D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Doleva nebo s Klausem po jedenácti letech
    Vydáno 07. 12. 2008 (10969 přečtení)

    Velkovezír se konečně rozešel s ODS, se slovy "Tato politika není to, kvůli čemu jsem stranu zakládal a vedl". Ano, ODS pravicovou politiku nedělá, ODS je sociální demokracie v jiném kabátě. Tak, jako byla v letech, kdy byla u moci a šéfoval ji velkovezír osobně, tedy mezi lety 1992 a 1997. I tehdy reálná politika nebyla tím, kvůli čemu VK ODS zakládal, tedy pokud dokáže být konsistentní - a jak jsme již mnohokrát viděli, Klaus ve svých projevech konsistentní zůstává.

    Jenže před lety byly věci tak nějak jednodušší. Tato země byla svrchovaná a nikdo jí nediktoval, co má a co nemá její legislativa obsahovat. Václav Klaus, když zakládal ODS a když poprvé vyhrál volby, chtěl nově vzniklou ČR začlenit do západních struktur, to byl jeho cíl. Problém je, že ony západní struktury nejsou tím, čím byly začátkem devadesátých let. Nejde ani tak o NATO, které až na pár excesů funguje stále stejně a s nímž nejsou zásadní problémy, zejména proto, že na něm momentálně nejsme nikterak bezprostředně závislí. Druhou západní strukturou, do níž ČR chtěla vstoupit, bylo EHS. EHS byla ekonomická organisace, jejímž cílem byl jednotný evropský trh, nejprve s uhlím a ocelí a později i v dalších odvětvích. Myšlenka dobrá, realisace ušla, fungovalo to lépe, než její východní ekvivalent RVHP, zejména proto, že centrálně plánovaná ekonomika zkátka nefunguje.

    Na půdě EHS vznikla i celá řada dalších dohod, z nichž většina byla zcela autonomní a bylo možné, aby si konkrétní země z evropského menu vybrala jen ty smlouvy, které jí vyhovovaly. Mohla se tedy účastnit spolupráce v rámci Euratomu, mohla působit ve vesmírné agentuře a mohla přistoupit na otevření hranic. Ano, přistoupení k Schengenské dohodě nezávisí na přistoupení k ostatním evropským smlouvám. Fungovalo to tak poměrně dlouho a s pozůstatky tohoto poměrně rozumného systému se setkáváme dodnes, třeba tak, že nám nekontrolují v Norsku nebo ve Švýcarsku, které nejsou členy EU, cestovní doklady a naopak že v Británii a v Irsku, které členy EU jsou, ale nejsou signatáři Schengenské dohody, nám cestovní doklady naopak kontrolují, že Dánsko, Švédsko a Británie, ač jsou dlouholetými členy EU, mají stále své vlastní měny atd. Proti takové formě evropské integrace na dobrovolném základě nelze mít námitek.

    Jenže Evropa se nám změnila. Už tak docela nejde o menu smluv, z nichž si lze vybrat, z menu smluv se stále více stává jednotný legislativní rámec a tento trend je korunován pokusy o Evropskou ústavu a o resurekci této mrtvoly pod názvem Lisabonská smlouva. Tento trend byl zřetelný už od okamžiku, kdy se EHS změnila v EU. Deset kandidátských zemí už nedostalo možnost si z menu vybrat, co chtějí, podmínky už byly "všechno nebo nic". Staré členské země stále mají množství trvalých výjimek, nové členské země dostaly nárok pouze na výjimky dočasné. Nové členské země se musely zavázat přijmout jednotnou měnu, přijmout Schengenskou dohodu a akceptovat všechny směrnice EU.

    Můžeme si položit otázku, proč to celé. Je to jednoduché. Kapr si rybník nevypustí. Pokud soustružník vyrábí obrobky a je placen od množství zhotovených a parametry splňujících obrobků, vše funguje, jak má. U politiků je tomu jinak, politik si může určit, kolik služeb si od něj zákazník (občan) musí koupit. Protože politik obecně chce mít perspektivu světlých zítřků, hodně zájezdů do zahraničí, recepcí a hlavně proboha nikdy nemuset reálně pracovat, je jasné, že má zájem, aby si občan těch služeb platil (ano, většině politiků stačí, aby si ty služby občan platil, čerpat je už nezbytně nemusí) co nejvíce, ovlivňovat tok většího množství peněz znamená více moci a také více korupčních příležitostí, o které je pochopitelně také velký zájem. No a pokud nejde něco prosadit na národní úrovni, pak pomůže úroveň ještě vyšší, na kterou bude ještě o něco méně vidět, navíc na té úrovni je možné si vyměňovat zkušenosti s politiky z jiných zemí, jak toho voliče očůrat ještě lépe. A pochopitelně, také je potřeba mít tu perspektivu těch světlých zítřků a postupu někam dál, že.

