D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Balada o pravicových a levicových lvech
    Vydáno 09. 01. 2005 (9528 přečtení)

    V uplynulých týdnech jsem se na těchto stránkách setkal s dvěma články – „Co dělá levice špatně aneb proč socialismus nemůže fungovat“ a „Sobec není blbec“, které mají vyjadřovat hrdý postoj pravověrných pravičáků.

    V úvodu svého výplodu musím podotknout, že články prozrazují hluboké nepochopení toho, jak to ve společnosti chodí. Dopředu se omlouvám panu Rootovi a Slušňákovi. Osobně je neznám a tak některé výpady, kterými okořením tuto publikaci mohou jít mimo mísu – prosím pěkně – Roote a Slušňáku, neberte to osobně a dopředu mi promiňte.

    Články se dají lapidárně shrnout asi takto: lidská společnost se dělí na bohaté a chudé (druhý článek připouští i variantu „něco mezi tím“). Bohatí lidé jsou pravicoví, jsou ti lepší, silnější, úspěšnější, potřebnější, kteří mají plné právo na lov oběživa jakýmkoli způsobem stejně jako lev v džungli loví antilopy. Jejich sobectví je  motorem pokroku, je to tak přirozené a od nepaměti. Chudí jsou naopak ti, kteří v lovu oběživa ať z těch či oněch důvodů nejsou úspěšní. Tito lidé se někdy proti bohatým sdružují a závidí jim jejich oběživo (resp. ulovené antilopy). Tato závist je motorem vzniku jakýchsi podivných praktik, totiž, že se úspěšný lev musí svých antilop vzdát, nechat je méně úspěšným, neschopným, chromým a starým lvům, kteří jenom leží na šutráku a o vlastní obživu se nestarají. Kromě antilop pro sebe tak chudáci musí lovit antilopy ještě pro spoustu dalších nepotřebných mizerů, kteří by při spravedlivém systému už dávno zaklepali bačkorama, takže se tím narušuje přirozená selekce těch nejlepších a nejschopnějších. Když tento princip aplikujeme na svět lidí, vybaví se nám levicové zřízení – odporný systém nesvobody páchnoucí korupcí. Nejlepším východiskem je podle jednoho z autorů absolutistická monarchie, protože tam si ten největší, nejsilnější a nejpravicovnější a tím pádem také nejbystřejší lev může dělat co chce, nemusí se na nikoho ohlížet a místo volebních čtyřletek plánovat třeba třicetiletku. Přežití těch líných levičáckých lvů je čistě na jeho libovůli – nejčastěji takoví lvi přežívají v plesnivých kobkách nějakého kriminálu, a tak se společnost zbaví nemoci zvané levice, socialismu nebo komunismu.

    Autoři jaksi pozapomněli, že i lvi loví většinou ve smečce, protože i ten nejsilnější a nejpravicovější lev na rozdíl od autorů ví, že ulovit antilopu dá fušku a lov ve smečce je i pro něj podstatně efektivnější, přestože musí vzít do party i méně zdatné lvy. Pravděpodobnost přežití lvů v džungli nebo savaně se tak výrazně zvyšuje. Když by takový lev jednal z pozice síly a sežral sám všechnu kořist, došlo by k několika možným událostem:

    1. ostatní lvi by brzo zemřeli hlady, což by možnost lovu antilop podstatně ztížilo a nakonec by zaklepal bačkorama i tlustý vůdce lví smečky, který si mezitím zvykl na pohodlí kolektivního lovu, kdy antilopu obklíčí nadběhnou ostatní lvi, takže stačí čekat za nejbližším baobabem až splašená antilopa, která nemá kam by utekla, mu vletí rovnou pod čumák.

    2. ostatní lvi by začali lovit bez něj a o kořist by se dělili. Mladí by lovili a staří, kteří by měli zkušenosti by jim z šutráku radili jak na to a za baobabem by antilopám dávali ránu jistoty. V tom případě by osud levicových lvů byl pozitivní, pravicový lev by byl v prdeli téměř stejně jako sub 1, nehledě na to, že by jako samotář přišel i o možnost sexuálního vybití v harému lvic. Lvice by totiž před ním vždy preferovaly svoje mláďata.

    3. početně silnější levicoví lvi by se nasrali a místo antilopy by sežrali pravicového lva. Takový příklad revolučního řešení známe ve světě lidí z učebnic dějepisu bezpočet.

