Komentáře ke článku: Domácí vzdělávání (ze dne 01.12.2013, autor článku: [Neregistrovaný autor])
Přidat nový komentář
|
Zatím bezdětný, leč, až to přijde, dítko do školy, kde mu budou vymývat mozek rozhodně nepůjde.
Třeba v Německu to možné není; díval jsem se na Spiegel.tv, kde z podobných rodičů dělali šílence a asociály.
Ti, kteří to zkoušejí, přijdou o děti, stát jim je sebere. Od fízlů pak dostanou ještě přes držku.
Němci, kteří chtějí potomky vzdělávat doma se pak stěhují do Rakouska.
Napadá mne: jak dlouho to ještě bude "trpěno"?
http://www.freiewelt.net/reportage/polizeieinsatz-wegen-heimunterricht-10009194/
|
|
|
Ono to vymývání je možné slušně odstiňovat. Začínal jsem na škole vedené dobře kovaným soudruhem a to v sedmdesátých letech a plyšák mě zastihnul na gymnáziu vedené tím samým soudruhem. Rodičům to dalo trochu psychologicky - konspirační práce, ale zase ne tolik.
|
|
|
Taky bych to tak viděla. Co je horší je klesající ochota se učit. Už jen to slovo je dneska nemoderní.
|
|
|
Ano, i já byl rodiči "odstiňován". Ale přijde mi zvrhlé někoho odstiňovat i dnes. Škola by měla být - podle mého názoru - o učení, ne o ideologii. Navíc, tehdy byl nepřítel jasně a zřetelně čitelný - což je sice i dnes, avšak mnohem sofistikovanější. Odstiňování proto zabere zhruba tolik času, jako homelearning. Tak proč si zbytečně přidělávat práci?
|
|
|
Škola je "o ideologii" víc než kdy dřív. Dříve byly znalosti prokládány ideologií, dnes jsou znalosti přímo vypouštěny, aby zbylo více času na ideologie. Viz: "průřezová témata".
|
|
|
Jak kde. Manželka před třemi roky učila, ideologickou výchovu neprováděla vůbec, nebyla k tomu nucena a ani jinak se to tam neprožívalo.
|
|
Jsem si vědom, že mé pedagogické schopnosti jsou ubohé, takže jsem děti naučil sice plynule číst, ale ani zdaleka ne psát.
A to, čím se dnes děti živí, jsem je naučit nemohl a to ani v základu, protože to vůbec neumím.
Pokud by měly podle rodových zvyků vzít do rukou vidle a pokračovat v díle, nebyl by problém.
Nejstarší dítě však si vidle prohlédlo, dotklo se jich prstem a prohlásilo:"To si nech, tatínku, to nikdy nebudu potřebovat."
A pokud mohu posoudit, až dosud mělo pravdu.
Pokud by mě učil můj otec, byl bych horníkem, naštěstí jsem kahan a špičák odmítl včas a nechal si vymýt mozek na zemědělské škole.
|
|
Pokud chce někdo doma vzdělávat, jen mu zatleskám. Potřebuje maturitu (kvůli státu).
Pak najít vstřícnou školu, která zaštítí jeho snahy. Ty dobré, které i pomohou, se můžou vyskytovat klidně i ve vzdálenosti kolem sta kilometrů a více. Vím asi o třech, kde to stojí za to.
Nebetyčná trpělivost. Pro některé rodiče je opravdu náročné jet v modu 24/7 (tzn. pořád s dítětem).
Pak je třeba učit se, hledat styly a metody práce pro své dítě vhodné a není na škody znát pár spřízněných duší, se kterými si můžete vyměnit zkušenosti a poznatky a materiály. Pořídit si učitelskou metodiku (např. Frause bez ní neodučíte zcela dobře) je docela nákladná věc.
No a všem těmto odvážlivcům držím palce. Protože o svých dětech přemýšlí a chtějí pro ně to nejlepší. Určitě je bolestné zjištění, že očekávání rodičů se mohou výrazně lišit od očekávání a možností dětí.
|
|
Som rad, ze podobne nazory zdiela coraz viac ludi. Bohuzial proti molochu statneho skolstva je tazke bojovat, ved skola zaklad zivota ci ako. Nie? Mozno je to niektorym citatelom zname, ale podrobne sa tejto teme venuje napriklad americky psycholog Peter Gray. Teda on sa venuje skor unschoolingu, teda nieco ako skola hrou bez osnov atp. Jeho blog na psychologytoday je velmi inspirativne citanicko, prinuti zamysliet sa :)
|
|
clanek diskutuje vyhody domaciho vzdelavani. Fajn. Rad bych spis cetl o konkretnich metodach: psani, cteni a pocty. Ja bych si to komplet nelajznul. Kdyby mel mit clanek pokracovani, hlasoval bych pro konkretnejsi dokumentaci celeho procesu.
|
|
Moje decko vzdelavame doma (duvod DM1). V clanku myslim nezaznelo to nejdulezitejsi - deti vzdelavane doma dosahuji lepsich vysledku nez deti vzdelavane ve skole a to (jak zmineno bylo) za kratsi dobu.
Co se tyce socializace, nase dite vcelku od malicka s timhle nema problem a jakykoli kolektiv, ve kterem se octne, bez ohledu na vekovy rozdil, zacne do 30 minut nekompromisne managovat.
Nicmene do skoly dochazi cca 1x tydne, aby si udrzela s kolektivem a skolou nejaky kontakt a v deviti letech se timto do skoly stale tesi, jak na Vanoce ...
Je treba si uvedomit, ze system se bude do urcite miry snazit hazet klacky pod nohy, pro vetsinu lidi je domaci vyuka nepochopitelna, odsouzenihodna, apod ... neposledy me pobavila obvodacka v nasi vesnici, ke ktere jsme se prehlasili, abychom to meli pro razitka bliz, ktera zahajila heslem: "Na DM1 neni domaci vyuka treba, co je to za nesmysl ...". Pricemz ji muze byt do nasi domaci vyuky uplne kulove a nikdo se ji na nazor neptal. Atd... atp ...
Rozhodne doporucuji!
|
|
|
Na ja, jenomže to chce renesančního encyklopedického člověka, nebo aby zůstali doma dva lidi, co se doplňují, případně domácího učitele. Třeba goniometrické funkce mi už neříkají vůbec nic (a vždy to bylo slabé) a nějaké paraboly bych počítal po důkladném dostudování, interference vlnění to samé... Ale tleskám každému, kdo to dokáže, také o tom nějak uvažuji, leč u mě převládá názor, že školství potřebuje trochu srovnat a tak ho asi našim holkám předhodíme...
|
|
|
Vy jste na prvním stupni základní školy měl goniometrické funkce, paraboly nebo interference vlnění?
(viz "V ČR se týká domácí vzdělávání hlavně prvního stupně ZŠ, druhý stupeň je ve zkušební fázi.")
|
|
|
Á sorry, mea culpa. Myslel jsem že základka jede celá.
|
|
|
Prvni stupen je dosazitelny (dceri je 9let). Druhy stupen vyzaduje oficialne nominovat nekoho s pedagogickym vzdelanim.
|
|
Článek čtu už podruhé a pořád mi vrtá hlavou, jakého vzdělání se dostalo autorovi - úroveň stylistiky i gramatiky na mne nepůsobí dojmem, že by byl on sám tím nejlepším možným učitelem, stejně, jako bych jím nebyl já.
Chápu, že existuje úsloví "kdo umí, umí, kdo neumí, učí", ale proč ho aplikovat na vlastní děti? Samozřejmě, pokud budu argumentovat tím, že na prvním stupni (kterého se domácí výuka týká především) jde o to, aby se dítě naučilo alespoň trochu číst, alespoň trochu psát a alespoň trochu počítat, pak ano, pak má domácí výuka smysl (ovšem potom naprosto nechápu, k čemu je třetí a čtvrtá třída základní školy).
Pokud ale připustím, že by bylo vhodné, aby se mu dostaly do hlavy i vědomosti nepatrně širší, budu to muset být v první řadě já, kdo je bude muset znát - a já budu i ten, kdo je bude muset umět vysvětlit a naučit.
Naprosto sebekriticky uznávám, že (byť se usilovně snažím o opak) se mi občas i v písemném projevu nepodaří udržet pravidla českého pravopisu na uzdě a rozeběhnou se mi do luhů a hájů gramatických chyb. Pokud píšu za sebe, je to sice smutné, ale je to můj problém, pokud jsem se ale pasoval do role učitele, je to smutnější o to, že své nedostatky svobodně, rád a pod vlajkou "lepších zítřků" předávám svému potomkovi...
|
|
|
Prosím tě, kolik dětí na tvojí základce zvládalo v osmičce (devítce?) diktát nebo sloh na jedničku/dvojku ?
Já měl vždycky za 2-3, což byl tak nějak průměr a i přesto, že jsem v 8-9 letech lousknul asi 100 knih z domácí knihovny jako Mayovky, Verneovky, KODčka, apod., jsem se slohu prostě nenaučil - to musí mít člověk v sobě (takže porovnávat autora třeba se články od D-FENSe nemá smysl - asi to hold nemá v krvi, ale to z něj nedělá člověka, kterej naučí děti hůř, než učitelka ze ZŠ, která jich má na starost cca 30).
Ad topic: Kámoška má kluka - 4 roky- a už více než půl roku relativně dobře čte a teď ho začíná učit základy počítání (třeba na jablkách v nákupu). A má asi opodstatněný strach, že za 2 roky má nastoupit do školy, kde mu 50-ti letá bába posraná z regulí EU bude říkat, ať brzdí, protože musí Deža a Eržiku naučit první půlku abecey v prvním pololetí a ve druhém to zvopakovat, jestli to zvládnou.
My jsme například měli ještě ve 4. třídě blbečky, co psali "Y" ve slově "lidé" a v 6. třídě odhadem 5 lidí ze třiceti, co na mapě ČS(S)R hledali Prahu u Košic. To mě natolik demotivovalo, že jsem se "přestal" snažit. Nejsem žádný "mensa" dítě, ale první stupeň ZŠ považuju za nejhorší damage mému vzdělání a rozvoji jako celku. Nechuť ke školství, odmítání se učit (resp. jsem ten člověk, že to, co si pamatoval z hodin, mu bez učení až po maturitu stačilo) a pak na VŠ zjistil, že na některé zkoušky se člověk musí drtit i třeba 20 hodin. No nedal jsem to :-)
Kdybych tehdy byl 5 let doma a matka mi jen donesla učebnice dle osnov a řekla, že si to mám přečíst a naučit se to, co mě zajímá a zbytek, abych měl přehled a k tomu bych si přidal "social" aktivity chozením do zájmových kroužků nebo dělal nějaký sport, tak jsem na tom dneska imho líp.
|
|
|
Hezka ilustrace, jak svuj neuspech v dospelem veku hodit na nekoho tretiho, treba na zlou skolu. Ja se na zakladce ucit v podstate nemusel, na gymplu sem-tam a na vysoke – jake prekvapeni – me to taky dohnalo. No ale z X hodin uceni jsem se nepokakal a co? Dal jsem to.
Vymlouvat se na blbecky z prvniho stupne zakladky a hazet na ne svou neschopnost je pro me skutecne nepochopitelne. Nevim, jestli tenhle verejny "coming out" nakonec nebude bolet vic nez si priznat pravdu.
|
|
|
Ale on má v podstatě pravdu. Dnes je aspoň druhý stupeň řešitelný přes víceleté gymnasium. Já měl třeba štěstí na matikářku, která nelenila a od sedmé třídy v podstatě učila část třídy o něco víc, než zbytek.
|
|
|
Jasne, na zakladce jsem ziskal nechut ke skole, na stredni jsem pres maximalni nechut odmaturoval a na vejsce, kam jsem navzdory maximalni nechuti ke skole vlezl jsem najednou ztroskotal na tom, ze se mi nechtelo ucit, za coz mohli hloupejsi spoluzaci z prvniho stupne zakladky? Fakt ti to nezni naprosto absurdne?
Ja se treba na vejsce ucil proto, abych se neco naucil (protoze jsem chtel) a abych ji udelal (protoze jsem chtel). Predstava, ze to neudelam proto, ze se mi nechtelo ve ctvrte tride ucit rustinu nebo jsem nemel chut se ucit obcanku je smesna.
|
|
|
Nechci ho omlouvat. Každý svého štěstí strojvedoucí. Ale chápu, že se nenaučil učit (hrozná věta!). Devět (nebo třináct) let po něm nikdo nevyžadoval větší snahu. Pokud ji ze začátku měl, nic mu nepřinesla. A devět/třináct let je dlouhá doba, nejde pak ze dne na den udělat změnu. Velké rozdíly jsou třeba i mezi studenty osmiletého a čtyřletého gymplu (co mám od ženy info). Nejen ve znalostech, ale v přístupu. Ti, co zůstali až do devítky a "nepotřebovali" se učit, po příchodu na gympl mají s učením daleko větší problém.
|
|
|
Pokud je problem dan jen timto, tak se samozrejme vyresi hned na zacatku, holt se najednou bude muset dite zacit ucit, na tom nevidim nic divneho ani tragickeho.
