V tomto článku se vrátíme k tématu, které tento týden opět proběhlo
médii, a ukážeme si to, co veřejnost dosud neměla příležitost vidět, totiž
fotografie vozu Luboše Laciny tak, jak vypadal po nehodě.
Pro osvěžení
paměti, Lacina způsobil dopravní nehodu, když podle policie, některých
znalců a soudu na dálnici úmyslně bočně narazil do vozidla Mazda. Důvodem
pro toto jednání měla být agresivita
podnícená sporem s osádkou Mazdy krátce poté, co řidička Mazdy jménem
Urbancová provedla nesprávný předjížděcí manévr kamionu a vjela rychlostí
cca 90 km/h do levého pruhu před přijíždějící Superb jedoucí rychlostí
130 km/h.
Hodně lidí se domnívá, že Lacina narazil svým vozem do Mazdy bočně stylem
"dveře na dveře" tak, jak to vídáme v akčních filmech. Z oficiálního videa,
které bylo
právě v tomto kritickém okamžiku z neznámých důvodů zrychleno, to tak
dokonce vypadá. Opatřil jsem proto z různých zdrojů několik snímků Škody
Superb II 2.0 TDi, který v kritický den p. Lacina řídil.
Tato fotografie byla pořízena po nehodě ještě D1, a to na km 23,5 na
odpočívce za dálničním mostem ve směru na Prahu zhruba tři hodiny po nehodě.
Vidíme zadní nárazník vozu Škoda Superb II, na kterém jsou v jeho zadní
části, prakticky na samé zádi vozidla, asi čtyři vodorovné škrábance. Dále
jakýsi otlak, který vypadá jako šmouha od přejetí prstem. Výše na nárazníku
je také patrný nějaký otlak bez poškození laku.
Tato fotografie stejného vozu byla pořízena Policií ČR během vyšetřování.
Tato fotka vznikla 7.4.2010 v odpoledních hodinách při znalecké prohlídce
vozidla na policejním parkovišti v Praze na Zbraslavi.
Zde je automobil již umytý. Z důvodu, který mi není znám, je vyznačen jakýsi
defekt poblíž přední hrany zadního nárazníku zhruba v místě spáry mezi
nárazníkem a blatníkem. V tomto místě se nachází škrábanec, přičemž s ním
nekoresponduje žádná ze stop na fotografii první (kde by nutně musela být
vidět). Toto poškození bylo tedy na autě už předtím anebo tam vzniklo mezi
22.3. a 7.4.2010.
Pro jistotu a pro důvěryhodnost výše uvedených fotografií ještě poměrně
nekvalitní foto znaleckého posudku:
Myslím, že není pochyb o tom, že se jedná o tentýž vůz.
Bezprostředně po nehodě p. Lacina s vozem odjel, podle všeho s ním jezdil
až do začátku dubna. Škoda na něm byla leasingovou společností vyčíslena
na 0,- Kč, nebylo nutné na něm provádět žádné opravy. Při sestavování znaleckého
posudku k dopravní nehodě se vyskytla pochybnost, zda nebylo vozidlo přestříkáno
nebo neproběhla výměna některých částí, jako blatník, nárazník apod., což
vyloučil posudek zpracovaný PČR. I přesto bylo vozidlo bylo Lacinově zaměstnavateli
zadrženo na 3 měsíce (!), během kterých PČR prováděla blíže neurčené analytické
úkony, aby nakonec zjistila, že je vše původní.
Jaká byla síla nárazu? Podle Ústavu soudního inženýrství v Brně (ÚSI)
minimální. Podle znaleckého posudku ÚSI se jednalo o letmý střet s nízkou
energetickou hodnotou. Přesto konstatuje znalec
Vémola z ÚSI v Brně, že k vychýlení Mazdy z přímého směru to postačovalo,
toto konstatování je v posudku uvedeno bez dalších důkazů.
Jak je vidno z náčrtku, který jsem vyhotovil za pomoci skicy Superbu
z webu Škoda Auto, Lacinův Superb narazil do Mazdy zhruba posledními 33
centimetry své délky. Lacinovo vyjádření, že o střetu vůbec nevěděl, je
nanejvýš pravděpodobné. Náraz podle všeho zanikl v hluku motoru a otřesech
auta na D1, protože konstrukce i materiál nárazníku jsou uzpůsobeny k tomu,
aby energii pohlcovaly a deformace nárazníku byla podle všeho minimální.
Znalecký posudek, pod který se podepsal znalec Vémola, konstatuje blíže
neurčené překrytí vozidel, přičemž ke kontaktu došlo v oblastí levého předního
kola Mazdy. Došel k tomu tak, že oblýskaný flek viditelný na prvním snímku
prohlásil za otisk pneumatiky Mazdy (aniž by k tomu provedl nějaký důkaz.
