Hlavní menu |  |
FAQ |  |
Toplist |  |
|
Komentáře ke článku: Véčkaři (ze dne 06.06.2010, autor článku: t.t.)
Přidat nový komentář
|
..je pravda, že Včkaři jsou v podstatě spolek podnikatelů, kteří budou prosazovat svoje zájmy, tak potěš koště..
|
|
|
To jsou všichni, na nás je vybrat si, které zájmy nám vyhovují více.
Důkaz: V podzimní volební kampani, jak se nakonec volby nekonaly, dal podnikatel Svoboda jisté začínající političce Zubové na kampaň 50 milionů. Že by ji je dal z čisté lásky pochybuji, z čisté lásky kupují podnikatelé dámám úplně jiné věci. Když odhadnu, že se všemi příplatky mohla mít jako poslankyně plat 100 000 a ještě zaokrouhlím nahoru, že by za čtyři roky poslancování pobrala 5 milionů, pořád zde přebývá 45 milionů. Že by se poté podělili o její legální příjmy tedy nepřichází v úvahu. Mimoekonomické vlivy jsou již vyloučeny, zbývá tedy jen konstatovat, že cena sólo křesla v Poslanecké sněmovně je 50 mil. za které bude investor něco chtít. Subordinačně organizovaná skupina poslanců bude jistě dražší než násobek křesel, neb dokáže ovlivnit více, ceny senátních křesel budou vzhledem k nízkému vlivu asi nízké až lidové.
|
|
K tomuhle mohu dodat zpřesnění - VV nemají v plánu ptát se na každou drobnost v referendech, jde jen o stěžejní věci, jako je například koaliční smlouva nebo podstatné části programu. A v případě příliš nízké účasti nebo pochybnostech o výsledku se VV můžou odchýlit od toho, co z referenda vyšlo (dovedu si to představit kupříkladu při poměru hlasů 49 ku 51), zatím ale nikdy se nešlo proti výsledku referenda a jen jednou muselo být pro nízkou účast zrušeno.
A co se týká kvality vzorku - na jednu stranu je to jen zlomek skutečných voličů, na druhou stranu se jedná většinou o lidi, kteří mají o VV skutečný zájem a vědí o ní víc než jen to, že předsedou je Radek John (co si budeme povídat, většina voličů letí na tváře a program ani nečetla - hodně mě to mrzí, ale nic s tím neudělám), takže je to (doufám) fundovanější část elektorátu která se nebude rozhodovat víc podle objektivního hodnocení vyjednaných podmínek, než podle momentálních emocí. Jinými slovy má to svá proti, ale má to také svá pro...
|
|
|
Oprava překlepu v závěru komentáře: ...která se BUDE rozhodovat víc podle objektivního hodnocení vyjednaných... atd.
|
|
|
Žádné "objektivní hodnocení" jak si ho představujete, neexistuje. Objektivně lze do jisté míry odpovědět na otázky typu "co se stane, když se udělá tohle", nikoli na otázky "mělo by se toto udělat?" "je toto dobré?" apod.
|
|
|
To je pravda, pro tento účel jsem tím měl na mysli rozhodnutí na základě informací (tj. porovnání programu a slibů představitelů VV s vyjednanou dohodou). Vždycky to bude subjektivní, ale neměly by se do toho tahat emoce a osobní antipatie.
|
|
|
Ale samozřejmě existuje objektivní hodnocení. Jakékoli otázky lze rozdělit na tzv. "normativní" (tedy hodnotící) a "pozitivní" (z lat. dané, ověřitelné, prokazatelné).
Tedy budeme-li se hádat, byla-li B. Němcová dobrou spisovatelkou či nikoli, jde o spor normativní, házet můžeme tak tvrzeními autorit či pochybnými kazuistikami typu "tak proč je to povinná četba?".
Ale budeme-li se hádat, je-li Ludolfovo číslo přesně 22/7 či ne, jsem schopen Vám několika způsoby OBJEKTIVNĚ DOKÁZAT, že nikoli; zde bude řešení nalezeno bez diskusí, kompromisů a podobných šarád, patřících do roviny normativní.
A zrovna odpověď na otázku: "co se stane, když se udělá tohle?" bývá v složitých systémech pěkně těžká. Třeba co se stane, když zavedeme milionářskou daň?
Ekonom: Krátkodobě získáme zanedbatelně peněz, dlouhodobě budou odtékat do ciziny.
Právník: No, do zákonů to napsat můžeme, ale nebude to moc vynutitelné.
Pravicový politik: Ne! Odkdy se lidi trestali za úspěch?
Levicový politik: Správně! Takový miliardář zaplatí víc, než vy všichni v sále!
Hloupý Honza: A proč se to jmenuje daně, když je lidi nedávaj když nemusej?
Ekonomický negramota: Jen ať platí! Vždyť tolik lidí muselo kvůli jeho majetku zchudnout!
No a všichni zde jmenovaní mají volební právo......a ani ta ekonomie není úplně exaktní.
|
|
Investigativní novinář John? LOL. Jestli mám rozumět investigativní novinařině tak, že zveřejní se jen to, u čeho dotyční nemohli či nechtěli zaplatit výpalné, tak ano, budiž.
Mám-li rozumět tomu, že investigativní novinařina je i to, že když se jim přihlásí borec, že k např. k falšovaným penězům se lze snadno dostat, ukáže jim cestu a názorně předvede (sám s tím ale nemá nic společného), že ke zfalšovaným bankovkám se může dostat i naprosto obyčejný člověk, tak ho po dokončení natáčení udají policii, která ho okamžitě zabásne, pak ano.
Jestli mám rozumět tomu, že investigativní novinařinou bylo i natáčení dokumentu o „přesunu brněnského nádraží“, o korupci a nezákonných praktikách radnice a tak dále a nakonec že reportáž se nemohla odvysílat, protože si to primátor Duchoň zařídil, tak ano, to je fakt investigativní bombíč jak prase! :)
|
|
|
Jinými slovy, dotyčný natočil o přeložení brněnského nádraží o metr a půl :o) tak výbušnou reportáž, že se Duchoň angažoval natolik, aby dokázal zakázat odvysílání. To vypovídá hodně o kvalitě dotyčné reportáže a hlavně o tom, že někdo v Nově neměl gule to pustit. (Verze č. 2 je pak ta, že reportáž byla neprofesionální sračka, kterou po protestu Duchoně sestřelili právníci Novy, bo tvrzení v obsažená neměla oporu; ale to mi moc reálné nepříjde)
|
|
|
John na Nově byla opravdu tragédie, nemusela být tak zcela jím zaviněna, mohl být prostě úkolován: "Teď diváky zajímá toto a toto, natočte o tom alespoň NĚCO!", jedinou alternativu pak měl odejít.
Když vzpomenu na jeho tvorbu z bolševických dob, např. "Memento" či scénář "Bony a klid", tak byl novinářem opravdu na svém místě, perfekcionistou, který raději obětoval den času zkoumáním, než aby jen tak napsal nějaký výmysl či vatu. Též jsme s ním měli besedu jako nováčci v armádě (bychom nesmažili, samozřejmě), protáhla se, až ji musely gumy ukončit. Z ni jsem si odnesl, že se jedná o mistra slova na pravém místě, člověka s obrovským rozhledem a přirozenou autoritou, lehce narcisistického, ale měl na co.
Ale léta plynula a teď mi přijde, jakoby byl snad nahrazen dvojníkem, už jen proto, že do té politiky lezl a když už tedy vlezl, proč alespoň nesepsal program, který by měl hlavu a patu, to uměl vždy výborně a konkurenci by měl slabou. A opravdu pamatuji na jeho diskusi s rotou vojáků, z nichž se tak 20% drog zastávalo; na každého "drogového advokáta" mu stačily dvě věty a pak pět minut na všechny najednou. Tuto vlastnost jakoby pozbyl, což asi nejde, nebo si přečetl nesprávný manuál "Jak dělat politiku", to by k němu ale také nesedělo - nevím, nevím, nevím. Třeba něco za následující 4 roky zvím.
|
|
Ideologie postavená na argumentu naši "Véčkaři" si myslí... tedy ptám se kdo je u VV administrátor jejich serveru, chtěl bych ho poznat, to je totiž Bůh:-).
|
|
|
Administrátor nebude nejspíše nic, jedině snad kdyby měl hlasovací systém spadnout v potřebnou chvíli.
Vždycky mají k dispozici kouzelnou větu: "Po důkladné analýze statistického vzorku jsme dospěli k názoru, že heterogenní data pocházejí z nekonzistentního vzorku; po jeho eliminaci jsme již obdrželi konzistentní, relevantní údaje."
Pokud někomu přišla ta věta šroubovaná, lze ji shrnout do: "Vyházeli jsme, co se nehodilo!"
Pak mají k dispozici spoustu manipulativních otázek, řekněme emočních natolik, že jen cynik by řekl "Ne", dále pak otázky buď-anebo, kde ve skutečnosti existuje více variant než dvě, též mohou sáhnout k hlavolamům až Sibylským, kde "ano" i "ne" znamená totéž, také dávat do roviny věci nesouměřitelné, též pár fíglů známých z psychotestů aby byla odpověď vždy žádaná. A takové jedno cizí slovo (např. etatismus), které 2/3 respondentů nezná též udělá svoje.
Podle mne pokrytectví, nic víc. Spojitost s referendem, či se statistikou žádná.
|
|
Musím přiznat, že 11 % pro VV mi vyrazilo dech, a teď mě dorazily rozhovory s Johnem a Bártou. Tomuto spolku bez programu, od kterého můžeme čekat absolutně všechno, dávám (při dobré konstelaci hvězd) maximálně půl roku. Jestli tihle nazdárkové dostanou vnitro, tak potěš Velký bratr...
|
|
|
VV program mají, viz http://www.veciverejne.cz/politicky-program.html
Netvrdím že se musí všem líbit, ale je logicky postavený, nejsou to populistické výkřiky (to že někdo tvrdí, že jsou, neuznamená, že je to pravda) a některé dříve sporné části byly prohlasovány v e-referendech. Takže buďte fér a nelžete o VV, když a ně chcete nadávat, tak polemizujte o prvcích programu, ale netvrďte, že neexistuje.
|
|
|
Predrecnik jasne odkazal na rozhovor s Johnem. Prectete si ho, vysel v patecni MfD. On ten bezva program a "prohlasovavani" stavi do ponekud jineho svetla.
|
|
|
Dobrá, nastudoval jsem si ho a nadále nevidím problém. John uznal, že některé věci vyžadujou dopilování. Taky ten rozhovor poukázal na to že VV by se měly nejlíp v opozici, protože by mohly dopilovat to, co se nestihlo dodělat do voleb. A taky říká, že složí mandát když to lidi neschválí. Nějak nevidím, kde je problém, takhle si já představuju přímou demokracii.
|
|
|
Viděl bych to jako takové sráčské lavírování. Buď mám program a chci ho prosazovat, nebo chci jen kafrat. Pomoc kamaráda na telefonu je jen důkazem nerozhodnosti. A nebo nevědí, kdo stranu do parlamentu poslal a koho by mohli svým postupem nasrat.
Pilování programu po volbách je dobrý vtip.
|
|
|
A co takhle, že mám program, chci ho prosazovat, a chci si ověřit, že pod pojmem "prosazování programu" vidím totéž co lidi, co mi dali mandát?
A pilování programu po volbách je standardní krok v moderních demokraciích, protože každý program má díry a mouchy a ne všechno se ukáže být schůdné. Akorát u nás bylo dobrým zvykem se po volbách na program vybodnout úplně a jít si nahrabat. Na programu VV se bohužel podepsal nedostatek zkušeností z vysoké politiky, a tak velká konkrétnost, ale to první se časem upraví a za to druhé jsem vděčný.
|
|
|
Mezi pilováním a vybodnutím se nemusí být zas až tak velký rozdíl. Program může být pilován do úplně jiné podoby.
