Svého času jsem prohlásil, že se nebudu věnovat dění v Českých
Budějovicích alias Thomadorfu, protože občanům působení pana Thomy, paní
Popelové a dalších podobných z ptákostrany zjevně nevadí, naopak to vítají
a proto je ve volbách podpořili.
Doufám tedy, že si voliči ODS minulé tři
roky užili a nyní vidí, jak se zlepšila doprava ve městě, jak město vzkvétá,
jak se utrácí peníze za užitečné projekty. Prostý občan si může být jist,
že ho nešpehují
kamery a řidič jistě lituje, že se nedočkal desítek radarů v rámci
zmanipulované soutěže s výhercem Czech Radar.
Myslím, že nadešel opět čas se dění v Thomadorfu začít věnovat.
Prioritní projekt zastupitelstva se jmenuje "regenerace sídliště Máj".
V tomto týdnu proběhlo veřejné projednávání tohoto projektu a protože jsem
byl hned z více stran upozorněn, že to bude prima show, šel jsem se tam
podívat.
Pro neznalé, Máj je panelové sídliště z osmdesátých let na západním
okrají Českých Budějovic. Bydlí tam skoro 30.000 lidí a podobný počet voličů.
Bylo navrhováno za socialismu a jeho návrh se příliš nepovedl - architekti
jako by odmítali vidět dopředu. Je mizerné i optikou socialistické architektury,
Vltava nebo Šumava jsou snesitelnější. Nikoho nenapadlo, že občan může
mít i jiné zájmy než se přepravovat mezi továrnou a bytem, že může mít
vlastní auto a bude je chtít parkovat někde poblíž svého domu a podobně.
Poslední ránu zasadilo sídlišti seskupení cikánské menšiny. Cikánští výrostci
kradou, šikanují obyvatele, hlavně ty slabší - to je tak nějak součást
jejich povahy - a zdevastují, co se dá. Na Máji bych bydlet nechtěl, když
tam večer jdu, beru si hromovou hool a z peněženky vyndávám přebytečné
bankovky. Máj je místo, kde se mělo něco začít dělat už dávno.
A tak jsem kráčel po popraskaných chodnících kolem trávníků pokrytých
psími hovny a sem tam šlápnoul do bahna nebo do louže. Původní pan architekt
asi předpokládal, že lidé se rádi pohybují v pravých úhlech a navrhl všechny
chodníky a stezky na sebe kolmo, což nevyhnutelně vede k projevům vlastního
myšlení na straně občanů a zkracují si to přes trávníky bahnitými stezkami.
Vypasené cikánské matky a moderně oblečení cikánští výrostci s nagelovanými
vlasy utvářely obraz neobyčejně hluboké sociální krize rómského etnika.
Asi desetiminutová procházka po Máji mi stačila na to, abych pochopil,
jak to úředníci dělají. Recept je jednoduchý:
1. Nechte to pořádně zchátrat
2. Nabídněte "řešení"
3. Vydělejte na tom (popularitu, vliv, provize...)
Veřejné projednávání se odehrávalo v základní škole euforicky pojmenované
"Škola porozumění" s webovými stránkami
s hodnotnou grafikou provedenou v módních duhových barvách. Zejména mě
zaujalo jakési funkční
schéma, které se asi kvůli většímu porozumění opakuje hned dvakrát.
Před školou postával Superb páně starosty (4C5 3399) a trojice městských
ozbrojených šimpanzů, kteří si hlasitě sdělovali zážitky ze služby veřejnosti
("řek´ ´sem jí, že mě to nezajímá vole"). Akce probíhala od 16 hodin, protože
si asi pořadatelé mysleli, že všichni účastníci budou mít v tu dobu volno,
protože pracují na magistrátě a v neziskovkách.
Sál, který byl pro "veřejné projednávání" vyhrazen, byl přesto zcela
plný. U stolu vpředu seděli vybraní zastupitelé, jejich kolaboranti a zástupci
architekta, který "revitalizaci" navrhl. Čelem k nim byl řečnický pultík,
ke kterému přicházeli poddaní přednášet své supliky do mikrofonu. Celý
výjev u stolu připomínal poslední
večeři páně, přičemž na místě Ježíše seděl Thoma a na místě Matouše
Popelová - snad jen s tím rozdílem, že Kristus neměl před sebou malé vlaječky
ČR a Svazu evropských socialistických republik. Konstatoval jsem, že vlajka
EU začíná být stejně neodbytnou jako vlajka SSSR kdysi. Jak se stalo v
poslední době zvykem, za účelem zlepšení kvality poskytovaných služeb byly
hovory nahrávány.
Celé jednání řídila nějaká dáma s dikcí ámosačky. Byla pevně přesvědčena,
že má jednání pod kontrolou, ale opak byl pravdou - nedovedla mu dát žádnou
koncepci a zvládala pouze hašení požárů. Místy jí nedocházelo, že tady
není ve třídě, ale že má proti sobě kompetentní publikum. Publikum bylo
totiž na celé akci to nejhodnotnější. Byli tam převážně starší lidé, mladých
jsem tam viděl jen pár, a převážně na Máji bydlící. Vůbec si nebrali servítky
a šli rovnou do nich. Protože jsem přišel pozdě, neviděl jsem začátek,
ale bylo zřejmé, že za hodinu a půl stačili magistrátní crew už řádně vydeptat.
