Po přečtení několika zásadních článků o dění v
Ttr City si dovolím sdělit několik svých názorů ze sondy do hlubin instituce,
považované v tomto městě téměř za polobohy. Ano, jedná se o chlapce se
kterými se nás, dle akce s názvem „Poznej svého lokálního blbce – pardón
policajta“, chystá v dohledné době seznámit pan primátor Thoma.
Potkalo
nás v rodině takové neštěstí a mé švagrové (díky jejímu intelektu a neustálému
vysedávání před zrcadlem jí budeme dále přezdívat slepice) se po několikaletém
snažení podařilo ulovit jednoho z mládenců v černých stejnokrojích. Budiž
jí za omluvu, že ona sama místo ve frontě na IQ stála frontu na velkou
prdel a tudíž je její volba celkem očekávaná. Někoho vzrušují uniformy,
někoho zase něco jiného.
Neodbočujme ale od tématu a věnujme se tématu oné sondy. Možná vás,
stejně jako mě, překvapí, k čemuže to vlastně MP slouží.
Potřeboval jsem jednou nutně zařídit cosi v Plachého ulici. Se znalostí
místních komunikací a přilehlých parkovišť mám mnohaleté zkušenosti, rozhodl
jsem se proto, že provedu bleskovou akci a auto prostě zanechám v Plachého
ulici. Vše proběhlo podle plánu a já vědom si svého přestupku zanechal
auto pod značkou zákazu zastavení s dodatkovou cedulí "Pouze pro držitele
rezidentních karet". Ještě jsem se nad značkou pousmál a v duchu si řekl,
že bych opravdu nerad patřil do této skupiny. Stačí mi být v partě s alkoholiky
a obě party se často vzájemně prolínají. Vrátivší se za pět minut, již
z dálky sleduji, že mému vozidlu se dostává péče od orgánů MP. Naštěstí
jsem nebyl sám, což mě velice potěšilo. Další dva viníci přede mnou se
dopustili stejného přestupku, čímž se mi opět vrátila dobrá nálada. Okamžitě
jsem se rozhodl udat se a odchytl policistu nasazujícího další botičky.
Vše proběhlo v pořádku, doznal jsem se k činu a na místě jsem zaplatil
blokovou pokutu ve výši 200,- Kč. S výší pokuty jsem souhlasil, vědom si
toho kolik času jsem stále ještě ušetřil. K mírnému zděšení došlo o pár
minut později, když se značně vychrtlému mládenci s popelníky na očích
oděnému ve stejnokroji MP ozvalo z vysílačky: „Karle ty vole, v tý Plachýho
tomu bavoráku sundej botu, je to nějakej kámoš Pepy z ředitelství.“
Akce sundavání botičky z mého auta byla přerušena, Pepovo bavorák dostal
přednost. Problém nastal v tom, že Pepa nezaplatil, nepotřeboval odjet,
ale získal přednost. Auto i po sundání botičky dál stálo na místě. Budiž,
trpělivě jsem vyčkal a následně zcela v klidu odjel. Nedělám si iluze,
že MP přijela na pokyn některého z našich aktivních spoluobčanů a zároveň
nežehrám nad osudem, neboť jsem dopředu věděl, že přestupku se dopouštím.
Mírně mě tedy nasírá, že ne každému se v tomto městě měří stejně. Důkazem
budiž další akce MP, tentokrát z odpoledne. Nám již dobře známá slepice
vyjížděla z parkoviště na Senovážném náměstí. Potřebovala se dám směrem
k budově Pozemních staveb a jenom Bůh tedy ví, proč nevyjížděla rovnou
u Metropolu, ale vjela na Lidickou ulici u Muzea. Většina z nás dobře ví,
že v inkriminovaném místě je zákaz zatočení doleva, slepice však značku
nerespektovala. Kdyby se krátce předtím koukla do zpětného zrcátka, viděla
by v něm bílou fóbii s nápisem Pozor, jedou největší kokoti v okolí – MP.
Mladý orgán nelenil a pustil maják i houkačku, před Metropolem slepici
zastavil. Strážník, spatřivší v červeném autíčko japonské výroby a mladou
holku v něm, začal se nakrucovat. Nejprve padly první výhružky typu "to
bude za tisíc". Při pohledu na ženu ale strážník většinou dlouho neodolá.
Záhy to bylo už jenom za 200,- a dokonce by to mohlo být i zadarmo, kdyby
přijala pozvání na večeři. Slepice ovšem miluje jiného policajta a tak
pozvání odmítla, vše tedy bylo vyřešeno ústní domluvou, neboť orgáni se
mezi sebou znají a neserou si na hlavy. Asi jsem se teda měl narodit s
píčou a mohl bych si na silnici dělat cokoliv. Opravdu nepovažuju parkování
na místě nějakýho papaláše za větší přestupek než porušení zákazu odbočení.
