Komentáře ke článku: O demokracii, přerozdělování a útoku proti soukromému vlastnictví (ze dne 10.06.2012, autor článku: Kilmore)
Přidat nový komentář
|
Výtečně zpracováno.
Jen se tak trochu obávám, že ti, kdo si to přečtou a pochopí, budou až na množinu míry nula ti, kdo to vše dávno vědí. Naopak ti, kdo by to potřebovali velmi nutně, to buď odmítnou TL;DR, nebo nepochopí :(
|
|
|
Původně, už nějaký rok zpět, jsem to posílal Liberálnímu institutu jako ukázku s tím, že pokud mi slíbí elektronickou publikaci na svém webu, postupně přeložím celou Hoppeho kniu. Nedočkal jsem se ovšem žádné odpovědi, snad proto že Hoppe je mezi místními liberály v neoblibě, a časem jsem i přestal mít čas, tak mne nedávno napadlo to dát sem pro potěchu alespoň těch, kdo významu slova demokracie plně rozumí.
|
|
|
Za sebe děkuji za publikování překladu. S mnohým, resp. většinou plně souhlasím. Hlavně s tím že toto čemu říkají demokracie selhává a vede do pekel.
Možná že i má představa o jiných poměrech, zejména o úpravě volebního práva (zrušení všeobecného volebního práva) jak jsem ji zde před časem diskutoval je způsobena někým kdo tohoto pána četl.
|
|
|
Pro všechny, co by rádi měnili volební zákon, malá úvaha o důsledcích:
OK, máme armádu, chceme letadla, postaví tu armádu za své peníze soukromníci? Těžko, při ceně letadel. Takže kdo vyrobí letadlo, je sice soukromý podnikatel, ale 100% jeho tržeb v příštích třeba 15 letech pochází ze státní kasy. Ještě mě sledujete? V tom případě všech jeho 4000 zaměstnanců ztrácí volební právo a stejně tak i vedoucí pracovníci, pan ředitel a pan majitel také, že ano? Určitě se vám to líbí, že tö postihne bez rozdílu elitu i plebs, zalétávače i sekretářky, systémové inženýry i nákupčí plechů.
Všichni výrobci vojenských letadel kdekoli na světě žijí ze státního cecku a z ničeho jiného. To bude slušná řádka lidí bez hlasovacího práva.
No a protože půlku kapitálu výrobce vlastní fondy a bänky, ztrácí jejich pracovníci také přiměřenou část hlasů, že ano? Paráda. Jediní oprávnění voliči pak budou OSVČ, kteří odpřisáhnou, že nepracují pro úřady. Vzniknou a další lidi "zaměstnají" kontrolní orgány, které budou pilně ověřovat platnost těch prohlášení :-) Takže na tom budete hůř než na začátku. Samozřejmě bude nadále platit 1 dělník v pivovaru =
1 hlas, 1 řidič hovnocucu = 1 hlas, 1 pokladní v LIDLu = 1 hlas.
Takových příkladů mohu navrhnout stovky.
Pro namítače - zastánce nulového státu mám předem připravenou odpověď - v takovém případě by nebylo vůbec o čem diskutovat - neměli byste žádné silnice, žádné čerpačky, benzín by byl z PETek, stačí se podívat do Afriky na místa, kde se centrální moc rozpadla :-) Uvědomte si, že vás uvědomělých, co by se chtělo složit na infrastrukturu, je max. pár procent, z toho množství je ještě 99% teoretiků a lepší to nebude.
Obvyklý dovětek: nereaguji na komëntáře. Taky by vás nebavilo 4 hodiny čekat na vložení příspěvku a dokud si root neudělá pořádek v hlavě a nepřestane mazat uživatele, jejichž příspěvky nemá žádný důvod dát do chlívku, můj přístup se nezmění. Jedním slovem - cenzura.
|
|
|
Protože jsem před pár lety hlásal to samé, co Vy, nemůžu Vám než poučen vlastní zkušeností poradit, abyste tu propagandu ze sebe zkusil nějak dostat. Je to možné, ovšem zabere Vám to stovky hodin studia.
Silnice, bezpečnost, soudnictví, to vše nejen mohou lépe než státy poskytovat soukromníci, ale oni to i v různých dobách a na různých místech poskytovali. Že dnes nelze rozumně v celé řadě odvětví podnikat, to nemůžete brát jako argument proti podnikání v těchto dovětvích per se. Kdyby stát provozoval monopol na výrobu bot, musel byste totiž tvrdit, podle této logiky, že jinak než monopolně státně boty vyrábět a prodávat nelze.
Na nějako tu demokracii a hledání hlasů pro tohle nebo tamto, na to tady asi nikdo nehraje. V krátkém období pro partikulární témata to snad má cenu, viz OSBID. V delším období je jedinou nadějí myšlenku demokracie zdiskreditovat a ustavit ke státním monopolům konkurenci. Nikdo soudný si s letáky a mikrofonem nebude stoupat před Lidl, aby Pepíka s Mařenou přesvědčoval o anarchokapitalismu. Pepík a Mařena jsou schopni v takové společnosti žít a považovat ji za hotovou věc, pokud se do ní narodí, nemohou si ji ale představit, pokud se narodili do dnešního světa.
|
|
|
Řešení sporů bez autority oprávněné k vynucení své pravomoci a svého rozhodnutí fungovat nemůže. A zatím v historii tohoto fóra nikdo nepřišel s žádným funkčním modelem řešení situace, kdy došlo ke způsobení škody, míra zavinění je sporná a ani jedna ze stran se na způsobu řešení sporu soukromníkem (tedy např. u rozhodce) dohodnout nechce.
|
|
|
Když pominu, že historicky existovalo hned několik funkčních modelů, jak se to dalo zařídit, a když pominu, že jak sám Hoppe v textu uvedl, mezinárodní právo je do očí bijícím příkladem takového uspořádání postrádajícího ultimátního světového monopolistu na násilí v dnešní době, jste na štíru s morálkou i logikou.
Totiž tiše předpokládáte, že existuje nějaké morální právo na soukromé vlastnictví, jinak bychom asi neměli o čem hovořit. Takže když Vás někdo okrade, žádáte "spravedlnost" jako já a asi každý tady. Na rozdíl od libertariánů však chcete mír uhájit i za cenu války, to jest chcete ochranu svého vlastnictví i za cenu predace vůči vlastnictví ostatních. Především neuznáváte vůbec žádné právo podezřelého na to, aby měl slovo ve výběru arbitra. Že Vy sám se té volby vzdáváte, to je Vaše věc, ale proč předpokládat, že to musí udělat každý jiný? Dále totéž právo implicite upíráte veřejnosti obecně, to jest všem ostatním, kteří by se rádi obešli bez lokálního monopolisty. A konečně Vám vůbec nevadí, že ten monopolista financuje svůj provoz takovým způsobem, že je to široko daleko největší zloděj. A tenhle kozel je dle Vás nejlepším zahraníkem!
|
|
|
Na volbu rozhodce musí být vždycky dva. Pokud jsou, pak problém nevzniká ani dneska. Rozhodce vybraný stranami rozhodne a nazdar bazar.
Problém je, když jedna z nich z nějakého důvodu nechce přistoupit na způsob řešení sporu, který chce druhá strana. Dneska to znamená, že může podat žalobu u soudu, který má pro tyto případy univerzální pravomoc. Pokud by ale ten soud nebyl, pak by skutečně nezbylo, než to řešit násilím, jak správně podotkl pan Root. Jenže když je vina sporná, tak každá ze stran bude brát to násilí jako útok na svou osobu, takže vyhraje ten, kdo má větší kvér a víc nábojů (nebo případně lepší taktiku). Vám to asi nevadí, mně ovšem ano, protože řešení soukromoprávních sporů násilím rozhodně nepovažuji za civilizační pokrok. Už od dob hodně dávných se v takovém případě chodí k soudu. Nějak furt nevidím důvod, proč na tom něco měnit. Ano, soudy někdy (ač je tomu tak mnohem méně často, než si laická veřejnost myslí) rozhodují špatně. Pořád je to ale podle mě lepší, než když budou lidi kvůli banálním sporům proti sobě střílet.
|
|
|
Já problému, který předestíráte, rozumím i bez nápovědy. Nebo spíše nonproblému, protože žádný univerzální arbitr dnes naštěstí neexistuje, a tedy pokud se svět nehroutí, což se nehroutí, pak Vámi prezentovaný problém asi nebude tak závažný.
Dále, viz můj předchozí příspěvek, žádáte hájit svobodné vlastnictví jeho masivním narušováním a žádáte, aby to dělala instituce financovaná soustavným okrádáním kohokoliv, kdo se odváží být produktivním, užitečným členem společnosti.
Do třetice, prvním krokem reformy ve správném směru by bylo zřejmě umožnění vzniku soukromých soudních dvorů, alespoň u občanských sporů. Můžete mít svého monopolistu jako vyšší stupeň pro ty, kdo nechtějí k soukromníkům. Pozitivní zkušenost s tímto systémem je nutným předpokladem dalších kroků.
|
|
|
A ten soukromý soudní dvůr se od rozhodce liší jak, především jak je dána jeho příslušnost?
|
|
|
Liší se asi tak jako živnostník od akciové společnosti. Na něco je živnostník nejlepší volbou, soudní služby takto ale poskytovat kvalitně nelze.
