Celý příběh začal už před dvaceti roky. V srpnu 1992 prověřovali
policisté znásilnění 17leté dívky a zatkli tehdy 19letého Jana Šafránka,
který pracoval jako noční hlídač v truhlárně. Při výslechu se mladík přiznal,
ale později to odvolal s tím, že byl pod nátlakem vyšetřovatelů, kteří
ho měli bít. Když potom podepisoval protokol, tak prý ani nevěděl, že v
něm je i přiznání.
"Padaly facky a rány pěstí. Abych se nemohl bránit, dali mi ruce
za záda, nasadili pouta a přivázali k topení. V jednom kuse jsem slyšel:
Když se nepřiznáš, nepustíme tě domů. Byl jsem tam sám, advokát přijel
až pozdě večer", vypověděl
Šafránek pro server ihned.
V rozsudku najdeme následující perlu:
"...obhajoba obžalovaného v tomto směru je nepravdivá, neboť z výpovědi
svědka kpt. Františka Šumpíka soud zjistil, že obžalovaný nebyl k výpovědi
jakkoliv donucován a jeho výslech byl proveden objektivně a v souladu s
procesními předpisy."
Stejně tak byli policisté kreativní při rekonstrukci činu s figurínou,
kdy říkali Šafránkovi, co má dělat a on to také dělal, a také při rekognici.
Vyšetřovatelé nechali Šafránka na chodbě sedět se znásilněnou dívkou těsně
před tím, než šla identifikovat pachatele. Oběť pak prstem ukázala právě
na Šafránka, i když původně vypověděla, že útočníkovi bylo mezi 40 a 50
lety.
Advokát přidělený ex-offo byl narozdíl od policistů pasivní. Buď byl
lempl, nebo měl za to, že obhajoba je součástí obžaloby. Soudní projednávání
probíhalo také chaoticky. U první instance byl Šafránek shledán vinným
ze znásilnění, ale nikoli původní domnělé oběti - mladé dívky, ale jiné
starší ženy. U Krajského soudu v Brně, kam se Šafránek odvolal, padl rozsudek
ročního nepodmíněného trestu za znásilnění, ovšem nikoli této druhé ženy,
ale opět té první. Rozsudek je velmi mírný, pokud jde o znásilnění, patrně
se soudce snažil zamezit tomu, aby vyšlo najevo, že Šafránek je nevinný
a stát by mu musel nahradit 10 měsíců ve vazbě. Jak vidno, soudy tápaly
nejen v tom, co dotyčný udělal, ale také komu to udělal, a nakonec se spokojily
s východiskem podle vzoru, že kde není žalobce, tam není soudce. Rodina
totiž neměla peníze na další soudní řízení, některé z účtů platili dokonce
v naturáliích, a to konkrétně půlkou prasete. Sám Šafránek byl také nepochopitelně
pasivní, patrně do určitého okamžiku vůbec nepochopil, že se zde jedná
o jeho osud.
Šafránek strávil 10 měsíců ve vyšetřovací vazbě, zbylé dva měsíce si
po odsouzení odseděl ve věznici v Oráčově. S pověstí sexuálního násilníka
žil až do roku 2006, kdy policie vypátrala skutečného pachatele, o rok
později jeho sestra podala soudu návrh na obnovu řízení.
Už při projednávání případu byl ve spise důkaz, že nemohl být pachatelem.
Šlo o rozbor spermatu nalezeného na oblečení poškozené. Vzorek vykazoval
krevní skupinu A, kterou má i Šafránek. Při zkoumání jeho slin však znalec
zjistil, že podezřelý patří mezi tak zvané nevylučovatele, tedy skupinu
lidí, z jejichž tělních tekutin včetně spermatu nelze krevní skupinu zjistit.
Přesto skončil ve vězení, protože si listiny nikdo nevšiml.
Obnovu řízení iniciovala v roce 2007 Šafránkova sestra. Nakonec policie
dopadla skutečného pachatele, náhodou či spíše nedopatřením, a Šafránka
soudy zcela očistily v roce 2010. Šafránek se nyní domáhá odškodnění. Dosud
přiznané odškodnění je v řádu stovek tisíc (409 tisíc korun). To je podle
jeho advokáta Kočího málo, a je to skutečně málo. Požaduje částku kolem
35 miliónů korun a to se mi zdá také málo. Za sociální
popravu určitě.
Současný obhájce rodiny, doktor Kočí, komentoval situaci takto:
„Za prvé, to je důsledek určité lenosti orgánů činných v trestním
řízení na počátku devadesátých let a pak… jak to kulantně říci. Čas od
času se setkávám s případy, kdy státní zástupce, nebo i soudce, nejsou
na hlavní líčení řádně připraveni, neznají spis. To zřejmě platí i pro
tento případ.“
Advokát Pavel Pelák, obhájce ex-offo Jana Šafránka na začátku kauzy,
dnes soudí u Krajského soudu v Hradci Králové.
Kriminalista František Šumpík, který v srpnu 1992 vyslýchal Šafránka
na policejní stanici v Hlinsku a vynutil si jeho přiznání bitím, je dnes
v důchodu.
Soudce Miroslav Novák, který nevinného Šafránka v roce 1993 odsoudil
na tři a půl roku nepodmíněně, je dnes soudcem Krajského soudu v Brně.
Jak asi dozorovalo státní zastupitelství práci policie? U soudu se jistě
minimálně četly znalecké posudky, co v nich asi stálo?
Je to samozřejmě všechno naprosto šokující po všech těch letech, co
nám Havel a spol. žvanili o pravdě a lásce. Justiční systém je v základních
rysech shodný s tím, který byl v roce 1993. Policie je po několika deformách
ještě více zasažena diletantstvím a snahou nalézt pachatele stůj co stůj
(probíráme často v případě přestupků). Státní zástupci se navzájem fízlují.
Dva ze tří hlavních aktérů jsou pořád činní v justici. Bojíte se? No, asi
byste měli.
Ve všech zprávách, které o této kauze v posledních zazněly, postrádám
mimojiné jednu základní věc Nikdo nebyl potrestán a to ani disciplinárně.
V souvislosti s kauzou nezmínila žádná oficiální místa opatření, která
byla nebo budou podnikuta, aby se podobné selhání hned několika kontrolních
mechanismů najednou neopakovalo.
Tak se tedy žije v právním státě. Ať na to myslí ti z nás, kteří pociťují
vnitřní uspokojení z toho, že "lump skončil za katrem". Ono je totiž čím
dál častěji sporné, zda ten za katrem je skutečně lump a zda ten skutečný
lump nepobíhá mezi námi.
27.02.2012 D-FENS