D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Zima, jak na horách, aneb zimní gumy z jiného pohledu.
    Vydáno 26. 10. 2008 (12280 přečtení)

    S blížícím se listopadovým zahájením platnosti dopravních značek C15a/C15b Zimní výbava/Zimní výbava-konec, které jsou již v některých úsecích osazovány a snižujícícími se venkovními teplotami lze očekávat zvýšenou aktivitu flamewar mezi příznivci a odpůrci zimních pneumatik.

    Tento článek by ale neměl být zdrojem flamewaru, spíše pohledem člověka, který prožil v místech, kde je půl roku zima a po zbytek roku sníh nezanedbatelnou část života.

    Auto, hory a sníh.

    V zimě padá sníh. Někde víc, někde míň a v místech,  o kterých mluvím (což je zimní středisko v Krkonoších, ležící převážně v nadmořské výšce nad 750 metrů nad úrovní Baltu) ho umí být opravdu dost. Napadne zhruba na přelomu listopadu a prosince a vydrží leckdy do dubna. Pro místní obyvatele, dojíždějící do níže položených míst do školek, škol, za prací, nákupy či za zábavou je to něco naprosto přirozeného, s čím je potřeba automaticky počítat. Ti, co jezdí autobusem protě počítají s tím, že občas kvůli sněhu nepojede nebo nevyjede až do cílové zastávky  a ti, co jezdí auty prostě v listopadu přezují na zimní gumy, do kufru hodí lopatu, lano, vaťák, baterku a kanystr s enzetovým palivem a pro všechny případy řetězy. Ježdění po bílé silnici berou jako něco normálního, za rozumný posyp považují inert a solení je neskonale štve. Majitelé penziónů a horských bud mají převážně náhon na všechny čtyři a offroady, ti ostatní jezdí v podstatě stejnými auty, jako ti dole pod kopcem, jen akumulátory a světla mají ve výrazně lepším stavu. Gumová těsnění dveří mají naglycerínovaná a do zámků nafoukaný práškový grafit.

    Když v zimě padá sníh, padá většinou navečer a  přes noc a v kombinaci s větrem umí za pár hodin silnici zarovnat tak, že i šikovní kluci, pilotující velké oranžové krávy s pluhem vepředu a sypačem vzadu mají problém zjistit, kudy ta cesta vedla. A to i přesto, že jim v tom pomáhají tyče s reflexními pásky a dokonalá znalost terénu. Majitel auta večer (a stmívá se po čtvrté) dorazí domů, vyhází příjezdovou cestu ke garáži nebo - častěji - jen box pro svoje a manželčino auto, hodí přes baterku deku nebo baterku vyndá a odnese do tepla a tiše doufá, že ti šikovní kluci silnici ráno stihnou protáhnout dřív, než bude potřeba vézt děti na nultou hodinu. Ráno pak vstane o půl hodiny dřív, než je potřeba, zkusmo nastartuje a s lopatou v ruce udělá autu cestu zpátky na silnici. Pak omete sníh z auta (kompletně, ne jenom průzory o velikosti tankistických triplexů) a vyrazí. Ráno je v pohodě, přes silnici lze očekávat tak maximálně větev, strom nebo ranního zásobovače z nížin s tranzitem.  Přes den je to horší, jak bude uvedeno dále.

    Když padá sníh, šikovní kluci v oranžových krávách čistí silnice podle pořadí. Nejdřív silnice prvého pořadí, což jsou silnice první třídy a páteřní tahy, následně silnice nižších pořadí. Místní komunikace čistí obecní úřad silami vlastními (většinou Unimog s frézou / šípem s proměnnou geometrií a sypačem, nebo smluvní zemědělec s traktorem), případně silami nasmlouvaných firem. Pokud sněží trvale, udržuje se sjizdnost pluhováním. V praxi to vypadá tak, že při mírném sněžení cykluje jeden sypač se stranovou radlicí a podél silnice vytváří mantinel ze shrnutého sněhu. Pokud chumelí víc nebo navíc i fouká, jezdí oranžové krávy dvě, ta přední má šípovou radlici a razí cestu, ta druhá sníh dohrnuje do krajů a navzájem se jistí, když je někde sníh větrem zhutněný tak, že hodí auto do příkopu. Za krávami zůstává bílá silnice, sem tam s inertem ve strmějších úsecích a v zatáčkách. Plýtvat posypem je zbytečné, zajezdí se a sníh ho za chvíli přikreje. Navíc na silnici zůstane a na jaře ho bude potřeba uklízet.

