Dopravní služba PČR, respektive její velení s plukovníkem
Tržilem v čele, opět svými posledními kroky prokazuje, že se jim vypařil
mozeček z hlavy. Pokud bych měl nějak krátce shrnout dopravní politiku
PČR, pak mě napadá jen věta "PČR vyhlásila válku slušným lidem".
Kromě již známých postupů, jako arogance, povýšenost a vymýšlení si
vlastních
zákonných konstrukcí, které pak musely vyvracet až soudy, se v repertoáru
sboru páně Tržila objevilo prasení v luxusních autech a na drahých motocyklech,
ohrožování a zabíjení lidí při úplně nesmyslných
honičkách ve stylu druhořadých detektivek pro nenáročné, provokace
ve snaze přimět řidiče k rychlé jízdě a nejnověji podivná šikana s měřením
alkoholu v dechu u každého kontrolovaného motoristy.
Ještě musím předeslat, že uvedené téma považuji za hoax, kterým DS PČR
jaksi verbálně zvyšuje svůj zanedbatelný význam pro bezpečnost silničního
provozu. Prostě pakáž fízlovská ukazuje svaly ve stylu "vy budete dělat,
co my vám řeknem, protože my máme moc a vy můžete držet hubu." Druhý efekt
je jiný. Doby se přece jen od dob dřeváka Bambase změnily a nové vedení
ví jako každý jiný, že důležitou součástí akceptace policejní práce je
vhodný marketing. Opilci za volantem snad každého serou, včetně mě, a je
to tedy cesta, jak zvýšit popularitu PČR v očích jednodušších spoluobčanů,
protože "kdo nic nepil, se nemá čeho bát".
Tento krok se dal očekávat. PČR se na něj dlouho připravovala drobnými
změnami zákonného prostředí a vytvořením možnosti brát obsah alkoholu v
dechu jako relevantní důkaz, což předtím nebylo možné. Vytvářela skrze
zprofanovaná média dojem, že "má problém" s dokazováním alkoholu za volantem
a vnutila lidem, že "v mnoha evropských zemích" je alkohol v dechu dostatečně
průkazný pro alkohol v krvi.
Tak se jim na to mrknem, za pomoci návodu k přístroji Dräger
Alcotest 7410 plus. Hned na začátku, mám poněkud nejasno v tom, jak
hodlá PČR provádět svoje meření. Pokud by používala přístroj Dräger
7410 jako jediné meřidlo, pak stojí za zmínku tento
článek znalce Jaroslava Zikmunda, který se k přesnosti tohoto přístroje
vyjadřuje značně nelichotivě *). Dräger na
svém webu nazývá 7410 přístrojem z řady testovacích, zatímco
jiné přístroje (7110) jsou v kategorii průkazných. Z toho by mi
plynulo, že výrobce prodává 7410 jako pracovní měřidlo, zatímco PČR jej
jako průkazné hodlá používat.
Každopádně, ať policie použije co chce, musí to být stanoveným měřidlem
ve smyslu zákona, tzn. jeho uživatel - v tomto případě PČR - by měl být
tuto skutečnost být schopen doložit kalibrační značkou a ověřovacím listem.
Platnost ověření pro tento typ detektoru je 6 měsíců.
Jak to vůbec funguje? Dräger je elektrochemický analyzátor. V přístroji
probíhá oxidace alkoholu na acetaldehyd, přičemž se uvolňují elektrony,
jejichž proud je vyhodnocen detektorem.
V návodu se dozvídáme, že jakákoli manipulace s přístrojem je podmíněna
dokonalou znalostí návodu. Před vlastním měřením musí podle návodu obsluha
zjistit, zda přístroj nemá prošlou kalibraci, která je platná 6 měsíců.
Přepokladem úspěšného měření jsou mmj. žádné výpary alkoholu a desinfekce
v okolí (jak to PČR zajistí?), zajištění dostatečného odstupu k anténám
mobilních telefonů a vysílaček (aniž by bylo uvedeno, jaký odstup se považuje
za dostatečný a jak to je ošetřeno). Vznikají určité požadavky na testovanou
osobu. Výstup z přístroje může být zkreslen po konzumaci ovocných šťáv
(máte v autě bonbóny či limonádu?), ústních sprejů obsahujících alkohol,
lékařských sirupů a kapek (str 10). Dále také po zvracení nebo refluxu
žaludečního obsahu (zde se hodí připomenout, že gastroezofageálním refluxem
trpí značná část populace, já při setkání s příslušníky dopravní policie
téměř vždy, jakmile je vidím :)).
