Zima nesměle zaťukala na dveře a i když se jí moc dál nechtělo, už na
nás začíná vybalovat své dovednosti.
Praha se chystá na své třícentimetrové
kalamitní stavy a vohnouti ve vyšších polohách obuli zimní protektory „Wulkanizacja
Kedzierzyn Spólka z ograniczona odpowiedzialnoscia“ alespoň na hnanou
nápravu. Také reportéři vohnoutí týví brzy vyrazí v polobotkách do terénu,
aby nám ynvestigatývně předvedli, že led klouže. Mimo jiné nám před lajfstajlovým
džinglem „ Jan Guma, televize Noha“ (akce: odolávání rozběsněným živlům
nebo soulož se sněhulákem, pokud živly neběsní) připomenou, že silničáře
zima opět překvapila. Ti, kteří jsou v tu chvíli už šestnáct hodin za volantem
oranžové krávy pohybující se na hranici adheze, viditelnosti a zdravého
rozumu po zafoukaných okreskách o tyhle zprávy ale přijdou – což je dobře,
protože by se jim chtělo v tu chvíli ze všeho nejvíc se na všechno a na
všechny VYSRAT.
Nejdřív trocha teorie, která dává chaotickému hemžení mechanismů zimní
údržby řád: každá Správa a údržba silnic (SÚS) má pro řešení zimních nadílek
Plán zimní údržby, který kategorizuje konkrétní silnice podle důležitosti
do tří POŘADÍ – silnice I. třídy a dopravně významné silnice II. třídy,
ostatní silnice II. třídy a dopravně významné silnice III. třídy, ostatní
silnice III. třídy (na závěr jsou „neudržované“ silnice s minimálním dopravním
významem, označené známou dodatkovou tabulkou). Podle stanoveného pořadí
se ZMÍRŇUJÍ závady ve sjízdnosti vznikající povětrnostními vlivy ve stanoveném
ROZSAHU: v I.pořadí se udržuje celá šířka a délka vozovky včetně odstraňování
sněhu a náledí chemickými nebo inertními materiály; II. pořadí používá
stejné technologie s tím, že je možno ponechat uježděné sněhové vrstvy
a posyp je možno provádět pouze na kritických místech; III.pořadí se udržuje
v zásadě pluhováním a inertním posypem na kritických místech. ČASOVÝ harmonogram
předpokládá výjezd mechanismů do 30 minut od zjištění závady, přičemž lhůta
pro zajištění sjízdnosti dálnice a rychlostní silnice jsou 2 hodiny, u
ostatních silnic I. pořadí 3 hodiny, II. pořadí 6 hodin a III. pořadí 12
hodin.
Vybaveni teoretickými poznatky se můžeme vrhnout do praktické aplikace
na našich silnicích plných zmrdů a vohnoutů. Je zajímavé, že jakkoli jsou
tyto dvě skupiny diametrálně odlišné, tak výsledky jejich účasti v silničním
provozu jsou si velmi podobné (stejně jako z projevů ultralevice i ultrapravice
nakonec vyleze společná myšlenka ultrakriminálu pro všechny). Zprávy přicházející
s železnou pravidelností půl hodiny po začátku tři dny předem avizovaného
sněžení hovoří o zapadlých kamiónech, řetězových haváriích a neprůjezdných
silnicích. Proč?
Průměrně vnímavý řidič samozřejmě pochopí, že technické prostředky nemůžou
být z podstaty svého omezeného počtu přítomny všude, zejména pří dlouhotrvajících
srážkách, a tomuto je schopen přizpůsobit své chování (opatrná jízda, předvídání
rizik nebo všeřešící nevyjetí). Kromě těchto stále vzácnějších „účastníků
silničního provozu“ narazíme ovšem i na takové, kterým není shůry dána
možnost k výše uvedenému zjištění dospět.
