D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Jak jsem se osvobodil
    Vydáno 11. 07. 2010 (22207 přečtení)

    Vlastně se divím, proč jsem na to nepřišel dřív. Na co? Zbavit se jízdního kola a žít svobodně.

    Jezdil jsem občas na kole. Připadalo mi to praktické. V centru jsem byl na kole za deset minut, autem jsem tam za minut sedm. Nemusel jsem řešit problémy s parkováním. Musel jsem ale řešit problémy, že mi z kola furt něco kradli. Pak mi kolo ukradli úplně. Další už jsem si nekoupil. Byl to nejlepší nápad, jaký jsem kdy mohl dostat.

    Osvobodil jsem se.

    Do města je pro mě nyní nejlepší chodit pěšky - když nenesu nějaký náklad. Jsem tam ani ne za půl hodiny. Potkávám normální lidi, mohu se s nimi pozdravit a popovídat si. Když jdu kolem obchodu a mají otevřeno, mohu si něco koupit, aniž bych musel řešit, jak to dovezu domů. Když okolnosti nejsou příznivé, mohu jet autem. To má další výhodu - na svůj dopravní prostředek se mohu spolehnout.

    Už nevím, jaké značky to kolo bylo. Bylo mi to úplně jedno. Všechna kola mají drsné názvy jako ceník z bordelu pro sadistické teplouše. Koupil jsem ho v obchoďáku, aniž bych to nějak plánoval. Zajímavým průvodním jevem koupě bylo, že jsem ho kupoval po částech. Jo vy chcete blatník? To si musíte dokoupit. Vy chcete světlo? To si taky musíte dokoupit. Proč tam třeba montují šlapačky, řidítka, řetěz? Ty se přece také dají dokoupit!

    Podle všeho stálo to kolo za pěkné hovno. Neustále na něm něco nefungovalo. Nejdřív prý že to chce seřídit (prodává se to neseřízené). Tak jsem to dal seřídit. Odvezl jsem to do servisu - autem - a tam kolem toho půl hodiny lítal nějakej dědek s imbusy a klíčem osmičkou a desítkou. Vrtěl hlavou, něco huhlal a vypouštěl přitom ukrutná moudra. Nakonec povídal, abych se nikdy nepokoušel to seřizovat sám, jedině u profesionálů, a zkasíroval mě o pětikilo. Ale nebylo to nic platný. Podle mě to ani seřídit nešlo, protože to všechno bylo vyrobeno z plechových výlisků a materiál i zpracování byly tak podřadné, že sekačka z Mountfieldu jsou proti tomu švýcarské hodinky. Řešení těch dílů bylo tak zoufalé, že je musel snad navrhovat sociální ekolog. Když kolo zmizelo, zmizely s ním také tyto problémy.

    Poté, co byly potřebné komponenty dokoupeny, následovala fáze 2. Některé originální komponenty se musely vyměnit. Jó pane, tahle přehazovačka, ta stojí za pěkný hovno, to přece každej ví! Představec na řidítka, vyrobený podle všeho z roztavených plechovek, ten taky za pěkný hovno, to přece taky každej ví! Proč to tam tedy montují, když to každej ví? Tady vám prodáme novej představec, jen za dvanáct stovek, ultra faggot ef iks s multiminerálem! Díky své práci mám podvědomí o tom, kolik je asi výrobní cena jaké strojírenské součástky. Odlitek z hliníku čtyřmi obráběnými dírami, dvěma závity M8 a dvěma nepevnostními šrouby, to je tak čtyřicet, maximálně šedesát korun, podle počtu vyrobených kusů. Ale pozor, tady na tom je nějakej kchůl nápis, Free HiTech Magic Extreme, takže tisícovka k tomu.

    Pochopil jsem, že si ze mě cyklo komunita dělá skrz jízdní kolo dojnou krávu. Pardon, kolo. Správně se tomu teď říká bajk.

    Jednou jsem se pokusil kolo opravit sám, ale vysoká škola a patnáct let praxe s opravami aut mě rozhodně neopravňovaly k opravě bajku. Můžete opravovat motory a nápravy a brzdy a kdeco, ale ne opravovat bajk. Na to potřebujete úplně jiný eprouč. Když se utahuje šroubek, tak se musí utáhnout jen trošku, sice tak, aby se nepovolil, ale ne zas tolik, aby se to, co drží, neprohlo! Usoudil jsem, že je to záměr - součástky, které vyrobil idiot, dovede zpravidla opravit jen idiot. Bylo to potom ještě horší. Tak jsem se na to vykašlal a kolo neopravoval. A neseřizoval. Po nějaké době vypadalo kolo zuboženě. Všechno se tam vrklalo. Sešlý exteriér a podivné pazvuky samozřejmě přitahovaly pohrdavé pohledy pumpičkářů. Pochopil jsem, že v cyklosvětě hraje obrovskou roli, jaký hardware používáte. Musíte mít state of art kolo pyčo a obleček a helmičku, ale když chcete někam jet v tričku a džínách, tak jste poslední hovado. Nyní si jezdím jak chci a v čem chci, jsem svobodný.

