D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Jmenuji se Huml. Standa Huml.
    Vydáno 17. 04. 2011 (16602 přečtení)

    Černý Hummer sjel na vedlejší silnici. Řidič spatřil skupinu dívek, sedících poblíž cesty pod barevnými slunečníky. Vyřadil na neutrál a několikrát prudce akceleroval. Šestilitrový osmiválec vztekle zahučel a cloumal vozem ze strany na stranu.

    Řidič poté zařadil zpět režim jízdy, ale příliš brzy, otáčky motoru ještě nepoklesly na volnoběh, ozvala se rána a Hummer poskočil necivilizovaně vpřed, takže řidič nechtíc minul odbočku, kam měl původně namířeno. Dupl na brzdu a nevydařený manévr ukončil kvíknutím pneumatik. Silueta řidiče za okénkem narazila čelem do siluety volantu. Pak řidič zařadil zpátečku a několik metrů couvl. Dal předpisově blinkr, stočil kola a znovu prudce akceleroval. Hummer vyrazil na úzkou betonovou cestu a odstředivá síla vytlačila kola těžkého vozidla až na hranu obrubníku. Kovový zvuk dal tušit kontakt pochromovaných disků s obrubníkem a již mírně pobavené dívky pod slunečníky se hlasitě rozesmály. "To je teda dement muehehe....", okomentovaly počínání řidiče, ukrytého za tmavými skly Hummera. Řidič zajel za roh budovy, nasadil si  sluneční brýle a stáhl okénko.

     "Já sem ňákej Huml. Standa Huml." Ticho, žádná odezva, jen nízkofrekvenční šum a občasné kovové zapraskání. "Ale možná mně znáte z dopravněbezpečnostních televizních re-" "Dobrý den, máte vybráno ?", ozval se hlas z reproduktoru. "No tak my bysme si dali štyry velký čísburgry dvě vomáčky tisíc těch...vostrovů...dvě koly ne pardon tři koly štvery velký hranolky tatarku...ne, nechci...to je vše...néé, nic...už nic..." Řidič ukončil objednávku a popojel od reproduktrou k okénku. Staženým oknem byly v Hummeru vidět siluety několika osob. Osoba na zadní sedačce natáhla ruku k řidiči a cosi mu podávala. "Ty to platíš, Kristý ?" - ozvalo se v Hummeru. "Tak prosim vás eště ňákej salát....jo, cézara, pák dvě vajíčka navrch a eště mufíka...co?...jo, mafina myslim...sypanýho...jo, jahodový sypání...a pro holky zmrzliny...co?...jahody...dvě...jako dvakrát...díky, Kristý...ne, nechci už nic jinýho...co? néé, nic....ne...nechci už nic...šiš to je debil..." Řidič zavřel okno a motor nechal běžet. Každých deset vteřin jej vytočil až k omezovači otáček několika sešlápnutími plynového pedálu, možná zvyk z dob nepříliš spolehlivých služebních vozidel s karburátory a mechanickým rozdělovačem.

    Po chvíli řidič znovu stáhl okénko a převzal balíčky s jídlem. "A kam pojedem teď, Stando, dyž máme takový pěkný auto ?" - ozval se zevnitř vozu rozjařený dívčí hlas. "Teď musíme za Paroubkem, mám pro něj ňáky důležitý tajný dokumenty...a pak kam chceš, Kristý...." "Jasněéééé, jedem za Jirkóó-", okno Hummeru se dovřelo, kvíkly gumy, vůz poskočil, jak řidič zařadil drive při pěti tisících ot/min.a černý Hummer se rozjel. Silueta řidiče za sklem se zakousla do siluety muffinu.


