Komentáře ke článku: Nový Rammstein (ze dne 10.10.2004, autor článku: D-FENS)
Přidat nový komentář
|
Rammstein neposlouchám, páč neumím německy, tudíž nemůžu soudit. Ale náhled na dnešní pop scénu je více, než výstižný :-(
Jinak ČSSD se holt snaží přebrat hlasy těm balancujícím mezi komunisty a jimi. Komunismus bez komunistů. Ještě si měli půjčit dechovku. Sakra, proč já debil jim ten hlas posledně házel ...
|
|
|
Zdar,
vzhledem k tomu, že v posledních volbách získala naše drahá (v pravém slova smyslu) ČSSD skoro 30% hlasů a Ty jsi první, kterého vidím veřejně se přiznat, že je volil a že to byla chyba, tak hluboce smekám!!!! Kéž by k tomuto závěru došla většina jejich voličů. Skoro jsem si na konci srpna myslel, že to tak bude (když měli cca 15% podporu), ale dneska ráno jsem zaslechl v rádiu, že už mají zase 25%... Vééélmi zajímavé (a je-li to pravda, pak už nemám slov)...
|
|
|
Standa to prostě myslí upřímně a je sociální demokrat:-) Ty sračky asi opravdu fungují. BTW: V Brně jsem viděl billboard s policejní helmou a nějakými hesly, bohužel jsem řídil a tak nebyl čas na přečtení. Netušíte někdo kdo za tím stojí?
www.chatra.wz.cz
|
|
taky vysel Landa s novym albem, uz si ho slysel? Taky velmi povedena a CESKA vec :)
|
|
|
Souhlas, jedenact hvezdicek z deseti. Jmenuje se to Neofolk.
|
|
|
dvanact :-) Bila hora, Blanicti a Tata jsou naprosto vyborny...mel jsem ho par dni pred oficialnim releasem a skoro jsem z toho uchcaval...holt zjistil ze smerem 9mm cesta nevede...a je to moc dobre...
|
|
|
Coze? Landa a zpev? asi si to budu muset poslechnout ( i kdyz za nedlouho toho budou urcite plny radia...)
|
|
Landa ? Jeste ted mam chut rvat hruzou, kdyz si vzpomenu, jak zprznil Morituri te salutant.
|
|
|
nesouhlasim, nezprznil, jako jeden z mala to prezpival opravdu hezky a srdcem...
|
|
|
Prespival to tak ze se nemusel stydet a pritom Landovsky!
Mimochodem Neofol dvacet hvezdicek z deseti! 2. pisnicka je proste o mne.. 1. je taky super... a zbytek! no snad napovi ze ho tu uz treti den mam pustene porad v kuse! ;-))
Grovik
die with smile
http://gph.wz.cz
|
|
|
Souhlas - Kryl musi v hrobe rotovat jako vetrak...
|
|
|
Dokud jsem neviděl klip, tak se mi to líbilo. Až když jsem viděl ten klip, ve kterém kytarista Vartecký při víceméně patetické Morituri... skáče jak trotl, aby udělal dojem, tak se mi to teprv zhnusilo.
Co do prznění Krylovy tvorby doporučuji výtvory nýmanda, který si říká Raven a pak útrpný pořad, ve kterém na ČT někteří písničkáři zkouší napodobit Kryla s minimální úspěchem. Pořad je uváděn každoročně v den Krylova úmrtí a je skutečně jen pro otrlé!
|
|
|
Konečně si někdo všimnul že to landa zkur**l!!!! Toor to udělal podstatně líp a nikdo quli tomu neuchcával. První člověk co to neopěvuje a nechválí Landovu dokonalost. Poté, co jsem slyšel jeho živáč pro mě není Landa muzikant. Takovou prasárnu bych na CD nedal ani kdybych musel. Opravit největší kopance ve studiu by asi bylo zbytečně drahé...
www.chatra.wz.cz
|
|
|
Přiznám se, že jsem posledních 10 let na toho blba vysazenej. Jediný co bylo rozumný z jeho tvorby - Orlík. Moje mládí. Mám s p. Landou osobní zkušenosti. Byl jsem příznivcem hnutí pankáčů, dnes už pouze pasivní. V cca letech 93 až 96 jsem byl pravidelným náštěvníkem pražského klubu "Futurum". Zasvědcení znají. V těchto letech tam "nepravidelně" zavítával tento exot. Vždy přišel spolu s 10ti až 15ti vylízanci - holá palice, kanady a v té době velmi populární bunda Bomber. Landa když byl bez nálady ukazoval prstíčkem směrem do davu a ty jeho debílkové se začali kulturně bavit - prudili a mlátili. Samozřejmě, že ani jeden neplatili vstupný a místní "vyhazovači" při jejich příchodu mlátili čelem o zem, jak se klaněli. Je to špína chlap a platí na něj pořekadlo - kam vítr, tam plášť. Viz jeho dnešní image.
|
|
|
musím souhlasit s Mystique...zprznil!!!co je to za blbost...kryl to jen recitoval a lenda tomu dal hudbu a hlavně ZPĚV takže to určitě nezprznil
|
|
Uz by som uvital, keby si autor a vsetci, co tak radi nalepkuju veci titulom fasizmus a fasisticky precitali nieco o rozdieloch medzi fasizmom a nacizmom. Myslim ze budu zaujimavo prekvapeni. Napr zistenim, ze rezim v portugalsku az do cca 70' rokov minuleho storocia bol fasisticky. A tym zistia, ze fasismuz oprosteny od nanosu tendencnych kecov nie je nic ine ako dalsia ekonomicka (a celokom uspesna) teoria.
Nacizmus, na rozdiel od fasizmu, je len dalsia odnoz socialistickeho svetonazoru dovedena do extremu tak, ako bol dovedeny do extremu komunizmus a s fasizmom nema nic, absolutne nic spolocne. Snad len osobu Benita Mussoliniho, ktory ekonomickemu hnutiu fasizmu spojenim s hitlerom vytvoril nelichotive prepojenie na nacisticke nemecko.
A teda, mozme povedat, ze Leibach je nacisticky pretoze je pro biely etc etc, ale povdat, ze je fasisticky, to je ako povedat, ze Leibach je merkantilisticky ...
|
|
|
fašismus jako ekonomická teorie? plkáš nesmysly.
ale on Dfens taky:
"... Laibach. Tady bych si ohledně toho fašismu tak jistý nebyl, ..." jenom tady, Dfensi?
http://www.dfens.wz.cz/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2004032802
"... Jste fašista. Sice už léta postrádám nějakou přesnější definici, kdo to fašista je, ale ..."
nj, buď už si tu definici našel nebo je v tom stále chaos ;)
|
|
|
Co to byl fašismus? Celé toto ideologické a potažmo i politické hnutí vzniklo z toho, že se hledala nějaká třetí cesta mezi liberálním kapitalismem a socialismem a komunismem. Nějaká třetí cesta, protože kapitalismus, zvláště v 19. století, který vyrostl z osvícenských kořenů a byl úzce spojen s mravním relativismem, jenž vzešel z osvícenství a byl charakteristický pro liberální ideologii jako takovou i pro liberalismus jakožto hnutí, byl asociální a po stránce vztahu k zaměstnancům velmi necitelný, což samozřejmě plodilo pauperizaci na jedné straně a bohatství na straně druhé. Marxismus byl jakousi reakcí na tento stav, reakcí, která byla samozřejmě zvrácená, reakcí, jež vyústila nakonec v krvavou totalitu, jak se projevilo již roku 1871 za Pařížské komuny a co následovalo po Leninově a Trockého říjnové revoluci roku 1917, to tady nemusím říkat. Komunismus a socialismus byl tedy nepřijatelný. Otázku, jaké je tedy řešení, si kladla samozřejmě i katolická Církev, ale nejen ona, kladla si ji i celá řada lidí, kteří hledali nějaké jiné východisko než socialisticko-komunistické. Tady se objevil požadavek návratu k cechovnímu zřízení, který byl formulován již bezprostředně po Velké francouzské revoluci de Maistrem, známým romantikem a velkým kritikem Velké francouzské revoluce.
