Vážený soude,
Minulý týden jsem byl vzat do vazby pro opakované páchání trestného
činu vyhrožování skupině obyvatel pro jejich rasu, vyznání, či sexuální
orientaci. Vážený soude, jde o nehorázný omyl a křivdu na mé osobě. Všechny
události popisované v obvinění se staly nešťastnou shodou okolností, které
jsem nezpůsobil a nemohl jsem jim ani zabránit.
Vlastním, tedy dnes už ne, ale o tom později, menší činžovní dům s pěti
byty na náměstí Evropa u nás v Kocourkově. V tom největším bytě jsem sám
bydlel, menší 4 byty jsem pronajímal. Za všechno mé neštěstí může inženýr
Bezděk. Měl ode mne pronajat jeden byt, ale dostal výhodnou pracovní nabídku
v Mladé Boleslavi a odstěhoval se. Nevím, co mne to napadlo, slavný soude,
udělal jsem hroznou neprozřetelnost a dal inzerát, že uvedený byt pronajmu.
Mezi prvními zájemci se objevila jistá Horváthová. Nebudu nic zastírat,
byla to cikánka a já ve svém životě už pár nájemních bytů, obývaných cikány,
viděl. Nějak hloupě jsem se vymluvil, že už je obsazeno nebo co a dál ukazoval
byt jiným zájemcům. Bohužel se ukázalo, že mezi těmi jinými zájemci byl
agent Anny Ochranářky, co vede ten úřad v Brně a i ona cikánka byla její
placenou konfidentkou.
Anna Ochranářka na mne podala veřejnoprávní žalobu. Vysvětlila mi, že
nemám právo si ve svém bytě ubytovávat nájemce, jakého chci a jsem-li požádán
cikánským nájemcem, je mou povinností mu nájem poskytnout, jinak jej diskriminuji
a porušuji jeho lidská práva. Zaplatil jsem konfidentce Horváthové odškodnění
100 000,-Kč a uzavřel s ní nájemní smlouvu.
Konfidentka sama v bytě nakonec nebydlela. Poskytla jej svým příbuzným,
taťkovi a mamce Horváthovým a jejich dětem, taky třem psům, pěti kočkám
a blíže nespočítatelnému počtu chovných hlodavců. Bránil jsem se a důrazně
jsem požadoval, aby zvěř v mém bytě nechovali, poštvali na mne ale Annu
Ochranářku, která mi důrazně sdělila, že nemám co nájemníkům zakazovat
domácí zvířátka, že je to diskriminace nájemníků, zakázaná občanským zákoníkem.
Pak mi pohrozila, že na mne podá veřejnoprávní žalobu. Dalších 100 000,-Kč
jsem nechtěl riskovat a tak jsem se stáhnul.
Nakonec vyšlo najevo, že psi a hlodavci nebylo to nejhorší. Rodina Horváthova
byla velmi společenská. Bohužel jejich společenský život začínal kolem
šesté večer a končil přibližně v době, kdy první sousedé vstávali do práce.
Snažil jsem se jim domluvit, neboť jejich počínání bylo proti domovnímu
řádu, ale poštvali na mne Annu Ochranářku. Anna Ochranářka mi důrazně vytkla,
že nemám pochopení pro kulturní odlišnosti, můj domovní řád je diskriminační
a protiústavní a nepřestanu-li dělat problémy, podá na mne veřejnoprávní
žalobu. Krom toho bych měl být rád, neboť noví nájemníci mne i ostatní
nájemníky multikulturně obohacují. Bohužel ostatní nájemníci radost z obohacování
nijak nesdíleli a do půl roku jsem měl prázdné všechny zbylé byty. Nevím,
jestli se ze strany těch nájemníků nešlo taky o rasismus a xenofobii, Anna
Ochranářka proti nim však nezasáhla.
