Toto je text projevu Davida Camerona pro Bloomberg tak, jak byl napsán,
nikoliv jak byl přednesen. Originál je zde.
Dnes ráno bych rád mluvil o budoucnosti Evropy.
Ale nejdříve si připomeňme minulost. Před sedmdesáti lety byla Evropa
rozervána na kousky druhým katastrofálním konfliktem v průběhu jediné generace.
Válka za sebou zanechala spoušť v ulicích evropských měst. Londýnské nebe
bylo noc co noc ozařováno požáry. Bitva za svobodu a mír ze sebou po celém
světě zanechala milióny mrtvých.
Stejně, jako si pamatujeme jejich oběti bychom si měli pamatovat, jak
se Evropa posunula od války k trvalému míru. Nepřišlo to jako náhlá změna
počasí. Stalo se to, protože se o tuto změnu vytrvalou prací zasloužila
řada generací. Jejich úsilí o přátelství a rozhodnutí, že se nesmí opakovat
temná minulost vyústily před 50 lety v podpis Elysejské smlouvy.
Navštívil jsem Berlín, když padla berlínská zeď a nikdy na tuto návštěvu
nezapomenu.
Zrušená kontrolní stanoviště. Pocit vzrušení z budoucnosti. Vědomí,
že se velký kontinent znovu spojuje. Léčba těchto historických ran je hlavním
mottem Evropské unie.
To, co Churchill popsal jako dva záškodníky - válku a diktaturu - se
z našeho kontinentu podařilo téměř zcela vymýtit. Dnes stovky miliony lidí
od Baltu k Jadranu, od západní Evropy k Egejskému moři žijí ve svobodě.
A ačkoliv tento stav nikdy nemůžeme brát jako daný, hlavního účelu Evropské
unie - zajistit mír - bylo dosaženo a my jen můžeme vzdát hold všem v EU
a v NATO, kdo to dokázali.
Dnešní hlavní a prvořadý účel Evropské unie je ale jiný: nikoliv vybojovat
mír, ale zajistit prosperitu.
Výzvy nepřichází z našeho kontinentu, ale z jeho okolí. Z kypících ekonomik
na jihu a východě. Samozřejmě z rostoucí světové ekonomiky máme prospěch
všichni, ale neměli bychom pochybovat o tom, že nová globální soutěž národů
dnes již probíhá.
Soutěž o bohatství a o pracovní místa budoucnosti.
Před našima očima se mění rozložení hlavních sil a tyto změny již cítí
podnikatel v Holandsku, dělník v Německu, rodina v Británii.
Zajistit prosperitu, poskytnout podporu
Proto chci dnes mluvit s naléhavostí a upřímností o Evropské unii a
jak se musí změnit pro zajištění prosperity a pro poskytnutí podpory svým
obyvatelům.
Nejdříve bych ale rád upřesnil pohled, ze kterého k těmto tématům přistupuji.
Vím, že Spojené království je často vnímáno jako hádavý a tvrdohlavý
člen rodiny evropských národů.
A je pravda, že naše zeměpisné umístění tvarovalo naše myšlení.
Máme charakter ostrovního národa - nezávislý, upřímný, zapálený pro
obranu naší nezávislosti.
Stejně jako nemůžeme vysušit kanál La Manche, nemůžeme změnit ani tyto
britské priority.
A právě kvůli těmto prioritám přistupujeme k Evropské unii více z praktického
než z emocionálního hlediska.
Evropská unie je pro nás nástrojem k cílům - k prosperitě, ke stabilitě,
je kotvou svobody a demokracie jak v Evropě, tak i mimo její hranice -
a ne cílem sama o sobě.
Vytrvale se ptáme: Jak? Proč? Za jakým účelem?
Toto vše nás ale nedělá protievropskými.
Je faktem, že naše historie není jen ostrovní - je to i historie kontinentu.
Z důvodu všech našich spojení s ostatními částmi světa, na které jsme
oprávněně hrdí, jsme a vždy budeme i evropskou silou.
Od Caesarových legií přes napoleonské války. Od reformace přes osvícenectví,
průmyslovou revoluci po porážku nacismu. Pomáhali jsme psát evropskou historii
a Evropa pomáhala psát naši.
Po všechny tyto roky Británie poskytovala Evropě svou vlastní nenahraditelnou
podporu. Byli jsme přístavem pro ty, kdo prchali před tyranií a pronásledováním.