    Prezentované názory celkem typicky reprezentují směr zvaný sociální darwinismus. Podle sociálního darwinismu přežívají nejen v přírodě, ale i v lidské společnosti ti nejsilnější a nejzdatnější, zatímco všichni ostatní si zaslouží postupně zaniknout. Charles Darwin by se asi divil, protože on aplikoval svoji teorii pouze na mezidruhové vztahy, zatímco pan Root a Slušňák již dospěli k aplikaci Darwinovy teorie uvnitř druhu. Kdyby platila pravidla pana Roota a Slušňáka i zde, lvi ve smečce v honbě za žrádlem by se vzájemně požrali a nevyvedli by mladé, což bylo základní determinantou jejich přežití. Na naší planetě zemi by nadále kraloval Tyranosaurus Rex a k fylogenezi lidského druhu by zřejmě nedošlo. Obdobná pravidla jako mezi příslušníky téhož národa aplikují sociální darwinisté i na pravidla soužití mezi národy. Výrazně se tento přístup podepsal na vznik obou světových válek, zlí jazykové tvrdí, že ani mezinárodní terorismus by neměl takovou podporu, nebýt sociálně darwinistického přístupu amerických podnikatelů a politiků vůči Blízkému Východu. V České republice má sociální darwinismus mimo jiné groteskní podobu národoveckého harašení zbraněmi, které je na politické scéně dobře známé jako takzvané hájení národních zájmů. Poněvadž jsou možnosti České republiky vybojovat si svůj životní prostor podobně jako Hitlerovo Německo vzhledem k počtu obyvatel a ekonomické síle našeho národa velmi omezené, omezuje se rovněž sociální darwinismus na strach z nadvlády okolních národů a na fobii z evropské integrace. Český politik, který má plnou hubu národních zájmů, připomíná malého mopslíka, který za plotem štěká na irského vlkodava. Mopslík ví, že irský vlkodav plot nepřeskočí, takže dokud existuje plot, je mopslík národní hrdina. V případě, že  plot díky evropské integraci zmizí, a poněvadž mopslík předpokládá, že onen irský vlkodav bude přemýšlet podobně darwinisticky jako on, stáhne ocas mezi nohy a pokud se vlkodav přiblíží na pět metrů, mopslík se strachy počůrá. Na české politické scéně je tato eurofobie o to pikantnější, že moc našich euroskeptických mopslíků je do značné míry podmíněna klientelismem, korupcí a právním vakuem, které se v civilizovaných evropských zemích jaksi nenosí. Národní zájmy jsou pak často jenom lokální partikulární a lobistické zájmy temných loutkářů vzadu, které by se na poli rozsáhlejší evropské integrace nedaly prosadit. Je jasné, že Česko není jediné, které je postiženo sociálním darwinismem a že není jisté, jak proces evropské integrace vlastně dopadne. Jestli jsou obavy euroskeptiků oprávněné, ukáže čas. Nicméně je jisté, že výroky euroskeptiků vypovídají něco o nich samých daleko věrohodněji, než o procesu evropské integrace. Nyní už dost kritiky. Kdo chce znát jinou (ne nutně zcela správnou) představu o fungování lidské společnosti, záhadách pravice a levice, nechť se prokouše další, podstatně nudnější částí mého výplodu.

    V principech fungování lidské společnosti můžeme rozeznat 3 základní rozměry:

    1. rozměr jedinec – společnost. Jde o tentýž rozměr jako pravice – levice. Pravicově zaměřený člověk věří v nadřazenost jedince nad společností, bez jedince by žádná společnost neměla smysl, protože život ve společnosti slouží především k lepšímu hájení zájmů jednotlivců. Individualisticky a pravicově zaměřený člověk věří ve vlastní schopnosti, své zájmy nadřazuje zájmům společnosti. Pro pravicově zaměřeného člověka jsou nejvyššími hodnotami úspěch v otevřené soutěži, protože tato soutěž je strůjcem společenského pokroku. Levicově zaměřený kolektivistický jedinec věří v nadřazenost společnosti nad jedincem. Člověk je pouze součástí společnosti, kolečkem v dobře namazaném stroji, jehož samostatná existence postrádá smysl. Nejvyšší hodnotou levicově smýšlejícího člověka je tedy zájem celé společnosti, prosperita každého jejího člena a sociální smír, kterým je třeba zájmy jednotlivých jedinců obětovat. Důsledky těchto dvou filozofických přístupů se potom sekundárně objevují v ekonomice: pravicově zaměřená ekonomika zdůrazňuje svobodu rozhodování, nízké daně a minimum přerozdělování. Naproti tomu obětuje společenské zájmy včetně sociálního smíru. Levicově orientovaná společnost zdůrazňuje nutnost sociálního smíru pro fungování společnosti, preferuje rozsáhlé přerozdělování zájmy a možnosti volby jedince jsou výrazně zúženy mantinely, jež  tvoří zájmy celé společnosti. Existence každé z výše popisovaných společností má tedy pozitivní i negativní dopady. Pravicově zaměřená společnost vyniká ve výkonnosti ale velké socioekonomické rozdíly mohou narušovat její stabilitu. Levicová společnost se naproti tomu vyznačuje obrovskou stabilitou, protože vyhovuje nejpočetnější vrstvě ve společnosti, naproti tomu je však pro ni charakteristická nevýkonnost a stagnace, což v globálním měřítku vede ke ztrátě konkurenceschopnosti.

