Vážení
čtenáři serveru D-Fens, rád bych Vám prostřednictvím tohoto
serveru popsal zkušenosti s výběrem prvního auta. Ať tento
článek slouží Vám k pobavení a Vašim známým k poučení.
Na
začátku léta jsme se s přítelkyní dostali do situace, kdy
využívání služeb MHD a dalších alternativních dopravců při
přesunech do/z práce, ke známým atd. již nebylo možné a bylo
na čase pořídit si vlastní vůz. Přítelkyni tehdy končilo
stavební spoření, a tak se rozhodla část jej investovat do
vlastního dopravního prostředku. V té době jsme byli oba
imobilní (= půjčovali si auta od rodičů) a ani jeden z nás “do
aut moc nedělal”, takže začala nekonečná doba vyhledávání
informací na internetu, zjišťování pravd a polopravd od kamarádů
a různých známých a prodírání se desítkami značek a stovkami
modeků aut v inzerátech.
Moje
přítelkyně měla na začátku tohoto dobrodružství poměrně
jasnou představu: VW Polo, max. 5 let staré, chtěla za něj dát
max. 50 000,- Kč, fbenzínu a s dostupným servisem. Naši vizi
jsme konzultovali s panem internetem a podle prvních informací
nebyla úplně mimo. Internet se hemžil inzeráty, jedno Polo
střídalo druhé, roky výroby se měnily jako pracovníci v
reklamní agentuře a netrvalo dlouho, na Tipcars se jedno přítelkyni
zalíbilo.
Přítelkyni
jsem navrhl alternativu koukat se spíš po individuálních
inzerátech na specializovaných fórech, jelikož jsme v našem
okolí neměli nikoho, kdo by podobné auto prodával. Zjistil jsem,
že největší pastí je v tomto ohledu server bazos.cz, kde se
většina inzerátů tváří jako inzeráty od fyzické osoby -
vlastníka vozu. Až po domluvení prohlídky člověk zjistí, že
stojí uprostřed pole, kde je ostnatým drátem obehnanejch pět
aut, ze kterejch chčije olej i zpětnejma zrcátkama. We found it
hard way. Ale zpátky k našemu příběhu.
Přítelkyně
se vypravila s naším známým - shodou okolností dopravním
policistou - do jednoho bazaru u Písku na vysněné Polo, rv. 2007,
údajně 70K km za cca 55 000,-, seviska. Po prvotním ohledání a
testovací jízdě byly jasné dvě věci: to, že 70K km najeto
rozhodně nemá a to, že při tomto nájezdu není obvyklé, aby
byly rozvody a tlumiče po smrti. S bazarníkem si řekli sbohem,
přítelkyně po prvním neúspěchu upadla do drobné deprese a
znovu jsme začali kydat žumpu na internetu.
V
průběhu dalšího měsíce jse oba procházeli internet. Očekávání
přítelkyně se také trochu změnilo: Polo nebo C3, rv do 2006,
max. 70.000,-, najeto do 80k km. Našli jsme jedno, které bylo
sice o 10 000,- Kč dražší, ale vypadalo docela rozumně, počet
najetých kilometrů se tvářil více méně taky reálně, a tak
jsme se vypravili k “bazarníkovi” z jižní Moravy. Na tuto
prohlídku jsem jako spottera rekrutoval automechanika - souseda mých
rodičů, kteří bydlelí shodou okolností asi 3km od bazaru.
Přijeli
jsme na okraj vesnice, kde se ve dvoře krčilo několik
zaparkovaných aut pokreslených křídou. Za chvíli dorazil i
bazarník - v zeleném camo nátělníku, teplácích a Crocsech.
Vybavil jsem si několik článků z D-F a v duchu si zanadával.
Bazarník zaskočil pro klíče, natočil Polo, pištění -
proklouzl startér, a nic. Napodruhé už měl více štěstí a
motor naskočil. “Je to z itálie po nějakým důchodci”,
byla první informace, asi na omluvu startéru?
