Přiznávám, že mne inspiroval zde nedávno umístěný článek o feminismu.
Ženám je geneticky a sociálně dáno, že mají rodit, vařit a udržovat
žár v rodinném krbu, který sdílí se svým mužským polobohem. Na hovno pak
je, když se polobůh a žena rozejdou od stolu i od lože - hlavně tedy pro
ženu samoživitelku. Od té chvíle ji už nikdo za rození dětí živit nebude;
pominu-li komerční a morální stránku věci, technicky vzato - brát plat
jednou za 9 měsíců je málo. Takže žena musí, chca-nechca do zaměstnání;
když je šikovná a její schopnosti jsou odměněny povýšením mzdy či pozice,
tak je feministka či kariéristka, když si dovolí na pánské poradě prosazovat
svůj názor, tak je hysterka (nicméně když polobozi na sebe řvou, je to
chlapská diskuse). Posledním argumentem v polobožské diskusi bývají facky,
ekvivalentem v diskusi žena/polobůh je "mno jo, ženská logika" -
ať už žena má pravdu či nemá, "ženská logika" znamená, že žena pravdu nemá,
i když ji má - anebo ne úplnou. Generální řešení tohoto stavu neexistuje,
je osobní (či intimní?) záležitostí každé ženské se s tím vyrovnat - diskuse
ani revoluce nemá cenu, nejjednodušší řešení je třecím plochám se vyhýbat.
Jenže: jsou prostě oblasti, kde se ty naše světy protnou - musí. Třeba
automobilismus. Jasně, že ženy nemají usedat za volant a ani zvedat kapotu.
Rozhodně by si neměly samy vybírat auto a už vůbec ne v bazaru. Diskuse
o závadách na autě se ženou je mrhání času - a to i pro profíky automechaniky,
u nichž hledáme službu za peníze. Převaha vědomostí, daná možná i geneticky,
umožňuje mužům v tu chvíli vyrůst a ukázat svoji duševní převahu: PROČ
Z NÁS ŽENSKÝCH ALE PŘI TOM DĚLÁTE BLBCE?
Jsem sama žena v městě a bez auta se v práci neobejdu - vozit celý den
notebook (mohou ženy používat?) a těžké složky formátu A0 šalinou či vlakem
po republice nejde. Když jsem auto před rokem kupovala, tak jsem ho potřebovala
hned a za peníze, které jsem zrovna mohla postrádat. Tak mi do garáže přibyl
čtyřletý italský kombík, moc hezký se silným motorem, velkým kufrem a přijatelnou
spotřebou. Abych nedávala prostor k veselým diskusím: měla jsem sebou na
nákupu profesionálního automechanika a auto jsem nechala za 25 tisíc po
koupi prohlédnout, renovovat a vyměnit kapaliny.
K jádru věci: starší auto vyjevuje spoustu prkotin, kterých si při koupi:
a) nevšimnete, nebo nevíte, že byste si jich měla všímat;
b) muž s vámi usoudí, že jsou to PRKOTINY, které lze snadno opravit;
c) muž s vámi usoudí, že ty PRKOTINY nevadí;
d) muž s vámi i prodávající si myslí, že jste nesvéprávná blbka (ženský
rod od blbec) a nepoznáte, když vám auto nepojede.
Nabyla jsem dojmu, že když ojeté auto vybírá chlap, tak ho zajímá jen
to, že auto má "dobrej a akorát zajetej turbo dýzl" (asi motor?) - jenže
to právě asi není pravda.
Prkotina č. 1: otvírající se přihrádka u spolujezdce. Při prudším
brždění se otevřel kastlík a obsah se vysypal do klína spolujezdci. Díl
zámečku připevněný k palubce se uvolnil a visel jen na samořezných vrutech,
které byly vyviklané (prostě malý šroub/velká díra) - výměnu za větší bych
zvládla sama, ale pod tímhle dílem je airbag a podle mého ženského rozumu
hrozil výbuch.
Většinou jezdím sama, tak mi to ani moc nevadilo a opravu jsem odkládala
- až do doby, kdy jsem odjela na dovolenou, kastlik se otevřel a světýlko
uvnitř udělalo své s baterií. Ochotný automechanik přijel, přivezl a vyměnil
autobaterii a prý:"na ten kastlík se podívám". Podíval se - za 2 dny mi
zavolal, že objedná originální FIAT bazmek a s montáží to bude bratru za
tisíc. Protože závada evidentně (tedy pro mne evidentně) v poruše zámku
nespočívala, odvážila jsem si ověřit možnost výbuchu airbagu při výměně
vrutů za větší: "Paničko, to vám nikdo nepoví" (zajímavé: dodnes jsem nepotkala
chlapa, který by to věděl - nedá mi to občas se na to zeptat - i ve značkovém
servisu). Tak jsem řekla, že si to ještě rozmyslím, přilepila jsem to 15
minutovým lepidlem a už rok to drží. Cena: asi tisícovka nová baterie.
Prkotina č. 2: nefunkční zadní stěrač. Prý je na hovno, říkali
svorně prodejce i můj poradce (můj!). Je - pokud byste nechtěli sledovat
provoz za sebou při západu slunce nebo po dešti (možná, že polobozi mají
oko vzadu v hlavě). Sedm tisíc.
