D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Industry life 1
    Vydáno 10. 09. 2006 (20766 přečtení)

    QWASův článek mi připomněl, že musím splatit jeden dluh z minulosti. Tématu industriálního vohnoutobijství jsme se věnovali dosud nedostatečně a povrchně.

    Tak tedy - industry life.

    Máme tady průmysl. V naší zemi máme celkem hodně a celkem pokročilého průmyslu. Ve srovnání s jinými zeměmi a regiony jsme vyspělou průmyslovou zemí. Celá řada našich sousedů mlátí ve srovnání s námi poledne klackem o rybník, země, které jsou nám dávány za vzor, bychom s našim potenciálem rozmázli jak hovno na zdi, kdybychom ovšem neměli vši v kožichu. Dost obrazné mluvy, chci říci, že výroba čehokoli má na našem území tradici a je zdrojem obživy značné části populace, je to tak dobře, protože s vytvořenou přidanou hodnotou bohatneme jako národ i jako jednotlivci.

    Bývaly doby, kdy většina zboží vznikla individuální produkcí. Někdo, kdo byl dostatečně zdatný, vyrobil doma za pomoci vlastních nástrojů a vlastního know-how třeba boty. Musel zvládat všechny funkce, které k výrobě bot potřeboval - musel tedy umět nakupovat materiál, zhotovit si nástroje, vypracovat návrh, jak bude vypadat bota, zhotovit botu, odzkoušet botu a prodat botu. Je jasné, že mohl vyrobit pouze omezené množství bot a i za předpokladu, že pracoval od slunka do slunka, stěží si vydělal na živobytí.

    Anžto sám viděl, že se nachází v začarovaném kruhu způsobeném jeho omezenou kapacitou, dostal nápad jednotlivé činnosti rozdělit. A tak vyškolil několik spolupracovníků, aby boty vyráběli spolu s ním. Dál jednoho, aby obcházel trhy a nakupoval kůže a nakonec jednoho, kdo se staral jen o prodej bot. Postupem času už na ně jen dohlížel a nakonec se rozhodl užívat stáří a na řízení malé továrničky na boty si někoho najal, a už si k němu jen chodil pro peníze. Samozřejmě, taková výrobní firma tvořila řetěz, ve kterém byli odkázán jeden na druhého a mizerná práce na jakékoli straně ohrožovala všechny stejnou měrou. Také jim všem bylo jasné, že musí respektovat roli podnikatele, dříve řemeslníka, protože jim otevřel cestu k zisku a sebeuplatnění, a na oplátku nezpochybňovali jeho zisky. Byla to zdravě fungující firma a ještě dnes najdeme firmy fungující na podobných principech, nebo alespoň firmy snažící se tyto principy nastolit. Bohužel, idyla končí, když se v systému objeví ...

    ... zkurvenej socialistickej zmrd.

    Zkurvenej socialistickej zmrd uskutečnil v průmyslových podmínkách to, co provádí podnes občanští aktivisté - našel problémy tam, kde žádné nebyly. Zarazil mezi lidi, kteří doposud spolupracovali, klín a rozdělil je na vzájemně soupeřící skupiny. Každá skupina hraje o svoje práva, ale ve skutečnosti počínaje první minutou války prohrávají všichni. Nehodlám pitvat marxismus. Nemám na to buňky a už vůbec o to nemám zájem. Pro mě je to snůška píčovin a zmrdinauka prvního řádu. Už jen jejich vnímání světa v protikladech mi vyvolává křeče v jícnu. Socialistický zmrdi si z marxismu něco důležitého půjčili a zamontovali to do svého demagogického flašinetu - poučka zní: Jsou oni a jsme my. Oni vlastní výrobní prostředky a my vlastníme pracovní sílu.

    Od tohoto okamžiku máme tedy jasně vytyčenou frontovou linii, máme to, co pakáž zleva tolik potřebovala. Narozdíl od výše uvedeného příkladu firmy na boty, kde všichni vedli boj s okolím o co největší úspěch svého podniku, maximální uspokojení z dobré práce a co nejvíc peněz pro sebe a rodinu, vzniklo zde jiné bitevní pole uvnitř firmy samé. Už netáhnou všichni za jeden provaz, ale přetahují se navzájem.

