Komentáře ke článku: Podzimní rychlosentiment – motorky, autíčka a devadesátky (ze dne 18.11.2012, autor článku: [Neregistrovaný autor])
Přidat nový komentář
|
Tak tomuhle naprosto rozumim...Predpokladam, ze spousta lidi to zdrbne, ale ja tomu fakt presne rozumim, tu dobu jsem v mnohem prozival podobne, i kdyz to nebyly trebas v takove mire auta/motorky a byly to jine veci...a rozbiti huby bylo mnohokrat podobne, a mnohokrat na jinem principu...
A presne stejne nostalgicky vnimam ten vyvoj - ja jsem dobrovolne ten zivot ukoncil, smazal vsechny kontakty, zapomel telefonni cisla...ale presto si obcas reknu "mas rodinu, manzelku, dite, bude druhe...super praci...Ale nebylo tehdy, kdyz clovek zil den ze dne, lepe? " :-)))
|
|
|
Článek ani autora nezdrbnu, každý si projde svým. A bylo to čtivé, zaujalo mě zejména CRX.
Ale modlím se, aby sis na poslední otázku odpověděl záporně. Naopak, ješte máš mezery, tedy všichni máme!
|
|
|
Ale tak samozrejme...A nejsem uplne blbej (a asi jen diky tomu nesedim ted v base), takze si umim dobre "spocitat", ze se nevyplati obetovat chvilkove pocity "vsemocnosti" za par let v base...Coz ale nevylucuje na ty chvilkove okamziky obcas zavzpominat, ze jo :-)))
|
|
|
Pravdivě - nechápu, kdo autorovi nedal jedničku.
Je to jen pravda, sebekritika v každém odstavci ....
Po Novém roce si kupuju nové auto. Myslím, že to bude poslední auto, s kterým budu jezdit rychle. Už jen čekám, kdy začne kapsch fungovat "plnohodnotně" a kdy bude čip povinný v každém autě
|
|
Až jsem se nostalgicky zasnil. Nějaké takové podobné začátky jsem prožíval, ale v sedmdesátejch a na předělaný Jawě 500 OHC.
|
|
|
Jaaaaaaj, 3000GT -> mam ho doteraz ;o)
Inak este su miesta kde sa da paradne zajazdit si bez fizlov, kamier, radarov a kopy inych aut, na uzkych cestickach -> napr. horske oblasti na balkane (bosna, MNE, albansko, grecko, macedonsko...)
|
|
|
Závidím vám, kluci. Mě motorky nebraly, zejména poté, co mě asi ve dvanácti letech bratranec vysadil na svou novou pětistovku, našláp to, oř se vzepjal na zadní, shodil mě i bratrance a sám se svalil do kopřiv.
Na stará kolena mě to ale chytlo, ale protože už jsem v letech, navíc postavy nevelké a s krátkýma nohama, pořídila jsem si … co asi? (Kdo uhádne, že čtyřkolku, dostane bonbon). Nechtěla jsem riskovat, že na motorce na křižovatce padnu já i mašina.
|
|
kdyby šlo dát lepší známku než 1, tak je tam
aneb ročník 72 a 650ccm v témže roce jako autor :-))
|
|
Zas tak černě bych tu budoucnost neviděl. Vždycky to jde v cyklech -šroub se utahuje utahuje a pak najednou mrd - strhne se...
|
|
pobavil mě a oživil trochu sentimentálních vzpomínek, i když se vzpomínky netýkají zrovna motorek. Na to by mě nedostali ani za nic. :-)
neviděla bych to zase tak černě, i dnes je možné uplácet a vyvlíknout se z různých "přečinů". Jen to vyžaduje více úsilí a známostí. Častější však nejspíš bude, že člověka vůbec nechytnou. V horším musí body "odmazávat" a to také něco stojí.
