„Kdo jsi svatý, ještě se posvěť a kdo jsi svině, nafoukni se pýchou,
neboť jsi vyhrál – jsi Pán tvorstva a celý svět Ti leží u nohou !“
Tak toto je úryvek z tvorby PPU (pro partajníky, ve kterých nyní zahořel
plamen vzdorného nesouhlasu, zkratka označuje legendární hudební těleso
The Plastik People of the Universe), kteří dokázali vydráždit tehdejší
rudé revoluční zmrdstvo zvané politbyro k zuřivosti již v dobách hlubokého
komunismu, kdy většina dnešních zmrdů dospělců za sebou ještě tahala kačera
nebo je teprve čekalo početí.
Svůj dnešní příspěvek proto věnuji všem, kterým není jedno, v jaké demokratické
nesvobodě žijí a všem, kteří ještě nepozvedli zbraně k boji a ke konečnému
zúčtování se zmrdy, ale kteří již cítí, že poslední zbytky pudu sebezáchovy
nehodlají obětovat za ztrátu svých snů a později možná jen vybledlých iluzí
z dětství. Brzy totiž může přetéct pomyslný pohár trpělivosti i zde v Čechách
a my všichni pochopíme, že válka již dávno začala a že zmrdi seřazení v
řadách masírují zbytky zdravé populace ze všech stran nejen ze Strakovy
akademie, ale jaksi více lokálně po globalisticku, jak je poslední desetiletí
dobrým zmrdozvykem.
Ale pro začátek by bylo dobré vymezit válečnou zónu a doplnit pro snažší
orientaci seznam metod, jimiž na pozadí vtíravých reklam, vyvíjení psychického
nátlaku manipulativním marketingem a vnucováním konzumního způsobu stylu
života dochází tiše k zotročování a ožebračování každého jednotlivce i
Tebe, kdo právě čteš tyto řádky.
O Babylonu, který tehdy vymezoval bojovou frontu, zpíval svého času
již Bob Marley, kterého řadím mezi zasloužilé zmrdobijce působící in memoriam
ještě dnes. Kdo rozumí anglicky, tak ví, co znamenají následující slova
z písně Get up stand up:
We're sick and tired of your ism and skism game
Die and go to heaven in Jesus' name, Lord
We know when we understand
Almighty God is a living man
You can fool some people sometimes
But you can't fool all the people all the time
So now we see the light
We gonna stand up for our right
Pro ty, kdo by s tím měli problém, jsem úryvek zkusil přeložit, takže
přijímám jakékoliv zlepšení překladu lepšími znalci jamajské angličtiny
a pro zmrdy mám jednu radu: Šetřete síly, pro Vás je poselství reggae smrtelně
nebezpečné ! Nuže překlad by mohl vypadat asi takhle:
Blijeme a jsme vyčerpaní vaší hrou –ismů a –iskismů
Chcípni a odeber se do nebe ve jménu Ježíše Krista, Pane
My víme, kdy máme rozumět
Všemohoucí Bůh je skutečný (ve smyslu „z masa a kostí“) člověk
Můžeš občas ohlupovat pár lidí
Ale nemůžeš oblbovat všechny lidi neustále
Taky teď chápeme to světlo
Povstaneme a vezmeme se za svá práva
A v tom oblbování a nutnosti vzít se za svá práva to je ! A že
ta hudba ve své době svou jednoduchou přímočarostí vyděsila a ještě teď
děsí pěknou řádku zmrdů ! Je to proto, že její poselství (jamajsky message)
přesně vystihuje jeden z jejich základních postulátů, a to „lhát vždy
o všem a každému“ i ve jménu jakékoliv extrémistické ideologie a vytvářet
paranoidní žebříček na hlavu postavených hodnot, jejichž šířením jsou pak
decimovány široké vrstvy obyvatelstva nevyjímaje žádnou sociální vrstvu.
