Minule jsme si řekli, co tvoří základ slovní zásoby autobazarního ksindlu.
Článek se ujal, obíhá vesele internetem a autobazarní zmrdi se mnou
vcházejí v mailový kontakt, aby mi nabídli své služby, jako například přelomení
páteře nebo oddělení hlavy od těla. Po nasraných fanynkách skupiny Chinaski
jsou nyní autobazarní mamrdi druhou nejpočetnější skupinou, která se mnou
vchází v mailový kontakt.
Pojal jsem před krátkou dobou myšlenku, že progresívně bude třeba nahradit
favorita jiným veteránem, který bych používal jako druhé auto a který mi
přinášel určité uspokojení. Na favoritu jsem sice učinil několik zajímavých
a přínosných úprav a mohu si s ním občas trochu zablbnout, ale jeho exteriér
definitivně sešel, nehledě na pokračující korozi blatníků a jiných kovových
částí. Při stavu tachometru 170.000 slyším vůz zpívat labutí píseň, ačkoli
téměř všechny jeho části byly vyměněny, někdy dokonce i za úplně jiné.
Po různých peripetiích jsem se rozhodl pro Mazdu 323F, pokud možno ještě
staré hranaté provedení s vyklápěcími světly a ne to podivné opuchlé cosi,
co se dělalo potom. Není úplně
jednoduché tento vozík sehnat v takovém stavu, abych do něj nemusel investovat
násobek jeho ceny – součástky na Mazdu nejsou právě levné. Poslední kousky
tohoto vozíku však dožívají v rukou různých tuzerů opatřené zběsilým votuningem
a nebo jsou již mrtvé.
Chodím tedy sporadicky po bazarech a hledám efko. Nedávno jsem na jedno
narazil. Hošík z bazaru kupodivu nebyl zmrd a bez kličkování prohlásil,
že mnou vyhlédnuté efko je sice celkem hezké a málo opotřebené, zato však
nabourané na zadek a prší do něj zadní výklopnou stěnou, takže abych si
rozmyslel, zda ho chci nebo ne. Po tomto nečekaném výroku jsme se dali
do asi půlhodinového hovoru, jehož výsledkem je tento článek.
Na rozdíl od tohoto mládence, se kterým jsme si kupodivu porozuměli
a nejspíš bychom spolu bývali šli i na pivo, kdybych pivo pil, jsem v jednom
bazaru nacházejícím se směrem k letišti v Plané u ČB ztropil úplně jiný
skandál. Přihasil jsem si to tam s jedním známým maje v ruce notebook a
kabel umožňující připojení na zástrčku OBD-2. Kabel byl originální výrobek
naší firmy přizpůsobený výrobkům VAG neboli Volkswagen-Audi Gruppe, jen
na notebooku běžel z internetu stažený freeware VAG-COM, protože nosit
ven diagnostický software určený k internímu použití mi připadalo háklivé.
Obeznámili jsme autobazarního zmrda s úmyslem vyčíst paměti chyb fabie
fbenzínu fsedanu, kterou si známý hodlal koupit, a autobazarní zmrd
s copánkem byl kategoricky proti. Že prý se tím řídící jednotka může poškodit.
Byla to pro mě zcela nová informace. Kromě známého fenoménu odpálení ECU#15
při vyvolání komunikace u VW Golf/Bora z některých sérií v důsledku výrobní
chyby v řídící jednotce totiž zásadně řidící jednotka vyčtením chybových
dat nijak neutrpí po hardwarové ani softwarové stránce. Pokud by chtěl
kontrole vozu skutečně efektivně zamezit, měl říci, že touto cestou můžeme
zjistit kód IMMO a pak auto ukrást. Prostě špatná odpověď. Tak jsme mu
poradili, aby si tu jeho Fabii vstrčil někam.
Ale vzhůru do světa newspeaku.
Koloušek je zákazník autobazaru. Považuji to za maximálně
trefné. Jistě si snadno představíte to zcela bezbranné křehké nohaté plaché
zvířátko s velkýma očima. Jedinou šanci pro kolouška v lese plném šelem
představuje rychlý útěk a vám to doporučuji taky. Zákazník v autobazaru
nemá o mnoho více šancí než koloušek v lese, pokud není odborníkem v oblasti
automobilismu, nejlépe karosářem, motorářem a elektronikem současně, je
vydán autobazarním zmrdům zcela napospas. Jsme u toho, jak trefně poznamenal
jeden diskutující u původního článku, auto se v Czecholandu „musí umět
kupovat“ a veškerá zákonná ochrana je zákazníkovi na pytel, stejně jako
je pro kolouška irelevantní, že ta liška, co mu právě prokousla krk, loví
na území přírodní rezervace.
