Aneb malé zamyšlení nad stavem silniční dopravy a naší společnosti.
Nedávno proběhla tiskem zpráva, kterak na dálnici D1 budou jezdit rychlá
auta, další budou rozdělena na dálničních odděleních krajských policejních
správ. Zprávu jsem přijal celkem kladně, rychlostní limity se snažím dodržovat,
i když jezdím poměrně hodně, dosud mi nebyl od zavedení bodového systému
udělen jediný trestný bod, ani jsem se nezúčastnil žádné havárie, protože
nemám agresivní povahu a snažím se předpisy spíše dodržovat. A když se
tím ušetří nějaké pomačkané plechy nebo dokonce život, tak nakonec proč
ne.
Nedávno jsem vysvětloval svému synovi, který se byl aktérem nějakého
spíše banálního průšvihu, který policie vyšetřovala, ať se na policisty
nezlobí, že ho z něčeho obviňují, je to jen jejich práce a obviňovat musí
zkrátka každého, i když dostane trest neprávem, nesouhlasím, aby na ně
zanevřel, protože právo ani spravedlnost v podstatě neexistuje, jde jen
o takovou hru na dobro a zlo, a tak se k problémům musí přistupovat. Nejde
o to, kdo je vinný nebo neninný, kdo má nebo nemá pravdu. Co mají říkat
ti, co byli v Americe nevinně popravení na elektrickém křesle ?
V poslední době jsem policii i její práci vnímal velmi kladně, spoustu
řadových policistů opravdu bere svou práci velmi vážně a zodpovědně, mnohdy
až nad rámec svých povinností. Jejich aktivita je určitě pro společnost
přínosem, rád si přečtu, kterak neváhají i doslova s nasazením svého života
někomu nezištně pomoci. Snad se zamyslíte nad šílenou dobou ve které žijeme,
i když se jen pobavíte, nebudu se zlobit. Patřím k lidem přizpůsobivým,
rozhodně článek nepíšu s pocitem nějaké křivdy. Není namířen proti slušným
a poctivým policistům, jen proti několika iniciativním blbcům, kteří jak
se říkalo kdysi za socialismu jsou nebezpečnější než třídní nepřítel. Abychom
je odlišili, a nepůsobili poctivým policistům morální újmu, budeme je dále
nazývat jinak, a to Tupouny, vysvětlení pojmu bude dále rozebráno. Policejní
Tupouni doslova s nasazením svého života komplikují život, jsou nebezpeční
svému okolí i sami sobě. Nikdy jsem si nepřipustil, že by obraz policejních
Tupounů v denním tisku mohl být pravdivý. Novináři vždycky trošku přehánějí.
Dostal jsem lekci, a už si dovedu představit, jak tato tupá primitivní
banda, je opravdu schopna svého nepřítele zničit s krutou bezohledností,
klidně i za cenu okamžitého rozstřílení protivníka.
Další zpráva z tisku:
Právě na motorkáře si chce dopravní policie v rámci projektu „Bezpečnější
prázdniny“ posvítit jako první, a to vzhledem k tomu, že jestliže loni
zemřelo o letních prázdninách na silnicích 200 lidí, 40 z toho bylo motorkářů
....
Zprávě jsem nevěnoval pozornost, protože s motorkáři nemám nic společného.
Sice řidičák na motorku vlastním, instruktor mi dal razítko jen pod podmínkou
absolvování prvních jízd někde na polní cestě. Silniční motorku nevlastním.
Pouze jednou ještě před plyšovým převratem měl jsem tu čest projet se na
soutěžáku, kamarád jezdil sprinty. Jízda probíhala stylem - přidej, tam
ti jdou lidi, honem, ať to stihneš před ten kamión, jede ti do protivky
auto, a když jsem se k akci neměl, pomohl mi to osolit, celý šťastný přeřvával
kvílení vytočeného motoru někam hodně přes deset tisíc otáček, to je panečku
dým, že ? Kamarádovi několikrát papíry sebrali a pak vrátili, no zkrátka
motorkář každým kouskem duše, v garáži i spal raději než doma se svou ženou
a když byl s kamarády na závodech v Brně a pršelo, raději si sundal kabát
a přikryl motorku. Zkrátka magor, ale jinak super kluk.