Potom přišel vynikající španělský myslitel Donoso Cortés, který je neprávem hodně zapomenut, ten je podle mého názoru jakýmsi původcem myšlenky korporativismu. On, i když působil ve třicátých letech 19 století, byl zároveň i politicko-sociální teoretik. Žil už v době, kdy cechovní zřízení buďto už vůbec neexistovalo, nebo bylo pouze dekorativní institucí. Navrhuje návrat k němu, ovšem v té formě, že by cechy měly zároveň i jakýsi politický vliv ve státě, že by sdružovaly jak zaměstnavatele, tak zaměstnance a oba dva že by společně prosazovali zájem své profese. Prosazovali by to ovšem ve spolupráci s jinými cechy neboli korporacemi. Cortés nerozlišuje mezi cechy a korporacemi, neboli stavy. Korporace znamená doslova stavy. On právě v tomto vidí jakési pozitivní řešení. Uvažuje takto: jestliže zaměstnavatelé budou chtít prosadit něco pro svoji profesi, řekněme například kovářskou, budou k tomu potřebovat podporu svých zaměstnanců. Právě proto, že budou tuto podporu vyžadovat, tak budou nuceni se k nim také jiným způsobem chovat, než se dosud chovají. Samozřejmě, že se také zaměstnanci musí sdružovat, aby svá práva proti zaměstnavatelům hájili, ale také, aby se s nimi dokázali sjednotit v případě společného postupu, kde půjde o zájem jednotlivé profese. A samozřejmě toto by se mělo řešit na nějakém sněmu korporací. Čili zájmy lidí určité konkrétní profese by se měly v těchto korporacích řešit a potažmo korporace by měly mít také vliv na řešení takových otázek, jako je zabezpečení rodin atd. Korporace by také měly uplatňovat vliv ve státě a měly by vytlačit vliv a pozice dosavadních politických stran. Toto Cortés zatím jenom naznačuje, ale dá se říci, že je průkopníkem tohoto stavovského neboli korporativního řešení, které se u něho objevuje právě jako alternativa vůči liberalismu a vůči liberálnímu parlamentně demokratickému řešení, potažmo vůči politickým stranám, které by měly být jediným reprezentantem.
K této korporativní myšlence, která byla v průběhu 19. století ještě dále rozpracována, se přihlásil francouzský teoretik George Sorell, který je považován za faktického zakladatele fašismu. Sorell nebyl žádným křesťanem, narozdíl od Cortése, který byl praktikujícím katolíkem, který vycházel výhradně z katolických pozic. Ovšem Sorell ne, Sorell byl hegelovec, který vystoupil s požadavkem silného státu. Pro něho tím, kdo je schopen řešit protiklad mezi bohatstvím kapitálu na jedné straně, a bídou zaměstnanců na straně druhé, je stát. Ovšem tento stát se musí o někoho opřít. Právě tím, o koho se opře, jsou korporace, tedy stavy. Korporace musí mezi sebou navzájem, ale nejen mezi sebou, ale i s ostatními organizacemi, ať už politického nebo kulturního a dalšího charakteru, vytvořit určitou jednotu na způsob starého římského impéria, čili musí vytvořit jakési fasci, čili svazky a tím vlastně být v jednotě. Tuto jednotu má zaštiťovat nějaký vůdce. Nějaká všeobecně uznávaná autorita, která má nejvyšší pravomoc. To jsou myšlenky Sorellovy, kterými se nechal fascinovat Benito Mussolini, jenž byl původně socialista, dokonce ještě před první světovou válkou osobní přítel Leninův. Po první světové válce, když poznal, že přes socialismus jeho cesta k moci nepovede, se připojil ke vznikajícímu fašistickému hnutí, které ovládl.
Mussolini sám přispěl k dějinám fašistického hnutí i jako teoretik, ale hlavně jako praktik. Teoretikem byl Giovanni Gentile, jenž byl hegelovec a také nietzscheovec. Gentile postavil myšlenku fašismu jednoznačně na návratu k římskému impériu, k jeho bývalé slávě a moci, a na tom, aby nový fašistický vůdce byl nějakým způsobem podoben římskému císaři. Gentile odmítá křesťanství jako určitý retardující činitel, protože nový vůdce musí být především silný a musí být nevybíravý v prostředcích. Gentile se zde opírá o Machiavelliho. Machiavelli jak známo oddělil politiku od morálky a ve svém "Vladaři" tvrdí, že politik naopak musí být v mnoha případech nemorální a nesmí se na žádnou morálku ohlížet. To inspirovalo Gentileho a také Mussoliniho. Mussolini napsal také spis o Machiavellim, kde právě slibuje, že se bude ve své politické praxi machiavellismem řídit a také se skutečně řídil. Fašismus je tedy systémem, jenž nevychází z křesťanských kořenů, naopak protikřesťanských, proto také spisy Gentileho byly dány katolickou Církví na index zakázaných knih. Nicméně fašismus přece jenom dokázal být vůči katolické Církvi vstřícnější než nacismus nebo komunismus. Jak Gentile, tak i Mussolini zároveň upozorňují na pozitivní vliv katolické Církve na rodinu, na manželství a vůbec na stabilitu ve státě. Oni uvažují takto: "Katolická církev sehrála v dějinách velmi retardující vliv svým učením o lásce a milosrdenství, což není akceptovatelné, ale ona má přece jen nějakou pevnou morálku a to je zapotřebí ve fašistickém státě využít."
Proto také Mussoliniho režim po tom, co se Mussolini známým pochodem na Řím v roce 1922 zmocnil vlády a postupně konstituoval fašismus, se choval vůči katolické Církvi vstřícněji, než předcházející liberálně-zednářský královský režim. Proto také i katolická Církev toto nemohla jinak než s uznáním kvitovat, což vyústilo v roce 1929 v uzavření známých Lateránských dohod, kdy Mussoliniho vláda vyhradila papeži nynější stát Vatikán. Tím ovšem není řečeno, že nedošlo ke konfliktům v pozdějších obdobích. V roce 1931 Mussolini zcela proti duchu Lateránských dohod, které se týkaly nejen zřízení Vatikánského státu, ale také postavení katolické Církve v Itálii, kde bylo stanoveno, že katolická Církev bude mít naprosto neohraničenou možnost svého působení, zavádí povinné cvičení fašistické mládeže, v níž byla většina dětí organizována, v neděli dopoledne, kdy by měly být děti na mši svaté. To vyvolalo samozřejmě konflikt jak mezi Papežem Piem XI. a Mussolinim osobně, tak celkově mezi fašistickým státem a Církví. Papež Pius XI. na to musel reagovat italsky psanou encyklikou "Non abbiamo bisogno", kde fašismus odsuzuje jako protikřesťanský systém. K těm konfliktům docházelo ještě i později. Nicméně je třeba říct, že Mussoliniho režim nikdy nesáhl k pronásledování katolické Církve. Nebylo to ani dost dobře možné, protože většina obyvatelstva se hlásila ke katolicismu a viděla v katolické Církvi svoji oporu. Takže jestliže Mussolini nechtěl u italského národa narazit, musel katolickou Církev v určitých mezích respektovat.
