D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Průměrný Čech
    Vydáno 08. 05. 2005 (12923 přečtení)

    Ve čtvrtek večer jsem jedním očkem sledoval tzv. nominační večer soutěže Největší Čech na ČT 1. Druhým očkem jsem četl Reflex.
    Přesto nakonec veřejnoprávní televize zvítězila, časopis jsem odložil a věnoval se plně obrazovce, což je ode mne pro Českou televizi až nečekaně skvělé vysvědčení.

    K dramaturgii pořadu a k jeho zpracování tentokrát skutečně nemám zvláštních výhrad, Eben to jako vždy zvládal, z tohoto hlediska mne nic neurazilo. O to větší cíl ke strefování ovšem představoval výběr stovky "největších" Čechů dle televizních diváků.
    Každému myslícímu člověku musí být naprosto jasné, že soutěž není o tom, která z historických českých osobností a "osobností" je ta nej, ale o tom, jaký je současný průměrný Čech, respektive, kdo je pro něj vzorem.
    Určitě na toto téma vznikne pár zajímavých sociologických rozborů a tento berte jako první z nich.

    osobně považuji za nejzajímavější, jak mnoho je v Top 100 herců a hereček.
    Za Rakouska-Uherska byl prý na hranicích mnoha obcí nápis: "Hercům a žebrákům vstup zakázán", a tento přístup, řekl bych, mnohem lépe odráží společenské místo, které tomoto povolání náleží.
    Herec je člověk, který papouškuje cizí slova. Naučí se roli a tu pak hraje. Může sice oslovit více lidí, než, kupříkladu, mechanik zemědělských strojů, ale to z něj přece nedělá elitu. Když jde do tuhého, může herec zklamat stejně jako každý jiný. Stačí zmínit jediné slovo - Anticharta.
    Herci rozhodně nejsou svědomím národa, ale lidé je milují. Dnes už ani nemusí vážit namáhavou cestu do divadla, herci za nimi chodí prostřednictvím magické bedýnky sami každý den. Společenské časopisy jsou plné historek o hercích - kdo s kým šuká, kdo s kým už nešuká a kolik ho to stálo, aby mohl došukat s jednou a začít šukat s jinou.
    V trochu jiných časopisech se nám herci svěřují se svými názory na globální politickou situaci, možnost života na Marsu nebo dokonce (nedej bůh) smysl života. Lidé to čtou a berou pitomoučké názory pětadvacetileté herečky za své.
    Dtto platí pochopitelně i pro zpěváky a zpěvačky.
    Samostatnou kapitolou je Jan Werich, který se dokonce dostal do Top 10. Ten sice nebyl pouhým přeříkávačem textů, ale psal i sám a nelze mu upřít, zejména v pokročilém věku, jisté moudrosti. Ale ten bolševický duch, který na nás dýchne už z jeho prvorepublikových filmů...za socialismu pak pouze sklidil plody své práce, jeho myšlenkoví souputníci jej nenechali hrát.

    Ještě o něco horší sortou než herci a zpěváci jsou sportovci.
    Platí pro ně naprosto totéž, co pro herce, s tím rozdílem, že herci museli přece jenom alespoň něco přečíst.
    Je až neskutečné, jakým způsobem narostl kult sportovců.
    Jsou také náležitě ohodnoceni.
    Nezávidím jim to, pouze se mi zdá poněkud zvláštním svět, ve kterém duševně prostý mladík, který ovšem umí obratně strkat na ledě do černého pivního tácku, má miliónkrát větší majetek, než třeba geniální objevitel kontaktních čoček.

    Nicméně skóre Top 100 je toto:
    herci a herečky - 10
    zpěváci a zpěvačky - 8
    sportovci a sportovkyně - 11

    Naopak potěšilo, že do první stovky se nedostala žádná z českých "supermodelek", které přispěly do národní pokladnice propagací anorexie, bulimie a potlačení normálního menstruačního cyklu a nejspíš také poskytnutím svého análního otvoru některému z bossů módního průmyslu, který si při tom představoval, že píchá toho krásného třináctiletého hošu od sousedů. Ale protože s ním nemá uzavřenou nevolnickou smlouvu jako s touhle dorotou, mohli by jej hošovi rodiče zažalovat, což rodiče superdoroty neudělají, protože by přišli o nezanedbatelné prachy.
    Ale zpět k Top 100.

    Nachází se zde celá řada "kontroverzních" osobností, mezi nimi pár hromadných vrahů.
    Ke Klementu Gottwaldovi těžko něco dodat. Snad jej, že bychom měli všechny, kteří jej volili, narazit obkročmo na kůl, aby si užili alespoň část z toho ,co tento velikán činil svým odpůrcům.
    No a pak je tu, do nejvyšší desítky proniknuvší, Jan Žižka z Trocnova, zemský škůdce, lapka, zloděj a násilník. Kdykoliv čtete historii nějakého staršího hradu, kostela či kláštera, vždy se dozvíte, že byl minimálně jednou vypálen a vydrancován za husitských válek.
    Husitské války vrátily české země o staletí zpět, před vládu Přemyslovců a Lucemburků, kteří je pozvedli na, v té době, světovou úroveň. Za zmar českých zemí může pochopitelně i ideový vůdce husitů, Jan Hus, další veličina z Top 10.
    Češi 21. století jej bez přemýšlení uznávají jako duchovní a morální autoritu, aniž by se obtěžovali dozvědět se, co tento kacíř hlásal. Pokud to nevíte, tak J. Hus upíral lidem svobodnou volbu, byl to fatalista jak řemen. Kdyby jeho doktrína zvítězila, žili bychom dnes možná v podobně tmářské společnosti jako muslimové.
    O jeho nabodeníčkách ani nemluvím, straší nás ještě po 700 letech, jenom za ně by zasloužil upálit.
    Historickou pravdu o husitství a pozdějších českých dějinách nám skvěle zatajil, a dobro se zlem vyměnil, známý český grafoman Alois Jirásek.
    Tím se dostáváme ke spisovatelům z Top 100.
    Kromě zmíněného grafomana a notorického překrucovače historie mám ještě výhrady k vysokému hodnocení Boženy Němcové, literární hodnota jejíhož díla je velmi pochybná. Ale produkty komunistického školství konce minulého století si její jméno zapamatovali a proto jí volí.

    Na závěr musím přiznat, že v Top 100 je i pár osobností, které bych přijal bez výhrad nebo téměř bez výhrad (Komenský, Palacký, Horáková, Fajtl, Wichterle). Sám jsem nevolil, ovšem kdyby přece jen, tak bych asi zvolil Tomáše Baťu, protože jeho přínos k našim dějinám je velký a ryze pozitivní. Nemusel nikoho zabít nebo odstranit, aby se prosadil, a pozvedl nejprve sebe a pak sám celý jeden do té doby zaostalý region.
    Jinak je pro mne ovšem celý Největší Čech jednou velkou národní anální sociologickou sondou, která na nás prozradila, že neumíme rozlišit důležité a nedůležité osoby a věci.
    A taky samozřejmě dobro a zlo.
    Veřejnoprávní televize tentokrát skutečně "nastavila zrcadlo" a my vidíme svou křivou hubu.

    [Akt. známka: 2,18] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: Vlaho | Komentářů: 158 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.