D-FENSe čtu poměrně dlouho. Za tu dobu se zde vyskytly desítky článků
a ve světě i u nás se udály tisíce událostí, které by stály za polemiku,
článek či komentář z mé strany, a přesto jsem se nikdy nedonutil k tomu
napsat něco souvislejšího a prezentovat tak svůj názor.
Co jsem ovšem právě
shlédl na ČT1, to už mě donutilo.
Čistě náhodou jsem shlédl epizodu z francouzského seriálu „Byla jednou
jedna planeta“. Pamětníci si jistě vzpomenou na legendární seriál „Byl
jednou jeden život“, který u nás nedávno vyšel na DVD, a který vynikajícím
způsobem prezentuje fungování lidského těla v poutavé formě pro děti i
dospělé. Toto je – dnešním newspeakem – jeho sequel, ovšem místo lidského
těla tvoří zápletku jednotlivých epizod současné globální problémy. Dnešní
epizoda se jmenovala Fair Trade- „Spravedlivý obchod“.
Nejprve bych se rád velmi krátce zamyslel nad samotným termínem „Spravedlivý
obchod“. Měl jsem vždy za to, že spravedlivý je každý obchod, který je
podstoupen zcela dobrovolně oběmi stranami směny. Stejně tak věřím tomu,
že svéprávný člověk nepodstoupí dobrovolně obchod (směnu), pokud mu z toho
nepoplyne nějaký užitek. Velmi pěkně to shrnul David Friedman: ”Existují
v zásadě tři způsoby jak přimět jiného, aby napomohl dosažení mých cílů:
láska, násilí a směna”. Ponechme ovšem stranou mé názory a krátce vysvětleme
ten termín tak, jak je v dnešním světě používán.
Spravedlivý obchod
- cituji z wiki- je obchodní partnerství, jehož cílem je přímá a účinná
podpora znevýhodněných výrobců z rozvojových zemí. Toho se snaží docílit
především poskytováním „férových“ obchodních podmínek pro zapojené výrobce,
důrazem na dodržování základních norem pracovního práva a ochrany životního
prostředí a zvyšováním informovanosti spotřebitelů o situaci malých zemědělců
a řemeslníků v rozvojových zemích. Fair Trade tak poskytuje konkrétním
lidem v rozvojových zemích šanci vymanit se z bludného kruhu bídy vlastními
silami a žít důstojný život. Odkupní cena surovin (např. káva, banány,
bavlna) je nastavena na určitou úroveň a nepodléhá výkyvům trhu. Fair Trade
současně dává spotřebitelům jedinečnou možnost snadno a účinně podpořit
alternativní ekonomický model, dát hlas jinému způsobu obchodování a výroby
a v neposlední řadě získat velmi kvalitní výrobky za odpovídající cenu.
Tento článek nemá být polemikou se smysluplností „Fair trade“, jejím
účelem, výsledky a budoucností. Já osobně proti tomu nic nemám, dokud mi
není nakupování těchto věcí někým vnuceno (což chvála Bohu zatím
není).
