Raketové blues Vydáno 22. 08. 2006 (17050 přečtení)
Tak jsme se konečně z médií oficiálně dozvěděli, že prý máme šanci, aby na našem uzemí vyrostla raketová základna U.S.A.F.
Ale prý šanci nesmíme promarnit, protože kromě nás
se o stejný cíl snaží také Polsko a také Velká Británie, a tak to těm Američanům musíme co nejdřív a
co nejochotněji odsouhlasit, aby si snad proboha živého nevybrali destinaci na
jiném území. Uvědomuji se, že vše, co zde napíšu jsou spekulace. Nicméně média
veřejné služby ani politici se jaksi neobtěžují nabídnout mi jako občanovi
validní informace, a tak hledám a kombinuji sám, jak umím nejlépe.
Informace z médií je sice relativně nová, ale plán
americké armády zřídit raketovou základnu na českém území vůbec nový není.
S tímto plánem byla konfrontována již Špidlova administrativa, která ale
vše držela pod pokličkou. Ti, kdož mají delší paměť, si dokonce pamatují
diplomatickou roztržku, která byla způsobena výrokem (tehdy novopečeného)
prezidenta Klause, který na dotaz americké strany, zda bychom byli pro
americkou vojenskou základnu, odpověděl obratem, že „Češi mají
s přítomností cizích armád na svém území své čerstvé a neblahé
zkušenosti“. Tím pan prezident postavil pomyslnou analogii mezi americkou
vojenskou přítomnost a okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy
z let 1968-1990, čímž způsobil, že se s ním v Americe nebavila
ani kredenc, zatímco ideoví odpůrci pana Klause, jako Václav Havel nebo
Špidlovi socialisté byli tenkrát v Bílém domě vítáni více než srdečně.
Václavu Klausovi dalo hodně práce, aby si to u Američanů vyžehlil a v současné
době je již správně instrumentován a mlčí k tématu jako hrob.
Informace o raketových základnách se mezi tuctové občany
vůbec nedostávala snadno. Zprávu už v roce 2004zveřejnily světové agentury a zahraniční noviny včetně New York
Times, po celou dobu před volbami to bylo pro všechna česká mainstreamová média
veliké tabu a jediný, kdo celou zprávu i postoj českých politiků zveřejnil, byl
kupodivu bulvární časopis Rytmus života. Taková ignorance od
investigativních médií, které jinak Kubiceho zprávu
znaly ještě dřív, než ji dostali na stůl poslanci, kdo by to byl řekl...
Když mlčí politici, je to očekávatelná reakce, ale když mlčí i média? Něco
shnilého je ve státě dánském.
Ani další vývoj informovanosti českého občanstva ovšem
nevěští nic dobrého. Základnu prý potřebujeme proto, aby se zlepšila naše
bezpečnost. Jakou „bezpečnost“ mají novináři na mysli? To jako když teď půjdu
v noci do průjezdu na Cejl 49, tak že už mě tam nikdo loupežně nepřepadne?
Nebo že už si konečně budu moci nechat ve sklepní kóji své jízdní kolo beze
strachu, že mi je v nestřežené chvíli neprodá sousedovic výrostek závislý
na pervitinu do bazaru, aby měl na svoji dávku? Nebo že teď už se Muhammad s
Usámou kdesi na chudinském předměstí Gaza-city konečně leknou a upustí
od plánů na umístění nálože se sarinem v pražském metru, kterému dosud
čelil jen Bublanův (sic) neohrožený
policejní sbor? Anebo u paty Karlova mostu zakotví americká letadlová loď USS
Nimitz a začne zde střežit náš vzdušný prostor, abychom nemuseli zbytečně
utrácet za Grippeny, které pár vyvolených používá jako drahé hračky a za drahý
výcvik pilotů, kteří pak kvůli sociálním podmínkám přejdou do komerční sféry,
kde cizí firmy budou mít za naše peníze profit z jejich know-how? Že by se
za ušetřené peníze snížil stále narůstající státní dluh?
To asi těžko.
