Četl jsem zde článek člověka, který na svém autě řešil věci preventivně,
i když to zrovna nebylo nutné, čímž mu vznikly zbytečné problémy a výdaje.
Ze zajímavosti jsem nakouknul do diskuze, kde se do něj okamžitě pustili
dva diskutující, že prý je to přesně ten typ člověka, který přesně znají,
a že je poškozený určitě zase takový mudrlant, který si myslí, že je chytřejší,
než staří mazáci z autoservisu, kteří to dělají 20let.
Nedá mi to, na to celé nereagovat. Jednak proto, že mám své auto rád
a některé věci také raději řeším předem, což v případě správného řešení
často zamezí dalším zbytečným škodám. Navíc mám s autoservisy podobné zkušenosti.
Pokusím se sepsat, jak vznikaly moje zkušenosti s místními autokurvisy.
Podobnost použitých jmen s některými skutečnými jmény je čistě náhodná.
Některé skutečnosti jsem záměrně pozměnil, protože toho na servisy nemám
moc dobrého.
Lekce 1: Autoservis a dovozce bouraných aut – Zdenda
Zkušenost 1: U Zdendy jsme před lety kupovali Peugeot 407SW HDi.
Auto navenek ve slušném stavu, dovezené někde ze zahraničí. Zdenda se dušoval,
že to nikdy nebylo bourané, dá nám k tomu ještě dvě nové gumy místo dvou
sjetých a nějaké to příslušenství.
Auto od Zdendy jsme koupili - neříkám že to byl špatný kup, ale některé
věci jsme prostě neprověřili. Auto bylo 100% bourané, protože mu docela
špatně drží přední nárazník, který nelícuje, jedno přední světlo je evidentně
jiného výrobce, než druhé - nejspíš polská druhovýroba, zadní dveře kufru
taky nějak divně sedí. Nosníky naštěstí vypadají netknuté, nikde nejsou
stopy po rovnací stolici, takže možná nějaká řetězová nehoda, kde se auto
zepředu a zezadu tak trochu omlátilo. Filtr pevných částic asi moc nefunguje,
protože výfuk je vevnitř černý, nicméně emise to projde. Na slíbené gumy
při předání auta Zdenda nějak zapomněl. Tehdy jsme se na auto tak těšili,
že jsme to neřešili.
Prostě Zdenda koupil obouchané auto, opravil ho, prodal jako nebourané
a ještě k tomu nasliboval hory doly. Nám tím naštěstí nevznikly žádné další
náklady. 25 tisíc za dvouhmotu a spojku nemohu počítat, protože nejsem
schopen prokázat, do jaké míry to bylo už při koupi… i když si o tom myslím
své. Auto jinak funguje, ale jsme poučeni.
Zkušenost 2: U Zdendy jsem si nechal opravovat svoji Alfu 156,
kde jsem potřeboval vyměnit silentbloky na stabilizační tyči. Zdenda říkal,
že to bude cca 1400, tak jsem mu řekl, že se do toho může pustit. Při převzetí
auta to bylo 2000Kč, přičemž Zdenda musel koupit 2 gumové silentbloky,
které stojí v autodílech kolem 200Kč/ks. Samozřejmě je to hrozné zahraniční
auto, kde je vše strašně složité, používají se speciální šroubky, všechno
bylo zarezlé, zanýtované, zalepené, zavařené, zapečené, zadrátované a jak
na svini se při práci všechny šrouby strhly. Proto ta cena. Teoreticky
by se tomu dalo věřit, kdyby byl Zdenda první, kdo tu věc dělal. Ke Zdendovi
jsem to ale dával proto, že jsem s prací jiného servisu, který to udělal
měsíc před tím, nebyl spokojen (debilové tam dali jiný průměr silentbloků,
takže se to téměř okamžitě vymačkalo).
Danou věc jsme pak dělali ještě jednou s kamarádem Jankem, na parkovišti
u sídliště, vybaveni obyčejným heverem a dvěma podpěrami z Globusu. Trvalo
nám to dvě hodiny a problém nebyl doteď. (3 roky)
Zkušenost 3: Výměna oleje v našem Peugeotu. Byli jsme blbí a nezeptali
jsme se, kolik to bude stát. Zdenda si řekl 3000, protože kupoval ještě
drahý kvalitní olejový filtr a pak nám dolil v autě úplně všechny kapaliny,
které šly dolít. Jistě chápete, že všechny ty kapaliny jsou pekelně drahé,
zvlášť když Zdenda kupuje ty kapaliny, kde jsou nastrouhané částice zlata
a stříbra kvůli zaručeně lepšímu účinku. Navíc ode všech kapalin tam bylo
na minimálních ryskách a někdy i kousek pod, tudíž mohlo dojít k mohutné explozi
motoru, takže nás vlastně zachránil od jisté smrti. Zdenda je tak charitativní
a citlivý, že si ani nedovolil za to dolívání naúčtovat pracnost, platili
jsme pouze ceny těch kapalin. Co bychom tedy chtěli?
