Článek je o vyřešení jednoho naprosto banálního přestupku. Rád bych
tímto článkem vzdal hold všem, kdo na tomto serveru (i mimo něj) dělají
něco pro druhé. Například tím, že zpracovávají články na téma FSM. Je to
dlouhé, tak se omlouvám předem.
Je to jen příklad, jak se dá s běžnými znalostmi FSM vyřešit přestupek
spáchaný firemním automobilem.
Reálie:
Bylo krásné sobotní odpoledne. To obvykle jezdím v Praze k řece na in-liny.
Jedu po silnici a míjím pěšího strážníka-solitéra. Je opravdu hezky a v
dané lokalitě je spousta zákazových značek.
Zase bude spamovat stěrače zbytečnými akčními letáky, pomyslel jsem
si.
Roky zde parkuji na různých místech bez ztráty kytičky. Myslím, že jsem
docela hodnej kluk. Snad zatím žádnej sylnyčný pyrát, jako Lacyna, woe...
Nikdy neparkuji na vegetaci ani nevjíždím do žádných zákazů, kterých je
v oblasti požehnaně. Měl jsem za to, že se zde dá rozumně zaparkovat a
nikomu neublížit. Tak se o to snažím. Během bruslení jsem častým hostem
občerstvovacích stánků, které jistě odvádí městu daně.
Zastavil jsem tedy na místě, kde se obvykle parkuje. Je to štěrkem vysypaný
plácek vedle silnice. Součástí plácku jsou nově i stojany na bicykly. Místa
je tam tak na čtyři auta. Naproti plácku je poměrně velké a nové zahradní
občerstvení. Lidé tam prostě parkují. Vlastně ne. Parkují tam zlá auta.
Hodní lidé ti jezdí raději na in-linech. Jako já.
Vlastní spáchání přestupku:
Bruslím si pro vlastní potřebu. Když míjím mě svěřené vozidlo, naskytne
se mi nepěkný pohled. Známá postavička v kvazi kominické uniformě bez bílé
čepičky zrovna zevluje vedle auta. Ano, jednalo se o dnes již o několik
kilometrů dál spatřeného člena ozbrojeného zednictva. Říkám si: Cože? O
co mu jde? Nikde žádná značka… Co to moje zlé auto mohlo provést???
Rodiče mě učili už jako malého chlapce, že s pochybnými individui se
nemám nikdy dávat do řeči. Posadil jsem se tedy na nedalekou lavičku. Koukám,
jak mi strčil něco za stěrač. Nakonec profesionální spammer ještě napráskal
pár snímků z mnoha světových stran a odešel. Řekl jsem si: Nu což. Nekaž
si sobotu a ještě si pěkně si ještě zabrusli. Můžeš si prodloužit chvíli
těšení se na dárek skoro jako před Vánoci. Co tam na tebe asi čeká? Je
to pozvánka na nějaký městem pořádaný banket či raut? Nějaká bio lampa
ve slevě v místním spřáteleném Lýdlu?
Lísteček byl dobře zajištěn proti povětrnostním vlivům, takže neulétl
ani po desítkách minut. Na něm místo „AKCE“ stálo „Výzva“. Tenhle vtip
jsem ještě neznal. Prý: Neoprávněný zábor veřejného prostranství podle
§ 47 odst. 1 písm. h) zákona č 200/1990 Sb. Dále bylo na lístečku napsáno,
že se má nějaký(jak říká klasik „sprostý“) podezřelý dostavit podat vysvětlení
do pěti následujících dnů na MP Praha 7. Na okamžik jsem si představil
sám sebe, jak se běžím udat s reklamním letáčkem. Smál jsem se ještě cestou
z místa činu. Tím jsem nepochybně ohrozil plynulost a bezpečnost silničního
provozu.
Předehra řešení
Říkal jsem si, že taková banalita se v Praze do roka automaticky bez
mé reakce promlčí a považoval jsem věc za vyřízenou. Vozidlo je ale firemní.
Firma má datovou schránku. Následující den po marném uplynutí lhůty, která
mi byla lístečkem velkoryse poskytnuta, přišla zásilka právě tam.
