... určený pro společenskou diskusi.
Dal jsem si tu práci a přečetl jsem si shora uvedené dílko. Moje pocity
z něj byly takové, že se s Vámi o ně musím podělit.
Do stavu šoku mne uvedlo hned úvodní slovo soudružky ( nebojme se toho
slova) ministryně. Vlastně ne, konsternován jsem byl vlastně ještě před
tím. Všimněte si prosím dobře. Jedná se o „Návrh Koncepce určený pro
společenskou diskusi“. Rovněž na stránkách Ministerstva zdravotnictví
(jak se každý může přesvědčit) je uvedena jako „Verze pro tisk“. Z toho
zcela logicky vyplývá, že kdesi existuje ještě jakási jiná verze, která
ovšem ani pro tisk, ani pro celospolečenskou diskusi určena není. Do té
podřízeným nevolníkům nic není. Zajímavé.
Čímpak se to soudružka ministryně holedbá ve svém úvodním slově? Kromě
obvyklého zaklínání na téma v jaké rychle se měnící době žijeme, se soudružka
Emmerová bezelstně pochlubí tím, že: „Předložený návrh je výsledkem
měsíc trvající práce….“ a navíc: „.. v podmínkách
intenzivních a mnohdy vypjatých předvolebních aktivit, které nám neposkytly
potřebný prostor pro více věcně zaměřený přístup…“.
Již samotné úvodní slovo by zřejmě méně zocelenému stačilo, aby dotyčný
elaborát odložil. Může mi někdo vysvětlit, proč bych se měl obtěžovat četbou
něčeho, co nebylo psáno s věcným přístupem? A jak se vůbec soudružka ministryně
odvažuje předložit k diskusi materiál psaný bez věcného přístupu? Vysvětlení
je jasné. Soudružka ministryně mne považuje za nemyslícího idiota. Ostatně
v Koncepci (na stránkách 11 až 13) je prováděno tak křečovité porovnávání
s materiály konkurenční ODS, že jeden neví, zda čte koncepční materiál,
nebo předvolební agitku. Navíc si všimněte jedné věci. V „boxu“ (výraz
sloupec zřejmě autoři nepovažují za dostatečně „in“) nejsou uváděny argumenty
konkurentů, ale to, jak jim má čtenář (v očích Grossů, Škromachů a Emmerových
duševně méněcenný blbeček) rozumět. Také tuhle praktiku si důvěrně pamatuji
z dob monopolu Rudého Práva.Takže ve svém konstatování o předvolební vypjatosti
soudružka Emmerová rozhodně nepřehání.
Shodou okolností jsem s malou skupinou spolupracovníků autorem jiného
koncepčního materiálu, týkajícího se jisté praktické řídící činnosti v
dopravě. Týká se podniku se zhruba tisícovkou zaměstnanců, z nichž zhruba
čtyři stovky jsou přímo předmětem námi vytvořeného materiálu. Studium potřebných
materiálů a následná tvorba této koncepce trvala téměř půl roku a přísahám,
že žádný vohnout se v té partě nevyskytoval. Kdybych se ovšem po předložení
nekvalitního výsledku hájil tím, že materiál vznikal „ve vypjatých podmínkách
uzavírání kolektivní smlouvy, což mi zabránilo ve věcném přístupu“, mělo
by to pro mne patrně dost katastrofální důsledky. Jen doufám, že tyto katastrofální
důsledky vyvstanou pro ČSSD po parlamentních volbách.
Takže tvrzení soudružky ministryně, že její koncepce byla vytvořena
po měsíci práce je téměř neuvěřitelné, hraničí se zázrakem a nadpřirozeným
jevem horším než Bílá paní, Baskervilský pes a upír z Nosferatu dohromady.
Jasně indikuje její kvality (samotné soudružky ministryně i její koncepce).
Za pouhý měsíc byla vytvořena koncepce týkající se statisíců lidí a všech
aspektů zdravotnictví (od odborného, přes ekonomický, právní etický až
k psychologickému). Nejsem sice odborníkem, ale pokládám to prakticky za
nemožné.
Dalším šokujícím zjištěním bylo, že soudružka ministryně: „…..pro
tvorbu materiálu zvolila spolupráci se skupinou externích spolupracovníků………“.
