|
...co nic neumí? Jen houšť a větší kapky. Aspoň vynikneme my, co něco skutečně umíme :-).
|
|
|
A od koho si pak koupíš to co sám neumíš, když bude svět plnej neschopnejch parazitů?
|
|
|
Z Číny. Tam nejsou tak degenerovaní.
|
|
Dovolil bych si zde citovat:
1. Begin in infancy to give the child everything he wants. In this way he will grow up to believe that the world owes him a living.
2. When he picks up bad words, laugh at him. This will make him think he is cute. It will also encourage him to pick up cuter phrases that will later blow off the top of your head.
3. Never give him any spiritual training. Wait until he is 21, and then let him decide for himself.
4. Avoid use of the word “wrong.” It may develop into a guilt complex. Later, when he is arrested for stealing a car, he can conclude that society is against him and that he is being persecuted.
5. Pick up everything he leaves lying around; books, shoes, clothes. Do everything for him, so that he will be experienced in throwing all responsibility upon others.
6. Let him read any printed matter that he can get his hands on. Be careful that the silverware and drinking glasses are sterilized, but let his mind feast on garbage.
7. Quarrel frequently in the presence of your children. In this way they will not be too shocked when their home is broken up later.
8. Give a child all the spending money he wants. Never let him earn his own. Why should he have things as tough as you had them?
9. Satisfy his every craving for food, drink, and comfort. See that every sensual desire is gratified. Denial may lead to harmful frustration.
10. Take his part against neighbors, teachers, policemen. They are all prejudiced against your child.
11. When he gets into real trouble, apologize to yourself by saying, “I could never do anything with him.”
12. Prepare for a life of grief. You will be likely to have it.
http://www.frankmarrero.com/BigPhilosophy/Attention_Story-Mighty_Atom.html
|
|
|
Diky, konecne jsem objevil zpusob jak argumentovat.
Nedavno jsem se na internetu pohadal s jakousi matkou, co chtela zavrit vsechny rodice, kteri pouzivaji "psychicke" a "fyzicke" tresty - a deti jim samozrejme vzit do ustavu. Nejzajimavejsi na tom bylo ze ona sama ma pry velmi problemoveho chlapce, ale ani za nic nechtela pristoupit na tezi, ze vychova obcas vyzaduje "drasticka opatreni".
Pry staci jen jit prikladem, a deti to samy odkoukaji, rikala...
|
|
|
Jo, stačí jít příkladem nebo "zaujmou vlídným slovem". Na hysterickýho parchanta, kterej vříská, válí se po zemi a třepe nožičkama to určitě zabere...
|
|
|
když je parchant hysterický a válí se po zemi, znamená to, že s tím má už jistou zkušenost a že mu už bylo vyhověno, když dělal cirkus. :-)
|
|
|
Ne zcela přesně. Zkoušejí to po nějakou dobu i opakovaně, to že to nevyšlo jednou nemusí znamenat, že je to špatná cesta a ony to vědí.
|
|
|
to je pravda, ale většinou to nezačíná válením se po zemi a hysterickým záchvatem. Jde to postupně, nejprve lehký cirkus, pak větší řev a když zaznamená úspěch, může to končit hysterákem na zemi.
|
|
|
A pokud se tento postup osvědčí, dokážou ho někteří efektivně využívat po celý život. Například moje babička takhle terorisovala celou rodinu skrze své údajně slabé srdce. Když nebylo po jejím, chytla se za osrdí, praštila sebou na zem a předstírala poslední tažení, občas zasimulovala i modré rty. Jednou to na mě zkusila, když jsem s ní byl doma sám - lehla si na zem a s očima v sloup sípala "vo-du, vo-du...", protože jsem s ní v čemsi nesouhlasil. Na radu "natoč si v kuchyni", kterou jsem jí poskytl, aniž bych zvedl oči od knihy, se rázně zvedla, urovnala zástěru a probodávaje mne nenávistným pohledem, pravila "ty seš ale hajzl", načež odkráčela trucovat do svého pokoje. Od té doby už to na mě nezkusila nikdy.
Z čehož plyne poučení: je úplně jedno, jestli jde o dítě nebo o dospělého - každý si dovolí jen to, co je mu dovoleno.
|
|
|
"zasimulovala i modré rty" :)))
|
|
|
Taky by mě zajímalo, jak to udělala, to bych se chtěl naučit... ;-)
|
|
|
Nutno zmínit dvířka prokletí, kdy věc probíhá zhruba takto:
Dítě něco chce, já to chci také. Protože to není hned, nebo protože dítě nemá náladu, začne vrčet a to i preventivně. Mezi tím se mi uvolní ruce, nebo prostě se nadechnu, abych řekl ano - je tu problém - pro něj je to vyřvané, pro mě je to špatný příklad.
|
|
|
Děti jsou v tomto velmi učenlivé. Našim jen stačilo spatřit popsanou strategii úspěšně aplikovanou jiným dítětem a už ji také zkoušeli...
|
|
|
Dítě zkouší, co všechno si rodič nechá líbit. Rodič by měl včas rozpoznat, že s ním harant jen zkouší cvičit. Typická je např. situace, kdy na dotaz "chceš housku nebo chleba?" si dítě střídavě v několikavteřinových intervalech vybírá to nebo ono než rodiči dojde, že si z něj jenom dělá prdel a na tu prdel mu nařeže.
Dítě taky salámovou metodou přidává na razanci svých hysteráků, válení se po zemi už je vyšší level. Rodič často nerozpozná první příznaky a když se to stupňuje pomalu, tak může být otupělý a nedojde mu, že už to není level beginner, ale nějaký advanced.
Samozřejmě, pokud je rodič debil, co "jde příkladem", tak si s ním harant dělá, co chce. Zvlášť pokud je harant vymodlený jedináček (kterého navíc matka počala tak, že si koupila sperma, tam je to úplně evidentní).
|
|
|
rodič by měl nařezat sobě, nemá dávat dítěti na výběr. Tady máš chleba a nazdar.
|
|
|
No jasně a jestli chceš napít, támhle je studna...
|
|
|
. . a pokud je dostatečně hluboká máš po starostech a můžeš přistoupit k dalšímu pokusu. ;-)
myslela jsem nedávat na výběr dítěti, o kterém víš, že se nedokáže rozhodnout, neví co chce, nebo chce prudit z nudy.
|
|
|
Aha, prostě se soustředím a přečtu si jeho myšlenky, tak poznám, jestli v příštích vteřinách změní svůj výběr a začne prudit...
|
|
|
zase to tak nedramatizuj, když se nemůže rozhodnout, tak nejspíš vůbec nemá hlad.
|
|
|
Aha, takže mu nedám najíst vůbec... v příštím životě chci být tvoje dítě :-D
|
|
|
prima, dohodnuto, jdu si připravit nějaký pěkný výchovný klacek. :-)
|
|
|
Jedno vynechane jidlo jeste nikomu neublizilo. Dite si uvedomi, ze hlad je nejlepsi kuchar a prestane delat kuzicky. Kdyz maji opravdu hlad, prestanou si vymyslet kraviny.
