Pracuji ve velké expandující firmě, kde měsíčně
nastupuje do prvního pracovního poměru řada absolventů po škole. I já byl
před lety v této situaci a mám tedy možnost určitých srovnání. Zaznamenávám
určitou diferenciaci mezi nastupujícími vysokoškoláky, a to sice rozpad
na dvě skupiny :
Slušný poctivý mladý člověk nastupuje
do firmy s tím, že tam již existují jisté zaběhané rituály, jež musí pochopit
a zapadnout coby součástka do mozaiky celého systému. Ví, že nemá téměř
žádné praktické znalosti a že musí nejprve jako houba nasáknout potřebné
vědomosti a pak že může provést více nebo méně dílčí změny na systému tak,
aby fungoval lépe. Nabyté poznatky skloubí s jeho životní vizí a utvoří
to, čemu se říká osobní styl. Je radost s nimi pracovat, ale znám jich
relativně málo.
Pak ovšem existuje kategorie, která tento proces
chápe od konce. Dívá se na sebe sebevědomě jako na již hotového člověka,
vědomostmi nabitého, pozitivně naladěného a naprosto nepostradatelného
jedince pro tu kterou firmu, která si jej právě najala. Svůj přínos vidí
v tom, že svůj neopakovatelný osobní styl co nejdříve uplatní v nějaké
vedoucí funkci, ze které způsobí rozsáhlé změny ve fungování jemu svěřeného
úseku a protože si nepřipouští omyl, věří pevně, že bude úspěšný. Něco
jako Lee Iacocca, když přišel ke Chrysleru, narozdíl od Iacoccy jim chybí
jakékoli znalosti a rozhled. Je natolik posedlý touhou po úspěchu, potažmo
postavení a penězích, že si nepřipouští jiný průběh věcí a pokud mu někdo
stojí v cestě, má problém. U nás se pro něj vžilo pojmenování mladý
zmrd nebo prostě jen zmrd.
K tomuto pojmenování : původně jedná se o označení
nepříliš vydařeného produktu rozmnožovacího procesu. V každém případě je
ve slově zmrd odkaz na mechanismus jeho vzniku obsažen. Naši zmrdi jsou
sice geneticky v pořádku, ale přesto na něm vznikla během jeho vývoje zásadní
chyba. Jmenuje se přebujelé ego a způsobili ji jeho rodiče, většinou také
zmrdi, tím, že mu od malička podsouvali, že je nejlepší a že ostatní jsou
trapný blbci. Chcete-li vychovat zmrda, dělejte to taky tak.
Jak poznám zmrda
Je několik znaků, jak spolehlivě poznáte zmrda.
Zde jsem definoval znaky, kterými se vyznačuje chování každého z nich.
1. Zmrd rád tlachá.
Určitě se vám stalo, že vám někdo půl hodiny povídal o nějakém problému
a když jste potom odcházeli, zjistili jste, že víte to samé, co předtím.
Právě jste hovořili se zmrdem. Zmrd nahrazuje absenci vlastních konkrétních
poznatků tím, že hodně žvaní.
2. Zmrd vysává.
Když se s vámi dá zmrd do hovoru o nějakém problému, nedělá to proto, že
by chtěl obohatit vaše obzory, ale proto, že potřebuje od vás vyzvědět
poznatky, které jste vy sami museli vydřít. je to pro zmrda jediná cesta,
jak se dostat k dobrým informacím, protože sám je v podstatě neschopný.
3. Zmrd líže kliky.
Zmrda spolehlivě poznáte podle toho, že se jeho jednání s podřízenými rapidně
odlišuje od jednání s nadřízenými.
4. Zmrd je nekonzistentní.
Většině zmrdů je vlastní vnitřní nejistota. Na dvě stejné situace, které
se za stejných okolností po určité době opakují, reaguje zmrd pokaždé jinak.
Zmrd nemá žádný styl, pouze svoje priority, které dosahuje neustále se
měnícími metodami.
5. Zmrd neumí zacházet s lidmi.
Protože je zmrd vychován v tom, že on je nejlepší, brání mu takto vytvořená
bariéra snížit se k podlidem okolo sebe. I když se někdy pokusí se s někým
sblížit (například za účelem vysávání), většinou to shoří na zmrdově kurevském
vystupování.
