Jsem prostý občan, který je zaměstnán na průměrné pozici v průměrné
firmě. Nejsem osobně ani jinak zainteresován v žádné organizaci, zabývající
se přepravou osob jekéhokoliv druhu.
Kolo mám pro čistě rekreační účely.
V tomto článku se dopustím úvahy ohledně cyklostezek. Nebudu mluvit
o cyklotrasách, kteréžto se od cyklostezek značně liší. Zatímco pojem cyklostrasa
je víceméně jednoznačný, má svou historii a dle mého prostého názoru i
svůj praktický účel, pojem cyklostezka je těžko definovatelný, nejednoznačný,
v současné podobě vznikl relativně nedávno a dle mého prostého názoru jde
o pojem, kterému se dává zbytečně velká důležitost. Pro získání základního
know how v oblasti těchto pojmů a hlavně o rozdílu mezi nimi, doporučuji
tento
dokument.
Dále budu hovořit ve dvou rovinách. Cyklistika v rovině čistě rekreační
a z hlediska praktické dopravy.
V diskusi o cyklostezkách, kterou můžete vidět pod
článkem o finanční krizi, došlo na poměrně zásadní otázky ohledně
cyklostezek. Cyklostezky jsou trendem dnešní doby, to je víc než zjevné.
Za sebe prohlašuji, že určitě přišly s boomem cyklistiky na přelomu století.
Alespoň v ČR. Jistě se stavěly už dřív a na kole se jezdilo ještě mnohem
dříve, ale dle mého odhadu lze považovat za boom cyklistiky právě zmíněný
přelom století, plus mínus mikrobus. Odhaduji to na základě osobního pozorování,
kolik se každou sezónu vyrojilo cyklistů, obchodů s cyklistickými doplňky
a koly, článků na téma cyklistika apod. V posledních letech se stále častěji
mluví o potřebách cyklistů, o jejich právech a o škodlivosti současného
lídra v dopravě, spalovacího motoru (přítomní zelení se laskavě pokřižují).
Jako vždy v takovém případě, čím větší objem lidí se motá kolem jednoho
tématu, tím větší podíl blbců se ozývá a tím více zjevných nesmyslů se
k danému tématu objeví. Pomalu se začíná na auto pohlížet jako na něco
ďábelského, či zastaralého, hnusného a na kolo jako na důstojného nástupce.
Radikální cyklisté se sdružují v různých nátlakových organizacích a požadují
více prostoru pro svou zábavu, a to na úkor konvenčních druhů přepravy.
Jak jsem řekl v úvodu, problematika cyklostezek má dvě roviny. Začněme
tou praktickou částí, tedy přepravou osob, zvířat a zboží.
Praktická stránka věci
Oproti jiným druhům dopravy má zástupce současné konvenční silniční
přepravy, tedy automobil, největší podíl, největší objemy přepraveného
zboží a osob a troufám si tvrdit, že jakýkoliv pokus o omezení tohoto druhu
přepravy má dost tvrdý dopad na ekonomiku, ať už v místním nebo globálním
měřítku. Radikálové a běžní pošuci z řad cykloloby se odvažují tvrdit,
že kolo snadno tento druh dopravy nahradí. Myšlena je zřejmě light verze
této dopravy, tedy osobní.
Poznámka: Osobní doprava znamená přepravu osob, malých domestikovaných
zvířat jako třeba manželka nebo pes a drobných předmětů osobní spotřeby
jako kilo levného koňského z Lidlu; to jen na okraj.
Tento blud je dokonce tak rozšířen a zřejmě i velmi často citován,
že se objevují ichtylové z řad common dumbass community, kteří se jím zaštiťují
jako mantrou. A tak se zfleku dozvíte, že bývalá přítelkyně cykloichtyla
jezdila do práce, do školy a na vesnický bál na kole naprosto běžně.
A tak je přeci všem naprosto jasné, že kolo snadno nahradí auto.