Rodina Horváthova měla také časté návštěvy. Kromě pošťačky, která jim
nosí standartní dávky, je vždy v pondělí navštěvují z IQ Roma servis s
příspěvkem na vzdělávání, v úterý Romodrom s příspěvkem na sociální rehabilitaci,
ve středu Aliance Romů s příspěvkem na kulturu, ve čtvrtek Sportovní federace
Romů s příspěvkem na sport a v pátek Agentura pro začleňování, ta chodí
s pracovními nabídkami. Moc se jí nedaří. Horváthovi jsou stále nezaměstnaní,
ale mám tu agenturu rád. Zaměstnávají totiž ukrajinské uklízečky, které
Horváthům poklidí v bytě a při té příležitosti i vysmejčí chodbu. Horváthovi
úklid neprovádí, neboť jsou většinou v invalidním důchodu – bolí je záda.
V sobotu pak chodí pan Desider Lakatoš, lichvář, který ty příspěvky zinkasuje
na své úroky.
To jsou návštěvy, které chodí často, ale nezdržují se dlouho. Horší
jsou ty z Medzilaborců. Co se Horváthovi nastěhovali, jezdí je navštěvovat
a domů se vrací jen zřídka. V bytě jich stále přibývá a kapacita trojpokojáku
je dávno překročena. Když jsem měl proti jejich pobytu námitky, poštvali
na mne Annu Ochranářku. Ta mi pohrozila veřejnoprávní žalobou, neboť prý
jednám v rozporu s občanským zákoníkem, když šikanuji své nájemníky tím,
že jim bráním v návštěvách. Počet obyvatel v pronajatém bytě tak neustále
roste, s jedinou výjimkou, když čtyři bratranci z Medzilaborců sbírali
na trati do Kolína druhotné suroviny a tyto byly pod proudem. Bohužel noční
rychlík Laborec brzy přivezl smuteční hosty a stavy v pronajatém bytě doplnil.
Veřejnoprávní žalobě jsem nakonec neunikl, protože jsem měl v zimě Horváthovy
šikanovat tím, že jsem jim netopil. To je mi také přičítáno k tíži v obvinění.
Ale přísahám, slavný soude, vůbec jsem nevěděl o tom, že Horváthovi v létě
prodali radiátory do sběru!
Jak už jsem uvedl, od nastěhování Horváthů do mého činžáčku se zbylé
byty vyprázdnily. Nových zájemců o pronájem nebylo mnoho a i to málo ztratilo
zájem po provedené prohlídce. I proto jsem přijal nabídku Člověka v tísni
k ubytování somálské muslimské rodiny. Agentura za ně platila nájem a služby
a nemohu říct, že by na ni nebyl spoleh. Já se do tísně dostal záhy taktéž.
Když jsem sepisoval smlouvu se somálským nájemcem, zarazilo mne, že předložil
pas na jméno Per Olaf Gustafsson. Svěřil jsem se se svými pochybnostmi
cizinecké policii, a to jsem neměl dělat. Anna Ochranářka na mne podala
další veřejnoprávní žalobu pro diskriminaci z náboženského a rasového důvodu,
protože je právem uprchlíka používat padělaný pas. Zároveň mi naznačila,
že už má mých opakovaných prohřešků plné zuby a i toto bylo přitěžující
okolností při mém vzetí do vazby. Ubytoval jsem tedy Gustafssona a jeho
tři manželky, které jsem neviděl, tedy já je viděl, ale jen zahalené v
burkách, takže bych je nepoznal. Čím se živil Gustafsson doma v Somálsku
nevím, na můj dotaz zamumlal něco, jako že dělal do námořní dopravy, takže
asi rejdař. Vůbec se nedivím, že u nás těžko hledal práci.
Tím se dostávám k mému prvnímu zadržení. Jednou ráno mne vzbudily podivné
zvuky jdoucí ze dvorku. Když jsem se podíval, co se děje, hrůzou se mi
zježily vlasy. Gustafsson na mém dvorku kamenoval jednu ze svých manželek.
