Jistá vehementní diskuze na tomto webu mě přiměla napsat tuto sketch.
Kdosi kdesi vysvětloval, jak a proč dochází k tvorbě zákonů, vyhlášek,
místních úprav, vyjímek, zákazů a příkazů. Dovolím si citovat formou copy&paste.
Sorry Artie za tak sprostý přístup k duchovnímu vlastnictví, ale nedokážu
si pomoci.
Malé sportovní letiště na okraji malého okresního města. Neoplocené.
Zelenou plochu okolo travnaté VPD využívají místní občané k procházkám,
projížďkám na kole, zkrátka k rekreaci. Nikdo nikomu nevadí, nic není nijak
regulováno.
Tu a tam někdo v době, kdy evidentně není žádný provoz, přejde napříč
přes VPD. Nikoho tím neomezuje ani neohrožuje. Jen členové aeroklubu mírně
nervózní, co kdyby si někdy někdo třeba nevšiml, že je provoz a vlezl do
dráhy ve chvíli, kdy právě přistává letadlo? Větroně neuslyšíte. Proto
umístí po obvodu letiště cedulky: "Milí návštěvníci, na dráze, která je
ohraničená červenými praporky, se mohou pohybovat letadla i v době, kdy
tomu nic nenasvědčuje a v kteroukoli hodinu. Nevstupujte prosím do tohoto
prostoru za žádných okolností, chráníte tím životy své i životy pilotů.
Děkujeme".
Ti, kterým to dříve jen nedošlo, pochopili a vše je OK. Když tu
jednou: na letišti probíhá čilý víkendový provoz. Letadla startují a přistávají
v krátkých intervalech. I tu vydá se napříč drahou ON! Majitel pitbula
prostě jde, páč to má v paži. Vydává se k němu správce areálu a žádá ho,
aby okamžitě dráhu opustil: "Aby ses neposral, dědku, snad mam voči a vidim,
že nic neletí, idiote!". A odchází.
Stále se nic nemění. Až se to stane: pilot Zlína už je na finálním
a najednou nevěří vlastním očím - cyklista na dráze! Pilot okamžitě přerušuje
přistávací manévr, udělá okruh a bezpečně přistane. Přítomní členové aeroklubu
okamžitě na cyklistu vystartují, ten se jim ale směje do ksichtu a posílá
je do prdele. V klidu odjíždí.
Správě areálu dojde trpělivost. Na vstupech na pozemek se objevují
cedule "Vstup zakázán" a zátarasy. Lidé je v klidu obcházejí. Skalní návštěvníci
letiště se bouří: "Nikomu nevadíme, pravidla respektujeme a teď máme přijít
o jednu z mála příležitostí k procházkám kvůli pár idiotům, kteří postrádají
zdravý rozum!?" "Bohužel, nedá se nic dělat, nemůžeme připustit, aby tady
někdo přišel o život". Lidé se dále dostávají na plochu letiště přes bariéry,
ty se zpevňují a rozšiřují, až se letiště stane nepřístupným zcela, vstup
pouze hlavním vchodem. Původní stav: harmonie, bezproblémové soužití letců
a návštěvníků letiště.
Konečný stav: plot, zákazy, stížnosti, snaha o řešení na všech možných
frontách, truc protesty okolních obyvatel proti hluku, který jim co letiště
letištěm stojí nikdy nevadil, všeobecná nasranost, frustrace.
Někdo někde se rozhodne, že to a to může být nebezpečné pro lidi a zavede
OPATŘENÍ. Potud OK. Opatření mohou být mnoha druhů a taková cedulka s upozorněním
není nikomu na závadu. Problém je, že vzápětí, přesně v duchu naší doby,
následuje takzvané MLB, což znamená Multi Level Buzerace. (Omlouvám se
společnostem Amway a Skyline, že jsem převzal a upravil oficiální název
jejich „podnikatelského záměru“)
Pokusím se o názornou ukázku.
