Eurozelený socialismus staví před člověka nové výzvy. Na ulicích, v práci a také v obchodech.
Ty vole fakt?
Minulou neděli jsme vyrazili s ženuškou opatřit si potravu do obchodního
domu Terno. Byly doby, kdy se v zelené krabici s vlající českou vlajkou
dalo dobře a rychle nakoupit, ale teď už z toho zbylo jen to rychle. Hlavně
uzeniny jsou tragédie. Shlédl jsem nabídku oschlých salámů, kterým se zářivky
marně snažily vdechnout působivou image, a usoudil, že to bude chtít nějaký
trvanlivější výrobek.
Prodavačky vedly družnou konverzaci a mně jako zákazníka nebraly příliš
na vědomí, protože konec konců jsem to já, kdo je otravuje. Tady to tlachání
mezi prodavačkami, když obsluhují zákazníka, mě vážně sere. Je z toho vidět,
jak dalece mají ten ksindl zákaznickej otravnej na háku. Ty jejich vedoucí
jsou patrně úplně neschopní.
Po nějaké době vybírání si mezi "masnými" výrobky jsem projevil zájem
o 15 dkg vysočiny. Asi padesátiletá prodavačka se ve své nekonečné laskavosti
uvolila, že mi to tedy nandá. Házela kolečka na váhu, zatímco jsem koumal
další vystavené výrobky. Poličan se taky tvářil, že to ještě nemá za sebou.
Když mi prodavačka předala balíček s pochoutkou, projevil jsem zájem ještě
o 15dkg poličanu.
"Ty vole fakt jo?", pravila mi prodavačka.
Byl jsem z toho trochu mimo. Netrvám úplně nezbytně na formální komunikaci,
ale tohle se mi zdálo přece jen nějak moc.
- "Promiňte, to říkáte mně?", dotázal jsem se.
- "Nééé, já si tu povídám s kolegyní."
- "A co kdybyste to povídání přerušila, když obsluhujete zákazníka?",
jal jsem se optimalizovat firemní procesy.
- "Ještě něco chcete?" (znělo to jako "vyližte si prdel")
Tak a máš to.
Jak by řekl Willam D-FENS Foster, "bylo mi potěšením u vás nakupovat".
... A čistý záchody, to mám rád!
Nerad močím na odpočívadlech, protože jsou to odpočívadla a ne močidla.
Podstatně lepší alternativa je močit v lese, ale tam zase hrozí, že pomočíte
chráněného živočicha. Jeden aktivní dopisovatel tohoto webu jednou pomočil
ježka a pokud to není promlčeno, pořád mu ještě hrozí pokuta za týrání
zvířat. Navíc je v lese nyní sníh a do lesa se chodí močit těžko.
Zastavil jsem u pumpy s názvem Ecco v Chválenicích u Plzně. Koupil jsem
si limonádu, hnusnou tyčinku Lion a chtěl jsem klíč od záchoda.
"Pět korun", pravila prodavačka.
"Heh? Já tu u vás nakupuji, a vy chcete peníze za záchod?"
"Ano. Zadarmo je to, jen kdybyste tankoval".
Musím uznat, to má svoji logiku. Na jedné straně pumpě uberete tekutinu
a tak ji zase na druhé straně musíte přidat. Měl jsem silné pokušení natankovat
litr nafty nebo tak něco, ale pak mě napadla jiná taškařice. Vylovil jsem
tisícovku.
"Drobnější nemáte?", vyjekla prodavačka.
"Nemám". Lež jako věž, před minutou mi vrátila devět korun v drobných.
Záchod byl zadarmo. Tak se na ně musí.
To bylo poprvé, co po mně na benzínové pumpě chtěli peníze za hajzlík.
Myslel jsem si původně, že fungující a čisté toalety k benzínové pumpě
tak nějak patří bez ohledu na to, zda a kolik čeho tankujete, ale nějaký
socialista zřejmě usoudil, že by se to mělo regulovat... příště, až pojedu
směrem na Plzeň, tak raději budu tlačit auto až do Losiné, než abych u
Ecco tankoval.
Ledkenačelovke
Za něco taky socialismus nemůže.