článek beru spíše jako povzdech nad mládím fuč, ale je hezký a čtivý.
|
|
|
Hele Mousso, to moje managerka volného času také říkala. Motorku? To je pro magory. Ty jí chceš? Jsi cvok. Ty jí máš - pomalu rozvod a jak tak čas plynul a já nahlodával.....dneska mě pucuje, že jsme si dlouho nevyjeli....... jde o to překonat první pocity a potom najednou, pokud chceš, se ti otevře jiná perspektiva. Zapařenej zadek, občas zima, občas horko.....ale když projedeš Triglav a spočítáš zatáčky na vrchol a potom zase dolů......je to "jinej svět" než v autě. Ovšem to chce řidiči opravdu věřit a nebo pořídit motorku vlastní.
|
|
|
už ne, já se na motorce bojím a výhody nedokážu ocenit. Možná třeba za roky, můj kolega v práci začal jezdit na motorce v 55 a moc si to užívá. Ale asi nezačnu ani v pokročilém věku. I kdybych to chtěla zkusit, dcera mi nechce půjčit helmu, abych prej jí neotlačila molitan uvnitř. :-)
|
|
|
myslím, že co do buzerace je to dneska stejný jako v devadesátkách (který jsem na motorce zkusil až od 97), ale dnešek má tu výhodu, že policajti jsou většinou mladší a blbější, línější a nešikovnější. takže našinec může jezdit jak se mu chce a je i tak bez bodu, zatímco můj sedmdesátiletý otec je pyrát, protože si nechal napsat body za 65kmh 30 m před cedulí konec obce. 8o)
mládí je fuč, když prodáš motorku a potvrdí se to definitivně přesednutím do auta s pevnou střechou, totální uchvostění nastává přesednutím do karosářské verze "kombi" libovolného modelu libovoné značky. mám 4 motorky a dva kabriolety. já nebudu nikdy starej. možná mrtvej, ale starej? nene! 8o)
|
|
|
myslím, že mládí je fuč, když už nesedneš za volant ve stavu, kdy je ti každá silnice úzká. Nebo když prostě přestaneš tak nějak lehkonoze hazardovat, protože máš prostě jiné priority. Přesednutí do čehokoliv s tím nesouvisí. Když mi bylo dvacet jezdila jsem s kombíkem. Mládí je fuč, když přijmeš zodpovědnost za sebe a za druhé se vším všudy bez ohledu na vlastní tužby, přání a pohodlí.
|
|
|
Technická, v této diskusi asi zcela nepodstatná, ale nedá mi to -- když přijmeš zodpovědnost za sebe a za druhé se vším všudy, pak to není konec mládí, ale konec dětství, přímo definitoricky.
|
|
|
to není tak docela pravda, jedna věc je zodpovědnost výhradně za sebe, kdy můžeš přijmout libovolné riziko, protože na tobě nezávisí existence nikoho jiného a rodiče se s tím tak nějak musí vyrovnat.
takže dětství, kdy to vlastně není tvůj boj. Mládí, kdy je to výhradně tvůj boj. Potom rodičovství, kdy je to sice tvůj boj, ale jsou tam další, jejichž osud a další příští na tobě závisí.
|
|
Autore, umíte žít a umíte o tom psát.
Strhující článek a jistě zajímavý život.
Motorky nejsou můj živel a jedu trochu více v lajně pravidel, ale musím uznat, že jste nikomu kromě sebe podstatně neublížil (možná někoho vyděsil, Vašimi rodiči bych asi začal).
|
|
Jak já autorovi rozumím, až na ty motorky, přesně můj případ, místo Fiesty - Escort XR3i a jiné rakety. Ale dnes ten překamerovanej policejní stát s politicky korektníma lidičkama.. hrůza. Ano byli jsem blázni a občas nebezpeční, ale dnes je to hnané zas moc na druhou stranu.
Jinak nesouhlasím s tím, že aby se člověk vyblbnul musí na balkán, zapadlých liduprázdných silnic a silniček, kde člověk ohrožuje skutečně jen sebe, je i u nás stále hromada.
|
|
Krásně jsem si zavzpomínal, naštěstí i můj anděl strážný mě podržel. Čtivě napsané, úplně mě to vtáhlo zpátky do tý doby!
|
|
Silnice při jejich dnešním stavu a intenzitách provozu zpravidla nejsou místem, kde by se dalo a mělo jezdit "co to dá". Na druhou stranu, pokud se někomu podaří najít pěknej prázdnej úsek, kde může případně ohrozit pouze sebe, pak nechápu, proč ho nějak perzekvovat (i když v reálu je asi taky asi pravda, že pokud není široko daleko nikde nikdo, zpravidla tam nebudou ani ti policajti - i když spoléhat na to asi 100 % nelze).
|
|
|
při jejich dnešním stavu? Myslíš, že někdy v dějinách byl ten stav lepší?
dnes by měly být v lepším stavu, protože máme lepší možnosti, ale nejsou. Přesněji jsou, ale jen místy a dlouho to bohužel nevydrží. Jediné co se dnes zhoršilo, jsou ty šílené šikany, retardéry a podobné kraviny, které jsou často opravdu o život.
intenzity kolísají, někdy jede kolona, jindy je skoro prázdno, takže s tím by také neměl být problém.
například Třebechovice pod Orebem, tam je pěkná, nová silnice, dost široká a rovná, intenzita jak kdy. Tam by to šlo. :-)
|
|
|
Tak třeba D1, když ji postavili byla určitě v lepším stavu než dnes :o).
