Máňo, přectav si to! Ňákej pán z Besipu nám zadarmo spravil
auto. A pak že jsou to zmrdi, nemakačenkové, demagogové a bývalý fízlové...
Šel jsem do města do trafiky. Trafikantka mi tam schovává REVI
a ty časopisy s autíčkama, tak
jsem to šel zaplatit. Bylo docela teplo.
Šel jsem taky kolem muzea a tam na parkovišti stála zelená Felicie a
u ná tři nějaký kozatý báby nakláněly svoje přednosti do motorového prostoru.
Když řeknu kozatý báby, mám na mysli skutečně kozatý báby, nikoli kozatý
baby. Je to paradoxní. Když sledujete reklamu na pivo, vidíte tam samý namakaný borce s oduševnělým výrazem, co chodí po horách s ruksakama plnýma kamení a pak jezdí s lokomotivou. Pak jdete do hospody a najdete tam vypatlaný smradlavý ochmelky s červenýma nosama, co žvaní o fotbalu a volí ANO. A když se nějakým ženským rozbije auto, každý si hned představí nějaký supersamice, přitom je to stejně nepravděpodobný scénář.
„Máte nějaký problém, dámy?“ nedalo mi ego. Musel jsem se k tomu nějak
postavit. Jako člověk, co od sedmnácti spravuje auta, a taky jsem nechtěl,
aby se jim tam něco namotalo.
„Jé pane vy jste úplně zlatej.“
„Nám se netočí vrtule“.
Tak lítejte na koštěti, to vrtuli nemá...
Pro neznalé, znamená to, že ve voze Felicia se nespustil ventilátor
chladiče. Ten se spíná automaticky v závislosti na teplotě chladící kapaliny
tak, že zhruba při 90°C zapne a točí se tak dlouho, dokud teplota opět
neklesne. Nahrazuje se tím nedostatek proudícího vzduchu, například když
vozidlo popojíždí v zácpě a náporové chlazení ztratí účinnost. Pokud se
vrtule netočí, auto se lidově řečeno uvaří.
To je samozřejmě fatální. Dámská jízda do krajského města pak skončí
předčasně.
Nahlédl jsem tedy Felicii do intimních míst za bdělého dohledu tří preklimakteriálních
matron. To, co jsem viděl, dávalo skromné vyhlídky na úspěch. Jednalo se
Škodu Felatio s krutou motorizací 1.9D. Motor byl v podstatě olejnatá koule
z bahna, ze které vystupovaly různé hadice, lanka a dráty. Z nějakého důvodu
byla většina vodičů v prostoru před motorem přerušena a pak různě napojena,
přičemž dominovalo použití prvku „čokoláda“, místy ovšem pouze zašmoulání
vodičů do sebe s dodatečnou IP ochranou omotáním izolačkou. Tohle musel
dělat nějakej zedník. Divil jsem se, že to vůbec jelo. Já vím, že jsem
v těchhle věcech moc cimprlich, ale tohle by bylo hodně i na necimprlich...
Napadlo mě vytáhnout Glocka a dát felicii ránu jistoty do řídící jednotky,
aby se přestala trápit.
Rozhlédl jsem se po celkovém stavu vozu. Felicie byla fdýzlu, fkombajnu,
fkorozi a fkómatu. Kromě koroze, úniku oleje, prasklého světla a prasklého
čelního skla jsem zaznamenal sjeté zimní gumy (venku 30°C +), stěrače s
utrženými gumičkami a ulomené zrcátko.
„Jak daleko jste s tím jely?“
„No kousek, vod Protivína. My ´sme jely původně do multikina, ale vyjely
jsme dřív že se podíváme do města.“
„Aha.“
Konektor od termospínače byl sice v pořádku nastrčený, ale vodiče od
něj byly uštípnuté a vedly nikam. Asi bluetooth verze. Pravděpodobně byly
k nějakým dalším připojeny čokoládou, šroubky vypadly a spojení se ztratilo.
Chvíli jsem hledal ty dráty, až jsem jeden objevil. Za pomoci kleštiček
na nehty z kabelky jedné z bab jsem dráty odizoloval, smotal volné konce
stejným způsobem, který jsem před chvílí kritizoval a napojil vrtuli natvrdo.
Ta se s hučením rozeběhla. Zlomil jsem si nehet na ukazováku, měl jsem
špinavé ruce a zasvinil jsem si košili. Žena mě zabije, zato ale matrony
byly plné obdivu.
„Jé pane vy jste ale šikovnej. Úplně zlatý ruce. Kdybysme vás nepotkaly,
kde bysme byly...
Jo tam.
"Jsme vám něco dlužný?“
„Ne, to byla maličkost. Pokaždý když odteď zastavíte, musíte to tady
rozpojit, jinak vám ta vrtule poběží furt a vybije baterku. Pozor na vrtuli,
aby vám nedala přes ruce. A taky řekněte někomu, kdo umí opravovat auta,
aby porovnal ten chaos v těch drátech. Takže štastnou cestu a nashle.“
I když vlastně... Něco mě napadlo.
„Vlastně s jednou věcí byste mi mohly pomoci.“
Zvědavé pohledy.
„Víte, já dělám výzkum pro jednu vládní organizaci. Znáte Besip? Tak
byste mi mohly jednotlivě odpovědět na jednu otázku a já si to potom zaznamenám.“
„No samozřejmě.“
„Tak ta otázka zní: Byla byste pro zvýšení pokut za nevyhovující technický
stav vozidla?“
První: „No já určitě jo.“
Druhá: „Já taky. Je hrůza, s čim lidi kolikrát vyjedou. Brzdy rozbitý
maj, vejfuky hlučný a světla v nepořádku...“
Třetí: „Já nevím, já neřídím tak je mi to fuk.“
Tak takhle to nějak funguje.
Přeju českým řidičům a řidičkám do nadcházejího neklidného období více
konzistence mezi jejich názory, postoji a skutečným jednáním. Ne nadarmo se říká, že kdo svatý žere, ten čerty sere.
18.08.2015 D-FENS