„Lékař byl odpradávna sužován úřednickou mašinérií.
Psací stroj byl jeho největší kamarád a leckterý sekundární lékař si prožil
malou osobní tragédii, když zjistil, že díky své nepozornosti založil do
propouštěcí zprávy o jeden kopírák míň nebo že ho nedejbože založil obráceně.
Mladí lékaři při špitálních odděleních datlovali do pozdních nočních hodin a
kvalita zdravotnické dokumentace, její úprava, překlepy a pravopisné chyby byly
leckde hlavním měřítkem jejich profesionálního růstu. Pacienti slepě tápali.
Bez internetového informačního systému byli úplně out a zmírali po tisících. Ano, děti, tak to
skutečně bylo. Ale pak se tři chytré hlavy daly dohromady...a nebyla to náhoda,
děti, že ty chytré hlavy se daly
dohromady v České kocourkovské republice, v demokratickém Česku! To
znamená, že jsme zase o krok před NIMI!“ (major Šebek ve výslužbě, 2002)
Tak tahle obměněná scéna
z „Pelíšků“ se mi vybaví vždy, když slyším, jak mnozí zasvěceně mluví o
projektu IZIP. V souvislosti s personálním zemětřesením na
nejmenovaných ministerstvech a pojišťovnách vyplouvá na povrch různá špína. A
padají různá obvinění a protiobvinění, protože nejlepší obrana je odjakživa
útok. Člověk bez orientace ve zdravotnictví neví, co si o celé situaci má myslet,
a tak se většinou přikloní ke straně sporu podle svého přesvědčení. Pravicový
fanklub, ačkoli má jindy plná ústa mravnosti, potírání rozkrádání a chce omezit
zbytečné plýtvání, nyní křičí cosi o šikaně nejlepšího informačního systému na
světě, levicoví fans zase křičí o rozkrádání, ačkoli jindy jim evidentně
kriminální jednání a majetkové machinace nevadí: například machinace
s pozemky pod taktovkou soudruha Zgarby na pozemkovém fondu. Tak se tedy
na ten projekt IZIP podívejme.
Projekt IZIP odstartovali tři
chytré hlavy: dva jsou europoslanci ODS z nichž jeden je zároveň člen dozorčí rady VZP, soudruzi Cabrnoch a
Ouzký a třetím je otolaryngolog MUDr. Pavel Hronek. Hlavním sponzorem celého
projektu se stala VZP, která tento projekt financuje již asi 3 roky. V projektu je zaregistrováno
k 11.11.2005 758.046 uživatelů,
z čehož je asi 7 000 zdravotníků (v ČR pracuje asi 35 000 lékařů,
z oznámení se nedá dovodit, zda zdravotnický pracovník = lékař).
V celém systému IZIP je asi 2 miliony záznamů.
O čem je systém IZIP? Jde o internetový projekt zdravotních knížek.
K systému se mohou hlásit jak pacienti tak lékaři. Pacient je de iure
„majitelem“ záznamů v internetové zdravotní knížce, lékař je přitom ten,
kdo onen záznam tvoří. Záznam obsahuje informace o provedených vyšetřeních, o
předepsaných lécích a očkování. Pacient může záznam zpřístupnit kterémukoli
lékaři, když se v jeho ordinaci do systému IZIP na jeho počítači přihlásí
(za předpokladu, že lékař má zavedenu internetovou přípojku), ale jen registrovaný
lékař může v systému vytvářet záznamy. Zvláštní postavení mají lékaři RZP,
kteří mají (pokud jsou v systému registrováni) přístup k informacím
pacienta i bez jeho souhlasu, jelikož se předpokládá, že je budou potřebovat,
až budou zachraňovat onoho pacienta v bezvědomí.
Co podle propagátorů IZIPu bude registrace v systému znamenat pro
jednotlivé subjekty na poli zdravotní péče?
