Já i moje žena rádi trávíme volný čas jízdou na horském kole. Díky tomu,
že právě čekáme rodinu jsme poněkud změnili své zvyky a místo jízdy na
kole si dopřáváme procházek. Jednoho letního podvečera jsme zakončili naši
procházku v nedalekém občerstvení společně s přáteli.
V poklidu u piva
a makrely pozorujíce jejich skoro dvouletou holčičku jak si hraje s ostatními
dětmi. Přátelé jako již zkušení rodičové dávali na svou dcerku zvýšený
pozor, protože někde vyčetli, že nejvíce dětských úrazů je způsobeno vždy
staršími dětmi, kterých tam byla většina.
Holčička seznamujíce se svými prvními kamarády zatoužila jít zpět k
rodičům. V půli cesty mezi houpačkami a našim posezením si sedla na zem,
protože ztratila balanc a chvíli se rozkoukávala jakým směrem se vydá až
se znovu postaví.
"Pozor ať ji nepřejedeš!"
Výkřik, který mě vytrhl z poklidu, abych zaměřil svou pozornost na
přijíždějícího cyklistu, který najel na sedící holčičku předním kolem.
To byl pro mě šok!
Cyklista rychle seskočil ze svého kola tak, aby mohl nadzvednout přední
kolo, aby co nejméně dítě zranil, byl v šokujícím překvapení zřejmě také.
Matka vyběhla směrem k plačícímu dítěti se zvoláním.
"To se nemůžete dívat na cestu! Vždyť jste mi přejel dítě!"
Otec již v té chvíli také dvěma rychlými kroky přiběhl na místo střetu.
"Vždyť jsem na Vás volal, co pak jste neslyšel?!"
Celou situaci jsem pozoroval ze svého místa s neuvěřitelným pohnutím,
nevěříce, že se něco takového může stát na místě kde si hrají děti.
Rodiče starostlivě ohledávali a utišovali plačící dítě zatímco zmatený
a šokovaný cyklista pobíhal kolem nich a snažil se omlouvat to co způsobil.
"Já jsem ji neviděl, díval jsem se jinam!"
Otec na něj:
"Co tady máš co jezdit, to jsi chtěl vjet až do zahrady, nebo co?"
Matka ihned přihodila další argument:
"Copak jste neviděl ty velké stojany na kola ve předu? Co sem máte
co jezdit?"
V tom přijela jeho přítelkyně také na kole. Nejsem si jist zda-li celou
situaci viděla tak jak byla, ale začala se zastávat onoho cyklisty.
"Tady to dítě přece nemělo co dělat, měli jste si ji víc hlídat!"
Načež původce celé nehody přešel z omluvné obrany do útoku se slovy
své přítelkyně.
"Měli jste si ji víc hlídat!".
Rodiče plačícího dítěte stále věnovali pozornost tomu zda-li jeho zranění
není vážné, načež cyklista podpořený novým argumentem ještě několikrát
zopakoval svou obhajobu vnuknutou přítelkyní.
"Měli jste si ji víc hlídat!"
V tom se ve mně začala doslova vařit krev. S představou, že mi někdo
přejede dítě a jako svou omluvu pronese, že jsem si to měl víc hlídat jsem
vyběhl ze svého místa k onomu cyklistovy za řevu, který doprovází bojovníky
z historických válečných filmů, který se hrnul z mého rozzuřeného nitra,
které kypělo tím víc, čím vícekrát onen cyklista pronesl svou obhajobu.
"To snad nemyslíš vážně!"
Opřel jsem se do jeho ramene tak, že ukročil dva kroky. V tom jsem
viděl jeho vyděšenou tvář za dioptrickými brýlemi a já pokračoval:
"Jak tohle můžeš říct!"
Cítil jsem, že ho v tu chvíli praštím.
Náhle na mě někdo ze zadu promluvil:
"Přece se tady nebudete rvát!"
To toho nebohého cyklistu zachránilo.
Viděl jsem za sebou dva o hlavu menší chlapíky s pivem v ruce, kteří
mi to tímhle elegantním způsobem rozmluvili. Vyhrkl jsem na ně:
"Vždyť jste to viděl, on přejel dítě!"
Odpověď byla stále klidná bez žádného citového zabarvení.
"Jo viděl."
Šel jsem si zpět sednout, ke svému pivu. Zlobou a rozčilením mi vyhrkly
slzy, připadal jsem si jako Papinův hrnec těsně před odjištěním přetlakové
pojistky. Pomalu jsem chladnul. Žena na mě udiveně zírala:
"Ty brečíš?"
"Ne, jsem jen děsně rozzlobený, to přejde."
No a bylo, cyklista se svou přítelkyní po anglicku vytratil zadním východem.
A my jsme se vydali domů, protože malá měla čas na koupání. Její otec mi
pak řekl:
"Člověče kdyby's tam nevběhl, tak bych mu už jednu vyšil já, ty
jsi ho vlastně zachránil."
Mě nezbylo nic jiného, než se mu omluvit, protože jsem mu vzal možnost
to udělat...
Měl jsem pocit, že všichni kolem nás sympatizovali spíše s rodiči, a
že také odsuzovali cyklistovu pitomou obhajobu, ale vedle nás seděl další
cyklista s celo-odpruženým kolem značky Da Bomb tolik podobné sjezdovým
speciálům, který zřejmě posuzoval svět ze sedla svého speciálu, který suše
pronesl: "Měli si ji víc hlídat!"
Večer jsem dostal zprávu, že malá má jen zhmožděnou vnitřní stranu pravého
stehna a že to vypadá zatím dobře.
Oddechl jsem si, ale čím víc o této příhodě přemýšlím, tím více se mi
rodí v hlavě otázek typu:
"Jak by se zachovali asi ostatní?"
"Měl jsem mu dát přes hubu?"
"Myslíte, že i tak dostal onen cyklista lekci?"
"Je snad vůbec možné dát zranění dítěte v tomhle případě za vinu
rodičům?"
29.09.2006 Milna