Svobodní v posledních volbách uspěli, to musí uznat i skeptik mého formátu.
Nárůst o 300 % je pozoruhodný (i když jsem si vědom, v jakých reálných
číslech se pohybujeme) a ještě pozoruhodnější je způsob, jakým ho bylo
dosaženo. „Grassroot strategy“ se tomu nástroji říká ve světě.
S velmi
skromným rozpočtem, zato s aktivní členskou základnou a s rychle rostoucí
komunitou příznivců a sympatizantů. Nejpozoruhodnější na tom všem je ale
ještě jiná věc – zdá se totiž, že nástroj fungoval, i když se na něj nehrálo
dobře, i když na něj fidlali takoví vrtáci, jakými Svobodní jsou, alespoň
pokud jde o komunikaci s veřejností. Jeden se nemůže ubránit představě
velkého a dosud téměř nevyužitého potenciálu. Jaké výsledky by tahle taktika
musela přinést, kdyby se to vzalo do ruky pořádně, kdyby se to důkladně
promyslelo, detailně propilovalo a systematicky v našich poměrech aplikovalo...
Já se teď ovšem obávám, že kořínky trávy budou rychle uloženy k ledu,
protože do stranické pokladny, poprvé v historii, přijdou opravdu velký
prachy. A nepřeslechnutelné spokojené mručení zevnitř strany i zvenku je
mi neklamným znamením, že zas budu asi jediný, kdo bude otravovat protivnými
otázkami. Jenže když je na co se ptát, tak by to někdo udělat měl....
Co mě tedy například napadá: Je to opravdu rozumné, teď, když jste jako
strana sotva vyrostli z kojeneckého věku, směřovat své první batolecí krůčky
rovnou do náruče daňového predátora a honem honem žádat svůj podíl na lupu?
Nebyla by tu namístě přinejmenším jistá zdrženlivost? Dovolím si vám jen
připomenout těch zhruba 100 000 lidí, kteří vás volili především kvůli
vaší kritice daňového plundrování. A že v pravicové části společnosti jsou
na logickou či morální konzistentnost dosti přecitlivělí. To, co u socialistů
prochází bez povšimnutí, by u liberálů / libertariánů mohlo vyvolat...
řekněme určité rozpaky.
Dále si zkuste představit, že vás třeba, na pár minut, pozvou do nějaké
televizní debaty. Co myslíte, že vaši protivníci vytáhnou hned na začátku?
Všimněte si, milí diváci – stát kritizují, ale jak můžou, berou. A vy ty
drahocenné minuty promarníte rafinovaně sofistickou obhajobou, přičemž
na úřady ke zrušení už nám, milí diváci, bohužel nevyšel čas. Naopak si
zkuste představit tutéž debatu, kde klidně prohlásíte: Ekonomika je v krizi,
všichni říkají, je potřeba šetřit, ale my jsme v této zemi jediní, kteří
to vzali vážně a začali u sebe. Představte si marketingový potenciál takového
sdělení. Podle mého skromného názoru dlouhodobě převyšuje cokoli, co můžete
za ty miliony nakoupit u PR agentur. Je to marketingový poklad, jasné eso
v rukávu pro příští volební kampaň. Protože tomuto česká hospoda dosud
neuvykla: Čoveče, slyšels to? Voni mohli vzít, ale nevzali. Já se snad
podivám, co sou zač.
Dále mám obavy, že příliv špinavých peněz bude mít nedobrý vliv na už
teď dosti problematickou kvalitu členské základny. Ubude idealistů, přibyde
kamarádů a kamarádíčků co v tom uměj chodit a kteří budou mít hlavně zájem,
aby ty miliónky co nejrychleji skončily na jejich bankovních účtech nebo
na účtech jejich kamarádů a kamarádíčků. Tito pragmatici pak budou vyvíjet
ještě větší tlak na další rozředění už tak dost řídkého, „ještě pravicového“
profilu strany. Pravicového, když zavřu obě oči a brejle, říkával náš gymnasiální
profesor.
Ale já vím – odolat pokušení je těžké, ďábel většinu z vás přesvědčí,
že neexistuje (jeho nejlepší trik), těm bdělejším zase polechtá jejich
ego a oni uvěří, že zlo je možné přechytračit (byl jeden takový – jmenoval
se Faust, myslím). Nemůžu dělat o moc víc, než se aspoň pokusit na vás
apelovat - neodhazujte předčasně a zbrkle něco, co se až překvapivě osvědčilo.
Nezříkejte se dobrého pro (domněle) nejlepší.
Kdyby se to důkladně promyslelo, detailně propilovalo a systematicky
v našich poměrech aplikovalo – řekli jsme o „grassroot taktice“ čtyři odstavce
výše. Řekli jsme obecně, což, uznáváme námitku, umí každý. Jenže jak to
konkretizovat? Jak začít? A jak postupovat dál, krok za krokem? Třeba takhle:
Předseda regionálního sdružení si svolá ostatní členy a oznámí jim něco
v tom smyslu, že na internetu prověřil volební úspěšnost strany v jednotlivých
obcích našeho kraje. Nalezeno dvacet míst, kde Svobodní nějak skórovali
(zde 10 hlasů, jinde třeba 5). Těch dvacet míst si regionální vašnostové
rozdělí mezi sebe, pokusí se jednotlivé voliče kontaktovat a nabídnout
jim spolupráci se stranou. Napíší například oznámení do obecního časopisu
(Strana svobodných občanů získala ve vaší obci xx hlasů, jako regionální
manažer bych chtěl voličům poděkovat a zároveň bych rád nabídl spolupráci
se stranou, kontakt na mne je...). S něčím podobným je také možné vystoupit
v místním rozhlase, nejlépe opakovaně, a obce mají také své webové stránky.
