S komentáři k situaci kolem Řecka a jeho prázdné pokladny se roztrh
pytel. Dovolím si připomenout, že se nás
to také týká, a to částkou zhruba 2.600 Kč per capita včetně Marty
a Teny. Tedy prozatím. Ve skutečnosti to bude mnohem více.
Médii nám byla předložena varianta, že Řecko provozovalo příliš nákladný
sociální systém. To ale není tak docela pravda. Sociální systém Řecka se
ve skutečnosti nijak zásadně neliší od kocourkovského. "Jen" je roztříštěný
mezi mnoho různých organizací, což jej činí ještě nákladnějším, ale struktura
i výše "benefitů" v tomto systému je na první pohled podobná.
Stejně jako Kocourkov, i Řecko trpí socialistickou propagandou a jeho
obyvatelé se také nechali přesvědčit, že učitelé, policisté a hasiči dostávají
málo peněz a mělo by se jim přidat, aby pracovali kvalitně. Stejně jako
v Kocourkově dostali přidáno a pracovali poté pořád stejně kvalitně. Stejně
jako v Kocourkově hučeli politici do občanů, že se musejí uskrovnit, aby
státní rozpočet byl zdravý, a zvyšovali jim daně. Stejně jako v Kocourkově
však tyto peníze zahučely do bezedného sudu sociálních transferů a státní
rozpočet dále churavěl. Co je však pozoruhodné, je systém benefitů, který
pro sebe vytvořili řečtí byrokrati. Státní zaměstnanci - vojáci, policisté,
někteří úředníci, kteří mají služební poměr - jdou do penze nejvýše v padesáti
letech věku. Dokud ještě pracují, pardon, docházejí do úřadu, mohou na
různých bonusech dostat až 1.300 EUR měsíčně navíc. Důvodem pro přiznání
bonusu může být například, že umějí cizí jazyk, umějí pracovat s počítačem,
na pracoviště přicházejí včas (!) a pokud pracují v lese, dostávají bonus
za práci venku. Dcery úředníků, které žijou odděleně a nejsou vdané, obdrží
po smrti rodiče-úředníka jeho penzi. Na tom vydělává na 40.000 žen a stojí
to 500 miliónů EUR ročně. Většina mladých Řeků při výběru povolání sní
o tom, že budou státním úředníkem, což vnímám jako příklad strašlivé životní
demotivace. Řeckým specifikem jsou různé vládou nebo místní samosprávou
vytvořené rady a výbory, které samozřejmě disponují svými rozpočty. Tyto
rady se podílejí na správě státního majetku nebo organizují sociální služby,
počet jejich členů se odhaduje na 10.000 a ročně stojí kolem 100 mil. EUR.
Kromě korupce a šedé ekonomiky je další lokální specialitou silný vliv
odborů, který paralyzuje velké polostátní společnosti. Odbory úspěšně léta
bránily prodeji předlužené státní společnosti Olympic Airways. I přesto,
že společnost byla léta v červených číslech a existovala díky masivním
intervencím od státu, poskytovala svým zaměstnancům a jejich rodinám lety
zdarma a bonusový program. V roce 2008 se podařilo aerolinky prodat, přičemž
se musely rozloučit s 4.600 zaměstnanci. Náklady na tato personální opatření
v odhadované výši 1,3 mld. EUR nesl rovněž stát (možná si nyní
kladete otázku, co tam těch 4.600 lidí vlastně dělalo). Největší železniční
společnost v zemi, OSE, zaměstnává 9.000 pracovníků a v roce 2008 byla
800 mil. EUR v mínusu. očekává se, že bude postupně následovat scénář stejný
jako u aerolinek.
Komu to něco připomíná? Usilovnou snahu o zákon o státní službě a "sociální
stabilizaci" úřednictva? Vzdělávací programy a dlouhodobý nárůst úřednictva
v Čechách? České dráhy a České aerolinie? Řecko je dobrá lekce pro nás
pro všechny. Škoda, že média neukazují všechny souvislosti, protože pak
by nutně muselo vyjít na povrch, že politika ODSČSSD směřuje do stejného
bodu. Zejména doporučuji k zamyšlení tato témata:
1. Řecké finance neprojedli běžní lidé v sociálním systému, ale Řecko
vytunelovali jeho úředníci a odboroví funkcionáři.
2. Evropská unie se proměnila ve finanční letadlo, kde nejlépe dopadá
zpravidla ten, kdo nastoupí jako první. Gratulujeme Řecku k úspěchu, který
my mít nebudeme
3. Minulý týden došlo k prvním obětem otevřeného boje za sociální stát.
Demonstranti, kteří protestovali za uchování socialismu v původních rozměrech,
zapálili banku. Kolik z těchto levicových radikálů asi pracovalo pro stát,
stát je živil nebo živil jejich rodiče? Tři zaměstnanci banky, dvě ženy
a jeden muž, nemohli z budovy uniknout a udusili se kouřem. To je něco,
na co si budeme muset začít zvykat. S tím, jak ekonomiky EUCCCP budou chudnout
a ztrácet konkurenceschopnost, nebudou schopny ufinancovat svoje sociální
transfery. Příjemci transferů ale budou požadovat další přísun, protože
si zvykli a ze "svého" standardu nebudou chtít ustoupit. Budou hledat další
zdroje, které jak známo "jsou". Poté, co z trhu zmizí levné peníze (to
se děje teď), budou hledat interní rezervy v "povinné solidaritě" bohatých
s neschopnými. Ani jedna strana si svůj majetek a svoje zdroje nebude chtít
nechat sebrat a tak bude docházet k podobným incidentům. Válka o sociální
stát probíhala až dosud skrytě nebo partyzánskými metodami, formou "daňových
reforem" (t.j. zvyšování daní a poplatků), přičemž adresáti plnění byli
sice občas poněkud netrpěliví (např. snahy o zavedení eutanazie), ale nebyli
zatím ochotni nikoho kvůli zdrojům zabít, tím spíš někoho produktivního,
kdy by na ně mohl ještě dělat.
Protože jsem část týdne strávil v Německu, měl jsem možnost hovořit
s místními na téma finanční pomoci Řecku. Nikdo nepřijímal tento fakt pozitivně,
a po úvodních politicky korektních omluvách se všichni přiznali, že se
zde manipuluje s jejich penězi proti jejich vůli, s čímž se bezpodmínečně
musí skončit. Pro Němce je to ještě o to tragičtější, že na Řecko přispívají
defacto dvakrát, protože do Německa ve velkém imigrovali řečtí občané,
kteří se kvůli nízké pracovní morálce a celkové neochotě cokoli produkovat
stávají klienty sociálního systému.
Klidně se posaďme a sledujme cvrkot na ulicích. Kdo si chceme něco hezkého
koupit, kupme si to hned, pak už to možná nebude tak snadné. Konec EUSSSR
nepochybně začal, ale bude to drahé a nebude to snadné.
08.05.2010 D-FENS