S blížícím se listopadovým zahájením platnosti dopravních značek C15a/C15b
Zimní výbava/Zimní výbava-konec, které jsou již v některých úsecích osazovány
a snižujícícími se venkovními teplotami lze očekávat zvýšenou aktivitu
flamewar mezi příznivci a odpůrci zimních pneumatik.
Tento článek by ale
neměl být zdrojem flamewaru, spíše pohledem člověka, který prožil v místech,
kde je půl roku zima a po zbytek roku sníh nezanedbatelnou část života.
Auto, hory a sníh.
V zimě padá sníh. Někde víc, někde míň a v místech, o kterých mluvím
(což je zimní středisko v Krkonoších, ležící převážně v nadmořské výšce
nad 750 metrů nad úrovní Baltu) ho umí být opravdu dost. Napadne zhruba
na přelomu listopadu a prosince a vydrží leckdy do dubna. Pro místní obyvatele,
dojíždějící do níže položených míst do školek, škol, za prací, nákupy či
za zábavou je to něco naprosto přirozeného, s čím je potřeba automaticky
počítat. Ti, co jezdí autobusem protě počítají s tím, že občas kvůli sněhu
nepojede nebo nevyjede až do cílové zastávky a ti, co jezdí auty prostě
v listopadu přezují na zimní gumy, do kufru hodí lopatu, lano, vaťák, baterku
a kanystr s enzetovým palivem a pro všechny případy řetězy. Ježdění po
bílé silnici berou jako něco normálního, za rozumný posyp považují inert
a solení je neskonale štve. Majitelé penziónů a horských bud mají převážně
náhon na všechny čtyři a offroady, ti ostatní jezdí v podstatě stejnými
auty, jako ti dole pod kopcem, jen akumulátory a světla mají ve výrazně
lepším stavu. Gumová těsnění dveří mají naglycerínovaná a do zámků nafoukaný
práškový grafit.
Když v zimě padá sníh, padá většinou navečer a přes noc a v kombinaci
s větrem umí za pár hodin silnici zarovnat tak, že i šikovní kluci, pilotující
velké oranžové krávy s pluhem vepředu a sypačem vzadu mají problém zjistit,
kudy ta cesta vedla. A to i přesto, že jim v tom pomáhají tyče s reflexními
pásky a dokonalá znalost terénu. Majitel auta večer (a stmívá se po čtvrté)
dorazí domů, vyhází příjezdovou cestu ke garáži nebo - častěji - jen box
pro svoje a manželčino auto, hodí přes baterku deku nebo baterku vyndá
a odnese do tepla a tiše doufá, že ti šikovní kluci silnici ráno stihnou
protáhnout dřív, než bude potřeba vézt děti na nultou hodinu. Ráno pak
vstane o půl hodiny dřív, než je potřeba, zkusmo nastartuje a s lopatou
v ruce udělá autu cestu zpátky na silnici. Pak omete sníh z auta (kompletně,
ne jenom průzory o velikosti tankistických triplexů) a vyrazí. Ráno je
v pohodě, přes silnici lze očekávat tak maximálně větev, strom nebo ranního
zásobovače z nížin s tranzitem. Přes den je to horší, jak bude uvedeno
dále.
Když padá sníh, šikovní kluci v oranžových krávách čistí silnice podle
pořadí. Nejdřív silnice prvého pořadí, což jsou silnice první třídy a páteřní
tahy, následně silnice nižších pořadí. Místní komunikace čistí obecní úřad
silami vlastními (většinou Unimog s frézou / šípem s proměnnou geometrií
a sypačem, nebo smluvní zemědělec s traktorem), případně silami nasmlouvaných
firem. Pokud sněží trvale, udržuje se sjizdnost pluhováním. V praxi to
vypadá tak, že při mírném sněžení cykluje jeden sypač se stranovou radlicí
a podél silnice vytváří mantinel ze shrnutého sněhu. Pokud chumelí víc
nebo navíc i fouká, jezdí oranžové krávy dvě, ta přední má šípovou radlici
a razí cestu, ta druhá sníh dohrnuje do krajů a navzájem se jistí, když
je někde sníh větrem zhutněný tak, že hodí auto do příkopu. Za krávami
zůstává bílá silnice, sem tam s inertem ve strmějších úsecích a v zatáčkách.
Plýtvat posypem je zbytečné, zajezdí se a sníh ho za chvíli přikreje. Navíc
na silnici zůstane a na jaře ho bude potřeba uklízet.
