Pečlivě a v zákonném předstihu rozmístěné dopravní značky zákazu zastavení
v Čestmírově ulici ve starobylém městě Nuslích tentokrát vyjímečně nesouvisely
s pravidelným prohazováním veřejných prostředků skrz monstrózní manévry
mechanizované počišťovací brigády Komwagu. Ostatně dávno již vyčpělo loňské
pozdvižení místního formátu, způsobené po ránu namol opilým pilotem metací
čtyřkolky provozujícím v křižovatce crash cars do zaparkovaných aut.
Tentokrát se v sobotu 20.9.2014 mělo jednat o akci Zažít Nusle jinak,
součást kampaně Zažít město jinak – poznej své sousedy. V pátek vskutku
došlo k poslušnému vyklizení plochy ulice zvolené organizátorem, a to takřka
všemi místními motoristy. Několik vzdorných apačů bylo v sobotních časných
ranních hodinách rozneseno na kopytech odtahové služby. Slunečné dopoledne
pak bylo svědkem toho, jak do uvolněného prostoru najíždějí automobily
účastníků akce a jejich kamarádů. V oprávněných obavách spořádaný občan
vyleze ze svého domu s dotazem zda by bylo možno provozovat hudební projevy
méně hlasitým způsobem, když už jsou reproduktory postaveny téměř v křižovatce
a v okolních domech bydlí přinejmenším dvě čerstvé matky s kojenci. Odpovědí
je ujištění, že to nebude „úplně rachot“.
Sem a tam těkající pozitivní dáma pak občanovi cpe letáky s programem,
ač se v hrůzných (a posléze více než naplněných obavách) s tímto již seznámil
prostřednictvím veřejné datové sítě. Na dotaz, zda pořadatelé a účastníci
nejsou povinni dodržovat dopravní předpisy s bezelstným úsměvem odpovídá
„ale oni přece vykládají věci“ a elegicky ukáže na několik dodávek a jiných
vozů, buď již delší dobu zaparkovaných za zákazem vjezdu a zákazem zastavení,
případně navíc obložených extenzivně nonkonformně vyhlížejícími osobami.
Pokusy o argumentaci ze strany občana narážejí na absolutní nepřijatelnost
jakékoli myšlenky narušující pseudologický konstrukt oné dámy (a pravděpodobně
většiny ostatních účastníků) spočívající v přesvědčení, že dobro které
vespolně s ostatními koná, je drtivou většinou inteligentních, přemýšlivých
a laskavých lidí nedočkavě a dychtivě očekáváno jako spasení.
Akce frčí.
V přesvědčení, že občané Nuslí netouží po ničem jiném než si v pátek
po pracovním týdnu přeparkovávat automobil někam, kde se dá parkovat ještě
o něco hůř a v celou sobotu poslouchat amatérské pokusy o hudební produkce
hrůzyplné úrovně. Na neprojevení nadšení nad konáním akce pak bryskně reaguje
hřmotný aktivista zahulákáním „nějakej problém?“. Zevlující fotograf -
agent po estébácku okamžitě pořizuje několik snímků kverulujícího občana.
Hlídka Městské policie po chvíli znuděně obejde ulici, rozdá pár lístečků
zoufale blbě parkujícím místním a na dotaz občana směrem k vozům pořadatelům
zaparakovaným na zákazech zastavení za zákazem vjezdu opáčí „no voni prej
že to nejsou jejich auta“.
Nač se tahat s věcma
http://zazitmestojinak.cz/lokace-praha
Odhlédneme-li od principiální zrůdnosti, sobeckosti a egocentričnosti
celé akce a srovnáme-li prezentovaný program s realitou, dostáváme se ještě
dále na žebříčku podvodného přikrašlování a nepravdivých prezentací. O
hudební produkci, její úrovni a provedení již netřeba se zmiňovat. Divadlo
bez hranic spočívalo v pitvorně bizarních převlecích herců snažících se
novátorsky a umělecky válet po ulici.
