Poslední dobou nebylo moc času na nic kromě práce a tak jsem celkem
uvítal, že mě nemoc donutila zůstat pár dní doma. Měl jsem čas přemýšlet
a došlo mi, že mám již víc jak rok své současné přibližovadlo a že by tedy
nebylo od věci sepsat si nějakou sumarizaci zkušeností.
Recenze, kterou Vám předkládám, se týká Hondy Civic VI. generace v provedení
Aerodeck, tedy s karoserií pětidvéřového kombi. Něco málo vědění o Civicu
je zde,
podrobnosti o řadách šestky pak (francouzsky) zde.
Civic VI. generace se vyráběl jako kombi jen krátce, pouze v letech 1998
až 2000. Na Evropských trzích byl poté nahrazen modelem Accord Aerodeck.
Stejně jako u čtyřdveřového sedanu byla i u kombi místem produkce Velká
Británie. VIN kódy takovýchto Hond začínají SHH. Spolu s Civicem
Honda vyvíjela pro Rover ještě model 45, vyráběný 1999 až 2005 jako 4D
sedan, jehož některé díly jsou dokonce lisovány na stejných nástrojích.
Obě auta mají např. stejné boky, dveře, skla, přístrojovou desku… Zpět
k Hondě. Bavíme se o provedení MB8 z výše uvedeného seznamu.
Pořízení
Civica jsem pořídil v červnu 2010 přes inzerát přímo od soukromého vlastníka.
Vybíral jsem tehdy kombi nebo něco většího, třeba i stylu Citroënu Berlingo,
nebo naopak větší liftback střední třídy, s cenou cca do 50.000 Kč, chodil
jsem týden po bazarech a všude různě, když mě kamarád víceméně donutil
projít internetovou annonci. Už jsme procházeli asi 40. stránku když jsem
řekl "Tak ještě tahle a konec." No a zhruba v její polovině byl inzerát
na Aerodeck a já si uvědomil, že se mi to auto líbilo už jako nové a že
se tedy pojedu podívat.
Smluvil jsem schůzku s majitelem a po krátké jízdě a prohlédnutí spodku
vozu nájezdem na obrubník bylo rozhodnuto. Za 48.000 Kč jsem se domů vezl
Civicem Aerodeck vyrobeným roku 1999, se 131.800 km, motorem 1,4iS, klimatizací,
ABS, dvěma airbagy, okny a zrcátky v elektrice a na plecháčích se zimními
gumami. Později mi majitel ještě předal čtyři letní, všech osm gum bylo
jako nových.
Motor a převodovka
Řadový zážehový čtyřválec s celkem 16 ventily na jedné vačkové hřídeli
(SOHC, tedy žádný VTEC tam není), největší výkon 66 kW (90 k) @ 6 300 rpm,
největší toč. moment 120 Nm @ 4 600 rpm. Omezovač otáček na 7 200 rpm.
Komprese 9,1 : 1. Nastavování ventilové vůle probíhá manuálně pomocí stavěcího
šroubku a matice na vahadle ventilů. Palivový systém PGM - vícebodové nepřímé
vstřikování paliva (MPi), místo váhy vzduchu používá čidlo teploty v sání
a čidlo absolutního tlaku v sání. Zapalování Lucas je bezkontaktní elektronické
s cívkou v jednom bloku s rozdělovačem poháněným od vačkové hřídele. Škrtící
klapka je ovládaná klasicky lankem, motor má řízený katalyzátor s lambda
sondou.
Převodovka je pětistupňová manuální synchronizovaná, jediná nesynchronizovaná
je zpátečka, řazená klasicky doprava dozadu. Poháněna jsou přední kola
pomocí hřídelů s homokinetickými klouby. Klouby na vnějších stranách nejsou
konstruovány jako rozebíratelné.
Podvozek
Vpředu najdeme lichoběžníkovou nápravu se zkrutným stabilizátorem připevněným
rovnou ke spodním ramenům. Chybí tady tzv. "kosti", tedy součástka, která
hodně odchází u většiny podvozků. Dolní ramena přední nápravy jsou vedena
ve třech uloženích a jsou montovaná ze dvou dílů. Jsou to ocelové výkovky.
Pružicí a tlumicí jednotka s vinutou pružinou souose umístěnou na teleskopickém
tlumiči je uchycena nahoře do karoserie, dole do spodního příčného ramene.
Zadní náprava je víceprvková, u kombi bez stabilizátoru. I tady se odpružení
a tlumení děje vinutou pružinou souosou s tlumičem, uchycenou opět mezi
karoserii a spodní příčné rameno. Ramena zadní nápravy jsou výlisky z plechu,
ponejvíce tvaru U, tedy neuzavřené, spodní rameno je ocelový odlitek.
