Vyznávám nacismus, který kvůli zaslepenosti a nenávisti mnohých Evropanů
zakouší nesmyslnou kritiku ze všech stran. Nacismus není pouhá ideologie,
ale náboženství: věřím, že Můj boj je poselství od germánského panteonu,
které proroku Hitlerovi přinášeli do vězeňské cely Ódinovi havrani v podobě
motáků.
Kdo čte Můj boj jako výzvu k násilí a válečné expanzi, toho musím hned
opravit: toto je falešná interpretace. Nacismus je náboženství míru. Vyhlazení
židů je jen metafora, která znamená boj s nedokonalostmi uvnitř každého
z nás. Tuto metaforu nepochopili jen extrémisté a šílenci, od kterých se
distancuji.
Zvěrstva druhé světové války jsou dílem jednotlivců, pomatených fanatiků.
Navíc je ostatní provokovali. Chaplin si oholil stejný knír jako prorok
Hitler, i když mé náboženství takové rouhání přísně zakazuje, proto mi
přijde naprosto fér zplynovat mu rodinu do třetího kolene. Kdo nedokáže
projevit trochu úcty, ten dostane nabančíno – i papež přece říkal, že když
si budete dělat srandu z jeho mámy, jedna vám přilítne. Z některých věcí
se legrace nedělá.
Nacistický stát, takzvaná Třetí říše, vůbec neodpovídal mírumilovnému
duchu nacismu a s nacismem vlastně nemá nic společného. Náboženství je
abstraktní a nelze jej z ničeho vinit. Chybu udělali jednotliví vojáci
na frontě i v zázemí, že ubližovali nenacistům, kteří odmítli dobrovolně
konvertovat k nacismu. Byli to vesměs rozhněvaní mladí muži z rozpadlých
nebo neúplných rodin, kterým státem vyplácené dávky nestačily na pohodlný
život v zahálce. Divíte se jejich frustraci? Problémem není nacismus, ale
společnost. Jak se může mladý nacista zařadit, když v jeho městě jsou samé
židovské továrny, ve kterých se mu nechce pracovat, a všichni kolem mluví
v jidiš, které se mu nechce učit? Stáhne se do ghetta, kde z nudy a frustrace
tropí neplechu. Ale jen trošičku. Pouze v extrémních případech se to vymkne.
Být nacista není jen tak. Germánský panteon má své požadavky. Například
musím 88krát denně zvednou pravici, tomu je třeba upravit mou pracovní
rutinu. Dále mě pobuřuje pohled na Davidovu hvězdu, židovské nosy, křížené
psy a konzervy se šouletem. Máme-li spolu žít v míru, všechny tyto symboly
dekadence by měly z veřejnosti zmizet. Nikdo vám přece nebrání si zajít
na plastiku. Když žena konvertuje k nacismu, ráda si u pana doktora nos
dobrovolně srovná a nechá si rovnou nastřelit i blond vlasy. Kdo říká,
že naše ženy k plastickému chirurgovi vodíme násilím, ten lže a nechápe
naši kulturu a je xenofob.
Plošné odsuzování nacismu vede pouze k nenávisti. Nacista není jen fundamentalistický
SSman, ale i jeho milující matka nebo jeho otec, který pracuje, platí daně
a je přínosem pro celou společnost. S nacisty je třeba vést dialog, porozumět
jim – a třeba se od nich i něco přiučit. Vaše západní pluralistická společnost
je totiž v mnohém nedokonalá. Lidé podléhají konzumnímu stylu života a
nemají žádné duchovní hodnoty. My nacisté máme Můj boj, který je božsky
dokonalý, neměnný a obsahuje základ práva (toho nejspravedlivějšího) i
společenských vztahů. Kdyby se všichni řídili podle Mého boje, na světě
by byla pohoda. Nakonec to tak stejně bude, protože je psáno, že na soumraku
věků budou všichni buď nacisté, nebo mýdlo...
Nebuďte náckofobové. Nešiřte nenávist k lidem, co se prostě narodili
v nacistických rodinách. Budou-li nacisté v Evropě vystaveni pouze nenávisti,
povede je to k radikalizaci a holocaustu. To přece nechcete, ne? Raději
mezináboženský dialog. Třeba s Halíkem. Doufám, že po něm bude následovat
raut na účet nějaké státem placené neziskovky.
Jsem umírněný nacista.
Tolerujte mě.
Doufám, že každému čtenáři je jasné, že se v článku jedná o ironii a o lekci
zavádějících nebo zcela falešných argumentů používaných na obhajobu islámu.
Kdyby někdo s vážnou tváří tímto způsobem bránil „nacistické hodnoty“ před
kritikou české a západní společnosti, neobstál by. Pravděpodobně by se
dokonce dostal do konfliktu se zákonem, nebo by jej alespoň poplivala blogerská
obec a „osobnosti veřejného života“ jako nahnědlého provokatéra. Některé
ideologie se zkrátka ukázaly jako nekompatibilní s otevřenou společností
a přes údajnou svobodu slova se nesmějí hájit, ani se k nim nikdo nesmí
hlásit.
Proč jsou však jiné ideologie (kterým se nadneseně říká náboženství,
aby se tím zdůraznila jejich nedotknutelnost, a jejichž učení se také jen
obtížně snese se západními hodnotami), hájeny stejně absurdními argumenty?
Lze donekonečna svalovat vinu na extrémisty, pomatené jedince, společenské
vlivy a chybnou interpretaci „posvátných“ textů?
Není správné volat po zákazech, deportacích a lynčování. Západní hodnotou
číslo jedna je, že každý si může dělat, co chce, dokud neohrožuje majetek
nebo život jiného. Nechme muslimy muslimákovat. Ale musejí si zvyknout
na to, že místní lidé budou z recese malovat nactiutrhačné karikatury,
že nikdo nebude přizpůsobovat pracovní dobu jejich obřadům, nikdo nebude
z veřejného života odstraňovat elementy, které jim vadí, nikdo jim nebude
platit sociální výpalné, aby nezlobili, a hlavně že každý bude moci beztrestně
zavést diskusi na téma, že islám není dobrý pro život a má na svědomí mnoho
zla. Oni časem pochopí, že existují jen dvě cesty: vzdát se islámu, protože
je zavírá do klece a zbavuje je konkurenceschopnosti vůči zbytku společnosti,
nebo nadále žít v iluzi, že jako muslimové jsou lepší lidé než ostatní,
což je vzhledem k agresivní a ekonomicky neproduktivní povaze islámu zanedlouho
přivede buďto do chudoby, nebo do kriminálu. Na rozdíl od souvěrců dále
na východ totiž evropským muslimům chybí klíčový faktor nezbytný k financování
představ o správné společnosti: ropa.
01.02.2015 Jérome