Technická poznámka hned pro začátek: Následující povídání je docela
dlouhé, možná až zbytečně, ale mně těch přebytečných pasáží bylo líto,
když už jsem je napsal.
Komu se nebude chtít číst můj výplod celý, ten
může jen zrychleně projít jednak pasáže číslované, jednak pasáže psané
tučně, a jejich přilehlé okolí (doporučuji aspoň celý odstavec, při
mém stylu psaní je to pro pochopení smyslu docela akorát). Informační hodnota
článku tím (snad) zásadně neutrpí.
Varování by vlastně mělo následovat ještě po úvodním varování a technické
poznámce, která je taky tak trochu varování. O co se jedná: tento článek
není vtipný, úderný, roztomilý ani zábavný. Zasáhne zřejmě relativně nepočetnou
část čtenářské obce, a i ty, jež zasáhne, patrně nijak extra nenadchne.
Těmi „některými“, na tomto webu doufám koncentrovanějšími, než v běžné
populaci (udává se ani ne 4 %- ne, sire Eltone, teď fakt nemyslím Vaše
ctěné souputníky) jsou držitelé palných zbraní všeho druhu, účelu a
využití.
Proč? Protože „Právo držet a nosit zbraň“, jak to výstižně nazývají
Američani, v České republice už tak dost problematické, je v současné době,
ač to zní na první pohled neuvěřitelně, v docela značném ohrožení,
a to z docela nečekaného směru. Samozřejmě se tak nepřekvapivě děje bez
nejmenší pozornosti médií, a, což mě osobně zarazilo až znepokojilo, zřejmě
i bez pozornosti LEX, o. s., v současné
době asi jediného subjektu v ČR, který je schopen se účinně zastat práv
střelců proti tupé mase, která s lahváčem v ruce nadšeně zhltne všech deset
dnešních článků typu „Na Střední hnojárně v Prdelíně nad Zvratkou se už
zase střílelo. Bacha na legálně držené zbraně, je to svinstvo!“, načež
si krkne, až tím přepne televizi zpátky na fotbal a se slovy „Já furt řikám,
čím víc zbraní, tím víc mrtvejch! Násilí je hnus“ otevře manželce o čelo
další pivo. Na tomto místě bych ještě rád zdůraznil, že v LEXu (zatím)
nejsem a nevím, jestli se touto problematikou dávno nezabývají, aniž by
chtěli, aby o tom veřejnost věděla. Každopádně na jejich stránkách jsem
nenašel nic, co by tomu nasvědčovalo.
A teď přichází ta fakt nudná část, totiž o co se prakticky jedná:
S největší pravděpodobností dne 15. 11. 2009 předložilo Ministerstvo
průmyslu a obchodu Úřadu vlády k projednání kromě obvyklé hromady sraček
rovněž hovno z nejnebezpečnějších: Návrh zákona, kterým se mění zákon č.
156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických
předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu
(zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona
č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů,
ve znění pozdějších předpisů. Kdo mě podezíráte, že jsem při psaní hulil
nějaký svinstvo, vězte, že ta méně srozumitelná polovina tohoto odstavce
je bez úprav zkopírovaná ze stránek Ministerstva průmyslu a obchodu, je
tedy zřejmé, že někdo skutečně něco hulil, suspektně to bylo ubalený ze
starých prováděcích předpisů, ale já jsem to nebyl, což je o to smutnější,
protože u mě doma by to nikomu nevadilo. Kdo se chcete přesvědčit na vlastní
oči, vzdor riziku, že je pak budete sbírat z klávesnice, tady je link,
který mmj. potvrzuje, že jsem si to fakt nevymyslel, v což jsem po těch
třech flaškách zelený tak trochu doufal, protože by to byla ta zdaleka
nejlepší alternativa. Případně si to můžete sami vyhledat na serveru eklep,
číslo OVA 1319/09. Získáte několik dokumentů. Jeden z nich je návrh
novely zákona o zbraních a střelivu, kde by přibyl tento paragraf:
„§ 8a
(1) Technická kontrola stanovených střelných zbraní je postup,
při kterém se ověřuje a dokládá označením každé stanovené střelné zbraně
zkušební značkou, že stanovené střelné zbraně splňují stanovené technické
požadavky, pokud není dále stanoveno jinak. Podrobnosti o postupu úřadu
při technické kontrole stanovených střelných zbraní stanoví ministerstvo
vyhláškou.