Pro začátek je třeba definovat několik pojmů, které budeme potřebovat
k pochopení fungování současné kocourkovské společnosti.
Pojem pirát:
Pirát je někdo, kdo drancuje, okrádá, plení a loupí na moři resp. mořských
subjektech. Piráti obvykle přepadají jiné lodě, ale samozřejmě mají i své
cíle na pobřeží. Činy pirátů podobné těmto se nazývají pirátství. Myšlenka
pirátství je jednoduchá, jde o to ukrást někomu jinému loď plnou dárků,
jak zpívá Dan Landa. Člověk ani nemusí být průměrně inteligentní běloch,
aby na něco takového přišel. Pirátství je zkrátka kolektivní práce, a existují
pravidla, podle kterých si tito lidé svou kořist dělí. Nemusí vždy jít
o vyvrhele na okraji společnosti, známe z historie například korzáry. Šlo
o pirátství, ale s povolením vlády nebo panovníka. Piráti přepadali obchodních
lodi, které patřily k nepřátelskému národu. Oprávnění přepadnout loď a
zabavit zboží znamenalo, že země, jež pověření vydala, to nepovažovala
za zločin. Teprve roku 1854 se sedm zemí v Paříži dohodlo na zákazu takových
pověření a další národy následovaly v dohodě v Haagu. Na rozdíl od dřívějších
pirátů se šavlemi a s lodí se stěžní a množstvím plachet, dnes většina
pirátů disponuje motorovými čluny, kuklami na místo šátků a užívá AK-47
spíše než šavle. Česká republika bohužel neměla moře, a tak tedy v historii
naší vlasti nenajdeme žádnou zmínku o těchto odvážných dobrodruzích.
Silniční pirát:
Podle mediální masáže jde o skupinu motoristů, překračující povolenou
rychlost. Dosud jsem patřil mezi "uvědomělé" občany, kteří se kloní spíš
na stranu mediální "pravdy", tzn. jakákoli buzerace je dobrá, jen když
se zachrání jeden život. Nejde o životy, jde jen o to, aby stát nahrabal
škváru, rozhodně státu nejde o idealistické kategorie typu bezpečnost na
silnicích, snad jen zamáčkne v oku slizičku nad dojnou kravičkou, která
mu pošla ač ještě mohla nadojit spoustu mlíčka. Jenže ouha, zjistil jsem
na vlastní kůži jak špinavá hra se za naše peníze hraje. Stačí si najít
definici manipulace. Základním prostředkem manipulace je v manipulovaném
vzbudit pocit viny. Jak mohou média označovat někoho pirátem? Nosíme zbraně
a pálíme po svých obětech? Drancujeme a loupíme? Okrádáme někoho? Snad
by se do této definice hodili policisté. Označení ale nesedí, dovolím si
poznamenat D-Fensovými slovy "Nějak to nemá koule". Pirát je odvážný dobrodruh.
Při vší úctě, páni policisté.
Dopravní policie:
Nedávno mi můj synek pomáhal na internetu najít nějakou pohádku pro
svou malou sestřičku, tak jsem měl možnost vidět několik příběhů o Gumídcích,
to je síla, jak výše uvedený pohádkový seriál sedí na fungování naší policie.
Viz stránky http://cs.wikipedia.org/wiki/Gumídci.
Zkrátka a dobře, loupeživý rytíř kníže Ignor sedí na hradě a vymýšlí
plány, jak podusit Gumídky. Gumídci mají stejně z Ignora akorát tak srandu.
Tupouni, Ignorova úderná rota vedená Stoupou, oddaným loajálním vlezdoprdeleckým
tupounským zakrslíkem, co si o sobě myslí, bůhví jak není chytrý a jak
dokáže Gumídky potřít tvrdou pěstí, to opravdu na spoustu kocourkovských
papalášů sedí.
Tak, omlouvám se za poněkud rozvláčný úvod.
Jak už bylo zmíněno, Tupoun Stoupa rozdal svým nohsledům Passaty R36.
