Před čtyřmi lety jsem jako čerstvý řidič usedl do svého prvního auta
– Třídveřové Toyoty RAV4 a dnes, po čtyřech letech a 50 000 km bych si
dovolit podělit se s vámi o zkušenosti z jízdy v tomto „skoroteréňáku“.
Nejsem člověk s technickým vzděláním a o auta se až zas tak moc nezajímám,
omluvte prosím tímto způsobené nedostatky.
Vzhledem k tomu, že na těchto stránkách už několikrát proběhla debata
na téma „co je to SUV a co už, nebo ještě, SUV není“, zdržím se tohoto
označení a pouze konstatuji, že RAV znamená „vozidlo pro volný čas“. Mě
samotnému slouží jako stroj pro dopravu za A do B, městské přibližovadlo,
stěhovací vůz, nákupní taška, auto na horší silnice a jednou i jako dopravní
prostředek na dovolenou v cizině. Pochopitelně všeho s mírou, je jasné,
že obývací stěna se v tom odvézt nedá.
K samotnému autu – Jedná se o třídveřový model (tedy „krátká“ RAVka)
s dvoulitrovým benzínovým motorem. Rok výroby 1995, tudíž má už něco za
sebou, nicméně jednu výhodu to skýtá – tehdy se tam ještě nemontovalo ABS.
V době zakoupení bylo podle tachometru najeto asi 53 000 km, čemuž by odpovídaly
i údaje v servisní knížce. Přede mnou to měla nějaká mladá holka, s autem
neprováděla žádné psí kusy, nic na něm nerozbila, amatérskému tuzingu se
nevěnovala, takže jsem měl dojem, že usedám do něčeho, co právě sjelo z
výrobní linky.
Tato RAVka má zajímavou fíčuru – je to nějaká verze „factory tuzingu“,
typ „vánoční stromeček“, tedy auto je ověšené vším možným bazmekem, ovšem
ne vždy zcela bezúčelně. Optické protažení blatníků kousky plastu je pouhou
estetickou záležitostí, pokud zrovna moc neodstřikuje bahno. Přední traverza,
pardon, nárazník je sice odolný, nicméně není u něj dořešený úchyt, takže
při silnějším nárazu sám vytvoří díru do chladiče. Ano, zde se jedná o
shit. Jiná věc je to pak u ocelových prahů pod dveřmi, které poskytují
příjemný schůdek pro nastupování (mě je to na nic, ale když někam vezu
dědu, tak se díky tomu do auta pohodlněji dostane). A hodně velkou výhodu
skýtají zahnuté ocelové trubky na zadním nárazníku. Bez problémů proniknou
20 cm hluboko do čumáčku oktávky (bohužel testováno) a naprosto to na nich
není znát. S touto výbavou se pojí i jedna zajímavost – 2 střešní okna.
V létě pro auto bez klimatizace docela fajn.
Motor – Dvoulitrový benzínový čtyřválec s výkonem 95 kW. Nechci, aby
to vyznělo jako „má to zátah vocpoda“, ale musím říct, ze motor není potřeba
vytáčet ani při hodně naloženém autě a i při nízkých otáčkách využívá velkou
část výkonu (teoreticky by nejvyšší výkon měl být někde okolo 6000 RPM,
ale křivka výkonu je už od nízkých otáček poměrně placatá, takže na tom
příliš nezáleží). Pro praktickou jízdu je nejlepší držet se někde mezi
2000 až 3000 RPM, někdy se do prudkého kopce dostanu i ke 4000, ale víc
jsem snad nikdy motor nevytočil. Nebylo potřeba. Olej to téměř nežere (do
příští výměny není potřeba dolévat).
Převodovka – manuální, pětistupňová, převodové stupně jsou sice dobré
do terénu, ale pro normální provoz... No, prostě když se rozjíždíte, musíte
řadit, řadit, řadit. Jednička je zde totiž jaksi navíc, snad místo redukce,
velmi příjemná pro rozjíždění do prudkého kopce (s tímto autem jsem nikdy
neměl potřebu pro rozjezd do prudkého kopce použít ruční brzdu), na rovině
není problém rozjíždět se na dvojku. O nějaké synchronizaci může být řeč
až od dvojky nahoru, jedničku za jízdy jen hezky s meziplynem. Na druhou
stranu je pravda, že jedničku za jízdy není potřeba řadit. Náhon je stabilní
na všechna 4 kola, pro případ, že zapadnete je zde tlačítko uzávěrky diferenciálu.
Pokud máte děti, nebo nejste příliš pozorní (rozuměj: „jste takoví blbci,
že to omylem zmáčknete a budete s tím jezdit“), nechte si ho zaslepit.
