Zrození nové Octavie je v Kocourkově událost. Média průběžně informují
o procesu jejího vzniku, o zkušebních jízdách nedbale zamaskovaných prototypů,
skalní příznivci škodovek jsou nadšeni, když se jim někde podaří vyfotit
ten testovací krám a starají se automobilce o píár, které by jinak musela
platit.
Když se do toho navíc připlete nerudný testovací řidič, který zkouší
před amatérským fotografem ujíždět a dělá sprostá gesta, mají na škoda
fans na svých diskusních serverech orgasmus a na čas pozapomenou na obvyklá
témata, jako je spotřeba nebo kde sehnat laciné repasované turbo. Představení
vozu připomíná nízkonákladový noční pořad Svlíkačku za kačku, kdy se postupně
odhalují nejrůznější detaily vizuálně i materiálově velmi odlišných kvalit.
I přes určitou nejistotu ale už víme, že to vždy bude mít velký kufr, motor
na naftu a spoustu plastového chromu. Pak přijde ten velký den. Ano, zrodí
se další generace Snu českých rodin.
Měl jsem vůbec ze začátku problém pochopit, co je to Octavia III, protože
jsem myslel, že O III byla ta novější Octavia s čínskou tváří. Prostě všichni
mají 3D světla, tak my taky budeme mít 3D světla, a naprasíme je tam za
každou cenu, i kdyby čert na koze jezdil. Celou dobu jsem nevěděl, co si
mám o tomto designovém potratu myslet, někdy se mi to líbilo (v kombinaci
se světlými barvami), někdy se mi to eklovalo, každopádně Octavia III to
nebyla. Octavia III je to, co prodávají teď.
První dojem
Bez fantazie a k uzívání. Auto nemá koule. Nemá nic, co přitahovalo
pohled a budilo zájem. Bude to jen další plechová krabice v našich ulicích.
Simple. Sice se někam vytratil slogan "simply clever", ale z auta čiší
tvarová jednoduchost. V době tvarově komplikovaných predesignovaných karosérií
vytvářených metodou "přidáme tam ještě tohle... ještě tohle... a ještě
tamto" je tohle návrat na stromy a to není vůbec špatné. Nebýt těch hran.
Shrbená stařena. Dozadu se svažující kufr u sedanu působí z určitého
úhlu dojmem, že auto má hrb. Zadní kola jsou vpadlá do blatníků. Posaz
vozu na silnici je podivný. Od B sloupku dozadu to rozhodně to nepůsobí
dynamickým dojmem, spíš to vypadá jako utrápená vychovatelka z ústavu pro
cikánské děti nesoucí pytel špinavého prádla. Přerušení designové kontinutity
s předchozím modelem je rozhodně špatný nápad, protože Octavia II byla
designově obstojné auto.
Hrany. Dalším významným markantem vozidla jsou výrazné hrany. Tvůrčí
kolektiv údajně obdržel jakousi cenu za design, ale spíš by měli dostat
medaili za práci s ohýbačkou. Hrany působí, jako by je tam někdo dodělal
dodatečně, protože tam prostě nyní musejí být a doba je vyžaduje. Zejména
dvojice šikmých hran na víku kufru u zadních světel je mimořádně odpudivá.
Vypadá to jako ohnuté ve svěráku podle prkýnka.
Transparentnost. Vozidlo je jaksi průhledné. Skrz podběh pravého zadního
kola je vidět levé zadní kolo, blatníkem jsou vidět různé udělátory pod
podlahou, nárazníkem je vidět do motoru. Asi se šetřilo na různých těch
krytech a tak.
Fotokrám. Existuje obrovský rozdíl mezi tím, jak vypadá auto na oficiálních
fotkách a auto f základu. Auto na fotkách je záměrně snížené. Možná také
byla nasazena speciální koncernová snižovací
sada z gumicuků.
Maska. Vypadá to, jako by někdo vzal masku z KIA Cee´d, zvětšil jí v
kopírce a vyplnil ji svislými žebry. Vypadá to taky jako starý litinový
radiátor. Maska je nefukční (chladič je v nárazníku) a je to důležitý prvek,
který má vytvářet dojem honosnosti a způsobit, že buřtožrout padne na prdel.
Chromem se nešetřilo.