Prý jsou namířeny proti pirátům na dálnicích. Dejte si pozor, média mlží
! Lítají všude ! Jak víme, Ignor alias stát nenávidí individualistické
Gumídky. A nejhoršími Gumídky jsou motorkáři. Motorkáři nutně musí být
individualisté. Dost dobře nechápu, proč jsou nadšení když si mohou oblíct
koženou bundu s namalovanou lebkou na zádech, případně nasadit si na hlavu
fašistickou helmu s kravskýma rohama a sednout na cosi, co má dvě kola
a brutální výkon srovnatelný s přeplňovaným vidlicovým šestiválcem. Hodně
jich zemřelo a zemře, s tím nikdo nic nenadělá. Motorkář asi na životě
moc nelpí. Nakonec každý musí zemřít, nejlépe mladý. Motorka není levná
záležitost, přesto mnozí raději investují leckdy těžce vydělané peníze
do stroje snů, nežerou reklamy na novou fábii nebo salám gothaj. Sdružují
se, pořádají akce, nejsou líní, nebojí se smrti, tím méně Ignorů a Stoupů.
Třeba jim ukázat, kdo je pánem, jde o to sebrat jim hračku. Hra na honěnou
začíná.
Měl jsem smůlu, a připletl se nic zlého netuše do škádlení mezi policejními
Tupouny a Gumídkem na motorce. Jedu si po silnici z Frýdlantu na Frýdek-Místek.
Silnice je dobrá, dvouproudová, avšak místy trošku rozmlácená. Počasí slušné,
viditelnost skvělá. Slunečná neděle, ručička rychloměru se pohupuje kolem
stovky, jen datum třináctého mě mělo varovat. Z pravého pruhu přejíždím
do levého, předjíždím kolonu svátečních jezdců, mírně zrychluji, za mnou
svítěj dvě řady ledek, nějakej pilot v Audi R8, z nudy ohryzává volant.
Šofér je v klidu, pomalu mne dojíždí a zřejmě s vyřazeným vyřazeným kvaltem
čeká až dokončím manévr, aby vidlicový desetiválec supersportu nesežal
i trávu kolem cesty. Tak se urychleně vracím do pravého, Audi přede mě.
Pět set kobylek si lehce zabrblá, z výfuků vylétnou dva obláčky páry, kochám
se krásou uměleckého díla, samozřejmě nezbytná značka s čísly 75-75. Audi
lehce zrychluje na rychlost kolem 140 - 150 km/h a klidnou, nikoho neomezující
a neohrožující jízdou mizí. Prostě idylka, asi místní mafián, ale charakter.
Vlevo prolétá kolem mě motorka typ Énn.ééén a hladce předjíždí Audinu,
tipnul bych rychlost kolem 200 km/h, a postupně mizí v dáli. Blázen, přemýšlím,
doufám že ví co dělá. Nerad bych viděl o pár kilometrů dál rozmazaný střeva
po silnici, jedu zrovna domů z pařby k obědu, znám se, bylo by mi kluka
líto. Divná doba. Proč tak riskuje? Přede mnou v pravém zase kolona, pomalejších
vozů, dojíždějících Avii. Začínám předjíždět. Zhruba kilometr za mnou registruji
něco v pravém pruhu, Za chvíli mi na šestou hodinu přilétá černej Passat.
Divoce na mě najíždí, bliká jak šílenec, asi abych uhnul. No tohle je ale
buď hard-core blbeček, nebo se svět zbláznil, asi pan podnikatel spěchá
k obědu, aby mu ženuška neumyla hlavu suchým šamponem, nebo někde hoří?
Podobné týpky z duše nenávidím, morálně pro mne znamenají vrchol ignorance,
snad si nemyslí, že si budu kvůli němu honit triko, rád každému vyjdu vstříc,
ale jak? Co mám dělat? Vtlačit se do kolony ? Tam není místo, musel bych
někoho ohrozit. Navíc Passat se mi lepí těsně na kufr. Situace začíná být
kritická. Kdyby mi přeběhlo přes cestu zvíře, třeba pes, dupnu na brzdu
a hra na honěnou končí haváriií, zadek mého pašíka už není pěkný, přestříkat
by ho nebylo marné. Nemám svinskou povahu, zavrhuji psa. Nejčistší řešení
situace bylo sundat nohu z plynu a kochat se pohledem na zuřícího neurotika.