Lekce 2: kamarád Mojmír zaměstnávající autoservisní ignoranty
Zkušenost 1: Výměna zadních brzdových destiček na mojí Alfičce.
Zajel jsem k Mojmírovi, který má celkem velký autoservis, ale trochu selhává
v HR oblastech a kontrole kvality. Mojmír je ale ochotný a vstřícný chlap
a vždy byl nápomocen a snažil se vyhovět.
Po příjezdu se hned pustili do práce, za hodinu bylo vyměněno, a z mého
tehdejšího pohledu vše OK. Díly „za nákupku“ se mi sice úplně „za nákupku“
nezdály, ale i tak to byla dobrá cena.
Problém byl, že jedno zadní kolo začalo vždy po několika kilometrové
při jízdě pískat. Tehdy jsem nevěděl co s tím, tak jsem se vrátil do servisu,
kde se na auto podívali a říkali, že je vše OK, že si to musí ještě sednout.
Opět nemohu nic říct proti Mojmírovi - na reklamaci mě vzal hned, jenže
ti co to řešili, dělali brzdy asi poprvé.
Problém nepřestával a zadní kotouč chytl krásnou duhovou barvu. Když
to viděl kamarád Janek, tak jsme auto na sídlištním parkovišti zase postavili
na podpěry, Janek brzdy rozdělal a zjistil, že jedna deska zůstávala viset.
Kluci v servise to prostě nějak neuhlídali. Neuhlídali ani to, že se pístek
zadní brzdy musí při zatlačení navíc točit, takže ten vnitřní mechanismus
tak trochu pokazili. Janek naštěstí dal vše dokupy.
Zkušenost 2: Řešení kovového klepání z přední nápravy. Už při
příjezdu mi Mojmírův odborný proškolený personál nezapomněl říct, že si
mám koupit pořádné auto a pak bych tyto problémy nemusel řešit. Ještě jsem
jim ani nepopsal celý problém, ale už 100% věděli, že to bude obrovský
průser a budou muset vyndat i písty z motoru, aby ty ramena vyměnili. Já
jsem tehdy nevěděl, co vše to obnáší, takže jsem byl odkázán jejich blbé
kecy přežít a čekat až jim Mojmír přikáže, aby se dali do práce. Nakonec
to zvládli, šlo to samozřejmě strašně těžko, téměř se to nedalo dopasovat,
dělali na tom celý den, ale zvládli to.
Realita je taková, že když jsem musel později sundat ramena, tak jsem
zvládl demontáž a montáž pomocí mých oblíbených podpěr asi za 3 hodiny
na parkovišti.
Lekce 3: Kamarád Bedřich, spoluzakladatel servisu
U Bedřicha si nemohu stěžovat na kvalitu práce, spíš na ceny a efektivitu,
protože jeho nákupní ceny se zdají být vyšší než ceny 90% internetových
obchodů pro obyčejné lidi. Bedřich totiž s kamarádem založili autoservis
v jednom okresním městě, kde jsou jejich zákazníky pravděpodobně lidé s šestimístnými
platy. Mně osobně vadilo to, že jsem v čase opravy platil Bedřichovo telefonování,
hledání nářadí, vykládání s jeho kolegou, a pekelně drahé díly. Na Bedřicha
je lepší se při práci nedívat, protože pak by ho musel člověk zabít. To,
co on udělá za 8 hodin, stihne normální člověk za 3 hodiny. Navíc Bedřich
často ještě nestihl práci, kterou měl udělat, takže jsem mu auto musel
nechat o den déle, řešit volno z práce, měnit plány atd.
Na takový servis já prostě nemám a obecně odmítám tyto lidi platit,
byť musím uznat, že jejich odborné znalosti byly na dobré úrovni a opravy
od nich byly OK.
Lekce4: BCN autoservis
Výměna žhavících svíček na Alfičce na motoru 1.9 JTD. Do servisu jsem
zavolal, objednal jsem se, domluvil jsem, aby objednali díly, protože jsem
tam nechtěl nechávat auto dva dny. Po sundání krytu motoru mi bylo řečeno,
že vůbec neví, jak to udělají a že to nezvládnou. Tak jsem zase odjel.
