Polknul jsem dva Lokreny a prošel komentovací sekci pod článkem prvního
dílu, neb mě bylo celkem jasné, že za USA-friendly názor se v ČR pomalu
střílí. Jste totiž všichni komentátoři pro opravdový kapitalismus a opravdovou
demokracii. Proto asi žijete v ČR...
S krevním tlakem v normálu se pojďme podívat na argumenty internetových
superhrdinů, z nichž největší ramena mají zejména ti, co v USA nikdy nebyli.
Zároveň bych chtěl dále uvést, proč si myslím, že libovolný obyvatel ČR
nemá právo negativně hodnotit způsob života v USA, protože jsou asi půl
století před námi a žít tam není každodenní boj, jako u nás.
Tak tedy:
Jsem zlý, protože už nepouštím v MHD sednout bez vyzvání. Mno, nepouštím.
Už jsem tolikrát dostal vylágoš, že už to prostě nedělám. „Vypadám snad
jako že to potřebuju?!“, nebo „Jó, to určitě, a ty tam necháš nějakej sajrajt
a já si do toho sednu!“. To nejsou případy, které se staly jednou, někde.
To je dvakrát do týdne, ať už jsem v Plzni na Lochotíně, v Praze na Malostranské,
nebo v Hradci na nádraží. Přitom nejsem žádnej bezďák, takže ty reakce
jsou opravdu nečekané. Takže ne. Musíte se mě zeptat a já samozřejmě uctivě
uhnu.
Dále, v Kalifornii střílí policisté do lidí. Je tam socialismus! A krachuje
to! Apokalypsa! Já nevím kdo tyhle cinty píše a proč. Po mě tam nikdo nestřílel
(musím přiznat, že ani tady ne), my máme socialismus taky a to mnohem tvrdší
a ČR vyrovnaný rozpočet něměla snad nikdy... takže vo co go, konkrétně.
Víte, já tam neviděl zabíjení psů, střelbu do lidí a státní buzeraci.
A že jsem ďáblovu ruku pokoušel hodně. Jet 200 přes dvojitou plnou není
žádná lumpárna, to je felony a za to se chodí do kriminálu, v mém případě
i vyhoštění se zákazem vstupu. A výsledek? „Jeďte prosím pomaleji, bývá
tu dost nehod. Be safe and have a good one!“ Může mi prosím někdo říct,
kdy naposledy český policista projevil zájem o něčí bezpečí? Kdy vůbec
český policista nebuzeroval někde v poli za koncem obce? A opět přináším
příklad, třeba získání lítačky do MHD. Pro návštěvu přítelkyně v ČR bylo
potřeba zařídit Pražskou Kartu (dále jen PK). Vesničan, hradečák, říkal
jsem si, že když okolo toho byl takový humbuk a stálo to tolik peněz, tak
to asi nebude nic těžkého. Jak jsem se mýlil. Na webu PK jsem se dozvěděl,
co je třeba udělat, a že pro vyřízení PK třetí osobě je zapotřebí kopie
pasu nebo občanky a také podepsaná plná moc. Volám tedy na magistrát Prahy,
jak to je s tou plnou mocí (přepis rozhovoru):
Já: „Dobrý den, Ondřej XXX, prosím vás, přijede mi přítelkyně z USA
a já bych pro ní chtěl zařídit PK, může ta plná moc být vytištěná i s podpisem?
