Zelení na scéně
Vydáno 28. 03. 2006 (12593 přečtení)
...aneb když se dva perou, třetí má z toho užitek!
Nikomu, kdo sleduje českou politiku nemohla ujít změna
politických preferencí a nástup strany Zelených. Jakmile strana překročila 5%,
nastal její další skokový nárůst preferencí: voliči znechucení současnou
politickou scénou najednou zjistili, že existuje na scéně volitelná strana,
která není ještě integrovaná do stávajícího politického systému, což může vnést
na scénu nový vítr, který rozvíří přinejmenším korupčnický prach
v současných „dodavatelsko-odběratelských vztazích“ v politice. Ani ten
největší optimista si asi nepředstavuje, že dojde k zásadnímu obratu
v politické kultuře, ale mohla by to být docela sranda – aspoň nyní, když
sledujeme politické debaty a tanečky, se obyčejný člověk (pokud zrovna
nevlastní kotel na uhlí) náramně baví.
Prologue
Jak k tomu vlastně došlo? Podíváme-li se na předchozí
dění na české politické scéně, jde o logický důsledek asi dvouletého vývoje.
Píše se rok 2002 a sociální demokraté s přehledem vyhrávají volby, zatímco
ODS zprofanovaná oposmluvní politikou jde s komunisty do opozice. I přesto
se však pokračovalo v opoziční smlouvě, kdy si pravicoví a levicoví soudruzi
mezi sebe rozdělili sféry vlivu – jeden dostal Českou konsolidační agenturu,
druhý dostal místo v dozorčí radě ČEZ a těžil z „motivačního programu“ pro členy
dozorčí rady (vysvětlí mi někdo rozdíl mezi motivačním programem člena dozorčí
rady a úplatkem?), další dostal pět českých na stole, další zase zprivatizoval
Telecom, další měl své želízko v ohni při nákupu grippenů, někteří soudruzi si
svá želízka kuli v systému IZIP, další se angažoval v kakaových obchodech
v Ghaně, jiný zase tunelařil na pozemkovém fondu, každé prasátko si pilně
a radostně chrochtalo u svého korýtka, národ koukal na telenovely a všichni
byli spokojení.
Aby si pravicoví politici napravili pošramocenou reputaci,
negovali dřívější oposmluvní strategii. A tak se z nich po volbách 2002
jako mávnutím kouzelného proutku stali největší bijci socialistického okrádání
občanů, které jim tak vyhovovalo v časech náruživého konzumenta
becherovky. Tato taktika v kombinaci se Špidlovou neschopností řešit
státní záležitosti nesla ovoce: po debaklu ČSSD při volbě prezidenta
preference ODS raketově stouply až na 35%, což by ODS stačilo na sestavení
pohodlné většinové vlády s lidovci, kteří nyní stejně jako kdysi začali
opouštět koaliční loď a začali se poohlížet po korytech budoucích, koryta jsou
přece to hlavní. Vládní koalice již v té době přestala existovat. A
tak ODS učinila strategické rozhodnutí, které je patrné až nyní, když se
zpětně podíváme na kauzy Vrbík, Běleš a Kořistka a následující vývoj. Tím
rozhodnutím bylo za každou cenu naprogramovat pád vlády a docílit předčasných
voleb. To mělo ODS přenést přes cca půlroční období populistických slibů před
řádnými volbami. ODS se totiž bála (jak patrno z vývoje preferencí
oprávněně), že by mohla o své preference v tomto období zase přijít,
protože levicoví voliči na populistické sliby mnohem více slyší. A tak se
začalo tlačit na pilu.
V médiích se začaly objevovat různé skandalizující
novinářské kauzy, které velmi rychle přivodily pád druhé růžové vlády, vedené
Upřímným Stanislavem Grossem. Standa Upřímný nebyl pro zkušené matadory žádný
problém: jednak měl spoustu másla na hlavě a jednak jeho charisma rychle
zmizelo: zejména když měl kromě své hezké tvářičky prezentovat taky něco
jiného, například politické vize. Když se během období dvou měsíců objevilo
v rychlém sledu 5 novinářských kauz – kauza Přibyl, kauza Šarapatka, kauza
„Mlýn“, kauza Grossův byt a kauza Barková, Standa Upřímný šel rychle ke dnu.
