V minulém díle jsme se seznámili s obecnými ustanoveními návrhu nového trestního zákona, dnes nás čekají jednotlivé skutky, trestané tímto návrhem zákona.
Návrh zákona zná mnoho skutků, jež definuje trestné činy, z nichž pochopitelně proti řadě z nich nelze vznést nejmenších námitek. To se ovšem dá říci i o platném trestním zákoně. Zákon ovšem také zná mnoho skutků,
jejichž trestnost je diskutabilní (a také to se dá říci i o platném trestním zákoně). Proti trestnosti vraždy asi nebude mít námitek nikdo. Sympatické na novém trestním zákoně je, že vražda je hned prvním jmenovaným skutkem - ochrana života je tedy pro návrh nového trestního zákona nejvyšší prioritou, což je v souladu s tím, že jakýkoli hodnotový kodex musí za konečnou
hodnotu považovat život; konečná hodnota je sama o sobě cílem, kterým hodnotíme všechny nižší cíle, život organismu je měřítkem hodnot, co život podporuje, je dobrem, co jej ohrožuje, je zlem. Nově se vražda dále opět dělí na vraždu prostou (§113 odst. 1) a vraždu úkladnou (§113 odst. 2), přičemž za vraždu prostou jsou sankce o něco málo nižší. Zajímavější však už
je odst. 3, který dále zostřuje trestnost vraždy v některých případech:
(3) Odnětím svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2
a) na dvou nebo více osobách,
b) na těhotné ženě,
c) na dítěti mladším čtrnácti let,
d) na úřední osobě při výkonu nebo pro výkon její pravomoci,
e) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti,
f) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání nebo na jiném, který vůči němu plnil
svoji povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona,
g) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání,
h) opětovně,
i) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem,
j) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch nebo ve snaze zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky.
S řadou ustanovení lze souhlasit, s čím však nelze souhlasit (a co nás dále bude naší poutí návrhem nového trestního zákoníku provázet), to jsou ustanovení etatistická, tedy v daném případě písm. d), e) a f), ustanovení multikulturně přiblblá, tedy v daném případě písm. g), a ustanovení obecně přiblblá, tedy v daném případě závěrečné ustanovení písm. j) ("z jiné zavrženíhodné pohnutky"). Proč? Jednak proto, že soudce má možnost udělit trest v rámci určitého rozpětí dle vlastního uvážení a dále pochopitelně proto, že z hlediska oběti je zcela irelevantní, zda na ní byla vražda spáchána ze žárlivosti, protože se blbě tvářila, protože měla špatnou barvu kůže nebo protože u sebe měla nějaký majetek, který se hodil někomu jinému.
Co rozhodně nechci komentovat, to je výše trestu. Taxativně určit, že tento trestný čin je vhodné potrestat tolika lety a tento tolika lety pochopitelně lze, avšak smysluplnost takového konání mi poněkud uniká. Když už, pak by mělo být rozpětí velmi volné, aby se soudce mohl rozhodovat podle svého uvážení. Pro srovnání uvedu patřičné ustanovení trestního zákoníku německého (Strafgesetzbuch). Protože ne každý zde disponuje dostatečnou znalostí německého jazyka, využiji toho, že jeho znění lze nalézt v anglickém překladu:
Section 211 Murder
(1) The murderer shall be punished with imprisonment for life.
(2) A murderer is, whoever kills a human being out of murderous lust, to satisfy his sexual desires, from greed or otherwise base motives, treacherously or cruelly or with means dangerous to the public or in order to make another crime possible or cover it up.
Section 212 Manslaughter
(1) Whoever kills a human being without being a murderer, shall be punished for manslaughter with imprisonment for not less than five years.
(2) In especially serious cases imprisonment for life shall be imposed.
Section 213 Less Serious Case of Manslaughter
If the person committing manslaughter was provoked to rage by maltreatment inflicted on him or a relative or a serious insult by the person killed and was thereby immediately torn to commit the act, or in the event of an otherwise less serious case, the punishment shall be imprisonment from one year to ten years
Německý soudce tedy může za neúkladnou vraždu za určitých podmínek uložit jakýkoli trest od jednoho roku vězení (který lze udělit podmíněně) až po doživotí. Český soudce má rozpětí jen mezi deseti a osmnácti lety odnětí svobody, pokud nelze použít zostřující ustanovení §113 odst. 2 nebo 3.
