Nemá-li stát přírodní nerostné zdroje, potom pracující občan představuje
jediný zdroj národního bohatství a blahobytu. 26 milionů práceschopných
občanů Evropské unie nepracuje.
Ekonomických procesů tržního kapitalismu se účastní dvě skupiny občanů
– dva základní hráči:
– Zaměstnanci, jejichž základní ekonomickou vlastností je nekonečná
touha kupovat produkty. Z této vlastnosti vyplývá ochota, resp. potřeba
pracovat, ale zároveň i ochota půjčovat si peníze.
– Podnikatelé, jejichž základní ekonomickou vlastností je nekonečná touha
po zisku.
Ekonomické vlastnosti těchto dvou hráčů jsou zcela chtěné, kladné a
tvoří hybnou sílu, která roztáčí koloběh ekonomických procesů.
Někteří občané v určitém období svého ekonomického produktivního života
spoří a vytváří úspory. Tyto úspory představují odloženou spotřebu do budoucnosti
a je třeba tyto úspory půjčit někomu jinému, aby tyto peníze utratil v
daném ekonomickém cyklu ve spotřebě a přesunul svoji budoucí spotřebu do
současnosti. Tento jev je zcela neškodný, naopak zcela žádoucí a nutný.
Příčiny a zákonitosti vzniku hosp. recese a nezaměstnanosti vysvětlím
na určitém ohraničeném teritoriu, např. nějakého státu. Zahraniční obchod
tohoto teritoria budu předpokládat vyrovnaný. Dovoz produktů se rovná vývozu,
to znamená jako by zahraniční obchod nebyl.
Bezkolizní cyklický chod ekonomiky na plný výkon, bez hospodářské recese,
bez výpadků odbytu produktů a bez následné nezaměstnanosti je možný pouze
za podmínky, že veškeré produkty vyprodukované na tomto teritoriu v daném
cyklu (např. rok) budou vykoupeny, resp. prodány. Produkty musí být vykoupeny
– prodány pouze za použití příjmů veškerého obyvatelstva.
Občané jako celek musí utratit ve spotřebě stejnou sumu peněz, jako
jsou jejich celkové příjmy. Pokud někdo spoří, potom někdo jiný si musí
tyto úspory půjčit a utratit je ve spotřebě. Jako celek občané musí hospodařit
bez deficitu a bez přebytku. Rovněž stát musí utratit své příjmy ve spotřebě
a musí hospodařit bez deficitu, bez úvěru, bez dluhu a bez přebytku.
Celková suma veškerých vyprodukovaných produktů vyjádřena cenami těchto
produktů musí být v rovnováze, respektive musí být stejná jako suma veškerých
příjmů obyvatelstva obecně.
Tato podmínka, tento princip je základní myšlenkou mého vysvětlení a
základní podmínkou bezkolizního chodu ekonomiky na plný výkon, bez recese
a bez nezaměstnanosti. Je to aplikace nejvyššího přírodního zákona o zachování
hmoty, resp. energie, který platí všude na Zemi a platí i aplikovaný do
prostředí ekonomických procesů.
Aby tato podmínka mohla být splněna, musí ceny produktů být přiměřené,
nesmí být předražené oproti příjmům obyvatelstva.
Přiměřené ceny produktů jsou takové ceny, které zajistí pokrytí potřebných
výrobních nákladů, přiměřenou osobní spotřebu podnikatelů, stanovené daně
a dále zajistí zisk, který je nutný na obnovu výrobních prostředků. V případě
zvýšeného zájmu o konkrétní produkt zvýšená poptávka může navýšit cenu
tak, že zvýšený zisk zajistí nákup nové výrobní kapacity.
Naopak předražené ceny jsou takové ceny, které navíc zajistí nepřiměřený
zisk, který podnikatel neutratí a není schopen utratit ve spotřebě. Předražené
ceny a nepřiměřené zisky rozbíjejí základní podmínku bezkolizního chodu
ekonomiky na plný výkon bez nezaměstnaných. Veškeré produkty za předražené
ceny není možné vykoupit – prodat za použití veškerých příjmů obyvatelstva
bez použití deficitního hospodaření občanů a bez použití deficitního hospodaření
státu.
Předražené ceny produktů vytváří nepřiměřené zisky a ty tvoří základ
finančních zdrojů, které jsou nazývány "investiční zdroje" a spolu s nově
natištěnými penězi jsou půjčovány státům a občanům na financování cyklického
deficitního hospodaření.