Omlouvám se za trošku rozsáhlejší úvod, ale byl potřeba pro pochopení
děje. Teď už k samotnému pořadu. Díl začíná návštěvou dvou malých dívek
(samozřejmě rasově vyvážený pořad- tedy jedna blonďatá běloška a jedna
černoška, pardon Afro-američanka) tzv. Ethno shopu. Ano, to jsou ty krámky
které smrdí vonnými tyčinkami na 100 metrů okolo, kde pracují mladí nadějní
intelektuálové s dredy a kde svetr z Tibetu zn. hand-made stojí pomalu
jako svetr od firmy Dunhill. Kolik z té ceny se dostane do rukou toho Tibeťana
(pokud přijmeme za fakt, že to je opravdu ručně dělané v Tibetu) nevím
a je mi to celkem putna. Zpět k příběhu: V tomto krámku se dívky
od prodavačky dozví, co je Fair trade, jak to údajně funguje a jdou se
s tím pochlubit celé nadšené domů. Domov v jejich podání vypadá následovně:
V křesle sedí starý a moudrý bělovlasý dědeček (v předešlém seriálu nosič
kyslíku, který fungoval jako vypravěč), pak jsou zde tyto dívenky, dva
grázlíci a další 2-3 osoby jako křoví. Dívenky se pochlubí, co se dozvěděli
a začnou se dít věci. Dědeček se rozvypráví o historii kapitalismu, jak
v 18. století byl rozdíl mezi bohatým a chudým světem 3:1. Zde následuje
animace bílého průmyslníka (asi?) v kvádru na jedné straně a třikrát menšího
otrhaného černocha na straně druhé. A dědeček pokračuje: v roce 1950 (data
nejsou až tak důležitá) ten rozdíl byl 1:6 – běloch v animaci roste, černoušek
se naopak zmenšuje a takto pokračuje až do dneška. Výsledkem je běloch
přes celou obrazovku který už už zvedá podrážku, aby zašlápl nebohého černouška,
který už je asi 50krát menší, tj. má velikost mobilu. Zmíněné dívenky se
málem rozpláčou a celé to působí tak, že hnusní bílí kapitalisté rostou
a rostou, zatímco chudí odrbaní černoušci se zmenšují a zmenšují. Uvědomme
si prosím, že toto je pořad pro děti, které z toho nemají rozum. Ty nepochopí,
že to není tak jak ukazuje animace a vypráví moudrý děda, ale že svojí
pílí a úsilím roste bílý kapitalista rychleji než nebohý černoušek, ale
absolutně rostou oba. Dětem asi nemůžeme dát tento
článek nastudovat.
Tak, po dědově mindfucku přijde z jeho strany nabídka dětem, že je pošle
svojí ufounskou lodí přímo do srdce nějaké rozvojovky (bohužel jsem nechytl
jaké) podívat se na vlastní oči, jak to funguje. Děti to berou, a tak šup
do rozvojovky. Zde se dostávají na farmu chudého pěstitele kávy, který
se svojí velmi početnou rodinou (jak jinak) na svém políčku pěstuje kávu.
Říkejme mu třeba Pedro. Za pár vteřin se na plantáž přihrčí velký krásný
jeep, z něj vystoupí kapitalista a chlubí se Pedrovi svým novým autem „s
klimatizací a GPS“, zkrátka slovy D-FENSe „f plný palbě pyčo“. Kapitalista
má agresivní mluvu, ostré rysy (jediný ze všech postav), vyceněné zuby
a celkově působí od pohledu jako mix bandity a homosexuálního kovboje.
V pořadu pro děti ideálně vykreslené zlo. Hned poté zlý kapitalista sdělí
Pedrovi smutnou zprávu - kvůli velké nadúrodě ve světě a následnému poklesu
cen kávy na světových trzích od něj letos nemůže vykupovat za takové ceny
jako dřív a nabízí mu o třetinu nižší cenu. Pedro a naši návštěvníci jsou
zdrceni. Kapitalista nicméně vyhrožuje, že to Pedro stejně musí přijmout,
protože nemá jak jinak dostat kávu do města než jeho náklaďákem a posléze
odjíždí a nechává Pedrovi čas na rozmyšlenou. Pedro je ještě více zničen.
V tu chvíli vstoupí do hry jako Deus Ex Machina naši hrdí pionýři a nabídnou
Pedrovi zapojit se do Fair trade a řešit svou imobilitu tzv. mikroúvěrem
od banky na nákup svého náklaďáku. Samozřejmě musí opustit umělé hnojení
(podmínka Fair trade asi) a následuje záběr na fujky fujky sudy po hnojivech,
z kterých div neprýští radioaktivní tekutiny, a kterých se Pedro musí ekologicky
zbavit, chce- li vstoupit do Fair trade bratrstva. Pedro radostně přijímá
nabídku a všichni jsou veselí.
Mezitím ovšem zlý kapitalista v hospodě verbuje gorily, aby mu pomohly
„přemluvit“ Pedra, aby nevymýšlel píčoviny a prodával dál kapitalistovi.
