Po delším odhodlávání jsem se rozhodl sepsat článek o zkušenostech s
mým prvním vozítkem. Ne snad proto, že bych měl potřebu se někde projevit,
ale jelikož si myslím, že by to mohlo někomu pomoci při výběru svého prvního
auta a místo obligátní Fabie by si vybral auto, které se podle mě k tomuto
účelu-naučit se řídit a užít si jízdu, dokud se z řízení nestane rutina-náramně
hodí.
S Pumičkou jezdím denně již třetím rokem, většinou po Praze do práce/z
práce, takže můj nájezd činí sice jen slabých 15tkm, ale i přesto si myslím,
že o ní již něco vím a „leccos jsme spolu prožili“ a mohu tak dát dokupy
nějakých pár řádků. Jak jsem se k autu dostal?
Moje první kára!
Bylo nebylo, léta páně 2011 jsem se dostal k novému zaměstnání, které
bylo o něco méně tragicky placené než to předchozí a rozhodl jsem se pro
pořízení svého prvního vozu. Probíhalo klasické brouzdání po TipCars a
vybírání všeho možného, co se mi alespoň trochu líbilo a vešlo se to do
částky 50 000 Kč. Narazil jsem tam na Pumu-nikdy v životě jsem o ní do
té chvíle neslyšel a na první pohled mi padla do oka, asi jako když v létě
otevřete ledničku a vykoukne na vás Plzeň. Kromě ceny byly mé požadavky
omezené na to, že mi stačí pro začátek malé auto (především kvůli parkování
v Praze a kvůli tomu, že budu jezdit hlavně po městě) a chtěl jsem, aby
to motoricky bylo aspoň trochu průměrné, nechtěl jsem žádný litrový Yaris
a podobné závodní speciály. Puma tyto požadavky splňovala, takže jsem se
rozhodl vybrat jeden dva kousky a jít do toho. První model, za solidních
30k, jsme jeli s otcem obhlédnout do Ústeckých Trmic, kde nám dvě kofoly
předvedly totálně rozvrzaný, koberečky a křídlem votuněný vrak. Ačkoli
nám bylo vysvětleno, jak má auto vše v pořádku a jede to jako blázen, drželi
jsme se odvěkého a 100% pravdivého pořekadla „cikán vždycky lže“ a raději
jeli domů. Týden nato jsem se se známým jel podívat do jednoho pražského
bazaru, kde stála Ona-má vyvolená, modrá Pumička. Sice za 45k, sice nám
ji bazarník ani nenechal projet, nenechal nás nechat ji prohlédnout v blízkém
servisu na rampě, ale já prostě už auto musel mít za každou cenu. Auto
mělo v háji baterku, ale bazarník byl tak hodný, že nám ji noc předtím
nabil a umožnil mi s ní odjet a pár dní jezdit, než se opět vybila. Na
tachometru bylo najetých 89000 km, o čemž jsem pochyboval, avšak bazarník
sám po větě „noo to je určitě stočený“ naznačil, že pochybovat můžu o jiných
věcech a pravdivostí údaje na tachometru se nadále zabývat nemusím. Autem
jsem tedy odjel a po dvou a pul letech mohu s klidem říci, ze bylo ve stavu
„půlku věcí je třeba opravit nebo vyměnit“. Věřím ale, že to byla náhoda
a moje hloupost, nechci tím naznačit, že všechny Pumy jsou ve špatném stavu
a spíše se přikláním k opaku.
Ačkoli DF čtu už pěknou řádku let, o auta jsem se do té doby nezajímal
a články s touto tématikou nečetl, dostal jsem se k nim až časem zpětně.
Velká chyba. V místní hantýrce jsem byl pro bazarníka 100% kolouškem, bažícím
za každých okolností odjet autem hned domů a dodnes toho lituji. No, nevadí,
peníze jsou od toho aby se utrácely, že.
Co je Ford Puma?
Puma se vyráběla v letech 1997-2001, v motorizacích 1.4 (66 KW), 1.7
(92 KW), později k nim přibyla ještě 1.6 (76 KW), která mi padla do rukou.
Vše jsou normální dohc atmosférické jednotky, 1.7 má variabilní časování
ventilů. Během výroby prošla faceliftem, který ji sice face vůbec neliftnul,
zato ji přidal mj. třetí brzdové světlo a digitální displej na přístrojové
desce. Obecně se Puma doporučuje brát s motorem 1.7, se kterým má ten pravý
šmrnc, což jsem bohužel nevěděl a skončil s 1.6kou. Co se rychlosti týče,
maximum se ukázalo být 186km/h (GPS, na tacho 195), přičemž auto je schopno
udržovat 150-160 na dálnici plně naložené. Oproti Fiestě, na jejímž upraveném
podvozku je Puma postavena, má o něco kratší převody, při 130 točí již
dost hlučných 3700 otáček a díky tvrdšímu podvozku je jízda po D1 takové
malé neštěstí. Právě díky fiestímu základu je však mnoho dílů společných
a levně dostupných. Puma je ale jinak auto, které člověk zrovna často nevídá.