V této souvislosti mě napadá
jedna věc: čím si, milí čtenáři, vysvětlujete ten náhlý sled kauz
skandalizující (ve většině případů zřejmě oprávněně) vedoucí představitele
vládní strany, který nastal po kauze Kořistka? Jak je možné, že se novináři tolik
zabývali kauzou Grossova bytu, ale ponechávali zcela bez povšimnutí jiné stejně
závažné kauzy – například kauzu soudruha Tlustého a jeho domu za 5 milionů nebo
kauzu bytu soudruha Kalouska,
nejčestnějšího muže ve státě? Jak to, že tak důsledně trvali na předložení
důkazů (místo, aby je sami hledali!) v takových stamilionových kauzách
jako byl systém IZIP, ale Grosse shodila ze sedla kauza, která byla
prezentována jen na základě spekulace,
dodnes nebyl soudruh Gross za své mrzké činy ani obviněn natož odsouzen?
Jak to, že na jedné straně se přední deníky snaží shodit Paroubka za každou
cenu (tato snaha je někdy tak křečovitá až se člověk diví), ale při
faktografických referencích například internetový deník iDnes odkazuje na předvolební
materiály ODS? Je to opravdu pouze náhoda? Této křečovité snahy si všimla i
některá nezávislá média a přední mediální bijci „sockokomoušů“ nezapřou svoji
spřízněnost se starými strukturami – například jistý Karel Steigerwald,
prominentní novinář z MF Dnes, má velmi intimní vztah ke správní radě NGO
zvané Centrum pro
ekonomiku a politiku (CEP), kde je instalován spolu s jistým panem
profesorem Klausem, toho času uživatelem trafiky na Pražském hradě a jeho
dvorním poradcem, jistým panem Jiřím Weiglem. To je pochopitelně taky nic
neznamenající náhoda. Myslím, že české média zhruba poslední rok a půl šíří
zcela programově negativistickou zakyslou náladu jako vystřiženou
z politických projevů odésáckých lídrů. Je za tím nějaký záměr, je to
realita nebo je to jen náhoda? Můj postoj k tomuto problému vystihuje tento článek. Jsou novináři
pouze přesvědčenými agitátory, kteří neumějí dělat svoji práci, nebo je
v tom ještě něco jiného? Těžko říct.
Zakyslá a nihilistická nálada,
kterou zde šíří slovem i činy rukou společnou a nerozbornou jak ČSSD tak ODS
spolu s aktivistickými médii se nemohla neprojevit na vůli voličů a jejich
preferencích. Základním pocitem normálního voliče z nastalé situace je
totiž naprosté znechucení. Hnus z ČSSD, která se po osmi letech vládnutí
vyčerpala a nyní už jen lpí na svém korupčním potenciálu kumulovaných koryt.
Ale také hnus z médií, hnus z ODS, která jedním koutkem huby káže o
právu, demokracii a zářných zítřcích, zatímco se vyvlastňují (sic
neznárodňují!) drobní akcionáři, zatímco si řada modrých soudruhů hezky
chrochtá u žlabu a krade jako straka. Hnus z ODS a soudruha Marka Bendy
pardonujícího tunelářské zmrdy. A média spolu s bývalými exponenty
sametového převratu adorují
90. léta Klausova klondiku, jakoby to byla léta idyly a ekonomické
prosperity, na což může skočit opravdu jen jedinec ducha mdlého a poruchou
permanentní paměti. A na rozdíl od vlády ODS, ČSSD si může připsat
k dobru, že za jejich vlády (či jim navzdory, jak je libo) ekonomika jakž
takž funguje. Co z toho plyne pro normálního voliče? Koho má volit?
Zelení na scéně
Volič má v podstatě 3
možnosti:
1
nevolit nikoho. Toto možnost využije v roce 2006 asi
50% oprávněných voličů. To je nejvýhodnější pro extrémistické strany
s tvrdým jádrem jako je ODS nebo KSČM, které tím pádem mají větší
zastoupení v politice, než odpovídá jejich skutečným preferencím u občanů.
2
volit velkou stranu podle aktuálního zájmu bez ohledu na
budoucnost i vlastní ideje. Tedy když jsem zaměstnanec, nemůžu volit ODS,
protože jako zaměstnanec, notabene státní, nejsem jejich cílovou skupinou,
která bude zvýhodněna. To je výhodné pro ČSSD – většina oprávněných voličů jsou
totiž zaměstnanci – buď střední třída nebo nižší střední třída – žádná jiná
strana by podle této marxistické matematiky neměla šanci na zvolení.
3. Volit kohokoli, kdo není součástí současného establishmentu.
Tato alternativa vynesla do politických výšin Zelené. Ale do voleb je daleko.
