Čtenářům D-FENSe přináším v tomto článku rozhovor s redakcí
webu Altermedia.cz. Je výsledkem naší předchozí korespondence a nápadu,
zda by vydavatelé Altermedia měli zájem poskytnout odpověď na několik otázek,
které mě v souvislosti s AM napadaly.
Postupně se tento nápad rozrostl
na poměrně rozsáhlý text se zajímavými odpověďmi dotýkajícími se věcí okolo
nás, které někdy všichni vidíme, ale ne vždy máme dostatek zájmu nebo prostoru
je zasadit do souvislostí.
D-F: Myslím, že si můžeme ušetřit představování projektu Altermedia,
nakonec si ho na internetu může najít každý sám a klikne na záložku Kdo
jsme. Povím vám, co se mi tuhle stalo. Nalinkoval jsem z vašeho webu
slovníček multikulturních výrazů, který obsahoval pár zajímavých postřehů,
samozřejmě s velkou porcí nadhledu…
AM: Jste jeden z mála, kdo rozpoznal, že tento Slovníček
byl psán s velkou dávkou ironie a nadsázky. Dalším kdo to pochopil,
byl i Petr Paulczynski, který ho dal bezelstně i na
svůj blog. Neuvědomil si však, jaká je nátura „politické korektnosti”,
bral to totiž jako vtip. Vztah zastánců „politické korektnosti“ k humoru
a nadsázce nejlépe vystihují slova
Wiliama S. Linda: „Někteří lidé ji chápou jako vtip. Nic vtipného
však na ní není. Je smrtelně vážná.“
Málokdo si rovněž povšimnul i určitého paradoxu – někdo smí vtipkovat
za hranicemi politické korektnosti (a častokrát i za hranicemi vkusu),
někomu toto privilegium není dáno. Konkrétně, když pánové Šteindler a Čtvrtníček
vtipkovali o „árijském” pracím prášku, tatínkovi pracujícím v koncentráku,
Cikánech – to vše bylo v pořádku, vysloužili si maximálně přezdívku „kontroverzní”.
Když do těchto „zakázaných vod“ zabrousil náš Slovník multikulturalismu
a politické korektnost výsledkem byli „nacisté“ a „popírači holocaustu“.
Zřejmě nemáme ten správný kádrový (zlí jazykové by řekli etnický) původ
a tak se nemůžeme zařadit mezi skvělé komiky jako Sacha Baron Cohen, Sarah
Bernhardtova nebo Milan Šteindler, kteří kromě nepopiratelné fyzické krásy
disponují i ostrovtipem, který si brousí o „šiksy a gádžy“.
Dobrou zprávou je však to, že neudržitelnosti neustálého účelového osočování
z antisemitismu se začínají všímat i další myšlenkově nezavislé weby -
jako příklady můžeme uvést web Délský potápěč (např. článek Antisemitská
pandemie Abrahama Foxmana nebo blog Lucerna Wikipedie (např. články
Propaganda se musí umět nebo Náboženství
holocaustu) nebo dokonce Revue Politika, kterou vydává brněnské Centrum
pro studii demokracie a kultury (článek Na
okraj multikulturního soužití).
D-F: Hned nato se mi ozvalo několik čtenářů – nevím
zda jen tak sami od sebe, nebo zda čtou D-F služebně – a plísnili mě za
to, že
jsem si dovolil linkovat Altermedii…
AM: Reakce na kritiku, ať už míněnou vážně anebo s nadsázkou,
se dají rozdělit zhruba do dvou kategorií: diskreditace a ignorace.
V prvním případě jde o využití všech důkazů, ať už smyšlených nebo
reálných, k zesměšnění a potupení. Nejběžnějším příkladem jsou narážky
na pravopis a „jednodušší“ intelektuální úroveň. Politická
korektnost je plná paradoxů, které si bohužel málokdo uvědomuje. Na
jedné straně mobilizuje proti „sociálnímu vyčlenění“ a nízké úrovni vzdělání,
na straně druhé tohoto handicapu neváhá využít v neprospěch ideového
protivníka. Nemusím snad ani dodávat, že se tak opět (podobně jako v předchozí
odpovědi) činí především na základě etnického klíče. Kdo je protěžován
a kdo je cílem represí a zesměšňování, to si může každý doplnit sám.
