... jak díky naprosté byrokracii vyhazovat prachy vidlema a ještě zabít
nadějný projekt.
V úterý jsem se spolu s cca 20 dalšími účastníky měl informační schůzku
k tomuto projekt na NIDM, příspěvkové organizaci. Jako jediný jsem nebyl
v této oblasti profesionálem , všichni ostatní byli učitelé, zaměstnanci
DDM atd., tedy všichni do určité míry závislí na státu, já to táhnu pouze
ze svých soukromých peněz a z peněz sponzorů. Navíc jsem za celý svůj život
pracoval ve firmách na státu závislých pouze 4 měsíce, zbytek života pracuji
v soukromých firmách a mám tedy o slovu "efektivita" a jeho významu poněkud
jiné představy. A měřítko efektivity u mne představuje především poměr
náklady/výnosy , tedy v tomto případě náklady na projekt/kolik peněz se
dostalo k dětem. A v tomto měřítku se jedná o poměr katastrofální.
Nicméně se nedomnívám že je to vina těchto pracovníků. Jsou to nadšenci,
pro které to není jen práce, ale dětem se věnují i ve volném čase. Celý
problém je ten, že si každý úředník chrání flek. A jak ho ubránit nejlépe?
Tím že se stanu, pokud možno ze zákona nepostradatelným. Pokud není zákon,
stačí i prováděcí vyhláška, nařízení vlády, v nejhorší i interní předpisy.
Totéž platí o EU, kde navíc platí - když se v Bruseli (vzor si doplňte
sami) uprdnou, tak se v Praze poserou. Takže ze státu který měl sloužit
lidem, se stal moloch kde se 90% práce dělá zbytečně - jen aby se úřednictvo
zabavilo navzájem. Navíc kontrola je mizerná, dle kamarádů ajťáků je průměrné
využití počítačů cca 30% času...
Takže k tomu, k čemu mě stačí blok, tužka, telefon a e-mail, je třeba
tuna papírů a 4 úředníci na plný úvazek a více jak rok zbytečné práce.
Uvedu příklad. Nejdůležitější je "spárovat" děti a jejich rádce.....
takže potřebuju databázi dětí a rádců. Jak by to vyřešil "normální" člověk?
Zakoupením 2 notýsků po dvacetikoruně a propisky. Jak to řeší stát? Zavedením
databáze, zaregistrováním databáze u ÚOOÚ, výběrovým řízením na dodavatele
databáze a serveru, zajištěním zálohování, směrnicí k vedení databáze,
archivací přístupů k databázi, ustanovením správce databáze, registrací
oprávněných uživatelů databáze, ustanovením dohledu nad databází, písemným
souhlasem každého zaregistrovaného ( samozřejmě s ověřeným podpisem, u
dětí u obou zákonných zástupců)... a to jsem ještě nejmíň na půlku věcí
zapomněl.
A jak to řeším já?
Projekt Síť
Protože podpora ze strany státu nebo dokonce z EU je strašlivá záležitost
vyžadující profesionální byrokraty, několik let práce a ty děcka strašně
rychle rostou, a pokud je nepodchytíme včas zapadnou do průměru, považuji
za nutné něco začít dělat hned. Tedy si rozeberme situaci - máme dva hlavní
problémy.
a) včas podchytit talentovaná děcka
b) sehnat jim podporu
Ten druhý problém lze vyřešit snáze.
Problém první: Kde ty děti brát? Tady existují dvě cesty - ve
svém okolí (jako já většinu těch mých) a ve školách.
Oficiální cestou to ovšem půjde jen těžko. Každý ředitel či ředitelka
si dneska maximálně chrání své postavení a tak nám těžko povolí i letáček
na nástěnku. Podle mne to půjde spíš jinou cestou. Spousta z Vás má děti,
a všichni z Vás dětmi byli. Znáte nějaké Pany Učitele nebo Paní Učitelky?
Takové, které si dodnes pamatujete a rádi na ně vzpomínáte? Pokud ano,
promluvte s nimi o Síti. Pokud budou ochotni pomoci, dejte jim vizitky,
ať je rozdají vytypovaným dětem. Dávejte letáčky do škol, knihoven, v práci
na nástěnku... musí se o nás děti dozvědět.
Problém druhý: Jak je podpořit?
