Co vám tahle země a celá společnost či civilizace připomíná? Případně,
jakými vlastnostmi byste ji vystihli? Když jsem se nad tím kdysi zamýšlel,
napadlo mě jich hned několik, ani jedna kladná. Nevděčnost, zparchantělost,
vyšťavenost, nepřirozenost, rezignace, zbabělost, atd., ne nutně v tomhle
pořadí.
Kde je toho příčina? Jak se to stalo a kdo za to může? Jak se mohlo
každodenní soužití lidí zvrátit v mostra jako multikulturalismus, genderové
studie, nebo lidská práva, na nichž už nic lidského nezůstalo? Myslíte
že je to chyba multikulturalistů, feministek nebo lidí co si dělají byznis
z ochrany životního prostředí? Je to vina politiků? Komunistů? Kapitalistů,
nebo snad Židů? Nehledě na to kolik z vás tím rozčílím(je mi to celkem
jedno), rád bych vás obohatil o zjištění, že nikdo jinej než vy za to nemůže!
Kdo má vysoký daně, je utlačovanej cikány, bojí se sociálních inženýrů,
Islámu, reprodukce jeho slimáčích vyznavačů, kdo má nervy z toho jak jsou
na sebe lidi hnusný, co konkrétně vy děláte pro to aby se to změnilo? Celej
život kolem sebe slyším je samý hudry hudry, všechno je špatně, nic není
jak by mělo, spratkové jsou nevychovaný, stařešiny protivný a je jich moc,
evropa vymírá, nahoře i dole samej zloděj, atd. Schválně si položte otázku,
kdo něco se svým životem opravdu dělá? Jsou to multikulturalisti, různí
aktivisti, rudoši, náboženský fanatici a podobná havěť! A naopak, co za
svůj život dělají lidi na kterých tahle společnost stojí(čili předpokládám
že vy)? Možná vystudujou a pak jdou do práce, ale pro co? Pro 1-2 děti?
Pro 300 000 na účtě v bance? Pro auto, případně domek v satelitu? Pro nějakou
buchtu, než se rozvedete? Smějte se zaostalejm slimákům, ale v tomhle jsou
na tom 100x líp než kdokoliv z nás. Naši předci by z nás radost opravdu
neměli.
Pro lidi kteří dosud nepochopili o co mi jde. Podivnými historickými
souvislostmi se stalo, že jsme nějak zkriplovatěli. Možná by bylo lepší
spíš napsat, že jsme byli jako kriplové vychováni od našich rodičů. Ti
byli vychováni docela podobným způsobem našimi prarodiči, kteří byli asi
už vychováni normálně, ale ve víru a zájmu společenských změn na to rezignovali
jako na výchovu „nedostatečně pokrokovou“. Co vím je fakt, že nejsem sám
v názoru, že pokud se neodkriplovatíme, tak se tu všechno sesype jak domeček
z karet.
Tolik ta jednodušší část, kritizovat bývá totiž ohromně snadné. Když
člověk hledá řešení širokého problému ve kterém neví kudy kam, občas nebývá
na škodu použít vylučovací metodu. Přes ni rozhodně nemůžou projít řešení
použitá v minulosti, prostě co bylo, bylo, stejné už to nikdy nebude. Nepodaří
se znova vybudovat první republiku, nepodaří se vytvořit čistě národnostní
stát, nepodaří se vytvořit homogení Evropu, nepodaří se znovuzbudovat sovětský
svaz, třetí říši, jeruzalémské království ani světovou nadvládu britského
impéria. Nepodaří, protože se doba změnila. Z historie si lze brát fungující
příklady, ale spíš jako schémátka na lokální úrovni. Na vyšších úrovních
nikdy, jak sama historie dokazuje(např. Benito Mussolini a jeho „hrdinné“
římské legie J ). I kdybychom získali docela přesný návod jak vrátit věci
dopořádku, byl by to nadlidský úkol i v laboratorním a čistě teoretickém
prostředí, natož pak v bordelu jako je politika a vláda lidem obecně, kde
každé minirozhodnutí plodí silný odpor. Tady cesta prostě není. Náš „problém“
je jako sám život, můžete ho řešit, ale nikdy vyřešit.
Tenhle článek píšu jako výzvu vám, abyste ho doopravdy řešit začli.