Nicmene tady se bavime o nekom, kdo ty problemy nemel ani na te stredni. Takze kdyz najednou prisly na vysoke, je jejich puvod ve treti tride ponekud usmevny.
|
|
|
Ze zkušenosti vím, že problém "se nevyřeší" . Na začátku je rozčarování z toho, že z jedničky je čtyřka, někdy následuje zatloukání doma (u nás těžší díky on-line výsledkům). Teprve potvrzená špatná známka na čtvrtletí zpravidla znamená nějaký krok k nápravě. Mezitím do toho dotyčný zabředá víc a víc a když má tu smůlu a ochranářského rodiče, který přeci tu padesátiletou krávu ve škole nebude brát vážně a když tak ji přide do školy dořvat, je průšvih nadohled. Spousta dětí vůbec netuší nejen, že se musí učit, ale ani jak na to. Důvodů je mnoho a místa zde málo.
|
|
|
Ja zase ze zkusenosti vim, ze se problem vyresi.
Scenaru je samozrejme hromada, zvlast, pokud do promennych zacneme zahrnovat rodice - i ochranarsky rodic muze ve skole narazit (zvlast, kdyz ta "padesatileta krava" je "ctyricetilety vul"), dite muze mit ochranarstvi dost samo od sebe a proste vidi, ze je potreba se ucit u spoluzaku (ve 14-15 uz dite neni zas takove dite, aby zilo v domaci bubline a nebylo schopne vnimat okoli a vyvozovat z toho zavery) az po scenar, ktery jsi nastinil ty. Pokud se chce ovsem dite flakat a nema dost schopnosti/ochoty/motivace se zlepsit, pak nepomuzou ani rodice, protoze opet plati to, ze v 15 uz je clovek docela svepravny.
Nicmene abych se vratil k puvodnimu bodu, tady se predevsim bavime o situaci, kdy se toto stane v 19-20 letech a to uz je vymluva na zakladku, nota bene jeji prvni stupen, licha.
|
|
|
...toho kluka tý kámošky je mi celkem líto, má našlápnuto na slušnej průšvih. Bude o tři roky před spolužáky, bravo. Takže bude sedět jak cimbál tři roky v lavici a nudit se. Následně přestanou jeho doma nabyté vědomosti stačit, ale on nebude ochoten zapojit se do kolektivního boje a právě tak pro něj bude frustrující, až najednou nebude tím nejchytřejším.
Ještě by to šlo, kdyby to bylo někde na malotřídce, aby mohl poslouchat (zapojit se) do výuky pro starší žáky
|
|
|
Tak zrovna tady se primo nabizi varianta domaci vzdelavani -> gympl.
|
|
|
Tak nějak nesouhlasím. Zaprvé, co slyším od kolegů se šikovnějším dětmi, padesátiletá zkostnatělá bába je často urban legends - učitelé jsou jinde než před 35 lety a tyto děti zatěžují více. Vhodné je také talentované děti strčit na víceletý gympl, kde se jim věnují značně a pro mě neortodoxně (na to, že nesedí v lavicích a mohou se během hodiny pohybovat jak chtějí, klidně si lehnout na koberec - jsem čuměl jak péro z divanu).
A zadruhé, to že dítě od kamarádky umí číst a počítat zdaleka nemusí v tomto nic znamenat. V nízkém věku každý měsíc hraje roli. Každý druhý takový rodič je ale nekritický a myslí si jak má doma malého génia a školství mu ho zničí.. Opak je pravdou, ve většině případů se to časem srovná a bez píle i tyto děti, které jsou napřed, zapadnou. Často je také právě píle a být trochu napřed před vrstevníky, považováno za talent, což tak nemusí být. Můj spolužák, na ZŠ jeden z nejlepších, spadl na gymlu do trojek a podprůměru. Bylo to i ve sportu, talenti, co byli dokonce v mládežnických reprezentacích přechodem do mužů skoro všichni skončili a dobří se stali dlouholetí dříči. Prostě talent není všechno.
|
|
|
Tzv. talent často existuje pouze ve srovnání s okolní populací. I nejhorší pětkař bude vypadat v porovnání s úplně negramotnými lidmi jako génius. Osobně jsem si podobným propadem taky prošel. A problém nebyl v kapacitě nebo talentu (později jsem zjistil, že právě naopak), ale v totálním podcenění situace a nutnosti systematické přípravy
|
|
Každému kdo se dá touto cestou držím pěsti a má můj obdiv.
Sebekriticky přiznávám že bych to nedal.
Nedávno byl rodičák a tak jsme se byli na dítko poinformovat. Pojali to podivnou formou, kdy každý učitel byl v jiné učebně/patře a tak to bylo spojeno s tělesnými výkony. :)
Při čekání na učitelku v jedné učebně jsem si zalistoval učebnicí předmětů "Výchova k občaství a Výchova ke zdraví". Šlo o učebnice vyššího ročníku ZŠ. Přiznávám, že jsem jim nerozuměl a učit to své dítě doma bych určitě nedal.
|
|
|
|
Nebo třeba ta zdravověda, kartografie, orienťák, azimuťák... u nás učili brannou kryptoskautský vedoucí a má matka (z titulu tělocvikářky), takže na ideologii moc času nezbylo.
|
|
|
Mohli by se vrátit k těm socialistickým: Plynové masky, pláštěnky, igelitové pytlíky na ruce...
U těch bylo fascinující, že dokonce i velké části těch šestiletých dětí bylo zřejmé, že to celé je úplně absurdní.
|
|
|
Krytů málo, igelitu dost. Aspoň měl socialistický člověk dobrý pocit, jak se o něj dbá.
Na střední za sociku k tomu patřila i střelba z kosy. I když jen tři rány jednotlivě (méně chápaví si vyzkoušeli i střelbu dávkou). To už se asi nevrátí, není vhodné aby ovčan uměl zacházet se zbraní. Takže možná zase ty pytlíky:).
|
|
|
U nás jen malorážky, ale zase desítky ran. Kosu mi podnikatelská třída svěřila až když mě povolala.
|
|
|
Jo, bylo to hodně dané tím, že tomu na škole velel bývalý lampas. Svěření bylo velmi krátké a pod dozorem zkušených (a ozbrojených) příslušníků ČSLA. Běžně jen Slavia na vzduch.
|
|
|
Si dělaj .. kozy. :?
Zlatý pytlíky, masky, komora se slzákem, vzduchovka a buzola...
|
|
Jakkoliv me na strane jedne informace o domaci skole zajimaji, pripadaji mi jeji zastanci ponekud fanaticti, coz informacni hodnotu snizuje (vyvstava otazka, nakolik lze brat oslavne ody vazne). Zatim v kazdem clanku na toto tema nechybi vykresleni tradicni skolni vyuky jako neceho otresneho, jako kdyby si autor neuvedomoval, ze tim proslo 99.9% spoluobcanu a mnozi (vcetne me) si budou tukat na celo.
Oproti tomu je asi nejvetsim problemem domaci vyuky samotny rodic, ktery neni vzdy tim nejlepsim ucitelem a predevsim, i kdyz je dobrym ucitelem, muze byt v situaci, kdy si to nemuze dovolit (pokud je soucasne tim, ktery rodinu zivi). Hlasky o tom, jak je potreba platit ve skole/v praci jidlo jsou opet znacne neduveryhodne, doma totiz dite jaksi taky ji, stejne jako vyucujici rodic (varit doma jde mozna levneji, ale naklad se pouze o neco snizi, rozhodne nezmizi). Hlavnim prinosem je pak cas a cesta do/ze skoly.
Nakonec jeste poznamka k tomu “vymyvani mozku” – to taky zazil kazdy a je pomerne usmevne, kdyz clovek, povazujici se za nekoho, kdo tomu nepodlehl neveri vlastnim detem. Ucit dite doma aby ve skole neprislo do kontaktu se “zavadnym” obsahem je obdobne paranodni hloupost jako davat batoleti helmu.
|
|
|
|
Taky nechápu, co v tej škole ostatní vytrpěli. Já se tam potloukal, moc se neučil, měl vlastní hlavu a neměl žádnej problém.
Vzhledem k tomu, že jsem navštěvoval ten samej ústav jako třeba Urza, tak mi jeho báchorky o indoktrinaci výuky EU, NATO popř. demokracií připadají totálně mimo.
|
|
|
Ale tak pěkná pakárna to semtam byla, to zas ne, že ne. Na druhou stranu k životu patří otrkat se a naučit se pohybovat i v prostředí, kde ne všichni musí být přáteli a kde se občas mohou vyskytnout nějaké překážky typu nutnosti se vyrovnat s učitelem - postrachem (každá škola nějakého takového má) nebo s pitomými spolužáky. Mně připadá, že ty podomácku vyučované děti jsou někdy takové květinky.
Chápu, že s podobným argumentem se dá obhajovat třeba povinná vojna, ale tam už mi ten poměr pakárny vs. přínosu připadá neobhajitelný. Navíc já taky nechci domácí výuku nijak zakazovat, spíše je to argumentace, proč já sám do toho téměř určitě nepůjdu (plus to, co tu psali někteří další výše - nejsem žádný extra pedagog a v některých oborech bych na tom byl dost špatně i věcně).
|
|
|
Naucit se, ze existuji krivaci/smejdi/lhari a nespravedlnost je podle me hlavni prinos skoly do zivota a nahradit to nicim nejde. Stejne tak si clovek vyzkousi limity svych prirozenych schopnosti a pokud chce, muze vedome pracovat na jejich rozsireni, coz bez srovnani s ostatnimi nelze.
Na tohle podle me mimoskolni aktivity nestaci, protoze skola ma dulezity prvek a tim je nahoda - nevim, s kym se ve tride potkam a nemuzu si je vybrat. Kdyz si ale vybrat muzu, logicky se budu kamaradit jen s lidmi, kteri jsou mi necim blizci. Poznat, jak funguje uzalovana slepice z prvni rady nebo hajzlik soused, ktery spoluzacce pocmara sesit/ukradne dvacku z aktovky je k nezaplaceni.
V tomhle je navic zakladka vyrazne jina nez stredni (kde uz ma clovek jakz-takz podobne vrstevniky a ne tak siroke inteligencni rozpeti), nemluve o vysoke, kde uz je clovek vice-mene jen s temi, se kterymi byt chce a nejvetsi blbec, na ktereho za 5 let narazi je par obavanych profesoru. Kdyz pak clovek nastoupi do prace, vyuzije i ty schopnosti vyjit s debilem na zakladce, protoze tohle poslednich 10 let na stredni a vysoke skole temer nemusel resit a je dobre, ze tu zkusenost ma, i kdyz na jine urovni a z uplne jineho veku. Ale na kole jsem se taky naucil kdysi davno a umim to i dnes.
|
|
|
Ja si myslim, ze ty deti prilis podcenujete. Nevim jakou s tim mate zkusenost, nebo zda jsou to jenom hypotezy. Opakuji, mam dite (zatim ve 3. tride) ktere ucime doma. Do skoly dochazi cca 1x tydne, 1x tydne na krouzek, je v kontaktu s nevlastnimi sourozenci, kteri skolu normalne navstevuji, se sousedovic detmi a dalsimi detmi pri ruznych prilezitostech.
Zadny deficit, ani socialni ani z tech co popisujete naprosto nevnimam. A tezko asi udelame nejake exaktni mereni, neb stejne je kazde dite jine ... Nevim.
|
|
|
Víte, dělat závěry v 10 letech věku dítěte je opravdu setsakramentsky předčasné.
Speciálně otázka sociálních zkušeností se jej bude týkat nad nějakých 19, spíše ale 23 let věku, takže předjímat nyní výsledky je opravdu velmi prorocké.
|
|
|
Ja delam zavery vzhledem k tomu veku ... abychom si zopakovali, o cem se tu vlastne dohadujeme.
Na moznost domaci vychovy, dodavam, ze na prvnim stupni, padla vytka ze dite se nenauci celit podvodum, zradam, etc ... viz. vyse.
Na to ja reaguji tak, ze moje dite skolu navstevuje, s detmi je v kontaktu, od druheho stupne tam jiz bude normalne chodit a ze nepozoruji zadny problem s vyse zminenym.
Na to je mi vycitano, ze detem nerozumim a ze budou v budoucnosti potrebovat odbornou pomoc.
Nezlobte se, ale to mi opravdu prijde usmevne.
|
|
|
Tak dnes se asi neprojevuje nijak, protoze dite je predevsim obklopeno lidmi, ktere bud samo chce nebo ktere chcete vy jako rodice. K projevu spis dojde az kdyz toto padne, pdobne jako obvykle kazdy nekdy skonci se zlomenym srdcem a to se taky projevi az kdyz se to stane a pro dalsi zvladani vztahu je to zkusenost dost dulezita, kterou nelze nicim jinym nahradit. Pritom se asi shodneme, ze snaha nekoho pred timto branit je zbytecna a nesmyslna. S ostatnimi lidskymi interakcemi, ktere dite na zakladce a predevsim prvnim stupni zazije to vidim stejne (a cim driv, tim lip). To samozrejme neznamena, ze nejsou deti, u kterych to nemuze dopadnout lip kdyz do toho spadnou az kdyz je jim 10-11 nebo ze neni mozne ve druhe tride zazit trauma, kteremu by se domaci skolou dalo vyhnout. Ale to vnimam jako vyjimky, nikoliv jako pravidlo.