V nejtemnějších dobách Evropy jsme udržovali hořící plamen svobody. Po
celém kontinentu na tichých hřbitovech leží stovky tisíc britských vojáku,
kteří položili své životy za evropskou svobodu.
V pozdějších časech jsme hráli svou roli při trhání železné opony a
podporovali jsme ve vstupu do EU ty země, které ztratily mnoho let v komunismu.
V této historii je obsažen stěžejní příspěvek Británie, náš národní charakter,
náš přístup k Evropě.
Británii charakterizuje nejen její nezávislost, ale také její otevřenost.
Vždy jsme byli země, která oslovuje. Která obrací svou tvář ke světu.
Která usiluje o globální obchod a bojuje proti ochranářství.
To je Británie, jaká vždy byla: nezávislá, ano - ale také otevřená.
Nechci zvednout padací most a stáhnout se ze světa.
Nejsem britský izolacionista.
Nechci lepší podmínky jen pro Británii, Chci také lepší podmínky pro
Evropu.
Mluvím jako ministerský předseda Velké Británie s pozitivní vizí budoucnosti
Evropské unie. Budoucnosti ve které si Británie přeje, a měla by si přát,
hrát angažovanou a aktivní roli.
Někdo by se mohl ptát: “Proč vznášet stěžejní otázky o budoucnosti Evropy,
když Evropa je právě ve středu hluboké krize?”
Proč vznášet otázky o roli Británie, když podpora v Británii je již
tak slabá.
Vždy existují hlasy říkající: “Neklaďte obtížné otázky.”
Tři základní výzvy
Pro Evropu - a pro Británii - je ale stěžejní je položit, protože jsme
dnes postaveni před tři hlavní výzvy.
Za prvé, zásadní změny vyvolávají v Evropě problémy eurozóny.
Za druhé, existuje krize evropské konkurenceschopnosti, protože jiné
národy všude ve světě letí vpřed. A za třetí, příkop mezi EU a jejími obyvateli
se za poslední roky dramaticky prohloubil. To vyvolává ztrátu demokratické
odpovědnosti a konsensu, což je zvlášť silně - ano - pociťováno v Británii.
Pokud tyto tři výzvy nebudeme řešit, je riziko že Evropa padne a lidé
v Británii budou směřovat k jejímu opuštění.
Nechci to dopustit. Chci, aby Evropská unie byla úspěšná. A chci takové
vztahy Británie s Evropskou unií, které nás udrží její součástí.
To je důvod, proč jsem dnes zde: pochopit podstatu výzev, kterým čelíme.
Říci, jak si myslím, že by na ně měla Evropská unie odpovědět. A vysvětlit,
co si přeji pro Británii a pro její místo v Evropské unii.
Dovolte mi začít s podstatou výzev, kterým čelíme.
Za prvé, eurozóna.
V současné době se utváří budoucí podoba Evropy. Existují důležité otázky,
které určí budoucnost Evropské unie - a budoucnost každé země v ní.
Unie se mění, aby podpořila svou měnu - a to má pronikavé důsledky pro
nás všechny, ať používáme společnou měnu, nebo ne.
Británie společnou měnu nepoužívá, a ani to nemá v úmyslu. Všichni ale
potřebujeme, aby eurozóna měla správné vedení a struktury, které zajistí
dlouhodobě úspěšnou měnu.
My, kteří jsme mimo eurozónu navíc potřebujeme spolehlivá ujištění která
potvrdí že, například, náš přístup ke sjednocenému trhu nebude žádným způsobem
narušen.
Je naším právem začít se o těchto otázkách bavit právě teď.
Za druhé, jsou některé země v Evropě, kterým se daří velmi dobře. Předpokládá
se ale, že podíl Evropy jako celku na celosvětové produkci klesne za příští
dvě desetiletí až o třetinu. To je výzva pro naši konkurenceschopnost -
a mnoho ze slabin, se kterými se střetáváme si způsobujeme sami.
Složitá pravidla omezující náš pracovní trh nejsou nějaké přirozené
jevy. Obdobně i přebujelá regulace není nějaká externí epidemie, která
napadla naše podnikání.
Těmto problémům čelíme již příliš dlouho. Pokrok ve snaze vyřešit je
je příliš pomalý.
Jak řekla kancléřka Merkel - jestliže dnes Evropa představuje pouze
7% světové populace, vytváří 25% globálního HDP a musí financovat 50% celosvětových
sociálních výdajů, pak je zcela zřejmé že musíme pracovat velmi tvrdě,
chceme-li si prosperitu a takový způsob života udržet.
