Rozhodl jsem se, že se trošku podívám na zoubek Velké Británii. Velká
Británie je v posledních dnech a týdnech mimo pozornost médií. Vezmu to
hezky popořádku a dnes začnu u finanční historie Velké Británie z počátku
20. století. Mimochodem, lze tam najít inspiraci i pro současný vývoj ve
Spojených státech.
Počátkem 20. století byla Velká Británie světovou mocností č.1. První
světová válka však byla vyčerpávající a po finanční stránce Velkou Británii
zruinovala. Na její financování si Velká Británie v letech 1914-1917 byla
nucena vypůjčit více než 2 mld. liber. Tato částka odpovídá dnešním necelým
750 mld. USD. Zároveň to však představovalo 75% tehdejšího HDP. To bylo
moc i na tehdejší velmoc č. 1, je to jako by si dnes USA půjčily za 3 roky
10 bil. dolarů.
Z válečného zadlužení se Velká Británie už nikdy nevzpamatovala. V roce
1914 byla zrušena směnitelnost libry za zlato. Po třech letech se v roce
1917 rozhodla britská vláda spojit válečné půjčky do jedné. Vláda nabídla
investorům 2 druhy dluhopisů – buď dluhopis s 4% úrokem osvobozeným od
daně, nebo úrok 5%, ale zdaněný. Téměř všichni investoři (přesněji 98%
z nich) si vybrali zdaněný úrok. Po válce stouply výrazně daně a výsledkem
bylo velké prémium dluhopisu s daňově osvobozenými úroky v porovnání s
dluhopisy se zdaněným kupónem.
Během 20. let minulého století se Velká Británie se vrátila ke zlatému
standardu, země platila úroky z vydaných dluhopisů. Počátkem 30. let se
objevily problémy rakouské banky Kreditanstalt poté, co z ní Francie stáhla
veškeré peníze, potažmo zlato. Problémy Kreditanstaltu vyvolaly řetězové
problémy a runy na banky v Německu a Velké Británii. Proto Velká Británie
zrušila směnitelnost libry za zlato, následkem čehož libra prudce oslabila,
konkrétně z 5 USD/libru na 3,5 USD/libru.
Ekonomické problémy Velké Británie zkomplikovaly vyplácení úroků z válečných
dluhopisů. Navíc, sazba daně z příjmu vyskočila na 40% (a jak jsem psal
výše, většina investorů si ke své škodě vybrala zdaněné dluhopisy). Britská
vláda tedy začala hledat financování přes libru, kterou mohla „tisknout“
dle libosti.
To se také stalo a Bank of England rekapitalizovala v roce 1932 britské
banky a poskytla jim velké množství likvidity přes nákupy vládních obligací.
Výsledkem toho byl pokles úrokových sazeb z 5% na 2% na jaře 1932. Podobnost
se Spojenými státy v dnešní době je čistě náhodná? Díky možnosti odkoupit
dluhopisy zpět ale cena dluhopisy po tomto poklesu sazeb nevyrostla.
V létě 1932 přesvědčila Velká Británie banky, aby přistoupily na výměnu
dluhopisů za nové, bez splatnosti, pouze slibující úroky. Místo nich vydala
librové dluhopisy (ne ve zlatě) se sazbou 3,5% (vyšší, než by bylo nezbytně
nutné, právě proto, aby banky na výměnu přistoupily) a které nemohou bát
splaceny dříve než za dalších 20 let, tedy v roce 1952. Veřejnost, držící
dluhopisy přistoupila poté na výměnu také (pouhých 8 % investorů na výměnu
nepřistoupilo).
Časem hodnotu těchto dluhopisů zničila inflace. Původní 5% dluhopisy
byly splatné ve zlatě a jejich výměnou za nové se Velká Británie na poslední
chvíli elegantně vyhnula defaultu. Proč to celé píši? Protože dnešní pozice
USA ve světě je hodně podobná pozici Velké Británie v té době, také Spojené
státy vydávají nové a nové dluhopisy a řada investorů je stále považuje
za jeden z nejbezpečnějších finančních instrumentů.
Investoři by si měli vzít ponaučení a nezapomínat, jak dopadly dluhopisy
tehdejší světové supervelmoci.
Jan Dvořák
Článek byl publikován na webu www.proinvestory.cz
a převzat s laskavým svolením autora.