Tento článek není vtipným a
zábavným pojednáním na nevýznamné téma. Je nutně
zjednodušeným ekonomickým pohledem na efektivnost Policie ČR -
instituce, která je jedním z vykonavatelů státního monopolu
moci.
O
efektivnosti policie
Jako správný monopolista PČR beztrestně a často nedostojí
svým zákonným závazkům nebo přežene aplikaci moci tak moc, že
se případ dostane i do mainstream médií.
V případě selhání (příklad:
umožnění dvojnásobné vraždy na manželech Malhotských v únoru
2010) dav hýká a požaduje potrestání viníků. Policajtům,
kteří se vykašlali na lidi prosící je o ochranu, se samozřejmě
nic vážného nestane. Pokud policie aplikaci moci přežene a
někoho zlikviduje (příklad:
poprava utíkajícího neozbrojeného zloděje střelbou do zad v
Řeporyjích v září 2009) dav krvelačných zbabělců dokonce
jásá
a velmi lituje policistu, který při zpackané akci zahynul zasažen
odraženou střelou ze zbraně některého z kolegů při zběsilé
palbě na kradené vozidlo, ze kterého pronásledovaný nezraněn
vyskočil a jal se prchat. Případů selhání a zneužití moci,
které většinou nelze ani trestně postihnout a jejichž oběti se
odškodnění domůžou jen zázrakem, je mnoho a jejich počet
roste. Jednotlivé případy, ač pro oběti představují osobní
katastrofu, však nejsou tématem tohoto článku. Tím je obecný pohled
na efektivnost policie.
Policie se má teoreticky řídit
zákonem 273/2008 Sb. Ten v §2 určuje její úkol:
Policie slouží veřejnosti. Jejím
úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek,
předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu
a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti
svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropských
společenství nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí
právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“).
Kdo z čtenářů
vidí slovo pomáhat?
S jakým úspěchem
a s jakými náklady svoje úkoly Policie ČR plní je popsáno dále.
Začneme
vyčíslením nákladů. Státní rozpočet se dělí na kapitoly
podle ministerstev, Ministerstvo vnitra, pod které policie patří,
je kapitola 314. Rozpočet je stanoven předem zákonem a po skončení
roku je vydán závěrečný účet. Podle závěrečného
účtu roku 2009
kapitola 314 byly náklady na policii 34,201 miliardy. V rozpočtu
na rok 2010 bylo na policii 34,565 miliardy, závěrečný účet
v době psaní článku ještě nebyl. V rozpočtu
na rok 2011 je na policii 28,606 miliardy. Pro úplnost –
celkové výdaje MV ČR jsou letos plánovány ve výši 52,877
miliardy, z toho na hasiče 6,857 miliardy a na platy příslušníků
ozbrojených sborů 19,393 miliardy.
Loňské výsledky Policie ČR v
ochraně bezpečnosti osob a majetku ukazuje v hlavních rysech
tabulka:
druh kriminality
|
zjištěno
|
objasněno
|
recidivisté
|
škoda (mil. Kč)
|
zajištěno (mil. Kč)
|
vraždy
|
173
|
156
|
90
|
1
|
0
|
ostatní násilná
|
17900
|
12014
|
6274
|
200
|
6
|
krádeže vloupáním
|
58758
|
11762
|
10362
|
2331
|
33
|
ostatní majetková
|
144959
|
25900
|
19980
|
6048
|
58
|
hospodářská
|
28371
|
13382
|
6300
|
14153
|
2
|
celkem
|
313387
|
117685
|
70581
|
24103
|
100
|
Zdroj dat: policejní
statistika
Statistika v odkazu pod tabulkou jde do
detailů; proto z ní byly pro přehlednost vytvořeny součty jednotlivých
kategorií kriminality. Pro tento článek jsou detaily
nepotřebné. Některé činy jsou objasněny dodatečně, je to
přibližně 10% sloupce „objasněno“. Sloupec „recidivisté“
udává počet skutků spáchaných recidivisty.
Ze statistiky lze učinit tyto závěry:
-
Vraždy a násilnou kriminalitu
policie zvládá. Je totiž podílem činů na celkové kriminalitě nepatrná a
populističtí politici vytváří značnou poptávku po výsledcích. Vrahové a
loupežní vrahové jsou chyceni skoro všichni. Ani pachatelé ostatních
násilných činů (loupeže a ublížení na zdraví) nemají velkou šanci
policajtům uniknout. Obětím je na majetku způsobena v součtu relativně
malá škoda.
-
Zato krádeže vloupáním už pro
zločince atraktivní jsou. Nejméně tři ze čtyř policie nikdy nechytne a
z výše škod je vidět, že si dost nakradli. Jenom z bytů a rodinných
domů ukradli věci za 650 milionů.
