D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Student agency story
    Vydáno 01. 06. 2008 (20861 přečtení)

    Jsem trochu dlouhá, kdo je líný číst, stačí druhá půlka.

    Jednoho únorového sobotního večera jsem se vracela autem z Karlových Varů do Prahy. Trasu Praha KV asi před rokem už také zaplavil žlutý mor SA. Tou dobou jsem začala jezdit trasu autem. Měla-li jsem někdy štěstí cestou SA potkat, obvykle to vypadalo tak, že mě předjel a brzy zmizel v dáli, i přesto že jsem nejela nikterak pomalu a ani tak jsem autobus cestou už nedojela.

    Onu sobotu už byla tma, silnice suchá. Jela jsem s našim novým Yarisem 1,4D. Je to autíčko malé, ale umí jet i velice svižně. První polovina cesty probíhala velice poklidně, nebylo kam spěchat. Kdo zná trasu, tak ví, že cestou je to samá obec. V Hořesedlech si jedu svých 50km/h. Najednou se za zatáčkou vedle mě zčistajasna objevil autobus SA. Samozřejmě přes plnou a rychlostí žíznivé čáry. To mě poněkud překvapilo a tak jsem se jala držet se za ním. Co si budeme povídat, musela jsem trochu přidat na plynu. SA dojel pomalýho strejdu ve Favoritu, ale vzhledem k provozu v protisměru nemohl nějakou chvíli předjet. Před horizontem v kopci a před zatáčkou to už asi nevydržel a předjel, jak jinak, opět na plné. Plná čára není zeď, že. Byla jsem zvědavá, co bude dál, a tak jsem Favorita o kus dál předjela a dojela SA. SA se už ale předjet jen tak nenechal, neb když sem vyhodila blinkr, tak na to dupnul a zrychlil tak, že se zkrátka předjet nedalo. Nicméně před Krupou je hodně dlouhá rovinka a protože nic nejelo, tak jsem vyhodila blinkr, šlápla na to a (nakonec) předjela. Tuším, že nechat se předjet něčím menším by pro jeho velký autobus byla velká ostuda, a tak na to také šlápnul a nechtěl se za žádnou cenu nechat předjet. Ale, jak sem řekla, předjela jsem. Zařadila jsem se v dostatečné vzdálenosti před ním zpět do pruhu, sundala nohu z plynu a lehounce (to zdůrazňuju!) a v dostatečné vzdálenosti, vědoma si toho že nejedu po německé dálnici, jsem přibrzdila. Žádné vybržďování – veze lidi!

    To se ovšem velkopána s velkobusem strašně dotklo a začal svítit dálkovýma. Regulérně zapnul dálkový a svítil. Tak jsem zapla výstražná světla, blinkrem jsem blikla zleva doprava, ale nic. Akorát se mi nalepil za zadek a začal dálkovýma blikat (ještě lepší). Chtěla jsem mu tedy ujet, ale to ne. Nedal se. Taky na to šlápnul a držel se mi furt na kufru a blikal jak ucho Macha, který jede po zábradlí za Šebestovou. Po chvíli mě to začalo točit, tak jsem mu z okna rukou naznačila, že je jednička. Tuším, že to byl rozhodující moment.

    Takhle na mě furt svítil asi 10km, že v protisměru jezdila auta, ho evidentně nechávalo naprosto klidným a blikal dálkovýma jak šílenej. Já jsem si pak sklopila zrcátko a neřešila jsem to. Ať si to užije, když ho to baví.

