V červenci
2011 a v prosinci
2012 tady u D-FENSe vyšly dva moje články o možnostech obrany proti
platbě ekovýpalného za energii z tzv. obnovitelných zdrojů. Výpalné kvůli
své výši a vlivu na politiku a ekonomiku bylo a bude tématem mediálního
tlachání a politické exhibice. Obojí ponecháme placeným mediálním manipulátorům
a prolhaným politikům a zaměříme se na možnost účinné obrany v podmínkách
demokratického právního státu.
Začneme krátkým shrnutím faktů. Výpalné, na fakturách oficiálně označované
jako částka na podporu obnovitelných zdrojů, je domácnostmi a podniky placeno
majitelům zdrojů. Mezi zdroji převažuje fotovoltaika, avšak Burešův bioplyn
také není malá záležitost. Na podporu ekozdrojů platíme ročně 45 miliard
Kč, z toho prostřednictvím státu 12 miliard, zbytek domácnosti a podniky
přímo. Na fotovoltaiku jsme vloni platili 583 Kč za MWh a letos to bude
po těžkém politickém boji 495 Kč. Celá čtvrtina obyvatelstva bude výpalné
platit po zbytek svého života, neboť podpora bude placena po dobu 20 let
od uvedení zdroje do provozu. Podpora snižuje čisté reálné příjmy obyvatelstva
a konkurenceschopnost podniků; obojí tak silně, že si toho všimli i ekonomové
ve službách politiků. Na deklarovaný cíl, tedy zastavení globální změny
klimatu snížením emisí CO2, má česká podpora OZE neměřitelný vliv.
Takzvaný demokratický právní stát poskytuje formální a na praktické
úrovni až iluzorní možnost obrany před neomezenou zvůli samozvané mocenské
elity. K tomu účelu stát vydržuje a ovládá na politické moci formálně nezávislé
správní soudy a Ústavní soud. Podpora obnovitelných zdrojů je podle mne
v rozporu s podstatou demokratického právního státu, konkrétně jak je popsáno
v prvním článku. Tento názor se mnou sdíleli další dva čtenáři do té míry,
že jsme společně podali proti zákonu o podpoře OZE ústavní stížnost. Po
zdržení způsobeném změnou napadeného zákona Ústavní soud stížnost odmítl,
protože: „... nutnou podmínkou takového návrhu je i to, že uplatněním
napadeného předpisu nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.
Je tedy vyloučeno, aby fyzická osoba ... napadla přímo ... normativní právní
akt. Podle ... Ústavního soudu může protiústavní zásah do základních práv
a svobod ... osoby představovat pouze individuální právní akt...“.
Detaily v III.ÚS 2475/12 a v druhém článku.
Výběr výpalného provádí soukromí distributoři energie a ti se sotva
mohou dopustit právního aktu, neboť jim stát svou moc zatím nesvěřil. Nastal
tedy problém s nalezením individuálního aktu nějakého orgána. O tom více
v druhém článku. A ten akt ani orgán se mi nedařilo najít, ani místní čtenáři
mi nic neporadili. Vloni na jaře jsem získal radu hodně z vysoka, ovšem
ukázala se blbější než knížecí. Energetický regulační úřad sice vydává
cenové rozhodnutí, kterým určuje výši podpory, ale jak mi sdělil, není
kompetentní rozhodnutí zrušit nebo se dokonce ve správním řízení zabývat
návrhem na zákaz výběru podpory. Přesně zákazem konkrétnímu distributoru
vybírat od individuálního zákazníka. Teoreticky by bylo možné se v soudním
řízení správním dožadovat, aby se ERÚ za nekompetentního přestal považovat
a rozhodl; zdálo se mi to ovšem časově náročné a bez šance na úspěch.
Řešení problému s aktem je však prosté a jelikož jsem právní laik, napadlo
mě až po dlouhé době. Individuálním právním aktem je pravomocný rozsudek
obecného soudu. A ten rozsudek lze vyrobit i v kauze podpory OZE. Jednoduše
podám návrh, aby soud nařídil mému distributoru vrátit mi neoprávněné obohacení,
které se rovná vybrané podpoře OZE. A beznadějnou žalobu poněkud vylepším
návrhem, aby soud řízení přerušil a obrátil se na Ústavní soud s návrhem
na zrušení té části zákona o podpoře OZE, která definuje nárok majitelů
zdrojů na podporu.
Občanské řízení v tomto případě bude snadné a přímočaré. Ve shodě se
zaběhlou praxí bude žaloba obsahovat argumentační smršť, aby soud měl materiál
pro práci. Detaily zatím uvádět nebudu. V občanském řízení o finanční částky
do 10 000 Kč je konečným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně, protože
odvolání není možné. Ve sporech o částky do 20 000 Kč není přípustný ani
mimořádný opravný prostředek. Lze očekávat, že žádný soudce ústavní stížnost
nepodá, protože by to byla kariérní sebevražda. Žalobu zamítne a akt v
podobě pravomocného a konečného rozsudku je vyroben.
Výrobní náklady aktu nejsou závratné. Soudní poplatek je podle sazebníku
v zákoně 549/91 1000 Kč. Protože prohraji, bude mít úspěšný distributor
nárok na náklady právního zastoupení podle mimosmluvního sazebníku advokátního
tarifu - §7 vyhlášky 177/96. Přesně dva úkony po max. 1000 Kč a dva paušály
po 300 Kč. A bude-li advokát plátcem DPH, tak ještě kalouskovné.
Do 60 dnů po pravomoci rozsudku a vyčerpání všech opravných prostředků,
které pro výši sporných částek neexistují, bude možno konečně podat tu
ústavní stížnost, která je podstatou celého příběhu. To lze jenom prostřednictvím
advokáta. Bylo by dobré mít nějakého v záloze a proto žalobu podám, až
nějakého mít budu.
Ústavní soud může stížnosti nevyhovět, nebo vyhovět a zákon zrušit.
V obou případech bude mít výsledek značné následky. Pokud vyhoví, a to
je téměř jistě vyloučeno, sníží se náklady firem a zvýší životní úroveň
lidí. OZE podvodníci a na ně napojení politici přijdou o snadné prachy
a neuspějí ani v arbitrážích, neboť zákon o jejich prospěchu byl zrušen
pro neústavnost. Vládnoucí elita tedy zařídí, aby ÚS stížnosti nevyhověl.
Tím explicitně sdělí lidem, že je pokládá za svoje otroky, které může kdykoli,
jakkoli a v prospěch kohokoli zdanit. Jinak řečeno, že vzletné řeči o demokratickém
právním státě jsou propagandistické kecy zastírající reálnou fašisticko-korporativistickou
podstatu státu a Listina práv a svobod je hajzlpapír. Rozhodnutí možná
přijde dříve, než skuteční majitelé státu použijí úspory, penzijní fondy
a nemovitý majetek občanů k „řešení“ zadluženosti státu.
Článek sem dávám, abych od čtenářů dostal podněty na vylepšení, upozornění
na případné chyby a přehlédnutá úskalí. Kdo má dost odvahy může se k žalobě
připojit, nebo žalovat svého distributora a zvýšit tak počet soudců, kteří
by mohli podat ústavní stížnost. Příslušným soudem je totiž ten okresní
v sídle distributora. Moje žaloba bude směřovat proti ČEZ Prodej se sídlem
v Praze.
Drzý Stěžovatel, daňový otrok
DrzyStezovatel(zavinac)seznam.cz
15.03.2014