Sněhulák není v newspeaku autobazarních buzen pandulák
ze sněhu. Sněhulák je automobil v bílé barvě. Bílá auta nejsou prý populární,
hůře se prý prodávají a jsou tudíž levnější. Pokud chcete prodat do bazaru
oktáfku ftédéíčku fkombajnu fsněhuláku, počítejte, že za ní dostanete
asi o 10% méně než za oktáfku fkombíku ftédéíčku fmetle. Bílá mazdička
323 fefku fsněhulákoj vyjde asi o deset litrů levněji, což je přibližně
částka, za kterou mi sněhuláka přestříkají na jakou chci barvu, což je
zajímavý poznatek.
Pokud jde o technické názvosloví, autobazarní ksindl nepřejal pojmy
obvyklé v motoristických periodikách a vytvořil vlastní. Díky tomu nám
v bazarech řeknou o takových motorech, že by pánové Otto a Diesel vejrali
jak medvídek koala. O autech fbenzínu nemá asi cenu se bavit. Vozidlo
s turbínou není tank Abrams, ale automobil s přeplňovaným motorem.
Nehodlám zde pitvat rozdíly mezi turbodmychadlem, turbokompresorem a vynálezem
pana Kaplana, takže si raději povíme, že auto fdechtu je
tédéíčko bez téčka a íčka, tedy nepřeplňovaný vznětový motor. Tédéíčko
je známá věc. Nejrychlejší je tédéíčko fčerveným íčku a úplně
nejzběsilejší pak fčerveným íčku i déčku, to je vážně hustý. Červený
téčka ještě nezavedli. Auta f tédéíčku můžou mít komín neboli
common rail, tedy vysokotlaké vstřikování z centrální lišty, nebo pédéčko,
které se vyznačuje tím, že de hodně vocpoda. Tolik asi k technice.
Pak tu máme pojem vražda. Pokud autobazarní zmrd použije
tento pojem v souvislosti nikoli s vámi, ale s nějakým autem, znamená to,
že sám není o jeho technické spolehlivosti právě přesvědčen. Při známé
benevolenci autobazarních zmrdů k technickému stavu je pak automobil zvaný
vražda skutečně něčím, čemu je třeba se vyhnout obloukem. Potíž
je v tom, že pokud jste koloušek, tak vám samozřejmě předem neřeknou, že
auto, které jste si vybrali, je právě akční model vražda-bazišline,
takže tato část zmrdí slovesné pokladnice je pro vás veskrze nepoužitelná.
Podobně jako vražda je na tom laple. Laple je zcizený
automobil, který nyní smutně stojí v autobazaru a čeká na nového majitele.
Laple může pocházet i z lízačky (vysvětlili jsme si minule). To
se dělá tak, že předchozí majitel dál platí leasingové splátky, ale automobil
strčí do baziše. Tam jej prodají. Pokud je koloušek hustej a požaduje
vůz prověřit v databázích různých firem, zabývajících se identifikací vozidel,
tak nevyskočí žádná varovná hláška, protože z hlediska zákona je všechno
OK. Poté, co je automobil prodán, jeho zmrdimajitel se podělí s jeho zmrdiprodejcem
o utržené peníze a majitel, správně držitel nahlásí krádež vozu. Leasingová
společnost shrábne pojistku a zdánlivě to tedy vypadá, že všichni vydělali.
Kromě kolouška ovšem. Koloušek pak jede se starou a dětma
za tetkou do Bukovska. Nejede tam proto, aby nafasoval vejce a brambory
a kozí mlíko, ale proto, aby švagra dohnal k zlosti svou skoro novou oktáfkou
fkombíku ftédéíčku, snu českých rodin. Zatímco si koloušek připravuje
odborné věty, kterými švagra úplně vykolejí, například že to jede dvě
kila a žere pět a půl, ho cestou zastavuje obecní policajt starej Bláha,
kterého zase kvůli hurá akci XXXYYYXYXYY vyhnali do terénu, aby byl ještě
represívnější než minule, když napařil starý Vomáčkový padesát korun pokuty,
že vedla kolo po nesprávné straně. Bláha má tu skvělou novou policejní
fóbiji, co má na palubě tamten počítač a pomocí něho zjistí, že oktávie
je kradená. Koloušek má smolíka pacholíka. Samozřejmě že se vyšetřuje.
Pánové od policie se dostaví do bazaru, kde je zmrd bujaře uvítá, podobně
jako minulej, předminulej a tak týden, a začne obvyklá hra na téma „já
nic, já zprostředkovatel“.