    Nyní popíšu základní problémy dnešního průmyslového prostředí, které umožnily, aby socialistický zmrd získal moc.

    - druhý a třetí stupeň zazmrdování. Průmysl vytváří hodnoty a když je úspěšný, je i bohatý. Ač je míra zisku nevelká, obrat je velký a peněžní toky rozsáhlé. To přitahuje zmrdy, ty nesocialistické, ale kariérní. Jejich nekompetence je pro každého zřejmá a nahrává manipulacím, které s obyčejnými lidmi provádějí socialističtí zmrdi. Například nadužívání výhod, které firma za normálních okolností poskytuje svým vedoucím pracovníkům k/za plnění jejich pracovních úkolů (firemní automobily, telefony, odměny, bonusy...) způsobují nepříjemné rozpory, na kterých se socialističtí paraziti přiživují. Atmosféra utajování a tahanic, kterou někdy vedení podporuje nebo přímo provádí, vytváří živnou půdu pro socialistické demagogy všeho druhu.

    - nevyplácí se být slušný. Protoe socialističtí zmrdi prostřednictvím odborů, kolektivního vyjednávání, institutu minimální mzdy a jiných regulativních prostředků připravili mnoho lidí na nejnižších pozicích o možnost účinně vyjednávat o svém platu a o náplni práce, jsou malé rozdíly mezi platem dobrého a mizerného pracovníka. Socialistický zmrd se postaral o to, aby se nůžky daly rozevřít jen o malý kousek, a tím demotivoval řadu slušných lidí. Každopádně, socialisté vtyvořili dojem, že plat je něco, na co člověku vzniká automaticky nárok, a to okamžitě a v plné výši (heslo "ani haléř ze mzdy, ani muže ze závodu"). Tím byl ochromen význam dalšího motivačního nástroje, totiž pohyblivých složek mzdy.

    - socialističtí zmrdi kolem sebe šíří atmosféru závisti a rovnostářství. Vypouští nesmysly typu "bez dělníků by tady nevyrobili ani hovno", přičemž zapomenou ukázat druhou stranu mince, totiž že bez techniků by dělníci neměli vyrábět na čem, bez vývojářů by neměli vyrábět co, bez nákupu a logistiky by neměli vyrábět z čeho a bez marketingu by to nebylo komu a za co prodat. U vohnoutů s tím mají úspěch, protože vohnouti mají horizont posunutý maximálně k nejbližšímu utkání fotbalové ligy a o jiných okolnostech jsou leniví přemýšlet; s radostí pak šíří tyhle bludy dál a ještě si připadají jako revolucionáři.

    - personalistická nomenklatura. Zmrdi z oblasti personalistiky v podstatě definovali, že střední technický management a výše musí mít vysokou školu a znát alespoň jeden světový jazyk. Chápou jako dogma, že vysoká škola je patent na rozum. Tím zamezili přirozenému kariérnímu růstu z pozice dělníka přes pozici seřizovače do pozice technika. V nižších technických profesích a dělnících to vyvolává znechucení, protože nevidí možnost kariérního postupu a o to snáze podlehnou demagogii socialistického zmrda. Vedlejším důsledkem této systémové chyby je, že firmy neumožňují pracovníkům v dostatečné míře další vzdělávání, viz dále. Na druhé straně, personalistická nomenklatura způsobila, že do řídících pozic se dostávají lidé naprosto bez praxe a nedovedou identifikovat, natož řešit  problémy způsobené socialisty a vohnouty.

    - vzdělávání během práce nebo po práci firmy nerady podporují. Ne snad že by vrcholová vedení na něm neměla zájem, ale na nižších vedoucích pozicích vládne obava, že by někteří zaměstnanci začali být příliš chytří. Vzdělávání v obecném smyslu slova bývá proto s radostí nahrazováno školením, které vypadá i slouží spíše jako brainwashing.

