Před týdnem jsme si dali I.quest
2014. A dobrý to bylo. Následovat bude tradiční After Action Report
neboli AAR.
I.quest byl tentokrát situován na Benešovsko. Na startu v Pyšelích hned
vedle trati z Prahy na Budějovice se sešlo hned 19 týmů, což byla asi největší
účast ze všech navigačních soutěží, kde jsem se vyskytl. Princip soutěže
zůstal nezměněn - soutěžní týmy se za pomoci automobilu pohybují mezi jednotlivými
waypointy a indicie případně instrukce dostávají prostřednictvím webového
rozhraní. Oproti loňsku došlo k mírným modifikacím. Úkoly se rozdělily
do dvou skupin - úkoly za indicii a úkoly za minci, které umožňovaly si
dokoupit nápovědu podle potřeby. Hráči tak mohli získat trochu flexibility
a utrácet mince podle jejich momentální situace. K automatickému odemčení
úkolu docházelo po delší době - přesněji po pí hodinách.
Písmeno pí ostatně do hry vstupovalo ve více místech. Stejně tak byl
nějakým způsobem děj soutěže prolnut s filmem Contact,
jmenovitě se v teaseru objevila ta část, kde se násobí hemoglobin vodíkem
nebo jak to bylo. Nebylo nám dopřáno to nějak zásadně zpracovat, ale rádi
jsme si to na samém konci soutěže v Čerčanech u nádraží poslechli.
Na samém počátku byli soutěžící konfrontováni s artefaktem, který se
objevil i v teaseru - velkou dřevěnou kostkou, na které byla uvedena nějaká
čísla. Sice jsme přišli na to, že se jedná například o kódy bank nebo PSČ,
bohužel jsme s tímto poznatkem nedokázali nijak naložit. Kostka měla sloužit
právě k získání mincí. Kdyby někdo kostku pokořil, získal by teoreticky
až šest mincí, což by byla významná výhoda a mohl by prakticky sám soutěž
"nastavit". Řešení kostky nebylo nijak složité, jednalo se o počáteční
písmena kódu. Kostka tak byla předzvěstí toho, co nás pronásledovalo celou
soutěží - úkoly jsme notoricky pokládali za mnohem těžší, než ve skutečnosti
byly.
S ohledem na loňské problémy, kdy jsem opomněl přečíst kód umístěný
na klacku, jsem vyčítal všechny nalezené klacky včetně zkoušky bluetooth
a wifi konektivity.
Náš team startoval s Dacií Logan, která se osvědčila při minulém Viribus
Unitis. Náš team tentokrát rozšířil Ostravák, který je magor, tedy magor
do geocachingu. Ostravák byl zpočátku z průběhu hry poněkud vykolejený,
ale Ostravákova chvíle měla teprve přijít.
Poměrně rychle se podařilo překonat hádanku s tiketem sazky a červenou
Avií BH-21 škpt. Malkovského, jehož hrob najdete v Benešově na hřbitově.
Vyluštění tiketu sazky zavedlo soutěžícího na naprosto unikátní místo -
do prostor Astronomického ústavu v Ondřejově. Bohužel jsme se tam dostali
poněkud oklikou, protože nás naše navigace navedla na nějaké úplně jiné
místo, přičemž se osvědčily terénní schopnosti Loganu. Do Ondřejova jsme
dorazili někdy kolem poledního. Daly se tam získat různé věci. Především
obálka obsahující SIM kartu a různé haraburdí. Dál něco k jídlu (organizátoři
přichystali klobásky, steaky a další dobré věci) a ve finále jedna nápovědní
mince za zatlučení 10 hřebíků rovně. Byli jsme asi jedni z mála týmů, kteří
se nepřipojili k McGyver contestu a při zatloukání hřebíků jsme použili
mainstreamový nástroj, tedy kladivo (také jsme uvažovali o použití zásobníku
nebo závěru pistole, ale nakonec kladivo z praktických důvodů zvítězilo).
Úkol zatloukat hřebíky připadl na mne, ačkoli jsem protestoval, že mám
dvě vysoké školy a podobné úkoly mohou skončit špatně. Dovedu si představit,
že pro některé soutěžící mohl být tento vedlejší úkol stresující, vzhledem
k neznalosti programovacího rozhraní hřebíku.
Mimochodem, observatoř v Ondřejově je unikátním místem, kde kromě nádherného
výhledu do krajiny najdete také přestavěný, nicméně nadále svému vzoru
podobný německý protiletecký
radar Freya a údajně také Würzburg.
