Komentáře ke článku: Bůh (ne)hraje v kostky! (ze dne 27.10.2012, autor článku: OC)
Přidat nový komentář
|
Super článek, ovšem nebyl bych si tak jistý, že se fotony chovají náhodně. Např. změna dráhy jednoho fotonu při průchodu štěrbinou záleží na dvou věcech:
a) Na předchozí dráze fotonu
b) na druhu povrchu štěrbiny a druhu prostředí.
Pokud bude štěrbina mít kruhový tvar, a budu do toho smažit přesně kolmo laserem, fotony, které proletí přesně středem, nebudou měnit dráhu. Dráha fotonů se bude ohýbat tím více, čím menší je vzdálenost konkretní části svazku od stěny štěrbiny.
Teď dejme tomu, že nemám laser, ale žárovku- zdá se, že fotony, které opouštějí rozžhavené vlákno, se chovají náhodně, ale náhodné není na světě nic. Směr pohybu fotonů a vlnová délka mj. závisí na teplotě, materiálových parametrech vlákna a druhu okolního prostředí. Nic z toho není v lidských silách přesně definovat, takže se nedá říct, že emise elektronů je náhodná. I kdyby se vlákno podařilo vyrobit z monokrystalu nějakého kovu bez jediného defektu, stejně emise světla nepůjde matematicky popsat kvůli okrajovým podmínkám.
|
|
|
Děkuji!
Pokud správně rozumím současným představám o tom, jak náš svět funguje, pak pokud bude štěrbina mít kruhový tvar a budete do toho smažit přesně kolmo laserem, pak pro každý jednotlivý foton, který z toho laseru vyletí, pořád platí
(a) nelze s jistotou předpovědět, zda proletí přesně středem nebo ne;
(b) ono nelze dokonce s jistotou předpovědět vůbec nic, může skončit naprosto kdekoli.
To, co popisujete ("... se bude ohýbat ..." apod.) se projeví pouze jako statistický výsledek toho, že těch fotonů jsou miliardy*, a pravděpodobnost, že foton poletí skrz střed, je velmi vysoká (ale ne absolutní), zatímco pravděpodobnost, že to obrátí na fleku a vrazí se Vám, držícímu laser, do oka, je velmi nízká (ale ne nulová).
To, že (a proč) naprosto nic nelze přesně definovat jsem se snažil rozebrat; nejde o to, že by to snad nebylo v lidských silách, nejde to z principu věci, zásadně, vůbec nijak, ani teoreticky**.
___
* Spíše podle typu toho laseru řádově tak něco někde kolem biliard až trilionů, pokud se moc nepletu, zde si nejsem moc jist a nějaký pan Redguy mne případně v těch kvantitativních odhadech doufám opraví, pokud kecám :) Každopádně pro principy to není vůbec podstatné.
** Jen pro jistotu, je to prvý příspěvek v diskusi, u tvrzení tohoto typu znovu upozorňuji na poznámku [2] u článku.
|
|
|
Teoreticky to popsat jde, jenom to není a nikdy nebude možné prakticky ověřit. To ale neznamená, že v tomto vesmíru se cokoliv chová náhodně.
Dráhu jediného fotonu můžu teoreticky určit, pokud mám jediný atom v excitovaném stavu a znám:
1) Jeho přesnou konfiguraci,
2) okamžik, kdy se vrátí do základního stavu a jeho potenciální energie se vyzáří jako foton,
3) přesnou polohu, vlastnosti a konfiguraci každého atomu clony se štěrbinou (dejme tomu, že kolem je vakuum).
Problém je, že nic z toho nejde prakticky určit, ale teoreticky to popsat jde- tím se, co já vím, právě zabývá ta kvantová fyzika.
Pokud bychom věděli, "jak svět doopravdy vypadá" v konkrétním okamžiku, a měli k tomu téměř neomezený výpočetní výkon, dala by se nejen předpovědět dráha každého vyzářeného fotonu, ale taky jejich účinky na materiál, na který dopadají.
|
|
|
Mohu se samozřejmě mýlit, avšak obávám se, že to, co píšete, se dá zkrátit na "Kdybychom věděli, kam foton poletí, tak bychom to věděli."
Jenže my to nevíme. Ani teoreticky, mj. (ale zdaleka nejen) proto, že z teorie vyplývá, že "jak svět doopravdy vypadá" v konkrétním okamžiku vědět principiálně nelze.
|
|
|
Bez ohledu na to, nakolik je všechno co jsem napsal měřitelné, dá se to teoreticky popsat. Tj. předpovědět vznik fotonu a spočítat jeho dráhu. Neexistuje nic, co by do celé události zanášelo nějakou náhodu, to by odporovalo zákonu o zachování energie.
|
|
|
No, nakolik tomu rozumím, problém je v tom, že se to samozřejmě dá zcela deterministicky popsat. Akorát že mrcha příroda se nám podle takových popisů nechová, což jejich účelnost mírně snižuje* :)
___
* Ne na nulu -- v makrosvětě je můžeme celkem spolehlivě používat jako aproximace díky té statistice.
|
|
|
V tom případě se jenom nedokážeme shodnout na tom, co je to náhoda :-)
|
|
|
Taky na nahodu moc neverim ;) Je spravna uvaha, ze kdybychom meli 2 naprosto stejne vesmiry, skonci oba naprosto stejne?
|
|
|
Tusim, ze letos byla udelena nobelovka za nejakou teoretickou praci ohledne zpusobu, jak provadet mereni na urovni elementarnich castic bez jejich ovlivonovani. Ale jelikoz nejsem fysik, tak nemohu posoudit, jak jsou v tom daleko.
|
|
...rozporovat by se toho dalo docela dost. Zaprudím si jen malinko, přecijen nejsme na nějakém fyzikálním serveru. Ale :) Především, když se ve výkladu některé věci zanedbají (neuvedou), pak vypadají některé pozdější závěry monstrózně.
světelný terč se bude zmenšovat, detektory D a F se odmlčí.
Ne, nedomlčí. Dobře víš, že první vedlejší difkrační maximum naměříš i na šterbině jeden metr. Pak přijde zvolání:
a pak se najednou stane něco hrozně divného!
Právěže ani ne, žejo, viz výše. Proč z toho dělat nějaký prahový jev? Možná by to bylo navíc lépe k pochopení.
je-li dírka hodně malá, fotony v ní jaksi ztratí směr, a dále letí náhodně
Ne, to není pravda. Pokud náhodně je u tebe bodový zdroj, který se chová sakra přesně dle rovnic (analytika, nikoli numerika), pak ano. Zaveď něco jako "pseudonáhodně". Existují jevy, ve kterých figuruje třeba foton, které jsou popsány pravděpodobností (statistické jevy). Tenhle to není.