S těmi, kteří zareagují, se pak začne pracovat. Budou dostávat do schránek
důležité články, videa, informace (nemyslím to samozřejmě tak, že je začnete
zuřivě spamovat), a to individualizované, na míru šité (vybírané), podle
vzdělání, rozhledu, profesní orientace atd. Přemýšlivý, přirozeně inteligentní
traktorista bude dostávat články Karla Kříže, student vládnoucí angličtinou
videa s P. Schiffem, N. Faragem, všichni pak, samozřejmě, texty Evropana
Jirky. A důležité – nepůjde o komunikaci jednosměrnou, bude žádána zpětná
vazba, názor, souhlas, nesouhlas, připomínky, komentář. Dále bude třeba
jednou za měsíc přijet osobně, v místní hospůdce čaje popít a o životě
pohovořit. A jednou – dvakrát do roka pak zorganizovat besedu s některou
ze stranických celebrit. Pánům Machovi, Bednářovi či Paynovi rozhodně neuškodí
občas vyluftovat kavárenskou zatuchlinu ve zdravém povětří Českomoravské
vrchoviny. A na jaké téma se bude besedovat? Přesně na takové, které v
daném regionu obyvatele zajímá, jak jste to zjistili díky každodennímu
kontaktu s nimi. A je tudíž reálná šance, že by se místní sokolovna mohla
slušně zaplnit.
Já vím, teď to vypadá, že chci celé břímě naložit na bedra regionálních
pěšáků a pražské prevoschoditělstvo se jen poveze. To je ovšem předčasná
radost. Ústředí bude totiž sloužit jako servisní centrum. Stranická špička
bude připravovat podklady, bude obsluhovat databáze článků, videí, třídit
je do přehledných kategorií, bude to ona, která bude pomáhat těm v první
linii při odpovídání na dotazy voličů (a bude-li to třeba, celou komunikaci
přebírat), zejména tam, kde půjde o něco odborného. Budete také školit
v prezentačních technikách, asertivitě, technice vystupování na veřejnosti.
Budete po ruce v případě jakýchkoli potíží. A nebylo by proto možná od
věci hned na začátku přidělit každé krajské sekci jednoho erudovaného ekonoma
a psychologa ze stranických řad.
Pro tyto odborně zdatné členy bych měl ještě jeden tip, jak se přiblížit
k obyčejnému člověku, jehož volební hlas byste rádi. Jak ho oslovit opravdu
účinně a přitom levně. Obecní časopisy, už jednou zmíněné. Snad každé vesnické
zastupitelstvo vydává jednou za měsíc tiskovinu, pro kterou dosti zoufale
hledá náplň. Nabídněte jim pod nějakou přijatelnou záminkou slušný článek
(třeba v rámci úsilí o zlepšení finanční gramotnosti), a utrhnou vám ruce.
Mám na mysli text, ve kterém normální lidskou řečí vysvětlíte, co to je
hypotéka, úvěr, spořící účet, státní dluhopisy, RPSN, vysvětlíte obvyklé
chyby, které lidé dělají. Nabídnete možnost konzultace a budete sledovat
odezvu. Podle této odezvy se pak opatrně a velmi citlivě začnete dotýkat
obecnějších problémů bankovnictví, veřejných financí, regulací. Nebudete
křičet marketingová hesla, ale budete komunikovat, komunikovat a zase komunikovat.
A dva měsíce před volbami se jen mimochodem zmíníte, že vedle těch financí,
o kterých píšete tak zajímavé články, jste ještě volebním lídrem kraje.
Samozřejmě čistě náhodou.
Chtěl bych být správně pochopen, takže pro jistotu: Netvrdím, že aplikací
grassroot metody můžete vyhrát volby, jde mi o nalezení schůdné cesty k
pěti procentům (a k nalezení pořádných sponzorů). Neříkám ani, že aplikace
laciné a na aktivní členské základně založené taktiky musí vypadat právě
takhle a jedině takhle Chci jenom naznačit směr uvažování, způsob uvažování,
nic víc. Nepochybuju, že by se dalo vymyslet něco ještě chytřejšího a efektivnějšího.
Ale ať už vymyslíte cokoli, jedna věc je jasná – bude to pracné. Mnohem
pracnější, než to dosavadní operetní schůzování v uzavřeném kruhu (a čekání,
že ty média konečně za námi přijdou). Bude to černá, úmorná a každodenní
robota, stojící mnohem víc času a sil, než dřímotné snění o tom, co všechno
prosadíme, až v tom parlamentě jednou budem. A bude to práce drobná, tak
masarykovsky drobná. Nebo vy snad taky máte toho Masaryka jenom pietně
uloženého ve fundusu a jednou do roka (na 28. října) si vzpomenete, že
je potřeba z něj sfouknout prach?
08.12.2013 Evropan Jirka