Avšak nemám v povaze někoho omezovat, radši trošku zrychlím. Co tím sleduješ
šupáku? Podle stylu jízdy odhaduji blikajícího idiota tak na motorizaci
maximálně 1.9 Tdi, než ti zachrochtá turbo, budu už v prachu, blbečku.
Podřazuji z pětky na tři, motor na LPG má nefunkční omezovač otáček, odborně
ošetřený katalyzátor dělá taky svý. Pašík nabírá rychlost jak střelená
srna, na tachometr nekoukám a těší mě, jak novej Pašík za mnou odpadne,
znám to. Nějak neodpadá, divný, neřeším. Podržím ze slušnosti plyn a tlačím
trojku přes maximum. Užívám si příjemné zatlačení do sedaček, kolona je
úspěšně předjetá, zařazuji se tedy do pravého. Oops, sakra, sedmdesátka,
asi kvůli nadcházejícím křižovatkám. Raději dobržďuji, opravdu jedu hodně
rychle. Passat se řadí přede mne. Je mi divný, proč jede sedmdesátkou,
když tak spěchal, vždyť jeho rychlost na volném úseku musela být určitě
přes 180. Konec omezení, přesto Passat přede mnou se nějak nemá k zrychlení,
jede kolem stovky, asi provokuje a rád by si zazávodil. Nemám ve zvyku
přistupovat na přihlouplou hru, přemýšlím, kde ty blbečci berou prachy
na poměrně drahá autíčka, přemýšlím, že mu asi při tak divoké jízdě vypadaly
plomby ze zubů, cesta je opravdu ještě horší, no vidíš, je ti líto tlumičů,
viď ? Zajímá mě motorizace, přijíždím trošku blíž, doprdele čtu písmenka
R a 6 nenápadně umístěná v pravém dolním rohu kapoty. Zatmavená skla, začínám
se potit hrůzou, to není možný, vždyť tohle kurva patří na dálnice, ne
? Opatrně ubírám plyn, asi jsem paranoidní. Jedu 80, auto přede mnou také
ubírá, Sundám nohu z plynu úplně, následně podřazuji, vjíždíme do obce,
koukám, kde bych zdrhnul. Zvolňuji na 40, předjíždí nás Avie, řidič čučí
jak puk, nechápe. Já ano, nejhorší obavy se naplnily, nastává diskotéka.
Je mi jasný, že jde do tuhého. Tady mne nezachrání nic, policie zastavuje
v odstavném pruhu, tak zastavuji taky. Je mi zle. Mladší Simír vystupuje
z místa spolujezdce a dívá se hodně přísně. Je mi na zvracení, tady se
nepůjde jen tak vykroutit. Nasranej ale není. Aspoň že tak, policista je
opravdu jen zaměstnanec státu, který se dal do služeb jen kvůli pochybnému
prospěchu.
Simír: "Dobrý den, pane řidiči, silniční kontrola, předložte doklady
od vozidla a řidičský průkaz".
( o přestupku z hlediska rychlosti nepadlo zatím ani slovo, to bude
hustý, vyjedou na mě s plnou parádou )
Hledám doklady, nasazuji absolutně neutrální výraz, slušně je Simírovi
podávám.
Pohrávám si s myšlenkou, že se Simíra zeptám, proč to auto nemají na
přední kapotě označený taky lebkou, takovou jako měl motorkář na bundě,
aby bylo každýmu jasný, o co jde a klidil se jim z šupem z cesty.
Nejsem ale v situaci, kdy bych si mohl dovolit žertovat, ne nadarmo
se říká mlčeti zlato, zkusíme, jaký trumf vynesou. Následující Simírova
otázka mne doslova přibíjí k zemi.
"Jste ochoten podrobit se dechové zkoušce?"
