Snad abych provedl jasno raději hned ze startu. Auto je pro mne věc,
která mne v nejlepším možném případě převeze z bodu A do bodu B. V jakémkoli
jiném případě je to zbytečný pitomý krám za spoustu peněz.
V minulosti jsem z rodinné tradice a nostalgie byl hrdým majitelem dvou
limuzín Trabant T601. Nikdo mi ty vzpomínky nemůže vzít a kdo nezažil,
ten by to stejně nepochopil. Pominu-li bezpečnost, výkon, vzhled a spotřebu,
jednalo se o dvě zásadní citové záležitosti a pouze drobná nehoda (přes
čumák na střechu) mne donutila druhého mazlíka prodat. Přestal jsem mu
věřit.
Nejsem zdaleka technický typ, tak prosím omluvte mé laické popisy a
vysvětlivky. Vyjma zmíněných dvou kočárů jsem se k řízení automibilu dostal
v životě jen sporadicky. Otcův favorit byl...favorit, jelo to, po návyku
na T601 vám ucho o motoru neprozradí nic (leda to, že fačko nemá zdaleka
takový drajv a odpich na jedničku:) Poté nějaké zkušenosti s firemní fobiíí.
Tuším 1,4 a pak ten třívalcový zázrak 1,2, obé v kombíku. Jelo to, složku
s papírama jsem tam nacpal, reklamní cedule 1,2m na 2m narazily na odpor
blatníků v kufru (vezl jsem toho pochopitelně více). Nejvíce najeto jsem
měl nakonec s novým starým otcovým vozem (Astra v kombiku tuším 1,6) z
bazáru. Auto celkem v pohodě, ale něco mi na něm vadilo. Připadlo mi nijaké.
Ani vzhledově, ani výbavou, ani vlastnostmi. Prostě jen jezdilo a většinou
dojelo. Tolik k mé odbornosti.
Nedávno jsem se odstěhoval z města do Ospalé díry a mimo jiné nové starosti
přede mnou vyvstala otázka dopravy, neboť na rozdíl od trvalého bydliště
mi adresa zaměstnavatele zůstala. Denně 60km tam a zhruba tolik zpátky.
Vzhledem k tomu, že díky vhodně navazujícím spojům hromadné dopravy by
mi cesta do Ostravy trvala cca 2-3 hodiny, stalo se zakoupení vozu nezbytností.
Jelikož jsem si vše pořídil ehm na dluh, snažil jsem se myslet co nejvíce
ekonomicky a v duchu se rozhodl pro vozidlo na alternativní pohon (propanbutan
nebo co to vlastně je). Jelikož jsem již v době rozhodování byl nějakou
dobu čtenářem tohoto webu, nemohl jsem si nevšimnout jisté averze vůči
vozům z produkce soudružského koncernu. Podvědomě jsem tyto myšlenky přejal
(tolik fundovaných odborníků, och!) a ve spojení se svými zkušenostmi s
vozy, kterých je tak trochu Škoda, jsem věděl jasně jedno: ne skouda, ne
VW. I zalíbila se mi laguna v kombiku a plynu, hezká, zelená, kamarád říkal,
že nerezaví bo pozink či co. Časový pres a vlek událostí zapříčinil nakonec
drobný posun ve výběru vozu. Jednoho dne přivezl stejný kámoš černý VW
Passat v dýzlu a řekl, že je to dobrý kup a že na něj kdykoli sežene náhradní
díly a že by mohl žrát málo. Tak jo.
Můj nový Pašík byl zplozen v roce 1995 a najeto (dle tachometru, že)
měl 155000 km. Vypadal velice pěkně a předchozí majitel se o něj podle
všeho hezky staral. Techničák uvádí parametry 1,9 Tdi, 66kW ( to není asi
moc, co?).
Takže: vevnitř je velký. Já se tam vejdu, když řídím, do ničeho se nekopnu.
Všichni, co jeli vzadu, tvrdí, že tolik místa nečekali a že je to bezva.
Kufr překvapivě objemný (má přesně ??l). Celkově mi vnitřní prostor připomíná
planetu Magrathea, na níž se vyrábějí planety. Je tam prostor, který se
tam z vnějšku prostě nemůže vejít. Sedadla si umím představit pohodlnější
(v T601 č.2 jsem měl sportovní z Clia), ale na těch 60 – 90 min, co teď
zhruba jezdím, se to vydržet dá. Palubní deska je přehledná, ovládání po
ruce (berte mě s rezervou, mám houbelec zkušenosti). Na volantu mám věc,
co ovládá rádio a CD, připadám si jako pilot a je to prima. Klimatizaci
nemám, dost mi chybí zadní stěrač. Okna a zrcátka jsou v elektrice, ale
to nepovažuji za důležitou věc. Kola jsou hliník, při koupi jsem obdržel
od majitele i zachovalé zimní pneu i s disky.
Základní vlastností motoru je, že ručení stojí 10 tisíc a leje se do
něj nafta. Oproti benzínovému motoru astry jsem postřehl, že je v nízkých
otáčkách poněkud hlučnější (pašík chrochtá) a že nemá takový odpich. Jelikož
jsem vzhledem ke svým minimálním zkušenostem a profilu trati, po které
se pohybuji, docela opatrným a klidným řidičem, nijak mě to netrápí. Moje
cestovní rychlost málokdy přesahuje 100km v hodině, na dálnici jsem se
s Pašíkem ještě nedostal, ačkoli mám již najeto cca 9500 km. Pokud jsem
potřeboval zrychlit, s drobnou neochotou (ale přece:) mi bylo vyhověno,
s plným autem jsem v jízdních vlastnostech (výkonu) nepozoroval výraznější
změnu. Na brzdy nemám křivého slova, párkrát mě ve městě vytáhly z bryndy.
Vůz není nový, pustím–li na rovince volant,lehce táhne doleva, trochu blbnou
zámky dveří, ruční brzda je povolená, ale to jsou na deset let starou věc
jen mechanické drobnosti, které odstraní jarní servis.
Tvary karosérie nejsou bůhvijak zajímavé. Pašík je poměrně hranatý
a podle mne takový konzervativní a zaměřený spíše na funkčnost než na krásu
. Když se podívám na motor, je tam. Jedinou dosavadní údržbou bylo dolití
vody do ostřikovače. Moc špatný, pětilitrovým kanystrem jsem polil všechno,
co jsem v motoru našel. Buď je k nádržce špatný přístup, nebo jsem nemehlo.
(bé je správně). Výměnu brzdové žárovky jsem zvládl a jinak no problem.
Pro mě je pašík potřebným dopravním prostředkem. Po letošní zimě, kdy
jsem jej i v největších mrazech nastartoval v podstatě bez problémů, kdy
po celou dobu nedošlo k žádné vzpouře strojů, kdy se dá větší hlučnost
zahnat volume na CD (doporučuji System Of A Down – Mezmerize:), musím konstatovat,
že mám Pašíka rád. Za ty peníze je pro mě nedocenitelný. Kdo není závodník,
ten jeho spolehlivost ocení.
Jezdím za 5,4 nafty a koupil jsem jej za 69 000,- čechokreditů.
17.02.2006 griminski