„Ano kolibříku, co potřebuješ?“
„Hele, nejde to po telefonu a docela to hoří. Můžeš se zastavit?“
„A kdy?“
„Mazánku, bylo by to dobrý co nejdřív, nejseš ready?“
„Ty vole, trochu pijeme a moc mě to nesedí.“
„Na to se vyser vole, ty bílý čepice umíme…“
„Tak jo. Dám se do kupy a cinknu jak budu u tebe. Čau.“
„Fajn, díky. Čau.“
„Simi, zlatíčko, skoč mě prosímtě klíče. Díky.“
Žena odchází. Bouchnou dveře od ledničky, šustí igelit, chvilku karta
brousí stůl a ozve se ostré vdechnutí „fffffffffff“ a druhé „ffffffffffffffffff“…
Mazánek posmrkne a startuje vůz.
Troška večerního zamyšlení.
Tak nám šlechta bourala. Přibližnou časovou linku a klíčové události
známe také. Mediální psi se nám seběhli a začali štěkat. Štěká se však
ne „na obranu demokracie“, nýbrž proto, že ten, kdo je nejvíc slyšet, taky
nejvíc dostane.
Mediální štěkaná, zdá se, je vedena algoritmem, který jednou velí pochybovat
(to když jde třeba o zbytečné svobody), podruhé velí třeba mlčet (nějaký
Plekanec prý sedí omylem?), po třetí chválit (Schweinar na hrad!) atd.
Přesné znění tohoto algoritmu neznáme, můžeme jej však vnějším pozorováním
interpolovat (rozuměj vysledovat na základě dostatečně velkého vzorku událostí
jeho chování).
Vraťme se však k tolik populárním dopravním nehodám a prohřeškům proti
zákonu obecně. Denně jsme důkladně obíráni o body, finanční prostředky
a svobody pomocí triády státní policie, radnic a jejich městapácké armády
ozbrojených řemeslníků a prodavaček. Přešel jste u supermarketu na periferii
na červenou? Prestože výhledově kilometr od přechodu nic nejede? To teda
vadí! Z budky na nákupní vozíky zpravidla okamžitě vyskakuje hanba národa
v nejednotné uniformě a jímá se vykonávání spravedlnosti. „Špatně“ parkujete
někde v nesmyslné zóně mimo vyhrazené místo, avšak nikomu nebráníte v průjezdu,
výjezdu atp.? To teda vadí! Tohle mají na starosti ozbrojené prodavačky
s bločkem. Je to víceméně rutinní práce a protože se bločky v drtivé většině
případů rozdávají ze zálohy (rozuměj bez přítomnosti postiženého) neočekává
se nějaký odpor. Mužská složka městapa si mezitím může třeba zdřímnout
opodál. Serou vás auta v pěší zóně v centru města před hernama? Nevadí!
Na takových místech se bez udání nevybírá! O schovkách s radary v neoznačených
autech, zabukaření a jiných zvrhlostem víme i díky D-FENS webu svoje. Občas
prosákne i informace, kolik z toho na radnici ukápne. Víme taky o způsobech,
kdy se řidiči můžou vybodovat za úplné pitomosti (pásy, telefon, světla,
obsah lékárničky). Kolikrát člověk nejeví známky opilosti ani nějakého
fetu a v případě náznaku jakékoliv nevole vůči buzeraci, tak nestačí test
na drégru, lížou se papírky, čůrá se do bažantů, odevzdává krev na místní
pohotovosti. A nakonec, ač nevinen, jede pak na vlastní náklady taxíkem
zpět na místo činu. Díky této zlovůli, a bezdůvodné presumpci viny jste
tak chudší minimálně o dvě hodiny času avšak bohatší o míru uvědomění pravé
reality.
Chyb v Matrixu přibývá. Novodobý fenomén, internet, však stádu poskytl
kolektivní paměť. A začínají se dít věci. Pro Matrix se stalo obrovsky
obtížné uhlídat všechny možné alternativní kanály, kterými se můžou odprezentovat
nepohodlné otázky, názory, osvěta nebo také odposlechy a fotky. Teď na
to dojel kolibřík s mazánkem, nedávno priapický hokejista myslící sociálně,
v minulosti topol s polonahoněným ptákem v Toskánsku a mohli bychom pokračovat
mnohem dále. Koneckonců každý jsme nějaký a do mého soukromí je každému
hovno, ale takoví volení zástupci, ti kazatelé morálky a ochránci tradičních
hodnot si zpravidla velmi libujou ve štárání v soukromí jiných. V duchu
„kázat vodu a pít víno“ se jim jen vrací co sami sází. Dříve by si vohnout
nad podobnýma věcma trošku zafrflal, upil si píva, přečkal reklamu před
sportovníma novinama a u superstár už by nevěděl, že se něco stalo. Dneska
je to ale naštestí fšecko na tom internetu a
dá se to tam najít i po letech. Občas je třeba trošku zapnout mozek
a když vám google nic nevrací například na heslo „Romové chyceni na
útěku při krádeži barevných kovů, jeden utonul“, musíte přece tušit,
že článek mezitím prošel politickou korekcí včetně nadpisu a musíte hledat
jinak, třeba „Ostrava: dva mladí češi neuměli plavat, jeden z nich utonul“.
