Komentáře ke článku: Zažívám doma teror (ze dne 19.01.2014, autor článku: 8-P)
Přidat nový komentář
|
První věc, která se táhne celým Vaším článkem a kterou považuji za zcela dementní: Ta dívčina by si neměla stěžovat, protože jiné děti jinde se mají ještě hůř.... podle této logiky by si ale neměly stěžovat ani ty děti v Číně, které tam uvádíte jako příklad, protože pořád mohou být rády, že nejsou v koncentráku; a ty v koncentráku by zas měly být rády za to, že je třeba nikdo nemučí ještě brutálnějším způsobem, to vždy vymyslet jde. Takže vlastně nikdo by si neměl stěžovat, pokud není v té úplně nejhorší situaci, ve které kdy kdo byl (což je pochopitelně subjektivní, takže stěžovat by si asi neměl vůbec nikdo).
Každý řešíme své aktuální problémy, které pochopitelně porovnáváme z hlediska závažnosti se svými ostatními zkušenostmi. Kdo zažil třeba válku/mučení/gulag/hladomor, pro toho nebude tak blbé, že mu někdo rozbije hubu, celkem se z toho oklepe, protože zažil horší věci. Jiný se zas z rozbití huby může úplně zesrat, protože má strach o život, jelikož nikdy nic horšího nezažil. Říkat takovému člověku, že se mu nic nestalo, protože ho Drákula nenapíchl na kůl, je hloupé.
Další věc je, že dotyčná se patrně neumí ve svém věku dostatečně vyjádřit. Ono je z toho, co píše, docela patrné, že není schopna nějakého racionálního popisu situace. Může to být klidně tak, že ji otec znásilňuje, ale ona o tom nedokáže psát, tak píše alespoň tohle; nebo to může být tak, že se prostě nudí, neví co by tak dělala, tak si vymýšlí kraviny. Z toho jejího textu není možné poznat prakticky vůbec nic. Může to být i náhodný internetový troll, vůbec to nemusela psát ta holka.
Sám pocházím z nefunkční rodiny, můj otec je agresivní alkoholik, který nás různě týral, matka předstírala, že se to neděje, protože jinak by se z toho asi zbláznila. Nutno říci, že dostat od rodiče přes držku je celkem ten menší problém.... neustálé ponižování je daleko horší. A pak záleží na tom, jestli máte přátele/kamarády mimo rodinu. Pokud ano, pak je ideálním stavem pro Vás, když si Vás rodič nevšímá (tak to bylo v mém případě). Naopak když mimo rodinu moc nikoho nemáte a nezískáváte žádné pozitivní podněty z okolí, je ten nezájem rodičů to úplně nejhorší.... i takový případ znám.
Takže Vaše slaboduché přirovnání k tomu, že jste nedostal dálkové ovládání, je celkem mimo. Zjevně si vůbec nedovedete představit, co to pro dítě je, když rodina nefunguje tak, jak má, když doma nemůže čekat ŽÁDNOU podporu, když netuší, v jaké náladě bude zrovna rodič, když dorazí, jestli dostane rovnou preventivně přes držku, nebo se mu dostane závalu nadávek; o tom ale patrně nic netušíte, jinak byste nic z toho vůbec nebyl schopen napsat.
Přičemž z toho, co ta dívčina napsala, nelze vůbec tušit, v jakém stavu je. Nelze vůbec ani v nejmenším hádat, jestli se jen nudí a potřebuje na Internet blít nějakou špínu na otce, nebo jestli je naprosto v koncích, protože se fakt cítí sama, bezcenná, odmítnutá, zbytečná. V případě, že je to ten první případ, je celkem jedno, co jí kdo napíše do diskuse. Je-li však realitou ta druhá možnost, pak na příspěvcích, které jí lidé píší, skutečně záleží, protože je možné, že zoufale hledá nějakou podporu alespoň od cizích lidí na Internetu.... tak asi proto jí tam lidé píší soucitné komentáře, místo toho, aby jí tam jako Vy napsali, ať jde do prdele. Jde prostě o to, že napsat jí, ať jde do prdele, nebude v žádném případě nic dobrého. Napsat soucitný komentář může sloužit k obveselení trolla, ale také k povzbuzení dítěte, které je na dně. Takže snaha lidí ji podpořit je zcela racionální, Vaše odsuzování této podpory a naopak psaní o dotyčné, jak je zbytečná a špatná, může být v nejlepším případě neutrální, v horším velmi negativní.
Jediné, v čem s Vámi souhlasím, je nesmyslnost dovolávání se policie či dětských domovů.... to fakt ničemu nepomůže.
|
|
|
vy jste poslední, od koho bych čekal tato slova :)
1. nechápu vaši agresi (alespoň já ji tedy vidím); domnívám se, že autor má na svůj názor právo ať už je jakýkoli či dokonce jiný než váš.