Kde je nápis Octavia, který byl předtím ve světle? Tento nápis nám byl
přece představován jako naprosto kruciální designový prvek a vozu dodával
zvláštní hip hop look. Představte si, že jdete po ulici a kolem vás projede
automobil, který vám připadá krásný až oči přecházejí. Pochopitelně to
ve vás vyvolá zvědavost, jak se ten klenot jmenuje a kde se to dá koupit,
pokud vůbec. Mrknete se tedy z boku do reflektoru, což je naprosto instiktivní
reakce každého zvědavého petrolheada, a hned víte, že ten skvost není nic
exkluzivnějšího nežli Octavia!
Ne ne. Tohle auto se emocema nekupuje. Tohle je auto a nic víc. Je to
výrobek pro ty bukvice z reklamy na pivní limonádu, který si dovezou oktávkou
kolo na střeše, projedou se po červený a zase jedou oktávkou domu do paneláku,
napíšou pár komentářů do diskuse na prahounakole.cz, vyperou elasťáky a
druhej den ráno odejdou dělat kariéru do Accenture.
Motor
Pohonná jednotka 1.6 TDI není žádnou novinkou, v Octavii je nabízen
s přívlastkem GreenTec, aniž bych chápal, co u dieselu může takové označení
vyvolat. Plní EURO5. Koncernový standard rachotivosti byl i zde bohatě
dodržen, i přes modernější techniku je to furt ten starej chrochták. Pro
mně je to hrůza, ale dovedu si představit, že tahle úděsná pohonná jednotka
má pro někoho svoje kouzlo, protože to hrká a hučí a lomozí a to mají majitelé
dieselů rádi. Má také plynulejší záběr a dá více vytáčet než legendární
sráč 1.9 TDI. Výkonově je na tom stejně (77 kW) a pocitově je menší motor
trochu línější, ale jízda je celkově příjemnější, protože motor nemá tak
hrubý chod.
Motor není k mání ve spojení s šestikvaltem, což není až taková škoda,
funguje i tak přijatelně a stejně by to na šestku nejelo. Spotřeba byla
velice příznivá - v kombinaci městského, meziměstského a dálničního provozu
jsem se nedostal nad 6 l/100km, pouze v meziměstském provozu 4,8 l/100km.
Udávaná kombinovaná spotřeba je 3,8 l/100km, což je číslo z říše fantazie.
Maximální rychlost je 194 km/h (udáváná) a 187 km/h (zjištěná). Chrocht
by se měl na 100 km/h sesbírat za 10,9 s, což zní taky trochu scifi.
Motor je také bez emocí a asi se nenajde nikdo, kdo má rád auta a současně
by se mu tahle pohonná jednotka líbila, takže jistě nebude vadit ani nepochopitelně
pomalá odezva na sešlápnutí plynu. Pro Octavii f dechtu zcela postačující
motorizace, řekl bych. Od takového auta člověk stejně víc nečeká a než
se mordovat s dvoulitrem, praskajícími hlavami a selhávajícím mazáním,
je lepší obětovat nějakou tu dynamiku. Příznivci benzínu mají možnost volby
mezi jednotkami TSI, přičemž u 1.2 TSI a 1.4 TSI došlo k modernizaci, řekněme
tomu tak, kdy byl rozvodový řetěz nahrazen řemenem a zásadní změnou hlavy
válců byl potlačen problém s přehříváním katalyzátoru. 1.2 TSI má nově
16 ventilů, má variabilní časování sacích ventilů a nemá elektrické ovládání
waste-gate.
Interiér
Zdaleka nejkomičtější stránka nové Octavie. Pokud o motoru ani exteriéru
nejde napsat nic vyloženě negativního, interiér se prostě nepovedl. Jak
tohle může někdo prodávat? Každý asi postřehne přední sedadla "sestěhovaná"
směrem k podélné ose vozidla tak, aby řidič a spolujezdec seděli co nejblíže
u sebe. Kvůli tomu je zúžený i středový tunel. Opticky to mají maskovat
robustní výplně dveří a madla na nich. Tím došlo také ke zvětšení nepostradatelných
kapes ve dveřích, které jsou pro rodinu tak důležité. To vše nejspíš kvůli
optimalizaci vozidla pro boční crash test, kdy vložené PET lahve fungují
jako deformační zóna, ale z hlediska uživatele, který nehodlá narazit přesně
podle metodiky NCAP a auto hodlá používat spíše pro jízdu, je to jistě
zvrhlé řešení. Co horšího. Postupem času jsem nabyl dojmu, že střed volantu
není v ose sedadla. Každopádně mi dělalo problém zaujmout v tomto výplodu
nějakou pohodlnou polohu. Patrně bylo také nutné zmenšit kouli řadící páky,
která je antiergonomická a nelze jí lidskou rukou rozumně uchopit.