Pokud jde o soutěž samotnou, v areálu bylo zapotřebí identifikovat kukaň
šíleného vědce, promluvit s ním a získat od něj výše popsanou obálku. V
tomto okamžiku se odstartoval naprosto největší ojeb, který se organizátorům
podařilo na soutěžící nachystat.
Každý tým si mohl vybrat obálku náhodně z vícero stejně vypadajících
obálek A4 umístěných v přepravce. Instrukce, které byly v obálce kromě
jiného vloženy, navigovaly posádky poměrně přesně určené místo poblíž hotelu
Sen v Senohrabech. Tam se měli soutěžící dostavit, vystoupit všichni ze
svého auta, poodejít od něj do vzdálenosti pěti metrů a obcházet jej proti
směru hodinových ručiček, přičemž měli vidět PIN k SIM kartě z obálky "černé
na bílém". Na onom místě se však nacházela Houbova Fabie combi, což samozřejmě
svádělo k tomu, zadat tam její RZ. Po vyčerpání třech pokusů byla game
over, SIMka se zablokovala, team se musel vracet do Ondřejova a promluvit
opět se šíleným vědcem. Realita však byla podstatně prostší. Tím PINem
byla RZ nikoli Fabie, ale auta soutěžících, kterou organizátoři dovedně
ze soutěžních posádek vytáhli při registraci, a "náhodný výběr" obálky
se realizoval jako výběr z více obálek cíleně nachystaných pro každý soutěžní
tým zvlášť. Pořadatelé prostě nakoupili kýbl SIM karet a připravili pro
každý tým šest obálek, ten pak podlehl dojmu, že PIN musí být pro všechny
stejný, protože si přece obálku náhodně vybral. PIN přitom byl unikátní
a soutěžící team ho měl doslova pod nosem, nebylo pro něj třeba ani jezdit
do hotelu Sen, stačilo tam pouze zadat RZ vlastního auta, respektive její
poslední čtyřčíslí. U hotelu Sen v Houbově Fabii byla nainstalována kamera
a předpokládám, že časem organizační team zveřejní zábavné video s osobami
slídícími kolem Fabie.
Poněkud humorným rozměrem situace kolem hotelu Sen bylo, že tam právě
probíhal sraz vozů Chevrolet Corvette. Bohužel, supersporty všech myslitelných
generací přítomné nezajímaly a všichni včetně pohledných slečen se soustředili
na Houbovu Fabii II combi na naftu, kterou si zaníceně prohlíželi ze všech
možných úhlů, dokonce si jí fotili a lezli pod ni, zatímco kolem bez povšimnutí
projížděly naleštěné americké kundolapy. Předpokládám, že majitelé corvett
z toho doteď mají mindrák a pokoušejí si přivlastnit jeden z posledních
výprodejových exemplářů dvojkové Fabie, aby na její úžasný tříválcový motor
a podivné neproporční tvary mohli nalovit alespoň polovinu bičiz co Houba.
Trik se SIM kartou byl skutečně maximální ojebávka, což částečně kompenzoval
obsah SIM karty. Odemčení SIM karty bylo zapotřebí na to, aby se soutěžící
dostal do telefonního seznamu, kde byl kromě jiných kontaktů uložen záznam
s názvem Pokracovani, přes který se dalo dobrat ke kódu uloženému v hlasové
schránce. Byla tam však i jména jiná, například do kanceláře Auto*Matu,
na poslance Humla, na Ivetu Bartošovou, Zdeňka Rychtáře a další mutanty
z řad kocourkovských celebrit. Obzvlášt zábavné bylo také přečíst SMS.
Například Huml sděloval, že "Třeba ta Kvitová, to je milá holka, ale bere
deset mega za rok. Nebo takovej Berdych a Štepánek, dvacet třicet mega.
Kdo z nás má takový prachy". Iveta Bartošová se ptala Rychtáře, kdy jí
to jede na Kolovraty. Úplně nás to paralyzovalo. Některé osoby v seznamu
jsme zavolali, dokonce se někteří poté ozvali zpátky.
Podstatně větší problém byl s dokumentem napsaným v programovacím jazyce
Whitespace. Whitespace vymysleli nějací nerdové, kteří se předtím opili
radlerem a napadlo je, že dosud známé programovací jazyky nejsou ještě
dost úchylné. Whitespace používá pouze čtyři znaky, které nejsou v textovém
dokumentu vidět - typicky mezera, tabulátor a dva další podobné. Zde právě
nastala Ostravákova chvíle, protože po nějaké době přišel na to, že je
to kód Whitespace a pak už to byla jen otázka času.