Za třetí, vzrůstá zklamání z toho, že EU je vnímána jako něco, co lidem
ubližuje místo toho, aby jim sloužila. Tento pocit je posilován některými
kroky, které jsou požadovány pro vyřešení ekonomických problémů.
Lidé jsou více a více frustrováni z toho, že rozhodování se od nich
více a více vzdaluje, jejich životní úroveň klesá kvůli vnucených úsporným
opatřením, jejich daně slouží k zachraňování vlád na druhé straně kontinentu.
Začínáme to vidět v demonstracích na ulicích Athén, Madridu a Říma.
Vidíme to v parlamentech v Berlíně, Helsinkách a Haagu.
A, samozřejmě, frustraci z EU vidíme velmi dramaticky v Británii.
Evropští vůdci jsou povinováni naslouchat těmto obavám. Samozřejmě,
máme povinnost podle nich konat. A ne pouze napravovat problémy eurozóny.
V případě havárie musíme řešit nejen okamžité problémy, ale také musíme
plánovat na dobu pozdější a proto i při současných problémech musíme plánovat
budoucnost, jak bude svět vypadat až se problémy eurozóny podaří překonat.
Největší nebezpečí pro Evropskou unii nepochází od těch, kdo volají
po změnách ale od těch, kdo odmítají nové přístupy jako kacířství. Evropa
má dlouhou historii kacířů, kteří měli pravdu.
Říkám toto. Pokračování ve stejných kolejích nezajistí Evropě dlouhodobou
budoucnost. Pokračování ve stejných kolejích neumožní Evropské unii držet
krok s novými mocnými ekonomikami. Pokračování ve stejných kolejích nepřiblíží
Evropskou unii k jejím občanům. Pokračování ve stejných kolejích vyprodukuje
známé výsledky - oslabenou konkurenceschopnost, zpomalení růstu, méně pracovních
míst.
V důsledku budou naše země slabší, ne silnější.
A proto potřebujeme zásadní, dalekosáhlou změnu.
Evropská unie 21. století
Dovolte mi, abych přednesl svou vizi nové Evropské unie, připravené
pro 21. století.
Je postavena na pěti principech.
První: konkurenceschopnost. Jádrem Evropské unie musí být, tak jak je
doposud, jednotný trh. Británie je součástí jádra jednotného trhu a musí
v něm zůstat.
Pokud je ale jednotný trh zůstane neúplný v sektorech služeb, energie
a informací - sektorů které jsou hnacími motory moderní ekonomiky - pak
představuje pouze poloviční krok na cestě k úspěchu.
Je nesmyslné, že lidé, kteří nakupují online v některých částech Evropy
nemohou dosáhnout na nejlepší nabídky jen proto, kde žijí. Chci, aby rozšíření
jednotného trhu bylo naším hnacím momentem.
Chci, abychom prosazovali transformaci našich obchodních vztahů s USA,
Japonskem a Indií jako kroků ke globálnímu volnému obchodu. A chci abychom
usilovali o vynětí nejmenších evropských podniků z působnosti dalších direktiv
EU.
Toto by měly být úkoly, které by měli evropští úředníci prosazovat od
brzkého rána a na kterých by měli pracovat hluboko do noci. Také se musíme
zaměřit na sklerotické, neefektivní rozhodovací procesy, které nás všechny
sráží zpět.
Toto vše znamená štíhlejší, méně byrokratickou Evropskou unii, neúnavně
zaměřenou na pomoc členským zemím ve zvyšování konkurenceschopnosti.
Můžeme v celosvětovém závodě nějak ospravedlnit obrovský počet nákladných
a nedůležitých evropských institucí?
Můžeme nějak ospravedlnit Evropskou komisi, která stále roste?
Můžeme podpořit organizaci, která má mnohamiliardový rozpočet v librách
a neumí si zařídit kontrolu utrácení a uzavírání programů, které neuspěly?
A rád bych se zeptal: je-li konkurenceschopnost jednotného trhu tak
důležitá, proč existuje výbor pro životní prostředí, dopravní výbor, výbor
pro vzdělávání a neexistuje výbor pro jednotný trh?
Druhým principem by měla být pružnost.
