Posílám tento svůj další článek, který jsem napsal částečně jako reakci
na některé komentáře u
mého předchozího článku. Ony komentáře mi totiž připadaly neuvěřitelně
podobné, jako jsem psal já, ještě tak před dvěma lety. Vím, že většina
místních čtenářů má slušný všeobecný přehled a tak se nedá vyloučit, že
by některé mohlo zajímat, proč se člověk „pomátne“ natolik, že přestane
jíst "konvenčně".
Jsem upřímně zvědav na místní hodnocení i když vzhledem k tématu jsou
už někteří možná dole na stránce a rovnou klikají, ne? :)
Úvod
Nejíst maso jsem se rozhodl až po 30 letech "normálního" života.
Pokusím se být co nejstručnější, ale občas možná malinko odbočím k tématům
souvisejícím. Zdůrazňuji, že nemám v plánu nikoho o ničem přesvědčovat
a fakta o výhodách se pokusím omezit jen na ta, která ode mne byla nejdále.
Pokud to někoho zaujme, tak je faktů všude dost a Ti, co neumí nebo jsou
líní hledat, mohou začít třeba na
Wikipedii:)
Raná léta
Byl jsem vychovaný na vesnici s cca 3000 obyvateli, jako příslušník
„střední třídy“. O naší konkrétní rodině by šlo trochu s nadsázkou říci,
že pokud maso nebylo součástí jídla, tak šlo pouze o přílohu. Snídaně a
večeře sice maso obsahovat nemusela, ale mnohdy tomu tak bylo.
V době mých dětských let bylo maso často domácí od strýčků, prarodičů
a známých, ale postupem času a s příchodem velkých řetězců a výhodných
nabídek, stále častěji z těchto zdrojů.
Štítky na potravinách jsem nečetl nebo četl výjimečně a spíše jen pro
zajímavost. Věřil jsem, že náš moderní a dokonalý systém nedopustí, aby
bylo v prodeji něco vysloveně škodlivého.
Někdy v době, kdy jsem se osamostatnil, jsem začal více pátrat po tom
co jím a co to obsahuje. Ani jako „puberťák“ jsem kouřit nezačal, ale zato
často žvýkal žvýkačky. Je sice možné, že to anonymně doporučí 4 z 5 zubních
lékařů, ale jak jsem později i na sobě zjistil tak negativa bohužel převažují.
Špatné Éčka v nich například způsobují alergie a průjmy.
V tom zdánlivě nepřeberném množství značek žvýkaček na našem trhu je
velká většina vyrobena jedním výrobcem a tak jsem například, v době hledání
alternativ na trhu, nenašel žvýkačku neobsahující E951
- Aspartam.
Díky tomu jsem však oklikou zjistil, že mnohé potraviny a nápoje obsahují
spoustu látek přímo způsobující alergie, které mne tou dobou začaly trochu
trápit.
Nápoje s tzv. nulovým obsahem cukru a masné výrobky jsou asi nejhorší.
Zmíním, že před vstupem do EU byly v ČR tzv. cyklamáty zakázány, protože
mimo jiné prokazatelně způsobují rakovinu močového měchýře, ale soudruzi
za nás nevyjednali výjimku, takže si na nich můžete pochutnat například
v nápojích typu Coca Cola ZERO a Light. E952
- Cyklamáty.
V mé dříve oblíbené paštice Májce pak máme (mimo jiné) další silné a
rozšířené alergeny: E250
- Dusitan sodný & E621 - L-glutaman
sodný. Dusitan sodný je snad v 99% všech salámů, šunce a většině masných
výrobků.
E621 je tzv. univerzální "dochucovadlo". Osobně jej nesnáším už podle
pachuti, které jsem se nemohl vždycky zbavit i když jsem dlouho nevěděl,
co tu pachuť způsobuje. Přišel jsem na to až s příchodem "ochucených brambůrků"
na náš trh. Pár let poté, to jednou ve firemní vývařovně s touto přísadou
zřejmě trochu přehnali v jídle nazvaném "Cigánská pečeně" a já zjistil,
že bez této složky tam "vařit" neumí. Že totiž nevaří, ale vycházejí ze
značkových preparátů typu Maggi a Vitana. To byl konec mého firemního stravování.