Té první větě nerozumím. Ptát se, zda dobře prosazuji volební program? A co když řeknou, že ne? Vymyslím nový program, začnu ho prosazovat jinak nebo odstoupím z politiky? A jestli jsem ten jejich systém dobře pochopil, rozhodovat budou jen nějací registrovaní, zatímco "neregistrovaných" voličů je nepochybně více.
|
|
|
Když řeknou že ne, tak sbalím kufry a složím mandát, protože očividně reprezentuju elektorát špatně. To v podstatě řekl RJ i v rozhovoru. A to, že těch registrovaných je poměrově málo je jediné negativum toho referenda. Na druhou stranu tico registrovaní jsou, měli o tu stranu zájem už delší dobu a je u nich větší pravděpodobnost, že se nebudou rozhodovat emotivně, to by zase mohlo být k dobrému. Pravdou ale je, že je to složitá otázka.
|
|
|
Jakej elektorat? Rozhodujou clenove, mandat davaji volici. Nic proti tomu, ale vydavat to za efektivni a liberalni zpusob rizeni statu je, hm, odvazne.
|
|
|
A není to spíše alibistické? Ono dnes v době dluhů bude nezbytné dělat nepopulární rozhodnutí. I když bůhsuď, co s těmi hlasy dělají....
|
|
|
Sbalím kufry a nastoupí další na kandidátce. A ten opět provede dotaz a opět NE. A tak přistoupí další...
No nevím, nějak se mi to nepozdává. Mandát složí všech jedenáct, nebo jen někteří? A také počet "známých tváří" je u VV omezený (a to k nim počítám i ten foto-harém). Mají pro tuto hru dost kandidátů na celé volební období?
|
|
|
Já tam nic jiného, než výkřiky nenašel. Možná by se to dalo označit za stanovené cíle. Každopádně tam chybí, jak se k nim dobrat.
|
|
|
To většinou chybí všude... resp. těch nástrojů a konkrétních kroků je v každém programu jen pár... Pokud je tenhle program souborem výkřiků, pak jsou jím všechny. Svobodné nevyjímaje (a to je mám rád a necítím potřebu je kritizovat)...
|
|
|
Přeci jen u VV jsou některé výkřiky těžko představitelné. A mám takový pocit, že už sami jejich představitelé v čele s Johnem, mají problém, jak je vůbec realisovat.
|
|
|
Ano, některé body programu jsou pěkné, ale dost těžko prosaditelné. Ale i to je běžné (a kupříkladu SSO mají z takových věcí prakticky celý program) a nevidím to jako problém. Program musí být do jisté míry i vizí té strany, jak by měl stát a společnost vypadat...
|
|
tak to je jedna z věcí, která se mi na VV líbí. Obecně by přímá demokracie měla být vrcholná meta každého opravdu pravicově smýšlejícího člověka - více odpovědnosti jednotlivce již v politice nelze mít. Osobně bych ale preferoval rozdílnou váhu hlasů mezi členy strany a registrovanými příznivci. Členové nesou přece jenom větší odpovědnost a mezi příznivce se může zařadit i agent konkurenční strany. A schválení koalice referendem, to je také správná věc, jde přece jenom o závažný zásah do programu strany. Přirovnal bych to na státní úrovni např. ke schválení LS, to je taková koaliční smlouva mezi ČR a EU a ta se měla schvalovat v referendu též.
Jinak cesta je to správná a doufám, že se protlačí i do reálné politiky. Např. na komunální úrovni se může pomocí rychlých referend rozhodovat skoro o všem.
|
|
|
Přímá demokracie ... to jako že banda lidí, co o dotyčném problému nic nevědí a nenamáhají se zjistit bude rozhodovat o osudu společnosti jen na základě pocitu v podbřišku? No way!
|
|
|
Normální česká demokracie: několik málo lidí, kteří o dotyčném problému nic nevědí a nenamáhají se zjistit rozhodují o osudu společnosti na základě faktu, kolik procent jim kdo nasype. No way!
|
|
|
He ... he ... zdá se, že jsi hluboce nepochopil fungování demokratického parlamentního rozhodování v dnešní podnikatelské době :)
|
|
|
nepochopil jak? Jako že to tak nefunguje a nebo že je to tak super?
|
|
|
Samozřejmě že to funguje. Ti schopní, kteří vydělávají velký prachy a dávají práci spoustu lidem prostřednictvím volených zástupců lidu prosazují svoje představy o zákonech. To je v pořádku, schopní vítězí; zákon přírodního výběru a neviditelné ruky trhu v praxi.
V opozici jim stojí rozličné NGO, které se zase prsí, že je jich hodně a mohou tedy jak politikům, tak podnikatelům znepříjemňovat život. Proto si také ledascos prosadí.
Volič samozřejmě hraje jen minoritní roli a nic jiného si ani nezaslouží, protože volí na základě planých slibů. Nanejvýš může dát politice volbou strany jen nějaké obecné směřování.
Přímá demokracie, tedy že kdekdo volí jen na základě nějakého momentálního vnuknutí, je podstatně horší než to, co tu funguje.
Myšlenka, kterou dole uvádí mr. JJ je sice hezká, ale v praxi naprosto nereálná. Ale hezká :)
|
|
|
Nevím, do jaké míry je Váš první odstavec sarkastický, ale pokud ne úplně, dovolil bych si malou polemiku. Nemyslím si, že existuje výrazná korelace mezi a) uplácením politiků a b) přínosu pro společnost (dávání práce lidem) skrze podnikání. Je sice pravda, že pomocí b) lze vydělat hodně peněz a že k a) jsou potřeba peníze, ale existuje i spousta jiných způsobů jak se dostat k penězům/majetku mimo b) a naopak ne každý kdo má peníze je použije na a) – například kvůli morálním zásadám. Spíš bych s tipnul, že většina uplácejících „podnikatelů“ nejsou žádní Baťové a ke svému majetku přišli více či méně politickými cestami.
Volič může dát politice volbou strany obecné směřování? V tomto jsem ještě o něco skeptičtější. Spíš jí přetře na jinou barvu.
I kdybychom se shodli na tom, že je JJ-ova myšlenka opravdu nereálná (s čímž nesouhlasím), tak stále nevidím důvod, proč by nemohla být považována za metu pravicově smýšlejících lidí – tedy jakýsi ideál, ke kterému bychom se více či méně přibližovali. Snad se shodneme na tom, že jsme nyní od té mety spíše příliš daleko nežli příliš blízko. A to, jestli se bude rozhodovat referendy nebo pomocí zastupitelů na tom nic nezmění.
|
|
|
JJ-ova meta už zčásti naplněna je, ve kterém historickém období mohl člověk více rozhodovat sám o sobě než právě nyní? K oné metě je všem nutno přidat nutnost respektování lidí ostatních (kromě těch, kteří mi chtějí svobodu vzít), nutnost zodpovědnosti za sebe a své činy a nutnost hledání především svých chyb a s tím spojenou nutnost práce sama na sobě. Též výchovu svých dětí v tomto směru. (je toho dost)
Referendum porušuje odpovědnost sama za sebe a dává cizím do ruky nástroje k omezení svobody jednotlivce, může být dobrým způsobem správy těch několika v pravicovém státě zbylých věcí veřejných ale těžko cílem jakéhokoli pravicově uvažujícího člověka.
|
|
|
V mnoha ohledech na tom lépe než dříve sice jsme, ale myslím si, že už v minulosti existovala situace (a místo), kdy mohl člověk sám rozhodnout o tom, jak bude využita alespoň polovina jeho příjmů – na rozdíl od dnešní ČR. Nutnost respektování ostatních lidí a zodpovědnost za sebe a své činy je již zahrnuta v požadavku, aby si „každý o sobě rozhodoval sám a nikdo mu do toho nemluvil“. A pokud má každý zodpovědnost za sebe, pak je jedině v jeho zájmu, aby hledal vlastní chyby a pracoval na sobě. Nebo jste to myslel tak, že lidé necítí zodpovědnost a nepracují na sobě, a proto nejsou připraveni na svobodu? O tom by se dalo diskutovat, nicméně si to nijak neodporuje se svobodou jako metou.
Problém referenda, který zmiňujete je spíše problémem státu obecně. Ten je vždy nástrojem k omezení svobody jednotlivce. To bychom se mohli shodnout na tom, že metou pravicově smýšlejícího člověka je zrušení státu.
|
|
|
No momentálně mi stát včetně DPH a spotřebních tak těch 50% bere, pár pamětníků pamětníků mi vykládalo o idyckosti RU, někomu by vyhovoval Divoký Západ (ten skutečný, ne kovbojkový), napište prosím, které místo a čas jste měl na mysli.
To právo "a nikdo mu do toho nemluvil" znamená zároveň povinnost vůči ostatním nechat je na pokoji, tak jsem to myslel. A přes prsty musejí dostat tací, kteří ve jménu jakéhokoli krásného úmyslu budou chtít na svobodu sáhnout. Argument o nepřipravenosti lidí na to či ono slýcháme stále od představitelů dnešní moci, tak jsem to opravdu nemyslel.
Kdyby každý zodpovědně rozhodoval za sebe a totéž nechal druhým a o jakémkoli např. majetkovém sporu se domluvil, muselo by jít o záležitost celosvětovou a státy by mohly jít dopryč - to je opravdu jen meta, utopie.
Alespoň předcílovou metou není zrušení státu, ale jeho redukce na věci, které jednotlivec či skupina jednotlivců nemůže efektivně zajistit - policie, justice, armáda, zahraniční politika, tajné služby, nějaký ten veřejný statek se také najde. Samozřejmě komoditní měna, takže žádná měnová politika. Zákony nejlépe takové, aby je člověk chovající se výše zmíněně nemusel ani znát, stát nejlépe takový, aby o něm svobodný občan ani nemusel vědět a svá práva/povinnosti nasál již výchovou.
Ono je to o trochu složitější - nebude-li policie, justice, armáda, na Vaši svobodu a majetek dostanou zálusk jiní (třeba cizí nesvobodný stát) a obvykle je i dostanou.
|
|
|
Neměl jsem na mysli žádné konkrétní místo (příkladem větší „ekonomické svobody“ by mohlo být třeba USA do začátku 20. století), jen jsem chtěl poukázat na to, že současný stav není pro pravicového člověka žádná idyla.
>>A přes prsty musejí dostat tací, kteří ve jménu jakéhokoli krásného úmyslu budou chtít na svobodu sáhnout
I když je tím krásným úmyslem demokraticky odhlasované veřejné osvětlení nebo nějaký jiný „veřejný statek“?
>> nebude-li policie, justice, armáda, na Vaši svobodu a majetek dostanou zálusk jiní (třeba cizí nesvobodný stát) a obvykle je i dostanou.
Nebezpečí od cizích států samozřejmě hrozí, nicméně je podle mě menší, než se může na první pohled zdát. Násilné převzetí většího území, na kterém žijí lidé, kteří s Vámi nesouhlasí, je velmi nákladný podnik. Příkladem může být patálie USA v Iráku, kde i přes obrovský nepoměr sil a prakticky okamžitou kapitulaci státní armády stále není vyhráno. Dobývání bezstátního území by bylo navíc komplikováno neexistencí byrokratické struktury, kterou by bylo možno převzít a využívat k vládnutí. Dalším nepříjemným faktorem by mohla být větší ozbrojenost obyvatel. A hlavně: stát drží pohromadě především díky tomu, že si většina obyvatel myslí, že to tak má být a že to bez státu nejde. Pokud bude mít naopak většina lidí opačný názor, pak bude těžké dát dohromady politickou strukturu.
K problémům by tedy asi docházelo, ale státy by si musely rozmyslet, jestli se jim to vyplatí. V té souvislosti mě napadá, že by asi by nebylo rozumné začínat s bezstátní společností v okolí nalezišť ropy :)
|
|
|
I když tím krásným úmyslem bude sdílení těžko soukromého statku, lidé zodpovědní sami za sebe jej přehlasují s tím, že myšlenka dobrá, ale těch 10% zisků za ni nedají, raději si budou osvětlovat své domy i do ulice sami. A kombinace daně + šerif + soudce je pro člověka pravicově smýšlejícího již nepřípustná a zavání i ozbrojeným odporem, neboť s daněmi přišly i žáby na nich sedící, které budou mít tendence se rozšiřovat a všemi prostředky dokazovat svoji nezbytnost.
