Vlastně se divím, proč jsem na to nepřišel dřív. Na co? Zbavit
se jízdního kola a žít svobodně.
Jezdil jsem občas na kole. Připadalo mi to praktické. V centru jsem
byl na kole za deset minut, autem jsem tam za minut sedm. Nemusel jsem
řešit problémy s parkováním. Musel jsem ale řešit problémy, že mi z kola
furt něco kradli. Pak mi kolo ukradli úplně. Další už jsem si nekoupil.
Byl to nejlepší nápad, jaký jsem kdy mohl dostat.
Osvobodil jsem se.
Do města je pro mě nyní nejlepší chodit pěšky - když nenesu nějaký náklad.
Jsem tam ani ne za půl hodiny. Potkávám normální lidi, mohu se s nimi pozdravit
a popovídat si. Když jdu kolem obchodu a mají otevřeno, mohu si něco koupit,
aniž bych musel řešit, jak to dovezu domů. Když okolnosti nejsou příznivé,
mohu jet autem. To má další výhodu - na svůj dopravní prostředek se mohu
spolehnout.
Už nevím, jaké značky to kolo bylo. Bylo mi to úplně jedno. Všechna
kola mají drsné názvy jako ceník z bordelu pro sadistické teplouše. Koupil
jsem ho v obchoďáku, aniž bych to nějak plánoval. Zajímavým průvodním jevem
koupě bylo, že jsem ho kupoval po částech. Jo vy chcete blatník? To si
musíte dokoupit. Vy chcete světlo? To si taky musíte dokoupit. Proč tam
třeba montují šlapačky, řidítka, řetěz? Ty se přece také dají dokoupit!
Podle všeho stálo to kolo za pěkné hovno. Neustále na něm něco nefungovalo.
Nejdřív prý že to chce seřídit (prodává se to neseřízené). Tak jsem to
dal seřídit. Odvezl jsem to do servisu - autem - a tam kolem toho půl hodiny
lítal nějakej dědek s imbusy a klíčem osmičkou a desítkou. Vrtěl hlavou,
něco huhlal a vypouštěl přitom ukrutná moudra. Nakonec povídal, abych se
nikdy nepokoušel to seřizovat sám, jedině u profesionálů, a zkasíroval
mě o pětikilo. Ale nebylo to nic platný. Podle mě to ani seřídit nešlo,
protože to všechno bylo vyrobeno z plechových výlisků a materiál i zpracování
byly tak podřadné, že sekačka z Mountfieldu jsou proti tomu švýcarské hodinky.
Řešení těch dílů bylo tak zoufalé, že je musel snad navrhovat sociální
ekolog. Když kolo zmizelo, zmizely s ním také tyto problémy.
Poté, co byly potřebné komponenty dokoupeny, následovala fáze 2. Některé
originální komponenty se musely vyměnit. Jó pane, tahle přehazovačka, ta
stojí za pěkný hovno, to přece každej ví! Představec na řidítka, vyrobený
podle všeho z roztavených plechovek, ten taky za pěkný hovno, to přece
taky každej ví! Proč to tam tedy montují, když to každej ví? Tady vám prodáme
novej představec, jen za dvanáct stovek, ultra faggot ef iks s multiminerálem!
Díky své práci mám podvědomí o tom, kolik je asi výrobní cena jaké strojírenské
součástky. Odlitek z hliníku čtyřmi obráběnými dírami, dvěma závity M8
a dvěma nepevnostními šrouby, to je tak čtyřicet, maximálně šedesát korun,
podle počtu vyrobených kusů. Ale pozor, tady na tom je nějakej kchůl nápis,
Free HiTech Magic Extreme, takže tisícovka k tomu.
Pochopil jsem, že si ze mě cyklo komunita dělá skrz jízdní kolo dojnou
krávu. Pardon, kolo. Správně se tomu teď říká bajk.
Jednou jsem se pokusil kolo opravit sám, ale vysoká škola a patnáct
let praxe s opravami aut mě rozhodně neopravňovaly k opravě bajku. Můžete
opravovat motory a nápravy a brzdy a kdeco, ale ne opravovat bajk. Na to
potřebujete úplně jiný eprouč. Když se utahuje šroubek, tak se musí utáhnout
jen trošku, sice tak, aby se nepovolil, ale ne zas tolik, aby se to, co
drží, neprohlo! Usoudil jsem, že je to záměr - součástky, které vyrobil
idiot, dovede zpravidla opravit jen idiot. Bylo to potom ještě horší. Tak
jsem se na to vykašlal a kolo neopravoval. A neseřizoval. Po nějaké době
vypadalo kolo zuboženě. Všechno se tam vrklalo. Sešlý exteriér a podivné
pazvuky samozřejmě přitahovaly pohrdavé pohledy pumpičkářů. Pochopil jsem,
že v cyklosvětě hraje obrovskou roli, jaký hardware používáte. Musíte mít
state of art kolo pyčo a obleček a helmičku, ale když chcete někam jet
v tričku a džínách, tak jste poslední hovado. Nyní si jezdím jak chci a
v čem chci, jsem svobodný.
