předpisy, jako zákon 361/2000
Sb., 56/2001 Sb. a jeho prováděcí vyhláška nepředpokládají, že by se ve
vozíku za kolem přepravovaly osoby. V žádném z uvedených předpisů totiž
problematika osobního přívěsu za kolo řešena není. To, že rigidní ministerská
legislativa nestačila za zhruba deset let, co se vozíky za kolo prodávají,
reagovat na jejich existenci neznamená, že by byly ilegální (co dělají
všichni ti dopravní experti?).
Ministerstvo má pravdu potud, že chybí zákonný předpis, který by definoval
schvalovací proces osobního vozíku za jízdní kolo. To ovšem ani zdaleka
neznamená, že je ilegální jezdit s takovým vozíkem.
Jakou povinnost má řidič? Odpoví § 5 zákona 361/2000 Sb.
(1) Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen
a) užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním
právním předpisem
Tím zvláštním předpisem je zákon 56/2001 Sb., který odkazuje na vyhlášku
č. 341, která ve svém § 30 konstatuje:
§ 30
Technické požadavky na jízdní kola, potahová vozidla a ruční vozíky
Technická způsobilost jízdních kol, potahových vozidel a ručních
vozíků se neschvaluje. Podmínkou pro jejich užití v provozu na pozemních
komunikacích je splnění technických požadavků uvedených v příloze č. 13.
Vyhláška (ani její příloha) nestanoví podmínky schválení přípojeného
vozidla za kolo. V celém textu této vyhlášky, která má 163 stran, jsem
nenašel nic, co by dopadalo na samotný vozík za jízdní kolo. V případě
řidiče kola s vozíkem proto nelze jednoznačně prokázat, zda byla povinnost
daná §5 odst. (1) porušena nebo ne. Vyhláška však obsahuje určité podmínky
dopadající na soupravu jízdní kolo + vozík, např. poměr hmotnosti kola
a vozíku, ale není pravděpodobné, že by někdo při zkoumání takové soupravy
tato ustanovení použil.
Při provozu na PK musí přípojné vozidlo (bez ohledu na to, zda je určeno
k přepravě osob, zvířat, nákladu...) splňovat podmínky § 58 odst. 6 zákona
361/2000 Sb., který říká:
(6) Za jízdní kolo se smí připojit přívěsný vozík, který není širší
než 800 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné
co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným
spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené
viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný
vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem.
Pokud jde o přepravu osob v přípojném vozidle (bez ohledu na
to, co je vozidlem tažným), platí § 48 téhož zákona a to sice odst. (5)
eventuelně (6).
(5) V jiném přípojném vozidle, než které je určeno pro přepravu osob,
je přeprava osob, s výjimkou případů podle § 51, zakázána.
(6) Ustanovení odstavce 5 neplatí pro přípojné vozidlo Horské služby
při přepravě zachraňované osoby.
Tedy, vozík za kolo musí být určen pro přepravu osob. Nelze použít
vozík pro přepravu nákladů nebo zvířat.
Na přepravu jiné osoby v přípojném vozidle za kolem nedopadají další
ustanovení § 57 a 58, protože se týkají jízdy na kole, nikoli ve vozidle
ke kolu připojenému.
Pokud jde o schvalování vozíků za kolo, řídí se zákonem 56/2000 Sb. Tento zákon obsahuje v podstatě dva přístupy - buď se vozidlo schvaluje (autorizovaná osoba nebo výrobce musí dodat vozidlo ke zkouškám) nebo se vozidlo neschvaluje, ale musí splnit nějaké podmínky.
Jak bylo řečeno, prováděcí vyhláška neobsahuje nic, co by umožňovalo schválit
vozík za jízdní kolo a ani technické podmínky pro vozík stanoveny nejsou. Je-li záměrem úřadu tato vozidla schvalovat, pak
musí přílušnou vyhlášku v tomto smyslu nejprve novelizovat. "Schvalování" vozíků jinými institucemi, třeba nějakou zkušebnou nebo ČOI, je úplně jiný proces, který posuzuje jiné znaky víceméně z pohledu spotřebitele a tématu se netýká.
Otázkou je potřebnost takové regulace. Vzhledem k značné invenci lidstva
při vynalézání dopravních prostředků (např. metrosexuální vozítko Segway,
které by z hlediska zákona patrně bylo elektromobilem a muselo být také
takto vybaveno a schváleno) nikdy nenastane stav, že by se úředníkům vždy
podařilo postihnout všechny možné typy různých existujících i budoucích
vozidel a tak se prostě budou muset spokojit se stavem, že určité procento
raritních vozidel nebude podléhat jejich spásné regulaci, schvalování a
dohledu. I kdyby se časem úředníkům podařilo vymyslet schvalovací proces
na vozíky za kolo, vznikl by stav, kdy neschválené vozidlo (jízdní kolo)
táhne schválené vozidlo (vozíček), přičemž neschválené tažné vozidlo do
značné míry definuje provozní a bezpečnostní charakteristiky vozidla přípojeného.
Není mi znám případ, že by došlo k úmrtí nebo vážnému úrazu dítěte ve
vozíku za kolo. Pokud se tak stalo, chybí mi informace, jak dalece se na
tom podílel fakt, že vozík neprošel schvalovacím procesem. Patrně vůbec
ne.
