Vážení a milí pravidelní čtenáři těchto stránek. Možná, že
moji averzi na „intelektuální elity“ této země (nebo lépe řečeno na ty, kdo se
za intelektuální elity prohlašují), považujete za jistou obscesi na straně mé
maličkosti. Přikládám otevřený dopis zaslaný na adresu výše uvedené dámy, který
Vám snad objasní, čím jsou tyto moje pocity generovány.
Tedy:
Paní režisérko,
oslovení v dopisech obvykle uvádím přídavným jménem
„vážená/vážený“. Z důvodů dále uvedených
jsem se ale ve Vašem případě rozhodl toto vypustit. Jednalo by se totiž
o lživé společenské klišé, kterému se hodlám vyhnout. Ale k věci.
Ačkoliv jsem byl vychován ve zcela opačném duchu, vypěstoval
jsem si v průběhu posledních cca dvaceti let hluboký odpor k intelektuálům
Vašeho typu. V této nechuti jsem téměř každodenně utvrzován. Vyprávěla mi
zcela nedávno osoba mně velmi blízká o debatě na téma „Kaplického
knihovna“. Dotyčná osoba vyjádřila
názor, že to, s čím se nikdy nesmíří je místo, kde by knihovna měla být
postavena, což je ostatně i můj názor vyjádřený mimo jiné v mém již dávno
publikovaném článku zde (http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2009020105)
. S dotyčnou osobou se shodneme
stoprocentně, protože oba si dokážeme představit knihovnu postavenou na
Jižním, Severním, či Jihozápadním městě, nikoliv však na horizontu tvořícím
jedno z panoramat Prahy, trčící vedle svatovítské katedrály. Bližší zdůvodnění
viz výše uvedený článek.
To však není to
podstatné. Podstatná byla Vaše reakce na tento vyslovený názor, která mohla být
podobná i v jakékoliv jiné souvislosti. Pokusím se citovat Vás co
nejpřesněji :
„Na Severním městě? A
kdo tam bude chodit? „To“ (sic!), co
tam bydlí v těch panelákách?“
Konec citátu.
Dovolte mi, abych Vám trochu přiblížil svou osobu. Jsem
příslušníkem onoho podřadného živočišného druhu obývajícího „panelák“. Obdobně můj syn, takto absolvent Elektrotechnické fakulty Českého vysokého
učení technického a totéž platí o mé dceři, absolventce Fakulty humanitních
studií.
O patro výš bydlí doktor veškerého lékařství, internista z Nemocnice Motol. O dvě
patra níž pak odborník v oboru počítačových sítí.
Mým bezprostředním sousedem a kamarádem ředitel snad
nejkvalitnější střední školy v této zemi, gymnasia „Open Gate“. A jen tak
mimochodem. Teprve po několika letech známosti jsem zcela náhodně zjistil, že
dotyčný pán je absolventem dvou anglických universit a disponuje jedním
akademickým titulem před a třemi za svým jménem. „Oh my, what a star teacher“
, vydechla jedna anglická kamarádka, rovněž učitelka, při pohledu na jeho
navštívenku. Sám ovšem nikdy nepovažoval za nutné se o svém vzdělání a titulech
šířit. Trochu rozdíl od u nás panujícího akademického snobismu. Kde kdo neopomene při každé příležitosti
vyhazovat do povětří své absolutorium a titul z tak obskurních fuckult, tak obskurních škol jako třeba populární
Západočeská „universita“ .
Já sám jsem dvacet pět let vykonával povolání ve kterém ze
čtyř set padesáti uchazečů uspěje při přijímacích testech a následně dosáhne
plné kvalifikace uchazečů šest a po osamostatnění mých dětí je mým jediným
problémem jak v dotyčném bytě uskladnit všechny své knihy.
Ano, tak to jsme my, ten podřadný hmyz v prachu u
Vašich lodiček značky Prada nebo Dior,
o kterém se v přísném soukromí vyjadřujete ve středním
rodě! V plném rozsahu jste mi
potvrdila to, co si už dávno myslím. Za všemi těmi Vámi a Vám podobnými nahlas
vykřikovanými frázemi o „demokracii“, „humanitě“, „lidských právech“, "lidské identitě a důstojnosti" se
ve skutečnosti skrývá hluboké pohrdání lidmi, vyplývající ze zcela neoprávněného
pocitu, že jste lepší a moudřejší než my
ostatní a že tedy máte právo určovat, jak budeme žít, protože Vy jste ti, kdo
je ten vyvolený nám to diktovat a kdo je ten další vyvolený, to si také určíte
sami.
