Denně slýcháme, že zavést volný trh do zdravotnictví je nemožné. Nabídka
by prý byla podnikateli záměrně omezena, ceny by byly vysoké, řada chudších
lidí by si péči nemohla dovolit. Stejné argumenty jsou používané u školství,
sociálního zabezpečení, důchodového zabezpečení ... ve všech socialistických
skanzenech, které řídí stát. Tyto oblasti mají také společnou katastrofální
kvalitu za neuvěřitelně vysokou cenu.
Co ale chudí a jídlo? Jak mohou být potraviny ponechány svobodnému trhu?
Potraviny, bez kterých se člověk neobejde více než pár dní. V porovnání
se vzděláním, na jehož absenci ještě nikdo nezemřel, zdravotnictvím, kde
je možné některé problémy řešit až po letech (čekací doby jsou všeobecně
známý stav socialistického zdravotnictví), důchodovým zabezpečením, kde
k využití dochází až za více než 30 let práce, jsou potraviny potřeba denně
a jejich nedostatek je pro člověka fatální.
Z výše napsaného se zdá nevyhnutelné, aby výrobu a distribuci potravin
zajišťoval stát. Jistě se tím dosáhne mnohem lepšího přístupu lidí k potravinám,
chudí nebudou hladovět a bohatí podnikatelé a zemědělci nebudou vykořisťovat
ubohý lid.
U způsobu fungování potravinového zabezpečení se necháme inspirovat
výše zmíněnými socialistickými ostrůvky (zejména pak školstvím a zdravotnictvím),
které již svoji funkčnost stačily prokázat.
Veřejná služba potravinového zabezpečení bude hrazena z nové daně, nazvěme
ji např. Potravinové pojištění. Potravinové pojištění bude povinné a jeho
neplacení se bude trestat odnětím svobody. Část tohoto „pojištění“ bude
platit zaměstnavatel za svoje zaměstnance a část bude placena zaměstnancem.
Pro začátek např. 10% z hrubé mzdy zaměstnavatel a 10% z mzdových nákladů
zaměstnanec. Proti pojištění jistě nebude nikdo protestovat, ušetří přeci
za jídlo. Není podstatné, že lékařka s 80166,- Kč měsíčně [1] nejí o mnoho
více, než pomocný dělník ve stavebnictví s minimální mzdou. Bohatí musí
být „solidární“. I dělník nebo uklízečka mají „právo“ na potraviny.
Kvalitu a nezávadnost potravin vyřeší „Státní ústav pro kontrolu potravin“
- SUKP. Každá potravina, než bude moci být uvedena na trh, bude podléhat
schválení SUKP. Ke schválení dojde, jestliže se za 10 let pokusů ukáže
jako nezávadná. Možnost, že by potravina způsobila průjem nebo vyrážku
je přeci daleko horší, než banální úmrtí hlady. Ve zdravotnictví je tento
způsob léty prověřen a skvěle funguje. Např. oddalování povolení léku Propranolon
v USA, dle odborných studií, stálo tisíce životů ročně [2], ale zemřeli
s blaženým vědomím, že jim nehrozí žádné nebezpeční od nedostatečně vyzkoušeného
léku (údaje z USA jsou dostupnější, obdobné postupy však praktikuje i SUKL).
Znárodnění farem, zemědělských družstev, zpracovatelských závodů a obchodů
je samozřejmostí. K zabránění státem nekontrolované produkce potravin je
pak třeba pod hrozbou mnohaletých trestů a likvidačních pokut zakázat domácí
chov drobného zvířectva, pěstování zeleniny, sklizeň ovoce a ve vietnamských
rodinách chov psů.
Otevírací doba obchodů s potravinami bude upravena na Po - Pá 8:00 -
13:00 hodin. Zbylá pracovní doba prodavačů (7:00 - 15:30 hod.) pak bude
využita na ranní hlášení o stavu potravin, odpolední doplňování zboží,
samovzdělávání a výzkum. Problém nákupů v pracovní době vyřeší omluvenka
pro zaměstnavatele, kterou každý nakupující dostane. Za takto omluvenou
absenci v práci bude zaměstnanci náležet náhrada mzdy.
