Varování pro hustý pohodáře: Tenhle článek nebude hlavně vo
pohodě. Je volným pokračováním článku "Waiting for 44 minutes" a pro
účely zveřejnění na D-F jsem jej poněkud odlehčil - byl totiž napsán před
delší dobou tzv. do šuplíku.
Přečtete si tuto
zprávu. Co tam stojí: Dvacetiletej zmrd požadoval po důchodci peníze.
Doochodce měl, řečeno s Radkem Pastrňákem a jeho THC vizemi, jednu ruku
dlouhou. Nehleděl na útočníkovo traumatické dětství, vytáhl železo a zpacifikoval
ho. Kromě toho, že se zbraní v ruce ubránil své zdraví a své bezpečí, mělo
jeho jednání ještě mnohé další pozitivní efekty: jeden zmrd byl předán
spravedlnosti (?), doochodce nepřišel o své peníze a ostatní ho mohou mít
za vzor vzít na vědomí, že jsou i jiné cesty než být dán lůze na milost
a nemilost. Největším přínosem, který však na dědově skutku spatřuji, je
skryt v tomto faktu: Když vás někdo okrade (přepadne, vykrade byt, ukradne
auto...), nebere si jen tu věc, kterou tím získal, ale i kousek vás samotného.
Začnete se v tu chvíli cítit na tomto světě tak nějak jinak, protože do
vašich práv a soukromí bylo nevratně zasaženo nějakou neviditelnou rukou
a vy jste byl pokořen. I když odcizenou věc nahradíte a modřiny vyblednou,
tento nepříjemný pocit zůstává.
Samozřejmě, doochodce (optikou plánované důchodové reformy je to vlastně
člověk na hranici produktivního věku!) musel něco podniknout, aby tento
stav nastolil, vynaložit peníze na vykonání zkoušek, absolvování lékařské
prohlídky, obstarat příslušná povolení, opatřit zbraň a munici, absolvovat
tréning s touto zbraní. Ale zúročilo se mu to. Zřejmě si výše pojmenované
benefity cenil více než částku v řádu desetissíců, kterou vynaložil, a
za to budiž pochválen, protože jsou mezi námi jiní a podstatně mladší spoluobčané,
kteří svou hrdost prodávají hluboce pod takovou cenou.
Jinou alternativou tohoto příběhu je ta mnohem častější. Zastáncům "úplného
zákazu držení" se asi zamlouvá více. Dědek dostane od fracka přes držku,
přijde o peníze a doklady, několik měsíců se pak cítí mizerně a prožívá
deziluzi. Pravděpodobně to ani neoznámí, fracek prohraje důchodcovu penzi
na automatech a hned další večer zopakuje znova a bohužel mu pod ruku přijde
zase jen nějaký chudák a ne nějaký tlachavý pacifista.
Proti individuálnímu držení (střelných) zbraní hovoří například tento
argument: Pravděpodobnost toho, že kdokoli z nás bude v současné společnosti
muset čelit násilí, je minimální. Je to pravda, Česká republika je relativně
bezpečná země a možná takovou zůstane. Loni se stalo
v ČR oficiálně asi 19.000 násilných trestných činů, statisticky máme
tedy každý 10% pravděpodobnost stát se během padesáti let produktivního života obětí jednoho násilného
trestného činu. U některých lidí je vzhledem k životnímu stylu velmi nepravděpodobné,
že by někdy něco takového vůbec i jen spatřili. Je to tedy stejné jako
s čímkoli - například s výběrem auta - kdo si je jist, že nikdy nenabourá,
nemusí utrácet za airbagy.
V následujících letech se postupně bude zhoršovat bezpečnostní situace
na ulicích. Jsme toho již nyní svědky. Počet hlášených loupežných přepadení
a ublížení na zdraví bude přitom klesat, takže policie nebude vidět důvod
k opatřením. Čátečně už se to děje, viz plánovaný přesun policistů z pořádkové
služby do dopravní. Proč to? Čím dál tím více lidí tyto drobné události
nehlásí, proč také. Když to policie hned na začátku nehodí za hlavu, tak
to představuje opakované návštěvy vyšetřovatele a soudů. Všude vystupujete
pod vlastním jménem a zjistit adresu z protokolu je to poslední, takže
se může stát, že vás dva tři dny před výpovědí u soudu navštíví nějaké
einsatzkomando "neznámých pachatelů" nebo "neplatičů nájemného" a v následujících
třech týdnech budete rád, když se na pátý pokus napijete brčkem. Prostě
míra rizika, kterou na sebe bere občan oznámením trestního činu, je vyšší
než uspokojení z toho, že se společnost na čas zbavila jedné kriminální
vši.
Policejní represe v této oblasti má jeden negativní účinek - jakmile
se zmrd dostane do pasťáku nebo kriminálu, tak proběhne výměna know-how
se zkušenějšími borci. Zatímco se vy hrbíte do večera nad počítačem nebo
dílenským stolem ve snaze obstarat obživu pro sebe a svou rodinu, criminal
army trénuje v posilovnách vystavěných za naše daně v rámci havlovské humanizace
vězeňství (jak absurdní spojení slov...!). Díky tomu všemu se může stát,
že útočníka již nepůjde zastavit klasickými prostředky. Nejde ani o to,
zda někdo dostane nakládačku a přijde o mobil a peněženku. Kromě již popsaného
vlivu útoku na psychiku může být cílem útoku vaše žena nebo dítě, což pochopitelně
ponesete ještě hůře.
