Komentáře ke článku: Náboženství vysoké školy (ze dne 17.01.2013, autor článku: Cover72)
Přidat nový komentář
|
Že se jakákoli škola mládež pokouší indoktrinovat hodnotami svého zřizovatele je snad samozřejmý fakt.
A máme i protizbraň. Korekce výchovou rodičů.
Což bude fungovat zhruba do doby, kdy si stát převezme péči o mladé naděje jaksi kompletně a podaří se mu rodinu zrušit. Některé praktické pokusy již byly provedeny.
|
|
|
Ano, v právě o tom budou další články včetně mého oblíbeného "Dangerous things" o zakazovačství a jedné úvahy Walthera Williamse na téma zákazů zbraní; když jsem na nich ale pracoval, uvědomil jsem si, že by nebylo od věci pro zasazení do kontextu uvést právě to, že se stát o onu indoktrinaci snaží a velmi mu to jde.
Ale to bude pořádně vidět až z druhé části překladu, který bych měl -- jak tak koukám na řácky naštvané hodnocení -- dodělat co nejdříve.
|
|
|
Ono je to asi takhle zveřejněné na části poměrně nešťastné. Také mne to zmátlo a má první reakce byla - WTF? Pobral jsem to odhadem až na druhý průchod. :)
|
|
|
Máš pravdu, tak jsem to doplnil až po ovlivňování veřejného mínění. Lepší?
|
|
|
Mnohem. Téma i koncepce už jsou mnohem jasnější.
Hnidopiši se budou asi rýpat v překlepech, ale z toho si nebudeme pranic dělat. ;)
|
|
|
Na tom snad neni nic špatného? Když už ten stát existuje a většina lidí jeho existenci schvaluje (ať si o tom myslím cokoli), je logický že svoje hodnoty cpe do každýho horem spodem. Samozřejmě že ty hodnoty odpovídají lidem, který ten stát tvoří/vedou.
Dokážu si bez problémů představit situaci, kdy hodnoty který předává stát (třeba prostřednictvím entuziastického a přitom ne blbého učitele) jsou pro mě výrazně přijatelnější, než korekce výchovou rodičů Lakatošových...
Čímž nijak neříkám, že stát má převzít péči o mladé kompletně. Jen je logické, že když existují rodiče, kamarádi, televize, církve, kluby mladých techniků a všichni nějak na děti působí, že stát bude dělat totéž.
|
|
|
Na tom je spatne uplne vsechno, protoze jedna vec je stat jako servisni organisace spolecnosti a druha vec je paternalistivky stat, vnucujici kazdemu sve hodnoty.
A krome toho technicka -- v uvedenem prikladu hodnoty predava ucitel, nikoli stat, pokud ten ucitel tedy neni uplne blby.
|
|
|
No jo, učitele ale platí stát že... A koho psa jíš, toho zpívej píseň, nebo jak to je...
|
|
Po nekonečných polemükách o uspořádání společnosti* bez státu se rozběhne i debata o možnosti či nemožnosti existence společnosti bez církve/náboženství**...
A já se na to skutečně těším, neboť v takových půtkách z neustále omílaných hromad hlušiny nezřídka vypadnou opravdu cenné kousky úvah...
* Těm, kdo popírají existenci společnosti vůbec, se za nedostatek vhodnějšího pojmu omlouvám...
** Vím, že to není jedno a totéž a očekávám na toto téma také žhavou debatu...
|
|
|
Mno, jenže mně nešlo o nastolení debaty o církvích, nýbrž o článek, který zapadá do mého dlouhodobého názoru, že banda levičáků a neomarxistů z univerzit formuje veřejné mínění k obrazu svému, což tento článek přesně říká.
Že to podává formou přirovnání k církvi, což jako přidaná hodnota popouzí všechny ty povrchní lidi, kteří halasně prohlašují, že na nic nevěří a jsou dokonale racionální (jeden takový se se mnou hádal, že když věří v UFO, tak to přeci není víra, ale naprosto racionální zhodnocení faktů) je jen milý bonus :)
|
|
|
Formou přirovnání k církvi to podává mylně.
Smysl by mělo přirovnání k náboženství.
Církev je to mocenská organizace.
Náboženství je světový názor sdílený skupinou lidí, z nichž každý může být členem jiné církve. Církve tyto pak mohou být v nepřátelském stavu a jejich členové se mohou na potkání zbavovat života.
Na základě výše uvedeného je článek spíš zmatený blábol.
|
|
|
Jenže jak teď vidno z doplnění další přeložené části, merit článku spočívá v tom, že západní univerzity a stát jednají jako církev: mají v rukou moc, nepřipustí jiný, než levicový názor (viz vyloučení profesora za politickou nekorektnost) a dohromady přesně sedí na definice prof. Staloffa.
|
|
|
Mocenská organizace jedná jako mocenská organizace. Na tom není nic divného ani zajímavého a nejsou zapotřebí ani definice profesora Staloffa.
Až budou univerzity trestat zkrácením o hlavu studenty přestoupivší na univerzitu konkurenční, to bude jiná káva.
Pokud tak jednají i soukromé univerzity, je to dobrý materiál pro zdejší diskutující.
Občas narazím na něco nazvatelného s použitím pojmu "postmoderní" a příslušného epiteta.
Ale tady mě to trochu překvapilo.
|
|
|
Pořád nesouhlasím: copak ŘKC trestala přestěhování se a chození do jiného kostela, pořád patřícího poř ŘKC? Když je to vše pod hlavičkou jedné mocenské organizace, vystoupení je možné toliko aktivní opozicí mimo struktury oné mocenské organizaci patřící -- a to je nyní "trestáno" mediální ostrakizací. Jen si vemte nenávistnou, zesměšňující kampaň proti Palinové či Romneymu, kde je tahali na každém slovíčku...
|
|
|
Ta věc s církví/náboženstvím je možná trochu zavádějící. Nicméně to není imho důvod k odsudku. Zvlášť je-li to první díl.
|
|
|
Mně také přijde celkem racionální připustit existenci létajících objektů, jejichž totožnost se nepodařilo identifikovat. Co je na tom špatného?
|
|
|
Na tomto nic, s tím souhlasím, neboť "téměř nic se nedá zcela vyloučit, jsou věci více a méně pravděpodobné".
Ve mnou citovaném případu šlo ovšem o člověka, který si byl 100% jist, že mimozemšťané existují a jedná se o objektivní fakt, ačkoli přiznal, že pro to nemá žádné důkazy; kategoricky přitom odmítal, že by v existenci MZ toliko "věřil" na základě indicií -- a k tomu všemu jedním dechem dodával, že pokud někdo něčemu věří bez důkazů, je to hlupák.
Prostě rozporuplná osobnost, jakých je ovšem v táboře "dokonale racionálních ne-ovčanů" celá řada :)
|
|
|
Já tomu rozumím, jen jsem se snažil udělat vtip ze záměny pojmů "neidentifikovaný létající objekt" a "mimozemská civilizace". No, nepovedlo se, snad příště:-)
|
|
|
Chyba jest na mé straně, rozhodil mne ten fail s tímhle překladem a nedával jsem pozor...
|
|
|
Bereme-li jako fakt, že všechno se řídí týmiž zákonitostmi v celém Kosmíru, pak je existence stejně organizované hmoty někde jinde stoprocentně jistá. V tomto smyslu to asi racionální zhodnocení faktů je.