Možná někoho napadne, že by nás ty rakety mohly ochránit,
kdyby na Českou republiku třeba Írán nebo Severní Korea čirou náhodou
vystřelily nějakou tu svoji mezikontinentální balistickou raketu vybavenou jadernými hlavicemi.
Taková raketa by musela mít dolet přes 3500 km (v případě Íránu) resp. přes
8000 km (v případě Severní Koreje) a takovými raketami ani Írán, ani Severní
Korea nedisponují, což je všeobecně známo. Ale dobrá. Co kdyby možná jednou
takové rakety tyto státy měly, což při nabídce raketových odborníků například
z Ruska není zcela vyloučeno?
Odpověď na výše zmíněnou otázku nám dá stručný pohled do
fyzikálních zákonů a trajektorie mezikontinentálních balistických střel (pokud
chcete vědět víc, doporučuji prostudovat zde a zde).
Z Íránu do České republiky je po povrchu Země přímá vzdálenost 3500-3700
km. Výška trajektorie letu střely v apogeu je asi 1200 km. Trajektorie
střely nemusí nutně jít po této přímce, protože musí respektovat jevy jako je
rotace Země či atmosférické jevy, ale z výše uvedených dat a odkazů lze
usoudit, že čas, za který se ICBM dostane z místa startu (tedy Íránu) do
místa určení (tedy kupř. do Prahy) je asi 20-30 minut. Asi v polovině své
dráhy v apogeu nebo těsně poté, co střela apogeem projde, uvolní několik
individuálně naváděných jaderných hlavic (MIRV), které vstoupí do atmosféry a
zasáhnou cíl. A právě toto (tedy ještě před uvolněním hlavic) je fáze letu
střely, kdy je nejpravděpodobnější její úspěšné zničení střelou ABM vypálenou
v rámci systému protiraketového deštníku (už americký název „Ground-Based Midcourse
Defense“ cosi napovídá). Maximální rychlost střely ABM je asi 7-10 km/s.
Apogeum trajektorie střely je zhruba v polovině vzdálenosti mezi místem
vypálení a cílem. A tak je tedy na místě situaci zjednodušit a položit si
prostou úlohu o pohybu: raketa X letí z místa A do místa B. Kdy musí být
vypálena raketa Y, která letí zhruba stejnou rychlostí, z místa B, aby
zasáhla raketu X v polovině její trajektorie? t+0 sekund? t+10 sekund?
Kolik času bude mít udatná americká armáda na to, aby zabránila zničení
některého z evropských velkých měst? Ne, pane Jochu, tohle fungovat
nebude. Pan Joch by se měl místo konstrukce IQ testů spíš
zamyslet, zdalipak zvládá učivo pro základní školy. Pokud by snad někdo chtěl
argumentovat, že je možná endoatmosférická obrana proti již uvolněným
mnohočetným jaderným hlavicím ve fázi re-entry například systémem Patriot, tak na to rychle zapomeňte,
protože takový způsob obrany je naprosto neúčinný – pravděpodobnost účinnosti
takové obrany je stejná, jako když mouchu v letu zasáhnete výstřelem ze
vzduchovky. Teoreticky možné to je, ale Američané se na to moc nespoléhají. Proto se také snaží stavět
„midcourse“ základny na území jiných států a ne pouze „endcourse“ základny na území
vlastním, jejichž zřízení by bylo politicky průchodnější a mnohem levnější.
Mám tedy za velmi pravděpodobné, že politici ani média
nevědí naprosto o čem mluví, resp. to vědí, ale myslí si, že teplákový národ
v zemi krále Klacka je složen téměř výhradně ze stádních tupců, kteří
uvěří všemu, co jim politici prostřednictvím prodejných médií naservírují.
Možná, soudě podle některých
článků v novinách, tento názor není příliš daleko od pravdy.
