Hlavní menu |  |
FAQ |  |
Toplist |  |
|
Daně
Vydáno 09. 01. 2011 (10888 přečtení)
Definice z Wikipedie: Daň je zákonem určená povinná
(tedy vymáhána pod trestem, pozn. autora) platba do veřejného rozpočtu,
která se vyznačuje neúčelovostí a neekvivalentností, tzn. ukládá se jako
jednostranná povinnost bez nároku plátce na plnění ze strany státu. Daně
jsou placené pravidelně v určitých intervalech nebo při určitých okolnostech,
např. darování nebo dědění.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Da%C5%88
Tento článek se nebude
věnovat oprávněnosti či morálnosti zdanění - daň je ve své podstatě výpalným,
je vymáhána pod trestem a proto je z mého pohledu zbytečné dále toto téma
rozvádět1). Článek se nebude věnovat ani „míře spravedlnosti“
dopadů daní, tzv. „neutrální dani“, protože zde také není moc co dodat
– ve společnosti jsou POUZE čistí daňoví plátci a čistí daňoví příjemci,
tedy není možné, aby byli všichni zdaněni „stejně“. Ať by byla zvolena
daň „z hlavy“, daň progresivní, regresivní či proporcionální, vždy je jedna
skupina čistým plátcem a druhá čistým příjemcem. Kdyby všichni plátci daně
dostali zpět všechny své peníze v podobě služeb poskytovaných státem, celý
systém zdanění by postrádal smysl a stal by se absurdním2).
V tomto článku se pokusím čtenářům ukázat, kolik odvádí člověk pracující
v soukromé sféře do státního rozpočtu, a že člověk pracující ve státním
sektoru neplatí daně žádné. Účelem článku je pak dále posílit povědomí
případných čtenářů o výši daní, jež platí zaměstnavatelé a zaměstnanci
a ukázat jim, že i když lidé ze soukromé i státní sféry chodí denně do
práce, obě skupiny žijí z práce té první. Následné úvahy o morálnosti práce
pro stát, možnostech změny a vůbec o možnostech, jež nám nabízí demokracie
s všeobecným volebním právem, nechám na případné komentáře čtenářů či na
úplně jiný článek.
Hlavní daně
Vybral jsem některé z
hlavních daní, které zaměstnanci a nejen ti odvádí. Jsou jimi spotřební
daně3), DPH4), daň z příjmu5) a zdravotní
a sociální pojištění6). Další daně jakými jsou daně z pozůstalosti,
dědická, darovací, z finančních a kapitálových transakcí, z motorových
vozidel, cla a dovozní poplatky, raději nebudu uvádět. Tyto další daně
by samozřejmě pouze podpořily následující směr úvah a následný závěr.
Rozvaha
Prvním člověkem je zaměstnanec
v soukromé firmě prodávající služby, jež stát nenakupuje a neodebírá vůbec.
Naopak druhý pracuje jako např. městský úředník, je placen zcela z daní
a pro jednoduchost předpokládáme, že nebere úplatky7). Spočítejme
si tedy celkové roční daňové výdaje obou lidí, kteří mají pro jednoduchost
podobnou spotřebu a příjmy. Spotřeba i příjmy se budou rovnat, nebude tedy
docházet ke spoření ani k zadlužování. Oba zaměstnanci nechť mají hrubou
mzdu 300.000,- Kč ročně. Zaměstnavatel odvede8) za tohoto zaměstnance
102.000,- Kč (9% zdravotní a 25% sociální pojištění). Jeho výdaje na zaměstnance
jsou tedy 402.000,- Kč. Tento fakt se stále opomíjí a jakoby zamlčuje.
Chce-li tedy zaměstnavatel přidat zaměstnanci na hrubé mzdě 1000,- Kč měsíčně,
musí počítat s nárůstem výdajů o 1.340,- Kč. Zaměstnanec nyní odvede9)
zdravotní a sociální pojištění ve výši 33.000,- Kč (4,5% zdravotní a 6,5%
sociální pojištění). A nakonec zaměstnanec odvede10) daň z příjmu
35.460,- Kč (15% ze super hrubé mzdy mínus sleva na dani 24.840,- Kč).
