Vratislav Kukulín vběhl do provozovny. Nad dveřmi stál nápis "výčep
piva". Všichni hosté, kam až zrak sahal, měli před sebou pivo. Zdálo
se, že nemají nic jiného než pivo. Kukulín sejmul z hlavy cyklistickou
přilbu a pronesl:
"Hospodo! Dej mi něco k pití!"
"A co by panáček chtěl?"
"Já nevim. Co máš?"
"Pivo."
"Nic jinýho nemáš?"
"Ještě mám pivo."
"To fakt nemáš nic jinýho?"
"Ne... počkat... ještě žlutou limonádu. To je kvůli tomu novýmu zákonu."
"Co si za ní počítáš?"
"Patnáct devadesát."
"A co si počítáš za pivo?"
"Šestnáct."
"No ale to je k prdu, né? Desetníky byly zrušený."
"Tak si jich dej deset."
"Tak mi dej... půl litru tý žlutý."
"Kluci, kdo můžete, dojděte mi pro limonádu."
Z různých míst lokálu se zvedli čtyři chlápkové dubiózního vzezření a
odešli někam do neveřejných prostor lokálu. Hospodský přiložil půllitr k
pípě a pomalu jej plnil. Když byl půllitr plný, hospodský zkontroloval,
zda je hladina nápoje mírně nad ryskou, přičichl k tomu, zatvářil se
zhnuseně a podal to Kukulínovi.
"Ať vám chutná."
Kukulín se posadil a hltavě pil. Když vypil půlku půllitru, zjistil,
že hostinec, jinak bzučící jako úl, snad s tím rozdílem, že v úlu nebývá
tolik piva, ztichl a všichni hosti jej napjatě pozorují. Kukulín nabyl
dojmu, že jeho respekt v této komunitě roste. Ano. Zákonodárná iniciativa ministra
Hegera měla smysl. Stačí pozitivní příklad, o něco levnější nápoj a
démon alkoholismu mizí z českých hospod jako pára nad hrncem. S pocity
apoštola nové víry vypil Kukulín i zbytek nápoje, aby bylo vidět, jak mu chutná a že nealko může být atraktivní alternativou k pivu.
"Co to bylo, hospodo?"
"Žlutá limonáda. Děláme si ji tu sami."
"Chutná to jak chcanky."
"To bude tím, že do toho chčijem. A nejenom to."
Kukulínovi něco napovědělo, že nekecá.
"Cožéééé...?"
"Jo. Slyšels dobře. Stáhli jsme trubku z pisoáru rovnou do pípy. Je to zcela
ekologický. Nic nepřijde nazmar. Co byste chtěl. Za šestnáct korun...
teda pardon, za patnáct devadesát."
Poslední slova už Kukulín neslyšel. Původně myslel, že bude zvracet, ale pak obrátil oči v sloup a sesul se na podlahu.
"Asi to nealko nebude úplně zdravý", nechal se slyšet Josef Moucha, profesionální nezaměstnaný.
Hostinský se chvíli díval na Kukulína a pak pronesl: "Nějak to nedal.
Asi bysme měli zavolat rychlou. Tak pomalu někdo dopijte a bežte někdo
do budky. Žádnej spěch."
Vratislav Kukulín, pracovník ministerstva zdravotnictví na pozici
vrchního kontrolora, se toho dne ocitl v de iure pracovní neschopnosti. V
jeho případě postrádal uvedený termín smysl, protože první pojem z
dvojsloví nenaplňoval nikdy a druhý zase permanentně. Po prohlídce na
interně nedaleké nemocnice mu bylo vysvětleno, že vypumpování žaludku jeho situaci neřeší a že by mu nemělo hrozit žádné bezprostřední zdravotní
riziko, protože lidské ledviny jsou téměř dokonalý filtr. Kukulín se
tedy vrátil na kole domů. Tam našel skleničku od horčice a naplnil ji až
po okraj z láhve, na které bylo napsáno Vodka. Usedl do křesla a s
přestávkami ji vypil.
15.11.2012 D-FENS