    2. Přístup k tvorbě pravidel a k moci: rozměr svoboda – kontrola. Jde o stejný rozměr jako totalita – demokracie. V totalitním zřízení vytváří pravidla buď monarcha nebo oligarchie, výběr těchto jedinců nezávisí na vůli většiny. Nejsvobodnějším zřízením je zřízení založené na přímé demokracii, kdy jakýkoli zájem většiny je prostřednictvím referenda okamžitě uplatňován v praxi. Každý občan se podílí přímo na moci, úloha institucí je minimální. Je to systém málo koncepční a málo výkonný, proto je v demokratickém zřízení nejběžnější systém nepřímé demokracie, kdy si občan na to, aby zastupoval jeho zájmy, platí svého voleného zástupce. Míra demokracie se neurčuje pouze podle toho, kolik občanů se podílí na moci, ale rovněž podle toho, jaké mocenské posty má občan možnost ovlivnit. Např. v USA je naprosto běžné, že se kromě představitelů moci zákonodárné volí představitelé moci výkonné i soudní. Možnost občanů, došlápnout si pomocí voleb rovněž také na soudce a státní zástupce považuji za jednu z hlavních výhod amerického systému proti evropským. Působnost totalitních a demokratických systémů  do značné míry závisí na úrovni obyvatelstva, vnější situaci, tradici a rovněž na osobnosti diktátora nebo diktátorů. Pravděpodobnost, že se totalitní systém udrží se výrazně zmenšuje s úrovní vzdělanosti a know-how mezi lidmi, s počtem těch, jejichž zájmy totalitní vláda zastupuje. Není možné srovnávat stabilitu ruského carismu za situace, kdy se 70% ruského obyvatelstva nebylo schopno podepsat se situací v dnešní informační společnosti, kdy se každý hned dozví, kdo si na druhém konci světa uprdnul. Komunismus by se také rozpadl daleko dříve, kdyby chudí dělníci a rolníci, o které se fakticky mocensky opíral, byli proti majetným lidem a inteligenci v menšině. Zde je také odpověď na tvrzení jednoho z autorů, že absolutistická monarchie (tedy nejtvrdší forma totality) by byla pro nás optimálním řešením.

    3. Přístup k dodržování pravidel: rozměr právo, spravedlnost – diskriminace, chaos. Na jedné straně je společnost, kde jsou zákony v souladu se zásadami přirozené spravedlnosti a existuje faktická rovnost před zákonem, na druhém konci tohoto spektra jsou systémy, kde tomu tak není. Jasná pravidla, která se nedají ohýbat a která platí padni komu padni nejlépe vyhovuje lidem slušným, zatímco zmrdům vyhovuje, pokud pravidla buď nejsou, nebo je lze různě vykládat, kdykoli měnit a selektivně uplatňovat. Rovnost před pravidly, rovnost šancí a preference morálního přístupu jsou základními předpoklady spravedlivé společnosti. Občané mohou akceptovat socioekonomické rozdíly jen tehdy, jestliže byly tyto rozdíly nastoleny podle práva a v souladu s přirozenou spravedlností a morálkou. Pak i pravicová společnost může být dlouho stabilní a prosperovat. Naproti tomu společnost v jejímž čele figurují zmrdi tato základní pravidla nerespektuje a to je důvodem autodestrukčního mechanismu, které tak vtipně popisuje D-Fens ve svých komentářích. Všimněme si, že chudým lidem většinou nevadí, když mají velký majetek vrcholoví sportovci nebo vynikající odborníci. Tito lidé si své peníze poctivě vydělali a není tedy důvodu k nenávisti. Jiná situace je u politiků nebo u podnikatelů a některých managerů, kteří jsou dnes ještě stále personifikací podfuku a nefér hry (ačkoli věřím tomu, že většina podnikatelů neprávem), kdy minimální vložená rizika a společenská užitečnost jsou proti maximálním ziskům ve zjevném nepoměru. Moderní politici civilizovaných zemí ať už pravicoví nebo levicoví mají o vlivu rovnosti před zákonem a o vlivu morálky svoje znalosti; pravicoví politici se tudíž snaží zpacifikovat zmrdy, kteří si myslí, že když mají prachy, tak si můžou všechno dovolit. Naproti tomu levicoví politici se při hájení zájmů chudších vrstev snaží vypořádat s vohnouty. Pravicové a levicové strany se tak v civilizovaných zemích svými programovými cíli velmi přibližují a v podstatě je jedno, kdo je zrovna u moci. Jediným prostředkem politického boje jsou relativní prkotiny a potom také útoky na důvěryhodnost politického protivníka.

