Příroda nerozeznává dobro a zlo. Jediný co v přírodě existuje je rovnováha.
Lidi si vytvořili představu o tom, co je dobrý a co je zlý, ale příroda
to tak (překvapivě) nevnímá. Vezměme si třeba případ gazely a geparda.
Gazela by si klidně mohla řikat: Podělanej gepard tady zase určitě někde
číhá a někoho z nás dneska zabije. Fčera ten parchant sejmul mýho parťáka
ve žraní trávy. Gepard je to největší zlo co nás mohlo potkat. Naproti
tomu gepard by si moh řikat: Dneska musim konečně chytit jednu z těch podělaně
mrštnejch gazel. Včera sem nic nechyt a nechci dlouho hladovět. Doufám,
že se s úlovkem stihnu někam schovat, aby mi to nešlohly ty svině hyeny.
Čili gazela může považovat geparda za zloducha, ten zase může považovat
za zloducha hyenu a třeba takovýmu orlovi můžou bejt všichni ukradený.
Jediný na čem by se asi všichni shodli je, že největší padouch ze všech
je člověk. Ten se ale už dokáže koukat na situaci geparda a gazely s nadhledem
a nevnímá tam žádnou ze stran jako zlo, nebo dobro. Kdyby gepardi zmizeli,
gazely by se přemnožily, sežraly všechnu zeleň, ta by přestala zadržovat
vláhu, fšechno by uschlo a pochcípalo (třeba). Kdyby zmizely gazely, gepardi
by chcípli hlady. Dalo by se říct, že příroda prostě udržuje rovnováhu,
aby fšechno klapalo. Gepard má v genech zakódováno lovit a gazela má v
genech zakódováno zdrhat.
Lidi jakožto "nejvyspělejší" bytosti na zemi považujou za zlýho svojeho
souseda, kterej jim dělá naschvály, nebo politika, kterej krade. Za zlýho
člověka by se dal považovat člověk, v jehož charakteru převládá nějaká
negativní vlastnost (nenávist, bezcitnost, lakomost, závist atd..). Nicméně
u lidí už neni tak jednoduchý říct, maj to v genech, příroda to tak udělala.
Nebo jo? Nebo by člověk tyhle vlastnosti přiřknul spíš výchově a vlivu
prostředí?
Zajímavej úkaz mezi lidma je třeba psychopatie. Je to porucha osobnosti
vyznačující se tim, že psychopat naprosto postrádá nějaký lidský emociální
vlastnosti, který ostatní maj a považujou to za normální je mít. V souhrnu
by se dalo říct, že psychopat postrádá svědomí. Psychopat se klidně s někym
několik let kamarádí a kamarád nemá nejmenší tušení, že chodí na pivo s
psychopatem. Poté se naskytne psychopatovi příležitost vybrat kamarádovi
celý bankovní konto a psychopat, vzhledem k tomu že postrádá to, čemu řikáme
svědomí, to udělá a okradenej ho už v životě neuvidí. Psychopat sleduje
jen svoje cíle a to že okrad známýho mu je uplně jedno. Člověk kterej třeba
omylem někomu ublíží, natož kamarádovi, se pak cítí mizerně. Psychopat
toto postrádá. Jak se ve člověku vezme tahle porucha? Zdroje poruchy sou
dva. Psychopatem se může člověk narodit a nikdo s tim, v dnešní době, nic
neudělá. To je psychopat genetickej a ten má tuto poruchu opravdu v genech
a je pozorovatelná už v útlym věku. Někde v DNA je něco spatně, co způsobuje,
že ten člověk nemá svědomí. Druhej druh psychopata je člověk, kterej je
geneticky v pořádku, ale výchovou (většinou zaostalou, kombinovanou se
zneužíváním) se z něj psychopat stane. Tomu se někdy řiká sociopat a i
když se nechová uplně stejně jako genetickej psychopat, sou si hodně podobný.
Co mě na tom přijde fascinující je to, že nějaká změna DNA od všeobecně
schvalovanýho normálu, dokáže v člověku doslova vypnout emoce, jako sou
svědomí, lítost, schopnost se vžít do situace druhýho, asi klidně i strach.
O DNA se řiká, že je to takovej program uvnitř, kterej určuje dejme tomu
základní nastavení člověka a potažmo veškerýho života. Oblast je to pro
človeka poměrně nová a složitá, takže o kompletní funkci DNA ví pravděpodobně
zatim jen uplný minimum.
Jedna z lidskejch vlastností, která mě momentálně zajímá, je závist/majetnictví.
Vypěstuje si člověk závist postupně v životě, nebo se s ní narodí? Asi
každej kdo se občas pohybuje kolem malejch dětí, který sou údajně nevinný,
už viděl, že o hračky se začínaj prát eště před tim, než začínaj chodit.
Čili hmmm... to by asi ukazovalo směrem, že to možná fakt je v genech.
Jestliže je to v genech, tak je to teoreticky, za pomoci genetickýho inženýrství
změnitelný, ne? Psychopatie je tu možná odjakživa, nicméně se o ní asi
ví až od nějaký doby v historii. Čili tam těžko soudit, kdy se objevila.
Jak je to se závistí? Objevila se závist někde v historii, nebo je s náma
odjakživa? Sledoval sem oficiální "historický" prameny a závist je tam
prakticky všude. Nejranější "historickej" příběh, v kterym vystupuje závist,
je o Kainovi a Ábelovi. Kain zabije Ábela, protože mu závidí to, že bůh
přijmul Ábelovy dary a jeho ne. To to začalo poměrně brzo.
Jestliže Adama a Evu stvořil bůh k obrazu svému, dal jim jako jednu
feature i závist? Je bůh závistivý? Nebo byl Adam s Evou ještě bez závisti,
a pak si bůh prostě nevzal od Kaina dar a tim vtiskl závist do lidského
pokolení? Dyť je to bůh, musel vědět co dělá, udělal to schválně? A znova...
zrodila se závist v Kainovi v ten okamžik, jako reakce na vzniklou situaci,
nebo si bůh pohrál s genama? A proč by to sakra vlastně dělal?
Jestliže sme výplodem přírody, která nerozlišuje dobro a zlo, ale jen
udržuje rovnováhu, za jakym účelem nám dala do vínku závist a nenávist
atd.? Máme to vyvážit našema pozitivníma vlastnostma a pokusit se najít
rovnováhu? Každopádně více či méně závidí asi každej člověk. Je v našem
světě mezi lidma rovnocenná protiváha třeba soucitu? Dovolim si tvrdit,
že nejni. Kde je teda ta rovnováha?
24.11.2010 Greenbaum