Přísahám, slavný soude, že výkřikem „Ježíšmarjá!“ jsem vůbec nechtěl urazit
Gustafssonovo vyznání. Když jsem se na Gustafssona vrhnul, bylo to jen
proto, aby přestal metat žulové kostky na hlavu své manželky, nebyl v tom
žádný rasový podtext. Netušil jsem, že se jedná o kulturní tradici a že
mne Gustafsson obohacuje. Když jsem se, po 24 hodinovém zadržení vrátil
domů, hasiči už zbytky Gustafssonovy manželky odklidili, ale Gustafsson
na mne hleděl nepřátelsky a já už se nezbavil cejchu násilného kriminálníka.
Anna Ochranářka na mne podala veřejnoprávní žalobu a začalo to jít se mnou
z kopce.
Se zájemci o nájem to nebylo nijak růžové a poté, co o mně lidskoprávní
neziskovky rozhlásily po Kocourkově, že jsem násilník, už vůbec ne. Musel
jsem se spokojit s nižším nájmem od méně bonitních nájemců. Do domu se
přistěhovala matka samoživitelka. Měla hezkou malou dceru a psa labradora.
Už jsem věděl, že nemám právo bránit v chovu zvířat nájemci, tak jsem nic
nenamítal. Divné mi bylo, že samoživitelka vodí dcerku na vodítku, zatímco
pes pobíhá volně, ale nedal jsem nic najevo. Starý Horváth mi ale prozradil,
že samoživitelka „šuká čokla“. Později mi došlo, že je zoofilkou. Ani to
mi nevadilo, nájem platila. Naše vztahy se zhoršily, když za mnou samoživitelka
přišla s peticí, abych podpořil možnost adopce její dcerky labradorem.
Nad tím jsem se velmi zarazil, což samoživitelku rozčililo, vynadala mi
do zaostalých středověkých hlupáků a navíc mne udala Anně Ochranářce, že
ji urážím skrze její sexuální orientaci. Anna Ochranářka na mne podala
další veřejnoprávní žalobu.
Ani s dalším nájemníkem se to nevyvíjelo ideálně. Nevadilo, že byl gay.
To jsem na něm poznal hned a nájemní smlouvu jsem s ním přesto uzavřel.
Horší bylo, že pracoval v různých organizacích, pořádal soutěže, pochody
a do práce chodil v pracovní uniformě, totiž v takových kožených tangách
na kšandách. V domě bydlely školou povinné děti a zdálo se mi správné to
gaynájemci vytknout. Se zlou jsem se ale potázal. Poštval na mne Annu Ochranářku,
která se na mne osopila pro mou neomalenost, když gaynájemce právě prodělal
coming out, je čerstvě vyléčen ze závislosti na pervitinu a já jej svým
bezohledným diskriminováním mohu dostat zpět na dno. Anna Ochranářka upozornila
na mou osobu trestní orgány. Já přitom vůbec netušil, že gaynájemce je
nemocen, ani nevím, jaké jsou příznaky toho coming outu. Zpětně však přiznávám,
že jsem byl, kvůli těm dětem, zbytečně úzkoprsý. Pochopil jsem to, když
dvanáctiletá Eržika Horváthová přišla do jiného stavu se svým 14. letým
bratrancem z Medzilaborců. Horváthovi to nakonec ututlali tak, že k otcovství
se přihlásil 90. letý stařešina rodu z Medzilaborců. Krátce na to zemřel,
takže Eržika od 12 let pobírala přídavky na dítě, sirotčí a vdovský důchod,
čímž se ekonomická situace Horváthů zlepšila natolik, že mohli pořádat
mejdany obden. A s tím souvisí mé druhé zadržení.
Předně se chci ohradit proti tvrzení Anny Ochranářky, že jsem úmyslně
urážel náboženské cítění Gustafssona tím, že jsem o ramadánu griloval prase.
Za prvé jsem to nebyl já, ale Horváthovi a za druhé to nebylo prase, ale
labrador samoživitelky. Co bylo horší, že opékání prováděli na balkoně
svého bytu a plameny táboráku šlehaly ke střešním krovům. Propadl jsem
panice a vtrhnul do jejich bytu s hasičákem. Když jsem táborák uhasil,
skopnul jsem několik žhnoucích dřev z balkonu dolů. Bohužel právě v té
době pod balkonem procházel gaynájemník. Šel patrně do práce, neboť byl
oblečen ve svá oblíbená tanga a ze zadku mu trčela nějaká ozdobná pera.
