Má smysl zabývat se tímhle pokusem o výrobu největšího obalovaného řízku
na světě? Už bylo popsáno dost stran a bulváry toto téma opouštějí. Nechci
přilívat olej do ohýnku, který dmýchají spiknutologové, jen bych chtěl
vysvětlit, proč právě tihle lidi, proč vajíčka a proč na Paroubka a jeho
gardu. Z trochu jiného úhlu pohledu.
Proč se to stalo? Na tuhle otázku se dá odpovědět různě. Jsou mezi námi
jedinci, bytostně přesvědčení, že tyto fašisty a jejich akci, včetně munice,
zaplatila ODS. Všichni víme, že ODS je zločinným spolkem nacistů a mladí
jsou tak hloupí, naivní a snadno zmanipulovatelní. Nebo někdo přijde s
nápadem (jistě ne špatným), že je to odplata za jakýsi masakr na louce.
Tomu by odpovídalo i pár transparentů. No, rozhodně tam nějací tuctucomilové
vejce házeli, ovšem v davu byli rozhodně menšinou. Jinak by o sobě dali
slyšet mnohem víc. Generační vzpoura? Snad, ale proč byl jen jeden cíl?
Co je tedy důvod vaječné spršky, dopadající na hlavu socanů? A proč jsou
jejími iniciátory lidi okolo dvaceti, možná ještě mladší? Proč Paroubka
zesměšňují na mnoha serverech, kam chodí hlavně mladí? Je humor zbraní
utlačovaných? Běžte se podívat na Hofyland do sekce "Paroubek v obrazech".
Kdo je to tu utlačovaný?
V moudrých knihách se člověk hodně dozví. Psalo se to v knize "problémy
mladé generace (šedesátá léta), v knize "O budoucnost Čechů v nové Evropě"
(1940), psalo se to i na kamenné stély v mezopotámii. Mladí jsou jiní,
než staří. Generace se liší jedna od druhé. Jedni mají o druhých zkreslené
představy, na věci se dívají jinak, z jiných pozic. Tady vzniká nepochopení,
tady je původ většiny konfliktů. Ale co takhle se zkusit podívat na svět
očima těchto práčat?
Pominu moderní alternativně levicovou mládež (čajovny, etnohadry, heineken
v luxusních klubech, hulení), feťáky, neonacisty, mladé rudé, zhůvěřilé
a zmlsané děti továrníků a ty, které nezajímá vůbec nic. Ačkoli se ze sdělovacích
prostředků zdá, že tyto skupiny tvoří 99,9 procent populace do 20 let,
není tomu tak. Pravda je krutá k těm, co chtějí nadávat. Většinu této skupiny
tvoří obyčejní, chytří i blbí lidé.
Ve filmu "u mě dobrý" byly vyřčena velká pravda. Otec přemýšlel o svém
synovi (který odmítal globalizaci, symbolizovanou hamburgerem), a řekl:
"Děda bojoval proti fašistům, já proti komunistům a proti čemu bojuje on?
Proti kusu mletýho masa." Ano, dnešní "děti" nemají přesně určeného nepřítele.
Jeden nemá rád cikány, druhý auta, třetí židy, čtvrtý komunisty, pátý bohaté,
šestý bezdomovce, sedmá slečinka nesnáší chlapy s chlupatýma nohama, osmá
zase odmítá testy léků na zvířatech, devátý zvrací, když slyší hip-hop
a desátý má odpor k teploušům. Všichni tihle sedí v deváté třídě na základce.
Žádný jejich dominantní nepřítel prostě neexistuje. Ale oni ho potřebují.
Jen někteří jednici (převážně jednoho, blíže nespecifikovaného pohlaví)
žijí způsobem "Nevím co chci a nedám pokoj, dokud to nedostanu" a jsou
s tím spokojeni. Ten zbytek chce něco, proti čemu bude bojovat a něco,
co může obhajovat. No jak to s nimi vypadá?
Geneze vrhače vajíček.
