Jedno rčení říká : "Člověk nepříchází o svobodu se slzami v očích, ale
za bouřlivého aplausu" ...
Dne 18.02.2009 došlo ke zřejmé ukázce toho, jak to s naší politickou
scénou vypadá. Naštestí se naši zákonodárci skoro trefili datem a tak se
školáci třeba jednou (pokud v té době vůbec budou existovat školy. přece
není možé narušit jejich duševní vývoj, že) budou učit o vítězném únoru
1 a 2, vzdálených od sebe celých 61 let.
Lisabonská smlouva, či euro-ůstava (jablko zůstane jablkem, i když ho
pojmenujeme hruška), byla toho dne schválena PSP ČR. Navzdory vůli lidu,
navzdory návrhu na všelidové hlasování, navzdory tomu, že její ratifikace
by měla být po irském ne zastavena v celé Evropě.
Opět se, podobně jako v kauze poplatky vs. vojenské mise, dostalo na
povrch kupčení o koryta a politické přežití. A tak kromě dalšího přežití
naší "hrozně dobré" vlády získává náš bez-gulový premiér křeslo eurokomisaře.
Jirka P. dostal svoji smlouvu a vizi budoucího superstátu, kde bude moci
spolu s Rathlíkem kontrolovat vše snad i to co zrovna sousedovic malá vykadila.
Krása! Nádhera! Aplaus! Všichni jsou spokojení, tedy až na lidi, ale na
ty se dneska co, sere, že.
A ani naše média nijak neznepokojuje, že tato smlouva může nebourat
poválečné vypořádání. Politici sice přijali jakýsi zákon na ochranu Benešových
dekretů, nicméně ten podle naší ústavy proti Lisabonu moc nezmůže. Již
v základních ustanoveních se objevuje článek 10. tohoto znění :
"Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament
souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu;
stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní
smlouva". Tak a já se nemohu dočkat až se do našeho města vrátí pan
kníže, Schwarzenberg.
Celé toto urychlené přijetí Lisabonského paskvilu mi řádně obrací žaludek.
Navíc se nemohu zbavit pocitu, že to celé bylo protiústavní. Česká ústava,
hlava 2, článek 23, odstavec 3, definuje slib, který musí poslanec složit
takto : "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat
její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat
v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí". Já tedy
nevím, ale Lisabonská smlouva mi rozhodně nepřijde v zájmu všeho lidu.
I když lidé vlastně neví, co je pro ně dobré, proto se musí jejich život
řídit všemi možnýmy i nemožnými nařízeními. Hlavně totiž co? No přece NEMYSLET!
A tak ve vidině světlejších zítřků jsem řekl přítelkyni, aby mi koupila
teplé spodní prádlo, až jednou u mých dveří zazvoní detektivové z Bruselské
europolicie, oddělení ekozločinu, a odvlečou mne do eurogulagu, pardon
převýchovného kulturně-ekologického centra, protože jsem užíval osobní
automobil a neplatil zelený desátek euro-eko-komisaři monsignoru Bursíkovi.
Že to je přehnané a není to možné? Ale je, stačí se podívat do Lisabonské
smlouvy.
Na závěr malé zamyšlení v jednom dokumentu, o kterém určite všichni
naši politici prohlásí, že je základem moderní demokracie se píše :
"We hold these truths to be self-evident, that all men are created
equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable
Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness.
— That to secure these rights, Governments are instituted among Men, deriving
their just powers from the consent of the governed, — That whenever any
Form of Government becomes destructive of these ends, it is the Right of
the People to alter or to abolish it, and to institute new Government,
laying its foundation on such principles and organizing its powers in such
form, as to them shall seem most likely to effect their Safety and Happiness.
Prudence, indeed, will dictate that Governments long established should
not be changed for light and transient causes; and accordingly all experience
hath shewn that mankind are more disposed to suffer, while evils are sufferable
than to right themselves by abolishing the forms to which they are accustomed.
But when a long train of abuses and usurpations, pursuing invariably the
same Object evinces a design to reduce them under absolute Despotism, it
is their right, it is their duty, to throw off such Government, and to
provide new Guards for their future security. — Such has been the patient
sufferance of these Colonies; and such is now the necessity which constrains
them to alter their former Systems of Government".
V českém překladu je význam přibližně takový :
"Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě
rovni a jsou nadáni jistými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo
na život, svobodu a budování osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv
se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svou oprávněnou moc ze souhlasu
těch, jimž vládnou. Že kdykoli počne být některá vláda těmto cílům na překážku,
má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla
založena na takových zásadách a měla svou pravomoc upravenou takovým způsobem,
jak uzná lid za vhodné pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí. Je
pravda, že prozíravost velí, aby se vlády již ustanovené neměnily z příčin
nepatrných ani přechodných, a i všechna zkušenost ukázala, že lidé, je-li
zlo snesitelné, jsou spíše nakloněni je snášet, než aby se domohli svých
práv tím, že zruší životní formy, na něž si zvykli. Avšak, když dlouhá
řada případů zneužití moci a skutků bezpráví, sledujících neustále tentýž
cíl, svědčí o úmyslu podrobit je naprostou krutovládou, pak je jejich právem,
a přímo povinností, takovou vládu svrhnout a postarat se o nové strážce
své příští bezpečnosti. Takové bylo trpělivé utrpení těchto kolonií; a
taková je nyní nutnost, která od nich vyžaduje, aby změnily své dřívější
systémy vlády.".
Škoda, že dnes již lidé nejen takto nemluví, ale i nemyslí ...
19.02.2009 Sven Johansson