Vůz M151 byl vyvinut v padesátých letech a poté různými výrobci v různých
verzích produkován od šedesátých let až do roku 1985. Můj exemplář měl
to štěstí, (nebo možná smůlu) že se narodil v letech vietnamizace konfliktu
v jihovýchodní asii. Po vyjetí z výrobní linky firmy AM General byl přidělen
k námořní pěchotě, dostal na nárazník převozní identifikaci, a byl odtransportován
do USMC base Barstow.
Vůz M151 byl vyvinut v padesátých letech a poté různými výrobci v různých
verzích produkován od šedesátých let až do roku 1985. Můj exemplář měl
to štěstí, (nebo možná smůlu) že se narodil v letech vietnamizace konfliktu
v jihovýchodní asii. Po vyjetí z výrobní linky firmy AM General byl přidělen
k námořní pěchotě, dostal na nárazník převozní identifikaci, a byl odtransportován
do USMC base Barstow. Tam mu předvrtali do karoserie díry na upevnění držáků
antény a kitu brodění, předkreslili fixírkou budoucí kamufláž a ….. najednou
válka skončila. V Barstow všechny auta připravená na transport do zámoří
zakonzervovali a naskládali do hal. Odtud jich několik vysvobodili holandští
šmelináři s vojenskou technikou na konci minulého tisíciletí, a jejich
prostřednictvím se jeden kus dostal až ke mně a ukojil tak moji dlouholetou
touhu po tomto stroji.
Motor je litinový, vodou chlazený, řadový čtyřválec Ordnance 2370 ccm
s magnetovým zapalováním a rozvodem OHV o výkonu 74 koní, což je na tunový
automobil od kterého se nečekají zázraky akcelerace v pohodě. Převodové
ústrojí oproti klasické koncepci postrádá redukční převodovku a její funkci
plní první rychlostní stupeň zpřevodovaný extrémně do pomala. Řazení jednotlivých
stupňů, zvláště 3. je třeba věnovat zvýšenou pozornost a přesnost. Přiřazování
předního náhonu je možné i za jízdy, stejně tak jako jeho vypínání. Metrosexuální
prvky jako například mezinápravový diferenciál, nebo nedejbože nějaké asistence
trakce samozřejmě nehrozí. Původní pneumatiky Good Year Military OZ 7,00/16
byly nahrazeny protektory Black Star Mud Max 205/16.
Výzvou pro konstruktéry nepochybně byla samonosná konstrukce karoserie
– v této kategorii mírně neobvyklá, nicméně přidělávající vrásky pouze
masochistickým restaurátorům vrhajícím se na demilitarizované (rozuměj
napůl napříč přeřízlé) exempláře. Jako ideový a konstrukční předchůdce
vozu M998 známějšího pod komerční přezdívkou Hummwee nebo Hummer, je automobil
vybaven lichoběžníkovými nezávislými nápravami s vinutými pružinami, záměnnými
diferenciály a kardankami. Ve verzi A2 pak i moderní univerzální armádní
elektrickou výbavou – vodotěsné blinkry plus poziční světla, palubní deska,
spínač světel a blinkrů – to vše je dodnes stejné například v tancích M1
Abrams nebo nákladních automobilech. Rozdělovač a kabeláž jsou ve vodotěsném
provedení, s gumovými manžetkami na konektorech, vše vzhledem k 24 voltové
instalaci poněkud masivnější než u běžných vozů. Vzhledem ke koncepci je
pod diferenciálem víc místa než u některých tuněných rádoby offroad japonských
civilních krámů s 33 palcovými pneumatikami. Zespoda jsou vlisovány v chassis
jakési zpevňující lyžiny které relativně chrání spodek vozu před nejhoršími
ranami. Přední diferenciál je chráněn minipancířem.
Vůz je vybaven mnoha fíčurami, které spolehlivě zaplňují celou škálu
gaussovy křivky z hlediska užitečnosti. Velmi efektní, avšak z důvodů odstřihnutí
radiového gerétu zhola nefukční je přepínač napájení vysílačky z baterií
na generátor, ukazatel příkonu vysílačky pro ladění výkonu generátoru ručním
plynem a páčkový roger. O klesající společenské úrovni branců americké
námořní pěchoty svědčí i relativně raritní vybavení vozu zamykáním víka
nádrže a řadicí páky. Má-li tento jev souvislost s tím, že se v vojenských
potravních dávkách už v osmdesátých letech začaly namísto tradičních beefs
nebo porks objevovat menu typu enchiladas, burritos, melone chicken apod.
nechme na úvaze bystrého čtenáře. Užitečnou a zpohodlňující fíčurou je
naopak umístění hrdla palivové nádrže zvenčí pod okrajem sedadla pilota,
což umožňuje u pumpy během tankování nevystupovat z vozu a pohodlně držet
čerpací pistoli v levé ruce. Tento jev se občas neobejde bez skřípění zubů
rozžehlených managerů v luxusních vozech, které byvše vybaveny snad i paknami
na otevírání huby při zívání, stejně obligátně nudně nutí u pumpy řidiče
pracně lézt z vozu.
