Komentáře ke článku: Obejdeme se bez ní. (ze dne 22.08.2010, autor článku: D-FENS)
Přidat nový komentář
|
"Základní myšlenkou demokratické vlády je, že to, co se odhlasuje potřebnou většinou hlasů zastupitelů, je vždy správně."
Pokud je chybne vychodisko, je zbytek v lepsim pripade irelevantni, v horsim zavadejici.
|
|
|
Jenže ta věta je nepravdivá.
Respektive, takhle fungovala starověká demokracie- Správně je to co zvolila většina a kdo volil jinak než většina neměl pravdu.
Základní myšlenkou moderní demokracie je prosazovat názor většiny s přihlédnutím k názoru menšiny.
Kdyby ta myšlenka byla taková jako v článku, tak přece celý poměrný systém vůbec nedává smysl.
|
|
|
Proto jsem tu uvodni vetu-premisu-vypichnul. Presne tak, DF si vytvoril slameneho panaka, ktereho pak slavnostne rozcupoval.
V soucasne dobe je asi nejlepsi charakteristika, ze jde o mix deliberativni a konstitucni zastupitelske demokracie, tedy k rozhodnuti dochazi po diskusi, kde maji vsichni stejnou vahu, nicmene rozhodnuti vetsiny jsou limitovana rovnosti clenu spolecnosti, tedy nelze cinit rozhodnuti libovolna, ale jen ta, ktera neodporuji zakladnim pravidlum (konstituci).
|
|
|
Konstituci lze změnit většinovým rozhodnutím.
Tedy zjevně (a) DFENS má naprostou pravdu, (b) Vy blábolíte.
|
|
|
a) DF nema pravdu
b) ja mohu i blabolit, pokud se mi zlibi
c) avsak Vam uniklo nekolik rozhodnuti ustavnich soudu (a neuskodi se podivat i za hranice naseho dvorecku), zejmena mam na mysli zduvodneni nalezu. Proste soudy zrusily nektera (i de facto ustavni) vetsinova rozhodnuti, jelikoz odporovala ustave jako celku.
|
|
|
Demokratická většina může zrušit i ten Ústavní soud.
|
|
|
Ovsem v tom okamziku prestava zrizeni byti liberalni konstitucni demokracii. Takze pak hovorime uz jen o tyranii vetsiny (a nikoliv demokracii).
|
|
|
Ona to nejsou synonyma?
Pojem "konstituční demokracie" je nesmysl, protože v demokracii je konstituce jen trhacím kalendářem, jak se Vám snažil naznačit OC.
|
|
|
Ovsem system, ve kterem je konstituce trhacim kalendarem neni demokracii jak je dnes (rozumej v euroatlantickem civilizacnim prostoru) definovana. Proto jsme psal o chybne premise - proste demokracie je dnes definovana jinak, nez jak bylo popsano - a proto je clanek bud zbytecny nebo dokonce skodlivy, protoze podporuje mytus vyplyvajici z nespravne definice.
|
|
|
A jen pro úplnost, konkrétních příkladů toho, kterak se demokratické bezpráví a svinstvo děje nejrůznějším menšinám, je vidět všude kolem nás -- v poslední době zrovna frčí zakazování burek.
|
|
|
V historii platilo, ze imigranti se prizpusobuji prijimajici civilizaci. Nikdy naopak, s timhle multikulti smetim bezte nekam hodne daleko.
|
|
|
A ty hned následuj se svými odpadky. Lidé by se měli sobě navzájem přizpůsobovat a jakékoli černobílé dělení je hloupé, v čemž jsou si mimochodem multikulturalismus a ten tvůj -simus podobné jako vejce vejci.
(Co je ti ostatně do toho, co nosí cizí ženská přes obličej? Minisukně bys zakázat nechtěl?)
|
|
|
A proc se ma prizpusobovat host hostiteli? Pekna blbost.
Stejne tak jako bylo pro me normalni, ze jsem v muslimskych zemich sel do mesity bos, nechlastal kdyz tam byl alkohol zakazany (a to nemluvim o obleceni damy), tak povazuji za normalni, ze se dotycni prizpusobi tradicim a chovani v sekularni evropske spolecnosti.
|
|
|
Ta holka z mesta je divna; tady u nas zeny kalhoty nikdy nenosily; a jeste by chtela delat ucitelku? Zente ji! Kamenujte ji! Kdo to kdy videl; ona je hostem, my hostitelky!
|
|
|
Ano, myslím, že pokud bude někdo zakazovat burky, měl by otevřeně říci: toto je akt boje (může to nazvat třeba protiútok) protože Vaší kulkturu tady nechceme.
|
|
|
V hodnotách, které mají vliv na ostatní lidi dejme tomu. Dokonce si troufnu říct, že naše civilisace, jakž takž (byť poslední době čím dál tím méně) respektující přirozená individuální práva je lepší než civilisace ostatní. Ale jak něčí svobodu omezuje nějaký hadr na hlavě někoho jiného a proč by se musel nutně přizpůsobovat tomu, co na hlavě (ne)nosím já, to mi nějak uniká.
A kupříkladu mně osobně se daleko více eklují smradlavé bílé smažky s dredy a v kalhotech s rozkrokem u kolen, než nějaká ta muslima v šátku.
|
|
|
hadr na hlave je fuk. Ovsem hadr, majici symboliku civilizace, spolecnosti ci uceni, ktere je neslucitelne s nasimi principy (popira je), uz problem je.
Jisteze smazky muzou vadit vic - ovsem oni jsou pruvodnim znakem vnitrniho rozkladu (proto se blbe zakazuji), zatimco rucnik na hlave je znakem vnejsi infiltrace.
Ve Francii ovsem za ty smazky budete v nekterych ctvrtich vlastne vdecny....treba zkusenost, kdyz soused ritualne(?) podrizne berana ve vytahu byva velmi formujici v nazorech na miru hnusu i ohrozeni od jednotlivych skupin.
|
|
|
Takovy hadr jsem ovsem nikdy nevidel. Esesmani meli stahlhelmy.
|
|
|
Už jsem to tu psal několikrát: současný stát není schopen tvrdě postihovat a eliminovat jednání, směřující k omezování svobod lidí* a tak se o to víc snaží bojovat proti symbolům, které samy o sobě ještě nikdy nikomu nic neprovedly.
Je to hloupé, je to zbytečné a je to nebezpečné, protože tím se jen buduje rozsáhlý státní aparát, který s pravděpodobností, hraničící s jistotou časem skončí v nesprávných rukou nějakého totalitního pomatence.
___
* ba naopak, stát v omezování svobod dnes jasně vede
|
|
|
Stat skutecne schizofrenne slouzi jak k potlacovani nekterych typu jednani, tak k ochrane osobnich svobod. Proto jsou nutne caste vymeny vladni garnitury, aby nedoslo k monopolizaci moci. Nic lepsiho zatim nebylo vymysleno, vse ostatni skoncilo mnohem tragicteji.
Ze se symboly neni postoj konzistentni, je bohuzel odraz spolecnosti a jejiho podvedomi. Stale nemohu pochopit, proc komunisticka hvezda ma jiny status nez symboly treti rise.
|
|
|
V takovém Švýcarsku se politická garnitura téměř nemění a jak jim to funguje. Hned bych s nima měnil.
|
|
|
Jak dlouho jste v tom Švýcarsku žil? Já tam mám nějaké známé, a ti si moc nelibují.
A ještě -- páně předřečníkovo tvrzení Nic lepsiho zatim nebylo vymysleno, vse ostatni skoncilo mnohem tragicteji je lež jako věž.
|
|
|
Uvest jeden maly priklad, kdy jiny system nebyl tragictejsi, pekne prosim, smutne koukam.
|
|
|
Všechny historické případy anarchie, od starého Irska až po současné Somálsko, vždy fungovaly (a v případě Somálska fungují) daleko lépe, než státy v odpovídajících regionech a podmínkách.
A než zas přijde nějaký idiot s návrhem, abych jel tedy do Somálska na dovolenou, když to tam je tak skvělé, pak zajisté -- až on pojede do Zimbabwe. _V odpovídajících regionech a podmínkách_.
|
|
|
Ze je anarchie lepsi nez tyranie je mozne. Ale furt me tam chybi to srovnani s tou konstitucni demokracii.
|
|
|
Konstituční demokracie je oxymoron.
Buď jde o zřízení vskutku konstituční, ovšem potom nelze o té konstituci demokraticky hlasovat a tedy nejde o demokracii. Nebo jde o demokracii a pak konstituce není konstitucí ale kusem hazlpapíru, jehož obsah je možno demokratickým procesem víceméně libovolně měnit, pokud se pro změnu podaří zblbnout dost voličů.
|
|
|
Tohle fakt neni oxymoron. Ustava je demokraticky prijata (nebo i nadiktovana viteznou mocnosti, jako tomu bylo v Nemecku) - a soucasti konstituce je jak zakotveni demokratickych zpusobu rozhodovani tak nemoznost nektera zakladni konstitucni pravidla menit. Nejde o tedy oxymoron, ale o vymezeni systemu bez tyranie majority vuci "zakonu vetsiny" (chybne oznacovanemu jako demokracie). Zjednodusene jde o vladu pravidel misto vlady lidi.
|
|
|
Demokracie je pravidlem - a to právě tím, že rozhoduje většina.
Co brání v demokracii tomu, aby parlament zrušil nejdříve to ustanovení o nezrušitelnosti některých pravidel (a náležitostí demokratického státu či jak se to tam píše) a následně pak i ta původně nezrušitelná pravidla?
Demokracie *je* v principu absolutní vládou většiny. Někdy je to může být relativně snesitelné, někdy se jedná o tyranii v pravém slova smyslu. To, že v některých případech existují pojistky proti některým úplně nejhorším výstřelkům na tom nic nemění - buď jsou ty pojistky nedemokratické, nebo zrušitelné a tedy k ničemu.
|
|
|
A v tom se prave mylite - rozhodovani vetsiny (tedy rovnym hlasovanim) je pouze jednim ze znaku - avsak nikoliv znakem vylucnym (tedy, pokud rozhoduje vetsina a nejsou splneny dalsi atributy, spolecnost neni demokraticka). Jde o IMPLIKACI (demokracie->rozhodovani lidmi podle pravidel, zpravidla nejaka forma vetsinoveho hlasovaciho principu), ne o ekvivalenci ci obracenou implikaci.
Jak uz jsem psal, nic nebrani zrusit konstitucni pravidla, jenze pak jiz spolecnost NENI demokraticka - a stava se totalitarni, autokratickou, absolutistickou ci teokratickou...podle toho, jak to premaluji.
