Černý Hummer sjel na vedlejší silnici. Řidič spatřil skupinu dívek,
sedících poblíž cesty pod barevnými slunečníky. Vyřadil na neutrál a několikrát
prudce akceleroval. Šestilitrový osmiválec vztekle zahučel a cloumal vozem
ze strany na stranu.
Řidič poté zařadil zpět režim jízdy, ale příliš brzy,
otáčky motoru ještě nepoklesly na volnoběh, ozvala se rána a Hummer poskočil
necivilizovaně vpřed, takže řidič nechtíc minul odbočku, kam měl původně
namířeno. Dupl na brzdu a nevydařený manévr ukončil kvíknutím pneumatik.
Silueta řidiče za okénkem narazila čelem do siluety volantu. Pak řidič
zařadil zpátečku a několik metrů couvl. Dal předpisově blinkr, stočil kola
a znovu prudce akceleroval. Hummer vyrazil na úzkou betonovou cestu a odstředivá
síla vytlačila kola těžkého vozidla až na hranu obrubníku. Kovový zvuk
dal tušit kontakt pochromovaných disků s obrubníkem a již mírně pobavené
dívky pod slunečníky se hlasitě rozesmály. "To je teda dement muehehe....",
okomentovaly počínání řidiče, ukrytého za tmavými skly Hummera. Řidič zajel
za roh budovy, nasadil si sluneční brýle a stáhl okénko.
"Já sem ňákej Huml. Standa Huml." Ticho, žádná odezva, jen nízkofrekvenční
šum a občasné kovové zapraskání. "Ale možná mně znáte z dopravněbezpečnostních
televizních re-" "Dobrý den, máte vybráno ?", ozval se hlas z reproduktoru.
"No tak my bysme si dali štyry velký čísburgry dvě vomáčky tisíc těch...vostrovů...dvě
koly ne pardon tři koly štvery velký hranolky tatarku...ne, nechci...to
je vše...néé, nic...už nic..." Řidič ukončil objednávku a popojel od reproduktrou
k okénku. Staženým oknem byly v Hummeru vidět siluety několika osob. Osoba
na zadní sedačce natáhla ruku k řidiči a cosi mu podávala. "Ty to platíš,
Kristý ?" - ozvalo se v Hummeru. "Tak prosim vás eště ňákej salát....jo,
cézara, pák dvě vajíčka navrch a eště mufíka...co?...jo, mafina myslim...sypanýho...jo,
jahodový sypání...a pro holky zmrzliny...co?...jahody...dvě...jako dvakrát...díky,
Kristý...ne, nechci už nic jinýho...co? néé, nic....ne...nechci už nic...šiš
to je debil..." Řidič zavřel okno a motor nechal běžet. Každých deset vteřin
jej vytočil až k omezovači otáček několika sešlápnutími plynového pedálu,
možná zvyk z dob nepříliš spolehlivých služebních vozidel s karburátory
a mechanickým rozdělovačem.
Po chvíli řidič znovu stáhl okénko a převzal balíčky s jídlem. "A kam
pojedem teď, Stando, dyž máme takový pěkný auto ?" - ozval se zevnitř vozu
rozjařený dívčí hlas. "Teď musíme za Paroubkem, mám pro něj ňáky důležitý
tajný dokumenty...a pak kam chceš, Kristý...." "Jasněéééé, jedem za Jirkóó-",
okno Hummeru se dovřelo, kvíkly gumy, vůz poskočil, jak řidič zařadil drive
při pěti tisících ot/min.a černý Hummer se rozjel. Silueta řidiče za sklem
se zakousla do siluety muffinu.