Následně tedy nemám ani ten nejmenší problém s tím,
věřit následujícímu:
"...Byly
hledány a propagovány různé utopické třetí cesty a to ve všech klíčových
oblastech našeho společenského života. V politice to byla třetí cesta založená
na odmítání smysluplnosti politických stran, na obhajobě tzv. nepolitické
politiky a na apriorním nároku intelektuálních a kulturních elit na
výjimečné postavení v zemi, což nebylo nic jiného než odmítání liberální
demokracie......Disidenti z kulturní a intelektuální sféry v čele s
Havlem, Dienstbierem a Pithartem, které většina národa dosud mylně pokládá
za protikomunistické bojovníky, chtěli
skutečně sice vytvořit něco nového, něco, co by nemělo vady obou v historii
známých modelů uspořádání lidské společnosti…, svět měla podle nich řídit
skupina vyvolených, do níž by patřili oni sami spolu s Rolling Stones a Billem
Gatesem. Politické strany byly podle nich jen „pro straníky“, tedy
pro méně vyspělé a méně svobodné a méně tvůrčí jedince“ (sic!).
Čerpáno z článku zde
.Veškerá zdůraznění v textu provedena mnou.
Samozvanecký mesianismus je u levičáckých intelektuálů přímo
chorobou z povolání, nemyslíte? Usazeni nad vídeňskou kávou a francouzským
koňakem vymyslí v kavárně Slávia neomylný plán jak spasit svět a řídit ho
prostřednictvím „elit“, tedy samozřejmě
Vámi.
 
Takových samozvaných mesiášů už tady bylo! A výsledky byly
vždy stejné, to jest katastrofální. Marx a Engels, Lenin a Stalin, Mao a Pol Pot, Hitler a Mussolini !
Za humanismem a „sociálností“ dam a pánů Vašeho typu se ve skutečnosti
skrývá hluboké latentní pohrdání lidmi. Trpíte totiž utkvělou
představou, že jsme natolik nesvéprávní, slabomyslní, neschopní a méněcenní, že
bez permanentní starostlivé péče levičácko-intelektuálských matinek a papínků, kteří nám poskytnou zaručené návody
a příkazy co činiti a jak si počínati,
nejsme schopni sami přežít.
A právě v tomhle přístupu se ovšem skrývá ono
čertovo kopýtko. Papínkové mívají totiž nepěknou tendenci odepnout pásek a
nezvedenou ratolest seřezat, jestliže se při oné dojemné otcovské péči ratolest
odmítá otcovské vůli bezpodmínečně podřizovat. A k tomu by bez kontroly moci
oněch „vyvolených“ s naprostou jistotou došlo. To vyplývá ze základních pouček
systémové nauky.
Pouze v přísném soukromí Vám občas ujede huba
a my se jen čirou náhodou dozvíme, co si o nás skutečně myslíte, protože si Vás shodou okolností zrovna někdo
nahrával na diktafon jako v případě těšínského starosty Sznapky, nebo někdo, jako ve
Vašem případě, vynese to, za co nás
vlastně považujete. Za tvory o kterých se hovoří ve středním rodě! Za „TO“ !
Vaše názory jsou, mírně řečeno pozoruhodné.
V květnovém čísle časopisu „Marianne“ jsem se kromě obvyklých
intelektuálských žvástů o tom, jak muži
ztrácejí svou „identitu“ (Sakra, odkud
já jen tohle znám?) dověděl následující pozoruhodnosti.
Neváhala jste s pochlubit svou poslední, o
dvacet let mladší láskou se kterou jste
byla „šťastná“ a zároveň jste se ale „neomezovali“. Tuším, jak tomuto výrazu
rozumět. Ta láska a štěstí ovšem nebyly ovšem natolik silné abyste „..o ten vztah nepřestala pečovat...“! Obojí, láska i štěstí muselo být tedy skutečně hluboké! Nebo Vás v souladu s Vaším názorem
uveřejněným v článku „Eva
Sommerová – feministka ze které jde hrůza“,
Vaše hormony opět zavedly někam jinam? Ten článek bohužel promptně
zmizel ze sítě, ale shrnu-li jeho obsah do jedné věty, trvá podle Vás vřelý vztah mezi mužem a ženou pouze po dobu
vzbouření hormonů.
