Hlavní menu |  |
FAQ |  |
Toplist |  |
|
Komentáře ke článku: 1. máj (ze dne 27.04.2008, autor článku: Krox)
Přidat nový komentář
|
Ono bylo za Gustáva Hnusáka Ministerstvo obchodu a průmyslu? Nějak ho tam nevidím: http://www.vlada.cz/cs/vlada/historie/prehled/1960-1990/19880421/default.html
|
|
|
No ono to ministerstvo porůznu měnilo názvy: Těžkého průmyslu; hutnictví a strojírenství; hutnictví, strojírenství a elektrotechniky.
|
|
srandičky, srandičky, naštěstí už v tom šílenství nemusíme žít. Jen mě trochu mate, že jsou lidé, kterým se po tomhle stýská. :-(
|
|
|
Jsou. Nejvíce jim vadí, že jim nikdo nic negarantuje, pak je dost sere, že se v tomhle systému musí makat, pak je štvou ti parchanti v těch drahých autech.......
No, a objektivně vzato, mnoha lidem se po socialismu stýská hlavně pro to, že jim tehdy bylo třicet a tělo fungovalo jak mělo :-)
|
|
|
Jestli jste si nevsimla, my v tom ale zijeme dal. Kdo jsou dnes ekonomicke, politicke a (bohuzel i) kulturni spicky?!? Byvali komunisticti exponenti! I ta kreatura Gott, sveho casu signatar anti-charty, asi pred mesicem zase vyhral jakousi celostatni cenu za zpev. O 70% politiku radsi ani nemluvit. Kdybych se prosel Strakovou akademii, mohl bych zdravit "cest praci, soudruhu" na potkani, a v regionalni politice to bude jeste horsi.
|
|
|
"Jestli jste si nevsimla, my v tom ale zijeme dal. Kdo jsou dnes ekonomicke, politicke a (bohuzel i) kulturni spicky?!? Byvali komunisticti exponenti!" hmm, takže třeba Lucie Bílá nebo Zdeněk Bakala jsou bývalé komunistické špičky.
Ve Strakovce je to taky samej komouš, třeba Saša Vondra nebo Karel Schwarzemberg.....
|
|
|
všimla, nežijeme, nejde o komunisty, jde o nesmyslné akce jako prvomájový průvod, nicneřešící schůze, pravidelné nekonečné projevy komunistických hotentotů, strach z každého a ze všeho, strach promluvit, strach nepromluvit, hrůza na kterou stranu se přiklonit, s kým souhlasit, s kým nesouhlasit, koho konstruktivně kritizovat, koho nekritizovat. Sofistikovaný systém, který umožňuje vždycky dostat každého, nemožnost se tomu vyhnout, obklopeni lidmi ochotnými spolupracovat se systémem, který se pokouší někoho dostat při vědomí, že na ty spolupracující dojde už zítra, spousta a spousta nesmyslů propracovaných téměř k dokonalosti, to už dnes není. Zakázané radiostanice, zakázané knihy, zakázané filmy, zakázané hry, zavřené restaurace, protože zemřel sovětský president, a další stovky nesmyslů, které nikomu neprospěly, ale kdekomu uškodily, blbosti a maličkosti, které nabyly obrovských rozměrů, protože režim rozhodl, to už dnes opravdu není.
ve straně byla spousta lidí a tito lidé měli přístup ke vzdělání, k získávání zkušeností, atd., takže zcela logicky se objevují, že jsou ve vládě a že převlékli kabát mě nijak nerozhazuje, nakonec politik je v zásadě od toho, aby byl jak korouhvička, protože pokud politik "nechytne vítr" daleko se nedostane.
