Může mi prosím někdo popsat příčinu následujícího problému. Přišel
jsem na to, když jsem parkoval před pedagogickou fuckultou, pardon, pajdárnou
nebo jak se tomu říká.
Fajn. Máme tady učitele a učitelé si stěžují, že mají nízké platy. Většina
z nich pracuje na státních školách. O finančních poměrech učitelů na soukromých
ústavech nemám zprávy, ale vzhledem k tomu, že jsem dosud nezakopl o žádného,
který by zmíral hladem, neočekávám, že by strádali. Učitelé reklamují svoje
nízké platy už řádově stovky let. I Cimrmanův učitel Voříšek, co je dávno
již pod drnem, se choulí v hrobečku v kabátku chatrném, protože na jiný
nemá (což je už Voříškovi jedno, i kdyby byl v odborech). Problém tedy patrně založila
již Marie Terezie svou vzdělávací reformou a od té doby se táhne.
Lid požaduje státní školství. Představa, že se školy promění na akciovky
nebo si je učitelé pronajmou od kraje jako franchisu podobně jako jsou
pronajaté benzínové pumpy by asi u veřejnosti velmi rychle narazila. Stát
je pro lid paradoxně zárukou, že vzdělávací proces proběhne korektně, pro
mě je spíš zárukou pravého opaku, ale zde není důležité, co smýšlím já.
Nakonec jsem v jistém smyslu součástí tohoto mechanismu a za 250 Kč na
hodinu mohu občas ovlivňovat kvalitu toho výsledku, takže bych měl držet
hubu. Faktem je, že v minulých desítkách let bylo školství státní a v dalších
řádově desítkách let bude zase státní, protože není vůle to změnit.
Z toho také plyne, že většina učitelů bude konfrontována s tímto fenoménem. Svůj plat nebudou moci ovlivňovat, a to ani směrem nahoru. Dostanou
tolik, kolik stát určí, že jim dá. Nebude jim nic platné, že budou pracovat
déle, tvrději nebo lépe, protože dostanou +/- to stejné, tedy tarifní
mzdu plus nějaké osobní ohodnocení, jehož výši určí jejich nadřízený na
základě více nebo méně objektivní struktury ukazatelů. Protože se patrně
bude jednat o nepříliš kvalitního manažera (taky ho platí stát...), jeho
postup při porcování medvěda nebude příliš transparentní a ustrne u kritérií
jako "Mařka má dvě děti a nula manželů, tak jí dám víc než Bětě, která je svobodná a děti nemá" (za tyhle postupy by se měla dávat povinně facka přes celou držku).
Učitelé nás bombardují sděleními, jak je jejich práce náročná a all
that shit. Myslím že práce každého z nás je náročná. Pornoherec má náročnou
práci, nosič kufrů má náročnou práci, každý, kdo se snaží dělat svoji práci
dobře má náročnou práci. Hrobník si tedy může stěžovat, že v zimě je země
zmrzlá a že se mu blbě kope, že je od lidí bezohledný, že v zimě zemřou.
Inseminátor si taky může stěžovat, že pořád musí oplodňovat krávy a ty
mu ani nepoděkují. Kominík si může stěžovat, že jsou ty komíny už zase
zasraný sazema. Učitelé si stěžují, že je zlobí děti. Děti zlobí pořád,
nebyla ještě doba, že by nezlobily, když vynecháme krátké světlé období,
kdy ministerstvo pro děti a mládež vedl Herodes.
Stát sám jako zdroj pravidelné mzdy je špatný partner. Pořád mu chybí
peníze. Jednak už se kurevsky přiblížil k hranici, kdy se mu nedaří dostatečně
okrádat vlastní obyvatelstvo a když pomineme snahu maskovat rostoucí daňovou
zátěž zvyšováním nepřímých daní, které tolik nebijí do očí, stává se čím
dál častěji, že vovce "hlasují nohama" proti jeho daňové politice a unikají
před platbami daní, například si kupují benzín v Rakousku nebo perníčky
v Norimberku, což je obojí můj problém. Dá se říci, že v následujících
desítkách let na tom bude stát pořád špatně, bude to tak, i kdyby razantně
změnil svoje návyky a jeho úředníci přestali krást, protože i kdyby vyrovnal
rozpočet hned teď, bude muset poplatit dluhy minulých vlád, a on ho hned
teď nevyrovnal, protože sekyra pana Nečase zaťatá příští rok 135 giga hluboko
dosáhla stejných parametrů jako sekyry vlády páně Paroubka (najdete mezi
těmi vládami ještě jiný rozdíl?)
Jinými slovy, kdo chce v dnešní době být učitelem, musí vzít na vědomí
skutečnost, že
a) bude pracovat pro stát, který na tom nebude ekonomicky dobře a nebude
mít peníze na to, aby ho adekvátně zaplatil nebo zaplatil aspoň tolik, jako soukromá sféra
b) bude pracovat pro stát, jehož zkostnatělé modely odměňování jeho
pracovníků neumožní dobrým lidem přidat a špatným ubrat (jen tak pro zajímavost,
kdybych dělal výzkum mezi lidmi, kterým rozhoduji o platu, tak mezi dobrým
a špatným pracovníkem na téže pozici je rozdíl asi 50%. Je tohle možné
u státu? Pochybuju.)
c) děti budou pořád dál zlobit, protože jsou takové
Může mi tedy někdo vysvětlit, proč se na pedák vůbec někdo hlásí? Vždyť
to je jako koledovat si o problém.
Do práce chodíme s různými pohnutkami, existují o tom celé teorie, ale
nejjednodušší bude říci, že to je buď kvůli platu, nebo kvůli vlastnímu uspokojení
nebo kvůli uznání okolím. Krajními body jsou tyto typy zaměstnanců: Pan
X chodí do práce, dostává hodně peněz, práce ho nebaví a lidi vůbec nechápou co vlastně dělá, natož aby to uznávali (poměrně často automobilový průmysl). Y chodí do práce,
dostává málo peněz, ale baví ho to a co si o něm myslí okolí, je mu prdel
(například člověk, který pracuje ve firmě, která vyrábí alkohol a on sám
chlastá). Pan Z chodí do práce, nedostává moc peněz, nijak zvlášť ho
to nebaví, ale okolí to oceňuje (aktuálně já, když tvořím blog). Nenajde se však nikdo takový, kdo by dlouhodobě a dobrovolně přijal zaměstnání a nespadal ani do jedné kategorie (např. že se chce jen ohřát). Jakou
motivaci má učitel? Peníze ne. Děti jsou zlé a znepříjemňují mu život,
sebeuspokojení tedy také ne. Uznání okolím taky ne, dost lidí je má za
neurotický kokoty, nehledě na tu studii z minulého týdne, ve kterém český
vzdělávací systém docela pohořel. Jaká je motivace za tím vším?
A nebo je za tím vohnoutí myšlení podle vzorce "jsi holka, tak půjdeš
na zdravotku nebo na pedák"? Není tohle předprogramovaný problém?
19.12.2010 D-FENS