Devadesátiminutová přehlídka psychických problémů cyklistických aktivistů.
Film Automat
jsem si nemohl nechat ujít. Pročetl jsem předtím servilní připosrané recenze,
které buď vznikly pod vlivem autorů této slátaniny nebo se jejich autoři
báli napsat o profesionálních cyklistech něco špatného, aby si tím neposkvrnili
kádrový profil. Označovaly film jako svěží a sympatický, to jsou přesně
ta vycpávková slova, která ukazují, že se na obzoru objevil leštěný prd
velký tak, že by nafoukl vzducholoď Hindenburg. A tak jsme prostě jednoho
dne vstali, usedli s D-F hardcore do šestiválcového BMW a stylově vyrazili
kinu Aero vstříc.
Film Automat je o sdružení Automat. Sdružení Automat je nátlaková skupina,
která v Praze prosazuje omezování automobilové individuální dopravy. Děj
filmu je zhruba následující. Hlavní hrdina je životem poněkud frustrovaný.
Bydlí v omšelém bytě, ve kterém má nepořádek, má protivnou nepříliš chytrou
manželku (která aspoň hezky zpívá) a dítě s velkou hlavou. Je poněkud sociálně
neukotvený, takže neznáme jeho přátele ani nevíme, co dělá. Má neskutečně
mnoho času věnovat se výrobě letáků a maket hoven z PUR pěny, takže patrně
studuje něco veleužitečného nebo je zaměstnaný jako úředník. Hledá zdroj
své frustrace a najde. Automobil. Osobní automobil.
Pozn. Auta jsou špatná, protože auta bourají a zabírají místo na ulicích,
kde by jinak mohly být bulváry a na nich by se mohli procházet lidé, kteří
nemají co na práci.
Film jsem pro lepší přehlednost rozdělil do čtyřech fází. V první hlavní
hrdina založí AutoMat. Něco kecá o myšlence, vizi apod., chybí už jen prezentace
v powerpointu a laserové ukazovátko. Se svými kamarády začne vyvíjet tlak
na lokální politiky, aby podporovali v Praze cyklistiku. Brzy je zjevné,
že jim nejde o koexistenci cyklistů s auty, ale šíření cyklistiky na úkor
aut, přičemž není tak docela jasné, co je primárním cílem - rozšiřovat
cyklistiku anebo omezovat lidem cestování autem. Auto je opět, jak se nakonec
dalo čekat, zcela personifikováno. Není řeč o lidech, kteří jedou autem
do práce, nakupovat, za rodiči nebo pro děti do školky, aktivisté vnímají
auta jako živé organismy samy o sobě, třeba jako nějaké brouky, kteří zlovolně
okupují jejich město. Na konci fáze I. v podstatě získáte dojem, že Praha
nenáleží Pražanům, ale Automatu. Odteď jen Automat ví, co je pro Prahu
dobré.
Jaké argumenty používá Automat k prosazování svých myšlenek? Je to asi
takhle. "Moderní evropská města budují cyklostezky a omezují inidividuální
dopravu. Pokud vy nebudete omezovat individuální dopravu jak my řeknem
a budovat cyklostezky tam, kde my řeknem, nebudete moderním evropským městem,
protože třeba v Kodani..."
Fáze II. by se mohla jmenovat "Fšechno je to spiknutí". V kině se začne
vznášet otylý upocený duch amerického levičáckého
propagandisty. Podobně jako on i protagonisté Automatmovie všude chodí,
všude na ně serou, semtam jim něco řeknou, sem tam natočí něco zajímavého,
co by se jim mohlo později hodit do krámu v jiných souvislostech - a tak
dále, až divák otupí a propagandu přijme. Napadlo mě přitom, že nacionální
socialismus byl subjektivně lepší než cyklistický eurosocialismus, protože
v protektorátních filmech byly aspoň hezký ženský. Právě absence použitelných
bičiz stojí podle mně za poněkud přízemním obsahem aktivistické zábavy
v druhé třetině filmu, protože se v ní hlavní protagonisté chovají zcela
nenormálně a zjevně jim něco schází. Postupně je nám naznačováno, že je
zde jistá hybná síla v pozadí, která nenechá velebníčka mluvit a hrabe
tunely pod zemí.
V podstatě se dokola opakuje motiv kolize blbce s blbcem: tupý aktivista
se hádá s tupým policistou, tupý aktivista se hádá s tupým řidičem, tupý
aktivista se hádá s tupým tuningářem apod. V jiné scéně tupý aktivista
přesvědčuje tupého prodejce automobilů, aby ke každému autu příkládal ekologický
manuál, kde bude psáno, kdy mají řidiči jezdit se svým autem. Tato fáze
využívá ve velké míře natáčení reakci lidí kamerou, aniž by dotyční o tom
věděli, což samozřejmě pobaví zejména blbce postrádající v bedně pořady
typu Skrytá kamera.
