Proti taxikářům vesměs nic zásadního nemám, koneckonců když už jsem
čas od času vlastní pohodlností a s podporou bujaré nálady donucen využít
jejich služeb k návratu domů...
... nebo k cestě do jiného a ještě otevřeného
baru, vždy si dobře pokecám. A to nejsem ten typ, který by se rozkecával
na potkání.
Tento článek však není o taxikářích samotných. Byl vyprovokován náhodou
přečteným článkem z denního tisku, jehož hlavní myšlenkou byl nezvyklý
„obchod“ mezi primátorem města Prahy a obecními taxikáři. Pan Bém (pro
ty šťastnější z nás - něco jako starosta Prahy) přislíbil taxikářům cílovou
prémii ve formě zvýšení maximálních cen za jejich služby, pokud se jim
podaří během následujícího půl roku ještě úspěšněji kamuflovat potenciální
okrádání zákazníků.
Urputný souboj o výši sazeb pražských vozů taxi se vrací v pravidelných
intervalech, skoro jak Halleyova kometa, pohříchu však častěji. Já osobně
jsem vždy překvapen, že něco tak komerčního je stále ještě cenově regulováno.
Nehodlám tu však hodnotit, zda je současné maximum a jinými slovy standard
ve výši tuším 25Kč/km (ano, letos jsem se již vezl) nastavené správně,
ani nehodlám spekulovat zda je či není cenová regulace potřebná. Co mě
však nadzvedává je argumentace používaná při zdůvodňování zvýšení těchto
regulovaných cen.
Pozorný čtenář si zajisté všiml, že v současné době je v Praze standardem
a maximem sazba 25Kč/km. Pro úplnost dodávám, že jsem na dveřích vozů zaregistroval
i sazby okolo 22Kč/km, asi záleží zda daný řidič jezdí pro firmu ze začátku
abecedy, nebo někoho jiného. V kontrastu k těmto cenám působí šokujícím
dojmem prezentovaná NÁKLADOVÁ cena, která jest plných 29Kč/km a to prosím
pro spíše levnější vůz taxislužby Octavia TDI.
Aha. Pro mě je v tuto chvíli velkým překvapením, že taxikaření není
živností, jak jsem si celý život myslel, ale je to hobby. Zkrátka a dobře
se zazobaný znuděný Rothschild večer po náročné práci posadí do svého zánovního
Superbu, na střechu vrazí světélkující označení TAXI a vyrazí za odreagováním
a pokecem do ulic.
Druhou možností, které se mi však nechce vůbec věřit je, že všichni
taxikáři jsou nepříliš vydařeným produktem rozmnožovacího procesu a do
svých vozů instalují redundantní turbo, asi kdyby náhodou odešla váha vzduchu.
Protože tomu nějak nerozumím, zapomenu na sklerózu a pokouším se i s
pomocí internetu vzpomenout si na sazby taxislužeb, za které jsem jezdil
v jiných evropských velkoměstech. No, ne že bych jezdil taxíkem po Evropě
nějak obzvlášť často, ale na základní udělání si svého názoru na předkládané
argumenty to stačí. Mezi jinými si vybavuji, že ceny za taxi v Madridě,
Paříži, Mnichově, Berlíně, Londýně ale i dalších mi nepřipadaly nijak zvlášť
odlišné od pražských.
Vyhledání Paříže a Madridu na googlu potvrzuje mou paměť, sazby za kilometr
se pohybují od něco přes půl euro do maximálně lehce přes jedno euro. Dlužno
podotknout, že v zahraničí* mají až dvakrát vyšší nástupní sazbu nebo stanovenou
minimální útratu a podobné jiné vychytávky**. Sazba která odpovídá v Paříži
naší 22/25 je ve výši 0,62 EURO/km = 18,90 Kč/km. Taxi v Madridě stojí
0,85 EURO/km = 26,35 Kč/km, což opět není žádná závratná částka. A to jsem
nikde jinde neviděl hypermoderní Škody Forman a podobné závratné novinky
v barvách taxislužby (navíc s cenou za kilometr ve stejné výši, jako člověk
platí za cestu absolvovanou vozy nejvyšší kategorie, což je na nenastoupení
i v minus dvaceti Celsia).
Něco je jak vidět špatně. Buď Microsoft Excel v české lokalizaci má
oproti španělským, francouzským a jiným verzím nějakou fatální chybu ve
formě náhodné opravné konstanty, nebo školící či konzultační firma neodvedla
dobře svou práci při vyškolení obsluhy excelu, nebo se plete ČNB (nebo
kdo to dělá) při stanovení parity kupní síly, jelikož cena práce a životní
náklady v Paříži a Madridě musí být nutně oproti pražským nižší.
Nemám rád, když někdo z lidí (a tím potažmo i ze mě) dělá nestydatě
a bez uzardění s prominutím jedno velké hospodářské zvíře na tři. Naštěstí
nejsem všeználek, takže registruji pouze několik podobných případů naříkání
nad vysokými náklady a jak vlastně provozovatel prodělává. Ne všude mám
možnost srovnání, tak jim na to v dalších případech možná i skáču. Podobným
případem je naříkání českých lyžařských areálů. Argumenty zní na první
pohled rovněž naprosto logicky, vždyť přeci ta lanovka a sněhové dělo stojí
v Itálii stejně jako v Česku. V takovém případě doporučuji pro korekci
a vlastní zkušenost navštívit například některý z levnějších italských
„Špindlů“.
Závěrečný komentář: Pokud jsem to nenapsal pro všechny dostatečně jasně,
tak raději shrnuji: Ceny ať si dají klidně dvojnásobné, ale ať nekážou
bludy o pokrytí alespoň nákladů a férově přiznají, že chtějí více vydělat,
zkvalitnit služby, snížit množství lidí na sjezdovkách apod.
* - má smysl ještě používat pro Evropu slovo zahraničí?
** - Paříž například při jízdě nižšími rychlostmi může účtovat místo
kilometrů čas, což však do určité míry řeší možnost využívání hodně rozšířených
pruhů pro MHD i vozy taxislužby.
9.2.2005 Jezevčík