V tomto článku rozebereme jednu ze základních metod výcviku používaných
ve zmrdích training campech, zvaných vysoké školy. Nastíníme podstatu problému
a směry možného protiúderu, techniky boje muže proti zmrdovi a metody záškodnické
války. Tématem je parazitismus.
Parazitování na práci ostatních je jedním ze základních módů práce zmrda.
Je to zmrdí tool rovnocenný například k lezení do análu, tudíž je jasné,
že na vysokých školách nesmí být opomíjen. Parazitismus se nacvičuje ve
velkém a systémem je promíjen, tolerován a dokonce někdy i podporován.
Důsledkem parazitismu je, podobně jako při lubrikačních párty, že se na
exponované pozice dostávají zcela neschopní, hloupí a nesamostatní zmrdi,
kteří je blokují před samostatnými a inteligentními slušnými lidmi. Důsledkem
je pokles efektivity firmy, odvětví, regionu, státu, deformace mezilidských
vztahů, všeobecná nasranost, vznik banánových republik, společenská podpora
pro takové pro kokoty jako Bursík a jiné podobné běsy.
Podobně jako pro parazity z říše zvířat je parazitismus něčím, co dělat
a) musejí, protože jsou moc blbí na to, aby něco dali dohromady sami b)
chtějí, protože je to tak prostě pohodlnější. Na rozdíl od jednotek zmrdů
Prdelolizů, které působí koordinovaně a vytvářejí různé neformální orgány
a studentské rady, fungují infiltrátoři spíše individuálně. Základní výzbrojí
Parazita je sada dvougigových flashek připomínající bonboniéru
Merci a vlezlý výraz. Klasický útok parazita má tři fáze:
1. Random attack
Parazit si vybírá v podstatě nahodile cíle a opruzuje je větou "Nemáš
náhodou…" (vypracovaný úkol, hotovou semestrální práci, taháka, zpracované
otázky ke zkoušce). Cílem je získat potřebná data s minimální námahou a
v maximální kvalitě, aniž by bylo třeba nabízet za ně jakoukoli protihodnotu.
V podstatě se očekává odpověď: "Náhodou mám a rád ti je přenechám".
Jakákoli jiná odpověď je důvodem k povýšení útočného módu.
2. Doomsaying attack
Parazit v tomto případě cituje nepříznivé okolnosti jeho života. Například
"já bych tu semestrálku normálně napsal, ale včera vybuchl u nás na
vesnici reaktor na bioplyn a létající hovna mi zničila notebook". Zejména
zábavné jsou výmluvy převzaté z tvorby Petra Bezruče, typu "musel jsem
pomáhat otci v lomu", které jsou s ohledem na mimořádnou lenost parazitů
obzvláště absurdní. Cílem je zde získat požadované materiály se současným
apelováním na lepší stránku vašeho já.
3. Mindfucking attack
Je třetí a zpravidla finální fází útoku. Zatímco vyvolávání katastrof
apeluje na lepší stránku vašeho já, mrdání do mozku konstatuje tu horší,
ale nabízí férovou šanci se rehabilitovat. Zní to asi takto: "Nebuď
(svině, vůl, kokot…) a dej mi (semestrálku)". Cílem je
opět to samé.
Někdy sáhnou paraziti k remote attacku. Tím je surfování po různých
serverech, které si parazité vytvářejí za účelem sdílení dat. Zmrdi zpravidla
logují veškerá data, která tam vidí, bez ohledu na jejich kvalitu a na
různých lokálních úložistích vytvářejí vlastní datové sklady s cílem nastartovat
výměnné programy s dalšími parazity. Zásadní nevýhodou serverů je, že neobsahují
hodnocení kvality obsahu, zatímco osobní vydírání má tento prvek obsažen
(parazit se přisává na výkonnější jedince, zatímco další parazity a debily
jako on nechává na pokoji).
Pokud některá z fází útoku uspěje, následuje vlastní transfer dat. Elektronická
komunikace společně s neustále se zvětšující kapacitou flash disků umožňuje
provádět parazitismus skutečně snadno. V další fázi následuje personalizace
získaných dat, tedy naformátování jiným písmem, lehký tuning nadpisů a
barev dokumentu. Ve fázi poslední pak signování dokumentu parazitem a převzetí
jeho autorství, ve čtvrté redistribuce získaných dat nyní již zcela jménem
parazita.
Někteří parazité provádějí na získaných datech více než exteriérový
tuning, například analyzují více dokumentů a vyberou z každého kousek.
Tento patchwork sice poněkud ztíží aktivitu odhalovatelů a zmate stopy,
ale současně přináší parazitovi zvýšené riziko, že se v jednotlivých částech
pro něj nepochopitelných a nesouvisejících informací zamotá. Většina parazitů
tedy tuní dokument pouze exteriérově záměnou fontu a vložením obrázků stažených
z netu, případně přesunem na nějakou standardní wordovskou template.