    - vázne komunikace mezi jednotlivými stupni. Stupeň informovanosti směrem dolů v organizační struktuře klesá velmi rychle. Když má nějaké připomínky, tak se dozví, že "má utahovat šroubek a na nic se neptat". Samozřejmě že po čase rezignuje a šroubuje a na nic se neptá, aniž by se dozvěděl, k čemu je ten šroubek a proč musí být vždy utažený. Šroubek musí být utažený, protože to kancelářský řekli, ostatně příliš dotazů je vnímáno jako projev služební horlivosti a kolegové vohnouti se takovému člověku začnou vysmívat. Někdy je to problém v komunikaci, někdy je to následek nekompetence středního technického managemetu, protože třeba ani oni neví, na co ten šroubek je. Každopádně je to velká chyba. Dělník - když se opět přidržíme Marxe - má totiž v jistém směru skutečně velkou moc, a to kvůli tomu, že má produkt v ruce. Je to on, kdo má největší šanci postřehnout nějakou chybu na výrobku nebo závadu na stroji, a to ještě mnohem dříve, než chyba nabyde gigantických rozměrů. Jistě znáte situaci, kdy vám v autě něco začne skřípat. Kdo ví, třeba je to nějaká maličkost, ale také to může být závada brzd nebo řízení, takže jdete a zkoušíte najít příčinu neobvyklého jevu. Je to tím, že auto je vaše a jde o váš život, ale v továrně se produkt i proces lidem odcizil. Kdyby byl místě výše zmíněného auta stroj za devět mio a vy jste byl vohnout, skončilo by to u toho "ty šroubuj šroubek a na tu jejich mašinu ser, vod toho jsou tu kancelářský, aby jela".

    - činnost odborů. Jistě vidíte, že mezi odbory a socialistické zmrdy nekladu rovnítko. Odbory v Čechách jen zřídka plní odborovou funkci, a když ano, tak jen pro někoho. Spíše fungují jako personální líheň ČSSD a politická pobočka, ale jejich vhled do pracovního práva je minimální. Na to, aby byly adekvátním partnerem pro většinou při vyjednávání zběhlé a obratné vrcholové vedení, většina odborářů v této zemi profesionálně ani lidsky nemá, tak sahá po trapných formách protestu, jako stávky a stávkové pohotovosti, kdy si berou za rukojmí zákazníky firmy a slušné zaměstnance. Výsledek je skoro vždy tristní. Příležitostně podporují poštvávání lidí proti sobě a snaží se zabránit potrestání zřejmých prohřešků vytipovaných oblíbenců. Odbory postrádají centrální koordinaci a odboroví funkcionáři jsou zpravidla placeni za jejich (víceméně fiktivní) zaměstnanecké místo přímo od firmy, vedení nemívá problém je zpacifikovat. V řadě podniků se odbory dobrovolně degradovaly na jakousi cestovní kancelář, která organizuje levné zájezdy pro vohnouty za nákupy do Polska. Odbory aplikují nerovný přístup k zaměstnancům, kdy se starají o problémy jen určité jejich části; nevýrobní, administrativní a technické profese zpravidla přehlížejí.
     
    Výsledkem výše uvedených jevů, a zdaleka nebyly popsány všechny, jsou různé formy omrdávání, čili obcházení pracovního standardu. Omrdávání má v Čechách tradici, která údajně vznikla v době protektorátu. Komunistická část odboje vyhlásila údajně vlnu tzv. zpomalení práce a z omrdávání jako negativního jevu se najednou stala odbojová činnost, takže si i pitomý a bojácný vohnout najednou mohl připadat jako bojovník. Vohnouti asi neznamenali, že už válka skončila, nakonec ve srovnání s fotbalem, hokejem a pivem je to veksrze nevýznamná událost, a proto se dnes můžeme dočkat:

    - omrdání kvality
    - omrdání výkonových norem
    - omrdání bezpečnostních procedur
    - omrdání nadřízených
    - tahanic s odbory

    A tím se budeme zabývat v dalších dílech seriálu Industry life.
     


    09.09.2006 D-FENS
     


    Související články:
    Kdo je kdo? (23.02.2013)
    Kšefty (nejen) století (24.07.2011)
    Kchatování kchostů I. (10.07.2011)
    Těžký život s vohnouty … (06.09.2006)

    [Akt. známka: 1,49] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: D-FENS | Komentářů: 94 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.