Bylo nebylo, ale spíše bylo, než nebylo, jedno autíčko. Autíčko bylo
udržované, myté, krásně lesklé, prostě radost pohledět. Postávalo na ulici
a chlubilo se svým zjevem, krásné, hrdé.
Autíčko bylo hodné, nikdy nikomu
neublížilo, nikdy nikoho nenabouralo, své páníčky poslouchalo na slovo.
Prostě příkladné vozítko.
Vozilo páníčky rádo i na nákupy, kde si páníčci kupovali věci pro radost
svou a občas i radost autíčka. jednou takto dopravilo milé autíčko pánečka
na nákup a poté na poštu, kde na páníčka čekal veledůležitý dopis oznamující
nějakou naprosto banální věc, kterou ale bylo nutno říci zrovna dopisem.
Stálo před poštou a trpělivě čekalo. Když tu snědý výrostek přiskočil a
fascinován taškami v kufru, jal se autíčko lámat zámek u spolujezdce. Nestihl
však svůj úkol dokončit a byv vyrušen pánečkem vycházejícím z pošty, zbaběle
prchnul k Neumětelům. Autíčko podstoupilo amputaci zámečku a zaslepení
takto vzniklého prostoru, protože páníčci naznali, že tento zámek je stejně
zbytečný a jeho obnovení nestojí za tuto částku požadovanou značkovým autolékařem.
Autíčko se pomalu vzpamatovalo, když jednou ho takto páníčci nechali
stát na ulici před jejich domovem, aby se mohlo chlubit svým krásným zjevem,
chlapáckou záslepkou přes zámek, aby mohlo zrcátky házet prasátka na kolemjdoucí
lidi. Den se překulil v noc, obloha se zatáhla, když tu se k autíčku připlížil
tmavý stín vybavený …............... šroubovákem a autíčku naprosto drze
i přes důrazné protesty ukradl RZ. Autíčko bylo smutné a nevědělo, jak
to pánečkům říci, tak se choulilo pod stromem a zbaběle čekalo, až páníčci
přijdou.
Páníčci přišli, zajeli na policii a krádež oznámili. Protože autíčku
bez značek vykukoval ošklivý černý plast, vydali se páníčci na magistrát.
Ovšem mašinka na pořadová čísílka ostentativně vyplázla jazyk s nápisem
říkajícím, že dnes už páni úředníci nemohou, že mašinka již vydala více
číselek, než je kapacita pro daný den. A stejný postup opakovala mašinka
pravidelně, i když na magistrát přišel člověk hodinu po otevření. A dny
plynuly a autíčko i páníčci si zvykli na absenci značek, přestože ještě
jednou za týden za dva zavítali po práci na magistrát, aby ošklivý výdejník
lístků plazil jazyk se stejným poselstvím stále dále.
A pak přišel ten den. Jedné krásné soboty dovezlo autíčko pánečka odpoledne
ze školy, kde se páníček snažil i přes pokročilý věk dále vzdělávat, domů.
Autíčko bylo šťastné, že je užitečné a opět hrdě házelo prasátka na kolemjdoucí.
A opět večer, šero, stín pohybující se tmou. Autíčko se celé rozklepalo
strachy. A mělo proč. Stín vrazil něco tvrdého do zámku u kufru a zapáčil.
Po chvilce již seděl v autíčku a připojoval novou řídící jednotku (či co),
aby obešel imobilizér autíčka a k tomu lámal zámek u volantu, aby autíčko
zabránil udržet kolečka v jednom směru. Ráno páníčci jen smutně koukali
na mezeru mezi auty, která zbyla po autíčku. Případ předali hodným pánům
od policie, kteří se ujali osvědčení o TP, že ho pošlou na magistrát, sepsali
protokol a zahájili celostátní pátrání. Pánečci plakali, truchlili, smutnili.
Druhého dne večer zvoní u dveří hodný pan městský policista. „Nechybí
vám auto?“ táže se bodrý jinoch. Autíčko se našlo. Nějaký halama s ním
ujel jen pár kilometrů a nechal ho zaparkované před jakýmsi domem. Zámeček
pod volantem mrtvý, autíčko smutné a ponížené. I zavolali pánečci odtahovou
službu a za nemalý peníz nechali autíčko opravit.
Autíčko tedy jezdilo znovu po ulicích, nebylo však již veselé. Bálo
se. Bálo se hodně. Tu najednou, když veze páníčka po neveselém dni v práci
domů, spatří hodného pána policistu, jak na něj mává červenou plácačkou.
Autíčko ví, že nic ošklivého neprovedlo, tak s páníčkem rádo zastavuje,
aby nechalo páníčka poklábosit s tím hodným pánem. Policista ovšem není
hodný, ani bodrý. Ba je přímo nepříjemný. „Kde máte značky!“ vyjel po páníčkovi.
„Ukradené, tady je protokol.“ pravil páníček a přitom podává ne již tak
hodnému policistovi velký techničák a všechny ostatní doklady. „Kde máte
osvědčení o TP?!“ policista je již vysloveně nepříjemný. „Na magistrátě,
protože nám autíčko nějaký hulvát ukradl a vaši kolegové ho poslali na
magistrát.“ tiše šeptnul vydeptaný páníček. „To jako jezdíte bez značek
a OTP?!“ téměř zařval policeman. A páníček mu začal vykládat smutný příběh
autíčka. „To je jedno, bude to za 300,-!“ odbyl ho bez mrknutí policista.
Páníček je člověk celkem slušný a ví, že chybu (ač ne zcela svou vinou,
měl si na vyřízení dokumentů vzít dovolenou) udělal, poprosil tedy policemuže,
aby vypsal bloček a složenku. Policemuž se tázal: „Vy u sebe nemáte hotovost?!“
„Inu, nemám, jsem zvyklý platit kartou.“ děl páníček dívaje se na špičky
svých bot. „Kde pracujete?!“ vyštěkl orgán a vražedně zahlížel. Páníček
byl tak šokovaný drzostí toho dotazu, že reagoval nepatřičně a tuto skutečnost
žábě sdělil, naprosto vyveden z konceptu drzostí onoho tvora, který se
ptá na věci, po kterých je mu hovno. Policemuž tedy odchrochtal do vozidla,
vypsal bloček a s kázáním o nutnosti mít doklady v pořádku poslal páníčka
vstříc domovu. Autíčko bylo smutné, že je páníček naštvaný a tak celou
cestu domů jen smutně chrochtalo.
A já se ptám: Proč mám platit pokutu za neschopnost magistrátu zřídit
potřebnou kapacitu pro vyřizování žádostí občanů? Proč mi OTP z magistrátu
neposlali stále zpět? Proč mám neustále platit nějaké drobné i větší opravy
auta jen proto, že policie není schopná ohlídat můj majetek? Proč tito
policemuži raději nechodí po ulicích, nejsou všude vidět, nechytají lumpy?
Proč místo toho raději dřepí někde za bukem a vypisují bločky? Proč na
ulicích vidíte policejní hlídku tak maximálně každou druhou středu sudého
měsíce, když zrovna moc nefouká a to ještě když vypisují pokutu nějakému
chudákovi? Proč já tedy vůbec platím daně, když stát není schopen zajistit
bezpečnost mého majetku? A proč za to nakonec ještě platím pokuty?
27.10.2005 KloKi