Ve Výzvě k podání vysvětlení bylo uvedeno datum, které se mi moc nehodilo
pro dostaveníčko na hlavní komisařství. Výzva nepostrádala husté fíčury
jako například URL odkaz na stránky, kde jsem si datum mohl svévolně změnit.
Všiml jsem si, že na stránkách se lze přeobjednat pouze na dřívější datum
než je datum uvedené ve výzvě.
Neváhal jsem tedy a zavolal na přiložené telefonní číslo s obecným dotazem.
Oni spamují pomocí tištěné reklamy, já zkusím nevyžádaný telemarketing.
Strážnice, která telefon zvedla, jsem se prostě jen zeptal, zda bych
se nemohl přeobjednat na pozdější termín, než mi umožňuje jejich moderní
informační systém. Vždyť od toho tam ona je ne? Odehrál se následující
dialog:
Já: „ … a nešla by prostě podání vysvětlení odložit někdy na později?
Třeba tak o devět-dvanáct měsíců?“
Strážnice: „ No pane co si jako myslíte? To musíme vyřešit co nejdříve!“
Já: „No právě proto volám. Já tam přijdu a jak se znám vy budete muset
přestupek stejně odložit. Tak jsem vám chtěl dát šanci, že by se to jako
nezdržovalo a promlčelo rovnou.“
Ona: „Prosím? Děláte si legraci? Jaké jste říkal, že je to číslo jednací?“
Já: „Já jsem vám to číslo zatím vůbec neřekl. A ani to nemám v plánu.
Teď cítím, že mi nebudete umět pomoci více než vaše webovky. Vyberu si
termín tedy tam. Myslel jsem to dobře. Tak já se u vás teda někdy stavím.
Na viděnou.“
Vyřešení přestupku
Dorazil jsem na dohodnuté místo v elektronicky dohodnutém čase. Na místě
zrovna nebyl žádný potencionální mesiáš městského rozpočtu. Jen já. Jen
já a zákon.
V okénku holohlavý, charismatický sympaťák jako z amerického filmu.
Byl velmi zdvořilý a mluvil spisovně, klidným hlasem. Znáte to. Prostě
ten hodnej, co jen dělá jen svou práci. Strážník sedící zády ke mně měl
na ploše puštěného Solitéra.
Před evidentně neprůstřelným sklem na mé straně se povalovala čtečka
platebního terminálu. Začal jsem si s ní hrát. Jako bych se už už těšil,
jak do ní zasunu svého debetního Maestra. Také jsem vyndal viditelně peněženku
a položil na přepážku. Mám v ní totiž občanku.
Začali jsme tak, jak to má být. Přede mnou leželo zalaminované poučení
a strážník nabízel případně dovysvětlení. V pořádku.
Poté mi ukázal barevné fotografie. Auto, štěrk, nějaká pouliční lampa
a na ní štítek s vygravírovaným číslem. Před jednáním jsem nahlížel do
katastru. Tento zdánlivě bezcenný kousek země byl městský. Není tam ani
ropa ani zlato. Ale občas se tam přeci jen něco urodí…
Začal se zajímat: „Aha… jejej jejej… copak se vám to tam stalo? Kdepak
to tam je?“ A jal se otevírat gůglmaps.
Copak se MĚ tam stalo, aha.
Říkám slušně: “Ano, ano. Já vám to rád ukážu. Pojďte jdeme na to…“
Samozřejmě bych chtěl zkrátit tento článeček a skončit nějakým vohno-happy-endem.
On byl přeci tak děsně milý a chápavý. On jenom dělá svoji práci. Navíc
se mi evidentně snažil pomoct a pochopit mě. Možná bychom za normálních
okolností mohli spolu hrát kriket. Nebo paintball.
„Rozumíš, woe… zvládl jsem to a uhrál to svým šarmem na dvě kila a
můžu se chlubit v hospodě, protože Máňo…s policajtama já to prostě umím…
jinej by totiž dostal třeba stovky tři, víš! Kdepak já, na mě si nepřišli…“
To určitě!
