Komentáře ke článku: Test – Moskvič 412 (a vlastně hned dva) (ze dne 17.01.2010, autor článku: [Neregistrovaný autor])
Přidat nový komentář
|
Hezky napsaný článek, přeju hodně zábavných chvil a kilometrů.
|
|
Hezký článek. Vzpomínám na své cesty trabantem, ne že bych se k němu chtěl vracet jako přepravovadlu, ale měl své nepochybné kouzlo.
|
|
Děkuju za tento článek - moskvič, spolu s traktorem - byl vozem, na kterém jsem asi od 13 let získával své řidičské ostruhy.
Dodnes na něj vzpomínám s notnou dávkou nostalgie - podobně jako na první dívku...
|
|
moc pěkně napsáno,patnáctistovku jsem před "Sametem" také vlastnil,motor chodil po celou dobu bez jakéhokoliv problému,a ta zmiňovaná spotřeba se pohybovala 9-10l/100km,léto,zima, Moskalu to bylo jedno. Pamatuju se jak jsem si tenkrát mezi vánocemi na dílně rozebral a zastudena nakoval unavené pera do (dle mého názoru) původního stavu... Nějak jsem to ale neodhadl,a po poněkud problematické montáži zpět a spuštění heveru marně bádal co mi to kde sakra drží ten zadek auta stále nahoře :-) No,byly to ty "opravené" pera,proto se jim moc nechtělo zpět,hrana kufru byla o dobrých 40cm výš než by měla,strašný pohled,po vycouvání z dílny její osazenstvo málem zemřelo smíchy,takový dragster ještě neviděli :-)
Navíc jsem při tom náklonu při jízdě vpřed a zabrždění pravidelně zahučel po koženkovém sedadle pod volant.
Spravily to až dva pláty tlustého železa do kufru,každý po cca 40kg,ale musím říct že jízdní vlastnosti v zimě byly díky této zátěži neuvěřitelné. Navíc to mělo na tu dobu naprosto fantastické topení (narozdíl od vozů Škoda)
Pro mě v té době to velmi dobrý a spolehlivý vůz.
|
|
Moskalové ve verzi 408 (čtyřoká verze) a 412 druhé série byla auta mého dětství a mládí. Táta moskviče miloval a nedal na ně dopustit. Zejména 412 byla opravdový tank, projelo to všude, porazilo téměř všechno a stále to jezdilo a jezdilo... Zlaté časy :-).
|
|
A ještě by měl autor dodat, co dokázal Moskvič pro lonťáky na vesnici. Odvézt celou úrodu z pole, čtyři půlky prasat, sem tam něco z vinohradu či sadu a i jiné produkty. A jednou se nás v tom vezlo ze zábavy deset a docela v pohodě. Z těch desíti byli čtyři muzikanti malé "blaskapelle" s harmonikou a velkým bubnem a kopec nekopec, tak je se ta patnáctistovka rozjela, tak nebylo řadící páku třeba.
|
|
Pekne napsany clanek, diky. Sam mam slabost pro auta z obdobi 50.az 80.let, maji v sobe neco nedefinovatelneho, co ta dnesni (alespon pro mne) nejak postradaji. Sice preferuji anglicke vozy, ale "lasku" k Moskvici plne chapu.
Jsem celkem zvedav, jak se na dnesni auta budeme divat za 30-40 let, jestli budeme take nostalgicky vzpominat na moderni Octavie, Passaty a Mondea, kterymi jezdime ted a udrzovat je pro vikendove jezdeni pro radost.
Mozna spis budeme nostalgicky vzpominat na v te dobe jiz prisne zakazane spalovaci motory a misto tankovani dobijet...
|
|
|
Optimisto :-/
http://www.s474n.com/povidka-rodinne-tajemstvi/
|
|
|
Pěkná recenze na veterána.
Tomu cosi nedefinovatelnému se co já vím říkalo charakter, srdce a duše.
