Povím vám příběh jako z pera Daniely Steelové. Nebo z péra? To teď nechme
být.
Trochu to připomíná příběh o genovém splynutí degenerované aristokracie
a proletariátu, pohádku o princezně a pasáčkovi vepřů, dávný a velmi pravděpodobný
příběh z hluboké minulosti.
Strojvedoucí Standa se rozhodl opustit kouzelný svět železnic, který
tak pěkně popsal Stanislav Neumann v knize „Pohádky o mašinkách“. Standu
nebavilo jezdit v předem vytyčených kolejích, ve světě pevných pravidel,
kde se na červenou stojí a na zelenou jede, a usoudil, že upřímný mladý
muž pravidla nerespektuje, ale vytváří. Věřím, že ho k tomu nevedlo pracovní
vyčerpání ani malý plat. Standa se vrhl do politiky a dotáhl to až nahoru.
Mezitím vystudoval práva – vzhledem k jeho sporadickému výskytu ve škole
se prý jednalo skoro o diplom honoris causa – a na mašinky zanevřel.
Vrátíme se nyní někam k druhé zásadní výhybce ve Standově osudu. Poslanec
Standa se zřejmě chystal poobědvat v parlamentní kantýně, pověstné dumpingovými
cenami. Kromě relace mezi kvalitou a cenou zaujala poslance Standu kuchařka
z kantýny Šárka. Útlé bledé stvoření probudilo ve Standovi reprodukční
i ochranitelské pudy zároveň a politicky to taky asi bylo únosné, v každém
případě nemohlo ÚV ČSSD z třídního hlediska mít vůči svatbě mašinfíry s
kuchařkou námitek. Standa pojal Šárku za ženu a
spokojeně spolu žili.
Standa si mezi zakládáním a osobním řízením policejních týmů nápadně
připomínajících Leibstrandarte jiného sociálnědemokratického politika našel
čas i na realizaci přísloví „uzavři hypotéku, postav dům, zasaď strom,
zploď nového daňového poplatníka“. První fázi odstartoval zakoupením
bytu na Barrandově. Kdyby býval byl strojvedoucím, musel by možná odvézt
celou soupravu i s nákladem nových fabií do Sběrných surovin, aby vůbec
měl na tak rozsáhlé budovatelské plány. Jako politik neměl však nadále
možnost prodat svůj výrobní nástroj, protože za užvaněnou hubu nikdo nic
nezaplatí. Tak si musel půjčit. Je v každém případě výhoda, když máte prachatý
příbuzný, třeba hodnýho strejdu, který vám půjčí několik set tisíc. Strejda
hajnej je taky nemá od sebe, ale od obskurního podnikatele, který se léčil
na psychiatrii a pálí platné směnky. No ale co. Každý má v příbuzenstvu
nějaké divné brouky.
Šárka se také rozhodla pro korekci životní dráhy. Ještě za stara obézní
poslanci opouštěli její domovský bufet potácivým krokem s umaštěnými držkami
a na útlou upracovanou Šárku čekala hora nádobí. Scéna jak z Malého Bobše.
Účinnost prostředků na mytí nádobí nebyla valná a Šárka si nyní řekla,
že je s tím třeba něco udělat, a to nejlépe z manažerské pozice u firmy
Amway. Amway se zabývá vysoce morálním způsobem podnikání na principu hry
letadlo, kdy si různí lidé prodávají mnohokrát předražené mycí prostředky
průměrné kvality. Nakolik je to kompatibilní z levicovou orientací strany,
ve jejíchž hierarchii čím dál tím výš stoupá její mužíček, Šárka neřeší.
Z uťápnuté kantýnské, která musí za jeden den třistakrát zopakovat větu
„knedlíky nebo rejži“ se nám stává podnikatelka.
Trochu ji při tom pomáhá kamarádka Libuška, původní profesí podnikatelka
v pornoprůmyslu a bordelmamá. S Libuškou společně vtisknou Šárky aktivitám
novou dimenzi. Založí si nadaci.
