To co budu následně popisovat, jsem si zpoůsobil sám, zcela dobrovolně
a přiznávám, že i s trochou masochismu směrem k MěstaPu. Že ale narazím
na takové debily, jsem opravdu netušil.
Místo: Liberec, ul.5.května. Datum: 1.12.2011. Čas:20:00.
Úvod
Mám kancelář poblíž nejneoblíbenější křižovatky v EU (zmínka o ní bude
dále. Ne o EU, ale o křižovatce). Od jara poblíž ní probíhají totální stavební
úpravy velkého rozsahu (inž.sítě, předláždění, chodníky, dopravní značení...).
Prakticky denně se kvůli stavebním strojům a měnící se stavební situaci
mění také dopravní značení. Už od květnové uzávěry přilehlé ulice Rumjancevova
jsem došel k praktické zkušenosti, že úředník vydá nařízení a detaily se
nezabývá. Ulice byla jednoho dne uzavřena z důvodů celkové perestrojky
po 40ti letech, označena na svých příjezdových ulicích třemi různými značkami
a bylo vymalováno. K věci je nutno uvést, že zmíněná ulice je důležitou
spojkou k centru a její uzavírka je spojena se složitou objížďkou. To by
se dalo pochopit až do momentu, kdy jsem jako aktivní řidič shledal, že
uzavírka byla (patrně díky úřednickému salámismu) provedena o více jak
2 týdny předem! Kolik benzínu, ojetých pneu, zničených tlumičů, zácpám
jinde a zvýšeného rizika nehody a času nám jeden laksní ouřada vyrobí.
Můj telefonát s příslušnou ouřednicí vyšel tak, jak vždycky. Slizy o ničem,
nezájem a blboučká výmluva, že zkoordinovat ty stavební firmy je hrozně
težké. Dva týdny se tam naprosto koordinovaně nedělo vůbec nic.
Okolnosti a psychologický efekt
Ukázkový případ, jak neodbornou instalací značek a bez znalosti vyhlášky/zákona
kdejaký dlaždič v reflexní vestě hraje se značkami dámu, či šachy a vůbec
nikdo neřeší, jestli to má nějaké opodstatnění. Samotnému už mi došla trpělivost
a když jsem asi týden jezdil okolo značek zbytečně nastrčených do vozovky,
posunul jsem je ke kraji, aby se protijedoucí auta nemusela zbytečně míjet
na zrcátka. Šiml jakýsi mne ale nečekaně zaskočil. Druhý den byly zpátky
na místě. To se opakovalo ještě jednou a pak už jsem to vzdal. Asi na to
měli extra člověka, který měl za úkol vracet blbě umístěné značky na místo.
Sorry, na tohle fakt nemám čas. Důsledkem je to, že diletantské rozmístění
značek vede k nerespektování značení jako takového. A to se projevilo
v této ulici přímo ukázkově. Nejdřív jsme se my ovce zalekli jezdit do
zákazu. Pak po zjištění, že se tam nic neděje, se začli první odvážlivci
vrhat do rizika pokut. Stále víc a víc, než nám to bagry zarazily. Ano
stavební stroje, ne polísmeni. A považte ještě jednu výbornou hlášku ze
strany úřadu: Jak mi bylo sděleno v podstatě na mou výtku o blbém značení
dostali empíci tichý befel k tomu, aby to neřešili!! Ty značky byly samosebou
přenosné. Stačilo je otočit, nebo odvézt. Absurdistán jako vyšitý. Legrace
si tady užijeme dost. Když jsem se jedné s.úřednice v terénu očumující
ptal proč mají do rekonstruované části na vjezdech tři různá značení, dozvěděl
jsem se, že neměli dost značek, talk tam dali, co měli!!! Takže až pojedete
okolo značení, které nechápete, mějte slitování.
Úředník je taky jenom člo... pardon úředník.
Zápletka
Výše zmíněného dne jsem se opět vrhl do místa zmatečného značení a ve
snaze dodržovat, co kašpárci nainstalovali pro aktuální den jsem se chytil
do pasti jako myš. Patrně čtou DFense, neb po vzoru nedávno umístěného
odkazu na strakonický kruháč, ze kterého není úniku, jsem si i já mohl
vychutnant rozkoš nacházet se ve spleti, z níž nebylo úniku jinak, než
se vrátit zákazem do jednosměrky. Nešlo to ani přes hromadu dlažebních
kostek, ani se mi ten bagr nepodařilo odtlačit.
