Pojďme se podívat, na jedno nepříliš rozšířené a vcelku zajímavé auto.
Bylo pořízeno jako tréningový a city combat kchár pro mojí ženu, která
za jeho volantem získává své první řidičské dovednosti. Z důvodu očekávaných
ztrát na hardware bylo pro začátek zvoleno ojeté auto, což mi po letech
poskytlo možnost účastnit se adventury Lov ojetiny.
Postupně odpadala různá, původně uvažovaná auta. Yaris nebyl nebyl za
rozumný peníz v rozumném stavu a věku ku sehnání. Panda při bližším kontaktu
byla ještě větší holobyt, než se dalo čekat a najít vybavenou verzi Pandy
(u nás tvoří asi 0.0271% prodeje) v dobrém stavu byl neřešitelný problém.
Micra je nám se ženou přišla tuze ohavná, Mazda 2 předchozí generace příliš
důchodcovská a aktuální zase drahá (byť designově a technicky přitažlivá)
na to, aby sloužila jako boxovací pytel. C3 - mě se líbí velké Citroeny,
malé ale ne. Clio nepřesvědčilo pověstí. Fabia by nákladově a prostorově
sice ušla, ale tak nějak mi přišla jako rezignace na cokoliv. Navíc cenám
ojetých Fabií ani trochu nerozumím. Zkusili jsme i kolínská trojčata, která
byla silně ve hře pro předpokládánou slušnou technickou úroveň a očekávané
malé náklady, ale seznámení s realitou v podobě prolezení si bazarového
P107 a následná jízda v Aygu, nás vyléčilo. Nakonec mě zaujal třídvéřový
Colt s tříválcem z Krkonoš, od soukromníka. Pro zajímavost jsem byl i v
Áčkách v Praze a v AutoESA tamtéž. Áčka mě celkem pozitivně překvapila,
s trochou štěstí a paranoii se tam dá něco najít. Navíc se mě "ujal" prodejce,
který mě sice otravoval a nešlo se ho zbavit, ale jinak se zmrdsky nechoval.
Celkem vypadal, že o tom něco ví (asi jsem nevypadal jako úplný koloušek)
a dokonce mě u jednoho auta upozornil na vyměněný blatník, který mi při
prohlídce unikl. Oproti tomu v AutoESA mě nezaujalo ŽÁDNÉ auto, personál
si mě sice po několika maniakálně agresivních pohledech přestal všímat,
ale z útržků keců, kterými krmili chudé rodiny, chystající se na pět let
zadlužit koupí střepu mi bylo na grcnutí.
Raději jsem se sebral, vyrazil do hor a jel se podívat na Coltíka. Coltík
sloužil jako auto na učení se dceři a synovi majitele a na drobné pojížďky,
což nedávalo moc šanci na to, být spokojen. Ale líbilo se mi, že si majitel
na nic nehrál, auto mělo nějaké škrábance, ani se nesnažil ho nějak naleštit
a navonět, zato mělo málo najeto, ověřenou servisku a tak nějak mi přišlo,
že by mohlo fungovat. Serviska, 38kkm, 2007 výroba, krycí jméno Myšák.
Takže Mitsubishi Colt šesté generace je v Holandsku vyráběný sesterský
model Smartu Forfour. Třídvéřových Coltů je v průměrné české ulici asi
jako účastníků Sjezdu rómských neurochirurgů. Na parkovišti tedy nehrozí,
že budete obíhat stejná auta a zkoušet, které je vaše. Auto je celkem zvláštní
tím, že je dosti krátké, vysoké a hlavně překvapivě široké. Vyniká to hlavně
při pohledu z okna ve vyšších patrech, kde Coltík stojící v lajně s o třídu
většími auty rozhodně nepůsobí jako úzký v ramenou. Auto nemá ani čumák,
ani zadek, je to vlastně jenom pojízdná kabina ve tvaru kapky. U řady aut
se říká, že mají kola v rozích karoserie. Colt šel ještě dál, protože zadní
kola jsou narvaná tak dozadu, že to působí, že je tahá až za karoserií.
