Reportáž České Televize o zlém majiteli pozemku, který kazí záměry
na vybudování cyklostezky, mě řádně našlápla.
Reportáž najdete zde,
je hned druhá po reportáži o dalším kolosálním úspěchu socialistických
Českých drah.
Silně to připomínalo pohádku o milionáři, který ukradl slunce.
Pan Nůsek, jinak majitel agentury
Argo, vlastní poblíž Tábora nemovitost zvanou Housův
mlýn a okolní pozemky. Tamtéž pořádá historické pořady s historickým
šermem a různé atrakce. K jeho smůle, vede tudy cesta k Lužnici, kde si
táborská radnice usmyslela vyrobit cyklostezku. Cesta vedoucí Housovým
mlýnem náleží k objektu Housova mlýna, vede po jeho dvoře. Pan Nůsek nesouhlasil
s tím, aby přes jeho pozemek jezdili cyklisté, a to proto, že by cyklisté
rušili představení pořádaná Nůskovou agenturou. Jinak by majitel se stezkou
souhlasil, ovšem za podmínky, že by se cyklostezka na noc uzavírala. Považuji
to za nanejvýše oprávněný požadavek, i kdyby tam Nůsek žádná představení
nepořádal. Já bych taky nebyl rád, aby se mi pod okny flákala nějaká pakáž,
z toho hlediska vnímám Housovu ochotu pozemek zpřístupnit za projev nebývalé
ochoty.
Cyklistickou trasu nelze vést jinudy, protože by cyklisté museli překonávat
několikametrové převýšení. Jaká to námaha!
Město Tábor nabídlo Nůskovi náhradní pozemek. Ten odmítl, protože je
pro něj nevyužitelné.
Podmínky, který si majitel pozemku Nůsek vyhradil, totiž uzavření cyklostezky
mezi 22. hodinou noční a šestou ranní, se některým zastupitelům nelíbila.
Soudruh Šedivý, táborský zastupitel za KSČM, prohlásil, že podmínka majitele
pozemku, aby mu po pozemku nelezli cizí lidé, je naprosto nepřijatelná.
Spolu s dalšími komunisty předložil návrh, aby byl pozemek vyvlastněn.
Táborská radnice proslula mimořádně zeleno-socialistickým chováním velice
podobným husitskému komunistickému hospodářství, kdy se ukořistěné a uloupené
předměty shromaždovaly do kádě, odkud si každý směl vzít (pravda, v tomto
bodu byl současný systém poněkud modifikován). Zmínil bych zejména organizované
oškubávání řidičů (v rámci nového parkovacího konceptu), program plošné
šikany uživatelů individuální dopravy (v rámci tzv. zklidňování dopravy)
a v neposlední řadě záměr omezovat rovný přístup k silniční infrastruktuře,
kterou si všichni platíme z našich daní (systém preference MHD, která si
bude sama nastavovat na semaforech zelenou). První ovoce se již dostavilo.
Zatímco dříve bylo centrum Tábora a spojnice mezi nádražím a náměstím vyhledávaným
místem pro nákupy projíždějících, naposled před půl rokem jsem tam viděl
množící se vietnamské obchody s lacinými hadry a poloprázdný OD Dvořák.
Občane věz, že jsi poslední hovno. Neškádli posvátnou krávu, ve jménu
cyklistiky padni čelem k zemi. Co bude následovat, když bez vlastní viny
přejedeš neosvětleného nepozorného
cyklistického prominenta, jsme tady již řešili. Co se stane, když si
cyklisté umanou, že ze silnice patřící všem bude jejich cyklostezka, to
všichni víme. Ale co když si cyklisté umanou prohánět se po tvém dvorku?
Uvařit si kafe v tvé kuchyni a pít z tvého hrnečku? Neopovažuj si po nich
chtít, aby ho pak umyli, to je naprosto nepřijatelné! Odloží pestrobarevné
oblečky a budou souložit v tvé posteli? Co pak? To je nová situace, ale
nová doba z ní zná východisko. Podobně jako učitel, který si neumí zjednat
mezi žáky respekt, by měl získat status veřejného činitele, dočkáme se
jednou toho, že cyklistika přestane být sportem a začne být veřejným
zájmem, v jehož jménu se bude
vyvlastňovat.
Ano. Jsem rád Absurdistáncem. Tohle bych totiž jinde nezažil.
11.06.2008 D-FENS