Původně jsem si myslel, že pokud na tento web budu někdy psát,
budu si stěžovat na politickou situaci, policejní buzeraci nebo něco podobného.
Nakonec mě ale napadlo sepsat tento článek pojednávající o Favoritu, jenž
si to momentálně lebedí v naší garáži.
Proč? Jednak proto, že jsem se nedávno
dobral k D-FENSově článku a také pár jiným(tuším dva, jeden o mooc zachovalém
a skoro nejetém fávu a jeden o formanu), ale hlavně proto, že tohle auto
mám moc rád a žiju vedle něj skoro celý život a stejnou dobu mě i dopravuje
na různá místa. Abych eliminoval svůj neduh, totiž nakousnutí tématu bez
dokončení minulého a z toho resultující plácání „pátýho přes devátý“ jsem
právě D-FENSův
článek použil jako strukturovou šablonu.
O co jde?
Nejdříve však představení, jakéže auto vlastně v té garáži stojí; jedná
se o Favorit 136L poněkud nehezké barvy(však posuďte sami dle obrázku),
ale jak známo auto na barvu nejezdí a mě nijak nevadí. Je to jeden z prvních
modelů, na servisce je napsán datum prodeje na desátý den listopadový roku
1988. Z toho plyne další důležitý fakt, že motor kromě 46 kilowattů disponuje
karburátorem Pierburg a nikoli Jikov, k čemuž se ještě vrátím. Jelikož s ním
jezdil děda, tak s ním kromě se mnou a bratrem k doktorovi, na dovolenou…..moc
nejezdil, takže ke dni psaní tohoto článku má nalítáno něco málo přes 82tkm.
Pravost ověřená, vůz nepoznal jiného majitele, dodnes mám v deskách fakturu
: ).
Motor, převodovka, brzdy, řízení
Jak již bylo psáno, ve voze se nachází motor 781.136, jenž dodává papírově
46kW a vzhledem ke stavu bych si dovolil říci, že mu jich moc neubylo a
tedy podobný počet ještě dodává. Všichni si stěžují, jak je to strašně
líný vůz. No, Loeb by v něm asi titul nevyhrál (i když kdo ví, Seb opravdu
umí), ale z mých zatím ještě skromných zkušeností mohu říci, že se mi nijak
líně nezdá. Na dálnici nemá problém držet rychlost okolo 100-120 km/h a
ruku na srdce, co víc by od něj mohl kdo chtít. Ani tak vytýkaná hlučnost
se jaksi nevyskytuje, nebo alespoň mě to nevadí. Dovolím si říci, že Felicie,
se kterou jsem se také svezl, mi připadla mnohem hlučnější. Motor je ovšem
samozřejmě slyšet, ale ne více, než TDi ve stříbrné Octávii, ve které mě
kdysi někdo někam vezl. Já to navíc beru jako plus, jelikož v základní výbavě
L se vpravo od rychloměru nacházejí hodiny namísto otáčkoměru, člověk tak
aspoň ví, kdy řadit. Akorát na čtyřku zhruba ve stovce už mi celkem vadilo,
že začaly vibrovat plasty ve středovém panelu. Navíc na mě zvuk motoru
působí hodně uklidňujícím dojmem, ale to budu asi v jasné menšině. Co ale
potvrdím, jsou vibrace. Když člověk stojí na světlech, je to opravdu cítit,
ať sedíte vpředu a svíráte volant, či sedíte vzadu. Ale na to si člověk
zvykne. Jako jeden z opravdu mála (já vím o dvou) nemá náš Pierburg automatický
sytič, alebrž dodatkově předělaný mechanický. Když jsem se ptal otce mého
kamaráda, jenž vlastnil druhý mně známý exemplář, říkal, že prý automatika
držela sytič v akci moc dlouho, nicméně on sám to moc neovlivnil, vůz tak
již koupil. Názor majitele našeho kousku je, že „automatickej sytič je
pro blbý“. Mě osobně to ale žádnou výhodu nepřináší, nehledě nato, že při
první jízdě mi motor třikrát zdechnul, než jsem objevil, že musím po nastartování
prošlápnout plyn, aby se sytič uráčil fungovat. Celkově jsem ale s motorem
spokojený a jak pronesl kamarád, mimochodem syn zmíněného majitele druhého
favorita, na tohle auto „to stačí“. Na dálnici si člověk dá spoustu aut
bez problému, pokud tedy zrovna nenarazí na zmrda, kterej jak zmerčí blinkr
a mě v levém pruhu, vjede mi do cesty, šlápne na plyn a ujede…. Řazení?
