S myší v ruce sedím na pomyslné startovací čáře a nevím, zda kliknu…
Dlouho jsem přemýšlela, jakou strategii pro zdejší článek zvolit, zda
impulsivně vyrazit do boje s tím, co mě v danou chvíli nejvíce ….(píp)
nebo zda vybrat jednoduché, ale kontroverzní téma a přitom se pokusit nepodráždit
čtenáře natolik, abych byla vyautována ještě před dočtením článku. V roli
chytré - hloupé horákyně proto přicházím - nepřicházím, oděna- neoděna
a přináším Vám dar-nedar.
Můj pohled na termín BOJ.
Od letošní novely branného zákona se zamýšlím nad rolí ženy v případném
válečném konfliktu. Můj odpor k činnosti ve vojenských složkách vznikl
v době předškolních bojových her, kdy jsem pochopila, jak je žena v roli
vojáka diskriminována. Nyní nemám na mysli, že bych byla omezována v používání
různých typů vojenské techniky – ono se mezi dřevem, plastem a kamením
tehdy dalo těžko rozhodnout, která zbraň je z hlediska hromadného ničení
výhodnější. Skutečný problém nastal až v okamžiku konání malé potřeby,
kdy většina mužských bojovníků stála se zbraní v ruce a ještě při tom stíhala
vyhlížet případného nepřítele, kdežto já musela potupně zbraň odložit,
dřepnout si a na daný okamžik ztratit přehled o situaci na bojišti.
Další diskriminace nastala záhy po usednutí do školních lavic a s malými
obměnami trvala až do konce studií. Vážím si toho, jak všichni věděli nejlépe,
co je správné, jaké věci se hodí pro holky a jaké pouze pro kluky a děkuji
vzdělávacímu procesu za to, že jsem si uvědomila, že existují dvě pohlaví,
z nichž mi byla přisouzena role toho slabého.
Termín „slabé pohlaví“ ve mně vyvolává představu záhadného boje dvou
fyzických pohlaví, která se musela kdysi utkat o jakousi vedoucí úlohu
ve společnosti. Jako komiks by to bylo asi zábavné, jen se bojím jisté
porno-stylizace. Možná právě tato představa přivedla naše zákonodárce k
tvrzení, že feministky to moc chtěly a umožnili tak boj pohlaví v oficiální
rovině.
Pokud bychom tedy hypoteticky připustili nasazení žen – neprofesionálních
bojovnic v první linii, je možné, že by místo těžké techniky bojovaly lehkým
prádlem, v což doufá většina internetových diskutérů. Při reálných rozhovorech
na toto téma jsem se pak většinou dozvídala moudra typu: „vždyť to ženské
samy chtěly“, popřípadě: „máte emancipaci-tak vám to patří“.
Nevím, nikdo se mě jako obvykle na nic neptal a pokud skutečně mým jménem
jednaly nějaké ženské spolky, nemohu jejich činnost považovat za legitimní,
já je k tomu nepověřila. Pro ilustraci si stačí představit podobné mluvčí
např. za děti, majitele psů, sběrače hub či pouhé spotřebitele vzduchu.
Hledala jsem specializaci, pro kterou bych se armádě hodila. Práce s
počítačem odpadla jako první, v teple štábu budou sedět profesionálové,
tam bude největší tlačenice. Střílet neumím, vařit dle občasných výrazů
členů rodiny asi také ne, nepotápím se, nelétám, lyže a kolečkové brusle
mi budou na frontě k ničemu, tank či letadlo mi naštěstí nesvěří a polní
knihovna bude zřejmě to poslední, po čem budou vojáci volat. Pak už mě
napadl pouze pojízdný bordel, zde je ale profesionální výkon nutností.
Kdesi jsem četla právní komentář, dle kterého může občan výkon mimořádné
služby odmítnout z důvodu svědomí či náboženského vyznání, předpokládá
se však uložení pracovní povinnosti. Takže až naše země či Evropa budou
v ohrožení, musíme prostě ještě více makat!
Nikde jsem ale nenašla podrobnější návod, jak bude naloženo se skupinami
obyvatelstva, které nepracují ani v dobách míru, tak jsem se raději zaměřila
na hledání těch, kdo potřebují boj.
Mohou to být :
1. Politici – žijí ve svém světě nadpřirozených sil a výhod a vládnou
temnou magií, jež nás zaklela do podoby občasných nositelů hlasovacích
lístků. V okamžiku e-hlasování pak budeme osvobozeni, celý systém bude
uzavřen do koloběhu Matrix I,II,III a z nás pak budou dobré zdroje.
2. Feministky, ty potvory, se strašně rychle množí a vlezou úplně všude.
Je mi sice trochu podezřelé, že v mém okolí žije spousta schopných, zajímavých
i hezkých žen, které se stydí k tomuto hnutí přihlásit, a z televizních
obrazovek pak na mě vykukují komické figurky najaté pro zesměšnění zmíněného
hnutí. Kdo toto absurdní divadlo režíruje?
3. Šovinisté či novodobí obhájci utlačovaných práv mužů a jim podobní
vtipálci. Nechci se této silné skupiny nijak dotknout, ale není používání
síly také jistou formou diskriminace? Nebo je to další typická švejkovina?
4. Vydavatelé moudra a jim podobní obchodníci s deštěm. Moje jednoduchá
vesnická babička - myslím, že je nyní na místě přiznat, že to byla první
skutečná feministka, kterou jsem poznala – říkávala: „Každý, kdo má do
p.dele díru, by jen radil, ale dělat se mu nechce!“ Kdo občas v knihkupectvích
klouže zrakem po titulcích na hřbetech knih či upře svůj kritický zrak
na svého domácího žrouta elektřiny a koncesionářských poplatků, dá mi za
pravdu.