Tolik ke kýžené metě - arbitra sporů si však lidé často vybírali, člověka stíhajícího jako hlavní část náplně své práce zločince také, neboť byl efektivnější.
|
|
|
Vrcholnou metou pravicově smýšlejícího člověka je, že o sobě každý rozhoduje sám a libovolně sestavená demokratická většina mu do jeho rozhodování nemá co kecat!
|
|
|
Pokud tedy do jeho rozhodován nebude nikdo kecat, pak stát není třeba a to se pak jmenuje anarchismus a ten končí většinou tak, že se najde jedinec, který anarchismus přetvoří v diktaturu.
|
|
|
Ještě bych doplnil, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého (Mill John Stuart)
|
|
|
Úřad pro uvádění pohádkových tvrzení na pravou míru to ovšem koriguje takto: Svoboda jednoho končí tam, kam nechá zajít agresi druhého.
|
|
|
To se dá definovat i bez agrese: "Svoboda jedince končí tam, kde se ji sám dobrovolně zřekl a delegoval ji na druhé." To bude případ nejčastější.
|
|
|
Uááá... chtěl bych mít pětikačkou pokaždý, když tu tenhle cintát někdo vytáhne a nemusel bych už nadosmrti chodit do práce :)
|
|
|
Mě by stačila koruna za každýho, kdo si myslí, že si může dělat co chce a nic a nikdo nemá právo ho korigovat. Do práce bych sice chodil dál, ale na pěknou dovolenou by to určitě stačilo ;)
Ten citát je prostě trefnej a krásně ilustruje to, že je rozdíl mezi svobodou a bezohledností. Tak proč ho nepoužívat.
|
|
|
Mně tento citát nepřipadá nijak v rozporu se svobodou jednotlivce rozhodovat o sobě sám. Spíše naopak. Svoboda těch 51% obyvatel prosadit nějaký zákon platný pro všechny (např. daň) končí tam, kde začíná svoboda těch 49% s tím zákonem nesouhlasit. Nebo podle Vás těch 49% omezuje svobodu těch 51% tím, že jim nechtějí dát své peníze?
|
|
|
Záleží, co je JEHO nebo není. Bude-li v obci demokraticky odhlasováno, že budete platit obci 10% z příjmů a ona za ně zřídí veřejné osvětlení a též z nich bude platit voleného soudce a voleného šerifa, ztratíte možnost rozhodovat o 1/10 toho, co jste vydělal, ovšem za to získáte mnohem vyšší pravděpodobnost, že Vám svobodu nevezmou zločinci či alespoň v tom, že v noci bude možno "jen tak" po městě vyrazit.
(záměrně jsem zvolil statky, které privátně nemohou vůbec fungovat či pokud kdy fungovaly, byly z toho jen maléry)
Záměrně jsem ovšem zvolil místo a dobu, kde každý obyvatel věděl, co je to "šerif", "soudce" a "plynová lucerna". (neanglicky mluvícím to vždy někdo vysvětlil)
|
|
|
A co když o to osvětlení nestojím a soudce a šerifa si radši zaplatím až když budu jejich služby potřebovat? Ačkoli justice je jedna z mála věcí, u kterých bych užitečnost státu uznal (v prinicpu, nebavíme se o současné praxi), tak jsem dalek toho tvrdit, že angažovanost státu v této oblasti je nutná a jinak to nejde.
Jaký je principiální rozdíl mezi tím, že většina rozhodne o 10% mého příjmu a tím, že většina rozhodne, že jsem rasově minderwertig či ideologicky nebezpečný a patřím do nějakého koncentráku?
|
|
|
Principiální rozdíl v tom, že z pozice moci budete shledán závadným či že budete platit 10% zisku na něco, bez čeho byste se dobře obešel není žádný.
Ono rozhodnutí ovšem nemusí být odhlasováno, může jej vyřknout místní vladyka, rada moudrých, náčelník kmene, diktátor vtělit rovnou do platných zákonů či v monstróznějších režimech totéž nějaká komise, mající vliv na eliminační zákony, též Vaše méněcennost či potenciální nebezpečnost může být shledána vhodnou k izolaci či operaci mozku konziliem lékařů.
Jediné, to tomuto brání, jsou tradice, všeobecná kultura společnosti, právní povědomí společnosti (dokud něco neprovedete, jste nevinen), informovanost společnosti a morální vlastnosti těch, co rozhodují. Tradice a základní právní premisy spolu s dělbou moci (žádná složka to nemůže učinit samostatně) bývají nyní ukotveny v Ústavě včetně toho, kam až může hlasování zajít.
Dovolím si připomenout, že rozhodnutí tohoto typu vznikala vždy v režimech, kde se nehlasovalo či se hlasovalo jen formálně - takže ač to odhlasováno být, byť složitě, MÚŽE, bál bych se spíše režimů, kde se nehlasuje.
|
|
|
Jiste, proto se take v nekterych statech USA ve ctyricatych a padesatych letech 20. stoleti dely ty narizene sterilisace, meli tam prohibici, internacni tabory atd. atd. Demokracie dokaze pachat take pekna svinstva, nelzete si do kapsy...
|
|
Najdou se i hlasy, které korupci obhajují, ty nechám stranou, stačí se podívat na životní úroveň Skandinávie, Německa a USA, kde je korupce tradičně nízká (jistě ne náhodou jde o země převážně protestantské) ve srovnání třeba se státy africkými či jihoamerickými, kde si mnozí svět bez bakšiše ani nedovedou představit. Korupce je podle mne obhajitelná jen ve svinských režimech s darebáckými zákony typu Německa 1933-1945, dnešní ČR tohoto stavu zdaleka nedosahuje, má-li se obnovit ve vztahu občan/stát to nejcennější, tedy důvěra, či se prostě nemá erár rozkrást, je tuhý boj proti korupci na prvním místě. VV jej ve shodě s mými názory deklarovali jako hlavní, ale než jsem je šel vhodit, raději jsem si přečetl nejen CO, ale i JAK. Je to tady:
www.veciverejne.cz/program-vv-protikorupcni-opatreni.html
Celé to lze rozdělit na:
a) opatření zde netradiční, jinde na kontinentě ve světě psaného práva osvědčená, ovšem nepřesně specifikovaná
b) opatření krajní, použitelná snad jen ve světě anglosaského práva
c) změny penězotoků (jako všude jinde)
d) opatření podmíněná tím nejobtížnějším, ani netřeba číst
e) opatření podmíněná zákony, co teprve mají vzniknout
f) opatření nedostatečně vysvětlená, nemožná aplikovat tak, jak psáno
g) ztížení života poctivým či dokonce jejich postavením mimo zákon
h) mimozákonná nevynutitelná opatření; pro ty, o které jde, jistě zdroj smíchu
i) škatulata hejbejte se
j) věci již uzákoněné a naplňované
Korupce je takzvaný zločin "bez oběti", po jeho spáchání není nikoho, kdo by kvapil na policii s důvodným podezřením a diktoval je do protokolu, pak později u soudu dodal těžko zpochybnitelné svědectví. Též "tvrdé" důkazy typu vražedné zbraně chybějí. Všichni zainteresovaní mají důvody mlčet, zde upozorňuji čtenáře, že na rozdíl od televize či novin je u soudu usvědčení obviněného mnohem těžší, tam platí "nade vší pochybnost" a existuje-li nepravděpodobná, leč možná verze událostí pro obviněného příznivější či dokonce skutkovou podstatu činu nenaplňující, musí být použita tato. (z toho těží obhajoby typu, že: "pět na stole v českých" byl domluvený kód na úplně jinou činnost)
Nejtěžší na celém řetězci, který by měl končit zkorumpovancem za mřížemi, je tedy jej usvědčit. Vytipovat korumpovatelné podle toků peněz a důvodně podezřelé podle obvyklého činění a majetku je triviální, teď jenom ty důkazy.
V USA existuje jednoduché pravidlo, že kdo vystoupí jako svědek obžaloby, nemůže být za svou trestnou činnost stíhán. Soud tedy opouštějí bez trestu vysmátí i hrdelní zločinci za odměnu, že svědčili proti komplicům. Zda tak učinili z podlosti, strachu z el. křesla nebo z náhle nabyté úcty k zákonu ponechávám na fantazii. Tam to mají tradiční a proti mafiím účinné.
V evropském právu tato možnost tradičně nebyla (zločin=trest), zde bych potřeboval doplnit někým znalejším, jestli už kde onoho "Korunního svědka" zavedli a zda univerzálně jako v USA či s nějakými výlukami. Proti korupci by však stačilo učinit beztrestným korumpujícího za předpokladu, že bude svědčit či poskytne hodnověrné důkazy, nejlépe obojí. Jistě by stačilo pár větiček v tr. z. a bez univerzálního "Korunního svědka" se obejdeme. VV jej mají jako čtvrtou zásadu a první použitelnou. Úplně první mají jakési mimoprávní "testy korupční odolnosti" prováděné stát. zastupitelstvím, tedy prokurátor řekne: "neodolný" a co potom už neřečeno. Já bych raději trestal soudem usvědčené než vybíral "neodolné", je to spravedlivější a ti usvědčení jsou nutně i "neodolní". Mezi těmito body chtějí VV specializované policejní protikorupční útvary, nezávislé, vybavené a reorganizovatelné jen ze zákona. Zde souhlas, ovšem kdo bude hlídat je? Aby třeba korupci nevyráběli ve velkém, viz další odstavec.
Na Slovensku zavedli v ČR nezákonnou instituci policejní provokace (policista v manažerském civilu chce něco "zařídit"), o ni jsem slyšel ze Slovenska, že provokuje se málo, ale všichni dostali strach, zda ten milý šedovlasý podnikatel s realitami nemá třeba i hodnost. Kdyby byl tento institut zaveden podle pevných pravidel, tedy jen proti úřadům, jen na někoho, kdo je již důvodně podezřelý z podobných činů a omezenými přesvědčovacími prostředky (např. jen peníze a protislužby), byl bych pro. A kdyby takovýto korupčník stál u soudu proti policistovi ve službě s všemožnou nahrávací technikou zachycující celý "obchod", má to jisté. VV o provokaci mlčí, nechápu proč. Je to nepoměrněkrát jistější, spravedlivější a morálnější než nepotrestaný "Korunní svědek".
Místo tohoto přímého řešení, směrujícího zkorumpované tam, kam patří, mluví VV o "auditech" ve spolupráci s Transparency International, já osobně za kompetentnější v odhalování trestné činnosti a zajišťování důkazů považuji kriminálku, verdikt soudu pak za objektivnější než výsledek jakéhokoli auditu, notabene věta: "audit zjistil, že jste zkorumpován" je nějak nepostačující.
Dále se VV velmi zasazují o co nejvyšší svobodu tisku. V oblasti forenzních záležitostí a práva je ovšem tisk zásadně mimo, zde může jen natropit škody, dále pak chtějí nerespektovat obchodní tajemství ani soukromí, beztrestně zveřejňovat policejní spisy i odposlechy, tfuj! Tady už mi to silně nehraje, já bych rád očistil společnost potrestáním usvědčených zločinců a oni dehonestovat nevinné lidi. (nectění dvoutisíciletých právních tradic se nevyplatí) Jisté je jen to, že tisk není a nikdy nebyl schpen jakoukoli skutečnou korupci odhalit, nemá na to pravomoce, vybavení, vzdělání, techniku, grif a mnohdy ani zájem. (Kish s Redlem a Watergate byly náhody) Ve skutečnosti míra korupce souvisí se svobodou tisku spíše v neprospěch tisku, onen má dnes tak 30% zisku ze stánků a 70% od inzerentů, kdopak je skutečným pánem je jasné.
Chtějí sankcionovat na platech nepřítomné zákonodárce a omezit imunitu na verbální trestné činy v budově instituce - nic proti, ale proč o tom psát ve stati o korupci. Zajímavější je odvolatelnost zákonodárců jako ve Finsku, finskou metodu jsem nestudoval, ale těžko kýmkoli jiným než voliči. (vzpomínáte S. Grosse?)
Chtějí více prověrek NKÚ od NBÚ, což zní dobře, jen aby lidí s prověrkami bylo dost. (znám od prověřených známých, co vše chtěli vědět a s čím vším to porovnávali a kritéria jsou dost přísná, jde i o rodinu, známé a jejich penězotoky či dluhy + maléry)
NKÚ by mohl sám ukládat tresty za špatné hospodaření (ehm....) či korupci (budu souzen Obvodním soudem pro Prahu 1 či NKÚ? A není NKÚ exekutiva bez jediného soudce?), též by mohl nově i nařizovat (vymahatelná rozhodnutí), třeba: "Vymyťte korupci!"