Srovnejme tedy praktické aspekty dopravy na kole a v autě.
Rychlost
Průměrná rychlost podle rychloměru na mém kole na sto ujetých kilometrů
je mezi 15-20 kmph. To je ovšem silně zavádějící údaj, neboť mám horské
kolo a jezdím výhradně za účelem dát své tělesné schránce řádně na prdel,
aby si nemyslela, že se může jenom válet. Terén, který používám, je také
odlišný od běžných městských cyklostezek. Nevím jak u trekových, či silničních
kol na zpevněném, asfaltovém povrchu, ale troufnu si střelit od boku. 30
kmph skrz město, vzhledem k různorodé zástavbě, dopravním omezením a dalším
okolnostem. A to jen když pořádně kopnu do vrtule.
Autem dosahuji rychlostí podstatně vyšších. Pokud volím nějaký hlavní
tah (in da city), dosáhnu tam i 150 kmph. Ale dejme tomu, že vezmeme jako
míru 70-80 kmph. Oproti kolu je to poměrně výrazný rozdíl. A tedy i výrazný
rozdíl v době dojezdu, která se pak může lišit i o desítky minut.
Praktický příklad. Pokud bych jel na kole z domova do své práce,
tedy z Modřan do Malešic, musel bych volit různé obskurní trasy. Buď standardní
síť ulic, smíchanou s rádoby cyklostezkami přes Nusle, nebo jet zelenou
cestou, přes Krčský les, Chodov, Hostivař, Strašnice a Malešice, zhusta
skrz různé parky a lesoparky, či sídliště. Naproti tomu autem najedu
v Krči na Jižní spojku a v Hostivaři sjedu.
Doba dojezdu autem 10-20 minut, doba dojezdu na kole cca 90 minut.
Rozdíl 70-80 minut.
Tedy rychlost, auto x kolo, 1:0.
Dojezd
Podle mého názoru má kolo účinný dojezd zhruba 10 km. Tedy vzdálenost,
u které se dá ještě vzhledem k době jízdy mluvit o efektivitě.
Ve zmíněné diskuzi jsem viděl názor jednoho ichtyla, že většina lidí
beztak nejezdí do práce dál než těch deset kiláků. Jo jo, krásný to čas
naivity a malin nezralých. Pokud se bavíme o vesnici, tak od chlupy ke
hnoji je to asi pár kroků, ale pak nemusíme mluvit ani o cyklostezkách.
Pokud se však bavíme o městech, pak nechápu tu potřebu husté sítě MHD,
obzvláště metra v Praze. Cyklostezky to přece krejou, no ne?
Naproti tomu auto má dojezd omezený jen okolními oceány.
Praktický příklad. Kamarádova práce spočívá v objíždění zákazníků
a řešení jejich problémů. Bydlí v Praze. Jednoho zákazníka má v Brně, druhého
v Plzni, třetího v Liberci. Z toho důvodu musí být takzvaně mobilní, a
to 24 hodin denně. Napadlo mě, že by si tedy měl pořídit kolo. Kolo snadno
nahradí auto a do toho Brna to nějak došlápne.
Jiná kamarádka dělá reprezentantku, jezdí severní Čechy. Někdy jede
z firmy, jindy rovnou z domova. Občas se odpoledne staví na firmě, jindy
jede přímo domů. Na kole brnkačka, že.
Tedy dojezd, auto x kolo, 2:0.
Náklad
Pokud efektivně náklad rozložíme, můžeme na kole uvést třeba i 50 kilo
navrch. Hraniční je jednak nosnost kola, která zas tak převratná nebývá,
druhak stabilita, třeťak fyzická kondice. Je to hranice, kdy se z osobního
dopravního prostředku stává nákladní dopravní prostředek, tlačený jednou
osobou. Dále je značně omezující typ a rozměry nákladu.
