Kolegovi Rootovi se hrubě
nelíbilo, že nějaká zelená kunda má problém
s auty. Ano, není to jen problém této zelené kundy. Zeleným vadí automobil
z principu. Zkusíme přijít na to, proč.
Letošní volby budou pro českou Stranu zelených funerálním aktem, ale
přesto si její členové, všech pět, dali tu práci a sepsali rozsáhlý program.
Pro oblast dopravy našli koncepční
řešení:
Silniční doprava ohrožuje naše životy, exhalace překračují normy,
trpíme nadměrným hlukem, zhoršuje se spojení veřejnou dopravou na venkov
a její kvalita neodpovídá potřebám doby, cyklisté a chodci jsou ohroženými
druhy
Programové teze Strany zelených z roku 2003 říkají (povšimněte si, že
tehdy byli zelení upřímnost sama):
Strana zelených pokládá nadměrný automobilismus za sociálně patologický
jev. Navrhujeme mu čelit zavedením mýtného na dálnicích a postupně i státních
silnicích, zpoplatňováním vjezdu do center měst, odstraněním zvýhodňování
automobilové dopravy v daňových odpisech a v neposlední řadě mnohem tvrdšími
postihy dopravních přestupků (například odebrání řidičského průkazu v opilosti
řidiče či při výrazném překročení povolené rychlosti).
Kde našli zelení inspiraci pro tuto formulaci? V roce 1995 se nechala
slyšet organizace Friends of Earth:
"Speed limits should be made very low and rigidly enforced to take
all the glamour out of motoring".
Pokud by se někomu zdálo, že tato věta vznikla za horama dolama a sem
hned tak nedorazí, tak mám špatnou zprávu. Toto hnutí funguje v ČR pod
krycím názvem Hnutí Duha.
Ačkoli by se mohlo zdát, že jde o nějakou zapomenutou alkoholickou gildu,
není tomu tak. Je to prominentní ekologické hnutí, něco jako akční složka
Strany zelených. Vydělává slušné prachy na ekologickém vydírání, "nevšimném",
pardon, fundraisingu. A podivme se, jak se poučila od své mateřské organizace:
"(Hnutí Duha navrhuje...) ... aby radnice podnikly opatření
proti nadměrné automobilové dopravě v centrech měst – například zpoplatnění
parkování a tranzitu, omezování rychlosti, budování záchytných parkovišť
na okrajích měst."
Tak mě napadá, co je to vlastně nadměrná doprava? Všude se to v těch
jejich programech opakuje. Nadměrná doprava je taková doprava, o které
aktivisté řeknou, že je nadměrná. S jedinou výjimkou - tou je cyklistická
doprava, ta je zase vždy nedostatečně rozvinutá. Zvláštní.
Máme tu i extrémisty. Organizace Carbusters,
která má asi tři fanoušky i v Čechách, terorizuje
majitele automobilů, tedy lidi jako vy a já a polepuje jim auta nějakými
samolepkami nebo čím. Organizace jako Auto*Mat a Oživení tendencielně směřují
k Carbusters, ale nedávají to veřejně najevo, protože by to momentálně
narušilo jejich píár. Avšak v jejich interní komunikaci (kterou jsem úspěšně
infiltroval) bylo například možno narazit na pozvánku, kde angažovaní pumpičkáři
zvou na výstavu uměleckých děl nějakého Carbusters gaye. Muselo tam být
neobyčejně narváno.
Příčina problému?
1. Zelení neakceptují technický rozvoj
Všechno, co zelení kdy navrhli, je buď neefektivní nebo zaostalé nebo
obojí. Jsou jako hnutí
luditů, kteří na začátku průmyslové revoluce rozbíjeli stroje, protože...
protože... já nevím proč. Oni taky asi nevěděli proč, ale uměli to jistě
řádně zdůvodnit. Jejich ideologie v podstatě směřuje do pravěku, kdy lidé
žili v perfektním souladu s přírodou někde na stromech. Že srali pod sebe
a někdy v třiceti letech zhebli na banální infekci, to nám jaksi neříkají.
