... aneb Alzheimer se o mne ještě nepokouší.
Tak budeme mít prezidenta – vlastence, míní o osobě prezidentského kandidáta
pana Švejnara desinformační medium lži-Dnes zde.
Vždyť jeho žena Kathy se po převratu ve Varnsdorfu učila vařit meruňkové
knedlíky a otec kandidáta na prezidenta Zdeněk Švejnar si rád zajde do
nedaleké vinárny, kde se zpívají moravské písně. Navíc za doprovodu páně
kandidátově kytary pějí jeho děti české „songy“ (!) podle českého
zpěvníku „Já , písnička“. Pro informaci autorce článku, soudružce retardorce
Ivaně Svobodové. Ten zpěvník se skutečně jmenuje „Já, písnička“, nikoliv
„Já, song český“.
Existuje snad lepší potvrzení názoru jistého Rosse Hedviceka vyjádřeného
zde? Cituji:
„Novináři v Česku, to vlastně ani nejsou novináři, to jsou levicoví propagandisté.
Existuje v dnešním Česku šéfredaktor novin nebo časopisu, který by nebyl
levicový a nebo rovnou zkompromitovaný za komunismu?“
Ke zvídavým otázkám pana Rosse Hedviceka se ještě několikrát vrátím,
protože jsou inspirující.
Na začátku, ještě v době kdy jsem o osobě našeho možná-prezidenta příliš
nepřemýšlel a kdy jsem se mylně domníval, že prostě celá rodina emigrovala
do Spojených států, mne napadla znepokojivá otázka, z jakých prostředků
chudí emigranti hradili studia svého synka na prestižních amerických universitách?
Pokud vím, není to vůbec laciná záležitost.
Pak to ale začalo praskat. Alespoň pro tu nepatrnou menšinu dosud přemýšlejících
Čechů. Náš Jeník neuprchl s rodiči, ale za rodiči.
„Měl váš otec diplomatický pas“, ptá se v této souvislosti pan
Ross Hedvicek.
V článku retardorky Svobodové následuje dramatické líčení ještě dramatičtějšího
útěku sedmnáctiletého Jeníka a jeho sestry za rodiči ve Śvýcarsku.
„Byl váš vlastní pas, se kterým jste emigroval, taky diplomatický?
Už v 17 letech jste měl diplomatický pas?“, zní další Rossova otázka.
Jeník a jeho sestra tedy vlastnili nejen pas, ať už jakýkoliv, ale i
výjezdní doložku. To vše v roce 1970! Neuvěřitelné! Jen si vzpomeňte! Jestliže
tehdy chtěl československý občan ve vší počestnosti vyjet na týden do vzdálené
a exotické Jugoslávie a podařilo se mu náhodou za nekřesťanské peníze získat
almužnu nazývanou devizovým příslibem a následně výjezdní doložku, zcela
jistě nevyjel včetně svých dětí. Ty musel nechat jako rukojmí bolševikovi
za ostnatými dráty.
Ten nejvýš napínavý útěk spočíval v následujícím.
“Někdo laskavý, ani nevíme kdo, zavolal Janovi, že jim chtějí sebrat
výjezdní doložku. A tak Jan vzal sestru a rychle odjel za rodiči."
Možná je to pravda, možná ne. Ověřit se to nedá. Pravděpodobná je ale
tahle pohádka o komsi laskavém asi tak, jako ta o hodném gestapákovi vynášejícím
z pankrácké věznice motáky s Fučíkovou Reportáží psanou na oprátce. Nějak
zdramatizovat to retardorka Svobodová musela aby z článku nevyplynuly nad
slunce jasnější a nepopiratelné skutečnosti že:
Náš pan možná-prezident měl pas a výjezdní doložku. Ergo, jeho rodiče
pobývali ve Švýcarsku legálně, ergo, museli být u bolševika dobře zapsaní
a to setsakramentsky dobře zapsaní.
V této souvislosti zní otázky pana Rosse Hedviceka takto: „Pane Švejnare,
můžete uvést základní životopisná data vašeho otce? Byl váš otec v KSČ
a pracoval současně i jako kmenový zaměstananec StB a rozvědky?"
Přesně řečeno tedy odjel Jeník a jeho sestra zcela legálně na základě
pravých dokladů vystavených komunistickými souvěrci jeho soudruha otce.
Velmi dramatické, že paní retardorko Svobodová?
A opět se Ross Hedvicek ptá: „Byl jste taky v nepřítomnosti odsouzen
do vězení jako všichni ostatní emigranti? Proč ne?“
Nucen jsa okolnostmi pan Švejnar musel konečně působení svého pana otce
v komunistických diplomatických službách připustit. Příliš se ale o tom
na setkáních s občany nešíří.
Proč se tedy za těchto okolností divíte, že pan americký český možná-prezident
neshledává na podílu komunistických zločinců na vládě nic špatného a považuje
je za „plně reformovanou demokratickou stranu“? Divíte se na základě
čeho tak usuzuje? Existuje totiž jisté české pořekadlo o jablku nepadajícím
daleko od stromu a kdo z vás je ochoten si připustit, že i jeho otec je
jedním z těch lumpů, podílejících se na útlaku a perzekuci milionů a v
celosvětovém historickém měřítku miliard lidí? Vždyť oni to přece mysleli
tak dobře a můj táta je ten nejhodnější člověk na světě, že?