Tedy shodněme se na tom, že bezpečnostní benefit českých
občanů z raketové základny nebude ani v nejmenším kladný a to jak na
úrovni s globální vojenské strategie, tak na úrovni lokální. Může být
pouze záporný. Protiraketová základna nebude zaměřena pouze proti státům „osy
zla“, ale proti jakémukoli jinému státu vlastnícímu jaderné zbraně a
nacházejícímu se na za úrovní obranné linie protiraketrového deštníku, což jsou
kromě Francie a Velké Británie všechny momentální jaderné mocnosti. Raketový
deštník bude podle mě zahrnovat celou řadu základen interceptorů kolem celého
obvodu zeměkoule jak v Evropě, tak v tichomoří, aby území USA bylo
dokonale chráněno (což je zatím spíše iluze, ale v budoucnu tato
eventualita není nepředstavitelná). Model jaderného zbrojení v dobách
studené války byl založen na vzájemném odstrašování, kdy si všechny strany
uvědomovaly, že jejich benefit z případného jaderného konfliktu by byl
zcela nulový, respektive by znamenal jejich vlastní zkázu a tudíž „the only way
to win is not to play“. Americký protijaderný deštník, sloužící výhradně
bezpečnosti občanů na území USA by v budoucnosti mohl zvrátit dosud
křehkou rovnováhu a některý z amerických politiků by mohl mít dojem, že
nastolené převahy je třeba mocensky využít. Vzájemnému odstrašení vděčíme za
to, že od roku 1945 tu nebyl žádný globální vojenský konflikt a že nepřátelské
státy se snažily i před mnohé kontroverze domluvit (viz například kubánská
krize), o čemž svědčí mimo jiné i mezinárodní smlouva z roku 1972 o zákazu
dalšího rozmisťování systému ABM, kterou USA jednostranně porušily v roce
2002. Jak dále bude reagovat subjekt, který jednostranně porušuje dané slovo?
Pokud díky americkému raketovému deštníku zmizí obava ze ztrát
při případném globálním jaderném konfliktu na straně USA, je otázka vzniku
takového konfliktu jenom otázkou času. Je to matematická jistota, pokud se
neobjeví jiná hrozba, které by USA byly nuceny čelit v případě, že by si
zvolily nukleární holocaust (nebo pouhou hrozbu holocaustem) jako strategii
poměrně laciného ovládnutí zeměkoule. Máte pocit, že se to v demokratickém
státě nemůže stát? Situace kolem války v Iráku nebo ve Vietnamu jasně
dokazuje, že instrumentace amerického obyvatelstva pro jakoukoli válku vůči
jakémukoli nepříteli nepředstavuje pro vojensko-mediálně-průmyslový komplex
vůbec žádný problém, stejně jako umlčet případné nespokojence. Pochopitelně,
státy, které by se účastnily na straně USA obrany území USA při globálním jaderném
konfliktu by se ze strany nepřítele staly cílem číslo jedna už proto, že
primární cíl – Spojené státy americké – nebudou pro útočnou iniciativu kvůli
existenci obranného protiraketového postavení dostupné. Potenciální nepřítel by
nemohl zničit raketovou základnu, protože ta bude zakopána hluboko
v podzemí (proč asi? položil si tuto otázku některý z raketových
příznivců?), ale může dosáhnout částečné výhody tím, že zničí veškerou
infrastrukturu kolem základny v dostatečném akčním rádiusu. Nejsnazším
prostředkem zůstává nukleární nebo lépe termonukleární exploze (vodíkovou bombu
sice nemá Írán a Severní Korea, ale má ji Rusko i Čína), která by mohla pomocí EMP zničit cenné vybavení
nutné ke komunikaci s vojenskými satelity a k ničení supraatmosferických
cílů, redukovala lidský potenciál nutný k zabezpečení takové základny a
způsobila nezbytný psychologický účinek na přeživší obyvatele, což by mohlo
usnadnit případnou konvenční eliminaci obranného postavení nepřítele (toho
času pouze velmi malý počet zemí by byl schopen takovou operaci provést).
Myslíte si, že se to nemůže stát? Tak proč asi US army tu základnu u nás chce
postavit? Pro srandu králíkům? V případě globálního jaderného konfliktu zapomeňte
na humanitu, zapoměňte na členství v NATO, zapomeňte na spojenecké smlouvy. Každý si bude chránit
především vlastní zadek. Žebříček hodnot se radikálně změní a život bližního přestane mít
jakoukoli reálnou cenu. Záchrana životů českých občanů by proti ochraně občanů
USA měla velmi nízkou prioritu. Konečně by došlo na libertariánský hodnotový
model s nemilosrdným a širokým uplatněním přírodního výběru se všemi
důsledky pro místní obyvatelstvo.