Možná ty dnešní plechovky jsou spolehlivější a úsporné, nebo nedej bože ekologické, ale duši už zaprodali, srdce má jen pár vyjimek a charakter asi jako mixér, nebo vysavač.
Tuhle jsem viděl jednoho Moskala a i slyšel výroky školáků, ten nejslušnější byl: týý woéé to jezdí?
|
|
v Moskovskom zavodě leninskego komsomola ovšem vynalezli někdy v polovině osmdesátých let i super věc, naprosto unikátní a jediněčnou, zejména co se následků týká.
Ten socialistický patent se jemenoval SAMOKONTROLA.
Samokontrola spočívala v tom, že každý soudruh dělník si kvalitu své práce kontroloval sám! No není to geniální? Myslete politicky, Halík! Protože tím se mohlo co? Tím se mohlo zrušit kontrolní oddělení a soudruzi z kontrolního se mohli směle zapojit do výrobního procesu, čímž naplnili závěry sjezdu strany zase o něco dříve, než doposud (a hlavně své kapsy, protože dělník měl asi 2,5x vyšší plat, ale to je OT). navíc zavedením samokontroly poklesla zmetkovost v AZLK téměř o 70 %!!! No není to geniální?
Samokontrola umožnila produkci takových jevů, o kterých se ani soudruhu Marxovi nikdy ani ve snu nezdálo.
Tak například přijel majitel zcela nového vozu, koupeného v prosinci (k Ježíškovi), že to když mrzne, blbě řadí. Inu aby to za mrazu blbě neřadilo, když soudruh na lince zrovna potřeboval maslo damoj a tak do převodovky nalil místo masla obyčejnou chladicí kapalinu ze soustruhu. A ta voda v zimě co? Mrzla, kurva Halík, mrzla a tak zničila celou převodovku. Ale soudruh u linky si svoji práci po sobě sám zkontroloval a shledal kvalitu svojí práce výbornou, za což byl jistě stranou a revolučním odborovým hnutím patřičně odměněn.
Jiný nešťastník přijel s autem s tím, že jde "nějak blbě". No, ten motor nešel blbě, to byl jen politicky korektní výraz (soudruh byl zjevně inovátorem a zasáhla jej přestavba do morku socialistických kostí), prostě z jednoho válce to fučelo horem spodem... aby nefučelo, po sundání hlavy se ukázalo, že tvar spalovacího prostoru má do kruhového hodně, ale hodně daleko... soudruh u linky zapomněl zapnout rotaci honovacích kamenů a tak se stalo, že kruhový tvar měly jen ostatní 3 válce... jak tam pak další soudruzi dostali píst i s kroužky, to je mi dodnes záhadou...
Další vůz asi 3 měsíce po nákupu kompletně vyhořel. Důvod byl zcela zřejmý - soudruh na lince po zapojení spínací skříňky procitl ze svého vodkového oparu a zjistil, že dráty vedl předem šikmo přes volantovou tyč. Inu přeci nebude zase spínačku odpojovat - omotal dráty kolem volantu a poté si svoji práci zkontroloval. Dráty vidět nebyly, tudíž kontrola opět - světe div se - dopadla nadmíru úspěšně.
Dalších případů byly tisíce po celé republice, n. p. Motoechna měl problém jak tyto reklamace neřešit, protože tím, kdo škody musel zaplatit pochopitelně nebyl AZLK ani Avtaexport, který přeci předával zkontrolované automobily v kvalitě AAA+, ale kdo? Ano, n. p. Mototechna, tedy Českoslovenký stát. A protože n. p. myslel politicky, snažil se reklamace tak říkajíc "zazdít". Z toho často pramenil neblahý vztah čechů k Moskvičům, pokud přehlédneme další jejich drobnůstky jako téměř jakoukoli absenci ochrany proti korozi, neuvěřitelně vysokou spotřebu paliva a fantastické akrobatické prvky při projíždění zatáčkou libovolného charakteru libovolnou rychlostí.