Jak vypadalo vlastně fašistické zřízení v Itálii? Mussolini měl absolutní moc jako diktátor. Ústava z roku 1928 stanovila, že Duce (vůdce) má absolutní moc. Král sice fungoval, byl sice formálně hlavou státu, ale neměl dohromady žádnou pravomoc. Veškerá pravomoc spočívala v rukou Duceho, který měl k ruce tzv. Velkou fašistickou radu, 23 člennou, kteří byli všichni jmenováni. Většinou to byli jeho nejbližší spolupracovníci z roku 1922, kdy se Mussolini pučem zmocnil vlády. Dále je třeba říci, že existoval sice parlament, ovšem měl velmi omezenou pravomoc. Navíc existovala pouze jedna jediná politická strana a sice fašistická. Ale existovaly korporace. Byla zřízena tzv. korporativní komora. Tady se Mussolini pokusil uplatnit myšlenku korporativního zřízení. Každá profese měla svůj svaz a v tomto svazu byli paritně zastoupeni jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci. Veškeré spory mezi nimi se řešily přímo v nejvyšším orgánu korporativní komory. A když ani tam nedošlo k žádnému řešení, tak to přecházelo do Velké fašistické rady, která potom rozhodla. Je třeba popravdě říci, že Mussoliniho režim byl pouze částečně korporativním čili stavovským zřízením. Pravomoc stavů byla omezená. U Salazara v Portugalsku nebo u Dollfusse v Rakousku tomu tak nebylo. V Itálii to bylo omezeno a podřízeno diktátu Mussoliniho. Přesto Mussoliniho fašistický režim představoval jakousi alternativu pro mnoho lidí, včetně katolíků, kteří byli znechuceni parlamentní demokracií a liberalismem. Zvláště když byli svědky toho, že liberální demokracie se dovede chovat vůči katolické Církvi stejným způsobem jako diktatura, že ji dovede administrativně omezovat, že ji dovede pronásledovat, jak dokázal zejména v 19. století kulturní boj v Německu ve Francii a i v samotné Itálii. Proto také mnoho katolických intelektuálů i církevních hodnostářů vidělo v italském fašismu přinejmenším menší zlo než v liberální parlamentní demokracii.
Tato situace byla i u nás. Známá je kniha od lékaře a badatele v oboru Turínského plátna R. V. Hynka, který napsal dvojsvazkovou knihu "Obrození Římem", která je téměř apoteozou Mussoliniho a jeho režimu. Stejně tak bych mohl uvést i žurnalistu Alfréda Fuchse, konvertitu ze židovství, který byl jinak stoupencem Masarykovy demokracie, ale přesto ve své knize "Propaganda v demokraciích a diktaturách", se vyjadřuje o Mussoliniho diktatuře velmi pozitivně. Dokonce píše, že tento režim má v sobě vysoký mravní náboj. A ještě jeden hlas nekřesťana. Spisovatel Jaroslav Maria, který byl židovského původu a zahynul za druhé světové války v Osvětimi v plynové komoře, dokonce napsal tato slova: "Hnutí italského fašismu je navýsost ideové a hrdinské. Já jsem se cítil úžasně mravně povznesen, když jsem viděl tu velikou sílu černých košil, jak pochodují ulicemi. Opravdu, toto je mravní obroda Evropy." Takto psal Jaroslav Maria, když navštívil fašistickou Itálii. Je třeba ještě poznamenat, že Mussoliniho fašistická Itálie byla sice diktaturou, ovšem nebyla to v pravém slova smyslu totalitní diktatura, protože Mussoliniho režim se nesnažil na rozdíl od diktatury komunistické nebo od diktatury nacistické reglementovat školství. Nesnažil se bránit rozvoji vědy a umění. Období dvacátých a třicátých let, znamenalo neobyčejný kulturní a vzdělanostní rozkvět Itálie. Navíc v Itálii nebyl žádný teror. Nebyly tam koncentrační tábory, jako tomu bylo v hitlerovském Německu nebo v Leninově a Stalinově Sovětském svazu. Nedocházelo tam k žádnému vyhlazování určitých skupin obyvatelstva. Političtí vězňové, pokud byli, tak měli svůj zvláštní statut jako v kterékoliv jiné tehdejší civilizované zemi. Toto přispělo i k určité popularitě Mussoliniho režimu, jíž se tento politický systém těšil, zvláště v intelektuálních kruzích. Ale i politikové demokratického liberálního světa se mu snažili nějakým způsobem nadbíhat.
Stejně tak je třeba poznamenat další paradox, že Mussoliniho fašismus nejenže nebyl antisemitský, ale naopak přímo filosemitský, protože nikde jinde nebylo tak přáno Židům jako v Mussoliniho Itálii, specielně ve dvacátých letech, a to až do první poloviny třicátých let. Když si vezmeme nejbližší spolupracovníky Musoliniho, tak většina z nich má židovský původ. Jenom namátkou stačí zmínit jméno šéfa Italské fašistické mládeže d´Anunzia. Nebo šéf italské fašistické policie, tedy pořádkové policie, nikoli tajné, Dante Amalsi, byl nejen židovského původu, ale dokonce předsedou židovské náboženské obce v Římě. Stejně tak v žádné jiné evropské zemi neexistovala vysoká rabínská škola, která by byla fakultou státní univerzity, jako byla v Itálii v Terstu vysoká rabínská škola, která byla zařazena jako židovská teologická fakulta státní univerzity. Jediné co Mussolini po Židech požadoval, bylo to, aby neuváděli národnost židovskou, nýbrž italskou, ale samozřejmě židovské náboženství. Židovství bylo chápáno jako náboženství, ale nikoli jako národnost. Samozřejmě i Židé, kteří se v té době do Itálie přistěhovali, si museli poitalštit svoje jméno. Klasickým příkladem je vrchní rabín Říma, který později konvertoval ke katolicismu a který se jmenoval Izrael Zoli, pocházel z Polska a jmenoval se původně Zolner. Přednášel nejprve v Terstu na vysoké rabínské škole. Aby tam mohl působit, musel si nechat přepsat své jméno na italské Zoli. To jediné po Židech Mussolini vyžadoval, protože fašismus bděl nad otázkou národa a jeho heslem bylo "jeden národ v jednom státě". Stejně tak stát byl zbožštěn. Je znám Mussoliniho slogan "Vše ve státě, nic proti státu, nic mimo stát".
Ovšem od roku 1935 začíná tuto svoji politiku Mussolini měnit. Zvláště potom, co v roce 1936 nastoupilo spojenectví s Hitlerem a vytvořilo se spojení Osy. Mussolini učinil obrat o 180 stupňů. Ještě začátkem třicátých let se vyjadřoval velmi negativně o Hitlerově antisemitismu, který nazval ve svém velkém projevu na Benátském náměstí v Římě stupiditou. Potom najednou sám se podrobuje Hitlerovi a v roce 1938 vydává antisemitské zákony, které samozřejmě nejdou vůbec tak daleko jako v nacistickém Německu, protože byly zaměřeny pouze proti některým typům Židů. Mussolini si tím rafinovaně vyřídil svoje účty s levicovými intelektuály, kteří byli židovského původu. Jinak Židům nebylo sáhnuto vůbec na nic. Tento ústupek přece jenom o čemsi svědčil. O určité bezcharakternosti Duceho. Zároveň roku 1938 vyhlašuje Mussolini novou ústavu, která je i jakýmsi mazaným ústupem od korporativního systému. Mussolini s velkým propagandistickým humbukem prohlašuje korporativní komoru za součást parlamentu a přiřazuje ji k němu jako druhou komoru. Ve skutečnosti to pro korporace znamenalo velké mínus, protože parlament neměl žádnou pravomoc. Doposud korporace měly větší pravomoc než parlament. Jenomže Mussolini z nich udělal pouze lidově řečeno "odkejvávací" zařízení. Mussolini byl velmi nespokojen, že korporace ve fašistickém systému mluvily do politiky a měly jakousi rozhodovací pravomoc. Takže když bychom toto měli shrnout, je třeba říci jedno; Italský fašismus měl ve dvacátých a ještě částečně ve třicátých letech šanci být jakousi pozitivní protiváhou jak dekadentního liberalismu a zkorumpované parlamentní demokracie, tak i komunismu a potažmo i nacismu. Žel tuto svou šanci nevyužil a nemohl ji využít, protože nebyl postaven na křesťanských principech, naopak na principech protikřesťanských. Dalším faktorem byla osobnost samotného Duceho, který rozhodně nebyl žádným mravním vzorem, naopak byl to typ komedianta a pozéra, člověka, který byl nevybíravý v prostředcích a nedělal si žádné skrupule. Korporativní systém čili stavovské zřízení zde bylo obsaženo jenom částečně. Neprosadilo se v Mussoliniho fašistickém systému plně, ale zato se prosadilo v Portugalsku, ve Španělsku a v Rakousku, byť jen na časově omezenou dobu.