Protijedoucí pumáci dokonce při spatření jiné Pumy občas blikají, mávají,
nebo alespoň rozjařeně čumí, což je jev, který se mi ve služební Fabii
II nestává. Kde auto vyniká jsou okresky, nejsou li příliš rozbité. Auto
drží v zatáčkách jako přibité, nenaklání se a sedačky (mám model s koženými-vynikající)
poskytuji řidiči dostatečnou oporu prdele a zad, aby při ostřejších průjezdech
serpentinami necestoval po autě ze strany na stranu…vzhledem k omezenému
vnitřnímu prostoru si ale říkám, že by stejně neměl moc kam cestovat, takže
nic. Nakonec dodám, že Puma byla ve své době poměrně drahé auto a pokud
se nepletu, každý kus (byť v základní výbavě) měl manuální klimu, slušné
reproduktory, 15“ elektrony, metalízu…samozřejmostí jsou elektricky stahovatelná
okna, ABS, jakýsi pokus o kontrolu prokluzu a další. 1.6ka si při normálním
stylu jízdy po Praze řekne o 7,5-8 litru benzínu na 100km. Měsíc jsem zkoušel
jezdit na směs N95+E85 (50:50), spotřeba asi o 0,5l vzrostla, ale hůř to
startovalo a za studena se tomu moc nechtělo rozjíždět, tak jsem na to
hodil bobek. Za zmínku také asi stojí, že auto získalo ocenění Car of the
year v Top Gearu v roce 1997.
Interiér
Pumička je malé kupé, s kufrem jen pro malé množství paštik a dvěma
nouzovými sedadly vzadu, na které se v pohodě vejde například nic, dva
makakové nebo kelímky od Mcdonalda. Co se kufru týče, auto samo by se vešlo
do kufru Octavie, takže žádná velká hitparáda to není-naskládat tam víc
jak tři průměrné ruksaky dá už pořádně zabrat. Vejdou se tam ale dvě 15“
kola, přesně na chlup se do něj napříč vleze Mosin 38, lednice
se do něj už ale například nevejde, ať už se o to tři dementi (včetně mě)
snažej sebevíc. Vpředu je ale místa překvapivě dostatek-neříkám hodně,
ale kupodivu mi na místě řidiče nikde nic nepřekáží. Lépe krmení jedinci
ale můžou mít problém, především v oblasti nohou. Volant padne do ruky
dobře a byť nenastavitelný výškově ani stranově, je kupodivu přesně na
místě, kde by ho řidič mohl očekávat. Ve Fabii se mi sedí a volant drží
nahovno bez ohledu na to, jak si interiér poskládám. Sedadlo řidiče je
výškově nastavitelné, což automaticky znamená, že je nutné nastavit jej
co nejníž to jde, jinak člověk brousí ochlupením hlavy o strop (měřil jsem
181cm, přičemž mé poslední měření proběhlo odhadem před 8 lety a díky práci
u PC jsem od té doby jistě prošel určitým stupněm downsizinigu-jdu s dobou.
I přesto mám sedačku raději úplně dole). Společně s faktem, že auto samo
o sobě je poměrně nízké to způsobuje nepříjemnosti za tmy, kdy vám chtě
nechtě každé protijedoucí auto svítí do ksichtu. Stejně tak to funguje
i zezadu, kdy příjem fotonů do držky poskytuje zpětné zrcátko. S přihlédnutím
k tomu, že z auta je poměrně špatně vidět (silné A sloupky, malá okna),
je jízda po tmě za deště centrem města skutečně nepříjemná a člověk pouze
doufá, že se před ním někdo nerozhodne přejít ulici či zda se mu najednou
pod koly neobjeví cyklista a nepoškodí mu helmou podběh. Volant a palubní
deska je jinak téměř shodná se starší Fiestou a Mazdou 121. Vpředu jsou
dva airbagy, jejichž funkčnost (nebo dokonce reálnou přítomnost) vzhledem
k charakteru auta doufám nikdy naostro neprověřím.
Opravy a investice
Jak jsem uvedl, auto bylo zakoupené ve skutečně mrzkém stavu. Seznam
oprav jsem si nepsal, ale celkově už to stálo kreditů jako sviňa.
-Nová baterie. Stará byla stará a jednou mi díky ní auto samo od sebe
chcíplo a už nenastartovalo->1. odtah. Myslel jsem, že jakmile auto nastartuje,
je již elektrizováno alternátorem, ale zjevně jsem se mýlil-prostě to chcíplo
a nazdar. S novou baterkou ok.
-Nové čelní sklo-za to Pumča nemůže, za to může kdosi jedoucí přede
mnou. Nové sklo 6500 včetně práce, bohužel už nevyhřívané, to stoji asi
15 a na to bych musel prodat ledvinu. Že jsem do skla dostal kamenem jsem
bohužel zjistil až druhý den za světla.