Tady je několik cest. Ale ta nejdůležitější - děti potřebují rádce,
někdy i hmotnou podporu (počítač, měřák, součástky) , ale bez rádce se
neobejdou nikdy. A právě rádců je nedostatek, ale najdou se. Děti se taky
najdou. Takže zbývá to nejdůležitější - spárovat je :) A to je právě úkolem
Sítě.
Chcete být Rádcem?
Dobře si to rozmyslete! Tohle nejsou obyčejné děti. A pomáhat jim je
sice velká radost, ale taky tvrdá práce. Intelektem jsem sice dospělí,
ale emočně a zkušenostmi rozhodně ne. Navíc potřebujete díky jejich charakteristickým
vlastnostem i ocelové nervy.
Jaké vlastně tyto děti jsou? Velice chytré, citlivé, ale na druhou
stranu taky pekelně labilní, příšerně paličaté a své. Vymlouvat jim když
si něco umanou nemá moc cenu, pokud jim nehrozí nebezpečí tak je nejlepší
je nechat ať to zkusí. Nejdůležitější je získat si jejich důvěru. To jde
dost těžko. Jednou z charakteristických znaků vysoké inteligence je i určitá
"emoční plochost" a apriori nedůvěra, včetně problémů s komunikací. Donutit
je třeba zavolat cizímu člověku (třeba z technické podpory) je u většiny
z nich zejména v nižším věku (tak do 16-17 let) práce srovnatelná s výstupem
na Mount Everest pozpátku.
Neodradilo Vás to? Tak pár charakteristických příhod:
V debatě: To já už plastické trhaviny nedělám od jedenácti let.....
to je mi taková nuda.... to poslední půlkilo jsem už dávno odpálil.....
Ukazuje mi ve dvanácti letech Teslův transformátor: Podívej se jaký
jsou ty blesky krásný.... a povšimnu si napájení - 4 transformátory
z mikrovlnných trub v sérii - výsledné napětí 10 000 Voltů přivedeno na
holé vodiče cívky - zásah nemá to dítě sebemenší šanci přežít....
Přežili jste popis takových situací bez infaktu nebo mrtvice? Pak by
jste mohl být tím správným....
Jak to vlastně probíhá? Já jsem takový "manažer". U mne se sbíhají
nabídky pomoci od dospělých a požadavky na pomoc od dětí. Pokud se jedná
o požadavek na rádce, proberu svou databázi a předám Skype kontakt - zeptám
se rádce zda je ochoten stále pomoci, pošlu kontakt na Rádce dítěti, a
pak už je to mezi nimi. Na mne se obracejí jen pokud potřebují pomoci s
něčím dalším. Pokud se jedná o požadavek na finance nebo hardware, řeším
to s nimi - vyžaduji samozřejmě kdo, proč a na co potřebuje konkrétní pomoc.
Podle toho buď seženu požadované věci sám, nebo požadavek zveřejním na
blogu a vyčkám reakce.
Chcete se tedy stát rádcem? Napište mi. Potřebuji Váš Skype, telefon,
jméno, obec, obor ve kterém jste se dětem ochotni věnovat. Jednoznačně
dávám přednost už lidem, kteří mají už aspoň jedno dítě, jsou už "trénovaní"a
mnohem klidnější. Navíc díky obvykle vyššímu věku (Tj. kolem 30 let) mají
i spoustu praktických zkušeností a děti spíš komunikují se staršími, s
lidmi kolem svého věku mají problémy. Počítejte i s tím, že budete muset
komunikovat i s jejich rodiči, každý rozumný rodič se zajímá s kým se vlastně
baví jeho dítě a co vlastně dělá.
Chcete nám pomoci, ale nechcete být Rádcem? Ozvěte se mi prosím, nějak
se domluvíme - kluci potřebují dost často vyřazenou výpočetní techniku,
měřící přístroje, součástky.... většinou to ale řeším u jednorázových akcí
zasláním na mou adresu, nechci rozdávat jen tak kontakt na ty děti, na
Inetu nikdy člověk neví kdo je na druhé straně.
03.11.2012 Tparanoik
Originál článku naleznete zde.
Byl zveřejněn s autorovým laskavým souhlasem.
Na tomto webu naleznete i další
informace k autorově činnosti. (DF)