Já už nestihnu poštou zaslat papír do Kalifornie, aby ho podepsala a zase
zaslala zpět, ona přiletí už za měsíc..?“
Úředník: „Mno, ale ta plná moc nemusí být notářsky ověřená.“
Já: „Skvělý, ale já vám říkám, že ten podpis by byl vytisknutý tiskárnou,
protože ona by to podepsala, oskenovala a poslala mi to jen elektronicky.“
Úředník: „No a já vám říkám, že to nemusí být notářsky oveřené.“
(ticho, přemýšlím kdo z nás dvou je idiot, po chvíli mi to dochází
– jsem to já)
Já: „Aha, jako že bych to jaksi... podepsal za ni?“
Úředník: „Já vám jenom říkám, že nikdo nebude řešit kdo to podepsal,
stačí?“
Já: „Ano, děkuji! Nashledanou :)“
Čili abych to zkrátil – oficiální představitel našeho státu mi na férovku
sdělil, že mám zfalšovat něčí podpis abych se dostal k PK. To je dobrá
služba za miliardu, ne? Jdeme dál. S podepsanou plnou mocí, kopií pasu
a občanky a vyplněnými dvěma lejstry jsem se dostavil na jedno z asi 3
míst v Prahe, kde se dá PK zařídit. Prostě na magistrát. Na magistrátu
jsem vystál 4 hodiny frontu, protože byl druhý týden Září. Paní mi řekla,
že nechci kartu pro sebe, a to že zařizuje jiná kabinka, ale že neví která.
Nashledanou. Zeptal jsem se, jestli by to nemohla prosím pěkně zjistit,
že nejsem z Prahe a moc se tu nevyznám. Paní úřednice byla moc ochotná,
přendala moje čekací číslo na jinou kabinku (upozorňuji, že na tom automatu
v hale nejde tahle možnost vybrat, to prostě musí udělat ta úřednice).
Tam mě jiná paní řekla že v pořádku, ale že na jednom formuláři mám písmo
celkem nečitelné a tak to opíšeme. Zkusil jsem se zeptat, jestli neexistuje
nějaká forma PK bez registrace. „Ne.“ To jako vážně musí každý žadatel
tohle všechno vyplňovat? I turista? „No, turista by si asi mohl koupit
tu... no... anonymní.“ Rozšířili se mi zorničky. Jakou anonymní? „No ale
ta by se vám nevyplatila, ta je o (pozn.: cca) 200 korun dražší!“ Nevadí,
beru! A hned dvě! Vesele jsem vysolil něco kolem litra a už jsem viděl
odkliknutý úkol v outluku. Takže teď můžu s touhle kartou nastoupit do
autobusu, a bude fungovat? „Haha, né, na ni si přece musíte nabít kupón!“
He? „No na kartu se nabíjejí kupóny, podle toho co s ní chcete dělat.“
Aha a kde nabiju ten kupón? „Dole u vchodu, tam je taková místnost vedle
trafiky a tam vám PK nabijí kupónem pro MHD.“ S díky jsem se rozloučil
a napochodoval do haly. Strnul jsem, když jsem viděl frontu až za roh.
„Promiňte, vy v téhle frontě čekáte na nabití kupónu do PK? To se dělá
jen tady v tomhle jednom okénku?“ „Ano.“ Tak jsem si vystál půl druhé hodiny
další frontu a zaplatil další peníze za kupón. Už se stmívalo, celý den
byl ztracen, ale já jsem zvítězil a měl jsem u sebě dvě aktivované anonymní
karty!
A teď, jak tohle probíhá v San Franciscu, a nejspíše i kdekoliv jinde?
Přišli jsme do první zastávky metra, tam jsme do jednoho z dvaceti automatů
strčili kreditku a zvolili jsme lítačku na měsíc. Voila, za 3 sekundy hotovo.
Thank you! Poděkování je na místě, v ČR mi nikdo neděkoval za využívání
služeb a nikdo se na mě ani neusmál, přitom jsem na téměř dvoutisícovou
útratu musel čekat hodiny. No tak krucinál, nenasralo by vás to?!
