Předesílám, že smyslem tohoto článku není zastávat se zmr. Parkanové
ani politických subjektů, kterým Parkanová slouží nebo v minulosti posloužila.
Také není smyslem článku zastávat se kleptokratického seskupení TOP09.
TOP09 není politická strana, protože nemá atributy politické strany, jako
třeba členská základna nebo ideologie. TOP09 je něco mezi agenturou na
obstarávání zakázek a odborovou organizací státních úředníků. Velmi se
divím každému, kdo se rozhodne tento spolek volit, připadá mi to jako holý
nerozum, anebo naprosto chladnokrevný kalkul s cílem urychlit rozkradení
státu na maximální míru a tím přivodit jeho brzký konec, na čemž bychom
pravděpodobně všichni vydělali. Také nečiním sporným, že lidovci kradli
a kradou. To, nad čím se chci pozastavit, je způsob nejnovějšího obvinění
zmr. Parkanové z předraženého nákupu vojenských letadel CASA.
Také nečiním sporným, že se i v případě této zakázky kradlo, to je u
lidovců normální, stejně jako se kradlo u Gripenů,
Pandurů, ponožek, knoflíků, fedrpuší a čehokoli dalšího. Krade se u
všeho, co nakupuje stát, to není selhání, to je vlastnost. Je úplně normální,
že obchody, které realizuje stát, jsou výhodné pro dodavatele, pro prostředníky
a pro politické strany, ale nikoli pro daňové poplatníky.
Příklad (rozhovor ministra dopravy Pavla Dobeše s Lidovkami):
Otázka redkatora: Náklady na provoz mýtného v Rakousku byly v roce
2007 7,9 procenta. V Česku byly podle firmy Kapsch, která mýtné provozuje,
loni 21 procent. Nemůžeme požadovat vyšší efektivitu?
Odpověď pana ministra Dobeše (dříve VV, dnes politické těleso Kradem
Lidem): Co se týče ceny ze strany provozovatele, tam je to velmi složité,
skoro nemožné. My můžeme jít druhou cestou, kterou i jdeme, a to je navyšování
sazeb mýtného. To zvyšuje celkový výběr mýta. (zdroj)
To je jeden velmi praktický příklad, na kterém je vidět, jak se státní
zlodějna dotýká běžného občana, nezbývá nežli dodat, že smlouvu o elektronickém
mýtném tlačil bratr Kalousek (tehdy KDU-ČSL, dnes TOP09), Parkanová byla
jeho spolustranicí a Kalousek sám, ačkoli byl terčem kritiky za tento obchod,
nikdy pro nic trestně stíhán nebyl a ani nebude, naopak, celé se to pokusil
zopakovat s případem tzv. elektronických
dálničních známek, které byly (pozor!) nikoli zrušeny, ale odloženy
na rok 2015. Kapsch si byl natolik jist touto zakázkou, že měl dokonce
nakoupené OBU (onboard units) a pak je musel prodat na jiných trzích. Takhle
hospodaří pan Kalousek z TOP09. Podle mě měli už dávno sedět všichni.
V případě Parkanové udávají média následujicí fakta:
- policie přebrala podklady týkající se nákupu letadel CASA
- policie požádala o posudek soukromou firmu, zabývající se oceňováním
(zabývajícím se celosvětově oceňováním čehokoli počínaje zahradním
nábytkem a konče satelity)
- zakázka za 4 mliardy byla podle posudku nadhodnocená o 658 miliónů
korun, což je asi o 15%, a to prohlásila za výši škody
- objevily se různé náznaky, že Vlastička měla na ministerstvu spíše
symbolickou roli, přičemž hlavní slovo měl náměstek Barták (tentýž Barták,
kterého v roce 2011 odložil pan Čistý do pozadí po skandálu s úplatky kolem
nákladních vozů Tatra) a také v tom měla být involvována firma Omnipol.
Každopádně, ať byla cena letadel jaká chtěla, celá konstrukce je poněkud
zarážející. Stává se běžně, že se posudky liší ve svých závěrech, mmj.
i stran ceny. Jsou to posudky, vycházejí z určitého stavu informací, který
nemusí být vždy stoprocentní, vlastně nikdy není. Většinou dochází k ovlivnění
výsledku zájmem zadavatele posudku (představte si ocenění majetku např.
za účelem ručení za úvěr a např. za účelem majetkového vyrovnání po rozvodu)
a také tím, jak dalece je vůbec předmět posudku posouditelný, zda se jedná
pouze o fyzickou věc, nebo zda jsou součástí dodávky ještě nějaké jiné
věci, například služby. Posudek mi nepřipadá jako důkazní materiál vůbec
použitelný, protože vypovídá maximálně o tom, že někdo něco nekoupil výhodně,
ale nic nevypovídá o tom, kdo to udělal, což by mělo pro policii být stěžejní.
Těžko říci, zda to policie myslí vážně, přijde mi to jako vtip.
Pan Čistý, kterého stojí stále více času zapatlávání korupčních průserů
tu v jeho straně, tu v jeho vládě, asi něco tuší. Prohlásil, že (cituji):
"o tom, kdo bude ve vládě, nebo nebude ve vládě, nebude cestou žádosti
o vydání rozhodovat parta policejních plukovníků nebo podplukovníků".