Copak o to, morálně nemám problém vjet do zákazu, když není jiné možnosti,
ale spíš jsem jel ven s představou, že budu řešen místními reflexními orangutany,
kteří tam skoro nasazovali pouta řidičce ve starém pažoutu, když tam evidentně
nikomu nepřekážela a provoz byl večer skoro na nule. V rámci vlastního
tréninku (a taky z důvodu antiúřednické výchovy mého přítomného 16tiletého
syna) jsem se rozhodl zakomunikovat si s městapáky tak trošku netradičně.
Sice jsem se přepočítal, že mě hned budou stavět, sotva ze zákazu vyjedu
– byli zcela zabráni tou řidičkou a tím jak se na ní dělali, ale já byl
rozhodnut komunikovat a dát jim tak najevo, že by to měli být především
orgáni, kteří budou upozorňovat na nedokonalosti v dopravní situaci. My
občané je zde máme proto, abychom se mohli soustředit na vlastní věci.
Když jsem vyjel byli otočeni zády a zcela drze si mě nevšimli. Tak jsem
je na 50m problikl dálkovkami. Jejich vesty krásně zazářili, ale zas nic.
Přesto, že jsem se na ně dobýval ze strany zmíněné hnuskřižovatky, kde
je nelegální vjíždění na denním pořádku a to s oblibou i od PoČeRáků bez
majáků. Nevadí. Zastavím u nich a vyruším je od čertulibé činnosti. Obrátil
se na mě jeden s výrazem tlusté baby na zastávce „Zahrádkáři Kersku“.
Já (usmívám se – policajt je taky přece člověk): Dobrý večer, právě
jsem vyjel ze zákazu. Jak to, že jste mne nezastavili? (usmívám se,
chca ho následně upozornit, že je tam nevhodné značení).
On (nasraně): Cožéé? (opře se mi do okénka jako nějaká babka.
Asi proto neměl čepici, aby se tam vešel)
Já: opakuji se...+ a neopírejte se mi o auto!
On: Že...že...vy jste sem vjel ze Šalďáku? (to je ta křižovatka)
Ukažte mi papíry!!! (obíhá auto)
Já: (otevírám dveře): Papíry? Jako proč? Nic jsem neudělal.
On: Doklady...! (zuřil)
Já: Zabuchuji dveře a odjíždím. V zrcátkách sleduji 3 sekundové
zkoprnění a vyhodnocování situace a pak naskočení do auta akčním zbůsobem,
za který by se nemusel stydět ani Semír po 50ti letech...
V tv by teď následovala reklama- :-)
Já: Náskok 150 m. Nepospíchal jsem a vyhodnotil jsem případný únik,
ale bylo mokro. Spíš mě zajímala dohra, než konec akce v úkrytu. Chtěl
jsem také, aby se můj syn neučil bát šašků v přestrojení a věděl, že když
jsem nic neudělal, budu se bránit.
Uvedené místo mám najeté, tak jsem klidně vjel do „průjem zakázán“ s
neplatnou značkou a pokračoval (asi?) bez zastavení. Je tam mírné klesání
a nemohli vidět, jestli jsem zastavil. Sledoval jsem je v zrcátku.
Vyjíždíme a následuje křižovatka. Akce maják. Zastavují za mnou. Chtěl
jsem uplatnit adrenalinovou fintu: 'jsem povinen umožnit průjezd vozidlům
s modrým majákem' a až by vystoupili, tak se rozjet a pokračovat, dokud
mě nezastaví zepředu. Jenže jsem nějak v té nervozitě cuknul s plynem a
jim to asi došlo a tak mě s přískokem našikmo zablokovali (byl jsem přeci
jen nebezpečný šílenec, když jsem se přijel přiznat) a na tramvajových
kolejích (!) vyskočili a tvářili se ještě víc (pardon) nasraně. A oba.
