Už zhruba týden mám částečně rozepsaný a částečně v hlavě článek o tom,
proč se část inteligentních lidí se sympatickými morálními i životními
postoji nechává vtáhnout do proti-proti-islámské rétoriky a uvažování.
Coverův článek, zveřejněný mimo pondělní cyklus, aby nenarušoval velmi
povedenou sérii o islámu, mi přišel přesně „do rány“.
To jen na úvod na
vysvětlenou, protože vím, že se tu moc nefandí „reakcím na reakce“ pomocí
článků. Moje úvaha, kterou díky Coverovi a Urzovi mohu vést jako polemiku,
ale byla rozepsána již před masivní úpravou po přečtení Coverova příspěvku.
V kostce považuji a zásadní omyl vymezování se proti antiislámskému hnutí,
reprezentovanému iniciativou IVČRN a nyní i organizací Blok proti islámu,
z důvodu, že existuje riziko, že toto hnutí uspěje a sklouzne k totalitním
praktikám, omezování svobody a posilování státní represe. Jistě, bezpochyby
takové riziko existuje vždy, ale je to jako obávat se v roce 1936, že Češi
se budou dopouštět zvěrstev při odsunu Němců poté, co Německo prohraje
válku. Ano, stalo se to a bylo to špatně, ale v roce 36 měli lidé asi jiné
starosti. Podsouvat tomuto hnutí záměry zavést totalitu a policejní stát,
je straw man argumentace, vystavěná na základě domněnek a dojmu, tvořeného
médii, kdy se prezentují jen ty největší „drsňárny“ pronesené často v širším
kontextu a někdy dokonce falešnými profily, a směšují se protiislámské
proudy, od toho „umírněného“ až po ty extrémní. V podstatě zde kritici antiislámského
hnutí házejí všechny antiislamisty do jednoho pytle (a vyčítají jim totéž
ohledně muslimů).Ve skutečnosti nikdo z IVČRN (možná na pár facebookových
křiklounů, kteří v hnutí nemají slovo) žádné totalitní praktiky a omezování
svobod nenavrhuje a neobhajuje.
„Sluníčkoví“ lidé, s těmi je to jednoduché. Jejich motivy, touhy i argumentace
jsou snadno čitelné a velmi snadno je usvědčíte z pofidérní motivace, neznalosti
a vnitřní nekonzistence. Bohužel, čím více téma islamizace rezonuje, tím
více se objevují lidé s rozumnými názory na omezování moci státu, nezasahování
státu do každodenního života lidí, bojující proti omezování držení zbraní,
dopravní šikaně a proti plíživému nástupu totality a podobně, pro které
je protiislámské hnutí „tak nějak fujky“, aniž by se obtěžovali s jeho představiteli
o čemkoliv diskutovat a předložit svoji alternativu. Své veřejné výstupy
pak „zjemňují“ prohlášením „jistě, jsem si vědom, že ten islám má taky
svoje problémy a není úplně v pohodě“, které sice tak myslí, nicméně toto
prohlášení zanikne mezi hromadou námitek proti antiislamistům.
Mezi takové lidi řadím například Lukáše Lhoťana, jehož rozchod s IVČRN
má zcela přízemní pozadí a jenž se, jako část katolíků a židů obává, že
„bude další na řadě“ (na řadě čeho? Kritiky? Opravdu si křesťané a židé
myslí, že pokud by hnutí „vyřešilo“ islám, obrátí se proti nim? A proto
je v něm tolik křesťanů a židů?). Dále Pavla Hasenkopfa, jehož si lze vážit
za jeho občanské postoje v jiných otázkách, například norských dětí, ale
jehož obsese kritikou IVČRN je pro mě nevysvětlitelná. Ze zdejších matadorů
mohu jmenovat Urzu, se kterým jsem na toto téma vedl nekonečné, avšak velmi
podnětné diskuze, jejichž závěry dávám, alespoň částečně, do tohoto článku,
a samozřejmě Covera, jehož názory na protiislámské hnutí probleskovaly
už dříve a které tak uceleně shrnul ve svém posledním článku.