Zvláštní je i půdorys vozu. Colt je nejširší v oblasti předních kol a sloupku
a dozadu se zužuje s výjimkou blatníků zadních kola, která jsou z auta
trochu vystrčena ven. Boční dveře jsou velmi dlouhé, takže se velice pěkně
odírají. Vzhledem k délce dveří a výšce podvozku není problém dveře při
nasedání zespodu promáčknout o vysoký obrubník (s úspěchem ověřeno). Na
druhou stranu díky značné výšce interiéru a rozměrům dveří je přístup na
zadní sedačky naprosto bez problémů.
Když už jsme u interiéru - jako v celém autě se lze i tady setkat se
zajímavým přístupem: věci jsou tu buďto úplně výborné, nebo úplně naprd.
Na nějakou umírněnou střední cestu, či kompromisy si Mitsu nepotrpí. Uvnitř
najdeme hned dvě závažná porušení časoprostorového kontinua. Auto je uvnitř
skutečně, ale skutečně mnohem větší, než zvenku. A co horší - kastlík u
spolujezdce ve své pravé části obsahuje dlouhou, předluhou dutinu, směřující
pod čelní sklo, která PROKAZATELNĚ končí 46 cm PŘED autem, aniž by to bylo
vidět. Patrně je určena k uložení střel Javelin či Spike, kteréžto jsou
vhodným doplňkem k plynulé jízdě v kolonách (musím se podívat, zda to má
Mitsu v příslušenství).
Palubní deska je opakem před nedávnem popisované Alteii.
Přestože je vyrobena s hojným použitím notně měkčeného plastu, působí velmi
lacině. Altea a Colt jsou jasnými antipodními důkazy toho, že mantra našich
motonovinářů: měkký plast = hodnotný interiér, neplatí. Uspořádání a designu
nelze (až na jednu drobnost) nic vytknout. Tři samostatné tubusy ukrývají
přístroje. Tříramenný volant vypadá velice hezky, má správné rozměry a
dokud ho člověk nevezme do ruky, může si za ním připadat, jako v Lanceru
Evo. Potom ale zjistí, že je vyroben z plastu tvrdosti zhruba na úrovni
korundu a kluzkého jako člen Strany zelených, když má vysvětlit, v čem
je ekologický či ekonomický přínos fotovoltaických elektráren. Ehm, kdybyste
to náhodou nevěděli, tak z obou úhlů pohledu jsou totálně na hovno :-)
Uprostřed, pod čelním sklem je display palubního počítače a rádia, dva
kruhové výdechy klimatizace (motiv kruhu je v interiéru Coltu častý), rádio
s řadou kruhových regulátorů a tlačítek a pod ním tři kruhové ovladače
klimatizace s kruhovými tlačítku uvnitř těch kruhů, která ovládají klimatizaci,
ofuk skla a vnitřní o-kruh. Tím končí středová konzole a dolů pokračuje
jakýsi sloupek z šedomodrého fujtablu. Fujtajbl se po nastartování rozsvítí.
Naštěstí to v zorném poli řidiče není a dětem se to líbí. Uprostřed toho
sloupku je zásuvka (kruhového tvaru) a po stranách jakési kapsičky či kastlíčky,
ze kterých všechno padá. Šatrpáka (s kruhovou hlavicí) vyrůstá z několika
soustředných kruhů z gumového hnusu v barvě svítícího fujtajblu. Celé se
to ale velmi jednoduše a intuitivně ovládá a kromě obráceně ovládaných
stěračů je návod k autu čirou zbytečností. Na to, že jde o základní model
městského vozítka vyrobeného v roce 2007 je výbava překvapivě solidní.