Asi od všech veřejně činných včetně prezidenta (co Ústava? Bude pod či nad?) chtějí podepsat "etický kodex", je to opravdu kodex typu Desatera, kde se počítá s jakoukoli vymahatelností jen na začátku, kde se signatář zavazuje dodržovat zákony. Jednou je tam hezké slovíčko "nesmí" a o tom, co dále, pokud tak přece učiní až na konci, že má při porušení složit mandát. A když jej dle platných zákonů nesloží? No tak je to jen kodex, ne? Ale přece píší: "Zajistíme jeho důsledné vymáhání" Čím? Státní mocí určitě ne a jakkoli jinak také ne, když se v úvodu zavázali dodržovat zákony!
www.veciverejne.cz/eticky-kodex-zastupce-vv.html
Tudíž si podepíší, že každý bude poslouchat a neuteče, vše ostatní v "kodexu" je zcela či téměř nestihatelné a neprokazatelné.
Chtějí zavést Zákon o státní službě, který by tedy dle všeho odlišoval úředníka od běžného zaměstnance. Místy mluví o "výslužném" úředníků a policistů a o jejich propouštění za drobnosti bez nároku na něj, též zpřísňují nábor. (jenže u Policie ČR to už takto platí dlouho dle jiného zákona) Chybí zde odpověď na kardinální otázku: mohou být ze státních služeb propuštěni či z trestu přeloženi i z korupce podezřelí, neusvědčení? V řadě zemí to tak je, zrovna zde bych čekal přesné vyjádření. A co definitiva? A co důvtipná metoda RU a I. Republiky úředníka párkrát nepredikovatelně za život přeložit, aby se nevyplatilo jej uplácet, když od pátku může být v trapu.
Perličky jsou zde také - zrušení akcií na majitele by nutně znamenalo zánik asi všech a.s. + burzy (s akciemi na jméno se jaksi nedá obchodovat), třeba je chtějí jenom zaknihovat, to ale nenapsali. A i těm "tajným" majitelům musí někam chodit dividendy a někde kvůli nim museli prokázat, že jsou držiteli. Akcie na majitele je vedle směnky snad nejstarším cenným papírem v historii a neznamená nic než "podíl", proč vadí zrovna teď a tady? To je jako kdyby v době nástupu aut, když zjistili, že se hodí pro kriminalitu, auta zakázali, místo toho, aby zavedli povinnou registraci a ochranné prvky. Takže populismus.
Zákaz zakázek od firem s nejasným majitelem je též úsměvný, jiný důvod než lákání naivně poctivých voličů mít nebude.
Jak kdo hlasoval v kterém hlasování je na webech PSP a Senátu už asi deset let nazpět, zde měli splněno ještě se ani nezaložili.
Jejich podmínky výběrových řízení jsou opravdu svérázné. Stačí věta: "Budeme odstraňovat nesmyslné kvalifikační požadavky a výjimky" Zde mám trochu zkreslený pohled, neb co jsem se kolem některého činil, šlo o poctivé úředníky, co chtěli po dodavateli co nejvíc za co nejméně peněz z eráru a ještě navíc aby výsledek šetřil práci lidem. (šlo samozřejmě o IT) Už jenom to, že správce sítě nechce mít ze serverovny dort od pejska a kočičky nutně znamená "nesmyslné kvalifikační požadavky". Když se nějaký prodejce HW osvědčí třeba výbornými techniky a nadstandardní reklamací, těžko jej budete měnit za nabídku 100 PC o 20,- na PC levnější, která slibuje stejný (v praxi horší) servis, ale všeobecně se o firmě ví řada věcí v hodnotících kritériích neobsažitelných, tam už je člověk na hraně zákona, byť z té "správné" strany, ovšem připomínající tu korupční. (furt stejná firma a dráž, kolik mu za to dali?)
Osobně jsem rád informován, ale představa, že zveřejnění informace redukuje korupci je naivní. Korupci řekněme v nemocnici neodhalíte tehdy, když do smluv, účetnictví výkazů VZP či dokonce majetkových přiznání lékařů necháte čučet 10 000 úplně nekompetentních lidí přímo a další milion přes TV, odhalit ji může třeba jen jeden jediný zkušený kriminalista, specializovaný na metody farmaceutických firem. Jestli chceme docílit stavu, aby se korupce nevyplácela, musíme nastavit zákonný rámec pro snadnější vypátrání a usvědčení korupčníků a vybrat kvalitní lidi s dostatečnými pravomocemi, co umějí pátrat a usvědčovat tak, aby bylo naplněno právo a tedy pravděpodobnost trestu nevinného byla minimální. Až budou média vysílat, jak se zkorumpovaní po vyřknutí rozsudku hroutí či přiznávají, že páchali zlo na nás všech a kdyby to šlo, vrátili by to nazpět, pak by bylo možné mluvit o úspěchu. Od protikorupčního programu VV jsem čekal víc, protikorupční boj naplnil jen z 1/3 (policie), VV zákony by proti korupci moc nepomohly, justice testující "odolnost" také ne. Zbytek byly řeči, co lidi chtějí slyšet a slib věcí, které si lidi přejí vidět. Něco jsou nesmysly, etický kodex jde úplně mimo, jejich posedlost NKÚ a audity Transparency International (že by kickback?) je podivná, neboť se jedná o trestné činy, na které patří vyšetřování, ne kontroly a audity. O médiích píší, jako by byla schopna všechny protikorupční složky moci hravě nahradit sama a ne-li, tak alespoň nás informovat o "sprostých podezřelých".
|
|
|
Na korupci skutečně není nic zavrženíhodné, jeslitže jejím cílem je obejít nějaké zhovadilé nařízení. V takových případech platí, že čím více korupce, tím lépe.
Jakmile si však korupcí někdo chce zjednat kus z koláče státních peněz, je morální status tohoto jednání poněkud horší, nicméně ani potom se to nedá označit za opravdu odsouzeníhodný akt. Stát totiž z logiky svého fungování musí jedněm lidem peníze brát, aby druhým dával, existuje přitom mnoho technik, kterak se dostat do skupiny příjemců. Někdo se pokusí ovlivnit veřejné mínění, jiný přímo zákonodárce (legitimně), třetí zvolí obálkovou metodu. Tím, co je nemorální, je zdanění, nikoliv snaha dostat se k těmto ukradeným penězům. Někdo se k nim nakonec dostane a důvody jeho úspěchu budou velice pravděpodobně dosti chabé, proč bych nemohl se snažit o totéž?
Jediným rozumným protikorupčním programem, v případech korupce jasně pozitivní i té poněkud méně vyhraněné, je odstranění zbytečné regulace a menší balík peněz ve státní kase. Všecko ostatní jsou nesmyslné hovadiny.
|
|
|
No, většina korupce zavržrníhodná je, neb získáváte výhodu druhým nedostupnou. I dnes by se dal najít příklad nějaké té obhajitelné, třeba ohledně nakládání s VLASTNÍM majetkem, třeba půdou, do které druhým nic není, leč povolení je na kdeco.
Navíc pokud se zákony obcházejí korupcí, nevzniká tlak na dobré zákony, takové, které by nemusel každý třetí porušovat. Za všeobecné korupce pak získávají peníze neadekvátní hodnotu, právo je už záměrně degradováno s ohledem na výběr, soudy jej tak jako tak nepoužívají, ale kdo zaplatí.... Blbá společnost.
Zdanění je nemorální tak nějak zčásti. Pokud z něj stát platí služby, neuskutečnitelné jednotlivci ani skupinami jednotlivců či takové statky, kde nelze vybírat za použití bůra jako na WC - v učebnicích bývá "veřejné osvětlení", to slouží všem, svítí ať, pod ním chodíte hodně nebo málo, asi nikdy nebylo soukromé, nelze vybírat za použití, sekundárně snižuje kriminalitu. Státní policii též ničím nenahradíte, armádu jinou než státní mít také nelze.
Nemorální je tehdy, pokud mnou odevzdanou korunu dostane druhý bez jakékoli protihodnoty na základě prostého: "nemám". Či pokud je v korupčním prostředí prostě ukradena.
Žil jsem asi 1/2 roku v Mnichově (ještě za dob Západního německa), nevěřil byste, kolik užitečných "nesmyslných hovadin" tam stát a město lidem nastavěly. Kvalitními a dodnes bezplatnými dálnicemi začněme, perfektní městskou dopravou s čistými čekárnami pokračujme. (Němci neznali někoho pustit sednout, skoro nikdy nikdo v tramvaji nestál) U nedalekých jezer patřila část břehů městu a byla tam bezplatná koupaliště s bezplatnými WC. Ve městě lavičky, koše, perfektní značení ulic, policajtů tolik, že pracoval jsem mezi 20-ti Němci a jen jednomu z nich jednou ukradli kolo, jinak žádné zkušenosti s kriminalitou. (za těmi se jezdilo do Itálie) Jenom si představte, že je vás v práci 20 a nikomu nikdy neukradli auto! Mohl jste se ožrat jak zepelín a jít s nevěstkou na pokoj, ani takovéto si nedovolily někoho okrást.
Též byl vždy chodník, tráva, cyklo, tráva, obrubník, auta, vůbec nepřišli do styku. Vynikajicí zdravotnictví (pokladní systém), luxusní úřady, tehdy výborné školství včetně VŠ zdarma. Na to všechno těch pár mařen zase docela rádi dávali. Nezaměstnaný mohl mít slušnou podporu, ale raději si nic nevzal a rychle jinam nebo to tajil, protože by ho měli za neschopného lenocha. (OZIS pak už ne)
Teď už Německo není ono, uznávám, dal jsem ho jako příklad státu, kde zrovna veřejné finance fungovaly a rozkradení bylo asi nemyslitelné, méně peněz státu by se někde negativně projevilo, marka byla MĚNA a člověk na každém kroku viděl, že mu stát za ty peníze taky něco dává. Dira na silnici? Zchátralý dům? Špinavý vlak? Neexistovalo! A pořád mu zbylo dost :-)
A daně zase nebyly "nej", kam se hrabaly třeba na GB či Francii. Hezký "minimální stát" je dnes Čína, školství + zdravotnictví placené, žádná penze a
podpory, též nižší daně, to je fakt.
Pravdu máte v tom, že když je korupce už moc, tak menší balík ubráníte lépe za jasnějších podmínek s menším počtem poctivějších. A ne-li, bude ztráta menší. Ale peníze netečou jen přes rozpočet, takové vylobované zákony na předražený monopol řekněme v mobilech, elektřině, ADSL, pojišťovnictví a bankovnictví, to je další znak korupce, horší než rozkradený rozpočet.
|
|
|
Korupcí získáváte, za co si zaplatíte, na tom není morálně nic chybného. Ostatní nezaplatili, tedy očividně jim ta výhoda za to nestojí.
Že jsou zákony špatné, s tím nemá korupce skutečně nic společného, příčinou je mylná představa, že když si dvě stovky (nebo i jiný počet) strejců sedne do jedné haly a odsouhlasí si různé hlouposti, že to vůbec může být zákonem (třebaže to posvěcují volby). Takto prostě se kvalitní právní systém netvoří a vytvořit ani nedá, viz práce italského právníka Bruna Leoniho.
Co se týče onoho pokusu zdůvodnit zdanění, doporučuji titul Ekonomie státních zásahů z pera M.Rothbarda. V krátkosti nelze než říci, že veřejné statky prostě nejsou, proto Vaše ospravedlnění daní nefunguje.
|
|
|
No ono kdyby parta místních strejců rozhodovala o místních věcech, kterým každý rozumí, tak to by šlo.
Na to, aby to ještě zákonem bylo má 281 strejců legislativce, bohužel asi každý z oněch přidal nějakou výluku či nadbytečný paragraf či prostě bordel, třeba by postačovala 1/3 textu.
Bruna Leoniho neznám, ale znám Sokrata, kterýžto jiistě správně tvrdil, že jakmile systém umožňuje ODHLASOVAT bezpracné peníze z eráru, je s ním konec.
Pozor na to, že veřejný může být i "obecní" či založený spolkem pro obnovu ulice. Pořád mi tam nehraje to "veřejné osvětlení", jaká by byla alternativa?
|
|
|
Osvětlení je pochopitelně na majiteli daného místa. Dojem, že VO patří mezi veřejné statky, vzniká jen tím, že:
a) už sám název obsahuje slovo veřejný
b) ulice jsou uměle ve vlastnictví obecních a městských úřadů
K b) dodám ještě zdůvodnění slova "uměle". Jakmile developer dotyčné objekty postavil a příjezd (ulici) k nim zřídil, rád se jich pochopitelně zbavil, převedl je na obec. Zcela správně by je však měl sám dále spravovat, anebo je převést na nějaké družstvo majitelů domů, případně na někoho ještě dalšího, kdo by ulici a vše s ní spojené správcoval. Není důvodu, aby to byla obec (pak ale ani není důvodu, aby byla obec).