Mohu souhlasit s tím, že není příliš přínosné, když jakékoliv silnější
téma rozdělí společnost na dva vyhraněné a nesmiřitelné tábory, ať už se
jednalo o prezidentskou volbu, ukrajinskou krizi, či v poslední době islám
a potažmo migraci. Sám jsem u dvou prvně jmenovaných témat zažíval obdobné
pocity, jako Urza a Cover, když jsem si dovolil nezvolit „správnou“ stranu
a na otázku, zda volím Losnu, nebo Mažňáka, jsem odpovídal „třeba bahňáka“.
Rozumný, informovaný a v rámci možností objektivní názor však ne vždy znamená
být „přesně uprostřed“, zvláště když jsou měřítka a postoje uměle vychýlena
silně jedním směrem. Snažit se být za každou cenu neutrální je svým způsobem
taky extrém.
Kritici protiislámského hnutí bohužel přejímají sluníčkovou rétoriku
v hodnocení členů tohoto hnutí, jejich motivů, znalostí a cílů. Motivem
drtivé většiny příznivců protiislámského hnutí, které mám tu čest znát
osobně, není nějaké „vítězství dobra nad zlem“ v mytické realitě, ale prosté
brždění zvěrstev a nebezpečí, reprezentovaných totalitní ideologií. Nejsou
to nácci v Thor Steinar outfitech, ale taťkové od rodin. Naše znalosti o
problematice islámu jsou hluboké, podobně jako Coverovy, i když on se jistě
tématu věnuje hodně dlouho a jeho vhled by naše hnutí uvítalo. Považuji
od něj tedy za velmi přezíravé naznačovat, že každý antiislamista má své
názory založené pouze na zprávách z Novy a Blesku a nerozezná muslima od
lesního dělníka. Při bližším seznámení se s našimi postoji a znalostmi by
snad pochopil, že jsme si velmi podobní a že nejsme jeho nepřátelé, zaslepení
nějakým dogmatem antiislamismu (například já osobně mám jako člen IVČRN
několik muslimských kamarádů).
Ze strany útoků na znalosti antiislamistů, pak oblíbenou kratochvílí
poslední doby, provozovanou státem dotovanými neziskovkami, je takzvané
„vyvracení hoaxů“. K tomuto se přidávají i ti zmínění slušní, leč podle
svých měřítek „umírnění“ antiislamisté. Pominu to, že na jeden hoax připadá
padesát obdobně vyznívajících potvrzených zpráv, ale zaměřím se na jejich
vznik a šíření. Vypadá to totiž, že tyto „hoaxy“ vytváří sama sluníčka
se zájmem odpor proti islamizaci diskreditovat. Jistě, lesní dělníci, kteří
dávali dříví na hromadu, a údajně podřezaná hospodářská zvířata uprchlíky,
byly akce nějakých vystrašených občanů. Ale to, že údajná fotografie znásilněné
holčičky byla ve skutečnosti z reklamy na bonbony, nijak nezjemňuje fakt,
že dotyčná holčička tohoto jména skutečně znásilněna byla, stejně tak,
jako fotografie spoutaných a zahalených žen z šíítské slavnosti aššura nijak
nepopírá fakt, že sexuální otrokyně ISIS existují (jen nebyly na dotyčné
fotografii).
