Ve svém předchozím článku http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2015031506
jsem popsal, jaké je to pracovat v autobazaru. Nyní vám popíšu, jaké chyby
nejčastěji dělali zákazníci a čeho se vyvarovat. Je zcela irelevantní,
jestli jdete do AAA, ESA, do bazaru Super Cars v Horní dolní za benzinkou
nebo za pánem na druhý konec republiky.
1. Legendární TDI = modla českého zákazníka
Absolutně mě překvapilo, jak dost lidí prahne po TéDéÍčkách nebo po
dieselových autech, nejlépe s kufrem, aby se tam vešly rodinné nákupy z
Kauflandu, Baumaxu a ještě zbylo místo pro kočárek . Ono je sice pravda,
že taková 1.9 v Oktávce je schopna s lehkou nohou jet dálku za 5 litrů,
nikdo se však už nedívá na pojistku jak kráva, na kurvítka jménem vstřiky,
turbodmychadlo, DPF, setrvačník.... Až se to ozve, tak to bude drahá sranda.
O to více mě fascinuje, když o tom uvažuje mladá rodina, co žije z platu
chlapa a žena z mateřské a přemýšlí o starém dýzlu. Přece nebude jezdit
s atmosférou za 7 litrů, když může jezdit za 5 litrů.
Když teda nemáme přeci na držáka TDi, tak koupíme staré francouzké dCi,
třeba ve dvojce Megana Scénic. Ono je to levné auto a velké pro 7 lidí,
ale když se něco sesere, tak to je opět drahá sranda. A že se ty starší
Renaulty sraly dost, není pochyb.
A to Mondeo, co při stočených 220 tis km. čmoudí víc než Krakokonoš
ve Večerníčku, má už motor absolutně v kytkách. No ale my jsme mladí a
bez peněz, takže si to vezmeme na splátky. Už však nevíme,že auto se vykoupilo
za 10 tisíc, prodává se za 40 tisíc na úvěr a celkem zaplatíme asi 60 tisíc,
nemluvě o nutných výdajích.
Když už ale potřebuji nutně auto, proč si třeba za 25-30 tisíc nekoupit
vymazlenou Felicii, jedu sice za 7 litrů a nemám klimu, ale nečekají mě
drastické výdaje?
2. Stáčíme tachometry. Český zákazník to chce
I já sám jsem se divil, co všechno jsou lidi schopni požadovat. Taková
Oktávka či Pasát s plus minus sto tisíci kilometry, to je sen českých rodin
a nejlépe dotaženou z Německa po důchodci. Že takové auto tam bez problému
nalítá dobrých půl milionu kilometru, o tom už nikdo slyšet nechce, protože
tak vysoký nájezd = vražda. Když se ale takové auto objeví v českém bazaru,
tak má zákazníků celou řadu. Kilometry auta jsou reálné, ale tachometr
svítí přívětivějším číslem. Vražda je to stále, aspoň pro naše peněženky.
Hodně magazínů tvrdí, že se pozná nájezd auta podle interiéru. NENÍ
PRAVDOU. Při práci čištění vozů jsem se setkal třeba s Chevroletem, ročník
2006, přímo od majitelky, s 30 tisíci kilometry a servisované v autorizáku,
ale chovala se k autu jak k praseti a těžko by jste tipovali ten deklarovaný
počet. Interiér byl ale zničenej, všechno smrdělo kouřem, všechny vypínače
sedřené a všude zadřený písek.
A setkal jsem se Superbem, ročník 2005, od druhého majitele, s kompletní
historií z místního servisu, s 170 ověřenými tisíci kilometry a to auto
prostě bylo čisté, vonělo, nic nesedřenýho, minimum škrábanců. Až podezřelý
stav, ale světe div se, kilometry seděly - jak dle autorizáku, tak i dle
nové aplikace, co spustilo ministerstvo.
Jenže taky jsem se setkal s Golfem III, ročník 99, jen s 60 tisíci km
a interiér byl zničenej, vypínače sedřený a serviska chyběla. Jasná stočenka.
Vzpomínám si i na jednoho staršího Passata, ročník 98, motor 2.0 TDI
s 280 tisíci kilometry. Interiér opět zničený, ale jaké bylo překvapení,
když měl reálně přes 600 000 km z vypadlého štítku !!!
3. Bourané vozy lze také prodat
Každý je schopen si přitáhnout do bazaru mechanika, většina to auto
na rampě zvedne a hledá různé housenky. To je velmi správný přístup a chválím.
