Komentáře ke článku: Vzpomínky na železnou oponu (ze dne 28.12.2007, autor článku: CzechDave)
Přidat nový komentář
|
Dave, taky jsem si nyvě zavzpomínal - i když tehdy už jsem měl dávno po vojně. Pěkná vzpomínka.
Problém je jenom v tom, že nám to doopravdy nikdo z mladších neuvěří...
|
|
pro ty co rádi ty technické záležitosti http://www.iron-curtain.info/
|
|
Inu, co by tomu nikdo nevěřil...:-))
Tatík pracoval v ŽOS České Velenice též, dokonce i můj děd a strýc. V Nakolickém rybníce jsem se učil plavat a do Nových Hradů chodil do školy - a to ještě v době, kdy tam na Základní škole Dukelských hrdinů zářila rudá hvězda, jejíž vybledlá stopa je tam dodnes.
Doba zajímavá. Na pohraničníky na Fišerkách vzpomínám se slzou v oku, jako kluka mě tam nechali střílet slepýma ze samopalu a malorážkou a dětství jsem v tom kraji švestek prožil krásné...ovšem, k převratu došlo když jsem základní školu končil. Takže vzpomínky spíše mlhavé, i když - hezké...zřejmě dáno tím, že jsem to nezažil jako dospělý... ;-)
|
|
Víc takových článků!
Zdá se, že KSČM ztrácí trpělivost. Už nechce čekat až vymřou pamětníci a (ne)popírání komunistických zločinů se stane pouze otázkou zpochybňované politické korektnosti.
Bolševiky jsem měl tu čest zažít jen jako školák. Ale neznamená to, že bych si těch sviňstev pamatoval málo. Bolševický teror (= zastrašování) se týkal i dětí. A nebylo to podvádění v kuličkách, na které se po letech nevzpomíná vůbec nebo jen se smíchem!
|
|
Ten clanek jsem preletel jednim dechem a oznamkoval za jedna. Autora musim pochvalit, je to ctive a zajimave a mel by vydat knihu popisujici mladi, pokud by dokazal udrzet latku, kterou nasadil, ja bych si ji koupil a precetl.
K prispevku vyse: Neverte tomu, ze "mladym" to nevysvetlite. Stejne tak to nevysvetlite lidem starsim, nebo stredniho veku, paklize vam nebudou chtit naslouchat. Bydlim v dome s osadkou dobre poloviny duchodoveho veku a verte mi, ze ac pametnici te doby, tak krivdy a zlociny ktere mate na mysli byste jim nevysvetlil.
Nejde o vek, ale pouze o ochotu dane informace prijmout, at uz naslouchanim pametnikum, studiem historie nebo vlastnim prozitkem.
|
|
|
To je přesný příklad mojí babičky. Můžete říkat co chcete, ale imperialisti jsou svině a Stalin byl ideální člověk. Dělnická oběť propagandy. Můžu jí to vyčítat?
Když si představím svoji naivní důvěřivou osobu za dob komunismu... byl bych straník skálopevně věřící ve svoji dokonalou stranu... Ještě že žiju teď a mám Dfens;)
|
|
|
|
O prorážení závor:
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10095467107-pribehy-zelezne-opony/406235100221029- 09.10.2006-22:05-pancir-proti-zavoram.html?from=0
|
|
Kdyz zelezna opona padla, byly mi tri roky. Nepamatuji si nic konkretniho, jen vylet do berlina nekdy na jare a to, jak jsem rozdrbaval jednu betonovou zed.
Obcas si na motorce vyjedu na uplny jih Moravy a pozoruji ty rady betonovych jehlanu, vyskladanych okolo silnic a ohranicujicich dnes jiz leda parkoviste, uvedomuji si jake nehorazne stesti mam.
Cim vic takovych to clanku a cim vic vzpominek na minulost, tim lip.
Kdo zapomene na minulost, odsoudi se k tomu, aby si ji prozil znovu.
|
|
Moc hezky napsané, jsme jenom o tři roky starší a u hranic jsme nebydlel, ale některé vzpomínky zůstávají. Třeba ta, když babička vyprávěla, jak přišli soudruzi, odvedli všechny koně a dobytek ze statku, jednoho koně zastřelili, jen tak, prý pro výstrahu a dědu následně zavřeli. Protože bývalému donašeči němců a tehdy členovi Národního výboru připomněl jeho "zásluhy" za války. Vždy se při tom rozbrečela ...
|
|
Je to velmi dobrý článek, přečetl jsem si ho moc rád (málem mi kvůli tomu ujel vlak).