Zmerit to nejde, nicmene zkusenosti mam svoje a pak taky u vyrazne mladsiho sourozence, kde jsem ty prvni srazky s realitou videl z prvni ruky a soucasne jsem jeste nebyl o tolik starsi, abych si nepamatoval ty svoje (prvni stupen jsem videl z konce stredni/zacatku vysoke).
|
|
|
Pak vychazime oba ze zkusenosti se svoji vychovou, s nasi skolni dochazkou, se svymi blizkymi a svymi detmi. Ty zkusenosti mohou byt odlisne a i akteri jsou ruzni. Nepochybuji, ze dane nazory zastavame na zaklade sveho nejlepsiho presvedceni.
|
|
|
Ja tim chtel predevsim poukazat na fakt, ze neni az tak divne, ze zatim zadne problemy nejsou a nemusi to byt nutne tim, ze je alles gute (a tady vam samozrejme preju, aby bylo), ale mozna jen nedostatkem prilezitosti, aby se problem projevil. Uvidite tak za dva-tri roky (predpokladam, ze od druheho stupne bude dite ve skole kazdy den).
|
|
|
|
Ale tak pěkná pakárna to semtam byla, to zas ne, že ne. Na druhou stranu k životu patří otrkat se a naučit se pohybovat i v prostředí, kde ne všichni musí být přáteli a kde se občas mohou vyskytnout nějaké překážky typu nutnosti se vyrovnat s učitelem - postrachem (každá škola nějakého takového má) nebo s pitomými spolužáky. Mně připadá, že ty podomácku vyučované děti jsou někdy takové květinky.
Chápu, že s podobným argumentem se dá obhajovat třeba povinná vojna, ale tam už mi ten poměr pakárny vs. přínosu připadá neobhajitelný. Navíc já taky nechci domácí výuku nijak zakazovat, spíše je to argumentace, proč já sám do toho téměř určitě nepůjdu (plus to, co tu psali někteří další výše - nejsem žádný extra pedagog a v některých oborech bych na tom byl dost špatně i věcně).
Ale tak určitě. Já se spíš trochu nešikovně vyjádřil. Žádnej vážnej problém jsem neměl. Za 4 ze zeměpisu, nebo třidní dutka, to byly věci, co mě moc nerozhodily. Bordel jsem zas až takovej nedělal, ale kritickej jsem byl teda úplně ke všemu (doufám, že moje děti takový nebudou :-D), což mi postupem let přešlo. Asi jsem dostal trochu rozum.
Vždycky jsem si říkal, co hroznýho mi můžou udělat? Pokud je to kráva a chce mi dát špatnou známku, tak pokud to nebude za pět, je mi to fuk. Oni pak když vidí, že je ti to do jistý míry jedno a že nejsi úplně blbej, tak tě nechají tak nějak žít.
Stejné to bylo se spolužáky. Natvrdo jsem poslal doprdele kohokoliv a nikdy se mi nic nestalo, což osobně považuji za víc než zvláštní, protože hrůza ze mě nešla. Ale babička mi kdysi říkala, že prej tohle mám po otci. To prej býval hroznej provokatér, ale modřiny nikdy nepřinesl. Já se vždycky dokázal bavit se všema, takže jsem nikdy z nikým nebyl ve válce a když jsem měl s někým problém, šlo to rychle ven a člověk se až divý, jak se spory dají rychle urovnat, když chce.
A jestli jsou to tyhle dvě věci, co mě škola naučila, tak mi dala do života víc než dost.
|
|
|
No ona to nebývala čtyřka ze zěměpisu, jako spíše z češtiny. S tou to vypadá na celoživotní nikdy nevyhranej boj.
Divý...... :-)
|
|
|
Jak se tomu říká? Aproximace časem? Myslím takové to, jak člověk odfiltruje ty negativní vzpomínky, až zbudou jen ty kladné.
Tenhle příspěvek mi přijde jako "9 let jsme spolu bojovali, sice se mi to nelíbilo, ale nakonec byl ten opruz vlastně docela fajn, když se ho člověk naučí snášet". Něco podobného si nejspíš po pár letech vyprávějí vězni, když vylezou z kriminálu.
|
|
|
Asi se na zverejneny text divame ruznyma ocima. Ja v tom clanku vidim informaci o tom, ze to vubec lze (neb mnozi netusi) a jak ... Nezda se mi, ze by autor vedl nejakou zaslepenou propagandu ... jsou tam napsane veci, ktere mohou byt uzitecne tomu, kdo o tom uvazuje.
|
|
|
Nerikam, ze tam nejsou, ale ze skutecna vypovidaci schopnost je ovlivnena fanatickym demonizovanim bezne skolni dochazky. Kdyz tam jeste ctu hlouposti jako "zbytečně jsou vystavované stresu z nesmyslného porovnávání mezi sebou", tak je pak otazkou, nakolik se skutecne neco dozvim (jako clovek, ktery osobni zkusenost nema s tim, co autor vychvaluje, ale s tim, co autor hloupe demonizuje).
Proste kdyz si prectu clanek o necem, co prilis neznam, ale v bodech, ktere znam velmi dobre bude autor placat nesmysly, budu mit pochybnosti o celem obsahu (proc by zrovna v tech bodech, ktere neznam mel autor mluvit pravdu kdyz v tom zbytku keca?).
|
|
|
V tom s Vámi rozhodně souhlasím, určitě se nejedná o nic fanatického. Autor řekl, že je dobré domácí výuku zvážit, a to platí vždy. Vždy je dobré zvážit několik možností a nechytit se té "jediné správné" (tedy v principu pak totalitní).
Na straně druhé je dobré vnímat i negativa, která každá lidská činnost má.
A to jsme ještě neřešili předpoklady konkrétních rodičů k domácí výuce (řekněme si na rovinu, že rodičů schopných kvalitní domácí výuky bude spíše menšina).
|
|
|
Otázka ovšem nezní "kolik rodičů je schopných kvalitní domácí výuky", nýbrž "kolik rodičů je schopných kvalitnější domácí výuky, než jakou dokáží dopřát učitelky* na místní ZDŠ".
A zde už ta čísla vycházejí sakra jinak, zcela jistě "většina", a možná dokonce i "drtivá většina".
___
* Jeden -- zdaleka nikoli jediný -- z problémů současného státního školství je to, že téměř vymizeli učitelé.
|
|
|
Bohužel Vám musím dát za pravdu. Dobrá škola se hledá velmi těžko. Ale zase berme jako obrovské plus doby v tom, že vybírat vůbec můžeme.
|
|
|
Zatím můžeme. S novým prasezidentem a s novou vládou to patrně nepotrvá dlouho :((((
|
|
|
Ano, máme prezidenta, který se sice prohlašuje za sociálního demokrata, ale ve skutečnosti zastává typicky fašistické názory. Věřte mi, že kdybych mohl cokoli udělat proto, aby názory takovýchto lidí nemohly vítězit, neváhal bych.
|
|
|
> Zatim v kazdem clanku na toto tema nechybi vykresleni tradicni skolni vyuky jako neceho otresneho, jako kdyby si autor neuvedomoval, ze tim proslo 99.9% spoluobcanu a mnozi (vcetne me) si budou tukat na celo.
A není to náhodou tím, že prostě zapomínáte, či tím, že nemáte možnost to srovnávat? Ono se těžko porovnává kvalita základní školy, když člověk za život okusí jen jednu.
Já měl to "štěstí", že jsem si mohl vyzkoušet za život 5 základních škol, mezi nimi i waldorfskou. Ač mě pozdější vzdělávání ve formě střední a vysoké školy bavilo, tak základní školu stále považuji za největší plýtvání životem, jakému jsem kdy byl vystaven a pokud bych se tomu budu moct vyhnout, tak se budu snažit své děti toho ušetřit.
|
|
|
Jako ze bych si odchodil 4 roky ve skole a pak bych si je strihnul jeste jednou doma? Nebo jak si to srovnani domaci skoly vs. normalni skolni dochazky predstavit? Vzit dve naprosto rozdilne deti z rozdilneho prostredi, z nichz jedno chodi do skoly a druhe uci matka a pomerit je nejakym udelatorem, ktery stanovi kvalitu vysledku?
Soucasne netusim, co ma porovnani zakladek mezi sebou spolecneho s porovnanim zakladky vs. domaciho vyucovani.
Nevim, na co bych mel zapomenout, proste jsem zakladku jako nejaky katastrofalni zazitek nevnimal a troufam si tvrdit, ze drtiva vetsina mych spoluzaku a znamych na tom byla podobne. Kdyz pak nekde ctu, jaka to mela byt udajna hruza, jaksi s tim nesouhlasim a vkrada se otazka, kde na to autor prisel a jestli ten problem nebyl treba nekde jinde.
|
|
|
Tak jako psycholog bych k tomu řekl par poznámek.
1) Není možné srovnávat průměrnou školu a průměrného rodiče. Protože (podobně jako běžný prací prášek) neexistují. Existují schopní a méně schopní rodiče. A podobně výběrové a nekvalitní školy (a nemusí být rozlišeny poplatkem / zřizovatelem).
2) Domácí škola funguje perfektně v situaci schopný rodič(e) a špatná škola. A odtud se berou ty příběhy hrůzy. Nejsou obecně aplikovatelné, ale v daném místě a čase sedí jak prdel na hrnec. Změnit takovou školu je v horizontu max + roku nemožné a s dojížděním (nebo i umístěním) jinam může být zásadní problém. Pak je domácí škola logická varianta. A pro pochybovače mohu dodat, že máme jeden z nejlepších systémů v Evropě- A pokud se podaří dotáhnout druhý stupeň tak se dostaneme mezi světovou špičku.
3) Domácí škola také funguje u specifických poruch učení, které se jinak řeší asistentem nebo zařazením do speciální školy. Oboje stojí peníze daňové poplatníky a zejména speciální škola sebou nese i významnou logistickou zátěž (všichni nežijí v Praze).
4) Kde naopak domácí škola neponese dobré výsledky (a zejména ve srovnání s lokální výběrovou školou), je situace kdy rodič nemá pedagogický talent (na vzdělání nezáleží) a není schopen udržet organizaci výuky.
5) Rodiče mají strach o své děti. To je normální (jak ve smyslu obvyklé, tak i zdravého standardu). Metody manipulace se zlepšují a rodiče se přirozeně bojí, že děti budou vystaveny sofistikovanější manipulaci než oni v době komunismu. Případy ze Skandinávie jim BOHUŽEL dávají za pravdu. Je tu snaha o rozsáhlé sociální inženýrství pod hlavičkou toho či onoho "dobra". Proto rodiče chápu. Nemyslím si, že domácí škola je všelékem, ale i tento bod je jedním z validních podkladů pro rozhodování o domácí škole.
U školy hrozně záleží na zájmu pedagoga a smysluplné organizaci výuky. Druhá věc je zájem rodičů, protože klasický školní model počítá zhruba s 20% příspěvkem rodičů a domácí práce. (1 stupeň). Rodič totiž vede a formuje schopnost systematické přípravy. Dále také záleží na asertivitě rodičů vůči škole. Jen tak to může fungovat opravdu efektivně.
|
|
Domácí výuku považuji za šílenost pro rodiče, protože to zvládnout vlastními silami musí být asi strašlivě náročné (a kdo z vás má na domácího učitele? já tedy ne...). Jinak o možnostech této varianty nepochybuji - současná memorovací úroveň školství je tristní.
Líbilo se mi toto: http://www.reformy.cz/zpravy/deti-se-samy-uci-cist/
|
|
|
Co je memorovací úroveň školství, prosím?
|
|
|
Má na mysli učení se velkého množství nepropojených faktů bez rozlišování relativní důležitosti.
To je vhodné pro předškolní děti a tak 1. a 2. třídu. Jednak musí děti získat základní penzum znalostí (bez kterých je i google k ničemu) a jednak je nezbytné trénovat paměť. Ten trénink paměti by měl pokračovat až na střední školu, ale není dobré na něm stavět výuku.
Pro vyšší ročníky je nutné právě propojování faktů a další operace s informacemi.
|
|
|
Ale já vím, co je memorování. Jen to slovní spojení mi nedává smysl.
Kromě toho mi připadá, že se memorování démonizuje.
|
|
|
Já to chápu tak, že školství je zaměřené hlavně na memorování a chybí propojení a aplikace znalostí.
Tak memorování musí zůstat prostředkem a nesmí se stát cílem.
|
|
ona se asi ta domácí výchova dá pojmout velmi rozličně. za velmi pomýlený přístup považuji zavřít dítě do skleníku a chránit jej ode všech protivenství. škola má nezastupitelný význam ve výchově v tom, že dítě pozná tupou mašinerii a nudu, a zavčasu se s ní naučí vycházet, čili osvojí si znalost poznat "na co se vysrat a před čím se posrat". samozřejmě je rozumné zvolit školu nepříliš rigidní, mírně ochotnou k experimentům, nepříliš nízkoprahovou atakdále.
|
|
|
Škola má připravit na život...
Z tohoto pohledu žádná domácí výuka nenabídne tolik nesmyslů, nelogičností a zvráceností jako klasická škola - a s čím se pak bude dospělec setkávat v "běžném občanském životě"?
Jak kdysi pravila ředitelka jistého švýcarského dívčího penzionátu: "Jiné školy vypouštějí naivní a nic netušící dívky do krutého a nelítostného světa. Náš ústav to dělá naopak."
|
|
|
To jako vypouští kruté a nelítostné dívky do naivního světa?
|
|
|
houno čili nikolivěk. ten četník mu ji zabalil a usekl.
|
|
|
Domácí vzdělávání má hodně pozitiv, ale může mít také hodně negativ.
1. srovnávání se s vrstevníky je naopak velmi dobrá věc. Dítě, které vyrůstá v láskyplném prostředí vůbec netuší, že někdo to má jinak. Že jiný jedinec je schopen úmyslně lhát, zradit, získat neoprávněně výhodu, něco odcizit, narafičit... to jsou zkušenosti, které NEMŮŽE doma získat. Zprostředkovaná zkušenost je v tomto případě jalová, pouze osobní zkušenost jej naučí jednat s ostatními.