(2) Technickou kontrolu úřad provádí u všech stanovených
střelných zbraní, které již byly kusově ověřeny, a to ve lhůtách
a) 10 let pro krátké střelné zbraně kulové (pistole, revolvery
apod.),
b) 15 let pro střelné zbraně brokové a kombinované,
c) 20 let pro dlouhé střelné zbraně kulové
od roku posledního ověřování nebo od roku první registrace u příslušného
útvaru policie podle toho, která skutečnost nastala později. Vzhledem
k technickému stavu stanovené střelné zbraně zjištěnému při technické kontrole
může úřad tyto lhůty zkrátit. Přitom bere v úvahu opotřebení, které
nesnižuje bezpečnost a funkčnost stanovené střelné zbraně. Rozsah
opotřebení stanoví ministerstvo vyhláškou.
(3) Ověřování se neprovádí, jestliže úřad při kontrole stanovené
střelné zbraně před zkušební střelbou zjistí, že odpadly důvody pro technickou
kontrolu. Po kontrole nebo ověření stanovené střelné zbraně uvede v protokole
rok příští technické kontroly. Tento protokol je veřejnou listinou do doby
zaznamenání roku příští technické kontroly příslušným útvarem policie do
průkazu zbraně.“.
Možná taky najdete důvodovou zprávu, kde se píše:
Důvodová zpráva:
"K bodu 9 - § 8a
Technický stav celé řady zbraní je velmi špatný a ohrožuje střelce
i osoby, které se zdržují v blízkosti střelby. V současné době, platí
právní úprava, která nezajišťuje pravidelnou kontrolu zbraní a některé
zbraně mají zkušební značku starou přes 100 let. I nové zbraně, které se
dováží ze zahraničí a které jsou vyráběny z lehkých slitin s pevností,
která nezajišťuje dlouhodobě požadavky na potřebnou kvalitu zbraně a její
bezpečnost. Proto je nutné zajistit pravidelnou kontrolu, která minimálně
zvýší administrativní a finanční požadavky na držitele zbraně a zajistí
bezpečné používání zbraní. "
Tady a tady
je to samé, v době, kdy to bylo dosud v přípravě, jak vidíte, na přípravu
nijak mnoho času nepotřebovali, na to, že jde o proces, řízený v rámci
státní správy, to mělo přímo neuvěřitelný spád. Buď šlo o ostře sledovanou
záležitost, nebo, pravděpodobněji, prostě jen vzali ten původní starej
šrot z roku 2003 a dali mu nové číslo, podobně jako dnes a denně činí autobazarní
zmrdi.
Ta méně nudná část: V čem je problém?
Problém je v tom, že tato novela, jíž má suspektně na svědomí Český
úřad pro zkoušení zbraní a střeliva (dále jen ČÚZZS, pokud budu nucen tuto
proradnou a prohnilou instituci ještě zmínit, což bych nerad, neboť při
tom obvykle stěží udržím šavli na uzdě) novelizuje již tak dost defektní
zákon č. 156/2000, a činí jej, jak jinak, ještě defektnějším. Toho zdánlivého
zázraku se povedlo dosáhnout (opět: jak jinak) než mnoha novými nařízeními,
z nichž to nejdůležitější a zároveň v tuto chvíli pro nás jediné podstatné
je nařízení o periodickém ověřování zbraní.
Technická poznámka: periodické ověřování je terminus technicus. Kromě
něj existuje ještě mnoho dalších terminů techniců, především tzv. opakované
ověřování. To je v zákoně zakotveno již nyní a nevadí mi, přinejmenším
ne tolik, v principu je jeho uzákonění dokonce nezbytné. Zdůrazňuji to
proto, že jsem zpočátku sám měl co dělat, abych to nezaměňoval, takže když
budete něco někam psát (viz níže), tak pozor, ať je poznat, co Vám vlastně
vadí. Další termíny, jako například „typová kontrola střeliva“, jsou pro
účely tohoto článku nepodstatné nuance a nebudu se jimi zabývat, už jen
proto, že tomu sám nerozumím tolik, jak bych asi měl, když o tom píšu.