Šikany a retardéry jsou zpravidla v obcích a tam ze zřejmých důvodů jezdit "co to dá" stejně radno není.
Jinak pěkný úseky jsou leckde, akorát musí mít človek rozum.
|
|
|
rozum je s tím v rozporu, s rozumem si nic neužiješ, nemáš na co vzpomínat a tak. Nejzábavnější a nejlepší je právě vzpomínání na dobu bez rozumu. :-)
|
|
|
a hlavně tu dobu ve zdraví přežít... :-)
|
|
|
Bez rozumu se ti ale může stát, že tu dobu nepřežiješ ve zdraví nebo nepřežiješ vůbec.
Asi jsem divnej, ale i v těch nejvíc telecích dobách mého života mi bylo zcela jasný, že na některý rady starejch dospělejch se můžu vykašlat, ale na některý ne, resp. pokud se na ně vykašlu i tak, dobře to nedopadne. Blbnout patří k mládí, ale i to musí mít nějaký meze. Jinak může zůstat pár lidí nešťastnejch.
|
|
|
moc lpíš na životě, pivko. chce to jen správné bojové heslo. třeba takové "banzaaaaaï!" 8o)
samozřejmě máte pravdu oba. rozumem zvolit "kde by to šlo" a pak ho vypnout a užít si to.
matka se pomalu křižuje, když jí povím, že nějaký překročení rychlosti z kterýho se moderátorka v tývý málem vyhotoví, je jen detail, protože tuhle jsem jel na Pohořelice 300 a taky se nic nestalo 8o) ...a nc se nestalo, protože jsem si to schoval na prázdnou hájvej a ne třeba na přivaděč do města.
|
|
|
byl jsem na silnici sám a pod stromem stál policajt s radarem. u křižovatky (před ní) jsem zastavil policajtce a začal řešit problém s tím, že přestupek (99 na 70 mimo obec)se nestal, neboť krizová situace nemohla vzniknout, když jsem měl výhled nejen na křižovatku, ale i na vedlejší silnici z minimálně 200m, nikdo tam v tu dobu nebyl a navíc jsem u policistky zastavil s velkou rezervou (nemusela uskakovat apod.), takže i kdyby tam někdo stál napříč, nedošlo by k ničemu jinému než k mému omezení. nedoteklo jim to.
vyřešil to až správní orgám tím, že zpackal doručení (díky JJ)a utekl jim rok mezi prstama 8o)
|
|
Jsem sice o deset let mladší než autor, ale článek vnímám jako obrovsky čtivý. A to i včetně té ochrany strážným andělem nebo štěstím.
|
|
Moc pěkný článek, autorovi naprosto rozumím, ačkoliv je mi teprve 30. Ve 14ti jsem rozsekal strejdovo fungl novou babetu a od té doby se na motorce bojím, takže jsem v 18ti totálně odkurvil Favorita po našich a časem i dokurvil Kadetta 1,6. Jinak to lze takto provozovat i v současnosti, bráchovi je 23, takže vím, že to opravdu jde. V jeho případě na motorce i v BMW.