Pouze u daní uvalených na mzdu tedy zůstane zaměstnanci 231.540,- Kč z
402.000,- Kč, tedy v tomto případě přibližně 58%. Zdanění je rovno 42%.
A nyní začne svou čistou mzdu utrácet. Detaily za co např. utratí své mzdy,
najdete v poznámce 11). Zvolená spotřeba je čistě arbitrární,
ale domnívám se, že ji lze pro ilustraci použít. Po zaplacení spotřebních
daní a DPH tedy zjistíme, že z původních 402.000,- Kč jež zaplatil za práci
zaměstnance zaměstnavatel, zbyla čistá suma očištěná o daně utracená za
zboží a služby ve výši 166.000,- Kč! 12). Máme zde tedy neuvěřitelné
daňové břemeno ve výši 59%!
Státní služby
Spousta lidí se domnívá,
že ano, daně jsou sice vysoké, ale dostáváme za ně služby od státu a to
hlavně takové, které by trh za onu cenu nebo vůbec nenabízel. Tuším, odkud
se tyto názory berou, ale považuji je za projev nepochopení sytému fungování
svobodného trhu. Svobodný trh13) je místem, kde se směňuje zboží
mezi lidmi s tím, že obě strany mají ze směny užitek. Nebylo by tomu tak,
ke směně by nedošlo. Směna je totiž dobrovolná. Proč tedy si někdo myslí,
že pokud by byla poptávka po např. lékařských službách, tak by na trhu
tyto služby nebyly nabízeny vůbec a že by časem nedošlo díky konkurenci
ke stejně efektivnímu nakládání se zdroji, tržním cenám a ke zvyšování
úrovně služeb jako v odvětvích, kde trh již působí? Pokud lidé opravdu
chtějí zdravotní péči nebo bezpečnostní služby, na trhu by měli možnost
si je koupit anebo nekoupit, a tak jasně demonstrovat své hodnoty. Jedině
nákupem či pozdržením se nákupu je možné určit, nakolik si lidé dané služby
váží a na kolik ji poptávají. Na argument, že se zdravím se nedá obchodovat,
lze odpovědět např. „S jídlem, které je neméně důležité pro přežití, se
obchoduje zvesela a bez obtíží“. Ukázka výpočtu daňové zátěže nám jasně
ukazuje, kolik některé z nás tyto státní služby dnes stojí. O neefektivitě
a plýtvání způsobené neexistencí ukazatelů jakým jsou zisk a ztráta by
se dal napsat nejeden článek nebo i kniha, stejně jako o tendencích v posledních
letech udržovat chod těchto služeb i za cenu zadlužování.
A nyní se podívejme na státního zaměstnance. Nabízí nám v lepším případě
službu, kterou poptáváme. Její cenu však neznáme a je tedy zcela nemožné
říci, zda platové ohodnocení zaměstnance a náklady s tím spojené odpovídají
ceně této služby, pokud by byla poskytována na trhu, a tedy zda je ztrátová
či zisková. Vzhledem k neefektivitě s jakou státní služby jsou poskytovány,
je velmi snadné říci, že jsou dražší, než kdyby byly poskytovány na trhu.
Také jsou často poskytovány - ať již jsou poptávány, či nikoli (pro některé
úřady je nutné si vymýšlet práci, aby bylo co vykázat) a často některé
služby jsou poskytovány nedostatečně (vznikají pak fronty a dlouhá čekací
doba, prostor pro korupci). Takový státní zaměstnanec je placen pouze z
daní a to produktivní částí obyvatelstva. Kolik tento člověk odvádí na
daních? Žádné daně neodvádí, neboť přestože účetně je proces odvodů stejný
jako u zaměstnance v soukromém sektoru, je pouze příjemcem daní (viz velmi
zjednodušeně diagram 1 níže). Tedy zatímco zaměstnanec v soukromém sektoru
je čistým plátcem daně ve výši 236.000,- Kč, zaměstnanec ve státní sféře
je čistým příjemcem daně a to ve výši 166.000,- Kč.