Potřebujeme strukturu, která vyhoví rozdílům mezi jejími členy - severu,
jihu, východu, západu, velkým, malým, starým a novým. Někteří zvažují daleko
hlubší ekonomickou a politickou integraci. A mnoho dalších, včetně Británie,
by takový cíl nikdy nepřijalo.
Samozřejmě přijímám to, že pro funkční jednotný trh potřebujeme sadu
společných pravidel a způsob jak je vymáhat. Také ale musíme být schopni
rychle reagovat na poslední vývoj a trendy.
Konkurenceschopnost vyžaduje pružnost, volbu a otevřenost - jinak se
Evropa stane nezajímavým územím mezi rostoucími ekonomikami Asie a trhem
řízenou severní Amerikou.
EU musí být schopna reagovat s rychlostí a pružností sítě, ne s těžkopádnou
neohrabaností kvádru.
Nesmíme být posuzováni podle neústupného prosazování principu “one size
fits all” který předpokládá, že všechny země chtějí stejný stupeň integrace.
Je skutečností že tomu tak není a my bychom neměli tvrdit, že tomu tak
je.
Někdo může namítnout, že to ohrožuje podstatu filosofie, na které je
EU založena. Říkám, že tato námitka neodráží realitu dnešní Evropské unie.
17 členů je členem eurozóny, 10 není.
26 zemí jsou členy Schengenu - včetně čtyř, které nejsou členy EU -
Švýcarsko, Norsko, Lichtejštensko, Island. 2 země EU - Británie a Irsko
- si podržely svou kontrolu hranic.
Některé země, například Británie a Francie, jsou připraveny, ochotny
a schopny podniknout akce v Libyi a v Mail. Jiné s použitím ozbrojených
sil nejsou svolné.
Využívejme tyto rozdíl, místo toho, abychom je potlačovali.
Přestaňme s řečmi o dvourychlostní Evropě, o rychlém a pomalém pruhu,
o zemích nestíhajících vlaky a autobusy a nasměrujme celou tuto maringotku
plnou nudných přirovnání na trvalou postranní kolej.
Začněme místo toho s tímto předpokladem: jsme rodina demokratických
národů, všichni členové Evropské unie, jejímž základním principem je jednotný
trh spíše, než jednotná měna. My, kteří jsme mimo euro chápeme, že ti uvnitř
musí pravděpodobně udělat velké institucionální změny.
Stejně by měli členové eurozóny akceptovat to že my, a samozřejmě všechny
členské státy, potřebujeme změny které zajistí naše zájmy a posílí demokratická
oprávnění. A i my bychom měli být schopni udělat potřebné změny.
Někdo říká, že tím rozmělníme principy EU - a že si nemůžete vybírat
podle toho, co váš národ potřebuje.
Místo rozmělnění EU ale tento přístup naopak sváže členské státy mnohem
silněji, protože pružná, dobrovolná spolupráce je mnohem silnějším tmelem
než nátlak z centra.
Dovolte mi předložit ještě jeden kacířský návrh.
Evropská smlouva zavazuje členské státy k “položení ještě užšího spojenectví
mezi lidmi v Evropě”.
Tento závazek byl vždy interpretován ne jako vztahující se na obyvatele,
ale spíše na členské státy a instituce, jejichž strukturu ovlivňoval Evropský
soudní dvůr, který vytrvale podporoval větší centralizaci.
Rozumíme a respektujeme právo ostatních vytrvat v jejich závazku k tomuto
cíli. Pro Británii - a možná i pro další - to cílem není .
A cítili bychom se mnohem pohodlněji kdyby to Smlouva o Evropské unii
konkrétně říkala a tak uvolnila prostor pro ty, kdo chtějí jít dále, rychleji
aby tak mohli učinit bez toho, aby byli brzděni ostatními.
Proto těm, kdo říkají, že nemáme evropskou vizi vzkazuji, že ji máme.
Pružná unie
Věříme v pružnou unii svobodných členských států, které sdílí dohody
a instituce a směrují k ideální spolupráci. K reprezentaci a prosazování
hodnot evropské civilizace ve světě. K podpoře našich sdílených zájmů využitím
naší společné moci otevírat trhy. A k vytvoření silné ekonomické základny
v celé Evropě.
Věříme ve spolupráci našich národů při ochraně bezpečnosti a rozmanitosti
našich energetických zdrojů. Při řešení klimatických změn a chudoby ve
světě. Při spolupráci proti terorismu a organizovaném zločinu. A při vítání
nových zemí vstupujících do EU.
