... aneb: Proč je stát
tak úslužný k lidem, kteří mu nemohou přijít na jméno?
Tak děti budou zase tančit. Obětavě stěhují "soundsystémy" aby potěšili
své bližní. Jen z dobroty duše, taková kulturní charita. Něco jako když
kdysi svazáci z měst jezdili na vesnice zpívat častušky nebo hrát divadlo.
Nevybírají žádné vstupné, ačkoliv sami jistě řádně platí například autorské
poplatky i náklady na dopravu a udržování aparatury. Musí mít bohaté sponsory.
Ti navíc na rozdíl od sponsorů podobných akcí (Pražské Jaro, Smetanova
Litomyšl apod.), trapně okázale nevystavují svá jména pod pódiem. Pracují
citlivě a skromně v pozadí.
Hlavním sponsorem se však letos stal český stát. Konečně! Po letech
ústrků a nepochopení. Armáda ČR poskytne potřebný pozemek, upraví příjezdové
cesty, Policie ČR v zásadě zajistí pořadatelskou službu, Záchranná služba
pak ošetření těch účastníků, jejichž křehká nervová nebo fyzická konstituce
neunese tíhu zážitků. Lze předpokládat, že ani Drop-in a místně příslušné
K-centrum nezůstanou stranou. Všichni zúčastnění si vzájemnou spolupráci
pochvalují téměř se slzami v očích. Pořadatelé ocenili i snahu, že laskavě
opečovávající Česká republika nechala vytisknout mapy příjezdových cest,
aby nikdo nemusel strádat a bloudit. Pouze jeden z nich vyjádřil pro Český
rozhlas obavu, zda jejich mapový papír bude dostatečně kvalitní pro „ubalení
jointa“. Nepochybně pouze žertoval. Užívání nelegálních drog na tak ušlechtilé
a prestižní akci? Samozřejmě že ne!. Proto také policie nekontroluje například
řidiče vozidel technařů na to, zda nejsou pod vlivem návykové látky. Jako
důvod musí být podezření a to tady samozřejmě nepřipadá v úvahu. Stejně
tak vozidla sama jsou na první pohled v tak skvělém (Czech)Teknickém stavu,
že jakékoliv kontroly by byly jen mrháním penězi daňových poplatníků. Ještě
čerpadláři by měli solidárně vypnout bezpečnostní kamery, aby „turisté“
mohli v klidu tankovat a na internetu se, jako loni, neobjevovaly záběry
jejich aut odjíždějících bez zaplacení.
Bylo dokonce pamatováno i na tu část tanečníků, jejichž rebelskému naturelu
takováto státem dotovaná alternativní kultura nebude připadat sdostatek
alternativní a budou si chtít uspořádat CzechTek ještě alternativnější.
Policejní mluvčí Pavel Hanták v Mladé frontě ze 17.7. vysvětluje, že se
policie bude snažit, aby každý takový technař „měl svého policistu“, který
mu vysvětlí, že jedná protiprávně a bude ho přesvědčovat, aby svého jednání
zanechal. Daňový poplatník takové nadstandartní služby jistě rád zaplatí.
Také bych chtěl mít „svého policistu“. Třeba když jdu pozdě večer po Praze.
Docela by se hodilo, kdyby byl k dispozici a přesvědčil eventuálního žadatele
o moji peněženku „aby svého jednání zanechal“.
Informace o takto citlivém přístupu rozplakala i mého kamaráda, jinak
otrlého silničního vraha, kterému minulý týden naměřili na poloprázdné
suché silnici mimo obec dokonce 94km/h. I jemu bylo vysvětleno, že „jedná
protiprávně“ což ho stálo Kč 2000,- a dva body. Pravda, neměl dredy, nejel
na CzechTek a když se řekne „tráva“ vybaví si maximálně krmení pro králíky.
Místo tance rozváží koblihy, vstává každé ráno ve čtyři, domů se dostane
pozdě odpoledne, večerní zpravodajskou trojseanci většinou prodřímá. Události
a komentáře ve 22:30 dokonce tvrdě prospí. Daniela Drtinová mu prostě nestihla
vysvětlit, že právě tyto dva příklady rozdílného přístupu k rovnosti před
zákonem názorně ukazují, že stát sice umí určitým skupinám obyvatelstva
ukázat laskavou tvář, avšak v důležitých věcech neváhá zaujmout principielní
stanovisko. K nepřizpůsobivým občanům, kteří se (např. pravidelným chozením
do práce, neobtěžováním sousedů, konformním oblékaním či heterosexualitou)
zásadně odlišují od standartu života ve svobodné společnosti, je naprosto
nekompromisní. Nezanedbatelný je ovšem také fakt, že s pekařem se policii
při výkonu státní moci pracuje daleko lépe.