Celkem dobry kratky popis zde www.democracy-building.info/definition-democracy.html, v nemcine ponekud redukovane demokratie.geschichte-schweiz.ch/definition-demokratie.html
|
|
|
Mýlit se ráčíte Vy, když si pletete demokracii jako princip s jednou z ní odvozenou a dnes častou formou, zvanou obvykle liberální demokracie.
|
|
|
A nyni zpet na prvni prispevek tohoto vlakna, abychom zjistili, o cem porad pisu: o konstitucionalni (nebo podle vasi klasifikace liberalni) demokracii a ze demokracie neni jen hlasovani, to je zuzene a mylne chapani pojmu.
|
|
|
Já bych s nimi neměnil. Některé věci tam nejsou špatné, některá místa ve Švýcarsku mám velmi rád, ale ten ca. půlrok, co jsem tam pobýval služebně, mi stačil.
Já jsem známý šovinista, ale musím uznat, že i leckteří liberálnější machometáni se k ženám chovají slušněji než většina Švýcarů, se kterými jsem přišel do styku.
|
|
|
Mozna vas prekvapi, ze ve Svycarsku ziskaly zeny federalni volebni pravo az v roce 1971. No a v jednom kantonu mohou zeny volit mistni vladu az od roku 1991, a to je dano rozhodnutim soudu, nebot v referendu volebni pravo neproslo. Tak se vztahu k zenam nedivte - a navic je to hezka ukazka one moznosti soudu zrusit vysledek referenda (tyranii majority).
|
|
|
O tom volebním právu vím, ale to vzal čert, tam jde o přístup a chování k ženám v každodenním životě...
Soud sice něco málo zrušit může, stejně tak jako v ČR soud ústavní, ale nedělá to moc často. Pravdou ale je, že současný stav mnoha lidem nejspíš vyhovuje, protože jestli by v nějakém státě bylo snadné spunktovat pořádnou ozbrojenou revoluci, tak je to zrovna Schweiz.
|
|
|
|
|
Ten dokument je nesmyslný. Demokracie je metoda hlasování, ta není pevně vázána ke státu o nějaké velikosti. Demokratický stát může být i úplně malilinkatý anebo velký.
Doporučuji místo tohoto dokumentu raději přečíst od Ludwiga von Misese knihu Liberalismus.
|
|
|
|
Jo, to je pěkný text, až na ty skoro rothbardovsky naivní představy o zahraniční politice a o tom, že stačí odejít z Arábie, zlikvidovat Israel* a machometáni nás začnou najednou milovat.
___
* Ve skutečnosti by měli ručníkáři Americe za podporu Israele děkovat, protože jen díky ní si Israel ty pošuky dokáže držet od těla bez toho, že by je kompletně zlikvidoval.
|
|
|
Obávám se, že trochu pleteš dohromady různé věci.
Otázka, zda by bylo s ručníkáři méně problémů, kdyby se USA do Arábie nepletly, je sice potenciálně zajímavá, ale je dokonale irelevantní.
Stát prostě toto právo nemá, tečka.
Jakmile začneš posuzovat, zda po takovém nebo makovém státním zásahu bude lépe nebo hůře, připravuješ volnou půdu pro argumentaci "bude lépe, když stát nakrmí hladové", "bude lépe, když stát postaví silnice", "bude lépe, když stát dá práci nezaměstnaným", a tak dále a tak dále a tak dále, až po "bude lépe, když stát zatočí s buržoasií".
Pokud je třeba někomu nějak pomoci (kupříkladu Vietnamcům proti Rusákům), mají tam vyrazit soukromé vojenské jednotky, složené z dobrovolníků a řízené i financované privátně. Stát do toho vůbec nemá co mluvit. Ten -- má-li vůbec právo na existenci a na armádu, což, jak víš, osobně velmi zásadně zpochybňuji -- může armádu použít teprve tehdy, když Rusáci (nebo ručníkáři) útočí přímo na něj.
(Což je právě hlavní, byť zdaleka ne jediný, důvod toho, proč měl Jefferson svatou pravdu v tom, že ochranu lidí a území má zajišťovat výhradně domobrana, zatímco armáda je svinstvo, jež v civilisovaném světě nemá co dělat.)
|
|
|
Ale jo, s tím, že lepší a ideově správnější řešení by byli privátní dobrovolníci nelze nesouhlasit.
Já jsem se pouze pozastavil nad páně Paulovou naivitou stran toho, že v dané konkrétní situaci by stačilo přestat bojovat proti ručníkářům a podporovat Israel a všude by zavládl klid a mír.
|
|
|
"může armádu použít teprve tehdy, když Rusáci (nebo ručníkáři) útočí přímo na něj."
Takže pokud nepřítel (byť ještě nejsme ve válce), obsazuje území mého spojence, nebo na něm nějak intervenuje (podporuje povstátní, atd.), tak jako stát nemám zasahovat a čekat, až nepřítel skutečně zaútočí ze zelepšené pozice? To v zásadě lze, pokud budu mít i potom dostatečnou převahu, ale musím stejně počítat s vyšším ohrožením.
Domobrana (na úrovni třeba národní gardy) je fajn věc, ale oproti klasickým armádám jí chybí schopnost zasáhnout území protivníka, ničit jeho zázemí a přebírat nad tímto územím kontrolu.
|
|
|
Správně, přesně o tom mluvím. Však také jen máloco je horší svinstvo, než zasáhnout území protivníka, ničit jeho zázemí a přebírat nad tímto územím kontrolu.
Dále pak, Vy nejste stát. A stát nemá co mít spojence. Toho můžete mít Vy, JJ, root nebo já -- a žádný "stát" nám nemá ani nejmenší právo diktovat, kdo tím spojencem být má a kdo ne.
|
|
|
Nesouhasím. Pokud mě někdo napadne (ať mluvím za sebe, stát, nebo třeba skupinu obyvatel, obec, kmen či bůh ví co dál), potom to nejnákladnější, co mohu dělat, je vést boj na svém území přímo proti bojovým jednotkám protivníka a jejich zásobování. Boj mě postihuje i v případě, že vyhrávám - moje pole jsou plná nevybuchlé munice, moje okna jsou vysypaná, moje cesty zničené, moje obyvatelstvo trpí kolaterálními účinky boje.
Pokud vyřadím nebo poškodím zázemí protivníka (energetiku, komunikace, průmysl), je takový dopad z dlouhodobého hlediska efektivnější. Proto stojí za to usilovat o průnik na území protivníka, ať s cílem protivníka tam vytlačit a tam s ním bojovat nebo poškodit jeho schopnost/ochotu bojovat.
Pokud bych tedy byl napaden, snažil bych se, pokud bych nebyl schopen útočníka zničit v krátké době v poli, zastavit nepřátelský postup a potom zahájit akce ke zničení či poškození jeho zázemí.
Možná je to svinstvo, ale než boj dům od domu v mém městě, to raději hustý kouř nad nepřátelskými rafineriemi, zničené rozvodny a zřícené mosty, rušené komunikační sítě, rozvrácené zásobování atd.. Nepřináší to okamžitý efekt, ale v kombinaci s okolnostmi (zničení zavlažování v létě, přísunu paliv na podzim, atd.) dochází k narušení nepřítele (už třeba sama decentralizace výroby je nákladný proces). To samo nezniční jednotky v poli, ale může to značně ohrozit ochotu nepřítele bojovat za takových podmínek a také schopnost jednotek tento boj vést.
A - v tom se určitě neshodneme - podle mě, pokud státy existují, tak stejně jako např. společnosti, sportovní oddíly a další právnické osoby vpodstatě musí mít vnější vazby, tedy i přátele a nepřátele. Až dojde na Vás, Roota a další, státy zaniknou, tak pochopitelně nebudou mít vnější vazby.
|
|
že to, co ji nahradí, bude něco velice podobného tomu, co tu bylo v letech 1938-45 nebo 1948-89, jen s jiným názvem.
|
|
|
Dovolil bych si nezávazně tipnout nějakou odnož melounů ...
|
|
|
Také bohužel sdílím tuto obavu.
V jakémkoliv společenském uspořádání (řekněme za poslední tři tisíce let) existovala elita a ovce. Jde jen o to, jak se elita stala elitou a jak moc si mohly ovce vyskakovat.
Obávám se, že návrat k monarchii není reálný (a upřímně si myslím, že to u nás v 19. století z pohledu běžné ovce taky nebyl žádný med). Mnohem reálnější je, že se relativně malá skupina chopí zbraní (kterých je všude dost) a bude jimi kontrolovat zbytek neozbrojených ovcí, jak naznačuje Darkmonk.
Při určitém zjednodušení a za předpokladu, že nakonec jde hlavně o peníze, můžeme společenské zřízení rozdělit taky na (i) víceméně legální business, (ii) organizovaný zločin a (iii) ovce. V daném státě nebo jiné jednotce pak záleží na tom, jestli je vládnoucí elita spíše z kategorie (i) nebo (ii). Bohužel mám pocit, že směřujeme spíše ke (ii), mimo jiné proto, že business se vyčerpává dodržováním všech těch pravidel, na které organizovaný zločin z definice kašle....
|
|
Tak je celkem evidentni fakt, ze tzv. Zapadni civilizace upada jako celek poslednich cca 100 let. Dve svetove valky byly pritom PROJEVEM, nikoliv pricinou tohoto upadku. A to, co D-Fens popisuje v clanku, jsou jen jine formy toho upadku.
Tak ci onak, nemuzu souhlasit s optimistickym zaverem clanku. Kdyz padl rezim - JAKYKOLIV rezim - vzdy se objevili ruzni extremiste a posahanci, kteri slibovali jednoduche recepty pro reseni slozitych problemu. Ze to casto skoncilo nasilnou diktaturou tech, kteri zkratka meli po padu nejvetsi moc, zde asi nemusim pripominat. Stejne tak asi nemusim pripominat, ze tyto tendence "jednoducha reseni slozitych problemu" jsou velmi caste i u zdejsiho core...
No, treba se mylim a po prohnile kdemohkradii konecne nastoupi ten liberalni raj, kde vsichni lide budou jednat prisne racionalne.
|
|
|
Myslím, že hrubě podceňuješ demoralizační vliv, který měla první světová válka, konkrétně masakry na západní frontě a u Gallipoli, na Anglii a Francii.