Předejdu námitkám některých hlupců, a sice že by to "prostě nefungovalo". Takové věci naopak fungují zcela běžně, viz třeba chodba v nájemním domě, společné prostory v nákupních centrech, průmyslových areálech (sdílených více firmami), anebo třeba světlo doma na vaší toaletě (které také financuje jeden/dva majitelé nemovitosti, přičemž jej obvykle využívají na základě neformální dohody i ostatní). Nefunguje-li to, pak zřejmě část Čechů se*e po tmě :)
|
|
|
Bohužel, zkušenosti jsou takové, že čím víc lidí nějaký ten majetek sdílí, tím hůř se o něj starají. Patří to všem = nepatří to nikomu.
|
|
|
Zkratka VO znamená rovnocenně osvětlení venkovní, používá se i u průmyslových a zemědělských areálů, které tedy veřejné nejsou ani náhodou. (Jen pro doplnění, nikterak na tom nebasíruji.)
Ulice ve vlastnictví úřadů nejsou ani uměle, ani přirozeně, ani náhodou. Ulice jsou vlastnictvím obce nebo státu, a to přirozeně.
Chodbu v nájemním domě spravuje k tomu určený úřad, zřízený majitelem (ano, majitel to může dělat i osobně stav se sám sobě úřadem).
Společný prostor ve mně dobře známé kancelářské budově spravoval úřad k tomu určený, tomu jsem platil poplatky a on za ně najímal úklidové a opravářské firmy a platil čezu za osvětlení.
To se nijak neliší od vlastnictví ulice obcí, která sjedná úklidovou firmu, opravářskou firmu a zaplatí elektrickou práci distributorovi.
Mohl byste mi laskavě sdělit, kdo spolufinancuje světlo doma na mé toaletě? Hned mu pošlu fakturu.
Pokud bych se pokusil poslat fakturu majiteli spolumajiteli nemovitosti, asi bych se musel vystěhovat - nikdy na mé toaletě nebyl, aniž ji kdy použil.
|
|
|
To, co jste popsal, vlastně naplňuje můj plácnutý pojem: "spolek pro obnovu ulice", zde jsme tedy ve shodě.
Ale existují nejen typické rezidenční ulice, ale i hlavní tahy, kde má adresu málo domácností, leč jejich osvětlení je mnohem dražší, tam by také majitelé přilehlých domů mohli přestat osvětlovat, pak je tedy k tomu musí někdo donutit (stát se zákony a ozbrojenou mocí) nebo to platit někdo jiný (obec)
Dálnice vynechávám, ty soukromé i mnohde osvětlené existují, při takovéto nové liniové stavbě by ovšem vstoupil do hry institut "vyvlastnění", který patří státu už z principu. Alternativou jsou metody z filmu "Tenkrát na západě".
Pojem "obec" v oblasti ekonomické je odlišný od toho správního, v ekonomice je "obcí" označována jednotka, kde se všichni navzájem znají (tak 100-150 duší) a kde sdílený majetek funguje výborně, neb jeden ohlídá druhého, ani pravidla nebývají psaná)
Rozumná otázka ale nezní: "Je veřejný majetek vždy a všude nahraditelný soukromým?", ale "Kde je v současných podmínkách našeho státu ten který výhodnější?". A také máme ještě statky "veřejnoprávní", které sklízejí výhody obou - většinu zákonně platíme všichni, tedy stejně jako z eráru, ale jinak vše jako na svém + pár svérázů. Kdybych měl dostatečnou moc, první bych zrušil vše "veřejnoprávní", pak bych teprve uvažoval třeba o placení sodíkovek na magistrále.
Pokud se podíváte do historie, používaly se oba dva typy a pokud nebyl v čele nějaký magor, tak podle výhodnosti. Už v loveckých tlupách byly malé kusy zvěře soukromé a velké kusy veřejné (i když ne každý se na lovu podílel) z toho prostého důvodu, aby se to maso snědlo a neshnilo. Také třeba v suchých oblastech byla studna vždy veřejnou, majitel studny by získal neadekvátní moc. (toto pravidlo sotva vzniklo nějakým bádáním, ale tak, že kdo si studnu přivlastnil, toho zařízli, zůstala tedy raději obecní) Třeba v Turecku patřilo formálně (jako hodně formálně) sultánovi VŠE, z toho jistě pojem "Turecké hospodářství".
Obecní bývali na vesnici české i býk a kozel - statky 1x do roka nezbytné, leč držení vlastního by bylo neefektivní a jeho pronájem od soukromého majitele nejistý a nevynutitelný, majitel by opět těmito na rozměr vesnice vzácnými statky získal příliš moci.
Za protipól onoho Rothbarda by se dal považovat Karl Marx, vždy preferující majetek veřejný, k extrému "všechno veřejné" došlo asi jen v Kambodži. V ČR socíku byl soukromý majetek a jeho nedotknutelnost právně stejně postaven jako dnešní, pouze jste nikdy nesměl vlastnit "hmotný investiční majetek" (to je ten, co vydělává) a bylo ještě pár výluk typu max. metráž bytu. Dokonce jste některých statků mohl při stejném zaměstnání užívat více než dnes. (typicky státní byt + vlastní chalupa) Také to moc nefungovalo a vše, co tehdy nefungovalo je důkazem nevýhodnosti "veřejnosti" některých statků, ne však extrému "vše soukromé".
Také existují strategické statky a suroviny, třeba ropa + ropovody, s tou to funguje jako s tou výše zmíněnou studnou. (v Rusku vlastně doslova) A slova jako "národní zájmy" či "výhodnost pro republiku" nejsou prázdná.
Protože původní debata byla o korupci, vysoká korupce je spíše argumentem pro co nejvíce soukromého, ve hře je ovšem více faktorů, některé jsem naznačil výše. Též ti soukromí majitelé jistě zaručí jen nezkorumpovatelnost sebe sama proti svému majetku, klíčovou nezkorumpovatelnost zákonodárců nikoli, někdy je zrovna i jejich dílem.
A tak pro jistotu opakuji: protikorupčně působí jen zákony*, pátrací a vyšetřovací postupy a důkazní řízení
*zákony dokonce víceronásobně:
1) jednoduché a jednoznačné zákony nejlépe bez výluk ji nedávají prostor
2) velmi protikorupční může být zákon o státním úřednictvu, prevenčně i řešeními (třeba tím, že už jen podezření z ni stačí na propuštění)
3) Zákon trestní + zákony o policii a justici mohou umožňovat lepší pátrání a usvědčování (mnohdy ovšem na hraně právního státu či etiky, např. v "neprávním" USA mohou agenti i skutečně provokovat, tedy dělat vše kromě výslovného požadavku k trestnému činu)
|
|
|
Vaše poslední tvrzení není odvozeno z toho, co jste před tím řekl. Jestliže stát je omezen ve svém rozsahu, velká část statků má svého vlastníka, tito jsou pochopitelně nezkorumpovatelní a zákonodárný proces je též zásadně omezen (nesmí zasahovat do vlastnických práv). Logickým dovozením této privatizace je stav, kdy je rozsah legislativy naprosto zanedbatelný, čímž definitivně mizí korupce. Jakékoliv jiné cesty "boje" s korupcí jsou asi tak efektivní jako prohibice, válka s drogami, prostitucí, karbanem atp. Tyto střety s lidskou přirozeností prostě nelze vyhrát.
Nesouhlasím s vaším podivným utilitarismem, a sice s tím tázáním se, za jakých okolností je snad "výhodné" veřejné vlastnictví. A to proto, že jde o podvodnou argumentaci. Jak se věci mají, vždy někdo musí o "výhodnosti" té které varianty rozhodnout. Jestliže to má být stát, tak de iure rušíte soukromé vlastnictví a necháváte zcela na státu, kdy a kde se rozhodne jej zrušit i de facto. Takový utilitarismus tedy není rozumná a neutrální doktrína, ale nejvypjatější intervencionismus skrytý v rouše beránčím.
Snad namítnete, že o "výhodnosti" by nemusel rozhodnout stát. Kdo však jiný? Nějaké obecněji a neurčitěji pojaté právo silnějšího, jako když třeba říkáte, že majitele plemenného býka by zřejmě zařízli, protože by byl příliš mocný?
Opomíjíte zcela, že soukromé vlastnictví je právě řešením tohoto problému, a sice odstranění nutnosti násilí pro většinu případů. Tímto způsobem lze orpavdu neutrálně pojatý utilitarismus užít ve prospěch obhajoby zcela odlišného stanoviska, než jste formuloval. Totiž jedině s pomocí instituce vlastnictví může komunita růst a bohatnout. Zatímco fungování moci (státu) je ve své podstatě totožné, ať je řeč o nějakém náčelníkovi loupeživé tlupy, anebo o předsedovi nejsilnější politické strany, je podstatný rozdíl v povaze instituce vlastnictví u malých a chudých společností a těch, které jsou rozsáhlé (čítající stovky milionů jednotlivců) a velice bohaté. Tyto bohaté společnosti jsou (bohužel nikdy ne zcela) postaveny na vládě zákona (což rozhodně není legislativa).
Správnou otázkou tak není, který způsob financování instalace a provozu sodíkových lamp na určitých místech je výhodnější. Místo toho byste se měl ptát, co zákon může říci ve věci okrádání jedné skupiny, aby skupina druhá měla na cestách hezky osvětleno. Jedinou civilizovanou odpovědí je, že zákon takové jednání zapovídá, jde o zločin.
|
|
|
V úplném závěru se odvoláváte na "zákon", jistě jde o zákon platný, najděte mi ho ve sbírce!
Co se týče fyzické likvidace individua nezanedbatelně velkou skupinou naštvaných, tvoří nedílnou součást práva tzv. přirozeného a může se stát i zákonem psaným: "Pokud se sejde skupina lidí a někoho oběsí, přičemž je jich více než 50, nikoho z nich nelze činit trestně zodpovědným" Takto přesně to bylo v USA pod názvem "lynč".
O výhodnosti soukromého/veřejného zrovna nedávno rozhodovali voliči, to je odpověď na dost Vašich otázek.
Stát má skutečně dost moci, aby majetek odebíral a přiděloval na základě svých rozhodnutí, to není podvodná argumentace, ale vyjádření skutečného stavu věcí.
(přiděluje se "privatizací", odnímá "vyvlastněním", dříve "znárodněním" a považujete-li soudy za součást státu, přidejte ještě "exekuci", "odnětí věci" a tak)
A také můžete být ve svobodě nakládat se svým majetkem omezen tzv. "věcným břemenem", zrovna třeba když píšete o soukromém vlastnictví ulice, tak ani svým majetkem nesmíte omezovat práva druhých, třeba zrovna v užívání majetku jejich, např. tím, že byste jim neumožnil průjezd k domu. (zase ta neadekvátní moc) Tento problém se řeší v malém oním "věcným břemenem", ve velkém tím, že ulice jsou veřejné. A pokud nebyly na takovéto stavy zákony a nejbližší soudce sídlil 300km daleko, hádejte, co by s Vámi majitelé odříznutých domů udělali? (v některých časech i zemích pak: "po právu udělali")
Takže shrnutí: Svoboda nakládat se svým majetkem není a nikdy nebyla absolutní, nikdy s ním nesmíte např. omezovat či ohrožovat druhé, ani o další regulace není a nebude nouze. Vašemi teoriemi o soukromém vlastnictví lamp a ulic byste jeden problém vyřešil a deset dalších nasekal, asi i včetně násilí. Pokud by šlo o statky řádově vyšší hodnoty, potřeboval byste za Vašeho ideálního stavu státu k jejich držení i soukromou armádu. Též v pojmech "právo", "zákon" a "legislativa" máte hokej.
|
|
|
Vícektrát jsem poukazoval na rozdíl mezi zákonem a legislativou (prvé je jen krátké slovo pro přirozeným způsobem rozvinutý velice rozsáhlý systém vlastnických práv, který je nezbytný pro fungování vyspělé společnosti, zatímco druhé je čirá zvůle- považovat za zákon něco, co se může podle přání poslanců přepisovat až do aleluja, to vskutku je nesmyslné - ergo ve Sbírce je "zákona" možná méně než v desateru).
