Předem upozorním, že nejde o popis nějaké zásadní události, článek není
prost slov sprostých, nedělá si ambice na spasení světa (především plováren),
nejspíš není příliš vtipný, není podložen notářem ověřeným veřejným průzkumem
a ani nemohu vyloučit jistou subjektivitu. Dále bych chtěl rýpaly upozornit,
že jsem si vědom všech úskalí vyplývajících z navštěvování různých druhů
veřejných zařízení a možnosti, že kdekoli můžu narazit na kohokoli a že
je tedy pouze na mě, zda se rozhodnu po zvážení pro a proti kamkoli vyrazit.
Článek, jak už název vypovídá, bych rád věnoval především různým zařízením,
areálům a místům jinak vhodným ke koupání, tedy k těm běžným, nebudu se
věnovat hydro-terapeutickým klinikám, nebo bahenním lázním. Reaguji na
svá osobní pozorování různého chování a typů návštěvníků takových míst
a na místa samotná. Několik hodin před sepsáním tohoto článku jsem navštívil
Hostivařskou přehradu v Praze, ale vycházím i z návštěv jiných míst, především
u nás tolik oblíbených přehradních nádrží, případně i bazénů, rybníků,
nebo retenčních, či jiných nádrž.
Ne, že bych snad vodu neměl v lásce, naopak, rád si zaplavu a také si
rád skočím z mola, či skokánku, o tom žádná, ale dnes jsem šel k vodě s
trochou nevole. Horké letní dny na místech umožnujících koupání jsou totiž
v první radě vždy v symbolu naprosté vytíženosti a přelidnění. A to mě
trochu děsí především proto, že vím, jaké typy lidí lze při koupání potkat.
Přesto jsme s přítelkyní nakonec vyrazili okolo čtvrté hodiny k Hostivařské
přehradě, s tím, že koupání spojíme s trochou geocachingu před návratem
domů. Cestou jsme minuli vstup do placeného areálu, který byl dle očekávání
naprosto přeplněný, ale kromě jistého komfortu písečné pláže a blízkosti
nepříliš čerstvého občerstvení, nenabízel nic, pro co bych byl ochotný
u pokladny nechat těch pár kaček. Především mě odradila hlava na hlavě,
ale to nelze v parných dnech nikomu vyčítat. Přešli jsme přes hráz, s rozhodnutím,
že zakotvíme někde na kořeny stromů porostlém protějším břehu, kde se pohybovaly
až fascinující koberce vodních, do kterých vplavat není zrovna sranda.
Břeh, jak očekáváno, byl především v dolní částí přehrady zcela zaplněn
a to i na místech, kde se dle zdravého rozumu nedá do vody a z vody bezpečně
dostat. I v horní části přehrady žádný sláva, došli jsme téměř až ke konci,
přičemž jsme minuli nově instalované, volně přístupné molo a pak jsme se
vrátili k jednomu příjemně zapadlému místečku, kam nebylo vidět příliš
od vytížené cesty přes hradbu stromů - takové decentní soukromí mi docela
vyhovovalo. Čert vem, že do vody jsme museli udělat krok přes bahno, že
se u břehu pohybovaly žabince a že jsem musel vylovit několik metrů čtverečních
řas, aby se dalo vůbec do vody rozumně dostat, měli jsme příjemné místo,
hned u vody, s jistým soukromím a nedaleko právě zmíněného nového mola.
Do vody jsem hodil chladit na provázku přivázanou plastovou lahev citronového
radleru jisté značky a rozhodil deku. Zkrátka pro mě ideální místo na dvě
hodiny nerušené radosti z vody.
