... aneb k čemu je nám MP
Krásné nedělní ráno ve snad nejklidnější uličce na okraji Prahy. Tedy
ulička, zhruba třímetrová nudle, po jejíž obou krajích jsou vyvýšené chodníky.
Za den tudy projedou dvě auta, z toho jedno je poštovní. Ulici lemují rodinné
domky, jejich obyvatelé v tuto domu provádějí běžné činnosti, jako je řezání
cirkulárkou nebo sekání trávy na zahrádkách.
Najednou slyším i přes Rammstein štěkot psa, a od vedle na mě volá přítelkyně:
„Hele na tvýho taťku přijela Městská policie.“ Jako většina lidí
jsem člověk od přírody zvědavý, vykouknu proto z okna našeho rodinného
sídla. Uprostřed výše popsané uličky, tedy vlastně po skoro celé její šířce
stojí Oktávka ve válečných barvách dohlížitelů na pořádek. Povídám si,
že asi zvýšili kontroly naší klidné čtvrti, ve které se poslední dobou
začala v noci ztrácet rádia, benzín nebo brzdová kapalina ze zaparkovaných
vozidel. Co to mele o brzdový kapalině, jak by se mohla ztrácet ze zaparkovanýho
auta, ptá se asi teď pozorný čtenář. Inu, nějaký dobrák, vracející se z
blízké hospody, měl touhu vyjádřit se, a udělal to tak, že mi na Favoritu
přeřízl (ale velmi kvalitním nástrojem, řez byl skutečně velmi čistý) hadičku
od brzdové kapaliny, vedoucí k LP kolu. To bylo vytočené doleva, takže
měl snadný přístup. Celou záležitost řešila Policie ČR, stejně jako ostatní
krádeže však založila ad acta.
Ale vraťme se k příjezdu šerifů z místního oddělení MP. Tedy šerifů,
šerif byl jenom jeden, na sedadle spolujezdce v Oktávce se krčila jeho
relativně zajímavá kolegyně. Že nepřijeli na hlídku, ani si popovídat s
obyvateli jim svěřeného okrsku, mi bylo jasné, když přistoupil k mému autu,
které jako už několik generací aut v ulici, parkovalo levou polovinou na
chodníku, aby bylo umožněno průjezdu ostatních vozidel. Stejným způsobem
parkoval o pět metrů dál můj otec s Octavií, další dvě vozidla sousedů,
Škoda 125 a žigulík, parkovala ve vozovce u chodníku, takže šířka průjezdné
části vozovky neodpovídala ani zdaleka povoleným hodnotám.
Jak jsem šerifa uviděl zapisovat si hodnoty, uvedené na poznávací značce
mého přibližovadla, vyběhl jsem z domu, a začal jeden z nejvtipnějších
výstupů, které jsem kdy zažil. Citace nejsou úplně doslovné, nicméně význam
zůstal zachován.
Zúčastněné osoby:
Já, Otec (O), Soused (S), Zmrdík v uniformě (ZvU)
Já: Máte s tím autem nějaký problém?
ZvU: Stojí na chodníku, vypisuji vám pozvání k podání vysvětlení.
Pokud chcete, přineste si občanku, vyřešíme to na místě.
Já: Ale tady se takhle musí parkovat, jinak by neprojela jiná auta.
Ale jestli na tom trváte, tak já si auto z chodníku sundám a zaparkuji
ho na vozovku.
ZvU: V tom případě vám ho okamžitě nechám odtáhnout, protože šířka
vozovky nebude, jak má být. Ale jak říkám, přineste si občanku, vyřešíme
přestupek na místě.
Já: Ta auta tady parkujou od té doby, co ta ulice stojí, to je nějakých
osmdesát let. Kde podle vás máme parkovat?
ZvU: Můžete parkovat na Proseku (asi 1,2 km od místa bydliště, pozn.
autora). Přinesete si tu občanku?
Já: S váma já už nic řešit nebudu, dejte mi vaše služební číslo.
ZvU: To je na mém odznaku na uniformě.
Intermezzo
To mi zatím stačilo, abych odešel. Věděl jsem, co případně udělám při
podání vysvětlení (Jéje, já už si nepamatuju, kdo tam z rodiny zaparkoval,
navíc vzhledem k tomu, že se jedná určitě o někoho mě blízkého, odmítám
podat vysvětlení…).
Orgán vytáhl z Oktávky služební foťák (takovej ten z Kauflandu za 299,--
KáČé) a jal se fotit otcovu hromádku z pískem, že to je také přestupek
(neříkám, že není). To už jsem vylít úplně.
Já: Do prčic, chráníte lidi, nebo je akorát buzerujete?
ZvU: Já chráním tady toho pána, který musí jít s dítětem ulicí,
protože chodník mu zabíráte vy s autem.
Já: Zaprvé, může projít kolem auta, má tam ještě asi půl metru místa.
Pokud mu to nestačí, může přejít na druhou stranu, kde má chodník volný,
protože máme se sousedy domluvu, že budeme parkovat všichni na této straně.
A pokud mu ani to nevyhovuje, naše ulice je vzhledem ke stupni motorizace
místních důchodců prakticky bez aut, navíc i ta nejrychlejší tady nejedou
více, než desetikilometrovou rychlostí.
ZvU: Ale na chodníku stojíte… (a fotil dál).
Já: A kde jste byl s vaší ochranou, když mi nějaká kurva vožralá
přeřízla hadičku od brzdové kapaliny?
Odpověď ZvU mě přibyla do křesla: ASI JSEM ZROVNA ZAPISOVAL JINÉ
AUTO, KTERÉ ŠPATNĚ PARKOVALO…
V tom se vyklonil z okna soused a povídá: Mohu vám do té záslužné
činnosti vstoupit? Proč tady dvakrát třikrát za noc neprojede? Z aut se
nám už několikrát ztratil benzín?
Já: To víš, pan strážník zapisuje v tu dobu jiná auta.
To už se začal blbeček bát o holej život a radši odjel. Když se situace
uklidnila, zastavil tak, aby ho nikdo od nás z ulice neviděl, rychle vyběhl
z Oktávky a za stěrač mi strčil lísteček, kterej si v klidu vypsal. A odjel.
Pointa je, že celá naše čtvrť je tvořená takovými uličkami, ve kterých
parkují obyvatelé, nemající garáž, stejným způsobem jako my. Pokud by dal
strážník pokutu všem těmto autům, nemůžu říct ani popel. Ale tohla byla
osobní msta za to, že jsem se ozval. Možná s tím nepočítal, že by někdo
mohl přestat si nechat líbit policejní buzeraci. Nejsmutnější na tom, je,
že tenhle idiot, až bude spěchat na svačinu, zapne blikátka na Oktáfce
f turbodýzlu, a poruší pravidel mnohem víc.
Jedno je jisté, někdo je zavolal. Víme kdo, a víme proč, ale to sem
už nepatří.
Na závěr bych chtěl dodat: Nenechte si nic líbit, protože jinak k tomu
policejnímu státu dospějeme ještě rychleji, než k němu směřujeme.
10.10.2004 Venoušek