Dále uvádíte, že soukromé vlastnictví lamp (celkem běžné, jak jsem už výše zmínil) by způsobilo větší škody, než kolik by snad mohlo přinést dobrého. Závěr nedokládáte, nebudu se jím tedy zabývat, spíše se zaměřím na jeho obecnější význam. Takovým tvrzení vlastně na sebe prozrazujete, co jsem vám už minule vytkl, a sice že jste intervencionista a chcete své závěry zakrýt do pláštíku nějaké " racionální kalkulace". Ta však je nemožná a vy ji rozhodně nevládnete, viz debata o racionální kalkulaci v socialismu.
Nemohu si též odpustit postřeh, že je od vás zcela typické do debaty o zákonu, morálce a dalších obecných principech cpát zdánlivě praktické příklady a odkazy na moc, které "Stát má skutečně dost..." Přitom je nad slunce jasné, že takovými historickými příklady nedokážete ani popel, neboť obecná tvrzení nelze verifikovat singulárními fakty, vystačí pouze k falzifikaci.
Z psychologického hlediska je to zajímavý jev, se kterým jsem se mnohokrát setkal, myslím to bezbřehé adorování moci a síly. Nejsem však psycholog, nechám tedy takové úvahy na povolanějších, jen podotknu, že takové argumenty mohou fungovat jen na prosťáčky. Lze si totiž snadno spočítat, že moc státu je jen výsledkem přesvědčení o reálné existenci této moci na straně dostatečného počtu lidí. Bez tohoto přesvědčení se zdánlivě věčné říše hroutí v hodinách. Tedy argument zjevnou mocí státu je cirkulární, mocí je argumentováno ve prospěch této moci. Liberál však pochopitelně stojí mimo kruh a směje se takovému pronásledování vlastního ocasu, natož aby pak to bral jako platný argument.
|
|
|
Zvláštní debata, zastáváme sice stanovisko totožné - že stát (či vyšší celek) by se neměl plést do věcí do kterých mu nic není a nikdy nebylo, ale já už jsem skrýtý obhájce státních zásahů.
Zajímavý je jen Váš poslední odstavec. Možnost jedince ši skupiny jedinců stát ovlivnit už zde asi před půlrokem řešil D-FENS, závěrem jest, že skupina by už musela být tak velká, aby vydala 1% volebních hlasů a dostatečně proorganizovaná. Pak už ale lze rovnou založit stranu a mít obstojnou šanci ve volbách. Tolik k demokratickým prostředkům, popisovat jiné by bylo porušením tr. z.
Stát je skutečně hlavním vlastníkem ozbrojené moci (jediné skutečné, ostatní jsou jen odvozeny) a pečlivě si to hlídá. Mysl občanů pokud nevede k činům na tom nic nezmění. Státy se hroutily a vznikaly cestou ozbrojenou, nikdy jinak.
Doufám, že když jdete spát, nedíváte se pod postel, zda tam není žádný intervencionista.
|
|
|
Mimochodem, teď jsem se díval, jak s korupcí bojují jinde, zajímavé čtení.
V USA lze proti korupci použít i "encouragement" a "sting operations", jen nesmí být nikdo sveden policajtem jako "nevinný", ale policajt má aktivně vábit (i jako oběť) či hecovat potenciálního zločince, samotný čin mu navrhnout nesmí. Pak je vyprovokovaný zákonně vinen.
Ze státní služby lze vyletět už jen za podezření z korupce a vše je v databázích, pokud jste byl za ni souzen a osvobozen, zaznamenává se to také, jako že Vy a korupce jste nějak blízko. I když jste poblíž nějaké korupční aféry, tak aniž byly vyvozeny důsledky, v DB přibude záznam. Máte-li jich nějak moc, letíte zcela, na dvanáctičlennou porotu nárok není.
V Evropě je policejní provokace většinou přípustná jako poslední možnost na příkaz soudce, policajt musí být pasivní (vydává se za třeba za obvyklého žadatele) a nesmí k činu jakkoli provokovat, je-li mu korupce aktivně nabídnuta, korupčník se chytil.
V ČR byly policejní provokace zamítnuty r. 1999 Ústavním soudem, proto se asi snažej prorazit zákony přes korunního svědka. Ono se v praxi stejně korumpuje výrazně složitěji, něco má i zákonný charakter, lze jít přes rodinné příslušníky ne třeba s penězi, ale manželka maluje - výborně, zařídíme ji výstavu! Nebo Vám zaříděj problémy s už splácenou hypotékou a pak Vám jedním telefonátem "pomohou", mohou Vám zařídit lepší pojistku či půjčku, než byste dostal normálně, ale ne podezřelou, též nedostatkové pobyty pro nemocné děti a tak, či syn by chtěl vyzkoušet management a dcera chce rovnou VŠ diplom a pak do Bruselu, mamince dříve endoprotézu, výmaz trestního rejstříku, jinak nedovážené léky, sběratelský kus, sexuální sny, nějakou nemovitost Vás nechaj koupit óbrlevně a jinému prodáte óbrdraze, všude peněžní stopa mizí.
V Německu mají složité superpočítačové maticové modelování, které ze vstupů/výstupů a všech myslitelných dat organizace a členů (jistě i konta + nemovitosti) odhalí ohniska korupce, pak teprve jde kriminálka.
V GB je aktivní policejní provokace jak v USA též možná, kdysi chytali na vlastní pedofilní server, tak na korupci půjdou aktivně asi také.
|
|
Obavam se, ze agent provokater zafunguje jen u urcite casti korupce: ze se urednici budou bat prijmout uplatek za nejakou sluzbicku, apod. proste u korupce, ktera nastava mezi vicemene neznamymi lidmi a ktera je financne mala.
Pujde-li o velkou korupci, tak pochybuji silne, ze to bude vyrazne uspesne. Takova velka korupce probiha na imho velmi opatrnem principu: domlouvas se jenom s lidma, ktere znas osobne dlouho resp doporuci ti je nekdo znamy. Drtiva vetsina zkusenych korupcniku takoveho agenta s usmevem vyprovodi. Najdou se samozrejme vyjimky ala poslanec Morava, ale tech bude malo.
Sanci bude mit pouze kdyz policie ziska/presvedci nekoho z te skupiny lidi, ktery praskne ostatni nebo tam agenta nasadi nadlouho, aby tam zapadl (ala "rezident").
Predstava, ze se nekdo neznamy sebere a pujde nabidnout napr Babisovi, ze mu za 20 mega zaridi protlaceni nejakeho zakona na podporu biopaliv je usmevna...
Imho je rozumna cesta pruhledna vyberova rizeni s jasnymi pravidly.
|
|
|
Provokatér na Slovensku fungoval ihned po zavedení, teď už moc ne, asi už vychytali největší hȟupy.
On agent provokatér navíc provokovat nesmí, vůbec nesmí ani naznačit možnost, že by také nemuselo dle zákonů být, pak by byl viníkem korupce on!
Vlastně by se měl chovat absoutně neodlišně od ostatních návštěvníků úřadu.
Může ale přijít zrovna s věcí, na kterou vytipovaný XY už nějakou tu korupci dle všeho nasekal a pokud ji XY navrhne sám, je policista úspěšný.
Hrabal jsem se též v amerických zdrojích, tam to dělají tak, že FBI sama úplatek nabídne, zaplatí a pak se to skartuje (coby protizákonné), ovšem údaje o XY půjdou k místním, kde se už nějaký provokatér najde, tam to mají jednodušší.
|
|
|
U oněch velkých skupin by zase mohl pomoci institut "korunního svědka" - tedy to, že ten, kdo přispěje významnou měrou k dokázání viny ostatních, jde domů či dostane nízký trest.
Ale bavěj se o těchto obou věcech už asi desetiletí a skutek utek, nemusí to být náhoda.
|
|
Myslím, že je zde obecný problém referenda - a to fundovanost hlasujících. Přece každý člověk nemůže studovat stohy studií, rozpočtů a prognóz aby dokázal posoudit přínos řekněme toho mezinárodního letiště, ne? Od toho snad volím politiky kterým důvěřuji a jejihž názory sdílím, aby to prostudovali a rozhodli za mě. Třeba otázku "zvýšit daně?" nemá ani smysl referendu pokládat...
|
|
|
To by se dalo vztahnout i na fundovanost volicu: kolik z nich zna dobre ekonomicke zakony, kolik z nich si prostudovalo podrobne volebni programy, atd....
Pokud chteji VV pouzivat referendum svych volicu/clenu, je to jejich rozhodnuti. Ja bych jim to nebral.
|
|
|
Princip volič-> poslanec je založen na důvěře, na ničem jiném. Ekonomické zákony nejsou univerzální jako fyzikální a jeich znalost při výběru pomůže málo, studium programů nepomůže vůbec, neboť jakýkoli konkrétní program se rozplyne v koaličních dohodách, zde ná smysl jen znát trendy a priority oné strany. A to nejlépe ty skutečné, které neřeknou!
VV nemohou používat referendum svých voličů, vzhledem k tajným volbám jim odnikud nevypadne seznam. Mají registrované členy, kteří v rámci strany mohou hlasovat o kdečem.
VV používá referendum těch, co se zaregistrovali přes Internet, školeníčko: "jak se zaregistrovat u VV počínaje zapnutím počítače" mohli absolvovat třeba v Lidovém domě, kapišto?
|
|
|
Ekonomicke zakony samozrejme universalni stejne jako ty fysikalni jsou. Lide se chovaji prirozene nejakym zpusobem, preferuji maximalisaci uzitku a tento princip universalni je. Na nej navazuje universalni princip nabidky a poptavky atd. atd.
|
|
|
Nemáš pravdu roote, protože příliš generalizuješ. Správně je to takto: Lide se většinou chovaji prirozene nejakym zpusobem, preferuji maximalisaci uzitku ...
Tahle drobná změna má dalekosáhlé důsledky v pohledu na ekonomické zákony.
|
|
|
Nikoli, lide maximalisuji uzitek vzdy. Ukaz priklad, kdy tak necini.
|
|
|
Roote, nemáš to zcela přesné. Všichni lidé sice maximalizují profit, ale jejich vnímání profitu je značně rozdílné. Někdo preferuje profit dlouhodobý, někdo preferuje profit krátkodobý a co bude za delší dobu ho absolutně nezajímá.
Ve výsledku jsou někteří lidé ochotní pro dosažení svého krátkodobého profitu zničit systém, který je živí, tedy dlouuhodobý profit bude nulový, ale krátkodobě jeim bude dobře.
|
|
|
A kdo tu mluvi o profitu? Ja se bavim o uzitku. A ten je subjektivni, takze kratkodobost nebo dlouhodobost opet zavisi jen na prijemci toho uzitku...
|
|
|
Já Vás nepoznávám roote. Pokud si dobře pamatuji, řeč na podobné téma už tu kdysi byla a mluvil jste mi z duše. Teď mám problém Vám rozumět.
Universální platnost ekonomických zákonů přece nemůžete zdůvodnit obecnou lidskou snahou o maximalisaci užitku, zvlášť, když sám uznáváte, že ekonomický užitek a subjektivní užitek jsou dvě různé věci.
Člověk se může chovat z ekonomického hlediska vědomě kontraproduktivně a přesto s úmyslem maximalisovat svůj užitek. Vlastní ekonomická ztráta, která způsobí mnohonásobnou ztrátu nepříteli mi může přinést užitek ve formě morální satisfakce. Neboli - naplnění primárního a ekonomického zájmu (užitku) může být v příkrém rozporu.
(Nesouhlasím dokonce ani s tím, že snaha o maximalisaci ekonomického užitku má platnost většinovou. Ale to bychom se dostali do filosofických kategorií, roviny absolutního vs relativního profitu apod, což si odpustím.)
|
|
|
Ale ja netvrdim, ze subjektivni a ekonomicky uzitek jsou dve veci. Uzitek je porad jeden jediny, nikdy jsem jej nechtel vycislovat v penezich :-)
|
|
|
Pokud tvrdíte, že ekonomické zákony jsou universální, implicitně tím říkáte, že universální je i snaha člověka maximalisovat ekonomický - tedy v penězích vyčíslitelný - užitek.
|
|
|
Ne, to je presne to nespravne chapani ekonomie jako vedy o penezich. Ekonomie zkouma zejmena vztahy mezi lidmi. Jen se, narozdil od sociologie, tech penez nestiti a povazuje je za jeden z legitimnich prostredku komunikace... :-)
|
|
|
Ekonomie zkoumá zejména vztahy mezi lidmi. Ok. Pokud tomu dobře rozumím, tedy mezilidské vztahy z hlediska možného užitku.