Tato vize pružnosti a spolupráce není stejná jako ta, která chce budovat
stále těsnější politickou unii - ale je stejně platná.
Můj třetí princip je že musí být možné vracet pravomoci zpět členským
zemím, nikoliv jim je jen odebírat. Evropští představitelé to slíbili v
Laekenu již před více než deseti lety.
Tento závazek se stal součástí Evropské smlouvy, nikdy ale nebyl naplněn.
Potřebujeme tento princip správně uplatnit.
Využijme proto tento okamžik, jak nedávno navrhl holandský ministerský
předseda k důkladnému posouzení toho, co Evropská unie má a co nemá dělat.
V Británii jsme již zahájili revizi bilance našich kompetencí - chceme
mít informovanou a objektivní analýzu toho, kde EU pomáhá a kde je překážkou.
Nebuďme zaváděni klamem, že hluboký a funkční jednotný trh vyžaduje,
aby bylo všechno harmonizováno, abychom dychtili po nedosažitelném a nekonečně
sjednoceném hřišti.
Země jsou rozdílné. Přijímají různá rozhodnutí. Nemůžeme sjednotit všechno.
Není například správné a nezbytné prohlašovat, že celistvost jednotného
trhu nebo plné členství v Evropské unii vyžadují, aby byla pracovní doba
lékařů v britských nemocnicích stanovena v Bruselu nezávisle na postoji
britských poslanců a lékařů.
Stejným způsobem musíme prověřit bilanci práv v mnoha dalších oblastech
ve kterých Evropská unie vydává legislativu a to včetně životního prostředí,
sociální politiky a zločinnosti.
Nic by nemělo být předem vyloučeno.
Můj čtvrtý princip je demokratická odpovědnost; potřebujeme větší a
významnější roli národních parlamentů.
Podle mého názoru nic jako evropský lid neexistuje.
Jsou to naše národní parlamenty, které jsou a budou skutečným zdrojem
demokratických pravomocí a odpovědností v EU.
Angela Merkel se musí odpovídat Bundestagu. Antonis Samaras musí s vládními
úspornými opatřeními projít řeckým parlamentem.
Já se za vyjednávání o rozpočtu EU nebo za zajištění naší pozice v jednotném
trhu odpovídám britskému parlamentu.
Jsou to parlamenty které poskytnou národním představitelům důvěru nebo
obavy.
Měli bychom uznat že to je způsob, jakým si v Evropě vládneme.
Můj pátý princip je rovnost; jakákoliv nová uspořádání budou schválena
pro eurozónu, nesmí omezit ty, kteří v ní nejsou.
Toto je pro Británii zvláště důležité. Jak jsme řekl, nepřijmeme jednotnou
měnu. Není ale žádný nepřekonatelný důvod pro to, aby jednotná měna a jednotný
trh měly stejné hranice a ty přibyly k hranicím jednotného trhu a Schengenu.
Stěžejním důvodem našeho členství v EU je účast v jednotném trhu a schopnost
pomoci nastavit jeho pravidla.
Je naším životním zájmem bránit celistvost a spravedlnost jednotného
trhu pro všechny jeho členy.
A to je důvodem, proč Británii tak zajímala obrana a prosazování jednotného
trhu, když se kvůli krizi eurozóny přepisovala pravidla fiskální spolupráce
a bankovní unie.
Věřím, že těchto pět principů představuje správný přístup k Evropské
unii.
Dovolte mi obrátit se k tomu, co to znamená pro Británii.
Dnes je deziluze z EU na nejvyšší úrovni za celou dobu. Má to několik
důvodů.
Lidé mají pocit že EU je vedena směrem, ke kterému nikdy nedali souhlas.
Nesou nelibě zásahy do našeho života tím, co vnímají jako zbytečná pravidla
regulace. A ptají se, k čemu to všechno je?
Jednoduše řečeno, mnozí se ptají: “Proč nemůžeme mít jen to, pro co
jsme hlasovali při vstupu - jednotný trh?”
Jsou naštvaní právními rozhodnutími učiněnými v Evropě, které mají dopad
na život v Británii. Část této nechuti k Evropě je ve skutečnosti směrována
na Evropský soud pro lidská práva než na EU. A Británie v Evropě vede úsilí,
které na to upozorňuje.
Samozřejmě je toho mnohem více, co v této oblasti musíme udělat. Lidé
si ale také uvědomují to, že EU nyní směruje k takové míře politické integrace,
která je daleko za hranicí, kterou Británie považuje za vhodnou.