Hlavně díky metodám vzdálených parazitních útoků zašla situace tak daleko,
že když někdo zpracovává nějaký úkol samostatně aniž by ho někde ukradl
nebo opsal, je pokládán v podstatě za idiota. Dokud se tak děje na školách,
tak to je v podstatě jedno, protože v akademickém světě platí, že žádný
výsledek je taky platný výsledek. V komerčním světě je z toho problém,
protože tam se výsledky vyžadují a je třeba se k nim dobrat, přičemž zpravidla
není kde parazitovat. Pokud tedy trávíte minuty svého času pohovorem o
zaměstnání s totálně dutým absolventem a zajímá vás, co ho na té škole
vlastně učili, když průměrný učeň ví mnohem více, pak vězte odpověď - učili
ho parazitovat.
Existují na bojovém poli nějaké organizované složky, které by mohly
parazitismu bránit? Pokud ano, jsou roztříštěné a postrádají jednotný výcvik
a velení. Používají většinou tyto nástroje:
- tracking. Oblíbená metoda asistentů a jiných hnidopichů bez fantazie,
spočívající ve studiu dokumentů a otrockém hledání shodných patternů. Morálka
asistenstkých jednotek je však horší než rumunských jednotek wehrmachtu.
Průměrný asistent na vysoké škole rozhodně nemá valný zájem vyvolávat konflikt
s nejistým výsledkem na úkor svého pohodlí a když dostane tři téměř shodné
dokumenty jeden napsaný písmem Arial, druhý Tahoma a třetí Times Roman,
bude hodnocení prací 2-2-1, protože patkové písmo se těmto byrokratům zpravidla
nejvíc líbí.
- Bart Simpson. Někteří obzvlášť tupí asáci vyžadují předkládat práce
psané rukou, čímž parazitům připraví celý jeden nudný večer
- nutnost obhajoby. Zdatnější asáci vyžadují, aby student uměl svůj
výtvor obhájit před nimi i před publikem. Tento filtr je také částečně
účinný, přinejlepším se tím podaří pár parazitů veřejně ztrapnit. Určitou
formou obhajoby je i zkouška, ale tam paraziti nasazují opět další cheaty
- prófové občas vytvářejí různá zadání, která by měla nutit studenty
řešit úkoly kreativně, ale zpravidla to ztroskotá na tom, že ani oni nejsou
s to generovat takový počet zadání, jaký je počet studentů. Pokud je vygenerují,
nejsou s to je všechny zkontrolovat. Vymýšlejí se tedy různé pomocné prostředky,
jedním z veřejně známých je převodovka v předmětu Části a mechanismy strojů
na FSI ČVUT, kde je zadání projektu převodovky odvozeno od data narození.
I zde se najdou cesty, jak tyto nástrahy obejít, v případě převodovky indentifikují
parazité ty zdroje, jejichž rodiče napadlo souložit zhruba ve stejnou dobu.
Poslední dobou se rozhodly protiparazitní jednotky konsolidovat a vytvořit
nástroj, který umožní automatizované útoky na projevy plagiátorství. Bohužel,
ochota používat tento nástroj bude patrně také limitována pracovitostí
jeho uživatelů a ochotou vyvodit z jeho výstupů důsledky. Je tedy zjevné,
že těžiště v boji s parazity je v boji muže proti muži.
V tento okamžik je třeba předeslat jednu věc. To, co je tady kolem nás,
je regulérní válka. Válka se zmrdama. Má svoje vojáky, zbraně a taky raněné
a oběti. Když nevyřadíte nepřítele, vyřadí on vás. Máte zájem nosit zmrdům
munici do kanónu, ze kterého po čase vystřelí do vašich řad? Jestli ano,
klidně je podporujte. Jestli ne, čtěte dál.
Pokud se vás chystá parazit vysávat, v podstatě máte volbu mu vyhovět
anebo mu nevyhovět. V prvním případě musíte počítat s tím, že aktivně podpoříte
parazita, pomůžete mu překonat překážku, která se před ním vyskytla a popotlačíte
mu káru, která se zadrhla. Prodloužíte jeho efektivní životnost v boji,
která může dosáhnout nadkritické hodnoty a způsobit, že se stane například
vaším vedoucím, starostou nebo ministrem. V druhém případě bude zmrd nucen
svoji situaci vyřešit nějak jinak, například hledat jiného hlupáka. Pokud
požadavky zmrdích parazitů bude odmítat čím dál více slušných lidí, poroste
počet zmrdích parazitů, kteří budou diskvalifikováni ze společnosti, například
z vysoké školy a nedosáhnou společenského postavení, které si projektovali.
Samozřejmě, je třeba připomenout triviální fakt, že zcizení a redistribuce
vaší práce parazitem je akt nevratný, neřízený a není načasovatelný. Pokud
parazit stihne odevzdat požadovaný výstup dříve než vy, budete to vy, kdo
se bude složitě vyviňovat z podezření z parazitimu. Zase o důvod víc se
jim vysrat.
Jak tedy reagovat na požadavky parazita?