Naopak nedává smysl věřit na jedinečnost života na Zemi. :)
|
|
|
To závisí na tom, jakým způsobem se rozhodneš počítat (ne)pravděpodobnsot vzniku života...
|
|
|
Platí-li, že je Vesmír nekonečný, pak ať je pravděpodobnost vzniku života jakkoli malá, civilisací bude nekonečně mnoho. Nebo v tom mám chybu. :))
Já věřím v "oplodnění" Země. Ale tohle už je opravdu otázka vědomě přijaté víry.
|
|
|
Ta pravděpodobnost v nekonečnu je IMHo mrška a nedá se s ní počítat takto triviálně když jde o podmínku současného výskytu mnoha samostatně nepravděpodobných faktorů na jednom místě v tom samém čase -- ale teď nemám sílu to rozebírat a hlavně v tom nemám úplně jasno, je to jen můj dojem.
|
|
|
OK, necháme toho. Jenom bych podotkl, že je možné, že po nějaké diskusi by se nám mohlo podařit ten počet "mnoha samostatně nepravděpodobných faktorů" významně redukovat.
|
|
|
Tak ono především platí, že neznáme-li množství příležitostí, aby se něco stalo, nelze s pojmem "pravděpodobnost" vůbec pracovat, že.
Pokud tak někdo přesto činí, "pracuje" pouze se svými pocity.
Nemohu v této souvislosti nevzpomenout na debatu s jedním kámošem - popiračem (klídek, soudruzi, jen evoluční theorie), který tvrdil, že pravděpodobnost vzniku života je zhruba stejná, jako pravděpodobnost, že vyhodím do vzduchu kompletně rozebrané hodinky a dopadnou na zem složené. Otázkou na počet hodů byl mírně zaskočen, zjevně neměl potřebu ho řešit. Jó, když se pracuje s pravděpodobností takovýmto způsobem, je to opravdu mrška záludná.
|
|
|
Pche, jak nelze? Saganovu rovnici znáte, ne? :-)
Mezi popírače evoluce se s dovolením řadím také a ty pravděpodobnosti patří k věcem, které mi na evolučních teoriích docela dost nesedí. Mimochodem, docela zajímavé čtení je například tohle: www.mathematicsofevolution.com/Mathematics_Of_Evolution.pdf - je sice pravda, že autor se občas nechává unést směrem ke křesťanské agitce, ale pokud mohu posoudit, tak ty základní výpočty a úvahy okolo pravděpodobnosti má dobře (pochopitelně za předpokladu, že vesmír má alespoň nějaký počátek/definovatelné stáří, což snad ale není příliš sporná věc).
|
|
|
Nj, to já si bohužel nepřečtu a nepomůže mi ani google překladač, protože jeho výstupy překládat do češtiny rovněž neumím.
Pro mě je sporné úplně všechno a pro začátky a konce vesmíru, ať už v prostoru nebo čase, to platí jakbysmet.
Pokud se přikloníme k názoru, že vesmír je konečný, vyvstává otázka, co je za jeho hranicemi. Chceme-li podpořit tvrzení o konečnosti vesmíru, budeme asi muset odpovědět, že NIC. Je ale jen věcí vkusu každého soudruha, je-li mu libo nazývat ono NIC vesmírem nebo nějak jinak. Pokračovat by bylo možno i otázkami dalšími, například je-li ono NIC konečné. Pokud ano, co je za jeho hranicemi... To ale asi nemá ani cenu zmiňovat, bo to napadne jistě každého.
Pročež mně osobně je nejbližší představa, že buď je vesmír (s tím, že pod pojmem "vesmír" si představuji nespíše prostor) nekonečný, nebo je oněch "vesmírů" nekonečně mnoho.
A se stářím vesmíru to vidím stejně.
Jiná debata by byla o lidstvu dosud známém vesmíru - ale to by bylo opravdu o něčem úplně jiném.
|
|
|
Rychlá technická: podle současných představ je "prostor" vlastností vesmíru, takže otázka "co je za hranicemi vesmíru" je zhruba asi tak stejně smysluplná, jako "kam se schová světlo, když zhasneme".
O té pravděpodobnosti jsem JJovi už psal -- doporučuji dobře zamíchat karty, pak se na ten pakl podívat, a zamyslet se nad tím, jak je sakra možné, že koukáme na něco tak strašně nepravděpodobného :)
Více někdy jindy, žel teď vůbec nemám pokdy :(
|
|
|
Podle mých současných představ je vesmír součástí prostoru. Na to, kam se schová světlo, když zhasneme, také jednou přijdu.
Jo jo, umím si představit, že kdyby se tu takhle místo nás spolu bavily dvě inteligentní (?) plísně, úplně stejně by mluvily o zázraku a nemožnosti náhody, aby se takhle vyvinuly právě ony...
Ten příklad s kartami mě fakt pobavil ;-)
|
|
|
A trváš na ní, nebo jsi ochoten si ji dát vymluvit? :)
Každopádně představa většiny fysiků (a je jí proto, že je to představa velmi dobře odpovídající výsledkům prakticky všech experimentů, zatímco všechny ostatní byly tím či oním experimentem vyvráceny) je více-méně a s trochou zjednodušení taková, že vesmír ve všech jeho rozměrech* se chová a funguje zhruba podobně**, jako dvojrozměrný prostor povrchu koule.
A pokud dvojrozměrný gentleman, žijící na povrchu koule, kouká ve svých dvou rozměrech na všechny strany, pak -- kde je hranice jeho vesmíru? Aha!
___
* V makroskopickém měřítku jsou, samozřejmě, tři; v submikroskopickém podle některých aktuálních teorií asi 11, rozebírat to nebudu, sám tomu nerozumím ani zbla :)
** Je-li konečný. Možná není. To se zatím neví.
|
|
|
Ale jistě, jsem ochoten si dát vymluvit naprosto cokoli. Sám už jsem si toho navymlouval, že bys nevěřil. ;-)
Tohle už se ale zcela vymyká mé představivosti, přesněji vůbec nevím, o čem píšeš.
|
|
|
Hmmm.... zkusme to takto.
Dejme tomu, že Tomio Okamura (nebo Chuck Norris, to je jedno) sestaví raketu, schopnou mnohonásobné rychlosti světla, bez omezení doletu, nízká spotřeba, měkčené plasty na palubní desce.
Vlezeš do ní, přinýtuješ kormidlo, aby to letělo furt rovně, a vystartuješ pořád rovně za nosem směrem severním.
Dejme tomu, že vesmír je konečný (to je rozhodně velmi dobře možné, byť neprokázané).
Jak si představuješ svůj střet s jeho hranicí?
|
|
|
Představuji si, že na žádnou hranici nenarazím, nanejvýše by mohl prostor kolem mne občas vypadat jinak a pokud bych chtěl, mohl bych tyto změny nazývat hranicemi mezi různými vesmíry.
|
|
|
Aha.
No, tak fysici, pokud je té chásce co věřit, samozřejmě, mají představu poněkud odlišnou: oni mají za to, že prostor bude vypadat více-méně pořád stejně (ve velkém měřítku; je jasné, že v malém je určitý rozdíl mezi průletem Parlamentem a průletem chromosférou Betelgeuze). To je méně podstatné.
