Tentokrát se podělím o dojmy z publikace Davida Grubera, nazvané Zlatá
kniha komunikace (ZKK), respektive její čtvrtého vydání. Kniha je poměrně
komplexní a to se nejspíš projeví i na délce tohoto článku.
Na titulní stránce je vyobrazen David Gruber osobně, přičemž celý výjev
poněkud připomíná známý výjev z plakátu
Proč po knize sáhnout
Knih o mezilidské komunikaci jsou v knihkupectví celé stohy, v podstatě
jsou tam následující podmnožiny:
1. Leštěné prdy: Zpravidla zahraniční autor „uvádí známé skutečnosti
do nových souvislostí“ a za pomoci různých triků se pokouší vymlátit prázdnou
slámu.
2. Zmrdí manuály: Návody, jak používat různé triky a všechny kolem
oblafnout, tak že se podělají do kalhot a vy budete největší borec, případně
jim prodáte nějaký šmejd nebo si z nich naděláte otroky.
3. Ichtylské manuály. Grafy, nesrozumitelná schémata. Složité a nestravitelné
publikace připomínající suchopárnou učebnici. S nadlidskou námahou je lze
dočíst je do konce - a pak stejně zjistíte, že nevíte, co tam vlastně stálo.
4. Gruber.
Ojedinělými hlavními rysy knihy budiž, že je vystavěna na běžných životních
situacích a je lokalizována do prostředí Kocourkova. Pro čtenáře D-F pak
ještě, že se jedná o příručku pro boj se zmrdí armádou. Dalším významným
faktem je, že kniha má za sebou poměrně rozsáhlou evoluci podobně jako
je autor dlouhou dobu činný na poli komunikačních technik. Hned v úvodu
se totiž dočteme, že kniha měla pět dílčích knižních předchůdkyň, které
byly na trhu patnáct let, dohromady ve stotisícových nákladech. U nich
autor léta sledoval zpětnou vazbu čtenářů – a stále postupně upravoval
texty podle jejich přání a potřeb. Historické kořeny publikace spadají
někam do 80. a na začátek 90. let, kdy autor začal rozvíjet a popularizovat
komunikační techniky. Gruber má v Československu jediného knižního předchůdce
- dr.
Jiřího Tomana, což výrazně a s úctou v knize zmiňuje.
Davida Grubera jsme již
zmínili coby vizionáře, který předstoupil před nevěřící diváky socialistické
televize s pojmy „počítač“, „internet“, „e-maily“ už v polovině osmdesátých
let. Zde zmiňujeme známé záběry, které na stream.cz a youtube.com vidělo
k datu vyjití tohoto článku už téměř padesát tisíc návštěvníků. A to zdaleka
nejen kvůli luxusním pohupujícím se kozám Gruberovy asistentky. Viz zde.
Oni nemusí a oni nemusí. Je konflikt a není konflikt.
Co radí vizionář DG? Za prvé, udělá nám v tisíceru komunikačních situací
přehledno a jasno. Například pomocí dvojice jednoduchých hledisek: Jsou
situace, kdy náš protějšek musí něco udělat (je k tomu zavázán) a kdy nemusí,
jedná ze své dobré vůle. Dál jsou situace, kdy vznikl konflikt a kdy není
konflikt.
Pro případy, kdy protějšek něco musí, můžeme my důsledně požadovat.
Zde dozvíme něco praktického o asertivitě (včetně rozdílů mezi asertivitou
a zmrdí drzostí). Dozvíme se také, co si počít, když veškerá asertivita
selže.
Pro případy, kdy protějšek nemusí, což je obecně složitější případ,
se dozvíme, jak motivovat druhého k tomu, aby udělal sám to, co my chceme,
aby udělal. Zdůrazňuji „motivovat“, nikoliv zmrdsky „manipulovat“. Sice
se to zdá triviální, ale přesto to řada lidí nechápe, dokonce i na vrcholných
společenských nebo vedoucích pozicích. Přečtěte si to, i tady na D-F býváme
dost často svědky toho, jak lidé špatně zaškatulkují komunikaci a pokoušejí
se asertivně probourat do otevřených dveří.