2. dítě od narození získává jistotu, že rodiče vědí zkrátka všechno. Všechno umí vysvětlit, všechno zvládnou, všechno vyřeší. Pokud jim chybí konfrontace, nemají potřebu se se znalostmi a schopnostmi rodičů měřit, protože přece ani nelze. Často tedy nepřejímají vědomosti od rodičů proto, že spoléhají právě na skutečnost, že ji mají rodiče a budu-li potřebovat, pak se je požádám o pomoc; proč by stejnou znalost měly čerpat samy? To nesouvisí s leností, ale s efektivitou. Naopak srovnávání s vrstevníky znamená konkurenci (on to umí/ví/dokáže, já ne; musím se snažit dokázat to/vědět/umět také).
3. problémem současných škol je málokdy memorování. Většinou právě naopak. Pokud bych dnes měl nějaký důvod k domácí výuce, tak jenom a pouze to, že školy jsou obecně příliš "měkké" na znalosti žáků a zejména na cvičení logiky, paměti a na dril. Dítě v první řadě potřebuje rozvinout schopnosti učit se, sbírat informace, vyhodnotit je a účelově použít. To současné škole podle mého názoru chybí. Barvy popelnic pro tříděný odpad nebo vidina šťastných zítřků pod vedením EU dnes učí holka, která pak napíše "konzert" nebo "děti byli". Nejedná se přitom o problém minoritní - ředitel jedné školy přes prázdniny musel všem absolventům pajdáku (tedy VŠ) zaplatit kurzy češtiny, aby vůbec mohli napsat jedinou větu...
4. jednou z nejdůležitějších schopností, kterou dítě ve škole získává, je schopnost selekce informací pro další použití. Jestliže okouká, že soužce učce stačí nabiflovat se nějaké fráze, tak si z frází vytvoří tahák a milé krávě je opíše nebo předříká s brilantním výsledkem, aniž by mělo páru, co to vlastně říká. Na první pohed je to jaksi špatně, ale ve skutečnostio je to naopak výhoda - udělalo přesně to, co se po něm chtělo a využilo k tomu selekci infomrací (taky se jak idiot mohlo naučit všechno a tam by právě ta selekce infomrací chyběla; zatímco za půl roku naučené zapomene, schopnost selekce si nevytvořilo a tudíž bylo ve škole zbytečně). Vytváří si schopnost selekce, které informace jsou po něm žádány (jak to poznat, jak se k tomu propracovat, atd.). Doma tato selekce nefunguje, rodiče známe a oni znají nás a vymýšlet, jak je "vochcat" je prostě úplně jiné, než jak "vochcat" konkrétní úču. Učitelnice jsou totiž různé, takže dítě získává schopnost vyjít s různými lidmi různým způsobem selekcí získaných informací. Osobně třeba tuto schopnost považuji za velmi důležitou (pochopit co zákazník žádá a dát mu přesně to).
A tak můžeme pokračovat.
Proto bych za přednosti domácí výuky zařadil vyšší nároky na zvládnutí učiva, což je - upřímně řečeno - pro život ta nižší hodnota.
Naopak jako silné mínus bych uvedl neschopnost vytvoření si sociálních vazeb, pochopení, že někdo lže, krade, schopnost pochopit co kdo po mne chce, jakou formou a za jakou cenu. Tyto sociální zkušenosti považuji za důležitější a proto jsme dítě doma učili znalostem až po jeho příchodu ze školy. Tam získával sociální zkušenosti, doma znalosti.
|
|
|
jo. tak jsem to nějak taky myslelo. (slušná a ne úplně nízkoprahová) škola jako místo pro získání schopnosti přijmout pravidla hry (nebo s nimi nějak vyjít) a výuka rodičem (nebo dědečkem, kmotřičkou atakdále), později samostudium pro získání vědomostí.
mimochodem, i k druhé myšlence se vřele připojuji - dril má smysl (je ovšem prostředek, nikoli cíl). pro řemeslné ovládnutí nástroje. počty bez malé násobilky? (ne, nemluvíme o matematice, tam by to bylo spíš matematika bez zautomatizovaného ovládnutí diferenciálního a integrálního počtu?) hudba bez stupnic? jazyk bez slovní zásoby? sport bez kondičního tréningu?
|
|
|
|
no, já bych se tak tomu zas nesmál. jako úplný hudební antitalent jsem coby dítko po roce neúspěchů odložil klavír a posměch učitelů, spolužáků i rodiny mi ztrpčoval pokusy o zpěv. se začátkem puberty přišla touha balit děvčata na hru na kytaru a zpěv, což se ne zcela podařilo dle představ, nicméně vedlo to ke světobornému (a kupodivu téměř autonomnímu) objevu té dvanácté odmocniny ze dvou a přísné logiky kmitočtů, a tak jsem balil děvčata aspoň na to že jsem jim transponoval ručně psané zpěvníčky do tónin kde se nevyskytoval strašlivý doprovodný akord F-dur (natož pak H-moll, Fis-moll a Es-dur), tolik obtížný pro něžné prstíky princezen.
a taky jsem si jako patnácterák vydělal litr tuzemského rumu když jsem kamarádovi, který zdědil po jakémsi prastrýci tenorové banjo (a jediná informace kterou k nástroji a hře na něj měl bylo že prý o strunu hlouběji než housle), nakreslil teoretickou tabulku základních akordů durových a mollových včetně "sedmičkových".
|
|
|
Prostě veteránem se nikdo nestane na cvičišti...
|
|
|
"Veliký dojem na mne udělal sbor instruktorů. Byli to samí zakalení válečníci, kteří strávili na vojně celý život. Mnozí byli jako instruktoři tak cenní, že pro svou nepostradatelnost nikdy nemohli být uvolněni pro skutečný boj na frontě a zasvětili celou svou vojenskou dráhu přednášení o něm."
© Patrick Ryan
|
|
|
Nemohu rici, ze bych souhlasit. Za prve zcela irelevantni je predstava, ze kdyz je dite vychovavano doma, ze zije ve vezeni a bez interakce s ostatnimi detmi. Neni duvod, aby dite vychovavane doma nezaslo do skoly, nenavstevovalo krouzky, nesetkavalo se s ostatnimi detmi v sousedstvi, znamymi, kamarady, pri sportovnich a jinych prilezitostech.
Dale:
1) Deti vychovavane doma se nauci pokouset lhat, podvadet a vsechno co tam pisete bez ohledu na to, jestli je to naucili ve skole. Zkousi to sami, tudiz chapou, ze totez se muze stat jim. Navic mate dost prostoru jim podobne situace ilustrovat a vysvetlit.
2) Neverim. Rodice vsechno nevi a musi to umet priznat. Nevim, ale zjistim, kdyz neco nevis, take si to muzes zjistit.
3) Ano to mate pravdu, proto doma si muzete nastavit takovy level, jaky uznate za vhodny.
4) Nevim, jestli selekce je "nejdulezitejsi", ale dite rozhodne selektuje i tak a nemusite jako Cimrman vyzdvihovat prutokove informace heslem pomnenka a zapomnenka :) A budte si jist, ze vochcavat dite ucit nemusite, na to prijde samo jeste predtim nez povinne vzdelavani zacina ...
|
|
|
Ad prvni odstavec viz moje odpoved pivkovi - podle me nelze zakladku uvedenymi cinnostmi nahradit, protoze v nich vyrazne nastupuje selekce na zakladce nemozna:
http://www.dfens-cz.com/komentare.php?akce=re&cisloclanku=2013120105&ck=527727&style=& page=2
|
|
|
1. nehovoříme o tom, že dítě samo lže (ona to v těch 6 letech ani lež jako taková není), ale jde o to, že dítě nepodezírá ze lži ostatní, apriori ne rodiče (a to i poté, co prkouknou megalež jménem Ježíšek). Představa, že dítě samo zalže a tím počítá s tím, že lžou i ostatní je zcela mimo realitu.
2. nejde o to, že by rodiče dítěti tvrdili, že ví všechno, ale v průběhu života dítě získává předpoklad, že všechno vědí, a bere jej jako axiom. proto ho ani nenapadne se s nimi srovnávat.
Dítě není malý dospělý. Ze všech uvedených bodů je zřejmé, že jej neumíte vnímat jako dítě s jeho dětskou mentalitou.
Na straně druhé děti jsou různé, každé dítě je jiné a metody, které platí na jedno, budou k ničemu u jiného. Nelze paušalizovat a dítě z dostatečně rozvrácené a zvrácené rodiny může vnímat svět blíže dospělým.
|
|
|
Ja nejsem detsky psycholog, mohu se v necem mylit, ale rozhodne miluju vsechny odborniky, kteri znaji moje dite uz z doslechu lepe nez ja :)
|
|
|
I přes pokus o hloupou podpásovku se skutečně může stát, že budete muset, nebo lépe - že bude dobré pro Vás či Vaše potomstvo - vyhledat pomoc odborníka, který bude schopen skutečně vaše dítě zhodnotit mnohem lépe, než dokážete Vy.
|
|
|
Nicméně dokud je potomstvo dítětem a neodpovídá samo za sebe, rozhodovat o tom, co je pro ně dobré a špatné -- mj. právě tedy kdy a zda vůbec je pro ně dobré vyhledat odbornou pomoc, a jaká konkrétně odborná pomoc to má být --, může pouze rodina a nikdo jiný. Obec či farnost může mít poradní právo, ale pouze poradní právo.
A vláda, stát a jiní podobní kibici do toho vůbec nijak nemá co mluvit.
|
|
|
To je samozřejmé a nikdo rozumný to asi nezpochybňuje (až na skutečné výjimky, kdy musí být rodiče z nějakých velmi závažných důvodů zbaveni role zákonného zástupce, což je téma na další plamenné diskuse (zda to, co dospělí považují za týrání je pro dítě týráním a naopak zda to, co dospělí vidí jako "řešení" je pro dítě skutečně dobrým řešením).
|
|
|
|
Ten poslední odkaz - to už je vážně příliš. Už je to dál než v Sojuzu nebo Říši za jejich "nejlepších" časů.
|
|
|
Tak to je silný kafe, nicméně ten článek vzbuzuje víc otázek než odpovědí. Např. zda byl císař lékařsky indikován (což klidně mohl být), zda ta ženská byla v tu chvíli schopna chápat svůj stav a projevit souhlas se zákrokem atd. atd. A to je jedna věc. Další věc je, co se stalo potom, to znamená, proč je to dítě tam kde je, proč (byla-li matka duševně nemocná) nebylo svěřeno do péče příbuzným atd. atd. Tyhle podrobnosti (které mohou být pro věc velmi důležité) se z článku nedovíme.
|
|
|
Některé mediální kauzy jsem měl tu čest vidět malinko z jiného úhlu a většinou bylo smyslem podobných článků právě dávat odpovědi bez otázek.
Často se právě postupně ukáže, že těžiště problému bylo někde úplně jinde a celá situace pak dostává zcela odlišný smysl.
Zvláště v oblasti práv dětí je trochu problém v tom, že se "druhá strana" nesmí vyjádřit (ze zákona).
|
|
|
Ano, od tý doby, co jsem viděl, jak se píše o věcech, u kterých jsem byl, mám k médiím vztah velmi rezervovaný.
|
|
|
Podrobnosti by ale mohly narusit integritu cerne barvy a pripad by presel do sede, v extremnim pripade az do bile. To by pak nemuselo odpovidat nasemu videni sveta a pro nase vlastni blaho bude lepsi nepochybovat o tom, ze je zeme placata a detaily vynechat. Pripadne kacire pak nejlepe upalit.
|
|
|
To nebylo mineno jako hloupa podpasovka, byl tam smajlik. Bez ohledu na Vase odborne vedomosti, ktere v obecne rovine nijak nepodcenuji, zastavam svuj nazor na zaklade interakce se svym ditetem. A jak pisi vyse, mohu se mylit a sva stanoviska casem prehodnotit, je to preci jen kontinualni proces.
|
|
|
Rozhodně nejsem žádný odborník a pokud uznáváte, že se Vaše názory mohou měnit, protože se jedná o kontinuální proces, nemám nejmenší obavy :-)
|
|
|
|
Ono je to ještě trochu složitější. Začala jsem se dívat na různé druhy výuky a vychází mi, že anglosaský způsob výuky založený na podporování oblastí, které dítě baví, vede ke vzdělávání "vědců" zatímco náš systém školství vyrábí střední stav. Úřednictvo.
Takže jako rodič, který chce rozhodnout, kam bude své dítě směřovat mám možnost, jak zásadně ovlivnit jeho život.
A netvrďte mi, že socializace nelze nahradit pobytem venku, v kroužcích a při dalších činnostech.