Zrovna tak může uspět i jiná strana jako například Železného
nezávislí. Stačí pár milionů na
kampaň, vzhledem k všeobecnému znechucení je vše jen otázkou náhody.
Zelení, pokud ve volbách "vyhrají" (tj. dostanou se do sněmovny),
vítězství nedobudou, nýbrž utrpí. Základním motorem, který žene voliče
k tomu, aby Zelené volili není jejich politický program, ten nikdo nezná,
ale pouze teoretická šance na zvolení někoho jiného, než jsou stávající
politická prasata. Je to jen akt zoufalství nikoli akt cílené volby. Také není
jasné, s kým vlastně Zelení půjdou do holportu. Bursík je sice
pravostředovým politikem, ale nedovedu si představit například pana Uhla, jak
spolu s panem Tlustým hlasuje o rovné dani nebo školném na VŠ. Podle mého
názoru budou Zelení pouze další lidovci – tedy strana s nejasnou politickou
profilací a viditelnou ikonou pro voliče (v případě lidovců je to pánbůh.
v případě zelených je to ekologie), která se podle potřeby nechá uplácet
tu z pravé a tu z levé strany politického spektra. Ostatně hádky
kolem kandidátek zelených, kde se nyní narychlo mění dřívější aktivisté za
preferované soudruhy dává jasně nahlédnout voliči, o co tu vlastně jde. Podle
mého názoru proběhne standardní scénář, který se dá pracovně nazvat „svádění
opilé spolužačky“. I Vy i ta spolužačka víte, proč to děláte, Vy i ona chcete
totéž. Ale Vy prostě nemůžete přijít a říct: „hele Máňo pojď si zasouložit“.
Máňa si totiž musí zachovat tvář před svým vlastním egem a před kolegyněmi, což
znamená, že svádění se protáhne na několikahodinovou misi, kdy ona dělá jako že
nechce a Vy hrajete hru, ve které předstíráte, jak moc Vám imponuje její
intelekt a jak moc Vám jde o splynutí Vašich duší, abyste zakryl prostou
realitu, že Vám jde především o kontakt sliznic v oblasti ergotogenních
zón. A vlastně to ve skrytu duše ví i ta Máňa. Se Zelenými je to stejné: před
svými voliči si budou hrát na ekologistické ideje, budou se zdráhat, dělat
primadonu, ale v zákulisí půjde o nemilosrdný kšeft o koryta, něco za
něco. A bude jenom na Bursíkovi a jeho lidech, jak daleko dokážou zajít a o jak
dlouhý horizont setrvání v politice se budou snažit. Jak moc dokážou
prodat naivitu svých voličů. Když budou chtít vydržet déle, budou dělat větší
drahoty, možná že si vyberou opozici, která jim zajistí, že příště těch
preferencí bude možná ještě víc. Pokud se Zelení nechají zkorumpovat (ať už
pravicí nebo levicí) bude to jejich vlastní harakiri – podobně jako skončila
ODA či US. Pokud se zkorumpovat nenechají, půjde o další destabilizující prvek
na politické scéně.
Dopady změn volební matematiky na povolební uspořádání a růst preferencí
ostatních stran
Vzestup zelených nemohl nemít
odpad na preference stran stávající Národní fronty. Je pouze jediná strana,
která vzestupem Zelených nebyla ovlivněna a tou stranou jsou komunisté. Ať už
je to jak chce, komunisté těží jednak z nespokojenosti voličů, kteří patří
k ekonomicky slabým, ale hlavně mají komunisté jednu mocnou zbraň:
mocenský půst způsobil, že KSČM je prosta jakéhokoli politického skandálu za
posledních 8 let. Přestože jde o znouzectnost tuto ikonu si komunisté drží
stabilně a posilují ji. Podle mého názoru jim to zajistí stabilní voličskou
základnu do té doby, dokud budou v opozici. Vymření voličů nehrozí, naopak
jejich potenciální elektorát se dostává nyní do citlivého předdůchodového věku,
kdy je nejvíce ohrožen chudobou a nezaměstnaností, což může jejich preference
spíše zvýšit. Podle mě jejich preference neklesnou pod 14%.
