Dopravní "expert" Huml je v parlamentu. To se budou dít věci. Přímo
Věci veřejné.
Portál iHnus
informoval, že se Věci veřejné chystají pustit do zásadní inovace silniční
legislativy. Chodec bude, pokud bude hodlat přejít přes přechod, řidiči
signalizovat, že bude přecházet. Tím by se podle experta Humla zabránilo
nedorozumění. Přední odbornici, jako například Jindřich Šachl, s ním souhlasí
(je to tentýž Šachl, který chtěl
před lety zakázat při předjíždění za deště řidiči předjíždějícího vozu
zacákat vodou sklo předjížděného). Chodci si prý myslí, že mají absolutní
přednost a to že způsobuje nehody. Což si normální člověk dovede těžko
představit.
Jak je to v tom Rakousku?
Der Lenker eines Fahrzeuges, das kein Schienenfahrzeug ist, hat einem
Fußgänger oder Rollschuhfahrer, der sich auf einem Schutzweg befindet oder
diesen erkennbar benützen will, das unbehinderte und ungefährdete
Überqueren der Fahrbahn zu ermöglichen.
(Řidič vozidla, které není kolejovým, musí chodci nebo vozíčkáři, který
se na přechodu nachází nebo jej zjevně chce použít, umožnit přejití
vozovky bez omezení a bez ohrožení. Srov. s tuzemskou úpravou - řidič
je povinen ... umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej
zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky...)
Fußgänger haben, auch wenn sie Kinderwagen oder Rollstühle schieben
oder ziehen, auf Gehsteigen oder Gehwegen zu gehen; sie dürfen nicht überraschend
die Fahrbahn betreten.
(Chodci musí, i když tlačí nebo táhnou kočárky nebo vozíky, chodit po
chodníkách nebo stezkách, nesmějí vstupovat překvapivě do vozovky.)
Celý dokument zvaný Straßenverkehrsordnung najdete zde.
Možná budete překvapeni, že se do jedné normy podařilo shromáždit obsah
asi osmi českých zákonů a vyhlášek, a že se to dá celé uspořádat tak, aby
to mělo určitou vnitřní věcnou logiku.
V čem je rozdíl? Skoro v ničem. V rakouském STVO nikde nestojí, že by
měl chodec u přechodu zdvihnout paži, případně ještě s nataženou dlaní
provolat slávu nějakému svému krajanovi sociálnědemokratickému politikovi.
Pouze se po řidiči chce, aby zastavil tomu chodci, který zjevně chce
přecházet. To některé osoby přivedlo k výkladu, že by chodec měl nějak
signalizovat řidiči, že by jako rád přešel, a to tak, aby to bylo zjevné,
tedy zvenčí viditelné. Nicméně to zákon nevyžaduje. Taky to tam skoro nikdo
nedělá.
V českém pojetí máme slovo "zřejmě", což je v podstatě to samé. Slovo
"zřejmě" má bohužel v ČR dvojí význam, jeden, ten správný, je tentýž jako
"zjevný", druhý je vyjádřením spekulace. I tak by zákona znalý řidič při
pokusu policie dokázat mu nezastavení vozidla před přechodem měl požadovat
po policii jednoznačně doložit, že chodec zřejmě hodlal použít přechod,
a zejména co činilo tento jeho záměr zřejmý.
Expert Věcí veřejných zcela pochopil základní pravidlo Kocourkova.
Když jedna regulace nefunguje, je třeba to napravit jinou ještě rozsáhlejší
regulací.
V lednu 2001 začala platit novela zákona o provozu na pozemních komunikacích,
která měla zavést vyšší ochranu chodců. V zákoně se tak objevila povinnost
popsaná výše. Vyšší ochrana na sebe nenechala dlouho čekat. Počet nehod a úmrtí na
přechodech vzrostl na několikanásobek:
zdroj: Automotoklub ČR
Údajně se tak stalo zásluhou médií, která z nové zákonné úpravy nesprávně
vyvodila pojem "absolutní přednost chodců". Těžko si však lze představit,
že by se někdo vrhl pod jedoucí auto jen proto, aby prakticky obhájil svoje
právo na absolutní přednost, to by mohl učinit leda sebevrah nebo šílenec
s rysy islámského atentátníka s bombou pod košilí a penisem zabaleným v
alobalu. Svést to na média však bylo pohodlnější, protože jinak by se muselo
připustit, že ty nebožáky zabila náhrada zdravého rozumu regulací.
Expert Huml z Věcí veřejných se rozhodl tento stav napravit další
ještě propracovanější regulací. Podle mně se musel zbláznit.
Praktická realizace Humlova vynálezu by patrně narazila na určité aplikační
problémy. Jak to dělat, když přechází více chodců najednou? Všichni budou
zvedat ruku? Nebo jen ten nejstarší? Ten s největšíma rukama? A co potmě?
Retroreflexní rukavice? A co lidé bez rukou? S taškama? Nesoucí náklad, třeba dítě? Co Pražské matky, v jedné ruce kočárek, v druhé roberta... čím ty vydají signál? Lidé s rukou v sádře? Je signalizace sádrou rovnocenná k signalizaci rukou? Jak řidič
vyhodnotí různé signály? Hledá ten pán peněženku, rýpe se v nose, hrabe jiné chodkyni na prdel nebo bude
přecházet? A bude přecházení bez zahajlování také přestupek?
Nebylo by ještě lepší, aby řidič vystoupil a s chodcem sepsal malý protokol,
maximálně třicet řádek, ve kterém oba popíšou své plány ohledně křížení
svých cest? To by posoudila nějaká komise, zda nedošlo k nepřípustné dominanci
automobilové dopravy, zejména s ohledem na fakt, že chůzi lze zastavit
na padesáti centimetrech, zatímco automobil na osmi metrech, zda jsou přiměřeně
respektovány menšinové, genderové a homosexuální aspekty, a pak by provedli
vlastní akt?
Zastánci absolutní přednosti se asi poserou, když napíšu, že:
a) povinnosti řidiče k chodci jsou podle platné legislativy obdobné
jako povinnosti chodce k řidiči.
b) jen úplně debilní chodec vstupuje do vozovky, aniž by učinil základní
bezpečnostní opatření. Jedním z nich, kromě rozhlédnutí se, je analýza
rizika (nejede na mně tramvaj? Sanitka Náklaďák s kamením? Jiná věc, která
asi nezastaví na jednom metru?) a dalším by mohl být určitý oční kontakt
s řidičem, kdy se chodec přesvědčí, že jej řidič vnímá a není zaměstnán
něčím jiným. Humlovo signalizování není ničím jiným než tímto návykem institucionalizovaným
do zákona, který bude říkat blbcům, co mají dělat.
c) pro v tuzemsku typickou činnost, totiž hledání "kdo za to mohl",
je zde ještě jedna překvapivá informace. V rozporu s tím, co píšou zmrdia,
ne každá nehoda na přechodu je automaticky zaviněna řidičem. Soudy se i
nadále zabývají otázkou zavinění řidiče i otázkou zavinění chodce.
Tyhle věci ale poslanec Huml jistě dobře ví.
Nebyly to náhodou Věci veřejné, kdo měl ve volebním programu zvýšení
srozumitelnosti pravidel silničního provozu? No tak to právě začalo.
24.6.2010 D-FENS