Testovano (uspesne) na detech - na mych trech detech.
|
|
|
Přesně jak říká moussa, můj syn takhle umí od deseti let výborné lívance. :)
A když chtějí děcka kolu, tak u nás zlidověla hláška z Ozáka - Ve vodovodu došla voda?
|
|
|
Aneb jak řekl císař Augustus, když se lid dožadoval vína: "Nedám, ač jsem se chystal dát. Můj zeť Agrippa se sdosdatek postaral, aby lid nežíznil, vystavěv četné vodovody." Je to u Suetonia, přesné místo teď uvést nesvedu.
|
|
|
Na tyto dotazy mi chlapci odpovídají ANO. To je teprv voda na můj tlak :)
|
|
|
To s houskou taky znám. Ale já to prostě namazal a dal na stůl. Nechceš? Nevadí, nemusíš. Nic dalšího nebude. A začal jsem pomalu jíst. Poprvé vydržela do půlky. Pak tak 1-2 sousta.
|
|
|
Pche, moje dcerunka v nejlepších dobách si objednala jídlo, nechtěla, dostala jiný, nechtěla, další, dvakrát kousla, nechtěla.
Jednoho dne nám došla trpělivost a začali jsme používat slovo NE - (neuvěřitelné, jak to funguje). Dostala jídlo, nechtěla, vezmu její talíř a před ní to sežeru (to byl pak řev) a nic jinýho mimo vody nedostane. Udělejte to třikrát a už si to nelastne, slibuju.
|
|
|
Ne vzdy. Moje jinak hodne dite jednou dostalo hystericky zachvat, az se z toho pozvracelo. Ja jsem jej ignorovala, jenom jsem se obcas podivala, zda je v poradku. Kdyz ditko prestalo, umyla jsem jej.
Od te doby zadny hystericky zachvat nebyl.
|
|
|
Také nám naše dítko několik vzorových hysterických záchvatů předvedlo. Pak si nás vychovalo do té míry, že jsme se naučili, že osprchovat studenou vodou dítě, byť kompletně oblečené na cestu do školky, je vlastně ten nejmenší problém... Kupodivu záchvaty potom ustaly tak nějak samy a to těch aplikací nebylo moc, možná tři, čtyři.
|
|
|
Hysterka potřebuje na svůj výstup diváky. Šetrnější metoda je utéct do jiné místnosti a zavřít dveře. Malý herec pak přestane brečet, dojde ty dveře otevřít, pak se vrátí do výchozí pozice, tj. sedne si na stejné místo na zemi a začne řvát znova.
Dokud je dítě malé, stačí ho hodit do jeho postýlky, zvednout mříž, utéct a zavřít za sebou dveře. Harant se nemá jak z klece dostat a za chvíli ho řvaní přestane bavit. Větší dítě jednak už nespí v posteli s mříží, druhak by se z ní stejně dostalo.
Samozřejmě, studená sprcha taky funguje, zvlášť na těžší případy a starší děti.
Co je taky dobré, nenechat hysterický výstup rozjet. Jak začnou první příznaky, přejít do protiútoku. Například zařvat, dítě se lekne a zapomene, že chtělo hysterčit. Případně začne brečet z leknutí.
|
|
|
Nase holka by byla schopna rvat klidne 10-15 minut v kuse (ozkouseno). Ono kazde decko je jiné, no...Me docela vyhovuje, ze ji necham rvat třebas 5 minut, a pak za ni dojdu se slovy "tak to uz staci, nech toho" a ona toho necha a je klid :-)
|
|
|
Cože? 10-15 minut? Naše dcera měla 45 minut celkem standard, párkrát to přetáhla přes hodinu! K osprchování došlo tak dvakrát, k fyzickému trestu tak čtyřikrát a pro neúčinnost bylo opuštěno.
Jen důsledné opakované používání slova NE a ignorování řevu + vyzrání dítěte to zlepšilo a dneska je v podstatě bez problémů. Možná pomohla i změna stravy se silným omezením sladných a umělých jídel a zvýšený podíl zeleniny a luštěnin na místo obilovin...
|
|
|
Ale ta matka má pravdu!!!
Stačí jít příkladem a děti to samy odkoukají.
Pokud dítě odkoukalo špatně nebo aplikovalo odkoukané nevhodně, matka ho prostě uchopí tlamou za kůži na zátylku a zatřese jím, případně dítě odhodí stranou.
Je to ekologické a v Přírodě po stovky milionů let úspěšně provozované.
Nic drastického na tom není.
|
|
|
Aniž bych to chtěl rozporovat, podotknu že i mezi zvířaty je celá škála typů matek.
Pozorujeme například matky obětavé, matky trpělivé, matky málo trpělivé, matky něžné, matky neurvalé a matky krkavčí.
Ostatně i to se někdy zohledňuje při chovatelské selekci.
|
|
|
při chovatelské selekci se to pochopitelně zohledňuje, i ty sis nejspíš vybíral matku svých dětí. ;-)
|
|
|
Schválně, jestli se tady najde chlap, který při výběru partnerky přemýšlel nad výchovou potomků
|
|
|
Většina chlapů nejde tak daleko, zaměří se spíš na schopnost potenciální matky kojit, tj. jestli má velký kozy.
|
|
|
Asi jsem divnej, ale u me to byla jedna z mnoha věci, která utvořila vyslednou skládačku:-) Tedy ze jsem hned od zacatku vedel, ze ona dotycna bude dobra matka...
|
|
|
Jak můžeš dopředu vědět, že bude dobrá matka? Snad jedině že by dotyčná měla na starosti mladšího sourozence a tys měl možnost být u toho. Jinak je to do jisté míry věštění z křišťálové koule. Totiž když si holka někde na 5 minut půjčí mimino, je to úplně něco jinýho než když je s prckem pořád, tj. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Zvlášť když prcek blbě spí, budí se v noci co dvě hodiny atd.
(BTW definuj "dobrá matka".)
|
|
|
Dobrá matka nemá omačkané hrany a strhaný závit, občas je požadavek i na stav "bez koroze".
(Zjistil jsem to shodou okolností včery, kdy mi mechanik vyměnil horní misku a špatnou matku, takže řízení je možno fpoho seřídit.
|
|
|
|
Mechanik vyměnil matici, ne matku.
|
|
|
Jako bývalý příznivec Matice svatohostýnské nesouhlasím.
