Věnováno Toyotě Corolla Liftback XLi 1.3i 16V 1994 (nikdy
na Tebe nezapomeneme).
Na své první auto vzpomínáte celý život se sentimentem. Což ovšem nic
nemění na tom, že někdy v období, kdy vám „přestalo stíhat“ svými užitnými
či technickými vlastnostmi, jste se rozhodli ho vyměnit za něco, co bude
sloužit lépe a radostněji.
U mě to bylo tak, že bylo třeba něčeho většího, výkonnějšího a – pochopitelně
– novějšího. Ovšem ne zcela nového, jsem židák spořivej, přecejenom. Tedy
hatch či liftback, pět dveří, pět sicplaců, okna na motorek (aspoň vepředu),
klimatizace, motor minimálně 1.6 benzín plus takový ty sračičky jako airbagy,
ABS… a tím to vlastně končí. Dál už šlo fakticky jen o srovnávání zkušeností
majitelů s jízdou a kazivostí, čehož je plný internet. Zpočátku jsem přirozeně
tíhnul k Toyotám, popřípadě jiným Japoncům, ovšem – jaké překvapení – tajenka
nakonec vyšla takto: Ford Focus 1.6i 16V, pětidveřový hatchback, výbava
Trend, stříbrná (hnusná). Jel jsem si pro něj. Na vlastní oči to auto vypadalo
o dost jinak, čehož důsledkem byl vztyčený prostřední prst směrem k prodejci
a žádost o něco funkčního. A prý ať si vyberu sám. To já zase jó. Domů
jsem si večer přivezl Focusa ročník 2000 s jedna – osmičkou benzínem, výbavou
Ghia a sto osmi tisíci natočenými po lucemburských silnicích jediným majitelem.
A kombíka.
Žena to obrečela.
Tohle auto je na našich cestách tak profláknutý, že nemá cenu ho nějak
dopodrobna popisovat. Takže nad úplný mainstream ční pouze tím, že má ESP
a střešní okno.
STK jsem absolvoval aktivně, tj. prošel jsem se pod autem a tak dál,
technik prohlásil, že „…to máte v pořádku, pane“ a bylo to. Auto jsem dostal
na zimních gumách a plecháčích, tedy následovala investice do (taktéž z
druhé ruky) originálních slitinových kol pro letní provoz a (protentokrát
už nových) předpisových pneumatik Uniroyal RainExpert 195/60 R15H, které
se dobře hodí k charakteru auta, tj. žádné velké sportování (což rád přenechám
módně nagelovaným chasníkům, kterým ještě připadají vlastní narozeniny
jako výjimečná událost), leč bezpečnost na mokru na vysokém niveau.
Co mě sralo: šaltrpáka se divně kymácela a jednotlivé kvalty
jsem musel házet vyloženě ručně. Zjistil jsem, že se jedná o typickou vadu,
kdy ustavující pružina byla jednostranně překalena a po jisté době ulítly
packy na straně 1 – 2. Řešeno výměnou za novou ve značkovém servisu, cena
i s prací pětikilčo.
Co mě sere: zvuk motoru. Je zkrátka moc hrubý (a za studena i
hlučný) na někoho vychovaného svistem hbitého točivého japonského motůrku;
dokonce jsem měl zezačátku problém vytáčet motor přes pět tisíc (omezovač
fackuje někde mezi 5500 a 6000). S tím asi nenadělám nic.
Dál: za jízdy se občas sám od sebe zamkne centrál. Dělá to hlavně
v zimě a když prší, takže to možná bude nějaký kontaktík či co. Zatím mě
to neprudí do té míry, že bych se rozhodl s tím cokoliv dělat, ale až jednou
roupama nebudu mít co by, nechám to spravit, slibuju. Chce to prostě být
uvnitř, když motor běží. Nebo mít pootevřený dveře.
Ještě dál: nemá to palubní počítač. To mě sere málo, poněvadž
mi vlastně chybí jen informace o venkovní teplotě, na takový ty spotřeby
a tak zvysoka defekuju. Jo a taky to nemá vyhřívaný čelní sklo, disaster!!!