Automobil je produkt, který v posledních zhruba šedesáti letech umožnil
nebývalý růst celosvětových ekonomik. Jako "vedlejší produkt" automobilu
se narodily různé postupy a technologie, například počítačem podporované
konstruování, nauka o materiálech, tváření a obrábění kovů nebo výzkum
a zpracování polymerů. Paradoxně i zelené dopravní všeléky, jako hromadná
doprava a bicykly, dosáhly svého pokročilého stupně vývoje díky tomu, že
se jejich výrobci soustavně techologicky oplodňovali v automobilovém průmyslu.
Zejména je to vidět na autobusech, které přejímají celé podskupiny z nenáviděných
kamionů. Zelení sami žádné využitelné know-how nemají, v jejich think-tanku
je nachcáno něco zasmrádlé demagogie, a tak pociťují tento fakt jako hrozbu,
kterou přeformulovávají do podoby "nadměrného automobilismu".
2. Zelení jsou komunisté
Podstatou zelené i rudé ideologie je marxismus, v případě zelených jeho
faceliftovaná varianta environmentalismus. Automobilový průmysl představuje
obrovskou koncentraci znalostí, materiálu a peněz v soukromých rukou, to
je samozřejmě třídní problém. Pokoušejí se ho různými cestami řešit, například
nařizovat lidem, v čem mají jezdit. Zdá se však, že se jejich dosavadní
regulace minuly účinkem, protože každá další sada emisních limitů vedla
k okamžitému vývoji nových technologií, které snížily spotřebu paliva a
učinily tak automobil ještě dostupnější. Nic nedovede zeleného omezence
více rozběsnit než lidská kreativita, takže nyní nastupuje nová podoba
regulací v podobě daně z CO2 (v protikladu s čím dál zjevnějším krachem
oteplovací doktríny) nebo redukce silniční sítě pod záminkou "udržitelné
dopravy".
Zajímavá a znepokojivá je míra shody mezi KSČ a SZ v detailech. Například
zelený wording přesně kopíruje rudý wording. Komunisté pořád vyhlašovali
různé boje (boj o zrno, boj za splnění plánu a orwellovský boj za mír),
zatímco zelení pořád něčemu vyhlašují
boj (boj za záchranu klimatu, boj proti supermarketům...). Komunisté
také úspěšně ukolébávali veřejné mínění větami jako "my se zaměříme na
ty velké šmelináře (... vy můžete dál krást ve fabrice nářadí)", zatímco
zelení ukolébávají veřejné mínění, že zodpovědný občan se jejich všudypřítomných
regulací obávat nemusí. Bohužel stejně jako není žádná norma na "nadměrný",
"přiměřený" a "podměrný" automobilismus, tak není norma na "zodpovědného"
občana.
Zelení často útočí na "auta". To mají také společného s komunisty -
tento úskok stranou. V každém autě sedí nějaký člověk, který se chce někam
přepravit, většinou se zcela nezávadnými úmysly. Zeleným by bylo přespříliš
říci "pane Vocásku, dnes s dětmi k babičce nepojedete", ale bojovat "s
auty" není zase tak zlé, protože se to trochu odosobní a řadový užitečný
idiot to snáze přijme. Podobně jako je lépe stravitelné "bojovat s imperialismem"
než "pověsit Horákovou".
3. Zeleným vadí mobilita
Základním vzorcem uchopení moci je náhrada nekontrolovatelného procesu
kontrolovaným, neorganizovaného organizovaným, spontánního řízeným. Tedy
například nahnat žáky škol povinně k celebrování dne bez aut, protože sami
by tam nešli. V oblasti dopravy například náhrada "neekologické" individuální
dopravy veskrze neekologickou dopravou hromadnou. Ta je většinou pod kontrolou
kraje nebo magistrátu a pomocí ní lze získat snadno vliv na to, kdo jak
kam a jak intenzivně bude cestovat. Navíc se pomocí ní dá šťárat lidem
v peněženkách. Automobil je prostředkem, který podobně jako telefony nebo
e-maily lidi spojuje, ale navíc ještě tak, že vzniklá komunikace je přímá
a tím podstatně účinnější. Z dlouhodobého hlediska není pro stranu s totalitními
manýry přijatelné, aby lidé dokázali urazit například sto kilometrů za
hodinu a půl, pak někde seděli, opékali (!) si špekáčky (!!) na ohni (!!!)
