Co je to vlastně ten érsoft?
Vydáno 15. 12. 2013 (9683 přečtení)
Mnoho z nás
má jistě stále ještě v živé paměti slova tehdy kandidáta na prase,
pardon
prezidenta, o softvérových kuličkách. Odkazoval tehdy na onen slavný
atentát,
kdy bezpečnostní složky zaspaly a náš tehdejší prezident byl zastřelen
jakýmsi
komunistickým hejlem. Obešlo se to tenkrát vlastně bez krve, ale
samozřejmě se
v televizi k tomu objevilo pár krátkých reportáží o tom, že takovou
zbraň si
může koupit každý a že s ní například jde zlikvidovat sklenici na víno.
Takže
pokud někde potkáte hráče airsoftu, asi byste si měli schovat sklenice.
Kromě této
události se v českých médiích objevilo ještě několik reportáží na toto
téma,
ovšem většinou, dle mého názoru, bez kýžené odezvy. Pistolky na
kuličky, jak je
na airsoftové zbraně nejčastějí odkazováno, podle všeho nechávají
veřejnost
víceméně chladnou, na rozdíl například od faktu, že Iveta Bartošová
pozvracela
další podium a tak i přes rostoucí rozšíření zůstává airsoft víceméně
stranou
zájmu. Zda je to dobře, či špatně a mediální odkazy na airsoft rozvedu
v článku
dále. Rád bych také seznámil čtenáře s reáliemi a problematikou
airsoftu u nás,
poinformoval o airsoftu ve světě, něco málo pojednal o samotných
zbraních a
rozvinul krátkou polemiku o airsoftu obecně.
Airsoft a zákony, právo, legalita.
(koho moc
nebere právní rámec, nech't přeskočí)
Mohl bych
začít principem airosftových zbraní, popisem airsoftu, nebo jeho
historie, ale
jsem toho názoru, že hledisko práva je často přehlíženo, ohýbáno, nebo
je na
něj dokonce pliváno a to třebaže u zábavy, kde se více či méně simuluje
ozbrojený konflikt a to včetně střelby projektilů na protivníka, je
toto
hledisko poměrně stěžejní, zejména při nahlížení na tento sport zvenku.
Z hlediska
české legislativy spadají airsoftové zbraně do kategorie „D“ a sdílí
tak v
podstatě stejnou právní charakteristiku, jako běžné vzduchovky. To
znamená, že
airsoftovou zbraň a kuličky (správně plastové broky) si může pořídit
kdokoli,
kdo dosáhl osmnácti let věku. Taková zbraň nesmí přesáhnout sílu 16
Joule, což
odpovídá při použití střeliva o váze 0.2g rychlosti projektilu cca 400
m/s, což
velmi dalece přesahuje výkony běžných airsoftových zbraní. Zákon nijak
nerozlišuje, zda jde v případě airsoftové zbraně o útočnou pušku,
pistoli,
klasickou bolt-action pušku, nebo zda zbraň je schopná střílet v režimu
plné
automatiky, poloautomaticky, nebo se musí vždy po výstřelu natáhnout,
případně
natáhnout a nabít. Zbraně kategorie „D“ je zakázáno používat na
veřejných
místech a v místech, kde by mohlo dojít ke zničení cizího majetku.
Jinak platí
právní úprava platná pro všechny kategorie zbraní, například není možné
na
veřejnosti nosit zbraň viditelně, nebo není možné na zbraň umísťovat
některá
zařízení, jako je noktovizor, laser, nebo tlumič, jejich atrapy však
lze
umisťovat na zbraně víceméně dle vlastního uvážení. Velmi podobné jako
u nás je
to se zákony na slovensku, ve slovinsku, v polsku, nebo třeba v rusku.
Z pohledu
na airsoft mezinárodně lze říct, že zákony v jednotlivých státech
víceméně
odráží celkovou politiku státu ohledně střelných zbraní. Naše právní
úprava je
tak k airsoftu velmi benevolentní a dá se říct, že je jedna z
nejbenevolentnějších a nejsvobodnějších na světě.
