Aneb jak vypadá hra na kočku a na myš, kterou všichni dobrovolně financujeme …
Po sametové revoluci, kdy před zraky národa cinkajícího klíčenkami došlo k nenásilnému předání moci komunistickou vládou do
rukou zástupců utiskovaného lidu dle dohody Vy nám necháte naše nakradené peníze, my Vám přenecháme moc nad státem, propadl
národ vezdejší nevídané nákupní horečce. Patřím do generace, která tou dobou studovala na vysoké škole a byl jsem příliš
mlád, abych si v oné divoké době vytuneloval svých pár milionů a příliš starý na to, aby mi cílená propaganda konzumního
stylu života narušila poměr mezi materialismem a idealismem, který si v sobě každý nese. Během cca. 15 let do dnešních dnů se
mnoho věcí změnilo, jíst a pít se však musí, a tak nezbývá, než využít mnoha možností, jak si své základní potřeby obstarat.
Minulý článek o obchodním středisku Křižovatka (Shopping Centre Carreffour) však vyvolal širokou polemiku o samotném smyslu
či potřebnosti podobných obřích staveb a jejich vlivu na naše vnímání. Do obchodního střediska Křižovatka chodím nakupovat
asi jako každý do většího obchodu (marketu) v dosahu svého bydliště. Rád bych se však dotkl důvodů, pro které mám onen obchod
rád a pro které ho jako zástupce velkých obchodních středisek nesnáším pro jeho nenažranost spojenou s oblbováním lidí za
jejich peníze.
Obchodní středisko Křižovatka mám rád,
protože mi šetří čas, který bych jinak obstaráním základních potravin a potřeb pro domácnost jako je prací prášek nebo aviváž
promarnil ve frontách v malých obchodech, Křižovatka má vše na jednom místě, ovšem v rámci udržování maximální pozornosti
zákazníků vždy po čase zboží přemisťují na jiná místa, za což je rád nemám, neboť mě podvědomě nutí, abych při hledání svého
oblíbeného pamlsku podlehl všemu, co mi přijde do cesty a kupoval i to, co nepotřebuji. přitom třeba šampóny nebo sprchové
gely nabízejí všechny v hodnotě cca. 50 – 150 Kč, takže si člověk může koupit jen menší nebo větší shit a chce-li kvalitu,
musí do specializovaného obchodu jinam, kde za drahý výrobek vyplázne 500 – 1500 Kč, ale sloganem velkých nákupních středisek
je špičková kvalita za rozumnou cenu. To je důvod, proč si čaj nebo kávu chodím kupovat jinam.
V Křižovatce pracují veselí zaměstnanci,
což je mi sympatické – tedy aspoň někteří. Davy nakupujících "vozíčkářů" prchají před spanilou jízdou řidiče čistícího vozu.
Už je mám vychytané – ještě jsem neviděl smutného čističe – má radost, jak mu jdou všichni z cesty, a přestože mu to moc
rychle nejede, vybírá prudké zatáčky okolo regálů jako závodník. Méně sympatické chvíle čekají nakupující u pokladen – nevím,
jak korpulentní osoby, ale i mě přijde nepřiměřeně úzký prostor u pokladny. Zvlášť, když úzká škvíra na šířku vozíku + 5 cm
po obou stranách je v úrovni 1,60 m výšky ještě zúžena krabicí s levnými cigaretami. Při posledním nákupu mě to nasměrovalo
k pokladně se zmatenou pokladní. Její zápas s kódy si vyžádal asi trojí storno u kartonu s Mattoni minerálkami a pak se
spiknul celý svět a přestaly fungovat i platby kartou, z čehož jsem jí vysvobodil plácnutím hotovostního obnosu na pult.
Neměl jsem sice 100 %-ní jistotu, že bylo spojení přerušeno ještě před odepsáním peněz z účtu, ale uvidíme, co se objeví na
bankovním výpisu. Nemělo smysl situaci jakkoliv zhoršovat, dotyčná paní asi zbytek své pracovní doby stejně prozápasila
s technikou.
Obchodní středisko Křižovatka je populární !