|
|
Já jsem měl podobné mladické divoké období poměrně krátké. "Žvanit" o autech a o jejich řízení, hrbit se s vytřeštěnýma očima za volantem a pokoušet se ohromovat děvčata protáčením kol a škubavou jízdou patřilo do mého "pářicího rituálu" asi rok. Vadilo mi, že se tímto způsobem choval (nebo se o to alespoň pokoušel) asi každý (post)pubescent a já jsem nikdy nechtěl patřit do "mainstreamu". Když mě svezl starší kamarád profesionální "panský kočí" v Tatře 613, bylo jasno - jeho "průměrově" velice rychlá, ale současně pro posádku pohodlná jízda bez zběsilého škubání typického pro "dravý styl" mladých neumětelů, mě ohromila. Pořídil jsem si tvídový oblek a na totalitní poměry velkou a atypickou limuzínu Fiat 2300:
www.youtube.com/watch?v=8bLqDw6QH6c
www.youtube.com/watch?v=A3CXAq2DyXs
a začal pilovat "důstojný" jízdní styl. Samozřejmě jsem auta i ježdění v nich "žral" stejně jako mladí "amatérští závodníci", jenže jsem se u toho tvářil, že mít auto je naprostá samozřejmost a řídit auto rychle a plynule je úplně běžná záležitost. Na děvčata tato "serióznost" fungovala velice dobře. Ještě lépe to ale fungovalo na "staré fotry" v bývalé NDR - většina z nich léta čekala v pořadníku na Trabanta nebo Wartburga a když viděli mladého kluka v takové káře, tak taky házeli dost "vilné" pohledy - vypadalo to, že jim z toho jebne ... :-)
|
|
|
také jste měl vzadu ty záclonky a vpředu fotky v rámečku? :-)
je to moc pěkné auto, přesně tak vypadá dospělé a důstojné auto. Nechápu proč se spousta lidí zhlíží v nějakých miniaturních pastičkách.
|
|
|
V mém voze žádné záclonky nebyly. Mohla to být doplňková výbava nebo dodatečná montáž jako ty přídavné světlomety. Taky jsem měl jinou verzi interiéru se širšími předními sedačkami, semišovými potahy a bez páky ruční brzdy.
Podle mě žádné vozutingové doplňky poplatné době jako rychlé pruhy z kárované Isolepy, DIY potahy sedaček z chemlonu a pytloviny nebo králičí packa na anténě na "důstojnou limuzínu" nepatří. Za celý svůj život jsem v Č(SS)R potkal (kromě mého) jen dva exempláře tohoto vozu a jednoho "menšího brášku" ze stejné řady (Fiat 1500), takže jsem neměl žádný důvod u nás takto exotický vůz odlišovat nějakými pouťovými doplňky tak, jako to tenkrát činili zoufalí Škodovkáři se svými uniformními olejožrouty.
Na dnešní dobu to auto nijak velké není - i současná Škoda Octavia je o pár centimetrů delší a širší. V té době ale ve východním bloku moc podobně velkých nebo dokonce větších soukromých aut moc nejezdilo. Tatry T613, Volhy a Čajky mezi proletariátem nijak výrazně rozšířené nebyly :-)
Vzhledem k tomu, že se zde na webu v recenzích automobilů hodnotí i vhodnost vozu k milostným hrátkám, tak si dovolím doplnit, že tento vůz měl originálně semišové potahy sedaček a dokonalou lůžkovou úpravu - přední "křesla" prakticky tvořila jednu lavici (řadicí páka byla pod volantem a ruční brzdu vůz z výroby vůbec neměl) a když se posunula dopředu a opěradla sklopila, vzniklo velké téměř rovné "sametové" letiště.
www.motorbase.com/pictures/contributions/20000405/std_1966_Fiat_2300_ de_luxe_-LF-4_int.jpg
|
|
|
Oprava: ... votuzingové doplňky ...
|
|
|
Jsem trochu starší, než autor, a s láskou vzpomínám na doby, kdy omezená rychlost byla jen v obci. Byť jsem tehdy ještě nesměl řídit, jezdit s tátou byl zážitek. Perfektně napsaný článek.
|
|
Jo jo, já sice vždycky tíhnul k terénu, takže enduro a tím pádem i ty zážitky jsou odlišné, ale ten smysl, ten je stejný. No a teď jezdím na skútru, byť velkém a mám ho víc jako praktickou než srdeční záležitost... Ale zavzpomínat bylo fajn. Za 1.
|
|
Clovek zamackne par slz od smichu, vzpominek nebo obodi dohromady :) Zacinal sem na Kawasaki GPZ500, taky docela ostrej kousek takze autorovi rozumim..
|
|
"Fenoménem devadesátek byly pařby a jízda z pařeb, jak se dnes říká, pod vlivem. (...) Tehdy tak jezdila snad většina, (...) když člověk vypne rádio, otevře okno, jede plynule, nemluví a plně se soustředí na jízdu, tak je schopen dojet v pořádku"
Spíš jinak: Dokud bydlíte na menší vesnici, máte pravděpodobnost na své straně (ta "většina" bude ve skutečnosti pár lidí a pár desítek jízd, ta pravděpodobnost že se něco stane zas není tak velká). Blbý je, když budete zvětšovat tu skupinu, pak nastoupí statistika a budete se čas od času dovídat o těch, co to nedali. Ale pořád máte pravděpodobnost na své straně alespoň v tom, že obvykle ty lidi znáte jen podle jména.