Gotta nepokládám za kulturní špičku i když hlas má pěkný, vyřadit ze soutěže ho nemůžeme, protože to bychom byli zpět v socialismu, kdy se někteří nemohli zúčastnit, protože to nebylo vhodné, ale tohle mě netrápí, jsem kulturně trochu jinde, poslední dobou myslím, že "kulturní špička" je Zuska a ani nevím jestli byl ve straně a je mi to fuk . . . .
zdravit "čest práci, soudruhu" je vtipné, ale mnohým to bylo nepříjemné už kdysi, co s tím mohli dělat? kdyby se ozvali, záhy by skončili. Neoslavovala bych je kvůli tomu, ale ani je nedokážu soudit.
|
|
|
Naprostý souhlas. Dokonce bych si dovolil v té procentáži přidat...
Je to naprostá utopie a bylo by to označeno za diskriminační čin, ale jediným způsobem, jak pročistit vedoucí místa, nezbytná pro fungování státu by bylo propustit a odvolat každého člověka staršího 37 let (tj. komu bylo v roce 1989 více než 18 let). Potom bychom skutečně mohli říct, že žijeme ve státě nezatíženém předchozím režimem.
|
|
|
No tak, Mousso... Vždyť jsme to přežili ve zdraví - někteří dokonce i duševním!
Byly přece i veselé 1. máje! Kolem roku 1966 (+/-) jsem kolegovi z DR (rozhlas po drátě - to už nikdo nezná, že?) pomáhal ozvučovat Svátek práce na poměrně rozsáhlém sídlišti našeho krajského města. Mikrofony na tribuně, mixpult v dodávce. Rozvod k pevně namontovaným "ampliónům" byl vyveden na zdi jednoho domu na náměstí. Tam se tedy připojily zesilovače (velké, stojenové, lampové) a aby na ně nepršelo, šouply se do vchodu domu, dráty pak škvírou nade dveřmi ke svorkovnici. Jeden z nich se ale častým couráním budoucích účastníků pochodu ulomil. A to tak hloupě, že na náměstí to nefungovalo, ale do zbytku města ano. A soudruzi na tribuně, v domnění že to nefunguje vůbec si pěkně u mikrofonů nahlas zanadávali na Čs. spoje - a to češtinou nespisovnou, leč o to jadrnější. Za chilku jsme poruchu našli, drát nadstavili a soudruzi mohli zavelet k pochodu. Zbytek města ale slyšel všechno předtím a pak podle hlasu identifikoval i "předřečníky". No co mám povídat - pánové v baloňácích si pro kolegu přišli za půl hodiny a bleskem si ho odvezli. Až druhého května Tonda dorazil do podniku - značně pobledlý a pak ještě dlouhá léta sebou trhal vždy. když zazvonil telefon. Byl totiž obviněn z úmyslné sabotáže a pokusu znevážit naše městské představitele KSČ před pracujícím lidem. Jenom mu to jaksi pánové v baloňácích nebyli schopni dokázat.
Proč to píšu? Byl jsem ještě učeň a pánové v baloňácích mě tehdy přehlídli - takže to byl vlastně můj velice šťastný 1. máj.
Nazdáááár!
|
|
|
přežili, dokonce máme na co vzpomínat, protože takové "veselé" historky už dnešní nudná doba nepřinese :-).
ale když se na tu dobu podívám s odstupem, tak mi to připadá absurdní, neuvěřitelné, zvrhlé, podivné. . . Jak jsme v tom mohli žít??
Můj otec, vtipálek, jednou na prvního máje na chatě začal předstírat, že úplně zapomněl, že jsme měli jít do průvodu a že mu to úplně vypadlo a co budeme dělat, že už je pozdě, průvod skončil, malá moussa to divadlo sežrala i s navijákem a jak už je taková upovídaná, tak nelenila a svěřila se ve školce všem, že rodina nebyla v průvodu, protože tatínek úplně zapomněl a že mu to bylo líto, ale už bylo pozdě. Učitelka byla buď úplně blbá nebo bojácná a udělala z toho aféru, domlouvala rodičům, aby když už zapomenou, to neříkali doma před dítětem, protože by z toho mohl být problém . . . . . Táta chtěl vtipkovat, tříletá moussa řekla i to co nevěděla, bojácná učitelka měla několik bezesných nocí, prostě absurdní, neuvěřitelné, šílené . . . .
