Když se tady v Kocourkově začala diskutovat Rumburg
healthcare a důkazní materiály vytažené z koše, říkal jsem si, jak
dlouho to asi vydrží a kdy se provalí, že o žádné usmrcení na žádost, natož
ze soucitu nešlo. No vida, přijel jsem z dovolené, vytáhl ze schránky Paperfert
a bylo to tam. Někdy si říkám, že bych toho hraní k křišťálovou koulí měl
nechat.
K této interpretaci událostí mě přimělo chování ředitele nemocnice Švába.
Kdyby se jednalo o selhání jedince ve smyslu milosrdného poskytování eutanazie
nevyléčitelně nemocným trpícím pacientům na jejich žádost, tak si mohl
nad tím vším komfortně umýt ruce. To by bylo společenské téma, nikoli manažerské
selhání. Tvářil by se soucitně, ano, ehm, ách, éch, je nám líto, no, my
zdravotníci to máme těžké, selhání jednotlivce, velký psychický tlak, burnout
syndrom, nechme policii konat, je potřeba nastartovat společenskou diskusi
bla bla zasraný fráze jako pokaždý. Jenže on už asi věděl, že to nebude
vůbec schůdné a tak si mohl vybírat jen mezi chřipkou a cholerou. Buď to
mohl hodit na doktora, o což se neúspěšně pokusil, anebo přiznat, že jeho
nemocnice je řízena takovým způsobem, že se může stát, aby střední zdravotnický
personál záměrně poškozoval pacienty. A to druhé, to je riskantní, nepříjemná,
ošklivá fuj věc, která by kromě disciplinárního postihu s sebou nese komplikace
v politické kariéře, protože v Lidovém domě chtějí slyšet success story
a tohle success story není a nebude.
Kromě přetrvávajících pochybností, zda se vůbec skutek stal, kdy policie
může vycházet pouze z výpovědí různě zainteresovaných osob a důkazních
materiálů vytažených kdesi z koše na odpad vyšlo také najevo, že domněle
usmrcená pacientka nebyla dlouhodobým, beznadějným a nevyléčitelným pacientem
s rakovinou. V nemocnici se podle
příbuzných léčila týden s revmatickou artritidou, nikoli čtrnáct dní
s rakovinou. Ačkoli média "podle policejních zdrojů" informovala o vraždě
ze soucitu, ukázalo se, že to byla pouze jedna z vyšetřovacích verzí, tedy
pouze domněnka a sama podezřelá tím ani neargumentovala. Prostě je to zase
všechno jinak.
Došlo to tak daleko, že se eutanazijně uvědomělí občané, zjevně za nedostatku
informací a v době, kdy byly všechny hypotézy otevřené a eutanazie byla
pouze jednou z mnoha, začali podepisovat pod petici,
kde stálo tohle: „My, níže podepsaní, žádáme, aby prezident České republiky
udělil milost obviněné zdravotní sestře z Rumburku, neboť jsme přesvědčeni,
že její počínání bylo vedeno čistě humánními pohnutky směřujícími ke zmírnění
utrpení těžce nemocných lidí a nebylo nikterak motivováno získáním vlastního
prospěchu ani snahou ublížit nebo někoho jinak poškodit.“ To vše bez
veřejné známosti jakýchkoli faktů a při naprosté absenci jakéhokoli výroku
o vině, pouze obvinění, přičemž obviněn může být kdokoli z čehokoli. Já
jsem přesvědčen, že všichni signatáři jsou magoři a patří do blázince,
zavře je tam někdo jen proto, že já jsem o tom přesvědčen?
A "humanitárními pohnutkami"? U osoby s nemocnými klouby? No to teda kurva
ne. Fascinuje mě odhodlání některých lidí hledat 100% řešení problému a
mít 10% informací. Jak se říká takovým lidem? Blbci?
V případě signatářů bych se přimlouval za praktikování trial verze dobré
smrti, totiž silné rány dřevěnou paličkou do hlavy s následným výpadkem
vědomí. Mohlo by se tomu říkat krásnootřes mozku neboli eukomoce. Praktikoval
by to samozřejmě lékař. Snad by se jim potom rozsvítilo.
