Zítra přijde ten velký den. Bude nám (opět) zaveden do mozku trichtýř.
Budeme poslouchat pohádky o tom, jak pásy sovětských tanků zadusily křehkou
květinku svobody v socialistickém Československu.
Ha ha ha!
Musíme se v ten památný den podívat pravdě do očí a říci, že rok 1968
nebyl žádnou cestou ke svobodě, ale pouze výměnou jedněch mocichtivých
komunistů za jiné ještě mocichtivější komunisty. To nevypadá zrovna jako
událost, která by se měla zapsat do dějin, že? Soudruh Dubček se sice tvářil
mile a jakoby neuměl do pěti počítat, ale všimli jste si někdy, že Dubčekův
životopis jako by začínal v roce 1967? Ne, ne, Sašenka musel bejt pořádně
tvrdej aparátník, než se z něj stal komunista s lidskou tváří. Ti, kdo
Sašu potkali, popisují ve svých memoárech zvláštní lesk v jeho očích pokaždé,
když šlo o dělení moci. Byl jen jedna z mnoha sviní, byť svině populární.
Proč by měli tihle komouši mít nějaký zájem na občanských svobodách? Vždyť
oni vůbec nevěděli, co to je. Pouze mírně uvolnili řetěz, aby dostali veřejnost
na svou stranu, ale jakmile by moc získali, zase by ho utáhli. Utáhli by
ho dokonce možná více než ho utáhl soudruh Husák.
Ruská invaze pak nebyla ničím jiným, než opatřením, které mělo obnovit
autoritu Ruska v oblasti, na které mělo strategický zájem. Nebo si budeme nalhávat, že přijeli na pozvání uvědomělých pragováků?
V souvislosti s tím musíme probořit ještě jedno tabu. Rusák měl, má
a bude mít na území ČR své zájmy. Za posledních sto let okupoval naše území
"pouze" třikrát. Obsadil Zakarpatskou Ukrajinu, uspořádal tam v roce 1944
jakousi volební frašku a přičlenil ji k Ukrajině (kterou následně také
anektoval), v roce 1945 proběhlo cosi jako osvobození, ve skutečnosti náhrada
jedněch okupantů jinými okupanty, a nakonec intervence v roce 1968. Polsko
si to dalo hned dvakrát a ještě v kombinaci s geografickým posunem na západ,
aby měl Stalin svůj Lebensraum. Svoji zkušenost má také Ukrajina, pobaltské
státy a obecně se dá říct, že krom Jugoslávie a Rakouska se rusáka nikdo
nedokázal zbýt. V známém ukazateli pokročilosti demokracie, totiž počtu
občanů zavražděných vlastní vládou, obsadilo novodobé Rusko skvělé druhé
místo na světě hned za Čínou a před Německem. Na rozdíl od Německa má nemalou
šanci svoje postavení v hitparádě ještě vylepšit, například masovou distribucí
Litviněnkova drinku mezi Putinovy oponenty, a stát se pak také pořadatelem
olympijských her.
Rusko je jedna z nejagresívnějších zemí v moderních dějinách, pokud
pomineme nacionálně socialistické Německo. Kromě exportu tanků a armád
do různých zemí také zdařile exportuje rozvědky, mafie, nátlakové skupiny
a kriminálníky. Tyto čtyři kategorie ruských přátel jsou někdy tak propletené,
že je stěží od sebe oddělit. Ovládají média, takže se například dočteme,
že je tady sice ruská mafie, ale je to než kyjevská a mukačevská brigáda,
takže je vlastně všechno OK. Kdyby se proláklo, kdo všechno z politiků,
úředníků, činitelů armády a policie dělá vedlejšák pro rusáka, moc bychom
se divili. To všechno dává dohromady pátou kolonu, na našem území přítomnou,
na významných místech, s nemalými možnostmi a určitou ochotou vyrazit vpřed
za obnovení slávy velkého Ruska.
Rusák není můj kamarád. Myslím, že tu Rusák není skoro ničí kamarád,
ale není dostatečně politicky korektní to takhle říkat. Vždyť nás přece
osvobodili!
Všichni vědí nebo aspoň tuší, co je rusák zač, ale ne všichni jsou ohledně
rusákova záměru dostatečně kritičtí. Současně je vidět, že si s rusákem
sami neporadíme a tak jsme v paradoxní situaci, že pokud nechceme zaplést
s ďáblem, budeme muset spolupracovat s čertem. Ano, správně, narážím na
téma amerického radaru. Ta zmrdí bolševická organizace, co tady zastupuje
rusákovy zájmy - Nezákladnám nebo jak se to jmenuje - mi pravidelně posílala
na redakční mail nějaké ty jejich hlášky a doufala, že je zveřejním. Blog,
který čte denně 5.000 lidí - to už je pro tyhle vohrndíry něco, co stojí
za jeden mail. Nechal jsem to plavat. Pak podepsala vláda smlouvu o radaru
a jako na potvoru přestala trubkou z Rusákova téct ropa. Rusákovo generalita
začala vyhrožovat "vojenskými opatřeními". Tím se definitivně ukázalo,
jak to celé je a kdo vlastně má v České republice jaký zájem. Od té doby
o Nezákladnách není slyšet. Asi soudruhu Tamášovi ruský bratr vylil vaničku
i s dítětem. Každopádně mě velmi pobavila jejich argumentace, že když schválíme
americkou vojenskou přítomnost zde, že se sami staneme cílem. Cílem čeho?
Rusákova imperialismu? Tím už dávno jsme. Jakou řečí že se to mluví v Karlových
Varech?
Rusáka a jeho přátele čekají dobré časy.
Američané si zvolí prezidentem Čuracka Obamu, což oslabí jediného rusákova
relevantního nepřítele. Jistý Saakašvili si rozjel svoji privátní válku
a moc to nevychytal, čímž obohatil Rusáka o znovynabytý dojem, že silová
řešení fungují. Nás dobré časy nečekají. Je možné a dokonce bych se nebál
říci pravděpodobné, že 68 nebyl na našem území poslední událostí toho druhu
a tak bych byl rád, kdyby ty zítřejší oslavy a televizní špektákly byly
méně nostalgické a více orientované na nepříliš vzdálenou budoucnost a
hledání prostředků, kterými zapálit najezdníkům z východu půdu pod nohama
20.8.2008 D-FENS