Asi je něco pravdy na tom, že italská auta můžete buď milovat, nebo
nenávidět. Musím se hned zkraje přiznat, že patřím do té první kategorie.
Protože nejsem Leoš a nemám na Ferrari, musel jsem při koupi svého prvního
vozu trochu slevit, no teda trochu dost – koupil jsem si FIAT UNO.
Proč? Bylo to v roce 1996 a moje zkušenosti se značkou FIAT byly rozporuplné
– brácha koupil po revoluci za 10k 20let starého FIATA 850 a to byla katastrofa
- Fehler In Allen Teile. Plechy z papíru, zrezivělé
tak, že upadávali nejen části karosérie, ale i podvozku.. A navíc celková
koncepce vozu s motorem vzadu stála za houby. Kámoš měl ještě za komančů
FIAT 127 a to bylo jiné kafe, jezdil jak drak a nakonec ho rozsekal na
maděru.
Já si po nástupu do prvního zaměstnání mohl vybírat mezi Schade 105/120,
nebo Fiatem, protože zázrak nové doby Favorit byl i jako ojetina neuvěřitelně
předražený. A tak jsem se stal hrdým majitelem FIAT UNO 1.3. Po přesednutí
z tatova Wartburtgu jsem zažíval pocity pilota F1..
Až časem jsem poznal, že auto je navrch HUJ a zespod FUJ. Bylo totiž
dovedně překytované a přestříkané. V mládí na německých cestách si asi
užilo dost soli a tak po deseti letech auto kvetlo a děravělo na všech
frontách – prahy, podběhy, lemy dveří, kufru, kdo to zažil, ví o čem mluvím.
V té době jsem na to měl čas a chuť to znovu a znovu opravovat, teď už
bych se na to vysr*l.
Pokud člověk pomine absenci antikorozní ochrany, je karoserie na svou
dobu překvapivě povedená. Až na malé oblinky má totiž vnitřní prostor téměř
tvar krychle. UNO je jakoby vevnitř větší než zvenku. Při porovnání s jinými
malými auty značek Peugeot, Renault, nebo Opel nemá konkurenci. Nejlíp
to asi vystihla ségra – je to takový malý PAPAMOBIL. Asi je jasné, že u
vozu z roku 1985 nemá moc cenu se bavit o pasivní bezpečnosti. Dnešní auta
se chlubí pěti hvězdičkama, a já si vždycky vzpomenu na slova jednoho doktora,
který radil místo airbagu montovat na volant ocelový trn, obrácený proti
řidičově hrudi. To aby si řidič dvakrát rozmyslel každý riskantní manévr.
Myslím, že po podobné úpravě by všichni jezdili opatrně i bez bodů a policajtů
hlídajících dodržování padesátky u cedulí na konci obce.
Auto nejen rozměry, ale i hmotnostně odpovídá kategorii malých vozů,
takže je minimálně o tři metráky lehčí než FABIE (mimochodem vevnitř prostorově
naprosto srovnatelná!) a podle toho vypadají i jízdní vlastnosti. UNO je
jedním slovem „mrštné“, volant jde lehce i bez posilovače, auto dobře zrychluje
i brzdí a ve městě se vleze skoro kamkoliv. Když sedím v UNU, mám pocit
jako by to bylo prodloužení mého těla, všude vidím, volant a podvozek toho
moc netlumí, takže vlastně i cítím co se děje kolem. S pocitem řízení většího
auta se to nedá srovnat, tam máte to auto kolem sebe a odděluje vás od
okolí, UNO naopak.
Mrštnost auta podporují i zajímavé motorizace. Taková 1.4iTurbo z něj
dělá fakt žihadlo. Moje UNO mělo sice jen 1.3 s dvojitým karburátorem,
ale každému FÁVU dalo na prdel. Motor OHC byl taky to jediné, co z auta
bylo z pořádku, postupně jsem musel měnit výfuk, tyč řízení, tlumiče, ramena,
brzdy a další srandičky. Naštěstí jsou náhradní díly na UNO až neuvěřitelně
levné a na vrakáčích se toho dá taky spoustu splašit. Co je naopak držák,
je zadní náprava, je tak jednoduchá, že se na ní nemá co pokazit.