Co mě nebaví: jízdní vlastnosti, když si chci zablbnoout. Jako
podvozek dobrý, ale v zatáčkách prostě cítíte, že je to kombík, hatch bude
agilnější. Ale co, je to sakra rodinný auto, ne? Taky mě nebaví, že přední
světlomety málo svítí. Zkusím tam nejdřív nacpat nějaké ty NightBreakery
s ultra super hyper zvýšenou svítivostí a když ani to nepomůže, předělám
světla na ta, co se dávala do modelu po faceliftu 2001. Dál mě taky nebaví
bloudit parkovištěm před Teskem a pátrat po tom, který stříbrný kombík
Focus je ten můj. Částečně jsem to pořešil malinkatou nálepkou Freiburg
SC pod zpětným zrcátkem.
Dál mě nebaví design zadní části, protože oproti předku je neadekvátně
konzervativní. Hatch, to je jiný kafe, ale co nadělám. Ještě takovou poznámčičku
na okraj, když už jsme u pátých dveří: měl jsem trochu potíž si zvyknout
na kinematiku otevírání, která je zcela odlišná od předchozího liftbacku.
Osoby vyšší než dejme tomu 180 cm již vědí. Prostě a jasně, otevřu kufr,
sehnu se… a dostanu do držky zámkem zdvižených dveří. A když už se mu v
téhle fázi vyhnu, křápnu se do temene ve chvíli, když lezu z kufru. To
je život.
Co je normální: funguje to. Vozí mě to z různých míst „A“ na
různá místa „B“ a tak to má být. Podrobnosti níže, ty už jsou nadstandard.
Zde na neutrálním území bych zmínil ještě brzdy. Ne že by reagovaly nějak
nijak, jsou účinné a nevadnou, ale… ten pocit z nich je prostě divnej –
mají strašlivácky pomalý náběh, člověk si musí pokaždé dost razantně dupnout,
když po nich něco chce. Spotřebu neřeším, na nádrž ujedu asi 500 km a něco.
Prostě když rafika lehne, jedu tankovat.
Co mě baví: jízda. Ghia je trochu víc do měkka, kombík je plavný
kočár, tedy míra pohodlí je velmi dobrá, dokonce i D1 je zvládnutelná.
Motor pravda tolik netáhne, ale na okresky to stačí bohatě a dálnici s
tím taky přežiju. V rychlých vlásenkách se auto nijak přehnaně nenaklání,
stopu drží dobře a celkově vzato toho podvozek hodně odpustí. Vracáky jezdím
striktně vnitřkem, pokud mi chce stíhat nějaký ten oktávkář, pokaždé ho
to vynese ven. Prostě je tohle auto jaksi pevné v kolenou.
Další: prostor. Stačí. Jo a sedadla. To řidičovo je stavitelné
výškově, má dofukovací bederní opěrku a jediné, co bych vytknul, je to,
že má na mě krátký sedák (pro ilustraci: výška 186 a nohy „jak hajzlové
pavók“). Potahy látka / mikroplyš, obložení palubky opravdickým umělohmotným
ořechem a plasty potáhlý něčím jako koženka dělají uvnitř překvapivě útulnou
atmošku. Apropo přístrojová deska: určitě víte, jako vypadá ve focusu:
chaos, asymetrie, prostě hnus. Ale zkuste si sednout za volant, pochopíte.
Ergonomie je téměř dokonalá. Převodovka: bez výhrad, tak to má vypadat
ve všech autech.
Baví mě fest: volant. Malý, pevný, dobře se držící, rychle reagující.
Řízení. Přímé, neexistují prodlevy, pocit z předních kol výrazný. Pro mě
je to trochu moc přeposilované, ale uznávám, že i ženy mají nárok jezdit
s něčím takovým. Baví mě střešní okno; kabrio to jistě není, ale aspoň
to hezky prosvětlí interiér. Baví mě ovládací prvky – dobře rozmístěné,
rozeznatelné, funkční. Včetně originálního autorádia na cédéčka. Ovládání
vyloženě pro blbečky – přesně tak, jak to mám rád.
Baví mě nejfest: ten pocit, že řídíte spolehlivou dobrou káru.
Jasně že to není poslední výkřik techniky, ale pokud bych měl přirovnat
auto k nějaké osobnosti, pak tohle bude takový ten nenápadný kámoš, na
kterého je spoleh. Jestli mi jako rozumíte.
Od loňského září dosud se věci měly takhle:
- výměna rozvodové sady (SKF / Gates) – asi 4000 s prací (kámoš má autoservis);
- výměna motorového oleje (nějaký příšerně řídký 5W-30 či co, předepisujou
to) spojená s kontrolou podvozku a diagnostikou ECU; za radost, že všechno
funguje tak jak má, lidových 2500 ve značkovém servisu;
- hlavice řadicí páky v dřevěném dekoru – 1000 peněz ve značkovém servisu.