6. Zmrd hraje tvrdě a dává rány zezadu.
Pozor na něj! Zmrdi rádi intrikaří a pokud si zmrd umane, že vás dostane,
půjde jako první za vaším nadřízeným. Oblíbenou metodou používanou zmrdy
je omezení přístupu klíčových informací k vám, takže po čase začnete vypadat
jako nekompetentní idiot.
7. Zmrd neudělá nic pořádně.
Analýzou projektů, které zpracovávali zmrdi, jsem dospěl ke zjištění, že
zmrdovou pracovní filozofií je "navrch huj, vespod fuj". Slušní lidé často
nedělají nic jiného, než že po nich vyklízejí nekonečné Augiášovy chlévy.
8. Zmrd hodně dbá na svou image.
Zmrdovi je v rodině naprogramován určitý osobní profil, který potom úzkostlivě
dodržuje. Můj osobní poznatek : drtivá většina zmrdů hraje hodného hocha
a 95% zmrdů se zabývá nějakým dravým kolektivním sportem (hádejte proč
kolektivním). Zmrd dovede velmi rychle měnit svoji image podle toho, co
je právě in. Zmrdovi je proti mysli vše, co je extrémní nebo nějakým způsobem
ostře vyhraněné, ať už jde o projekty, lidi nebo třeba politické strany,
takto profilované subjekty nedávají dost prostoru k lavírování.
9. Zmrd hraje na body.
Zmrd má jiné vnímání úspěchu než slušný člověk. Normální člověk vítězí
tehdy, pokud podstatné části jeho požadavků bylo dosaženo. Soupeř nemusí
být nutně mrtvý, stačí, když je K.O. a ještě pořád mohou oba důstojně opustit
arénu. Při utkáních vedených normálními lidmi je někdy těžko poznat, kdo
prohrál a kdo vyhrál. Zmrd oproti tomu hraje až do konce, protože potřebuje
pocit z absolutního rozdrcení soupeře jako olej do svého motoru na sebevědomí.
Pokud někde existuje bodovací systém, vězte, že jej tvořil zmrd, protože
z bodů je zřejmé na první pohled, kdo je vítězem a kdo poraženým.
10. Zmrd je kolektivní.
Protože zmrd je neschopný a nedovede sám nic udělat pořádně, hledá oporu
v dalších zmrdech. Takto vzniklá spojenectví mají pouze přechodný charakter
a většinou dojedou na to, že zmrdi uvnitř takto vzniklých ostrůvků zkurvenosti
požírají sami sebe.
Můj kolega zmrd
Jednoho dne prostě procitnete a zjistíte, že se
na vašem pracovišti vyskytuje jeden nebo více zmrdů. Infekce pracovního
kolektivu zmrdy může dosáhnout třech stádií :
1. fáze infekce zmrdy : jednotliví izolovaní
zmrdi se nacházejí na nižších příčkách než vy a jsou na vás nějakým způsobem
závislí. Každý zmrd ranaří na vlastní pěst a nedošlo ke jejich sbratření.
Toto je většinou počáteční stádium onemocnění firmy zmrdismem. Nevyplácí
se jej podcenit, protože většinou velmi rychle přechází v druhé stádium.
Je potřeba přijmout okamžitě některá opatření, o kterých budu psát níže.
1.fáze skýtá určité výhody a zmrdi jsou v ní nejzranitelnější - se zákrokem
tedy neváhejte.
2. fáze : někteří ze zmrdů již stačili
postoupit na stejnou úroveň, jako jste vy. Zmrdi se začínají shlukovat
a vytvářet konglomeráty zmrdů. Je to velmi závažný stav, který kromě ofenzivních
opatření s cílem zasáhnout zmrdy, kteří mají nekrytá záda, vyžaduje ještě
opatření defenzívní, tedy krytí vašich zad. Strategie vítezství spočívá
v přednostním zlikvidování zmrdů na nižší úrovni a poté, co v nich výše
postavení zmrdi ztratí podporu, likvidace i jich.
