|
Die Reihen dicht geschloßen!
EU marschiert
mit belastet festem Schritt
(text jsem mírně poupravil).
|
President republiky společně s nejvyšším rudým komisařem EU, v radostné
atmosféře s vidinou skvělých společných socialistických zítřků, se chystá
slavnostně vztyčiti vlajku EU na nejsvatějším místě Česka.
To by mi ani tak nevadilo odhlédnu-li od toho, že naše hvězda na vlajce
vlastně není. Do roku 2004 jich bylo sedmnáct a sedmnáct jich tam je i
teď. Vyvěšení vlajky nikoho k ničemu nezavazuje, můžeme jich vyvěsit milióny,
ale krom zisku jejich výrobce, zprostředkujících úředníků a ztrát daňových
poplatníků (na které jsme ostatně zvyklí) se nestane nic.
Víc pozornosti zasluhuje otázka: Proč? Ano, jsme členy spolku nazývajícího
se Evropská Unie. Přinesl nám volný průjezd hranic a to je z dobrých věcí
asi tak všechno.
Ostatní eurounijní výdobytky (uvádím jen ty, na které jsem si vzpomněl)
počínaje normovanými tvary banánů, okurek, brambor, přes korektní názvy
potravin a lihovin, různé regulace, subvence, dotace, uhlíkové daně, zbožštění
obnovitelných zdrojů, energetické štítky, emisní viněty, úsporné žárovky,
import politické korektnosti, multikulturalismu, pozitivní diskriminace,
ekonomickosociální imigrace, aktivistického ekoterorismu, gay a gender
glorifikace, podpory palestinských a jiných islámských teroristů, až po
uvalení Evropy do dluhové krize, z které se těžko vyhrabe a přímému vybízení
k zestátnění soukromých vkladů, nám toho moc pozitivního nepřinesly.
Hlasovali jsme v referendu „ANO“, jenže informace o skutečné EU byly
pro většinu občanů v té době neznámé a nedostupné, navíc EU v té době ještě
nebyla ta stejná EU jako dnes.
Se slavnostním vyvěšováním vlajky je spojen i podpis presidenta pod
dodatek Lisabonské smlouvy, který umožňuje vznik záchranného fondu eurozóny,
takzvaného "eurovalu“, jehož deficit ležel evropským byrokratům v žaludku.
Fond má za daných podmínek pomáhat zemím, které platí eurem a které
se dostanou do problémů s financováním, jež by mohly ohrozit stabilitu eurozóny.
Zemím eurozóny, které se ocitnou v potížích, může fond půjčit až 500 miliard
eur (téměř 12,5 bilionu korun). Splátky půjček z eurovalu pak mají přednost
před splátkami soukromým věřitelům. Pokud Česká republika euro přijme,
bude muset do eurovalu také přispět. Mohla by z něj pak také čerpat, pokud
by se dostala do velkých finančních problémů. Podobných, jaké potkaly Řecko
či další jižní státy eurozóny, naposledy Kypr.
Zdroj: zprávy iDnes. cz
Přeloženo: Píšou kolik nám mohou půjčit, ale nikoliv kolik bychom musili
vložit, předpokládám, že mnoho, něco se šeptá o 300 mld a pokud bude potřeba
tak to těm spořivým prostě ukradem. Euroval bude půjčovat a tlačit dál
ještě větší dluhy před sebou (notoričtí dlužníci vědí, že placení půjček
další půjčkou ke kýženému výsledku nevede). Když už tak by euroval měl
dát na nejnutnější výdaje s podmínkou, že začnou znovu a jinak. To jinak
by musilo obnášet odklon od socialistického, byrokratickopaternalistického
státu, přechod na svobodný volný trh, svobodné rozhodování občanů o svých
penězích s tím, že ti kteří po státu stále ještě něco žádají, již svoje
prožrali. To však socialistická EK nemůže dopustit, proto žene všechny
státy do dluhové propasti kde zbývá již jen konečné řešení pro všechny.
Jsme ujišťování, že našim občanům nic nehrozí, že platba do eurovalu
je nepravděpodobná. Ale je možná.
Podle Murphyho: „Co se stát může, to se stane.“
Mnohem raději bych dal do nadpisu v souvislosti s vyvěšováním vlajek text
jiné písně:
Vyvěste fangle na tingl tangle,
protože teď se budem smát,
ten kdo se řehce mračit se nechce,
ten bude lehce s životem se prát..
To by ale pominul důvod tento článek vůbec psát.
2.4.2013 Jahl