O co jde:
V současné době každá zbraň, s výjimkou některých sběratelských, musí
mít vyraženu tzv. ověřovací značku. Sběratelské zbraně ověřovací značku
vyraženu mít nemusí, za předpokladu, že nemají být a (přinejmenším teoreticky)
nebudou použity ke střelbě. Půjdete-li si koupit zbraň do obchodu, neprodají
Vám ji bez značek dokonce ani na Vaši žádost. Dříve to šlo, nyní již ne,
Policie, některé ministerstvo či kýho čerta svoloč to obchodníkům zakázala.
Patrně to „někomu“ kazilo kšefty, viz níže. Ověřovací značka je taková
malá „pipina“, zobrazená jako prolnuté „N“ a lvíček, kterou máte vyraženu
na zbrani, ani o tom možná nevíte, pokud se o zbraně hlouběji nezajímáte.
Vyrazila Vám ji tam Česká zkušebna zbraní a střeliva (nezaměňovat s ČÚZZS,
to jsou dva rozdílné subjekty, i když oba zhruba stejně na hovno, a jeden
druhému podléhá, hádejte, který kterému), a to poté, co zbraň tzv. úředně
přezkoušela, jestli je bezpečná pro střelbu, lidově otormentovala. To se
děje kontrolou na přítomnost hloubkové koroze, prasklin atp., následnými
(myslím, že) třemi výstřely, provedenými náboji se zesílenou laborací,
následně opět kontrolou, vystavením protokolu o přezkoušení a konečně vyražením
značky. Za tento úkon si zkušebna účtuje 500 Kč, zda je to hodně, málo
či akorát nechám na laskavém posouzení p. t. čtenáře. Tuto skutečnost jako
takovou nekritizuji, dělá se to tak už skoro sto let po celém světě, takže
na tom asi něco bude. Přes co se ovšem jen těžko přenesu, je skutečnost,
že vyražené značky jsou opravdu extrémně prasecky provedené, někdy to vypadá,
jako by je tam namlátil ožralej King Kong pomocí kolejnice, a některé esteticky
hodnotné zbraně tím mohou dost utrpět, o sběratelských ani nemluvě. Proto
je zde možnost si za příplatek (proč asi za příplatek…?) nechat vyrazit
značky skrytě. Co by pro nás za naše prachy neudělali. Tato možnost je
sice omezena na sběratelské zbraně, ale naštěstí nikdo moc nezkoumá, které
to jsou a které ne, neboť děngy se hodí nejenom moldavskému obchodníkovi
s bílým masem, nýbrž i mnohem prohnilejším subjektům.
Češi v tomto ohledu hrají prim, tak hnusně vyražené značky nemá po
světě fakt nikdo, a to včetně tak neobyčejně pečlivých pracovníků, jako
jsou Rusové nebo Španělé. Občas je značky vidět jen půlka, občas je vyražená
dvakrát přes sebe, protože raznice v rukou odborníka poněkud odskočila,
obvykle je značka šejdrem, prostě jak padla raznice profíkovi do ruky,
tak to tam fláknul. Navíc je zde kromě rizika poškození estetické hodnoty
zbraně i riziko mechanického poškození, neboť některé subtilnější zbraně
(a tím opravdu nemyslím PTRD vz. 41 a jiné sovětské PT pušky) těžko snášejí,
když se do nich tříská kladivem. Jsou mi osobně známy minimálně dva případy,
kdy zbraň před tormentací fungovala a po ní už ne, přičemž je těžko věřit,
že poškození vzniklo tormentační střelbou, už jen proto, že zbraň byla
vrácena majiteli jakožto způsobilá, takže těžko mohla nefungovat už při
střelbě. V tomto opět nemáme ve světě obdoby, naprostá většina značek je
v civilizovaných státech pálená laserem nebo gravírovaná a následně vyplněná
barvou, což je de facto dekorační technika a může to i vypadat pěkně, když
to někdo nezmrví. Z těch méně civilizovaných států jsem viděl i značky