Začneme-li rozebírat jednotlivé skutkové podstaty, dojdeme k závěru, že trestní zákon obsahuje skutkové podstaty, které do něj nepochybně patří (viz výše uvedené vraždy), ale také skutkové podstaty takové, které tam nepatří. Ty jsem pracovně rozdělil na následující skupiny:
- obecně přiblblé skutkové podstaty trestných činů
- multikulturně přiblblé skutkové podstaty trestných činů
- skutkové podstaty trestných činů proti etatismu
- redundantní skutkové podstaty trestných činů
Do první skupiny, tedy mezi obecně přiblblé skutkové podstaty trestných činů patří kupříkladu Účast na sebevraždě podle §116 "Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy". Život člověka náleží především dotyčnému a pokud se tento rozhodne, že svůj život ukončí (byť na základě přesvědčování jiné osoby nebo za pomoci jiné osoby), společnost nemá dotyčnému právo bránit svůj život ukončit. Pomoc při takovém jednání naopak nelze, než považovat za žádoucí, aby dotyčný sebevrah pokud možno neohrožoval ostatní nějakým nezodpovědným způsobem sebevraždy, za nějž lze považovat kupříkladu skok pod vlak metra v ranní špičce či skok z Nuselského
mostu na ulici, po níž může jít chodec nebo projíždět nějaké vozidlo. Jediný skutek, který nelze ve spojení se sebevraždou považovat za akceptovatelný a který by měl být trestný, by bylo donucení k sebevraždě.
Za jistých okolností do této skupiny můžeme řadit i skutek podle §122, tedy neposkytnutí pomoci. Povinnost poskytování pomoci podle důvodové zprávy zákona vychází ze "zásady humanizmu" (patrně humaniZmus podle vzoru hyeniZmus), tedy je povinností každého obyvatele či návštěvníka území ČR být humanistou, byť třeba i proti svému přesvědčení. Dobře, tedy zařazení §122 mezi obecně přiblblé skutkové podstaty budiž věcí názoru. Co ale není věcí názoru, to je existence skutku podle §123 "Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku", který lze zařadit mezi skutkové podstaty redundantní (na čemž nic nemění ani vyšší trestní sazba za tento skutek, než za obecné "neposkytnutí pomoci").
Zajímavý trestný čin je "Šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti" podle §125, zejména pak tučně uvedený text: "Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí". Dobře, existuje zde ustanovení omylu skutkového a omylu právního, tedy pokud je zvýšeno nebezpečí zavlečení nakažlivé choroby z nedbalosti, aniž by si to pachatel uvědomoval, nicméně otázka je, jak bude skutkový a právní omyl interpretován (nebo vůbec uznáván) jednotlivými soudy, které se často při vynášení rozsudku nedají zmást ani platnou právní úpravou. Zvýšením nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé choroby je kupříkladu provozání mezikontinentálních leteckých linek, nemytí si rukou před jídlem apod. Pikantně v tomto kontextu působí §126, který říká, že vláda stanoví, které nakažlivé lidské nemoci se považují za nakažlivé lidské nemoci ve smyslu tohoto zákona.
Mezi obecně přiblblé skutkové podstaty lze zařadit i skutkovou podstatu trestného činu rvačky podle §130 "Kdo úmyslně ohrozí život nebo zdraví jiného tím, že se zúčastní rvačky". Nelze svobodnému občanu zakazovat rvačku, pokud i je také účast druhé strany (a případných dalších stran) na rvačce dobrovolná. Rozbijí-li si občané na základě svého svobodného rozhodnutí hubu, je to v naprostém pořádku a kriminalisace takového jednání je jednoznačně škodlivá.
Další obecně přiblblou skutkovou podstatou trestného činu jsou "Pomoc těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství" podle §133 a "Svádění těhotné ženy k umělému přerušení těhotenství" podle §134. Nechci tady rozvinout diskusi o tom, zda interrupce je či není v pořádku, nicméně pokud zde existuje legální možnost těhotenství ukončit, stát uznává, že těhotná žena má právo
se svobodně rozhodnout, zda chce těhotenství ukončit či nikoli. Uvedené skutkové podstaty mají zabránit "andělíčkářství", tedy pokoutnímu provádění interrupcí, nicméně pokud stát uznává těhotnou ženu schopnou se rozhodnout, zda chce či nechce v těhotenství pokračovat, nevidím jediný důvod k tomu, aby stát neuznával těhotnou ženu schopnou se rozhodnout, zda chce, aby případný zákrok prováděl kvalifikovaný lékař nebo zda svolí, aby takový skutek prováděl pokoutní šarlatán, tím méně pak aby stát považoval těhotnou ženu za neschopnou se bránit "svádění k přerušení těhotenství". Ano, i tato skutková podstata již zavání čtvrtou skupinou, tedy trestným činem proti etatismu.
