Část druhá aneb, jak jsem se nemýlil v politice.
Jestliže tedy shrnu závěry první části tohoto příspěvku, pak tedy je
Václav Klaus považován za arogantního, zatím co emeritní prezident Václav
Havel považující moji rodinu za „teletník“ a můj (i váš) vztah ke zvolenému
životnímu partnerovi za připouštění krávy býkem, je považován za humanistického
myslitele.
Václav Klaus je obviňován ze sebestřednosti a z toho, že se považuje
za neomylného, zatím co prosazuje tradiční, konzervativní principy rovné
politické soutěže. Na druhé straně skupiny „reformovaných“ komunistů a
levičáckých intelektuálů razí model, ve kterém „intelektuální elity“ mají
apriorní právo na vedoucí postavení ve společnosti bez jakékoliv soutěže
a bez „přežilých“ politických stran.
Z toho ovšem (alespoň pro mne) jasně vyplývá, kdo se tady vlastně považuje
apriorně za neomylného.
Je naprosto symptomatické, že nám, plebsu, se Václav Havel nikdy neobtěžoval
objasnit, jaké konkrétní společenské mechanismy by, za předpokladu akceptace
jimi prosazovaného modelu společnosti, měly při výběru konkrétních osobností
a vůdčích týmů fungovat, jak by měl fungovat mechanismus vzájemné kontroly,
kde by se tedy vzaly ony zpětné vazby udržující společenský organismus
v mezích normálu. Při absenci předem definovaných postupů (pravidel politické
soutěže) ne, že hrozí nebezpečí, že se soutěž opět zvrhne v první
části popsaný boj, ale existuje stoprocentní jistota, že se tak stane.
Obávám se, že takovéto „podružnosti“ byly pod úroveň pana Havla, aby
se jimi vůbec zabýval. Že právě tento mechanismus výběru je věcí maximální
důležitosti, panu filosofovi zřejmě uniká. Je tu přece ON a dál nemá smysl
uvažovat.
V knize „Život, adaptace, stress“ píše akademik Charvát, že v přírodě
je drtivé procento vnitrodruhové agrese ritualizováno. Příroda (nebo Bůh,
chcete-li) nemá tendenci k tomu, aby se příslušníci téhož živočišného druhu
vyhubili navzájem. V soutěži o samici jeden ze soutěžících samců couvne
na základě přírodou nastavených pravidel, která se navenek manifestují
přesně stanovenými fyzickými projevy a jen málokdy takový souboj končí
smrtí jednoho ze soupeřů.
V případě druhu Homo sapiens je podle názoru autora knihy takovouto
ritualizovanou agresí pouze sport.
Podle názoru autora tohoto příspěvku je jiným projevem ritualizované
agrese lidského rodu demokratický systém. Namísto skutečné agrese nastupuje
soutěž podle předem nastavených a všemi soutěžícími stranami respektovaných
pravidel. Podlehnuvší strany nejsou fyzicky likvidovány a soutěž pro ně
zůstává otevřená. Proto využijí každé příležitosti k tomu aby upozornily
na každou chybu (o lumpárnách nemluvě) vítězného soka. Dělají to samozřejmě
především ve svém vlastním sobeckém zájmu, který je ale současně v nejvlastnějším
zájmu komunity jako celku a jen zdánlivě paradoxně i v zájmu dočasného
vítěze v soutěži.
A v tom je celý vtip. Každý dílčí sobecký zájem musí být využit ve prospěch
komunity jako celku. Jakže zněla ta poučka Marxem ukradená Hegelovi? Nové
hodnoty mohou vzniknout jen střetáváním protikladů.
Princip neritualizované agrese byl (nebo lépe řečeno stále je) přímo
základem totalitního učení marxismu-leninismu. Protože co jiného je teze
o „světové proletářské revoluci“ a následné „diktatuře proletariátu“? A
opět úplně mimochodem. Není při nejmenším podivné, že za celých patnáct
let od naší sametové „revoluce“, nebyl nikdo z novinářů schopen položit
při televizních a jiných debatách, kam jsou „revolucí smetení“ bolševici
hojně zváni, velice prostinkou otázku ? Ta otázka zní: „Pane Grebeníčku
(Filipe, Ransdorfe) vyznává vaše strana učení Marxe a Lenina o převzetí
moci násilnou cestou „světové revoluce“ s účelem nastolit diktaturu „proletariátu“?
Ano, nebo ne?“ Bylo by zajímavé, jak by se soudruzi kroutili, protože kladná
odpověď by zavdávala důvod k okamžitému zákazu tohoto spolku a veřejně
popřít tento základní princip komunismu by si kvůli své zpola zločinecké,
zpola slabomyslné členské základně mohli dovolit jen těžko.
