Tak by mohl znít titulek v novinách, pokud se o naši armádu budou starat
politici jako doposud. V kontextu návrhů úspor jsem se podíval pod pokličku.
Prosím Vás v závěru o podporu našich řadových vojáků.
Předně si pojďme připomenout, co je to armáda. Armáda je organizovaný
silový sbor státu, jehož primárním úkolem je ochrana jeho území a obrana.
Byla to, je a také zůstane jedna z nejdůležitějších součástí samostatného
suverénního státu. Početnost armády závisí na jejím složení a tradici,
obvykle však dosahuje mnoha desítek tisíc vojáků v aktivní službě. Ti jsou
vybaveni speciální technikou a zbraněmi podle druhu jejich členění a z
něj vyplývajících úkolů. Já osobně jsem uvítal zrušení branné povinnosti
a vznik profesionální armády. V řadě zemí je ctí rodiny, když někdo z členů
u armády slouží. Bohužel řada z lidí mimo tuto službu ve skutečnosti ani
netuší, co ten pojem „profesionální armáda“ v České republice opravdu znamená.
Nikoli na papíře, ale ve skutečnosti.
Armáda je v jednom ohledu skutečně velmi zvláštní celek. Spotřebovává
hodně peněz a my si v podstatě stejně za ty peníze přejeme, aby nikdy de
facto neměla takovou práci, kvůli které ji máme. A zde je základ všech
problémů. Na straně jedné se uklidňujeme tím, že svět je tak nějak bezpečnější,
že současné válečné konflikty jdou tak nějak mimo nás, a máme přirozenou
potřebu na armádě šetřit. Na straně druhé lze jen stěží odhadnout tu přesnou
míru, kdy s ohledem na plánované úspory je otázkou, zda má smysl takovou
„armádu po politických úsporách“ vlastně mít.
Ať chceme nebo nechceme, nese si s sebou služba v profesionální armádě
náročné požadavky na každého jejího člena. Počínaje vstupními osobnostními
podmínkami, přes výuku a školení v obsluze stále sofistikovanějších zbraňových
systémů, až po nároky na morální profil. To vše, včetně udržování armády
a znalostí a umu jednotlivců v potřebném stavu, si vyžaduje nemalé náklady.
A chce to i poměrně tvrdou náturu, protože upsat se k tomu, že kdykoli
někdo hvízdne, prostě jdete (bez ohledu na rodinu, děti a jejich sociální
vazby), není jednoduché. Jako voják také hodně, ale opravdu hodně věcí
nesmíte. Nesmíte se podílet na veřejných věcech, nesmíte být politicky
aktivní, nesmíte vyjadřovat veřejně svůj názor, máte omezené možnosti a
prostředky se hájit proti případným nepravostem… Skoro by se mi chtělo
napsat (a tak to také napíšu), že prostě musíte držet hubu a krok, což
je za určitých okolností v armádě de facto základem. No však ještě aby
si tam každý mohl dělat co si zachce. Jenže ty „určité okolnosti“ jsou
právě alfou a omegou naší armády.
Mezi ony „určité okolnosti“ bezesporu patří objektivní odměna za službu
státu. Férová odměna, která vyváží vše výše popisované. A ruku na srdce,
kolik z nás by bylo ochotno jít k takovému zaměstnavateli, který když hvízdne,
bez mrknutí oka přijedete domů a řeknete „moje skvělá ženo, moje milované
děti, zapomeňte na své přátele, kamarády, stěhujeme se 200 km daleko. Zítra.“
Mezi ty „určité okolnosti“ ovšem patří také nutnost existence přirozené
autority nad Vámi, víra v oprávněnost a sílu řádu, ale také víra v systém.
Třeba takový, ve kterém neuvidíte utíkající miliardy z armádního rozpočtu
zrovna v době, kdy Vám mají snižovat plat, protože prý nejsou peníze. To
všechno v době, kdy po několika letech u AČR máte cca 17.000,- Kč hrubého
(tarifní plat + osobní příplatek + hodnostní příplatek + zvláštní příplatek,
například za dosažitelnost) a k tomu pevně stanovený nedaněný příspěvek
na bydlení ve výši 10.100,- Kč. Ten je plošný, pro všechny stejný a nezohledňuje
žádná konkrétní specifika jednotlivce. Dostane ho tedy i ten, kdo například
nemá s bydlením žádný problém, ale také ten, kdo na dojíždějí do práce
vynaloží měsíčně třetinu svého příjmu. A to mnohdy v době, kdy buď má,
nebo si chce založit rodinu. Oproti tomu si na GŠ k nepoměrně vyšším odměnám
tvoří z našich peněz tajné fondy na dovolené u moře, fotoaparáty, lyžařskou
výbavu, zahradní malotraktory, horská kola či vyšívané slipy (více
zde!) , aby si ke své jistě náročné službě přilepšili.
