Zaregistroval jsem určitou náladu ve společnosti, článcích a diskusích
ohledně tématu církve a jejího nároku na majetek. Nedá mi to, abych se
nepokusil reagovat. Jsem křesťan; nevím sice, zda jsem dobrý křesťan, nebo
ne, nicméně se opravdově snažím žít podle zásad víry a správné morálky.
Jak jsem žil, to posoudí později někdo jiný a někde jinde.
Minulost pominu.
K tématu církev versus majetek nemám kompletní přehled letopočtů a údajů,
jen určitý pohled člověka, který o tom něco málo ví a má určitou osobní
zkušenost. Pominu tedy dobu nedávno minulou, kdy poválečný režim zabavil
veškerý církevní majetek a ten buďto rozprodal a peníze si (jak jinak)
nechal, nebo jej do dnešního dne jej spravuje. Pominu i dobu podstatně
dávnější, kdy mezicírkevní roztržky způsobily přeskupení majetku z jedné
církve do jiné. (To jsem řekl hezky, kulantně.)
Aktuální stav
Hlásím se k jednomu z větších sborů v Čechách. Tento sbor koupil před
několika lety objekt ve svém městě. Objekt byl prodán městem na základě
normálního výběrového řízení. Dohodli jsme se za něj zaplatit celkem 14
milionů Kč a to tak, že jsme v prvním roce zaplatili 3M Kč a v každém následujícím
splácíme po 1M Kč.
Kde na to vzali?
Samozřejmě je nasnadě otázka, kde na ten objekt naše církev vzala. Něco
jsme měli k dispozici. Něco jsme si půjčili od sousedních sborů. Nicméně
bylo nutné od 200 lidí vybrat v daném roce 1M Kč. To činí 5000 Kč na dospělého
člena církve. Pro moji rodinu to tehdy znamenalo finanční dar 10 000 Kč.
Kromě toho jsme přijali jako určitý závazek, že tento 1M Kč vybereme v
každém následujícím roce do té doby, dokud nebude objekt zcela zaplacen.
Co z toho máme?
Logická otázka každého normálního člověka. Odměnu v nebesích. (Tato
odpověď, předpokládám, nikoho neuspokojí) Tak tedy toto: Odpracovali jsme
tam mnoho brigádnických hodin zdarma. Pořádáme tam nyní už pravidelné akce
pro veřejnost, kde se zdarma angažujeme v pořadatelské službě. Zřídili
jsme tam mateřské centrum, kde většina z pracovníků slouží dobrovolně ve
svém volném čase. Zřídili jsme tam centrum péče o seniory, klub pro mládež
atp. Pointa je taková: Objekt v podstatě slouží městu, veřejnosti, dětem,
maminkám a všem, kteří tam chtějí přijít. Naší asi jedinou odměnou je,
když se nám někdy podaří získat něčí přátelství.
Majetek zabavit?
Když to tedy poněkud shrnu, dost těžko bych přijímal skutečnost, kdyby
kdokoli přišel a prohlásil, že můj církevní sbor nemá nárok na majetek,
a tudíž, že má objekt zdarma převést zpátky na město. Mám v tom totiž už
několik desítek tisíc korun (a to jsem s ohledem na moji finanční situaci
podprůměrný dárce), mnoho osobního úsilí a práce. Peníze i čas jsem do
toho vložil v přesvědčení, že dělám správnou věc. Někdo se nyní může pohrdavě
ušklíbat, ale copak nedělají všichni totéž? Každý investuje tam, kde vidí
svou budoucnost. Někdo investuje do alkoholu, někdo do golfu, někdo do
domu, někdo do sebe atp. Je přece moje věc, jak se rozhodnu s penězi naložit.
Apel
Proto bych si dovolil požádat všechny soudně myslící lidi, aby předtím,
než ohrnou nos, přemýšleli o tom, že existuje také nějaký církevní majetek,
který jsme my, křesťané, prostě koupili za naše, poctivě vydělané a zdaněné
peníze. A přirozené chápání spravedlnosti nám napovídá, že bychom neměli
být spokojeni, když nám právo na tento majetek kdokoli upírá. Vydáváme-li
naši společnost za právní, nemůžeme dnes jednoduše postupovat stejně zločinným
způsobem, jako kdysi soudruzi.
Od státu peníze nechceme.
Někdo řekne, že stát dodnes církev financuje. Na to mohu reagovat. Tak
především, nebyl to nápad církve zabavit všechen církevní majetek a na
oplátku to zaretušovat tím, že bude stát hradit mzdy duchovních. To vymyslel
tehdy komunistický stát. Nestojíme o státní podporu v podobě almužny kněžím.
Stojíme o spravedlnost; ať je nám vrácena alespoň část toho, co nám patří
a my s tím budeme umět hospodařit tak, že od státu nebudeme potřebovat
ani korunu. Hodnota zabaveného majetku byla, tuším, přes 100 miliard. Vrátit
jsme chtěli (tedy všechny církve) asi polovinu, rozloženou do šedesátileté
splatnosti s pevným ročním úrokem asi 4%. Ať někdo, kdo má doma hypotéku,
řekne, že je to pro stát nevýhodné! I kdyby byl roční výnos ze zabaveného
církevního majetku pouze 1% - a my víme, že to by mohl udělat jen velmi
špatný hospodář (i když o hospodaření státu iluze už nemám) – tak by tento
výnos stejně přesahoval částku, kterou stát ročně do církví vloží. Takže
je potřeba přibrzdit v prohlašování že stát financuje církve, opak je pravdou.
Uvedené údaje jsou přibližné, ale mohu je v případě zájmu poskytnout
zcela přesně.
Děkuji všem, kdo se dočetli až sem, za trpělivost a odvahu.
11.03.2011 EH