V dalším dílu povídání o "lidech na silnici" bych se zmínil o nepočetném,
ale výrazném exempláři zvaném ofrout.
Ofrout se přepravuje a především prezentuje vozem, který je nebo
vypadá jako off-road, tedy vůz pro provoz mimo silnice. V podstatě existují
tři typy automobilů, které bývají považovány za off-roady:
1. Skutečné off-roady, jako například Land Rovery starších sérií, Opel
Frontera nebo nám bližší UAZy, ARO a podobně. Jsou to auta určená k provozu
v terénu, k tomu technicky přizpůsobená a určená pro profesionály, takže
je na silnici moc neuvidíte. Pro jejich konstrukci platí, že v jednoduchosti
je krása. Také je nutno poznamenat, že východoevropské terénní speciály
bývají vysoce hodnoceny i v cizině, zatímco v zemích jejich původu paradoxně
nikoli.
2. Off-roady pro ofrouty jsou vozy, které vypadají zvenčí jako
off-road, ale ve skutečnosti jsou to nablýskané těžké krámy s luxusní výbavou.
Tuším, že se tomu říká SUV neboli Support utility vehicle, pomocné užitkové
auto. V minulosti se tak označovaly pick-upy jako Dodge RAM, teď je SUV
šmahem všechno. O průchodnosti a hlavně životnosti těchto vozů v terénu
mám pochybnosti, zvláště když si představím Sorento, Musso nebo BMW X5.
3. Off-road pro nemajetné vznikne zpravidla adaptací nyní módního vozíku
zvaného MPV. MPV je obyčejně nechutné krabicovité auto, které má aerodynamiku
jako lednička a nesmí se mu říkat bejby. Kupují si ho lidé, kteří si myslí,
že v něm hodně odvezou, aby následně zjistili, že v něm stejně uvezou prd.
MPV se totiž zpravidla přinachází na platformě nějakého osobáku. Off-road
MPV lze vyrobit v průmyslových podmínkách celkem snadno. Výrobce zvýší
světlou výšku vozítka, čímž zasadí už takhle diskutabilním jízdním vlastnostem
ránu z milosti, dodělá tam pohon 4x4 s nějakou pomrvenou elektronickou
spojkou, která pohon druhé nápravy vícemnéně nahodile zapíná, aby byla
větší psina a cenu zvýší o třetinu. Takhle přišel na svět třeba Scénic
RX-4 a určitě budou i další případy.
Zajímavá je samozřejmě skupina druhá. Auta a řidiče ze skupiny první
zpravidla nevnímáte, protože se s nimi rochní hajný nebo stavbyvedoucí
někde v lese, a třetí skupinu taky ne, leda ve zpětném zrcátku, protože
se obyčejně hrabou jako když jedou tetce na funus. O to více vynikne skupina
druhá, a to jsou právě ti praví ofrouti. Zřejmě v inspiraci knihou Čtyři
v tanku a pes tvoří posádku off-roadu skupiny dvě následující subjekty:
ofrout, blondýna, pes a rám.
Ofrout je řidič a zpravidla i majitel vozu. Je mu většinou
kolem čtyřiceti, je manažer nebo si myslí, že je manažer, kolem krku má
zlatý řetěz, na sobě značkové sportovní oblečení a pod ním deset a více
kilo nadváhy. Doktor mu říkal, že se má hlídat, vlasy pryč, potence pryč,
tak si aspoň koupí velké auto, aby působil dominantně. Ofrout je totiž
v podstatě dobrodruh. Zatímco v práci trpí a největší odvaz je pro něj,
když se mu během hovoru s senior executive managing directorem vybije baterie
v mobilu, v autě se může vyřádit. Najednou přestane být článkem někde v
polovině trajektorie definované úslovím o padajícím h***ě a stává se dobrodruhem
na cestě do Timbuktoo. Zleva lvi, zprava hyeny, shora supi, zdola olgoj
chorchoj a mezitím jen on a jeho velký vůz. Indiana Jones hadr. Nebo Camel
Trophy. K té to tady v Čechách nemá nikdy daleko. Co jiného se na zdejší
silnici může více hodit, než pořádný öff-road? Jeli jste někdy po dálnici
z Humpolce na Brno? Máte všechny výplně v zubech? No nic, dálniční známky
budou od příštího roku dražší.