Nyní technická data. Přístroj měří obsah alkoholu v dechu v mg/l a to
sice v rozsahu 0 - 1,5 mg/l. Protože však zákony udávají stejnou veličinu
v promile a přístroj promile rovněž zobrazuje, musí přístroj tuto hodnotu
nějak přepočítat. K tomu je použit koeficient, který je uložen v paměti
přístroje a který nemá testovaná osoba možnost zjistit. Pro ČR by měl být
tento koeficient 2100, v Rakousku je 2000 a v Holandsku 2300 (jak vidno,
sama metodika použití přístroje ovlivňuje výsledek asi o 15%) . Přístroj
je schopen měřit za teplot -5°C až +45°C, 20-68% relativní vlhkosti vzduchu
a stanoven je i atmosférický tlak (není zřejmé, jak hodlá PČR tyto podmínky
při měření zajistit případně dokumentovat jejich dodržení). Přesnost
přístroje je, v případě zobrazení údaje v promilích, ±0,05 promile při
naměřené hodnotě do 1 promile a ±5% z naměřené hodnoty přes jedno promile.
Tato přesnost je udána se zkušebním plynem, nikoli s lidským dechem.
ČMI udává,
že je schopen přístroje kalibrovat s přesností 0,004 - 0,02 mg/l (pro stanovená
měřidla), resp. 0,03 - 0,055 mg/l (pro pracovní měřidla = orientační).
Zajímavým faktem je, že přístroj je kalibrován v pracovních bodech 0,3;
1 a 2 promile, mezi 0 a 0,3 není tedy kalibrován vůbec.
Měřící jednotka vykazuje drift 0,6% z měřené hodnoty za měsíc, přičemž
není dáno, kam zařízení driftuje. Tento výrobcem udaný drift by měla policie
ve svých měření také zohlednit, takže od každého měření odečíst hodnotu
odpovídající 0,05 promile + (počet měsíců od např. kalibrace * 0,6%
z naměřené hodnoty).
Jak již bylo řečeno, přístroj generuje falešné poplachy. Součásti potravin,
léčiv nebo produkty abnormálního metabolismu mohou vést k tomu, že elektrochemický
analyzátor detekuje alkohol v dechu, který tam buď vůbec není, anebo se
tam dostal jinak než požitím alkoholu v podobě nápoje. MF DNES provedla
svého času
test,
který měl prokázat neomylnost nové zbraně na silniční piráty, totiž právě
detektoru Dräger, a prokázal pravý opak. Višně v čokoládě, které jistě
nikdo nenazveme alkoholickým nápojem, vedly k zjištění 0,6 promile alkoholu
v dechu, excelovala i tyčinka Margot a podle diskuse bonbóny Anticol. Pana
redaktora Vacu to nechalo klidným, čtenáře to taky nechalo klidným. Podle
mého názoru je to téměř skandální selhání důkazního prostředku, podobně
jako by byl nepřípustný důkaz ve formě testu DNA, v jehož závěru by stálo
"pachatelem byl člověk, ale také možná pes podle toho, kdy se test provede".
Slovenský úřad pro normalizaci a metrologii dále upozorňuje
na vliv kouření, acetonu v dechu (diabetici), metanolu v krvi (odbourává
se pomaleji než etanol, takže je v těle obsažen i poté, co člověk vystřízliví).
Dále upozorňuje na některé léky a na vlivy, které vstupují do měření rozdíly
mezi kalibrační metodou (kalibrace suchým dusíkem s alkoholem) a měřící
metodou (lidský dech).
Celkem vzato považuji detekční metodu i parametry detektoru za příliš
nepřesné k tomu, aby bylo na základě nich možné někoho připravit o řidičský
průkaz nebo mu udělit několikatisícovou pokutu za porušení § 22 odst. 1b
zákona o přestupcích a zejména nelze přesně určit, zda má <=0,3 promile alkoholu, což je rozhodující pro výši pokuty a bodové ohodnocení.
Průkazné by měření mohlo být pro vyšší koncentrace alkoholu, kde nepřesnosti
detektoru jsou relativně zanedbatelné oproti vysoké naměřené hodnotě. Do
nějakých 0,2 promile si dovolím výsledky měření detektorem Dräger označit
za totální hausnumera a chtěl bych někdy vidět studii opakovatelnosti (cgk,
GRR) **) pro 0,3 promile.
