Po půl roce se Usain Bolt opět soukromě sešel s přítelem novinářem,
aby si s ním popovídal o neuvěřitelné negativní kreativitě, s jakou
jej v této zemi utlačují, urážejí, děsí. Muselo to z něj prostě ven.
Bolt: „Pane redaktore, myslel jsem, že to už nemůže být horší – ale
ono je. Už jste slyšel o těch klikatých drahách?“
Novinář: „Samozřejmě že ano. Náš parlament to schválil, před pár týdny
se to na všech stadionech povinně zavedlo. Důvodem bylo, že někteří běžci
často běželi příliš těsně blízko té původní rovné lajny – a tím omezovali
sousedního běžce. Zalobbovali i ekologičtí aktivisté, že takovéto těsné
sousedství dvou běžců je ekologicky škodlivé, neboť otřesy vyvolané během
narušují pohlavní život brouka houštníka křovného, který žije v trávě stadionů
vedle dráhy. Ti aktivisté to musí mít velmi dobře prozkoumáno – vždyť náš
stát dává na jejich výzkumy ročně několik miliard z našich daní. Klikatá
hranice drah je velký pokrok. Každý běžec, aby nepřešlápl, musí nyní běžet
přesně uprostřed své dráhy – a neomezuje sousedy. Už jste na takové klikaté
dráze nové generace závodil?“
Bolt: “Ano, dvakrát. Běhám pár posledních měsíců za potupných 50 tisíc
korun startovného. Říkal jsem si, že to nějak vydržím, i když já své náklady
musím platit za ceny téměř světové. Když mi do mého domu řemeslník přijde
opravit odtok umyvadla, rozhodně se nespokojí s jednou setinou odměny svého
amerického kolegy řemeslníka – tak jako já se zde musím spokojit s jednou
setinou obvyklé odměny špičkového světového sprintera. Nicméně – pořád
tuto zemi miluji a obdivuji.
Ale po zážitcích s klikatými hranicemi jednotlivých běžeckých drah
pomalu ale jistě začínám v té lásce a obdivu kolísat.Kdo chce totiž běžet
opravdu špičkově rychle, ten zcela jistě aspoň jednou za 100 metrů tu klikatou
hranici své dráhy přešlápne. Já jsem přešlápl hned v prvním závodě na té
klikaté dráze – a byl jsem diskvalifikován.“
Novinář: „To je ale smůla. Nicméně – pravidla platí pro každého. Nemohl
jste běžet trochu pomaleji?“
Bolt: „Mám pocit, že to by právě ta funkcionářská vlivová skupina chtěla.
Jistě by mi to pak stále otloukali o hlavu, že jsem jednou jedenkrát běžel
nad 10 vteřin – a že tedy patřím do průměru a mám mít nároky a podmínky
jen zcela průměrné. Jsem stoprocentně přesvědčen, že každý, kdo běží pod
10.5, musí nutně někdy tuto klikatici přešlápnout.“
Novinář: „Běžel v tom závodě ještě někdo jiný kromě vás pod 10.5?
Pokud ano, jistě byl diskvalifikován taky.“
Bolt: „Běželi první tři. Já měl volným tempem 9.96, druhý za mnou 10.45
a třetí 10.48. Ostatní si dávali pozor na klikatou lajnu, ale všichni
měli nad 11 sekund. Jen my tři jsme byli podstatně rychlejší – a všichni
tři jsme přešlápli. Dobře jsem si toho všiml. Když totiž běžím nad 9.9,
je to pro mne spíše poklus – a stačím do detailu sledovat, co se děje kolem
mne.“
Novinář: „Takže tři diskvalifikovaní, hm…“
Bolt: „Právě že ne. Byl jsem diskvalifikován já jediný – a to mne nejvíce
štve. Ten druhý a třetí totiž byli certifikovanými běžci. Měli při
běhu na hlavách přilby s dataprojektory, měli uvázané kravaty… A
navíc – ve sboru rozhodčích seděli právě ti činovníci, kteří jsou zároveň
certifikátory Unie běžců a jindy běžce certifikují. Videozáznam, který
by mohl dokázat přešlapy toho druhého a třetího v pořadí, se jaksi ztratil.
