…aneb slovní onanie nad jedním starým německým krámem.
Je to asi rok a půl, co jsem se rozhodl vyměnit povoz z domácí stáje
značky Forman za něco bezpečnějšího a trochu spolehlivějšího. Ve své stávající
práci jsem pracoval krátce, nicméně něco našetřeno jsem měl, něco jsem
si půjčil, no, a pokukoval po starším ojetém BMW E36, pokud možno v karosářské
verzi kupé. Jedno jsem měl i vyhlédnuté, a se známým, fandou modrobílé
vrtule, jsme se na něj chtěli jet podívat. Prodejce ale po telefonu neudělal
nejlepší dojem, na otázku, co na autě všechno dělal (v inzerátu toho měl
vyjmenovaného spoustu), odpověděl něco ve stylu, že vlastně ani pořádně
neví, že když se něco podělalo, dal to klukům do servisu, a udělal tu chybu,
že řekl, do kterého….pro známého byla otázka pár minut najít číslo a zavolat
tam, klučinu si velice dobře pamatovali, koneckonců, žlutých BMW kupé tam
nejezdí zase tolik, a zmínili se mezi řečí, že pro toho člověka byla vždycky
prioritou cena…po takovém auto opravdu nechci.
No, tak jsme seděli u známého na kafi, pokuřovali, a řešili, co s načatým
večerem, když mu zazvonil telefon. Volal mu kamarád, majitel pneuservisu
a kšeftař s ojetýma autama, že dovezl z Reichu dvě auta, a že na ně shání
kupce. Tak jsme se na sebe se známým podívali, pokrčili rameny, a rozjeli
se za ním.
Před pneuservisem stála dvě auta, Golf IV TDi Variant ve stříbrné metalíze,
ten byl ale trošku mimo moje finanční možnosti, a pak třídveřový Golf III
v modré perleti – moje budoucí auto. Prolezli jsme ho seshora zezdola,
co se mi zamlouvalo byl stav, v jakém auto bylo, zespod ani smítko rzi
(na kastli dva malé flíčky), nikde nic neteklo, všechno fungovalo tak,
jak mělo, motor měl na svých 205tkm krásný tichý chod, tak jsem se ještě
povozil, a řekl, že auto beru. Druhý den jsem ho zaplatil, převezl ke známému
(pořád se bavíme o tom samém) do dílny, vyjmenoval, co na něm chci udělat
– a na 14 dní jsem mu auto svěřil. Co, a jak se dělo, rozepíšu dále, detaily
ohledně přihlášení si nechám pro sebe, na popisování celé anabáze tu není
prostor. Nejdřív ale trocha historie…
Fenomén Golf
Doufám, že nadpis není zbytečně nadsazený, v případě Golfu se skutečně
jedná o fenomén, vyrábí se už pětatřicet let a po světě se ho prodaly desítky
milionů kusů. Třetí generace, o které je tu řeč, se začala vyrábět v roce
1991, jako hatchback ve tří- a pětidveřovém provedení. V roce 1992 získala
titul Auto roku, v témže roce jde do výroby i sedan v Evropě označený jako
Vento, v Americe se prodává jako Jetta (někdy i tátova, viz. F&F).
O rok později vyjíždí kombi ve slovníku VW označované Variant, a také kabrio,
které tak uzavírá kompletní modelovou řadu.
Co se motorů týče, VW vsadilo na techniku dvou ventilů na válec, doplněnou
přímým vstřikováním, později se u motorů 1.6 a 2.0 objevuje i verze 16V.