Lidovci naproti tomu zaznamenali
úbytek hlasů. Nemyslím si, že jejich hlavy propadly ve prospěch Zelených, spíše
se mi zdá, že řada jejich voličů přešla k ČSSD. Je to dáno především
osobou bratra Kalouska, který vlezl do modrého řitního otvoru až příliš brzy a
ochotně. Voliči KDU-ČSL jsou voliči chudí, z venkovských oblastí. Mám
dojem, že jestliže se budou muset rozhodovat mezi sociálními jistotami a
pánembohem, dají přednost sociálním jistotám, anžto pánaboha se nenajedí,
přestože Bible svatá tvrdí opak. Preference lidovců spadly na 5.5%, pokud je to
pravda, lidovci se vůbec nemusejí dostat do Poslanecké sněmovny, čímž by vypadl
hlavní koaliční partner ODS, a to by byla velká sranda a pro českou pravici
katastrofa.
Pro ČSSD znamená vzestup Zelených
rovněž vážný problém. Jejich sen o menšinové vládě podporované komunisty se
rozplynul do nenávratna. Sama ČSSD vládu s komunisty sestaví pouze
v případě, že se lidovci nedostanou do sněmovny, jinak nemá šanci. Dá se
předpokládat, že Zelení získávají svoje hlasy především z elektorátu ČSSD,
což bylo podle mého názoru hlavním důvodem poklesu politických preferencí
z 26 až na 22% (téměř o stejné procento jako byl vzestup Zelených).
Poslední dobou, zdá se, však Zelení získávají i hlasy
zprava (zakyslé libertariánské kydy může normální člověk stěží považovat za
program), takže na novou rovnováhu doplatili především lidovci, jejichž význam
klesá, ODS a ČSSD na ni doplatí rovným
dílem.
Vývoj preferencí dává tušit, že
povolební koaliční jednání budou dlouhá a pravděpodobně s překvapivými
zvraty. Nelze vyloučit ani novou oposmlouvu, tentokrát v opačném gradu
podle německého scénáře.
Alternative end?
Máme vůbec brát preference Zelených vážně? Vzestup Zelených
je zářným příkladem, jakou moc mají průzkumy veřejného mínění, kdy sama zpráva
o realitě realitu vytváří. Vzpomeňme si ale na jiný příklad takového vzestupu
preferencí. Bylo to v roce 1998, kdy jistý pan Kremlička z Hnutí
důchodců za životní jistoty prorokoval, že sní chrousta, pokud se nedostane do
parlamentu. Pan Kremlička nakonec chrousta zchroustal a dokázal, že na rozdíl
od jiných politiků své slovo plní – pro politiku ho bylo asi škoda. Jak je
možné, že strana, která v předvolebních průzkumech vykazovala 10%
preference měla při volbách sotva 3%? Podle lidí, kteří statistice rozumějí,
šlo o jasný příklad zmanipulování voleb (na semináři o statistice jsme to
dokonce probírali jako typický statistický hoax). Není totiž statisticky možné,
aby volební průzkumy byly zatíženy takovou chybou. Někdo s preferencemi
manipuloval. Jistě na to není žádný důkaz, ale jediná, kdo tenkrát mohl mít
z manipulace nějaký profit, byla ODS. Půl roku před volbami měla ODS 8%
preferencí a bylo zřejmé, že voliči ji po právu odmění za úspěchy jejího
vládnutí. A najednou zde raketově vyletí strana, která drénuje hlasy jejího
tehdejšího hlavního politického rivala. Podle volebních výsledků se dá
odhadnout, že skutečný volební potenciál strany DŽJ byl okolo 1%,
s vzestupem preferencí ji volilo cca 3% občanů. Stranu DŽJ a její
politický program mohl málokdo rozumný považovat za něco jiného, než vtip –
avšak vzestup preferencí měl účinek: český volič rád vyvažuje a tak stranu,
kterou mnozí považovali za zprofanovanou, nyní lidé volili ze strachu, aby nám
zde nevládli důchodci spolu s komunisty. ODS „povstala jako Fénix
z popela“, říkalo se, statistický hoax fungoval perfektně. Kdybychom byli
standardní demokracií, musely by se volby tenkrát anulovat a několik lidí by
muselo skončit ve vězení. V zaprděném česku bylo ale ticho po pěšině, na
korupci je tu každý zvyklý. A tak se ptám: je vzestup zelených skutečný nebo je
to jenom mediální bublina, statistický hoax, který někomu dobře slouží? Cui
prodest? Toho času není jasné, komu by vlastně sloužit měl, ale na preference
je třeba se dívat s krajní nedůvěrou. Spoustě lidí jde totiž o hodně.
28.3.2006 Challenger
|