Přes veškerou snahu, (ne)profesionální opravy a vynaložené desetitisíce,bylo
mé dosavadní
pohybovadlo stále daleko stavu neohrožujícím bezpečnost silničního
provozu.Rozhodl jsem se tedy pro konečné řešení – perestrojku mého vozu
v autorizovaném servise. Rozpočet jsem měl optimistický. Okolo 30.000Kč.
Ovšem po důkladném ohledání všech vychytávek mého vozidla mi bylo autorizovaným
hauptservismanem sděleno že k odstranění všech hlavních závad mého votuzidla
bude potřeba minimálně částka 90.000kč. Vozidlo totiž po havárii a následných
neodborných opravách disponovalo : motorem posunutým o 3cm do jinam, prasklým
nosníkem, převrtávanou poloosou, nefunkčními čidly na ABS, nefunkčním tempomatem,
nefunkčními ostřikovači, 3cm mezerou mezi světlometem a nárazníkem, vodou
zatíkající do kufru a na podlahu zadních sedaček(cca 30cm vody, plesnivá
rezerva), unikajícím olejem, vrzající spojkou, řadící pákou s 2cm vůlí
na každou stranu, chybějícím podběhem a všelijak ponýtovanými/podrátovanými/polepovanými
motorovými agregáty jež byly hauptservismanem popsány slovy “vlaštovčí
hnízdo“ .
Hauptservisman byl soudný člověk a místo vidiny byznysu, viděl situaci
reálně a doporučil prodej vozu, sic by výsledná cena opravy přesáhla aktuální
cenu vozu….
Jeho postoj jsem ocenil a návrh vzal na vědomí.
Již následující den, jsem se coby koloušek zmámený mohutným marketingem
božského TripleA velebazaru vydal prodat svůj skvost přímo tam.
Ve velebazaru bylo zrovna více personálu než zákazníků. Personál ve
slušivých modrých montérkách s logem velebazaru tvořil nebezpečně vyhlížející
gangsta hloučky. Zajel jsem k jednomu takovému hloučku a optal se na cestu
kudy na výkup vozů. Za současných pátravých pohledů, kterými si mne i můj
produkt měřili mi byl sdělen azimut na místo pro výkup vozů.
Dojel jsem tedy k výkupní budce a čekal kdo se mne ujme. Nečekal jsem
dlouho. Osud a TripleA manager mi dopřáli pozornost pomenšího výkupčího,
jež mne již od dveří výkupní budky častoval širokým úsměvem arabského podnikatele
v oboru hrbatých savců.
Po úvodních oficialitách a vzájemném se představení, jsme přistoupili
k tvrdému byznysu.
Nejprve jsem sdělil základní údaje o vozidle, typ, výrobce, stáří, najeté
km, výbava a motorizace – ta byla bazarním expertem označena do formuláře
jako “tédéíčko“ nedbaje mých námitek že každý turbodýzl hned neznamená
TDi . Ovšem ve světě bazarových expertů je každý turbodehet TDi – rozhodl
jsem se tento svět ničím nenarušovat a dalších námitek zanechal.
Poté expert vůz obešel a mi nezbylo než přiznat zjevné – vůz byl lehce
ťuklý na předek i zadek, ale je opravený. Přiznal jsem že nepříliš ideálně.
Jakmile si expert vůz “krouživou metodou“ (kroužil okolo vozu) prohlédl,
byl chtivý testovací jízdy. S tím jsem samozřejmě počítal a tak jsem svolil.
Pan Expert ještě prokoukl interiér, osahal kůži, postahoval zrcátka, pomačkal
knoflíky, pohejbal hejblátkama a když konečně objevil kterak spustit klimatizaci,
vyrazili jsme.
Cesta to byla vpravdě pekelná, expert ihned tu vyzkoušel vysoké otáčky
– převelice se divil že motor (starý komůrkový diesel 1.9TD 66kW, výrobce
renault ) ve 4200 otáčkách tak hlučí. Sdělil jsem mu, že toto jsou hraniční
otáčky této motorizace, jestli to nebude ten důvod. Na to mi odvětil že
to je blbost, že na ciferníku to má ukazatele až do 6000 ot/min.
Na to jsem neměl co říct, jen jsem ironicky poznamenal že v tom případě
je třeba předělat techničák. Pan Expert ironii nepochopil.
Dále zkoušel v cca 100km/h něco jako improvizovaný losí test na čtyřproudé
silnici a jen díky sportovnímu podvozku a pánu bohu jsme neskončili břichem
vzhůru. Tento megaprasečí počin komentoval slovy, že zkoušel zavěšení kol.
