Pohádka o Šípkové Růžence je nám pravděpodobně všem známa. Stejně
tak je nám znám trend moderní levicové a nyní již i pravicové politické
scény chránit občana prostřednictvím různých zákonných nařízení, omezení,
opatření, regulací, restrikcí, sankcí, prostře zkráceně buzerace, před
různými nástrahami zákeřného světa tam venku, které by jinak každý vnímal
jako přirozené a vyhnul se jim sám.
Podívejme se nyní, jaký by byl osud Šípkové Růženky, kdyby tehdejší
monarchií cloumal třeba exministr Řebíček a jeho podivné teorie kolem zimních
gum.
Za jedenáctero horami (devatero + DPH) a desatero řekami (voda má nižší
sazbu) byla Říše krále Klacka. Státní správa byla vykonávána formou
monarchie. Dějiny země poznamenal výbuch atomového reaktoru v Krucinálbádu, ke kterému došlo z důvodu selhání bezpečnostní technologie dodané firmou
Lidl. Od té doby se tedy jednalo o monarchii osvícenou. Zkrácení průměrné
délky života na 42 let, kterou neštěstí vyvolalo, mělo za následek reformu
důchodového systému a prodloužení doby odchodu do důchodu na 115-tý rok
života, přičemž žádost o penzi museli signovat oba rodiče žadatele. Další
zvláštností v hospodářství Říše krále Klacka byla daň ze zemské gravitace.
Ta byla dvorními ekonomy chápána jako spotřebovatelná externalita, kterou
je právě odpovídajícím zdaněním nutno internalizovat;
sazba byla závislá na hmotnosti poplatníka a hodnotě gravitačního zrychlení,
kterou jednou ročně stanovoval úřad. Vše co stát vybral na daních, v podstatě
utratil za mezinárodní arbitráže, zřizování výhod různým menšinám a spolkům
aktivistů, projekty v rámci jakési unie a nevýhodné smlouvy se soukromými
subjekty.
Jediným potěšením pro krále Klacka, lidově zvaného "ten zvyjebenej kretén
s bradavicí", byla jeho dcerka, kterou nezjištěným způsobem vyrobil se
čtrnáctiletou Miluškou F. Ohledně románku Klacka s Miluškou se traduje
jedna zajímavá historka. Nebyl to první ani poslední Klackův delikt tohoto
typu. Většinu z nich vyřešil hradní lovčí Kočka pomocí muškety, prachu
a kulí, oficiálně se tomu říkalo neštastná náhoda. Až v případě Milušky
si Klackův P.R. rádce uvědomil, že rodinná image je aktuálně in a rozhodl
se dát Kočkovi pohov. Miluška byla pouze speciálním zákonem zestárnuta
o pět let, aby se Klacek nedopustil trestného činu.
Aby měl Klacek v dalším vývoji monarchie jasno, nechal do porodnice
ve ústřední nemocnici sv. Dobijáše situované v metropoli Klatzburgu dopravit
sudičky. Po krátkém nedorozumění s hlavní sestrou, která je považovala
za dárce orgánů a jako takové za jeden z nemnoha zdrojů financí na provoz
nemocnice, byly přivedeny k postýlce malé Klackové. První dvě sudičky odvedly
standardní prognostické úkony, pouze ta třetí se moc nevyznamenala. Její
proroctví bylo děsivé.
Co přimělo sudičku PhDr. Boučkovou dělat takové věci, se podařilo zjistit
až redaktoru televize po drátě Dunovi, ale bohužel byl poté sťat za nedovolenou
kritiku krále Klacka. Ne nedarmo se říká, že tři nejfrekventovanější lži
v Říši krále Klacka zní 1. to auto bylo jen lehce ťuklý zezadu 2. jasně
že se ti neudělám do pusy 3. faktura již byla uhrazena. Úřad krále Klacka
dlužil Boučkové jistou částku za prognostické služby. Boučková totiž předpověděla
z hvězd, že se růst deficitu říšského rozpočtu zastaví a ve třetím kvartálu
začne naopak zadlužení klesat. Klacek si natruc začal o to víc půjčovat
a byl zvědavý, zda to Boučkové vyjde. Oficiálně, slovy teplého mluvčího
ministra financí Bohuslava Sralbotky, se o této finanční strategii říkalo
"My máme důvěryhodné informace, že na kapitálových trzích dojde k obratu".
Nevyšlo to, ani nemohlo, protože to, co Boučková identifikovala jako Jupiter
v konjunkci se Saturnem, byla poziční světla stroje DC-3 společnosti Klacland
Airways. Klacek však už neměl žádné peníze, aby jí zaplatil a tak se stalo,
co muselo.
O konkrétní podobě proroctví lze také pochybovat. Údajně proroctví znělo:
"Princezna se píchne o ostrý předmět a celá státní správa usne navěky".
Kdyby se však prohlášení dostalo na veřejnost v této podobě, stěží by jej
někdo vnímal jako špatnou zprávu, a to i přesto, že všichni produktivní
obyvatelé Říše krále Klacka pracovali buď jako úředníci anebo jejich otroci.
Dokonce by se někdo mohl pokusit tento proces různými metodami urychlit.
Pro média byla proto prognóza upravena na "Princezna se píchne o ostrý
předmět a všichni budou navěky spát".
Král Klacek samozřejmě začal na takto předurčenou realitu připravovat.
Zákonodárce mu vyšel vstříc (bylo to o to snažší, že zákonodárcem byl on
sám) a navrhl několik zákonů, které v podstatě vylučovaly, aby se kdokoli
o cokoli píchl.
