Bylo tomu v květnu roku 1996, kdy do naší domácnosti přibylo toto auto.
Otec měl služební, takže Bravu využívala spíš matka, a to až do března
2009, kdy bylo její plnění mateřské role oceněno novým vozem.
Fiat tak
připadl mě, coby čerstvému držiteli řidičského oprávnění, abych se měl
takříkajíc s čím učit jezdit. K dnešnímu dni má najeto 75 tisíc, což je
na 13 let asi dost málo.
Začněme nějakými obecnými údaji. Brava, nástupce Fiatu Tipo, se vyráběla
od r. 1995, spolu s dvojčetem Fiat Bravo. Obě auta stojí na stejném podvozku
a až po B sloupek vypadají stejně. Brava dále pokračuje coby pětidvéřový
liftback (automobilka Fiat používá z prstu vycucané označení fastback),
Bravo je menší, třídveřový hatchback. Jedná se o první model značky Fiat
s pozinkovanou karoserií, pročež ani dnes na voze není k vidění žádná rez.
Sluší se dodat, že dvojčata získala evropské ocenění Auto roku 1996. Brava
má na dobu svého vzniku poměrně futuristický design, tvořený hlavně zadními
světlomety, a celkově je pěkně kulatá, až spíš bachratá. Avšak díky tomu
je vevnitř docela dost místa. Konkurenčními vozy pro Bravu jsou například
Renault Mégane, Pažout 306 a podobně. Později se objevil model Fiat Marea,
který je opět na stejném podvozku a opět až po B sloupek stejný. Dále ale
pokračuje jako sedan, či jako combi.
Varianta SX značí druhý nejnižší (nebo chcete-li, třetí nejvyšší) stupeň
výbavy vozu a co jsem tak pozoroval na českých silnicích, jedná se asi
o nejrozšířenější druh. Nižší varianta S postrádá například budík otáčkoměru
a elektrické ovládání předních oken, výdobytky variant EL a ELX mi nejsou
známy. Radostným údajem je i fakt, že do Bravy se montuje originální, napevno
uložené rádio. Jednak se bez páčidla nedá vyndat, navíc nepasuje jinam
než do jiné Bravy nebo Brava. Možná i za tento fakt vděčím tomu, že po
13 letech garážování na smíchovských ulicích po rádiu nezatoužil žádný
hnědočech, a že jich tu pobíhá...
Motor 1.4 je nejslabším dostupným motorem... tedy. Popořádku.
Fiat obvykle neuvádí objem motoru, ale jakýsi podivný vlastní kód, pravděpodobně
vymyšlený partou italských inženýrů za horkého odpoledne po několika lahvích
grappy. Pokud jde o zážehové motory, 1.4 12V, motor o 80 koňských silách,
tedy ten který mám já, je jediný, označený svým objemem. Dále tu máme motory
80 16V (1.2), který byl spolu s výše jmenovaným roku 1999 vyřazen, dále
100 16V (1.6) 115 16V (1.8) a dva dvoulitrové pětiválce, dostupné pouze
pro model Bravo. Vznětové motory nesou označení TD 75, TD 100 a JTD 105
a ve všech případech je objem válců 1.9 litru.
Takže, motor 1.4 je nejslabším motorem, montovaným do Bravy. Avšak vzhledem
k tomu, že jediné auto, které jsem řídil předtím, byla Fabia 1.2 HovnoToPojede
v autoškole, byl jsem ze začátku z motoru přímo nadšen. Postupem času,
zejména po ozkoušení vozu na všech možných typech silnic po celé republice,
a po krátkých jízdních zkušenostech s několika dalšími vozy (Forman, Felicie,
Fiat Linea, Volvo C70 a BMW 530xd) jsem schopen jízdní vlastnosti nějakým
způsobem zhodnotit. Ač je to motor nejslabší, dokáže v případě potřeby
auto docela rychle rozběhnout, akcelerace je docela příjemná až do nějakých
osmdesáti kilometrů, potom to ztrácí šťávu. Nicméně stále se dá poměrně
pohodlně dosáhnout 140 kilometrů, přestože akcelerace ve vyšších rychlostech
je spíše rodinná až důchodcovská. Maximální rychlost udávaná TP je 170
kilometrů za hodinu. Při pokusu o dosažení tohoto limitu jsem byl svědkem
toho, kterak se ručička zmítá mezi 170 a 180, což navigace komentovala
jako 163km/h. Červená zóna začíná na 6500 otáček, ideálně se auto tváří
na dvou a pů tisících.
