Jsem si vědom skutečnosti, že na téma Zmrdi toho bylo napsáno již mnoho,
i přesto bych se chtěl podělit o svou vlastní zkušenost. Vezmu to poněkud
zeširoka, to doufám nebude problém. Chtěl bych ještě předeslat, že zmrdí
terminologii neovládám úplně dokonale, proto prosím o shovívavost.
Po maturitě jsem se řízením osudu ocitnul v Mekce zmrdů. Hlásil jsem
se na vícero škol s právním zaměřením, přijat jsem byl pouze do Prahy,
takže bylo víceméně jasné, že od října budu existovat právě zde. Představoval
jsem si, jak budu šprtat zákony a po dokončení začnu bojovat s tím bordelem,
co u nás máme. Tohle vzalo poměrně rychle za své, nabytou svobodu jsem
psychicky nezvládl a školu zabalil. Protože jsem nechtěl patřit k sociálům,
kteří plnými doušky požívají výhod našeho sociálního ráje na zemi, nastoupil
jsem do práce. Po roce mi bylo z domu poměrně jasně naznačeno, že bych
měl rozvíjet svůj potenciál dalším studiem. Celá situace se opakovala,
sám pořádně nevím proč. Nebudu to svádět na feministické učitelky a podle
mého názoru dementně nastavený systém studia v této zemi. Na vině jsem
především já, pročež se nejedná o životní kapitolu, na kterou bych byl
extra hrdý. I začal naivní mlaďoch shánět práci. Mým štěstím byl, je a
bude talent na jazyky + technické uvažování, díky kterým nebyl příliš velký
problém něco sehnat. Tehdy jsem o hantýrce zmrdů z personálek nevěděl vůbec
nic, tudíž mi pojmy jako dynamický kolektiv atakdále nic moc neříkaly.
Nastoupil jsem tedy do takto prezentované nadnárodní IT firmy jako zaměstnanec
helpdesku pro naše západní sousedy, resp. tamní produkční společnosti.
Jelikož jsem byl do té doby pouze běžným uživatelem, nadšeně jsem hltal
každé slovo, abych svěřenou práci zvládnul odpovídajícím způsobem. Jakožto
zkušeností prostému mladíkovi z Moravy mi nedošlo, že jsem se právě upsal
do jámy pekelné, které byla ve 3. fázi infekce zmrdy. Můj první nadřízený
byl klasický zmrd, nastoupivší do firmy s podmínkou, že mu bude do jednoho
roku svěřena vedoucí pozice. Zde podotýkám i přes jeho evidentní neschopnost
a absenci alespoň základních dovedností, nutných pro vedoucí funkci. Poněvadž
už dosáhnul kýženého zápichu do "sívíčka", aby mohl jít škodit někam jinam
a cpát hlavu do jiných rektálních otvorů, působil na mě docela neškodně.
Z tohoto důvodu jsem se nezdekoval už ve zkušební době. Varování ostatních
kolegů, například toho, který mě školil a v půlce věty usínal, jsem bral
na lehkou váhu. Po odchodu indulonozmrda byla na jeho místo dosazena jemu
podobná - prudce ambiciózní rachejtle kolosálních rozměrů, která nebyla
ani stavu naplánovat směny. O toto se zasloužil "vohnout operéjšns menežer",
a sice za úplatu v podobě blíže nespecifikované naturální měny (ve firmě
běžná praktika, za tuto měnu se rozdávala teplá místečka na ekáunting dypártmentu).
Výběrové řízení bylo celkem pochopitelně sprosté slovo. Po úvodním "mýtingu",
kdy se uvedla naprosto dementním výšplechtem o své lásce k různým druhům
obuvi, mi konečně došlo, s kým mám tu čest. Svou komunikaci s rachejtlí
jsem omezil na slušné minimum (i kvůli jejímu soustavnému používání anglických
slov v českých větách) a kryl si záda jako zasloužilý paranoik. Díky svému
zájmu o obor jsem se vypracoval na jednoho z nejvýkonnějších zaměstnanců
v týmu (protože týmová práce je děsně IN - vohnouti se svezou, zodpovědní
to odmakají a zmrdi profitují). Tím jsem si vysloužil ještě více práce
a zamítnutí všech žádostí o dovolenou. Jelikož mě zvonění telefonu budilo
už i v noci ze spaní, vyřešil jsem celou věc svým způsobem - podíval se
do plánu směn, zeptal se kolegů, prostě jsem se moc hezky připravil, abych
si byl naprosto jistý, že v daném termínu by dovolená neměla být problém.
