Rallye Český Krumlov se stala
konstantou mého života. Navíc se to nyní jmenuje Seat Rallye a já jakožto
recidivující majitel seatů mám hned dvojnásobný důvod neponechat tento
podnik stranou.
Bohužel, s každým dalším ročníkem jsem svědkem pomalého, nenápadného,
ale přesto přítomného úpadku. Mění se trať, zkracuje se startovní listina
a stupňuje se organizační chaos. Rallye už se dávno nepodobá tomu, co jsem
zažil jako malej parchant, je to spíš nějaká organizovaná projížďka nesériovými
auty před diváky a komerční podnik, podobně jako koncert Honzy Nedvěda
na Strahově.
Před patnácti dvaceti lety byl na tuzemských tratích největší vodvaz
Blahnův žigulík a více než dvě třetiny tvořily škodovky stotřiciítky. Tovární
tým z Boleslavi se účastnil domácích soutěží a strachy rodil ježky, když
se na startu objevil Jiří Sedlář se Škodou 130LR v barvách JZD Lukov. Trať
rallye měla jednou tolik rychlostních zkoušek, byla asi o třetinu delší
a subjektivně hodnoceno těžší. Nyní, kdy je stav techniky úplně někde jinde,
zůstalo z původní trati jen jakési jádro reprezentované chronicky známými
erzetami (Malonty, Soběnov, Zátoň), které se jezdí dva až třikrát po sobě.
Z čeho tato soutěž čerpá koeficient tři, to je mi záhadou.
Z pohledu diváka pak kdysi vypadala účast na rallye tak, že jste přijeli
k trati, někde u lesa zaparkovali auto, nalezli si nějakou pěknou zatáčku,
podívali se na závody a plni dojmů odcházeli domů. Nyní absolvujete několik
marných pokusů o zaparkování, jste konfrontováni s nejnižšími pudy různých
ex-veksláků, autobazarních zmrdů a vytuněnců, které podobné podniky přitahují
a kteří si myslí, že když mají drahé auto, že si mohou dělat co chtějí.
Pak následuje davová scéna u zatáčky, kterou všichni obklopí doufaje, že
je dostatečně ostrá na to, aby se v ní aspoň jeden jezdec vyboural. Poté,
co se ukáže, že stabilita závodního vozu je mnohem větší než morbidní fantazie,
se celá squadra rozjede na další místo. Na toto rozprchnutí obvykle potřebují
asi třikrát více času a nervů, než kdyby se chovali aspoň trochu rozumně.
Marně se ptám, kdo to takhle dojebal. Já to nevím, možná to víte vy.
V úvahu připadá hned několik subjektů. První mě napadají jezdci a jejich
týmy. Komplikovanost trati smazává rozdíly mezi auty, když nějaký tým utratí
deset mio za vůz specifikace WRC, pak pochopitelně chce, aby vyhrával.
Z tohoto hlediska by bylo nejlepší, aby jezdil pokud možno po asfaltu a
zatáčky jen sem tam, aby mohl využít vysokou maximální rychlost. Takové
extrémy jako horizont nebo skok je lepší nechat na jindy. Ze strany pořadatelů
je zase vidět maximální snaha to jezdům usnadnit. Například v Klatovech
se letos místy solila (!) trať, abyto pánům neklouzalo.
Druhým podezřelým subjektem jsou Jihočeské matky, Spolek přátel
vakuové pumpy a hnutí Calla a další podobné bandy ekozmrdů.
Vyhledávají mediálně přitažlivé podniky a prohlašují je hlasem božím za
neekologické. Argumentují dopady na přírodu a předkládají studie o tom,
že jeleni mají během závodu tuhé bobky a žáby kuňkaj hrůzou. Dlouhodobým
tlakem na veřejnost a starosty k trati přilehlých obcí dosahují úspěchů
díky tlaku na očesání soutěže. Protože na Českokrumlovsku jsou všude možně
„chráněné krajinné oblasti“ a „vzácné biotopy“, které nikdo nevyhlásil,
třeba zahrada starýho Brůny, na které rostou květáky velké jako chladící
věž, je třeba auta nahánět směrem dále od Šumavy směrem k Budějovicům,
kde zřejmě žijou ropáci a to, co na Krumlovsku tak vadí, to je v ČB no
problemo. Ne nadarmo je hlavní Jihočeská matka Kuchtová z Krumlova. Kde
byly Jihočeské matky, když se rušila v jižních Čechách ROLA pro přepravu
kamionů po železnici, díky čemuž se nyní valí kamiónová doprava přibližně
v těch samých místech, co nyní vede trať rallye? Kde byla Kuchtová tuhle,
když společnost ASA kousek od mého bydliště sesýpala kontejnery na tříděný
odpad do jednoho vozu? Ale co, to jsou neproduktivní úvahy.
Třetím podezřelým subjektem jsou pořadatelé, že nedovedou tak populární
podnik mediálně prodat a učinit ho pro zainteresované obce atraktivním.