Převodovka je manuální pětistupňová, a nikde jsem neviděl Bravu s žádnou
jinou. Stupně jsou relativně krátké, a řadí se příjemně, avšak třeba slavná
Fabie má řazení, dle mého názoru, příjemnější. Řadící páka se drží velice
příjemně.
Interiér je celý výhradně plastový. I volant a šaltrpáka jsou
plastové, ale moc to nevadí, plast je takový zdrsnělý a dobře se drží.
Na místě spolujezdce je kastlík, poměrně velký, nad ním velká odkládací
plocha, kam se u aut s bohatější výbavou dává airbag pro spolujezdce. Kapsy
ve dveřích pojmou enormní množství obalů a špejlí od nanuků. Páčky na ovládání
světel a stěračů jsou po ruce, většina operací se dá zvládnout jedním prstem.
Kromě zapínání potkávacích světel na jedné straně a stěrače zadního okna
na straně druhé, to zajišťují otočné přepínače na koncích páček.
Řekli jsme si, že Brava byla zamýšlena coby rodinné auto. Poznáte to
jednak na jízdních vlastnostech, kdy zejména v zatáčkách auto tak trochu
houpe, asi za účelem rozptýlení harantů na zadních sedadlech. Poznáte to
i na dalších drobnostech. Na zadních oknech jsou dětské pojistky, které
vám nedovolí je otevřít více než do poloviny. Zadní dveře se dají zamykat
i zepředu. Posilovač řízení je nastaven na třiletou holčičku, volant otočíte
jedním prstem. Vnitřní prostor je velký. Objem kufru tak monstrózně nepůsobí
(310 nebo 330, nejsem si jist), ale po sklopení zadních sedadal vzroste
na 1200 litrů, což ještě pořád není ten trik. Trik je v tom, že v autě
je tak nějak všude dost místa. Dost vysoký strop, dost široký interiér,
takže se dají vozit dost velké náklady. Když kamarád organizuje koncert,
zavolá mi, a Brava spolkne bicí, komba a výbavu jako nic. Ještě by se vešel
pes.
Mimochodem, po sklopení zadních sedadel sice vznikne poměrně prostorná
zadní plocha, ale aby na ní nedej bože někdo nespal, není rovná. Spíš taková
hrbolatá, sedadla jsou zezadu profilovaná, plná proláklin a výstupků. Fakt
nevím proč. Jednou jsem tam noc trávil sám, to ještě docela šlo. Jednou
jsem tam spal i s přítulkyní a spíš jsme dřímali, než spali. Sex na tomhle
terénu bych doporučoval pouze za použití molitanové podložky. Tlusté molitanové
podložky.
Jo, a jsme u jednoho z nejdůležitějších faktorů. Toho, nad kterým tráví
noc s kalkulačkou řidiči fóbijí ftuningu. Je to spotřeba. TP uvání 9/7/5.2
litrů. No. Tak to bych úplně neřek'. Nádrž je na 40 litrů, plus sedm rezervy,
to jen tak pro začátek. Obvykle najezdím na plnou nádrž tak 500 – 550 kilometrů,
než se rozsvítí oranžová kontrolka. Dost špatně se to odhaduje, protože
v autě jednak chybí jakýkoliv měřák, který by hlásil počet zbývajících
kilometrů, navíc ukazatel paliva nemá lineární průběh. Ručička se nejprve
dlouho zdržuje okolo F, aby pak prudce padala až skoro k půlce, kde zase
setrvává poměrně dlouho, pak následují druhý propad asi ke čtvrtině, odkud
se nenápadně sune směrem k temné propasti E. Není to záležitost jenom Bravy,
dost podobně se chovala ručička i ve Fiatu Linea, se kterým jsem měl tu
čest coby řidič, i ve fiatu Tipo, ve kterém jsem spolujezdil. Takže můžeme
říci, že žere asi tak 8 litrů na sto kilometrů. To není úplně na zelenou
medaili. Dříve, coby nové auto, žral fiátek míň, ale co bylo, to bylo.
Teď jezdím za osum.
Po třinácti letech, které si Brava užívala coby druhé auto v rodině,
v područí mé matky, která s ním najezdila asi pětašesedát tisíc kilomtrů,
přešla do područí nevyježděného zpovykaného fracka s papíry, na kterých
ještě neoschl inkoust. Přesto se stále drží docela dobře. Takže pokud by
jste někde viděli starší jetou Bravu, nejlépe až po roce 1999, stojí to
za to.
22.10.2009 Jerry