Jedna vlaštovka ale jaro nedělá a tak mám v rukávu další eso: Následujícího
dne se vydala slepice s óbrslepicí (tchýní) na nákup do města. Hadříčky
se zlevňují a tak půjdeme utrácet. Krásné místo na parkování opět na Senovážném
náměstí, tentokrát u pošty. Čas nádherně ubíhal, peníze docházely, igelitové
tašky se množily. Hejno slepic se tedy rozhodlo k návratu domů. Přijdou
ke svému autu, a z obou stran mezitím docela na těsno zaparkovali další
polovodiči. Přes veškerou snahu se slepicím prostě nedařilo vyjet. Slepice
totiž mají špatné prostorové vnímání. A věřte, že se z toho místa dalo
vyjet. Řešení se doslova nabízí. Slepice zvedne telefon a zavolá tomu „svému
strážníkovi“. Ten je na místě do tří minut. A co víc, není sám a záhy přijíždí
další hlídka. Vše se začíná důrazně řešit. Zřejmě se velice rychle rozkřiklo,
že v TTr city nastala důležitá událost a kokoti vidí vhodný moment pro
zkrácení dlouhé chvíle. Jeden z řidičů se mezitím navrací ke svému zaparkovanému
autu. Chudákovi je udělena pokuta za špatné parkování (stál prostě přes
čáru) ve výši 200,-. Chudák ale není hlupák. Dobře si je vědom toho, kdo
jej napráskal, protože obě slepice stojí u svého auta a vydatně rozdmýchávájí
oheň. Marně si slepice za týden lámala hlavu, proč má promáčklý plech na
straně spolujezdce. Okamžik, na který jsem jí upozorňoval, se dostavil
poměrně brzo. Musím podotknout, že pro mstu onoho řidiče mám pochopení
a i já bych se zřejmě zachoval stejně.
A máme tady další funkci slaboduchých spoluobčanů, jenž se na několik
hodin v týdnu mění na MP. Další krásný den v TTr City a slepice se opět
vydala do města. Ale copak se nestalo, auto s sebou háže a nějak nejede.
Po asi třech kilometrech jízdy slepice v Lipenské ulici zjišťuje, že pravé
zadní kolo je prázdné. A opět je tu bleskové řešení. Telefon „svému“ policajtovi,
který situaci okamžitě řeší. Jelikož je sám ve službě, ale hlídá menšinu
na Máji, k akci povolává své dva kolegy, kteří jsou do pěti minut na místě
a ochotně sami kolo mění. Zřejmě jsem někde zaspal dobu a až budu příště
přezouvat zimní na letní, je mi jasné, že firma Pneu Dvořák už ode mě neuvidí
ani korunu. Existuje přeci kouzelné číslíčko na které když zavoláte, váš
policista vám rád pomůže. Proč já hlupák pokaždé měnil píchlé kolo sám,
když od toho tady policii máme. Co je na tom, že o pár ulic dál se v Nádražní
ulici štosuje kolona jak svině, když nějaká píča právě píchla.
Týden ještě nekončí, v ulici u Zmrdiarény, kam si jede slepice koupit
lístek na hokej, aby všichni přiopilý návštěvníci zápasu, jenž se odehrává
na ledové ploše a při kterém se tupci na šlajfkách mlátí po hlavách hokejkama,
viděli slepici načinčanou v plné kráse. Co čert nechce, při výjezdu od
Zdmrdiarény se za slepici připojuje hlídka MP a důležitý pánové si bleskurychle
zjišťují, že auto má propadlou technickou. Puštěné majáky, světlo stop
a slepice stojí u krajnice. Jaké překvapení pro řidiče, že zastavili….slepici.
Opět se rozjíždí mužské ego a probíhá seznamovací pohovor začínající na
1000 koruně. Podle občanské legitimace si policista bleskurychle zjišťuje
datum narození a bližší údaje slepice. Jaká to náhoda, že má v ten den
slepice svátek. Pozvání na kávu ovšem slečna odmítá, ale přesto jí policista
zasalutuje vztyčenou pravicí a přeje vše nejlepší a hezký zbytek dne. Ústní
domluva vše vyřešila.
Nyní již chápu, proč se celá Jurajova akce jmenuje „Poznej svého policajta“.
Marně teď bloumám po ulicích a snažím se seznámit s dutohlavcem.
Příhoda s blondýnou
Šinu si to takhle jednou po Pražské směrem na Sady. Dobržďuji k semaforům
na Mariánském náměstí a přede mne se řadí policejní auto. Postojíme na
červené a chviličku i na zelené, načež se rozjíždíme. Policisté v autě
přede mnou mezitím nelenili a zmerčili na auto stojící před nimi. Jedná
se o bílý VW Vento, jenž zcela jistě pamatuje ještě založení Ttr City.