Hodně podstatné je to, že po nějaké době, co poletíš pořád rovně, Ti začne okolí připadat nějak podivně povědomé; i dupneš na brzdu, aby ses porozhlédl, a zjistíš, že jsi od jihu dorazil přesně na stejné místo, z nějž jsi vystartoval k severu.
Proč?
Protože "prostor" konečného vesmíru je uzavřený sám do sebe. Může být konečný, ale nemá "tady konec, támhle konec" -- je jako kruhový objezd bez výjezdů, velmi zjednodušeně řečeno.
|
|
|
Já vím, já vím, už jsem o tom kdysi cosi četl, ale radši jsem to zapomněl, protože odmítám pracovat s představou, kterou si neumím ... no, představit.
To bych mohl rovnou přeskočit k tomu, co si opravdu myslím, totiž že veškeré naše vnímání "reality" (samozřejmě včetně času a prostoru) je pouhou ilusí. Ale to by pak mnoho zdejších debat ztratilo svůj smysl, a to by mě opravdu mrzelo.
|
|
|
Krajní solipsismus je velmi konsistentním světonázorem!
Akorát že pak musíte přijmout mj. také to, že takoví cvoci, jako třeba pan Q, jsou výplodem Vašeho chorého mozku :/
|
|
|
Za "choré mozky" jsou imho označováni jen ti, jejichž iluse nejsou kompatibilní s těmi obecně sdílenými, kolektivními. A na cvokovitosti pana Q se zrovna (možná nejen my dva) shodneme, tak proč by měl být výplodem chorého mozku.
|
|
|
Když se tu spolu bavíme, musím Ti poděkovat za nedávný tip na knihu "Malý Bratr" od Doctorowa. Hned jsem ji zakoupil, použil jako dárek, obratem si vypůjčil (ano, možná trochu vychcané, ale mnohokrát vyzkoušené a osvědčené řešení) a je to opravdu příjemné čtení.
|
|
|
Rádo se stalo.
A samozřejmě, čím více čtenářů Doctorowa (a jiných podobných), tím lépe -- jsemť potěšen :)
|
|
|
Tak když Ti to dělá radost, přiznám se, že jsem si stáhnul i toho Bradburyho a Huxleyho. Toho Bradburyho jsem sice asi už někdy dříve četl, ale to je úplně jedno, protože si prd pamatuji.
|
|
|
Ja chapu, ze je to zjednoduseni, ale pak to "rovne" neni rovne, ac se nam to tak muze jevit a reseni je tudiz mimo rovinu, ve ktere jsme schopni veci pozorovat.
|
|
|
Nevím, jestli jsem Ti u těch karet odpovídal - dejme tomu, že pouze 100 nebo ať nežeru 1000 těch permutací je funkční krok na cestě k nějakému evolučnímu vylepšení a že nějaké to přírodním výběrem testovatelné vylepšení (např. nový orgán nebo výrazné zlepšení nějaké vlastnosti) má těch kroků deset a nezáleží na jejich pořadí. Jak dlouho pak budeš ten paklík karet přerovnávat, abys dostal jeden krok nebo dokonce testovatelné vylepšení? A co když se v přírodním výběru neosvědčí?
Pokud nebudu vycházet z počtu karet v paklíku, ale z typickcých vlastností živých buněk (a pro zjednodušení zase třeba jen DNA), začnou ty pravděpodobnosti dál padat někam hluboko i za předpokladu, že budu uvažovat existenci všech stavebních prvků v jednom čase a jednom místě za danou. (btw: jaká byla třeba pravděpodobnost toho, že Tvého dědečka za jeho života zašlápne nějaký dinosaurus?)
|
|
|
Ono to s tou evolucí je podstatně složitější, než ta naivně mendelovská (nebo kdo vlastně s ní přišel) představa, že se geny přerovnávají úplně náhodně, a když se přerovnají blbě, tak to chcípne, zatímco když se přerovnají zvlášť dobře, tak to vytlačí ty, jimž zůstaly nezměněné, protože to má delší zuby.
Konkrétně toto zkus někdy na Rybě probrat s Trofo; ta tomu na rozdíl ode mne docela slušně rozumí. Mně bohužel dobrý přítel genetik zemřel už před lety :((( ; mnoho jsem toho zapomněl, a i to málo, co jsem nezapomněl, nebyly úplně aktuální poznatky.
Mně šlo ale o ten samotný vznik života -- jeho pravděpodobnost je poměrně nízká, ale pokud už vznikne, není nijak s ničím ve sporu, že to šlo rychle. Pokud jednou karty zamícháš a hned napoprvé dostaneš pořadí od nejmenších k největším, je to zcela v pořádku a není na tom nic divného; divné by bylo teprve kdyby se Ti to dařilo při každém míchání.
|
|
|
Ufff, ešte si tak zadefinovať čo to je "život" a už by mohla začať aj konštruktívna diskusia;))
|
|
|
Skúste si to postaviť ešte trocha inak, lebo s najväčšou pravdepodobnosťou sa pri (pre bežného človeka) lineárnom posune dostanete do bodu, kedy budete musieť vyriešiť 2 otázky, bez ktorých sa pri otázkach, ktoré ste položil, nepohnete ďalej. Ťažké....
1.) Problém membrány. Dôležitejšie než to, čo je "za vesmírom" je otázka, z čoho sa skladá "membrána", ktorá jeho prípadné hranice určuje. Toto patrí "sem" a tamto patrí "tam" - kto to určí? Nieste to náhodou vy sám, resp vedomie pozorovateľa....teda vami zvolená sústava pozorovania?
2.) Bude jestvovať vesmír, ak nebude žiadne vedomie, ktoré by si ho bolo vedomé? Bohužiaľ sa ukazuje, že jestvovať nebude, keďže sama podstata existencie je založená na vedomí, ktoré ju vníma. Táto časť je asi najťažšia a väčšina ľudí sa stratí. Ak je to totiž tak, má to zdrcujúce konsekvencie naprieč všetkým čo sme si kedy o existencii mysleli.
Čo však ak priestor a čas samé o sebe nejestvujú? ;) Primárnym problémom je, že my sami, naše vedomie, si vždy vyberá sústavu, v ktorej zvažuje predkladané možnosti a tak je výsledok vždy zaťažený chybou obmedzenia danej sústavy (a milión ďalšími vecami). Sme to však len my, kto vytvára virtuálne sústavy a s tým aj virtuálne membrány, zdanlivo oddeľujúce to "vnútri" od toho "vonku". Nerobíme to však len preto, lebo sa snažíme suplovať obmedzenosť nášho vnímania? Je to len ilúzia, žiadne membrány nejestvujú, všetko je jeden celok, len to naše vnímanie nieje schopné obsiahnuť, preto hľadáme barličky vo forme virtuálnych sústav, v ktorých robíme experimenty a pozorovania očakávajúc, že obsiahneme úplnosť.