Jsou v Thomadorfu obchody, které mám narozdíl od Terna rád. Třeba Thorn
Autotechnic u Družby. Nebo Kontakt
elektronik poblíž Palačáku. Obě provozovny spojuje, že prodavači nejsou
ani blbí, ani neochotní, ani nejsou v odborech, ale snaží se prodat a současně
člověku poradit. Součástky na auta už jinde než v Thornu nenakupuji, několikrát
jsem to udělal a nevyplatilo se mi to. Do Kontaktu chodím zase pro matroš
na polystyrenový ptáky, protože jsou ochotni poradit, případně i potřebný
díl objednat tak, že nejvýše do třech dnů je v prodejně k vyzvednutí.
Nakupování v Kontaktu se někdy může protáhnout, to když dorazí bastler
a chce nakoupit 1100 součástek na ten detektor poblionových částic, co
vyšel v Amatérském radiu, a navíc má potřebu o každé z těchto součástek
diskutovat. Nicméně musím mlčet, protože modelářský sortiment je v Kontaku
dodatkový a na cizí půdě jsem se svými požadavky na bowdeny, vrtule a kolečka
hostem.
Pod vlivem blížící se letecké sezóny jsem vyrazil do Kontaktu pro kousek
překližky, ale nevyvíjelo se to dobře. Přede mnou byl zákazník, u něhož
jsem problém přímo očekával. Vysoký pohublý asi třicetiletý ouchyl s mastnými
vlasy zabalený v několika vsrtvách outdoorového oblečení (venku bylo asi
-2°C) s krosnou na zádech působil dojmem, že se právě chystá odjet meditovat
do Himálájí nebo tak něco. I když zdání někdy klame, tihle ichtylové chodí
s krosnou i na hajzl, co kdyby bylo třeba něco odnést, že. A tak čekám,
až na nás přijde řada a co z toho bude.
"Ledke! Pět.", pravilo outdoor individuum rezolutně nějakým dialektem,
který nebyl budějovický ani pražský.
"A jaké byste potřeboval?", tázal se prodavač.
"Ledkenačelovku. Pět.", pravilo opět individuum velmi rozhodně tónem,
který nesnese odporu.
"Ehm... a jaké by to měly být?", rozhodl se prodavač dobrat pravdy.
Respekt. Kdyby měl výcvik v Ternu, tak by mu prostě šoupnul nějaký svítivý
diody, ať se s nima třeba po...
"Ledke! Vobyčejný ledke! Načelovku. Pět." Prvně jsem nechápal, co je
to načelovku. Pak mi taky dělaly problém obyčejný ledke.
Prodavač na tom nebyl o mnoho lépe.
"Vobyčejný... k čemu je chcete použít?"
"Načelovku." Na outdoorovi mě fascinovala jeho trpělivost, s jakou
pronášel svůj požadavek. Něco jako "všichni jste debilní, protože nevíte,
co je to načelovku".
"Jak?"
"Načelovku!", pravil opět Outdoor zcela vyrovnaným hlasem a začal si
ukazovat na čelo. To už mi přišlo docela odrzlý.
V tom mi to ovšem došlo. Přesně, jak se říká, lepší jednou vidět, než
desetkrát slyšet. Na_čelovku. Hovado si chce namontovat na čelo lampičku
jako má horník a té lampičce říká čelovka!
Prodavač mírně vyvalil oči a ukázal pod krycí sklo na pultu.
"Tady si vyberte."
"Já potřebuju ... pět ledek... načelovku...", zopakoval opět Outdoor
vzdorovitě. Asi si myslel, že úplně všichní ví, co je to čelovka, jen prodavač
ne, a proto je úplně blbý.
"On potřebuje diody, aby si z nich udělal lampičku a tu si pak přidělá
na čelo", postrčil jsem prodavače. Outdoor se na mě podíval a nebyl to
hezký pohled. Asi se mu nelíbilo, že mu kecám do jeho nákupních procedur.
"A tááák! Já vám nerozuměl. Takže transparentní, vysoká svítivost,
chcete spojku nebo rozptylku?"
"No... načelovku". Můj ty Kriste. Pochopil jsem, že Outdoor ve skutečnosti
neví, jaké diody má chtít, někdo ho tam prostě poslal s tím, že je tam
mají, ale neřekl mu, jaké má chtít. Prodavač opět nedal nic najevo
a prodal mu ty nejsprávnější a nejlepší ledke načelovku, jaké našel.
Prodavač byl prostě profík. Být na jeho místě, asi bych mu prodal a
rovnou taky nainstaloval diody naanálovku.
28.02.2009 D-FENS