Začnu tentokrát trochu osobně. Všem těm moudrým diskutérům, kteří mi
neopomněli připomenout studium mé dcery na Fakultě humanitních studií můžu
s hrdostí sdělit, že tato byla úspěšně dokončena a moje ratolest v současnosti
pokračuje v souběžném studiu na dvou vysokých školách, z nichž jednu platím
dílem já, dílem ona sama. Obor dálkovýchodní studia, pro která získala
základy (včetně mluvené a psané čínštiny) právě na oné pohrdané Fakultě
humanitních studií.
Vědí-li pak mudrcové přispívající do diskusí, v čem tato studia spočívají?
Historie politická, kulturní a filosofická. Historické a současný model
ekonomický. Národní psychologie vyplývající z historického vývoje. Strategické
vztahy a zájmy jednotlivých mocností v regionu. Dálkovýchodní jazyky. Skutečně
vám to připadá v očekávaném „století Asie“ a při hospodářském i politickém
postavení takových mocností jako Čína, Japonsko a další tak nicotné? A
netrpíte tak trochu evropskou středo-světo- pupkovností ? Středo-světo-
pupkovností hospodářsky se potácející Evropy, rychle ztrácející na svém
významu? A nezdá se vám čistě náhodou, že pokud chceme velice tvrdé asijské
konkurenci čelit, musíme o ní mít maximum vědomostí?
Navíc, svá rozhodnutí co studovat činila dcerka jako plnoletý racionální
a svéprávný jedinec, oprávněný volič do Evropského parlamentu, ve střízlivém
stavu a při plném vědomí toho, že následky svých rozhodnutí si ponese sama.
Na studium a výdaje si přivydělává. V létě záchranařením v lanovém parku
(nutno získat kvalifikaci pro práci ve výškách) a po tom, co si spočítala
veškeré modřiny a boule získané při tréningu Kung-fu (také jako trenér)
usoudila, že by nebylo od věci udělat si masérský kurz. Chcete vědět ještě
něco, rádoby vtipálkové?
O tom, že se všichni výborně baví a tleskají D-FENSovým článkům na téma
zmrdi&vohnouti, ale v okamžiku, kdy se někdo v reálu s
vohnoutem skutečně utká stojí sympatie čtenářstva téměř jednohlasně
na vohnoutově straně, o tom lépe nemluvit. Typická reakce českých ovcí
a poněkud deprimující konstatování. Řada lidí smysl těchto (i jiných) článků
naprosto nepochopila. Tohle není(!) Dikobraz, přátelé!
Jó, to se to takovému národu vládne!
Ale vraťme se k vysokoškolským studiím. Výše uvedeným jsem chtěl říci
asi následující. Na každé škole lze získat prakticky uplatnitelné vědomosti.
Záleží toliko na racionalitě toho, kdo si studované předměty vybírá a není
veden toliko motivací státi se Bc., Mgr., popřípadě Ing. JUDr. a tak dále
za každou cenu, bez jakéhokoliv vnitřního zájmu o studovaný obor a bez
úvah o svém následném uplatnění.
Obávám se, že v mnoha případech tomu přesně tak je a navíc je to téměř
oficiální přístup té slavné EU. Cituji odtud:
Lisabonská smlouva dala Evropské radě mandát „určovat směry hospodářské
politiky“ členských států. Evropská rada se této pravomoci plně chopila
17. června 2010, kdy přijala „Strategii Evropa 2020“. Podle tohoto
plánu má Evropská unie mít do roku 2020 (mimo jiné) mezi mladými lidmi
40 % absolventů vysoké školy. Jak se praví v rozhodnutí Evropské rady,
„Členské státy MUSÍ na své úrovni tyto priority implementovat.“
Nesmyslný cíl
Nejprve si řekněme, že tento cíl je zcela nesmyslný. Cíl vychází
z naprostého nepochopení ekonomie. Evropští politici si ve statistikách
všimli, že lidé s vysokoškolským vzděláním mají v průměru vyšší platy a
nižší nezaměstnanost než lidé bez vysokoškolského vzdělání. Z toho mylně
vyvodili, že zajistí lidem vyšší příjmy a nižší nezaměstnanost, když zařídí,
aby jich více mělo vystudovanou vysokou školu.
Proč je to mylné? Je to, jako kdybychom si všimli, že Karel Gott
má vysoký příjem a vláda by se rozhodla, že napne všechny síly, aby 40
% lidí bylo zpěvákem. Schopnost dobře zpívat je nadání, které nemá každý.
