Tak se na ty kurvy musí! To bylo to první, co mě napadlo, když jsem četl zprávu v novinách.
Pan Jan Beneš
(website)
stár bezmála sedmdesát jar, dvakrát soudně trestaný za odpor proti
komunismu, po operaci srdce jel 8.7.2005
svým vozem po obci Dobříš. Jel nápadně pomalu, v místech, kde je rychlost
omezena na 30km/h, jel 30km/h, což se hned tak nevidí. Udiven byl i jistý
Miloslav Zacharda, *20.2.1959, Petýrkova 1943/4, Praha 4 – Chodov, kterému
se Benešův styl jízdy hrubě nezamlouval. Slow-motion man Beneš svůj ride
korunoval tím, že zastavil u výjezdu z jakéhosi parkoviště, aby pustil
ven auto nacházející se na něm, takže musel zastavit i Zacharda. Co se
dělo dál, o tom se výpovědi rozcházejí. Podle Benešovy verze se vzteklý
mohutný Zacharda přihnal k Benešovu vozu, otevřel dveře jeho vozu a začal
Benešovi spílat do čuráků. Podle Zachardovy verze se jeho vozu ani nedotkl
a chtěl pouze Beneše v důsledku jakési pedagogické vize napomenout, že
jezdí jako prase, protože mu někde Beneš měl vjet do cesty. Jak to bylo
doopravdy, se už nedozvíme, protože policista npor. Vopička nenechal sejmout
z Benešova vozu otisky prstů a policista Vopička neangažoval dopravku.
Vopička a jeho kolegové vůbec posrali, co se posrat dalo.
Co se však dělo dál, o tom je celkem jasno. Beneš vytáhl na Zachardu
údajně startovací pistoli se zaslepenou hlavní. Údajně měl
ještě cosi říci o ustřelení palice (to je na spisovatele věnujícího se
především beletrii pozoruhodný řečnický obrat), což dokonce potvrdila jedna
svědkyně, každopádně nepříliš důvěryhodná, a z hlediska našeho článku to
není podstatné. Zacharda takový sled okolností zřejmě neočekával a tak
mu nezbylo než na šíření motoristické osvěty rezignovat a zmizet, než bude
mít do prdele o díru víc.
Věnujme se chvíli zábavným představám a dejme fantazii plnej kotel,
nezávisle na primární story, kterou jsem nakousl. Může se to stát zrovna
u vás před domem. Plasticky vidím nějakého zmrda s simply clever vágnem
f turbodýzlu f metle na lízink, s přítelkyní uvnitř, jak hodlá nahonit
svoje ego tailováním nějakého dědka. Chvíli za volantem chrochtajícího
vozu spílá do gerontů nevohrabanejch co do toho kurva leze dyž nejede
po městě aspoň vosum pětek kurva a pak ho napadne, že jeho narážečka
by ocenila razantní akci, aby viděla, jakej je pašák, současně ale jako
rozený sráč volí takový objekt, který pravděpodobně nemá black belt. Vyletí
z vágnu ven a jde dědkovi vyspílat, možná i něco horšího. Je přece z
Prahe a s lidma z Prahe se nediskutuje, ti ví všechno nejlíp
a všude byli třikrát. Přiběhne k dědkovi, otevře mu dvěře a kuk! - děda
má jednu ruku dlouhou! Tohle by nenatočil ani David Lynch. Zmrdovy slipy
jsou ve stavu krajní nouze, jejich fantastická bělost bere za své a zmrd
kromě toho cítí, že nejen on sám, ale ono celé se to nějak posralo a z
erekce ega dneska nebude nic. Vydává se na ústup do bezpečí své dehtové
popelnice, která jistě také není neprůstřelná a tak děkuje Aštaru Šeranovi,
že geront považuje záležitost za uzavřenou a nepokračuje ve válečném tažení.
Další události jsou otázkou priorit: přebalit si pampersky nebo volat policii?