|
|
|
My starší (mluvím za sebe) máme proti svižnému mládí mnoho nevýhod. Nejsme tak pružní, silní, neumíme dobře anglicky a nejsme ochotni všeho nechat a běžet za nejistým štěstím kdesi ve světě. Tedy - mnoho z nás, pžeživších. Ale taky pár výhod. Umíme rusky, umíme perfektně číst mezi řádky a málokdy naletíme na nějakou novou ideologii. Říkej tomu jak chceš, já tomu říkám elementární ostražitost. Kéž mě neopustí leště pár let!
|
|
|
No jo, ale tech starych ideologii je taky dost (staci se podivat na vekovy prumer volicu KSCM). Prosim vsechny, jako je STK, aby upozornovali, kdyz neco mezi radky prectou, at reknou "tohle sem cetl uz v rudym pravu, bacha na to".
|
|
|
Ten věkový průměr bude klesat, protože voliči mnoha ostatních stran, unavení a zmatení z toho, že ať zvolí kohokoli, sestaví se plus mínus stejně pořád stejná vláda, budou hledat cestu, jak zvolit někoho "nového". Kdyby neexistovala ta 5% hranice pro vstup do parlamentu, jsem si jist, že by to vypadalo jinak - do popředí by se dostaly menší strany a možná by se situace změnila, ale takhle se obávám, že voličů KSČM bude přibývat.
|
|
|
Ja delal na komouse seminarku a videl jsem jejich potencial, nicmene taky prozatim impotenci ho vyuzit.
|
|
|
myslím, že je to velká výhoda, člověk ví, že dokáže přežít a užít si života v jakémkoliv režimu, když jsme přežili socialismus už nás nemůže nic překvapit, takže ho asi jen tak něco nedostane, i když neumí anglicky, není ochoten všeho nechat a odejít do světa, stejně ví, že má schopnost přežít a přizpůsobit se i kdyby byl na hradě kačer Donald, také už takový člověk není tak naivní, aby věřil, že změna bude prostě skvělá a jedinečná a že nastane nekonečný blahobyt a pečení holubi budou lítat přímo do úst, všechno má svoje a málokdo může říct, že to nebo ono je to nejlepší. Angličtina je dobrá, ale dá se naučit, životní zkušenost ničím nenahradíš, prostě všechno má svoje a ideální je když se člověk smíří s tím co má, ví co může, ví co už nemůže, ví co chce, někdy je sice trochu za morouse, protože nesdílí naivní nadšení, ale potřeba jsou i naivní průkopníci - mladí vlci, i zkušení matadoři přeživší věci, které si vlci ani nedokáží představit :-). My to víme, oni na to časem přijdou a svět se bude točit pořád stejně dokola a tak to má být.
|
|
|
Vyhoda to je a takovy Masaryk odjel do ameriky s nadsenim delat aktivni politiku ve vic, nez sedesati letech. Cloveku je tolik, na kolik se citi.
|
|
|
no to néééé!!! já se někdy cítím starší než hnědý uhlí, občas starší než dinosaurus!!! a to jsem mladá perspektivní žena ;-)!!
Masaryka nemám ráda.
|
|
|
|
To vic lidi.
To taky vic lidi, ale to, jak v pokrocilem veku odjel za ocean delat aktivne politiku, to oznacil za uctyhodny vykon i nas profesor, ktery pred tim prohlasil: "to jsou taky jedina slova uznani, ktera ode me na jeho adresu kdy uslysite".
|
|
|
tak to je jiná, v tom případě souhlasím, jsem ráda, že ještě nevymřeli profesoři, kteří jsou ochotni sdělit svůj názor bez ohledu na mínění většiny.
|
|
|
Nezapomenu na jeho vyrok u prilezitosti letosniho vitezneho unora. Aula plna studentu, pres sto lidi urcite: "Vite, kdyz slysim, ze unor byl podle ustavy a ze se jednalo o demokraticke procesy, jak dnes komuniste rikaji, prosim vas pekne, NASRAT!"