Povánoční slevy ve výši neuvěřitelných 95% způsobily davovou hysterii. Vyčůraní občané si chytře nekoupili pod stromeček
dárky a v tichosti čekali na signál, až nastane žeň v podobě slev. 95% ale nečekal nikdo. TV stanice ve zprávách přinášely
reportáže z různých poboček obchodního střediska Křižovatka, před kterými se již od rána vytvořily kolony koupěchtivých
občanů nemyslících na nic jiného než jak převezou ty blbce obchodníky. No, skutečnost byla taková, že obchod neodhadl nákupní
návyky českého národa a podcenil jeho vynalézavost. Málem jsem se zadusil smíchy, když kamera snímala spravedlivě rozhořčenou
ženu z lidu, jak rudá vzteky spílala na adresu obchodu, že udělali podvod na lidi. Nevím – jak se říká – školy nemám, ale asi
na to kápla, i když se sama zdiskreditovala jako blbka, co nalítla na lep ještě větším blbům, co akci vymysleli. Do případu
se vložila ČOI a žádala vysvětlení, přičemž tisková mluvčí vzkázala, že „vedení nemá čas“. Zřejmě utráceli peníze za analýzu
právních rizik, do kterých se dostali a nenapadlo je ani říci, promiňte – nejsme úřad, ale soukromá firma, nebudeme se
vyjadřovat. Metodu pasivní rezistence zvolili i v případě, kdy je vláda této země, jakkoli slabá, pozvala na jednání k podání
vysvětlení ohledně důvodných podezření, že zneužívají svého postavení zaměstnavatele vůči lokálním českým zaměstnancům. Nějak
to stále nemůžu pochopit, když budu překračovat zákon a ignorovat představitele této země, kteří žádají, abych vysvětlil,
proč porušuji zákony a já řeknu, že nemám čas, půjdu do vězení, v jejich případě to asi neplatí.
V Křižovatce nakupují všichni,
aspoň to dokazují statistiky a reklamní letáky, nedá se tam ale koupit všechno. Celková nabídka zboží dosahuje řekněme 40 –
50 tisíc položek konzumního zboží a potravin čili toho, co frčí za cenu, kterou je schopná zaplatit nejpočetnější sociální
vrstva národa, jejíž příjmy oscilují okolo průměrné mzdy. Obchod si dle kritérií nabídky a poptávky vytváří cenovou politiku
a tak si hledá cestu k zákazníkovi předražováním pečiva, nápojů a zboží drobné spotřeby za současného zlevňování hi-fi a
domácích kin, což nejeden fajn šmekr sériově vyráběné elektroniky, co rád ušetří, ocení. Mezi diskutujícími k minulému článku
se sice objevili vypjatí individualisté, co ve velkých marketech nenakupují a co dokonce ani nečtou časopis blesk, přestože
si myslím, že stejně jako čte blesk skoro celý národ, tak i oni diskutující do velkých obchodních středisek občas zabloudí.
Rozdíl je ovšem v přístupu, neboť onen sen, na kterém trvalá nákupní horečka funguje, naráží na drsnou realitu dne a fakt, že
spokojenost zákazníka je zaměňována za jeho vmanipulování do potřeb velkého obchodu. Dnes již nejde o to, aby obchodník
nabídl takové zboží, které zákazníka uspokojí. Dnes jde o to, nabídnout zákazníkovi zboží, které si koupí – ať vědomě nebo
pod palbou reklamních šotů. Pikantní mi přijde např. test šampónů proti lupům, které dle výsledků nezávislých testů lupy spíš
způsobují. Měl bych pro obchodní středisko Křižovatka návrh, jak najít spokojeného zákazníka, a to přímo v mé osobě. Před
vánoci jsme se do Křižovatky zajeli vybavit všemi ingrediencemi pro pečení vánočního cukroví. Jak kluk jsem měl nejraději
vosí úly, která dělala babička. Pojal jsem myšlenku zakoupit formičky a vosí úly si doma připravit svépomocí dle kuchařky.
Když jsem nemohl formičku ani po 15 min. hledání najít, podařilo se mi odchytit pracovnici dotyčného oddělení a zeptat se. Ta
dobrá duše spráskla ruce a bodře mě s hlubokým pochopením odkázala do háje slovy „jó pane, za dobu 3,5 let, co tu je tenhle
obchod, jsme je neměli, co vás nemá !!“ Nepomohla ani velkorysá nabídka, že jsem ochoten zaplatit vysokou sumu, že mi de
facto stačí jen jedna formička.
Tak nevím, možná někoho baví tahle hra na kočku a na myš, ale mě nasírá, za jakého blba velké obchody svého zákazníka
považují. Nakonec se individualita zákazníka bude považovat za nutné zlo, které je třeba pomocí marketingu definitivně
zlomit, abychom společně degradovali na nakupování čehokoli. To, že blamáž s povánočními slevami zafungovala na pár tisíc
chytráků ještě neznamená, že zafunguje na všechny. A obchodnímu středisku Křižovatka držím palce, ať ustojí volby na jaře
2006, mohlo by se jim stát, že to, co jim procházelo doteď, již bude zakrátko trestné i pro ně. Jsem totiž zvědav, zda si
nějaká politická strana nevezme za volební téma nehorázné praktiky podobných firem do parády a v rámci své volební kampaně
jim nezatopí pod záminkou vybojování lepších práv zákazníků. Stane-li se tak, s předstihem mohu vyjádřit svoje mínění
obligátním
NO MERCY !!!