Těžším kalibrem pak je diskreditace na základě sexuální orientace a
absolutní absence práva na soukromí. U těch správně smýšlejích jde o „šik“
záležitost, u „samozvanců a zkrachovalců“ jde o neodpustitelný hřích. Ikona
černošského hnutí za občanská práva - Michael „Martin Luther“ King
mohl prznit prostitutky a všechno co mělo náležitý tesařský produkt dle
libosti a v masmédiích se o tom zarytě mlčí, kdežto Jörg Haider se
svými údajnými návštěvami gay klubů byl zvrhlík vpravdě neronovských rozměrů.
O tom, že se King nepokrytě dopouštěl plagiátorství (včetně projevu se
„slavným“ výrokem Mám sen) se opět urputně mlčí anebo se vymýšlejí krkolomné
konstrukce a směšné lži, podobné těm, které můžeme například najít na české
sekci portálu Wikipedia:
… Jiní autoři však argumentují tím, že v kultuře amerických černochů
je přejímání delších pasáží ze starších děl bez přímého udání zdroje běžným
jevem.
Afričtí černoši podle této logiky zřejmě rovnou kopírují celé knihy.
O tom co tropí černoši karibští, na to se bojím i pomyslet.
Záběry totálně rozsekaného auta Jörga Heidera proběhly těmito médii
ze všech možných úhlů, chyběl snad jen panoramatický záběr, rybí oko a
rentgen mrtvého. Urazíte-li truchlivého boha politické korektnosti můžete
si být jisti, že nenaleznete pokoje ani po smrti.
Pokud však intelektuálně překročíte určité meze, kdy hrozí že klasická
diskreditace vyvolá opačný efekt – a to ten, že se lidé místo skrytě nařízeného
odsouzení začnou o kacířské myšlenky zajímat nastupuje taktika č. 2 – totální
ignorace, blokace jakéhokoli přístupu do médií, školství a veřejného života.
Takzvaná
„smrt tichem“. Takže po počáteční zmatečné reakci „hlídacích psů demokracie“
Tydlitátové, redakce Eretz.cz a jakéhosi novodobého Bretschneidera jménem
Šimon Klein bylo zřejmě usouzeno, že je načase zařadit zpětný chod a vyřadit
zmínky o našem serveru ze všech stránek, které mají vyšší návštěvnost než
blog Ivana Langera, tedy asi 49 lidí denně.
D-F: To mě definitivně zaujalo a to je také důvodem
našeho rozhovoru. Přesněji, důvodem je fakt, že nepřítel mého nepřítele...
znáte to. Čím to, že jste tak populární?
AM: Jestli jsme populární si netroufáme posoudit. Dovolím si
položit otázku – kdo si pamatuje složení a celý program kostnického sněmu?
Kromě odborníků málokdo. Koho tam odsoudili ví téměř všichni. Možná ze
lidé mají jakousi vrozenou slabost pro kacíře, jednotlivce, osamělé vlky,
kteří se vzepřeli Moci (Církvi, Straně…). A současná hydra politické korektnosti
je něco jako církev – organizace mající svého papeže (momentálně Barack
Obama), své svaté (minority,
homosexuály, feministky), své přikázání (antidikriminační zákon) a
své kacíře (tzv. nacisty, rasisty, popírače atd.).
D-F: Jestli jsem správně pochopil, je český projekt Altermedia
součástí mezinárodní rodiny webů Altermedia. Jaký účel má toto uspořádání?
Mluví vám někdo zvenčí do toho, co budete psát?
AM: Projekt Altermedia byl zahájen v roce 2002 a je zamýšlen
jako alternativní zpravodajský web, jako určitá protiváha oficiálním sdělovacím
prostředkům. Postupem času se rozrostl na síť, působící v 21 zemích po
celém světě.Jednotlivé státní, regionální a jazykové mutace jsou na sobě
z hlediska obsahu zcela nezávislé. Do toho, co bude publikováno na českých
stránkách Altermedia nikdo nezasahuje.
V současné době patří mezi nejnavštěvovanější sekce Altermedia Německo,
Bulharsko a Česká republika.