Ak sa pozriete na védy, upanišady, alebo sumerské.... záznamy a podobne, nájdete veľké paralely medzi tým, o čom sa dnes snažia hovoriť kvantoví fyzici a o čom sa hovorí v tých starobylých dielach. Len jazyk je iný a nemyslím len lingvistiku, ale hlavne štruktúru a "vrstevnatosť" jednotlivých jazykov. Mnohé diela boli písané ľuďmi, ktorí boli schopní vnímať "nelineárne", resp vo viacerých vrstvách naraz a tí najrozvinutejší boli súčasne schopní syntézy tých vrstiev do takej miery, že boli vedeli "ochutnávať" jednotlivé vrstvy v rôznych kombináciách a permutáciách bez straty jediného komponentu. Napríklad sanskrt je jazykom, ktorý je stavaný vo vrstvách (jedna veta, slovo, množstvo významov, ktoré musia byť v syntéze, aby to dalo celý zmysel...súčasne, nie jedno za druhým), ale dnešní čitatelia vnímajú žiaľbohu lineárne, v jedinej vrstve v danom čase a preto niesu schopní obsiahnuť informáciu, ktorá je tam zdieľaná, rovnako ako dvojrozmerná jašterica behajúca po povrchu gule nieje schopná pochopiť, kto ju to škrabká na chrbáte. A nech už sa snaží v jej 2D systéme o čo chce, nemôže pomocou jej 2D dostupných nástrojov obsiahnuť moju ruku, škrabkajúcu ju na chrbáte a to nehovorím o tom, že ak urobím prstom dieru do tej gule, môžem je škrabkať aj na bruchu a už vôbec nie, že keď to dierouprelezie (a ani si to nevšimne) a bude behať po vnútornej strane, že ju pri tom preliezaní dierou môžem skrabkať jedným prstom na chrbáte aj na bruchu súčasne;)
Problémom je obmedzenosť vedomia, nič iné.
|
|
|
Tak já se řadím mezi nepopírače a ty pravděpodobnosti mi na počátku (v tom míchání protopolévky za pomoci blesků a podobně) docela dost nesedí taky. :)
|
|
|
Co Ti na nich nesedí, respektive proč by vnik života neměl být pravděpodobný?
Nebo ještě jinak - on někdo tvrdí, že to, co se stalo, bylo pravděpodobné? ;-)
|
|
|
Nesedí mi to časově.
Nález nejstarší fosilie se posouvá stále více do minulosti. Momentálně jsme na na nějakých 3,4 mld let, kdy což je zatím nejstarší známá buněčná forma života. Buňka je poměrně složitý a komplikovaný (a autonomní systém) a já myslím, že je jednodušší a kratší cesta od buněčných k mnohobuněčným, než od "ničeho" k buňce. Je-li pravda, že stáří Země je 4,5 mld let,, pak prostě na něco takového už nezbývá čas. Někde je chyba. A jelikož nejsem schopen rozporovat stáří zeměkoule, tento rozpor řeším vírou, kdy předpokládám import DNA, RNA z okolního Vesmíru. "Oplodnění" nebo "nákaza", jak je libo.
Evoluce jako taková nepochybně funguje a nejlepším důkazem tohoto faktu je šlechtění. To není nic jiného než "cílená" evoluce.
Stran poslední otázky - Nemyslím že cokoli významnějšího v takových systémech může ovlivňovat náhoda. Jsou založeny na rovnováze a s prvkem náhody umí celkem efektivně zatočit.
|
|
|
To zní sice docela logicky, nicméně o správnosti premisy, že "je jednodušší a kratší cesta od buněčných k mnohobuněčným, než od "ničeho" k buňce", nejsem přesvědčen.
S tou náhodou to vidím - jsa přesvědčeným deterministou - podobně.
|
|
|
Doufám, že to teď vysvětlím srozumitelně. A použiju velkou míru zjednodušení. Vezmi si vlastní tělo. Je tam nějaký obal (kůže), řídící jednotka, orgány a podobně. Probíhá tam čilá výměna informací a materiálu. A teď si vezmi buňku. To samé, jenom v menším. Je zjevné, že obé je vytvářeno podle určitého klíče, nebo dejme tomu - principu. A pak si vezmi stavební kameny takové buňky a pokus se vysvětlit jak byl za nějakou třetinu času tenhle princip organisace "objeven"? Z těch atomů a molekul.
Náhoda? Ani omylem! To je asi taková náhoda, jako když Ti kluk přijde ze školy s poznámkou, že se popral a doma bude přesvědčivě tvrdit, že mu oponent pouze náhodou upadl na pěst. Nevím jak ty, ale já mu vrazím pár facek. Za lhaní.
Problém téhle teorie je, že ještě před nějakými třiceti lety ty buňky neměly být starší než než nějakou ubohou miliardu let. A tedy bylo celkem dost času na to, aby ty blesky míchaly s tím praoceánem. Jenomže už jsme mezitím o dvě miliardy let dál (a bůhví zda definitivně - spíše ne) a pravděpodobnost té náhody se začíná blížit kasaři, jenž trefí kombinaci zámku na druhý pokus.
Kdepak, s náhodou na mne nechoď. Nic se neděje náhodou. :)
|
|
|
Mně na takovémto zacházení s pravděpodobností pořád něco nesedí.
Přijde mi to, jako když doma vezmeš tenisák, mrskneš ho na zeď, chvíli pozoruješ, jak lítá po místnosti, odráží se od stěn a nábytku a nakonec zůstane v klidu na libovolném místě. Pak vytřeštíš oči úžasem a zvoláš "zázrak"! To nemůže být náhoda, vždyť jaká byla pravděpodobnost, že se ten tenisák zastaví přesně právě na tomhle fleku?
Jistě, ta pravděpodobnost byla velmi malá, stejně jako u všech ostatních fleků, na kterých se případně mohl taky zastavit. Budeme proto tvrdit, že musela zasáhnout nějaká vyšší moc?
|
|
|
To sice ne, leč "náhoda" je to nejjednodušší vysvětlení, jsme-li v koncích s rozumem. Pročež jsem k ní velmi obezřetný a apriori proti ní zaujatý. :)
|
|
|
Nadto důsledným pozorováním přírody zjistíš, že tam se téměř nic neděje náhodou. Snad kromě nepodstatných drobností, jako je například jestli budeš na něčím jídelníčku dnes, anebo až zítra. :)
|
|
|
Důsledným pozorováním přírody zjistíte, že se tam prakticky cokoli děje náhodou. Počínaje chováním toho fotonu, jenž Vám, odraziv se od přírody a dopadnuv na Vaši sítnici, vůbec nějaké pozorování umožní ;)
Možná je trochu problém v přesné definici pojmu "náhoda" a zvláště pak v interpretaci vazby "to a to děje se náhodou", obávám se.
|
|
|
To byla od mne dost nešťastná věta. Žádám aby se neprotokolovala.
Člověk by asi neměl jednou rukou datlovat do klávesnice a druhou šátrat v lednici a ještě u toho šilhat po očku na D-Fense. A to všechno ve dvě ráno. :)
|
|
|
já naopak tvrdím, že náhodou se neděje nic (a zvlášť ne v příkladu s tenisákem). To, že nedokážeme všechny vazby přesně zjistit je úplně jiná diskuze.
|
|
|
Ale já si nemyslím, že se cokoli děje náhodou. To si asi špatně rozumíme. Abychom mohli cokoli zdůvodnit náhodou, museli bychom nejdříve připustit, že děje se dějí bez příčiny.
|
|
|
Má radioaktivní rozpad "příčinu"? Ano-li, co jest onou příčinou? Lze o ní hovořit z hlediska konkrétního atomu?
