Na D-F jsem zavítal všehovšudy asi třikrát za život. Vzhledem k délce
těch zastávek si momentálně kladu otázku, proč tak málo, páč jsem se vždycky
pobaveně kousnul. Publikuju poprvé (tedy pokud to čtete). Tolik vlezdořiťská
s křidélky na úvod.
Ale k věci. Vzhledem ke své střelecké povaze mám dost pestrý život plný
vlastních pravd a několika úletů. Jeden z těch úletů je orámován dvojkou
na začátku, což by zas tak velký problém nebyl, těch následujících šest
nul už z toho problém vyrobilo střelhbitě. Vzhledem k tomu, že mi víly
do vínku daly dost pitomě nepřekročitelný smysl pro spravedlivost a poctivost
doprovázený přesvědčivým výběrem té nejúžasnější partnerky, musím svůj
úlet řešit v českých poměrech a z pozice zaměstnaného. Teď už je vám asi
jasné, že je to běh na kurevsky dlouhou trať. Trvá to nějakých deset let
a výrok z mého oblíbeného filmu „dlouhá a trudná je cesta z pekla ke světlu“
se mnou dennodenně usíná. Tyhle nudné kydy jsou pro téma článku relevantní.
A teď k opravdu k věci. Má žena je už 2 roky zaměstnaná cca 40 km od
našeho bytu. I když je to ve firmě, jejíž portfolio zahrnuje 90% výrobků
na export do US, Asie nebo Austrálie, samotná firma sídlí v megaprdeli,
kde hromadné dopravní prostředky (mastné tyče) jezdí třikrát za den. Jednoho
krásného dne (před týdnem) se definitivně rozhodla, že už ji přemlouvání
kolegů a čekání na to, až dopracují, definitivně přestalo bavit. Chce auto.
Vzhledem k odstavci „Ale k věci“ nejsem rozhodně v situaci, že bych ji
položil otázku, kolik ji mám na to auto dát. I když je naše láska stále
nebeská, máme striktně rozdělené finance (řeším svůj průser).
Já jsem celý svůj pracovněprávní život disponoval služebním autem. Jednu
progresivní mimozaměstnaneckou výseč svého života jsem utratil cca 40 litrů
za nákup jetého FORDU Mondeo stylem – návštěva bazaru – výběr podle vzhledu
– zkušební jízda v deseti centimetrech sněhu – okamžitý podpis lízové smlouvy
– kingovský příjezd domů – pár návštěv autorizovaných autoservisů (cena
auta stoupla o cca 30%) – pak nastal ten průser, takže finále bylo odstavení
auta na parkovišti leasingovky, kde mi týpek prozradil při přebírání vozu,
že bylo bourané (toho zmrda v autobazaru, co se při nákupu dušoval o opaku
jsem měl sto chutí navštívit s brokovnicí, ale měl jsem jiné starosti).
To byl ale pravěk, který jen popisuje mou odbornost při nákupu a v autech
obecně. Před rokem jsem ženě sehnal od mé kamarádky Clio za nějaký ten
poplateček (kamarádce stál ten šrot na parkovišti, měla služební). Do oprav
jsme vrazili cca 20 litrů (reálná cena auta cca 15), než zůstalo viset
v jednom bezvýznamném kopci.
Tak tedy:
Víme o autech úplné hovno. Ale také se ženou víme, že chceme Golfa.
Žena disponuje momentálně cca 20ti tisícovým kešem, o mé nule píšu výše
(vydělávám dost, ale 70% jde na průser). Vysvětlování ženě toho, že auto
je nejhorší investice, je marnomarná (tzn. tento faktor v diskuzi vynechejte).
Chceme tedy vložit oněch 20 do akontace, zbytek splátek podělíme na žena
66%, já 33%. Vlastníkem bude tedy žena, já budu mít třetinový podíl (jen
taková pocitovka sounáležitosti). Nebudeme pro auto jezdit do říše ani
jej nebudeme kupovat od soukromého vlastníka (málo času na prochytání).
Budeme jej tedy kupovat v českém autobazaru. Deset let staré golfy stojí
cca kilo, mají najeto 150k kilometrů a na oknech se jim skví nálepka Servisní
knížka, Koupeno v ČR případně První majitel. Nechci spustit smršť opovržení
v diskuzi, ale velmi pravděpodobně jej koupíme v Áčkách. Dnes jsme se tam
byli podívat a jedinou protivariantou je Felicie za cca 25 litrů (ruská
ruleta, buď bude jezdit týden, měsíc nebo rok – do servisování této felicie
bychom nevložili ani pětník).
Ať už nejsem moc dlouhý, prosím tímto zdejší erudované osazenstvo o
odpověď na jednoduchou otázku.
Koupili byste deset let starého Golfa za kilo na denní cestování do
práce?
(Úplný trotl nejsem, nějaké info už jsem si sehnal, ale rád počkám
na to vaše).
Předem vřelý dík za pomoc při rozhodování!
01.11.2009 Constantin