A právě v generalitě pojetí lži zmrdem je skrytá hloubka problému, zasahuje
to v lepším případě denně každého od chvíle, kdy ráno opustí teplo domova
do okamžiku návratu. V horším případě se může z bližního sdílejícího s
vámi Váš domov vyklubat zmrd nebo zmrdice a to pak končí všechna legrace
a člověk si musí vlastní přežití vybojovat i za cenu osobních ztrát.
Zákeřnost zaslepených zmrdů však nezná meze, takže si je nutno dát pozor
už v době, kdy svého malého potomka zanecháte přes den v jeslích nebo v
mateřské školce, možná Vám to přijde přitažené za vlasy, ale již zde se
může vyskytnout první nebezpečí. Ve věku, kdy si malý pozemšťan vytváří
návyky chování, jež se mu vryjí na celý život do paměti prostřednictvím
interakcí jednotlivců v dětském kolektivu, může nastat přenos, a někdy
velmi rychle, minimálně následujícími způsoby:
Dítě úspěšného certifikovaného zmrda
Je zpravidla navlečeno do drahého značkového oblečení ve stylu nejnovější
módy a rozpoznává ostatní zmrdíky podle předražených bot Nike, pravé nevětnamské
mikiny ADIDAS nebo masivního „řetízku“ ze 24 karátového zlata na krku (příprava
na používání kravaty jako vizuálního identifikátoru v dospělosti), i když
v dnešní době už nelze nevyloučit ani piercing prdele (přípravu pro budoucí
kurz používání anální sondy u dospělců). Zmrdíci se vzájemně trumfují vymoženostmi
svých drahých hraček, opovrhují těmi, jejichž rodiče na to nemaj a zastrašují
ostatní děti s úmyslem udělat z nich identické degeneráty jako jsou sami.
Díky nejrozšířenějšímu nástroji zmrdů – penězům – mohou získat určité výhody
a v budoucnu to dotáhnout se svou schopností převádět cokoliv pomocí neviditelné
ruky trhu na své peníze až na pozici prezidenta (platí jen pro malé země,
u velkých zemí stačí být jen herec nebo agresor) a dostat tak do otěží
pro zmrda jinak nedosažitelnou moc. Upřímně ! A v podmínkách vzájemného
zmrdipřátelství a porozumění !
Dítě zmrda submisivního outsidera
Je infikováno obdobně nebezpečnou formou postižení, která v dětském
kolektivu způsobuje zavlečení vulgárních slov a vynucování si pozornosti
agresivním chováním. Je to následkem nebezpečného zazmrdování mezilidských
vztahů, kdy doma dospělý zmrdí jedinec řeší svou frustraci nadávkami a
rákoskou, protože ani v práci ani doma nemá autoritu a celoživotně ho provází
nejistota a strach krysy zahnané do kouta. Mentální vývoj dítěte je pak
častými výpady submisivního zmrda negativně ovlivněn a jeho mysl narušena
ještě před přivedením do jeslí – většinou bohužel celoživotně, i když výjimky
samo-odzmrdování také existují v nenulové pravděpodobnosti a jim zejména
je třeba smeknout klobouk před mírou urputnosti jejich boje. Nic dítěti
nepomůže před výpraskem, protože despekt v dětských očích nebo v očích
ženy dokáže zakomplexovaného zmrda pěkně rozpálit. S malými agresivními
zmrdíky znalými pouze násilí se ostatní bavit nechtějí, což je z normálního
kolektivu vyděluje. Nezbývá jim, než se shlukovat, vytvářet na okraji zájmu
kolektivu loupeživé tlupy a v převaze několika proti jednomu přepadávat
jiné nevinné hodné hrající si děti. V budoucnu je očekává raketový vzestup
„popularity“, divoké svíjení v rytmu disko, závodní jízda testovacího pilota
motocyklu simpson enduro a následně půllitr s pivem a nápisem „Chlapi sobě“.
