V pátek 4.8.2005 jsem po velmi náročném pracovní dni
usednul do své kleine Mazdičky 121 a vyrazil...
...za odreagováním sebe sama
směrem na západ do míst, kde se z termínů „cyp, robora,či pajtaš“
stávají „etnovýrazy“ a pro mnohé středočeské starousedlíky dokonce
i jakési jazykolamy…
Těsně před zařazení prvního rychlostního stupně, jsem
si ještě stačil v telefonu navolit profil „Rodina a přátelé“, to aby snad
nějaký koupě chtivý zákazník, nezkoušel mojí asertivitu v sobotu v osm
hodin večer a s radostí jsem se vrhnul do auty zacpaného centra Ostravy.
Aby spokojenost mé osoby byla dokonalá a lépe se mi
řídilo, nechal jsem v reprobednách skotačit Romana Dragouna. No co vám
budu povídat? Pohoda jaxviňa….
Tedy alespoň prvních patnáct minut cesty…
Právě jsem vyjížděl ze severomoravské metropole, když
na mě začalo blikat hladové oko. První nejbližší benzinová čerpací stanice
se objevila sotva za pět minut a tak hurá směrem k ní.
Jelikož tam nebylo žádné auto (dnes, už vím proč)
a já měl celý víkend před sebou, rozhodnul jsem se krom natankování, autíčko
vysát, vyčistit a zkontrolovat tlak v pneumatikách. Zdánlivě klidná činnost,
ale…
Zarazil jsem hadici do hrdla nádrže a začal čerpat
pohonné hmoty. Během několika vteřin se u vchodu objevila od pohledu „sympatická“
slečna.
Já: Potřebujete něco?
Ona: Ne, jenom dávám pozor. Poslední dobou se
tu dost krade.
Srdce se mi bušilo do sterna… jakoby chtělo té mladičké
slečince zlomit nosní přepážku… Po několika vteřinách jsem si ale uvědomil,
že přece jenom chudák holka toho moc nevydělá, a že má jistojistě hmotnou
zodpovědnost. Navíc se z auta linul Dragoun a jeho „Stín mý krve“.
Asi jsem nevypadal příliš důvěryhodně.
Při placení jsem se zeptal…
Já: Máte tady někde kompresor?
Ona: Jistě, ale musíte zaplatit zálohu 200,-
Kč za hadici. Bo nám ji furt kradou.
Já: to si děláte srandu? Teď jsem vám zaplatil litr
za benzín !!!! Přesto musím dávat nějakou trapnou zálohu?
Ona: Jistě!!!!!
Krev se ve mně vřela, vytasil jsem dvě kila a položil
na pult. Místo stvrzenky (popravdě mě v danou chvíli ani nenapadlo, že
bych stvrzenku měl chtít) jsem dostal bodavým pohledem přes rypák.
Já: Hadici na vysávání tam máte!?
Ona: Ne!!!!!!
Já: To musím zase dávat nějakou zálohu? To si
snad děláte kozy!!!
Ona: Ne!!!!!! Jenom mi to musíte zaplatit předem,
bo gdyby zme tam měli taky ten automat na pětky, tak by nám to beztak kerysyk
cyp vypáčil a byli by zme v prdeli!!!!
Hodil jsem na pult dvacet kaček. Přes rameno jsem
hodil dvě hadice a šel.
Po několika minutách trápení s nefunkční hadici na
dofoukání pneumatik, jsem nainstaloval sací hadici k vysavači, vyhledal
jsem tlačítko „start“ a začal vysávat interiér vozidla. Časový cyklus byl
60ti vteřinový, takže jsem se co chvíli vysouval spod sedaček (malé auto
- velký fat gutar) a mačkal „start“.
Špinavý a nasraný jsem zamířil k WC, abych se trochu
umyl.
„KLÍČE U OBSLUHY“
Já: Můžete mi prosím dát klíče do WC?
Ona: Co?
Já: Klííííče od toalet!!!!! Prosil bych bez zálohy!!!!
Ona: hahaha
Vrátil jsem se čistý a uklidněný.
Já: Prosil bych jedny červené Marlbora, kofolu,
tady ty kaštany (kdo je tady tlustý!!!) a dva vanilkové stromečky.
Ona: Jaké ty stromky chcete? Obyčejné nebo za
65…?
Já: Ty obyčejné za 30,-
Ona: Ten mám poslední.
Já: Tak tedy jeden obyčejný a jeden neobyčejný!!!!
Ona: Jaký neobyčejný!!!!?
Já: Jeden za 30 druhý za 65. OK?
Ona: Ahááááááá
Já: Vezmete si to z těch dvou kil?
Ona: Jakých dvou kil?
Já: Z té zálohy.
Ona: Ahááááááááááááááá.
Já: Ááách jo.
Ona: 95 korun, prosím.
Hlavou mi proběhla hrubá sumarizace:
Máčka 57,-
Kofola 20,-
Kaštany 10,-
Stom I 30,-
Strom II 65,-
Celkem 95,- ??????
Já: Jste si jistá, že za toto všechno platím 95
korun?
Ona: Si myslíte, že jako kradu?
Já: Ókej, nashle….
Co dodat????
Pokud si chcete pronajmout jakoukoliv čerpací stanici,
měli by jste si uvědomit, že šetřit na bezpečnostním kamerovém systému,
by se nemohlo značně nevyplatit. Zároveň by jste si měli dát ruku na srdce
a zvážit finanční ohodnocení a hmotnou zodpovědnost vašich zaměstnanců.