Když jsem před lety matici měnil, vypadalo to jinak.
|
|
|
ne tedy že by mi svatební voznámení pšišla nějak obecně roztomilým oborem užité grafiky, ale vzpomínám na jednoho známého, profesí strojaře-konstruktéra, který měl svatbu se strojařicí-konstruktérkou a na voznámení měly místo hlav on šroubek, ona matici a pan farář měl místo kebule stranový klíč.
|
|
|
Svatební oznámení, to je nuda nuda šeď šeď. Kytičky, mašličky, ptáčkové a podobný píčoviny. Palec nahoru pro lidi jako je tvůj známý, kteří k tomu přistoupili kreativně a vytvořili si něco vtipného a originálního. Potíž je v tom, že babičky a maminky pro to nemaj pochopení a tlačej budoucí novomanžele do oznámení typu "roztomilé píčoviny". To se hodí tak na parte.
|
|
|
Nevím, co je dnes v módě, ale my tam žádné kytičkymašličky neměli. Možná to bylo tím, že nám do toho nikdo nekecal.
|
|
|
|
To můžeš. Očekávám, že se s nesouhlasem přidá ještě nějaký matematik. Každopádně to kovové šestihranné se závitem v díře je matice.
|
|
|
Tak jestli můžu, potom to první, co z díry vykoukne, je:
Matice (také matka, šroubová matice nebo matička) je doplněk šroubu, který obsahuje vnitřní závit, do něhož se šroub šroubuje. Obvykle bývá vyrobena z kovu, nejčastěji z oceli, zpravidla mívá také tvar pravidelného šestihranu.
(A tím bych také pochopitelně skončil, než přikvačí nějaký odběratel prázdné slámy...)
|
|
|
Tak nejen matka, ale i matička! Vybaví se mi jeden vyučující, který na to byl hóóódně háklivý:).
|
|
|
Sorry, ale já hodně pracoval se šroubivem M3 a to bych jinak než matička tedy nenazval ....
|
|
|
Tak vždycky je to odhad :-)
Ale posuzoval jsem to podle ruznych indicii a povahových vlastnosti.
Například je to osoba obetava, zodpovedna, nevadi ji nepohodli a podobne. Takze z takových a ruznych podobných indicii jsem usoudil, ze ty deti zvladne.
Samozrejme to nebylo to první, na co jsem koukal, ale byla to jedna z věci, která me potesila..
Btw s tim "prcek blbe spi" me něco povídej..proc myslis, ze posledních par mesicu spim v obyvaku :-D
|
|
|
Protože máte krizi ve vztahu. Oddělené ložnice je jeden z prvních příznaků blížícího se rozchodu. :-)
|
|
|
Nechci rejpat, ale měl jste někdy malé děti? ;-)
|
|
|
Měl a skutečně jsme jim po pár letech pořídili oddělenou ložnici.
|
|
|
Su si jistej, ze za takovy vylevy, kdyby se donesly tve pani (a nezkousejntvrdit, ze jako cokl cte vsechno, co sem nablejes, jako prej-urzova) bys mel mesic zarazeny vychazky a dietu.
Obecne lze rici, ze "bejt dobra matka" je do holek tak nejak vestavena funkce, takze pokud vybiras, pak nejspis zbytecne, protoze by byla stejna i bez tebe. Ale faktem je, ze musi mit svatou trpeluvost, kdyz se ji pokousis zabit pokazde, kdyz ji vezes autem. Na druhou stranu v tom randalu pretocenyho, pravekyho osmiventilu neslysi ty tvy moudra (treba ta vedecka teorie o brzdach by dojala i blondynu)
---
Porad cekam na serii clanku o tom, jak jezdis thalyjoupyco o dost pomaleji nez jsi tady velkohube tvrdil
8o)
|
|
|
Asi jsi fakt divnej, protoze vysvetlovat porad dokola racionalnim lidem, ze mas nadprirozene schopnosti, by nikoho "normalniho" nenapadlo. Kdyz je nekdo aspon prumerne hloupej, necha toho max. po druhym, neuspesnym pokusu...ale tys vytrvalej. Fandim ti!
8o)
|
|
|
Jako když si vybíráš na celý život tak bys měl používat i tu hlavu co máš na krku.
|
|
|
|
Ze začátku to tak vypadá. Ne každý má na začátku připraven síťový graf "první dovolená v Jugoslávii, následuje první dítě, automobil, zástupce ředitele, druhá dovolená v Jugoslávii, druhé dítě, nová partnerka...".
|
|
|
Prvničku musíš vyzkoušet, jinak to nezjistíš. No a tam je právě trochu problém. Protože tu nepošleš do světa tak snadno, jako třeba vzteklou kobylu. :)
|
|
|
A vůbec je to na houby. Když nechce dát kobyla mrněti napít, můžeš jí to klidně vysvětlit hliníkovou lopatou a dost často to zabere.
Ale zkus si něco takovýho se sunarovou lidskou matkou. Hned se na tebe sesypou, lidský práva, bla bla. :(
|
|
|
být tebou byla bych opatrnější se zveřejňováním toho o té lopatě, dneska je každý druhý samozvaným ochráncem zvířat a mohlo by se ti stát, že následky budou horší než kdybys zabil manželku a zahrabal ji na zahradě. :-)
|
|
|
|
|
|
To vypadá na smrtelnou ránu všem euroskeptikům.
|
|
|
No, tak já to vyřešil tak, že každé z mých třech dětí má svojí vlastní maminku:-).
|
|
|
To je asi férový. Může se mu stoprocentně věnovat.
|
|
|
Ale musí to být docela finančně náročný i nervově vyčerpávající. Nechtěl bych mít doma tři ženský s dítětem, živit, šatit, řešit konflikty a nedej bože, kdyby přijely všechny tři tchýně najednou. To bych asi nedal! :-P
|
|
|
To chapu, to da jen vopravdovej chlap:).
|
|
|
Fyzický trest je jako chilli. Není potřeba do každého jídla. A když se dává musí to být tak akorát, ani málo ani moc.
Příklad je nesmírně důležitý. Je ukázkou jak a důkazem, že to jde. Nicméně někdy je potřeba podpořit motivaci k jeho následování.
"Drastické opatření" občas přijde na řadu, ale zkušenost velí, že to je obvykle následek předchozí laxnosti.
|
|
|
Ani malo, ani moc, to je to tajemstvi... Njadete si dil Cerveneho trpaslika, kde Lister varil kari :)
|
|
|
Bod 6 ?? Nesouhlasi jeste nekdo nebo jenom ja?
|
|
to je trochu složitější. Podle článku to vypadá, že rodiče začnou ustupovat až později na základní škole a především na střední škole. To není tak docela pravda, protože už předtím museli dítě "vychovat" k takovému jednání. Dítě se učí hrozně rychle, takže nejpozději v pěti letech bývá jasno. Podle článku by měli rodiče kapitulovat před každým učitelem, jenže faktem je, že učitelé jsou také mimoidi, kteří nejsou schopni získat autoritu a své nedostatky svádějí na děti či jejich rodiče. Je to hrozně těžký boj a málokdo z nás má ten správný recept na výchovu dětí. Každý den je třeba to řešit, korigovat za pochodu a vlastně se učí i děti i rodiče, a měli by se učit i učitelé, ti však nezřídka podléhají tomu, že mají patřičné vzdělání a víc netřeba, všichni jsme stejní a přesto je každý jiný, takže článek je spíše zavádějící, protože se snaží to nějak "zarámovat", což není možné. Má autor vlastní děti?
|
|
|
Souhlas.... ale je to jen článek, zatímco téma je na tlustou knihu....