3. fáze : celý tým, potažmo firma je pod
kontrolou zmrdů. Zmrdi na vedoucích funkcích zajišťují delegování dalších
zmrdů na nižší pozice. Zde zbývá už jen velmi málo šancí. Je třeba zahájit
pojistnou politiku "dvojitá podlaha" založenou na důsledném krytí vlastních
zad, a čekat na tzv. přezmrdování firmy, anglicky overbastarding. Pokud
počet zmrdů uvnitř firmy dosáhne jisté koncentrace, převáží nad počtem
slušných lidí, kteří na ně dělají. Výkonnost firmy poklesne a zmrdi nahoře
budou nuceni přijmout některá opatření vůči zmrdům dole. Zmrdi dole pojmou
za svou ideu, že zmrdi nahoře vedou firmu špatně a vycítí šanci vyšplhat
se nahoru. Dojde ke konfliktu zmrdů se zmrdy, ve kterém sice vyhrají zmrdi,
ale můžete na něm profitovat. Nastálý úbytek zmrdů umožní slušným lidem
získat převahu a přikročit k oslabeným zbytkům zmrdů.
4. fáze : již instalovaní a v systému zakotvení
zmrdi začnou přijímat svoje příbuzné, kteří jsou podle Mendelových genetických
zákonů samozřejmě rovněž zmrdi. Zde se nedá dělat naprosto nic. Systémy
ve IV. stádiu jsou rezistentní vůči overbastardingu, protože jsou přeneseně
i doslova jako "jedna velká rodina". Strategie pro takovou situaci se jmenuje
"honem pryč".
Jak asi tušíte, nebude to náhodou, že zmrdifikace
má čtyři stádia, stejně jako rakovina. Zmrdi jsou rakovina. Pokud nezasáhneme
my zmrdobijci a neodstraníme nádor, systém zahyne.
Jak na zmrdy
Pokud zjistíte, že jste ohrožen zmrdy, máte pouze
dvě volby.
Můžete vyklidit pole a přesunout se někam, kde
žádní zmrdi nejsou. Není pravděpodobné, že taková místa existují. Pokud
ano, jedná se o izolované uzavřené skupiny se silným obranným mechanismem
proti zmrdům, které však většinou zpočátku budou vidět zmrda i ve vás.
Daleko těžší, než dokázat, že je někdo zmrd, je dokazovat, že vy sám zmrd
nejste.
Nebo se můžete dát do boje se zmrdy. Je zde nutné
poznamenat, že jakmile se jednou rozhodnete, nemůžete couvnout a nechat
toho v půlce. Pokud začnete, jste osamělým bojovníkem, který kromě zářezů
na pažbě za každého zlikvidovaného zmrda nemá z toho vůbec nic. Navíc vás
pozůstalí zmrdi mohou označit za nekooperativního, neschopného týmové práce
nebo nesnášenlivého. Nic na to nedejte, i na ně dojde.
Také musíte vnitřně akceptovat, že proti zmrdům
budete muset použít jejich vlastní špinavé triky a chovat se dočasně jako
zmrd, byť s ušlechtilými pohnutkami. Jediná možnost boje se zmrdy skutečně
spočívá v obrácení jejich vlastní zbraní a skutků proti nim. Pokud si nechcete
sám sobě připadat jako kurva, kompenzujte počet zmrdských sviňáren, které
uděláte, stejným počtem solidárních a dobrých skutků pro své kolegy, které
bojují stejně jako vy. Existují samozřejmě různé kvalitativní úrovně zmrdů,
od úplných zelenáčů, se kterými si budete hrát jako kočka s myší, po ostřílené
borce, na které jen stěží vyzrajete. Ale takový je život.
Taktika ničení zmrdů může být buď ofenzívní, nebo
defenzívní. Musíte dávkovat podle stupně zasažení společnosti zmrdy tak,
aby bylo zmrdům učiněno co největší příkoří a vaše vlastní bezpečnost nedoznala
úhony.
Pozvedněme zbraně (ofenzíva)!
Řeč budiž jasná, ano, ano, ne, ne. Pokládejte
zmrdovi otázky, které mají jednoznačné odpovědi. Nebude na ně schopen odpovědět,
protože zmrd vždy lavíruje s pojmy jako možná, kdyby, to se mují vyjasnit
a podobně. Pokud bude kličkovat, řekněte mu, že se obrátíte na jeho nadřízeného,
protože on není schopen dát přesvědčivou odpověď.
