Dlouho jsem se bránil tomu, abych cpal na libovolný (nebo dokonce na
tento) server věci, které musí být dle mého názoru jasné každému, kdo má
IQ větší než osmdesát. Nicméně – k mému nemilému překvapení – jsem mj. díky
ksichtoknize zjistil, že řada mých přátel vnímá situaci nějak divně a jsou
ochotni přebírat z médií a NGO sebevětší idiocie.
Poslední kapkou do poháru
pak bylo tohle debilní
video, které za peníze svých spoluobčanů natočili svazáci z iniciativy
Rekonstrukce státu. Navzdor jeho dech beroucí naivitě a stupiditě ho totiž
řada přátel, kterých si vážím a považuji je za inteligentní lidi, propagovala
jako „regulérně chytré“. A to už si pár řádků zaslouží.
Začněme přitom takříkajíc „od Adama“ – co to vlastně korupce je? Jakkoliv
jde o zdánlivě naprosto nesmyslnou otázku ohledně naprosto triviální věci,
začíná to vypadat, že odpověď spoustu lidí prostě nezná, nebo nechce znát.
Minimálně ti sluníčkoví aktivisté z výše zmíněného videa takový dojem v člověku
alespoň budí.
Tedy: Korupce je poskytování neoprávněné výhody za úplatu formou finanční
hotovosti, nebo protislužby.
Abych něco takového mohl přitom poskytovat, musím nejprve takovou možností
disponovat. Nebo alespoň musím umět vzbudit takový dojem.
Oblíbené urban legends hovoří například o „profesorkách“ a úřednicích
studijních referátů, které před přijímacími zkouškami na vysokou školu
obdržely úplatky od rodičů studia chtivých maturantů s tím, že jejich potomkovi
„zatlačí“. Následně nehnuly ani prstem, a když se takový študios díky vlastním
schopnostem dostal na vysněnou almu mater, peníze si nechaly. Když ne,
tak je vrátily s omluvou, že dělaly vše, co bylo v jejich silách.
Ale to je spíše výjimka. Daleko častější je jiný příklad (pro později
narozené uvádím, že velmi neakademický): Centrální plánovací komise prostřednictvím
byrokratického aparátu vedoucímu prodejny Ovoce Zelenina nařídila každý
den prodat n mandarinek. Tržní poptávka je však výrazně vyšší a on by –
kdyby mu to stav zásob a legislativa umožnily – prodal klidně n+2n mandarinek,
někdy i víc. Je tedy jasné, že se na všechny zákazníky, toužící po mandarinkách,
nedostane. Co s tím?
Státní aparát proto vedoucímu nařídí, aby prodal všechny mandarinky
za jednotnou, pevně stanovenou cenu systémem „kdo dřív přijde, ten dřív
mele“ a po jejich rozprodání napsal na tabuli „Mandarinky nejsou“. On se
na něco takového ovšem vyignoruje a rozdělí množství mandarinek na dvě
poloviny. Jednu prodá předepsaným způsobem, a druhou schová pod pult. Část
jich prodá svým přátelům a známým za normální cenu s tím, že od nich bude
čerpat nějaké úsluhy zase on (například mu přijde opravář z OPBH v den, kdy
je objednán, a ne za tři měsíce jako normálně), část prodá o 10, 20 a 50%
dráže v závislosti na tom, jak mandarinek ubývá. Rozdílem mezi normální
a zvýšenou cenou pak vzniká úplatek a pan vedoucí si tak může při oficiálním
platu 1.500 Kč zakoupit v n.p. Mototechna automobil
Chrysler za 150.000 Kč. Může tak však učinit o něco později, než by
se díky prostému výpočtu zdálo, protože část ze svého zisku, např. 10%,
zase musí odevzdávat svému nadřízenému, aby ho kryl, ten zase svému a tak
dále… Celý podnikatelský projekt přitom skončil 17. 11. 1989, kdy bylo
najednou na trhu tolik mandarinek, že nikoho ani nenapadlo kupovat je pod
pultem.
Jev, který jsme si popsali, se přitom nazývá „korupční prostor“. V tomto
případě je pak vnější tlak, popsatelný větou „nebuď svině a schovej mi
pár mandarinek“ natolik silný, že by se do korupce zapojil časem i světec.
Nebo by se nešťastník na místě vedoucího zbláznil.
Korupční prostor přitom nemusí nutně ukazovat na mizerný systém. Například
umělecká škola má 10.000 uchazečů, a přijímá 50. Máme tedy obrovský převis
poptávky nad nabídkou. I kdyby měla taková škola neomezený rozpočet a mohla
teoreticky nechat vystudovat všechny zájemce, VŽDY si nějaké standardy
uchovat musí, jinak by tam Leo
Beránek vystudoval zpěv a absolvoval tvůrčí dílnu poezie. A to by samozřejmě
nezkousla ani FAMU, kterou jinak vystuduje doslova kde
kdo. Na rozdíl od technických oborů přitom tyto standardy nejsou nastavitelné
100% objektivně a často se pohybujeme v rovině líbí- nelíbí. A to je prostor
pro korupci jako vyšitý, který je prakticky neodstranitelný.
