díky tomu že posledních téměř 10 let se do ČR často nedostávám
- jsem vděčný za weby jako je D-FENS - protože právě tyto mně pomáhají
být stále alespoň trochu v tom jakémsi českém centru dění. Děkuji tímto
autorům i přispěvovatelům v diskuzích (tyto samy jsou nezřídka stejně hodnotné
jako je vlastní článek) i přesto že někdy jsou mi názory zde prezentované
i jaksi "proti srsti" (viz. ale "Důležitá upozornění pro čtenáře" - bod
6, že?).
Mohl by mi ale někdo vysvětlit proč (KURVA) stále více jedinců mezi
námi má potřebu se dělit s námi ostatními skrz články, příspěvky v diskuzích
a hlavně skrz následné nekonečné hádky o vlastní pocity a názory na témata
ke kterým nemají jakékoliv relevantní podklady?
Konkrétně teď například z poslední doby články ohledně finančního systému/bankovnictví.
To mne vážně zajímá, co vede někoho k tomu, aby nám čtenářům předložil
na dané téma vlastní výtvor, když vlastně čerpá jen z dalších stejně relevantně
nepodložených článků - i když často třeba sepsaných na první pohled fundovaným
autorem s mnoha tituly před/za jménem. A stejně vážně mne zajímá to, co
vede potom dalšího chytráka k tomu, aby po probuzení a pročtení daného
článku se zapojil sám do diskuse i když i on sám na dané téma čerpá tak
max. z autorů ke kterým má on sám pouze jakýsi osobní názorový/citový vztah.
Co následně tyto jedince (pokud se tedy nejedná o nějaké placené diskutéry
mající za úkol jen zaplevelovat internet klamnými informacemi) vede k až
"krvavým" hádkám kterými se stejně k nějakému relevantnímu cíli nedostanou
- to je tedy pro mne vyloženou záhadou.
Abych nebyl obviněn jen ze stěžování si a jen z jakéhosi navažováni
se do ostatních - protože je mi z určitých důvodů dané zmíněné téma poměrně
blízké - uvedu alespoň pár skutečností:
1. Finanční/bankovní systémy jsou prakticky od nepaměti před "veřejností"
jaksi ukryty - proto pravdou je že se zde velmi těžko dostává k relevantním
informacím (proto by zde byly pochopitelné a i vítané články kladoucí otázky,
a diskuze hledající jaksi společně potřebné odpovědi, že?) - přesto je
i tohoto možno při určité snaze alespoň částečně dosáhnout. V tomto konkrétním
případě je tou možností dostat se k vnitřnímu účetnictví jakékoliv banky.
2. Právě účetnictví banky dává poměrně solidní možnost uzřít a pochopit
principy fungování celého systému (ono jaksi i to tzv. podvojné účetnictví
svou podstatou i tu jedinečnou praxi samo o sobě umožňuje!).
3. Tvorba úvěrů v bance nemá jakoukoliv přímou spojitost s vklady "střadatelů"
(vklady jsou proto také v každé bance aktuálně k dispozici vkladatelům
bez ohledu na to kolik úvěrů právě banka poskytuje), banka po obdržení
licence může poskytovat úvěry i když ještě ani žádný vklad nebyl realizován.
Účetně se v bance která právě poskytuje úvěr jen vytvoří dvě nové hodnoty
připsáním půjčované částky jak na straně aktiv (účet např. "poskytované
úvěry") tak i na straně pasiv ("běžný účet klienta"), podobně by narostla
i aktiva ("běžný účet") a pasiva ("přijaté úvěry") v účetnictví půjčujícího
si. Dále - a v každém případě - až po vydání úvěrované částky je následně
možno zrealizovat vklad (ať už na účet vlastní, ale logicky spíše na cizí)
- a tento je tedy důsledkem (ne příčinou) daného úvěru.
4. Pokud nebankovní subjekt půjčuje peníze - v jeho aktivech se částka
pouze přesune např. z účtu "účet v bance" na účet "poskytované úvěry",
"fyzicky" částka z jeho bankovního účtu zmizí a objeví se na účtu půjčovatele.
Pokud ale bankovní subjekt půjčuje stejnou částku - a (jak bylo "řečeno")
žádný vlastní účet si neponíží přesto že i daný půjčovatel dostává tímto
k dispozici "půjčovanou" částku - logicky touto operací právě přibyly nové
"peníze" na finančním trhu (běžné účty bereme jako součást tohoto trhu
protože těmto financím je umožněna "momentální" účast na transakcích.
5. Nové peníze nevznikají jenom při úvěrování - ale vznikají prakticky
vždy když banka platí/posílá platby do nebankovního sektoru (tedy i při
výplatě mezd vlastním zaměstnancům, při nákupu movitého, nemovitého i finančního
majetku, při platbách za služby, při výplatě podílu na zisku,..) - banka
tak vlastně "neplatí" ale jen kredituje relevantní účty protistran.
6. Jakkoli to může znít nadneseně - bankovní úvěrování díky tomuto principu
je teoreticky neomezené (ani centrální banka nemá (přímé) možnosti ani
pravomoci toto jakkoli limitovat), podobně je to s nákupy nového majetku
banky (zisk jde podílníkům ale až z případného profitu po prodeji), platby
(za služby) a výplaty (zaměstnancům banky) se účtují klasicky jako náklady.
