Při sledování tisku člověk nabývá dojmu, že veřejné komunikace v České
republice jsou nebezpečnějším místem, než pobřeží Somálska. Všichni bohabojní
řidiči jsou v nebezpečí, do kterého je zřejmě uvádí výhradně několik jednotlivců,
jejichž domovem je nějaká automobilová Tortuga.
Černá perla silničních
postrachů je typicky velký "luxusní" automobil - zvaný "manažerský" nebo
též papalášfároš. Naši společnost spasí nejnovější strategie páně Humlů
a jim podobných, kteří všechny piráty pochytají a pravděpodobně je pro
výstrahu oběsí na hlavním stěžni.
Já jezdím po silnicích docela často a musím se přiznat, že situaci kolem
sebe vnímám poněkud odlišně, než jak o ní referují masmédia. Na silnici
potkávám normální lidi v různých vozidlech, kteří se chovají obvykle naprosto
přirozeně. Někteří chvátají, někteří jedou velmi pomalu a opatrně, někteří
mají malé vozy, někteří řídí těžké tiráky a všem je společné asi to, že
se snaží dojet do cíle a že se tam snaží dojet živí a zdraví. Nemám dojem,
že kdokoli z nich sedá do vozu s úmyslem někomu ublížit a že takový úmysl
nepojme ani cestou. Jsme ale lidé, nikoli stroje a jako takoví můžeme chybovat.
Nikdo z nás není neomylný, navzdory tomu, že někteří si to možná myslí.
Všimněte si, že v běžném provozu je celkem na denním pořádku, že některý
řidič udělá chybu. Neříkejte, že vám se to ještě nestalo. V naprosté většině
případů na tuto chybu sám aktér, nebo ostatní spoluuživatelé komunikace
zavčasu zareagují a předejdou kolizi, či odvrátí nebezpečnou situaci. Potom
je velmi malé množství situací, kdy se z určitých důvodů odvrátit nebezpečí
nepodaří a něco se přeci jenom semele.
Důvodem k chybám řidičů může být docela dost a velkému množství z nich
by se jistě dalo účinně předcházet. To vnímám jako přínosnější, než definovat
přísnější bodové systémy a vyhlašovat válku domnělým pirátům, kteří mohou
za všechno utrpení lidstva a jejichž eliminací (alespoň soudě dle prohlášení
všemožných kvaziexpertů) všechno zlo pomine. Pokusím se ve svém povídání
shrnout některé důvody a některé typické situace, které svým okem na silnici
vídám.
1. Bezpečná vzdálenost
Jako první bod si beru na paškál tolikrát diskutovanou bezpečnou vzdálenost.
Je to jedna z věcí, kterou tuzemštví řidiči z různých důvodů značně podceňují.
Můžeme dlouze diskutovat o tom, jaká vzdálenost je opravdu bezpečná v závislosti
na rychlosti, povrchu a třeba i povaze vozidel před a za vámi. O čem ale
diskutovat nemusíme je fakt, že auto jedoucí tzv. těsně za prdelí toho
před sebou, bezpečnou vzdálenost nedodržuje.
Měli bychom mít na paměti, že jakkoli skvělé mínění máme ze svého postřehu
a soustředění, ten před námi může kdykoli reagovat na situaci před sebou,
o které my ani netušíme a riskujeme v takovém případě nehodu. Zbývá se
zamyslet nad tím, proč lidé ignorují bezpečnou vzdálenost. Z velké části
to může být proto, že se cítí být rychlejší a těm před sebou tak naznačují
- uhněte! O tomto dále v kapitole 3.
Doporučení: Bezpečnou vzdálenost volte uvážlivě, přemýšlejte o tom,
že vozidlo před vámi může začít kdykoli naplno brzdit a vy, stejně tak
jako řidiči za vámi musí stihnout reagovat. Pokud se vám někdo bezdůvodně
lepí na zadek, měli byste zvětšit bezpečnou vzdálenost ještě kvůli němu,
abyste v případě kritické situace uchránili nejen předek, ale také zadek
svého vozu. (několikrát se mi povedlo aplikovat)
Prevence: Bezpečná vzdálenost je prvek, před kterým nás, troufám si
tvrdit, policie nijak nechrání a nijak nám nepomáhá a ani preventivně nečiní.