Následné prudké brždění, díky němuž jsme málem měli tranzita v kufru, bylo
proti tomu jen lehké zpestření. Naštěstí to již expertovi stačilo na zhodnocení
stavu vozu. Ani nechtěl vůz na rampu.
Následovala zábavnější část. Jakmile jsme se vrátili před výkupní budku,
začalo to podstatné. Smlouvání o ceně. Jal jsem se tlačit na pilu (tlačen
časem) a nadhodil kolik že mi hodlají nabídnout. Že má představa je 90.000kč
(můj cíl byl získat minimálně 70.000kč na nákup již vyhlédnuté voňafky).
Pan Expert se necítil být plně oprávněn rozhodovat o tak důležité věci
jako je určení ceny a proto si šel do domečku pro radu k moudrému managerovi.
Uplynulo deset dlouhých minut, které jsem si krátil hovorem s bratrem,
jenž byl celé akce ze zvědavosti přítomen, coby psychická podpora.
Po uplynutí “dusící doby“ se Pan Expert se zachmuřeným výrazem navrátil
a podlomeným hlasem mi sdělil že jeho Guru mu více než 60.000kč na výkup
nedá. Posmutnil jsem též a sdělil že v tom případě se obchod nekoná. Pan
expert ještě jednou obkroužil vůz a začal vyčítat kosmetické nedostatky
– podivné ťukance na sloupku, promáčklé dveře, nelicující nárazníky.
I ve mne se pohlo svědomí a uznal jsem že stav vozu není ideální. V
tu chvíli jsem byl smířen s faktem že nedostanu více jak 70.000kč. Proto
jsem námitky Pana Experta uznal a nabídl definitivní cenu 70.000kč. Panu
Expertovi se rozjasnila očička a odebral se tuto šťastnou novinu sdělit
svému Guru v budce.
Uplynulo dalších cca 15 minut.
Pan Expert se vrátil s ještě zachmuřenějším výrazem a sdělil mi smutnou
novinu. Guru stále trvá na 60.000kč. To mne již přestávalo pomalu bavit
a začal jsem býti nevrlý. Pan Expert, coby mistr empatie to vycítil a přisazoval,
že kdyby on těch 70.000kč měl, tak by mi je za to auto dal.
Ale Guru je Guru. Téměř jsem se samým dojetím rozplakal.
Přesto jsem stále trval na oněch 70.000kč. Ani o korunu míň.
To se již Panu Expertovi nelíbilo a začal s brainwashingem ve smyslu
: “tolik za to nikde nedostanete, má to čtvrtmega najeto, je to bouchlý,
buďte rádi že to od vás vemem! My vám těch 60.000kč dáme teď hned – i smlouvu
sepíšeme, domů váz odvezeme! A pokud by jste si kupoval něco od nás, tak
na protiúčet by to bylo víc!“
Nevím proč, nějak jsem Panu Expertovi nevěřil. Odvětil jsem že jimi
nabízenou částku považuju za výsměch, za to že nekoupím ani ojetou felicii.
Nemluvě o tom že takto prostorná/bezpečná/vybavená felicie ani neexistuje.
Na jeho slova o tom že vůz nemůžu posuzovat podle značky a výbavy, jsem
odvětil že pak teda nechápu co dělá v autobazaru. Že to můžem všichni jezdit
maluchem a budeme happy. Taky má 4 kola a volant. Pan Expert cosi zabrumlal,
ale vlak jeho myšlenek se ihned vrátil na správnou kolej a pokračoval ve
svém brainwashingu.
Já jsem se však již cítil bezcílným handrkováním unaven. Zeptal jsem
se tedy naposled zda mou částku akceptují či nikoli. Odpověď byla že nikoli.
Pak jsem jim tedy popřál hezký den a odjel. Pan Expert ještě nějakou dobu
civěl do zpětného zrcátka s pootevřenou papulkou než zcela zmizel.
Zde by tento obyčejný příběh mohl končit. Kdyby…kdyby neměl TripleA
velebazar zvláštní marketingovou strategii….
Hodinu po neúspěšném prodeji, se mé myšlenky zaobíraly možností který
bazar navštívím příště, abych se zbavil nebezpečného vehiklu a pořídil
auto. Najednou telefonát. Mi neznámé číslo. Nu což, přijmu hovor. Na druhém
konci aparátu nějaká TripleA lady.
TripleA lady : “Dobrý den pane xxx ! Tady paní yyy TripleA velebazar.