Brunáti. Papíry jsem vytáhl ještě než ke mně došli a s patřičným a nevybíravým
komentářem jsem jim sdělil, že se s nima nebudu bavit, což jsem porušil
tím, že jsem jim nahlas a nestoudně nadával do blbů, diletantů, neznabohů,
chudáků, amatérů, žvanilů a já nevím ještě co mi slina...
Pozor! Přišla věc, kterou jsem doteď nepochopil. Stáli přede mnou na
kolejích. Vzali si papíry a šli do auta. Pak popojeli ca 5 m tak, aby mě
neblokovali a sami nestáli na kolejích, ale venku z křižovatky. Situace
byla následovná: Já na tramv.kolejích bez ochrany majáků, nesměl jsem odjet,
neměl jsem papíry, musel jsem stát a bránit provozu. Oni někde za bukem
stříkali na můj řidičák, nebo co. (Že by tímhle na mě zkoušeli ujetí z
místa na to neměli dost týkvé). To jsem si nenechal líbit a lehkým poťukáním
jsem zaútočil na okénko veřejného ničitele. Když otevřel tak jsem se hlasitě
dožadoval jejich návratu před mé vozidlo, kdež jsem stál zcela opuštěn
a ohrožen.
Zabouchl dveře svého troteleria.
Na moje opětovné útoky reagoval, že nikam nepojede. Nedokázal mi odpovědět,
proč poodjel. Když vystoupili pokračovalo to v podobném duchu.
Bavil jsem se jejich bezmocností a vírou, že páchají nějaké záslužné
dobro. Jeden už si nevěděl rady a tak začal do vysílačky na někoho řvát,
ať přijedou, že tam mají ožralého. To se mě, přiznávám, dost dotklo a vedlo
mě to k ještě většímu vzrušení a tak jsem přitvrdil výrazivo. Vše s patřičným
obecným výkladem, že nemají nic, že se jim k ne-přestupku vyjadřovat nebudu
a dal jim návod, co s tím lejstrem mají dělat.
Závěr
Přivolanou partu komentovat nebudu. Byli to ti normální pohodoví chlapi,
které můžeme coby členy sebranky nařknout akorát tak z toho, že u nich
jsou kvuli 'jistotám', ale rozhodně ne z toho, že by něco takhle hrotili.
Ty dva zlí, ošlkiví a nasraní (nebude na dárky) to byli fakt kokůtci,
co ani nepochopili, že když se jedu napráskat, tak to asi není normální
a něco jim chci sdělit. Ale před vánocemi jsou tihle výběrčí zahleděni
do svých peněženek a nechápou nic, mimo mp robotiku.
Budu muset zas na úřad psát stránkové lejstro, ale navíc si budu na
ty dva stěžovat a budu chtít vyjádření. Při posledním podání vysvětlení
mi paní úřadka soustrastně sdělila, že voni jsou takový divní a někdy to
a to...a že jestli chci, tak až si na ně klidně stěžuju...a hodila to do
krabice Vyřízeno. Nakonec mě naštvala i ona. Podle mě by měli držet spolu
(neříkám, že je to moje přání, ale vyplývá to z logiky vztahů) a já bych
se měl u podání vysvětlení trochu zpotit. Místo toho můj pracně vytvořený
(a možná trochu vtipný) elaborát nikdo ani nepřečte. A když přečte, tak
nepochopí. A když pochopí, tak špatně. A když dobře, tak za dvacet let
a debude to úředník, ale někdo v archivu, nebo ve sběrně. A ve finále mi
ani nedají papír na kterým by bylo napsáno: Toto podání vysvětlení je pravdivé
– odkládá se – a vidíš strážníku nic se neplatí. Abych to těm aktivistům
mohl příště ukázat, že jsem měl pravdu já, že nic nezaplatím. Nemysleli
by si, že jejich počínání je smysluplné.
Toto byla skutečná buzna zákona v praxi.
P.S.: Nakonec pravda v něčem zvítězila: V jedné slovní přestřelce s
figurantem jsem na svou poznámku, že jsou to oni které platím z daní, obdržel
zajímavou a vševysvětlující odpověď. Vy nás, pane, neplatíte. A měli pravdu.
Za něco, co jsem neudělal neplatím a platit nebudu.
Veselé vánoce.
9.12.2011 Tibi