Nadepsanou otázku si kladu v poslední době velmi často. Vývoj v uplynulých 15 letech mne totiž přesvědčil o tom, že to bude buď extrémně obtížné, nebo dokonce zhola nemožné.
Nadepsanou otázku si kladu v poslední době velmi často. Vývoj v uplynulých
15 letech mne totiž přesvědčil o tom, že to bude buď extrémně obtížné,
nebo dokonce zhola nemožné. Celé to navíc nějak graduje. Mám totiž pocit,
že v nedávné době se hlavní válečná fronta přesunula z polohy “zmrdobijci
proti zmrdům” do polohy “jedni zmrdi proti druhým zmrdům”. Níže uvádím
dva příklady, jeden je z politiky, a druhý z oblasti ekonomiky (no, s ohledem
na památku Machiavelliho a Alberta Speera, řekněme raději zmrdipolitiky
a zmrdiekonomiky)
Příklad ze zmrdipolitiky: Dne 14.12.2004 vyšel na serveru www.neviditelnypes.cz
článek jednoho typického zmrda, který se jmenuje “Michal
Kadlec: Minimální mzda více škodí než pomáhá”. Týká se odůvodňování
toho, jak je minimální mzda hrozně škodlivá a vůbec naprd. Jeho hlavní
argument je v tom, že zaměstnanec si přece může se zaměstnavatelem dohodnout
mzdu ve výši, v jaké chce, tak proč do toho Škromach a spol. strkají nos.
Vzhledem k tomu, že je pro mne v tomto článku výhodné dopisovat komentáře
přímo do zmrditextu, poruším protentokrát autorská práva a budu tedy přímo
komentovat jednotlivé perly zmrdova mozku:
Kadlec: Ministr práce a sociálních věcí Škromach
prosadil ve vládě svůj návrh na zvýšení minimální mzdy ze současných 6
700 na 7 185 korun měsíčně. Před podáním svého návrhu měl údajně i podporu
ministra Sobotky, rádoby to reformátora veřejných financí.
Nulla: Hele Kadlec, Sobotka se o žádnou reformu nesnaží, a Ty to moc
dobře víš. Reforma se to jmenuje jej a jen proto, že je potřeba dodat téma
pro novinové titulky, aby se jinak zachoval klid pro poslední dva roky
vlády socanů. Takže nekal vodu.
Kadlec: Z pohledu zákonitostí tržní ekonomiky
je minimální mzda a její tarify problémem hned z několika hledisek.
Nulla: To jsem tedy zvědav.
Kadlec: Už samotný statut minimální mzdy je
ze své podstaty poněkud zvláštní. Pokud je mzda přirovnána k ceně, za kterou
jsou zaměstnavatelé ochotni “kupovat” práci zaměstnance, je zarážející,
že stát si dovolí podnikatelům-zaměstnavatelům tuto cenu určovat. Spoustě
občanům by jistě připadalo velice zvláštní, kdyby vláda nařizovala minimální
ceny zboží, u kterého je mimo jiné i cena prostředkem pro soutěž na trhu.
Je na škodu, že si to spousta lidí neuvědomuje, ale práce je ohodnocována
v principu stejně, jako kterékoli jiné zboží. Pracovník nabízí své předpoklady,
výkon, kvalifikaci, odbornost a ochotu (zkráceně užitnou hodnotu) a požaduje
za to mzdové ohodnocení (určuje svoji cenu). Je to stejné jako s výrobkem.
Je-li cena vyšší, než si spotřebitel může při nákupu dovolit, tak prostě
nekoupí. Velice podobně přemýšlí podnikatel: vyplatí se mi pracovník za
mzdu, kterou požaduje a mohu si ho dovolit nebo ne?
Nulla: No tak to mě teda podrž, Kadlec. Že si spousta lidí neuvědomuje,
že práce je na trhu ohodnocována stejně, jako kterékoliv jiné zboží? Si
děláš srandu, ne? Škoda že se nemůžeme potkat osobně, že bys mi třeba vysvětlil,
proč třeba vůbec spousta lidí chodí každý ráno do hokny, e?
