Na konci týdne jsem si maně vzpomněl na D-Fensovo Vohnouti, out to get me... Zdá se totiž, že vohnouti zahájili frontální útok na život, zdraví (fyzické i psychické), nervy a majetek ostatních lidí.
Když jsem minulý pátek opouštěl zaměstnání, opíjel jsem se představou krásného víkendu a následujících tří dnů zaslouženého volna, které mi věnoval můj z boží milosti chlebodárce. Tento požitek byl umocněn i skutečností, že budu doma sám bez manželky tři dny v kuse, což se mi už hodně dlouho nestalo a těšil jsem se na duševní rekonvalescenci. Chyba lávky. Několik jednotlivců a organizací způsobilo, že jsem se těšil do práce, aby se už konečně nic nestalo.
Nemocnice
Večer mi volala matka, že můj otec přišel z práce s nevolností, která se v noci rozvinula v bodavou bolest v levé části hrudníku vystřelující do ruky a nohy a to celé spojeno se ztrátou citlivosti levé části těla. Podezření na infarkt by mělo i tříleté dítě. Naštěstí ho měla i otcova lékařka, která ho nechala okamžitě hospitalizovat. Řekli byste, že je vše v pořádku, ale byl odvezen do okresní nemocnice v Kutné Hoře, což je zařízení, které pověstí Chicago Hope zrovna neoplývá. Klika byla, že infarkt to nebyl – došlo ke shodě dvou příznaků, které se překryly – natržená plicní mezistěna (bolest v hrudníku) a uskřinutý nerv v oblasti bederní páteře. Jenže než se dospělo k této diagnóze, musel tam otec strávit několik málo dní a nocí, což je adrenalinový zážitek. Tentokrát nejde o lékařský personál, ale o sestry. Ano, nemilosrdné sestry KH špitálu jsou skutečně kvalifikovaným personálem. Když člověk pomine doslova prasečí chování k pacientům i návštěvám, jejich odbornost je úžasná. Nejprve otci laškovně první sestra napíchla kapačku do svalu, místo do žíly. Pro Vás, co si to nedovedete představit, nalijte cca 1 litr libovolné tekutiny do balónku a aplikujte pod rukáv. Pak si ještě přidejte modrofialovožluté zabarvení a máte to. Jistě, lze namítnout, že je to běžná chyba, ale tento vtípek opakovala vzápětí u pacienta na vedlejším lůžku a vzápětí oba seřvala, že kdyby byli v klidu a měli slušný žíly, tak by se to nestalo. Jako overtura to nebylo až tak hrozné, přesto se otci ulevilo, když se ráno střídaly směny. Následující sestra asi z recese tento žertík zopakovala na druhé ruce, ale když zjistila, že to dotyčné nebaví a že se jí očividně nedostane takových ovací, jako její předchůdkyni, rozhodla se pro halloweenskou taškařici a usoudila, že do top ten se dostane, když otce zabije. Dle standartních postupů Agathy Christie a sira A.C.Doyla mu nejprve namíchala nějakou tu dobrotu na spaní a jakmile usnul, vplížila se do pokoje a místo lahve s glukózovým roztokem mu napíchla lahvičku obsahující léky na snížení vysokého tlaku. Dlužno podotknout, že můj otec trpí nízkým tlakem a bere léky na prokrvení oblasti páteře a mozku a na zvýšení tlaku. Jeho soused na druhou stranu onu lahvičku asi postrádal. Shodou okolností se po chvíli probudil a protože tam už dva dny čučel na žlutou velkou láhev nad svou hlavou a najednou tam byla malá bílá, zavolal sestru a dodávku reklamoval. Ta to vyřešila způsobem sobě vlastním – vytáhla hadičku, nechala ji vytéct za postel a nedala pak už nikomu nic. Tímto činem se bezpochyby zapsala mezi horké kandidáty na státní vyznamenání za humanitární činnost. Třetí den jsem vyslyšel otcovo SOS a z nemocnice ho odvezl se souhlasem jeho lékařky k domácímu ošetřování a je naštěstí v pořádku. Situace v kutnohorské nemocnici asi skutečně není nic moc, protože se jí zabýval i místní deník, který péči o pacienty označil za nedůstojnou.