Máte chvilku?“
Já : (s vidinou toho že akceptovali mou cenu) “Ale ano, co mi chcete?“
TripleA lady : “Prý jste byl u nás prodávat volvo a neshodli jste
se. Co nám to děláte? Kde byl problém?“
Já : “Obchod se nekonal, neboť jsme se neshodli na ceně“.
TripleA lady: “A kolik jste chtěl?“
Já : “70.000kč“
TripleA lady : “To vám ale nikdo nedá, my vám těch 60.000kč dáme
hned teď, i smlouvu připravíme, zajistíme že vás ten kdo si od nás váš
vůz koupí nebude žalovat pokud objeví nějakou závadu.Co vy na to?“
Já : “To je sice hezké, ale já chci teď hned, 70 ne 60 tisíc. A
to že mne nebude váš budoucí kupec mého vozu žalovat je snad samozřejmost.
Kupuje vůz přeci od VÁS !“
TripleA lady : “Takže se tedy nedohodnem?“
Já : “Nejspíš ne. A už prosím nevolejte, pokud mi chcete stále nabízet
vaší cenu. Hezký den!“
Tento telefonát mne vcelku iritoval. Jednak svým vnutitelským stylem
a druhak faktem, že mi hodlali vnutit své podmínky přesto že jsem jim dal
jasně najevo že je neakceptuji.
I zde by to mohl být konec příběhu, leč v TripleA velebazaru jsou jen
hardcore byznysmani.
Druhý den, cca 9:00 AM
TripleA lady 2 (zřejmě větší kozy, ale přes telefon to nešlo tak poznat)
: “Dobrý den, tady pane XXX, tady paní YYY TripleA velebazar. Máte chvilku?“
Já ( pracovně zaneprázdněn, ale opět vidina 70tis. Kč, teď už snad
ano) : “Ano, ale jenom chvíli.Co potřebujete?“
TripleA lady 2 : “No náš manažer potřebuje vědět, jestli bychom
se nemohli nějak dohodnout“
Já : “A na čem? Co nabízíte? Pokud mi chcete nabídnout těch 60tis.
Jako včera tak to se nemáme o čem bavit! “
TripleA lady 2 : “Vy nám nerozumíte, tolik za to nikde nedostanete
to mi věřte (nevěřil jsem J ) ! Sepíšeme smlouvu a ještě dneska máte ty
peníze!“
Já : “ (již více iritovaně, neboť mne tlačily i pracovní povinnosti)
"Vy asi nerozumíte mně! Pokud mi nechcete nabídnout mou částku, nechápu
proč voláte, máte mne snad za debila který neví co chce?“
TripleA lady 2 : “To samozřejmě ne, ale vy nerozumíte tomu, že jen
my vám dáme nejvíc. Nikde jinde nedostanete víc. Šetříme i váš čas! (lol)“
Já : (již silně iritovaně) “Nevím kde berete tu jistotu, nejste
jediný bazar v ČR i když se tak prezentujete! “
TripleA lady 2 : “ Ale vy tomu nerozumíte, nikde jin. (zde
jsem ji skočil do řeči) “
Já : “ (velice silně, až netaktně iritovaně – zahlcen prací a emocemi)
“ Jděte už do <> !“
Poté již žádný další telefonát nenásledoval. Zdá se že jak obě ladies,
tak pan Guru kosočtverci rozuměli. Bohužel musel jsem zajít až tak daleko.
Ale byl jsem unesen emocemi a pracovním stresem. I tak mne mrzí že až vulgarita
těžšího kalibru zastaví vtíravost TripleA prodejců.
Než budu nazván zmrdem na tisíc způsobů – protože jsem prodával takovýto
vrak a ne o všech vadách mluvil hned. Chci jen říct že jsem o ničem nelhal,
nezatajoval jsem že bylo vozidlo bourané, ani co tam jde/nejde. To že má
např. zlomený nosník a hnutý motor jako uživatel co do vozu lije jen vodu
do (nefunkčních) ostřikovačů nemusím vědět. Je spíš chybou výkupčího v
bazaru, že si vůz řádně neprohlédl. Z důvodu technického stavu jsem proto
hledal kupce právě mezi bazary a ne mezi “obyčejnými“ lidmi. To bych musel
s cenou mnohem, mnohem níž, nebo riskovat žaloby. Proto jsem zvolil tento
možná pokrytecký, ale určitě pragmatický způsob prodeje.
Vozidlo jsem nakonec prodal do bazaru jiného za 75.000kč. Předtím ovšem
absolvovalo myčka tuning a bylo posazeno na letní hlíny. Výsledná částka
mi umožnila získat vůz jiný, od téže značky ale v o 1000% lepším technickém
stavu. O tom ale třeba až jindy.
13.04.2007 Drewid