vyjiskřené, což už vypadá méně pěkně, ale aspoň to není spojeno se zatloukáním
kvérů do stolu. Mezi civilizované státy nepočítám Rusko, nicméně i tam
se v současné době (pokud vím) značky gravírují, i když musím přiznat,
že už je to dost dlouho, co jsem viděl v Rusku tormentovanou zbraň. Z tohoto
pravidla ovšem existuje tolik výjimek, že to skoro ani není pravidlo, například
Belgičani, kteří jsou velmi významní výrobci i ověřovatelé zbraní, nebo
stejně významní Němci, mají značky sice poměrně často ražené, ale úhledně
a pečlivě, což jsou dvě slova, která na české zkušebně zřejmě naleznou
využití pouze v souvislosti s vyplňováním žádostí o novoroční prémie. Třešničkou
na dortu je fakt, že zkušebna de facto nenese žádnou zodpovědnost za poškození
jí svěřené zbraně, univerzální odpověď na jakékoli stížnosti je „Nevydrželo
to tormentaci, takže to nevyhovělo, od toho jsme tady, aby takové zbraně
nevydržely/ neprošly a nemohly dál běhat po ulicích. Nashledanou. (To v
tom lepším případě, když je moc nenaserete.)“ No zkrátka, já dělat svou
práci takhle, tak mě šéf vyrazí na hodinu a najme si místo mě cvičenou
opičku. Holt soukromej sektor se všemi svými nevýhodami, například že se
v něm musí pracovat. Dokázat zkušebně, že příčné ohnutí rámu, podivnou
shodou okolností lokalizované v místě vyražení značky, není důsledkem toho,
že by zbraň nevydržela tormentační střelbu, a vytřískat z nich nějakou
úhradu škody, by sice teoreticky nemělo být tak těžké, ale chce to patrně
dost peněz a nervy z oceli, neboť pravděpodobnost, že se budou soudit ještě
vaši vnuci, je v Banánové republice kdysi České opravdu vysoká.
Proč musí být značka vyražena na zbrani, je mi záhadou, neboť stejně
dobře by mohla být třeba vytištěna v průkazu zbraně, efekt by byl stejný
a ještě by se nemuselo do zbraně mlátit. Nicméně je fakt, že všude po světě
se značky umísťují na zbraň a nikdo se nad tím nepozastavuje, takže skutečnost,
že se mlátí do zbraní a ne razítkuje papír, který, jak známo, snese víc
než ocel, přesněji všechno, bychom mohli i přejít konstatováním, že je
to prostě takovej zvyk. Co však ve světě zvykem rozhodně není, je to, co
se u nás v současné době snaží zavést MPO, totiž ono periodické ověřování.
Tento kus (hovna) se u nás už kdysi kdosi pokoušel zavádět, nepamatuju
si to přesně, myslím, že to bylo v roce 2003. Tehdy toto naštěstí neprošlo,
nyní jsou zde tyto pokusy opět. Periodické ověřování, zjednodušeně řečeno,
spočívá v zákonném nařízení, které stanoví, že v jisté periodě (pravděpodobně
pět let, možná pro začátek víc, aby to lidi hned zkraje tolik nenaštvalo,
po pár letech ubereme, jako vždycky…?) se budou veškeré zbraně povinně
dávat ověřovat, ačkoli již ověřené jsou.
Co je účelem?
Prokousali jsme se přes to, co je to tormentace, k čemu slouží teoreticky
(k potvrzení, že zbraň je bezpečná) a k čemu prakticky (jako neobvykle
bezúdržbový stroj na peníze do státní kasy). Nyní se podívejme na to, k
čemu slouží periodické ověřování. Čtenáři, který nemá nasráno v tykvi až
po špunt a zelenáče nevolí, jistě nemusím nic moc vysvětlovat, takže dále
jen v bodech:
1. Při troše štěstí to otráví pár lidí natolik, že se na to vyserou,
prodají kvéry, odevzdají ZP a šroub bude opět o jeden závit utažen. To
bude tak či tak, ale toto je praktický projev této skutečnosti.
