Minule
jsme si popsali, jak kůň vypadá, jak se pohybuje a co potřebuje. Dnes
se podíváme, jak se takový kůň kupuje …
Koní je několik základních typů:
Plnokrevní: např. Anglický plnokrevník. Je rychlý, temperamentní,
často neklidné povahy. Hodí se pro zkušeného majitele. Když je dobře vychovaný
a ochotně spolupracuje, tak je to pak obrovská zábava pro oba, které se
jen máloco vyrovná. Potom to je něco, jako když si představíte, že sedíte
na hromadě čisté energie obalené koňskou kůží, která si to valí po louce,
lesní cestou, nebo třeba průsekem co to dá, sama vybírá zatáčky a vy se
jen držíte, kocháte se krajinou a dáváte bacha na nižší větve. Přirovnal
bych ho k závodní motorce - vyžaduje dost péče, k užitku taky moc není,
ale rozjet to je prostě super. Na druhou stranu je potřeba dávat pozor
i v kroku, taková koroptev z křoví těsně před koněm umí udělat z poklidné
vyjížďky adrenalinový sport.
Teplokrevní: Pestrá směsice koní, původů a vlastností. Zde nelze
udělat nějaké shrnutí, na jedné straně máte poníky a haflingy, na druhé
české teplokrevníky (směsky většinou s podílem anglického plnokrevníka).
Chladnokrevní: např. Norik. Jsou to těžší koně, duševně poněkud
(někdy hodně) pomalejší. Rádi chodí krokem, občas zaklušou, když je hodně
poprosíte tak zacválají, o trysku nikdy neslyšeli. Zase jsou opravdu nenároční,
klidní, pracovití a vhodní i do tahu. Občas bývají paličatí.
Dále můžete prodávané koně dělit podle užívání:
Vysloužilí dostiháci: Bývají levní. Začátečníkovi ho důrazně
neporučuji. Většinou se jedná o koně, kteří mají dost „vygumováno“. Ve
dvou letech na ně vleze žokej a honí je kolem dokola dostihové dráhy. Koně
přitom plně dospívají v pěti až sedmi letech. Takový kůň většinou neumí
nic jiného, než vyrazit a mazat, co to dá. Může se to zdát zábavné, ale
jen do chvíle, než se na něm ocitnete v hustém lese, pak to je o život.
Na druhou stranu dostiháky běhání opravdu baví, tak pokud víte co a proč
děláte a umíte si ho srovnat, tak se dá i doporučit.
Parkuroví koně: Mívají v háji klouby a psychika často také nic
moc. Pro koně nejsou parkury přirozené, je to takový „sport“, který je
oblíben hlavně proto, že je opravdu nenáročný na prostory, stačí v malém
výběhu postavit pár překážek. Nikdy jsem neviděl koně, který by si dobrovolně
skákal jen tak přes vysokou větev. Určitě se najdou i vyjímky, ale ty na
inzerát asi nekoupíte. Jak kůň jezdil několik let parkury, honem pryč od
něj.
Bývalý provozák: Termínem „provozák“ se označují koně, kteří
jezdí ve výletních stájích pod turisty. Většinou jsou od lidí co neumí
jezdit okopaní tak, že nemá cenu je něco učit. Hodí se ale jako třetí,
čtvrtý kůň do stáda, protože jsou velmi levní, nejsou s nimi problémy a
máte na čem svézt návštěvu, co nikdy na koni neseděla. Prostě dáte na koně
sedlo, do sedla člověka a provozák pak jednoduše jde dva metry za vaším
koněm a nikam neodbočuje.
Putovní koně: kousavé a kopavé potvory, které prošly rukama několika
„umělců“, popřípadě se rekrutovali z kategorie „Vysloužilý dostihák“, nebo
„Parkurák“ Existuje spousta zkažených koní, stejně jako zkažených psů.
Nejhorší bývají koně, kteří jsou někde sami zavření na malém prostoru vedle
autodílny. Kůň je stádové zvíře a sám být neumí a nechce. I putovní kůň
se dá napravit, ale chce to hodně času, trpělivosti a své stádo z klidných
rozumných koní. To ale málokdo má a tak takový kůň většinou putovním zůstává
do doby, než se někde s jezdcem zrakví a následně skončí na jatkách.
Mustangové: Mladí koně odchovaní na divoko na pastvinách. Dostanete
koně téměř jistě nezkaženého, zdravého, ale nesocializovaného, který
se vás bojí. Na jedné straně nastartujete auto a na druhé straně mustang
přelézá ohradu. Pokud ale máte již alespoň jednoho vychovaného koně, jde
to velmi snadno, i když na mustanga nesmíte moc spěchat. Nikdo ho
nikdy nezklamal, ani mu neublížil, jen vás nezná.
Rodinní koně: Jsou ke koupi jen opravdu velmi vzácně a na inzerát
asi nikdy. Jsou to koně, kteří se cítí být členy rodiny a spolupracují
s vámi bez nátlaku, prostě proto, že chtějí. Na tomto místě bych chtěl
zdůraznit, že jezdit na koních je něco zcela jiného, než je mít doma. Takového
koně když můžete koupit, neváhejte za jakoukoli cenu. Rukama mi už pár
koní prošlo, opravdu rodinným se stala jen jedna klisna, kterou máme od
hříběte. Klidně jí svěříme hlídání mimina, dělá to hrozně ráda a je legrace
pozorovat, jak je jemná a opatrná. Kdo nezažil, nepochopí.