Policajt: - Vy musíte přece vědět, kdo vám sem to auto postavil,
máte s ním smlouvu.
Zmrd: - Baže, tady to mám, Josef Novák.
Policajt: - No ale ve velkým techničáku stojí Josef Brabec.
Zmrd: - No von ten Novák měl vod Brabce jako tu plnou moc.
Policajt: - A tu máte uloženou kde?
Zmrd: - Jo to já si neschovávám, milej pane.“
Atd.
Součástí slovníku autobazarních buzen je taky slovo „vybrat“ nebo
„vydlabat“. Vydlabáním se rozumí činnost, kdy autobazarní
buzny buď s, nebo bez souhlasu prodávajícího z automobilu vymontují veškeré
cenné součástky výbavy, které prodají zvlášť. Obzvláště populární jsou
v tomto ohledu litá kola a autorádia, tedy hlíny a muzika.
Nemusí se nutně jednat pouze o výbavu, například jedna známá z Mekky postavila
sice otlučenou, ale technicky ještě ucházející Fiestu do nejmenovaného
bazaru na Libeňském poloostrově a tam z ní zmrdi kanibalizovali pumpu hydraulického
servořízení. Asi po třech měsících se ukázalo, že auto nikdo nechce (že
by mělo něco se servem??) a teď přijde pointa celého příběhu. Při pokusu
vyřídit s příslušným zmrdibazaristou vzniklou diskrepanci se ukázalo, že
s touto alternativou bylo počítáno už při prodeji vozidla, protože se v
zápisu o technickém stavu objevila informace „snížená účinnost posilovače
řízení“ – no a paninko, má to auto sníženou citlivost řízení, když
tam není pumpa – no má, takže je na tom stejně, jako předtím, ne? Tak nás
tady neobviňujte, nebo vás taky můžem žalovat pro újmu na cti…!
Zde je k vysledování ještě jeden fakt. Skoro každý autobazarní zmrd
je právník amatér. Zná dokonale všechny možné paragrafy, hlavně ty, kterými
lze zdůvodnit, že to vadné turbo je skutečně důsledkem opotřebení a jako
na takovou se na tuto vadu záruka nevztahuje, ne, ne, ne a ještě jednou
ne, to je skutečně velké nedorozumění.
V minulém dílu jsem se dále dopustil určité nepřesnosti ohledně tzv.
„dobírání“. Jeden čtenář, shodou okolností nepochybně autobazarní
zmrd a majitel bazaru s mnohaletou tradicí, honosící se nadprůměrným intelektem
a vrozenou solidností, upozornil, že správný termín je „vyvolávání“.
Ať už se tomu říká, jak chce, tento postup je aplikován nejen směrem k
prodávajícím, jak jsem popsal, ale i ke kupujícím. Dělá se to takhle: Uzavřete
s kolouškem obchod. Že si teda to mondeo fdechtu za sto padesát
vezme. V domluvený čas přijde koloušek se stopadesáti kilochechtáky v portmonce.
Autobazarní zmrd mu oznámí, že to mondeo fdechtu si bohužel zamluvil
nějakej borec, přijel, líbilo se mu, tak že prej dá sto padesát
sedm litrů vole leda že byste vy dal sto šedesát to bych mu jako
zavolal že vole je pryč, prodávající vole ho jako že stáhnul jo. Deset
tisíc čistá ruka za jedno seknutí pyskem, to je celkem dobrá dobrá produktivita
práce u zmrda, na to průměrnej podnikovej zmrd dělá celý týden prezentace
v PowerPointu. Pokud stejným způsobem dobere alias vyvolá předchozího majitele,
má litrů již dvacet a za to při jeho životním stylu vydrží klidně i týden
nic nedělat. V tomto ohledu je pak termín „vyvolávání“ skutečně
výstižnější, protože zmrd automobil vydraží mezi kolouškem a virtuálním
zájemcem.
Tento článek byl vážně míněn jako dodatek a je zřejmé, že třetí díl
už nebude. Závěr budu tedy věnovat teoretické úvaze, zda je nějaká šance,
aby se obchodu s ojetými vozy věnovali slušní lidé a zda vůbec bazary potřebujeme.