V Portugalsku působil mladý ekonom Antonio Salazar de Oliveira, který přednášel na staroslavné univerzitě Coimbře a vytvořil kolem sebe tým profesorů, kteří rozpracovávali myšlenku korporativního neboli stavovského zřízení. V Portugalsku to bylo velmi aktuální, protože v roce 1910 tam byla svržena převratem monarchie a vládnoucí liberální parlamentarismus se dostal do těžké krize, kdy nebyl schopen vládnout. Došlo tam k vyložené anarchii, ze které Portugalci nakonec hledali východisko ve vojenské diktatuře Carmonově, jenomže generál Carmona nakonec předává vládu v roce 1928 Antoniu Salazarovi a Salazar roku 1932 vytváří tzv. Estado Nuovo, čili nový stát, který byl založen na korporativních principech. Rozdíl proti fašistické Itálii byl velmi zásadní. Salazar se nikdy neprohlašoval za diktátora, ani jako diktátor nikdy nevystupoval. Byl to normální předseda vlády jako kterýkoliv jiný. Nikdy si nedával říkat vůdce. Rozhodující slovo v tomto státě neměl ovšem parlament, který také existoval, ale jeho pravomoc byla velmi omezená, nýbrž právě korporace. Přitom korporace neboli stavy v Portugalsku byly rozděleny a přesně strukturovány. Existovaly zde tzv. syndikáty a grémia. Syndikáty sdružovaly zaměstnance a grémia zaměstnavatele. To bylo v každé profesi. To se týkalo rolníků, řemeslníků i lidí zaměstnaných v průmyslové výrobě atd. Všude existovala nějaká korporace, kde byli lidé sdruženi a volili si sami do čela své představitele, k nimž měli důvěru. Když zklamali, tak je jednoduše odvolali. Tito lidé mluvili jejich jménem a plnili jejich požadavky a také skutečně něco prosadili.
Korporativní komora měla rozhodující slovo. To byl faktický parlament. Politické strany byly v salazarovském Portugalsku silně omezeny. Salazar rozhodl zakázat extremistické politické strany, to znamená socialistickou, komunistickou a strany orientované na Hitlera. Ostatní sdružil v Národním svazu, což byla jediná politická strana. Uvážíme-li, že politické strany měly slabou pravomoc, tak to nebylo pociťováno jako veliké mínus. Rozhodující slovo měly právě korporace. Salazarovo Portugalsko bylo skutečně v pravém slova smyslu stavovským státem. Tomu odpovídala nová ústava, která vešla v platnost v roce 1933. Na ní je právě vidět změnu proti dosavadnímu pojetí, že moc pochází z lidu. V této ústavě byla formulace, že moc pochází od Boha. Ten, kdo je nositelem moci, je odpovědný na prvém místě Bohu. Toho si byl Salazar, který byl praktikující katolík, velmi dobře vědom. Salazar byl velmi zbožný. Žil příkladným životem. Z něho by si měli naši potentáti vzít příklad. Salazar nebydlel v žádné vile, ani žádnou neměl. Bydlel v obyčejném městském bytě. Podotýkám jenom, že se neoženil a žil v celibátu. Nenechal se vozit autem ani kočárem do práce a chodil dennodenně každé ráno s aktovkou jako kterýkoli občan hlavního města Lisabonu. Cestou se ještě stavil na mši svaté a po cestě komunikoval s lidmi. To byl státník, který si tímto svým vystupováním získal maximální důvěru. Nežil v žádném přepychu, nežil nad poměry svých současníků. To byl skutečně státník v pravém slova smyslu. Byl to muž, který se o Portugalsko opravdu staral a Portugalsko za jeho vlády vzkvétalo.
Nepřátelská propaganda zatemňuje a hovoří o údajné zaostalosti Salazarova Portugalska. Jistěže, Portugalsko bylo zaostalé, jenomže bylo zaostalé ještě z dřívějších let. Je třeba vidět, nakolik Portugalsko Salazar pozvedl. On vydržel od roku 1928 až do své smrti v roce 1968 u moci. Jestliže v době, kdy Salazar nastupoval, mělo Portugalsko 70 až 80% analfabetů, tak v roce 1968, kdy Salazar umírá, jich bylo jen 20%. To je velký pokrok, protože Salazarův režim se staral o budování škol v každé vesnici, školy byly skutečně v naprosté většině vesnic za jeho vlády postaveny. Korporace si vymohly odpovídající sociální zákonodárství. Samozřejmě, že životní úroveň Portugalců nebyla srovnatelná s životní úrovní Švýcarů nebo západních Němců. V Portugalsku bylo velmi málo lidí, kteří měli osobní auto nebo automatickou pračku. Ale nikdo netrpěl hladem a rodiny, zvláště na venkově, žily spořádaným způsobem života. Nikdo neměl bídu a nehladověl. Sociální síť byla v Portugalsku skvělá jako málokde. To byla jedna z výhod korporativního zřízení, neboť korporace toto prosadily.
Náboženská otázka byla řešena následujícím způsobem. Salazar jako pravověrný katolík zastával názor, že pravda je v katolické Církvi a mimo ni je blud. A proto státní ochrana náleží katolické Církvi, ale katolicismus nemůže být nikomu násilím vnucován. Proto platila náboženská svoboda. Ovšem státní ochrana náležela jenom katolické Církvi. Školský systém byl následující. Kromě rozvinutého církevního školství tam existovaly většinou státní školy. Na vesnici, kde bylo převážně katolické obyvatelstvo, měl automaticky dozor nad její školou místně příslušný katolický farář. Ve škole musel být pověšen kříž a vyučovalo se tam také katolické náboženství. V židovských čtvrtích, kde byla postavena státní škola, měl z titulu státu dozor místně příslušný rabín. Na jihu v mohamedánských vesnicích platilo totéž o nich. Takto salazarovský režim respektoval svobodu svědomí. Respektoval ji i pro ateisty, rodiče, když se nechtěli smířit s ideovou náplní školy, mohli své dítě posílat do okresního města, kde fungovala světonázorově neutrální škola. O veliké toleranci Salazarova režimu svědčí také to, že presidentem v roce 1958 by zvolen ateista Americo Tomas, který se netajil svým přesvědčením. Co se týkalo vztahu k člověku, měl k němu Salazarův režim jednoznačný respekt. Co se ovšem týkalo stanovení pravdy a bludu, tak tady panovala jednoznačná intolerance. To znamená, že státní ochrana přísluší pouze katolické Církvi a pouze katolická Církev má nárok na to osobovat si označení pravá Církev, neboť v ní je pravda. Proto také i katolická Církev měla pravomoc vyjadřovat se i k určitým legislativním předlohám morální povahy. Toto muselo být respektováno. Už z tohoto důvodu bylo prakticky nemožné, aby v Portugalsku byl legalizován například potrat, nebo aby se prosadila pornografie, euthanasie, registrované partnerství atd. To bylo naprostým nonsensem.