(Centrální banka se může pokusit limitovat úvěrování klasických bank
pouze svou vlastní aktivitou na trhu či vhodným nastavením vlastních úrokových
sazeb = úroky za které půjčuje/ukládá likviditu komerčním bankám. V naprosté
většině zemí je ale takováto snaha obvykle minimálně účinná.)
7. Tak jak (zázračně) vznikají v bance nové peníze - tak zde i zanikají
kdykoliv nebankovní sektor posílá/ukládá do banky úvěrové splátky (včetně
úroků!), kdykoliv banka obdrží ze zmíněného sektoru jakékoliv poplatky
za služby, i kdykoliv prodává vlastní majetek (nebankovnímu sektoru).
8. Uložení/vybrání hotovosti či převod částky z jednoho účtu na druhý
množství peněz na trhu neovlivňuje -v prvním případě jde o výměnu hotovosti
za bezhotovostní "elektronické peníze" na účtu (obě tyto formy peněz jsou
si na trhu ekvivalentem), druhý případ je pouze přesunem peněz v nebankovním
sektoru (i když je realizován skrz clearingové účty případných zúčastněných
bank).
9. Je-li splacena nebankovní půjčka - na trhu zůstává stále k dispozici
daná částka (na účtu půjčujícího, či v jeho hotovosti), je-li splacena
bankovní půjčka - částka je stažena z trhu (z účtu/hotovosti dlužníka)
a v okamžiku kdy je předaná bance zde zaniká - trh tímto splacením přišel
o část své báze. Co se týká úroku - tak i tento splacením snižuje množství
peněz na finančním trhu - v bance "čeká" na účtu "nerozdělený zisk". Zpět
na trh se vrací až když je zisk banky rozdělen a poukázán na účty akcionářů/podílníků.
10. Pro úplnost příklad vypořádání úvěru v účetnictví banky: 1) banka
poskytuje svému klientovi roční úvěr 100 (v aktivech účet "poskytované
úvěry" roste o 100, v pasivech účet "běžný účet klienta" roste taky o 100),
2) banka platí 1% úrok protože klient si určitý čas částku ponechal na
svém běžném účtu (aktiva banky rostou na účtu "úroky-výdaje" o 1, "běžný
účet klienta" roste o 1, 3) banka účtuje 10% jako úrok z úvěru (o 10 se
tedy zvyšuje účet "poskytované úvěry", v pasivech se zvyšuje účet "úrok-příjmy"),
nakonec klient platí částku úvěru zpět i s úrokem ("poskytované úvěry"
se poníží o 110 a je tam tedy 0, "běžný účet klienta" se poníží o 110 a
je tedy 10 pod počátečním stavem).
11. Díky poskytnutí toho příkladového úvěru se tedy nejdříve 100 nových
peněz vytvořilo a rok se pohybovalo někde na trhu, díky splacení úvěru
ale 109 peněz následně zaniklo. A protože těch rozdílných 9 bylo třeba
"vydělat" v reálné ekonomice - lze říci že tímto úvěrem ekonomika (společnost)
přišla o 9 peněz. Pokud si připomeneme fakt že naprostá většina peněz v
dnešních moderních ekonomikách byla vytvořena skrz bankovní úvěry - tvrzení
"i kdyby všichni dlužníci chtěli své závazky splatit tak to není možné
protože banky v každém okamžiku vydaly méně peněz než požadují dostat zpět"
je kromě jednoho čistě teoretického případu (tedy kdy by bankovní sektor
v daném čase poskytnul vyšší objem úvěrů nežli v čase předchozím, a zároveň
by tento požadoval nižší úroky, + veškeré finance nebankovního sektoru
a veškeré zisky bankovního sektoru by byly v daný čas k dispozici dlužníkům)
je naprosto pravdivé.
12. Někdo může namítnout že peníze obíhají a tedy "jedněmi penězi" lze
splatit úvěrů několik - ale jak bylo uvedeno - peníze vznikají a zanikají
jen při styku bankovního s nebankovním sektorem - a tak tedy nehraje nějakou
roli to že si jedním bankovním úvěrem splatí dluhy mezi sebou pekař, hoteliér,
prostitutka a jiní - v každém případě jak jednou tyto peníze dorazí do
banky (jako splátka úvěru) - tak v ní také zanikají. Tedy - jedna "splátka"
maže jen jeden bankovní "úvěr".
13. Lze ještě namítnout že to co banka vydělá na úrocích to zase utratí
v reálné ekonomice - což je obvykle pravda - ale zde hraje zásadní roli
časová osa - a ta je v tomto případě neúprosná: nejdříve je třeba získat/stáhnout
z finančního trhu částku na úrok, a teprve poté co je tato částka poukázána
bance, tato následně "někdy" v budoucnu tuto částku vrací skrz své majitele
a zaměstnance do ekonomiky.