Na stejném pomezí je i skutková podstata trestného činu "Odběr tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu" podle §138. Pokud se pan A rozhodne prodat ledvinu a pan B se ji rozhodne koupit a zaplatit doktoru X za provedení
zákroku, je to jejich soukromá záležitost, do níž nikomu nic není - jedná se o klasickou obchodní transakci na bázi směny - každá ze smluvních stran považuje za hodnotnější tu věc, kterou protistrana nabízí.
§139 je také luxusní:
Nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem
(1) Kdo v rozporu se zvláštním právním předpisem
a) použije pro výzkum lidské embryo nebo větší množství lidských embryonálních kmenových buněk nebo jejich linií,
b) doveze nebo vyveze lidské embryo nebo větší množství lidských embryonálních kmenových buněk nebo jejich linií
c) přenese lidský genom do buněk jiného živočišného druhu a naopak,
bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
(2) Stejně bude potrestán
kdo provádí zákroky směřující k vytvoření lidského embrya pro jiný účel než pro přenesení do ženského organizmu, nebo
kdo přenese vytvořené lidské embryo do dělohy jiného živočišného druhu, nebo
kdo během výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách provádí s těmito buňkami manipulace směřující k vytvoření nového lidského jedince (reprodukční klonování).
(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) spáchá-li takový čin opětovně, nebo
c) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, nebo
b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
(5) Příprava je trestná.
Musím říci, že nechápu, proč to šílenství. Pokud je genomu užito se souhlasem jeho dárce, nevidím jediný problém. Pokud je s genomem zacházeno v rozporu se souhlasem dárce, jedná se o klasickou krádež nebo o podvod. Genetický výzkum je high-tech obor, který má obrovské možnosti a pokud nebude probíhat zde, bude probíhat na nějakém ostrově v Tichomoří nebo v některé východoasijské zemi, která takový výzkum a jeho komerční využití zakazovat nebude. Nátlak katolické (či jakékoli jiné) církve na zakazování výzkumu v jakékoli oblasti je neakceptovatelný, zejména když z takového výzkumu koukají velmi příjemné praktické důsledky, jako možnost modifikace genomu tak, aby lidem rostly ještě třetí (či čtvrté) zuby nebo abychom si mohli v určitém věku nechat ze svých (možná lehce modifikovaných) genů vypěstovat nové tělo, do něhož bude transplantován náš mozek a tak zajistěna když ne nesmrtelnost, tak zatím nepředstavitelná dlouhověkost - upřímně, rád bych se něčeho podobného ještě dočkal (a kdo z přítomných nikoli) a proto si myslím, že společnost, která genetické manipulace zakazuje, si nezaslouží nic, než opovržení.
Nebudeme procházet paragrafy jeden za druhým, tím bychom mohli zaplácat prakticky libovolné množství prostoru a uveďme si další příklad, tentokrát "obecně přiblble" zmrvené skutkové podstaty:
§ 191
Lichva
(1) Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo
jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo
kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Lehkomyslnost se tedy stane dostatečným důvodem pro to, abyste mohli jít před soud za to, že někomu půjčíte peníze. Ochrana pitomců před jimi samými tak získává nový rozměr. Jako poslední příklady obecně přiblblé skutkové podstaty uvedu ještě dva paragrafy. Nejprve tato příšernost:
§ 203
Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat
(1) Kdo v úmyslu spáchat trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 154 odst. 1 písm. b), c) nebo trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 202 odst. 1, 2 vyrobí, uvede do oběhu, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak zpřístupní, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává
a) zařízení nebo jeho součást, postup, nástroj nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k neoprávněnému přístupu do veřejné komunikační sítě, k počítačovému systému nebo k jeho části, nebo
b) počítačové heslo, přístupový kód, data, postup nebo jakýkoli jiný podobný prostředek, pomocí něhož lze získat přístup k počítačového systému nebo jeho části,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
Jsem zvědav, jak se bude prokazovat úmysl spáchat nějaký jiný trestný čin, pokud se to samozřejmě nebude principem positivní fikce předpokládat. Existence tohoto ustanovení je velkým krokem v boji proti počítačové bezpečnosti, neboť bude-li někomu za zveřejnění bezpečnostní chyby hrozit trestní stíhání, chybu nezveřejní - což ovšem neznamená, že takovou bezpečnostní chybu nemůže nalézt i někdo jiný a pak ji opravdu zneužít.
