Myslím, že by čtenářstvu těchto stránek mohlo přijít vhod se seznámit
s pravidly dopravy v koutech světa, kde osobní automobilová doprava dorazila
ne tak docela dávno.
Jmenovitě bych chtěl psát o dopravě v zemi zatím ještě nejlidnatější
a to o aglomeraci Šanghaj.
Silniční síť
Silniční síť v Šanghaji je řešena velkoryse. Základem jsou silnice o
více jízdních pruzích, kde vnější pruh je zcela určen pro dopravní prostředky
jednostopé. Tento pruh bývá oddělen čarou, plůtkem či vůbec. Neviděl jsem
nikde explicitní zákaz vjezdu dvoustopých vozidel sem, ale kdo tak učiní
se zlou se potáže pro obyčej, jež bude popsán dále.
Všechny hlavní ulice jsou pak vícepruhé, kdy mocnost jízdních drah je
úměrná důležitosti dané spojnice. Lze se dopočítat i šesti pruhů (v jednom
směru), kdy vnitřní zhusta slouží nejen k odbočení vlevo ale i k otáčení
do protisměru (vodorovné značení).
Křižovatky jsou ponejvíce prostá křížení se světelnou signalizací často
doplněna časovým odpočtem do konce aktuálního signálu.
Opravdu velké průsečnice jsou řešeny jako uzly s přiměřeným počtem mimoúrovňových
křížení a napojení.
Značení všech ulic a hlavních směrů je naštěstí psáno latinkou s anglickým
názvoslovím a označením světových stran. Na velkých kříženích je vždy označeno
jakou ulici křižujete a po jaké pokračujete rovně. Značení směrů do větších
vzdáleností už tak jednoznačné není. Například klasické vedení přes celé
město na letiště, nádraží, přístav či jiný zásadní cíl není. Samozřejmě,
pokud se již člověk vyskytne v příhodné blízkosti onoho cíle, je naveden.
Kvalita silnic je výtečná, jen občas udělali někde soudruzi chybu a
na silnici je příčná vlna, která nepřipraveného řidiče odmění zhoupnutím
s kontrolou přítomnosti dorazů pérování. Toto se vyskytuje na převážné
většině mostních napojení a dilatačních spár.
Tyto se mohou vyskytnout i na dálnicích a ti co neznají jejich lokace
je mohou okoukat od místních, kteří tak uprostřed jízdy na dálnici brzdí
na první pohled bez příčinné události. Dálnice jsou zpoplatněné a to včetně
městských okruhů, kterých je několik a jejichž délka je přiměřená rozsahu
velkoměst. Za 30 km úsek jsme platili 15RMB (45 Kč). Rychlostní omezení
je tu na dálnici 120km/h. Ve městech asi také je nějaký rychlostní limit.
Ten ale není nikterak úzkostlivě dodržován, jede se spíše jak okolí a podmínky
dovolí. Naopak v místech rychlostních pastí vozy brzdí téměř až do zastavení.
Jistota je jistota...
"Pravidla" provozu
Chování místních účastníků provozu bylo škrtnutím sirky poblíž doutnáku
mé psavecké touhy.
Pro našince (a tím myslím člověka přicházejícího ze "západní" civilizace)
je to zcela exotický fenomén.
Pro zjednodušení lze říci, co se dodržuje. Jsou to světelné signály.
Ale pozor! Tyto jsou dodržovány pouze vozidly dvoustopými a pouze v přímém
směru! Na červené světlo se odbočuje vpravo vždy a zřídka i vlevo. Ale
opět hovořím o autech. Vše co je jednostopé či třístopé (viz. dopravní
prostředky dále) jede vždy a všemi směry bez ohledu na svítící barvu. Na
zelenou, při odbočování vlevo to spíš vypadá na přednost odbočujícího před
protijedoucími přímo. Jde o to, kdo z koho. To značí, že odbočování neprobíhá
najetím do křižovatky s očekáváním vhodné skuliny mezi protijedoucími vozidly
ale co nejvčasnějším odbočením. Tím se vozidla zhusta ocitají ještě před
vjetím do křižovatky v protisměru. I s rizikem, jak spatřen pán ocitnuvší
se takto v nazáviděníhodné situaci ve špičce, blokace mohutné křižovatky.