Také není potřeba mít tolik zpěváků. Stejné je to se schopností naučit
se a uplatňovat vysokoškolské znalosti. .....I kdyby se nějakým zázrakem
40 % naučilo vysokoškolskou látku, nebudou ji moci uplatnit. Lidé stále
budou potřebovat zámečníky, kuchaře, řidiče, prodavače a další profese,
k jejichž vykonávání by byla naučená látka nadbytečná a neužitečná.....
Takže budeme mít rozhodnutím činovníků EU 40% vysokoškolských vzdělanců.
Na základě jakých absolventských prací jsou (také) dotyčné tituly získávány,
na to upozorňoval na svých stránkách již jistý pan Macek zde.
Cituji některá témata:
Publikum soap opery Ordinace v růžové zahradě a jeho genderová
vztahování se: etnografická studie
Disertační práce se zabývá genderovým vztahováním se publika české
soap opery Ordinace v růžové zahradě (Surgery in the Rose Garden) k zobrazeným
postavám, jejich charakterům a jednáním v souvislosti s vlastním vnímáním
a produkováním genderu. Vychází z paradigmatu interpretativní sociologie
(interpretative sociology) a využívá metod etnografického přístupu k genderu
(West a Zimmerman 1987, česky 2008; Goffman 1989; Kessler and McKenna 1978).
Teoreticky se opírá o genderové teorie publik tzv. ženských žánrů
Tělesné sebepojetí sportovních tanečníků
Anotace: Platilová, Lenka: Tělesné sebepojetí sportovních tanečníků,
bakalářská práce Brno, MU 2006, 81 s. Cílem práce bylo zmapovat tělesné
sebepojetí tanečníků sportovního tance, s přihlédnutím k vlivům, které
na ně působí. V diskuzi je získaný popis tělesného sebepojetí konfrontován
s výsledky výzkumů, které se zabývají souvislostí tělesného sebepojetí,
genderu a sportu.
Osobnost papouška šedého (Psittacus erithacus) a její stabilita
v čase
Tématem mé práce je osobnost papoušků šedých a její stabilita v čase
a prostředí. Termín osobnost se běžně používá pouze v psychologii člověka
a jeho použití u ostatních živočišných druhů je zatím stále předmětem diskuzí.
Biologie tento pojem spíše opomíjí, více než na pátrání po osobnosti se
soustředí na charakteristiku druhu či populace. Pro individuální projevy
chování jedinců daného druhu nemá biologie jednotné pojmy ani metody, proto
lze jednotlivé studie jen těžko srovnávat a ověřovat validitu získaných
výsledků. Termín personalita je tudíž u zvířat stále předmětem sporů a
vědci spíše sahají po tzv. zástupných termínech, jako behaviorální syndrom
či behaviorální profil. Přesto lze říci, že výzkumů zabývajících se individualitou
jedinců v rámci druhu stále přibývá a pokud se podaří sjednotit terminologii
a metody jednotlivých etologických skupin, mohlo by se v budoucnu podařit
prokázat to, co většina chovatelů ví už dávno: že navzdory tomu, jak to
pojmenujeme, je i v rámci druhu každé zvíře odlišné, má svou vlastní individualitu.
Ani já jsem nebyl ochoten tomuhle věřit. Veden jsa starým dobrým „důvěřuj
ale prověřuj“ jsem tak učinil. Ke své hrůze jsem zjistil, že nejen, že
uvedené se zakládá na pravdě, ale že se najde větší počet podobných hrůz
na jejichž základě lze získat akademický titul.
Opět cituji:
Motivace restauratérů k
pomoci lidem bez domova
Percepce prevence syndromu
vyhoření u pracovníků s lidmi s poruchou příjmu potravy
Odhalená intimita: Flirt
dance v České republice
Obecní koordinátor celoživotního
vzdělávání jako aktér rozvoje obce.
Život v rytmu tance: Participační
a observační dokumentární portrét
Welfare kožešinových zvířat
v České republice
Zvládání psychospirituální
krize v kontextu odborných služeb i mimo ně v prostředí České republiky
And last but not least:
Reprezentace maskulinit
v českých mužských stylotvorných časopisech
Panenství jako sociálně
a kulturně podmíněný fenomén
A tak se spolu s pány Mackem a Machem ptám. Bože můj, čím se budou živit
všichni tito Bc. ?
S pozdravem levičácký intelektuál do domu, hůl do ruky
Váš Katoda
5.3.2012