Podle sdělení páně Tržila z května 2009, policie má interní pokyn,
podle kterého se naměřené hodnoty do 0,2 promile také za neprůkazné považují
(někdy se říká, že 0,2 promile je tzv. fyziologická hladina, tedy množství
alkoholu, které může být v krvi, aniž by člověk požíval alkoholické nápoje).
Tento interní pokyn však veřejnost nikdy neviděla a především to není zákon,
takže se policie jím řídit může anebo nemusí - je to typická šedá zóna,
a šedá zóna často svádí policisty ke korupci a zneužívání pravomoci.
Osobně doporučuji každému, kdo se dostane do sporu s PČR o hladinu alkoholu a je
si jistý, že před jízdou nepil, aby trval na zjištění obsahu alkoholu rozborem
krve na odborném pracovišti byť i za cenu nákladů s tím spojených.
Výše uvedené skutečnosti, zejména pak:
- neodbornost při manipulaci s přístrojem ze strany příslušníka PČR
- vlivy prostředí, které jsou v návodu výrobce popsány, ale které při
měření nemá PČR pod kontrolou
- falešné poplachy vlivem detekce jiných látek nebo produktů metabolismu
- vliv přepočítacích koeficientů apod.
naznačují, že měření přístrojem Dräger nemá dostatečnou vypovídací
schopnost při nízkých koncentracích alkoholu.
Zákony ČR umožňují každému navrhovat při vyšetřování přestupku nebo
trestného činu důkazy pro svoji obhajobu a vyjadřovat se k důkazům již
získaným. Pokud by PČR odmítla důkaz krevní zkouškou provést například
s odkazem na "neomylnost" nebo "dostatečnou přesnost" přístroje Dräger,
bude se jednat o významné plus na straně řidiče při případném soudním
projednávání. Při případném nesouhlasu s hodnotami zjištěnými přístrojem
Dräger by řidič neměl podepisovat jakýkoli protokol, dokud v něm nebudou
uvedeny následující skutečnosti:
- naměřená hodnota "alkoholu" v dechu
- číslo přístroje, název, identifikaci osoby, která přístroj obsluhovala,
datum ověření, evtl. dostupnost ověřovacího listu
- věta o tom, že řidič požadoval provedení krevního testu a jaká byla
reakce PČR
Úhradu nákladů spojených s odběrem krve, spolu s náklady dalšími (právní
pomoc, ztráta času, mobilita po dobu zadržení ŘP) lze pak po státu úspěšně
požadovat. Je pouze otázkou času, kdo "vyzve Dräger na souboj" a u soudu
jeho detekční schopnosti napadne. Podle mého názoru může pro množství alkoholu
kolem 0,2-0,3 promile počítat s úspěchem.
Kromě přestupkového nebo trestního řízení vystavuje použití takto nepřesných
pseudodetekčních metod řidiče ještě jednomu riziku, a to je odmítnutí pojistného
plnění ze strany pojišťovny v případě nehody. K tomu postačuje zjištění
jakéhokoli množství alkoholu, aniž by byla určena detekční metoda, a tak
zatímco v následném přestupkovém řízení bude řidič shledán nevinným, protože
hladina alkoholu bude neprůkazná nebo po 15 minutách pomine, bude dále
hradit vzniklou škodu, protože pojišťovna odmítne plnit z povinného ručení.
Celkem vzato je poslední represívní výkřik policie průsečíkem trojice
zájmů. Zájmu státu neustále stupňovat represi vůči obyvatelstvu, přičemž
se použité důkazní metody dostávají mimo rámec technicky možného (jiný
příklad
zde),
zájem represívních složek udělat si to co nejsnazší a zájem dodavatelů
"vynucovací techniky" prodat toho policii co nejvíc, samozřejmě s patřičnou
motivací pro "decision makery". To by byla věcná stránka posledního represívního
hitu z dílny páně Tržila. Zkusíme mu dát ještě pár užitečných tipů, které
se mu a jeho borcům budou hodit, až zas přijdou k rozumu.
To, že roste počet alkoholizovaných řidičů, je jistě pozoruhodné. V
roce 2006 byl nastaven tak tvrdý represívní systém a tak drastické tresty
za řízení pod vlivem alkoholu, že měl počet těchto hříšníků klesnout rovnou
na nulu. Nicméně nestalo se tak, ačkoli tvůrci tehdejší novely předpovídali
opak. Kde se tedy stala chyba? Že by blahodárná represe, spása našich silnic,
nefungovala ...?
