Nevím, zda jste si někdy všimli zajímavé skutečnosti, která se vyskytuje
na našich silnicích tak často, že už vlastně zajímavá není.
Myslím tím
to, že vozidla za sebou jedoucí, udržují mezi sebou tak nepatrnou vzdálenost,
že tyto dvě vozidla lze považovat za soupravu. Tuto soupravu tvoří „ oběť
“ (vozidlo jedoucí vepředu, soupravu vědomě nevytváří) a „vědec“ jedoucí
vzadu. Ano, přátelé, zákony aerodynamiky jsou již všeobecně známy a i neznalci
všech axiomů, jako např. Franta se Š120, tyto zákony postřehli a zdárně
je v praxi využívají. Jedná se převážně o ultra šetřílky a na druhé straně
se jedna i „ultra výkoňáky – drsňáky“. Šetřílci se snaží peníze ušetřit
kde se dá a jsou si vědomi toho, že v „pytli“, který vzniká za vozidlem
jedoucím před nimi, získá jejich vozidlo menší čelní odpor vzduchu – ušetří
se nějaké peníze za benzín….,.,.§, ne vlastně za LPG. Druhá skupina drsňáků
si je těchto zákonů taky vědoma a jízdy v pytli využívá převážně k předjíždění
ve městě na čtyřproudovce. Ačkoli je jízda v pytli nebezpečná, spořílci
sázejí na povinné ručení a drsňáci se vymlouvají, že i ten nejlepší jezdec
WRC udělá někdy chybu, chyby dělá každý, je to neovlivnitelné ale chyby
jsou většinou provázeny adrenalinovým zážitkem a ototujdene.
Tato problematika se mě také dotýká, patřím totiž do skupiny „obětí“,
tvůrců pytle. Naštěstí jsem zadní nárazník u mého vozu ještě neměnil, zato
můj otec ho již na svém voze měnil. V minulém měsíci do něho narazila vyznavačka
jízdy v pytli, která navíc podávala dudlík malému drsňákovi, přikurtovanému
v dětské sedačce na zadním sedadle vozu – nedívala se bohužel dopředu.
Toto jsem ještě pochopil a i můj otec byl velmi tolerantní. Za týden se
ukázalo, že otcovo auto je pro vyznavače jízdy v pytli natolik žádané,
že se podobná nehoda opakovala na stejném úseku. Odnesl to opět jen zadní
nárazník, krční páteř otce nebyla naštěstí nijak porušena. Šlo opět o řidičku.
Tady bych zmínil další teorii, která si trochu protiřečí s teorií jízdy
v pytli – jedná se o TEORII VODÍCÍHO VOZU. I zde figurují dva účastníci
– „oběť“ a „žák / lenoch“. „Oběť“ samozřejmě za nic nemůže, „žák“ za ním
jedoucí, se snaží napodobovat styl jízdy vozidla, za kterým jede a „lenoch“
zase bere vůz před sebou jako jakýsi senzor, který zachytí problém, na
tento problém upozorní rozsvícením brzdových světel a „lenoch“ se pak snaží
včas zareagovat. „Žák" zapomíná na dění před vůdčím vozem snad neúmyslně,
vnímat takové množství dat je někdy opravdu složité. „Lenoch" na vnímání
dat sere, má senzor.
Někdy je opravdu složité poznat, která teorie se v dané situaci uplatňuje.
Vyznavači obou teorií jsou většinou nenápadní, ale najdou se mezi nimi
i jedinci, kteří se snaží ovlivnit „oběť“ tak, aby ta vytvářela „pytel“
přesně podle gusta „vědce“, podmínky vhodné pro výuku „žáka“, nebo podmínky
sedící „lenochovi“. Pokud jste se někdy setkali s tím, že na vás bliká
vozidlo jedoucí asi 50cm od vašeho zadního nárazníku dálkovými světly a
vy přitom jedete šedesát ve městě, asi víte o čem mluvím. Tato situace
se mi stala mnohokrát a dotyčný za mnou asi nechápal, že na padesátce prostě
víc jak šedesát nepojedu, protože sankce udělené policií za mě nezaplatí
nikdo jiný než já.
Opravdu silný zážitek jsem měl asi před půl rokem, kdy jsem se vracel
z nějaké oslavy asi ve tři ráno, byl jsem ospalý a i když jsem nebyl posilněn
žádným alkoholickým nápojem, cítil jsem se celkem mizerně, bolela mě hlava
atd. Naráz se za mnou objevil kamion fdízlu, který se snažil uplatňovat
jeden ze zákonů vysvětlených v předchozích řádcích. Jednalo se vyloženě
o jedince, který nutí „oběť“ k tomu, aby jela tak, jak si přeje on. Jelikož
se nalevo od mého auta nacházela jen dvojitá plná čára, kamion uznal, že
nějaký trouba ho nebude brzdit rychlostí 70 km/h na padesátce a začal se
na mě nepěkně tlačit. Když jsem již celkem nepoznal rozdíl mezi vzdáleností
zadního skla v kombíku, se kterým sem jel, a vzdáleností, ve které se nacházela
světla onoho trucku fdízlu, nastral jsem se. Trochu jsem přidat,
abych pak truckerovi ukázal, na co se asi tak udržuje vzdálenost mezi vozidly,
začal jsem celkem prudce brzdit. Byly slyšel celkem brutální zvuky od truckerových
brzd a v zrcátkách jsem si povšiml i jakési rozkymácenosti celého vozidla.
Já jsem s nohou na plynu korigoval celé snažení o vychování truckera. Truckem
mi poděkoval pozdravem dálkovými světly na rampě a silným troubením – rozhodl
jsem se, že pro jeho vděčnost mu celou lekci zopakuji. I to se mu líbilo
a truckem mi poděkoval ještě více, než předtím. Byl jsem potěšen a dojat
jsem byl připraven dopřát truckerovi jeho vytouženou jízdu „v pytli dle
jeho představ“ a tak jsem zrychlil. 160 koní udělalo svoje a truckem již
nebyl na dohled.
To by bylo k vysvětlení pojmů, týkajících se těchto teorií vše. Příště
si připravím teorii výhodnosti levého pruhu.
29.11.2004 Churdej Lysonev