Policie nás má chránit a za to si nárokuje část vybraných daní. Ale
co když zločince pouští, zákon obchází, slušné občany buzeruje a občas
někoho bezdůvodně zmlátí? Může být policie víc než zákon? Zkusme objektivně
posoudit její činnost.
Čím dál tím častěji se objevují dojemné články o tom, jak si práce policistů
nikdo neváží a nejeden příslušník s chutí sáhne po služební zbrani, aby
odlehčil svému přepracovanému tělu. Ještě než však sáhnete po kapesníku
s cílem utřít slzu dojetí, zpravidla na další stránce najdete zprávu přesně
opačného ražení. Policistům utekl celostátně hledaný zločinec přímo z policejní
cely, vedoucím kuplířského gangu byl člen útvaru rychlého nasazení či něco
podobně šťavnatého. Téměř vždy jde sice o chybu jednotlivce, ale stejně
tak, jako deset milionů jednotlivců tvoří celý Kocourkov, mohou chybující
jednotlivci tvořit většinu sboru.
Statisticky vzato
Zajímavý zdroj informací poskytují statistiky MV ČR. Pokud vynecháme
oslavné články vhodně skrývající realitu, narazíme na neveselá čísla. Celkový
počet majetkových trestných činů se v meziročním srovnání 2003/2004 snížil
o necelá čtyři procenta na přibližně čtvrt milionu nahlášených činů. Krádeže
prosté z toho tvoří 67% a vloupání 27%. Pokud vezmu v úvahu tento poměr
zastoupení, nabízí se otázka, zdali pokles trestných činů není dán pouze
tím, že lidi vzdali hlášení „krádeží prostých“. Strávit dvě hodiny na policejní
služebně s vědomím, že lumpa stejně nechytí, budu opravdu hodně zvažovat,
zdali to má smysl. Tomuto rozhodnutí napomůže i míra objasněnosti 19,7%.
Jinými slovy, zloději vedou nad policií 80:20, což není zrovna povzbudivé.
Krádeže se tedy s největší pravděpodobností vyplácejí.
Trochu zajímavější čísla jsou u hospodářské kriminality, která představuje
75% všech škod. Zde se policisté vytáhli, objasněnost 71% zní celkem optimisticky.
Na druhou stranu se však otevírá otázka, o jaký typ kriminality se jedná.
Pětinu tvoří nejrůznější podvody, zpravidla úvěrové. Pokud uvážím kontrolní
procesy bank či pojišťoven a úroveň potřebné dokumentace před poskytnutím
peněz, zde najít viníka by snad dokázala i cvičená opice. Mám-li správné
informace, v této statistice bychom měli najít i „nevhodný“ způsob zaměstnávání
lidí, jako je přemíra dohod o vykonání práce a „schwarz systém“ jako takový.
Tam je viník rovněž evidentní. Takže pokud se odečte tato „bezpracná objasněnost“,
čísla budou zase poněkud jinde. Bohužel chybí jeden z nejzásadnější údajů.
Kolika procenty se objasněné případy podílejí na celkové výši škod. Mám
nepříjemný dojem, že nejrůznější „Krejčířové“ tam zahrnuti nejsou.
Statistiku dopravní policie záměrně vynechávám, zde se souvislost mezi
počtem nehod a jejich prací najít dost dobře nedá. Tam nezbývá, než vycházet
ze subjektivních pozorování.
Zákon v rukou policie
Nevím, co se na policejní akademii vyučuje, ale vštípení právního řádu
do krve ani pravidla slušnosti to zřejmě nebudou. Potkat policejní vůz
cestující předepsanou rychlostí, pouštějící chodce na přechodu, parkující
na povolených místech či jedoucí způsobně v koloně lze četností připodobnit
ke spatření padající komety. Omezovat pohled jen na přemísťování je sice
dosti omezené, ale pro většinu z nás nejčastější. Pěšky, alespoň ti pražští,
chodí s bídou na oběd a na služebně nejsme každý den. Z hlídkujícího vozu
se navíc jen nerado vystupuje, proto mám pocit, že jeho smysl je spíše
v rychlejšímu přemístění k místu činu než zajišťování pořádku.