Stanovte zmrdovi jasná kritéria. Zmrdi
si vždy libují tam, kde nejsou jasná měřítka pro pracovní výkon, třeba
jako počet čehokoli, termíny, náklady. Dejte zmrdovi jasné zadání s cílovými
hranicemi. Nenechte ho používat jeho oblíbená vycpávková slova (řádově
vyšší, nižší, o něco více, o něco později...)
Jednoznačně definujte zodpovědnost. Je-li
zmrd zatížen zodpovědností, snaží se ji zde sebe shodit jako býk jezdce
rodea. Zmrdovi vyhovuje situace, kdy všichni odpovídají za všechno a současně
za nic.
Nenechte je přesunout jejich úkoly na jiné.
Většina zmrdů je mistry na přerozdělování práce. Nakonec se jim povede
udělat tak, že oni nedělají nic a ostatní za ně všechno. Pokud se to povede,
zmrdi si přivlastní jejich zásluhy. Obracejte se na ně pořád dál jako na
zodpovědné.
Taktika "lov na mamuta". Zmrda, jemuž nemůžete
vytvořit žádné zadání, můžete nachytat do pasti. Pračlověk, když líčil
na mamuta, vykopal jámu větší než mamut, zakryl jí roštím a pak čekal,
až mu tam vběhne. Přesně tak to udělejte se zmrdem. V každé firmě najdete
problém, do kterého se nikomu nechce - třeba problémového dodavatele. Omočte
v tomto problému zmrda - on většinou do toho rád vběhne, protože ho opět
žene ten jeho motor dokázat, že on na to jediný má - a je v tahu, protože
šlápl do hustých sraček a nemůže z toho ven.
Taktika "mrtvola ze skříně ven". Zmrd při
jeho stylu práce vytváří celou řadu lží a nedodělků, které pak různě maskuje.
Zkouší je pak všelijak zamaskovat a schovává je jako stará nymfomanka pošťáka
do skříně. Vy jako starý zaběhaný matador poznáte velmi rychle, kam zmrd
schoval mrtvoláky a ve vhodném čase je vytáhnete na denní světlo. Vůbec
každý zmrdův neúspěch můžete výhodně využít - nedovedu si představit nic
kouzelnějšího, než když zmrd krásnými fóliemi prezentuje stav svého projektu
a vy na něj vytáhnete nějakou pořádně uleženou mrtvolu.
Poštvete zmrdy proti sobě. Pokud potřebujete
rozmlátit již vytvořený shluk zmrdů, vyberte si jeden slabší exemplář a
napřete všechno úsilí přímo na něj a udolejte ho. Ostatní zmrdi od něj
dají ruce pryč. Jakékoli spolky utvořené zmrdy ze zmrdů jsou odsouzeny
k hořkým koncům, protože zmrdi v jejich honbě za postavením nejsou kooperativní
a mají obavy z toho, že jeden přešplhá druhého. Toho můžete také využít.
Taktika "utáhnout kohoutek". Většina zmrdů
prahne po kolektivu, protože nedovedou nashromáždit dostatek informací
k tomu, aby mohli pracovat samostatně. Když zmrdovi obstavíte přísun informací,
zhyne jako podvázaný nádor doktora Fortýna. Nepracujte na ně, pokud po
vás něco chtějí, řekněte jim, že máte jiné úkoly a ať si poradí sami. Taky
můžete říct, že to nevíte nebo že na ně nemáte čas, nebo na férovku rovnou,
že nehodláte svými přesčasy kompenzovat jejich neschopnost. Po tomto vyjádření
notnou chvíli nepřilezou, ale zmrd se vrací jako falešná pětka a odkud
ho vyhodíte dveřmi, tam vleze oknem.
Obrana proti zmrdům
Obecným principem ochrany je dokumentace kroků
zmrdů jako první krok a následné využítí takto zaznamenaných skutků. K
oblíbené zmrdské taktice patří, že chyby ze svého rozhodování okamžitě
přesunou na někoho jiného, klidně taky na vás. Pokud ve vhodné době vytáhnete
důkazy o tom, že k neúspěchu vedoucí postup definoval zmrd, máte ho na
lopatě. Pokud k tomu ještě připojíte vlastní návrh toho, jak se postupovat
mělo, je v tu chvíli zmrd mrtvou jednotkou.