Pošta
Objednal jsem si zboží na dobírku. Taková pohodlná věc to je – něco si objednáte přes internet na dobírku, přivezou vám to domů a musíte se akorát zvednout z gauče a otevřít dveře mailmanovi. Ve středu v poledne jsem si vyrazil do nedaleké trafiky pro cigarety a cestou z domu jsem se podíval do schránky. Obsahovala kromě obvyklých několika kilo chytrostí typu „nejlepší cena“, „nejchytřejší nákup“ a podobně, taky takový ten oznamovací lísteček z pošty, který, jak jsem zjistil tam byl umístěn asi před půl hodinou a to jsem byl prokazatelně doma. Tak jsem hned skočil do auta a hurá na poštu, než ze mne vyprchá bojová nálada. Pracovnice u přepážky mě uzemnila hláškou, že si mám přijít až po půl páté, protože teď moje zásilka v dodávce objíždí město. Spolknul jsem všechny gynekologické termíny a vyrazil domů s tím, že se tam stavím navečer, až pojedu pro manželku na nádraží. Tak jsem i udělal. Slečna za přepážkou rutinně odbavovala můj požadavek a tak jsem položil první otázku:
Já: „Můžete mi prozradit, proč česká pošta nedoručuje zásilky domů ?“
Ona: „Doručuje, ale tady na tom vašem lístku je napsáno, že dům byl uzamčen“
Já: „Zaměstnáváte gramotné lidi ?“
Ona (uraženě): „Jistě !“
Já: „A proč tedy nepoužil zvonek ?, byl jsem doma….“
Ona: „Tak vám asi nefunguje !“
Já: „ Funguje, ale to je jedno“
Viděl jsem, že hráz výmluv a frází je neprolomitelná, tak jsem zasadil finální úder:
Já: „A můžete mi prozradit, jak se ten lístek dostal ke mně do schránky, která je za dveřmi, které byly podle Vás zamčené ?!“
Ona : „bleblebleble….“
Nechal jsem si zavolat vedoucí pošty, kterou jsem sjel jak slalom k pobavení všech přítomných, slečně za přepážkou jsem poradil, ať tomu dotyčnému mailmanovi nakope prdel, protože za něj musí vyřizovat jeho práci a odešel dveřmi, které držela otevřené vedoucí pošty a balíček mi zanesla osobně do auta. Ve finále jsem z toho všeho dostal záchvat smíchu vždycky, když jsem si vzpomněl na ty vyjukaný ksichty. Takže počítám, že bych si mohl objednat něco na dobírku ;o)
Policie
Přesněji dopravní policie. Navečer vyrážím k našim a koukám, že moje Honda je na zadním nárazníku doplněna o ozdobu francouzské provenience, kterou někdo nezabrzdil a ta pak vytvořila pomocí espézetky efektní dvojitou linku na můj zadní nárazník. Poněkud mne to rozladilo, protože nejsem příznivcem žádných designérských výstřelků, ale v klidu jsem si napsal SPZ a koukal, co s tím. Mezitím dorazilo další auto, jehož osádka (starší pár od nás z domu) viděla moje trable, takže mi pomohli odstrčit auto, podložil jsem mu kolo šutrem a šel si nahoru pro telefon. Když jsem se po deseti minutách vrátil, auto bylo v kopru. Volal jsem na dopravní policii – nic, na ústřednu – nic. Policie po šesté odpolední nepracuje. Po několika minutách jsem to zkoušel znovu se stejným výsledkem. Na 158 jsem nevolal. Zavolal jsem švagrovi, který pracuje u MP a ten mi zítra zjistí viníka.
Zdravím tímto majitele tmavě zeleného Citroenu ZX s poznávací značkou 2S9 35 89 a přeju mu několik málo příjemných dní, protože zítra budu vědět jeho bydliště a jeho další dny rozhodně příjemné nebudou.
Na závěr snad jedno: mě nedostanete !!!
A pak snad už jen Aleffovo (doufám, že mne nebude žalovat pro porušení autorských práv):
NO MERCY !!!!