Moje vozítko značky Seat Cordoba má za sebou sedm měsíců provozu a 15.000
km. Přišel čas vyhodnotit dojmy.
Po technické stránce s autem není žádný problém. Podařilo se mi rozkrýt
dvě hlavní příčiny pazvuků. První, skřípání volantu, způsoboval sprej s
přípravkem k čištění palubní desky, takže jsem jej přestal používat. Plasty
jsou poněkud svérázný materiál a jejich tribologické vlastnosti v kombinaci
s mazadly bývají nevyzpytatelné. Druhý problém, sporadické klepání ve středovém
tunelu, jsem zprvu vyřešil zaražením dřívka od nanuka Magnum mezi tunýlek
a podlahu. Pokoušel jsem se dřívko vnímat jako tuningový doplněk, součást
interiéru fdřevě, ale postupně mi vadilo a tak jsem začal po příčině
klepavých zvuků pátrat systematicky. Ukázalo se, že uvnitř tunýlku se volně
kutálí jakýsi plastový díl, ve kterém byl identifikována páčka ke stavění
zrcátka. Malá a úsměvná montážní chyba potvrzjící moji teorii, že automobilky
sice vyvíjejí maximální tlak na kvalitu produktů svých dodavatelů, ale
samy mají ve svých procesech bordel.
Až docela nedávno se odstranit duté rány z okolí zadní nápravy – při
se při přejezdu velké nerovnosti, na českých silnicích tedy v podstatě
každé nerovnosti, ozývaly rány, jako by do auta někdo mlátil PET flaškou.
Příčinou jsou kamínky, které nalétají od zadních kol do prostoru mezi nárazníkem
a zadní stěnou. Nemohou ven a musejí se vyšťourat, příjemná to práce.
Zůstal problém s aerodynamickým hlukem pravého zrcátka při rychlostech
kolem 110 km/h. Zrcátko začne pískat jako meluzína, při 125km/h svist ustane.
Díky tomu zažívám při jízdě s vozítkem stejné pocity jako pilioti dvouplošníků
s otevřenou kabinou – rychlost stanovuji podle hukotu větru.
Časem vymizel problém s drhnoucí pomocnou kulisou řadící páky – asi
se oběhala. Prvně zmiňovaná těžkopádnost motoru se také poněkud zlepšila.
Buď řídící jednotka získala už dostatek dat k realizaci dokonalejšího adaptivního
způsobu řízení, nebo jsem se s tím naučil jezdit. Nadále platí, že německá
1.4-16V postrádá na rozdíl od obdobných motorů japonských výrazné výkonové
maximum, vlažně zabírá skoro v celém spektru myslitelných otáček (1.800
– 5.000), ale deklarovaná sportovní povaha vozu tím zůstala na úrovni nenaplněné
vize. Chtěl-li by VW prodávat seaty jako vozy se sportovním duchem, měl
programování motorové ECU změnit, ale v těchto dimenzích asi koncern na
lidové vozy neuvažuje a dostatečným VW-certifikátem na sportovní auto jsou
kulaté budíky, podvozek jak prkno a tvrdé sedačky. Průměrná spotřeba podle
příležitostně uschovávaných účtenek od pumpy činí 6.1l/100km.
Upřednostňuji plynulou jízdu někde mezi 100-120 km/h, takže mi svezení
s cordobou připadá jako celkem příjemný zážitek. Proháněl jsem vytřásadlo
i po německých dálnicích a příjemným překvapením bylo, že i při rychlostech
kolem 160 km/h má ještě chuť předjíždět. Pro razantní jízdu s vytáčením
motoru a prudkou akcelerací to není a myslím, že ani nic jiného od čtrnáctistovky
nelze čekat. Pozitivně hodnotím hladinu vnitřního hluku – auto je kromě
výše popsaného aerodynamického hluku velmi tiché, s octaviemi nelze porovnat.
Když vezmu v úvahu, za jakým účelem byla cordoba koupena, tj. přeprava
do a z práce a sem tam jízdy na vzdálenosti do 200km, nezbývá mi než konstatovat,
že cíl byl splněn, resp. relace peníze = užitek byla dosažena.