Už jsem kvůli tomu viděl jednu ravku v servisu a nebylo to prý zrovna levné.
Interiér – v zájmu toho, aby byla recenze moderně pojatá jsem zkusil
zaťukat na palubní desku. Znělo to jako bych klepal na kuchyňskou linku
a bolel mě z toho kloub na ukazováčku, takže oznamuji – žádné měkčené plasty,
ale poctivá tvrdá umělá hmota. Odkládací prostory – dva + dva držáky na
nápoje (docela praktické), odkládací plocha nad (průměrně velkou) přihrádkou
spolujezdce je k ničemu, kvůli elegantnímu zaoblení z ní při každé zatáčce
vlevo všechno sletí. 1,5 litru pet láhev se bohužel nikam nevejde. Povinná
výbava je umístěna v praktických přihrádkách nad zadními koly (vše je v
dosahu řidiče, takže vás ani cizokrajní policisté nemůžou buzerovat kvůli
tomu, že nemáte vestu po ruce).
Kufr – pokud jedete ve čtyřech, na kufr zapomeňte. Něco se tam sice
vleze, ale spíš jen školní brašna, nebo nákup. Problém je v tom, že prostor
je sice krásně vysoký a široký, ale mezi sedadly a třetími dveřmi je 35
cm místa a směrem nahoru se to ještě zmenšuje. Při sklopení zadních sedadel
a jejich „připlácnutí“ k předním (8 vteřin práce) rázem získáte obrovský
prostor. Převážel jsem například jízdní kolo (bez jakékoli montáže), nebo
starý peřináč + šuplíky + několik 120 litrových pytlů věcí naráz. Rekord
je zřejmě stěhování kamarádčiných věcí z Brna do Prahy (prakticky všechen
její majetek). Jeli jsme ve dvou a vezli několik metráků dámských drobností
(hlavně oblečení a knihy), přičemž jen základ tvořily 3 kufry o velikosti
120 x 90 x 35 cm. A několik velkých krabic. Jediný rozdíl při jízdě byl
ten, že to ve 160km/h líp sedělo na silnici. Otevírání třetích dveří je
příjemné, otevírají se do boku a panty dovolují úhel i něco přes 90 stupňů.
Rezerva je venku na dveřích, v interiéru nepřekáží.
Upozornění - berte prosím na vědomí, že měřím okolo 180 cm a nejsem
nějak tlustý, nikdy jsem nevezl nikoho nad 190 cm, či nad 100 kg živé váhy,
na extra velké osoby se tedy dané informace nevztahují.
Jízda – toto je auto, do kterého se nastupuje. Nemusíte si ho, narozdíl
třeba od audi A6, obouvat (soukat se do něj jako do spacáku), ale prostě
otevřete velké dveře a pohodlně se usadíte. Okolo vás je docela místo.
Jezdím posazený stylem „úspěšný manažer, sedadlo co nejvíc sklopené, volant
nízko, já v záklonu. I v této poloze jsou jak řadící páka a volant, tak
páčky a čudlíky snadno dosažitelné, snad jen pedály by mohly být o něco
dál. Pro někoho s hodně dlouhýma nohama by to nebylo nejpříjemnější. Pokud
budete sedět tak, jak vás to učili v autoškole, nebude problém ani s pedály.
Přístrojová deska je přehledná, obsahuje kromě tachometru a otáčkoměru
také ukazatel paliva a teploty chladící kapaliny. Vedle jsou poměrně spolehlivé
hodiny, ovládání větráků nabízí všechny možné kombinace, odkud vás to bude
ofukovat. Bohužel, není zde klimatizace (zmíněná 2 střešní okna proto skutečně
nejsou k zahození).