    Připustíme-li tedy existenci těchto 3 škál, rozpadnou se jednotlivé společenské systémy na 8 základních skupin. Skupiny s kombinací totalita – právo (pravicová „osvícená“ totalita, resp. levicová „osvícená“ totalita) můžeme okamžitě zavrhnout jako utopie. Člověk je tvor natolik nedokonalý, že výrazná koncentrace moci vždy způsobí, že ve jménu hájení své pravdy a svých zájmů se vždy uchýlí k diskriminaci. Nemá smysl se zabývat ani reálnými totalitními státy, protože již při letmém pohledu je každému, kdo je schopen základní tvorby úsudku, jasné, že výkonnost a spokojenost lidí se životem v ultralevicovém SSSR, Číně nebo Severní Koreje, nebo v ultrapravicovém Ománu, Afghanistánu, Kongu, Barmě nebo Haiti nebude asi nejvyšší. Zbývají tedy 4 skupiny zemí:

    1. Pravicové demokratické právní státy: Panuje zde pořádek, je minimum přerozdělování, vysoká ekonomická výkonnost ale extrémní sociální rozdíly. K tomuto typu zřízení se nejvíce blíží USA, i když můžeme kritizovat řadu věcí. Ne náhodou tak USA patří k ekonomicky nejvyspělejším zemím světa, přestože údajně 1/8 veškerého obyvatelstva žije pod oficiální hranicí chudoby. Jejich současná prosperita je do značné míry ovlivněna přistěhovaleckou tradicí, kdy se první přistěhovalci museli postarat sami o sebe, řádně si utáhnout opasky a odměnou za to jim byla svoboda, kterou ve své původní vlasti neměli šanci okusit.

    2. Levicové demokratické právní státy: Pořádek, stejné šance pro všechny, ovšem výrazné přerozdělování způsobuje relativní stagnaci.  Příkladem takových zřízení mohou být některé staré země EU jako Německo nebo severské státy jako Švédsko. Levicové tendence jsou zde rovněž dány většinou historicky – především zkušeností s dvěma světovými válkami.

    3. Pravicové demokratické bordelistické státy: enormní sociální rozdíly, nízké zdanění, vysoká kriminalita, masivní prorůstání mafií do státního aparátu, klientelismus, nacionalismus a izolacionismus, diskriminace menšin. Masová nespokojenost a nezaměstnanost. Státní zřízení je nestabilní a nikdo neví, co bude po příštích volbách. Ne náhodou je jenom málo států, kde se takové zřízení udrží delší dobu, pokud se totiž pravicová vláda chce udržet, musí se udržet silou a většinou sklouzne do totality, dosti záleží na tom, jak moc je veřejnost ochotná a zvyklá dodržovat pravidla a morálku. Zajímavé bude v tomto ohledu sledovat, co se bude dít na Slovensku nebo v Rumunsku, které by se současným politickým kurzem daly do této skupiny zařadit.

    4. Levicové demokratické bordelistické státy: Vysoká úroveň přerozdělování, nízká výkonnost, vysoké zadlužení. Zločinnost, tunelování a líheň mafií podobně jako sub 3, přerozdělování však činí systém proti pravicovým zřízením o něco stabilnější. Pokud takové zřízení trvá moc dlouho, dojde k jeho ekonomickému zhroucení, jako kupříkladu v Argentině. Dá se říci, že všechny posttotalitní státy po rozpadu komunistického bloku se nachází v této skupině, nebo jí alespoň prošly.
     

