Dohlíží dopravní policie naší báječné republiky na bezpečnost silničního
provozu skutečně efektivně?
Pokud odpověď zní ano, pak není co řešit a
následující text je zcela zbytečným. Množí se však názory dnes již nejen
řadového obyvatelstva (nejsem však přesvědčen zda bohužel nebo bohudík),
že situace není zrovna ideální. A tak téměř každý kdo vystudoval alespoň
třetí měšťanskou má u třetího piva ten zaručeně svůj správný názor jak
lépe a radostněji dosáhnout bezpečnější dopravy z bodu A do bodů B. Zatím
však žádný nebyl uveden do praxe, nebo jsem tak i přes poměrně nadstandardní
nájezd kilometrů alespoň nezaregistroval, což je v podstatě totéž. Z vlastní
zkušenosti však vím, že není problém najet denně i stovky kilometrů zcela
nezávisle na nejednom pravidlu prostě proto, že pravděpodobnost libovolného
postihu je mizivá. A tak nás v podstatě k dodržování pravidel nutí jen
vlastní smysl pro zodpovědnost nebo pud sebezáchovy. Nejsem zrovna zastáncem
represe, nicméně mám pro ni v tomto případě určité pochopení, ovšem stávající
způsob má do ideálu hodně daleko a zhusta nic neřeší.
Jelikož mám rovněž vystudováno více než třetí měšťanskou, urodila se
i v mé hlavě určitá myšlenka, kterou jsem se však nějakou dobu přeci jen
zdráhal uvést na „papír“ pro její kontroverznost a utopičnost. Impulsem
pro vlastní sepsání tak byl až článek na obdobné téma ze začátku září.
Dopravním policistům je dlouhodobě vyčítána jejich neviditelnost (kterou
neřeší ani monstr akce všech svatých), zejména pak ale zaměření na banality.
Můžete namítnout že i kontrola lékárniček a technického stavu některých
vraků na silnicích je záslužnou a potřebnou činností. Ano, nepopírám, ale
priorita je dnes podle mě jinde a soustředit se na tyto „hlouposti“ je
jako kontrolovat technický stav plynového kotle, když mi hoří střecha.
Čas od času pak máme tu čest slyšet stesky mluvčích policie nejrůznějšího
kalibru. Mezi nejčastější které registruji pak jsou: Nemáme dostatek lidí.
Měřit rychlost lze jen tam, kde je to bezpečné (= zprofanovaná místa).
Ztráta pravomoci na odebrání řidičského průkazu a další. Mimochodem u posledního
jmenovaného mám nejasný pocit, že právě od toho okamžiku jakoby policie
cíleně bojkotovala jakékoliv zlepšení svých aktivit právě pro demonstraci
toho, jak moc tuto pravomoc potřebují a jsou bez ní neschopní akce. Je
to skutečně jen dojem?
Příčinou tohoto stavu se kterým nepohne ani bodový systém je organizace
a způsob práce policie s čímž úzce souvisí i způsob hodnocení a vykazování
úspěšnosti. Policie podle mě nemá akutní nedostatek lidí, nýbrž chybí spíše
technika (policie je spíše manufaktura = produktivita práce), ochota ke
změnám a aktivní přístup. Příčin stávajícího stavu je tedy celá řada, nicméně
hlavní přeci jenom není v těch pěšácích se kterými v ojedinělých případech
probíráme náhodou překročenou rychlost nebo prošlou lékárničku (ani jedno
se mi ještě nestalo).
Na prehistorickém vtípku o potřebném počtu policistů na výměnu jedné
žárovky přeci jenom něco bude. Když si všímám občasných kontrol rychlostí
tak vidím piknik pod širým čirým nebem. Každé takové akce se účastní N
policistů a jedou podle své šablony. Nešlo by s tím něco udělat? Ale určitě
ano, jen chtít. Jenže to by mohlo dojít i na policisty samotné, nebo někoho
dalšího, komu se to moc nehodí a má třeba možnost do toho hovořit.
Dejme tomu, že na jedno takové měření obětuji čtyři policisty, typicky
jedno auto měří, druhé za zatáčkou ve funkci pokladny, každé auto po dvou
lidech. Proč? Proč by měli řešit takovou banalitu a vybírat peníze, když
to může udělat dost možná levnější pracovní síla v kanceláři? Proč každý
z nich nedostane, odborníci prominou, ruční "laserový radar" a některý
další je nerozveze na ty nejvíce potřebná místa, kde dosud prý měřit nemohli?
Radar bude dělat dokumentační fota a za pár dní přijde známá obálka. V
ideálním případě by snad ani nebylo technicky náročné vyřešit online odeslání
inkriminovaných důkazů (GPRS) a celý proces automatizovat. Pokud se však
zase dozvíme, že cena uvedených přístrojů překračuje rozpočet policie,
tak připomenu, že problémem není jen rychlost. A digitální fotoaparáty
nebo kamery (pro dokumentaci agresivního chování nebo nedodržování jiných
předpisů, namátkou jízda vpravo na dálnici, zip) pro ostatní policisty
se snad již do rozpočtu vejdou.
Pak už zbývá jen se modlit, aby místa pro své kontroly vybírali zodpovědně
na místech, která jsou skutečným problémem a ne padesát metrů v polích
před/za cedulí označující město nebo na poloprázdné sobotní dálnici.
Na dálnici bych je ovšem s tímto vybavením spíše nedoporučoval pouštět.
Tam bude postačovat kontrola dodržování ostatních předpisů (foto/kamera)
nebo nasazení obdobného systému jako v okolí tunelu Mrázovka. Přeci jenom
kontrola průměrné rychlosti na dálnici mi připadá bezpečnější i pro samotné
účastníky silničního provozu – dočasné zrychlení například při předjíždění
je větším přínosem pro bezpečnost a plynulost provozu (které nezvedne průměrnou
rychlost = nehrozí náhodný postih), než zatvrzelé dodržování konstantní
rychlosti.
Jde o utopii? Pravděpodobně ano, jen si nejsem jist, zda mám díky tomu
býti klidnějším nebo naopak. Také vám však jde z podobného systému tak
trochu mráz po zádech? Ve spojení s bodovým systémem může jít o „vražednou“
kombinaci, tož to raději hodíme zase rychle do koše, že pánové nahoře?
Také se zdráháte věřit, že by opět nestáli někde v údolí na prázdné dálnici
za křovím a před školou je neuvidíme celý rok? Budou skutečně citlivě vybírat
správná místa, kde je potřeba dohlížet nad dopravou? Přesvědčit nás mohou
jedině sami policisté, je to na nich.
05.09.2005 Jezevčík