D-F: Nepravidelně sleduji Altermedii už asi dva roky. Před časem
se tam odehrála nějaká změna. web začal vypadat trochu jinak, vzdálil se
politice a začal se více věnovat společenským otázkám. Měla tato změna
nějaký důvod?
AM: Tato změna měla pouze jediný důvod, a to ten, že předchozí
redakce se o vlastní vůli rozhodla ukončit svoji činnost v rámci Altermedií
ze zcela prozaických důvodů - osobní a pracovní povinnosti přesáhly natolik,
že než aby česká sekce Altermedií skomírala na úbytě (tak jak je to bohužel
vidět u některých jiných sekcí), tak byla správa předána po předchozí dohodě
redakci nové. K předání došlo na konci července roku 2008.
Změna obsahu byla způsobena odlišnou
redakční politikou - od komentování každodenních politických
událostí (především z České republiky) jsme přešli k publikování studií
a analýz, co podle nás předcházelo dnešnímu politickokorektnímu šílenství
a infiltraci médií, vzdělávací soustavy a veřejné správy kulturními marxisty.
Podle našeho názoru je nutné zasadit události do širšího rámce, tzn. pokud
píšete proti tyranii politické korektnosti musíte vědět např. o tom, co
byla tzv. Frankfurtská škola, pokud píšete o mediální manipulaci, musíte
vědět, kdo to byl Edward Bernays, pokud kritizujete americkou zahraniční
politiku, musíte vědět, jakou úlohu v ní hraje americko-izraelská lobby
AIPAC atd.
D-F: Ti iniciativní občané, co mě zkoušeli vytahat za ucho za
link na vás, psali, že jste fašistický a ultrapravicový a jánevímcoještě
web. Jak byste semi zařadili váš projekt? Kde jsou vaše postoje, pokud
se mohu zeptat? Nebo jste přímo napojeni na nějakou stranu nebo hnutí?
AM: Předchozí redakce úzce spolupracovala s občanským sdružením
Vlastenecká fronta. Členové současné redakce nejsou členy žádného občanského
sdružení, ani politické strany. Pokud dáváme prostor sdružením a stranám
(např. Právo a spravedlnost nebo Dělnická strana), činíme tak ze snahy
dát prostor k vyjádření jejich názorů a postojů bez cenzury a manipulace,
které se jim dostává ze strany oficiálních masmédií.
Náš projekt nikam neřadíme ani neškatulkujeme. Klademe důraz na slovo
"alternativní", tzn. že na našem webu můžete zaznamenat přítomnost sdružení,
která jsou v názorovém protikladu (např. Konzervativní koalice a Dělnická
strana), informace z České republiky i ze světa atd. Neservírujeme čtenářům
jediný možný "výklad světa", ponecháváme mu možnost volby a prostor k vytvoření
vlastního názoru.
K obvyklým obviněním z "fašismu", "neonacismu" nebo "ultrapravice"
- jde o klasický pokus o předformování názoru čtenáře. Vždyť kdo by chtěl
být dnes označen za fašistu a neonacistu? Tato označení, ve skutečnosti
zbavená jakéhokoli obsahu, slouží jen k tomu, aby potenciální čtenář zavrhl
tyto stránky jako něco, co je protizákonné, bez toho, aby se skutečně zamyslel
nad prezentovanými názory. Čerstvý příklad - co je neonacistického na tom,
když zveřejníme video, kde bije šestnáctiletý černoch bílou řidičku autobusu
jen pro to, že dělala svoji práci a upozorňujeme na to, že média zcela
ignorovala rasový podtext tohoto činu. Kdyby došlo k něčemu podobnému,
jen obráceně, tak by média zuřila nad bílým rasismem. Co je fašistického
na citaci z mainstreamových novin a
zveřeňování videonahrávky, poskytnuté médiím policií? Odkdy "ultrapravicová"
média uveřejňují např. převzaté články Noama Chomskyho, Petra Placáka nebo
rozhovory s lidmi jako je profesor Milan Zelený?
D-F: Jaký máte vůbec názor na vztah politiky a společnosti? Popravdě
řečeno, já už v těch pojmech „pravice“ a „levice“ nevidím žádný obsah,
ani když jsou ultra- nebo kdovíco ještě.