Blondýna je ofroutova o deset let mladší baba. Ofrout
jí před kamarády zmrdy u piva tituluje stará a říká že ji pouze
píchá, ale ve skutečnosti to není všechno. Nosí jí každé ráno xnídani teplé
rohlíky, jako by byla kvadruplegik a nemohla si je přinést sama. Odevzdává
jí celou výplatu. V Delvitě ofrout hrdě tlačí košík, protože v tu chvíli
má desetikorunu na hotovosti jen pro sebe. Ona ho před ostatním holkama
ženama v domácnosti zmrdicema nazývá vořech. Vzájemně se ovšem titulují
miláčku. Sama má Toyotu Yaris a mladého ekologa, který zastane to,
o čem vořech pouze hovoří. V sobotu ráno se čumí v bedně na Sama doma,
vypije Actimel, natře se krémem s koenzymem Q10 a pak sednou do off-roadu
a vydají se na velkou adventure cestu na Slapy na chalupu. Ofrout telefonuje
z mobilu a nadává autům před ním, když nejsou ochotna předjíždět v zatáčce
přes plnou čáru a ona čte Spy a Štastného Jima, přičemž říká věty typu
"nerozčiluj se, miláčku, máme času dost".
Pes je velký jak kráva a blbej jak půllitr bublin. Jmenuje
se nějakým anglickým jménem, před které Ofrout i jeho stará vždy vkládají
slovo "náš", jako by ho sami udělali. Je báječný! Existuje od k němu průkaz
původu a žere jenom Pedigree Pal, protože pak lepší skáče parkúr. Pes čumí
prázdým zrakem a vesele si slintá po velurových sedačkách ofroutovy káry.
Koňopes má s autem mnoho společného, aniž by to tušil. Kromě těžkopádnosti
a velké spotřeby má totiž také za úkol posilovat pánovo ego. Podívejte,
jak velkou bestii dovedu ovládat! Ofrout o psu tvrdí, že je trochu ostrej,
což se zpravidla ukáže tehdy, když ukousne sousedovic dítěti hlavu (policie
to vyšetří, byla to vina dítěte, mělo zůstat sedět doma). Pokud pes v autě
nemočí ani nezvrací, rodina ho nevnímá.
K výčtu chybí Fracínek. Záměrně ho neuvádím, je v privátní
škole v Anglii a učí se waldorfskou metodou být idiotem. Rodiče o něm říkají,
že je za Kanálem, což některé jejich známé přivádí k nejednomu mylnému
závěru.
Podstatným doplňkem je ochranný rám. Sice je neživotný,
ale je pevnou součástí ofroutova expedičního týmu. Kdyby tam nebyl, iluze
by přišla vniveč. Kdo nemá rám z pořádných nachromovaných trubek, ten jako
by ani nebyl. Rám je vysoce praktický. Určitě se vám už mnohokrát stalo,
že jste porazili klokana, buvola nebo málo obezřetného důchodce a měli
pak rozbité auto. Museli jste z chladiče dolovat tkáně, kosti a třísky
z hole. Přemýšleli jste, jak tomu předejít a možná vás napadlo navařit
tam nějaké zábradlí. Rám je robustně přichycen dvěma šrouby M6 k plechu
pod maskou a na něj je třeba ještě připavnit dvě přídavná dálková světla
a atrapu navijáku, aby v buši nebylo krušno. Trubkama a chromem se na rámu
nešetří. Skutečné mistrovské kusy mají vespodu na rámu jednotlivé trubky
uspořádané svisle, aby cestou z Neveklovska do Prahy po silnici první třídy
a dálnici chránily olejovou vanu; tyto trubky vypadají jako vidle a momentálně
jsou in!
Jak vidno, mám na off-roady velmi specifický názor.
Moje ohrnování nosem nad tímto fenoménem pramení především z faktu,
že silniční zákon a jeho prováděcí vyhláška specifikuje poměrně přesně,
kde se smí běžný motorista s autem pohybovat. Místa jako les, louka, pole,
vodní brod a podobně v tomto výčtu tragicky scházejí. Ofrouti jako by to
nevěděli a testují, kam až je jejich hrkotadlo schopno vjet, hlava nehlava.
Polní cesty pak vypadají, jako by se po nich přehnali hroši ve dvojstupu.
