D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Jak se mi dařilo za volantem v USA
    Vydáno 09. 05. 2010 (12928 přečtení)

    Před pár dny jsem se vrátil z cca dvoutýdenního pobytu v USA, kam jsem jel čistě jen vypnout, čumět a fotit.

    Okruh, který jsem se švagrem absolvoval nebyl nikterak velký, pohybovali jsme se od Philadelphie napříč Pennsylvánií kolem jezera Erie směrem k Niagárským vodopádům a pak pomaličku přes stát New York zpět k Philadelphii. Ujeli jsme lehce pod 2000km po snad všech typech cest, které lze v této oblasti najít. Uvádím to jen pro pořádek, aby moje názory nebyly brány jako dogmata ostříleného veterána na amerických cestách, ale spíš jako dojmy a postřehy člověka, co se poprvé podíval za louži a vyplesklej jak jelito začal ve vypůjčeném (a tedy raději draze plně pojištěném) "compact" autě ukusovat první míle na "jůesej hájvejích".

    Prvně bylo potřeba vůbec nějaké auto půjčit. Pokud budete něco podobného podstupovat, radím naléhavě: Vždy rezervovat přes internet minimálně jeden den dopředu. Je větší šance, že seženete nejakého chcípáka než fullsize nebo SUV. Čím větší auto chcete, tím víc dopředu plánujte a rezervujte. Jakožto fanoušek US motors jsem si ještě v ČR říkal, že si půjčíme fulsajzku, ať je to stylovka, ale vzhledem k tomu, že fullsize vlastním a tedy by mě žádné erotické mrazení zřejmě neoblažilo a navíc cenový rozdíl v půjčovně je více než znatelný, jsme se ve finále rozhodli pro kategorii compact, tedy druhou nejmenší možnost (velikostně něco mezi oktávkou a superbem), konkrétně jsme dostali temně rudý (vmetlepyčo) Pontiac G6 GT, 3,2 V6, 2009. Auto jsme si pronajali na téměř 5 dní a s veškerým pojištěním (a připojištěním druhého řidiče) to vyšlo přesně na $500. To, že si musíte v ČR nechat vystavit mezinárodní řidičák, jen zmíním, je to všeobecně známo.

    Černoušek nám hodil klíče a ztratil se a my po chvíli nalezli auto na parkovišti. Výbavu popisovat nebudu, Amíci na auta prostě koukají uplně jinak a víc než slícování a ušlechtilost interiérových plastů v dementní pixle se švihadlama a fofrklackem bez klimy, je zajímá držák na kelímky, dobíjení iPhonu a dost místa pro všechny a všude. Věci, které jsou u nás stále ještě kolikrát brány jako luxusní výbava jsou tam prostě samozřejmostí, protože jak se v oněch končinách zcela správně říká: "je-li něco dobré, musí to být dostupné pro všechny". Oproti evropským poměrům americká auta obecně hůře brzdí (resp. nemají tak razantní nástup) a nahovno svítí. Naproti tomu požívají luxusu automatických převodovek snad ve všech myslitelných i sebemenších kýblech, co se tam pohybují, a ve sféře obyvatel, která je srovnatelná s kupci tříválcových haťapek tady u nás též požívají zrychlení hodné civilizovaného 21. století. To se později ukáže jako velmi důležitý faktor.

    Ladně jsme se vyhoupli z podzemních garáží a zařadili se do provozu. Jako největší problém se ukázalo umístění semaforů nad nebo až za křižovatkou. Ačkoli je tento systém bezpochyby logičtější, přirozenější a hlavně levnější (pro celou křižovatku stačí jediný semafor zavěšený uprostřed), dost dlouho jsem si na to zvykal, a tak mi pomáhalo, že přede mnou vždycky někdo byl, takže jsem se svezl s davem. Další problémy jsem sice očekával, leč nedostavily se. Napojili jsme se na highway směrem na západ z Philadelphie a vydali se vstříc světlým zítřkům. No a teď se konečně dostávám k tomu, o čem chci především psát.