Pravda, najdou se pesimisté z řad daňových poplatníků, kteří nechápu
kulturně společenský význam CzechTeku pro budování rozvinuté demokratické
společnosti. Nechápou, že taková akce začíná patřit k Czechskému kulturnímu
dědictví podobně jako třeba Hurvínek a Spejbl. Ačkoliv - od 1.7. si s tím
Spejblem a kulturním dědictvím už nejsem tak jistý… Jsou i tací, kteří
nechápou proč stát a jeho úředníci všemožně vycházejí vstříc lidem, kteří
odpornému establishmentu nemohou přijít na jméno? Proč se stát může přetrhnout
laskavostí jen proto, aby si pár tisíc lidí mohlo zadarmo zařádit. „Drzé
čelo, lepší než poplužní dvůr,“ říkávala moje babička. Ano. Tak nějak.
Množství vašich lidských práv se odvíjí od hlasitosti kraválu, který jste
schopní způsobit před televizními kamerami. Deset let řádění se konečně
zúročilo. Tak se to má dělat! Takový pěkný vzkaz těm nudným vidlákům, kteří
jezdí celý den po poli s traktorem a když si večer chtějí zajít ve městě
do kina, tak na lístek musí dělat dvě hodiny a ještě se bojí, aby jim cestou
nesebrali techničák na dvacet let starou škodovku. Ano, drze se přiznávám:
stará babka z vesnice, která se celý život dřela, vychovala pár dětí a
teď po odpolednách nábožně hledí na „Nezkrotnou Lucíu“ je mi stokrát milejší
než plná louka tanečníků, ať už je jejich mysl rozšířená jakkoliv. A právo
té stařenky žít si v klidu vesnice svůj způsob života je přinejmenším stejně
významné (všímáte si jak jsem toleratní?) jako právo technařů na svoji
vznešenou kulturu.
A to CzechTek je víceméně nevinná zábava proti protiglobalizačním „demonstracím“
před několika lety v Praze. V televizi jsme den co den viděli zdokumentovány
desítky trestných činů a nikdo se ani nepokusil pachatele potrestat, natož
odsoudit k náhradě milionových škod, které vznikly. Organizátoři rabování,
jisti si svou beztrestností, v klidu poskytovali rozhovory. Rvačky s policií
(útok na veřejného činitele - zkuste to někdy v kravatě a saku třeba při
silniční kontrole, nebo na finančním úřadě) byly velkoryse přecházeny větami
typu: „No oni ti Italové si chtěli jen tak bouchnout“. Jen si tak trochu
písknout, prostě „tančící děti“. Když o pár let později opět čekaly Prahu
podobné radosti, nabízela katolická charita v kostele „U Ignáce“ důchodcům
přechodnou evakuaci do ubytoven mimo Prahu. Měli opustit své domovy jako
kdyby se čekala živelní katastrofa nebo válka. Nějak nemám pocit, že by
v těchto případech mělo platit: „Moudřejší ustoupí“.
Jaké skvělé vlastnosti musí mít lidé, kteří jsou takto „nad zákonem“?
Možná by mělo ministerstvo vnitra vypracovat nějaký návod. Na všechno je
návod. Takhle tápeme, nevíme… Stačily by dredy, nebo je třeba být i závislý?
Je tatoo a piercing podmínkou? Musím bydlet ve squatu nebo se toleruje
trvalé bydliště? Mohu chodit do práce? Ne, pardon zbytečná otázka! Práce
by asi neprošla. Mohu se každý den sprchovat?
Věci však nejsou tak jednoduché jak se zdají – vzhled nestačí. Ještě
je třeba mít správné ideje. Zkuste si podobným způsobem uspořádat skinheadský
sraz a uvidíte. Co je tedy vhodné vyznávat, aby i bývalý prezident kvůli
Vám utrousil, že by nebylo od věci si ještě na pár let zapanovat?