A jak se vyrováte s prokazatelným a tisíckrát ověřeným faktem, že v kusu uranu se rozpadne za dobu X asi tak Y atomů (ověřeno), ale nelze předem určit, které to budou (ověřeno natolik, nakolik takto odvážné tvrzení vůbec ověřit lze)?
|
|
|
"vyrováte" -> "vyrovnáš", písmenko sem, písmenko tam :)
|
|
|
To, že něco nedokážeme předurčit nebo jsme ještě neobjevili vztah mezi příčinou a následkem, přece ještě neznamená, že se něco stalo / děje bez příčiny.
Zakopaného psa zde tedy vidím nejspíše v rozdílu mezi pojmy "nelze" a "nedokážeme".
|
|
|
(OK, soustředím se na rozdíl mezi pojmy "nelze" a "nedokážeme".)
Koncepčně naprostý a bezvýhradný souhlas.
Máš totální a absolutní pravdu, že pokud jsme něco nevyvrátili*, může to platit.
Nicméně argumenty proti jsou (nerozhodující, neabsolutní, ale) poměrně silné. Fysikům se představa "náhodného světa" pranic nelíbila, a snažili se hodně dlouho (cca sto let) a hodně důsledně hledat teorie, zahrnující nějaké "skryté mechanismy, jimž zatím nerozumíme, ok, hledejme, jak by mohly fungovat", jež by výsledky experimentů dokázaly vysvětlit.
Nenašli lautr nic. V současnosti jich naprostá většina věří náhodě**.
Dokazuje to něco? Samozřejmě nikoli, nedokazuje to vůbec nic!
Nicméně pro mne je to dostatečně silnou indicií k tomu, abych "inherentně náhodný svět" považoval za nejpravděpodobnější (a tedy v jediném reálně použitelném smyslu toho slova "správnou") interpretaci.
__
* A v reálném světě, na rozdíl od virtuálních světů matematických teorií, lze vyvrátit jen sakra máloco :)
** Ony jsou tam docela hodně problematické věci. Například takový odraz světla -- "náhodně"*** vybrané fotony se odrazí, zbytek projde. Well, dejme jim do cesty opět stejné rozhraní -- a sakra: z těch, jež se původně odrazily, se opět stejné procento "náhodně"*** odrazí -- a z těch, jež původně prošly, také. V libovolně komplikovaném pokusu. Představu "vnitřního deterministického mechanismu", jež foton vede k odrazu nebo k neodrazu, to samozřejmě nevylučuje.... avšak činí ji to extrémně problematickou, ten mechanismus by musel být opravdu divoký :)
*** Ať již to znamená cokoli!
|
|
|
Například takový odraz světla na skle nebo na hladině vod ní, nebo tak něco. Zapomněl jsem napsat. Pardon.
|
|
|
Snažili se málo a krátce. Zpátky do montérek, neb mně se tato představa také pranic nezamlouvá! :)
|
|
|
Já vím, že si s tím vědci dali hodně práce. Koneckonců Tvůj nedávný článek o tom zrovna byl. (Sice jsem nesouhlasil, ale líbil se mi. V diskusi k němu mi připadaly nejsilnější argumenty 8bit, nebo jak ten nick byl.)
Ale to pro mě pořád není dost přesvědčivé. Hlavním důvodem, proč nejsem schopen přijmout teorii náhody, je skutečnost, že pro uznání její platnosti je nutno - jak už jsem napsal výše - přijmout předpoklad, že existují důsledky bez příčiny. Přesněji, že existují děje, které ničeho důsledky nejsou. A to už je pro mě zkrátka nestravitelné.
|
|
|
Položil jsi si někdy otázku zda náhodou není příčinou děje náhoda? Pokud připustíme, že existuje náhoda, musíme připustit, že se i děje dějí náhodně, abychom vyloučili, že náhoda existuje museli bychom poznat příčinu všech dějů. A to by byla velká náhoda:-).
|
|
|
Ona nahoda je hezka vec, pro nekoho je nahoda, kdyz si zada, aby mu pascal vypsal random cisla. Jiny vi, ze na poradi techto cisel je algoritmus. Nekdo povazuje vanuti vetru za nahodu, zvoleni presidenta za nahodu, pohyb castic za chaos... Ale cim dal clovek uvazuje, tim lip chape, ze stejne, jako se cihla najednou nerozhodne prasknout v pulce, tak se atom nerozhodne byt dvema atomy jen tak. K obojimu vede nejaky presne mireny naraz. A zkuseny zednik, nebo jaderny fyzik vi, co k tomu vede, nebo to casem pochopi.
Poznat pricinu deju, to nebude nahoda, to bude vysledek poznani. Ale toho dosahnou jen nekteri, jini budou i nadale tvrdit, ze cihla pukla nahodou a nikdy nepochopime, proc.
|
|
|
Náhoda je děj který se vyskytne přes svou nízkou pravděpodobnost výskytu, třeba vyjdeš z baráku a spadne ti mokrej hadr na kebuli díky hádce vášnivého sousedského páru. Příčinou pádu mokrého hadru byla gravitace, to že to bolelo bylo způsobeno nastavením tvého firewallu, ale proč se to stalo právě tobě to byla náhoda, mohl by si jít po souvislostech až ke kořenům příčiny toho děje, skončil by si u zrození vesmíru, pokud ale vesmír vznikl náhodou pak je prapříčinou všech dějů náhoda, pokud ale vznikl z řádu, kdo mu ten řád dal? A jak vznikl ten co dává světu řád?
|
|
|
To, ze mi spadne na hlavu neco, co vyleti z okna, neni nahoda. Stane se to mnoha lidem, protoze mnohe veci z oken litaji a zivot je casto dlouhy. Kdysi mi holub posral rameno. Nebyla to nahoda, proste tam byl holub i ja. Pravdepodobnost vyskytu je nizka. Ale to z toho nedela nahodu. Nahodu beru jako pomocny pojem, neco, jako trojjedinost. My vsichni jsme se nenarodili z nahodne spermie, narodili jsme se z jedne urcite spermie a to, ze bychom nebyli predem schopni odhadnout, ze ktere, to z toho nedela nahodu. Kdyz si vybiram kartu, taky to neni nahodna karty, ale karta, ktera je na druhe strane nejak oznacena.
Puvod vzniku vesmiru je pro me jedna z veci, ktera je mimo me chapani a neni to ani muj obor, ani nic, co by me zajimalo ve volnem case a tudz necham na jinych, at reknou, zda ho vysmrkl velky zeleny krecopazout, nebo zda vznikl velkym treskem. A ja si vyberu, zda mi nejaka teorie vyhovuje, nebo ne.
|
|
|
Mimochodem, vyuziti toho, ze ovladam veci, ktere nikdo z publika nechape, tomu se rika magie. Magie je jine oznaceni pro uziti vedy, kterou nechapu ostatni lidi. Saman vedel, ze vyvar z muchomurky udela halucinace, ostatni v tom videli zasah bohu.
|
|
|
Napsal jsi, ze: "Představu "vnitřního deterministického mechanismu", jež foton vede k odrazu nebo k neodrazu, to samozřejmě nevylučuje...." Znam dost lidi, co by te za to nechali skvarit se v pekelnych kotlich, nicmene jsi snad prvni clovek s vyssim vzdelanim, od ktereho jsem tohle cetl. Diky.
|
|
|
Evoluce jako nějaká změna či přizpůsobení v rámci druhu - jistě. Ale jste schopen šlechtěním vytvořit nový druh, schopný reprodukce?
