Před letošním i.questem jsme měli skutečně veliké koule. Avizoval
jsem, že soutěž vyhrajeme, což jsem neměl čím podložit, prostě jsem chtěl
jen zastrašit pořadatele.
Kdo neví, i.quest je automobilová navigační soutěž, jejímž cílem je
projet stanovenou trasu v co nejkratším čase. Aby to nebylo tak snadné,
je třeba dopátrat se k waypointům, k čemuž je nutné splnit různé úkoly
a používat indicie. Za celou akcí je třeba hledat tým kolem Radioklubu
OK1KPI Písek, což soutěž samozřejmě poznamenává. Stránky soutěže najdete
zde.
Pokud se týče formátu soutěže, oproti loňsku se nic významného nezměnilo.
Nezměnilo se ani složení našeho teamu. Soutěž se odehrávala v jižních Čechách,
což jsem přijal s povděkem, protože jsem mohl vstávat ve čtyři narozdíl
od loňských třech hodin ráno. Neprováděli jsme žádné zásadní změny v plánu,
pouze jsme upravili jsme pouze strategii v nábaznosti na nová multi-vehicle
pravidla a používali jsme dvojici vozidel, a to sice osvědčené expediční
vozidlo Dacia Logan na líh a španělskou Fabii na benzín, která tím vykonala
v mém držení svou derniéru. Rozdělení rolí:
Ejčzet - řidič prvního vozu a tradičně muž na špinavou práci
Elzet - navigátor, hacker. Elzet zejména vyniká v práci s grafickými
programy, což se letos dalo skvěle nevyužít.
Ostravák - vizionář, radista, Seznam.cz key user a zabíják hovad. Chtěli
jsme po něm také luštit šifry.
Já - řidič druhého vozu. Měl jsem na starosti hlavně reporting a kejpíáj.
Moc nechybělo a náš team by byl nejen multivozový, ale také multikulturní,
protože o účast projevila zájem moje kolegyně z Německa, ta však účast
na poslední chvíli ze zdravotních důvodů odřekla. O kvalitách našich příprav
svědčí to, že večer před soutěží jsem sháněl UV lampy, které následně poskytlo
za pouhých 45 korun Makro. Ostravák paralelně vyrobil vlastní UV lampu
z několika LEDek. Když je kupoval, sděloval mu prodavač, že dnes všichni
chtějí UV LEDky.
Začátek soutěže byl nepochybně
impozantní. Po krátké instruktáži se na hladině rybníka na pontonu odpálila
dýmovnice, po níž následoval průlet letadla, jmenovitě ultralightu Allegro.
Ten humanitárně vybombardoval rybník PET lahvemi, které obsahovaly první
várku informací. Ostravák se vykoupal. Mimochodem, bombardování z Allegra
muselo být celkem obtížný úkol, protože je tam asi tolik místa jako ve
vagíně. Odpálení dýmovnice bylo údajně řízeno přímo z letadla, což byl
milý detail, který by ocenil nejeden talibánec.
Další průběh soutěže nás zavedl do
Písku. Úkol se týkal domů a jejich domovních znamení. Něco se dá najít
na internetu, existuje o tom knížka (v knihkupectví měli zavřeno), ale
najít je všechny znamená je najít brute force. Použili jsme také nějaký
ten waterboarding domorodců, z nichž někteří se projevili jako celkem kompetentní
a ukázali, že mají svoje město rádi, což se jim jistě bude hodit, až jim
ho bude jejich radnice krást pod rukama v rámci fízlovacího
projektu Smart Cities. Ale zatím Písek existuje, byl nesmart a ranní
procházka v něm byla příjemná, až na to, že jsme všechna domovní znamení
nenašli. Chyběla nám zejména domovní znamení zobrazující ženy, o kterých
jsme tak dovodili, že by se mohlo jednat o nevěstince a jako takové je
prudérní společnost vytěsnila na okraj města a jejich nalezení by tudíž
bylo extrémně náročné, takže nemá význam si kvůli waypointu s otazníkem
trhat játra. Jaký omyl.