90% korupčních prostor však odstranitelných je a existují-li, svědčí
to o mizerném systému. Pojďme třeba zrušit povinnou technickou kontrolu
silničních vozidel. Trh by něco takového bez problémů akceptoval – nemáš
STK, zvýšíme ti povinné ručení o 100% a nepojistíme ti náklad. Po pár bouračkách,
zaviněných zejména debilním tuzingem, by se situace rychle srovnala a žilo
by se o něco lépe, než dnes (jakkoliv třeba technici na STK by asi měli
jiný názor.) Politik, který by se o něčem takovém jen zmínil, by byl ovšem
za naprostého sociopata, vraha malých dětí a matek s kočárky a byl by defenestrován.
A tak navzdory kamerám a dalším korupční systém maže a jede nadále a
vohnoutí
flotila nadále nerušeně brázdí naše silnice. BTW: Vysvětlete mi někdo,
proč je pro část našich spoluobčanů úplatek Janouškovi fuj a úplatek na
STK O. K. Už se v tom ztrácím
Situace ohledně korupčních prostor je pak přitom právě opačná – namísto
toho, aby se rušily ty stávající, se nadále otevírají nové. Úžasný korupční
prostor byl třeba v oblasti fondů EU (situace, kdy napíšete papír a dostanete
milion, si o něco podobného doslova koleduje), budou to energetické štítky,
komplikuje se stavební zákon, též dopravní policisté dostanou
svoje a tak dále. Viděno touto optikou, je ono mediální tažení proti
korupci honěním psa za vlastním ocasem.
Tolik tedy k tomu, co korupce je. Nyní pár slov o tom, co naopak korupce
není. Paradoxně to, co kreslí ve videu „Rekonstrukce státu“ exposlanec
ODA Oldřich Kužílek s tím, že to korupce je. Tedy stav, kdy „kmotr“ (BTW:
Taky už jste na to slovo alergičtí?) uplatí politiky, aby přes úředníky
zadaly zakázky kmotrovým firmám. To prosím není korupce, ale zpronevěra,
pane Kužílek. Tedy situace, kdy si management různými triky přivlastní
prostředky jím spravovaného subjektu. Pokud chcete, můžete používat i výraz
„tunelování“.
Pan Kužílek to má přitom ještě ke všemu blbě. Nejedná se o trojúhelník,
ale o kruh, jehož tvoří ti zmiňovaní „kmotři“ jen část. Funguje následovně:
Politická strana S dosadí svoje lidi na základě voleb do dozorčích orgánů
subjektu F. Ti lidé pak peníze, které díky své práci pro F získají, vrací
zase zpět straně S. Ta za ně jednak udržuje aparát, jednak platí nejrůznějším
agenturám za bombastické volební kampaně, kdy je republika zohyzděná billboardy
s ovarovými ksichty. Jelikož mají agentury vysokou přidanou hodnotu, část
peněz zase často vrací stranám a ty pak končí na soukromých kontech.
Dojit F se přitom dá v zásadě dvěma způsoby. Buď přímo formou procenta
z platu člena správní rady (bývá to 50 a víc) do stranické pokladny, nebo
vyváděním prostředků z firmy prostřednictvím zakázek, poskytovaných obvykle
opět v měkkých oborech s vysokou přidanou hodnotou (IT, reklama) firmami
s nejasnou vlastnickou strukturou. Jejich skuteční majitelé či manažeři
– mezi které pak patří i tolik proklínaní „kmotři“, pak zase velkou část
zisku vracejí politickým stranám. (Mimochodem – boj Nečas x kmotři je pouze
o vlivu v těchto strukturách). Do toho tu máme celou řadu konzultantů, lobbistů,
politických podnikatelů a spol., kteří se v systému pohybují a přesměrovávají
penězovody a lidi do funkcí.
Lze říci, že se jedná o léty k dokonalosti vyladěné rozkrádání státního
rozpočtu velkou skupinou vyžírků. Korupce v klasickém slova smyslu to, jakkoliv
mezi dotyčnými létá množství černých peněz, opravdu není.
Jedná se o daleko hlubší problém, který je prorostlý celou společností,
než jsme si často ochotni připustit. Není náhodou, že se tento systém etabloval
teprve koncem 90 let a kníže Pavel z Hluboké například v (řečeno se zmr.
Hanákem) „temných devadesátých letech“ čekal na příležitost coby předseda
JZD.
Ve zkratce jde o to, že si občané ve většině přejí silný stát, jehož
(z principu špatně kontrolovatelným) rozpočtem prochází cca 40% HDP. Takový
rozpočet pak přitahuje tuneláře, bez ohledu na zákony…
A to je prozatím konec. Příště si – pokud budu mít náladu - řekneme
něco o tom, proč sedí MUDr. PazDrath, podíváme se na právní rámec korupce
a rozebereme si ty geniální zákony, co navrhují svazáci z Rekonstrukce
státu.
03.06.2013 Shackall