Nechci cupovat dále. Bylo by co. Ale vím moc dobře že kafrat je lehké, psát a neudělat chybu je těžké.
A další věci v článku - já nechci popsat celý monitor. Tenhle článek totiž asi nebyl pro mě. Jen poslední věc, až do konce jsem nepochopil (ale je to jen formalismus, přiznávám), proč řadíš vlnově-korpuskulární jevy v optice do kvantové elektrodynamiky. Existující konsenzus totiž označení QED přiřazuje trošku jinam (hint: pohyby a interakce nabitých částic. Tohle co popisuješ jsem do QEDu řadit ještě neviděl).
|
|
|
Buď Ti vůbec nerozumím, nebo jen jinak přeformulováváš poznámky [4] a [5].
Stran obsahu QED, difrakce fotonu na štěrbině patří mezi prvé příklady v naprosté většině zdrojů (a já ji jako v zásadě jediný zvolil proto, že zároveň a podle mého osobního názoru nejpochopitelněji ukazuje všechny zásadní problémy s chováním [naprosto libovolných*] částic a jejich obecné řešení, a není třeba pro ukázku různých věcí volit různé příklady, jak by tomu bylo, kdybych začal dejme tomu třeba lomem světla).
___
* Z čehož QED, pokud vím, se zabývá fotony a elektrony; ostatní částice se sice chovají podle pozorování lautr stejně, ale zcela kompletní teorii pro ně zatím ještě nemáme, pokud mi někde něco neušlo.
|
|
|
My meli difrakci a interferenci jako prvni priklady v kvantove mechanice, ale nevim, jestli se narazi zrovna na tohle.
|
|
|
Já vím že první vedlejší difrakční maximum máš v té poznámce. Ale proč až tam. Ono by ti pak z toho textu muselo vypadnout že "najednou se začně dít něco..." a už by z toho vypadla ta popularita :)
A nijak mi neukazuješ kde upřesňuješ to, že je-li dírka hodně malá, fotony v ní jaksi ztratí směr, a dále letí náhodně. To chce hodně moc upřesnit. Já třeba nechápu, jak myslíš to "náhodně".
Jinak stran toho, co se označuje QED to nepitvejme moc dlouho, protože znovu opakuji jde o konvence co jak pojmenovat a o formalismus. Ale dosud se v euro-usa světě "kvantovou elektrodynamikou" označují takové ty opravdu obtížnější postuláty, neoznačují se takhle všechny věci v mikrosvětě. Zkrátka tohle všechno předtím se tam neřadí. Stejně jako kdyby někdo přišel na přednášku z klasické mechaniky a řekl, že klasická mechanika neexistuje, a vztah pro výpočet okamžité rychlosti je špatně, protože tam nevidí lorentzův faktor. Měl by pravdu ale byl by trapnej. Stejně tak ty nepochopitelně řadíš do QED optiku posledního ročníku střední školy (alespoň na té co jsem studoval já tohle všechno bylo, byť třeba jen pro seminář budoucích maturantů z fyziky, a právě v tomto rozsahu), přitom za QED se považujou trošičku obtížnější věci, minimálně od feynmanových diagramů a výpočtů nějakých vlnových funkcí vejš.
|
|
|
No, jasně. Ale víšco: napiš na DFENSe článek minimálně od feynmanových diagramů a výpočtů nějakých vlnových funkcí vejš, a moc by mne zajímalo, kolik čtenářů si z něj něco vezme :P
|
|
|
Pokud se pustíme do debat, co by měl takový článek ještě obsahovat vzhledem k jeho účelu, celkem mi tady chybí informace o tom, kde a jak se to světlo vlastně bere.
|
|
|
To nevím, ale vím kde se schovává - v ledničce ;-)
|
|
|
Tak teď jsi mě rozbil :-D
|
|
|
To je tuším nějaký Plíhal nebo Nohavica. Šlo o to, kam se světlo schovává po zhasnutí, už si to moc přesně nepamatuji.
|
|
|
To je starej fousatej vtip o policajtech, co dostanou služební svítilny ;-)
|
|
|
|
Tak to asi použil v písničce, protože ten vtip se vyprávěl už za komoušů ...
|
|
|
A jinak se omlouvám, ale neodolal jsem ;-)
|
|
|
No, to celkem dost zjevně patří do té druhé části (tj. interakce elektronů a fotonů).
|
|
|
Měl jsem namysli samotný vznik fotonu, že je nejdřív potřeba ty atomy nějak dostat do vyššího energetického stavu* a počkat, až se té energie nadbytečné budou chtít zbavit.
* Podle způsobu excitace se pak dá pojmenovat celý tento jev, od sálání, přes elektroluminiscenci až třeba po chemickou/bioluminiscenci.
Věřím že Vy to dokážete napsat lépe :-)
|
|
|
Hlavně jsem ti nenapsal to nejdůležitější. Že je moc fajn že jsi sem napsal tento článek. Určitě totiž nebyl za hodinu hotový a ještě ti tady v diskusi kafrám. Takže tedy moc díky za to. Piš víc.
Moc se mi líbil ostrostřelecký článek a vzdělal mne - díky! (znalosti jsem měl žádné, teď mám alespoň základní)
Nejvíce bych si osobně přál abys psal o anarchokapitalismu, protože myslím že to máš v hlavě dost srovnaný. Mám od tebe slíbenou širší odpověď na jednu otázku co jsem ti posílal do vzkazníku. Tím bys mi udělal radost a myslím že nejenom mě. Poslední anketa tady odhalila 629 libertariánů :) a především: má to potenciál opravdu nutit lidi přemýšlet o politice, což nikdy není na škodu a člověku se to vrátí.
|
|
|
Dík :)
No, povedu to v patrnosti, ale zatím se spíše podle možností (nikoli nutně v tomto pořadí) chystám na články (a) o (ostro)střelbě, (b) o střelbě z luku, (c) "rozumné rodinné auto: Range Rover", na to už se rozbíhám hodně dlouho, (d) no a pak se uvidí, jestli dojde na další část QED (nebo ji můžeš napsat Ty!), nebo na nějakou tu politiku :)
A k tomu, ars longa, vita brevis, teď jsem zrovna docela v ohavném skluzu s prací...
