Tento týden (úterý 1.4.2014) na mně udělal velký dojem rozhovor
s generálním ředitelem firmy Juta Jiřím
Hlavatým. Poslouchal jsem ho v úterý na Radiožurnálu a neslyšel jsem ho
celý, protože jsem přejel hranice a už jsem nechytil ten konec. Každopádně
to byla zajímavá věc, hlavně v první své třetině. Rozhovor by měl být k
nalezení zde,
ale nejsem si jistý, protože mi to nešlo spustit.
Z rozhovoru mi uplěly v hlavě některé věci.
Předně p. Hlavatý popisoval své začátky ve firmě Juta. Nastoupil tam
ještě za socialismu jako absolvent a tehdy platilo, že i vysokoškolák musí
nejprve do praxe. Hlavatý toto opatření, které ve své době mělo nepochybně
spíše ideologický podtext a z pohledu většiny zúčastněných bylo nechtěné
a zbytečné, zužitkoval pro své účely a dodnes z něj těží. Poznal jednotlivé provozy,
pochopil, jak lidé a řadoví zaměstnanci pracují a jaké jsou jejich hodnoty.
Hlavatý dále poznamenal, že řídit lidi nemůže někdo, kdo nezná jejich práci,
neumí si zjednat mezi nimi respekt a naznačil, že na stejném opatření,
tedy získání nějaké reálné praxe, trvá i u některých svých manažerů nyní.
Jak prorocká to slova. Mnoho, ne-li většinu současných firem vedou sociálně
zploštělí téměř autističtí fachidioti, kteří. firmy řídí podle SAPu, podle
jakýchsi reportů předtím desetkrát pozměněných a upravených na různých
nižších úrovních tak, aby se vytratil jejich smysl. Nechávají si předkládat
různé summary of executive summaries, cockpit charty a další zoufalosti
a nastavují podle nich různé virtuální a od reality odtržené procesy, formulují
různé mise, vize, balanced score cardy a přitom ani neví, co se děje na
dvorku.
Dále se p. Hlavatého ptali, jak je to u něj s důvěrou. Redaktorka Výborná
uvedla něco v tom smyslu, že od jiných vedoucích pracovníků slyší, že lidé
podvádějí se služebními auty apod. Hlavatý na to odpověděl, že je sice
možné, že to někdo dělá, ale takových lidí že bude nějakých 10-20% a proč
by on měl kvůli nějakým 20% nepoctivců přijímat nějaká opatření a kontrolovat
píchačky, což by těm zbývajícím 80% bylo jistě velmi nepříjemné a dotklo
by se to nějak jejich výkonu. Opět naprosto fascinující věta, velmi jednoduchá
ve své podstatě, která popírá asi polovinu všeho, co se v ČR děje. Hlavatý
zde předkládá jasný návod - nezabývejme se pouze problémy, dívejme se také,
jak velké ty problémy jsou a zda "řešení" těch "problémů" nenapáchá náhodou
větší škody než ty problémy samotné. Naprosto vynikající přístup, inspirativní
nejen pro široké vrstvy, ale také pro zdejší vyhlášené diskusní hnidopichy.
Podívejme se "tam ven" na ty problémy, které jsou nám překládány k řešení.
Většinou jsou to naprosté prkotiny a jsou nám předkládány proto, abychom
přes ně neviděli ty velké podle hesla "pro strom nevidím les".
Na to navazoval dotaz, co Hlavatý, jeho firma a úplatky, například mezi
pracovníky firmy a jejími dodavateli. Hlavatý prohlásil, že se s uplácením
nesetkal, jemu nikdo nikdy žádné úplatky nenabízel a že to nijak nekontrolují,
protože preferuje zajistit ve firmě takový systém, aby tyto vazby mezi
manažery a dodavateli nevznikaly. Doslova prohlásil, a to mi utkvělo, že
má na starosti jiné věci než hlídat lidi, zda berou úplatky nebo ne. Opět
jsem si, především ve spojení s předchozím odstavcem, z toho něco vzal.
Jak velký je ten problém s korupcí tady a jaký je jeho skutečný rozměr?
Pořád všichni tvtdí, že se tady furt krade. Pokaždé, když slyším tohle
větu, spustím standardní reakci. Ptám se, co přesně kde komu bylo ukradeno.
Nikdy nedostanu konkrétní odpověď, vždy jen prázdné bláboly typu "celá
země se tu rozkradla", "hlavně ty podniky, co za socialismu prosperovaly".
Dále se ptám, zda tedy onen věrozvěst rozkradené republiky podal trestní
oznámení, když má informace o tom, že něco bylo ukradeno. Ani na to nedostávám
odpověď. Jak to tedy je a jak velký problém to je? Není ono to spíš účelové zaměňování krádeže za neefektivitu a plýtvání, které generuje sociální
stát a ten "boj s korupcí" je jen odváděním pozornosti od podstaty věci
samé?
Zaujalo mně to jako už dlouho nic. Pan Hlavatý byl ve svých myšlenkách naprosto přímočarý a dokonale čitelný.
V dnešní době, kdy je v módě v duchu nějaké debilní hipsterské doktríny
všechno zamotat, zkomplikovat, hledat ve všem všechno možné, ale především
to, co tam vůbec není, rozebrat jakýkoli problém na milion kousků a poskládat
je tak, abychom neviděli původní obraz. Bylo to velmi občerstvující po
těch hrozivých žvástech, které se na nás z médií valí. Nemálo jsem užasl,
že se tohle mohlo objevit ve veřejnoprávním médiu, kde je už na vstupu
aplikován filtr tak dokonale, že když už někoho slyšíte, tak je to zpravidla
blb, demagog, úchyl nebo libovolná kombinace uvedeného. Pokud máte zhruba
půl hodiny času a podaří se vám spustit ten rozhovor na webu ČRo, nebudete
litovat.
06.04.2014 D-FENS