Základ je „být proti“. Ale pozor na směr! Útočit je nutné zásadně zleva!
Musíte být multikulturní, protiglobalizační, ekologičtí, nepopírat holocaust,
kouřit, pěstovat… Chránit velryby, tuleně, krokodýly… Ovšem nikoli chřástaly!.
Číst Respekt, poslouchat Rádio 1, do kina na festival Jeden svět, v televizi
Americké nezávislé léto… Vytvářet jakékoliv hmotné statky je přísně zakázáno
– ideální je studovat například fakultu společenských věd nejméně do čtyřiceti
let věku. V zemích s demokracií stabilizovanou využívat košatý systém různých
stipendií, v zemích východnějších se nechat život rodiči.
Ano, základ je „být proti“, ale nezapomenout se podívat každý den v
19:15 na ČT1, kde vám přesně řeknou „proti čemu.“ Jde o jakousi „institucionalizaci
rebelství“. Být rebel je prostě práce jako každá jiná, která se řídí přesnými
pravidly. Ale nemusíte se bát, není to tak složité. Po pár týdnech cviku
už byste mohli Jolaně Voldánové napovídat.
Pokud tohle všechno splňujete, zbývá už jen založit nějakou „občanskou
iniciativu“ či „nevládní oraganizaci“ a můžete vyrazit na úřady pro dotace.
Se vstupem do EU se možnosti rozšířily až neskutečně. Celkem spolehlivé
vodítko jak rozlišit ty, které „má stát rád“ a které ne, je směr toku peněz.
Stát se chová jako velmi rozmazlená a rozmarná slečna. Ten, kdo jí nosí
květiny a kupuje dárky, bývá pro smích, což jí samozřejmě nebrání květiny
a dárky přijímat. Toho, kdo na ni kašle, většinou miluje. Podobné je to
se státem – loajálním občanům, platícím daně, se odvděčuje neustálým vymýšlením
předpisů a omezení, zatímco na ty ostatní si nedovolí ani křivě podívat.
Případně buduje penězovody, aby jim jejich životní styl co nejvíce usnadnil.
S překvapením zjistíte, jaké pochopení všude najdete, jen když sebeméně
zahrozíte, že by se zbytek lidstva mohl dozvědět, že úřadu v městě X neleží
patřičně na srdci udržitelný rozvoj, péče o drogově závislé, podpora alternativní
kultury nebo že dokonce nechce financovat rockový festival pořádaný ve
prospěch průmyslového využití konopí. Žádné obvinění z korupce nevyděsí
vašeho starostu tak, jako když na něj prásknete, že v sobotu večer nekouká
na Monthy Pythony a neví jak vypadá tibetská vlajka. Nejveselejší pohled
(nebo nejsmutnější – podle toho jestli daně platíte, nebo daně platí Vás)
je na padesátiletou úřednici v kostýmku rozpačitě poposedávající na zahajovacím
večírku patřičně ujetého klubu podporovaného z kulturního fondu města.
Jednou jsem něco takového zažil v Německu. Náctiletá mládež popíjející
pivo a pokuřující bůhvíco. Stěny vkusně posprejovány. Kromě jedné, kterou
zdobil gigantický portrét Che Guevary. Skoro 3m. Tak velkého Che jsem v
životě neviděl. Nejistá dáma vypadala trošku jako Angela Merkelová a vzhledem
k tomu, že to bylo asi před pěti lety a navíc v Německu východním, nelze
vůbec vyloučit, že to byla přímo ona.
Věc však má ještě jedno úskalí – vyklízení konzervativních pozic probíhá
někdy tak rychle, že jste sice „hustě alternativní“, ale občas už není
vůči čemu. To by koneckonců mohla být i optimistická odpověď na otázku
v názvu článku. Stát prostě takto rebely uplácí a doufá, často oprávně,
že je to přestane bavit. To vše samozřejmě funguje, avšak jen do jisté
míry, protože pesimistická námitka zní: „S jídlem roste chuť.“ Vánoční
řádění ve Francii dává této námitce za pravdu. Zapalování aut tam patří
již léta k folklóru nejen silvestrovskému. Ročně jich tak shoří několik
tisíc, aniž to někoho (kromě jejich majitelů) znepokojuje. Pokud se tedy
chtěli mladí a neklidní hoši ukázat – nesměli troškařit.
23.07.2006 Dědeček