Soused
začal auto systematicky osahávat, chvíli na něj koukal z úhlu,
chvíli zdálky, chvíli skákal po kolech, chvíli se plazil po
břiše, v interiéru poodlepil, co se dalo, poklepal, co poklepat
šlo. Tohle trvalo asi půl hodiny. To už bazarníkova nálada
doznala znatelných změn, nejpíš proto, že vidina cashů byla čím
dál vzdálenější. Možná za to mohl náš dotaz, jak je to s
placením a jeho odpověď, že jako těch vosumdesát je když si to
přepíšem sami, jinak že to přepisuje von a že je to pak za
necelejch devade. V ten okamžik jsem postřehl poznámku o idiotovi
směrem k bazarníkovi z úst mé přítelkyně a zároveň se náš
soused, který až do té chvíle projevoval trochu perverzní zájem
o kchár zeptal, jestli to jako může projet. Přítelkyně se
nechala přesvědčit na zkušební - demonstrační jízdu okolo
bazaru. Soused to projel, vystoupil, natáhl ruku a začal na prstech
počítat:
Soused:
“Takže to máme: tlumič pravýho předního kola je v hajzlu,
levý zadní je před smrtí. Dál, je lakovanej přední nárazník,
kapota a pravý dveře. V motoru to máte na jedný straně
zakytovaný a u světel trčej nějaký nezapojený dráty, který
“asi z něčeho zbyly”. Takže já myslim, že je to na tu levou
stranu zbořený. Dál, kdy ste na tom měnil olej a kdo na tom měnil
nebo kontroloval rozvody?”
bazarník, s mírně
nepřítomným výrazem: “Jo rozvody a všechno to sou jako
zkontrolovaný...”
soused: “Jo, ale kdo
vám to dělal? Sou zkontrolovaný rozvody? A co volej, kdy jste na
tom měnil volej? Velkej techničák tu neni, serviska taky ne a u
motoru taky není nic psaný.”
bazarník: “Jo to mi
všechno kontroloval pan Václavek, to je všechno vpohodě, s tim
nic neni.” (mávnul rukou směrem přes silnici, kde byl servis
s nápisem Václavek).
soused: “Pan
Václavek? No tak dobrý, to beru tak jako že to nikdo nekotroloval.
Takže to sou rozvody, volej, oba tlumiče a to je jen to, co se tu
našlo na místě. Jestli to chcete prodat za čtyřicet, tak to
berem.”
Bazarník
se uchechtl, auto chcípnul, beze slova jsme se rozloučili a odjedli
na víkend k rodičům. Po cestě jsem poděkoval sousedovi, jak za
expertízu, tak za nádherný “vyndání” bazarníka, utěšil
brečící přítelkyni a propadl se do mírné deprese.
Následující
pondělí. Píšu o radu D-F (ještě jednou díky). Píšu taky
offroad kamarádovi M., ten sice o ničem na prodej z okolí neví,
ale slíbil pomoct jak jen to půjde.
Hledáme
dál. Očekávání přítelkyně: Polo, C3 nebo Fabie, maximální
cena 80 000,- Kč, rv neřeší, jen chce mít k autu kompletní
historii (vyplěný velký TP a serviska, certifikát od Cebie
atd). Procházíme Dasweltauto, zvažujeme využití služeb AZ
Consulting. Výběr aut provázejí časté hádky.
Do
procesu se vkládá budoucí tchýně, které se zdá, že už to
trvá ňák moc dlouho (tchýně koupila auto poprvé v životě před
třemi lety v Porsche v CB, Polo rv2007, najeto asi 60k za cenu asi
80 nebo 90 000,- Kč, údajně tam přijelo asi dvě hodiny po tom,
co se tam přišla podívat (tomu moc nevěřím); zaplatila, odjela
- to jen pro představu). Tchýně radí s výběrem auta (“a co
tohle, to je takový hezký, červený/modrý/zelený/stříbrný/xxx”),
já vznáším protiarument (“prosimvás, přece si nebudete auto
vybírat podle barvy”), tchýně kontruje (“no já bych si ho
vybírala hlavně podle barvy!”). Vzdávám to, na zbytek návštěvy
se zavírám v ložnici a děkuju gáje, že aspoň moje přítelkyně
je normální.