Kriminální armáda se nepochybně rozrůstá i co do kvantity. Být gangsta
je in. Máme tu etnikum, kterému se z opatrnosti říká "neplatiči nájemného".
Rezignují na vzdělání a nemá jim kdo vysvětlit, že krást majetek jiných
lidí a píchat do nich kudlou není v pořádku, ale zato jim mnozí jsou ochotni
donekonečna připomínat jejich práva a obviňovat slušné lidi z jejich neexistující
diskriminace. Máme tu máme criminal army ruskou a stoupající počet feťáků.
Protože v druhé polovině devadesátých let tvrdilo, že hulení je hustě vo
pohodě, roste nyní počet těžkých narkomanů, a ti si budou potřebovat vydělat
na fet a hledají sponzory mezi obyvatelstvem.
Není v zájmu státu, aby se kdokoli uvedl sám ubránit, ať už rukama nebo
libovolnými předměty. Stejně jako není v zájmu státu, aby se občan dovedl
sám uživit, sám sebe vzdělávat nebo přepravit sebe a svoje věci, v konečném
důsledku je především nežádoucí, aby sám myslel. Jsou to věci, které aparát
nerad trpí, protože oslabují jeho pozici a nemá je pod kontrolou. V případě
kriminality to establishment hraje to na obě strany - jednak skrytou podporou
criminal army (viz Havlova blahodárná amnestie, za kterou by velký dramatik
ještě v dnešní době patřil přibít za koule) ale také potlačováním jakýchkoli
snah o to, aby se občané cítili za svou bezpečnost spoluzodpovědni. Zajišťování
bezpečnosti formou policejní složky představuje službu, kterou nám stát
vnutil, donutil nás ji platit a nepřijímá žádné reklamace, když nefunguje
správně. Kdo se od Matrixu odpojí a začne se v nějaké formě starat sám,
je pro Matrix nebezpečný ačkoli po Matrixu nic nechce (nebo právě proto).
Není náhodou, že se volání po restrikci zbraní zpravidla začnou ozývat
v době, kdy se hbitým šplháním po vohnoutích zádech dostane k moci levice.
Svět levice je světem sociálního inženýrství a není to svět nijak složitý,
funguje na základě jednoduchých hesel podle vzorce problém - opatření
- žádný problém, takže třeba bezpečnost - policie - bezpečí.
Čím více se prvek matrixu cítí nezávisleji, tím se cítí matrix nejistěji,
a naopak. Bratři Wachowští to vystihli geniálně.
Matrix si proto vydržuje pisálky a politiky, kteří budují svoji kariéru
na potírání držení
zbraní, buduje svoje vlastní P.R.
za pomoci metod známých již od dob Goebbelse dělají svoji práci v duchu
již naznačené logiky, takže v jejich podání např. zbraně způsobují zločin
(podobnost s již vícekrát probíraným "auta jezdí rychle" se
nezapře, snad jako by to vycházelo z jedné dílny). Výsledkem tohoto "bezzhlavňového
P.R." je mimojiné to, že se snaží vytvořit obraz člověka s (legálně drženou
střelnou) zbraní jako potenciálního lumpa, vraha vlastní manželky nebo
souseda, který ho sere. Bohužel tohle také zapadá do vyumělkovaných scén
bezkonfliktního světa provozovaného médii a je třeba to přijmout za část
našeho světa. Stejně jako jiné recepty na bezpečí pro vohnouty, ve kterých
hrají hlavní roli například vložky s křidélky nebo dvanáctibodový systém.
Neříkám, že policie je apriori špatná. Jenže policie je jako velké nádraží,
po kterém jezdí vlaky sem a tam. Někdy jede rychlík tažený silnou lokomotivou
(to když je na případu "společenský zájem"), jindy lomotiva strká celý
den po celém nádraží jeden prázdný vagónek (do kterého se musí pak něco
naložit, aby se tato činnost dala vykázat) a jindy zase ve velkém kopci
uvízne malý motoráček v podobě trestního oznámení od nějakého obyčejného
občana, které se formálně opracuje a odloží. Z principu policie nemůže
trestným činům předcházet, je jaksi krok nazpět, pokud se nechceme dočkat
zhůvěřilostí jako precrime z filmu Minority report. Ale reaguje na jinou
okolnost, než my potřebujeme aby reagovala, když jde o naše momentální
bezpečí.
Současná legislativní úprava držení (střelné) zbraně je principiálně
OK a nic bych na ní neměnil. (Střelné) zbraně by se měly stát každodenní
součástí našeho života, podobně jako ve Švýcarsku, Izraeli nebo USA. Nechápu,
proč se na středních školách při tělocviku studenti neučí střílet. Kromě
získání dovednosti v manipulaci se zbraní vede práce se zbraní k tomu,
že se člověk naučí dávat si pozor na detaily, třeba kam dává který prst.
Poznal jsem to sám na sobě, prostě mě to donutilo věnovat se úvahám o tom,
že s vlastnictvím jakékohokoli předmětu je spojena různá míra rizika, což
platí pro fén stejně jako pro pistoli.
Proto s oblibou říkám:
Volk ans Gewehr! *)
31.01.2007 D-FENS
autor navštěvuje, fandí a čte
Leiko Plzeň
http://www.gunlex.cz
http://www.mujglock.com
*) Lid do zbraně