Nad GŠ AČR pak stojí ještě Ministerstvo obrany České republiky. Policie
v průběhu posledních let obvinila z korupce desítky jeho úředníků se škodou
za stovky milionů korun. Tam se, ve spolupráci právě s kývajícím velením
na GŠ, u kterého jsem nikdy nezaznamenal, že by se svých vojáků při hloupých
návrzích politiků někdy zastali, peče byznys za státní peníze. Naše
armáda je totiž skvělý džob pro politiky a výborné prostředí pro korupci.
My sice všude křičíme, jak nám utíkají peníze ve výběrových řízeních v
jiných oborech, ale to jen proto, že o nich musí ty jiné obory alespoň
informovat. Armáda ne. Armádě stačí, když označí nějaké výběrové řízení
za zájem utajení a jako občan nevíte nic. Pak musí nastoupit investigativní
novináři, abyste se dozvěděli, že padáky vyrábí firma, která je nikdy nedělala,
Pandurů vlastně nepotřebujeme tolik, kolik politici říkali, že do Afghánistánu
jsme koupili bezpilotní zařízení nevhodné k plnění úkolů mise, a že z drahého
pronájmu Gripenů jich lítá jen několik a piloti odcházejí do soukromého
sektoru, kde jejich zkušenosti umí ocenit. A k tomu se nikoli od našich
orgánů činných v trestním řízením, ale ze zahraničí musíte dozvědět, že
do České republiky šly na 100% úplatky, ale protože došlo v zahraničí k
finančnímu vypořádání a úhradě pokuty (ještě navíc ve prospěch tamější
vlády), nic se už u nás ani nikdy nedozvíte.
Samostatnou kapitolou pak je skutečnost, že budete marně hledat v
paměti, kdy ministerstvo obrany řídil někdo, kdo tomu rozuměl. Nikdy
nešlo o skutečnou potřebu naší armády a zájem státu na jeho ochraně a případné
obraně, ale o politické body, veřejné mínění, znovuzvolení a udržení si
křesla pro možnost rozhodovat o dalších zakázkách. Jakkoli je Vláda České
republiky z Ústavy jistě vládou politickou, moc bych si přál, aby jednou
právě toto, dle mého soudu nesmírně důležité ministerstvo, řídil opravdu
věci znalý člověk.
Opravdoví vojáci v armádě, nikoli bafuňáři na generálním štábu, se díky
svým znalostem, pracovnímu nasazení a víře v řád, uplatní kdekoli. Mnohdy
i za více peněz a s větší osobní svobodou. Opakem jsou ale ti z vedení
AČR, kteří se, už v mnoha ohledech svou mnohdy komunistickou minulostí
prosáklí, hned tak někde nechytnou. Proto by si měli uvědomit, až budou
spřádat plány na ubírání na platech řadovým vojákům, že by jim tam také
nemusel za nějaký čas nikdo zbýt, a že by nemuseli mít komu velet. Byl
by to sice úchvatný pohled na ty funkcionáře, které mnohdy na GŠ zajímá
jen co bude dnes k obědu, při záplavách, ale v případě potřeby ochrany
státu bych si raději, jako nevoják, opatřil zbraně sám.
Měl-li bych svůj život svěřit řadovým vojákům, nebo těm z Generálního
štábu AČR a populistickýcm politikům, svěřím ho těm prvním. Važme si práce
profesionálních vojáků. Chcete-li opravdové vojáky podpořit, nikoli ty
v teplých kancelářích, máte možnost zde,
nebo na facebooku zde.
Najdete zde řadu odkazů na konkrétní kauzy, řadu podnětů od vojáků a hlavně
dostatek relevantních informací o tom, jak to opravdu chodí uvnitř AČR.
Děkuji Vám, že je v tom nenecháte samotné. Nikdy nevíme, kdy je budeme
opravdu potřebovat. Ať už je to při živelných katastrofách, kde odvádějí
skvělou práci, nebo nedejbože při plnění toho, kvůli čemu armádu máme.
29.06.2010 František Matějka
článek byl se svolením autora převzat z jeho blogu na Idnes.cz