Vidí smlouvu za smlouvou, které mění rovnováhu mezi členskými stát y
a EU. A všímají si, že se jich nikdo na nic neptá.
Měli slíbeno referendum - to se nikdy neuskutečnilo. Vidí co se stalo
s eurem. A vědí, že mnoho našich politických a ekonomických představitelů
tehdy Británii vybízelo ke vstupu.
A nevidí mnoho vyjádření zkroušenosti.
Dívají se na kroky které přijímá eurozóna a ptají se, co bude užší integrace
eurozóny znamenat pro zemi, která nemá v úmyslu euro přijmout.
Důsledkem je to, že podpora pro EU je v Británii na vážkách.
Někdo říká, že poukázat na to je neodpovědné, vytváří to nejisté prostředí
pro podnikání a vznáší otazník nad členstvím Británie v Evropské unii.
Tento otazník tu ale už je a ignorovat jej neznamená, že sám od sebe
zmizí.
Ve skutečnosti je to úplně obráceně. Ti, kdo se odmítají ptát lidí v
Británii podle mého názoru zvyšují pravděpodobnost našeho odchodu.
Požadovat pro lidech v Británii aby stále akceptovali evropské uspořádání,
na které nemají vliv je cesta k tomu, aby až se jich konečně někdo zeptá
- a jednou bude muset - pravděpodobně EU odmítli.
To je důvodem, proč jsem nakloněn referendu. Věřím v otevření této otázky
- vyjasnit ji, vést debatu. Ne jen jednoduše doufat, že tato složitá situace
sama zmizí.
Někteří navrhují uspořádat ihned jednoduché ano - ne referendum.
Rozumím netrpělivosti těch, kteří chtějí rozhodnout ihned.
Nevěřím ale že učinit toto rozhodnutí ihned je ten správný postup a
to nejen pro Británii, ale ani pro Evropu jako celek.
Dnešní volba mezi současným stavem a odchodem by byla velká chyba.
Dnes, když se Evropa zásadně mění a kdy nevíme, jaká bude budoucnost
a jaký druh Evropy z této krize vzejde není správný čas k tak zásadnímu
rozhodnutí o budoucnosti naší země.
Není správné ptát se lidí jestli zůstat nebo jít předtím, než se pokusíme
vztahy napravit.
Jak můžeme smysluplně položit otázku: “uvnitř nebo mimo” když nejsme
schopni odpovědět nejzákladnější otázku: “uvnitř nebo mimo čeho přesně
chceme být”?
Evropská unie, která vzejde z krize eurozóny bude zcela jiná, než je
dnes. Možná bude opatřeními, vynucenými záchranou eurozóny změněna tak,
jak si dnes neumíme představit.
Musíme počkat nějaký čas, než se tak stane - a pomoci vytvářet budoucnost
Evropské unie tak, aby až tuto otázku položíme, dávala smysl.
Smysluplná volba
Smysluplná volba mezi opuštěním nebo účastí v novém uspořádání, ve kterém
Británie vytváří a respektuje pravidla jednotného trhu, ochráněném jasnými
zárukami a oproštěném od neopodstatněných regulací, které ničí evropskou
konkurenceschopnost.
Volba mezi opuštěním nebo účastí v novém uspořádání, ve kterém je Británie
na čele společných akcí na témata jako je například zahraniční politika
a obchod a ve kterém jsou dveře doširoka otevřené novým členům.
Nové uspořádání podléhající demokratické pravomoci a odpovědnosti národních
parlamentů, kde členské státy pružně spolupracují, respektují národní odlišnosti
a nesnaží se je neustále eliminovat a kde jak jsme prokázali mohou být
některé pravomoci skutečně vráceny členským státům.
Jinými slovy, uspořádání které bude zcela naplňovat poslání změněné
Evropské unie tak, jak jsem ho popsal. Pružnější, přizpůsobivější, otevřenější
- připravené pro výzvy moderní doby.
A těm, kteří tvrdí že nové uspořádání není možné dojednat říkám: zaposlouchejte
se do názorů dalších stran v ostatních evropských zemích, které požadují
vrátit některé pravomoci zpátky evropským státům.
Podívejme se také na to, čeho jsme doposud dosáhli. Ukončili jsme povinnost
Británie zachraňovat členy eurozóny. Udrželi jsme Británii mimo fiskální
kompakt. Nastartovali jsme proces navracení některých pravomocí soudnictví
a ministerstva vnitra. Zajistili jsme ochranu před bankovní unií. A změnili
jsme rybářskou politiku.