Například v
sousedním německu je situace ohlědně airsoftových zbraní podobná, jako
je to
tam se zbraněmi
ostrými. Pouze zbraně do
výkonu 0.5J lze volně zakoupit (dle zákona od tří let, ovšem reálně,
díky
ujednání dovozců a prodejců, až od čtrnácti), protože jsou považovány
za
hračku. Zbraně o výkonu 0.5J – 7.5J jsou považovány za takzvané volné
zbraně a
lze je tedy zakoupit od osmnácti let, avšak pouze v obchodech se
zbraněmi,
přičemž tyto zbraně musí být zřetelně označeny a musí mít vyznačený
kalibr
(6mm). Všechny tyto zbraně v německu musí být v úpravě, která
neumožňuje plně
automatickou střelbu, nýbrž pouze střelbu jednotlivými ranami.
Airsoftovou
zbraň nosit a používat je možno pouze na soukromém pozemku, resp. v
soukromém
objektu, který je speciálně upraven tak, aby se ani kulička nedostala
ven.
Zahrát si ve venkovních prostorech je prakticky nemožné, což je další z
důvodů,
proč spousta německých hráčů jezdí hrát do zahraničí, například k nám.
Za
zmínku stojí například i to, že je nelegální přidělat si na zbraň
svítilnu,
ačkoli mít v jedné ruce svítilnu a v druhé zbraň a použít je stejným
způsobem,
jakoby byly pevně spojeny, je legální.
Jiná země
která stojí v celosvětovém měřítku za zmínku je, jak jistě někteří
předpokládají, británie. Velká Británie má velice specifické a unikátní
pravidla pro airsoft a třebaže, na rozdíl od německa, se v británii dá
celkem
normálně airsoft hrát, provází ho řada pravidel, k níž bychom těžko
hledali
totožnou. Tak například, všichni hráči, kteří si chtějí legálně zahrát,
nebo si
legálně pořídit tzv RIF (tzn airsoftovou zbraň, která vypadá jako
skutečná
zbraň) a neriskovat celkem vysoké sankce, musí být řádně registrováni,
jako tzv
„skrismisher“. To znamená, že musí pravidelně hrát, typicky na jednom
místě,
kde pak bude zaregistrován do centrální databáze a může tudíž získat
tzv PLI
(public liability insurance – doslova pojištění zákonné odpovědnosti),
na
základě čehož si může pořídit vlastní registrovanou zbraň. Hrát se dá
typicky
jen na takovýchto veřejných herních plochách, které jsou zpravidla
obsluhovány
a dohlíženy tzv herními maršály, kteří vám například v případě
nepřiznávání
udělí ban, takže si už airsoft nezahrajete. Problematika hraní v UK je
docela
rozsáhlá a stojí za samostatný článek, podobně jako například
problematika
hraní v německu.
V řadě
států existují různá specifická pravidla pro airsoft, která často
vychází i jen
z pouhého faktu, že airsoftová zbraň není ostrá zbraň a hráči si
doslova
vydupali vyjímky ze zákonu o zbraních, který v dané zemi tento fakt
nereflektoval a doslova činil airsoftové zbraně ilegální. Některé státy
naopak
stále hru s airsoftovými zbraně a zbraně samotné odmítají uznat,
například
takový Singapur, kde sice existuje několik málo klubů, kde si může
zastřílet na
terč a dokonce si koupit zbraň, nicméně si jí nemůžete vzít domů. V
nizozemí
zase sice airsoft hrát můžete, ale zbraně nesmí být realistické 1:1
repliky. Ve
itálii můžete hrát jen když si místní úřady usmyslí a že to nebývá moc
často. V
takovém řecku zase nikdo ani pořádně neví, jak moc legální je vlastně
hrát
airsoft, protože jejich podivnými zákony se ještě nikdo pořádně
neprokousal.
Hráči
airsoftu si často místa pro hraní našli v čase sami a tak, jak už je
tak
zvykem, je velká část herních prostor nejen u nás, ale i ve světě,
vcelku vzato
nelegálních. Jde často o různé rozpadlé objekty, v mnoha případech
bývalé
vojenské prostory, různé lesní prostory, nebo staré lomy. U těchto míst
není
často ani dost dobře možné dohledat majitele prostoru, nebo se o to ani
nikdo
nepokouší. Velká řada objektů patří více majitelům, lidem kteří
dlouhodobě žijí
mimo republiku, případně jde o pozemky s nevyřešenými právními vztahy a
nároky.