2. Při troše štěstí umožní skrytými až partyzánskými postupy zničit
pár zbraní, ať už při samotné střelbě nebo při následném vyrážení značek
(viz výše). To generuje nasrané a otrávené držitele ZP, čímž může být jednak
dosaženo cíle, definovaného v bodu 1., jednak odstraní z oběhu pár zbraní,
což je žádoucí efekt, neboť každý ví, že čím více zbraní, tím více mrtvých
(cikánů a jiných pilířů společnosti, samozřejmě).
3. Přináší to fakt dost hustej vejvar do státní pokladny, a to dlouhodobě
téměř bez vícenákladů, spojených s vymáháním výpalného, pardon, správního
poplatku. Tyto vícenáklady jsou sice obrovské, ale jednorázové (viz níže),
a navíc je stejně hradíme my občané systémem „Národ sobě“, takže vo co
de, že jo? Vařit se bude prostřednictvím ČÚZZS, který nejenom proto velmi
vážně podezírám, že na tom novozákonním cancu minimálně participoval, ale
spíš ho má na svědomí od A do Z. Při částce 500 Kč za zbraň (nebo možná
víc, vsázejme spíš na to) by to bylo minimálně 332 500 000 Kč v průměru
jednou za pět let. Možná to není tolik, ale zase to není úplně málo. Vzpomeňme
na telekomunikační operátory, jejichž strategie vaření peněz z ničeho je
téměř výhradně založena na tom, že vyberete-li od milionu lidí po koruně,
rázem je z vás milionář. Pro některé lidi, kteří mají zbraní více, se tyto
správní poplatky mohou proměnit v dosti citelné částky, čímž se vracíme
opět k evidentně stěžejnímu bodu 1.
4. Je to další bič na lidi, kteří nepracují u ČD či ve státní správě
a tudíž ne vždycky mají čas a energii na pravidelnou každodenní kontrolu
toho, který den jim končí jaké povolení/ nařízení/ potvrzení či jiná státem
vydaná bumážka. Novela totiž mj. stanoví, že kdo nedodrží povinnost předložení
zbraní ke kontrole, ten se dopustí přestupku, za nějž lze ve správním řízení
uložit pokutu až do výše (tuším) 5000 Kč. Další vařba, další prachy do
státní kasy, navíc opět bod 1. Že se Vám stane velmi snadno, že zapomenete,
například tak, že prozřete a konečně se rozhodnete emigrovat, to asi nemusím
zdůrazňovat. Kolik lidí na tohle doplatilo při banální výměně ZP, to se
asi už nikdy nedozvíme, ale málo to nebylo.
5. A tak dále, jistě by se toho dalo vymyslet i víc, ale myslím, že
to stačí.
Teď přichází ta poněkud depresivní část, a sice, co se s tím dá dělat:
Samozřejmě, že nic moc, jako ostatně vždycky. Nicméně vzhledem k tomu,
že legislativní proces, který povede k uvedení této sračky do života, ještě
není příliš pokročilý, se zde dá něco dělat, přinejmenším díky tomu, že
střelci mají docela dost časoprostoru se zformovat a formulovat nějakou
obrannou doktrínu. To „něco“ je obrátit se na „svého“ „zákonodárce“ (je
zhruba stejně váš, jako je to čehokoli dárce) a apelovat na něj, aby pro
tento slint nezvedal ruku. To není zrovna hodně, já vím, pokud někoho napadne
něco dalšího a/nebo lepšího, neváhejte se prosím podělit v diskusi (akorát
návrhy typu „vezmeme minomety a zápalný lahve a půjdem si to s tou bandou
ďáblovejch parchantů vyřídit ručně stručně“ prosím prozatím odkládejte
do šuplíku; čas pro toto řešení snad jednou přijde, osobně v to doufám,
neboť, jak nás přesvědčil Havlův Samet počesku, je to zřejmě to jediné
účinné, co se dá dělat, ale vše má svůj čas a místo, a tady a teď to patrně
nebude). Samotný jeden pan XY samozřejmě nikoho ze židle nezvedne, a to
je hlavní důvod, proč tohle píšu. Apeluji na Vás, apelujte na ně! Ještě
není pozdě, ale brzy bude, a to pro nás pro všechny, tak to neodkládejte
jako já, který se k napsání téhle výzvy hotovím už týden.
