Dopravní demagogové měli v minulých týdnech vánoce. Několik tragických
víkendů na začátku prázdnin se jim výborně hodilo do krámu.
Situace na
českých silnicích jim vytrvale celé měsíce brala trumfy z rukou, až najednou
došlo k situaci, která z pohledu nás normálních lidí je tristní a politováníhodná,
ale z jejich pohledu představuje výbornou a vítanou příležitost k sebeuplatnění.
Zabilo se dost lidí na to, aby mohli zase rozbalit krám a udělat "veřejnosti"
tradiční samospásnou nabídku: Zavést další tresty. Zpřísnit ty stávající.
Zakázat. Potrestat. Pronásledovat. Usvědčit. Uvěznit. Pověsit za koule
do průvanu.
Co je to kurva vůbec za lidi? A proč jim to trpíme? Máme problém, když
cikáně okrade nemohoucí babičku, ale nemáme problém, když "dopravní expert"
s novinářem vytrvale čekají, až se někdo zabije, aby potom mohli ohlupovat
lidi? Někdy mi připadá, že žijeme v úplně absurdním světě. Tak se například
zjistilo, že kvůli bodovému systému hromadně
odjíždějí lidé od nehod. A systém našel lék. Je jím bodový systém.
Věříme, že to bude fungovat?
Nejnovější kampaň Šimonovského pohrobků jsem prohlédl snadno. Důvod,
proč se to na začátku prázdnin každoročně tak posere, mi nebyl znám. Pochopil
jsem to až dnes.
Situace: Sobota 7.8. odpoledne, Praha - Č. Budějovice po D1 a E55. Zataženo,
déšť. Sodoma gomora. Hlavní deficity: nebezpečné předjíždění, jízda postrádající
plynulost, malé rozestupy mezi vozidly s ohledem na viditelnost, neschopnost
řidičů správně používat mlhovky, čtyři blinkry při prudkém brzdění neznají
- nejsou přece v zákoně, tak to nemusíme používat, činnost Policie ČR způsobující
pouze chaos bez nějakého zjevného bezpečnostního efektu, přetížená, oslňující
a nekvalitní vozidla dovolenkářů. Cesta, kterou jinak běžně zvládám pod
dvě hodiny, trvala hodiny tři, dalo se to označit snad jen jako přehlídka
blbců na kolečkách.
Opakoval se pořád jeden a ten samý problém. Naprostá nejistota až tápání
jedněch řidičů při jízdě v hustém provozu za ztížených podmínek, a to v
protikladu s možná až příliš bohorovnou suverenitou jiných vyježděných pilotů. Silnice je sociální
prostor a kvalita populace se bohužel měří kvalitou nejslabšího článku.
Když ten selže, vzniká riziko pro ostatní. Dalo se celkem snadno vysledovat,
kdo je nejslabším článkem řetězu - dále pouze "lempl". Sváteční řidič ve
své ryzí podobě už v podstatě neexistuje, podstatná část populace usedá
do auta denně, když dojíždí za prací nebo nákupy. Jezdí často po stejné
nebo podobné trase, po čase si zvykne a získá dojem, že už ho nic nepřekvapí.
Jednoho dne přijde okamžik, kdy stará ukáže prstem na mapu poblíž nápisu
Šumava, tam je přece fajn, poprasíme horským kolem po lese v nějaké rezervaci,
pivo, guláš, buřty, prostě zdravý životní styl. Fotr přidělá kola na střechu,
děti na zadní sedadlo, na zadní sklo umístí nálepku "Baby on board", abych
ukázal silničním pirátům, jak je zodpovědný otec, naloží plný auto harampádí
- co kdybychom to potřebovali - a jede si užít to, co zákon eufemisticky
nazývá dovolená na zotavenou.
Hned na začátku udělá několik chyb. Vyjíždí bez hlubší znalosti trasy,
se zatíženým nebo rovnou přetíženým vozem, jehož akcelerace a překvapivě
i ovladatelnost a brzdná dráha je pouze odleskem jeho obvyklých parametrů.
Vratká empévéčka jsou ještě méně stabilní, oktáfky s bubnama brzdí ještě
mizerněji a motor 1.2HTP zabírá ještě méně než obvykle. O technickém stavu
dovolenkových raketoplánů by se také dalo spekulovat, každopádně servisní
prohlídka v autorizovaném service zahrnující otření olejového filtru mastným
hadrem a vystavení faktury na čtyři tisíce nepředstavuje ideální přípravu
pro delší výlet. Z vehiklu není vidět, protože okna jsou obložena harampádím
zejména v zadní části. O možnosti či spíše nutnosti korigovat nastavení
světel naloženého kombi taky neslyšel. Poslechne si dopravní zpravodajství
a nejnovější názory nejmenovaných a přitom všudypřítomných dopravních expertů.