Neboli zahájili jsme reformy, které potřebujeme nyní. Některé nebudou
vyžadovat změnu Smlouvy o Evropské unii.
Souhlasím ale s tím, co řekl předseda Barroso a další. V určité fázi
někdy v průběhu následujících let se bude EU muset dohodnout na změně Smlouvy,
zapracovat změny, nutné pro dlouhodobou perspektivu eura a pevně zakotvit
odlišnou, konkurenceschopnou, demokraticky odpovědnou Evropu, po které
voláme.
Věřím tomu, že nejlepší cestou je změna Smlouvy o evropské unii a proto
přidávám svůj hlas k těm, kdo po této změně již volají.
Mou preferencí je prosadit tyto změny pro celou EU, ne jen pro Británii.
Nebude-li ale chuť na změny Smlouvy platné pro všechny, potom bude Británie
samozřejmě připravena řešit změny, které potřebujeme, při jednáních s našimi
evropskými partnery.
Příští konzervativní program v roce 2015 bude pro konzervativni vládu
žádat pověření od lidí v Británii vyjednávat v novém parlamentu nové uspořádání
s našimi evropskými partnery.
V centru bude vztah k jednotnému trhu.
Až dojednáme toto nové uspořádání, potom dáme britskému lidu referendum
s velmi jednoduchou volbou uvnitř nebo mimo. Zůstat v EU za těchto nových
podmínek, nebo kompletně odejít.
Bude to referendum uvnitř nebo mimo.
Před dalšími volbami navrhneme novou legislativu. Pokud bude konzervativní
vláda zvolena, předložíme ihned nutnou legislativu a schválíme ji do konce
roku. Jednání dokončíme a referendum uspořádáme v průběhu první poloviny
funkčního období příštího parlamentu.
To je čas, kdy lid Británie řekne své. To je čas, kdy se vyřeší evropská
otázka v britské politice.
Říkám britskému lidu: bude to vaše rozhodnutí.
A až ta volba přijde, budete mít důležitou možnost rozhodnout o osudu
naší země.
Rozumím výzvě že půjdeme osamoceni, hledajíce si sami svou cestu. Bude
to ale rozhodnutí, které musíme přijmout s chladnými hlavami. Zastánci
obou stran sporu nebudou smět přehánět své nároky.
Pokud tak rozhodneme, půjde Británie sama svou cestou ve světě, mimo
EU. Stejně tak může učinit každý členský stát.
Otázka, kterou si ale musíme sami odpovědět je tato: “Je to ta nejlepší
budoucnost naší země?”
Musíme velmi pečlivě zvažovat, kde jsou naše skutečné národní zájmy.
Sami budeme svobodní přijímat naše vlastní rozhodnutí, stejně jako bychom
byli zproštěni našich slavnostních závazků bránit naše spojence v NATO,
kdybychom NATO opustili. My ale neopustíme NATO, protože je v našem národním
zájmu zůstat a těšit se kolektivním bezpečnostním zárukám.
Máme větší sílu a vliv - ať prosazujeme sankce proti Iránu nebo Sýrii,
nebo podporujeme demokracii v Barmě - když postupujeme společně.
Opustíme-li EU, nemůžeme samozřejmě opustit Evropu. Po mnoho let zůstane
naším největším trhem, a navždycky naším zeměpisným sousedem. Jsme svázáni
složitou pavučinou právních závazků.
Stovky tisíc občanů Británie považují za samozřejmé právo žít, pracovat
nebo odpočívat v ostatních zemích EU.
I když se zcela stáhneme, rozhodnutí přijatá v EU budou mít na naši
zemi hluboké dopady. Ztratili bychom ale všechny naše zbývající možnosti
námitek a náš vliv na tato rozhodnutí.
Museli bychom velmi pečlivě vážit dopady toho, že bychom nadále nebyli
plnoprávným členem EU a jejího jednotného trhu.
Setrvalý přístup na jednotný trh je životně důležitý pro britské podniky
a pro britská pracovní místa.
Od roku 2004 je Británie příjemcem jedné pětiny všech investic plynoucích
do Evropy.
To, že jsme byli součástí jednotného trhu bylo pro tento úspěch klíčové.
