/*Je tady teď spousta článků na závažná témata, a přestože i já mám
na srdci spoustu věcí které mě nasírají, rozhodl jsem se Vás raději oblažit
něčím lehčím, abychom se tou nápravou světa zcela nezahltili, ono to možná
ještě chvíli vydrží*/.
Jistě to znáte všichni. V poklidu zaslouženě ve volný den dospáváte
probdělé noci (workholici probdělé při práci, zbytek poté, co měl po práci
legraci. K ránu, kdy je spánek nejsladší, ale dojde ke kolizi. Z některé
buňky obývané jiným exemplářem homo sapiens se začne ozývat rachot, jako
kdyby si Rusové spletli Prahu s Groznym.
Průvodním znakem tohoto jevu je, že útok je většinou veden jen od 7:00
do cca 12:00 a po jistě zdařilém obědě dojde k útlumu bojové činnosti (pravděpodobně
je generál/manželka s dosaženými úspěchy čety spokojen a ta tráví zbytek
dne zažíváním).
Můžete namítnout, že touto aktivitou není nijak narušena vyhláška o
nočním klidu, ale já prostě ctím i zásadu prosté lidské slušnosti a provádět
o víkendu činnosti způsobující kravál před cca 9-10h. považuji minimálně
za bezohlednost a sám takto duševní pohodu sousedů nikdy neohrožuji (což
samozřejmě vede k tomu, že trochu slušnosti očekávám i z druhé strany).
Nicméně protože jde o činnost zákonem i vyhláškou dovolenou, je nutno
promyslet plán, jak Permoníka taktně upozornit, že jeho činnost může u
sedmispáčů vzbuzovat nelibost.
Ranní ptáče sice dál doskáče, ale nevím jak vy, já mám za týden naskákáno
ažaž a skákat ještě i o víkendu by asi bylo nad moje síly. Pokud je možnost
zjistit , který že to aktivista má randál na svědomí, lze přejít k osobní
konfrontaci, něco jako „Kur…, Franto dej s tim po ránu pokoj“, ale
to by bylo příliš laciné a já preferuji neotřelá řešení, kdy si kutil sám
uvědomí, že je někde asi chyba. Někdy také není možné zdroj pirátského
vysílaní do mých bezstarostných snů odhalit, a tak je třeba předat informaci,
aby byla srozumitelná i jinak než verbálně.
Mám tady tři příběhy, kde se můžete inspirovat, jak na to (a doufám,
že v diskusi přidáte i svoje).
Příběh první (v koupelně):
Permoník zahajoval již několikátý víkend v cca 6:30 frontální útok na
můj spravedlivý spánek. Do čehosi mlátil v koupelně kladivem a to s intenzitou
party horníků posilněných sklenicí mléka. Určení směru útoku přes světlík
bylo nesnadné a tak se mi dodnes nepodařilo identifikovat, který stachanovec
to byl.
Jednoho dne byla moje trpělivost u konce a tak jsem přemýšlel jak na
něj (koneckonců, usnout se mi v tom randálu nedařilo). Asociace s horníky,
kdy jsem se já cítil jako ten zasypaný, mne přivedla k tomu, že horníci
v této zoufalé situaci komunikovali odpovídáním na klepání klepáním. Vzal
jsem z nářadí gumovou palici a kus prkna. Přemístil jsem se do koupelny.
Jakmile poklepal kladivem, poklepal jsem mu stejným počtem úderů zpátky.
Dost silně ho to znejistělo, klepání bylo stále sporadičtější (zdálo se,
že váhá) a po cca desetiminutové klepací konverzaci záškodnickou činnost
ukončil. Od té doby v ní pokračoval vždy až po obědě, což mi se sluchátky
na uších u PC nikterak nevadí a probouzím se vyspaný do růžova (slečnám
toužícím vidět něco růžového na požádaní zašlu foto).
Příběh druhý (ranní sex):
Naši noví sousedé, přestože jde jinak o sympatické mladé lidi, zřejmě
řešili ochladnutí partnerského vztahu určením přesného času pro sexuální
hrátky. Bohužel se z nějakého důvodu domluvili na sobotě 8:00. Činnost
zahajovali s neuvěřitelnou pravidelností a slečna účastnící se akce dávala
svoji spokojenost velice hlasitě najevo (pravidelný termín se zřejmě osvědčil).
