Tento text je nevhodný pro rigidní občany neschopné přijmout nová fakta.
Stejně tak je nevhodný pro bojácné a úzkostné osoby.
Zdravotnictví stále víc umí, ale také za podstatně víc peněz. Pro hrubou
představu lze říct, že možnosti rostou lineárně, cena ovšem exponenciálně.
I když zatím je křivka dosti plochá. Za první republiky patřilo Československo
mezi špičky ve světě z hlediska zajištění zdravotní péče pro své občany.
Stačilo k tomu tehdy jeho 3 – 4 % HDP. Dnes vydává česká republika kolem
7% HDP a procentem těchto výdajů patří na chvost statistik všech států
světa, tím spíše po přepočtu na nominální výdaje evropských států (většinou
kolem 10% jejich HDP, šampionem v Evropě je Německo s 12%).
Mezi další faktory, které zásadně ovlivňují náklady na zdravotní péči
obecně patří stárnutí populace. Průměrný věk dožití se prodloužil za čtvrtstoletí
o zhruba 10 let. Přitom náklady na výdaje ve zdravotnictví uspořádané podle
věku občanů vypadají tak, že do 50 je poměrně plochá, nízko položená křivka,
po padesátce se mírně zvedá a po 65 se mění na exponenciální se strmým
stoupáním. Takže všechny evropské státy bojují se strmým nárůstem výdajů
zdravotních a sociálních, v ČR je situace o to výraznější, že před dvaceti
a více lety existovalo něco, čemu by se dalo říct diskriminace seniorů.
Prostě vzhledem k nedostatku zdrojů se při onemocnění seniorů nevolívaly
nejoptimálnější metody, určitě ne nejlepší možné a taky nejdražší. Situace
se ale podstatně změnila, každý občan chce žít co nejdéle a co nejkvalitněji,
hranice medicínské (co je medicínsky možné) se posouvají a také senioři
jsou emancipovanější, prostě nedají se od možné kvalitní péče „odstrčit“.
Ekonomické dopady si
umí každý představit.
To jsou faktory platné všude na světě v rozvinutých státech. Pak máme
ještě taková česká specifika, které celkovou v jiných bohatších státech
ne tragickou situaci podstatně zhoršují. Zásadním problémem je disproporce
mezi tím, co stát, politici slibují občanům a tím, co ti stejní financují.
V ČR je teoreticky veškerá možná nejšpičkovější, levná i drahá péče zadarmo,
placená státní daní, dostupná kdykoliv komukoliv. Protože finance na to
spolehlivě nestačí, není to ani pravda. Tuto drobnou záležitost se ovšem
politici bojí občanům říci, tím méně jsou ochotni cokoliv udělat. Je jasné,
že slušný stát by se měl postarat o závažné nemoci, drahé dg, jejichž léčení
je ve statisících nebo milionech a které si prakticky nikdo není schopen
zafinancovat. Na druhou stranu, pokud je nedostatek peněz, je zhola nerozumné
tyto peníze vyplýtvávat na věci, které si může každý, nebo skoro každý
zaplatit sám, mluvím o péči v řádu stokorun nebo pár tisíc ročně. Jasně,
jsme sociální stát, budiž, musí být sociální síť pro ty zjevně nemajetné.
Druhá cesta je navýšit zásadním způsobem peníze k tomu, aby se slíbené
dalo ufinancovat, což ČR zjevně nedělá. Takže realita je taková, že sice
špičková péče dostupná je, ale ne vždy, ne pro každého. A hlavně, peníze
se „vystřílejí“ na levné věci, přitom na drahé pak není. Opět, ukazují
to statistiky – zásadních rozdílů nákladů na občana podle místa bydliště,
nebo čekání na operace, koncem roku nenasazovaná drahá (moderní) léčba…..
a spousty dalších zjevně
patrných známek.
Další zásadní problémy zhoršující realitu v ČR jsou mnohé, uvedu jen
pár hlavních podle ekonomické důležitosti.
´
Financování zdravotnických zařízení (ZZ). V naší nebohé zemi je v tom
naprostý chaos, neprůhledno, tajemno. Pominu historii, jak to postupně
vznikalo, ale v posledních letech se katastrofické rozdíly ve financování
ZZ natolik rozšířily, že i naši naprosto impotentní politici se rozhodli
něco dělat. Situace dospěla k tomu, že rozdíly platby za konkrétní (stejně
kvalitní, stejně provedený) výkon dosahují rozdílu ne pár procent, ale
stovek procent. Na vysvětlení je to složitější, ale podrobněji snad zde
. Uváděné tabulky ukazují rozdíly v základních sazbách, přičemž cena za
výkon se počítá násobením této základní sazby. Co k tomu dodat. Snad jenom
že do letoška tyto informace patřily mezi absolutně utajované, pojišťovny
odmítají zveřejnit smlouvy se ZZ a také výšku plateb tam či onde, jde sice
o veřejné peníze, ale koho to zajímá, že?
Disproporce mezi sliby a realitou. Jistě si pamatujete skvělá prohlášení
ministra zdravotnictví o tom, že se platby postupně znormalizují, že peníze
půjdou za pacientem. Realita roku 2012 byla v tom, že se sjednotila základní
sazba (BR) z cca 20%, zbývající zůstala tak, jak byla nastavena minulostí
a je patrna v tabulkách. A pokud byste si mysleli, že peníze jdou za pacientem,
tak si dejte studený obkládek. Je to jako rádio Jerevan. Ano, jdou za pacientem,
ale jenom do limitu, který je nastaven nepřiměřeně a úřednicky a celý tento
pohyb je dál limitován dalšími obtížně splnitelnými podmínkami. Taky soutěž
o pacienta je nesmysl při takto rozličných platbách a limitech, které se
upravovaly v minulosti hlavně z důvodů nezveřejnitelných.