    Otec je na tom ještě hůře. Ten je v cyklistickém disentu. Má prehistorický bajk Liberta. Je to takový kus ohnuté trubky s kolama. Koupil ho patrně ještě v době, kdy se Křivohlávek z Auto*Matu pohyboval pomocí bičíku. Je to poměrně těžký bicykl, nemá moderní cool doplňky, ale zase se za jízdy nerozpadá a prodali mu ho i s blatníkama. Jednou mě poslal do pumpičkářského shopu, protože potřeboval novou duši. Opsal jsem si rozměry, vyhledal jsem obchod s jízdními koly, pardon bike shop na Rudolfovské třídě a vyjevil jim své přání. Přítomný prodavač, který měl místo mozku sedmikolečko, se na mě podezíravě podíval: "Do čeho to máte??"

    Aha. Nyní budu usvědčen z trestného činu retrocyklistiky.

    "Do jízdního kola".
    "To já vím, že do kola..." (Tak co se ptáš, ty trotle?) "... ale to je do nějakýho starýho nééé? To už dááávno neprodáváme..."
    Úsměšek.

    Jako by nestačilo říct "nemáme".

    Když jezdím autem, nemám tenhle problém. Mohu jezdit čím chci a jak rychle chci a okolí na to nijak nereaguje. Mohu jezdit autem za deset tisíc i za mego a reakce okolí jsou pořád stejné. Prostě jsem jen jedním z mnoha, co se dopravují.

    Nemusím být s nikým v konfliktu. Skoro s nikým, až na nějaké neurotiky. Cyklisté jsou posedlí svým životním prostorem. Vadí jim bruslaři, mámy s kočárky, důchodci se psy, vadí jim snad úplně každý kromě nich samotných. Poslední dobou si vymiňují, aby na ty jejich zasrané stezky nesměli chodci. Všichni jim překážejí, s nikým se nesnesou. Šokovalo mě, že jakmile jsem usedl na kolo, začal jsem místy uvažovat podobně. Taky mi najednou začalo vadit, že pejskař přede mnou natahuje pětimetrové vodítko jako špagát na oběšence a já musím brzdit, ale vzato do důsledku - ta stezka je stejně moje jako jeho, takže si na ní vodítko klidně natahovat může. Zkoušel jsem s tím bojovat a k ničemu to nevedlo. Tak jsem se na kolo vykašlal a osvobodil se. Pěšky ani v autě tyto problémy nemám. V prvním případě jej potřebuji jen málo a v druhém si jej dovedu vytvořit.

    Viděl jsem cyklistické aktivisty a lži, jakými oblbují veřejnost. Že cyklista je nejslabší účastník silničního provozu a tudíž by měl být preferován? Lež, protože není nejslabší. Je naopak jeden z nejsilnějších. Sice nemá dobrou pasivní bezpečnost, ale má vynikající bezpečnost aktivní. Může rychle zabrzdit, není vázán sítí silnic a vzhledem k malým rozměrům a dobré manévrovatelnosti svého vozidla může snadno uhnout jakémukoli nebezpečí. Že je kolo alternativou k autu v městském provozu? Ano, ale jen od dubna do října a ještě ne každý den, pokud ovšem nehodláte zmrznout, zmoknout nebo vaše okolí akceptuje, že smrdíte jak sokolská žíněnka. Viděl jsem také neochotu až odpor cyklistů přebírat odpovědnost za svoji bezpečnost a naopak nadměrnou ochotu vždy hledat chyby a problémy u jiných. Ne ne, na tomhle já se podílet nebudu. Nechci, aby mě s nimi házeli do jednoho pytle jen proto, že taky jedu na kole.

    Pak jsem zaznamenal, jak cyklisté provozují fašistické kampaně proti řidičům, ačkoli by jim do toho mělo být kulový. Bonzování přestupků, vagina party Pražských matek, naprosto nechutné zasahování do práce policie a správních orgánů. Co mě spojuje s těmito zmrdy? Jízdní kolo. Ať je ta věc pryč.

    Cyklistika bývá nazývána šetrnou dopravou. Neměl jsem ten pocit, protože když pumpičkáři vjedou na horských kolech někam do přírody, tak tam sedm let tráva neroste. Šetrná doprava se občas prolíná s myšlenkami genderové demagogie, homosexuální propagandy a multikulturního vymývání mozků - a všechny tyhle trendy myšlenkové směry, spíš ohlupovací kampaně, nesnáším a nepodporuji. Takže bych rád věřil, že mi to kolo ukradla nějaká lesbická cikánka.

    Některé problémy se vyřeší samy.

    Jednoho dne ten krám ukradli. Nějaký cyklistický nadšenec pro něj vlezl přes plot do zahrady, z toho je aspoň vidět, jak byl blbej. Měl jsem smíšené pocity. Na jedné straně mi vadilo, že mi něco ukradli, na druhé straně jsem byl rád, že si odnesli právě kolo. Kdyby ukradli třeba koště nebo lopatu, štvalo by mě to víc. Po nějaké době jsem pochopil, jak obrovskou službu mi ten dotyčný zloděj prokázal a byl jsem rád, že jsem to neohlásil policii.
     
    Teď žádné kolo nemám. Už je to pěkně dlouho. Vůbec mi neschází. Kolo si ani nebudu kupovat. Je to úplně zbytečná věc.
     


     09.07.2010 D-FENS


    [Akt. známka: 2,40] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: D-FENS | Komentářů: 652 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.