D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Jak jsem kupoval ojeté auto (znova)
    Vydáno 29. 01. 2006 (38499 přečtení)

    Tak jsme společně oslavili den památky holocaustu a můžeme se nyní věnovat nějakým lehčím tématům, při kterých se nemusíme nad ničím zamýšlet ani přijímat vinu za něco, co se stalo v dobách, kdy většina z nás existovala jen na úrovni genetické informace.

    Popíšu moje zcela nedávné zážitky z kupování ojetého vozu. To je vždycky trauma.

    Abych preventivně eliminoval část diskusních příspěvků, předesílám, že vlastnictví Škody Favorit není pro mě otázkou ani mobility (na to mám Seat Choroba, případně vozy svěřované mi zaměstnavatelem, jedná-li se o cestu služební), ani kchůl stajlu. Mojí garáží už jich prošlo celkem hodně, jmenovitě: 136L r.v. 88 (v dnešní době bych ho asi musel softwarově omladit, protože rok výroby není politicky korektní číslovka), 135GLX r.v. 93, 135GLXi r.v. 1994, 135LS r.v. 1992, 135GLX r.v. 1993. Jsem prostě fanda těchto vozíků a náš vztah s tímto hranatým automobilem není postaven na racionální bázi. Pro někoho je 50.000 Kč neboli  padesát litrů nafty jeden vyhraný fotbalový zápas, pro někoho dvě dovolené v Chorvatsku strávené v režimu nothing inclusive včetně proviantu v plechovkách, nebo dvěstě cédéček s Vaškem a Evou, pro někoho jiného poukázka na desítky hodin v garáži při instalaci různých předělávek. Jsem ten poslední případ. Takže připomínky typu "za padesát kapříků se sežene pěkná felicije" nebo "za to by byl golf dvojka nahlínách fkorozi pyčo" nemohu vyslyšet, jsou mimo oblast mého zájmu, navíc tu nejde o peníze. Ostatně kvality Favoritu jsou skryty za rádoby hustoimič v lidové slovesnosti, kdy se pro některé jedince stává hanění vozů staršího výrobního data lifestyle rituálem a zaříkávadlem, které dodává jejich fobii s tříválcem do I nejméně dvě koňské síly navíc. Ale i tak můžeme nyní jedenáct let po ukončení výroby posledního sériově vyráběného českého osobního automobilu diskutovat o reálné kvalitě a na základě různých číselně kvantifikovatelných parametrů zjistíme, že si často vysmívaný automobil nevede vůbec špatně, zejména ve srovnání s tím, s čím se (nejen) koncern VW pokouší uspět v segmentu kompaktů nyní...

    To jsem ovšem odbočil.

    Že nedám vydělat autobazarnímu zmrdstvu, byť by měli tepláky pruhované jak prdelka včelky Máji, jsem věděl už předtím. Do okruhu zájmu jsem zahrnul nabídky soukromých osob, nabídky autosalónů Škoda na autoplus.cz a paradoxně také AAA Auto Praha. Tolik obchodní strategie, reálná praxe si však vedla podstatně hůře.

    Pan Nepřesný, kterému jsem se ozval na inzerát v Onanci, tvrdil, že mi může nabídnout fajfku MY94 GLXi se vstřikováním a motorem 50kW, s najetými 110.000km a bez koroze. Jel jsem kvůli němu dokonce extra do Prahy. Prohlídkou vozu na místě se ukázalo, že vůz je z roku 93, není ve verzi GLXi, ale LX, nemá vstřikování, ale karburátor, nemá výkon 50kW, ale nominálně 43kW, kterými motor v žalostném stavu zcela jistě nedisponoval. Na tachometru bylo 138.000 km a když jsem klíčem od domova propíchl do prorezlého podběhu díru, doslova jsem zbořil i poslední mýtus. Pan Nepřesný se celou dobu tvářil, jako by se ho tato zjištění vůbec netýkala, poznamenal, že inzerát psala dcera a nakonec se mě rozhodl oblažit několika svéráznými technickými expertízami, za které jsem se souhrnně odměnil slovem "sbohem".