14. Někdo může připomenout že bankám by dlužníci mohli splácet když
ne penězi tak svým majetkem - ale i tato cesta ke zdárnému konci by nevedla
protože banka k uzavření úvěrového účtu potřebuje v každém případě finance
(peníze) a tedy i jakýkoliv majetek (příp. služby) by musel být stejně
někde nejdříve vyměněn (i kdyby samotnou bankou) za peníze (což v praxi
ale zase znamená stažení financí z ekonomiky).
15. Námitka že přesto v historii byly jaksi do začátku nějaké peníze
dodané (např. panovníky) taky těžko obstojí při pohledu na to v jakých
částkách (řadech!) se operovalo tehdy a v jakých dnes, že? (dohledatelná
hodnota např. dollarů v časové ose toto taky jaksi pěkně dokresluje).
16. Až na určité velmi specifické výjimky (navíc mající obvykle omezeného
trvání a objemově v globálu nehrající velkou roli - např. tedy úvěry poskytnuté
centrální bankou vlastním nebankovním klientům, či výkupy dluhopisů od
nebankovní sféry) - CENTRÁLNÍ BANKY NETVOŘÍ JAKÉKOLI NOVÉ PENÍZE (i při
tom tzv. "kvantitativním uvolňování" centrální banka pouze napomáhá bankovnímu
sektoru jako takovému výkupem jeho nelikvidního (často prakticky bezcenného)
majetku a dodává za něj potřebnou likviditu).
Centrální banky pouze vydávají mince a bankovky - ale tyto jsou vždy
a pouze prodávány bankám (požaduje-li komerční banka bankovky a mince pro
svého klienta - v odpovídající hodnotě je její clearingový účet u centrální
banky ponížen!). V pravidlech pro centrální banky je navíc důrazně připomenuto
že tyto nejsou oprávněny kupovat (na přímo) jakékoli "domácí" státní dluhopisy
(to že se toto pravidlo v poslední době v určitých zemích obchází je otázka
jiná) - tedy veškeré nové peníze v "moderní bankovní době" jsou skutečně
tvořeny veskrz "běžnými" bankami.
(V dnešní době se navíc i z praktických důvodů potřeba hotovosti snižuje
ve prospěch těch peněz pouze vedených "elektronicky" na účtech - a lze
si i čistě realisticky představit plně fungující i globální dnešní ekonomiky
naprosto bez mincí a bankovek (dnes ve většině ekonomik stále tvoří alespoň
jednotky procent z měnové báze)).
17. Ze všech uvedených skutečností tedy vyplývá že pokud banky v jakoukoli
dobu neposkytnou úvěry v relevantně vyšší hodnotě nežli byly úvěry předchozí
- dlužníci a celá ekonomika začínají mít problém. Je vhodné ještě připomenout
že banky provozují svůj business stejně jako jakákoliv jiná soukromě vlastněná
společnost - tedy pro nejvyšší možný zisk pro své majitele, a přesto že
vlastnická struktura dnešních bank (stejně jako mnoha dalších společností)
je prakticky nedohledatelná - na vrcholu těchto struktur jsou vždy určití
jednotlivci - a tito mají nad ostatními takovou moc (právě oni určují prakticky
na celém světe průběh tzv. ekonomických cyklů tím že právě oni volí komu,
kolik a kdy půjčí a komu/kdy ne) že je jen stěží pochopitelné že je toto
veřejností (i v zemích kde se lidé obecně považují za inteligentní a vzdělané)
naprosto ignorováno.
18. Přesto že jakési přímé omezení bankovní úvěrování nemá - v praxi
tato určitá jsou. Asi nejzávažnějším omezením je fakt že pokud je úvěr
splacený - sjednaný úrok = zisk pro banku, pokud ale dojde k půjčení ale
už ne ke smluvenému splacení - banka musí pokrýt celou půjčenou částku
jaksi ze svých vlastních zdrojů (zisku). Porovnáním uvedených hodnot lze
lehce dojít k závěru že v mnoha případech banka raději oželí možný zisk
nežli riskovat výrazně vyšší ztrátu, či v případě většího množství nesplacených
úvěrů i případný bankrot (nejedná-li se tedy o banku "příliš velkou" -
zde by spíše byli jaksi "vyzváni" daňoví poplatníci k záchraně..).
19. Dalším omezením (i když zde spíše jen teoretickým či ještě lépe
jen technickým omezením) mohou být ty často diskutované "bankovní rezervy".
Bankovní rezervy (prostředky banky - pocházející v největší míře ze
vkladů klientů - uložené na clearingovém účtu u centrální banky) slouží
primárně k vypořádání plateb mezi bankami či klienty různých bank a k výměně
prostředků na běžných účtech za hotovost (při klientských výběrech/vkladech).
Tyto rezervy bance obvykle nepřináší úroky a tak je logické že se tyto
drží v minimálních (pouze v některých zemích nařízených) objemech.
Bankovní rezervy nemají jakýkoliv přímý vztah k úvěrování. Nepřímý vztah
mít mohou (a obvykle mají) - protože nový úvěr = nové peníze v ekonomice
- a tyto pravděpodobné dříve či později skončí na něčím bankovním účtu.
Tento vklad potom v určitých případech může znamenat i (povinné) navýšení
rezerv banky která daný vklad přijala.