Nežli promarní svůj život kariérou gangstera, neodbytného poradce pro životní
pojištění nebo dožijí jako žoviální moderátoři nočního televizního teleshopingu
či v jiné formě ambiciózního outsidera, stejně se nakonec poroučí do propadliště
dějin, ale zanechají za sebou rigol, ve kterém tráva 100 let neroste. A
pochopitelně mohou nakazit svoje potomstvo, aby zachovali spirálu degenerativního
cyklu svého druhu.
Podaří-li se Vám při výchově potomka přes podobné nástrahy proplout,
dáte svému dítěti do budoucna možnost mít rád, navázat kvalitní vztah,
schopnost vytvořit si vlastní svět, který bude rozvíjet apod. . Zvládne-li
přechod do dospělosti, bude schopno se o sebe postarat a nenechá sebou
jen tak vorat. Na rozdíl od zmrda, který považuje za povahový klad být
svině – viz. prolog, má duševně zdravý člověk možnost mít přátele a ne
jen klienty, se kterými chlastá do bezvědomí, rodinu a ne jen zmrdici,
která se přisaje na jakéhokoliv sponzora, který ji přijde pro její životní
styl přijatelný atd. . V Babylonu živeném zmrdy je totiž pravidlem opačná
polarizace běžných návyků chování a jednání. Když se k Vám blíží zmrd s
úsměvem na rtech, znamená to, že mu pravděpodobně stojíte v cestě jeho
kariéry a že se Vám chce vetřít do blízkosti, vykrást všechny myšlenky
z Vaší hlavy a následně Vás odstřelit, aby zaujal Vaše místo. Je-li zmrd
blížící se k Vám naopak podmračený, pak ho vydráždilo, že na něco tak jednoduchého
jako třeba nová myšlenka, nepřišel na místo Vás sám, a proto vás nenávidí,
že mu berete jeho šanci na výsluní, o níž je skálopevně přesvědčen, že
náleží jen jemu. Je to svým způsobem výraz jeho obdivu. Ve snaze předhonit
Vás je připraven udělat i podraz, hlavně že účel světí prostředky, protože
on se chce mít taky dobře. Zmrd má naivní představu, že zabírat židli v
teplé kanceláři znamená ráno si pospat, zatímco dělnická třída již cedí
krev od 6h v nevytápěných zavšivených výrobních halách a flirtovat se sekretářkou
za občasného rušení telefonů jiných zmrdů, kteří ho omračují výhodami zasunutí
své anální sondy v podobě nabídek a „dobrých obchodů“, které zmrd nemůže
odmítnout. Je v tom přímo utvrzován komerční produkcí sraček jako je třeba
seriál Pojišťovna štěstí. Zmrd je současně hnán touhou stát se společensky
vyhledávaným a respektovaným jedincem, čehož má v úmyslu dosáhnout získáním
pozice nejlépe v terciárním sektoru (proto se tlačí tolik zmrdů v kancelářích),
kde nevytváří hodnoty, ale pouze parazituje na práci těch, co má pod sebou
a používá svou anální sondu k lezení do prdele těm nahoře. Kromě všudypřítomného
maskování kravatou, jež se v kancelářské práci vyskytuje často, touží hlavně
po odpovídající pozici na své vizitce, která mu je potvrzením jeho vlastní
velikosti a nároku na pořádnou výplatu.
Peníze proto symbolizují kontakt s první frontovou linií zmrdů, která
prověří osobnostní integritu každého z nás !!! Jakmile si člověk rychle
nevytvoří zdravý poměr k hodnotě peněz a nepochopí cenu, kterou za jejich
získání bude platit, může záhy rozšířit početnou populaci zmrdů a ztratit
v životě mnoho, co později vyvažuje zlatem. Viděl jsem jeden film, kde
se zmrd anglický badatel někde v Tibetu chtěl dostat do skalnatého údolí
duchů, kde před ním každý ignorant bez úcty k hodnotám předků, záhy zkameněl
jakmile duchy uviděl a vyděšený domorodec mu odmítal poslušnost, že dál
za skálu už musí sám. Zmrd se domorodce povýšeně zeptal, co mu brání ho
doprovodit, že mu „dobře“ zaplatí. Primitivní domorodec odvětil bázlivě,
že se nebojí ztratit život, ale že by nikdy nechtěl ztratit svou duši.
