Inflace – podivné slovíčko; v některých vyvolává děs a hrůzu, na druhou
stranu někteří (zejména politici, odboráři a další podobná pakáž) se nad
ním doslova rozplývají blahem. Podívejme se tedy ve zkratce, co to inflace
vlastně je, jak a proč vzniká, kdo ji způsobuje, co způsobuje, proč ji
někteří nenávidí a obávají se jí a proč jiní naopak skákají a řvou nadšením.
Inflace (za všech okolností a beze zbytku) je vždy peněžním jevem. Volně
přeloženo to znamená, že je způsobena vždy rychlejším růstem množství peněz
než produktu; lze tedy říci, že inflace není zvýšení nebo snížení nabídky
peněz – inflace je až důsledkem.
Často slýcháváme od politiků - a někteří ti pitomci opravdu věří tomu,
co říkají – že inflaci (zvyšování cen) způsobují nenasytní obchodníci,
podnikatelé, kteří ve své honbě za nemravným ziskem zdražují své výrobky
a služby. A samozřejmě slibují nápravu, spočívající zejména v regulaci
cen všeho možného a nemožného. K vyvrácení tohoto mýtu si stačí uvědomit,
že cenovou úroveň určuje (kromě nabídky a poptávky) též existující množství
peněz; ve vztahu k inflaci jsou tedy rozhodující změny v množství peněz
a poptávka po nich. Inflaci způsobují vlády nekontrolovatelným tištěním
jakýchsi barevných papírků zvaných peníze a jejich následnou distribucí.
Nikoliv tedy prokletí obchodníci – ti opravdu peníze netisknou, ani neovládají,
nevlastní národní banky a státní tiskárny peněz.
Proč vláda/Stát s oblibou peníze tiskne? Je třeba si uvědomit, že Stát
má příjmy ze dvou zdrojů: ze zdanění a inflace. Zdanění je nucená dávka,
kterou Stát pod hrozbou násilím vybírá, inflace ve své podstatě není nic
jiného, než podvodné vydávání pseudopotvrzení o uložení nebo vydávání nových
peněz. Škoda, kterou tak vláda/Stát způsobuje na vlastních lidech je dvojího
druhu: Krade lidem jejich zdroje a majetek prostřednictvím zdanění a inflace
a poté, co se díky inflaci dostaly peníze k lidem, ničí část jejich hodnoty.
Aby nedošlo k mýlce, tištění peněz není oblibou pouze jedné vlády; bez
rozdílu barev činí tak vlády všechny; černý komunista za Atlantikem, Evropská
centrální a ostatně národní banky v jiných zemích to jenom potvrzují. Inflační
politika tak slouží vládám k pohodlnému olupování svých poddaných a otroků.
Kratičká poznámka: Zkuste si doma cvičně vyrobit/vytisknout například
pětikilo; přistihnou-li vás, shnijete ve vězení, tedy pokud vás rovnou
nepopraví; Státy/vlády v nesrovatelném a nepředstavitelném měřítku totéž
provádějí dnes a denně. Ve vašem případě se tomu říká falšování peněz (měny)
a je to srovnáváno se zločinem proti lidskosti, v případě druhém se to
nazývá kvantitativní uvolňování a je to moc úžasné, dobré a správné...
Popravdě řečeno, státní monopoly v oblasti správy peněz představují
obrovské zlo, protože Stát není nic jiného, než odporným lupičem a falšovatelem
peněz.
Stát/vláda z pochopitelných důvodů lidem nesděluje, kdo a proč vlastně
inflaci způsobuje; navenek se snaží přesvědčit, že proti ní neustále bojuje.
Proto zřizuje a dává obrovská privilegia institucím, jež mají inflaci údajně
zabránit. V našich podmínkách budiž příkladem ČNB, tedy instituce, která
má inflaci zabraňovat. Instituce, která má legální oprávnění k tisku ničím
nekrytých peněz (a bohatě ho využívá), které následně způsobuje inflaci,
má zároveň za úkol inflaci zabraňovat! To jsou paradoxy! Kromě tištění
peněz a „boje proti inflaci“ tato instituce též direktivně stanovuje a
vyhlašuje také např. výši úrokových sazeb (na svobodném trhu, pokud by
tu skutečně byl, něco neuvěřitelného!) a popírá tak skutečnost, že nabídka
a poptávka po kapitálu (peněz) je vyrovnávána úrokovými sazbami, což můžeme
nazvat jako cena půjčeného kapitálu. Lidé jsou ale úmyslně strašeni velkými
úrokovými sazbami a bohužel jim není vysvětlováno, že pokud jsou úrokové
sazby drženy uměle příliš nízko, dochází přirozeně k redukci úspor, tedy
půjčování; jediným výsledkem pak je, že se na jedné straně zvyšuje poptávka
po kapitálu (penězích), na druhé straně se jeho reálná nabídka snižuje.