Ve voze vládla příjemná atmosféra. Pracovník ochranky na sedadle spolujezdce,
prošedivělý skorošedesátník se silnou nadváhou, v hnědém tesilovém obleku
a béžových kožených mokasinech, si stříhal nehty na rukou. Standa jednou
rukou spokojeně řídil služební vůz a pochutnával si na mufíkovi, jak důvěrně
pojmenoval oblíbený pamlsek. Všiml si, že v amerických filmech policisté
ve svých vozech vždy pojídají koblihy. Zkusil to a zjistil, že na tom fakt
něco je! A pro nákup mufíka ani nemusí ven z auta! Paráda. A ňák to taky
působí dobře na psychiku nebo co...Dámy na zadních sedačkách lovily v papírových
taškách svůj příděl a užívaly si výlet s profesionálními ochránci. V luxusním
tmavém koženém interieru vozu se rozezněla píseň "nonstop já chci žít nonstop
a s tím co pří..." - " Kurva, kde se to bere...ten mobil...helé?", Standa
si odložil mufík mezi nohy a jal se hledat tlačítko příjmu hovoru. Spolujezdec
ukázal ostříhaným prstem neurčitě na přístrojovou desku - "myslim tady
tim že to je..." a vrátil se ke stříhání nehtů. "Kluci, nemá se zmáčknout
ten velkej zelenej telefonek na tý vobrazovce jak se tam jako třepe...?",
ozvalo se zezadu. "Nojóóó...máš pravdu Kristý...ty bys mohla jít dělat
rovnou k nám do vochrany osop cheché..." Standa nasadil ouško handsfree
a stikl řinčící telefonek: "...Huml...ano, centrálo, potvrzuji...ano, orle,
mám je ve vozidle tedy eh pardon vlaštovky v zaměřovači...co?....ne, všechno
běží podle scén eh, radar neměří, opakuji, radar neměří...kurva mufík vole
do prdele sem vod toho teď celej", zaječel Standa a hleděl si do rozkroku.
"Có? Né, to neni do hlášení...to tady....có?" "Polož jim to vole", poradil
spolujezdec. "Jak, vole ?", šeptl Huml. "Nevim, ten zelenej telefonek je
teď červenej, fakt nevim", laboroval spolujezdec. Standa měl Hummera přidělen
jen krátce a trochu v ovládání vozidla tápal. Vyřešil to nakonec schováním
ouška pod sedačku. "ťmi políbí prrdel..." a jal se rozňahňávat zbytky mufíka
do kalhot a do sedačky.
Kristýna chtěla Standu trochu rozveselit, protože ztráta mufíka mu evidentně
sebrala chuť pokračovat v akci. "Stando, a jak ses všechny ty věci ohledně
špionáže vlastně naučil ? To musí být strašně těžké, že ? Myslela jsem
si původně, že jsi jen přiblbl eh promiň chicht dopravní znalec...?" Standa
si protáhl ruce za hlavu, žoviálně si protáhl i otlačená záda, přičemž
si hnul několika plotýnkami a poškádlil trojklanný nerv, což byl následek
tisíců hodin prosezených na prdeli ve špatně vytápěných nebo v létě jen
těžko uvětratelných služebních škodofkách a žigulících při organizaci represivních
akcí proti řidičům. "Jáááůůů áááůůů do p...starý zranění z výkonu služby,
jebs ty vago!...no to víš Kristý, my sme byli cvičený na to, že nás klidně
kdykolif můžou poslat na ozbrojenej střet že jo", začal Standa barvit.
"...sme počítali s tim, že kdykolif v akci z motorovýho vozidla může vyběhnout
agresor že jo jako agent tý západní výzvědný služby že jo a prostě nás
může kdykolif sejmout..." Chvilka významného ticha. "A tomu odpovídal výcvik...komu
to šlo a kdo se na to hodil...tak je pak vyškolenej na všechno. Na vodposlechy,
zneškodnění, zadržení, znásilnění, znehybnění, střelba vleže i v jízdě,
ňáký ty údery smrti na smrtelný místa a tak...škola smyku taky. Jízda v
závěji...ty kontroly lekárniček sou vlastně jenom taková nadstafba na ty
věci, že jo...no řeknu ti, Kristý, eště že sme vobjevili tu štěnici, co
? To mohlo bejt tedá...dyby tě ftý ložnici někdo poslouchal...", rozjel
vysokou oblbovací hru Standa a neopomněl vyzdvihnout ani žhavou zásluhu
o odhalení štěnice, jak se opřel rukou o zeď a vydýchával schody.
