D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Země, která může být vzorem (až na ty daně)
    Vydáno 03. 11. 2013 (13726 přečtení)

    D-FENS použil zajímavý bonmot: Česká republika má potenciál Norska a vládu Konga. Hrozně rád bych znal autora toho obratu, neboť by bylo příliš krásné, aby to byla pravda. Není totiž v Evropě asi rozdílnější země, než je Norsko a ČR. Na druhou stranu, asi by se někteří přispívatelé a diskutéři na tomto webu s prominutím potentočkovali, kdyby si měli užít norského „socialismu“. Já osobně bych ale proti některým opatřením nic neměl. Posuďte sami.

    Co je norské, to je dobré

    Ještě v polovině minulého století patřilo Norsko mezi ty chudší evropské země. Mělo vlastně jen nerostné suroviny, vodní zdroje a rozvinutý loďařský průmysl, ale přesto hledělo do budoucnosti s optimismem. Pak přišly první nálezy ropy a země se záhy stala jedním z  největších světových producentů. Všechen zisk z ropného bohatství se prostřednictvím Státního důchodového fondu stal veřejným pokladem, který má přispívat na blahobyt současným i budoucím generacím. Fondem spravované prostředky v současnosti již přesahují výši 3.000 miliard norských korun, takže Norové investují doslova po celém světě, od Jižní Ameriky po Tichomoří. V nakládání s tímto obrovským majetkem existuje v celé společnosti shoda. Není například představitelné, že by se investovalo například do firem, které poškozují přírodu nebo omezují lidská práva. Nicméně jde o velmi opatrné hospodaření. Norské ekonomické statistiky zásadně uvádějí hospodářské výsledky „pevninského“ Norska a ropného průmyslu zvlášť. Norská ropa neteče z písku sama od sebe, je třeba ji složitě dobývat a vykonat mnoho práce za využití špičkových technologií, těžařských dovedností a technického umu. A právě nutnost získávat nové technologie, dovednost objevovat nová řešení a umění těžit ze svých nalezišť bývá v Norsku pokládáno za větší přínos pro zemi než finanční zisky. I v jiných otázkách (než je spravování ropného fondu) prochází celým politickým spektrem shoda. Mezi vládnoucími politiky, svazy zaměstnavatelů a odbory panuje důvěra, umožňující jim překonat i časy krize. Všeobecně přijímaným společenským principem je rovnost a zahlazování (sociálních) rozdílů, což nemá mnoho společného s leninským socialismem, natožpak s reálným socialismem, jaký jsme poznali u nás. Existují sice i velmi bohatí Norové, ale důležitější je to, že v celé společnosti se za posledních dvacet let norským občanům výrazně zlepšily životní podmínky. Stát na tom má velký podíl, neboť zhruba polovina obyvatel bere nějaké dávky. Velké majetkové rozdíly jsou přijímány s odporem a různé nemravné manažerské benefity jsou tu nemyslitelné (zvláště u státních firem). Každý Nor si navíc velmi lehce, několika kliky myší, zjistí informace o daních, příjmech a majetku kteréhokoliv jiného občana. Nejlepší lék proti korupci! Není však třeba krást druhým, neboť za normální tu lze považovat dobře situovanou „obyčejnou rodinu“, s novým autem, luxusní chatou či víkendovým sídlem v horách nebo u moře (tam bývá zakotven nějaký rychlý člun nebo jachta), jezdící na dovolenou na exotická místa a poskytující vzrostlým dítkům nevýchovně velké kapesné na jejich zájmy. Avšak nic nepřesáhne obecně respektovanou míru udržitelného rozvoje a dobrého vkusu. Bankéř nebo ministr mají jen tak velký dům, jaký dokáží sami uklidit. Blahobyt však nepoznáte, když navštívíte nějaké obchodní centrum nebo nakouknete Norům do nákupních košíků. Ceny jsou opravdu vysoké a navíc se může stát (jako v loňském roce), že úplně chybí důležitý výrobek, jako je například máslo. Přísná ochrana vlastních zemědělských produktů může způsobit i to, že se zboží vyprodá, ovšem trh je pro zahraniční výrobky jen těžce dostupný. Zato Norové dobře vědí, co kupují a nějaké „polské“ jedy nejsou v obchodech myslitelné. V době vánoc tedy například paradoxně mířily do Norska nouzové dodávky másla z Evropy a přitom z Norska do Evropy zase na pomoc evropským ekonomikám 55 miliard norských korun (což je 182 miliard českých korun!).