|
|
|
No já bych to viděl malinko jinak, ale jen kvůli tomu abych vysvětlil a oponovat to vaše "učitelé nezřídka...". Pokud ve fabrice na páse někdo pár roků maká a vyhazuje zmetky, protože to JSOU zmetky, je to v pořádku, nikdo mu do jeho práce nekecá. Pokud učitel pár let pracuje s dětmi, taky moc dobře pozná, co je zmetek a co ne. Jenže paradoxně ti největší zmetci mají rodiče s největší vůlí hledat chyby na učiteli, využívat každé legislativní prasárny, bít se za své dítě až do padnutí (učitele). Takže sorry. Chyba je opravdu většinou na straně dětí+rodičů. Ten učitel z toho nic nemá. Chce si jen v klidu učit a nějaký hajzl mu to pořád kazí. Jistěže existují učitelé, kteří neumí získat autoritu. Stejně tak někteří dělníci na tom páse ty zmetky nepoznají. Nebavme se ale o extrémech. Průměrný učitel si moc dobře umí nejen získat autoritu, umí děti také zaujmout. A taky velice brzy pozná, kdo je a kdo není zmetek. Jenže při boji se zmetkem šidí ty ostatní normální děti a to ho vyčerpává... A taky sere rodiče těch ostatních. Plýtvá svým časem na budoucího zmrda a přitom má minimální šanci vyhrát (= převychovat nebo docílit alespoň přemístění zmetka jinam). V přímém přenosu vidí, kam opičí láska rodičů takové dítě směruje. Nejprve se snaží varovat jemně, pak důrazně, pak bohužel dojde do fáze, kdy musí chtě nechtě chránit zbytek třídy a své vlastní duševní zdraví a v neposlední řadě své pracovní místo (protože jsou mu jeho vlastní děti logicky přednější). Jenže díky naší zprasené legislativě dnes dítě ze základky prostě nevyhodíte (bez souhlasu rodičů). Zvláštní školy jsou dnes už mimo hru a přitom to bylo místo, kde i ty velmi slabé a líné děti díky vysokému zastoupení manuálních činností mohly zažít úspěch z vykonané práce. Mohly se naučit, že za nimi může zůstávat něco pěkného, co dokáží samy.
Abych se vrátil k meritu věci. Zrámovat výchovu skutečně nijak jednoduše nelze. A ano, už ve velmi nízkém věku musí dítě poznat, že existují nějaké hranice. A stejně jako dobří rodiče se neustále učí a hledají zpětnou vazbu, jestli vychovávají své děti "dobře", tak i dobří učitelé určitě dělají totéž. Ale dobrý rodič má tu výhodu, že je schopný dítě připravit i na neschopného učitele tak, že ve škole dítěti "nevznikne problém". Zato zmrdský rodič dnes dovede i z původně dobrého učitele udělat ukázkovou oběť systému, která se rozhodne se zmetky raději nebojovat.
|
|
|
"Průměrný učitel si moc dobře umí nejen získat autoritu, umí děti také zaujmout"
Tak to je super, ze se to takhle uzasne za tech 20 let zmenilo.
Za mych let na skole takovy ucitel byl opravodu výjimka.
To se ty dnesni deti maj.
|
|
|
Já fakt nevím, jak jste to měl vy, ale vypadá to na nějakou osobní frustraci či co. Mě teda učitelé taky neskutečně prudili, ale to přece i rodiče (občas). Dnes jsem schopný posoudit, do jaké míry byla moje naštvanost jen projevem frustrace z nuceného překonávání vlastní lenosti. Stejně jako jsem dnes schopný poděkovat rodičům za lecjakou výchovnou lekci, tak i u svých učitelů jsem za spoustu věcí neskonale vděčný. A zároveň jsem schopný sebekriticky uznat, že učit tak arogantního, sebestředného a všechnumoudrostsvětasežravšího puberťáka, jakým jsem byl, musel být nadmíru silný zážitek.
Trvám na svém názoru, že průměrný učitel na průměrné škole si umí udržet autoritu a umí děti zaujmout. Na prvním stupni děti paní učitelku většinou naprosto adorují. Pokud ten pocit nemáte, běžte se do nějaké školy podívat přímo do výuky. Dneska už se to smí (pravda, pokud jste rodičem, nevím, jak je to s cizími návštěvami) :-)
|
|
|
Ja ovšem reagoval na to, co jsem vypíchnul - totiž na tvrzeni, ze prumerny ucitel ma autoritu a umi zaujmout.
Když si to vezmu zpetne (prosel jsem si 2 ruzne zakladky, 1,5 rocniku na průmyslovce a 3 rocniky na jiné, podobne skole s nastupem od druhaku), tak sice vim, ze jsem byl specificky pripad, no takhle z odstupu mohu posuzovat prave nestranne a s ohledem na dopad na celou tridu.
Budu psat pocty:
První zakladka (do 7 tridy). Autorita 1-2, umeni zaujmout taktéž
Druha zakladka : Autorita 2, umeni zaujmout 1-2
Prumyslovka: Autorita 2, umeni zaujmout 2
Klasicka stredni : autorita 0, umeni zaujmout 1-2
Autoritou myslim to, ze ten ucitel ma respekt a zaci dobrovolne pristupuji na jeho pojeti výuky a chovani (to především). Nemusi na lidi například kricet kvůli tomu, aby zjednal ve tride poradek.
Umeni zaujmout beru takovy stav, kdy i zaci, kteří o vyuku nejevi bezne valny zajem, se v těchto hodinách zajimaji o to, co ucitel dela a dobrovolne se tomu venuji.
Samozrejme obvykle jdou tyhle vlastnosti ruku v ruce.
Když ja bych na skolach, tak drtiva většina ucitelu se k zakum chovala z pozice "sily", tedy z pozice "ja jsem tu ten, kdo říká, co se bude delat, a tak se to bude delat, protože když ne, tak bude nasledovat trest". Ti, o kterých smyslim jako o "majicich autoritu", se snad nikdy k podobnym vecem nepotrebovali uchylovat.
(Je obrovsky paradox, ze v zivote clovek asi 100 ucitelum pral, aby umreli a uz v zivote je nemusel videt, no za svůj život na skolach "mi" umrel jeden jediny ucitel - shodou okolnosti to byl ten, kterého i dodnes radim na 1 místo v autorite a schopnosti zaujmout. )
|
|
|
Když si dám dohromady Váš nynější post a to co jste na sebe prásknul dříve (že jste dělal "dost velké blbosti") tak se mi vtírá do mysli taková neodbytná otázka, totiž jestli jste nebyl v onom období produktem nevýchovy i Vy osobně...
|
|
|
Nevýchova - to myslíte ta úžasná videa, jak tam Kateřina, nebo jak se jmenuje, hustí do rodičů tvrzení, že základem je dohoda (dejme tomu ano), že dohoda je možná vždy (nevěřím), ale dohoda není kompromis, není ustůpek, dohoda je něco, v čem jsou obě strany spokojeny (příliš často se účastním sjednávání dohod, abych tomuto věřil).
|
|
|
Video neznám, ale pokud to má být dohoda rodič-potomek, pak se může Kateřina stavět na hlavu a stříhat ušima, ale v takové dohodě vždy tahá (a musí tahat) za delší konec rodič.
|
|
|
Teď jsem vedle jak ta jedle, nevím totiž jaká videa myslíte. Nejspíše jsem neměl tu .. ehm čest. Ale už podle Vašeho postu si trošku dovedu obrysově představit o co tak asi jde.
|
|
|
Na něco jsem narazil na trubce: "Katka Králová" a "Nevýchova".
|
|
|
Jo, takto. Kouknu na trubku. Já se přiznám že jsem slovo nevýchova použil jako ekvivalent k "voná výchova" a takovým podobným věcem... Nenapadlo mne že už si to někdo naplnil vlastním obsahem.
|
|
|
A dost plnotučným. Spoustu věcí říká paní moc pěkně, ale realita je kapku jiná. Jen malá perlička z toho, co jsem zrovna zahlédl - děťátko ve dvou letech by mělo samo pochopit, že si má čistit zoubky a když to nebude chtít dělat formou hry a když se nepodaří ho přesvědčit, aby to "samo chtělo", tak prostě počkáme, až do toho doroste...