Kadlec: Mylné je i spoléhat na to, že podnikatelé
jednoduše promítnou zvýšené mzdy do cen pro konečné spotřebitele. V České
republice funguje tržní hospodářství a firmy se musí snažit snižovat náklady,
aby byly pro své zákazníky cenově zajímavější. Pokud zvýšení mezd promítnou
do cen, stávají se zranitelnějšími vůči konkurenci. Otevírá se tak prostor
například pro zboží z firem, v jejichž domovině je cena práce nižší. Dotaženo
do důsledku, toto levnější zboží (nebo služby) může vymazat z trhu firmy,
které se nebyly schopny na tuto cenu dostat a byly nuceny své provozy uzavřít.
Nulla: A sakra, to nám ti socani tu republiku ale špatně vedou, když
tu u nás pracuje za minimální mzdu takové množství lidí, že nám její zvýšení
o pár kil způsobí ztrátu domácího trhu. A co zahraniční odbytiště, o ty
nepřijdeme? Na ty jsi Kadlec zapomněl, že je to tak?
Kadlec: Že je návrh v rozporu s plánem vlády
snižovat nezaměstnanost snad ani není potřeba zmiňovat. Podle ministra
Škromacha by měli být lidé motivováni vyšší mzdou, kterou za svoji práci
dostanou a nemělo by se jim vyplatit být na Úřadu práce. Bohužel opak je
pravdou. Firmy, zaměstnávající větší část nekvalifikovaných profesí, budou
muset na základě zvýšení minimální mzdy propouštět. A tito lidé právě v
registru nezaměstnaných skončí. Vláda nám tedy vytváří začarovaný kruh.
Na jedné straně se snaží aplikovat jakousi aktivní politiku zaměstnanosti,
a na straně druhé pracovníky na úřad práce posílá. A bohužel nejen zvyšováním
minimální mzdy. Často kritizovaná vysoká cena práce, vysoké daně z příjmu
a štědrý systém sociálních dávek jsou dalšími důvody proč je tolik nezaměstnaných.
Nulla: Ale Kadlec, žádný sliby do budoucna. Sociální a zdravotní nesnížila
a nesníží ani ODS, tak co to vytýkáš socanům. A mohl bys mi ukázat kteroukoliv
firmu “zaměstnávající větší část nekvalifikovaných profesí, co bude muset
na základě zvýšení minimální mzdy propouštět”? – Alespoň jednu, pěkně prosím!
Kadlec: Recept na reálné a pro ekonomiku zdravé
zvyšování mezd je jinde než v zákonných úpravách a zbytečných, administrativu
zatěžujících tarifech. Je to zvýšení efektivity a produktivity práce. Je
to individuální zvýšení ceny práce prostřednictvím vyššího vzdělání a lepších
předpokladů každého pracovníka na trhu. Čím větší bude hodnota jeho práce
pro zaměstnavatele, tím lépe bude pracovník ohodnocen. Je to také i ve
vytváření volných pracovních míst, ovšem nikoli jakousi pochybnou aktivitou
vládních úředníků, ale především podnikateli a firmami. Ti k tomu samozřejmě
musí mít prostor, kterého jim bohužel současná vládní politika dává minimum,
a jestli vůbec to.
Nulla: No to jsem zvědav, Kadlec, jak to té tvé straně za dva roky půjde.
Kadlec: Michal Kadlec, místopředseda jihomoravské
ODS
Nulla: Shora uvedený článek používá některé typické zmrdí postupy, jak
jednat s prostým lidem. Podívejme se na ně blíže:
1) Nastolení problému. Zde je ten problém definován myšlenkou “upadneme
do chudoby, protože obyčejná makačenka dostanou na mzdě o pět kil hrubýho
víc”. Zmrd se jako obvykle nezabývá tím, zda jde o reálný problém (o reálnosti
tohoto problému níže). Zmrd potřebuje problém, aby mohl vytvořit leštěný
prd (v tomto případě svůj “názor”). Takže – problém je na světě.
