Dnes se stalo to, co bylo víceméně očekávaným výsledkem, tedy senát
odmítl novelu zákona o silničním provozu, obsahující kromě jiného také
zavedení objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupky, které
jsou s ním spáchány jeho řidičem, tedy teoreticky někým jiným.
Problematice
jsme se již věnovali. Hlasování v senátu bylo jednoznačné, nikdo nebyl
proti, senát tak prokázal odolnost proti mediální masáži. Podobný výsledek
se dal očekávat, protože zákon byl výsledkem kreativity diletanta Humla.
Také se bohužel dá očekávat, že se sněmovna pokusí toto veto přehlasovat,
protože tam úřaduje hned několik lobby, které mají na "napravení" tohoto
problému, chcete-li, pokrácení našich ústavních práv, eminentní zájem.
V minulé
části seriálu o "problému s osobou blízkou", jak to někteří idioti
nazývají, dokonce i v diskusi na D-F, jsem vyjádřil značné znepokojení
nad tím, že třetina respondentů jakéhosi obskurního (patrně zcela smyšleného)
výzkumu byla ochotna udávat své blízké. V tomto článku zmíníme oproti tomu
skutečnost, že naše morální zkurvenost národa nemá rozměr pandémie, protože
se ještě najdou lidé, kteří jsou ochotni postavit se právním zvěrstvům,
kterým zmíněný humlozákon nepochybně je.
Snátor, který mi promluvil z duše, se jmenuje Jiří
Pospíšil a jeho řeč převzatou ze stránek Senátu přináším v plném znění
(se zvýrazněním, které jsem provedl), protože si myslím, že je vyčeprávajícím
a výstižným pohledem na realitu tzv. "problému osoby blízké" (který není
problémem, jak jsem již mnohokrát zmínil).
"Paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Nebudu tak
korektní jako moji předřečníci, nejsem zpravodaj a mohu nazývat věci pravým
jménem.
Považuji za hrozné a skandální, když ministr a někteří další, kteří
už zde mluvili, říkají ústavnímu právu výmluva. Řešení: Rozhodl
jsem se, že to říkali s uvozovkami, protože tomu tak říkají novináři a
stalo se zvykem tomu tak říkat. A opravdu za výmluvu to asi vážně nebereme.
Řešení tzv. výmluvy na osobu blízkou je jednoduché. Stačí prostě zrušit
Listinu práv a svobod. A pak ten problém nebude. Jinak se pořád hledá řešení
problému řešícímu důkazovou lézi způsobenou tím, že zejména obecní policisté,
a zejména pražští obecní policisté raději sedí za monitorem a píšou
papíry, než by zastavili auta v místech, kde se přestupky páchají. A dost
často jsou to místa, kam se chodec vůbec nedostane, nebo tam může i pršet.
Celý problém - my totiž řešíme to, kdyby auto, kterým byl spáchán
údajný přestupek, bylo vzápětí zastaveno, řidič určen a s ním proběhlo
přestupkové řízení na místě, tedy zkrácené správní řízení, nebo proběhlo
řízení správní. Toto řešení, které přenese platbu na majitele, a ten má
sice objektivní odpovědnost za vozidlo, ale hmotněprávní odpovědnost, a
toto spletení s hmotněprávní odpovědností s trestněprávní odpovědností
je jedna z nejhorších věcí, která se právě tady děje. Tak toto přenesení,
dokonce bez správního řízení, čili dokonce bez konstatování a prokázání,
že se přestupek vůbec stal, protože bez toho se nedá vůbec tvrdit,
že přestupek nastal, a nemůže být tedy potrestán pachatel, tak nám ukazuje,
o co jde. Jde prostě o získání peněz, nejčastěji pro obecní pokladnu,
přímo a bez správního řízení, tedy bez toho, aby bylo konstatováno, že
vůbec přestupek nastal.
Přijmeme-li vypuštění tzv. výmluvy na osobu blízkou a přeneseme-li
odpovědnost za spáchání domnělého přestupku, dopustíme se několika zcela
mimoprávních zvrhlostí. Jinak to nazvat neumím.