Ani tento prohřešek sám o sobě nepokutuje. Penalizován je pouze pokud k
nehodě již došlo, čiže o prevenci nemůže být řeč.
2. Přednost v jízdě
Přednost v jízdě je základním prvkem pravidel dopravního provozu a mohlo
by se zdát, že je jednoznačný. Přesto dochází k situacím, kdy není přednost
správně interpretována. Zejména bývá ignorována rychlost versus vzdálenost
přijíždějících vozů po hlavní. Dotyčný řidič neodhadne správně rychlost
přijíždějícího vozu a vjede si na hlavní, čímž může přijíždějící vozidla
nejen omezit, ale také ohrozit.
Také dochází k problémům u silnic s připojovacím pruhem. Často sledovanou
chybou je, že se připojující vozidlo nedostatečně rozjede a vjiždí mezi
rychleji jedoucí vozidla na hlavní nepřiměřeně nízkou rychlostí, nebo dokonce
v připojovacím pruhu zastaví, což ho z bezpečného připojení ve spoustě
případů zcela diskvalifikuje.
Další nebezpečnou situací může být vjezd na kruhový objezd. Pokud jste
až druzí v pořadí, dávejte dobrý pozor, zdali vozidlo před vámi opravdu
již odjelo. Setkávám se se situací, kde zleva klid a volno, řidič přede
mnou se rozjede, ale v zápětí si to z nějakého důvodu rozmyslí a znovu
zastaví. Člověk už má tendenci koukat vlevo, nic nejede a rozjet se, protože
předpokládá, že vozidlo před ním již svůj post opustilo.
V případě připojování na víceproudou komunikaci čtěte v příslušné pasaži
bodu 3.
Doporučení: Dobře se dívejte a používejte směrovek. V připojovacích
pruzích se koukejte řádně rozjet a opět používejte směrovku. U kruháčů
pozor na ty před vámi.
Prevence: Prevence opět neexistuje, policie ani tento prohřešek nepokutuje.
Penalizován je pouze pokud k nehodě již došlo, čiže o prevenci nemůže být
řeč.
3. Víceproudá komunikace - jízda v pruzích, přejíždění z pruhu do
pruhu
Víceproudá komunikace způsobuje mnoho nešvarů, pokusím se prokousat
všemi, které mě napadnou. Klasickým problémem je přejíždění z pruhu do
pruhu. Zde může dojít ke kolizi, pokud pruh mění dva řidiči současně, nebo
pokud přehlédnete vůz v zrcátku. Je třeba dát pozor na mrtvý úhel, je zapotřebí
nejprve blikat směrovkou (to je pro vaše dobro, ostatní mají možnost reagovat)
a pruhy měnit plynule. Celkově je dobré se na silnici chovat předvídatelně
a nečinit žádné zbrklé změny směru apod.
Pokud chcete měnit pruh, při připojování, nebo přejíždění do rychlejšího
za účelem předjetí, blikejte. I když je plný. Každý rozumný řidič, pokud
a má tu možnost, tak vám pruh uvolní. Slušnost už přišla i k nám a mnoho
řidičů předvídá. Jakmile se k víceproudé komunikaci připojuje další proud,
dovoluje-li to situace ihned pruh uvolní, pro připojení vozidel. Dělejte
to také. To samé když chcete předjet. Pokud blikáte, ostatní to ví a pokud
je to možné, pustí vás.
Bezpečnou vzdálenost jsme už řešili, následuje využití pruhů. Pokud
nejste v obci je třeba zaplňovat víceproudou komunikaci striktně zprava.
Dost často bývá vidět situace, že tříproudá dálnice je zaplněná zleva,
pravý pruh je skoro prázdný. Protože všichni jsou nejrychlejší. Uhýbejte
se do prava, uhýbejte se kdykoli je za Vámi někdo rychlejší. Může vézt
raněné do nemocnice, nevíte. Samozřejmě pro všechny, kteří jsou rychlejší
než ostatní, je-li komunikace zaplněna tak hustě, že se jede vpodstatě
v koloně ve všech pruzích, nelepte se na ty před sebou a nedávejte jim
výstražnými signály najevo, že vy chcete jet rychleji. Oni by také rádi.
