Kdyby měla zeměkoule dostat absolvovat rektoskopii, bezpochyby by strkali
sondu do Českých Budějovic. V porovnání s jinými městy v Kocourkově jsou
Budějovice obzvlášť zakyslým Prdelákovem.
Někteří lidoví myslitelé jsou toho názoru, že příčinou je dálnice, která
do Budějovic nevede. Soubor kreténů, kterému se říkalo Špidlova vláda,
se pokusil tento stav řešit a tak jsou této dálnice hotové první tři kilometry.
Když to půjde tímto tempem, tak za pouhých sto padesát let bude jihočeská
metroprdel (nebo prdelopole) propojena s Prahou a zmrd dealer s vložkami
a tampóny v Oktávii f hypertédéíčku tak dorazí do Mekky na workšop za necelou
hodinu. Já osobně si myslím, že vést do Budějovic dálnice, tak už dávno
polovina obyvatel jihočeského kraje zhynula v prorezlých troskách. Na některých
městských a obecních úřadech je totiž vydání řidičského průkazu spojeno
s odebráním části mozkové hmoty.
Ano, hádáte správně. V Budějovicích nejen že řidiči jezdí jako prasata,
ale dokonce jako úplně blbá prasata. Činí tak po nezpůsobilých silnicích
a za nahodilé asistence policie.
Svého času byl pro mě stres jezdit po Praze. Byl jsem tam doslova za
blbce a nechápal spontánně vzniklá pravidla. Jenže asi před třemi roky
se začala situace obracet. Asi je pravda, že člověk působí na prostředí
a prostředí zase na něho a prolínáním evropské kultury do pražského prostředí
se mění mentalita domorodců. Tak se mi občas v Mekce stává, že mě pustí
vyjet z vedlejší nebo zařadit do pruhu, aniž bych riskoval boční kolizi.
To se v Budějovicích vůbec nemůže stát, protože ty jsou postiženy zase
dalším jevem. Velikánská modrá gorila reprezentující primitivně arogantní
ódesácké hardcore blbství první poloviny devadesátých let seskočila Praze
z ramen a jako opuštěné utrápené zvířátko z Kubišové seznamky pro psy
našlo jiného provinčního majitele.
Pokud se tedy chystáte do Budějovic, pak se připravte, že na silnicích
uvidíte skanzen. Zde je souhrn základních pravidel, které vám umožní pochopit
dění ve vašem bezprostředním okolí.
1. Je třeba bejt hustej. Furt.
Nemusíte být extrémně pomalý, rychlý ani zběsilý, fsérii ani ftuningu,
nemusíte mít kšiltovku ani klobouk, ani mít poslední model turbodieselu
s červeným déčkem i íčkem a takovým jako nafialovělým téčkem. Důležité
je, abyste byl hustej. V praxi to znamená, že se budete chovat jako pán
tvorstva. Vaše zájmy jsou hlavní a vy chcete jet. Všechno okolo jsou jen
otravné rekvizity, které vám to komplikují a je třeba podle toho s nimi
naložit. Houkání a svícení dálkovými světly se považuje za minimum. Když
na to máte, můžete přidat nějakou nadávku nebo fyzický útok, případně do
otrapy rovnou narazit. Předmětem útoku se musí stát zejména:
- řidič, který má slabší auto než vy a jede před vámi
- řidič, který má silnější auto než vy a právě vás předjel
- řidič, který má dražší auto, protože si na něj určitě nakrad
- řidič, který zastavil u přechodu (v Budějovicích obzvlášť těžký přestupek)
- řidič, který vás buzeruje tím, že se rozhodl odbočit a zpomaluje
- řidič, který jede podle předpisů
Typickým budějovickým řidičem je pak týpek, který už před nasednutím
za volant uvede stresem svou kardiovaskulární soustavu do stavu, který
je jinak důvodem k ambulantnímu ošetření. Vzpomene si na všechny křivdy,
kterých se na něm systém dopustil, třeba na toho floutka s fabií, co ho
předjel minulý týden, když jel k strejdovi pro hnůj a vyrazí na válečné
tažení. Rukama svírá steerwheel nablýskané felicie a rty vyhaslou marlborku,
kterou koupil u Kauflandu od vietconga bez kolku. Je jasné, že takový vocas
nebude pro vás mít žádný pardon, je to neřízená střela, která se zastaví
buď sama, nebo o něco. Toho nepřevychováte, tohle je prostě hotový produkt
- ale čeho? Asi vlastní frustrace.
Příhoda s totálně blbou blondýnou.
