Na úvod předesílám, že s tímto vozem jsem strávil pouze jeden den a najel
jsem cca 550km městem a rovinatou nebo mírně zvlněnou krajinou se zatáčkami.
Nejde tedy o žádný hloubkový test, spíš o dojmy. Auta této kategorie si
na letištích půjčuju poměrně často, takže mám dobrou možnost srovnání.
Jedná se vždy o automaty, protože je mám prostě rád.
Pochopitelně je moje subjektivní hodnocení ovlivněno tím, čím jezdím
doma, což je Octavia 1,8 TSI DSG7st.
Dopředu nikdy přesně nevíte, co vám v nižší třídě půjčovna strčí do
ruky. Máte jistotu pouze v tom, že to bude automat, když si ho objednáte.
V potvrzence objednávky stojí obvykle „Opel Astra or similar…“. Přiznávám,
že mě úplně nepotěšilo, když jsem u Hertzu v Bukurešti uslyšel „it´s Hyundai,
sir“. Ano, předsudek, ale nemůžu si pomoct. Jejich Hjundééé v reklamě mě
sere jen o trochu míň než Alza he he (i když simply klevr nebo krrreatif
teknoloží je taky dobrý). Nevadí, aspoň zkusíš něco jinýho, řekl jsem si.
První dojem z vozu máte přirozeně z exteriéru. Krátce a jednoduše, to auto
se mi nelíbí. Standardní korejec, je takovej žádnej. Ale je to věc vkusu,
každému se líbí něco jiného.
Při usednutí za volant je prvním dojmem šířka, kterou zvenku nečekáte.
To je okamžitě korigováno úzkým místem pro pravé koleno mezi klíčkem a
středovým tunelem. Mám zcela konfekční postavu 182cm, lidi se 190+ musejí
mít dost problém. Neřešil jsem místo vzadu, tam nesedím. Výhled z auta je
dobrý, jen doprava dozadu trochu horší, protože se linie spodního okraje
oken zvedá. To se týká spíš žen, které obvykle necouvají podle zrcátek.
Až později při jízdě jsem zaznamenal protivný dojem, že mám před sebou
pořád přechod pro chodce. Žebrování výdechů větrání předního skla se v něm
dost výrazně odráží. Střední loketní opěrka je tvrdá a její víko se nedá
posunout vpřed. Reálně ji využijí pouze dlouháni, co mají sedačku vzadu,
nebo „ležáci“. Uvnitř opěrky se převaloval nijak neuchycený popelník (kelímek
na vrhcáby s deklem, pasuje do otvoru na láhve za šaltrpákou). Ve středovém
panelu aby se prase vyznalo. Jen na ovládání rádia je 14 čudlíků a k tomu
ještě 3 vpravo a 3 vlevo na volantu. Trochu chaotické mi přišlo taky ovládání
teploty a větrání. Tam, kde člověk čeká hlasitost, je větrák. Displej mezi
budíky je ok kromě ukazatele okamžité spotřeby, který vypadá jako teploměr
naležato se škálou 0-50, přičemž průměrnou to ukazuje číslem. Ale je to
vlastně k něčemu? Opěradla sedaček jsou výborná, boční opora v zatáčkách
absolutně bez výhrad, do beder akorát. Sedák by mohl být delší, opět skutečný
problém pro vyšší postavy. Volant padne docela dobře do ruky a je stavitelný
v obou obvyklých osách. Jaký to má kufr nevím a je mi to jedno.
Auto mělo atmosférickou šestnáctistovku, dle stránek výrobce: „Uprostřed
(nabídky motorů – pozn. aut.) stojí kultivovaný motor 1,6 litru o výkonu
88 kW (120k).“ To je povedený eufemismus pro línej. A to neříkám kvůli
své Oktávce, ale zejm. ve srovnání se Seatem Ibiza 1,2 TSI DSG (105k),
se kterým jsem jezdil o týden dřív. Zatímco u Ibizy jsem byl hned při rozjezdu
překvapen velmi pozitivně, u Hyundaie to bylo přesně naopak. Mělo to ale
tu výhodu, že jsem hned od startu věděl, že předjíždění si budu muset rozmýšlet
dost dopředu. K tomu se ještě vrátím. Projel jsem Bukureští a vydal se na
dálnici směrem na Pitešť (ca 100km). Už ve městě mi hrozně vadilo přecitlivělé
řízení. Jakákoli nerovnost, kanál, výmol, vyjetá kolej s autem neskutečně
cvičily. Navíc auto reagovalo na každý pohyb volantu jakoby s malinkým zpožděním,
což vyvolávalo dojem, že plave.
