Ještě před pár lety jsem tuto věc vůbec neřešil, ale nyní to začínám
stále víc vnímat. Zlom začal od té doby, co jsem si začal kupovat jídlo
sám a na intenzitě nabral můj dojem při dovršení cca 25 let, když jsem
se podíval na cemr a zjistil, že dětská léta jsou již dávno pryč a já nemůžu
spráskat, vše co oči vidí.
Jelikož stále aktivně sportuji, začal jsem trošku
řešit vlastní životosprávu a výběr vhodného jídla. Kdo někdy sportoval,
určitě ví, že plus či minus pár kilo je znát.
Z prvních řádek to určitě vypadá, že chci šířit osvětu zdravé výživy
a boj proti všudypřítomným cukrům a tukům, které na vás útočí za každým
rohem. Správná otázka však zní „Dá se v dnešní době koupit ještě něco kvalitního,
zdravého a chutného, aniž bych navštívil nějakou specializovanou prodejnu?“
Televize a prdelatá doktorka „Zeithamelová“, kterou musí kamera zabírat
jen od pasu nahoru, aby nebylo vidět, že má prdel jak štýrskej valach,
na nás denně chrlí kampaň za dobrou snídani, oběd i večeři. Ale copak můžu
mít radost z toho, že posnídám nízkotučný sýr vyrobený někde v Polsku s
etiketou „česká kvalita“, který neviděl krávu ani z letadla? Že během dopoledne
posvačím Be-be sušenky, bez kterých mi bude chybět vitalita do druhé poloviny
dne a budu téměř na chcípnutí? Ještě že jsem ráno vypil Actimel a chrání
mě proti jeho bacilům na první pohled neviditelná aura. Na oběd nic jiného
než svěží salát Coleslaw, který prodávají v každém správném rychlém občerstvení.
Po obědě si můžu vzít žvýkačku, která ale musí být bezpodmínečně bez cukru,
abych si nekazil zoubky. No a pak vydržet až do večera, kdy spolykám jogurt
s obsahem tuku nula nebo méně a k tomu výživné a zdravé lupínky či vločky.
Za odměnu správné životosprávy si pak můžu dovolit mléčnou tyčinku, protože
je v ní tolik mléka, že byste s ní dokázali nakojit několik desítek korejských
soudruhů kojenců a veselá kráva může jen tiše závidět.
Párky bez masa, kečup bez rajčat, mléko jako kdyby bylo 50 na 50 říznutý
vodou, pokud si nekoupíte lepší verzi v plastové lahvi za dvacku. Máslo
bez tuku, čokoláda bez čokolády, posypová sůl místo potravinářské, polotovar
v podobě sýrové omáčky bez sýra, ale se zvýrazňovačem sýrové chuti. Sláva
všem chemikům. To mi připomíná, když jsem si nedávnou koupil lupínky Pringles
– příchuť smoking ribbs. Divme se, pozřel jsem lupínek a v hubě jsem měl,
jak kdybych jedl opravdový žebra. Unbelievable! Upřímně, děsím se toho,
co bude existovat za deset, patnáct let. Něco ve formě prášku, který vložíme
do čehosi, zmáčkneme play a do minuty máme domácí svíčkovou na stole.
Copak to jde ale nějak zastavit? Velké obchodní řětězce tlačí na dodavatele
a výrobce a požadují nižší a nižší ceny pod hrozbou, že pokud nižší cenu
nebudou akceptovat, nakoupí zboží u jiného dodavatele. Nikdo samozřejmě
nechce přijít o kšeft a proto se raději sníží cena. To se však musí někde
projevit. Správně, je to na kvalitě. V ideálním případě by bylo nejlepší
vyrábět, jak psal D-fens, leštěný prd. Nejlépe instantní.
Na dnešních výrobcích se však dají určitě najít i nějaká pozitiva. Ne
všechny výrobky jsou opravdu tak drahé a další pozitivum je, že ikdyž už
mají některé výrobky svoji expirační dobu dávno za sebou, dají se stále
jíst. Příkladem toho jsou čáry máry obchodních řetězců. Například Verkaufland
dokáže vyčarovat z velké cihly eidamu jeho nakrájením nový plátkový sýr.
A vsadím se, že po opatřením sýra novou etiketou téměř nikdo z vás nepozná,
že už to má mít za sebou. Pro lepší odrbání konečného zákazníka se falšování
stále zdokonaluje. Prošlé potraviny jsou dále aromatizovány, aby navodily
u spotřebitele pocit svěží, zdravé a báječné chuti. Nemůžeme se divit,
že zprávy v poslední době plní titulky jako: „Prodejce Jin Nguyen ze Zlína
prodával plesnivé předsmažené řízky a prošlou trvanlivou smetanu. Jeho
kolega Park Vu Hoan z Čínského Těšína zase nabízel dětem ve své večerce
prošlá Kinder vajíčka, vydával mléčnou náhražku Edam za sýr a klamal zákazníky
také v tom, že prodával Šumavský sulc později než 24 hodin po nakrájení“.
To paní Jelena od nás na to šla aspoň fikaně a o prošlém eidamu na prodejně
tvrdila, že se jedná o hermelín. V televizi si potom všichni sypou popel
na hlavu a tvrdí, že důvodem, proč se objevily potraviny, u kterých byla
opakovaně přelepována doporučená doba spotřeby je z důvodu selhání kontrolních
mechanismů nebo lidského faktoru. Potom se nemůžeme divit, že je z Eidamu
třeba Hermelín.
Další nešvarem se v poslední době také stává přelepování cizích výrobků
štítkem „česká kvalita“. Hegemonem se v tomto oboru staly obchody Bertík
a Pennyzek. Kuřecí řízky a zavináče z Polska, tavené i tvrdé sýry ze Slovenska
a na všem je uvedeno např. dobrá kvalita – vyrobeno v česku. Není se co
divit. Marketingoví odborníci těchto firem čtou moc dobře v hlavách zákazníků
a slyší je už před vstupem do kšeftu křičet: „My chceme tuzemské a levné
potraviny!“ „Chceme za stejné peníze kvalitu, jakou si dopřávají naši sousedé
na západě!“ Místo toho mají zákazníci zboží východní, ale s nálepkou česká
kvalita. Trend dnešní doby je jasný: nechci trávit hodiny mezi regály,
chci nakoupit levně, zdravě, beru co nejmíň sáčků, abych byl šetrný k životnímu
prostředí. A tohle prodejci moc dobře ví a budou se vám snažit vyjít maximálně
vstříc.Úplně nejdůležitějším faktorem však je, aby byl na regálu zavěšen
štítek sleva. Do obchodu, kde nejsou na regálech štítky sleva nebo výprodej
zavítá průměrný Čech sotva.
Finální otázka. Dá se s tím vůbec něco dělat? Nedávno mi někdo vnuknul
myšlenku, že pokud by lidé přestali do těchto obchodů chodit, mohlo by
dojít k tomu, že řetězce změní taktiku a začnou nabízet více kvalitní výrobky
než současné a budoucí hnusy. Ale copak to jde? Do práce jedu 6:30, vracím
se v 17:00 a nakonec jsem snad dokonce rád, že se můžu stavit v podělaným
Pennyzku, který mám po cestě, abych doma aspoň na chvíli vydechl, takže
jako ostatní ovce tomuto systému přispívám taky, ikdyž vlastně nechci.
Máte také podobný problém?
10.03.2012 Rosicky