Předražené ceny produktů oproti příjmům, nepřiměřené zisky neutracené
ve spotřebě umožňující deficitní hospodaření, to je ten zakopaný pes při
hledání příčin hospodářské recese a nezaměstnanosti. Předražené ceny jsou
důsledkem dvou elementárních příčin vzniku hospodářské recese a nezaměstnanosti.
První základní příčinou je kritický nedostatek hospodářské soutěže.
Hospodářská soutěž je jediný mechanismus stlačující ceny produktů.
Součástí ekonomického systému s principem volné tvorby ceny musí být
princip rozvinuté hospodářské soutěž jako nutná, neoddělitelná protiváha.
Oba tyto principy musí tvořit nejvyšší nedotknutelnou společenskou hodnotu.
Stupeň rozvinutosti hospodářské soutěže rozhoduje o tom, jak budou občané
– zaměstnanci participovat na společném ekonomickém výsledku. Při vysokém
stupni rozvinutí hospodářské soutěže participují na ekonomickém výsledku
spravedlivě také občané, a to prostřednictvím nízkých cen oproti daným
mzdám a naopak. Spravedlivě a lépe financovaní občané – zaměstnanci budou
bezesporu masivně spořit a tyto úspory budou a musí tvořit nové, vzhledem
k hospodářské recesi, nezávadné investiční zdroje.
Zhruba 70% ekonomického prostoru ovládají obrovské nadnárodní korporace
a řetězce. Tyto obrovské ekonomické subjekty svojí velikostí a z logiky
věci nízkým počtem soutěžících subjektů kriticky omezily hospodářskou soutěž.
Ekonomický prostor, který ovládají obrovské korporace se neustále zvětšuje
(likvidace malých firem) a zároveň počet soutěžících subjektů se neustále
zmenšuje (fúze ekonomických subjektů).
Jsem podnikatel a z dlouhodobé podnikatelské zkušenosti nezvratně vím,
že plně rozvinutá hospodářská soutěž nekompromisně sráží ceny produktů
na takovou úroveň, že vzniklý zisk pokryje přiměřenou osobní spotřebu podnikatele
a nutnou výměnu výrobních prostředků. Pouze v případě vyjímečné úspěšnosti
může podnikatel rozšířit výrobu a nakoupit nové výrobní prostředky.
Druhou závažnější základní příčinou vzniku hospodářské recese a nezaměstnanosti
je existence investičních finančních zdrojů (nepřiměřených zisků a nových
natištěných peněz), které jsou masivně používány k poskytování úvěrů státům,
firmám a občanům. Investiční zdroje umožňují cyklické deficitní hospodaření
států a občanů jako celku, zvyšují, resp. vytváří umělou poptávku a tím
se podílí na dalším zvyšování – předražování cen produktů.
Půjčování investičních zdrojů jednoznačně spoluzapřičiňuje předražené
ceny produktů a zároveň umožňuje veškeré produkty za předražené ceny vykoupit
– prodat a vytvořit tak další cyklické nepřiměřené zisky a další cyklické
dluhy státu a občanů.
Každý rok jsou na straně investorů připisována aktiva – nepřiměřené zisky
a na straně států a občanů jsou připisována pasiva – dluhy. Tímto způsobem
funguje současný kapitalismus mnoho let. Období půjčování investičních
zdrojů, tisknutí nových peněz a deficitního hospodaření je nazýváno "hospodářský
růst".
Zadlužování není nekonečné. V časovém bodu, kdy zadluženost dosáhne
mezní hodnoty, stát a občané zastaví růst svých deficitů, resp. začnou
deficitní hospodaření snižovat. V tomto okamžiku se objeví pokles odbytu
předražených produktů, recese a související nezaměstnanost.
Předražené ceny produktů zůstávají, nebo klesají nedostatečně rychle.
Podnikatelé ceny nesnižují, není to v jejich zájmu, ekonomický tlak hospodářské
soutěže je značně nedostatečný. Podnikatelé propustí nepotřebné zaměstnance
a vyčkávají.
Vzniká patová situace a bludný kruh. Vzniká zásadní gigantická patová
otázka současnosti: Škrtat státní výdaje, snižovat deficitní hospodaření,
nebo stimulovat odbyt produktů a pokračovat v zadlužování? Oba tyto postupy
směřují ke kolapsu ekonomického systému.