Paleta benzínových motorů je poměrně široká, od sociální 1.4 (44kW) až
po šestiválcovou VR6 2.8 (2.9) se 128kW. Verze 2.9 byla k dispozici i jako
Syncro, tedy s pohonem všech kol, ale mezi Golfisty panuje dogma, že Veruna
je lepší jako předokolka – pohon Syncro zbytečně ubírá na výkonu, a auto
nejede úplně podle očekávání (mám to jen z doslechu, Verunou jsem se ještě
nesvezl). Diesely jsou zastoupeny „oblíbenou“ jednadevítkou v různých výkonových
variantách, ať už atmosferická, nebo oturbená (47-81kW). 1.9 TDi PD 66
kW z vaší služební Octavie se jako první objevil právě v tomto autě, a
to v roce 1993……
Dá se tedy říct, že trojkový Golf byl velice oblíbený na celém „starém
kontinentu“, z toho vyplývá i velké množství nejrůznějších „edicí“ – pravděpodobně
nejbizarnější je verze „Harlequin“, na kterou u nás téměř nenarazíte, zachovalý
kus se dá nalézt za hranicemi směrem na západ – jde o provedení, kdy je
vůz lakován čtyřmi základními odstíny pastelových barev, a to tak, že dva
sousedící „panely“ karoserie nemají stejnou barvu. Velký přehled edicí
(a nejen jich) se dá nalézt na německém fanportálu Doppel Wobber (www.doppel-wobber.de).
VW taktéž několikrát sponzorovalo turné rockovým skupinám, a dal tak vzniknout
verzím Rolling Stones, Bon Jovi, nebo Pink Floyd. O posledně jmenované
zde bude řeč. Na závěr dodám, že výroba všech variant skončila v roce 1997,
ne úplně pro kabrio, které prodělalo facelift a úpravu interiéru, a prodávalo
se jako kabrio čtvrté generace, základ ale vychází z generace třetí.
Můj Pink Floyd
Tak, a dostáváme se k tomu, v čemže mě to vlastně můžete potkat (a pravděpodobně
mě i přehlédnete, anžto G III patří k tuctovkám na našich silnicích). Jak
jsem již uvedl, můj Golf je z edice Pink Floyd - VW takto „sponzorovalo“
kapelu Pink Floyd při jejich Division Bell Tour v roce 1994 (březen – říjen).
Zajímavostí je fakt, že po každém koncertě byly slosovány vstupenky, a
jeden z návštěvníků odjel právě Golfem PF. Patří ten můj mezi ně? Nevím…..
V praxi to znamená nějaké doplňky exteriéru, interiéru, a víceméně fixní
rok výroby. Edice Pink Floyd se vyráběla pouze v roce 1994 (moje 10/94),
na první pohled je snadno identifikovatelná podle velkých samolepek Pink
Floyd na C-sloupku a přední kapotě, další „specialitou“ byla zrcátka lakovaná
do barvy auta, zelené tónování skel, jež se později stalo standardem, střešní
okno a (dnes už těžko k vidění) středy 14“ kol lakované šedě.
V interiéru pak člověk nalezl čalounění vytvořené zvlášť pro tuto edici
(Jacquard „On the road“), dělené zadní sedačky (1/3-2/3), opěrky hlavy
v zadních sedadlech, šaltku celou v kůži a čtyřramenný volant s airbagem.
Edice Pink Floyd znamenala také rádio „beta“ (za příplatek „gamma“) v modroušké
barvišce, a co je důležitější, také čtyři repro vpředu (výšky jsou schované
v palubce), pro řidiče příjemný posilovač řízení a výškově stavitelnou
sesli, otáčkoměr, nějaké malůvky ve stylu Pink Floyd na středovém panelu,
no, a to je všechno. Za zbytek se připlácelo (v needici i za leccos zde
vyjmenovaného). Auto je navíc vybaveno podtlakovým centrálem, dálka byla
opět za příplatek, takže auto odemykám klíčkem. Navíc mám ještě výškově
stavitelný volant, což údajně taky nebylo v základu.
Hlavní devizou mého auta je ale barva. Měl jsem štěstí na auto v té
nejkrásnější (pozor, subjektivní!) modré barvě, VW kód LC5K – Soundblue,
s perleťovým efektem, kdy se auto tváří lehce dofialova. Na sluníčku radost
pohledět. Co už takovým štěstím není, je motor…..
Hercna mého auta
Auto je vybaveno benzínovým řadovým čtyřválcem o objemu 1391 ccm. Nic
víc by možná ani nebylo potřeba dodávat. Agregát o výkonu 44 kW tunu těžkému
autu skutečně nějakou závratnou jízdní dynamiku neudělí, alespoň
pod 3.000 RPM tedy ne. Maxima točivého momentu dosahuje kolem 2800 RPM.
Maxima svého výkonu v 5200 RPM, kdy zařehtá všech 60 poníků, pokud za ta
léta některý nechcípnul….
