Krátký exkurz do historie pretoriánských gard. Základem jejich vzniku
byly osobní ochranky, které si tvořili vysocí státní úředníci, a to pro
účely ochrany své osoby (zpočátku) a svých zájmů (později). Někdy se stalo,
že se tyto ochranky, čítající již až tisíc dobře vyzbrojených a trénovaných
mužů, střetly mezi sebou v regulérní bitvě.
Celý proces vzniku pretoriánských
gard do podobny, v jakém si je nejčastěji vybavujeme, trval několik století.
Každopádně se kohorta stala jedním z nástrojů moci jejího zřizovatele a
ten měl přirozený zájem na jejím soustavném posilování.
K vzniku útvaru s jednotným velením přispěla zcela specifická situace.
Vládnout římské říši bylo čím dál složitější. Docházelo k tříštění moci,
zcizování kompetencí mezi mocenskými vrstvami podle potřeby, rozstříštěné
byly i ozbrojené složky, které zahrnovaly legie, pohraniční legie, městské
kohorty, námořnictvo a další. Mimochodem hasiči/hlídači (vigiles) měli
také svoje rozsáhlé pravomoci. Garda, jejímž přimárním úkolem bylo chránit
císaře, se tak začala používat i na jiné úkoly, a to v intencích toho,
co už bylo vyzkoušené. K fušování do politiky, do správy civilních, administrativních
a dost možná i církevních věcí. Například k potlačování občanských nepokojů,
špionáži, mučení a popravování nepohodlných osob a vůbec pro případy, kdy
bylo třeba rychlé a neveřejné akce, anebo pokud se akce týkala vysoce postavených
osob.
Již z počátečních období existence gardy známe příklady, kdy její vojáci
přímo jednali na ochranu svého císaře. Na začátku našeho věku patrně pochopil
císař Augustus nebo Tiberius, nevím přesně, že mu jeho kohorta přerůstá
přes hlavu. To byla doba, kdy se příslušníci gardy dočkali mimořádných
finančních odměn. Plat gardisty byl 1,5-3 násobkem platu běžného vojáka.
Dalšími položkami na seznamu benfitů bylo obilí (dnes se místo toho dávají
stravenky). Zbraně dostávali pretoriáni od státu, nemuseli si je kupovat
jako legionáři. Při odchodu z gardy následovalo výslužné asi ve výši 8-násobku
platu, což bylo z hlediska dnešního výslužného poněkud přízemní. Nesmíme
zapomenout ani na nespornou výhodu života v Římě a mnohem méně časté vystavování
nebezpečí a nepohodlí v poli. Tyto doby také položily základ pozitivnímu
policejnímu píár v podobě, jakou známe dnes. Vládce, ať už to byl kdo chtěl,
se snažil o pozitivní vnímání gardy veřejností, například tím, že gardisté
fungovali jako ochranka a pořadatelé her. Byly vydávány mince a pamětní
plakety. To bylo důležité mmj. proto, aby lidé platili vojenskou daň.
Tiberius dokončil projekt sjednocení gardy a koncentroval je do jednoho
tábora na okraji Říma. To byl vůbec špatný nápad. Elity pretoriánů začaly
přicházet do styku s elitami veřejného života a garda začala vyvíjet vlastní
iniciativu.
Tiberiův nástupce Caligula byl mocí posedlý magor. Představuji si ho
jako Víta Bártu, jen měl asi problémy s přísunem těžkého francouzského
vína. Přestože jim zvýšil odměny na dvojnásobek, s gardisty celkově nevycházel
dobře a nevyplatilo se mu to. Gardisté ho zavraždili a vyplenili jeho palác.
Zašli však ještě dál. Instalovali "svého" císaře a ten je hned odměnil
částkou ve výši několikanásobku platu.
Všechno má svůj konec. Od vrcholu moci pretoriánských gard k začátku
jeho úpadku uplynulo asi 40 let. Začala se projevovat nejednota pretoriánů,
která byla daná již organizací gard, ta měla totiž dva vrchní velitele.
Někteří císaři nehodlali vyplácet odměny, na které si garda navykla, například
Galba prohlásil, že je zvyklý vojáky rekrutovat, ne kupovat (zabit později
společnými silami pretoriánů a legionářů). Upadal také vnitřní pořádek
gard, na samém sklonku své existence například mohlo mužstvo své důstojníky
pseudodemokratickou cestou volit. Jako vojenská jednotka začínali být neakceschopní
a porážka císaře Otha v r. 69 n.l. padala na hlavu jeho bojově nepoužitelných
pretoriánů. Do této doby také spadá změna vnímání pretorijských gard, které
se staly symbolem hamižnosti a zneužívání moci.