Velmi zajímavé! Dosud jsem se domníval, že vztahy
tohoto typu panují toliko v cikánských komunitách a u některých živočišných druhů. Ovšem zdaleka ne u všech.
Celá řada druhů vytváří páry, jejichž svazky vydrží celý život.
Žádám Vás ovšem velice důrazně, abyste své
promiskuitní názory a způsob života nezevšeobecňovala. Hovořte prosím, toliko
za sebe, popřípadě za Vám podobné! Panují-li podobné vztahy a způsob života ve
Vašich kruzích „intelektuálních elit“, tak to ani zdaleka neplatí pro nás, pro tu
spodinu středního rodu z paneláků. Moje manželství už trvá několik dekád a
naše vzájemné vztahy s manželkou se s léty naopak spíše prohlubují.
Zejména po tom, co děti dospěly a žijí svůj vlastní život a přesto, že hormony
se již skutečně nebouří zdaleka tolik, jako kdysi. Mezi mými přáteli a známými
je takovýchto dvojic většina. Pro Vás asi překvapující, že?
Vaší „životní láskou“ byl ovšem podle Vašich
vlastních slov pan Špáta! No tohle! Mohla byste mi tedy vysvětlit, proč jste ho opustila a rozvedla se? Zase ty hormony? Patrně proto, abyste následně na jeho pohřbu,
oděna v červeném, mohla sehrát efektní divadélko svými teatrálními výkřiky
z první řady na téma jak zesnulého milujete?
Jak vidíte, všeobecně se ví víc, než si
myslíte! Ví se na příklad, že
v komisi posuzující dílo shora uvedeného „génia“ Kaplického, seděla rovněž
jeho odložená milostnice paní Jiřičná. Zdá se, že členové takovýchto komisí
budou muset být posuzováni nejen z hlediska svých eventuálních ekonomických zájmů a vazeb s posuzovaným dílem a jeho
autorem, ale patrně bude také nutno zvážit, zda rozhodování toho či onoho člena
komise nebude ovlivněno nostalgickou vzpomínkou na řadu nádherných orgasmů
posuzovaným velikánem iniciovaných. Z Vašich výše uvedených názorů
vyplývá, že toto nebezpečí je velmi reálné. Nebylo takovýchto členů
v komisi více?
Velmi originální jsou rovněž Vaše názory na
výchovu dětí. Otázka autora článku zněla:
„Můžeme si
dovolit měnit dětem tatínky jen proto, že milujeme jiného?“
Vaše odpověď stojí za doslovné citování:
„Jsem toho
názoru, že děti musejí sdílet osudy svých rodičů. Tedy jít s nimi i ze vztahu do vztahu.......“ (sic!)
Tak k tomuhle tedy skutečně nemám, co bych
dodal. Naprosto typická povinnost dětí,
že? A zároveň naprosto typický názor
rozcapeného, rozmazleného a sebestředného spratka, pro kterého na světě
neexistuje nic, než jeho vlastní veledůležitá osoba a jeho vlastní veledůležité
sobecké zájmy. Je ovšem skutečně
pozoruhodné být sebestředným, sobeckým a rozmazleným hajzlíkem ve Vašich
požehnaných šedesáti letech. Jen by mne zajímal názor dětských psychologů, ale
hlavně, co by na to řekl guru všech českých intelektuálů a pseudo-intelektuálů,
pan ex-prezident Havel. Patrně nic, protože jeho věčné mentorování, kárání a
poučování na téma „spotřební způsob života“, „duchovno“ a hlavně
„pokora“ je určeno toliko nám, té spodině z paneláků středního
rodu. „Intelektuálních elit“ se jím hlásaná pravidla netýkají, což sám svým
způsobem života v plném rozsahu potvrzuje. Pokud Vás můj osobní názor zajímá (čemuž bych se tedy skutečně
upřímně divil), přečtěte si tohle.
Ostatně i názory pana filosofa na rodinu jsou
značně kuriosní.
Toto je příspěvek páně Havlově k diskusím k zákonu
o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví: „Co mě na celé debatě
kolem toho tématu nejvíc zaujalo, byla naprosto absurdní ideologie páně
Kalouskovy strany a prezidenta republiky, že rodina má mít výhody, protože
plodí děti, na rozdíl od homosexuálních párů. To je pojetí rodiny jako
teletníku, jako místa, kde se připouštějí býci ke kravám, aby byla
telata." Citováno
z článku zde.