Pokud už se musíte s policistou přímo konfrontovat, často musíte nabýt
dojmu, že leckterý nemá o svých pravomocech velké znalosti a spoléhá na
sílu uniformy. Připouštím, také patřím k těm, kteří ve snaze předejít nepříjemnostem
raději hlídku poslechnou. Trpce jsem tak mimo jiné překousnul, že auto
rodičů jsem na parkovišti naboural sám (zcela odřený bok v zadní části
u kolmého stání), platí i zákaz vjezdu povalený větrem (všechny mobilní
značky ležely na zemi a nebyly vidět) a když strom překryje značku jednosměrky,
stále je můj problém, že jsem do dané ulice vjel z opačné strany. Snažím
se vyhovět přání příslušníka, když volným krokem vstoupí na strakonickou
(jak je Chuchle), terčíkem si vynutí okamžité zastavení všech pruhů jedoucí
minimálně povolených 80 km/h a autům nezbývá, než brzdit tak, až se kouří
z pneumatik, neboť jinak bychom slovutného policistu srazili.
Možností, jak se jako občan aroganci bránit příliš není. Kontrolní orgán
stížnosti zpravidla předá přímému nadřízenému, ten svým ovečkám „domluví“
a opět se nic nestane. Přitom společenský tlak už je poměrně dost vysoký
na to, aby tomu začalo policejní prezídium dávat význam. Média začínají
zveřejňovat fotky s do očí bijícími přestupky a popularita stále klesá.
Současně přibývá útoků na veřejné činitele. Opravdu si ti nahoře myslí,
že to všechno nemá souvislost? Pokud bude mít práce policie u občanů nějakou
váhu, její příslušníci získají respekt a je dost pravděpodobné, že méně
lidí se je odváží doslovně posílat tam, kam současný sbor patří.
Chytání zločinců
Poměrně zajímavý nepoměr vládne mezi úsilím na odchycení pachatele a
jeho samostatné zajištění. Nechápu, jak je dost dobře možné, aby celostátně
hledaný gauner bez větších problémů mohl utéct ze služebny. Nejde přitom
o ojedinělé případy. Chápu, že zločinci mívají často technologický náskok,
ale když je spoutaný na židli v zamčené cele, tak si útěk nedokážu dost
dobře představit. Většinou se totiž člověk dozví, že vylezl oknem, převlékl
se do civilu a v klidu odešel či se ven dostal způsobem, který je s výše
uvedeným dost dobře neslučitelný. Nikde se nehovoří o tom, že by kumpán
zvenku proboural celu tankem, postřílel polovinu služebny či si jinak vynutil
cestu ke svobodě.
Pravda, existují i speciální případy, kdy komando vniknuvší do vily
plné milionů v hotovosti začne uvažovat ekonomicky a hledaného podnikatele
samo ochotně odveze na bezpečné místo. Traduje se, že Krejčíře stála svoboda
30 milionů, což sice není málo, ale pro tohoto pána celkem snadno zaplatitelná
suma. Akorát by to nemuselo být tak okaté.
Dálnice
Když už naši úžasní evropští vyjednavači zinkasovali odměny za vstupní
podmínky do EU a my začínáme zjišťovat, které průsery se na nás valí, je
už příliš pozdě na nějakou osobní odpovědnost. A tak mimo jiné nám dálnice
zavalily kamiony s bezohlednými idioty za volantem, které se ve stakilometrových
šňůrách řítí naší mizernou dálniční sítí. Rostoucí počet nehod a vytrvalá
proměna „rychlých spojnic mezi městy“ v hromadné parkoviště bez úniku otevřela
řadu otázek. Se vskutku originálním nápadem přišel „nestraník“ Bublan,
který se rozhodl vytvořit dálniční policii. Zajímavé, žil jsem v tom, že
už něco takového máme. Teprve pak přišlo rozšiřující vysvětlení. Ano, takovou
policii sice máme, ale vykonává spoustu administrativy a nemá na hlídkování
čas ani lidi. Takže se vytvoří nový odbor, který ten čas má. V druhé větě
se dozvíme, že se nové lidi do policie přijímat nebudou. Dálniční policie
Release 2 bude rekrutována z vlastních řad případně širší reorganizací.