Otázka případného globálního jaderného konfliktu však není
rozhodně na pořadu dne už proto, že protiraketový systém má zatím celou řadu
technických potíží, i když (soudě podle dějinných souvislostí) se ho můžeme
klidně dožít. Hitlerovi trvalo rozpoutání 2. světové války asi 6 let,
Američanům trvalo rozpoutání konfliktu v Iráku asi rok a půl. Pro české
občany je důležitější otázka vnitropolitická, tedy jak se existence základny
projeví na životě každého občana v době míru. Především je nutné počítat
s tím, že si Američané budou chtít ochránit svůj cenný majetek, což se
zřejmě projeví ve vměšování do vnitřní i zahraniční politiky České
republiky. Česká republika se stane politickým vazalem USA, stane se přednostní
destinací agentů a rezidentů amerických zpravodajských služeb, kteří se budou
snažit udržet americké pozice v zemi a nekompromisně eliminovat všechna
rizika. Možná se při té příležitosti podaří zjistit a eliminovat Muhammada
s Usámou, ale možná také nějaký operativec v CIA usoudí, že bude pro USA
výhodnější podusit čecháčky ve vlastní šťávě a nechá tu nálož se sarinem
bouchnout. Možná si dokonce CIA pár teroristů od nějakého tržně uvažujícího
arabského šejka pronajme, pokud usoudí, že české obyvatelstvo není řádně
instrumentováno a nakloněno americkým výsostným zájmům. Nebylo by to zřejmě
poprvé a ani naposledy. Bude také možné, že se Američané pokusí dosadit do čela
českého státu nějakou tu loutkovou vládu, která bude jako mopslík poslušně
plnit rozkazy, které jim americká administrativa zadá. A právě tuto kalkulaci
považuji za pravý důvod, proč část české libertariánské lobby (s důrazem na
slovo „část“) zde raketovou základnu vehementně chce. Doufají totiž v ekonomickou
a metodologickou podporu Američanů v prosazování vlastních zájmů. Ostatně
tato strategie podpory loutkových vlád pomocí dolarové diplomacie je už přes
100 let dominantní politickou strategií v těch zemích, kde USA hájí své zájmy.
Příkladem může být leckterý stát Latinské Ameriky (zajímavé, že i mnozí
historikové přezdívají tuto oblast „zadní dvorek USA“) jako například Honduras,
Panama, Salvador, Haiti, Grenada a koneckonců i Kuba před Castrem a mnohé
další, kde si místní libertariánsky smýšlející klan vyvolených vybudoval za
pomoci USA pohodlnou ekologickou niku, do které nepronikne nevyvolené většinové
obyvatelstvo, které v těchto státech líže zem. Máte pocit, že umístěním raketové
základny U.S.A.F. stoupne naše prestiž a mezinárodní význam? Opak může být
pravdou a můžeme se stát nechtěnými hosty ve vlastní zemi, na mezinárodní
úrovni opovrhovanými patolízaly. Můžeme nás klidně potkat osud
latinskoamerických zemí a pak sbohem prosperita a demokracie.