Stejně můžete postupovat při kritice zmrdových
rozhodnutí s využitím jejich nekonzistence. Otázka : "A proč teď postupujeme
takto, když jsme před týdnem odsouhlasili jiný postup?" je pro zmrda noční
můrou. Zmrd nemá žádný systém, reaguje ze dne na den a z minuty na minutu.
Pokud dopředu poznáte, že zmrdovo rozhodnutí povede
s jistotou k průseru, nechejte si dát všechny příkazy písemně (třeba mailem,
obsahuje datum, čas a přesný popis).
Zmrd zadává úkoly nejasným způsobem tak, aby byl
z obliga, když to pak nedoklapne. Pokud vám to udělá, nedělejte tu chybu,
že byste se pokoušeli úkol nějak interpretovat. To je totiž přesně to,
co zmrd chce a na co čeká. Pak vám řekne, že jste to blbě interpretoval.
Nechte si to od něj vysvětlit, což má i ten sekundární efekt, že se ukáže,
že nemá ponětí, co vlastně chce.
Obecně i defenzívní strategie je poznamenána tím,
že musíte téměř vše, co zmrd vytvoří, použít proti němu.
Zmrdí tance
Co se začne dít, když udeříte na zmrda? Zmrd,
je-li vystaven tlaku a cítí-li na svém krku váš dech, začne jednat pudově.
To jest jako kurva. Zde jsou popsány nejvýznamnější reakce zmrdů na útok.
Kouřová clona : pokud je zmrd napaden,
začne mlžit. Začne interpretovat skutečnosti tak, aby jim rozmazal hrany
a zamlžil vztahy a souvislosi. Příčinu začne vydávat za důsledek, pravdu
za lež. Jakmile zmrd začne s mlžením, musí být vaše logika průzračná jako
křišťál a slova ostrá jako kudla starého zálesáka. Nesmíte uhnout z vytýčené
cesty. Jak již bylo napsáno, zmrdi se vystříhají slovům ano a ne. Pro zmrda
je ortelem smrti věta : Je to tak anebo není? Poslouchat pravdu je pro
zmrda něco jako pro člověka jíst mochomůrku zelenou. Může jí kousek pozřít,
ale celá ho zabije.
Tchoř : napadený zmrd začne podobně jako
toto zvířátko vypouštět smrady do okolí. Smrady se rozumí nějaké smyšlenky
s cílem očernit vás. Řekněte zmrdovi, že to sem teď nepatří, teď že je
řeč o něčem jiném a jďete mu dál po krku.
Citové vydírání : zmrdi vás začnou vydírat
nějakými historkami, které mají ukázat, jak byl k nim osud zlej. Moje zkušenost
je však taková, že zlým osudem stižení lidé většinou nikomu nic nevykládají
a tak je také třeba přistupovat k těmto povídačkám. Zmrdka (samice od zmrda)
občas používá argument "já mám x dětí", kde x je celé číslo od jedné výše.
Zde je třeba naprosto nekompromisně říct : pracuje tu dost ženských, které
mají x+1 dětí, a pracují pořádně. Dítě není v pracovním styku argument
a bych bych ho ochoten přijmout pouze v případě, že se dotyčná stará o
deset dětí z SOS vesničky, ale jinak je to její soukromá věc. No řekněte
sami, máte někoho pardonovat za to, že před čtyřmi nebo šesti lety po nějakém
mejdanu nebo diskotéce spermie oplodnila vajíčko?
Pozor na strejdu a tetku
Je třeba zmínit jeden negativní aspekt likvidace
zmrda. Je natolik závažný, že kvůli němu bývá někdy zmrd téměř neudolatelný.
Hodně zmrdů je tolik sebevědomých nikoli pouze
kvůli hypertrofii ega, ale díky tomu, že disponují určitým zázemím. Česky
se tomu říká tlačenka. Kdo si myslí, že do soukromých a ze zahraničí řízených
firem nedosahují dlouhé prstvy všelijakých strýčků, je na velkém omylu.