V dalším pokračování soutěže hrál roli radiopřijímač ROB-80,
který vypadal jako robertek z 80. let, což ostatně plyne z jeho názvu.
Pomocí něj se dalo donavigovat na významné místo. Robertek vysílal morseovkou
kód MOH, přičemž paralelně existoval ještě další radiomaják, který vysílal
MOJ. Jeden z týmů se nachytal na tuto lumpárnu a sledoval ten falešný signál.
V Modlešicích, kde se měl robertek aplikovat, jsme žádný signál nechytili,
dojeli jsme proto do nějaké prdele, kde jsme na mírném kopci požadovaný
signál zaměřili. Další průběh soutěže se odehrával tak, že Ostravák na
sedadle spolujezdce s rukou s ROBem vystrčenou z okna monitoroval sílu
signálu, zatímco já se snažil jet alespoň přibližně takovým směrem, aby
signál sílil. Znepokojení domorodců při pohledu na to bylo maximální, naštěstí
jsem nemusel použít připravené vysvětlení, že vyměřujeme místo pro chystaný
uprchlický tábor. Postup byl hrubě iterativní, ale nakonec jsme dorazili
do Chvaletic.
Chvatetická včelka byla
pro mě pomyslým vrcholem soutěže. Tohle totiž bylo skutečně fucking crazy.
Pamatujete na ten šílený stroj z Merkuru, který se objevil v teaseru? Tak
ten ve finále ovládal maketu včelky. Tato včelka prováděla v maketovém
úlu tzv. osmičkový tanec. To je včelí GPSka, kterou si ty mrchy sdělují,
kde se nachází kytičky. No jo, vlastně až na místě mi došlo, že včely přece
musejí vědět, kam mají letět. A co jiní živočichové? Jak si třeba prasata
sdělují, kde jsou bukvice? Celý vynález se servomotory ovládanou včelkou
byl natolik šílený, jak jen šílený mohl být, prostě pomsta ďábelského mechatronika. Řešení nebylo až tak složité,
ale realizace včelí navigace mi brala dech, navíc to prý bralo v potaz
i polohu Slunce. Chybělo snad už jen, aby robotická včelka srala umělý
med. V tomto okamžiku jsem také pochopil, že pro organizátory neexistují
žádné hranice.
S Chvaleticemi byl spojen další ojeb. Jižně od vesnice se popásalo
několik desítek krav. Na jedné z nich byl umístěn kód, za který se dala
získat nápověda. Ejčzet vybaven dalekohledem vyrazil za krávama a po čase
kód získal. Když byl Ejčzet asi kilometr daleko a spolu s dalšími soutěžícími
socializoval s krávami, dorazil majitel místní hospody a krav v jedné osobě
a sdělil zbylým přítomným soutěžícím, že dosud použitá strategie nahánení
krav po pastvině velké asi jako Rudé náměstí nedává smysl, protože přes
nimu budou krávy pořád zdrhat a tak se tam mohou nahánět třeba celý den.
Lepší by bylo, kdyby si soutěžící sedli na bobek, krávy by pak přemohla
zvědavost a přišly by se samy podívat, co to tam je, a to včetně té jedné
s kódem. Takový jsou to krávy. Mimochodem, kód byl "TaToNeni" nebo tak
nějak.
Dále nezbývalo než aplikovat lokační data získaná od kybernetické včelky
a najít další waypoint. Tím byla včelka
Mája zavěšená na stromě asi ve výšce 2m, která držela kyblíček s kódem.
Další pokračování soutěže se odehrálo v Chvaleticích v restauraci U
roubené studny. Tam jsme dělali tři důležité věci. Jedli jsme, měli
to na banánu a čekali, až uteče timeout. Mimochodem tam dělají výborné
burgery a další věci.