5. Bojovníci – amatéři. U této skupiny bych se nejraději zastavila a
možná i skončila. Nevím ale, z kterého konce začít. Zda akademickou půdou
a pýchou majitelů výkonných mozků, kteří jsou schopni se hodiny hádat nad
něčím, co my ani nevidíme a už vůbec tomu nerozumíme, nebo raději hospodou
na malé vsi, kde lze konečné řešení dosáhnou občas i starou dobrou českou
fackou. Zatím listuji e-stránkami zde i onde a přemýšlím, jaký boj se tu
v poslední době vlastně odehrává. A je to velmi zajímavé…
E-muži porušují pravidlo, že kluci nepláčou a holky si hrají s panenkami
a odhalují zde temná zákoutí svých ublížených duší.
Z žen se tak stávají v e-světě hloupé či naopak vychytralé bezcitné
bytosti zneužívající své pohlaví i jiné atributy k likvidaci svých dočasně
slabších protivníků. Muži trpí, pláčou, přicházejí o iluze i peníze a jsou
tak nuceni zakládat spolky na ochranu práv mužů. Nadávají ženám ošklivými
slovy, ale přesto se bez jejich pohlaví neobejdou. Tomu prostě nerozumím!
Existují knihy, ve kterých je psáno, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše,
ale to jsou výsledky špatně provedeného výzkumu, kterému nepomohou ani
současné plány na vyslání žen na Mars. Na to je příliš pozdě! V jednom
dobře utajeném americkém archivu prý jsou uloženy rozpadající se svitky
pergamenu převezené z Iráku, kde je nám vyjeveno, že tato planeta patřila
vždy jen ženám. Muži přicestovali z velmi vzdálené galaxie, která se díky
jejich působení již dávno zhroutila a jediné, co po ní zbylo, je megacedník
plný černých děr.
Chtěla jsem do nějakého spolku pro ochranu mužů vstoupit, namlouvala
jsem si, že pomohu zachránit naši civilizaci, ale měla jsem jeden velký
psychický problém, přes který jsem se nemohla přenést (ženy, které někdy
vychovávaly alespoň jedno dítě pochopí). Co udělá zoufalá žena, pokud vyčerpá
všechny argumenty, domluvy, dobré osobní příklady, prosby i úplatky a rozmazlený
jedinec stále dupe nožkou, neposlouchá a domáhá se svých práv? Prostě mu
dá jednu na zadek! Násilí! Místo spolupráce boj, místo pochopení nenávist.
To není můj styl, to není můj boj, já s muži bojovat nechci. Tím jsem vypadla
ze hry.
Většina virtuálních bojovníků je ale na své hře závislá. Ve svém reálném
životě se trochu nudí a tak se v e-světě rozhlíží, s kým by se utkala.
Adrenalin leze i ušima, kolotoč života se zrychluje, tlak roste, klávesnice
nestačí, myš je tak malá, jak jen si ulevit - tak kdy už bude skutečný
boj? Takový, kde si člověk reálně uleví, ale úhony nedojde a beztrestnost
má zaručenu? Není to jednoduché … A tak jedním z mála opravdových svátků
amatérských bojovníků se stávají velikonoce.
Celá velikonoční symbolika se mi jeví prapodivná a při vší úctě k věřícím
tento svátek neuznávám a nehodlám nikdy slavit. Nechápu, proč bych měla
někoho odměnit za to, že mě vypráská a ještě sledovat poťouchlé tváře podnapilých
strýců, v jejichž někdy již senilních myslích ožívá spojení starobylého
termínu „šukat“ s jeho dnešním významem. Velikonoce budoucnosti si představuji
jako virtuální svátek na objednávku jen pro ty, co mají skutečný zájem.
Místo současných lovců číhajících před svým monitorem na nic netušící
reálnou zvěř (to je třeba zakázat – možnost zneužití je obrovská) budou
muži cloumat svými joysticky ve snaze zaujmout ženy a v ulicích se budou
komíhat certifikované pomlázky upevněné k homologovaným stojanům, ženy
si svobodně vyberou, která pomlázka jim bude nejlépe vyhovovat a náročnější
konzumenti si pak stáhnou ječení v MP3 od svých oblíbených celebrit. Vejce
pak pošta doručí na dobírku.
Zrůdná představa? Možná, v pokřiveném světě pokřivený pohled.
Abychom celé bojovné téma uzavřeli , položíme si otázku, jaká má (musí)
současná žena být, aby splnila všechna okolní očekávání i vlastní touhy
a neprohrála vlastní život?
Zde si nemohu nevzpomenout na hrdinku mé oblíbené SF pohádky pro dospělé
– Leeloo z Pátého elementu. Pod křehkým zevnějškem se skrývá dokonalá bytost,
která má zachránit svět, nebo v našich podmínkách alespoň rodinný rozpočet,
musí být dobrá bojovnice a rychle se učit, ale působit dostatečně žensky.
A to nejlepší nakonec – neobejde se bez svého hrdiny, protože potřebuje,
aby ji skutečný muž pomáhal a chránil a pochopitelně i miloval.
Co sdělit na závěr? Naložte s článkem, jak zaslouží. Neslibovala jsem
nic úžasného, jen určitý pohled v určitou dobu na určitém místě. Po období
četby zdejších textů s problematikou nešťastných mužů jsem se chvíli dívala
vlastníma očima, které i v černé barvě hledají různé odstíny a když nic
nevidí, místo brýlí se dívají přes krasohled.
Přinesla jsem Vám svůj dar-nedar a odcházím-neodcházím oděna-neoděna
v mlze svých představ.
28.3.2005 KITI