Něco za obložením křuplo a spadlo na zem. Pro Standu pak byla hračka
nohou od lampy odpáčit dřevěné obložení a vítězoslavně po chvíli svíral
odposlouchávací zařízení. Kristýna se zarazila, jestli náhodou její bodyguard
a zachránce neví o trochu víc než říká, ale na tak složitou myšlenku nebyla
zrovna vyladěna. Standův monolog jí nakonec zaujal a tak ho ocenila přisednutím
si blíže Standovi a přidala bonus: "Pane jo! To ste museli mít tvrdý teda..."
"Jo, měli sme to fest tvrdý...někerý fakt hodně", odvětil Standa a nahrbil
se za volantem způsobem, který měl vyvolat dojem veterána studené války,
co chce jen zapomenout na všechny ty tisíce mrtvých, které nebylo jinak
nežli beze svědků, tiše zneškodnit. V černém voze nastalo dlouhé, hluboké
ticho. Standa si v duchu promítal ty tisíce škodovek, dacií a trabantů,
které mávnutím terčíku zastavil a kterým dal sežrat občanskou nekázeň bez
známek lítosti nebo domluvy. Kristýna se vrátila do pohodlné polohy na
svou sedačku a před očima se jí odvíjely představy o tvrdých komunistických
policistech, kteří za chladných deštivých nocí chránili československý
stát před třídním...heh co ?!?
Standa se spokojeně rozvaloval na čalouněné barové stoličce a maskován
slunečními brýlemi pozorně sledoval svou chráněnou osobu. V přítmí nočního
klubu to byl poměrně náročný úkol, navíc brýle Hugo Boss modelové řady
Junior Vicepresident, ve kterých je Kristýna mediálně známou tváří, mělo
v klubu zhruba 85% návštěvníků, včetně účesu ´na homouška blondýška´, takže
Standa zredukoval pozornost operativně jen na případný akustický efekt
střelby a návštěvu klubu si užíval. Po celodenní konspirační dřině se totiž
rozhodla celá skupina jít se trochu uvolnit a pobavit do společnosti. Kristýna,
která si klub oblíbila a vybrala kvůli zajímavým a originálním lidem v
něm, si momentálně užívala na parketu s kolegou Čárkou a pár dalšími zúčastněnými
konspirační akce. Čárkovy brýle Hugo Boss modelové řady Older Junior Vicepresident
Red a odlesky světla z jeho hlavy Standovi ztěžovaly pozorování a pletl
si ho tu s Kristýnou, tu s někým zcela neznámým ze zhruba šedesáti tančících.
Byl unaven a zároveň sám se svým výkonem v akci velice spokojen. Kývl pomalu
na servírku za barem. "Dobrý večer, co si dáte?" "...sem ňákej Huml. Standa
Huml...ale pro známý Stáňa." "Dáte si něco?" "Co tu máte a za kolik ?",
jal se flirtovat Standa tak, jak jej to naučili na kurzech pronikání do
cizích struktur. "Pro Vás je to prý na účet slečny Kristýny." "Aha. No
tak to mně dejte kontušofku do půllitru a dvě zelený do toho...co?...né,
samotný...co? né, nic mi s tim nedělejte...nemíchejtetóóó, néé, jenom tááák
do půllitru...táák hezky..." Standa pozoroval zaníceně přípravu svého cocktailu
a střídavě čučel servírce do výstřihu.
Převzal sklenici, symbolicky ji pozvedl směrem, o kterém se domníval
že se v něm asi Kristýna nachází a labužnicky zanořil obličej do sklenice.