Pro pacienty to znamená, že si kdykoli budou moci přečíst na internetu,
co o nich lékaři při tom kterém vyšetření napsali. Nebudou si muset pamatovat
veškeré údaje, po kterých se pídí každý lékař při první návštěvě, ale prostě
odkážou lékaře na příslušný záznam o anamnestických údajích.
Pro lékaře to znamená že si po autorizaci pacientem budou moci přečíst,
co o pacientovi zaznamenal jiný lékař, aniž by s sebou pacient musel
přinést příslušný zdravotnický záznam. Ale především to bude znamenat spoustu
práce navíc, jelikož systém IZIP rozhodně nesupluje nutnost vést zdravotnickou
dokumentaci v papírové podobě a mít příslušný systém evidence pacientů ve
svém počítači. Část databázových programů pro lékaře už systém IZIP obslouží
automaticky, takže lékař zmáčkne jen příslušné tlačítko pro export dávkového
souboru pro IZIP.
Pro pojišťovnu to bude údajně znamenat, že se vzájemnou komunikací
ušetří za duplicitní vyšetření a systém tak prý bude šetřit velké peníze.
Nyní si proberme, co skutečně znamená systém IZIP a jeho implementace
v českém zdravotnictví. Autorům se především nepodařilo zcela vyřešit
problém další zbytečné administrativy pro lékaře, kteří alespoň v části
případů budou muset cestou „copy & paste“ příslušná data do systému překopírovat, v případě
inkompatibility znakových sad používaných databázovým systémem evidence
pacientů dokonce ručně přepsat. Je to sice k nevíře, ale lékaři dosud ve
vysokém procentu používají k vedení evidence a dokumentace DOSovské
aplikace používající CP 850 (Kameničtí), kterážto je se současným systémem
znakových sad nekompatibilní. Systém jim obstojně funguje řadu let, a tak
necítí potřebu jakékoli aktualizace. Přistoupení k IZIPu by tedy znamenalo
jednak zakoupení nového software (spojeným ve většině případů též s novým
hardware), což je ta nejmenší investice, protože další problém je
s exportem dat do nového systému. Cena těch dat totiž několikanásobně
převyšuje cenu nového hardwarového a softwarového vybavení. Podle mého názoru
brání části lékařů kromě další administrativní zátěže, technickým bariérám a
finační zátěži účast v IZIPu také fakt, že zdravotnická dokumentace jejich
pacientů není pod jejich kontrolou, takže v případě jakéhokoli průšvihu
jsou snadněji napadnutelní. Jsou lékaři, kteří totiž kopii lékařské zprávy
nedávají pacientovi do ruky (ač se jedná o jejich povinnost). Pokud by mělo
dojít k celoplošnému rozšíření systému, pak není jiné cesty, než aby to ti
lékaři dostali příkazem - například pod hrozbou dalšího neprodloužení smluvního
vztahu. Ekonomická a administrativní zátěž však pochopitelně bude na jejich
vrub, což dále zvýší už tak masivní radikalizaci. Sami lékaři ze zapojení do
systému přitom nemají žádný profit. Systém je udělán pouze jako velmi
hrubá a orientační informace a jeho
datová struktura je velmi chudá. Lékaři se z IZIPu nedozvědí, jaká je
statistika výkazů ostatních lékařů v oboru, zda již u svých pacientů přešvihli
limit za léky a další léky tak budou muset pacientům platit ze svého. Také se
z IZIPu nedozvědí nic o vykázaných výkonech a jejich časových a
množstevních limitech, to si musí ohlídat „ručně“. Vůbec nejpikantnějším faktem
je účast zdravotní pojišťovny v systému. Po prostudování materiálů jsem
zjistil, že do datové struktury armády úředníků pojišťovny nijak nepřispívají a
že účast VZP se omezuje pouze na nalití příslušné peněžní částky na konta
příslušné firmy, která IZIP provozuje. Lékař se tak z IZIPu nedoví ani
změnu pojišťovny, což pak vede k chybám ve výkaznictví, které jsou tak
šťavnatě prezentovány úředníky z pojišťoven ve sdělovacích prostředcích.