Začalo mé období důsledného shánění toho nejkvalitnějšího masa, následované
brzkým zjištěním, že moc masa „moderní“ masové výrobky neobsahují. Krom
toho mají společnou vlastnost, že původ masa je prakticky
nedohledatelný.
Kniha na cestu
Jeden sečtělý kolega mi občas půjčí něco ke čtení. Zpravidla je to docela
zajímavé, ale když mi půjčil k přečtení knihu Vegetariánství, tak jsem
ji už z principu považoval za extrém a poměrně dlouho jsem ji nečetl. Nicméně
vzal jsem si ji jako takové tematické čtení do letadla na mou první pracovní
cestu do Indie, o které jsem dříve slyšel, že je tam vegetariánů hodně.
Konec konců to jsou všichni ti vychrtlí, ne?
Tou dobou jsem už pár let jedl ve velkém ryby a jiné druhy masa jen
občas - připravené doma nebo v dobrých restauracích ve formě steaku, krevet
nebo humra. Na svatební cestě po Irsku jsem deset dní jedl každý den ráno
pravidelně Irskou snídani – mimo jiné: slanina, vejce, párky, černý puding
(ekvivalent jelita). Byla vždycky v ceně ubytování, nasytí a měl jsem jí
tuze rád. O vegetariánství jsem ani v nejmenším neuvažoval. Vegetariáni
pro mne byli lidi, co to zřejmě nemají v hlavě v pořádku. Něco jim musí
chybět, a proto jsou takoví vyhublí. Holky bych chápal, štíhlé jsou pěkné,
ale chlap prostě jíst maso musí, tak to bylo vždycky a hotovo.
Nabídnout vegetariánovi maso by mi v té době asi ani nebylo blbé z toho
důvodu, protože bych měl pocit, že bych mu konečně trochu přilepšil.
Cestující v letadle do Indie vedle mne byl Ind, který na vegetariána
nevypadal. Byl to pořádný řízek. Využívaje možnosti upravit si názor na
knihu, kterou jsem právě četl, jsem se ho jako silněji tvarovaného zeptal,
co si o vegetariánství myslí a on mne překvapil tím, že mi tvrdil, že on
maso nikdy nejedl. Silnější člověk-vegetarián od narození, přímo vedle
mne, se poněkud neslučoval s mou pravdou o vychrtlých troskách.
Násobní mistři
v kulturistice a jiní sportovci
později tento můj sen rozfoukali jako mlhu.
Té knize jsem možná vlastně ani moc nevěřil. Jevilo se to pro mne až
příliš jednoznačně opačným směrem než jsem byl zvyklý, ale jako takový
malý experiment, jsem si řekl, že tu dobu v Indii budu jíst pouze vegetariánskou
stravu a to hlavně ze dvou důvodů:
1. Abych zjistil, že to (ne)jde, aniž bych měl hlad.
2. Na základě své úvahy, že je v takovém procentu vegetariánů docela
velká pravděpodobnost, že masový pokrm bude připravovat, skladovat, či
jinak s ním nakládat vegetarián, který z logiky věci přece nemůže vědět,
jak jde maso pokazit.
Některé možná potěší, že moje předsevzetí se mi nepodařilo dodržet.
Asi po dvou týdnech pobytu jsem řešil nějaké drobné nesrovnalosti na
hotelu a byl jsem jeden večer pozván manažerem hotelu na pivo. Ten mi pak
nabídl také „pravý indický snack“. I když jsem neměl hlad, tak po přátelském
naléhání a vybavení si kvalitních hotelových snídaní a dobrých dosavadní
zkušenosti s místní stravou jsem souhlasil. Donesli mi misku s vybranými
kousky toho nejjemnějšího kuřecího masa a menší misku se zelenou omáčkou.
Žádné pečivo. Řekl jsem si: „Nejsem přece vegetarián a takto se to tady
jí, tak proč to nezkusit?“. V Indii se běžně nestává, že by se nezeptali,
jestli „Veg“ nebo „Non-veg“, ale občas a navíc u bělocha na jeho první
cestě se to stát může. Vylučuji, že by šlo o formu pomsty, ale jednoznačně
to bylo to nejhorší, co jsem tam kdy pozřel. Snědl jsem dva nebo tři kousky.