Proč o tom mluvím? Protože i takový mediální obraz občas airsoft má.
Řadu
tradičních prostor, nebo dokonce nových prostor si hráči po čase
pronajali,
nebo získali do správy, aby tak hru zlegalizovali, ale přesto i u nás
zůstává
dodnes řada herních prostor nelegálních bez možnosti nápravy. A někdy
je to i
proto, že v řadě hráčů je zakořeněná představa (kde jí asi vzali?), že
za
využívání veřejně přístupných prostor se neplatí. Hrání airsoftu tak i
u nás
občas nese punc jisté ilegality.
Takže k věci: Airsoft v Kostce
Když jsem
alespoń trochu laicky ossvětlil právní rámec, trošku se rozepíšu o
airsoftu
samotném. Abychom se odloučili od tradiční představy o airsoftu, která
zní asi
tak, že jde o hraní si na vojáčky s pistolkama na kuličky (což laicky
víceméně
i souhlasí), popíšu základní koncept airsoftových zbraní, airsoftu
samotného a
dojdu k tomu, co všechno na něj navazuje a souvisí s ním.
Airsoftové
zbraně se zcela obecně liší ve způsobu, jakým jsou natahovány a jakým
je
vystřelen projektil. Zbraně můžeme rozdělit na poháněné stlačeným
plynem ze
zásobníku a poháněné pružinovým mechanismem. Ty lze dále dělit a toto
dělení a
jejich specifika tady popíšu.
Zbraně
poháněné plynem ze zásobníku mají v sobě, nebo mimo zbrań zásobník na
stlačený
plyn, který pohání vnitřní mechanismus zbraně. K tomuto účelu se
používají
různé hnací plyny a obecně je lze dělit na základní tři a to jsou
speciální
plyny na principu propanu, doplněné například o maziva, plněné do
zásobníku
zbraně z plynové lahve, dále CO2 v tradičních bombičkách, které si
všichni
dobře pamatujeme ze sifonu, a nakonec velmi raritně i o stlačený
vzduch, který
bývá uložený v externí lahvi připojené ke zbrani z vnějšku. Plynové
zbraně
bývají často ty nejvíce realistické, avšak mají řadu nevýhod. Zásadní
nevýhodou
plynových zbraní je špatná použitelnost v nízkých teplotách, kdy klesá
tlak,
hůře funguje těsnění a zbraň občas není ani schopná vystřelit bez
vypuštění
celé zásoby plynu. Zjevnou nevýhodou je také cena hnacích plynů a vyšší
nároky
na údržbu. Na druhou stranu, kvalitní plynové zbraně dosahují výkonů
vylepšených zbraní s pružinovým mechanismem, jsou více realistické a
dosahují
dobrých výkonů i u replik krátkých . Zbraní. Pokud zbraně navíc
disponují
mechanismem „blow-back“, tak jde o zbraně nejlépe imitující chování reálné zbraně a to
pohybem závěru a
zpětným rázem. Pokud hráč upřednostňuje krátké zbraně, vysokou
realističnost,
nebo prostě nemá rád zvuk elektricky poháněné pružinové zbraně, je pro
něho
plyn jasnou volbou. Velká část hráčů používá plynové zbraně jako druhé,
nebo
záložní zbraně, či zbraně pro použití na krátkou vzdálenost pro CQC.
Mezi zbraně
poháněné pružinovým mechanismem patřila například vzduchovka vašeho
táty, nebo
pistole, které si můžete pořídit v každé druhé asijské tržnici.
Naprosto
základní typ airsoftové zbraně je taková, která má pružinový
mechanismus s
manuálním natahováním, jde tedy o takovou, kterou musíte před každým
vystřelem
natáhnout a tím nabít projektil do komory a natáhnout píst do zadní
polohy.