Jedinej schůdnej působ je totiž přestat žít pro sebe a začít žít pro svůj
kmen(pro naši zemi). Zplodit pořádnej počet dětí(ne, 3 opravdu není pořádnej
počet) a naučit je, že o svoje místo na světě budou muset bojovat. A to
nejspíš doslova. Někdo může vznést námitky o tom že na děti jsou potřeba
2, ženský jsou proradný potvory a děti stojí nekřesťanský peníze, kde na
tom á člověk brát, atd., atd. Ale upřímně, podle mě to jsou ubohý výmluvy
srabů, co se nedokážou životu podívat do očí. Nejde o to, že kdo nemá 6
dětí je srab. Srab je ten kdo se bojí takovou věc vůbec naplánovat. A co
se žen týče, přes všechnu emancipaci, feminismus a společenské změny jsou
stále od přírody křehká a citlivá stvoření, jimž je třeba pouhá přítomnost
muže, aby se vůbec cítily v bezpečí. A vždycky budou. Domyslet zbytek je
na vás. Co se peněz týče, stačí se podívat na naše Cikány či přistěhovalce
na Západě, uklidňujte se jak chcete, ale kdo z nás má budoucnost? My, nebo
oni? Jakou má budoucnost národ, který jednou nebude? Není žádná šance,
že přijde politik či vůdce co nás z toho vyseká. Kde by se tu taky najednou
vzal? A kdo by ho po těch všech Hitlerech a Stalinech poslouchal? Jedinou
naději, kterou máme je v nás samotných. V cíli stát se doslova renesančním
člověkem, kterej se snaží všechno umět a všechno znát, člověkem kterej
jde OSOBNÍM příkladem ostatním ve všem co mu vadí a trápí ho. Naučit se
skutečné odvaze a nenechat si všechno líbit je z toho vyplývající samozřejmost.
Vzpomenout si na všechna příkoří a nespravedlnosti, kterých se vám v minulosti
dostalo od rodičů, kamarádů, nepřátel nebo cizích lidí a odpustit jim,
přestat to předávat dál, takříkajíc zlomit tu kletbu. A tohle všechno předat
tý kupě dětí co zplodíte, škola to za vás určitě neudělá. Už jen z toho
důvodu že učitelé a především učitelky(asi že jich je nepoměrně víc) bejvaj
obzvláště na ZŠ úplný paka, určitě ne lidi kteří by měli kohokoliv vychovávat.
Uvědomte si že každej z vás, ať jste jakkoliv bohatí, chudí nebo něco
mezi, doopravdy vlatní jen to, co vidíte když stojíte nahatý před zrcadlem.
Nic víc nemáte, ani mít nikdy nebudete. Štestí, majetek, uznání i dobří
kamarádi přicházej a odcházej, není zaručenej způsob jak je uchovat. Může
vám to vzít i nehoda, zvůle přírody, nějaká svině nebo třeba komunisti.
Jen co máte v sobě vám zůstane až do smrti. Myslím že delší čaové období
člověka trápit nemusí. Navíc, když každý z nás rezignuje na vlastní příspěvek,
jako vidíme dnes, stane se společnost ryze socialistická, vláda začně z
nutnosti hroutícího se systému regulovat i ty nejdebilnější stránky našich
životů, tím nejdebilnějším způsobem. Nejdebilnějším způsobem, protože lidi,
kteří žijou pro prímovej auťák, bazén a jednou ročně stehna manželky/přítelkyně
na plážích Karibiku či Středozemního moře před skutečným životem, jsou
debilové. Nic jiného si pak nezaslouží. A to se vás ani nesnažím urazit.
Jak jsem napsal na začátku, naši společnost tím nevyřešíte, ale když
ji řešit začnete, možná na starý kolena uvidíte s další generací i nějaký
výsledky. A rozhodně to má větší smysluplnost, než žít život pro peníze
a společenskej kredit. Zkuste o tom popřemejšlet. Na závěr bych dodal že
nejsem žádnej suprhíro co má tohle všechno zmáknutý, ale upřímně a z plných
sil k tomu směřuju. Tohle je ideál, v reálným životě asi není dokonale
nedosažitelnej, ale i kdybych dokázal jen půlku, mělo to smysl. Navíc od
dob, co jsem si začal uvědomovat první věci z toho co jsem napsal, jsou
pro mě deprese, splíny, zoufalství a beznaděj jen výrazy pro pocity ostatních
lidí.... A to se rozhodně vyplatí.
27.9.2011 Pd