Nyní trochu jmenovitěji: Se zelenými gaunery patrně nemá cenu ztrácet
čas, leda by se lekli, totéž je KSČM, v ČSSD se sem tam někdo s mozkem
na pravém místě najde, ale je jich po čertech málo, ODS je na tom o něco
líp procentuálně, v principu stejně, něco podobného jsou i černoprdelníci
(teď nemyslím střelce ze předovek, to jsou fajn kluci) a tak dále, co Vám
budu povídat, víte to sami nejlíp. Asi bych na tomto místě měl zdůraznit,
že i apel na všudypřítomné rudé tváře má smysl, neboť je zde jistá šance,
že v sobě objeví nějaké lepší já, případně (a pravděpodobněji) se leknou,
přijde-li jim sto dvacet mailů na stejné téma, a pod tlakem této skutečnosti
budou zcela proti své přirozenosti jednat jako slušní lidé. Pokud jde o
apelování na ty slušné, odkázal bych Vás v tomto směru na stránky sdružení
LEX (www.gunlex.cz), kde v souvislosti s volbami dělali takový menší průzkum,
který částečně ukázal, komu ze které partaje lze alespoň částečně věřit.
K technické stránce oslovování bych řekl zhruba tolik: asi nejspolehlivější
je dopis, ideálně doporučený. Je to sice diskomfortní, ale spolehlivé,
tedy tak spolehlivé, jak jen může být jakákoli státem vlastněná/ řízená/
spravovaná organizace. Pohodlná, leč nepříjemně nespolehlivá, je elektronická
pošta. Osobně mám v plánu používat obě tyto cesty ve vzájemné kombinaci.
Při troše štěstí to politické klauny nepřímo přesvědčí o tom, že mají co
dočinění s nebezpečným fanatikem, kterému o věc opravdu jde.
Pokud jste příliš literárně nenadaní, potažmo příliš líní či zaneprázdnění,
než abyste tvořili vlastní elaboráty na toto téma, dávám tímto každému
mandát ke zkopírování tohoto mého textu, a jeho rozeslání po posrancích
dle vlastního uvážení, pochopitelně po alespoň mírném obsahovém/ stylistickém/
slohovém tuningu, neboť by bylo mírně řečeno trapné, aby se střelci předváděli
jako banda cirkusových opiček, pro které je vrcholem schopností kombinace
CTR+A/ CTRL+C/ CTRL+V. Šašků bez mozku už většina poslanců viděla dost
na to, aby jednoho poznali, když jim napíše. V nejhorším porovnají Váš
dopis se svojí dizertační prací a jsou doma. Ideální je vypíchnout důležité
pasáže, vymazat vatu kolem a to důležité upravit vymazáním sprosťáren.
Zpravidla to bývají ty číslované oddíly.
Jedna taková pasáž právě přichází:
Argumenty pro zavedení periodického ověřování:
Žádné mě nenapadají, a i kdyby, tak nebudu jako nějakej kretén dávat
argumenty protistraně, tím spíš, že protistrana je svoloč, které i gauneři
Eichmannova formátu jen tiše závidí.
Argumenty proti:
1. Je to svinstvo. To je velmi obecný argument, se kterým patrně u zákonodárného
sboru příliš neuspějete, i když není důvod to nezkusit. Faktem je, že z
dlouhé řady nefér kroků, které tento stát podniká proti občanům, je tenhle
obzvláště podlý a ničemný.