Naproti tomu do auta (osobního) narvu náklad, který směle může sáhnout
na hranici půl tuny.
Co se týče rozměrů, tam jsme také jinde. Typicky, do Felicie naložím
horské kolo. Na horské kolo naložím leda tak volant z Felicie.
Praktický příklad. Jeden kamarád pracuje jako technik. Neustále
s sebou vozí hromady nářadí a různé kusy hardware. Často toho má plný kufr.
Při zkoumání možností kola mě v jeho případě napadá jen název jednoho filmu:
Mission Impossible.
Tedy náklad, auto x kolo, 3:0.
Další osoby
Bavíme se o osobní dopravě, avšak počet osob nebyl stanoven. Na kole
se sveze standardně jeden východoněmecký soudruh. S dalšími přídavnými
záležitostmi lze na(při)ložit i jednoho půl-, resp. čtvrtsoudruha.
Do auta, naproti tomu, narvu soudruhů pět, někdy i osm. Efekt
dopravy autem je pak samozřejmě úplně jinde.
Praktický příklad. Jeden kamarád má tři děti a ženu na mateřské. Mám
pokračovat?
Tedy další osoby, auto x kolo, 4:0.
Náklady
Zde jednoznačně vede kolo. Kromě pořizovacích nákladů a nákladů na údržbu,
které jsou marginální, jsou zde ještě náklady na zvýšenou potřebu kvalitní
stravy. Zvýšený přísun kvalitních proteinů v podobě bifteku je navýsost
aktuální.
Oproti tomu auto chlastá. Chlastá leckdy ukrutně, přičemž OPEC je v
roli barmana, co dělá čárky.
Praktický příklad. Když budu mít práci kousek od domu, vyplatí se mi
jednoznačně jezdit na kole, než autem.
No, spíš pěšky, ale o tom bude řeč později.
Tedy náklady, auto x kolo, 4:1.
Společenské normy
Co si budeme povídat. Cyklisté smrdí. A jsou upocení. Jejich oblíbený
argument sice zní, že auta smrdí taky a víc, ale faktem je, že auto si
neberu ani do kanceláře, ani do divadla, ani do restaurace. Nechávám ho
hezky smrdět na parkovišti, nebo v garáži mezi svými. A já osobně
neznám větší humus, než být celý den v kanceláři s upoceným smraďochem.
Pokud tedy dojíždím za nějakým účelem na kole, potřebuji na cílovém
místě sprchu, šatnu a věci na převlečení, abych byl společensky přijatelný
i pro ostatní lidi kolem mě. Což mi zabere dalších cca 15 minut, tedy další
zdržení. To samozřejmě neplatí pro různé solitéry a lidi, pracující
na městské skládce. Tam je to pak asi jedno.
Naproti tomu, když jedu autem, osprchuji a společensky se obleču doma.
Dnešní auta už mají klimatizaci, takže ani v největším parnu nehrozí, že
přijedu upocený.
Praktický příklad. Ze všech firem, ve kterých jsem dělal, mám jen v
té současné k dispozici šatnu a sprchu. Nikde jinde jsem to neviděl. Tedy
společenské normy, auto x kolo 5:1.
***
Dále už tady máme subjektivní hlediska, jako zdravotní hledisko, nebo
otázka pohodlí, kterážto s vaším laskavým dovolením pominu jako nepodstatná.
Pokud se tedy podíváme na celkové hodnocení, auto jednoznačně vede.
Je rychlejší, má delší dojezd, víc se do něj naloží, a to včetně osob.
Kolo pro praktické využítí z obecného hlediska prostě není. Pro blbce znovu
opakuji, z obecného hlediska. Fakt, že nějaká Mařena na něm jezdí
do práce, do školy, nebo do kurzů šití není objektivní a nelze to považovat
za víc než výjimku z uvedeného pravidla.
Oproti pěší chůzi má kolo skutečně minimální výhody. Je o něco rychlejší.