Je to jeden ze zakladatelu brnenske katedry politologie, ktere se prezdiva VUKL - vysoke uceni konzervatismu - liberalismu.
|
|
|
Mohu potvrdit, že Vy starší skutečně neumíte (ve větší míře) dobře anglicky a z toho my mladší celkem dobře profitujeme :)
|
|
|
To si trochu zareaguji na tenhle komentář. Ono totiž učit se třeba v 70. letech anglicky v podstatě nemělo smysl, pokud člověk netoužil sledovat těch pár filmů, co byly v kinech, v originálním znění. O Anglána se jen tak nezakoplo. Ve škole jsme byli krmeni především ruštinou, ani angličtináři se nikde hojně nevyskytovali. A ruku na srdce - proč umíte jako mládež víc? Chcete pracovat v zahraničí nebo u cizí firmy, cestovat po zahraničí nebo číst plynně zahraniční materiály. A nic z toho dříve nešlo. Že byste se učili z touhy po poznání - tomu se mi nějak nechce věřit, člověk je od přírody líný. Dalo by se najít mnoho důvodů. Ono se v pokročilejším věku vidí mnoho věcí jinak a mění se i jejich priority...
|
|
|
No právě. Moje prozíravá matinka mě sice v druhé třídě přihlásila na angličtinu, (Pozor - cca 1955!!) ale bohužel, než jsme se pořádně naučili že "Kočka je černá, ale liška hnědá" tak nám paní učitelka umřela na rakovinu. Pak už se žádná odvážná duše nenašla. A tak mě "anglicky" začal "vyučovat" až můj první (osmibitový) počítač - pořád mi něco psal a já tomu mermomocí chtěl rozumět. Tak je to, mládeži.
|
|
|
Tak to jste to měli ještě docela fajn, když byla kantorka naživu. Nás už učili jedinečné fráze týkající se prohlídky továrny, kde jsme měli doprovázet svého imaginárního největšího přítele Joma z Afriky a ukazovat mu naše skvělé vrtačky a soustruhy. Absolutně praktická angličtina.
|
|
|
No, já nevím. Můj šéf Milan, nevím kolik přesně mu bylo, leč rozen musel býti někdy v letech čtyřicátých hádám, připravil mně mlaďochovi v Londýně nepěkný šok: zatímco já byl rád, že jsem se dokázal domluvit o tom, kam a za kolik chceme jet, on prostě přirozeně šprechtil s cabbiem o žních, daních a počasí...
|
|
Moc hezky napsane.
Boze, diky za dobu, ve ktere sem prozil detstvi (devadesata leta) a diky za to, ze jediny, pruvod, ktereho jsem se kdy ucastnil, byl sokolsky a tam jsme sli dobrovolne a radi.
Mnozi vzpominaji na srandu, kterou tehdy zazili, ale stejne jsem rad, ze nemuzu vzpominat s nimi.
|
|
..hezký no.. dost se toho změnilo.. až na to, že tehdy a i teď vládnou grázlové a zloději a normální poctivě pracující člověk má kulový a pouze přežívá...
|
|
|
Není to tak zlé.
Je sice pravda, že z EU se dnes vrací v ještě horší podobě to, o čem jsme si před necelými dvaceti lety bláhově mysleli, že to nenávratně zmizelo na Východě; nicméně normální poctivě pracující lidé si v 90. letech, jež jim docela přála, dokázali vydělat nějakou tu korunu a založit firmy, jež rozumně fungují dosud.
|
|
|
Víte Romane, co je nejdůležitější v životě? Nevíte? Prozradím vám svůj skromný poznatek: PŘEŽÍT.
|
|
A stejně ve středu vlajku České Republiky vyvěsím. Ne jako symbol podpory KSČ(M), to bych se musel stydět, ale abych uctil památku samostatného Českého státu. Myslím, že v dnešních dnech, kdy se k nám pomalu plíží další totalita, je to potřeba. Je nutné nezapomenout na to, že i přes čtenářům tohoto webu známé problémy žijeme stále v jednom z nejdemokratičtějších států na světě. Stále platí, že člověka policie na ulici zastřelí, protože se chová podezřele a má na zádech batoh, nevyhodí vás ze zaměstnání v televizní stanici protože prohlásíte, že "práce osvobozuje", ani u nás neplatí takové zhovadilosti jako USA PATRIOT Act.