Odpověd na první otázku je jasná. Praxe ukazuje, že asi jeden autobazarník
z deseti se chová slušně a nepodráží prodávající ani zákazníky. Například
v tomto ohledu mohu udělat reklamu pánovi, který provozuje autobazar v
Borovanech u odbočky na Třeboň. Sice jsem si u něj auto nakonec nekoupil,
připadal mi však zcela korektní, dopředu a bez vymlouvání mě obeznámil
s jeho technickým stavem, dal mi kontakt na původního majitele a vůbec
na mě udělal nejlepší dojem. Ještě předtím pomohl otci dobře prodat felicii,
přičemž jeho provize za zprostředkování obchodu obnášela pouhých pět tisíc
korun. Je to starší rozumný pán, s vedením a fungováním autobazaru má hodně
práce, je tam vždy uklizeno, zameteno, auta jsou čistá a rád se tam vždy
zastavím. Je však nutno konstatovat, že slušní a poctiví obchodníci budou
v tomto oboru vždy v nevýhodě proti té bandě podvodníků v teplákách a s
řetězy. Netřeba rozebírat proč.
Druhá otázka je složitější. Kdyby autorizovaní prodejci nepovažovali
obchod s ojetými vozidly za jakousi druhořadou fušku, možná by to všechno
vypadalo jinak. Protože se však autorizovaní dealeři v Čechách stavějí
k celé záležitosti jaksi bokem a auta starší třech, maximálně pěti let
jsou pro ně nezajímavá a jejich protiúčet zpravidla odmítají, vhánějí tak
zákazníky do rukou autobazarního zmrdstva. Další faktor na trhu představují
hyperbazary, především pak AAA Auto Praha, protože další dva významné,
totiž Auto Esa nebo Auto Extra, nestojí za řeč. AAA za poslední dva roky
hodně zpřísnilo svoji výkupní politiku a když se rozhlížíte po jejich sortimentu,
nenajdete tak katastrofální vraky, jako před několika lety ani náhodou.
Spíš se jedná o vozy v průměrném až nadprůměrně dobrém stavu, i když s
hodně najetými km. Pro zákazníky AAA to je dobře, pro autobazarní zmrdy
z no-name bazarů pak ještě lépe, protože se opět rozšířila nabídka vraků,
které mohou opticky vylepšit a pak podvodně a s nadhodnocením prodat.
Kdybych byl naivní, dovolával bych se policie a soudů, aby s tím něco
dělali. Nabádal bych lidi, aby pokud skočili zmrdibazarům na lep, aby podávali
trestní oznámení a civilněprávní žaloby. Jenže tohle taky nikam nevede,
zvlášť v Kocourkově ne. Situace je do jisté míry bezvýchodná a řešení musíme
vzhledem k právnímu a podnikatelsko-etickému prostředí v Kocourkově hledat
každý na svou vlastní pěst.
Asi můžeme vzít jako definici, že stav předmětu koupě, totiž moderního
automobilu, není možno zkontrolovat (viz moje příhoda s notebookem, dlužno
dodat, že tato kontrola stejně není nic moc platná, autobazar může „měkké“
chyby smazat a vy je už nenajdete, přičemž hodně chyb ať už kritických
nebo latentních má povahu sporadické chyby).
O něco lepší vodítko je tracking automobilu. Pokud se nám podaří zjistit,
kde byl vůz servisován, můžeme podle VIN celkem snadno a nebyrokraticky,
a to i mimo území ČR, zjistit, co na něm kdo kdy opravoval a kolik km mělo
najeto. A když poslední garanční prohlídka byla ve 130.000km a na tachometru
je 90.000 km, pak to asi nebude tím, že poslední rok jezdilo jen na zpátečku.
Smůla je, že některé servisy drží s autobazary basu a odmítnou se s vámi
bavit. Zde opět chybí nějaká zákonná úprava, protože takový údaj podle
mého názoru souvisí s ručením za výrobek a výrobce by jej měl být povinen
uchovat a poskytnout třetím stranám, ale to jsme zase na půdě Kocourkova
v oblasti čiré sci-fi.
Nejlepší vodítko je pak paradoxně autobazarní zmrd sám. Pokud tedy stojíme
v bazaru s autobazarní buznou, která mluví komickým jazykem, švindluje
se smlouvami, manipuluje s vámi, znemožňuje kontrolu vozidla dostupnými
prostředky nebo třetí stranou, pak je jasné, že předmět koupě není v pořádku
a koloušku, bež, šelmy jsou venku. Kdepak by asi oteplákovaný
ořetězovaný zmrd přišel ke kvalitním autům? Koupil je od zmrdů, jako je
on sám? Prodávající myslí podobně jako vy a pokud je to slušný člověk,
je pro něj lepší prodat auto serióznímu zájemci než podvodníkům z řad šmejdbazarů
nebo individuálních podvodníků.
Zkusíme v tomto případě využít diskuse smysluplněji: Máte nějaké
reference na dobré autobazary?
30.10.2004 D-FENS