U nás vnímáme první světovou válku jako příležitost, kdy slovanské národy získaly nezávislost na R-U; ve zlém, či v dobrém, ale každopádně ji vnímáme jako "změnu", ne jako "národní katastrofu". Ztráty v poměru k počtu obyvatelstva u nás nebyly tak velké.
Ale v neamerické anglosféře je WWI "the Great War", synonymum pro obrovský "mlýnek na maso", který semlel jednu mladou generaci v nesmyslných lidských vlnách ženoucích se donekonečna proti skopčáckým kulometům.
U Passchendaele, na Sommě a u Verdunu ztratila Britská říše podstatnou část své budoucí elity, a zejména 90% svého sebevědomí. Ti, kdo to zažili, už nedokázali věřit v nadřazenost britské civilizace a britského systému; upadli v pochybnosti a relativismus.
Nikoliv náhodou se koloniální systém začal rozsypávat zhruba 30 let poté, kdy příslušní přeživší dosáhli mocenských pozic. Byl to jen jeden, ale poměrně závažný faktor. Nikomu už se nechtělo nést "břemeno bílého muže" (Kipling), když převládající dojem byl, že bílí muži se vraždí navzájem ještě ukrutněji a ve větším rozsahu než Mašukulumbové.
Jak říkám, ve střední Evropě si to neuvědomujeme, protože málokdo čte např. soudobá literární díla. Jediné dílo, co se tady ujalo v obecném povědomí, bylo německé "Na západní frontě klid", ovšem Německo nebylo podstatná koloniální mocnost; ale ladění té knihy je dost výstižné.
|
|
|
Že Vás huba nebolí!
V první světové válce padlo ca 300.000 lidí z českých zemí, tj. ca 3% obyvatelstva a ca 30% mobilisovaných. Celé britské imperium (vč. Indie, Austrálie, Kanady) mělo těch padlých kolem milionu (z ca 9M mobilisovaných) a žabožrouti ca 1.400.000 (z ca 8.5M mobilisovaných).
České země ten mlýnek semlel daleko víc, než většinu ostatních, ať už to počítáte na mobilisované nebo celkovou populaci.
|
|
|
Nelze to redukovat jen na počty a procenta. Hodně velkou roli hrají "okrajové podmínky".
Prvá: struktura ztrát byla jiná. České země se nevynořily z první světové války s tím, že hlavní univerzity mají najednou o polovinu míň studentů. Británie ztratila relativně větší podíl vzdělané třídy, což se podepsalo na celkové budoucí náladě. U nás to víc odkašlala dělnická vrstva, která nemá na budoucí směřování národa většinou moc vliv.
Pak jsou tu další odlišnosti.
- ztráty v tehdejším českém království zahrnují rovněž sudetské Němce, kteří jsou z hlediska "českého Čecha" nezajímaví,
- poměrně dost ztrát bylo na nemoci a chřipku, což má taky jiný psychologický účinek než kulometná pole ve Flandrech,
- část ztrát byla i na straně legií, kde se to vnímalo jako nutná nebo minimálně potřebná oběť pro osvobození země,
- a nutno si taky uvědomit, že Británie de facto svým vítězstvím nic nezískala, pouze udržela status quo na moři a v západní Evropě. Misky pomyslných vah se tedy nakláněly jinak než u Čechů, kteří měli pocit, že po 300 letech získali zpět nezávislost.
|
|
|
Ještě dvě věci bych přidal ke svému komentáři...
1) z britského hlediska prokázala válka neschopnost vlastního velení. Generalita se překonávala v tom, tlačit na pilu stále silněji, a to vedlo ke zbytečným ztrátám; jediný vskutku originální a schopný velitel mezi Brity byl patrně Lawrence z Arábie, což ovšem na Západní frontu nemělo vliv.
Češi naproti tomu měli oprávněný názor, že za většinu jejich obětí může cizácké velení, a z toho pak i méně oprávněný názor, že odteď v nezávislé ČSR bude lépe.
2) na Západní frontě se mnohem rozsáhleji a důsledněji používal jedovatý plyn, což mělo na duševní stav obránců katastrofální a trvalý vliv. Na italské, srbské a ruské frontě se to nedělo téměř vůbec.
|
|
|
Ano, polní maršálek Podhajský, kontradmirál Radoň, desítky procent českého důstojnictva u c. a k. maríny - cizácké velení jak vyšité.
Zjistěte si někde něco o tom, jak to vlastně za Rakouska vypadalo.
|
|
|
ono těch schopných velitelů měli Britové na nižších stupních velení celkem dost, ale jaksi se o nich u nás nepíše. V Česku jsou ještě jakžtakž známi vrchní velitelé - maršálové Haig, Kitchener a French a to je tak všechno. Zmiňovaný T.E. Lawrence (of Arabia) byl za války obyčejný kapitán od zpravodajců, který mezi Araby plnil úlohu styčného důstojníka a poradce. Jakkoliv to nebyl žádný blbec, tak považovat ho za jediného schopného velitele je dost mimo mísu.
|
|
|
Koukám, že jsem se nevyjádřil moc jasně, tak to zkusím napravit...
Nerad bych řešil, kolik poručíků a kapitánů bylo schopných a kolik. Pojmem "velení" jsem myslel ty organizace, jednotlivce a štáby, jejichž rozhodnutí byla strategického charakteru, ne jedince, kteří pak na frontě dohlíželi na splnění rozkazů shůry.
Proto si myslím, že ač byl zmíněný Lawrence hodnostně dost nízko, zaslouží si být označen za "velitele" - měl tak málo "místních nadřízených" a projevil tolik iniciativy, že průběh válčení Arabů proti Osmanům záležel z velké části na něm. Kapitán ve Flandrech měl proti němu úplně jiné postavení - a horší - v podstatě figurka s frčkami - ačkoliv teoreticky byli sobě rovni.
Když se ale tedy omezíme na nejvyšší velení, nedá se říci, že by Britové měli důvod jej nějak chválit. Británie šla do války s iluzí, že Německo se jim nemůže rovnat; když bylo během pár týdnů jasné, že to tak není, odmítli velitelé uvěřit, že situace může být opravdu zlá, a pokračovali v opakování těch samých receptů: v podstatě nekonečné útočení proti obsazeným zákopům, a znova, a znova, a znova. S tím, že dříve nebo později musí dojít k velkému průlomu; což ale nedošlo.
Zrovna ten zmíněný Kitchener byl tak trochu výjimkou, protože poměrně realisticky odhadl, že válka bude trvat aspoň 3 roky a bude velmi vyčerpávající.
Když by nezaujatý Marťan srovnával kvalitu generálů a maršálů znepřátelených stran, tak moc nevěřím, že by se kterýkoliv Brit dostal před Moltkeho nebo Brusilova. Rozhodně ne do "top 5".
|
|
|
O Brusilovovi asi není sporu, ale Moltke junior nebyl žádný vojenský génius, spíš těžil ze slavného fotra. Luddendorff s Hindenburgem byli nepochybně schopnější a úspěšnější. Pokud jde o Brity, tak velmi schopný britský velitel byl generál Allenby, který vypráskal Turky z Palestiny a Středního východu. Lze důvodně předpokládat, že nejméně on by se do nějakého toho Top žebříčku určitě dostal. Ve finále byl úspěšnější než všichni germáni i Brusilov, protože jedni i druzí dostali nakonec na prdel (i když ne zcela jejich zásluhou)
Ale ono hodnocení "který generál je lepší" je silně subjektivní a v podstatě stejně smysluplné jako anketa o největšího Čecha/Němce/Rusa/Marťana. Každý nakonec hlasuje podle svých subjektivních znalostí a preferencí. Na Západě nebude moc známý Brusilov, u nás zase málokdo slyšel o Allenbym.
|
|
|
Tohle je trochu unfair. Samozřejmě, že k průlomům došlo. A k nemalým.
Problém byl jiný. S tehdejším stavem výzbroje nebylo možno průlomu žádným způsobem využít. A na druhé straně jej bylo možno poměrně bez obtíží přehradit. Spojenci tahali za kratší konec provazu zkrátka proto, že to byli oni, kdo musel útočit.
Tvrdit, že Britské armádě veleli pouze neschopáci je značně laciné a zjednodušené. Nic by s tím neudělal ani von Mannstein.
|
|
|
Jiste ze existovali schopni britsti dustojnici! Namatkou me napada treba cpt. Edmund Blackadder.
|
|
|
|
jo, třeba bitva u Cambrai, kdy britské tanky projely německými liniemi jak nůž máslem. Smůla byla v tom, že s rychlostí tanku 3 km/h a rychlostí pěchoty 4 km/h nebylo možné průlomem efektivně pokračovat a jezdectvo už nemělo koně (a i kdyby je mělo, nejspíš by bylo proti kulometům prd platné).
|
|
|
nižším stupněm velení jsem neměl na mysli roty nebo čety, ale brigády a divize (o kolika britských prvoválečných divizních velitelích jste kdy slyšel? Na brigádní se radši ani neptám). Problém za první války byl totiž v tom, že ani divize zpravidla nebojovaly samostatně a odpovědnost (a slávu) za plánování velkých proslavených bitev nesli velitelé sborů a armád, pokud ne vrchní velitelství BEF osobně. Mimochodem, on i ten Haig bývá jako generál hodnocen docela vysoko. Hlavně se mu vyčítá bezohlednost, s níž přistupoval k plánování operací.
|
|
|
Kdyby nezaujatý Marťan srovnával kvalitu, pak by patrně vzal v úvahu i faktory jako "počet bigošů a kulometů na kilometr čtvereční"
|
|
|
Jo, a Moltkeho klidně vynechte. Mnozí vám budou tvrdit, že právě on byl Vilémovo neštěstí. A mají asi pravdu.
|
|
|
- Těch 300.000 byly ztráty v boji. Celkové ztráty byly ještě o něco větší. ČSÚ o tom před časem vydal zajímavou publikaci, kde se rozebíraly i ztráty reprodukční apod.
- Já asi "český Čech" jsem a přesto nevím, proč bych měla mít větší cenu smrt Františka Nováka z Náchoda než smrt Ewalda Kubeho z Märzdorfu.
- Těch, co si říkali legionáři, aby si nemuseli říkat zrádci padlo celkem kolem 7.000
- Pokud jde o to osvobození, tak moc žerete prvorepublikovou propagandu. Mýty o osvobození národa, samostatnosti po 300 letech apod, to je záležitost první republiky, do roku 1918 to většina lidí odmítala nebo jim to bylo putna (protože stát do jejich životů zasahoval minimálně či vůbec).
|
|
|
Toto je zároveň komentář odpovídající na vás v *15:09:53*, ať to netříštíme do dvou větví.