    Ve voze vládla příjemná atmosféra. Pracovník ochranky na sedadle spolujezdce, prošedivělý skorošedesátník se silnou nadváhou, v hnědém tesilovém obleku a béžových kožených mokasinech, si stříhal nehty na rukou. Standa jednou rukou spokojeně řídil služební vůz a pochutnával si na mufíkovi, jak důvěrně pojmenoval oblíbený pamlsek. Všiml si, že v amerických filmech policisté ve svých vozech vždy pojídají koblihy. Zkusil to a zjistil, že na tom fakt něco je! A pro nákup mufíka ani nemusí ven z auta! Paráda. A ňák to taky působí dobře na psychiku nebo co...Dámy na zadních sedačkách lovily v papírových taškách svůj příděl a užívaly si výlet s profesionálními ochránci. V luxusním tmavém koženém interieru vozu se rozezněla píseň "nonstop já chci žít nonstop a s tím co pří..." - " Kurva, kde se to bere...ten mobil...helé?", Standa si odložil mufík mezi nohy a jal se hledat tlačítko příjmu hovoru. Spolujezdec ukázal ostříhaným prstem neurčitě na přístrojovou desku - "myslim tady tim že to je..." a vrátil se ke stříhání nehtů. "Kluci, nemá se zmáčknout ten velkej zelenej telefonek na tý vobrazovce jak se tam jako třepe...?", ozvalo se zezadu. "Nojóóó...máš pravdu Kristý...ty bys mohla jít dělat rovnou k nám do vochrany osop cheché..." Standa nasadil ouško handsfree a stikl řinčící telefonek: "...Huml...ano, centrálo, potvrzuji...ano, orle, mám je ve vozidle tedy eh pardon vlaštovky v zaměřovači...co?....ne, všechno běží podle scén eh, radar neměří, opakuji, radar neměří...kurva mufík vole do prdele sem vod toho teď celej", zaječel Standa a hleděl si do rozkroku. "Có? Né, to neni do hlášení...to tady....có?" "Polož jim to vole", poradil spolujezdec. "Jak, vole ?", šeptl Huml. "Nevim, ten zelenej telefonek je teď červenej, fakt nevim", laboroval spolujezdec. Standa měl Hummera přidělen jen krátce a trochu v ovládání vozidla tápal. Vyřešil to nakonec schováním ouška pod sedačku. "ťmi políbí prrdel..." a jal se rozňahňávat zbytky mufíka do kalhot a do sedačky.

    Kristýna chtěla Standu trochu rozveselit, protože ztráta mufíka mu evidentně sebrala chuť pokračovat v akci. "Stando, a jak ses všechny ty věci ohledně špionáže vlastně naučil ? To musí být strašně těžké, že ? Myslela jsem si původně, že jsi jen přiblbl eh promiň chicht dopravní znalec...?" Standa si protáhl ruce za hlavu, žoviálně si protáhl i otlačená záda, přičemž si hnul několika plotýnkami a poškádlil trojklanný nerv, což byl následek tisíců hodin prosezených na prdeli ve špatně vytápěných nebo v létě jen těžko uvětratelných služebních škodofkách a žigulících při organizaci represivních akcí proti řidičům. "Jáááůůů áááůůů do p...starý zranění z výkonu služby, jebs ty vago!...no to víš Kristý, my sme byli cvičený na to, že nás klidně kdykolif můžou poslat na ozbrojenej střet že jo", začal Standa barvit. "...sme počítali s tim, že kdykolif v akci z motorovýho vozidla může vyběhnout agresor že jo jako agent tý západní výzvědný služby že jo a prostě nás může kdykolif sejmout..." Chvilka významného ticha. "A tomu odpovídal výcvik...komu to šlo a kdo se na to hodil...tak je pak vyškolenej na všechno. Na vodposlechy, zneškodnění, zadržení, znásilnění, znehybnění, střelba vleže i v jízdě, ňáký ty údery smrti na smrtelný místa a tak...škola smyku taky. Jízda v závěji...ty kontroly lekárniček sou vlastně jenom taková nadstafba na ty věci, že jo...no řeknu ti, Kristý, eště že sme vobjevili tu štěnici, co ? To mohlo bejt tedá...dyby tě ftý ložnici někdo poslouchal...", rozjel vysokou oblbovací hru Standa a neopomněl vyzdvihnout ani žhavou zásluhu o odhalení štěnice, jak se opřel rukou o zeď a vydýchával schody.

