Pár řádek o jedné horolezecké droze, která už asi moc životu nezachrání...
Za starých dob, když si ješte dnešní ministr vnitra hrál v uhláku na
horníka (aby se později stal mašinfírou tendru…:-), nám maminka dovolila
uvařit si domácí čokoládu. Vzali jsme tedy kakaový prášek (brrr, ten byl
ale hořký), stoprocentní tuk a cukr, hodně cukru, nějaké to plnotučné mléko
a všechno do hrnce a povařit a poctivě míchat, aby se to nepřipálilo. Moc
si na to již nepamatuji, je to přeci jen pár let, ale zato mi nikdy nevymizí
z hlavy ta vůně a ta dobrota. Té vůně byl vždycky plný dům a chuť byla
téměř podobná tehdejší hořké čokoládě, která se dala v obchodě koupit.
Nikdy se nám nepodařilo přijít na to, jak to, že ta chuť té kupované je
taková jemnějsí. Byla to prostě úžasná chuť...
Po několika více letech jsem začal lozit do kopcu nahoru a dolu (kdo
nezažil, nepochopí, třeba D-Fens...:-) a začal řešit, jak vyrovnávat energetické
deficity touto činností způsobené. Čokoláda (nejlépe se mi osvědčila "hořká
studentská pečet" s rozinkami":-) se stala mým nepostradatelným společníkem
a pomocníkem. Jaká to lahoda, když se ve třech tisících metrech za slunečního
počasí nechá rozpustit tabulka hořké v puse a posléze se zapije čerstvou
vodou nabranou někde od ledovce. To se rozbalí staniol a ta vůně udeřila
človeka do nosu jestě dříve, než si strčil tu lahůdku do pusy. Později,
když už člověk vstřebal ve škole teoretické základy toxikomanie (dnešní
děcka se o teorie už moc nezajímají, protože od Deža za školou dostanou
praktické vzorky jen za pár vočí...), jsem se dozvěděl, že kakaové boby
(a tudíž i čokliška) obsahují nějaké stimulační látky podporující koncentraci,
pamět, krevní oběh a snad i trávení, i když tady nevím, protože jedním
z následku požívání bylo to, že se člověk s prominutím nepodělal z vody
nabrané někde ještě v nížině u staré Blažkové. Tento odstavec si dovolím
uzavřít odvážným tvrzením, že tabulka dobré čokolády může zachránit i život.
Kdysi aztéčtí válečníci popíjeli tu svou "čokoládu", aby měli dostatek
sil k porážce nepřítele. Ne nadarmo si ji brali i američtí vojáci před
60 lety do italských a německých bordelů...:-)
Čokoláda dneška? Ehm, omlouvám se čokoládovému božstvu, protože by mi
musela huba upadnout. Dneska se všechno levné drahé vozí prý z Polska.
Tudíž mamka pamětliv rad otce vyrazila na klasický jednodenní autobusový
výlet za polské hranice, kde snad pod nenápadným dozorem celníků (taky
musí, chudáci, z něčeho žít) se rozprodává zabavený vietnamský paš a večer
se slovy "...a tobě jednu hořkou čokoládu" jsem se stal vlastníkem podezřele
lehkého balíčku čokolády. Říkám si: "No, to snad ani není čokoláda, je
to nějaké lehké", ale pamětliv pořekadla o darovaném koni a zubech jsem
poděkoval a "lahůdku" schoval na horší časy. Ty přišly právě dnes... A
tak otevírám staniol (kupodivu ani po tom měsíci se váha nezvětšila) a
šok číslo jedna. Nic není cítit!? Co to? Čich mi funguje v rámci zamoření
benzinovými výpary poměrně slušně a tak zvědavě se snažím odlomit jeden
čtvereček. Již ta snadná odlomitelnost a podezřelá barva a konzistence
mě měly varovat, ale nebraje ohledy jsem ten jeden kousek bohužel vložil
do pusy. Nemastné, nesladké by byla pochvala. Bylo to přímo hnusné, odporné,
těžko popsatelné, asi jako když smícháte hnědé dřevěné piliny s nějakou
'hlínou' (nechtěl bych tady použít ostřejšího výrazu, ačkoliv to Slušňák
radí...:-) a přidáte trochu cukru (to víte, cukr je dneska drahý). Ihned
mi hlavou proběhla vzpomínka na Orwellův popis čokolády Vítězství. Ne,
bylo to ješte horší, než v té knížce. Beru do ruky obal a čtu "Skladniki:
cukier, utwardzony tluszcz rostlinny, kakao w proszku, serwatka w prozsku,
lecytyna E-322..." a další chemie, kterou z časových údajů vypustím.
U dalších jazyků se dozvím, že kakaového prášku je max. 15% (zatímco u
maďarštiny min. 15%, asi aby si Harosz Usztvany nemyslel, že ho chtějí
polští veksláci zase okrást, jak tenkrát před 20 lety u Balatonu). Nic
víc! Hmm, beru do ruky čokoládu německou (s o něco málo lepší chutí a s
kokosovou výplní) a tam se dozvídám, že v jednom kousku je 36% mléčné čokolády
a 24% kokosové výplně. Ehmm, němečtí soudruzi byli důkladní, takže zjišťuji,
že budu jíst nějaký (36 + 24) 60% hybrid, kde 40% není uvedeno. Podívám
se tedy do složení a vidím, že "cukr, glukózový sirup, kakaové máslo
(předpokládám, že odtučněné), sušené mléko, kakaová hmota" (velice
vágní název), jedlá sůl, laktóza a chemie jako u předchozího výrobku. Jednoduchými
počty na základě subjektivního porovnání chuti tedy odhaduji, že čokolády
v mnou pozřetého výrobku bude asi tak 35-40% (jsem optimista) a zbytek
"slitek" (technical development manager to má v interních popisech jako
“výplň”). A teď mi až docházejí akce typu "Za stejnou cenu o 20% více!"
a podobně.
Panebože, co my to vlastně jíme?! To jsme to ale dopadli. Chtěl bych
popadnout všechny výrobce podobných "pachutin" a alespoň jednou je donutit
ty jejich nechutné zmrdi-výrobky spolknout. Věřím, že po této kůře by jich
ubylo. Popřípadě si vzpomínám, jak jsem četl, že za starých dobrých časů
Jana Lucemburského se snad všichni švindlíři, pekaři a hostinští, jež chleba
šidili a nedobrou míru nalévali, a i jinak škodili, sešli u kašny a k veřejné
potupě v koši do ledové vody strčeni byli. Věru, neškodilo by některé ty
staré dobré zvyky obnovit.
Co dodati závěrem? Nic moc. Já se chystám na onu místnost, protože jsem
pozřel "čokoládu" nevalné chuti a než sloupu obal, abych ji alespoň nějak
zužitkoval, tak jen snad varování těm, co chodi do kopců nahoru a dolů.
"Bacha, zmrdí produkt!!! Raději odtraverzuj..." Jsem si totiž jistý,
že mít podobné moderní pochutiny staří Aztékové či američtí vojáci, dopadla
by historie zcela jinak.
P.S. - Něco málo z historie a příchodu čokolády na evropský kontinent
naleznete třeba tady.
Autor JaJa obhájil svou práci poměrem 95:14 a stal se tudíž regulérním autorem D-FENS Weblogu. 13.6.2004 D-FENS
29.05.2004 JaJa