Ovšem pokud někdo pracuje blízko domova, je fakt jedno, jestli jede do
práce na kole, nebo jde pěšky. Dělal jsem na Chodově a do práce jsem chodil
pěšky. Chodil jsem přes Krčský les a ta cesta mi zabrala asi hodinku. Kdybych
jel na kole, byl bych tam možná o dvacet minut dřív. Ale kolo bych neměl
kde bezpečně zaparkovat, sprchu jsem tam neměl, o možnosti převlečení ani
nemluvě.
Skutečně je v reálném životě málo možností kdy se kolo stabilně, bez
větších problémů dá prakticky používat.
Přes všechny tyto nevýhody převažuje mezi cykloradikály názor, že kolo
je více než vhodné k osobní dopravě. Na základě této pomýlené teorie staví
svou nosnou myšlenku, že lidé chtějí jezdit na kole. Do práce, do školy,
na nákupy, do divadla, do kina, na koncert, do restaurace atd. A proto
potřebují odpovídající infrastrukturu, protože jim překáží auta. Fakt,
že v těch autech sedí právě ti lidé, co údajně chtějí jezdit na kole, není
asi podstatný. Podstatné je, že auta překážejí a proto je potřeba kolům
vytvořit novou, kompletní infrastrukturu.
Řekněme si to narovinu. Máme zde silnice a přidružené chodníky. Máme
zde železnici. Máme zde poměrně hustou síť MHD. To je stávající infrastruktura
pro majortitní kategorie osobní dopravy, po které se denně jen v ČR přepraví
desítka milionů osob různými směry a za různým účelem. Tyto infrastruktury
zajišťují dopravu na krátkou, střední i velkou vzdálenost. Zajišťují dopravu
rychlou i pomalou. Jsou zavedeny doslova všude a jsou dostatečně variabilní.
Avšak to cykloradikálům nestačí. Je jim to málo. A proto kvůli pár tisícům
magorům budeme stavět další infrastrukturu, v podstatě analogickou k již
stávající, za velmi dlouhé peníze.
Nerozumím tomu. Může mi někdo vysvětlit, proč je potřeba z peněz daňových
poplatníků stavět husou síť cyklostezek, která nejenže bude oproti té stávající
minimálně využívána, ale zároveň je budována i na její úkor? Aby bylo možno
postavit cyklopruh v husté zástavbě, je nutno ubrat z pruhu silničního,
nebo z chodníku. V druhém případě se to občas (v některých místech) dá
ještě skousnout, ale v tom prvním už člověk jen musí nevěřícně kroutit
hlavou, když auta stojí v koloně, protože jeden pruh silnice je vyhrazen
pro bycikly, takže řidiči koukají nasraně na pět bukvic, které si vezou
vyšponované prdelky v prázdném pruhu. Ztrácí se efektivita dopravy a ta
samozřejmě kolabuje. Kolabuje tím víc, čím víc zájmových skupin si nárokuje
kecat do stávající silniční infrastruktury a omezovat dopravu. Ať už to
jsou cykloradikálové, nebo hnutí za bezpečné přechody, které si vydupe
jeden retardér na deset metrů ulice, či semafor na každý přechod. Omezovat
automobilovou dopravu v době jejího kritického nárůstu může opravdu jen
imbecil.
Představme si situaci, kdy ulice budou ucpané a na cyklostezkách se
budou motat cyklisté s inlinisty. Inlinistům začne vadit hustota dopravy
na cyklostezkách, založí nátlakovou skupinu a můžeme začít hledat, kde
se dá ještě ukrojit kus prostoru pro naplnění nezpochybnitelného práva
této skupiny na osobní a osobitou dopravu do práce na bruslích.
Mimochodem, v Číně ještě poměrně nedávno kolo používal k praktické dopravě
v podstatě každý. Měli tam dokonce velmi hustou síť cyklostezek a na kole
jezdili všichni. Může mi někdo vysvětlit, proč v tak rozvinuté a ekologicky
založené zemi začali pouštět na cyklostezky auta?