Pokud jsem správně pochopil výroky tiskových mluvčí z poslední doby,
kriminalistů je málo, hlídkujících policistů je málo, dopraváků je málo…
Kde se tedy vezmou lidi? Údajně v administrativě. Takže jinými slovy, základem
naší slavné policie jsou formuláře, statistiky a výkazy, kvůli nimž nejsou
volní lidé jinde. Nicméně vzniká otázka, co tito kancelářští šimlové zpracovávají,
když ostatní nemohou nic dělat, protože jich je málo?
Raději ani nezmiňuji detail, že na nové vybavení policistů rovněž nejsou
peníze. Ale není mi tím pádem úplně jasné, kde se tedy berou miliony na
nesmyslné zásahy s náklady sahajícími do milionů.
Vrah nebo oběť?
Osobně mám velké pochyby o mediálně nejznámější kauze Kájínek. Když
jsem ze zajímavosti četl nejrůznější materiály o jeho procesu včetně rozhovoru
s jeho obhájkyní, přijde mi, že byl odsouzen neprávem. V žádném případě
to není nevinná ovečka, ale důkazy dodané policií jsou přinejmenším slabé,
svědek nevěrohodný a celé mi to přijde jako vykonstruovaná snaha kriminalistů
svalit vinu na někoho jiného. Vyšetřovatelé totiž zcela zásadně odmítají
připustit variantu jiné verze než té své, postavené na výpovědi rovněž
několikrát trestaného člověka. Spravedlnost by měla fungovat oboustranně
a dle mého se i Kájínek dočkat otevření případu někým úplně jiným. Nechť
každého zavřou za to, co opravdu udělal.
Zásah
Uznávám, že je vždy těžké odhadnout, jakou silou a technikou občany
usměrňovat. Hlídat přejíždění plné čáry běžným vrtulníkem s cenou letové
hodiny kolem 50 tisíc a načapat za dvě hodiny čtyři řidiče mi přijde přinejmenším
neefektivní. Chápu, že prevence je na nebezpečných úsecích potřeba, ale
proč nepoužívat malé, vysílačkou řízené modely s kamerou a bezdrátovým
přenosem dat. Jeden takový vrtulníček by i s výbavou přišel jako jedna
letová hodina a posloužil minimálně stejně. Ostatně, dnes se poměrně běžně
používá k fotografování, co brání jejich nasazení u dopraváků? Hlídkový
vůz musí být na silnici stejně kvůli zastavování aut, tak jeden příslušník
by holt stál na kopci s vysílačkou, druhý sledoval dole v autě monitor
a třetí ty auta stavěl. Pořád to vyjde nepoměrně levněji, než mít nad horizontem
plně osazený vojenský vrtulník, z něhož se přenáší obraz do dole stojícího
auta.
Dokonalou vlnu nasrání vyvolal zásah na CzechTeku. Právo shromažďovací
patřilo vždy mezi výsady demokracie. Ať se rozhodnete uspořádat rodinné
grilování nebo hlásat stoupencům své názory, nikdo by Vám v tom neměl zabránit.
Tedy za předpokladu, že neplánujete nabádat k vyvražďování etnické skupiny.
Organizátor akce si za sto tisíc pronajal pozemek, k němuž vede veřejná
cesta a sezval tam ostatní, řekněme tanečníky. Pravda, nějak moc neřešil
dostatečný počet toalet a záchranek, nicméně šlo o víceméně soukromou akci
s trochu nadsázky suplující větší rodinnou sešlost. Jenže protože nejde
o nevypočítatelné rusáky, číňany či rasismem se ohánějící cikány, ale technaře,
konečně byla příležitost si vybít zlost a vyzkoušet obušky.
Takže nejprve policie zavřela výjezd z dálnice, čímž ji kompletně celou
ochromila, a „vozy technařů“ kategoricky odmítala pouštět dále. Na otázku
novinářů, jak technaře poznají od běžných obyvatel, dozvěděli se od zasahujícího
příslušníka, že podle aut a oblečení. No, zajímavé, osobně bych to označil
za rasismus. Co jsem tak viděl na fotkách, auta sice nebyla nejnovější,
ale v globálu nic, co se na našich silnicích nedá běžně potkat.