20. "Run na banku" - navzdory pověstné nebezpečnosti této záležitosti
- pokud bankovní sektor jako celek neopustí banku (či banky) čelící náhlým
vysokým výběrům hotovosti - daná banka ustojí takovýto "run" i kdyby v
určitém čase došlo ke 100% výběru všech vkladů (má-li totiž jedna banka
v určitý čas málo likvidity = málo vkladů = nízké rezervy, v globálu to
obvykle znamená že jiná banka má zase likvidity (vkladů) nadbytek - a protože
je tento nadbytek na clearingovém účtu u centrální banky obvykle neúročen
- tak tuto likviditu tato banka ráda za úplatu poskytne bance první). Problém
je tedy spíše jen technického rázu - tedy aby banka byla schopna relevantně
rychle navyšovat rezervy (měnit majetek za likviditu, získávat úvěry) které
průběžně mění u centrální banky za hotovost, a aby centrální banka byla
schopna tuto hotovost pohotově dodávat (příp. i dotiskovat jde-li o banku
velkou). Zvládne-li banka takto uspokojit všechny klienty - prokázala tímto
100% solventnost a klienti dále nemají důvodu obávat se znovu o svoje příkladné
vklady..
Takto bodově by se dalo ještě notnou dobu pokračovat (otázkou ale je
kolik čtenářů by si takto příliš dlouhý článek vůbec našel) - protože se
ale v nynější době hodně diskutuje ještě o bankovnictví mezinárodním -
pokusím se raději zmínit nyní ještě alespoň několik stěžejních bodů k tomuto
tématu:
1. Je to jen cca 40let zpět co USA odmítnuly (navzdory slibům a smlouvám)
vyměnit dolary v držení ostatních zemí za zlato - a tímto tedy poněkud
neslavně plně skončil tzv. systém zlatého standardu (kde ta finální verze
znamenala americký dollar = jediná světová měna podložena a směnitelná
za zlato). Zřejmě aby nedošlo k celosvětové finanční krizi - byl navržen
a přijat (kým a jak by bylo také zajímavým tématem) systém nynější, založený
na tzv. "plovoucích kurzech" měn.
2. Nový mezinárodní směnový systém, ač na první pohled vypadá jednoduše
a účelně, nese (možná přesněji ukrývá) v sobě jeden podstatný problém:
tento systém by byl plně vyhovující pouze v případě kdy by velikost báze
jednotlivých měn byla shodná či alespoň zhruba odpovídající - protože když
dochází k vypořádání mezinárodních transferů - váhy zúčastněných měn k
ostatním světovým měnám se mění právě poměrově ke svým bázím.
3. Protože USA už nějakou dobu množství své měny nezveřejňují (důvod
je vcelku i pochopitelný) (ona je v dnešní době tedy i otázka co všechno
a jak vůbec do této báze počítat - viz. např. problém fin. derivátů), lze
uvést pouze hypotetický příklad s předpokladem že česká báze je 1000x menší
nežli ta americká (a toto je pravděpodobně stále ještě optimistický předpoklad
protože se pro celkové USD základny někdy uvádí odhad i přes 700 bilionů
(anglicky "trillions") USD, jen pro porovnání počet obyvatel je zhruba
30x větší oproti nám v ČR). Následně - každá transakce mezi CZK a USD na
světovém trhu je realizována za smluvený kurz, a každý tento dílčí kurz
dle velikosti transakce ovlivňuje relevantně celkové váhy měn vůči měnám
ostatních nezúčastněných. Tedy (čistě teoreticky) - pohne-li se nějakou
transakcí USD o 0.1% - kurzy české měny (vůči ostatním světovým měnám)
se tou samou transakcí změní o 100% - což by v tomto případě pokud by opravdu
nastal pro CZK znamenalo totální kolaps samozřejmě.
4. USA (i Evropa s EUR) jsou si popisovaného faktu samozřejmě vědomy
(a případnému oslabováni měnové pozice se brání i třeba vojensky - viz.
např. výsledky pokusu určitých zemí o opuštění dollarů při kotaci ceny
na vlastním území vytěžené ropy) a notně toho využívají. Pouze tento přinejmenším
podivný systém totiž umožňuje (hlavně ale ne jenom) USA už prakticky desetiletí
dovážet z ostatních zemí nepoměrně více (20 a vice %, Anglie a Francie
mimochodem jsou na tom velmi podobně) nežli do zahraničí vyvážet. To by
mne vážně zajímalo kolik z nás by bylo ochotno po desetiletí každý den
nakupovat pro souseda za 1000 když by on po všechny ty samé dny nakupoval
pro nás jen za 800. Absurdní? Presto denní realita (lze najít příhodnější
termín pro toto nežli "ryzí otroctví"?) na světových trzích.
5. Nechtějí-li země dopustit znehodnocení svých měn mocnějšími obchodními
"partnery" - musí buďto zvýšit svůj nedostatečný import (což se často realizuje
těžko pokud vlastní populace buďto více nepoptává nebo se prostě nic v
dostatečném objemu a korektní ceně v danou dobu na světových trzích nenabízí),
nebo musí snížit příliš velký export (což se realizuje ještě obtížněji
především pokud země musela hlavně díky WTO (Světové Obchodní Organizaci)
akceptovat zahraniční "investory" kteří "investovali" do místních společností/fabrik
a tak nyní tito cizinci prakticky sami ovlivňuji místní vývozy). Menší
a tzv. "rozvíjející se" ekonomiky většinou tedy nejsou schopny dostatečně
ovlivnit vlastní vývozy a dovozy a tak jim zbývá pouze jediná cesta: intervence
vlastní národní banky.