Fáze III. má diváka trochu pobouřit. Jak je možné, že zvlčilí politici
ty hodné hochy ignorují? Politici, kteří až doposud přistupovali k Automatu
celkem vstřícně, se na něj vyserou. Není zatěžko pochopit proč a má to
více důvodů. Jednak patrně nespatřují za jeho aktivisty žádný širší zájem
veřejnosti, který by ospravedlňoval zásahy do dopravy v takovém rozsahu,
jak si akivisté přejí, anebo prostě chtějí dál zadávat ty svoje beton+asfalt
zakázky, protože prachy. Automat na to reaguje tím, že se "profesionalizuje"
- místo hlavního hrdiny začne performovat prskající individuum jménem Křivohlávek
v umolousané mikině, s umaštěnými vlasy a nepokojným zrakem, a retardovaný
expert na cyklostezky Dan,
co lítá do Bruselu předávat knížecí rady.
Fáze IV se jmenovala Odchod. Dále jsme movie nesledovali a kino opustili,
protože hodina patnáct byla kurva hodně na tohle a taky se nezdálo,
že by v jeho celkové kvalitě zhruba o dva levely nižší než Mooreova
propaganda mohl nastat obrat. Jednalo se čím dál více o sestřih různých
akcí, proslovů, dokumentů a vůbec. Točit takové filmy by zvládnul úplně
každý. Film je každopádně přetížený mrtvou vahou v podobě předsudků a zaujatosti
jeho tvůrců, proto z tématu "automobilové kultury" (majícího jinak veliký
potenciál) vytěžil velice málo. Automat jako organizace také promarnil
příležitost ukázat sám sebe v lepším světle a tak nyní víme, že se nejedná
o občanské hnutí, dokonce ani politické hnutí, ale o skupinku angažovaných
ichtylů, kteří nemají rádi auta a rádi jezdí na kole.
Některé skeče jsou pokleslé. Vlastně většina je jich pokleslá. Automobilová
kultura by mohla být vděčným cílem sarkasmu pro člověka s nadhledem, ale
zaslepení cykloaktivisté nejsou sarkasmu schopni, na to "v tom moc jedou".
A tak se vyžívají v útrpné performance "akčního lyrika" před novou Octavií,
ztrapňování Vratislava Kulhánka, kterého nejprve vmanévrují do pozice, na kterou
není právě navyklý a pak ho točí skrytou kamerou, nemluvě už vůbec o jejich
cyklojízdách, při kterých úmyslně vytvářejí dopravní zácpy a pak natáčejí
reakce řidičů, kteří nejsou právě nadšeni. Doslova mě znechutilo zesměšňování
jakéhosi děduly strážného, který nemá na magistrátu kam uklidit jejich
bicykly. Zneužívat pro cyklistickou propagandu to, že se při
stavbě silničního tunelu propadl terén, je poněkud přízemní, protože to jistě
nebyla plánovaná událost. Stejně tak následné zesměšňování stavebního dělníka,
který hlídá jámu, aby do ní někdo nespadl. To je přece ubohé. Řekněme to
rovnou. Naši pumpičkáři-akivisté jsou ve skutečnosti zakomplexovaná hovada,
která jsou ještě navíc tak hloupá, že o svých komplexech natočí 90-minutový
snímek.
Je rovněž zábavné sledovat, jak si automatisté sami protiřečí nebo se
sami usvědčí ze lži. Občas by neškodilo, kdyby dali emoce k ledu a zkusili
používat mozky. Na jedné straně jim vadí, že se rozšiřuje parkoviště na
úkor chodníku, na druhé straně si pochvalují zúžení silnice na úkor cyklostezek,
ale to je tentokrát v pořádku - přičemž spolu obojí tak trochu souvisí.
Projektant mostu je za vyvrhele, protože na mostě nenaplánoval cyklostezku
vedoucí odnikud nikam, ale o pár minut později kritizují aktivisté cyklostezky
odnikud nikam. Aktivista Bouchal, kterého "zabilo auto", ve skutečnosti
zavinil
sám dopravní nehodu nedáním přednosti v jízdě - ať to byla bezohlednost
nebo chyba, každopádně na to doplatil. "Náhodný kolemjdoucí" v hnědé čepici,
který si stěžuje aktivistovi s mikrofonem, že je moc aut a bla bla., se
objeví o pár minut později jako grafik pracující pro Automat. Ještě o něco
později se Automat sám napráská, že korzující občany na Smetanově nábřeží
při Dni bez aut vyrobil Potěmkinovou metodou pro účely natáčení, protože
řadoví neorganizovaní Pražané mají přes den na starosti jiné věci než se
procházet po Smetanově nábřeží. Podobných kiksů je tam ještě několik.