Opět se dotýkáme rozdílu mezi přísně číselnou realitou a vnímáním reality. A to vnímání je podle mého názoru důležitější pro budoucí směřování dané země.
Prostě: v etnicky české části ČSR byla první světová válka následně oficiálně vnímána jako cizí projekt z Vídně, do kterého Češi byli přinuceni, který skončil "po zásluze" koncem monarchie, a který přinesl národní osvobození.
Teď bych se rád p
Zde je taky nutno říci, že české jednotky neprojevovaly v roce 1914 žádné velké nadšení z toho, že táhnou na Srbsko a Rusko; dezerce a pasivní rezistence nebyly výjimkou, což naopak neplatilo u etnicky německých jednotek, např. proslulých "Ašantů" nebo různých buršáckých spolků, které zareagovaly na vyhlášení války vysloveně s nadšením.
Rovněž je nutno přiznat, že na nejvyšších místech velení, které reálně rozhodovaly o průběhu velkých operací, bylo Čechů pramálo, a většinou šlo o záležitost německy mluvící šlechty spříbuzněné s vládnoucím rodem. Asi podobně, jako v Izraeli je jeden generál arabského (drúzského) původu, plus několik plukovníků, ale to neznamená, že by Arabové měli nějaký zásadní vliv na to, zda půjde Izrael do války a proti komu.
Proto nebylo příliš těžké tuto oficiální verzi věcí zavést jako shůry danou - neodporovala příliš numerické realitě na zemi.
Politické změny po roce 1918 navíc vynesly k moci vrstvu, která měla velký zájem na tom, toto vnímání prosadit u populace, a také se jí to podařilo.
Británie na tom byla po válce "náladově" hodně jinak. Žádný zisk ze svých obětí neměla, nepočítáme-li teritoria typu Namibie a Palestina, která se nedají prodat národu jako velké zisky ani s maximální snahou. Proto celková suma ztrát a zisků musela britskému intelektuálovi nutně vycházet záporně.
|
|
Pokud jsem se něco naučil od Asimova, je to že mocenská struktura může degradovat stovky let a ani si toho nevšimnout (pokud nejste Hari Seldon). Takže bych se nespoléhal na to, že se dožijeme konce 'demokracie'.
|
|
cesta ze srabu ve kterém se nacházíme, je ale vždycky stejná - pokud se někdy udělaly ve státním měřítku změny k lepšímu ( i když leckdy krvavě ), tak vždy za tím stál jedinec - já mu říkám "osvícený diktátor" . A tím nemyslím vůbec nikoho z bolševické bandy.
Hezky je demokracie rozebraná v knize "Hvězdná pěchota" od Heinleina. Tam se pokouší vyřešit onen největší nedostatech demokracie - tu nulovou odpovědnost.
Historicky je nejosvědčenější monarchie - podle mě by mohla být lékem na to aby vyléčila současný stav. Jenže díky mediálnímu tlaku je to neuskutečnitelné. Takže zbývá moje nejoblíbenější metoda - vyhladit tento odpudivý živočišný druh... ;-) Byť i ta není nejjednoduší. Při velmi lehkém modelování možných scénářů jsem narazil na těžké, převážně logistické problémy. Takže babo raď ...
|
|
...ovšem nic lepšího zatím nikdo nevymyslel. Pořád lepší než vláda D-FENSe, nebo jiného jednotlivce, který si myslí, že by to dokázal lépe než volení zástupci.
|
|
|
ba právě že vymyslel - jednotlivec MŮŽE ( zdůrazňuji ) realizovat věci, které jakákoliv skupina realizovat nedokáže. Zvláštní ? Ale pravdivé. A může je provádět i proto že může jít otevřeně řpes mrtvoly - doslova. Pokud jsou rozhodnutí tohoto jedince orientována pouze na praktický výsledek a neznetvořena nějakou blbou ideologií, tak je tato forma vlády nejefektivnější.
Nutno si uvědomit že stát není nic jiného než velká firma - a dá se takto ( s přihlédnutím k určitým charakteristikám ) řídit.
u demokracie je jasná tendence zvyšování "těžkopádnosti" v rozhodování, aby byly parazitické formy co nejlépu udrženy při životě. Je to jen otázka měřítka. EU je toho jasným důkazem. Zcela otevřeně se domnívám, že mladší z nás mají solidní šanci účastnit se rozsáhlého konfliktu typu "válka, revoluce, společenská válka, defenestrace, genocida" apod.
Je lhostejno jak to nazvete.
|
|
|
|
Pánové dovolím si nesouhlasit, demografická struktura evropské společnosti v tuto chvíli není nakloněna jakýmkoliv převratnějším změnám, a vzhledem k celkově mrzkým přírůstkům populace, to tak i zůstane. Tedy do doby než nás téměř bez odporu obsadí Musulmanská Horda, tvořená téměř výhradně mladíky původem z Francie a Německa hlásící se k Islámu. :)
|
|
|
Ne každý, kdo se narodí jako muslim, musí muslimem zůstat.
Zrovna ve Francii není to náboženství v rámci nepokojů nijak silný motivátor. Ne že by nemělo vliv, ale spousta francouzských muslimů chlastá, bere drogy a sleduje porno na Internetu.
Tam je to spíš o tom, že alžírská kultura je hodně násilná sama o sobě. Oni se s velkým nadšením perou i mezi sebou.
|
|
|
Ano, Mugabe budiž nám příkladem.
|
|
|
Proto jsem zdůrazňoval že může. Toto je totiž zase naopak hlavní chyba vlády jednotlivce - že když se jeho sebestřednost a řekněme "morálka" ( i když toto slovo nenávidím ) odtrhne od pragmatických cílů zaměřených na fungování státu je zle.
Mým oblíbeným příkladem z druhé strany je Mustafa Kemal Atatürk - byť genocida arménů není nic za co by měl být pyšný, tak to co dokázal z turecka udělat - i násilnými reformami je obdivuhodné.
|
|
|
"to co dokázal z turecka udělat - i násilnými reformami je obdivuhodné."
MKA dokázal převést část turecké expanzivní energie z islámu na nacionalismus prušáckého střihu. Roli Poláků a Židů sehráli Kurdové a Arméni.
Nicméně toto dědictví se v současné době zdá být u konce s dechem.
Liberálnější část turecké společnosti nemá již více žaludek na neustálé vojenské angažmá v divokém Kurdistánu (zde hraje roli i to, že porodnost v Turecku prudce poklesla a málokdo je ochoten posílat jediného syna do armády a potenciálně na smrt; dokud jich bylo 5 v každé rodině, jeden se dal postrádat). V "ukecaných" kruzích intelektuálů v Istanbulu a Ankaře se začíná pozvolna uchycovat myšlenka "tak ať si jdou!", což by bylo ještě před pár lety nemyslitelné.
Náboženští konzervativci naproti tomu hledají spíš spojence mezi zeměmi jako Sýrie a Írán, a zachytili docela velký podíl elektorátu, zvlášť z řad venkovských Turků.
|
|
|
Ano - dokázal udělat co by jakákoliv jiná metoda udělat nedokázala tak rychle. Změnil turecko ze středověké náboženské diktatury v moderní stát.
Současný rozklad je jen obecný efekt všech demokracií ( byť i částečných ). Jenže právě jedinec by dokázal udělat další krok který jakákoliv demokracie není schopná udělat již z vlastního principu - tento rozklad zastavit.
Nesleduji současné turecko a tedy nemohu znát detaily. Ale myslím si že tomu tak je. Je to dost demokratická společnost na to, aby se dokázala nakazit morem z euroamerických demokracií. Morem bezradnosti - v současnosti tyto systémy totiž jedou již jen setrvačností. Nikdo nemá odvahu ( a moc ) aby to změnil.
Podívejte se do historie - pokud došlo k významné změně na státní úrovni, téměř vždy za ní stál jednotlivec. Kecy o revolucích a podobně - vždy za nimi stál jednotlivec, který jejich potenciálu využil ( nebo taky někdy ne ) a nasměroval tam kam potřeboval.
|
|
|
"Současný rozklad je jen obecný efekt všech demokracií "
Tak tím bych si nebyl tak úplně jist. Turecko není běžná demokracie a události v něm nebudou běžným rozkladem demokracie.
Turecko je stát, v němž byla klerikální vrstva držena u zdi bodákem, ale přitom nestihl pohasnout zájem "prostého obyvatelstva" o náboženství.
Navíc je to země velmi vnitřně rozdělená, kdy rozdíl mezi kosmopolitním Istanbulem a silně konzervativním anatolským venkovem je asi tak 100 let vývoje společnosti... asi jako rozdíl mezi gay-a-levým San Franciscem vs. pobožným Utahem, jenže v případě USA jsou to jen dva regiony z mnoha, kdežto současné Turecko je takto dost polarizováno.
|
|
|
No já nevím, ale v době, kdy vládnul jednotlivec, jehož výročí narození jsme si nedávno připomněli, to tedy dle mého soudu jednoznačně lepší bylo*. S prominutím srát se to začalo až později, kdy se vlády začaly volit (a i tehdy to tento konkrétní starý pán zvládal držet na uzdě pozoruhodně dobře, rozhodně lépe než jiný starý pán, který se za pár let pokoušel si na toho prvního pána hrát).
IMHO nejlepším a přitom realisovatelným uspořádáním je monarchie, kde monarcha má výkonnou i zákonodárnou moc, omezenou minimalistickou ústavou (jasně garantující individuální svobody). Klidně může existovat nějaká volená obdoba parlamenu, ovšem ta by měla mít jediné právo - za určitých okolností vetovat panovníkovo rozhodnutí (a dejme tomu v opravdu krajním případě sesadit, ovšem konkrétního panovníka, ne dynastii).
O dost horší, byť stále lepší než současné uspořádání, je situace opačná - tj. vládne volená vláda a panovník má nepřehlasovatelné právo veta (a ovšem také finance totálně oddělené od státu, aby nebyl na těch volených šašcích vůbec závislý).
___
* Míněno po stránce vlády a uspořádání společnosti. Samozřejmě uznávám, že při absenci některých věcí, které dnes považujeme samozřejmé, měl tehdejší život v porovnání s dneškem i některé méně příjemné stránky
|
|
|
"v době, kdy vládnul jednotlivec, jehož výročí narození jsme si nedávno připomněli, to tedy dle mého soudu jednoznačně lepší bylo"
Asi záleží na názoru a na tom o jaké oblasti se bavíme. Ani ta vláda mi až tak bezva nepřijde. Mimochodem, Rakousko-Uhersko mělo za těch 50 let existence skoro 30 vlád, to jsme na tom ještě dobře.