Když přestane chumelit, nastupuje čas na posyp. Dole pod kopcem sůl
s pískem, které z rovné a poměrně slušně sjízdné silnice udělají oraniště
(místní mu říkají žlutá silnice), na kopci (který už je součástí ochranné
zóny KRNAPu) inert - většinou štěrk. Jízda po žluté silnici je peklo, bez
ohledu na to, co máte nazuto na kolech, pokud to není polopás. Břečka nedrží
směr, vzorek se nemá o co opřít a řetězy do dosud nenarušeného podkladu
frézují koleje, které je i na velkých kolech problém opustit. Břečka se
navíc drží v podbězích a opadává výš, tam , kde je už inertní posyp. jejím
důsledkem jsou pak vytálé díry o notné hloubce v místech, kde je normálně
souvislá vrstva ujetého sněhu, krytá posypem :-) Zbytky soli ve vzorku
navíc vytvářejí v přechodných úsecích charakteristickou roletu, která vám
oddělá tlumiče během dvou sezón.
Auto, zima a silnice.
Ježdění na sněhu je normální věc, pokud víte, jak na to. Potkáte tři
problémy, které jsou jinak, než na asfaltu. Prvním a největším je stav,
kdy to klouže moc. Ten stav nastává, když se udělá ledovka, tedy na libovolném
povrchu namrzne mrholení nebo mlha, když se udělá náledi, tedy zmrzne vrstva
natálého sněhu, na kterou přes den svítilo sluníčko nebo když se "umydlí"
měkký vlhký sníh, třeba laminátovým břitem pluhu nebo i provozem aut na
letních gumách, které při protáčení sníh vyžehlí do vysokého lesku. Pokud
to klouže moc a jedete do kopce, je to o štěstí, pokud to klouže moc a
jedete z kopce, je lepší zastavit u krajnice a počkat, až to moc klouzat
přestane. Nebo nasadit řetězy, které problém vyřeší beze zbytku, ať jedete
do kopce, nebo z kopce.
Stav, kdy to klouže málo je převažujícím po většinu zimy. V zimě to
prostě klouže a je potřeba s tím počítat bez ohledu na to, jestli je silnice
černá, žlutá nebo bílá. Na letních gumách je problém, pokud to neumíte,
na zimních, pokud si moc věříte, žetězy je potřeba nandávat a sundávat.
Další problém je v okamžiku, kdy je na silnici čerstvý sníh. Od pěti centimetrů
nahoru. Na nové letní gumě vyjedete - tedy, pokud nezpanikaříte a neurvete
vzorek od silnice, která se vám během proklouznutí okamžitě umydlí. Zimní
guma rozdíl na silnici nepozná, jede pořád stejně a řetěz pomůže, jako
kdykoliv jindy.
Auta, silnice a šoféři.
Zimní provoz v místech, která popisuju má tři podoby. Ranní, večerní
a víkendovou. Ráno jezdí dolů z kopce místní a do kopce zásobování - to
je dvojí, místní dodavatelé jezdí s auty, výbavou a šoféry, kteří vědí
co čekat, dodavatelé ze vzdálenějších míst pak v lepším případě stoí pod
kopcem a čekají, až šikovní kluci s oranžovými krávami silnici protáhnou,
posypou nebo se nad nimi smilují a vezmou je na hák. V případě horším pak
stojí někde v kopci a blokují směr nahoru, nebo stojí naštors a blokují
oba směry. Večerní podoba provozu vypadá tak, že místní jezdí do kopce
a proti nim se souká proud turistů, kteří vyrazili na odpolední nebo večerní
lyžování. Občasné turisty, uváznuvší v opačném směru do kopce řeší většinou
budaři tím, že nešťastníka vezmou na hák. Hlavním problémem je víkend.
Jak vypadá typický víkendový scénář?
Devátá hodina ranní a v kopci se směrem nahoru zoufale hmoždí auto.