Autobusák jedoucí v protisměru neslevil a dotyčný se nestihnul prosmýknout
a odbočit vlevo. Možnost najet zpět do svého pruhu není možná. Nikdo nepustí.
A tak couval, a to po dlouhé domluvě klaksony, nevím až kam, ale moc mu
to nešlo ať už z řidičské neschopnosti nebo, a to asi především, kvůli
všeobjímajícímu tlaku v podobě řvaní, troubení a gestikulací. V tomto případě
si přidal i příslušník policejní, ač přítomen všude, dopravou se nikterak
horlivě nezabývá. Bohužel, neznaje místní řeč, nedokážu posoudit, co na
dotyčného křičel. Tón byl rozhodně nepříjemný.
Není-li extra pruh na odbočení vpravo a nelze-li ho "vytvořit", pak
běžně dochází k objetí vozidel před vámi protisměrem a před prvním v řadě
to střihne lokaj doprava. U taxikářů zcela běžný jev.
Tímto jsem se překlenul k dalšímu úkazu, tak charakterizujícímu místní
provoz. Dát o sobě vědět zvukovým znamením je tu velmi rozšířené a vlastně
kvůli výše zmíněným nepravidlům i nutné pro zachování životů. Dále se klakson
používá k vytroubení toho kdo je pomalý, rychlý, jede přes dva pruhy, zdržuje,
neodbočuje dost agresivně (v protisměru auta...), odbočuje a tím mně kříží
cestu, atd. Prostě stále a všichni. Jednostopá vozidla si přidají do společné
hlukové kulisy svůj nemalý díl.
Tady bych se chtěl zastavit. Interně jsem si to nazval řidičskou ale
vlastně i chodeckou demencí. Jsou věci, které našinec prostě nechápe.
Taxikář (ale to nemusí být pravidlem) dojede štrůdl vozidel, je asi
18. v řadě a začne zběsile troubit. Asi aby těch 17 před ním se vypařilo
a on mohl projet.
Několikráte jsem byl doslova vyděšen, kdy taxikář s námi vyjížděl z
vedlejší ulice přímo před projíždějící vozidlo. To se prosmýklo před či
za námi a většinou i (Světe div se!) bez troubení. Když se takto skáče
i před nákladní vozy, to se pak rosí nejen čelo.
Dvakrát mi hodně zatrnulo, když spatřil jsem vůz nákladní řítit se ke
křižovatce rychlostí jež znemožňovala zastavení. Jednou došlo k odbočení
doleva a podruhé k průjezdu křižovatkou přímým směrem, při objetí stojícího
vozidla protisměrem. Tím značím, že oba případy byly pod červeným světelným
signálem!
Je zcela běžné, že jednostopá vozidla jezdí v protisměru a to nejen
v dedikovaném pruhu. Je k vidění, že tyto jedou úhlopříčně přes rušnou
křižovatku. Příklad, který mě rozesmál. Sedíce v autě téměř na hranici
křižovatky, měli jsme výhled ničím nerušen. A tak mohli jsme pozorovat
párek, jež tlačíc velocipéd, přecházel úhlopříčně tuto průsečnici 3x2 pruhy
(reálně tedy 4x3 pruhy v každém směru), takže by jím to zabralo nějaký
čas i svižným tempem. Leč svižným by se nedal nazvat ani jediný z jejich
pohybů. Auta je míjela ze všech stran za nezbytného troubení ale oni jako
by nic. Asi láska. A že tady je zamilovaných!
Při jízdách po dálnici zpozorován řidič, jež pravděpodobně přejel sjezd
a tak couvá. Samozřejmě v pruhu v kterém se doposud pohyboval. Třeba v
tom nejvíce levém ze čtyř. Na dálnici se předjíždí i zprava. Na dálnici
s oblibou jede nákladní vozidlo šířkou přes dva pruhy. Vůbec lze zde nahmatat
ono okřídlené sousloví "Čára není zeď!" na každém metru.
Další pozorování - manželé vkročivší na přechod v momentě kdy časový
údaj zelené byl limitní. Oni to ještě stihli ale klouček loudající se za
nimi už ne. Zůstal takto viset mezi rozjetými vozidly. Tušíte správně,
chlapec byl jejich syn a otočili se zpět až v momentě, kdy oni byli na
druhé straně. Zůstal tam celý cyklus, nikdo nezastavil.
