Znáte to. Jednoho dne máte všeho plný zuby. Přestaly se Vám líbit přednosti
šéfovy sekretářky, máte malý plat, služební PC odmítá instalaci DivX kodeků
anebo čalounění služebního auta neladí s barvou peněženky.
Taky Vás může
přestat bavit náplň práce, nebo Vás z ní můžou vyrazit. Po dobrým, nebo
po zlým. Způsobů jak se zapojit do procesu hledání nového zaměstnání je
spousta.
Tak a je to. Hledáte si nový job. Když jste povoláním dcera nebo syn,
nemusíte dál číst. Pokud budete, alespoň se dostanete do styku s realitou.
Pro ty, kteří jsou v pracovním procesu zapojeni, to možná bude známá písnička,
pro absolventy možná zajímavý čtení. V únoru letošního roku jsem absolvoval
vyčerpávající maratón pohovorů, telefonátů, slibů a donebevolajících kravin.
Setkal jsem sem se spoustou lidí, od profíků po naprostý idioty.
Všude na Vás koukají inzeráty firem, které nabízí zprostředkování zaměstnání.
Buď se někde zaregistrujete, vyplníte na webu svůj životopis a čekáte až
se ozvou. Někdy to připomíná čekání na Godota. Anebo reagujete přímo na
nějakou pozici, to bývá zpravidla rychlejší, záleží na tom kdo Váš požadavek
zpracovává. Prošel jsem odhadem asi 10 agenturami během 14 dnů. První kontakt
ohledně pozice má společné rysy s výkupní politikou AAA Auto. Dělá to dojem
že zítra nastoupíte za podmínek, jako když si zaplatíte dovolenou all-inclusive.
Prostě bomba.
Hledám práci vol.1 - Agentura
Střet s realitou v agentuře bývá bolestný. Co mě doslova sralo, bylo
kvantum papírování. Po uvedení přes recepci a ohlášení mě usadili do přijímací
kanceláře (Ikea furnished), a věnovali na vyplnění několik formulářů. Souhlas
ze zpracováním osobních údajů, jazykový test a formulář pro životopis.
2x. Česky a anglicky. Nechápal jsem na co – odpovědné referentce jsem poslal
CZ CV a EN CV mailem. Po dotazu zda to není zbytečná práce mi bylo řečeno
že to je standardní postup a že to musí být. Dobrá tedy, přetrpím to. Vypsat
životopisy je pruda, ale jazykové testy……. To je síla. Docela by mě zajímalo,
kdo je sestavuje. A na základě čeho je kandidáti dostávají, nebo jestli
je jedna univerzální verze….. fakt nevím. Poslední 4 roky jsem denně komunikoval
německy a anglicky. Malý zádrhel spatřuji ve faktu, že člověk jedná ve
specifickém oboru, takže když jsem měl přeložit německy něco ve smyslu
„rozpočet by nebyl překročen nebýt okolních vlivů“…….. byl sem v pasti.
Být tyhle testy rozřazovací, jdu v obou jazycích do levelu begginer. A
nezmění to fakt že jsem se v obou jazycích účastnil jednání o problémech
a reklamacích technického rázu a nikdy nebyl sebemenší problém s dodavateli
a zákazníky, kteří byli rodilými mluvčími.
Pozn. – přítelkyně nastoupila do státní správy na oddělení španělsky
mluvících zemí. Absolvovala několik oficiálních jednání a byla chválena
pro perfektní znalost a komunikaci – prakticky na úrovni rodilého mluvčího.
Pro doplnění kvalifikace si chtěla udělat certifikát, jeho podmínkou byl
absolvování kurzu španělštiny. Šla na rozřazovací test a vyšlo jí že je
střevo, který by mělo začít s větami typu „tady je koupelna“, „jmenuji
se xy“ atd.. Tady vidím přímý střet učebnicových testů s realitou, s tím
jak se doopravdy mluví. Ve finále to dopadne tak, že vy máte v životopisu
uvedeno u jazyků plynně slovem i písmem, ve zhovadilém testu v agentuře
propadnete a personalista Vás smete do koše.
Ve většině případů jsem se setkal s personalisty kteří byli mladší než
já, někdy výrazně. Je mi 29, personalisté byli ve věku od 23 (absolventi
VŠ) po odhadem 25-27 let. To mě přivedlo na myšlenku, jak může např. čerstvý
absolvent – byť absolvent–personalista – adekvátně vyhodnotit zda ten či
onen je nebo není vhodný kandidát. Odhadnout člověka je dost složitá věc,
tím spíše že při pohovoru se lidé snaží, nebo podvědomě chovají odlišně
než v běžném životě – chtějí zapůsobit. Já se věnuji logistice, převážně
doprava a skladování. Když sem se s několika personalisty bavil, zjistil
sem že nemají ani šajna o tom co to je, ale nabízeli mi místo logistika.
Jeli podle zadání od zákazníka (případný zaměstnavatel), a snažili se do
toho napasovat kandidáta. Pokud to prošlo, šlo se na pohovor do firmy.
Malinko odbočím, při docházení do agentur a firem jsem byl v obleku.