Nebylo to zkažené. Zkrátka vařené maso bez výrazné chuti. Chybělo mi k
tomu nějaké pečivo a navíc cáry bílého masa s nějakou zelenou břečkou se
dost minuly od mé představy indické delikatesy.
Návrat do ČR
Po mém příjezdu domů jsem ještě asi měsíc jedl jako dříve, ale aktivně
jsem začal pátrat po tom, jak bych se mohl stravovat plnohodnotně s omezením
masa i u nás, případně občas zcela bez něj. Mnohdy následovaly rozpačité
odpovědi, které byly ještě rozpačitější, když jsem na otázku, jestli jsem
vegetarián odpovídal ne, ale tak nějak mě to maso neláká všude a ve všem.
Trochu jsem si připadal jako (lehce zmatená) autorka knihy „Jak
jíst slušně“.
Já začal nacházet víc alternativ a jídla, které jsem v životě při „vyvážené
masové dietě“ ani nezkusil i když jsou třeba z mého kraje. Mimochodem,
když mi má milá v době, když jsme se poznali, osmažila v trojobalu cuketu,
tak jsem se divil, co je to za divnou okurku a proč je tam místo řízku.
Vlastní matka, která mne od malička krmila masem, které prošlo tou nejdomáčtější
přípravou, poznala z mých občasných návštěv, kam to spěje dřív, než jsem
to viděl já sám a při plánování velké letní rodinné oslavy už to řešila
se sestrou slovy: „A co nachystáme pro toho našeho vegetariána?“. I když
jsem tehdy ještě maso jedl (v době oslavy už ne). Když se má starší sestra
rozhodla být v době studií vegetariánkou, mamča pro ni po tomto jejím prohlášení,
připravila na její nedělní návštěvu výbornou bezmasou alternativu k jejím
vyhlášeným řízkům, které byly pro ostatní. Tu neděli už zase moje sestra
maso jedla :)
Kdy to vážně začalo?
Já na bezmasou stravu jsem přešel tak plynule, že si ani nevybavuji
přesný den kdy tomu tak bylo. Pamatuji si jen takové útržky. Například
když jsem si dal v mezidobí v restauraci česnekovou polévku, kterou jsme
už pár let doma vařili a jedli bez masa tak mne přítomnost klobás a mastnoty
celkově natahovala ke zvracení.
Teď už maso za jídlo nepovažuji. To, že jej jedí ostatní lidi mi nevadí.
Lidi dělají a jedí různé věci. Já žiju prací a sportem (samozřejmě láskou
taky;)). Kondičku mám jako nikdy dříve a stále se zlepšuje. Prášky na alergii
jsem přestal brát asi po půl roce od svého návratu z Indie. Už je nepotřebuji.
Ze známých vegetariánů si pamatuji "Einsteina a Teslu a ty za hloupé nepovažuji.
Z žijících vegetariánů si cením všech, kteří se tím netají.
V mém okolí praktikuje vegetariánství několik sportovně založených lidí
i celých rodin o kterých jsem to dříve ani nevěděl. Obzvlášť mne však potěšilo,
když jsem zjistil, že bezmasou stravu preferuje i člověk, kterému se díky
poctivé práci daří tak, že si zvládl vydělat na první Teslu Model S v širokém
okolí. To považuji za slušný důkaz toho, že se vegetariánstvím "nehloupne"
:)
Slyšel jsem, že prý občas vyjde článek, jak matky vegetariánky škodí
svým současným i budoucím dětem, což samozřejmě není pravda, protože správná
matka umí zajistit správné potraviny, navíc v dnešní době, kdy je pro většinu
pracujících Evropanů všechno tak úžasně lehce dostupné - od informací po
potraviny. Mně se dnes bohužel žádný takový článek najít nepodařilo, ale
to mohou mít na svědomí (krvežíznivé) vegetariánské a veganské skupiny,
které údajně tráví čas vyhledáváním a vyvracením takových článků a požadováním
uvedením věcí na pravou míru.
08.03.2014 JIP
Článek je paralelně zveřejněn na autorově blogu www.jip.xf.cz