Samozřejmě, že tento režim si vysloužil celou řadu pomluv, zvláště z komunistického bloku, protože Salazar považoval komunismus za velký blud a velké zlo současné doby. Proto také komunistická strana byla zakázána a veškerá komunistická aktivita byla zákonem stíhána jako podvratná činnost. Pokud šlo přímo o činnost teroristickou, tak byli odsouzení zařazeni přímo mezi kriminální vězně. Pokud šlo o činnost ryze politickou, měli status politických vězňů. Neexistovaly žádné koncentrační tábory, zvláště ne tábory vyhlazovací. Za salazarovské éry nebyl z politických důvodů nikdo odsouzen k trestu smrti, což také o něčem svědčí. Samozřejmě, že trest smrti pro kriminální zločince existoval a byl uplatňován, ale z politických důvodů nebyl odsouzen nikdo. Objevily se také pomluvy, že salazarovská tajná policie PIDE mučila při vyšetřování. Ovšem nikdo to nedokázal. V roce 1976, když už nebyl u moci Salazar, ale jeho nástupce Marcelo Caetáno, došlo k liberálnímu převratu. Důstojníci PIDE byli uvězněni a byli podrobeni vyšetřování. Všichni do jednoho byli propuštěni, protože jim nebylo dokázáno, že by někoho mučili či se dopouštěli násilí. Samozřejmě netvrdím, že by v Salazarově Portugalsku byl ráj na zemi, protože to není v žádném, byť v sebelépe uspořádaném státě, ale přece jen to byl systém, který se stal protiváhou jak totalitním diktaturám, tak parlamentní demokracii. Stejně tak je Salazarovi vytýkáno, že vedl vyhlazovací válku v portugalských koloniích proti vzbouřencům v Angole a v Mozambiku. Nebyla to žádná vyhlazovací válka. Byla to válka proti povstalcům. Faktem je, že Portugalsko nechtělo poskytnout nezávislost koloniím, protože Salazar věděl velmi dobře, proč. K tomu bych připojil názor našeho českého cestovatele a novináře Zdeňka Němečka, který byl masarykovského smýšlení, a napsal zajímavou knihu "Vějíř z poledníků." Tam doslova píše: "Děsím se situace až jednou Francouzi, Angličané a další kolonizátoři odejdou z Afriky, protože to bude pro tamější národy opravdové peklo. Civilizovaní Evropané bránili tomu nejhoršímu násilí. Pak bude obyvatelstvo vystaveno nekontrolovatelnému násilí svých vlastních vůdců." To, co se dnes děje v Africe, Němečkovy obavy plně potvrzuje. Tzv. dekolonizace, kterou horlivě prováděly jak Anglie, tak Francie, byla ze strany těchto velmocí kamufláží vlastních sobeckých zájmů. Právě oni potřebovali, aby tam došlo k nadvládě místních zkorumpovaných kmenových náčelníků a dynastií a různých samozvaných dobrodruhů a oni je tajně finančně podporovali a mohli tajně využívat bohatství jejich země. Ale když se tam bude dít něco nezákonného, aby byli kryti, my jsme z obliga, to je samostatný stát, to už není naše kolonie. Ale že na to obyvatelstvo těchto zemí škaredě doplatilo a doplácí dodnes, to je jiná stránka. Toho si byl Salazar vědom a toho chtěl Angolu a Mozambik ušetřit. Proto nechtěl dát koloniím nezávislost.
Myšlenky Salazarovy nalezly uplatnění roku 1932, když se v Rakousku stal kancléřem křesťanskosociální politik Engelbert Dollfuss. Jeho systém byl věrnou kopií salazarovského modelu. Dollfuss v tamějším Rakousku velmi tvrdě zakročil jak proti socialistům a komunistům, tak i proti nacionálním socialistům, tzv. hacken-krojclerům. Dodnes je památka tohoto velkého kancléře a praktikujícího katolíka záměrně uváděna v zapomenutí, stejně tak i jeho nástupce Kurta Schuschnigga. Oba dva mužové mají velkou zásluhu na tom, že jako první v době, kdy Hiterův nacionální socialismus byl běžně na Západě považován pouze za výstřelek nějakého bláznivého muže s knírkem a převažoval názor, že i s tímto ztřeštěným potentátem se dá nějakým způsobem jednat, měli odvahu proti tomuto zlu vystoupit. Byl to právě Dollfuss, který poukazoval na nebezpečí tohoto ideového hnutí pro západní a vůbec světovou civilizaci jako takovou. Proto také on uplatnil vůči rakouským nacistům ty nejtvrdší metody a samozřejmě za to zaplatil životem. V létě 1934 se stal obětí atentátu nacisty Planety, tak se jmenoval jeho atentátník. V pamětech esesáka Otty Skorzenyho, který pocházel z Rakouska a po Dollfussově uchopení moci emigroval do Hitlerova Německa, kde napsal také svoje paměti, říká následující: "Koho jsme my nacisté, nenáviděli, to byl Dollfuss. Nenáviděli jsme ho proto, že vycházel z katolických pozic, které nám byly nejvíce nebezpečné." Jeho stavovský stát, který vytvořil podle Salazarova vzoru, byl pro nacisty nejnebezpečnější. Skorzeny ve svých Pamětech dále říká: "V letech 1933-36 v době olympiády v Berlíně se k nám svět stavěl příznivě a sympaticky, jediné Rakousko se vůči nám stavělo nepřátelsky a pronásledovalo nás." Schuschnigga považoval Skorzeny za politika slabšího formátu, ale Dollfusse za velmi schopného, a proto bylo podle něho správné, že byl zlikvidován, protože představoval největší nebezpečí pro nacistický režim. Taková je tedy skutečnost, taková je pravda. Čili Dollfuss byl jakýmsi prorokem, který viděl jako první to velké nebezpečí nacismu pro celý civilizovaný svět. Rakouský stavovský experiment trval velice krátce, protože v r. 1938 bylo Rakousko zabráno nacistickým Německem, tedy v březnu, kdy byl proveden tzv. anschluss, tedy připojení Rakouska k Německu.
Co se týká Francova Španělska, tak tam byla situace složitější, ovšem Franco následoval svůj salazarovský vzor. Ovšem Francovo Španělsko, jakož i celá španělská občanská válka, si zasluhuje samostatný výklad, to by bylo téma na jednu celou přednášku. Stavovství jako takové se ukázalo v pojetí Salazara, Dollfusse a v mnohém také Franca opravdovou alternativou vůči totalitním systémům, jak vůči těm zkorumpovaným liberálně-parlamentním, založených na mravním relativismu a na tzv. vůli lidu, která měla nahradit vůli Boží, tak i vůči komunismu a nacismu. Dnes neexistují, ale já si přesto troufám tvrdit, že i dnes jsou východiskem. Zvláště tváří v tvář všeobjímající globalizaci a jejímu nebezpečí, tváří v tvář tomu, že demokracie se stává čím dál více totalitou vůči všem lidem, kteří mají odvahu stát na určitých neměnných mravních hodnotách. Potom je skutečně korporativní stavovský systém řešení. Samozřejmě nelze aplikovat Salazarův a Dollfussův model, protože jsme vědecko-technicky o hodně dál. Ale ta zásadní myšlenka omezit vliv politických stran, které, jak dnes víme, ve skutečnosti nezastupují mínění svých voličů, protože voličstvo je velmi široké a nemohou jim ani všem vyhovět, čímž dochází i k tomu, že se politik necítí de facto odpovědný nikomu, což ho svádí k tomu, aby se věnoval jenom, když to řeknu poněkud vulgárně, svojí kapse a tomu, aby co nejvíce hrabal, a nahradil ho systémem korporativních komor, je skutečně lepším řešením. Ovšem jak to provést v praxi, v této nové podobě, tak to je věc, kterou tady nevyřeší nikdo z nás. Akorát bych si troufal věřit, že to řešení v každém případě tady je, jenom je zapotřebí to promyslet a aktualizovat do současných poměrů, tedy vědecko-technických, počátku 21. století. Katolická Církev se vyjádřila k tomuto stavovskému zřízení kladně. Já si vám dovolím přečíst encykliku Pia XI. "Quadra-gesimo anno", jedná se tedy konkrétně o paragraf 81 až 93, který je věnován právě výkladu stavovského zřízení: "Ze zástupců odborové organizace, totiž dělníků a zaměstnanců téhož stavu nebo povolání, se tvoří kolegia neboli korporace. Ty potom jako skutečné a v plném smyslu slova státní orgány a státní instituce řídí odbory a v záležitostech týkajících se společenských zájmů vytvářejí mezi nimi vzájemný soulad". Pius XI. v této encyklice toto stavovské zřízení skutečně považuje za vhodnou alternativu vůči stávajícímu politickému systému. Samozřejmě teď po Druhém vatikánském koncilu se adoruje i v církevních kruzích demokracie. Nicméně úskalí tohoto si uvědomuje i nynější papež Jan Pavel II. v encyklice "Evangelium vitae". Když si ji přečtete, tak tady vidíte, jak nemůže popřít a samozřejmě nemá nejmenší zájem popřít, že je to současné zlo. Zlo vražd nenarozených dětí a hrozící další zlo euthanasie a vůbec rozpad rodiny a toto všechno je vlastně důsledkem demokratického systému, který spočívá na mravním relativismu a na žádných etických hodnotách, které by byly sankcionovány nadpřirozenou osobností, to jest Bohem. Právě tady v opoře o encykliku "Evangelium vitae" je možno vznést požadavek, který je samozřejmě dlouhodobý, ale je zapotřebí, abychom my si tady toho byli vědomi, že to stavovství, ten korporativismus přeci jen je nutno postavit jako alternativu, byť je třeba tu ideu úplně přepracovat jinak, nelze kopírovat vzor Salazara, Dollfusse nebo Franca.
