Bohužel jsem dnes sledoval na ČT24 výlevy různých politiků a dotazovaných
občanů na téma akce "Děkujeme, odcházíme" a bylo mi z toho po chvíli tak
nějak divně. V tomto filmu neexistovala žádná strana, se kterou bych se
mohl ztotožnit, vystoupení všech zainteresovaných mi přopomínalo rituál,
kdy k Ježíškovi v jesličkách přicházejí jednotliví koledníci a místo dárků
na něj vylijou kbelík sraček. Byl jsem z toho deprimovaný a vzteklý.
Postřehy:
1. Lékaři podali výpovědi. To je jejich právo ze zákona, toto právo
má každý zaměstnanec. Mají právo tak činit dokonce hromadně, to žádný zákon
nezakazuje. Není to "braní si pacientů jako rukojmí" a "porušování přísahy",
všechny tyhle sračky, protože když odejdete z profese lékaře, morální stejně
jako pracovněprávní závazky pominou. V souvislosti s očekáváním, že lékaři
svoje výpovědi stáhnou, se hodí připomenout, nemají jednostranné právo
svoji výpověď zneplatnit, "vzít zpátky", s odvoláním výpovědi musí zaměstnavatel,
tedy nemocnice, písemně souhlasit. Pokud se management nemocnic nepropadl
na své úplné profesionální dno, s žádným takovým odvoláním by souhlasit
neměl a tuto věc by měl dopředu jasně říci.
2. Riziko, že 4000 lékařů odejde do Německa nebo Rakouska, případně
jinam do zahraničí, je naprosto iluzorní. Máme volný pracovní trh, nikdo
tu nikoho nedrží. Kdo skutečně chtěl odejít z ČR pracovat do ciziny, ten
už to udělal, kdo ještě ne, nemusí čekat na pokyn odborů, může se sebrat
a jít. Kdo se svou prací není spokojen, třeba kvůli platu, může odejít
a najít si jinou práci, s větším platem a/nebo méně přesčasy. Praxe umístěnek
skončila před více než 50 lety. Nikdo z lékařů, kteří nyní demonstrativně
podávají výpověď, těchto možností dosud nevyužil. Musím ovšem dodat z vlastní
zkušenosti, že jen omezený počet českých zaměstnanců je použitelný v cizině,
protože některé projevy české pracovní mentality činí české pracovníky
na zahraničním trhu neuplatnitelnými, například neznalost jazyků nebo nízký
standard práce. Mnoho českých zaměstnanců se domnívá, že by po nich v cizině
sáhlo všema deseti, ale jen málo z nich je skutečně v takové situaci.
I pokud by o české lékaře, kteří s díky odešli, vznikl zájem v cizině,
hned od začátku je zde zaděláno na značnou nerovnost. Osobně bych se na
pozici zahraničního zaměstnavatele zdráhal zaměstnat tento plod odborové
nátlakové akce, protože a) nemám jistotu, že se v krátké době nebude chtít
vrátit zpět z rodinných, emocionálních nebo jiných podobných důvodů b)
nemám jistotu, že se tento zaměstnanec bude chovat racionálně a svůj vztah
k zaměstnavateli neobude opět ochoten vyměnit za pokyny z nějaké jiné odborové
nebo nátlakové centrály.
3. Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele
nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu. Nařízená práce
přesčas nesmí u zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech
a 150 hodin v kalendářním roce. Pokud si lékaři stěžují, že po nich nemocnice
požaduje enormní množství přesčasové práce, které přesahuje tento limit,
pak se tak děje buď s jejich souhlasem nebo došlo k porušení zákona. Protože
mi není známo, že by pracovní úřad s někým zahájil řízení pro to druhé,
bude to to první. Není možné protestovat proti něčemu, s čím jsem sám souhlasil
- pokud tedy nehraji ruskou ruletu s vlastní psychickou integritou. Je
možné například, že lékaři podepsali smlouvu, ve které je napsáno, že přesčasová
práce v rozsahu např. 300 hodin ročně je součástí mzdy. Taková smlouva
je a) nezákonná a lze ji napadnout b) pokud ji přesto obě strany podepsaly,
tak s ní souhlasily. Ani zde není proti čemu protestovat. Nebo je také
možné, že během zajišťování služeb pracují tzv. na dohodu, tedy na základě
závazku, který může libovolný zaměstnavatel uzavřít s libovolnou fyzickou
osobou, klidně s vlastním zaměstnancem. Pak je to ovšem dohoda a opět s
ní obě strany musely souhlasit, a to v celém rozsahu, tedy pokud jde o
rozsah plnění i odměnu za ně. Opět není proti čemu protestovat. Také je
možné, že dochází programově k porušování zákoníku práce a příslušné orgány,
jako například pracovní úřad, nejednají. To je pak na trestní oznámení
a rovněž nevím, že by ho někdo podal.
Na okraj je třeba poznamenat, že lékaři sice argumentují excesívním
rozsahem přesčasové práce, ale sami neudávají, kolik to ve skutečnosti
je. Přesčasová práce v rozsahu např. 40 hodin za měsíc by úředníka nebo učitele šokovala, ale v soukromé sféře není ani zdaleka neobvyklá.