Další otázkou je, zda by lékaři měli v budoucnu přejít na
full-support systém. Může se stát, že systém IZIP bude do budoucna splňovat
všechny standardy kladené na zdravotnický informační systém a že lékař bude
moci zbavit svého systému evidence a vše nechat na odbornících. Takovou blbost
by mohl udělat jenom největší pitomec. V momentě, kdy systém spolkne
většinu informací, stanou se lékaři na systému závislí a snadno vydíratelní.
Nyní platí systém VZP. Když budou veškeré informace na vzdáleném serveru a ne u
lékaře v ordinaci a když pak VZP odmítne systém financovat, kdo bude potom
krmit soudruhy Cabrnocha a Ouzkého nejen daty, ale i financemi? Pochopitelně
lékaři. Bude záležet na systému péče, zda bude tržní nebo současný, jestli se
náklady na tento projekt promítnou do peněženky pacienta nebo jestli bude vše
platit zdravotnické zařízení ze svého hrubého zisku. Lékař si totiž nebude moci
dovolit cenná data o pacientech ztratit. Celkově lze tedy říct, že lékaři
přistoupivší k IZIPu má ze systému jen zcela minimální profit a že ta
chvilka, kterou stráví při sporadické registraci nového pacienta mu pravděpodobně
nevyváží tu onanii, kterou „by měl“ každodenně provést, aby aktualizoval
Velkého bratra.
Pro pacienta znamená IZIP zdánlivě vyšší komfort. Zdánlivě, jelikož
prezentace citlivých dat na internetu znamená bohužel vždy možnost zneužití.
Provozovatelé IZIPu se sice dušují, jak mají všechno řádně zabezpečeno, ale
bohužel nezveřejnili standard zabezpečení nebo i takovou věc jako to, zda jsou
data během přenosu kryptograficky zabezpečena, nebo se přenáší bez kódování, a
zabezpečují se až po uložení do cílové destinace. Prý by toho mohli zneužít
hackeři – což přímo prokazuje, že znatelné díry v zabezpečení rozhodně
existovat budou, zvláště pokud provozovatel IZIPu tvrdí, že systém zabezpečení
se kontinuálně zlepšuje. Pokud se systém kontinuálně zlepšuje a pracuje se na
kódu webovské aplikace, je velmi pravděpodobné, že rovněž nepovolané osoby coby
administrátoři - nezdravotníci mají přístup k citlivým datům. To potvrzuje
i informace o (doživotní?) povinnosti mlčenlivosti zaměstnanců uveřejněná
v provozním řádu IZIPu (viz. bod 6.3. Provozního řádu IZIP), která je
v ostrém kontrastu s informacemi pro pacienty, kde se tvrdí, že IT
zaměstnanci a programátoři nemají k citlivým datům přístup (!! LOL).
Navíc, největším problémem není samotné zabezpečení serverů, nýbrž zabezpečení
klientských počítačů. Jsem sice jen počítačový analfabet, který programuje
pouze ve Visual Basicu, ale myslím si, že by pro mě neměl být problém zjistit
si údaje kohokoli, kdo je v IZIPu registrován. Jak to udělat? Existují
příslušné VB knihovny operující se samotným IE, kam se může podstrčit nějaké to
„okno“, kde se nicnetušící lékař „vyzve“ aby pro větší bezpečnost zadal heslo
ještě jednou, existují aplikace scanující jednotlivá přerušení (například
klávesnice) a tyto aplikace jsou po menší úpravě schopny poslat komukoli
příslušné kódy zajišťující přístupová práva. Pak stačí jeden e-mailík
s nějakou menší srandovní aplikací tvořící mimikry trójskému koníkovi (což
není totéž jako koník mořský) příslušnému pacientovi nebo lékaři a je to. Standardní
antivirové programy by pravděpodobně neměly o mojí malé aplikaci ani ánung.