Někde nastane situace, při které hrozí úraz, či úmrtí několika málo
blbců, kteří si ve své asertivitě nevidí na špičku nosu. Může to být zmíněné
sportovní letiště, může to být i dvouproudová obousměrná silnice.
I stane se to, že jakýsi člověk, sedíc si v teple své kanceláře, přemýšlí,
kterak vykázat činnost. Je to veliký problém. Podobných lidí sedí jen ve
stejném baráku několik a najít si nějakou jednoduchou, avšak, alespoň na
oko, smyslupnou činnost je stále těžší. Je možné, že má na stole jakési
sestavy, statistiky, či různá hlášení. Jak se k tomu dobere, je záhadou,
ale přesto, ... vymyslí OPATŘENÍ. Tady a tady je riziko poranění, či úmrtí
osob takové a takové, čímž přesahuje určitou bodovou hranici, danou směrnicí
XY69 - šoupneme tam ceduli. Napíše hlášení, navrhne řešení, vrazí si to
do výkazu a může jít domů.
Jak navrhl, tak je provedeno.
Jednoho krásného dne si toho všimne jiný člověk, který pár minut předtím
zoufale pátral po smyslu své existence. I tohoto pána / paní osvítí nápad,
vrhne se do práce a za pár minut má před sebou na stole podrobnou analýzu
situace, ze které vyplývá, že současný stav není dostačující neboť bla
bla bla. A navrhne další OPATŘENÍ.
Novým opatřením je zavedení bariéry typu ABC po celé délce problematického
úseku. Napíše hlášení, navrhne řešení, vrazí si to do výkazu a může jít
domů.
I toto je následně uvedeno v praxi a na kritickém úseku vyroste odlehčená
nízká bariéra, mající zabránit potenciálním sebevrahům v jejich sebevražedné
činnosti.
A opět je tu další krásný den a další krásný člověk, ... tedy vlastně
... jen člověk. A tento člověk opět sedí ve své teploučké kanceláři a opět
přemýšlí, jak naplnit smysl své existence. Opět si všimne našeho problému
a opět ho osvítí duch. Vyvětrá kancelář, aby ducha vyhnal – prostě to s
tou čočkou přehnal – a vrhne se do práce.
Za chvíli má jasno a píše zprávu.
Kolegou navržená bariéra neodpovídá směrnici EU o bezpečnostních bariérách,
která přišla v platost před 14 dny a je tudíž nutné ji vyměnit, nebo alespoň
posílit.
Navrhne postup, vrazí si to do výkazu a může jít domů.
A tak to pokračuje. Den za dnem, rok za rokem.
Na Nuselském mostě v Praze bylo nejprve zábradlí, aby ožralá hovada
nepřepadávala přes okraj. Následně tam vyrostl 2,5m vysoký plot, aby tam
sebevrazi nepáchali sebevraždy. Sebevrazi však nejsou žádní mrzáci a když
zvládnou dojít na Nuselák, zvládnou přelézt i drátěný plot. A tak se postavil
plot nový. A ten tam zatím stojí dodnes. Není rovný, nýbrž je do oblouku
nakloněný nad chodník. Kterýsi úředník, který zřejmě trpí dnou, si asi
řekl, že takový plot se nedá přelézt. Ale on se dá. Výsledek? Rozdíl mezi
zábradlím a kulatým plotem je ten, že záchranáři, kteří přijedou odchytit
sebevraha, si musí s sebou vzít jeřáb, aby se k magorovi dostali a mohli
ho odtud vytáhnout. A kromě toho se zvýšila pravděpodobnost, že sebevrah,
který to „zas-až-tak-vážně-nemyslí“, uklouzne a zabije se v podstatě náhodou.
Což se minimálně jednou stalo.
Kromě toho, na Nuselák většinou nechodí skuteční sebevrazi. Skuteční
sebevrazi skočí například z okna v 11. patře paneláku, nebo si podřežou
žíly ve vaně. Nechodí tam, kde jsou dobře na očích a kde je zpravidla někdo
během krátké doby přijede zachránit.
Předpokládám, že další level bude znamenat přeměnu nuselského mostu
na drátěný tunel.