K jaké vnitrodruhové neritualizované agresi vedla totalitní vláda jiné
socialistické strany v Německu bylo rozebíráno už mnohokrát.
Proto jsem v závěru minulého vstupu uvítal, že k dalším experimentům
levicových intelektuálů nedošlo a že jsme přistoupili na po několik století
vyvíjená demokratická pravidla hry.
Jestli si však myslíte, že jsme z téhle bryndy venku, tak to tedy rozhodně
nejsme. Pouze se věci (za potlesku minimálně poloviny tohoto národa) chopili
političtí praktici, kteří zcela správně pochopili, že na vohnoutstvo nelze
jít s intelektuálskými frázemi, ale je nutno mu slíbit pííívo, knedlik,
čutál a reality šou. Úhrnně tedy „jistoty“. Těmi jistotami se však rozhodně
nemyslí jistota toho, že moje šestičlenná rodina (jakož i všechny ostatní)
bude na konci roku 2006 dlužna 480 000 Kč na dluzích, které nasekal někdo
jiný, ale na daních je budu splácet já a moje děti (jakož i všichni ostatní).
Chce se mi řvát : „Jak jste si těch si těch peněz užili, blbečkové??“
Ve svém článku „Dovoluji si nesouhlasit“ jsem napsal následující:
„Pro politika, nebo politickou skupinu usilující o nějakou formu totalitní
moci existují jiné, mnohem závažnější problémy, kterými jsou eliminace
regulérní opozice a eliminace vlivu sdělovacích prostředků.“
Takže si to zase rozebereme. Jistý pazDrRath vykřikuje při každém dalším
protestu zaměstnanců ke katastrofě přivedeného zdravotnictví, že se jedná
o další mrzkou akci neméně mrzké ODS. Předpokládejme na chvíli, že tomu
tak skutečně je. A co má být, ptám se já. Je svatým právem, ba přímo povinností
opozice „jít vládní straně, nebo stranám po krku“. Neříkal to tak
jistý milovník stromů a becherovky? Plným právem to tak říkal a nikdo se
tomu tehdy nedivil, protože tehdy stála v opozici ČSSD (b.) a tehdy to
bylo její svaté právo a povinnost. Opozice tady je totiž právě proto, aby
všemi způsoby upozorňovala na každou pitomost, kterou vládní strana udělá
a to bez ohledu na to, kdo v dané chvíli v opozici právě stojí. To je onen
mechanismus, který udržuje společenský systém v normálu a který totalitním
státům chybí.
Jenže tenhle vzteklý Rathlík prezentuje podobnou činnost opozice (navíc
nepravdivě) jako zločin proti jediné, převeliké, přemoudré a neomylné STRANĚ
(České Straně Sociálně Demokratické /b./). Ještě si pamatuji, že skutečně
bylo zločinem nesouhlasit či jen ne-dostatečně souhlasit a nechtěl
bych se tohoto stavu dožít znovu.
Mimochodem, ze stránek lékařské komory zmizel vlastnoruční životopis
jejího bývalého prezidenta a dnes ministra Ratha, což slušné weby nedělají.
Starší vstupy se archivují tak, aby byly zájemcům kdykoliv přístupné. V
tomto konkrétním případě to však zcela chápu. Ono by bylo krajně trapné,
kdyby se dotyčný zájemce o informace v životopise pana ministra dočetl
o tom, jak byl „díky zoufalé situaci lékařů“ nucen založit Lékařský odborový
klub a srovnal si to s dnešními prohlášeními pana ministra o stávkujících,
výborně situovaných lékařích a chamtivých lékárnících. Ono stačí to, co
pánům z Lékařské komory patrně uniklo:
„…..ČLK upozorňuje vládu ČR, že dle statistických údajů vyplývá,
že Česká republika dosahuje 60 % průměru HDP v EU, naše ceny jsou na 45
% průměru EU, ale naše průměrné platy jsou jen na úrovni 20 % průměru EU.
Z těchto čísel jednoznačně vyplývá, že produktivita naší práce je mnohonásobně
vyšší než odpovídá našim mzdám a naše životní úroveň je nižší, než by odpovídalo
bohatství České republiky……… Současně ČLK žádá vládu, aby nebrala protesty
lékařů na lehkou váhu, neboť pokud nedojde k rychlému řešení situace, lze
očekávat další eskalaci nespokojenosti zdravotníků, která spolu s kritickou
finanční situací resortu přímo ohrozí péči o nemocné…..“
Ano, to je z pera pana ministra z června 2003 a toto je výrok pana předsedy
vlády ze dne 8.4. v televizi NOVA: „U nás nikdo nestávkuje, protože
občané jsou spokojeni. Pouze stávkují milionáři - lékárníci a zubaři."