"Samozřejmě, nemám nic proti"
V tom mi to došlo, včera jsme drsně pařili, bývalá spolužačka se mě
snažila opít, jen jsem si vzpomínal, že jsme problém vyřešili raději diplomatickou
cestou, pak jsme ještě ve vířivce ráno rozebírali pravidla hry na kamennou
tvář, docela legrace. Kdeže legrace a kamenná tvář hráče pokru jsou, sakra,
to je svinsky tenkej led, Simír mě utopí jako kotě. Opravdu nekecám, podlomily
se mi kolena tak, že jsem nebyl schopný trvale foukat, budu mít určitě
zbytkový alkohol ! Uklidňuji se, že jsem toho moc zas tak moc nevypil,
přestal jsem s chlastáním kolem druhé ráno, a teď máme dvě hodiny odpoledne,
i tak viditelně blednu. Snad jsem to v noci vypotil. Chlast mi toho opravdu
moc neříká, když dostanu nějakou "slivovici", co není moc dobrá a ani zedníci
ji nechtějí, liju ji do Pašíka místo kapaliny do ostřikovače. Přemýšlím
o životě bez řidičáku, práce, peněz a jakou neskutečnou radost bude mít
moje ženuška, policie na mě prakticky uvalí domácí vězení, bydlíme na vesnici
a bez auta jsem vyřízenej. Bude mě všude vozit a starat se o mě, z jejího
pohledu idylka. Přemýšlím, jak asi muselo být židovi, když jej příslušník
sborů SS posílal do plynu, naštěstí jsme v jiné době na a na jiném místě,
českým policistům se přece na kapotě ani čepici dosud stříbrná umlčí lebka
neblýská, ještě to zřejmě v parlamentu neprošlo. Takže klid, nejde o život,
ale jen o papíry a pokutu. Tuším na školení řidičů nám říkali deset, nevím,
kolik se dává, pravidla vážně výrazně neporušuji a jestli na to vůbec teď
v době krize budu mít. Myslel jsem si, že tohleto se mi nikdy nemůže stát.
Simír vidí, že trefil do černého, nasazuje chápavě dobrácký výraz, přemýšlím,
jestli hraje divadýlko, jde mu to náramně. Kupodivu v jeho tváři se zračí
i náznak soucitu, snad není typickým fízláckým hajzlíkem, co má akorát
potěšení z cizího neštěstí. Uklidňuje mě, že to snad nebude tak zlý,
evidentně má s týpky posilněnými alkoholem za volantem zkušenosti. Klepu
se hrůzou, snažím se foukat opatrně, prý to pomáhá. Foukám špatně. Foukám
ještě dvakrát a pořádně, zase nic ! Sláva ! S alkoholem bych byl okamžitě
jasnej. Simír je evidentně zklamaný, nekouká přísně, ale spíš smutně, asi
nebudou prémie, možná staví barák a bakšiš dnes by se hold šikl. Nečekaný
obrat situace mne potěšil, hřeje mě vědomí ušetřeného balíku, dostávám
zdravou barvu do tváře. Tak na mě mají rychlost, sice mě donutili, ale
Ignorovi Stoupové mi za pravdu nedají, ta loupeživá banda drží pohromadě
jak doktoři v nemocnici když někdo exne nebo námořníci na ponorce. Manévry
Simírů naštěstí nebyly zas tak moc čisté, zkusím na tomto faktu vystavět
svou obhajobu.
Simír: Díváte se do zpětného zrcátka, jak to, že nesledujete provoz
za sebou?
Teď jsem zmatený, jaký sledování provozu, co ten člověk po mě chce ?
To na mě nic jinýho nemají ? Cítím pevnou půdu pod nohama.
Samozřejmě že sleduji provoz za sebou.
Simír: To jste nás neviděl? Vždyť jste nám vjel přímo do cesty!
"Tohle snad nemyslíte vážně, děláte si legraci, vjel jsem do levého
pruhu když jste byli za mnou tak kilometr! A pak jste na mě začali divoce
najíždět a vyblikávat! Do kolony se mi zpátky nechtělo, myslel jsem si,
že jde o nějaké podnikatelské hovado, takových kreténů jezdí po našich
silnicích spousta!. Tak jsem trošku přidal, abych vám udělal radost! Nenávidím
arogantní hovada, kteří se na mne lepí a vyblikávají, když je tady 90 a
jedu kolem 110. A vy mě jako chcete kázat něco o morálce? Že se nestydíte!
Nevyblikával mě ani ten mafián v R8, asi to byl slušnej člověk."
Simír: skřípe zubama a začíná být nějak nesvůj. Koho jste myslel těma
hovadama ?