|
|
|
rozumné rodinné auto: Range Rover
:)))))))))))))))))))))))))
Tohle mi nedělej. Rodinné? Všechno ale ne rodinné. To je jako napsat že vznášedlo je skvělá věc pro celou rodinu. Nebo Kamov Ka-50. Pravda to je, ale myslím že to není primárně rodinná záležitost :)
O QEDu určitě nikdy nic nenapíšu, protože tomu rozumím extrémně málo. Moje současné zaměstnání mne nutí učit se úplně jiný kus fyziky a všechnu teoretickou fyziku z VŠ jsem hanebně zapomněl :(
Ale nedá mi to nedorážet znovu: utrhl bych ti ruce za nějaký ten A-K článeček.
|
|
|
Ano, jako rodinne auto je RR jednoznacne prilis maly.
|
|
|
Tak. 3 normálnější dětské sedačky se dozadu nevejdou. A o spolehlivosti té věci bych raději pomlčel.
|
|
|
No, a dětská sedačka je dobrá přesně k čemu? Vždy mi přišlo mnohem pohodlnější pro haranťata, když se po sedačce rozložila, jak se jim zrovna zachtělo. Pravda, v počtu dvou, nikoli tří.
Spolehlivé je to velmi -- zcela spolehlivě v zimě zlobí topení, v létě klimatisace, za deště okénka a pospícháš-li, imobilizér (ale tedy na rozdíl od Jeepu to má aspoň EKA, takže imobilizér lze obejít).
|
|
|
Odhlédnu od logiky fašistických nařízení v našem státě, nicméně dětská sedačka mi pro minimalizaci účinků havárie na dětský organismus nepřijde vůbec nijak blbá. Spíš vidím jen výhody a jediná nevýhoda je to, že se musí koupit.
|
|
|
Tak nějak. Plus je to pro menší děti o něco pohodlnější protože se snáze opřou, neškrtí je pás atd. My sedačku používali ještě předtím, než to bylo nařízeno zákonem.
|
|
|
A krome toho, prekazi (jak v aute, tak jinde, kdyz se vymontuje), dale se do auta nevejde v pozadovanem mnozstvi, vetsina poskozuje kuzi na sedackach v aute a v uzivateli vozu umoznuje identifikovat nekoho, kdo ma male deti. A pak je to take dalsi predmet v aute, ktery muze lakat pozornost zlodeju.
|
|
|
Tak každý nechť to dělá, jak mu to vyhovuje; ale já považuji za lepší minimalizovat risiko bouračky.
Nevýhody jsou -- oproti u nás naprosto běžné situaci, kdy obě děti pohodlně spaly natažené vedle sebe na zadním sedadle -- naprosto zásadní. Vleže se spí opravdu mnohem lépe než vsedě. Aspoň tedy našim dětem ano, samozřejmě, jiní lidé to mohou mít jinak.
|
|
|
Že se Ti ta minimalisace ale daří... Nevím jak u Tebe, ale u mě tedy mantra "nebyla to moje vina" moc nefunguje ani v případech, kdy je to nejčistší pravda. Takže se snažím dělat maximum i pro minimalisaci následků ačkoli je mi zcela u jisté části těla, co o tom říká zákon o provozu na pozemních komunikacích.
|
|
|
Daří, nikdy se nikomu z rodiny v autě nestalo nic horšího, než H. pár modřin při poměrně spektakulární bouračce na dálnici v rychlosti podle jejího vyprávění ~130, podle stop na silnici a stavu auta ale tipuji spíše ~160...
Ale to je samozřejmě jen další důvod, proč je Range Rover ideální rodinný vůz.
|
|
|
Psal jsi ovšem o minimalisaci risika nehody, nikoli jejího následku. A pak postačí jeden blbý Ital a k tomu motor, co prostě nedá výkon, když je potřeba...
Jinak pokud jde o ten následek, tak je nesporně úspěchem konstruktérů, že při tak subtilních sloupcích to dopadlo tak, jak to dopadlo. Na druhou stranu jsem viděl i konfekční auta, která při kotrmelci ve 100+ dopadla přinejhorším stejně. Třeba Avensis jsem viděl takto havarovat na vlastní oči.
|
|
|
No tak já myslel, že tím "že se ti to daří" jsi už se přestal zabývat risikem samotné nehody a přešel zcela konkrétně na ta dvě rozbitá auta.
Jinak to ale hypotézu o tom, že jedu-li s dětmi, je risiko menší, naopak spíše podporuje. Kdo ví, třeba mít s sebou nějaké haranty, bychom to já s tím žábožroutským camperem a H. s tou srnou také bývali řešili jinak :)
|
|
|
A ještě drobný dodatek: někdy se rád podívám, jak si představuješ to pohodlné ležení dvou dětí na zadních sedačkách. Nepopírám, že u Furie to v nějaké konfiguraci šlo, ale u P38, ZJ či něčeho podobného si to představit opravdu neumím. Pokud si dobře pamatuju využitelnou šířku zadní sedačky u RR, tak tam by se s bídou vešla naše nejstarší, které teď bude devět. A o pohodlí bych s ohledem na hrb uprostřed nemluvil.
|
|
|
Pravda je, že v době RR už byly moc velké. Ale spávaly tak běžně jak ve Furii, tak i v RamChargeru, a ten jsem sice neměřil, ale řekl bych, že ta sedačka širší než v RR asi nebude.
|
|
|
V tom případě gratuluji k velmi nenáročným dětem.
|
|
Vážený OC, smekám a klaním se. Přesně toto jsem potřeboval vysvětlit několik let. Neříkám, že tomu plně rozumím, zatím to vstřebávám, ale prozatimní testy říkají, že to vstřebatelné je. Díky moc.
|
|
|
Přečtěte si knihu uvedenou autorem v poznámce č. 6. Je napsána velmi čtivě a srozumitelně.
|
|
Děkuju za výborný článek, který donutí čtenáře zapnout o něco víc mozkové kapacity. Před lety jsem se známým vedl debatu o podobně zapeklitém jevu. Odkojen sci-fi literaturou, nedalo práci představit si dvě kosmické lodi letící rychlostí světla těsně za sebou. Druhá loď po první vystřelí laserem. Co se stane?
|
|
|
Nevím. Mně hlavně dá poměrně velkou práci představit si dvě kosmické lodi letící rychlostí světla :)
Jinak chcete-li toto řešit, doporučil bych možná spíše oživit znovu diskusi u článku o STR, kam to koncepčně patří, než to rozebírat zde? Ale samozřejmě, záleží na Vás.
www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2009042201
|
|
|
Podle mne nestane vůbec nic, protože ty fotony poletí stejnou rychlostí, tudíž zůstanou tam kde jsou.
|
|
|
Pokud dovolíš rychlost velmi mírně podsvětelnou, pak
(a) z pohledu lodí letí* fotony rychlostí světla; jsou-li tedy dejme tomu lodi 300 000 km od sebe, začne té přední hořet zadek po sekundě;
(b) z pohledu pozorovatele vůči němuž ty lodě mají tu mírně podsvětelnou rychlost letí* fotony rychlostí světla; jelikož musí tu přední dohánět, trvá jim to sakra dlouho (podle toho, jak těsně podsvětelná je ta rychlost, klidně třeba hodiny, měsíce, roky, milénia...).