Prezentace, konkurzy, zkoušky
V případě neexistence konfliktů se dozvíme něco o diskusi, obyčejném
„pokecání si“. Autor se zjevně našel v tématu prezentací a komunikaci u
konkurzů a zkoušek, má s tím životní zkušenost, kdy úspěšně stál na straně
studenta, pedagoga, člověka školícího… Což je opět pro čtenáře mnohem cennější
než text autorů, kteří to v praxi sami nijak špičkově neuměli, ale spíše
jen zavětřili celostátní poptávku, často vyvolanou Gruberovou osobou. Stručně,
výstižně, docela komplexně je v ZKK psáno o komunikaci v týmu a obvyklých
rolích v něm (nezaměňovat se zmrdím vykořisťováním a vykrádáním).
Manuál protizmrdí komunikace
Celých 77 stran hutného textu je věnováno komunikaci za podmínek konfliktu.
Těchto 77 stran by se dalo z knihy případně vytrhnout a použít jako manuál
protizmrdí komunikace. Zejména pak kapitola Řečnické triky a protitriky.
DG zřejmě adoptoval tezi generála Guderiana, že nejlepší protitankovou
zbraní je tank a tvrdí, že na svini se musí svinsky. Tato část knihy je
mimořádně hodnotná výstižnou a téměř zdrcující charakteristikou zmrdích
komunikačních a oblbovacích postupů. Pro lepší představu pouze heslovitě:
Mlžení. Odbíhání od tématu. Záměna existenční situace za většinovou. Záměna
příčiny a následku. Nerovné dovolávání se vzájemnosti. Užití špatné statistiky.
Ke každé z 21 uvedených zmrdích kvazikomunikačních metod uvádí Gruber jeho
Achillovu patu a protitrik. Tedy ten náš tank, co zničí nepřátelský tank.
Nikde před Gruberem jsem nenašel nic podobného.
Posuďte sami: „(Antagonistický rozpor pokynů, tedy situace, kdy zmrd
nedovede zaujmout konzistentní postoj a do své řeči zabuduje dva zcela
protichůdné závazné pokyny) … tento trik je snem všech despotů. Vymyslí
pravidla, zákony, jejichž důsledné dodržování vede ke zkáze občana. Občan
tedy porušuje. Dodržením prvního pokynu poruší druhý – a naopak. A dostává
se do zkázy oficiální cestou …. ´porušils´…“
Jak často jsme tady na to v různých podobách narazili!
Jako ukázka, zde
na svém blogu popisuje Gruber jeden trik a obranu proti němu.
Bitka a gesta
Dojde i na konflikty fyzické. Ano, v knize je návod, jak fyzicky vyřadit
protivníka z kategorie „hospodský opruz“ nebo situaci „přepadená žena v
parku“ a návodu pro ženy, jak lodičkou správně zkopat násilníka. Bez této
kapitolky by přece kniha nebyla komplexní, nemohla by si činit nárok na
podtitul „all in one“. Jsou totiž situace, kdy ani nejlépe volená slova
nepomohou.
Komunikace může být i mimoslovní, což je zpravidla čtenářsky vděčná
a i zde zábavně pojatá kapitola. Na rozdíl od jiných autorů, kteří dělají
z gest téměř svatý grál a okno do duše druhého, drží se Gruber spíše při
zdi. Že má někdo zkřížené ruce na prsou? No a? Může nesouhlasit, ale možná
je mu jen zima. I pro čtení lidských gest, mimiky, pohybů, pohledů, chování
za volantem platí grubrovské: Jen hlupák po pozorování suverénně tvrdí,
že přesně uhodl význam; moudrý člověk si nechává zadní vrátka pochybností
a pokory.
Internet budoucnosti
V poslední zhruba své pětině obsahu směřuje kniha k určitému zobecnění
v kapitole Psychovzorce®. V této kapitole se zase ukazuje, že Gruber má
své humanitní psychologické mistrovství podloženo tím, že prošel ohněm
matematiky, fyziky, technických věd. Možná proto jsou mi ty jeho texty
blízké. Říká něco v tom smyslu, že všichni máme v hlavních rysech a vlastnostech
stejný mozek, stejné touhy a antitouhy, stejné oči, uši, přesně jak o tom
zpívají Tři sestry v kultovním textu Kunratice malá ves. Práce s tím vším
podléhá určitým snadno pochopitelným algoritmům, které existují, jen je
tak docela nebereme úplně vždy v úvahu. Tyhle algoritmy zformuloval Gruber
do podoby jednoduchých vzorečků podobně jako ve fyzice pro základní školu.