Klimatizace, el. okna, centrál s DO, 4 x airbag, ABS, palubní počítač a
rádio s MP3. Překvapí použití trojbliku na blinkrech a impuslního stahování
el. okna. Zvuk rádia je podprůměrný, ale použitelný. To celkem rychle pochopily
i děti, takže v Myšákovi se pouští Uhlíř - Svěrák, v Altei se dožadují
Rammsteinů (momentálně vede Haifish a Weidsmann Heil), Manic Street Preachers
(Tsunami) a System of A Down (Radio Video). Na dvou a sedmileté děti to
ujde, co budou poslouchat až jim bude patnáct netuším…
Zpátky k autu. Jedna z hlavních slabin auta je spojena se sedačkou řidiče.
Bohužel se po sklopení nevrací zpět do polohy, do jaké byla nastavena a
navíc postrádá výškovou regulaci. To je u třídvéřového auta, určeného převážně
pro ženy do města, dost silný handicap. Sedačky samy o sobě jsou na městské
vozítko velmi slušné. Vypadají na pohled sice o dost sportovněji, než jaká
je realita, ale v rámci kategorie jsou nadstandardní a i výlet nad 100km
v nich lze ve zdraví přežít. Zadní sedačky jsou posuvné a při jejich zadní
poloze je prostor vzadu až neuvěřitelný. Kecy o natažených nohách nejsou
přehnané. Rozměry kufru nejsou nijak marnotratné a závisí hlavně na poloze
zadních sedaček. Na nákupy stačí, nejsme typy, co při slevě na výběrový
výčepní mok Klasik musí koupit šest bas. Jinak je interér celkem tmavý,
plný plastů, které pro zavrzání nejdou daleko, ale přesto to auto působí
velmi dospěle. Neumím to přesně a racionálně popsat, ale když v tom jedu,
vůbec si nepřipadám, jako v levné nákupní tašce, kterou Colt pochopitelně
je.
Pod krátkou kapotou, která kryje čumák, co tam vlastně ani není, je
prázdno a dole asfalt. Halt, ne, pod předním sklem se krčí něco malého
- pohon stěračů? A ne, je to motor. Poctivé tři válce a kousek nad jeden
litr objemu. A že není vidět? Za to je slyšet! A umí tahat! 55kW s lehkým
Myšákem umí překvapivě cvičit. Jako většina tříválců jde do otáček, ale
přitom jede v takřka celém spektru. Pod dva tisíce otáček se nijak nevzpouzí
a v pohodě z nich i na vyšší kvalty vyrazí výš. Nenaložené auto je schopno
celkem s přehledem předjíždět tak do 100 km/h počáteční rychlosti. To není
tak zlé. Dojem umocňuje zlověstný rykot a hřmění, deroucí se z pod kapoty.
Ano, je to tříválec, na tlumící materiály zapomeňte (má je snad závodní
Evo?) a výfukové svody jsou vedeny na straně ke kabině. Motor je opravdu
hlučný (na druhou stranu celkem konstatně - řve prostě kdykoliv), ale má
celkem příjemný, chraplavý zvuk, bez typického HTP "uiííí" při přeřazování.
Řve víc než HTP, ale dospěleji, ne jako sekačka, a nekvičí. Kdybych věděl,
že to nemůže být pravda, tak bych řekl, že řve jako Roomster 1,6 16V, což
je nejuřvanější auto ve vesmíru. Ever. Zato u pumpy je hej. Mimo město
není zásadní problém jezdit kousek pod pět (není třeba se zvlášť snažit),
podle Mitsu fora se dají spotřeby dostat i pod čtyři. To už ale nikoho
ze zůčastněných nemůže bavit. Na druhou stranu více než šest litrů si Myšák
mimo město nevezme, ani kdybyste mu říkali "za maminku, za tatínka…". Ve
městě, při krátkých pojížďkách se studeným autem, v kopcovitém terénu je
to kolem sedmi litrů, bez snažení se. Když se budete jó snažit a pojížďky
po městě budou trošku delší, spotřeba rychle poběží na šest litrů, ba i
méně. Extrémista a eco-runner by s tím mohl jezdit tak kolem 4,0 l/100
km, ve městě kolem 5,5l /100 km. To už ale vyžaduje skills a nervy na uzdě
a blíží se to tomu, jak jezdím s TSI Alteou, abych měl spotřebu 6,5 mimo
město a 9 ve městě.