Jak poznáte, jaký kůň je?
Celkem jednoduše. Necháte si koně předvést jeho majitelem. Dívejte se
na množství postrojů a chování jezdce, v tomto případě je jednalo o průjezd
mezi lanky se zavěšenými starými CD.
Příklad první:
Kůň má pákové udidlo a spoustu řemení. To je základní znamení, že si
jezdec s koněm moc nerozumí a ten spolupracovat nechce. I po kratší jízdě
je kůň nadměrně zpocený od neustálého nervování se. V tomto případě už
těch nervů bylo moc, kůň se začal točit a poničil co mohl. Představte si,
že vám tohle udělá někde na srázu nad řekou, když se něco zablýskne v křoví….
Toto nekupovat a honem pryč.

Příklad druhý:
Kůň je na ohlávce (popřípadě něčem podobně jednoduchém), je ovládán
pouze tělem jezdce (žádný tah v otěži) a volným tempem bez problémů dělá,
co se po něm chce a i když kouká, co to vedle něj visí, neřeší to a věří
jezdci Takto nějak by to mělo vypadat. Bez problému, pokud se vám líbí,
vyzkoušejte si ho a kupte. Počítejte ale s tím, že majitel bude pozorným
zrakem sledovat, zda nejste zbytečně hrubí nebo naopak nedůslední a pokud
si vámi nebude jist, neprodá.

Příklad třetí:
Vašek Vydra na svém koníkovi bez sedla, bez ohlávky jen s nákrčníkem.
Tohleto je Pan Koňák, opravdu smekám, to bych nedal. Berte to jako příklad
na ukázku, jak to také jde dělat a kam chcete směřovat. Kůň pro něj udělá
cokoli, sám, dobrovolně a hlavně rád…