Stran rozdílu nic-buňka vs buňka-mnohobuněčný organismus se také přikládním k názoru, který zastáváte Vy, ale je to sprostá intuice a mělo by to být při všech souvisejících úvahách bráno v potaz. Ona specialisace buněk a rozdíly mezi jednotlivými tkáněmi (x počet druhů) taky nebude žádná legrace.
|
|
|
Myslím že důslednou selekcí na nějaký soubor znaků ano. Ale nejsem schopen říci, kolik času na to budu potřebovat a velmi se obávám, že se výsledků pokusu nedožijeme. :)
Jistě, je to sprostá intuice. Já jsem si vědom, že to může být kdykoli vyvráceno jakožto blábol. Je to jenom názor k diskusi.
|
|
|
|
Teď jsem našel tohle:
"Nejstarší organismy, u kterých bychom mohli uvažovat o sklonech k mnohobuněčnosti, se na Zemi objevily velmi krátce po samotném vzniku života. Nejstarší z nich jsou koloniální bakterie. Odhady doby vzniku eukaryotické buňky kolísají obvykle mezi jednou a dvěma miliardami let do minulosti (většina autorů se kloní ke dvěma miliardám)."
Takže ono to "od ničeho k buňce" mohlo klidně trvat opravdu déle, než "od jednobuněčných k mnohobuněčným".
|
|
|
Pozor na to, stále se to posouvá! Obávám se, že to je zastaralá informace. Za nějakých dvacet let jsme se posunuli zpět bezmála o 2,5 miliardy let zpět. Aktuálně jsme u těch australských buněk a baktérií ze Strelley Pool na nějakých 3,4 mld.
|
|
|
Řekl bych, že pravděpodobnost vzniku života* - jakýmkoliv způsobem - na Zemi je dosti vysoká, totiž přesně 100 %...
* Ve smyslu definice...
|
|
|
|
Obávám se, že aby platily ty Vaše závěry, bylo by potřeba ještě splnit dvě další podmínky: vesmír by musel být nekonečný a živost něčeho by muselo být možno odvodit pouze z organisace hmoty.
Pokud to ovšem chápu správně, v současné době se spíš počítá s tím, že vesmír je konečný a množství atomů v něm se odhaduje na ca 10^80. S ohledem na složitost uspořádání živých organismů by to pak s tou jedinečností nevypadalo tak blbě, jak naznačujete.
|
|
|
A sakra, já žiji v tom, že je stále nekonečný. :)
|
|
|
Ten pocet castic plati za predpokladu, ze neexistuje zpusob, jak by se atomy mohly pohybovat rychleji, nez svetlo, ze vsechno vzniklo asi pred patnacti miliardami let a na jednom jedinem miste. A to se domnivame, protoze nase pristroje proste nedohlednou dal.
|
|
|
Tu druhou podmínku to implicitně obsahuje...
|
|
|
10^80 znám jako počet částic ve známé části vesmíru; zda je vesmír konečný, nevíme. Alespoň my agnostici to máme někdy strašně jednoduchý, můžem říct, že víme kulové a za našeho života to pravděpodobně nebude vyřešeno, a velmi často se trefíme :-)
|
|
|
Agnosticismus je mi sympatický -- je to mhonem lepší, než se arogantně tvářit, že jsme si zcela jisti něčím, o čem ve skutečnosti nemáme ani potuchy.
Naneštěstí se většina lidí namísto k agnosticismu přikloní k dogmatismu...
|
|
|
Priroda nema strach z prazdnoty, to je primitivni organismy (treba nekteri lidi) ten strach maji a tak si musi nevedomost zaplnit necim, co nevi, ale cemu veri. A protoze takovi casto neumi nic vymyslet, zkopiruji cizi viru. Vetsinou spatne.
Nastesti my, inteligentni lidi, vime, ze vesmir je nekonecny, pocet organismu konecny, takze vlastne zadny zivot de facto neexistuje :-)
|
|
|
Nevíme. Věříme, protože chceme (pokud chceme). A v tom je jádro pudla.
|
|
|
A krom toho nás zítra může přejet tramvaj. :)
|
|
|
tak, tak, nebe nezná vyvolených a žádná církev, náboženství ani levičáci s tím nemohou nic dělat. :-)
|
|
Ta definice církve mi připomněla starý vtip, ve kterém se na školení snaží politruk vysvětlit kandidátům PSVB proč vlak s úplně kulatými koly jedoucí po úplně rovných kolejích dělá takový hluk a tak pravil...soudruzi z čeho se ná skládá vlak - no přece z lokomotivy a vagónů. Vagóny jsou lehké a tak je můžeme zanedbat a zbývá lokomotiva. Z čeho ta se skládá - no přece z kotle kabiny a podvozku. Kotel a kabina se kolejí nedotýkají tak pro zjednodušení budeme uvažovat pouze podvozek...no a z čeho se ten skládá - - no přece z osmi velkých a dvanácti malých kol.....no ty malá kola můžeme zanedbat a pro zjednodušení si vezmeme jedno kolo......no a co je to kolo - no přece kruh...a jaký je vzorec kruhu - no přece pí krát er na druhou....co je to pí - no přece nějaká konstanta a tak jí můžeme zanedbat....no a co je to er na druhou - no přece vzorec čtverce......no a soudruzi chápejte, že čtverec valící se po rovných kolejích musí dělat hroznej hluk.......
|
|
(Technická: začal jsem po víc jak roce od prvního přečtení předkládat, aniž bych to dočetl až do konce a tudíž jsem od prvního čtení zapomněl, že to končí pseudokonzervativním blábolem. Takže dopřeložím relevantní část a vydám to jen v rámci jednoho dílu -- pročež beru článek jako rozdělaný a dočasně jsem jej zmizel z portálu. Omlouvám se za zmatky, mea culpa, mea maxima culpa.)
|
|
Citace z článku: "Víte, podle této definice je "církví" i Harvard. A určitě nemůžeme chtít, aby zde byla odluka státu a Harvardu. Jenže přesně to je výsledek, jaký zde dostáváme. Možná se vloudila nějaká chybička do výpočtů"?
Myslím, že chybička se do výpočtů nevloudila. Jen nám vyšlo něco, co mnozí nečekali, výsledek na který nejsou zvyklí, a tak si podvědomě odmítají připustit, že by mohl být správný.
|
|
|
"určitě nemůžeme chtít, aby zde byla odluka státu a Harvardu"
Harvard není od počátku soukromý? Jak se chová, je druhá věc...
|
|
|
Pak ovšem skutečně "určitě nemůžeme chtít, aby zde byla odluka státu od Harwardu".