Základní škola v současném pojetí se stává neefektivním nástrojem pro vzdělání. Z mnohých píuček a píučitelů jsem zklamaná. A nevidím je pohledem dítěte, že.....
|
|
|
já bych řekla, že pobytem venku, v kroužcích nebo dalších činnostech to nahradit nelze. V těchto případech se totiž kontakty omezují na čistě dobrovolné. Venku děti spolupracují jen s tím, kdo jim vyhovuje a navíc to často rodiče korigují, v kroužcích se většinou soustředí na to, že mají nějakou zábavu a ta je společná, takže vždy se někde "sejdou".
tím nechci říct, že domácí výuka je špatná, jen prostě dítě se školní výukou bude trochu jiné, protože má jiný prostor. Nakonec dítě formuje i to, kolik a zda vůbec má sourozence. Jo, já vím, všichni jedináčci svorně tvrdí, že jsou úplně v pohodě, ale to jen z toho důvodu, že jim chybí srovnání. :-)
|
|
|
Jen k tomu prvému odstavci -- probůh, do jakého skauta chodilas? Tam to museli vést nějak hodně divně!
|
|
|
nechodila jsem do žádného skauta, nebyl v té době náhodou zakázán? :-)
|
|
|
To je velká chyba :(
Byl. So what? Tak se halt jmenoval TOM, no. Na věci to nic nemění.
|
|
|
ne, nic takového jsem nenavštěvovala, neměla jsem potřebu běhat organizovaně kdesi po lese. Bohatě jsem si vystačila s vynucenými školními pochoďáky se zátěží a tábory. Po lese jsme jinak běhali neorganizovaně u babičky na prázdninách nebo na chatě (tam to bylo horší, pálení Kanagomu a starých sedaček z auta v lese mi asi skaut neuzná:-)), v městě jsme si načetli Dva divochy a příručky pro táborníky a pak vyrazili neorganizovaně do lesa. :-)
|
|
|
Mně spíše šlo o tu představu o míře, v níž si v takové organizaci člověk zvykne dělat věci, na něž zrovna v tu chvíli tak úplně nemá náladu -- viz ten Tvůj prvý odstavec o něco výše, na nějž jsem reagoval.
Pokud jsi staré sedačky polité Kanagomem zapálila jedinou zápalkou, rádce by Tě pochválil :P
|
|
|
aha, tak jsem se nepřesně vyjádřila. Nešlo mi o nedobrovolné činnosti, spíše mi šlo o spolupráci, respektive nějaké porovnání se se vzorkem náhodně vybraných vrstevníků nebo obecně dětí. Spolužáky si nevybíráš, nemáš k nim žádný vztah a většinou nemáte ani společné zájmy, přesto se musíte naučit spolu plus minus nějak vycházet.
a co se Kanagomu týká jsi dost rozhazovačný, tolik radosti na světě zase nebylo abychom mohli takto plýtvat! Takže se pálil Kanagom zvlášť a sedačky zvlášť! Víš, jak krásně vypadá hořící obrazec vyrobený z Kanagomu? Z té tuby bylo možné namalovat cokoliv a efekt po zapálení úžasný! A i poučení bylo, v sedačkách byl molitan a ten se krásně škvaří a jak to hezky čoudí. To mi připomíná, že nevím, co je v dnešních autosedačkách, měla bych si nějakou cvičně rozebrat . . . . .
|
|
|
No, hlavně opatrně, budeš-li rozebírat airbagy :)
|
|
|
já myslím, že mám na sedačkách SIPSbagy a ty jsou pro mě záhada, chtěla bych je vidět, protože si to podle popisu moc neumím představit. Buď je to airbag a pak nevím, proč se to jmenuje jinak a nebo je to něco zajímavějšího. V autě jsou airbagy označeny jako SRS (jestli si dobře pamatuji) a pak je tam cosi, co se jmenuje SIPSbag?? Asi se vrátím do dětských let. :-)
|
|
|
Já znám SIPS akorát jako Scriptable Image Processing System, s tímhle neporadím.
Ale vrtej se v tom opatrně, protože tam AFAIK typicky bývají velmi zajímavé, avšak vůči neodborné manipulaci poněkud nevstřícné, chemikálie.
|
|
|
mě úplně zmátla tahle reklama, protože jsem si původně myslela, že je to prostě airbag. Podle tohoto to vypadá jako něco trochu jiného. :-(
www.youtube.com/watch?v=KWMWRkc7N_M
|
|
|
No tak se tomu podívej na zoubek, ne? Šroubovák, nebo aspoň rybičku nemáš? Děláš s tim štráchy jako by to byla pitva ségřiny panenky.
|
|
|
tak, znáš to ze zkušeností, rozebrat to jde snadno, ale kde pak najít někoho, kdo to složí zpátky? A mě úplně uchvátila ta představa, jak mi věci z prostřední přihrádky budou "plavat" v dosahu a já je budu sbírat a ukládat do kapsy. Budu si připadat jak kosmonaut ve stavu beztíže, k nezaplacení!! A to ani nemusím nikam lítat, stačí, když to do mě napere z boku dodávka!! :-)
|
|
|
No to teda ze zkušeností neznám. Buďto to složim zpátky, anebo to zatluču!
|
|
|
zatluču je dobrý, jenže to je moje auto a zatlouct to před sebou na to je potřeba nejméně Vysoká zatloukačská a tu já ještě nemám, sotva jsem zvládla první semestr. Ty jsi profesor int. Zatloukač, PhD., s dlouhou praxí, Tobě je hej, ale co my chudáci samouci amatéři začátečníci??
|
|
|
Tak to teda nevim, co ses v tom škautu naučila, když ani neumíš pořádně zatloukat. Zatloukat musíš i když je to tvý auto, abys nebyla za blbce. Tak si piš, první lekce: Pan Vonoseto.
|
|
|
> Jo, já vím, všichni jedináčci svorně tvrdí, že jsou úplně v pohodě, ale to jen z toho důvodu, že jim chybí srovnání. :-)
A ty jsi jedináček? A kolik že to máš dětí? ;-)
|
|
|
No pokud se nepletu, tak v ČR je takových studentů jen něco kolem 500. A nedivím se, já osobně bych dal určitě přednost normální škole před domácím vzděláváním.
Každopádně jako největší překážku vidím finance. Kolik domácností s dětmi by si asi mohlo dovolit být živeno jen jedním rodičem. Tomu že k vyúce dítěte stačí tři hodinky denně se mi moc nechce věřit.
|
|
|
možná i méně než tři hodiny, v určitém počtu žáků je učení neefektivní pro dítě, ale efektivní pro ekonoma....
|
|
|
"Tomu že k vyúce dítěte stačí tři hodinky denně se mi moc nechce věřit." - Vždyť na prvním stupni mají denně 4-5 vyučovacích hodin, včetně tělocviku, hudebky, výtvarky...
|
|
|
Tak ošidná je paměť , ošidná...
Ano, ve škole je 4 - 5 vyučovacích hodin, ale jaká je náplň? Při počtu 25 kousků se dítko dostane ke slovu 4x za hodinu, při špatné motivaci a frontální výuce si klidně i čtvrt hodiny může lebedit ve vzdušných zámcích. S něčím pomůže týmová práce, s něčím naopak dobrá organizace a motivace.
Pokud dítko intenzivně samostatně pracuje, pak i takových 20 minut z hodinové jednotky vykřešeme....
Dobře to má ošéfované montessori systém.
|
|
|
Já to nenapsal úplně jasně a samozřejmě s Vámi souhlasím.
|
|
|
I když budeš učit dítě 3 hodiny denně, kam pak s ním? Pokud chodí do školy, ráno ho hodíš v sedm do družiny, z té se pak přesune do třídy, odpoledne jde opět do družiny, odkud si ho mezi čtvrtou a pátou vyzvedneš... takže máš čas na to chodit do práce a vydělávat. To s domácí výukou nejde.
|
|
|
Jestli ono není poněkud lepší se dětem věnovat, a místo do Chorvatska pak (i s těmi dětmi) jet na Šumavu, a plasmovou TV nekupovat vůbec.
|
|
|
Jsou lidi, co do Chorvatska nejezdí vůbec (ostatně nevím, jestli to má být příklad nějaké luxusní dovolené, možná to vyjde na podobný peníze jako ta Šumava) a televizi mají starou. A přece by si nemohli dovolit, aby jeden z nich zůstal doma s dětmi a druhý na ně na všechny dřel.
|
|
|
Jsou taky lidi, co všechno prochlastají. So what?
Od školního věku nahoru už taky dítě může docela pomoci s vyděláváním peněz a s další úsporou času vzhledem k tomu, že udělá spoustu domácích prací, které tím pádem nemusí dělat rodiče a mají o to volněji.
|
|
|
Jasně, nedáme dítě do školy, ale zapřáhneme ho do práce... OCi, tvoje naivní představy, jak stačí nejet do Chorvatska a to zachrání rodinný rozpočet...
|
|
|
Vskutku -- pracovat (doma, na poli, whatever) společně s dítětem a přitom je vychovávat a učit považuji za nekonečně lepší variantu, než je uložit do státní úschovny a jít do fabriky.
Pokud jsi opačného názoru, brát Ti jej nehodlám, leč považuji Tě za ... velmi, velmi mírně řečeno krajně nemoudrého člověka.
|
|
|
Jo, jen mít tolik prachů, abych si mohl dovolit seknout s prací, koupit pole a pak na něm s dětmi sázet mrkve...
|
|
|
Ve mě zase čtení OCových příspěvků vyvolává vzpomínky na romantické westerny...
|
|
|
Tak myslím, že tady bude metačka hrachu taky metat zbytečně. Jinak technická: mrkev se nesází, ale seje.
|
|
|
Honba za zvyšováním zisků také jednou skončí. Vyrovnané hospodářství chce zemědělské zázemí. Pokud žiju z ruky do huby a chci děti učit doma, pak se holt smířám s tíím, že nebudu kupovat banány, ale budu chodit kolem hospodářství.
Ale uznávám, že jsou regiony, kde je peněz málo. Tím spíš pak budu vést děti ke vzdělání (nesouvisí se školstvím), aby se měly lépe.
|
|
|
Honba za zvyšováním zisků také jednou skončí. Vyrovnané hospodářství chce zemědělské zázemí. Pokud žiju z ruky do huby a chci děti učit doma, pak se holt smířám s tíím, že nebudu kupovat banány, ale budu chodit kolem hospodářství.
Ale uznávám, že jsou regiony, kde je peněz málo. Tím spíš pak budu vést děti ke vzdělání (nesouvisí se školstvím), aby se měly lépe.
|
|
|
tak jednoduché to opravdu není. Dítě smí pomáhat s vyděláváním peněz asi až od 15 let (nevím, jestli to není až od 16, pořád se to mění). Do té doby potřebuje rodič souhlas Úřadu práce s výdělečnou činností dítěte a tato výdělečná činnost musí být omezena na sport nebo kulturu - prostě si podáš na Úřad žádost, potvrzenou budoucím zaměstnavatelem s popisem činnosti a čekáš až přijde písemný souhlas. Na černo ti dítě nikdo nezaměstná a navíc vždy riskuješ, že tě někdo udá a skončí to odebráním dítěte.
domácí práce sice pomohou ušetřit čas, ale jen v případě, že oba rodiče pracují a pak je problém, že dítě necháváš doma celý den samotné. To už je dnes také riziko, zvláště u rodičů, kteří z důvodu extravagance typu domácí výuka budou pro přísným dohledem všech.
v Chorvatsku jsem byla v roce 90, takže jaké jsou tam ceny, netuším. Na Šumavě jsem byla nedávno a byla jsem překvapená, jak je tam draho. Takže výměna dovolené v Chorvatsku za dovolenou na Šumavě, asi také nebude úplně nejlepším řešením. A pomáhat na poli mohou jen děti, jejichž rodiče nějaké pole mají. Rodiče v nájemním bytě, kteří sotva zaplatí nájem a tu a tam i dluží, je to opravdu velký problém.
|
|
|
Máloco je tak dokonale nevýznamné, jako co dítě "smí" nebo "nesmí".
To jediné, co má smysl řešit, je co dítě "může" nebo "nemůže". A pomáhat s nejrůznějšími pracemi může tak cca od šesti, sedmi let; kolem osmi devíti už té práce může udělat spoustu.
To, že to nějaký úřednický debil zakazuje, je přesně stejně zajímavé, jako to, že týž debil (pokud aspoň vím) zakazuje, aby totéž dítě dostalo líznout, když si večer nalijeme víno. Tedy vůbec nikoho vůbec nijak to nezajímá, debil si takové absurdní představy může srolovat a zasunout.
Já byl na Šumavě naposled na jaře, a byl jsem překvapen, jak ukrutně levno tam bylo. Asi jiná Šumava, no -- ta moje byla u Javorníku. A to jsem tam byl v pensionu; být tam se stanem (což se s dětmi ve školním věku extrémně doporučuje), bylo by to ještě daleko levnější.
|
|
|
nevím, jak moc je to významné či nevýznamné, ale faktem zůstává, že dítě nikdo nezaměstná, protože se bude bát následků. Nezaměstná ho ani na výpomoc. Takže nalít doma dítěti víno možné je, protože se na to nejspíš nepřijde. Poslat dítě, aby pomohlo s vyděláváním, možné není, protože žádnou práci nesežene neb se to prostě nesmí a hrozí postih pro všechny. Platit dítěti drobné za to, že vynese koš nebo vyprázdní myčku, či poseká zahradu je fajn, ale pro rodiny s mizerným příjmem dost nesmyslná rada.
stan na Šumavě vyjde podle dohledaných cen zhruba na 6tis. za týden bez jídla. Žádná lacinovka pro rodinu se čtyřmi členy z oblasti s vysokou nezaměstnaností. Na jedné straně bych se nad nimi moc nedojímala, protože si nejspíš ukousli více než unesou, na druhé straně bych si nedovolila říct jim do očí, že na Šumavě je ukrutně levně.
|
|
|
Kupříkladu poseká sousedovi zahradu za vhodný obolus, naštípá dříví, pohlídá batole, ad infinitum. Žádný problém v tom není, ani potenciálně a teoreticky.