Na dálnici jsem začal hledat jeden pro automat typický čudlík. Bohužel
marně. Ten krám nemá tempomat! Tedy alespoň v této výbavové verzi (nevím,
která to byla), ale u automatu je to snad automatické... To mě skutečně
nakrklo, s tím ať se jde „Vyvinuto v Německu“ vyfotit. Vše zlé je ale k něčemu
dobré. Při hledání ovladače tempomatu jsem narazil na volantu na tlačítko
s volantíkem. To ovládá citlivost řízení ve stupních Comfort (vlastnosti
viz výše), Normal (u toho jsem nakonec zůstal) a Sport. Zatímco nastavení
Comfort dává odezvu až příliš a komfortní není ani maličko, nastavení Sport
nedává odezvu žádnou. Opět co říká výrobce: „Pokud zvolíte režim Sport,
získáte rychlejší a přímější odezvu pro jízdu vyšší rychlostí.“ Je to bohužel
přesně naopak, kromě ran od děr necítíte nic a připadáte si jako ve dvanáctsettrojce.
Tímto tlačítkem také veškeré sportování začíná a končí. Na dálnici toho
o jízdních vlastnostech auta moc nezjistíte, tak jsem vyzkoušel aspoň pružnost
motoru. Tu tam zapomněli dát. Auto reaguje na plyn poměrně ochotně kolem
4 tisíc otáček, co je pod 3 nebo nad 4,7 je průšvih. Ze 100 na 130 to bylo
6 vteřin… Víc jsem zjistil po opuštění dálnice. Zde jsem zaznamenal dvě
diametrálně odlišné věci: a) motor stojí skutečně za hovno b) má to skvělý
podvozek.
Ad a) se potvrdilo při předjíždění, kde jsem musel myslet a koukat hodně
dopředu. Z nějakého neočekávaného průseru vám auto plynem nepomůže. Při
pokusu o zrychlení ve dvou pruzích v kopci auto zavyje jak raněná Godzilla,
ale jinak se nestane nic. Podřadí to a udrží původní rychlost. Čekáte…a
nic. Máte chuť jít tlačit. A propos převodovka (6 st.) – dle výrobce opět
kultivovaná, jak jinak. Ze všeho nejvíc připomíná jízdu na lochnesce, vše
je jakoby zpomalené, utahané, taková sinusoida v medu.
Ad b) se v zatáčkách ukázalo skvělé předo-zadní vyvážení auta a výborný
podvozek. Pochybuji, že auto ve verzi bez tempomatu mělo nějaké extra jízdní
asistenty. Přesto průjezd zatáčkou připomínal spíš motokáru než hatchback.
Tam, kde u koncernu VW plyn povoluju a u Francouzů brzdím, jsem s Hyundaiem
mohl zůstat bez problémů pod plynem. Žádné potápění na vnější přední kolo
se nekoná. To bylo skutečně parádní a opravilo do té doby celkem negativní
dojem. Bohužel se podvozek nepotkal s odpovídajícím motorem, aby si to člověk
užil. Přepnutí na sekvenční manuál nepomůže.
Nemilé překvapení mě čekalo u pumpy před vrácením auta. Nijak zvlášť
jsem ho nehonil, a přesto byla spotřeba 8,3 litru Naturalu. To mám s Oktávií
při ostřejší jízdě a Ibiza, kterou jsem docela týral po městě a okolí,
jezdila dokonce za 7,2. Poslední výhradou je, že to nemá houkačku. Tedy
má, ale je to kňoura ubrečená. U nás to ani moc nevadí, ale v Rumunsku,
kde máte každou chvíli před autem psa nebo cikána s roštím na kole, je
to blbý.
Závěr: Prachy bych za to nedal, nevím proč. Zlatá Ibiza 1,2. Na druhou
stranu jsem jezdil v mnohem horších automatech této cenové třídy, napadají
mě např. Renaulty Fluence a Captur (ten je obzvlášť mňamka) nebo Suzuki
Kizashi (línější dvoulitr nelze najít).
25.12.2014 Bob