Na všech kolech jsou kotoučové brzdy, vpředu chlazené, s jednopístkovými
plovoucími třmeny. Ruční brzda je mechanická lanková na zadní kola. Kola
s pneu 185/60 R14 jsou uchycena na čtyřech maticích, z náboje kotouče tedy
zůstávají po demontáži kola vždy trčet šrouby.
Karoserie a interiér
Karoserie je samonosná pětidveřová dvouprostorová s pevnou stěnou mezi
motorem a kabinou. Vzhled je věcí vkusu, ale mě se líbí její charakteristicky
skloněné C-sloupky.
Přední světlomety s elektrickou regulací sklonu mají dvojité sklo –
vnější polykarbonátové čiré, vnitřní skleněné profilované. S žárovkou H4
to svítí fakt málo, kužel světla je úzký a když není vzadu naloženo tak
i celkem krátký. Všechno ostatní na karoserii je celkem standardní, zrcátka
jsou dostatečně velká aby se podle nich dalo i couvat bez pomoci zadního
okna.
Dveře jsou poměrně krátké a otevírají se ve velmi velkém úhlu, díky
tomu je usnadněno nastupování. Sedí se poněkud nízko, ale všemi směry je
dobrý výhled, sloupky neomezují. Nízký posaz způsobuje dvě věci. Za prvé
je to absence pocitu z rychlosti. Devadesát nebo sto se zdá jako šedesátka,
pohodička. Za druhé se auto zdá delší než je. Myslím si jak parkuju už
dávno na zdi, vystoupím a mám ještě metr směrem vpřed i vzad. Trvá dlouho
tomu přivyknout.
V interiéru na nás dýchne zvláštní "nevolkswagenovské" klima – přístrojová
deska je polstrovaná a čalouněná jemnou koženkou, obložení celkem zdařile
imituje dřevo. Čalounění dveří a sedadel je příjemné na omak a při delší
cestě se vzor nevytlačí do kůže. Přední osvětlení kabiny má kontakt na
všech dveřích, zadní má kontakt na víko kufru. Panel přístrojů je tak jako
u většiny aut čtyřbudíkový, chybí jen kontrolky rozsvícených obrysových
a klopených světel. Ale na to se dá zvyknout, navíc zvuková signalizace
je hodně vtíravá. Jediná zelená kontrolka na panelu je kontrolka se symbolem
klíče, která hlásí aktivitu imobilizéru a blikáním signalizuje uzamčení
po vypnutí zapalování. Celkem nemá význam, ale jak vím, spousta uživatelů
netuší, k čemu je a co znamená. Na svou dobu poměrně nestandardně je auto
vybaveno kontrolkou jak otevřených bočních dveří, tak i otevřených pátých
dveří, která je velmi citlivě nastavena, což se hodí, když do auta cpete
velmi objemné náklady.
Sedadla jsou velmi pohodlná s výrazným bočním vedením, nemusela by se
za ně stydět ani sportovní verze. Nejsou ale tak tvrdá jak sportovní sedadla
bývají, což mi vyhovuje. I v zadu se sedí celkem slušně lidem do 190 cm.
Zadní sedadla jsou dělená v poměru 60 : 40, sedák je ovšem jednodílný.
Po stranách sedadel jsou zvláštní spony na bezpečnostní pásy, vymyšlené
tak, že se pás nikdy nepřivře do dveří a při sklopení a narovnání opěradla
se neocitne za ním nedostupný pro pasažéra.
Kufr má objem cca 450 až 1 450 litrů, je tedy menší než Octavia, ale
na přepravu většiny věcí postačuje, a to zejména proto, že sedadla se sklápí
do roviny s podlahou kufru, přičemž v jedné výšce s ní je i nakládací hrana.
Auto se schody nebo s vyrovnáním nějakou debilní mezipodlážkou bych ani
nechtěl. Na zadní straně sedadel sice vidíte koberec, hned pod ním je ale
poctivý plech, takže se nemusíte bát něco naložit. Na podlaze kufru jsou
čtyři kovová úchytná oka, pod ní pak plnohodnotné náhradní kolo a kromě
heveru a trojúhelníku se tam vejde ještě skládací přepravka. Lékárna smíchaná
ze dvou se začerněnými údaji se vejde vlevo za podběh kola, vpravo je další
prostor vhodný na nářadí, zbraně, náhradní spz atd. Celkově mají tyto dva
prostory takových 30 l.
