Pociťuji určitý dluh ke čtenářům D-FENSe v tématu „Standa Gross ve dne
lhal, v noci krad“.
Sice jsem neměl v úmyslu se tímto tématem zabývat,
ale je to téma natolik společensky významné, že jeho přehlížení z mé strany
by mohlo být vydáváno za pokrytectví. Takže do toho.
Že nepíšu o politice, má kromě již zmíněného ještě jeden důvod. Znáte
to možná sami. Když se za podmínek současné politicky korektní moderně
sociální eurospolečnosti pustíte do kritiky čehokoli, tak vám většina posluchačů
nerozumí („co má za problém? Vždyť to přece funguje! Kromě toho by dalo
moc práce to měnit… a museli bychom o tom přemýšlet… možná něco pro to
udělat… von je divnej!“) a sem tam se přidá nějaký hýkavý intelektuál,
který vám vytkne, že chcete všechno jen rozbíjet a kritizovat a že jste
fašista.
Mnozí už zapomněli – český národ zapomíná i významnější věci a za kratší
dobu – takže rekapitulace. Začalo to tím, že si Standa koupil byt. Byt
a jeho následný upgrade o bazén stál přibližně tolik, kolik Standa zatím
v politice mohl legálně vydělat a ušetřit, za předpokladu, že by nebydlel,
nejedl, nesvítil, netopil a nesplachoval. Standa musel mít tedy peníze
odjinud, přičemž původ těchto peněz nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen. To
samo by v civilizovaných zemích bylo důvodem k megaostudě a demisi. Paní
Šárka se také činila. S trestně stíhanou bordelmamá Barkovou vytvořila
podnikatelský záměr, který musel každému úvěráři být pro srandu králíkům.
Na něj dostala několikamiliónový úvěr. Podle mého názoru korupce jak Brno.
Celá story se Standou a Šárkou zapůsobila na mně dojmem, že dva primitivové
s dosud skromnými možnostmi (strojvedoucí a právník honoris causa, kuchařka)
přičichli ke světu moci a tím k velkým penězům a nějaká mocenská lobbystická
skupina je začala „pást“. Na jedné straně tedy stál skromný intelekt a
na druhé straně enormní chuť ukusovat velké kusy z koláče, ze kterého pánové
jako Kalousek, Dalík, Kořistka a další dosud jen rozumně ukrajovali.
Toto jsou pouze některé aktivity miliónového páru. Určitě existují mnohé
další, o kterých jsme se díky pohotové reakci různých imagemakerů a mediálních
poradců nedozvěděli nebo které čekají někde v šuplíku hibernovány pro chvíle
vhodnější. Sám Standa nejen že se ani nesnažil svoje jméno očistit, ale
choval se celou dobu jako kretén, přímo z něj prýštilo, jak je mu to všechno
u prdele. Dokonce jeho rodná strana, kterou do popředí zájmu voličů vynesly
marketingové slogany jako „akce čisté ruce“, se jej zastala a dala nám
tak najevo, jaké právní povědomí můžeme u sociálního demokrata čekat.
Existují určité kontrolní mechanismy, které v seriózních zemích zajišťují,
aby se takový nějaký Gross k moci vůbec nedostal. Když se k ní nějakým
způsobem dostane, existují mechanismy další, které ho moci zbaví. V podstatě
jsou trojího druhu: Veřejnost, média a justice. Veřejnost by neměla
strpět, když ji politik sere na hlavu. Kdyby české veřejnosti Standův finanční
delikt vadil, pak by v hospodě, kam se chodíte najíst, v pekárně, kde kupujete
housky, prostě všude možně ležel nějaký petiční arch. Jsou i jiné metody.