Jak jsem předeslal, vlastnil jsem předtím Formana, dá se říct, že způsob
jízdy s Golfem se docela podobá jízdě s Fáčkem – pokud ho nevytočím, nic
se neděje. Zvykl jsem si tedy odřazovat na vyšší rychlost kolem 2.500-3.000
otáček, pak se dá mluvit i o svižnější jízdě. Rychlosti jsou řazeny přes
pětistupňovou synchronizovanou převodovku, krátká jednička a dvojka dávají
vozu při rozjezdu solidní dynamiku (rozuměj – všechno je míněno ve smyslu
„na ten objem v takhle těžké krávě“), pětka je docela dlouhá, při 140kilometrové
rychlosti točí nějaké 4.000, při 150 4300, při 160 4600, a při 170 téměř
5000 (rozuměj tachometrových) – to jsem ale udělal akorát jednou, zajímalo
mě, kam až můžu zajít. Stálé rychlosti mezi 150-160 se ale auto nijak nebrání,
a kupodivu ji docela slušně udržuje – několikahodinová jízda v mezích těchto
rychlostí není problém. Myslím, že na ten objem a porci kilometrů (momentálně
230 tkm, mám důvod se domnívat, že poctivých) solidní výkon. Vmax má tachometrových
175 po rovině, dostat se na tuhle rychlost vyžaduje ale hoooooodně dlouhý
a hlavně hodně prázdný kus dálnice. Vyšší rychlosti dosáhne leda při shozu
do Macochy.
Exteriér a interiér
Golfa není potřeba dlouho představovat a popisovat, jak vypadá třetí
generace snad každý ví, potkáváte je prakticky denně. Proti druhé se třetí
generace Golfa výrazně zakulatila (mimochodem, všiml jsem si, že každá
lichá+následující sudá generace jsou si vzhledově podobné – I+II, III+IV,
V+VI…..), rozšířil se C-sloupek, světlomety ztratily typický kulatý tvar
a byly nahrazeny oválnými, auto působí proti své předchozí generaci zavalitějším,
robustnějším a bezpečnějším dojmem. Vzhled je pochopitelně subjektivní
záležitost, mě osobně se třetí generace líbí. Autíčko je zvenku poměrně
kompaktní, délka čtyři metry a šířka metr sedmdesát patří, řekl bych, k
průměru nižší střední třídy. Vlastním třídvéřovou variantu, velké dveře
jsou fajn věc pro pohodlnější nastupování, o tom se dá mluvit pouze tehdy,
je-li vedle vás na parkovišti u supermarketu volno, jinak jsou spíš na
překážku. Težké dveře mají navíc tendenci se v pantech časem prověšovat,
což poznáte hlavně při jejich zavírání. Já jsem tohoto efektu naštěstí
zatím ušetřen. Na zadní sedadla se musí stylem „kulomet“ – skrčit se a
mírně zaklonit, dostat se na ně sice není nejpohodlnější, mě, jakožto řidiče,
to ale moc zajímat nemusí.
Interiér nadchne milovníky černých plastů, vyjímečně se dá narazit na
modrý, párkrát jsem ho viděl, a říkám – zlatá černá. Působí poměrně robustním
dojmem, palubka a středový panel jsou z černého tvrdého plastu, výplně
dveří jsou čalouněné látkou. Po patnácti letech provozu jsem očekával,
že se semtam ozve, a taky že ano, na nerovnostech je občas slyšet nějaké
to zavrzání, celkově se ale dá říct, že skutečnost předčila očekávání.
Mile mě překvapilo, že vevnitř je větší, než zvenku vypadá, na zadních
sedadlech je docela dost místa, nemám problém se posadit sám za sebe. Odkládacích
ploch je tak akorát, boční kapsy ve dveřích jsou poměrně rozměrné, vecpe
se i 1,5litrová PETka, další místa jsou před spolujezdcem (kastlík + přihrádka,
pokud je airbag – u mě ano – je pouze přihrádka), a kolem řadicí páky a
ruční brzdy.
