
Obával jsem se, že podstatnou část produktivního období mého života,
celé období postproduktivní a a léta eufemisticky nazývaná „podzim života“
strávím v megakolosu zvaném Evropská unie. V Sovětském svazu západu. Ukazuje
se, že třeba to tak nebude.
Odmítnutí evropské ústavy
Francouzi a Holanďany ukázalo, že do modrožluté lodi také může natéct.
Co horšího, že už do ní teče. Že Unie není schopna připravit právní koncept,
který by její občany oslovil. Za minulých pět let jsme se ostatně přesvědčili,
že Evropská unie není schopna více věcí, vlastně že není schopna skoro
ničeho, kromě tvorby byrokracie, neefektivity a neprůhledných korupcí zavánějících
přerozdělovacích modelů. Že by se tento žvatlavý spolek postavil ekonomickým
kolosům, jako USA nebo Čína, o tom nemůže být vůbec řeči. Viz například
poslední mise nějakého
modrožlutého vyjednavače, který odjel prosit Číňany, aby laskavě nevyváželi
do Evropy hadry (zatímco si skoro všechny evropské textilní firmy otevřely
v Číně výrobní závody).
Posuďte sami. Jsme v EU druhý rok. Změnilo se pro vás něco? Kromě toho,
že už mě nebuzerují celníci, jsem nezaznamenal žádný rozdíl k lepšímu.
Dál si mohu koupit banány, které jsou sice shnilé, ale zato normalizovaných
rozměrů. Dál mi v obchodě občas prodávají jakési útržky ze sójového prasete
a nestydí se tomu říkat „šunka“. V práci jsem já i moji lidé zavaleni další
byrokracií, kterou vyvolaly dopady evropské enviromentální legislativy
do automotive průmyslu, vše se odehrává pouze na virtuální administrativní
úrovni a skutek utek. Advokátka, která mě nedávno zastupovala u soudu,
prohlásila, že už neví, co je vlastně správně, že od počátků harmonizace
českých procesních pravidel s evropskými je ve všem bordel. Přelila se
slova z vládní kampaně, která běžela skoro přesně před dvěma roky, do podoby
skutků? Nikoli. Žádná unie, žádná ústavní smlouva, žádné politické sliby
a proklamace nám nepomohou, před ani po, musíme si poradit sami.
Prostě se ukazuje, že EU má dost práce sama se sebou a reálné veřejné
a ekonomické dění se mezitím ubírá jinými a přímočařejšími cestami. EU
sama žije svým životem a od občanů se odtrhla, odcizila. Bylo jen otázkou
času, kdy někdo řekne NE.
O chybějící stabilitě celého spolku svědčí záměr Německa a Francie vytvořit
uvnitř unie jakousi superunii. Ta sice neoficiálně existovala už dávno,
pro obě země byla EU výhodným nástrojem k uplatňování vlastní moci, ale
nyní deklarují tento záměr zcela nepokrytě a iniciují tím další procesy,
které povedou k tomu, že moloch poklesne do kolen.
Text ústavy určitě každý hlasující nečetl. Z těch, co ho četli a vydrželi
dočíst tu sbírku tlachů do konce, jen nějaké nevelké procento porozumělo,
co je tím vůbec řečeno. Z tohoto nějakého procenta jen hrstka chápe, co
se tím vlastně chce říct, a z té hrstky si jen pár lidí vyvodí, jaký dopad
to bude mít do skutečného života a do právní praxe. Francouzské a nizozemské
NE tedy muselo mít jiný důvod, například odmítnutí jejich současné proevropské
politické reprezentace.
Zdá se, že si evropští Goebbelsovi následovníci ukousli moc velké sousto.
Měli asi zato, že zmasírovat veřejné mínění plošně na celém území tisícileté
říše už je pro ně hračka. Ve Španělsku, kde ústavní smlouva prošla, vystupovaly
na její podporu popové hvězdy a sportovci, tedy vyslovení experti na ústavní
právo. Vypadá to, že se plošná lobotomizace obyvatelstva přestává dařit,
respektive že opice v klecích už nereagují za osvědčené podněty.