"Promiňte, nemyslel jsem to přímo na vás, ale vážně na tohleto chování
jsem z našich cest zvyklý, jen mne zarazilo, že nemáte protekční značku
jak ta R8 před vámi, tak jsem si myslel, že jedete ten závod zbohatlíků,
jak ho ukazovali v televizi a nechtěl jsem Vám překážet, jen to levný auto
se mi nezdálo, tak jsem usoudil, že patříte do sorty spěchajících podnikatelů,
kreří musí mít každej rok nový auto i kdyby měli mít i slipy na leasing
a ostatní jsou pro ně plebs a obtížný hmyz. Co by jste dělali, kdybych
třeba pochopil o koho jde a dupnul na brzdy, mám je zgenerálkovaný"
Trošku sním, myslím, že brždění by bylo v můj prospěch, nižší hmotnost
mého vozu a moment překvapení by znamenaly téměř jisté sestřelení policejního
specilálu. To by byl cool zápich přijet s dírou v chladiči na odtahovce.
Úplně vidím jak se sbíhají policisté kouknout na svou chloubu s velkou
dírou od mého rezavého tažného a jak policejní šéf Tupounům spílá. Samozřejmě
by za to mohl pes, přebíhající vozovku, který utekl. Nedodržení bezpečné
vzdálenosti. Dosud jsem na nic takového myšlenky neměl, nemám hajzlovskou
povahu, ale možná pochopím a časem se změním. Kdyby se mi stala podobná
situace, už za sebe neručím. Včera mi jedno policejní hovado nedalo přednost,
škoda, mám rodinu a tedy se nemohu zrakvit, tak jsem se aspoń spokojil
s minutím jeho oktávky o zhruba půl metru a několika velmi sprostými nadávkami.
Možná uzavřu vysokou životní pojistku.
Simír: Řekli bychom, že jste nám tam vjel.
Neříkám na to vůbec nic, Simír toho využívá k protiútoku
Tak, váš přestupek spočívá v překročení maximální povolené rychlosti,
za což dostanete pokutu a tři body.
"Dobrá, přestupek uznávám."
Dochází mi, jaké mám štěstí, že jsem po návratu do kolony přibrzdil
kvůli sedmdesátce, operuji tím, že opravdu neporušuji předpisy, jak měli
možnost zjistit, tím, jak mě vyblikali, mě vlastně donutili spáchat přestupek,
protože řadit se zpět do kolony kvůli vyblikávání jaksi nehodlám, ani to
nešlo. Zdá se, že policista kupodivu není špatný chlap a moje námitky chápe,
tak vytýkám mu akorát nesportovní jednání, nad tímto argumentem nefalšovaně
žasne, správně podotýká, jak jsem z toho vyšel lacino, nezastavili mne
hned, čekali jak vlítnu do sedmdesátky. Ještě, že celkem dodržuji předpisy.
Ať to přizná coby polehčující okolnost, argumentuji tím, že jsem svou jízdou
opravdu nikoho neomezil ani neohrozil, a jak mám kurva vědět, že se tady
pořádá hon na motorkáře.
Simír: "Řeknu Vám to na rovinu, vzadu máme kamery a jste natočený,
jak to jednou zmáčknem, smazat to nemůžeme, to by se šéfovi nelíbilo."
"Tak proč proboha děláte takový blbosti"
Simír: "Zásadní blbost jste udělal Vy, kdyby jste přibrzdil ..."
Kontruji: "Ze 110 na 80 ? , to by mělo vaše autíčko díru v chladiči,
a já mám k autům kladný vztah, i když je řídí hovada"
Simír: "Nezačínejte s tím zas, nebo se neznám"
Dávám si pozor na jazyk, Simír mě může zkontrolovat třeba lékárničku,
sice prý se dává pokuta jen za ten nejdražší přestupek, ale kdo ví. Vytýká
mi prasklou zástěrku a upadlé víčko na LPG, raději poslušně mlčím.
Proč nakonec dělat problémy, ani na to nemám čas handrkovat se o pár
stokorun, myslím si.
Poté skučím nad výškou pokuty, chytám se za hlavu a sonduji možnosti
nějakého lehčího postihu. Dozvídám se, že jsem je nasral, protože honili
motorkáře, co jim kvůli mě ujel. Netajím svou radost, z toho, že jim ujel.