Následovala tato konverzace (J- Já, R - Rachejtle)
J: Ahoj, poslal jsem ti žádost na dovolenou. Mohla by ses na to prosím
podívat?
R: (Bez prověření data a dostupnosti ostatních zaměstnanců) Dovolenou
ti nedám, nemůžu.
J: Proč?
R: Nejsou lidi.
J: Jak to můžeš vědět, když jsi se ani nepodívala?
R: Nedám ti ji.
J: Už rok jsem bez dovolené, podíváš se prosím?
R: Už jsem řekla, že ne.
J: V pořádku. V tom případě bych ti rád sdělil, že 13.9. odlétám pryč.
To tedy znamená, že nepřijdu do práce, ať už mi tu dovolenou dáš nebo ne.
R: (Opět bez kontroly čehokoliv) Tak teda jo, no. Máš to schválené.
Bylo mi tedy víc než jasné, že mi dovolenou nechtěla dát jen proto,
že by musela otevřít jeden program, tam přesunout pár zelených políček
a spočítat, jestli to všechno sedí. Tohle mě vytočilo ještě víc, jelikož
nedělala celý den vůbec nic, pouze chatovala se svými zmrdikumpány a patolízaly,
případně trávila čas nesmyslnými telekonferencemi s dalšími zmrdy z ostatních
poboček. I přesto byla situace poměrně zvladatelná, nahrávala tomu zejména
její tupost a nulová schopnost argumentace v kombinaci s krytím vlastních
zad. Byl jsem rozhodnut firmu opustit, fluktuace zaměstnanců dosáhla neuvěřitelných
hodnot a zátěž začala neúnosně stoupat. z ničeho nic však došlo k obratu
k lepšímu. Rachejtle dostala na krk projekt, který měl původně dozorovat
"vohnout operéjšns menežer", který se však dva týdny před jeho spuštěním
ztratil a našli ho až po týdnu někde ve škarpě úplně na popel. Den před
obelháním zakázníka (rozuměj prezentací) tvrdila novému vohnoutovi, že
je vše naprosto v pořádku a projekt je připraven. Očekávaná obelhávka se
sice konala, ovšem už na jejím začátku kápla rachejtle božskou a přiznala,
že není připraveno vůbec nic. Ani se nepokoušela mlžit, protože potencionální
zákazníci už od pohledu nebyli žádní nazdárci. Dostala tedy padáka a pokud
je mi dobře známo, momentálně škodí na menežérské pozici v pobočce další
americké firmy někde na Slovensku. Na její místo konečně nastoupila lidská
bytost, mající požadované vlastnosti a kvalifikaci, navíc se mi otevřela
cesta k povýšení - minimálně podle slov "vohnout operéjšns menežera". A
já debil si to nenechal dát písemně, takže jsem hnil dál na telefónu a
naivně doufal. Lidská bytost byla v mezičase vypuzena zmrdy z firmy pryč,
našla si díkybohu lepší flek ve společnosti bez infekce.
Netrvalo mi ani moc dlouho si uvědomit, že takhle to asi nepůjde. Přihlásil
jsem se do výběrového řízení, které pro mě překvapivě proběhlo standartním
způsobem a které jsem také vyhrál. Jo, těšil jsem se. Jenže to jsem ještě
nevěděl, co mě čeká. Stádo, do kterého jsem se přihlásil, spadalo pod jiného
pasáčka. Ten se ze začátku jevil jako vohnout, protože nastoupil do firmy
na poloviční úvazek do stáda, které zpracovávalo maily, a odmítnul práci
na druhém levelu podpory, protože by to znamenalo moc práce. Pozadí jeho
nastoupení do firmy bylo poměrně prozaické - jeho germánské rodiče přestalo
bavit mu sponzorovat chlastání ve Španělsku, tak dostal chlapec nůž na
krk a musel táhnout makat. Šel cestou nejmenšího odporu, zpočátku bez ambicí.