Bacha, jsem tuner!!! Původní kožená hlavice se počala poněkud třepit, tak
proto. Navíc tam už to pseudodřevo mám, tak aspoň to bude stejný. Dobře
se s tím řadí. Ještě si připočtěme předchozí pětikilo za tu zmiňovanou
pružinku;
- 120000 km: závada, konečně! Odjíždím si takhle z práce, když tu co
nevidím – oranžová kontrolka s obrázkem motoru! Krve by se ve mně nedořezal,
kapota šla nahoru, ovšem „v říši za zrcadlem“ vypadalo všechno v pořádku.
Rychle (vlastně pomalu, pomaličku! A hlavně opatrně) do servisu Fordu,
kde se tou dobou již nenacházel žádný mechanik a hodná žena za pultem mě
objednala na další den odpoledne. Dolil jsem chladicí kapalinu – co kdyby
-, přepnul ze zajíce na želvu a vzal si na další den půlden volna, abych
se dozvěděl, že za vším stojí satanův nástroj, jenž se zove TPS, senzor
škrticí klapky (snímač pozice trotla). Proveden reset a doporučena výměna,
pokud se kontrolka opět rozsvítí. Cena 1000 a výhrůžka 3000 v případě výměny.
Zatím nic nesvítí.
Resumé
Začnu věcmi kolem auta, v prvé řadě servisem. Jak jsme si dozajista
všimli, ceny originálních dílů i práce mechaniků jsou více než akceptovatelné.
Dostupnost čehokoliv je v příkrém kontrastu s martyriem, jež jsem procházel
při shánění dílů na Toyotu. Navíc v „tom mém“ servisu disponují kávou za
pět korun a velmi sympatickou a neuvěřitelně kozatou prodejkyní (blbý slovo;
prostě žena – prodejce). Technici vás nebudou považovat za debila a hezky
vám vysvětlí, jaké máte možnosti dalšího postupu při řešení problémů.
A konečně vůz samotný. Sám nevím, je – li focus volbou čistě rozumovou,
nebo je tam i něco navíc. Mé srdce sice dlouho patřilo Corolle, ale… on
se vám ten ford tak nějak dostane pod kůži, ať chcete nebo ne. Takže když
se smíříte s tím, že se s prakticky stejným autem budete setkávat na každé
křižovatce a když mu dáte co je třeba, budete spokojeni. Pokud samozřejmě
natrefíte na dobrý kousek a ne vymlácený vrak z českých silnic po nějakým
oslovi. Abych nezapomněl, taky se vám musí trochu líbit. Pro mě osobně
je „jedničkový“ focus designérsky o mnoho přitažlivější než jeho nefaceliftovaný
nástupce, ale kolik třešní, tolik višní.
Co mě čeká
Nějakou dobu si to auto nechám. I žena si nakonec zvykla, holt s kočárkem
a spol. v kombíku prostorové poměry řešit nemusíme a el synattore je ve
svém Recaru taktéž spokojen – a to je hlavní. Poslání rodinného vozu je
splněno na výbornou, sportovní ambice odkládám ad acta a užívám si přesně
tolik pohdlí, kolik je ho na našich romantických okreskách s dokonalým
povrchem. Aby mi bylo dobře slouženo, chystám se provést následující kroky:
- výměna autobaterie, svíček a vůbec veškeré spotřebky, o níž nevím,
jak je tam dlouho
- výměna kompletního výfukového potrubí za nerezové, a to včetně katalyzátoru
- původní výfukové svody z litiny fucknu off, využiju toho, že v okolí
Gottwaldova je spousta rallyových týmů a nechám si vytvořit nové svody
z nerezu. Slibuju si od toho trochu jiný a snad i příjemnější zvuk a tah
motoru.
Víte, jaká je největší výhoda kombíku?
Že s vámi na silnici nechce nikdo „závodit“.
hombreux
22. 05. 2009
Poznámka pro ty, kteří by si rádi vyskočili na vesana, který se poprvé
svezl v normálním autě a je z toho celej vyosenej: při své práci podle
toho, kde se právě nacházím a co právě potřebuji, disponuji vozy Škoda
Octavia I / II, VW Lupo, VW Golf, VW Passat a VW Sharan. Řídil jsem vozy
od Š105 po Dodge Viper. Nechvástám se, jen uvádím své mantinely.