Některé z nich mají i s fyzikou hodně společného, například zákon akce
a reakce skrytý do vzorce „opozice podvědomí“ nebo „psychická teorie relativity“.
Možná že názvy těch vzorců znějí příliš komplikovaně a vědecky, stejně
jako děsila diváky ČST slova modem, kilobajt, plotr a další „exotické“
pojmy v tomto klipu.
„Psychovzorec“ možná bude jednou stejně známé jako dnes slovo „internet“.
Nebo možná ne. Přečist se to vyplácí přesto. Psychovzorcem opozice podvědomí
se od doby, kdy jsem knihu přečetl, docela bavím.
Já osobně myslím, že ve skutečnosti nejde o nijak složitou ani převratnou
tématiku, jen si ji málokdo uvědomuje v příslušných souvislostech. Například
vzorec VDP, „věci se dějí z příčin“, který zní sice zcela triviálně, ale
přitom je tak často ignorován. Mít jej děti ve školních osnovách už před
pětadvaceti lety, kdy vznikl, nemuseli jsme z našich daní vydávat stamilióny
na státní maturitu. Každý (kdo by chtěl) by uměl vystihnout podstatu textu
už coby absolvent základní školy, protože text se také „odehrává z příčin“.
Podobných triviálních a přitom ignorovaných jevů jsme se na D-F také mnohokrát
dotkli.
Líbí se mi…
Co oceňuji a bylo pro mě pozitivní? Každopádně čtivost a lehkost textu.
Jako byste četli příjemnou beletrii, místy strhující. Pokud má někdo dojem,
že je to čtení hlavně pro intoše nebo vedoucí pracovníky, nebo snad dokonce
intoše na vedoucích pozicích, což je vždy pohroma, tak by se mýlil. Obsah
knihy je obrazem reálného života a reálných situací, do kterých se může
dostat stejně inženýr jako hajzlbába, to vše s jemným podtextem dění v
Kocourkově. Je to čtení pro každého, kdo komunikuje - a kdo žije nebo žil
v Česku.
Pozorný čtenář Zlaté knihy se nepochybně stane v očích zmrdů obávaným
protivníkem, protože informovaný má vždy výhodu před neinformovaným, zasvěcený
před amatérem, ozbrojený před neozbrojeným.
Oceňuji ucelenost obsahu, protože je tam vše podstatné (anebo aspoň
odkaz, kde to snadno najít). ZKK je navíc první knihou, kde kromě jmenného
a věcného rejstříku je i rejstřík situací. Výběr z tohoto rejstříku: Vysoký
percentil je sexy. Idyla z gulagu. Jak kopat muže do rozkroku. Nakrást,
vytunelovat, utéci. Vlk a vaše koza. Dále oceňuji navigační aparát v knize
a členění kapitol, díky kterému se v knize dobře hledá v případě nutnosti
vrátit se zpět, což je občas třeba.
A změnil bych…
Na obálce bych oželel dvě bubliny s názvy Unimetoda a Multimetody. Sice
není problém vyčíst z obsahu knihy (je to úplně na konci) nebo pomocí
internetu zjistit, co tím autor nazývá. Paradoxně slova Unimetoda
ani Multimetoda nejsou v abecedním rejstříku. Proto zákazníci
knihkupectví, unavení z reklamních multiminerálů a multipacků, budou asi
zpočátku přikládat těmto slovům jiný význam.
Další tématikou, která se mi zdá poměrně důležitá a které se kniha dotkla
okrajově, je správné načasování komunikace. Stane se někdy, že něco řekneme
úplně v nevhodnou chvíli, protože příjemce je duchem jinde, někdo ho „přepnul
do jiného módu“ nebo se to prostě nehodí. To bych rád četl v pátém vydání.