Řízení je (podle mě) schopné, přímé a rychlé. Navzdory malému motorku
a vysoké stavbě se auto protáhne i malým kruhákem na trojku jako nic. Podvozek
se ale nechá rozhodit příčnými nerovnostmi. Na hladkém asfaltě sedí Myšák
(nejen s přihlédnutím k výšce) velice, velice srdnatě. Opravdu se s tím
dají řezat zatáčky stylem, který by většinu aut srovnatelné kategorie uvedl
do takových rozpaků, že by se šli raději schovat do křoví za krajnicí.
Auto se sice celkem citelně nakloní, ale pokud je povrch slušný, tak není
důvod něco řešit. Při rychlém střídání se má tendenci trochu zavlnit (asi
krátký rozvor) ale je to spíš pocitové. Jen ty nerovnosti…
Brzdy brzdí. Ani dobré, ani špatné. Nástup měkký, postupně gradují.
Při razantním sešlápnutí se umí překvapivě kousnout, bohužel to nezvládají
mizerné gumy BF-Goodrich, které jsem na něj zakoupil. Prostě je to auto
do města a žena ani na dálnici by s tím nejela rychleji, než 80 km/h :-)
Řazení je sice přesné, ale tuhé, až běda. Možná je to stavem konkrétního
auta, na kterém přeci jenom probíhá výcvik třetího nováčka za volantem.
To ovšem Mitsu nese statečně s odevzdaností samuraje. Po ročním soužití
se problémy neprojevily, při garančce nebyly v servisu shledány žádné problémy
ani nic, co by se mělo v dohledné době rozloučit. Obecně je Colt považován
dle servisů za jedno z nejspolehlivějších aut. Tak uvidíme.
Shrnu-li Colta, tak je dost specifický tím, že ač je to zdánlivě jen
městské auto pro ženy, má úplně jiný charakter, než je obvyklé. Chová se
neurvale a srdečně. Barbíně by klidně sklepal šminky cestou do butiku a
ještě by si přitom zvesel pořvával. Ač přesně nevím proč, to auto mě prostě
baví a je s ním více zábavy, než s dřívějším Hyu i30. Ten ačkoliv byl podstatně
silnější, dynamičtější a zatáčkou uměl projet rychleji, dával celou dobu
najevo takový nějaký nezájem o věc. Colt je opravdu "tak trochu jiné auto
do města".
Odpusťte extrémně infantilní konec "testu", ale kdyby naše poslední
auta uměla mluvit, tak by jejich zhodnocení ostřejší jízdy v zatáčkách
znělo asi takto:
Hyu: "Jo, já ty zatáčky umím, ani sis nevšiml, jak jsem to projel rychle,
ale mě to fakt nebaví! Vždyť je to trapný, puberťácký. Pust radši nějakou
muziku."
Mitsu: "Já vím, že musím dávat bacha, aby tam nebyly boule na asfaltu.
A nemusíš mi připomínat, že navzdory pocitu, že jsme to valili 120 a byla
to prča, tam nebylo ani osmdesát, ale mě to bavííí! Dáme si to prosím,
ještě jednou? Co jsi říkal? Neslyším."
Altea: " Tý jo, dobře jsme to prolítli co? Gumy ani nekvikly. Co osmdesát?
Přes sto dvacet tam bylo! Tak jsi měl vypnout rádio, možná bys zaslechl
motor. Hele, dáme si to ještě jednou a vypráskáme někomu kožich, ju? Ale
nejdřív se na to musím trochu napít."
-štaflík-
14.11.2011