Chtěl bych se podělit o zkušenost z Ikea Zličín z neděle 29.6.2013.
Potřeboval jsem zásuvku nebo lépe šuplík do kuchyňské linky a v Ikea již
roky prodávají model, který používají i někteří truhláři. Chtěl jsem něco
ozkoušeného s rozumným poměrem cena/výkon. Nic víc.
Nebudu podrobně popisovat, co předcházelo objednání zásuvky ve zličínské
Ikea, ale za zmínku stojí skutečnost, že „prodávající“ u infokiosku v oddělení
kuchyní nebyl schopen ovládat systém, vydávající pořadová čísla – věc,
se kterou pracuje každý den. Dovozuji, že to je příklad cost cuttingu v
praxi, kdy firma buď zaměstnance nevyškolí nebo zaměstnanec nemá schopnosti
na činnosti po něm požadované. I díky výše uvedenému trvalo objednání (některé
položky Ikea nemá ve skladu v přízemí, ale musí se jet vyzvednout do externího
skladu cca 5 minut autem) přes půl hodiny. Nakonec mi byla vystavena faktura/objednávka
na „šuplík“ s tlumiči, celkem 3 položky, cca 800 Kč, bez problému zaplacena
u pokladny.
Po zaplacení jsem přejel do skladu Ikea, v areálu známém jako Mototechna.
V přijímací kanceláři nebo jak by se dal pojmenovat prostor, který je vestavěný
do velké haly s jeřábovou dráhou a rampami, jsem předal obsluhujícímu účtenku
z pokladny a objednávku s tím, že si jdu vyzvednout zaplacené zboží. V
tu dobu byly v místnosti ještě dvě osoby, čekající na vydání zboží. Všechno
vypadalo normálně do té doby, než mě obsluhující odbyl s tím, že se moje
objednávka /3 položky/ není ještě připravena a ať si sednu a sleduji LCD
monitor na pultě, kde se zobrazují informace, která objednávka je k vyzvednutí,
která se připravuje a která je v systému nová. Po půlhodině, kdy se moje
objednávka dostala na nejvyšší místo mezi objednávkami, které se připravují
a několik objednávek ji přeskočilo mezi objednávky připravené k odběru
jsem se šel zeptat obsluhy, kdy mi bude moje zboží vydáno. V tu chvíli
již bylo v místnosti několik osob, čekajících stejně jako já na vydání
zboží s tím, že některým bylo zboží vydáno prakticky ihned a někteří byli
požádáni o to, aby počkali. Obsluhující mě odbyl s tím, že mám čekat, protože
moje objednávka nebyla ještě skladníky dokončena. Na moji otázku, co mohu
udělat pro to, aby se skladníci začali zabývat mojí objednávkou a já dostal
své tři zaplacené kusy jsem dostal odpověď, že je jen na skladnících, kdy
objednávku vyřídí.
Ano, přiznám se, že od této chvíle jsem přestal být milý zákazník a
stala se ze mě osoba, která chce dostat své zboží. K fyzickému násilí nedošlo,
ale důrazně jsem pánovi za pultem oznámil, že chci své zboží a že už nebudu
dál čekat. Chlapík /něco mezi 40-50lety, odhaduji/ něco zamumlal a odešel
za dveře do skladu. Během okamžiku se vrátil a v ruce nesl mé tři objednané
položky. Dovozuji, že skladník prostě nezadal do systému informaci, že
je objednávka připravena. Nedovedu posoudit, jak dlouho tam zboží čekalo,
ale možná mě tím Ikea připravila možná o 5 možná o 30 minut života. Zbytečně.
Obsluhující beze slova zboží položil na pult, v ruce měl mou účtenku
od pokladny a předložil mi k podepsáni papír formátu A4, kde jsem svým
podpisem stvrdil převzetí 3ks „balení“ a kam jsem k jeho nelibosti rukou
připsal informaci, že jsem převzal zboží v nerozbalených obalech a nejsem
na místě schopen posoudit, zda jsou v krabicích všechny náležitosti.
Po předání podepsaného předávacího dokumentu jsem si chtěl své zboží
převzít společně s účtenkou, kterou jsem chlapíkovi předal ke kontrole.
Ten na její zadní stranu dal razítko a oznámil mi, že ji musím podepsat.
Co je na razítku naleznete v příloze. Odmítl jsem mu podepsat MOJI účtenku,
nevidím jediný důvod, proč by mě měl prodávající nutit něco podepisovat
na dokladu o zaplacení. Požádal jsem jej, aby mi z důvodu právní jistoty
sdělil, na základě jakého závazného právního předpisu musím podepisovat
SVOJI účtenku. Nezmohl se na nic jiného, než na odpověď, že to tak musí
dělat a že mi zboží bez podpisu nevydá. Neprodleně jsem jej požádal, aby
mi zavolal osobu, se kterou mohu řešit reklamaci, na což ovšem nereagoval
a začal zboží odnášet.