|
|
|
|
Nestacil by priste treba jen link na to, kde je to napsane, nez to kopirovat? (pokud to autor spisoval z hlavy, patri mu muj obdiv, ale dost o tom pochybuji)
|
|
|
|
JJ, ospravedlnujem sa za tak velky vyhryz z uvedeneho linku, snaha napravit to aj bola, len akosi wifi internet odisiel. A niekto to za mna aj opravil ;-).
Islo tu len poukazat na nejednoznacnost terminov a terminologie a ako ktosi podotkol, vacsine lavicovo orientovanych (pinkies) sa dviha zaludok len pri spomenuti uvedeneho terminu. Comu sa ani nieje co cudovat, kedze o jeho sprznenie sa postarali sami.
Co je podstatne zaujimavejsie, preco rovnako zlocinna ideologia(porovnavam s nacizmom, s ktorym si fasizmus vdaka uvedenemu mylia) komunizmus nie je rovnako zavrhnuta, naopak, v oboch nasich parlamentoch si poziva kludu. Skuste si zalozit stranu s nazvom *fasizm* alebo *nsdap* a uvidite frmol. Spravte to s *komun* a stado vas odmeni podporou ;-)
To len tak na okraj a vomec nie ako zamienka na diskusiu, len taka recnicka otazka. Odpoved je jasna v paralele. Hodte zabu do vriacej vody a vyskoci, varte zabu pomaly a uvvarite ju xsmrti.
|
|
|
Taky koukám jako výr, tohle by mělo vyjít v MfD, nebo aspoň v Respektu.Podle mého, nějaké byť jen teoretické renesanci fašismu brání několik podstatných věcí.
a) Hitler, nacismus a jeho "památka". I když autor správně odděluje fašismus a nacismus, v obecném povědomí oba pojmy splývají. Jsem paranoik, takže si myslím, že záměrně. Řádný občan moderní demokracie si při slově fašismus musí okamžitě představit plynové komory a hory mrtvých a to zcela automaticky, jako ten Pavlovův pes. Soudím, že tak to u většiny obyvatelstva funguje a dnešní socialisté v jednom šiku s liberály a komunisty se už postarají, aby tomu tak bylo i nadále. Není lepší způsob, jak politického protivníka zdiskreditovat ještě dřív, než vznikne.
b) Ústup náboženství, když ne rovnou úpadek. Na jakém jiném ideovém základě stavět alternativu k demokracii Samotný silný jedinec vede k obyčejné diktatuře, v nejlepším případě. Bez nějaké ideologie přijatelné nezanedbatelnou částí, když už ne většinou, to dopadne jak v té Africe. Děkuji, já se raději spokojím s liberálním demokratickým bordelem.
c) Když zaměním ve vašem textu slovo korporace slovem sovět, změní se něco? Pokud vznikne rozdíl, tak v čem?
Rozhodně zajímavé čtení. Můj názor je ale ten, že demokracie a liberalismu máme v Česku spíš míň než víc a výroky typu "Vše ve státě, nic proti státu, nic mimo stát." jsou zbytečné, neboť silného státu si užíváme a ještě užijeme až až. I když rezignuji na politiku, v liberálním státě mi pořád ještě zbývá šance zařídit si život alespoň částečně po svém. Třeba co podniknout s nedělí. Představuju si, jak se v té Itálii se dohadovali Mussolini a papež: "V neděli dopoledne na cvičák!" - "Ne, v neděli dopoledne do kostela!" - "Na cvičák!" - "Do kostela!" "Na cvičák!" - "Do kostela!" - "Na cvičák, nebo ti seberu stát!" - "No tak dobře, brumli brumli encyklika, co s tebou mám dělat..."
|
|
|
Tak na toto som cakal ....
Nie je pravda, ze parlamentna demokracia ma korene v prevazne nabozensky zalozenych stranach, ktore sice v definicii parlamentnej demokracie ako prerequisite nabozenstvo neuvadzaju, ale spravaju sa tak ?
Cielom bolo poukazat, ze existuju ine teorie, ktore v podstate(Portugalsko) ukazali svoju funkcnost a opodstatnenost s tym, ze ale na svoje fungovanie potrebuju obyvatelstvo oprostene od idei zmrdizmu a vohnoutstva, ktorym sa naopak v parlamentnych demokraciach prenaramne dari hlavne z dovodu uplneho zaniku vazby zodpovednost - pravo...
|
|
|
krome toho jsou jakykoliv plky o fasizmu off-topic...
2 Marcus: az budu chtit cist vedecke pojednani na toto tema, tak vyhledam vhodnou naucnou literaturu...
|
|
|
Nepouzcuj ma o historii a vedeckych pojednaniach na tieto temy ...
Pravdou je ze dejiny pisu vitazi a za svoj zivot som precital dost "vedeckych pojednani" - v tomto pripade bola vitaznou ideologoiu ta z vychodu. A ako sa ta sprava k historii netreba komentovat.
Ja mam svoj nazor, ty tvoj. Neberiem ti ho ...
|
|
|
A aby sme si rozumeli, nepopieram historiu a prakticky vysledok nacizmu. To v ziadnom pripade nie. To co hovorim je to, co si mozes precitat. Obhajoba prava pouzit "skutocne" terminy na rozdiel od "dobrych".
|
|
|
to jsi trochu mimo misu, nijak nepopiram vedecka historicka fakta a tve znalosti nijak nesnizuju, pouze konstatuju, ze jsi mimo tema - ten clanek je o muzice a kulture obecne, s fasismem to nema nic spolecneho (zajimave, jek mala poznamka odvede pozornost od tematu). mozna by nebylo od veci, abys napsal na dane tema clanek.
zustavam s pozdravem, BB
|
|
|
|
nechcelo by sa ti to trochu precistit/doplnit a uverejnit ako samostatny clanok?
|
|
Rammstein sice neposloucham ale kazdemu co jeho jest - co se tyce industrializace tvrde muziky, vidim stezejni pociny zanru uplne jinde, napr. Ministry (Psalm 69, In case You Didn´t Feel Like Showin´Up, Filth Pig), co se tyce hlasoveho projevu a slozitych kompozic ode zdi ke zdi jsou pro me absolutne bez konkurence Fear Factory (Soul Of A New Machine, Demanufacture a uchvatne zvukove vypiplane Obsolete) atd., ale jak rikam, je to vec nazoru a vkusu. Pro me jsou Rammstein vytezovaci trendu s ponekud monotonnim zvukem a texty, az na vyjimky, jsou dost chude...proste marketingovy trik gramofirmy, ktera zaplacla domnelou diru v trhu (ktera fakticky neexistuje) tim, ze patricnou medializaci prosadila Rammstein i mezi posluchace, pro ktere je normalne tento zanr tabu, ackoliv takrka identicky zvuk maji dve alba Misery Loves Company, ktera ovsem vysla vic jak pred deseti lety (trh asi jeste nebyl pripraven). Takze v ramci zanru jsou Rammstein spise slabsi prumer. Necht me klidne fanousci Rammstein ukamenujou, ale pro me je to, receno mistni terminologii, lestenej prd.