Jistě někteří namítnou, že takové nebezpečí je reálně vždy, včetně
internetového bankovnictví. Jenže u internetového bankovnictví si každý
individuálně zabezpečuje počítač, ze kterého provádí operace a může tak 100%
ovlivnit úroveň zabezpečení takových operací. U IZIPu tohle neplatí, jelikož
pacientova data jsou sdílena minimálně s lékaři, kteří data na síti
vytvářejí. O úrovni počítačové
gramotnosti lékařů a úrovni zabezpečení jejich počítačů bych si nedělal velké
iluze. Nejlepším standardem, který je myslitelný v boji proti zneužití dat
pacienta je tudíž oddělení počítače, kde jsou data o pacientech vedena, od sítě
sítí a počítač používat pouze k jednomu účelu.
Dalším
důvodem pro pacienty proč nepřistupovat k IZIPu je pauperizace vlastního
kontaktu lékař – pacient. Lékař nepracující se systémem IZIP s Vámi bude
komunikovat, zeptá se Vás na obtíže, součástí pohovoru může být i nezbytná
psychoterapie, lékař zavedený v IZIPu bude vejrat do monitoru počítače.
IZIP nepochybně podporuje onen průmyslový náhled na lékařskou péči, kdy se
pacient stává nikoli subjektem, ale pouhým objektem, kusem masa, které zrovna
přišlo do ordinace.
Dalším argumentem, který se často uvádí na podporu IZIPu je to, že IZIP
prý zachraňuje životy. Tak to Vás musím zklamat. IZIP životy nezachraňuje,
protože jakákoli informace z webu, byť by byla záruka její 100%
pravdivosti (což beztak není), nemůže být sama o sobě klíčem k diagnóze.
Tím může být pouze pečlivé vyšetření pacienta erudovaným lékařem. Výrokem,
který kandiduje na blábol roku, se v této souvislosti stává výrok jistého
ředitele záchranné služby:„Zatím nejčastěji a také
nejvýznamněji nám informace z IZIP pomohly při výjezdech k diabetikům
a alergikům. Na operační středisko přichází tísňová výzva, že dotyčný je
například v bezvědomí, a díky IZIP víme, že vyjíždíme k diabetikovi,
který se nachází v hypoglykemickém kómatu“. Pokud je
mi známo, diagnózu hypoglykemického kómatu nelze provést tím, že někdo zavolá
112 a já se podívám do IZIPu a zjistím, že pacient má diabetes. Stav bezvědomí
může být zrovna tak MAS paroxysmus při zhoubné srdeční arytmii nebo například
cévní mozková příhoda, kterou jsou diabetici postižení častěji než normální
populace. Pan ředitel si to představuje jako Hurvínek válku. Podobné postupy
diagnózy „od stolu“ mohou naopak lékaře zmást, a tak o život pacienta
připravit!! Informace z IZIPu mohou být použity jako velmi pomocné a velmi
orientační hledisko a vůbec nemají z hlediska záchrany lidského života
rozhodující význam. Abych pravdu řekl, guidelines, které jsou v oboru
akutní medicíny v civilizovaných státech vypracovány (narozdíl od státu
našeho, kde sice doporučené postupy existují, ale nejsou systemizovány a jejich
obsah není aktualizován a nemá právní dopad), s podobnou pre-informací
vůbec nepočítají a lékař je povinen udělat standardní řadu úkonů právě proto,
že není nikde napsáno, že každý akutní stav má spojitost s předchozími
diagnózami pacienta. To ví snad každý jedinec, kdo se v medicínské branži
trochu pohybuje, pokud není mdlého rozumu. Tedy každý ne...pokud to od pana
ředitele nebyl jen politický blábol, kterým uspokojí své stranické soudruhy, a
myslel to skutečně vážně, pak je vskutku dobře, že je „jen“ ředitelem a nejezdí
do terénu zachraňovat pacienty.
