Je ráno 21. května 2038 a pan Václav Cvrček zamířil do práce.
Pan Cvrček cestoval automobilem. Mohl sice jet Nejlepší integrovanou
ekologickou městskou dopravou (NIEMD), ale tím by se jeho cesta do třináct
kilometrů vzdálené průmyslové zóny protáhla na dvě hodiny. Vláda koalice
Zelených a KSČM zakázala v roce 2020 konkurenci v oblasti dopravy osob,
což mimojiné vedlo k zákazu soukromých taxislužeb (veřejnost toto opatření
přijala pozitivně, po zhruba rok trvající kampani v médiích, kterou KZSČM
zaplatila a ve které vylíčila soukromé taxikáře jako zloděje, kriminálníky
a šiřitele nemocí). Dopravnímu podniku jiný zákon ukládal zajišťovat dopravní
obslužnost cirka šedesáti malých obcí kolem Multikultopia City a současně
mu nedával možnost tuto činnost provozovat se ziskem (tzv. Férová zelená
cena pro lidi byla pevně stanovena zákonem v roce 2021 a počítala se z
průměrného příjmu, takže kdo vydělával víc, platil za dopravu autobusem
víc v rámci programu tzv. "zelené solidarity") a tak autobus z bydliště
p. Cvrčka musel objet ještě sedm malých obcí, ve kterých nastupoval jeden
až dva lidé. Proto to tak dlouho trvalo. Pan Cvrček byl zastáncem myšlenky,
že délka života je limitovaná, ztráta času je hřích a proto jel autem.
Nevýhodou této volby byly vyšší náklady, daně a také to, že mu nějaký uvědomělý
občan vytkne nedostatek environmentálního cítění.
Pan Cvrček, resp. jeho spolulidé (slova jako rodina, manželka
apod. bylo zákázáno Zákonem o registraci spolulidí z roku 2019) vlastnila
dva automobily. Prvním byl deset let starý vůz Volksrenault s motorem 1.2
HTDi biturbo, který se vzhledem k vysoké spotřebě paliva (po městě až 5
litrů nafty na 100km) hodil spíše na delší cesty. Byl také poměrně velký,
protože se do něj vešly 4 dospělé osoby. Loni nechal pan Cvrček a jeho
spolučlověk přestavět v rámci programu MLU na standard 2.04 instalací posledního
upgrade paketu, takže to bylo celkem moderní auto.
Autíčko, kterým se chystal Cvrček vyrazit, bylo trochu jiné. Městský
commuter se jmenoval Dualis EG a vyráběla ho společnost, kterou vlastnil
výrobce mobilů Nokia. Celková délka vozu byla 3 metry, nabízel místo pro
dva pasažéry a zvenčí trochu připomínal stařičký Citroen C1, který ještě
jezdil na benzín. Dualis poháněla kombinace dvojice elektromotorů v předních
kolech a spalovacího motoru na zemní plyn. Spalovací motor byl dvouválec
a výkon 26kW byl přenášen na zadní kola variátorovou převodovkou. Dualisů
bylo na trhu více. Dualis EE poháněl elektromotor a 35kW přeplňovaný motorek
na líh. Soukromníci vyráběli pololegálně ETBE z odpadu a motor na něj jel
dokonce lépe než na oficiální biolíh za tří- až pětinásobnou cenu. Dualis
EC fungoval na kombinaci elektřiny a pohonu na stlačený vzduch, přes noc
jej bylo nutné nechat nabít a nafoukat. Dualis obvykle stál pěti- až sedminásobek
měsíčního platu a vydržel jezdit tři roky, pak se odporoučela baterie a
bylo nutné vozítko nechat recyklovat. Jízda hybridem bez baterií pouze
na spalovací motor byla zakázána a tím pádem předmětem zájmu ekopolicie.
Na trhu byly i jednosystémové Mobilisy s pouze jedním pohonem. Vlastnictví
hybridu však vycházelo výhodněji. Každý občan byl totiž povinen vypracovat
každý měsíc pouze šestistránkový
e-výkaz o carbon footprintu, který se podobal daňovému přiznání ze
starých dob. Podle spotřeby energie se zvyšovala hodnota carbon footprintu
a podle této hodnoty se občanu stanovovaly daně (Zákon o rovné exponenciální
dani, 2018). Paradoxní přitom bylo, že Mobilis díky jednodušší a lehčí
konstrukci potřeboval paliva podstatně méně, ale málokterý občan byl ochoten
to takto daleko domýšlet. Když se vzala v úvahu spotřeba energie a surovin
spojená s výrobou druhého agregátu a baterií, byla produkce malých hybridů
hrubě neekologická. Tato skutečnost byla široce známa, ale také byla veřejným
tajemstvím, mezi veřejností kolovaly různé zprávy o celých uzavřených oblastech
zpustošených těžbou surovin pro baterie do podoby měsíční krajiny.