Na zastávkce u kaple sv. Rozálie u Borovan poblíž Bernartic jsme obdrželi
něco, co vypadalo jako záznam komunikace věže s letadlem krátce po přistání.
Bohužel to bylo rusky, nicméně jsme se dopracovali k tomu, že se jedná
o dosud existující neletový, ale také nikdy nehavarovaný stíhací letoun MiG s modexem 4401, který
je dodnes zachován (jako statický exemplář v Brandýse n./L. jen pár set metrů od bydliště
poslance Humla) a jehož pilot měl něco udělat, ale nebylo nám jasno co.
Pochopili jsme, že si má zkontrolovat výškoměry a někam pojíždět. Z mapky
dále vyplynulo, že se bude jednat o letiště v Bechyni, což se ukázalo platným.
Nyní pár úkolů přeskočím. Poslední a finální úkol na nás čekal ve Zbudově
u památníku lokálního libertariána Kubaty. Je to ten samý Kubata, co dal
hlavu za Blata, středověký Liberland, aby o 500 let později měli komouši
kde postavit MAPE. Našli
jsme ho víceméně intuitivně, nicméně to, co se dělo tam, se intuitivně
řešit nedalo. Sice jsme byli rádi, že jsme na místo dorazili druzí, nicméně
úkol, který tam na nás čekal, se nám vyluštit nepodařilo.
Gratulujeme vítěznému týmu M-R a oceňujeme odhodlání, se kterým se s
Volvem vrhali do těch offroad akcí. V podstatě jsme čekali, kdy tomu vehiklu
prorazí vanu a my si uděláme fotku, jak Dacia táhne Volvo.
Guláš v kempu Pražák přišel náramně vhod.
Úkoly a jejich řešení naleznete zde.
Úspěch či neúspěch v soutěži byl zcela závislý na jednom poznatku. Při
jednom z úkolů na začátku soutěže soutěžící získal soubor mp3 s hlasy ptactva.
Nešlo v něm přitom o hlasy ptactva jako takového, ale o to, že skřeky různých
fóglů spolu dohromady dávaly slovo v morseovce. To nám samozřejmě nebránilo
se zabývat přiřazováním zvuků ptáků k jejich původcům. Existují internetové
stránky, kde jsou ukázky hlasů všech možných ptáků. Já se dozvěděl, že
poštolka dělá jako "kvík", zatímco káně dělá jako "uííí". Z ptačího úkolu
jsem byl skutečně zoufalý, výslech veřejnosti nepřicházel v úvahu (například
dotaz "Slečno, mohla byste nám prosím pomoci s ptáky?" by asi vzbudil docela
rozruch), i stejný druh ptáka dokázal vydávat úplně odlišné skřeky a celkově
to budilo dojem, že se jedná o omyl.
Ex post se jako krajně zajímavá ukázala metadata mp3 souboru:
Název skladby: Hrajeme fér – který soutěžícím napoví, že předmětem úkolu
je Playfairova šifra.
Autor: Ptactvo
Album: I.Quest 2015
Žánr: Alternative Cipher Music
Povídá se, že jednou šel pořadatel Houba po lese, slyšel zpívat ptáky
a napadlo ho, že to připomíná morseovku. Koho má zrovna tohle napadnout?
Nehledě na to, že podobným způsobem se dá generovat mnoho zcela nevyluštitelných
hádanek. Tak třeba taková malá scifi... jednou na podzim roku 2015 šel
houba po lese, sbíral houby (jak jinak) a došlo mu, že když vynese pozice
nalezených hřibů do mapy a spojí je, získá polynomickou křivku 14. řádu,
jejíž koeficienty jsou souřadnice...
Velmi hezká provokace byla cedule "Prodej UV lamp" u silnice mezi Týnem
a Bechyní poblíž památníku Velký
Depot. To je mimochodem zajímavé místo, protože se na něm nacházelo
stanoviště rakouských dělostřelců mající hájit strategický most přes Vltavu
(další byl až v Praze). V roce 1753 došlo při přípravě ohňostroje na návštěvu
Marie Terezie k výbuchu, při kterém zahynulo 80 osob. Jiná verze praví,
že se jednalo o pokus o atentát na císařovnu, která mu unikla díky tomu,
že se jí rozbil kočár, nepochybně také rakouské výroby.