Potom by mne zajímalo:
a) je-li podle Vás nezbytnou součástí ekonomického užitku – jakožto produktu mezilidských vztahů - reciprocita.
b) je užitek ve formě libých pocitů, když vidím čarokrásnou ženckou, také užitkem ekonomickým?
|
|
|
Mezilidské vztahy jako takové. Užitek je jen jeden, byť velmi důležitý, pojem z mnoha, které se tam vyskytují.
ad a) Reciprocita ve smyslu "porovnatelné protiplnění" potřeba není. Bohatý filantrop vyměňuje peníze za pocit, že dělá dobrou věc, o nějakých protiplněních ze strany obdarovaných není většinou možno vůbec mluvit.
ad b) Zajisté. A ten užitek měníte za čas, který strávíte zíráním na ty ženy a ve kterém byste mohl dělat něco jiného.
|
|
|
Dobrá. Takže ekonomie není jen o užitku a naopak užitek není jen ekonomický, protože ne všechny užitky jsou výsledkem lidské interakce. Je to tak správně?
|
|
|
Užitek je termín ekonomický. Neekonomický užitek je blbost.
Jde-li Vám o užitek nefinanční či nehmotný tak ano, ten existovat může.
|
|
|
Nezlobte se na mne, ale tady něco neštymuje. Shrnu-li Vaše a rootova tvrzení, vyplývá že:
a) ekonomie je vědou, zabývající se mezilidskými vztahy.
b) každý užitek je ekonomický, tedy plynoucí z mezilidských vztahů.
Chcete tím říci, že člověk vytržený ze sociálního prostředí (tedy člověk, který žádné mezilidské vztahy nemá) nemůže mít žádný užitek?
|
|
|
Ekonomie je vedou, zabyvajici se _zejmena_ vztahy mezi lidmi. "Ostrovni" ekonomie, kde pocet vztahu je nulovy, jeste neznamena, ze uzitek musi existovat jen diky vztahum k ostatnim lidem. I Robinson Crussoe ziska uzitek, kdyz zabije papouska na maso nebo si postavi ukryt pred destem. Pokud byste ovsem videl ekonomii jako vedu o penezich, pak jaksi ac by Robinson mohl mit penez, kolik by chtel, nemel by z nich nic, nebot by je nemohl smenovat za jine sluzby... Ano, i Robinson muze mit hmotny i nehmotny uzitek. Nakonec, vztah sam k sobe je take formou vztahu mezi lidmi :-)
|
|
|
Takhle řečeno je mi to srozumitelné. Výraz "zejména" a zahrnutí vztahu sama k sobě do množiny mezilidských vztahů zacelují pro mne nepřekročitelné logické trhliny.
Děkuji za trpělivost.
|
|
|
Teď koukám, že výraz "zejména" jste použil již výše ve vláknu, což jsem nějak nevnímnul. Má chyba.
|
|
|
Tím ale neříkám, že jste mne přesvědčil, jen to, že takováto definiční dohoda je možná, protože není vnitřně rozporná. Je-li ovšem takováto definice akceptována vědeckou obcí, nebo je to definice Vaše a JJ, to nevím. Mám dojem, že např. Mises stavěl své ekonomické teorie na předpokladu, že člověk chce zlepšit své materiální postavení.
|
|
|
Musím přiznat, že tato debata mě zaujala a od včerejška přemýšlím o Vaší definici ekonomického užitku. A Vaše tvrzení mi dává čím dál tím menší smysl.
Za prvé: takto širokým pojetím pojmu „ekonomický užitek“ v podstatě jen jinými slovy říkáte, že člověk dělá to, co chce, což se mi jeví být tvrzením poněkud bezobsažným. Jak píše Caldwell – „Model sledování vlastního užitku je nepoužitelný, pokud jej definujeme příliš úzce ... a prázdný, pokud jej definujeme příliš široce, protože v takovém případě se stává veškeré jednání jednáním maximalizačním“.
Za druhé: Pokud se shodneme na pravdivosti Popperova tvrzení, že „základem vědeckého poznání není verifikace (potvrzení), ale falsifikace“, musíme se ptát: jak by jedinec musel jednat, aby nemaximalisoval svůj užitek? Nebo – lze jít proti směru svých vlastních optimalisačních křivek? Pokud není možné uvést žádný příklad, pak tato teorie není falsifikovatelná a de facto postrádá smysl.
Facit: definujeme-li ekonomický užitek jako spotřebu statků/služeb, pak dle ekonomických modelů nelze vysvětlit veškeré lidské chování.
Definujeme-li ekonomický užitek jako jakékoli uspokojení tužeb/potřeb, což jsou i emoce, dostaneme definici prázdnou a zbytečnou.
|
|
|
Ano, to jsem mel na mysli 11.06.2010 ve 13:15:09.
|
|
|
A ještě mne napadá jedna věc: pokud by ekonomická teorie měla zahrnovat i emotivní - iracionální chování, popírala by tím své vlastní, racionální modely (ekonomii statků), tedy samu podstatu aplikované ekonomie.
|
|
|
Jisteze. Nekteri zde zamenuji princip ekonomicnocti, tedy nesnazsi cesty k nastoleni ocekavaneho stavu (v zamyslu), s ekonomii jako takovou, byt ten samozrejme tvori jedno z jejich vychodisek. Kolizi s "rozplizlosti" takoveho myslenkoveho stavu pak resi invektivami na adresu ostatnich socialnich ved.
Princip ekonomicnosti je samozrejmym vychodiskem v mnoha vedach; od biologie k pro me za me detske psychologii nebo vyvojove lingvistice. Je to empiricky deskriptivni predpoklad obsazeny uz v teorii soucasne vedy; tvorit z toho oslimi mustky premisu "ekonomie vysvetluje vse" je nesmyslne.
Jinymi slovy: Root konstituoval krasny truismus. K cemu je to dobre, nevim.
|
|
|
Neznalý cizích pojmů se zeptám takto? Truismus je dokonale pozitivní věta typu: "Svátkem Nového roku starý rok končí a nový přichází!" - věta taková, že ani ten nejvztahovačnější člověk vidící za vším úklady proti své osobě, nepovstane a nevzkříkne: "To je lež!"?
|
|
|
Že každé jednání zvyšuje užitek (alespoň tedy ex ante), to je pouhým důsledkem vhodně zvolených elementárních definic. Nedává vůbec smysl se ptát, jak by muselo vypadat jednání, které nezvyšuje užitek, protože jednání je koncipováno jako činnost zvyšující ex ante užitek. Tedy slovo užitek je tímto způsoben definováno s pomocí termínu jednat, nemůžeme tedy logicky ani myslet situaci, kdy by jednání ex ante užitek mělo snížit!
Potom, jak říkáte, zvyšování užitku není ničím jiným, než že člověk za daných okolností volí alternativu dle své libosti. Není však důvodu tvrdit, že proto je pojem užitku naprosto nesmyslný, pouze tento pojem nevyhovuje určitému dosti nešťastnému a dosti rozšířenému přístupu k ekonomii. Někteří ekonomové totiž si myslí, že smyslem jejich vědy je říci něco o tom, jak budou konkrétní lidé jednat. Samozřejmě mohou dotyční legitimně plýtvat svým časem, ale nelze předstírat, že by kdy vedlo k něčemu dobrému (jen se hodně lidského rozhodování označovalo za iracionální, i když to byl jen důsledek hloupého přístupu dotyčných ekonomů). Mnohem moudřejší je připustit, že o individuálním lidském rozhodování toho dosud lze říci relativně málo a přijmout tato individuální rozhodnutí jako elementární fakta, na nichž je třeba stavět. Tedy nepokoušet se předpovědět, co bude Josef Novák a Petr Vomáčka dělat tehdy a tehdy, ale formulovat ekonomickou teorii tak, aby platila bez ohledu na to, co ti dva (a další) kdy snad udělají. Nebo lépe, aby z jakéhokoliv jejich jednání odvodila, jak se budou vyvíjet ceny a další porozovatelné veličiny, které si přejeme vysvětlit. Nazývá se to metodologickým individualismem.
Velká část současných ekonomů však zcela mylně z pozorování různých veličin, jako jsou třeba některé (průměrné) ceny a směňované objemy zboží a služeb se pokouší odvodit individuální lidská rozhodnutí. Je to takový pomýlený přístup, který snad v nich vzbuzuje chybný dojem, že dělají "objektivní" vědu, že měří "objektivní" veličiny a z toho docházejí k závěrům o tom, jak by měli lidé jednat. Zapřahají tím však vůz před koně, protože namísto aby ceny a množství odvodili z lidských rozhodnutí, snaží se ti hlupáci to udělat přesně obráceně. Není divu, že mnozí laici pak mají legitimně pocit, že ekonomie je bludná věda popisující svět, ve kterém pro lidi z masa a kostí není místa.
|
|
|
Ano, to jsem mel na mysli 11.06.2010 v 11:14:07.
|
|
|
Pokud filantropem myslíte prostě mecenáše, tam reciprocita funguje výborně. U obdarovaných tak, že zkrátka bez existenčních obav dále tvoří své dílo, které nikdo jiný včetně mecenáše nedokáže (umění, vědecký objev) a prospěch z něj budou (možná) mít všichni, včetně mecenáše. Utajeno to také nezůstane a mecenáš získává dále zužitkovatelnou prestiž, a obdiv. Též peníze si do hrobečku mecenáš nevezme a po kom se jmenuje v Praze ulice řečená "Majzlovka" a rčení "Dej si majzla!"?
Pokud myslíte takové ty: "přispívající na místní chudé", nemusí jít ani tak o pocit dobré věci jako o kalkul, že ubude žebráků, vagabundů, otrapů a zlodějíčků.
|
|
|
Zřejmě budeš muset definovat užitek. Jinak lze za užitek prohlásit téměř cokoliv, a tím se dostáváme do oblasti značně iracionální.
Jaký užitek může maximalizovat rodič například v případě, že ke svému vlastnímu adoptuje ještě cizí dítě? Prakticky žádný, pouze vyhověl svému zbytnělému rodičovskému pudu a přehnanému soucítění. Dobrý pocit z toho může samozřejmě mít ... pokud ho chceš brát jako užitek, tak je to jistě možné. Dobrého pocitu lze ale dosáhnout mnoha jinými, méně nákladnými postupy, takže lze jen těžko hovořit v tomto případě o maximalizaci užitku.
Maximalizací užitku může být také zastřelení tchýně. Pokud tě ale chytí, nezdá se být tento krok maximalizací užitku. Nebo jak?
|
|
|
Jiste, ze dobry pocit je uzitek a je dobry pocit a dobry pocit.
To, co si v urcitem okamziku myslim, ze je maximalisace uzitku, mohu za maximalisaci pozdeji prestat povazovat, tim, ze si priznam, ze to byla chyba. Nicmene nemeni to nic na tom, ze v danem okamziku jsem to za maximalisaci uzitku povazoval.
Uzitek = jakakoli forma prospechu, subjektivne posuzovana prijemcem.
|
|
|
Pak ovšem vede k maximalizaci užitku de fakto jakékoliv náhodné (neočekávatelné) chování a je těžké toto dávat do souvislosti s ekonomickými zákony.
|
|
|
Naopak, ekonomickym zakonem muze byt jen to, co s necim takovym pocita.
|
|
|
Pak se ovsem tento "zakon" rozplizava do truisticke banality ("lide nedelaji veci, ktere by jim nedelaly dobre") a rozumne se s nim pracovat neda.
|
|
|
Ekonomicke "zakony" jsou pro definovany ucel dobrym modelem popisu, nikoli uz ovsem predikce.
|
|
|
Pak nejde o ekonomicky zakon, ale pouze o hypotezu :-)
|
|
|
V mikroekonomii ano, pokud se ti lidé zrovna nechovají například šlechetně (vzácné) nebo iracionálně (dost časté). A i když preferují maximalizaci užitku, mohou si ji snažit docílit řadou nesprávných způsobů, kvůli kterým nakonec dojde k maximalizaci nákladů.
|
|
|
I kdyz se chovaji slechetne nebo "iracionalne", maximalisuji svuj uzitek... A ze neco udelaji chybne, to je uplne jina, nesouvisejici otazka.
|
|
|
Pokud berete "užitek" jako subjektivní včetně zlepšení nálady, tak sem lze jistě zahrnout i šlechetnost, iracionalitu ovšem sotva, neb ve stavu iracionálním není člověk svým pánem schopným měřit jakýkoli užitek. Z pozice makroekonoma Vám takovéto individuum způsobí chybu, protože se chová jinak než předpokládaným způsobem či zvorá své metody tak, jako by chtělo dosáhnout opaku. (rozhoduje VÝSLEDEK, všude!)