2) Dodání problému na věrohodnosti. Toto se děje argumentačními způsoby,
které nesmí zatížit vohnoutův mozek. Typické je používání formulí jako
“zboží, u kterého je mimo jiné i cena prostředkem pro soutěž na trhu” či
“V České republice funguje tržní hospodářství” apod. Normální člověk si
řekne – proboha, dyk tydle věci vědí snad i čtenáři neviditenýho psa, tak
proč to kurva tak zdůrazňuje? – “Protože je to zmrd”, zní odpověď.
3) Maskovací slinty, aby se zakrylo to, že problém je někde jinde, a
navíc nemá řešení (natož aby autor článku o nějakém věděl). Maskovací slinty
jsou vlastně v celém tom článku. Ten článek má totiž jen jeden úkol (vlastně
dva, vzájemně propojené) – Kadlec publikuje (aniž se zasviní tím, že by
vyjádřil nějaký vlastní názor), a na zmrdiservru mají zaplněný prostor
(proč to, sakra, ten Neff dělá)?
No a abych se dostal k tomu, proč jsem se tady tak rozepsal:
Pravá podstata zvýšení minimální mzdy není v tom, že Blažková bude mít
jako cleaner managorka o pět stovek hrubého víc. Socani tím sledují něco
docela jiného, než je zlepšení nouze jejich (ne)voličů. Tady jde o to,
že fakticky celý sektor služeb + řada řemesel (autoservisy, stolárny, zámečnictví
– nač si vzpomenete) zaměstnává lidi za minimální mzdu, protože přece nejsou
takoví dementi, aby státu platili neproduktivní prachy na sociálním a zdravotním.
Zaměstnanci přitom zaměstnancema být musejí, protože švarc-systém Vám neprojde
ani na minutu (sociálka Vám řekne, že obcházíte zákon o zaměstnanosti,
a “ušlé” pojistné vám vyměří bez mrknutí oka). No a že by snad vaši zaměstnanci
dělali jen za ty peníze, co jako mají v minimální mzdě? Dobrej nápad –
zhruba stejně dobrej, jakože byste dávali doklad na jakoukoliv poskytnutou
službu či prodaný zboží. Nejste dementi, zkrácením tržeb budete mít peněz
na výplatu v hotovým dost a dost.
No a protože Škromach tohle dobře ví (a nic proti tomu nedělá, protože
ani nic dělat nejde), tak zvýší minimální mzdu, a vybere víc peněz na sociálním
a zdravotním. Nezaměstnanost se tím nijak radikálně nezvýší (proč by hospodský
na staromáku propouštěl pinkla a zavřel krám kvůli litru do oficiální mzdy
navíc, to teda fakt netuším).
No a co se týká Kadlece (soudím, že budoucí poslanec – ne-li již stávající),
tak to je to, co mě na těch zmrdech sere: Voni si klidně píšou tyhlety
kokotiny kde se dá, v pohodě se vyhýbají jakýmukoliv pojmenování skutečného
problému, slintaj o tom, jak to někdo dělá blbě (aniž by řekli, jak je
to teda správně) a lidi jim to žerou i s návnadou. Na posrání, jen co je
pravda.
Dost hloupostí, jdu k vážnějšímu tématu (protože se mě zřejmě dost bolestně
dotkne). Takže příklad ze zmrdiekonomiky:
Celý devadesátý leta byly jak sen, kterej mnozí z nás totálně prosrali
(včetně mě). Začalo to malou privatizací, pokračovalo kupónovou, pak obdobím
tygra, a pak se to přehouplo přes restrukturalizaci všeho možného až k
současnému stavu, zasluhujícího nálepku “socialistická dojná kráva”.
Pojďme pěkně popořádku:
Období malé privatizace: (1990-1991): Byl jsem ještě děcko, moc
jsem tomu nerozuměl. Stejně jako spousta obyčejných lidí, že.
Období kupónové privatizace (1991-1993): Bezva doba, všichni
jsme se učili. Největší fantazie se ale teprve chystala (aniž by to mnozí
z nás tušili, že).
Období tygra: (1994-1997): Tehdy získala spousta zmrdů zkušenosti
a prostředky, ze kterých budou žít až do konce jejich dlouhého života.
