Velké zlé auto co žere matky s kočárky, anebo taky velmi praktické,
pohodlné, denně využitelné a rychlé auto pro člověka, který skutečně využije
všechny jeho přednosti. Tiché, nenápadné, ale i divoce bokem jezdící, takové
je Subaru Outback s šestiválcovým atmosférickým boxerem pod solidně dlouhou
kapotou. Ale popořádku.
Subaru Outback se k nám dostalo počátkem roku 2007 z doprodeje skladových
zásob vozů MY2006, tedy těsně před faceliftem, který přinesl xenonová světla
a pádla pod volant k pětistupňovému automatu, jinak tam kromě drobných
designových úprav světel a interiéru nic moc nového nebylo, tedy až na
Boxer Diesel, se kterým jsem také měl tu čest při krátké předváděcí jízdě.
Zvenku
Design tohoto auta nepatří k nejnápadnějším, ale znalec si ho s ničím
nesplete. Díky poměrně robustní přední části a svažující se linii střechy
to nevypadá (nebo alespoň ne tak nápadně), že titěrné cosi vepředu táhne
za sebou obrovskou zadnici, jak je tomu třeba v případě Octavie I kombi.
Musím říci, že se mi osobně velmi líbí zejména přední část, posuďte sami:
Poměrně velká zpětná zrcátka mají v sobě blinkry. Řidič je při práci
nevidí, jako např. v Golfu
V. Jsou samozřejmě elektricky štelovatelná a vyhřívaná. Zadní část
je navržena jakoby okolo pátých dveří, kterými se leze do poměrně velkého
kufru, který má ale podlahu dost vysoko kvůli pohonu všech kol. Pod podlahou
je samozřejmě rezerva a nějaké to nářadí. Na pátých dveřích je vlevo umístěna
mlhovka z LED diod (asi kvůli designu, aby nemuselo být červené sklíčko
nebo sklo žárovky – na jiný důvod jsem nepřišel) a vpravo couvačka.
Zevnitř
Když otevřeme dveře s bezrámovými okny a posadíme se do kožené, vyhřívané
a elektricky seřiditelné sedačky řidiče (spolujezdcova je na tom stejně),
máme před sebou volant značky Momo s ovladači rádia a páčkou tempomatu
a vpravo na středovém tunelu volič automatické pětistupňové převodovky,
který umožňuje i manuální volbu převodových stupňů. Kromě něj tu je ještě
docela velká odkládací schránka v loketní opěrce a dva držáky nápojů pod
roletkou. Spolujezdec má před sebou nemalý kastlík.
Na středové konzoli najdeme rádio s měničem na 6 CD a překvapivě i s
kazetovou mechanikou. Rádio je spojeno se dvěma páry reproduktorů (řečí
katalogů automobilek je to osm – po dvou středobasech a výškáčích v předních
i zadních dveřích), které hrají poměrně dobře. Pod ním jsou ovladače automatické
klimatizace, která funguje velmi dobře.
Nahoře je displej palubního počítače a navigace. Palubní počítač ukazuje
kromě věcí typu spotřeby, dojezdu, času apod. i napětí, procento využití
akceleračního potenciálu a přesný počet kilometrů do nutné výměny jednotlivých
klíčových komponentů motoru, jako třeba rozvodového řemene. Lze si zde
i nastavit, jak dlouho bude vnitřní světlo svítit po zavření dveří, jestli
mají blinkry při zamykání a odemykání blikat a podobné věci. Navigace ale
oproti tomu za moc nestojí. Ve velkých městech, na hlavních tazích a na
západ či jih od našich hranic je velmi dobrá, ale kdekoliv jinde jí zoufale
chybí mapové podklady a o existenci Polska nebo Slovenska nemá vůbec potuchy.
Toto vyřešil facelift – přišla úplně nová navigační jednotka. K upgradu
ale podle Subaru bohužel nestačí koupit DVD, protože jde o jiného výrobce.
Přístroje jsou velmi dobře čitelné a v otáčkoměru je i ukazatel zvoleného
módu převodovky, nebo v případě, že si stupně volíte sami, zobrazuje zvolený
stupeň. Obsahuje i kontrolku otevřených dveří, na které poznáte, které
dveře jsou otevřeny, a kontrolku nezapnutého pásu řidiče, která umí i pískat,
když překročíte určitou rychlostní mez. Stejně fungující kontrolka pro
spolujezdce je umístěna na stropu u ovladače střešního šíbru, který zasahuje
daleko za hlavy cestujících vpředu. Dá se zatáhnout roletou, ale osobně
ho nezatahuji. Interiér je pak příjemněji prosvětlen.