2. Ve světě něco podobného naprosto nemá obdoby, a to včetně zemí třetího
světa na straně jedné a států EU na straně druhé. Zejména na druhé zmíněné
disproporci by se dala vystavět poměrně silná argumentace, i když kdoví,
v našem Vidlákově, kde cílem je zásadně přeherodovat Heroda a nic není
dost restriktivní, kdyby to mělo zachránit je jeden jediný život… Fuj,
až se mi z toho zvednul kufr. Skutečností je, že například na poměrně rozšířené
a populární pistoli Heckler&Koch USP je na rámu pro tormentační značku
vyhrazeno jedno jediné konkrétní místo o profilu cca 3x3 mm. Na závěru
a na hlavni už je to o něco lepší, ale i zde je jasně vidět, že s další
tormentací či dokonce s nějakým periodickým ověřováním se při konstrukci
a výrobě naprosto nepočítalo. Jistě to nebude jediná zbraň, o níž lze toto
říci. Zcela stranou ponechávám takové státy, jako jsou USA nebo Švýcarsko,
kde zbytečné parazitické instituce typu ČÚZZS vůbec neexistují, přezkoušení
zbraně je výhradně v kompetenci výrobce, který také zodpovídá za její bezpečnost,
a světe div se, miliony Američanů a Švýcarů ročně NEumírají na následky
zranění, způsobených haváriemi vraků palných zbraní. Čím to asi bude? Že
by byli tak zoceleni a o tolik odolnější? Sotva. Na plechové huby, odolné
proti palbě ze zbraní až do ráže 12,7 mm Afanasjef, jsme světoví odborníci
my Češi, takže tím to nebude.
3. Je to zbytečné a samoúčelné. Vynaložené úsilí v tomto případě ani
smykem neodpovídá dosaženému efektu. To je ve státní sféře poměrně častý
a kolikrát i zcela prvoplánový efekt, ale zde je diskrepance v poměru cena/
výkon naprosto extrémní. To budu tvrdit, co budu živ, a jediné, co by mi
teoreticky mohlo zavřít hubu, by byla nějaká statistika, která by dokázala,
že na následky havárie zbraně, způsobené jejím špatným technickým stavem,
zemře v ČR více než, dejme tomu, deset lidí ročně. Takovou statistiku mi
nikdo nikdy neukáže, protože taková statistika neexistuje, a pokud ano,
tak je účelově zfalšovaná. Za celá léta osobně nepamatuji jedinou nehodu,
a chlapi, se kterými jsem o tom mluvil, rovněž ne (rád bych zdůraznil,
že šlo o cca 20 lidí, a všechno to byli fotrové ve věku průměrně 55 let
a střelci vesměs celý život, čili na rozdíl ode mě žádní mlíčňáci, co se
předevčírem přestali pomočovat). Prolhané a účelově zavádějící „Mooreovské“
argumenty typu „Kdyby to mělo zachránit jen jeden jediný život…“ „Enough
is enough!“ a podobné rovněž neberu, je mi z nich na blití. Asi jsem
trochu zaujatý, co se dá dělat.
4. Jsou zde značné technické obtíže, například:
A) Kam se bude vyrážet, až na zbrani nebude místo? V případě těžkého
kulometu taková situace asi hned tak nenastane, v případě pistolí už si
tím tak jist nejsem, a to dokonce i když se bavíme o poměrně velkých zbraních.
Například na (poměrně objemném) závěru (poměrně objemného) Coltu 1911A1
a jeho klonů je jedna jediná rovná plocha, jakž takž vhodná pro vyražení
značky, a ta je zpravidla už z výroby z větší části zaplácnutá výrobním
číslem. O hlavních, na nichž vhodné rovné plochy kolikrát zcela absentují,
ani nemluvím.
B) Jak se bude razit na plastové rámy, v dnešní době zcela běžné? Ve
zkušebnách, fungujících při zbrojovkách, na to jistě nějaký vorichtung
mají, ale bude tato technologie použitelná plošně? Budou se raznice před
ražením nahřívat nad zapalovačem, takže se značky budou spíš tavit než
razit, a to s přidanými sazemi místo inleje? No to teda potěš prdel. Nebo
se to bude razit „počesku“, tzn. „je to pružný, svině, tak do toho o něco
víc mrdnu, a ono to nějak pude, a když ne, tak se vlastně nic neděje“?
To je docela děsivá představa, například již zmíněný HK USP má rám vyrobený
z poměrně malého množství polyamidu, vyztuženého skelným vláknem. Tento
materiál je sice tuhý, pevný a má své kouzlo, ale s pružností a houževnatostí
na tom není zdaleka tak dobře, jako konkurenční polypropylen, z něhož se
vyrábějí například Glocky, přičemž dokonce i ty občas praskají. To je IMHO
důvod, proč USP má nárazník, ačkoli pistole na běžné služební náboje se
bez něj v zpravidla v pohodě obejde. Dovedu si celkem plasticky představit,
jak mi profík na zkušebně proboří rám durch až na stůl, ani si toho nevšimne,
a pak mi polyamidovou drť předá k užívání se slovy „Nevydržel, sorry, kup
si novýho (za 23 000 Kč…)“.