Byl jsem z toho v rozpacích, představa že je zastavím na chodbě a oslovím
ve stylu (prosim vás, ehm mohla by ehm slečna při ehm seksu ehm v sobotu
ráno ehm méně křičet) vháněla ruměnec do mé již značně časem ošlehané
tváře. Bylo tedy třeba vymyslet alternativní Plán.
V soboru v 7:45 jsem zahájil přípravy. Učinil jsem malou potřebu, namazal
si rohlík máslem a především nažhavil domácí 5+1 soupravu s PC, kde jsem
připravil MP3 od Tří sester: „Ta na tuty mi jediná, dá, dá, dá“.
Akce začala v pravidelném čase, já spustil MP3 a po otočení volume doprava
jsem v klidu vychutnával na mě časnou snídani spojenou s poslechem pravda
dnes již trochu komerční hudby.
Doufám, že jsem sousedovi nenarušil do budoucna erekci nebo že došlo
nedej….. – doplň jméno neoblíbeného politika - (ehm bože) k uskřípnutí,
ale zatím mě ještě na chodbě pozdraví, přičemž buď došlo k utlumení hlasových
projevů, nebo hrátky přesunuli na dobu, kdy zaniknou v běžném denním ruchu
našeho činžovního domu, a já tak mohu nerušeně pochrupávat až do začátku
GamePage, aniž bych se naprosto zbytečně hned po ránu sexuálně vzrušoval.
Příběh třetí (pračka):
V dnešní době, kdy automatická pračka už není přepychem, je stejně stále
možno díky vrozené spořivosti českého etnika, narazit na typy, které, abychom
neurazili jejich majitele, lze nazvat jako silně výběhové. Jedna se např.
o obrobky firmy Tatramat , kteroužto jsme kdysi také vlastnili a její obsluha
si leckdy nezadala se soubojem se značně rozzuřeným býkem. Matka občas
skončila potlučená v rohu, zatímco pračka triumfovala a rozpustile běhala
z koupelny do předsíně a zpět.
Podobný model se zřejmě dostal do některé z méně movitých partají v
okolí (jak už jsem naznačil, přes světlík často nelze určit zda v našem
nebo vedlejším domě). Radost z nové elektroniky v domácnosti byla zřejmě
značná, nebo znečistění textilií v rodině přesahovalo běžný standard a
tak byla pračka v provozu již od časných ranních hodin (7-8:00).
Zvuková kulisa při praní chvílemi dosahovala stejné intenzity jako demolice
koupelny v prvním příběhu (zřejmě přidanou hodnotou přístroje byla i funkce
přestavba koupelny na ponorku zdarma). Jelikož pračka funguje většinu doby
sama, bylo mi jasné že musím jednat pouze a jedině v okamžiku spuštění
(dobu ukončení jsem nebyl schopen odhadnout , navíc není nutno ihned pračku
vyprázdnit, trocha plísně na prádle je jen důvodem k dalšímu spuštění maslostroje).
Trochu jsem si přivstal a učinil opět všechny úkony výše uvedené ranní
úkony a doufal že budu již další víkendový den odměněn možností tuto újmu
dospat. Jakmile došlo ke spuštění pračky, vylezl jsem na roh vany abych
se dostal na úroveň okýnka světlíku a vší silou zařval: „Vypni tu pračku,
kurva“. Úspěch této, řekl bych až naivní akce, byl eklatantní, k narušení
zvukového prostoru v dopoledních hodinách již nedochází.
Bohužel jsou i Permoníci machři, na které absolutně nemám. Jeden z nich
mi například zpříjemňoval dovolenou v Horní Plané celý týden přehráváním
symfonií pro kotouč a dřevo na cirkulárce mezi 7-9. Na zahradě měl psa
a tak pokus o přeřezání řemenu selhal a byl jsem nucen zachránit holý …..
vždyť víte.
V diskusi očekávám, že přidáte pár vlastních historek o tom, jak potlačovat
ranní proaktivitu Permoníků bez násilí. Nepište mi tam že se jedná o hloupý,
povrchní článek plný pravopisných chyb, to vím taky a nijak mne to neobohatí.
/*Při psaní článku nebylo použito ani jednou slovo zmrd (až teď) ani
nebylo nikomu do zmrdů spíláno, taktéž nebyl žádný zmrd zraněn. Podobnost
s kýmkoli a to i s mými sousedy je čistě náhodná.*/
03.06.2005 Loner