Následující vyjádření nejsou pravdivá:
- vozík za jizdní kolo je zakázaný jako takový
- přeprava dětí v k tomu určeném vozíku za jízdním kolem je zakázaná
Následující vyjádření je pravdivé:
- jízda s vozidlem, které nesplňuje zákonné požadavky je zakázaná a
hrozí za ní postih
To se vztahuje zejména na § 58 odst. 6 zákona 361/2000 Sb (osvětlení,
odrazky apod.). Pokud jde o zákon 56/2001 Sb., nelze spolehlivě říci, že
vozík nesplňuje podmínky stanovené zvláštním předpisem, protože zvláštní
předpis na tento vozík žádné podmínky neklade. Vozidla, která jsou srovnatelná
(kolo, potahový vozík, ruční vozík) schválení nepodléhají.
Pokud by se nadšenému cyklistovi s vozíkem stalo, že bude zastaven policií
a policista po něm bude požadovat pokutu, nezbývá nežli cyklistovi poradit,
aby pokutu neplatil a při případném správním řízení trval na konzistentním
popisu toho, jaká ustanovení jakých zákonů vlastně porušil, a ty pak rozporoval
s použitím argumentace výše.
Správní orgán to stejně buď zahodí, nebo se v tom postupně natolik zamotá,
že s tím dají pokoj.
Pokud by můj pohled na celou záležitost nebyl dostatečně reprezentativní,
můžete si přečíst článek
od JUDr. Tomáše Berana na Autowebu, který je nepochybně kvalifikovanějším
komentátorem.
Nedá mi, abych si nevšiml společenského aspektu celého problému.
Ve směru k cyklistům bylo ministerstvo více než benevolentní, zejména
v dobách buzeranta Slamečky, a vycházelo jim vstříc tvorbou skutečně nestandardních
výjimek v legislativě, takže se stali na silnici skutečnou posvátnou krávou.
Cyklisté se dožadovali mnoha různých zákazů a omezení směrem k motorizovaným
řidičům, dokonce neváhali organizovat
jejich udávání pro domnělé přestupky. Nyní jsou paradoxně sami v situaci,
kdy musejí čelit šikaně, je to jako vypustit zlého psa, který kousne každého,
koho vidí.
Václav Krumphanzl, odbor pozemní komunikace ministerstva dopravy,
pro ČRo:
"Tudíž respektive zákon o provozu na pozemních komunikacích jasně
říká, za jakých podmínek můžeme přepravovat osoby v přívěsných vozících,
nebo respektive v přívěsných vozidlech. V tomto paragrafu, tuším 48, tohoto
zákona, není stanoveno, že můžeme přepravovat osoby v přívěsných vozících,
které by byly připojeny za jízdní kolo."
Na uvedeném výroku je dobře vidět, jak sami ministerští úředníci dokáží
dezinterpretovat zákony a jak dalece nechápou principy, na kterých zákony
stojí. Že něco není výslovně dovoleno neznamená, že se to nesmí. Mimochodem,
celý rozhovor s panem Krumphanzlem stojí za to, patrně je to další mimořádný
idiot. Kde tyhle lidi pořád berou?
Dopravní expert Robert Štastný, jeden z největších dopravních
demagogů, které tato země nosila, pro MF DNES dne 19.7.2011: "Dítě
ve vozíku znamená velké riziko.". Poměrně obsáhlý článek neobsahuje
jediné číslo a jediný údaj, kolik dětí přišlo k úrazu na kole a zda přitom
byly v sedačkách, vozících nebo někde jinde. Jsou v něm pouze spekulace
a blábolení. Pokusil jsem se převzít roli pana experta a při nejlepší vůli
jsem nenalezl jediný údaj, který by ukazoval, že vozíky za kolo jsou nebezpečnější
než sedačky nebo jiné aparáty. Podle všeho nejsou o nic horší.
V době, kdy cyklisté čelí, resp. ostatní účastníky provozu zatěžuje
absence elementární slušnosti a disciplíny na straně cyklistů, je poněkud
off topic řešit problém jakýchsi komických vozíčků. Ve srovnání s ožralými
cyklisty a neosvětlenými cyklisty jsou ten poslední problém. Velké riziko
asi nepředstavují, spíš je na místě zdravý úsudek, kterého jsou cyklisté schopni jen zřídka. Již jen pohled na toto
vozidlo musí v soudném člověku vyvolávat mnohé otázky. Vozík postrádá prvky
pasivní bezpečnosti, je velmi nízký a tím mimo zorné pole ostatních řidičů.
Dá se předpokládat, že cyklista s vozíkem bude (stejně jako bez vozíku)
ignorovat ustanovení o osvětlení vozidla, což učiní vozík ještě hůře viditelným.
Cyklistovi chybí přehled o tom, co dítě ve vozíku dělá. Pokud se chce o
stavu dítěte přesvědčit, musí se otočit, což vede k vybočení "soupravy"
bez předchozího varování pro ostatní okolo. Zadní kolo bicyklu zásobuje
cykloharanta prachem, čenich má přímo na úrovni výfuků a o vibracích a
poskakování vozíku si také myslím svoje (z diskusí na cyklofórech: "Jezdíme
od pěti měsíců".) Rodiče, kteří nemají soudnost a neváhají posadit svého
potomka do takového krámu musejí počítat sami s tím, že se mohou dostavit
následky a k těm se potom postavit čelem. Pokud mají ministerští úředníci
zbytky rozumu, nikdy nebudou souhlasit se schválováním takových vozidel,
jen totální blázen by na něco takového dal kulaté razítko. To v podstatě
určuje bezvýchodnost tohoto problému, nelze jej vyřešit.
Snad se až postupem času dozvíme, kdo si celou mediální událost objednal
a co tím přesně sledoval.
22.07.2011 D-FENS