Všichni přece znáte nějakého workoholiče ve svém okolí, kdo nezná nic než
svou práci až se jednoho dne probere ve 40ti u psychiatra, který mu musí
na místo jeho rodičů komplikovaně vysvětlovat, proč mu utekla manželka
i s jeho penězi, že jiní lidé mají kromě práce také přátele, rodiny, děti,
že čtou knížky a věnují se nějakému svému koníčku. Pro zmrda jsou po většinu
jeho života podobné záležitosti španělskou vesnicí. Spoután strachem z
toho, že by někdy udělal chybu a nebyl tím nej nej nej bourákem v širokém
okolí, si nedokáže uvědomit, že udělat chybu je lidské, že důležitější
je postoj, jaký člověk zaujme a způsob, jak chybu napraví. Takové věci
si však zmrd ani náhodou nepřipouští a na svá bedra si bere zásadně úkoly,
které z pohledu normálního člověka nemá šanci úspěšně zvládnout. Všichni
vědí, že k dokonalosti vede trnitá cesta, že člověk mnohokrát klopýtne,
než dospěje zkušenostmi zocelen k cíli. Zmrd je však přesvědčen, že v jeho
případě je možno si všechno koupit. proto jsou pro zmrdy ikony typu „peněz“
tak magické. Nahrazuje jim to absenci charisma, intelektu a citu a živí
to jejich submisivitu a touhu po trpném pocitu (pozn. převzato pro křišťálovou
čistotu výrazu od komentujícího Kráťi) zažívání hanby vlastní existence.
Systém řízený megazmrdy/akcionáři všem programově servíruje povrchní
úhel pohledu, používá ikony a nebo glorifikuje konzum a zaměňuje příčinu
za důsledek, aby vykolejil alespoň duševně slabší jedince a přetvořil je
na nástroje své moci. Samostatně myslícího člověka je těžké přesvědčit,
aby se podílel na expanzi zmrdích nesmyslů, ale snadno ovladatelnému zmrdovi
stačí vložit do jeho mozku program a on se jím řídí, neptá se, ale defétisticky
„zhodnocuje“ sebe jako anální komoditu akcionáře a opájí se subjektivním
nárůstem vlastní hodnoty neb se tím zařadil mezi občany 1.kategorie – ty
vyhledávané, zdravě perspektivní, s pro-aktivním přístupem a dostatečnou
mírou flexibility schopné změnit svůj postoj kdykoliv mu to někdo nad ním
poručí. Zmrd k tomu, aby se cítil úspěšný, nepotřebuje vyzrávat, ale rovnou
si přivlastní tuto vlastnost a od každého si vynucuje potvrzení vlastní
nenahraditelnosti a velikosti.
Nevěřím na to, že existuje nějaký vůdce mystik, který by mohl lidi
z Babylonu vyvést a ukázat cestu, věřím ale, že každý máme šanci vytvořit
si vlastní vkus a v rámci možností i vlastní názor na to, co je pro každého
v životě důležité. Bdělost vědomí je stav, jakého musí dosáhnout každý
sám za sebe a hlavní je nenechat sebou vorat, nenechat se zastrašit a být
sám sebou – to je nestrašnější zbraň proti zmrdům !!! V ostatním má každý
volnou ruku.
Aby to nebylo tak obecné a na důkaz podpory předchozích úvah uvedu na
závěr jeden konkrétní příklad pro pobavení, který se mi osobně stal v r.