Byla nebyla blond píča vyzáblá v soláriu pečená ve věku asi pětadvaceti
let, s výrazným líčením a oringlema v uších, která si o sobě myslela, že
ji všichni žerou. Vypadala dobře a vyšukala si Renault Mégane Coupé, protože
to je něco jako formule, víte holky. Jela směrem od Dlouhé louky k nemocnici
v pravém rychlém pruhu a před ní se vytrvale držel omlácený favorit, což
je samo o sobě k vzteku. Jak asi tušíte, řídil jsem ten favorit. U základní
školy Grünwaldova jsem zastavil, protože právě přecházela tlupa nějakých
harantů. Nejdřív přešli jedni, pak přišli ještě další, tak jsem počkal,
než přejdou i ti druzí, nepřejedu jim přece špičky u nohou. Blondýna vyletěla
z auta ven a z jejích něžných rtíků plynula slova, která v Slovníku spisovné
češtiny zaručeně nejsou. Už jsem jednu takovou příhodu zažil a zde popsal.
Protože jsem gentleman, tak jsem jí nezmlátil na místě hadicí, pouze jsem
ji požádal o shovívavost slovy "zavři zobák, ty kurvo". Ten den jsem měl
asi nějaké vizionářské sklony. Za odměnu mi kopla do prorezlých dveří,
což nevyvolalo žádný druhotný efekt. Mezitím přijelo další auto a začalo
rovněž troubit, čímž dostala celá situace až wagnerovsky osudový nádech.
Jen díky mnoha hodinám stráveným s holkama ve fitku tu krávu nejeblo na
místě. Díky kontaktům na PČR zjistil jsem si podle registračního čísla,
že se jednalo o policii známou mladou dámu, která momentálně oblažovala
jistého pětapadesátiletého majitele bezpečnostní služby.
Kladu důraz právě na ty přechody. Většina řidičů, kteří jezdí po ČB,
ještě před půl hodinou drželi v Dolním Bukovsku kozu za vemeno a vůbec
neví, co ty pruhy jako znamenají. Když na víceproudové komunikaci zastavíte
chodcům, můžete je klidně odsoudit k smrti, protože v druhém pruhu přiletí
votuněná naftová schkodofka a bác.
2. Chování na světlech
Semafory byly do ČB zavlečeny z Prahy a podle toho je třeba se k nim
stavět. To znamená, že ta barevná světýlka jsou nezávazná a slouží pouze
ke zpestření fádní barevné kulisy města. Někdy na ně ani není vidět, třeba
když se před ně postaví netransparentní sloup pro trolej. Jak víme, Budějovičák
dělá všechno pomalu. Dvě stovky vybírá z bankomatu stejně dlouho, jako
je Pražák vydělává. Poté, co se rozsvítí signál Volno, je třeba pro jistotu
počkat, zda zelená nebude ještě zelenější. Pak pomalu zařadíme a ještě
pomaleji se rozjedeme. Důležité je, že tento postup platí, i když nestojíte
v křižovatce jako první. Je třeba nejprve počkat, až odjede auto před vámi,
pak se podívat na semafor, zařadit a jet. Jakékoli plynulé, rychlé a zbrklé
akce, jako třeba že se všechna auta rozjedou najednou, je potřeba vyloučit.
Úplně jiný behaviorální model je třeba aplikovat, když se po zelené
rozsvítí žlutá. Žlutá znamená "okamžitě vjeď na plný plyn do křižovatky
i za cenu, že tam zůstaneš stát a zablokuješ druhý směr".
3. Jízda v pruzích
V ČB platí, že pomalá auta jedou levým pruhem a rychlá pravým. Rychlá
jízda v levém pruhu se považuje za předjíždění a takové individuum je třeba
vyhoukat nebo mu vjet do cesty, aby zpomalil. Přejíždění z pruhu do pruhu
se děje zásadně bez blinkru a náhle, bez dívání se za sebe. Náklaďáky,
autobusy a osobní auta s přetíženým přívěsem jezdí také zásadně v levém
pruhu.
Specifickou kapitolou jízdy v pruzích je pravidlo zipu. V ČB se aplikuje
tzv. asynchronní zip, tzn. jedna strana zdrhovadla jen stojí a druhá jede.
Řidiči v pruhu, který právě jede, musejí dbát na to, aby se do něj nevetřel
nikdo z pruhu, který stojí. Poté, co všechna auta z jednoho pruhu odjedou,
rozjede se druhá strana a tak dál pořád kolem dokola.
Objíždění překážek je v ČB třeba praktikovat podle vzorce, že kdo přijel
poslední, objíždí jako první. Pokud by chtěl objíždět někdo ze začátku
kolony, je třeba ho vyhoukat, aby zase zalezl zpátky na své místo.