    Pan Šmelka se do telefonu dušoval, že není autobazar. Připustil, že sice má podané v Annonci inzeráty na dva vozy současně (každý s jiným telefonním číslem, vzhledem k zvláštnostem přítomným v jeho slohu byl však snadno identifikován, asi díky mé zálibě v hříčkách typu "najdětě 10 shodných prvků"), ale že to je náhoda. - Předem vás varuji, pane, jestli jste obchodník, nekoupím od vás ani plechovej nočník! - Ne, nejsem obchodník, jsem první vlastník toho auta, podívejte se do techničkáku bla bla. Tak jsem se tam podíval. Bylo to asi takhle. Pan Šmelka skutečně nebyl autobazar, pouze vykupoval od různých lidí staré exhausted favority a jejich dokumentací omlazoval jiné favority, které dovezl z ciziny při svých výpravách za prací. Odborně se tomu procesu říká přestavba, probíhá však zcela neinvazivně a není při ní povolen jediný šroubek. Se zvlášť zachovalými exempláři Šmelka nějakou dobu jezdil, čímž řešil otázku své mobility. Tím se také vysvětluje, proč byl prvním majitelem podle TP - předchozí TP buď byl starého typu, když použil legislativní platformu vyrobenou kolem roku 1988, a policie jej vyměnila sama od sebe, nebo nějakým trikem nechal vystavit druhopis. Je jasné, že se pan Šmelka také dostal na business hold list, ne snad proto, že by nabízel špatné zboží, ale protože ze mně dělal pitomce. Zdá se, že existuje interface mezi zahraničními vrakovišti a tuzemskými bazary, totiž skupina lidí, kteří doma "dělají auta".

    Pan Výmrd uchopil okrádání bližního svého za jiný konec. To auto je prostě perfektní, nikdy nebouraný, poslední rok skoro nejetý, fmodrýmetle nahlínách sšíbrem a scentrálem. Idyla nám vydržela do doby, než jsem se začal zajímat, které plechy jsou měněné. Odpověď zněla, že žádné. Zde se však deklarovaná kvalita poněkud obrátila přímo proti panu Výmrdovi , protože Favorit je prost pozinkování a takové auto z roku 1994 někde rezaté být prostě musí, a to "někde" je zpravidla na horní hraně blatníku, kde je sešroubován s podběhem. Zazoomoval jsem v obsáhlé fotodokumentaci a odehrál se zhruba následující dialog:

    - Jakto že to tam není zrezlý?
    - No sem říkal že je v dobrým stavu, bez koroze, nikdy nebo...
    - Tyhle místa ale u všech favoritů po dvanácti letech zreznou.
    - No dutiny byly vystříkaný.
    - Tam žádný dutiny nejsou. Tak se zase ptám, co jste všechno měnil? (Zde se zmrdeček opět ocitl v pasti, protože se nemohl vymlouvat na předchozího majitele).
    - ... ? No voni ty plechy vpředu byly zrezlý tak sem je vyměnil.
    - Jaké všechny plechy jste tedy měnil?
    - Blatníky a masku.
    - Maska taky zrezla? To je docela neobvyklý.
    - No ... ne.
    - Tak proč jste jí měnil? Jen tak?
    - No... no... vono to bylo jako trochu naťuklý.
    - Aha. A copak ještě bylo naťuklý kromě blatníků a masky?
    - No kapota je taky trochu...
    - ... trochu měněná?
    - No měněná. Ale za novou.
    - Hmm. Tak si příště dělejte prdel z plastelíny a ne ze mě. Nashle.

    Kdo ze čtenářů těchto stránek se zajímá o japonskou kulturu, jistě si vzpomněl na story zvanou Rašomon, která byla o tom samém - postupném propracovávání se k pravdě. V principu by mi nevadilo, že "to" bylo "naťuklý", ale totálně mě nasralo, že mi to ten pazdrát neřekl.

    Největší dojem na mně učinil pan M. Brouk. Celé jméno zní Mrtvej Brouk a podle hlasu mu bylo asi padesát. Byl to nerudnej kokot. Měl jsem zato, že když si dá někdo do novin inzerát, že prodává kchár, takže skutečně chce v reálném čase prodat kchár a stržit za něj peníze, je tedy ochoten vyjednávat o prodeji a věnovat se náležitostem, které k tomu patří. Pan M. Brouk byl jinej kalibr. Jak jsem záhy zjistil, s panem Broukem se po úvodním telefonátu dalo komunikovat už jen přes SMS, protože telefon vymačkával. I přes toto opatření reagoval zhruba na každou druhou SMS. Asi osmou SMS jsem ho přiměl poslat mi fotky auta mailem. Buď zapomněl ze svého kchůl telefonního fotoaparátu sundat pouzdro, případně na objektiv otiskl svoji mastnou pazouru, kterou si ještě před chvílí tlačil do pusy řízek. Stín na fotkách vypadal jako pěkné auto a nízký počet najetých km byl pro mě argumentem k tomu, abych ve hře pokračoval. Zhruba po 14 dnech se mi podařilo dojednat s Broukem termín. Jednoho nedělního odpoledne dorazil jsem xídlu pana M. Brouka. Disciplinovaně jsem mu předtím poslal SMS, že jedu, a pak jsem mu zavolal, že jsem na místě. Brouk to típnul jako obyčejně a já usoudil, že je game over. Vyhledal jsem tedy podle mlhavých fotek kchár na panelákovém parkovišti, přičemž jsem přemýšlel o tom, jak asi vidí svět spermie, která je uvnitř prezervativu. Kchár byl na první pohled celkem OK, býval bych ho byl zařadil do užšího výběru, ale představa, že zase komunikuji s M. Broukem, mi sebrala chuť to udělat.

