Krátká úvaha o tom, proč lidi vlítnou letadlem do země, vystřílí
hospodu nebo zapálí panelák.
Současná společnost funguje podle hesla "tam, kde nepomohl tlak, tam
pomůže ještě větší tlak". Někdo se s tím srovná ("tohle ještě vydržím"),
ale někdo už třeba ne a pak dojde na ten volný pád, který vypodobil Joel
Schumacher ve filmu Volný pád. My sledujeme hlavně vnější projevy této
všelidové filozofie, jako je například právní inkrementalismus alias utahování
šroubů. Nebo neskutečný nárůst počtu skutkových podstat trestných činů,
přestupků a správních deliktů za posledních deset let, kdy už nikdo nedovede
spočítat, kolik zločinů, přečinů a přestupků vůbec lze spáchat a v jednom
konkrétním okamžiku si nemůžete být jisti, zda náhodou zrovna nějaký nepácháte.
Taky doktrínu preventivních trestů, účelové právo a takové věci. Když se
na tohle všechno podíváte, napadne vás, že tohle přece není možné ve svobodné
zemi, ale podstata problému je mnohem horší a nesouvisí primárně s politikou.
Je to obraz zlovolnosti, hlouposti a nadutosti většinové populace, která
si násilím vynucuje nereálná řešení. Někdo má sociální nebo psychické problémy?
My ho donutíme je nemít a když je bude mít, tak ho za ně potrestáme.
Představte si, že jste pilot dopravního letadla a chtěli jste jim být.
To byl i případ pilota Airbusu Lubitze, který původně pracoval jako steward
a jeho cílem bylo lítat na dálkových linkách. Zřejmě by na tento cíl nedostáhl
ani tak, protože jeho "record" nebyl prý právě nejlepší, a on mělm ještě
další problémy. Spekuluje se o problémech s psychikou a se zrakem. Takže
si představme, že určitém okamžiku nějak zjistíte, že jste nemocný. Předpokládám
zde, že psychickou nemoc vnímáme zde jako dospělí lidé jako kteroukoli
jinou nemoc, nikoli "po balkánsku" jako čtenáři Hovinek, kteří se domnívají,
že se jedná jen o nějaký rozmar. Jste tedy psychicky nemocný a měl byste
se léčit. Na druhé straně, když se váš zaměstnavatel dozví, že jste psychicky
nemocný, nenechá vás řídit letadlo s 200 lidmi na palubě a budete muset
zase roznášet pasažérům kompot a možná ani to ne. Nemáte důvěru v to, že
se se zaměstnavatelem domluvíte na nějakém plánu, jak situaci řešit. Spíše
předpokládáte, že vás za upřímnost a pravdivé informování o vašem zdravotním
stavu zaměstnavatel potrestá. Pak se stane, že se léčíte tajně, skartujete
neschopenku a děláte další akce, aby se o vašem onemocnění nikdo nezdozvěděl.
Současně ale platí, a pro syndrom vyhoření zvlášť, že si nemůžete pomoci
sami, takže se to celé může jen zhoršovat. Ze zcela nereálného záměru destrukce
letadla i s pasažéry v pomatení smyslů se tak postupně stává reálný.
Fascinují mne mediální reakce typu "jak je možné, že letadlo pilotuje
blázen" stejně jako volání po psychotestech. Připadá mi to jako poslední
zoufalá reakce frustrované upadající společnosti, která se nedovede vypořádat
sama se sebou a v křeči generuje jednu nesmyslnou společenskou objednávku
za druhou. Experti, je prosím možné vymyslet nějaký dotazník, který umožní
rozdělit lidi na dobré a špatné? Není? Jak je to možné? Co tedy budeme
dělat? Nepomohlo by někoho preventivně zavřít? Dokonce i psychotestaři,
tedy podnikatelé v oboru psychologie, se z toho teď opotili. Pilot Lubitz
měl za sebou celou sadu psychotestů, jak přiznala Lufthansa ve své tiskové
zprávě, a došlo jim, že až příště nějaký opsychotestovaný jedinec provede
něco ošklivého, na jejich hlavy dopadne ten samý ten hněv lidu, co je doposud
krmil a umožňoval to jejich výnosné psychotestařské duchaření.
Něco podobného platí i nedávnou událost se střelbou v Uherském Brodě.
Ve známost v
podobě neověřené informace vyšlo, že střelec si předtím v běžném občanském
životě opakovaně stěžoval na ožralce jdoucí z hospody, kteří mu pokřikovali
pod okny a on nemohl spát. Tato informace se bůhvíproč obešla bez většího
zájmu médií. Městská správa na jeho stížnosti nereagovala, protože měla
pro své strážníky jiné úkoly, například měření
rychlosti, zařadila ho do kategorie "notorický kverulant" a začala
ho ignorovat. To znamená, že se už ničeho nedovoláte. Tak se sebral a hospodský
problém vyřešil sám po svém. Teď ho každopádně již rušit nebudou. V podstatě
byla spouštěčem jeho reakcí opět bezmoc. Možná by bylo stačilo, kdyby někdo
zvednul prdel a došel mu vysvětlit, že je to sice k nasrání, ale že taky
dost dobře nejde zakázat lidem chlastat.
Podobný motiv se dal vystopovat v případě muže, který za pomoci plynu
odpálil ve Frenštátu panelák. Opět se tehdy objevila informace, že příčinou
jeho napjatých vztahů se sousedy byl spor s bytovým družstvem, které plánovalo
drahé opravy domu bez ohledu na jeho omezené finanční možnosti, takže celá
situace spěla k jeho vystěhování z domu a náhradě bonitnějším nájemníkem.
Ani zde se nikdo nepokousil dopátrat toho, co vlastně stálo na počátku
tohoto volného pádu a zda by se tomu dalo nějak předejít, ale předpokládám,
že i tento problém byl řešitelný. Nicméně sousedé se rozhodli, že to zlomí
silou a nejspíš jim nedošlo, co se stalo špatně, ani když se jim pod nohama
bortila podlaha.
Myslím, že podobných událostí bude přibývat a bude jich přibývat tak
dlouho, dokud je budeme považovat za nepochopitelné. Osobně si myslím,
že jsou pochopitelné a dají se vysvětlit, ale hledat z nich východisko
znamená doktnout se společenské a mediální doktríny, která se v evropském
měřítku praktikuje nejméně 25 let a která směřuje k samotné podstatě evropského
socialistického zřízení.
Píšu tento článek v zčásti marné naději, že si alespoň část populace
uvědomí, že ani oni sami neznají dne ani hodiny. Pokud někdo žije v blažené
jistotě, že všechno zvládá, nedělá nic nelegálního a jeho život neobsahuje
žádný zřejmý rozpor, tak mu přeju, aby mu to vydrželo alespoň do zítřka
a ten krok na druhou stranu nebude muset udělat. Ačkoli si tím nejsem jistý,
protože vím, že přinejmenším někteří ten krok udělají. Přeju pevné nervy
a šťastný let na dovolenou.
29.03.2015 D-FENS