Nyní přijde to, kvůli čemu píšu tento článek.
Budějovičáci, absolutně se nebojte do nich jít při libovolné příležitosti,
která se vám naskytne.
Argumentační schopnosti Popelové jsou na úrovni dítěte a Thoma je na
tom jen o málo lépe. Nechápu tu ironii osudu, která je dostala do čela
města. Bude příště kandidovat Láďa Kajbar? Popelová se vždy, než něco řekla,
podívala okolo, zda jí někdo nepomůže. Zbytek úředníků převážně mlčel
anebo to nechával sežrat projektantovi. Jediný, kdo byl co k čemu,
byl úředník Šeda a ten starší zástupce projektanta. Pod jedním přítomným
radničním pomahačem se během jednání rozlomila židle, zřejmě znamení osudu
a věcí příštích. Prostě, občané nad zastupiteli zcela dominovali a drželi
je v defenzívě. Byl jsem svědkem toho, jak sestra ze zdravotního střediska
pomocí zcela jednoduchých vět a faktů rozložila pana architekta, až na
něm naskákaly červené fleky. Sice štěkala na špatný měsíc, protože inženýr
nevypadal jako grázl, ale když se kácí les... Obdivoval jsem výkon starého
pána jménem Mrázek, jinak předsedy samosprávy z ulice Dr. Bureše, který
přednesl výborně a jednoduše formulovanou petici, která měla hlavu a patu.
Bývalá zastupitelka a nyní profesionální aktivistka Paukejová zase napadala
územní plán. Velice zdařilý výpad provedl starší pán, který se dožadoval
provedení zápisu a jeho zveřejnění, přímo bylo vidět, jak to Thomově crew
není po chuti.
Thoma se pokusil vyvolat pocit urgence a připomněl, že je třeba urychleně
rozhodnout, protože jinak nepřifrčí prachy z EU a sídliště si za ně budou
"revitalizovat" někde v Bulharsku. Připomnělo mi to obvyklou proceduru
"do konce roku musíme utratit všechny peníze, jinak nám příští rok žádné
nedají " známou z dob socialismu.
Po dobu, co jsem tam byl, byly diskutovány tři hlavní problémy.
Jednak nová organizace parkovacích míst, která nic nepřinese. Město
se rozhodlo odstranit rozbahněné a posrané trávníčky před domy, na jejich
místo posunout chodník a na místo současného chodníku udělat plochy pro
kolmé stání. Je to asi jediné východisko, které současná prostorová dispozice
umožňuje, proto jsem považoval tento návrh za celkem rozumný, přičemž jsem
ale postrádal od města údaje, kolik parkovacích míst takto vznikne navíc,
což vzápětí jeden diskutující brilantně spočítal sám a zjistil, že žádná
- protože zase jiná jinde ubydou.
Mnohem větší vychytávka byly "multifunkční" domy. Multifunkční dům je
taková ta zbytečná krabice, co jsou v ní obchody a byty a služby a garáže.
V prostředí sídliště s vysokou hustotou osídlení je to samozřejmě fabrika
na peníze, jinak to pouze zabírá místo a dohromady to k ničemu není. Především
se jedná o výhodnou zakázku pro developery a firmy, které budou tyto moderní
koldomy provozovat, přičemž potentáti jistě nepřijdou zkrátka. Při prvním
projednávání byla tato multifunkční monstra zdrojem kritiky a proto mě
naprosto konsternovala ta drzost, kdy si město dovolilo předstoupit před
veřejnost s plánem, ve kterém multifunkční domy byly zakresleny znovu.
Je mi otázkou, proč nebyly z aktuálního plánu vyňaty, Thoma to obhajoval
tím, že je to pouze formální chyba, ale neznělo to moc důvěryhodně - ostatně
jako všechno, co Thoma kdy řekl.
Dalším zdrojem diskuse byla dětská hřiště na Máji, a to především jejich
počet. Myslím že spíše nežli počet hřišť rozhoduje jejich poloha a odolnost
vůči multikulturnímu obohacování, musejí být tedy zabezpečena a provedena
z materiálů, které nelze ani odnést do sběrny, ani spálit.
Nejhorší na tom všem bylo, že jsem v plánu postrádal cokoli, co by se
dalo nazvat skutečnou revitalizací. Tohle je jakýsi předvolební facelift,
kdy se před volbami vysadí pár stromečků a pak se velkohubě v médiích prohlašuje,
že se zvýšila atraktivita lokality a bla bla. Divím se, že někdo akceptuje
jako revitalizační opatření opravu chodníků, vždyť to je přece povinnost
města a ne nějaká laskavost. Myslím si, že celá "revitalizace" je pouze
trojským koněm pro výstavbu multifunkčních dinosaurů. V pozadí se pak vznáší
ještě jeden skandál Thomovy administrativy, totiž finanční ztráty z výkupu
pozemků v blízkosti území zvaného U Hvízdala.
