“Stále ještě věřím v liberalismus, ale býval blahý čas nevinnosti,
kdy jsem věřil i v liberály.”
To napsal zhruba před sto lety G.K.Chesterton. Dnes by měl patrně problém
i s tím liberalismem.
Co bylo v jeho době ideou svobody a soběstačnosti
jedince, je dnes ideologií nevázanosti a relativismu.
Význam slov se prostě časem mění. Tak například celebrita. Dle
slovníku cizích slov je to “(zastarale) vynikající osobnost vážená ve svém
oboru”. Už jen ta zastaralost – podle našich médií se zdá, že slovo celebrita
bylo vynalezeno teprve nedávno a proto se ho novináři nemohou nabažit.
A v jakémže oboru vyniká např. Sámer Issa? Diana Kobzanová? A přehršel
dalších kašparů a šlapek, jejichž jména si nevybavuji, ale titulní stránky
jsou jich plné.
Když jsme u těch kašparů: nejstupidnější estrády (cokoliv s Petrem Novotným)
a nejsentimentálnější filmy (cokoli se zvířátky) jsou souhrně nazývány
rodinná zábava. Nevím, proč je rodina pokládána za etalon tuposti,
ale zjevně to tak je. Možná je to jen další televizní úlet, podobně jako
když jsou Simpsonovi vydáváni za seriál pro děti (je to přece kreslené).
Rodinný podnik se naopak vrátil k původnímu významu malé firmy
v majetku jedné rodiny. Za rudocha se takto zdvořile opisovalo protežování
vlastních potomků a příbuzných – viz. píseň dua Janík&Paleček “Jsme
rodinný podnik, prošlápnem si chodník”.
Přítel, přítelkyně. Mám dobrého přítele, známe se dlouho a po
celou tu dobu jsem ho nazýval – i veřejně – svým přítelem. Dnes už bych
to neudělal, abych nebyl považován za buzeranta. Přítel je přece člověk
blízký, ale ne v tom smyslu, jak se to dnes chápe! Jestliže s někým sdílím
střechu i postel, pak je to druh/družka, jestliže jen tu postel, pak se
jedná o milence/milenku. S přítelkyní se nespí, protože pak ihned přestane
být přítelkyní.
Vodák. Není to zase tak dávno, kdy vodák posílal svou loď vlakem
a poté ji nesl (drsňák táhl) až do lágru a kdy vodákovo vybavení bylo “co
nejstarší, co nejroztrhanější a aby toho nebylo moc”. Už to neplatí. Vodák
je kdokoliv, koho agentura naloží do lodi, uhladí mu cestu dřevěnými skluzy
na jezech a ráno mu samozřejmě převeze věci do dalšího kempu po silnici.
Viděl jsem vodáky používat notebook, kupovat v kempu dříví a se zakoupeným
kelímkáčem zalézat do auta, protože je tam klimatizace. Hrůzy tyto i jiné
jsou k vidění zejména na Vltavě, ale šíří se to.
U některých slovních spojení dochází také k přesunu důrazu z podstaty
na přívlastek. Příkladem budiž nářaďový nůž. Skvělá věc, ale u některých
posledních modelů dá dost práce najít ten nůž. Je to čím dál, tím více
nářaďové a méně nožové, jestli mi rozumíte. Funguje to i opačně, u bojových
sportů. Sporty to patrně jsou (to jsou kuželky také), ale bojového tam
moc nezbylo.
Bojový sport jsem ve své nevědomosti považoval za cosi zázračně
účinného, něco ve smyslu “sedm jednou ranou”. Ó jak jsem se mýlil! Aikido,
provozované na olympiádě, mi otevřelo oči. Ve skutečnosti je podstatou
tohoto sportu komické hopsání na místě, s rukama volně svěšenýma podél
těla. Vyhraje patrně ten, kdo rozesměje více diváků, ale to nemám ověřeno.
Sluší se končit optimisticky a já toto pravidlo neporuším. Dan Landa
se v písni Blaničtí jako první vrátil ke správné formě slova republika.
Res publica, věc veřejná. A zabralo to! Zanedlouho poté byl Standa Koloťuk
proprán tak veřejně, že se tomu ještě teď diví. Kéž by tento trend návratu
k původnímu významu slov vydržel. Dočkali bychom se třeba i toho, že ministerium
bude zase znamenat službu a ministr bude prostě služebník vlasti.
15.5.2005 Boone