Vůbec největší kontroverze
se objeví, když se podíváme na právní pozadí celého systému IZIP. Provozovatel
s hrdostí tvrdí, že systém IZIP je v souladu se zákonem č. 101/2000
„o ochraně osobních údajů“. Dokonce to slavnostně stvrdil i Úřad na ochranu
osobních údajů,který systém IZIP zaregistroval. To je asi v drtivé většině
případů pravda, ovšem je s podivem, že to soukromá společnost podnikající
v česku nepovažuje za naprostou samozřejmost a uvádí tento fakt do reklamních
materiálů (jako kdyby jiné databázové systémy narozdíl od IZIPu v souladu
se zákonem nebyly). To svým způsobem svědčí způsobu uvažování majitelů IZIPu,
Slušný člověk by považoval za samozřejmost, že jeho veškeré počínání je
v souladu se zákonem a neprezentoval by to jako přednost. Pravda, k
takovému standardu jsme se v Čechách dosud nepropracovali a není to pouze
chyba majitelů firmy IZIP s.r.o.
Přesto jisté pochybnosti,
že za všech okolností je provoz IZIP v souladu se zákonem 101/2000 Sb.,
existují. Legalita provozu IZIP je zajištěna tím, že veškeré subjekty, o nichž
je dokumentace vedena, k tomu písemně dávají souhlas. Problém je
v tom, že zdravotnická dokumentace není vedena pouze o samotných
pacientech, ale i o osobách, jejichž zdravotnické údaje mohou mít vztah
k onemocnění pacienta. Uveďme si typický příklad. Mařka Vomáčková
souložila s Frantou Vokurkou a Mařka si z tohoto vášnivého vztahu
kromě neopakovatelných erotických zážitků odnesla i kapavku. To je údaj
odpovídající právní definici citlivého údaje podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona.
Subjekty údajů jsou podle dikce zákona Franta Vokurka a Mařka Vomáčková. Mařka
Vomáčková navštíví s typickými potížemi svého ošetřujícího gynekologa, ten
údaje zaznamená do své osobní databáze a pošle dále do systému IZIP. Pokud je
tento údaj ve zdravotnické dokumentaci, je to v pořádku (viz. § 9 odst. 1
písm. c), jelikož na zdravotnickou dokumentaci se písemný a dosti přesně
specifikovaný souhlas nevztahuje. IZIP ale nemá charakter zdravotnické
dokumentace (viz. citovaný § 9 a bod 3.4. Provozního řádu IZIP), a proto je
nutné, aby pacient dal souhlas se zapojením do IZIPu. Tento souhlas ale dala
pouze Mařka Vomáčková a ne Franta Vokurka – tedy souhlas nedaly veškeré osoby,
o kterých je dokumentace vedena. Standardní zdravotní dokumentace je přitom
těchto údajů o druhých plná, a proto také může nastat situace, kdy se o komkoli
můžou shromažďovat informace i v systému IZIP, aniž by ten konkrétní občan
k tomu dal souhlas. Jestliže alespoň část lékařů poskytují informace
pomocí dávkového souboru automaticky a systém IZIP požaduje 100% shodu se
zdrojovou lékařskou dokumentací, pak považuji za prokázané, že informace o
druhých osobách není z dávky do IZIPu vyňata a tudíž IZIP poškozuje práva
jednotlivých občanů. To je prokazatelně proti zákonu. IZIP má tak pouze jednu
šanci, jak vše zlegalizovat – a to je schválení zvláštního zákona, protože
jedině takovou alternativu zákon 101/2000 Sb. připouští ve svém § 9 odst. 1
písm d). A tak se ptám: kde udělali soudruzi z Úřadu na ochranu osobních
údajů chybu?
