Při návratu z dovolené ve Slovinsku jsem překročil hraniční přechod
Dvořiště a zatímco moje přítelkyně nutila 1.4-16V dosahovat přijatelných
akceleračních parametrů, díval jsem se zhnuseně na to, co vidím - na to,
co by měla být MOJE ZEMĚ.
Největší problém právě byl, že to byla MOJE ZEMĚ.
Do prdele. Proč zrovna moje?
Mezi Dvořištěm a Kaplicí jsem napočítal celkem šest stand-alone kurev
a osm bordelů. Možná jsem nějaké přehlédl. Kousek od kurvy, která zpravidla
vypadala jako Regina z VyVolených anebo ještě o něco hůř, zpravidla stál
automobil, ve kterém vysedával cikánský pasák. Kde nebyly kurvy, tam byli
shánčliví spoluobčané se sklenicemi borůvek nebo kopičkami hub na malých
stolečcích ozdobených nápisy v řeči, která rozhodně nebyla mojí rodnou
– kostrbatou němčinou hlásaly cosi jako Wald Honig, Waldberen
nebo Pilze. Pak jsme přijeli ke Kaplici a viděli velká vietnamská
hadrnictví zvaná tržnice a ubohé dřevěné boudy zvané stánky, u nichž stály
zástupy sádrových trpaslíků a jiného šmejd sortimentu, ozdobeného nápisy
v pokurvené jakobyněmčině.
Vnímal jsem i další věci. Půl metru vysokou trávu kolem rozmlácených
silnic. Oprýskané fasády domů, před mnohými stály nová auta. Co je to za
lidi, když mají peníze na drahé auto, ale nejsou s to opravit svoje obydlí
do přijatelného stavu? Všude připitomělé billboardy, mnohé z nich opět
v tom zkurveném jakobyněmeckém jazyce, snažící se s devótností zkušeného
lokaje nabídnout bohatším sousedům různé produkty.
Místo zvaná Nažidla, kde před rokem a půl havaroval autobus a zahynulo
jedenáct lidí. Politici jezdili sem tam a předháněli se ve slibech, co
udělají, aby silnice E55 byla bezpečnější. Můžeme se sami přesvědčit, co
všechno už udělali. Neudělali totiž nic. Zavinil to přece řidič.
Proč to se mnou všechno tak pohnulo? Jel jsem tudy přece už bezpočtukrát.
Možná to bylo tím, že jsem neřídil a nemusel se soustředit na nic jiného,
možná to bylo tím, že jsem právě strávil nějakou dobu v prostředí s odlišnými
návyky a mentalitou.
Týden předtím jsem křižoval hranici mezi Rakouskem a Slovinskem. Dá
se říci, že ekonomická pozice Slovinska vůči Rakousku je podobná, jako
situace mezi Českou Republikou a Rakouskem. Nezaznamenal jsem, že by se
Slovinci byli ochotni tak útrpně klanět bohu zvanému Euro.
Jakou cenu asi má naše národní hrdost?
Kolikpak stojí jeden sádrový trpaslík nebo flaška borůvek?
Bylo mi blivno. V tomto stavu píšu tyto řádky. Je mi blivno z této země
kurev a trpaslíků. Na jedné straně tu máme hospodské bojovníky, kteří pokud
nemají právě plná ústa piva, blábolí hlouposti o skopčákách, kteří skupují
naši zem nastojato. A mezitím jim jejich stará právě potírá konečníky tím
jejich wald honigem.
Co si o nás mohou myslet naši sousedé? Heydrich měl pravdu, když mluvil
o smějících se bestiích. Viděno optikou prvních čtyřiceti kilometrů českého
území, vidí bandu hlupáků, kteří se nestarají ani o základní věci kolem
sebe a nemají ani tolik hrdosti, aby mohli obchodovat spolu navzájem nebo
s cizinci na úrovni, kterou by bylo možno nazvat solidní. Co si myslí o
státní správě, která hromadně trpí takový bordel?!
