Občas si zde rád přečtu nějaký článek, dokonce mne občas fascinuje,
že sem přispívají lidé, které podezírám z toho, že rozumí tomu, o čem publikují.
To je, alespoň pro mě, na internet současné doby téměř nevídané...
Nyní mi padly do oka články souhrnně označované FSM... Docela se mi
zalíbily, spatřuji v nich zajímavé postřehy a právní principy na úrovni,
která je pro mě jakožto technika ještě pochopitelná. Zákony jsou pro mne
totiž velkou záhadou. Občas sáhnu po předpisech souvisejících s dopravou
a konstrukcí silničních vozidel. V nich jsem opět "fascinován" jejich provedením
- jak je někdo schopen zcela jednoduchou a transparentní myšlenku rozvést
na "masu textu", která ve výsledku své rozmanitosti vytvoří nesčetný prostor
pro libovolný výklad.
Abych se navrátil k tématu a FSM. Naposledy mi padl do oka článek o
měření alkoholu Dragerem, který mne už donutil se také připojit k místní
literární činnosti. Docela mne překvapilo, že tu autor podává policii jako
organizovanou skupinu obeznámených jedinců s jednotným cílem. Mne takový
názor řekněme „nesedí“. Já u policie pár let přežíval, a proto věci vidím
trochu jinak - policie jako organizovaná skupina s jasným cílem - do krajské
úrovně se tomu lze jen vysmát, dál jsem ji nepoznal. Povím vám tedy svoji
zkušenost se sborem, aby jste si mohli udělat představu o jeho cílevědomosti
a organizovanosti, tedy jen na nižší, řekněme okresní úrovni.
Po dlouholetých studiích jsem se rozhodoval kudy a kam, až mne osud
zavál k PČR. Už samotné přijímací řízení bylo zajímavé. Pokud si pamatuji,
bylo tvořeno čtyřmi částmi - přijímací pohovor, fyzické testy, psychotesty,
zdravotní prohlídka.
Přijímací pohovor: Personalistka mi dala několik papírů, přičemž největší
důraz kladla na seznámení se, se strukturou mzdy. Tu jsem jí musel odkývat,
potvrdit, že jí rozumím a stvrdit asi třemi podpisy. Naopak proč jdu k
policii ji nezajímalo, že chci k dopravákům jí bylo u zádele, stejně jako
kde chci sloužit. (Jen pro info, příjem řadového pěšáka je ve výsledku
17 - 25 tis. čistého, dle let a hodnosti)
Fyzické testy: Ocitl jsem se mezi sportovci, kteří se při různém čekání
rychle spřátelili, přičemž se triumfovali heroickými fyzickými výkony,
které mne uváděli až do studu. Pro mne vždy bylo heroickým činem vyjít
do 4 patra bez přestávky... Většina skončila tím, že nepřekonali hranici
tuším 20 (?) kliků...
Psychotesty: Běžné testy. Zaujalo mne, že na první pohled vyrovnané
a rozumné jedince (strávil jsem s nimi jen dopoledne...) jsem už dále u
PČR neviděl. Později jsem se dozvěděl, že ze vzdělaných a "vybouřených"
lidí neprošel skoro nikdo.
Zdravotní prohlídka: Standardní prohlídka na úrovni spěchajícího "obvoďáka",
navíc zkouška sluchu a test na drogy. S testy na drogy velice rychle skončili,
kdoví proč... :o)) Mám pocit, že jsem byl jediný, kdo je absolvoval - samozřejmě
bez ztráty kytičky...
Celkově přijímací řízení doporučuji absolvovat, je to opravdu skvělý
lék na sebevědomí... :o))) I když prý v Brně, kde nastupoval kamarád to
berou vážně.
A tak jsem se stal policistou. Nás skupinu nováčků ještě zavezli do
výstrojního skladu, kam ovšem šla jen polovina. Poté jsem se dozvěděl,
že zbytek nastupuje do vyšších funkcí a tak stejnokroj (uniformu) ani nenafasoval.