S kolonou je související téma zneužívání odstavného pruhu, které řeším
zvlášť v bodu 6.
Doporučení: Zazněla přímo v jednotlivých bodech. Hlavně klid. Člověk
může chvátat, měl už někde být, je z toho nervozní. Ano, ale pokud je silnice
hodně plná, tak si beztak nepomůžete a nachvátáte maximálně pár minut v
lepším případě. To za to určitě nestojí.
Prevence: Zde musím opět dodat, že policie nijak nečiní. Na dálnicích
řeší jen rychlost superrychlýmy VW Prasaty, občas vytvoří umělé zúžení
do jednoho pruhu a snížení rychlsoti na 40km/hod, při kterém může pohodlně
sledovat dálniční známky a tím tak celá slavná činnost končí.
4. Přizpůsobení povrchu
Tento bod je patrný zejména za zimních měsíců. Všiml jsem si, že spousta
řidičů jedná výhradně podle vizuální podoby vozovky, aniž by měla reálnou
představu o aktuálním stavu přilnavosti. Paradoxně pak silnici s téměř
nulovou vrstvou prašanu, který zatím vůbec neklouže jedou 30 km/h zatímco
druhý den kdy silnice po oblevě a následném mrazíku zledovatělá, se vesele
řítí 120km/h.
Při zhoršených podmínkách je zejména důležitá bezpečná vzdálenost, viz.
bod 1.
Doporučení: Najděte si zasněžené parkoviště, navštivte kurs, zajděte
do půjčovny motokár a naučte se v praxi, jak zvládat vůz, když to klouže.
Jak reaguje, jak reagujete vy. Jak rychle zabrzdíte. Při jízdě po povrchu
musíte cítit na volantu, jestli to klouže, testujte si každou chvíli (a
pokud za Vámi nikdo nejede) lehkým zakvedláním volantu, případně přiměřeným
přibrzděním, jaký máte grip a co můžete čekat v zatáčce, nebo když před
vámi někdo zastaví. Je hezké být opatrný za každou cenu, ale brzdit dopravu
po bezpečné silnici rychlostí 20km/h (viděl jsem tuto zimu opakovaně) nebo
naopak fičet jako vítr po ledovce není dobré.
Prevence: Preventivní činnost policie, ministerstva apod. spočívá v
přísné legislativě ohledně zimní výbavy, osazení silnic chorými a i v Evropě
bezprecedentními značkami se sněhovou vločkou. Postrádám smysluplnější
akce, postrádám výuky jízdy po kluzkém povrchu v rámci autoškoly a obecně
žalostnou úroveň skills řidičů a jejich nulovou edukaci. Policie alibisticky
řeší jen dopravní nehody.
5. Střídavé řazení
O tomto bodě už bylo psáno moc, přesto jej velká spousta řidičů dosud
nepochopila. Odkazuji pouze na svůj několik let starý a stále
platný článek.
Doporučení: Naučte se používat zip.
Prevence: Čistá nula.
6. Zneužívání odstavného pruhu
Tahle věc se děje pravidelně při zácpě a moc ji nemám rád. Pokud se
z jakéhokoli důvodu ucpe dálnice, či silnice, zatímco každý normální řidič
chápe, že jsme v tom všichni, obvykle se najde několik chytráků, kteří
mají ostatní za blbce a začnou kolonu podjíždět odstavným pruhem, skrz
benzínky apod., mnohdy navíc zcela neadekvátní rychlostí. Neberu ani fakt,
že za 5 km je odbočka a já chci tudy.
Je třeba si uvědomit, že existuje povinnost uvolnit komunikaci pro sanitku,
hasiče, případně policii, na dálnici mezi levým a prostředním (případně
levým a pravým pruhem). To samozřejmě vede k tomu, že vozidla vpravo musí
v ten moment využít odstavný pruh. Ten je ovšem plný podobných vykuků,
kteří z něj vytvořili další jízdní pruh a obvykle dříve či později stojí.
A sanitky nemají kudy projet. Přiznám se, že tato praxe mně velmi vadí.
Vadí mi představa, že sanitka může přijet k vážné nehodě o minutu pozdě
proto, že někdo nechtěl čekat jako ostatní.