Nebo ne? Doteď to bylo asi příliš nudné, nebo zkrátka nelze užít dvě,
tři hodinky nerušeného relaxu, aniž by byl člověk nucen platit si nějaké
wellness. Hned zkraje jsem si všiml, že po okolí se pohybuje jakýsi zlatý
retrívr, či nějaká jeho variace a to zcela volně a bez dozoru. Pes sice
nebyl agresivní, nicméně neodpustil si nohama od bahna nám zaprasit věci,
vyklepat přebytečnou vodu na přítelkyni, snahu o ukradení našeho pečlivě
přivázaného ovocného piva a vrcholem všeho bylo, když přes naše polní ležení
s velkou grácií táhl asi třímetrovou mokrou větev. Opomenul jsem, že ještě
obtěžoval postarší pár, který od nás dělilo celkem neprůhledné křoví. Chápu,
že pes si chce hrát, tím spíš takové vodní plemeno, ale majitelé, když
už se rozhodnou si psa do společnosti vzít, měli by právě na společnost
brát zřetel. A především na to, že někdo jiný nemusí mít zájem si se psem
hrát, mít od něj zaneřáděné věci a také vůbec nemusí stát o to, aby při
odpočinku u vody v neděli museli řešit cizího psa. Původně jsem měl dojem,
že jde o psa právě toho postaršího páru, ale když jsem zavolal, ať si psa
ohlídají, bylo mi sděleno, že k nim pes nepatří. Za nějakou chvíli si psa
zavolal mladý pár, který nebyl z mého místa vidět. Omluvu, či vysvětlení
jsem ani nečekal, takže jsem byl rád, že o psa je postaráno a obešlo se
to i bez nějaké agresivní reakce majitele, jak je ostatně dle mé zkušenosti
zvykem. Pes se sice ještě jednou či dvakrát samovolně vzdálil, ale nakonec
si ho majitelé zavolali. V naší malé zátoce tak zavládl klid a dokonce
k nám připlaval i míč. Nafukovací míč!
Později, někdy okolo sedmé hodiny se jinak extrémně přeplněné molo dostatečně
vyprázdnilo a já se rozhodl, že se tam na hodinku přesuneme, jelikož jsem
měl zájem si párkrát skočit z mola do vody. Molo, jak jsem si všiml, nebylo
kromě zábradlí nad nejmělčejší částí vybaveno žádnými zvláštními bezpečnostními
prvky, nebylo tedy blbuvzdorné a jeho použití je pochopitelně na vlastní
riziko. A to někteří jedinci berou jako výzvu. Jako výzvu udělat ze sebe
debila. Našli jsme si místo zhruba uprostřed mola, vedle staršího pána
se synem(?) a skupiny anglicky hovořících mladých lidí, tedy v relativně
bezpečné zóně. Abych přiblížil, jaké další lidi jsem potkal, uvedu následující
pomůcku, a sice výčet kokotů, které můžete na takovém místě potkat. Kokoti
jsou pracovní název a možná ho časem změním.
· Hajzlové od pohledu: Hajzla od pohledu známe každý minimálně
jednoho. Je to na něm zkrátka vidět a nepotřebujete k tomu žádné empirické
dokazování, dotazníky, psychologa, ani vysokoškolská skripta. Že je hajzl
hajzl Vás nemusí až tak trápit, pokud nejste zrovna mladší dítě, které
se pohybuje po koupališti samo a snadno se jim stane obětí (osobní a zprostředkované
zkušenosti z věku 8-12 let). Hajzlové od pohledu se pohybují většinou v
gangu, mají s sebou bičiz (které házejí náhodně do vody), hustomuziku (dříve
kazeťák, dnes mobil), pokud jsou plnoletí, často i alkohol a samozřejmě
disponují pronikavým hlasem a vybraným gangstaslovníkem. Z jejich stran
slyšíte věty převážně tvořené slovy mimo veškeré slovníky, bez obsahu a
bez smyslu. Provádějí různé pářící rituály, kdy se předvádějí před bičiz
a ostatními gangstery v tom, kdo udělá nejvíce sebevražedný skok, ideálně
ze zábradlí, které je k tomu nepochybně určené a především do neprozkoumaných
vod. Odvaha je důležitá voe. Zpravidla také zcela obsadí nejzajímavější
místa a atrakce v okolí. Většině slušných lidí jsou zpravidla nepříjemní.
