Nedávno jsem zaznamenal zprávu, že ministerstvo školství bude
testovat v několika experimentálních třídách nový typ psacího písma.
Písmenka postrádají kudrlinky a jsou nespojitá. Háčky a čárky se nepíšou
až po dopsání slova, ale bezprostředně po napsání písmena. Podoba písmen
má blíže k jejich tiskací podobě. Jsou lépe čitelná.
Ještě se mi pořád vybavuje ta buzerace. Skoro odpočátku jsem měl tendenci
písmo přerušovat a psát háčky hned. To je přece úžasně neefektivní, napsat
třeba Běchovice a pak se vracet o celé slovo zpátky! K čemu je dobré
psát háčky později, když u slov jako přemýšlet to hrozně zdržuje
a navíc se pak háčky netrefuji přesně nad písmena, což je opět předmětem
kritiky! Nutí to člověka neustále přenášet pozornost někam jinam. Mně to
prostě nevyhovuje a neumím s tím žít.
Soudružka učitelka Komárková srala atomové hřiby, protože psací písmo
musí být spojité a háčky se dělají až pak!
Proč musí být spojité?
Spojité musí být, protože spojité je to správně, řekla soudružka učitelka.
Proč se dělají háčky až pak?
Protože dělat háčky až pak je správné. Moudří lidé to řekli, neb oni
nejlépe ví, co je správné. Koloman Žigo taky psal háčky hned a už dvakrát
propadl. A ty se, D-F, buď podřídíš tomu, o čem moudří lidé řekli, že je
správné, nebo dostaneš kouli z psaní. Ne proto, že výsledek je špatný,
ale kvůli nekázni v dodržování standardu.
Jak často si na to jen v různých variantách vzpomenu? Snad každý den.
Pokaždé když se hovoří o globálním oteplování, o ekonomice, o politice...
moudří lidé řekli, že je něco správné, ale zapomněli to argumentačně podložit.
A já to prozkoumal a zjistil, že to moudří lidé sice definovali něco jako správné
de iure, ale de facto to správné není. Je to jak střepina v mozku. Někdy
by patrně bylo lepší vyměnit si hlavu s buřtožroutem a nekriticky přejímat
instantní moudra mediálních celebrit, ale nešlo mi to ani jako malému...
Pro můj další život charakteristickým se mělo stát, že jsem otázky po
technologii psaní kladl já, zatímco zbylých 31 žáků se nechalo vodit za
ručičku při vykreslování spojnic a kudrlinek. Určitě by se mezi nimi našli
i takoví, kteří by ten nesmysl hájili v rámci syndromu bezpříčinného konformního
jednání. Nakonec bylo nalezeno východisko, které uspokojovalo obě strany.
Paní učitelka mlčky tolerovala moje přerušování písma za účelem psaní háčků,
aby si ten hrozný zlozvyk neosvojili ostatní a já přestal remcat. Dosud
se ocitám v podobných situacích a věřím, že mnozí z vás také.
V druhém stupni základní školy jsem systému porodil další problém. Vynechal
jsem oldschool podobu písmen b, f, h, i, k, l, o, p, r, s, t, v, w, x,
y a samozřejmě také z. Nahradil jsem je písmeny malé tiskací abecedy, protože
to bylo rychlejší než vypisovat ty kudrliny. Nebylo to z frikulínství anebo
z odporu k systému, protože někteří učitelé již tehdy požadovali, abychom
si během hodiny psali realtime zápisky a to se pomocí těch kudrlin z dob
císaře pána nedalo stihnout. Žádný ámos proti tomu neřekl ani slovo, protože
sami věděli, že to je tak rychlejší a zcela přirozené. Později jsem obětoval
také m a n. A v této podobě mi to vydrželo dodnes jako best practice.
Neužitečnost oldschool písma byla přitom zcela zřejmá. Podívejte se
například na písmeno psací f.

Kdybychom černé psací f narovnali do přímky jako špagetu a vedle něj
narovnali červené tiskací f, zjistili bychom, že méně než 50% čáry představuje
informační hodnotu písmena f a zbytek je odpad. Ještě jinak, 50% čáry,
kterou napíšete, 50% náplně propisky, 50% vašeho pohybu ruky, 50% času
vašeho života stráveného psaním psacího f apod. je vynaloženo zbytečně.
Jen proto, aby se zajistila spojitost písma. Ale spojitost nikomu neprodáme,
s psaným textem prodáváme informační hodnotu, spojitost je bez užitku čili
zmrdí sádlo. Tohle je buzerace, které bylo podrobeno necelých 100% gramotného
obyvatelstva, kromě zmíněného Kolomana Žiga.
Upřímně jsem si myslel, při znalosti procesů v Kocourkově, že i v dnešní
době počítačového zpracování textu, kdy dovednost psaní rukama ustupuje
do pozadí, se budou haranti učit písmo, kde 50% tahů je prováděných zbytečně.
Našel se někdo rozumný natolik, aby prosadil modernizaci té letité zpraseniny,
což je samozřejmě pozitivní (byla to jistá dáma jménem Radomila
Lencová). Pozitivní ovšem není, že se předchozích několik desítek let
nikdo o nic podobného nepokusil, přestože výchozí situace pro něj byla
ta samá jako pro paní Lencovou, co se fontem Comenia
Script rozhodla poslat produkt císařského vzdělávacího systému do minulosti.
Vidím v tom jistou alegorii k fungování kocourkovského systému jako
celku, zejména otrocké lpění na nesmyslných regulacích na jedné straně
a nezlomnou sílu a nekončící odhodání lidského rozumu tuto kampaň slaboduchých
porazit.
09.02.2010 D-FENS