    Něco za obložením křuplo a spadlo na zem. Pro Standu pak byla hračka nohou od lampy odpáčit dřevěné obložení a vítězoslavně po chvíli svíral odposlouchávací zařízení. Kristýna se zarazila, jestli náhodou její bodyguard a zachránce neví o trochu víc než říká, ale na tak složitou myšlenku nebyla zrovna vyladěna. Standův monolog jí nakonec zaujal a tak ho ocenila přisednutím si blíže Standovi a přidala bonus: "Pane jo! To ste museli mít tvrdý teda..." "Jo, měli sme to fest tvrdý...někerý fakt hodně", odvětil Standa a nahrbil se za volantem způsobem, který měl vyvolat dojem veterána studené války, co chce jen zapomenout na všechny ty tisíce mrtvých, které nebylo jinak nežli beze svědků, tiše zneškodnit. V černém voze nastalo dlouhé, hluboké ticho. Standa si v duchu promítal ty tisíce škodovek, dacií a trabantů, které mávnutím terčíku zastavil a kterým dal sežrat občanskou nekázeň bez známek lítosti nebo domluvy. Kristýna se vrátila do pohodlné polohy na svou sedačku a před očima se jí odvíjely představy o tvrdých komunistických policistech, kteří za chladných deštivých nocí chránili československý stát před třídním...heh co ?!?


    Standa se spokojeně rozvaloval na čalouněné barové stoličce a maskován slunečními brýlemi pozorně sledoval svou chráněnou osobu. V přítmí nočního klubu to byl poměrně náročný úkol, navíc brýle Hugo Boss modelové řady Junior Vicepresident, ve kterých je Kristýna mediálně známou tváří, mělo v klubu zhruba 85% návštěvníků, včetně účesu ´na homouška blondýška´, takže Standa zredukoval pozornost operativně jen na případný akustický efekt střelby a návštěvu klubu si užíval. Po celodenní konspirační dřině se totiž rozhodla celá skupina jít se trochu uvolnit a pobavit do společnosti. Kristýna, která si klub oblíbila a vybrala kvůli zajímavým a originálním lidem v něm, si momentálně užívala na parketu s kolegou Čárkou a pár dalšími zúčastněnými konspirační akce. Čárkovy brýle Hugo Boss modelové řady Older Junior Vicepresident Red a odlesky světla z jeho hlavy Standovi ztěžovaly pozorování a pletl si ho tu s Kristýnou, tu s někým zcela neznámým ze zhruba šedesáti tančících. Byl unaven a zároveň sám se svým výkonem v akci velice spokojen. Kývl pomalu na servírku za barem. "Dobrý večer, co si dáte?" "...sem ňákej Huml. Standa Huml...ale pro známý Stáňa." "Dáte si něco?" "Co tu máte a za kolik ?", jal se flirtovat Standa tak, jak jej to naučili na kurzech pronikání do cizích struktur. "Pro Vás je to prý na účet slečny Kristýny." "Aha. No tak to mně dejte kontušofku do půllitru a dvě zelený do toho...co?...né, samotný...co? né, nic mi s tim nedělejte...nemíchejtetóóó, néé, jenom tááák do půllitru...táák hezky..." Standa pozoroval zaníceně přípravu svého cocktailu a střídavě čučel servírce do výstřihu.

