Mívám sen: jsem váženým podnikatelem, zaměstnanci milován, konkurenty
uznáván a státní mašinérií hýčkán. Jenže se vždy probouzím do reality českého
sociálního kurníku…
Sociálkapitalistický Absurdistán s doprzněným názvem Česko je (nikoliv
jediným) příkladem východní části jednoho menšího kontinentu, jak se staré
dobré rovnostářství - většinou druhdy zvané výdobytky socialismu pod vedením
dělnické třídy - může přetáhnout do společenského řádu s naprosto jiným
názvem a posláním. Dovolím si dnes pomocí selského rozumu vyslovit svůj
názor, o čem že to uspořádání s odporným (?) výrazem kapitalismus vlastně
má být.
Zatímco v socialismu bývala moc uzurpována ponejvíce v pomyslných rukou
jediné politické strany - ostatní národnofrontní spolky k anoncím demokracie
pomíjím - kapitalismus, a to asi spíše jak jej zatím neznáme, dokáže (v
některých zemích) usměrnit politické výsledky, směry a strany podle momentálního
ekonomického vývoje. Nepochybně by to lektoři nejrůznějších vejšek řekli
lépe a funkcionáři politických stran měli za každou z nich ještě jiný názor,
ale já to tak nějak cítím a zkusím i pocitově vysvětlit. Největší masu
pracujících tvoří ti, kteří jsou téměř každé ráno - vyjma víkendů, dovolené
a jiného volna - vybuzeni nějakým nepříjemným zvukem (že by budík?) a popohnáni
s různým stupněm odporu do pracovního procesu…
Jenže v oné mase je i velká - a těžko odhadnutelná - množina různě velkých
podnikatelů, tedy těch pracujících, kteří nejsou (a většinou proto, že
nechtějí být) závislými na vymoženostech našeho Absurdistánu. Velikostí
oněch podnikatelů jsem neměl na mysli jejich vzrůst, ale spíš druh podnikání,
obrat firmy nebo počet lidí, o které se svým umem, nápady a know-how stará
každý z nich namísto sociálkapitalistického Česka. Obuvník, praktický lékař,
zedník, opravář aut, projektant staveb, malíř, učitel jazyků, čalouník,
vrtač studní, inženýr pro elektrorozvody, stolař, zámečník a mnoho dalších
profesí totiž známe nejen jako zaměstnance firem, ale taktéž coby samostatně
se živící subjekty, často poskytující onen vykořisťovatelský výdělek i
dalším kolegům s podobným postižením. Rozdíl? Oproti kterémukoli pracujícímu,
který je placen ze státního rozpočtu (tedy našich daní), má podnikající
osoba a její kolegové prakticky až nulové nároky vůči Absurdistánu a naopak
do jeho bezedných trychtýřů ještě bohatě přispívají, mj. i na hladký průběh
oné známé bohulibé činnosti pobídkového mechanismu…
Jistě, takový samostatný pracující - chcete-li podnikatel - může většinou
beztrestně zavřít své čalounictví, přerušit svou projekční činnost, přestat
řezat-svářet-pilovat a téměř kdykoli odjet (například) na letní či zimní
dovolenou, pokud si na ni vydělal penízky. Jenže ta beztrestnost je pro
samostatně se živící subjekt pojmem zcela abstraktním, protože každá vynechávka
jeho činnosti s sebou logicky musí nést přerušení toků do jeho kasičky:
naprostou absenci tržby po celou dobu jeho nepřítomnosti a potažmo tedy
i přiměřené snížení jeho úrovně. Samozřejmě i takový podnikatel může být
dočasně zastupitelný, má-li třebas společníka, spolehlivé mužstvo nebo
spřízněný subjekt, se kterým je domluven na recipročních záskocích. Jen
tu výjimečnost nutnosti postarat se o sebe bez pomoci státu je dobře připomenout,
abychom neztratili nit.