Neznám instituci, která by byla k tomuto jevu rezistentní, i na správě
olšanského hřbitova se určitě kupčí s hroby a na sběr psích hovínek byl
nejspíš taky vypsán tendr, který vyhrál zmrd s protekcí. Chci tím říct,
že pokud odstřelíte zmrda a učiníte stop jeho kariéře, můžete počítat s
protizásahem zmrdových ochranitelů. Pokud tedy pracujete na zmrdovi se
silným zázemím, je zapotřebí mít připraveno dostatek podkladů pro vlastní
obranu, až impérium vrátí úder.
Mezi zmrdy je málo individuálních hráčů, kteří
bojují osamoceně, většina z nich nějaké zázemí má. Musíte tedy předem zvážit,
zda se vám útok na dobře opevněného zmrda vyplatí. Díky značně turbuletním
podmínkám se může zmrdova ochrana během jedněch komunálních voleb zcela
zhroutit a ten je potom bezbranný jako šnek bez ulity. Stejně tak pokud
zmrdovi způsobíte dostatek problémů, jeho ochranitelé zjistí, že je to
neskutečný blbec a dají od něj ruce pryč. Přemístí ho jinam, kde jim nebude
dělat tolik ostudy a tam se s ním zase musejí vypořádat po svém.
Moje válka se zmrdy
Zde bych rád zmínil něco ze svých zkušeností zmrdobijce.
Nebudou to moje nejlepší kousky, ale případy v něčem poučné. Podotýkám,
nejsem žádný zvláštní zmrdobijce a často volím taktiku "udržet zmrdy od
těla". Když si něco začnou, klepnu je přes prsty, ale do konečné likvidace
to mnohdy nedotáhnu.
Zmrd Honza (1996)
Jmenovaný tehdy 30-tiletý sameček rodu zmrdovitých
měl na starost vedení pobočky jedné leasingové firmy, pro kterou jsem dělal
jako externista. Honza byl typický případ zmrda, který navíc disponoval
protivnou vlastností neustále zaujímat k životu pozitivní postoj. To znamenalo
takový, jaký vyhovoval jemu, a tomu také podřizoval svoje jednání. Ostatní
na to dost dopláceli. Už když jsem tam začínal, se pobočka nacházela v
druhém stádiu ovládnutí zmrdy, ca po šesti měsících ovládli zmrdi i centrálu
v Praze, odkud vypakovali oponenty a přenesli firmu do třetí fáze. Ke vší
smůle opozice proti zmrdům pozestávala ze samých starších pánů, takže na
ně zmrdi použili argument, že nejsou "mladí a dynamičtí" (to je pro zmrdy
něco jako kouzelná formulka, kterou mění víno na ocet). Pak to šlo i na
pobočce rychle s kopce. Přijali se další zmrdi (hlídač z kasina jako logistik,
skladník jako manažer pro zákaznický servis, úřednice z radnice jako účetní).
Zmrdi utvořili pevný šik a za podpory zmrdů z Prahy (Praha je něco jako
Mekka zmrdů) vypudili opozici. Zmrdi dále falšovali údaje o výkonech pobočky
k obrazu svému. Vyhledali kamarády zmrdy mezi obchodními partnery, kterým
přepustili obchody těch partnerů, kteří nebyli zmrdy. Vznikala různá manka.
Výkony pobočky šly rapidně dolů. Nakonec vlastník společnosti usoudil,
že celá ta firma je k ničemu a učinil z ní dceru jedné banky. Zmrdi záhy
vycítili, že loď nabírá vodu a servali se mezi sebou. Brzy zbylo něco jako
tvrdé jádro zmrdů a to bylo připraveno k přechodu do zmíněné banky. To
už jsem tam dávno nebyl, protože zmrdi hard core očistili od jakýchkoli
nezmrdských individuí. Pak se ale ukázalo, že tvrdé jádro je pro restrukturalizaci
pořád ještě početné a poslední ze zmrdů se od Honzy odtrhl v roce 1998.
Ostatní zmrdi už předtím opustili své manažerské pozice a vrátili se do
civilního života. Ke své smůle nedokázali najít další zmrdí oázy, které
by jim nabídly dostatečný prostror. Jeden třeba prodává rudlíky a další
rozváží nákláďákem plynové bomby.