Pak následovala kampaň, v níž policisté tvrdili, že majitel smlouvu
o pronajmutí pozemku odvolal, cesta není veřejná a podobné lži. Organizátor
následně doložil
notářsky ověřenou smlouvu o pronájmu a v katastru nemovitostí se stále
můžete dočíst, jak to s tou cestou je doopravdy. Jediné, co zákon neřeší
je počet osob, které přes veřejnou cestu mohou projít. Řeší jen škody,
které průchod osob způsobí. Na druhou stranu bych podle této logiky mohl
nárokovat na cyklistech, že mi svými horskými koly zničili na chalupě pozemek,
přes který vede cesta pro pěší a nyní připomíná zásluhou cyklostezky oraniště.
Když došli zasahující jednotce argumenty, na chvíli se stáhla a prohlásila
další nesmysl, že tam účastníky pustí, ale pouze pěšky, což se i stalo.
Poté, co se tam tedy různými objízdnými cestami bavící se společnost dorazila,
postavila aparaturu a začala tancovat, těžkooděnci se namnožili až do solidního
počtu 1000 kusů. Nad nimi přelétával vrtulník, v závěsu vodní dělo a nějaká
ta další mechanizace.
V této fázi se dle mého porušovaly pouze hygienické normy o hluku (přitom
v nejbližším okolí žádné obydlí není). Příchodem dalších lidí pak začal
trochu problém s hranicí pozemku, ale pošlapaná pastvina zas nepředstavuje
astronomické škody. Nehledě na detail, že mnoho pastvin se seká výhradně
a pouze kvůli státním dotacím.
Akce pokračovalo, leckdo něco popíjel a najednou to přišlo. Začalo se
černat a namnožení těžkooděnci s výrokem, že dochází k poškozování cizí
věci (té louky) započali technaře slovy tiskové mluvčí vytlačovat, slovy
účastníků rubat za pokřiků typu „smažky zasraný“ (ano, to volali naši policisté).
Opilé řidiče nutili k odjezdu, kdo neuposlechl, dostal do auta dýmovnicí
či gumovým projektilem. Kdo nezdrhal, dostal obuškem po hlavě nebo vodním
dělem. Někteří technaři se snažili uhájit alespoň pronajatý prostor, a
tak za pomoci klacků dávali těžkooděncům najevo, že vstupují na cizí pozemek.
Marně. Výsledkem 100 zraněných, bezpočet poškozených aut, náklady na straně
policie v řádech mnoha milionů a to vše jen kvůli pošlapané louce. Protože
pokud by to bylo kvůli hluku, opilství a konzumaci drog, pak bych těžkooděnce
očekával u každé větší diskotéky, ať už v pražských „karlovkách“ nebo vesnickém
kulturáku.
Nejsem stoupencem techna, opilství a drog už vůbec ne, ale tohle mi
přijde moc. Není to příliš velká nadsázka, když prohlásím, že budu těžkooděnce
očekávat i na větší zahradní párty. A jen tak bezdůvodně přes držku bych
fakt nerad dostal. Pokud porušuji hygienické normy, očekávám pokutu od
hygienické stanice, ale ne obušek přes hlavu a slzný plyn do očí.
Už to chápu
Konečně mi při psaní tohoto textu došlo, proč si vnitro musí nakoupit
nové služební vozy za pouhých 132 milionů. V době, kdy se uvažuje nad investicí
do každého kilometru silnice by to znělo jako zbytečné plýtvání, stejně
jako obnova vládní letky či pořízení Gripenů. Ale teď už je to jasné. S
rostoucím se počtem zpráv výše uvedeného typu se občané Kocourkova stávají
podle průzkumů čím dál tím méně spokojení, a tak nezbývá, než ministry
vozit v opancéřovaných vozech nebo alespoň natolik rychlých, aby se dalo
bezpečně zdrhnout. Proto za 46 nových vozů zaplatíme (ano, my) 132 milionů,
což průměrně vychází na necelé tři miliony za kousek. V „českých“ Superbech
by to bylo nějakých 150 luxusně vybavených aut, ale příliš obyčejných a
příliš pomalých na to, aby se s nimi dalo zdrhat před nasranými občany.
30.5.2006 catana
Pozn. D-F: Tento článek jsem od autora obdržel v srpnu 2005. Bohužel
se mé poněkud chaotické administrativě příspěvků mail někam ztratil. Našel
jsem ho až v květnu 2006 a nyní je zveřejněn jen s minimálními úpravami,
což vypovídá o dynamice poměrů v ČR.