Pokud se pozorovatel na Zemi nějak dozví, že pozorovatelé na lodích naměřili právě jednu sekundu mezi výstřelem a seškvařením zadku prvé lodi, řekne si: "Krucifix, těm chlapcům tam nahoře ale jdou nějak sakra pomalu hodinky!"
A to je tak v kostce základ STR :)
___
* Proto jsem to chtěl přesunout k STR, protože tady nemá cenu rozebírat ty podrobnosti, co jsou v článku (ani řadu dalších, jež tam nejsou :)), ale bereme v úvahu aproximaci, že fotony létají rychlostí světla přímočaře -- ona ve velkých měřítkách funguje docela slušně.
|
|
|
Tak samozřejmě z vnějšího pohledu by lodě letící plnou rychlostí světla byly rozplizlé v prostoru i času. Já to uvažoval z pohledu posádky. Ale máš pravdu, že o něco nižší rychlost těch lodí je mnohem, mnohem zajímavější.
|
|
|
Mnaja, ale co kdyz uvnitr te lodi mas opticky kabel ze zade na prid a do toho kabelu take zacnes svitit laserem? Jak rychle dojde signal na prid lodi?
|
|
|
Záleží na volbě vztažné soustavy (která to je, jak se pohybuje) a pozorovatele. Jinak existuje vztah pro relativistické sčítání rychlostí, ten si najdi. Je to strašně jednoduchý.
|
|
|
To je jednoduché:-)
300 000 km/s * n, kde n je index lomu středu kabelu.
Z pohledu pozorovatele, který je v klidu, to bude to samé, akorát loď bude mít poněkud jiné rozměry.
|
|
|
|
Az na to, ze tim vzoreckem, co jste dodal, musite jeste vydelit delku te lodi...
|
|
|
V zadání bylo jak rychle :-)
Loď se bude prodlužovat podle toho, jak moc se bude její rychlost blížit c0.
|
|
Skvěle a celkem srozumitelně napsaný článek.
Moc díky.
Těšim se na další.
|
|
Klaním se, OC. K pochopení toho, co jste tak skvěle vysvětlil v tomto článku, jsem potřeboval mnoho desítek hodin. Myslím, že kdybyste mi tento článek napsal dříve, ušetřil byste mi hodně námahy. Vaše vysvětlení je opravdu skvělé, zjednodušujete sice velmi, nicméně je to přesně to, co člověk ze začátku potřebuje, aby věděl, o čem se mluví. Mně už to tedy nic nového nepřineslo, nicméně musím vyjádřit uznání k Vašim vysvětlovacím schopnostem, já bych tohoto schopen nebyl.
Jen si myslím, že ty fotony za malou škvírkou nelétají naprosto náhodně. Kdyby létaly náhodně, tak (a) by se nevytvořil žádný "světelný terč" a (b) byste vůbec nemohl říct, co se tam vytvoří. Pod souslovím "naprosto náhodně" si představuji například to, že tam bude létat každý jinak, že nebudou dodržovat žádná pravidla. Jenže ony dodržují a řád tam existuje a lze počítat s pravděpodobnostmi jejich dopadu (ano, teoreticky můžou letět kamkoliv, ale lze dopočítat tu pravděpodobnost).
Pokud jste tím "naprosto náhodně" myslel to, že z toho lze například vybudovat nepredikovatelný generátor náhodných čísel, pak souhlasím, k tomu se kvantové jevy skutečně využívají.
|
|
|
Děkuji!
Stran druhého odstavce, no, základy pravděpodobnosti a statisticky u čtenáře také nepředpokládám :), a "naprosto náhodné" užívám ve smyslu "každý jednotlivý foton může dopadnout zcela kamkoli", i přesto, že -- jak snad jsem dost zdůraznil, nebo ne? -- jsou pravděpodobnosti dopadů na různá místa zásadně různé.
Právě díky těm pravděpodobnostem se při "použití" dostatečně velkého množství fotonů vytvoří takový obrazec, jaký se vytvoří -- tedy více světla právě tam, kde je pravděpodobnost vyšší; tma tam, kde je nižší.
Stejně tak je naprosto náhodné dejme tomu třeba snímání dobře promíchaných karet -- při každém sejmutí je naprostá náhoda, zda najdete eso nebo ne, a nelze to naprosto nijak předpovědět. Míchejte a snímejte ale dost dlouho, a najednou můžete předpovědět, že je najdete cca v osmině případů. Čím déle, tím přesněji to bude osmina. Ale... pořád se může stát, že budete rok pořád jen míchat a snímat, míchat a snímat, a eso neuvidíte ani jednou. Jen je to extrémně nepravděpodobné, nicméně je to možné.
Je to rozhodně otázka terminologie, uznávám. Docela určitě ta má není optimální. Ale nejsem si jist, jaká jiná by byla lepší; máte nějaký konkrétní návrh?
|
|
|
K tem kartam...my, co hrajeme poker, bychom mohli vypravet :-)))
|
|
|
(Při pokeru se přece nemíchá vůbec, resp. jen jednou na začátku, pak už se jen snímá, aby měli výhodu ti, kdo si dokáží pamatovat pořadí karet. A ponecháme-li toto stranou, pak stejně poker není vůbec hra náhody, nýbrž záležitost vyšší psychologie... a tedy ausgerechnet sem vůbec nepatří, jakkoli někde jinde může být diskuse o něm velmi zajímavá ;))
|
|
|
No..to je otazka..
To o cem mluvis, to je vec predevsim Blackjacku, pokud vim. Tam se karty skutecne nemichaji (ale osobne nehraju, takze nemuzu rict na 100%)
Co se tyce pokeru, nehraju v kasinech, ale na netu...Ovsem co jsem videl nejake pokerove turnaje v TV, tak jsem si jisty, ze jsem videl v nekterych pripadech, jak dealer micha karty a to tim zpusobem, ze je rozhazel po stole a shrnul dohromady. V jinych pripadech pravda jsem nevidel nic..
Co se tyce hry na netu, tam predpokladam je nejaky "generator nahodnych cisel"..
