Jako tečku za téměř šestiletým hostováním Fiatu Tipo 937 alias
Alfy Romeo 147 v mé garáži přináším krátký článek na téma neobvyklých a
zvláštních sériových provedení tohoto vozu.
Pro informaci. S první 147 1.6 T.S., předfaceliftové provedení, jsem
najel 80.000 km. Nikde mě nenechala. Závadami v původním smyslu slova byl
prasklý chladič a upadlý tepelný štít na výfuku, zbytek byly preventivní
a bežné opravy. Druhá 147 1.6 TS facelift ujela 23.000 km, a ani ona mě
nikde nenechala. I ona měla jednu naprosto kruciální závadu, a to prasklý
svár na výfuku, což je něco, čeho by si většina uživatelů vůbec nevšimla
a jezdila by s tím. Opraveno za dvě hodiny svářečkou. Jsou to spolehlivá
a robustní auta. Jen jsem se culil, když jsem ve svém okolí poslouchal
ty turbodieselové elegie o dvouhmotových setrvačníkách, vstřikovačích,
turbech a čerpadlech. Tolik mesič pro českou hospodu.
Od roku 2004 se 147 zrovna moc nevedlo. Na ocenění Auto
roku 2001 už čtvrtý rok sedal prach. Design Waltera de'Silva se okoukal
a o tom, jak zdařilý byl facelift zahrnující oteklý předek, se vedly spory.
Kdo chtěl v ČR pětidvéřovou 1.6 TS ve verzi Distinctive, musel zalovit
v kapse a vytáhnout 629.000 Kč, což bylo zhruba stejně jako sen českých
rodin ve skoro plný palbě. Výrobcům komponent pro projekt 937 bylo už definitivně
jasné, že objemy výroby z let 2001 až 2003, čítající kolem 40.000 vozidel
za měsíc, jsou už dávno minulostí, a kchatování kchostů začalo nabírat
na obrátkách, například ve formě převádění výroby na méně automatizovaná
zařízení nebo do zemí s levnější pracovní silou. V roce 2005 zavřel FIAT
závod v Arese,
protože zde vyráběný šestiválec navržený technickým géniem inženýrem Bussem
nahradily eklhaftní motory z produkce GM, které později udělaly značce
ostudu v modelech 159 a Brera. Sám Busso, rodák z Arese, zemřel tři dny
po zavření závodu. V neposlední řadě nešlo pominout fakt, že automobil
postavený na zmodernizované platformě Fiatu Tipo z devadesátých let narazil
na své limity, především pokud jde o pasivní bezpečnost. Nicméně prodávat
je třeba i nadále a kromě toho 147 byl jediný model, který mohla automobilka
v dané kategorii nabídnout svým zákazníkům, a mělo to tak zůstat až do
roku 2010 a příchodu modelu 939, který se měl původně jmenovat Alfa Romeo
149, ale pak z toho byla Giulietta.
Tento problém se obvykle řeší snížením ceny a zvláštními edicemi. Ne
všechny dorazily na český trh.
147 Sportiva, Blackline a Eleganza
Pravděpodobně nejrozšířenejší zvláštní edice. Verze Sportiva nabízela
v ceně snížený sportovní podvozek, nízkoprofilové 17" pneumatiky, sériově
VDC (které jinak známe jako ESP), lepší sedadla, kožené obšití volantu
a další vychytávky, za které se jinak muselo platit. Sportiva byla k mání
se všemi sérivě nabízenými motory, tedy i s motorem 105 HP. Eleganza směřovala
za zákazníky, kteří preferovali komfort. Ti se museli spokojit s 16" ráfky,
ale zase mohli užívat loketní opěrku, sedadla se stavitelnou bederní podpěrou
a simply clever síť v kufru. Blackline nabízela navíc černou střechu, černý
plast ve světlech, černé čalounění stropu a lesklý černý spoiler na odtrhové
hraně zadních dveří. Poněkud netradiční, ale opticky zajímavá byla možnost
objednat si Blackline v bílé barvě laku. Hodně zákazníků však překvapivě
sáhlo po jiném barevném experimentu, modré metalíze připomínající odstín
používaný o léta pozdějí na škodovkách RS.