Zaprvé – Budeme trestat chování neznámého podezřelého tak, jako by
mu byl přestupek doložen, a přestupek přitom přiřkneme někomu jinému, který
na místě přestupku vůbec nemusel být, samozřejmě mohl, vůbec nemusel o
překročení zákona vědět, samozřejmě mohl a mohl ho způsobit, a zejména
nemusel vůbec znát okolnosti, bez jejichž objasnění nelze vůbec vyřknout
závěr, že přestupek byl spáchán. Přesto bude potrestán majitel. Majitel
je odpovědný za vozidlo, to je pravda, ale jeho odpovědnost je odpovědností
hmotnou, tu nese, a je dokonce proti škodám způsobených jeho vozidlem ze
zákona pojištěn.
Vznikla škoda spácháním domnělého přestupku, třeba tím, že auto jelo
rychleji? Já se ptám komu? A kdo ji způsobil, pokud vznikla? Nejčastěji
vůbec žádná škoda nevznikla. A není žádným způsobem prokázáno, protože
správní řízení neproběhlo, že se jednalo o přestoupení zákona, které mohl
mít i důvody, a nebyly zjištěny okolnosti, které by někdy případně i vznik
přestupku vylučovaly.
Pokud vznikla škoda městské pokladně, která mohla vybrat, měla naplánováno
vybrat, a nevybrala, pak tu škodu způsobili spíše ti městští policisté,
kteří si nedovedli zajistit jednoduchým způsobem, např. zastavením vozidla
– a uvedu vám jeden zajímavý příklad. Např. v Brně je výběr pokut dvakrát
vyšší než v Praze. Prostě proto, že brněnští městští policisté ta auta
zastavují. Tak tato škoda, která vznikla městské pokladně, byla způsobena
spíše těmi policisty, kteří nekonali svou službu tak, aby mohli vybrat
pokutu, naplánovanou, a tím způsobili škodu městu, pak by měla být přenesena
na ně.
Protože jde o majitele a odpovědnost hmotnou, pak pokud byla vozidlem
způsobená škoda, je cílem této hmotné odpovědnosti uvedení stavu do stavu
před způsobením škody. A pokud to nejde, tak přiměřené odškodnění. Tam
se přece nemůže jednat o trest.
Při hmotněprávní odpovědnosti jde tedy o nápravu, v žádném případě
nejde o trest. A vzniká tedy otázka, jak vlastně se tzv. objektivní odpovědnost
přenesla z hmotněprávní odpovědnosti do trestněprávní odpovědnosti, komu
a za co má vlastně ten majitel platit?
Zatřetí – Je nejasná i výše náhrady, kterou má platit majitel auta
za nesdělení nebo nevědění. To je v zákoně popsáno poměrně jasně. Je to
vlastně pokuta za spáchání toho přestupku, který nebyl doložen. Který by
byl uložen, kdyby byl doložen. Ale on doložen nebyl.
Není jasné, proč za stejný čin, čili za nesdělení toho, co majitel
ví, a nebo nevědění toho, co má vědět, má za úplně stejné nesdělení má
platit různě vysokou pokutu. Podle toho, jak se někdo úplně jiný chová,
zvláštní. Je tedy jasné, že pokuta majiteli při různé výši není pokutou
za nesdělení, ale přenesením platby. Přenesením platby za neprokázaný přestupek,
za předpokládaný přestupek. A jak už jsem v závěru své řeči jasně řekl,
má to být platba, kterou se vyhne ten ukládající správnímu řízení.
Zavedením tohoto principu se vracíme ke středověkému přenášení odpovědnosti
za čin na nezúčastněné, kteří mají mít nějakou odpovědnost kárnou, zprostředkovanou
místem, vlastnictvím, nebo čímkoli jiným. Tedy ke kolektivnímu, v tomto
případě jen podmíněnému alternativnímu trestání, bez potřeby doložit, že
ke káratelnému chování vůbec došlo. Při přestupkovém řízení se totiž projednává
i to, zda nenastaly okolnosti, které by konstatování, že k přestupku došlo,
vylučovalo. To při přeposlání pokuty na majitele vůbec nenastane, ale vůbec
nemá příležitost, protože tam mohl nebýt, uplatnit námitky, že šlo o okolnosti,
za kterých přestupek nevzniká.
Jak by to zjednodušilo stíhání vraha, kdyby se podařilo zjistit majitele
vražedného nástroje, to se mi ani nechce domýšlet.