Do kapitoly o trikaření bych doplnil: hry s řády čísel, hry s poměrnými
a rozdílovými ukazateli a hry s operátory čísel.
Průser největší
Nejsmutnější je, že se (jak jinak u nás v Kocourkově) s tematikou knihy
pojí obrovský průser, který může mít hodnotu desítek miliard korun a který
i v naší zemi průsery přímo prošpikované ční výrazně a irituje i ty, kteří
si už zvykli, že možné je úplně všechno.
Gruberovo zpracování komunikačních témat je v řadě pasáží je původní.
Nejedná se o ten přístup, který je v oblasti soft-skills v Kocourkově běžný,
kdy si ambiciózní jedinec „vyrobí show“ z dovedně sestavených fragmentů
cizích myšlenek. Gruber postupem času vyvinul něco jako vlastní obor se
všemi jeho atributy. Přednášel, setkával se s lidmi, někdy ve významném
postavení, jindy se studenty vysokých škol (z nichž někteří poté dosáhli
významného postavení) a zajímal se o jejich problémy a potřeby. Shromáždil
a do srozumitelné formy převedl významné know-how. Bohužel, vzhledem ke
stavu ochrany duševního vlastnictví a právního prostředí celkově, jsme
u nás svědky bezbřehého nekvalitního parazitního napodobování grubrovských
témat, které u veřejnosti kazí dojem o komunikačních knihách a kurzech
jako celku.
Představme si skutečný extrém, o kterém dopředu víme, že nenastane.
Je to trochu mimo obsah knihy, vím, že článek je už dlouhý dost na to,
aby nemohl být ještě delší. Gruber učí lidi racionálně číst, za peníze
to naučí každého, kdo bude mít zájem. Představme si, že by například Gruber
učil české děti racionálně číst. Narážím na ten známý problém, kdy děti
sice umějí číst, klidně si ho i zapamatují a zopakují ho, ale nevědí přesně,
co je v čteném textu důležité. Nemyslím tím, že by běhal od školy ke škole,
ale prodal státu metodu,
jak toho dosáhnout. Gruber má zboží, na straně státu existuje poptávka
(aspoň teoreticky, prakticky se spíš státu hodí, že jsou občané blbí),
došlo by k transakci. Rozdíl potom mínus předtím, součin (velkého) počtu
hlav a (nezanedbatelného) nárůstu schopností na hlavu, by představoval
obrovskou hodnotu. Tuto hodnotu je možné kdykoli vyzvednout. Bylo to možné
i doposud a to je ten průser. Ten člověk je tady, z našeho prostředí, ví,
jak to funguje. Obávám se však, že se oficiální místa vydají cestou vynalézání
vynalezeného a importu „zahraničních zkušeností“ za obrovské sumy peněz,
aby po nějaké době zjistila, že je zase na začátku.
Kde knihu opatřit
Zlatá kniha komunikace je nyní dostupná ve svém čtvrtém vydání, přičemž
jednotlivá vydání jsou co do počtu stran i ceny přibližně stejná, zatímco
jejich obsah prochází inovacemi. David Gruber se nyní pustil do vydávání
některých knih elektronicky. Tento titul však mezi elektronickými zatím
není, takže ZKK je možné získat v klasické formě v knihkupectvích, v e-shopech
nebo nejrychleji, nejjednodušeji a navíc s autorovým osobním věnováním
přímo v Gruberově e-shopu zde.
Bonus
Článek může mít pokračování, dokonce pokračování hodnotnější než první
díl, což se moc často nestává. Zda ho bude mít a jaké bude, záleží především
na čtenářích, resp. jejich příspěvcích v diskusi. Zhruba za týden seberu
nejzajímavější ohlasy, dotazy a kritiku z diskuse a obrátím se s nimi na
Grubera samotného. Sice s ním nemám žádnou dohodu a nemusí mi odpovědět,
ale myslím, že tak učiní, třebaže ne hned. Vím jak na něj, četl jsem přece
jeho knihu :). Nakonec nejsme v konfliktu a tak je to především
otázka motivace...
06.06.2011 D-FENS