Taková zbraň má výhodu minimálního vlivu venkovní teploty, který velmi
působí
na zbraně elektrické a plynové. Mezi zbraně manuálně natahované patří i
repliky
odstřelovacích pušek, kdy leckdy jde po vylepšení zbraně o
nejvykonnější a
nejpřesnější možné zbraně s výkonem i přes 200 m/s. Mezi manuálně
natahované
zbraně patří i brokovnice, které se vyrábí i ve variantách
vystřelujících více
projektilů najednou. Zjevnou nevýhodou takových zbraní je nutnost po
každém
výstřelu zbrań natáhnout. Takovou nevýhodu ovšem nemá zbraň natahovaná
elektromotorem poháněným mechanismem. Tzv AEG jsou zřejmě
nejrozšířenějším
typem airsoftové zbraně. Srdcem takové zbraně je tzv gearbox, nebo
jinak
mechabox, který obsahuje převodová kola, převádějící kroutící moment z
elektromotorku k pístu. Výdrž takové zbraně je pak limitována kapacitou
baterie, kterou lze libovolně měnit a jde v podstatě o baterii pro
modely. V
dnešní době lze takovou zbraň pořídit už za cenu okolo dvou tisíc,
ovšem
kvalitní zbraně začínají cenou až zhruba na dvounásobku.
Velkou
výhodou airsoftových zbraní je, že hnací mechanismus a střelivo se
vejdou do
těla zbraně a je tak možné vyrábět zcela realistické repliky skutečných
zbraní.
Zpracování se pak liší dle výrobce a ceny a tradičně to začíná u
celoplastových
zbraní, přes zbraně s kovovými prvky až po zbraně celokovové s reálnými
dřevěnými prvky, jako je pažba a předpažbí. Někteří výrobci se pyšní i
licencovanými replikami s reálu odpovídajícími názvy zbraní, reálným
ražením a
všemi prvky naprosto totožnými s originálem. Můžeme se setkat celou
škálou
replik skutečných zbraní a dá se říct, že pokud nějaká zbraň existuje,
tak má
svoji airsoftovou repliku a to včetně modifikovaných verzí. Mezi
airsoftovými
zbraněmi tak najdeme kvalitní repliky druhoválečných zbraní a to i těch
málo
rozšířených, jako třeba STG44. Není problém si pořídit K98, MP40,
samopal
Thompson, ale ani repliku moderních odstřelovacích pušek Barrett, nebo
dokonce
i některé repliky filmových zbraní, jako je třeba pulsní puška z filmu
Vetřelci.
Stejně jako
u skutečných zbraní lze zbraně osadit řadou příslušenství, jako jsou
optiky,
kolimátory, taktické svítilny, lasery, tlumiče a další. Pro tyto účely
se
většinou používají repliky různých zařízení pro denní vidění, které by
na
skutečných zbraních nevydržely víc, než několik ran, ovšem za zlomek
ceny těch
určených pro skutečné zbraně. Oblíbené jsou i repliky granátometů,
vystřelujících větší množství kuliček najednou, nebo například
paintballové
střelivo. V podstatě se dá říct, že veškeré příslušenství, které je
možné
pořídit pro ostrou zbraň, se dá pořídit pro airsoftové zbraně. Pozor je
ovšem
dávat na právní úpravu, například používání noktovizoru, či laserového
mířidla
je na zbrani u nás zakázáno.
Skoro
samostatnou kapitolou je pak vylepšování, neboli upgradování zbraní.
Většina
zbraní má továrně nastavené základní parametry, které se dají
modifikovat
výměnou různých částí zbraně. Pro vyšší přesnost můžete vyměnit hlaveň,
pro
vyšší kadenci motorek a baterii, pro vyšší výkon pružinu a
vzduchotechniku a
tak dále. Není bez vyjímky ze zbraně, která má v základu výkon 110 m/s
se
střelivem 0.2g, dostat i o polovinu vyšší, kdy zbraň získává vyšší
dostřel a
sílu prostřelit projektil například křovím a zasáhnout protivníka.
Většina
aktivních hráčů se k takovým krokům dřív nebo později uchyluje.
Samotné
hraní pak, na rozdíl třeba od paintballu, kde je celkem jasné, že někdo
byl
zasažen, ať už barevných flekem, nebo často i modřinou, je u airsoftu
specifické tím, že je v podstatě založeno na cti a férovosti samotných
hráčů.