|
|
|
podle všeho se skupina nezvětšuje. Byl to fenomén nejen v devadesátých, ale i v osmdesátých a asi i v sedmdesátých. V současnosti to bude fungovat úplně stejně. Skupina, zdá se, zůstává pořád stejná. Čas od času, to někteří nedali, za mého mládí se tak jezdilo s tím, že koho maj pověsit, ten se neutopí. :-)
pamatuji rozvozce, kteří byli ochotni při pařbě místo alkoholu pětkrát večeřet a zalejvat to colou. Ale to se musel najít ve skupině někdo, kdo neměl moc vztah k alkoholu a bavilo ho trávit večery na pařbách.
|
|
|
...ten rozvozce musel bejt duševní masochista - asi dvakrát jsem to z donucení zažil (nemoc + prohrál los) a tvrdím, že není nic otravnějšího, než když má střízlivý člověk naslouchat blábolení opilců.
|
|
|
rozvozce nějakou dobu vyhrožoval, že už nás rozvážet nebude, protože hrozně tloustne, že z těch věčných věčeří a z tý blbý coly má deset kilo nahoře. A že už neví, co si na těch pařbách má dávat. :-))
|
|
|
Já jsem kupodivu zjistil, že po Praze se nakonec stejně vyplatí rozvézt se tágem. Stejně se to vlastně ani jinak udělat nedá, pokud se sejde pět lidí, vožerou se v centru a dva bydlí na Smíchově, jeden na Spořilově a zbytek je Jižák.
|
|
|
dneska už jo, tohle bylo v dobách, kdy sehnat tágo byl nadlidský výkon.
|
|
|
Spíš je problém sehnat tágo co je tágo, Když potřebujeme rozvézt, tak to jsou obvykle čtyři muži o celkové hmotnosti kolem půl tuny a zhusta přijede Ceed. Co je to za módu, vozit lidi tímhle korejským keplem? Na běžném hupu to jde na dorazy.
|
|
|
Ceed poskytuje zbytečně marnivý prostor. V 90. letech tady u nás jako taxi jezdilo Daewoo Tico.
|
|
|
nejhorší taxík všech dob byla bezkonkurenčně Volha. Ta měla místo zadních sedaček houpačku a vím, že nejeden taxikář, když omylem vzal někoho, kdo to přehnal, se zbytek cesty skoro modlil, aby to dotyčný udržel. :-)
|
|
|
...oproti tomu, byla Volha bezpečná a velkoobjemová. Vzpomínám si, jak jeden můj strýc přerazil Volhou Favorita na dva kusy.
A druhý strýc vylil prahy Volhy betonem, takže když jednou přejel nestandardní rychlostí železniční přejezd, padla rána a vedle něj ležely dva pražce.
|
|
|
Já jel taxíkem naposledy letos v létě z bečkoidní chaty. Na dispečink jsme nahlásili, že nás bude pět a poslali pro nás postarší Mercedes Vito. S ženou jsme seděli na poslední lavici a takovou houpačku jsem ještě nezažil. V kombinaci s řidičem, který řídil jak... no taxikář - to kamarádka nedala. Nevím, jak se jí to podařilo, ale ustála to až ven:-) Ale musela to být dřina - zkuste otevírat boční šoupací dveře proti setrvačné energii brzdícího auta. Ale styl řidiče jsem fakt nechápal, viděl v jakém jsme stavu... To já jsem nalité kamarády rozvážel tak, jakobych vezl naplněné akvárko:-)
|
|
|
taky jsem jednou takhle vezla známý a taky jsem jela skoro jako když opatrně našlapuje a ještě jsem jim celou cestu nabízela, že budeme větrat. Nechtěli, tak jsem se musela modlit, hlavně ne v mém autě, andělíčku můj strážničku, jen ne v mém autě! :-)
zlé jazyky tvrdí, že už to nejde nikdy vyvětrat.
|
|
|
Po Praze jo, ale když se člověk odstěhuje z Prahy na ves tak je to v háji, taxíka prostě před hospodou nepotkáš, ale ten kopec a 3km k baráku, ten tam je pořád ...