Mám takového čtyřicetiletého kolegu, který do toho ještě stále nedorostl a z debat s ním vždy slzím.
|
|
|
Tak jsem pár kousků seriálu shlédl. Paní z toho možná vyroste....
|
|
|
Ups, žena to právě tento týden objevila a nutí mne to shlédnout. Tak se začínám duševně připravovat!
|
|
|
Tahle příhoda z metra na téma "volná výchova" koluje po netu: Maminka a asi sedmiletá slečna. Slečna sedí na sedadle, kope si nožkami… – přesně do vedle sedící starší paní.
Trvalo to nějako dobu – až paní již nevydržela a požádala maminku, zda by její dcerka nemohla kopat jinam – než do ní.
Maminka odpověděla něco ve smyslu, že dítě má „volnou výchovu“, a že s tím nebude nic dělat.
Opravdu – slečna dál kopala do všech stran, občas i tu paní trefila. Asi o dvě stanice dál vystupoval mladík, který celou situaci pozorně sledoval. Než opustil vagón metra, naklonil se nad maminku té „volné“ slečinky. Vyjmul z pusy žvýkačku a se slovy „Já mám také volnou výchovu!“ tu žvýkačku připlácl mamince do vlasů…
|
|
|
Hezký... :) To je snad opravdu ze života.
|
|
|
Přiznávám že jsem poté co jsem si přečetl pár řádků na jejich webu neměl odvahu na videa...
|
|
|
to není tak úplně mimo, sice dvouleté děťátko nepochopí proč si má čistit zuby, zato disponuje snahou napodobovat rodiče. Takže si radostně šmrdlá kartáčkem v puse, protože to dělají i dospělí.
a naopak u čtyřicetiletého to může být tím, že mu do deseti let čistila zuby matka, později ho upomínala, aby si zuby vyčistil a pak se "osvobodil" z matčina vlivu a vynechal všechno k čemu ho nutili. I když s větší pravděpodobností má nějaký jiný problém.
|
|
|
Haha, tak to jsem byl asi totálně natvrdlý rodič nebo moje děti neumí napodobovat, ale čištění zubů se tedy bez "mírného nátlaku" ve dvou letech opravdu nedalo prosadit! A kartáčkem si opravdu radostně v puse nešmrdlali, protože je v tu chvíli baví 1657 jiných věcí víc.
|
|
|
Až jsem post "odpálil" tak mne napadla jedna věc.
Poslat tyto dvě nevychovatelky přednášet souškám džendrofkám. Jejich "vědecká disciplína" je naprostý a úplný opak toho co ty dvě paní nevychovatelky razí s tisíci děkovných dopisů a překvapujícími účinky již po týdnu. Jen za 4 litry bez daně. :)
Chtěl bych to vidět.
|
|
|
No, to je otázka, co to je ta "nevychova".
Ja byl produktem - dle mého nazoru - velmi intenzivni vychovy, Ja i bratr jsme byli neustale vychovavani, a to povětšinou klasickou cestou rodicu nasich rodicu, kterou však moji rodice (především otec) dotahli do dokonalosti. Tedy byla obdobi, kdy jsme například byli fyzicky trestani a to i několikrát denne - osobne se domnivam, ze prave TO byl důvod, ze jsem se později choval tak, jak jsem se choval - snazil jsem se proste si najednou uzit to, co jsem nemohl 18 let předtím (soucasti vychovy bylo i to, ze jsme v podstate nonstop měli zakazano v podstate uplne všechno)
Rozhodne jsem produkt velmi debilni vychovy. Osobne soudim, ze jedne z nejhorších, jake vůbec muzou existovat.
To nijak nepopiram. Ostatne nebylo uplne lehke se z toho vlastnima silama dostat a jsem pomerne hrdy na to, ze se mi to nakonec jakz takz povedlo :-)
|
|
|
Ano, to je zase druhý extrém... paradoxně produkující na pohled shodně průserové bytosti. Rozdíl však bude nejspíše v tom že až se "vyblbnou" tak mají v sobě něco oč se opřou a mohou "jít do sebe". To produkty "nevýchovy" či kde jsou geny silnější (ikdyž soušky džendrofky by Vám vysvětlily že výchova ovlivní vše, maj o tom celý "vědní obor") jít do sebe prakticky nemohou i kdyby chtěli...
|
|
|
Njn..ono co jsem vypozoroval, tak jsou jen 2 moznosti, co se stanou: Clovek se bud stane stejnym, ne-li ještě horsim kretenem, nez byli jeho rodice, a nebo se naopak "zasekne proti" a bude delat všechno zcela naopak a to co se mu delo se mu bude hnusit. Takových nas je menšina, no existujeme :-) Bylo to videt třebas na vojne, kde jsme se 3 lidi z celych kasáren odmitli nechat pasovat na mazaky. Ještě tak mesic před tim aktem to byla tak polovina lidi, co tvrdila, ze to neudelaj, no nakonec jsme zbyli 3 :-)
Ale mam ted třebas "problém" dat dceri občas přes zadek, mam v tom nejaky blok (coz musí byt docela komicke, nekdy se rozcilim, ze bych ji "zabil", ale vyvrcholi to tak, ze ji chytnu, obejmu a rozbrečím se, coz ona chudak vůbec nechape :-))
Ale snazim se preci jen nejakou tu prisnost vytvaret, občas, když uz je to potřeba, presne protože nechci, aby z mych deti vyrostli lidi, co maj dojem, ze si muzou všechno dovolit a ze všechno dostanou, na co si ukážou...
|
|
|
Právě pro lidi, kteří nějaký z těch extrémů zažili, je nejtěžší najít míru v tom, co bylo jejich kamenem úrazu. Zrovna ty fyzické tresty. Tam je to obzvlášť bolavé. Ono je ale celkem jedno, jaká metoda se pro vytyčení hranice zvolí. Nejdůležitější je ty hranice dlouhodobě dodržovat.