ze dřeva (!!!!) a klábosili u toho, protože kromě nekontrolované a nezdravé
konzumace závadných jídel budou ještě navíc nekontrolovaně socializovat
a provozovat nekontrolovanou závadnou komunikaci a možná i výměnu služeb,
která taky nebude pod ničí kontrolou a nikdo z ní neshrábne bakšiš. Prostě
"společensky patologické" od samého počátku. Šlo by to sice zakázat, ale
účinnější je to znemožnit.
4. Zelení nechápou, jak funguje automobil
Jakkoli je to tristní, zelení nemají ponětí o tom, jak auto funguje.
Vědí obvykle, že hybrid je dobrý áno a čím vyšší číslovka za názvem normy
EUR, tím je auto lepší, ale jinak je v zásadě samozřejmě vždy špatné. Neví
ani základy, a to všichni do posledního kreténa. Neví, jaké druhy škodlivých
nebo dokonce nebezpečných látek automobily produkují a jaké jsou možnosti
jejich snižování. Nikdy se ani nesnažili to pochopit, protože je to nad
jejich síly. Je to blackbox na kolečkách a černé schránky vyvolávají v
lidech obavy, natož v zelených lidech. Je tedy třeba zničit tento zdroj
nejistoty.
5. Auto jako projev sociálního statutu
Uživatelé aut jim to v některých směrech dělají lehčí. Auto jako projev
životního stylu je přesně ta voda na mlýn, kterou zelení komunisté potřebují
a tak si rádi ukážou prstíkem na mercedes nebo nějaký supersport. V jejich
očích je to vyložené plýtvání, takže se jim zalesknou prasečí očka a začnou
v duchu znárodňovat. Proč mají tak drahá auta, když v Somálsku žerou mouchy
děti? Vždyť by mohli jezdit oktávií. A proč oktávií? Yarisem. A proč yarisem?
Na kole budou jezdit! Svoji roli hraje i to, že zelení a jejich elektorát
nesdílejí žádné velké pozemské statky, když tedy vynecháme ty kousky, co
už si nakradli. Ne každý má takové štěstí jako Bursík, který dědil, na
podporu šetrného a zodpovědného přístupu k životu pronajímá prostory kasinu
a navíc má krásnou manželku odbornici na biomasu. Reálný prototyp voliče
zelených je lůzr, který svoji neschopnost se prosadit v normální společnosti
maskuje za nekonzumní způsob života. Má trochu mindrák a drahá auta - tedy
v podstatě všechna auta, protože mezi nimi moc nerozlišuje - mu vadí.
Ti zmrdi zelený celkem dobře pochopili, že i největší petrolhead je
občas naštvaný, třeba v okamžiku, kdy chce večer spát a pod okny mu projede
auto s děravým výfukem. Normální člověk nad tím pokrčí rameny, protože
to je ojedinělý exces, ale kverulant začne vykřikovat různé blbosti o zákazech
a špatné práci STK a policie, a v tu chvíli přijdou zelené jezinky a prostrčí
tři prstíčky... Surfují na vlně občasné a pomíjivé nespokojenosti s triviálními problémy,
které nestojí ani za mávnutí rukou a se kterými se dá snadno vypořádat.
Například že se přes frekventované silnice dá těžko přecházet.
6. Konflikt světů
Většina zelených by se neuživila hlavou ani rukama. Nikde nikdy nepracovali,
dělali jen politiku, v neziskovkách, v byrokratickém aparátu, studovali
nějaký zbytečný obor nebo prostě nedělali nic. Automobilový průmysl jako
silně konkurenční prostředí vadí zeleným pravdoláskomilům z podstaty, podobně
jako banky nebo energetické firmy. Občas se v takových prostředích stane,
že je někdo vykázán pro zjevné chyby nebo neschopnost a je nahrazen někým
schopnějším (v lepším případě) nebo aspoň výřečnějším, existuje neustálý
tlak na to, dělat věci levněji a lépe, nebo aspoň jedno z toho, a nikdo
nemá čas ležet celé dopoledne na mezi a trochu si zahulit travku.
