Svět internetu je zatím svobodný. Tedy: jak kde a jak mnoho. Dočteme
se všechno možné, ale po přečtení nastává stejný problém, jako u ostatních
médií - je to pravda, mystifikace nebo snad dokonce manipulace?
V tomto
bodě se začne čtenářstvo diferencovat, ba přímo antagonisticky rozdělovat.
Někteří věří první zprávě, na kterou narazí a nepátrají dále, věc si
zařadí mezi potvrzená fakta a dále nad tím nepřemýšlejí. Jiní zase šmejdí
po síti tak dlouho, až seženou dostatek informací, které si ovšem obvykle
odporují tak dokonale, že informační výstup Iout = 0. Takže si zprávu anulují
a kromě večeru "příjemně stráveného" u monitoru nezískají nic. Další pročítají
diskuze pod zprávami (jsou-li jaké) a snaží se nahmatat "tep doby", zjistit,
co si o věci myslí "lid". Někdy přispějí svým neotřelým názorem (zásadně
proti) a mají z toho novátorské až spasitelské pocity. Poslední skupina
si zprávu přečte, zkusí, zda není někde její dement(i), vypnou své stroje
a začnou uvažovat. Často přímo hlavou.
Přesně to se mi přihodilo před chvílí. Pil jsem své večerní kafe, klajdal
v pokoji se ženou o novinkách v našem ústavu a v TV mezitím tiše zuřily
zprávy. Kromě obvyklého folklóru (náš božský parlament, Haiti, drobné katastrofy
v naší blízkosti i ve vzdálené cizině) se objevili na obrazovce tři
bezdomovci v automobilu. Zdáli se mi nějak divní, nechápal jsem jejich
poočínání. Následovaly další zprávy, mimo jiné o ostravských homeless,
kteří, ač je jim nabízen dočasný azyl v útulku raději mrznou někde v ruinách
garáží u doutnajících kousků lepenky. Inu, proti gustu žádný dišputát,
jak říkával pan Prošek v jedné povinné knize mého mládí. Představa, že
by nemohli být namazaní (čti: sežraní jak prasata) a možná by se museli
i částečně umýt mýdlem, je vede k tomuto, pro člověka zapojeného v "pracovním
procesu" ne až zas tak nepochopitelnému rozhodnutí. Svoboda! Volnost, rovnost,
bratrství chce se dodat.
i tři v autě ale vypadali jinak. Jednak byli na pohled čistí a střízliví,
jednak vypadali, že je jejich stav moc netěší. Když jsem pak zapnul svou
Vectru Helwett-Packardovou a na mém oblíbeném "hospodském" webu se v novinkách
objevil DEFENS-ův odkaz na stejnou zprávu, početl jsem si ji i kousek debaty
pod ní a začalo mi to vrtat hlavou.
První dvě skupiny diskutérů se do sebe pustily na téma "stačí 12-15
000.- Kč na normální život, třeba v garsonce?". Další parta se do sebe
zaklesla v nejoblíbenějším sporu všech diskuzí "Může za to současná vládní
garnitura? Topolánek nebo Paroubek? Nebo to zavinili jako obvykle komunisti?".
Třetí parta vášnivců se přela o to, jak takové případy řešit. Tam bylo
spektrum názorů pestřejší. Byl to přímo "vějíř názorů". Od radikálního
"nechte je vychcípat, můžou si za to sami" přes "někdo by jim měl pomoci,
nač máme stát" až po (teoreticky) největší dobráky, kteří navrhovali celonárodní
sbírku nebo svůj nepoužívaný zahradní domek.
Můj moze(če)k se ale rozbíhá jiným směrem. Přemýšlím spíše o tom, co
ty tři vedlo k tomuhle řešení. Sedí celé dny v autě, bolí je v zádech a
otékají jim asi nohy, topí si plynovým vařičem a poslouchají rádio. Obě
ženy občas přenocují v nějakém útulku pro bezdomovce a pak se zase vrátí
do auta. Čas od času musí pravděpodobně spustit motor, aby dobili akmulátor.
Benzín taky něco stojí. Na stranu asi chodí někam ven, do mrazu. Kde se
vlastně myjí? Venku, sněhem? Nebo se umyjí až na jaře? A o čem si povídají?
Nebo jenom tak mlčí a každý si přemýšlí o tom svém? Čtou nějaké knížky
nebo snad vyplňují křížovky? Co bych asi dělal já, kdybych se ocitl v jejich
situaci? V tomto bodě se mi celé "přemyšlování" zastavilo. Tu jejich pasivitu
jsem zkrátka nepochopil. Sedí v autě a čekají. Na co čekají? Až se někdo
smiluje a dá jim jejich vytoužený "domeček se zahrádkou?" Prchají před
svými věřiteli? Nebo čekají na smrt? Je jejich invalidita povahy fyzické
nebo snad mentální?
V diskuzi pod zprávou se už začínají objevovat názory ještě poraženečtější.
Prý je takových hodně, může za to zahraniční kapitál, který nás časem vytěsní
z bytů a slušných pracovních míst... atd., bla, bla, bla.
Tenhle případ je sice smutný, ale rovněž i zajímavý v tom, jak by zdejší
značně polarizovaná diskutérská skupinka věc navrhovala řešit. Příběh totiž
celkem přesně navazuje na Rootův článek o důchodech. Takže jak? Nechat
chcípnout? Pomoct? A kdo to má udělat? Nebo je raději všechny zavřít, ať
nedělají ostudu našemu "pokročilému kapitalismu"? Je tohle naše budoucnost?
A jak je pravděpodobná?
Co vy na to?
26.1.2010 STK