Nicméně se nám Jeník nevrátil a coby oběť komunistické zvůle ( ve skutečnosti
oběť věčně se opakujícího nechutného boje o moc mezi komunistickými pohlaváry
mezi něž patřila i jeho rodina a na nějž pak statisíce lidí doplácely)
údajně získal od lehkověrných Američanů stipendium ke studiu. A zatím co
byly miliony občanů Československa prověřovány, zda jsou dostatečně nadšeni
pobytem okupačních armád plundrujících jejich zemi, desetitisíce existenčně
likvidovány a zavírány, užíval si komunistický synek veselého života studentského
a americké demokracie. Podobně jako soudruh Sviták a další bolševičtí „disidenti“
o kterých jsme léta neslyšeli, ale kteří se okamžitě po roce 1989 objevili,
aby nás neomylně vedli po vysněné „třetí cestě“, tedy po jakémsi dalším
klonu komunistické diktatury. Bližší zde.
To vše tedy pan kandidát na hlavu státu činil aniž měl zřejmě ty nejmenší
výčitky svědomí, že na tomhle má podíl i jeho rodina. Pokud se tedy o to
vůbec zajímal.
Následně složil pan skoro-prezident následující přísahu občana Spojených
států.
"I hereby declare, on oath, that I absolutely and entirely renounce
and abjure all allegiance and fidelity to any foreign prince, potentate,
state or sovereignty, of whom or which I have heretofore been a subject
or citizen; that I will support and defend the Constitution and laws
of the United States of America against all enemies, foreign and domestic;
that I will bear true faith and allegiance to the same; that I will bear
arms on behalf of the United States when required by the law; that I will
perform noncombatant service in the armed forces of the United States when
required by the law; that I will perform work of national importance under
civilian direction when required by the law; and that I take this obligation
freely without any mental reservation or purpose of evasion; so help me
God."
Pro čtenáře neznalého jazyka anglického překládám:
„Místopřísežně prohlašuji, že absolutně a úplně odvolávám a zříkám
se jakékoliv služební věrnosti a oddanosti jakémukoliv cizímu panovníkovi,
předákovi, suverennímu státu jehož jsem byl občanem, že budu podporovat
/Pozn.: Pro výraz „to support“ neexistuje v tomto kontextu adekvátní
český protějšek/ a bránit ústavu a zákony Spojených států amerických
proti všem nepřátelům cizím i domácím, že si budu udržovat víru a oddanost
k obojímu, že pozvednu zbraň ve prospěch Spojených států když je tak požadováno
zákonem, že budu vykonávat nebojovou /civilní/ službu v ozbrojených silách
Spojených států je-li tak požadováno zákonem, že budu vykonávat práci národní
důležitosti pod civilním vedením je-li tak požadováno zákonem a že činím
tento závazek svobodně bez jakýchkoliv vnitřních výhrad a bez úmyslu se
mu vyhýbat k čemuž mi dopomáhej Bůh.“
To, že se místopřísežně zřekl „služební věrnosti a oddanosti jakémukoliv
suverennímu státu jehož byl občanem“ a to „bez jakýchkoliv vnitřních
výhrad a bez úmyslu se tomuto slibu vyhýbat“ panu možná-prezidentovi
vůbec nevadí v tom, aby se v případě svého zvolení nechystal slibovat následující
.
"Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její
Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu
všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." Ústava České
republiky, Článek 59, odstavec (2).
Srovnám-li dotyčnou přísahu a slib, vychází mi, že pan profesor se zřejmě
řídí zásadou, že Bůh je vysoko a čest a svědomí očividně žádné nemá, takže
může přísahat co je libo a kdy je libo. Jiné vysvětlení nemám.
Pro sebe ale činím následující závěr. Může-li se takto chovat potenciální
hlava státu, opravňuje mne to morálně ve vztahu k témuž státu prakticky
k čemukoliv.
Kdepak, copak a komupak bude pan profesor přísahat příště? Věrnost Moskvě
na věčné časy a nikdy jinak , jak s největší pravděpodobností učinil jeho
soudruh otec? Ano, ten moravských písní a vína milovný vlastenec?
A to vše za nadšeného hýkání notorického kritika mravů, nápravce etiky
a karatele spotřebního způsobu života pana Havla z přítmí jeho klimatizovaného
mercedesu za pouhých dva a půl milionu korun.
Za všeobecného nadšení veškerého schizofrenického melounstva, které
sice říká své “ne americkým základnám“, rozvěšuje velkoplošné plakáty s
americkým imperialistou sápajícím se po našich výdobytcích jaké jsem naposledy
viděl koncem padesátých let , ale v Americe vychovaný levičácký intelektuál
jim ani v nejmenším nevadí.
Za všeobecných sympatií diskutujícího občanstva, které omračuje svou
naučenou bezprostředností a učenými hovory o daních a ekonomice, ačkoliv
volen bude prezident, nikoliv ministr obchodu a průmyslu. Aniž si kdokoliv
z přítomných uvědomuje, že jeho pravomoci jako prezidenta budou právě v
této oblasti nulové a aniž kohokoliv napadne pokládat mu zcela jiné, třeba
shora uvedené otázky.
Ano soudruzi, klidně si pana Švejnara zvolte prezidentem. Bude to
váš prezident. Můj ne! Bude to prezident agenta StB Filipa, komunistického
velkohospodského Paroubka, autora komunistické ústavy zakotvující komunistickou
vládu na věčné časy soudruha Jičínského, ke zblití nechutné kreatury jistého
PazDRatha a tak dále a tak dále.
Ale tentokrát si za to můžeme sami. Na nikoho to nesvedeme!
S pozdravem „levičácký intelektuál do domu, hůl do ruky“ se odchází
vyblít
29.01.2008 Katoda