Mezi lidmi definitivně padly jakékoliv zábrany, českou společnost ovládlo
heslo “Vezmi si to dřív, než to ukradne někdo jiný”.
Můj bývalý kolega z banky zvaný Puclík poskytl první úvěry, a poprvé
si vyzkoušel, jak je příjemné mít dostatečné nezdaněné příjmy.
Období restrukturalizace (1998-2002, někde i 2003): Období fantazie,
avšak pouze pro zasvěcené. Můj kolega Puclík vymohl v roce 1998 první nesplácené
úvěry. Podruhé si tak vyzkoušel, jak je příjemné mít dostatečné nezdaněné
příjmy. V roce 2002 dokonce vymohl nesplácený úvěr, který sám poskytl (kdy
v souvislosti s jeho poskytnutím si vyzkoušel, jak je příjemné mít dostatečné
nezdaněné příjmy – vzpomínáte?), přičemž po jeho vymožení si potřetí v
životě vyzkoušel, jak je to příjemné mít dostatečné příjmy, tentokrát jak
nezdaněné, tak i zdaněné (konečně se banka rozvzpomněla a přestala okrádat
chudáka).
Socialistická dojná kráva (2002 - ?): Škoda Puclíku, nejsi na
řadě. Na řadě jsou jiní. Postbankovní. A to mě přirozeně sere, stejně jako
Tebe. Takže, o co tady vlastně de? Chlápci, co dokázali z bank zavčas přeskočit
do firem, jež se zabývají obchodem s pohledávkami, natolik uplatili poslaneckou
sněmovnu, že se jim zřejmě podaří přechcat i konkursní soudce (už jsem
chtěl napsat, že to už je co říct, ale pak jsem si vzpomněl na chytrolína
Berku, takže raději mlčím). Ve sněmovně je totiž tzv. “(post)bankovní”
novela zákona o konkurzu a vyrovnání, která (kromě jiného) zajistí, že
správce konkursní podstaty budou namísto soudců jmenovat zástupci věřitelů.
Tedy ty subjekty, co pokoupily kšefty z Konsolidačky a Konpa. Doposud totiž
platilo, že vata z konkurzů se dělila mezi správce a soudce. Protentokrát
budou soudci vynecháni, a zaměstnanci věřitelských subjektů si přijdou
na své peníze. Ta postbankovní novela jde dokonce tak daleko, že budou
existovat situace, kdy správce podstaty nebude mít (i přes realizované
zpeněžení) možnost, jak si uhradit odměnu (rozuměj oficiální odměnu) za
provedenou práci. Tady budou mít věřitelé svého správce přímo dokonale
v hrsti. Takže se to udělá jako dříve (prodat hluboko pod tržní cenou a
přiměřený obnos bokem), s tím, že neuhrazená oficiální odměna se bude vymáhat
po státu. Bezva finta, ne?
Nebudu dále nudit s popisem situace, kterou já sice pokládám za bravurní
vítězství zmrdů (v boji s jinými zmrdy, že…), ale kterou mnozí jsou schopni
pochopit zhruba do té míry, jak já jsem svého času chápal např. Období
malé privatizace. Nicméně věřte mi, tohle je zmrdivýkon par excellence.
Zhruba rok před plánovanou účinností úplně nového zákona o konkurzu a vyrovnání
prosadit novelu, která je přesně dle potřeb cca 100 lidí v republice, tak
tomu říkám – znovu se opakuji - zmrdivýkon par excellence.
Závěrem: Omlouvám se za netradiční uspořádání článku. Rovněž se omlouvám,
že toto je článek pro zasvěcené. Ostatně, kdo tomu nerozumí, tak je šťastný
člověk. Jediné, nač se nijak extra netěším, je to, jak na mě bude Puclík
řvát cosi o tom, proč jej shazuji před lidmi.
Takže, Puclíku: Sorry, ale já Tě musel jmenovat. To, jak jsi dostal
tuzéra za vymožení úvěru, který jsi roky předtím za tuzéra poskytl, tak
to mě bude uchvacovat po celý zbytek mého krátkého života.
Nulla