Nedávno jsme se dozvěděli, že slovinská policie pokutuje české občany,
kteří jezdí za Ptujem po dálnici bez dálniční známky. Hodně se ohledně
toho hořekovalo, že jde jen o 400m dálnice a že to je nespravedlivé.
Nehodlám tohle komentovat, stačí se jen zamyslet nad tím, co by buřtožrouti
říkali, kdyby slyšeli, že tady jezdí cizinci po dálnicích hromadně bez
známky. Nejspíš by srali atomové hřiby. Nejspíš by jim spílali do pirátů
a byli by dotčení, že ujídají ze společného socialistického dálničního
krajíce. Pro upřesnění, týdenní slovinská dálniční známka pro osobní auto
stojí 15 EUR neboli 360 Kč, aby bylo jasné, o jaké částce je tady řeč.
Objízdná trasa vede z hraničního přechodu Spielefeld/Šentilj buď na Maribor
nebo přímo na Ptuj, hlavně ta druhá zavání zhruba hodinovou časovou ztrátou
a tak těch 360 Kč za to skutečně stojí.
Musím se pozastavit nad jiným aspektem, totiž jak může být někdo tak
blbý a objíždět Slovinsko, aby se dostal do Chorvatska. To je asi
jako honit si ho na táboře plném nadržených ekoaktivistek... no to nebyl
nejlepší příklad... prostě není to dobrý nápad. Chorvatsko je pro mě něco
jako zakopaná prdel vyplněná vychcaným nepořádným obyvatelstvem, ve které
není nic k vidění, žerou se tam srágory a mají všude bordel. Pokud zrovna
nemáte rádi zívání, spaní nebo válení se v hotelu připomínajícím panelák,
asi se vám tam nebude chtít.
Slovinsko je krásná malá země, kde se můžete domluvit česky, protože
jejich jazyk i kultura jsou podobné naší. Doporučuji zejména: přímořské
městečko Piran, pro toho, kdo má rád ryby, restaurace na břehu moře. Když
už tam budete, lipicáni se nejmenují podle toho, že by žrali lipové listí.
Celou oblast kolem Bohinjského jezera a téměř obligatorní vodopád
Savica. Můžete chodit v přírodě, aniž by každých pět minut projel okolo
frustrovaný pumpičkář. Kdo rád leze do kopce, pak Triglav. Kdo rád leze
do díry, jeskyně Postojna a Predjama. U Predjamy najdete hrad vestavěný
do jeskyně, neuvěřitelná věc. Ljubljana je krásné město. V technickém
muzeu v Bistre můžete vidět káry, které nasyslil Josef Tito a různé
další udělátory, mimojiné také českou Pragu RN. U letecké základny Cerklje
můžete sledovat Pilatusy PC-9 slovinského letectva. V jihovýchodní části
narazíte na vesnice, které mají unikátní atmosféru a kde to vypadá jako
ve středověku. Cesta autem po silnici Tolmin-Bled prověří vaši psychickou
integritu, dovednosti za volantem i kvality vašeho kcháru a rozhodně doporučuji
nepodceňovat to. V Bohinjske Bystrici se můžete autem
naložit na vlak, dojet za nějakých 13 EUR do Mostu na Soči v kabině
auta na plošinovém voze a obdivovat krajinu a tunely odtud. Je to jediný
systém dopravy aut vlakem, který funguje, aniž by to vláda a úřady vynucovaly.
Historický
vlak je vyprodaný asi měsíc předem a má proč.
Lidé jsou přátelští, jídla je vždy kopice a konzervy s sebou vozit skutečně
není třeba. Lidé jsou srdeční a otevření, navíc velmi schopní. Nemusíte
furt všechno hlídat a zamykat jako v Kroácii. Češi, hoďme bobek na Chorvatsko,
než nám také tamní
média sděli, že jsme nepotřební, zabíráme místo, nejsme vítaní a měli
bychom jet někam jinam!
Slovincům nikdo nic nedal zadarmo, narozdíl od Chorvatů mají něco jako
národní hrdost. Ve srovnání se zbytky Socialistické federativní republiky
Jugoslávie byli vždy napřed a jejich ekonomika léta celou Jugoslávii táhla.
Když se svazek rozpadl, obsadila federální vojska některé oblasti Slovinska.
Slovinci sebrali v kasárnách zbraně a federální jednotky vyhnali. Jugoslávští
velitelé pochopili, že mají co dělat s domobranou v zemi se silnou partyzánskou
tradicí a rychle se spakovali, protože takový konflikt nemohli ustát. Teritoriální
spory o oblast kolem Koperu se táhnou doposud.
Kromě toho, vymrdání se slovinskou dálnicí přestane brzy fungovat, protože
slovinská vláda staví dálnice rychleji než česká (to se dá říct téměř o
každé vládě), a to i přes obtížný terén, protože se tam méně krade. Dříve
nebo později tu spojku Maribor-Zagreb dotáhnou.
12.08.2011 D-FENS