Capoeira Art Centra Botič sestávala z deky položené na ulici a na ní
postávajícího karibsky vyhlížejícího mouřenína provádějícího s dětmi xenofilních
aktivistek pohyby připomínající Vojtovu rehabilitační metodu. Neškodné
origami trpělo přeháňkami a větrem. Procházku Nuslemi s kunsthistorikem
(pokud se vůbec uskutečnila) považuje občan za čestnou výjimku v programu,
přičemž je nutno konstatovat fakt, že kunsthistorik nebude pravděpodobně
cykloaktivistou, což se nutně obráží i na kvalitě výkonu.
Aranžování květin reprezentoval igelitový, trendově zelený stánek obložený
květináči s rostlinami a cenovkami. Akční personální substrát bodoval tím,
že odpoledne balili jako jedni z prvních. Zhruba stejně jako improvizovaný
sekáč managed by Domov Sue Ryder.
Naprosto nepřehlédnutelně zařaditelné MATKY S DĚTMI. Kdyby snad kdosi
kdy tvořil obrazovou příručku pro identifikaci eko-cyklo-míro aktivistek,
je k dispozici všechen potřebný materiál za deset minut. Sbírka těch nejklasičtějších
a nejprovařenějších základních setů a kombinací doplňků – plandavé šatohadry
zemitých hnědobarev, batikované free modely s etnickými doplňky z obchodu
Sanu Babu, řemínkové sandály, korálky typu kozí bobky, vaky na děti a všechy
ostatní představitelné nejstereotypnější položky. Matky přitom evidentně
přešly na výchovu přírodní – s cílem zvýšit imunitu svých potomků. Čmárat
si křídami po ulici a válet se přitom v psích výkalech, moči opilců z četných
okolních restaurantů, ropných produktech unikajících z motorových vozidel
a dalších prospěšných složkách uliční špíny nepochybně prověří odolnost
každého z šakalíků potrestaných soužitím s takto postiženými matkami aplikujícími
nepochybně krom výše popsaných aktivit i jáhelný teror, multikulturní přípravku
či jiná zvěrstva. Jen houšť a větší kapky.
Matka.
Podtitulem akce bylo heslo – poznej své sousedy. Místní občan,
nevyhnuvše se několikerému projití skrze území okupované předmětnou akcí
neviděl na celé akci krom nudících se nepřizpůsobivých mladistvých z Horek
a jednoho (!) normálního člověka s maželkou a dítětem nikoho koho by znal
z okolí byť i od vidění, ač v místě bydlí skoro patnáct let.
Občan nepochybuje, že v médiích bude akce prezentována jako veleúspěšná,
podporovaná místními a konaná za účasti tisíců občanů. Realitou akce byl
vjem bizarní podnikové párty nereálné organizace s tím, že počet účastníků
akce – tedy těch několik desítek lidí – v podstatě představovalo skupinu
svým objemem rozumně odpovídající kamarádům, přátelům, případně rodinným
příslušníkům pořadatelů, aktivistů a stánkařů. Ti co se se svými auty nevešli
do prostoru akce pak, aby ukázali „kulturní aktivitu“, parkovali na přechodech
pro chodce.
Významnou skupinu návštěvníků akce představovalo několik překvapených
turistů z okolních low-costových hotelů. Živnostenská třída se na akci
pochopitelně připravovala s blaženým očekáváním zástupů koupěchtivých zákazníků.
Jedna paní pak povídala, že si U Poupěte jeden z těch dredatejch jedno
pivo opravdu dal.
Tím by byl alespoň v kostce popsán program – a co cíle a účel celé
akce? – podívejme se na zdoj zazitmestojinak.cz:
Oživit ulice Prahy výjimečnou kulturní aktivitou a ukázat je jako
místo zajímavé k životu a setkávání pro samotné Pražany
Zvýšit zájem Pražanů o jejich okolí a společenské dění
Upozornit obyvatele Prahy na potenciál každodenně využívaných míst,
která typicky vnímáme jen jako šedivou koláž běžného pracovního dne.