Jaké dohledané ceny, to přece záleží na tom, jak se dopravuješ a co jíš. Se stanem za noclehy samozřejmě neplatíš nic a nijak.
|
|
|
reagovala jsem na to, že rodina nemá prostor učit doma dítě, protože oba rodiče musí pracovat. Když se jeden z nich práce dobrovolně vzdá, nepomůže jim s rozpočtem občasný výdělek dítěte. A co je ještě horší, taková rodina většinou nežije v satelitu mezi lidmi, kteří potřebují posekat trávník či naštípat dříví do krbu, většinou taková rodina žije někde na sídlišti a tam, málo platný, trávník seká město/obec a to haranta nezaměstná, protože se to nesmí.
dohledané ceny za stan v autokempu. Pod stan nejezdím, takže netuším, jestli je u nás možné stanovat mimo kempy a jestli je to úplně nejlepší s malými dětmi. Jestli je to dovoleno či zakázáno může být nevýznamné, ale zase musíš stanovat na něčím pozemku, což může být proti zásadám některých. A v kempu se prostě za stan platí.
|
|
|
Pokud k tomu nemají jiné důvody, pak je rozhodně volovina, aby se jeden práce "vzdával"; stačí ji prostě jen trochu omezit. A s tím menším výpadkem v rozpočtu, o němž se pak bavíme, aplégr pomůže krásně -- může taky třeba mýt podlahu nebo nádobí nebo okna, může doběhnout s menšími pochůzkami, panu Vopičkovi, co ho bere regma, na nákup a na poštu, a paní Vopršálkové pro prádlo na mandl...
Proti gustu není dišputát, ale co se mne týká, až na naprosto výjimečné případy bych do kempu nešel, ani kdyby za to platili mně. Účelem táboření je mj. také samota s přírodou, a nikoli poslouchání rádia zprava, překřikujících se sousedů zleva, atd. Pokud pozemek patří Coloredo-Mansfeldovi, možno zajít za hajným a domluvit se s ním, případně pomoci zavézt nějaký ten krmelec apod. jako vyrovnání; pokud je pozemek státní (a takových je většina), byl by nesmysl cokoli jakkoli řešit.
A s malými dětmi to je sporné, nicméně tady se bavíme o dětech školního věku, a ty už dávno nejsou malé.
|
|
|
> Pokud k tomu nemají jiné důvody, pak je rozhodně volovina, aby se jeden práce "vzdával"; stačí ji prostě jen trochu omezit.
Jedna lepší rada než druhá. Práce na částečný úvazek bude výrazně hůř placená než na plný, rozhodně to není přímá úměra, někdy to dokonce chodí tak, že zaměstnanci se zkrátí pracovní doba na 5 hodin, ale práce má stejně, takže tam stejně musí zůstat 8 jako dřív, protože práce neumí onanovat, aby se udělala sama...
|
|
|
1) Dítě na tu práci musí fyzicky i intelektuálně mít, sedmiletý bych nenechal samotný sekat sekačkou (zrovna rok nebo dva zpátky proběhly v TV dva různé případy, kdy jedno dítě přišlo při sekání trávy o ruku, druhý o nohu), pokud to nebude sekačka s pojezdem, tak ji ani neutáhne, ani na štípání dříví nebude mít sílu, bez rizika úrazu to taky není. Svěřit mu hlídat batole, to je taky utopie, to by šlo tak kolem 13-15 let.
2) Musí být poptávka po takové práci. To ostatně platí i pro dospělého, co je platné, že umí to nebo tamto, když pro něj práce prostě není.
3) Vydělá dítě tolik peněz, aby to kompenzovalo ušlý zisk rodiče, který je s ním doma?
|
|
|
Me když bylo 11-12 let, chodil jsem o prázdninách na brigady do JZD, kde jsme hazeli baliky slamy na valnik, pripadne jsme hazeli repu na valnik, pripadne něco podobného.
Rodice mi ty peníze nakonec nechali :-) No tenkrat to bylo docela v pohode, co se tyce "brigady člověka ve veku 12 let".
|
|
|
Já jsem na podobný brigádě byl taky (nevím přesně kolik mi bylo let, mohlo to být kolem 12), ale byl jsem z toho dost vyřízenej, měl jsem mozoly až do krve (od těch provázků na balíkách) a plíce plný prachu. Navíc ve 12 letech, to už je druhý stupeň, ale co od té první třídy?
Dále je trochu problém, pokud člověk sekne s prací na ty 4 roky, aby mohl dítě odučit doma ty 4 třídy, sežene pak práci? Pokud to je aspoň trochu odborná práce, tak z toho může vypadnout, mít pak nižší plat, protože má menší pracovní zkušenosti atd.
|
|
|
Myslim, ze pro mladého člověka není vůbec od věci se dozvědět, ze při praci muze utrpet mozoly a rozedrane ruce,,,
Mozna si tim vice zacne vazit lidi, kteří rukama pracuji...
Jinak když jsem byl na 1 stupni, jezdil jsem u nas po skládkách, vybiral jsem zelezo a na karce jsem to vozil několik km daleko do zberny. Za 0,5kc/1kg...chtěl jsem si vydělat na elektronickou stavebnici, co stala 850kc.
Nakonec jsem si na ni vydelal, asi za rok zhruba...
Myslim, ze takove zkusenosti cloveku pomohou, aby si pak vazil penez, práce, lidi...
|
|
|
Jasně, jako brigáda to šlo, ale podle OCe by dítě od školního věku mělo dřít, aby nemuselo do školy a jeden z rodičů do práce (resp. do normální práce na plný úvazek, jinak by chodil dřít společně s prckem).
850Kč za rok, to jsou teda prachy - i kdyby to dneska bylo třeba 5000, furt to jaksi nezacelí díru v rodinném rozpočtu za nevydělávajícího resp. omezeně vydělávajícího rodiče.
|
|
|
Tak dneska je jina doba, nez před 100 lety, i nez před 200 lety...ze.
Ono to "drit" ma dneska jiny vyznam, nez tehdy.
Pravda je, ze třebas ja jsem "drel" cele detstvi (bohužel az moc a nemel jsem zadny volny cas, z cehoz pramenily moje pozdejsi problémy). Měli jsme hospodářství, clovek sel rano do skoly, prisel a sel makat okolo zvirat, vecer sel spat...Vikendy se makalo celou dobu.
Nerikam, ze by to bylo pro dite nejak extra super zabavne, na druhou stranu nemyslim, ze by byl nejaky hrozny problém, aby dite pracovalo - at uz to znamena cokoliv.
Ja to vlakno nijak vice necetl, priznam se, ze nevim, co jak myslel OC. Rozhodne ale si myslim, ze není spatne, když dite pracuje - například pomaha doma ci po sousedstvi. Dam priklad - natirani plotu. Kolik ja se nanatiral plotu...u nas doma, u sousedu, kde jsem pomahal kamaradovi...
Samozrejme pokud někdo bydli v panelaku, dite asi moc plotu nenatre...
Jinak 850kc v roce 86 byly docela slusne peníze:-))
|
|
|
Si to zpětně pročti, není to zas tak dlouhý, OC tvrdí, že přece není problém učit děti doma, když by to znamenalo aby jeden z rodičů nechodil do práce, protože 1) pojedou na Šumavu místo do Chorvatska 2) dítě přece může taky pracovat 3) bude pomáhat doma a tím se přece spousta peněz ušetří a 4) i ten rodič přece může pracovat, jen holt o něco kratší dobu...
Není problém, aby dítě pomáhalo doma nebo šlo na brigádu, jenže tady je řeč o podstatně větším zápřahu než utřít nádobí a jít si někam o prázdninách přivydělat ke kapesnému... navíc většinu vydělaných peněz by muselo odevzdat doma, což je jistě silná motivace k práci...
A k tomu OC tvrdí, že to je jediná správná cesta a kdo si myslí něco jiného, je debil.
|
|
|
No, co jsi napsal ty 4 body, tak to zni logicky a se vsema 4 souhlasim...v cem by mel byt konkretne problém, prosim?
(samozrejme predpokladam, ze toto jsou jen nektere moznosti, které pisatele napadly, mohou byt i další, a stejne tak predpokladam, ze je jasne, ze v ruznych situacích se pomer tech cinnosti muze menit. Pokud někdo bydli na statku, největší dil bude ta pomoc doma...pokud někdo bydli v panelaku, pomoc doma nebude to hlavni...atd)
|
|
|
1) Chorvatsko nebo Šumava, to může vyjít na podobný peníze, navíc když je na tom někdo špatně s penězma, tak nepojede nikam, nanejvýš se bude chodit koupat na nejbližší koupaliště.
2) Viz co píšu jinde, vydělá dítě tolik peněz aby to kompenzovalo ušlý příjem rodiče? A má na to fyzicky a rozumově?
3) Pomoc doma přináší významné finanční úspory?
4) Práce na zkrácený úvazek bude mizerně placená, často to budou nějaké brigády, pokud vůbec nějakou takovou práci sežene...
IMHO když pracují oba rodiče, bude na tom jejich rodinný rozpočet výrazně líp než když jeden zůstane s dětmi doma a bude je učit.
|
|
|
1. Ja v detstvi na nejakych dovolenych moc nebyl, uz vůbec ne v zahranici (ani 1x) a nijak me to nechybelo. Tohle nevidim jako nejaky problém.
2 + 3 = ano, je to mozne. Pokud například mají rodice hospodářství, je to jiste. U nas to bylo tak, ze otec jezdil do zamestnani, matka doma. Deti škola + doma. Otec vydelava, matka se stara o zvířata, deti pomahaji dle moznosti (asi by ses divil, co jde fyzicky zvladnout, respektive v te době mi to neprislo nijak divne...například jiz na 1 stupni zakladni skoly jsem bezne jezdil sam na travu - samozrejme s technikou, která se sestavala z kosy, brousku, hrabi a voziku. Na tom voziku jsem vozil myslim tak zhruba svoji hmotnost v trave...clovek se musel otocit několikrát...)
4. nevim, je to mozne...
Obecne plati, ze kdo chce, hleda zpusoby, kdo nechce, hleda duvody...
|
|
|
1) Viděl jsi film Kolja? Jak tam u výslechu policajt vyhrožoval Loukovi "s filharmonií je konec, leda na funusech si zahrajete, milej zlatej" a druhej fízl mu podával cedulku, kde bylo napsáno "hraje pouze v krematoriu". To je přesně ono. Si představ rodinu, kde ona dělá pokladní v supermarketu, on je na nějaké dělnické pozici třeba v TPCA. O dovolené v Chorvatsku si můžou nechat jenom zdát. Jejich bydlení je 2+1 v paneláku. Takovým lidem je rada "jet na Šumavu místo do Chorvatska" na dvě věci.
2+3) "Pokud mají hospodářství..." - nevím, jestli je dneska hospodářství takové terno. Připadá mi, že dneska když někdo staví barták, tak chce mít auto, bazén a možná okrasný stromky. Že by tolik lidí toužilo mít statek, chov slepic, králíků a dojit krávu, to se mi nezdá.
|
|
|
Kolik procent Čechů je natolik chudých, aby na ně platil váš příspěvek? Deset?
Vezmeme-li nižší střední vrstvu, on má 16k čistého, ona 11k. Opravdu mi chcete namluvit, že s 16kKč nelze uživit, ošatit a ubytovat čtyřčlennou rodinu? Pravda, Chorvatsko, auto, plazma a značkové hadry se do této rovnice už nevejdou. Ale ať mi neříkají, že do práce musí oba rodiče. Nemusí. Prostě si sami svobodně zvolili lepší hmotné statky výměnou za čas strávený s dětmi.
|
|
|
k tomu OC tvrdí, že to je jediná správná cesta a kdo si myslí něco jiného, je debil
Erm, tohleto mjfox (a) není můj tiskový mluvka, (b) lže, až se mu od klávesnice práší.
Lze velmi snadno dohledat, co si myslím o "jediných správných" cestách, jakož i to, koho (a proč) považuji za debila.
|
|
|
Tento dojem jsem získal po rozhovoru zde na dané téma s tebou, OCi, je ovšem možné, že jsem tě jen špatně pochopil.
|
|
|
|
já k tomuto vláknu dodám, že pár rodin znám. Dají se nazvat lepší střední třídou. I pár tzv. chudých se najde. Pronajat si statek, jezdit dvakrát týdně do práce a starat se přitom o hospodářství jde. Není to jednoduché, ale jde to. Zatímco tady se teoretizuje ahledají se důvody, proč to jít nemůže, tak ti, co opravdu chtějí toho mohou dosáhnout. Tak nemají auto, ani nejezdí na žádnou dovolenou. Ale v podstatě ušetří na cestách do školy...
|
|
|
To se pak ale jedna o takzvane debilni rodice, zvlast, pokud dite nechodi do piony...do skautu.
Ze si to nekdo nemuze dovolit je vymluva, zivot je otazkou priorit. Staci se odstehovat treba do garsonky nebo za mesto, pripadne obecne nekam, kde ten jeden plat bude stacit.