Upozorňuji, že nic, kromě jmen,názvu jedné pracovní pozice a polohy
jednoho MBéčka není smyšlené, jedná se o skutečné lidi z masa a kostí,
kterým je dnes něco přes dvacet, není to účelový výběr, jsou to prostě
náhodní lidé, které znám a kteří v menší či větší míře zasáhli do mého
života a já se tak seznámil s jejich situací.
Level I - průprava na opovržení.
Na základní škole je žák míň, než hadr na podlahu. Učitel má dominantní
postavení a je jen na něm, zda ho bude zneužívat. Čest těm, kteří záky
respektují a jsou schopní s nimi diskutovat. Jsou to vyjímky, které si
každý bude pamatovat až do důchodu. Klasický učitel na základní škole -
stará ječivá fůrie s tabulkovým platem, která má za sebou promarněný život,
naplněný bojem proti skupinám třiceti rozjívených parchantů. Vtip "Učitelka
je jako žumpa. Buď nasraná, nebo vyčerpaná" rozhodně nemá daleko k pravdě.
Její jedinou radostí je dominance nad osudy lidí, kterým vesměs neskutečně
závidí. Snaží se mnohým mstít. Na základní škole měl tehdy patnáctiletý...
třeba Roman z matematiky a fyziky vždycky mezi trojkou a čtverkou. Učitelka
(třídní, z těchto předmětů) si ho vzala na chodbu a řekla mu pár dní před
přijímačkami na gymnázium: "Hele, ty nemáš šanci se tam dostat. Jsou tam
takové těžké počty, že to nezvládneš. Seš bez šance, máš to marný, jsi
na to hloupej. Uvidíš." Viděl. Čtverku z matematiky na vysvědčení a přijímačky
na 79 bodů z 80. Ale přijímačky neměl tak jednoduché. Soudružka Buzková
mu totiž zařídila, aby mohl podat přihlášku jen na jednu střední školu.
Neuděláš? Máš smůlu. Jitka, se kterou pouději začal chodit, ta to měla
jednodušší. Její učitelka matematiky ji nechala rovnou propadnout a znemožnila
jí tak se na gymnázium hlásit. Tak skončila na učebním oboru, kde se ukázalo,
že je nejlepší z celé školy. Ale měla smůlu.
Otázka: Jaký vztah si začali Roman a Jitka budovat vůči systému? Upozorňuji,
že v té době byla u vlády ČSSD.
Level II - občan druhé kategorie.
V období mezi patnácti a osmnácti lety se člověk stává občanem druhé
kategorie. Už je dost starý, aby byl trestně zodpovědný, aby pracoval,
aby platil daně... Ale ještě není dost starý, aby si směl za své vydělané
peníze koupit pivo, cigarety, nebo mnoho dalších věcí "pro dospělé", aby
směl řídit, a aby směl VOLIT! Toho si všimněte, o tom bude ještě řeč. Takže
je dospělý v povinnostech, ale co se týče práv, je ještě dítě. Situace
je tak absurdní, že mladí, kteří studují kus od domova (jiné, město, cizina)
mají v šuplíku štos papírů s podpisem svých rodičů, protože škola jim bez
souhlasu zákonných zástupců často nedovolí ani jít na svačinu k ťamanům
a na akce, k nimž je nutný souhlas, se často oznamují v pondělí a musí
se rozhodnout ve čtvrtek. Jak se cítí? Jako rovnoprávní? Co myslíte?
Mirka studovala na jednom z nejlepších gymnázíí v republice, které
si svou tradici udrželo i po dobu rudou. Už nestuduje. její gymnázium právě
na nátlak Buzkové sloučili s podprůměrným gymplem, výuka důležitých předmětů,
kterou bylo gymnázium proslavené, byla brutálně omezena a bude se rušit
úplně.
