Přeloženo z anglického originálu A Republic vs. A Democracy (http://www.backwoodshome.com/articles2/silveira90.html)
Byl v jiné kanceláři, když jsem ho zaslechl. Jeho hlas se blížil a na
konec prošel dveřmi do redakce.
"Ahoj," řekl, když mě uviděl.
"Macu," odpověděl jsem udiven, kde se tady bere.
Mac je samozřejmě O.E. MacDougal, náš přítel z jižní Kalifornie.
Vyměnili jsme si pár zdvořilostí a já se zeptal, "Co tady děláš?"
"Jsem na cestě na sever, zarybařit si s kamarády. Děje se tu něco zajímavého?"
"Ani ne," řekl jsem a potom rychle dodal, "Ale je tu taková věc - pár
čtenářů ve svých dopisech kritizovalo některé věci, o kterých jsem psal."
Vyzývavě se na mě podíval.
"V podstatě říkají, že si vykládáme slovo demokracie trochu moc volně.
Říkají, že Spojené státy nejsou demokracie, ale republika a že nikde v
ústavě se neříká, že jsme demokracie."
"Taky ale nikde není, že USA jsou republika," řekl.
"Ale ano, říká, v Článku IV, Oddílu 4."
"Pokud se nepletu," řekl Mac, "tak je to jediný výskyt slova republika
a tvrdí se tam, že státy mají zaručené právo mít republikovou formu vlády."
"A...?"
"Netvrdí, že USA budou republika. Jen, že státy mohou být republika,
pokud si to budou přát. Takže když to shrnu: pokud připustíme, že nemáme
být demokracií jen proto, že to ústava výslovně neuvádí, tak můžu použít
argument, že protože ústava výslovně neuvádí, že USA měly být republikou,
tak jí taky nemá být."
Nic jsem neřekl. Nevěděl jsem, co na to říct.
"Nechci se zbytečně dohadovat," řekl Mac, " protože pravda je, že Zakladatelé
(Founding Fathers) udělali všechno možné, abychom byli republika a taky
to tak zamýšleli. Ale je třeba také říct, že podle jejich vlastních slov
měli být lidé do Kongresu voleni, takže jsme demokratická republika, zatímco
lidé do Senátu měli být jmenování různými zákonodárnými sbory. Thomas Jefferson
sám sebe označoval jako demokratického republikána. Co myslíš, že tím naznačoval?"
"Počkej chvilku Macu, senátoři jsou přece také voleni," řekl jsem.
"Původně ne. Sněmovna reprezentantů měla vyjadřovat vůli lidu a byla
volena přímo, zatímco Senát měl reprezentovat zájmy státu a také měl mít
stabilizační vliv ve federální vládě."
"Co myslíš tím stabilizační?", zeptal jsem se.
"S ohledem na skutečnost, že Kongres byl volen přímo a protože Zakladatelé
viděli problémy, které postihly aténskou demokracii, chtěli komoru, která
nespadala pod přímou volbu mas a mohla být tak méně náchylná k různým výstřelkům
a náhlým impulzům."
"Ještě se tě chci zeptat na jednu věc," řekl jsem.
"Co znamená fráze 'federální forma vlády'?"
"Federální forma vlády znamená, že politické subjekty, které ji tvoří
(v tomto případě jednotlivé státy), se dohodly, že se v rámci pravidel
daných ústavou vzdají některých svých pravomocí, zatímco jiné si nechají
pro sebe. Nebo, jak říká náš 10. dodatek, vyhradí je pro stát a pro lid."
"Tolik se obávali centralizované moci," řekl jsem.
"Ano."
"Přesto se zdá, že si ji federální vláda usurpuje stále víc a víc."
Jen obrátil oči v sloup a usmál se.
"Kdy se senátoři začali volit v přímých volbách?" zeptal jsem se.
"Změnou ústavy v roce 1916."
"Takže jaký je skutečný rozdíl mezi republikou a demokracií?".
Zamyslel se. "Pojďme se bavit o republikách", řekl. "Dnes existuje
mnoho druhů. Některé jsou volené, některé jsou vojenské diktatury. Ale
v klasické formě je republika forma vlády, která se pokouší smíchat to
nejlepší že všech tříd společnosti dohromady. Původně zde byl sparťanský
model, což bylo trojvládí králů, aristokracie a demokratického sboru."
"Další republika, která se objevila na světě mezi prvními, byl raný
Řím. Byla to směs demokratické vlády lidu, aristokracie, která formovala
senát a konzulů, kteří tvořili exekutivu a nahradili krále."
"Takže první republiky byly částečně demokratický volené," řekl jsem.
"To je pravda. Také měly psanou ústavu, která vymezovala povinnosti
a zodpovědnost jednotlivých subjektů. Římané zahrnuli všechny občany do
vlády a jejich ústava poskytovala záruky a vyvažovala jednotlivé třídy
v naději, že všichni budou žít spolu v harmonii, aniž by některá třída
získala na vrch."
