Škoda Octavia je legenda. Nyní si řekneme, jak legenda vznikla.
Už jsme si řekli, že Škoda Octavia je auto pohledné, praktické, spolehlivé,
dlouho vydrží a také jsme zmínili, že jeho řidiči jsou opravdoví chlapi
se srdcem a rozumem na pravém místě, žádní sráčové, co si dělají z dopravních
předpisů hajzlapír a z huby trhací kalendář. Prostě simply clever auto
pro simply clever Čecha.
Rád bych věřil tomu, že 99,99% vozů tohoto typu řídí úplně normální,
průměrně ohleduplní a průměrně předvídaví řidiči a že těch 0,01% zmrdů
prasících si to po českých městech a vesnicích představují ten pověstný
prázdný sud, co nejvíc duní. Jako u jiných značek. Ačkoli se snažím každý
den v tomto duchu sám sebe přesvědčovat, realita mi nastavuje úplně jinou
tvář řidiče Škody Octavia.
Asi bychom měli nejprve pohlédnout do minulosti octavie. Mladoboleslavská
automobilka dostala z Wolfschanze, pardon Wolfsburgu, rozkaz povyrůst.
VW potřeboval v té době udělat experiment mající zásadní přínos pro další
snižování nákladů systematickou liposukcí výsledného produktu – totiž zkusit
naroubovat karosérii s rozměry střední třídy na podvozek kompaktu a získat
tak dobře prodejný low cost sedan, který se bude tvářit jako ze Strakovy
akademie, ale bude stát pod 25 tisíc DM. Německá opatrnost velela to nějak
celé posichrovat, kdyby se to nechytlo. Volba Škody jako pokusného králíka
pro tento hybrid tudíž nemohla být náhodná, vědělo se, že tuzemský trh
přijímá výplody této automobilky naprosto nekriticky, byl zde tedy polštář,
který případný náraz utlumí.
Octavia zaznamenala nečekaný úspěch. Každý vzrušením ani nedutal a nikdo
se proto nezeptal, kam se kurva poděl ten proklamovaný vnitřní prostor,
když se vzadu nedá sedět. Dér noje Gulf fýr měl stejný neduh a když
to má golf, tak to přece musí být in Ordnung, protože je to die
Legende – kromě toho levná montáž v Čechách s použitím nižšího – místy
zpočátku nulového - stupně automatizace, asi 15% levných subdodavatelů
z Čech a použití některých „osvědčených“ a důsledně amortizovaných koncernových
řešení umožnilo finální produkt zlevnit. Sociální řešení pro manažerské
vydovádění bylo na světě.
Nový lidový vágn tedy dorazil na český trh. P.R. agentury se samozřejmě
snažily a už podruhé se vyřvávalo do světa, že na tomhle autě už není doopravdy
nic socialistického, prostě 0%, naopak, že stejnou techniku používají i
echt árijské vozy, jako třeba VW Passat a Audi A3, na jejíž platformě to
dokonce stojí.
Novopečení majitelé oktávií se rozhodli to hned vyzkoušet v praxi.
Pro vychcaného Čecháčka je stav, kdy něco má techniku á trojky vole
a cenu o 30% nižší, naprostá výzva. Řidiči oktávií (znova opakuji,
ne všichni jako jeden muž, ale to jejich výrazné hardcore, díky kterému
je teď hážu do jednoho pytle) pojali za důležité nám ukázat, že automobil
značky Škoda už není ten chcípák s třináctistovkou OHV, ale skutečně ultimativní
závoďák.
V prvním období (cca 1998 – 2002) onanoval své ego za volantem octavií
střední management. Už legenda Vosa na jazyku psala, že nejrychlejší octavia
je služební. Většina posádek účastnících se každodenního cannonball race
po českých silnicích byli nejmenovaní jakobymanažeři a dealeři s instantními
polévkami, pro které se získání stříbrné octavie kombi ftédéíčku stalo
nejen profesionální, ale i životní metou. Když už jim jí konečně generální
po opakovaném zasunutí anální sondy dovolil koupit (resp. najmout na leasing),
rozhodli se světu ukázat, že těch 66kW je fakt vejhul jak sviň. Bohudík,
tato prasácko-manažerská etapa existence octavie končí, stejně jako končí
doba primitivního kapitalismu von soudruh Klaus. V autosalónu zmrdstva
jednak stanul na první příčce VW Passat, případně jiné vozy, které nemají
zadní sedačky jen pro okrasu a co především, ty inteligentnější exempláře
jakobymanažerů přešla puberta a pochopili, že život je o něčem jiným, než
při squashi pronášet věty typu vole já z toho na dálnici vytáh sto devadesát
ty krávo.