Je velmi zvláštní, že
většina lidí chápe výhody působení trhů v určitých službách a uznává, že
je nesmyslné, aby takové služby poskytoval stát. Ti samí lidé však odmítají
připustit, že všechny služby je možno poskytovat skrze trhy a to efektivněji.
Řadí arbitrárně některé služby do skupiny služeb, kde nesmí být prostor
pro ziskový motiv. Na základě čeho služba spadá do jedné nebo druhé skupiny
není možné určit jinak než z pozice moci a to státním úředníkem, nebo politikem.
Představa, že stát tyto služby poskytuje bezplatně nebo z altruismu je
chybná. Stát nezískává (půjčky a inflace se projeví tak či onak následně
v daních či snížením kupní síly peněz) žádné jiné příjmy, než příjmy z
násilím zabavené části produktů / kapitálu (ve formě peněz) vytvořených
soukromým sektorem. Tato zabavená část je sice použita na služby lidem,
ale měli bychom vidět to, že jednak tyto služby nejsou poskytovány dle
přání jednotlivců (ale pouze podle nějakých statistických údajů minulého
použití nebo z dotazníků, které nemají žádnou relevantní hodnotu, nejhůře
pak z rozhodnutí ad hoc), ale zejména že ony zabavené peníze by byly použity
na trhu k investicím a k zabezpečení jasně poptávaných služeb jednotlivců
a tedy i oné tak často zmiňované „celé společnosti“. Pokud tedy někdo obhajuje
státem provozované služby oproti těm provozovaných trhem, jednoduše tvrdí,
že stát dokáže lépe a efektivněji poskytovat tyto služby než soukromý sektor.
Ekonomická teorie i historické zkušenosti však prokazují a ukazují přesný
opak.
Závěr
Při provozování služeb
státem se jedná o násilnou formu přerozdělování od jedněch k druhým a o
hru na falešnou „solidaritu“. Daňový systém je vždy ztrátou pro všechny
čisté daňové plátce a ziskem pro čisté daňové příjemce. Nejedná se jen
o morální problém, ale zejména o problém ekonomický, jelikož dochází ke
snaze lidí přesunout se ze skupiny plátců do skupiny příjemců a tedy systém
je inherentně určen k ekonomickému kolapsu a sociální katastrofě. Není
možné stále zvyšovat odvody, zejména z důvodu klesající motivace vydělávat
legálně vůbec nějaké peníze. Mnozí si tuto věc již uvědomili, a proto se
přesunuli buďto do skupiny příjemců daní anebo mimo legální trh, či investovali
čas a peníze do nástrojů, jež jim umožňují vyhnout se odvodům daní.
Poznámky
1) Viz Rothbard, M. N.: „Zásady ekonomie: Od lidského jednání k harmonii
trhů“ Liberální institut, 2005, s. 626 – 627.
2) Viz Rothbard, M. N.: „Zásady ekonomie: Od lidského jednání k harmonii
trhů“ Liberální institut, 2005, s. 644 – 648.
3) Spotřební daně: Výběr výpočtu některých spotřebních daní:
Sazby daně z minerálních olejů (platné od 1. 1. 2010) 2710 (motorové
benziny, ostatní benziny a letecké pohonné hmoty benzinového typu podle
§ 45 odst. 1 písm. a) s obsahem olova do 0,013 g/l včetně) 12,84 Kč / 1l
(12.840,- Kč / 1000 litrů).
Sazby daně z lihu (platné od 1. 1. 2010) 2707, 2708 (líh obsažený ve
výrobcích uvedených pod kódem nomenklatury 2207, 2208 s výjimkou destilátů
z pěstitelského pálení) 28,50 Kč / 1l (28.500,- Kč / hl etanolu)
Sazby na výpočet daně z tabákových výrobků (platné od 1. 2. 2010) Cigarety
– pevná 1,07Kč / kus a procentní 28%, nejméně však 2,01 Kč / kus.
