V přímém přenosu jsme svědky dláždění cesty do pekel dobrými úmysly.
Naše nejvyšší ochránkyně lidských práv národu sdělila, že není právo jako
právo, některá práva jsou si rovnější. Paní ombudsmanka došla k závěru,
že vlastnické právo, garantované ústavním zákonem, je menší, než právo
být nediskriminován, garantované antidiskriminačním zákonem. Vlastnické
právo nemůžeme prý chápat neomezeně, na rozdíl od práva nebýt diskriminován.
V důsledku toho, dle výkladu paní ombudsmanky, nemůže si sprostý vlastník
nemovitosti určit, komu pronajme svou nemovitost a nevpustí-li do svého
bytu bydlet třeba Roma, jedná protizákonně, rasisticky a zaslouží trest.
Jako odstrašující příklad pak uvedla jakousi ubohou realitní makléřku,
která bez obalu sdělila romské zájemkyni, že majitel bytu si Romy za nájemce
nepřeje.
Pomiňme nyní, že s 99% jistotou se u majitele ani makléřky o žádný rasismus
nejedná. Bez příkras řečeno, ve „vybydlování“ bytů jsou naši romští spoluobčané
šampioni. To, že neexistují v tomto směru statistiky, neznamená, že to
není pravda, ostatně lze to snadno ověřit třeba u úředníků, kteří mají
na starosti městské byty. Myslím, že paní ombudsmanka to na nejbližší městský
úřad v Brně nemá tak daleko, aby nezjistila potřebné informace. Pokud to
však neví ombudsmanka, soudce, železničář a jiní, protože nemají, co by
pronajímali, pronajímatelé bytů to ví naprosto jistě a z přirozené opatrnosti
proto raději takové nájemce nechtějí, neboť škody na jejich majetku jim
pak žádná ombudsmanka, soudce ani železničář nenahradí. Avšak i kdyby měla
ombudsmanka pravdu a onen majitel bytu byl rasista, je to jeho byt a jeho
věc. Nesmí rasismus veřejně projevovat, ale je jeho právem si určit, komu
dá všanc svůj majetek, koho si pustí do své nemovitosti. Byť by jeho kritéria
byla zavrženíhodná, platí „můj dům, můj hrad a moje podmínky“. Nechce-li
aby u něj bydlel Rom, plešatý zpěvák nebo učitelka, tak tam prostě tyto
osoby bydlet nebudou. Právo nebýt diskriminován není nad ochranou práva
vlastnického. Můžeme si o majiteli myslet, že je zaostalý hlupák, ale nemůžeme
mu přikazovat, jak má nakládat se svým majetkem a už vůbec ne trestat za
to, že s ním nakládá podle svého uvážení. Je v rozporu se zdravým rozumem,
aby pronajímatel bytu tím, že naplňuje své ústavní právo nakládat se svým
majetkem podle své vůle, současně porušoval zákon, jak tvrdí ombudsmanka.
Ale když už jsme u toho porušování práva, jednou ze zásad pro instituce
řídící se veřejným právem je zásada, že je zakázáno vše, co není zákonem
povoleno. Paní ombudsmanka má zákonem určeno působit k ochraně osob před
jednáním nebo nečinností úřadů a dalších institucí. Ne tedy před jinými
soukromými osobami, jako jsou nechutně bohatí majitelé bytů, či jejich
neméně nechutní najatí realitní makléři. Zákon také nedovoluje ombudsmance
najímat si konfidenty, placené z peněz daňových poplatníků, a to ani na
odhalování zakuklených rasistů mezi vlastníky realit. V daném případě si
najala ombudsmanka k odhalení rasistů mezi makléři romskou konfidentku,
která sice ve skutečnosti žádné bydlení nechtěla, do věci šla s cílem dopadnout
nějakého nekorektního majitele bytu a když se jí to povedlo, tak to tu
chuděru tak rozhodilo, že žádá stotisícové odškodné. Paní ombudsmanka je
toho názoru, že na ně má právo, protože prý ve Švédsku už nějací konfidenti
s žalobami uspěli.
Paní ombudsmanka se nijak netají se svým marxistickým světonázorem.
Bohužel její počínání potvrzuje, že učinit z marxisty ochránce lidských
práv je stejně pošetilé, jako učinit z pyromana hlídače ve skladišti benzínu.
Ve svaté touze chránit práva jedněch (zpravidla nějaké menšiny) neváhá
hrubě porušovat práva druhých. Z úřadu, který si hlavně díky osobě prvního
ombudsmana, začal získávat u obyvatel jistý respekt, se stává úřad, z kterého
bude mít prostý příslušník střední třídy spíše strach, než aby se na něj
s důvěrou obracel. Jak bude vypadat ideální svět podle Anny Š?
V budoucnu nejspíše majitelé bytů budou mít strach veřejně je nabízet
k pronájmu, tak to půjde jen takovou neoficiální cestou, přes známé, známé
známých….Ti méně opatrní inzerovat budou a také se budou bát odmítnout
zájemce, který se jim nezdá, neboť nikdy nebudou vědět, není-li „povoláním“
příslušník nějaké menšiny. Pak budou marně plakat nad vybydleným příbytkem.
Ti ještě neopatrnější takového zájemce odmítnou. Pak budou čelit žalobám
na odškodnění nemajetkové újmy a pokutám za diskriminaci. Bude to ideální
stav. Jako houby po dešti vyrostou specializované advokátní kanceláře,
které budou posílat profesionální oběti diskriminace poptávat bydlení doufajíce,
že budou odmítnuti. Následovat budou žaloby na nemajetkovou újmu. Slušná
živnost a nejlepší na ní bude, že na rozdíl od normálního živnostníka nebudou
oběti diskriminace zatěžovány povinností platit daně, vypisovat daňová
přiznání, kupovat registrační pokladny a podávat statistická hlášení ČSÚ,
jak se jim vede.
V současné době leží v parlamentu návrh zákona rozšiřující pravomoci
ombudsmana. S ohledem na počínání toho nynějšího bych jeho přijetí zvážil
nebo alespoň odložil jeho účinnost na dobu, kdy vyprší paní ombudsmance
mandát. Půjde-li to takhle dál, přemění nám úřad ombudsmana na něco mezi
Orwellovým ministerstvem lásky a úřadovnou gestapa.
12.04.2015 Miloš Zbránek