Vémola je podle všeho zvláštním druhem znalce, který se podívá, vidí a
nemusí nic dokládat nějakými analýzami, pokusy nebo měřeními). To bylo
rozporováno jiným znalcem, kterého přibrala obhajoba a který porovnáním
známé výšky kola vozidla Mazda 323 s pozicí otisku na nárazníku konstatoval,
že tomu tak nebylo, a to ani v případě, že by kolo Mazdy bylo vychýleno,
jak se někdy říká, v rejdu. Tento oponentní znalec konstatoval překrytí
vozidel v délce 70cm, viz skica níže.
To rozporoval opět Vémola, protože výškové poměry se podle něj mění
dynamicky s tím, jak vozidlo akceleruje nebo deceleruje. Na první pohled
je však zřejmé, že tvar otisku vůbec neodpovídá otisku, který by při svém
relativním pohybu zanechala rotující pneumatika. I soudce zřejmě vycítil
v tomto bodě určitou nejistotu a údaj o překrytí vozidel pro jistotu nevzal
vůbec v úvahu, jinak by asi nesplnil plán ve stíhání pirátů-manažerů.
Výše uvedené fotografie mají podle mých informací některé redakce celostátních
periodik k dispozici. Přišly k nim asi jako já, našly si svůj zdroj v systému.
Pokud mě paměť neklame, nebyly nikde uveřejněny, patrně nevypadají dost
dramaticky a nezapadají do celkového pojetí "informování veřejnosti" o
tomto případu.
Když jsem fotografie viděl, učinil jsem pro sebe následující závěry
- je nepochybné, že se vozidla dotkla. Je také nepochybné, že se dotkla
letmo, přičemž Superb narazil do Mazdy prokazatelně posledními 33cm zádě
vozidla. To odpovídá mnohem více Lacinově verzi o přejíždění z pruhu do
pruhu než tomu, co konstruovala média a čemu uveřil soud.
- posudek by se měl zaměřit na to, s jakou přesností průměrný řidič
(nikoli kaskadér, závodník apod.) vůbec ovládá svoje vozidlo za takových
podmínek. Proč? Kdyby se Lacina rozhodl úmyslně zprovodit osádku Mazdy
ze světa, ať už z jakéhokoli důvodu (protože na něj agresivní spolujezdec
Sankot ukazoval neslušná gesta, protože je sám agresivní, protože je manažer,
protože... ), proč to dělal takhle blbě? Proč "naplánoval" útok tak, že
narazit do někoho zadní částí vozu, převisem za zadním kolem? Vždyť to
je ta nejméně bezpečná a nejvíce "pracná" varianta takového útoku.
Bezpečnostní složky vyvinuly něco podobného, jmenuje se PIT
manévr (ukázka).
Ten je prováděn za účelem vychýlit ze směru pronásledované auto jedoucí
před pronásledujícím. Má dvě fáze. Nejdříve letmé najetí do zadní
části pronásledovaného vozidla z boku a pak jeho násilné vychýlení
do strany. Kalkuluje se zde s tím, že zadek pronásledovaného auta se vychýlí
dříve než předek pronásledujícího. Provedení manévru jaksi odzadu, zadkem
do předku, postrádá smysl. Kromě toho v případě Laciny vs. Urbancové pořád
chybí ta druhá fáze PIT manévru.
- takovým manévrem v rychlosti nad 100km/h by Lacina ohrozil především
sám sebe. Ať ÚSI namítá co chce, platí zákon akce a reakce. Pokud Lacinovo
auto působilo silou na mazdu, působila mazda silou na superb. Moment (vyvolávající
rotací vozidla) působící na jeho vozidlo byl nepochybně větší než moment
působící na mazdu, protože moment = rameno x síla a rameno bylo u Lacinova
vozu větší. Lacina v žádné ze svých výpovědí neuvedl, že by musel nějak
korigovat dráhu vozu po nárazu, dokonce uvedl, že o nárazu ani nevěděl.
- daleko komfortnější, bezpečnější a přirozenější variantou útoku by
pro Lacinu bývalo prostě napálit do Mazdy, když byli v pozici "dveře na
dveře". O auto se starat nemusí, neboť, jak vysvětlil soudu znalec psychologie
Kořán, řidiči služebních aut jezdí jako prasata, protože z cizího krev
neteče (výplodům experta Kořána se budeme věnovat příště a předesílám,
že je to síla). Účinek maximální, riziko minimální, zvládne i amatér.
08.05.2011 D-FENS