Jeste k nasi popkulture: podle mne je to dalsi atak vohnoutu na normalni lidi. Nedokazu si jinak vysvetlit, ze bolsevicke pseudohvezdy se nam prohaneji v eteru vesele dal a vilu v Jevanech nikdo kvuli tezke socialni situaci prodat nemusel. Je mi z toho na bliti o to vic, ze misto aby se kulturni klima cistilo vychcipavanim tohohle xindlu, tak gramoprumysl vedeny v podstate stejnym xindlem, vytvari podhoubi pro vyvoj nove generace pseudopopkultury, ktera je ovsem nova pouze co se tyce xichtu, protoze slozeni sceny je identicke (cca pred dvema lety byl naprosto skvely porad Paskvil 80´s Special, ktery mapoval popscenu v CSSR a bohuzel zjistuju, ze stejna sablona se da aplikovat porad).
|
|
|
jj, souhlas s burtonbellem - než Rammstein dám přednost starým Die Krupps. Ale to je jedno každý má jiný vkus.
S popkulturou - no o té se nedá říct nic jiného než ta nejohavnější slova která existují. Obzvlášť o té naší... bolševická mafie jako vyšitá.
|
|
|
sorry na Die Krupps jsem zapomnel - ja hlava dubova ;o)))
|
|
|
Stary Die krupps sou remixy metallicy na elektrice a odjakziva jedou v EBM, takze drobatko jinej styl, ale budiz - Paradise Now je vyborny album. Ale co treba Front Line Assembly, Front 242, KMFDM, vyse zmineny Laibach, In Extremo. Kazdy ma neco do sebe. Rammstein je hodne o show spis nez o dokonalych samplech nebo kytarach.
|
|
|
Die Krupps zacali s industrialem,pres jistej vyvoj pres EBM aby skoncili u metalu.....
FLA byli vzdycky povazovany za EBM
Front 242 defakto polozili zaklad EBM ale myslim ze nejlepsi alba jsou uz ty tanecni UpEvil a Off
KMFDM vznikli v 1984 v Berline kdy se po vydani prvni MC odstehovali do USA a od tej doby sou orientovany na USA trh...osobne si myslim ze Rammstein vykradaj prave KMFDM a Laibach,pro je KMFDM v elektro-industrial-metalu za naprostou spicku co deska to skvost......
Myslim za na Rammstein je zajmavej tak maximalne zpev...ta frazovana tvrda nemcina zni fakt dobre....no i kdyz nemecky Laibach zpivali uz v 1985 :-)
|
|
|
In Extremo mě dostalo asi před měsícem. To bylo hodně dobrý. Jsem rád, že ho zde někdo vzpomněl...
|
|
..s tim fasismem jak chce, posledni koncert Ramms+ein byl nasi nekolikaclennou skupinou ohodnocen jako show desetileti, hudba je ze zanru ktery me bavi a odsuzovat je podle toho, jestli jsou komercni nebo ne nehodlam, takze ..... uvidime se T-mobile arene!!!
|
|
Jak se rikalo za meho detstvi:
Jsi Dfensi opravdu tak blbej anebo jen navedenej ?
Proc se ptam? Protoze nechapu, proc by lide, kteri neposlouchaji zrovna to co ty meli automaticky poslouchat ty sracky, ktere jsi jmenoval (Vohnouti Chinaski, Helena s umelejma dudama atd...), jak se nam snazis podsunout.
Mam rad treba Pink Floydy, neco od Vangelise, neco od P.Collinse, The Cure atd...Jak me onalepkujes ? :-)
Rammstein zadni fasiste nejsou, spis particka typku co si hraje na tvrdaky. Mne se nelibi. Zvuk bych i snesl a dokonce sem tam me i zaujme, ale kdyz je vidim na jevisti, zveda se mne zaludek - proste celkovy dojem na me delaji nestravitelny.
|
|
|
Když napíšu, že co Čech, to muzikant, neznamená to automaticky, že co muzikant, to Čech. Takže když napíšu, že kdo má zájem číst článek o technorocku, patrně neposlouchá Vondráčkovou, pak to neznamená, že druhá skupina je složena ze samých imbecilů. Prostě mají jiný vkus.
Ostatně mezi Pink Floyd a The Cure na straně jedné a Vondráčkovou je pořád natolik zásadní kvalitativní skok, že se vás osobně článek skoro ani nemohl dotknout.
Zřejmě zde, pane originální Mufe, reagujete na úplně první a poslední část článku. Obě se vztahují k tomu, že se z pozice konzumenta popsané hudby cítím být hrubě neinformovaný o posledních novinkách v této oblasti. Když se Helena Vondráčková v Řitce na garden party s barbecue uprdne, píšou o tom dvě celostátní a čtyřicet dva lifestylových periodik. Když skupina Rammstein vydá desku, na kterou se skoro tři roky čekalo, nedozvím se o tom kromě na Internetu nikde. Když skupina Laibach vydá dvojCD, taky se o tom nikde nedočtu. Cítím se tedy poněkud utlačovaný mainstreamovou kulturou.
Nadále vycházím z premisy, že komu se články nelíbí, tak že je nečte. Vzhledem k tomu, že jste ho dočetl až do konce, tak se vám asi líbil. A to u tak kritického čtenáře vždy potěší!
|
|
|
tak a okrem povodneho clanku ma vytacaju uz dalsie dve veci:
"Ostatně mezi Pink Floyd a The Cure na straně jedné a Vondráčkovou je pořád natolik zásadní kvalitativní skok, že se vás osobně článek skoro ani nemohl dotknout."
dohnane ad absurdum: mozem kazdeho koho stretnem dokladne pourazat vcetne jeho rodiny az do desiateho kolena a a nasledne ked sa dotycny ohradi, tak sa mu do oci vysmiat, ze pokial tie nadavky nie su pravdive, tak sa nema co citit urazeny? no fasa.
"Nadále vycházím z premisy, že komu se články nelíbí, tak že je nečte."
na zaklade coho mam prosimpekne zistit, ci sa mi clanok paci alebo nie, ak nie na zaklade toho, ze si ho precitam?
a pokial ide o samotny clanok: jeho cielom bolo zrejme poukazat na to, ze v mediach dostava viac priestoru vondrackova nez rammstein. z mojej strany su sice oba hudobne styly rovnako nezaujimave, ale chapem rozhorcenie nad presadzovanim obohratych motivov oproti originalite.
nicmene veta "Kdo přesto dočetl až sem a vnitřně se s obsahem článku nemůže pořád ztotožnit, tak jsou tu pořád ještě různé alternativy." a nasledna exkurzia do popmusic dost jasne naznacuje, ze autor clanku deli svet na Nas, ktori pocuvaju rammstein a Ich, ktori pocuvaju vondrackovu.
a to ma uraza. ja pocuvam psydrop. schillera. rmb. mellow trax. apollo 440. neni to rock, je to "techno" (alebo skor vsetko mozne od rave cez psytrance az po techno). a to ze existuje nejaka vondrackova a nejaki chinaski sa dozvedam obvykle paradoxne az z tychto stranok (pretoze pod pojmom "radio" rozumiem http://www.di.fm a nie frekvence jedna).
autor nam tu nieco podstrkava. manipuluje nas. mozno neumyselne. ale nie je to od neho pekne.
|
|
|
Aha. Clovek aby mel k nekterym clankum provozni manual, kde bude popis, jak se tam co ma chapat. :-]
Pro ctenare, ktery nezna autora to v kazdem pripade muze vypadat tak, ze pokud neposloucha to co autor, nutne musi byt vohnout, ktery zere silikonovou Helenku.
Mne je to jedno, chapu, ze ty clanky jsou subjektivni a beru je tak. Zpravidla je s chuti doctu do konce (coz se mne treba u clanku - nadneseny vyraz - od Slusnaka podari vzdy jen s maximalnim sebezaprenim), protoze:
1/ casto velmi presne vystihuji podstatu nejakeho problemu ci jevu - autor ma vynikajici pozorovaci talent a zjevne neni blby. Dokonce umi i psat zpusobem jakym bych to ja nesvedl. Tady je naprostou jednickou Zmrdozpyt a veci kolem.