Ohledně "starého pána" se dá zmínit i jak se vlastně dostal k moci a kdo (ne)vládl před ním, že. Anebo naopak konec jeho vlády, kdy se dá diskutovat, nakolik vzdálenost jeho názorů z 1. poloviny 19. století od reality 20. století přispěla k rozpadu R-U.
Celkově mám k monarchii tři připomínky:
1. Si nemyslím, že by monarchie něčemu pomohla a je otázka, zda ty oblasti ve kterých se Rakousko 19. století zdálo "lepší" než současný systém dnes, nejsou prostě dané jinou situací v 19. století než dnes.
2. Pořád nevím, proč bych měl uznávat vládce, který tu třeba ani nikdy nežil, nemám k němu respekt a v horším případě jeho neschopnost řídit zemi je zjevná?
3. Podle té teorie například UK má daleko lepší státní zřízení než my. Přesto tam ten systém nevypadá výrazně lépe než u nás, resp. se dá říct, že je ještě horší. Každopádně se nezdá, že by monarchie zaručila vůbec nějakou změnu "k lepšímu".
|
|
|
Monarchie má smysl jako jednotící princip u mnohonárodnostních a mnohonáboženských států. Rakousko-Uhersko by asi jako republika dlouho nevydrželo, a kdysejší Britská říše taky ne. Belgie by to měla dávno za sebou.
U monokulturních zemí je to z politického hlediska spíš ozdoba, něco jako pěkně nalakovaný blatník na káře.
|
|
|
Vzhledem k tomu, že vlády za Rakouska měly daleko menší pravomoci, než mají vlády dnes a stát nestrkal rypák do každé blbosti, tak vyšší frekvence změn vlád nebyla žádnou zásadní tragedií a na životě normálních lidí se v podstatě neprojevila.
Starý pán se dostal k moci v roce 1848 tak, že (ještě coby mladý pán) nastoupil po svém přechůdci přesně podle zemského práva a nástupnického řádu panovnické dynastie? Jako desítky panovníků před ním. A co má být?
Rozpad Rakouska-Uherska zavinil prudký nacionalismus, kterému starý pán a jeho nástupce nedokázali ve výsledku úspěšně čelit - to je pravda. Ale drželi se dost dlouho, rozhodně lépe než ti, co přišli po nich.
1 & 3 - zajisté, máte-li monarchii jen podle názvu, panovníka jen na kladení věnců a jinak plnou demokracii, opravdu může být rozdíl proti republice podobného ražení zanedbatelný a slušná republika a la USA devatenáctého století může být i lepší.
2. Hm.. Co takový Karel IV (I)? Taky v podstatě poloviční přistěhovalec, dokonce vychovaný v žabožroutistánu. Ale na trůn měl dle zemského práva nárok. Úplně stejně jako později František Josef, Karel a dnes Otto, takto vzdálení potomci Karla IV...
Pokud je o tu neschopnost řídit zemi, tak můžete mít pravdu, nicméně historická zkušenost ukazuje, že monarchie si s takovým stavem dokáže poradit poměrně dobře - podívejte se třeba na příklady Rudolfa II, Františka II (I) a Ferdinanda V. Ačkoli to nebyla taková hrůza, jak občas líčí historické parodie, asi se shodneme na tom, že jako panovníci nepatřili k nejschopnějším. A přesto za jejich vlády české země vzkvétaly (samozřejmě ne bez výjimky - např. Napoleonské války)...
|
|
|
"za Rakouska ... stát nestrkal rypák do každé blbosti"
Neidealizujete si starou dobrou monarchii tak trochu? Podívejte se do tehdejších právních předpisů, a budete se možná divit. Je ovšem pravda, že stát tehdy "strkal rypák" do jiných věcí, a zejména tak činil o poznání efektivněji, s mnohem menším a levnějším aparátem.
|
|
|
Netvrdím, že jsem expert na právní systém podunajské monarchie, nicméně některé zákony znám a třeba občanský zákoník nebo zbrojní patent jsou výrazně jednodušší, srozumitelnější a řekl bych i méně restriktivní než jejich dnešní ekvivalenty. O zákonech daňových raději nemluvit...
Do věcí jako stavby, územní plánování apod. se stát v podstatě vůbec nepletl a byla to plně záležitost samosprávy.
|
|
|
Take bylo mozne absolvovat trest odneti svobody v zastoupeni.
|
|
|
Jako Anton Špelec? ;-)
Ne, vážně: tato možnost existovala, ale pouze u malé části deliktů. Šlo převážně o správní věci, trestané několikadenními tresty a v praxi se většinou udělovaly alternativní peněžní tresty.
Nicméně v Toulkách českou minulostí je zmiňován jakýsi odpovědný redaktor, který chodil sedět za delikty svých kolegů a protože těch deliktů bylo moc a při sezení v base by nezvládal uživit rodinu, tak chodil sedět obden - vždy jeden den do práce, druhý do basy, další do práce, další zase do basy atd. atd.
|
|
|
Říkám si jaký smysl vlastně měl takový trest - to je jako ta metoda Járy Cimrmana, kdy se coby učitel trestal místo svých žáků (vycházel z předpokladu, že žáci mají svého učitele rádi).
|
|
|
Těžko dnes soudit. Já předpokládám, že smyslem bylo to, že trest byl vykonán. Předpokládám také, že náhradník nechodil sedět zadarmo, takže na viníka to mělo podobný efekt jako trest peněžní.
IMHO právě proto se pak většinou dávaly ty pokuty - dopad na viníka ve výsledku stejný a obec/okres/kraj z toho měly nějaký příjem, zatímco provozování věznice naopak peníze polykalo.
|
|
|
Nojo, trest byl vykonán, ale odnesl si skutečný viník nějaké poučení? "Jestli poruším zákon sedět půjde kolega z redakce" ;-)
Že by náhradník nešel sedět zadarmo, to mě taky napadlo, ale zas proti tomu jde ta historka o chození do basy obden.
|
|
|
Asi jsem smíchal víc věcí dohromady:
Ten náhradník za úplatu se používal například tehdy, když živnostník nemohl prostě na týden zmizet ze svého obchodu.
Jak to přesně fungovalo u redaktorů, to nevím, ale čekal bych, že měl v redakci i jiné povinnosti a že sezení v base neměl honorováno od dne. Takže mohl být OK v případě normálního provozu, ale pokud bylo průšvihů víc, mohl se dostávat do skluzu a finančně trpět? S tím poučením u redaktorů to asi nebylo tak žhavé - oni si v podstatě přes oficiální existenci censury psali, co chtěli.
|
|
|
Nerad s Vámi nesouhlasím, ale bohužel...
Občanský zákoník byl, pravda, vcelku moderní normou schopnou vydržet - s uměřenou novelizací - i dosud. Prakticky prokázáno. A i z jiných soukromoprávních předpisů by bylo možno dosud opisovat, protože byly psány s rozumem na základě (aspoň po mém soudu) inteligentní právní teorie.
Ale v právu tzv. veřejném? Do stavební činnosti stát zasahoval v rozsahu ne nepodobném tomu dnešnímu (a leckdy hůř), od uliční čáry do předepsané velikosti světlíků, tloušťky násypu pod podlahou nebo povoleného počtu pater domů. Daně? Samostatné daně "spotřebního" typu z kde čeho od cukru po jízdenky, oblíbený výběr přes kapacitu závodu, jako samostatné téma potravní daň na čáře dotýkající se každého jednotlivého obyvatele velkých měst, okresní přirážky... (Ne že by to dnes bylo lepší. Ale R-U zákonodárství v daňových věcech bylo chaotické a daňová správa byrokratická velmi podobně, jako dnes. Jen efektivnější a levnější.) Zmínil jsem se o povinném kolkování soukromých - soukromých! - listin? Dnes sotva představitelné. A je celkem jedno, že něco z toho provozovala tzv. samospráva třeba na zemské úrovni (typicky to stavební zákonodárství).
A to nemluvíme o "svobodách". Státní úředník na kdejaké schůzi, k jejímu svolání uctivá žádost o policejní přivolení, úřední svolení k otevření každé nové živnostenské provozovny... Ne, zásadní rozdíl tam nenajdete, jen jiné zaměření a zase tu efektivitu. Rakousko-uherská konstituční monarchie směřovala zhruba tam, kde jsme nyní, docela zřetelně. (A že to vzala přes první republiku s její daní z kvasnic a povinnými trusty, to nebyla žádná revoluce...)
|
|
|
Stavební zákonodárství bylo z velké části v pravomoci obcí a míra zásahů byla přímo úměrná velikosti obce - v Praze byla pravidla dost striktní, na druhou stranu na malých vesnicích si každý mohl stavět v podstatě co chtěl a také tak lidé často činili.
Ano, existence těch všelijakých daní je mi známa - jenže přes veškerou tu zdánlivou chaotičnost mi to přijde jako lepší řešení, než současné "vybereme daně ze všeho co nás napadne, nacpeme to do jednoho pytle a pak to nějak přerozdělíme" a situace, kdy obec je ve všem závislá na státu.
Kolkování soukromých dokumentů se tuším týkalo jen určitých typů smluv při jejich notářském ověřování, ne?
|
|
|
Stavební předpisy např. pro markrabství Moravské (právě bez hlavních měst) šly až na tu úroveň předepsané minimální velikosti světlíků nebo materiál půdních dveří; pro venkov byly pouze dílčí úlevy, např. v předepsané velikosti záchodů. Nevím, jak v tomu bylo v Čechách. A zase, ne že by značná část těch předpisů byla bez vnitřní logiky a rozumného účelu, ale to neznamená, že by do daných věcí stát nekafral, přičemž notně.
Stavební policií (v tehdejším pojetí) to samozřejmě nekončilo. Tak například - v protikladu k obecně rozšířené a i na tomto serveru tradované legendě - už "staré mocnářství" stihlo předepsat maximální povolenou rychlost pro automobily, i když tehdy ještě pod krásným názvem jízdných silostrojů. Nepochybuji, že by četnictvo, mít radary, tu tehdejší "patnáctku" nebo "pětačtyřicítku" i měřilo.
Povinné kolkování se vztahovalo na řadu zcela soukromých listin od služebních smluv po směnky. Pod sankcí neplatnosti. Bylo to v té době oblíbené ve značné části Evropy, místy (např. Francie a Rusko) se nahrazovalo povinným sepisováním takových dokumentů na úředním papíře, opět pod sankcí neplatnosti. Kolkovní sazba se obvykle odvíjela od hodnoty úkonu - ať už směnečné sumy nebo platu čeledi. Představte si to dnes...