Internet
time: zachovalých VW Polo s kompletní certifikací rozhodně “není
jako rohlíků” a cenově rozhodně nestojí 80tis. Kč. Polo
pomalu odsouváme, přítelkyni se začíná líbit C3 a kapituluje i
na Fabii, která - byť se jí nelíbí - jejím účelům poslouží
stejně dobře. Vybíráme Fabie a C3. Hodnotíme klady a zápory, já
argumentuju cenou potencionálního servisu C3 a tím, že v podstatě
v okolí nemám nikoho, kdo by o tom autě měl nějakou relevantní
referenci. Vybíráme několik (4) Fabií, všechny v okolí Prahy (z
toho dvě z nich sám předtím ohlídnu, stojí na bazaru blízko mé
práce) a jednoho srpnového dne se scházíme u váše zmíněného
známého, který nám jak pomohl s výběrem auta, tak nám poskytl
zázemí u něj doma.
S M.
jsme na auta koukali na internetu, nic se nám nejevilo podezřelé.
M., do té doby prozatím laik v oblasti malých osobních aut (ale
profesionál a petrolhead každým coulem, držitel několika cen
offroad trialu z MČR a ME, včetně té nejvyšší) nám pak ukázal
svůj pozemek, na kterém v té době parkovalo 8 (slovy osm) Jeepů
XJ, jeden Wrangler a XJ v trialové úpravě, rozebranej Comanche
(jediný v ČR) a asi nejhezčí XJ po repasi, co v republice jezdí.
Ale to už je na jiný článek. Projeli jsme se v XJ (přítelkyni
se přestala líbit C3 a Fabie) a šli si na Velký den odpočinout.
Fabie
1: Fabie bez velkého TP a servisky (proč jsme tam vůbec jezdili?),
už si nepamatuju parametry, co mi ale utkvělo v paměti bylo to, že
měla bílou střechu (asi je to nějaká hipsterská móda) a k tomu
bílý zrcátka, a byla v oranžové barvě. Tolik k autu. Bazar
upostřed pole za Prahou, trochu větší. Co se externích pondětů
týče, všude byly cítit chcánky, ale doslova - jako by na to auto
chodil někdo měsíc chcát. Bazarníka jsme zavolali, nechali si
otevřít kapotu (nikdo z nás na auto nechtěl nijak moc sahat),
kamarád M. chvíli koukal do motoru a pak nečekaně vystřelil:
“Simvás, nevíte jak moc to bylo zepředu bořený?” Touhle
otázkou bazarníka naprosto vykolejil, odpověděl něco ve smyslu
“Erfmmm no moc ne nebo nevim”. Jedeme dál. (osobně jsem
Fabií v takové barevné úpravě moc neviděl, vlastně žádnou;
předpokládám, že se dělá jen v kombu střecha X zbytek
karoserie, co je lakovaný navíc není košer, ale můžu se plést)
Fabie
2, 3 (a 4): všechny tři Fábie stojí v autorizovaném bazaru v
Holešovicích, u Libeňského mostu. Všechny mají servisku v
různém stadiu vyplnění, všechny mají certifikát od Cebie,
všechny jsou majetkem leasingovky a bazar dělá prostředníka
(údajně kvůli tomu není možná sleva). Celkem jsou čtyři vedle
sebe, ale vybíráme ze třech. Když už jsme v tom, necháme si
všechny otevřít a natočit. Všechny jsou bývalá firemní auta,
mají stejné SPZ (+1) a až na jedno i síťku mezi kufrem a
sedadly. Jsme v bazaru dvě hodiny, porovnáváme mezi sebou 4 Fabie.
Třikrát (!!) se nám stane, že k nám zabloudí mladý pár a ptá
se M., jestli tomu trochu nerozumí a nepomohl by jim s výběrem
taky. Divím se, že na to mají odvahu (ne požádat o pomoc, ale
jít na vlastní pěst do bazaru).
pár1: “..a čemu
tady můžeme vlastně věřit?”
