Obstrukce ODS snažící se co nejvíce oddálit schvalování Lisabonské smlouvy
se stávají již tradicí. Po těsném přijetí poslanci čeká smlouvu projednávání
v senátu, v případě schválení podaní k Ústavnímu soudu a čekání na podpis
prezidenta.
Projednávání nepřehledné a rozporuplné smlouvy nemusí být pouze
unavným pozičním bojem eurooptimistů, cynických pragmatiků a euroskeptiků
o body u českých voličů. Jde o něco podstatnějšího než politické půtky.
Díky neseriózní politice ODS máme možnost do hloubky diskutovat o tom,
jakou Evropu (Evropskou unii) my Evropané z České republiky chceme.
V české diskuzi o Lisabonské smlouvě chybí otevřeně federalistický
postoj. Lisabonská smlouva je pro liberálního federalistu málo! Současné
i připravované orgány EU se neopírají o podporu veřejnosti, ta nerozumí
podivné vnitřní struktuře orgánů ani množství léta obhajovaných absurdit,
např. dvou sídel Evropského parlamentu.
Lisabonská smlouva není posunem k federální Evropě, jak nám podsouvají
její ctění odpůrci. Ani není pravda, že jejím neschválením nebude Evropa
akceschopná, že např. nepůjde přijmout další státy či řešit finanční krizi,
jak se nám snaží tvrdit ctění příznivci.
Smlouva je pokračováním v politice plíživého budování superstátu s nezřetelnou
odpovědností jednotlivých složek s kvazipolitickým fungováním bez pevných
pravidel. Cynismus, pohrdání voliči i zdravým rozumem je stále v kurzu
i přes referendová klopýtnutí ve Francii, Nizozemí a Irsku. Z posledního
jmenovaného státu povstal rytíř Ganley, který vyzývá na souboj byrokratickou
bruselskou hydru. Troufale chce více demokracie v EU a respektování názorů
voličů. Kdo to kdy v Bruselu slyšel, riskovat zapojení voličů do pokrokového
projektu silnější a stále vylepšované EU?
Unii evropských států by místo budování nevzhledného a nesrozumitelného
superstátu prospěla jednoduchá a osvědčená struktura bez potřeby neustálého
upravování a udělování výjimek z výjimek.
Funkční federalismus známe dobře nejen z USA, ale i z centra Evropy.
Švýcarsko je vzorovou federací s třemi desítkami autonomních kantonů, čtyřmi
oficiálními jazyky, vysokou životní úrovní a schopností do svých tradičních
společenství integrovat masivní příliv emigrantů. Co chceme více? Federace
je řešením sváru malých a velkých států, chrání svobody svých občanů jasnou
dělbou (pravo)mocí nejen horizontálně mezi vládu, parlament a soudnictví,
ale i vertikálně mezi obce, kraje, státy(kantony, kraje) a federaci.
My, čeští Evropané, bychom měli vyjít z diskuze o Lisabonské smlouvě
s ujasněnou představou, jakou Evropu chceme. Spoluevropané si nás nemusí
spojovat jen s poťouchlou peformancí Entropa a nepřesvědčivým duem egocentriků
Topolánek - Klaus. Můžeme jim místo nesrozumitelné nadsázky s kostkami
cukru nabídnout jasnou vizi Spojených států evropských (USE).
21.02.2009
Milan J. Hamerský
Autor politolog, je zakládajícím členem http://www.Liberalove.cz