Mohl chudák přijít o papíry. Dále polemizujeme o tom, co je nebezpečnější,
vylézá šofér, s tím se také bavím o tom, kdo je nebezpečnější, zdali motorkář
nebo oni, a že nechápu, proč mě buzerují když jedou minimálně dvakrát tolik,
co je povolená rychlost. Nevidím rozdíl, snad jen že ač můj pašík je starší,
zas se to setře tím, že jsem hold starší a tudíž mám asi víc najeto, navíc
nejezdím jak vrah. Zpozoroval, že mu teče s auta olej, ono pašíka znám,
koukám, že to valí ze serva, přemýšlím kdoví, jestli v pořádku dojedou,
neříkám raději už nic, kluci volají servis, zadřené čerpadlo je průser.
Akorát říkám, že u policie bych pracovat nemohl, neměl bych to srdce tak
pěkné auto ničit, i když by nebylo moje. Že mám pašíka podstatně staršího
a žádnej olej mi nikde neteče. Řidič je evidentně nasraný. Jeho kolega
se se mnou loučí srdečně, podáváme si ruku, přejeme si navzájem pěkný den
a litujeme, že jsme se setkali při této situaci. Šofér mi vystavuje blok
tak, aby nebylo vidět razítko celý, tak aby řeč nestála zírám na spz. Říkám,
že problémy nikomu dělat nehodlám, stejně by bych neuspěl, to mají vymakaný.
Nejde ani tak o pokutu, spíš o nesportovní přístup. Po silnicích se prohání
katastrofální množství nejrůznějších hovad, zvykl jsem si na ně a nevadí
mi. Jsou celkem čitelní. Teď přibyla hovada nová.
Teprve teď mi dochází, v jakém nebezpečí se nacházely moje papíry, stačilo
jet v obci osmdesát jak všichni kolem a bylo by to v háji. Oni opravdu
čekali, že se se mnou budou honit a pak by mě s radostí osolili. Nemohl
bych ani pípnout, takhle si na ně otvírám hubu, to jim kazí radost. Jejich
úkolem není pomáhat a chránit, ale provokovat a sbírat pak papíry. Krutě
překračují rychlosti v ničím neoznačených autech ne na dálnicích, ale úplně
obyčejných cestách, nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby děda v shade
dundrdcvancich přehlédl tyhlety týpky, navíc v černým autě, co nejde moc
vidět. Byli by na sračku všichni. Nebezpečí je reálné, dle statistik havaruje
kolem 25 % policejních vozů. Není se co divit, ono jezdit byť v novém a
pěkném autě rychlostí kolem 200 km/hodinu v normálním provozu na obyčejné
silnici místy mizerně zalátané je o průser, machanismus je jasný, Pašík
má dost nízký podvozek, udělá to na nerovnosti jen lehké ťuk, což přes
rachot V6 slyšet nejde, olej ze servořízení pomalu vytéká, když u Pašíka
uteče toho servooleje tolik, aby čerpadlo cuclo vzduch, volant ztvrdne,
pak se musí opravdu použít brutální síla aby se volantem dalo pohnout.
Dvoulitr na cestě udržet při normální rychlosti je problém, troufám si
tvrdit, že V6 s obsahem přes 3,5 litru v 200km/hodinu je nemožnost, snad
jen Arnold by to dokázal. Piloti porouchaného stroje musí nutně přinejmenším
skončit v poli s rozbitou hubou. Taky jezdím po silnici, co hůř může to
být třeba moje žena, kterou takovej kamikadze sestřelí. Raději nedomýšlet.
Honí si lidi jen tak pro zábavu nebo spíš pro peníze ? Týpci v R36
zabít někoho mohli a ještě můžou, mají na to náběh. Nemusí jít o prasklou
hydrauliku, stačí ve 200 km/h "jen" dostat defekt od odhozeného hřebíku.
I kdyby se jeden z těchto agentů s povolením zabíjet nad sebou zamyslel
a vedlo to k jednomu ušetřenému životu má tento můj článeček smysl. Policie
jako taková u mne tímto činem skončila. Že vůbec nemají morální právo mi
udělovat nějaké body. Jsou z toho oba evidentně rozhozený, je mi jich celkem
líto, tak nepřidávám svou oblíbenou hlášku, že za Hitlera takový jak oni
posílali Židy do plynu. Přemýšlím, že bych nikdy nemohl dělat takovouto
kontraproduktivní práci, co je úplně k hovnu.