Sakra, to musely platy lékařů za těch dva a půl roku zatraceně stoupnout.
Bližší naleznete na webu
Lékařské komory.
A k osobě MuDr. Ratha ještě jednou. Když jsem ve svém článku Doktor
Rath očima laika vyjádřil názor, že synkovi emeritního donašeče StB
, doktora Ratmíra Ratha (krycí jméno „RAS“) prostě nevěřím už proto, že
jablko nikdy nepadá daleko od stromu, sám jsem netušil, jak brzy na má
slova dojde. Toto je citace z dopisu předsedovi vlády z doby, kdy ještě
zastával úřad prezidenta Lékařské komory, nikoliv však post ministra zdravotnictví,
psaného tedy v řádově stejném čase jako shora uvedený text:
„……Tyto kroky si nepochybně najdou své kritiky z řad opozice, zdravotních
pojišťoven, ale možná i některých menších lékařských organizací. Je to
pochopitelné, neboť tyto skupiny si přejí Vaši prohru a nástup Modré šance.
Pokud tyto kroky nebudou realizovány, jsem přesvědčen, že se nepodaří veřejnost
přesvědčit o dobrých úmyslech a prospěšnosti vlády.
Díky nečinnosti a nerozhodnosti ministerstva zdravotnictví se i já
osobně dostávám pod sílící tlak mé (pan doktor považuje Lékařskou komoru
za „svou“, hleďme, hleďme) organizace, kde prudce stoupají kritické hlasy
na adresu doc. M. Emmerové. Nevím, jak ještě dlouho budu schopen tento
tlak udržet ve snesitelných mezích tak, aby nezačal ohrožovat i mě osobně.
Dnes není situace vážná jen z pohledu finanční rovnováhy systému,
ale roste její význam jako politikum před blížícími se volbami. I z tohoto
důvodu Vás žádám o pomoc a osobní schůzku na toto téma.“
To by mne skutečně zajímalo o čem na dotyčné schůzce hovořili a čem
se dohodli, ačkoliv si to vzhledem k současné funkci pana doktora dokážu
domyslet.
Lze si snad představit zářnější příklad křiváctví, řiťolizectví, kariérismu
a vysloveného konfidentství? Bližší naleznete zde..
Podobně jsem netušil jak rychle na má slova dojde když jsem v jiném
článku "Soudruh
Pithart, stále stejný" popisoval hypotetický konflikt mezi Polskem
a Běloruskem a pravděpodobnou hypotetickou reakci Evropské Unie na něj.
„Náš společný evropský dům“ nebyl schopen na podporu Dánska po karikaturní
aféře a po tom, co sladkou Francií milovaní arábkové vypálili pár velvyslanectví
ani hnout prstem. Naopak, na islámský terorismus reaguje Evropa třeba tím,
že Německo se chystá učinit mohamedánský svátek oficiálním státním svátkem.
Evropo, tvé jméno je zbabělost ! To není ze mne, to je titulek článku,
který naleznete zde.
Jakpak by se asi „náš společný evropský dům“ zachoval, kdyby se do jakýchkoliv
potíží dostala taková Česká, nebo Slovenská republika?
Blíží se nám další demokratické volby a Česká strana sociálně „demokratická“
se nám na ně příslušným způsobem připravuje. Vzhledem k tomu, že si pan
předseda strany a vlády a jeho regionální pohůnci zřejmě nejsou zcela jisti,
zda sliby chimérických buřtů bez práce a pečených holubů rovnou do huby
budou mít stejné kouzlo jako v případě dvojích minulých voleb, činí i další
příslušná opatření.
V Ostravě je přepaden a zbit redaktor České televize, který natočil
několik reportáží o starostovi Jindřichu Sznapkovi a dřívějším místostarostovi
Marianu Kuśovi (oba ČSSD /b./) S motivem činu se dotyční ani příliš netají,
protože: „……na mě pokřikovali, že mě znají, že jsem pisálek, co píše
svinstva, a jestli se ještě jednou objevím v Českém Těšíně, zabijí mě,
doslova prý nakrájejí do guláše….." Bližší zde.
V České televizi je již před tím pro „nevyváženost“ zakázán publicistický
pořad „Bez obalu“. Ta „nevyváženost“ zjevně spočívala v tom, že dokonce
ani Česká televize nebyla zřejmě ochotna na adresu předsedy vlády skandovat:
„ Ó-jak je-krásně-štíhlý-ó- jak je-krásně- štíhlý-…..atd.“
Kdepak jste aktivisté hnutí „NAŠE TELEVIZE“? To vám TOHLE nevadí pane
Svěráku, Rumle a další? Jak to, že ještě nestojíte na Václaváku?