6. Nákupy zahraničních měn národní bankou (tzv. intervence) sice ochrání
kurz vlastní měny od přílišných výkyvů - přináší ale další problém: co
s takovými naakumulovanými objemy cizích měn? Díky prakticky celosvětové
nekončící inflaci je samotné držení měn silně ztrátové, jak lukrativní
je v dnešní době směna těchto měn za zahraniční statní dluhopisy (už tak
předlužených zemí) asi netřeba dodávat. Díky častým již sjednaným hlavně
burzovním obchodům i co se týká budoucnosti je v dnešní době navíc i problém
vůbec najít na trhu volné, dostatečně lukrativní a v dostatečném objemu
zboží, které by se dalo za tyto držené zahraniční finance nakoupit.
7. Dalším podstatným problémem je že pokud nějaká země by ráda zvýšila
bázi své měny (reálná ekonomika roste) ale banky v tomto příliš nespolupracují
(např. v Rusku kde jsou majitelé bank vesměs cizinci) (je čistě jen na
bance samotné - i té centrální - komu a zda vůbec úvěr poskytne, toto se
týká samozřejmě i nákupu případných dluhopisů), příp. vydávají úvěry ale
převážně jen v cizích měnách (USD/EUR, díky úrokům a dalším faktorům mohou
být minimálně při sjednávání levnější než v měně domácí) (nehledě na fakt
že při splacení úvěru ty poskytnuté prostředky jsou zase z trhu nakonec
staženy i s úroky) a jak již bylo podotknuto - centrální banka i kdyby
náhodou chtěla tak v žádném případě nemůže dodat ekonomice nové prostředky
nějakým tiskem peněz (i ta nejdrzejší centrální banka - americký FED -
má tisk nových peněz podložen - alespoň papírově - nakoupenými dluhopisy
třebaže v nevalné reálné hodnotě), jedinou možností často zůstává získaní
nějaké zahraniční měny a její následné "přetransformování" na měnu domácí.
(Mimochodem - častý další název centrální banky "národní banka" je
v naprosté většině zemí silně zavádějící alespoň v tom slova smyslu "národní
banka pracuje v zájmu vlastního národa.")
V případě toho Ruska to tedy znamená např. prodat ropu na světovém trhu
(burze) pravděpodobně za dollary. Tyto dollary dále ruská centrální banka
"podrží" (jako své pasivum) a následně může vydat do vlastní ekonomiky
vlastní měnu (aktiva). Jedná se zde zase o princip tvorby peněz přes úvěrování
kde ale v tomto "nekonečném úvěru" figuruje jakési ručitelství ve formě
té vydělané zahraniční měny. Z principu je jasné že aby Rusko mohlo dodat
své ekonomice nové finance - ve stejné hodnotě musí nakoupit a držet (jako
devizové rezervy) nějakou zahraniční menu (obvykle dollar). Jak je zřejmé
- touto cestou se v globálu nové peníze klasicky netvoří - pouze se tyto
"přelévají" z jedné země do druhé. Netřeba dodávat že v případě jakéhokoli
úbytku silně inflační měny (zde tedy dollarů) na trhu je toto vlastní populací
(zde Američany) velmi vítáno protože jim takovéto jednání pomáhá stahovat
vlastní měnu z volného trhu a tím prakticky snižovat vlastní inflaci a
udržovat tak pevný kurz domácí měny.
Pro představu tedy jak celý nastíněný proces probíhá: americké banky
(které samozřejmě plně spolupracují s vlastní vládou a vlastní centrální
bankou FED - který je mimochodem i ve vlastnictví několika z amerických
bank) ve velkém poskytují úvěry (a tím nové peníze) které jsou často již
od začátku reálně nesplatitelné (příp. u hypoték i podložené "chybně" stanovenou
hodnou nemovitosti). Aby banky na tomto netratily a nekrachovaly, a aby
se báze dollarů nezmenšovala (což by nastalo jak při klasickém splácení
tak i při nesplacení daným dlužníkem - v tomto případě by nesplacený úvěr
musela splatit sama banka - a tak i v tomto případě by se potřebné prostředky
stahovaly z trhu) - Centrální banka (FED) tyto "úvěry" odkoupí (i když
podle platných regulí je tento odkup minimálně sporný) a tímto krokem tak
"pozdržuje" zpětné snižování americké měnové báze. Obvykle by díky takovému
jednání došlo k navýšení inflace (zde myšleno snižovaní ceny měny díky
přílišnému zvýšení báze měny) - ale protože přijde Rus (a nejen on samozřejmě)
a určité (poměrně objemné) tyto prostředky odčerpá do své vlastní země
(kde jsou uloženy a pravděpodobně již nikdy ruskou centrální banku neopustí)
- problém s inflací je vyřešen a tak to podivné vytváření nových amerických
peněz může vesele pokračovat.