Mírně a bez svolení výrobce jsem cordobu votunil. Na přední masce se
objevil stříbrný rámeček ze švindlchromu převzatý z modelu Signo (moc se
mi líbil) a místo původních plechových jsem nasadil elektronová kola. Jinak
auto funguje v čistě uživatelském módu – dolévám do něj pouze benzín a
modrou vodičku do ostřikovačů. Jiná údržba na autě nenastala, a to až do
první garanční prohlídky.
Původně jsem hodlal využít služby firmy CB Auto v ČB, dealera Seatu.
Mám to nejblíž, takže jsem uchopil telefon a hodlal provedení garanční
inspekce dohodnout. Zavolal jsem do servisu Seat, tedy čísla, kterou jsem
na internetu našel, a nikdo to nezvedal, dokonce dvakrát. Vytočil jsem
tedy servis Škoda a hodlal záležitost domluvit tam. Osoba na druhém konci
drátu mi neodpověděla na pozdrav, čímž mi poprvé připomněla přísloví „nikdy
nemáš druhou šanci udělat dobrý první dojem“. Na otázku, jak dlouho to
bude trvat, mi odpověděla „no za den by se to mělo zvládnout“ a
na otázku po ceně mi bylo řečeno „no tak asi tři tisíce by to měly bejt“.
Vzhledem k tomu, že rozsah servisní prohlídky je mi vcelku znám – dva časově
nejnáročnější úkony jsou výměna oleje v motoru a vyčtení chybových pamětí
jednotlivých ECU – musel jsem se dotázat, za jakou protihodnotu servis
požaduje tři tisíce korun českých, šestinu to průměrného hrubého platu.
Bylo mi řečeno, že „sou f tom tři hodiny práce a matryjál, teda štyri
litry voleje a filtr“. Podle mé kalkulace tedy zhruba 3 x 500 Kč =
1.500 Kč + 1.500 Kč olej + filtr. Zajímavé.
Protože mám známého v Rakousku, vlastníka autoservisu a autorizovaného
Seat service partnera, zavolal jsem jemu. Docela překvapil. Prohlásil,
že akce bude stát 75 EUR s použitím minerálního oleje 15W-40 Repsol nebo
asi 100 EUR při použití polosyntetického Castrol TXT, přičemž celá akce
bude trvat asi hodinu, naúčtováno mi bude 0,75h práce jednoho technika.
Po tu dobu že mu bude potěšením si se mnou vypít kávu a povídat si o tom,
proč to v Čechách už jde zase do prdele (v rakouštině: vír khénen zusómen
kchófe trinken und tu erklérst mir fýlojcht, vorum ešo vídr zó fršisn lojft
ta trýbr baj ojch). Když jsem známého, dále uváděného pod krycím jménem
Alfred, nařkl z toho, že si ze mě dělá legraci, odvětil, že absolutně ne
a abych si nechal vysvětlit od Seatu CZ, čím odůvodňuje ty tři hodiny práce.
Vysvětlit jsem si to nenechal, protože mi to bylo rámcově jasné samo od
sebe.
V úvahu připadají následující vysvětlení:
1. V Rakousku se točí zeměkoule třikrát pomaleji než v Čechách, servisní
technik má tedy na několik úkonů tedy třikrát více času, než slunko zapadne.
2. Díky mizivé efektivitě práce v Kocourkově a plošným sabotážím vohnoutstva
všechno o hodně déle trvá. Protože tuzemský servisní technik musí za jeden
den vypít čtyři kafe, hodinu žvýkat oběd a zvládnout dvě fušky, nelze se
divit, že mu garanční prohlídka déle trvá. Jen s vypětím všech sil se to
„za den dá stihnout“.
3. Došlo k deformaci cen, kdy autosalóny tlačí ceny prodávaných vozů
dolu a chybějící profit z prodeje kompenzují neúměrným profitem ze servisu.