Zákonná praxe (zákon 361/2003 §7/1 stanoví jak dlouhou praxi ve výkonu
musí mít příslušník pro danou hodnost) se řeší tak, že dotyčný/á sedí ve
svým kanclu u kafe a papírově šlape chodník, ale jen krátkou dobu - co
měsíc to výjimka ze zákona a povýšení. Cestou z výstrojního skladu mne
řidič zastavil na fízlárně v cizím městě a oznámil mi, že tady zítra v
7.00 nastupuji službu. O tom co mi řekla personalistka nic nevěděl, když
jsem se druhý den dovolal personalistce, ani ona nevěděla co mě slíbila
a tvrdila... Za cca 14 dní mi předal nový vedoucí rozkaz, který mě tam
opravdu umisťoval. 14 dní po, byl i v následujících letech takový standardní
termín předání rozkazu....
Poté jsem nastoupil na kurz "zbraň", kde nás trochu seznámili se zákony
souvisejícími s nošením zbraně a ukázali jak se používá. Na střelnici jsme
si asi 200x vystřelili a jako zkušení kovbojové pelášili zpět do ulic.
Malý paradox: Ač jsem byl proškolen k použití zbraně a sám jsem vlastníkem
ZP, téměř všech skupin, nesměl jsem zbraň nosit mimo službu, např. si ji
sám převézt ze školení na fízlárnu. Stejná situace s náboji. Když jsem
vedoucímu řekl, že je mám u ostatních věcí v batohu a donesu je druhý den
(abych ho nemusel už ve svém volnu na služebně přerovnávat), málem spadl
ze židle (asi u PČR fasují samonaváděcí, které v civilu neseženu ;o) ).
Samozřejmě jsem je musel vyhrabat a předat pod 10 zámků do trezoru. Následující
den jsem byl "přilepen" k nějaké hlídce, která občas vyplnila nějaký papír,
občas někam zajela, ale většinu času trávili kouřením a vyprávěním o tom,
jaká je to dřina. Nepochopil jsem, nezapadl jsem.
Po delší době následoval nástup na školu, kde z nás měli udělat právně
protřelé jedince. Termín nástupu jsem chtěl znát předem, abych si uspořádal
osobní záležitosti. To se mi dlouho nedařilo a zodpovědná personalistka
byla dosti podrážděná, že si dovoluji obtěžovat. Rozkaz jsem nakonec dostal
předem se seznamem, co si sebou mám na služebku přivézt. Když jsem se ve
stanoveném datu a čase dostavil na školící středisko s rozkazem, kulatým
razítkem a podpisem okresního ředitele, byl jsem pokárán, neb jsem se měl
dostavit v jiný den a jiný čas, než bylo uvedeno na úředním dokumentu.
Ale můj milostivý kapitán po chvíli řekl, že mě to teda protentokrát promine.
To jsem opět stál a civěl, cože mě to chce promíjet? Že jsem jednal v souladu
s rozkazem? To prostě hlava nebere... už jen tak bokem zmínil, že seznam
věcí je nesmysl a už před pěti lety žádaly personalisty ať to nerozdávají.
Škola pro mě byla komedie, ale například pro nastupující dopraváky, kteří
byly překvapeni nad tím, že se za jízdy nesmí držet mobil, to jistě přínosné
bylo (a to měli všichni ŘP). Také nás zde proškolili k používání Drägeru,
asi takto: "Tak tohle je Dräger, je to supermoderní sofistikované zařízení,
již 20 let... Tady se nasazuje tenhle náhubek a tady se to zapíná. Takhle
se to staví do nabíječky a když vám někdo nadejchá, postaví se to sem a
vyleze vám papírek. Stojí to 30 tis. tak s tím dělejte opatrně. Poškození
platíte v plné výši pořizovací ceny před 10 lety." Mimo jiné se mi vybavuje
položená otázka: "Jak zjistíte, kdy propadla technická, když na známce
je vyznačen jen měsíc?" No, přiznám se, že mě to nenapadlo, ale od toho
je prý kartička emisí. Nevím, jestli jsem měl co čučet do emisní kartičky,
ale spíš mě vyvstala otázka: "Proč bych to měl zjišťovat?" Abych někoho
buzeroval pro 3 dny?
Na škole jsme byly dohromady pořádkový i dopraváci a školení k radaru
nebylo, asi to má dopravka zvlášť. Ještě neopomenu zmínit vysílačku. Policejní
vozy ji mají v přístrojovce v prostoru autorádia, má i takovou velikost.
To si asi každý všiml, ale málokdo ví, že zbytek vysílačky je v kufru :o)).
Tento přístroj, který nic neumí samozřejmě stojí také desetitisíce (Bodejť
by ne, když je tak velkej...)