Říká se tomu různě, správný název je manipulace veřejného mínění. A zrovna
takový kolotoč se pomalu roztáčí i kolem kolibříka a spol. Jak dlouho se
bude točit a v jaký prospěch, to rozhodujou jen peníze, které jej budou
pohánět.
Véna Klausů a jeho problém s odposlechy
Vzor demokracie západního světa, USA, používaly odposlechy už před osmdesáti
lety. Edgar Hoover, jakožto tvůrce rozvědky FBI a její dlouholetý ředitel
si uvědomoval obrovský význam tohoto nástroje už tehdy. Jen na okraj se
sluší poznamenat, že byli sledováni všichni, kdo měli politické, nebo mocenské
ambice, včetně prezidentů USA. V podstatě je to tak u volených a veřejně
činných zástupců správně, protože, když tento nástroj není pod kontrolou
domovského státu, má jej pod kontrolou někdo jiný a pro stát to má fatální
následky. Poptávka prostě existuje. Proč tedy prezident republiky s veškerou
vážností svého majestátu najednou přispěchal s tak odvážnými tvrzeními
o škodlivosti odposlechů pro demokracii? Co je tedy ohroženo: demokracie
nebo samotný prezident? Jestli je Václav Klaus v něčem dobrý, tak jsou
to propisky, mlžení
a získávání pozornosti. Je zajímavé, že ten samý člověk nijak zvlášť úniky
odposlechů v počátcích nijak neodsuzoval a držel se stranou. Logické vysvětlení
je, že pokud takové úniky škodí politickým protivníkům, je to dobře. Důležité
je, že jsem z obliga. Když mě chcípne koza nevadí, hlavně že sousedovi
chcípnou dvě. Archetyp k zblití, že jo? Kdože to tady pomáhá křivit ty
lidské charaktery? Pan prezident se jeví v poměrně krátkém čase názorově
hodně nekonzistentní. Jednou nám tu burcuje proti lisabonské smlouvě, pak
ji potichoučku podepíše. Když spis krakatice potápí ČSSD, vycouvá. Když
však mazánek
potápí kolibříka vypluje Klaus do popředí a zkušeně přesměrovává pozornost
na parciální témata. Pavla Béma a Václava Klause pojí totiž politická pupeční
šnůra. Velmistr musí chránit svého padavana, mohl by to totiž odesrat s
ním. Četli jste Kmentovy Kmotry?
Doporučuju zejména kapitoly o tom, kde Mrázek do telefonu řeší koho „umí“
v politice udělat. Íčko už je snad už profesně po smrti, Vlastík Tlustý
je uklizený do Mongolska, nicméně okrajově padly z Mrázkových odposlechů
i reference na Mlhu (Miloš Zeman) a také Klause. Nedělám si iluze, že může
být Václav Klaus velmi nervózní z toho, co by se ještě mohlo z naší skomírající
BISky zatoulat ven a možné důsledky jsou pro něj impulsem k nečekané
akci.
Pavel Bém a jeho problém s BISkou
Když před rokem získala policie právo lustrovat byť jen podezřelým z
čehokoliv zdravotní karty, tak to nechávalo hráče jako Bém a Klaus naprosto
klidnými. Velcí hráči jsou většinou z obliga. Dnes jim však vadí ta samá
bezpečnostní
složka. Proč? Bohužel pro ně, tentokrát limituje jejich nedotknutelnost.
Pavlu Bémovi vadí, že by měla mít BISka schopnost kontrolovat toky na účtech.
Aha? A čím teda budeme proti té kriminalitě prorostlé do samé podstaty
státu bojovat? Chrastit klíčema jako při hoaxu v 89? Odposlechy volených
zástupců a schopnost kontrolovat jim účty je bohužel jeden ze skrývaných
pilířů toho, čemu jsme zvyklí říkat demokracie. Bém si sebevědomě šifruje
ve svých služebních hovorech a kontext by nedošel jen snad úplnému blbovi.
