Ahoj, dnes si hneme žlučí nad tím, jak vypadá situace okolo Ukrajiny.
V první části textu se odlehčeně budeme věnovat popisu situace a vystupujícím
subjektům, ve druhé pak samotné podstatě smlouvy o asociaci EU - Ukrajina.
Jednu ze dvou hlavních rolí má Vikyho parta. Vikyho parta je
současná vládní garnitura, která se po celý čas chová z hlediska běžného
pracujícího lidu, přinejmenším poněkud diskutabilně. Například si do vedoucích
pozic různých podniků a veřejných orgánů včetně bezpečnostních složek dosazují
své lidi, aniž by měli tendence to dělat potají a chytře, tak jako tady.
Utahování opasků a celoplošné akceptování vybírání jak úplatků tak výpalného
by asi také nemělo být úplně denním chlebem pracujícího lidu. On samotný
Viky, svým jménem Viktor Fedorovič Janukovič, současný prezident této země
zaslíbené (pro bordel dělající fotbalové hooligans a “anti-konfliktní“
těžkooděnce), není žádné kvítko. Už ve svých 17 letech byl natvrdo odsouzen
za spoluúčast při loupeži. Ve své nekonečné moudrosti pak ještě spáchal
zločin tehdy klasifikovaný jako újma na zdraví střední závažnosti, podle
některých zdrojů znásilnění, úplně jako Mike Tyson. Tento trest však nikdy
neokusil, neb se za něj přimluvil nějaký bývalý kosmonaut, což byl v tehdejším
Sovětském svazu ve vztahu k dnešním Českým domácnostem, ekvivalentem hokejistů
z Nagana ’98 v čele se střapatým Jágrem. V zemi ho mají všichni za mafiána
a jeho syn bohatne rychleji než arabští šejkové při ropné krizi, nad čímž
se už pohoršoval dokonce i Nejvyšší Běloruský výsostný admirál-generál,
pardon, prezident, Lukašenko.
Long story short, jako správnej Sovětskej státník začínal skoro až by
jeden brečel, z neúplné rodiny se přes socialistického autoelektrikáře (car
electricity distribution fix manager) vyšvihal až na premiéra a později
i prezidenta. Respekt. Vikyho parta smlouvu nechce, a lid z Maidan Crew
rozhání násilím.
Jako Maidan crew, pro zjednodušení označím tu část zbytku, která
v ulicích demonstruje, chce změnu, a jak uvádějí Eurosocialistické - ty
jediné správné zdroje, Asociační smlouvu k EU. Co doopravdy chtějí, těžko
říct. U fotbalových hooligans Dynama Kyjev se potřeba dát si s klukama od
Berkutu pořádně do držky, jeví jako pravděpodobnější, než touha po zavedení
striktních importních kvót na dovozy z Ukrajiny. Oproti tomu většině v ulicích
demonstrujícího pracujícího lidu asi jde jednoduše jen o změnu současné
situace, možná vymanění se ze sféry Ruského vlivu, neboť stále mají jakýsi
komplex méněcennosti a ve skrytu duše doufají, že spojení se západní Evropou
zlepší jejich postavení. Jedná se však o mé spekulace, neboť oficiálně,
dle představitelů a medií, chtějí hlavně tu Evropskou Unii a tedy první
krok, asociační smlouvu.
Jak by řekl mistr Yoda, věnovat tomu budu se tedy.
Asociační smlouva je šťavnatý text o spolupráci mezi Ukrajinou
a Bruselem. Sám o sobě je nelehce k nalezení, a od oficiálních zdrojů nabízen
buď v neúplné a přeložené verzi, nebo jakožto originál pouze ve své obecné,
nic neříkající části používající typické eurounijní obecně prázdné výroky
jako dynamika, prosperita, synergie nebo solidarita. Tím podstatným jsou
však především přílohy, které ostatně tvoří tu větší část celého textu
a upravují podmínky pro každé jednotlivé hospodářské odvětví. Jsou napsány
jazykem bruselského kmene, ve kterém se jen stěží orientuji i jakožto osoba
tímto zainteresovaná, a proto je dle mého názoru poměrně pochopitelná zapálenost
za EU demonstrujících mas, ať už v Kyjevě nebo v Praze(…), ačkoli i tak se
v očích pragmatického člověka samozřejmě nadále jeví jako líni idioti, kteří
však i v ČR svého času fanaticky bojovali na facebooku za Schwarzenberga
na hrad. Ten tam ostatně s Míšou Kocábů a nějakým třetím kamarádem z klubu
“Nosy hluboko v zadnici Bruselu“ také vyrazil zademonstrovat. Když se o
něco takto aktivně zajímají tihle dva klucí, tak je to pro mne osobně minimálně
varovný signál ke zdravému skepticismu.
Pomineme-li jako záměr smlouvy nasrat Rusko, pak čisté z ekonomického
hlediska je to dle mého skromného názoru ještě zajímavější případ. Brusel
se dušuje tím, že Ukrajina získá 400 milionů EUR. To je číslo, ke kterému
došli jednoduše selským rozumem, když sečetli celní poplatky, které dle
současných podmínek Ukrajina při vývozu zaplatí, ale s Asociační smlouvou
už by neplatila. No není to dokonalé, Horste? A navrch přidáme zdarma ještě
sadu těchto brilantních Švýcarských hrnců na vaření, z titanu vytěženého
na Jupiteru vyzařující pozitivní auru starodávných Keltů! Zepter patent.