Vůlí obou stran postoupit svůj spor instituci XYZ.
|
|
|
No, znám právníky kterým bych se svěřil s občanským sporem a mohli by to být i jednotlivci, tedy myslím, že i jednotlivec kvalitně může poskytnout soudní služby, ale chápu, že je to spekulativní.
Ale nechť - soukromé rozhodčí soudy by mi tak nevadily. Je otázka, zda jim svěřit např. statusové věci, ale to je spíše o odříznutí od právní tradice a založení nové. Ohledně rozhodců, ustanovení o nezávislých znalcích ve smlouvách, atd. (v jakékoliv formě) jsem po různých zkušenostech velmi opatrný, ale to je prostě otázka osobní zkušenosti.
Ovšem pořád jsem přesvědčen o tom, že by tu měl být konečný rozhodce příslušný v případě, že nebude vůle stran jiná (a vím, co tu k tomuto názoru bylo vytčeno Pivkovi, leč mým přesvědčením to neotřáslo).
|
|
|
Výjimky jsou dobře možné, ale soudní dvůr by představoval jistou kontinuitu, byl by lidem známý a zaručoval by kvalitu jednotlivých rozhodnutí. To se u jedince těžko dosahuje. Ostatně když jsem nedávno v návrhu smlouvy, který mi poslal zhotovitel nějaké relativně menší stavební zakázky, našel odkaz na nějakého rozhodce, otřásl jsem se hrůzou a hned to smazal. Pomalá státní justice je pořád lepší než rychlá smrt u někoho, koho vůbec neznám a koho očividně zná druhá strana dobře. To je ovšem právě důvodem, proč je třeba velkých a zavedených institucí namísto "živnostníků". Velká firma nejen má zavedený a obecně známý vývěsný štít, ale kvůli nějakým drobným by ani nebyla ochotna rozhodovat zaujatě, přicházela by tak o dobré jméno, které v případě soudu tvoří drtivou většinu jeho kapitálové hodnoty.
Mé argumenty vůči Pivkovi byly projevem intelektuální šetrnosti. Omezil jsem se na logické problémy jeho pohledu na věc a empirické vyvrácení představované faktem, že dnes také není žádný "konečný rozhodce" a obchodní vztahy lze přesto vcelku úspěšně udržovat i s cizozemci. Chtěl jsem stručně a rychle narušit tenhle názor, ale nic pozitivního se na pár řádkách vybudovat nedalo. Nešel jsem dál také proto, že bychom tím vykročili mimo problém justice jako takové. Každá společnost musí být schopna aplikovat násilí proti těm členům, kteří nerespektují vlastnická práva svých spoluobčanů, soudy jsou jen jednou částí tohoto mechanismu. Proto by se soukromé soudní dvory musely v současných podmínkách spoléhat na lokální monopolisty na násilí, jelikož jsou to monopolisté, nikdo jiný zde není a nesmí být, aby mohl jejich rozhodnutí zajistit. Z toho ale přeci nelze vyvodit, že v podmínkách komptetitivní produkce bezpečnosti by Pivkův problém nebylo možno vyřešit jinak. Stačí si například povšimnou, že ve společnosti, kde neexistuje nic tak ohavného jako "veřejný prostor", by zločinec odmítající respektovat rozsudek soudu riskoval přinejmenším domácí vězení (které by většinou muselo rychle skončit, neboť by mu došla potrava).
|
|
|
S první odstavcem souhlas.
Druhý by byl na rozsáhlou a z tématu vybočující diskusi, kterou bohužel nemám čas vést. Nebo bohu díky, právě jdu psát podání monopolnímu státnímu rozhodci sporu....
|
|
|
Tak ja s nim prichazim. Bud se dohodnou nebo se nedohodnou. Pak to bud nechaji plavat nebo se to pokusi vyresit nasilim. Mira nespravedlnosti muze byt zcela srovnatelna se stavem, kdy rozhoduje kvalifikovany soudce.
|
|
|
Jinými slovy, při uzavírání každé smlouvy musím zvažovat, zda v případě potřeby dokážu zastřelit protistranu?
|
|
|
Pri uzavirani kazde smlouvy musite zvazovat, jak postupovat, kdyz ji protistrana porusi ci nebude plnit a jake paky na ni budete mit (coz plati mimochodem i dnes, protoze jak sam urcite vite, mit v ruce platebni rozkaz a mit v ruce penize jsou dve rozdilne veci). Protoze pokud podepisete smlouvu s nespravnym subjektem, je vam i sebelepe koncipovana a napsana smlouva platna tak maximalne pri vykonu velke potreby.
|
|
|
Ano, jenže zahrnout do toho i možnost vymáhání smlouvy násilím, to není jiná liga, to je jinej sport.
|
|
|
Ale vzdyt my do toho tu moznost vymahani smlouvy nasilim zahrnujeme, jenom to nasili nekoname osobne, ale jeho pripadne pouziti ponechavame na specializovanych institucich (placenych bohuzel danovym poplatnikem). Nasili pusobene primo smluvni stranou je nesporne ferovejsi ke vsem zucastnenym (a nakonec i k nezucatnenym danovym poplatnikum).
|
|
|
Ehm, promiňte, tak raději budu platit daně... mám asi bujnou fantazii, ale konec konců, to co jsem ohledně vymáhání "specializovanými institucemi neplacenými poplatníkem" viděl a z důvěryhodného doslechu zjistil, mě trochu zvedá vlasy hrůzou.
Napříkad jejich spojování nalézacího a vykonávacího řízení ve smyslu, pravdu má vždy ten, kdo nás platí a vymáháme od každého, kdo se s dlužníkem jen pozdravil (nadsázka)... A potom ten hezký falsh back, když nedostaneme nic z dlužníka, tož ještě jde vydírat věřitel (ne o dohodnutou odměnu. O odměnu navíc, kterou jsme si teď vymysleli...).
|
|
|
A nemohou si ty současné specialisované instituce dovolit to, co provádějí, právě proto, že mají v zádech stát, který jim v případě potřeby přispěchá na pomoc?
Pokud by exekutorovi hrozilo, že ho při pokusu o zabavení majetku, který dlužníkovi nehrozí, někdo beztrestně odpráskne, protože to je prachsprostá krádež, možná by dohledávání a ověřování věnoval více péče...
|
|
|
S tímhle je problém.
Exekutor z podstaty věci není další soudní instancí, a tudíž mu nepřísluší soudní rozhodnutí přezkoumávat. Nelze před každým zabavením majetku provádět znovu dokazování o tom, že pohledávka existuje. Proto pochybení exekutorů zpravidla nespočívají v tom, že se snaží vymoci pohledávku, která neexistuje - pokud tomu tak je, chyba se stala už v předchozích stadiích řízení, tedy v nalézacím řízení před soudem, nebo před rozhodcem. O pochybení exekutora ale jde např. v případě, že kvůli pohledávce na dva tisíce obstaví majetek za pár milionů atd.
A s tím odprásknutím - to je právě to, co se vám tady snažím už dlouho vysvětlit. Pokud je právo sporné, pak tu musí být někdo, kdo ho postaví najisto takovým způsobem, že to bude pro obě strany závazné. Pokud tam tato fáze (tj. zjišťování, zda právo existuje) bude chybět, pak to bude jen a jen otázka toho, kdo umí líp střílet.
|
|
|
Stran existence a neexistance pohledávky nejsme ve sporu. Jde spíš o to, co píšeš (přiměřenost) a o to že exekutor často zabavuje věci, které dlužníkovi nepatří, řádí v bytě jen proto, že tam dliužník párkrát přespal apod.
|
|
|
Tak ne že bych se s tím nesetkal, ale
a) pokud vezmete situaci ze strany tvůrců exekučního práva, možná Vám to přijde logičtější
b) vemte v úvahu dnes zjednodušenou možnost obrany (nejdřív námitka, ne hned žaloba)
c) poslední takový problém jsem řešil tak pře 6 lety, spíše dříve a odpor exekutorů k mobiliárkám (páč výnosy stojí za houby) je docela značný. IMHO je problém menší než se zdá a dále se zmenšuje. Agentura bude mít s identifikací movitých věcí podobný problém.
|
|
|
Já NEMLUVIL O EXEKUTORECH, já mluvil o zcela privátních agenturách, inkasních společnostech a jiných názvech, za kterými se gangy skrývají.