Inu, státní forma monarchie, natož konstituční, natož "demokratizující se", není sama o sobě žádnou ochranou proti byrokratizaci a bujení státu. Na většinu těch zmíněných (a spoustu jiných) předpisů neměl panovník vůbec žádný vliv, ba často o nich ani nevěděl.
|
|
|
Já jsem před časem narazil na nějaké úřední dokumenty z konce devatenáctého století a z těch poměrně jasně vyplývalo, že nešlo-li o začleňování do stávající zástavby (např. na náměstí), tak se povolení udělovala obratem. Našel jsem i pár zmínek o stavbách bez povolení, ale bez sankcí. Zapadákov v Sudetech, tehdy kolem tisíce obyvatel.
Aha, tak s těmi kolky nejsme ve při - kolkování nebylo povinné v tom smyslu, že by za jeho neprovedení hrozila sankce, ale pokud nebyla smlouva kolkována, nebylo možno její plnění vymáhat před státním soudem. To mi nepřijde zase tak šílené - naopak jako zdroj financování soudnictví, musí-li toto být státní, mi to přijde docela šikovné.
Panovník měl, pokud vím, právo veta na rozhodnutí libovoného státního orgánu. Že o některých věcech nevěděl je určitě pravda. Jinak ale souhlasím, že samotná monarchie není stoprocentní garancí čehokoli před demokracií a jinými neřádstvy - současné Spojené království je toho nejlepším příkladem.
|
|
|
Ad kolky: moje chyba, nenapsal jsem to jasně a příliš zdůraznil jen jeden aspekt.
Pokud by sankcí za nekolkování byla _pouze_ neplatnost, dalo by se na povinnost kolkování soukromých listin pohlížet jako na preventivní úhradu soudních či jiných státních nákladů, a jako takové by to bylo i celkem rozumné opatření, dávající volbu mezi (placenou) státní vymahatelností a prostou soukromou listinou. Dovedl bych si ostatně představit podobný systém pro soukromé soudnictví.
Bohužel, rakouský systém takový nebyl. Neuposlechnutí kolkovních předpisů bylo při zjištění (mimo neplatnosti daného úkonu inter partes) trestáno i finančně, dodatečným vybráním kolkové částky plus pokuty ve výši (např. padesáti)násobku původní kolkové částky.
Kolek byl daní a stát si už tehdy daně hleděl...
|
|
|
O jakém období se bavíme? Viděl jsem poměrně dost kupních smluv někdy ze sedmdesátých let 19. století a tam kolky nebyly. Kolky jsem zahlédl jen na žádostech o zapsání do katastru nemovitostí (1862??? už nevím přesně).
|
|
|
Taky nemám kompletní přehled a Řišský zákoník tím méně. Ale zcela určitě o období šedesátých až osmdesátých let, přičemž pro osmdesátá léta bych si byl jist smlouvami služebními a soukromými cennými papíry typu skladištních listů.
|
|
|
Pro přehled o rakouské legislativě doporučuji stránky Rakouské národní knihovny ( alex.onb.ac.at/rgbnichtdeutsch_rbo_fs.htm). Mají tam například naskenovaný komplet říšský zákoník 1848-1918 v češtině ( alex.onb.ac.at/rgbnichtdeutsch_rbo_fs.htm), jen rok 1913 z nějakého záhadného důvodu chybí.
Snadno se dá zjistit, že předpisy tehdy upravovaly například vybavení námořních lodí (č. 143/1888), způsobilost parních kotlů (č. 159/1888) anebo "vlastnosti pomořovacích nádob, využívaných při vyšetřování sehnanosti kořalky" (č. 93/1889). Bohužel jsem někde ztratil číslo nařízení, které mně obzvlášť zaujalo. Název byl nějak jako "o stanovení pravidel, za nichž lze hřebce státní ku kobylám zemským připuštěti".
|
|
|
To není noc podivného. Chov koní byl tehdy ve státním zájmu.
|
|
|
Nejen tehdy, kdy to bylo trochu pochopitelné z hlediska potřeb armády. Národní hřebčín si ze svých daní platíte dodnes...
|
|
|
Aniž bych to chtěl jakkoli obhajovat, musím konstatovat, že je pouze neduživým stínem hřebčína za císaře pána.
|
|
|
Arnoldův dodatek č.1
Záviseli na tom nejen vojáci, nýbrž i téměř veškerý transport v mocnářství, jakož i například to, zda (ne)bude hladomor.
Spíše než k troskám Národního hřebčína bych obrátil zlobné oko daňového poplatníka kupříkladu k existenci Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. :)
|
|
|
Arnoldova oprava č. 1
- veškerý lokální transport -
|
|
|
"Starý pán se dostal k moci v roce 1848 tak, že (ještě coby mladý pán) nastoupil po svém přechůdci přesně podle zemského práva a nástupnického řádu panovnické dynastie? "
Buďme upřímní: předešlý monarcha byl sesazen de-facto palácovým převratem, což v habsburské tradici moc nebylo. V podstatě poslední předešlý případ byl, když Matyáš sesadil Rudolfa.
|
|
|
U Václava (Karla) IV. je to pochopitelné - byl korunován českým králem, to se o strůjcích rozpadu c. a k. rozhodně říci nedá.
Tím se dostávám k hlavnímu dotazu: Jak mohl Karel vládnout Českým zemím, když sám nebyl korunován a jak tuto vládu mohl vůbec zdědit, když korunován nebyl ani jeho předchůdce "Starý Procházka"?
|
|
|
No tak si přečtěte všechny relevantní dokumenty* a řekněte mi, kde je stanovena povinnost korunovace a nemožnost výkonu královského úřadu bez ní. V dnešních monarchiích je klasická korunovace výjimkou.
Rovněž si můžete nastudovat to, proč se František Josef a Karel I nedali korunovat. FJ proto, že v té době už začínala demokracie, po které dříve Češi tak volali (a v tu chvíli po něm zase chtěli aby ignoroval parlament a ústavu) a Karel I proto, že mu Maďaři hrozili stažením svých jednotek z fronty, což by byla pro monarchii naprostá katastrofa.
Korunovat se nenechal například ani Václav III, přesto jeho vláda ani královský titul zpochybňovány nejsou. Zrovna tak někteří panovníci pozdější se nechávali korunovat se zpožděním, aniž by byla jakkoli zpochybňována legitimita jejich moci v období mezi nástupem na trůn a korunovací. Naopak Fridrich Falcký legitimním králem nebyl a to přesto, že korunovaci podstoupil.
Tyhle bláboly jsou další kousek prvorepublikové a pozdější propagandy - za doby vlády obou panovníků nikoho ani ve snu nenapadlo, že by snad legitimními panovníky nebyli.
___
* Zlatá bula sicilská, buly Karla IV, Obnovené zřízení zemské, Pragmatická sankce Karla VI
|
|
|
Jakkoli je to skutečně téma prvorepublikové propagandy, je fakt, že a) dynastické právo nemusí nutně stát jen na právu psaném, ale i na obyčeji vč. jeho vyjití z užívání a faktické schopnosti si to či ono pravidlo obhájit, a b) šedesát let a dva panovníci bez korunovace v situaci, kdy většina z těch šedesáti let je mírových, je i na habsburské, resp. české - a obecně evropské - poměry něco docela výjimečného, co mohlo při rozumné aplikaci aktivovat některé z možností naznačené bodem a).
Byť se tak reálně nestalo, mohlo by být zajímavé, jak by se dnes pohlíželo na situaci, kdy by někdy na přelomu let 1918 a 1919 české a moravské stavy prohlásily dům habsbursko-lotrinský (?) za trůnu se zřeknuvší a zvolily nového krále. (A i to na počátku první republiky bylo navrhováno...)
|
|
|
Ano, ti dva panovníci bez korunovace byla situace dost neobvyklá, nicméně důvody jsou známé, zřejmé a pochopitelné.
Na počátku republiky (tehdy "samostatného státu československého") bylo navrhováno leccos. Ještě v roce 1919 se snažili čs. představitelé vymámit z Karla abdikaci výměnou za navrácení jeho majetku na čs. území.
Volba nového krále, potažmo dynastie, je celkem zajímavá představa - pokud by nezblbli totálně a nechtěli např. zvolit Masaryka, tak by mě celkem zajímalo, kdo z panovnických či šlechtických rodů by kandidaturu na takovým způsobem uprázdněný trůn přijal.
|
|
|
Ona už by se nějaká ta svině našla. Takhle z hlavy mi nenapadá na který trůn se zájemci nehrnuli. Většinou bývá problém zcela opačný.
|
|
|
Velkokníže Nikolaj :) Pokud vím, tak určitá část českých slavjanofilů navrhovala svého času zvolit za českého krále nějakéhoNikolaje nebo nějakého jiného Romanovce, případně rovnou připojit České země k ruské říši. Pámbu s námi a zlé pryč.
|
|
|
to první "nějakého" je tam jaksi navíc. Šikla by se možnost editace
|
|
|
"IMHO nejlepším a přitom realisovatelným uspořádáním je monarchie, kde monarcha má výkonnou i zákonodárnou moc"
Dovolil bych si reagovat jedním citátem:
"Vůdce nemůžete jmenovat, najmout, ani dosadit".
Ralph "Sonny" Barger (1938), zakladatel Hell´s Angels
Skutečně nechápu, proč by měl mít jedinec výkonnou a zákonodárnou moc pouze na základě toho, že se vhodně narodil.
|
|
|
Z praktického hlediska třeba proto, že potom by nemohl svalovat zodpovědnost na někoho jiného. Takže v případě, že by to přeháněl, bylo by poměrně jasné, koho pověsit na lucernu ;-)
|
|
|
vina se zásadně svaluje na zlého velkovezíra nebo potměšilé rádce, případně na zákeřné zrádce, kteří nic netušícímu dobráckému otvi vlasti vrazili nůž do zad :)
|
|
|
Samozřejmě, že k tomuto docházelo a dochází. Jenže pokud velkovezíra a rádce nevolí lid, ale sám panovník, tak se nemá na co vymlouvat a zodpovědnost mu nikdo neodpáře.
|
|
|
>Skutečně nechápu, proč by měl mít jedinec výkonnou a zákonodárnou moc pouze na základě toho, že se vhodně narodil.