Já bych si však dovolil autora výroku, pana velvyslance Jana Tombiński,
čelního představitele delegace EU k EUkrajině, opravit, a tedy od tohoto
čísla odečíst pro začátek jen poplatky na clu, o které Ukrajina přijde
v souvislosti se zbožím, které do ní proudí z EU. Nebo o odhad ztráty domácích
podniku, které dle smlouvy příjdou o současnou podporu pro podnikání a
export. Tedy to je alespoň to, co mne napadá z fleku a učí nás ve druhém
ročníku bakalářského studia. Čímž bych se rád omluvil mému profesorovi
mezinárodní ekonomie, že mi tady toho určitě ještě spousta chybí, sorry
bro.
Všude se tedy hovoří především o zrušení cla. Svým způsobem je
to fajn, zlevní se Mercedesy a BMWčka, který jsou teď nechutně drahý. To
rolník Valerij ze svého pole ocení. Ale v přílohách pak nalezneme kvóty
a další podmínky. Do jaké míry je fajn to, že dojde ke zrušení cla, nastíní
pohled na vzájemnou bilanci obchodu těchto dvou stran. Jedna strana v minulém
období vyexportovala za 15 miliard eur, vesměs zemědělských produktů a
surovin, zatímco druhá strana do té první vyvezla za 24 miliard, především
statků s vysokou přidanou hodnotou. Čtenáři, tipni si, která je která. Při
zrušení cel dojde, kromě snížení příjmů z proclených statků v hodnotě 24
miliard, ke stimulaci exportů Ukrajiny a nárůstu dovozu hotových výrobků
z EU, jednoduše protože tyto budou po zrušení cel levnější a konkurenceschopnější,
což se neblaze podepíše na produkci domácích Ukrajinských firem, zaměstnanosti,
a státní pokladně. Zavedení kvót pak povede k tomu, že i když už teď nebude
clo, a tudíž by Ukrajina moc ráda vyvážela více metalurgických výrobků
či pšenice a rajčat, protože by je také mohla nabízet za levněji, tak nebude
moct, protože kvóty EU ( protože EU má už teď přetlak jak v ocelářství,
tak v produkci polských shnilých rajčat). Nicméně lépe než můj jednoduchý
popis s rajčaty, to vystihuje komentář analytika Státní dumy, Innokentija
Adjasova, cit: ‘‘Evropa povolila bezcelně dovážet 20 tisíc tun drůbeže,
ale Ukrajina musí nakoupit 10 tisíc tun kuřecího masa z Evropy, přičemž
sama země produkuje 1 milion tun ročně. Na sýr je velmi nízká kvóta 1,5
tisíc tun, což je zhruba pět procent celkové ukrajinské produkce. Jediné,
co Evropané povolili, je bezcelní dovoz slunečnicových a řepkových semínek,
tedy plodin, které velmi vyčerpávají půdu a které se snaží uvnitř EU nepěstovat“.
K tomu ještě poznámka, tyto plodiny je možno dovážet jen v surovém stavu,
tedy nezpracované, aby nepřišli Eurounijní zpracovatelé zkrátka. Dokonalost.
Komu je to málo, nemusí smutnit. Všechny tyto domácí výrobky by pak ještě
měly být vyráběny v souladu s EU normami, což klade nároky především na výrobní
faktory a tedy celkově – náklady.
Co na to Rusko? Ti samozřejmě, poněkud očekávaně, nedokáží ocenit
představu bratříčkování Ukrajiny a EU, a tak typicky zaujali postavení
telegrafní gratulace jinému týmu k první místu na MS v hokeji, gratulujeme
stop ropa stop plyn stop, což je metafora k tomu, že Ukrajina v případě podpisu
této smlouvy přijde o relativně výhodné obchodní podmínky s Ruskem, a to
od levnějšího plynu, který je pro Ukrajinskou metalurgii nezbytný, až po
odbyt jaderného strojírenství.
Jaké jsou možnosti a předpoklady? Kromě očividných možností ,
že buď dojde k podpisu té smlouvy a nebo ne, že zítra ráno vyjde slunce,
bych jakožto benevolentní lidumil a pacifista(…) navrhoval referendum o
oddělení po EU prahnoucí části této země, tedy té západní, ekonomicky zaostalé,
průmyslově nerozvinuté s hezkou přírodou a hroznýma cestama. Což ale nehrozí,
protože tu Brusel nepotřebuje. Ve spíše prorusky orientované části, při
realizaci tohoto scénáře pak objektivně analyzovat svojí situaci a možnosti
a stabilizovat se bez pomoci euro soudruhů, popřípadě získat silnější vyjednávací
pozici, například po vzoru Polska, neboť dopadnout jako Rumunsko skutečně
není záviděníhodný blahobyt.
And that´s the way it is. Bruselu tleskám, Vikyho neřešim, a nejen těm
co teď na demonstracích mrznou venku, přeju trochu kritického hodnocení
každé mince. A od Vás, v čem se mýlím, se nechám rád poučit.
24.01.2014 vladi.holl