Jednoho krásného dne jsem i já dostal za stěrač lísteček (přesněji řečeno
byl mi předán). Lísteček, se kterým si pořádně ani tu prdel nevytřu (jiný
smysl použití tohohle dárečku mi bohužel uniká). Ale protože mám ve sbírce
už čtyři, rozhodl jsem se, že městapo tentokrát poctím svou návštěvou,
jednak aby mi vysvětlili, proč tam po 20 letech běžné praxe nyní parkovat
nelze, a pak abych jim trochu znepříjemnil život, i když dalších 99 vocasů
po mně tam vohnoutsky vypláznou nejmíň 2 kila a bez keců. Nebo možná právě
proto.
Jeden nápad a hned 20 papírů (2 kila krát sto), to nejni vůbec zlý.
Doufám, že si za to chlapci a děvčata koupí nové obušky, protože kromě
vybírání za pokuty si mohou ve volném čase (vzhledem k tomu, že dělaj hovno),
akorát tak leštit klacky.
Přišel jsem s lístkem na obvod městapa, zazvoním, po vpuštení dovnitř
jsem vyzvednut na první pohled celkem pohlednou mladou příslušnicí, až
je mi líto, že to za všechny odsere sama, ale překonávám se, žádný vohybání
hřbetu nebude! Už kvůli vám tady na dfensu, když už jsem se zde řádně vyškolil
v předmětu "Městapo, aneb jak si nenechat na hlavu srát"... Jsem si vědom,
že možná nosím dříví do lesa, ale jsem toho názoru, že zkušeností v této
tematice není nikdy dost, neboť zmrdpříslušník má neobyčejnou schopnost
nás vždy překvapit nějakým novým zákeřným hovnem.
Položil jsem papírek na stůl a čekal co bude. Slečna strážnice mi začala
klást otázky typu:
"Jste majitelem tohoto osobního automobilu?"
"Řídíte auto pouze vy, nebo ještě někdo jiný?"
Jdeš na to fikaně, holka. Vohnouti, co přiznaj, že řídí auto sami,
si vykopali hrob.
"Koukám, že tady máte těch věcí víc, naposledy z května, to jsme asi
poslali už na magistrát."
Když mi slečna začala kecat hovínka o parkovišti a ptát se s cílem,
abych hlavně vysolil prachy a vypadnul, vyndal jsem trumfové eso.
"A to už jsme přistoupili k podání vysvětlení?"
"No samozřejmě." (nechápavý pohled)
"Tak v tom případě bych chtěl, abyste zaprotokolovala, že jsem nebyl
předem seznámen s mými povinnostmi a právem o možnosti odepřít vysvětlení,
jak vám to ukládá zákon."
(překvapený pohled, obvykle následující po vražení kudly do zad či nakopnutí
do rozkroku, velmi rychle se metamorfující do výrazu, jenž lze popsat jen
slovem Nasrat!). "Ale to máte tady napsané."
"Kde?"
"Tady na stole." (teprve teď si všímám dvou papírů po mé pravé straně,
které by stejně mohli být při bližším ohledání pokládány za dětské omalovánky
s pohádkou o Šípkové Růžence. Jak to mám, kurva, vědět?!)
"Dobře, takže když přijdu do vaší kanceláře, první, co mám začít dělat,
je nakrásně hledat, jestli tady nejsou nějaké papíry, co si mám přečíst?
To jste mi měla sama říct!"
"Ne, to já nemusím číst, to není v zákoně, že to musím číst."
"Vy jste mi to ale ani nepřečetla, ani neukázala, že si mám něco přečíst.
Já to neviděl."
"Ale to já nemusím, protože nejste na předvolání." (aha, najednou už
nepodávám vysvětlení.)
"Tak co chcete, proč jste sem přišel, budete chtít předvolat nebo to
vyřešíme na místě?" (přišel jsem sem asi na nákup, ty huso)
"Podívejte se, to auto jsem neparkoval já a na další otázky odmítám
výpověď. Nepřišel jsem rozhodně, abych platil za něco, co jsem neudělal."
"A co chcete? Mám to poslat nahoru nebo chcete předvolat?" (to nemůžeš
vyřídit na místě, do psí prdele? Celej den se budeš dloubat v nose, ale
né, ty mě předvoláš!)
"Jak co chci? Tak mě dejte na výběr nějaké alternativy, co je moje
povinnost a právo, a neptejte se mě co chci."
"To můžete taky platit ale tři tisíce, když špatně vypovíte."
"To mi jako vyhrožujete?"
"Ne, já vám říkám, co se může stát." (no nekecej!)
"A proč bych platil 3 tisíce, když jsem nic neudělal?! Jaké mám teda
možnosti?"
"Můžete sem poslat osobu, co spáchala přestupek," (tos uhodla) "nebo
to pošleme na magistrát, nebo vás můžu sem předvolat."
(na magistrát seru, to by moje návštěva městapa přišla vniveč)
"Dobře, tak mě sem předvolejte."