2. já třeba narozdíl od Vás s autorem spíše souhlasím. Mám averzi ke sráčům, kterým je ukrutně špatně. Těchto "chudáků" je všude spousta. Netvrdím, že by si někdo neměl stěžovat, jen protože se ostatní mají hůře. Jen je to tak trochu -- no dětské, sráčské, ubohé. Ale prosím, samozřejmě, o jednoho sráče či ubožáka navíc, žádný problém. Já mohu s jistou hrdostí v hlase říci, že jakkoli jsem měl pár nepříjemných situací v životě a komplikací, z těch které jsem ochoten šířit netem zmiňme třeba těžší kožní nemoc za kterou mi bylo např. několikrát "dospělákem" vyspíláno na bazéně a byl jsem velmi pravidelně terčem posměchu velmi mnoha lidí a ocitl jsem se sám, nikdy jsem nemusel být sráčem, ubožákem ani tím, kdo musí prosit o soucit na netu. (a toto neutajitelné dehonestující onemocnění jsem dostal ne ve zrovna ideálním věku deseti let.) Mám určitou zkušenost i s problémem, který jste popisoval vy, ten zde probírat nehodlám, ale platí i o něm to co jsem řekl výše a to co řeknu níže.
3. odpovězte mi na otázku, co se asi tak stane, když "chudáčkovi" lidé na netu řeknou, že "je vskutku chudáček". Pomůže mu to nějak? Já se domnívám že ne a nikdy ne. Pokud je psychicky absolutně v prdeli, že je na hranici léčení, pak mu to nepomůže a je třeba kvalifikovanější pomoci, než "internetových plaček" a tyto svým lamentováním nevyřeší shola nic. Už jen u lehkých depresí je povzbuzení formou "och ty nešťastný" od neznámého (ale myslím že i známého) naprosto nanic. Na druhou stranu, pokud jde jen o rozmazleného sráče (a k tomu bych se dle textu slečny přikláněl), pak jeho oplakávání ublíží všem. Slečně, která bude podpořena ve svém sebeklamu, otci se jen přitíží, bude neprávem za hajzla a "moudrými rádci" posilněná slečna mu to dá sežrat atd atd.
4. mohu se mýlit a možná se mýlím. Je to má empirická zkušenost. Lidé, kteří skutečně čelí většímu problému, dlouhodobému ne snadno řešitelnému, jsou málokdy sráči -- resp. já takového neznám. Možná to bude tím, že nemají možnost užít si ten komfort bytí sráčem. Pochybuji, že lidé ve slumech si mohou dopřát syndrom vyhoření či těžké deprese :) Znám jednu náctiletou, kde pan nevlastní otec nasává, nemaká a využívá partnerku, ta jej živí z mizerného platu a ona náctiletá slečna chodí na brigádky, a vydělané peníze dává do rodinného rozpočtu na jídlo. Věřil byste, že nemá vlastní blog, kde rozebírá své útrapy? Ani o tom takto nikdy nehovoří.
|
|
|
1/ Neplánoval jsem býti nějak agresivní, pokud můj příspěvek tak vyzněl, omlouvám se, psal jsem ho asi na čtyři díly, pořád mě od toho něco vyrušovalo, možná je to i tím.
2/ I já mám averzi vůči sráčům, ale Vy jste snad schopen z článku té dívky poznat, že je sráč? Já tedy ne. Jak jsem psal výše, může to být sráč, ale také to může být naprosto nesebevědomá a zoufalá dívka, která si připadá zbytečná a nemilovaná, protože se k ní takto rodina chová, ona získá tento pocit, takže je pak zakřiknutá a nadále se k ní tak chová i další okolí.... ale je-li dotyčná sráč, pak k čemu je jí to psát? Nechá ji to naprosto nedotčenou a nepochopí. Ale není-li sráč a je-li to skutečně nešťastná dívka v nelehké životní situaci, pak jí to může jen ještě utvrdit v tom, co si o sobě myslí.