147 Shape
Shape byl babský fitness magazín a stejnojmenný model se obracel ke
stejné skupině. Tentokrát se jednalo pouze o optický paket a nebyl spojený
s žádnou technickou změnou. Lak barvy šampaňského nazývaný "Luce di Amalfi"
a béžový vnitřek určitě ladily dobře dohromady. O motor ani podvozek tentokráte
nešlo, takže si zákaznice musely vystačit se základním motorem 105 HP a
15" plechovými koly. Nedávno se jedna 147 Shape prodávala v ČR a prodala
se relativně rychle a na poměry Alfy za slušné prachy (auto z roku 2005
za nějakých 99.000 CZK). Béžový lak se poté používal i v běžných modelech
a bylo možné si jej objednat až někdy do roku 2009. Akční model Shape se
tak odlišuje od sériových 147 jen nápisem Shape na zadních dveřích. Podobný
pokus o optické edice jako Shape se odehrál ještě několikrát, byť v menším
počtu kusů, například v podobě edice 147 Murphy&Nye provedené ve světle
modré barvě, nebo edice Collezione.
Na našem trhu nebyly, ale je možné na ně občas narazit na zahraničních
inzertních serverech. Všechny tyto optické pakety byly vyrovbeny v malých
sériích čítajících stovky kusů, přičemž někdy byl počet dopředu omezen.
Například Collezione bylo vyrobeno rovných 500 kusů a i tak byl problém
je prodat. Já si myslím, že to bylo hlavně tím, že neměly ve víčku nádrže
škrabku na led.
147 Amica
Designová varianta s motory TS 105/120 HP a dieselem JTD 120 HP byla
provedena pouze v bílé barvě. Tehdy (2007) ještě šílenství po bílé barvě
neprobíhalo, takže se jednalo o skutečně vizionářský počin. Sériově se
dodávala 17" litá kola a parkovací senzory. Ve světlejších barvách byl
proveden také vnitřek, pro edici byla typická dvoubarevná sedadla s prodlouženými
sedáky. Opticky to vypadá poměrně zajímavě, o praktičnosti lze pochybovat.
Není mi známo, zda se edice Amica prodávala v ČR. V sousedním Německu byla
v roce 2007 nabízena za 26.000 EUR, což vycházelo asi o 2.500 EUR levněji
než stejně vybavené auto ve verzi Progression.
147 Veloce
Víte, že používat rychlost k propagaci aut zakazuje nějaký teplouší
kodex? Sem tam dokonce kvůli tomu nějakou reklamu zabanují.
Zrovna dnes jsem jel kolem billboardu s vyobrazením nějaké odporné oteklé
věci a s nápisem: "Nové BMW X4. Ještě sportovnější a agresívnější". Ale
to je OK, protože tam o rychlosti nic nestojí.
S odkazem na Alfu Romeo Giulia Sprint GT Veloce z šedesátých let se
zrodila v roce 2009, tedy na sklonku kariéry 147, opticky i cenově zajímvá
verze. Zvenčí je 147 veloce možné poznat podle 18-palcových litých disků
s matně stříbrným povrchem. Model má továrně snížený podvozek asi o centimetr
a změnenou charakteristiku tlumičů. Kombinace těchto věcí z vás vytřese
vaši hříšnou pirátskou duši. Veloce byla k dostání s motorem TS 120 HP
bez úprav. V případě dieselu JTDm 16V byl při výkonu 170 PS zvýšen kroutící
moment na 330 Nm. V případě dieselu se nabízela - stejně jako v sérii -
možnost instalace diferenciálu s omezeným prokluzem Torsen známého jako
Q2. Tato verze měla další vychytávku, totiž takový jako čudlík, který když
se zmáčkl, pedál plynu měl citlivější charakteristiku a motor reagoval
rychleji. Ano, to byl předchůdce dnešního systému DNA z Julčí a z MiTa.
To všechno v Germánii za 25.950 EUR - no neberte to - dnes to koupíte mírně
ojeté za nějakých 8.500 EUR.
Ovšem největší hipsteřina spojená s pozdějšími modely obecně je stereo
Connect Nav+. Zejména doporučuji vaší pozornosti telefon. Na druhou stranu,
zase se jim nestalo, aby ho někdo hacknul jako Uconnect.