Exekutoři jsou alespoň svázáni nějakými předpisy a naopak, většinou podle mých zkušeností drží lať.
|
|
|
Jenomže přitom musíme pár věcí dodržet. Říká se tomu právo. A v tom je ten rozdíl mezi civilizovanou společností a džunglí.
|
|
|
No a kdyz to budeme resit sami, budeme muset taky par veci dodrzet. Treba tim resenim neposkodit nikoho nezucastneho (protoze i ten by se mohl branit a verejne mineni by pak asi bylo na jeho strane).
|
|
|
Přiznejme si, že naše nazírání na tuto situaci je deformováno dnešním stavem, kdy jsme často při uzavírání smluv ledabylí, jelikož spoléháme na to, že náklady na řešení případných problému budou hradit ostatní.
|
|
|
Jak ostatní? Platí se soudní poplatek, náklady na advokáta si taky (až na výjimky) nese každá strana sama a pokud je dostane od někoho zpátky, je to protistrana.
|
|
|
Ve svobodné společnosti je pravděpodobnost použití násilí zanedbatelná, neboť každý jednotlivec by měl uzavřenou smlouvu s nějakou agenturou poskytující bezpečnost a tato agentura by jej donutila k výběru arbitra a řešení sporu pohrůžkou výpovědi smlouvy. Na straně druhé, abych předešel zbytečným argumentům některých etatistů, stěží by bylo v jejím zájmu klienta předhodit vlkům. Jestliže se provinil, garantovala by mu poklidné řešení finační kompenzací poškozeného. Zuby by ukázala jen ve věci nutnosti výběru arbitra, bez jěhož rozhodnutí nelze věc uzavřít.
|
|
|
Proc kazdy? Ja myslim, ze nic nebrani tomu, aby se par sousedu ci znamych dohodlo, ze si budou bezpeci zajistovat svepomoci s moznosti vzajemne podpory v pripade potreby. Nabizi se samozrejme otazka, zda by vyber arbitra nebyl vhodnym mandatornim pozadavkem i v takovem pripade. Mozna ano, mozna ne.
|
|
|
Dobrá, téměř každý. Důvodem jsou výhody z dělby práce, ve většině případů nemá smysl si zajišťovat bezpečnost vlastními silami. Já vím, že to je krapet v rozporu s dnešním častým souputníkem libertarianismu, a sice vůle ozbrojit se a bránit svůj majetek. Jenže ochota vzít svůj osud do vlastních rukou je dosti silně zkorelována s ochotou myslet samostatně a nebýt vovce, odkud už se k libertarianismu dá nějak dokulhat. V myšlené svobodné společnosti ale drtivá většina lidí nebude liberály o nic více než dnes průměrný Čech, prostě budou brát věci takové, do jakých se narodili a jak to chodí. Tahle většina si pak zaplatí profíky, protože nemají nejen zkušenosti a čas, ale ani žaludek (nebo koule, chcete-li).
Nicméně abych se vrátil k jádru věci, těch pár lidí, kteří se v nějakých oblastech zajistí sami, stejně bude muset při svých stycích s okolním světem přijmout pravidla hry, to jest akceptovat v případě nějaké sporu nutnost zvolit si arbitra, jinak skončí v té své oblasti uvěznění.
|
|
|
Pak se taková agentura ale v tomhle směru nebude moc lišit od státu.
|
|
|
To je jen Vaše zbožné přání.
1) Agentura nebude vynucovat použití konkrétního arbitra, natož pak použití nějaké své organizační složky, vstoupí do hry jen tehdy, jestliže strany sporu nedojdou k vlastní dohodě, a může stále nabídnout celou varietu alternativ.
2) Agentura nebude překážet, jak je tomu dnes, úhradě škody pachatelem, a už vůbec nebude usvědčenému pachateli zajišťovat byt a stravu na náklady všech svých klientů.
3) Na území dnešní ČR by takových agentur působila celá řada, nemluvě o Rootových uskupeních jednotlivců atd.
4) Poplatky nebo jiné odvody těmto subjektům by byly dobrovolné a adresné, to jest platilo by se za konkrétní věci, kupříkladu takový a takový počet pochůzkářů, checkpointy na vjezdu do čtvrti/vesnice a tak dále. Nic nemůže být vzálenějšího nedobrovolným a neadresným berním!
5) Nikde by zde nebylo přítomno nic jako politické rozhodování, natož pak volby. Agenturu by řídil sám kapitalista, anebo jím (jimi) pověřený zástupce. Každé rozhodnutí vedení firmy by bylo oceněno růstem nebo poklesem jejího zisku. Tato zpětná vazba je dnes zcela nepřítomna.
A tím rozhodně nejsou všechny rozdíly vyčerpány.
|
|
|
Pokud já mám s někým spor a nedohodneme se na dobrovolném vyřešení ani na osobě, která ho má rozhodnout ani na proceduře, jakou má být rozhodnut, co tedy bude dělat ta agentura?
|
|
|
Odvolala by se na příslušný článek kontraktu a pohrozila by jeho zrušením. Dotyčný by tak zůstal bez ochrany (pojištění), jelikož žádná jiná pojišťovna by jej nechtěla pro takový způsob zrušení předchozího kontraktu přijmout. Aby se ubránil predaci ze strany ostatních, kteří si ji nyní mohou dovolit, protože nemá žádnou pomoc vůči agresorům, musel by se uchýlit do domácího vězení, anebo odcestovat někam daleko, kde jeho zdejší prohřešky nebudou mít váhu.
Poškozený, který chtěl vyvolat proces, by pro nedosažitelnost škůdce zažaloval pojišťovnu (bezpečnostní agenturu) a získal by náhradu škody od ní. Ta by ji pochopitelně v delším časovém období přenášela na své klienty, jak by postupně klasifikovala některé zjevy do kategorie potížistů. To samo o sobě by bylo velice civilizující opatření.
|
|
|
Aha, takže jinými slovy chce to dobře vyzbrojenou pojišťovnu.
|
|
|
Člověče, proč Vy vlastně tady jste? Kdykoliv se dostaneme k něčemu byť jen trochu zajímavému, tak utichnete, anebo se omezíte na TAKOVOUHLE poznámku. V podstatě soustavně kladete nějaké otázky a prohlašujete takové ty věci, které by mohl říci kdekterý konvenční zastánce intervencionismu, ale neviděl jsem Vás vznést žádný vážný argument. Monopol na násilí je dobrý, protože si nic jiného neumíte a nechcete představit, myšlenka soukromé justice třeba jen pro občanské právo Vás nezajímá a tak dále, stejně nemastně a neslaně. To se v práci tak nudíte, že i tohle je Vám lepší?
|
|
|
Jo, musím říct, že jsem dost zvažoval, zda se do debaty zapojit, protože tyto debaty většinou spočívají v mlácení prázdné slámy a stavění vzdušných zámků bez nějakého rozumného a především v praxi použitelného výsledku. Nespletl jsem ani tentokrát. Máte pravdu, příště už to dělat nebudu. Jen tak mimochodem, vy jste na to mlácení prázdné slámy expert, ale já vám to neberu, jen si prosím nemyslete, že pokud s vámi někdo už nadále nediskutuje, uznává, že máte pravdu.
Jinak, soukromou justici pro občanské právo si nemusím představovat, protože už ji máme. Rozhodčí řízení totiž nic jiného není. Do toho, koho si strany vezmou za rozhodce nikdo nemluví (jistě, nějaké podmínky tam jsou, jako třeba, že musí být svéprávný, nicméně stát ho nijak nejmenuje ani neschvaluje), důvody pro zrušení rozhodčího nálezu jsou velmi omezené a jeho meritorní přezkoumávání soudem je v podstatě vyloučeno.
|
|
|
Já jen poznámku. Že se dva nedohodnou na rozhodci je ještě v klidu, nemusí spolu uzavírat smlouvu. Horší je, kdo by existující dohodu o rozhodci přezkoumával, pokud by o dohodu samotnou vznikl spor.
Pomůže si dohodnout, kdo bude řešit spor o jejich dohodě, kterou si dohodli, kdo bude řešit jejich spor?
|
|
|
Toto už je dávno vyřešeno. Určený rozhodce má právo rozhodnout i o tomto.
|
|
|
Tak si prosím profoukněte očka, protože se zde jen krapátek výše už řešilo, proč ti rozhodci jsou chabá náhražka soukromé justice. To je jak chtít, aby Franta Vomáčka z Horusic, toho času zedník, stavěl mrakodrapy. Na něco jsou třeba organizace patřičné velikosti, to jest soudní dvory, které ale bez speciálního zákona neustavíte. A pokud se teď poslední dobou něco nezměnilo, máme celkem dva. Nemluvě o celé řadě dalších překážek, které jsou soukromníkům házeny pod nohy...
Doporučení zrušit tuhle úpravu a posílit pozici soukromých soudů je nadmíru praktického druhu.
|
|
|
To je kosmetická změna. Některá rozhodcovská s.r.o. si na soudní dvory hrají (dnes jim to judikatura maří). Nejsou kvalitnější než řadoví rozhodci (alespoň dle zkušenosti).
|
|
|
Navíc nikde není psáno, že rozhodci musí být Češi, nebo, že řízení musí probíhat v ČR. Ale o tom asi na mises.org nepíšou.
|
|
|
Třeba o tom nepíšou proto, že se jim to zdá samozřejmé. V oblasti obchodního práva je už dnes běžné, že smlouva explicitně určuje zemi, jejímiž zákony se vztahy smluvních stran řídí. A dohodnou-li se dvě smluvní strany, že spor o hranice zahrady se bude řešit před nějakým křováckým šamanem a jednání se budou konat na jižním pólu, nevidím důvod jim v tom bránit.
|
|
|
Však jo, to byla reakce na předřečníka, který se rozčiluje, že rozhodčí řízení není to pravé "soukromé soudnictví", přičemž ale spíš ukazuje značnou neznalost principů, které tam platí.
|
|
|
Žádné obstojné argumenty, jen pošklebky. Na návrh, aby cosi bylo uvolněno, odpovídáte nesouvisle, že to uvolněno už "nějak" je. Chcete tím snad dokázat, že další postup v tomto směru by byl k ničemu? Jak si myslíte, že to Váš argument dokázat schopen vůbec je?