3/ Inu, pracoval jsem s dětmi po dlouhá léta a mohu Vás ubezpečit v tom, že jedná-li se o sráče, bude sráčem nadále, přičemž je irelevantní, co mu napíšete jako cizí člověk na Internetu.... proč? Protože Vás má někde. "Léčba" sráčství musí probíhat dlouhodobě, koncentrovaně, ze všech stran (zejména ze strany rodičů), osobně. To, že sráčovi napíšete, že je sráč, jej nevylepší. Když mu napíšete, že je chudák, prostě zůstane sráčem, rozhodně se nestane sráčem větším. Naopak u dívky v těžkých duševních problémech, která je zcela nesebevědomá, všechno si moc bere, prožívá to, je přesvědčena o své zbytečnosti, tak tam sice vlídné slovo opět nijak zásadně nepomůže (opět je zde třeba dlouhodobé, koncentrované působní), ale třeba ji na minutu potěší, což uznávám, není skoro nic; avšak slovo zlé může v jejím případě způsobit relativně dost škod.... Vy si řeknete, že je Vám jedno, co o Vás kdo napíše na Internetu, ona ale není taková, je klidně možné, že si to bude brát, bude z toho ještě smutnější a prakticky každý takový příspěvek se jí může (i když nemusí) ošklivě dotknout.
4/ Ano, možná máte pravdu, možná se mýlíte. Já rozhodně netvrdím, že dotyčná sráč není. Netvrdím ani, že je. Myslím si, že to prostě z toho jejího textu NELZE POZNAT.
No a dále už je má úvaha prostá:
- Je-li sráč, pak je úplně jedno, co jí napíšete, vše bude mít zanedbatelný vliv.
- Není-li sráč, pak pozitivní reakce může mít nějaký malý pozitivní vliv, avšak negativní reakce může mít od malého až po zásadní negativní vliv.
|
|
|
ad 2: OK, jak to vidím já. Vnímané problémy slečny: nedoprovázející rodič + nezvládnutí bytí odlišným ("byla jsem jediná, koho ..."), "nezájem o výsledné známky", vyjadřovaný nevděk nad "nevhodným psem". Posem jsou to naprosté banality a to je ještě musíme vynásobit koeficientem vymýšlení si a koeficientem vlastní důležitosti. Tj. dovedu si představit, že realita byla trochu jiná než slečna popisuje, většinou to tak je. Na základě tohoto je na 90% slečna obyčejný sráč a podprůměrný člověk. Můžeme slečnu politovat za hádky s otcem, ale vzhledem k výše řečenému mne to neudivuje. I slušnější lidé se v pubertě s rodiči hádají. To je normální, ale slečna která již od 7-8 let trpí rodičovským selháním v podobě nevození do školy se prostě hádat musí, to je jisté :) To co slečna zažívá, je naprostá selanka oproti tomu co zažívají jiní. Pro mne je slečna sráč a rozmazlenec. Mohu ji křivdit, ale nezaznělo nic, co by svědčilo o opaku.
K čemu je psát slečně, že je sráč? Nu k ničemu, taky jsem jí to nepsal. A k čemu je ustrnout se nad ní? Jen ku škodě. Protože, dle mého názoru, si slečna buduje image odstrkované, ublížené, sebelítostivé nešťastnice. A tam slova "ty má chudinko" udělají hodně škody.
ad 3: souhlas, sráčství je těžká nemoc, nelehce léčitelná. Já chtěl jen říci, že velmi pravděpodobně jde o sráče a není dobré ho ve sráčství podporovat. A já si tedy myslím, že sráčství se v čase a s motivací zhoršuje. A stejně tak si myslím, že duševně skutečně nemocní lidé nehledají pomoc na internetu. Nevěřím tomu.
ad 4: Tyto nářky prostě mají zůstat zcela ignorovány běžnými lidmi, kteří slyší jen přikrášlené povídání jedné strany. Pomoc má přijít od někoho, kdo se bude slečně věnovat dlouhodoběji a bude schopen jakkoli pomoci s jejím problémem. Rady od sráčů sráči, či (připusťme) rady od sráčů týrané dívce nejsou k ničemu dobrému
|
|
|
2/ Naprosté banality jsou to pro Vás. Banality to nemusí být pro ni. Nevím, jak jinak už to vysvětlit. Pochopitelně samotný fakt, že ji rodič nedoprovází do školy, není vše.... ona se v důsledku toho může cítit nemilovaná, což už banalita není.
Na základě toho, co jste napsal, je sice slečně obyčejný sráč, nicméně jste zahrnul pouze koeficient vymýšlení a koeficient vlastní důležitosti. Je třeba ještě zahrnou koeficient zástupných problémů a omezené množiny toho, s čím je ochotna se svěřit.
Opět zdůrazňuji, aby bylo jasno.... netvrdím, že slečna je/není sráč. Může a nemusí být. Tvrdím jen, že to nemáte šanci takto poznat. Ostatně nemáte šanci ani poznat, zda je to vůbec slečna, kolik jí je a podobně.
Navíc i kdybyste měl pravdu s tím, že na 90 % je sráč, stojí ta šance 10 % za to, že hloupýma kecama někoho raníte?
