Půl páté odpoledne. Jedu z práce. Autem, ne na kole. Mimo obec na čtyřproudovce
dojíždím něco nad stovku v levém pruhu stříbrnou fabii, zpomalím na 87
km/h a předjedu ji. Dojedeme ke značce obec, zpomalím na padesát. Fabie
v pravém mě předjede a rozsvítí se diskotéka. Folofme.
Já tu jejich homokáru znám, otravujou lidi na tom úseku denně. Navíc
ten jejich stop policie banner za zadním sklem je nenápadný jak dvoumetrové
hovno za stromem. Dával jsem si bacha, abych při předjíždění těch bukvic
nejel víc jak 90 a při vjezdu do obce měl padesátku. Džípíes na mobilu
za předním sklem mám, ne?
Blik blik, STOP polycyjéééé. Zastavili mě na bezva místě, hned za křižovatkou.
Místo tam sice je, ale hustý provoz. No nic. Stáhl jsem okénko, no víc
než na škvíru, a chystal si papíry. Klídek, o nic nejde, FSM - s policajtama
se nebavíme, na místě nic neřešíme. Stará jim doma nedá, musej si ho honit.
Dobrý den pane řidiči, buzerační kontrola, předložte doklady. To vím
i bez tebe, pitomče. Na dobrej den ti seru. Chvíli skákal kolem auta, asi
studoval, jestli to hovno od ptáka, co mám na zadním skle, splňuje příslušnou
homologaci.
„Vystupte si a pojďte za mnou, uděláme dechovou zkoušku.“
Došli jsme k homokáře. Vylezl druhý pach. Drager, fů fů, píp píp.
„Tak to je v pořádku,“ ukazoval mi policajt přístroj, já se díval do
zoraného pole vedle silnice. No jistě, že je to v pořádku, ne tak pro tebe,
osle.
„Pane řidiči, víte, proč jsme vás zastavili?“ (sic!)
Typyčo, to snad není pravda. S nasazenou poker face koukám do lánu pole.
Chtěl jsem říct něco jako že asi nemají nic lepšího na práci, ale raději
jsem držel hubu.
„Nevím,“ odpověděl jsem.
„Co ta jízda?“ zeptal se policajt, „jel jste v levém pruhu a najednou
jste prudce zpomalil!“
Já vím, že se s policajtama nebavíme, ale tohle mi nedalo.
Říkám asertivně směrem k poli: „Jel jsem v levém pruhu mimo obec, protože
jsem předjížděl tento vůz,“ ukázal jsem na jejich homokáru, „a po vjezdu
do obce jsem zpomalil na povolenou rychlost, přičemž jízda v levém pruhu
není v obci zakázána.“
„Ale to nemůžete jen tak rychle zpomalit! Co kdyby do vás někdo zezadu
naboural!“
Ne, ocase, já vím, žes mě chtěl změřit, ale smůla. Já vím, žes čekal,
až kolem tebe prohučím za tu ceduli mezi poli stovkou. Je mi jasné, jak
tě sere, že jsem tě registroval a podle toho se zařídil a ty teď budeš
doma po večerech bulit, že jsem neskočil na špek.
„Pánové, pokud se domníváte, že se stal přestupek, tak to řešte,“ uzavřel
jsem konverzaci s lánem. Chvíle ticha. Dívali se na sebe jako dva buzeranti,
kteří najednou nevědí, kdo teď bude dělat tátu a kdo mámu.
„A co ten telefon za předním sklem?“ říká fízl.
Aha, takže s radarem to nevyšlo, tak budeme buzerovat za kraviny.
„To tak nemůžete mít, je to ve výhledu, bla bla, je tam sankce do dvou
tisíc“ a začal mi vykládat cosi o nějakých rozměrech nad palubovkou. Nezájem.
„Počkejte u auta, my si vás ověříme a ten telefon budeme řešit blokově.“
Jo, řeš si blokově co chceš.
„Já nic blokově řešit nebudu,“ odpověděl jsem a šel do auta.
Sundal jsem přísavku s telefonem z okna a zapnul diktafon. Bukvice
za chvíli přišla, držíc v ruce mé předložtedoklady, a spustil:
„Tak pane, sundat ste si to sundal... Podívejte, víte o co de? Neříkám,
že je to možná váš případ, ale když někdo vidí auto s radarem, okamžitě
dup na brzdy a ten co jede za ním je v něm. Jo? Kvůli toho.“
Co a kvůli čeho?
Jo takhle. Ahá. Radary jsou špatné, áááno.
Sedím v autě a koukám dopředu. Nic neříkám, nic mě nezajímá. Jen to,
kdy mi dá papíry a já budu moct odjet. Policajt čeká na nějakou reakci.
Když se po chvíli mého mlčení nedočká, řekne: „Nic?“
Ne, nic, blbe. Co jako? Říkám mu, že v ničem nevidím problém.
Policajt na to:
„To jenom pro příště, sankce je tam do dvou tisíc, to jsem vám říkal.
Tak si tam nedávejte telefon, nedívejte se na bůhví co a věnujte se řízení.“
Příště mi taky polib prdel. Já se řízení věnoval a to tak, že jsi z
toho vyndanej. Dal mi papíry a šel do hajzlu.
A co blokově na místě? Nic? Ne? Jak to?
Autentický audiovizuální záznam ke shlédnutí zde
08.04.2014 Ernie