Zatímco eurooptimisté zažívají otřes a přemýšlí, jak celý proces vrátit
do správných kolejí, případně jak sebrat té lůze, co se jí říká veřejnost,
hlasovací práva, zrodil se jeden důležitý moment, který může postřehnout
každý, kdo ho chce vidět.
Říkat NE se už smí.
Říkat NE bude za čas stejně in, jako bylo předloni in říkat ANO!
Celá manipulace veřejným míněním kolem Unie byla vystavěna na tom, že
se zde rodí cosi nového, lepšího a geniálního. Každý, kdo je proti tomu,
byl proto označován jako brzda a zpátečník, čecháčkovský zabedněnec a kdovíco
ještě. Nyní vidíme, že odmítat modrožlutou nalejvárnu už není záležitostí
minoritní skupiny několika zoufalců, ale že se jedná o skutečný politický
směr, se kterým musí eurozmrdi počítat a kterého se musí každý den a každou
hodinu bát. Jejich koryta, jejich prebendy a jejich korupční potenciál
jsou ohroženy. Pěkných pár lidem dodá nizozemské a hlavně francouzské NE
odvahu prosadit se ve svém okolí, nadechnout se čistého eurovzduchu a říci
z plných plic také to svoje osvobozující
NE.
Reakce eurozmrdů lze dobře vysledovat na zoufalých skřecích ozývajících
se z české politické scény. Eurokomunistická vláda Chorche Paroubka se
rozhodla dále pokračovat v kampani za přijetí evropské ústavy, ačkoli se
jedná za těchto okolností o počin srovnatelný snad jen s rozhodnutím kapelníka
z Titanicu, který pokračoval v hudební produkci, i když první posluchači
právě mizeli pod hladinou. Zatímco reprezentace EU přemýšlí, jak udělat
ústavě nějaký hotfix, soudruzi Paroubek a Sobotka typicky po bolševicku
navrhují další hlasování o ústavě odložit a mezitím opice intenzívně mediálně
namasírovat (za peníze vybrané právě od opic). To je pro eurozmrdy typické
– nikdy nepochybují o své práci, vždy pochybují o myšlení těch druhých.
Na závěr se sluší připomenout krutého guerillového bojovníka, dobrodruha,
neúspěšného sedláka a geniálního taktika Jana Žižku. „Nepřátel se nelekejme
a na množství nehleďme!“, pravil, protože věděl, že početní převaha málokdy
znamená převahu myšlenkovou. IQ ani EQ se naštestí nesčítá. Vezměme řemdihy
a sudlice a žeňme eurotupce a eurozmrdy z naší země pryč. Ať se tedy usadí
ve Španělsku, kde s ústavní smlouvou problémy nemají! Nebo do budoucí superunie,
ale to vlastně nejde, protože nás tam nechtějí. Pořád mají plná ústa volného
pohybu pracovních sil, možnosti cestovat a stěhovat se, tak ať toho konečně
využijí a se vystěhují někam, kde je euroblaze přesně podle směrnic. Třeba
takový pan nekousající pes Neff (seznam dalších kolaborantů zde),
proč tady pořád ještě trpí s námi zabedněnými euroskeptiky, proč neodtáhne
z této hrozné země do nějakého certifikovaného ráje?
My, co tu zůstaneme, budeme skutečné české národní hardcore. Budeme
žít po svém a těžit z výhod větší konkurenceschopnosti bez administrativní
olověné koule u nohy. Zhostíme se možnosti sami stanovovat pravidla našeho
života, brát věci do vlastních rukou, zvelebovat naši zemi bez vohnoutských
smrtonosných eurodotací z eurofondů, do kterých předtím svěříme
peníze a pak nám je milostivě možná zčásti zase dají. Ve volném čase
se budeme se cpát EU-nekompatibilními zahnutými okurkami a zapíjet je tuzemským
rumem. Uvidíme po čase, kdo to dotáhne dál!
12.06.2005 D-FENS
Paroubkova eurozmrdská vláda nás neustále bombarduje různými komunikačními
strategiemi a logy. Dovolil jsem si také jedno nabídnout. Vymyslel jsem
ho sám a je to na něm poznat. Chápejme to jako počáteční impuls do soutěže
o nejlepší antiEU logo. D-F