Posledním úkolem, který se nám podařilo překonat, byla bedna s blikajícími
LED diodami. Bedna byla doplněna o tlačítko s červeným nápisem Nemačkat
Nikdy!!!, asi si domyslíte sami, co se stalo s tímto tlačítkem. Po zmáčknutí
tlačítka se aktivovaly sirény na pí minut. Úkol jsme vyluštili po téměř
tříhodinovém bádání v autě před nádražím v Čerčanech. Na Čerčanech bylo
zajímavé, že skoro každá žena, která šla okolo, nesla nějaký batoh nebo
pytel. Nevíme, jak se nám podařilo tento úkol vyřešit, protože údajně bylo
jeho podstatou použití LEDek blikajících v různých částech spektra, nicméně
bez ohledu na spektrum jsme se ke kódu dobrali i tak. V tomto místě jsme
soutěž ukončili, protože se blížil deadline. Údajně nám k dokončení chyběl
už jen jediný waypoint, a to sice tajemný quest nějakého Nazi kocoura.
Překvapilo nás, že jsme se umístili druzí. Neměli jsme to sice tak na
banánu jako vždy, protože jsme vynechali dvouhodinový oběd typický pro
naši účast v jiných navigačních soutěžích, ale i tak byla na palubě značně
nesoutěžní uvolněná atmosféra. Kdybychom věděli, že jsme druzí a před námi
je tým Viribus Unitis, tak bychom nejspíš přidali a zvýšili přísun kofeinu
na biologické maximum. Také se ukázalo, že Monarchista jako velitel teamu
V-U hrál celou soutěž manažerským způsobem, kdy se po většinu soutěže skrýval
v autě a soustavně prstil jakési zařízení koupené v úseku ovoce a zeleniny,
zatímco posílal jednotlivé členy jeho teamu různě po okolí. Člen jeho týmu
JaP prováděl scouting na motocyklu, což pravidla nezakazují. Loňský vítěz
a letošní favorit tým Mrkev v radiátoru odstoupil pro technickou závadu
na vozidle. Zajímavou strategii zvolila dvojice teamů L/45 K10 a L/50 K10,
kteří během soutěže kooperovali ve smyslu získání maxima z dostupných nápověd,
což jim přineslo 4. a 5. místo.
Hlášky:
Elzet (při napojování na Ostravákův smartphone): "Uploading virus..."
Ostravák: "Downloading porn."
Ostravák: "Jezdit na skútru je jako souložit s tlustou holkou. Je to
dobrý, ale nesmí tě na tom vidět kamarádi."
D-F: "Dobrý den, kde je tu prosím Astronomický ústav?"
Hospodský v Mnichovicích: "Tady žádný není. Ten je v Ondřejově, ale
tady jsou Mnichovice a tady nic takovýho není."
Organizátorům děkuji za vynikající zážitek. Oproti loňsku se organizátorům
povedlo zvýšit hratelnost a těch 15 hodin nám dobře uteklo. Pozitivní bylo,
že soutěž nebyla zatížena organizačními chybami (jednu rozpoznal v průběhu
soutěže sám organizační team a vlastním úsilím ji napravil), což i.quest
odlišuje od V-U, kde jsou nejrůznější chyby již předvídatelnou součástí
scénáře. Hádanky měly právě jedno správné řešení, což je také odlišnost
vůči VU, kde je správné řešení někdy poněkud fuzzy. Bylo poznat, že do
toho organizátoři vložili mnoho úsilí. Například RIKova přítelkyně byba
všechny obrázky použité ve hře namalovala, aby je nešlo vygooglit. Takto
například namalovala Malkovského legendární stroj, který znají všichni
příznivci letadýlek z Kovozávodů
Prostějov:
Přestože se letos nebudu účastnit V-U,
dorazily ke mně nějaké náznaky ohledně průběhu letošní soutěže. Bude mít
jako tradičně vazbu na historické události v regionu a s velkou pravděpodobností
bude směřovat mimo území ČR, takže nechte kladívko doma. Nebude se střílet
ani potápět, nebude nutné vstupovat do používaných železničních tunelů
a kilometrový nájezd by měl být adekvátně menší.
27.07.2014 D-FENS