Já tedy nejsem zrovna monarchista ale budu Ti oponovat. Ono to není jenom o tom narození. Když se podíváš do historie, zjistíš, že většinu těch panovníků odmalička školili, učili a nutili studovat. Do výchovy následníka trůnu se obvykle dost hodně investovalo.
Dneska může být premiérem, třeba i vysloužilej pingl......
|
|
|
Kontroluješ zda Dfens spí co?:D Tento příspěve půjde do chlívku protože mu to přijde jako dobrý nápad nebo máš laktický záchvat:D
|
|
|
Nikoli. Ale článek se z cyklu "systém je na hovno, já kdybych tu velel..."
|
|
K velmi dobře napsanému článku bych jen doplnil:
http://www.youtube.com/watch?v=p2jel7l6VWk
Jak vlastně funguje onen Grál, to všeobecné zaklínadlo, pomocí něhož můžete z kohokoli učinit největšího vyvrhele společnosti?
Oblíbený příklad absurdity demokracie je fungování demokratické nemocnice. Pacient leží na sále kolem něj se shromáždí veškerý personál nemocnice, včetně uklízeček, údržbářů..., dohadují se jak má být pacient operován a nakonec odhlasují jakou má pacient vlastně diagnózu a jek má být operován.
Další příklad je jízda autem. V autě jedou čtyři lidé (a,b,c,d) a každý z nich chce docílit určitého cílového místa (A,B,C,D, které tvoří čtverec), přičemž si určí, že po určité době se bude hlasovat o tom, kdo bude řídit. Řekněme, že za volantem sedí "a", který chce do místa "A", což znamená, že se vzdaluje od "B", "D" a především od "C", které je na opačném konci čtverce, nastanou volby. Kdo bude řídit po prvních volbách? Kam auto nakonec dojede?
|
|
Poslední dobou mám rovněž pocit, že vše eskaluje takovým způsobem, že se snad konce demokracie také dožiji. Možná by to chtělo pořadný celosvětový konflikt, aby zařvalo opravdu hodně lidí a škody na majetku byly několikanásobně vyšší než za 2.světové, aby jsme se zase někam posunuli. Lidi a hlavně ti šašci ve vládě už neví co roupama dělat, tohle by je zase srovnalo. Nicméně logistické problémy přetrvávají :)
|
|
|
Děkuji, za cenu celosvětového konflitku se nikam posouvat nechci. Naopak, pokud budu mít na vybranou docela drahé výkupné, nebo celosvětový konflikt, budu dvakat jak mourovatej.
|
|
|
Já taky. Moji prarodiče a jejich rodiče zažili dva světové konflikty a nepřišlo mi, že by z toho byli nějak odvázaní. Ti dva pradědečci co umřeli ve třicátých letech na následky válečných útrap by taky určitě radši platili než aby je zmrzačili někde v Haliči. Krom toho, ani jedna světová válka českým zemím nic dobrého nepřinesla.
|
|
|
Jojo, přesně takhle to říkali Chamberlain s Daladierem.
|
|
Mozna Vas to prekvapi, ale nekteri z oligofreniku mohou cist i tento web. Mozna vas to prekvapi jeste vice, ale ti mene postizeni s uspechem pouzivaji pocitac a jsou pomerne dobre vzdelatelni. Nekteri z nich jsou velice zrucni a pokud maji praci, tak jsou ji velmi oddani a vykonavaji ji casto s mnohem vetsim nasazenim nez je v prumerne spolecnosti bezne. Je snadne si brat do ust nekoho, kdyz absentuje hlubsi znalost o nem, vysledkem jsou plky, vsechno neni jen o pojmech na wiki a osobni zkusenost je stale neprenositelna. Slaboduchym bez sveho zavineni se muzete stat velmi rychle, staci, kdyz uklouznete a zapadne vam jazyk, a kdyz mate tu smulu, ze okolo vas nebude nikdo dostatecne empaticky, tak po nekolika minutach zastavy dechu vase IQ rychle poklesne. Snazil bych se v techto tematech vice pokorny...
|
|
|
Tak pokorny budte, v tom Vam zde asi nikdo branit nebude. A dokonce, pokud si myslite, ze je to nezbytne, tak muzete i financovat to vzdelavani tem oligofrenikum nebo komukoli dalsimu, ani v tom Vam zde nikdo nebrani. Odporu se dockate jen tehdy, pokud budete chtit nekomu narizovat, at uz primo nebo za pomoci zastupitelske demokracie, ze tak musi cinit tez.
|
|
|
Predrecnik psal o nejakem narizovani? Ze ne? "Reaguji, jen abych si rekl to sve."
|
|
|
A rekl jste si to sve? Rekl. To je hezke, ze jste si obsah sveho prispevku tak pekne shrnul :-)
|
|
|
Asi je to možná ve mě..ale tneto příspevěk jsme shledla demagogickým a snůžkou keců...
nevidim nikde výpovědní hodnotu, stanovisko, fakta argumenty...postoj....cokoliv
|
|
|
No, root možná jen usoudil, že předřečník si prostě argumenty nezaslouží.
|
|
|
Ne? Ja jich tam vidim docela dost. Zasadni myslenkou je, ze pokud nekdo povazuje neco za nezbytne, nemel by o tom kecat a delat z toho politicky problem, ale mel by to udelat sam (a pripadne zkusit presvedcit par dalsich, aby mu v tom pomohli).
|
|
|
taky to tak u tech oligofreniku casto funguje. ted zkousim premluvit par kamosu a doufam, ze brzo zacneme stavet dalnici na vrchlabi, je s tim ale hroznyho s...i
|
|
|
"pokud nekdo povazuje neco za nezbytne, nemel by o tom kecat a delat z toho politicky problem, ale mel by to udelat sam"
Záleží na škále problému. U výstavby dětského hřiště za sídlištěm je to funkční přístup, u zastavení konžské války nikoliv.
Mimochodem, jakmile o něčem přesvědčíte dostatek lidí, stává se z toho téměř automaticky politický problém. Nekladl bych tedy tyto dva přístupy do protikladu jako zcela odlišné. Nejsou.
Abolicionisti, sufražetky a greenpísáci také kdysi začali pouličním kázáním, a hle, kam to průběžně dorostlo.
|
|
Je to stále se opakující proces, který se zastaví až ve chvíli, kdy zmizí lidstvo v současné podobě.
Demokracie to ještě pár dekád unese, zcela jistě se jejího konce nedočkáme. Pořád má ještě sílu, pořád mají lidé snahu. Ovšem v tomto mezidobí se budou posilovat elity a jejich mocenské struktury. Vzniknou silné oligarchické spolky, které budou tlačit na zákonodárce a postupně odřezávat jednotlivé funkční demokratické mechanismy. Stále však budou prostřednictvím médií pumpovat do lidí hrdost na demokratické zřízení, nadřazenost vůči podřadným a budou je udržovat v laskavém nevědomí, s pocitem, že stále o něčem rozhodují. Pak nastane kritický bod, kdy se oligarchické spolky pobijí mezi sebou o moc. V Římě to byly staleté rody a přerod trval bezmála sto let. V současnosti to bude pravděpodobně rychlejší, protože dnes se zrychlují všechny procesy ve společnosti. Výsledkem bude rozdělení oblastí moci, pár spolků zanikne, jiné se posílí, celkově se pak nějak dohodnou. A pokud to půjde ještě dál, nastane znovu období monarchistické, zastřešené nějakou fanatickou organizací na úrovni církve. Světská a duchovní moc bude opět vládnout ruku v ruce. Všeobecné vzdělávání bude potlačeno, jako v každém režimu, kdy vládnou oligarchové, neboť vzdělaní lidé jsou pro ně riziko. Monarchistická vláda bude zase zkoušet nějaké formy dědění moci, spolky (rody) vytvoří zásadní elitu na vrcholu a odmítnou míchat své geny s plebsem. Dalších tisíc let se budou mezi sebou míchat, budou pomalu degenerovat, lidi budou v několika vlnách bojovat o své svobody a práva a pak opět nastane zlatý věk, kdy si lidé po pár revolucích a válkách zavedou demokratické zřízení až do doby, kdy si své těžce nabyté svobody přestanou vážit a budou ji stále více věnovat do rukou nevolených elit... et cetera et cetera...
Pokud se lidé ze svých chyb nepoučí, jsou odsouzeni k tomu, dopustit se jich znovu. A lidé se nepoučí.
|
|
|
Hmmm... nevím, ale uvedené je pořád nějaká modifikace stávajícího systému. Viděl bych to jinak - vznikne nakonec něco dočista nového - tedy na zbytcích.
Nesmíme zapomínat na jeden z nejdůležitějších faktorů vzniku válek - populační tlak. Již dnes je to nekontrolovatelné přemnožení a dávno pro lidi neplatí pravidla pana Darwina. Lidstvo jako druh degeneruje a to stále zvyšující se rychlostí. Takže se dočkáme lecjakého překvapení.
|
|
|
Nic nového při stávajícím stavu vzniknout nemůže. Tohle je přirozený cyklus. Jde jen a jen o distribuci moci. V ideální demokracii je moc distribuována mezi všechny lidi, tudíž nikdo nemá moci dostatek na to, aby ovládal ostatní. Naproti tomu, v ideální monarchii je moc centralizována v rukou jednotlivce, který tak může přímo ovládat ostatní.
Ideál neexistuje, přesto je úvaha principiálně správná. Čím větší centralizace moci, tím horší podmínky pro ostatní a vice versa. To vychází z lidského já.
A protože lidé si neumí ničeho vážit a také protože setrvalý stav ve vesmíru neexistuje, i ta moc se přelévá sem a tam v nepravidelných cyklech.
Samozřejmě jistě existuje důvod, proč jsou lidé v Evropě obecně liberálnější než v jiných částech světa - přeci jen můžeme s klidem považovat demokracii za evropský vynález a implementace také probíhaly v zásadě jen v Evropě. Ale já ten důvod neznám. Každopádně, lidská společenství, bohužel, obecně inklinují k tomu druhému stavu - mona-, resp. oligarchii.
Na nějakou degeneraci, vedoucí k úpadku, nevěřím. Ani na války jako reakci na přemnožení. Za posledních 100 let došlo k šestinásobnému nárůstu počtu obyvatel na Zemi, což je naprosto bezprecedentní počet. Nikdy v historii nebylo na světě tolik lidí jako teď. Všechny války v historii byly vedeny z jiných příčin. Mocenské důvody (elity), hlad a nemoci (špatné hospodaření, mizerná starost o lidi - elity), zdroje surovin (kdykoliv).
