V běhu času jsem se dozvěděl, kterak dopadlo připomínkové řízení k novele
zákona o zbraních. To, že návrh byl špatný, věděl každý, kdo si jej přečetl.
V zásadě to ani jinak dopadnout nemohlo. Kdyby totiž tato novela prošla
v původním znění, tak by prostě do cca. 10 let byli všichni bez zbrojního
průkazu, protože podmínky byly nastaveny tak, že by nikdo nedal potvrzení
o spolehlivosti, zdravotním stavu apod.
Nemluvě již o zvýšených finančních
nákladech. Nicméně nechci zde psát o novele, ale o tom, co zaznělo na tomto
připomínkovém řízení. Když bylo jasné, že novela nemá v původním znění
šanci, tak se prý ozvalo z ministerských míst, že zpřísnění je na politickou
objednávku (necituji přesně).
A o tuto objednávku mi jde. V situaci, kdy se oficiálně připouští, že
díky migrační vlně se prudce zhorší bezpečnostní situace, kdy se neustále
operuje s pojmy válka na Ukrajině, kdy kyjevská policie hlásí prudký vzrůst
počtu ilegálních zbraní (je to nasnadě, protože v zemi, kde se vede válka,
se zbraně objevují ve velkém počtu bez jakékoliv evidence. Myslet si, že
se tyto zbraně vyhnou lukrativnímu trhu v Evropě je ukázkou velké „lehkomyslnosti“),
tak se zde najdou pomatenci, kteří volají po snížení počtu zbraní mezi
zákona dbalými občany. A toto volání zaznívá bez jakékoliv veřejné diskuze
na dané téma, bez analýzy hrozeb a zranitelností. Toto volání zaznívá v
době, kdy i přes osobní nasazení některých vojáků a jejich velitelů, naše
armáda není dle odborníků schopna ubránit ani okresní město po dobu jednoho
týdne. Toto volání zaznívá v době, kdy se mluví o odvodech, ale v případě
reálných odvodů by stát neměl pro odvedence ani tepláky, o zbraních, uniformách,
dopravních prostředcích, výcvikových prostorách, ubytovacích kapacitách
ani nemluvě. Aktivní zálohy jsou v bídné situaci a není jasné, jak by dopadla
jejich reálná aktivace.
Omezte ozbrojené občany, „mít zbraň je privilegium …“ (kterak
v TV zaznělo z úst jisté bývalé ministryně, která jinak byla přesnou ukázkou
agresivního jedince) – tyto věty zní v situaci, kdy policie není schopna
občany ochránit i přes to, že máme více policistů (40 414 PČR pro rok 2015,
cca. 7000 obecních policistů plus cca. 11 400 příslušníků justiční a vězeňské
stráže, dále nezjištěný počet ozbrojených příslušníků celní správy) než
za totalitního systému (duben 1989 FMV – Federální ministerstvo vnitra
24 375 – část i pro Slovensko, MVŽP ČSR – Ministerstvo vnitra a životního
prostředí České socialistické republiky 26 080 a to včetně pohraniční stráže
a StB). Kamery jsou všude, kam se člověk podívá, ale jejich přínos pro
bezpečí občanů je sporný.
Tedy v situaci, kdy jsme zničili strukturu vojenské a civilní obrany,
která se budovala stovky let (kasárna, cvičiště, sklady, kryty apod.),
tak se volá po snížení počtu ozbrojených občanů, kteří v drtivé většině
nepředstavují nebezpečí pro stát a jeho obyvatele, naopak tím, že mohou
existovat, představují pro narušitele jistou hrozbu a kalkulovatelné riziko.
Jak se ukazuje ve stále větším počtu případů, policie prostě není schopna
a často ani ochotna občany chránit.
V době, kdy se očekává dramatické zhoršení bezpečnostní situace by našinec
rád slyšel něco jiného než zbabělé výmluvy, osobní invektivy a jalové proslovy
politiků, či těkavé případy, které jsou sdělovacími prostředky neustále
omílány.