Více na http://www.celnisprava.cz/cz/crceskebudejovice/aktuality/Stranky/zmena-sazeb-spotrebnich-dani.aspx
4) DPH: Snížená 10% (dovoz uměleckých děl, poskytnutí stavebních a
montážních prací spojených se změnou dokončené stavby bytového domu nebo
stavby pro sociální bydlení, převodu staveb pro sociální bydlení, převodu
bytového domu), základní 20% (zboží, služby, převod nemovitosti, dodání
zboží, pořízení zboží z jiného členského státu a dovozu zboží). Více na
http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/dan-z-pridane-hodnoty/dan-z-pridane-hodnoty-zakl-info-2007/1001635/43365/
5) Daně z příjmu ze závislé činnosti: Jsou pro změnu pro výpočet ještě
složitější. Výpočet u fyzických osob: 15% ze „super hrubé“ mzdy! Je neuvěřitelné,
že stát zdaňuje částku včetně zdravotního a sociálního pojištění. Sleva
na poplatníka v roce 2010 pak 24.840 Kč, tj. - 2.070,- Kč / měsíc. V roce
2011 se tato částka sníží (!) na 23.640,- Kč. Kalkulačku čisté mzdy najdete
např. na http://www.mesec.cz/mzdy-a-duchod/mzda-a-plat/
6) Zdravotní a sociální pojištění: Jedná se v podstatě o daň, jelikož
splňuje všechny její atributy: jde o proporcionální částku k příjmu vybíranou
pod trestem. Nelze nastavovat její výši po dohodě o způsobu a výši čerpání
ani ji odmítnout, takže o pojištění se rozhodně nejedná. Její výše je následující:
Zaměstnavatel odvádí z hrubé mzdy 9% na zdravotní a 25% na sociální
pojištění. „Super hrubá“ mzda je tedy 134% mzdy hrubé a je to částka, jež
zaměstnavatele “stojí” jeho zaměstnanec. Zaměstnanec odvádí 6,5% z hrubé
mzdy na sociální pojištění a 4,5% na zdravotní. Zaměstnanci tedy zůstane
po zaplacení obou pojištění 89% hrubé mzdy.
7) Celý článek bude pouze o zaměstnancích a je tomu tak proto, že autor
není odborníkem na daně a po pravdě řečeno jej spleť zákonů a výjimek dokonale
odradil od hlubšího studia zdanění SVOČ, osob pracující na DOPP apod. A
protože tento článek nemá aspirovat na odborný text věnující se celé šíři
problematice zdanění, čas, který jsem věnoval na získávání a zpracování
dat byl omezen pouze na dva dny. Zvolil jsem příklad, kdy oba dva lidé
jsou také zaměstnanci a ne např. OSVČ nebo osoby získávající své příjmy
jiným způsobem. Také z důvodu prostoru a nemožnosti odpovědné kalkulace
vynechám dopad na mzdy zaměstnanců způsobený zdaněním podniků a dalšími
státními intervencemi do podnikání (náklady na účetnictví, licence, zákoník
práce, existence podpory odborů zákony a mnoho dalších). Pro účel článku
zvolený rozsah plně postačí.
8) Výdaje soukromého sektoru (X) na zaměstnance při hrubé mzdě Y =
300.000,- Kč:
X = Y + Y x (0,09 + 0,25); X = 300.000 + 300.000 x 0,34 = 402.000,-
Kč super hrubá mzda. Tedy 102.000,- Kč odvede zaměstnavatel státu za sebe
(9% zdravotní a 25% sociální pojištění).
Naproti tomu stát sice účetně provede naprosto shodný úkon, ale jedná
se jen o přesunutí peněz v rámci jednoho a téhož rozpočtu, tedy zaměstnanec
v této fázi stát stojí pouze 300.000,- Kč. Za státního zaměstnance nebude
stát odvádět vůbec nic, neboť na jeho platby získává prostředky pouze a
výhradně ze zdanění soukromého sektoru.