Á propos, pojďme se
podívat, jak jsou straničtí soudruzi pana Cabrnocha a Ouzkého konzistentní. Asi
před 2 lety se schvalovaly zákony o zdravotnických registrech. Jedním
z registrů je například registr onkologický, registr transplantologický a
některé další. Soudruzi z ODS byli tehdy kategoricky
proti a měli plná ústa silných slov o porušování lidských práv. Soudruzi
poslanci trvali na tom, aby se údaje shromažďovaly pouze anonymně bez
personálního identifikátoru. Tak například u Národního onkologického registru
jedno pracoviště provede diagnózu, druhé pracoviště pacienta léčí, třetí
sleduje čtvrté pochová. Jak by asi pan Ouzký zachoval integritu celé databáze,
když by ke konkrétnímu pacientovi chyběl identifikační údaj? K čemu by
taková data byla? Je zajímavé, jaký stupeň ignorance projevuje pan Ouzký jako
vlastník IZIPu v otázkách konstrukce a integrity databázových systémů.
IZIP ale ODS nevadí. Dokonce tvrdí, jak prý zachraňuje životy. Spřízněné
novinářské žumpy potom bez jakékoli znalosti problematiky tyto intelektuální
perly pouštějí do světa, přičemž ovlivňují celé armády voličů lživými fakty. Na
to, zda mají existovat zdravotnické registry a jaká data mají shromažďovat,
mohou být pochopitelně různé názory. Pravdou je, že jejich současný stav není
úplně ideální. Ale chceme-li poskytnout informace o kvalitě léčby
v různých zdravotnických zařízeních, jsou tyto registry naprosto ideálním
nástrojem, jak to udělat rychle a několik let zpětně. A věřte mi, že s
množstvím údajů, které jsou k dispozici, se dají dělat velmi zajímavé
analýzy, které mohou dost vážným způsobem nabourat některá ustálená klišé o
tom, jak se kde léčí a jak například přechod některých nemocnic pod správu
krajů měl vliv na přežití pacientů s kolorektálním karcinomem nebo
karcinomem prsu. Jsou to data velmi zajímavá a statisticky signifikantní. Že
údaje v IZIPu nemají po právní stránce charakter zdravotnické dokumentace
a nesupluje ji, je základním důvodem právní vachrlatosti celého projektu.
Jestliže totiž IZIP není zdravotnická dokumentace, neplatí pro něj ustanovení
zákona č. 20/1966 „o péči o zdraví lidu“ a tudíž má obsah informací
v IZIPu nulovou právní relevanci a soulad s realitou zdravotního
stavu pacienta nelze efektivně vynutit. Právní nároky jednotlivců, týkající se
porušování povinností při zdravotní péči, bude na základě informací
z IZIPu rovněž velmi obtížné dovodit. Představme si například lékaře RZP,
který se spolehne na údaj o alergiích, které pacientovi do IZIPu zavedl jeho
praktický lékař. Bohužel, údaje nebudou v pořádku a na základě těchto
údajů lékař RZP aplikuje pacientu v bezvědomí lék, na něhož je pacient
alergický. Pacient při vší smůle zemře na komplikaci z anafylaktické
reakce. Kdyby údaje v IZIPu byly zdravotnickou dokumentací, pak by se dala
vyvodit odpovědnost obvodního lékaře.
V případě současném nebude pravděpodobně právně odpovědný nikdo, resp. se
bude zkoumat zejména odpovědnost lékaře RZP. Lékaři praktickému pak bude
maximálně hrozit vyloučení ze systému IZIP, což pro něj bude skutečná rána
osudu. Jelikož do systému IZIP lékař přispívá bez nároku na adekvátní
odměnu, bude i případná občanskoprávní žaloba na lékaře společností IZIP na
náhradu škody a poškození dobré pověsti dost problematická. On ten lékař totiž
je sice zavázán smlouvou, že bude do IZIPu uvádět relevantní informace, ale
sankce za případné porušení jsou předem dány. Takže si tam beze strachu může
psát v podstatě co chce. Systém IZIP tedy nemůže kromě velmi zevrubných
informací pro pacienta (které mnohdy stejně potřebuje vysvětlit v laické
řeči) v podstatě plnit žádnou funkci bez opory v zákoně.