Zlý kapitalista přijde po chvíli zase na ranč a chce vědět co a jak. Pedro
vítězoslavně stáhne plachtu ze svého nového náklaďáku na úvěr (takhle rychle
by to nevyřídila ani Česká) a neodpustí si hlášku „sice tam nemám klimatizaci
a GPS, ale na převoz kávy to stačí“. Kapitalista se rozčílí a povolá gorily.
Ty se už už chystají zaútočit, když v tom naši hrdí francouzští pionýři
vezmou sudy s fujky fujky hnojivy a začnou je házet po gorilách. Ti jsou
těmi sudy shozeni do nějaké rokle a scéna končí pohledem na rokli, na jejímž
dně se válejí potrestaní bandité a rozbité sudy s chemickými hnojivy. Tady
dle mého názoru soudruzi z Francie udělali chybu, protože ekoapel z předchozích
scén, kdy pionýři vyfakovali Pedra za používání chemických hnojiv, protože
nejsou eko-friendly dostal v této scéně na prdel. Sudy místo poklidného
dřímání vedle stodoly skončily v rokli rozbité a rozházené po desítkách
metrů zeleně. Buď to soudruzi nedomysleli, nebo doufají že děti jsou blbé
a nedojde jim ta ekologická škoda, kvůli jaké by se i Bursík budil ze spaní.
Zhrzený kapitalista naštvaně nasedá do svého Jeepu a odjíždí. Hned poté,
co je Pedro s početnou rodinou zachráněn a čekají ho jen světlé zítřky
naše výprava nasedá zpět do ufounské lodě a letí zpět domů. Celý příběh
končí tam kde začal, tedy apelem moudrého dědečka, kde zazní doslova –
a to jsem si musel zapsat – „Nestačí být solidární v myšlenkách milé
děti. Dělejte kampaň, vyprávějte o Fair trade kamarádům, pište o tom ve
škole a hlavně si uvědomte, že i naši zemědělci mnohdy i přes státní podpory
přežívají s obtížemi! “ Ano, dědeček mluví o francouzských
zemědělcích, kteří mají zemědělské dotace a kvóty zdaleka nejvyšší v EU.
Toto finální vyznění příběhu mně naprosto vyrazilo dech. Už dlouho jsem
neviděl podobně tendenční a podprahově geniálně vykreslený pořad. Srovnat
se to snad dá jen s filmy Michaela Moora. Ale ty jsou určené dospělému
publiku, které si už může udělat nějaký svůj názor a mělo by umět o předkládaném
materiálu přemýšlet. Toto ovšem nelze říct o pěti, šestiletých dětech.
Vzhledem k tomu, že pořad běží v čas, kdy je většina normálních lidí
ještě v práci nebo na cestě z ní a nemůžou tak dětem případně dovysvětlit
souvislosti, vzhledem k tomu, že to běží na veřejnoprávním kanále (pro
mnoho lidí punc kvality), vzhledem k tomu, že jde o produkci stejného studia
jako byl geniální a nepolitický „Byl jednou jeden život“ a člověk by absolutně
nečekal multi-kulti, ekologickou a antikapitalistickou agitku v jednom
3in1 multipacku berte toto – milí rodičové - jako výstrahu a doporučení,
resp. nedoporučení tohoto paskvilu. Je možné, že tento díl byl nepovedený
a jiné jsou lepší, ale upřímně bych radši svému dítěti pustil Ramba, než
podobnou agitku. Vysvětlit malému dítěti, že střílet rákosníky se nemá
je totiž nepoměrně jednodušší než mu složitě vysvětlovat, co je na tomto
výše zmíněném pořadu špatně.
Jediný pozitivní fakt je snad ten, že jsem se ujistil, že nejsme jediný
národ, co dělá velmi hloupé, levicové a pro výchovu dítěte naprosto nevhodné
pohádky. Ale o tom zase jindy, bude-li zájem.
19.02.2009 Johnny10