Přiznat zásah je v podstatě na zasaženém hráči, protože pokud někoho
netrefíte
z pár metrů, tak v podstatě není možné určit, zda byl protihráč
skutečně
zasažen. Musíte se spoléhat na to, že protihráč nebude jeden z těch
hejlů,
jakože jich je dost, co přiznají až potom, co už neexistuje reálná
možnost, že
by nebyl zasažen. To je také jeden z neblahých důsledků velmi
liberálního
přístupu k airsoftu, který nejen v našich podmínkách funguje. Jen velmi
málo
her a to i těch řádně organizovaných, u nás disponuje nějakou formou
herního
dohledu, kdy by rozhodčí osoba jednoznačně řekl, kdy byl kdo zasažen. V
tomhle
ohledu má výhodu způsob hraní například v UK, kde prakticky neexistuje
hriště,
kde by se někomu dlouhodobě vyplatilo podvádět a nepřiznávat zásahy,
protože by
hráči byl zakázán přístup na hřiště a vzhledem k centralizaci databáze
hráčů by
si nezahrál už ani nikde jinde. A například v USA je provozování
herních
prostor natolik jednoduché a natolik se ekonomicky vyplatí, že je možné
mít v
každém herním prostoru větší množství organizátorů a kvalitní dohled na
hru. U
nás takový přístup není příliš rozšířený a to i vzhledem k tomu, že
spousta
hráčů většinou nehraje v legálních prostorách, nebo se organizátorům za
vybrané
prostředky nevyplatí provozovat herní dozor.
Airsoft se
dá hrát opravdu různě a to od klasické přestřelky, přes scénářové hry
na témata
jako druhá světová válka, postapo, scifi atp., až k velkým vojenským
simulacím
a larpům. Každý rok u nás probíhají velké akce jako třeba Protektor,
kde je
simulováno působení jednotek ISAF v afgánistánu, přičemž na některých
participuje i armáda.
Airsoft
není nutně jen o střílení z airsoftových zbraní a na některých víceméně
larpových
akcích si kolikrát ani pořádně nevystřelíte. K airsoftu se kolikrát
blízce vážě
reenacting, nebo kvh. Některé kluby a týmy věnují velkou část volného
času
nácvikům a tréningu reálných vojenských taktik. Je také zajímavé říct,
že hráči
disponují často výstrojí a výbavou nejen na úrovni armády, ale často
běžnou
vojenskou výstroj kvalitativně i technologicky převyšující a tak není
vyjímkou
občas potkat člověka s výstrojí v ceně mnoha desítek tisíc, za kterou
by se
nestyděly ani příslušníci speciálních jednotek. Dokonce některé týmy
vlastní i
běžnou vojenskou techniku, jako terénní vozidla a obrněná vozidla. Na
některých
akcích je občas vidět doslova reálnou bitvu s tanky, obrněnými
transportéry a
leckdy i vrtulníky. Každoročně probíhají mezinárodní vícedenní akce, na
kterých
se nešetří a které nemají daleko k velkým mezinárodním vojenským
cvičením.
Zkrátka, to co můžete v airsoftu zažít se ani zdaleka neomezuje jen na
střílení
z pistolek na kuličky.
Pistole na kuličky v médiích
Jednou za
čas properou tuhle hrozivě nebezpečnou zábavu s maketami zbraní i v
médiích,
tradičně pokud dojde k nějakému incidentu. Většina z Vás si jistě
dokáže ještě
živě vybavit kuličkového atentátníka, který plastovými broky počastoval
jistého
zloděje per. V TV Hovna samozřejmě nezapomněli připomenout, že takovou
zbrań si
vlastně může koupi každý a že s ní můžete zničit skleničku. A taky by
si někdo
mohl vystřelit oko. A někdo by se mohl vylekat. Takových reportáží
proběhlo na
nově několik, ovšem zřejmě bez kýženého represivního efektu.