Zavazadlový prostor není nijak oslnivě velký, dá se zvětšit sklopením
zadních sedadel po vyjmutí zadních opěrek hlavy, pak není problém převézt
vzadu třeba dvě jízdní kola (stačí vyndat sedlovku a sundat přední kolo
;-) ), jediné, co ztěžuje nakládání a vykládání je poměrně vysoká hrana
kufru. Pod kobercem zavazadlového prostoru se schovává dojezdové kolo,
hever a minisada nářadí. Lékárnička, výstražný trojúhelník a zbytek povinné
výbavy se dá upnout do připravených háků před levým zadním světlem, u pravého
zadního světla se schovává motorek podtlakového centrálu.
Jízda a to ostatní
Zpátky ke známému. Nechal jsem auto po koupi stát u něj v dílně, anžto
je nejen milovníkem BMW, ale i šikovným lakýrou v jedné osobě, dostal jasný
befel dát auto po vzhledové stránce co nejvíc do pořádku. Odstranil ona
dvě orezlá místečka (levý zadní blatník u nárazníku a vnitřní práh řidiče
– viditelné po otevření dveří), nechal jsem ho zrenovovat lak, byl přeci
jen mírně poškrábaný po všech těch letech provozu, zakonzervovat teflonem,
nastříkat spodek a vyvoskovat dutiny. Na autě jsem ihned nechal vyměnit
olej, rozvody, a při té příležitosti také vodní pumpu. Pak jsem si ho odvezl,
a od té doby s ním mám najeto cca 25.000 km. Jakže se s tím krámem vlastně
jezdí?
Poměrně dobře. Jak jsem již předeslal, auto je nutné provozovat v režimu
„trochu točit, aby to jelo“. Takže to dělám. Ve městě „pade“, mimo 100-110,
místy i hustěji, a po dálnici cca 10-15 km/h přes limit. Spotřeba je při
takové jízdě mezi 7-7,5 litru Naturalu 95 na 100 km. Auto se při jízdě
chová jistě, vede zvolenou stopu, při nájezdu do zatáčky vyšší, než optimální
rychlostí je znát silná nedotáčivost. U předokolky normální jev. Podvozek
poměrně slušně pohlcuje nerovnosti, při jízdě po opravdu rozbitém povrchu
jsou slyšet rázy od tlumičů a povrzávání interiéru, kde je, až na to povrzávání,
poměrně příjemně. Volant má silnější věnec a dobře se drží, kožená hlavice
řadicí páky poměrně dobře padne do ruky. Řízení není při jízdě přeposilované,
při parkování servo výrazně pomáhá, a volantem se dá točit dvěma prsty.
Ovládací prvky jsou poměrně přehledně rozmístěné po palubní desce, sejří
mě na něm akorát dvě věci. Chybí kontrolka rozsvícených světel a rezervy
paliva, a tlačítko výstražných světel, které je umístěno na sloupku řízení.
Což jsou vlastně tři. Z nichž nejvíc mě irituje právě hladové oko. Nevím,
kde udělali soudruzi chybu, z vlastní zkušenosti nechávám ručičku klesnout
maximálně k červenému poli, pak je čas auto znova „nakrmit“. Do nádrže
by se mělo vejít 55 litrů paliva, ještě nikdy se mi nepodařilo tam nacpat
víc, než sedmačtyřicet, což může být dáno tím, že ho nikdy nevyjíždím úplně
dosucha, a taky tím, že údaj palivoměru je víceméně orientační. Lepší je
se orientovat podle najetých km, 600km se dá bez problému najet, a ještě
není úplně sucho.
Údržba a ceny dílů
Tak trochu jsem doufal, že auto dostojí pověstem o německé spolehlivosti,
a musím říct, že ano i ne. Po najetých 230tkm začíná trochu zlobit převodovka,
konkrétně synchron na čtyřce, což by mohl být důsledek vytáčení a častého
řazení. Měnil jsem již zmíněnou vodní pumpu, a jinak v podstatě spotřebák
– brzdy, svíčky, filtry a kapaliny. Nedávno mi zakukala spojka (mechanik
vytáhl ještě původní!!!!), auto přede mnou měla ženská (zběsilá německá
mamina někde od Dortmundu, německé TP jsem měl v ruce….mimochodem jsem
třetí majitel celkově), a ta na nějakou údržbu asi kašlala (jen tak na
okraj, spojka v G III je samoštel, že je čas na výměnu poznáte, až začne
prokluzovat. Pokud i nadále jezdíte s klouzající spojkou, může údajně odejít
setrvačník). V dohledné době mě čekají ještě tlumiče, a preventivně nechám
udělat i těsnění pod hlavou a horní uložení na přední nápravě. Zlobí mě
dvoupolohový šíbr, anžto vyklopit jde, otevřít taky, ale po krocích. Závada
bude pravděpodobně v mikrospínačích motorku, ještě jsem neměl čas ani náladu
se v tom vrtat.
