D-FENS čtu roky, a nikdy jsem nepřispěl, až asi na pět komentářů. Zajímá
mě, jestli jsem takovej jenom já, nebo to tak cítí víc lidí.
Ti z nás, kdo hodně cestují, se většinou shodnou na tom, že nikde není
svět růžovej. U nás je spíš černej. A shnilej. Ale všude je něco a jinde
bude člověk nasranej kvůli něčemu jinýmu. Takže tupá masa ty sračky toleruje,
protože neví, že to jde jinak, a ten chytrej zbytek se na nějakou snahu
to změnit může vykašlat, protože riskujou že přijdou i o to málo, čeho
horko těžko dosáhli. Zvykli jsme si, že vláda nedělá nic v náš prospěch.
Zvykli jsme si, že volená vláda je nám vlastně k ničemu, protože skutečná
vláda je Bruselu, která není volená ani odvolatelná. Zvykli jsme si, že
když je nejvíc potřeba, stát se na nás vysere a nepomůže. A Policie ze
všech nejmíň. Zvykli jsme si, že v obcích není posekaná tráva u krajnic,
takže nám likviduje auta vysoká zvěř, protože myslivci to maj v píči a
seděj nacamraný v hospodě s flintou v rohu a vysokou nikdo nereguluje.
Zvykli jsme si, že aby se ušetřilo na novou zámkovou dlažbu starosty, nesvítí
každá druhá lampa veřejného osvětlení v noci, takže člověk se bojí v noci
jezdit, aby někoho nepřejel a nešel sedět na dvacet let, protože i přes
to choděj lidi po pravé straně v černé bundě. Zvykli jsme si, že silnice
stojej za vyližprdel a když v padesátce v obci najedu do půlmetrový jámy
v silnici tak, že mě praskne ráfek, dostanu od policajta pojeb že sem stejně
určitě jel jak prase a můžu si za to sám. Zvykli jsme si, že i naproti
všem těmto stavům způsobeným nedostatkem financí se zastupitelstva rozhodnou
pro třicetiletou půjčku na sportovní halu v obci o pěti stech obyvatelích,
kterou nikdo nechce. Zvykli jsme si, že platíme více než polivinu všeho
co vyděláme státu, a pořád to není nikde vidět a pořád to nestačí. Zvykli
jsme si, že náš život bude zkurvenej a je normální hejtovat na všechny,
co se s tím nechtěli smířit. Zvykli jsme si, že BMW nevyrábí auta pro těch
deset lidí v ČR co si je může dovolit, a tak obdivujeme Octavie a podobný
sračky, který by v Americe nikdy nikdo nekoupil, protože běžný americký
vůz je lepší, levnější, lépe vybavený a postavený a mnohem spolehlivější,
než nějaká Škodárna. Narozdíl od inteligentů na internetu, já si to zkusil,
a ne jednou, a tak to prostě je. Zvykli jsme si, že máme nejlepší malou
zbrojovku na světě, která má renomé nejlepších pistolí i mezi americkejma
časopisama, ale my ty zbraně používat nesmíme a vlastně zbraně jsou špatné.
K věci. V tejdnu mě kamarádka požádala o pomoc s maturitou z programování.
Nechápu, proč si tu školu vybrala, ale jsem tvor přející, už měsíc jsem
si nedal oraz z práce, tak jsem si vzal odpoledne volno a sedli jsme si
v CrossCafe na Ulrichově Náměstí v Hradci Králové. Nádherná kavárna, parkování
přímo před dveřma, zásuvky pro notebook, wifi zdarma, příjemná obsluha.
Sedíme, povídáme, vysvětluju nějaký základy C++, když v tom kolem kavárny
projde skupina asi deseti patnáctiletých cikánů. Byl jsem v zápalu vysvětlování
o přetežovaných metodách, konstruktorech a snažil jsem se to vysvětlit
někomu, kdo si kupuje průhlednou halenku za tři tisíce. Po chvilce mě křepelka
přerušila, že jestli jsem si toho všimnul. Nevšimnul. Cikáni prošli (prošli
= na deset centimetrů neslyšíte osobu, se kterou sedíte v kavárně) kolem
kavárny. Kavárna ztichla. Dvacet lidí uvnitř přestalo mluvit, a čekalo
co bude. Nebylo nic, cikáni prej zahulákali "zasraný gadžové, závisláci
furt u toho seděj zmrdi zapíčený", prej na nás dva. A táhli dál. Nezaregistroval
jsem to, ale po chvíli táhla skupinka zpátky a to už jsem si jich všimnul
včas a došlo k očnímu kontaktu. Byl sem připravenej vystartovat. Jeden
krok do kavárny a proletěl by vejlohou, zkušenosti i praxi už na to mám.