    Snad každý Čech vrtí hlavou nad rychlostními limity v USA, které ostře kontrastují s možnostmi aut, která se tam pohybují. I já, jakožto tradiční jezdec po českých luzích a nezřídkavý pokořitel 180ti kilometrové rychlosti (moralističtí jebaři, hnidopiši a zelení mamrdi, právě tak jako Pražské matky tuto poznámku nebudou komentovat) jsem se obával, že se při takovém tempu asi vyvrátím z kořenů nudou. Nu tedy vězte, že state speed limit 55 MPH, který je občas upraven na 65MPH, je sice na papíře děsivý, ale v reálu velmi dobře akceptovatelný. A proč? Nu protože tak jedou naprosto všichni. Všichni mají tempomat přibližně na stejné hodnotě a nechají se unášet šuměním 1500 otáček/min. Odchylka +/- 5MPH se tam samozřejmě vyskytuje, ale protože mezi sebou nechávají velké rozestupy a navíc si nehrají na rychlý a pomalý pruh, prostě uhnou do vedlejšího právě volného levého nebo pravého pruhu a pak se zas vrátí zpět. Většinou však raději zpomalí o těch pár mil a jedou za vámi. Zřejmě zmáčknutí tlačítka "mínus" na volantu dá míň práce, než se dívat do zrcátek a šlapat na plyn. Obecně jsem nabyl dojmu, že Amíci celkem neradi předjíždějí. Nejrychlejšími vozy na dálnicích jsou s přehledem kamiony. Nezřídka jsem se "rozdráždil" až k 70mph a vedle mě profičel naložený Peterbilt se slušným nákladem smrků. Kupodivu žádnou matku s kočárkem ani cyklistu na čumáku neměl. Vlastně jsem za celou dobu, co jsem byl v USA, nevidel jedinou dopravní nehodu.

    Zatím to zní velice stádovitě, že? Ale on ten rozdíl oproti jízdě tady je úplně cítit. Žádná připosranost z toho, abych nahodou nejel o 1 kilák navíc, žádné sráčství a školitelské choutky důchodců ve slabých litrových sviních v levém pruhu. Teď se dostávám k tomu, co jsem psal dříve. Amíci si totiž navzájem nemají potřebu nic dokazovat. Každý ví, že ten jeho minimálně šestiválec, když je potřeba, tak zabere a jede. Jenom debil by se svou prorezlou Zastavou problikávalí líně se kutálející Escalade. V tom spatřuji zásadní výhodu oproti zvyklostem zde. Ať jsou Amíci ve spoustě věcech pro nás nepochopitelní, tomuhle přemýšlení alespoň já říkám civilizovanost. Jednoduchá poučka "nepřekážet" tu funguje s železnou spolehlivostí. I díky tomu tomu se průměrná rychlost cestování pohybuje někde kolem 50 mph (tedy cca 80km/h), zatímco u nás je to stěží 70. O plynulosti a tedy komfortu takového cestování nemluvě.

    Je to také samozřejmě dáno typem a šíří silnic. Být u nás dálnice alespoň tříproudové, dalo by se s tím něco dělat. K mé nevoli však v Mladé Boleslavi očividně prodali více než 3 kusy Fabie Senior a tak by se i tři pruhy brzy zaplnily školiteli z řad voličů oranžovočerveného spektra. Pokud je někde rychlostní omezení, vždy má svůj důvod a opodstatění. Nestane se, aby se na silnici po ukončení nebo při přerušení stavebních prací ještě měsíc válely třicítky bez ukončení a za nimi uvědomělý PaCh. Vše má svůj řád a důvod, když jsou stavební práce přerušeny, někdo vezme černej pytel a přes všechny značky je přetáhne, aby to lidi neblblo a hlavě nezdržovalo. Čas jsou peníze a i když si to u nás pořád spousta lidí nepřipouští a investuje půl dne jízdě za levnějšími kuřaty v Hitlernově, je to pravda pravdoucí. Většinou máte paradoxně s rychlostí problém opačný. 55 MPH v daném úseku stále platí a vy kolikrat brzdíte v zatáčce, kde by u nás už osazovali 50ku (a PaCha). Jestli mě to někdy nesralo nemoct přišlápnout tu velice agilní 3.2ku? Inu samořejmě - a párkrát jsem jí dal za uši. Ale i mě samotného překvapilo, že to bylo méně často než bych čekal.

    Naprostá drtivá většina v Americe jezdících aut jsou benzíny. Nafťáka jako osobní auto jsem tam nepotkal (resp. si ho nevšiml). Ono taky na velmi málo pumpách byl diesel k dostání (resp. avizovaný - možná tam mají nějakou tajnou "hall of shame", kde po vyslovení hesla "kadle, kadle" můžete natankovat). A zatímco nejlevnější regular 87 (náš 91) je v průměru za 2,89/gal, nafta nespadne pod 3. I pro mě bylo milým překvapením, že všechna auta mohou tankovat od 87 - 95 (náš 98) a navíc E85 zcela samozřejmě. V tomhle tápu, jestli by to u nás šlo taky nebo jestli by s tím byly nějaké technické potíže. Každopádně už vím, že svému macíkovi dám brzy ochutnat E85 ať si smlsne. Velká města (v našem případě navštívené New York a Philadelphie) jsou tedy překvapivě tichá. 15 let staré Crown Victorie aka NYC taxi v různém stádiu optického rozkladu se se svými 4.6 V8 rozjíždějí takřka neslyšne. Přišlo mi, že všechna tamní auta jen šumí (zde platí výjimky pro různé pickupy RAMky, F150-F350, které krásně bublají). Navíc jedna z prvních věcí, když vylezete z letadla, je zvláštní vůně ve městě. Záměrně říkám vůně. New York vyloženě voněl, i v dopravních zácpách (kde jsme se již pohybovali pěšky) jsem jakožto chodec nepocítil nic, co by připomínalo nastartovanou avii pod okny v 6 ráno.

