Reklama nikdy nelže a tak jsem přirozeně uvěřil hlasu O2, že nyní už
na mobilní internet nepotřebuji paušál a co víc, mohu si platit jednotlivé
dny prostřednictvím internetové samoobsluhy, jak se mi zlíbí.
Splněný sen
pro někoho, kdo běžně využívá podstatně výhodnější alternativy připojení
do celosvětového zázraku jménem internet, ovšem občas vyrazí třeba na dovolenou
a i tam chce být onlájn na interfernetu.
Vydal jsem se tedy zakoupit ten plod datové revoluce, nesoucí jméno
O2 Mobilní internet karta. Za 95,- Kč včetně DPH se mi ve firemní prodejně
dostalo naprosto profesionálního přístupu. Odbyl jsem si odmítnutí zakoupení
tarifu i karty v kombinaci s USB modemem, neboť jsem šťastným majitelem
notebooku s 3G modulem, a odkráčel se svým pokladem zpět. Karta vklouzla
do nového bydliště a přesně v souladu s přiloženým manuálem jsem bránu
do mobilního datového ráje otevřel. Manuál praví, že pro USB modem nutno
instalovati aplikaci providera, v případě implementovaného modulu použít
software dodaný výrobcem.
A tak se i stalo. Pln očekávání jsem provedl první připojení. Toto je
nutno absolvovat přes onu datovou kartu, aby sofistikovaný systém rozpoznal,
s kým tančí a postavil se k zákazníkovi čelem. Což udělal. Oznámil mi,
z jakého čísla jsem připojen, že mi bude brát, v rozporu s informacemi
uvedenými při prodeji, 20,- Kč za každých 10 minut a že provoz webové samoobsluhy
je dočasně omezen. No co, každý může mít dočasné potíže, zkusím později.
A zkusil. Nezměnilo se nic. Zkusil jsem další den a světe div se, nic.
Ani další.
Investovaných 140,- vočí, za které jsem se sedmkrát dověděl, z jakého
čísla jsem se připojil, mě dohnalo k zoufalému činu. Zavolal jsem na linku
péče o zákazníka. Paní mě nechala vypovídat a pak mi oznámila, že ona data
neřeší, ale spojí mě na odpovídající pracovnici. Haleluja, řešení se blíží!
Ale asi oklikou. Jediné co se blížilo, byla kombinace diletantství a beznaděje
křížená s absolutní neznalostí portfolia služeb svěřeného úseku. To vše
prezentováno slečnou z oddělení péče o zákazníky v oblasti datových služeb.
Marně jsem opakoval, že jsem si zakoupil pouze datovou kartu, prý musím
mít USB modem. Je to těžké, když vůbec netuší, že to prodávají i samostatně.
Tvrdošíjně jsem si dovolil klást odpor, neboť jsem v daném oboru vzdělán,
a po několikero informačních výměnách mi bylo oznámeno, že musím nainstalovat
aplikaci Průvodce připojením od O2. Přemohl jsem zoufalství a přemýšlel
nad tím, kdo koho vlastně v tomto případě obohacuje informacemi. Ještě
několikrát mi bylo zopakováno, že si musím nainstalovat O2 Průvodce připojením.
Já trpělivě oponoval, že ten nedisponuje ani driverem pro můj modul, tudíž
by byl nefunkční, ale že jsem postupoval podle manuálu, kde jsou na sedmé
straně instrukce pro můj případ a že s připojením problém nemám. Jen si
nemohu aktivovat žádný z vysněných balíčků, protože samoobsluha má přestávku.
I Sisyfos už by to dávno vzdal, ale jde o princip. Byl jsem požádán
o strpení a zjevně proběhla interní konzultace, po níž mi bylo sděleno,
že mám pravdu a mám se obrátit na linku servisní podpory. Placenou. To
je strategie, klobouk dolů! Za 140,- korun českých jsem si nejen nezasurfoval,
ale mám investovat další peníz na živení hladových krků zaručeně kompetentních
servisních techniků. „Nu což, olupte“, pravil Ivan. Vytočil jsem tedy placenou
linku a očekával profesionální a rychlé vyřešení uvedeného problému. I
v tomto případě jsem byl naivní. Ale výsledek předčil veškerá má očekávání.
Znovu jsem odborníkovi popsal svůj problém. Chvíli se snažil, pak následovala
obligátní žádost o strpení (možná konzultace se stejným guru jako u předchozí
operátorky) a pak odpověď, která mi vzala dech pro jakékoliv další snahy.
Prý je technikovi líto, ale v současné chvíli nemají hlášeny žádné potíže
s touto službou. Jen tak mimochodem a já jsem co? Sněhulák? Moje telefonáty
se jako podnět neuznávají? Začal jsem pojímat podezření, že se jedná o
příbuzného předchozí operátorky, nebo že přinejmenším chodili do stejné
školy. Ale perla měla teprve přijít. Prý na www.o2pripojse.cz úplně vpravo
dole je odkaz na „dejte nám vědět“ a tam mám napsat. To je pane řešení,
za provolané peníze! Že mě to nenapadlo hned a místo toho jsem obtěžoval.
Onen odkaz mě nasměroval do diskuzního fóra, které navíc požaduje registraci
na facebooku.
Nevěřícně jsem se zeptal, zda mi tento postup poskytne řešení. Technikem
jsem byl ujištěn, že on tomu věří. Vyřešeno, odškrtnuto, jdeme na párek.
„Mámo, zase jsem těm rourám v práci vyřešil všechny potíže, buď na mně
pyšná!“ Já věřím, že ještě nikdy jsem se nesetkal s větším amatérstvím.
Chápu, že jsem naprosto bezvýznamný zákazník a tudíž si lepší přístup
nezasloužím, ale jak už jsem řekl, jde o princip. Doufám, že to s námi
O2 alespoň myslí upřímně, stejně jako kdysi mašinfíra Standa a já sním
dál svůj utopický sen o občasném slušném připojení bez paušálu.
06.08.2010 Hector