2/ nekdy velmi dobre prozrazuji styl mysleni autora, z ktereho obcas zamrazi (kdyz si predstavim, jak by to vypadalo ve svete ze samych Dfensu), ale v kazdem pripade je takova exkurze do hlavy nekoho jineho velmi zajimava a poucna.
Jsem skutecne kriticky. Presto clanky doctu, i kdyz me nektere serou, protoze mne stoji za trochu toho casu. Utlak mainstreamove kultury znam docela dobre - ono totiz to co posloucham treba ja k mainstreamu asi taky moc nepatri.
|
|
|
Děkuji. Mám rád kritické lidi.
Chování některých čtenářů tohoto webu, ne sice přímo vás, mi připomíná vyprávění vohnoutích rodinek z osmdesátých let: "Předloni jsme byli v Bulharsku u moře a byla tam hrozně studená voda. Mařenka dostala angínu. Loni jsme byli v Bulharsku a byla tam zase studená voda. Mařenka dostala angínu. Letos jsme byli v Bulharsku u moře...". Člověk bych chtěl zařvat, tak co kurva do toho Bulharska jezdíte? Proč kurva Mařenka leze do vody???
Postupem života jsem přišel na to, že nemůžu být s každým kamarád. Proto se asi u tohoto webu stává, že se mnou někdo nemůže z principu souhlasit. Já ty lidi PROSÍM, aby když se jim to nelíbí, použili tlačítko Back a šli číst něco jiného. A oni NE. Oni to čtou, pak jsou zhnusený a musí o tom napsat něco do diskuse a pak mi píše Kerpof, že databáze má už 7.61MB.
Třeba článek od Hanky. Je sice dobře napsanej, ale kontroverzní. Brňáci to četli a nelíbili se jim to. Dočetli do konce a psali do diskuse. Proč, proč, proč.
|
|
|
Rammstein? Ty fašisty? ;-)
Ad alternativy, tenhle měsíc vyšel Landa a po 4 letech konečně Plíhal. Ty alternativy, co jmenuje D-Fens, vytahuje spíš pro dramatický efekt... :-)
|
|
Myslim, ze Rammstein neni spatny, ale je hodne preceneny... za mnohem lepsi skupiny v ramci tohoto zanru povazuji Front Line Assembly, Front 242, Skinny Puppy, ale treba i ceskou Vanessu...
|
|
|
jj, a jeji predchudce Gun Dreams, nebo treba docela uchazejici Immunology Tolerance, Riviera playboyz nebo uz zanikly SectorX. Z crossoveru treba genialni skupinka Jolly Joker. Staci jen hledat :)
|
|
Velmi povedeny clanek. A navic plodna diskuse.
Rammstein me bavi, i kdyz mene nez NIN, kde to stoji na progresivnich zakladech.
Je zajimave, ze mezi mymi jihonemeckymi kolegy je Rammstein povazovan za zcela prumernou kapelu a vetsina dava prednost u nas neprilis znamym skupinam, jako napr. "Oomph!" (www.oomph.de).
Zajimalo by me, co vazeni ctenari rikaji na "System Of A Down" a nebo "Dream Theater"...?
|
|
|
Jestli to nebude u tvych jihonemeckych kolegu tim, ze Oomph je mistni kapela (?) a Ramms+ein jsou Vychodnari, takze Rammstein Bavoraci odsuzujou uz z principu (nebot maji Vychodnare radi asi jako Cesi cikorky)...
|
|
|
O Dream Theater se nevyplácí polemizovat. Je to hudba, která je natolik dokonalá, že jí je schopen poslouchat akorát muzikant a to vyloženě z cvičných důvodů. Jejich poslední album je dokonce tak přesně zahrané, že je prakticky neposlouchatelné. Melodika se naprosto vytrácí a jedná se čistě o přehlídku techniky...
|
|
|
no, so se tyce Dream Theater - dtto Chatra, ale co System Of A Down? to mi prijde trochu z jineho soudku, nehlede na to, ze jejich muzika je natolik ruznoroda a skladba desky nehomogenni, takze davat tomu nejakou nalepku asi moc nedava smysl, natoz to porovnavat s Rammstein.
|
|
|
Nemel jsem v umyslu POROVNAVAT, ale slyset nazor prispevatelu na jine kapely, kterych si vazim (zapomnel jsem jeste na Tool).
Jinak jsem tento tyden peclive poslouchal "Reise, Reise" a pripada mi, ze je to hudebne vubec nejslabi album od Rammstein; pokud by nezpivali nemecky, byl by to stredni proud jako vysity (vyjimkou potvrzujici pravidlo je Mein Teil) a mam vazne obavy, ze pokud to tak pujde dal, budou uz brzy tihle panove vystupovat v Ein Kessel Buntes po boku Alphaville. Douhlasim s D-F, ze booklet i texty jsou vynikajici, stejne jako zvuk, takze aspon mam dojem, ze jsem tech 15 EUR nevyhodil z okna a navic budu dobre znat skladbu Amerika, az ji budou napresrok hrat rakouske dechovky na Oktoberfestu. A je mi to uprimne lito, protoze Herzeleid povazuji za vynikajici, stejne jako koncerty Rammstein, jejichz jsem byl svedkem.
|
|
|
jo, system of a down - velmi velmi dobře!!!! Je zajímavé, národnostní složení tété skupiny - haha
|
|
"a komu se to nebude líbit, může si aspoň vyhřát revma díky teplíčku z plynových hořáků"
hmm... víš, DFEŇO, čím mi to začíná zavánět? Přesně tou nesnášenlivostí, proti které neustále brojíš / na které sis vybudouval tenhle site.
Vysvětli mi prosím, co to vlastně znamená a jaký to má mít nádech, budu ti velmi vděčný. Vlastně stačí, když odpovíš na tohle:
Je to názor "co poslouchám já, je totálně nej nej nej a kdo můj názor nezdílí, je _out_, zmrd, vohnout a podobně"?
|
|
|
To's vubec nepochopil :). To vubec nemelo znamenat neco o nesnasenlivosti. Rammstein na koncertech radi s neuveritelnymi ohnivymi efekty - pouze to je vyznam (v legraci) jeho rceni o vyhrati revma.
|
|
|
Sice je to komentar pro DFENSe, ale taky si rejpnu -))
Ja ten clanek docetl cely a nenasel jsem zminku, ze kdo to neposloucha, je zmrd atd. Kdes na to prisel? Snad ne z te vety "a komu se to nebude libit, muze si aspon vyhrat..." -))) ?!
Btw. Rammstein patri mezi me oblibene ale nejvic posloucham Underworld, Moby apod.
|
|
2Dfens : na Rammsteinech jsem byl dvakrat a vzdy to byl zazitek, letos se na ne asi nedostanu, tak doufam, ze o nich poreferujes.
PS:Uzij si to i za mne !!
|
|
recenze je taky na http://musicportal.wz.cz
S D-fensem v tomto clanku souhlasim
|
|
|
az ted jsem si vsimnul, ze D-fens na ten clanek odkazuje :-). omlouvam se a D-fensovi dekuji
|
|
|
Sice pár let po vydání článku, ale přece. Jméno Rammstein opravdu vychází ze jména americké letadlové základny Ramstein v Německu. Pouze tam přidali další "m".
V roce 1988 se tam na leteckém dnu stala nehoda při které zahynulo mnoho lidí. Ovšem nejednalo se o nehodu stíhacího bombardéru jak se píše v článku, ale o srážku letadel ve vzduchu při vystoupení italské akrobatické skupiny Frecce Tricolori.
Nehoda je inspirací také pro píseň "Rammstein", která je na prvním albu Herzeleid a mohli jsme ji slyšet mimo jiné v soundtracku k Lynchově filmu Lost Highway.
Kohoto to více zajímá, tak doporučuji Wikipedii:
http://en.wikipedia.org/wiki/Ramstein_airshow_disaster
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Nový Rammstein
|