Pokud se vám naskytne koupě takovéhoto koně, nesmlouvejte, nečekejte,
kupujte za jakoukoli, i zdánlivě přemrštěnou cenu. Počítejte s velmi dotěrnými
otázkami prodávajícího a jeho kontrolou na místě, kde chcete koně chovat.
Rozhodně vám ho neprodá jen proto, že jste první zájemce, nebo že připlatíte.
Peníze zde nejsou až tak důležité, stejně nejste schopni zaplatit mnohaleté
úsilí vložené do výchovy takovéhoto koně. Je jich jen mizivé procento,
majitelé se jich vzdávají jen velice, velice neradi a jeho získání je výhra
v loterii. Získáte tak adepta na rodinného koně.
Kování koní
Dále se podívejte, zda je kůň okovaný. Pokud je, zvažte to. Pro použití
podkov jsou jen čtyři důvody:
- Při práci by se kopyta nadměrně opotřebovávala. Například kočároví
koně v Praze na Staromáku, zde jsou podkovy ok. U domácího koně si takovou
zátěž neumím představit.
- Předpisy: platí zejména pro aktivní dostihové koně. To se nedá nic
dělat, musí to být, ale na doma by měl být bez nich.
- Zdravotní důvody: Zdravý kůň podkovy nepotřebuje a nemocného nekupujte.
Když už nic jiného, podkovy v zimě silně namrzají a navíc se s nimi koně
při konfliktu ve stádu mohou velmi ošklivě zranit.
- Neznalost majitele: ne každý majitel se o koně opravdu zajímá, často
lidi kovají jen proto, že se to tak přece dělá. Jo, dělá, ale to neznamená,
že je to skvělý nápad. Můžete takového koně koupit, ale počítejte s tím,
že potrvá zhruba rok, než po sundání podkov a několikeré korekci kopyto
regeneruje a začne normálně fungovat (koně třeba bolí jízda na štěrku,
apod…). Dá se to ale řešit, stačí nespěchat.
Poznámka: někdo podkovy hájí, bylo by to na delší diskusi, ale pro domácí
koně platí, že bez podkov je to obecně lepší jak pro koně, tak pro chovatele.
Zdravotní stav koně
Vezměte si sebou veterináře, nebo mu alespoň ukažte fotky a video pohybu
koně. Možných problémů je mnoho, některé vám vadit budou, některé nemusí.
V tomto se nedá obecně radit.
Zlozvyky
Někteří koně mají různé vlastnosti, jako že třeba ihned po nasednutí
jezdce se rozejdou, apod. Některé odhalíte hned, jiné časem. Měli jsme
koně, který když viděl vodu a mohl, tak si prostě šel zaplavat a když to
nešlo, tak si do ní aspoň lehl. Když jsme šli na volno na procházku, tak
to byla legrace, ale kdyby na něm jel někdo, kdo o tom neví a včas by mu
to nevymluvil, tak skončí na dně řeky i s osedlaným koněm. Takže se nezapomeňte
vyptat na případné podobné věci, které by se vám pak mohly stát. Nevěříte,
že se kůň jde sám vykoupat? Ok, nejste první, tak přikládám fotku. Je trochu
rozmazaná, třepaly se mi ruce jak jsem se smál :-)

Podmínky u prodávajícího
Nechte si ukázat podmínky, za jakých kůň u prodávajícího funguje. Měl
by být ve stádu, maximální možnou dobu venku na pastvinách (preferujeme
7 x 24, za jakéhokoli počasí). Ustájení na noc do boxu nevadí, ale nesmí
tam být přes den. V boxu kůň nemá možnost pohybu, nudí se a vymýšlí blbosti.
Kromě toho se v uzavřených stájích snadno přenáší nemoci a parazité, ve
vzduchu bývá dost prachu ze slámy a sena.
Nechte si od prodávajícího ukázat, čím je krmí a nechte ho mluvit. Není
až tak důležité co říká (když neplácá blbosti), ale jak to říká. Jestli
ho otravujete a nezajímá ho to, nebo jestli si s vámi popovídá a vysvětlí
svůj názor. To znamená, že má o koně zájem a dělá podle svého názoru to
nejlepší.
Cena koně
Nepovažuji ji za zásadní měřítko, hodně závisí na typu koně. Kvalitní
aktivní dostihák stojí statisíce i miliony, ale třeba k dětem se prostě
nehodí. Počítejte s cenou 40- cca 100 tisíc korun. Za 20-30 můžete koupit
odstávče nebo mladé hříbě bez výchovy a původu (nějaký kříženec), ale pokud
koně chcete mít jako mazlíka, může vám vyhovovat.
Pokud kupujete prvního koně, kupte rovnou dva (Pamatujete? Kůň nesmí
být sám!), kteří jsou zvyklí být spolu a raději nějaká starší klidná, pohodová
zvířata, která vám vaše případné chyby hned neomlátí o hlavu.
No, to bude pro dnešek všechno. Přeji vám hodně štěstí a příště si povíme,
jak se kůň prodává a bude i něco o lidech kolem koní J
17.07.2009 opas