Že v kapitalismu je člověk člověku
vlkem, to víme už dávno. Ale až eurocyklosocialismus dovede dát
pojmu „vykořisťování“ zcela nový obsah, a to takový, o
kterém se ani těm nejzatvrzelejším školitelům VUMLu ani
nesnilo.
V přerozdělování peněz
nakradených, pardon, vybraných na daních ode mne nebo od vás
totiž došlo k situaci, kdy byl financován nový sloninec a
hrošinec v ZOO v Tróji. Stavba stála asi 300 miliónů a nedovedu
říct, jestli je to málo nebo hodně a myslím, že to ani není
důležité. Tato částka způsobila cykloaktivistům nebývalou
erekci, protože shodou okolností letos došly prachy a vyhazování
peněz oknem, pardon, na cyklostezky nebude tak opulentní jako
každoročně.
On si Auto*Mat stěžuje na nedostatek
financí tak nějak periodicky a bez ohledu na realitu. Když se čas
od času provalí nebývalé plýtvání veřejnými prostředky na
cyklostezky, nikdo se k tomu nechce znát. K cyklostezce ve
Vysočanech za 140 mega se nikdo nezná. Aktivisté krčí rameny.
Cyklostezka umístená na visuté lávce pod Lahovickým mostem stála
v přepočtu 118 miliónů na kilometr, tolik stojí v některých
zemích kilometr čtyřproudé dálnice. Při své délce tedy stála
cyklostezka 104 mil. Kč, ale pozor, „zapomnělo se“ vykoupit
pozemky na nájezdy, a nájezdy i s pozemky to bude dalších 60
mega. Ale je to veledůležitá cyklostezka, dnes (6.12.) tam projelo
celých 28 cyklistů. Aktivisté krčí rameny. Cyklostezka kolem
Rokytky stála jen 130 mega, v přepočtu tak cirka 30 mega na
kilometr. To je ovšem vysloveně low-cost. Aktivisté opět nic
neříkali. A s každým dalším rozpočtem opět protestují, že
je škváry málo a je třeba někomu sebrat prachy a dát je na
jejich oblíbenou atrakci.
A tohle jsou všechno akce, o kterých
se veřejně ví. Jsou akce, o kterých se neví a nikdo je nevidí,
tečou do nich prachy a užitek z nich je velká tlustá řádně
prázdná nula.
Sloninec za třista mega? To je jako
koupit v Lidlu ve slevě buráky. Deset kilometrů luxusní
cyklostezky.
Chcete se ovšem pořádně našokovat?
Zamyslíme se poněkud obšírněji nad tunelem Blanka, což je z
mého pohledu krajně diskutabilní dopravní stavba a téměř
učebnicový vzor plýtvání. Cyklistika má 1% podíl na dělbě
přepravní práce, 1 ze sta osob, mající nějakou dopravní
potřebu, ji řeší za pomoci bicyklu. Pěší doprava 23%,
individuální doprava 33% a veřejná doprava 43%. To jsou oficiální
čísla. Jedna koruna vynaložená na cyklistiku tedy přinese užitek
= 1, investice do pěší dopravy, například chodník nebo lávka,
přinese užitek 23x větší a to ani nemluvím o individální
automobilové dopravě, abych se nerouhal. Tato čísla zná i zmr.
Filler z Auto*Matu, který informoval,
že cituji „Chůze a jízda na kole přitom zajišťují čtvrtinu
dopravních potřeb Pražanů“. Zapomněl však sdělit, že z oné
jedné čtvrtiny připadá na cyklistiku právě to jedno procento,
jinak řečeno, cyklistika je dopravní homeopatikum a marginální
záležitost, a pokud by z nějakého důvodu ze dne na den zanikla,
vůbec nijak by se to neprojevilo.
Auto*Mat neváhá informovat, že každý
Pražan přispěl na tunel Blanka částkou 20.796 Kč a že celý
tunel bude stát 39 miliard. A co se stane, když proti tomu položíme
cyklostezky za zhruba miliardu, která se na tyto účely vyhodila za
posledních zhruba šest let? Je to úplně stejná katastrofa,
protože poměr investic vůči užitku bude stejný. Cyklostezky
sice vyšly v absolutní sumě levněji, ale zase nepřinášejí
užitek, protože existuje jen 1% zákazníků, kteří je využijí.
Proč se staví takové neužitečné věci? Protože o rozvoji infrastruktury nerozhoduje nabidka a
poptávka, ale nějaký úředník se vším, co k tomu patří.
Nyní prachy došly a cyklista je
slonovi vlkem. Hledají se zdroje. Když už nejde okrást daňové
poplatníky, tak bude třeba okrást slony. Ten sloninec aktivistům
leží kurevsky v žaludku. Už někdy loni napsal Vratislav Filler, což je něco jako jako cyklistický Goebbels: „Kdo má rád
zvířátka, jiste jej potěší, že na dostavbu slonince a hrošince
v pražské ZOO jde 225 milionů, při kapacitě patnácti zvířat
jde na domeček pro jednoho slona přesně stejná částka, jako na
bezpečnost dětských chodců v celé Praze.“ A jo. Mám rád
zvířátka a nevadí mi, že se na bezpečnost chodců vynakládá
stejně peněz jako na jednoho slona. Sám jako chodec při pohybu po
Praze žádný bezpečnostní deficit necítím a investice tímto
směrem pokládám za ještě nepotřebnější než investice do
sloniště. Hořké výčitky ohledně příbytku pro ty dobrotivé
tlustokožce propaguje obskurní cyklofašistické sdružení i v
posledních dnech
. Sloni s jejich dlouhými tlustými choboty, které v případě
potřeby dokáží i napřímit, asi vyvolávají v cykloaktivistech
nějaké nevysvětlitelné trauma a pokračující frustraci.
A tak se dostávám k tomu, jak je ten
cyklosocialismus vlastně fajn a vysoce morální. Nedávno mi
povídal jeden člověk, že socialismus se dovolává těch
nejhorších lidských vlastností: lenosti a závisti. Mladí lidé
v produktivním věku a s vysokoškolským vzděláním, kteří by
jindy měli být pomyslným tvůrci bohatství, si položili skutečně
„vysoký“ životní cíl. Jako dokonalí spotřebitelé tráví
svoje zbytečné životy diskusemi, kdo urve kolik z koláče a zda
neurval moc, respektive zda oni mohou urvat víc. Vystavěli svoji
životní filozofii na tom, tahat lidem prachy z kapes a když to
jinak nejde, jsou ochotni porvat se jako zvířata o dotační cecky
s jinými zájemci. Až se to nějak humanitárně vyřeší se
slony, bylo by třeba možné poslat do plynu důchodce (tzv. čtvrtý
pilíř) a z peněz ušetřených za důchody postavit jeden až dva
kilometry megacyklostezky s povrchem z mrákotínské žuly.
Někdy si říkám, kolik cyklostezek
by se asi postavilo, kdyby jejich výstavbu měli financovat jejich
uživatelé sami například ve formě nějaké speciální daně na
buzioblečky, helmičky a držáky na flašky. Podle všeho by jich
bylo jen pár kilometrů.
Na závěr vyhlašuji tipovací soutěž,
za jak dlouho zavřou excyklokoordinátora Poláka. Mám nějaké
informace, že je tam potenciál pro vstup do Kotroušova klubu.
07.12.2012 D-FENS