Chlapec to nestihl
Chodci jsou zde ti nejmíň privilegovaní. Přednost má vždy ten, kdo
jede a dle tonáže prostředku tím významnější. Vkročit bezhlavě na přechod
pro chodce po vystání zeleného světla je ryzí hloupost. V tu dobu jedou
auta zpoza vaší levé/pravé strany odbočujíc do ulice jež přecházíme a všichni
ostatní ze všech směrů. Když dokončujeme přecházení, pak ve vnějším pruhu
směru, který stojí (má červenou), se valí auta, která odbočují doprava.
A stále ještě není vyhráno, protože směrem přímým si to (na červenou) pádí
jednostopá vozidla (a i v protisměru).
Takto to vypadá, že každou chvíli musí dojít k nehodě. Zatím tomu tak
není - nehodu jsem viděl jen jednu a to byl boční střet. Jízdních pruhů
rozhodně nemusí být kolik jich je vyznačeno na vozovce. Občas nějaký přibude
a to zejména během špičky. Boční odstupy jsou zde mnohdy minimální a přejíždění
mezi jízdními pruhy se řídí pravidlem silnějšího a drzejšího. Prostě se
bokem začnu cpát na auto vedle a pak už je to jenom o tom, kdo koho víc
vytroubí a kdo vyměkne. Jen vjet vozidlem do zcela vnějšího pruhu (i pro
potřeby nastoupení/vystoupení) není radno. Šik jednostopých má zde (v tomto
pruhu) sílu nevídanou a to je pak křiku (jejich klaksony nejsou z nejhlasitějších).
Vozový park
Pokud se běžně rozhlédnete po ulicích a odmyslíte si taxíky, pak osobní
auta jsou velmi moderní. Má představa ulic plných nízkoobjemových nákupních
tašek byla zcela mimo. Převládají zde sedany střední třídy a výš. Střední
třídou myslím vozy velikosti Škoda Octavia. Pokud jde o značky pak VW koncern
vede a připočtením taxiků (většinou donekonečna faceliftovaná VW Santana)
tuplem. Následují všechna běžná vozidla známá našinci z Evropy, kde hatchbacky
mají přilíplá pozadí do tvaru sedanu. Například vozy koncernu PSA Peugeot
206, 207, 307, 408 a Citroen C4 sedan se oku nepřivyklému příčí. Vrcholem
nevkusu je ovšem poslední generace Fordu Fiesta v provedení sedan. Samozřejmě
japonský a korejský vozopark je přítomen značně, lehce doplněn vozy GM
produkce (ze všech kontinentů) shrnuté pod značku Buick.
Další odlišností je důraz na velikost vozu. Ač je všeobecně výška obyvatel
tohoto kontinentu známa, spousta vozů je zde v provedení long/lang s prodlouženým
prostorem na zadních místech. Třeba místní VW Passat jde identifikovat
dle dlouhých zadních dvířek jako první generaci Superbu. BMW páté řady
(generace E60 ale už i F10) je většinou provedení L (v Evropě pouze k vidění
u řady 7 a to zřídka). To samé Mercedes-Bez řady E je k dostání v provedení
L, Audi A6 a dokonce i A4 taktéž.
Všechna tato vozidla jsou lokálně vyrobená s motory zážehovými. O importu
píši dále. Benzin je k mání v ceně kolem 8RMB za litr 93 oktanového paliva
a k dostání je i 97 oktanů. Naftu jsem u většiny čerpadel neviděl. Důvodem
je (údajně) její nízká kvalita. Ale toto vysvětlení mě moc neuspokojilo.
Místní výrobky nám před pár lety sice přišly k smíchu, ale ten mě už přešel.
Nebál bych se vodit lokální auta, i když zkušenost nemám. A nutno říci,
že i design vozů se mi nijak nepříčí.
Nejde-li o taxík, pak barva jednoznačně dominující je černá a příbuzné
tmavé odstíny jsou také v kurzu. Vozy sytě červené jsou Ferrari a tímto
se dostávám do vyšších sfér dvoustopých přibližovadel. Šanghaj je jakýsi
obchodní uzel pro zemi a Peking hlavní město (jistá analogie s bratry NY
a Washington tu je a to včetně Manhattanu - zde Pudong). Můžete tu vidět
luxusní vozy všech značek a bohužel i přiměřeně místnímu vkusu zprzněné.