Navíc, hodně kolaborantských soudruhů a soudružek se snažilo svými osobními styky i odpornými pohlavními praktikami plus předáváním svých několika našetřených stokorun (asi tak 300 a více) jiným soudruhům a soudružkám vylákat z n. p. Moptoechna příslib zajištění nového vozu rovněž ze země, kde zítra znamená již včera nebo za rok (podle úhlu pohledu), a to buržoazními štváči navržený a licenčně v Togliatti - za příslib dodávek hlubokotažného ocelového plechu automobilce kapitalistických nestvůr po dobu 25 let - vyráběný pod dohledem reakcionářských vykořisťovatelů odporný a zároveň božský VAZ 2101 nebo dokonce 2103 (později i VAZ 2102, 21011, 2106, 21061, 2105, 2107, 21053, 21074...). A tito kolaboranti potom ze strany n.p. Mototechna ve víře jejich napravení a v cestu pokrokovou obraceje místo vysněného Žigujlíka toliko Moskviče za jejich stokoruny navíc k prodejní maloobchodní ceně bez bezpečnotních pásů a zpětných zrcátek dodán byv, jali se pomluvami a ošklivením dílo sovětských soudruhů-komsomolců z AZLK ze závisti a vzteku hanobiti. Ale ti si z toho prd dělali...
Přesto autorovi gratuluji ke krásnému kousku historie, je-li vyobrazený Maskvýč součástí jeho sbírky.
|
|
|
Dík za chválu ... vyobrazený Moskvič je opravdu součástí autorovy sbírky. Ten druhý modrý aktuálně vypadá takhle:
http://www.moskvich.cz/images/modra-strela-412.jpg
|
|
|
Krásný... jak nový... sice jsem Moskvany neměl moc v lásce a srabácky jsem tíhnul právě k Žigulákům a později Fiatům, ale paradoxně Mosvič bylo první soutěžní auto, se kterým jsem měl co do činění.
Byla to béčková verze 1600S Rallye Josky Vodehnala.
Viz: http://www.youtube.com/watch?v=3k11paGCS9s&feature=related
|
|
|
Krásný... jak nový... sice jsem Moskvany neměl moc v lásce a srabácky jsem tíhnul právě k Žigulákům a později Fiatům, ale paradoxně Mosvič bylo první soutěžní auto, se kterým jsem měl co do činění.
Byla to béčková verze 1600S Rallye Josky Vodehnala.
Viz: http://www.youtube.com/watch?v=3k11paGCS9s&feature=related
|
|
Snad mi bude odpuštěno, když dodám příběh, který znám "z vyprávění dávných starců". I tak ale bude pravdivější, nežli zprávy na idnes ...
Moskvič 408 byl, pohledem doby, úžasné auto, žádané i v kapitalistických zemích. Výhledově mohl být zdrojem vítaných deviz, jichž se SSSR vytrvale tak nějak nedostávalo. Kritiku si vysloužil pouze motor 1360 ccm, který pamatoval ještě kreslící prkno v továrně Adam Opel, a jehož výrobní linka odjela na východ vlakem Krasnoj Armii coby válečná reparace. Ovšem, zkonstruovat moderní pohonnou jednotku se ukázalo nad možnosti sovětského mužika. Pomohla ... docela obyčejná průmyslové špionáž.
Sovětský vojenský přidělenec, působící v 60. letech v SRN, měl kamaráda - německého důstojníka. Ten si koupil tehdy zbrusu nové BMW 1500. Jednoho krásného dne jej Rus požádal o zapůjčení vozu na víkend, aby mohl "udělat dojem" na svůj nový objev. Stalo se. Ovšem, namísto romantické vyjížďky se BMW odstěhovalo do garáže na velvyslanectví, kde šel motor ven a dvojice techniků z AZLK jej do šroubku rozebrala, proměřila, nakreslila, nafotila, odhadla použité materiály a perfektně dala zpět. Co se stalo s nákresy je nabíledni. Vznikl Moskvič 412, auto s motorem, který na svoji dobu překonával cokoli na východě a mnohá západní auta. Nevěříte ? Nevěřte. Ale vězte, že motory BMW 1500 a Moskvič 412 mají stejný objem, vrtání, zdvih, dokonce i mnohé díly jsou záměnné ...