Určitě se nemohu chtít rozvést se svou sestrou. Dlouho jsme žili ve stejné domácnosti, ale nikdy jsem si ji nevzal.
|
|
|
Mezi "být soukromý" a "být nezávislý" vidím přece jen určitý rozdíl. I soukromá škola dnes musí ctít požadavky státu, protože jinak přijde o granty, dotace, platby za studenty,...
PS: Ten Harvard beru jen jako příklad zastupující dnešní školy obecně.
|
|
|
Soukroma skola si muze ucit, co chce. Jen holt nemuze vydavat statem uznavany titul. Takovych soukromych skol neni malo.
|
|
|
Není jich málo, ale taky jich není nijak moc. Navíc díky mediálnímu obrazu, že pouze státem uznávaný titul = vzdělání = dobro (a až bude mít 100% obyvatel vysokoškolský titul, vypukne ráj na zemi :-)) jsou tyto opravdu nezávislé školy běžnou veřejností brány jen jako "nějaké kursy".
Článek není ani tak o rozporu, zda školy státní x soukromé, jako spíše o tom, zda školy se státem provázané x nezávislé. A o tom jakou roli v tom hrají média.
|
|
Blží se nové náboženství-neurovědy.Magnetcká resonance
a pod.kdy prozkoumávání reakcí mozku na podněty vede k tomu,že hrozí zneužití mocenskou snahou ovládat lidský mozek i spolu sjeho myšlením těmi podněty,co jistě vyvolávají ty a ty reakce.
Řekla bych nebezpečí robotisace člověka mocenskými strukturami,kdy podíl má elektronisace všeho.
|
|
|
...to musí bejt matroš. Nebo máš ten stihomam vrozený? 8o)
|
|
|
Zajímalo by mne,jestli byses tak zeptal žida z koncentráku
a proč nevěříl Mengelemu.
|
|
|
Jen mala poznamka:
Priznivci ruznych spikleneckych teorii si obvykle mysli, ze "vlady" neustale neco vyvijeji a jsou "vzdy napred".
Ono to tak neni... Cimz nerikam, ze "vlady" nepouzivaji fuj fuj veci.
Je to totiz tak, ze technoligie nejprve vyvine "komercni sektor", a "vlady" toho nasledne vyuziji. Oni nic nevyvijeji, fakt ne...
Jsem presvedcen, ze urcita "robotizace lidi", "geneticke manipulace, az na urovni stvoreni cloveka na zakazku" a podobne skutecne prijdou. A ta doba neni az tak daleko, spousta technologii uz je dneska na takove urovni, kdy se s tim zacina experimentovat na urovnich, kdy to uz v zakladech funguje.
Samozrejme TED se do toho "vlady" nepohrnou, naopak se tomu snazi vice ci mene branit. No az to prijde, tak se prizpusobej a vyuzijou toho, to je pochopitelne.
|
|
|
Oni to vyvíjejí. Fakt jo. Třeba tydlencty internety.
|
|
|
Ve vojenské oblasti ano; ale třeba takové sledovací systémy byly vyvinuty zejména pro komerční využití, rozpoznání obličejů částečně také, obrovské databázové systémy a mainframy schopné zpracovávat obrovské proudy dat v reálném čase také -- a to vlády skutečně až zneužily.
|
|
|
No mně se třeba líbilo řídit auto ve hře tím, že jsem myslel na to jestli má zrychlit, zpomalit, jet doleva nebo doprava - a to bylo v ČR a je to nějakých 11 let co jsem to zkoušel.
|
|
|
Hm... Raději se ho zeptejte, co ví o magnetické rezonanci... Ale chtělo by to přímou diskusi, neb na internetu umí a zná každý všechno :-).
|
|
Ta myslenka, vyjadrena v nadpisu, je docela stara. Je navic porad aktualni, sem tam na tohle tema vyskytne nejaky prispevek... Ale tohle je neskutecne rozvlacne a dusledne procitani jsem vzdal ve chvili, kdy se autor rozhodl delit rezimy na "demokraticke a ty ostatni". Uz jen tohle deleni je jasnou ukazkou nabozenske viry v jednu vetev politologickeho uceni.
|
|
|
Tak to doporučuji část dál, protože autor nevěří v demokracii, toliko s ní operuje jako s obvyklým argumentem. Jeho úvaha je stavěná jako "past", kdy dlouho buduje konstrukci tvrzení, se kterými přece každý správný americký demokhrad souhlasí a pak toho využije, aby z toho vyvodil "šokující" závěr :)
Konkrétně v tom odstavci o demokracii popisuje absurditu obou ideálů -- že autorirativní stát, který potřebuje vymývat mozky není skutečně autoritativní, protože nemá autoritu a tak se musí uchylovat k manipulaci -- a že formálně demokratický stát, který manipuluje své občany, je paskvil, i kdybychom přistoupili na postulát o skvělosti ideální demokracie
|
|
|
Asi by stálo za to, podívat se na proces vytváření mainstreamové názorové "krabice" a ostrakizaci jedinců, kteří do ní nezapadnou, šířeji. Děje se to snad v každé komunitě bez ohledu na její velikost. I zde na tomto fóru. Hypotéza o tendování mainsteamu doleva však v tomto konkrétním případě dostává trhliny. :-)
|
|
|
Ja to procetl cely, jen od te vety uz jsem spis letel ocima po radcich, nez abych se tomu nejak vic venoval. Mozna, ze to jako past funguje, nicmene je to asi stejne promyslena a pro me zazivna vec, jako prodej hrncu duchodcum. Od zacatku vim, ze je to kravina. Pokud jsi cetl Platonovu (nemelo by byt spis "Platovu"?) Ustavu, vis, ze ono budovani pasti lze delat mnohem lepe. I Marx to umel lip.
Navic to selhava v te zakladni myslence, ze volic demokratu je ochotny podobny text cist a premyslet o nem.
Na tom nezalezi. Zakladni premisa deleni statu na demokraticke a nedemokraticke (at uz za dobry stav povazujeme cokoli) je asi stejne logicka, jako deleni kosil na ty s bilyma knoflikama a ty ostatni (bez ohledu na to, zda mezi ty s bilyma knoflikama, nebo ty ostatni spadaji panske, damske, ciste, roztrhane, oblekove, flanelove, balada "svatebni kosile"...). Pak jakekoli logiske vyvody ohledne toho, zda nekdo udrzuje autoritu tak, ci onak, je nesmysl. Nebo snyd myslis, ze muzes udelat jakykoli zaver z toho, kdyz vedle sebe postavis Demokratickou Kampucii (kterou nekteri ani neoznacuji za totalitu), Pinochetovo Chile, Francii v sedesatych letech, nasi treti republiku a Salazarovo Portugalsko? Veci od tebe se ctou pomerne dobre, zrovna vcera jsem podle tveho navodu jel Stalkera, ale tohle je na cteni dost neprijemne.
|
|
|
Nó, ten Platon nebyl o tolik schopnější a jeho "pasti" nebyly o tolik neprůhlednější. Ale to může být samozřejmě dáno tím, že jsem k němu přistupoval již s hotovými názory, s těmi jeho kolidujícími a s cílem mu tam najít a omlátit o hlavu ošklivosti, kdežto tady jsem se poměrně rychle nadchl a tím pádem mávl rukou i nad těmi blbostmi ve druhé části originálu. Což se mi také vymstilo.