Z uvedených faktů a zákonitostí vyplývá, že hospodářský růst a oživení
odbytu produktů nepřijde. V minulosti kapitalistický ekonomický systém
vykazoval cyklické obraty růstu a poklesu odbytu produktů. Vykoupení – prodání
veškerých produktů za předražené ceny bylo vždy vyřešeno navýšením deficitního
hospodaření států a občanů jako celku. Zadlužení států a občanů mezitím
rostlo a dospělo do mezní úrovně. Současná světová hospodářská krize je
krize mezní, škrtáním nebo půjčováním je neopravitelná. Ekonomický systém
směřuje ke kolapsu, hrozí dluhová past nebo exploze nezaměstnanosti. Nelze
porušovat přírodní zákon a spoléhat, že je to možné do nekonečna.
Jsme v situaci hospodářské krize, platy zaměstnanců zvyšovat nelze.
Předražené ceny produktů oproti příjmům obyvatelstva, to je podstata problému.
Jak donutit podnikatele, resp. ekonomické korporace snížit předražené ceny
produktů na ceny přiměřené? To je základní otázka směřující na podstatu
problému. Znamená to odstranit dvě základní příčiny vzniku hospodářské
recese. Je to zásadní střet zájmů dvou základních skupin občanů.
Záměrně neodpovím a ponechám prostor k představivosti každého čtenáře.
Tuto problematiku jsem podrobněji popsal ve své knize.
Nastolení základní podmínky bezkolizního chodu ekonomicky je řešením
mezní hospodářské krize vyspělého kapitalistického světa.
¨ Veškeré produkty za přiměřené ceny musí být vykoupeny – prodány pouze
za použití příjmů veškerého obyvatelstva. V této situaci zisk není možné
navýšit prostřednictvím navýšení cen, protože existuje rozvinutá hospodářská
soutěž a neexistuje půjčování investičních zdrojů. Zisk je možné navýšit
pouze navýšením množství produktů, to znamená zaměstnáním více lidí. Všechny
produkty i v navýšeném množství budou vykoupeny – prodány na základě rovnováhy
mezi cenami a příjmy. Základní ekonomické vlastnosti dvou základních hráčů
zajistí realizaci těchto procesů.
Tato situace představuje zásadní obrat v zaměstnanosti obyvatelstva.
Produktivní ekonomická sféra začne bezlimitně vtahovat nové zaměstnance
oproti současnému vytěsňování. Zároveň bude nastartován skutečný hospodářský
růst.
Zadlužeností států a občanů nové materiální hodnoty nevznikly. Naopak
vznikly obrovské ztráty, protože desítky milionů lidí nepracovaly a nepracují.
Odstraněním příčin hospodářské krize by bylo vyřešeno téměř vše: nezaměstnanost,
hluboké sociální rozdíly, chudoba, financování důchodců, zdravotně postižených,
zdravotnictví, školství, začlenění národnostních menšin a přistěhovalců,
…, významně by vzrostla společenská produktivita práce a celá společnost
by nepředstavitelně zbohatla.
Zadluženost států a zadluženost občanů jako celku je nevratný děj. Státní
dluhy splatit nelze. Občan jedinec splatit dluh může, někdo jiný si musí
půjčit. Splatit zadluženost občanů jako celku je nemožné. Důkaz tohoto
tvrzení prezentuji ve své knize.
Na základě znalosti a pochopení předešlého textu si zkuste sami představit
scénář splácení státního dluhu. Odstranit státní deficit, bez exploze nezaměstnanosti
znamená, že část produktů nebude vykoupena – prodána v daném státě, ale
musí být vyexportována mimo hranice státu. Vyexportovat část produktů znamená
nacpat přebytečné, předražené produkty někomu jinému, resp. přemístit nezaměstnanost
na území jiného státu. Když tuto úvahu provedete na teritoriu celého světa,
potom produkty musíte vyexportovat mimo planetu Zemi.
Pochopíte-li tyto zákonitosti, potom počínání těch, kteří světovou krizi
napravují se jeví jako slon v porcelánu, točící se v bludném kruhu, který
se rozhodl, že požár bude hasit olejem.
Přesto jsem přesvědčen, že existuje skupina lidí, která těmto zákonitostem
dobře rozumí. Představte si, že jste majitelem obrovské nadnárodní korporace
a majitelem obrovských přebytečných investičních zdrojů. Potom vaše uvažování
bude následující: "Skupujeme malé firmy, politici nám schvalují jednu fúzi
za druhou, naštěstí si ti hlupáci pořád půjčují."
V Olomouci, Březen 2013, Zdeněk Maruška