Ano, policie být musí, třeba alkohol za volantem je vážný dopravní přestupek.
Jaký je však rozdíl mezi tím, je -li někdo opilý, protože vypil po nedělním
obědě jedno pivo a usedl za volant nebo mezi policistou v rychlém autě,
totálně zpitého absolutní mocí. Chápu, že policisté pronásledující motorkáře
nemusí dodržovat rychlostní limity, na druhou stranu by měli odpovědně
zvážit rizika svého počínání a nechovat se k ostatním účastníkům silničního
provozu jako hulváti. Kdo jim dal právo ohrožovat ostatní zběsilou jízdou
? Co je nebezpečnější, motorkář jedoucí 200km/hodinu nebo auto vážící 1700
kg stenou rychlostí? Každý právní předpis by měl vycházet ze základů elementární
slušnosti, jestliže tomu tak není, předpis se stává kusem papíru. Jde totiž
o zvrácenou diktaturu mocných proti obyčejným, v rámci možností slušným
občanům, přispívajících svou každodenní prací k fungování této přiblblé
kocourkovské společnosti.
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak se dá proti bezpráví a zvůli bojovat.
Kdysi za bývalého režimu jsem šel se spolužákem z hospody kolem policejní
stanice, nějak nerozdýchal, že nás před týdnem policajti jen za účast na
nepovoleném koncertě zavřeli do Avie a vyslýchali. Klasičtí Tupouni si
vybrali nás, protože jsme měli skripta, mysleli si, že je to samizdat,
průser jak hrom, v nich navíc závadný obsah - kapitalistická ekonomie.
Byli jsme na policii dlouho, soudruzi nás dokonutili i k přiznání. Zachránilo
nás pouze vytažení největšího trumfu, kamarád chodil tehdá s dcerou vysokého
komunistického papaláše. Teprve poté uznali s velkou ostudou omyl, připadal
jsem si jak ve Švejkovi, věhlas Tupounů byl ohromný. Spolužák poté ulamoval
jak zběsilý policejním autům antény a zrcátka, kudy chodil, kde je zahlíd.
Ubohý čin. Policejních aut jezdilo po světě strašně moc.
Firmě zvané stát i policii jde o svou dobrou image, je mi jasné, že
do honičky jsem se připletl čirou náhodou a akce nebyla namířena proti
mě. Policisté se zaměřili na náhradní cíl, když jim motorkář ujel, přece
nepojedou domů s prázdnou. Svými blbými řečmi a jízdou bez dělání nějakých
zásadních bot jsem je aspoň dvě hodinky zdržel, jejich cíl byl jasný, sbírat
lidem papíry, cíl mise asi nebyl splněn, vrátili se beztak na základnu
s mými mizernými třemi body a tekoucím servem. Motorkář ujel. Pokutu sice
dali, ale chtěl jsem složenku a budu jim volat, že nemám na zaplacení a
chci se domluvit na splátovém kalendáři, čímž zaměstnám další bandu Tupounů,
kteří nebudou stíhat vymáhat další pokuty. Je třeba dělat systému potíže
ze zásady. V Království knížete Ignora jde o to, aby měli mezi svými poddanými
Stoupové i jejich biřicové Tupouni nějakou vážnost. Problém je v tom, že
ač na venek "vystupují profesionálně" a "pomáhají a chrání" uvnitř je něco
shnilého. Měří se dvojím metrem, na to kocourkovská společnost možná dojede.
Nemám v úmyslu komplikovat někomu život, lite verzi posílám na ovk@mvcr.cz,
jen se přimlouvám, jestli by nešlo zařídit, aby se natáčela jízda policistů
celá, protože jinak opravdu vypustíte na silnici agenty s povolením zabíjet.
Chtělo by to více prověřit posádky těcho policejních vozů. Člověk, pilotující
policejní speciál by neměl být duševně nemocný.
Neuměl by někdo právně rozebrat následující
problematiku?
Zdravím rychlé policisty, rychlého motorkáře (mám u něho pivo), a nežerte
prosím tolik ty sračky o Kobře 11 na TV Hovno.
16.09.2009 JK