Motto:
- Co udělá přesvědčený komunista octne-li se v epicentrum atomové
explose?
- Přemění se v záření gama a škodí dál.
¨
Je to již skoro 25 let od explose jaderného reaktoru č.4 černobylské jaderné
elektrárny, ale dodnes o opravdových příčinách tohoto neštěstí referovali
jen krátce vysílač Radio Liberty a Radio Free Europa. Oba vysilače po pádu
železné opony a rozpadu sovětské říše byly zrušeny, poněvadž jejich žurnalistické
činnosti již nebylo zapotřebí. Že jejich zpravodajství bylo pravdivé jsem
si mohl ověřit porovnáním expertisy německých odborníků ochrany proti záření,
která se mně dostala tehdy, jako zaměstnanci Radiochemické laboratoře firmy
Hoechst, k přečtení. Do veřejného tisku nebylo možno tenkrát zprávu o skutečných
příčinách této katastrofy přinést, poněvadž to znamenalo „vměšování se
do vnitřních záležitostí“, tehdy ještě mocného, Sovětského svazu.
Ve snaze zvýšit produktivitu komunistického hospodářství si ideologové
KSSS vymyslili tzv. socialistickou soutěž o titul „Brigáda socialistické
práce“. Všem zaměstnancům větších i menších podniků se stalo povinností
být členem takové brigády, která měla ve svých kriteriích vždy cíl zvýšení
produktivity práce a hospodářských výsledků. Vedoucí takové brigády byl
vždy zasloužilý, čti ideologicky přesvědčený, komunista.Přeneseme se nyní
do tamějších časů.
Jaderná elektrárna Černobyl měla 4 jaderné tzv. trubkové reaktory, které
jako moderátoru používají grafit, poněvadž v SSSR sloužily jaderné reaktory
nejen k výrobě elektrického proudu, ale též jako zdroj suroviny pro výrobu
vojenského Plutonia 239, potřebného k výrobě atomových zbraní. Tento typ
reaktoru slouží k tomuto účelu i v jiných zemích, ale tam jsou pod přísnou
vojenskou kontrolou. Výroba elektrického proudu je v těchto případech nezajímavá.
Jinak tomu bylo v Černobylu. Z ideologických důvodů bylo nutno ze zaměstnanců
čtyř reaktorů vytvořit čtyři brigády socialistické práce. Hlavním soutěžním
kriteriem byly KWh vyrobeného proudu. Každý z těchto reaktorů musil čas
od času do revise a po tuto dobu samozřejmě nedodával el.proud. První tři
reaktory měly tuto revisi již za sebou, a proto reaktor 4 v soutěži o „hrdý
titul“ Brigáda socialistické práce vedl, jenže musel do revise a vítězství
bylo tím pádem značně ohroženo. Vedoucí této brigády se rozhodl vedení
obhájit tím, že po odstavení reaktoru bude ještě dále vyrábět pomocí zbylého
tepla reaktoru páru a nechá dál běžet turbinu i generátor s tím, že bude
tento proud ( který již nemohl splňovat normu kvality el. sítě) dodávat
pro potřeby elektrárny samotné. Pro lepší představu myšlenkového pochodu
tohoto člověka uvádím, že tento reaktor byl osazen 1350 t uranu a asi 2000t
grafitu vše ohřáté na pracovní teplotu 340°C. Po nuklearním odstavením
reaktoru tedy nařídil tento soudruh nechat turbinu i generátor pokusně
v provozu. Za velmi krátkou dobu ale musil konstatovat, že teplota reaktoru
klesla rychleji než-li předpokládal a pára takto vyrobená nepřinesla potřebnou
hnací sílu pro turbinu. Jako přesvědčený komunista tento soudruh prohlásil,
že předepsaná doba pro ochlazení reaktoru je zbytečně dlouhá a rozhodnul
reaktor,který už předchozím porušením předpisů se nacházel ve velmi labilním
stavu, znovu spustit. U tohoto typu reaktoru je nutné vyčkat samovolného
zastavení tzv. divokých neutronových proudů, aby nedošlo k nekontrolovatelnému
vzniku velkého množství tzv. termických neutronů. Tento problém byl sice
odborníkům jaderné techniky znám, odborníkům marxismu – leninismu asi ne.
