Při návratu ze služební cesty minulý čtvrtek jsem při jízdě po
Mánesově třídě směrem k Lidické spatřil zvláštní výjev. U mostu přes Malši,
na jeho západním konci, stála dvojice policistů, kteří se zjevně snažili
skrývat za sloupem a křovím. Toto jednání strážců pořádku mě zaujalo, protože
jako občan demokratické země nespatřuji jediný ani hypotetický důvod, proč
by uniformovaný policista měl působit v úkrytu.
Právě proto ho systém obdařil
uniformou, aby byl na první pohled rozeznatelnou autoritou státu. Kdyby
měl působit v utajení, uniformu by neměl (dopravní přestupky se však v
utajení neřeší, resp. zákon to nepřipouští). Dále mě zaujalo, že mě ti
buzeranti nechali na pokoji, dokonce to vypadalo, že hledí na něco do dáli
a můj lacinózní firemní superb s pražskou registrací neberou v úvahu, ačkoli
právě takový vůz bývá jindy středobodem jejich zájmu.
Pokoušel jsem se vcítit do myšlení policisty, což mi vzhledem k večerní
době a únavě nedalo moc práce, a za záhy mi došlo, co tam ti dva zmrdi
dělají. Koukali do křižovatky ulic
Mánesovy a Dukelské. Pro vozidla přijíždějící po Dukelské směrem z
Havlíčkovy kolonie platí přikázaný směr jízdy doprava, nemohou tedy odbočit
doleva směrem k ulici Lidické. Ulici Dukelskou však používají řidiči jako
objízdnou trasu za dlouhoudobě uzavřenou ulici Čechovu. Kdo tedy jede z
Mladého, Havlíčkovy kolonie a přilehlých lokalit na Lidickou, nedostane
se doleva, musí jet doprava a někde se otočit. Svoje udělalo i uzavření
Modrého mostu městem po prohraném sporu občanskými aktivisty, viz zde.
Dopravní situace.
Tady se pomáhalo a chránilo.
Samozřejmě že vyjíždění z Dukelské doleva na Mánesovu lautr nikomu
nevadí. Ten přikázaný směr jízdy doprava je tam jen proto, že nějaký úředník
v návalu kreativity usoudil, že tam bude. Pamatuji doby, kdy se tam smělo
rovně i doleva a bylo to v pořádku. Dovedu si představit, že např. v dopravní
špičce by automobily odbočující doleva mohly způsobovat nějaké komplikace
v plynulosti dopravy, ale nyní večer, kdy po Mánesově třídě auta projížděla
pouze sporadicky, k žádnému ovlivnění bezpečnosti ani plynulosti silničního
provozu nedocházelo.
Na Mánesově třídě bylo toho večera neobyčejně rušno.
Měl jsem problém se identifikovat s touto praxí policistů a tak jsem
se rozhodl, že jim to osladím. Objel jsem celý sektor a vrátil se do ulice
Dukelské zhruba do míst, kde je strojní průmyslovka. Odložil jsem kchár
a vydal se na křížení Dukelské a Mánesovy. Každý ví, že pro každý cíl musí
být stanovena metrika a já se rozhodl obrat stát o deset pokut.
Praktikoval jsem to takhle. Pokaždé, když se blížil automobil, který
se chystal odbočit z Dukelské doleva, přistoupil jsem k němu po přechodu
pro chodce a upozornil jsem řidiče na policejní hlídku, která se skrývá
u mostu. Bylo teplo a většina řidičů projížděla se staženým okénkem, takže
to bylo velice snadné. Několika nedůvěřivým řidičům jsem hlídku také ukázal,
aby viděli, že je jen tak nestraším.
Pokud by někdo namítal, že jsem mařil policejní práci nebo tak něco,
musím důrazně oponovat. Právě naopak. Oni sami mařili policejní práci a
já to napravoval. Já jsem narozdíl od policistů dbal na to tak nezbytné
dodržování pravidel, které je jak známo klíčem k všeobecnému bezpečí a
obecnému blahu. Kdyby policistům šlo skutečně o to, aby tam řidiči neodbočovali
doleva, dělali by to stejně jako já. Stoupli by si tam a každému, kdo by
chtěl porušit přikázaný směr jízdy, by pohrozili pendreckem nebo tak něco.
To však nebyl jejich případ. Oni chtěli jen zabukařit a vybírat peníze
na pokutách, což mi přišlo nečestné a dětinské. Nečestné hlavně v tom ohledu,
že magistrát předtím vytvořil situaci, která řidiče k tomuto jednání přiměla
a do pasti je vmanévrovala.