2000 a který mi potvrdil dosud nevyvrácený postulát, že při správné
konstelaci má i obyčejný člověk nenulovou pravděpodobnost domoci se svého
práva, když narazí na arogantní přístup zástupce velké firmy, která
ho chce navzdory všem svým nabubřelým reklamním sloganům umlčet, aby se
vykroutila z odpovědnosti za zmršení zakázky.
Její název z pochopitelných důvodů neuvádím, neboť se jedná o typický
postup pro případ nesnází vy(de)generovaný partou chytráků právníků, kteří
mají ochránit širší zájmy pánů akcionářů a hlavně míru jejich výnosů. Zmrdy
předem upozorňuji, že nečtou fejeton, ale zkrácený popis skutečné události.
Doslovné znění proto s ohledem na jejich snížený práh vnímavosti uvádím
tučně kurzívou v „uvozovkách“.
Na podzim r.2000 v Praze můj kolega zjistil, že zapomněl nechat
na Slovensku svému tátovi cestovní pas (něco tu vyřizovali) a jelikož dotyčný
kolega urgentně odjížděl na měsíc do zahraničí, dal mi telefonicky instrukce,
abych se mohl zastavit u něho doma, vzít pas a poslat ho přes mezinárodní
kurýrní službu domů na Slovensko. Záležitost spěchala, neboť v polovině
října měl jeho táta sraz tuším že nějakých speleologů v Polsku a hodně
se na něj těšil, protože se tam měli potkat v nějaké neskutečné sestavě
po letech.
29.09.2000
Navštívil jsem nejbližší pobočku kurýrní firmy v Praze 1, vyřídil formality,
vysmahnul 1 790 Kč a spokojen se odebral svou cestou.
Po třech dnech nám však začínalo být divné, že se nic neděje. Opakovaně
jsem volal jejich informační linku, abych zjistil, kde je problém. Fakt
se snažili, a tak jsem se dozvěděl, že zásilka z Prahy na Slovensko letí
nejdřív do Bruselu, pak přes Vídeň do Bratislavy a odtud na místo určení
apod., nicméně má zásilka byla stále k nenalezení, kdyby v tom nefiguroval
ten výlet do Polska, možná bych nebyl tak vytrvalý, neboť jsem to chtěl
mít jen za sebou a vyřízené.
06.10.2000
I když jsem byl už celkem nasraný a několikrát denně z pracovníků kurýrní
firmy zkoušel vydolovat, co se děje, situace nedoznala změny – tehdy mě
po telefonu ujišťovali, že bude zásilka ráno tutově v Bratislavě. Vracel
jsem se právě autem z Vídně, tak jsem se nabídl, že se ráno můžu zastavit
na letišti v Bratislavě, kde mají pobočku a osobně to na místě vyřídit.
Stalo se, ale bez toho vyřízení – na mou otázku, jak se k celé záležitosti
hodlají postavit, jsem dostal radu ztrátu zásilky reklamovat. Musel jsem
tu nemilou zprávu zavolat tátovi dotyčného kolegy, který už byl v důchodovém
věku a jehož čekalo martyrium při vyřízení expresního vystavení nového
pasu a pokuta za ztrátu toho přepravovaného, kterou ani nezavinil. Cestou
na hranice s ČR jsem se spojil s operátorkou kurýrní firmy, po X-té načrtl
situaci a poprosil ji, ať mi na e-mail pošle instrukce ohledně reklamace
ztracené zásilky. Když jsem dorazil domů do Prahy, přečetl jsem si instrukce
a vyčerpal se sepsáním náležitostí reklamace, abych na nic důležitého nezapomněl.
