"Co mě na celé debatě kolem toho tématu nejvíc zaujalo, byla
naprosto absurdní ideologie páně Kalouskovy strany (KDU-ČSL) a prezidenta
republiky, že rodina má mít výhody, protože plodí děti, na rozdíl od homosexuálních
párů. To je pojetí rodiny jako teletníku, jako místa, kde se připouštějí
býci ke kravám, aby byla telata,", vyvětil se Václav Havel.
"Na tom není nic spirituálního, nic duchovního. To je opravdu materiální,
družstevní pojetí rodiny. A to mě na celé diskusi nejvíc rozčilovalo,"
uzavřel Havel.
Pan Václav Havel trochu zamotal proces vzniku telete, ale to nevadí.
Havel není zemědělec, já taky nejsem a Havel možná že živého býka ani nikdy
neviděl (živou krávu prokazatelně viděl), protože v kavárně Slavia nebo
na schůzi Rotary Clubu lze potkat maximálně vola nebo nějakého intoše.
Poněkud netradičně se pustím na půdu teoretických úvah a protože jsem spíše
praktik, tuším z toho průser. Ale nemohu si pomoci.
Problém se jmenuje "Führer druhé kategorie".
Jak to asi bývalo kdysi? Pračlověk byl ušetřen mnohých dilemat pronásledujících
moderního metrosexuála. Oblečení sháněl, až když mu začala být zima a jedl,
když měl hlad. Prostě se snažil přežít. Duchovní vůdce mu nebyl oporou.
Názory na věci kolem sebe si tvořil sám na základě vlastních poznatků.
Pokud se mu podařilo přežít, věděl, že mamut je velký, těžký, neobratný,
hnědý a jedlý. Červené bobule že jsou sladké a dobré, zelené kyselé a skoro
nepoživatelné. Všechna fakta, se kterými zacházel, byla osobně ověřená
na hardwarové rovině a nemusel se o nich s nikým přít ani nikoho přesvědčovat,
protože k tomu neviděl důvod. Takový člověk také neměl problém s autoritami:
ti, kdo ho přeprali, dominovali jemu a on zase dominoval těm, které sám
přepral. Ten, co přepral všechny, byl vůdce smečky. Možná to znáte ze základní
školy.
Pak se jednoho dne objevil vůdce druhé kategorie. Nebyl největší, nejchytřejší
a mamutů se bál. Sice nikoho nepřepral, ale stejně po čase stejně dosáhl
toho, že mu všichni zobali z ruky.
Prohlásil: "Zelené bobule jsou zdravé a jíst je je správné".
Nastal problém. Nebylo jak to ověřit.
Náš pračlověk začal jíst zelené bobule. Jen tak pro jistotu, co kdyby
na tom něco bylo. Sice mu nechutnaly, ale cítil se ... tak nějak zdravější.
Sice nedávno dostal rýmu, ale kdyby zelené bobule nejedl, určitě by dostal
rýmy dvě! Jíst je rozhodně nepřestane, i když jsou tak hnusné, protože
přece dělá něco pro své zdraví a kdyby nedělal, možná by to s ním bylo
ještě mnohem horší.
Poslechl vůdce druhé kategorie a poprvé podlehl nikoli síle osobnosti,
ale síle hotové pravdy. Nechal si od vůdce druhé kategorie podsunout, co
je dobře a co je správně, aniž by o tom sám nějak zvlášť přemýšlel. Stal
se tak součástí procesu "formování přesvědčení", který nám ve formě základního
pracovního nástroje druhořadých vůdců vydržel fungovat dodnes.
Přeneseme se z pravěku do 21. století. Václav Havel. Už jsme mnohokrát
viděli, co všechno nedokáže. Zejména se neumí zpříma postavit a taky se
neumí zpříma vyslovit. Univerzální stroj na hotovou pravdu a vůdce druhé
kategorie, jako když vyšije. Většina jeho proslovů je totiž toliko a pouze
o tom, že tohle je správné, támhleto je taky správné, támhleto je úplně
nejsprávnější, ale tohle je fuj, tamto je fuj a něco jiného je úplně nejvíc
ze všeho fuj a to právě děláme my všichni. Václav Havel, bývalý
alkoholik a dramatik sporných kvalit, nám už mnoho let permanentně káže
o morálce. Submisivní intoš by v každé přirozené a normální společnosti
pracoval jako nějaký zapomenutý úředník a svoje občasné volání po revoltě
by realizoval tím, že občas umístí razítko nohama vzhůru. Naše společnost
je natolik perverzní, že tohoto kašpara bere jako morální autoritu.
Uvědomuje si Václav Havel, který se celý život protloukal tažen za dominantními
ženami jako krysařík tažený na vodítku za spěchající paničkou, že většina
rodin v Čechách vznikla proto, že si dva lidé chtěli pořídit dítě? Ani
já neuvažuji jinak. Takže i já chci vytvořit teletník. Říkám si,
kam až zašlo pohrdání tohoto levicového elitáře obyčejnými lidmi žijícími
v těch "teletníkách" uvnitř těch pověstných králíkáren.