Každopádně pohled pana Čistého na vydání poslance k trestnímu stíhání se
velmi liší případ od případu. Když šlo o vydání Ratha, jednalo se o "boj
s korupcí", zatímco když jde o vládní stranu, je to "akce bandy plukovníků".
Podobný problém má i Kalousek, který mluvil o policejní zvůli a honu na
čarodějnice, který citlivě upřesnil zmínkou o Petrových kamenech ze známého
historického procesu na severní Moravě.
Je to každopádně velmi závažné sdělení. Předseda vlády na půdě sněmovny
se zcela vážnou tváří oznamuje lidu policejní konspiraci. Ministr financí
to potvrzuje. To by přece mělo dát do pohybu řadu mechanismů. Jenže ono
se nic neděje. Hlídací psi demokracie nekoušou, neštěkají a dokonce ani
neslintají. Z policie to nikdo nekomentuje. Ministerstvo vnitra mlčí. Jak
je to možné?
Každopádně nám pan Čistý připomněl, že policie má daleko větší vliv
na chod věcí veřejných, než si myslíme. Předseda vlády totiž připustil,
že policie zapojuje do vedení země, a to sice že a) o to má zájem b) může
to dělat c) už to dělá.
Je to celé velmi zajímavé. V případě Rathovy kauzy nám nedávno nějaký
expolicejní specialista sděloval, jak byly všude namontované štěnice, včetně
obydlí prošetřovaných osob. Nikde jsem nenašel žádnou zmínku, jak to bylo
se soudním povolením těchto odposlechů. Samotné povolení k odposlouchání
se vždy vydá na dobu tří měsíců. Když skončí, musí vydat soud vyššího stupně
nový souhlas, podle zpráv z médií trvaly odposlechy měsíců sedm. Nikoho
nenapadlo se zeptat. Hned druhý den po Rathově zatčení rozjela policie
svoji vlastní mediální kampaň, při které jsme se dozvídali o milionech
v krabici, milionech v podlaze, o revolveru, o šustění bankovek, jak perfektní
práce to byla apod. Ve své podstatě neužitečné detaily, ale právě tohle
udržuje pozornost veřejnosti. Jindy, když je policie tázána na ukradené
auto nebo nějakého zamordovaného neprominentního neštastníka, je standardní
odpovědí, že vyšetřování probíhá a nebudeme poskytovat informace. Jednání
ve sněmovně o Rathově "vydání" bylo pak vrcholem hysterie.
Často se dozvídáme, že si policie
vyžádala změnu zákona (jak je to vůbec možné, ono už tu neplatí, že
veškerá moc patří lidu?), požaduje změnu zákona, uvítala změnu zákona,
navrhla změnu zákona, kritizovala změnu zákona, komentuje dokonce v médiích
i výroky soudů. Je to naprosto skandální, policie má jednat na v rámci
zákonů vzniklých demokratickým procesem a ne je spoluvytvářet. To je znakem
policejních států. Policie ve spolupráci s vnitrem připravuje změny zákonů,
které kontinuálně v zhruba tříletém cyklu přinášejí neustálé prohlubování
pravomocí policie, například ohledně vstupování do obydlí, odposlechů,
omezování osobních práv a podobně. Nikdy od roku 2001 se nikdy nestalo,
že by policie o nějaké pravomoci přišla, ale někdy se stane, že těch pravomocí
nedostane tolik, kolik by chtěla. Problém je, že poslanci nezvedají ruce
pro tyto zákony dostatečně ochotně, například Langerovu "reformu policie"
(rozumějme: posílení pravomocí policie) rozcupovali celkem silně. Nyní
je zde něco, co přiměje poslance zvedat packu jako hadrové panáky. Zatím
se policii podařilo požádat o vydání šesti poslanců, ale kdykoli může být
na řadě další, další, další. Při rozsahu a obsahu současného práva a množství
nejrůznějších existujících regulací vzniklých domácím legislativním procesem
a adoptováním práva evropského nadstátu, složitosti příslušné administrativy
a "lobbování" na všech úrovních si totiž mnoho z nich vůbec nemůže být
jistých, že už nejsou jednou nohou v kriminálu. A to dokonce i těch nemálo
z nich, kteří nekradou.
Pokud se podařilo stimulovat tak silný mediální ohlas vydání jednoho
poslance k trestnímu stíhání, již sama každá další taková žádost způsobí
velký problém. Přitom, když to vezmeme racionálně, nějaká policejní žádost
neznamená vůbec nic, je to jen administrativní akt, který nic nevypovídá
o daném skutku ani o vině na něm. V jejím důsledku však nastane situace,
že je příslušný nešťastník prakticky odsouzen ještě dříve, než dojde k
soudnímu projednávání.
Nene. Slova pana Skvrnitého, pardon, Čistého o partě plukovníků bych
nebral na lehkou váhu. Dokonce bych nezlehčoval ani tu "partu plukovníků".
Policie se nám emancipuje.
16.08.2012 D-FENS