Bylo vidět, že některým místním chybí zkušenosti z fightu a neútočí
na úředníky tak, jak by měli a jak by se patřilo, u jiných byla znát praxe.
Usoudil jsem, že léta na Máji člověka vycvičí lépe než Shaolin. Také jim
chyběla nějaká jednotící filozofie, pokud šlo o parkování. Měli před vlastní
akcí uspořádat schůzku, vytyčit hlavní směry boje, připravit si podklady,
soustředit se na to, co je spojuje a pro začátek odložit to, co je rozděluje.
Jinak se mi jejich nasazení moc líbilo a doufám, že jim to vydrží. Rád
vidím, když se lidé nenechají ohlupovat.
Osobně mám problém se ztotožnit s argumentací sdružení
Máj, které mi připadá, že funguje podle hesla "omývej mě, ale nenamoč
mě". Druhá petice vypracovaná lidmi kolem p. Mrázka je podstatně realističtější.
Nevím jaký má význam obhajovat "zeleň" v podobě pokakaných rozbahněných
trávníků před domy, ale současně chtít řešit problémy s parkováním. Poloprofesionální
aktivistky z tohoto sdružení budou muset vzít na vědomí, že auto se stává
součástí domácnosti, a i když se jim osobně tak hrozně nelíbí, tak že se
jím jistě také někdy vozí. Rovněž z kolem dokola omílaných maminek s kočárky
a vozíčkářů mě po chvíli brněla hlava, ale každopádně jim maminka s kočárkem
poděkuje, až si bude chodit každé ráno kilometr pro auto. Ale rád jsem
to přehlížel, protože hlavní myšlenka byla v pořádku: nenechat si vnutit
vůli byrokratů a rozhodovat o svých věcech sami.
Je dobře, že to občané Thomadorfu berou za tento konec, protože je v
blízké budoucnosti čeká protiútok na tyto dva projekty:
IPOD - projekt Integrovaný
projekt organizace dopravy představuje krycí název pro záměr, jak nahnat
občany do rozhrkaných autobusů městem vlastněného dopravního podniku, kde
se budou moci přepravovat pomalu, neprakticky a za horentní jízdné. V souvislosti
s tímto projektem padají takové výroky jako právo přednostní jízdy pro
autobusy, redukce parkovacích míst v centru, zpřístupnění Dlouhého mostu
pouze pro autobusy, preferenční pruhy pro MHD namísto současných silnic
pro všechny... Nyní vzniká lehce manipulativní studie
a veřejné projednání první etapy projektu, které bylo původně plánováno
na leden 2009, bylo v tichosti odsunuto. Držte si klobouky, tady to pojede
vážně s kopce. Cituji jen některá hesla: "přerozdělení prostoru stávajících
ulic ve prospěch pěší, cyklistické a veřejné dopravy", "zapojení
inteligentních dopravních systémů do širokého spektra aktivit s vazbou
na automobilovou dopravu... v rovině... dohledu (např. prevence přestupků)",
"organizace
a regulace parkovacích kapacit", "převedení objemu dopravy na jiné
druhy dopravy (MHD, cyklistická, pěší)", "rozptýlení dopravy do
více tras základního komunikačního skeletu při současné regulaci dopravy
v centru města" atd. Kdo cítí, že je doprava v Thomadorfu nyní problematická,
pak teprve bude vidět věci.
Lejnok
- Kaplického pohrobek, kombinace lejna a rejnoka, má najít místo tam, kde
je nyní opuštěný vojenský prostor a také cíl procházek obyvatel Máje. Pokud
jim teď vadí úbytek zeleně, tedy zakrslých stromů, vypelichaných
keřů a pošlapaných trávníků, museli by z lejnoka začít rovnou srát atomové
hřiby. Budova s kapacitou 1400 osob, které také budou chtít nějak přijet
a zaparkovat, by je skutečně neměla nechávat chladnými. Neznámý investor,
pozemky v držení soukromého subjektu, čuchám tunel jako hrom.
Myslím, že mi návštěva na Máji hodně dala. Z Máje jsem měl někdy pocit,
že je v tomto stavu udržován schválně, protože se zoufalí obyvatelé stávají
snadnou kořistí realitek a bank s jejich zlodějskými hypotékami a úvěry
na bydlení. Místní však nerezignovali a to je dobře. Nemyslím si, že by
rebelie obyvatel Máje něco přinesla, možná jen lehkou korekci záměru městských
papalášů nebo jeho posunutí v čase. Veřejné projednávání pro ně není závazné,
mohou udělat to, co sami uznají za vhodné, podobně jako v případě Pražského
předměstí. Jak jste asi pochopili, hlavním účelem tohoto článku je dodat
sebevědomí a zbavit obyvatele Thomadorfu strachu z konfrontace s magistrátními
vyžírky - no, prostě, na Máji se to výborně naučili a ostatním to taky
půjde. Je čas dát Jurajovi pápá a vytvořit prostor pro ty kandidáty, kteří
se ještě nezkompromitovali.
28.02.2009 D-FENS