    Když přestane chumelit, nastupuje čas na posyp. Dole pod kopcem sůl s pískem, které z rovné a poměrně slušně sjízdné silnice udělají oraniště (místní mu říkají žlutá silnice), na kopci (který už je součástí ochranné zóny KRNAPu) inert - většinou štěrk. Jízda po žluté silnici je peklo, bez ohledu na to, co máte nazuto na kolech, pokud to není polopás. Břečka nedrží směr, vzorek se nemá o co opřít a řetězy do dosud nenarušeného podkladu frézují koleje, které je i na velkých kolech problém opustit. Břečka se navíc drží v podbězích a opadává výš, tam , kde je už inertní posyp. jejím důsledkem jsou pak vytálé díry o notné hloubce v místech, kde je normálně souvislá vrstva ujetého sněhu, krytá posypem :-) Zbytky soli ve vzorku navíc vytvářejí v přechodných úsecích charakteristickou roletu, která vám oddělá tlumiče během dvou sezón.

    Auto, zima a silnice.

    Ježdění na sněhu je normální věc, pokud víte, jak na to. Potkáte tři  problémy, které jsou jinak, než na asfaltu. Prvním a největším je stav, kdy to klouže moc. Ten stav nastává, když se udělá ledovka, tedy na libovolném povrchu namrzne mrholení nebo mlha, když se udělá náledi, tedy zmrzne vrstva natálého sněhu, na kterou přes den svítilo sluníčko nebo když se "umydlí" měkký vlhký sníh, třeba laminátovým břitem pluhu nebo i provozem aut na letních gumách,  které při protáčení sníh vyžehlí do vysokého lesku. Pokud to klouže moc a jedete do kopce, je to o štěstí, pokud to klouže moc a jedete z kopce, je lepší zastavit u krajnice a počkat, až to moc klouzat přestane.  Nebo nasadit řetězy, které problém vyřeší beze zbytku, ať jedete do kopce, nebo z kopce.

    Stav, kdy to klouže málo je převažujícím po většinu zimy. V zimě to prostě klouže a je potřeba s tím počítat bez ohledu na to, jestli je silnice černá, žlutá nebo bílá. Na letních gumách je problém, pokud to neumíte, na zimních, pokud si moc věříte, žetězy je potřeba nandávat a sundávat.  Další problém je v okamžiku, kdy je na silnici čerstvý sníh. Od pěti centimetrů nahoru. Na nové letní gumě vyjedete - tedy, pokud nezpanikaříte a neurvete vzorek od silnice, která se vám během proklouznutí okamžitě umydlí. Zimní guma rozdíl na silnici nepozná, jede pořád stejně a řetěz pomůže, jako kdykoliv jindy.

    Auta, silnice a šoféři.

    Zimní provoz v místech, která popisuju má tři podoby. Ranní, večerní a víkendovou. Ráno jezdí dolů z kopce místní a do kopce zásobování - to je dvojí, místní dodavatelé jezdí s auty, výbavou a šoféry, kteří vědí co čekat, dodavatelé ze vzdálenějších míst pak v lepším případě stoí pod kopcem a čekají, až šikovní kluci s oranžovými krávami silnici protáhnou, posypou nebo se nad nimi smilují a vezmou je na hák. V případě horším pak stojí někde v kopci a blokují směr nahoru, nebo stojí naštors a blokují oba směry. Večerní podoba provozu vypadá tak, že místní jezdí do kopce a proti nim se souká proud turistů, kteří vyrazili na odpolední nebo večerní lyžování. Občasné turisty, uváznuvší v opačném směru do kopce řeší většinou budaři tím, že nešťastníka vezmou na hák.  Hlavním problémem je víkend. Jak vypadá typický víkendový scénář?