Šéfův otec vlastnil Moskvič 412 více než 40 let. Za tu dobu podvozek a motor přežily tři karoserie. Auto celkem najezdilo 360 000 km, měnily se jen spotřební díly a kapaliny. Dokonce i spojka byla teprve druhá !!! Moskala nahradila Cordoba 1.4, ovšem "starý pán" kudy chodí, tudy nadává, jak je líná, malá, tvrdá a PORUCHOVÁ. Moskvičům a "starým" autům vůbec zdar.
|
|
|
Ano, to byl běžný socialistický postup.
Ale praví mistři byli zcela jinde - v Asii! Začalo s tím Japonsko, postupně nakupovali a rozebírali evropská auta, elektroniku, spotřební zboží... pak to zkoušeli vyrobit sami, ale moc jim to nefungovalo... mnoho Japonců ale studovalo na předních amerických i evropských univerzitách a pak... dneska jsme například v automobilovém průmyslu tak daleko za Japonci, že nemáme nejmenší šanci s nimi jít do křížku. Lancer Evo nebo Impreza STi jsou dnešní Evropě nedosažitelné, přitom ještě na přelomu 80. a 90. let nedokázali s Evropou (zejména dominantní Itálií) držet krok.
Později trochu upravila postup Čína, potom Indie, Viet-Nam...
Podstata věci je nevymýšlet vymyšlené, ale prostě to opajcnout a postavit na tom vlastní vývoj, posunout to dál.
To třeba nádherně prokaučovali soudruzi v Togliatti ve VAZu. Měli vynikající výchozí pozici a dostali strašně moc know-how, ale nedokázali s tím vůbec nic. Jen to prožrat. Mohli vyrábět socialistická BMW, místo toho za pár let prodávali staré haraburdí, aby náhodou nemuseli něco dělat. I to byl jeden z typických rysů socialismu.
A tak jediné, co socialismus opravdu uměl, byly zbraně. Jednoduché, laciné, ale spolehlivé a účinné. Ostatně panika z MiGu-25 spustila v USA takový konstrukční boom, že potom, když dostali američané "živou pětadvácu" do rukou, nevěřili vlastním očím, jak jednoduchá je jeho konstrukce.
|
|
|
Ad MiG-25: Inu, co Američan řeší jemnou aerodynamikou a sofistikovanou elektronikou, to Rus řeší hrubou silou :-)
|
|
|
No nevím, základ úsloví že i cihla může létat, když se jí dá dostatečně silný motor, nepoložil žádný MiG, ale F-104...
|
|
|
To nemůžeš s F-104 srovnávat, to není letadlo, ale pilotovaná raketa :-)
|
|
|
MiG 25 způsobil paniku ne svými skutečnými výkony, ale představami, které o nich měli Američané na základě několika pozorování v ne zrovna typických situacích a vlastního přístupu ke konstrukci letadel. Např. odhad operační rychllosti byl silně nadstřelen kvůli pozorování jednoho přeletu nad Israelem - později se zjistilo, že to byl speciálně upravený kus, tu rychlost vyvinul jen velmi krátkodobě a po tom letu byly motory na odpis.
|
|
|
Ti soudruzi z Togliatti přece jen něco dobrého vyrobili, a to je Niva. Mám, neprodám! I když kamarádi se dodneška hádají, kterého že to Japonce Ruci pajcli, jezdí to dobře a terénní průchodivost je neuvěřitelná. Spotřeba necelých deset je na cihličku se stálým 4x4 na hrubých gumách únosná - snad sem napíšu recenzi :)
Moskviče 408 měl táta, tu starou čtyžreflektorovou verzi, bohužel jej dal pryč dříve, než jsem si stačil udělat řidičák (rok výroby 69, stejně jako já), takže jsem si jej nikdy nevyzkoušel. Ale jako děti jsme jím byli přepravováni často, byli jsme v Polsku, 3x Jugoslávie, nespočet dovolených tuzemských.. Takže silná nostalgie.