Dá se tedy na systém IZIP
spolehnout? Kromě právních aspektů celé kauzy je odpověď na tuto otázku
paradoxně především na www stránkách samotné firmy IZIP. Na cca 750 000
pacientů zavedených do systému připadá cca 2 000 000 databázových záznamů.
Pokud se podíváme na strukturu systému IZIP (ošetření + léky a některé další
záznamy), pak z toho lze dovodit, že jedna návštěva lékaře = zhruba
v 70% dva záznamy do IZIPu – o ošetření a o předepsané medikaci. Ve 30% je
tento záznam jeden. Tedy jedné návštěvě lékaře odpovídá zhruba 1,7 záznamu.
Srovnejme si tento údaj s průměrným počtem návštěv u lékaře v české
populaci. Tento počet je 15 návštěv ročně. Nyní si představme, jak vlastně
dochází k naverbování dušičky pacienta do systému IZIP. K tomuto podpisu smlouvy dochází zpravidla u lékaře,
z čehož vyplývá, že pacient, chodící častěji k lékaři se do IZIPu
dostane mnohem pravděpodobněji, než pacient, který chodí k lékaři
podprůměrně. To znamená, že by počet záznamů vzhledem k počtu pacientů a jejich
roční nárůst měl být v celkovém přehledu zhruba identický s průměrným
počtem návštěv pacienta u lékaře. U systému IZIP připadá za celou dobu jeho
působnosti 2,6 záznamu. V ČR se uskuteční průměrně 15 návštěv lékaře
ročně. Průměrný počet záznamů na pacienta za 1 rok by měl být tedy 15 x 1,7 =
25,5. Je jasné, že ne všechny záznamy pacientů v IZIP nejsou v systému
IZIP, jelikož ne všichni lékaři jsou v IZIP registrováni. V systému
IZIP je registrováno cca 20% lékařů. Z toho vyplývá, že lze očekávat roční
nárůst záznamů v objemu cca 25,5 x 0,2 = 5,1 záznamu na pacienta. Za rok
by tedy měl být nárůst záznamů o 3 825 000. To ovšem nekoresponduje
s číslem 2 000 000, které uvádí sám provozovatel nikoli za rok, nýbrž za
celou dobu existence systému. Rozdíl je významný na hladině významnosti
p<0,00001, říká-li někomu něco statistika, a to už při počtu pacientů o 2
řády nižším. Z této jednoduché početní úvahy tedy vyplývá, že množství
záznamů je zcela nedostatečné, což naprosto přesně logicky odpovídá
kolchoznickému uspořádání celého projektu. Lékaři byli zpočátku zblblí a
nechali se naverbovat. Postupně však zjistili, že jim osobně systém IZIP nic
nepřináší, a tedy začali houfně na celý systém zvysoka kašlat. Administrátoři
systému by si sice mohli ověřit na základě studia variability počtu záznamů u
jednotlivého lékaře, ale to by ho museli vyškrtnout, což by znamenalo poněkud
menší nárůst využití systému a tudíž menší množství argumentů při
vyjednávání o finanční podpoře. Sponzorem je totiž státní instituce (pochybuji,
že by si IZIP platili lékaři nebo nedejbože pacienti), a proto aspoň papírově
musí být takové indicie, aby příslušné smlouvy obstály před případnou
kontrolou.