A národní banka má tak důvod k tištění peněz: Nízký úrok lze udržet pouze
za cenu nového přílivu peněz místo úspor; sice to vytváří iluzi většího
množství kapitálu, ve skutečnosti dochází k politice trvalé inflace – na
jedné straně balzám pro vlády, na druhé zbídačování obyvatelstva.
K zveřejňování výše inflace používá Stát/vláda (pro svoje fungování
a existenci) další nepostradatelnou instituci – Český statistický úřad.
Tento ohavný a škaredý úřad, zřízený za účelem fízlování obyvatelstva a
získávání informací o všem možném a nemožném /viz např. sčítání obyvatelstva,
praček, záchodových prkýnek a cikánů/, vyhlašuje jednou do roka (zpravidla
v březnu) tzv. výši inflace, „informuje“ nás o výši nezaměstnanosti, výši
HDP, cenových indexech (?!) a mnoha dalších nesmyslech, bez kterých se
dozajista, dle jeho názoru, neobejdeme a neuživíme. Tak jako lže vláda,
samozřejmě lže i statistický úřad pod její kuratelou. Sděluje-li nám cudně,
že inflace je ve výši 3% (vztaženo k čemu?, vypočtené z čeho?), je vhodné
soukromě si ještě nějaké to procento přidat. Vlády uměle udržují obyvatelstvo
ve strachu (ostatně, je to jeden z nástrojů, který jim umožňuje přežití),
na druhou stranu si uvědomují (opět z důvodu přežití), že to nesmí přehnat.
Abychom se v poznávání nebezpečí inflace posunuli dále, je nutné uvědomit
si rozdíl mezi nominálním a reálným množstvím peněz. Reálné množství peněz
neznamená nic jiného, než množství výrobků (služeb), které lze jest možno
koupit za nominální množství peněz. (Nominální/jmenovitá hodnota je číslo,
které je vytištěno na bankovkách či vyraženo na mincích). Nezáleží na absolutní
výši cen, záleží pouze na relativních cenách, tudíž neexistuje žádné ekonomicky
potřebné množství peněz v ekonomice, jak se černý marxista v Americe, ECB
v Evropě a další vlády po celém světě snaží své obyvatelstvo přesvědčit
a omluvit tak svist rotaček a tištění peněz.
Inflace znamená znehodnocení peněz; zkusíme se podívat, co inflace v
našem životě skutečně způsobuje.
Vláda, pomocí své zločinecké instituce, zvané statistický úřad, vyhlásí,
že inflace je 3% (a že to vůbec není strašné, ba naopak, držíme krok se
světem).
Na několika málo příkladech si ukážeme dopad inflace na smrtelníky:
Vládou (ČSÚ) zveřejněná informace pro r. 2012 neznamená nic jiného, než
že na konci tohoto roku bude mít stokoruna (nominál) v naší peněžence reálnou
hodnotu (kupní sílu) ve skutečnosti 97,87 Kč. Za další dva roky už to bude
91,51 Kč. Pro mnohé žádná katastrofa.
Víme, že vláda a její instituce lžou jako když tiskne; odhadněme tedy
inflaci na 5% - tady jsou výsledky:
Na konci roku už naše nominální stokoruna bude mít reálnou hodnotu 95,23
Kč, v následujícím roce 90,70 a v dalším 86,38 Kč. Ještě pořád nic?
Každý den se valí nepřeberné množství zpráv a informací, jak se nás
vlády a bdělé centrální banky pokouší zbavit nezaměstnanosti, zvyšování
cen, různých krizí...blablabla, a kromě jiného také inflace; toho moru,
který způsobují nezodpovědní a bezohlední obchodníci a podnikatelé a kterou
vlastně způsobil „ ten neřízený“ kapitalismus. Záchrana prý spočívá v jediném:
v důkladné regulaci, ve vytištění peněz a uvedení je do oběhu. Podívejme
se, co inflace ve výši např. 10% (nebo např. 12%) dokáže provést s naší
nominální stokorunou: V prvním roce bude její reálná hodnota 90.90 (resp.
89,28), v druhém 82,64 (79,72), ve třetím 75,13 (71,18) a tak by se dalo
pokračovat. Vzhledem k faktu, že tiskárny a rotačky ve správě a pod dohledem
vlád a národních bank jedou na plné pecky, scénář, který v blízké budoucnosti
nastane, se nejeví až zas tak nereálný. A to už opravdu není legrace.
Tomu, kdo chce před Státem ochránit své peníze a majetek, nezbývá nic
jiného než emigrovat (je-li kam)...nebo investovat.
Investice znamená, že se dnes něčeho vzdáváme, abychom něco získali
v budoucnu.
Jinak řečeno: Obětujeme nějakou dnešní hodnotu za hodnotu budoucí. Zatímco
dnešní hodnota je jistá, je budoucí hodnota vždy nejistá. S investováním
je tedy spojen vždy čas a riziko. Abychom se vyvarovali nárazu na tvrdou
zeď, nazývající se realita, je nutné při investování něco znát a umět.
A o tom si povíme příště.
16.11.2012 Janabok