Hlavní menu |  |
FAQ |  |
Toplist |  |
|
Dejte mi už všichni pokoj
Vydáno 03. 08. 2013 (18147 přečtení)
Ještě že máme naše osvícené vůdce. Jinak bychom nevěděli, co vůbec
máme dělat. Ani ve volném čase.
Tak se například dozvíme, že je třeba zavřít nějakou ulici, aby tam
nejezdila auta a mohli se tam lidé procházet. Nebo aby se tam mohly umístit
předzahrádky a lidé na nich mohli popíjet kávu. Vlastně kávu ne, káva je
špatná, čaj budou pít. Nebo mléko. Nebo aby se tam pořádaly street performance.
Barevné festivaly pro teplouše, pouliční divadlo a stánky hnusnými hliněnými
hrnky, u kterých postávají chlupaté intelektuálky v batikovaných sukních.
Oni to dokonce tak realizují. Zavřou nějakou ulici a za pomoci animátorů
z různých agentur tam vytvoří
Potěmkinovu vesnici, kamióny přivezou předzahrádky, horolezeckou stěnu,
agentura sežene teplouše v barevných hadrech, aby na povel začali pouličně
performovat a dokonce tam naženou lidi, aby to vypadalo, že je to všechno
real a že to tak bude nafurt poté, co ta zlá auta vyženou. Jenže ono to
vydrží jen pár hodin, co si to novináři fotí, pak odtud politbyro vypadne
a zbydou tam jen prázdný
plochy, na který serou holubi.
Jak krásné. Impresivní. Něco jen tak vlastní vůli přetvořit. Za cizí prachy, k tíži někoho jiného, na odpovědnost někoho jiného. Prostě zažít město jinak.
No jo, ale co mám dělat, když to vůbec neupotřebím?
Co když jsem večer, když se vrátím z práce, tak unavený, že se procházet
nechci? Co když chci spát? Nechci si ani nikým povídat, vůbec už ne povídat
si o píčovinách, a co když nechci sledovat ani pořádat žádnou street performance?
Co když chci, aby mi už kurva dali všichni svátek, protože jsem se celý
den vybavoval se zmrdama, ichtylama a vohnoutama a teď chci mít ode všeho
klid? Co když mám ještě nějakou práci? Možná to někoho zaskočí, ale znám
lidi, co mají zcela regulérně dvě zaměstnání, ráno jdou do fabriky bouchat
součástky pro auta a odpoledne do supermarketu prodávat buřty, aby mohli
zaplatit hypotéku? Ti tu street performance vůbec kurva ani nestihnou!
Co kdybych se tam neprocházel, ani kdybych byl nezaměstnaný nebo měl
eight-to-eleven job v neziskovce, což by mně asi neunavilo? Co když bych
měl pak problém uživit rodinu a stejně si na procházení nenašel čas?
A co kdyby náhodou ano a chtěl jsem se procházet, tak přece nepolezu
někam do města do rozpálených ulic případně sněhovou břečkou pokrytých
ulic, případně ulic vyzdobenejch úchylnýma artefaktama přiblblých arcihtektů,
zámkovou dlažbou a betonem, ale radši půjdu někam do přírody a budu doufat,
že mě tam nepřejede nějakej frýstajl adrenalinovej cyklochuligán s hypertrofovaným
egem a atrofovaným penisem? A co když se mi nechce sedět v předzahrádce,
protože zrovna prší, sněží nebo se mi prostě nechce, protože se mi nechce?
Nebo proto, že nemám peníze na nějaké fair trade kafe, na které natrhaly
bobule kvadruplegické somálské děti speciálními kleštičkami ovládanými
análním svěračem? Co když nechci sledovat street performance, protože mně
to vůbec nezajímá nebo nemám zalíbení pro zdrogované homosexuály? Co když
nenosím oblečení veselých barev? Co když se nechci bavit, protože je mi
smutno? Co když neberu drogy?
Co když nemám problém jít ven, i když tam jezdí auta? Vždyť ona nekoušou.
Co když nevěřím, že někdo žije uzavřený ve svém bytě a bojí se vycházet,
protože tam jezdí ta hrozná auta a motocykly, a až v okamžiku, co zmizí,
opustí šedavé stěny svého bytu a odejde se spontánně veselit do „osvobozené“
ulice? To je přece nějaké divné, takhle přece nikdo nežije. A co kdybych
se v tom davu takových spontánně performujících nadšených občanů necítil
dobře?
Co když prostě jen chci co nejkratší cestou a v přijatelném čase dojet
domů a věnovat se rodině a svým zálibám? Hrát si s dětma, souložit se ženou
nebo registrantem, podle vkusu každého soudruha? Nebo jít nakupovat? Prát?
Opravovat kukačkové hodiny? Nebo jít s přáteli do hospody, ale ne do nějaké
ukrutně vyvoněné biokavárny s vodní dýmkou, ale do zahulený putyky, kde
mají jen utopence a pivo? Co když si chci dát steak a nechci žrát cizrnu
ani pohanku, protože to žerou slepice? Co když si vyvzpomenu svůj čas trávit
tak, jak já myslím, že je to dobře, a ne tak, jak nějaké politbyro určilo,
že je dobře?
Co když nemám potřebu sdílet svůj volný čas s nějakýma obsedantama?
A co když sice jsem ochoten sdílet svůj volný čas s nějakýma obsedantama,
ale nemusí se kvůli tomu zavírat žádná silnice? Co když vůbec není zapotřebí
tu silnici zavírat, protože s nima třeba hraju Cunterstrike a Cock of Duty
a zajímá mě úplně jiná infrastruktura?
Znamená to všechno, že se moje kvalita života nezlepší? Anebo naopak
zlepší? Anebo snad dokonce zhorší?
Co když to takhle má většina lidí, ne li úplně všichni? Protože ono
se mi někdy zdá, že to tak má většina lidí, zatímco propagátoři těchle
myšlenek sem spadli na duhovým padáku z letadla, co odstartovalo odněkud
z Mumulandu.
Co všechno by to znamenalo?
Neznamenalo ono by to, že když to konečně zavřou, tak tam bude prázdno
a budou tam nanejvýš srát holubi?
Co s tím? Co s takovými lidmi jako já? Půjdou nás postřílet, protože
s takovou alternativou Jan
Gehl nepočítal a Jan Gehl má vždy pravdu?
No v tom případě...
01.08.2013 D-FENS
|
|