V hlavě mně utkvěl růžový SLS s doplňky orámovanými poblikávajícíma LED...
Nyní o trochu zajímavější část, a to vozidla jednostopá. K ním bych
přidal i tříkolky s vyjímkou nákladních velikosti Avie. Byciklů jsem čekal
zcela zásadně nejvíce. Avšak v Šanghaji tomu již tak není. Stále je jich
mnoho ale poměrem již převažují jednostopá vozidla poháněná motorem. Zde
jde ale o mnohovrstevnatý soubor, zprvu se dělíc na pohon spalovacím motorem
a elektromotorem. Motorky jsou takto děleny dále na skůtry a motocykly.
Malooběmové a hlavně skůtry. Na značky se neptejte - nelze identifikovat.
Ale třeba policisté brázdí ulice na maloobjemových (125ccm) cruiserech
Yamaha nebo Suzuki.
Nejširší skupinou co do počtu a sortimentu jsou elektrická přibližovadla.
Zde na straně minima je běžný bicykl s motorem v zadním náboji a přivázanou
(doslova) baterií. Pak následují kola přímo vyrobená už s pozicí na baterii.
Dále jsou skůtry a mopedy konvertované na elektropohon. A nejvyšší elektrickou
metou jsou skůtry a mopedy již vyrobené a doufám i takto navržené na baterie.
Baterie je doma a nabíjí se
Zatímco technický stav osobních vozidel (nákladních ne, to je jiná
káva) je výborný (průměrné stáří bych rozhodně neodhadl výše než pět let)
pro jednostopá vozidla neváhám zajít až k označení stavů tristní. Pokud
to jede, tak není třeba ani ty duše dofouknout...
Proč jsou tu elektrokola/skůtry tak rozšířeny je nasnadě. Kromě pořizovací
ceny (kola do 2000, skůtry do 3000RMB) je to láce el. energie, kdy mnohdy
je v domech nabíjení "zdarma", na veřejných místech jsou stanice na mince,
kde za 1-3RMB můžete nabít svůj stroj do plna.
Ve městě kde je mnohdy viditelnost sotva pár (rozuměj 2) kilometrů je
vhodné, když se zplodiny vypustí někde jinde, stovky kilometrů daleko v
lokaci uhelné elektrárny. Dalším "kladem" je absolutní nehlučnost těchto
prostředků, což vás mnohdy jao chodce velmi vyleká. Nevím jak velkou spotřebu
energie může mít osvětlení elektrovehiklů ale místní asi zjistili, že není
marginální a dojezd je bez něho vyšší. Tak tedy ve tmě nejen, že dotyčné
není slyšet, ale ani vidět! Naprostá většina jich nesvítí a to ani v nejhlubší
noci.
Typická dílna s nabíječkou na mince
Scénka - vedlejší ulička bez osvětlení ještě zhora uzavřená větvovím.
Jinak řečeno tma jak v pr...i. Z ní se v momentu padnoucí zelené na hlavní
ulici vyřítil maník na nehlučném a neosvětleném skůtru a přefičel autům
před nosem. Nic vyjímečného zde, jinde asi hráč ruské rulety.
U elektrovehiklů není třeba mít řidičské oprávnění. Získání tohoto pro
osobní vůz stojí 5000RMB a trvá 3 měsíce. Během nich je adept podroben
3 teoretickým zkouškám a cvičení jízdou probíhá pouze na uzavřeném polygonu.
Pokud budeme pátrat po dostupnosti vozidel pro místní obyvatele, jde
o osobní téma. Je jasné, díky bohu, že ne každý obyvatel si tady může auto
dovolit. Pro tzv. střední třídu je vozidlo zcela běžné. Otázkou je její
absolutní velikost v té gigantické kupě lidí.
Docela perličkou je specialitka Šanghaje v oblasti regulace hustoty
dopravy ve městě. Ceny vozů se pohybují v rámci celosvětových intencí (řízené
trhem) a připočtenou DPH, zde 8%. Co však vyráží dech je cena registrační
značky - celých 50000RMB. Je pak přenosná na další automobily během celého
života a je možno ji prodat. V praxi se tedy jedná o "regulaci" počtu vozidel.