-
Krádeže aut, motorek a věcí z nich
je zločinnost z hlediska možnosti polapení v podstatě bezriziková (méně
než 10%) a škody jsou značné. Tato kriminalita je v kategorii „ostatní
majetková“. Kdo nechápe podstatu fungování státní instituce bude se
divit, že ani tak velké věci, jako jsou kradená auta, nedokáže policie
skoro nikdy najít.
-
Pro zločince nejvýnosnější, byť
poněkud rizikovější, je kriminalita hospodářská. Ze zpronevěry a
podvodech na státu a podnicích si odnesli 5 miliard, z podvodů na
vohnoutech 900 milionů, z úvěrových podvodů 1,1 miliardy a z pojistných
a dotačních podvodů 264 milionů. Pozoruhodnou kapitolou je i krácení
daně se škodou 4,5 miliardy. Jinde detailní statistika bohužel
nerozlišuje zločince, kteří konkurují hlavnímu gangu
státu ve výběru daní, a zoufalce, kteří se snaží před loupeživým státem
zachránit svoji poctivou a tvrdou prací vydělané peníze.
Jestli je tři sta tisíc trestných
činů na nějakých 8 milionů toho teoreticky schopných lidí
hodně nebo málo nechme na diskuzi. I mezi policisty jsou pěkná
kvítka. Jejich činy šetří, resp. zametá pod stůl Inspekce. V
roce 2009 nás buzerovalo a zločince nechávalo na pokoji 43062
policajtů. Ze zprávy
inspekce za tento rok plyne, že se jí nepodařilo zakrýt 335
trestných činů policistů. Z toho bylo zneužívání pravomoci
95, podvodů a úplatků 70, loupeží, vydírání a úmyslných
ublížení na zdraví 33.
Kdo dočetl až sem bude jistě rád,
že se konečně dostáváme k meritu článku. Má vůbec smysl tak
velkou, drahou a neefektivní policii vydržovat? Zločinci způsobili
svým obětem škodu 24 miliard a policie měla podle rozpočtu stát
daňové plátce 34,5 miliardy. Rozpočet na rok 2011 je pro policii
o 6 miliard nižší, ale podstata věci se nemění. Kdo normální
by za ochranu majetku dal částku o polovinu vyšší, než je
hodnota vlastního chráněného majetku? Ano, správně, český
daňový plátce. Škody za 14 miliard nebyly způsobeny násilím
proti lidem nebo majetku a na jejich objasňování jsou více než
zedníci s maturitou ozbrojení samopalem a vrtulníkem potřební
auditoři a finančníci. Spoluvinu na těchto činech nesou i
hlupáci a lajdáci, kteří se nechali podvést.
Že by bez policie kde kdo kradl a
kriminalita ještě rostla? Nikoli, ze statistiky jasně plyne, že
zloději a podvodníci se odhalení bát nemusí už teď. Jenom
vraždit a loupit je z hlediska odhalení zatím příliš riskantní.
Na vydržování několika skupin excelentních kriminalistů z
modrpart a dalších elitních, opravdový nebezpečný zločin
potírajících útvarů, nejsou třeba desítky miliard korun. A
vůbec, i když bylo provedeno mnoho pokusů, nebylo nikdy prokázáno,
že by zločinci riziko dopadení brali v úvahu.
Je tedy vidět, že policie plátcům
daní a tedy svým skutečným zaměstnavatelům k užitku není. Je
ovšem skupina obyvatel, kterým k užitku je, a to velmi. To jsou
politici a ostatní vládnoucí verbež. Z jejich popudu a na jejich
objednávku, byť zákonnou formou, policie hlavně na silnicích,
ale samozřejmě i jinde, denně tzv. obyčejným lidem ukazuje, že
je může libovolně a jakkoli buzerovat, odkládat jejich oznámení
na kamarády politiků, pokutovat, kontrolovat, předvolávat,
vyšetřovat, obviňovat, občas zmlátit, ba i střílet po nich a
vůbec jim připomínat, co si s nimi může demokraticky zvolené
panstvo dělat a kde je jejich místo. K tomu slouží policie a
proto je rozpor mezi náklady na ní a jejím přínosem nepodstatný.
Mocenský tlak násilnického
parazitického státu rozděluje obyvatelstvo na panstvo a daňové
otroky. A na ovce a obránce. Existence státu a blahobyt parazitů
je podmíněna podporou a souhlasem tvůrců zdanitelných hodnot.
Dobrovolné podpory ubývá s rostoucí osobní a zprostředkovanou
zkušeností a v menší míře i díky rostoucímu vzdělání.
Počet úspěšných obránců roste a necenzurovaný, politicky
nekorektní internet hraje klíčovou roli. Stát a jeho policie může
lidem škodit jen pokud to lidé dovolí a budou snášet. Nedovolme
a nesnášejme.
Jan Fishar