Co se dílů týče, jejich dostupnost je velká. Na G III sežene prakticky
všechno, a všude – s jejich dostupností je to jako s díly na Felicii, s
jejich cenou prakticky taktéž. Některé díly jsou záměnné. Já mám navíc
šikovného mechanika, který mi nechává díly za lepší ceny, například zmíněná
spojka mě stála v sadě Valeo (lamela, přítlačák, ložisko) necelé čtyři
tisíce.
Tunynk, pyčo!!!
Vrtat se v autech není můj koníček, i když auta jako taková ano. O každé
auto, které vlastním, mám tendence se nad rámec možností starat, a „dělat“
si je k obrazu svému – prostě tak, aby se mi líbilo. Ihned po koupi auta
jsem obstaral 15“ ALU kola, nechal na ně obout nové gumky v rozměru 195/50,
který je výrobcem doporučený. Větší ani širší kola nechci, tyhle mi přijdou
akorát (nehledě na to, že se širšími bych se snad ani nerozjel).
Následovaly světla, levé zadní bylo mírně prasklé, takže jsem měl alespoň
záminku sám před sebou koupit čiré (říká se tomu „crystaly“ – nevím proč)
od firmy DEPO, když už jsem byl v tom, objednal jsem i čiré boční
blikače a čiré přední trio (G III má přední blikny a mlhovky v nárazníku).
Tím moje auto pozbylo oranžovou barvu (která mi k modré perleti stejně
moc nepasovala….). Přední masku jsem vyměnil za dvoulamelovou bez znaku,
a nechal ji olakovat do barvy auta spolu s nárazníky a bočními lištami
– a je mi jedno, že „nárazník“ je od slova „narážet“. Původní rádio VW
beta jsem vyhodil, a nahradil hračičkou od Pioneeru (kteroužto mi nějaký
dobrák z auta vyloupnul po nezdařeném pokusu vzít si ho i s autem…), v
současné době mám tedy druhou hračičku od Pioneeru (CD, mp3, AUX). Do originálního
boxu sání jsem vrazil vložku od Greenu. Původní koženou, již značně ošoupanou,
šaltku jsem vyměnil za domorobo hlavici vzniklou kombinací golfového míčku
a vložky do původní hlavice řadicí páky (zakoupenou na vrakáči za pade),
doplněnou koženou manžetou. A last, but not least, momentálně se chystám
využít toho, že mi zamávaly přední tlumiče, a nahradím celý podvozek i
s pružinami sadou V-Maxx s pevným snížením předek 55/zadek 35 mm. To je
vše, a nikam dál se postupovat nebude. Žádnej uřvanej výfuk, žádný laminát,
žádné megakřídlo. Jednak se mi to nelíbí, a druhak nehodlám v nikom živit
teorii, že v Golfu jezdí kšiltovkáři, pozéři, a frikulíni s mokrým řidičákem.
I s tímhle názorem jsem se setkal.
Závěr
Koupí Golfa člověk získá za svoje peníze adekvátní protihodnotu. S GIII
je to jako s každým starým autem, pokud do něj pravidelně nevrážíte větší
či menší částky peněz, rozsype se. Jeho devizou budiž, že se rozsype později,
než někteří soudobí konkurenti, jak jsem se shodl s jedním známým, GIII
je spolu s Passatem B4 poslední pořádně postavené auto s logem VW. Motor
s jednoduchou osmiventilovou technikou a dostatečné dimenzování všech komponent
by mělo být, spolu s kdysi pověstným německým zpracováním, zárukou dlouhé
životnosti. Jako všude i tady platí samozřejmě, že štěstí na dobrý a zachovalý
kus je potřeba tím víc, čím starší je vyrobený vůz…..

31.05.2009 PlusOne
Autor je členem Volkswagen klubu Czech Republic