    Z výše uvedeného výčtu celkem jednoznačně vyplývá že hlavním kritériem prosperity a úspěšnosti v celosvětové konkurenci, je nikoli její pravicovost či levicovost, nýbrž ochota společnosti zavést skutečný právní stát, udržovat pořádek a snažit se o spravedlivé a jasně deklarované šance pro všechny. Pravicovost je potom jednoznačně kritériem vedlejším, které se uplatní pouze za předpokladu existence všeobecného pořádku. Proto vedle sebe existují USA a Švédsko, Severní Korea a Haiti.

    Naše společnost vlivem čtyřiceti let komunismu bohužel postrádá některé základní sociální instinkty jako úctu k pravidlům, k morálce a úctu k bližnímu. Napravit to, bude trvat nějakou dobu a politici by měli toto prostředí kultivovat především vlastním příkladem. Pánům Rootovi a Slušňákovi bych doporučil nějaký zdroj informací – pro začátek by stačila nějaká pohádka pro děti, o tom, jak to chodí v lidské společnosti, by se mohli přesvědčit třeba v pěkném darwinistickém filmu pro děti z dílny Walta Disneyho s názvem Dinosaurus. Přeji pěkné pokoukání.


    02.01.2005 Challenger


    Související články:
    Zákazem zakazovačů ku svobodě? (24.11.2015)
    Propaganda Finanční správy ČR (22.11.2015)
    Svoboda slova? (09.08.2015)
    Není anarchista jako anarchista (01.08.2015)
    Babiš, chčijící muž z lidu! (14.06.2015)
    O pedofilii a pedofilech (29.04.2015)
    Zóna a kyvadlo (25.10.2014)
    Posedlost absolutně bezpečným světem (18.10.2014)
    Dilema (02.10.2014)
    Senátorčina vyšpulená prdel; i to je demokracie! (27.09.2014)
    Zahalené muslimky v českých školách (27.08.2014)
    Rozevírání příjmových nůžek je špatné, protože je špatné (06.05.2014)
    Konflikt mezi účelem a principem (17.04.2014)
    Zakažte bazény, topí se v nich děti! (06.03.2014)
    Hodný, zlý a odpočívající (18.12.2013)
    Teď, když máte, co jste chtěli… (22.11.2013)
    Polemika s (ne)Svobodnými (23.10.2013)
    Skutečně potřebují památky státní ochranu? (08.08.2013)
    PR manipulátory ‒ aneb vakcína proti mediálním kampaním (24.06.2013)
    Definice pravice a levice (13.02.2013)
    Prachy (zatím) (bohužel) jsou... (09.09.2012)
    Světlé zítřky (26.02.2012)
    I'll cross the stream, I have a dream (08.12.2011)
    Dělostřelecká příprava (31.10.2011)
    Znárodnění člověka (04.10.2011)
    Zdanění hazardu (01.07.2011)
    Zroody a co s nimi (11.06.2011)
    Opravdu nechcete, aby vaše životy patřily vám? (19.05.2011)
    Pohádka o panu Novákovi a jeho krásném domku (02.03.2011)
    Jerry Pournelle: Poslední zkouška (02.09.2010)
    Rootova libertariánská prodlužovačka (18.01.2008)
    Proč tady hájíš zájmy velkokapitálu? (02.10.2007)
    Co není vidět (20.09.2007)
    Opravdu asociální rovná daň? (02.09.2007)
    Čeká nás povinné úrazové pojištění (07.08.2007)
    Krásný nový svět papírových peněz I. (28.05.2007)
    Мeждyнapoдный Дeнь Женщин (08.03.2007)
    Sportem ku národní rentě (06.02.2007)
    Sračka: Bowling for Columbine (05.11.2006)
    Analýza bolševismu v Čechách (19.03.2006)
    Že prý moderní otroctví (05.03.2006)
    O objektivismu (28.11.2005)
    Máme nižší daně, hurááááá! (26.10.2005)
    Jak na ně (02.10.2005)
    Letní zprávy (19.07.2005)
    Volební program (24.06.2005)
    Nacismus, křižovatky a vzestup světového zmrdstva (10.06.2005)
    Rootova reforma zastupitelské demokracie (30.01.2005)
    Filipika proti Vyzyvateli (16.01.2005)
    Proč to vlastně musíme změnit? (09.01.2005)
    Sobec není blbec (14.12.2004)
    Co dělá levice špatně aneb proč socialismus nemůže fungovat (12.12.2004)

    [Akt. známka: 1,81] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: Challenger | Komentářů: 112 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.