Hlavní problém samozřejmě je ten že Rus musel dodat Americe reálnou
vytěženou ropu/plyn – kterou/který ale Američani zaplatili čistě v počítači/na
tiskárně vytvořenými penězi. (Mimochodem - i když na primárním trhu ani
FED obvykle vlastní americké dluhopisy nekupuje - přesto majoritní většina
těchto "cenných" papírů přes sekundární trh obvykle dorazí zpět do FEDu
- což tedy prakticky znamená že Americká "populace" (otázka kdo přesně
by byla také jistě zajímavá) vlastně zbohatla tím že se sama u sebe zadlužila.
Kdo jiný na světě si může sám od sebe půjčit (pomnožit jakýmsi podivným
způsobem peníze v peněžence) a jít si za to od někoho jiného něco reálného
nakoupit? Lidé kteří tento celý systém vynalezli se musí vpravdě "za břicha
popadat" při pohledu na to že celé národy lidí opravdu takovouto naprostou
absurditu (v češtině se zde přímo podbízí i mnohem příznačnější výraz,
že?) (a ne jenom tuto!) ve svých životech akceptovali.
8. Lze se v popisované situaci divit určitým zemím že se snaží odpojit
od tohoto nynějšího velmi velmi podivného systému (zde by navíc bylo zajímavé
otevřít řadu dalších navázaných "extra bodů" jako jsou např. daňové ráje,
dvojí zdanění, snižování reálné hodnoty peněz inflací, poskytovaní úvěrů
na domácím trhu v cizích měnách, podivné praktiky kolem zlata, transfery
zboží přes offshore překupníky (i tzv. legálně neplatící daně), lokální
výrobny v zahraničním vlastnictví, licence a patenty, velké a zásadní téma
obecně "trhy cenných papírů/burzy", Mezinárodní Měnový Fond (IMF), Světová
Banka (WB), Banka Pro Mezinárodní Vypořádání (BIS), ratingové agentury,
důležitý bod zpravodajství/média, tzv. investoři, dotace a jiné "pobídky",
daně a státní rozpočet a jeho využití/zneužívání, "zákonodárci" a zákony
kterými je celý dnešní finanční systém zaštítěn (mimochodem - nikomu nepřipadá
nenormální že v dnešní době je zcela nepravděpodobné že by bylo na světe
člověka který by byl schopen znát všechny ty tisíce zákonů a jejich novel
všech zemí ve kterých pobývá či pobýval - ale přesto je základním principem
práva "neznalost zákona neomlouvá"?), atd. atd.) na kterém parazituje pár
milionů lidí na straně jedné a silně prodělává několik miliard lidí na
straně druhé?
9. Jedna z častých otázek zní zdali usiluje tedy (především) Rusko a
Čína o zničení amerického dollaru a tím jaksi o rozložení celého toho absurdního
nynějšího ekonomického systému. Jak bylo ale "řečeno" - i kdyby se tyto
země snažily sebevíc - díky své notně menší měnové bázi by oproti dollarům
(navíc dnes s těsným spojením minimálně s EURy) v "přímém souboji" nikdy
neuspěly. I teoretické rozprodání držby amerických dluhopisů by pouze znamenalo
výrazné ztráty ("hodnoty") na ruské/čínské straně (je třeba si uvědomit
že pracovníci těchto dotčených zemí odvedli reálnou práci/hodnotu oproti
každému z těch "získaných" dluhopisů) - ale celý systém by nadále pokračoval
dál.
10. Lepší otázkou by tedy bylo zdali se Čína společně s dalšími zeměmi
nesnaží jaksi naplno oprostit od dollarů a vlastně tímto od celého současného
mezinárodního finančního systému (i přes ty již zmiňované pravděpodobně
velmi vysoké přímé ztráty). Jak již je i dnes oficiálně známo - skupina
BRICS (a zde si je nutno uvědomit že dnes už se nejedná "jen" o těch 5
"základních" zemí - tedy Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika -
jakkoli významných (tyto dnes tvoří bezmála celou polovinu dnešní světové
populace) - ale jde i o všechny země další napojené na jakoukoli z této
pětice) prakticky ukončily přípravu na vlastní měnovou unii a jaksi se
již jen čeká na její oficiální oznámení (třeba hodně napoví už i ten nastávající
summit zemí BRICS příští týden) a spuštění, které zcela jistě (přesto že
předpovídání budoucnosti je obvykle poněkud troufalé) způsobí slušné otřesy
v celé nynější světové ekonomice.
Jak je již dnes zřejmé - naší "západní veřejnosti" je mnoha cestami
(aktuálně např. "Ukrajina" + sankce "západu" vůči Rusku) vmanipulovávána
myšlenka že jakýkoliv krach našich financí s přispěním Ruska/Číny bude
akt nepřátelství a agrese těchto národu vůči nám. Je tedy dobré připomenout
ještě jednou že skupina BRICS pracovala na své vlastní měnové unii řadu
(posledních) let, a důvodem proč se chtějí oprostit od toho nynějšího finančního
systému "našeho západního" je to že tento systém pro tyto země přináší
zřetelně pouze nevýhody.