Zpátky na zem v Korunní ulici číslo 98. Opravdu jsem se nechtěl pouštět
do větších akcí. Chtěl jsem (ne)podat vysvětlení a odejít
Já: “ Já vám to klidně ukážu, ale nemáte to jedno, kde to místo je?
Je to prostě zábor.“
Tak nějak jsem už tušil, že bude pro nás ztráta času posuzovat to místo
a podle toho mi vyměřit jen nějakou symbolickou pokutičku. Jako že jsem
to já. Jsme přeci lidi, ne? Tak se nějak dohodnem, ne? Ne! Nezávazně jsme
si vyměnili pár slov o počasí. Vím. S policajty se co? No, (zbytečně) nebavíme!
Já se ale bavil.
On: „To víte no… takový neoprávněný zábor, to můžete udělat i stanem,
když ho někde takhle postavíte.“
Já: „Hm. I stanem, no. Nebo taky autem třeba. Na vašich fotografiích
žádný stan zatím nevidím.“
On: „No jo to víte… oni si třeba lidi tam stěžují, že tam někdo parkuje
a my musíme přijet…“
Já: „Hm. Tam nikdo nebydlí. Je tam teď už zavřené letní bistro, vedle
zbořenina a naproti to zřejmě někdo vyštěrkoval (viz. fotky a gůgl), aby
tam mohla parkovat pohodlně ta auta. Tak tam asi zaparkovalo i to auto
co mi ukazujete na fotce. Navíc když je hezké počasí a bruslí se tam, tak
tam posíláte svého pěšáka“
On: „Tak vidíte!“ Úplně mu zasvítila jeho modrá očička. „Někdo to tam
třeba nelegálně vyštěrkoval. No a město nemá prostředky na to stále po
někom odstraňovat… tak proti tomu bojují takhle…“
Já: „Jak proti tomu bojují??“
Role se na chvíli obrátily a orgán vlastně podával vysvětlení mně:
„No, dávají lístečky řidičům. Ono to přinese alespoň nějakou korunu
do rozpočtu na opravy, rozumíte?“
Wtf? Tak to jsem přesně potřeboval slyšet.
Neváhal jsem a podobně klidným hlasem jsem reagoval: „Aha, tak vám to
někdo vyštěrkoval, tak tu vybíráte výpalné od řidičů. Rozumím. Výborně!
Tak to vás asi trošičku zklamu. Rád bych se tedy k případu konečně rád
oficiálně vyjádřil. Zapíšeme to rovnou, prosím?“
A ochotně jsme začali ťukat do počítače. Respektive já ani ne. Hrál
jsem si stále s platebním terminálem. Vysypal jsem s celkem věcnou pomocí
toho sympoše, co má pro lidi pochopení a vlastně jen dělá svou práci, následující
formulaci:
„Dostavil jsem se na základě výzvy, protože mám vozidlo svěřeno do osobního
užívání. Vozidlo může dle smlouvy užívat několik fyzických osob. Vím, kdo
v uvedené době vozidlo řídil a na místě jej zaparkoval. Totožnost této
osoby je mi známa a dále ve smyslu § 11 odst. 4 zák. č 553/1991 Sb. odepírám
vysvětlení.“
Borec nakonec zkusil, jestli jako ten paragraf můžu nějak vyspecifikovat.
Patrně chtěl, abych třeba vyslovil magickou formulku „osoba blízká“. Ale
no tak! Skoro jsem se urazil.
Odpověděl jsem, že ten paragraf podle mě naprosto přesně pokrývá vše,
co jsem chtěl k tomu říci. Podle práva.
V diskusi se jistě nevyhneme věcným připomínkám ohledně toho, co jsem
podle vás měl udělat ještě lépe. Než se do mě pustí ostřílení diskutéři,
tak bych rád podotkl, že jsem si svůj vynaložený čas prostě užil.
Je to úžasný pocit, když zaměstnáte tolik sympaťáků v uniformách a finančně
nepomáháte ani nechráníte pomoci při boji proti nelegálnímu štěrkování
městských pozemků.
07.11.2013 Marvi