Podle mých soukromých zjištění se sportu drink&drive věnují ponejvíce
dvě specifické skupiny řidičů. Jednak lopaty, co se kodrcají škodofkou
domů po vedlejších cestách s dvanácti pivama a doufají, že je nikdo nechytne.
Většinou jsou to notoři a santusáci, kteří lejou pravidelně a zbyly jim
ještě prachy na benzín, ale už ne na taxíka. Druhá skupina jsou lokální
VIP. U těch je to opačně, je jim veskrze jedno, zda je někdo zastaví
nebo ne, protože jejich evtl. alkoholický delikt bude správně motivovaným
úředníkem na městském úřadě tiše vyzmizen. Ti by na taxíka měli, ale bonton
jejich vyšší společnosti jim znemožňuje udělat něco tak slabošského jako
neřídit vylitý, protože "policajty maj v paži" (a oni je mnohdy mají v
paži). Spíše bych já byl svatořečen, než by jim někdo sebral papíry.
Problém s těmito alkoholizovanými celebritami nastává pouze tehdy, když
někoho zrakví, takové případy se totiž obtížně tutlají.
Opatření páně Tržila tedy směřuje na tu většinu, která jezdí a nechlastá.
Budou obtěžováni při silničních kontrolách dalším úplně zbytečným úkonem,
stejně jako je policie otravuje zbytečnými kontrolami lékárniček a dokladů.
Z opatření páně Tržila je vidět, jak dalece nedůvěřuje vedení PČR svým
lidem v terénu a snaží se proto průběh kontroly formalizovat, aby se zúžil
prostor konkrétního policisty kontrolovat konkrétního řidiče podle jeho
vlastního uvážení na místě samém. Vedení DS PČR také v podstatě formulovalo,
že jejich cílem není trestat konkrétní viníky za konkrétní přestupky, například
za jízdu na červenou, ale provádět preventivně buzerační činnost ve stylu
kontrol lékárniček.
Doufejme tedy, že se policie jejich nového úkol zhostí a bude kontrolovat
ostošest. Suma blahodárných vlivů bude nemalá. Řidiči budou naštvaní, protože
kontroly budou trvat déle, a policisté budou demotivovaní, protože se z
policistů stali opicemi provádějícími kontrolní úkony podle pokynu shora
a ještě navíc budou na ně řidiči protivní. Za půl roku si vezmeme statistiky
a podíváme se, jak se kontrolní činnost policie projevila na počtu nehod,
abychom učinili jediný možný závěr - vůbec nijak. Anebo negativně.
Vzhůru tedy do nového roku a vnášení demotivace do řad dopravní policie
zdar.
01.01.2010 D-FENS
*) Jaroslav Zikmund na svém webu publikuje následující tabulku:
Když dáme hodnoty do grafu a provedeme lineární regresi
Myslím, že dalšího komentáře není zapotřebí. Zejména pohled na zhruba
5% hladinu spolehlivosti je dostatečně výmluvný.
**) Poměrně smutná je skutečnost, že měřidla používaná v průmyslu pro
kontrolu kvality výrobků musejí splňovat přísnější standardy než měřidla
používaná ke "kontrole kvality lidí" orgány činnými v trestním nebo přestupkovém
řízení, kde je dopad na osudy lidí mnohem znatelnější. Smyslem studií schopnosti
měřidel v průmyslu je zjištění opakovatelnosti jejich měření, jeden ze
základních ukazatelů cg se určí jako podíl (0.2*T)/(6*s), přičemž T je
tolerance měřené veličiny a s je směrodatná odchylka nejméně 25 po sobě
jdoucích měření etalonu. Hodnota cg musí být 1.33 a vyšší, jinak je měřící
systém nezpůsobilý. Pokud by měl Dräger být právě schopný pro T=0,3 promile,
musela by směrodatná odchylka 25 měření být asi 0.0075 promile, což při
udávané přesnosti zařízení ±0.05 promile nevypadá právě reálně - vyšlo
by to až pro T=0,6. Jiná empirická poučka ze světa průmyslového měření
říká, že měřidlo musí být 10x přesnější než měřená veličina, což by umožnilo
Dräger používat od 0,5 promile výše.