Kuky je podle mého názoru hodně nevzhledná hračka, která nikoho
na první pohled nemůže zaujmout, ale za to si jí každý všimne právě proto,
jak je ošklivá. V průběhu sledování filmu Kuky se vrací mi postupně docházelo,
že to, jak Kuky vypadá, byl velmi detailně promyšlený záměr.
Barva Kukyho i materiál, ze kterého je vyroben, mají svůj účel i z marketingového
hlediska. Nešlo si nevšimnout plakátů podivného Kukyho na autobusových
zastávkách. Když jsem objednávala pro svoji třídu kinosál v multikině Ládví,
věděla jsem, jaký vzhled se pod slovem Kuky nachází. Nevěděla jsem však,
že tento vzhled bude problém i pro Kukyho samotného.
Na plátně kina se přede mnou odehrál strhující příběh o boji se sebou
samým, o touze po domově, o touze po pocitu mít své místo na světě, o touze
někam a někomu patřit. Svěrákovi se mistrně povedlo dát duši všem postavičkám,
které ve filmu hrají. Co mě překvapilo, byl fakt, že Svěrák dokázal postavičky
oživit natolik, že člověk na chvíli uvěřil, že existují. K tomu dopomohla
výprava a kreativní dotvoření lesního prostředí včetně pomůcek (např. lesní
autíčko). Autor ztvárnil standardní motiv boje dobrého proti špatnému pomocí
neobvyklých postav. Nenajdeme zde zlého draka, hodnou princeznu nebo zlou
macechu, ale strážce skládky, milovanou hračku a mámu, která hračku vyhodí,
aby se synovi nezhoršilo astma.
Reakce mé třídy (čtvrťáci, 10 let) byla poněkud méně bouřlivá, když
jsem oznámila, na co jdeme do kina, ale nijak v zásadě negativní. Děti
daly na mě, šlo se do kina, kde zvědavě seděly v sedačkách a potichu, zkoumavě
sledovaly film. Naprosto všichni pochopili základní motiv filmu, kdy máma
vyhodila oblíbeného mazlíka do odpadků a pocity malého kluka pod peřinou,
který se o Kukyho bál. Svěrák natočil akční loutkový film. Příběh má náboj,
spád a jeho děj je srozumitelný, i když používá hodně fantazie, která je
pro náš svět nereálná, ale pro loutkový film o růžovém, opraném a potrhaném
mazlíkovi v podstatě pochopitelná.
V dnešní době přehršle 3D filmů, počítačových animací a smrští sci-fi
motivů je loutkový Kuky příjemnou změnou, která pohladí po duši. Jediný
nedostatek Kukyho jsem našla v závěru filmu, ve kterém se skrývá ponaučení.
To je však podáno poněkud složitě a dalo mi docela práci třídě vysvětlit,
jak to vlastně Svěrák myslel.
17.06.2010 Anna Vítková