Měli by najmout nějaké zmrdy, aby to vykomunikovali strategii, identifikovali
klíčové segmenty a našli řešení. Očesávání soutěže samo je zdrojem chaosu
a vzniku ekologické zátěže. Je lepší rozptýlit diváky po osmnácti erzetách
než po současných devíti, protože se jich sleze méně a nadělají tam menší
spoušť. Dále není vysoce ekologické nechat auta cestovat do servisu z Krumlova
do Českých Budějovic, protože najedou stovky kilometrů navíc. A tak dál.
Poslední, co mě zarazilo, bylo chování Seatu jako pořadatele. Předpokládal
jsem, že soutěž použijí k propagaci nového vozu Altea, podobně jako loni
použili soutěž k propagaci Cordoby a předloňský k propagaci Ibizy. Nakonec
se v tom ocitl faktor vohnout. Prostě dealeři Seatu v JČ měli stát v řadě
v Jelení zahradě a předvádět auta! To už je ten socialismus v Čechách tak
daleko, nebo jsou tak líný, nebo snad obojí, že se jim nechce dělat kšeft?
Jen zvyk mě nutí účastnit se tohoto podniku. A jednou toho nechám. Není
snadné se dívat, jak to jde do kytek.
Zdánlivě nesouvisejícím tématem je záležitost zvaná Cannonball
race.
Řekněme si to rovnou. Partička asociálních zmrdů dala dohromady závod,
který se za plného provozu pojede bez nějakých dalších bezpečnostních opatření
po veřejných komunikacích. Cílem je, aby účastník, tedy zmrd v rychlém
autě, co nejrychleji doprasil z bodu A do bodu B umístěnými napříč České
Republiky, a pokud možno nezabil ani sebe, ani nikoho jiného. Organizátoři
se schovávají za různé alibistické fráze a policie dělá, že to má pevně
v rukou, ale všichni víme, že s tím nic neudělají.
Kdybychom odhlédli od případných důsledků, mohli bychom si myslet, že
je to k smíchu. Něco jako když si koupíte gumový samopal a hned si začnete
myslet, že jste zelený baret. Představa, že závodník je ten, kdo jezdí
hodně rychle a s plynem na zemi, je veskrze infantilní. Podstatou automobilového
sportu není rychlá jízda za každou cenu, ale hledání řešení rovnice, kde
výsledek = f (technické limity, bezpečnostní rizika, Newtonovy pohybové
zákony, kvalita vozu, kvalita jezdce). Protože organizátoři Cannonballu
redukovali celou záležitost na rychlost, nezbývá jejich podnik než označit
jako demonstrativní projev dunivé blbosti. Osobně se domnívám, že se jedná
o další z operací skupiny Aj Kejda, tudíž sabotážní skupiny zmrdů a vohnoutů,
kteří budou terorizovat na silnicích slušné lidi.
Osobně by mě zajímalo, co to organizuje za lidi. Mám zato, že se jedná
o mimořádně zhovadilou smečku vytuněnců, vesnických nevyskákanců, kterým
sperma tlačí na mozek a nějakých pseudoromantiků, kteří si pořád kolem
dokola pouštějí Days of Thunder s hlavním hrdinou v podání Toma Cruise,
který se naučil jezdit závody poháru NASCAR tím, že se čuměl na televizi.
Ani o jejich automobilech nemám valného mínění. Nejspíš se bude jednat
o plečky vyrobené ještě v době, kdy se jejich řidiči pohybovali pomocí
bičíku.
Chci vidět jejich protažený xichty, až se z těch jejich pseudozávodních
aktivit stane průser. Před případnými důsledky nelze zavřít oči. Když někdo
vpustí na nekvalitní české silnice nekvalitní adolescentní řidiče v podivných
autech, může očekávat pořádnou spoušť.
Taky si rád za volantem zablbnu. Radši se o tom nebudu šířit. Vezměme
si příklad – chcete ujet úsek dlouhý pět kilometrů za tři minuty, ale jezdíte
jej za tři minuty pět vteřin. Ať děláte s plynem, co děláte, je to pořád
nejméně tři pět. Pak začnete pracovat na zlepšení, sebe i auta. Hledáte
optimální stopu, zkoušíte to takhle, takhle a takhle, až na to přijdete.
Napadají vás takové věci, jako že krátká řadící páka sice vypadá cool,
ale vzhledem k větší síle k řazení, delší dráze ruky a podobně řadíte třeba
o desetinu vteřiny déle a to při patnácti řazeních na etapě udělá vteřinu
a půl. Takže si řeknete, že je třeba téma uchopit jaksi komplexně, vezmete
třeba papír a začnete sepisovat, co všechno vás může udělat rychlejší.
A to je ten okamžik, kdy přichází ke slovu myšlení závodního jezdce.
Ale jet z bodu A do bodu B s plynem na zemi? To zvládne jen blbé
hovado, takové, co si vymýšlí všelijaký kanónbóly.
30.5.2004 D-FENS