Nedávno jsem si sjel s jedním zajímavým autíčkem. Byl jím „Wartburg
moderního věku“, VW Polo s tříválcovým motorem o obsahu 1,2 litru.
Už vidím ty diskuse, proč píšu o takové nákupní tašce. Dělám to proto,
že mně Polo v mnoha ohledech negativně i pozitivně překvapilo a především
je to auto zajímavé. Na rozdíl například od Opel Astry 1,6 16V, ve které
jsem také v poslední době strávil hodně času, jsem se s Polem nenudil,
zatímco Astra je nudná k uzoufání jako celek i v detailech. Dále není zanedbatelné,
že autíčka typu Polo, Fabie a podobná jsou v Czecholandu velmi rozšířená
a tak následující informace bude asi dobrá pro toho, kdo si hodlá něco
podobného koupit.
Ještě bych měl napsat, jak jsem k tomu autíčku přišel. Půjčil jsem si
ho z půjčovny, abych v něm překonal vzdálenost ČB-Praha a vrátil ho na
letišti. Při nestoudných cenách parkovišť u ruzyňského letiště se takový
postup totiž vyplatí, protože půjčení autíčka stálo s naší firemní slevou
asi 50 EUR včetně DPH bez ohledu na ujeté km a parkování mého auta po dobu
třech dnů by stálo asi 2 x tolik. Oproti plánu jsem si musel autíčko půjčit
i cestou z letiště a jet zpátky přes Plzeň, díky čemuž jsem ve stejném
Polu urazil celkem 410km.
Byl to VW Polo loňského roku výroby, se čtyřmi světlomety, v základní
výbavě a s motorem 1,2 o výkonu 40kW.
První dojem po nasednutí do auta byl pozitivní. Vpředu je relativně
dost místa, vzadu to je horší, ale u takového auta nelze nic jiného čekat.
Sedačky jsou stejné jako u Fabie a mají trochu krátké tvrdé sedáky. Kdo
je zvyklý na křesla z francouzských aut, bude asi nespokojen. Interiér
vypadá typicky podle norem VW, neurazí, nepotěší, prioritní je funkce.
Porůznu jsem našel několik šikovně rozmístěných odkládacích poliček.
Když píšu o interiéru, nemohu si odpustit první rýpnutí do autorů autotestů
v motoristických časopisech. Je zřejmé, že se to tuzemští pisálkové teprve
učí a kvalit Autobildu a jiných evropských periodik dosáhnou až časem.
Tak například oblíbená věta českých testů, „v interiéru použity kvalitní
plasty“, je totální blábol a mojí maličkosti, která se plasty živí,
to rve uši. Kvalitní materiál je například PA66 s minerálním a skleněným
plnivem za pět euro kilogram, ale z toho se nedělají interiéry. Rádobykritici
zaměňují slovo „kvalitní“ za slovo „měkčené“, protože se
domnívají, že kvalitní plast je hezky měkkounký a na omak příjemný, zatímco
plast nekvalitní je tvrdý, studený a nemá na sobě žádný zajímavý strukturovaný
povrch.
Horší je, že se tuzemští kritici učí pod dozorem jedné nejmenované tuzemské
automobilky a skutečně jen zřídka se dovedou kriticky vyjádřit k její cenové,
kvalitativní a designové úrovni, což jsou podle mě oblasti, kde by měla
být ona nejmenovaná velká tuzemská automobilka oprávněně terčem kritiky.
Po nastartování Pola se objevil první šok. Z pod kapoty se začaly ozývat
zvuky podobné hučení naplno puštěného vysavače. Po přidání plynu přešla
fistule do jakéhosi chrochtání a s rostoucími otáčkami do burácení. Silně
to připomínalo zvuk studeného dieselového motoru a to včetně značné hlučnosti.
Mohu zodpovědně prohlásit, že veškeré favority i felicie jsou tišší než
tříválcové polo. Bzučivý akustický projev motoru má daleko ke kultivovanému
zvuku vozu třetího tisíciletí a jediným slušným označením je pojem kravál.