A jedeme dál, druhý příklad: V ČR jsem si koupil Superba. Černého. Chtěl
jsem auto bez duše, bez emocí, bez fantazie. Chtěl jsem auto, se kterým
přijedu ke klientovi na parkoviště a ten si o mě nebude myslet nic. Nebo
jen: „už je tady“. Z celého srdce jsem chtěl Mustang, jenže motor s obsahem
čtyři a půl litru by mě sežral, a navíc bych mohl u zákazníka přijít do
nepřátelského prostředí, protože to zrovna bude někdo, kdo nemá rád americká
auta. Ať je to člověk jaký chce, je to zbytečná nevýhoda, za kterou mi
to auto nestojí. A navíc nemám garáž. A škodovky má přece každej rád, to
mi nidko neponičí. Vždyť pro Čecha je to modla! Jak jsem se mýlil. Zase.
Po třech měsících mám po autě desítky škrábanců. Mám úplně zničený lak
na pravé straně, několik škrábanců vpředu a také poškrábané páté dveře.
Už to ani nepočítám. Mimochodem, napadlo vás, proč nikde nestojí obytné
vozy, kabriolety a luxusní auta?
Jak to bylo v USA? Půjčil jsem si černé, osmiválcové Camaro bez střechy.
A parkoval jsem zásadně se ztaženou střechou a klíčkama ve středové opěrce.
Odemčeno. Přes noc. A vůbec jsem nebyl nervózní, ani mi to nepřišlo nijak
nebezpečné. Auto pro mě přestalo být objektem, který je třeba chránit a
myslet na něj. Kde parkuju? Mám zamčeno? Nebylo to situované tak, aby mi
to někdo odřel? Vůbec. Prostě pohoda. A jak jsem si ho půjčil? Přišel jsem
do Hertzu, a tam mi slečna řekla, že potřebuje můj OPRAVDOVÝ řidičský průkaz
a že přes to nejede vlak, protože to vyžaduje zákon. A víte co? Zavolal
jsem do ČR, táta můj řidičák naskenoval, poslal mailem, a slečně stačil
sken na displeji iPhonu. Opsala číslo a sdělila mi, že silná auta půjčují
jen lidem na 25 let. Ukázal jsem jí fotku 200kw BMW se kterým jsem v tu
dobu jezdil v ČR a tak že tedy OK, vy s tím problém mít nebudete. A hotovo!
Dovedete si tohle představit u nás?! Kopie ŘO na displeji mobilu??!!! A
motáme se stále okolo jedné myšlenky – v ČR přežívám, v USA žiji.
A k tomu socialismu. O čem to mluvíte? Jaký konkrétní případ máte na
mysli? Chtěl jsem si na svůj vůz dát osmnáctipalcová kola. Nemohu. Nemá
to v TP. Nelze. Musí se na STK a pak na dopravák a musí se vozit TUV certifikát
v autě, a to všechno za úplatu. Lejstra. Vyhlášky. Nařízení. No jasně že
jsem se na to vysral, copak mám čas lítat někde po úřadech a tohle řešit?
V americkém socialismu prostě jdu, koupím kola a nechám je nasadit. Hotové.
A jedeme dál. S přítelkyní jsme spolu rok. Přiznávám, takhle na dálku je
to na prd a je to hodně drahý, ale máme viber, skype, facetime, frequent
flyer a existuje ESTA, takže nemožné to není. Je tam devět hodin rozdíl
v čase a tomu je potřeba se přizpůsobit, nicméně probíráme i každodenní
život v SF, a za celé roky co v SF žije nezažila nic z těch hrůz, které
popisují hrdinové v komentářích.
A dál. Mám rád auta. Vyrostl jsem na autovrakovišti a snad jen náhodou
nejsem v automotive, ale v IT. V ČR je to problém. Mám nastudovaný FSM,
mám pojištění od nechcipokutu. Nejezdím jako prase, ale denně se s buzerací
setkávám a musel jsem se na to připravit. Ve svém volnu, na své náklady.
