V regionálním zpravodajství mohli dnes dočíst, že i kočičku lze
úspěšně bránit se zbraní v ruce. Majitelé pejsků mě asi za tento článek
nebudou mít rádi, ale stane se i tak.
Před dlouhými dvěma týdy (proč se o tom tedy píše až teď) bránil v chatové
osadě u Kamenného Újezda poblíž Českých Budějovic pán svoji kočičku (čtyřnohou)
před volně pobíhajícími pejsky krátkou střelnou zbraní.
Policejní mluvčí Matzner uvedl:
"Muž venčil tři psy a měl je na volno. Oni si všimli kočky, kterou zahnali
na malý strom a hrozilo, že by ji mohli napadnout a roztrhat."
a dále
"Není běžné, že se něco takového stane. Zatím netušíme, proč muž například
pouze výstražně nevystřelil do vzduchu."
Článek dále uvádí, že majitel kočky nejprve házel po psech kameny, ale
nebylo to účinné, že byl porušen zákon o zbraních a střelivu, protože byla
použita zbraň v místě, kde je to nepřípustné a že majitel kočky pravděpodobně
bude muset zaplatit pokutu, potažmo cenu, jakou zastřelený pes měl.
Viz např. zde,
zde
nebo zde.
Vyjádření pana policejního mluvčího je samozřejmě snůška nesmyslů, jak
ostatně někteří čtenáři DF již komentovali. Pan policejní mluvčí se měl
omezit pouze na konstatování, že vyšetřování dosud probíhá a na jeho konci
může stát obvinění stejně jako odložení případu. Jenže taková informace
není příliš atraktivní pro média, neobsahuje kruciální faktor potrestání
někoho a navíc policie vždy ráda vyvolává v občanech dojem, že pokud se
budou bránit sami, budou čelit oplétačkám. Proč? No přece proto. Kdyby
se každý byl s to ubránit sám, žádná policie by nebyla třeba, vice versa
většina policejních států se vyznačuje tím, že lidem seberou zbraně.
Jednání majitele kočky má znaky jednání v krajní nouzi, což je okolnost
vylučující protiprávnost:
- hrozilo nebezpečí zájmu chráněnému zákonem (újma na majetku - kočce)
- nebezpečí hrozilo přímo (psi útočili na kočku) a trvalo (útok probíhal)
- nebezpečí se nepodařilo odvrátit jinak (křik, kameny)
- způsobený následek (postřelení psa) byl možná zřejmě stejně závažný
jako zabití kočky, ale to musí někdo prokázat; dejme tomu, že to byla velmi
cenná kočka, například uměla mluvit, což jejímu majiteli jistě potvrdí
svědkové, i kdyby ne, majitel kočky nemůže na místě přezkoumávat účty za
psa a kočku, musí jednat okamžitě
- majitel kočky nebyl povinen nebezpečí snášet
Podmínkou krajní nouze není střelba do vzduchu, kterou se ohání policejní
chaot. Žádné paragrafy ani neříkají, na jakých místech je možné v rámci
krajní nouze použít palnou zbraň a na jakých ne, i zde tedy policejní mluvka
prezentoval svoje povadlé právní povědomí.
Musím se podivit té neobyčejné policejní důslednosti v tomto případě,
protože se někdy stane, že myslivec někomu zastřelí domácí zvíře, myslivec
zastřelí někomu rodinného příslušníka nebo kolegu myslivce, protože mu
připadalo, že snad vypadá jako prase, a pak před námi stojí policejní mluvčí
a kouše si ret, no že jo, že ho zastřelil, ale von to tak nemyslel, a střelil
ho jen jednou z kulovnice jen tak trochu, fakt ne schválně, neměl tam chodit,
když se tam provádí to honění ne, snad že to bude jen přestupek.
Ke způsobu obrany kočky nemám ani technických výhrad. Dělal bych to
stejně, jen bych možná vystřelil více ran. Základní definice obrany střelnou
zbraní říká, že úspěšná obrana se střelnou zbraní znamená střílet do někoho
tak dlouho, dokud nezanechá toho, kvůli čemu jsme do něj střílet začali.
Že se to odbylo jednou ranou, byl víceméně úspěch. Stejně tak se mohlo
stát, že by psíkové přesměrovali útok na většího savce a pak by se z toho
mohl vyvinout slušný problém.
Myslím, že to dopadlo dobře.
Podstatou problému je, že mnozí majitelé psů jsou zcela nekritičtí,
pokud jde o hodnotu jejich miláčka. Všichni ostatní tvorové včetně koček
a lidí jsou pro ně bezcenní a na světě existují v podstatě jen proto, aby
si Azor měl s čím pohrát a těšit se dobré mysli. Skutečnost, že pejsek
pronásleduje kočičku tak pro ně není impulsem, aby psa okamžitě přivolali
a zmydlili ho vodítkem (jako to dělá moje žena), ale důvodem k rozkošnickému
sledování, jak jejich predátor něco pronásleduje, protože von je přece
děsně vostrej. Mám dojem, že i v tomto případě nastalo něco podobného,
protože majitel psů měl možnost jednat po celou dobu, po kterou pes honil
kočku, kočka lezla na strom, majitel kočky házel kameny a majitel kočky
chystal zbraň. V součtu mohlo jít o možná desítky sekund, během kterých
majitel psa nejednal a tak se nesmí divit, že musí teď vykopat Azorovi
jámu.
Jakoukoli finanční kompenzaci majiteli psa pokládám za naprosto nesmyslnou.
Náboje taky nejsou zadarmo.
V další fázi speciálně pedagogické kampaně pro nesoudné majitele psů
by se dalo zaměřit hromadně na psí sraní. Už to praktikuji delší dobu.
Nedávno jsem venku opravoval plot a pes velký jako kráva sral asi pět metrů
ode mne. Panička, náramně dobře upravená dáma kultivovaného vzhledu, jej
celou dobu láskyplně sledovala, jak krásně kaká. Vypadalo to, že pes ani
nic jiného než kakat neumí. Hleděla na hovno s téměř posvátnou úctou, jako
by pes vykadil žezlo krále Václava. Pak se jala odcházet. Zavolal jsem
na ni, kdo se domnívá, že bude to hovno po tom psovi uklízet. V její tváři
se okamžitě rozhostila ohromná nevole, která vystřídala předchozí nadšení
z vydařeného hovna:
- protože jsem jejího miláčka nazval psem. Tohle je přece Azor
- protože jsem řekl, že její miláček dělá hovna. Psi přece neserou,
psi se přece chodí venčit.
- protože jsem odmítl po Azorovi uklízet, ačkoli by mi mělo být vlastně
ctí uklízet po tak skvělém ušlechtilém tvoru jako je ten její chlupatý
sráč
- a hlavně protože jsem nedržel hubu, jak ona čekala.
Nakonec, když už bylo zcela zjevné, že na svém požadavku trvám, vytáhla
mlčky z kabelky smotek jakýchsi igelitových pytlíků, navlekla si jej na
ruku jako rukavici a obratně do něj uchytila hovno. Pytlík zavázala a odcházela
s ním někam k domovu, kde si ho patrně vystaví. To mně nažhavilo ještě
víc, protože ona v duchu s variantou uklízení hovna počítala a vzala s
sebou pytlíky, jen z nějakého důvodu v mém případě očekávala, že ještě
rád hovno po jejím všudeserovi uklidím. Na nějaké "promiňte" nebo alespoň
"jé já zapomněla" jsem samozřejmě čekal marně.
15.10.2013 D-FENS