Dobrá, ponechme teď stranou praktickou stránku cyklostezek a zaměřme
se na tu rekreační část.
Rekreační stránka věci
Rekreační cyklování je jako jakékoliv jiné sportovní vyžití. Plavání,
závody aut, motorek, běhání, veslování, posilování atd. Člověk to nedělá
kvůli nikomu jinému než kvůli sám sobě.
Stávající cyklotrasy, silnice, lesoparky a další jsou pro takové blbnutí
dostatečné. Je jich spousta a není tedy IMO třeba stavět extra cyklostezky
o délce několika málo kilometrů s pevným, asfaltovým povrchem, za dlouhé
daňové peníze. Pro skutečné sportování nemají efekt, neboť jsou úzké a
krátké. Stejně tak ty cyklostezky v husté městské zástavbě, vytvořené z
jednoho silničního pruhu, nebo kusu chodníku, nemají pro sport valný význam.
Kdo by chtěl sportovat v lokalitách jako třeba zmíněné Nusle, podél kolony
smradlavých aut.
Z hlediska sportovního vyžití tedy opravdu není třeba vyhazovat ukrutné
prachy za výstavbu nových cyklostezek. V nejhorším případě postačí prosté
oddělení pěšího a jízdního pruhu v různých cyklisty oblíbených lokalitách,
neboť není nic horšího, než stokilové hovado, řítící se třicítkou skrz
park, plný lidí s dětmi a psy. Když pak takové hovado ještě řve na pěší,
proč mají psa/dítě na volno, nebo dokonce proč psa/dítě vůbec mají (tyto
výjevy jsem zažil v různých variantách osobně jak se psy, tak s dětmi),
nezbývá, než sebrat nebližší šutr a dlouhým hodem zmrda vyřadit z provozu,
než se stane tragédie. Na takto exponovaných místech tedy není od věci
nakreslit na zem pruh, na jednu půlku cesty nakreslit panáčka a na druhou
kolo, popřípadě určit, zda je to cesta jen pro pěší, nebo pro kola.
Výstavba cyklostezek při současné hustotě různých rekreačních turistických
tras, silnic, parků a lesoparků mi těžce zavání lobbyingem. Je to trend.
V celé EU, což je argument, kterým se cykloradikálové rádi ohánějí... Hele
v Německu, nebo Holancku maj taky cyklostezky a je to tam normální, woe...
Vůbec mě tenhle styl argumentace udivuje. Argumentovat zeměmi, které
mají stejné politické a ekonomické prostředí jako my a tedy i dávají stejný
prostor různým nátlakovým skupinám je přinejmenším úsměvné. Asi jako když
kdysi komunisti argumentovali, jak v SSSR ty státní kolchozy jedou a proč
je tedy potřeba je znárodnit i tady...
Můj názor je, že vzhledem k narůstajícímu zadlužení, nemáme tolik peněz,
abychom vyhodili za pár kilometrů asfaltky kvůli občasnému rekreačnímu
ježdění na kole pro pár tisícovek lidí několik desítek nebo stovek milionů,
druhak to opravdu není ani třeba, vzhledem ke stávající infrastruktuře.
Finanční stránka věci
Finanční stránku jsem na začátku nezmínil, ale byla významným argumentem
ve zmíněné diskusi. Můj názor je, že jako všechno jiné, i cyklostezky by
měly být nějak zvlášť zpoplatněné. Pokud se podíváme na zmíněný dokument,
je tam jednoznačně vidět, že cyklostezky lze považovat za součást silniční
infrastruktury, stejně jako chodníky, parkoviště a další. Pokud se tedy
vrátíme k té praktické stránce užívání, tedy dopravě osob, můžeme mluvit
o standardním využívání silniční infrastruktury. Ovšem zatímco provozem
automobilu přispívám na výstavbu, rozvoj i údržbu této infrastruktury,
provozem kola nepřispívám na nic. Jen parazituji. Pokud tedy cykloradikálové
požadují rozšiřování silniční infrastruktury o prvek cyklostezek, který
chtějí užívat zadarmo, není to nic jiného, než obyčejný parazitismus. Cykloradikálové
jsou tedy parazité. Parazité na úkor majitelů aut.