· Etničané: Etničané, ať již hrdí zástupci naší oblíbené národorasy
romů, nebo jiní různě vesele odlišní lidé, třeba talentem pro vandalismus,
sloučení ve skupině svého etnika, překrývají atributy svého chování částečně
s hajzly od pohledu. Nerad bych se dopustil rasismu, nebo jiného ismu,
tak napíšu, že určitě existují vyjímky. Ale nespoléhejte se na to a raději
aplikujte různé pasivně-bezpečnostní fičury, které jsou dodávány standardně
v jednom balíčku s xenofobií. Především na plovárně, kde na sobě máte jen
plavky, se Vám to může vyplatit. Etničané, především romové, kteří se nacházejí
prakticky na každém veřejně přístupném koupališti (ne že by na tom v principu
bylo něco vyloženě špatně), které nemá příliš draze zpoplatněný vstup,
se vyznačují především v první radě snahou ohromit každého v okolí svými
často až dementními výstupy, krásami svých těl, nebo pořváváním. Baví se,
na rozdíl od hajzlů od pohledu, mnohem častěji i fyzickými konflikty a
to nejčastěji mezi sebou. Dnes jsem byl například svědkem toho, kdy se
dva desetiletí cikáni, kteří si spolu ještě před chvílí hráli, začali v
rámci hry brutálně mlátit různými předměty, až to přerostlo doslova v krvavou
rvačku. Co mě zarazilo ještě víc, že zhruba dvacetiletý pár, který je měl
na starosti, je v těch jatkách ještě podporoval. Stejně jako hajzlové od
pohledu mají snahu zabírat nejatraktivnější lokace, jako skokanské můstky,
lanovky, mola a podobně, přičemž znemožňují ostatním přístup. No a ostatním
návštěvníkům většinou také nejsou moc po chuti.
· Agresivní nudisté: Vcelku zábavná skupina. Nejsou nijak nebezpeční,
jejich agresivita je především v tom, že svojí nahotu cpou každému, ať
o ní má zájem, či ne. Většina nudistů si najde klidný kout, či nudistickou
pláž, kde nikoho neobtěžují, případně nemají problém omezit svojí interakci
s jinými lidmi na minimum. Ne tak agresivní nudista. Agresivní nudista
Vám svojí nahotu vnucuje, vystavuje jí před Vámi, záměrně se pohybuje mezi
lidmi, kteří o něj nemají zájem, či jsou pohoršeni, zkrátka dělá všechno
proto, aby tu jeho krásu mohl obdivovat každý, bez ohledu na přání ostatních.
Naštěstí, kromě své nahoty, která často postrádá byť jen závan tělesné
krásy, většinou ničím jiným neobtěžuje. Osobně mi nevadí do té chvíle,
než mi začne demonstrovat své proporce z blízka, což se mi stalo zatím
jen jednou a po okřiknutí z více stran nakonec odešel.