Třeba taková stávka. Nebo co takhle nasednout všichni do aut a paralyzovat
na den silniční provoz v celé zemi? Hromadný bojkot produktů firem, které
ČSSD finančně přispěly? Pak ty drsnější. Třeba veřejná ostrakizace lokálních
představitelů ČSSD. Rajčata, vejce, co kdo máte po ruce, vyhazování z hospod
a obchodů s poznámkou „tady je to jen pro slušné lidi“. Jednoho dne by
to došlo do stádia, že by projevy občanské neposlušnosti více nebo méně
ochromily chod země a zmrdi kolem Standy by vyměnili loajalitu za strach
a velkého strojvedoucího by zlikvidovali sami, protože by rázem pochopili,
jaké nebezpečí pro ně představuje.
Co třeba média. Goebbels o tom věděl svoje. Ta přece mohla Grosse
totálně znemožnit. Nakonec zůstalo jen u trapného přežvykování kauzy s
bytem. Určitě by se našlo i něco dalšího – hlupák, a Standa hlupák je,
když se nechal takhle blbě nachytat – si nedá pokoj po nahrabání šesti
miliónů, ten hrabe furt. Kam se třeba upatlala kauza se Standovým pokusem
privatizovat studentskou menzu ve Spálené ulici? Média jsou zkorumpovaná.
Nejednají nezávisle, mají mnohočetné kontrolní mechanismy, aby nepustily
ven, co vysloveně nemusí, a spousty personálních i ekonomických vazeb na
vládnoucí kliku.
Systém spravedlnosti. Víte něco o tom, že by bylo podáno nějaké
trestní oznámení a zahájeny související úkony? Já ne. Je tady v oběhu 1,2
miliónu CZK nejasného původu, jsou zdaněné? Jestliže se nejednalo o půjčku,
ale o dar, zaplatil Standa darovací daň? Co dělá policie v té věci – slyšel
už někdo nějaký použitelný závěr? Neslyšel ani neuslyší, zapatlá se to
do ztracena, protože velení policie je rovněž politické.
Nic z uvedených reakcí, které v podstatě tvoří základy imunitního systému,
který brání společnost proti zazmrdování, nenastal, když ano, jednalo se
izolované aktivity jednotlivců, kteří to ještě nevzdali. Ve skutečnosti
je další existence ČSSD v zájmu mnoha vlivných skupin. Dokud buse ČSSD
držet kormidlo, bude prohlubovat deficit, posilovat státní dirigismus,
utrácet hodně za státní zakázky, nikdo nebude řešit neefektivitu státního
aparátu ... a to jsou všechno jevy, na kterých všichni proděláváme a podle
rovnice MD=D na nich musí někdo zase vydělávat. To jen tak bokem, kdyby
někdo nevěděl, proč dosud nejsou nové volby. Veřejnost na to všechno dávno
rezignovala. Je to tím, že společnost zachvátil virus zvaný pasivita.
Nákaza se šíří a je smrtelná.
V principu mi nevadí, že si Standa přikradl. Stejně tak mi nevadilo,
že si před sedmi lety přikradla ODS. Příště si může přikrást třeba taky
Venca, Pája, možná i Zdenda. To jsou než zákonité symptomy hlavního problému,
totiž nezájmu a pasivity veřejnosti. Dokud tady bude tento základní problém
přítomen, bude krást strana a vláda další, protože přirozený regulační
okruh není uzavřený a podobně jako v technice, takový systém zpravidla
vybočí rychle mimo všechny meze. Zatímco ODS v první polovině zamořila
společnost „jen“ korupcí, klientelismem a atmosférou všeobecného sobectví
a arogance, ČSSD udělala něco mnohem horšího. Celý její program a všechno,
co kdy udělala, mělo za cíl distribuci pasivity mezi nás všechny. V tom
je také jediný rozdíl mezi tím, co ODS a ČSSD dokázala.
Nemáte peníze? To je tím, že jsme vám je sebrali, nějaké další si někde
půjčíme a pak vám je zase dáme (sociální stát). Nechce se vám složitě jednat
se zaměstnavatelem o vašem platu? My to za vás vyřídíme (odbory a kolektivní
vyjednávání). Nechce se vám makat? Zůstaňte doma a my to zaplatíme (sociální
politika). Nechce se vám vzdělávat? To nevadí, blbý volič je taky volič.