4/ Ano, souhlasím s tím, že nejlepší je nereagovat. Na druhou stranu když už máme tu potřebu reagovat (nevím kdo a proč ji má, ale když už), pak pozitivní reakce nenadělá skoro žádné škody, negativní reakce škody nadělat může.
|
|
|
Safra Urzo. Ten článek není primárně o té holce. Meritum věci je někde jinde.
Nechal jste se příliš unést emo a ztratil jste racio.
|
|
|
Meritum věci je to, že za vše může někdo jiný a začínají tak přemýšlet už i děti?
To jsem raději nekomentoval, neboť je to stupidní jednak proto, že tak nezačínají přemýšlet "už i děti", nýbrž tak přemýšlí "právě děti"; jedním ze znaků dospělého je, že takto přemýšlet přestane. A jednak u té holky může být fakt pravda, že zdrojem jejích problémů je někdo jiný než ona sama; pravda to být nemusí, ale může.
|
|
|
S tím stupidním bych byl opatrný. Je pravda, že malé děti takovou "výmluvu" občas použijí, ale jen proto že ještě nemají ze všeho rozum. 14-15 let není malé dítě. A dospělí v nemalé míře takto přemýšlí, račte se porozhlédnout kolem sebe. U nich se ale už jedná, řekněme, o vychcanost.
Zdrojem problémů každého z nás bývá obvykle někdo jiný. Vy se snad svými problémy zásobujete dobrovolně sám?
|
|
|
Vy se snad svými problémy zásobujete dobrovolně sám?
Ano. Sice to typicky předem neodhadnu, ale to na věci nic nemění.
Jsem přesvědčen, že skoro všichni jsme si zdroji svých problémů; a dokonce mám pocit, že většinou je zdrojem těch problémů naše ne-akce než akce.
Nicméně u dětí to vidím trochu jinak, tam mi připadá, že skutečně objektivně s mnohými mohou dělat pramálo.
|
|
|
No to vám nezávidím. Valnou většinu problémů, které musím následně řešit, mi dodává okolí. Sám se zásobuji jen v malé míře. Ale uznávám, že někdo si svojí nečinností dokáže svůj život "zpříjemnit".
|
|
|
Ano, reakce některých komentářů na článek holky jsou neopodstatněné neboť chybí skutečné informace . Stejně tak neopodstatněný je článek, který on holku nazývá "blbou", neboť stejně tak, jako soucitní komentující, postrádá tytéž informace a nemá tak z čeho vycházet.
Ať už je gró článku cokoli, nedočetl jsem jej. Začátek mi totiž přijde jako demagogie.
|
|
|
ČLÁNEK JSEM ČETL UŽ PŘED TÍMTO TEXTEM (IDNES HO PROPAGOVAL NA TITULNÍ STRÁNCE) A BRAL JSEM HO S REZERVOU: ZE STYLU JE PATRNÉ, ŽE HO NEPÍŠE DÍTĚ, ALE REDAKTOR PRO DĚTSKÉ ČTENÁŘE.
|
|
Takže jste si kdesi na dětském webu přečetl článek čtrnácti, nebo kolika vůbec leté holky, který napůl nedává smysl a je-li vůbec reálný, rozhodně o ničem závažném nevypovídá, a rozhodl jste se o tu myšlenku s námi podělit?
V žádném případě tento příspěvek nepochopte negativně, ale já zkrátka asi nerozumím, co se snažíte říct.
|
|
|
Reagoval jsem na tu litost v diskuzi pod clankem te holky. Nemyslim si ze je dobre, kdyz se deti takto lituji. Pripada mi totiz, ze litost je k nicemu a tem detem spis uskodi, protoze odvadi pozornost od reseni problemu do teoretickych sebelitostnych rovin...
|
|
Nerad bych, abys me stavel do jedny rady s ufnukancema jako je urza, kterej se zase rozkubloval, ale...
To, co holka popisuje je dost blba situace. Srovnavat ji se situaci v Afghanu apod. je uplne mimo, protoze jeji problematicnost se sklada z frustrace z objektivne nejhorsiho postaveni v pozorovatelnem okoli stran fungovani rodice navenek a z porovnani fungovani rodice k ni doma. Pokud toto srovnani bude stejne pokulhavat kdekoli jinde, bude vzbuzovat stejny pocity.
Nema matku, sourozenci kdesi v riti, jedinej a nejblizsi je otec. Subjektivni pocity jsou mozna srandovni, ale jen do okamziku, nez si reknes, ze pubertacka by mela mit pocit, ze otec je sice osel, ale vi, ze ji ma rad a postara se. Tahle nic moc nesoudi, jen pise o tom, jak se citi potom, co vidi jinde.