Během několika málo (asi deseti) minut se mi podařilo přesměrovat šest
aut. Zejména mě potěšilo, že jsem uchránil od pokuty jednoho řidiče s tělesným
postižením a vůbec jsem měl dojem, že nikdo z těch, které jsem odradil
od jejich úmyslu, nemá peněz nazbyt tolik, aby je mohl rozdávat nějakým
policejním budižkničemům. Průběžně jsem také sledoval činnost hlídky na
mostě, která se začínala nudit. To, že auta najedou do křižovatky s levým
blinkrem a pak na poslední chvíli mění směr jízdy doprava, přičítali pravděpodobně
tomu, že jsou moc vidět. Upravili proto taktiku. Pozorování prováděl pouze
zmrd v košili, zatímco nápadný zmrd v reflexní vestě zůstával v skrytu.
Občas mi někdo projel. Pražák foktávii ftedéíčku se tvářil nadutě a
neměl stažený okno. Mojí gestikulaci nevěnoval pozornost, ohnul to doleva
a už ho měli. Paradoxně mi tak trochu pomohl legalizovat moji aktivitu.
Po nějaké době se zjevil pickup Městské policie. Zde jsem udělal tak trochu
chybu. Měl jsem ho nechat odbočit vlevo a pak se u policejní hlídky dožadovat
vysvětlení, proč strážníkům tolerovala takové protizákonné a nebezpečné
jednání. Místo toho mě však napadlo vyfotit si strážníky při porušování
povinnosti dané značkou mobilem. Přepnul jsem foťák do módu doporučeného
pro fotografování zvířat a namířil ho na ně. Posádka pickupu si toho všimla
a protože nestála o popularitu, zavrtěla hlavama (něco jako "co si to ten
občan dovoluje") a nerada uposlechla dopravní značky. Myslím, že na jejich
další činnost ve prospěch veřejnosti to mělo minimální vliv, protože je
jedno, jestli budou po zbytek směny provádět samohanu vlevo nebo vpravo.
Nejvíce mě zaujala choreografie řidiče modré felicie, který chtěl původně
také porušit a jet doleva. Poté, co jsem mu to rozmluvil, odbočil doprava,
otočil se na mostě přes Mlýnskou stoku poblíž světelné křižovatky navíc
přes dvě čáry, ale to hlídce nevadilo.
Během dvaceti minut jsem přivedl na správnou cestu jedenáct motoristů,
když nepočítám strážníky. Dva automobily mi projely a byly hlídkou zastaveny
(octavia a mazda). Zkasírování jednoho trvalo asi tři minuty. Když to trojčlenkou
přepočtu, vychází mi, že hlídka policie za jednu sedmihodinovou směnu vybere
84.000 Kč na dodatečné dani, která se nazývá pokuty. Tato částka mě vpravdě
konsternovala, konsternovala by mě i poloviční. Doufám, že mezi pokutovanými
je co nejvíce obyvatel Havlíčkovy kolonie, aby konečně mohli v plném rozsahu
ocenit přínos aktivit sdružení Modrý most.
Nakonec už mě to omrzelo a tak jsem jel domů. Byla to zábavná a povznášející
činnost. Naplnila mě energií a odhodláním, celému rozporuplnému dni dodala
smysl. Byl jsem rád, že jsem uchránil pár řidičů, ano, našich lidí, od
pokuty. Všechny posádky mi také upřímně děkovaly. Lidé se zastavovali a
pozitivně hodnotili moji dopravně bezpečnostní činnost, zatímco na počínání
dopravní hlídky nenacházeli jen negativa. Padala slova jako "záměrně vytvořená
past", "buzerace" apod. Důchodci kývali uznale hlavou - konečně zase jeden,
komu není všechno jedno. Ženy se na mně usmívaly. Dopřával jsem si ten
druh obdivu, který byl až dosud vyhrazen profesionálním pachatelům dobra
jako Jánošík, Goebbels, Che Guevara, Breivik apod.
Pouze jeden důchodce si opsal číslo mého auta poté, co předstíral venčení
psa a ve skutečnosti monitoroval moji aktivitu. Asi bývalý fízl. Stejně
je mu to na šajsdrek, protože to auto patří leasingovce a snad toho pana
Škofina jednou dopadnou a potrestají.
Pořád se v médiích dokola řeší, že policisté nemají respekt, že na ně
řidiči dlabou, že se různými prostředky brání proti jejich jednání a rozhodnutím,
že jim hážou klacky pod nohy a tak dále. A já si myslím, že je to všechno
správné a logické. Dokud se policisté nepřestanou chovat takhle, dokud
nepřestanou zabukařit a vyhledávat tyhle pastičky, je zcela na místě, že
se proti nim veřejnost bude obracet. Protože oni to sami chtějí, oni dělají
vše proto, aby to tak bylo. Jejich nadřízení to také sami chtějí a ta hlava
té ryby, co nejvíc smrdí, tak ta to taky chce. Tak jim to prostě dopřejme.
22.08.2011 D-FENS
P.S.
Na druhé fotografii vidíte na mostě žlutý nápis. Je provedený nějakým
orientálním písmem. Je přinejmenším s podivem, že po mostě projedou a projdou
denně tisíce lidí, ale nikomu nestálo za to zjistit, co je na něm napsané.
Podle mých zjištění se nejedná o japonštinu. Má někdo představu, co je
obsahem sdělení?