11. Protože jmenované země a jejich oficiální i neoficiální partneři
jsou na světovém trhu reálnými producenti a těžaři - zájem o jejich měnu
tím bude jistě enormní. Naopak - jaký zájem asi bude o měny zemí s minimální
produkcí reálných a hlavně těch nezbytných statků (statistiky produkce
západních států jsou navíc silně ošidné protože tzv. "vyrobeno (např.)
v Německu" velmi často znamená "až 99% vyrobeno někde v Asii/Africe" a
pouze 1 poslední % bylo dodáno Německými pracovníky ve formě často i jen
obalu či etikety)? Jaký zájem asi bude o měny nepředstavitelně předlužených
USA či velmi podobně zadlužených zemí EU - tedy zemí "produkujících" zejména
finanční služby, právnické služby, marketing, pochybné umělce a "profesionální"
sportovce, úředníky, "poradce" a manažery všeho druhu a v neskutečném množství
a ohodnocení, případně firmy a společnosti mající zakázky jen díky navázání
se úplatky na státní rozpočet?
12. Možná pokud se nechceme jednou (spíše brzo) dožít toho že se s otevřenými
(a prázdnými*) ústy budeme moci jenom divit skutečnosti že vlastně si ten
cca 6 miliardový svět vcelku bez problémů vystačí i bez naší "rozvinuté"
Euro-Americké ani ne miliardové části - nestálo by za to si konečně udělat
ve vlastních zemích pořádek, najít a konečně i potrestat ty co tento celý
podivný systém vytvořili a na něm dlouhá léta parazitovali, a nabídnout
rozumnou dohodu těm všem dotčeným zemím (tedy těch jejichž obyvatelé posledních
několik dekád náš "západ" využíval jako levnou pracovní sílu pro všechno)
a začít společně s nimi znovu a podle nových a průhledných pravidel? Ono
se totiž taky může stát že pokud si ten pořádek neuděláme sami - může jej
přijít udělat jaksi někdo za nás - což by ale zase pro nás taky nemuselo
být až tak nejpříjemnější..
* (řada evropských zemí - např. i Británie, Německo, Itálie jsou až
dvojnásobně přelidněné ve srovnání i s tou tolik diskutovanou Čínou, a
díky podivným "hrátkám" se zemědělstvím v posledních letech se těmto i
mnoha dalším zemím včetně ČR o nějaké potravinové soběstačnosti může jen
zdát, nehledě na to že díky rozšíření geneticky modifikovaných plodin je
vůbec otázkou kde naše země získají osiva na příští sezóny pokud tato osiva
jaksi Monsanto a podobné firmy v dostatečném množství samy nedodají!)
. . .
několik poznámek ještě jaksi pod čarou:
1. Téma bankovních dluhů bylo probíráno na začátku článku - podobně
zajímavá oblast je ale i ohledně dluhů "národních/mezinárodních".
2. Jenom pro představu - jako celkový aktuální dluh USA (včetně vnitřních
zadlužení) se někdy uvádí až 62 bilionů (anglicky "trillions") USD (mimochodem
i jen "čisté zahraniční" zadlužení - notně snížené různými účetními praktikami
- se uvádí v přepočtu přes 120 bilionů CZK). Kdyby toto chtěli Američané
někdy splatit - znamenalo by to že každá hypotetická rodina (2 děti, 2
rodiče, 2 prarodiče) by musela (kromě své běžné výdělečné činnosti ještě)
vyprodukovat a prodat něco se ziskem ve výši 25 milionů CZK! (při ziskovosti
např. 10% by toto znamenalo pro každou rodinu postavit téměř 100 nových
domů či vyrobit a prodat 1000 automobilů - což jsou samozřejmě absolutně
nereálné představy i pro mnoho generací).
USA byly jen krátkým příkladem - většina tzv. "rozvinutých zemí" je
na tom velmi podobně (včetně Británie, Francie i Německa).
3. Častá otázka zní: "kdo jsou vlastně věřitelé těch všech dluhů?".
Komplexní rozbor by byl zde příliš rozsáhlý - proto jen ve stručnosti:
věřitelé dluhů "bohatých zemí" - tedy dluhů nesoucí jen velmi malý (navíc
často i jen teoretický - viz. státní dluhopisy např. USA) či i žádný úrok
(v případě (nedobrovolné) držby zahraniční měny díky nekonečné inflaci
věřitel v čase i přímo ztrácí) jsou veskrz země tzv. "rozvíjející se" (nehledě
na pochybné názvosloví - do této skupiny by se řadilo i Rusko či Čína).
Naopak pokud je někde sjednán (často i přinejmenším podivnými praktikami)
úvěr nesoucí vysoký úrok a množství dalších nepříjemných podmínek - je
zcela jisté že věřitelem bude někdo z té "rozvinuté" části světa (často
ve skrytu např. přes Mezinárodni Měnový Fond, Světovou Banku či OSN) nebo
i přímo banky či podobné instituce samotné, a dlužníkem je některá ze zemí
z přesně opačného ekonomického "pólu".
Česká republika by se svými "devizovými rezervami" (ve formě zahraničních
státních dluhopisů a měn hlavně v USD a EUR) v absurdní výši přesahující
1 bilion CZK! jistě řadila k zemím stále ještě dostatečně "nerozvinutým".
