20. března 2015 se na webových stránkách Strany zelených v Praze
1 objevila pozvánka
na sousedské setkání. Téma znělo „Lidé, auta, město“ a termín setkání
byl stanoven čtyři dny po zveřejnění pozvánky. To je kombinace, která nemůže
nevzbudit naši pozornost - takže jsme se na setkání vypravili také.
Akce byla od samého počátku poznamenána poněkud amatérsky pojatou organizací,
takže namísto klidného salonku se účastníci (celkem 29) namačkali do jednoho
rohu v restauraci. Přišlo asi 30 % sdružení Auto*Mat, několik rodáků, dva
nebo tři zastupitelé Prahy 1 a dva magistrátní úředníci. U některých nebylo
zcela jasné, kam je zařadit - například bývalý cykloaktivista a hlavní
tvář Auto*Matu, Vít Masare, je dnes zaměstnancem Magistrátu v týmu radního
Stropnického.
Projektor vysílal obraz na „plátno“ přehozené přes obraz na zdi, takže
projekce byla progresivní – trojrozměrná.
Osou setkání, hlavním tématem, bylo zklidnění dopravy na Praze 1 – konkrétně
potom změny na Smetanově nábřeží a v Karmelitské ulici v souvislosti s otevřením
tunelu Blanka. Prezentovaný materiál byla jakási studie, kterou si kdysi
zadala TSK, kterou kdosi kdesi získal, a bylo nám o ní řečeno, že je neveřejná
a že ji ještě nikdo nikdy neviděl. Odborný výklad ke studii podal Marek
Bělor, samozvaný to „dopravní expert“ a pochopitelně rovněž spolupracovník
Auto*Matu. Studie měla být podnětem k diskusi o dopravě.
Vzhledem k tomu, že obsah studie jsme neviděli celý (pan Bělor přeskakoval
celé pasáže), a vzhledem k opakovaným ujištěním zaznívajícím z různých stran
– totiž že nikdo v žádném případě nechystá úplný zákaz vjezdu pro rezidenty
– se celá prezentace smrskla v nastínění scénáře plánovaného zneprůjezdnění
obou břehů Vltavy.
Prezentovaná čísla mi neseděla, tentokrát byl uváděn denní průjezd 24 000
aut po Smetanově nábřeží a 18 000 aut Karmelitskou (v jiných debatách zaznívají
jiná čísla) a studie uváděla, že po uzavření se přibližně 20 000 aut přesune
na Severojižní magistrálu a do Strahovského tunelu. Hrubým odhadem jsem
dalších 5 000 aut (10% průjezdu) zařadil k místním a začal jsem se shánět
po chybějících 17 tisících autech. Pan Bělor o nich nevěděl, zato paní
ze sektoru místních mi ochotně sdělila, že prostě nepojedou, protože
jejich prohlédnuvší uživatelé po evangelizaci přesednou na MHD, kolo, nebo
prostě půjdou pěšky…
V následné debatě se přítomní pochvalně vyjádřili k plánu uzavření a těšili
se na klidnou Prahu 1, kterou jim aktivisté namalovali. Zaznamenal jsem
jediného rozumného diskutujícího, který prohlásil, že uzavření tak jak
je plánované vypadá skvěle, ale…
Například nastínil reálný scénář havárie v tunelu, kdy se doprava úplně
zastaví, protože alternativa k průjezdu Prahou nebude – bude jen zklidněná,
zhumanizovaná magistrála a uzavřená nábřeží. Na svou námitku se ovšem odpovědi
nedočkal.
Zvedli jsme hozenou rukavici (bohužel, byli jsme jediní) a zeptali se
organizátorů setkání na definici tranzitní dopravy. Bylo nám jednoznačně
řečeno, že každý, kdo na Praze 1 nezačíná či nekončí cestu, je tranzitem.
Nerozhoduje, zda jedu z ulice za rohem, nebo z Brna. Na náš druhý dotaz,
totiž jak moc chtějí místní centrum a Prahu 1 nepřívětivou a uzavřenou
pro sousedy, jsme obdrželi jasnou a opakovanou odpověď – a to že hodně,
hodně nepřívětivou.
Na úplný závěr mi pan Masare poreferoval o těžkém životě opozice na
Praze 1. Radnice zrušila jakousi obecně využívanou zasedačku a Zelení museli
hledat alternativní prostory. A radniční noviny nechtějí uveřejňovat jejich
názory. Zkrátka by jim člověk z lítosti i pětikorunu dal.
Pražané, obyvatelé nejen Prahy 1 – v roce 2013 jste se přesvědčili,
jak bude uzavřené nábřeží vypadat. Pokud se chcete přesvědčit, jak dopadají
nápady zklidňovačů, „dopravních expertů“ a úředníků uvedené do praxe, podívejte
se na jinou část Prahy. Totiž na spodní část Václavského náměstí. Po zavedení
stejných opatření se ten prostor změnil v prázdnou, bezútěšnou a nevyužívanou
plochu, pečlivě střeženou kohortou městských strážníků – ten výjev už více
lidí přirovnalo k podobě Bukurešti na konci 80. let za vlády Ceauseska.
25.03.2015 František
Článek je zveřejněn také na webu osbid.cz,
převzato se svolením vedení organizace.