Ano, má dlouhé dráhy. Nato, že má zespodu kloub nekrytý, jde obdivuhodně
zlehka. I pětka se řadí bez problému, na rozdíl od pseudoChevroletu Aveo,
s nímž jsem strávil tři měsíce autoškoly, brrrr….Brzdy fungují dost dobře
nato, abyste nikoho netorpédovali, nicméně zázrak to není. U našeho auta
je to ještě horší, takže se plánuje výměna válce a destiček. Samotné řízení
sice nemá posilovač, ale krom Avea v autoškoly jsem ještě nikdy auto s posilovačem
neřídil, měl sem tu čest s „ouzkou“ stopětkou a multikárou, takže mi ani
nijak těžké nepřijde, prostě tak akorát. Na výjezdu ze zatáček se pak příjemně
a nijak rychle vrací do neutrální polohy, což se třeba o Aveu rozhodně
říct nedalo.
Podvozek
Jó, na podvozek našeho Favorita asi moje sedací ústrojí jen tak nezapomene.
Jednak proto, že s ním nějakou dobu jezdit budu a též proto, že zrovna nepatří
mezi nejkomfortnější. Jako nezkušeného řidiče mě však překvapí, jakou rezervu
má, projíždím li nějakou rychlejší zatáčku. Když pak jedu stejným místem
jako spolujezdec vyšší yrchlostí, celkem se divím, že nesekáme kopřivy,
co rostou vedle našich udržovaných silnic. Ale aspoň pak se nebojím, když
jedu prímo já. Na sněhu ale už tak dobře auto nejede, dokonce jsme letos
zažili dost nepříjemnou situaci, kdy se mírně přetočil zadek….a to prosím
na zimních.
Karosérie, interiér, prostor, pohodlí
Co se týče designu, není samožřejmě žádným krasavcem, ale mě se líbí.
Je osobitý, na nic si nehraje, stylem “ prostě jsem takový a teď si vyber,
jestli ti to vadí nebo ne“. Je sice fakt, že by mu slušela nižší přední
světla, ale klidně je oželím, zvlášť potom, co soused v lavici přiznal,
že jeho Felicie v noci svítí mizerně. Společně s tím, co ve své knize napsal
pan Hrdlička a tím, jak svítí ten náš, jsem rád za to, že ty větší máme.
Co se týče stavu karoserie, je v obdivuhodně zachovalý. Za celý život je
garážovaný, zevnitř pravidelně natírán protikorozním nátěrem, po každé
jízdě v dešti vytřen do sucha. Díky tomu rezne jen na pár místech, tedy
na předních blatnících, na předních dveřích u podběhu nebo na zadním blatníku
u nárazníku, což jsou víceméně vyhlášená místa. D-FENS kdysi psal, jak
chtěl koupit Favorita a divil se, že by rezla maska. Ač je jasné, že jej
ten majitel tahal za nos, maska vážně rezne. Ne nijak markantně, spíš stylem
tisíc malinkejch pih rzi, ale nekouká se na to hezky. Už je doma připravená
nová, takže to neřeším, díky zmíněnému kamarádovi. Interiér je světle hnědý
dvoubarevný, přičemž se náhodou stalo, že vnější barva je shodná s tou světlejší
uvnitř. Spoustě lidem se tahle kombinace nelíbí, ale já bych černou nechtěl,
to se tam člověk v létě snad musí grilovat. Co mi ale vadí, je lajdácké
provedení, daň za náběhový kus. Část, v níž jsou spínače světel, se pohybuje,
ač je přichycená šroubem, a kolikrát tak nelze na spínač zatlačit tak,
aby se zaaretoval a světla tak svítila. Taktéž víko odkládací schránky
nelícuje s jejím zbytkem. Krom ní a popelníku (jsme nekuřácká rodina) nemá
více odkládacích prostor, ale mě to nevadí, však také nejsem redaktor Světa
motorů a Favorit psací stůl. Při první jízdě s řidičákem jsem si vzpomněl
na tuto větu: „Sériový volant padne do ruky mimořádně blbě“. Takže až to
bude na mě, plánuji výměnu, Felicie má aspoň ze strany prstů hrbolky, tohle
je ale v létě a zpocených rukách o hubu. Hranatost přístrojovky sice opět
oko nijak neuchvátí, osobně jej ale považuji za mnohem zdařilejší, než
to, co studio IDEA namontovalo do Tipa, z něj vycházející Tempry nebo Alfy
155. Co ale opravdu stálo v interiéru prvních verzí za drek, byly přední
sedačky. Podobně jako pan ing. Hrdlička jsme řešili jejich propadnutí a
nakonec vyřešili instalací novějších z provedení LS, tedy i lépe tvarovaných
s pohodlnější hlavovou opěrkou. On to vyřešil pochopitelně také, jinak bychom
to nevyřešili my. Uvnitř je ale opravdu hodně místa a to i vzadu. Když
si například na místo spolujezdce sedne babička a před nohy dá na podlahu
tašku, já si za ní v pohodě sednu a na nohy mi nic netlačí. I nad hlavou
mám dost místa, takže spokojenost. Zcela debilní je však utěsnění vozidla,
nebo spíš jeho neutěsnění. Jednak pod kapotu zatéká, čimž plocha blatníků
pod ní rezne, jednak občas zatéká i do auta a jednak profukuje dveřmi na
nohy, což krom protivnosti i o něco snižuje životnost nohou posádky. Stejně
jako pod kapotu zatéká i do pantů zadních dveří.