Z nedávné
doby si mnozí jistě pamatuju situaci z USA, kde policisté zastřelili
hispánského chlapce, nesoucího airsoftovou maketu AK-47. Nechci
spekulovat o
tom, co se ve skutečnosti stalo, ale je to jedna ze situací, která by
se nikdy
stát neměla. A teď nemluvim o samotném zastřelení, ale o tom, že si
chlapec
nosil maketu zbraně volně na veřejnosti. Je to nešvar, na který si
někteří
hráči nedávají pozor, nejspíš proto, že prostě z nějakého důvodu
nenahlíží na
maketu zbraně jako na skutečnou zbraň. Ať se to někomu líbí, nebo ne,
existují
rozumné důvody, proč ve většině států je nahlíženo na realistické
makety
zbraně, ať již střelbyschopné, či nikoli, jako na skutečné zbraně.
Pokud jste
policista v USA a někdo na Vás na ulici míří zbraní, myslím, že v tu
chvíli
není podstatné zjišťovat, zda je skutečná. Ani pro běžného člověka,
jdoucího po
ulici není povinností zkoumat, zda máte v ruce hračku, nebo
automatickou
útočnou pušku. Proto existují tašky na zbraně.
Kromě
těchto dramatických reportáží se objevilo i několik reportáží
pozitivních, nebo
neutrálních, coby spíš reakce na airsoftové akce, než na zbraně. Z
tohoto roku
si například můžete pamatovar repotáž ČT o akci Protector X, což byl
desátý
ročník velké LARP – Airsoftové akce (odkaz: "zde"),
z minulých let pak třeba reportáž tuším TV H@vna z akce Big Combat 3,
což byla
tehdy, co do počtu hráčů, největší akce na světě s rekordním počtem
hráčů
blížícím se ke třem tisícům. Zařezení do zpráv se tyto akce tak nevyhly
především pro svou velikost a jistou vyjímečnost i ve světě. I tyto
zprávy nám
napovídají, že airsoft v české republice má své místo
a to ve světě velmi dobře známé.
Ve světě
pak ponejvíce
narážím na zprávy smíšené
a zejména západní média jakoukoli reportáž o airsoftu míchají s
politikou,
problematikou realisticky vypadajících zbraní (což je v podstatě
základní rys
airsoftu) a problematikou bezpečnosti. Třebaže případů, kdy se při
airsoftu
někdo vážně zranil je málo a těch, kdy byla na vině zbraň ještě méně,
neváhají
média vždy upozorňovat na zřejmá rizika a upoutávat je do nesmyslných
superlativů, která mají k realitě blízko jen zřídka, jestli vůbec. Co
se týče
realističnosti, chápu jisté výtky, žy můžedojít k situaci, kdy není
zřejmé, zda
jde o skutečnou zbraň a jistým extrémním případem je právě ten, který
jsem
uvedl výše, avšak i zde jde o případy, kdy musí selhat celkem dlouhá
řada
faktorů, aby k nim vůbec mohlo dojít a třebaže šance je nenulová, tak
je pořád
zanedbatelná. Pro pořádek uvedu, že nejen u nás, ale i v zahraníčí již
došlo k
řadě případů, kdy byl zatčen majitel airsoftové zbraně proto, že zbraň
nesl na
veřejnosti odhalenou, což jednoznačně odsuzuji a dotyční by si měli
uvědomit,
že tím neohrožují jen sebe a bezprostřední okolí, ale také celou
hráčskou
komunitu. A pokud někdo namíří na někoho zbraní, byť jde o repliku,
třeba i bez
schopnosti jakkoli střílet, měl by počítat s následky, zbraň se prostě
ze
srandy netasí, ani když je to hračka z plastu. Některé státy z výše
uvedených
důvodů vyžadují vybavení zbraně svítivě barevnou koncovkou.
Že jste i
tak o airsoftu dosud neslyšeli? Je snad špatně, že o něm média
informují jen
velmi málo? Nemyslím si. Naopak jsem toho názoru, že i když se hráčská
základna
aktivně rozšiřuje, akcí přibývá a airsoft je obecně známější, je dobře,
že se
okolo airsoftu u nás stále drží jakýsi opar undergroundu. Především
proto, že
pokud by tomu bylo jinak, dřív nebo později by se našel nějaký aktivní
blbec,
který by si z toho udělal téma. Vznikl by zákon, vyhláška, nebo
minimálně
nezisková organizace vydávající závazná pravidla a vyhlašující
povinnoost
platit jí desátky. Toto nebezpečí vlastně nad airsoftem visí pořád, ale
dokud
nejde o veřejné téma, nikomu nestojí za to se v tom vrtat.
