Aktualizováno 21.9. Dominika Floriana Brunnera a Michala Velíška spojuje stejný osud. Zastali se bližního a stálo je to život. Stalo se tak na železniční zastávce Solln poblíž bavorského Mnichova dne 12. září kolem šesté hodiny večerní. Pan Brunner, padesátiletý ředitel cihlářské společnosti ERLUS z města Neufahrn, nastoupil do příměstského vlaku S-Bahn...
V zastávce Donnersbergerbrücke (pět stanic před osudnou zastávkou Solln) přistoupili do vlaku dva chlapci a dvě dívky ve věku mezi třinácti a patnácti lety, které pronásledovali dva výrostci, sedmnáctiletý Sebastian a osmnáctiletý Markus, kteří po nich dosti nevybíravým způsobem požadovali částku ve výši 15 euro, za níž se mohli patrně vykoupit z jejich šikany (český trestní zákon podobné jednání kvalifikuje jako vydírání). Padesátiletý Brunner se mladých lidí ve vlaku zastal, zavolal mobilním telefonem policii a v zastávce Solln spolu s nimi vystoupil a byl dvěma agresory na nástupišti napaden. Jednoho z nich srazil k zemi dobře mířeným úderem, nicméně proti dvěma útočníkům, kteří proti němu použili klíče a pevné boty neměl šanci. Byl též sražen k zemi a inkasoval dvaadvacet kopanců do hrudníku a také do obličeje. Za pár desítek vteřin na zastávku dorazila policie, před kterou začali oba mladíci utíkat a ukryli se v křoví v sousedství železniční zastávky, později však byli vypátráni a zatčeni. Oba již mají záznamy v trestním rejstříku. Nikdo z dalších lidí, kteří se v daný okamžik vyskytovali na nástupišti, panu Brunnerovi nepomohl. Pan Brunner byl odvezen do blízké nemocnice, kde kolem 18:30 umírá.

Tolik k samotné události. Co se stalo pak, to je další věc. Politici a veřejnost považují pana Brunnera za hrdinu. Policie má na věc poněkud jiný názor, kupříkladu mluvčí düsseldorfské policie Andre Hartwich tvrdí, že občané by v takových případech měli pouze volat z bezpečné vzdálenosti policii a dále se do věcí nemíchat, protože pomáhat a chránit je přece věcí policie a takhle to dopadá, když se jí do toho pletou civilisté (sice to přesně takhle neřekl, ale podtext je právě tento). O tom, jak policie umí pomáhat a chránit, jsme se také mohli přesvědčit nedávno ve Stodůlkách, kde byl při zatýkání neozbrojeného pachatele zastřelen jak pachatel, tak také jeden z policistů.
Věc se ovšem má tak, že ať už si myslíme, že pan Brunner byl hrdina, nebo jsme toho názoru, že se do toho neměl plést, herr Brunner ist tot. A jako mrtvý z toho, že mu teď budou udělena vysoká bavorská i spolková vyznamenání, nebude mít vůbec nic. Ostatně jeho rodině udělení nějakých vyznamenání také příliš nepomůže.
Můžeme se nyní ptát, proč musel pan Brunner zemřít kvůli patnácti eurům. Co jsou příčiny. Měli snad ti dva zločinci těžké dětství? Aber kwatsch! Za smrtí pana Brunnera stojí příčina jiná. Je jí úchylný evropský pacifismus, výchova ovčanů v EU a trestání slušných lidí, kteří se účinně brání gaunerům. Je to výsledek politiky, která tvrdí, že život je nedotknutelný a že na něj má přece každý právo. Ale pokud na něj má každý právo, má na něj právo i pan Brunner. Je docela dost možné, že by mu někdo na zastávce pomohl, kdyby neměl strach, že pachatele nepřemůže a proto se do incidentu, vyjma francouzského turisty, který ovšem stál na jiném nástupišti a díky jinému přijíždějícímu vlaku nemohl k místu incidentu včas doběhnout, nepletli. Takové jednání známe ostatně i u nás.
Ale představme si jinou variantu. Představme si, že pan Brunner měl jednu ruku dlouhou. Je obrovská pravděpodobnost, že již jen samotné vytažení střelné zbraně z pouzdra mohlo útok ukončit. Pokud ne, mohli místo pana Brunnera umírat svinskou smrtí podřadných dva subhumánní gauneři. Pochopitelně, v takovém případě bychom četli jiné novinové titulky a dnes by pan Brunner nebyl hrdina, ale vrah ve vyšetřovací vazbě, stejně jako olomoucký taxíkář Pavel. Tento případ je příkladem, že i útok beze zbraně může být útokem smrtícím, stejně jako loňský útok na zpěváka Sahulu v Jílovém u Prahy a že proti potenciálně smrtícímu útoku je na místě co nejúčinnější sebeobrana, včetně sebeobrany se střelnou zbraní. Německé zákony, regulující legální držení střelných zbraní, jsou však nesmyslně přísné a je možné, že i právě proto neměl zbraň jak pan Brunner, tak ani nikdo z dalších lidí, kteří v daný okamžik na nástupišti byli a proto musel pan Brunner tento útok zaplatit životem. Proto musel zaplatit životem i Sahula a proto musel zaplatit životem i Velíšek. Stačil jediný další odvážný a ozbrojený člověk. A mohl to být i cizinec, kdyby ovšem nebylo pro cizince naprosto nemožné nosit v Německu legálně střelnou zbraň. I díky tomu budou ještě další mrtví Brunnerové a další mrtví Sahulové. Od toho, aby pomáhala a chránila, je tu přece policie a žádný prašivý civil by se jí do toho neměl plést, i když občas pomůže do hrobu nejen těm, kterým má pomáhat a které má chránit, ale i svým vlastním lidem. Chcete kvůli její neschopnosti skončit na hřbitově také?
www.bild.de/BILD/news/2009/09/18/s-bahn-schlaeger-solln-muenchen/musik-therapie-kuschel-seminare-fuer-moerder-von-dominik-brunner.html
www.bild.de/BILD/news/2009/09/18/s-bahn-held-dominik-brunner/heute-beerdigung-ergoldsbach-friedhof.html
Aktualizace z 21.9., 23:20 V Praze se podle všeho dnes stalo cosi podobného. Řidič autobusu MHD napomenul opilého cestujícího, kouřícího ve vozidle, pročež byl cestujícím napaden a krátce po napadení zemřel. Zatím nelze určit, zda smrt byla způsobena přímo úderem, nebo zda se jednalo o nepřímý následek. Každopádně máme zda dalšího mrtvého následkem brutálního útoku. Dalšího člověka, který mohl žít, kdyby se byl schopen účinně bránit.