To jsem zase po ránu prozřel do reality Evropské unie.
Právě jsem s přítelkyní snídal. Nějak se nám to ráno protáhlo – malý
chrňous nechtěl z postele ven, zatímco já už pilně druhou hodinu tvořil
na PC další slátaninu na D-F – a tak odbila právě devátá hodina (ranní),
když jsme seděli u stolu a jedli. Měli jsme k tomu puštěnou bednu a to
sice TV Prima, nějaký pořad aktualit ze světa.
Hned první příspěvek byl ultra tvrdej kchór.
Snad členové evropské komise, v každém případě nějaká neproduktivní
bruselská verbež, uspořádala tzv. Zelený týden. V tento památný den mohly
děti položit pánům politikům otázky live (nebo taky kreslit).
Trochu mě to zaujalo. Při mé poněkud extrémní povaze si hned představuji,
jak předstoupí před eurokomisaře harant s čírem a zeptá se: „Berete
úplatky? Kolik procent dostáváte z jedné dotace ze strukturálního fondu
do kapsy?“. Jenže nic takového se nemůže stát, je to stejné, jako by
ve finále Superstar začal Sámer Krysa zpívat „Kunratice malá ves, sežral
bábě **ndu pes!“. Některé věci se prostě nemohou stát, protože ve fázi
definice celé akce jsou vloženy do systému kontrolní mechanismy, které
spolehlivě zamezí nežádoucímu vývoji … však víte, co mám na mysli.
Asi dvanáctiletý hošík s kravatou (již to svědčí o spontánnosti celé
akce), který vypadal jako předloha pro Landovu píseň Andílek, položil euromudrcovi
zákeřnou otázku, jak že to bude s tím globálním oteplováním a zda budou
nějaká opatření zavedena ještě během jeho života.
Opět moje představivost odbočila nežádoucím směrem. Představil jsem
si eurozmrda, jak hošíka škrtí se slovy „za tvého už určitě ne“.
Pak následoval záběr na certifikovaného euromudrce. Držel v ruce jakýsi
mobilní telefon a promlouval zhruba takto: „Tohle je tři roky stará
Nokia. Mám ji pořád a tak je to správně. Telekomunikační společnosti by
to chtěly jinak, ty by chtěly, abych si kupoval každý rok nový! Tím se
spotřebuje… bla bla“.
Úplně jsem eurovyvalil oči. Nevěděl jsem, že je to tak einfach!
Na obrazovce se mezitím objevila euroholčička. Holčička se domáhala
větších pravomocí v enviromentální politice pro děti, které by se měly
projevit tak, že děti budou své rodiče vychovávat k větší zodpovědnosti
k životnímu prostředí. Moje přítelkyně prohlásila, že by mladá aktivistka.com
potřebovala dostat na prdel.
Na obrazovku se vrátil chlapeček, kterého tak znepokojuje globální oteplování.
Prolásil, že on žádný mobil nemá, ale tak za rok že by nějaký chtěl, ale
přesto že když budeme dodržovat jakási pravidla, že svět bude kolem nás
krásný a že se na to těší. Chyběly už jen letící bílé holubice na pozadí
modrého nebe, sypající se růžové lístky a pár hajlujících árijců. Ámen.
To bude ale kurva krásný eurosvět.
U dětí je výhoda, že jim takový práskaný eurozmrd může nablejt kraviny,
se kterými by ho dospělí poslali někam.
Nemám ponětí, jak kvantifikovat zátěž, kterou pro životní prostředí
představují mobilní telefony. Mám dojem, že nebude nijak velká. Mobil představuje
něco plastu (recyklovatelného), nějaké ty elektrosoučástky (nerecyklovatelné)
a asi největší ekologický problém bude baterie, která beztak skončí někde
v koši na odpadky a nebude tudíž zlikvidována řízeným způsobem. Jenže ona
stejně déle než nějaký rok, rok a půl nevydrží a tak s novým mobilem získáváme
novou baterii, kterou bychom museli koupit tak jako tak. Nehledě na to,
že se stejně ten v Číně vyrobený krám po roce zpravidla rozbije. Přínos
páně euromudrcovy rigidity ohledně mobilních telefonů pro životní prostředí
považuji tedy za minimální až žádný, byť je mi to sympatické, protože já
také ze sentimentálních důvodů používám dva roky starý mobil.
Výroba, tváření a recyklace plastů jsou energeticky náročné, odtud zřejmě
největší riziko pro skleníkový efekt. Proto se ptám, zda by pan komisař
neměl přestat dělat z dětí blbce a zaměřit své počínaní jiným směrem, než
na mobilní telefony. Například údajně evropský předpis, který mě za následek
balení pečiva do PE obalů, zákonitě zvýšil jejich (energeticky náročnou)
produkci. Naše dvoučlenná domácnost vyprodukuje za týden asi dva třicetlilitrové
koše plné různých odpadků, pytlíků, kelímků, fólií a podobného svinstva,
které klidně mohlo být z papíru. Nemluvím o PET lahvích, které občas nosím
do kontejneru poblíž a který je skoro věčně plný a dává tak najevo, že
nejsem sám, kdo má tento problém. Oproti tomu jsem ještě nikde neviděl
plný kontejner mobilů.
Co dělá certifikovaný euromudrlant s těmito problémy?
Já už to vím. Dělá eurohovno. Je lepší na tiskovce představit zástupný
problém a stáhnout pozornost na něj, než se z pozice zákonodárce utkat
s nějakou potravinářskou lobby.
Děti, nenechte ze sebe dělat morony. Dívejte se kolem sebe a snadno
poznáte, kdo vám lže a kdo ne.
Na přísloví, že stromek se má ohýbat, dokud je mladý, asi něco bude.
Protože dospělí si nenechávají tak snadno a účinně proplachovat mozek od
eurozmrdů a foukat eurocukr do prdele, je lépe se soustředit na děti, kde
jde všechno mnohem snáze. Kmenoví náčelníci v Kongu by mohli vyprávět.
12.06.2005 D-FENS