Novinářské onuce nás různými cestami přesvědčují, že
slušný občan nemá vůbec držet a nosit zbraň. Zbraně si v jejich podání
pořizují jen paranoici a potenciální násilníci, a proto by se měly zakázat.
Dokonalí profesionálové od policie jsou zde přece od toho, aby vás ochránili!
Nebo ne? Ale ano, určitě asi ano. Mají to přece na napsané na autě....
tak se podíváme, co od nich v tomto ohledu můžeme čekat.
Poslyšte příběh pana Malhockého. Pan Malhocký byl hudebníkem, skladatelem,
pedagogem a účinkoval ve sboru
Jihočeského divadla. K průseru přišel jako slepý k houslím, s (v pořadí
třetí) manželkou "vyženil" syna Jana Heidingera, kterému hráblo a z důvodů,
které zná jen on, se rozhodl odeslat matku a otčíma na věčnost. Policie
musela zhruba od podzimu 2009 opakovaně řešit Heidingerovy útoky na Malhockého,
prvně ho obvinila z přestupku, pak z trestného činu, ale pak "se ukázalo",
že je Heidinger psychicky nemocný a byla mu na základě znaleckého posudku
nařízena ambulantní psychiatrická léčba, protože expert neshledal, že by
byl svému okolí byl nebezpečný. Ukázalo se velice názorně, jak mizivou
vypovídací hodnotu mají posudky psychologů. Právě psychologické posudky
a psychotesty jsou v poslední době stále více využívány jako instantní
náhrada za soudy a rozhoduje se na základě nich o tom, kdo bude řídit auto
nebo držet zbraň...
Útoky na Malhockého se stupňovaly. Fyzicky jej Heidinger napadl 29.
prosince, policie případ odložila. Další napadení se odehrálo den a dále
dvě hodiny před osudnou událostí, kdy Heidinger Malhockého napadl přímo
v domě, vyhrožoval mu nelegálně drženou zbraní a podle některých informací
po něm měl dokonce vystřelit. Přivolaná policejní hlídka "zahájila pátrání
po Heidingerovi a kontaktovala i nadřízené" (řekl náměstek jihočeského
policejního ředitele Svatoš). Za dvě hodiny po tomto posledním incidentu
byli Malhocký a jeho manželka nalezeni mrtví, zemřeli ve svém bytě na následky
střelných a bodných zranění. Heidinger po spáchání dvojnásobné vraždy z
bytu odešel, údajně se ještě několik hodin poflakoval po Thomadorfu, někde
si opatřil auto a policií neobtěžován dorazil až do německého Pasova, kde
ho německá policie chytila druhý den. Z toho plyne, že je pro německou
policii je podstatně snazší najít Heidingera v Německu, než pro policii
českou najít Heidingera v Budějovicích.
Neschopnost policie dostát svému heslu "Pomáhat a chránit" už nešla
demonstrovat názorněji. Nyní po dvou dnech od události přišli policajti
s báchorkou, že se Heidingera snažili nalézt, ale na jiném místě. Co je
to v těch jejich školách učí? Poslouchají tam jen politické žvásty o rasismu,
xenofobii a community policingu? Nebo znají jen bazén a posilovnu? Pachatel,
který je psychicky narušený, útočí stále na jednu oběť a intenzita i frekvence
jeho útoků se stupňuje, představuje přímo učebnicový příklad, se kterým
by si měl běžný policista s trochou selského rozumu musí umět poradit a
odhadnout, k čemu směřuje jeho jednání.
Dále se ukázalo, že v onen kritický den řešila tento případ pouze obvodní
hlídka. Jak asi funguje komunikace a koordinace činností uvnitř policie
a proč takové závažné jednání, jako ohrožování někoho nelegálně drženou
střelnou zbraní, řeší dvojice uniformovaných nešťastníků v otřískané fabii?
Jak reagovali ti "nadřízení", když je hlídka informovala, a jakou podporu
hlídkujícím policistům zajistila? Řekněme rovnou, že žádnou. Zato však
býváme svědky nasazení stovek policistů, vrtulníků a techniky za miliony
při "dopravně bezpečnostních akcích" a mnohohlavé policejní kordony lemují
akce deseti až dvaceti "neonacistů".
Jestli jsem kdysi napsal, že policie je jako velké nádraží, skrz které
projíždějí různé s různě silnými lokomotivami, tak tenhle měl tu
slabou. Na případu evidentně nebyl "společenský zájem", tedy chyběla politická
objednávka. Až budete mít vy problém, patrně na tom taky nebude společenský
zájem. Policie tady není od toho, aby někoho chránila, s jednou jedinou
výjimkou. Policie musí chránit zájmy systému. Musí udržovat kázeň mezi
obyvatelstvem a různými prostředky prohlubovat loajalitu občana ke státu.
Partikulární excesy v podobě útoků na zdraví a majetek ji zajímají jen
do té míry, pokud představují společenský problém. Pro systém by bylo docela
nevýhodné, kdyby se občan cítil příliš bezpečně. Z hlediska praktického
vládnutí je lépe, když občan pociťuje strach, protože pak bude snáze souhlasit
s dalšími "reformami policie", "balíčky opatření" a "řešeními", která adoptuje
výměnou za zbytky svých občanských svobod.
Plyne z toho, že kdo slepě spoléhá, že ho policie ochrání ode všeho
zlého, nedobře činí. Pomoci se nedočká a nakonec špatně dopadne. Také z
toho plyne, že kdo z pozice občana bezhlavě podporuje extenzivní i intenzivní
růst policejních složek, sám sobě jámu kopá.
Pomysleme na tuto událost, až nás budou zase představitelé policie skrze
mediální hlásnou troubu ujišťovat, že je policistů málo a že mají nízké
platy. Je jich jak psů (druhý největší počet policistů v přepočtu na jednoho
občana v Evropě!) a za tu mizernou práci, kterou odvádějí, dostávají mnohonásobně
přeplaceno. Nerad bych to říkal přímo, aby mně někdo nechytil za slovo,
ale jsme doslova policejním státem. Stačí se dívat po autech na silnici.
Jak často vídáme policejní vozy, auta městských policií či neuniformovaných
složek v ČR? A jak často v cizině? Málo jich rozhodně není, aspoň ne málo
na to, aby se postarali o nějakého psychouše. Jenže oni se nepostarají,
protože jim různí Pecinové, Langerové a Bublanové dali jiné priority.
Takže - zpátky na stromy. Společnost ani policie nikomu bezpečí nezajistí,
to nám jen politici chtějí namluvit, ale ve skutečnosti policie v této
roli selhává tak často a tak očividně, že to není náhoda. Můžeme uvažovat
o tom, co je tím faktorem, který umožňuje kriminálníkům, asociálům, zlodějům
a psychoušům vztáhnout ruku na něčí život nebo majetek. Je to jejich důmyslnost,
odhodlání, psychická choroba, nepřítomnost policisty s dostatečně vysokým
platem? Asi ne, protože to by samo o sobě nestačilo. To, co jim umožňuje
vítězit, je převaha nad nepřipravenou obětí (která spoléhá na policii)
a nezájem okolí (které spoléhá, že to vyřeší policie). Poraďme si proto
sami.
Si
vis pacem, para bellum.
13.02.2010 D-FENS