Lidé se často ptají, jak je to s pravdou. Je pravda jedna, je pravda
to, co si myslí většina lidí, nebo má každý tu svoji pravdu, takže je pravd
tolik, kolik je lidí na světě?
Já jsem přesvědčen, že pravda je pouze jedna a ta je dána realitou.
To, co se liší, je poznání této reality jednotlivými lidmi.
Nyní se vám na příkladu, kterému říkám Morbidova pivní realita pokusím
vysvětlit, jak to vlastně myslím.
Nejdříve si představme dvě hospody, kde točí dvě různá piva. Na začátku
je jedno pivo břečka (P2) a druhé výborné (P1), ale postupem času se kvalita
břečky zvyšuje a kvalita dobrého piva zhoršuje, tak jak je to na prvním
obrázku.
Obr 1
Nyní se přesuňme na časové ose do času t0 v kterém máme dva štamgasty,
kteří chodí stále do stejné hospody na stále stejné pivo. Tito štamgasti,
označme si je Č1 a Č2, nepoznají, že se kvalita piva mění, protože ho pijí
každý den a změna je pro ně tak příliš malá.
Obr 2
Jak jde čas, tak se z piva P1 stane vcelku břečka a z břečky P2 se
stane slušné pivo. Tím se dostaneme do času t1, kdy štamgast Č1 pojme podezření,
že za jeho střevní potíže nemůže pouze špatné jídlo a že s kvalitou piva
to asi jde z kopce.
Toto je velmi důležitý milník, kdy Č1 začne pochybovat o realitě, které
do té doby věřil.
Obr 3
Tím že začal pochybovat, učinil velmi důležitý krok k poznání reality/pravdy.
Jediný způsob jak zjistit realitu (vlastně pravdu), je jít do jiné hospody
a poznat tamější kvalitu piva.
Tím se dostáváme do času t2
Obr 4
Nyní se Č1 přesvědčí o tom, že realita, které věřil, nebyla pravdou,
tedy skutečnou realitou, ale jakousi virtuální. Nyní je několik možností
jak se k tomu postaví. Může odmítnou právě zjištěné s poukazem na všeobecně
přijímanou pravdu, že P1 je stále skvělým produktem sládkovým a za jeho
střevními potížemi nestojí, navíc, že chuť P2 byla vždy takováto a je stejná
nebo horší než chuť P1, která byla samozřejmě také vždy stejná.
A nebo uvěří tomu, že P1 byla vždy břečka, jen on byl zaslepen a P2
bylo vždy skvělé, jen si toho nevšiml a nebo v nejlepším případě, pochopí,
že s kvalitou P1 to šlo z kopce.
Bohužel nemá moc šancí odhalit celou realitu, protože nemá žádnou zkušenost
s P2, tudíž nemůže vědět, jak to bylo v minulosti s jeho kvalitou.
Může ovšem přijmout informaci od Č2, ale ta bude bohužel mylná, protože
ten si nevšiml, že se kvalita P2 v čase měnila (jak jsme si řekli výše)
a proto bude tvrdit, že kvalita P2, byla vždycky taková a že to vždy bylo
nejlepší pivo široko daleko.
Takže Č1 a nejspíše i Č2, dojdou k následnému poznání reality (na obrázku
modře):
Obr 5
Je jasné, že pro oba zúčastněné je to značný pokrok, ale přesto je
jejich poznání pouze částečné a není v jejich reálných silách poznat plnou
pravdu, vlastně realitu, vlastně obojí, vlastně je to jedno.
Je tu ovšem možnost, jak by jim mohla být pravda zjevena. Pokud by dlouhodobě
do obou hospod docházel nějaký znalec, říkejme mu třeba LáďaJ, který by
pravidelně objektivně zaznamenával své zkušenosti s oběma pivy a tyto své
poznámky pak ukázal Č1 i Č2 a ti je přijali, bylo by jejich poznání reality
úplné. Ale toto se zas tak moc často nestává, protože LáďoviJ se prostě
nevěří.
Navíc se na tomto příkladu dá také ukázat, jaký je rozdíl mezi zkušeností
a zprostředkovanou zkušeností (informací). Jak napsal v jednom článku Ladislav
Henek, zkušenost je jako klacík, ale informace je pouze jeho stín. Zkus
tím stínem zamávat nad hlavou! Já navíc dodávám, že stín se může promítnout
na značně hrbolatou zem a proto odhadnout původní tvar klacíku, je téměř
nemožné.
A nějaký příklad z reálného života? Co třeba konflikt v Sýrii?
Máme tu realitu předkládanou zpravodajstvím, kdy vládní vojsko prezidenta
Asada použilo chemické zbraně proti vlastním obyvatelům.
Jako první musí přijít pochybnost. Je toto skutečně pravda? A pak zkoumání
reality. Bohužel asi těžko se vypravíme za lidmi do Sýrie, abychom se jich
přeptali jak to vlastně s tou kvalitou piva, pardon života, u nich je.
Takže nám nezbývá, než shánět další informace a podrobit je zkoumání
vlastním rozumem.
A co když zjistím, že ti povstalci, vůbec nejsou lidé ze Sýrie, ale
z okolních islámských států a že ta vládní armáda spíše připomíná domobranu,
kdy lidé odejdou na týden z domova, bojovat někam o cca sto kilometrů dále?
Stále mi má připadat jako reálná možnost, že tito lidé použili chemické
zbraně proti lidem, kteří klidně mohli být jejich příbuznými?
Nevím a nemám možnost zjistit jaká ta realita je. A proto jsem dalek
tomu, abych podporoval bombardování těchto lidí a to ani, kdyby „povaha
toho bombardování byla výlučně humanitární“.
15.12.2013 Morbid