Milá maminko, píši Ti dnes ze sjezdu našeho hnutí. Jak už jsem Ti psal
dříve, naše hnutí není jako ty ostatní nedemokratické strany, ti dinosauři,
co se brání referendu a přímé demokracii. Proto se našich sjezdů zúčastňují
všichni členové hnutí a ne pouze kdovíjak zvolení (či vyvolení?) straničtí
delegáti.
I přesto, že se sjezdu nemohla zúčastnit plná čtvrtina našich
členů (členové Nováček a Horáček dostali chřipku), byla budova, kde se
sjezd konal (ta telefonní budka u Tesca) narvaná k prasknutí.
Jistě Tě maminko, zajímá, jak takový sjezd probíhá. Ještě před začátkem
jednání si členové spontánně zakupovali knihy profesora Šikanzena, který
je naším předsedou. Knihy se prodávaly u stolku s presenčními listinami
před vstupem do zasedacího sálu. Zakoupil jsem všech pět titulů:
- Úsvit přímé demokracie
- Japonská kuchařka
- Jak správně řídit stát
- Jak správně řídit firmu a
- Seznam nedobytných pohledávek za firmami profesora Šikanzena.
Ta byla ze všech nejtlustší.
Bohužel se záhy ukázalo, že tu poslední knihu náš předseda vůbec nenapsal.
Když přijel a viděl ji v rukou straníků, značně jej to rozladilo. Členové
se snažili předsedu uklidnit a povzbudit. Mnozí pronesli o knize pohrdlivé
poznámky, já sám jsem ji demonstrativně odhodil do odpadkového koše. Přesto
akce neznámého baziliška, který nám knihu podstrčil k prodeji, měla za
následek narušení pohodové atmosféry sjezdu. Pak napadla tajemníka myšlenka,
že by předseda knihu demonstrativně přepůlil úderem karate. Náš předseda
maminko, je totiž mistrem tohoto bojového umění a dokáže rukou půlit cihly.
Předseda nadšeně souhlasil a i my jsme byli nadšeni. Vyndal jsem svůj výtisk
z odpadkového koše a podal jej předsedovi…
Po návratu předsedy z ošetřovny a vyloučení tajemníka ze strany, pokračoval
sjezd dle programu. Hlavním bodem programu byla podpora myšlenky pana presidenta
na povinné volby. Musím Ti říct, maminko – je to geniální nápad. I náš
předseda si to myslí. Škarohlídi tvrdí, že je to nedemokratické, ale to
je nesmysl. Proč by jinak povinné volby zavedly takové bašty demokracie,
jako Argentina, Libye, či Kongo? V demokracii má každý svá práva, včetně
práva volit a kdo nevyužívá svá práva, na toho musí tvrdě dopadnout ruka
práva.
Diskutovali jsme na sjezdu, jaká by měla být sankce za neúčast ve volbách.
Bez sankce by to, maminko, nemělo cenu. Češi by se na to vyprdli. Zastávám
názor (a i předseda si to myslí), že nejlepší by byly ty veřejně prospěšné
práce. Na zavírání nevoličů do kriminálu nemáme dost věznic a peněžité
tresty by se těžko vymáhaly od sociálně slabých. Mělo by to pozitivní následky.
Musely by být zřízeny nové úřady, které by evidovaly nevoliče, udělovaly
by jim tresty a kontrolovaly, zda jsou tresty vykonávány. Když si uvědomíš,
maminko, že máme volby co půl roku, měli by se zaměstnanci těchto úřadů
co ohánět. Do úřadů by se proto museli nabrat lidi, to by mělo kladný dopad
na nezaměstnanost. Zastávám názor (i předseda si to myslí), že by se to
mělo spojit s naší myšlenkou referenda a hlasování o odvolávání politiků.
Představ si maminko, že po každých volbách bychom mohli po 14 dnech vyvolat
referendum o odvolání zvoleného politika, po dalších 14 dnech hlasovat
o jeho odvolání a kdybychom jej úspěšně odvolali, po dalších 14 dnech ho
můžeme v nových volbách zase zvolit. A tak pořád dokola. Dovedeš si představit
větší vítězství demokracie?
A to hlavní, při takové frekvenci hlasování by bylo možné členy volebních
komisí zaměstnat na plný úvazek a tím dále snížit nezaměstnanost. A to
by v tom byl čert, aby nějaký volič nějaké volby nevynechal. Zapomětliví
voliči by pak museli nastoupit veřejně prospěšné práce. Pracovali by výhradně
o víkendech, aby to nenarušilo jejich zaměstnanecké poměry. Tak je šance,
že zmeškají další volby nebo referendum, které se také budou konat o víkendech
a vyfasovali by další veřejné práce. Tímto tempem by se mohla brzy realizovat
další geniální myšlenka našeho pana presidenta. Nevoliči by vykopali ten
kanál z Dunaje do Labe. Domnívám se (i předseda si to myslí), že do tří
let bychom z Prahy do Ostravy, místo pendolínem, jezdili parníkem. V Olomouci
by byl přístav, kde by kotvily trajekty a kdo ví, možná přijede i Titanic.
Musím už, maminko, končit a tak doufám, že Ti brzy budu moci napsat
další úžasné novinky.
Tvůj milující syn
18.01.2015 Miloš Zbránek