Stejně tak fajn je i následující skutková podstata:
§ 204
Poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti
(1) Kdo z nedbalosti porušením povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle
zákona nebo smluvně převzaté
a) data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací zničí, poškodí, pozmění nebo učiní neupotřebitelnými,
nebo
b) učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače nebo jiného technického zařízení pro zpracování dat, a tím způsobí značnou škodu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.
Co si mám představit pod "učiněním zásahu do technického nebo programového vybavení počítače nebo jiného technického zařízení pro zpracování dat z nedbalosti"? Zmrdí důvodová zpráva k tomu také nic moudrého neříká, prý jen "V souvislosti s tím osnova na základě požadavků z praxe upravuje i trestný čin poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti podle § 204."
A to by, co se týče obecně přiblbých skutkových podstat, stačilo. Teď si ukažme dva trestné činy, které patří mezi tzv. multikulturně přiblblé skutkové podstaty trestných činů.
Nejjasnější ukázkou takové skutkové podstaty je §329:
Potlačování práv z důvodu rasové, etnické nebo jiné příslušnosti
(1) Kdo při prodeji výrobků, poskytování služeb nebo jiné podnikatelské činnosti odmítne prodej výrobku, poskytnutí služby nebo provedení jiného úkonu jinému pro jeho skutečnou nebo domnělou příslušnost k určité národnosti, rase nebo etnické skupině, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) jako člen organizované skupiny, nebo
b) opětovně.
K tomu důvodová zpráva říká toto:
V praxi se opakovaně vyskytují případy, kdy při prodeji výrobků, poskytování služeb nebo jiné podnikatelské činnosti jsou osoby diskriminovány z důvodů skutečné nebo domnělé příslušnosti k rasové, etnické, národnostní nebo jiné skupině lidí, což je třeba považovat za zásadní omezování jejich práv. Proto osnova i toto jednání trestně postihuje bez ohledu na to, zda tím pachatel vyjadřuje nějaký svůj obecný názor, příslušnost k rasistické nebo jiné organizaci nebo hnutí, anebo zda jde o ojedinělé jednání.
Pokud tedy odmítnete ve své restauraci obsloužit notorického výtržníka Dezidera Lakatoše, hrozí vám obvinění z uvedeného trestného činu a mám obavu, že prokazovaní faktu, že nebyl obsloužen kvůli své barvě kůže, ale proto, že hrozí nebezpečí ostatním osobám a majetku, pokud se Dežo zase opije, bude obtížné. Ano, čistě teoreticky by mělo být pachateli takového
skutku prokázán i důvod jeho jednání, nicméně při známé prolhanosti a přihlouplé "vychytralosti" jistého nejmenovaného etnika se patrně najde dostatek svědků, kteří dosvědčí naprosto cokoli. Kromě toho se jedná o nežádoucí a neakceptovatelný zásah do soukromého vlastnictví a smluvní volnosti.Předkladatel zákona se mýlí v tom, že máte nárok si koupit nějaký výrobek nebo službu v rozporu s přáním prodávajícího. Nemáte. Nelze bránit komukoli, aby neposkutnul službu z naprosto libovolného důvodu (pokud samozřejmě nedojde k plnění za nedodanou službu z druhé strany, což ovšem není tento případ), mezi které může patřit také národnost, rasa, politické přesvědčení nebo vyznání. Trestnost takového skutku je naprosto neakceptovatelná. Kromě toho je zakázáno podněcovat nenávist
vůči skupině osob, rase, etnické skupině atd. (§328), shodně, jako tomu je již dnes. Je pikantní, že podle tohoto ustanovení nejsou příslušníci jisté etnické skupiny stíháni pro (své celkem standardní) chování, jímž podněcují nenávist okolí vůči vlastní etnické skupině.