To přece nejde, aby na mě kdejakej geront vytahoval pistoli, když mu jdu
vynadat?
Ale vraťme se ze světa představ a imaginací do perverzní reality Kocourkovské
republiky (více viz třeba tady).
V 16:45 Zacharda, který mezičasu zřejmě efektivně využil k výměně spodního
prádla za běloskvoucí neposkvrněné a kterému otrnulo, učinil výpověď, kterou
zaznamenala trénovaná ruka npor. Vopičky. Je zajímavé, jak si každý pazdrát
rychle vzpomene na úlohu policie ve společnosti, když mu samotnému teče
do bot. Na policejní strážnici do Dobříše byl z místa bydliště eskortován
i sám Beneš, který podal výpověď, odevzdal quasizbraň a nechal se od policejních
smetáků pět hodin zdržovat, což pro něj jako osobu oslabenou nedávno prodělanou
operací muselo být náročné. Beneš zřejmě stižen bezdůvodnou důvěrou v korektní
postup policie nepřivolal k podání výpovědi právníka a nechal do protokolu
zapracovat několik chyb, které se, jak se ukáže dále, obrátí proti němu.
Zásadní chybou Benešova postupu bylo, že v protokolu nechal tuto větu:
".na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr,
že jste se dopustil tr.činu "Násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci"
dle §197a odst.1 tr. zákona a "Výtržnictví" dle § 202 odst.1 tr.zákona,
neboť na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr,
že jste dne 8.7.2005 kolem 15,45 hod. na parkovišti u Penny Marketu v Dobříši
vytáhl z podpaží revolver poplašný a namířil na Miloslava Zachardu a řekl
mu, že mu ustřelíte palici, což vzbudilo důvodnou obavu, že svoji hrozbu
splníte. Dále pak uvedeného jednání jste se dopustil na místě veřejně přístupném."
Což by takový zkušený pes
neměl dopustit.
Soud byl tvrdý, nestranný a spravedlivý, jako ve známé písni od Třech
sester. Zasedl 12.10.2005 - nebuď šnek, buď kvik! Je zajímavé, jak v takovém
epicentru práva a spravedlnosti, jako je Příbram, fungují soudy rychle,
pokud jde o trestní řízení proti obyčejným lidem. Nejprve vydala samosoudkyně
Jana Jurečková z příbramského oudu trestní příkaz. Beneš se podle ní dopustil
trestného činu násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci a výtržnictví.
Hlavní líčení se konalo 12.října tamtéž a trest 4 měsíců s roční podmínkou
byl potvrzen. Beneš se místě odvolal, rozsudek nenabyl právní moci. O hloubce
Zachardovy osobnosti svědčí to, že byl ze soudní síně vykázán pro nevhodné
chování.
Případ má jistý politický kontext, protože Beneš vystupoval aktivně
proti komunistickému režimu a byl za to trestán, což není u zkomunizovaných
kocourkovských soudů skutečnost, která by mu mohla výrazně přilepšit. Osobně
se domnívám, že kromě roviny Beneš-Zacharda zde také mohla nastat rovina
jiná, například komunisté-Beneš, protože Beneš dosud proti komuně aktivně
vystupuje a podstatná část jeho tvorby je zaměřená proti nim. Ale to jsou
všechno ryzí spekulace.
Hodnotím jako chybu ze strany Beneše, že s sebou tahá nějaké harampádí,
které není schopno účinné palby do řad zmrdstva. Něco takového ho může
samotného přivést do krajně nebezpečné situace v případě, že protivník
má reálnou zbraň. Co by asi Beneš udělal, kdyby měl Zacharda také hromovou
hool, ale skutečnou, s hlavní na jednom konci otevřenou? Další Benešova
chyba byla dle mého názoru volba advokáta. Případ, v kterém se policie
dopustí tolika chyb při získávání důkazů a kde je tolik pochybností, by
měl i průměrný advokát uhrát na zproštění, nehledě na pojem nutné obrany
a při Benešově zdravotním stavu a lékařským doporučením, která po operaci
bypassu musel dostat, možná i krajní nouze.