Ovšem největší orgie koncentrované blbosti rozjeli levičáci, kteří začali
orodovat u politiků za "dobrou smrt" a psát do médií ztřeštěné emotivní
bláboly. Když s nimi někdo nesouhlasil, tak ukazovali prstíkama a vyhrožovali,
jen počkej, ty jeden, až ty budeš mít raka, ještě budeš prosit, aby tě
někdo vypnul! Aby se to nezneužívalo, tak prý musejí existovat nějaké pojistky.
Tady v Kocourkově máme pytle dokonalých pojistek, například proti zneužívání
pravomocí policií, proti neústavním zákonům, proti zneužívání monopolního
postavení atd., a všechny skvěle fungují. Pravda a láska prostě musí zvítězit,
i kdyby měl někdo zhebnout.
Co je to za sračky? Pravděpodobně došlo ke stejnému nedorozumění, které
v moderním sociálním státu umožňuje poskytovat oligofrenikům vzdělání,
lenochům práci, asociálům sociální začlenění a podobné výdobytky, na které
by jinak nedosáhli, než že by se o ně postarali sami. Tentokrát jedinci
závislí na státu usoudili, že by se jim měl stát a politici měli postarat
nejen o dobrý život, ale také o dobrou smrt. V jejich podání to má vypadat
tak, že lékař! v určitém okamžiku na základě vlastních ne zcela transparentních
úvah rezignuje na léčbu a začne provádět opak léčby, protože je to tak
správně. Zřejmě se zde stali vzorem policisté, kteří občas také po práci,
někteří i při práci provádějí kriminální činnost a při průběžném informovaní
Toflově, Berdychově a kdovíjakém ještě gangu získá člověk dojem, že každý
slušný policejní důstojník má vlastní gang. Tady by jako doktor měl něco
jak vedlejšák nebo spíš schizofrenii a podle okolností by do určitého bodu
léčil a od něj zabíjel, přijde na to.
Že se jedná o ohromný zásah do osobní až intimní sféry každého člověka,
tak na to my osvícenci kašlem, protože to tak mají ve Švýcarsku a funguje
to, každej tam jezdí. Politici, postarejte se nám mimojiné, abychom nějak
hezky, cool a společensky přijatelně umřeli, něco jako změna stavu na facebooku.
Nehoráznější sociálně inřenýrskou blbost si nedovedu představit, v určitém
konkurenčním postavení by mohly být eugenika a koncentráky.
Víte co? Na takovouhle eutanazii a krásnousmrcování pacientů vám z prdele
seru. Klidně si ji praktikujte doma sami na sobě, a zastřelte se, až se
vám bude zdát, že budete muset. Nebo někoho ukecejte, aby to udělal pro
vás za vás, vzal to na sebe a pokud zničí důkazy, tak ho ani nezavřou a
bude moci žít do konce života s výčitkama, že to třeba ještě nemusel být
konec a že pro vás mohl udělat i něco jiného. Ale tohle je všechno, neotravujte
tím ostatní a neničte ty zbytky soucitu a lidského zacházení, které v industriálně
pojatém zdravotním systému ještě jsou. Nechci se dožít toho, až nějaká
sestra dopije kafe a metodou "ententyky dva špalíky" vybere pacienta k
odpojení, protože se jí momentálně nechce se o pacienty starat a zabývat
se jejich věčnými
otravnými problémy jako že chtějí pít, jíst a konat potřebu, nehledě
na extended funkce, jako že si chtějí občas popovídat. Tak kdo to bude
dneska? Nezbytně tak dojde u osvícensky-milosrdného personálu k různým
dilematům, jako koho vypnout prvního a koho vypnout třeba až zítra, případně
koho nevypínat. Někteří pacienti jsou roztomilí, jiní jsou méně roztomilí,
jiní jsou úplně na přes držku. Zase ale mají různé diagnózy a prognózy.
Tak jakého si vybereme? Protivného, ale prognosticky nadějného pacoše,
aby neotravoval? Anebo prognosticky beznadějného, ale roztomilého, aby
se netrápil? Fakt chcete žít tam, kde se řeší takové věci? Já ne.
Neměl by mně taky někdo preventivně krásnousmrtit, protože statisticky
za nějakých 30 let zhebnu a i bez diagnózy je prognóza špatná, protože
na konci stejně umřu a vlastně celý život od narození je prognosticky bezvýchodný?
07.09.2014 D-FENS