Navíc je tady sdružení automat, ožralí cyklisté a vůbec všechno s motorem
tady polovina národa odsuzuje, přitom jim venku stojí smrdutý diesel, ze
kterého se kouří jak z továrny, protože filtr pevných částic je kaput a
za novej přece dvacku dávat nebudem, žejo mámo. Amerika auty žije. Americká
auta jsou skvělá, standardně se vyrábějí s automatem (takže na zelenou
projede více aut, protože vohnouti nehledají spojku a jedničku), s benzínem
(takže na ulici je slyšel vlastního slova, protože benzíňák jen ševelí)
a dvou a půl litrovým čtyřválcem, takže na semaforu to má odpich. A stojí
asi třetinu toho, co ta evropská. Dokonce i ta evropská stojí v USA méně,
než v EU. Úplně vidím ty reakce. VoleSpotřebaAutomatPožitekZJízdyTažnýDýzlKrouťák!
A to je přesně ono. Už nemá ani cenu se o tomhle bavit. Mě bude každej
člověk vysvětlovat, že s automatem nemá ten požitek z jízdy, protože jeho
jedničková Octavia Tour s benzínovou šestnáctkou v manuálu je prostě silniční
drak co trhá asfalt. A pak cestou z obchodu málem smetem kolaře, protože
Škodovky mají ovládání klimatizace nesmyslně úplně dole. Nebo kabriolet.
Jednou jsem nechal taťku svézt v Hondě S2000. Byl nadšený, kabriolet se
mu hrozně líbil a hned další den přijeli naši domů s Chryslerem Crossfire.
V kostce – převlíknutý Mercedes s americkým designem, 3.2 atmosféra, manuál,
kabrio, vzadu elektricky ovládáné křídlo jako na Veyronu! :) Auto stojí
doma a jezdí se s ním prý jen do zahraničí, protože kdekoliv v ČR se za
ně pověsí Fábia, která je doslova 5 centimetrů za nárazníkem, a jelikož
mimo obec v 90tce předjíždět nemůže (protože víc nejede), tak předjíždí
devadesátkou v obci. Nevěřil jsem, půjčil jsem si to a opravdu. Bál jsem
se. Každá Škodovka, nebo staré trojkové BMW z porevoluční éry mě předjíždělo
v obci a bylo vidět, jak si šofér nožem vyřezává do palubovky kříž. Nikde
jinde na světě jsem tohle nezažil.
A tak jsem si říkal, co kdybych místo toho kňourání zkusil něco změnit?
A tak jsem zkusil. Jelikož v Plzni máme poškrábaná auta v celé ulici, nahlásil
jsem to na Policii. Jsem ctihodný občan a někdo mě krátí na mých právech.
Jaké jsou moje možnosti toto vyřešit a co mohu udělat pro to, aby na tisícovce
aut přestaly vznikat desítky škrábanců každou noc? Nic. Mám na audio záznamu
nahrané, jak mi na výslechu policista vysvětluje, že vlastně nic nesmím.
Toho vandala já nesmím ani okřiknout. Další překvapení přišlo, když mi
policista sdělil, že o naší situaci nic neví, protože jsem úplně první,
kdo jim to nahlásil. A tak jsem zavolal do bezpečnostní agentury, jestli
by nemohli auto týden hlídat a vandala chytit. Nemohli. Nechtěli. Požádal
jsem magistrát, jestli by nemohli nainstalovat kameru. Nemohli. Nejsou
prostředky. Požádal jsem policii, jestli by nemohli naší ulicí více projíždět
a hlídat ji. Mohli, hlídka MP prý bude jednou za noc projíždět (tak dík).
Obešel jsem několik sousedů a zjistil jsem, že lidem je to vlastně jedno.