Máme přebytek lůžek, redukcí nastane racionalizace, péče se soustředí
do nemocnic, kde to umí a tím se ušetří, přitom se zvýší kvalita. Pěkné
vyhlášení. Akorát nikdo neřekl, že třeba pro rok 2013 je reálný pokles
plateb pojišťoven o 5-10 % při započítání inflace, DPH a skutečné restrikce.
Taky nikdo neuvádí, že ve srovnání s Evropou máme obrovský přebytek lůžek
ve fakultních nemocnicích, na počet obyvatel by v ČR stačily 2-3 lékařské
fakulty a fakultní nemocnice, máme jich v řádu 10. S počtem lůžek ve velkých
nemocnicích je to podobně. Chyba je, že se jedná o lůžka nejdražší, měla
by být na léčení „drahých diagnóz“, pokud se tam masově léčí banality jako
žlučník, nebo třeba umělý kloub, jsou tyto kapacity podstatně dražší, než
když se totéž provede v okresní nemocnici, přitom kvalita je stejná. Při
této situaci ministerstvo ruší svým direktivním rozhodnutím lůžka levná,
v menších nemocnicích, ve fakultkách jde spíš o kosmetické změny. Asi jsou
naši sousedé v Evropě magoři. Sice mají zjevně víc peněz na zdravotnictví,
ale mají také podstatně méně „drahých“ lůžek a zachovávají i malé špitálky,
pokud poskytují solidní péči, což je u většiny častých diagnóz možné. Takže
redukce lůžek povede ke zdražení péče, k větším výdajům pojišťoven? Zřejmě
ano.
Internetové projekty. Opět, krásná slova, skutek utek. IZIp byl ukázkou
od samého počátku nesmyslného projektu, nezajistili si zákonný rámec, cíle
co do objemu přenášených a uchovávaných dat byly nereálné, zdůvodňování
kontrolou lékařů směšné (dnešní vykazování každého pšouku dávno kontrolu
umožňuje) a ochrana citlivých dat nevyřešená. Ani při miliardových investicích
se tento zmetek nedostal do funkční podoby. Je důvodné podezření, že hlavním
důvodem existence tohoto projektu bylo vyvádění peněz ze zdravotnictví.
IZIP snad padl, ale pozor, máme odhlasované povinné psaní receptů počítačem
a čárovými kódy, centrální úložiště dat. Nikdo sice netuší, a poslanci,
co to odhlasovali už vůbec ne, jak to má fungovat, jaké hardwarové a softwarové
náklady to bude mít ve startu a průběžně, ale parlamentem to kupodivu prošlo.
Neformátovaná mlha nejasného cíle a funkčnosti. K čemu to bude? No je opět
důvodné podezření….. a předpokládaná funkčnost horší než u registru vozidel…….
Situaci dále zhoršují nesmyslné zákony a podzákonné normy kolem zdravotnictví,
nesvoboda pohybu zdravotníků mezi privátem a státním, nejasná pravidla
výběrových řízení na poskytování zdravotní péče, neexistence soutěže mezi
pojišťovnami neexistencí pojištění, neexistence formulace nároku pojištěnce
a nadstandardu, zákaz do nedávna totální cash plateb za nadstandardní péči
(dnes přetrvává tím, že všechno je standard, ale nejsou na to prachy, ale
připlatit si nesmíte) a demagogická propaganda státu a médií.
Pokud někdo argumentuje tím, kolik že to celkově jde peněz do zdravotnictví,
měl by si uvědomit, kolik z toho se vyplýtvá neracionálně a kolik z těchto
peněz se přímo či nepřímo odkloní. Obecně socialistické pseudotržní zdravotnictví
(nebo cokoliv jiného) v tržním, kapitalistickém systému ani nemůže dopadnout
jinak. Panuje představa, že se politici pravicoví či levicoví nemohou fakticky
domluvit na reformě zdravotnictví pro rozdílnost politických náhledů. Realita
je podstatně jiná, jednak pravolevé dělení dnes a ve zdravotnictví zvláště
nedává smysl, strany se jen tak propagují, fakticky takové nejsou. Není
žádný zásadní problém, aby se experti všech stran domluvili na zásadních
věcech. Koneckonců, to co by potřebovala ČR proběhlo v sousedních státech
před desítkami let, systémy jsou tam mnohem kultivovanější, vybalancované,
někdy více „svobodné“ či více „direktivní“, ale víceméně fungují. Není
zásadní problém je okopírovat. Ale, světe div se, už téměř 25 let se nic
neděje. Proč? Protože stávající chaos a nepřehledno vyhovují hlavně politikům
a protože občané se dají uchlácholit miliardami, co jdou do zdravotnictví
a bajkami o darebáckých zdravotnících, kteří za všechno můžou. Ne že by
nebyli, ale jsou nepodstatnou minoritou, jako i v jiných oborech. Takže
dokud se systém nepoloží, nebo dokud občané nevyvinou dostatečný tlak na
politiky, nestane se nic.
Výsledkem je nefunkčnost systému, mrhání, nemotivovaní zdravotníci,
oprávněně si stěžující občané (většinou a hlavně nelogicky na zdravotníky)
a masivní plýtvání nedostatkových zdrojů. Na dohled žádná změna není, vývoj
ekonomiky obecně a nákladů ve zdravotnictví bude situaci rok od roku zhoršovat.
27.12.2012 Selucký
blog autora