Našel jsem ve schránce letáček Ministerstva spravedlnosti ČR. Pravděpodobným
spolupachatelem je Česká pošta, s.p. Lýflet zdobí ohromný nápis Konec zapírání! s podtitulkem upozorňujícím na nový systém doručování soudních zásilek.
Tímto zvu P.T. čtenářstvo na virtuální prohlídku tohoto létáku.
Asi každý z nás zaznamenal chystanou změnu v doručování soudních zásilek,
kterážto vstoupí v platnost za necelý měsíc. Leták je pravděpodobně součástí
jakési informační kampaně, která nám má za cíl osvětlit, že se o nás bude
stát starat zase o něco lépe. Posuďte sami:
Nová úprava přenese odpovědnost za doručení písemností na adresáta.
Po přečtení této věty jsem si nejdříve chtěl objednat sanitku, následně
hledal pas a snažil se emigrovat. Za zmateného pobíhání po bytě jsem trochu
vychladl a pokračoval ve studiu tohoto hodnotného díla: Bude zde platit
tzv. fikce doručení, to znamená, že zásilka se po splnění zákoných podmínek
považuje za doručenou, i když jste si ji nepřečetli. V praxi je to samozřejmě
trochu jinak, kopyrajtr zřejmě měl na mysli nevyzvedli, ale budiž. Poslední
věta odstavce vysvětlujícího podstatu zaváděných změn je ovšem trhák, pravděpodobně
ještě z dílny Íčka: Změna doručování tedy výrazně napomáhá spravedlnosti
v této zemi.
V praxi změna znamená, že chcete-li předejít problémů s fiktivním doručením,
musíte vzhledem k nastaveným lhůtám oznamovat úřadům jakýkoliv pobyt delší
deseti dnů a zřizovat si novou doručovací adresu. Vypadá to, že utahování
šroubů, kterým se D-FENS nedávno zaobíral má svého nástupce v podobě
doručování písemností.
Pro člověka, který stát ojebává v rámci tolerantních možností a nevyhýbá
se doručování písemností, je to špatná zpráva. Státní aparát řeší, jak
je tomu v našich končinách obvyklé, vlastní neschopnost vynutit standardní
právo přenesením odpovědnosti za svoji činnost na občana. Copak o to, na
to už jsme zvyklí, ale drakonická desetidenní lhůta je na pováženou. Když
se podíváte na katalog zájezdů libovolné cestovní kanceláře, drtivá většina
poznávacích zájezdů trvá patnáct až dvacet dní. Takže místo obdivování
památek a přírodních krás nějaké bohem zapomenuté řitě, se budete strachovat,
jestli náhodou nemáte ve schránce pozdrav s doručenkou a barevným pruhem.
Toliko k výraznému napomáhání spravedlnosti v této zemi.
Stát se o nás tedy v tomto případě nebude starat lépe, poručí nám, abychom
se my lépe postarali o potřeby státu, tentokrát výjmečně nepeněžní formou.
Samozřejmě si můžete zřídit datovou schránku, což by Vám mohlo pomoci starat
se o státní potřeby soudních úředníků lépe a hlavně elektronicky, ale pak
už nebudete mít šanci dostat cokoliv od soudu na papíře - potom prostě
jednoduše zajdete na poštu nebo k notáři a necháte si vytisknout tzv. ověřenou
kopii. Jak jednoduché a elegantní - hlavně Vám to ušetří čas. Počítač v
domácnosti už nebude zdrojem zábavy, porna a zpráv. Stane se prodlouženou
rukou státu a nedejbože, aby se rozbil - pokud si totiž zprávu od soudu
z datové schránky nevyzvednete do deseti dnů, bude opět považována za doručenou.
Fascinující je ono přenesení odpovědnosti za doručení na adresáta. Pokud
bude pošták
vykuk, nemáte šanci, pokud listonošku kousne
sousedův pes do prdele aniž by odbory zasáhly, opět zodpovídáte vy.
Fascinující, hned vedle náhubkového zákona patří tahle konstrukce na piedestal
kocourkovské legislativy.
Závěrem jedna malá úvaha, kterou předkládám P.T. čtenářstvu k rozcupvání:
Lidé ojebávají stát přibližně v takové míře, v jaké stát ojebává je. Těch
pár vykuků se najde všude, ovšem opět to vypadá, že bude třeba ojebávat
stát ještě o trochu více. Na všem. Kruh se uzavře a stát vymyslí další
náhubek.
8.6.2009 px30