No tak nám někdo škrábě auto, no. Vždyť jsme v Čechách, no. Stejně jako
já se přištěhoval o kousek vedle někdo s BMW E61 M5. Parkuje nyní na parkovišti
zhruba půl kilometru od místa bydliště a chodí k autu každé ráno pěšky
půl kiláku, protože mu tam hned první noc nědko udělal rejhu přes dvoje
dveře. Po pěti výsleších a dalších návštěvách na policejní stanici Plzeň
1 mi bylo oznámeno, že všechny mé nahlášené případy vandalismu byly sloučeny
do jednoho, aby šly odložit najednou (mám nahrané v telefonu), že mi nemohou
pomoci. Parkujte jinde, no.
Dále jsem nechtěl, aby v obci v noci svítila jen každá druhá lampa.
Napsal jsem starostce dopis, kde jsem se slušně ptal, co za tím stojí a
proč jsou ty lampy vypnuté. Dostalo se mi odpovědi, že se tím šetří náklady
na energii, protože ekologie! Opáčil jsem, že v noci chodí spoustu lidí
v černé bundě do vedlejší obce na různé školní kroužky a sportovní aktivity
i v nočních hodinách, a to i děti, jejichž rodičům je za těžko koupit jim
reflexní vestu. V obci je situace specifická tím, že nemohu svítit dálkou,
protože bych svítil lidem do oken a chodcům do očí. A člověk v černé bundě
(natož dítě) je v noci s potkávacími světly prostě neviditelné, když lampa
nesvítí. Chápu, že obec musí šetřit, ale neměli jsme se tedy vykašlat na
nové chodníky, když nemáme na osvětlení? Jen se zkuste zamyslet, že v noci
jedete z práce nebo do práce. Jedete pomalu, přesto náhodou někoho srazíte.
Protože mezi dvěma lampami je tma a běžně tam chodí i opilci a cyklisté
co vedou kolo, je to reálná hrozba. Co když nejste místní a neznáte to
tam? Navíc na kostkách. Je to méně než vteřina, a život se vám obrátí vzhůru
nohama. Na nově z vás udělaj vraha a pyráta, a váš život skončil. Nedostal
jsem odpověď. Volal jsem tedy na magistrát okresního města, jestli s tím
mohu něco dělat. Opravdu jsem se slušně zeptal, jaké mám možnosti a jak
mám postupovat, pokud bych chtěl dosáhnout nějaké změny. Odpověď: Zvolte
si příště jinou starostku, my tady nejsme od toho, abychom pomáhali nějakému
vesničanovi, pane! Tůůůůůt.
A dále: Jel jsem se Supem na STK. Ten den mi nestačila zásoba Franka
Sinatry jako antistres do auta. Za tisíc korun jsem dostal službu, která
odpovídá státem schválené instituci. Poslali mě ke garáži, kde se nedělá.
Pak mi do auta vlezl člověk, co nikdy neřídil automat a nevěděl jak má
popojet. A pak na emisích mě nařknuli, že mám díru ve výfuku, protože třílitrovej
benzínovej šestiválec nemůže mít tak nízkou emisi, protože dyť se podívej
vole Franto, jaký to je monstrum. A teď snad ještě schválej, že do tohohle
martýria budu muset jezdit každý rok! Mnohem horší to má otecko, který
má doma několik aut americké provenience. Amerika má totiž extrémně přísné
emisní limity, takže Ford Explorer v roce 99 na emisích neprošel, protože
tehdejší měřiče braly až od určíté hodnoty a Explorer byl pod ní. Vyřešilo
se to tak, že změřili Favorit a nalepili to na Explorera. Nedávno byl na
emisích s Crosíkem. Čtyři chlapi okolo auta poskakovali přes půl hodiny
a túrovali to až do červena. Také nařknuli tatíka, že má díru ve výfuku.
Nemá. Zejména proto, že vozidlo má najeto 26 tisíc kilometrů. A také proto,
že má 4 katalyzátory. A chcete vědět tajemství? Dva katalyzátory jsme vypreparovali
a dali místo nich trubku, aby to mělo lepší zvuk. Mistr prej stál jak opařenej.
Jenže holt američani jsou přece blbci a jejich auta znečišťuju, přece!