Kdo dnes nemá nadaci a chtěl by patřit mezi horních deset tisíc, ten je
úplně vedle. Ani v pozici členky správní rady nezanevřala na původní povolání,
proto položka v seznamu investic nadace: Sfinx – nerezové hrnce - 5.021,-.
Nadace vybírá peníze od lidí a provozuje dětský tábor na Libušky pozemku,
za jehož užívání Libušce platí. A pak že perpetuum mobile ani tiskárna
na prachy neexistují.
Vezměme
si třeba Šárky a Libušky podnikatelský
záměr. Šárka a Libuška se rozhodly oživit ideu tzv. koldomu.
Koldům neboli kolektivní dům byl objekt, který v sobě kromě prostorů obytných
integroval i prostory zábavní a užitkové tak, aby jeho obyvatel, preferentně
dělník, rolník nebo pracující inteligent, nemusel vůbec vycházet mimo jeho
prostory a strkat zobák do věcí, po kterých mu nic není. Kromě chození
do práce, ovšem. Idea byla in hlavně v padesátých letech, ale o tom Standa,
Libuška ani Šárka nemohou nic vědět, protože se ještě pohybovali pomocí
bičíků. Takže Šárky koldům ve stádiu projektu spolkl šest mega kocourkokorun
jen na zakoupení pozemků. Šárka nemohla svůj projekt dále rozvinout, protože
se ukázalo, že nemá stavební povolení – a přesto už na něj dostala úvěr
od nějaké Jebanky nebo jiné sebranky.
Hloupý čtenář, který tohle čte, si řekne – ta Šárka, to je ale kráva!
Ona chce stavět barák na nemá
na to povolení, ví přece každej drn, že když chceš přiložit cihlu k cihle,
že musíš mít soudružko bumážku z vejboru! Chytřejší čtenář si uvědomí,
že ten úvěr maximálně smrdí. V dnešní moderní době už není in předávat
si milióny v restauraci v kufru, jako to dělal pan Lízner. Fiktivní podnikatelský
záměr je mnohem lepší, dokonce i z daňového hlediska, prostě se časem stane
nedobytným. Kdo si ještě myslí, že Šárka a Libuška chtěly něco postavit?
Mohli bychom takhle pokračovat donekonečna, třeba rozborem Standových
rozporuplných vysvětlení celé situace, které ukazují, že to skutečně vždy
myslel a i myslí upřímně. Nebo zamyšlením se nad rolí neposkvrněného pana
Kalouska, jehož jméno je v podnikatelských kruzích v kvadrantu Bechyně
– Příbram vyslovováno se stejnou úctou jako před pěti sty léty jména feudálních
mocnářů.
Pro mě je však zajímavý jeden moment, který ukazuje na dynamiku událostí
v Kocourkově a který by pro rozumného člověka měl být motivem k balení
báglu. V Kocourkově totiž všechno funguje podle pravidel cyklické redundance.
ODS musela od koryta, protože její představitelé kradli v míře a rozsahu,
který byl nadkritickým. ČSSD získávala moc díky prohlášením, že prý nebude
krást. Nyní vidíme, že ČSSD krade stejně jako ODS, ne-li ještě víc. A čím
to budeme léčit? No přece tím, že zvolíme ODS! Může to takhle pokračovat
celá desetiletí, protože volič má krátkou paměť a i kdyby ji neměl, tak
stejně nemá alternativu a jeho strategie se může jmenovat pouze „vyber
z dvou zlodějů toho sympatičtějšího, co udělá lepší kampaň“ případně „vyber
si z dvojího zla to menší“. Jakýkoli pokus kterékoli skupiny vytvořit alternativní
politickou stranu je zmanipulovanými médii zadupán hned v počátku do země,
takže popsaný vývoj je zcela zákonitý.
Tento koloběh vyvolávající pocit jisté beznaděje by mohl být úvodem
k tomuto
článku a jako takový jsem svůj výplod napsal.
27.02.2005 D-FENS