Nakonec to bylo dobře, protože svíčky nebylo nutné měnit, ale oni by je
určitě vyměnili.
Na diskusním fóru jsem si pak dohledal postup. Zjistil jsem si také,
jaký má mít žhavící svíčka odpor + princip jak funguje jednotka žhavení,
za jakých okolností hlásí chybu a za 20minut bylo „opraveno“. Multimetrem
za 59kč od čongů jsem přeměřil odpory svíček, proměřil odpor kabelů a zjistil,
že za celou tu dobu je tam prostě jen horší kontakt. Po prostříknutí sprejem
na kontakty a opětovném zapojení byl klid a „pružinka“ už na mě neblikala.
Lekce 5: Výměna kol, pneuservis pan Koleček
Byl jsem líný, pršelo, tak jsem si ke Kolečkovi přivezl v kufru plecháče
a k tomu krabici šroubů. Auto šlo na zvedák, liťáky sundali, nasadili plecháče,
a teď koukám, jak se podezřele dlouho snaží pneumatickým utahovákem dotáhnout
jedno z kol. Utahovák několikrát přepínal, ale nasazené kolo se vždy o kousek
pohybovalo. Nechápal jsem… po chvilce to došlo Kolečkovi a pak hned i mě.
On nevzal šrouby z krabice, kde jsem měl šrouby na plecháče, ale použil
ty dlouhé, které byly na litých kolech. No skvělé, takže až se rozjedu,
tak můžu čekat ložisko K.O., případně náboj a kdoví co se tím dalo ještě
posrat.
Po použití správných šroubů už šly kola dotáhnout, při jízdě se naštěstí
žádný problém neprojevil, tak jsem měl na chvíli vyhráno. Problém nastal
až tak za měsíc, kdy jsem přišel k autu, zjistil, že mám prázdné kolo a
chtěl ho sundat.
Když jsem chtěl kolo povolit, tak jsem na tom zničil jeden ořech, zlomil
jeden klíč a jeden klíč ohnul. Asi byl utahovák ještě nastavený na MAX,
po neúspěšném pokusu o dotažení dlouhých šroubů. Dokonalá práce. Po nahození
rezervy jsem jel do jiného pneuservisu, že koupím 2 nové gumy na zadek.
Tam chtěli povolit druhé kolo, ale byli taky v prdeli, naštěstí lépe vybaveni
než já a měli asi metrovou páku, tak to zvládli.
Dalo by se pokračovat historkami od kamarádů, kteří zajeli kousek dál
do většího města a nechali si auto opravovat v ST Korax , nebo Auto Meller.
Jeden z těch servisů si prý dává záležet na testovací jízdě po opravě –
jsou až tak důkladní, že vyjezdí celou nádrž, ale to už nejsou zkušenosti
na vlastní kůži…
Můžu si stěžovat?
No asi nemůžu – byli jsme oslové. Nezkontrolovali jsme to, nedali jsme
si finanční strop oprav, nenechali jsme si to rozepsat, nerozporovali jsme
výsledek, nebyli jsme důrazní při reklamacích, neznali jsme postupy, takže
jsme nemohli debilům říct, že to dělají špatně, draho a lžou nám.
Je to tedy čistě náš problém, ale právě tímto se člověk učí, tímto
zjistí realitu a celkový stav tohoto odvětví mu dodá motivaci to vyřešit
sám. Nepopírám, že tyto poznatky stály nějaké prachy, zvlášť když se do
toho člověk musí zakousnout tak nějak od začátku.
Teď to vidím tak, že pokud člověk není úplný vůl, tak se poučí a taky
si to opraví sám. Většina oprav spočívá v přesném dodržení sledu poměrně
jednoduchých kroků. Jako zdroj poslouží diskusní fóra, klubové stránky,
youbube a dá se ledacos zvládnout.
Těší mě trávit víkend opravami?
Jak kdy, tak z poloviny mě to opravdu baví, protože se něco nového naučím,
navíc mi docela chutná ten úspěch když se to povede opravit. Na druhou
stranu, když je škaredě, nebo se mi nechce, tak bych si rád zaplatil servis,
ať se o to nemusím starat, jenže bohužel, po předchozích zkušenostech raději
zatnu zuby a jdu to udělat. Se servisem řeším pouze věci, na které je potřeba
speciální nářadí, nebo je nezbytně nutné, aby auto bylo zvednuté ve větší
výšce.
Stále jste přesvědčeni, že můžete své auto s plnou důvěrou svěřit vysoce
odbornému a zkušenému personálu autoservisu?
01.12.2014 JR