    Kousek za Řevničovem směrem na Prahu je les. Autobus stále na zadku nalepený jak frotér v metru, asi ho ještě nebolela ruka a pořád intenzivně blikal dálkovýma. Co se ale nestalo. Následující je událost několika málo sekund. V dáli v protisměru se vynořilo něco velkého. Říkala jsem si – kamion asi. Taky blikal – jako všichni ostatní, které ten za mnou celou tu dobu oslňoval. Po chvilce mi došlo, že je to také SA. Tak jsem si říkala - no jo, zdraví se. Že se ale jen nezdraví, mi došlo v tu chvíli, kdy ten v protisměru začal najíždět víc a víc ke středu silnice. Okamžitě jsem si uvědomila, že ať dělá co dělá, je to kokot, protože vlevo není kam uhnout – stromy, vpravo také není kam, protože 2m hluboká díra náspu. Za prdelí pořád vzteklej kokot č.1 blikající jak předvánoční okna na sídlišti, a v protisměru – už opravdu v protisměru další kokot s obrbusem, plnou rychlostí! A mezi nima já sama, v Yarisovi. Jen jsem věděla, že manévr na jakoukoliv stranu nemůže dopadnout dobře a pak jsem jen automaticky dupla na brzdu a brzdila i očima. Zastavila jsem hodně na hraně náspu asi metr před čumákem zmrda v protisměru, podobně mi za zadkem zastavil nervák s masivním tikem v ruce. Chvíli jsem nevěřícně koukala. Telefon se mi rozsypal s ostatníma věcma různě po autě a první co mě napadlo – zamknout se. Seděla jsem a čekala jsem, co bude.

    Za okénkem se mi vyvalil tlustý pupek. Vzala jsem si do ruky aspoň klíče, odemkla a dveřma jsem drcla do tlustého pupku. A vystoupila. Tlustý pupek vypadal poněkud zaskočeně, asi že za volantem sedí ženská. A spustil asi svou ohranou autobusáckou písničku „jako co si myslíš, to budeš mít za obecné ohrožení a to si jako vodskáčeš, voe“. Na to jsem mu vysvětlila, že netykáme, neboť krávy jsem s ním nepásla a že ať nevyhrožuje obecným ohrožením, že sám jede jak dobytek a že ať mi vysvětlí, co má tohle (ta situace) znamenat. A že jdu zavolat policajty. Nic neřekl, nastoupil do autobusu a spolu s debilem v protisměru odjeli. Seděla jsem chvíli ještě zkoprnělá, poznamenala a pak jsem si jeho SPZ.

    Nezapamatovala jsem si ale SPZ busu naproti a tak jsem požádala otce, ať dojede na autobusák v KV a zapíše si jeho SPZ. Samozřejmě mu to nedalo a došel si za řidičem – zeptat se, co to jako mělo znamenat, že mě mohli zabít. On se hrdinně přiznal, že ho kolega mobilem požádal, ať na znamení zablokuje protijedoucímu autu cestu...

    A výsledek? SA zaujala pozici mrtvého brouka, nereaguje. PČR? Tam se mi vysmáli. Došla jsem celou tu věc oznámit. Sepsali se mnou protokol, který nakonec vyzněl tak, že jsem se přišla o půlnoci udat, že jsem jela rychle. Vysvětlili mi, že mi absolutně nevěří, že by mi autobusáci zablokovali cestu, že moc koukám na americké filmy. A tak dále. Kdo se někdy snažil řešit něco se švestkama, asi ví své. „A Vy si myslíte, jako že my budeme prověřovat jejich tachografy? Na to zapomeňte“. Nedávno mi přišlo předvolání k MěÚ Rakovník, abych podala vysvětlení k přestupku, kterého jsem se dopustila překročením povolené rychlosti (auto není psané na mě, takže je jasné, že to vychází z toho, že jsem na švestkárně uvedla rychlost vyšší než 90km/h). Jak to dopadne nevím, ale asi dostanu pokutu za to, že jsem sama sebe došla udala a po zásluze budu tedy potrestána.

    Autobusy SA vesele trhají rychlostní rekordy dál a mně jen lidé víc píšou, že SA jezdí jak prasata a kde a v jaké rychlosti koho předjeli. Prosím nepište, že jsem měla toho před sebou aspoň trochu ťuknout – po bitvě je každý generál a já jsem nakonec ráda, že jsem vyvázla pouze s odřenýma dveřma a že žiju.
     


    24.5.2008 monkey



    [Akt. známka: 2,71] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 157 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.