Bude mnoho času posoudit všechny argumenty pro a proti uspořádání, které
projednáme. Dovolte mi ale zdůraznit jeden bod, o kterém se mnoho mluví.
Někdo říká, že se můžeme stát Norskem nebo Švýcarskem - s přístupem
na jednotný trh, ale mimo EU. Bylo by to ale v našem zájmu?
Oceňuji tyto země a jsou našimi přáteli - ale velmi se od nás liší.
Norsko spočívá na jedněch z největších energetických rezerv v Evropě a
má k dispozici fond v objemu přes 500 miliard euro. A ačkoliv je Norsko
součástí jednotného trhu - a akceptuje jeho principy - nemá žádné slovo
v nastavení jeho pravidel, jen zavádí jeho příkazy.
Švýcarsko musí projednávat přístup na jednotný trh odvětví po odvětví.
Přijímají pravidla EU - na která nemají vliv - nebo nedostanou přístup
na jednotný trh a to včetně klíčových odvětví, jako jsou finanční služby.
Je skutečností, že jakmile vstoupíte do organizace jako je EU, existují
daná pravidla.
Vždycky nedostanete, co chcete. To ale neznamená že byste měli odejít
- ne jestliže zůstat a pracovat společně je výhodnější, než odejít.
Měli bychom také velmi pečlivě zvažovat dopady našeho vlivu ve vrcholných
patrech mezinárodní politiky. Bezpochyby jsme mocnější ve Washingtonu,
v Beijingu, v Delhi protože jsme důležitý hráč v Evropské unii.
To všechno je důležité pro britská pracovní místa a pro britskou bezpečnost.
To všechno je důležité pro naši schopnost prosadit věci ve světě. To
všechno je důležité pro Spojené státy a ostatní přátele po světě, kteří
nám jasně říkají že chtějí, aby Británie zůstala v EU.
Měli bychom velmi pečlivě přemýšlet, než bychom tuto pozici opustili.
Opustíme-li Evropskou unii, bude to jednosměrná jízdenka bez možnosti
návratu,
Proto budeme mít čas pro pořádnou debatu s argumenty.
Na konci této debaty vy, britský lid, rozhodnete.
Našim evropským přátelům, kteří jsou bezpochyby britským přístupem zklamáni,
říkám: pracujte na tom s námi.
Zvažte mimořádné kroky, které členové eurozóny přijímají proto, aby
euro udrželi, kroky které ještě před vypadaly nepředstavitelné.
Nezdá se mi, že kroky které by byl potřebné aby udržely Británii - a
další - spokojenější v jejich vztazích s Evropskou unií jsou naprosto nepředstavitelné
nebo neodůvodněné.
A stejně jako věřím, že Británie by měla zůstat v EU tak i EU by si
měla přát, abychom zůstali.
EU bez Británie, bez jedné z evropských mocností, bez země která v
mnoha ohledech stvořila jednotný trh a která značně posiluje vliv Evropy
na světovém jevišti, bez země která hraje podle pravidel a která usiluje
o liberální ekonomické reformy by byla zcela jiná EU.
Dovolte mi skončit tímto shrnutím.
Nedělám si iluze o rozsahu úkolu, který před námi stojí.
Vím, že bude mnoho těch, kteří budou říkat, že vize, kterou jsem vytyčil
je nedosažitelná. Že není způsobu, jak by s námi s naši přátelé spolupracovali.
Že lidé v Británii jsou již rozhodnut pro bezpodmínečný odchod. A že pokud
nejsme v EU spokojeni po 40 letech, nebudeme spokojeni nikdy.
Odmítám přijmout tak poraženecký přístup - pro Británii i pro Evropu.
Věřím, že s odvahou a přesvědčením můžeme dosáhnout pružnější, přizpůsobivější
a otevřenější Evropské unie, ve které se splní zájmy a touhy všech jejích
členů.
Pokud se nám podaří dojednat takové uspořádání, až přijde referendum,
budu o něj usilovat celou svou duší a srdcem.
Hluboce věřím v to, že britským národním zájmům nejlépe vyhovuje pružná,
přizpůsobivá a otevřená Evropská Unie a že taková Evropská unie je nejlepší
s Británií jako svým členem.
Během následujících týdnů, měsíců a roků neustanu dokud v této debatě
nezvítězíme. Pro budoucnost mé země. Pro úspěch Evropské unie. A pro prosperitu
našich lidí v generacích, které přijdou.
projev přeložil 10.2.2013 Jenyk