Další vývoj jakoby připomínal vznik pretoriánských gard ve zrychleném
filmu. Každý další císař se pokoušel vytvořit svojí vlastní gardu, aby
se ochránil a mocensky vymezil proti zbytkům gard jeho předchůdce, případně
vznikajícím gardám jeho následovníka. I když gardy dočasně upevnily svoji
moc, jejich reálný vliv klesal. Po nějakých 250 letech skončila éra pretorijských
gard koupelí v řece Tiberu. Tento most byl vystavěn pro logistické účely
a po prohrané bitvě po něm zkoušeli vojáci utéct. Bohužel došlo k nějaké
chybě a ozbrojenci se utopili spolu se svým vůdcem Maxentiem.
Za případné faktické a dějepisné nepřesnosti se omlouvám, nejsem historik.
Doufám však, že jsem mediální obraz pretoriánských gard příliš nezkreslil.
Pro zájemce zdroje:
Policie
v Římě
Wikipedie
Diskusní
fórum Roman Army
Český
článek na téma pretoriánských gard
Kdo nezná historii, je odsouzen k tomu si ji opět prožít.
Tvorba bezpečnostních složek nadřazených těm obvyklým je běžnou praxi
zhruba pět let. Nejokatějším pokusem je "policie
nad policií" zmr. Langera, Generální inspekce, která je podobně jako
výše zmíněné jednotky nadána zcela mimořádnými pravomocemi a nepodléhá
žádné kontrole. Další pretoriánskou gardou je FAÚ
ministra Kalouska, který tak obratně zvýšil svoji politickou moc. Další
kohorta se právě rodí; bude to speciální útvar pro "boj s korupcí". Už
nyní se běžně používá pojem "protikorupční policie", ke které ale zatím
neexistuje instituce, takže jen s malým P. Jak to bude fungovat, ukázaly
v mnohém analogické případy Ratha a Parkanové. Zajímavou kohortou je také
policie dopravní, jejímž výhradním posláním je vyžadovat po občanech disciplínu
a vynucovat na nich poslušnost formou postihů za neexistující delikty,
aby občan chápal, že je tady od toho, aby poslouchal. OSA a BSA nejsou
nic jiného než gardy vytvořené za specifickým účelem.
Významným prvkem fungování gard bylo, že jejich členům procházelo to,
co by jiným vojákům neřkuli řadovým civilům rozhodně neprošlo. I zde nacházíme
v dnešní době mnohé analogie, kdy si například policie myslí, že se pod
záminkou "boje s korupcí" může vysrat na zákony. Dalším takovým křiklavým
příkladem jsou policejní Passaty, tedy drahá prestižní technika pro prestižní
prověřené gardisty, přičemž její použití je úspěšné postaveno na porušování
zákona ve velkém.
Tvorba kohort také výtečně funguje na lokální úrovni. Je zájmem každého
starosty vytvořit si malou ozbrojenou jednotku, která by pomáhala udržovat
a rozšiřovat jeho moc, a to i přesto, že obec naléhavě potřebuje vydat
prostředky na úplně jiné věci. Velmi vyčerpávající popis celé praxe z podání
člena strany Svobodných (!) najdete zde.
Podobných analogií a paralel lze najít celou řadu. Kromě toho umožňují
určitou predikci, co se stane dál. Nacházíme se někde kolem roku 90 našeho
letopočtu, kdy moc pretorijské gardy postupně slábne a postupně se stává
politickou silou na úkor její bezpečnostní funkce a jednotlivé politické
garnitury začínají vytvářet gardy vlastní, FAÚ, GIBS a další, které na
svůj zenit teprve čekají. Blíží se také doba soukromých gard, organizací
nacházejících se na pomezí mafie a policie (připomeňme si například "pořádkové
jednotky" VV připomínající SA, přičemž geneze SA a SS opět silně připomíná
proces vzniku a expanze pretoriánských gard). Gardisté už patrně nebudou
nasazovat své životy na bitevním poli, ale povedou boj na poli mediálním,
podobně jako zmr. Huml, a zřícení onoho mostu bude nepochybně nějakou rozsáhlou
mediální operací.
Máme se každopádně na co těšit.
22.06.2012 D-FENS