Co si tedy myslet o celém
systému? Funkce, které proklamuje samotná firma v provozním řádu, nejsou
naplněny ani náhodou. Celému systému je nicméně poskytována veškerá P.R. a
finanční podpora ze strany VZP a médií. Je možné argumentovat tím, že jde o
systém, který se teprve zabíhá a že výsledky budou v budoucnu lepší. Na to
bych ale příliš nespoléhal, vzhledem k nulovému profitu registrovaných
lékařů, kteří jsou hlavními tvůrci toho systému (data jsou v databázi vždy
cennější než datová struktura a kód). Data mají informační charakter, mohou být
ukládána v rozporu se zákonem, není na ně spoleh, nelze na jejich základě
vyvozovat právní odpovědnost a konečně zde existuje slušná šance na zneužití –
rozhodně větší než u zdravotnických registrů. Mě osobně to vede
k rozhodnutí v žádném případě na podobných leštěných prdech
neparticipovat ani jako lékař, ani jako pacient. V této souvislosti však
překvapí, jakou podporu dává tomuto projektu VZP navíc v rozporu se zákonem
a bez výběrového řízení. V dnešním a budoucím roce je to 150 000 000 Kč,
celkem tento systém spolkl něco přes 300 000 000 – to jest asi 400 Kč na
pacienta, 200 Kč/pac. ročně. Platili by si je ti pacienti, kdyby podpora od VZP
nebyla? Těžko. Jako vůbec největší bomba působí, když soudružka Musílková
prohlásí, že systém IZIP šetří pojišťovně ročně 3 mld. Kč. Pokud šetří 3 mld
ročně, pak šetří asi 4 000 Kč/pacienta za rok. Kdyby tedy všech 6,5 milionu
lidí registrovaných u VZP bylo registrováno v systému IZIP, dá se
předpokládat, že množství ušetřených financí by bylo 26 miliard, což je asi 24%
ročního rozpočtu pojišťovny. To je velmi zajímavé. Buď pojišťovna vydá tolik
miliard na jinou podporu administrativní činnosti než IZIP nebo její smluvní
partneři značně plýtvají a okrádají VZP o prostředky a VZP o tom ví. Ovšem tím
soudružka Musílková dost výrazně potvrzuje slova svého hlavního oponenta Ratha
o bezbřehém plýtvání ve VZP a argumentuje ve prospěch svého odvolání. Zároveň
potvrzuje správnost programu soudružky Emmerové (LOL), která zdravotní knížky
v levnější papírové podobě vždy propagovala. Je zajímavé v této
souvislosti slyšet soudruha Bendla, středočeského hejtmana, bojovníka za práva
středočeských pacientů a známého bijce celé bílé mafie, že „Musílkovou musíme
udržet za každou cenu“, což je obzvláště pikantní v souvislosti
s trestnou činností soudružky Musílkové. Ta prodala akcie soukromé
společnosti Preciosa a.s. z majetku VZP zpět oné společnosti pod cenou, a
to v době, kdy vládla pojišťovně a byla zároveň v dozorčí radě oné
společnosti,což jsou praktiky dost podobné vytunelovaným investičním fondům za
Klausova klondiku. Tím vznikla jedním škrtem pera VZP škoda ve výši mnoha
milionů korun. A tak se podle vyšetřovatele soudružka Musílková dopustila
trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku, jenže
v době vyšetřování byl již trestný čin promlčen. Podporu systému IZIP lze
zařadit do stejné kategorie ekonomických počinů. Nedivím se, že soudruh Bendl
tak soudružku Musílkovou ochraňuje. Soudružka Musílková byla dosazena na post
ředitelky v roce 1999, což bylo na přání ODS na základě opoziční smlouvy a
dodnes hájí zájmy a praktikuje metody této strany. Vrcholní představitelé
pojišťovny jsou zároveň vrcholní poradci soudruha Julínka a spolutvůrci návrhu
reformy systému zdravotnictví z pera této strany. A tak chraň nás od nich
pánbůh.
Ale jak říkají členové ODS
s oblibou, je to vina systému. Ano, je to vina systému, který staví zmrdy
na piedestal a vedoucí posty, místo aby je nakopal do prdele, jak se patří. A
když se podívám, kdo se mandátu a postavení paní Musílkové drží jako veš
košile, mám v otázkách viny jasno i v rovině personální.
K prostudování
doporučuji:
- informace pro klienty
systému IZIP (www.izip.cz)
- provozní řád systému IZIP
(v RTF formátu k dispozici na stejné adrese).
- zákon č. 101/2000 o
ochraně osobních údajů
21.11.2005 Challenger