Stejné je to s bariérami na zmíněné dvouproudé silnici. Na silnici,
kde nikdy předtím nedošlo ke smrtelnému úrazu, krátce po vystavění bariéry
zemřelo několik důchodců, kteří se pokoušeli metr vysokou betonovou bariéru
přelézt a na druhé straně spadli přímo pod auto.
Pamatuji se na doby minulé, kdy nebezpečnou oblast označovaly cedulky
„Vstup na vlastní nebezpečí“, „Nebezpečí úrazu“, popř. výstražné pruhy.
To byly doby, kdy lidé byli moudří a stát hloupý. Dnes je tomu naopak.
Lidé jsou hloupí a stát je moudrý. A protože je stát moudrý, tak ví, co
je pro lidi nejlepší. Drží lidi na každém kroku za ručičku, aby si neudělali
bebí.
Ve podobném duchu jsou i zákony na ochranu spotřebitele. Ne, že by byly
úplně špatné. Jen umožňují lidem nemyslet. Jednou jsem o tom psal, tak
jen odkážu: Pro
děti do tří let nevhodné
Místo jednoduchých a transparentních zákonů, které jsou jednoznačné
a nezpochybnitelné, se objevuje stále více paskvilů, které se pokoušejí
zahrnout všemožné konkrétní situace, aniž by byl brán v potaz faktor logiky,
který to znemožňuje. Díky tomu máme zmíněné zákony, vyhlášky, vyjímky,
směrnice, normy a podobné kraviny, ve kterých se nevyznají ani jejich tvůrci,
natož běžní uživatelé. A to vše jen proto, že každá akce vyvolá reakci
a hra na kočku a myš spoustu lidí baví. Tuto hru hraje tím více lidí, čím
více vyhlášek a norem na ně z výšky padá.
To, že lidé jsou v podstatě vychcaní, je stará známá vesta. Za komunistů
si někteří lidé strkali valuty do řitního otvoru, když jim náhodou bylo
dovoleno vyjet za hranice, jiní lidé si léčili frustrace ze zákazu svobodného
podnikání tím, že šmelili a vekslovali s kdečím a nedostatek zboží si vynahrazovali
rozkrádáním státního majetku.
No a dnes si lidé kompenzují zpětnou vazbu stupidních zákonů jinými
obezličkami. Jako ochrana proti kameře postačí stínítko a kšiltovka, popř.
sluneční brýle. Bariéra tu sice je, ale nikdo nezakázal ji přelézat. Množství
perníku, nalezené hlídkou u vyjetého kluka za Kotvou není větší, než malé,
takže nejde o zločin, necháme ho tam prodávat dál (zbytek perníku je v
autě za rohem). Telefonovat za jízdy se sice nesmí, ale drbat za uchem
ano. Kde je konec toho všeho? Jak velká bude ve finále kulička z hovna,
kterou si před sebou valíme a nabalujeme na ní další a další vrstvy?
Jaká je budoucnost?
V budoucnosti nastane ideální stav, kdy lidé budou zbaveni svéprávnosti.
V zimě bude zákaz vycházení z domu, neboť cedulky s hlášením, že „to klouže“
už prostě nejsou dostatečně IN. Automobily budou řízeny centrálně, a to
pouze na místa, kde si nebude moci člověk zlomit nohu. Každá louže bude
totiž nebezpečná. Dům s padající omítkou bude obehnán betonovou zdí pět
metrů vysokou. Každý výrobek bude muset mít přibalený seznam činností,
co se s ním smí a co nesmí dělat, který bude tlustý, jako Zlaté stránky
Bude to krásná a bezpečná doba. Díky tomu se lidé v českých městech
nebudou muset bát ani teroristického útoku. A aby toho nebylo málo, i tsunami,
nebo hurikánům bude v čechách díky naší osvícené vládě odzvoněno. Už se
na to těším.
P.S. Ty pomalejší v přemýšlení upozorňuji, že poslední čtyři odstavce
jsou nadsázka.
22.10.2005 Lokutus