A najednou jsem uhnul pohledem, nemoh jsem s tim nic udělat a tělo si jelo
podle svýho. A to byl bod zlomu. Můžete bejt jak chcete hardcore tvrďáci.
Můžete bejt jak chcete silný a ozbrojený a mladý a nezničitelný. Ale bude
vám to k hovnu. Okamžitě jsem si vybavil co se stalo v Duchcově a co se
děje v Budějicích. Nejenom, že vás nikdo neochrání, oni vás nenechají se
bránit. Pokud se nenecháte od cikána přizabít, budete rasista, útočník
a extremista. Cikán může člověka zmrzačit, skoro zabít, holce omlátit hlavu
o beton a do televize prohlásit, že se vlastně nic nestalo. A národ to
bere. Národ je happy. Pokud se snad chcete bránit, pak si připravte dvě
sta Františků Palackejch na právníka, kterej spolu se soudcem výhodně vymyslí,
jak se to upeče, protože mávnutím kouzelného proutku je možný z vás udělat
ublíženou oběť napadení. A nebo ne. Mávnutím opačnou stranou z vás udělá
zasranýho rasistu, kterej zmlátil cikáňata odchovaný ulicí, který mě šli
slušně nabídnout obchodní transakci, jejímž předmětem měla být koupě mačety
za výhodnou cenu. Nějaký právo tady nikoho nezajímá. Říkal jsem si, máš
s sebou holku a seš za ní odpovědnej. Máš přítelkyni v Americe, letíš za
ní v říjnu. Už něco umíš, vyděláváš prachy. Deset metrů od tebe stojí tvoje
velký černý auto s šestiválcem. A jestli to teď posereš, tak ti to stát
všecko sebere, zavře tě na Bory a tvoje prdel pozná středověk. Rozklepal
sem se jak ladička a chvíli jsem byl mimo. Poprvý v životě sem měl opravdovej
strach, jednoduše proto, že možnosti došly a můj mozek mě přestal poslouchat.
Přesně v tu vteřinu jsem se rozhodnul, že tohle není pro mě, a že mám týhle
zkurvený země totálně po krk. Cestoval jsem po celý západní Evropě a UK,
ale nejkrásnější místo, jaký jsem v životě viděl, je San Francisco. A přesně
tam jedu.
Pánové jako Cover72 a další mají plné právo kydat na Ameriku hnůj, psát
o velkejch bratrech, psát o zastřelenejch psech, psát o Snowdenech a podobnejch
debilech (doufám že zůstane někde na Kubě, aby tomu kreténovi konečně došlo,
o co přišel) a vychvalovat je do nebes (neberte jako urážku ani nic směrodatnýho,
mě ani moc nezajímá kdo tu škváru o konspiracích píše), ale tam jsem se
neklepal. Tohle by si tam ke mě nikdy nikdo nedovolil. Policista mě v Californii
zastavil, protože místo stovky jsem valil dvě stě a předjížděl přes dvojitou
plnou čáru. Neměl jsem u sebe ani papíry, protože na stránkách českého
úřadu jsem si přečetl, že mám mít Mezinárodní Řidičský Průkaz (takovej
papírovej nesmysl, kde je Česky a Francouzsky napsáno, že můžete řidit
auto), ten mě policajt uctivě vrátil a poprosil o občanku nebo pas, nebo
něco jinýho co nevypadá jako průkazka do knihovny. Bylo to v pustině za
městem v úplný rovince. Poprosil mě, ať jedu pomaleji, popřál mi šťastnou
cestu a nechal mě odjet. Měl jsem čelist až v Číně, připadal sem si jako
idiot a od tý doby jsem jezdil předpisově, protože... protože tak to prostě
má být. Policie projevila zájem o moje bezpečí. Policistu opravdu nezajímaly
moje prachy, ale moje bezpečnost. Neuvěřitelné. Cestou z kina na nás zahulákal
hlouček přístojících černochů, jestli jim třeba nechcem dát proštípnutý
lístky z kina, whiteboys (ona na to pak je nějaká sleva nebo co, tak to
občas černoši před kinem od lidí vyžebrávaj). Ještě jsem se ani nestihnul
otočit, a na negra už svítil reflektor z policejní Crown Victorie, která
ani nevím odkud přijela. Černoši přešli na šepot a klidili se dostatečně
od kraje chodníku, aby náhodou někdo nemohl říct, že stojej do silnice.