Na obranu školy musím říct, že se třeba právníci snažili vysvětlit základní
zákony a jejich principy, právní logiku, ale sami hořekovali, že za cca
100 hodin neudělají z klempíře právně znalého jedince. Stejně tak, jako
že za 30 hodin nás nenaučí bojovému umění (sebeobraně).
Škola byla v pohodě, ač mi nic nedala. Na praktické aplikace v policejním
životě nebyl čas a osnovy výkladů zákonů byly tak seškrtané, že to nemělo
"hlavu ani patu". Nicméně všichni vyučující se shodli na tom, že celá PČR
stojí za h... a směřuje tam odkud zmíněný produkt prochází.
Po škole jsem nastoupil službu vlasti, která spočívala v sepisování
lejster o hádkách, urážkách a zaběhnutí či krádeži slepic. "Papírování"
je také případ sám pro sebe. Když sousedka zařve na souseda že je vůl -
10 papírů, špatné parkování s oznámením na obec 10 - 15 papírů, alkohol,
záchytka,... - kilogramy lejster. Jednou jako nováček jsem pod dohledem
vypisoval lejstra k řidiči, který byl zastaven s alkoholem. Všiml jsem
si, že tři jsou obsahově identická (1x se zaškrkávali křížky, 1x se doplňovala
slova a 1x napsat dříve zakřížkované volnou formou). Když jsem se otázal,
proč se to dělá 3x, bylo mi jako blbci vysvětleno, že se každý papír jmenuje
jinak. Opáčil jsem, že jsem si toho vědom, ale zaráží mě stejný obsah -
to byla velká drzost. Za znesvěcení "lejstra našeho vezdejšího" jsem se
blížil k tomu, že dostanu přes držku. Ono to ode mne bylo už druhé hrubé
pochybení, neboť jsem napoprvé vypsal lejstra podle skutečnosti a to se
prý nesmí, neboť by nám na úřadě nevěřili.
Popravdě pořádková služba je opruz. Řešíte a sepisujete nesmyslný věci,
který musí být v souladu se zákony, včetně pozdravu či volby čepice. Ale
co je horší, tak s nařízeními policejního prezidenta, krajského ředitele,
okresního ředitele. Ta jsou vydávána po stovkách a neustále měněna. Také
bývají v rozporu mezi sebou, občas se zákonem. Například nařízení o pevné
výši pokut. Na jednu stranu to není lehké, občas se musíte prát s ožralým
třeba pochcaným "občanem", který si ve dvě v noci spletl panelák a trval
na tom, že chce do své postele. A věřte tomu, že každý průměrně inteligentní
orgán ho tam raději nasměruje, než aby psal 30 lejster a musel po něm čistit
auto. Na druhou stranu a častěji ve velkých městech se vyskytují dementní
psychicky nemocní a labilní orgáni, kteří se rádi poperou... V takových
případech (agresivní, ožralý, známý...) to opravdu není lehká a příjemná
práce a určitě není co závidět. Ale 95% práce je nesmyslná, bezúčelná až
ponižující (bezduché papírování).
Často se také zmiňují kvóty na pokuty. Opravdu existují. Je to takový
případ sám pro sebe. Když mají všechny okresy X pokut a jeden X/2, na koho
asi obrátí svou pozornost kraj? Kraj na kterým jsou stovky kancelářníků,
kteří nemají co dělat a hledají, jak by se zviditelnili. Takže jsou všichni
nuceni mít stejný počet pokut, což by nebyl problém, kdyby neexistovali
aktivní blbci. Samozřejmě když v televizi někdo rozpoutá debatu třeba o
telefonování za volantem, tak do 14 dní už někdo má vypracovaný barevný
tabulky kdo kolik dal pokut za telefon - a je prů... A to h... takhle padá,
až vám vedoucí řekne, že každý měsíc "musíte" odevzdat pokutu za telefon.
A tak se vyrazí do terénu. Pro mě ovšem byl problém pokutu udat. Na
zákazech stání, v křižovatkách, zákazech vjezdu,... většinou nebylo kde
vzít, protože to vždy byl "kamarád" (orgáni mají mnoho "kamarádů", hlavně
těch "špatných"), soused, nebo spravuje auto "mě", tetičce, kolegovi, panu
vedoucímu, prodává v obchoďáku, kam chodí nakupovat někdo se sboru... Moje
narážky typu co je naše práce a co je práce prodavačky, či mechanika a
zda v obchodě také nemusí zaplatit, nepadly na úrodnou půdu. Zmínit něco
o zneužití jsem si nedovolil, někteří byly agresivní, ale všichni podlý...
