D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Say No to the Devil Say No
    Vydáno 08. 12. 2013 (9797 přečtení)

    Svobodní v posledních volbách uspěli, to musí uznat i skeptik mého formátu. Nárůst o 300 % je pozoruhodný (i když jsem si vědom, v jakých reálných číslech se pohybujeme) a ještě pozoruhodnější je způsob, jakým ho bylo dosaženo. „Grassroot strategy“ se tomu nástroji říká ve světě.

    S velmi skromným rozpočtem, zato s aktivní členskou základnou a s rychle rostoucí komunitou příznivců a sympatizantů. Nejpozoruhodnější na tom všem je ale ještě jiná věc – zdá se totiž, že nástroj fungoval, i když se na něj nehrálo dobře, i když na něj fidlali takoví vrtáci, jakými Svobodní jsou, alespoň pokud jde o komunikaci s veřejností. Jeden se nemůže ubránit představě velkého a dosud téměř nevyužitého potenciálu. Jaké výsledky by tahle taktika musela přinést, kdyby se to vzalo do ruky pořádně, kdyby se to důkladně promyslelo, detailně propilovalo a systematicky v našich poměrech aplikovalo...

    Já se teď ovšem obávám, že kořínky trávy budou rychle uloženy k ledu, protože do stranické pokladny, poprvé v historii, přijdou opravdu velký prachy. A nepřeslechnutelné spokojené mručení zevnitř strany i zvenku je mi neklamným znamením, že zas budu asi jediný, kdo bude otravovat protivnými otázkami. Jenže když je na co se ptát, tak by to někdo udělat měl....

    Co mě tedy například napadá: Je to opravdu rozumné, teď, když jste jako strana sotva vyrostli z kojeneckého věku, směřovat své první batolecí krůčky rovnou do náruče daňového predátora a honem honem žádat svůj podíl na lupu? Nebyla by tu namístě přinejmenším jistá zdrženlivost? Dovolím si vám jen připomenout těch zhruba 100 000 lidí, kteří vás volili především  kvůli vaší kritice daňového plundrování. A že v pravicové části společnosti jsou na logickou či morální konzistentnost dosti přecitlivělí. To, co u socialistů prochází bez povšimnutí, by u liberálů / libertariánů mohlo vyvolat... řekněme určité rozpaky.

    Dále si zkuste představit, že vás třeba, na pár minut, pozvou do nějaké televizní debaty. Co myslíte, že vaši protivníci vytáhnou hned na začátku? Všimněte si, milí diváci – stát kritizují, ale jak můžou, berou. A vy ty drahocenné minuty promarníte rafinovaně sofistickou obhajobou, přičemž na úřady ke zrušení už nám, milí diváci, bohužel nevyšel čas. Naopak si zkuste představit tutéž debatu, kde klidně prohlásíte: Ekonomika je v krizi, všichni říkají, je potřeba šetřit, ale my jsme v této zemi jediní, kteří to vzali vážně a začali u sebe. Představte si marketingový potenciál takového sdělení. Podle mého skromného názoru dlouhodobě převyšuje cokoli, co můžete za ty miliony nakoupit u PR agentur. Je to marketingový poklad, jasné eso v rukávu pro příští volební kampaň. Protože tomuto česká hospoda dosud neuvykla: Čoveče, slyšels to? Voni mohli vzít, ale nevzali. Já se snad podivám, co sou zač.

    Dále mám obavy, že příliv špinavých peněz bude mít nedobrý vliv na už teď dosti problematickou kvalitu členské základny. Ubude idealistů, přibyde kamarádů a kamarádíčků co v tom uměj chodit a kteří budou mít hlavně zájem, aby ty miliónky co nejrychleji skončily na jejich bankovních účtech nebo na účtech jejich kamarádů a kamarádíčků. Tito pragmatici pak budou vyvíjet ještě větší tlak na další rozředění už tak dost řídkého, „ještě pravicového“ profilu strany. Pravicového, když zavřu obě oči a brejle, říkával náš gymnasiální profesor.

    Ale já vím – odolat pokušení je těžké, ďábel většinu z vás přesvědčí, že neexistuje (jeho nejlepší trik), těm bdělejším zase polechtá jejich ego a oni uvěří, že zlo je možné přechytračit (byl jeden takový –  jmenoval se Faust, myslím). Nemůžu dělat o moc víc, než se aspoň pokusit na vás apelovat -  neodhazujte předčasně a zbrkle něco, co se až překvapivě osvědčilo. Nezříkejte se dobrého pro (domněle) nejlepší.

    Kdyby se to důkladně promyslelo, detailně propilovalo a systematicky v našich poměrech aplikovalo – řekli jsme o „grassroot taktice“ čtyři odstavce výše. Řekli jsme obecně, což, uznáváme námitku, umí každý. Jenže jak to konkretizovat? Jak začít? A jak postupovat dál, krok za krokem? Třeba takhle:

    Předseda regionálního sdružení si svolá ostatní členy a oznámí jim něco v tom smyslu, že na internetu prověřil volební úspěšnost strany v jednotlivých obcích našeho kraje. Nalezeno dvacet míst, kde Svobodní nějak skórovali (zde 10 hlasů, jinde třeba 5). Těch dvacet míst si regionální vašnostové rozdělí mezi sebe, pokusí se jednotlivé voliče kontaktovat a nabídnout jim spolupráci se stranou. Napíší například oznámení do obecního časopisu (Strana svobodných občanů získala ve vaší obci xx hlasů, jako regionální manažer bych chtěl voličům poděkovat a zároveň bych rád nabídl spolupráci se stranou, kontakt na mne je...). S něčím podobným je také možné vystoupit v místním rozhlase, nejlépe opakovaně, a obce mají také své webové stránky.