Kompenzaci škody jsem vyčíslil následovně:
2 500 SK ztráta cestovního pasu
2 400 SK expresní vystavení nového pasu
1 790 Kč cena podání zásilky vč. jejího pojištění
Útratu za benzín díky zajížďce do Bratislavy a provolané telefony (částečně
i ze zahraničí na infolinku v ČR) jsem nechal plavat. Po odeslání reklamace
faxem mi poprvé došlo, že jsem se stal účastníkem dost kuriózní situace,
neboť jsem za celý život neslyšel, že by dotyčná firma ztratila někomu
zásilku, a tak jsem předpokládal vskutku velmi citlivý přístup k mé reklamaci,
neboť kdyby je vláčel bulvár na svých stránkách, měl by jejich tiskový
mluvčí plné ruce práce. To jsem ale ještě neznal D-FENSe a jeho aktivity,
jež magnetizují zmrdy v jejich zuřivých výpadech na zpochybnění jakýchkoliv
jejich životních jistot. Prakticky obratem jsem ještě ten samý den dostal
opět faxem stručné vyrozumění o potvrzení reklamace s ujištěním „pečlivého
prošetření a okamžitého informování o výsledku reklamačního řízení“.
Nechtěl jsem, aby si táta mého kolegy spojoval se mnou ztracení zásilky,
tak jsem mu hned 6.10. poslal peníze, abych měl jistotu, že má všechno
k vyřízení nového pasu, takže mě z principu zajímalo, jak se při reklamačním
řízení zachová kurýrní firma. Připomínám, že jsem cestovní pas odeslal
jako soukromá osoba a ne za firemní peníze.
12.10.2000
Přišlo vyrozumění, po jehož přečtení se mi začala vařit krev. Ve vyjádření
mi psali, že bylo šetření ukončeno, ovšem „i přes intenzívní pátrání
se nepodařilo Vaši zásilku lokalizovat, a proto bude tato reklamace postoupena“
pojišťovně zajišťující pojistné krytí. „Máte-li nějaké otázky nebo
další informace týkající se Vaší reklamace, obraťte se prosím na níže uvedenou
adresu“ – tam byla adresa a kontaktní osoba pojišťovny. Pod adresou
byl odstavec, který mi vyčerpávajícím způsobem vysvětloval, že zásilka
měla pojistku „na 20,- USD a pojištění kryje jen ji a přepravné v plné
výši“. V souladu „s bodem 13 (pozn. nevím, jestli to není
provokace mít 13 zrovna v tomto bodě přepravního řádu) obchodních
podmínek uvedených na zadní straně nákladového listu“ mi oznámili,
že „nenesou odpovědnost za případné škody nebo nepřímé ztráty vzniklé
v důsledku zpoždění nebo nedoručení zásilky a tyto nelze kompenzovat."
A pokračovali .. „Protože si ale uvědomuji, že jste se dostal nedoručením
zásilky do určitých potíží. rád bych vám nabídl alespoň jako morální odškodnění
možnost kompenzace v podobě zaslání jedné zásilky do hodnoty 2 000 Kč na
náklady XXXXX. Pokud by Vám tento návrh vyhovoval, potvrďte prosím Váš
souhlas zasláním podepsané kopie tohoto dopisu na faxové č. xxxxxx“.
Následovala omluva jako v úvodu sdělení a následující prohlášení, které
mi vyrazilo dech: „ …. věřím, že tato výjimečná shoda nepříznivých
okolností neovlivní Váš názor na kvalitu námi poskytovaných služeb a že
i na nadále budeme spolupracovat k Vaší plné spokojenosti. Zároveň mi na
tomto místě dovolte, abych Vám také poděkoval za uznání profesionality
a přístupu našich pracovníků při pátrání po Vaší zásilce.“
Když jsem přestal vysílat temné rituální hrozby na adresu zmrda, který
mě chtěl takhle vojet, říkal jsem si, že než mu vytrhnu páteř, musím se
nejdřív uklidnit. Zahodil jsem tu sračku do šuplíku a odjel na dovolenou
vyčistit si hlavu spanilou jízdou na svých oblíbených místech v zahraničí,
měl jsem 30 dní na odpověď, tak jsem si je nechtěl kazit.