    Převzal sklenici, symbolicky ji pozvedl směrem, o kterém se domníval že se v něm asi Kristýna nachází a labužnicky zanořil obličej do sklenice. "Nazdar, Stáníku", pronesla okolojdoucí žížala Dáda,která si s Felixem občas vyrazila mezi dospělé lidi. "Zdar, Dádys", odvětil familierně Standa, ajnžto elitní jedinci bývalého režimu byli jedna velká nostalgická rodina a Standa znal Dádu ještě z Alcronu, kdy sedávali na kafi z dovozu a...no nic, to by stejně nikoho nezajímalo. Standa si rozepnul manšestrové sako pracovního obleku, který si nechal kolem r.83 ušít na míru z podpultového bulharského manšestru medové barvy a pro účely sledovačky v demokratických režimech jej pouze po sametovce opatřil svrchní vrstvou z česané tmavé vlny. Zařezával se mu do prdele a zpocených podpaží, jak byl zvyklý a cítil se být opět v akci, opět při síle a v plný palbě. "Jak je, Dádo? Eště to Felixovi fouká ?" "To víš, Stáníku, už to nejni ten uragán, co dřív...co Ty, terminátore ? Lovíš Sáru Connorovou checht ?" "Nonstop,já chci žít nons-"

    Standa odvrátil zrak od Dádiných koz a přijal hovor. S mobilem Standa uměl. "Huml, příjem." S Dádou na sebe mávli, sexuální idol socialistické mládeže pokračoval ladně směr toalety a Standa se opatrně rozhlédl kolem sebe, za sebe, pod sebe, zkontroloval makarova v podpaží, ještě jednou se zahleděl na Dádiny hýždě a poté zopakoval do mobilu: "Huml005 na příjmu, jak mně slyšíte ?" "...jasně, Jir...nula nula jedničko, fklidu, bedna je ve skladu, kocour na střeše, radar neměří...ne, chlastám na baru...aha...co? nahrávky? dop...tak to je síla, kamaráde...tyvoe...no to mně poser..." Standovi se orosilo čelo. Částečně z trojitého obleku, částečně z informací v telefonu. "Víš jistě, že neumí plavat?...no dobře teda, já to teda udělám, no...dobrý...fajn, fájn...jo jo, lidu zdar...tak já du na to, čest...muehehe." Standa ukončil hovor a na ex do sebe vyprázdnil obsah sklenice.


    Zpráva z iFčera.cz - Vyloučený poslanec a bývalý dopravní expert Stanislav Huml se domnívá, že poté, co se rozloučil se skupinou jím sledovaných osob a jel navštívit přítele z dětství, se tyto osoby pravděpodobně rozhodly na vlastní nebezpečí jít se v noci vykoupat do Vltavy, s čímž rozhodně nesouhlasil, případně k tomu byly donuceny nějakým implantovaným neurostimulujícím zařízením firmy ABL a jejich pozdější nalezení na soutoku Labe a Vltavy s hlavami omotanými pytli s nápisy ´Bulgarskaja těxtílnaja pramýšlenosť´ jím existenčně otřáslo, pročež nebude brát příští rok telefony a vrací se na neznámé místo, kde již byl předtim. Vít Bárta existenci neurostimulujících implantátů zcela vylučuje, totéž potvrdil například astrofyzik Jiří Grygar nebo europoslanec major Remek. Na dotaz do centrály FBI na případnou existenci takovéto pokročilé technologie zatím česká vláda neobdržela odpověď. Nezařazený poslanec Huml navíc nalezl dvě štěnice a kolonii švábů v ložnici exčlena ČSSD Jiřího Paroubka a jak Huml naznačuje, nemusí to znamenat nic anebo taky vůbec.

    A stejně tak i tento mystifikační článek, který jsem mystifikoval záměrně, protože sem počítal, že možná vyjde a upozorňuji tím vlastně na nekalé praktiky při zadávání zakázek na stavbu cyklostezek a přechodů pro lední medvědy, kteří se vlivem oteplení v naší zemi jistě brzy objeví, ačkoliv jsem jediná strana, která nefiguruje v žádném korupčním skandálu. Světu mír.


    14.4.2011 t.t.



    [Akt. známka: 3,45] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: t.t. | Komentářů: 30 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.