Volebnímu štábu soudruha Paroubka je pak navrhováno následující: „…..přišel
i šéf sekce kabinetu předsedy vlády Jan Birke. Birke vystoupil, hned na
začátku, s razantním prohlášením, že je nutné najmout několik rowdies,
kteří budou jezdit po předvolebních mítincích ODS a budou tam pokřikovat
na Topolánka, že je darebák a tak dále. A taky by se mohli prát. Aby byl
pořádný bugr a lidé brali ODS takovou, jaká skutečně je. Vlasta sdělil,
že věc je zařízena přes kluky Kočkovy, kteří na tyto úkoly najali osmnáct
frajerů, aby se po republice mohli střídat a nebylo to tak nápadné…….."
Bližší se dočtete v
tomto článku.
Pamatujete si ještě co jsem napsal ve svém vstupu „Dovoluji si nesouhlasit“?
„….Řekněme si otevřeně, že dav technařů, či antizeměkoulizařů není pro
žádný disciplinovaný státní aparát problémem. Pro politika, nebo politickou
skupinu usilující o nějakou formu totalitní moci existují jiné, mnohem
závažnější problémy, kterými jsou eliminace regulérní opozice a eliminace
vlivu sdělovacích prostředků…..“
Shora uvedené postupy spíš než komunismem začínají zavánět sociálfašismem.
A co na to naši intelektuálští bojovníci za lidská práva?
Zasloužilý podržtaška exprezidenta Havla, politolog Pehe ve svém článku
„Zbytečné strašidlo třídní války“ míní , že: „……Česká republika na tom
nikdy nebyla lépe. Je nejbohatší ve svých dějinách a její hospodářství
roste. Užívá si nevídané politické stability, jakož i rozsáhlých politických
a občanských svobod… tvrdit, že naší volbou je buď „Paroubek, nebo svoboda
se podobá účelovým mobilizačním kampaním z 90. let……“
Kdybych mohl, řekl bych politologovi Pehemu asi následující:
Milé Pehe, vzpomínám si na jiného intelektuálského hyper-megazmrda jménem
doktor Husák (Ano, to byl ten komunistický atheista, který, když to s ním
začalo být nahnuté, vyhrabal zpod sena ukradený oltář a vrátil ho obci
věřících, protože jeden nikdy neví, že?), a jeho prohlášení učiněné cca
půl roku po internacionální pomoci bratrských armád. Cituji: „Šíria
sa chýry, že Dubček odídě a na jeho miesto príděm ja. Prohlašujem, že keď
odídě Dubček, odíděm aj ja. Prohlašujem, že náš obrodný proces budě pokračovť……atd“.
Jak to potom pokračovalo si pamatují alespoň ti z nás, kteří ještě nepodlehli
epidemii kolektivní arteriosklerózy. A teď mne obdobným způsobem ubezpečuješ,
milé Pehe, že svoboda a demokracie nejsou ohroženy ani dnes, když známe
shora popsané jevy a fakta a vládnou nám bývalí komunističtí velkohostinští,
synkové emeritních fízlů, lidé jako „Boby“ Kraus nebo pan Doležel alias
„Pět v českých na stole“, kamarádi policií stíhaných bordelmamá, bývalí
donašeči StB jako pan Kavan, alias Kato, po kterých se na ministerstvech
nacházejí záhadné trezory plné ještě záhadnějších peněz a do jejichž služeb
vstupují komunističtí super-agenti jako pan Srba, kteří kradou jako straky
a když jim na to nějaká zvídavá reportérka přijde tak, zakroutit jí krkem,
slepici!
Ne, s takovýmito lidmi bych si naší demokracií a rozhodně nebyl jist
a nemám vůbec žádnou radost z toho, že jsem se v politice také někdy nemýlil.
Rozhodně bych si nepřál, aby na základě slibů „jistot“ došlo na slova jistého
doktora Goebbelse (hele, další intelektuál): „Masy vždycky zůstanou
takové, jako byly vždy, tupé, chamtivé a zapomětlivé“.
Na nějaké kecy o tom, že „….náš obrodný proces budě pokračovať..“ ,
nebo, že „strašidlo třídní války je zbytečné“, ti už ve svém věku nenaletím.
Život mne totiž poučil, že řekne-li levičácký intelektuál tři slova, jsou
minimálně dvě z nich lež nebo podraz. Spíše ale všechna tři.
13.04.2006 Katoda