Jitka se mezitím připravuje na učňovské zkoušky. Je to poslední ročník,
který nedělá maturitu. Není jí to líto. Ona má tři roky vždy týden praxe
a týden teorie. V rámci sjednocování a vrcholu normalizačních snah - státních
maturit - se další ročníky budou podobat gymplu. Čtyři roky výuky, jednou
za 14 dní 3 dny praxe. Ono se ale vlastně přes půl prvního a půl posledního
dne stráví uklidem, takže na jeden týden teorie vychází ne dřívější týden,
ale pouze necelý den praxe. To se už tihle "s maturitou" moc nenaučí. A
pak neseženou práci ve svém oboru. Nicméně Jitka ví, že bez maturity bude
muset tři roky (s maturitou dva) dělat poskoka, než si bude moci otevřít
vlastní praxi. Nebo si bude muset sehnat garanta, který se za ni zaručí.
Garantovi se dává úplatek 7000 kč na ruku každý měsíc. Tři roky.
Lenku v jejích šestnácti rodiče vyrazili na chodník. Přídavky si nechávají,
Lenka studuje a po nocích si vydělává jako pokladní v Tescu (a moc dobře
ví, kolik platí na daních), aby měla co jíst a kde bydlet. Nájem dělá 5000,
vedle papírově bydlí za dva tisíce měsíčně regulovaná babka, reálně její
dcera na podpoře s dvěma parchanty, babka má chalupu. Jen díky pomoci svého
přítele nemusí Lenka jít dělat na videochat.
Otázky:
- Bude Lenka podporovat program "sociální bydlení", "přídavky na
děti" a "omezení práce mladistvých v nočních hodinách"?
- Bude Jitka smutná, že se ve svém oboru něco naučila, narozdíl
od všech budoucích "maturantek"? Bude nadšená ze všech zákonných omezení?
Bude ráda, že budou socani u moci, až si bude vyřizovat živnostenský list?
- Bude Mirka ráda, že se systém stal solidárnějším, že se stírají
rozdíly a že budou mít všichni stejné vzdělání?
Level III - makačka
Kromě školy, kterou mimochodem nemusí navštěvovat všichni, je tu i práce.
Buď práce, nebo častěji brigáda. Zatímco průměrný volič odflákne svých
osm hodin denně, čtyři dny v týdnu (dovolená, nemocneská), brigádník Martin
maká v noci, o sobotách, nedělích, svátcích (štědrý den, například), maká,
protože narozdíl od zaměstnanců není nevyhoditelný. A taky chápe, že na
dobrém místě platí "Jaká práce, taková odměna". A s možností změnit brigádu
desetkrát do roka si takové místo najde a sakra se snaží, aby ho chtěli.
Zatím maká i za nevyhoditelného líného skladníka, který sedí na lavici
za nakládací rampou, v jedné ruce blesk, v druhé cigáro. A věřte mi, že
stejně, jako Martin, je na tom každý druhý. Vzpomeňte si na svou brigádu.
Otázky:
- Bude Martin spíš pro "jistotu", nebo pro její opak, tedy "svobodu",
co se pracovních míst týče? Proč by mu mělo vadit, že zaměstnance nepůjde
vyhodit?
- Bude Martin rád, že hodní strýčkové v parlamentu zařídili, aby
za žigulíka, na kterého šetřil celé léto, zaplatil o 10 000 víc a pak ho
beztak neměl šanci koupit, protože ho starej Vavruch nechá raději sešrotovat,
aby si i z jeho daní koupil novou fábku?
Level IV - finální kopanec pro ty, co jinak netrpěli
Uplynulo několik měsíců/let. Roman zajel do Dolních Blátic navštívit
své prarodiče. Byl to týden, kdy se ve škole psalo pět testů a z pátku
na sobotu a v sobotu se naskytla parádní brigáda. V sobotu v devět večer
tedy dorazil unavený na náves. Koukal, že se za těch deset let, co si tady
hrával, vůbec nic nezměnilo. Trávu, rostoucí z praskliny hráze rybníka
nikdo neposekal, domy se rozpadají, to MBéčko hnije před Malouškovic stodolou
už šestadvacátým rokem, aniž by se za tu dobu hnulo z místa... Jde se přivítat
se svými předky, dostane najíst, odpoví na výslechové otázky ohledně školy
a jde spát. V deset dopoledne se vzbudí sejde dolů a v té chvíli to začne.
