V dalším díle svého malého pojednání o zvláštní skupině účastníků silničního
provozu (motorkářů) se hodlám zabývat těmito dvěmi skupinami: dálkoplazi
a strítáci.
Pozorovací stanoviště: SILNIČNÍ ZAVODNÍ OKRUH A OKOLÍ
Skupina tři: DÁLKOPLAZI
Zatímco příslušníci prvních dvou skupin (hustáci a maséři, viz první
část) používají své stroje hlavně jako prodlužovače penisu dálkoplazové
na nich cestují. Celá skupina se dělí na dva základní poddruhy: cestovní
čili supertourery a terénní zvané superendura.
Cestovní poddruh používá pouze dva druhy motocyklů: Honda Gold Wing
a BMW LT. Tyto stroje mají neuvěřitelnou výbavu jako například elektricky
vyhřívané rukojeti řidítek, elektricky stavitelný průhledný štítek, tempovat,
ABS, GPS, CD přehrávač s radiem a čtyřmi reproduktory, pneumaticky seřiditelné
tlumení a odpružení zadního kola, seřiditelné stupačky, sedadla a opěrky
loktů spolujezdce, elektricky řazenou zpátečku a senzor náklonu, který
pokud ukáže náklon 0 stupňů, což znamená že moto leží, sám vytočí číslo
odtahovky, aby přijeli s jeřábem. V zásadě se dá říct ze kdyby výrobce
přidal ještě dvě kola vznikne slušné auto střední třídy a z motorkáře by
se tak stal řidič (slušný člověk?). Někdy se také objevuje ozdobné osvětleni
z modrých ( ano modrých) led diod a neony na kufrech a top case ( to je
ten kufr velikosti psí boudy za sedadlem spolujezdce).
Tyto koráby se na trati okruhu nepohybují nikdy. Jedinou výjimkou je
značkový sraz těchto obrů. Zvláště BMW se pak pohybují po trati tak nějak
německy spořádaně, asi jako Panzerwagen Tiger mark 2 pod Moskvou.
Sila pilotů není ani tak v jejich jezdeckých schopnostech jako ve validitě
jejich kreditních karet. Jsou to lidé poklidní a lehce arogantní, kteří
své okolí přehlížejí jako agronom lány a případné spory neřeší motorkářským
přes hubu, ale volají svému právníkovi.
Superendura jsou také označovány jako cestovní endura, což je název
poněkud schizofrenní, neboť enduro je označení motocyklu primárně určeného
do terénu a cestovní enduro je tím pádem protimluv. Ve skutečnosti je superenduro
určeno na silnici a do terénu smí nakouknout jen velmi opatrně. 250 kilogramů
ostatně ani nic jiného nedovoluje.
Superenduro má vždy romanticky znějící jméno: například VARADERO, SUPERTENÉRE,
V-STORM nebo CAPO NORD, které má lákat dálkou a dobrodružstvím a naznačovat
že stačí nasednout a jet k obzoru. Spíše se vyškrábat, neboť sedlo je vysoko,
vysokánsko.
Na pomyslném vrcholu nabídky stojí asi stroje BMW. Ostatně tato značka
je zřejmě tvůrcem této kategorie motocyklů.Vždyť motocykly této značky
vybavení vojáci Rommela pouštní krysy, nebyli nic jiného než předchůdci
dnešních závodníků typu Paris-Dakkar. A mimochodem jeden z modelů BMW té
doby se jmenoval SAHARA (typické jméno superendura, které naznačovalo že
stačí vzít pár granátů a samopal, nasednout a jet k obzoru).
Tyto stroje mají podobnou výbavu jako supertourery, ale investice do
GPS (global positron system) má tady větší smysl. Uprostřed pustiny nám
rada kolem jedoucího beduína že máme jet dva dny rovně a u takové velké
skály doprava, nemůžete to minout, celkem na draka. GPS nám řekne, po poradě
se satelitem, v podstatě totéž, ale na displeji to vypadá prostě líp.
Na závodním okruhu se tito lidé objevují (souvisí to asi s jejich dobrodružnou
povahou) a někdy předvádějí zajímavé kreace. Jeden ze superenduristů byl
po jízdě nemile překvapen když zjistil, že to skřípání a jiskry v obloucích
nebylo od stupaček ale od bočních, hliníkových, vodotěsných kufrů Touratech
Zega, které tímto transformoval na Touratech Cedník. Jinak jsou tihle lidičkové
velmi milí a tolerantní což zřejmě souvisí s tím že často sjeli kus světa
a cestování jak známo rozšiřuje duševní obzor. Pravda, ano, já vím, topmodelky
taky hodně cestují, ale co je na tomhle světě dokonalé.
Skupina čtyři: STRÍTÁCI
Hlavní podmínkou vzniku strítáku je bouračka, crash neboli rozstřel.
Ten totiž obere motocykl o blinkry, světla, zrcátka a většinu kapot. Street
biker (který o své přeměně zatím ještě neví) se po návratu z nemocnice
vydá do motoshopu pro náhradní díly, Tam zjistí že jejich cena je na úrovni
poloviny hodnoty státního rozpočtu Somálska (včetně mezinárodní pomoci)
a začne přemýšlet co teď. Postavím si stritáka je velmi časté řešení. Namontuje
přední masku se dvěma miniaturními světýlky, se svítivosti asi 12 luxů,
což odpovídá asi 24 hodně nasraným světluškám (luciola italica) a řidítka
nahradí metrovou hliníkovou rourou z italského lešení a je to. Metamorfóza
ve street bikera by nebyla dokonalá bez francouzské přilby ROOF s odklopným
čelisťovým obloukem. Ten novopečený street biker vždy odklápí, protože
si chce případný držkopád užít naplno. Nakonec, co ozdobí drsného chlapa
víc než pěkná jizva ve tváři.
Styl jízdy steetfightera se také změní. Ke každému semaforu přijíždí
po předním kole a odjíždí po zadním. Než se barvy na světlech zamění, zpestří
ostatní řidičům čekání pálením zadní gumy. Štiplavý dým pak spolehlivě
zakryje skutečnost že motocykl nemá značku a o technickém průkazu ani nemá
cenu hovořit. Tyto efektní triky se například v sousedním Německu odměňují
speciální prémií až 200 euro. Pouze vyjímečně se nechá policista ukecat
na 150.
Na trati se objevují spíš řídce, protože majitelé většinou jízdní vlastnosti
zcela podřídili sritáckemu stylu jízdy a upravili odpružení a sekundární
převody tak, že se motocykl stále staví na zadní kolo. Navíc na motocyklu
bez kapot a s širokými řidítky má pilot aerodynamiku otevřeného deštníku.
Semafor se na trati vyskytuje jen jeden uprostřed cílové roviny a pod ním
za provozu nestaví ani předseda klubu sebevrahů ve zvlášť depresivní náladě.
Hlavní polem pro streetfightera je parkoviště poblíž hlavní tribuny kde
může předvést celý svůj repertoár zakončený pálením zadní pneumatiky. Zápach
pálené gumy je pro něj mnohem libější než ten nejlépe ubalený joint.
Když uvážíme styl jízdy profesionálních streetfighterů (Matoušek, Vitanovský,aj.),
je překvapivé jak málo padají a že zranění je u nich spíše výjimečné.
07.01.2005 fazzko