Jistě nikomu neuniklo přijetí zákona o povinném štítkování budov kvůli
energetické náročnosti. Tato spásná myšlenka z dílen úředníků Evropské
unie není tak revoluční, jako tomu bylo například u Euronormy pro automobily
nebo biosložek do pohonných hmot, které jsou nezávadné a především „šetrné“
životnímu prostředí. I přesto využívá tyto zmrdí techniky, aby přesvědčil
„vobyčejné vobčany“, že to hlavně má šetřit peníze daňovým poplatníkům
při koupi domu či bytu levného na provoz.
A tak budeme každých pět let povinní aktualizovat štítky, abychom případné
zájemce zaujali levným chodem. Už jen sama tato myšlenka dává možnost bujení
korupce. Pokud budeme chtít prodat nemovitost, postačí podstrčit „štítkaři“
pár peněz navíc za lepší „rating“. Pokud je to těžko představitelné, zde
přidám příklad z možné budoucí praxe:
Franta chce prodat dům, ale bohužel na štítku mu visí Déčko (jaká drzost
mít v dnešní době dům se spotřebou D!). Bez lepší energetické náročnosti
ovšem barák neprodá, pod cenu jít nechce a investovat do zateplení nebo
dalších věcí také ne. Má ovšem kamaráda Pepu, který je v současnosti na
Nejvyšším úřadu (úřad pro vydávání štítků, dnes už lidé nenakupují podle
prostornosti, řešení pokojů nebo renovací, věří totiž štítkům a Nejvyššímu
úřadu, bo co je psáno, to je dáno). Ale že jsou s Pepou kamarádi, dostanou
spásný nápad. Franta dostane nabídku – „Za deset dostaneš na štítek Béčko,
za dvacet ti dám to Áčko. Víc už nechtěj, aby to nebylo moc nápadný“ zní
z úst Pepy. A tak vydělají oba, Franta prodá dům nad cenou a oba si mnou.
Aby nebylo práce málo, každých pět let bude Pepa chodit po domech a kontrolovat,
případně i kasírovat něco bokem.
Přece se štítky zavádí, aby lidé ušetřili a platili méně na energiích.A
tak krom dalších miliard za naprosto zbytečný byrokratický úřad bychom
měli připočítat i tyto další škody.
V tomto ohledu by bylo na místě využít zkušeností našich zákonodárců
a zajistit dostatek neprůstřelných zákonů, aby případné šizení bylo trestáno
vysokými pokutami a případný poškozený měl možnost plné náhrady za byt
nebo dům, který ratingový štítek nesplňuje.
Samozřejmě se jedná o naprosto utopistickou myšlenku. Přesto je tu ještě
jedna možnost, kam směřovat. Záleží jen na tom, jak daleko to dojde, pokud
si necháme diktovat, místo abychom si sami svobodně zvolili renomovanou
firmu zabývající se audity na energetickou náročnost bytu. V současné době
spíše čekám, kdy nám oštítkují prdele a pokud se do stupnice nevejdeme,
opatří nám buď katalyzátor, nebo budou prodávat emisní povolenky.
30.9.2012 TR