· Plavčíci, plavčice, vrátní, prodejci, obsluha tobogánu, zkrátka
personál: Začněme zkraje, vrátní jako prodavači lístků, jsou většinou ta
první osoba, kterou potkáte na placeném koupališti, pokud nepodlézáte pod
plotem. Jejich často kyselé výrazy nad hromadou křížovek jsou zcela pochopitelné,
stejně tak jejich znechucení a pokud nedělají vysloveně potíže, jakože
například odmítají přijmout platbu bankovkami, či nezkoumají Váš platný
studentský průkaz, dá se jim odpustit, že většinou nereprezentují podnik
úsměvem, v parných dnech totiž sedí většinou jen pár metrů od vody a přitom
jsou většinou zavření v budce. Prodejci jsou prodejci a jsou v tomhle výčtu
jedinou nestereotypní skupinou, protože potkáte od krásných holek u zmrzliny
na brigádě, až po zaprděné báby u stánku s párky a teplým pivem. Tady není
co rozebírat, platí standardní normy vyjednávání o ceně, divoký západ,
chcete-li, nebo prostě zaplaťte a ty chcanky v plastovém kelímku neochotně
(či ochotně) vypijte. Zajímavější je obsluha toboganu. Většinou, dle mého
pozorování, se jedná o nasluněného, léty utahování šroubů zrezivělé konstrukce
ošlehaného třicátníka, v tílku a s výraznými slunečními brýlemi. Váš lístek
Vám štípne léty studovaným grifem, zatváří se extrémně nezůčatněně (asi
jako měšťák, když ho požádáte o přesné znění zákona, který jsem údajně
porušil) a arogantně Vás pošle vstříc úžasnému dobrodružství plastových
trubek, kde se alespoň na chvíli můžete cítit jako Mario. Když takového
člověka vidíte, víte, kdo je tady boss. Ve většině aquaparků je dnes již
naštěstí nepotkáte, takže šanci máte někde na přehradě, či na jezeře, nebo
v nějakém zapadlém plaveckém areálu. Plavčíci, to je skoro kategorie sama
o sobě. Všichni to známe, červené plavky, styliž Miče Bjůkenena, diplom
ze základní školy, kurz plavčíka a první pomoci. A samozřejmě strážní věžička.
Takový statný jinoch Vám přijde říct, že z hrany mola nesmíte skočit šipku,
protože voda je jen sedmnáct metrů hluboká a mohli by jste se praštit na
dně do hlavy. Následně Vám doporučí, aby jste použili schůdky, nebo skočili
jako retard a upozorní Vás, že Vás sleduje. Je to místní king, protože
má o všem přehled a bere pade na hodinu, protože už to dělá třetí rok.
Vyskytuje se i ve variaci plavčice, která je především vždycky extrémně
sexy, to je prostě pravidlo, takže je sexy i když je hnusná, protože je
plavčice a všichni jsou z ní paf. Protože je plavčice. A protože je plavčice,
tedy ženská, pro většinu chlapů je upozornění od ní mnohem větší ztrapnění,
než od plavčíka. Všichni plavčíci mají také píšťalku, na kterou umí zahrát
Smetanův cyklus Má Vlast, především skladbu Vltava. Ale hlavně Vám s ní
pískají do ucha, protože někdo, dva kilometry od Vás, vycáknul vodu na
břeh. Se skutečně profesionálním plavčíkem jsem se naposledy setkal někde
na Jadranu.
· Nezodpovědní odpovědní: Ten název možná trochu nedává smysl.
Vesměs ale sdružuje ty, kteří by měli být odpovědní a nejsou. Jde o rodiče
a opatrovníky malých dětí a majitele psů. Vyjímečně i o zcela jiné opatrovníky.
Normální člověk by předpokládal, že když vezme psa, dítě, nebo třeba fretku
mezi lidi, bude si to muset ohlídat, aby to neobtěžovalo jiné lidi, nezpůsobovalo
problémy, či se to samo do problému nedostalo. Psa by si pohlídali ve své
blízkosti tak, aby nikoho neobtěžoval, nepobíhal volně po okolí a případně
nic nikomu neničil. Nezodpovědní odpovědní na psa serou. Rozloží deku a
pes si de po svých, podobně jako jsem popsal v úvodu článku. Že je zde
někdo, koho by mohl pes obtěžovat, jim je zcela jedno a ani se pořádně
nestarají, co kde dělá, pokud je alespoň trochu na dohled. Podobně tak
s dětmi, které si často velmi malé hraji v bezprostřední blízkosti hluboké
vody, aniž by uměly plavat, užívají atrakce pro odrostlejší, či dospělé,
mizí z dohledu, řvou jak tuři, pletou se pod nohy a samozřejmě jsou naprosto
všude, kam šlápnete. Nezodpovědní odpovědní, ať již odpovídají za psa,
dítě, či třeba vrtulník na dálkové ovládaní, mají společnou jednu věc:
Jakmile si dovolíte je upozornit, okřiknout, či dokonce zachránit ten jejich
výdobytek před problémem (nebo ještě hůř, dovést je po již způsobeném problému),
většinou se pustí do Vás, protože chudák bezmocné dítě/pes/had, následuje
buď vynadání ratolesti/zvířeti, nebo jeho pochvala. Zřídkakdy se zachovají
slušně a omluví se, nebo poděkují. Dovolím si tvrdit, že tato skupina kokotů
je dominantní.