    Devátá hodina ranní a v kopci se směrem nahoru zoufale hmoždí auto. Při přechodu do prudšího stoupání si řidič při podřazení utrhnul vzorek a nyní se bezmocně snaží rozjet na nadoraz umydlené silnici podle představy "čím víc plynu, tím víc to pojede". Kolem něj kaskadérsky prostřelilo několik místních nebo chápavějších, kterým došlo, že za chvíli už neprojedou. Nešťastníkovi řidiči se mezitím auto odsmýkalo doprostřed vozovky a blokuje oba pruhy. zezadu přijíždějí další auta a musí zastavit. Fronta rychle roste. Shora to ještě jakž takž jde, do té chvíle, kdy komusi z konce fronty ruply nervy a snaží se projet protisměrem. Ve chvíli, kdy se potkává s protijedoucím autobusem je situace na nejbližší hodinu zapikolovaná. Kopec se mění v mraveniště lidí, snažících se nejprve roztlačit auto v čele zácpy, jehož řidič již dokonale zpanikařil a s jedničkou vytočenou na plný plyn ohazuje dobrovolníky fontánami sněhu a štěrku, lidí, snažících se neumělýma rukama nasadit řetězy, kterými pak frézují do sněhu hluboké rýhy, opět na jedničku a plný plyn, lidí, snažících se otočit se a jet jinudy. Někde na konci pak bezmocně stojí oranžová kráva, které ve snaze projet dopředu a posypat vozovku brání Brownův pohyb chaotů. Situaci vylepšují autobusy, vezoucí děti na lyžařské výcvikové kursy a zahalující okolí oblakem kouře z prehistorického nezávislého topení. Dopolední program všech se mění v trosky. Místní se občas namíchnou, navlečou oranžové vesty a snaží se to boží dopuštění nějak rozstrkat a přes CB zkoordinovat, občas to ale skončí i odstrčením překážejícího vozu do mantinelu.

    Jak se do problému nedostat.

    Když už si nechcete pořizovat zimní gumy, pořiďte si řetězy a naučte se je nasazovat. A nasaďte je pod kopcem, v klidu. Když jedete bez řetězů - ať už na letních nebo zimních gumách - snažte se jet tak, abyste neztratili kontakt s vozovkou, v okamžiku, kdy cítíte prokluz kola okamžitě uberte plyn. Dokud se auto hýbe dopředu, ještě není nic ztraceno. Když je kolem místo, zkuste jet blíž ke krajnici, kde je hlubší sníh a víc šancí, že se vzorek chytne. Zkuste - pokud to situace dovoluje - jet šikmo nebo cikcak, ztrátu adheze mohlo zapřičinit pár gramů, které napříč kompcem vykompenzujete. Když už auto zastaví, kousek couvněte a vyjeďte ze své stávající stopy - bude umydlená a nerozjedete se, navíc si v případě letní gumy zanesete vzorek sněhem. Pokud to situace umožňuje, scouvejte si  pod nejhorší kopec nebo třeba na nějaký výjezd, abyste se nerozjížděli přímo proti kopci. Dobrý nápad je kýbl s pískem v kufru nebo v nouzi nalámené jehličnaté větvičky pod hnacími koly. Poslouží i koberečky z auta. Rozjíždějte se na nejmenší možný plyn, každá watt výkonu navíc je riziko, že se kola utrhnou. Pokud to váš motor zvládne, zkuste se rozjíždět na dvojku, což se může zdát v rozporu s předchozí radou, ale pomáhá to :-) Pokud jedete a někdo má problém před vámi, nezastavujte tak dlouho, jak je to jen možné - raději podřaďte až na jedničku a jeďte krokem s tím, že se ho na vhodném úseku pokusíte předjet. Každým zastavením zhoršujete svoji šanci znovu se rozjet.

    Pokud je na silnici závěj a vy vidíte za ni, nezpomalujte, snažte se ji prorazit. Pokud za závěj nevidíte, je čas vyndat lopatu a nebo počkat na oranžovou krávu. V hlubokém sněhu včas podřaďte, klidně až na jedničku. Hluboký sníh klade kolům nečekaně velký odpor a pokud zastavíte v hlubokém sněhu, bez lopaty neodjedete. To v lepším případě a jen směrem dozadu ve své koleji. Auto není pluh a sníh, dosahující ke spoileru nebo nárazníku neuhrne, takže závěj, širší než metr radši nezkoušejte.

    Zbývá rozjíždění z hlubokého sněhu - pro něj platí jediné pravidlo: hlavně se nezahrabat. Lepší je udělat si před kola cestičky, než obkopávat auto, sedící na nápravách. Pokud už se auto začalo zahrabávat, zkuste jej rozhoupat střídáním jedničky a zpátečky, je to sice záběr na spojku a chce to grif, ale nemáte li někoho kdo zatlačí, je to mnohdy jediná cesta z díry ven.

    A zkuste to někdy na zimácích, vyřeší vám spoustu problémů.


    25.10.2008 Torm


    [Akt. známka: 1,08] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 101 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.