147 Ducati Corse
Pokud potkáte 147 v barvě bílé, černé nebo rosso
giulietta s bočním pruhem v kombinaci stříbrné a červené, bude se jednat
o vozidlo z limitované edice Ducati Corse, kterou automobilka vrhla vstříc
veřejnosti v roce 2008. Bohužel pouze fdýzlu podle výše uvedené specifikace,
ale zase dvoudvéřová i čtyřdvéřová varianta. Hlavní devizou tohoto provedení
bude interiér zahrnující speciální sedadla z kombinace kůže a textilu a
stereo Bose. Ta veliká koule na řadící páce je sériová, nikoli výsledek
návštěvy tuning shopu - a pokud máte dojem, že už jste ji někde viděli,
tak je to stejná koule, jako je v Giuliettě. V ČR se prodávala, ale nevím,
zda si ji někdo koupil.
147 Quadrifoglio Verde
Hodně lidí si myslí, že Quadrifoglio Verde znamená něco s pohonem čtyř
kol. Ve skutečnosti to označuje geneticky zmutovaný jetel. Symbol má poměrně
rozsáhlé
historické pozadí. Čtyřlístek na záď Alfy Romeo vrátil v roce 2008
spolu se změnou rozsahu a struktury výbavy. Rozsahem výbavy se QV blížila
předchozím, dále bylo možné objednat celoskleněnou střechu. QV se dodávala
jak s benzínovým motorem 120 HP, tak s dieselem 1.9 Multijet 150 HP. Zajímavostí
je, že ačkoli vrcholný model, po určité období se QV dodávaly pouze s manuální
klimatizací a bez ovládání rádia na volantu. Způsobil to údajně nedostatek
řídících panelů klimatizace od Delphi (těch s oválnými displeji).
Mimochodem obzvláště na těchto špičkových modelech vynikne, jak velkou
chybu udělal marketing A-R, když neumožnil do 147 dávat motor 1,8, který
se používal ve 156. To prakticky znemožnilo nabídnout zákazníkům něco mezi
dvoulitrem (který navíc trpěl různými potížemi a z nabídky se vytratil
v lednu 2008) a 1.6, která je ve vrcholovém modelu těžko přijatelnou kubaturou.
K QV se váže ještě jedna zajímavá věc. Prý se uvažovalo, že se do QV
v modelovém roce 2009 nastěhuje zážehový motor 2.0 JTS s výkonem 165 HP.
Není to ten šmejd JTS, co počal FIAT spolu GM při nepovedené souloži obou
značek nařízené zmrdskými managementy a co se narodil právě v době, kdy
se partnerství rozpadlo. Je to původní Twin Spark vybavený přímým vstřikováním,
k čemuž posloužila díra na jednu ze dvou svíček. Tento motor není vůbec
tak špatný jako to, co přišlo potom a 147 s tímto motorem by byla jistě
vyhledávaným autem. Dokonce to nějak uniklo ven a dodnes se dají najít
články, které příchod modelu na trh avizovaly. Byl to jistě ambiciózní
a od počátku nepříliš reálný plán, protože investice do aplikace nové pohonné
jednotky do vybíhajícího auta je težko odůvodnitelná. Nicméně nestalo se,
právě z důvodu té nevydařené soulože. Prodej QV byl ukončen ve 12.2008.
Myslím, že počet prodaných QV se v ČR bude pohybovat v jednotkách kusů.
V současné době můžete mít ojeté QV za nějakých 7.500 EUR a ještě vám utrhnou
ruce v ramenním kloubu. To je cela olítané Fabie...
Skoro kompletní výčet všech možných variant 147 najdete zde.
Osobně by mě zajímalo, kam se vytratila poslední edice dvoulitrů pro
Japonsko. Nemohu o tom najít žádné zprávy, ale vím, že byla vyrobena někdy
na konci roku 2009. Ze všech možných koutů různých regálů se vymetaly díly,
které by umožnily smontovat nějakých 200 dvoulitrů s variabilním sáním.
Stopa mizí ve výrobním závodě v Pomigliano. Pozice A-R v Japonsku je překvapivě
dobrá, pravděpodobně chtěla automobilka udělat hardcore radost.
Tak nějak tedy končila kariéra auta roku 2001 a jednoho z mála moderních
aut, které ještě používaly osobitá "neplatformní" řešení. Úsilí výrobce
o individualizaci jeho produkce bylo jistě pozoruhodné a snad někdy bude
doceněno. Nakupujte rychle, nebudou. Nebo je brzy zakážou, protože to přece
nejde, aby někdo vyráběl auta, která jsou pro radost. Je nová doba a řidič
auta nemá mít radost. Má mít povinně výčitky z toho, že škodí bohyni Gaye
a nejezdí na kole.
02.08.2015 D-FENS