(Mimochodem - to nikomu nepřijde "podivné" že naše země drží bilion "korun"
prakticky nepřinášející nějaký úrok i vlastně užitek, když na druhé straně
máme zhruba ve srovnatelné výši státní dluh který ty úroky žádá každý rok
v nezanedbatelné výši? Potřeba držby těchto aktiv z důvodu možných útoků
na naši měnu určitými spekulanty je irelevantní protože z tohoto globálního
hlediska je bilion českých korun částka nevýznamná - tito tzv. spekulanti
byli schopní zahýbat v nedávné minulosti i takovými měnami jako jsou anglická
libra či japonský jen).
4. Často se dluh zemí vztahuje naprosto absurdně k tzv. HDP - tedy údaji
který v sobě vlastně dluhy (produkci pořízenou na dluh) nese. Nelze se
tedy divit že státy s nejvyšším HDP jsou zároveň i ty s nejvyšším zadlužením..
Pokud by se měly dluhy státu k něčemu vztahovat - tak potom maximálně
tak "státní dluh" k "přebytku státního rozpočtu". Protože jsou ale přebytky
rozpočtů v dnešní době až na naprosté výjimky (navíc v globálu objemově
zanedbatelné) nerealizované a i zřetelně nerealizovatelné - je jaksi i
v tomto případě potvrzen fakt že i tyto (globální) dluhy jsou zcela jistě
nesplatitelné.
5. Vcelku známým (či alespoň viditelným) faktem je že západní či tzv.
rozvinuté státy se ani nepokoušejí své dluhy splácet, to samé se týká i
velkých společností a jednotlivců kteří jaksi mají blízko k bankám - všichni
tito jmenovaní prostě každý rok tzv. "splatí" pouze úroky z úvěrů sjednaných
v uplynulých obdobích a na další období "obdrží" úvěry nové a ještě větší.
Na druhé straně jsou ale země (hlavně ty tzv. "rozvíjející se"), malé
společnosti, živnostníci a ostatní soukromé osoby které/kteří jsou mnoha
i nekalými způsoby nuceni splácet a splatit (a často i si vůbec půjčovat!
(viz. např. nekalé konkurenční dotace a pobídky) i poslední půjčenou minci
včetně notných úroků pokud nechtějí přijít o majetek včetně půdy a domova
či nechtějí-li přijít o své živobytí.
6. Jako závěrečný bod by mohla zaznít otázka "kdo za nynější absurdní
a nyní i poměrně vyhrocený stav může?". V prvé řadě jistě samotní tvůrci
a největší prospěcháři celého toho podivného systému – tedy majitelé a
nejvyšší představitelé bank a podobných institucí (a majitelé a představitelé
největších nadnárodních společností fungujících obvykle v těsném vztahu
s bankami). Ale i když se v tomto případě vážně nabízí generalizovat -
asi je vhodné připomenout že i zde v těch všech jmenovaných zúčastněných
existují určité výjimky. Ono totiž hlavně v bankovnictví více než kde jinde
je plno odborníků (v určitém slova smyslu) - ale odborníků velmi úzce profilových
- a tedy lidí i přímo uvnitř systému (i pracujících na nejvyšších postech)
kteří by znali a plně chápali celkové principy, skutečnosti a hlavně důsledky
práce vlastních institucí vpravdě moc není. A z toho mála těch kteří vědí
či alespoň tuší pravdu se navíc jen málokdo z pochopitelných důvodů odváží
otevřeně hovořit o daných realitách i kdyby jen s těmi nejbližšími které
kolem sebe má.
Druhou – a notně objemnější skupinou viníků by ale mohli být i všichni
ti kteří sice nevyprojektovali a "nerozběhli" celý ten zvláštní finanční
systém - ale svým jednáním jej udržovali "při životě" a využívali jej díky
svým pozicím a možnostem k parazitování na těch jaksi zranitelnějších ostatních
(v domácí sféře díky mentálním schopnostem, vzdělání, věku a podobně, v
globálu potom díky historii, vzdělání či odlišné mentalitě a výchově) -
tedy v tom globálu nakonec i většina nás Evropanů - konzumentů levných
produktů a služeb importovaných z "chudších" oblastí světa.
Třetí a zřejmě nejpočetnější odpovědnou skupinou (i když notně se prolínající
s tou druhou jmenovanou) jsou nakonec i ti všichni kdo se dostatečně nezajímali
a nezajímají o fungování světových i místních záležitostí a tak nebyli
dostatečně aktivní v případných pokusech o korekci či přímo o znemožnění/zrušení
těch všech popisovaných "podivností". Ono totiž v populaci bylo, je a bude
vždy přinejmenším několik jedinců s řekněme netradičním pohledem na svět
a lidstvo - ale jak kdosi moudrý kdysi řekl: "kdykoliv mají zlí lidé navrch
- je to pouze proto že dobří lidé jim toto svým vlastním konáním umožnili".
Jak přesně tato stará slova popisují naši dnešní situaci, že?
21.07.2014 K.
(případné šíření tohoto dokumentu je vítáno pokud hlavní obsahová
část zůstane v původním "znění")