    Do takového bahna Klaus určitě vstoupit nechtěl, vždyť už v jednom takovém byl a tuto zemi z něj vytáhl. Vzpomeňme všichni hned na rok 1990, jak se pouhá snaha o vyhození slova socialistická z názvu státu změnila ve vleklý spor o pomlčku, který byl uspokojivě vyřešen až rozdělením federace. Zde se mu něco nepovedlo, ČR z jedné sračky vytáhl a všas nerozeznal, že se řítí do další. Proto se pozastavuji nad jeho tvrzením, že členství v EU nemělo alternativu.

    Mělo tedy členství v EU alternativu?

    Na tuto otázku lze odpovědet velmi lapidárně - jistě, že mělo. Alternativou k členství v EU samozřejmě bylo nečlenství v EU. Pokud by většina voličů v referendu odpověděla stejně, jako já, viděli bychom ji. Problém je, že skutečná alternativa byla politicky daleko hůře průchozí. V zásadě by asi nebyl problém implementovat Schengenskou dohodu, takže na hranicích by to mohlo vypadat jako dnes. Vstup do Evropského hospodářského prostoru není ekvivalentem vstupu do EU, přes to však mají občané i firmy ze zemí, jako je Norsko nebo Island v celé EU prakticky stejná privilegia, jako firmy z členských zemí. Ovšem kupříkladu Švýcarsko není ani v EHP, při tom je zcela obklopeno členskými zeměmi EU, o ještě menších evropských zemích ani nemluvě. Byla by to alternativa pro ČR?

    Samozřejmě ano. ČR měla příležitost, kterou promeškala. Mohla být mimo regulovaný rámec EU a využívat toho, být takovým specifickým vnitroevropským offshorem. Mohla být zemí s velmi nízkými daněmi a jejich nízkou sazbu nahrazovat objemem. Počínaje levnými pohonnými hmotami, které sem mohli jezdit nakupovat motoristé ze všech čtyř světových stran (zásobovat 30 milionů lidí pohonnými hmotami s poloviční spotřební daní oproti současné stále znamená jedenapůlnásobný výnos z této daně oproti současnému stavu). Nákupní střediska v těsné blízkosti hranic mohla profitovat z nízké daně z přidané hodnoty a když už si motorista přijel natankovat, tak také rád s nízkou místní DPH nakoupí na týden nebo dva dopředu. Už jen tento jednoduchý obchodní model, zaměřený na obyvatele okolních zemí, nemohl být neúspěšný. Jenže nabízelo se toho daleko více. Mnoho mezinárodních firem má (nebo před finanční krisí mělo) své pobočky v Londýně, ačkoli náklady na tamní pracovní sílu jsou i na evropské poměry enormní. Proč? Protože tam je snadné zaměstnance propustit. Pokud by ČR tehdy výrazně zjednodušila zákoník práce a omezila jistoty stálého zaměstnání a také snížila přímé daně, mnoho velkých firem mohlo, ať už reálně nebo jen virtuálně, přesunout svá sídla sem. Typicky pro zaměstnance, pracujícího pro svoji firmu převážně na dálku, není důležité, zda jej vyplácí firma v domovské zemi nebo firma sídlící o tisíc kilometrů dál, zvláště když šéfa má stále tam, co byl a firma sídlí v zahraničí víceméně jen papírově. Samozřejmě u řady profesí to možné není, ale nízké daně a jednoduché pracovní právo s možností zaměstnance kdykoli propustit přiláká i výrobní podniky. No a pokud by se tehdy také přijaly zákony na ochranu bankovního tajemství ve švýcarském stylu...

    Každopádně nelze zůstat v půli cesty a financovat rozbujelý státní aparát a velkorysý sociální systém z poskytování služeb občanům cizích zemí, naopak, je nutné mít systém takový, aby i místní občané byli motivováni si na svůj chleba vydělat sami. Se sítí velkých obchodních středisek u hranic, s vysoce konkurenceschopnou ekonomikou, fungující téměr jako vnitroevropský offshore a s velkou mírou ekonomických svobod je to pochopitelně snazší, než v přeregulovaném postsocialistickém systému, přerozdělujícím polovinu HDP.