"Nazdar, Stáníku", pronesla okolojdoucí žížala Dáda,která si s Felixem
občas vyrazila mezi dospělé lidi. "Zdar, Dádys", odvětil familierně Standa,
ajnžto elitní jedinci bývalého režimu byli jedna velká nostalgická rodina
a Standa znal Dádu ještě z Alcronu, kdy sedávali na kafi z dovozu a...no
nic, to by stejně nikoho nezajímalo. Standa si rozepnul manšestrové sako
pracovního obleku, který si nechal kolem r.83 ušít na míru z podpultového
bulharského manšestru medové barvy a pro účely sledovačky v demokratických
režimech jej pouze po sametovce opatřil svrchní vrstvou z česané tmavé
vlny. Zařezával se mu do prdele a zpocených podpaží, jak byl zvyklý a cítil
se být opět v akci, opět při síle a v plný palbě. "Jak je, Dádo? Eště to
Felixovi fouká ?" "To víš, Stáníku, už to nejni ten uragán, co dřív...co
Ty, terminátore ? Lovíš Sáru Connorovou checht ?" "Nonstop,já chci žít
nons-"
Standa odvrátil zrak od Dádiných koz a přijal hovor. S mobilem Standa
uměl. "Huml, příjem." S Dádou na sebe mávli, sexuální idol socialistické
mládeže pokračoval ladně směr toalety a Standa se opatrně rozhlédl kolem
sebe, za sebe, pod sebe, zkontroloval makarova v podpaží, ještě jednou
se zahleděl na Dádiny hýždě a poté zopakoval do mobilu: "Huml005 na příjmu,
jak mně slyšíte ?" "...jasně, Jir...nula nula jedničko, fklidu, bedna je
ve skladu, kocour na střeše, radar neměří...ne, chlastám na baru...aha...co?
nahrávky? dop...tak to je síla, kamaráde...tyvoe...no to mně poser..."
Standovi se orosilo čelo. Částečně z trojitého obleku, částečně z informací
v telefonu. "Víš jistě, že neumí plavat?...no dobře teda, já to teda udělám,
no...dobrý...fajn, fájn...jo jo, lidu zdar...tak já du na to, čest...muehehe."
Standa ukončil hovor a na ex do sebe vyprázdnil obsah sklenice.
Zpráva z iFčera.cz - Vyloučený poslanec a bývalý dopravní expert Stanislav
Huml se domnívá, že poté, co se rozloučil se skupinou jím sledovaných osob
a jel navštívit přítele z dětství, se tyto osoby pravděpodobně rozhodly
na vlastní nebezpečí jít se v noci vykoupat do Vltavy, s čímž rozhodně
nesouhlasil, případně k tomu byly donuceny nějakým implantovaným neurostimulujícím
zařízením firmy ABL a jejich pozdější nalezení na soutoku Labe a Vltavy
s hlavami omotanými pytli s nápisy ´Bulgarskaja těxtílnaja pramýšlenosť´
jím existenčně otřáslo, pročež nebude brát příští rok telefony a vrací
se na neznámé místo, kde již byl předtim. Vít Bárta existenci neurostimulujících
implantátů zcela vylučuje, totéž potvrdil například astrofyzik Jiří Grygar
nebo europoslanec major Remek. Na dotaz do centrály FBI na případnou existenci
takovéto pokročilé technologie zatím česká vláda neobdržela odpověď. Nezařazený
poslanec Huml navíc nalezl dvě štěnice a kolonii švábů v ložnici exčlena
ČSSD Jiřího Paroubka a jak Huml naznačuje, nemusí to znamenat nic anebo
taky vůbec.
A stejně tak i tento mystifikační článek, který jsem mystifikoval záměrně,
protože sem počítal, že možná vyjde a upozorňuji tím vlastně na nekalé
praktiky při zadávání zakázek na stavbu cyklostezek a přechodů pro lední
medvědy, kteří se vlivem oteplení v naší zemi jistě brzy objeví, ačkoliv
jsem jediná strana, která nefiguruje v žádném korupčním skandálu. Světu
mír.
14.4.2011 t.t.