"Ale to bude trvat taky klidně třičtvrtě hodiny, to vás bude asi dost
zdržovat."
"Vás taky."
"Mě ne, to je moje práce, já to můžu dělat klidně celý den." (to věřim,
že celý den, pusinko, ale za prachy, ne zadarmiko)
"Víte, já bydlím nedaleko, mně to nevadí."
...
Dohodli jsme to na pozítří v 10 dopoledne. Ještě bych podotknul, že
celou dobu byly otevřené dveře, takže jsem se stal mezi městapáky asi velmi
populární. Tohle jsem ještě nežral. Není to paradox, že na podání vysvětlení
a vyklopení portmonky je to dycky raz dva a hotovo, ale v případě, že jsem
nepřizpůsobivý, jsem předvolán? Papírek s přestupkem není předvolání k
podání vysvětlení? Máte v tom trochu hokej, kucí. Zejména přihlédnu-li
k faktu, že jsem se výslovně ptal, zda již podávám vysvětlení.
Část druhá, aneb kterak jsem se k předvolání dostavil.
V 10 zvoním na městapo s předvoláním. Slečna mi otvírá a já si připadám
jak u holiče.
"Dejte mi občanku, technický průkaz vozidla a řidičský průkaz." (na
co řidičák?? Tady jsem teda totálně selhal.) a teď to přijde.
"Chcete něco na čtení? Bude to chvíli trvat." (jasně, tisk tří stran
zabere minimálně 45 minut, jak je libo, zlatíčko)
"Nechci, děkuju. Jak dlouho vám to bude trvat, tu třičtvrtě hodinu,
jak jste říkala?"
"Pokusím se to vyřídit rychle, jak to půjde."
(kdybys nekecala)
Čekal jsem pouze 40 minut. Mezitím si mě jako cvičenou opičku chodili
prohlédnout místní mazáci a jedna korpulentní paní, bezprostředně potom,
co zavítali k slečně příslušnici do kanclu na pokec.
Nakonec jsem se dočkal, vyřídil jsem si aspoň v čekárně pár telefonů,
nakonec to uběhlo docela rychle. Byl jsem předvolán a slečna mně s křečovitým
úsměvem podávala tři papíry. Jeden s výraznou dikcí "to je poučení, to
si přečtěte, na druhém listě to podepište, že jste byl seznámen, a tady"
(na třetí straně s nadpisem Zápis o podání vysvětlení) "napište jak to
bylo, můžete to podrobněji popsat." dobrý pokus. tak já si to mám zaprotokolovat
sám. Čím víc hoven bych psal, tím lepší, ne? Jak je libo. Napsal jsem "Odepírám
vysvětlení." a podávám vše zpět se slovy, že jsem hotov.
"To je vše?"
"Ano."
"Jenom tohle? Tak ten zbytek proškrtněte, aby se tam nemohlo nic dopsat.
No nevím, když je tam toho tak málo, možná si vás z magistrátu předvolají,
když jim to nebude stačit."
Holčička pro mě udělala kopii, a s pocitem dobře promarněné práce mě
pustila do víru velkoměsta.
Z návštěvy městapa můžeme vydedukovat několik zásadních poznatků.
Zahájení zápisu dne: 11.7.2012 v 10:05 hodin, ukončení zápisu 10:45.
Celkový součet řádků dopsaných do formuláře v počítači - 6, což je přibližně
80 slov, z toho část opsaná z průkazů předvolané osoby a zbytek citace
ze zákona o obecní policii. Rychlost, jakou strážník píše na počítači,
je v průměru tedy 1 slovo na 2 minuty.
Policisté trpí tzv. roseofilii, tj. mají obsesivní sklony ve vztahu
k růžové barvě. Například v nošení růžového spodního prádla, brunátnění
v obličeji, nebo prohlížení si růžového řidičského průkazu, který příslušník
k vykonání zápisu nepotřebuje.
Na městapu můžete trávit volné chvilky, oslovuje-li vás stěna, stěna
a mříž, či zvědavé pohledy hrdinných kolemjdoucích příslušníků.
Můžete si přečíst něco hezkého z nabídky místního denního tisku, jako
je zákoník o obecní policii, bravíčko nebo černá kronika.
Nic není, jak se na první pohled zdá. Parkoviště, podání vysvětlení,
pěkná a milá příslušnice či sousloví typu Pomáhat a chránit. Ve skutečnosti
se jedná o silnici (děrkovaný panel, tráva), kde se pouze parkuje, příjemné
popovídáníčko, kráva nebeská a Vysírat a hovnit.
Nakonec ještě pár rad při spatření příslušníka, řídíte-li vozidlo:
Na kruháči zásadně po směru hodinových ručiček,na zelenou stát a rozjet
se zavřenýma očima vozidlo do plných otáček cca 5 sekund po naskočení červené,
kolem příslušníka projíždět v těsné blízkosti buď rychlostí 170 a nepřetržitě
troubit, eventuelně zastavit s otázkou: "Hej kámo, nemáš nějakej drobák
na chlast?"
22.07.2012 Enšpígl