Ale terorismus či politické převraty také nejsou otázkou
příštích dnů. Jsou to scénáře sice možné, ale zatím málo pravděpodobné, protože
Američané si nevybírají strategie podle toho, která České republice nejvíce
uškodí. Česká republika byla spíše místem, kde teroristé odpočívali a plánovali
své další útoky, jakousi oázou klidu, kde je dost velký bordel na to, aby po
teroristech nikdo nepátral a dost velký klid na to, aby nebyli teroristé
ohrožováni raketami vzduch-země z izraelských bojových vrtulníků. Důvodem,
proč se terorismus České republice vyhýbá, spočívá v samotném účelu
mezinárodního terorismu. Účelem mezinárodního terorismu je negativní psychologické působení na
obyvatelstvo nepřátelské země, protože armáda teroristů je slabá, než aby mohla
způsobit nepříteli jiné vážnější škody. Největším spojencem teroristů byla odjakživa
média, která kvůli prodejnosti svých zpráv nafukují teroristické hrozby do
neuvěřitelných rozměrů a působí tak jako booster na psychologii davu, který
chtějí teroristé ovládnout. Jenomže obyvatel České republiky je málo a
z hlediska mezinárodní politiky je jejich hlas naprosto nepodstatný. A ani
v České republice neplatí, že vox populi je vox dei, což teroristé vědí
možná lépe, než mnozí Češi. Navíc, přistěhovalecká komunita je u nás málo
početná a chybí tak zázemí k zabezpečení teroristických buněk. Češi mají také specifickou
náturu. Pokud padne letadlo na New York, začnou se pořádat válečná tažení a na
místě spadlého mrakodrapu se co nejdříve postaví ještě větší mrakodrap.
Bouchne-li autobus v Londýně, Britové se ochotně podrobí represivním
bezpečnostním opatřením a dělají jako že se jejich život po teroristických
činech nezměnil a že na psychologii velkého národa nemá terorismus žádný vliv.
Jistě všichni víte o rozsáhlých transferech britských dětí na venkov v dobách
Bitvy o Británii. Co by se stalo, kdyby v pražském metru bouchla bomba s nervově
paralytickým plynem? Polovina obyvatel by nadávala na bezpečnostní opatření u
piva a za týden by se o tom po celém Česku začaly vykládat vtipy na vrub obětí a pozůstalých. Pár aktivistů
by uspořádalo demonstraci pod sochou sv. Václava, na pár benefičních koncertech
by vystoupil Václav Havel, a novinář Kmenta by v MFD zveřejnil tajnou
zprávu náčelníka UOOZ, že za všechno může Paroubek, zatímco v deníku Právo
by vyšel podobný článek o Klausovi. Na takový národ nemá smysl teroristicky
útočit. Tedy ne, pokud na jejich území nebude cíl, který by za to stál, což
dobře zabezpečená raketová základna není, protože je malá naděje na úspěšnost
takové operace. Pokud by teroristé útočili na civilní cíle, což je daleko
pravděpodobnější, mělo by to pro organizace, které teroristy vyslaly, malý strategický
význam a raketová základna by tu vesele fungovala dál.
Dalšími aspekty, které se diskutují, jsou aspekty
ekonomické a právní. Příznivci základny tvrdí, že její existence přinese
nezanedbatelný ekonomický růst v oblasti, protože raketová základna bude
zadávat okolním podnikatelům spoustu zakázek, na kterých tito podnikatelé
zbohatnou. To je možné – vojáci budou potřebovat jídlo, vodu, elektrickou
energii a mnohé další služby. Podle střízlivých odhadů bude na základně asi
1000 vojáků, podle maximalistických odhadů kolem 2000 (10 raket – jedna směna
čítá 8 mužů, musí být 5 směn, které se ve službě střídají, vojáci kromě ostré
služby také cvičí a musejí mít volno, dále strážní rota na uhlídání 20 km2,
provianťáci, štáb, spojaři, zdravotnické zabezpečení, atd. – zajímalo by mě,
odkud vzali novináři ten počet 400 vojáků, byli na vojně?). Bude ale možné, že
velitelství základny bude natolik paranoidní, že si veškeré služby bude U.S.
armáda zajišťovat z vlastních zdrojů (mimo kanalizace a odvozu komunálního
odpadu, odpad se bude zajisté pouštět na české území) a z lukrativních
zakázek nebude nic – tedy kromě jednoho odvětví, které zajisté poroste. Tím
odvětvím bude prostituce, protože americká vláda, jdoucí na ruku
křesťansko-fundamentalistickým sdružením v USA, jistě žádné armádní
hampejzy na Libavé zřizovat nebude. Těšit se tak mohou provozovatelky
nejstaršího řemesla na světě z blízké Olomouce. Nejeden udatný americký
voják si totiž kvůli zachování duševní rovnováhy bude muset sem tam zašoustat,
což (i přes progresivní genderovou politiku v U.S. Army) může být na
základně problém. Tím se olomoucké prostitutky budou nezanedbatelnou měrou podílet na zachování světového míru. Přítomnost cizích vojáků bude přinášet i problémy právní.