Druhé období by se dalo nazvat soukromě-prasícím. Trvá dosud a je vydatně
přikrmována uvedením modelu označovaného pracovně jako dojížďák, oficiálně
jako Škoda Octavia Tour. Pokud jste někde slyšeli, že má někdo „oktávii
f tůru“, pak to neznamená, že by ji tahala kráva. Fenomén „já na to
mám“ dostal něco jako druhou mízu, podobně jako se zvuková vlna odrazí
od překážky a řítí se zpět v opačném směru. Novopečení majitelé bazarových
nebo dojížďákových octavií totiž v době, kdy kulminovala manažersko-prasící
etapa, skřípali vztekle zuby ve svých feliciích, když je prasata ve stříbrných
tédéíčkách předjížděla přes dvojitou plnou v obci. Pak na parkovišti před
panelákem plivali kolem sebe úlomky zubní skloviny a přísahali krutou pomstu,
jen co našetří na akontaci. Nyní se snaží ze sebe ten mindrák dostat ven
stejnými metodami a prostředky, jako vznikl. Soukromě prasácká etapa je
méně intenzívní, asi proto, že probíhá nikoli za peníze firmy, ale z rodinného
rozpočtu, ale probíhá.
Fáze tři bude tuzemskou lokalizací filmu Fast and Furious. Pro toho,
kdo usedá do auta se strachem, aby dojel ve zdraví, mám špatnou zprávu.
Bude ještě vlna třetí a to bude teprve peklo na zemi. Dříve nebo později
se totiž technika z fátrlandu za české ceny dostane do rukou té naprosto
nejblbější smečky hovad – totiž příznivců votuningu. Mezitím zestárne technika
sama a skončí v hospici pro auta jako třeba AutoEsa, kde jim vylepší tachometry
a udělají z nich opět vysoce atraktivní materiál, kterému vesnický úpravce
neodolá. S nulovým navýšením! Třetí vlna bude o to drastičtější, že motor
TDi se dá votunit až na skoro dvojnásobek původního výkonu (a zlomek původní
životnosti), aniž by se muselo „hrábnout do železa“, takže budeme mít kolem
sebe půldruhé tuny těžké projektily poháněné načipovaným supermotorem a
zpomalované opotřebovanými sériovými brzdami (kdo někdy jel s průměrně
ojetou 66kW a bubny vzadu, ví, o čem to mluvím). I ekologové si přijdou
na své – vopičované tédéíčko zanechává kouřovou stopu jako F-4 Phantom
s motory v režimu war emergency afterburner. Budou to krásná léta.
Co k tomu dodat? V nějakém vtipu stálo, že řidič dražšího vozu musí
levnější za každou cenu předjet a řidič toho levnějšího mu to musí oplatit,
i kdyby se mu ta popelnice měla rozpadnout. Octavia se nám léty přesunula
na druhou stranu bariéry a srdnatě bojuje. V českém klimatu, kdy se cestování
autem zvrhlo z prostého přemístění z bodu A do bodu B na trvalý zápas o
dominanci vlastního ega, se výtečně hodí. Stala se snem českých rodin,
v kterém si všichni přijdou na své. Tatínek si zazávodí s těma sociálníma
kreténama, maminka se předvede v luxusním sedanu kamarádkám a Pepíček vzadu
pozná, co asi měl na mysli David Bowie, když zpíval Under Pressure. A až
Horst Fuchs začne zasílat nové a ještě lepší váhy vzduchu na dobírku, expanzi
boleslavského echt tschechischen Wagen do českých domácností nebude
bránit vůbec nic. Škoda Motoren Werke spolu s ČSSD tak konečně uvedou v
život vizi ein Volk, ein Reich, ein Auto. Simply clever.
V příštím dílu si povíme, co všechno se dá z takové Octavie doma a prostředky
Přemka Podlahy postavit.
P.S.
Abych omezil hysterické skřekání fanoušků zmrdikáry v diskusi, vyvrátím
první argument, po kterém sáhnou. Kdybych toužil Octavii vlastnit, už by
mi doma stála, není pro mě zdaleka nedostižnou metou. Zakoupení nové oktáfky
v tédéíčku f černým íčku, tedy ten nejhustší šoukár, odhaduji tak na devět
až jedenáct měsíčních platů. Určitá míra nejistoty je dána tím, že nejsem
placen fixní částkou jako můj příbuzný František, jockey posunovací lokomotivy,
ale systémem různých bonusů a malusů. (Mně se bohužel nestane, že by za
mě orodovaly odbory, takže v přepočtu na hodinu mám stejný plat jako František,
který po osmi hodinách už sedí v knajpě a lije do sebe Samson/Budweiser
Bürgerbier. Trochu tragické, ale momentálně off-topic). Snad bych si takovou
Octavii i býval koupil, ale jednak nemám rád diesely – a je mi hovno po
tom, že to málo žere, protože nejsem sociální případ, který před každým
tankováním volá Provident. Také mi vadí design auta, vnitřní proporce a
především – a to je hlavní argument – nehodlám být ztotožňován s tou kreténskou
bandou, o které píšu výše. Pro Octavii by pak hovořily nadprůměrné jízdní
vlastnosti a dobrá prodejnost ojetého vozu, což jsou vlastnosti, která
mají i jiná auta.
06.03.2005 D-FENS