|
|
|
Jó, tak rozvozce, to bylo moje :-) Už na gymplu jsem si přividělával tím, že jsem vozil všelijaký muzikanty po koncertech a festivalech po celý ČR a Evropě-u nich střízlivost nehrozila. K alkoholu moc netíhnu a sranda byla i tak(pravda-produkty rostliného původu tehdy ještě nebyly policisty na místě detekovatelné a řízení mi nikterak neztežovaly-samozřejmě v rozumné míře) Jako povoz jsem používal Hyudai Sonata první generace s 2,4i-velká, silná, spolehlivá a v ČR byla jen ve dvou exemplářích . Každý se smál, když slyšek Hyundai, ale ono to bylo vlastně jen "překabátěný" Mitsubishi s fantastickým motorem se kterým to zvládalo i důstojné rychlé prasárny. Občas to byl takový černý humor, třeba když jsem vezl Suicidal Tendecies a na jejich dotaz jak rychle jedem jsem jim nebyl ani schopen odpovědět, neb rychloměr byl jen do 180 a ručička ukazovala dobře 3cm za. Jó to byly léta. V tom autě jsem od svých 18 do 23 najezdil cca 150tkm a mám ho dodnes a čeká nazrestaurování na youngtimera.
|
|
|
"podle všeho se skupina nezvětšuje"
To nebyla větší skupina ve smyslu že by jich přibývalo, ale ve smyslu, že jich víc znáte.
Bylo to myšlené asi takhle:
Na vesnici s 200 obyvateli, ze kterých bude ve věku 16-23 kolem dvacítky lidí, přičemž ne všichni chodí na pařby a ne všichni z nich jezdí autem nalití, je velká šance, že se nic nestane celé roky, takže skutečně může "snad většina známých jezdit z pařby nalitých aniž by se někomu něco stalo".
V malém městě s 5000 obyvatel statistika zařídí, že to prostě občas někdo odnese.
|
|
Jsem si po přečtení musel pustit 2 Unlimited:-) Byla to krásná doba, kdy jsem si myslel, že se mi nemůže nic stát. Teda, spíš mě ani, že by se něco stát mohlo.....
|
|
|
Přesně tak, nádherná doba - výlety s partičkou na mašinách, málokdy klesla rychlost pod 180 km/h. Za den najetejch krásnejch 600 kiláků nelegálníma rychlostma. Doteď mi neni jasný že sme všichni přežili ve zdraví. V začátcích - začal sem jezdit na velký mašině kolem roku 1992, když mě stavěl policajt, bylo to proto, že chtěl vidět motorku :-)) lidi na vsi dokonce sem tam mávali na pozdrav když sem jel kolem - dneska taky mávaj... vidlema. Vnímání lidí se hodně posunulo.
|
|
Velmi čtivé a dobrodružné, zhltnul jsem to jedním dechem. Dávám za 1 a dodávám autorovi kuráž k dalšímu psaní.
|
|
prudko citatelne, za 1 :). V 90tom som mal len 7 ale pripomenulo mi to stryka, ktory mal vtedy 17 a jazdil na cezete a nasledne upgradol na javu 350. Vzhladom na to, ze na motorke lahla uz skoro cela moja rodina - babka s dedom na svatobnej ceste, mama s ujom na hubach a foter niekde so skutrom na poli, som nikdy nedostal odvahu ani spravit si vodicak na motorku.
|
|
|
Musím říci, že mě nejen článek, ale i diskuse k němu naplnila dobrým pocitem a motivací, což se o jiných diskusích a některých diskutujících nedá prohlásit ani omylem.
Nenašel se totiž dosud ani jeden zmrd, STH, vohnout nebo někdo takový, který by autorovi začal vytýkat jeho nevázaný život, evidentně chybějící kladný vztah k dogmatu "pomalu je správně" a další věci, které jsou s to nemalou část komunity kolem D-F popudit.
Pokud se tedy podařilo tímto dosáhnout toho, že ty lidi alespoň na chvíli odtáhli realizovat svoje potřeby konání dobra někam jinam, tak Vám, pane autore, ještě jednou a tentokrát veřejně DĚKUJI.
|
|
|
Přesně, po dočtení článku jsem byl nadšený, ale čekal jsem známku cca 3,5 a sepsutí autora v diskusi. Velmi mě její dosavadní průběh potěšil. (Obzvláště v kontrastu s tím, co se děje pod každám článkem o silničním pirátovi* na novinkách, idnes atd.).