To by se z něj nesměl vyklubat zmrd - kvůli rektálnímu alpinismu začal
dokonce kouřit, aby mohl tuto činnost provozovat i během pauzy. Vedoucími
zmrdy byl přijat a povýšen, opět bez výběrového řízení a přes své nepochybné
"kvality" - organizační neschopností počínaje a psychopatickým jednáním
s lidmi konče. A nastal teror. Buzerace na druhém levelu byla nepoměrně
vyšší než na call centru. Protože nerozuměl naší práci a nebyl schopen
nás během procesu normálně kontrolovat, zahrnul nás zbytečnou administrativou,
která obsahovala excelové tabulky s časovými známkami. Jednou týdně vymýtání,
kdy bylo důsledně vyčiněno každému, kdo se ve výkazu spletl o jednu posranou
minutu. Nastavení cílů tzv produktivity na naprosto nereálné hodnoty, aby
nebylo možné je splnit = hlavně proboha nemuset zvedat plat, přestože firma
i navzdory infekci zmrdy prosperovala. Při jakémkoliv pokusu o konstruktivní
kritiku nastavených procesů následoval wórnyng mýtyng se správně instruovanýma
zmrdama z ejčár. Teď to zní, jako bych byl vohnout já sám. Rád bych zde
dodal, že jsme byli opraváři a pokud nebylo nic rozbité, nebylo ani co
opravovat. Místo spokojenosti s rychle a kvalitně odvedenou prací následoval
další koloběh buzerace a zavalování další zbytečnou činností jen proto,
aby se něco dělalo a vedoucí zmrdi mohli shrábnout odměny. I tak jsem to
zvládal, minimálně jsem si to myslel. Bohužel jsem jednoho krásného podzimního
dne zapomněl na krytí zad, což bylo dozorujícím konglomerátem zmrdů náležitě
použito proti mě. Měsíc mě tahali sračkama. Už jsem myslel, že to mám za
sebou, bohužel moje tělesná schránka prostě řekla dost. I přes mou kvalifikaci
a doporučení ostatních mi nebylo z čistě osobních důvodů umožněno přemístit
se v rámci našeho stáda do úseku instalací, kde bych se mohl tak nějak
zotavit - pochopitelně během odvádění poctivé a zodpovědné práce, jak jsem
vždy činil. Šlo o menší dávku sraček a buzerace shora, nebylo tam totiž
moc za co buzerovat. Zamával jsem tedy zmrdovi před nosem papírem od doktora,
pohrozil telefonátem velkému bílemu otci do států a najednou to šlo. Docela
jsem se vyklidnil, ovšem i na základě doporučení ošetřujícího felčara jsem
se rozhodl odtamtud zmizet. Vyhlídky totiž vůbec nebyly dobré. Docházelo
částečně k fázi 4, k tomu zmrdi najímali čím dál větší vohnouty, imbecily
a jazykově nevybavené tupouny, aby nebyly ohroženy jejich teplé fleky někým
nedejbože schopným. Tím se začala situace stávat opravdu neúnosnou, konstantní
dělání práce za někoho jiného se stejným platem nebylo nic pro mě, stejně
jako opakované vysvětlování nasraným kunďášům, proč jim Hassan nerozumí
ani slovo, nestíhá to prohánět překladačem a tudíž mi oni musí vše vykládat
znova.
V rámci zachování duševního zdraví jsem sáhnul po první rozumné nabídce,
která mi přišla. Sice úplně jiný obor (i když technický), a především -
jde o evropskou rodinnou firmu, která není infikovaná. Se svým aktivním
přístupem nemám v novém zaměstnání žádný problém, zatím všechno šlape tak,
jak má.
Při zpětné analýze si uvědomuju, že jsem se dopustil závažných strategických
chyb (krytí zad, taktický ústup, naivita atd). Dávám to za vinu své nezkušenosti,
naivitě a občasnému špatnému úsudku. Přesto považuju výše uvedené za extrémně
cennou zkušenost, téměř zaplacenou vlastním zdravím. Hlavně jsem rád, že
jsem to nikdy nevzdal, nenechal se semlít a nestal se jedním z nich. Nikoho
jsem nenapadnul, nezranil, nezabil, i když takových kandidátů byly mraky.
16.8.2013 Butchi