Jinak logika "misto k mori jed do lesa" je sama o sobe odzbrojujici a pripomina mi hlasky zavistivych soudruzek prave z doby zakladky.
|
|
|
Jasně, máme málo peněz, tak se přestěhujeme, děti holt nebudou mít svůj pokoj, ale budou se všichni společně mačkat v 1+1, aspoň si budou všichni tak nějak blíž... (Nevím jistě, jestli to myslíš vážně nebo ironicky, řekl bych spíš to druhé.)
|
|
|
Samozrejme ironicky. Tyhle prechytrale soudy lidi, kteri hned vi, co by meli delat ostatni, jinak jsou samozrejme debilni, protoze jediny spravny nazor je ten jejich, ty zeru. Zvlast od lidi, kterym e-vstavaji vlasy hruzou a volaji do e-zbrane ve chvili, kdy to stejne dela nekdo jiny, treba stat.
|
|
|
No co, jako za monarchie - Dědeček, babička, mám a táta a sedm dětí v jedný cimře na pavlači, hajzl an chodbě a koupelna u pumpy na dvoře a potom, co si děcka odbouchaj svý tři hodiny domácí výuky, tak hupky dupky na šichtu do sirkárny. A pak že to nejde :)
|
|
|
Tento excelentní popis typické historické reality za monarchie račte mít od Marxe, nebo rovnou z politického školení mužstva?
|
|
|
od svojí babičky, která to zažila
|
|
|
Jojo, jsou, bohužel i tací; naštěstí jich je málo (ačkoli dnes více než tehdy). Mají-li ovšem dnešní bezdomovci v Sherwoodu před nádražím Františka Josefa nějaké děti, a dožijí-li se vnoučat, nechci slyšet ty smutné příběhy, jež jim budou vyprávět.
|
|
|
Bezdomovci, co mají děti? To jako vážně? To teda musí být galerie imbecilů...
|
|
|
Jen snad dvě čistě technické poznámky:
(i) ano, jsem na základě docela bohatých zkušeností velmi pevně přesvědčen, že skaut je až dosud daleko nejlepší ze všeho, co bylo pro výchovu mimo rodinu v historii lidstva vyzkoušeno. A jsem velmi pevně přesvědčen, že čím více dětí jej absolvuje, tím lépe primárně pro ně, ale sekundárně i pro ostatní.
Nicméně, pokud by někdo navrhoval, aby skaut byl povinný, budu první, kdo dotyčného prohlásí za debila kalného mozku a kdo proti takovým nesmyslům bude bojovat;
(ii) logika "nemáš-li peníze na to se věnovat vlastnímu dítěti, a kvůli financím je odkládáš na dvě třetiny dne do nějaké státní úschovny, pak koukej šetřit, mj. třeba i tím, že nepojedeš vůbec na žádnou dovolenou" je založena na ideích možná pomýlených (ač osobně bych byl přesně opačného názoru), leč zcela jednoznačně nikterak nesouvisících se závistí.
|
|
|
ad (i)
O cem jsi presvedcen nebo ne je vcelku jedno. I kdyz, jednu technickou bych mel, to v tom skautu se uci, ze kolektivni vina je to prave? Ja jen abych vedel.
ad (ii)
Zajimave, ja tam videl logiku "jed utracet radsi na Sumavu nez do Chorvatska", coz v kontextu lidi, kteri nemaji dost penez na to, aby jeden z nich byl stale doma povazuju za demenci, at uz hranou nebo skutecnou.
Nicmene i kdybych tento maly detail a pokus o odboceni a zmirneni hlouposti puvodniho tveho komentare presel, porad nam z toho vychazi nesmysl na urovni "kdyz nemas dost prachu, abys byl doma s ditetem a nechodil do prace, nejezdi na dovolenou a hned to pujde", pricemz se tu nebavime o Bahamach na dva tydny za pul mega, ale o dovolene za penize, jejichz usetreni na celkove situaci rodiny v tomto smeru nezmeni vubec nic - na to, aby jeden z rodicu zustal doma to stacit nebude.
|
|
|
Ad (i), už jsem z organizace dlouho pryč, ale co tak slyším od lidí, co tam dělají a občas se potkávám, tak se zdá, že myšlenka a hlavně náplň činnosti jest drobena dobou, reprezentovanou stále měkčími rekruty a náladovitějšími rodiči, nejchytřejšími na světě, a pochopitelně papíry a regulativy.
|
|
|
|
|
Znám. Je fikce asi tak jako moje:
http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2012111501
čili, zítra to bude aktuální problém.
|
|
|
(Tak je to Infobaden, že. Šlo mi ale o to, že (a) je to celkem zábavně napsané, nicméně (b) zábava dojde když se podíváte, kolik lidí /nejen tento článek/ vzalo vážně...)
|
|
|
Já naprostý souhlas, vo tom žádná, dost lidí se na nějakou dobu chytlo i na ten můj. Já naopak chtěl říci, že fikce je dneska a zítra nebude... náš svět zmizel.
|
|
|
A kurare... až takhle..
Odpověď na poslední otázku je ANO. Třeba proto, že podle mě desítky let jezdil na tábory kde kdo a nemusel tam být pedagog, ani nikdo s nějakou vnitřní kvalifikací (vůdcovskou zkoušku mám, jenom nevím, jestli dnes stačí), prachy jsem vybral před výpravou na nádraží a nehonil to žádným účetnictvím, když mě řekli, že musím, tak jsem byl už na odchodu, takže jsem to stejně nedělal, ale dneska bych asi fakt musel.
Nehledě k tomu, že moje hry byly občas pěkně militantní, řízení už od úrovně rádců nedemokratické, autoritativní, atd.. no prostě fuj.
|
|
|
Koukám, že i v názoru na skauta se shodneme. I když Tys asi v mládí nic takového neměl, já už jo, přes spolužáka jsem se k tomu naštěstí dostal už v šesti letech a vydrželo mi to až do osmnácti (takže jsem mohl pro další mladé udělat to, co předtím udělali ostatní pro mě).
|
|
|
(Ale jo, měl; jen se to tak nesmělo jmenovat ;))
|
|
|
Já jsem to taky měl, jmenovalo se to TOM (turistický oddíl mládeže, samozřejmě pod hlavičkou Pionýrské organizace SSM. Takových oddílů bylo hodně a ty které jezdily na výpravy v zelených pionýrských krojích, lidé častovali "skauti s rudým šátkem".
|
|
|
Možná někde byla nějaká výjimka, ale co pamatuji (nejen od nás, ale i z ostatních oddílů ze srazů apod.), tak nikdo z TOMů by si červený šátek kolem krku neomotal, ani kdyby mu za to nabízeli sekerku kanadku a sebrané spisy E. T. Setona podepsané autorem.
Většina nenosila ke kroji šátky žádné. Občas někdo si lajsnul ty hnědé nebo modré (ty jsme nosili kupříkladu my), nicméně z toho bývali vedoucí dost nervosní, protože i beztak byli furt jako staří skauti na hraně průseru a jednou nohou v kriminálu, a tohle tomu mohlo dodat.
|
|
|
Vaši vedoucí byli staří skauti – doslova. Ale později, v osmdesátých letech, dělali vedoucí vysokoškoláci narození v letech šedesátých a hodně z nich už si nechtělo dělat problémy, a tak si ty pionýrské šátky prostě zdůvodnili, že taková úlitbička vlastně ničemu nevadí.
|
|
|
Jednou jsem četl o skautech, který po formální změně na pionýry nosili červené šátky, ale olemované modrobíle, tj. udělali z toho šátky v národních barvách.
|
|
|
Proto se tomuto systému věnují matky při RD, práci z domova a nebo ty, co si to mohou a chtějí dovolit.
Systém 24/7 s dítkem je pro ně dost náročný.
|
|
|
Dlužno podotknout, že ve školním věku je těch 24/7 velmi teoretických, protože normální zdravé dítko s nikoli naprosto debilními rodiči v tomto věku tráví spoustu času venku, a to jak nadivoko s kamarády, tak organisovaně ve skautu.
|
|
|
OC, ne všechny naráz, ale jedno dítko do tří let stačí na 24/7. Počet už je pak jedno. Dvě , nebo tři.... ;)
|
|
Domácí vzdělávání je kvalitnější o tom žádná, akorát vystavení haranta tlaku jinejch harantů utužuje jeho charakter. A je otázka jestli tohle "očkování" není to nejlepší co může základka vůbec dát.
|
|
|
|
Ale zase těch socialních interakcí, dvacet rozdílnejch autorit k ignorování, 400harantů na zákládaní frakcí později výběr z tolika ženskejch. Přes jednoho známýho linka k další škole. Kvanta kontaktů pro další život.
|
|
|
No spíše to bylo 400 harantů k ignorování a dvacet potenciálních účastníků na zakládaní frakcí.
Ad kavanta kontaktů pro další život: No nevím, asi jsem divný, ale z celé základky jakž takž kontakt udržuji s jedním jediným člověkem a to ještě jen proto, že oba pořád bydlíme v sousedních vchodech a tudíž se občas potkáme před barákem.
|
|
|
Ja se nestykam ze zakladky s nikym, ze stredni v podstate s nikym...Velmi prilezitostne. Ale na tom myslim není nic divného - clovek se odstehoval jinam, ma jiné zajmy, jiné zname...Nevidim důvod se s nekym stykat jen proto, ze to byl nejaky spoluzak, mam okolo sebe jiné lidi, kteří jsou pro me duleziti...A umim si docela představit, ze se clovek holt prestehuje na druhou stranu republiky, bude mit jiné lidi okolo sebe a ti, co jsou duleziti dnes (z pohledu kamaradstvi a podobne) postupne odejdou....
|
|
|
Právě k tomu jsem směřoval. Úloha školy na vytváření sociálních dovedností se podle mě přeceňuje. Když to tak zpětně pohledem do svých klukovských let odhadnu, tak v množině kamarádů tvořili spolužáci jen asi třetinu. Zbytek byl z kategorie děcka z okolí bydliště, ze zájmových kroužků, jejich starší i mladší sourozenci. Navíc, kdybych ze skupiny spolužáku odečetl ty, kteří současně spadali do skupiny děcka z okolí, tak by zbylo snad jen pět procent kamarádů se kterými jsem se stýkal jen ve škole a ne mimo.
|
|
|
To jako vazne se dejme tomu z 30 deti jen 1-2 nekamaradili s ostatnimi a zbylych 28-29 si slo spolecne hrat?
Ehm.
|
|
|
Nekamarádit se nerovná se nepotkávat se na hřišti před domem :-)
Ale jinak opravdu ze třídy byli jen dva kluci, které bych nepotkal běhat venku. Jeden bydlel v jiné čtvrti, svoji partu kamarádů měl tam, každý den dojížděl pět stanic busem, ale přesto z mě neznámého důvodu chodil od první třídy do školy k nám. Ten druhý měl už od mala dost vyhraněné zájmy, něž by šel s námi začutat si fotbal, tak raději ležel doma v knížkách nebo si vzal kolo a jel do lesů a luk za městem pozorovat brouky a rostliny.
|
|
Čekal jsem nějakou sondu do reálií domácího vzdělávání - jak to doopravdy funguje, jaká jsou úskalí, ale skončilo to sumou klišé jak to děti ve škole nebaví, jen se memorují a korunováno klasikou o ideologickém nástroji moci. Chybí jen jak je stát špatnej.
To jako si postavíme lodičku, zaplatíme (matematika) a pak skočíme na ty integrály? Osobně se domnívám, že rodičovské suplování má smysl někde na prvním stupni. Dále pak, když svoje dítě směřujete tak někam mezi popeláře, uklízečku a prodavačku.
Přes všechna negativa školy, doma obecně nelze nahradit soustavnost, rozsah a úroveň školního vzdělávání (čímž neříkám, že to jeden z tisíce rodičů nezvládne - nahradit těch 12 učitelů). Ano, teoreticky nadprůměrného žáka naučíme to stejné rychleji, pokud to sami umíme a umíme to i vysvětlit! Ale dvakrát rychleji? To podprůměrné - ty budeme učit 16 hodin denně?
Moje vlastní zkušenosti jsou takové, že o "zábavě" předmětů rozhodoval zejména vyučující - ti dobří dokázali dost dobře nadchnout ti špatí i znechutit, což ale na druhou stranu takto v životě reálně chodí. Autor tu implicitně také předpokládá (nebo aspoň tak působí), že rodič bude vždy ten dobrý učitel, což také není pravda.
K socializaci jedince z domácího vzdělávání (tedy pokud by to probíhalo třeba do 18 roku věku) mám velké pochybnosti, ale nejsem odborník tak si je nechám pro sebe.
Celý článek na mě působí jako jakési vymezování, což není dnes vůbec potřeba, když první stupeň lze doma legálně učit.
|
|
|
SOnda do reálií ůže být ošidná. Už jen to, že dítka nechodí do školy nemůže ujít zraku hodných sousedů a na vesnici to může znamenat podnět OSPODu. Takže bych se divila, kdyby tady někdo veřejně začal probírat úskalí.
V podstatě vše hezky shrnul Lopata. Nemám, co bych dodala. Jen to, že tato možnost existuje a není postihována úřady mi přijde super.
S podprůměrnými dětmi je problém. Tam naopak je nenaučíme sice potřebné penzum, ale ušetříme je možných selhání a nizkého sebevědomí. Znám z praxe mnoho učitelů, kteří na takovéto děti nemrhají časem, posadí je dozadu a dělejte si, co chcete, když nám zrušili zv.š. Podle mně je to problém a věčná škoda, že nemohou zažívat i úspěchy, neboť pracovky byly úspěšně zrušeny. A je tristní, co se v nich teĎ učí. A ne každý takový je výtvarně nadán.
|
|
|
|
TO je poněkud složitější k vysvětlení. D9lny jako takové se neučí. Málem to na mě spadlo a já bych si netroufla vzít tu bandu a učit je zatloukat hřebík.
Kolegyně ve čtverce riskla. Skončilo to vyšetřováním, kdo komu ukradl prkýnka. Bože.