Otec je na tom ještě hůře. Ten je v cyklistickém disentu. Má prehistorický
bajk Liberta. Je to takový kus ohnuté trubky s kolama. Koupil ho patrně
ještě v době, kdy se Křivohlávek z Auto*Matu pohyboval pomocí bičíku. Je
to poměrně těžký bicykl, nemá moderní cool doplňky, ale zase se za jízdy
nerozpadá a prodali mu ho i s blatníkama. Jednou mě poslal do pumpičkářského
shopu, protože potřeboval novou duši. Opsal jsem si rozměry, vyhledal jsem
obchod s jízdními koly, pardon bike shop na Rudolfovské třídě a vyjevil
jim své přání. Přítomný prodavač, který měl místo mozku sedmikolečko, se
na mě podezíravě podíval: "Do čeho to máte??"
Aha. Nyní budu usvědčen z trestného činu retrocyklistiky.
"Do jízdního kola".
"To já vím, že do kola..." (Tak co se ptáš, ty trotle?) "... ale to
je do nějakýho starýho nééé? To už dááávno neprodáváme..."
Úsměšek.
Jako by nestačilo říct "nemáme".
Když jezdím autem, nemám tenhle problém. Mohu jezdit čím chci a jak
rychle chci a okolí na to nijak nereaguje. Mohu jezdit autem za deset tisíc
i za mego a reakce okolí jsou pořád stejné. Prostě jsem jen jedním z mnoha,
co se dopravují.
Nemusím být s nikým v konfliktu. Skoro s nikým, až na nějaké neurotiky.
Cyklisté jsou posedlí svým životním prostorem. Vadí jim bruslaři, mámy
s kočárky, důchodci se psy, vadí jim snad úplně každý kromě nich samotných.
Poslední dobou si vymiňují, aby na ty jejich zasrané stezky nesměli chodci.
Všichni jim překážejí, s nikým se nesnesou. Šokovalo mě, že jakmile jsem
usedl na kolo, začal jsem místy uvažovat podobně. Taky mi najednou začalo
vadit, že pejskař přede mnou natahuje pětimetrové vodítko jako špagát na
oběšence a já musím brzdit, ale vzato do důsledku - ta stezka je stejně
moje jako jeho, takže si na ní vodítko klidně natahovat může. Zkoušel jsem
s tím bojovat a k ničemu to nevedlo. Tak jsem se na kolo vykašlal a osvobodil
se. Pěšky ani v autě tyto problémy nemám. V prvním případě jej potřebuji
jen málo a v druhém si jej dovedu vytvořit.
Viděl jsem cyklistické aktivisty a lži, jakými oblbují veřejnost. Že
cyklista je nejslabší účastník silničního provozu a tudíž by měl být preferován?
Lež, protože není nejslabší. Je naopak jeden z nejsilnějších. Sice nemá
dobrou pasivní bezpečnost, ale má vynikající bezpečnost aktivní. Může rychle
zabrzdit, není vázán sítí silnic a vzhledem k malým rozměrům a dobré manévrovatelnosti
svého vozidla může snadno uhnout jakémukoli nebezpečí. Že je kolo alternativou
k autu v městském provozu? Ano, ale jen od dubna do října a ještě ne každý
den, pokud ovšem nehodláte zmrznout, zmoknout nebo vaše okolí akceptuje,
že smrdíte jak sokolská žíněnka. Viděl jsem také neochotu až odpor cyklistů
přebírat odpovědnost za svoji bezpečnost a naopak nadměrnou ochotu vždy
hledat chyby a problémy u jiných. Ne ne, na tomhle já se podílet nebudu.
Nechci, aby mě s nimi házeli do jednoho pytle jen proto, že taky jedu na
kole.
Pak jsem zaznamenal, jak cyklisté provozují fašistické kampaně proti
řidičům, ačkoli by jim do toho mělo být kulový. Bonzování
přestupků, vagina
party Pražských matek, naprosto nechutné zasahování do práce policie
a správních orgánů. Co mě spojuje s těmito zmrdy? Jízdní kolo. Ať je ta
věc pryč.
Cyklistika bývá nazývána šetrnou dopravou. Neměl jsem ten pocit, protože
když pumpičkáři vjedou na horských kolech někam do přírody, tak tam sedm
let tráva neroste. Šetrná doprava se občas prolíná s myšlenkami genderové
demagogie, homosexuální propagandy a multikulturního vymývání mozků - a
všechny tyhle trendy myšlenkové směry, spíš ohlupovací kampaně, nesnáším
a nepodporuji. Takže bych rád věřil, že mi to kolo ukradla nějaká lesbická
cikánka.
Některé problémy se vyřeší samy.
Jednoho dne ten krám ukradli. Nějaký cyklistický nadšenec pro něj vlezl
přes plot do zahrady, z toho je aspoň vidět, jak byl blbej. Měl jsem smíšené
pocity. Na jedné straně mi vadilo, že mi něco ukradli, na druhé straně
jsem byl rád, že si odnesli právě kolo. Kdyby ukradli třeba koště nebo
lopatu, štvalo by mě to víc. Po nějaké době jsem pochopil, jak obrovskou
službu mi ten dotyčný zloděj prokázal a byl jsem rád, že jsem to neohlásil
policii.
Teď žádné kolo nemám. Už je to pěkně dlouho. Vůbec mi neschází. Kolo
si ani nebudu kupovat. Je to úplně zbytečná věc.
09.07.2010 D-FENS