Muj zaver: chytra holka, ale uslapnuta, co umi byt v patnacti objektivni vic nez mnohy diskuter zde.
|
|
No, já message pochopil. Za vše může někdo jiný, jen ne já/ty. Už od útlého věku (proto ten alík, předpokládám).
A to je průser. Žádná osobní zodpovědnost. Překvapuje mne, že zdejší čtenář toto nechápe.
|
|
Nasledujme Jezise Krista!
Pokud neco nebude dle naseho prani, znicme to!
Pokud fikovnik nema fiky, ackoli cas fiku rozhodne neni, je spravne ho proklit, aby uz nikdy nikomu fiky nedal.
(viz napriklad Marek 11, 12-14)
|
|
|
Když už řeknete A, řekněte i B: "Kletba nad fíkovníkem měla býti obrazem zavržení Jerusalema a židovského národa, který přes tolik projevů lásky a péče Kristovy zůstával zatvrzelým k učení Kristovu a Krista zavrhl".
Není od věci si připomenout situaci v tehdejší římské provincii Judea: Bohem vyvolený národ židovský si (díky velekněžím a učencům studujícím Písmo) velmi dobře uvědomoval, že je prorokován brzký příchod Mesiáše z rodu Aronova a kmene Levi. Židé tehdy přímo žili plni očekávání - kompletně celý národ!
Měli ale, Bohu žel, materialistickou předsavu o chrabrém vojevůdci, který je vysvobodí z římského jha a bude vládnout pozemskému světu. V ten pravý okamžik, kdy měli Mesiáše rozpoznat, jej naopak nechali ukřižovat a ještě římského prefekta Piláta Pontského (pohana, jímž pohrdali) před Ježíšovým ukřižováním zapřísahali: "Krev jeho na nás a na naše děti" (Matouš 27, 25). Prokleli se sami.
P.S. Článek jsem nečetl, a tedy se k němu ani nevyjadřuji.
|
|
|
Tak mozna, kdyby cas fiku byl a fikovnik to nevedel, ci nechtel vedet (jako ze byl cas ocekavani, ale oni nic). Ale pokud nebyl cas fiku (a na tom se apostolove shoduji), tak se fik choval naprosto v souladu se svym urcenim a fiky nemel.
Fik daval fiky kolemjdoucim (pravdepodobne), kdykoli je mel. Kdyz nemel co davat, je nesmyslne to od nej chtit. A proklit ho, aby nedal ani nikomu jinemu, kdo prijde v tu spravnou dobu - no to je klasicke "kdyz jsem si umoril kozu, dej Boze at sousedovi chcipnou aspon dve"
|
|
|
Byl to prostě a jednoduše obraz (proroctví) o tom, co se stane se židovským národem. Dumat nad tím, že to odnesl jeden keř fíkovníku, jest v této souvislosti pošetilé.
Doporučuji vykašlat se na nicneříkající ekumenické překlady Bible a pořídit si z antikvariátu Nový Zákon v překladu Jana Nepomuka Hejčla či Dr. Rudolfa Cóla (s vysvětlivkami).
|
|
|
Myslim, ze bych ke skoro cemukoliv dokazal najit vyklad, ktery z toho udela alegorii neceho zcela jineho a poda ji ve svetle prakticky opacnem, nez je psano v dotcenem textu.
Zde mame fikovnik, ktery bezne dava, ale zrovna fakt nema a mit nemuze a nelze opravnene predpokladat, ze by mit mohl. A za to, ze nikoli vlastni vinou, ci vlastni snahou nema prave ted, kdy si to umane nekdo s konexemi nahore, je proste znicen, aby uz nikdy nemohl dat potrebnemu, ani v case kdy by normalne mel spoustu na davani a kdy to nejspis obvykle delal.
Takze je to alegorie k tomu, ze zide cekali mesiase, "byl jejich cas", ale meli o nem mylnou predstavu a tak toho praveho aktivne odmitli.
To je naprosto jasne podobenstvi, protste logika, ve vsech bodech se to shoduje (teda az na jakekoli body zde uvedene).
Prijdu k fikovniku ve spatnou dobu, on by dal, ale nema, na fleku ho zabiju.
Prijdu k zidum ve spravnou dobu, oni maji, ale dat nechteji, necham je zit stovky let.
jo, jasne. Neni mezi tim sebemensi rozdil.
|
|
|
ta alegorie s fikovnikem je o tom, ze fikovnik nejdriv vyzene plody a az pak mu roste listi!
Pokud tedy vidite fikovnik krasne zabaleny do listovi, ktery nema plody, je to jako kdybyste si koupil krasne lozisko z plastu, nebo neco jineho, falesneho, co klame telem.