Většinou se pracovky a nebo pěstitelky učí "teoreticky". V lepších případech se něco vytváří na počítači, v keramice, šití, nějaké miniaturní vaření. Bohužel, že by stříhali plech jako my v osmičce, to už jsem dlouho neviděla. I to vybavení je jaksi za zenitem.
|
|
|
S podprůměrnými dětmi je problém. Tam naopak je nenaučíme sice potřebné penzum, ale ušetříme je možných selhání a nizkého sebevědomí.
Rozumím, to se čte hezky. Nejsem pedagog ani psycholog, a tak mne napadá:
Stejně časem jednou dojde ke konfrontaci s realitou. V případě těchto dětí tedy zřejmě až v období puberty. Není snesitelnější a ohleduplnější pro takové dítě vyrovnávat se s daným stavem postupně než jednorázovým šokem a navíc ve velmi citlivém období?
Ke zrušení zv.š. - předpokládám že jde o zkratku zvláštních škol. Žiji v tom, že dnes se tyto instituce korektně nazývají praktické ZŠ a že tyto praktické ZŠ nadále fungují a tudíž k žádnému zrušení těchto zvláštních škol tedy nedošlo...?
Pokud byly "pracovky" zrušeny, pak dle mého názoru jen dobře. Nepochopila jsem, jak pár hodin výuky vaření, pěstitelských prací, ručních prací a dílen za rok mohlo být pro kohokoliv motivující. My jsme to vnímali jako opruz (ztrátu času) nebo jako pokyn k hromadné zábavě. V tomto směru má snad fungovat a vychovávat rodina.
|
|
|
Ona je ta konfrontace s realitou někde jinde.
Na zv.š. měly takové děti možnost získávat jedničky, vyučit se a být v podstatě spokojení. Netrpěli syndromem oběti. A také se neflákaly v hodinách. Ano, pedagogové v běžné třídě se těmto jedincům kdovíjak nevěnují. Zv.š se staly postupem času odkladištěm i pro problémové komunity a tady vidím úskalí toho, proč to vedlo k jejich zrušení.
Praktické zš zůstaly doposud a fungují pro děti s retardací. tedy jejich rozumové schopností musejí být sníženy natolik, aby zapadly.
Rodina má fungovat. Tolik teorie, praxe lehce jinde.
|
|
|
A kde jinde je ta konfrontace s realitou než ve společnosti, v případě dětí tedy mezi svými vrstevníky ?
Proč je třeba dle Vašeho názoru tyto děti speciálně chránit, proč na zv.š. měly možnost získat jedničky ? Za docházku ? Pche.
Pokud "problémové komunity" soustavně narušují výuku, nedivím se frustraci učitelů...
Díky moc za Vaší reakci. Mám mezi učitelkami a učitely pár přátel.
Přesto si myslím, že škola, paní učitelko, nikdy nedokáže nahradit rodinu. Se vší úctou k učitelkám a učitelům.
Pokud žák a rodina nechce, tak je nenuťte. Je to jejich boj.
|
|
Děkuji za dobrý článek, v mnohém se ztotožňuji s Vašimi názory.
|
|
Také děkuji za článek. Mám nedobrovolnou a neplánovanou domácí výuku svého dítěte ze zdravotních důvodů, která trvala sedm let školní docházky za sebou. Doma jsme se spolu učili každý školní rok plus - mínus osm měsíců z deseti, občas se pár dní či týden zadařilo strávit ve škole. V současné době je už druhým rokem na víceletém gymnáziu, zdravotní stav se značně zlepšil. Učí se výborně, škola ho baví a je v kolektivu naprosto v pohodě. Žádnou újmu a mezery způsobené domácí výukou jsme nezaznamenali. Je velmi náročné učit si dítě sám doma, není to vhodné asi pro každého rodiče ani pro každé dítě, ale jsem ráda, že kdo chce, tu možnost má a myslím si, že by možnost volby měla být zachována.
|
|
Problém článku vidím v tom, že autor předpokládá, že zásadní část informací, které dítě získá na základní škole, je pro život k ničemu. Samozřejmě, že je - mně je třeba úplně k ničemu dějepis, většina pokročilé matematiky, celá literatura, zeměpis, přírodopis... vlastně skoro všechno až na českou gramatiku, jazyky a základní matematiku. Ale můžeme s čistým svědomím prohlásit, že spolužákům, kteří šli studovat matfyz, zemědělku, dějiny, pedagogiku atd. jsou ty informace taky k ničemu? Základní škola není příprava na výdělečnou činnost! Děti by měly na základní škole zjistit, co chtějí dělat dál, co je zajímá, co je nezajímá, co je baví a co je nebaví, aby se byli schopni rozhodnout, co dál studovat a jestli vůbec. Zkrátka nějaký rámec obecných informací, se kterým se dá dál pracovat.
A jak bych bez hodnocení poznal, co mi jde a co ne? Dítě to není schopné samo zhodnotit...
Jinak samozřejmě souhlasím s domácím vzděláváním, případně jiným mimostátněškolním vzděláváním.
|
|
|
No...ja jsem zjistil uz jako maly, ze mne bavi hrani si s elektřinou, ruzne zarovicky a tak...v 7 letech jsem si postavil "krystalku" a poslouchal jsem radio na radistickych sluchátkách...takze jsem mel od malicka docela jasno, co me bavi :-) Tudiz jsem zcela logicky sel na skolu, zabyvajici se slaboproudem...
A nakonec, když jsem tu skolu udelal a maturoval s vyznamenanim, tak jsem stejne sel delat pocitace a k tomu, co jsem se naucil na všech skolach dohromady, jsem se uz v podstate nevratil :-))
Pravda, je prijemne, ze si umim postavit nejake zakladni zarizeni typu blikatko ci rizeni otáček vrtačky, ale jinak to nijak nevyužiju...
Spis vidim jako dulezite, aby rodice nenutili diteti nejaky směr, kterym ma jit, ale nechaji ho si experimentovat a vybirat si, co je bavi...
|
|
|
A nakonec děláš nějakýho obchodního zástupce, takže ti to všechno je nakonec stejně na hovno ;)
|
|
|
Rozhodne. Pokud se tyce vedomosti, tak skutecne co jsem se naucil ve skole (zcela, ci castecne): Psat, cist, pocitat.
VSE ostatní, co delam v zivote, jsem se naucil jinde, nez ve skole.
Pak samozrejme mame takove ty věci, ze vim, ze byli nejaci Premyslovci a podobne...To je myslim dobře, ze to vim, mam nejaky (i když zdaleka ne velky) zakladni prehled a diky tomu chápu (ci se o to alespoň snazim) ruzne souvislosti a podobne.
Ale umim si představit člověka, který na takove věci neklade duraz a tak z te skoly fakt pouzije pouze to, co jsem psal na zacatku.
Například NESROVNATELNE vice, nez všechny skoly dohromady, me dal do života muj otec - takovy "drobny" tyran. Myslim, ze jen diky nemu jsem dneska tak dobry "obchodnik", neboťjen diky nemu jsem se musel naucit okamzite na cokoliv reagovat, nenechat se zaskocit a obecne "byt vždy ve strehu":-)
Kam se hrabe nejaka škola...
|
|
|
Myslím, že ve škole jste se také naučil cvičit si paměť, úsudek. Naučil jste se překonávat překážky, možná se i učit něčemu novému. To vše samozřejmě myslím obecně.
|
|
|
Tak výsledek kam dítě půjde je VŽDY kompromis mezi schopnostmi a zájmy dítěte a finančně logistickými možnostmi rodiny. Často se vyzdvihují právě zájmy a zapomíná se na to ostatní...
|
|
|
No...ja byl například na intru, financne to pro rodice prilis narozcne nebylo - ale je pravda, ze je tomu u tak 20 let, a dneska to muze byt jinak...
Holt jsem na intr cestoval 4 hodiny...ale tak byl jsem na skole, na které jsem chtěl byt, no...
Samozrejme jsem cestoval autobusy/vlaky, nikdo me nikam nevozil...
|
|
Domácí vzdělávání může podle mě plně nahradit učivo na ZŠ. Nemyslím si, že bych měl problém naučit někoho učivo ZŠ, pokud bych k tomu měl učebnice a podklady (což není těžké sehnat).
Ovšem na rozdíl od ostatních to vidím spíš opačně než píšou. Myslím si že mnohem lepší je učit dítě učivo 2. stupně než 1.stupně.
Jediné co je na domácím vzdělávání špatný je socializace. Podle mého názoru nebude umět dítě komunikovat s lidmi svého věku. (Ale to si pouze myslím, třeba se pletu)
|
|
|
Na to je ten skaut. A kamarádi kolem -- sousedi mají také děti, ne?
Jinak si troufám tvrdit, že jestli je něco v současnosti hodně velký problém, tak je to spíše komunikace uvnitř rodiny, než komunikace mimo rodinu s vrstevníky. S tím druhým je možná tu a tam drobný problém, nad nímž lze mávnout rukou; to prvé je ukrutný a obrovský průser.
|
|
|
No jde o to, že lidi co spolu chodí do školy maj většinou pevnější "kamarádské pouto" než s nějakým dítětem, který se k nim nacpalo venku na hřišti (A to v případě že se bavíme o dětech který si hrajou venku a ne na počítači).
Dál jim budou chybět určité zkušenosti s kolektivem, kde by zjistili jak to vlastně chodí.
- Ale je to jen názor člověka neznalého problematiky -
A co se týče komunikace uvnitř rodiny, tak tam podle mě není problém v dětech či školství, ale v rodičích, kteří se k dětem chovaj mnohdy jako kamarádi a ne jako rodiče. Čímž zaniká autorita a vypadá to tak, jak to vypadá.
- Zase můj názor -
Jinak doufám, že se časem povolí domácí vzdělávání a budou mít rodiče na výběr, zda posílat dítě do školy nebo ho učit doma.
|
|
|
Domácí vzdělávání aktuálně (převážně díky té zlé, zlé ODS) je aktuálně "povoleno"; konkrétně je bez větších* problémů možné na prvém stupni ZŠ, s problémy, ale v principu i na druhém stupni.
Je otázka, jak dlouho to vydrží; současná prasata to chtějí zrušit (a pro jistotu, aby se to nepletlo, ještě doplnit povinnou státní školkou, protože indoktrinace muší být a kam bychom to došli, kdyby děti vychovávala rodina, to by mohly získat nějaké závadové názory).
___
* Menší problémy a úřední oser tam jsou, bohužel. Ale ani zdaleka ne nepřekonatelné.
|
|
|
S tou indoktrinací ze strany státních škol bych to neviděl tak černě - za bolševika nám hustili propagandu do hlavy horem dolem od jeslí po VŠ a nemám ten dojem, že by na zdravých jedincích s normálním (tedy nebolševickým) domácím zázemím to zanechalo nějaké následky.
Spíš naopak. Naučilo nás to sami si shánět informace a nevěřit tupě kdejakěmu bludu, co "Rudé Právo tiskne" ..
|
|
|
Jenomže těch 90% ostatních dětí, které neměly antispolečensky uvědomělé rodiče, v mnoha případech bylo školní propagandou zpracováno dle libosti. Naštěstí mnoho mých učitelů si o režimu myslelo své i díky tomu, že jejich rodiče ještě pamatovali jak to všechno vzniklo.
Vemte v úvahu, že drtivá většina pedagogického sboru na ZŠ a SŠ jsou levičáci a na VŠ to asi nebude o moc lepší. Ostatně v USA jsou k dispozici solidní průzkumy dokládající, že univerzitní pracovníci jsou mnohem levicovější, než je zbytek populace. Školství levičáky přitahuje.
Co se týče kvality indoktrinace, tak jsem zažil velmi inteligentního mladého kolegu, který ještě kolem roku 2000 nevěřil na to, že u nás byli nějací političtí vězni a odmítal dokonce připustit, že v Číně mají nějaký větší problém s demokracií a lidskými právy.
Jeho rodinné zázemí bylo prostě průměrné, žádná rodina politruka. Prostě věřil tomu, co mu během 80 let nakukali ve škole a měl v tomto směru smůlu na školu i rodinu.
Dále pak k indoktrinaci slouží dějepis, jehož pravým smyslem není výuka historie, ale upevňování a budování národního mýtu. Kdyby se v dějepise učila opravdu histroie, tak by se tam musely např. učit věci týkající se podivných česko-polských předválečných vztahů, které mi až zde objasnil buď JJ nebo OC, nebo věci týkající se toho zda doba temna byla skutečně až tak temná.
K indoktrinaci dnes přispívají i všudypřítomné modrožluté vlajky a nápisy financováno z rozpočtu EU, místo aby tam byl nápis tohle vám bylo zaplaceno z peněz o které jsme obrali daňové poplatníky.
O tom, že indoktrinace funguje svědčí i zkušenost o tom, jak na ubytovnu československých středoškoláků na výměnném pobytu uvědomělí občané sovětského svazu chodili v polovině 80 letech házet kamení s myšlenkou, že studenti přijeli ze západu a tedy jsou to ti odporní imperialisté, kteří chtějí zničit CCCP.
Když to do lidí pere škola a navrch to do nich perou ještě média, tak bez opravdu dobrého zázemí v rodině lidé uvěří čemukoliv.
|
|
|
Indoktrinace nemusí být nutně takhle přímočará. Nepřímým důsledkem 40leté bolševické indoktrinace mj. i obecné veřejné přesvědčení, že demosocík zavládnuvší po Listopadu je "ten pravý tržní kapitalismus". Což o to, ve srovnání s komunismem to rozhodně kapitalismus je. Bohužel pamětníci pamatující kapitalismus konce 19. století už jaksi nejsou.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Domácí vzdělávání
|