Několik málo scének bylo docela hodnotných - ty tvoří asi 2% z celé
stopáže. Vidíme například Mirka Topolánka, když ještě hrál liberála, a
když porovnáte jeho vystoupení v Buzno*filmu s jeho současnými postoji,
zjistíte, že tento valašský neotesanec je neuvěřitelně flexibilní. Radní
Steiner kupodivu zaujal velice realistický a správný postoj, když AutoMatu
natvrdo sdělil, že se nehodlá pouštět do sociálního inženýrství a formou
zákazů a příkazů lidem vnucovat, jak se mají chovat. Bohužel mladí levičáci
vůbec nechápali, o čem hovoří. Zajímavá byla také účast tajné policie -
velmi nápadné tajné policie, absolutní low-level - na akcích Automatu.
Zdá se, že Automat má malý interní problém - donešeče ve svých řadách.
Žádné překvapení.
Co k tomu říci celkem? Samozřejmě jsem uvítal, že nám sdružení ozřejmilo
svoji strategii a myšlenkový fundament, ale smysl filmu mi uniká. Celou
dobu totiž drželi lokální politiky v šachu tím, že je natáčeli na kameru.
Ti se pak museli začít chovat vstřícně, protože jim hrozilo, že to ty vohrndírové
budou někde medializovat. A k čemu to politikům bylo? Snažili se jim vyhovět,
ale oni to stejně nakonec medializovali a stejně z nich nadělali pitomce, třebaže
formou filmu. Jaký závěr z toho pro politiky plyne? Mají se snažit učinit
čertu dobře, aby se jim odměnil peklem? Primátor Bém postupoval celkem
správně, když se později s Automatem v podstatě přestal bavit, protože
poznal, že vstřícnost je těmi zmrdy brána jako slabost a obrátí se proti němu. Nikdy neudělá
dost, aby to tyhle extrémisty uspokojilo, a vždy ho znova přibijí za koule
ke stolu, protože cokoli bude vždy málo. Připadá mi to, že Automat spekuluje
na změnu vedení Prahy a film je pouze pokračováním boje jinými prostředky,
kdy Bémovi následníci budou nuceni zase začít skákat, jak pumpičkáři pískají,
jinak vznikne AutoMat film reloaded.
Pro běžného diváka může film přinést ještě další poznatek. Tahle partička
v šortkách od Vietnamců a plastových sandálech rozhoduje o věcech veřejných
- tedy alespoň v několika případech tak úspěšně učinila. Nikdo je nikdy
nevolil a nemají žádný mandát. Film je v podstatě zprávou o stavu postdemokracie
v Praze.
Ukázalo se, že přátelé Automatu nejsou zrovna strukturované osobnosti.
Měl jsem problém přiřadit jim nějaké lidské vlastnosti, jako například
veselý, smutný, cílevědomý, dominantní. Oni prostě tak nějak žijí zavěšeni
na provázkách ve svém cyklistickém divadýlku, každý jim ubližuje, existují
bez přirozených výzev a bez toho, aby jim někdo řekl "děláš to dobře, vole".
Tak si stvořili umělá měřítka, daná například počtem bezduše zírajících
účastníků cyklojízd nebo rozsahem dopravních komplikací, které tyto cyklojízdy
způsobí. Za takových okolností nepřekvapí, že například bonzování
přestupků chápou jako správné, ačkoli pro normálního člověka je to
mrzké. Kromě toho nevidí přes stromy les, lépe řečeno přes keře strom,
protože jinak by se přirozeně - stejnou cestou jako mnozí z nás - snažili
dobrat podstaty. Proč lidé vlastně musejí tolik cestovat, proč se musí
převážet zboží sem a tam po republice - ale to oni ne. Oni mají před očima
jen auta, auta, zakázat, regulovat, omezovat, bla bla. Zároveň nemají ale
tolik odvahy, aby přišli k panu Novákovi a řekli mu - pane Nováku, vy dnes
za rodiči autem nepojedete, protože jsme prosadili zase jeden zákaz navíc
- a tak točí podobné filmy.
Je to banda zakomplexovaných sráčů a nic na tom nemění film ani dva.
Ignorujme je.
17.11.2009 D-FENS