09.11.2000
Zbývaly 3 dny do konce lhůty a zmrd z kurýrní firmy byl ještě tak drzý,
že urgoval opakovaně zaslání mého souhlasu s jím navrženým postupem, čímž
mi připomněl, že bych si neměl nechat srát na hlavu. Možná ho již jeho
nadřízený poučil o tom, jak by to mohlo jejich firmu tak nějak globálně
poškodit, kdyby se mu to vymklo z kontroly. Byl to poslední telefonický
kontakt, neboť jsem mu oznámil, že bych měl již brzy dostat reakci mého
právního zástupce, jež se tím již druhý týden zabývá a podle jeho doporučení
zvážím další postup (bývá dobrým zvykem nespěchat s úřední odpovědí a nemá-li
člověk přechodný nedostatek peněz, reagovat až těsně před posledním možným
termínem). Na jeho bláboly o nedotknutelnosti jejich asi 3 mm velkými písmenky
psaných obchodních podmínek na zadní straně přepravního listu, jsem mu
odsekl, že je mi jedno, kdo mi výdaje za škodu, kterou mi prokazatelně
způsobili, zaplatí, jestli to bude jejich firma, on osobně nebo TV NOVA
a prásknul jsem mu telefonem se slovy, že přednost bude mít výše a rychlost
nabídky. Říkal jsem si, že věc je pro mě nejistá, nicméně rozhodnutí dotáhnout
to do konce bylo pevné. Nechtěl jsem otravovat žádného známého s potřebnou
právní erudicí a rozhodl jsem se, že je aspoň pořádně vyděsím a celou věc
pojmu po svém, v nejhorším přijdu o prachy, které mě už stejně opustily,
nicméně jsem se dal do psaní.
Zmrdovi jsem v mém „stanovisku“ vyjádřil rozhodnutí dokázat jim dle
rozkladu kauzy mým právníkem, že mě poškodili v rozsahu uváděném v mé zprávě
dne 6.10.2000 vzhledem k tomu, „že tato prokazatelná škoda vznikla
v přímé souvislosti s nedodržením uzavřené přepravní smlouvy mezi XXXXX
a mnou ze dne 29.09.2000, a to z důvodů na Vaší straně“ a uzavřel
jsem to provokativní proklamací „Máte-li pocit, že vzhledem k velikosti
Vaší společnosti nemáte zapotřebí nést odpovědnost za své zcela evidentní
pochybení a arogantně ignorovat popřením mých prokazatelných nároků zákonné
normy této země, potom Vám tímto oznamuji, že jsem rozhodnutý celý případ
medializovat a nechávám na Vašem finančním oddělení, aby Vám sdělilo, jakou
ztrátu tímto XXXXX dosáhne, bude-li narušena důvěra veřejnosti a Vašich
zákazníků v preciznost Vaší práce. Tato, jak říkáte, „výjimečná shoda nepříznivých
okolností“ neovlivní výrazným způsobem můj názor na služby poskytované
XXXXX, ale buďte ujištěn, že nemám ve zvyku platit za chyby jiných a že
využiji svých práv v rozumném rozsahu způsobem, jaký jsem uvedl v předcházejícím
odstavci. Pojistné krytí a kompenzaci vzniklé škody prosím poukažte na
následující bankovní účet:“ A nezapomněl jsem mu připomenout, ať
si to navýší o 20 USD pojištění, na které mám taky nárok. Byl jsem pln
očekávání, jestli to vyvolá nějaký poprask.
16.11.2000
Zmrd ve zprávě, kterou jsem toho dne obdržel, přehodnotil svůj postoj
a stručně mě informoval, že „Váš požadavek o náhradu vzniklých nákladů
bude znovu posouzen avšak bez předložených dokladů to není možné“.
Na jeho žádost jsem si nechal ze Slovenska poslat žádané doklady a přeposlal
je k jeho rukám a přemýšlel, jestli to ustojím a o důsledcích toho, že
si mě pravděpodobně vložili na svůj „blacklist“.