Americká základna i vojáci v ní sloužící budou po právní stránce
exkluzivně spadat pod pravomoc amerických vojenských soudů a ty mohou mít
k trestné činnosti amerických vojáků spáchané na místním obyvatelstvu
dosti liberální přístup. Své o tom vědí znásilněné školačky z japonské
Okinawy nebo obdobně postižené ženy na Filipínách nebo 20 obětí pádu lanové dráhy
v Cermiz v jižní Itálii, kterou se z frajeřiny snažil podletět
americký pilot Richard Ashby. Zkušenosti z jiných oblastí, kde existují
americké vojenské základny, jasně svědčí o tom, že riziko zvýšené incidence
především sexuálně motivovaných trestných činů i majetkové trestné činnosti
spáchané se zbraní v ruce existuje a že přístup amerických vojenských
soudů ne vždy uspokojuje občany touto trestnou činností postižené. Armáda totiž
přitahuje přesně ten typ lidí, kteří se vyžívají v násilí a tudíž trestnou
činnost ve zvýšené míře páchají, což platí nejen pro U.S. Army, ale pro
jakoukoli armádu obecně.
Dalším argumentem je argument vysoce altruistický: jsme
přeci spojenci, tak nyní vyjdeme vstříc Američanům a oni zase na oplátku vyjdou
vstříc nám! Ano, když se půjdete postavit do fronty na americké vízum,
zaplatíte všechny poplatky a pohovoříte si s americkým imigračním
úředníkem, pochopíte, jak velcí spojenci vlastně jsme a jak si americký občan
váží českého občana. Americká strana sice tvrdí, že vízová povinnost českých
občanů v USA je věcí České republiky, ovšem už nedodává, že hlavním
kritériem zrušení vízové povinnosti je počet zamítnutých žádostí o vízum a
zamítnutí žádosti o vízum je čistě na libovůli amerického imigračního úředníka,
čímž se dostáváme do situace podobné v Hellerově románu Hlava XXII. Možná,
že až u nás yankees tu základnu postaví, budeme mít stejně jako jiné evropské
země garantován bezvízový styk: tedy za předpokladu, že americké straně
poskytnete svůj vzorek DNA, vzorek moči, stolice a spermatu, obraz duhovky a sítnice,
otisky prstů a necháte si pod kůži implantovat čip snímající vaši polohu na
území Spojených států, abyste tam snad proboha někde něco nelegálního
neprovedli nebo jim nezanesli do země zaslíbené slintavku a kulhavku. Obměnou
argumentu spojenectví je argument vděčnosti. USA nás prý třikrát zachránily,
hřímají z tribun mladí konzervativci Voseček,
Čáslavka a Truxa zejména prý za první a druhé světové války. Chlapci se
možná měli ve škole lépe učit dějepisu. Do první světové války se USA pustily
teprve tehdy, až se jejich evropští konkurenti dostatečně ekonomicky vyčerpali.
Byly to USA, které na první světové válce nejvíce vydělaly a nebýt amerických
válečných půjček Německu i Francii, válka by jistě netrvala tak dlouho. Pomoci
Evropě v druhé světová válce už málem nestihli. Teprve až Rudá armáda
hnala Němce zpátky na západ a existovalo nebezpečí, že Rusové konečně
zrealizují vítězství dělnické třídy po celé Evropě, vzmohli se Američané
na otevření druhé fronty, z čistého pudu sebezáchovy, nikoli snad
z altruismu k válkou postižené Evropě. Ostatně po dobytí německého území
se Američané zaměřili především na rozkradení německého intelektuálního
bohatství, čímžto si se Sověty mohou směle podat ruku. Každý, kdo se naopak
dějepravě ve škole aspoň trochu učil, ví, jaké národnosti byl například Wernher
von Braun, konstruktér rakety Saturn 5, která dopravila americké astronauty na
Měsíc a jakou raketu zkonstruoval předtím pro nacistické Německo a jaké škody
tento typ zbraně způsoboval například ve Velké Británii.