Stejně jako je typický „king of the road – bývalý aviatik“ (dále KOTRBA
– mimochodem tomuto fenoménu by bylo dobré věnovat se podrobněji) přesvědčen,
že mu ostatní musí právem silnějšího uhnout nebo počkat, když zrovna nutně
potřebuje předjet na dálnici jiný náklaďák devadesátkou (rozdílem rychlostí
1km/h mu to trvá čtyři a půl kilometru) bez zbytečných efektů jako je naznačení
změny směru jízdy, očekává totéž od matky přírody. Důležitější je vybavit
trakař světelnou hustohadicí ve stylu reklamy na cocacolu a pseudoSPZ s
kotrbovým jménem za oknem, aby ti ubožáci okolo znali identitu autora a
majitele svítící fejatůry (v případě potřeby lze použít jako vyjížděcí
plech). Zato zimní pneu, pytel s pískem nebo nedejbože sněhové řetězy je
zbytečná frajeřina nehodná řidičského umění kotrby. Když pak zůstane parta
kotrbů stát v barrandovském kopci, na Cínovci nebo v Červenohorském sedle,
jsou samozřejmě vinni cestáři, které tu „nikdo neviděl“ (protože kotrbův
náklaďák stojí napříč silnicí a technika SÚS místo odklízení sněhu pracuje
na vyprošťování kotrbových soukmenovců). No a když traktor z přilehlé lesní
správy vytáhne kotrbu na kopec, ten o dva kilometry dál zapadne znova…
Zmrdi i vohnouti zas jsou toho názoru, že je povinností státu zajistit
jim za jakýchkoliv podmínek „černou“ silnici a jízdní podmínky jako za
květnového podvečera. Jedněm proto, aby si mohli svou oktáfkou f tédéíčku
nebo ofroutem fmetle dál posilovat ego terorem ostatních účastníků silničního
provozu třeba za to, že jim senyor ečív ekaunt menedžr vykomunikoval nulové
benefyty. Druhým pak z důvodu nižší přilnavosti jejich značkových zimních
protektorů (totiž letních protektorů koupených v zimě) „Obnova Brno feat.
Michelin“ vzor slicky formule jedna. (Franta z kravína teda neví, co je
přilnavost, ale ví, že „to fakt kurva klouže voe“.) Také je třeba brát
ohled na to, že libovolnou konstrukční část odpadlou z vohnoutí Schade
Einhundertzwanzig by se nemuselo podařit v čerstvě napadaném sněhu nalézt,
čímž by vozidlo ztratilo polovinu své nevelké hodnoty. O nějakých časových
lhůtách a pořadích údržby nemá nikomu z těchto dvou skupin cenu povídat,
protože desetiminutový pobyt v hustém sněžení na silnici jim stačí k vytvoření
závěru „je to tu od rána neprotažený, silničáři jsou hovada“. Jediným možným
řešením je přidělení sypače s radlicí každému zmrdímu a vohnoutímu vozidlu,
čímž dojde ke snížení nezaměstnanosti a také k velmi žádoucí přesné identifikaci
obou skupin v silničním provozu. Do doby, než se podaří toto řešení zavést,
budeme bohužel stále ještě svědky solitérních jezdců s výrazem Izáka Newtona,
který gravitační zákony vymyslel a tudíž si je může dovolit nerespektovat
(vozidlo má totiž stálé vlastnosti „simírova béemvé“). Jezdci z Apokalypsy
dříve či později vytvářejí efektní a inspirativní skulptury ze zmačkaného
plechu (popř. s použitím dalších materiálů, jako je dřevo vzrostlého smrku
nebo beton železničního nadjezdu), protože „v háji to klouzalo a na mostě
to bylo namrzlý, kdo to má kurva čuchat“.
Na našich silnicích je rovněž možné potkat osoby hravé a soutěživé.
Oblíbenými zimními kratochvílemi je hra „na tankisty“ (dovolen je pouze
průzor 7 krát 15 cm - do této hry se přes její militaristický název s oblibou
zapojují i ženy) a hra „dovezeme sníh na střeše z Krkonoš až do Prahy“
(pokud při prudším brzdění sjede na čelní sklo začíná hra „vidím úplný
hovno voe“). Z dětských let si lze zopakovat oblíbenou hru na schovávanou
(mám přece ksenóny, ty musí ten sníh na lampách prosvítit!) a pro opravdové
fajnšmekry-lovce tu je zpestření běžného honu na chodce levelem „kam až
dostříkne břečka projetá osmdesátkou“.
Jak z neutěšeného stavu zimního provozu na českých silnicích ven? Především
přestat plýtvat posypem i energií na „poručíme větru dešti“ – snahu za
každou cenu udržet ve vánici holou vozovku hlavních silnic. Jednak se použitá
technika bude moci dřív zabývat i silnicemi nižších pořadí, jednak se všichni
spěchající a machrující magoři během čtvrt hodiny (kterou se vyplatí přečkat
v teple nejbližší pumpy) přemístí ze silnice do jejího blízkého či vzdálenějšího
okolí (nějak toho Darwina nahradit musíme). Dále veškeré kopec „nevyjevší“
kamióny i osobní automobily postihovat za nepřizpůsobení jízdy stavu a
povaze vozovky včetně prémie za vyproštění. Dbát na dobrou zimní výbavu
(fuj, to zní frázovitě, že?), policii používat nikoli k buzeraci prošlých
obvazů v lékárničkách, ale skutečnému dohlížení na bezpečnost provozu –
no a samozřejmě především ctít pravidlo „pospíchej pomalu“ (dnes to holt
bude o patnáct minut později, protože se žení všichni čerti). To je ale
tak jednoduché, že to v kotlince nemůže fungovat…
09.01.2005 MuHu