Kravál je aktuální při jakémkoli pokusu o akceleraci, při jízdě konstantními
otáčkami to ještě ujde. Je to zřejmě způsobeno koncepcí pohonné jednotky
(tříválec s protiběžnou hřídelí), kterážto koncepce je sama o sobě dynamicky
hůře vyvážená než motory se sudým počtem válců a to projevuje vibracemi
při změnách otáček. Protiběžná vyvažovací hřídel zvýšila hmotnost rotačních
dílů a motor jde o něco hůře za plynem. Osobně si myslím, že koncept tříválce
pro malá auta je bezva nápad – právě kvůli redukci rotačních hmot – jen
VW jej poněkud postavil na hlavu.
Dynamika jízdy s Polem je poplatné dvěma číslům: 1200cm3 zdvihového
objemu a 1070kg hmotnosti prázdného auta. Polo má krátké převody a při
malých rychlostech akceleruje pěkně, vyvolává to dojem, že „jde odzdola“.
Při rychlostech od stovky výše začíná být problém. Při stodvacetikilometrové
rychlosti točí bzučící pohonná jednotka 4000 rpm a je poblíž konce svých
sil. Hnát ji nad tuto hranici nemá smysl. Jediným rozumným jízdním módem
s tímto autem bylo držet se někde mezi 2.800 a 3.500 rpm, kdy polo bylo
ochotno velmi vlažně zrychlovat. Včasné řazení mělo význam i při předjíždění
– navyklý na vysokootáčkovou cordobu i astru, jsem několikrát při předjíždění
podřadil na čtyřku a pak jsem zjistil, že auto už je za hranicí 4.500 rpm
a skutečně že zrychlovat už nebude a já že už předjíždět vlastně ani nechci.
Celkem vzato jsem tříválec ohodnotil jako zcela nevhodný pro ježdění kdekoli
jinde než městě, kde byl jeho průběh točivého momentu výhodou.
Motůrek se neobtěžoval zrychlovat do kopce a předjížděly mě felicie.
Úplně v nervu jsem začal být, když si na mně v kopci kousek před Blatnou
zákeřně počíhal rumunský Oltcit. Chybělo málo a zázrak německé techniky
by byl deklasován dvacet let starým balkánským klonem třicet let starého
citroënu. Další šok jsem utrpěl kolem vesnice Kasejovice, nacházející se
asi na půlce cesty mezi Plzní a ČB. Silnice je tam plná děr, jako by jí
rozhrabaly slepice. Moc jsem si z toho nedělal, protože jak řečeno svrchu,
auto bylo z půjčovny, a uháněl jsem pracně dosaženou devadesátikilometrovou
rychlostí vstříc teplé večeři díry nedíry, což podvozku Pola nečinilo jakýkoli
problém. Dojel jsem nějaké dva tuningové drny ve votuněném Daewoo Matiz
s plzeňskou registrací a modrými světýlky. Samozřejmě si nechtěli nechat
líbit, že je předjelo Polo s pražskou SPZ a začal boj jednookého s poloslepým.
Melírované řepáky jsem totiž předjížděl natřikrát, protože kličkovali mezi
dírami a pokaždé, kdy jsem se uchystal k předjíždění, vybočili na mou stranu.
Pak mi došla trpělivost, vzpomněl jsem si, jaké písmenko mám na SPZ, dal
dálková, zahoukal a protlačil se dopředu silou všech 54 koní. Vidláky to
neobyčejně frustrovalo a tím byl rozpotán závod dvou malých lenochů, který
vypadal, jako když v Jedličkárně hrajou chovanci scrabble. Protože vidláci
sami nenašli dostatek výkonu k předjíždění, viseli mi až do Písku na šesté
hodině a oslňovali mě světly a modrými světýlky (kdy už to někdo začne
pokutovat?!). Vzhledem k tomu, že Polo má silně panoramatická zrcátka,
myslel jsem si v první chvíli, že mi ti dva drni nalezli na zadní sedadla.