-nové zadní tlumiče
-Nové přední brzdové kotouče, destičky (2x, poprvý koupeny Starline
a nebrzdilo to)
-Výměna rozvodů, podnícená pekelným zvukem vydávaným vodní pumpou (rozvody
jsem po koupi neměnil, a když už se měnila pumpa, tak jsem nechal vyměnit
oboje). Vzal jsem to naráz s kompletní výměnou klouzající spojky, takže
jsem do další výplaty žral zrní.
-Oprava zadních lemů, u Pum jsou vždy zrezlý, pokud nebyly opravovány.
-Zezadu mě nabrala ženská („pardon mně to nebrzdilo“)-autu sice nic
nebylo, ale v servisu po hlášce „bude to na pojišťovnu“ srovnali cosi v
nárazníku a přelakovali ho, byť nebyl ani škráblej. Faktura vyšla na krásných
19200, pro mě naštěstí zdarma.
-Zepředu mě nabořil pán, který stál na křižovatce přede mnou a při
padnutí zelené na semaforu se rozhodl místo jízdy vpřed zběsile couvat.
Mírně hnutý nárazník a urvaná spz, seru na to již neboť se to stalo den
po odjezdu ze servisu, kde auto bylo kvůli těm rozvodům a spojce. Dotyčný
řídil Octavii II, takže místo rozčílení jsem byl naopak poctěn, že jsem
měl tu čest být trknut takovým posvátným vozem. Pán to omluvil pětistovkou
a slovy „pardon já Vás neviděl“.
-Výměna lanovodů od ruční brzdy, a komplet zadních brzd. Auto jsem
jednou ručkou zabrzdil, po odbrždění se však cosi (nejsem expert) zaseklo
a auto zůstalo nafest zabržděné-2. odtah
-Nové autorádio, původní se zřejmě někomu hodilo a auto jsem tak koupil
bez něj. Jelikož i tato Puma má v TP uvedeného předchozího majitele z Trmic
v Ústí nad Labem, bral jsem to jako samozřejmost. Mít v Ústí autorádio
v autě a ne v bazaru je zřejmě hřích.
-Nové silentbloky na zadní nápravě. Minulou zimu se na odbočce z hlavní
cestou, kudy denně jezdím z fachy, utvořila díra. Díra byla cca. uprostřed
silnice, blíže ke kraji, kterým jedu po odbočení. Byly tři možnosti, jak
se s dírou vypořádat: 1.) objet ji mírným najetím do protisměru, což ne
vždy šlo kvůli protijedoucím vozům. 2.) projet ji. Byla ovšem dost hluboká
a tato varianta se mi nelíbila. 3.) objet ji zprava, což vyžadovalo precizní
najetí tak, aby se člověk vešel mezi díru a obrubník na kraji silnice.
Silničáři díru opravili už koncem léta, dokonce hned následujícího roku.
Do té doby jsem půl roku objíždění kráteru zvládal, až jednou…o obrubník
proražená pneumatika a hnuté cosi v zavěšení kola. Opět ale nešlo o chybu
auta, nýbrž moji.
dále spousta maličkostí, nemá smysl to tu vypisovat.
Co z toho plyne? Nemyslím si, že se to týká pouze Pumy, ale obecně-když
kupujete ojeté auto, dejte si moc dobrý pozor, do čeho jdete..
Negativa
Investic nemusí, ale může být dost. Pozor na to. V autě je málo místa,
nehodí se proto na výlety do Chorvatska ve čtyřech, ani na výlety na chalupu
ve čtyřech, ani na vůbec nic ve čtyřech. Z auta je hůř vidět. Puma také
docela špatně svítí, a poměrně špatně brzdí, vzadu má pouze bubnové brzdy.
Auto se líbí teploušům. D-Fensův test v podobě sexu v autě jsem zatím zkoušel
pouze sám, což se asi nepočítá, ve dvou to podle mého ale bude dost natěsno.
Pozitiva
Jízda je skutečně požitek. Nikdy jsem nejel žádným autem, které by mě
tak bavilo řídit-ačkoli mi rukama moc aut neprošlo (Fabie, Oktávky, Transit
a jakýsi korejský nevimjakýuž mašiny), zábavu při jízdě potvrdil každý,
komu jsem auto půjčil. Cena náhradních dílů ničím nevybočuje, naopak bych
řekl, ze je spíše nižší. Auto se líbí holkám a rodinným příslušníkům, ti
to však tvrdí jen aby neurazili, parchanti. A mně.
Závěr
Zvažuje-li někdo koupi autíčka do města a decentní projížďky, ať už
svého prvního, případně pro přítelkyni, mrkněte na Pumku..myslím si, že
je to auto vcelku nedoceněné, originální a skutečně stojí za to. Hlavně
ale dobře vybírejte ;)
11.01.2014 Al