AM: Politika zcela ztratila vazbu na společnost a stala se jen
přívěskem držitelů ekonomické moci, která je univerzalistická a která se
neváže ničím, žádnými etnickými, kulturními a etickými hodnotami. Vše je
podřízeno ekonomickému prospěchu - žijeme v období, kdy vládne mýtus o
lineárním vývoji dějin směrem kupředu, k lepším zítřkům, o neregulovaném
volném trhu jako nejlepší volbě pro prospěch lidstva, o zastupitelské demokracii
jako jediném možném a univerzálním státním zřízení na světě. Paradoxy,
že historický vývoj nemusí jít nutně dopředu, že může být cyklický, že
jakmile ten slavný neregulovaný trh zkrachuje a začne se znárodňovat a
chyby soukromých společností vyplácet ze státních peněz, že existují a
prosperují státy, které zastupitelskou demokracii západního vzoru odmítají
- o těch se cudně mlčí.
Dělení na pravici a levici dávno ztratilo smysl. V době opozičních smluv
i ten nejzarytější optimista zjistí, že se jedná vlastně o dva herecké
tábory, které provozují tragikomedii jménem parlamentní demokracie v barvách
soupeřících ekonomických klanů.
Celý tento kabaret nejlépe charakterizoval zakladatel public relations
a politické manipulace (tzv. politického spinu) Edward L. Bernays ve své
knize Propaganda z roku 1928:
"Vědomá a inteligentní manipulace organizovaných zvyků a názorů mas
je důležitou součástí demokratické společnosti. Ti, kteří manipulují s
tímto neviditelným mechanismem společnosti tak ustavují neviditelnou vládu,která
je skutečnou vládnoucí silou v naší zemi. Jsme ovládáni, naše myšlení a
vkus je formován, myšlenky vsugerovávány a to lidmi, o kterých jsme v životě
neslyšeli. Většina lidských bytostí musí tímto stylem působit, pokud chtějí
žít v hladce fungující společnosti".
D-F: Co si myslíte o tzv. české národovecké scéně? Já tu vidím
několik malých stran, které jsou více nebo méně amatérsky vedeny a nejeví
moc ochoty mezi sebou spolupracovat.
AM: Tristní stav tzv. české národovecké scény se dá charakterizovat
stručně několika slovy - lpění na starých modelech fungování politických
stran a hnutí (jdoucí až do takového extrému, že si dvě potenciálně nejviditelnější
strany - Dělnická a Národní - zřídily dokonce i Ochranné sbory a gardy).
Kašpařina v podání Národní strany, kdy se na webu jejich Národní garda
chlubí "Útvary speciálních sil" a podobnými chimérami, to epotřebuje dalšího
komentáře. Vše vypracováno do detailů, jen ta Fotogalerie
je stále v přípravě.
Dále pak absence intelektuální základny, která by určovala politiku
těchto stran z krátko- i dlouhodobého hlediska, špatně vedený mediální
marketing a PR (to se týče především Dělnické strany, toho kdo navlékl
ty dívky do ohavných
kabátů s nesmyslnými páskami na rukávě by každá rozumně uvažující a
plánující strana vyhodila na hodinu).
Zbytek pidistran a mikrosdružení je možné charakterizovat citátem z
článku Karla Kaisera "Co
dál s národním hnutím".
Jak vidno, české národovecké a konzervativní spektrum má jednu vlastnost,
ve které nesporně vyniká – tím je umění vzájemného znesváření mezi aktivisty
a zakládání nových stran a nových koalic, spojené se slovíčkařením názvů.
Prvorepublikové rčení „když se sejdou dva Češi, založí tři strany“ evidentně
stále platí a možná až dnes dochází k jeho nejupřímnějšímu naplnění. Všiml
si toho i komentátor Bohumil Doležal, jehož jméno uším konzervativců a
národovců, těm nekritickým i kritickým patrně nezní příliš libě, který
však k procesu vzniku českých pravicových stran více než trefně poznamenal:
„Procesem integrace pravice jsem se během své
politologické kariéry soustavně vědecky zabýval a dospěl jsem k zformulování
dvou tzv. Doležalových zákonů, které mají pro fungování nekonečně malých
politických těles podobný význam jako Keplerovy zákony pro výpočet oběžné
dráhy planet. Zákon první: výsledkem procesu integrace dvou malých pravicových
stran je ještě menší pravicová strana. Zákon druhý: výsledkem procesu integrace
dvou malých pravicových politických stran jsou tři malé pravicové politické
strany. Oba zákony se přitom často uplatňují jaksi najednou: v procesu
integrace dvou malých pravicových stran vznikne ještě menší strana, přičemž
obě integrující se strany existují i nadále.“
Popsat celou problematiku se vymyká prostoru, vymezenému pro tento rozhovor.