· Arogantní kempeři: Rádio na plné pecky, okolo bordel, tuny
jídla a pití, jedna cigareta za druhou, pořvávání a popěvování, obtěžování
ostatních hlukem, odpadky a zabíráním důležitého prostoru (například se
rozloží přímo na cestu). Neplatí na ně slušné výzvy, arogance jejich hlavní
zbraní. Oni sem přece nepřijeli, aby se kvůli někomu uskromňovali. Jediná
rada v tomhle případě je bohužel přesunout se mimo dosah. Tedy jediná pacifistická.
· Agresoři: Tato skupina se rekrutuje ze všech skupin předchozích
a jejím hlavním atributem je ego. Oni jsou totiž ti jediní, kteří si přišli
odpočinout, pobavit se, zaplavat si, nebo se jen tak opalovat. Nikdy jiný
nemá nárok ani právo, všichni ostatní jsou tu buď jen proto, že je tolerují,
nebo pro jejich zábavu. Takového jedince lze poznat vcelku lehko podle
dominantního chování a chování nejvíce připomínajícího námluvy u zvířat.
Moje rada je se jim vyhýbat, protože většinou je jejich chování teritoriálního
charakteru a mají okolí dobře zmapované, stejně jako mají vždy dostatek
přátel, či příbuzných, nebo je plavčík kámoš. Zkrátka vyhýbat se, vyhýbat
se, vyhýbat se.
Dnes jsem měl to štěstí a musel jsem pouze trpět přítomnost několika
mála kokotů, což mi nedělalo takový problém a byl jsem s tím smířený, a
s nikým, kromě výše popsaných majitelů psů, jsem se do žádné konfrontace
nedostal. A za to jsem skutečně rád, protože mám mnoho starších zkušeností,
které byly zcela opačné a dokázali zničit celý den, či dovolenou. Tentokrát
jsem měl to štěstí, že jsem si párkrát mohl v klidu skočit do vody, zaplavat
si a pak vyrazit na lov dvou kešek, které jsem si vyhlédl už předem. Výlet
dopadl docela dobře.
Dnes, když jsem starší a s mojí postavou, bych už asi narazil na problémy
jen stěží, ale mám mnoho známých, kteří častokrát různé problémy popsali.
Zde lze jedině podotknout, že na žádné veřejné plovárně, na koupalištích,
přehradách, rybnících, atd., to jiné už zřejmě nebude. Buď riziko konfrontace
s kokotem (a jiná rizika) přijmete a budete doufat, že strasti veřejných
koupališť se Vám vyhnou, případně to vůbec neřešíte, nebo si zkrátka vyberete
jinde. Nabízí se řada plaveckých hal ve školách, v plaveckých a jiných
sportovních klubech, možnost rezervovat si část plovárny pro sebe a přátele,
vybrat si nějaký prověřený aquapark, či například vyrazit dál do zahraničí,
kde jsem kokoty zažil osobně spíše ojediněle.
Tohle není nějaké osobní prasečí kvičení, jsem se situací jakékoli interakce
s českým veřejným prostorem dobře seznámen a v podstatě smířen, respektive
připraven se s ní vypořádat. Článek mi v hlavě vězel už delší dobu, jen
dnes nastal čas, kdy těch pár myšlenek vypustit. Budu rád, když mi do diskuse
napíšete svoje zkušenosti, tipy kam si zajet dobře zaplavat, bez narušitelů,
nebo jiné alternativní možnosti. A asi budu rád i když se mne někdo rozhodne
insultovat.
30.6.2012 Manastur