A jelikoz jsem jiz odehral par set tisic hand urcite, tak uz nejake drobne zkusenosti mam - krasne je to videt ve hre 1v1, kdy se mi uz nekolikrat stalo, ze to doslo do stavu, kdy ja mel 99% zetonu a souper 1%, nasledovaly (zcela netakticky, samozrejme, spise slo z me strany o pokus, jak moc je mozne mit smulu) hry, kdy jsme oba dali vse, a po 10 hrach v kuse, kdy muj souper vyhral, jsem hru prohral :-)
Clovek si rika, ze je nepravdepodobne, abych 10x po sobe prohral. No, nepravdepodobne to je, ale bezne se to deje :-))
Co se tyce vylozene nahody,mohli bychom se bavit spise asi treba o rulete - videl jsem jedny velice zajimave stranky, ktere pise nejaky clovek, co ma simulator opakovanych hodu, a testuje z dlouhodobeho hlediska ruzne systemy pro "zniceni banku".
Samozrejme jeden z mala (z velmi mala) dlouhodobe vydelecnych systemu je Martingale, pokud budeme mit neomezene mnozstvi penez a vyse sazky nebude omezena.
Ale proc to pisu - ten clovek ukazoval grafy, a maximum, kdy padla 1 barva vzdy po sobe tam mel neco kolo 64 tusim(pouzival tam samozrejme pocty opakovani hodu v radu statisicu, milionu ci vice). Coz je teda fakt drsny :-) Taky, extremne nepravdepodobny...
Mimochodem, pokud je mi znamo, tak rekord v realnem svete je neco okolo 25 padnuti stejne barvy (ale nevim to na jeden presne, cetl jsem to pred asi rokem, a nemuzu ten clanek ted v rychlosti najit).
PS : Poker samozrejme CASTECNE vec nahody je, i kdyz nadpolovicni dulezitost maji veci jine. Ale rekl bych, ze tak z 1/3 nahoda hraje roli.
|
|
|
Záleží na pokeru :). Texas hold'em se míchá a intenzivně, 5 card nikoliv (jen snímá). Předpokládám, že si OC vybavil právě starou klasiku s pěti kartami na ruce...
|
|
|
Ah
Tak to vysvetluje vse. Ja mluvim o Texas holdem, priznam se, ze nic jineho ani nehraju...
I kdyz jsem 5 card zkousel, prijde mi to fajn, ale tam je to podle me jeste mnohem vic zavisle na nahode, nez texas holdem
|
|
|
Poker na netu hrát nelze, protože se vytrácí právě to, co dělá poker pokerem.
Resp. asi takto: říkat té přebíjené, co se dnes běžně hraje na netu, "poker", je asi tak stejná pitomost (a přitom žel asi tak stejně běžné), jako říkat americkým socanům "liberálové" nebo ODS "pravice".
(Opravdu jsi přesvědčen, že tato debata patří sem?)
Hledat pro ruletu ruzne systemy pro "zniceni banku" indikuje nedostatečné vzdělání v oborech matematických.
Mít víc času, spočtu pravděpodobnost toho pětadvacetinásobného padnutí jedné barvy; odhadem z hlavy by to mělo být někde řádu desetimiliontin, ale mohu se mýlit, odhady z hlavy mi nikdy moc nešly, nejsem Feynman :)
|
|
|
Pokud nechces, nebudu k tomu uz psat nic - nechci nejak rozmelnovat debatu, ale tak kde jinde si o takovych vecech popovidat, no...
V rychlosti tedy:
Poker na netu hrat jde a je to jina hra, nez hrani nazivo. Mimochodem, pokud sleduju WSOP a podobne, tak je evidentni, ze ten extremne agresivni styl hrani, ktery vznikl prave na netu, slavi uspechy i v zive hre a i ti "stari pardalove" se prizpusobujou, a nebo nemaj moc sanci...A pokud narazis na to, ze na netu nevidim, jak se clovek tvari a podobne - ano, to je pravda, ale zase mam jine moznosti, jak si protivnika otestovat (a priznam se rovnou, ze jsem velmi prumerny hrac z globalniho hlediska:-))
Pro ruletu existuji 100% jiste metody, jak dlouhodobe vyhravat penize nad kasinem, ale je to limitovane 2 okolnostma: Neomezeny (ci relativne neomezeny) zdroj prostredku, a zadne omezeni maximalni vysky sazky. Potom Martingale cs.wikipedia.org/wiki/Martingale je uspesny, ale opravdu je problem s tim, ze narust sazek je exponencialni a ne kazdy ma doma ty miliardy, ke kterym se to zakonite jednou dostane :-)
PS: Vyhrabal jsem nekde ty grafy, sice to neni ta stranka, co jsem o ni mluvil, ale ty grafy jsou stejne, asi je to nejaka kopie roulette.euweb.cz/Soubory/Martingale.html
|
|
|
Achjo.
Neomezený zdroj prostředků principálně neexistuje a existovat nemůže, neboť i kdybys dal na jednu hromadu úplně všechny peníze v úplně všech podobách, jež kdy existovaly a existují, pořád to bude konečné číslo.
Tedy exponenciální sázky nejsou validní varianta v žádné hře, zcela bez ohledu na to, zda má v pravidlech strop sázek nebo ne, a Martingale je totální, naprostá a dokonalá pitomost. Dokonce to máš hned v prvém odstavci na té Tvé wiki :P
|
|
|
Muze. Bez se zeptat do narodni banky :-)
|
|
|
Nemůže. Až národní banka spotřebuje všechny kovy světa na výrobu harddisků ukládajících virtuální peníze, narazí na limit a další peníze už nebudou, ergo se jedná o zdroje konečné :-)
Vytěžení zdrojů z vesmíru a úvahy o tom, jestli je jich tam konečno nebo nekonečno můžeme s klidem zanedbat, protože pokus o nekonečný růst zdrojů spotřebuje prostředky potřebné pro kosmické těžební programy (což je arbitrární tvrzení a tedy konec diskuse.)
|
|
|
Není to pravda, tahle taktika je k ničemu ikdyby jste měl na začátku jakkoliv velký obnos peněz.
Abych to zjednodušil, dejme tomu, že jdete do hry s 511 $ a sázíte po 1 $. S každým dalším možným pokusem si vsadit dvojnásobnou částku se snižuje pravděpodobnost prohry na polovinu. Pokud máte 9 pokusů (log2(512)), je šance na výhru 1 $ 511/512 a riziko, že prohrajete všechno 1/512. Z toho plyne, že Martingale je jenom ztráta času a úspěšnost je úplně stejná. jako vsadit těch 511$ v jednom kole.