Buďme alespoň za tohle málo rádi.
|
|
|
to není žádná totalita, to je nehynoucí péče státu a unie o blaho občanů, jsi nevděčný, měl by sis toho vážit ;-)
|
|
|
Ale ono je dost veci, ktere jsou zase horsi.
Ja pojedu s pritelkyni na vylet a najdeme nejaky rozkvetly strom, pod kterym se polibime - na prvnim maji neni vic co slavit.
Samostatny stat slavit prvniho ledna, svobodny (svobodnejsi) pak 17. listopadu.
|
|
|
Stran rozkvetlého stromu bouřlivý souhlas. K mávání vlajkou se raději vyjadřovat nebudu. Nevlaje-li dennodenně (což by nevadilo), pak vytáhnout ji ausgerechnet na prvého května indikuje psychickou poruchu.
Chcete-li již mocí mermo slavit nějaký samostatný stát, pak hádám, že 28. října by byla medle poněkud rozumnější varianta, nežli ta Vaše data.
(Jen je sporné, zda přímo slavit, či spíše s nostalgií a trochou smutku vzpomenout -- bohužel -- zaniklého Rakouska-Uherska.)
|
|
|
Prvni leden je ciste formalni datum, ale od te doby je to CR. Nejak nemam potrebu to povazovat za dulezite, al slovo "samostatny" mi to nejak pripomelo.
17. listopad zdaleka neni jen symbolem sametovky (ktera byla krokem k relativne mnohem lepsimu, takze slavit ano a tohle datum je asi nejprihodnejsi), ale je to smybolem boje studentu za prava a svobody.
|
|
|
Prdlajs. Leda tak symbolem toho, jak hezky se studenti dají zblbnout (byl jsem tam tehdy také ;))
Skutečným symbolem boje studentu za prava a svobody je žel velmi zapomenuté -- a neprávem! -- datum 25. února 1948.
|
|
|
17. listopad 1939, ty dalsi jsou jen pripominkou.
|
|
|
To ano.
Omlouvám se, zmátlo mne poněkud, jak jste to spojil s tím samostatným státem.
|
|
|
(I když, přec jen mi to nedá :) ... opravdu myslíte, že 17. listopad 1939 je vhodné slavit? Připomenout si, to ano -- ale to je něco kapku jiného...)
|
|
|
Pripomenout si udalosti, oslavit odvahu.
|
|
|
Ne, to byla reakce na to, jak chtel mrkva 30. bubna slavit samostatnost vyvesenim vlajky. Ja jen zauvazoval nad tim, jak a kdy by se mela slavit samostatnost a pak volne presel na to, kdy by stalo za to vyvesit vlajku.
Stejne vetsina lidi vyvesi vlajku leda pri mistorvstvi sveta v hokeji.
Vlajku nemam, mam jen prapor a az budu bydlet nekde, kde muzu udelat nosnou konstrukci, tak ho vyvesim jako amici svou vlajku - celorocne.
|
|
|
(Tedy, ono to zní jako odsudek... jistěže tam všichni studenti -- o nichž aspoň vím -- byli z touhy po právech a svobodě. Ale to platí i pro nestudenty, a pro tu spoustu předcházejících demonstrací, na nichž to bylo zhruba stejně o ústa. Ta z 17. se lišila akorát oním zblbnutím -- totiž onou slavnou zprávou o "smrti Martina Šmída". A tu nevypustili studenti; naopak, ti na ni překrásně naletěli.)
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek 1. máj
|
|
|