... aneb netřeba být prognostikem.
Dne 29.1.2008 byl na těchto stránkách publikován můj příspěvek „Proč
můžu všechno, aneb Alzheimer se o mne ještě nepokouší“. Kromě mojí vlastní
hypotetické rekonstrukce toho, jak prezidentský kandidát, pan Jana Švejnar
emigroval, obsahoval článek několik otázek, dílem mých, dílem položených
jistým panem Rossem Hedvicekem, takto Rostislavem Hedvíčkem zde.
Cituji některé z nich: „Měl váš otec diplomatický pas?“ „Pane
Švejnare, můžete uvést základní životopisná data vašeho otce?„ „Byl váš
otec v KSČ a pracoval současně i jako kmenový zaměstananec StB a rozvědky?"
Již 2.2.2008 přiznává pan kandidát spolupráci svého pana, nebo spíše
soudruha otce s miniterstvem vnitra. Diplomatickou službu komunistům přiznal
již dříve. Rád bych si lichotil, že tak učinil na základě dotazů pana Hedvíčka,
které mu začaly být kladeny na jeho „volebních“ stránkách i díky mojí trošce
do mlýna.
Moje hypotéza o komunistickém synkovi užívajícím si veselého života
studentského, americké svobody a demokracie, zatímco miliony občanů tehdejšího
Českoslovenka postupují ponižující prověrky toho, zda jsou dostatečně nadšeni
pobytem okupačních armád plundrujícíh jeji zemi přestává být ve světle
páně Švejnarově prohlášení konstrukcí a stává se faktem. Dalo by se jen
dodat, že ten synek byl nejen komunistický, ale také fízlovský.
Tak jsem zvědav, jaké důsledky bude mít prohlášení jeho syna pro soudruha
Švejnara seniora. Jestlipak mu v jeho oblíbené vinárně nalejí a zapějí
moravských písní? Troufám si tipovat. Nestane se vůbec nic. Nejsme přece
jako Oni!
V této souvislosti jsou zajímavé dvě další skutečnosti. Pan Švejnar
sice přiznal spolupráci svého otce s ministerstvem vnitra, ale na seznamech
konfidentů jej budete hledat marně. A to i na seznamech Cibulkových. Zkuste
si to sami!
Z toho alespoň podle mého selského rozumu může vyplývat pouze dvojí.
Buď byly zveřejněné seznamy důkladně cenzurovány a to včetně těch, které
měl následně k dispozici pan Cibulka. Toho jediného totiž z případné cenzury
dotyčného fízllistu nepodezřívám. O těch oficiálních, zveřejněných řadu
let po naší textilní „revoluci“ vůbec nemluvě.
Možnost druhá je, že seznamy samy byly dvojího druhu. Ten publikovaný,
obsahující pouze jména vcelku bezvýznamných práskačů (čímž je tedy nikterak
neomlouvám) a pak ten, kteý obsahoval ty skutečně důležité, který nikdy
publikován nikdy nebyl. Seznam těch, kterým měly být poskytnuty alibi a
měl být pro ně získán kredit.„emigrací“ do „kapitalistické ciziny“ a určených
ke zpětnému převzetí moci, ať už jimi samými, nebo v další generaci. Možná
pod jinou firmou, ale „našimi lidmi“. První pokus (Sviták, Mlynář, atd.)
byl příliš uspěchaný a nevyšel. Ale trpělivost soudruzi, trpělivost!
V tomto světle je ovšem pravděpodobnější i ta historka o tom „..komsi
laskavém kdo zavolal Janovi, že jim chtějí sebrat výjezdní doložku“. Proč?
Ten, přiznejme o chloupek inteligentnější ze dvou komunistických klanů
rvoucích se o moc v roce 1968 a ještě nějaký čas po něm a prohrávající
díky ruským tankům, začal budovat svůj druhý sled v zahraničí. A tak zůstal
ve Švýcarsku Švejnar senior (Šik, Mlynář, Sviták, Tosek a další) a Švejnar
junior byl oním někým laskavým vyzván, aby šupito presto pakoval kufry
a stěhoval se k amíkům až do doby, kdy nadejde čas. On sám ani nemusel
vědět, jaká hra je s ním hrána.
Zdá se Vám to přehnané? Možná se Vám moje konstrukce v prvním článku
taky zdály přitažené za vlasy. A už za
pár dní........!
Hříchy otců nepadají na hlavy jejich synů, pospíší si připomenout pan
prezidentský kandidát. Hleďme, hleďme! Něco takového po většině dosavadního
života stráveného ve Spojených státech! Za hříchy jeho otce jej k odpovědnosti
nikdo nevolal, nevolá a volat nebude. Však jsme za jejich předchozí hříchy
nevolali k odpovědnosti ani hříšníky samé. Ó, jak jsme UŠLECHTILÍ! Měl
by ale mít alespoň kousek té panem Havlem stále požadované pokory a slušnosti,
aby za těchto okolností nevystrkoval hlavu. Jakoupak by měl asi šanci prezidentský
kandidát v USA, na jehož rodiče by prasklo něco na tamější poměry obdobně
významného? Pan Švejnar si musí být velice dobře vědom toho, že nulovou.
Jinými slovy, pan kandidát si musí být plně vědom a taky si vědom je,
že to, co by mu ve Spojených státech neprošlo ani náhodou, to mu v českém
Kocourkově projde bez nejmenších problémů.
„Nejsme jako oni!“, začnou skandovat textiláci okamžitě po přečtení
těchto řádek. Budiž, nejsme. Pak se ovšem musíme smířit s tím, že dříve
nebo později nám „oni“ budou zase vládnout. „Oni“ totiž žádné morální zábrany
nemají. „Oni“ se tím, že „hříchy otců nepadají na hlavy jejich synů“ nikdy
neřídili a řídit nebudou, jak my starší velice dobře víme.
Nakročeno k návratu mají velice slušně. Stačí si přečíst aktuální volební
preference.
Můj Bože! To jsme skutečně takové stádo, jak nás vidí pan Hedvíček na
svých stránkách? Nejsem rozhodně žádným upřílišněným optimistou co se českého
národa týká, ale veškeré emoce se ve mně bouří když čtu jeho řádky. Zdůrazňuji
výraz emoce. Chladný rozum mi říká, že má bohužel pravdu.
Snad ale ještě výstižněji než pan Hedvíček vystihla situaci této společnosti
jedna stupidní reklama na (mimochodem značně nechutné) sušenky Be-Be.
Určitě ji znáte. Zmítaje se v rytmu, jedna jásavá blbka vyzývá dav, aby
učinil úterý dnem za dobrou snídani, čímž má na mysli, aby Češi v úterý
ráno požívali leštěné prdy dotyčných sušenek Be-Be. Do toho Češi! Samo
o sobě stupidita non plus ultra. Dobrou snídani si představuji zatraceně
jinak. To vše za všeobecného jásotu davu, mávání vlajek, rozvíjení ransparentů
a tak dále.
Kdykoliv tento zmrdiskvost vidím, pokouší se o mne mrtvice. Moje devatenáctiletá
dcera to však vidí jinak. Tvrdí, že tu buď funguje kouzlo nechtěného, nebo
si z nás někdo promyšleně dělá srandu za peníze Be-Be. Vždyť je to tak
zjevné, přesvědčuje mne. Davu Čechů někdo mávne před nosem kusem značně
nechutného žvance a tento odpoví skandovaným projevem ovčího stáda:
„Bééé-e-e, bééé-e-e, béé-e-e,....atd“. Jak symptomatické!
02.02.2008 Katoda