Při slovech šéfa dopravky Tržila, jak policie vyhlásí na víkend dopravní
monstrakci a zkontroluje milijón lékárniček, aby zvrátil nepříznivý trend nehodovosti na českých silnicích,
jej popadne mírná frustrace a obrátí se mu žebříček hodnot. Místo by se
obával, že nedoveze ty svoje poklady do cíle v celku, ale začne se bát,
že ho policajti při nečem načapají.
OK, tedy, nevyspalé individuum (do večera balil) vyrazilo na silnici.
Hned ze začátku mu nedojde, že čelí jiné výzvě než obvykle. Neví, jak si
zajít na dálkovou jízdu, neví, že podobně jako ubývá palivo v nádrži, klesá
i jeho schopnost koncentrace, a je proto třeba hledat cesty, jak jí nevyplýtvat
nebo alespoň obnovit. Tak to hned na začátku pořádně vosolí pyčo. Prasí
to vostošest, protože vostatní se hrozně vlečou, najíždí jiným řidičům
na prdel, až se mu kola na střeše klátí a je tak trochu nabuzenej adrenalinem.
Po hodině má dost. Není zvyklej na takovej zápřah. Zpomalí. Začne se loudat a
čertit se na ostatní řidiče, kteří to pořádně vosolili a najíždějí mu na prdel,
protože se hrozně vleče. Adrenalin je fčoudu a nastupuje lehká frustrace,
kterou postupně prohlubují sabotážní aktivity správců komunikací maskované
za údržbu a opravy silnic. Komentuje obsáhle dění kolem sebe větami "co
mě má co předjíždět, když jedu devadesát" nebo "Vidělas ho mámo jak předjížděl?
Já bych ho zavřel!", přičemž ještě před chvílí nedělal sám nic jiného.
Děti se k smrti nudí. Provoz houstne, tatínek to drtí tachometrickou osmdesátkou
(aby ho ty avizované hlídky nechytily) a začíná hromadit chyby. Když začne
pršet, udělá se tma nebo se stane něco nepředvídaného, lempl neví, jak
na to vlastně reagovat. Většinou vyvine zvláštní trhavý způsob jízdy, kdy
střídá akceleraci a brzdění. Právě tato nevypočítatelnost je nejzáludnější vlastností lemplů, nikdo si nemůže být jistý, čeho se v příští vteřině zaleknou a zarazí prostřední pedál do podlahy.
Vzniká čím dál větší konflikt mezi zkušenými řidiči a lemplem. Jedni
se nemohou přizpůsobit druhým. Ti první nedovedou pochopit, že lempl je
na konci svých možností a nemá zkušenosti s dlouhou jízdou za obtížných
podmínek, takže je na tom stejně jako začátečník nebo autoškola a měli
by se podle toho chovat a dát si na něj pozor. Lempla frustruje, že to nezvládá, nesoustředí se, jede v neznámém prostředí, v podivném rozpoložení, pochybně nakonfigurovaném vozidle a o bezpečné
jízdě nemůže být ani řeči. Sice jede pomalu a to je podle idiotů z Besipu
správně, ale přesto je velmi nebezpečný.
Celkem běžně registruji na prázdninových silnicích skutečnost, že na
čele "štrůdlů" už nefiguruje Avia s hnojem nebo dýchavičný kamion naložený
ingoty, ale Fobie, Růmstr, Kchorola nebo nějaký podobný hrkající interceptor,
ve kterém sedí za volantem zoufalec se smrtí v očích. Za ním se štosují
nepokojní borci a přemýšlejí, jak se s tím vypořádat a obejít nejslabší
článek řetězu riskantním předjížděním nebo vyvíjením nátlaku zkracováním
odstupu k již tak stresovanému a lemplovi. Ostatně je to logické. Lidé na silnici jsou jen podmnožinou celé společnosti, a ve společnosti také narůstá určitý rozpor.
Píšu tento článek s vědomím toho, že dělám stejnou chybu jako naši "experti",
které pokaždé nějaký tragický víkend nadopuje touhou zavádět represi fašistických
rozměrů a na základě partikulárních poznatků vyvozují rozsáhlé obecné závěry.
Většina nehod, která letos naše "experty" tak zaměstnala a přiměla je k
horečné propagandistické aktivitě, se nestala za běžných podmínek, byly
poněkud spektakulární. Zfetovaný smažky se srazí s ožralým katolíkem, auto
plný dětí vjede pod vlak, dva pumpičkáři do sebe narazí a jeden z toho
umře. To jistě není obraz běžného provozu, ale úlety mentálně retardovaných
lidí, nyní mrtvých.
Popsaný stav podle všeho nejde napravit. Určitě ne v současném socio-mediálně-technologickém
prostředí. Neexistuje tady nic, co by zaostalé řidiče motivovalo k tomu,
aby se naučili jezdit. Experti se našli v podporování represívních programů,
lemplové žijí v tom, že se o jejich bezpečí stát a policie postarají, přestože
volant drží oni sami ... a my zbylí to nějak zařídíme, aby to nakonec bylo
dobře. Štastnou cestu.
08.08.2010 D-FENS