Tímto článkem asi zase podráždím širokou veřejnost,
ale nemohu si pomoci. V probíhající diskusi o odkazu Jana Palacha, kterou
odstartoval komunista Grebeníček, si přihřeju polívčičku.
Palachovo poselství jsem nepřijal a nepochopil. Myslím, že není nikdo,
kdo by jej skutečně přijal, ačkoli třeba říká pravý opak. Je to pro mně prázdné
sebedestruktivní gesto psychicky labilního jedince, který své výhrady vůči
systému vyřešil nejméně efektivním způsobem - zničil sám sebe. Je to stejně
iracionální východisko, jako kdyby voják v boji s nepřítelem zabil sám
sebe. Soudruh Grebeníček by mu měl poděkovat, za*se o jednoho méně. Sám
vyřešil problém, který by jinak musel řešit nějaký mladý iniciativní Huml
obuškem. Kolik neplechy mohl natropit, kdyby se neupálil, a on to skončil
sám.
Soudruh Grebeníček nemá zcela pravdu, že Palach chtěl jen jiný socialismus.
Palach nic jiného než socialismus nikdy nezažil, takže se těžko mohl k
něčemu jinému hlásit. Je to i situace mnohých z nás nyní, kdy si občané
nemohou představit život bez všeobjímajícího maminkovského státu a když
mají problém se státem a řáděním jeho představitelů, hledají jeho řešení
opět u státu.
Požadavky, které Palach formuloval a za které obětoval svůj život, mi
nedávají žádný smysl. Požadoval zrušení cenzury (kterou ovšem nikdo oficiálně
nezavedl, takže také neexistoval nikdo, kdo by ji mohl zrušit) a zákaz
šíření kolaborantského plátku s názvem Zprávy. Je to asi stejné, jako by
dnes někdo požadoval zrušení politické korektnosti, zákaz propagandy Evropské
unie a upálil se kvůli tomu. I kdyby se mu povedlo vyburcovat masy a ty
přiměly establishment jednat, stejně by nevzniklo řešení, protože se jedná
pouze o symptomy systému,
který stojí na amorálních základech, tvořícího amorálni pravidla a
ať se jeho představitelé podepisují Goebbels, Husák, Biľak, Paroubek nebo
Schwarzenberg. Jsou to představitelé zmrdokracie provozující kontinuální
kampaň proti vlastní zemi a lidem, cenzura a propaganda jsou jejich základní
nástroje. Upálit se? K ničemu. Budou cynicky rádi, že jste sešel ze světa
vlastní rukou, a rozhodně nehrozí, že by to v nich vyvolalo sebereflexi
byť na jedinou sekundu.
Podobně jako někteří z nás, Palach neviděl přes stromy les. Vadila mu
cenzura a propaganda, stejně jako dnes lidem vadí korupce a špatné hospodaření,
a nedochází jim, že to všechno je jen symptom, ale příčína je jinde.
Dále Palach sepsal dopis studentskému vůdci Holečkovi, kterého nabádal
k obsazení rozhlasu. Studenti měli obsadit rozhlas a přečíst nějaké memorandum.
Ani to se nerealizovalo. Ale i kdyby k tomu došlo - jaký by to mělo následek?
Buřtožrout by se na základě zprávy z rozhlasu probral a vyrazil do ulic?
Ani omylem. Kdyby ruské tanky rozstřílely Budvar a stadion Sparty, to by
byl problém. Ale že se někdo upálil, to problém není a nemůže být.
Většině lidí ani nedochází, jak moc byla naše současná situace a situace
občanů Československé socialistické republiky v roce 1969 podobná. Pokyn
z Moskvy nápadně připomíná mluvu úředníků z Bruselu:
Chceme doufat, že ÚV KSČ, vláda ČSSR a další odpovědné orgány republiky
(...) učiní všechny politicky nutné závěry a správně zorientují stranu,
pracující, principiálně stranicky zhodnotí činnost protisocialistických
a protisovětských sil v souvislosti s rozpoutáním provokační kampaně kolem
případu na Václavské náměstí.“ (Z dopisu Leonida Iljiče Brežněva a Alexandra
Nikolajeviče Kosygina, 22. leden 1969).
Stejně povýšeně se vypořádají se i s jakýmkoli jiným individuálním teatrálním
aktem.
Existují však věci, se kterými se v zásadě nevypořádají.
Nevypořádají se s fyzickým útokem a dosud nestrávili bratry Mašíny,
kteří místo sebedestrukce zvolili cílenou destrukci. Sice se s tím nikdy
ta pakáž nesrovná a do smrti se bude bát "pracovního úrazu", pro ty labilnější
z nich je to korektiv, ale zase se proti tomu umějí celkem slušně zabezpečit,
samozřejmě za naše peníze, a tak jedinec se snajprovkou má podstatně horší
vyhlídky než vesnickej debil s pistolkou na kuličky. Ale sázka
na smrtku nabízí lepší kurz než sázka na éter a sirky.
Nevypořádají se s tím, že významnější skupina občanů pracuje každý den
proti nim nebo alespoň nepracuje pro ně. V Rusku zjistili, že dobrovolnictví
ohrožuje stát. Nemarginální skupina občanů se tam dohodla, že se utrhne
od státu a zařídí se po svém. Jednoznačný závěr: nasrat na hořlavinu a
zápalky, vytvářejme mafie. Můžete nakupovat a prodávat služby bez daně
a sem tam zorganizovat nějakou malou akci proti systému. Tohle nikdy nevydejchaj,
nepřítel je všude a nikde, museli by nacpat půlku národa do basy, aby se
ubránili.
Nevypořádají se s tím, když jim vychováme další nepřátele. Postaráme
se o to, aby se z našich dětí nestali vohnouti, euroúředníci, lidé závislí
na státu, aby se uměli vlastní hlavou a rukama bez státní berličky
uživit a věci kolem sebe dovedli kriticky a objektivně hodnotit. S tímhle
se establishment taky nedovede vyrovnat a přijímá nejrůznější opatření,
aby tomu předešel. Říká se tomu vzdělávání, ale čím dál víc by se tomu
dalo říkat prostátní výchova, ale to je jedno, protože delší konec lana
stejně držíme my.
Ve světle těchto alternativ mi sebedestrukce upálením připadne jako
mimořádně hloupý čin, ke kterému není zrovna záhodno se hlásit.
10.02.2013 D-FENS