Nemluvě o tom, že je to celé nesmysl. Kupuje si snad průměrný Čech ledničku u francouzského nebo německého e-shopu, i kdyby tam byla nakrásně levnější? Spíše ne. Že si velké korporace cestu najdou, o tom nemůže být žádného sporu. To je ale asi tak vše, co jste doložil.
|
|
|
Není to kosmetická změna, viz naše debata výše, neboť to by pak kosmetickou změnou musel být rozdíl mezi velkou mezinárodní korporací a malým živnostníkem obecně (a ve všech odvětvích).
|
|
|
Ty jsi ještě nečetl "The not so wild Wild west", že? ;-)
Konflikty jsou špatné pro kšeft - tedy tam, kde jejich náklady musí nést jejich účastníci sami a kde je svobodná směna omezována minimálně nebo vůbec. Problémy nastávají právě tehdy, když se do toho začne vrtat nějaká autorita, která ty náklady přenese na někoho jiného. V systému bez autority státního typu mají lidé tendenci se konfliktům vyhýbat, případně je řešit smírně, protože v zásadě nikdy nevědí, kam až by mohla vést jejich případná eskalace. V prostředí, kde ta autorita existuje, se spory velmi táhnou a náklady nesou nezúčastnění lidé, kterým je ten spor jinak srdečně ukradený.
O rušení v radiovém spektru jsem tu už psal - pokud se bude problém s rušením WiFi řešit tak, že všichni budou kupovat access point do každé místnosti a pálit to max výkonem, poleze to do peněz a nakonec to stejně nebude použitelné. Je tedy levnější dohoda. Pokud někdo bude rušit proto, že je to blbec a/nebo šetří, tak někdy může být levnější koupit mu lepší vybavení nebo mu pomoci s nastavením - vyjde to rozhodně levněji, než mu dát po hubě, odstřelit anténu či podobné řešení, po kterém Ti začne škodit plánovitě.
|
|
|
Levneji to vyjde, ale zavistivy socan zacne argumentovat "cernym pasazerem".
|
|
|
A je to pěkná hloupost. Je to ten sociální aspekt "tvrdého trhu", který se automaticky vytvoří, protože je to levnější (na zdroje).
Největší problém lidí je v tom, že si nedokáží představit fungování bez nějakých direktivních nařízení. Prostě musí mít pocit, že to mají pod kontrolou a když ne oni, tak nějaká větší autorita. Představa, že by se někdo mohl chovat racionálně sám od sebe je děsí.
|
|
|
Myslim, ze mnoho blbcu po hube dostat muze, neponese to zadne naklady navic (blbec bude skodit jinde a bezbolestne)
|
|
|
Nemáte tam trochu rozpor? Kdo jiní, než pracující a hodnoty vytvářející soukromníci nakonec ta letadla zaplatí? On má stát jiné peníze než ty, které sebere lidem? A ano, i zaměstnanci firem, jejichž příjmy pocházejí výhradně od státu, nechť to hlasovací právo nemají. Samozřejmě to jde hnát dál stylem pes jitrničku sežral na dodavatele těchto státních dodavatelů apod. a budou tam vznikat divné situace. Ale pořád lepší to, než všeobecné volební právo.
Možných změn volebního systému je mnoho - mně se třeba líbí nepřímé volby jako například do nizozemského senátu, případně stejný počet zastupitelů jednotlivých států v senátu americkém. Špatný nebyl ani předlitavský parlament s nevolenou horní komorou a kuriálním systémem v komoře spodní...
Ad uvědomělost: kdyby těch uvědomělých opravdu byla menšina, prostě by se nestavěla infrastruktura tak megalomanská. Neměli bychom dálnici, jenže pokud by nás nebylo tolik, ani bychom ji nepotřebovali.
Vy a Vám podobní nám pořád podsouváte to, že tvrdíme, že kdyby nás stát na daních neokrádal, měli bychom výrazně více peněz a žili bychom si v luxusu. Realita je taková, že my si moc dobře uvdědomujeme, že bez státních zásahů by cenové poměry vypadaly úplně jinak než dnes. Že věci, které dnes dostáváme "zadarmo" od státu bychom si museli platit z vlastní kapsy přímo. Jinak kecy o uvědomělosti jsou jen kecy - ta s tím nemá moc do činění. Je-li po něčem poptávka, a u cestování poptávka je, tak by se prostě objevila i nabídka. 10 % lidí by se nějak složilo na ty komunikace a od ostatních by vybírali mýto. Pokud by byla poptávka velká, mýto by neslo a oni by mohli komunikaci vylepšovat. Holt by se nestavěly a neprovozovaly megalomanské železnice, nepěstovaly plodiny, které nikdo nechce atd. atd.
|
|
|
No, v kontextu článku to může vypadat teoreticky jak píšete, ovšem ono to nebude tak žhavé.
To že by nemohli volit pracovníci firem živených státní kasou zrovna jako státní zaměstnanci já osobně rozmyšleno nemám, ale i kdyby, pak by to platilo pouze pro přímé dodavatele a od nich pouze pro pracovníky, kteří se podílí na té části dodávané státu. Ostatní pracovníci nepracující na dodávkách státu, by volební právo měli. Dodavatele dodavatelů bych už do toho já osobně netahal.
Samozřejmě pracovníci bank, kteří dělají obchody se státem by na tom byli stejně jako pracovníci dodávající cokoliv jiného.
Zaujala mne myšlenka že by volební právo mohlo být až od pozdějšího věku. Třeba od 30ti či později. V současnosti občas probíhající diskuse o volebním právu pro mladší než plnoleté mi přijde jako dost špatný směr.
Také bych odebral volební právo parazitům a kriminálníkům.
Dost špatně je také volební právo pro všechny sjeté čímkoliv co mění myšlení/vnímání či emoční stavy ať je ten fet syntetický, přírodní či přirozený. Takových entit je v populaci docela značné množství.
|
|
|
A kdo bude posuzovat, zda se zamestnanec podili/nepodili, zda pracuji pro dodavatele primeho nebo neprimeho atd.? Nejake komise? A kdo bude platit ty komise?
|
|
|
Myslím že by stačila jednoduchá pravidla a v podstatě stávající účetnictví, žádné komise, kontrolní komice, komise pro dohled nad komisemi... .
|
|
|
Za sebe děkuji za publikování překladu. S mnohým, resp. většinou plně souhlasím. Hlavně s tím že toto čemu říkají demokracie selhává a vede do pekel.
Možná že i má představa o jiných poměrech, zejména o úpravě volebního práva (zrušení všeobecného volebního práva) jak jsem ji zde před časem diskutoval je způsobena někým kdo tohoto pána četl.
|
|
Skvělý článek, děkuji za překlad. Jeden z nejlepších kousků, co na D-F v poslední době vyšel. Ztotožňuji se téměř s každým slovem.
Výhrady mám pouze k tomu systému "čistých plátců" a "čistých příjemců", kdy by "čistí příjemci" byli zbaveni nějakých práv. O tom systému už jsem četl mnohokrát a mám s ním v zásadě dva problémy. Jeden principiální a druhý praktický.
1/ Tento systém vůbec předpokládá, že někdo bude mít nějaká práva "nad někým", že vůbec budou nějací "čistí příjemci" a "čistí plátci", to jest, že někdo bude někoho nutit násilím dávat cizím lidem své peníze; to je ten principiální problém.
2/ Praktický problém pak představuje to, že pokud bude existovat nějaký stát, tento bude patrně nucen dělat obchody se soukromým sektorem. Tady se už trochu zamlžuje to, kdo je "čistý plátce" a kdo "čistý příjemce", protože pokud stát od nějaké firmy koupí zboží/služby, není pak zcela jasné, jak se postavit k těm penězům, které dotyčná firma vydělala, stejně jako není úplně jasné, zda pak vyhodnotit její zaměstnance jako "státní" či "soukromé", protože mzdu dostávají od té soukromé firmy, nicméně ta vydělává peníze od státu.... pokud by ta firma dělala pouze státní zakázky, dala by se považovat za státní, ale v momentě, kdy bude dělat některé zakázky pro stát a jiné pro soukromníky, je imho prakticky nemožné zjistit, které peníze jsou vlastně které; zejména po rozpočítání na jednotlivé zaměstnance, plus ten řetězec se táhne dál, protože když tato firma koupí například materiál od jiné firmy (aby splnila státní zakázku), musí být nutné nějak sledovat ty státní peníze dál skrz celou ekonomiku, protože pokud bychom řekli, že to není důležité a budeme považovat za "státní peníze" pouze ty, které šly od státu do té první firmy, bylo by pak velmi jednoduché udělat jednu takovou pseudo-firmu, která bude vlastně jen dělat zakázky pro stát, které bude zadávat jiným firmám, takže tato pseudo-firma bude sice obrovským "čistým příjemcem", ale ty další firmy, kterým budou zakázky postupovány, už najednou "čistým příjemcem nebudou". A pokud bychom státní peníze zas sledovali napříč celou ekonomikou, dostaneme se k tomu, že ty řetězce, které je nutné sledovat, budou šíleně dlouhé a v konečném důsledku prakticky nedohledatelné.
|
|
|
Pokud autorovi dobře rozumím, tak pouze vyžaduje, aby ti zjevní čistí příjemci byli zbaveni svého volebního práva (policisté, hasiči, vojáci, státní úředníci atp.). Neupírá jim nic jiného a netvrdí, že se jedná o úplný výčet čistých příjemců, ostatně sám popisuje složitost tohoto rozlišení v praxi. Jeho teoretický význam je ovšem nedocenitelný.
|
|
|
Jistě, tím se řeší ta praktická stránka věci, že se vezme jen nějaká podmnožina.