Tím, že se vynechá odkaz na ústavní princip, se ale ústavní princip
neruší. Jde pouze o trik, kterým chce autor tohoto vypuštění, a
nevím, proč pan ministr se k tomu tak hlásil, zmást ty, kteří mohou
tohoto svého práva využít. Již dnes existuje povinnost každého, nebo
právě těch, kteří jsou ústavou z této povinnosti vyňati, odpovědi na okolnosti,
které by pomohly objasnit vyšetřování činu.
Teď se novináři a někteří úředníci – a my je tady v uvozovkách nazýváme
hanlivě "výmluvou na osobu blízkou" bude i nadále platit. Nikdo i nadále
nebude muset vypovídat, pokud by svou výpovědí přitížil sobě nebo osobě
blízké. A každý, kdo využije svého práva nevypovídat, právem odmítne platit
přenesenou pokutu na majitele, protože její velmi blízký, prostorově, článek
ústavy říká, že nikdo nesmí být postižen za využití svého práva.
Tento pokus zrušit nebo spíše zatajit ústavní právo je jednou
z nejprimitivnějších právních zvrhlostí, jaké jsme v poslední době
zažili. Pan ministr dělá těžkou chybu tím, že se s tím ztotožňuje a obhajuje
poslanecký návrh. Tím se přiřazuje k těm diletantům, kteří neumějí rozlišit
hmotněprávní a trestněprávní odpovědnost. Jde o snahu učinit právo fyziologickým
až paralogickým, jen proto, aby se obhájil poznatek, že nejvzácnější kapalinou
na světě je kapka krve městského policajta. Kapka potu, pardon. (Smích
v sále.) Krev bývala vzácnou kapalinou, teď je to kapka potu policajta,
protože ten policajt by se musel zvednout ze židle a jít za ten měřák a
zvednout pracně plácačku a ztotožnit řidiče. To neudělá, a proto se vymýšlí
parlamentem tak složité řešení, jako že bude postižen stejně, aniž se prokázalo,
že šlo o přestupek. Majitel jakoby, jakoby! byl přestupek.
Takže, promiňte tou nejvzácnější kapalinu na světě, je podle tohoto
zákona zjevně kapka potu městského policajta. Jestli jste si všimli, tak
státní policie tento problém většinou nemá, protože ta auta většinou zastavuje.
Pane ministře, na vaši obhajobu tohoto zrušení výmluvu na osobu blízkou
sedí rčení básníka Skácela: "Tak špatná pravda a tak krásná řeč." Děkuji
vám."
Originál zde.
Pokud máte raději video, naleznete ho zde.
Musím říci, že jsem pocítil určité zadostiučinění v tom, že tento pán
zastupuje v senátu právě mně, protože je z Českých Budějovic (stejně tak
mohou hradečtí být svým způsobem pyšní na senátora Drymla). Tímto děkuji
Dr. Pospíšilovi veřejně a za sebe.
Mimochodem, na případu Dr. Pospíšila je jasně vidět rozdíl v myšlení
mezi "starou" a "novou" generací politiků. Starší generace politiků měla
ještě co do činění s reálným životem a měla příležitost naučit se rozlišovat
mezi dobrým a zlým, zmiňovaný Dr. Pospíšil pracoval jako lékař. V diskusi
k této antiprávní normě vystoupil také Dienstbier mladší, syn nedávno zesnulého
soudruha Dienstbiera, porevolučního ministra zahraničí. Ten patří ke generaci
mladší, rozlišovat se neučil a už nemyslí na rovině "dobré vs. špatné",
uvažuje na rovině "správně bychom měli vs. správně bychom neměli." Mladý
Dienstbier totiž nedělal nikdy nic jiného než "veřejné služby" a politiku
(jeho tatínek alespoň nějakou dobu "topil" v automatizované kotelně) a
v jeho názorech je patrný určitý posun: "Myslím si, že je to správná
cesta, že morálně je zcela nepřijatelné, abychom umožnili některým lidem
hromadně se vyhýbat své odpovědnosti.". Typické žvásty profesionálního
politika. Stejně tak nebo ještě hůře je zdeformovaný nový objev ABL, pardon,
Věcí veřejných zmr. Pavel Dobeš, nějakým omylem tč. ministr dopravy, od
kterého už asi nic jiného nečekáme, protože dosud pouze lízal řiť Bártovi.
Ten klesl ještě pod Dienstbierovu úroveň a už uvažuje jen na levelu "potřebujeme
vs. nepotřebujeme".
22.07.2011 D-FENS