Neměli jsme doma nikdy takové ty bezpečnostní návleky na rohy stolů, záslepky v zásuvkách, schované skleničky, zalepená A/V technika, to prostě neznám. Pokaždé, když mi na něčem opravdu záleželo, tak jsem si ty děti uhlídal i za cenu občasného plácnutí po ručičce (zprvu). A protože to pokaždé dopadlo stejně, po čase mé holky přestaly zkoušet, jestli jo nebo ne, prostě věděly, že ne. Nikdy nekreslily po zdech, do knížek. Ale třeba taková pitomina jako je dálkový ovladač k TV mě už stála nervů a nebyl jsem schopen to uspokojivě vyřešit. Ze začátku jsme se s manželkou smáli, jak se holky snaží napodobovat a mačkat programy. Čím byly starší, tím častěji se stávalo, že něco rozhasily. Ale vysvětlete jim, že jednou na to sahat smí a podruhé ne. Dneska už to samozřejmě ovládají, ale odnesl jsem si z toho cennou lekci. Když rodič přesně ví co chce a pokaždé na tom trvá, tak to dítě se rádo přizpůsobí a ani to nemusí stát žádné násilí. Ale když rodič neví, co vlastně chce... To je průser. Úplně se mě chopila nostalgie, když si vzpomenu, jak jsem se rozčiloval mezi maminkami od nás z ulice, proč volají na své běžící děti "pomalu, pomalu!" Přece když běžím, tak proto, abych běžel rychle! Tak jsme si s nějak popovídali a pak už místo toho volaly "opatrně!" :-)
|
|
|
Pilotova maminka: „Lítej, synáčku, nízko a pomalu!“
|
|
|
... a v zatáčkách brzdi, A hlavně si do toho nenechej kecat ty na zemi, ti s tebou v letadle nesedí.
|
|
|
|
No... ještě mne napadají další dvě. Kombinace obojího, tedy že se takový člověk brání zuby nehty a podlehne a je + - stejný. A ta druhá že jej taková příliš přísná výchova zlomí...
|
|
|
Dobře jste napsal že průměrný učitel... jen kde jej vzít? Od MŠ až po SŠ je učitel celkem vzácnost. Všude jsou jen učitelky a ty jsou velmi často s přirozenou autoritou tak nějak na štíru. Tohle ve spojení s neúplnými rodinami je dosti negativní prostředí.
Ano článek je zejména o dětech z rodin nejspíše úplných, hmotně nadstandardních s tzv. "volnou výchovou"=kašlání na výchovu.
Mé dítě má několik spolužáků ve třídě obdobných "kvalit", ovšem iniciátorem napadání ostatních dětí je synek VŠ pedagoga. Problémy se opakují každý rok po letních prázdninách. Během prvního čtvrtletí se vždy tak nějak srovná. Letos jsem si pana otce odchytl již v říjnu a řekl mu aby zkusil synka drobet vychovávat, protože jinak si příště odchytnu jeho a promluvím si přímo s ním. On mi odpověděl že si s ním neví rady, prý na něj nic nefunguje. Tím mne docela dostal. Cože? No, ať je to jak chce tak od té doby je od něj pokoj. Počítám však že v dalším ročníku se bude historie opakovat.
|
|
|
No ono i když je někdo vystudovaný pedagog, tak to nemusí znamenat, že umí vychovávat a navíc geny a namixované povahové dispozice taky můžou udělat své. Znám jednu oblíbenou a schopnou učitelku (docela vzácnost - oblíbená dětmi, rodiči, kolegy, sousedy), jejíž dítě bych neváhal označit za nevychovaného parchanta. Nedostatek času na jeho výchovu v dětství (ještě studovala a role otce skončila darováním spermatu) mu kompenzovala hmotnými statky (jaké jen s učitelským platem dokázala obstarat) a mírně sníženými nároky na jeho chování. Výsledek na sebe nechal čekat jen pár let. Z bezelstného "lumpíka" šesťáka se stal "pubertální grázlík" sedmák a osmák a definitivně zlajdačený "grázl na kterého není metr" pak v devítce. Ze dvou středních ho vylili, nakonec učňák - zatím nedodělal, v osmnácti letech si nabral cetelemy, houmkredity a jiné půjčky. Následovalo řešení zbavení trvalého bydliště, samozřejmě neřešitelné. Klučinovi největší kamarádi jsou feťáci, zloději, grázli. Maminka učitelka je z něj na mašli, přitom by se dalo říci, že žádnou extra velkou krpu v jeho výchově neudělala, jen se snažila být na něj hodná, aby synek netrpěl tím, že nemá tátu... Jo, když byste jí v té šesté třídě řekl, co z něj vyroste, nevěřila by vám.
|
|
|
Být na dítě hodná, protože "nemá tátu" je jedna z nejhorších výchovných hrubek, jakou může matka v životě při výchově udělat. A nejhorší je to v kombinaci s babičkou, kdy se při jakémkoliv průseru dítěte zastane ta druhá s tím, že se přece "nic nestalo". Přesto to matky dělají jak na běžícím pásu. Následky jsou pak vždycky tristní.
|
|
|
To se ani v nejmenším nepokouším rozporovat. Ony zkušenosti třeba z pěstounských rodin, kde vychovali x dětí a většina bílých jsou v pohodě a většina kofol jsou "rostlí pro kriminál" ač se snažili stejně jako s bílými, už o miminka je vedli shodně a většinou až do puberty by jste nenašel výjma vzhledu rozdíl s jejich bílými vrstevníky...
Ano, jak jsem zmínil, neúplná rodina je ideální místo k výrobě zmetka. Ještě bych doplnil že o moc lepší není rodina sice úplná, ale kde se buď na výchovu kašle, nebo kde je role otce ve výchově dětí či někdy i jen jednoho z dětí minimální.
V dnes již vzácné úplné a funkční rodině, kde se na výchově podílejí oba rodiče se možnost špatného výsledku v podobě zmetka redukuje na minimum.
Jak jste psal, když onomu synkovi ač jinak super ženská a máma nějak kompenzovala nepřítomnost otce tím že je na něj hodnější, než by byla v případě přítomného otce, tak mu i sobě udělala fakt medvědí službu. Bohužel panuje zejména mezi ženami až bych řekl fixní idea že dítě z neúplné rodiny lze vychovat stejně hodnotně (hlavně to její, těch ostatních asi ne...).
Ono těch defektů bývá při výchově jen jedním rodičem je fůra. Slyšel jsem o tom kdysi výklad psychologů. A protože je to většinou matka u které dítě/děti bývají, tak jsou nejrozšířenější většinou defekty několika málo obdobných typů.
|
|
|
|
No... co na to říct.