Vypada to jako skvele nerezove lozisko, ale jen do chvile nez ho date na kolo. To se vam hned zlomi.
O tom ta alegorie je - Israel v dobe Jezisove vypadal z dalky jako fikovnik krasne odeny a plny plodu. Jenze pri blizsim zkoumani to byla jenom fales - zadne plody ve skutecnosti nenesl. Proto byl znicen.
|
|
|
Nějak v tom tu alegorii nevidím ať se snažím jak se snažím. Pokud není čas fíků, tak se můžu klidně postavit na hlavu, ale fíky nebudou. Vidím v tom maximálně alegorii někoho, kdo chce nemožné a když to nedostane, tak se mstí. Z představy, že někdo takový má být vzor, je mi trochu šoufl.
|
|
|
Jeden plod židovský národ přece jen přinesl: předpovídaného Mesiáše - Ježíše Krista. Čímž onen národ, aniž si to plně uvědomil, splnil svůj hlavní účel (tedy úzkostlivě hlídat rodokmen krále Davida, z nějž se Mesiáš měl narodit). Po umučení Krista jsou vyvoleným národem Božím všichni pravověrní křesťané. A židé jsou pod jejich ochranou - poněvadž, a to si ku své nechuti uvědomují velice dobře, uchováváním Starého Zákona dávají za pravdu křesťanům.
|
|
podle odborníků je zcela běžné, když děti v pubertě začnou kritickým okem nahlížet na své rodiče a nenechají na nich nit suchou. Jinak není údajně možné dospět a konečně přeseknout "pupeční šňůru". Všechny vazby "rozbít" a pak postavit znovu a člověk je dospělý. A obloukem se vrátí k tomu, že se chová úplně stejně jako jeho rodiče. Případně přesně naopak, pokud je chování rodičů opravdu mimo běžné normy.
ostatní stejně postižení puberťáci radostně přizvukují nebo se dokonce truimfují, čí rodič je horší. Vítězem je ten, jehož rodič je uznán za nejhoršího, toho se kupodivu ti s rodiči mimo běžné normy neúčastní.
a ještě k tématu, kdysi jsem četla takovou docela zajímavou radu. Odborník radil dávkovat občas dětem, že ani rodič to nemá snadné. To samozřejmě neznamená navalit na dítě všechny dospělé starosti. Ale tu a tam se zmínit co všechno musím a proč některé věci nemůžu, apod. Neobviňovat přitom dítě, jen si prostě vyměnit poznatky z "těžkého" života dospělého a dítěte, pochopitelně uměrně věku dítěte.
vyrostla jsem v rodině, kde otevřeně nebyl zatížen vírou nikdo, takže naštěstí nejsem postižená tím, že by snad věřící byli něco víc, jak se někteří dnes tváří. Rodina prostě hodnotila lidi podle toho, jací jsou, ne podle toho jestli věří nebo nevěří.
|
|
|
Ja si take myslim ze je to normalni. Spis me prekvapuje kolik lidi tu holku lituje - uprimne, nenapsala do toho clanku jedinou vec kterou bych povazoval za opravdovy "teror". Ze se v rodine hadaji, nebo ze nema mamu - to jsou dneska prece bezne veci (bohuzel). Ale skutecny teror je podle me uplne jina liga nez to co popisuje ta holka...
Clanek byl primarne o tom, ze se mi nelibi kdyz pak takovou pubertacku v diskuzi jeste utvrzuji v tom ze zaziva teror, a bez blizsiho zkoumani jejich argumentu ji radi at zavola policajty, nebo at odejde z domova... Ja se nikde nedocatl ze by ji doma mlatili nebo ze by deset hodin musela klecet v koute... No a presto ji vetslina lidi v diskuzi lituje za neco, co ja povazuju za regulerni projev puberty.
Samozrejme ji ale neznam, a tak muze mit pravdu aj Urza. Dalsi chudak z nefunkcni rodiny co mi (aniz by me znal) podstrkava, ze ja jsem asi vyrustal ve familii jako z reklamy, a tak tomu vubec nerozumim...
PS: Poznal jsem osobne par mistru sveta v ruznych sportech, a vsichni podle me maji jedno spolecne: nestezuji si nikdy a na nic. To same ti co prezili koncentrak. Jsou radi ze jsou radi! Moje otazka je, zdali chceme vest deti k mistrovstvi, nebo k sebelitosti?
|
|
|
Takže podla Vás by sa mali deti od mala učiť držať hubu a krok aby z nich vyrástli ideálni=pasívni ovčania.
|
|
|
Dovolil bych si tipnout, že spíš myslel "nedělat ze sebe chudáčka před ostatními a vyřešit si probémy sám". Jinak z člověka nikdo úspěšný nebude ...
|
|
Takový blábol jsem opravdu dlouho nečetla.