Prevence: Čistá nula
7. Pravidlo tří
Tohle už je opravdové zvěrstvo a už jsem viděl hodně ošklivé nehody
díky této praxi. O co jde? jde o to, že většina dvouproudých silnic první
nebo druhé třídy je dost široká na to, aby se vešli na silnici vedle sebe
tři auta. Existují řidiči, kteří toho suverénně zneužívají a bez ohledu
na čáry nebo ostatní prostě začnou předjíždět tzv. "stredným pruhom". Předjížděný
i vozidla proti jsou potom nuceni se uhnout aspoň zčásti do odstavného
pruhu, aby zabránili nehodě.
Doporučení: Tak tohle prosím nikdy nedělejte. Ten proti se zrovna nemusí
věnovat a je z toho velký průser.
Nemluvím o situaci, kdy se opravdu pomalý kamion, osobák s přívěsem,
nebo traktor uhnout sami do odstavného pruhu a vy je předjete v rámci svého
pruhu.
Prevence: Čistá nula.
8. Mlhová světla
Bůh a vývoj bezpečnosti v automobilovém průmyslu nám dal dvojsečnou
zbrań - mlhová světla. Rád bych upozornil na jejich nadužívání. Je několik
situací, kdy řidiči používají mlhovky a bezpečnosti to neprospívá. Když
pominu, že někteří nepovažují za nutné ty přední vůbec zhasínat, tak přední
nejsou obvykle až takový problém. Problém jsou zadní. Ty totiž dokáží řidiče
za vámi slušně oslňovat.
Doporučení: Když prší, nebo lehce sněží, není to důvod používat mlhovky.
Co vy? Vidíte před sebou dostatečně daleko světla aut, které nesvítí mlhovkami?
Tak s nimi také nesviťte. Je-li opravdu mlha, OK. Ale stojíte zrovna v
zácpě, která popojede jednou za půl minuty? Za vámi stojí další a další
auta. Zhasněte tu zpropadenou mlhovku, oni už o vás ví a jenom je oslňujete.
Prevence: Čistá nula.
9. Jízda v koloně, neplynulost
A už tu máme kolonu. Kolona je situace, ve které může dojít k nehodě
prakticky jen při ztrátě pozornosti. Ale i tak se dějí divné věci. Pokud
to někde opravdu stojí, nebo popojíždí, většina lidí reaguje způsobem rozjezd,
brzda, rozjezd brzda a tak dál. Pokud si necháte přiměřenou mezeru, vrazíte
tam jedničku, nebo dvojku na volnoběh, případně máte automat, je to mnohem
lepší a plynulejší. Obvykle to ale vede k tomu, že vůz za vámi začne blikat
a troubit, případně vámi nacachovanou mezeru někdo hbitě vyplní z okolních
pruhů. Co se týče hledání nejvýhodnějšího pruhu, vzdejte to, ten který
vyberete je podle Murphyho zákona stejně vždycky nejhorší.
Doporučení: Hlavně klid. Asi přijedete pozdě, ale proč se kvůli tomu
nervovat a vytvářet nebezpečné situace.
Prevence: Čistá nula.
Možná, že seznam není úplný, možná vzbudí různé emoce a diskuze mi přihraje
nápad na nějaké pokračování. Ale každopádně jsem přesvědčen o tom, že na
silnicích nejsou jako hlavní problém nebezpeční piráti. Nebezpečný může
být za určitých okolnosti kdokoli z nás. Rozhodně to ale neděláme schválně.
Mějte na paměti i za volantem systém obyčejné lidské slušnosti a trpělivosti.
Jenom tyto vlastnosti by dokázaly snížit počet nehod více, než celý bodový
systém.
Na závěr bych rád optimisticky dodal, že je nám předkládána iluze, že
na našich silnicích se jezdí nebezpečně a divoce. Není to pravda. Kdo to
tvrdí, nebyl v Paříži, ve Španělsku, nebo ve spoustě dalších zemí. I ti
Němci, které nám dávají za příklad umí jezdit jenom po dálnici, ale na
jakékoli vedlejšce či ve složitějším městě dělají také dost neuvěřitelné
věci. Doprava u nás patří k velmi uvěřitelným. A to je dobře.
26.01.2011 Rik