…to není výkřik náboženského fanatika, ale mne, bezvěrce, protože nikdo
jiný nám asi vhodnou zdravotní péči nezaručí.
A soudružka Emmerová už vůbec ne. Sice se poněkud snažila vylepšit situaci
a svou osobu tím, že se od celé kauzy znárodňování distancovala, ale vylezla
z toho taková zvláštní motanice. Celý návrh údajně zplichtili její poradci,
které stejda Rath označil za partyzánské staříky ( Julius Müller, místopředseda
zdravotní komise ), což jen potvrzuje skutečnost, že levá ruka neví, co
dělá pravá. Soudružka ministryně byla pověřena přípravou návrhu reformy
zdravotní péče, čímž pověřila své poradce a celá ta blbost vylezla na světlo,
aniž by o tom dotyčná dáma (údajně) věděla. Věříte tomu? Zmrdská posloupnost
coby modelový příklad.
A teď mé tři osobní zkušenosti.
1. Běžná čistá nekomplikovaná zlomenina prvního článku palce levé
ruky
Minulý pátek večer. Smolík. V sobotu vás na chirurgii nikdo neošetří,
pokud se nejedná o akutní případ. Naštěstí mám osobního neznárodněného
lékaře, který vše zařídil, takže se mi dostalo i RTG, který potvrdil mou
diagnózu, palec zafixoval a jsem v pohodě. Zajímavé na tom byly pouze ksichty
zaměstnanců chirurgické ambulance, když tam někdo přijde s tím, že ho něco
bolí a dožaduje se za své nekřesťanské příspěvky do žumpy zvané zdravotní
pojištění ošetření.
To bylo relativně ok, teď dva případy z doby socialistické zdravotní
péče:
2. Apendix, rok 1986, léto, týden před prázdninami, odpoledne, mám
to v živé paměti
Bolest v pravém dolním kvadrantu břicha, zvracení, horečka, ,občasné
bezvědomí. Přivolána pohotovost. Nebudu jmenovat - MuDr (tehdy ještě) M.
Byl jsem nařčen ze simulace a diagnostikován na angínu se zduřelými uzlinami.
Celé vyšetření spočívalo v pohmatu v kritické oblasti. Následovala noc
strávená z větší části v bezvědomí a s rozličným obsahem našeho mrazáku
na břiše (díky, mami). Ráno přivolán MuDr Šimon, mladý pediatr. Další události
byly docela fofr. Sanita, operační sál, tma, odpoledne JIP, kapačka a žízeň.
Prasklý zanícený apendix, 16 stehů, drenáž v dutině břišní, hospitalizace
2 měsíce. Zbývalo cca 30 minut, než by došlo k proniknutí do krevního oběhu,
do srdce = zástava a adios amigos. Přitom je slepák taková banalita, že
? Při včasné nepodceněné diagnostice je to ambulantní zásah a za dva dny
jste doma. Jediným pozitivem bylo následné vyšetřování a z podnětu primáře
S. byla výše uvedená doktorka degradována na rehabilitační sestru, což
dělá dodnes.
3. Zlomenina kyčelní lopaty, rok 1989
Menší rvačka. Mechanismus úrazu nebudu popisovat. Došlo k odlomení vrchní
části pouzdra kyčelní lopaty a odhalení kyčelního kloubu. Při pokusu postavit
se jsem omdlel bolestí. Přivolána RZ. Stabilizace, fixace, oblbovací injekce,
transport. Na chirurgickou ambulanci. Bohužel (už se mi tam zase motá ten
pánbíček). Soudružka doktorka S. ordinovala klasicky – čekárna plná pacientů,
které přijímala bez ladu a skladu. Byl jsem tam svědkem situace, kdy do
čekárny dorazil chlapík se zakrváceným hadrem kolem ruky a prstem v pytlíku.
Byl sestrou vyzván, ať se posadí a počká. Chtěl jsem odejít, ale nešlo
to, noha byla proti. Došel jsem na řadu. Prima. Pohmat, rentgen, diagnóza
– natažené vazy (???). „Jděte domů a za dva týdny se ukažte.“ „Jak? Nemůžu
chodit, nevšimla jste si ?“ Po dlouhém dohadování jsem vydyndal sanitku
s ochotným řidičem, který mi dokonce pomohl nastoupit a vystoupit. Následovaly
2 týdny v poloze ležícího střelce – nic moc, nedoporučuju. Kontrolní rentgen.
MuDr S. : „Jéééé, bylo to zlomený, ale máte štěstí srůstá to rovně, jinak
bysme vám to museli sekat, možná budete mít sníženou hybnost kyčle“ (mám).
Kdyby to bylo technicky možné, nakopal bych tu p… do tlamy. Kde se stala
chyba ? Rentgenový snímek byl pořízen jen jeden (diletantství) a shodou
okolností rovnoběžně s rovinou lomu, tudíž takřka nerozeznatelný. Když
jsem chtěl dané zranění využít k získání modré knížky, zjistil jsem, že
veškeré záznamy byly skartovány, přestože podle předpisu měly být archivovány
5 let včetně RTG a kopie měla být zaslána mému obvodnímu lékaři. Smolík,
doktorka Mengelová byla rychlejší a vesele tam ordinuje dodnes.
Výše uvedené případy se staly mě osobně, nejsou nijak přikrášleny a
odehrály se v okresní nemocnici a na chirurgické ambulanci v Kutné Hoře.
Místní si určitě za písmena dosadí dané osoby. Počítám, že navrhnu vývojové
společnosti hry Painkiller, ať se tam odehrává další pokračování.
Závěrem: OFF zdravotnictví, dvakrát FUCK OFF zestátněné zdravotnictví.
Nechť si soudružka Emmerová strčí celej resort do rektálního otvoru, protože
já už v životě k žádnýmu doktorovi nepůjdu. A pro nejhorší případy si sebou
nosím tabletu arseniku. Jestli ministryně stvoří něco podobnýho, jako její
poradci, tak jí snad radši spolknu.
Nechci, aby to vyznělo, jakože si jen stěžuju. Má to i pozitivní dopad.
Od té doby až do dneška (a tu drobnou zlomeninku ani snad nebudu počítat)
mi vůbec nic radši nebylo. Tak mocná je síla lidského vědomí a vůle.
07.11.2004 Burton Bell