Díky
|
|
Dost se stydím, že jsem neměl odvahu a nezveřejnil článek o řidičských dovednostech v mládí. Podle reakcí v diskuzi, kdy nebyl autor stáhnut z kůže za to, že přiznal to, co si většina už ani nepřipustí a zažila to, bych svoje memoáry měl asi oprášit. Dávám za 1 autorovi a svoji soukromou 1 i diskutujícím.
|
|
Díky autore, skvěle napsané. Já takhle řádil od roku 92, bez brzd a papírů i do rajchu, ujíždění policajtům. Klika, že se nikomu nic nestalo. Papíry jsem pořešil až po vojně kvůli práci. A teď jsem zamáčkl kroupu u skvělých vzpomínek.
|
|
... mel jsem to mene divoke, pouzival jsem me tehdy dostupnejsi priblizovadla a pri padech na motocyklech (Jawa/MZ) mel vetsi stesti (zadne trvalejsi nasledky).... ale... kua.. jinak tomu take jeste rozumim.
Rychlost si jeste uzivam, ale prevazne v Zapadni Risi...
|
|
Díky za nejlepší článek, kterej jsem za poslední dobu četl.
A abyste věděl, nás příznivců rychlosti (dnes módně petrolheadů) a my se nedáme! :)
Když se člověk chvilku dívá na ulici a vidí ty masy aut....a z nich spoustu upravených a srdcovek, tak si až říka, jak se motoristická menšina může nechat šikanovat úřednickou menšinou.....
|
|
Jako dlouholetý řidič motocyklu i aut (a vyznavač jízdy pro radost) jsem se samozřejmě ve spoustě situací poznal. Popravdě řečeno považuju taky za zázrak, že jsem ranné mládí přežil jakž takž bez úhony. Nicméně asi mi trochu pomohlo, že mám docela blok a do vyloženě riskantních situací se neženu (alias jsem posera). Dodneška vzpomínám, jak jsme se s kamarádem vydali do Sain Tropez, on na ČZ175, já na MZ150. Dneska bych měl při svojí pohodlnosti problém s tím se tam mrdlat i na Varaderu nebo Tenerce a přemýšlel bych, jestli to nehodit do dodávky ;-). Obecně bych řekl, že jsem se na motorce docela sklidnil. V autě je to pořád stejný, takže jsem neustále ve stresu. Připadne mi totiž, že mi většina ostatních aut schválně zavazí a navíc razím heslo, že blbce je lepší mít za sebou než před sebou. Spolujezdci to občas špatně nesou. bůh ví proč ;-).
Jediný, k čemu bych měl výhradu je jízda v nameteném stavu. To jsem nepraktikoval a mám k tomu výhrady i u ostatních. Nejde o policajty, ale z vlastní zkušenosti vím, že se jedná o výrazné a nekontrolovatelné nebezpečí nejen pro posádku vozidla, ale i pro okolí. To není jak se svižnou jízdou, ta se dá postupně natrénovat. Jízda po flašce Jamesona se natrénovat nedá (v té chíli bych měl problém i k autu dojít).
|
|
|
Jezdit na mašině vožralej nejde. sám sem se zúčastil chlastacího testovacího experimentu pro jeden motočasopis. Jezdili jsme tři, chlastali panáky, po každym sme dejchli fízlovi do přístroje, udělali nejakej psychotest a vyrazili na trať - jedilo se na dopravním hřišti, taková jízda zručnosti. Do 1.5 promile to šlo celkem dobře pak se schopnost řídit rapidně zhoršovala, já skončil u 3,2 promile. To sem byl schopnej akorát nakopnout enduro, nasednout, dát za jedna, plnej, gumovačka a flák na zem. Záchvaty smíchu, tuším že sem tam dělal i kotrmelce kolem motorky. Pak už jen tma... Blil sem dlouho a vydatně, dobrá zkušenost. Připitej neřídim ani omylem.
|
|
|
Právě jsem si vzpomněl, kterak se kamarád vracel ze srazu se zbytkáčem. Na železničnim přejezdu mu to houplo a příšerně si nablil do helmy. Od té doby už pod vlivem nejel :-)
|
|
Tak s tema packama na fiestu to byl asi problem vsech. Kamarad mel stejny typ fiesty akorat 1.6D (jela taky super a to ze mela najeto pres 300 000 tenkratvubec nevadilo)
Co si pamatuju, tak packy pod volant kupoval ve velkym protoze se proste vsechny posrali behem 1 mesice. Uz to mel tak vykoumany, ze to zvladal na kraji silnice behem 2 minut.. V kufu mel dve nahradny sady a vzdycky kdyz se nachomejtl na vrakac, vzdy nezapomnel prikoupit...