"No, jeden čtenář mi po přečtení mého sloupku o demokracii v Iráku
napsal, že Irák nepotřebuje demokracii, ale republikánskou formu vlády."
"Nevím, proč si každý myslí, že republika je všelék. Irák byl za Hussaina
republika. Stejně tak Sovětský svaz. Tak jaký druh republiky tedy chceš?
Vojenskou diktaturu? Komunistickou diktaturu? Tu, kde je reprezentace volena?
Nebo snad tu, kterou si představoval Platón?"
"Platonova republika je stát řízený experty, takzvanými králi - filosofy.
Upřímně řečeno, i když mám rád Platónovy Sokratovy dialogy, jeho forma
republiky mi připadá jako noční můra. Zní to jako ten druh republiky, který
by nám zavedla levicová inteligence: konkrétně vládu těch, co vědí co je
pro nás dobré a nesouhlas by se trestal."
"Jen tak mimochodem, vláda ve Velké Británii je teoreticky nejblíže
republikovému modelu Sparty: mají monarchii, Sněmovnu lordů - komoru reprezentující
aristokracii a komoru volenou demokraticky a reprezentující prostého občana.
To je samozřejmě Dolní sněmovna."
"Ale ve skutečnosti nemá dnes královská rodina ani Sněmovna lordů žádnou
moc. Skutečnou hlavou státu je premiér, člen Dolní sněmovny, který je jejími
členy volen a moc je v rukou poslanců."
"Takže podle struktury je to klasická republika," řekl David, "ale
my tomu říkáme...?"
Ani jsem nevěděl, že nás David poslouchá.
"Země, jako je Velká Británie, nazýváme konstituční monarchie," odpověděl
Mac.
"Neznamená to ale, že nejsme republika v klasické slova smyslu?" zeptal
se David. "Chci říct, že jsme nikdy oficiálně neměli aristokratickou třídu."
"To je pravda," řekl Mac. "To proto, že slovo 'republika' se dnes používá
k popisu vlád, které toho mají jen málo společného."
"A co demokracie?", zeptal se David.
Mac se na chvíli zamyslel. "Tady je taky problém, co vlastně myslíme
demokracií. První demokracie byla čistá, nebo přímá demokracie v antických
Aténách. Tam státní rozhodnutí nedělali právní subjekty ani králové, ale
rozhodovali je hromadně ti, co směli volit. Všichni způsobilí k hlasování
se shromáždili v agoře a rozhodovali o aktuálních problémech. Dokonce i
soudy byly řízeny porotami, které často čítaly několik stovek soudců.
"Co je to agora?", zeptal jsem se.
"To bylo shromaždiště - zejména tržiště - v antickém Řecku."
"Ale ani v Aténách, kde byla přímá demokracie, nemohli volit všichni.
Děti, samozřejmě, nevolily. Ale ani ženy. A otroci. Ani ti, co nebyli občany.
Nemohl jsi emigrovat do Atén, stát se občanem a potom hlasovat, jako můžeme
v moderních USA. V důsledku mohlo hlasovat méně než 10 procent Aténské
populace."
"A, přísně vzato, i v antických Aténách byly některé posty, například
ty vyžadující finanční dovednosti, jmenovány. Nikdo v tomto směru nechtěl
věřit masám."
"Existují nějaké opravdové demokracie v duchu toho, co si atéňané pod
tímhle pojmem představovali?", zeptal se David.
"Ne. Ve skutečnosti to zřejmě bylo jediné místo a čas v historii, kdy
tahle forma demokracie existovala. Dnes, když používáme slovo demokracie,
tak prakticky nikdo nemá na mysli aténský typ demokracie. Obecně máme na
mysli volbu reprezentantů."
"To ale zní jako republikánská forma vlády," řekl David.
"Ano, a dnes je obvyklé to tak používat."
"Hej Macu, poslechni si tohle," řekl jsem. " Někdo mi poslal dopis,
ve kterém stojí: 'Demokracie je, když 3 vlci a 1 ovce hlasují, co bude
k večeři.' Co si o tom myslíš?"
"Už jsem tu citaci viděl," odpověděl. "A to je způsob, jakým demokracie
ve starověkých Aténách mohla donutit Sokrata spáchat sebevraždu vypitím
jedovatého odvaru z bolehlavu. Tehdy neměli žádnou ústavu, ani neměli koncepci
přirozených, nebo bohem daných práv."
"Ale v podobném duchu existuje ještě celá řada dalších citací. Jedna
používá k popisu republiky také vlky a ovci, ale říká: 'V republice si
může stádo vybrat, kteří vlci budou hlasovat o večeři."
"Zní to, jako by v této definici vlci byli zástupci a pokud by jejich
hlasování nebylo v pořádku, byli by odejiti," řekl David.
"Správně," řekl Mac. "Potom," dodal, "tu ještě máme konstituční republiku.