Polo mě překvapilo dobrým podvozkem, autíčko vypadalo, že si nechá líbit
skoro všechno, nenaklání se a na druhé straně nedrncá jako fabie. Převodovka
je také velmi přesná, byl to asi nejlepší krok řadící páky, jaký jsem kdy
poznal. Na rozdíl třeba od cordoby, kde lovím řadící páku volně si vibrující
po interiéru, bylo aspoň tohle pozitivní.
Spojkový pedál skřípal občas. Plynový pedál skřípal furt. Volant vibroval
a vypadal hrozně. Auto táhlo doprava. Interiér ohavně smrděl, zřejmě od
antikorozní ochrany karosérie. Vevnitř chybí ukazatel venkovní teploty,
což je snad už standard. Chybí kontrolka rozsvícených parkovacích a potkávacích
světel. Palubní deska hezky modře tuningově září. Polo neprudí řidiče více
údaji, než potřebuje vědět, takže se nic nedozvíme ani o funkci EPC a OBD.
Blinkr má jakýsi doběhový spínač, který za vás ještě chvíli bliká, když
páčku použijete jen velmi krátce. Světlo v kabině má funkci pozvolného
stmívání, což se mi zalíbilo. Atd.
Na 168km z ČB do Phy-Ruzyně jsem spotřeboval 12 litrů Naturalu (7,14l/100km)
a zpátky 6,48 l/100km. Na tak malý motor a tak pochybné jízdní výkony poměrně
hodně. Ostatně pohled na palivoměr, který uhání mílovými kroky k prázdnotě,
byl poměrně depresívní. Myslím si, že vysoká spotřeba je opět zdůvodnitelná
dvěma čísly: 1070kg hmotnosti a 40kW výkonu. VW v případě Pola opět
ukázal, že umí každý další model postavit ještě těžší, línější a žravější
než byl jeho předchůdce.
Když mluvím o tom výkonu. V poslední době vládne jakási mánie motorizací
typu 1,2-12V 64kW / 6.000 rpm. Automobilky se snaží úspěšně vzbuzovat dojem,
že dovedou našlápnout i malý motor tak, že má velký výkon a zmrdi z marketingu
to vysvětlují inovacemi v řídící jednotce motoru. Je to velká blamáž. Je
třeba se dívat, co je za dále lomítkem - v kolika otáčkách motor tohoto
výkonu dosahuje. Pokud se tak děje někde v 6.000 rpm, pak výrobce účelově
zkresluje charakteristiky motoru, protože v tomto režimu nikdo nejezdí
(a i kdyby jezdil, přijde v 6.200rpm do konfliktu s omezovačem otáček).
VW se v případě Pola zachoval ještě korektně (40kW má v 4.750 rpm). Spíš
než výkon je pro mě směrodatný kroutící moment, který je dán silou na píst
a tudíž především zdvihovým objemem – a ten je u malých motorů bídný, takže
ho raději výrobci ani nikde neuvádějí.
Shrnutí problému Polo 1.2:
Je to jako letět na nějakém velkém čmelákovi, sedět mu za krkem a
držet ho za tykadla. Čmelák vztekle bzučí, ale dělá přesně, co mu řeknete,
ovšem
pomaaalu a líně. Často zastavuje nabumbat. Pokud máte deset let
staré auto, na kterém se sem tam něco rozbije, a uvažujete o koupi něčeho
podobného, pusťte to z hlavy a radši opravte to staré, pojede totiž o hodně
lepší než to nové. Dynamika i ekonomika jízdy s jedna-dvojkou je na úrovni
favoritu, komfort je samozřejmě lepší. Pokud bych měl Polo se silnějším
motorem, například 1.4-16V nebo 1.4FSI, byl by s ním asi větší špás a autíčko
by mně bavilo. Jenže takové Polo zase nestojí 240 kilo, jako tahle zlostná
dvanáctistovka - její cena mi tedy připadá poněkud nadnesená.
Měli by na to přibližovadlo úplně jasně napsat, že se hodí
jen do města a pro vyšší rychlosti mimo město nemá už žádnou rezervu výkonu.
14.3.2004 D-FENS