Takže uznávám, že toto je jedna z nejslabších věcí, co jsem kdy přeložil...
...Leč i přesto mám stále dojem, že zrovna to, na čem se tu točíme taková blbost není. Dělení systémů na ty, které ke své vládě nepotřebují souhlas lidu, protože mají moc potlačit jakýkoli odpor; a systémy, které ke své vládě potřebují souhlas lidu je IMHO poměrně rozumné, jakkoli samozřejmě ani to není černobílé, neb vládnutí toliko represí je velmi neefektivní a tudíž je mnohem výhodnější vládnout tak, že vytváříš u poddaných dojem, že vlastně vládnou oni.
O čemž je ale přesně ten článek...
|
|
|
*oprava: bráno obecně a s přihlédnutím k éřa byl samozřejmě Platon schopnější, než autor U-R; srovnával jsem toliko schopnost vést čtenáře k závěrům, jaké mu autor chtěl podsunout.
|
|
|
On take Platon byl levicak a fasista jak remen, takze kazdemu, kdo ma nejake znalosti a schopnost uvazovat se musi jevit jako silenec a jeho myslenky bude odmitat, sec to pujde. Ale je taky potreba rict, ze jeho dilo bylo na klasickych gymnaziich leta vyucovano jako jedno z nejvyznamnejsich del svetove literatury a filosofie a ucily se to mnohdy jeste deti. A stylem, jakym je to psane, to spis ukazuje na snahu vysvetlit stat nekomu, kdo o tom nema sebemensi poneti.
Jiste, kazdy ma pravo delit si rezimy podle vlastnich kriterii. Klidne podle delky vousu panovnika (Hitler, Mussolini a Hirohito byli luzri, zatimco Prochazka, Kruger a Lincoln frajeri). Nicmene ono deleni na demokraticke a nedemokraticke je jednak dost silene, druhak ho ve vetsine prosazuji levicaci z rad politologu a tretak je to velmi silne upraveno a ackoli jsem ten predmet mel a snazil jsem se ho pochopit, nikdy jsem neodhalil klic, podle nehoz se ty rezimy zarazuji do techto skatulek. Snad podle voleb do dolni snemovny? Vetsinou... Nebo nejak jinak? Jsou tam zarazeny monarchie, mnohdy ani ne konstitucni, nebyly tam zarazeny nejake polokantony ve Svycarsku, dokud se nezavedlo vseobecne volebni pravo (do roku 1991!), bylo tam zarazeno Ceskoslovensko 1945 - 1946, nekteri silenci tam zarazovali jeste kus protektoratu...
Je mi lito, ale tohle deleni je nesmysl. A pokud ho nekdo vytvari, at si poslouzi, ale nejde to pouzit v zadne prakticke oblasti, nejdou z toho vyvozovat zavery.
Navic v mnohe demokracii (drivejsi VB, USA, Malta - tam je to videt nejlip) je stranicky system nastaveny tak, ze se obcan musi rozhodnout mezi zlem a vetsim zlem, nebot nema na vyber z vice, nez dvou kandidatu, zatimco v mnohem totalitnim, nebo autoritativnim rezimu je valna vetsina obyvatel plne spokojena s osobou vudce a za nic by nemenila.
A stejne je to jedno, protoze mnoho lidi ti bude tvrdit, ze u nas je totalitni rezim a Kalousek je vlastne diktator. Driv to byl Julinek.
|
|
|
Ano, je to takové kostrbaté. Přestože se ztrácím v tom, co je překlad originálu, co upravený překlad a co vlastní úvaha překladatele, dávám mu známku 1 za snahu. Není vůbec snadné se s tématem naší schopnosti myslet či dokonce konat "out of the box" uspokojivě vypořádat.
|
|
|
To urcite ne a videt podobny clanek kdekoli jinde, zajasam, ale tady to proste zapadne...
Von Daniken nepsal jen o mimozemstanech, psal hlavne o tuposti a neschopnosti modernich ucencu. Psal o dulezitosti mysleni "out of the box" (uz nepise, ale porad prednasi a ridi tym spisovatelu), kritickem vnimani sveta, svobode slova a o nebezpeci prave tech "cirkvi" (protijaderni aktiviste, envirosilenci, socialisti v Evrope). A prave tema "cirkev jako vzdelavaci instituce" a ohybani reality ve prospech myslenky je krasne zpracovano v jeho povidce "Kamen svateho Berlitze". Vim, ze o tom pisu uz ponekolikate, ale vrele doporucuju.
|
|
Jako sorráč, ale už na definicích a předpokladech se tedy vůbec neschodneme.
1) stát == vláda,
-to je myslím víc než hrubé zjednodušení
2) oddělení,
-toto slovo je potřeba vykládat v kontextu, mohu například odělit rodiče od dětí, přesto rodiče zůstávají rodiči a děti jejich dětmi. V případě článku se navíc spíš jedná o proces než finální stav a do třetice i oddělení může nabývat více stavů než 0/1 (opět v závislosti na kontextu)
3)dá se z toho vyvozovat, že pokud je odluka "církve" od státu dobrá, unie "církve" a státu je špatná.
-z toho se rozhodně nedá vyvozovat, že odluka je obecně dobrá
-i kdyby se to odvodit dalo, tak z toho ještě neplyne, že unie je špatná
-existují nejen zcela dobrá a špatná řešení, ale i celá škála mezi nimi
dál už jsem nečetl
|
|
|
Tak ta definice církve je ještě gumovější než nepřizpůsobení rychlosti.
Opravdu nemám čas filosoficky hloubat nad odlukou státu a autorů detektivek (když oni občas chtějí abych si až do konce myslel, že to udělal třeba zahradník). Pokud z nějaké definice vyplývají divné věci, tak je s největší pravděodobností chyba v definici.
|
|
Napsal (přeložil) jste složitý článek o docela jednoduché věci.
Pointou pochopitelně je, že školy jsou státní (a soukromé jsou regulované tak, že vlastně musí dělat totéž, co státní), takže v zásadě nelze mít jiné vzdělání než to, které nám diktuje stát.
A protože stát chce mít přirozeně větší moc, školy vyučují tak, aby podpořily v lidech to, že větší moc státu je správná, že ji potřebujeme, plus že bez státu nemůžeme fungovat.
Nemyslím si ani, že by za tím stála nějaká konspirace, spíš jde prostě o to, že úředníci a ministři, kteří rozhodují, co se bude učit, jsou z principu pro-státní, protože rozhodně bude statisticky mnohem víc komunisticko-socialistických ministrů školství než třeba anarchokapitalistických (protože pro většinu takových by ten post byl proti jejich přesvědčení). A jde to pořád víc doleva prostě proto, že se to indukuje. Obecně na vyšší mocenské pozice se statisticky více dostávají lidé, kteří souhlasí s velkou mocí státu.... a jak tito ovlivní další generaci, která je celá posunutá trochu víc pro-státně, z nich se opět na pozice ovlivňovatelů vyberou ti více pro-státní (statisticky) a tak dále.
Netřeba o tom psát tak dlouhý článek. Nicméně Cthulhu je fajn, toho jsem měl vždycky rád xD
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Náboženství vysoké školy
|