    Někdo by mohl říci, že takový hospodářský systém by parasitoval na okolních zemích. Je tomu skutečně tak? Nikoli. Parasitování není dobrovolná záležitost, což se ovšem o nákupu v sousední zemi, případně o zaměstnání v sousední zemi, říci nedá. Je tomu přesně naopak - takový středoevropský offshore tygr nejen že na občanech sousedních zemí neparasituje, naopak jim pomáhá prosazovat své ekonomické svobody proti parazitům skutečným - proti jejich vlastním vládám, proti jejich vlastní přebujelé byrokracii a proti jejich přebujelému přerozdělovacímu aparátu. Ano, členství v EU mělo alternativu, alternativu nezávislosti a svobody, vyvážené i do jiných evropských zemí - a přesně to měl Václav Klaus prosazovat. Sice by se to v Bruselu a v Paříži příliš nelíbílo, ale to je zejména jejich problém. Do Andorry, jejíž ekonomika je zaměřená podobně (i když, pravda, v menším), je to z Paříže i z Bruselu poněkud blíž.

    Tímto směrem tedy měla ODS mířit. Ne loni, ne v roce 2002, ale před jedenácti lety. Na odštěpení euroskeptického křídla od ODS už je dost pozdě. ODS jsem volil s tím, že je euroskeptická, volil jsem ji s tím, že se zasadí proti ratifikaci Evropské ústavy a totéž od ní očekávám, co se týče Lisabonské smlouvy. Chápu Klause, že je ze současné ODS znechucen. To jsme všichni. Klaus sice občas něco jiného říkal a něco jiného dělal (a spoustu věcí zanedbal, což se mu v sedmadevadesátém vrátilo jako bumerang), ale alespoň to, co říkal a jeho přesvědčení byly v souladu s tím, co slíbil voličům. O Topolánkovi se bohužel nedá říci ani to. Topolánek je pouze falešný a prázdný.

    Související články:
    Den, kdy dílky zapadly do sebe (02.11.2015)
    Struktura dotací (12.10.2015)
    Vrtěti psem (11.10.2015)
    Zakáže nám EU zveřejnit dokonce i fotky z naší dovolené? (17.06.2015)
    Captain Euro siegt an allen Fronten für Europa! (01.01.2015)
    Pomazánkové máslo jako symbol zla (01.06.2014)
    Technická norma EN15000 alebo prečo nesmiem byť dospelý? (23.03.2014)
    Kyperská krádež jako první vlaštovka? (24.02.2014)
    O evropských dotačních fondech (19.01.2014)
    What if no EU (27.11.2013)
    Pracovní den v EU (17.11.2013)
    Budoucnost EU a jak v ní přežít (07.04.2013)
    Die Fahne hoch! (02.04.2013)
    Kompletní text projevu Davida Camerona (01.04.2013)
    Zdaněním vkladů za větší a lepší wellness centra! (24.03.2013)
    Stop diskriminaci!! (22.04.2012)
    Rozkol v eurozóně na spadnutí? (08.04.2012)
    Noticka k projednávání státního rozpočtu na rok 2012 (04.12.2011)
    Dvě aktuální krize (06.11.2011)
    Eurounion Butter (03.10.2010)
    Ajspíkingliš aneb Jak jsem se evropsky integroval (07.03.2010)
    EU léčí demenci (21.02.2010)
    Malý kurs zmrdispeaku (27.10.2009)
    Klaus je zlý, zlý špatný! (18.10.2009)
    Eurokomunismus, aneb co nás čeká a nemine (18.10.2009)
    Lisabonská smlouva je málo (01.03.2009)
    Eurosmrad I. (12.02.2009)
    Fiktivní den ing.Bezedného (22.12.2008)
    Chcete taky referendum? (10.11.2008)
    Go raibh míle maith agat, Éire! (13.06.2008)
    Hluboce se kaju... (09.03.2008)
    Cukr, víno, obilí a Evropská unie... (22.08.2007)
    Chcel som byť členom EÚ... (16.04.2006)
    Beseda na téma Evropské Unie (05.03.2006)
    Kaк нaм xopoшo в Eвpoпeйcкoм Coюзe (25.01.2006)
    Země krále Miroslava (03.01.2006)
    Jak to chodí v Evropské Unii. (18.12.2005)
    Vlastní zkušenost s eurozmrdy I. kategorie (19.06.2005)
    Euromudrc s telefonkem (12.06.2005)
    Say no way! (12.06.2005)
    Nejnovější europrdy do každé rodiny! (30.01.2005)
    Hurá na psa! (28.03.2004)
    Zmrdi VII - Eurozmrdi (15.02.2003)
    0+0=0 (O zbožných přáních publicisty a poslance) (01.01.2003)

    [Akt. známka: 1,46] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: Root | Komentářů: 58 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.