U zmrda Honzy bylo typické, že se pro upevnění
svého ega obklopoval všelijakými dementy a pokud ho někdo mentálně přerůstal,
měl to s ním sakra těžké.
Současný osud zmrda Honzy je nejasný, zřejmě
našel jinou oázku, kde mohl pokračovat.
Zmrd Bohouš (1999)
Na zmrdovi Bohoušovi jsem dělal už po nástupu
do firmy, kde pracuji teď. Ve firmě dosáhlo zamoření zmrdy stupně 1., tedy
samostatně ranařící zmrdi na různých pozicích. V poslední době jsem zaznamenal
několik znaků propukajícího druhého stádia, ale tehdy jsme bezpochyby měli
co do činění s úrovní jedna. Měl jsem tehdy na starosti vícero projektů
a můj tehdejší vedoucí usoudil, že přijme Bohouše a dá mi ho k ruce s tím,
že mu potom předám nějakou tu práci. Ze začátku to docela fungovalo, ale
pouze proto, že se zmrd Bohouš rozkoukával a hledal, kterým směrem by napřel
působení svého ega. Asi po měsíci se z něj vyvinul zakuklený zmrd, který
jednal zásadně za mými zády. Například měnil priority mezi jednotlivými
projekty tak, aby na tom byly ty jeho lépe, i přes menší význam. Dále byl
značně nedůtklivý a v jednání se zákazníkem naprosto nemožný. Někdy v průběhu
druhého měsíce absolvoval pohovor u ředitele, který nenápadnými otázkami
zjišťoval, jak na tom Bohouš je, přičemž ten tam shořel jak papírový čert.
Prezentoval řediteli nějaké svoje vize a řekl mu, že je to v podniku špatný,
že by tam všechno změnil (typická reakce zmrda s hypertrofií ega). Asi
tam taky padlo, že má se mnou komunikační problémy, protože jsem ke zpovědi
musel krátce na to i já. Jenže jsem si tehdy nebyl žádných očividných komunikačních
problémů vědom a tak jsem existenci takových těžkostí nepotvrdil. To byla
velká chyba - Bohouš vesele intrikoval, dělal ze mně kreténa a já o tom
nevěděl. Čas ale běžel a já začal zakopávat o čím dál tím větší Bohoušovy
sračky a protože jsem za jím zpracovávané projekty dál odpovídal já, musel
jsem přikročit k ofenzívě přesně podle bodů "Řeč budiž jasná...", "Jednoznačná
kritéria" a završil jsem to jednou ukázkovou "Pastí na mamuta". Zmrd Bohouš
odešel z podniku poté, co skončila jeho zkušební lhůta, pro hnutí zmrdů
v našem podniku by býval byl velkým přínosem.
Jeho současný osud je neznámý.
V podniku vládlo přesvědčení, že jsem tohoto
význačného zmrda udělal já. Pár zmrdů se mi začalo vyhýbat. Začínali mi
říkat Goebels a admirál Canaris, což v podstatě trvá podnes a nijak zásadně
mi to nevadí. V druhém případě spíš lichotí.
Na tomto případu stojí za zmínku, že zmrd často
tak dokonale maskuje podvratné jednání, že se z ničeho nic ocitnete nad
mamutí pastí vy. Další poučkou je : nepřijímejte zodpovědnost za nic, co
zpracovává zmrd.
Případ zmrda Tomáše (ten znám jen z doslechu,
1997 - 2000)
Zmrd Tomáš pocházel přímo z Mekky zmrdů, Prahy.
Stál za ním vlivný příbuzný, velké zvíře v oblasti petrochemie, které zaujímalo
od začátku osmdesátých let konstatní postavení v oboru i přes několikerou
změnu vládní strany, různé restrukturalizace a akci Čisté ruce.