V širších souvislostech si můžeme vzpomenout na velmi podobnou kauzu
Gabriela Berdára, který narozdíl od Beneše použil střelbyschopnou zbraň,
střílel a zasáhl. Opět se ukazuje, že v tomto státě rozhoduje policie o
tom, pro koho budou platit jaké zákony. Pokud jste v pyramidální struktuře
postkom Kocourkova umístěn dostatečně vysoko, neplatí pro vás skoro žádné.
Zajímavé je i to, že Beneš podal na Zachardu trestní oznámení, které státní
zástupkyně odložila se sdělením, že podání považuje za součást obhajoby
a zařazuje jej do spisu". Připomíná mi to známou větu z filmu Skřivánci
na niti ("odmítal pochopit, že obhajoba je součástí obžaloby"). Dalo by
se to nazvat neprofesionalita, když státní zástupkyně zaměňuje trestní
oznámení za součást obhajoby, něco jako zaměnit hodinky a holinky. Ministr
Němec zřejmě dovedl resort do tristního stavu, možná by se měl zase jít
věnovat prznění dopravní firmy jeho fotra do Tábora.
Jo! Pane Beneši, ať to dopadne jak chce a ať jste tam prováděl, co
chtěl, máte můj obdiv. V dalších soudních tahanicích držím Vám palce. Vítám
Vás do klubu osob, které nezaváhaly vztáhnout na automobilní zmrdy ruku
bez ohledu na to, jaké konsekvence z toho zmrdský právní systém Kocourkova
vyvodí. Postup, jaký jste použil vy, představuje totiž jedinou metodu
sebeobrany proti tomu agresivnímu sociopatickému ksindlu, který zamořuje
naše silnice a plní hřbitovy.
Důvod k tomuto mému postoji, který přizdisráčskému core tvořícímu se
kolem tohoto weblogu bude jistě připadat diskutabilní, je následující:
Na silnicích v ČR je všude stanovena rychlost maximální, rychlost minimální
je však stanovena jen ojediněle. Zatímco rychlá jízda je otázkou volby,
stačí sešlápnout plyn a jet, kolik auto dovede a jeho vymaštěný řidič zvládne,
pomalá jízda je vždy podmíněna nějakým hard factem, například možnostmi
vozidla, schopností řidičovy koncentrace, znalostí nebo přehledností dopravní
situace v místě. Jinak řečeno, když někdo jede pomalu, má k tomu asi nějaký
vážný důvod, jakkoli se nám to mnohdy nelíbí. Žádný zkurvysyn nemá právo
si hrát na BeSiP, vystupovat z auta a poučovat ostatní o tom, jak rychle
má kdo jezdit. Nakonec, jak byste reagovali vy, kdyby se na na vás hnal
nějaký zmrd, který vás předtím tailoval, a dobýval se vám do auta? Myslím
si, že postup, který Beneš zvolil, byl zcela přiměřený jeho šanci při případné
fyzické konfrontaci s vzteklým zmrdem a reagoval správně, když se snažil
vystrašit útočníka ještě předtím, než zaútočil. Osobně bych postupoval
jinak - nechal bych se napadnout, například jednout udeřit, poškodit auto
nebo oděv, a pak bych Zachardu úplně obyčejně zmydlil, jako v pohádce "Obušku
z pytle ven".
Nezávisle na zvolené technologii dostal jistě Miloslav Zacharda, *20.2.1959,
Petýrkova 1943/4, Praha 4 – Chodov lekci, která ho přiměje přehodnotit
svoje vztahy k ostatním účastníkům silničního provozu a rezignovat na jeho
didakticko-osvětové aktivity.
Takže ještě jednou - to, že si slabší, tak na to ser, předměty různý
do ruky ber! Zmrda bij a zmrdům zmar!
29.10.2005 D-FENS