Dik za clanek, devadesatky byly super cas.....
|
|
Motorky jsem nikdy moc nemusel, já byl vždyckyna autíčka. Moje první auto byl šestivoltový Trabant limuzínka, který mi dal školu řidičských a servisních znalostí. Hned při první jízdě domů mne poučil, že ventil přívodu paliva se dá přepnout do polohy "reserva" - to když mi zčistajasna chcípl motor, nešel nastartovat a přitom v nádrži benzín byl. Až okolojedoucí týpek ze Škodovky jen nakoukl pod palubku, prohlásil "máš to přeplý na rezervu, vole", potočil kohoutkem do svislé polohy a ejhle, autíčko zase ožilo. O dva měsíce později jsem zapomněl nalít do benzínu olej, takže cca kilometr za pumpou se rozsypala ložiska ojnic na klikovce. Zavolal jsem tehdy svému čerstvě známému kolegovi trabantistovi, ten jen vyslechl moje nářky, suše prohlásil počkej tam, za chvíli přijedu. A přijel. Na kole, na řídítkách velkou nákupní tašku, v ní nový trabantí motor. Za hodinu byl namontovaný namísto původního zadřeného, do paliva se dolil olej a jelo se dál. Anebo jsem do Traboše poskládal podle zvlášť k tomu účelu vypracovaného postupu šest lidí včetně mé maličkosti, jednoho psa, obrovské dvojče, kytaru, dvě třicítky soudky s pivem a proviant plus spacáky pro šest lidí na tři dny a jelo se za městečko na rybářskou chatku propařit víkend.Trabant má tvrdé pérování, ale pod tímto nákladem se jen měkce pohupoval na nerovnostech silnice. Horší to bylo s vyjetím krátkého, leč prudkého výjezdu z polní asfaltky na hlavní silnici. Trabant to prostě nedal, takže museli dva pasažéři a pes vystoupit a zatlačit. Po vyjetí na rovnou silnici zase vše nastoupilo a mohlo se jet dál. Policajti nebuzerovali, pokud si vzpomínám, vlastně mě nikdy nestavěli za celou tu dobu, co jsem jezdil Trabantem. Život na silnici byl tehdy jednodušší než dnes, nebyla taková spousta buzeračních opatření jako dnes a pravidla byla logičtější. No a mě tehdy bylo kolem dvaceti, takže jsem neřešil kraviny jako dnes, ale užíval si toho, že auto jezdí a spolehlivě funguje :-).
|
|
Právě při těsně popůlnočním průjezdu Ustím nad Labem jsem si vzpoměl na tento článek vzbuzující příjemnou nostalgii a i jistou "normálnost žití".Kdyby to bylo dříve,projížděl bych ústeckou Přístavní ulicí od Lovosic směrem na Děčín třeba 90km/hod naprosto bezpečně,pohodově.Na blikající semafory.Realita je však úplně jinde.Kamery,rychlostní čidla spojená se semafory..hnus.Jedete jako široko daleko jediné auto,dodržujete povolenou 50km/hod a semafor Vás stejně červenou zastaví.Připadáte si jako totální debil,manipulovaný prodlouženou rukou úředníka bdícího nad mým bezpečným průjezdem.a to není vše..už Vám zbývají poslední dva semafory - první odbočka k zoologické zahradě a druhý přechod pro chodce.Samozřejmě jste donucen zastavit na červenou.Stojíte a čekáte,kdy ta debilní technika Vás nechá odjet.Laškujete s myšlenkou zařadit 1.,polechtat omezovák a prostě zmizet.Ale pozor...to by byla fatální chyba.Ve tmě v dálce Vás zaujme světelko...které se po zelené a legálnímu odjezdu od semaforu potvrdí....chlapci BDÍ a CHRÁNÍ.I přes tmu cítíte ty oči co Vás sledují.Chce se mi zvracet...
Jen dovětek pro případné noční jezdce..."chrániči"stávají v odbočce před prodejnou-schowroomem značky Mercedes-Benz.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Podzimní rychlosentiment – motorky, autíčka a devadesátky
|