Nechce se vám učit se cizí jazyky? Neučte se je, možná byste rozuměli věcem,
které ani nechcete slyšet. Nechce se vám jezdit ven? Nejezděte, doma je
taky hezky. Nebo třeba v Chorvatsku… Nechce se vám zajímat o dění okolo?
Tak se nezajímejte, dejte si ještě jedno a přijměte naše hotové pravdy
(myslíme to upřímně). Nechce se vám myslet? Tak nemyslete a volte nás.
Dalším přínosem ČSSD pro naši společnost je zatažení mentality Horsta
Fuchse do politiky. Klasickou ukázkou tohoto přístupu je billboard s růžolícím
idiotem, připomínajícím retušovaného politika Němce, který slibuje snížení
daní o 50%. Připomíná to spor z komedie Slunce, seno a něco, kde Růžičková
řve: „…a když vy kachlíčky, tak my to poženeme vo štok!“. Grossova vláda
od začátku slibuje věci, které není s to splnit a když ano, tak za cenu
zadlužování země v cizině a rozprodejem státního majetku.
Dostatečně výmluvným faktem je, že neoblíbenějším politikem současnosti
je podle průzkumů soudruh Sobotka, z vůle nebo spíš omylu božího ministr
financí, jinak vystudovaný právník a odborník bez zkušeností, za dobu jehož
fungování se státní dluh přepočtený na hlavu zvětšil zhruba faktorem 2,5.
Kromě nastartování sporného extenzívního růstu nedokázal vůbec nic, jediným
zdůvodněním jeho neobyčejné popularity je zřejmě to, že jeho hlava připomíná
falický symbol. Za běžných okolností by se takovému specialistovi mělo
od občanů dostat akupunktury třemi až pěti vpichy, podle toho, jaké budou
po ruce vidle, a ne pozice nejoblíbenějšího politika. ČSSD má nyní dvanáct
procent voličů, ale 80% podíl ve vládě – je to demokratická země, ve které
žijeme?
V článku System shutdown jsem psal, že hledám východisko, jak vrátit
rudého psa na řetěz. Aleff napsal, že jedinou cestou, jak tak učinit, je
brát se za svá práva. Problém je ten, že většina z těch šedých mas, co
nainstalovala rudou sebranku znova k moci, svoje práva nezná. Nemyslím
nyní práva daná zákony, ale práva přirozeně vznikající, jako třeba právo
na vlastní názor, na relevantní odměnu na vlastní práci, právo bránit se
napadení fyzickému i slovnímu nebo právo nenechat ze sebe dělat hlupáka.
Kdy se rudý pes vrátí zpět na řetěz?
Vím asi, kdy se tak stane. Bude to v den, kdy si nadkritické množství
občanů uvědomí svoji odpovědnost za vlastní osud i za osud své země, procitnou
ze sociálnědemokratické amnézie a zapomenou na opět rozšířený slogan „voni
to tam nahoře nějak udělaj“. Mám už jen jednu naději. Současná mladá
generace, lidi, kterým je teď kolem patnácti, se buď stanou obětí frikulínismu
anebo taky ne. Vím, že jsou to lidé, kteří neuznávají hotové pravdy, naučili
si nacházet informace sami na internetu, umí rozeznat blábol od faktů,
nemají problém nenuceně komunikovat cizími jazyky a poznávat jiné země.
Snad se nenechají ani zmanipulovat nabídkou pohodlného života v moderně
sociálním kómatu, ani koupit za značkové cetky made in China.
Se současnými „lidovými masami“ tvořenými pivní sebrankou, která z programu
založeném na pasivitě ještě prosperuje, nikdy dál nedojdeme.
Vyřešit to tedy bude muset příroda.
Škoda, že jsem nemohl tentokrát napsat něco pozitivního.
24.04.2005 D-FENS