Je jasné, že nereguluje nic a jde o další daň. Však to známe z mnoha regulačních
opatření u nás. Samozřejmě vyvstane otázka, pokud toto platí pouze v Šanghaji,
proč si nezaregistrovat vůz v jiné provincii. To je možné ale pokud chcete
vůz používat v Šanghaji, pak je tu oko velkého bratra. A zde bych tu velikost
opravdu nepodceňoval. Za každé odchycení průjezdu v době špiček od 7:30
do 9:30 a od 16:30 do 18:30 (kdy je právě zakázán vjezd na velké tahy,
městské okruhy) máte pokutu 200RMB a 3 body z konta. Po vyčerpání ročního
přídělu 12 bodů musíte do autoškoly viz výše. A kamery jsou všude a ověřují
a fotí a...
Veřejná doprava
Zkušenost mám pouze s metrem a přívozem. Obojí extrémně levné a na poměry
zde i kulturní. S jednou vyjímkou. A to jsou špičky, pak je nutné být trpělivý.
A v MHD se pak připravit na tlak - lidí je zde v tu dobu opravdu moc.
Metro
je nejpřehlednější prostředek v porovnání s ostatním. Stačí vědět kam se
člověk chce dostat a naplánovat přestupy. Ty mohou být i několik set metrů
z jedné linky na druhou. Jako ilustrací mohu sloužit jízdou z letiště Pudong
do místa mého dlení. S jedním přestupem hodinu a 40 minut vzdálenost cca
45km. Mimo špičku se autem do hodiny dojet dá. Taxík by vyšel na ještě
přijatelných cca 200RMB. Oproti tomu metro stálo na dané vzdálenosti 7RMB.
Jenže s taxíky je potíž. Jsou laciné - nástup 14RMB a v ceně jsou asi 3
km a pak to přibývá pozvolna. To samozřejmě potíž není - problém je se
domluvit na cíly cesty. I když budete mít napsanou destinaci v lokálním
písmu není to zárukou, že dotyčný ví kde to je. Nebo se vás optá na nějaký
upřesňující údaj a jste v dupě. Před hotelem většinou vartuje lokální prvek
mluvící anglicky a rád pomůže. I tak to jednou trvalo asi 4 minuty a stejně
jsme byli vyklopeni jinde. Řidič taxislužby je oddělen průhlednou plastovou
přepážkou, jež chrání jeho od možných útoků a nezřídka i pasažéry od jeho,
ehm, jak to jen říci? Zápach je neutrální výraz pro vůni i smrad. A vůně
to teda rozhodně není. Dále ještě "slouží" taxikáři jako zásadní překážka
při výměně oběživa během platby. V opěrce hlavy před sebou máte dotykový
obraz, kde jsou význačné body a pomocí anglických instrukcí se doklikáte
ke sdělení cíle jízdy řidiči. Není praktické. Pokud nevíte, jak na to,
tak to zabere čas ale jako poslední možnost lze. Pak je tu ještě možnost
vytočení linky operátora (přímo z taxíku), který za vás cíl vysvětlí řidiči.
To by mohlo fungovat ale při jediném pokusu byla kvalita zvuku zkombinována
s angličtinou operátora k nepoužitelnosti...
Taxi - VW Santana
Nejluxusnějším prostředkem je maglev spojující letiště Pudong a centrální
stanici na náměstí Century Avenue. Vlak, letící na magnetickém polštáři
téměř nehlučně se špičkovou rychlostí přes 400km/h, byl zbudován především
pro loňské Expo.
My, přicházejíce z prostoru, kde za chvíli bude nutno podle předpisů
i pšoukat, můžeme v lokálním provozu vidět chaos. A on to možná chaos je.
Ale lidé mají smysly a tak se mohou se situací vypořádat. A je jasné, že
musí být stále ve střehu. Soustředil jsem se na stav boků a nárazníků vozů,
kde jsem očekával vysokou četnost známek drobných kolizí. Jenže jsem nespatřil
nikterak vysoký podíl vozů s poškozením. Důvody mohou být dva. Buď k těmto
kontaktům nedochází (já je neviděl) nebo jsou vozy co nejrychleji opravovány.
O vnější stav (vozů) se tu dost dbá. Vozy jsou i přes vysoký obsah prachu
ve vzduchu velmi čisté a mytí (ruční) je možno vidět často v dílnách, na
ulici i přímo specializovaných myčkách.
Víceúčelové využití vertikálních vztyčenců ve velkoměstě
01.12.2011 Silberpfeil