Zadní sedadla mají také jeden vylepšovák, který znají majitelé Seatu
Leon nebo některých BMW. Opěrák zadního sedadla je jakoby zasut do kufru
mezi podběhy, je tedy o něco užší, a pasažér se opírá o podběh zakrytý
koberečkem. Funkčně je to asi OK, zvětšuje to prostor pro nohy, ale vypadá
to ehm...
Plastama se rozhodně nešetřilo. Palubní deska sice není tak strašná
plastová bedna jako u Fabie II, ale i přesto je mohutná a vytvářející spolu
s posunutými sedadly dojem stísněnosti. Ten ještě umocňuje jakási střecha
na horní ploše palubní desky, která vypadá, jako by někdo tu hrůzu přikryl
gumovou rohožkou, aby do toho nepršelo. Paskvil. Je to skoro stejná prasárna
jako interiér nového Leonu, kterým si španělská automobilka konečně zatloukla
do rakve doufejme že poslední hřebík.
Pro příznivce plastového kovu, množství doplňků z tohoto vysoce hodnotného
materiálu je dostatečné. Nedosahuje sice bling kvocientu zjištěného u Škody
Superb (kde jsem v zorném poli řidiče napočítal 23 plastochromových cetek),
ale zase je tu dvojice dveřních lišt z nejvybranějšího materiálu, který
jsem pracovně označil jako plastový titan.
Čtyřramenný volant samozřejmě padne dobře do ruky, ale vypadá naprosto
odporně. Pokud se zastavíme o pojmu "haptika", pak má automobil nejblíž
ke Škodě Favorit z roku 1988. Volant také připomíná ohnutou hadici od pračky
a koule na řadící páce stejně blbě padne do ruky. Dostal jsem zprávu z
Boleslavi, respektive z pobočky v Prahe, že cílem bylo vytvořit prémiový
look. Zajímalo by mně, co vznikne, až prémiový look cílem nebude.
Kufr je rozhodně mega. Nenapadá mě však žádná frekventovaná životní
situace, která by vedla k jeho zaplnění, a tak bude pro většinu uživatelů
představovat zbytečný převis a mrtvou váhu, kterou s sebou budou tahat
po celou dobu užívání vozidla.
Pozitivní: Velké čitelné přístroje. Sada málo frekventovaných tlačítek
před řadící pákou, kde nezabírají místo (převzato ze Seatu Ibiza, kde to
motonovináři hojně kritizovali). Old school pojetí vnitřku bez designových
excesů a ufonských kokotin vytváří ovzduší příjemné normálnosti. Pořád
ještě nadprůměrný výhled z auta ven. I přes zjevnou snahu ušetřit to pořád
ještě jako celek funguje.
Jak se s tím jezdí
Jezdí se s tím tak nudně, že to ani nemá smysl rozebírat. V dnešní době
si nikdo nedovolí vrhnout na trh auto, které by mělo nějaký zásadní nedostatek
ve stabilitě a ovladatelnosti. Nejvíce kontroverze mezi veřejností vyvolala
vlečená zadní náprava, která se z úsporných důvodů nastěhovala namísto
multilinku. Za víceprvkovou nápravu si nemůžete bez povinné kombinace se
silnějším motorem ani připlatit. Myslím že je to je finále jedno. Kdo si
tohle auto koupí, ten stěží ví něco o tom, že existují různé konstrukce
zadních náprav a torzní příčku bude akceptovat stejně jako další kompromisy,
kterými je tohle auto napěchované.
Na hrbolech se zezadu ozývají rány, jako by někdo mlátil do auta PET
flaškou. To ale není možné, neb PET láhve jsou bezpečně uloženy v bohatě
dimenzovaných dveřních kapsách.
Vnější zrcátka, tedy takové plastové krabice na dveřích, mají velký
mrtvý úhel. Je na nich malinký blinkr, ten v noci oslňuje.