C) Kdo a kde to bude dělat? Zkušebna je v současné době jen v Praze,
detašovaná pracoviště typu toho v Uherském Brodě slouží pouze pro potřeby
České Zbrojovky a jiných průmyslových závodů. Budou olomoučáci a brňáci
jezdit s kvérama do Prahy? Těžko. Pražská zkušebna totiž už nyní má kapacitní
problémy, je-li nutné ověřit více zbraní najednou, například když nějaký
větší dovozce doveze velkou várku kvérů a tu je potřeba před vypuštěním
do oběhu řádně omlátit dle zákona. Periodické ověřování tak, jak si ho
představuji, by znamenalo najmout dalších X lidí, kteří by 90 % času neměli
co na práci, a pak, vždycky jednou za pět let, by půl roku nevěděli, kam
skočit dřív. Nebo by se ti lidé najímali jen nárazově, podobně jako brigádníci
na sběr třešní? Není to blbost? Nebo by se předávání zbraní nějak rozfázovalo,
takže by lidé, jejichž příjmení začíná na A, dávali zbraně k ověření na
jaře, lidé od B v létě, atd.? A TOHLE blbost není? Nebo by se zřídila nějaká
okresní detašovaná pracoviště zkušebny a ta už by si s tím nějak poradila?
Neblábolil relativně nedávno nějaký pseudopravicový ksindl něco o tom,
že je třeba zabránit bujení státní administrativy, načež se totálně znemožnil
založením Džamilina Ministerstva? Organizace a logistika, spojená se zavedením
něčeho takového, jako je periodické ověřování, by byla extrémně časově
i finančně náročná a znamenala by v každém případě zapojení spousty lidí.
Kdo to všechno zaplatí? Stojí dosažený efekt za to? Asi sotva.
A to bude patrně pro dnešek všechno, už tak jsem kvůli tomu za magora
a ještě vzhůru do tří do rána, takže doufám, že to alespoň k něčemu bude.
Pokud ne, rozumným řešením se jeví být emigrace (ale kam…?), harakiri,
nebo přeregistrace veškerých zbraní na ZP kategorie „A“ pro sběratelské
účely, což by je od periodického ověřování teoreticky mohlo uchránit, s
tou drobnou nevýhodou, že z nich nesmí být stříleno, což by mi asi malinko
vadilo, ale rozhodně méně, než ono periodické ověřování.
Víceméně kopii tohoto článku, pochopitelně ochuzenou o vatu, sprosťárny,
rasové i genderové útoky, nepotřebné pasáže a gramatické chyby, jsem zaslal
mj. i panu Stanislavu Gibsonovi, patrně nejinteligentnějšímu autobusákovi
této planety a kromě toho i výkonnému řediteli LEXu. O jeho odpověď, bude-li
jaká, bych se, samozřejmě s jeho svolením, podělil formou dalšího článku.
Takže Vám děkuji za pozornost, přeji dobrou noc, a omlouvám se, že to
bylo tak dlouhé, ale považuji tento problém za skutečně vážný, čemuž odpovídá
i mnou zvolené pojetí pokecu, abych tak řekl. Možná jsem problému přisoudil
větší důležitost, než ve skutečnosti má, možná o nic nejde, možná celou
dobu jen mluvím z cesty od toho, jak jsem si včera dal tu divnou slivovici,
co při styku s atmosférickým kyslíkem sama od sebe vzplanula a uhasit šla
jedině tlakovým argonem. Čert ví, objektivní realita neexistuje a v mém
subjektivním světě jde o velice vážný problém. Pokud se Vám tento článek
alespoň trochu líbil, vězte, že mám v záloze několik (snad) docela pěkných
minirecenzí, o které se rád podělím, jen co naleznu nějaký ten prostor
k jejich dodělání. Například ten HK USP už čeká.
28.11.2009
Duanne Blade