Nejde o tom, zda je u moci Obama, Nečas, Kalousek nebo Paroubek. Jde
o něco jiného. Jde hlavně o tom, kolik jim je let, tedy do jaké generace
patří. Nevěříte? Čtěte dál.
Tento rok o dovolené jsem se vrátil ke dvěma knihám autorů Neil Howe
a William Strausse. Jde o „Generations“
a „The Fourth Turning“. Autoři
vyhází z několika set let anglo-americké historie. Protože se mi zdají
relevantní pro současnou situaci, připravil jsem z těchto knih výňatek.
O co jde? O to, že společnost (a i život každého člověka) se vyvíjí v cyklech,
potažmo vlnovkách a situaci velmi ovlivňuje, kdo je právě u moci. Tím nemyslím
politickou stranu, ale spíše generaci. A protože jsme malá země, to, co
se děje v USA, nás silně ovlivňuje.
Historie není lineární, ani jedna generace není stejná jako ta předchozí.
Ani na ní lineárně nenavazuje. Navíc, ne všichni třicátníci se chovají
stejně. 5icárníci dnes se chovají výrazně jinak než třicátníci v 80. letech
minulého století. Záleží na tom, jaké měla jejich generace dětství. Historie
podle nich ani není tak ovlivněna událostmi samotnými, ale tím, jak společnost
na dané události reaguje.
Vtip je v tom, že každá generace by na stejnou událost reagovala jinak.
Jedna generace vyhlásila Japonsku válku okamžitě po napadení Pearl Harbor,
předchozí generace otálela se vstupem do první větové války téměř 2 roky,
i když měla důkazy o účasti Německa na potopení osobního parníku Lusitania.
Každá generace je totiž ovlivněna tím, v jaké době vyrůstala. V každé fázi
života se navíc chová jinak. V historii se podle nich objevují čtyři základní
typy generací:
Hero
Tato generace byla v dětství velmi ochraňována. Dospěli buď v době problémů,
nebo dokonce krize. Po vyřešení krize se dostávají k moci. Klasickým příkladem
je generace bojující ve druhé světové válce. Tato generace vládla v USA
více než 30 let (od Kennedyho až po G. Bushe staršího) Z nynějších mladých
lze do této generace zařadit lidi narozené v 80. a 90. letech minulého
století a v prvních letech tohoto tisíciletí. Je jim tedy mezi 10 a 30
lety. Ti nejstarší z nich nedávnou vstoupili na trh práce, drtivá většina
generace je však ještě na školách.
Artist
Tuto generaci lze označit za „děti krize“. Jejich ochrana v dětství
byla ještě výrazně větší než u předchozí generace. Dospělosti dosahují
v době těsně po krizi. Velkou krizi si nepamatují, na to, aby se aktivně
zúčastnili druhé světové války, byli ještě příliš mladí. Tíhnou ke konformismu,
jsou extrémně averzní vůči všemožným rizikům. Ve středním věku nastává
kulturní probuzení, které si velmi užívají. Typickým příkladem je generace,
která dospěla v letech těsně po druhé světové válce. Ve Spojených státech
je nazývají „silent generation“. Tato generace neměla v USA žádného prezidenta.
Je to proto, že přechozí generace vládla neobyčejně dlouho - vlastně od
Kennedyho až po G. Bushe staršího. Jsou to aktivní senioři 90. let a přelomu
tisíciletí. Tato generace se právě teď rodí. Její nejstarší příslušníci
akorát nastupují do základní školy.
Prophet
Klasickým příkladem této generace je „baby boom“ generace. Ta odchází
do důchodu právě nyní. Dospívali v uvolněných 60. letech minulého století.
Jako rodiče dbali více na morálku, někteří byli až extrémně posedlí hodnotami.
Mezi prezidenty USA této generace lze zařadit B. Clintona a G.W. Bushe
mladšího. Nová prophet generace se ještě nezačala rodit.