    Peníze tedy nejsou problém, a i když jsou zakonzervovány ve fondu, existují a zbavují Nory z obav o budoucnost. Jejich přísun do ekonomiky je však omezován, ze strachu před jejím „přehřátím“. Norsko nyní udržují polští a jiní zahraniční dělníci, v rybích závodech a restauracích pracují Švédové a taxíky řídí Pákistánci. Nor už dávno není ten chlapík v overalu s olejovými skvrnami, sedí za počítačem a chodí na porady. Podle jednoho případného bonmotu víc Norů tráví vymýšlením trefným sloganů, než prací na stavbách. Do lékařských a inženýrských oborů se hlásí děti přistěhovalců – nejčastější činností norské mládeže je studium žurnalistiky nebo médií a snění o dráze celebrity. Přestože do Norska teče zlatavá řeka ropných peněz, překvapí doslova neuvěřitelná dovednost státních úřadů vymámit z obyvatel i cizinců vysoké daně a poplatky. Posedlost vybírat daně a vynalézavost jejich výběrčích je pověstná. Může se stát, že úřady svému občanu nebo zde působícímu cizinci prostě zkonfiskují bankovní konto, pokud mají pocit, že nedostaly to, co dostat měly. Na druhou stranu, norští občané tvrdě brání proti byrokratům svou osobní svobodu, takže po několika neúspěšných pokusech bylo zrušeno sčítání lidu.
      Nelze hovořit o Norsku a zároveň si nevšimnout, jak tato země pomáhá a pracuje pro mír v mnoha krizových oblastech všech kontinentů. Norští diplomaté se snaží po celém světě vyjednat lepší zítřek a norská společnost na to přispívá svými bezednými prostředky. Jen v roce 2008 byly na humanitární pomoc vyčleněny 4 miliardy dolarů, což tuto zemi staví na třetí místo na světě (v poměru HDP a pomoci) a pokud budou splněny již naplánované předpoklady v tomto i budoucích rozpočtech, vrátí se Norsko na první pozici, která mu dlouhodobě náležela. V roce 2010 byla plánovaná částka 4,64 mld. USD, což je zhruba 1.09% HDP. Navíc když se podíváme na seznam podporovaných zemí, vidíme (na rozdíl od jiných států) opravdovou pomoc proti chudobě a ne posilování vlivu v návaznosti na budoucí ekonomický prospěch. Tato politika pomoci má u obyvatel Norska přímo neuvěřitelnou 90% podporu.

    Krásná norská příroda a kulturní zvláštnosti

    Norský lid celé věky zápasil s těžkými životními podmínkami, drsné podhoubí vypěstovalo kruté a větrem ošlehané nájezdníky – Vikingy. Země plná kamenů a ledu byla později nejprve v dánském područí a následně v královské unii se Švédskem, ale vždy byla tou méně významnou a přehlíženou částí. Právě tyto okolnosti vedou k současné rivalitě se sousedy a občas tvrdošíjným až sobeckým postojům v různých otázkách. Severní moře, díky teplému Golfskému proudu bohaté na ryby, je Nory považované za vlastní a doslova pirátsky drancováno. To, že Norové nejsou členy EU, je také dáno nechutí dělit se o své vody s ostatními evropskými rybáři. Velmi šikovní norští rybáři dnes sice rozvíjejí chov ryb především v mořských sádkách, ale tu a tam ukážou i starý kořistnický pud při sporech o rybářské oblasti mimo jejich vody. Norské mořské teritorium je sedmkrát větší než pevninské, Norové nyní spravují přes 2 miliony čtverečních kilometrů oceánu a rybami zásobují 150 zemí světa. Ne každý však norskou hegemonii uznává, a tak norská pobřežní stráž tu a tam zajme islandské nebo ruské rybářské lodi a odvleče je do svého přístavu pro „nedovolené rybářské praktiky“. Norové se nezalekli ani tehdy, když Rusové vyslali do sporné oblasti bitevní křižník Severomorsk. Neohrožení norští inspektoři vnikají na rybářské lodě cizáků a po vzoru svých statečných předků hájí nároky své domoviny.

    I když se při vyslovení jména „Norsko“ každému vybaví na prvním místě příroda, samotní domorodci nijak zvlášť své okolí nechrání. Není tak dávno doba, kdy bylo dosluhující auto nebo traktor prostě přivezeny ke skále a svrženy do moře. Norů je však tak málo, že své přírodě prostě nemohou vážněji uškodit. Všichni rádi chodí do přírody a ne nadarmo se říká, že se narodili s lyžemi u nohou a batohem na zádech. Neděle je tradiční „turdagen“, kdy se vyrazí ven, ať již pěšky, na lyžích, na kole nebo třeba ve člunu. Norové jsou přímo posedlí debatami o počasí, kterému rozumějí do všech detailů. Tomu se nelze divit, když se počasí běžně změní několikrát i během jednoho jediného dne. Další norské úsloví praví: „neexistuje špatné počasí, pouze jste se špatně oblékli.“ Do Norska se jezdí hlavně kvůli přírodním krásám, nicméně zejména metalový fanoušek by si přišel na své prohlídkou četných vikinských muzeí. I typické dřevěné kostelíky, bohatě zdobené řezbami, stojí za návštěvu.

