Viděl jsem jeden díl v pondělí, ale přišel jsem k tomu nějak pozdě. Děly
se právě hrůzný věci. Nějaký blonďák (později se z něj vyklube člen týmu
Medicopter) jezdil po jezeře na vodním skútru, kterému se ulomil ovladač
plynu (já tedy nevím, klasický převod páčka-lanko mívá vratnou pružinku
právě pro tento případ, ale výrobce skútru asi nedělal FMEA nebo co) Za
ním seděla nějaká ženská s dítětem a všichni se chtěli hezky vozit. Jenže
osádka záchranného vrtulníku si bůhvíproč vzala do hlavy, že ženskou ze
skútru sundá. A tak skútr jezdil po vodě a vrtulník poletoval za ním, pořád
tam a zpátky, až je z toho krámu konečně sundali. Blonďák ale pořád sveřepě
rajtuje na skútru, až najednou ho to nějak omrzí a ze skůtru seskočí. Ten
pokračuje dál, až ke břehu, kde vybuchne, jako by vezl dvě podkritická
množství plutonia. Nejspíš se jednalo o skútr-tanker, protože z něj teče
benzín a za chvíli je na jezeře skvrna, jako když se potopil Exxon Valdez,
ale ještě navíc hoří. Osádka supervrtulníku musí opět do toho, dá tomu
knedlík a blonďáka vyloví. Paráda. Jen furt nevím, proč jednoduše nejezdil
s tím skútrem tak dlouho, dokud mu nedojde benzín, což by jistě netrvalo
déle než hodinu a byla by to asi nejsnažší alternativa.
Pak jsem chvilku na další kus kraviny urval ve středu. Osádka vrtulníku
ve složení pilot, lékař a záchranář se jala zachránit dvojici, která se
dostala do problémů v horách. Pilotka zaparkuje Bk-117 na kraji srázu,
chcípne motor, jako by přijela na babetě ke koloniálu, a jde zachraňovat.
Obojí je nejen proti předpisům, ale i proti logice, protože jako pilotovi
ji musí být známa nestabilita vrtulníku za povětří na zemi, zvláštně je-li
v neukotveném stavu. Pilotka spadne ze skály, bum, krev z uší, krev z úst,
bolest břicha, zlomenina spodiny lebeční, pneumotorax a vnitřní zranění
a vůbec je to píčou ke zdi. Vysílačka nejde. Už minule jsem psal, jak jsou
zdravotníci kolegiální. Další směna (!!!) začne kolegy postrádat, ale nemají
vrtulník. Jedou za ignorantem jménem Pfeiffer, který chlastá pivo a hraje
šipky. Kromě toho vlastní vrtulník typu Alouette. Jenže se to komplikuje,
Alouette má vadné palivové čerpadlo a zlomený spojovací hřídel (jak
ta věc předtím přistála?). U záchranky mají skladem hřídel (je tedy
záměnný hřídel z Alouette a Bk-117?), ale ne čerpadlo. Rozbíhá se velmi
zrychlená verze pohádky o slepičce a kohoutkovi, čerpadlo získá nějaká
baba ve skladu díky tomu, že si rozepne halenku o dva knoflíčky níž (má
asi tak dvojky). Nějaký kolík to tam všechno zamontuje pomocí křížového
šroubováku. Posádka uzemněného Bk-117 mezitím pomagoří úplně a ukecá doktora,
aby to okniploval. Doktor to vezme uchopí kolektiv a cykliku rukou neškolenou
a s pacienty na palubě zalétá takovou menší, ale pěknou akrobačku. Zraněná
doktorka to všechno řídí povely z lehátka (zde se autoři zřejmě inspirovali
filmem Připoutejte se, prosím). Alouette nahání amatérsky řízený Bk. Doktor
učinil od startu značné pokroky, provádí už obraty s koordinovaným použitím
kolektivu, pedálů i cykliky. Ovšem pak to začne. Z Bk vyhodí posádka lano
a na něj se pověsí kopilot z Alouette (mezitím ho zdravotnice pokárá, že
je hrozný hazardér). Navijákem přitáhnou návštěvníka do Bk-117 (přetížení
stroje? - na palubě je již šestá osoba). Po poslední akční scéně (při přesedání
trhne doktor cyklikou dopředu a vrtulník začne padat dolů, zachová se tedy
jako letadlo) a kopilot, ten s tím krámem přistane. Všichni skončí v nemocnici
a všichni jsou happy.