    Kromě toho jsem narazil ještě na dvojici slušných prodávajících, kteří se nepokoušeli mě vzít na hůl, jen se mi jejich auto nelíbilo a tak jsme se rozešli v dobrém. Od třetího slušného člověka jsem pak auto koupil.

    Čili - ze sedmi pokusů zde máme: dva zmrdy (29%), jednoho vohnouta (14%), jednoho ichtyla (14%) a tři slušné lidi (43%). To je pěkná bída. Nedávno jsem tu něco plácnul o tom, jak by fungovalo obchodování s ojetými auty na p2p principu, čili přímý obchod mezi prodávajícím a zájemcem bez účasti prostředníka v podobě obchodníka ojetými vozy. Vzájemně by dojednali cenu a obsah záruk, jednalo by se o zcela transparentní obchod a jediné, co by bylo třeba zabezpečit, by byla funkce dohazovače. Dokonce se mi i ozvala skupina lidí, která vytvořila software fungující jako databáze nabídek a poptávek. Jako nápad to vypadalo hezky, ale teď to prosím vypusťte z hlavy, protože empiricky určená efektivita takového systému je někde mezi 14% a 43%. Je to totiž stejné jako se vším - podobně jako stát, politika nebo kultura jsou i obchody kvintesencí obchodujících, tedy veřejnosti.
     
    Příště vám povím něco o kupování jednoho faka v AAA Auto (lidi pro lidi) a možná tím některé z vás překvapím.


    29.1.2006 D-FENS
     


    Související články:
    Ojeté BMW (01.11.2015)
    V čem chybují bazaroví zákazníci? (22.03.2015)
    Jaké je to pracovat v autobazaru? (15.03.2015)
    X-mas bazar job 2014 (04.01.2015)
    Jak Paperfert hledal zázrak za 60 tisíc (15.06.2014)
    AAAch Synku Synku (09.05.2014)
    Prodej auta do AAA na vlastní kůži (04.05.2014)
    Autobazarní zlodějna 2k14 edition (21.04.2014)
    Ojetá drahá auta (27.10.2013)
    carFSM 1.0: Jak nakoupit opravdu dobré auto za 15 minut (22.09.2013)
    Kupujeme ojetinu – rady, doporučení (28.07.2013)
    Kupujeme auto do 20 tisíc (26.05.2013)
    Průvodce koupí ojetého vozidla 2013+ (17.02.2013)
    Výběr ojetého auta - nejčastější chyby (13.01.2013)
    Prodej automobilu v praxi (13.01.2013)
    Ultimate bazar experience (02.12.2012)
    Checkujeme AAA checklist (12.08.2012)
    Vo Passátovi f tédéíčku (24.06.2012)
    Návštěva u triple A (05.02.2012)
    Jak panu Vopičkovi Ukrajinec americké auto prodal (09.10.2011)
    Koupě auta u AAA Auto (11.09.2011)
    Smutná diskárna v Auto Diskont (26.06.2011)
    Jak jsem prodával auto v AAA Auto (20.03.2011)
    Jak jsem kupoval auto (05.09.2010)
    Liposukce autobazarních zmrdů (17.05.2010)
    AAA Plzeň experience (18.04.2010)
    EKG pro cuore sportivo (01.02.2009)
    TripleA scouting report (13.01.2009)
    Transakce s panem prasetem (15.06.2008)
    Dopis (od) AAA (23.09.2007)
    Kotouče na Škopka (29.07.2007)
    Prodáváme u TripleA (16.04.2007)
    Příběh z bazaru (25.03.2007)
    Autobazary a smlouvy (23.04.2006)
    Akce Hokus Fokus I. (16.04.2006)
    Jak koloušek auta kupoval (19.03.2006)
    Jak jsem koupil ojeté Volvo (16.10.2005)
    Jak jsme kupovali Focuse (18.09.2005)
    Extra zážitek s extra autem (26.08.2005)
    Newspeak autobazarních zmrdů: Reloaded (31.10.2004)
    Newspeak autobazarních zmrdů (15.08.2004)

    [Akt. známka: 1,21] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: D-FENS | Komentářů: 73 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.