Na druhou stranu je tu pořád otázka, proč by vlastně vůbec měli existovat nějací státní úředníci.
|
|
|
Já to chápu tak, že odebrání volebního práva některým skupinám (státní zaměstnanci apod.) je pouze prvním krokem, který by šlo v současné společnosti (nyní) reálně prosadit. Nicméně to zřejmě ještě není ideální cílový stav (bez úředníků a práv jedněch nad druhými).
|
|
|
no...odebrat volební právo nezaměstnaným, pobíračům dávek a státním knechtům je úplné minimum, které by mohlo nějakým způsobem upravit směřování společnosti...a i tak je to utopie.
|
|
|
Jo, s tím bych také souhlasil xD
|
|
|
pořád nějak nechápu význam takového kroku. Voličů je cca 5mil., všech státních zaměstnanců včetně učitelů a ostatních je snad 1mil. Nesmyslně volí cca 75% voličů. Ořezání volebních hlasů podle mého názoru nepřinese vůbec nic, snad jen dobrý pocit, že nám do toho "darmožrouti" nekecaj.
|
|
přerozděluje se ze všech sil, ale bohatství se koncentruje u těch nejbohatších.
|
|
|
Což s tím souvisí jenom okrajově. Kapitál a inovace generují další kapitál. Přerozdělováním můžeš dosáhnout ideálně přídělového systému a nevyčuhování jako za socíku, kdy stačilo mít - co já vím - např automaticky výsuvnou anténu na autě.
Přerozdělování se obecně odůvodňuje minimalizací chudoby masy, jakýmsi minimálním standardem, nikoliv zmenšením špičkového bohatství.
|
|
|
já to myslel tak, že demokracie už není nebezpečná a už vůbec není vláda lidu, takže velcí hráči na trhu jsou v klidu.demokracie je jen takový rituální tanec.
|
|
|
Tak docela si to nemyslím. Pro velké hráče (korporace) je daleko pohodlnější nějaký rozumný autoritářský režim. Ten se o masy stará a není potřeba vymýšlet pracné hry jak zdůvodnit svůj lobbing.
|
|
|
Je to naopak. Pro nadnárodní hráče je demokracie výhodný systém, protože je ze své podstaty vrtkavý a nikdo nemá na delší dobu své jisté. Jeho účastníci (politici) jsou tedy mnohem náchylnější podléhat tlaku, korupci a vydírání než autokrat, který můžu nepohodlnou či neposlušnou organizaci ze svého hájemství jednoduše vykázat a následně je velmi obtížné se tomu bránit.
|
|
|
Tak to je škoda, že nemám čas přeložit ostatní kapitoly Hoppeovy knihy, protože tam Váš názor velice přesvědčivě vyvrací. Demokracie je systém, v němž vládci ze všech NEJMÉNĚ musí respektovat veřejné mínění, totiž přinejhorším jsou odsunuti na vedlejší kolej a jedou objímat stromy na Vysočinu. Takový autokrat, tomu jde o krk, jeho snažení (pokud není podporován zvenčí, jako Saudové, anebo jako byli komunisté u nás) musí být mnohem opatrnější. Jistěže vraždí, ale stejně jako tomu bylo už za časů římských císařů, vraždí většinou v relativně úzkém kruhu svých úhlavních přátel, anebo si může dovolit perzekuci nějaké rasové minority atp. Naopak pro všeobecnou populaci málokdy připravuje peklo, té musí podkuřovat. Ideální je, pokud doufá předat žezlo synovi, to pak je úplně nejopatrnější a máme monarchii.
Bohužel se na mnohé autokracie díváme pokřiveně, hledíme výhradně na zákaz volného vstupu do politické soutěže (protože jej považujeme za jaksi nepřirozený) a zároveň nevidíme, že v řadě jiných oblastí je naopak soutěž veskrze volná, protože se je režim neodvažuje řídit. Loni jsem byl skoro měsíc v rudé Číně a takový tvrdý kapitalismus, o tom si tady můžeme nechat jen zdát. Zároveň televize vzhledem k devadesátému výročí založení partaje byla doslova nacpaná propagandou.
|
|
|
Vybavila se mi hořce úsměvná vzpomínka na nějaký tv proslov, tuším, některého z čelních představitelů ODS, bude to tak deset let - "...když selžeme, volič nás potrestá tím, že nám nedá hlas..." - volně citováno. Jak moc může volič "trestat" svým hlasem, se lze každodenně přesvědčit. Je to jen oblbovací hra na tzv.svobodnou volbu a "potrestání". Hoši a dívky od politiky kradou, mlží a život komplikují nadále, navzdory "strašlivému" riziku voleb. Anebo paradoxně kradou a mlží i díky té nejistotě volebního výsledku, byť ve výsledku je to pro stát tentýž problém.
|
|
|
Já s vámi souhlasím, ale všimněte si, že reagujete na něco jiného, než o čem jsem psal. Já mluvím o výhodnosti demokracie pro velký byznys, vy mluvíte o respektu vládců k veřejnému mínění, což je zcela něco jiného.
|
|
|
Souvislost je přeci silná. Demokratičtí vládcové vyhovují velkému byznysu tím nejlépe, že mohou danit a regulovat bez valných omezení. Tam, kde by dědičný panovník vážně přemýšlel nad nebezpečím, které pro jeho dynastii bude nějaké opatření později představovat, tam demokraticky zvolený trubec neváhá.
|
|
|
To samozřejmě ano, reagoval jsem jen na to, že jste mi vyvracel názor, který jsem ovšem neřekl. Stále si stojím za svým, že demokratůra je ideálním podhoubím pro globální byznys, protože nabízí větší množství snadněji ovlivnitelných cílů namísto jediného vládce uvažujícího v delším časovém měřítku, než jsou příští volby.
|
|
|
Máte pravdu, reagoval jsem na něco, co jste neřekl. Za to zmatení se omlouvám.
|
|
|
Důležitější otázkou spíše je, jak se k tomu bohatství ti nejbohatší dostávají. Zatímco v tržním řádu je to za službu spotřebitelům. Kdo tohle bohatství závidí a skrze politický proces doufá ve vyvlastnění těchto schopných podnikatelů, nejspíše spláče nad výdělkem (pokud nepatří k minoritě, která politický proces ovládá). Ti, kdo jsou schopni si vydělat na trhu, totiž jsou schopni ve většině případů i ohnout politický proces ve svůj prospěch. A tak bohatí nemizí, jen v demokratickém řádu nemusí z velké části své bohatství získávat službou spotřebiteli, prostě jej okrádají skrze stát.
|
|
V zásadě souhlas. Ale měl bych jiný postřeh:
Mnohem důležitější než samotný systém je respekt rozhodujících lidí ke svobodě a soukromému vlastnictví. I demokracie může soukromé vlastnictví respektovat a svobodu respektovat (Švýcarsko) a anarchie to může ignorovat (Somálsko). Můžeme hovořit o určitých dispozicích, ale ne o striktní zákonitosti. Možná je anarchie respektující svobodu stabilnější než demokracie respektující svobodu (tj. méně náchylná k transformaci do podoby nerespektující svobodu), ale v zásadě jsou možné všechny čtyři kombinace:
{(anarchie, respekt ke svobodě), (anarchie, nerespekt ke svobodě), (demokracie, respekt ke svobodě), (demokracie, nerespekt ke svobodě)}.
Konkrétní příklady není problém najít, nenapadají mě akorát na dvojici (anarchie, respekt ke svobodě), která je tak opěvována. Tím neříkám, že neexistuje nebo existovat nemůže.
(anarchie, nerespekt ke svobodě) - např. Somálsko
(demokracie, respekt ke svobodě) - např. Švýcarsko
(demokracie, nerespekt ke svobodě) - např. EU
Respekt ke svobodě je samozřejmě spíše otázka míry.
|
|
|
V tom to vězí, že demokracie vlastnictví respektovat nemůže. Když zastáváte názor, že každá nadpoloviční většina si může dělat, co si zamane, pak dostanete nutně ne-respekt k vlastictví, protože lidé jsou lidé a brzy je napadne se obohatit na úkor druhých. Když naopak řeknete, že vlastnické právo je absolutní, pak hlasování nemá žádný smysl, protože každé hlasování parlamentu se nějakého vlastnického práva dotýká, omezuje jej.
|
|
|
tak nějak k tomu by měla být Ústava a i ta nadpoloviční většina nebo Huml by ji měli automaticky respektovat.
Teoreticky když ji nerespektují, tak jsou tady ještě nějaké další pojistky.