Rozbliká se maják a rozezní houkačka. Lidový vůz ale pokračuje celkem v
klidu dál rychlostí okolo 30km/h. Celkem bez povšimnutí takto projedeme
podél celé zastávky Poliklinika Sever a blížíme se k nově zřízeným semaforům
u polikliniky. Tam svítí červená, policejní houkačka se může zbláznit,
maják nestíhá otáčky. Bílý VW v klidu staví na semaforech a na zelenou
se krásně rozjede dál. Situace se pro mě stává stále zajímavější a jsem
rozhodnut sledovat situaci až do konce. Další přechod u knihkupectví Beseda
– vozidlo německé výroby dává přednost chodcům, hlasitost sirény zřejmě
zapůsobila. Policista pomalu vystupuje z vozu, když v tom se bílý VW opět
rozjiždí na svou stabilní rychlost 30 km/h. Na semaforech s Rudolfovskou
se Vento řadí do levého pruhu, červená však zastavuje jeho další bleskový
postup vpřed. Policista již vybíhá z auta. S údivem pozoruji, jak také
z bílého vozu někdo vystupuje…dámy a pánové, byla to blondýna!!! Nehtíky
krásně pěstěné, řasy prodloužené nejmíň o 200%, prostě Avon lady jak vyšitá.
Volant v pazouře držela na rozdíl od ocasu asi poprvé. O něčem se s orgánem
dohadují, vytuším, že vysvětluje píče, aby dojela za křižovatku a tam zastavila,
oba účastníci odcházejí do svých aut, opravdu už to nemůžu vydržet a propukám
v nekontrolovatelný smích. Nastupující orgán mě spatří a pohrozí prstem,
zřejmě mu to k smíchu nepřipadalo. Rozsvěcí se zelená a bílé vozidlo s
píčou se rozjíždí. Odbočuje na Rudolfovskou a okamžitě uprostřed jediného
jízdního pruhu zastavuje. V tu chvíli kolabuje veškerá doprava v Ttr City,
orgán gestikuluje jak zběsilý aby blondýna ještě popojela. Nic platno,
musí vystoupit a vše vysvětlit ještě jednou. Další dění se již bohužel
odehrálo bez mé přítomnosti…
Příhoda v Nemanicích na přechodu
Donucen jednou absolvovat jízdu sockou, vystupuji znaven po pracovní
době v Nemanicích. Chtě nechtě musím na přechod, vedoucí přes čtyřproudou
komunikaci. V ranních hodinách stávají na tomto přechodu nejméně dva orgáni,
kteří se odvážně vrhají pod kola projíždějících aut jenom aby umožnili
přejít lidem, směřujícím na socku. Vzhledem k pokročilé době (18:15) je
již provoz o poznání slabší. Na přechodu stojím zcela sám, to že přes zúžení
silnice vedoucí směrem z města na Borek přejede hundertzwanzig mě celkem
nerozhazuje, běžná praxe mi velí nerozčilovat se nad podobnými výstupy.
Silnice vedoucí z města je nyní volná a já směle, leč obezřetně, vstupuji
do vozovky. Světe div se, řidič Peugeotu 306 jedoucím do města a řadícím
se do levého pruhu bliká a zpomaluje. S podobnými hazardéry mám ale dobré
zkušenosti a vyčkávám na další auta….nemýlil jsem se, vzápětí se vyřítila
žlutá fóbie narvaná k prasknutí a řítí se přímo na hazardující Peugeot.
Max Payne spolkul pilule a čas se zpomalil. Následující okamžiky jedou
step by step. Žlutá fóbie zadupává brzdy a po smyku se řítí na francouzský
vůz, zatímco já stojím vprostřed silnice a vyčkávám jak se situace vyvine
a kam takticky skočím rybičku. Má situace se jeví jasně, cesta vzad je
volná, vpřed poběžím jenom v případě srážky. Na poslední chvíli vodič fóbie
sundavá nohu z brzdy a pravým pruhem proletí kolem francouze. Mou osobu
tím pádem míjí asi o metr a půl a vozidlo se mu podařilo zkrotit až cca.
200 metrů za přechodem. Soustrasné pohledy si vyměním s řidičem francouze.
Celá akce ale nekončí. Z kanárkové fóbie vylézá řidič a naším směrem vykřikuje
pár děkovných výrazů. Mezitím jsem dokončil proces přecházení a nenechávám
se zahambit a rovněž děkuji za plynulý přechod silnice. Francouz mezitím
dojel k fóbii, zastavil a cosi si s řidičem vysvětluje. Situace se rázem
obrací, když z auta vystupují další dva týpci. Je vidět, že většinu volného
času tráví v posilovně a evidentně se neživí věděckou prací. Francouzovi
to doklaplo o něco rychleji, rychle zařadil a odjel. Hněv (viníkem jsem
byl zřejmě já) „poškozených“ se rychle obrátil na mě, což mi vzápětí ihned
došlo. Naštěstí náskok 200 metrů je dostatečný a anabolický steriodi zjevně
dbali více na posilovní rukou, než nohou.
15.03.2007 Fearless