Nedodrží-li se tato pausa a reaktor se znovu spustí, rozjede se zhruba
se stonásobným termickým výkonem než-li je jeho normální maximální výkon.
Od tohoto okamžiku se nedalo nic zachránit. Chladící systém se během několika
minut přehřál a došlo k explosi, kterou je možné srovnat s výbuchem přehřátého
parního kotle. Že přitom byl reaktor roztržen a jeho radioaktivní obsah
rozmetán do okolí je snad samozřejmé a představitelné i pro neodborníky.
Politické následky Černobylské katastrofy:
Nejprve ta snad jediná positivní. V samotném SSSR rozvinuli vědci z jaderného
výzkumu kampaň proti vedoucí úloze komunistů na klíčových pozicích v průmyslu
a tím zatloukli další hřebík do rakve velmoci - zpochybnili tzv. vedoucí
úlohu komunistické strany.
Díky utajení skutečné příčiny této katastrofy se oportunistickým politickým
silám hlavně ve SRN podařilo vyvolat strach z jaderné energie, který je
dodnes živen příslušníky Zelené strany a v neposlední řadě i organizací
Greenpaece. Jeden z nejhlasitějších odpůrců jaderné energie, pozdější ministr
zahraničí SRN Josef Fischer, zvaný Joschka, který se svým sloganem „ Raus
aus der Plutoniumwirtschaft“ (opustit plutoniové hospodářství) se v mých
očích ukázal jako demagog. Proč tomu tak je vysvětlím v dalších větách.
Samozvaní ochránci životního prostředí, prolezlí zelenou ideologií,
při každé příležitosti prohlašují, že není vyřešen problém skladování radioaktivního
odpadu z jaderných elektráren, což je jen polopravda. Tvrdí, že jaderné
elektrárny musejí proto zastavit provoz a jejich výkon se je nutné výstavbou
alternativních zdrojů el. energie. Každý, komu to soudně myslí, musí tento
nesmysl zavrhnout. Ale existuje mnohem závažnější důvod proč je doslova
nutné výrobu el. energie v jaderných elektrárnách naopak zvýšit. O radioaktivní
odpad z jaderných elektráren nemá nikdo zájem. Je zpracován a zataven do
skleněných perel a dokud se nepostaví nějaký rozumný sladovací prostor
je ho možné nechat stát v castorech tak, jak přijde po zpracování spotřebovaných
palivových článků. Při dodržení dostatečné vzdálenosti od takového skladu
se není čeho obávat. Těsnost castorů je několikrát pojištěna, a protože
intensita záření ubývá se čtvercem vzdáleností není újma na zdraví pro
lidi a zvířata ani teoreticky možná. Je tedy možno v klidu a bez jakéhokoliv
nebezpečí místo pro takový sklad najít. Mnohem nebezpečnější je zastavit
chod jaderných elektráren. Politika je jedna věc, kdežto jaderná fysika
přírodní věda, či-li dva páry bot.
V tabulce isotopů najdeme, mezi isotopy uranu plutonium 239 a také jeho
rozpadový poločas 24 600 let. Že tento prvek je znám nejen jako složka
atomových zbraní, ale i pro svou obrovskou toxicitu přitahuje zájem teroristů
všeho druhu. Představme si kolik generací lidí by se vešlo do jednoho rozpadového
poločasu.Je známo, že současné množství Plutonia239, které bylo vyrobeno
hlavně v dobách tzv.studené války, by stačilo na několikanásobné zničení
veškerého života na zemi. Nejsem sice jasnovidec, ale troufám si odhadnout,
že drtivá většina lidí by si toto zničení života na zemi nepřála. Není
známo, že by „zelený zachránce“ lidstva Joschka Fischer spolu se svými
nohsledy a aktivisté z Greenpaece znali nějaký způsob, jak sprovodit toto
plutonium239 ze světa. Zatím je známa jen jedna technologie, jak jej likvidovat,
totiž zředit ho do palivových článků jaderných elektráren a jeho energii
převést na energii elektrickou. Zásoby plutonia239 při dnešním výkonu jaderných
elektráren by postačily zhruba na 200let.
Položili jste si milí čtenáři nyní otázku, která energetická politika
je pro lidstvo lepší?
Kelkheim 12.10.2010
Václav Endrst