Obchody s potravinami, nejlépe ve formě neziskových organizací, budou
muset mít akreditaci, v rámci které bude pro zvýšení bezpečnosti nakupujících
a zlepšení služeb kontrolováno, zda jsou všechny dveře řádně označeny štítky,
zda je u každé potraviny uvedeno, kterým přesně nožem byla krájena, jak
byla balena, jaká šarže fólie byla k balení využita a zda jsou údaje z
váhy archivovány ještě 10 let po smrti zákazníka.
Pro prodávání bude nutné vysokoškolské vzdělaný ve specializovaném oboru
zakončené potravinovým slibem, praxe a pro samostatnou práci atestace.
Zároveň bude povinné členství v prodavačské komoře, která bude nestranně
a nezaujatě řešit prohřešky svých členů. Vyloučení z komory přirozeně znamená
zákaz činnosti.
Potraviny nebudou volně prodejné. V případě, že budete potřebovat potraviny,
zajdete k výživovému poradci, který posoudí váš zdravotní stav, zda vámi
požadované jídlo bylo schváleno etickou potravinovou komisí a vystaví vám
recept na potraviny. S tímto receptem můžete jít do obchodu, kde potraviny
dostanete, případně zaplatíte doplatek - pokud nebude celá cena hrazena
z potravinového pojištění. V každé kategorii potravin pak bude existovat
jedna, která bude bez doplatku. Aby se zabránilo korupci a spekulacím,
bude tyto zcela hrazené potraviny vybírat kategorizační komise při Ministerstvu
potravin. Služby výživového poradce budou plně hrazeny z potravinového
pojištění, samotné vypsání dlouhodobě požívaných potravin na recept bez
prohlídky zdravotního stavu bude vykazováno jako „minimální kontakt výživového
poradce se spotřebitelem“ (tabulkový čistý čas výkonu: 5 minut, úhrada
34 bodů při 0,91 Kč až 1,2 Kč za bod dle velikosti obchodu a sortimentu
- cizincům samoplátcům možno navýšit).
Formuláře na sčítání obyvatelstva budou doplněny o otázky na stravovací
potřeby a návyky, aby bylo možné systém řídit a nedocházelo k nedostatku
potravin v obchodech.
Jak vidíte, návrh na zavedení potravinového pojištění má samé výhody.
Mimo jiné vytvoří řadu pracovních míst, která nejsou potřeba. Zároveň umožní
přístup k potravinám všem lidem bez ohledu na výši jejich výdělku. Zamezí
se plýtvání s potravinami a podpoří se „solidarita“ mezi lidmi.
Navrhovaný systém regulace může obsahovat nějaké drobné nedostatky.
Ty se ale velice elegantně vyřeší dalším regulačním balíčkem, který většinu
nedokonalostí regulace vyřeší. Kdyby náhodou zavlekl nějaké další drobné
problémy, další regulační balíček ....
Nebo snad máte pocit, že současný stav relativní svobody trhu s potravinami
dokáže zabezpečit požadavky všech mnohem efektivněji a levněji než státem
řízený systém?
Tak proč by měl trh selhat ve školství, zdravotnictví, důchodech, bydlení,
sociálním zabezpečení ...když v tom nejdůležitějším, zabezpečení lidí jídlem,
nemá problém?
Zatím ještě svobodnou dobrou chuť.
[1] 80166 Kč - průměrný měsíční plat lékaře infekční kliniky v roce
2009 v jedné fakultní nemocnici. Čerpáno z výroční zprávy.
[2] viz Dr. Mary Ruwart: Death by Regulation - The Price We Pay for
the FDA, ISIL Educational Pamphlet Series
3.1.2011 Anderson