Prkotina č. 3: ploché zrcátko. Zrcátko u spolujezdce se mi zdálo
divné - prostě divné. Prý: "Slečinko, to si na dálnici narovnáte. Stejně
tohle zrcátko je na hovno." Rovnala, rovnala, nenarovnala - původní zrcátko
totiž bylo rozbité a na něm bylo nalepené normální ploché zrcadlo, vyříznuté
- při bližším ohledání evidentně ručně - z tabule. Podle toho, jak bylo
špinavé, s tím musel původní majitel jezdit dost dlouho. Osm set.
Prkotina č. 4: boule na laku. Na dotaz co to tady je za bouličku
mi prodejce říkal: "To je nějaká oprava, asi mu to někdo ťuknul a nechtěl
to dávat do servisu. To nevadí, to má zinkovanou karoserii." A můj poradce:
"Když budeš chtít, tak Míra ti to stříkne." Stříknul - po měsíci, kdy se
boulička kytu pod lakem odloupla a vyloupl se rezatý hrbolatý plech mi
to Míra vyklepal, vykytoval a stříknul. Metalíza. 5 tisíc.
Prkotina č. 5: křivá řemenice. Tady bude můj popis naprosto laický,
ale tak se to stalo: jedu z Moravy po D1, přijedu k benzínce a nemůžu otočit
volantem. Chlápek od benzínky mi poradil, že si mám auto nechat odtáhnout
100 km domů, že už by tím nejel. Po telefonické konzultaci s automechanikem
jsme objevili závadu - spadl řemen spojující pohon posilovače řízení a
alternátor. Prý můžu dojet, pokud se mi nevybije baterie - byla nová (viz
1), vydržela, akorát se mi řídilo jako zamlada ve Favoritu (ztěžkááá!).
Hned druhý den jsem vyrazila reklamovat práci do servisu, který mi dělal
prohlídku a opravu za 20 tisíc (asi před deseti měsíci) - a zůstala jsem
paf! V servisu mi šéf-polobůh řekl (podotýkám, že je to vyhlášený velký
servis, dříve ČSAD, ne garáž s jedním mechanikem): "Ano, ta řemenice
BYLA křivá, ta MUSELA upadnout, my to máme tady v záznamu. Ale vy jste
na to tak spěchala, že jsme to nestihli objednat." Co mně překvapilo
nejvíc: fakt jsem na auto spěchala, ale mohla jsem ho přistavit kdykoliv
později během roku. Jenomže jsem nevěděla, že má nějakou další "prkotinu".
Dva a půl tisíce.
Těch prkotin je víc, nemá smysl se v tom patlat, kdo vlastní starší
auto, tak ví, o čem je řeč.
Jenže: chlapi, proč ze mě děláte blbce? Já tomu nerozumím, nechci rozumět
a ani se o to nesnažím. Já bych chtěla jen auto používat. My se vám taky
nesmějeme, že neumíte plést svetry a nevíte, co se dává do svíčkové, přestože
se dožadujete jejich používání - a pochybuji, že byste měli záměr hlouběji
to studovat.
My prostě těma autama jezdit musíme. A my co jezdíme vlastním autem
za vlastní peníze, tak si dáváme sakra pozor, abychom vám nekřížily cestu
a auto si nerozbily (budiž jako odpověď na všechny následující příspěvky
na téma řidička) - deset tisíc spoluúčasti je dvacet kilo pravé svíčkové.
Jak bychom si to přestavovaly: tímto děkuji automechanikovi, který mi
přijel opravit "startér". Služební felicie ne a ne nastartovat (ženská
logika - nejde naSTARtovat = závada STARTéru). Propadla jsem panice z brzkého
pondělního odjezdu 100 km do zaměstnání a v neděli odpoledne jsem zavolala
žlutého anděla. Přijel asi za hodinku, byl velmi příjemný, sedl si za volant
felicie, otočil klíčem a nastartoval. Ještě jednou otočil a ještě jednou
nastartoval. Bez zaváhání. Tak prý když už je tady, tak udělá diagnostiku
- připojil přístroj a auto je prý úplně v pořádku. Tak jestli prý nechci
něco opravit, když už je tady: chtěla jsem tedy pootočit držák Handsfree
sady, protože mi kvůli němu nešel vytáhnout popelník - to ale nešlo. Nabídl
mi, že odšroubuje držák, já si popelník vysypu a pak ho zase nandáme zpátky
a držák přišroubujeme. Zde je nutno podotknout, že v autě bylo rádio, které
se vytáhne celé a odnese domů (a v tu chvíli bylo doma). Tak jsem vyběhla,
vysypala popelník, rozradostněně ho šoupla nazpět - a přesně do té díry
od rádia. A už nešlo ven. Automechanik jen valil voči! Jsem v podstatě
veselá kopa, ale nezmohla jsem se na žádný vtipný komentář - jen jsem si
říkala, že si asi o mně musí myslet něco v tom smyslu, kterému D-fens zde
věnuje samostatnou kategorii. Takové to pérko popelníku se zaseklo uvnitř
díry pro rádio a nešlo ven. Pán si došel do auta pro jiné nářadí, popelník
dost složitě vytáhl a umístil do správné jamky - naprosto bez komentáře
či změny výrazu tváře. Strávil u mne víc než půl hodiny a když jsem chtěla
platit řekl mi: "Víte co? Nedávejte mi NIC, vždyť jsem vám s ničím nepomohl."
A nevzal si ani na kafe! A (kromě vlastních pocitů) jsem fakt neměla
dojem, že mně vnímá jako blbce.
No a ještě citát dne: "Jojo paničko, to auto co chcete, tady mám.
Je v PERFEKTNÍM stavu: metla, klimačka - akorát má vyfuklé pytle."
(majitel autobazaru v Hodoníně).
25.07.2004 Opttimist