Ačkoliv jsem v jádru optimista, reklamace a poruchy, které musím řešit
poslední měsíc, mě optimismem rozhodně nenaplňují. Primárně je to asi tím,
že se musím v rodině starat o více technických výdobytků moderní doby, než
průměrný ovčan. Každopádně posun od relativně spolehlivého k úmyslně nespolehlivému
je zřejmý. Abych sobě i Vám zvedl náladu, připravil jsem pravdivé a snad
i trochu humorné, srovnání výrobků starých 10 až 15 let se současnými.
Každý (normální) mladý muž potřebuje ke svému životu tři věci: mobilní
telefon, počítač a auto. Pojďme se na ně podívat.
Mobil
Jako svůj první telefon jsem si koupil Alcatel One Touch – sněhuláček
s anténkou. Mnozí budou pamatovat. Dvouřádkový, oranžově podsvícený displej,
napájení 3x mikrotužka. Telefon jsem koupil v bazaru. Telefon mi sloužil
snad 4 roky, naprosto bez problému. Nesčetněkrát upadl na zem, ulomil se
kus krytu atd. Jednou jsem psal ve vaně SMSku a telefon mi upadl do vody.
Když jsem telefon vyšmátral, tak furt běžel a já dopsal SMSku a odeslal.
I po této události fungoval bez problému a měl jsem ho dlouho jako záložní
telefon.
Pak jsem si koupil všemi vychvalovanou Nokii 3210. Jednou, opět ve vaně
(asi mě to v té době ve vaně bavilo), jsem chtěl mokrou rukou odepsat na
SMS. SMS jsem ani nedopsal a telefon kleknul. Asi špatný kus.
Pak jsem si koupil jeden z prvních telefonů s barevným displejem. LG ?cosi?,
opět bezproblémový provoz několik let, do morálního zastarání.
Pak už to bylo jenom horší. Nokii s GPS postupně začaly odcházet funkce,
až byla úplně nepoužitelná. V současné době je zázrak, když se telefon dožije
konce záruky.
Notebook
Jako svůj první notebook, jsem si koupil 5 let starý Compaq. Počítač
jsem tahal do školy, práce i zahraničí. Opět fungoval úplně bez problému
několik let, tuším na Win2000, a pak jsem jej daroval nějakému chovanci
z děcáku.
V Hongkongu jsem si koupil Asus EE pc. Asi po 14ti dnech systém celkově
zkolaboval a já ho prodal.
Před 4-5ti lety jsem si koupil jako druhý PC malý Acer Aspire za lidovou
cenu 6500,-. Bez problému funguje mámě dodnes.
Před dvěma lety a několika dny jsem si pořídil „kvalitu“ - Lenovo G750.
Po necelém roce začaly problémy se startováním PC. Dvakrát jsem musel celkově
přeinstalovávat systém. Dva dny před koncem záruky začaly záhadně mizet
programy. V HDD chyba nebyla. V Alze reklamaci uznali a já si pořídil „nekvalitní“
Acer, ve stejné konfiguraci jako bylo Lenovo, ale o 3000,- dráž.
Kde že je ta deflace, pane Singere?? Když mi elektronika za dva roky
naopak zdraží, tak deflaci opravdu nevidím.
Acer funguje a jak má a doufám, že to vydrží. S úspěchem jsem se ve
své počítačově spotřebitelské kariéře vyhnul jak Windows Vista, tak Windows
8, což mi jistě ušetřilo nějakou tu nervovou buňku.
Auto
Nejsem příznivec pořizování nového vozu, ale to se bude muset asi změnit.
Jako student jsem si kupoval auta (d)ojetá, a co hůř hlavně diesely. Když
je ale srovnám se současnými moderně ekologickými vraky, tak to byla super
auta. Popíšu jen některá.
Ford Escort 1,8D rv. 90 – mezityp.
Moje druhé a nejoblíbenější auto. Koupil jsem ho 10 let staré. S autem
jsem najel necelých 70tis km. Za tu dobu jsem řešil hlavně korozi, vyměnil
startovací relé a brzdy a opravil startér. Nakonec skonalo na deficit oleje
v převodovce v Rumunsku. Před tím, ale zvládlo vykonat asi 1500 km dlouhou
cestu s rozbitou převodovkou z jižního Řecka do Rumunska, přičemž posledních
zhruba 300 km bylo už jen na jednu rychlost – naštěstí to byla trojka?
Auto žralo 5,5 litru a udělalo v 180 km/h. V čtyřech jsme s ním zvládli
mnoho cest do zahraničí. Když ho srovnám s dnešními „moderními“ lidovými
vozy, tak se mu sotva něco vyrovná, krom toho, že jsou všechna hezky naleštěná
a cool.
Suzuki Swift 1,0i, r.v. 96
Mé třetí studentské auto – naprosto bezproblémové, lil jsem do něj akorát
benzín a olej.
Pak už to šlo zase z kopce.
Olétané BMW 318 TD, r.v. 96, různé poruchy elektriky, ale stále jezdící.
Pokud, vím tak jezdí dodnes.
VW Sharan, r.v. 2004 19TD, poruchy všeho druhu krom motoru.
Až dojezdí má současná Honda Accord, tak si budu muset koupit auto asi
nové a na benzín. Radosti s poruchou DPF filtrů, čerpadel, vstřiků, turbokompresorů
atd. si nechám klidně ujít.
Co se týče domácích spotřebičů, tak určitě i Vy máte, nebo znáte někoho
kdo má doma 15, 20, ale i 30 let fungující pračku, myčku, lednici atd.
O takto spolehlivých (ale zároveň určitě „neekologických“) spotřebičích
si můžeme už nechat jen zdát.
Argument výrobců je ten, že současné produkty jsou levnější. To je pravda,
jsou ale levnější pouze nominálně, ne reálně. Současný produkt je levnější
třeba 2x, ale jeho životnost je kratší minimálně 3x a to nepočítám práci
se sháněním nového produktu, řešením reklamací v průběhu jeho životnosti
atd. Kdyby existoval produkt 2x dražší, kde by mi někdo zaručil 2x delší
životnost, tak si ho s nadšením koupím. Takový produkt bohužel neexistuje.
Mohu zaplatit akorát 2x víc za dražší verzi toho samého, která obsahuje
víc zbytečných funkcí, které nikdy nevyužiji, a ale zkolabuje ve stejném
časovém horizontu.
Na celé situaci je smutné i to, že dříve byly produkty poruchové prostě
proto, že ještě firmy nebyly schopny dosáhnout takové kvalitativní úrovně,
jaké by chtěly. V současné době, je životnost výrobků plánována a jejich
kvality jsou zhoršovány uměle.
Nikdy jsem nebyl velký fanda elektroniky, prostě jí používám ke své
práci. V současné době se ze mě stává téměř její odpůrce. Vše chci maximálně
jednoduché, i za cenu, že to bude mít vyšší provozní náklady.
Jak se k tomuto negativnímu trendu stavět, je otázka. Zejména pro ty,
kteří mají na starosti několik domácností, aut, počítačů atd. Jediné na
co jsem přišel já, je pořizovat si moderních hraček co nejméně. Spíše ty
jednoduché a rozumně levné.
Závěrem přeji pevné nervy, a doufám, že na toto téma napíše někdo další
hodnotný článek.
01.02.2015 Banung