Za aktivní účasti importéra a centrály Seatu na konspiraci je pak uměle
prodloužena normovaná délka trvání servisních úkonů, protože sazbu Kč/hod
dále nadsazovat nelze (zákazník se při zakoupení vozu přirozeně dotazuje
na ceny servisních úkonů a byl-li by konfrontován s nějakými 1500 Kč/hod,
dostal by psotník).
Byl jsem tedy postaven před Sofiinu volbu, zda dát 3.000 Kč tuzemským
servisům vědom si zjevných deformit v jejich kalkulaci ceny, nebo nechat
vydělat stejnou částku rakouskému podnikateli vědom si deficitu v oblasti
mého nacionálního myšlení a tvorby pracovních míst v Kocourkově. Nakonec
jsem usoudil, že dezmrdifikace je nadřazena národním zájmům a má-li zmrd
chcípnout hlady, může se tak klidně stát na území Koruny české.
Takže jsem se shledal v dílně rakouského servisu. Za zmínku stálo, že
jsem celou dobu mohl být na dílně, aniž by mě odtud kdokoli vyháněl zhovadilou
zmrdiargumentací o mé bezpečnosti. Zřel jsem technika, který skutečně prošel
všechny kontrolní body podle servisního plánu a praktiky spočívající ve
vituální výměně oleje otřením olejového filtru hadrem, hit to některých
tuzemských servisů, nepřipadaly v úvahu.
Pro zajímavost, účet z rakouského servisu:
Servis po 15.000km + nastavení světel celkem |
109,70 EUR |
3,5 litru motor. oleje Castrol |
49,49 EUR |
olejový filtr 30 115 561 AB |
6,16 EUR |
těsnící kroužek |
0,28 EUR |
doplnění nádobky ostřikovačů |
2,25 EUR |
práce (7AW, 10AW=1hodina) |
31,64EUR |
Čili výsledný dojem:
Z auta veskrze pozitivní. Pořád si ještě myslím, že jsem zvolil dobře.
Z fungování firmy SEAT v Čechách a zákaznické podpory negativní.
Závěr tohoto článku budu věnovat pro mě poněkud enervujícímu fungování
firmy Seat v Čechách. K zařazení tohoto odstavce mě přivedla vydařená prezentace
vozu SEAT Vel Satis Altea, neboli nového Toleda v obchodním domě OBI v
ČB kolem vánoc. Mezi regály s hřebíky a petardami stálo zaprášené Toledo,
kolem něho se válely pošlapané letáčky českobudějovického prodejce CB Auto
a všechno působilo asi stejným umrněným a socialistickým dojmem, jako prezentace
vozu Dacia 1310 TX Break v obchodním domě Prior před šestnácti lety. Sebral
jsem ze země jeden letáček s otiskem boty, bych zjistil, kolik takové Toledo
stojí, ale nic o Toledu explicitně tam nebylo.
Nemyslím si, že by SEAT dělal špatná auta, myslím si, že SEAT dělá auta
přesně taková, jaká mu VW dělat dovolí. Pořád si myslím, že Cordoba je
lepší než fóbije, Toledo předčí Octavii a Leon že je krásné zastaralé auto,
ale Seat neumí tento potenciál na území ČR náležitě využít a auta náležitě
prezentovat zákazníkovi. Co přivádí Seatu zákazníky, je jejich vlastní
entuziasmus a nadšení „jakoby sportovní“ značkou, atraktivním designem
a německou technikou. Vlastní aktivita firmy na teritoriu Kocourkova je
sporná. Existují dobří prodejci (např. Pyramida nebo Auto Jarov) a pak
katastrofální spolky, které raději nebudu jmenovat a které image značky
i nadále kazí. Byl bych rád, kdyby se IVG hluboce zamyslel a vložil do
podpory značky Seat více důslednosti a energie (o peníze tady asi nejde),
protože řídká prodejní a servisní síť vykazující pokročilou infekci vohnoutismem
je pro potenciálního zákazníka jeden z nejvýraznějších negativních signálů
a pro mě osobně důvodem, proč pošilhávám po Mazdě 3 jako následníku cordoby.
30.1.2005 D-FENS