1. Nemám to co po mně chceš.
Nemám je asi nejčastější, i když nesprávná odpověď. Odpovědí "nemám"
se to pouze odkládá a nic se tím neřeší. Pro parazita jste pořád potenciální
source a bude u vás dále somrovat, protože ve vás vidí potenciál pro další
tunelování. Kromě toho to není pravda.
2. VSV campaign (Vyser Si Voko).
Správná, ale pro mnohé lidsky nepřijatelná odpověď. Samozřejmě to není
třeba formulovat až tak tvrdě a je možné být diplomatičtější, otázka je
jen, zda to není házení perel sviním. Přicházíme zde k tomu, že váš zpracovaný
úkol či projekt je duševním statkem stejně, jako je auto statkem materiálním
a manželka "statkem" společenským. Stejně, jako se nikdo necítí povinován
půjčovat sousedovi ženu nebo tchyni auto (zde pomíjíme komunistické projekty
car-sharing
a wife-sharing), neměl by
se cítit povinován distribuovat svůj duševní majetek. Prosbu "nebuď svině
a půjč mi na noc přítelkyni" jsem každopádně ještě nikdy nevyslyšel.
3. Nahrát trojana
Poněkud nekorektní metodou zahubení parazita je poskytnout mu data,
která sami pokládáme za defektní. Parazit v důsledku nemožnosti kriticky
vyhodnotit kvalitu na vstupu adoptuje tento kód a je jím zničen. V zájmu
objektivity nutno dodat, že kdyby zmrd pracoval na svěřených úkolech sám,
pak by ho trojan neohrozil, takže nahrávání trojanů zmrdům je sice nečestné,
ale důsledky si musí přičíst sami.
4. Ucpat zmrdovi cache
Tato taktika spočívá v tom, že zmrdovi dáme k dispozici takové množství
dat, že se v něm není s to zorientovat. Výsledek je mnohdy srovnatelný
s trojan horse a mnohdy i horší, ale tentokrát si zmrd trojana zkonstruuje
sám. Hillbilly lamy nevědomky používají ještě jednu stupidní, ale účinnou
taktiku k ochraně svých děl před odcizením, totiž zvětšování souborů až
na desítky megabytů, kterého se dá snadno a rychle dosáhnout vkládáním
velikých obrázků ve formátu BMP do wordovských dokumentů. Vysávat tak objemnou
porci zpravidla parazita otráví.
Závěrem několik postřehů.
Je třeba rozlišovat mezi parazitem a vlastním bojovníkem v nouzi. Pokud
někdo potřebuje pomoci, není ještě parazit, naopak se z něj může stát bojovník
za naši věc nebo může pomoc nezištně oplatit v okamžiku, kdy v nouzi jsme
my sami. Právě směr toku dat určuje, kdy se jedná o parazití tunelování
a kdy o přátelskou pomoc, v prvním případě je tok dat pouze jednosměrný.
Sami jste si jistě všimli, že produkti českého vysokého školství jsou
v jistém ohledu zvláštní. Například s absolventem německé Uni či FH se
můžete hned po škole relativně fundovaně bavit o technickém problému. S
absolventem VŠB si moc nepokecáte. Systém preferuje správný výsledek před
správným přístupem. Ten, kdo umí pracovat samostatně, dělá většinou více
chyb, než ten, kdo jen downloaduje ze serveru práce dotažené k dokonalosti
opakovaným odevzdáváním, takže požadavky systému splní snáze a lépe.
Parazitismus je typickým projevem (středo)evropského rovnostářského
prostředí. Být blbý a neschopný, neustále otravovat druhé a domáhat se
donekonečna pomoci a úlev se v takové společnosti nepokládá za handicap,
ale za určitou dovednost. Kdo má dobré známky, ten je šprt, kdo je blbej
jak půllitr bublin, je na tom defacto lépe, protože definuje ve stádě hranici
mezi koněm chovným a tažným. Evropská civilizace je naskrz zkažená, investuje
enormní úsilí do konverze neschopných na poloschopné a čtvrtkompetentní,
místo aby konvertovala schopné na ještě schopnější. Děje se to stovky let,
aniž si to uvědomujeme, tento vzorec se projevuje v chování nás všech,
volám po jeho opuštění. Existují státy, kterým sice někteří hrubě spílají
za imperialistickou politiku a budování vojenských základen mimo své území,
ale základní konkurenční mechanismy v nich fungují. Na školách se neopisuje
a neparazituje. Do zblbnutí upgradovat debila a dopomáhat mu, aby se pokaždé
nějak přeplazil přes laťku vlastní neschopnosti se tam pokládá za neetické,
jak by to vlastně ve zdravých společnostech mělo být.
Zmrdi se občas pustí do úvah, že ostré lokty, bezohlednost (pardon…
oni tomu říkají asertivita) a dog-eat-dog world jsou správné. Tak proč
jim to kurva nedopřejeme, když je to tak prima? A to hned od začátku. V
opačném případě prorazí firewall přijímacích pohovorů, přenesou parazitní
metody do zaměstnání a situace, kdy několik slušných lidí pracuje na nebo
za jednoho zmrda, je více než obvyklá.
20.6.2008 D-FENS