Ano, v prvním plkání na tomto WEB-u jsem jmenoval mezi hnacími motory
závist a hloupost. Nechci tím (proboha!) tvrdit, že by většina
českého národa měla být nějak méně než průměrně inteligentní - Gaussova
křivka je mi známa - ale vypsal jsem se z letitého pocitu, jenž vyjádřil
druhdy i nejeden novinář. Na jednom špatně viditelném příteli člověka (že
by pes?) jsem tuhle četl takový zvratek (Džípáci)
od slovensky píšícího literáta s kompozicí „..ide o novú skupinu šoférov,
ktorí sa rozhodli nielen ukázať svoje (zväčša nakradnuté) bohatstvo, ale
aj...“ A je to tady: předpoklad zlodějského počínání podnikatelů není
zakořeněn pouze v duších a mozcích běžných obyvatel, ale občasnými skvosty
jej odhalují i ti, kteří by měli být strážci demokracie a přinejmenším
nepopírat jakousi presumpci neviny v médiích. Já osobně třebas nevlastním
a nikdy jsem ani neprovozoval jakýkoli rádobyterénní vůz, jen jsem tak
nějak vždy ve střehu z podobných prasáren. Myslím, že právě přečtený odstavec
sloučil vlastně oba hlavní motory v jeden logický celek: klidně si dovolím
napsat, že závist může podporovat hloupost a (do jisté míry) klidně to
může fungovat i naopak…
Měl jsem sen. Probuzení bylo obvyklé: nežijeme ve vyspělé demokracii,
nemůžeme si dělat, co chceme, protože Velký Bratr se může stále dívat (a
poslouchat). Nakonec vždyť nám to i bývalý Brňák - druhdy policejní prezident
- řekl jasně: pokud jsem nic neudělal, nemusím se bát ani odposlouchávání,
vždyť o nic nejde, že jo. Jenže státní mašinérie mě opravdu štve, to už
není o žádném snu - to je fakticky průser! Četl jsem tuhle, že český Absurdistán
má prý asi třičtvrtě milionu státních pohunků (pardon, zaměstnanců). Ve
stejném povídání mi tam jeden viditelný politik sdělil, že takové 12milionové
Tokio má podobných pracovních sil 50 tisíc a soustřeďuje je ve dvou mrakodrapech.
O to umístění by tu ani tak nešlo, jen ty sumy 750.000 versus 50.000: no
není to ohromující? Ale zase na druhé straně: samostatné subjekty aspoň
ví, proč platí státu tak fešácké výpalné v nejrůznějších podobách (a čemu
to slouží), že ano.
Váženost či vážnost podnikatele je podle mého názoru naprosto nezávislá
na jeho okázalém vlastnictví drahých automobilů, vystupování s různým stupněm
suverénnosti nebo frajerství; ale už vůbec ne v jakékoli podobě nadřazenosti.
Přiznávám, že znám několik až tak odporně bohatých lidí - většinou je nenazývám
přáteli - že běžná konverzace s takovým BORCEM je velmi ztížena jeho syndromem
zazobanství. Jsem-li samostatným subjektem, rozhodně mi to nedává právo
k jakékoli nadřazenosti nad kterýmkoli druhem „jen zaměstnance“, ba naopak:
v poslední době by spíše některým jeden i záviděl. Manažerský plat, solidní
auto, neexistující starost o placení zdravotních a sociálních (a jiných
a dalších) dávek a tak dále. A dokonce i v této skupině vzniká podskupina
BORCŮ, se kterými se dá mluvit jen někdy nebo až po vypití blíže neurčené
dávky alkoholu. No potěš, to je guláš!
