Takovej pěknej, normální, klidnej, slunečnej den… to mohl být.
Zaspal jsem. Sakra, kdo vymyslel, že se pracuje od rána, kdy normální
lidi spí??? Ještě že kolega, se kterým jezdím, má božskou trpělivost a
mých 25 minut zpoždění skousnul s lakonickým klidem.
Den v práci se začal vyvíjet celkem slibně – představa několikahodinového
jednání se zákazníkem mě hned po ránu přivedla na myšlenkové pochody typu:
Je lepší kulka nebo provaz? Odpoledne už mi bylo jasné, že je to jedno…
Ale abych nepředbíhal. Ono kritické jednání proběhlo se třemi japonci
a jejich českým poskokem. A to je zážitek, o který se chci podělit.
Japonci obecně se rádi opírají o své tradice, kulturu chování a jednání
a o morální kodexy zakořeněné hluboce v každém z nich. Proto také většina
z nich chová k běžné evropské populaci mírné opovržení. Začalo to slibně,
japončíci nám podali ruce (protože žádný evropský barbar nezvládne etiketu
úklonu, což je pravda) a vcelku běžně jsme se všichni posadili ke stolu,
na kterém bylo standartní občerstvení.
Zažil jsem takových schůzek bezpočet a žil jsem v domnění, že pokud
se má cokoliv řešit, nastíní se problém, probere se, kdo co v tom dělá,
co kdo má ještě udělat a kdy to má být hotové. Japonský přístup se ovšem
diametrálně liší a to jak v přístupu ke koncepci řešení problémů, tak v
chování. Koncepce řešení je taková, že se skáče z jednoho na druhé, nevyřeší
se nic a jediným výsledkem je několikanásobné opakování stejných věcí,
na které se stejně zítra zeptají znovu.
Dalším typickým rysem je naprostá neprofesionalita až diletantství zúčastněných.
Chování je mazec, protože bez ostychu během hovoru telefonují, odcházejí
uprostřed věty, prskají na vás předložené občerstvení a zkrátka dělají
zhovadilosti, za které mě moje maminka coby kluka fackovala. Prostě můj
závěr je ten, že Japonci jsou největší hovada, s jakými jsem kdy jednal.
A teď to nejlepší – setkání s ultramegazmrdem v podobě poskoka české
provenience, který se bez absolutně základních znalostí problematiky pokouší
vést jednání. Cca po 5 minutách jsem si stihnul v barvách promítnout 27
různých způsobů, jak tohohle debila zprovodit ze světa. Celou dobu pouze
opakoval věty svých chlebodárců (nápadně připomínal postavu s přezdívkou
85 z Vetřelce 3) a při jakémkoliv logickém protiargumentu prostě odešel.
Zajímalo by mě, jestli podobně zhovadilé chování má v sobě daný jedinec
už zakódované, nebo se dá vypěstovat. Pokud platí varianta 2, tak vězte,
že kolébkou všeho zmrdství je Japonsko. Na závěr naprosto bezúčelného pětihodinového
jednání mi bylo řečeno, že právě tento zmrd je za dané věci zodpovědný.
Asi změním zaměstnání, nebo půjdu v dohledné době sedět za brutální vraždu.
Po takto báječně stráveném dni jsem se odebral k domovu (cestu narušilo
jen hovado, které předjíždějíc kolonu aut bez možnosti zařazení donutilo
provést protijedoucí avii prvek kobra v horizontální rovině s efektním
kouřem od pneumatik a létající hlínou z krajnice) s výhledem na příjemně
strávený podvečer, protože mi měli přivézt objednanou novou postel. Příjemná
konstruktivní činnost sestavování nového nábytku. Omyl.
Věděl jsem, že skelet je německé produkce, což jsem kvitoval s povděkem,
protože němci jsou přece „pinktlich“. Hovno!!! Díly nebyly až tak hrozně
řemeslně zpracované, nicméně v příbalu několik dílů uvedených v plánu chybělo
a několik přebývalo a návod byl v rozporu s platnými zákony v němčině (ještě,
že jsem utrpěl jazykové vzdělání). Myslím, že jsem celkem manuálně zdatný
člověk, ale tenhle vehement jsem sestavoval tři hodiny a byl jsem udřenej
jak dřevorubec. Klika, že jako správný čecháčech mám doma po ruce různé
šroubky, vruty a běžné nářadí (v příbalu byl imbus z hliníku!!! – zkuste
pevně sešroubovat dvě dvometrové fošny z masivu hliníkovým imbusem 2, super
zábava), takže to byly JEN tři hodiny.
Abych se dostal k tomu, co chci na těchto drobnostech ukázat. Proč se
obecně tvrdí, že Japonsko je jedna z nejvyspělejších zemí světa a Německo
totéž v Evropě? Když posbírám běžné zkušenosti z praxe, tak logicky dojdu
k závěru, že deset Japonců nahradí jeden Čech a dva Němce jeden Čech za
desetinu ceny. Takové závěry ve mně prohlubují můj patriotismus a získávám
kromě frankofobie (kterou jsem si vypěstoval v bývalém zaměstnání) takřka
generální odpor vůči komukoliv zvenku.
Je to jen můj osobní dojem, nebo mám prostě smůlu, když moje zkušenosti
říkají, že když nás někdo z ciziny přijde něco učit, nebo s námi obchodovat,
je to z 90% zmrd a hovadon ? (negeneralizuju, mám i pár
dobrých zkušeností).
Žádám tímto všechny, ať mi sdělí svoje zkušenosti. Fakt bych rád věděl,
jak to je jinde. Nemyslím si, že bych byl nějak nesnášenlivý člověk, ale
buďto je to tak, nebo jsem smolař…
Každopádně celej den jsem zakončil pádem na výše uvedenou postel, panákem
a cigaretou, což byl jediný světlý okamžik dne ;o)
12.09.2004 Burton Bell