Když jsem psal o modernizaci moderního sociálního státu a pre-apo
scénáři, který se tu pomalu realizuje, mysleli si někteří, že mi asi hrabe.
Jenže realita nás zase doběhla.
Poslanci včera odhlasovali návrh zákona o snížení spotřební daně na
ropná paliva. Návrh zákona není v souladu s koaličním záměrem, protože
není úplně jisté, zda by skutečný dopad na rozpočet byl příznivý. Již několik
let se toto téma diskutuje podle jednotného schématu bez ohledu na fakta.
Ti, kteří jsou v opozici, tvrdí, že by na tom státní rozpočet vydělal,
protože by pominul důvod tankovat v zahraničí nebo používat vozidla na
alternativní paliva, a ti, kdo jsou ve vládě tvrdí pravý opak. Jedinou
výjimkou je poslanec Urban, který zůstal konzistentní a tvrdí, že by na
tom státní rozpočet vydělal bez ohledu na to, zda je ČSSD v koalici nebo
v opozici. Urban využil šance a předložil pozměňovací návrh, kterým se
daň z uhlíkatých paliv snižuje.
Ještě odbočím, musím zde podotknout, že celé téma je ze své podstaty
obsoletní, protože auta brzy skončí. Vytlačí je městská cyklistika, která
se sice dlouhodobě asi deset let potácí kolem 1% transportních výkonů a
to samo dostatečně jasně nasvědčuje, že se jedná o životaneschopný dopravní
koncept marginálního významu s homeopatickým přínosem pro mobilitu obyvatel.
Ale pozor, ve třetí, nejpozději ve čtvrté europětiletce počet cyklistů
spontánně naroste natolik, že by auta už nikdo nebude chtít ani zadarmo.
Tím pádem nebude třeba benzín a stát přijde o své příjmy na spotřební dani.
Zabývat se za takových okolnosti nějakým benzínem nedává smysl, je to jako
zavádět daň z žentouru. Že je to blbost? Říkal to nějakej Auto*Mat, tak
to musí být pravda.
Předpokladem parlamentní demokracie je, že lid vykonává moc prostřednictvím
volených zástupců. Bohužel ten, kdo tento princip vymyslel, počítal s tím,
že ti zástupci jsou alespoň zčásti schopni zastupovat a mají základní povědomí
o tom, o čem hlasují. Urbanův
pozměňovací návrh byl zcela jednoduše formulován, obšírně samotným
Urbanem komentován, nekladl žádné nároky na výklad jeho ustanovení, místopředseda
sněmovny komouš Filip jej načetl a shodl se s poslanci na proceduře jeho
schvalování, která byla opět velmi jednoduchá. Aby nevzniklo pochyb, v
rozpravě vystoupil ještě poslanec Kalousek a výslovně upozornil na dikci
i důsledky tohoto zákona (jak známo, Kalousek z echt pravicové strany TOP09
je a byl velkým odpůrcem snižování daní a spotřební zvláště, byl jím i
v době, kdy se masivně tankovalo v Rakousku a řidiči kamiónů měli zakázáno
tankovat v ČR).
Až potud tedy OK. Proběhlo hlasování a ukázalo se, že 17 poslanců ČSSD
hlasovalo pro. To bylo nemalé překvapení, protože jak jsem shora nastínil,
snižování (jakýchkoli) daní není v souladu se záměrem levicové vlády.
Ve 13:21 předstoupil poslanec Šincl
(ČSSD) následující větu,
která bude jednou stát na katafalku parlamentní demokracie:
Já děkuji, pane předsedající. Je mi to moc líto, stává se mi to jednou
za volební období, ale chtěl bych zpochybnit hlasování číslo 65 a současně
66. Na sjetině hlasování týkající se hlasování
č. 65, to je návrh poslance Urbana, mám na sjetině ano a vím o tom,
že jsem chtěl hlasovat ne. A současně na hlasovací listině č. 66, to je
o závěrečném hlasování, mám na sjetině zdržel se a chtěl jsem hlasovat
ano. Proto zpochybňuji hlasování.
Jinými slovy, poslanec Šincl si až ex post uvědomil, že hlasoval pro
něco, pro co vlastně ani hlasovat neměl. Dá se očekávat, že jeho 17 spolustraníků
na tom bylo podobně.
Následující hodiny a minuty ve sněmovně byly poznamenány diskusí o tom,
zda je možné zpochybnit hlasování po nějaké době. To není nakonec podstatné.
Zákon prošel a podobně jako v případě Humlova zákona o botičkách nyní odpovědné
osoby hledají cesty, jak jej v dalším běhu legislativním procesem zabrdzit.
Lze se jen dohadovat, co poslance ČSSD přimělo hlasovat právě takto,
patrně spoléhali, že když je předkladatelem jeden z nich, tak to bude OK
a mohou to odmávat, aniž by to četli.
Skutečně jsme si jisti, že nás zastupují v parlamentu lidé, kteří vědí,
o čem hlasují? Nejedná se pouze o idioty, kteří tam chodí zvedat ruce a
ani si nepřečtou, pro co vlastně hlasují? Již jednou jsme konstatovali
něco podobného v
článku o zákonodárné aktivitě estébácké organizace ÚAMK, která si chtěla
vytvořit cosi jako soukromé ministerstvo dopravy. Tentokrát popsaná událost
je však ještě absurdnější, protože se jedná o profláknuté téma, velmi nenáročně
strukturované a zcela zjevné.
Systém zastupitelské demokracie má v tomto místě díru. Počítá se sice
s tím, že volený zástupce je v parlamentu přítomen a hlasuje, ale nepočítá
se s tím, že je pohodlný, líný a hloupý natolik, aby si ani nepřečetl,
o čem vlastně hlasuje. Voličům ČSSD samozřejmě blahopřeji k jejich moudré
volbě, i když se domnívám, že mezi jednotlivými stranami nejsou v tomto
ohledu žádné velké rozdíly.
Jak se toho dá využít či zneužít? Za takových okolností nelze vyloučit,
že jednou předstoupí před parlament někdo a formou přílepku v druhém čtení
navrhne, že se smějí prodávat pouze potraviny od Agrofertu. Nebo že se
nastoluje stanné právo. Nikdo si toho nevšimne, protože to nikoho nezajímá,
dokonce ani média ne. Kdyby si Urban počínal obratněji a tak obširně svůj
pozměňovací návrh nekomentoval, případně jej zamotal do textu ještě nějakého
jiného pozměňovacího návrhu, prošlo by to zcela bez povšimnutí.
24.07.2014 D-FENS