Co se týče našich cílů, ke strašení protiislámským hnutím se používá
několik Konvičkových vět, vytržených z kontextu a uvedených dávno na pravou
míru rozsáhlými články, aniž by se ti „čistí a objektivní“ kritici islámu
zkusili seznámit se se skutečnými cíli hnutí. Jak jsem napsal v úvodu, je
argumentačním klamem „strašáka“ podsouvat našemu hnutí nějaké totalitní
cíle. Cover argumentuje, že „zatím“ se chováme slušně, ale v budoucnu…,
což je další argumentační klam šikmé plochy. Pokud antiislamista použije
šikmou plochu (zvýšení počtu muslimů vede k non-go zónám, kriminalitě, radikalizaci,
znásilňování a vraždám), je mu to vytýkáno jako demagogie, přičemž praxe
ukazuje, že se tak děje (což samozřejmě neznamená, že se tak musí dít vždy,
ale to riziko je velké). Na druhou stranu na nebezpečí radikalizace antiislámského
hnutí se šikmá plocha používá bez zaváhání (demonstrace proti islámu povedou
k označování, deportacím a likvidaci nejen muslimů, ale i jejich přívrženců,
což budou všichni, kdo nejsou dostatečně radikální), aniž by se kdekoliv
tato tendence potvrdila. Kolik „umírněných“ muslimů již spáchalo teroristický
čin? A kolik přívrženců IVČRN, BPI, Pegidy a podobně již nějakého muslima,
nebo sluníčkáře, odsunulo, zavřelo a soudilo?
Pak tu byla ona osudná věta o „odebírání práv zastáncům islamizace“,
která zřejmě způsobila, že hodně slušných lidí se od antiislámského hnutí
odvrátilo. Takové vyjádření se i mně na první pohled vůbec nelíbí. Avšak
Konvička vysvětlil, že měl na mysli podobný přístup, jako v rámci denacifikace,
nebo lustračního zákona, a tedy že se nebezpečné osoby typu Halík, Čulík,
nebo Kohout nebudou mít možnost účastnit veřejného života (být voleni,
nebo jmenováni na vysoké úřednické posty). Osobně si spíš myslím, že by
stačilo těmto lidem odebrat svéprávnost, kterou nemají, ale rozhodně to
neznamená, že někdo Coverovi odebere za jeho články volební právo, nebo
ho zavře do vězení za jeho „umírněné“ postoje a kritiku antiislámského
hnutí.
Já, stejně jako další členové tohoto hnutí, jsme si velice dobře vědomi
nebezpečí šikmé plochy, ať už vede k islamizaci, nebo nacifikaci. Co se
týče cílů, pak už Konvička vysvětloval, že maximem je muslimům tu totalitní
a hloupou ideologii vymluvit, případně důsledným trváním na našich principech
jim znepříjemnit až znemožnit překlopení této společnosti na islámskou.
Tedy žádné koncentráky, plynování, nebo transporty, kterých se morální
Urza a Cover tak bojí. Naopak, oficiální vyjádření iniciativy a hnutí jsou
důsledně pro svobodu a férovou kritiku islámu bez jakéhokoliv porušování
svobod. Bohužel, tato vyjádření, na rozdíl od těch „závadných“, nikdo necituje.
Takže v podstatě je aktivita Covera a Urzy a dalších jmenovaných v podstatě
v pořádku, protože je to potřebná pojistka proti (sice značně nepravděpodobné
a v současnosti jistě ne prvořadě problémové) radikalizaci antiislámského
hnutí. Pokud to se svojí kritikou islámu myslí vážně, měli by proti těm,
kteří s ní začali „ještě, než to bylo cool“, vystupovat férově a ideálně
předložit svoji alternativu. Sám vždycky říkám, že pokud by náhodou došlo
k velmi nepravděpodobnému vývoji totalitarizace antiislámského hnutí, budu
se svými liberálními názory mezi prvními, kdo bude v lepším případě deportován.
Přesto toto hnutí podporuji. Takže buďte ujištěni, že i uvnitř antiislámského
hnutí jsou lidé, a je jich hodně, jejichž morálka a názory jsou zárukou,
„že se to nezvrhne“. A sami si odpovězte na otázku, zda se víc bojíte radikalizace
člověka s plackou IVČRN, jehož motivem je ochrana vlastní rodiny, jemuž
podobní nikdy nikoho nezabili kvůli svému přesvědčení a jenž své blízké,
včetně Covera, má rád a respektuje, nebo toho usměvavého muslima, který
vám prodává každý týden kebab, ale jehož od malička vedli k přesvědčení,
že jsme opovrženíhodní, dekadentní nepřátelé, a jemuž podobní se radikalizují
(s tragickými následky) téměř každý den.
09.08.2015 PaulMuaDib