Utečenci ze Sýrie. - Jak se stalo, že je jich tu tolik. - Jak vypadala
Sýrie před válkou. - Proč k nám jedou zatím jenom mladí muži. - Můžeme
si za to sami? - Složité řešení. - Jak to asi skončí.
Německo se potýká s velkou vlnou uprchlíků. Žadatelé o azyl nejsou jenom
ze Sýrie, ale například i z evropských zemí (Makedonie, Srbsko), popřípadě
z Ruska. V těchle případech se většinou jedná o obyvatelstvo tmavší pleti,
“dyskriminované” v domovské zemi, kterým ale žádné velké nebezpečí doma
nehrozí, pouze se chtějí uchytit v něčem lepším, kde dostanou větší měsíční
dávku. Musím říct, že podle mě jsou to svině, protože možnost vypracovat
se (studiem, poctivou prací) na nějakou úroveň, ve které by byli zaměstnatelní
v západní evropě rozhodně mají, mohou se přestěhovat i naprosto legálně,
seženou li práci, a jejich cíle jsou čistě ekonomické. Ubírají prostředky
opravdovým uprchlíkům, ubírají prostředky všem, kteří ve společnosti žijí.
Často vědí, že nemají moc šancí v azylovém řízení uspět, takže většinou
dva týdny po příletu / příjezdu do Německa dostanou příšerné a neovlivnitelné
bolesti hlavy, takže kromě azylového řízení stát zaplatí ještě lékařská
vyšetření v řádu dalších tisíců EUR.
A pak tu máme Sýrii. Povíme si něco o sýrii před válkou. Musíme si představit
jednu velkou zemi, kde jsou města s velmi bohatým obyvatelstvem a vesnice
a menší města se zemědělným lidem. Lékaři, inženýři, právníci vydělávají
tuny peněz, protože se můžou nechat platit soukromě. Nad vším vládne dynastie
diktátorů, kteří jsou díky bohu alavité, takže nějaké povinné zahalování
žen, absolutní podřízenost mužům a podobné nesmysly tu nehrozí. Navíc tu
žije zhruba 10% křesťanská menšina, plus nějaké párprocentní náboženské
minority. Syřané, které jejich bohatí rodiče často posílají studovat do
Evropy se do Sýrie vrací, protože si tu vydělají více peněz. To všechno
je teď pryč.
Skončila by tahle země v troskách, kdyby se Evropa a USA nesnažili sestřelit
diktátora? Zřejmě ne. To, co se s tou zemí stalo, je důsledek arabského
jara, které možná začalo spontánně, ale bude mít díky eskalaci náboženského
násilí na původně klidné oblasti (Tunisko, Egypt, Sýrie) nedozírné následky
ještě po desítky let. Doufal snad svět, že na místo původních diktátorů
nastoupí někdo, kdo bude více Israel -friendly? Ano, když to vztáhneme
na naši politickou reprezentaci, můžeme si za to sami.
A teď si povíme něco o Sýrii ve válce. Miliony mladých mužů touží po
vzdělání, kariéře. Nechtějí jít střílet islamisty, protože je docela velká
pravděpodobnost, že je islamisti zastřelí / zajmou a upálí, nebo upižlají
hlavu zatímco jim budou pod sukní ejakulovat na záda. Jenže služba v armádě
je teď v Sýrii pro mladé muže povinná, už vůbec není možné, aby šel mladý
muž studovat bez toho aby měl odsloužené své roky v armádě. Na druhé straně
vidí rodiny těchto mladých mužů šťastnější a bohatší spoluobčany, kteří
se uchytili v Evropě a podobná zvěrstva jim prostě nehrozí. V našem kulturním
prostředí do toho nemáme daleko - takové sestry Issovy a další původně
syřané se u nás nemají špatně, už kvůli vlažnému přístupu k náboženství,
Evropě poměrně podobné kultuře (teď mluvím o velkých městech) a často jen
lehkce tmavší pokožce je ta asimilace nepoměrně lehčí, než když sem přijede
Abdul Abdul, černý pasák ovcí z Eritrey.
Rodiny mladých mužů tedy léta šetří, aby své ratolesti mohly nechat
studovat anebo ideálně poslat studovat do Evropy. Bez studia není nic,
zůstaneš pasákem koz jako je Abdul Abdul. A teď ta válka do toho - jako
mladý muž máte dvě možnosti. Buďto jít do války, nebo zkusit zdrhnout.
Co by jste udělali vy? Co by udělal D-FENS, kdyby mohl svoje děti buďto
poslat do války, nebo jim dát těžce našetřené peníze a zkusit je poslat
za velkou louži? Reakce těch lidí je naprosto přirozená a nedá se očekávat,
že budou dělat něco jiného, než dělají.
Co z toho plyne? Mladí muži jsou předvoj. Přijíždí sem s velkým očekáváním
- v Evropě je vzdělání, v Evropě je práce, v Evropě je budoucnost. Když
se tu uchytí, přivezou sem svoje přítelkyně, svoje rodiče, svoje všechno.
To je jejich plán. Nedochází jim, že Evropa není nafukovací. A jejich alternativou
je boj proti magorovi, co se nebojí ničeho, protože má pocit, že pokud
v boji zemře, bude moct šukat ještě víc dvanáctiletých otrokyň, než jich
má doma teď. Ale jejich pohnutky jsou naprosto pochopitelné.
Jediné řešení současné situace je samozřejmě něco, přičem by evropská
politická reprezentace naprosto ztratila tvář - stabilizovat režim v Damašku,
vojensky mu masivně pomoct, aby udělal v zemi pořádek. A zároveň s ním
možná dohodnout přijatelnější zahraniční politiku. Nemyslím, že by se Assad
zdráhal, protože se už taky musí bát o krk. Jenže k tomu se přes masivní
příliv uprchlíků nikdo nemá. Nemůžeme tam poslat naše vojáky, protože zaprvé
nechceme, aby tam umírali, zadruhé by to poštvalo ty lidi proti nám. Stabilizujte
zemi masivní vojenskou pomocí a vraťte tam uprchlíky s tím, že už se nemusí
bát války.
Ale co se ve skutečnosti opravdu stane, je něco jiného - milion a půl
zklamaných mladých mužů v Evropě je opravdu tak velké množství, že se tam
pár bombařů najde. Zemře pár našich lidí, což povede k radikalizaci společnosti.
Využijou toho lidé usilující o větší “pořádek” a pod tím si už může člověk
představit opravdu všechno. Možná se budou opět lidi na ulicích popravovat,
když nepozdraví tím správným pozdravem. Ale nebuďme pesimisti. Třeba se
vše v dobré obrátí. Jenom nevím jak.
24.08.2015 Áčko