Jednalo se o následující předpisy:
- povinné nošení rukavic, neoprénových obleků a neprůstřelných vest,
aby se někdo nepíchnul
- zákon o náhradě hřebíků metrickými šrouby M8 a většími
- zákaz jehel, šití a špendlíků, grant na podporu výroby lepených a
letovaných oděvů
- přísný zákaz komárů a šídel
- novela zákona o včelařství nařizující konverzi včelstev na podstatně
méně produktivní čmeláky společně s dotační politikou na výrobu syntetického
biomedu termojadernou fúzí pylu a řepkového oleje
- zákaz některých slovních spojení ("já se na to vybodnu") a účesů
(na ježka).
Dále Růžence zakázal zákonem se píchnout a stanovil dokonce sankce.
V případě, že by se Růženka píchla, hrozil jí trest veřejně prospěšných
prací, a to doživotně a v kamenolomu. Pokud nebereme ohledu na denní dávku
radioaktivity, kterou každý poddaný v Říši denně schytal, dalo by se říci,
že se bezpečnost všech poddaných v důsledku Klackových opatření výrazně
zlepšila.
Za tři roky se král Klacek dýchavičně vyplazil na nejvyšší horu jeho
Říše (Klatzberg, 250 m.n.m) a ještě než mu lékaři přiložili elektrody na
hruď, shlédl shora svoji zemi a zachroptěl:
"Dokud
budu králem, v této zemi se píchat nebude!"
Náhodou přítomný zahraniční specialista Dr. House mu chtěl píchnout
dva kubíky epinefrinu a vyvolat v jeho pumpě síňokomorovou aktivitu, ale
uvědomělí občané takovému flagrantnímu porušení zákona přímo před očima
krále Klacka a jeho ochranky zamezili a ubili Dr. House kameny. Klacek
natáhl brka.
Klackova legislativa platila dál, ale mravy se postupně uvolňovaly.
Hlavní vládou cenzurovaný deník Klatzburger Scheissblatt DNES záhy informoval:
"Poddaným
otrnulo!" s podtitulkem "Už se tady zase vesele píchá!". Dva roky po
Klackově smrti byly opět povoleny vidle o ráži tří až pěti zubů, které
byly předtím zakázány jako zbraň kategorie A a směli je používat je jen
zločinci registrovaní v Odborovém svazu ganxtas a kurev.
Nevyhnutelně se však jednou stalo, co se stát muselo. Růženka se píchla,
když se v rámci evropské implementace Euro IV rozhodla přejít z hulení
na přímé vstřikování. Přešla do power save a s ní celá říšská správa. Přínosem
Klackovy ochranářské legislativy bezesporu bylo, že se Růženka nepíchla
ve zhruba osmnácti letech, ale na svou vlastní nedisciplinovanost a neúctu
k právu dojela až v pětasedmdesáti.
Zazvonil zvonec a pohádce byl konec. Reálný přínos hibernované státní
správy pro občana nijak nezhoršil.. Zpočátku si nikdo ani nevšiml, že i
beztak letargická státní správa spí.
Poddaní se pak zbavili aparátu krále Klacka. Protože státní správa spala,
nikdo po nich nechtěl žádné daně, nikdo je nebuzeroval, nikdo na nich neparazitoval
a měli se všichni fajn. Připomínalo to dění v jedné středoevropské zemi,
kde sice půl roku neměli vládu, ale hospodářský růst byl nějvětší za posledních
deset let a měna nejsilnější v historii. Hrad krále Klacka zarůstal trním
a kromě občasných nájezdů nepřizpůsobivých etnik neměl nikdo o jeho návštěvu
zájem. Pohádka tedy měla štastný konec.
Jednoho dne jel kolem zámku krásný mladý technik Úřadu pro jadernou
bezpečnost v bílé octavii combi. Napadlo ho, že by mohl změřit, kolik to
aktuálně na zámku dává. Zapnul dozimetr, vešel dovnitř a zřel skleněnou
rakev, na které bylo na oranžové tabulce s vykřičníkem ledabyle napsáno,
že když princeznu někdo políbí, osvícená monarchie povstane a její státní
správa se opět probudí. Probuzená princezna se pak stane dotyčného ženou
a bude mu věrná u stolu i v loži. Při pohledu na pětasedmdesátiletou aristokratickou
smažku, která tam ležela bůhvíjakdlouho, si to však dobře rozmyslel a nakonec
usoudil, že tohle určitě přenechá nějakému nekrofilovi. Takže to vlastně dopadlo
dobře.
Poučení:
- nebuďme říší krále Klacka, sami se starejme o vlastní bezpečí a nenechme
o něm rozhodovat jiné!
- nenechme se od nikoho chránit, protože bude jako protihodnotu chtít
naši svobodu. A naše svoboda je příliš tvrdou měnou v porovnání s jakýmsi
pocitem bezpečí před rizik, která ještě nenastala!
- chraňme se raději před samozvanými ochraniteli, protože to oni sami
nemají čisté úmysly.
- když už to dělají a serou se lidem do života, postarejme se především
o to, aby to odnesli především oni sami
- nenechejme si vnucovat psychózu, že nám všem jde o život. Nevěřte
všemu, co se v televizi říká. Kdy jste naposledy viděli smrtelnou nehodu,
vraždu, teroristický útok? Narozdíl od Říše krále Klacka jsme bezpečnou
zemí a kdo tvrdí opak, lže.
11.11.2006 D-FENS