aneb Odstranění nosní mandle
Nedávno jsem byl se svojí dcerou (jako její doprovod – jsou jí 4 roky)
na odstranění nosní mandle. Jedná se o rutinní zákrok, podrobnosti o tom
jak se to provádí, co se kam strká a co se kde trhá lze snadno a podrobně
popsané sehnat na I-netu v nepřeberném množství. Nechci se proto nejen z výše
uvedeného důvodu zabývat popisem jak zákrok vypadá, ale spíše o přístupu
lékařů a celkově o tom jak tento „rutinní zákrok“ dokáže zdravotnictví
výhodně zpeněžit.
Začalo to ve čtvrtek ráno, kdy jsme se na 8mou hodinu ranní, která byla
předem domluvená, dostavili na předoperační vyšetření. V podstatě se jednalo
o vyplnění haldy papírů. Přečetli jsme si kde co o tom, jak je nemocnice
skvělá, jaké má morální kodexy, povinnosti a práva pacienta, možná rizika.
Zhruba v 10 hodin toto bylo hotovo, je ovšem pravda, že jsme nešli ihned
na řadu, ale v ten samý čas bylo pozváno hnedle několik pacientů. Všechno
nakonec proběhlo tak jak mělo a dceru uznali za schopnou zákroku. Zákrok
ovšem byl naplánován na následující den ráno.
Zde je první pro mě trochu zarážející okamžik – podle regulí nemocnice
jsme museli zůstat už celý čtvrtek v nemocnici a vyčkat až do pátku ráno
na operaci. Nezdálo se mi to a po dohodě s lékařem jsme byli propuštěni
s tím že se musíme následující den v 6.15 dostavit do nemocnice. Ovšem nemocniční
poplatek 60 Kč musíme stejně zaplatit. Což o to, překousl jsem všechny
argumenty které mě v ten okamžik napadly kvůli tomu, že bylo pro mě nepředstavitelné
držet dítě v nemocnici, když to není nezbytně nutné. Mimochodem toto bylo
výslovně uvedeno v morálním kodexu nemocnice vystaveném snad na všech nástěnkách.
Další den, pátek ráno jsme se dostavili na operaci. V 6.15 přesně jsme
stepovali před přijímací ordinací, v 7 a jsme už byli na pokoji. Čas ubíhal,
přicházely sestřičky a průběžně do malý pumpovali všelijaký vodičky, pak
jsme se dostali na operaci. Na pokoj jí přivezli už probranou z narkózy
kolem 10tý. Dál přicházely sestřičky, měřili tlak, tep, teplotu, malá byla
úplně probraná, lékaři jí několikrát nahlédli do krku a zjistili že nemá
žádné komplikace.
Až na jednu, podle regulí nemocnice jsme měli zůstat až do soboty do
rána. Na dítě to docela doléhalo, byla nervozní, v nemocnici bylo strašně
horko a hodně prachu. Rozhodl jsem se že s doktorem domluvím na nejbližší
prohlídce na tom, že chceme jít do domácího ošetřování pokud je v pořádku.
Prohlídka se udála v 16 hodin. Tam jsem se zeptal nejdříve na výsledky,
ty byly sděleny velice neochotně. Ale v pořádku byla. Dále jsem tedy prohlásil,
že bysme mohli domů, že domácí prostředí léčí a že by to pro malou bylo
nejlepší. To bylo lékařem rozhodně zamítnuto. Tak jsem prohlásil že půjdeme
na revers. To je asi slovo které lékaři mají rádi asi jako srážku ze mzdy.
Lékař měl hnedle několik závažných protiargumentů:
- nemá čas dělat papíry
- měli jsme si na to vzpomenout dřív
- proč jsme nepoužili jinou nemocnici
Zhruba za dvě hodiny jsme byli venku. Domluvili jsme se s lékařem, že
následující den ráno musíme přijít do devíti na kontrolu, ale protože mají
tou dobou zrovna pohotovost, tak zaplatím 90 Kč. Zaplatil jsem následně
120 Kč za jeden den ošetření za mě a dcerku.
A poučení které jsem si z návštěvy nemocnice vzal?
Kdo vlastně stanovuje poplatky a za co se vybírají ? Není jejich systém
příliš chaotický a nezneužívají ho lékaři? Vždy jsem se snažil doktorům
vyhýbat. Zůstanu u toho. Zavedením poplatků se kvalita ošetření vůbec nezměnila.
Továrna na peníze budovaná na strachu o naše zdraví se teprve chystá ke
svému útoku, ale už teď vážně pochybuju proč platit vůbec zdravotní pojištění?
Nebylo by lepší, kdyby každý platil zdravotní pojištění přímo soukromé
pojišťovně, která by mu nabídla za jeho nemalé peníze služby, které by
si skutečně přál?
A kde je vlastně na pomyslném žebříčku důležitosti vlastně pacient?
PS: Jsem většinou klidný člověk proto jsem si všechna sprostá slova
pouze myslel jak při rozhovoru s doktorem, tak i při psaní tohoto článku.
-Jack-
09.09.2008