Vůbec nezáleží na tom, jestli mám 511 $ nebo třeba 65535 $. Prostě riziko prohry exponenciálně klesá, ale sázka zase exponenciálně roste, takže je 50/50, jestli vyhraju stejnou částku, jakou sázím, nebo si nabiju čumák :-)
|
|
|
Samozrejme...
Ja jsem se vul na zacatku zasadne spletl, kdyz jsem napsal, ze metoda je 100% uspesna - samozrejme neni.
Pouze cim vice mam prostredku, tim vice se to tem 100% blizi.
Rekneme, ze budu mit dost prostredku na to, abych takto mohl sazet 1000x v rade. Potom se jiz pravdepodobnost prohry velmi blizi nule. Ale samozrejme nulova nebude.
V realnem svete samozrejme existuji 2 limity: strop sazek v kasinu (ktery ac neni primarne zaveden kvuli martingale, tak tam je a je treba s nim pocitat) a omezenost prostredku, nebot malo kdo by skutecne mel dost penez na 1000 opakovani :-))
|
|
|
Za předpokladu, že budeme za úspěch považovat zdvojnásobení vkladu a budem sázet na jednu barvu, je úspěšnost právě 50 %, lhostejno kolik je k dispozici prostředků. Tady prostě roste exponenciálně vklad a klesá exponenciálně pravděpodobnost prohry, ale velikost možné výhry se nemění. Tak jak jsem napsal, vyjde vám nastejno když si rovnou vsadíte všech 1,0715e+301 peněz:-)
|
|
|
Pravděpodobnost není 50% - zapomínáte, že ruleta obsahuje i nulu, která není ani černá, ani červená.
|
|
|
jj, jsem tu nulu nebral v potaz protože bych do toho zanesl chaos. Není to 50 % ale asi 48. Cílem bylo se pokusit vysvětlit, že martingale s libovolně velkým množstvím peněz má stejnou úspěšnost jako vsazení všeho na jednu barvu.
|
|
|
Obavam, ze ve svatem rozhorceni proti martingale jste (jsi?) se spletl...
Neni prece pravdepodobnost 50%, ze 1000x za sebou padne 1 barva - naopak je to pravdepodobnost blizici se nule, a naopak existuje pravdepodobnost blizici se 100%, ze alespon v jednom pripade z 1000 pokusu padne urcita barva. (tedy je temer jiste, ze alespon v 1 pripade z 1000 padne cerna barva, napriklad).
Tech 50(48)% je pouze v pripade 1 hodu. V pripade napriklad 10 hodu uz je matematicka sance, ze ani 1x nepadne cervena relativne nizka, ale stale jeste ne nulova - a "bezne" se to stava. V pripade 100 hodu je jiz sance vyrazne se blizici nule, a v pripade 1000 hodu je ta sance limitne se blizici nule.
Problem je vsak s prostredky : Vsak se take traduje ta hezka historka, jak hral nejaky murdc sachy s nejakych panovnikem, vyhral a mohl si zadat ceho chtel - a on chtel pouze zrni...na prvni policko sachovnice jen 1 zrnicko...na druhe 2x tolik, tedy 2 zrnicka...na treti 3x tolik, tedy 8....
Panovnik se zaradoval, co to je za vola, pac to bude ve vysledku par zrnicek obili...A nasledne zjistil, ze tolik obili, kolik by musel nakonec vyplatit, vubec nema:-)
(nevim, jak moc je historka smyslena, ale demostruje hezky problem se zdroji. A to jsme u teprve cisla 64....co teprve kdyby se jednalo o cislo 1000 :-)))
Martingale je tedy predevsim limitovano nedostatkem zdroju
|
|
|
Samozřejmě, že použití martingale možnost výhry nevylučuje, ale stejně tak můžeš peníze rozdělit na stejné hromádky a sázet je takto. Pravděpodobnsot výhry bude stejná.
Na české wikipedii to máš i se vzorečkem a názorným příkladem.
|
|
|
Pokud bylo mysleno, ze nezalezi, jestli clovek vsazi na 1 barvu, ci nahodne, potom samozrejme ano. Sazeni na stejnou barvu je jen psychologicky efekt, pro "snazsi pochopeni" a snazsi "uvereni" :-) Jinak je jedno, na jakou barvu se sazi, dulezite je vzdy to zvysovani sazky..
Ostatne, kasina vitaji lidi, kteri timto systemem sazi, protoze diky omezeni vkladu a diky limitu mnozstvi financi je to pro kasina vzdy vyhodne :-)
takze samozrejme jde o debatu ciste akademickou - vsichni, vcetne me, vime, ze v realnem svete za podminek, ktere zde v teto oblasti panuji, neexistuje zadny zaruceny postup pro vyhru nad kasinem :-) (v rulete)
|
|
|
V ruletě se ale na to, že 1000x za sebó padne jedna a tá samá barva, jaksi vsadit nedá. Sázka na barvu má dycky pravděpodobnosť výhry 48%.
Martingale tu pravděpod. nijak nemění. Systém je založené na volbě velikosti sázky takové, aby případná výhra (pravď. 48%) pokryla aj ztrátu z předchozích proher.
Ščestí se utahat nedá.
|
|
|
To co píšeš je samozřejmě pravda, ale zapomínáš jaksi na jednu drobnost - že možná ztráta je nepoměrně vyšší než výhra. A to přesně tolikrát, kolik do té srandy chceš vrazit peněz (zaokrouhleno na celočíselný dvojkový exponent) :-) Tímto se to vykompenzuje a vychází to stejně jako vsadit všechno v jednom hodu.
Pro ten absurdní příklad 1000 hodů potřebuješ
2^1000 = 1,07e+301 peněz. Za předpokladu, že pokaždé vsadíš jeden peníz.
Pravděpodobnost, že prohraješ všech 1,07e+301 peněz, je 0,48/1,07e+301.
Pravděpodobnost, že vyhraješ jeden peníz, je doplněk do 1, tj. asi 0,9 a dalších asi 300 devítek.
Aby se ti vklad zdvojnásobil, musíš vyhrát 1,07e+301krát po sobě. Pravděpodobnost, že se tohle stane, je stejná jako to vsadit všechno najednou.
Snad to tak stačí, kdybys furt nevěřil tak to zkus třeba namlátit do excelu, ať se sám přesvědčíš, že s pravděpodobností takhle vymrdat prostě nejde :-D
|
|
|
Oprava,
Pravděpodobnost, že prohraješ všech 1,07e+301 peněz, je 1/0,48/1,07e+301.
|
|
|
Vsak nejsme vepri :-)))
Jen jsi mne uplne nepochopil - cilem neni zdvojnasobit moje penize, alebrz vyhrat. Obecne "cokoliv".