Sympatickou vlastností Dualisu bylo, že v případě vybití baterií bylo
možno dojet na druhý motor. Nevýhodou pak byla vyšší cena, kterou kromě
druhého pohonného agregátu zvyšoval také pokročilý systém řízení trakce
a stability. Řízení kroutícího momentu se zase staralo o to, aby se používal
ten druh pohonu, který byl za daných provozních podmínek ekonomičtější.
Dualis v režimu Eco ujel na baterie kolem 70km, což za předpokladu jeho
nočního nabíjení v garáži nebo automatizovaném parking boxu stačilo. V
případě, že byl požadován plný výkon, připojoval se druhý motor (většinou
za znatelného škubnutí), maximální dosažitelná rychlost pak byla 110km/h.
Pan Cvrček před odchodem z domova navolil na komunikátoru číslo svého
parking boxu a zažádal si o vyskladnění auta. Parking box byl něco jako
automatický sklad na auta. Zamknul svůj byt na dva bezpečnostní zámky (nezamčení
bytu nebo nezabezpečení majetku před zloději bylo podle Zákona o veřejném
bezpečí (2015) přestupek, za nějž hrozilo propadnutí zbylé části majetku,
proto bylo lepší nechat lupičům v bytě vzkaz v rómštině, aby vypálili státu
rybník a ukradli úplně všechno) a vydal se počmáraným a smrdutým výtahem
do přízemí.
Zácpy a dopravní potíže byly na denním pořádku (Zákon o plynulosti dopravy
z roku 2024 stanovil, že dopravní zácpy jsou povinné a kde nejsou, tam
se musí vytvořit, aby lidé byli nuceni používat veřejnou hromadnou dopravu
nebo jízdní kolo) a proto v podstatě každé auto mělo integrovaný navigační
systém, aby se dalo vůbec přijatelně cestovat. Dualis byl připojen na server,
se kterým komunikovaly i další Dualisy a Mobilisy, takže navigační systém
věděl, jakou rychlostí se pohybují auta na předpokládané trase a podle
toho navrhl nejrychlejší cestu do cíle. Třináct kilometrů se dalo ujet
za 45 minut.
Zajímavou vlastností Dualisů a Mobilisů byl queing neboli řetízkování.
Pokud si to řidiči přáli, začala se vozítka shlukovat tak, že jela řízena
jednoduchým autopilotem pouze pár centimetrů za sebou. Ze střechy se vysunul
spoiler, který zčásti vyplnil mezeru mezi vozidly. Snižovala se tak spotřeba
paliva a zmenšily se zácpy. Jízda s Dualisem vyžadovala trochu cviku a
trpělivosti. Díky malé hmotnosti (650 kg) vozítku rozhodně nechyběla dynamika,
ale velké setrvačné hmoty obou elektromotorů vpředu a snaha řídícího systému
kombinovat oba pohony měly za následek občasné poškubávání vozítka. Změny
trakce vyžadovaly soustavné zásahy stabilizačního systému, takže se jízdní
vlastnosti nepředvídatelně měnily. Lepší bylo nechat navigační systém najít
nějaký řetěz jedoucí týmž směrem a nechat řízení automatice.
Na třídě Jana Bouchala stála na zastávce NIEMDu paní Vomáčková, kterou
pan Cvrček znal z práce. Rekuperačně přibrzdil svůj Dualis s tím, že paní
Vomáčkové nabídne odvoz. Takové věci se však musely dělat opatrně, protože
vyzvedávání cestujících ze zastávek hromadné dopravy bylo podle Zákona
o svobodném cestování (2022) přestupek, za který hrozila vysoká pokuta
a někde okolo mohla být kamera nebo donašeč Veřejné informační správy.
Cestující totiž pak nezaplatil Férovou zelenou lidovou cenu. Cvrček proto
zastavil až za zastávkou, což přestupek nebyl.
Paní Vomáčková konstatovala, že autobus NIEMDu má asi zpoždění. Hovořit
o zpoždění veřejně bylo projevem jistého rebelantství, protože státní správa
a její spřátelená média neustále vysvětlovaly občanům, že zpoždění, tedy
jejich jazykem pozitivní časová disproporce, je normální a dokonce
někdy správné. Hovořit o zpoždění se vnímalo jako projev občanské neloajality
stejně jako jiné projevy kritiky veřejné správy. Žádný zákon to sice zatím
nezakazoval, ale když se takového jednání dopustil například státní úředník,
riskoval ztrátu místa. Zhruba 70% produktivní populace pracovalo v místní,
regionální nebo centrální správě, existovaly dokonce kluby, restaurace
a školy určené pouze pro úředníky, kteří byli vnímáni jako privilegovaná
vrstva.