Spoléhá na svůj um
práce s masmédii a schopnost tvořit virtuální realitu servírovanou
lahváčům u TV. Už jen známky toho, že volený zástupce a státní zaměstananec
má potřebu šifrovat v evidentně jasných věcech by mělo postačovat k tomu
aby byl nadobro zbavem důvěry. Toto je jen další důkaz toho, že lidé v
těchto pozicích musí být pod přísným dohledem, jinak by se taky mohlo stát,
že tu v brzké nezbude už vůbec nic, co má nějakou hodnotu a čím by se dala
plnit státní kasa (krom nebohých zaměstanců se skoro šedesátiprocentním
daňovým zatížením, ti tady ještě chvilku zůstanou). Když jde o plebs, tak
ten je pod kontrolou represivních složek státu tak důkladně, že jsou dostupné
i záznamy z docela intimních zdravotních karet (poskytují přehled slabin
a možnou vydíratelnost, což je ubohé) a pánové z politické šlechty mají
najednou potíž, když dostávají ochutnat jen část této medicíny. Medicíny
odporného fízlovského aparátu vyjímajícího elitní skupinky, které jej pomáhají
tvořit. Platí dvojí metr. U plebsu v případě neopodstatněného podezření
naběhnou ve čtyři ráno do baráku třeba kukláči
na přepadovku s ohlušujícíma granátama a nezajímá je ani spící děcko.
Stačí když se po akci zveřejní něco ve smyslu „Zátah na neonacisty“ a je
to v klidu, nehledě k tomu, zda v bytě nějací „neonacisti“ vůbec byli.
Co takhle podobně preventivně proklepnout Pecinu, Janouška, Bakalu, Dalíka
a jiné takové kalibry? Sci-fi? Proč? Uvědomujete si teda kdo je tady opravdu
nebezpečný? Naše svobody a práva jdou do háje mílovými kroky s těmahle
gaunerama u moci.
Mazánkův problém s bílýma čepicema
Uletět myšlenkama mimo při řízení auta je velice
snadná věc, zejména pokud máte v sobě přes dvě promile, nějakou tu
lajnu a máte za sebou velmi dlouhý den. Když odhadnete v takovém stavu
škodu pod 50 000,-Kč, tak můžete i bourat a ujet. Když si někdo v takovém
případě opíše značku, tak je malá pravděpodobnost, že bude mít i svědky,
obzvlášť, když je to na první pohled cizinka. To všechno se dá ještě vyžehlit
ad-hoc, ovšem když máte dost peněz pro ty správné lidi. Je však třeba zastavit
na červenou a zbytečně nepoutat pozornost. „Co to je? Ta kráva je tu
zase? Uhni děvko, jedu!“ Vrrr….
Bookmakeři vypsali sázku na Janouška, že vyvázne s podmínkou. Jaká prozřetelnost.
Můj amatérský odhad je způsobení dopravní nehody pod vlivem omamných látek
se škodou způsobenou třetí straně a ujetí od dopravní nehody. Poté je to
úmyslný pokus o těžké ublížení na zdraví pomocí auta, což je jen další
dopravní nehoda a ujetí z jejího místa. A nakonec tu máme neposkytnutí
první pomoci. Bodový systém a vyhláška je celkem jednoznačná. Možná, že
jsou jednoznačné i předpisy pro provádění policejních zákroků. Ne však
tentokrát. Nevím sice, jestli panu Janouškovi kluci kontrolovali zimní
gumy a povinnou výbavu, rozhodně mu však zapoměli dát ochutnat klasické
buzerační medicíny, která je v jiných a neopodstatněných případech nekompromisní.
Mazánkovi poslední dobou věci moc nevycházejí. Nejdřív ty odposlechy,
které se daly ještě přes Kolibříka nějak pořešit a teď ještě ta vietnamka
a navíc vypadá, že jsou za ní prachy. Nebude to jednoduché. Kolibřík teď
musí nahodit od mazánka težký distanc a rozjet klasickou demagogii s napadáním
dílčích aspektů rýsujícího se odhalení. Média on chlapec dělat „umí“. To
vnějšímu pozorovateli nemůže uniknout. Jakožto zkušený šíbr ví, že ze všeho
nejdůležitější věc je držet hubu a nedělat žádné unáhlené proslovy. Za
týden se situace uklidní, zkusí se „udělat“ ten vietnam ať je klid
z této strany a může se řešit mediální obraz, protože o ten jediný tu jde.