Nechce se mi věřit, že by zde panovala taková nízkost – ale kdosi mi po
běhu dobrácky vysvětloval, že kdyby ti rozhodčí ty své certifikované také
diskvalifikovali, tak by se mohli naštvat – a ztratit chuť platit jim poplatky
za další certifikační zkoušky vyššího stupně. Je to korupce nepředstavitelných
rozměrů, která zašlapává do prachu i ta nejzákladnější pravidla slušného
chování – pravidla mravní i právní.“
Novinář: „A ten vás druhý závod podél klikaté lajny, pane Bolte?“
Bolt: „Tam přešlápli všichni. Všech osm běžců. Sbor rozhodčích prohlásil,
že si bere čas na rozmyšlenou a že vydá rozhodnutí až druhý den ráno. Jeden
z diváků mi přátelsky poradil, že bych ve svém vlastním zájmu měl jít se
všemi těmi rozhodčími a všemi běžci na večerní chlastačku. Nazval
to „teambuildingová akce“. A být k nim milý a přátelský. Že prý v této
zemi jiná cesta k úspěchu nevede.“
Novinář: „A šel jste?“
Bolt: „S těžkým srdcem – šel. Hodně jich se tam spolu zpilo do němoty.
Předtím hulákali a potáceli se. Vypil jsem za ten večer tři piva – hodně
jsem se přemohl. V posledních momentech před naprostou ztrátou kookrdinace
pohybů mne ti rozhodčí poplácávali po ramenou a ujišťovali, že s těmi přešlapy
se to určitě nějak zařídí.“
Novinář: „No a zařídilo?“
Bolt: „Ano - bohužel ano. Celá komise najednou vůči přešlapům všech
těch, co byli na večírku, oslepla a ohluchla. Bylo mi přiznáno vítězství.
Ovšem za další potupné podmínky – totiž že všichi běžci dostanou dvacet
tisíc startovné, já místo padesáti tisíc dvacet dva tisíc – a ty dva ještě
musím věnovat na zaplacení jejich včerejšího popíjení. Když prý budu proti
tomu protestovat, tak mne jediného diskvalifikují. Jsem rozhořčen.“
Novinář: „Podívejte, pane Bolte – chápu vaše rozhořčení. Ale, mezi námi,
nedá se takto v klidu a pokoji přežít? Chodit s těmi správnými lidmi popít,
zahrát si s nimi občas golf nebo tenis, běhat si svých 9.9 až 10.1, brát
zhruba padesát tisíc korun za start… Při pouhých pěti startech měsíčně
budete na tom na naše poměry velmi dobře…“
Bolt: „Technicky vzato dalo a všiml jsem si, že to tak někteří běžci
dělají. Já nehraju. To je naprosto proti všemu na čem stojí civilizovaná
společnost a pokrok. To už jste v té vaší zemi tak zhloupli, že toto nebezpečí
nevnímáte? Moje přísná životospráva, kde každá minuta závodu, tréninku,
každý detail stravy je přesně promyšlen a naplánován – to mi přineslo čas
9.58 na stovku a 19.19 na dvoustovku v Berlíně na mistrovství světa 2009.
To mi a mé nové české vlasti může přinést další zlepšení. Takové časy mohu
přinést této zemi stamiliony. Jen na daních z mých příjmů. A to nehovořím
o dalších miliardách, když vychovám další běžce, kteří na tom budou podobně
jako já. Když si své tajemství sprintu nenechám pro sebe. Když toho všeho
využijete k reklamě, k přitažení milionu turistů do vaší krásné země…
Stačí však jeden nucený popíjecí večírek měsíčně – a celý ten zářivý
diamant mé výkonnosti je v háji. Chodit se s někým kamarádíčkovat, to je
pro můj výkon vražedné. Kamarádíčkování je totiž vražedné pro světovou
špičku v každém oboru lidské činnosti. Pokud to u vás bez kamarádíčkování
skutečně nejde, tak si ničíte všechny špičky. To je, jako by si člověk
vyřezal špičkovou část mozkové kůry. Malou, malinkatou část, pár dekagramů,
pouhých pár statisícin celkové hmoty svého těla.
Co pak zbude z člověka?“
Příště: Jak to dopadne s Usainem?
23.11.2009 SG550