9) Nyní v dalším kroku odvede zaměstnanec zdravotní a sociální pojištění
(Z):
Z = Y x (0,045 + 0,065); Z = 300.000 x 0,11 = 33.000,- Kč (4,5% zdravotní
a 6,5% sociální pojištění). Státní zaměstnance odvede také toto pojištění,
vnímá tedy odvod stejně nemile jako zaměstnanec v soukromém sektoru. Jelikož
však stát, který mzdu 300.000 Kč vyplatil, dostane oněch 33.000,- Kč nyní
zpátky, stojí jej vlastně zaměstnanec v této fázi pouze 267.000,- Kč.
10) Co se týče příjmu, přichází na řadu poslední daň a to daň z příjmu
(W) ve výši 15% ze super hrubé mzdy: W = (X x 0,15) - S; W = (402.000 x
0,15) – 24.840 = 35.460,- Kč. Tato daň se sníží o slevu na poplatníka (S)
ve výši 24.840,- Kč. Situace u státního zaměstnance se opakuje jako u pojištění,
nyní však stát stojí zaměstnanec pouze 231.540,- Kč, což je zároveň čistá
mzda obou zaměstnanců.
11) Výdaje zaměstnance: Tuto čistou mzdu nyní oba utratí a to např.
následovně:
Oba najedou autem 15.000 km, oba vypijí 20 litrů 50% alkoholu, vykouří
10 cigaret denně, koupí si dálniční známku, zaplatí koncesionářské příspěvky
a zbytek utratí za služby a zboží. Tedy:
Benzín: 15.000 km při spotřebě 6l / 100 km a ceně 30,- Kč / l = 15000
/ 100 x 6 x 30 = 27.000,- Kč. Spotřební daň (Ds) je pak Ds = 150000 / 100
x 6 x 12,84 = 11.556,-Kč. DPH (Dd) je 20%, tedy Dd = 27.000 x 0,2 = 5.400,-
Kč. Dohromady za benzín Ds + Dd = 16.965,- Kč.
Alkohol: 20 litrů 50% alkoholu je spotřební daň Da = 20 x 0,5 x 28,5
= 286,- Kč. DPH je pak při ceně cca 300,- Kč / 1l = 20 x 300 x 0,2 = 1.200,-
Kč. Dohromady tedy 1.486,- Kč.
Cigarety: 10 denně x 365 x 3 Kč / kus = 10.950,-. Daň je minimálně
2,01 Kč / kus, tedy = 10 x 365 x 2,01 = 7.336,- Kč.
Dálniční známka: Cena je rovna dani, tedy 1.200,- Kč.
Koncesionářské poplatky: jsou daní, tedy 12 měsíců x (135,- + 45,-)
= 2.160,- Kč.
Zbytek zboží s 20% DPH: Příjmy 231.540,- mínus 27.000,- benzín mínus
6.000,- alkohol mínus 10.950,- cigarety mínus 1.200,- dálniční známka a
2.160,- koncesionářské poplatky = 184.230,- Kč. Z tohoto zbytku daň dělá
= 184.230 x 0,2 = 36.846,- Kč.
Na spotřebních daních a DPH tedy oba zaplatí 65.993,- Kč.
Celkově je tedy rozdíl mezi částkou, kterou vydá zaměstnavatel a částkou,
kterou získá po všech daních zaměstnanec následující:
Výdaje zaměstnavatele: 402.000,- Kč
Čistý příjem zaměstnance: 402k – 102k – 33k – 35k – 66k = 166.000,-
Kč
12) Lze namítat, že i bez DPH a spotřební daně by ceny zboží a služeb
byly téměř stejné (jelikož cena je určena poptávkou a nabídkou a ne náklady,
a zároveň se daň „posouvá“ vždy vzad a ne vpřed, tedy ne na spotřebitele,
jak se mnozí domnívají, ale je imputována zpět do důchodu z práce a půdy),
avšak to nevyvrací důkaz o snížení užitku, jelikož právě důchod práce a
půdy je daní snížen. Viz Rothbard, M. N.: „Zásady ekonomie: Od lidského
jednání k harmonii trhů“ Liberální institut, 2005, s. 658 – 661.
13) Svobodný ve smyslu bez zásahů státu či skupiny, jež používá násilí
nebo hrozbu násilí.
03.01.2011 Fuseklos
|
|