Nemůžete přece čekat, že slečna pracující za osm tisíc měsíčně, bude na
zákazníky milá a příjemná, zvlášť poté co jí z její mzdy strhnete nějakou
tu kačku za ukradenou hadici, či odcizený benzín.
Výsledek je totiž takový, že si fat guitar na benzínkách
firmy EuroOil již nikdy v životě nekoupí ani deci benzínu.
Málem bych zapomněl na zloděje… kvůli těm takovéto
situace vznikají.
Takže: JDĚTE DO PRDELE!!!!
13.8.2005 fat guitar
D-F dodatek
Fekální historka o tom, jak se z D-FENSe stal chcáč
Potkalo mě něco podobného.
Řízením osudu, které je nad rámec tohoto dodatku, se Octavia fbenzínu
kamaráda Víti ocitla v Třeboni a Víťa v Budějovicích. Víťa to vnímal
jako logistický problém, součástí jehož řešení byla moje Škoda Favorit
i já osobně.
Vyrazili jsme tedy z ČB směrem na Třeboň. Maje lázeňské město na dohled,
pocítil jsem tlak v močovém měchýři. Navíc jsem nabyl dojmu, že se jedná
o problém natolik urgentní, že ho budu řešit hned. Červená lastura na žlutém
pozadí dávala tušit, že ten objekt po mé levici je pumpa nadnárodní společnosti
Shell.
Předesílám, že v mnoha ohledech jsem s Danem Landou zajedno, včetně
věty "Čistý záchody, to mám rád.".
Zahnul jsem k pumpě, odstavil auto na parkovišti a vydal se vstříc ministerstvu
úlevy. Hned v zádveří mě něco praštilo přes nos. Nebyla to Korejcova baseballová
hool, ale rána to byla stejná. Takovej smrad jsem na hajzlíku pocítil naposledy
asi před sedmi lety, a to sice na nádražním záchodku v železniční stanici
Říčany u Prahy. U mušle, ne té, co má v logu Shell, ale u té, do které
my muži konáme tělesnou potřebu, byla cedule, že mušle je mimo provoz.
Kdyby tam ta cedule nebyla, poznal bych to sám. Mušle má dole cosi, co
by se dalo nazvat její konvexní částí - prostě dno - a to bylo plné chcanek.
Další chcanky tekly po podlaze a spolu se špínou z bot evokovaly vzpomínku
na závody off-roadů. Mušle mi připoměla jezírka, která jsem obdivoval loni
v Tatrách, jen s tím rozdílem, že tatranská jezírka bývala zelená a tohle
bylo žluté, podobně jako je firemní barva Shellu. Korporejt dyzajn,
pyčo.
Hmm, řekl jsem si, ještě že je tu záložní letiště. Vzal jsem za kliku
- s jistým odporem - dveří od míst, kde odvážná předsudků prostá povaha
může konat potřebu velkou. Nešly otevřít, tak jsem do nich lehce kopl.
Na druhé straně dveří udeřil jsem klikou mužíka, který se nahýbal nad mísou
s výrazem krajního soustředění. Zřejmě byl rezistentní vůči marketingu
a ty televizní reklamy o těch báječných přípravcích na prostatu u něj nenašly
pozitivní spotřebitelskou odezvu. Navíc jsem svým razantním příchodem přerušil
jakýsi proces, který se zřejmě blížil pozitivnímu završení. Omluvil jsem
se. Je mi líto, že jsem to mužíkovi pokazil.
Počkal jsem tedy venku, až s tím bude hotov. Trvalo mu to poměrně dlouho,
jako by si prováděl transplantaci ledvin svépomocí.
Vkročil jsem zpět do prostor, které jsem mezitím důvěrně poznal. Jenže
můj žaludek, ta kurva. Podle lékařských zpráv trpím něčím, co se nazývá
brániční kýla, nevíte někdo, co si pod tím přesně mám představit? Prý je
k odstranění nutná operace, ale zatím mě to příliš neomezuje, tak jsem
to odmítl. Fakt je, že v důsledku tohoto faktu mám k pozvracení někdy velmi
blízko, postrádám ten mezistav, kdy se říká "je mi na blití". A tohle byla
skutečně háj voltyč. Vyrazil jsem obratem ven a rozdýchával ten
zážitek.
Mužíček závistivým zrakem sledoval, jak rychle jsem to tam vyřídil.
Po nějaké době se moje myšlenky vrátily od monitorování pohybu jícnu
zpět k cíli poslání. Co že jsem to tady vlastně chtěl? Čůůůrat. Můj pohled
padl na skupinu stromečků hned za pumpou. Začalo se rýsovat solůšn.
Obešel jsem stromečky a vykonal potřebu v lůnu české přírody, ačkoli to
dělám nerad. Snad jsem přitom neutopil nějaké mravence nebo nenapáchal
nějaké další ekologické škody. Já vím, kdybych byl třeba střevlík, vyhříval
si krovky na sluníčku a někdo na mě začal shora kropit, že bych asi nebyl
právě happy, ale je třeba vzít v úvahu, že pokud vynechám případ urologické
infekce, měla by moč být vlastně aseptická, nemýlím se?
Nechápu a nerozumím. S jistou mírou parafráze na Fat Guitarův závěr
- když si pronajmete nějakou pumpu na hlavním tahu od hranic, je reálné
od vás čekat, že nebudete jen hrabat prachy na kopici, ale že sem tam uklidíte
hajzl, a to zejména v případě, že se vaše provozovna skrývá pod logem mezinárodní
olejářské společnosti? Když už platíte personál a platíte ho za to, že
uklízí, nestálo by za pokus zjistit, zda skutečně tak činí?
13.8.2005 D-FENS