Přeložíme-li si následné „objasnění“ do lidštiny, chce nám tím soudružka
ministryně sdělit, že nikdo ze smečky vohnoutů zahřívajících židle na jejím
ministerstvu není této činnosti schopen. Následně se ovšem naskýtá otázka,
za co pobírají mzdu hrazenou z našich daní.
Situace je o to tragičtější, že vytvořená „Koncepce péče o zdraví
v ČR v létech 2004 – 2009“ je spíše než koncepcí zdravotnictví, koncepcí
státního dirigizmu ve zdravotnictví. Ti, kdo žádnou koncepci vytvořit neuměli,
budou následně v praxi tento státní dirigizmus uplatňovat.
Mezi omáčkou typicky komunistických, pardon sociálně demokratických
frází o solidaritě a rovnosti v přístupu ke zdravotní péči (při čemž rovnost
existuje pouze v přístupu ke zdravotní péči, v tom , co za ni platíme si
rovni ani zdaleka nejsme a toto parazitování jedněch na druhých je označováno
socanským eufemismem „solidarita“) občas prorazí na povrch to, co
je vlastním smyslem celé Koncepce.
Krátkodobý cíl K6 a cesta k němu uváděná na straně 29 požaduje kromě
jiného zřízení nového odboru na Ministerstvu zdravotnictví pro podporu
„zřizovatelské funkce“, dále „posílení výkonu státní správy v
oblasti veřejného zdravotního pojištění“ a dalšího odboru na ministerstvu
nazývaný Odbor pro podporu zdraví. Obvykle nebývám vulgární, ale
tentokrát si musím říci, do prdele a čím se celé dotyčné ministerstvo zabývalo
dosud, když ne podporou zdraví? Může mi to soudružka Emmerová, nebo kdokoliv
jiný vysvětlit? K tomu si připočtěte „ombudsmany“ v nemocnicích
(už jste slyšeli, že ombudsman, nebo ministerský ouřada někoho vyléčil?)
a je jasné, o co tady jde. A to je jen několik příkladů. Opakujících se
obratů jako „rozšíření státní správy“, „rozšíření pravomocí státní
správy“, “zlepšení kvality státní správy“ naleznete v koncepci
zdravotnictví doslova desítky.
Na druhé straně nutno připustit, že tohoto růstu naprosto neproduktivního
vohnoutstva si je soudružka Emmerová velice dobře vědoma a navrhuje jeho
redukci jinde. Například zrušením hygienické služby. Potřebuje to snad
další komentář? Měl bych ještě radikálnější řešení. Co takhle ve prospěch
státní správy zrušit nemocnice a ordinace samé? Bude dokonale po problémech.
To budou konce! Ostatně, Koncepce je v tomto případě velice jasnozřivě
předpokládá sama.
Střednědobý cíl 6 (Koncept naplnění práv pacientů) stanoví v jedné ze
svých odrážek bez jediného slova vysvětlení doslova: „Informování rodinných
příslušníků (pozůstalých)“ a celé úsměvné dílko vrcholí ve svém úplném
závěru (str. 108) velice symptomaticky principem státem podporovaného a
řízeného samoléčitelství. To není vtip, každý se o tom může přesvědčit.
Rozbor nehorázností uváděných v jednotlivých krátkodobých, střednědobých
a dlouhodobých cílech by mohl být delší, než dotyčný pamflet sám. Proto
se v dalším omezím jen na některé perličky, které mne upoutaly a dále si
dovoluji požádat o jistou pomoc. Ačkoliv jsem již zkušeným zmrdobijcem
a cílevědomě rozvíjím jak své praktické dovednosti, tak teoretické znalosti,
vyskytují se v rozpitvávaném protizdravotnickém materiálu některé nové
výrazy, zralé k zařazení do new speak zmrdstva, kterým zcela nerozumím.
Tímto si dovoluji žádat zkušenější o jejich překlad do lidštiny. Upozorním
na ně v dalším textu.