No tak mi tedy řekněte, co je na té naší zemi tak skvělého? Co tady
je tak úžasného, za co stojí zůstat a bojovat? Nemohu si koupit žárovku.
Do aut mě lejou desetkrát dražší náplň klimatizace, která podle studie
Mercedesu (zřejmě jediná firma, Daimler, která dělala vlastní rešerži a
je opravdu nezávislá) může při havárii pozabíjet celou posádku a vznítit
se. Pomazánkové máslo se nesmí jmenovat pomazánkové máslo, protože by to
mohlo oklamat spotřebitele, ale párek s obsahem masa 14 procent je naprosto
v pořádku. Člověka, který tohle nařídil nikdo nevolil, a nikdo ho nemůže
odvolat. Nemůžu si zvolit jiného. Budoucnost země předpovídá Zemanova dcera
na fejsbuku a tu půlku vlády která se podílela na největší zvěrstvech posledních
let už pustili z vazby i předběžného zadržení.
Verdikt? Civil code a vůbec právo, státni buzeraci a policejní stát
ve světle Coverově vedu samozřejmě v patrnosti. Jasně že sjíždím YouTube,
mám shlednuté stovky hodin videí o policii, policejní brutalitě („Officer,
am I being detained, or am I free to go?“ videa...), konspiracích a další
podobné tématiky. Jasně, že to tam není růžové. Jasné, že pokud by to šlo
a uměl bych jazyk, směřoval bych třeba do Švýcarska. Jasně, že vím, že
California je opravdu více sociální (a socialisický) stát než zbytek USA,
protože je plná gayů, a ty nemaj nic lepšího na práci, než řešit sociální
programy a dotace a dávky. Také nemohu mluvit o USA, když jsem procestoval
jenom Californii a zaletěl na pár dní do Vegas. Jenže když se tady rozhlédnu
okolo, a vidím to bolševické bezpráví, shrbené hřbety a závist na každém
rohu, musím Američanům smeknout. Jsou lepší lidé. Lépe vychovaní. Přátelští.
Pracovití a přející. Vidím to i v té diskuzi pod článkem. Vám to prostě
nedochází – pointou příběhu o sražené přítelkyni autem není to, že k tomu
došlo. Pointou je, že se ji nikdo nezeptal, jestli je v pořádku. Nikdo
nezastavil, aby se přesvědčil, že jí nic není. Nikdo s tím nechtěl mít
nic společného. Česká mentalita a přístup ke všemu je úplně opačný, než
co mě přijde logické. Srazili tě na přechodu, i když jsi šel na zelenou
a měl jsi přednost? Tvoje chyba! Měl ses rozhlédnout a předpokládat, že
ze zatáčky s kolonou stojících vozidel vyletí bílé SUV! Poškrábali ti auto
před domem? Patří ti to, máš parkovat jinde! Vykradli ti auto, ukradli
ti peněženku? Tvoje chyba! Měl sis to víc hlídat! Dobře ti tak! Vám tento
postoj opravdu přijde OK? Vy takoví opravdu chcete být? Věřím, že kdybych
kroutil osmičku a sledoval Ulici, byl bych spokojeným občanem. Chodil bych
na pivo, jezdil v dýzlové škodovce a hejtoval na USA, protože špehujou
(případně jiný topic, který média rozmáznou v danou chvíli). Jenže já chci
víc, a to se tady nenosí. Vlastně cokoliv udělám, je špatně. Nelíbí se
mi tu? Jsem ufňukánek. Podívám se, jak to funguje jinde a chci aby to tak
fungovali i tady? Jsem snílek nebo blbec a prostě to nejde. Deal with it.
Tak se rozhodnu, že chci emigrovat někam, kde jsem byl, a kde mi bylo dobře.
No tak běž a už se nevracej, debile.
No tak já jdu.
29.07.2013 Emsi