Tomáše pověřili řízením regionální pobočky
společnosti zabývající se provozem benzínových pump. Tomáš začal s nadšením
každému zmrdu vlastním firmu postupně rozkládat, ale pro pevné základy
společnosti položené v minulosti a kvalitní spolupracovníky se mu nedařilo
dílo tolik, jak by odpovídalo jeho neschopnosti. Nakonec, po dlouhé a úmorné
snaze region totálně zahrabat, dostal od zmrdů z Prahy nabídku, že když
vyvolá zánik regionální pobočky, dostane místo přímo v Mekce. Tak se i
stalo. Tomáš během dvou let vydeptal třicet let fungující regionální organizaci
a zajistil jejím pracovníkům výpovědi. Tomáš hrál podobně jako Honza :
nadřízené na centrále informoval naprosto nepravdivě o svých výsledcích,
vyhýbal se jakýmkoli kontrolám své práce a likvidace pobočky pro něho byla
životní nutností, protože v jejím inventáři a hospodaření povstávaly povážlivé
díry. Tomáš disponoval pro zmrdy důležitou vlastností, kam šlápl, tam sedm
let tráva neporoste. Zůstávalo za ním až neuvěřitelně věcí úplně na sračky,
terminologií mladých to byl hujer. Bezpochyby se jedná o zmrda neobyčejného
formátu, který ještě světu ukáže.
Pozoruhodné je, že zmrdi jako první vyřadí
z provozu ty nástroje uvnitř firmy, které umožňují sledovat výkony a skladové
stavy. Vytvoří jednak prostor pro vlastní šmelinu, jednak znemožní svým
nadřízeným objetkivní kontrolu jejich práce.
Nyní Tomáš pracuje jako správce výpočetní techniky.
Zdá se, že počítač je pro zmrdy svatým Grálem - mnoho jich působí v oblasti
výpočetní techniky. Pořád ještě je hodně lidí, kteří počítačům nerozumí
a zmrdi kolem nich krouží jako supi a spouští jim na hlavy supí hovna v
podobě zmrdských mouder. V této branži je obecně těžší definovat jednoznačně
stanovené cíle.
Zmrd Míra (2001)
Zmrd Míra byl pracovníkem logistiky a vyznačoval
se tím, že všechny provozy, jejichž zásobování dostal na starosti, po čase
upadly do problémů kvůli nedostatku - no hádejte čeho. Zásob. Zmrd Míra
byl líný jak veš, neuměl jednat s dodavateli a co hlavně - byl neustále
pod vlivem. Byly dny, kdy vůbec nespal - non stop chlastal a v jednom kuse
z toho kreténa táhl chlast. Když přišel na poradu, bylo to někdy v místnosti
cítit, jako by schůze probíhala v palírně. Jako zásobovač navázal určité
nelegální konexe - jedním z dodavatelů byla firma jeho bratra - a tak na
to pití měl. Navíc rodinka měla solidní zázemí ještě z dob totality.
Hodně zmrdobijců chtělo Míru udělat. Nikdy
to neklaplo, nadřízení nad ním drželi ochrannou ruku a nebylo síly, která
by Míru potopila. Když to někde pohřbil, dali mu na starosti jiné projekty
a začalo to celé nanovo, jeho staré projekty přebíraly osvědčené pracovnice
a půl roku to vždy dávaly do pořádku. Já ho chtěl jednou udeřit šanonem,
už jsem měl napřaženo. Nakonec se ale zmrd Míra potopil sám. Rozhodl se
opustit naší oázu v prvním až druhém stupni infekce a přešel do jiné firmy.
Nikomu nechyběl (to bývá příznakem odchodu každého zmrda) a nikdo neplakal,
snad kromě majitelů pár hospod. V novém působišti to s ním šlo rychle s
kopce. Asi tam popudil konglomerát mimořádně zdatných zmrdů a ten v zájmu
ochrany svého teritoria zmrda amatéra Míru nechal padnout. Zmrd Míra je
nyní nezaměstnaný.
I zmrdi to občas přespekulují a nabijou si
nos, aniž by jste museli hnout prstem. Vrozená honba za postavením a penězmi
je dostane sama.
To by bylo asi všechno o zmrdech. Vězte, že jsem
už viděl několik případů zmrdů obrácených na slušného člověka a také slušných
lidí, kteří se stali zmrdy. To, nakolik zmrdi uspějí, záleží jen na nás
- takže vypněme počítače a jděme na ně. Najděme si hned každý svého zmrda
a udolejme ho.
Uvítám postřehy zmrdoznalců a zmrdobijců.
původní verze : 1.12.2001 revize : 10.1.2003