    S těmi, kteří zareagují, se pak začne pracovat. Budou dostávat do schránek důležité články, videa, informace (nemyslím to samozřejmě tak, že je začnete zuřivě spamovat), a to individualizované, na míru šité (vybírané), podle vzdělání, rozhledu, profesní orientace atd. Přemýšlivý, přirozeně inteligentní traktorista bude dostávat články Karla Kříže, student vládnoucí angličtinou videa s P. Schiffem, N. Faragem, všichni pak, samozřejmě, texty Evropana Jirky. A důležité – nepůjde o komunikaci jednosměrnou, bude žádána zpětná vazba, názor, souhlas, nesouhlas, připomínky, komentář. Dále bude třeba jednou za měsíc přijet osobně, v místní hospůdce čaje popít a o životě pohovořit. A jednou – dvakrát do roka pak zorganizovat besedu s některou ze stranických celebrit. Pánům Machovi, Bednářovi či Paynovi rozhodně neuškodí občas vyluftovat kavárenskou zatuchlinu ve zdravém povětří Českomoravské vrchoviny. A na jaké téma se bude besedovat? Přesně na takové, které v daném regionu obyvatele   zajímá, jak jste to zjistili díky každodennímu kontaktu s nimi. A je tudíž reálná šance, že by se místní sokolovna mohla slušně zaplnit.

    Já vím, teď to vypadá, že chci celé břímě naložit na bedra regionálních pěšáků a pražské prevoschoditělstvo se jen poveze. To je ovšem předčasná radost. Ústředí bude totiž sloužit jako  servisní centrum. Stranická špička bude připravovat podklady, bude obsluhovat databáze článků, videí, třídit je do přehledných kategorií, bude to ona, která bude pomáhat těm v první linii při odpovídání na dotazy voličů (a bude-li to třeba, celou komunikaci přebírat), zejména tam, kde půjde o něco odborného. Budete také školit v prezentačních technikách, asertivitě, technice vystupování na veřejnosti. Budete po ruce v případě jakýchkoli potíží. A nebylo by proto možná od věci hned na začátku přidělit každé krajské sekci jednoho erudovaného ekonoma a psychologa ze stranických řad.

    Pro tyto odborně zdatné členy bych měl ještě jeden tip, jak se přiblížit k obyčejnému člověku, jehož volební hlas byste rádi. Jak ho oslovit opravdu účinně a přitom levně. Obecní časopisy, už jednou zmíněné. Snad každé vesnické zastupitelstvo vydává jednou za měsíc tiskovinu, pro kterou dosti zoufale hledá náplň. Nabídněte jim pod nějakou přijatelnou záminkou slušný článek (třeba v rámci úsilí o zlepšení finanční gramotnosti), a utrhnou vám ruce. Mám na mysli text, ve kterém normální lidskou řečí vysvětlíte, co to je hypotéka, úvěr, spořící účet, státní dluhopisy, RPSN, vysvětlíte obvyklé chyby, které lidé dělají. Nabídnete možnost konzultace a budete sledovat odezvu. Podle této odezvy se pak opatrně a velmi citlivě začnete dotýkat obecnějších problémů bankovnictví, veřejných financí, regulací. Nebudete křičet marketingová hesla, ale budete komunikovat, komunikovat a zase komunikovat. A dva měsíce před volbami se jen mimochodem zmíníte, že vedle těch  financí, o kterých píšete tak zajímavé články, jste ještě volebním lídrem kraje. Samozřejmě čistě náhodou.

    Chtěl bych být správně pochopen, takže pro jistotu: Netvrdím, že aplikací grassroot metody můžete vyhrát volby, jde mi o nalezení schůdné cesty k pěti procentům (a k nalezení pořádných sponzorů). Neříkám ani, že aplikace laciné a na aktivní členské základně založené taktiky musí vypadat právě takhle a jedině takhle Chci jenom naznačit směr uvažování, způsob uvažování, nic víc. Nepochybuju, že by se dalo vymyslet něco ještě chytřejšího a efektivnějšího. Ale ať už vymyslíte cokoli, jedna věc je jasná – bude to pracné. Mnohem pracnější, než to dosavadní operetní schůzování v uzavřeném kruhu (a čekání, že ty média konečně za námi přijdou). Bude to černá, úmorná a každodenní robota, stojící mnohem víc času a sil, než dřímotné snění o tom, co všechno prosadíme, až v tom parlamentě jednou budem. A bude to práce drobná, tak masarykovsky drobná.    Nebo vy snad taky máte toho Masaryka jenom pietně uloženého ve fundusu a jednou do roka (na 28. října) si vzpomenete, že je potřeba z něj  sfouknout prach?


    08.12.2013 Evropan Jirka


    [Akt. známka: 1,93] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 84 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.