Dále zde máme skutkové podstaty etatistické. Těch je v platném trestním zákoně, ale i v tomto návrhu, mnoho. V širším pojetí mezi ně lze zařadit i většinu výše uvedených skutkových podstat trestných činů, řazených do předcházejících skupin. Tím prvním, co mne při pročítání návrhu překvapilo, byla následující skutková podstata trestného činu (podotýkám, že padělání a pozměňování peněz jako takové řeší §205 návrhu):
§ 209
Neoprávněná výroba peněz
(1) Kdo neoprávněně, s použitím zařízení nebo materiálů k výrobě peněz určených a držených v souladu se zákonem, vyrobí peníze nebo prvky sloužící k ochraně peněz proti padělání, nebo
kdo neoprávněně vyrobené peníze nebo prvky sloužící k ochraně peněz proti padělání sobě nebo jinému opatří, uvede do oběhu nebo přechovává,
bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) spáchá-li takový čin ve značném rozsahu.
(3) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
c) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo
d) spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu.
(4) Příprava je trestná.
Důvodová zpráva k § 209:
Osnova zavádí, v souladu s Rámcovým rozhodnutím Rady ze dne 29. května 2000 o zvýšené ochraně trestními a jinými sankcemi proti padělání ve spojitosti se zaváděním eura (2000/383/JVV), ve znění Rámcového rozhodnutí Rady ze dne 6. prosince 2001, kterým se mění Rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/JVV o zvýšené ochraně trestními a jinými sankcemi proti padělání ve
spojitosti se zaváděním eura (2001/888/JVV), novou skutkovou podstatu neoprávněné výroby peněz (§ 209), neboť v souvislosti s měnovými opatřeními a stále důležitější rolí měny ve vztazích mezi státy a zejména ve vazbě na univerzální platidlo zavedené v Evropské unii v podobě eura, je nezbytně nutné zajistit odpovídající trestněprávní postih i takových forem jednání, která
narušují měnovou stabilitu výrobou peněz, s použitím zařízení nebo materiálů k výrobě peněz určených a držených v souladu se zákonem. Na rozdíl od skutkové podstaty podle § 205 jde z technického hlediska o výrobu peněz „pravých“, tj. peněz vyrobených osobami jinak k výrobě peněz oprávněných na zařízeních, která jsou k výrobě bankovek určena a z materiálů, které se k výrobě pravých peněz používají. Porušeno je pouze právo příslušných institucí výrobu peněz zadávat a vyrobené peníze uvádět do oběhu.
Toto ustanovení se týká i peněz dosud nevydaných, ale pro peněžní oběh v budoucnu určených (např. nové vzory bankovek dosud neuvedené do oběhu, nové měny, jež začnou brzo platit apod.), a to případně i za použití ustanovení o přípravě (srov. odstavec 5 §205). Taková trestní ochrana je požadavkem předpisu Evropské unie.
Obligatorní ukládání trestu propadnutí věci nebo ochranného opatření zabrání věci, které vyžaduje uvedené Rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie upravují obecná ustanovení § 70 odst. 3 a § 102 odst. 2.
Tedy uvedená skutková podstata je zde v zásadě proto, aby ČNB, tiskárna cenin nebo mincovna nevydaly více eurobankovek a euromincí, než mají europovolené. Formulace uvedeného trestného činu však naznačuje, že je zakázáno vydávat i jakékoli jiné peníze, například své vlastní, což podtrhuje zákaz výroby prvků sloužících k ochraně peněz (i případná ochrana zlatých mincí
je ochranou peněz). Vydávání soukromých měn je tímto zakázáno a hrozí za takové jednání až pět let vězení.
Za jeden z nejzávažnějších zločinů je považován čin, který naplňuje následující skutkovou podstatu:
§ 282
Rozvracení republiky
(1) Kdo v úmyslu rozvrátit ústavní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost republiky anebo zničit její samostatnost se účastní násilných akcí proti republice nebo jejím orgánům, bude potrestán odnětím svobody na osm až dvanáct let.
(2) Odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt,
c) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu,
d) způsobí-li takovým činem závažné ohrožení mezinárodního postavení republiky, nebo
e) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
(3) Příprava je trestná.
Z logiky věci vyplývá, že ten, kdo se takového činu dopustí, je povstalcem a jeho skutky jsou tedy skutky válečnými. Z pohledu mezinárodního práva (viz Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci z roku 1929 a její rozšíření z roku 1949, kodifikovaná v českém právním řádu coby č. 22/1938 Sb. a č. 65/1954 Sb.), splní-li povstalec pár základních podmínek (lze jej
odlišit od civilního obyvatelstva, tedy nosí-li uniformu nebo jiné označení toho, že je povstalcem, nenosí zbraň skrytě atd.), jsou jeho akce legitimními válečnými akcemi a nemůže za takové jednání, není-li v rozporu s civilizovaným vedením boje, být trestán. Po dopadení s takovým pachatelem musí být zacházeno jako s válečným zajatcem, přičemž účelem zajetí je pouze
zabránit tomu, aby dotyčná osoba pokračovala v nepřátelských akcích, nesmí však být za své jednání trestána.
