Že letošní okurková sezóna nebude díky jistým anomálním jevům ve světě
i u „nás“ až tak moc okurková, je již téměř jisté a nevím, mám – li z toho
být štěstím fpýči.
Snížená okurkovitost je totiž způsobena událostmi spíše
negativními: upadající průmysl, upadající kultura, upadající morálka (i
pracovní), upadající vztahy mezi státy i lidmi… pomalu se bojím jít vychcat,
aby mi náhodou taky něco neupadlo.
Mezi vším negativním jaksi rozlišuji na to, co je víceméně neovlivnitelné,
tj. záležitosti s viníkem nepostižitelným (nekonkrétním) a na ty druhé,
kde je jasná osobní zodpovědnost někoho. Potíže druhého typu se vyznačují
tím, že je lze poměrně úspěšně řešit, kdyby ovšem někdo měl tu vůli. A
patří sem právě i následující příběh lásky a nenávisti, jak ho napsal život
sám.
Jistá vila Milada je objekt, jenž se toho času nachází ve správě „Ústavu
pro informace ve vzdělávání“. Samotný ústav je jistě zajímavým materiálem
k diskuzi, ale vo tom to nejni. Je to vo tom, že do dotyčného objektu se
nasáčkovala partička lidí, kteří jaksi nepochopili, že vila je majetek
někoho jiného, že kolektivní vlastnictví je věcí minulosti a že nemají
sebemenší právo cizí majetek užívat bez svolení, i kdyby se o něj nakrásně
starali. Což se stejně neděje. I stalo se, že spravující orgán se rozhodl
s budovou cosi podniknout a bylo třeba ji vyklidit. Bez policajtů to ovšem
vzhledem k určitým subjektivním skutečnostem nešlo
a z prostého úkonu se rázem stala záležitost mediální. Dobrá věc se nicméně
podařila a až na malý sentimentální
flashback nic nebránilo spravujícímu orgánu pokračovat v původním
úmyslu. To by ale nemohlo být v naší krásné blbé zemi, aby se ona situace
nerozplizla v něco, nad čím zůstane rozum stát (spíš sťat). Ministr Kocáb,
jenž už několikrát prokázal svou nekompetentnost (neschopnost, hloupost),
se rozhodl, že se opět zviditelní coby ochránce práv menšin, rytíř bez
bázně a hany, něco jako Jánošík. Pod pojmem „menšiny“ si tento pán pravidelně
představuje ty, kteří opovrhují těmi, z jejichž daní je utkána sociální
síť, v níž se tak rádi houpají; ty, co nevnímají svou povinnost chovat
se ke společnosti zodpovědně třeba už jen tím, že jí nebudou na obtíž,
třeba jen tím, že se o sebe postarají sami a ne na úkor někoho jiného (zdraví
nejspíš budou, když se bez problémů vyškrábali na střechu, takže proč by
nemohli někde skládat uhlí nebo tak něco?). Tento epochální pablb (suď
se se mnou, Kocábe, když Ti tyhle Tvoje pokusy platím ze svých daní, hajzle!!!)
se rozhodl nebohé squattery ubytovat.
Vsuvka: squatter. Co to vlastně je? Tento výraz je čistě kamuflující,
tak jako eufemismy „tunelář“, „kontroverzní“, „reforma“ a další; proč se
v médiích ani jednou neobjeví výrazy jako příživníci, zloději, feťáci,
flákači?
Tedy - nebozí squatteři. Pan ministr jim zařídil možnost zlikvidovat
další barák a mohl si udělat další zářez do pažby, jak to chytře
provedl, fiškus. Ovšem ouha: dotyční krásní mladí svobodní lidé s barevnými
nemytými vlasy a zvířátky v nich (a koloniemi přátelských bakterií; kdypak
by se myl, když to jde i jinak?) se o střechu nad hlavou dělí s podnájemníky
takříkajíc standartního typu, tj. platícími nájem a spotřebované energie,
ve dne pracujícími a v noci spícími. Dobrá adresa. Kocáb se jich však nemusel
ptát, jednal s majitelem objektu, jemuž se nastalá situace hypoteticky
docela hodí do krámu, pokud je tedy pravdivá informace ta, že má snahu
se stávajících nájemníků zbavit a přestavět barák na hotel. Udělat z nájemního
domu hotel je jistě chvályhodný záměr a nic proti němu nelze namítat, ale
o etičnosti nasazení lidských štěnic s cílem vyhnat slušné lidi já osobně
pochybuji. Ministr je buďto sám zainteresován do byznysu, nebo je fakt
hlupák konající medvědí službu. V obou případech jedinec s touto inteligencí,
případně morálním profilem, nemá co pohledávat na pozici ministra. Jakéhokoliv.
Také bylo vzniknouti zajímavému paradoxu: příživníci projevili nevděk
nad pomocnou rukou a pláčou
po Miladě. Zjevně jim nedošlo, že game over! Že ten barák není, nebyl
a nebude jejich! A co čekají, že jim ho tedy někdo daruje? Asi ano, jinak
si to vysvětlit nedokážu. Kocáb jim nikdy neřekne – pracujte, vydělejte
si, kupte si barák kde chcete, když na to budete mít a dělejte si tam,
co libo. Neřekl to ani v Janově, tak co byste po něm vole chtěli. On si
snad ještě pořád myslí, že těmto svým „menšinám“ nějak prospívá tím, že
je chrání před povinnostmi a pěstuje a brání jejich neschopnost. Tento
pohrobek Strany Zmrdů je momentálně nejzjevnějším vrahem principu slušnosti
a zodpovědnosti této země.
Víte, momentálně řešíme se ženou malinký bytový problém. Chceme do většího,
možná i někam jinam. Třeba i do Prahy, máme tam nějaký ty kamarády a tak,
práce se tam jistě najde taky… akorát tam nemáme kde bydlet a nákup nemovistosti
v Praze je jaksi nad naše momentální možnosti. Ovšem – dle předchozího
příběhu – jde to i jinak. Jistý Kocáb vlastní v Praze několikero domů,
jak jsem zjistil. A přitom se sám nedokáže multiplovat tak, aby byl ve
všech zároveň, že? Takže se mu do nějakého toho jeho domu naboříme, určitě
mu to nebude nijak vadit…
Jdu balit, zatím čau.
PS: Já vážně nemám nic proti alternativě; sám nejsem nijak mainstreamově
zaměřený. Ale doprdele, cožpak se zrovna tihle nemůžou trochu zasnažit
a koupit / postavit si nějaký komunitní barák? Dyk jich je dost na to,
aby to zvládli. Chtějí-li svobodu, ať pro ni něco udělají, obětují. Jinak
nemá svoboda cenu.
13.07.2009
hombreux