Určitě si řada z vás pamatuje ten starý vtip. V rádiu Lenin, v televizi
Lenin… A přesně tak jsem si připadal dnes. Jenom už nežeru konzervy, takže
jsem si, co se obav o cizí přítomnost doma týká, musel opatrně vystačit
s ledničkou.
Kdysi, když umřel Brežněv (pro ty mladší – jednalo se o biomechanickou
loutku na místě nejvyššího představitele tehdejšího SSSR) a začalo období
rychlých úmrtí, došlo občanovi že něco není v pořádku až tak po jedné až
dvou hodinách, když se počet truchlivých smyčců limitně přiblížil hranici
snesitelnosti. Teprve pak nám to došlo a začali jsme plni naděje hádat:
Husák? Bilak? Indra? Nějakej rusák? Nebo nějaký bývalý kápo v koncentráku
t.č. východoněmecký soudruh? Byly to světlé chvilky a trvaly tak hodinu-dvě,
než nás rozhlasová, případně televizní hlasatelka (na ty stopy špatně skrývaných
slz v hlase se nedá zapomenout) seznámila s výsledkem slosování. Brežněv!
To bylo radosti. Dnes už takovému vypětí a radostnému očekávání vystaveni
nejsme.
Sedíte doma koutkem oka zaznamenáváte, že manželka přepnula televizi
na jakési dvě buzny z dálniční policie, případně jakéhosi jiného teplouše
se psem a náhle odmlka v dramatu. Napětí se ztrácí v nedohlednu, přes polovinu
obrazovky běží titulky s tou Zprávou. A to je ta lepší varianta. Horší
je, když se chcete podívat na objektivní a vyvážené zpravodajství, přepnete
na ČT24 a zjistíte, že redaktor má černou kravatu a hlasatelka se tváří
jak kdyby jí uplaval sprchový gel. Přičtěte prostřihy na vážné tváře
mladých intelektuálů zapalujících svíčky (to se sakra nikdo z nich nepamatuje
na Palacha?) a hned víme, že další bombardování už bude bez humanitárních
přívlastků.
I já, musím se přiznat, jsem tiše zavzpomínal. V okamžiku, kdy mne hlasatelka
neváhala seznámit s obsahem článku v jakýchsi zahraničních novinách, který
pravil, že Havel byl duchem českého národa, jsem vzpomínal dokonce velmi
nahlas a některá slova šla opravdu přímo od srdce. Vzpomněl jsem si na
množství koupelen ve kterých oslavenec uklouzl, na to, jak využil v honbě
za mocí rozpadu Československa, který vlastně způsobil, vzpomněl jsem si
na Bilderberg, evropskou integraci, kliku hradních patolízalů deformujících
politickou korektností obraz podávaný občanům, na omluvy sudetským Němcům,
prolomení Benešových dekretů kvůli bývalému majetku jeho rodiny a na servilitu
kterou projevoval kdykoliv, když naslouchal někdo z Velkých Bratří. Vzpomněl
jsem si na techtle (bůhví, jestli nedošlo i k mechtlím) s Chemapolem, na
zblitky související s jeho salonním pacifismem, blbou náladu, amnestii
kriminálníkům a zkurvení zbrojní výroby a na spoustu nedodržených slibů.
Uběhlo 22 let od konce komunismu, nahrazeného jeho jiným typem a jak
vidno, kvůli některým lidem je možné i dnes vše. Troufám si říci, že takto
servilní nebyla ČT ani při oněch vzpomínaných úmrtích Brežněva a jemu podobných.
Nepřekvapilo by mne ani kdyby teď Havla vezli na krchov na lafetě a to,
že to bude státní pohřeb (na který nemá nárok) už je jasné teď. Jediné,
co mne trochu utěšuje je, že kam čert nemůže, nastrčí bábu a tak boží mlýny
už nějaký čas melou. Lze tedy vzpomenout na výroky jeho ochranky o tom,
že když nevědí kde je Dáša, jsou mu nanic (dotyčná se údajně po konzultaci
zapomněla na pokoji lékaře v hotelu), na fenku Ďulu, na přepsaný majetek
a další legrační historky. Tak mne napadá… že to ale trvalo, než se dočkala,
jen což?
Václav Havel byl prototypem levicového intelektuála. Mesiášský komplex,
alkoholismus, bájivá lhavost a neskrývané vědomí vlastní výjimečnosti je
to, co zůstane v paměti všech, kteří se nemusí politicky korektně vyjadřovat.
R.I.P.
19.12.2011 Yanek