Negativním
obrazům v médiích nepřidává k dobru ani fakt, že díky jisté, možná až
přílišné,
benevolenci rodičů se airsoftové zbraně dostávají do rukou i hráčům
mladším
dvanácti, někdy i deseti let. Tím neříkám rovnou, že jsem zásadně proti
tomu,
ale pokud jsem měl možnost takové malé hráče potkat, musím osobně říct,
že jsem
měl vždycky strach, co z toho vzejde. Zejména proto, že nikdy nevíte,
jak se
takové děti budou se zbraní chovat, nakolik jsou schopní objektivně
posoudit
situaci a především jak moc budou dbát na dodržování bezpečnosti a
pravidel.
Ránu mému názoru na takové dětské hráče nedávno uštědřilo i shlédnutí
mnoha
videí na youtube, kde děti mezi deseti až dvanácti lety dokonce
zveřejňují
nepřijatelné chování s airsoftovými zbraněmi. Takovým dětem rodiče pořídí zbrań a dají jim
volnost v používaní,
bez patřičeného dohledu a výsledkem jsou právě taková videa, u kterých
se
obávám, že v nějakém aktivním blbci spustí přepínač, čehož výsledkem by
mohlo
být omezování všech hráčů a hry jako takové.
Kam dál?
Airsoft
přecejen ve světě a i u nás už nějakou dobu je, takže kde vlastně stojí
a kam
jde? V současnosti se dá řict, že airsoft prošel velkým technologickým
vývojem,
od jednoduchých replik s nízkým výkonem, přes rozvoj realistických
prvků, až k
dnešním sofistikovaným zbraním s vysokou mírou realističnosti, velmi
vysokým
výkonem a s potenciálem (často využívaným) fungovat coby kvalitní
instruktážní,
výukové a tréningové zbraně pro ozbrojené složky. Hroší je to s právním
vývojem,
který si prochází politickými útrapami a překonává je jen velmi těžko.
I když
je v součanosti trendem spíše uvolňování pravidel a zákonů ve prospěch
airsoftu, stále se ve světe vede emocemi nabitá debata a mnohde právní
úpravy
fungují nezměněny
od svého vzniku. Je
dobré mít stále na paměti, že i když má hráčská základna u nás poměrně
specifickou, nepříliš přizpůsobivou a ochotnou mentalitu, co se týče
svobody
hry, jsme ve světě hodně vysoko a i proto k nám často jezdí hráči ze
zahraničí.
Míst kde se dá hrát a to jak legálních, tak pololegálních, nebo dokonce
nelegálních, je u nás hromady a nikdo nikoho ani neomezuje, když si
chce
pronajmout pozemek pro provozování airsoftového hřiště, nebo jen
události s
omezenou dobou trvání. Dosud se dá říct, že když si u nás chcete
airsoft
zahrát, tak to není o nic složitější, než si jít zahrát fotbal.
Kam se může
airsoft vyvíjet? V současnosti se rozvíjí trend vyšší realističnosti a
kvalitnějšího zpracování. Současně s tím se rozšiřuje trh s levnými
zbraněmi z
asie, které dosahují srovnatelných výkonů, ačkoli za cenu nižší
životnosti.
Osobně předpokládám, že ceny zbraní současné generace půjdou ještě o
něco málo
dolů, především díky tlaku právě asijských značek, ale o moc už to
nebude. Co
se týče technologií, zkouší se například jakýsi návrat k HPA, tedy
stlačenému
vzduchu, který má výhodu jednoduchosti, vysoké životnosti, výkonu a
jeho
nastavitelnosti, ovšem za cenu nevýhod jako je nutnost tlakové lahve a
vysoká
pořizovací cena. Jinou zajímavou technologií je další imitace
realistického
chování zbraně, například použitím patron a jejich výhozu po vystřelení
u
automatických zbraní, nebo simulace rálného zvukového projevu. V
klasických
technologiích se jde prozatím cestou vyšší preciznosti, používaním
lepších
materiálů a výroby kavlitnějších upgrade dílů. Jednou z možností,
kterou se
někteří výrobci nyní zabývají, je také zjednodušení mechanismů oproti
současnému standardu Tokio Marui (japonská firma, na základě jejíchž
výrobků
dnes vyrábí zbraně téměř všichni výrobci, díky čemuž jsou díly stejných
modelů
od různých výrobců záměnné).
