Po dlouhé době pasivní účasti na tomto webu jsem se rozhodl přispět
svou troškou do mlýna. Je to má novinářská prvotina, ale někde se začít
musí (i když neočekávám, že mě vezmou do redakce Top Gearu, ale bylo by
to fajn), tak prosím o shovívavost. Slibuji, že si to po sobě přečtu.
Přibližovadlo
Jedničkovou Škodu Fabii jistě netřeba výrazně představovat, měl s ní
zkušenost snad každý řidič. Z úvodu o Top Gearu Vám může být jasné, že
jsem celých cca 2400 km trpěl jako pes, navíc když přede mnou chrochtal
tříválec z traktoru.
K fobii jsem přišel v podstatě náhodou – bratr získal řidičák a otec
vyhodil z firmy jednoho zaměstnance, jehož přibližovadlo byla zrovna tmavošedá
jedničková fobie kombi po faceliftu, r.v. 2006, s tříválcem 1.4 TDI, výbavou
Elegance, světlým čalouněním sedaček a samozřejmě s otravnou mřížkou, jak
je u vozů N1 zvykem. Ona mřížka jednak zásadně omezuje výhled dozadu a
jednak v autě velikosti fobie znemožňuje úplné sklopení zadních opěradel,
což při cestě na dovolenou v pěti lidech, kdy druhé auto je Yaris, není
moc fajn. Impotentní vzhled tohoto auta nechám stranou, ať si každý udělá
svůj názor.
Vozidlo jsem tedy přebral od bratra a na oplátku mu půjčil svou oranžovou
Arosu 1.0. Fobie byla po pravidelné servisní prohlídce při 95k km, tak
to bude v pohodě, říkal jsem si. Ale pro jistotu jsem zkontroloval olej.
Nejen že ho bylo málo, ani nebyl vyměněný. Kromě toho nebyla vůbec seřízená
přední světla, což při noční jízdě docela potěší. Servisní prohlídka za
4k kreditů, pěkně děkuju. V Subaru auto otci při servise aspoň umyjou.
Před cestou jsem ještě bratrovi dával do auta nové reproduktory dopředu
i dozadu, musím tedy poznamenat, že ačkoliv se to (dveře, plasty v kufru
a palubní
deska) nerozebírá úplně snadno, alespoň je snadno vidět, kde jaký šroub
co drží, na rozdíl třeba od dvojkové Octavie, ale páčka otvírání kapoty
je jako na potvoru shodná právě s dvojkovou octavií, a jelikož mám zkušenosti
i s tímto vozem, co se rozebírání a instalace reproduktorů týče, musím
říct, že ona páčka je řádný nezmar, zkrátka nepodařilo se mi ji ani po
dlouhém bádání dostat dolů, přičemž zrovna pod tamtím plastem se tahají
kabely.
Velkou výhodu naopak znamená gumová horní část palubní desky, která
při sundávání plastů šroubovákem na středové konzole uhne, takže nepoškodíte
onen plast. Velkou nevýhodu však znamená výsuvná schránka pod rádiem, která
při instalaci rádia univerzálního rozměru DIN prostě fungovat nebude. Nepomohlo
ani přesvědčování vazelinou, kladivo jsem nezkoušel.
Co se týče interiéru, volant obšitý kůží se dobře drží, ale nedosáhnu
palcem na klakson, takže jsem vždycky (opravdu pokaždé) napřed zmáčkl plast
a až potom sundal ruku z volantu a zmáčkl klakson. Maličkost, která naštve
a navíc může dost ovlivnit krizovou situaci. Sedačky mají krátké sedáky,
nedají se stáhnout dostatečně dolů a o opěradla se opírají tak dvě třetiny
zad, takže se v nich špatně hledá ideální poloha. Musím ale pochválit loketní
opěrky na dveřích – jsou umístěny naprosto ideálně.
Motor trpí klasickým neduhem maloobjemových motorů s turbem – pokud
nemá správné otáčky, výkon prostě není. Tento konkrétně táhne jen v pásmu
2-3.5 tis. otáček, ale naštěstí se s převodovkou pracuje poměrně příjemně.