Ta se ukázala být ze značně hořlavého materiálu a po kontaktu s jedním
dřívkem se prudce vzňala. Než gaynájemníka odvezla sanitka, předvedl na
ulici divoké taneční kreace s hořícími pery v zadku. To zaujalo rodinu
Horváthových natolik, že se mi podařilo zmizet z jejich bytu, nepodařilo
se mi však uniknout druhému zadržení. Kromě veřejnoprávních žalob Anny
Ochranářky na mne dopadla i žaloba gaynájemníka za poškození zdraví, bolestné
a ztížení společenského uplatnění. Dával mi za vinu, že kvůli popálenému
konečníku již nikdy v životě neprožije orgasmus a kvůli popálené zadnici
musel přestat vystupovat jako moderátor dětských zábavných pořadů. O trestním
stíhání ani nemluvím.
Po návratu z cely předběžného zadržení mne čekalo překvapení. Do mého
bytu se nabourala vdova po labradorovi. Důrazně jsem požadoval, aby můj
byt opustila, ona však způsobila poprask, zavolala policii a obvinila mne
z domácího násilí. Byl jsem ze svého bytu vykázán. Policisté mi vysvětlili,
že je úplně jedno, komu byt patří. I když jsem vlastníkem domu i bytu,
jako domácí násilník jej musím opustit, nerušit vdovu – samoživitelku v
jeho pokojném užívání a 14 dnů se nesmím přiblížit. To už na mne bylo trochu
moc a tak jsem se rozhodl navštívit úřad Anny Ochranářky. Chtěl jsem jen
vědět, zda jako bílý heterosexuál, který nefetuje a nešuká zvířata, jsem
vůbec považován za člověka a mám práva, která by mohla chránit nebo zda
spadám do agendy ochránců zvířat. Když jsem dorazil před úřad, stál tam
nějaký pick up s kuřimskou značkou. Na korbě měl klec s dvěma nahými kluky,
kteří se pokoušeli napít vody z misky v kleci. Když se jim to podařilo,
nějaká 40ti letá Mařena je bodla holí se zašpičatělým koncem. To mě pěkně
vytočilo. Takovou jsem jí fláknul, že chytla druhou o tu klec. Pak se již
na mne vrhla ochranka úřadu a já se ocitnul v cele předběžného zadržení.
Jako nenapravitelný násilník jsem byl uvržen do vazby. Až tady jsem se
dozvěděl, že ti lidé z Kuřimi nenavštívili Annu Ochranářku proto, aby hájila
práva těch dvou kluků, ale proto, aby hájila právo té 40ti leté Mařeny,
proměnit se v 13ti letou Aničku.
Vážený pane soudce. Vím, že jsem obviněn z mnoha prohřešků, doufám však
ve Vaši velkorysost. Zvláště poté, co byl včera propuštěn z vazby můj spoluvězeň,
trojnásobný vrah z Arménie, asi Váš profesní kolega, neboť mi prozradil,
že je nějakým vorem v zákoně. Vyprávěl jsem mu svůj příběh a řekl mi, že
by nechtěl být v mé kůži. Také již nebudu moci trápit své nájemníky. Po
dobu, co jsem byl vykázán ze svého domu, se Horváthům konečně podařilo
jej zapálit. Požár zachvátil i byt Gustafssona, který si v něm vybudoval
středně velký muniční sklad. Následná exploze srovnala se zemí celé náměstí
Evropa. Evropa je tak minulostí, já přišel kvůli vazbě o práci, je ze mne
bezdomovec, v kriminále jsem začal brát drogy, až vylezu ven, bez sociálních
dávek se neobejdu a nejspíš začnu i chlastat. Jinak řečeno, stává se ze
mne plnohodnotný občan. Věřím, že tento pozitivní posun v mém osobním životě
oceníte a zohledníte při svém rozhodování.
V úctě Josef Novák
17.05.2015 Miloš Zbránek