Kam se
uchyluje hraní samotné je pak otázkou více hráčského přístupu, než
nějakých
revolucí zhora. Domnívám se, že v následujících letech bude kladen
především
důraz na vyšší realistiku a přibližování velkých scénářových her úrovni
skutečného chování armád a reálných vojenských cvičení. Dnes není
výjmkou, když
jsou na airsoftových akcích používány moderní technologie používané
ozbrojenými
složkami a tento trend poroste s přístupností technologií. Ve hře tak
můžeme
narazit na používání satelitně-počítačových velících systémů, kdy hráči
v
terénu jsou vybavení mobilními přístroji
a velitel pak může celou situaci sledovat z bezpečí a přes
takový systém
udělovat rozkazy. Stejně tak se třeba na velkých akcích používají
bezpilotní
letouny a další způsoby monitorování situace. Vzhledem k tomu, nakolik
se
podobají některé akce reálným vojenským cvičením, spolupracují dokonce
někteří
výrobci vojenské výstroje s airsoftovými jednotkami, kteří jejich
výrobky
testují přimo na airsoftových akcích. Vzhledem k tomu, kolik jednotek
drilluje
reálné chování a tréning skutečných armád, není takové spojení od věci.
Jiným
faktorem je i to, že některé akce probíhají ve společném řízení se
skutečnou
armádou a vše napovídá tomu, že i toto se bude prohlubovat a v budoucnu
se dost
možná dočkáme rozsáhlejší spolupráce armády a civilního airsoftu a to
jak na
akcích pro veškerou veřejnost, tak i na akcích fungujících pro armádu
jako
skutečné cvičení.
Slovo závěrem a nějaké pozvánky.
Pokud
patříte mezi lidi, kteří mají z nějakého důvodu pozitivní vztah ke
zbraním,
může pro Vás být porízení airsoftové zbraně cestou třeba jen k občasné
terčové
střelbě s realisticky vyhlížející zbraně bez nutnosti vlastnit ZP.
Pokud byste
si rádi místo míče občas zasportovali se zbraněmi a třeba si zahráli na
válku a
máte zájem o něco realističtějšího, než třeba paintball, nebo laser
game, i pro
Vás je airsoft minimálně hodný vyzkoušení. Nebo byste třeba rádi občas
prožili
nějaké to vojenství na vlastní kůži, ale armáda Vás netáhne a KVH je
pro Vás
zase jen divadlo. Možná jen chce vyzkoušet něco nového. I pro Vás je to
možnost. Můžete si nasadit výstroj, vymáchat se v blátě, střílet po
lidech a
při tom se bavit, aniž byste byli šílenci. Airsoftová komunita nabízí
často
zvláštní alternativu k jiným volnočasovým aktivitám a pocitově bych to
přirovnal k trampství.
Pokud Vás
článek zaujal, nebo Vás zaujalo téma, případně máte nějakou připomínku,
neváhejte se vyjádřit v komentářích.
Airsoft v Praze a okolí:
Praha – Točná ("zde", "zde")
Praha – Letňany ("zde", "zde")
Airsoft u Milovic nad Labem ("zde")
Larp, Hardsim, Milsim od Airsoftwars ("zde", "zde")
Hrát se dá také v objektu bývalé
cihelny v Prokopském údolí,
známém jako „Vápenka“, ovšem není to zcela legální, výhodou je však
téměř
zaručená nenulová účast každý víkend.
Nedaleko od Milovic nad Labem se
pravidelně hraje poblíž
Všestat.
Rád bych pozval na hraní zájemce a
hráče ze všech možných koutů republiky,
bohužel však o tom, kde přesně se hraje v okolí Brna, Zlína, nebo třeba
Plzně,
mi toho není úplně mnoho známo a tak nechám případné zájemce, aby
použili
google.
Manastur, z týmu Band
of Bitches
15.12.2013 manastur - ligiera
|