No a občas je nutné podat ty správné informace ...
|
|
|
K čemu tak nějak je ta ústava? Stěží se jí dá rozumět jinak než jako krátkému soupisu práv, které SNAD nebudou porušeny, zatímco všechno ostatní Vám vezmou, polovinu produktivního života kupříkladu, právo rozhodovat o vzdělání svých dětí, právo na kvalitní (soukromou) lékařskou péči, dokonce i právo svítit si doma čímkoliv chcete.
|
|
|
Jak to napsat zcela přesně. Jedna rovina je teoretická, druhá rovina praktická.
Po praktické stránce souhlasím, nějak je mi z naší demokratického neplnění slibů a závazků blivno.
Po teoretické to nakonec skončí:
- když technokraticky vynechám citově zabarvené pojmy jako stát a demokracie, nakonec dojdu k nějaké průchozí konstrukci, která imho bude nějakou formou demokracie a státu.
- na filozofické rovině, jaká je "hodnota" nemateriálních statků, věcí a lidí, kterou každý vyřeší podle svého hodnotového žebříčku. Katolík jinak než šintoista a jinak než materialista.
|
|
|
Dobrá Ústava (příkladem je Ústava USA, nikoli ten paskvil, co máme zde, a co je dokonale nanic) pomůže dost výrazně, dokud ji lidé ctí*.
Jakmile ale dovolí demokraticky voleným zákonům a pravidlům vlastní Ústavu porušovat -- jako v USA v průběhu cca prvé poloviny XX. století --, je to už úplně jedno, a v hajzlu** to je bez ohledu na to, je-li Ústava kvalitní nebo mizerná.
___
* Pro srovnání vizte např. to, co řekl jeden z posledních slušných presidentů USA Grover Cleveland Kongresu, když po něm chtěl Kongres, aby použil státní prostředky na dotace farmářům.
** Pro srovnání vizte NFA a všechna následující neústavní omezování, Patriot Act, ACTA, property seizure (naprosto fascinující a u nás málo známá věc), ad infinitum, ad nauseam...
|
|
|
Už původní ústava Spojených států nestála za moc, její sepsání samotné byla všivárna, neboť Articles of Confederation představovaly mnohem volnější uspořádání, a stejně si s ní od počátku utírali prdel, viz například dvě centrální banky před Fedem.
|
|
|
Hovoříme-li o reálných ústavách, pak Ústava USA je příklad jedné z nejlepších.
Pokud bychom hovořili o ústavách teoreticky možných, pak by nepochybně i na ní šlo mnohé vylepšit velmi zásadně, o tom vůbec není sporu.
|
|
|
Oukej, mluvím tedy o reálné ústavě, a sice o článcích konfederace, či jak se to překládá. Moc dlouho to nevydrželo, ale za to můžeme poděkovat akorát klice A. Hamiltona. Není dobré pozdější ústavu, nemluvě o celé řadě jejích dodatků, veřejně označovat za rozumný systém...konečně už sto let s touto ústavou dělají USA imperiální politiku a jejich vlastní lidí, tedy ti, kteří nejsou úplně hloupí, si to uvědomují. A když se některé státy pokusily Federaci opustit, tak ústavně zcela legitimní prezident se rozhodl raději obětovat 600 tisíc lidí, než aby přišel o své daně. Tvrdit, že to nějak funguje, je prostě nesmyslné. Nanejvýš to funguje krapet méně špatně, než to by lo zde v Evropě, poslední dobou si už ale jeden není jist.
|
|
|
O tom, že Lincoln to dokonale, dámy laskavě prominou tu francouzštinu, posral, není vůbec sporu.
O tom, že taková (a jiná podobná) hovadina byla dříve spíše výjimkou než pravidlem, ale také ne.
Konečně pak ani o tom, že posledních cca 100 let je, žel, poměr pravidel a výjimek právě opačný a zhoršuje se to, také ne. Zdaleka ne jedinou, nicméně jednou z velmi podstatných příčin jsou 16. a 17. dodatek. A stojí za zmínku to, že dnes se už mnohem horší svinstva dějí klidně neústavně, aniž by se novým dodatkem vůbec obtěžovali :(
|
|
|
A právě proto, že sporu v podstatě žádného není, buďme prosím opatrnější. Není šťastné zde nahlas říkat, že ústava Spojených států je jaksi lepší než jiné (Ne, je to objektivně stejný humus jako každá jiná ústava, jen začali z tak poměrně svobodných poměrů, že chvíli trvalo zemi zreglementovat.), protože pak se z toho snadno mylně usuzuje na téměř posvátný charakter ústavně zaručených práv a ústavy jako takové. Přitom je to mrkev, kterou ukazují oslovi, aby šel dál.
|
|
|
No americká ústava v pár věcech přece jenom o něco lepší je. Na rozdíl od evropských paskvilů některá individuální práva negarantuje či nepřiznává, ale bere je za daná a naopak výslovně zakazuje jejich omezování státem a to včetně legislativní cesty (Congress shall not...). Evropské ústavy se s tím už namažou a staví na tom, že správné je to, co se odhlasuje.
Praxe je samozřejmě věc jiná.
|
|
|
No právě, ta praxe. Teoreticky má smysl rozlišovat mezi dobrou a špatnou ústavou, v praxi ale každá ústava kombinovaná s demokracií povede do stejných pekel, přičemž rychlost jízdy nezávisí na kvalitě ústavy, ale na ochotě lidí sehnout se pro mýdlo.
Je to přeci jen cár papíru, schválený dávno mrtvými lidmi, vykládaný podivně delegovanými personami a celá ta mytologie (dobré) ústavy je využívána protistranou, viz například interstate commerce clause...
Za poměrně dobrou ústavu bych považoval tu, která by veškerou exekutivu dala do rukou jedné osoby, horní sněmovnu by ustavila dle majetkového censu, dolní dle všeobecné volby a obecně by ti volení šaškové mohli hlasovat jen o výši daní, kterou králi povolí. Takováto ústava by řešila jen procesní náležitosti v obtížnějších situacích, jako když například král zemře bez následníka.
|
|
|
Tedy pokud Vám dobře rozumím, po delší diskusi jsme se dostali k plnému potvrzení mého původního
Jakmile ale dovolí demokraticky voleným zákonům a pravidlům vlastní Ústavu porušovat -- jako v USA v průběhu cca prvé poloviny XX. století --, je to už úplně jedno, a v hajzlu to je bez ohledu na to, je-li Ústava kvalitní nebo mizerná.
|
|
|
Já Vám od počátku rozuměl tak, že se snažíte dokázt, že americká ústava byla nějak (relativně) lepší, vůči tomu se zde vymezuji. Nebyla, jen Američané relativně více než jiné národy milovali svobodu. Samotná jejich ústava sloužila jako nástroj, kterým byli o svobodu postupně připravováni vhodným výkladem tohoto dokumentu. Nemluvě o tom, že si mohli vystačit s Articles, ústava v okamžiku svého vzniku totiž už byla významným krokem k centralizaci. Odkážu se například na Lysandera Spoonera, který ji dobře kritizoval již v první polovině devatenáctého století.
Co se týče stanoviska, že v demokracii je ústava prázdná z logiky fungování většinové vlády, tak zde nikdy sporu nebylo, o tom nemůže být pochyb. Jsem přesvědčený, že ústava je dosti neužitečná i v mnou zmíněné monarchii, ale dnes by se návrat k této rozumnější formě vlády bez nějakého psaného textu neobešel. Monarchie však sama potřebuje více než papír, potřebuje soustavnou víru v právo panovníka vládnout, a proto ji papír nemůže stačit a pokud má přetrvat, musí se obklopit rituály a tradicí. Ty jsou pak spolehlivějším omezením než co jiného.
|
|
|
Stran toho že (a proč a v čem) je lepší vizte pana JJe výše. Rozdíl mezi (kupříkladu)
Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
a
The right of the people to be secure in their persons, houses, papers, and effects, against unreasonable searches and seizures, shall not be violated, and no warrants shall issue, but upon probable cause, supported by oath or affirmation, and particularly describing the place to be searched, and the persons or things to be seized.
je naprosto zásadní.
Stejně tak marně hledám v historii evropských republik a jejich ústav cokoli podobného
I can find no warrant for such an appropriation in the Constitution, and I do not believe that the power and duty of the general government ought to be extended to the relief of individual suffering which is in no manner properly related to the public service or benefit. A prevalent tendency to disregard the limited mission of this power and duty should, I think, be steadfastly resisted, to the end that the lesson should be constantly enforced that, though the people support the government, the government should not support the people. The friendliness and charity of our countrymen can always be relied upon to relieve their fellow-citizens in misfortune. This has been repeatedly and quite lately demonstrated. Federal aid in such cases encourages the expectation of paternal care on the part of the government and weakens the sturdiness of our national character, while it prevents the indulgence among our people of that kindly sentiment and conduct which strengthens the bonds of a common brotherhood.
|
|
|
Pořád mám dojem, že mluvíte každý o něčem jiném. Tomu, co říká trotter rozumím tak, že úvahy nad kvalitou ústav jsou zbytečné, neřkuli škodlivé, protože mohou vést k mylnému přesvědčení, že kvalita života s kvalitou ústavy nějak souvisí. A nejde jen o ústavy demokratické.
|
|
|
To přesvědčení ale není mylné. Kvalita života zcela jistě s kvalitou ústavy nějak souvisí.