Těchnika
Před předními koly je podélně umístěn šestiválcový třílitrový boxer
s atmosférickým plněním a dvěma vačkovými hřídeli v každé hlavě. Dosahuje
výkonu 242 HP v 6000 RPM a točivého momentu 297 Nm v 4200 RPM. Tohle všechno
putuje přes pětistupňový automat na všechna čtyři kola prostřednictvím
systému stálého pohonu všech kol Subaru Symmetrical AWD se systémem VTD
(proměnlivé rozdělování točivého momentu na všechna čtyři kola). Symmetrical
AWD v podstatě znamená, že kliková hřídel a diferenciály jsou v jedné přímce
přesně uprostřed auta, takže je na obou stranách stejná hmotnost, stejný
počet válců a stejně dlouhé poloosy. Přínos tohoto systému je nejlépe znázorněn
v tomto anglicky mluveném videu (http://www.youtube.com/watch?v=2OzK-oRPCbs),
není ale zcela nutné mu rozumět každé slovo, proto doporučuji všem.
Pětistupňová automatická převodovka s hydraulickým měničem točivého
momentu řadí poměrně hladce a rychle. Při klidné jízdě udržuje otáčky motoru
pod 2500, při plném plynu však nemá problém jít až téměř k omezovači. Pod
plným plynem řazení s autem mírně cukne, což bych přisuzoval slušné porci
kilometrů, kterou má za sebou.
Jak to jede
Hydroměnič si ukousne něco výkonu motoru a taky hmotnost někde u 1700
kg se nezapře, přesto však dokáže Outback být velmi rychlý, obzvlášť pokud
vezmete volbu převodových stupňů do svých rukou, čímž snížíte prodlevu
po seznámení pravého pedálu s kobercem na čas limitně se blížící nule.
Při klidné jízdě totiž, když prudce sešlápnete plyn a převodovka je v plně
automatickém režimu, jí chvíli trvá, než najde správný kvalt a až pak auto
vystřelí k horizontu. Doslova. Supersport to není, ale ve srovnání s většinou
aut, které jezdí po našich silnicích, je zátah velmi působivý. Výkon okolo
240 koní je zkrátka znát, stejně jako docela velký točivý moment.
I přesto, že vypadá poměrně vysoce, má Outback těžiště položené nízko
díky plochému motoru. V zatáčkách sedí na silnici velmi jistě, i když se
díky měkčímu nastavení tlumičů trochu naklání. Není to ale na vyklopení
oběda ze žaludku, pouze je znát, na co je tento vůz primárně určen.
Na sněhu či šotolině nebo jiném nezpevněném povrchu se dá s autem užít
spousta zábavy, která by bez pohonu všech kol možná nebyla. Bohužel radost
trochu kazí automat, ale s možností manuální volby převodových stupňů to
není tak hrozné, i když manuál by byl jednoznačně lepší. K tomuto motoru
se ale nedodával. Dobře je, že stabilizační systém se dá úplně vypnout.
Světlost 220 mm rovněž zaručuje solidní průchodnost terénem. I když
Outback není skutečný offroad a nemá tak ani redukci, ani manuální uzávěrky
diferenciálů, poradí si s (na zvednutý kombík) překvapivě náročnými terénními
pasážemi. Je samozřejmě potřeba myslet na to, že se jedná o celkem velké
a těžké auto s rozvorem 2670 mm, ale skutečně toho zvládne docela dost.
Oproti Volvu XC70, které vidím jako hlavního konkurenta, je Outback
lacinější, hezčí a má o centimetr vyšší světlou výšku. XC70 má rovněž pohon
všech kol řešený Haldexem a zadní kola připojuje až při prokluzu předních.
V tomto videu
je velmi jasně vidět rozdíl mezi těmito dvěma vozy. Jedná se sice o starší
generace, ale princip pohonu je, pokud vím, stejný. Outback na videu má
i automatickou převodovku.
Celé to je samozřejmě možné pomocí 95ti oktanového benzínu, kterého
je potřeba zhruba 10l/100 km.
Závěrem
Subaru Outback 3.0R je příjemným, schopným, rychlým a dobře vybaveným
vozem na každý den, který se na vás nevykašle, když po něm budete chtít
funkci v blátě, sněhu nebo kombinaci obojího. Pohon všech kol je velmi
dobrá věc právě ve znesnadněných podmínkách. Škoda automatu, s manuálem
by byla větší zábava a i potenciál motoru by šel využít daleko lépe. Spotřeba
naprosto odpovídá dynamice auta, ačkoliv chápu, že spořiví jedinci by zvolili
chrochtavý dvoulitr. Ten je ale o mnoho slabší a rozhodně nemá tak hladký
chod a tak nádherný zvuk, jaký umí vykouzlit jen šestiválcové boxery. A
vůbec, spořiví jedinci by asi zvolili jiné, menší a lehčí auto. Pokud by
ale chtěli auto takovéhoto typu, z jakéhokoliv hlediska (snad vyjma spotřeby
paliva) by šlápli vedle.
11.02.2012 Bloody Cardinal