    Jak již bylo řečeno, Norsko nemá nouzi o prostředky a velmi štědře se stará o svou kulturu. Například podle zákona je každá kniha zakoupena v počtu jeden tisíc výtisků pro knihovny (jakákoliv, například i moderní poezie, kniha pro děti nebo divadelní hra). Ve čtyřmilionovém státě tedy počet výtisků začíná tam, kde u nás končí jen málokteré bestsellery. Každý překladatel z norštiny v zahraničí může požádat o dotaci na překlad – aniž by přeložený text pak musel knižně vyjít. Norsko má dvě verze norštiny a je skoro jisté, že i ta poslední brožurka obsahuje obě jazykové verze (byť jsou si podobné jako vejce vejci). Jejich používání není dáno ani územně, ani národnostně – je to zkrátka věc osobní volby. Třeba ve školách se učí tou variantou jazyka, kterou jednou za čas odhlasují rodiče žáků.

    Norové a Češi

    Norové, kteří přijíždějí do Prahy, se příliš nezajímají o historii (zejména ti mladí). Praha je prostě jen zajímavé místo, kde mohou za své peníze užít všeho, na co mají chuť. Obecně řečeno – historie nebývá obvykle koníčkem Nora, neboť mu až příliš živě připomíná dánskou a švédskou nadvládu, která trvala čtyři století. Teprve, když nalezne paralely s českou historií (zejména švédský vpád za třicetileté války), je mu sympatické, že objevil zemi s podobným osudem. Norská neochota vstoupit do Evropské unie jistě souvisí s všeobecným názorem, že by si v současnosti raději o všem rozhodovali sami, tím jsou Čechům podobní. Jenomže tam si politici nedělají z občanů dobrý den a jejich názor respektují. Podobné znaky s námi najdeme také ve zdravotnictví, norské nemocnice někdy působí i mnohem hůře: plné čekárny, lůžka na chodbách, dlouhé čekací doby na operace a vysoké platby za zákroky jsou u tak bohaté země udivující. Na přibližně stejné úrovni je také nepříliš kvalitní školství, plné apatických učitelů a memorování – norští žáci jsou při mezinárodních srovnávacích testech opakovaně nejhorší ze všech skandinávských zemích, podobně jako Česká republika má nejhorší výsledky ze všech našich sousedů. Ale vzájemné srovnání Norsko – ČR přece jen dopadá (samozřejmě) v náš neprospěch. Můžete narazit na mnoho mladých Norů, kteří studují v zahraničí, někteří také u nás. Zemi studia si vybírají nikoliv podle kvality, ale často podle klimatu (nejvíce Austrálii). Ale zpět ke srovnávání, někteří Norové jezdí do Prahy také proto, že romantické místo oživí stereotypy ženského a mužského chování, v jejich zemi již zapomenuté (respektive zapovězené). Co také můžete čekat od země, kde bylo postupně v osmi vládách (složeném střídavě z různých stran) od roku 1986 do současnosti vždy přes 40% ministryň? Stejné zastoupení mají i v parlamentu. V Norsku si i společně žijící páry perou a žehlí každý sám, avšak v Praze se žena může stát opět bezbrannou a slabou dívkou a muž gentlemanem – ochráncem. Zatímco v Oslu muž ženě klidně pustí lítačky do obličeje, u nás nachází přirozenou a vrozenou část sebe sama, která mu umožní být tím silnějším a zároveň dvorným partnerem. A že mají Norové na to, aby romantiku oživovali v těch nejlepších restauracích a hotelech, napovídá další srovnání: roční domácí hrubý produkt (který je v Norsku přerozdělován rovněji než u nás) činí v této severské zemi 79.000 dolarů a v Čechách 19.000 dolarů. V průměrném ročním platu vypadá rozdíl takto: Norsko 4840 eur (1. místo na světě), Česká republika 900 eur.

    Ale nemusíme podléhat komplexu méněcennosti, v Norsku jsme také zanechali své stopy: norská veřejnost vyžaduje na Štědrý den dopoledne televizní vysílání naší „Popelky“. Politikou jsme začali, politikou skončíme. Jednoho krásného dne v roce 2008, kdy se ve světě stala poměrně závažná politická událost a Evropa stála na nohou, deník Dagsaviden ležérně informoval: „Premiér Jens Stoltenberg a ministr Lars Sponheim jsou na lovu. Ministryně rybolovu odjela do lesa na borůvky“. Bývalá norská předsedkyně vlády Gro Harlem Brundtlandová zase jindy řekla: „dobré je typicky norské“. I současní norští ministři a ministryně, při všech příležitostech vesměs oblečení v červených bundách a neformálních svetrech, se stále usmívají a slibují vyšší mzdy, ještě kratší pracovní dobu a ještě delší dovolenou. Průzkum, který oslovil 40.000 Norů, zjistil široké zastoupení „pocitu štěstí i spokojenosti a absenci starostí“. No řekněte, nechtěli byste žít v takové zemi? Samozřejmě vím, že někteří nechtěli: je to stát, má hranice a daně a politiky apod. Ukazuje se, že žádný stát – jako ostatně nic v reálném světě - není ideální. Ovšem za sebe si říkám, že za pokus by to možná stálo, jsou tam totiž i dlouhovlasé bloňdaté Norky a skvělý heavy metal…


    25.10.2013 James Bit 007
     
     
     
     


    [Akt. známka: 1,80] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 120 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.