Nebyl by to ovšem pan Havel, aby do debaty o
homosexuálech hned nezamíchal duchovní rozměr: "Na tom není nic
spirituálního, nic duchovního. To je opravdu materiální, družstevní pojetí
rodiny. A to mě na celé diskusi nejvíc rozčilovalo."
Odhlédněme na okamžik od faktu, že dostatečný
počet fyzicky a duševně zdatných dětí je legitimním zájmem každého racionálně
uvažujícího politika myslícího do
budoucna (a já osobně tedy od politiků racionalitu požaduji) kdežto pan Havel
to shledává „absurdním“ a věnujme se tomu, jakým způsobem o nás tento vysoce
oceňovaný mudřec hovoří.
Jako otec
se cítím hluboce dotčen, ba uražen výroky pana myslitele, spisovatele a
exprezidenta Havla přirovnávajícího mé manželství k připouštění býka ke
krávě. Nemylte se, to řekl on, nikoliv pan Kalousek nebo Klaus. Těm byl tento
názor a výrazivo jen mazaně podsouván. Nikdo jiný mne nikdy nepřirovnával k
býkovi (což by se ještě dalo při dobré vůli považovat za lichotku) a mou
manželku ke krávě, což si tedy pane filosofe-mysliteli vyprošuji.
A mimochodem, připouští se „kráva býkem“, nikoliv „býk k krávě“ pane!
Alespoň se seznamte s terminologií, když už do něčeho, se sebevědomím sobě
vlastním, kecáte!
Podobné výroky
bych si už z hlediska základní lidské slušnosti (a onoho
„duchovna“ panem spisovatelem zmiňovaného) nikdy nedovolil vypustit z
huby vůči komukoliv a moje žena by to také v žádném případě od nikoho
nestrpěla. V méně civilizovaných (rozuměj: méně degenerovaných) společnostech
by patrně následovala fyzická inzultace autora takovéhoto výroku ze
strany partnera dotyčné dámy, popřípadě partnerů dotyčných dam.
Nenechám se ostatně poučovat od někoho, kdo by si
měl především zamést před svým vlastním prahem. Jestliže Hamlet říká na adresu
své matky a jejího uspěchaného sňatku, že „déle si i to zvíře stýská“, týká se
to v plné míře i osoby našeho bývalého prezidenta. Ačkoliv byl jeho rovněž
uspěchaný sňatek veřejností přijat se značnou dávkou tolerance, byl po
smrti jeho první ženy uzavřen bez diskusí v době neslušně krátké. Jaképak asi „spirituální a duchovní“ pouto panovalo ve vztahu k
manželce Olze, když takovým fofrem spěchal k jinému připouštění s někým, komu
se po Praze přezdívalo po jistém populárním taveném sýru, jehož jméno má shodou
okolností rovněž souvislost s hovězím dobytkem?
Pozorujete tu nápadnou podobnost mezi názory a
způsobem života svým a názory a způsobem života pana emeritního prezidenta?
Jen to tele v teletníku pana Havla stále nějak
absentuje. Že by děti a manipulaci s použitými plínkami považoval
pan filosof za málo „spirituální“ a tedy pod svoji úroveň? No, možná, že
je to tak pro příští generace lepší.
Tak tohle jste Vy, kdo se automaticky považuje za
privilegovanou „intelektuální elitu“,
která si osobuje nejen právo nás poučovat a kárat, ale dokonce považuje za své nezadatelné právo nám vládnout. Nezdá
se Vám, že jste to spíše Vy, kdo si zaslouží, aby se o něm mluvilo ve středním
rodě? Zároveň jsou to důvody, které ve mně postupně vypěstovaly stále rostoucí
nechuť k lidem Vašeho typu.
Toto je otevřený dopis a bude-li jeho text provozovatelem příslušných internetových
stránek schválen, bude tamtéž rovněž zveřejněn.
Podpis.
Tak milí čtenáři, o případné reakci paní
režisérky (o které hluboce pochybuji)
Vás neopomenu informovat.
S pozdravem „levicový intelektuál do domu, hůl
do ruky“
Váš Katoda
30.4.2011