... aneb čím víc průser, tím víc novinařina
Skoro to vypadá, jako by vlivem předčasného horkého počasí letos vypukla
novinářská okurková sezóna už o něco dřív, než o prázdninách. Sice se znovu
objevila mystická Anička, rozpatlává se nevalný přístup lékařů k pacientům,
ale jinak se v zakalených vodách české novinařiny nic zásadního neděje.
Proto muselo být pro novináře vítaným osvěžením, když se do vysílání ranního
pořadu Panorama nabourali „hackeři“ a vyvedli zprostředkovateli, České
televizi, zdařilý kousek.
Hackeři pronikli k jedné z kamer v Podkrkonoší, odpojili kameru v Černém
dole a zdroj signálu začali dodávat ze svého notebooku. Nový obraz skýtal
zábavnou podívanou, totiž videomontáž fiktivního jaderného výbuchu jakési
menší pumičky ve snímaném prostoru. Nejprve oslnivý jas, po jeho rozplynutí
hřibovitý dým z výbuchu, stoupající k nebi.
Sice tento pořad coby zářnou ukázku nudy nesleduji, ale asi se dovedu
vžít do pocitů běžného diváka (Kdo to asi při osmé hodině ranní je? Důchodci?
Nezaměstnaní? Unavení pracující, kteří přišli po noční a před spaním si
pustí televizi? Maminky na mateřské?). Kdybych postřehl inkriminovanou
scénu, asi bych si protřel oči a řekl si, co to proboha je? Nějaká závada
na vysílání? To se jim smíchal obraz z kamery se zpravodajstvím z Libanonu
nebo Iráku? Coby člověk obdařený zcela průměrným IQ bych snad ani na chvilku
nevěřil, že by někde poblíž Černého dolu bouchla malá atomová bombička.
Kde by se tam tak asi vzala? Že by si partička kluků z místní základky
před koncem roku stáhla z internetu návod na její výrobu (aspoň se o tom
všude píše, že návod na výrobu atomové bomby je k dostání na internetu
asi jako housky na krámě) a na školním výletu to zkusmo odpálili? Nebo
si už někdo chystal silvestrovskou petardu a zkoušel to na zahradě? No
nevím, nevím. Leč jsem toho názoru, že realizaci výbuchu atomové bomby
může věřit jen člověk prostšího založení, ale ten bude věřit i příběhům
Ordinace v růžové zahradě, a tak je celkem jedno, co v té televizi dávají,
výsledek je týž. Z těchto důvodů považuji recesi umělecké skupiny Ztohoven.com,
která za touto srandičkou stojí, za docela dobrou. Uznávám, že to asi přehnali
s dobýváním se ke kameře, která není jejich majetkem, za to by měli dostat
nějakou důtku, ale za rozpoutání novinářské hysterie proti nim teda rozhodně
nejsem.
Novináři tak ale nesmýšlejí. A to je to, co chci kritizovat. Novinář
je opravdu zvláštní patvor a celkem trefně je označoval asi bývalý premiér
Zeman. I když, možná bylo dřív vejce, možná slepice – novinář samozřejmě
píše to, co si většinový lid žádá, ale dost možná si většinový lid žádá
to, co mu prvně předložil novinář. Fakt nevím, protože nejsem kompatibilní
s většinovým lidem. Když na ulici umírá člověk na infarkt a jsou u něj
lékaři se záchrankou, jdu dál a nezastavuji se, na rozdíl od davu čumilů,
kterým stále nemohu porozumět. Co je na tom tak přitažlivého? Na trávě
leží pán a lékaři ho resuscitují a pomáhají mu. Okouněním se mu nijak nepomůže
a ani pro diváka to není žádný estetický a přínosný zážitek. Přesto lidi
čumí a čumí. Co kdyby ten postižený třeba zezelenal nebo pukl a čumil by
viděl jeho střeva nebo mozek... Asi někde tady je počátek bulvaristiky,
vycházející z prostého hyenismu – ukážu ti něco, co si jistojistě koupíš,
jen proto, aby se ti z toho zvedl kufr.