Kritika "jak se ti mladí flákají, jak vyspávají dlouho do rána, to dřív
nebývalo..." Slyší jen a jen nadávky. Na měšťáky, na úspěšnější, na bohatší...
"A ty daně by jim měli zvednout, aspoň trojnásobně, stejně jsou to všici
zloději, poctivej člověk si přece nevydělá..." Nenávist, zlost, závist.
Koncentrace nenávisti vůči všemu je v kuchyni tak velká, že se div nerozpade
chalupa. Roman Nechápe. Jde si pustit televizi a zrovna tam mluví Paroubek.
To je ono. To je důvod. To on štve moje vlastní prarodiče proti světu.
To on udělal z těch milých a hodných staříků a stařenek nenávstné stvůry.
Nebo přinejmenším v nich probudil jejich horší já. Každé jeho slovo je
plné nenávisti, rozkladu a popuzování jedněch proti druhým. Lidi, kteří
byli za bolševika zvyklí mlčet a poslouchat si to neuvědomí, ale mladí,
kteří umí vést klasickou rovnocennou debatu se toho děsí. S tím člověkem
a posléze i s jeho oběťmi nejde mluvit. Oni prostě neumí diskutovat. Oni
umí jen ječet, překřičet, umlčet.
A tohle všechno teď vře v mladých lidech. V lidech, kteří posledních
několik let strávili v pozici občanů druhé kategorie. V pozici občanů,
kteří neměli práva. Museli se naučit poprat se systémem, který je ignoroval
a s poťouchlým šklebem je ponižoval. V lidech, kteří neměi právo o ničem
rozhodovat, kteří nesměli svrhnout jednoho jediného politika, ač by to
chtěli sebevíc. V lidech, o kterých s rozhodovalo proti jejich vůli ve
prospěch závistivých lenochů, kteří je nenáviděli.
Ano, možná nějaké vajíčko letělo jen, aby letělo. Ale věřte mi, že drtivá
většina bioprojektilů měla svůj cíl už dávno. A vrhači věděli, proč. A
teď tě máme na mušce, prase!
Plesk! Za Mirku. Za zničení její školy.
Plesk! Za Martina. Za námahu, ze které jsi bral polovinu pro sebe.
Plesk! Za Jitku. Za její nemocnou matku, kterou musí živit z brutálně
daněného platu.
Plesk! Za Romana. Za Jeho prarodiče, které jsi štval proti němu.
Plesk! Za Lenku. Za to, jak jsi do ní kopal, když na tom byla nejhůř.
A ode mě, Paroubku, ty bolševická svině, se ničeho nedočkáš. Nepřijel
jsi, dobře jsi udělal, kilometr odtud je pštrosí farma. A ačkoli často
jen sedím a kecám, teď bych šel vejcem hodit. Jitku, Mirku, Martina, Romana
i Lenku, ty všechny mám moc rád A nejsou to jediní, kterým jsi ublížil.
Všem jsi ublížil, ty a tví patolízalové. Děkuj bohu, že to zatím byly jen
vejce. Zasel jsi nenávist, sleduj, jak tě zničí. Tohle je začátek. My jdeme
k volbám. Jednou jsi prvovoliče nachytal, dost jich pro tebe hlasovalo,
vypadal jsi jako naděje proti školnému. Ale nikdo, NIKDO z nich už ti svůj
hlas nedá. Už ne. Koupil sis hlasy závistivých vohnoutů, chtěl jsi zaplatit
naší budoucností. Ale vohnouti stárnou a my, ty hajzle, my máme konečně
VOLEBNÍ PRÁVO!!!
7.6.2009 PM