Jízdní vlastnosti jsou stejné jako u OII. Není to o nic lepší, ačkoli
by mělo. Možná to zavinily all-season gumy na obou exemplářích, se kterými
jsem jezdil (nová taktika půjčoven, jak se vypořádat s "povinnými" zimními
pneu). Do zatáček se autu vysloveně nechce, a i když je nakonec projede,
postrádá jakoukoli hravost, je to vyrobené hlavně pro jízdu podle předpisů
a pouze rovně dopředu. Stejně jako v předchozím odstavci zde platí, že
tuhle plechárnu si nekoupí ten, kdo rád řídí a tak je to jedno. Image nudného
krámu byla i zde zachována.
Jelikož jsem v obou případech měl auto fsociálu, musel jsem oželet ty
báječné elektronické asistenty, třeba ten
krám, co se s ním musíte handrkovat o volant. Už jen existence něčeho
takového by pro mně byla spolehlivým argumentem, proč si takové auto nekoupit.
Lidé, co s tím jezdili, říkají, že je to jen otázka zvyku, já si ale na
takové věci zvykat nebudu a nechci. Stejně tak jsem nemohl vyzkoušet ten
udělátor, co vám řekne místo vás, že jste unavený. Buď jsem nebyl unavený
nebo asistent v autě nebyl. Celou dobu jsem si však představoval unaveného
bezmozka, který v polospánku řídí Octavii III a ačkoli se mu chce spát,
říká si, že asistent ještě nic nesignalizoval a tudíž je to OK a může jet
dál.
Pozitivní: Podařilo se potlačit vlastnost typickou pro turbodiesely,
totiž vliv enormně těžkého předku na jízdní vlastnosti. Ruční brzda je
klasická s lankama. Zajímavou kapitolou by rovněž mohl být posilovač řízení,
který se tentokrát VW nepovedlo ojebat a s 16ti palcovými koly fungoval
dobře.
Funkci stěrky na led skryté ve víčku nádrže jsem vzhledem k povětrnostním
podmínkám netestoval, ale dovedu si představit, že se jedná o báječný zážitek.
Za ty prachy ani omylem
Při pokusu nakonfigurovat si automobil ve verzi sedan a nejnižší úrovni
výbavy spolu s motorem 1.4TSI jsem se zastavil na částce 444 tisíc korun,
přičemž se musí připlácet za dálkové ovládání k centrálnímu zamykání, tónovaná
skla, palubní počítač MFA a hlídání tlaku v pneumatikách. V Boleslavi si
evidentně tohoto nudného vozidla velmi cení. Doporučoval bych vedení marketingu
Škody Auto občas číst noviny a podívat se, za kolik prodává auta jejich
konkurence. Uzívaná Octavia není v ničem výjimečná a výjimečná cena je
tak zdůvodnitelná jen emo koeficientem u českých zákazníků. Myslím že nikdy
nebyla pozice zákazníka vůči automobilkám tak dobrá jako teď, takže mi
tohle hlava moc nebere.
Pohled do ceníku dále prozradí, že sada airbagů už se nejmenuje "airbagy",
ale Crew protection assistant, zmíněný systém buzerování řidiče púři řezání
zatáček se jmenuje Lane assistant, automatické tlumení světel je pak Light
assistant. Motor by napříště mohl být například Mobility assistant, střecha
Rain assistant a stěrač Transparency assistant, výfuk Smoke assistant a
lano Suicide assistant. Také doporučuji instalovat doplňky třídy "manager":
zapalovač by mohl být Fire manager, klimatizace Sore throat manager a ostřikovač
Visibilty manager.
Nenapadá mě ani žádný argument, proč by majitel Octavie II měl měnit
za Octavii III, ktrerá funguje stejně dobře, ovšem bez assistantů.
Pro Čínu je tenhle pekáč možná dobrej dost, ale na evropské poměry bych
očekával něco jiného. Celkově mi to připadá jako předražený smažený sýr
v nabídce nadprůměrné restaurace nabízející lokální speciality. Sice je
v jídelním lístku spoustu jiných dobrot, většinou lepších, namnoze i levnějších,
ale prostě určitá sorta lidí chce právě tohle a je ochotná za to utrácet,
tak jim to prostě prodáme, budeme se koukat, jak jim šmakuje a hlavně budeme
dávat pozor, aby je ani nenapadlo ochutnat něco jiného.
07.07.2013 D-FENS