A tak se i v někdejších poměrně seriózních novinách, jakými byla i MF
Dnes, objeví hnedle na titulním listu zpráva, nadepsaná „Jak piráti vyrobili
atomový hřib v Krkonoších“. Už v tomto titulku jsou artefakty, které určitě
prodají o pár desítek tisíc výtisků slábnoucího nákladu navíc. Piráti,
atomový hřib, Krkonoše – to okamžitě zaujme. Článek je rozlezlý jak na
části první stránky, tak na celé půlce druhé strany. Dokonce je upřednostněna
i před (již celkem otravnou) záhadnou Aničkobarborou. Novináři zase nezklamali
a vyrobili větší průšvih, než to ve skutečnosti je, ve svém obvyklém stylu
„čím hůř, tím líp“. Článek od novinářky Pavly Kubálkové je plný takových
výrazů, jako „hackeři útočí“, „vniknutí do vysílání“, „pochybení“, „až
rok vězení“, „šíření poplašné zprávy“, atd. Dokonce je tady napsaná věta,
která dost dobře demonstruje dnešní rychložurnalistiku:
„...Trvalo sice jen pár sekund, ale vystrašilo několik desítek
tisíc lidí...“
Zarazilo mě, kde vzali to číslo „několik desítek tisíc“. Že by je Pavla
Kubálková přepočítávala? Dostala snad několik desítek tisíc e-mailů od
lidí, kteří jí potvrdili, že je vysílání vystrašilo? Spočetl to snad některý
statistický úřad? Co to znamená „vystrašilo“? Dostali ti lidé snad psotník?
Nebo byly zavaleny nemocnice lidmi s infarktem? Psychiatři nezvládali nápor
poděšených zhroucenců? Nebo co teda?
Chápu to jako jednu z dalších novinářských dramatizací, což je ostatně
trend ve všech velkých listech. Už tam nevídáme věcné zprávy, ale novináři
z nich tvoří „příběhy“. Třeba tatáž MF Dnes (18. června 2007), strana A3
dole: „Snad nic nemůže být zamotanější než případ, který zaměstnává odborníky
i čtenáře novin už šest týdnů. Kuřimská kauza.“ To je věta jak z románu.
Chybí už jen dramatická pomlka mezi oběma větami, aby se druhá věta maximálně
zdůraznila. K tomu smrtelně vážný obličej a ponurý hlas recitátora. Taky
jsem svého času novinařil zrovna v MF Dnes, ale to nás ještě učili, že
názor novináře do zpráv nepatří, že novinář je pouze zprostředkovatel.
Ale co taková věta „nic nemůže být zamotanější, než případ...“ znamená?
Kdyby autor tohoto článku, Jiří Kubík, nechal laskavě na mně jako na čtenáři,
abych si sám udělal úsudek, co může nebo nemůže být zamotanější. A jako
čtenáře novin mně kuřimská kauza nezaměstnávala ani na jejím začátku, natožpak
teď. Proč tedy píše, že tato kauza zaměstnává čtenáře novin?
Kdysi jsem měl noviny jako věc velmi rád. Formou i obsahem. Rád jsem
jimi listoval, je to skoro umělecký předmět. Graficky se na nich dá docela
pěkně vyřádit a udělat z nich skutečně hezkou publikaci. Jenže dneska to
už tak aspoň v těch velkých listech není, kouzlo se ztratilo. Aby se noviny
prodávaly, musí se největší průsery umístit na titulku, jinak si to nikdo
nekoupí. Blesk má prodávanost přes půl milionu výtisků, MF Dnes jen kolem
300 tisíc (před 5 lety to bylo 500 tisíc), ostatní české noviny se prodávají
jen v desítkách tisíc a prodej neustále klesá. Novináři ví, že se jejich
loď potápí a snaží se tenhle ponor zbrzdit bulvarizací. Pak to tedy vypadá
tak, že klukovina, sranda, nejspíš bez nějakého výraznějšího dopadu na
národ, je na titulní straně, a témata docela zajímavá a podle mého názoru
závažnější (tragický víkend na silnicích, morálka lékařů a úplatky, evropská
ústava, klimatické změny, brutalita strážníka, dobový letecký den v Mladé
Boleslavi – všechno z MF Dnes 18. června 2007), jsou v novinách umístěna
až víc vzadu. Proč novinář vyrábí průser z recese nějaké umělecké skupiny,
namísto aby prudil, že po silnicích jezdí rychle a nebezpečně opilí blbci
a v uplynulém víkendu se pozabíjelo dalších 10 lidí, to netuším. Video
s fiktivním výbuchem atomovky mě nevyvedlo z míry ani na vteřinu, jen jsem
se zasmál. Když jsem kdysi viděl flákance, které zbyly z posádky letadla
po havárii, zašel jsem jako amatérský pilot poněkud do sebe a začal létat
o dost opatrněji. Ty flákoty fakt hezké nebyly...
20.6.2007 Rosnička