Takže se jelo k obchoďáku číhat na důchodce bez světel - je to z dálky
vidět, zapomene každý, staří a slušní se nehádají, ovšem já světla ze zásady
nepokutoval. Ono má kritéria byla vůbec neslučitelná s kolektivem. Zhaslá
světla se řeší rožnutím, pár dní propadlá technická upozorněním na hrozící
průser, lékárničku jsem vždy řešil slovy "víte, kde máte lékárničku"? (Jsem
přesvědčen, že je důležité vědět, kde ji mám a ne jestli je propadlá den,
nebo rok.) Ono jakožto pasivní idealista a snílek jsem vždy předpokládal,
že za volantem sedí slušný, zodpovědný a informovaný řidič, který je mě
rovný.
Je pravdou, že jsem se k PČR nehodil, v době mého nástupu nábor preferoval
sebevědomé frajírky, kteří si rádi poměřují ptáky, čímž dokážou trávit
celé hodiny. Mezi velmi častá témata také patří diskuze na téma platů a
že se na to ty prachy můžou vy.. a kde kdo jim dá dvojnásobek... Problém
je i v "zeleném" smýšlení systému při náboru - máme schválený nábor, tak
každý týden nabereme 100 lidí i kdyby přišlo 100 debilů.
Policie je značně rozsáhlá, a proto je v každém teritoriu situace značně
rozlišná. Nicméně uniforma táhla vždy specifickou skupinu lidí. Já osobně
je považuji za všeználky s hrubými vnitřními rozpory - sebevědomé nadlidi,
kterým uniforma nahrazuje jejich "lidskou malost", kterou vnitřně cítí.
A právě proto je častým tématem ono "poměřování" a chlapácké vyprávění
kolik kde skolili "koček" a pod. A z těchto lidí se rekrutují budoucí vedoucí
pracovníci, mnohdy učenliví, ovšem bez schopnosti dát si věci dohromady
v širších souvislostech (včetně nastoupivších do vyšších funkcí "bočním
vstupem")
Za dobu co jsem opustil PČR jsem prošel pár zaměstnavatelů, ale nikde
jsem nezažil takový chaos a nejistotu. Nikdo nic nevěděl, vše se řídilo
lidovými drby, nikdo nevěděl, co má dělat, jak to má dělat. Když jsem se
někoho zeptal proč to tak dělá, řekl mi, že mu to někdo řekl. Když jsem
se na něco zeptal prominenta oddělení, pohrdavě mi odpověděl - naprosté
nesmysly. A to je další rys, neřekne "nevím" a raději vybleje první nesmysl
který ho napadne i když mohl říct, ať si to přečtu, zákony byly nadosah.
Ovšem za ty roky už věděl, že ho nikdo neopraví, protože to nikdo neví
a nebude hledat.
A proto se domnívám, že policie není organizovaná složka, ba naopak
je vedena systémem chaosu a omylů, kolos někam se řítící, ale nikdo neví
kam. Asi jako když profesionálové pozorují, jak hajný kličkuje v Nivě lesem
a debatují o tom, jak nádherně nadjel louži, objel strom a poté horlivě
diskutují proč kámen přejel a jak to byla unikátní klička vyhnout se jiné
terénní nerovnosti, blahoslavně chválí jeho cit pro specifika jízdy těžkým
terénem. Nikoho ani nenapadne, že je prostě ožralej jak dobytek a neví
o sobě. Bodejť by napadlo, když projel a nenarazil... Jak známo, již tuším
Borovský nazval Rusko "kolosem na hliněných nohou" a podívejte, stále kráčí...
Najdou se samozřejmě i policisté moudří, schopní, pozitivně aktivní
a všeobecně inteligentní, nicméně to je minorita, které nepatří tento článek
a ani nikdy tento kolos patrně řídit nebudou, spíše brzy odejdou (mnozí
do 3 měsíců). Většina z nich působí dobře, ale po letech soužití zjistíte
co je pod obalem. Nejčastější a společné vlastnosti bych shrnul do podlosti
a falše. Svůj obrázek si také můžete udělat i tím, když v televizi spatříte
30-ti letého funkcionáře s vystudovanou tělovýchovnou fakultou (nejběžnější
VŠ u PČR), jehož 50% hmotnosti tvoří vyznamenání...
22.11.2015 Slon