Řízení
Civic je poměrně tiché a komfortní auto, motor je v kabině výrazně slyšet
až od 4000 ot/min. Na dálnici už je hluk výraznější, protože tachometrových
135 až 140 km/h odpovídá asi 4 200 ot/min. Motor se ochotně vytáčí, ale
řeč s ním je až právě ve vyšších otáčkách. Kolem 2 až 3 tisíc je výkonová
díra a jedete-li s naloženým autem, je celkem problém, pokud vás někdo
donutí spadnout pod 120. To znamená řadit na 4ku a vytočit jí až někam
k 6 500 ot/min, aby se auto znovu trochu rozjelo. Jinak i naložené jede
tacho 160 až 170, protože to se motor nachází v oblasti největší síly a
nemá s autem problém. Papírová maximálka je 172 km/h, takže na tacho by
mělo být schopno vlézt až 180, ale to jsem nezkoušel. Předjíždění chce
trochu rozvahy, přece jen je to nejslabší motorizace. Ale opět při podřazení
není problém. Chce to se jen nebát a motor vytočit. Honda to snese, je
tak stavěná. Jediná věc, co mi na zpřevodování vadí, je příliš dlouhá dvojka
v kombinaci s velmi krátkou jedničkou. Odstup mezi nimi je prostě příliš
velký. A tak místa, přes která s jinými auty jedy na dvojku plynule bez
plynu znamenají u Civica práci se spojkou. Totéž platí při plazení v koloně.
Podvozek se jako doma cítí v zatáčkách, je jistý, dobře drží stopu a
upřímně řečeno, ještě se mi nepovedlo ho utrhnout jinde než v zimě na uježděném
sněhu. Tam se auto jeví mírně nedotáčivé, což lze spravit krátkým ťuknutím
o ruční brzdu. Pak je auto v přetáčivém smyku výborně kontrolovatelné a
stačí ho do normálního stavu vrátit kombinací plynu a volantu. Celkem jsem
se bál, že podvozek bude tuhý, ale není tomu tak. Je poměrně komfortní,
i když při přejezdu nerovností je občas slyšet hluk. Auto se v zatáčkách
nenaklání, čímž dovoluje řidiči jet celkově tak nějak rychleji, takže co
není v autě připoutáno, to se po autě za jízdy celkem významně přemisťuje.
Auto má výborný rejd. Volant má sice jen asi 2,5 až 2,75 otáčky mezi
rejdy, ale převod je poměrně strmý, takže třeba na sídlištní 90° odbočky
ani nemusím přehmatávat a dostanu se na taková parkovací místa, na které
bych si netroufl ani s výrazně kratšími vozy. Posilovač funguje akorát,
řízení je za jízdy tužší než u Citroënu ZX bez posilovače, ale přitom dostatečně
komfortní při stání na místě. I při točení z rejdu do rejdu není potřeba
víc než jedna ruka. Auto samo je schopno držet přímý směr i na nerovnostech,
což je ale asi dáno spíš konstrukcí náprav než nastavením posilovače.
Brzdový pedál se jeví měkký, protože brzdy jsou opravdu celkem přeposilované.
K plnému účinku je potřeba delší dráha pohybu pedálu, ale to beru jako
klad, protože jsou tak brzdy lépe dávkovatelné. Co se týče síly účinku,
řekl bych že je standardní pro auto se čtyřmi kotouči. Ještě nikdy se mi
nestalo, že bych se zděsil, jak málo auto zpomaluje. ABS zasahuje jen v
opravdu nejnutnějších případech a velmi citlivě.
Mírnou slabinou je provoz v dešti. Jednak cyklovač stěračů má pouze
jednu polohu s pevně danou délkou cyklu a jednak není dobře vyřešen odvod
vody z ventilace. Z toho plyne, že do auta fouká vlhký vzduch, takže při
prudším dešti se mlží přední okno a je nutno zapnout klimatizaci aby vysušila
vzduch a topení dát do 2/3 až 3/4 aby člověk nezmrznul. Při prudším dešti
se taky stává, že se voda ve ventilaci nahromadí a jednak šplouchá za provozu
ventilátoru v trubkách, jednak vyteče ke spolujezdci na podlahu. Ještě
jsem nepřišel na to, kudy vodu odvést nebo jak tento problém nějak vyřešit.
Další nepříjemnost je, že při vyšších rychlostech voda zanáší vnější zpětná
zrcátka, takže v nich není nic vidět. Zrcátka navíc nejsou vyhřívaná, což
znesnadňuje i provoz v zimě.
Servis & náklady
Když jsem Civic koupil, měl několik snadno opravitelných závad a čekal
ho běžný roční servis.
Jako první jsem správně zapojil čtyři kanály sterea (byly prohozené)
a opravil odřený lak na levém zadním blatníku. V létě pak následovala výměna
svíček, oleje a filtrů. Olej (1x za rok nebo 15.000 km) dávám 10W – 40,
jak předepisuje výrobce, vzduchový filtr stojí 260,- Kč a vydrží 30 tkm,
kabinový 200,- Kč, olejový 130,- Kč, to jsou v celku příjemné ceny dílů.