Jinak souhlasím s názorem o něco výš, že schopnost přijmout realitu v historii absolutně nesouvisí s věkem.
Na jedné straně jsou tu lidé ve věku 28 a 82 let, kteří by i dnes dali za Lenina a Stalina život a na druhé straně tu jsou jejich vrstevníci, kteří považují celou historii za sled spiknutí v posledních 2000 až 3000 letech.
Jenom namátkou zmíním pár pojmů: vyvolání WW1 a WW2 a dalších válečných konfliktů, ilumináti, Leninova cesta do Ruska, Katyň, Hilsner a Drayfus, Gliwitz, šoa, pakt Molotov-Ribbentrop, Pearl Harbour, 11/09, atd. atd.).
|
|
Opravdu vynikající, čtivé, poutavé. Klidně bych si dal nášup:-)
|
|
|
Nášup asi nebude, neboť Velenice pro mne - coby milovníka železnice už odmalička - byly hlavně vlakovým rájem. Ledaže bych napsal nějaké vzpomínky hlavně ze svých dětských toulek podél kolejí, ale obávám se, že železná opona by se v nich vyskytovala jen minimálně. Skoro všichni ve městě měli režijku ČSD díky zaměstnání v ŽOS, takže autobusy ČSAD měly dost hubené výdělky, moc do města nezajížděly a skoro všechny vzdálenější pojížďky se řešily vlakem. Ve vlaku jsem už jako batole trávil každou volnou chvíli. Díky mojí v článku zmíněné ústecké tetičce - nadšené turistce - jsem taky vlakem procestoval celou ČSSR. Pro mne to vždycky byly nádherné zážitky a řekl bych, že právě tady leží počátky mé skutečné lásky k vlakům; každý výlet totiž znamenal nové a nádherné dobrodružství a vždy u toho byl vlak. Dodneška, když vidím nějaký dálkový expres, slyším, jak mne volají dálky. Naštěstí se někdy mohu vydat za jejich hlasem a toulat se tam, kam vedou koleje...
Také za to mohl odstavný ranžír za ŽOS-kou, který býval tehdy plný lokomotiv a vagonů a nás prcky lákal jak med vosy. Občas tam bývaly k vidění exotické kousky železniční techniky (či spíše exotické ruiny; měl jsem tak možnost prozkoumat třeba zbytky proslulého vlaku ministra národní obrany Alexeje Čepičky, později vládního železničního speciálu, postaveném na základě motorové jednotky GANZ M 495.1, kterýžto typ byl krátce nasazován i na Vindobonu, než se jeho atypický tříosý hnací a stále vykolejující podvozek postaral o stažení tohoto typu z provozu a jeho nahrazením řadou M 498). Ale to jsem odbočil - chtěl jsem jen říci, že pro mne bylo mnohem důležitější pozorovat, co se děje na kolejích v a kolem Velenic, než nějaké ostnaté dráty. Snad stojí za zmínku, že na rakouské straně vedla hned vedle Lužnice úzkokolejka, na kterou bylo vidět z oken naší základky. Taky byla výuka pravidelně v létě nedobrovolně přerušována, protože společnost Waldviertler Schmallspursbahn na trať vypouštěla své nádherné historické soupravy a to znamenalo ve třídě vždy pozdvižení. "Jé, podívejte, v Rakousku jede vláček" byla věta, které se učitelé báli asi nejvíce. Děcka se nahrnula vždy k oknům a chvíli trvalo, než se zase navrátily do lavic a výuka mohla pokračovat. Dnes bych to označil jako typický kontrast té doby: v popředí vysoký, trojřadý a zachmuřený ostnatý plot se špaky, za ním pusté území nikoho a Lužnice a hned na jejím druhém břehu pufal barevný vláček jako z dětského snu. Jen málokdo z nás chápal, proč se k němu nesmí podívat zblízka...
|
|
Ja se pridam, mel jsem dedu hajneho v hajence v hranicnim pasmu a jezdil tam na prazdniny. Dodnes si pamatuji, jak nas babicka zatahla kamsi na ostruziny a ukazovala: Vidite, tam, tam kousek to uz je Rakousko. Skoda, ze se nedozila Shengenu.
...
Ja si to vychutnavam uz nekolik let brazdic na kole ceskorakouskou hranici, opravdu hranici, tj ty patniky, ci drevene tyce a delavam krok vlevo ci vpravo a nelegalne tim prekracujic statni hranici, asi uchylka z detstvi...
...