Když to shrnu: opomenu-li – s prominutím –bordel, který v Ikea při objednávání/vydávání
panuje, byl jsem v situaci, kdy jsem zaplatil zboží, ale prodejce si jeho
vydání podmiňoval splněním nesmyslné podmínky, nemající oporu v legislativě
a na kterou jsem nebyl ochoten přistoupit. Proč bych na SVÉM dokladu o
zaplacení měl cokoli podepisovat? Přiznám se, že mi v tu chvíli blesklo
hlavou, že když podepíšu, tak příště po mě budou chtít třeba zazpívat písničku?
Nebo budou chtít podepsat objektivní odpovědnost, že musím zajistit, že
si v šuplíku nikdo nikdy nepřicvakne prst? Na účtenku, kterou si odnesu
domů a zřejmě založím do šuplíku, kde bude ležet pravděpodobně až do konce
záruční doby zboží? Pochopil jsem, v jaké situaci byl William Foster ve
filmu Volný pád. Já na rozdíl od něj neměl po ruce baseballovou pálku tak
jsem věc vyřešil jinak. Oznámil jsem prodavači, že byla uzavřena platná
kupní smlouva, za zboží bylo zaplacena plná částka, že si beru své zboží
, natáhl jsem se přes pult a vytrhl jsem mu krabici z ruky i s účtenkou
a odcházel kolem fronty čekajících zákazníků ke dveřím. Zaregistroval jsem
kamenné obličeje lidí, čekajících ve frontě i to, že jsou všichni plně
zticha.
Prodavač začal řvát jak raněná svině, že na mě zavolá policii, za což
jsem jej pochválil jako za dobrý nápad. Najednou se v místnosti objevila
i kolegyně prodávajícího (možná jeho nadřízená, protože než jsem místnost
opustil, zaslechl jsem, jak jí prodavač vysvětluje, o co šlo), než jsem
došel cca 20m k autu, začala kolem mě prodavačka pobíhat, mávat mi před
obličejem podepsaným předávacím protokolem a nepříčetně řvát „pane, je
to Váš podpis? Je to Váš podpis?“
WTF „ je to Váš podpis?“ – předávací protokol jsem před prodavačem vlastnoručně
podepsal, tak co mě bude bába obtěžovat… Prostě jsem ji vyignoroval a ona
se stáhla. V tu chvíli přiběhl prodavač a začal si opisovat RZ/SPZ aut
před výdejním místem Ikea, jak jsem po chvíli pochopil proto, že nevěděl,
do kterého auta půjdu. Psát si může, co chce, auto jsem měl půjčené, a
i kdyby bylo moje, tak ať si informaci o RZ auta třeba nechá vytetovat
na záda.
Nastoupil jsem a odjel. Šuplík mám doma a nic víc jsem nechtěl.
Vím, že většina z Vás mě odsoudí a budou si o mně myslet, že jsem zakomplexovaný
chudák, ale chtěl jsem se s Vámi podělit o pro mě neuvěřitelnou zkušenost.
Nechtěl jsem nic jiného, než to, co jsem měl právo, splnil všechny podmínky
a … když nepodepíšu zadní stranu účtenky – ano toho proužku termopapíru
z registrační pokladny – tak nedostanu své zaplacené zboží? Co bude příště?
Navíc jsem se na místě nedovolal žádné „spravedlnosti“, prodavač se mi
pokoušel zaplacené zboží sebrat!
Nejhorší je, že při čekání jsem si všiml, že všichni zákazníci, kteří
měli to štěstí být obslouženi přede mnou bez rozmyslu podepsali jak předávací
dokument (což je v pořádku), tak i zadní stranu SVÉ účtenky. Bylo vidět,
že vůbec nečtou, co podepisují a nepřemýšlejí, proč to podepisují, prostě
jim stačilo říct: „podepište to tady… a ještě tady“ a bylo to.
Od Ikea jsem se nedozvěděl, na základě čeho mi vznikla povinnost podepisovat
zadní stranu účtenky – chtěl jsem mluvit s někým kompetentním, ale nebylo
mi to umožněno-prodavač mi nikoho nezavolal. Když něco podepisuji, tak
mi to musí dávat smysl a musím vědět, k čemu jsem se podpisem zavázal.
Nehodlám se podepisovat na originály dokumentů, které jsou moje. Obchodník
si z nic žádnou kopii nepořizoval.
Použiji malý oslí můstek – úplně si dovedu představit, že při jakémkoli
kontaktu se správními orgány, policií ať už státní nebo nedejbože obecní
stačí ovci říct – podepište to tady…tady … a ještě tady., to je jen formalita…
proč by se ovce nepodepsala policajtovi, když je se schopna podepsat „hokynářovi
v krámě“… na jakýkoli dokument…
Celé příhoda se mi zdála absurdní – navíc nikdo z kupujících přede mnou
se nad ničím nepozastavil a podepsal - proto jsem se rozhodl podělit se
s Vámi o svůj zážitek.
01.10.2013 JaJ