Mediální mrdky
Novinařina je v banánistánu lehká práce. Místní populace nemá návyk
nečemu oponovat a co se jí předloží, to většinou sežere i s navijákem.
Ti co to tady dokážou prohlédnout a ještě je navíc jde slyšet, tak ti mají
z historického hlediska u nás periodickou „smůlu“ (1918, 1938, 1948, ….).
Server LžiDnes nám nabízí
již klasickou přehlídku rafinovaných sdělení. Je vidět, že někomu na případu
záleží a platí. Cituji z článku z 29.3.12, vydáno 22:01:
"Možná si vyšetřovatelé stihli stáhnout záznamy z kamer, možná
si opsali adresu svědků na místě činu a udělali s nimi krátký pohovor.
Stejně je však musí vyslechnout znovu, když budou už vypovídat pod sankcí
za křivou výpověď,"
Toto je ještě dílo právníka a takové formulace jej živí. Lepší je toto:
Jen kdyby Hradečtí chtěli provést testy na drogy, mají už zřejmě
smůlu. Existuje podezření, že Janoušek jel nejen pod vlivem alkoholu.
"Například kokain se dá zjistit maximálně do týdne, marihuana o něco déle.
Osobně si však nemyslím, že měl Janoušek na záznamu v sobě kokain. Spíše
bych to přičítal projevům šoku. Po kokainu se člověk projevuje extrémně
aktivně," vysvětluje protidrogový odborník Ivan Douda z nadace Drop
In.
Pavel Bém si s ředitelem Drop-Inu, Jiřím Preslem, dlouhá léta náramně
rozuměli. To by bylo aby se stará vojna nepostarala o nějakého odborníka.
Takže mediálně stačí udělat mimikry ve stylu „Když si to nemyslí vodborník,
tak je to pravda“, status odborníků na cokoliv se u nás mediálně pečlivě
buduje. Slouží to pak jen ke snažšímu získání dojmu autority v dané oblasti,
v případě, že chceme mediálně diskutovat ožehavé téma. Dotaženo do absurdity,
titulek Blesku by byl: „Odborníci z Drop-In: Janoušek nefetoval!“.
Úplnou perlou je pak toto:
Pražská policie se hájí, že u Janouška hledala například
stopy po vpichu jehly, ale nenašla nic, co by drogám nasvědčovalo.
Aneb „Díval jsem se mu do ucha a nenašel jsem žádné stopy po tom, že
by měl problém se zády“. Naprosto stejný logický nesmysl. Tak tohle je
teda hodně zoufalá snaha o manipulaci. Za prvé není zřejmé, kdo z pražské
policie tohle řekl a zda to vůbec řekl, spíše se mě to jeví jako znalostní
kvíz veřejného publika. Je sice možné různé drogy, včetně alkoholu aplikovat
nitrožilně a závislé smažky to tak také dělají, nicméně zrovna kokain na
jehož požití je v případě Janouška podezření se téměř výhradně mezi normály
šnupe nosem. Kdo
nezná klasiku s Travoltou, stejně jednoduše jako to dělal před 80ti lety
ten milý herec Hugo Haas, známý jakožto představitel komicky afektovaných
rolí v naivních filmech pro pamětníky. Hradecká policie si naštestí s výroky
„odborníka“ Ivana Doudy nemusí
dělat starosti.
Co říci závěrem?
Je jedno zda vás předjede vás na místní devadesátce Paroubek při spěchu
na Mošnovské letiště stošedesátkou. To Nevadí. Omezil vás v jízdě opilý
některý policejní ředitel za volantem? To taky nevadí. Sundá vás autem
nadvakrát místní ožralý boss a nic se mu nestane? Nevadí. Vy nemůžete,
oni ano? To vadí!
Prostě se zatím smiřte s existencí dvojího metru, v této fázi máme velmi
omezené možnosti se takovým křivárnám bránit. Důležité je začít hlavně
u sebe, rodiny a přátel. Nevyjebávat jeden s druhým, nemanipulovat. Být
chytřejší než vychcánkové, tvrdě na sobě pracovat a nebát se razit si tu
správnou cestu. Politkům politiku nezapomínat, spojovat si souvislosti,
samostatně myslet, a spočítat jim to u voleb! Když se dostane do parlamentu
byť jen jediná dosud neparlamentní strana (vyjma starých ksichtů páně Paroubka
a jemu podobných struktur s podezřele velkými rozpočty), dojde k historicky
důležitému precedensu, který ten současný politický Mordor může v dalších
následujících volbách regulérně rozbít. Je to běh na dlouhou trať.
30.3.2012 Winterfresh2012