Praktické důsledky?
Zelení třeba jednoho krásného dne vyvinou tlak na magistrát a ten z
jednoho jízdního pruhu původně víceproudé komunikace udělá cyklostezku.
Seženou si k tomu nějaké argumenty, například že kolony se neprodlouží,
protože jsou už teď dlouhé a podobně. Díky tomu projede po nové cyklostezce
od dubna do konce října například dvacet cyklistů za hodinu. Je to skutečně
o tolik produktivnější, než kdyby tam od ledna do prosince projelo za hodinu
třista aut? Myslím, že je to taková malá krádež prostoru, který měl být
určen všem, ale to se nakonec děje dnes a denně a je to problém dvou stran
- té, která kradla a té, která se nechala okrást.
Nechť předložené argumenty posoudí každý, kdo se dopravuje autem do
práce, nějakým způsobem se živí automobilovou dopravou nebo ho živí někdo,
kdo se živí automobilovou dopravou, případně z ní čerpá jakékoli výstupy.
V podstatě tedy každý. Triviální příklad (!) budiž takový. Také tak nesnášíte
gumové rohlíky? Vím, že v pekárně je nedělají gumové, zgumovatí až cestou
do obchodu. Proč zgumovatí? Protože to auto s nimi drndá v zácpách dlouhé
hodiny a když dorazí do vašeho pekařství, rohlíky jsou už pouhým stínem
toho, co byly před čtyřmi hodinami. Oč více prostoru si ta prasata alokují
a překážek pro dopravu zboží a osob nakladou, tím gumovější budou. Kvalita
života v praxi. Je to možná až příliš zjednodušený příklad, který ukazuje, že osoby i zboží
na cestě alokují náklady, které musí vždy někdo uhradit. A to vůbec nepřipomínám,
že rohlík může být třeba pacient a pekařské auto sanitka, protože brnkání
na city je výsadou těch, o kterých právě píšu.
Závěr
Cílem článku bylo ukázat, že odpor a mnohdy špatně maskovaná nenávist
zelených vůči autům (správně: nenávist vůči jejich uživatelům) nemá racionální
základ. Je to rozmar nebo zlovolnost, každopádně postrádající jakékoli
argumenty.
I přesto, že jsem se snažil pochopit ideologické zázemí strany zelených,
nepochopil jsem jednu věc. Řekli jsme OK, kdo má know-how, vytváří přidanou
hodnotu, tím pádem vytváří zisk. Pokud má zisk, může mít moc. Teoreticky
by automobilový průmysl mohl nadělat z Buzno*Matů, Přiživení i Zelených
sračky, kdyby chtěl. Z mě neznámého důvodu výrobci automobilů, jejich
komponent, paliv a kdovíčeho všeho tuto sebranku veřejně nekonfrontovali.
Volí jinou politiku, založenou na zjevném hledání konsensu a anticipování
mnohdy zcela nesmyslných a zcestných požadavků. Zřejmě provedli vlastní
analýzy a vyšlo jim z toho, že zelená sebranka zatím není rozhodující decision-maker.
Volební program zelených je poměrně dlouhý dokument předkládající takové
neuvěřitelné množství regulací či omezení, že si je lze těžko vůbec i představit.
Například stálé kontroly zvířat v cirkusech a zvěřincích, "zavedeme 80%
nápojů ve vratných zálohovaných lahvích do roku 2010", povinné biopotraviny
ve školství, aby stát mohl dětem nařizovat, co budou jíst a podobně. Pokud
by takový program byl byť ani ne zcela zaveden, uvrhlo by to naši zemi
do socialistického středověku a korupčního bláta dosud netušené hloubky.
Pohřební akt, který na podzim proběhne, chápu tedy jako nezbytnou nutnost
k tomu, abychom se neprobouzeli v kombinaci banánové republiky a říše krále
Klacka. Úplně je porazit vyžaduje jiný přístup a o tom zase někdy jindy.
Prozatím doporučuji těm zeleným, co dočetli až sem, v rámci preventivní
opatrnosti čurat
pod sebe.
08.08.2009 D-FENS