Proč není vypracován plán, jak zákonů dbalých občanů využít v případě
bezpečnostních problémů (navíc je třeba si uvědomit, že většina ozbrojených
občanů vládne zbraní rozhodně lépe než řadový příslušník obecní či státní
policie)? Proč se nikdo nezabývá situací v odlehlých obcích a městečkách,
kde není služebna policie a bezpečnost občanů může být ohrožena přílivem
nezvládnutých jedinců?
V našem zákoně o zbraních a to i novele je stále ostudný paragraf, který
jasně vyjadřuje, že vládě je milejší nepřítel než vlastní slušný a zákony
ctící občan. Jak jinak by bylo možné takto veřejně sdělit, že v případě
ohrožení státu má vláda možnost legální zbraně zabavit či omezit jejich
majitele (nošení zbraně)? Přeci v případě ohrožení státu/města v antice
politici vydávali zbraně i otrokům, kteří si statečností v boji mohli získat
svobodu a zařazení mezi vážené občany. Naše vlády ne-v případě ohrožení
tzv. „svobodné“ občany odzbrojíme. Tedy z tohoto hlediska jsme již nyní
v horší pozici než nesvéprávní otroci.
Pokud vezmeme do úvahy konání tzv. politiků, kteří rozhodně nejednají
v zájmu tohoto státu a jeho občanů, dále i chování státní správy, tak nutně
musíme dojít k závěru, že v podstatě bezpečnosti státu a jeho občanů spíše
škodí a ohrožují nás. Stát a jeho zaměstnanci se vlastně vymezují pouze
vůči tzv. slušným, zákona dbalým občanům, protože ti ostatní si z nich
již dávno nic nedělají. Policie pouze šikanuje občany naprosto zbytečnými
kontrolami, které v zásadě nic neřeší. Státní správa občany neustále omezuje
novými a novými zákazy, omezeními a často nesmyslnými příkazy. Politici
nejsou schopni schválit jediný zákon bez nutnosti téměř okamžité novelizace.
Stát bezduše akceptuje kdejakou pitomost, kterou vymyslí Brusel (poslední
výkřiky – zakážeme plynové atmosférické kotle, výkonné vysavače, vyhubíme
mývaly …) a v zásadě se dostává do pozice nepřítele svých slušných a zákona
dbalých občanů. Tím zároveň tuto skupinu i zmenšuje. Podle tupé reakce
politiků na jakoukoliv nestandardní situaci je jasné, že neumí řídit ani
trakač, natož stát – příklady:
metanolová aféra – uděláme prohibici (ničemu to nepomohlo, pouze to
spoustě lidí uškodilo),
Uherský Brod – omezíme zbraně (vše doprovázeno řečmi, že většina společnosti
si zbraně nepřeje, protože držitelů zbrojních průkazů je pouze 300 000
– absurdní. On se totiž nikdy nikdo té veřejnosti neptal. Schází jakákoliv
reálná analýza dopadů na společnost. Ze skušeností víme, že takové omezení
má negativní dopady.)
zákaz kouření – plošně vše zakážeme, aby nastal ráj (nikdo ovšem se
nezamyslí nad faktem, že např. v Japonsku se kouřilo hodně, ovšem rakovinu
plic začali poznávat až ve chvíli, kdy se začali krmit stejným svinstvem
jako my v Evropě a v USA).
Z těchto příkladů je jasné, že se bohužel i přes fráze uvedené v ústavě,
dostáváme do situace, kdy opravdu jsou ohroženy naše životy i majetek a
to nejen výše zmíněnou politickou objednávkou. Ono totiž začíná platit,
že občan vlastní pouze to, o čem stát neví. Vše ostatní mu lze kdykoliv
zabavit a to tzv. zákonným způsobem (přes daně, paragrafy, ohrožení státu,
prostředky v bance zablokovat atd.).
Pro nás z toho plyne jedno. Musíme si pamatovat, jak s námi kdo jednal,
kdo zadal politickou objednávku a využít všech prostředků, aby se dotyčná
partaj event. pán k moci již nedostali. Momentálně mne ani nic jiného zákonného
nenapadá.
11.07.2015 Sidoniusb