Možná se objeví na stránkách Altermedia v podobě nové analýzy.
D-F: Ještě se vrátím k tomu slovníčku. Brněnský zastupitel
Paulczyňski má potíže, protože slovníček převzal na svůj osobní blog. Chopila
se toho nějaká Tydlitátová. Tydlitátová provozuje židovství takříkajíc
profesionálně, cítila se dotčena a rozšířila to různě po vlivných přátelích
s cílem Paulczyňskému zavřít ústa. Dost mě pobavilo, jak to na tomto
webu téma profesionálně uchopili
- skoro to vypadá jako zpráva pro nějakou tajnou službu, včetně hardcopy
obrazovek. Co vy na to? Pokusil se během existence vašeho projektu systém
nějak zasáhnout do toho, co budete uvěřejňovat?
AM: Aféra s Paulczyňským byla jen záminka,
věříme tomu, že pokud by náš server fyzicky sídlil v České republice, tak
by se někdo moc rád pokusil "nějak zasáhnout". Navíc všechny příspěvky
jsou psány v mezích slušnosti a zákonnosti, takže i kdyby chtěl někdo zasáhnout,
musel by tak učinit poněkud "nestandardně", poněvadž právní cestou by to
neprošlo. Mimochodem, když už zmiňujete server Eretz.cz - provozovatelé
tohoto serveru by se měli chytit za svůj pověstný nos, protože jak nám
(nebo třeba webu Zvědavec) mohou vyčítat tzv. "rasismus", když publikují
takovéto perly:
„Smíšená manželství jsou příšernou katastrofou, která dnes ve světě
zaplavuje lid Izraele. Existují ti, kdo se snaží otevřít brány tomuto fenoménu
také v Izraeli. Nepotřebujeme tento dovoz. Chcete prosazovat pluralismus,
liberalismus, reformy? Existuje mnoho zemí, které tvrdí, že to provádějí.
Je 192 demokratických států – ale jen jeden jediný židovský stát.“
Jisrael Meir Lau, vrchní rabín Tel Avivu a bývalý aškenázský vrchní
rabín Izraele 8. 3. 2009, se připojuje ke kritice vrchního aškenázského
rabína Izraele Jony Mecgera (Yonah Metzger) a odmítá snahu strany Jisrael
Bejtejnu (Izrael náš domov) zavést
v Izraeli civilní sňatky.
Nebo když publikují oslavné články na židovského extremistu a rasistu
rabiho Miera Kahaneho.
A nejsou sami, kdo tohoto psychopata adorují - i Maskil, věstník "Židovské
liberální komunity Bejt Simcha" uveřejnil text od Kahaneho, a když se jeden
skutečný židovský izraelský liberál ozval,
tak mu bylo odpovězeno, že tento text “je ale dobrý”.
Takže jen můžeme vzkázat všem jednookým, co si myslí, že jsou králi
- zameťte si před vlastním prahem!
D-F: Jak dalece do toho, co budete zveřejňovat, zasahujete
vy sami? Já musím asi 20% příspěvků vyřadit, a to se můj web dá označit
za zábavný a nemusím být extra zodpovědný, pokud jde o faktickou správnost.
Pravděpodobně máte vyšší kvótu „odpadu“.