Jako leitmotiv se opakovaně objevují „deformace po roce 1990 a jejich
náprava“ (strany 6, 10 17 a další). Tyto „deformace“ měly zřejmě
za následek poměrně prudký pokles úmrtnosti po roce 1989, jak vyplývá z
grafu na straně 19. No nic, teď se do toho soudružka Emmerová vloží a to
by bylo, abychom tu křivku zase neotočili nahoru. K čemu platit lidem důchody,
na které není, že? Tyto „lidské zdroje“ byly vyčerpány, takže co
s nimi, že?
Vsadím se, že kdyby obdobný materiál tvořil kterýkoliv ministr ČSSD,
byly by si tyto podobny jako vejce vejci.
Ministr vnitra by viděl chybu v tom, že byla (alespoň na papíře) rozehnána
StB, když to byli tak zkušení soudruzi, že se s nimi dodnes radí sám soudruh
Gross.
Nemá kdo jebat těch pár skutečných novinářů, kteří si, ó hrůzo, po
zrušení Úřadu tiskového dozoru mohou psát co chtějí.
Předseda vlády určitě považuje za chybu, že do voleb lze kandidovat
za množství stran a na samostatných kandidátkách a když následkem toho
posereme volby do Senátu, tak ho prostě zrušíme (obdobně patrně zrušíme
i dolní komoru až posereme volby i do ní). A vůbec, po roce 1989 se článek
Ústavy o věčné vládě KSČ měl nahradit článkem o věčné vládě ČSSD a bylo
vystaráno.
Celé mi to začíná silně připomínat jistý „normalizační proces“. Bohužel,
tentokrát neoddiskutovatelně na základě naší vlastní svobodné volby.
Leč zpět k protizdravotní koncepci. Na straně 25 , Stabilizace hospodaření
nemocnic se navrhuje:Úhrady nemocniční péče řešit cestou globálních rozpočtů.
Tak tohle tady už jednou bylo soudruzi. Prakticky to znamená, že lékař,
nebo nemocnice nesmí léčit za víc, než jim bylo ministerskými zmrdy a vohnouty
přikázáno. Samozřejmě se na jazyk dere otázka, a co když přijde epidemie?
Jako potenciální pacient (platící na zdravotní a sociální pojištění cca
60 000 Kč měsíčně, z toho tři čtvrtiny na asociály, mezi které zařazuji
i hulibrky soudružky Emmerové a jí samou) mám skutečně radost, že se na
mém případném léčení nebude plýtvat.
Na straně 28 se pak dočtete potvrzení toho, že tento výklad je správný.
Uvádí se tam: „Globální rozpočty vymezují prospektivně objem a strukturu
péče.“ Jak tomu rozumět? Platit budu stále svých 60 000 Kč, ale léčen
budu pouze do výše rozpočtu nemocnice, který určil nějaký ministerský darmožrout
na základě toho, kolik na základě vládou nasekaných dluhů pro nemocnici
zbylo. Současně se ovšem soudružka Emmerová na x místech zapřísahá kvalitou
a dostupností zdravotní péče. Papír, jak známo, snese všechno.
A zde je první ze skvostů zmrdijazyka . V rámci Krátkodobého cíle 3,
na straně 28 se jako jeden z principů vyskytuje následující obrat: „Celostní
přístup k hodnocení vývoje financování a úhrad v jednotlivých segmentech
zdravotnických služeb…, řízení rozhraní vícezdrojového financování zdravotnického
systému.“ Co slovo, to perla a teď národe diskutuj!
Ministryně zdravotnictví přímo perlí na stranách 38 a 39 v rámci Střednědobého
cíle 1.
„Získat přehled o stávajících lidských zdrojích.“ Pominuli svojí
osobní averzi vůči výrazu „lidský zdroj“, což je podle mne výraz
pro něco, co se využije, vyčerpá a hodí do popelnice, dere se mi opět na
jazyk ono populární české „do prdele“. Tedy, do prdele, to ty ministerský
zmrdi a vohnouti nemají přehled ani o těch svých „lidských zdrojích“?
Koncepci neumějí vytvořit a o “lidských zdrojích“ nemají přehled?
Za co berou peníze?
„Odhadnout potřebný počet lidí (Proč ne „lidských zdrojů“? Tady
to už i autorům znělo příliš blbě) potřebných k plnění klíčových úloh“.
Napsat by se dalo totéž, co je uvedeno výše.