A do toho slýchávám strašidelné diskuse. Že prý jsou vlády socanů v
důsledcích svých politik podobné i v západní Evropě. Že prý jim MUSÍ záležet
především na voličské mase závislých - těm dávají sociální vymoženosti
jako za Husáka - a pak si pudově hýčkají už jen opravdové ekonomické giganty,
jimž jsou zde zase poskytovány daňové prázdniny a další pobídky, ať to
pokladničku např. v centrálním Práglu stojí, co to stojí - hlavně aby nám
velké zaměstnávající subjekty neutekly. Pokud jsi sem dočetl třeba i některý
ze státních závislých, vzpomeň brachu, jak rychle se dokážeš postarat o
blokaci bankovního účtu a vymáhání kterékoli (byť jen dílčí) výpalné sumy
u menší firmy; a jak diametrálně se oproti tomu liší Tvoje známá nonšalance
a liknavost k astronomickým průserům oněch VELKÝCH. Krátkozrakost a tupost
socanských myšlenek i činů bere dech - už tolikrát se náš občan-volič přesvědčil,
že si výrobní i obchodní mastodonti z krásné české zemičky udělali jen
přestupní stanici, že nám klidně dají sežrat své přebytky v barvách přepravek,
že po vyčerpání socanských pobídek není problém sbalit svoje fidlátka a
odtáhnout za pobídkami na ještě vzdálenější Východ. Likvidace střední třídy
- nebo chcete-li podnikajících - už dávno není jen symbolická či pomyslná!
Závist a hloupost oněch závislých a především zcela diskriminační politika
socanské vlády z posledních 8 let píše ortel nad (v kapitalismu) nenahraditelným
druhem. A ochranáři furt nic, defenestrace v nedohlednu, idiotismus bují
a supové už krouží…
Proberme se hesly ze samého úvodu dnešního blbnutí, navažme na jeho
(zamýšlené!) poslání. Nemyslím, že jsem svými kolegy (nechuť k výrazu „zaměstnanec“
jsem tu naznačil posledně) nějak zásadně milován. Ale uznání za nebuzerativní
řízení, za absenci hlasitých příkazů anebo přátelské jednání bez familiérních
volovin jsem už (nejednou) získal. Nemyslím, že bych měl být nějak zásadně
uznáván svými konkurenty, ale faktem je, že s dobrými a slušnými borci
ve svém oboru jsem hodně zadobře a občas si dokážeme vypomoci: možná je
to částečně tím, že Brno je přece jen dost velké pro více kohoutů na jednom
smetišti. Ale že bych byl kdy hýčkán státní mašinérií - to rozhodně nepociťuji.
Každý měsíc musím vzít mnoho desítek tisíc - takto výpalné milému státu
včetně všemožných daní a DPH - a pak (ze svého pohledu) otevřít mříž nejbližšího
kanálu a hodit tam přesně spočítaný (kapku proměnlivý) obnos. Pak už se
jen jako obvykle musím bát, co naše pražské Ústředí zase za ty mj. i (původně)
moje prachy zmrví, jak se prokorumpuje k lepším zítřkům, kterého svého
dobrého služebníčka nechá za odměnu zase převádět společný majetek na soukromější
účely a který kretén se blýskne novým zákonem o čemkoli. Žádné Poděkování,
žádný Diplom, žádná Plaketa dobrého plátce daní, NIC! Jen naše právo být
nepravidelně párkrát ročně předvoláni k místnímu šetření, menší nebo větší
kontrole a kdyby se náhodou firmě trošku dařilo, tak HLAVNĚ NEMLASKAT,
že ano.
Nechci už mít takové sny, chci, aby se aspoň něco z toho stalo skutečností,
stojí mě to dost sil a jako každý živočich jsem tu pouze jednou a jenom
na chvilku, že jo. Jen mám hrozný strach, aby se zase v červnu masa těch
probuzených voličů (ze snu?) nerozjela na své chaty a chalupy, jako to
mnozí udělali před 4 roky - zřetelně je to tu FAKT NA VOHRABKY, SAKRA -
něco s tím přece musíme udělat, to dá rozum! Nemůžeme odtud všichni emigrovat,
kdo by pak naši závislou třídu živil! Vždyť by umřeli hlady a my přece
MUSÍME (?!?) mít přemíru sociálního cítění ze zákona „O kriminálnosti podnikatelského
stavu“, že jo, drtivá většino (!) normálních a slušných „kolegů“ - DO BOJE
za lepší zítřky závislých, HURÁÁÁ…
P.S.: Nebo se radši někam zdejchnem do emigrace, než z nás socan vymlátí
duši, co říkáte?
PP.S.: Moudrému napověz, hloupého kopni - bez křiku, kdo je PRASE a
bez názvů Stran…
26.03.2006 Bruno