Odpovídá deseti hodinám denně v práci, což je zkušenost, kterou učinil
nejeden z nás.
4. Srovnání platu lékaře s platem zámečníka, který přišel odemknout
byt, ve kterém si jeho majitel zabouchl klíče, nebo s platem automechanika,
který za pár tisíc provedl opravu na autě - protože v obou případech jde
jen o ušmudlaného řemeslníka, zatímco lékař v bílém plášti zachraňuje životy
typyčo jasný - nelze použít. Musíme si zvykat, že cenu služby určuje trh
a ne její morální kredit, případně o jak složitou službu jde. Protože potřebujeme
odemknout dveře, abychom se dostali domů, dáme řemeslníkovi pětikilo, protože
takovou cenu jeho práce momentálně má, hotel nebo neodborné rozbourání
dveří by vyšlo dráž. Mohli bychom zavolat například levnějšího gynekologa
za Kč 399,- na hodinu, aby tam nějak prostrčil prst a dveře otevřel, ale
bohužel, služby gynekologovy a také jejich cenu reguluje stát formou své
zdravotní politiky a tak si gynekolog nemůže stanovovat cenu své práce
sám. Ani občan nemůže rozhodnout, kolik gynekologovi dá. Dobrý gynekolog,
mizerný gynekolog i žadný gynekolog stojí občana stejně v rámci zdravotní
daně klamavě nazývané pojištěním.
Problémy lékařů zavinil stát. Chaos v organizaci, sporné hospodaření
nemocnic nebo absence dlouhodobé politiky je problém, který způsobil stát
svými regulačními zásahy. Lékaři hledají řešení problému opět u státu.
Stát nikdy neopustí model státního zdravotnictví a "bezplatné" zdravotní
péče, protože je to jeden z nejvýznamnějších mocenských faktorů, který
činí občana na státu závislým. Proti čemu vlastně protestovat?
5. Budeme se muset smířit s tím, že se jedná o "run" odborářů na stát,
což plyne z textu,
který lékařští odboráři sami zveřejnili a kde je enormní práce přesčas
důvodem č.8 v pořadí. Celkově s tím textem skoro souhlasím, obsahuje však
jednu principiální chybu, totiž se s ním ohání odborář. Řeší se tam věci,
které odborům do huby nepatří, které jsou dávno mimo pracovněprávní oblast.
To by platilo, pokud by se nejednalo o české sociálnědemokratické zpolitizované
odbory. Mám z toho nepříjemný pocit, že lékaři v tomto případě slouží odborům
jako užiteční idioti a cílem je prosazení mocenských ambicí nemnoha práskaných
zmrdů na úkor řádově tisícovek slušných, angažovaných, možná trochu naivních lékařů,
kteří podali výpověď, protože jim někdo nakecal, že "to stejně vezmou po
svátkách zpátky".
6. Tomu odpovídá o skutečnost, že kampaň
byla připravena profesionálně, včetně "tváře kampaně", loga, maskota
a alegorického vozu.
Cituji:
Výsledkem je jedna z nejviditelnějších kampaní letošního roku, která
už ke dnešnímu dni přesvědčila 4112 doktorů, aby podepsali výzvu, že nejdéle
na začátku letošního března odejdou z českých nemocnic. Pokud to udělají,
hrozí českému zdravotnictví největší krize v polistopadové historii.
Na tomhle bych se definitivně měl problém podílet. To je za hranou nikoli
profesionální, ale lidské důstojnosti. Jazykem zámečníků, automechaniků
a jiných šmudlů, kteří podle pánů lékařů nejsou hodni své mzdy, se tomu
říká "dělat někomu čuráka".
7. Ministr Heger je naprostý idiot. Kde toho troubu sehnali? Jak jsem
ho dnes sledoval, došel jsem k závěru, že postrádá schopnost vést natolik
kritický resort. Možná předtím exceloval někde v komunální politice, kde
se mu dařilo proplouvat stylem "Pepa zavolá Karlovi a nějak to uděláme,
aby dobře bylo, Ferda dostane svejch deset procent a nikdo nebude škodnej",
ale tedy by bylo třeba někoho, kdo je schopen rychle předložit nějaký věrohodný
plán, podlomit tak profesionálně zpracovanou propagandu odborářů a vrátit
problém na věcnou úroveň. Místo toho se oddává chorým myšlenkám na stav
nouze a vytváření "krizových center" a tím vychází "runu" velmi vstříc,
svými výroky se posadil přímo za volant toho alegorického vozu ze Škody
1203 (která byla po léta symbolem zaostávání státem řízeného zdravotnictví)
a dělá pro odboráře. Podporuje pozitivní zpětnou vazbu, kterou se vyznačují
všechny "runy", ať na stát nebo na banky, a dělá tak problém horší. Protože
se nepostavil k problému čelem a hledá cesty jak jej obejít, prohrává válku
na celé čáře. Do budoucna tak můžeme čekat hromadné výpovědi strojvedoucích,
leteckých kontrolorů a dalších zaměstnanců státem řízených firem.
29.12.2010 D-FENS