Ozývá se občas výkřik z našeho vozidla na ostatní účastníky silničního
provozu.
„Jakou průkazku? K čemu průkazku?“ ptá se jistě každý, kdo tento
„nadšený výkřik“ někdy zaslechl. „No přece průkazku dárce orgánů,“
ozvala by se odpověď, kdybychom v té době nebyli každý někde úplně jinde.
Prostě si poslední dobou všímám toho, že někteří lidé pravděpodobně
pochopili, že této společnosti již ničím nepomohou, k ničemu jí nejsou,
nic jí nepřináší, a proto se rozhodli darovat nám všem to nejcennější –
svoje orgány.
Jak poznáte takového běžného dobrovolného dárce orgánů? Snadno. Hazarduje
s životem svým, stejně jako s životy ostatních lidí.
Nejtypičtější ukázkou dobrovolného dárce orgánů (dále jen DDO) je chodec
přesvědčený o své „absolutní přednosti před vším, co se hýbe“, který nadšeně
vkročí do vozovky naprosto bez ohledu na dopravní situaci. Určitě to všichni
známe a po zvládnutí těchto situací (většinou za cenu několika šedivých
vlasů, zkrácení délky života o několik dní, u jedinců se slabším srdcem
téměř infarktu) velmi srdečně oceníme obětavost tohoto chodce, který se
rozhodl rozšířit řady DDO zrovna, když projíždíme okolo. Měli bychom se
cítit poctěni skutečností, že jsme pro něj byli tak důležití, že si k tomuto
významnému životnímu kroku vybral právě nás.
Další mou oblíbenou skupinkou DDO jsou někteří cyklisti. Jedu si takto
navečer domů z práce a vjíždím (dokonce ze správné strany) do jednosměrky
vedoucí k našemu domu. Tak tak se vejdu mezi v křižovatce frajersky zaparkovaná
vozidla, když tu najednou, kde se vzal, tu se vzal, mi zepředu na kapotu
klepe cyklista. Prostě se vydal v jednosměrce vpřed. Opět člověku nezbývá,
než vystoupit, a poděkovat mu za jeho vydatnou pomoc nemocným lidem, kterým
se rozhodl pomoci v těžké životní situaci.
Z dalších jednostopých dárců oceňuji hrdiny na báječných benzínových
strojích (které bývají občas létajícími), kteří usednou na svůj motocykl
pouze v kraťasech a tričku, s helmou nedbale nasazenou na hlavě (pokud
již nějakou mají, není to zdaleka pravidlem) a vydají se vstříc dálnici
ke konání dobra a spáse životů.
V neposlední řadě bych velmi rád pochválil DDO na dálnicích, kteří nehledě
na nebezpečí své a svých bližních jezdí po D1 či D2 (jinudy se moc nepohybuji,
tudíž výskyt nemohu potvrdit) stále stejně rychle (pravidelně 220 km/h)
bez ohledu na počasí. Děkuji vám, přátelé, vaše skutky jsou o to cennější,
že s sebou vezmete další NDO (nedobrovolné dárce orgánů), kteří nejsou
tak altruističtí jako vy a (považte) své orgány by si rádi ještě nějaký
moment ponechali.
Vám všem, milí dárci, bych chtěl z hloubi srdce poděkovat, že jste se
rozhodli k tomuto kroku, že jste ochotni obětovat váš život ve prospěch
trpících. Děkuji, děkuji, děkuji.
Chci vás však požádat o jediné: vynechte z toho, prosím, mne. Já bych
si své orgány rád ponechal k dalšímu použití.
Pozn.: Ano, vím, že dárcovství orgánů od 1. září 2002 funguje jako opt-out
(tzn. je potřeba vyjádřit explicitní nesouhlas s odběrem orgánů, existence
průkazky tedy není potřeba). Přesto se mi tento termín natolik zažil, že
se s ním nějak nechci rozloučit.
08.01.2005 KloKi