V konstituční republice je hlasování o večeři výslovně zakázáno a ovce
jsou ozbrojené."
"Podle té analogie," řekl David, "existuje ústava, která přikazuje,
co si vláda může a co nemůže dovolit a také tam existuje nějaká obdoba
našeho druhého dodatku."
"Teď jsi trefil hřebík na hlavičku," řekl Mac.
"Mám tu ještě něco, co mi přišlo," řekl jsem.
"Stojí tam: ' padesát jedna procent národa může nastolit diktaturu,
utlačovat menšiny a stále zůstat demokraty.' Tohle řekl jakýsi Erik von
Kuehnelt-Leddihn. Co si o tom myslíš?"
"O tom je aténská přímá demokracie a takhle donutili Sokrata vypít
bolehlav."
"Která forma vlády je nejlepší?", zeptal jsem se.
"Nejlepší je republika, kterou pro nás zamýšleli naší Otcové zakladatelé.
Věc se má ale takhle: na každého, kdo si myslí, že demokratická forma vlády,
republikánská ústava, nebo cokoliv jiného spasí tuhle, nebo jakoukoliv
jinou zemi, čeká nemilé překvapení. Jediná věc, která dokáže zachránit
lidi a jejich zemi jsou jen lidé samotní."
"Tak trochu 'Pomoz si sám a bůh ti pomůže', prohlásil David.
"Jasně. Máme vládu, která byla zřízena ve prospěch jednotlivce, ale
nezůstane taková, pokud se lidé nebudou bránit a nebudou trvat na tom,
aby taková zůstala. Problém je, že dneska to takhle cítí jen hrstka lidí
a jejich hlas se ztrácí v davu."
"Jestli chceš slyšel pěknou citaci, mám tu jednu od Daniela Webstera.
Řekl: 'Bůh zaručí svobodu jen těm, kteří ji milují a kteří jsou připraveni
ji hlídat a chránit.' Nějak nevidím, že bychom to dneska dělali."
"Jak bychom to měli dělat?", zeptal se David.
"Už jsem o tom kdysi mluvil. Bylo to součástí článku The
Coming American Dictatorship, který napsal John. Každopádně jak začít:
řekl jsem, že chytřejší voliči by byl první krok. Ne větší počet, ale více
přemýšliví a lépe informovaní voliči. Jedna z věcí, které Zakladatelé udělali,
byla nutnost kvalifikovat se pro hlasování. Chtěli zodpovědné voliče a
tak stanovili, že musí mít vlastní nemovitost. Já jsem zastánce zodpovědných
voličů. Já bych to udělal tak, že by hlasovací lístky kromě obsazované
pozice, nebo projednávaného návrhu byly prázdné. Prostě by tam nebyla žádná
jména. Tímhle způsobem můžeš hlasovat jen pokud víš, o co se jedná. Není
to všelék, ale byl by to dobrý začátek."
"To se ale nikdy nestane,"řekl David.
"Já vím,"odpověděl Mac tak rychle, až jsme se s Davidem zasmáli.
"No, stejně bude spousta mých a tvých kritiků tvrdit, že nemáme pravdu,
když říkáme, že jsme demokracie."
"Přiznávám se, že používám slovo demokracie v jeho lidovém významu.
Ale angličtina je živý jazyk a tak jako mnoho jiných slov, i tohle získalo
mnoho přenesených významů a ten poslední je republika."
"Co myslíš tím živý jazyk?", zeptal jsem se.
"Pořád se mění. Většina lidí nemá ponětí, co to byla demokracie ve
starověkých Aténách a když mluví o demokracii, mají na mysli volby svých
zákonodárců, guvernérů, starostů, zkrátka nepřímou reprezentaci. Až na
to..."
"Až na co?", zeptal se David.
"Příliš mnoho lidí si také myslí,že můžeme omezit svobodu slova, vlastnění
zbraní, nebo jiná práva jen proto, že si to přeje 51 procent lidí."
"Myslím, že právě tohohle se obává hodně tvých kritiků, když říkají,
že používáš slovo demokracie moc volně," řekl jsem.
"Dobře," řekl Mac, "budu si tedy dávat příště větší pozor."
"Ale neznám nikoho, kdo by dneska obhajoval čistou demokracii," dodal.
"Dokonce ani Demokraté, kteří používají slovo demokracie víc, než která
jiná strana. Víš, oni nemají na mysli čistou demokracii, protože by je
odstranila od moci. V podstatě to vypadá, že si přejí, stejně jako neokonzervativní
křídlo Republikánů, vládu expertů tak, jak si to představoval Platón."
S Davidem jsme o tom dlouho přemýšleli.
Na konec David řekl:" Hej, chceš si ještě trochu procvičit rybaření,
než se vydáš na cestu na sever?"
"Ani nevíš jak," řekl.
"Připrav si svoje nádobíčko, Silveiro."
"Už se na tom pracuje,"odpověděl jsem a zbytek dne jsme si vzali volno.
21.09.2008 Fraser