Uvítal jsem klasický lankový plyn a obyčejnou spojku, kombinace elektronického
plynu a hydraulické spojky není můj kamarád, a to takovým stylem, že jsem
si ani po cca 2500 km během tří týdnů s matčiným Golfem V nezvyknul. Zvukový
projev motoru, zmíněný na začátku, je tak špatný, že i vidlicový dvouválec
OHV od Kawasaki, který máme v zahradním traktoru, zní lépe, k čemuž dost
přispívá i fakt, že s velkou oblibou střílí do výfuku. Obvyklý dieselový
rachot neustává ani ve vyšších otáčkách se zahřátým motorem a do kabiny
ho proniká nepříjemně mnoho. Čím jsem byl ale opravdu silně překvapen,
byla spotřeba paliva. Ve dvou lidech s naloženým autem, povětšinou rychlostí
mezi 110 a 130 km/h, ale s dost častým brzděním a zrychlováním kvůli poměrně
silnému provozu si fobie řekla o 4,6 litru nafty na 100 km. V reálu to
znamená, že teoreticky by se dalo na jednu nádrž paliva dojet z Ostravy
až do Pakoštane, a opravdu to tak asi bude – naposledy jsem tankoval někde
před Vídní a po příjezdu do cíle ještě palubní počítač udával dojezd 250
km.
Přibližování
Kolem deváté večer jsme napchali fobii a yarise zbytečnostmi a řízky
na cestu a vyrazili jsme po D1 z Ostravy směrem na Brno, Vídeň, Záhřeb
a Zadar. Dost otravná věc na pětidveřovém autě jsou B sloupky, člověk přes
ně prostě nevidí, ale po přesednutí z třídveřové Arosy, která má dveře
dlouhé tři kilometry, je to jen nezvyk. Další nezvyk spočívá v pneumatikách
– Barum Bravuris oproti Continental ContiPremiumContact 2 na Arose skoro
vůbec nedrží.
Všichni mě varovali před cestou v noci, že budeme unavení, že bude provoz,
protože každý bude chtít jet v noci, aby v sobotu ráno byl v Chorvatsku a
tak. Všechno to byla pravda, ale s častými zastávkami to nebyl velký problém
– prostě když se nám klížily oči, zastavili jsme na pár desítek minut,
vypili redbull nebo kafe a jeli dál. Obrovská výhoda jsou dvouparabolové
světlomety – při zapnutí dálkových světel svítí zároveň i potkávačky, takže
světla je spousta, a to je přesně to, co člověk v noci potřebuje.
Jest potřeba říci, že Rakušáci jsou velmi přívětiví lidé, mají totiž
dálniční známky na rozumnou desetidenní dobu za rozumných 8 é nebo kolik.
Naproti tomu Slovinci jsou vydřiduši, dálniční známku potřebujete na měsíc,
protože sedmidenní nestačí, a ta stojí 30 é, což je docela hodně za 30
km ucpané dálnice, takže jsem se rozhodl využít své hlavy, která, pokud
něco umí, tak to je orientace v prostoru jak známém, tak neznámém, a vymyslel
jsem cestu mimo dálnici. Je to fajn, není provoz, člověk pozná krásy jiné
země, vytrhne se z nudné cesty rovně po dálnici (protože jinak Ostrava-Pakoštane
je to po dálnici skoro celé) točením volantem a ušetří nezanedbatelné množství
peněz.
Jediná zácpa, která sice měla asi 30 km a stála nás skoro dvě hodiny,
byla v Chorvatsku, ale zase když člověk chytne před sebou WRX STi a vedle
sebe 911 GT2, není to zas tak špatně strávený čas. Do Pakoštane jsme dojeli
kolem druhé hodiny odpoledne v relativní pohodě. Cesta zpět probíhala v obdobném
duchu.
Závěrem jest třeba říci, že ačkoliv fabie nemám příliš v oblibě,
úspěšně jsem v nich odjezdil před pár lety autoškolu a jedna nás dovezla
do Chorvatska a zpátky bez problému a s velice slušnou spotřebou. Tohle
auto nemá pro petrolheada, který utratí poslední prachy radši za benzín
než za chleba, žádný význam a já osobně bych za něj prachy nedal. Ale já
bych nedal prachy za žádné auto s jinou než manuální převodovkou a s ESP,
které se nedá vypnout (čímž narážím na pseudosportovní Ibizu Cupra, která
je sice krásná a výborně se v ní sedí, ale DSG je úplně na hovno. Uvažoval
bych o něm jedině v tu chvíli, kdy bych měl k dispozici pouze jednu nohu,
a i takhle bych si asi radši upravil spojku na ruční ovládání). Avšak pro
člověka, který chce rozumné auto s rozumnou spotřebou za rozumné peníze,
bez zábavného potenciálu a je mu jedno, že bude jeden z mnoha, nevidím výhrad.
11.10.2010 -MB-