Pokud jste dočetli až sem, asi přepokládáte, že jsem
zarytým nepřítelem základny U.S.A.F. Otázka však nezní zda chceme či nechceme
americkou základnu, ale co je americká strana schopna České republice nabídnout
jako kompenzaci. Česká republika není žádný zahraničně politický velikán, takže
vlastně žádnou důležitou pozici na mezinárodním poli nemůže ztratit. Ani územní
integrita není pro mě jako občana České republiky žádnou posvátnou krávou. Je
nutné si uvědomit, že Česká republika je celkem bezvýznamným státečkem jehož
obyvatelstvo je obecně považováno za celkem laxní a neschopné, a že jsme
posledních 400 let (až na dvě velmi krátká období) žili v područí jiných
národů. Spojené státy americké nejsou jedinou zemí s koloniálními ambicemi.
A pokud máme být něčí vazalové, pak jsou Spojené státy americké stále lepším
pánem, než například Rusko nebo Čína, které se svými poddanými už vůbec o ničem
nediskutují, berou si bez ptaní a za nic neplatí. Spojené státy naopak platí
relativně dobře – pokud vyjdeme z dat o U.S. základně v Okinawě, pak tato základna generuje jenom v okinawské prefektuře příjem v přepočtu asi
35 miliard korun ročně. To je dosti značná část ročního deficitu našeho
státního rozpočtu. Po roce 1945 jsme byli Spojenými státy americkými
osloveni, zda jim prodáme uranovou rudu jejíž zásoby byly na našem území jedny
z největších. Díky naší orientaci na SSSR jsme za tunu vytěžené rudy dostávali 28
Kč, zatímco americká strana nabízela za totéž množství mnohonásobně více
(slyšel jsem o 26 USD za kilogram!). Mohli bychom namítnout, že v rámci
našeho členství v EU budeme plnoprávnými partnery a že EU bude
v budoucnu plně konkurenceschopnou silou vůči Spojeným státům americkým.
To je však zatím vysoce nepravděpodobné. Pokud se podíváme na dění v EU,
pak vidíme spíše obrázek, kdy se jednotlivé státy snaží vzájemně přechytračit,
o vzájemném respektování a reciprocitě vzájemných vztahů nemůže být ani řeči.
Podívejme se například, kdo může a kdo nemůže mít v EU 0% sazbu DPH na
potraviny nebo jakým způsobem se realizuje na papíře proklamovaný volný pohyb
pracovní síly a svoboda pohybu. Sice zaplaťpánbu za současný ekonomický růst,
který by bez členství v EU nebyl myslitelný, ale tak daleko, že by Čech
v Evropě znamenal tolik co Francouz či Brit, jsme se ještě nedostali a
dlouho ještě nedostaneme. Pokud Američané tu základnu v Evropě chtějí,
budou ji s největší pravděpodobností mít ať už s naším anebo bez
našeho souhlasu, třeba v Polsku, v Británii nebo v Německu.
Bezpečnostní riziko zde pochopitelně existuje, ale reálně není v dohledné
době příliš velké. Tak proč si nepřilepšit?
Tedy pokud budeme chtít říci ano, měli bychom se naší
vlády zeptat, co americká strana nabízí a nedat svoji kůži zadarmo. Vzhledem
k bezpečnostním rizikům bych to viděl na vyrovnání českého veřejného
dluhu, zrušení vízové povinnosti i pracovních omezení pro občany ČR v USA, cca
10 miliard korun ročně za pronájem území a další kompenzace a zpřístupnění některých technologií českým
podnikatelským subjektům. Smlouvu bych dále koncipoval tak, že ze strany České
republiky i USA je vypověditelná kdykoli a z jakéhokoli důvodu nebo bez
udání důvodu. Oni chtějí naše území, chtějí riskovat bezpečnost našich občanů
za účelem zvýšení té vlastní, tak nám za to musí dát něco, co za ta rizika
stojí. Pěkně po libertariánsku, jelikož reciprocita je základem každého vztahu.