Nomad
Tito lidé vyrůstali většině v době vrcholící prosperity. Brzy zjistí,
že se nemohou spoléhat na instituce, že se primárně musí spoléhat sami
na sebe. Byli ochotni akceptovat zvýšenou míru rizika při svých rozhodováních.
Příkladem je „Generace X“, tedy generace, která je nyní ve středním věku.
Pochází z nich řada významných podnikatelů. Obama (narozen 1961) je prvním
prezidentem USA z této generace, i když její pozice v Kongresu USA zatím
zdaleka není dominantní. Je dokonce výrazně slabší, než měli baby boomers
ve stejné fázi cyklu. Uvidíme, jak to bude vypadat po volbách v listopadu
příštího roku.
Výsledkem existence výše popsaných generací a jejich různého chování
je cyklus ve vývoji společnosti a tedy i ekonomiky. Její vývoj probíhá
v zásadě ve 4 etapách, každá o délce přibližně 20 let. Prodloužení či zkrácení
nějaké fáze cyklu o nějaký ten rok není nic mimořádného. Tyto 4 etapy dohromady
dávají dobu kolem 80 let, můžeme jim říkat třeba epocha. Většina lidí tak
s velkou pravděpodobností prožije všechny etapy vývoje. Fáze vývoje jsou
následující:
1. fáze – „High“
Nastává po období krize. Je to „začátek něčeho nového“. Projevuje se
v něm zvýšený cit pro společenství a kolektivní optimismus. Výsledkem potlačování
individualismu a růst významu společenských institucí. Příkladem jsou 50.
léta minulého století (mimochodem v této době byly položeny základy dnešní
EU)
2. fáze – „Awakening“
Následuje v době vrcholící předchozí vlny, prosperita a překonání krize
jsou již vidět na každém kroku. Známky prosperity a pokroku jsou patrné
téměř všude. Opět se zažíná objevovat tlak na zájmy jednotlivce. Příkladem
je druhá polovina 60. let a 70. léta 20. století.
3. fáze – „Unraveling“
Toto je opak první fáze. Individualismus začíná dominovat. Role společenských
institucí oslabuje, autority bývají ignorovány. Lidé získávají nebývalé
množství svobody. Příkladem je konec 80. let a 90. léta minulého století.
4. fáze – „Crisis“
Jde o logické pokračování třetí fáze. Doba je silně turbulentní, dochází
v ní často k velkým válečným konfliktům. Posledním příkladem je světová
krize 30. let minulého století následovaná druhou světovou válkou. Tato
fáze zakončuje každou epochu
Podle autora jsme někde na rozhraní třetí a čtvrté fáze. Obama je jedním
z prvních příslušníků generace „Nomad“. Dost možná, že tato generace bude
mít „krátký život“. Ne, že by se snad žili krátce, ale proto, u moci budou
relativně krátkou dobu. Už jen to, že k moci se dostala relativně pozdě,
předchozí generace „ukořistila“ minimálně 1-2 prezidentská období navíc.
Právě na jejich úkor. Navíc dost možní je relativně rychle vystřídá generace
dnešních třicátníků. Tato generace ještě neměla vlastního kandidáta, a
tak v minulých volbách v USA výrazně podpořila Obamu.
Tato nová nastupující generace vyrostla v době největšího boomu na světě,
v době modly volného trhu. Podle toho se bude i chovat, jakmile se dostane
k moci. Tato generace věří ve volný trh, v práci v komunitách (vždyť mezi
její vynálezy patří facebook či twitter) a v globalizaci. Budou chtít zapojit
bohaté do chodu zemí, rozhodně je ale nebudou trestat konfiskačními daňovými
sazbami.
Sledujte volby v USA příští rok, napoví mnohé. Kdo má zájem o podrobnosti,
tomu doporučuji přečíst si obě knihy, sám jsem je koupil na Amazonu.
09.09.2011 Jan Dvořák
Článek byl napsán pro web www.proinvestory.cz
a převzat se souhlasem autora.