Naopak nesplní-li povstalec výše uvedené základní podmínky, naplní skutkovou podstatu mnoha dalších trestných činů (teroristický útok, teror, sabotáž, nedovolené vedení boje, válečná krutost, nedovolené ozbrojování, zločinné spolčení, vražda atd.). Proto si myslím, že uvedená skutková podstata nemá v zákoně co pohledávat a měla by být zrušena.
Další paragraf, který může být v rozporu s výše uvedenou Ženevskou úmluvou, je §350:
Zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti
(1) Kdo klade odpor vojáku, který plní vojenskou povinnost, nebo jej donutí k porušení vojenské povinnosti, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
To totiž znamená, že nepřátelský voják, zajatý v boji proti českým vojákům, může být souzen za to, že jim kladl odpor. Kdyby jim odpor nekladl, bude naopak souzen ve své zemi pro zbabělost před nepřítelem. Opravdu bych nechtěl být nepřítelem armády, jíž je trestné se protivit.
Zákon samozřejmě dále kriminalizuje neplacení daní, poplatků a dalších forem výpalného státu a nejen jemu:
§ 232
Poškození finančních zájmů Evropských společenství
(1) Kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje vztahující se k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropských společenství nebo rozpočtů spravovaných Evropskými společenstvími nebo jejich jménem, anebo takové doklady nebo údaje zatají, a tím umožní nesprávné použití nebo zadržování finančních prostředků z některého takového rozpočtu nebo zmenšení zdrojů některého takového rozpočtu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Stejně bude potrestán, kdo neoprávněně zkrátí nebo použije finanční prostředky, které tvoří příjmy nebo výdaje souhrnného rozpočtu Evropských společenství nebo rozpočtů spravovaných Evropskými společenstvími nebo jejich jménem.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, nebo
b) způsobí-li takovým činem větší škodu.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy Evropských společenství, nebo
b) způsobí-li takovým činem značnou škodu.
(5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu.
Asi málo kdo z čtenářů si bude pamatovat protektorátní zákony a nařízení, ale kromě poslouchání cizího rozhlasu bylo trestáno i přechovávání policejně nepřihlášených osob. Toto chce kriminalizovat i nový trestní zákoník, i když pochopitelně nikoli takto drakonicky:
§ 314
Napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky
(1) Kdo za úplatu nebo jinou výhodu či prospěch jinému umožní, zprostředkuje nebo usnadní neoprávněný pobyt na území republiky, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) jako člen organizované skupiny,
b) opětovně, nebo
c) v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, propadnutím majetku nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
A nakonec poslední skupina, skutkové podstaty redundantní. Můžeme začít tím, že zákon zná zabití z nedbalosti i ublížení na zdraví z nedbalosti, ale pokud je způsobena smrt naplněním skutkové podstaty nějakého jiného trestného činu, trest je určen paragrafem definujícím onen trestný čin (a příslušným odstavcem, zostřujícím postih v daném případě). Je-li například loupeží způsobena smrt, nevidím důvod, proč by pachatel něměl být souzen pro vraždu.
Explicitně zákon definuje kupříkladu také různé druhy podvodů, konkrétně podvod pojišťovací, úvěrový a dotační. Podle mého názoru podvod zůstává podvodem, je to jednání, kdy je jiná osoba uvedena v omyl za účelem obohacení sebe či jiného. Tresty by měly být shodné nezávisle na tom, zda byla podvedena banka, pojišťovna nebo paní v domově důchodců a měly by se odvíjet zejména od výše způsobené škody.
Tolik naše exkurse návrhem nového trestního zákona. Kdybych se měl pozastavovat nad všemi příšernostmi, ktere mne zvedly ze židle, asi by byla ještě mnohem delší a nezáživnější. Tedy na závěr alespoň něco, co je mi sympatické - řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění příslušné skupiny už podle něj trestným činem není.
Diskuse k článku byla dočasně uzavřena pro neakceptovatelnou zhovadilost některých příspěvků. Pokud nám chcete zaplňovat diskuse vulgaritami bez hlubšího významu, tak máte možnost vidět, že to nebude trpěno. Omlouvám se tímto všem slušným diskutérům.
03.06.2007, Root