Příhoda s Schumiho trolejbusem
Frčel jsem služební fóbijí po Pražské třídě a něco mezi padesáti
a šedesáti. Je nebezpečné tam jezdit rychleji. U hřbitova lezou stealth
důchodci ze hřbitova na autobus a v přítmí je není vidět, stačí málo a
nasměrujete důchodce zpátky na hřbitov. Další chybou bylo, že jsem se mrcasil
v pravém rychlém pruhu. Když kolem mě najednou hukot, jako by prolétala
v levém pruhu F-18 na afterburner. Zřel jsem tam a světe zboř se. Předjížděl
mě trolejbus. V mžiku byl přede mnou a mě se naskytl pohled na hrůzně vykloubená
tykadla. Byl jsem doslova konsternován, ale to nebylo všechno. Trolejbus
se zařadil přede mne a já schválně napodobil jeho tempo. 1.2HTP dosáhlo
s agilitou jemu vlastní rychlosti 80km/h. Asi to byl overclockovaný trolejbus
z lepší várky nebo v Temelíně právě dali nové palivové tyče. Za trolejbusem
pokračovala v jízdě schade hundert-etwas a policejní felicie. Policisté
na stíhací trolejbus nijak nereagovali, jak by řekl Václav Klaus, bylo
to pod jejich rozlišovací schopnost.
4. Přednost v jízdě
Hlavní silnice je ta, která je širší. Pokud jsou obě cesty stejně široké,
je hlavní silnice ta, na které se nachází dražší auto. Toto pravidlo neplatí,
když je jeden z automobilů stříbrná Octavia combi, protože Octavia combi
má absolutní přednost před vším. V Budějovicích je zpravidla hlavní ta
silnice, po které jezdí MHD. Pokud se v otázce hlavních a vedlejších neorientujete,
jezděte za městskými autobusy.
Pokud jede sanitka nebo jiný automobil s právem přednostní jízdy, je
třeba okamžitě dupnout na brzdu a zůstat stát tam, kde právě jste, nejlépe
uprostřed silnice. Jakmile se sanitce podaří projet okolo, je třeba dupnout
na plyn a přilepit se za ni, protože funguje jako živý štít.
5. Činnost policie
Budějovický policajt je zimomřivý a bojí se tmy. Proto v zimě zaleze
do nory a podobně jako medvěd má období zimního spánku. Jakmile se oteplí
a vykvetou kytičky, venku je možné blbnout jen v saku a placaté čepici.
Modrý medvěd vyleze z nory ven a dělá pořádek. Zastavuje pouze stará auta,
nová přece předpisy neporušují. Dále policie zásadně nezastavuje vozy taxislužby
a městské autobusy. Když je fotbalový nebo hokejový zápas, můžete v centru
parkovat, kde se vám zlíbí, klidně můžete zajet dovnitř Samsonovy kašny
a nikdo si ničeho nevšimne. Typickou preventivní činností budějovických
policistů je inspekce kávových automatů u benzínových pump. Kvůli objektivitě
se tam někdy sjede i víc hlídkových vozů najednou (například na pumpě Benziny
na Nádražní Straße, tam někdy bývá hotový policejní sněm).
Taxibonz
Psal se rok 1999 a já odstavil svůj Favorit Silver Line v ulici Kanovnická
poblíž Černé věže. Odebral jsem se do jistého restauračního zařízení, kde
jsem nealkoholicky konzumoval s přáteli. Po cirka dvou hodinách vyšli jsme
ven, usedli do mého Silver Line a já nic zlého netuše, vyjel jsem z ulice
v protisměru. Vůbec jsem si to neuvědomil, nejspíš kvůli tomu, že se v
té ulici směr jízdy tenkrát změnil. Na náměstí jsem se zařadil za stříbrný
escort combi s cedulkou TAXI a velmi pomalu pokračoval po obvodu náměstí.
Escort se mi vzdálil a u radnice zastavil před zevlující policejní hlídkou.
Výsledkem intenzívní komunikace mezi hlídkou a taxíkářem bylo, že mě hlídka
zastavila a požadovala pokutu za jízdu v protisměru. Na moji otázku, jak
to ví, když ze svého místa nemohli do předpokládaného místa deliktu dohlédnout,
nebyli orgáni s to odpovědět. Jediný, kdo kromě mě a posádky mého vozu
viděl mne jet jednosměrkou, byl právě taxíkář. Za blbé kecy vysloužil jsem
si dýchnout do balónku. Nakonec orgán, kterému asi neunikl jistý stav důkazní
nouze, požádal o pokutu v řádku stovek, kterou jsem uhradil na místě bez
dalších připomínek. Kromě nevýznamné finanční újmy odnesl jsem si poznatek
o jistých nadstandardních vazbách taxislužby a policie.