Inspirovat Pražany ke spontánnímu a dobrovolnému zlepšování okolí
jejich obydlí
Upevnit a posílit konstruktivní spolupráci mezi jednotlivými aktéry
místní společnosti
Ad 1 – pokud občan ví, tak kdo mohl vypadl z Prahy, aby nemusel řešit
parkování a poslouchat do noci kravál a řvaní – kdo v Nuslích žije tak
ví, že zajímavé k životu a setkávání jsou - cítit potřebu takovou skutečnost
sdělovat ostatním osobám způsobem veřejné akce tak jak byla provedena hraničí
přinejmenším s neomaleností
Ad 2 – občan se obává, že osoby bytostně přesvědčené o tom, že zájem
Pražanů o jejich okolí a společenské dění je možno zvýšit podobnou akcí
nevnímají realitu zcela přiléhavě
Ad 3 – občan se domnívá, že potenciál ulice využívané pro parkování
a průjezd (a to v pořadí významu) spočívá právě v parkování a možnosti
průjezdu se všemi socioekonomickými konsekvencemi
Ad 4 – Okolí obydlí každého občana je tvořeno převážně obydlími jiných
občanů (shodneme-li se na tom, že ulice jako technická stavba co do svého
vzhledu podléhá svému určení podstatně více než obytný dům) ergo optimálním
způsobem jak zlepšit okolí svého obydlí je zlepšit své obydlí, čímž by
měli být logicky k témuž obecně motivováni i okolní vlastníci obydlí.
Ad 5 – v plném rozsahu a obdobně platí to co bylo řečeno výše
Oživlý prostor
Na webu akce se dále dočteme, že „Sousedské slavnosti Zažít město jinak
(ZMJ) již devátým rokem probíhají v rámci Evropského týdne mobility, který
se snaží v evropských městech upozornit a propagovat výhody udržitelné
dopravy a rozvoje. V současné době je díky intenzivní městské dopravě veřejný
prostor často vnímán jako prostor městské šedi, nepřívětivý pro lidské
aktivity a zájmy. Ze zkušeností z tuzemska i zahraničí ale víme, že ulice
nemusí být pouze místem, kde parkují a projíždějí auta. Základní myšlenkou
sousedské slavnosti je přetvářet ulice a veřejné plochy v místa kulturního
a společenského života, v místa pro setkávání a rozvíjení sousedských vztahů.“
Závěrečné uložení odpadu
Proč nepřetvářet místa určená pro dopravu na místa určená pro setkávání
a rozvíjení sousedských vztahů. Co na tom, že taková místa dávno existují.
Proč by si měly děti hrát v parku, když se mohou naučit si hrát na chodníku
a na ulici, když do Grébovky je to třista metrů, stejně jako do parku u
Fidlovačky. Proč se zajímat o to, jak je reálně vnímán prostor zabraný
předmětnou akcí a jaké REÁLNÉ avšak nesprávnými osobami a bez zájmu médií
organizované kulturní akce se občas v Nuslích konají. Proč se radši nedohodnout
s kamarády z neziskovky a za veřejné prostředky si udělat mejdan mimo místo
trvalého bydliště a obtěžovat cizí lidi.
Jediným, byť malicherným důvodem by snad mohl být přilnavý pocit trapnosti
z opakovaného dokonalého zapadnutí do šablony tragikomického tažení aktivistů
za blaho ostatních. Po půlnoci už z celého projektu typicky zbyla jenom
igelitová plachta od stánku válející se odhozená na chodníku – vděční občané,
kteří si mohli v deset večer s úmrtím akce konečně po celém dnu otevřít
okna ji určitě uklidí.
21-09-2014 FX
P.S. Skutečnost, že za celou akcí stojí Auto-mat, aniž by tato skutečnost
byla jakkoli urputně a usilovně prezentována, jak tomu bývalo u jiných
akcí považujme taktéž za signifikantní