Ta souvislost je zajisté hodně komplikovaná, závisí na řadě vnějších podmínek, ale ani náhodou není "žádná", to je zcela spolehlivě a zaručeně blbost.
Pokud se pokusíme v prvém přiblížení upřesnit zmíněnou souvislost zhruba slovy: "Tam, kde lidé Ústavu ctí, její kvalita obecně kvalitě života pomáhá; tam, kde na ni demokraticky kašlou, je lhostejná," bude to oproti realitě pořád samozřejmě značně zjednodušující, nicméně tvrdím, že už dostatečně smysluplné pro rozumnou diskusi na úrovni, na níž se zde pohybujeme.
A také to bude jen velmi mírně odlišnými slovy právě obsah příspěvku 10.06.2012 22:50:10.
|
|
|
No nevím. Pan Kilmore napadá sám princip ústavy a ano, logiku to má a Arnoldovi se to líbí.
To, že např. pravidla silničního provozu mohou mít tu a tam za určitých podmínek i pozitivní efekt, ještě neospravedlňuje jejich existenci.
|
|
|
To je všechno pravda, ale jak to sakra už jednou souvisí s tím, co píši?!? :-O
Přeformuluji-li Vaši druhou větu na variantu "Ústava může mít tu a tam za určitých podmínek i pozitivní efekt, což však neospravedlňuje její existenci", pak
(a) to bude naprostá pravda,
(b) to bude stoprocentně konsistentní se vším, co jsem dosud v této debatě psal. Tvrdil jsem, že dobrá ústava za jistých podmínek pomůže. Nikde jsem nijak netvrdil, že je žádoucí vůbec mít ústavu.
A jen pro úplnost -- pokud jste neměl v úmyslu polemisovat, ale pouze to, co píši, potvrdit, pak jen nechápu úvod "No nevím".
|
|
|
No nevím je tam proto, že ač je tvrzení pravdivé, příliš mi nevoní. Je to značně kompromisní. A přiznám se, že mne to u Vás dosti překvapilo. :)
|
|
|
Já Vám asi nějak nerozumím. Co Vám konkrétně nevoní, co se Vám konkrétně zdá kompromisní, co Vás u mne překvapilo?
Jde o to, že (např.) Ústava (nebo cokoli jiného, co tak nějak z principu věci nemá právo na existenci) může za jistých podmínek přinést positivní efekt?
To snad je zřejmé, ne? Jde o ty podmínky. Pokud má stát monopol na donucovací moc (což je samozřejmě zásadně špatně), plus pokud platí pár dalších okrajových podmínek typu "ještě relativně funkční justice" apod., pak kvalitní Ústava za těchto podmínek skutečně pomůže. Jistěže je lepší sebrat státu ten monopol, o tom vůbec netřeba diskutovat; ale dokud/pokud tomu tak není, je to znatelně méně hluboko v hnoji s kvalitní Ústavou než bez ní.
Podobně s jinými věcmi.
|
|
|
Je nezpochybnitelnou pravdou, že "za jistých podmínek" může přinést "positivní efekt" cokoli.
Pokud to snad myslíte tak, že pro toho, kdo je nucen pravidla dodržovat, je výhodnější méně pravidel (tedy například méně restriktivní ústava), jde o nezpochybnitelnou pravdu rovněž.
|
|
|
Trošku moc tu na můj vkus skáčete od velmi obecného k velmi konkrétnímu, ale budiž.
Speciálně u té ústavy považuji za zásadní to, aby
(a) byla velmi restriktivní;
(b) její restrikce omezovaly pouze to, co si mohou dovolit zákonodárci/úředníci vůči občanům.
Naopak do toho, co si (ne)provádějí občané navzájem, Ústavě obecně lautr nic není.
|
|
|
Já Vám rozumím, ale ... považuji za vhodné ujasnit si, kdo koho má restringovat.
Pokud má ústava omezovat státní moc, kdo má být tím omezujícím, tedy tím silnějším, který určuje pravidla? Lid?
Pokud ano, jak prosadí svoji moc - kdemohkradicky?
Chápu, že nejlépe se úpí pod jhem takové moci, která omezuje především sama sebe, resp. která svoji moc obrací proti sobě samé. Taková představa ale hrubě koliduje s obsahem pojmu "moc", tak, jak je užíván v běžné řeči. ;-)
|
|
|
Velmi precizně to však platí pro naprostou většinu v současnosti existujících mocí státních v našem kulturním okruhu -- a to celkem bez ohledu na to, zda si to uživatelé "běžné řeči" uvědomují nebo ne.
Jsou státy slušnější a státy méně slušné. Ty prvé se (kromě jiného) vyznačují tím, že jejich moc sama sebe omezuje silněji a překážky pro překonání těchto omezení má vyšší, než jak tomu je v těch druhých*.
Kvalitní Ústava patří do celkem vybrané skupiny poměrně účinných omezení, jež překonat je poměrně velmi obtížné. Není ani zdaleka jediná, není ani zdaleka účinná absolutně, není ani zdaleka nepřekonatelná, nevydrží ani zdaleka navěky -- ale oproti nekvalitní (nebo žádné) ústavě v popsaných podmínkách pomůže relativně docela dost.
Jako příklad vizte třeba takového Hellera (a následné kausy, např. Ezell vs Chicago apod). A srovnejte to se situací u nás, kde máme ústavu, spanilomyslné dámy laskavě prominou tu franštinu, úplně na hovno :(
___
* Ale v současnosti v euroatlantickém kulturním okruhu prakticky neexistuje stát, jehož moc by sama sebe neomezovala vůbec; i v těch nejhorších to je zatím daleko, daleko méně špatné, než tomu bylo kupříkladu v takovém bolševickém systému.
|
|
|
Předem se omlouvám, že zopakuji, co již bylo řečeno dříve, ale kvalita života v různých zemích není příčinně nijak ovlivněna kvalitou ústavy a relativně dobrá ústava je naopak jen indikátorem (následkem) panující svobody. Důležité je, jak si lidé představují svou svobodu a co si nechají od vlády líbit. Ústava je pak manifestací těchto jejich představ.
A nesmíme dále nikdy zapomenout, že kteroukoliv zbraň zastánci svobody vymysleli ve snaze omezit vyvlastňování, nakonec ta zbraň byla obrácena proti nim. Tak je tomu i s ústavami. Jakmile Američané ztratili touhu svobodu hájit a poddali se "duchu demokracie", jejich ústava se stala klackem, protože když nyní ústavní soud prohlásí něco za košer, všichni musí salutovat a ohnout hřbet. Rozumím, proč například Ron Paul využívá symbolu ústavy k obhajobě svobody, ale zdá se mi to krátkozraké.
|
|
|
Tohle vlákno mne donutilo trošku přemýšlet ... :)
Jakákoli ústava je cár papíru, s kterou si vytřou zadek, kdykoli se jim to hodí. Je jenom otázka síly státu a stupně jeho zazmrdování, k jak moc hlubokému vytření dojde.
Americká ústava se stala takovým cárem už za občanské války. Nic v ní určitě není o použití tanků proti vlastním občanům, jako ve Waco Massacre a tak by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. A abychom zůstali v naší kotlince - ač jsem prvorepublikovou ústavu nečetl, jsem si téměř jist, že v ní nic o resignujícím prezidentovi, co je zase najednou prezidentem a zpětně se to posvětí, nebylo.
Je otázkou, jak by se vyvíjela česká republika po pádu komunistů za podmínek, kdy by byla na víceméně izolovaném kontinentu, s mizernou dopravní dostupností, přičemž její území by se periodicky zvětšovalo o statisíce km2. Je velmi pravděpodobné, že i s naší bolševickou ústavou, by státu trvalo nějakých padesát až sto let, než by to všechno strávil a otesánek se patřičně nafoukl a začal upevňovat svou moc.
Myslím, že to na (ne)kvalitě ústavy vůbec nezávisí. Závisí to jen a pouze na moci státu a míře jeho zběsilosti. Sebelépe formulovaný text si stejně dokáží s armádou právníků překroutit, jak se jim hodí. Takže jediná neprůstřelná Ústava by musela mít maximálně jednu holou větu.
Co mne překvapilo? Jsem u Vás zvyklý, že na základě logických argumentů docházíte k principiálním a nekompromisním závěrům. Byť to mnohé přivádí k šílenství, vždy to má logiku. Zde jakoby ten poslední krok (odmítnout ty cáry hadru en bloc) váháte udělat a přece hledáte na té americké jistá pozitiva. Jenomže pro mne je to jako rozdíl mezi hodným poldou a zlým poldou. :)
|
|
|
... Jako příklad vizte třeba takového Hellera (a následné kausy, např. Ezell vs Chicago apod). A srovnejte to se situací u nás!
|
|
|
Ústava je soubor pravidel. Pravidla určuje silnější a podřizuje se jim slabší. Silnější také může pravidla kdykoli měnit, ergo pro něho nejsou závazná.
Z čehož vyplývá, že silnější respektuje pravidla právě jen tehdy, když mu vyhovují.
Slabší respektuje pravidla právě jen tehdy, když ten silnější má moc ho k tomu donutit.
Ale takhle to bylo, co svět světem stojí. A nic na tom nezmění, nazveme-li ona pravidla třeba Ústavou.
|
|
|
To se nemusí nutně stát (Švýcarsko). A naopak se to může stát i v anarchii (Somálsko).