První námitka, která padne je to, že většina těch cyklistů jsou zároveň
i majitelé automobilu, tudíž nějakým způsobem přispívají také. Ovšem to
není pravda. Ne každý cyklista vlastní auto, zhusta se jedná o studentíky
(to jsou ti, co platí nejmíň, ale jsou zpravidla nejvíc slyšet). A pak,
na silniční infrastrukturu se nejvíc přispívá právě provozem auta, tedy
nákupem benzínu a jeho spalováním, nikoliv tím, že auto hnije v garáži.
Ve chvíli, kdy cyklista přesedlá na kolo, přestane přispívat na silniční
infrastrukturu a stává se parazitem.
Druhá námitka, která padne je ta o chodnících. Chodník je přeci také
součástí silniční infrastruktury a přesto si chodci nic neplatí. Toto má
zase dvě roviny. V první rovině máme praktické využití chodníku jako doplňek
silnice, protože každý řidič, či cestující musí čas od času z vozu vystoupit
a kus dojít. Druhá rovina je spíše filozofická a zahrnuje fakt, že lidé
primárně chodí, neboť mají nohy. Kdyby měli kola, jezdili by. Tudíž historicky
vznikaly v prvé řadě chodníky a až pak doplňkové části jako silnice nebo
parkoviště. Chodník má tedy z hlediska společenského přínosu mnohem větší
váhu než cyklostezka. Vyjádřeno řečí top managementu nějaké firmy, chodník
je need to have, zatímco cyklostezka je jen nice to have.
A kategorie nice to have značí věci, které se pořizují pouze když
je hromada nadbytečného času a peněz ve firemním budgetu.
Rekreační stránka užívání vzhledem k financování je pak ještě zajímavější.
Pokud chci sportovat a potřebuji k tomu vybudovat nějakou extra infrastrukturu
či stavbu, musím pak za užívání zaplatit. Když si chci jít zaplavat do
bazénu, musím zaplatit. Když si chci jít zajezdit závody na okruh, musím
zaplatit. Když si chci jít zacvičit do posilovny, musím zaplatit. Jít si
zahrát fotbal na hřiště, musím zaplatit. Tenis, squash, bowling, střelba
z pistole,... ve všech případech potřebuji extra infrastrukturu = musím
zaplatit. Tak proč na cyklostezkách platit nemusím, obzvlášť pokud jsou
určeny hlavně pro rekreační užívání a jen pro kola, tedy nemají žádné další
praktické využití?
Mimochodem, v té diskusi zazněla komická poznámka, že kdosi za vodácké
sjezdy řeky neplatí, protože to je zadarmo. Já nevěděl, že pro vodáky se
dělají extra řeky.
Je mi jedno jestli se bavíme o soukromém vlastnictví, nebo o státním;
jsem všemi deseti pro zpoplatnění. Možností je mnoho. Extra zdanění kol
a cyklodoplňků, oplocené areály se vstupným, elektronické mýtné, cykloznámky
(obdoba dálničních známek)...
***
Takže sumasumárum, v posledních letech tady vznikla nátlaková skupina
parazitů, kteří chtějí po ostatních něco, co nemá valný praktický význam,
co stojí nemalé peníze, chtějí to zadarmo a v konečném důsledku z toho
bude mít užitek minimum lidí. Ale taková je holt dneska doba. Kdekdo se
chce přiživit na penězovodech, kterými jedním směrem tečou daně a jiným
směrem prebendy.
06.01.2009 Lokutus