Když mi postupující koroze a celková sešlost začala dělat opravdu vrásky,
vletěl do mě zezadu kamion a UNÍtko zrušil. Po prvotním šoku mi došlo,
že to je zásah shůry. Od pojišťovny jsem dostal 25k, za papíry dalších
15k a tak jsem si za mírný doplatek nechal v roce 2001 svoje staré UNO
předělat na „taliána“ – UNO LOGO s karoserií v bezvadném stavu.
Bylo to jasné jak facka – tam kde nemrzne a nepadá sníh, se cesty nesolí
a kde není sůl a vlhko, tam nerezaví ani FIAT UNO a protože jsem na UNU
znal každý šroubek, nebál jsem se jít do auta dovezeného z Itálie. Interiér
už sice není příjemně hnědý, ale bledě modrý manšestr dnes nikde nepořídíte
ani za příplatek.
Moje druhé UNO má také jiný motor – 1.1 FIRE s jednokomorovým karburátorem.
Není to sice trhač asfaltu, ale má to svoje výhody – nízká je spotřeba
i pojistka. Taky při technické kontrole nemusím mít strach z emisních limitů.
Ale hlavně nemám v autě drahé záludnosti jako katalyzátor, Lambda sondu,
vstřikování a elektroniku, která to celé musí řídit. Zajímavá je i další
fíčura – motor je konstruován tak, že se nikdy nemůžou potkat ventily s
písty. Proto nemusím mít strach z přetržení rozvoďáku. Motor vůbec je fakt
povedený. FIRE znamená, že je celý skládán roboty, takže špagetožrout v
pátek odpoledne neměl šanci. Koncepci vymysleli začátkem 80 let a zkuste
se podívat na pohonné jednotky v novém GRANDE PUNTO – FIRE 1.2, FIRE 1.4!
Tomu se říká osvědčená kvalita. Srovnávat ho s motory 1.3 FAVORIT a FELICIA
by byla potupa a ani FABIA 1.4 MPI nemá tak kultivovaný chod. Tříválcový
zázrak Škoda 1.2 HTP nechme stranou.
V porovnání s novými vozy je radost něco opravovat v motorovém prostoru.
Díky kompaktnosti motoru a chybějícím moderním vymyšlenostem, je kolem
spousty místa. Prakticky všude se dostanete, aniž byste museli vymontovávat
něco, co nepotřebujete reparýrovat. Kupodivu zatím nebyl problém s elektrikou
a to mám nejen okna v elektrice, ale i dálkové ovládání na centrál. Jako
bonus má auto takové vychytávky, jako automatické zavření oken po zamknutí
tlačítkem DO, nebo zhasnutí světel po vypnutí zapalování. Tyto dvě věci
si i do super nabušené Octavie TDI musíte nechat dělat za příplatek. No
to rozsvěcení a zhasínání světel po schválení nového zákona už konečně
SIMLY CLEVER chlapci z MB montují taky.
I když už je teď UNO druhým vozem v rodině, nedám na něj dopustit. Ani
jednou nás nikdy nenechalo ve štychu a domů vždycky jelo o poznání líp
než do světa.
Nechci vás navádět, že UNO je bomba auto a že si ho máte pořídit. Naopak,
nezrezlé LOGO 1.1 těžko seženete za pusu a vymazlené 1.4i Turbo kousky
jsou ještě drahžší. Ale pokud studujete, chcete auto na lítání a rozhodujete
se mezi 105/120 nebo FAVORITEM, tak se zkuste svézt ve Fiatu UNO. Možná
budete překvapeni.
26.10.2006 pavel j.