Policejní sedan krokem projel ulicí. Připadal jsem si skvěle. Bezpečně.
S policajtama z SFPD nikdo nevymrdává. Policajti v USA maj totiž pořádnej
výcvik, pancíř ve dveřích a brokovnici za sedadlem. Policajti z SFPD mají
plnou podporu veřejnosti, protože si ji zasloužili. Chci, aby bylo ve městě
spoustu policistů. Chci, aby okolo mého domu projížděli policisté a chci
aby zastavili a přišli se mě domů zeptat, jestli je všechno v pořádku,
protože v okně kde se obvykle svítí, mám dneska zhasnuto. Já chci americký
policejní stát, protože funguje naprosto neuvěřitelně dobře. A pokud by
snad ani to nestačilo, můžete si udělat zbroják a i v Californii, která
je jinak celkem gun-unfriendly můžete chodit s consealed carry. A můžete
se bránit.
Je mi vcelku jedno, co si o tom kdo myslí. Jsem obyčejný člověk, v životě
jsem neukradnul ani haribo medvídky, nepřeju nikomu nic zlýho, od státu
jsem nikdy nic nechtěl (taky sem nic nedostal), chovám se slušně, pouštim
lidi sednout a dávám přednost na přechodu. Přesto to není v pořádku. Stará
bába v autobuse, kterou s úsměvem a přáním hezkého dne pouštím sednout,
mě uzemní takovým způsobem, že už nikoho v ČR sednout nepouštím, dokud
si sám a slušně neřekne. Moje pouzdro na telefon z Ebay má celnice. Rozřezali
balík, napsali mě, že 800 korun za pouzdro je podezřele málo, a ať jim
doložím fakturu, screenshot z ebaye, výpis účtu a dojdu si tam osobně,
a z toho že zaplatim clo a zaplatim daň a pak mi to teprve dají a to do
10ti dní. Moje auto je poškrábané ze všech stran a nikoho to nezajímá.
Auta všech lidí v naší ulici mají zničený lak, protože je někdo v noci
škrábe a nikoho to nesere. Nemůžu si koupit žárovku. Moje přítelkyně, která
za mnou přijela absolutně nadšená odsud utekla. V Praze ji srazilo auto,
který jelo na červenou do zatáčky a ona přecházela přechod na zelenou.
Nikdo jí nepomohl, nikdo se jí nezeptal jestli je v pořádku a Policie jí
na lince 158 sdělila, že když nezná RZ, nemohou jí pomoci, a zavěsili.
Nebyl jsem ten den v Praze s ní, ale týden jsme pak leželi doma než jí
přestal bolet krk naražený od obrubníku. Nechodila jí pošta, protože pošťačky
neuměly anglicky a věděly, že ona je Američanka, takže k ní pro jistotu
nechodily vůbec. Nikdy v životě jsem se za svoji zemi tak nestyděl, a bylo
mi řečeno, že absolutně nechápe, jak můžou bejt lidi takový vymatlaný ignoranti,
a co člověk jako já v týhle díře ještě dělá.
Nechte si váš pupek světa a názor na všechno. Já chci být občan USA,
protože tam nemám strach o svůj život za bílého dne.
PS: A PRISM? Vaše Tesco ví kolikrát si váš ksicht přišel za posledních
deset let koupit vejce. A projekt Echelon (též USA), který už roky funguje
úspěšně v EU, a vlády všech evropských zemí si ochotně špiclují vlastní
občánky. V ČR pořádně nefungujou ani železniční přejezdy, a mě tady bude
někdo vyprávět o tom, jak americkej počítač analyzuje můj rozhovor na skypu?
Nezájem. Abolutní nezájem.
15.07.2013 Emsi