Dívka má trabl s taťkou, zároveň jí chybí mamka. Delikátní situace. Jak s tím souvisí situace dětí z Asie, jak evokujete ? Nijak, vy trotle.
Vy jste měl nějaké projevy v pubertě, no dobře a jak to souvisí s příběhem dívky ? Nijak.
Vy jste měl trabl s diskuzí pod jejím článkem. Jak jste jste s tím vypořádal ? Tím, že jste sem napsal tuto blbost ? :-)
Ježíš by Vás ignoroval. Tak jako ostatní hlupáky.
|
|
|
No, myslím, že ignorace od Ježíše a obecně všech Svatých libovolných vyznání je to nejlepší, co člověka v životě může potkat. Což se ovšem vás, "chytráků" pochopitelně netýká. Váš problém. :-P
|
|
|
Hezký den, pane Romane L. - omlouvám se, ale nedá mi to se nezeptat - ignorujete i ono Ježíšovo "nečiň jiným co nechceš aby oni činili Tobě," tj. prazáklad naší etiky?
|
|
|
Omlouvám se - nepochopil jsem psané, neb jsem nepřečetl to nad tím. Prosím za prominutí. H.
|
|
|
Tohle je ulne neuveritelny komentar. :-)
Pripomnelo mi to jeden kresleny vtipek, kde tribuny fotbaloveho stadionu po spornem rozhodnuti sudiho vrou jako krater sopky a ozyva se rev "ty cerna svine, kam to cumis", "hajzle soudcovskej, slepej, vypatlanej" a podobne a z jednoho mista se ozve "pane rozhodci, prominte prosim, ale nespletl jste se nahodou"?
|
|
1. NIKDY pubescentovi nesdělujte, že východiskem z jeho situace je skok ze skály nebo jiný druh sebevraždy. Puberta je přehodnocováním vazeb, jejich hledání a vyhodnocování, případně vymezování a opouštění. Mohlo by se velmi snadno stát, že pubescent Vaši radu uposlechne (vyhodnotí všechny vazby jako jalové), a s tím by se slušnému člověku asi žilo hodně špatně.
2. Rozumím tomu, co chcete říci. Člověk má hledat chyby hlavně u sebe. Jenomže pubescent není dospělý člověk a nelze od něho očekávat, že se jako dospělý bude chovat. JE třeba na něj vyvíjet tlak, aby příčiny vlastní situace hledal zejména u sebe, ale na druhé straně je nutno počítat s tím, že on nic závadného na sobě neshledá. Pubescenti jsou velmi hákliví na férovost, na sílu a hodnotu vztahů a proto jim mnohdy právě svět dospělých s jeho falešností, povrchností a prolhaností připadá odporný a oni moc dobře vědí, že se mu musí chtěj-nechtěj přizpůsobit. Oni se totiž bojí právě toho, že se těm dospělým budou podobat, že budou stejní, budou lhát, podvádět a přetvařovat se jen proto, aby v tom hnusu přežili. A to pro ně není žádná příjemná představa. Zkuste to pochopit, Vy už se evidentně na ten dospělý svět neumíte podívat tak, abyste toto viděl. Vám to připadá normální, běžně se Vám otevřou ústa na lži a přetvářky úplně stejně, jako na kterákoli jiná slova. Řeknete-li někomu "na shledanou" nebo "pěkný den", opravdu se s ním toužíte ještě někdy setkat a opravdu Vám záleží na tom, jaký bude jeho den? Nepitváte to, je to pro Vás ztráta času, ale pubescent to vnímá jinak. nechte jej, ať svá pozorování sdělí a snažte se mu naopak argumentem dokázat, že to, na co si stěžuje, není vždy závadné, protože na straně druhé to má i svá pozitiva (mně huba neupadne a jemu to udělá radost; je závadné dělat někomu radost?).
3. S pubescentem musíte mít hodně trpělivosti. Buďte na něj přísný, vyžadujte od něho řád, výsledky, sebereflexi... ale pamatujte, že mu nikdy nemůžete dát dost lásky. Alespoň ne tolik, kolik on jí potřebuje.
Správná reakce na podobné výlevy je pochopení, politování, sdílení jeho trápení a bolesti, a zároveň pokus podívat se na věc i z jiného pohledu. právě schopnosti vidět věci ve více rovinách nabýváme zejména v pubertě. Tato fáze však může nastat až po odeznění nejintenzivnějších emocí, což je problém, když puberta je gejzírem emocí sama o sobě.