V pátek jsem si zase udělal chvilku. Zapnul jsem to zrovna v okamžiku,
kdy nějaký zlotřilec vylejzal kanálem. Pilotka, která se od středy zotavila,
si vyrazí s nějakým šmrksou zašpásovat do vrtulníku (dál se ukáže, že je
to doktor také od Medicopteru, jak jinak). Při mé slabosti pro sex v autě
mám pro ně pochopení. Pazdrát z kanálu jde vybrat od nějakých smetáků výpalné,
ale ti mu do kufru namísto peněz dají slzný granát. Zalezou s ním někam
do nějaké díry, která vypadá jako opuštěný podzemní bunkr nebo tak něco.
Pazdráta střelí koltem osmatřicet do břicha, ale pomrd je ještě předtím
zavede do něčeho jako plynová komora - Adolf Eichman by vejral. Všichni
se přiotráví. Je to všechno hrozně zamotaný, takže radši přijde reklama.
Po ní si pazdrát s dírou v břiše si jako správný příslušník germánské rasy
vzpomene na Wagnerův Gottdämmerung a v bunkru načasuje bombu. Pak
policajt najde venku jednoho ze smetáků přiotráveného a vyhlásí alarm pro
vrtulník. Posádka sedne do vrtulníku, zapne to, jako když v létě na stole
zapínáme ventilátor a letí tam. Jenže pak se to nějak zmrví. Smeták sebere
policajtovi jeho pistoli Glock, jen tak mu ji vytáhne z pouzdra a bez odjištění
i natažení ho zastřelí. Pozoruhodné, i ze stříkací pistolky se před použitím
musí vytáhnout špunt. Vezme si pilota jako rukojmího a lapiduchy pošle
vyzvednout svoji partnerku i s prachama z plynové komory. Jenže ti tam
nějak uvíznou, navíc v místnosti, ve které je nastražená bomba nápadně
připomínající bombu v sudu z filmu Zkáza Britaniku. Jediná možnost úniku
je přes dvířka ve stropě. Pilot to zahákne pod helikoptéru (dekl tam má
jako na potvoru velmi příhodné očko) a dlooouho se ho snaží nadzvednout,
kvrdlá kolektivem nahoru a dolu, až dekl konečně zvedne (je to dlaždice
betonu asi 70x70x10cm). Pak spustí kotvu dolu a vytáhne záchranáře + pacienty,
celkem 4 lidi, tedy nějakých minimálně 250kg nebo 3 betonové dlaždice,
ale to už mu problém nečiní. Všechno to dobře dopadne, jako posledně i
předposledně.
Je to všechno hrozná kravina.
Sice jsem žádné helo nikdy neřídil, ale vím, že naučit se létat s vrtulníkem
je pěkná dřina. Doporučuji film BAT21, kde je celkem realisticky zachyceno,
co se stane, když se zkušený pilot letadla posadí na pilotní křeslo vrtulníku.
Naučit se jej perfektně ovládat je logicky dřina ještě větší. Ale to tvůrcům
seriálu nevadí. Dovedli celý výtvor oprostit od všech technických podrobností
(například zahřívání motoru, rádiová komunikace, navigace...) a jejich
podání techniky letu se omezuje na záběry kolektivu a cykliky, přičemž
manipulace s oběma ovládacími prvky často nekoresponduje s tím, co vrtulník
provádí. Letové manévry, které vrtulník provádí, jsou silně za hranicí
možností létajícího aparátu s rotační nosnou plochou, což se týká především
visení poblíž kolmých stěn, které pro vrtulníkáře představuje poměrně zásadní
problém.
Mám pocit, že celý tým Medicopter stráví většinu času na svých misích
tím, že zachraňují jeden druhého. Dosud jsem si myslel, že posláním záchranáře
je zachránit lidi, kteří se dostali do úzkých, a to při minimálních škodách
na vlastních životech a vybavení, zatímco tým Medicopter postupuje poněkud
odlišně a každý zásah promění na survival soutěž, při které se do problémů
dostanou jeden až tři členové posádky. Divím se, že jim to AOK, německá
obdoba naší VZP, sponzoruje. Moje ex-přítelkyně je rovněž záchranář a pokud
vím, nikdy tak zásadní adrenalinové zážitky neměla. Její práce je také
o hodně prozaičtější. Sem tam chodila domů naštvaná, že jim třeba opilci
třikrát za noc pozvraceli auto, ale to asi není natolik adrenalinový zážitek,
aby se o tom točil film.