Doplňková výbava sestává dále z kitu pro hluboké brodění, což jsou trubkové
nástavce na sání a výfuk, obohacené nastavitelným ventilem, který soustavou
trubiček zvyšuje přetlak v motoru pro krátkodobou jízdu pod vodou. Praktický
význam pro běžný provoz spočívá snad jen v estetické úpravě původního zvuku
do basového brumenda poprdávajícího veledlouhou rourou.
Ostatní volitelná výbava je poplatná svým charakterem a rozsahem ideové
rozmáchlosti a velikosti rozpočtu pentagonských boys v postjohnsonovském
období. Dekontaminační sada, hasicí přístroj, svářecí sada (pracuje jen
s alternátorem na 180 A), lampička pro čtení mapy, „winterizační“ sada
pro provoz do minus šedesáti stupňů, systém pro ochranu před převrácením
(ano – je to ve skutečnosti jenom rám), hardtop, desítky typů držáků a
montáží na kulomety a ruční zbraně, střihač drátů, sada nočního vidění,
vysokovýkonný pátrací reflektor atd atd, když mám jmenovat z těch známějších.
Nyní přikročíme k hodnocení nejdůležitějšímu, a to jízdních schopností
a vlastností. Nejprve je potřeba si uvědomit, že pracujeme se specifickým
vozem. Nezávislé zavěšení, nízko položené těžiště a relativně výkonný motor
dovolují provozovat s tímto vozem jinak těžko uskutečnitelné zábavičky.
Jedním z nejnápadnějších a nejefektnějších triků je přejíždění až 25 cm
vysokých obrubníků a jiných překážek v plné rychlosti, absolutní výhled
a orientace a tím pádem i přehled v provozu a v neposlední řadě malé rozměry,
především na šířku. Koncepce podvozku předurčuje i styl pilotáže v terénu.
M151 rozhodně není trialový speciál se zkřížením v hodnotě délky vozu,
naopak v náročnějších pasážích, kde je možno očekávat podstatnou ztrátu
adheze je potřeba aplikovat tzv. dynamickou pilotáž (neboli lidově tzv.
cihlu) a doufat že si to ten podvozek v rychlosti nějak pobere. Ostatně
rychlá jízda je leitmotivem a hlavním offroadovým požitkem tohoto vozu
– především ve srovnání s automobily s pevnými nápravami, které po standardním
oraništi zoufale poskakují jako schizofrenní kozička, se M151 jen ladně
vlní. Na rozlehlých loukách pak lze provozovati tzv. jízdu Xi Xao, kdy
se řidič ocitá mimo své běžné pracoviště. Ruční plyn je vůbec zajímavá
hračka, a možné efekty nejsou ještě zcela do podrobna prozkoumány.
V městském provozu je pak třeba se příjemně usmívat, a nedemonstrovat
schopnosti vozu na teritorích národního podniku Sady lesy mechy nebo na
tramvajových ostrůvcích obsazených pěšci. Ostatní účastníci provozu pak
vesměs jen se zájmem zízají „na toho wilise“ a jaksi mimochodem dávají
přednost.
Údržba vozu je v podstatě součástí kulturního vyžití neb se jí zhusta
účastní kolemjdoucí „odborníci“ a známí, občas se komplikovanější oprava
zvrhne v párty, až bohapustou pitku. Stavebnicovou koncepci snažící se
usnadnit mechanické práci na úroveň průměrného kanonenfutru z Alabamy však
dovedli američtí konstruktéři takřka k dokonalosti, tudíž na 90 % všech
spojů postačuje šroubovák a půlpalcový klíč. Většina běžných provozních
závad se dá odstranit i v kocovině na trávě a jehličí.
Existují individua, kteří považují střechu, dveře, popřípadě přední
okno za nezbytnou součást každého automobilu. Pro tyto lidi je vůz M151
zcela nevhodný. Mírná forma nějaké neškodné duševní poruchy (obsese, sociopatie)
je naopak pro majitele takových a podobných aut s určitou mírou nadsázky
typická.
31.05.2007 -DV-