Zapalovací svíčky pasují Brisk Super DR15YC – za 50,- jedna. Také jsem
musel měnit palivový filtr. Ten stojí necelých 500,- Kč, nachází se v prostoru
motoru a potrubí je k němu přišroubováno klasickými šestihrannými šrouby.
Je tedy snadno vyměnitelný svépomocí, bez zvedání auta a bez speciálního
nářadí. S výměnou kabinového filtru je trochu zábava, neboť se jde z interiéru,
odstraní se kapsa před spolujezdcem, pak jakási kovová vzpěra a pak se
rozebere těleso HVAC v místě, odkud na vás vypadne fůra listí. Jiný nestandardní
servis se týkal už jen čištění předních (loni) a zadních (letos) brzd.
Z dalších závad mě potkala prasklá manžeta vnějšího homokinetického
kloubu. Ta se musí měnit kompletním rozebráním hřídele (po vyndání z převodovky)
takže při té příležitosti servis měnil i tu vnitřní. Práce včetně dílů
stála 1.000,- Kč. Dále se mi sklo pravého předního okna vytrhlo z držáků
mechanismu, což jsem opravil svépomocí rozebráním dveří a mechanizmu a
nalepením příchytek zpět ke sklu. Použil jsem lepidlo SOUDAL FixAll, které
se na takovéhle opravy v autech výborně hodí.
Nedávno jsem měnil druhý díl výfuku, na autě byl ještě originál. Díl
od firmy ASMET stál 1.450,- Kč. Třetí díl výfuku měnil minulý majitel krátce
před prodejem, taky vybíral ještě původní. Tlumiče pérování jsou původní
dodnes všechny čtyři, na autě jsou druhé destičky a kotouče.
Dále už jsem investoval jen 950,- korun do rádia. Staré přestalo hrát,
takže jsem pořídil stroj SENCOR bez mechaniky, jen s SD card, USB a AUX
3,5 mm jack konektory. Má dobrý zvuk a funguje spolehlivě. Montáž proběhla
opět svépomocí, zcela bez problémů, protože na rozdíl od původního SONY
používá SENCOR ISO konektory a kabeláž v Hondě je natažená velmi chytře,
kabely mají dostatečnou délku a je prostor, kam je po té v palubní desce
uložit.
Celkově se Honda dobře rozebírá, všude jsou šestihrany nebo imbusy,
málokde narazíte na Torx. Na rozdíl třeba od Citroënu nejsou šroubky nikde
schované za kusem plastu a nemusíte zohýbat půlku dílů když je chcete vymontovat.
Na rozdíl od VW jsou příchytky konstruovány jako znovupoužitelné, není
to spotřební materiál. Snadná je i diagnostika, neboť Honda má kromě standardního
5pinu i dvoupinový konektor, který se jen "šlusne" drátkem a kontrolka
motoru vám pak zabliká kódy závad uložené v paměti. Příslušnou tabulku
lze najít v literatuře.
Kromě výše zmíněných nákladů stojí provoz auta ještě nějaké to palivo.
V mém případě spotřeba osciluje mezi 7,5 a 8,2 litrů na 100 km. Záleží
na tom, kolik % činí podíl města a také, zda auto honím nebo jezdím na
pohodu. Není problém hnát to za 9, na druhou stranu courání mimo město
vynese nějakých 7 až 7,2. Nádrž má objem 55 l, z toho 10 l je rezerva,
takže od pumpy k pumpě běžně urazím 500 až 600 kilometrů.
Závěr
Doufám, že jsem vás příliš neunudil délkou svojí recenze. Snažil jsem
se podat i ty zdánlivě nicotné detaily, které ale přesto někomu mohou v
rozhodování o jeho příštím autě pomoct.
Jeden by si řekl, že kombinace sportovnějšího podvozku, vysokootáčkového
motoru a karoserie kombi nejde dohromady, ale já ji po najetých 13.000
km rozhodně můžu jen doporučit. Honda Civic v provedení Aerodeck je pro
každého, kdo chce poměrně praktické, spolehlivé a přitom pohledné kombi,
které zároveň má výtečný podvozek se sportovními geny. Asi bych ale doporučil
silnější motorizaci. Myslím, že 85 kW motoru 1,5i VTEC by s tímhle autem
mohlo celkem slušně mávat. Civic VI. generace obecně pak vidím jako komfortní
a pohodlné auto pro každodenní ježdění, zároveň ale zábavného společníka
pro rekreační jízdy.
07.08.2011 C.J. Hornster