Další dojem, který jsem si ze seriálu odnesl, je ten, že každý v posádce
se už s každým vyspal. Tady už naštěstí začali vidět autoři seriálu život
zdravotníků reálněji. Také o tom vím svoje, protože jsem strávil rok a
půl v nemocnici při civilní službě. Zjistil jsem přitom, že ve zdravotnickém
sektoru mizerně platí, ale při troše zájmu se dá o to snáze dopracovat
k jiným nemateriálním požitkům. Zejména odpolední a noční směny byly v
tomto ohledu velmi atraktivní.
S otevřenými ústy jsem jednou sledoval manévry vrtulníku Mi-2, lidově
zvaného "spermie", poblíž střechy nemocnice. Vzhledem k silnému větru nemohl
pilot přistát, takže zůstal ve visu a pacienta vysadili navijákem. Od té
doby mne výkony pilotů vrtulníků svým způsobem fascinují. Jednou jsme při
cestě od Lipna sledovali přistání záchranky s vrtulníkem Sokol na plácku
velkém asi jako půlka hřiště, lemovaného stromy, což provedl postupným
klesáním z visu opět za poměrně silného větru, proti kterému se musel předem
příhodně natočit. Obojí mně přimělo v duchu před piloty záchranky smeknout.
Nechci přijít o domněnku, že aspoň někdo se ve zdravotnictví chová jako
profesionál a tak doufám, že tento přiblblý seriál co nevidět skončí a
nedopadne jako Cobra 11, od které přibývají další a další díly.
Musím si rozpomenout na ještě jeden seriál z podobného prostředí. Jmenoval
se Sanitka, pochází ze začátku 80.let a byl natočen v Čechách. Když porovnám
oba výtvory po stránce obsahové, zjistím, že Medicopter je úplný a totální
blábol, jehož natočení muselo být asi tak pětkrát dražší. Nabízí se proto
myšlenka, proč jednoduše naši filmoví tvůrci nepřevelí doktora Janderu
k LZS a majora Zemana k dopravce a netočí podobné seriály sami, namísto
aby se za ně platilo Němcům.
Princip ovládání vrtulníku:
Vrtulník je létající aparát s rotační nosnou plochou.
Tou je jeden nebo více rotorů poháněných motorem nebo turbínou. Protože
se rotor otáčí nějakou rychlostí a je nějak těžký, působí během jeho otáčení
na vrtulník reakční moment, který je vyrovnáván malou vrtulkou na konci
trupu. Existují i jiné konstrukce, které jsou méně obvyklé. Například ruské
vrtulníky Kamov mají dva protiběžné rotory nad sebou a vyrovnávací vrtulku
nepotřebují, americké vrtulníky Chinook nebo SeaKnight mají dva hlavní
rotory uspořádané za sebou.
Základní tři ovládací prvky vrtulníku představují kolektiv,
cyklika a pedály.
Nožními pedály se řízen úhel náběhu (úhel
naklopení listu vrtule, pod kterým se zařezává do vzduchu) vyrovnávacího
rotoru a tím je řízena rotace vrtulníku kolem svislé osy.
Kolektiv se nazývá podle toho, že jím lze
"kolektivně" měnit úhel náběhu všech listů hlavního rotoru najednou a tím
vyvolávat stoupání vrtulníku ve směru normály hlavního rotoru, při přitažení
kolektivu nahoru vrtulník stoupá. Kolektiv bývá spřáhnutý s ovládáním plynu.
Kolektiv je umístěn vlevo vedle sedačky pilota a vypadá jako ruční brzda
v autě.
Cyklika se nachází před pilotem a je podobná
řídící páce letadla. Pomocí cykliky je zvyšován úhel náběhu příchozího
listu a snižován úhel náběhu odchozího, úhel náběhu se tedy mění cyklicky.
Vyvolává se tím složka síly směřující vesměru letu, která umožňuje pohyb
vrtulníku vpřed, je to v podstatě stejné, jako by se rotor nakláněl.
Manévrování s vrtulníkem se tedy sestává z koordinovaného
používání všech třech ovládacích prvků. Například levá stoupavá zatáčka
znamená cykliku k sobě, kolektiv nahoru a levý pedál.
Vrtulník Eurocopter Bk-117 vyvinulo v osmdesátých letech
konsorcium firem Messerchmitt-Bölkow-Blohm. Minimálně dvě jména z názvu
firmy leteckým fandům určitě nejsou neznámá. Nyní jej produkuje německo-francouzská
firma Eurocopter a to i v mutaci Medicopter upravené pro účely záchranných
operací. Vrtulník se těší značné oblibě pro výhodné prostorové řešení,
rychlost a obratnost (je asi o třetinu rychlejší než v Čechách ještě pořád
hojně používaná "spermie"), bohužel ale není nejlevnější, takže v Čechách
tč. žádný nelétá.
06.04.2003 D-FENS