Pamatuje nekdo i vlak na Valtice, jak projizdel dratenym tunelem, pac trat se nebezpecne priblizila k hranici? No rekl, bych, zue jsem zpet v Rakousku Uhersku:-)
|
|
Život byl tak poetický a báječný - když byl člověk dítětem...pohraničníci měli krásné pejsky, policajti pěkné lesklé knoflíky a plácačky, Pribiňák byl největší orgasmus pod sluncem...kdepak to asi je...fuč. Když jsem ve škole vyprávěl zážitek, jak jsme s tatíkem zabloudili a v noci se vraceli od Balatonu podél jihočesko - rakouské hranice a přišlo mi divné, že ty betonové sloupy s ostnatými dráty, na konci ohnuté do tvaru J vzhůru nohama, jsou vytočeny směrem k nám, tedy dovnitř a že nás teda jako nechrání proti těm kapitalistům, ale že asi abysme jako neutekli...tak hned maminka naklusala na pohovor s paní ředitelkou. "Naštěstí" byla maminka ještě zapálenější a ještě angažovanější komunistka než pí.ředitelka a tak jsem opět obdržel z chování za jedna...Také se mi líbilo, jak na ty ostnaté dráty svítil měsíc v úplňku - počátek mé vášně pro surrealisty.Také si vzpomínám, že tenkrát pejsci kakali, zatímco dnes ty mrchy serou a špiní trávník před barákem. Je bezva bejt velkej a dospělej. Věci přestávají být opojné, omamné, úchvatné, nekonečné, fakt vobrofský vogo a stávají se normálními, standartními, méně či více lukrativními, více či méně dostupnými nebo na píču. A to se mi jeví dost na pí...u.
Jinak Vámi popisovaný kraj je i mé milované místo. V Chlumu u Třeboně sídlí část mé rodiny a od dětství tam jezdím až doteď. Pokaždé se tam odtud vracím jako znovuzrozený. Je fajn, že někde ještě trochu stojí čas a že není všude tak úplně lukrativno...
|
|
jezdil jsem za minulého režimu za bráchou na jih.
Vesnice je kousíček od lipna, ke státní hranici je to několik kilometrů, což ovšem nebránilo místním zamindrákovaným bedlivě střežit výdobytky socialismu.
I stalo se jednoho krásného jihočeského dne, že jsme s bratrem více popili a s veselou náladou se v noci vrátili.
Na tom by nebylo nic protisocialistického (podezřívám dokonce komouše, že záměrně nechávali národ utápět v alkoholu), kdyby ovšem bratr nebyl přeci jen více omámen místním samoserem tak, že mu k dokonalé koordinaci dost chybělo. To zapřičinilo, že rozsvítit v příbytku byla strašná sranda a tak to tam blikalo jako na diskotéce.
To ale pár tisíc metrů od železné opony není jen tak a bystrý pomocník pomocné stráže, či jak se ti zmrdi jmenovali, nahlásil svým velitelům, že kdosi "dává signály do rakouska".
Netrvalo dlouho a ocitli jsme se na bengárně, kde jsme strávili několik, ne právě radostných, hodin...
|
|
|
Si ještě vzpomínám na ty doby, kdy u nás hrála Svobodná Evropa, ale když jsem jako kluk otevřel okno, tak se rádio rychle vypínalo a koukalo se z okna, esli to neslyšela komunistická učitelka co bydlela o patro nahoře, případně nějaký další komouš kolem. A to nemluvim o těch udáních, co chodily, když jsme stavěli barák.
Nebo když si ta komunistická svině, co učila občanskou nauku, zavolala otce (co mu komouši sebrali firmu), že zlehčuju její výklad při hodině, nebo tak nějak. Hanba.
|
|
moje dítka jezděj na splávek (tehdy střelnice) a pruděj táborníky na tokáništi :-) a ta Dračice je fakt bezvadná
|
|
Výbornej článek. Takovej se na dfensu hned tak nevidí
|
|
Ve Velenicích se narodili moje babička a děda z maminčiny strany. Občas jsme tam z Prahy jezdili za máminým strejdou a tetou, a tak si pamatuji tu kontrolu před Velenicemi, kdy dokonce i strejdovi pohraničníci volali, jestli skutečně jedeme k nim. V létě 85 jsme tam s bráchou strávili 3 týdny v kuse, jelikož v Praze byla Spartakiáda a v naší škole spali cvičenci. Tak pamatuji, že tam ty dráty byly fakt všude. Ale mám vzpomínky i na předchozí léta, kdy jsme tam prolézali spoustu vyřazených parních lokomotiv, apod...
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Vzpomínky na železnou oponu
|