    Obávám se však, že obecný trend "dýzlifikace" se Státům nevyhne a že taky začnou pomalu chrochtat (viz připravované turbodiesely pro policii). Inu účinnost (a tudíž spotřeba) dieselu je nezpochybnitelná, ceny benzínu jsou sice pro nás okrádané Čechy stále z oblasti snů, ale pro Američany, kteří ještě celkem nedávno zaplatili za galon necelý dolar, to musela být rána. Z tohoto úhlu pohledu doufám, že dřív začnou elektricky bzučet. Už teď jsou tam hybridy nesmírně populární. A zhruba čtvrtina taxíků jsou Fordy Escape Hybrid.

    Jak je to tam s americkými křižníky, tolik populárními u nás, fanoušků té správné hedonistické doby, kdy Bursík tahal kachnu na provázku a osmiválec měla i zahradní sekačka? Celkem nahovno, paní Müllerová. Já, jakožto obdivovatel hranatých nesmyslů 70. a 80.let jsem tu tvrdě pohořel. Pokud potkáte v provozu staré auto, dost zřídka je vyrobeno před rokem 1990. Je to tedy přehlídka těch nejošklivějších zakulacených zhovadilostí, jaké tenhle kontinent může nabídnout. 90. léta považuju za tragédii automobilového designu obecně. Ale ve spojení s pětimetrovou délkou je to tragédie nesmírná. Když vypadnete z velkých měst, tu a tam narazíte na nějaky ten hranatý Thunderbird nebo Caprice, ale je jich tak poskrovnu, že s podobnou frekvecí výskytu se setkáte i u nás. Je to smutné, ale Američani, jakkoli svoje auta milují, nemají potřebu s žádným znich ztrácet čas déle než cca 4  roky. Pak jde všechno do bazaru nebo do šmelcu a jede se dál. Možná je to na západě nebo jihu USA jiné, ale východ jako výstavka detroitských bestií vysloveně zklamal. Globalizace je v tomto ohledu velice zřetelná. A pokud pominu fakt, že nejmenším fordem je tam snad Focus, Fusion vypadá, že sežral dvě evropská mondea a přihodil Káčko jako dezert, že Nissan pro Ameriku ušil Armadu a Titana, Toyota Tundru, není mezi našimi a jejich auty podobně propastný rozdíl jako mezi stodvacítkou a buickem Park Avenue ve své době.

    Abych to celé nějak moralisticky uzavřel a dal tak popud plodné diskusi na téma "kokote, tři válce stačí", musím říct, že v USA se jezdí krásně. Necítíte se být ohrožován na prdel se lepícími mlamoji ani jinými podobnými elementy. Občas se někdo nepodívá do zrcátka a vjede vám z parkovacího místa do pruhu, ale na dálnici se to nestává. Nebýt jednoho pilota v Mercury Marauder (který na rychlou jízdu měl alespoň vhodnou motorizaci), nepotkal bych asi nikoho, koho bych mohl nazvat prasetem. A ani ten v Mercury se nechoval jako prase, jen jel rychle. Po návratu do matičky stosmradlavé, naší překrásné Prahy s kočičími hlavami v centru, vepřovými hlavami v parlamentu a padesatkou na jediné tříproudové silnici v republice musím konstatovat, že se dá žít bez ospalého amerického tempa, že se dá žít bez osmiválců (ale je to hovno zábava), že se dá žít bez čtyřproudových dálnic a benzínu za dvacku. Dokonce se snad dá žít s těma nafťákama (taky jednoho mám, abych se přiznal). Bez čeho se žít nedá, je slušné a civilizované chovaní. Když de tohle naše (sorry, musím to napsat) buranství zkombinuje s přebujelou snahou vše regulovat a trestat, obávám se, že nás v tomto ohledu změna k lepšímu jen tak nečeká.

    Snad to bylo k přečtení až ke konci. Mám další postřehy v oblasti mezilidských vztahů, amerického bydlení a škálách béžových barev, ale to zas jindy, kdyby byl eventuelně zájem. Teď jdu zase zavřít slohového šotka do krabice a jdu se podívat na pražské taxíky, jestli se mi třeba nezačnou líbit.


    8.5.2010 Lhotas



    [Akt. známka: 1,32] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 31 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.