Havlova aktivita směřuje proti českému národu a pracuje se svými
kamarády zmrdy levicovými intelektuály na náhradě národních států beztvarou
a snáze kontrolovanou masou "občanské společnosti", čili jiného a mnohem
rozsáhlejšího teletníku, kterému vládnou pečlivě vybrané elity.
Používá k tomu různé vedlejší cesty, jednou z nich je preference menšin.
Taková je hořká pravda. Kdyby měla majorita zájem dát si jeho výroky do
souvislostí, šla by okamžitě do komory pro baseballovou hool.
Pan dramatik nám už léta sere z pseudointelektuálních "výšin" na hlavy
a někteří z nás mu za to ještě děkují.
Havlova nemohoucnost zejména vynikla ve srovnání s Klausovým setrvale
zamítavým stanoviskem k zákonu o registrovaném partnerství. Pan exprezident
nám jaksi zapomněl připomenout, že argumenty, pro které Klaus zákon vrátil,
byly nakonec dvojí.
Kromě toho rodinného také ten, že jedna skupina obyvatel získává výhodu.
Klaus se opět (marně) pokusil zvrátil obecnou tendenci levicové legislativy
vytvářet různé kategorie občanů. V tomto případě jsou práva přidělována
podle sexuální orientace. Klausův boj byl sice úporný, ale zbytečný, protože
stádo (pořád se zde motáme v oblasti živočišné výroby) zaujalo postoj "nikomu
to nevadí a jim to pomůže" a systémovou chybu v podobě nerovného přidělování
práv občanům, kterou zákon zavádí, ignorovali. Jak se Václav Havel staví
k tomuto fenoménu, nám nevysvětlil.
Nebyly by teď před volbami nějaké výhody pro modrooké blonďáky?
Jak se stalo v článcích o homosexuální normotvorné menšině zvykem, bude
následovat remake teplé povídky ze serveru gay.iglu. Webmaster teplého
webu přehododnotil odposledně hitparádu homofobů.
Na třetí místo kill listu se oprávněně dostal Václav Klaus za své postoje,
ačkoli nikdy veřejně neřekl proti homosexuálům jediného slova. Na velmi
solidní šesté místo se dostal pan Stwora ze Zvědavce, což považuji za diskriminaci
emigrantů, p. Stwora má rozhodně na víc. Může nás těšit, že D-FENS je i
nadále v čele pelotonu.
Nyní už k strhující
a hlubokomyslné story, ve které hraje hlavní roli buzna Robert.
Zákon o registrovaném partnerství byl schválen. Zatímco se bukvice
oddávaly/-i radostným hrátkám (např. zde
nebo zde),
teplý Robert šel jednoho teplého letního dne na nuda pláž vyhřát si na
sluníčku ocásek. Ano, tady je dokonce vidíme na fotce, Roberta i ocásek.
Teplý Robert se vycachtal v teplé vodě, ulehl na osušku na břicho a
usnul.
Idyla. Přímo z ní sálá to teplo.
Kde je vystrčeno, tam je dovoleno.
Nějaký necita se zaměstnal Robertovou prdelkou. Konkrétně se to projevilo
takto, cituji: "Po chvíli ucítil, že do řiti se mu něco tlačí."
Bylo to něco obrovsky spirituálního a duchovního.
Samozřejmě že něčí péro.
Přiznejte se, kdo jste to čekal? Jestli jste to už věděl dopředu, jste
pln předsudků, že homosexuálové myslí jen na sex.
Kolem Roberta stálo 9 mužů a 2 ženy. Některým z nich se postavil, dokonce
i ženám. Byla to skutečně silná anální stimulace.
Ty pláže poslední dobou, to je fakt strašný.
Okolo přítomní pánové následně vyplnili svými pohlavními údy Robertovy
volné tělesné otvory. Stručný výčet prováděných praktik: Lízání řitního
otvoru v pozici "na junior managera" (tzn. někomu lížeme) a na "senior
managera" (tzn. líže se nám), kouření ocasu (samozřejmě bez jeho předchozího
zapálení), anální sex, anální sex a pak pro změnu zase anální sex.
Obě přítomné ženy, které z pochopitelných důvodů nemohly ptákovat Roberta
(hardware not found), ho poté za odměnu pomočily. Přítomné bukvice to inspirovalo
a pomočili/-y Roberta také. Kdo se v té vodě má potom koupat. Pak následoval
další cyklus homosexuálních hrátek, vratťe se na začátek předchozího odstavce
a přečtěte si ho znovu.
Konec dobrý, všechno dobré. Cituji: "Toto odpoledne bylo nejkrásnější
v Robertově životě. Tehdy poprvé u něj došlo při šoustání jeho zadku nejen
k erekci, ale i k ejakulaci, a to opakovaně." Vypadá to jako věta z nějakého
protokolu pořízeného v neděli ráno přisprostlým venkovským policistou,
ale v podstatě se za tím neskrývá nic romantického. Robert se vrátil z
koupaliště pomočený, análně osouložený, odstranil ze sebe zbytky cizího
genetického materiálu a těšil se krásnému dni. Mějte se také tak a ze sráčů,
co si hrajou na vizionáře, nemějte strach.
15.04.2006 D-FENS