„Vážně uvažovat o spolupráci a partnerství s několika členskými zeměmi
EU…“. Tak tohle už je vrchol. Tak my jsme vstoupili do nějakého spolku,
aniž s ostatními partnery spolupracujeme a aniž jsme o dotyčné spolupráci
byť jen uvažovali? „Vážně uvažovat“ začneme až v okamžiku, kdy je
naše zdravotnictví (jako ostatně téměř všechno) až po krk ve sračkách?
To vše po šesti letech vlády tohoto neobolševického spolku? No to snad
ne!
Jednou z cest k dosažení Střednědobého cíle 3, (Optimalizace zdravotnických
služeb) je „koncepční“ proměna praktického lékaře (PL) v ouřadu.
Na straně 38 se mimo jiné uvádí následující.
Zpracování konceptu PL jako koordinátora (a já blbec jsem si
vždycky myslel, že lékař léčí, zatím co on vlastně koordinuje) a rádce
pacienta (jo, dobrá rada nad zlato).
Následně je v závorce uvedena záhadná poznámka „náhrada čipových
karet a IZIPU“ aniž je nezasvěcenému jasné, zda má být čipová karta
nahrazena lékařem, nebo lékař čipovou kartou, ale z celkového přístupu
logicky vyplývá, že spíše lékař čipovou kartou. Dále je zmiňována „spolupráce
PL s pojišťovnou a on-line sledování spotřeby“. Opět vzniká nejasnost,
zda se jedná o spotřebu praktických lékařů pacientem, či spotřebu pacientů
lékařem. Nejpravděpodobnější však je, že sledováno bude, že na moje eventuální
léčení PL nevydává ze sociálně demokratických peněz (které já zaplatím)
příliš velké částky.
PL se dále angažuje při „vzděláváni ke zdraví“, spolupracuje
se samosprávami na komunitní úrovni. Sakra, co je to „komunitní
úroveň“? Komunální bych věděl, ale komunitní? Jedná se snad o spolupráci
s místní komunitou (buze) pardon, gejů, či komunitou filatelistů, nebo
komunitou přátel žehu? Dále následuje záhadná věta bez uvedení slovesa:
Pilotní projekty ve vybraných krajích. Zda bude praktický lékař
pilotovat projekty nebo jimi bude sám pilotován, opět není jasné.
Sečteno a podtrženo, na léčení kohokoliv z čehokoliv praktickému lékaři
nemůže zbýt čas. Pokud by snad někdo zmrdskému mlžení soudružky Emmerové
a jejího týmu hulibrků nerozuměl, nechť zhlédne populární film „Jak
básníkům chutná život“. Tam názorně uvidí, k čemu praktičtí lékaři
směřují.
Vše potvrzeno na straně 46, v „Cestách k dosažení cíle rozvoje lidských
zdrojů“ (jak se vám tenhle zmrdiobrat líbí?). Jednou z cest k rozvoji
„lidských zdrojů“ je „vytvoření vzdělávacího programu pro praktické
lékaře jako koordinátory…“.
Na straně 46 najdete výraz, který, kdybych ho nalezl na D-FENSově stránce,
považoval za vtip a nadsázku. Tady je (asi) myšlen vážně, pokud si ovšem
autoři z nás ze všech nedělají prču. Mohl by mi kdokoliv vysvětlit, co
se skrývá za výrazem : výzkum v oblasti poznatkových východisek tvorby
a realizace zdravotní politiky?
Další perlu naleznete na straně 50. Soudružka Emmerová nás zde osvítila,
že na základě dlouhodobého cíle 1 (Zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva
) se podle první odrážky má zlepšit celkový zdravotní stav obyvatelstva.
Hrome, tohle by mne nenapadlo. Jsem blbej já, nebo někdo jinej?
Snad jediný argument, se kterým je možno se ztotožnit naleznete na straně
57. V rámci dlouhodobého cíle D8 (Výzkum a znalosti pro zdraví) je v první
odrážce uvedeno: „Vyplnění mezer v poznání, které je nezbytné pro tvorbu
odpovědných zdravotně-politických rozhodnutí…….“
Jestliže při formulaci tohoto obratu měla soudružka Emmerová na mysli
sebe a svůj tým, lze s tím souhlasit.
21.11.2004 Katoda