Při přechodu do prudšího stoupání si řidič při podřazení utrhnul vzorek
a nyní se bezmocně snaží rozjet na nadoraz umydlené silnici podle představy
"čím víc plynu, tím víc to pojede". Kolem něj kaskadérsky prostřelilo několik
místních nebo chápavějších, kterým došlo, že za chvíli už neprojedou. Nešťastníkovi
řidiči se mezitím auto odsmýkalo doprostřed vozovky a blokuje oba pruhy.
zezadu přijíždějí další auta a musí zastavit. Fronta rychle roste. Shora
to ještě jakž takž jde, do té chvíle, kdy komusi z konce fronty ruply nervy
a snaží se projet protisměrem. Ve chvíli, kdy se potkává s protijedoucím
autobusem je situace na nejbližší hodinu zapikolovaná. Kopec se mění v
mraveniště lidí, snažících se nejprve roztlačit auto v čele zácpy, jehož
řidič již dokonale zpanikařil a s jedničkou vytočenou na plný plyn ohazuje
dobrovolníky fontánami sněhu a štěrku, lidí, snažících se neumělýma rukama
nasadit řetězy, kterými pak frézují do sněhu hluboké rýhy, opět na jedničku
a plný plyn, lidí, snažících se otočit se a jet jinudy. Někde na konci
pak bezmocně stojí oranžová kráva, které ve snaze projet dopředu a posypat
vozovku brání Brownův pohyb chaotů. Situaci vylepšují autobusy, vezoucí
děti na lyžařské výcvikové kursy a zahalující okolí oblakem kouře z prehistorického
nezávislého topení. Dopolední program všech se mění v trosky. Místní se
občas namíchnou, navlečou oranžové vesty a snaží se to boží dopuštění nějak
rozstrkat a přes CB zkoordinovat, občas to ale skončí i odstrčením překážejícího
vozu do mantinelu.
Jak se do problému nedostat.
Když už si nechcete pořizovat zimní gumy, pořiďte si řetězy a naučte
se je nasazovat. A nasaďte je pod kopcem, v klidu. Když jedete bez řetězů
- ať už na letních nebo zimních gumách - snažte se jet tak, abyste neztratili
kontakt s vozovkou, v okamžiku, kdy cítíte prokluz kola okamžitě uberte
plyn. Dokud se auto hýbe dopředu, ještě není nic ztraceno. Když je kolem
místo, zkuste jet blíž ke krajnici, kde je hlubší sníh a víc šancí, že
se vzorek chytne. Zkuste - pokud to situace dovoluje - jet šikmo nebo cikcak,
ztrátu adheze mohlo zapřičinit pár gramů, které napříč kompcem vykompenzujete.
Když už auto zastaví, kousek couvněte a vyjeďte ze své stávající stopy
- bude umydlená a nerozjedete se, navíc si v případě letní gumy zanesete
vzorek sněhem. Pokud to situace umožňuje, scouvejte si pod nejhorší kopec
nebo třeba na nějaký výjezd, abyste se nerozjížděli přímo proti kopci.
Dobrý nápad je kýbl s pískem v kufru nebo v nouzi nalámené jehličnaté větvičky
pod hnacími koly. Poslouží i koberečky z auta. Rozjíždějte se na nejmenší
možný plyn, každá watt výkonu navíc je riziko, že se kola utrhnou. Pokud
to váš motor zvládne, zkuste se rozjíždět na dvojku, což se může zdát v
rozporu s předchozí radou, ale pomáhá to :-) Pokud jedete a někdo má problém
před vámi, nezastavujte tak dlouho, jak je to jen možné - raději podřaďte
až na jedničku a jeďte krokem s tím, že se ho na vhodném úseku pokusíte
předjet. Každým zastavením zhoršujete svoji šanci znovu se rozjet.
Pokud je na silnici závěj a vy vidíte za ni, nezpomalujte, snažte se
ji prorazit. Pokud za závěj nevidíte, je čas vyndat lopatu a nebo počkat
na oranžovou krávu. V hlubokém sněhu včas podřaďte, klidně až na jedničku.
Hluboký sníh klade kolům nečekaně velký odpor a pokud zastavíte v hlubokém
sněhu, bez lopaty neodjedete. To v lepším případě a jen směrem dozadu ve
své koleji. Auto není pluh a sníh, dosahující ke spoileru nebo nárazníku
neuhrne, takže závěj, širší než metr radši nezkoušejte.
Zbývá rozjíždění z hlubokého sněhu - pro něj platí jediné pravidlo:
hlavně se nezahrabat. Lepší je udělat si před kola cestičky, než obkopávat
auto, sedící na nápravách. Pokud už se auto začalo zahrabávat, zkuste jej
rozhoupat střídáním jedničky a zpátečky, je to sice záběr na spojku a chce
to grif, ale nemáte li někoho kdo zatlačí, je to mnohdy jediná cesta z
díry ven.
A zkuste to někdy na zimácích, vyřeší vám spoustu problémů.
25.10.2008 Torm