AM: Jsme na tom procentuálně podobně. Problém máme poněkud jiného
charakteru. Lidé jsou navyklí na to, že weby nebo časopisy mají vlastní
"názorovou šablonu" a že striktně tuto šablonu uplatňují. Například, publikovali
jsme několik textů od Dělnické strany a hned se začaly ozývat hlasy, že
jsme "neoficiálním" tiskovým orgánem Dělnické strany. Kritici se však při
své krátkozrakosti neuvědomili, že jsme ale publikovali i materiály ostatních
stran, které jsou vůči DS až téměř názorově v protikladu (např. volebního
uskupení Konzervativní koalice). Tito kritici si neuvědomili jednu věc
- a to, že se snažíme pouze dávat prostor všem, bez ohledu na to, že ani
jeden z výše zmíněných subjektů nám "nesedí" (viz otázka o stavu národního
hnutí u nás). Prostě dáváme prostor všem, kteří se snaží být v opozici
vůči současnému Systému, jelikož do oficiálních médií mají zabráněný přístup
a navíc jsou mediálně manipulováni. Týká se to i jiných témat, např. recenze
na knihu Vzkříšení pohanství vzbudila velkou polemiku o tom, že se snažíme
ničit "evropské (rozuměj katolicko-křesťanské) dědictví", že jsme ovlivněni
zednáři, sekularismem, satanismem a možná i feng-šuej. To, že na Altermediích
dostávají prostor i křesťansky orientované články, to opět uniklo pozornosti.
Nicméně lidé si tento náš postoj začínají uvědomovat a začínají psát
více, bez obav z toho, že by byli označeni za "sympatizanty Dělnické strany",
zednáře nebo zahrádkáře. Někomu náš přístup může připadat bezkoncepční,
nicméně určitou koncepci máme, jen je na české poměry nezvykle asymetrická.
D-F: Zrovna mi nepřipadá, že by váš web tvořila společenská
spodina, už s ohledem na minimum chyb v textech. Můžete říct
něco o sobě?
AM: Redakci tvoří několik jednotlivců se středním a vyšším vzděláním,
plus názorově rozmanitý a početně se průběžně měnící mlhovina nepravidelných
přispěvatelů. Snažíme se publikovat rozličné materiály z různých zdrojů,
skrze které se snažíme dostat do povědomí českých čtenářů informace, které
jsou buď ignorovány anebo záměrně zamlčovány. Drtivá většina článků pochází
z veřejně přístupných zdrojů a z oficiálních masmédií. Divíme se, že tuto
publikační strategii nezačal někdo praktikovat už dávno.
D-F: Jak si představujete čtenáře vašeho webu?
AM: Může jít o kohokoli, zhruba řečeno si čtenáře AM představujeme
jako člověka, který nerezignoval na nezávislé myšlení a vytváření si vlastního
názoru z více zdrojů. Tím ale zdaleka nemyslíme to, že s prezentovanými
názory musí nutně souhlasit.
D-F: Zkuste si trochu zavěštit. Jaké významné události
očekáváte v roce 2009 v Čechách?
AM: Rok 2009 se ponese v duchu tradičního soupeření dvou ekonomických
klanů v rudých a modrých dresech, které vyvrcholí kašpařinou s cáry papíru,
vhazovanými do uren (urna, jak symbolický název pro periodické pohřbívání
všech nadějí na změnu!) v roce 2010. Sympatickým vedlejším produktem
tohoto pohřbívání bude vrácení Havlova trojského Zeleného koně zpět do
hrobu. Michael Kocáb vystoupí na benefičním koncertě na podporu strádajících
chomutovských neplatičů s hitem Pražského výběru "Prachy jenom prachy nečekají,
jen po nich sáhneš, a už tě mají". Václav Klaus odčiní všechny své privatizační
hříchy a nepodepíše Lisabonskou smlouvu, která vchází v platnost až kontrasignací
prezidenta. Bez prezidentského podpisu smlouva nevstoupí v platnost a protože
půjde o konečné rozhodnutí, které nelze zpětně (naštěstí!) přehlasovat
ústavní většinou, jako tomu je např. když prezident vrátí zákon. Ze zahraničních
událostí, které mají souvislost s ČR si myslíme, že Obamova administrativa
nakonec zastaví projekt radaru v Beskydech.
D-F: Chtěl(-i) byste něco vzkázat čtenářům D-F?
AM: Pokud jste dočetli rozhovor až sem, tak vám děkujeme za trpělivost
a zájem o Altermedia ČR. Pokud vás náš server zaujal a měli byste
zájem na něm participovat, bliší informace o tom, co dělat, můžete
nalézt zde.
Rovněž děkujeme D-Fensovi za sympaticky objektivní přístup k "aféře
Paulczyňski", v rámci kterého umožnil vyjádřit se i druhé straně.