Od roku 2015 začne v rámci EU platit legislativní změna v oblasti daně
z přidané hodnoty, která u B2C transakcí zcela mění zavedenou logiku místa
plnění (a tím příslušné daňové sazby). Současné pravidlo je, že prodávající
účtuje konečnému spotřebiteli DPH v sazbě země, odkud prodává.
U fyzického
zboží je nutné uvažovat náklady na dopravu, takže optimalizace přes půl
kontinentu kvůli dvěma procentním bodům DPH se příliš nevyplatí. Nicméně
stále větší část služeb je možno poskytovat elektronicky (stažení softwaru,
přístup na placený webový obsah, stažení muziky, e-learningy, on-line publikace
a služby, nebo třeba i nákup magického meče v online hře). Tytu služby lze
poskytovat odkudkoliv, proto mnoho velkých firem využívalo destinace s nízkou
sazbou DPH, jako Kypr, nebo Lucembursko. Pokud mezi vašimi zákazníky převažují
koncoví spotřebitelé, pak je DPH pro ně součástí ceny, a tak její výše
v podstatě ovlivňuje vaší marži.
Pokud je prodávající ze země mimo EU, pak je podle EU regulí jeho povinností
se zaregistrovat v libovolném státě a platit vybrané DPH zde. Na firmy mimo
EU však finanční úřady členských zemí snadno nedosáhnou, a tak platí je
ni, kteří chtějí. Od roku 2015 bude každý prodávající muset účtovat kupujícímu
DPH podle „jeho“ (rozuměj kupujícího) domovského státu. Ten určí podle
„vodítek“, tedy například podle adresy, kterou kupující zadá (pokud někdo
stahuje software a nechce nic poslat poštou, může zadat libovolnou adresu),
IP adresy (pro zkušeného uživatele lze velmi snadno změnit na „požadovanou“),
podle země, která vydala platební kartu (proč neplatit přes PayPal?) a
například podle historie předchozích objednávek stejného klienta (to lze
ovlivnit hůře, takže si to může vyžádat novou registraci).
Aby bylo nebohému prodávajícímu odlehčeno od reportingových povinností,
vymyslely bruselské hlavičky takzvaný „mini one stop shop“, neboli jednotné
„podací“ místo v domovské zemi, kam podáte nové speciální přiznání k DPH,
ve kterém „pouze“ rozepíšete prodeje podle zemí a sazeb a vybranou DPH
všech sazeb pošlete svému finančnímu úřadu. Samozřejmě již bařtipání odtržení
od reálného byznysu neřeší takové „detaily“, jako výše popsané detektivní
zjišťování „pravé“ adresy zákazníka, uchování získaných dat pro případ
daňové kontroly, úpravu ekonomických softwarů, nutnost vyspekulovat, jak
například v e-shopu zobrazit správnou cenu včetně DPH (další bruselská povinnost),
když o zákazníkovi zatím nic nevíme (kromě IP adresy) a ve chvíli, kdy
zadá platbu přes integrovaný vstup banky, už je pozdě měnit zaplacenou
cenu. Následují „chuťovky“, jako je povinnost, aby faktura vystavená Italovi
splňovala zákonné požadavky na Italské faktury a faktura vydaná Slovákovi
zase ty slovenské (a nejde jen o obsah dokumentu, ale například o limit
pro vystavení zjednodušeného daňového dokladu, který se liší zemi od země
a ještě navíc u zemí nemajících Euro přepočtem podle kurzu) anebo stanovení
reportovací povinnosti pro tyto typy prodejů na kalendářní kvartál (auditorův
sen, mít část DPH již odvedenou a „vyčištěnou a část stále „visící“ na
účtu.
Zkrátka obrovský zásah do normálního podnikání, který si vyžádá hodně
práce a přemýšlení, a na kterém se pouze napakují okravatění konzultanti,
kteří toho o normálním byznysu ví snad ještě méně, než bruselský úředník.
A to jen proto, aby země jako Francie a Španělsko, ve kterých jsou lidé
líní a hloupí nějaké e-služby vytvářet, ale jejichž obyvatelé utrácí své
dotacemi a dávkami získané prostředky za využívání e-služeb z jiných států,
vybrali více na DPH. A to se navíc stane jen, když stahující euroobčan
nebude natolik kreativní, aby svoji DPH „upravil“ podle výše uvedených
nápověd.
Nebo je skutečný důvod hlubší? Jde o vytvoření jednotného finančního
úřadu s pravomocemi pro celou EU? Vypadá to tak. Jak totiž řešit situaci,
kdy kyperský e-shop s muzikou nahlásí, že se za první kvartál stáhlo jeho
písničky dvě stě Poláků, zatímco polský finanční úřad bude tvrdit, že jich
byly dva tisíce? V takových případech nezbytně vyvstane potřeba „koordinace“
postupu. A tak se tímto trojským koněm úředníků, snících o EU berňáku,
dostaneme nevyhnutelně do situace, že se bude „tak nějak z nutnosti“ harmonizovat
i to, co se harmonizovat nesmělo. Není náhodou, že za tímto návrhem stojí
tento
pán, který je mimochodem velkým propagátorem jednotného evropského
finančního úřadu. Máme se na co těšit…
31.08.2014 PaulMuadDib