„Milí Lakotové 1! Vy si svého náčeníka nevážíte,
třebaže vám ho ostatní kmeny závidí!“
S těmito slovy opustil Jára Cimrman náčelnickou funkci u indiánského
kmene Lakotů. Český velikán byl na úlohu nepochopeného génia zvyklý, ale
přesto z jeho slov cítíme hořkost. Dnes těžko soudit, na čí straně byla
vina, ale jedno je jisté: Cimrman nedokázal primitivní domorodce získat
pro své ideály.
Ne, že by se nesnažil. Promlouval k Lakotům o svobodě: „Není spravedlnosti
bez svobody a nemohou existovat žádná lidská práva bez toho, že by lidé
byli svobodní“. Promlouval k nim o lidské důstojnosti: „Každý muž
a žena na této planetě mají svá práva, svou důstojnost a nezadatelnou hodnotu,
protože jsou stvořeni k obrazu Stvořitele nebe i země“. Zbytečně. Lakotové
se nezajímali o svobodu a důstojnost, ale o pohodlí a bezpečí.
Vedl je k odpovědnosti za vlastní osud, „aby si lidé vládli sami,
neboť nikdo není způsobilý být pánem“. Zdůrazňoval, že budou mít jen
to, co si dokáží udržet: „Svobodu musí zvolit a bránit samotní občané“.
Marně. Ptali se ho, k čemu potřebují náčelníka, mají-li se starat sami.
Formoval základy soudržné společnosti: „Svoboda pro všechny neznamená
nezávislost jedněch na druhých“, poprvé v životě slyšeli divoši o veřejném
zájmu: „Veřejný zájem závisí na osobním charakteru - na poctivosti,
toleranci k druhým a vládě svědomí v našich vlastních životech“. Nevěděli,
o čem to mluví. Znali jen své vlastní zájmy.
Vyzdvihoval čest, kterou osvědčí ten, kdo dodrží „závazky, jimž je
těžké dostát a od nichž by bylo nečestné se oprostit“. Nadšeně mluvil
o těch nemnoha, kteří „svou oddanost naší zemi prokázali svou smrtí,
jež byla poctou jejich celým životům“. Smáli se patosu archaických
slov čest a oddanost.
V odpověď na jejich věčné stížnosti se pokusil pozvednout jejich zrak
nad horizont každodennosti, zdůrazňoval, že „z hlediska věčnosti však
ty otázky, jež jsou na nás kladeny, jsou zúžené a nemnohé“. Bez úspěchu.
O věčnost se nestarali, chtěli všechno hned.
Zdůrazňoval nutnost aktivního odporování zlu, protože „zlo je skutečné“.
Poukazoval na „potřebu idealismu a odvahy“. Idealismu se smáli,
na zlo nevěřili – byli pragmatici a věděli, že dobro a zlo jsou jen různé
strany téhož.
Abdikoval. Nedokázal přesvědčit svůj lid, že jsou důležitější věci než
mezikmenový zápas v lacrosse a cena ohnivé vody. Odešel a náš příběh se
zdá končit chmurně.
* * *
Realita ale někdy předčí fikci a zázraky se občas dějí. V našem skeptickém
světě se objevil idealista, kterého si jeho „Lakotové“ váží, neboť si ho
zvolili za náčelníka i podruhé. Ten muž má obrovskou moc, ale neztratil
pokoru a ví, že ne lidé, „to Bůh hýbá a vybírá si, jak On chce“.
Ten muž se jmenuje George Walker Bush 2 .
1 Nejde o překlep. J
2 Všechny citáty (kromě prvního, samozřejmě J) jsou z 2.
inauguračního projevu GWB.
04.10.2005 Boone