Výhodou Dualisu byla bezesporu malá hmotnost a obratnost. Malá kola
byla umístěna v rozích karosérie a fungovala současně jako nárazníky. O
malé kolize nebyla nouze a toto řešení přišlo proto celkem vhod. Hranice
rozpoznání dopravní nehody byla stanovena na přibližně desetinásobek ceny
nejdražšího auta na trhu nebo 100 obětí na životech (Zákon 361/2000 Sb.
ve znění novely 511/2032) a tak se žádné nehody nestávaly, když se srazila
auta s auty nebo auta s lidmi, bylo to nazýváno dopravní kolizní událost.
Díky tomuto nařízení se koalici KSZČM podařilo snížit počet dopravních
nehod na nulu. Velkého snížení hmotnosti karosérie bylo dosaženo tím, že
skelet vozu tvořil rám z ocelových a hliníkových profilů, na nějž byly
upevněny plastové panely. Základ karosérie tvořily dva ocelové nosníky
uspořádané úhlopříčně do X, které se elasticky deformovaly a tím nahrazovaly
drahá péra a tlumiče. V rámu byly na několika místech provedeny elementy
z polyamidu, které při definované síle praskly a tím pohltily nárazovou
energii, současně tím bylo auto neopravitelně zničeno, dalo by se říci,
že se řízeně rozpadlo. V testu ENCAP získal Dualis 24 hvězdiček, z toho
byly dvě škrtnuty pro špatnou ochranu hmyzu a národnostních menšin.
Dualis se šinul ucpanými ulicemi. Některá auta byla potlučená nebo na
nich byla poznat výměna svrchních panelů jako následek nehod, tedy dopravních
kolizních událostí. Okolo silnice se válely hromady odpadků, protože vyhodit
obal od sendviče z auta ven bylo chápáno jako mnohem menší hřích než si
zapálit cigaretu. Silnice za mnoho nestála a podvozek malého vozu tlumil
nerovnosti jen minimálně. Recyklované plasty, ze kterých byl vyroben interiér,
přitom úděsně skřípaly. Ranní chlad pronikal dovnitř do vozu, ale pan Cvrček
se zdráhal zatopit, aby tolik nevybíjel baterie a nezvětšoval si jejich
nabíjením carbon footprint. Raději se skrčil ve skořepinovém sedadle a
zapnul si bundu. Příležitostně pípla jednotka oznamující odečtení poplatku
za používání veřejné komunikace.
Cvrček přemýšlel, co chtěla jeho spolujezdkyně naznačit tou průpovídkou
o zpoždění. Takové věty se v roce 2038 neříkaly na potkání. Byl to svým
způsobem projev důvěry, možná pokus o sblížení. Mohl by v této hře pokračovat
a časem svést hovor na témata, která jej zajímala. Například existenci
knihy, která byla zakázána v roce 2018 (pro popírání globálního oteplování,
Zákon o environmentální odpovědnosti médií) a jmenovala se Modrá, nikoli
zelená planeta. Nebo jinou, s názvem Ultimate Resource, která popírala
Konečnou zkázu. Jenže zde byly okolnosti, pro které se rozhodl mlčet. Vomáčková
mohla být spolupracovníkem VIS nebo mít od VIS štěnici v mobilu, a jeho
zájem o nepovolená témata mu mohl přivodit problémy.
Vomáčková přemýšlela, zda má říci ještě něco. Byla členkou ilegální
organizace zvané Liberální strana a skutečnost, že se jí Cvrček rozhodl
svézt, vypovídala o tom, že jej ještě nezachvátila lhostejnost typická
pro 99% obyvatel. Takového člověka mohla jejich organizace upotřebit. Nevěděla
však, zda v autě není kamera nebo zda Cvrček nepracuje pro VIS výměnou
za odpočet z carbon footprintu nebo jinou hmotnou výhodu. Riziko pokračovat
v konverzaci bylo příliš velké.
Dualis pokračoval ke svému cíli. Oba cestující hleděli před sebe, mlčeli
a bez zájmu sledovali billboardy kolem rozbité silnice:
Voda, ideální řešení pro vaši hydrataci.
Referendum: Člověk dobré vůle hlasuje pro zákaz katolické církve.
Sušenky Bebe. Bu bu. Bé bé. Bú bú.
Actimel zažene rakovinu až o 96,462%.
Sleduj Prostenal-Gambrinus Hologramligu!
Kup poukázky na CO2 a pomoz oddálit Konečnou zkázu!
Libresse, nové multimediální vložky nové generace. Pro úřednice
již od 65 EUR za balíček.
Tak vypadala automobilová doprava v roce 2038.
Bude to krásný život.
19.04.2008 D-FENS