Málokterého už však napadlo se podívat do motorového prostoru a hledat
rozdíly laku třeba na šroubech či zda nebyly vařené nosníky. Ještě nikoho
jsem neviděl, aby si vzal plochý šroubovák a píchl do svárů, pokud je jako
plastelína = auto bylo bourané.
Dobré je třeba sundat i gumové lišty dveří a podívat se tam. Většina
aut mají i od výroby tzv. body, což jsou tečky nebo kruhy třeba v prostoru
zavazadelníku v pravidelné linii. Jestliže chybí, díl byl měněn nebo s
ním bylo manipulováno. A kdo se dívá i pod koberce? Téměř nikdo. Co plasty
na bočních sloupcích? Také nikdo. Měřák hloubky laku? Možná jeden šťastlivec.
Ještě samotnou kapitolou po nehodách jsou vystřelené airbagy. Nejčastějším
trikem je přerušení kontrolky či napojení na jinou. Není však problém zmáčknout
airbag a pokud je měkký jak peřinka, auto už bylo bourané.
Dost dá ale poznat zvenku už pohledem, třeba když nesedí spáry, je odlišný
odstín laku nebo jsou divně posunuté světlomety.
A co kontrola VIN či samotná kontrola vozu podle VIN? I tam se dá mnohé
zjistit, když třeba kód je nakřivo, písmena lítají jak kdyby to vyrýval
opilec a kolem jsou prapodivné sváry.
4. Kdo za to všechno může?
a) zákazník - platí, že pokud je poptávka, bude i nabídka. Osobně jsem
se setkal se stočenkami, s bouračkami, s mrdkami co patří na vrakoviště
a bazary (ale i soukromníci) jich mají mraky. Sám jsem čuměl, co jsou lidi
schopni všechno koupit a nezajímá je, neví nebo naivně věří bazaru ohánějícím
se reportem z Cébie, že vše souhlasí. Samotnou kapitolou jsou i dovozci
aut. Hodně lidí si též naivně myslí, že při servisní knížce s pár zápisy
auto bylo pečlivě servisováno, ale opak je pravdou.
b) stát - proč u nás kvete jen byznys s ojetinami? Proto lidé nemají
peníze, aby si mohli kupovat nová (zánovní) auta za hotové (s co nejkratší
dobou splácení) a pak ministerstvo huláká, že tu máme příliš starý vozový
park a je nutné to regulovat nesmyslnými poplatky a různými ekodaněmi.
Ono se to mluví, když jezdím ve služební Audině a cesty se proplácí, ale
vzpomeňme si na mladou rodinu. Ta si vysní svého turbodýzla, nejlépe co
nejlevnějšího po smrti a klidně si jede na druhý konec republiky. Hlavně
že je doma vysněná Oktávka.
c) výrobci aut - nedám osobně dopustit na starou atmosféru 1.3 MPI.
Výkon motoru sice nic moc, ale v porovnání s 1.2 TSI vychází lépe pořád
stará atmosféra. Zvuk 1.2 TSI je jak závodní traktor, tah z nízkých otáček
mizerný a to turbo při předjíždění "nějak" nefunguje, takže podřadit na
čtverec a doufat, že to bude dobrý. Je to sice výdobytek moderní vědy,
ale praskající rozvody a omílaná nespolehlivost nepatří mezi příznivé argumenty
pro nákup. Nejedná se jen o koncern, ale pokud jsou automobily konstruované,
aby vydržely nějakých 5 let, není divu, že lidi raději šáhnou po nějaké
ojetině.
d) kámoši v hospodě/drahá polovička - také jsem se setkal s tím, že
muž si vybral v autobazaru auto, a ženě se buď líbilo nebo nelíbilo. Jak
známe naše polovičky, i ony si umí vydupat své :) Bohužel někdy už přehlédneme
vlivem vlastních emocí, že auto je ta největší mrdka v širokém okolí.
I též vaši pivní kámoši nemusí být nejlepší rádci, o čemž jsem se už
taky přesvědčil. Kolikrát na auto, které je v pořádku, řeknou "nebrat"
a naopak tu stočenou a bouranou mrdku doporučí. Proto nejlépe vzít si člověka,
co se v tom vyzná a pak teprve machrovat před kámoši.
Přeji hodně štěstí při výběru auta a bezvadnou koupi !
22.03.2015 Felman