Ohebnost páteří některých našich spoluobčanů je taková, že si nezaslouží
být občany naší země, patří vyhnat do nějakého Kocourkova, kde se mohou
donekonečna klanět bohovi Slunce, který má ve znaku přeškrnuté éčko. Nebo
snad oni vyhnali do Kocourkova nás?
Evropané? Ale jděte, paní Vomáčková. Tohle je … banánová republika!
Následující řádky jsou určeny pro hejtmana Jihočeského kraje Zahradníka.
Zahradníku,
jak jste vytušil, neoslovil jsem Vás pane a rozhodně už ne vážený. Na
oslovení mají právo osoby, které požívají jisté vážnosti a důvěryhodnosti.
Na oslovení „pane“ nemají nárok političtí vyžírkové a hlupáci, kteří nedostatek
přirozené inteligence nahrazují arogantním a sebevědomým jednáním. Duté
melouny a prázdné sudy. Kurvě u hranic se také neříká „paní, můžete mi
prosím vykouřit“. Kde chybí respekt, chybí i zdvořilost.
Takže Zahradníku!
Rád bych se vás někdy zeptal osobně, co jste udělal, aby zmizel ten
bordel kolem hranic, který mě dnes tak znechutil. Jste to totiž vy, kdo
má relativně největší moc to změnit. Vedete regionální samosprávu.
Vím, co byste asi říkal. Stočil byste řeč jinam, na to, co se vám povedlo
(lépe řečeno: co se lidem kolem vás povedlo i přes vaši osobu) a kdybych
přesto na odpovědi trval, označil byste mě za demagoga a odmítl se dále
o tom bavit, případně mě začal poučovat o tom, co je in a co je out, přičemž
out by bylo požadování jednoznačných odpovědí na jednoznačné otázky a in
by bylo „vidět věci komplexně“. Přeřval by mně nějaký váš fanclub a nakonec
byste řekl „je tady nějaký primitiv, vyveďte ho“. Je to prostě specifikum
této banánové země, že politici mohou donekončna slibovat a lidé je donekonečna
volí – a z tohoto perpetum mobile žijete vy a banda vašich kamarádů vyžírků
napříč politickými stranami.
Tak já se na to podívám komplexně tady a teď.
Jezdíte přes hranice asi častěji než já a protože si sám neřídíte, máte
stejnou možnost vnímat ten bordel stejně intenzivně, jako dnes já. Kdybyste
ho neviděl, tak vám to ty dvě gorily, které za vámi jezdí i nakupovat do
Delvity, mohou převyprávět.
Vidíte to a neděláte nic.
Jaký je rozdíl mezi kurvou, která přešlapuje u hranic a chystá se kouřit
péro rakouskému zemědělci, pasákem, který jí sebere peníze, panem starostou
příhraniční obce, kterému to sype procenta a krajským hejtmanem, který
tohle trpí na území „svého“ regionu?
Jednou jste se nechal zvolit do pozice hejtmana. To neznamená, že se
budete tetelit po rautech s jihočeskou smetánkou a řediteli významných
podniků, jednou rukou držet sklenku se sektem a druhou si zasunovat vzájemně
anální sondy. Neznamená to, že se prostory úřadu bude rozléhat váš zvučný
hlas připomínající jekot poraněného paviána spílající někomu skoro bezvýznamnému,
že vyplnil blbě jakýsi papír. Zvolení do této funkce znamená, že jste přejal
odpovědnost za to, jak region funguje, a to se vším všudy. Seru vám na
kecy, že jste se zaměřil na zdravotnictví, školství, chov hlemýžďů nebo
cokoli ostatního. Jste hejtmanem na plný úvazek a máte se věnovat všemu.
Že váš kraj vypadá hned po příjezdu jako vrata do Republic of Banana, je
vaše práce a vaše pívo. Jste tu od toho.
V mých očích jste lempl.
Žiju ve vašem regionu a jsem velmi, velmi hořkej.
Každý měsíc je nás víc.
A to pro vás není dobrá zpráva.
04.09.2005 D-FENS