M: “Tady? Ničemu.”
Po
důkladném ohledání a porovnání všech čtyř fabií vyřadíme
první dvě nejlevnější (85k a 90k) - jedna je jedna očividně
bouraná na předek, druhá do kufru. Zbývají nám dvě - každá
má trochu poškrabaný dveře, stojí cca 120 000,- Kč, najeto 80
000km, rv2008. Každá má také tak trochu slepá místa v servisce,
ale alespoň mají vyplněné údaje o servisu pod kapotou s počtem
km, kdy byl dolejvanej olej. Nechali jsme si čas na rozmyšlenou,
přeci jen se to do našeho původního rozpočtu vzdálilo více než
výrazně. Následující den jsme se vydali do bazaru zakoupit
poslední jmenovanou Fabii (v polovině srpna). Pak následoval
klasický kolotoč - po zaplacení a jedné urgenci přišel velký
TP od leasingovky, s autem se zajelo na klasický servis + evidenčka,
malá fronta na úřadě, poplatek, značky, nazdar.
Mezitím
M. prodával nějaké věci z pozůstalosti, takže jsem od něj v
průběhu našeho malého rodinného dramatu koupil za cca 50k Kč VW
Bora 2.0l benzin, 170k Km, po kompletním servisu.
Obě auta nám zatím
slouží bez problémů.
Na
konec snad jen to nejdůležitější, jelikož pointa z tohoto
článku je tak trochu “meta”:
I
kdybych byl schopen časově oběhnout s přítelkyní všechny
bazary, rozhodně bych nebyl schopen auto fundovaně posoudit. V
tomto jsem se v průběhu našeho hledání několikrát skutečně
utvrdil. Člověk - laik - najde na internetu desítky článků, na
co si při koupi auta dát pozor. Že na támdlenctý vojetý fóbii,
co má na tachometru nalítáno 70 000km a má vojebanou šaltpáku a
vochmatanej volant nejspíš bude něco v nepořádku. Že se stačí
podívat do motoru, na barvu plechů/plastů, na to, jak doléhají
dveře a voilá, rakev pozná i naprostej vohnout.
Ne. Ne, a stokrát ne -
laik na autě pozná naprosté minimum věcí, možná vůbec nic.
Když mi soused - automechanik ukazoval rozdíly v lakování na
karoserii, nepoznal jsem nic. Když M. našel vymlácený “ťuflíky”
v bloku motoru Fobie a umně zamaskovaný kit, nebo tlakem přervaný
šroubky v úchytech dveří od kufru, nikdy by mě nenapadlo se na
takové místo podívat.
Upřímně
by mě docela zajímalo, jak dopadly ty manželské páry, které nás
oslovily při naší anabázi výběru auta v bazaru. Možná auto
vybírají doteď. Možná taky ne. Možná zamířili do áček a
teď o nich TV Nova točí další díl z nekonečného seriálu
lidské hlouposti.
Původně
jsem chtěl sepsat pár postřehů, co mi zůstaly při výběru auta
v hlavě, nechtěl bych tu ale mystifikovat případné čtenáře,
tak to nechám na téma diskuse. Na závěr snad jen pár rad ode mě:
- výběr auta nám trval
bratru 3 měsíce. Zvažte, zda na to máte tolik času, případně
toto delegujte na společnosti, které se těmito úkony zabývají
(toto není PR článek)
- vyvarujte se nákupu v
bazarech a pokud není zbytí, NIKDY nechoďte po bazarech sami s
tím, že to máte ve voku, že máte načtenejch pět článků o
výberu aut z iDnesu, jeden z Novinek, a spálit se nemůžete. Omyl.
Pravděpodobnost, že v bazarech narazíte na shit, byla v mém
případě 80%. A kdybych tam byl sám, teď v jednom z nich jezdí
moje nejbližší.
02.12.2012 P.