03.12.2000
Pojišťovna kurýrní firmy poslala oznámení datované dne 3.12. 2000,
kde mě likvidátorka informovala, že mi poukazují na účet plnění ve výši
1 790 Kč + 800 Kč (tehdy byl dolar hodně nahoře, ale byl to jejich výpočet).
06.12.2000
Zmrd z kurýrní firmy mi poslal faxovou zprávu, ve které uváděl, že
„Váš požadavek o náhradu vzniklých nákladů byl znovu posouzen a na základě
přiloženého potvrzení a prostudování příslušného zákona o správních poplatcích
145/Zb, ve znění novely 232/99 – položka 23 Vám bude částka 4 910 Kč poukázána
na Vámi uvedený účet xxxxxx“, kam k mému údivu uvedená částka vskutku
během několika dnů dorazila. Navíc ten kretén srovnal kurz Kč a SK na 1:1.
Ať se mi pak nikdo nediví, že mám ke zmrdům mírně sadistickou averzi a
tasím zbraně okamžitě, jakmile jsou na dostřel.
Tahle kauza mě poučila minimálně v tom, že principiální chyba není v
systému jako takovém, který aby zvládl komplikované logistické procesy,
tak využívá moderní technologie, ale ve zmrdovi, který se v jeho personálu
nějakým řízením osudu vyskytne a propůjčí se k používání arogantních postupů
vytvořených jinými skutečně nebezpečnými zmrdy v pozadí, kteří své zkurvené
ISO certifikované postupy legalizují namísto toho, aby dodržovali zákony
a aby v podobné situaci při zachování slušnosti zvolili nejméně bolestivý
a oboustranně přijatelný způsob řešení, k jehož provedení jsem jim dal
povícero možností. Ale oni dopředu předpokládají, že si každý nechá srát
na hlavu a vůbec jim nedochází, že se sami mohou dostat do prekérní situace.
Mohu čtenáře ubezpečit, že kdybych autora té zmrdisměrnice potkal tváří
v tvář, tak mu zaseknu sekeru mezi lopatky, aby už neškodil, neboť jinak
odvedli všichni pracovníci dotyčné firmy fakt usilovnou práci při snaze
zásilku vypátrat. Když jsem hledal místo, kde u nich nastala chyba, zjistil
jsem také mimochodem, že do města, kam jsem zásilku adresoval, to vůbec
nedoručují. To jsem však nemohl tušit, když to jejich pracovnice na přepážce
přijala, opatřila jejich firemním igelitovým obalem a hodila do přihrádky
k ostatním zásilkám k odeslání, co tam měli, aniž by mě na něco takového
upozornila – to bych se asi musel projet nějakých 800 km tam a zpátky,
za což jsem byl výměnou ochoten zaplatit tak vysokou cenu. Klidně se taky
mohlo stát, že to jiný zmrd mohl zahodit ve slabé chvilce nerozhodnosti
do koše, protože ho neomráčil název žádné firmy, ale jen jména odesilatele
a příjemce a adresa doručení mimo jejich pokrytí, ale to mě jako zákazníka
nemusí zajímat, když ode mě zásilku přijmou a vše si pečlivě ověřují.
Doufám, že tentokrát se čtenáři zaměří v diskusi na možnosti skutečného
konkrétního potírání jednání arogantních zmrdů a přihodí své vlastní zkušenosti
z bojové fronty. Zmrdům doporučuji, aby zvážili svoje síly při psaní zuřivých
reakcí, tohle bylo teprve zahřívací kolo a je nás takových víc, kdo již
zahájili frontální protiútok a kdo jednoho dne posledního z Vás dorazí.
Zatím se může každý v kontextu článku zamyslet nad marketingovými slogany
kurýrních firem, které v kontextu přístupu výše citovaného zmrda, zní spíš
jako výkřiky do tmy.
12.12.2004 aleff