K napsání tohoto článku mě inspirovala příhoda, která se stala
před určitou dobou v jednom malém krajském městě. Cikán (asi 25let) přišel
za slečnou (18), něco říkal, ona se otočila a beze slova odcházela.
Cikán
nelenil, chytil ji za dlouhé vlasy a praštil s ní o zem (dopadla přímo
na hlavu) a potom ji začal kopat do břicha. Kamarád, který byl svědkem
této události, na útočníka zařval, ať toho kurva nechá, načež cikán s typickými
rozmachy rukama, mírně předkloněný zamířil k němu a z huby mu letěly nadávky
typu co pičo, né ja zabíju te. Slečna se mezitím zvedla a co nejrychleji
opustila dějiště. Kamarád je velmi malý postavou (165), zdál se tedy být
snadným cílem. Došlo ke konfliktu, na jehož konci bylo možno pozorovat
cikána, kterak zbaběle prosí, maje ruce za zády zkroucené. Když kopal do
té holky, tak byl velice statečný... ovšem nejvíce zarážející na tomto
případu je, že se stal za bílého dne kolem 16 hodiny, kdy se nejvíc lidí
vrací z práce, pár metrů od frekventované silnice a zastávky plné lidí!
Nikdo z nich si toho zřejmě nevšiml..
Mým záměrem je nyní zamyšlení nad přínosem, mentalitou a morálkou našich
spoluobčanů.
Na úvod rozdělím rozebírané objekty na Rómy a cikány. Toto považuji
za velmi důležité, přestože se to může zdát banální. Nechci být nespravedlivý
a házet všechny do jednoho pytle.
Róm - občan, jenž má tmavou barvu kůže a před mnoha staletími přikočoval
z Indie, podobně jako například Valach přišel z Rumunska. Žije jako běžný
bílý. Chodí do práce, platí podnájem, nenápadně se obléká, mluví česky.
Z vlastního okolí takovou rodinu znám (bohužel jen jednu). Před rodinným
domem jim stojí favorit, zahrádku mají upravenou a prostou veškerého bordelu.
Paní L. moc nevidívám, pana L. potkávám téměř každý den. Vždy slušně (trochu
plaše) pozdraví. Jejich dva synové jsou jako jiné české děti, jezdí na
kole, kopou si s balonem na hřišti nebo někde běhají. Z jejich domu nebývá
slyšet křik. Prostě normální rodina, nikdo z okolí si na ně nikdy nestěžoval.
Cikán - občan, jenž se shlukuje do velkých rodinných klanů, vybydluje
domy, mluví svým jazykem, kterým hlučně pokřikuje na své soukmenovce. Do
práce nechodí, protože má spoustu potomků na které bere sociální přídavky.
Doma topí parketami nebo okenicemi fairem přímo uprostřed obýváku, kolem
domu (sídliště) má nehorázný bordel, několik vraků škodovek či žigulů,
ve kterých se celé dny vrtá za hromadné spoluúčasti svých příbuzných. Cigáni
často také vytvářejí kapsářské gangy, jejich děti se tomuto řemeslu odmalička
učí v samoobsluhách pod dohledem svých rodičů. Jakákoliv snaha o omezení
jejich řádění je hlučně provázena slovy rásizmus! Diskríminácija! Bílým
lidem říkají gádžové, sami si honosně nechávají říkat romové. Oblékají
se nápadně, typické jsou masivní stříbrné či zlaté řetězy, prsteny a podobné
ozdoby. V těchto tlupách se také často objevují tvrdé drogy. Těchto případů
zná asi každý ve svém okolí více než by si přál.
V následujícím budu rozebírat pouze cikány. Rómy považuji za naprosto
obyčejné lidi a jako k takovým se k nim chovám.
Zamysleme se nyní nad chováním cikánů. Ač je často označujeme jako nepřízpůsobivé,
s lítostí musím konstatovat, že se dokonale přizpůsobili. Přizpůsobili se naší
české malosti. Ač početně v nevýhodě (80.000), zneužívají našich sociálně
laděných zákonů ke svému věčnému a nikdy nekončícímu zevlu nebo (ještě
hůř) okrádání svých naivních spoluobčanů. To je ovšem obecně známá věc...zdá
se mi, že cikáni si dobře uvědomují svoji početní nevýhodu, a proto drží
při sobě. Všimli jste si toho kurva někdy? Případy, kdy cikán napadne bílého
(nebo bílou), jsou na denním pořádku. A všem je to jedno! Nikdo nic nevidí,
nikoho se to netýká. Přesto že to příště můžete být vy, vaše sestra, přítelkyně,
manželka! Na druhou stranu, když dá někdo přes hubu cikánovi (a mnohdy
právem), za pět minut přiběhne dvacet takových, ochotných porvat se za
"právo" a čest svého člena.
Někdy si říkám, proč nejsme jako oni. Chápete už o co mi jde? Téměř
každý o sobě tvrdí, že je vlastenec, já taky, ale vlast, to nejsou jen
hrady a města a zámky, to jsou především slušní lidé, kteří náhodou mají
také stejný jazyk jako já. Měli bychom chránit jeden druhého. Já chápu
že to zní nechutně pateticky, ale zamysleme se nad tím aspoň trochu. Všímejme
si našeho okolí a braňme naše spoluobčany, protože příště můžeme pomoc
potřebovat my sami!
Další problém je zneužívání systému cikány a dalšími nefachčenky. Ten systém je tu proto, aby pomohl člověku v nouzi, ale ne proto, aby z něj někdo dlouhá léta žil. Kdyby
jste jim chtěli sebrat dávky, budou zase řvát že je to diskriminace. Před asi
dvěma lety jsem viděl v nějakém dokumentu rozhovor s americkým odborníkem
na rasismus, shodou okolností černochem. Jeho slova po shlédnutí situace
v ČR byla: „nechápu váš systém, vy jim (cikánům) dáváte peníze a oni
nemají potřebu pracovat. Vy na ně musíte vydělávat, vždyť vy se jimi necháváte
utlačovat! To není rasismus nechat je zemřít hladem, protože kdo nepracuje,
nezaslouží si jíst. Vemte jim příspěvky a uvidíte, že pracovat začnou.“
Tolik citace. Takže odborník na rasismus ze země, která má s danou problematikou
tolik zkušeností, prohlašuje, že jsme stát kde je většina diskriminována
menšinou. Smutné. A ještě něco. Pokud se tady cikánům nelíbí, pokud se
jim zdá že se k nim nechováme hezky, nikdo je tu nedrží. Ale troufám si
říct, že na celém světě by nenašli místo kde by se měli lépe. A je to stávajícím
„sociálním systémem“, který je potřeba změnit.
Jen pro pořádek: nedělám nábor do hnutí skinheads, nejsem rasista (neboť
toto slovo znamená odmítání jedné rasy jako celku, bez ohledu na to jak
se který jedinec chová). Jsem ochoten zastat se jakéhokoli příslušníka
menšiny, pokud zhodnotím že je napaden neprávem. Prostě si jen nechci nechat
dál srát na hlavu.
11.11.2006 Keyma