Druhé, co mne vytáčí, jsou právě ty kvazibezpečnostní rámy. Zprvu jsem
si myslel, že každá součástka na autě, pokud není z prvovýroby, musí mít
atest od Dekry a být tudíž opatřena značkou 8SD, ale tato moje myšlenka,
na které se podepsala právě dlouhotrvající práce u prvovýrobce autopříslušenství,
se ukázala být zcela bagatelní.
Za prvé, na technické obyčejně nikdo nezkoumá, zda ty báječné tuningové
doplňky, co máte na autě, 8SD mají. Osoby, které jsou tam zaměstnáni jako
technici, jsou obvykle natolik fascinováni tím, že jste přijeli osobně
a nekoupili si červenou známku za litr v hospodě, že tyhle věci nezkoumají.
Za druhé, rámy od některých firem 8SD mají. Zřejmě podle pravidla "za
peníze v Praze barák" si jej příslušné firmy zajistily, ačkoli rám na přední
části vozidla je absolutním popřením principů pasívní bezpečnosti pro chodce.
Automobilky vynakládají desetimilióny, aby navrhly příď a boky vozidla
s ohledem na minimální zranění chodce v okamžiku, kdy do něj narazí automobil.
Dokonce se provádějí simulace, které mají toto odhalit. Samozřejmě že se
při nich simuluje náraz do chodce v rychlosti minimální a ne třeba 150
km/h, protože to už je pak jedno. Výsledky simulací vedou obyvkle k tomu,
že se zaoblují hrany, tam kde se zaoblit dají a hledají se místa, kde by
se chodec mohl zaháknout oděvem a být pak vozem tažen, v takových místech
se musí měnit design. .
Rám popírá oba tyto principy. Trubka ať už jakkoli silná tvoří poměrně
malý rádius a vyvolá tak místní koncentraci tlaku, výše zmíněné "vidle"
představují zcela jasně riziko při "human crashi" a zaháknutí testovací
dummy v rámu bylo už několikrát zdařile popsáno. Rám se nachází (díky velké
světlosti off-roadu) ve výšce hrudníku průměrně malého chodce nebo dítěte,
kde jsou jako na potvoru umístěny srdce a plíce, zlomeniny žeber s případným
vpáčením a pneumotoraxem jsou asi to nejmírnější poranění, co pak přichází
v úvahu. Akt montáže rámu na off-road považuji za jednoznačný projev nezodpovědnosti,
bezohlednosti, arogance a pohrdání lidmi okolo. Je to popření zdravého
rozumu, podle mě takové auto by v jakékoli normálně uvažující společnosti
nesmělo na veřejnou komunikaci. Říká se, že kde není žalobce, není ani
soudce, takže ještě pořád jezdí.
Ne že by se mi někdy off-road nehodil. Jeden čas jsem jezdil s dodávkou
Jumper a nebylo to zlé. Seděl jsem vysoko, přes auta přede mnou jsem zpravidla
viděl a hlavně jsem měl pocit, že teď teda něco řídím! Něco jako když vezmete
do rukou poprsí 95D a více. Za svou dvanáctiletou řidičskou kariéru jsem
už asi třikrát jel po louce nebo lesní cestě a vždy jsem se tam nějak prohrabal
i s konfekčním osobním vozem. Asi bych ten bazmeg neupotřebil. Vůbec, i
z globálního a ekologického hlediska stojí za zamyšlení, zda nejsou současná
auta zbytečně velká a zda s sebou jeden každý netaháme v běžném osobním
autě dva metráky komfortních systémů zbytečně. Protože kdybychom je s sebou
netahali, budeme jezdit se spotřebou třeba o litr nižší a omezené zásoby
ropy, které jasně vymezují budoucnost automobilismu a také mého nebo možná
vašeho pracovního místa, by se tenčily o něco pomaleji, nehledě na produkci
emisí a spotřebu surovin. I z tohoto hlediska je ofroutův mastodont průser.
A i tak si myslím, nevysmívejme se ofroutům. Velký auto je součást jejich
kultury, podobně jako pro cirkusáka maringotka a pro cikána břitva a adidasky.
Stresovaní manažeři, podnikatelé a úřednici si v něm dopřejí pocit, že
"řídí svůj svět" a jsou velcí dobrodruzi, přijdou do práce vyrovnaní
a neposerou toho ještě více, než by se stalo, kdyby přišli ve stresu
Na základě pozorování šesti osádek off-roadů v úseku Brno - Jihlava
- Pelhřimov - ČB napsal dne 25.9.2003 D-FENS