Dále musíme mít na paměti, že svým rozhodnutím můžeme zvýšit riziko
globálního jaderného konfliktu tím, že se poruší rovnováha sil světových
velmocí, ale také to, že když to neuděláme my, udělá to někdo jiný. A vůbec:
když už jsme u toho handrkování stran výměnného obchodu, neměla by se Česká
republika stát padesátým prvním státem USA? Mimo jiné bychom mohli zrušit
všechny Paroubky, Topolánky, propustit všechny justiční vohnouty a další řízení
státu přenechat někomu kompetentnějšímu. Zabili bychom tak hned několik much
jednou ranou.
Každopádně je otázkou základní slušnosti, aby nás naše
vláda, naše média a ti, kdož vehementně horují pro vojenskou přítomnost USA v České
republice, pravdivě informovali, do čeho vlastně jdeme.
Neutron-based killing
vehicle?
Protijaderná ochrana není ani
jednoduchou, ani levnou ba ani dořešenou záležitostí. Ochrana území Spojených
států amerických se z pochopitelných důvodů neopírá pouze o GMD. Za
Reaganových časů se uvažovalo o projektu SDI, který
byl založen na sledovacím systému vojenských satelitů vybavených výkonnými
lasery, které by byly schopny ničit mezikontinentální balistické střely
v exoatmosférické fázi jejich letu. Když se o projektu dověděli Rusové,
strašně se prý smáli, až se za břicha popadali, protože k zničení takového
systému by stačilo jen pár termonukleárních výbuchů, které by spolehlivě
zničily vojenské satelity zapojené do SDI. I vzhledem k technickým obtížím
a značné finanční náročnosti projektu bylo od této aktivity nakonec upuštěno.
Hlavní pilíře protijaderné obrany USA se tají, ale kromě GMD se při
protijaderné obraně považují za užitečné systém THAAD, projekty HARP a HAARP a především
systém protiraketové obrany AEGIS,
kterým jsou vybaveny stejnojmenné křižníky US Navy. V rámci systému GMD
jsme byli médii informováni, že interceptory budou ničit ICBMs pouze svojí
kinetickou energií – média měla na tedy na mysli systém EKV, který
tvoří údernou hlavici celého interceptoru jehož nosnou raketou je balistická
střela Minuteman III nebo raketa GBI. problémem je, že ani tento systém není
100% účinný a tak se v této souvislosti spekuluje o použití jaderných zbraní jako
interceptorů. Neutronová
bomba je jednou z forem jaderných zbraní založených na nukleární fúzi
a která je speciálně uzpůsobena k tomu, aby byla zdrojem velkého počtu
neutronů. Nejsem sice jaderný fyzik ale něco na úrovni pocitu mi říká, že
budeme-li bombardovat štěpný materiál neutrony, dojde ke štěpné reakci.
Neutronová bomba má 100% smrtící účinky asi 1 km od epicentra výbuchu, navíc,
pokud jsou neutrony zachyceny v ionosféře, vytvářejí významný EMP efekt. Navigovat
EKV s přesností na metry až desítky centimetrů na cíl letící rychlostí 7
km/s a navíc uvolňující prostředky znemožňující přesné radarové navádění a
falešné cíle, může být technicky velmi náročné. Navigovat interceptor
s přesností na 1 km bez ohledu na „úhybné manévry“ střely by mohlo být už
technicky schůdnější, neutrony by mohly významně redukovat množství štěpného
materiálu, takže by po dopadu na cíl již nemuselo být k dispozici takové
množství štěpného materiálu, aby mohla být zahájena nekontrolovaná řetězová
reakce. Navíc by byla zničena elektronika střely, což by mohlo znamenat
zablokování procesu uvolnění hlavic a jejich přesnějšího navádění na cíl.
V této souvislosti by mě zajímalo, jak chce česká vláda českým občanům
garantovat to, co tvrdí – že na americké základně nebudou žádné jaderné
hlavice. Jak chce zabránit inovacím v případě, že se Američané rozhodnou,
že je pro ně výhodnější vybavit svoji českou základnu jadernými hlavicemi?