Ještě dodatek: Táta říkal, že to má "litrový motor", takže buďto zaokrouhloval dolů, anebo taková verze byla.. Podle Světa motorů si udělal koncem sedmdesátých let vířivou clonu pod karburátor a pochvaloval si, že když tomu nešlape na krk (což nedělal snad nikdy - aspoň ne s náma) tak spotřeba klesla na 8 litrů. Ano, bylo to tehdy, když po ropné krizi skočil benzín ze 4 Kčs na 8. A ten starý motor jezdil na tehdejší Normal, tzn, poměrně nízkooktanový benzín.
|
|
|
Proti gustu není dišputát, ale Nivu jsem míval, a jsem moc rád, že jsem se jí zbavil. Stran terénu -- kudy jsem projel s Nivou, tudy projedu s RR (vyjma případů, že by se tam přec jen o něco větší RR nevešel) zcela pohodlně, a mnohde, kde bych byl s Nivou bez šance, projedu také.
Ale hlavně to pohodlí! Niva je nepohodlný traktor, kam se nic nevejde, řízení je ukrutně únavné, a kravál tam je jak ve válcovně. V RR pohodlně jedu 1000 km po dálnici na dovolenou, kde se spokojeně oddám offroadu; v Nivě bych tak daleko nedojel, protože bych v ní po cestě patrně umřel.
|
|
|
Jj, ten motor byl nesmrtelný. Ale my jsme asi měli štěstí, a náš "Sergej" byl dobře zpracován i po karosářské stránce, rezavěl jen na oprvdu pár místech. A kdyby nám ho nějaký trotl s Lagunou před ~10 lety nenabořil, tak snad jezdí dodnes.
|
|
Díky za prima článek, sám jsem kdysi pár moskytů měl a nedám na ně dopustit. Dnes je jiná doba.
Ještě poznámka k ekologii - nejsou to jen emise, ale i spotřeba materiálů. Když jsem měl na oktávce vymlácený zavěšení PP kola, vyměnili mi tlumiče, ramena, ..., na obou stranách. Auto dva dny mimo provoz, peněz až hanba. U Moskviče se při takové diagnóze vyndala jedna vymezovací podložka z kulovýho čepu a zase se to utáhlo. Práce na hodinu i s cigárpauzou a pokoj dalších 100 tkm.
|
|
Na tomhle clanku me straslive vytaci jedna vec. TAK MALO FOTEK! Nesly by ty fotky dodatecne do clanku doplnit? Me nostalgicke srdce place! Dekuji! :)
|
|
|
NEPLAČ a podívej se na www.moskvich.cz - jak na stránky tak do fóra.
Jirka
|
|
Při čtení tohoto článku jsem zamáčl nejednu slzu. Moskala měli naši, 415 s jednapětkou motorem, a to auto bylo neskutečné. Pamatuji si třeba cestu z Teplic do Chlumu u Třeboně na dovolenou, auto naloženo k prasknutí, na střeše v zahrádce stokilový stan a vzadu čtyři děti :-). To mi bylo asi osm let. O dvanáct let později jsem s tím samým Moskalem denně jezdil z Loučovic do Přední Výtoně do práce. Táta se o něj staral a Moskalík za to věrně a dlouuuho sloužil. Sedačky, to byla hotová křesla, kam se dneska hrabe Citroen C5 :-). Náklony v zatáčkách fakt nezapomenutelné. Díky za vzpomínku.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Test – Moskvič 412 (a vlastně hned dva)
|