Martingale principialne zarucuje (za tech podminek, o kterych vime, ze v realnem svete neexistuji) pouze to, ze clovek vyhraje. Samozrejme se muze stat extremni situace, kdy k zisku 1 zetonu je potreba vsadit to obrovske cislo zetonu, jake jsi psal :-) Princip je v tom, ze nakonec v jednu chvili ten zeton proste vyhrajeme - a dokonce si muzeme byt jisti tim, ze vyhrajeme prave a pouze jen ten 1 zeton, a ne vice:-)
A jelikoz 1 000 000 x 1 zeton = 1 000 000 zetonu --> profit :-))
|
|
|
principialne zarucuje (za tech podminek, o kterych vime, ze v realnem svete neexistuji) pouze to, ze clovek vyhraje
A není jednodušší si to posichrovat prostě a jednoduše tím, že třikrát plivneš přes levé rameno a do herny vkročíš levou nohou?
|
|
|
Aha, tak to potom jo. Já jsem jako úspěch počítal výhru stejného obnosu peněz, který můžeš prohrát.
Na zaručenou výhru jakékoliv reálné hodnoty ti stačí, když se vklad bude jenom blížit nekonečnu :-)
(Z jednoduché pravděpodobnosti se stal nějaký zvrácený příklad na limity) :-)
|
|
|
Zase ale Martingale je v tomto případě jedna z nejhorších možných strategií, že. Je třeba neustále sázet minimální možné částky na maximální možnou šanci výhry (což samozřejmě nese nejnižší hodnotu výhry, ale to v rámci zadání nevadí).
Za těchto podmínek samozřejmě nelze aspoň jednu jedinou výhru libovolné částky pořád absolutně zaručit, ale extrémně pravděpodobnou se stane už při velmi realisticky dostupných vkladech.
Akorát to halt bude stát nějaké ty peníze, no. Ale co by člověk nedal za tu radost, že vyhraje! :)
(Ostatně, což snad všechna kasina a jiné hrací automaty fungují na jakémkoli jiném principu, než právě na tomto? ;))
|
|
|
P.S. A samozřejmě, jednodušší by bylo tu náhodu z toho úplně odstranit.
Lojzo, hele, navrhuji hru -- Ty vsadíš stovku, já vsadím stovku. Já pak řeknu číslo, Ty po mně řekneš číslo. Kdo řekl vyšší, vyhrává, a bere obě stovky. Budu s Tebou hrát jak často a kolikrát budeš chtít, za každou hru mi zaplatíš tisícovku vstupného. To Ti přece -- soudě podle toho, co tady píšeš o těch výherních strategiích a výhrách -- musí perfektně vyhovovat, ne?
|
|
|
Obavam se, ze jsi spatne pochopil princip martingale, a nebo nechapu to, co jsi napsal.
Princip martingale NENI v tom, ze stale vsazim stejnou castku - princip je v tom, ze vsazim vzdy 2x tolik, kolik byl posledni vklad.
|
|
|
Ale no dobře, tak (a) ta částka, již mi za tu hru zaplatíš, (b) ta částka, jež bude vkladem, bude tisícovka/stovka jen poprvé, ale pak se pokaždé zdvojnásobí. Spokojen?
|
|
|
Lojza je optimista a vidí se, že má nekonečné množství peněz. Za těchto podmínek když půjde do kasína, kde není u rulety žádný strop sázek, a aplikuje tuto strategii, tak má zaručeno, že vyhraje libovolnou konečně velkou částku :-)
|
|
|
Proti gustu samozřejmě není dišputát, ale mít nekonečné množství peněz, umím si pro ně osobně představit i poněkud lepší využití, než chodit s nimi do kasina vyhrávat další ;)
|
|
|
Já taky, ale každého může uspokojovat něco jiného :-)
|
|
|
Prosim prosim, neberme to v osobni rovine ve snaze dokazat tomu druhemu, ze je blbec :-))
Celou debatu jsem tak nejak zavedl pouze z ciste radosti nad tematem "pravdepodobnost" a podobne...
A sam si jsem vedom omezeni v tomto realnem svete...Ale prisel mi ten pripad zajimavy z hlediska teorie pravdepodobnosti vyhry..
|
|
|
Máte pravdu, je to o terminologii.
A máte i pravdu v tom, že jste to i dostatečně vysvětlil.
Pokud se ptáte, jaká slova bych tam použil já, řekl bych, že se pohybují nepredikovatelně (místo naprosto náhodně).
Je ale pravda, že slova typu "nepredikovatelný" dělají článek méně čitelným pro některé lidi, takže konec konců vlastně i to, že jste to napsal tak, jak jste to napsal Vy, nikoliv jak bych to napsal já, je důvod, proč jsem Vám to tolik pochválil xD
|
|
|
Což o to, mne slovo "nepredikovatelný" atrahuje, leč obávám se, že běžnému čtenáři by tolik nekonvenovalo :)
|
|
|
Moc děkuji za článek a jako fyzikou příliš nepolíbený se přimlouvám se za další práci.
Mám dotaz(y) (teď mě to napadlo): Kam si mám zařadit takové ty obrázky, které při jemné změně úhlu mění obraz? Pravda, už jsem ho dlouho neměl v ruce, ale jako kluk jsem předpokládal právě tenké pásky s lehce odlišným úhlem pro každý obrázek. Ale jaksi mi nedocházelo, proč se obrazy několikrát vystřídají i při naklápění pouze na jednu stranu (považujme výchozí polohu obrázku za vodorovnou). To zcela odporovalo mé teorii.
Řekl bych, že toto to zcela vysvětluje s tím, že není žádného odlišného úhlu plošek pásků jednotlivých obrazů potřeba (naopak jsou zcela nežádoucí), postačí pouze oba obrazy dělit na dostatečně malé pásky.
Takže otázka malého žáčka:
Jsou mé závěry správné?
P.S.: Za svou nevědomost se zcela upřímně stydím. Zároveň se ji však opět zcela upřímně pokouším, když je čas, řešit.
|
|
|
A ještě dodatek: Kdybych měl na gymnasiu podobně zaujatého fysikáře, nejspíš by se mé pozdější kroky ubírali jiným směrem... Ještě jednou děkuji.
|
|
|
No, úvaha postupuje správně, ale v úplném závěru to bohužel nefunguje. Kdyby šlo o proužky "kvantových" rozměrů, pak (a) by to bylo výrobně krajně obtížné, (b) byl by naprosto zásadní problém s barvami.