Motor startuje vždy a všude. Od -20 do +40 stupňů, nikdy mě nezklamal
(při horších teplotách jsem ho netestoval). „Podvozek“ neohodnotím, zdá
se mi jako docela sportovní, ale to může být jen dojem. Volant a brzdy
mají předimenzované posilovače, volant sám je maličký a je v něm zakomponován
airbag. V zatáčkách je na autě znát jeho výška, na druhou stranu těžiště
není zas tak vysoko, jak by se na první pohled zdálo. Prostě není to nejlepší,
ale pro pohodlnou a svižnou jízdu to vyhovuje. Vyšší posaz je výhodou ve
městě, kde vidíte dopředu, pokud zrovna v radě před vámi nestojí tranzit,
nebo něco velkého. Taky máte šanci, že při havárii se vám cizí auto nacpe
pod podvozek, místo toho, aby navštívilo svým chladičem váš obličej, či
hrudník. Jízda do kopce je lahůdka – tam, kde si ostatní musí podřazovat
a pak jet na hranici červených otáček, řidič ravky jen sešlápne plyn nadoraz
a pohodlně předjíždí (plyn jinak stačí při jízdě po rovině jen tak slabounce
lechtat). Brzdy jsou fajn, verze (verse, chcete-li) bez ABS brzdí velmi
účinně. Kamenem úrazu je rejd. Ten je dost mizerný (horší než u A6, Subaru
Legacy, Škody Favorit a Nissanu Navara, což jsou jediná auta, se kterými
můžu porovnávat, protože s nimi mám něco najeto.) a při parkování je potřeba
s tím počítat. Výhodou je, že auto je krátké, takže se nakonec vejde. Řeknu
to takto: „Kam se vejde /stará/ fábka, vejdu se i já“. Zatím to tak vždycky
platilo. Do města to tedy není úplně nejvhodnější, ale ani nijak nepraktické.
Spotřeba – je to zajímavé, ale nezáleží na tom, zda jezdím po městě,
nebo na okreskách, či jak mám naložené auto (pokud zrovna nevezu přes 2
metráky krámů navíc). Ovlivňuje ji spíše to, jestli je zima, nebo léto
a jaké mám pneumatiky. V podstatě se drží mezi 8 – 9 litry, v zimě může
stoupnout slabě nad 9. Používám želví power 95 oktanů.
Drobnosti – elektroniky má auto minimum, většina z ní se nachází v rádiu,
příjemná je akustická signalizace, když zapomenu zhasnout světla, nebo
fakt, ze okna a zrcátka jsou ovladatelná elektricky. Rezerva je zamčená
proti ukradení. Malá chyba ve výrobě – když jsou dveře odemčené, je páčka
v poloze, kdy je viditelná červená nálepka, když jsou zamčené, červená
se schová.
Co to není – není to auto na dálnice. Při rychlostech nad 140 km/h není
jízda příjemná a začíná to příliš mnoho žrát. Pokud to nemá nějaký omezovač,
což jsem nezkoušel, tipuji, že by se s tím dalo jet přes 200 (140 km/h
na pětku je něco ke 4000 otáček za minutu, přičemž červená čísla začínají
od 6200 a když jsem jel 165, auto v pohodě akcelerovalo) Ideální ekonomická
cestovní rychlost je na dálnici 120 – 130 km/h. Není to ani superteréňák
typu defendera, nebo H1, sice jsem potkal člověka, co s tím jezdí po poli
a má najeto 250 000 km, ale spíš je to na horší cesty, polňačky, nebo na
české silnice roku 2010. Není to auto pro víc, než 4 lidi, pro dva naprosto
v pohodě. Jako nástavec na přirození to zřejmě také není nejvhodnější,
určitě by se dalo najít něco lepšího.
Co to je – je to skvělé auto pro jednoho, nebo dva lidi, dá se s ním
jezdit na nákupy, odveze i objemnější náklad, jako nákupní taška taky není
k zahození, protože se nejedná o moc velkou krávu. Fakt, že sedadlo je
trochu výš, dává ošklivým ženám a mužům s malým penisem pocit převahy nad
ostatními, toto ještě víc umocní převodovka, umožňující rychlý odpich.
My ostatní vidíme výhodu hlavně v tom, že vyšší posez = lepší výhled a
o něco větší bezpečnost.
Spolehlivost: Za přibližně 50 000 km se vyskytly tyto závady:
- zrezl a povolil jeden z úchytů výfuku, což mělo za následek, že se
výfuk trochu kýval. Oprava stála několik stovek a to jen proto, protože
sám nemám svářečku.
To je vše. Tímto zdravím majitele francouzských a německých aut.
Sex v autě – zde je nevýhoda v tom, že se těžko hledá vhodná poloha.
Přední sedadla, ačkoli jdou sklopit (pro spánek jinak docela vhodné), nemají
dostatečnou šířku. Nejlepší je asi posunout je co nejvíc dopředu a samotný
akt realizovat na zadních sedadlech tak, ze chlap si sedne v mírném záklonu
a slečna si mu sedne do klína, otočená k němu zády. Kdyby seděla proti
němu, musela by si odklopit zadní střešní okno a vysunout se z něj, aby
se mohla přidržovat střechy, popřípadě se kochat krásami krajiny a křikem
plašit lesní zvěř. Jak je vidět, tato poloha je poměrně akrobatická a dívky
nad 175 cm zvěte na projížďky jen v létě a vezměte si s sebou deku, kterou
pohodlně rozložíte někde na louce.
05.04.2008 -PM-