Jestli jsme na počátku další etapy taky nevím, ale jediné, co mě napadá, je expanze. Lidé vždy expandovali. Z Afriky do Evropy, Asie, Ameriky, pak znovu do Ameriky, Austrálie atd. Teď už není kam, musíme do vesmíru. Bezpodmínečně. Je to jen otázka technologií.
|
|
|
Ideálem je dobře fungující firma. V čele člověk s největšími zkušenostmi a autoritou, podepřenou právem rozhodování o všech aspektech fungování firmy, s vizemi o směřování a strategii firmy. Pod ním malá skupina odborníků, kteří vizím dávají konkrétní podobu - designér, ekonom, konstruktér atd. Ti úkolují svoje odborné skupiny nebo rovnou největší skupiny "dělníků". A na konci malá skupina lidí typu uklízečka, kantýnská, noční hlídač apod. Vlastně to i kopíruje přirozené rozložení inteligence populace. Podmínka fungování je osobní zájem každého jednotlivce na výsledku firmy. Odpovědnost není tuplovaná nebo nulová, každý má zodpovědnost za přesně vymezenou část fungování firmy. Ať je čistá podlaha nebo uvařený oběd v jídelně nebo zpracování technického výkresu. Odměna odpovídá kvalifikaci, míře odpovědnosti a provedení práce. Dělník nepožaduje ředitelův plat a ředitel není dosazený neschopný povaleč. Účetní neokrádá firmu a kuchařka nekrade v kantýně firemní maso. Ředitel nebere u huby zaměstnance a zaměstnanec nekrade šroubky a tužky. Protože všichni mají dostatečnou odměnu za práci a všichni chápou, že jsou částí jednoho organismu. Kdo nepochopí, končí a je nahrazen vhodným uchazečem. V zásadě jednoduché, v podstatě princip "primitivní" kmenové rady a fungování indiánského kmene. Když tenhle jednoduchý funkční model porovnáme s fungováním společnosti(která na tomhle principu částečně staví), dají se dohledat příčiny veškerého marasmu. A je jich tolik, že to vidím jako DF - rozklad "firmy".
Nebo ještě jednodušší příklad, třeba rodina, co se věnuje zemědělství. Kdo má největší sílu, oře. Kdo je slabší, sbírá klasy. Kdo je nejvzdělanější, plánuje orbu, setbu, sklizeň, množství plodin a sazenic atd. Až prodají, část uloží na horší časy, část použijí na nákup nového osiva, opravy mechanizace atd. O zisk se svorně podělí, resp.použijí dle potřeby rodiny, o čemž předem podiskutují a rozhodnou s ohledem na maximální užitek všech členů rodiny.
U obojího je stejná podmínka fungování. Každý dělá své jak nejlíp umí a neokrádá ty ostatní. A pro nejlepší funkčnost celku je každý na té pro něj nejvhodnější pozici.
Celkem jednoduché...teoreticky...
|
|
|
Jo, celkem hezky jsi popsal komunismus v jeho ideologické rovině. :-D
Z mého pohledu jsou klíčem malé komunity. Existuje hranice, kdy společnost přestává být efektivní, a kdy začínají selhávat očistné mechanismy. Jsou na to dokonce studie, i když jsem zatím ještě žádnou neměl v ruce. Tu hranici stanoví počet členů společenství a její rozložení v prostoru.
Zjednodušeně řečeno, malá vesnice funguje bez problémů. Lidé se tam znají a sami se postarají o to, aby toto společenství fungovalo.
Zato velký stát s centrální správou věcí veřejných začíná selhávat stále více, čím je rozlezlejší. Efektivitu nahrazuje byrokracií, samočištění nahrazuje kontrolními mechanismy. Zpočátku se mu to daří, ale i stát má své hranice. Jednou mu byrokracie přeroste přes hlavu a z kontrolních mechanismů se stane nástroj tyranie.
Opět je to jen o dělbě moci.
|
|
|
:o) Komunismus ? Chceš naznačit, že dobře fungující firma v kapitalismu funguje na principu komunismu ? To snad né...
Pravda, chtěl jsem dodat právě to o té efektivitě skupin - do jak velké míry může model malé skupiny fungovat...to opravdu nevím. V principu sice můžu usoudit, že v malé firmě jeden mamrd udělá malou škodu, ve velké skupině jeden nebo víc mamrdů udělá mnohem větší škodu a je to pořád o tom samém. Pokud existuje nějaká dynamická souvislost mezi velikostí jednotky a náchylnosti k podělání, tak jako nejefektivnější se jeví henty malé samostatné jednotky, tedy maximální decentralizace a minimum moci zhůry. Maximum odpovědnosti a zároveň volnosti rozhodování samostatným "jednotkám". Unie je ideální příklad podělávání se díky centralizaci, byrokracii, nekompetentnosti and korupci. Opak by tedy byl co ? Když i jednotlivé země jsou pořád ještě Matrix....a anarchii opravdu nevnímám jako řešení...Budu o tom rozjímat. Variantu a) kdy po válce začneme od nuly a bude jen to, co si lidi domluví, zatím škrtám.
|
|
|
Můžeme o tom diskutovat donekonečna, ale je to stejné, jako koumat, jak holýma rukama obrátit proud rozvodněné řeky.
Něco jako systém, který si lidé domluví, neexistuje. Vždy je jen systém, o kterém někdo rozhodne, a který si někdo vybojuje, protlačí. Ostatní se musí přizpůsobit a maximálně zkoušet systém narušit zevnitř.
Všechny systémy vychází z naší povahy a individuality. Socialisté sice tvrdí, že jsme společnost, tudíž musíme spolupracovat jako mravenci, ale faktem je, že jsme jen banda individualit a každý si v různých aspektech života hrabeme na svém písečku. Spolupracujeme jen když cítíme potenciální prospěch. To je naše strategie přežití a z toho je potřeba vycházet.
I ten tvůj model firmy je zidealizovaný. Jednotlivé články však nejsou ideální a pohromadě to drží jen prachy a moc. Kdyby dělňas mohl, nárok na plat ředitele by si dělal. To už jsme zažili. Stejně tak je naprosto běžné, že zaměstnanci svou práci ojebávají, kdykoliv můžou. Přeneseno na společnost, jak nemají lidě dlouhej bič a malej dvorek, společnost nefunguje. I ty etnické kmeny ve starověku měly své zákony, za jejichž porušení byla smrt, v lepším případě vyhazov.
Základ fungování společnosti je efektivita. Je potřeba najít:
1. Dobrotivou autoritu, která společnost stmelí a zastřeší
2. Legislativní rámec, který zaručí bezpečí a právo
3. Míru, kdy mají lidé ještě dostatek svobod, ale nemůžou si příliš vyskakovat.
Pak budou lidi makat, budou motivovaní, budou víceméně spokojení, neboť budou moci snadno uspokojovat své bazální potřeby (jídlo, pití, teplo, sex), budou se cítit bezpečně, budou mít koho uctívat a koho se bát. Taková společnost krátkodobě funguje velmi efektivně. Končí to zpravidla smrtí, resp. rozpadem, resp. zkurvením (dobré) autority.
|
|
|
K věci. O anarchokapitalismu v Somálsku. Zdá se, že je efektivnější co do rozvoje, než stát, zastřešený vládou.
www.independent.org/newsroom/article.asp?id=1880
Doufám, že to zahraniční intervence starostlivých států neposerou, je to výborný experiment.
|
|
|
|
Jo, na to už jsme, myslím, v diskusi i narazili :o) No tak to je nejvyšší čas jet se tam podívat na dofču...není nad osobní zážitek.
|
|
|
Dal bych tomu ještě tak dvacet let. Uvidíme. Já myslím, že po té době, bez vnějších intervencí z toho bude jedna z nejprogresivnějších zemí na světě.
|
|
(ok, ještě jednou)
K věci. O anarchokapitalismu v Somálsku. Zdá se, že je efektivnější co do rozvoje, než stát, zastřešený vládou.
www.independent.org/newsroom/article.asp?id=1880
Doufám, že to zahraniční intervence starostlivých států neposerou, je to výborný experiment.
|
|
|
1. Islámský charakter společnosti znamená určité nepřekročitelné mantinely vyplývající z převládajícího pojetí šaríje. V klasický liberalismus z tohoto důvodu moc nevěřím.
2. Somálsko není individualistická společnost evropského typu, je založeno na kmenovém principu. "Příjmení" (= identifikátor kmene) je tam nejdůležitějším parametrem společenského statusu. Kmen poskytuje ochranu, a na druhou stranu vyžaduje podřízení kmenovým zvyklostem včetně vendetty a povinnosti bránit kmenové zájmy (což platí i ve městech, ne jen někde na odlehlém venkově).
Proto se dá očekávat, že kmenoví starší budou mít i v budoucnu nad majetkem a svobodou členů kmene podstatně větší kontrolu, než by se klasickému liberálovi líbilo.
3. Schopnost udržet jakés-takés mírové vztahy s vnějšími mocnostmi je důležitý parametr společenského uspořádání. Na tento bod se dá samozřejmě reagovat spoustou černobílé demagogie (ano, s Hitlerem by patrně neudržel mírové vztahy žádné slovanský národ kromě otevřených vazalů), ale to mu neubírá na jisté váze. Byl bych radši, kdyby se nad ním případný oponent skutečně zamyslel, a nepropadl jen orgii sofistikovaného posměchu :-D
Celkově si nemyslím, že Somálsko by bylo libertariánský experiment. Spíš mám dojem, že to je tak, že v původní kmenové společnosti se v letech cca 1950-1990 uskutečnil zvenku vedený experiment s nastolením centrálního státu, vedený převážně sovětskými poradci (původní koloniální velmoc, Italové, nechávala vesměs černochy, ať se řídí vlastními pravidly).
Tento experiment zkolaboval, protože centralizovaný stát sovětského typu je pro tuto oblast krajně nepřirozený, a společnost se přirozeně vrátila zpět ke své starší podobě kmenového uspořádání.
Od situace v 18.století se to liší třemi důležitými rozdíly:
- intenzivní styk s vnějším světem,
- větší množství účinných palných zbraní,
- vysoká koncentrace obyvatelstva a rychlý další přírůstek,
takže je těžké odhadovat výsledek za 20 let.
Historická zkušenost s demografií říká, že každá prudce rostoucí populace s velkým počtem neklidných mladých mužů na omezeném měla sklon k násilné expanzi nebo k občanským válkám. Což jsou obě věci, které v případě přímořské africké země zákonitě přitáhnou vnější intervenci. Možná bude Somálsko první výjimka. No, spíš o tom pochybuji.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Obejdeme se bez ní.
|