A pokračoval jste až ke křivce nabídky a poptávky, kam už podobné věci nezahrnete, tato je již jen takovou téměř vždy fungující aproximací, empirie bych v ni na rozdíl od fyziky moc nehledal.
|
|
|
Výsledek nijak nerozhoduje o činnosti, která k němu vedla. V diskutovaném případě pokud maximalisuji svůj užitek (vlastní činnost), neznamená to, že dosáhnu skutečného užitku (výsledek).
Pokud výsledek stavíte vždy jen na předpokládaném způsobu chování, nezpůsobí chybu výsledku individuum, nýbrž váš špatný předpoklad.
|
|
|
No dobře, postoupíme-li v ekonomii o fous dále, už na nás kouká křivka nabídky a poptávky, která předpokládá racionalitu nakupujících a nabízejících. (iracionality se mohou oběma směry vykompenzovat a takto pominout)
Za iracionální už zde lze považovat rozhodnutí: "koupím, ať to stojí cokoli" či "to bych nechtěl ani zadarmo" - kdyby se zde projevila u celého zkoumaného vzorku populace, z křivky máte přímku táhnoucí se po ose. (v reálném životě křivka ale funguje) Asi díky všudypřítomné křivce nebožtíka Gausse, která ukazuje vzácnost extrémů.
|
|
|
Ve stavu iracionalnim pochopitelne jsem schopen merit uzitek uplne stejne, jako ve stavu racionalnim. Kdo vlastne posuzuje, co je a co uz neni racionalni? Nikdo, zase jen dany konkretni jedinec. Takze jsme se zase okruhem dostali tam, ze uzitek je subjektivni a s tim, zda dana osoba v danem okamziku uvazuje racionalne ci nikoli, nesouvisi.
|
|
|
Nu pak jsme se dostali k tvrzení sice nevyvratitelnému (osoba, co by právě vykonávala činnost, o které si právě myslí, že je pro ni jakkoli neužitečná fakt existovat nebude), leč dále k ničemu sotva použitelnému, ekonomicky, sociologicky či jakkoli.
|
|
Bezpečnost je vlastně kardinální téma, důležitější než korupce o které jsem se rozepsal minule,
protože představuje ozbrojenou moc. (tedy jedinou skutečnou, jakékoli jiné jsou touto podmíněny)
Dle plánů VV už dokonale jednotnou, to ale předbíhám, celé je to tady:
www.veciverejne.cz/program-vv-bezpecnost.html
Banality typu, že se práce úkoluje a rozkazy se musejí plnit zanedbávám
Hned bod 1) stojí za hlubší rozbor:
1) Budování komplexního efektivního bezpečnostního systému, jehož řídící složky budou při jeho výstavbě důsledně spolupracovat.
Z první věty nelze odvodit, o co vlastně půjde, jisté je, že můžeme rovnou škrtnout hodnotící slovo "efektivního", to je tam dost předčasně. Když je komplexní, tak by měl zahrnovat všechny druhy a zvláštní útvary policie, bachaře, hasiče, všechny druhy záchranářů a vyčteno z následujícího snad i armádu. Druhá věta je pouze zbožným přáním, řevnivost mezi složkami exekutivy existuje všude na světě a jejich současné rozdělení dle všeho reflektuje stav, aby si vzájemně nelezly do zelí a u jakéhokoli ohrožení bylo ihned jasné, kdo jej má na starosti a bude zásahu velet, eventuelně koho dalšího přivolat, třeba jen pro jistotu. Na taková obvyklá ohrožení stačí jedna z těchto složek. Třeba na "zvláště nebezpečného pachatele" zabarikádovaného v bytě a s jistotou ozbrojeného vojenskou útočnou puškou se volá krajská zásahová jednotka či URNA, nikdo jiný nemá pravomoci, prostředky, znalosti a výcvik na jeho zneškodnění. Kdyby někdo méně znalý vybral pro tento úkol MP, neboť jsou též policisté a mají služebnu blíže, výsledek by byl dobrý tak pro Honzu ZZR. Při velkých malérech se pak zakládají účelové štáby podřízené přímo premiérovi, ve štábu je představitel každé složky, která může něco v dané situaci dělat či k problému něco relevantního říci, též odborníci na tematiku, které se malér dotýká (třeba informace, zda 10kg RDX je schopno protrhnout Slapskou přehradu či nikoli může být tou nejdůležitější a pro další postupy rozhodující), používají se též informace tajných služeb, které jakoby pro VV neexistovaly.
Účelové štáby jsou snad vždy výrazně efektivnější než ty trvalé, neboť mají jasný krátkodobý cíl a osobní věci či řevnivosti složek jdou načas stranou, též se nedají použít jako odkladiště hňupů. (z armády dobře známá metoda: povýšit a ať už je pryč!)
Jestli ten "systém" znamená nový a nejvyšší stupeň velení, je to špatně už z principu, čím méně stupňů tím lépe, jeho selhání by znamenalo dočasnou neakceschopnost jakýchkoli doposud soběstačných složek (ani složky Policie ČR nemají jednoho velitele-policajta, vrchním velitelem všech ozbrojených složek je až prezident), aby měl nějaký strategický účel (bezpečnostní strategii jinde plánují bez vysvětlení typu "kdo ji bude formulovat", zaručeně však bude v souladu se strategií EU) typu zlepšení zásahů při ohroženích v ČR známých, budoucí organizace při ohroženích ke kterým v ČR ještě nedošlo či predikci ohrožení budoucích? Nenechte se vysmát, jednak je to úkol nezvládnutelný, jednak se toho "za chodu" rozhoduje stejně většina, ať jsou plány jakékoli. Na této úrovni je to srovnatelné již s plány válečnými a vzpomeňte válečných plánů Německa a Francie na jaře 1940. Němci nečetli ty francouzské a bojovali úplně jinak než měli, postupovali tak rychle, že byly pošlapány i plány německé a to iniciativou zdola.
VV tedy dle všeho chtějí nahradit současný fungující stav stavem pravděpodobně horším, navíc podmíněným zbožným přáním.
Nebo z toho třeba bude to, že se velitelé všech bezpečnostních složek jednou týdně na hodinu někde sejdou a budou vypracovávat něco, co třikrát změní název a pak se na to zapomene.
Navíc slíbili pouze "budování", také mohu slíbit "budování domu", vykopat pouze viditelnou jámu jako budoucí základy a slib je dodržen. Takže slib bodu 1) lze naplnit již předchozím odstavcem a doufám, že to tak také mysleli, též kvůli bodu 3)
2) Dělají si srandu? Že v dnešní době již nelze rozdělovat nebezpečí na vnitřní a vnější? Že by byli vlastní občané stejným ohrožením jako nepřátelský voják? (v mysli politika by to asi nastat mohlo, nepřátelští vojáci jej nevolí) O armádě píší dále pouze v souvislosti s NATO. Buď jsou natolik realisté, že vojenské napadení cizí armádou zcela zanedbávají pro kontumační výsledek jakéhokoli pokusu o vojenskou obranu ČR. Anebo jsou naivkové, kteří si myslí, že válka patří historii? EU něco podobného tvrdí také a strach má také spíše z vlastních občanů, kterým už dochází trpělivost, takže to celé může reflektovat skutečný stav.
Tvůrčí je pouze myšlenka sloučení ministerstva vnitra a obrany, každé sice řeší něco úplně jiného, ale když skoro všechno má tvořit jednotný "systém", proč ne? Vedení války a pátrání po defraudantovi mají vlastně společného víc, než jsem si myslel.
3) O bezpečnostních složkách ČR lze tvrdit, že jde o vycvičené profesionály ve svém oboru, dobře organizované a dnes už i vybavené. Též jejich úkoly jsou jasně dané a celá předchozí věta je podřízena onomu úkolu. Do toho "systému" z bodu 1) chtějí VV zapojovat i další složky státu dokonce dokonce i bez ohledu na dělení moci, na to, že mají jinou kvalifikaci, kompetence, fyzický stav a své úkoly nemyslí už vůbec. Samozřejmě žádné "jak". První mluví o prokurátorech, ti ovšem přispívají bezpečnosti už prostým výkonem své práce a jejich zapojení do "systému" zavání řešením dávno vyřešeného. Prokurátor potřebuje zákony + důkazy a informace od policie, na nedostatek obého jsem neslyšel stížnosti. Ihned po nich jsou ovšem na řadě soudci, kteří nesmějí podléhat žádnému "systému" coby součásti exekutivy. Tudíž netřeba dumat o prokurátorovi, jak přišroubovává po šichtě ještě bezpečnostní kameru, prostě píšou blbiny. Logicky chtějí přidat MP, potom občanské prvky (hm? třeba i mne?) a bezpečnostní agentury. Spory, soutěžení, a zneužívání jsou v tomto "systému" nepřípustné, jak bude nepřípustnost zajištěna už ani slovíčka.
Celý ten "systém" zavání jednotou až stalinskou a vedl by k podezření, že VV koncentruje moc k puči. Vedl by tehdy, kdyby to bylo vůbec reálné. Minimálně v jednom bodě je dokonce protiústavní, část "nových" návrhů je již dávno realizována, ostatek jsou nesmysly vhodné tak k mávnutí rukou, podmíněné bezcennými slovy jako "nepřípustné" a "budou důsledně spolupracovat". Pokud to psal nějaký marketingový specialista, tak jsem cílovou skupinou rozhodně nebyl já, jisté je, že to nedali k posouzení žádnému právníkovi (to je u těch, co budou tvořit zákony, divné), ten by alespoň pár nesmyslů nutně vyškrtl. Konkrétní body už nepředpokládají žádný nový "systém", většina je taková, že "kdo by to nenapsal". Zde jen pár postřehů:
- policisté budou vzdělanější, placenější a lépe vybaveni (dejte do programu opak!)
- titíž mají mít jednotné postupy (vědí vůbec, co policie všechno řeší?) a zjednodušenou dokumentaci (čeho?)
- možná dostanou vojenské zbraně, neb budou mít společného dodavatele s armádou (že se jako ušetří) a ten nebude mít obojí, vědí vůbec VV, že policejní a vojenské zbraně jsou zcela odlišné kategorie a dokonce i pistole se v policii a armádě používají téměř vždy různé?
- nemají se překrývat úkoly PČR a MP, asi proto přibude Metropolitní policie
- pro policisty, kteří spáchali trestný čin, chtějí "spravedlivý trest", usvědčeni a trestáni budou ovšem podle práva, kde je spravedlnost definována jako "nutně subjektivní", budou tedy policisty-lumpy trestat asi mimoprávně a dle rozhodnutí náhodně vybraného občana, takovéto věci měli v programu, zákonodárci jedni
- více auditů a kontrol (jistě s možným kickbackem), též více kontrolních orgánů, to se hodí vždycky napsat
- nejlépe všude kamery
- jinde ale též více policistů v ulicích
- téměř nakonec rozumný názor, že za velkou část extremismu může pozitivní diskriminace, jsou striktně proti ni
- nakonec proti ilegálnímu přistěhovalectví, dokonce obsahuje jedno reálné "jak" změnou zákona
- o tajných službách ani slovíčka, kamery v MHD jsou asi pro bezpečnost důležitější
|
|
Je radost sledovat, co pěkného si připravili na každý nový den...Aktuální "eso" v rukávu, děda Síla, údajně v poúnorových letech študovaný a posléze aktivní lampasák, by měl mít slovo při restruktualizaci armády...asi si dám na chvíli mokrej hadr na hlavu...Škoda, že můj děd je již po smrti, jeho zkušenosti zakládajícího člena lidových milící by se Véčkům hodily...
|
|
10-ti,8-mi, kam jste chodil do skoly, toto jsem v Ceskem jazyce nikde nenasel.
|
|
|
Už ani nevím, je to dlouho. Jak s případnou sdělenou informací hodláte naložit ?
|
|
|
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/206562235500007-o-cestine/
Mozna si osvezite pamet.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Véčkaři
|
|
|