Jedna známá (kamarádka ženy) je moc hodná, pracovitá a i její manžel, tak díky jejímu zdraví to vypadalo že zůstanou bezdětní. Adoptovali miminko... cikáně. Pak se jim zadařilo i vlastní a ještě jedno adoptovali. Když si na ně vzpomenu, tak za ně v duchu prosím, aby v jejich případě ty geny tak velkou roli nehrály...
|
|
|
Ked som bol malý, hraval som sa s jedným adoptovaným cigáňom - kvoli jeho pionier starej motorke. Bol to dosť v pohode chalan, na svoj vek sa dosť rozumel do motoriek. Ked mal 14-15 rokov začal fakt vo veľkom piť, a nakoniec asi dva krát z domu ukradol všetky cennosti, niekomu ich predal a išiel na párdňový opilecký výlet. Skoncil potom v polepšovni, pre jeho adoptívnu rodinu to bola veľká hanba, odvtedy o nom nemám ďalšie info. Totálna zmena správania v priebehu ani nie dvoch rokov.
|
|
|
Hm, tak to mají cca. 10+ let a pak... , snad ne.
|
|
|
Ano mužský element ve výchově zejména chlapců velmi chybí. V období puberty na ně přestává fungovat ženská autorita. A je potřeba mužské vedení. To školství nemá a pokud není otec v rodině, je to problém. Navíc je velmi problematické i doplnění rodiny o nového partnera matky. Tomu chybí legitimita jako autority a spory mají naopak tendenci gradovat. Ale to je jako v období sklizně plakat, že jsem nezasel a nezaléval...
|
|
|
|
učitel by si měl uvědomit kdo je a kde je. Pokud je učitelem na základní škole a základní školní docházka je povinná, tak na učiteli není aby vyřazoval zmetky jako někde u pásu nebo s nimi dokonce bojoval, ale měl by se snažit co nejvíc dětí naučit co nejvíce látky.
ona taková frustrovaná baba, která učí třicet let, taky není nic moc.
|
|
|
Na druhou stranu ale jeden zmetek zralej pro pastak, nebo sibenici, dokaze totalne rozlozit vyuku celeho zbytku tridy... A je zodpovednosti a praci ucitele vzdelat ty ostatni zaky. Poslat jednoho parchanta do zvlastni skoly by v takovemto pripade cely problem vyresilo. (Ano, jsem si vedom, ze se to da zneuzit. Ale take si vzpominam na jednoho o dva roky starsiho cikana, ktery si sestou tridu natolik oblibil, ze v ni travil jiz treti rok, cimz se bohuzel stal nasim spoluzakem a kdyz si na nej vzpomenu, rikam si, ze ucitele by meli mit pravo zaky defenestrovat.)
|
|
|
Defenestrovat takového žáka by nebylo moc účinné - víš co se říká, vyhodíš ho oknem, vrátí se dveřmi...
|
|
|
Od druhého patra hore by to mohlo fungovat, ne?
|
|
|
Definujte "co nejvíc dětí naučit co nejvíce látky" :-)
Já si představuji, že když vyhodíte jednoho zmetka, který vám kazí hodinu, naučíte potom ty ostatní děti více.
Nebo se soustava rovnic vtlučená do zmetka počítá za víc bodů než soustava rovnic hladce vklouzlá do premiantů?
Nebo nebudeme počítat časovou náročnost a pomineme fakt, že zmetka soustavu rovnic donutíte spočítat za dva měsíce dřiny, zatímco normální dítě to po jedné zábavné hodině umí?
Já vám řeknu, co bych si přál jako rodič: Aby mé děti nemusely ztrácet čas ani kvůli zmetkům, ani kvůli frustrátům. Co budu moci, to je raději naučím sám. Hlavně se je pokusím naučit jak jednat se zmetky i s frustráty. :-) Což zahrnuje nejspíše hlavně sebeobranu...
|
|
|
učitel je od toho, aby učil, vysvětloval látku, procvičoval ji s dětmi. Není od toho, aby vyřazoval "zmetky z dopravy", aby hodnotil, kdo se mu do třídy hodí nebo nehodí.
mimochodem definujte "zmetka".
|
|
|
Vážně? Plně v kompetenci učitele je například vyřadit z procesu výuky dítě nemocné, zfetované, opilé i jinak nezpůsobilé. Uvědomte si, že někteří idioti rodiče jsou schopni poslat do školy dítě s příušnicemi a čtyřicítkou horečkou. Odkud myslíte, že si děti nosí naprostou většinu onemocnění? Ze školy! Dnes už ani učitelka nesmí napsat dítěti do žákovské "vaše dítě má vši" Musí volit zmrdskou formulaci typu "ve třídě se vyskytly vši". Tak daleko jsme došli s vaším nevyřazováním zmetků z dopravy! Zřejmě jste nikdy nemusela shánět odvšivovací přípravky na své dítě, které mělo tu smůlu, že s nějakým takovým "nevyřaditelným" sdílelo třídu!
|
|
|
Byly časy kdy jsme vši do školy nosili záměrně.
|
|
|
V tomhle žádný záměr není. Odvšivíte si dítě a za měsíc můžete znovu, protože kdybyste zavšivence vyrazili, byla by to dyškrymynace. Zkrátka nekonečný příběh...
|
|
|
Já tedy nevím do jaké školy chodí Vaše děti, ale ze zkušenosti s vlastními mohu říct, že vši ze školy nepřitáhly ani jednou, ovšem výjimku tvoří tábory a podobné mimoškolní aktivity.
|
|
|
A to chcete po učitelce, aby dětem kontrolovala vlasy? To by nedělala nic jiného. Já to pamatuji, soudružky nám hlavy prohlížely, ten den se neučilo a nakonec to skončilo stejným oznámením rodičům, že ve škole jsou vši.
Dcera je, není to dlouho, někde pochytila také. Přišla na to celkem brzy, ale jak dlouho je měla, Bůh ví. Měla také být označena za "zavšivence"?
|
|
|
Pokud jste ten typ, co nechá dítě třičtvrtě roku i přes několikeré upozornění a úpěnlivé prosby zavšivené, pak předpokládám, že by to označení bylo adekvátní...
|
|
|
|
Psal jsem "pokud jste ten typ". Jeví se mi, že soudný člověk po prvním náznaku takového napadení ihned (v zájmu vlastního dítěte i celé rodiny) reaguje.
|
|
|
Já se vám zase snažil naznačit, že to chvíli trvá, než přítomnost vší zjistíte. A jelikož je můžete chytit v podstatě kdekoli, tak bych s označením "zavšivenec" šetřil.
|
|
|
Vazne jste pouzil "soustava rovnic" a "zabavne" v jedne vete bez negace?
|
|
|
Proč se ptáte?