Další zádrhel soutěže představovala domovní znamení. Byl to waypoint
s otazníčkem, tedy z našeho pohledu nikoli obligatorní záležitost, něco
jako nice-to-have. Proto jsme se tak snadno přenesli přes to, že jsme některá
nenalezli, i když bychom se jistě vydrželi procházet po Písku celé dopoledne.
Přesto měla na konci soutěže zásadní význam pro složení výsledného QR kódu.
Vyskytly se dokonce týmy, které na ně úplně hodily bobek. Vzhledem k lineárnímu
pojetí soutěže se tak hned na začátku dala udělat chyba, která v podstatě
činila soutěž nedokončitelnou (v tomto případě však byla chyba odčinitelná,
protože ze Zbudova do Písku bylo možné v přijatelném čase dojet).
Vyskytly se týmy, které se jaly QR kód generovat brute force, což podle
našich propočtů byl úkol asi na 4 dny.
Soutěž tak nikdo ve smyslu slova nevyhrál a pořadí se odvíjelo od toho,
v jakém pořadí dorazily teamy na poslední waypoint.
Jak funguje dvouvozidlová strategie? Není to špatné, ale ukázalo se,
že je třeba, aby v každém vozidle byly dvě osoby. Některé waypointy, resp.
zařízení na nich byly totiž konstruovány jako dvoumužné tak, aby je nemohl
ovládat osamělý scout. Mírně to zvyšuje produktivitu, ale zase to narušuje
komunikaci mezi členy teamu, které vozidla rozdělí na menší skupiny a tím
jim zkomplikuje brainstorming. Také jsme spekulovali o tom, zda dosavadní
přístup ke hře, který praktikujeme, tzn. styl "na banánu", je skutečně
tím pravým, zvláště poté, když jsme sledovali jiné týmy v jejich horečnaté
činnosti. Dospěli jsme k názoru, že kdybychom to neměli na banánu, tak
bychom naopak měli horší výsledky.
Největší problém představovala hovada, což není žádný vzkaz voličům
Andreje Babiše. Jedná se v tomto případě o hmyz. Zvláště na letišti v Bechyni
byla hovada mimořádně agresivní.
Soutěž byla vynikající, tým organizátorů odvedl výbornou práci, nezaznamenal
jsem žádné selhání kromě několika malých organizačních škobrtnutí, které
byly navíc většinou způsobeny "vyšší mocí". Dali si s tím spoustu práce
a tak děkuji jménem našeho týmu, že jsme si mohli užít trochu soutěžení
a navígování, a doufám, že se na to příští rok nevykašlou. Také myslím,
že se i.quest stává známým i mimo okruh účastníků Viribus Unitis a buduje
si vlastní pověst, takže může začít konkurovat mediálně známým a "zavedeným"
navigačním soutěžím. Jako tradičně oceňuji, že se trasa a wayponity nacházely
na zajímavých místech, kam se můžete potom třeba vrátit v rámci nějakého
výletu, protože celkem k nasrání bývají waypointy typu "kód je na klacku
zaraženém uprostřed kukuřičného pole za hromadou hnoje". Letos se také
díky aktivitě sponzorů podařilo soutěžící obklopit nebývalým luxusem v
podobě cateringu a místy volné wifi. Mohli jsme také ochutnat chléb, který
není od Penamu a nechutná jako houba na mytí. Kromě jiného oceňuji to,
že řešení soutěže bylo zveřejněno záhy po dokončení soutěže a ne až někdy
za dva měsíce, kdy soutěžící pod návalem jiných starostí zapomenou, o co
vlastně šlo.
23.08.2015 D-FENS