Řeší se to na makroúrovni a bez využití kvantových efektů* pomocí lupy; docela slušně popsané je to třeba na wiki: cs.wikipedia.org/wiki/Lentikulárn%C3%AD_tisk.
___
* Ponecháme-li stranou to, že samozřejmě i sám lom světla a tedy funkce čočky je, stejně jako libovolný jiný optický jev, důsledkem kvantových efektů, ale to je jaksi jiná (a pro tuto konkrétní otázku zcela nepodstatná) úroveň.
|
|
|
Ach, jistě, je to tak zřejmé. Porovnával jsem slona s mravencem. A navíc nevzal v potaz barevné spektrum.
Opět děkuji.
|
|
Zdravim Vas. Dekuji za pekny pocin, zajimave osvezeni na tomto veskrze humoristickem serveru, ktery pro obcasne pobaveni a odlehceni nad vaznymi i nevaznymi tematy citam.
Mam ovsem problem s jednim tvrzenim, a to zasadni. Pisete, ze foton neproletel vsemi moznymi cestami proto, ze jsme prece do nekolika cest dali "pruletove detektory". Ale to je nesmysl, jsouci v rozporu s axiomy, na nichz je teorie postavena. Pruletovy detektor fotonu na nem spacha akt mereni a bud nic nenameri, nebo zpusobi, ze neurcitost polohy fotonu se smrskne na oblast obklicenou pruletovym detektorem.
Jinymi slovy, jsem presvedcen o tom, ze ctenari (zbytecne) nutite jen jednu z moznych interpretaci kvantove mechaniky, podle meho (interpretacniho) nazoru ne zrovna tu nejmene pritazenou za vlasy. Budiz, nic proti, ale je dobre to aspon zminit a nevydavat za soucast kvantove mechaniky -- ta to nijak nevyzaduje ani s tim neni v rozporu.
Osvete zdar.
(Pozn.: pise nefyzik, obyc. technik)
|
|
|
Nakolik tomu rozumím, tohle funguje spolehlivě.
Totiž takto:
(a) máme detektory, o nichž víme, že se na ně můžeme spolehnout 100%*. Použijeme-li jich, pak to skutečně funguje popsaným způsobem a pozorujeme zánik interferenčního obrazce;
(b) alternativně můžeme použít detektory, jež si "někdy" fotonu všimnou a "jindy" ne. I takové máme. A pokud takové použijeme, interferenční obrazec nezmizí, jen se oslabí -- právě v tom poměru, jak moc jsou detektory spolehlivé :)
Není to kouzelné?
___
* Tedy, vůbec nic vůbec nikdy vůbec nikde není 100%, samozřejmě; ale je to tak blízko, že rozdíl nehraje roli.
|
|
|
P.S. Interpretovat tyto jevy samozřejmě může kdo chce jak chce, ale já osobně se obávám, že moc interpretací, jež by dávaly aspoň omezený smysl, asi nebude.
Kupříkladu pokud správně chápu tzv. pilot waves*, pak tato excelentní teorie tvrdí, že "pokud bychom naprosto přesně stav celého vesmíru v čase T0, můžeme deterministicky určit jeho stav i v čase T1". Jako je to hezký pohled, ale smysl má podle mne ze všech možných i nemožných hledisek přesně stejný, jako "Kdybychom se optali Boha, můžeme deterministicky určit stav čehokoli, neboť On je vševědoucí."
___
* ovšem je velmi pravděpodobné, že je chápu úplně špatně, zrovna toto mám nastudované jen velmi okrajově!
|
|
|
Ano, tak to s temi 100% i ne100% detektory funguje. A je nejaky rozumovy duvod domnivat se, ze to znamena, ze foton necestuje vsemi cestami najednou? Povsimnete si prosim, ze vubec netvrdim, ze to tak byt nemuze (ja tomu sam neverim, ale to je z hlediska Occamovy britvy pri absenci hlubsi teorie nez QM uplne jedno).
Ptate se, zda je jina interpretace smysluplnejsi... za zminku prinejmensim stoji, ze nejklasictejsi (standardni, nudna) Kodanska interpretace se od odpovedi na otazku, kudy sel foton, naprosto distancuje -- proste pro ni nic takoveho neexistuje.
Mne osobne kuprikladu vyhovuje, nemit ve vykladu nahody dve, ale jen jednu. Tudiz sireni vlny castice (castic) pokladam za ciste deterministicky dej a kolaps (Kodansky) a hod v kostky se deje az pri aktu "mereni". (Co to je, to nevim, priznavam se bez muceni.) Pokud jsem dobre pobral uvod do ucebnice od Griffithse, je tato interpretace zcela v souladu s QM.
Zdar!
|
|
Kdyby se někdo chtěl podívat jak se světlo šíří prostorem, nějací blázni postavili kameru, která je schopna skládaně natáčet bilion snímků za sekundu:
http://www.youtube.com/watch?v=snSIRJ2brEk&feature=related
|
|
Zrovna předevčírem jsem byl přepaden myšlenkou, že existuje Poznávání a Učení, přičemž to prvé znamená fascinaci náhlým pochopením, jak něco funguje a to druhé memorování si věcí pro jejich zapamatování si.
Tenhle článek má roli Poznávání a to nadmíru úspěšně, takže ti, OC, děkují jedny "rozzářené oči a fascinované vydechnutí".
|
|
článek se mi líbil a i když jsem si tímto prošel už za studií, rád jsem si ho přečetl.
Jen by mě zajímalo stran "průletového detektoru" něco bližšího. Jedná se zde o myšlenkovou kontrukci a nebo fyzicky existující věc?
Podle mých znalostí musí foton interagovat, aby bylo možno jej detekovat. Pokud nám interaguje, tak se většinou přemění na jinou energii, např. vyražený elektron, sekundárnní foton aj.
Napadá mě že by se toto dalo obejít jednofotonovou stimulovanou emisí, kde by byla zachována frekvence, směr i fáze fotonu (což by mohl být potenciální exploit pro kvantovou kryptografii), respektive foton by byl "zkopírován" a přečtena kopie.
|
|
Tak myslím jsi, že kniha kterou napsal uznávaný matematik teorie chaosu : hraje bůh s námi kostky. Od Iana Stewarta.
Nechci říct, že článek není dobrý, ale ve výše uvedené knize je krasne popsana teorie , která v clanku je hledana.
Knihu doporučuji.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Bůh (ne)hraje v kostky!
|