Je na tom něco divného?
|
|
|
Pravdepodobe se cely zivot stykam se spatnym vzorkem populace, ale: Znam dost lidi, kteri matematiku nemaji radi, znam lidi, kterym matematika nevadi. Ale znam jedineho cloveka, ktery matematiku povazuje za zabavnou. Prekvapilo me, ze jich je vic :)
|
|
|
Stýkáte se s naprosto špatným vzorkem populace.
|
|
|
matematika samozřejmě může být velice velmi zábavná. tedy počty, matematika i vyšší matematika, záleží ovšem na tom, aby to nebylo učeno a používáno jako tupý dril, ale jako nástroj který může být užitečný, vtipný i zábavný. jako sekera, práce s ní může být otrava, ale může to být skvělá zábava a čistá radost a odreagování třeba štípat dříví a těšit se z toho jak třísky pěkně lítají.
|
|
|
Vidite a nekteri lide jsou dokonce ochotni povazovat za zabavne, kdyz do sebe navzajem mlati, dokud se neutlucou do bezvedomi a dokonce v tom i poradaji nejake turnaje ...
|
|
|
Prakticky každý obor, do kterého mi bylo umožněno nahlédnout, mi přišel jako zajímavý. Takže by mě překvapilo, kdyby zrovna matematika neměla dost obdivovatelů.
|
|
|
On se přece nediví tomu, že někdo matematiku považuje za zajímavou, ale že ten někdo má za to, že se dá matematika učit i zábavnou formou. Jde to (sám jsem zažil), ale o masovém měřítku mám své pochyby.
|
|
|
Tak ono v masovém měřítku, obávám se, za ekskremento stojí výuka čehokoli a matematika naprosto není výjimkou.
|
|
|
Celý článek je o kauzalitě: rodiče hledající chyby "všude jinde" vyrobí zmetka (logicky nechci použít "vychovají" protože ho nevychovávají). A vy napíšete že tam je "paradoxní" korelace.
|
|
|
Ten paradox vidím v tom, že navzdory laxnímu přístupu k výchovným povinnostem (nemám na něj čas, musím vydělávat), takoví rodiče neváhají věnovat neobvyklé úsilí, čas i prostředky k tomu, aby své dítě "ochránili" před těmi zlými učiteli.
|
|
|
Pánové, diskutuje nad nečím, co v článku nebylo řečeno. Je to jen článek, rozsahem velmi omezený. Nemůžete projít všechny možnosti, které byly opomenuty, automaticky připustit, že o nich autor neví, nebo je autor vidí zrovna tak, jak si myslíte a poté o tom takto diskutovat.
Problém kompetentních učitelů je trochu jinde.
|
|
|
Pokud ma decko permanentni trable s jednim kantorem, bud si na nej kantor zasedl, nebo je to mimoid, kterej nema respekt ani u jinych zaku.
Pokud ma decko permanentni trable napric ucitelskym zborem, je mnohem pravdepodobnejsi, ze je decko nevycvalanej spratek, nezli ze je potreba dotycny vzdelavaci ustav vypalit.
|
|
|
A já pořád přemýšlel, jak to jednoduše definovat. Naprostý souhlas :-)
|
|
|
s tou naprostostí souhlasu bych byl opatrnější. i naprostej šmejdekej harant může bejt u učitelů zapsanej jako bezproblémový a oblíbený, a naopak, učitelé si v hojném počtu rádi zasednou na slabší kus, třeba toho, kdo už je šikanovaný od spolužáků.
dejme tomu souhlas s tím, že to tak je ve většině případů, ale stavět na tom algoritmus nelze - maximálně to může být první vyšetřovací verze.
|
|
|
Já to právě myslel jako prvotní detekce ve vztahu k rodičům.. Pokud si mi bude jeden učitel neustále stěžovat, že mé dítě je takové či makové, tak to ještě stále může být problém v tom učiteli. Pokud budu mít takovou referenci od většiny, měl bych sklapnout podpatky a začít přemýšlet o tom, kde jsem udělal chybu.
Ve vztahu k nějakým patologickým jevům ve skupině je samozřejmě postava inteligentního a učiteli oblíbeného hajzla, co pak šikanuje (nebo ještě lépe tahá za nitky, které k šikaně vedou) reálná a hrozivá. Ovšem takové psychopatické sklony zřejmě nebudou patřit zrovna k běžným...
|
|
|
Nebudeme si nic nalhávat, mezi učiteli je řada frustrovaných sráčů a hajzlíků, kterým dělá dobře, se na dítěti vyřádit. Zažil jsem si to na vlastní kůži, moje děti nebo děti mých známých taktéž.
|
|
|
Ale to je i mezi úřednicemi na finančáku, mezi prodavačkami, automechaniky, nádražáky.... rozumíme si? Hledám nějaký důvod, proč by mělo zrovna tohle povolání přitahovat hajzlíky a frustráty více, než nějaké jiné. Zkusme vyjít z předpokladu, že to, co ty psychouše láká, by byla moc nad skupinou mladých, nezralých, fyzicky slabších jedinců. Na to ale nemusíte studovat vysokou. Stačí skaut, kroužek mladých rybářů, křesťanský klub rozjímavých nebo tak něco. Bez roků studia a hned se všemi benefity. A když už bych tu vysokou měl, tak přece mnohem snadněji dosáhnu na vedoucí pozice v daleko lukrativnějších oborech, než je školství. Můj soukromý závěr - pokud bych byl frustrozmrdem takového typu, určitě bych šel raději k vojákům nebo policajtům. Jsou tam větší prachy, výsluhy a nemusím se zpovídat nasraným rodičům.
Taky jsem pár psychoušů ve školství zažil, ale nevěřím, že by se zrovna v povolání učitele nějak specificky koncentrovali.
|
|
|
Odpověděl jste si. Láká je ta moc. Zároveň jde o jedince, kteří by měli problém se uživit jinak - a teď nemám na mysli jen "znalosti", ale třeba také nechuť podřizovat se a skládat účty nadřízenému (opět si nebudeme nic nalhávat, ve školství není vztah podřízený-nadřízený to samé, co v běžné firmě a už vůbec ne u policajtů nebo armády, kde vás může nadřízený jebat do omdlení). Takže "skaut" nestačí, z toho žádné příjmy neplynou. K tomu je potřeba ještě přičíst, že některé samolibé objekty vydávají své "učitelství" za poslání a tím se řadí hned za Boha.
|
|
|
Pokud je v celé škole jediný kantor, který si nenechá od minizmrdů srát na hlavu, tak se lehce může stát, že má dítě problém jenom s jedním. V takovém případě pak může mít s jedním kantorem problém víc zmrdů.
Když jsem ještě chodil na gympl, tak jsme měli učitelku na matiku těsně před důchodem. Odmítala zjednodušit výchovu jenom proto, že je to dnes módní a jela podle hesla: Jednou jste na všeobecném gymnáziu, tak musíte všechno umět špičkově. Na základě anonymní stížnosti jedné ... nám byl v oktávě vyměněn kantor. Všichni byli nasraní, nejenom my čtyři, co jsme šli na matfyz, ale i lidi, co měli za 4, protože věděli, že i když mají čtverec, tak to co pochopili, fakt pochopili.
Bitvu se zmrdy nemůže kantor vyhrát. Obzvláště stojí-li proti němu vedení. Pokud je kantor přísný, zásadový, férový a náročný, pak je od zmrdů nesnášen. Pokud je navíc dobrý a dokáže to většinu lidí naučit, pak je od zmrda nesnášen dvojnásob, protože se těžko říká: "Ten vůl neumí učit," když má 90% třídy přinejhorším dvojku. Takže výjimkou z toho co jste napsal je poslední mohykán mezi přizdisráči.
|
|
|
Mnoho rodičů podcení fakt, že dítě je už v 6 měsících schopno emočního vydírání. A pak se vezou. Některým to dojde a zaseknou se. Některým ne a o těch pak píšou v novinách.
|
|
|