4. je možná, že článek je splácanina nesmyslů, ale také je možné, že to je výlev pubescenta, který neumí vyjádřit, co je špatně, ale cítí, že je v jeho životě něco úplně špatně, vlastně všechno je úplně špatně, a neví, co s tím. Ze svého pohledu vnímá otce jako člověka, který ve své rodičovské roli selhal, což znamená, že mu na jeho mínění, chování a vztahu s ním hrozně moc záleží. Ať její otec chodil či nechodil do práce, a't jej vedlo k jeho chování cokoli, nezvládl to nejdůležitější, co má rodina poskytovat: lásku, jistotu a porozumění.
Je úplně jedno, jestli výtky vůči němu jsou nebo nejsou racionálně relevantní, podstatný je ten nedostatek lásky.
Je úplně jedno, jestli si pubescent myslí, že jste úplní idiot (to si totiž alespoň po určitou dobu bude myslet na 100 %), je úplně jedno, že Vám na všechno bude odsekávat, že nebude souhlasit s jediným Vaším slovem, že Vás bude vytáčet zcela úmyslně každým svým projevem, dělat naschvály, nasírat... podstatné je, že si nikdy nesmí myslet, že je Vám ukradený a že jej nemáte rád.
A to je přesně to, na co si ta holka stěžovala.
|
|
|
"....podstatné je, že si nikdy nesmí myslet, že je Vám ukradený a že jej nemáte rád."
+1 .... tohle je moc hezky a výstižně napsáno a plný souhlas.
Jsem se včera pokoušel něco podobného sesmolit, ale vycházely mi z toho takové hrůzy, že jsem toho raději fofrem nechal:-))).
|
|
|
Integrale, gratuluji, souhlasím s každým slovem ...
|
|
|
I já děkuji za reakci. Nad bodem č.4 jsem se zamýšlel, když už jsem měl článek napsaný, a rozhodoval se jestli je to blbost (ten článek) nebo ne.
Vím že v tomto jsem na tenkém ledě, ale nakonec jsem článek přece jen poslal protože tak nějak nesouhlasím s tím, že bychom měli puberťáky litovat. Jsem asi trochu jako fotr ze songu "Boy named Sue".
|
|
|
Díky za post. Moc pěkný. Kéž bych (ač to tak nějak vím) to prakticky uměl.
Uvidím za pár let, třeba se má obava potvrdí, nebo taky ne.
|
|
|
To je krásně napsáno, uvažoval bych nad tiskem a zarámovat - bez ironie. Zvlášť ten konec. Já od 15ti bez rodičů, postaven na "vlastní nohy", tohle bych si fakt přál.
|
|
Zajímavej článek. Jen bych řekl, asi známé. Když všechno funguje, je to snadný (říkat jaký si to uděláš, takový to máš), ale když se to sere, je mnohem snadnější, hodit to na druhý. Je to národní sport, definitivně. Těžko proti tomu bojovat. Aspoň u sebe, kde už jinde. Někdy mi přijde, že nebudu-li si stěžovat, nemám co říct. Protože nikoho nic jinýho nezajímá a nikdo nic jinýho nedělá. Pěkně to popisuje s příhodou "své mrtvoly" v "páté dohodě" na youtube Dušek. Co víc k tomu říct, přeju všem dostatek síly a odhodlaní bojovat samému se sebou a konat, místo stížností. I ll keep my fingers crossed. Díky za podnětný článek.
|
|
|
Aha, tak jsem článek pochopil podle sebe. Po přečtění Vašich komentářů je mi to jasnější. Pro dospělého dobré, ale pro pubescenta složitější. Velmi zajímavá diskuse. Všimly jste si, že někdy i ve 30 letech nemáme spálené mosty a teprve se chystáme je bořit a pak je budeme stavět znovu a teprve budeme dospívat? :)
|
|
To je opravdu velmi tradicne hodnotny pohled. Stejne tak by se dalo o nich rict, ze kdyby zili nekde v Afghanistanu, tak by ta holka byla uz vic nez pet let jejich treti zenou. Hned po velbloudici a koze.
<hr>Proc pouzivaji argument Afghanu nebo Ciny a pritom si uzivaji pohodli, maji vlastni pocitac a nemusi se ani bat, ze jich nekdo vytahne na namesti a zastreli,hm?
Nebo snad touzi tolik po zivotu v techto tradicnich a konservativnich spolecnostech? Pak ovsem at prestanou marnit cas psanim blogisku a shani letenku do Kabulu.
|
|
Kdo je větší tragéd? Děcko, které nesnáší svět a vylévá si hormon v blogísku a nebo dospělý, které na ten blogísek napíše recenzi?
To už fakt raději 489. díl Ancap telenovely. :-/
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Zažívám doma teror
|