6. Když zima udeří...
...tak se město vysere na silnice i chodníky. Ono se to rozjezdí. Když
se to nerozjezdí a klouže to, tak to začne bejt blbý. Pak vydá primátor
rozkaz, aby vyjely sypače. Sypače vyjedou, někdy i oba dva. Budějovické
městské sypače jsou jako raketoplány - ne tak rychlé, ne tak výkonné, ale
mají stejné intervaly startů. Jeden se většinou hned rozbije a druhý se
zahrabe ve sněhu. Když první ofenzívní vlna generála Tettera selže a bílý
nepřítel dál blokuje silnice, vyrazí do boje protisněžné traktory a zahájí
úklid na klíčových dopravních uzlech, tedy na parkovišti u OBI a u Sparu.
Hrajou spolu takovou hru, kdy jeden radlicí sníh nametá doprava a druhý
zase doleva pod kola tomu prvnímu. Jednou se však musí oteplit, zpravidla
poté, když vystoupí v novinách nebo rádiu velitel dopravky mjr. Vališ s
legendární větou "řidiči nám nepřizpůsobují rychlost jízdy stavu
a povaze vozovky", čímž je jasné, že vyvozovat jakoukoli právní odpovědnost
po městu za to, že neudržuje svěřený majetek, je naprosto scestné.
7. Opravy silnic
V ČB existují dvě kategorie komunikací - ty, které se opravují pořád
kolem dokola a ty, které naposledy opravili za Hitlera. Například ten kousek
od křižovatky U cara ke Globusu už se stačil celkově opravit třikrát za
tři roky jeho existence, ale katastrofální highways Čechova nebo Kněžskodvorská
se opravují patentovaným budějovickým systémem "puzzle works". Puzzle spočívá
v postupném přilepování záplat k dalším záplatám, až je vytvořena iluze
homogenního povrchu a dá se říci, že je to opravené. Na některých dalších
komunikacích zase nemusíte držet volant, protože auto samo jede ve vyhloubených
kolejích. Různá ekologická sebr... hnutí používá existenci těchto kolejí,
říkejme tomu korektněji "naváděcí drážky", k argumentaci o kamiónech, které
se centrem valí. Skutečnost je jiná - "naváděcí drážky" ve skutečnosti
hloubí ekologické trolejbusy, jejichž hmotnost na nápravu je vyšší než
povolená. Zajímalo by mně, zda je v ceně jízdenky pro MHD fans také započtena
devastace silnic vozidly MHD, nebo zda se to cáluje ze společné kapsy.
Když padne rána a vyletíte ze sedačky, až pocítíte v ústech drť z vlastní
zubní skloviny, tak přicházejí v úvahu dvě alternativy. Buď vám Berdychův
klan dal pod auto bombu, nebo jste vjeli Tetterovi do pasti. Různé instituce
hloubí přes noc i ve dne do zaplátovaných silnic jámy, které zhruba za
rok od jejich vyhloubení zasypou. I z tohoto důvodu je třeba mít zmrdoborec.
8. Pořiďte si zmrdoborec
Pokud nechcete snášet dál ten teror agresívních tupců, kteří svoje životní
neúspěchy projektují do toho, čemu major Vališ říká "nevhodný způsob jízdy",
máte jedinou možnost. Pořídit si automobil, na jehož poškození vám příliš
nezáleží a který je ještě dostatečně pevný na to, aby vás ochránil v případě
nárazu. Pokud máte takový automobil, můžete jezdit po ČB stejně jako po
jakémkoli evropském městě. Například můžete reálně praktikovat pravidlo
zipu, zastavovat u přechodů, používat standardní úpravu přednosti v jízdě
nebo přejíždět z pruhu do pruhu se zapnutým blinkrem (víte, že když v Německu
neumožníte přejet z pruhu do pruhu automobilu, který jede vedle vás a bliká,
že vám Simir napaří flastr?), aniž byste měli výčitky. Prostě jedete a
když padne rána, seznámíte řepáka se vzniklou škodou a odčerpáte mu finanční
zdroje, které se nahamonil prodejem vajec příbuzným. Vzniklá poškození
opravíte doma kladivem, tmelem a sprejem, případně zakoupením náhradního
dílu na vrakovišti. Důležité je, že po každém takovém karambolu zůstane
jeden poučený zmrd a nemusím připomínat, že cena blatníku na nějakou šlupku
ze začátku devadesátých let je řádově nižší než cena blatníku na pasáta
fmetle. Já už třetí rok takto používám vůz Škoda Favorit a jsem s ním
zcela spokojený. Nynější cena tohoto praktického vozu je zhruba stejná
jako denní limit pro výběr z bankomatu a v případě jeho úplného zničení
lze snadno obstarat jiný exemplář a pokračovat v jízdě. Již jen pohled
na rezatou a nemytou karosérii pokrytou matným lakem několika odstínů je
pro vnímavějšího drna jasným signálem, že mi na autě nesejde ani do té
míry, abych rezignoval na takový hajzlpapír, jako jsou silniční předpisy.
17.04.2005 D-FENS