Spolehlivost, zažité poruchy
Nutno úvodem říci, že se auto nikdy neporouchalo tak, že by se s ním
nedalo dojet domů, popř. do servisu. Motor sám o sobě je OK, vždy byl až
na to, že se do něj dostal špatný nenažraný fridex a vynutil si zbroušení
hlavy a nové těsnění. Sám si pamatuji, jak jsem jako malý v servisu zíral
na motor bez hlavy : ) Z vyprávění si taky pamatuji příhodu na cestě z autosalonu
(jak nádherně to zní), kdy najednou beze všeho vůz přestal jet, nic nesvítilo,
nestíralo, nestartovalo a tedy bylo k ničemu. Následovala otočka zpět do
prodejny a tamějšího servisu, ale nothing was found (D-FENS vzpomene zcela
jistě na Felicii rodičů). Nakonec to vyřešil jeden známý z města, jenž náhodou
řešil stejný problém a náhodou byl též automechanik. Problémem byl tištěný
spoj, na němž jsou relátka a pojistky. Přepájel jej a od té doby o něm
nebylo slyšet. S nedávnou „poruchou“ zpětných světel se váže další velký
neduh auta, to jest že mnoho důležitých součástek blízkých spodku je nekrytých,
třebas táhlo řazení, spínač zpátečky….A právě jeho znečištění zabránilo
světlům ve funkci, stačilo jen očistit. Spousta věcí je také v autě jakoby
volně, již jsem mluvil o spínačích předních světel, stejně tak i vnitřek
středového panelu s výdechy topení. Podobně jsou na tom zapalovací kabely
a to na straně, kde jsou napojeny ke svíčkám. Stačí párkrát přejet klasický
rozbitý železniční přejezd (a to si piště, že krokem) a auto najednou jede
na tři válce - upadl kablík. Také jsme zaznamenali netěsný zadní buben,
konkrétně obligátní prasátko. Asi nejvíc otravná a také nejúsměvnější závada
se začala asi před dvěma lety projevovat náhlým vypnutím motoru, který
sám znova naskočil, ještě než člověk stačil zareagovat a vyhodit kvalt,
popř. jenom sešlápnout spojku. Občas se motor jenom cukal. Dumali jsme
dumali a nakonec se ukázalo, že sítko sacího koše se uvolnilo a zacpávalo
přívod benzínu, koho by to hned napadlo. Cukání nakonec bylo samostatné,
mohly za něj zapalovací kabely. Taktéž je měněná páčka přepínání blinkrů,
samovolně se spínaly dálkovky. Pár hodin po vyjmutí jsem tomu přišel na
kloub(někde se to tu psalo, jeden plíšek na ohnutí), ale to už za stovku
a něco byla zakoupena nová. Zase se ale projevilo, že se celkově nevyplatí
mít exemplář z doby náběhu, jelikož kablíky vedoucí na konektory přepínače
byly napájené, zatímco novější modely již mají klasické konektory. Mimochodem
ta nová občas odmítá spolupracovat a umožnit mi sepnutí blinkru. Vždy ji
tam musím mírně přitáhnout k sobě a pak už se nechá, celkem divné.
Co říci na závěr? Auto je to dobré a třeba za Logan nebo jemu podobné
bych jej neměnil. Jednak proto, že mi přirostlo k srdci, což pochybuji,
že by Logan dokázal. A proto, že mě zatím všude dovezl, ať už to bylo za
roh na Mělník k doktorovi, na dovolenou na Slovensko, do Berlína na leteckou
show nebo Lipska na veletrh. Má svoje mouchy, ale o tom to tak trochu je,
však by se jinak člověk nudil. Dohromady tak počítám, že mi ještě pár let
poslouží.
29.5.2010 Martin Vintr