Nic extra, celá sada stála kolem 8 tisíc. Přesto když jsem do agentury
přišel, byl jsem bez nadsázky nejlépe oblečený a zaměstnanci agentury se
mohli uctivostí přetrhnout, když mě zdravili. Od třetí agentury sem se
tím srdečně bavil. Neplatí to obecně, ale dalo by se to aplikovat na 70
procent. Stejně tak co se týká etikety v oblékání – takovou koncentraci
blbě uvázaných kravat jsem neviděl. Kravata by měla koncem zakrýt přezku
pásku. Je komický vidět člověka v obleku kterému sahá kravata nad pupek.
A co se týká žen a dívek – kolikrát bych je tipoval ze si odskočily od
kýble a hadru.
Firmy byla jiná káva, tam se dodržovala obvyklá dress policy .
Samotné pohovory taky probíhaly zajímavě. Vy napíšete do životopisu
že jste dělal např. vedoucího skladu. A napíšete že to znamenalo skladové
hospodářství, expedici a příjem zboží, provádění inventur, reporting nadřízenému,
vedení týmu 15 lidí se vším co k tomu patří - docházka, rozdělování odměn
atd.
Personalista/ka vás potom ohromí dotazem co jste dělal jako vedoucí
skladu. A jestli máte zkušenosti s vedením lidí a jak dlouho. A v tomto
duchu se vede celý pohovor. Připomíná to prezentaci v powerpointu, kdy
se promítají na plátno jednotlivé snímky a na každém jsou 3-4 bezobsažné
body, u kterých čekáte že je prezentující do určité míry rozvine v souvislosti
s tématem. A ono nic, projede dvacet snímků, přečte body a prezentace je
za náma. Tzn přehlídka ztraceného času. Pokud takto probíhá 3-4 zaměstnání
z životopisu nazpět, z jazyku máte tatarskej biftek. Takže personalistka
vás zpovídá, popíše hafo papíru nic neříkajícíma informacemi, které stejně
má v životopisu a kruh se uzavře.
Pozoruhodný byl vedlejší efekt absolvovaných pohovorů – večer sem byl
vesele nafrčenej. Ráno sem začal kafem, a když sem přes den absolvoval
4 pohovory a na každým si poručil kafe, večer sem měl oči jak baterky.
Můj celkový dojem z práce personálních agentur je dost tristní. Až na
dobrý kafe. Beru jako samozřejmost, že hledáním zaměstnání strávíte nějaký
čas, ale stále mám na paměti efekt vs vynaložený čas. Ve většině případů
byla efektivita prachbídná, kolikrát se ani neozvali že jsem neuspěl, což
beru v případě slibu že se ozvou tak či tak jako neomluvitelné profesní
selhání.
Hledám práci vol.2 – Firma
Další možnost je oslovit přímo firmu. Tam bývá průběh jednodušší, personalista
se ozve, sjedná schůzku, dostavíte se a v případě zájmu sjedná další schůzku
s případným vedoucím. Obvykle následuje druhé kolo a poté verdikt. Bohužel
v té době nebyly pro mě interesantní nabídky, a byl jsem nucen podstoupit
martyrium viz výše.
Hledám práci vol.3 – Známosti
Třetí možnost je sehnat práci přes známého / známou. Znáte to, hledáte
práci a oslovujete známé kamarády. Viděl bych tu cestu pro čerstvé absolventy
– i přes nedostatek nebo méně zkušeností tu hraje roli doporučení od známého
– kamaráda, kdy je vedoucí ochoten na základě tohoto doporučení absolventa
přijmout. Je tu na místě jistá opatrnost – toho někoho musíte dobře znát,
abyste si neuřízli ostudu.
Hledám práci vol.4 – Nábor při škole
Mám kamaráda, čerstvě ukončil VŠE. Již během školy se účastnil sedánku
s jednou auditorskou společností, a bylo mu přislíbeno uplatnění, pakliže
úspěšně složí státnice atd. Stalo se tak a skutečně nastoupil. Nábor při
škole tu kdysi fungoval, například v oblasti řemesel – učiliště vyprodukovala
učně a určité firmy dle oboru je zaměstnávaly. Je to podané trochu zjednodušený
výklad, ale v principu to tak fungovalo.
Zaměstnání jsem nakonec našel, a to přes agenturu. Respektive oslovila
mě agentura, a musím říct že jsem byl mile překvapen. Veškerá komunikace
se odehrávala po telefonu, personalistka se zeptala na několik praktických
doplňujících informací k životopisu a smluvila mi schůzku ve firmě. Dispozice
poslala e-mailem, spolu s praktickými materiály – FAQ, na co dát pozor,
web firmy abych se mohl připravit na to kam se hlásím. Po schůzce ve firmě
mi zavolala, zeptala se na průběh a slíbila že se ozve zda jsem postoupil
do druhého kola, nebo ne. Postoupil jsem, sladila se mnou termín druhého
kola a po jeho absolvování mi dva dny poté zavolala že jsem uspěl. Všehovšudy
jsem komunikací s personalistkou strávil asi hodinu. K tomu připočtu 4
hodiny ve firmě (2h dohromady cesta na schůzku, po hodině každá schůzka).
Považuji to za pověstné světlo na konci tunelu a doufám že se to bude do
budoucna ubírat stejným směrem.
9.10.2008 Vincenzo