Na druhou stranu: uznávám, že demokratické státy jsou na mnohem větším území Země než anarchie. Statistika není v rozporu s tím, že anarchie bude spíš respektovat svobodu než demokracie: V tom množství demokratických států se může najíít i nějaký, kde to bude fungovat. A pro anarchii nemáme statisticky významný vzorek. Na druhou stranu, statistika to ani nepovrzuje.
Ale hlavně: anarchie i demokracie jsou pouze způsoby rozhodování. V obou případech může a nemusí být svoboda respektována.
|
|
|
Podstatné je to, že demokracie rozhoduje většinovou volbou o tom, co je "správné" (přesněji zákonné, přičemž -- ve skutečnosti neexistující a nemožnou -- ekvivalenci mezi zákonným a správným lije hlupákům do hlav velmi ohavnou propagandou).
To je ten zásadní problém.
Jinak samozřejmě že tam, kde jde pouze o volbu aktuální exekutivy a o nic jiného, není na demokracii vcelku nic špatného, stejně jako na libovolné jiné variantě rozhodovacího procesu pro tento účel. Vizte prosím také
... Unfortunately, too many people confuse the democratic elections of leaders of a republic for democracy by accepting the rule of majority opinion in all affairs. For majorities to pick leaders is one thing. It is something quite different for majorities to decide what rights are, to redistribute property, to tell people how to manage their personal lives...
www.lewrockwell.com/paul/paul76.html
|
|
|
|
Technická: ty bereš jako anarchii to, co je v Somálsku teď (Al Šabáb), nebo nějaký konkrétní stav v mezidobí mezi pádem vlády a nástupem islamistů?
|
|
|
Mimo šabáby, ať již časově nebo místně (což je, pokud vím, pořád ještě přes půlku území, pokud mi někde něco neušlo).
|
|
|
Problém je, že některé státní zřízení (a stát samotný) na nerespektu ke svobodě a soukromému vlastnictví stojí.
Jediný stát, který teoreticky není proti soukromému vlastnictví, je stát, ve kterém platí lidé daně dobrovolně a který navíc nezasahuje do ostatních lidí (kteří do toho státu nespadají), pokud nejsou agresivní vůči "občanům", plus respektuje to, že mají-li dva "občané" dítě, toto není implicitně součástí státu.... jenže to už pak není moc stát.
|
|
Mám pro autora překladu několik dotazů.
Může být bohatý bez chudého?
Postřílet, nebo jinak utratit chudé, aby to těm bohatým nekazili?
Je bohatství planety nějak dopředu rozděleno bohatým?
Co udělat, aby se nerodily méně duchen obdaření?
Co udělat, aby se rodili jen vyvolení bohatí?
|
|
|
Co takhle varianta ta, aby chudí byli chudí a bohatí bohatí, a aby se nikdo nesnažil z chudých dělat "méně chudé" tím, že bude bohatým brát? To by nestačilo?
Krom toho, tím, že interval zúžíte (odeberete současné chudé), nedocílíte toho, že nebude mít dolní mez (chudé). Což je odpověď na první dotaz (tj. bohatý je někdo blízko horní mezi majetkového intervalu, chudý někdo blízko dolní meze intervalu). Jediný způsob, jak docílit toho, aby nebyli chudí a bohatí je, aby všichni měli absolutně stejně (stejné žluté oblečení, stejného hnědého volka ...).
|
|
|
O'Pruz marxistou? :-O
Bohatství a chudoba jsou velmi relativní pojmy. Navíc to, že někdo nemá moc peněz či majetku, zdaleka automaticky neimplikuje, že je to hajzl, který po majetku touží a chce si ho opatřit na úkor někoho jiného. Zrovna tak to, že někdo má peněz či majetku víc automaticky neimplikuje, že chce šlapat po těch, kteří mají méně a okrádat je a nedopřát jim ani to málo, co mají.
Většina dnešních "chudých", kteří tak řvou o sociální spravedlnosti apod. jsou ve skutečnosti lidé ne-zase-tak-moc-chudí, ale jsou to lidé líní, závistiví a nepřející. Průser není majetek, ale vztah k němu a respekt vůči právům druhých lidí.
Umíte-li německy, přečtěte si prvních pár kapitol Ketterlovy knihy "Der alte Kaiser, wie nur Einer ihn sah". Ne kvůli povídání o císaři, ale kvůli tomu, abyste viděl, že i lidé, kteří toho objektivně měli velmi málo, netrpěli sockovskými komplexy, byli hrdí na svoji práci a na to, že se umějí postarat sami o sebe atd.
|
|
|
O'Pruz je pochopitelně marxistou pod článkem libertariána.
Na druhou stranu se změní v libertariána pod článkem marxisty.
Pod článkem piráta silnic se O'Pruz stane zastáncem policie a vice versa.
Nedivil bych se, kdyby se pod článkem o péči o kojence stal Herodesem.
On je prostě jen vždy v opozici. Četl jsem stovky jeho komentářů, všechny bez výjimky byly pouze kritické xD. Trochu ho podezřívám, že si tak trochu dělá prdel.
|
|
|
Což většinou dává větší smysl než být notorickým přikyvovačem. Na druhou stranu přezdívka O´Pruz těžko naznačuje něco jiného než těžký trolling
|
|
|
Jistě, i mně je sympatičtější než přikyvovači, ti mi nic nedají xD
I když s tím trollingem mám stejný pocit, jediné, co mě od toho odvádí, je fakt, že na mises.cz takhle prudí už asi rok, prakticky den co den. Na trolla docela vytrvalost.
|
|
|
První odstavec souhlas. O to víc mě překvapuje ten druhý. Tohle nasazování psích hlav a generalizování bych očekával od rádoby pravičáků vyznávající styl "přemluv bábu a dědka" a ne zde.
Jak to naznačuje Opruz, žádní bohatí by bez chudých neexistovali. To je fakt. Také těžko někomu vyčítat, že se narodil prostější duchem a hrát si na něco víc jenom proto, že já jsem dostal do vínku něco lepšího, což není moje záluha ani um. Prostě ti lidé nejsou schopni jiného přístupu a tak to beru. Ostatně závist/lenost atd. je lidská vlastnost jako každá jiná a nemají je jenom chudí.
Sockovské komplexy v nějaké podobě budou existovat vždy, jejich míra ale dle mého názoru odráží vývoj hodnotového žebříčku ve společnosti.
|
|
|
Jistěže každá jednička za sebou musí mít hodně nul, jinak moc neznamená, o tom tady stěží někdo chce polemizovat. Jde zde však o to, že zvláště v dnešní době, kdy tíživá chudoba (nemám co jíst, kde bydlet, je mi zima) je v našich končinách potlačena takovou měrou, jaká historicky nemá paralelu, už boj s chudobou a za méně (nebo žádnou) nerovnost je bojem anticivilizačním. Potírat dnes chudobu totiž znamená potírat zásluhy schopných, umenšovat je a posilovat naopak chování asociální, viz výše Hans-Hermann Hoppe.
Zdravá společnost musí být schopna oceňovat úspěch a zatracovat neúspěch. Ať si sockovské komplexy má kdokoliv, neschopnost nesmí být omlouvána a schopnosti naopak nesmí být změnšovány poukazem na to, že bez těch neschopných by dotyčný šampion neměl pozadí, vůči němuž může vyniknout.
|
|
|
Víte, ono "chudý" a "bohatý" je celkem relativní pojem. Když se podíváte na současné chudé, mají se lépe, než ti nejbohatší před nějakou dobou. A tak to jde pořád dál. Jen čím více se přerozděluje od bohatých k chudým, tím to jde pomaleji.
|
|
|
Vaše tvrzení někoresponduje se se skutečností. V současné době se to tzv. bohatství se celkem výrazně přerozděluje směrem k bohatým a střední třída pomalu ale jistě mizí.
|
|
|
To je ovšem hloupost - rozdíly mezi nejbohatšími a nejchudšími jsou dnes v západní civilisaci daleko menší, než bývaly v historii. Porovnejte si majetek nějakého superboháče s tím, co proteče ministerstvem sociálních věcí státu, ve kterém tento boháč sídlí...
Velký rozdíl proti minulosti je i v tom, že dnes o těch opravdu největších penězích a majetcích rozhodují nikoli jejich vlastníci, ale pár lůzou zvolených šašků. Že tito jdou často na ruku i těm hodně bohatým je nepopiratelné, jenže ještě víc jdou na ruku té lůze, co je volí.
Shodneme se tedy jen v tom, že nejvíc dostává na prdel střední třída.
|
|
|
Měl jsem na mysli novodobou historii - posledních pár desítek let - http://www.washingtonpost.com/business/economy/fed-americans-wealth-dropped-40-percent/2012/06/11/gJQAlIsCVV_ story.html Nejbohatší americké rodiny na krizi vydělali, zatímco střední třída prodělala 40%. O lůze v tom článku nic nepíšou, ta ale o nic přijít nemohla, protože nic neměla. Lůza se akorát mohla více zadlužit a k tomu myslím také díky krizi došlo.
Jak může někdo jít na ruku těm bohatým a ještě více té lůze? Zájmy bohatých a lůzy jsou zcela protikladné.
|
|
Děkuji. Po dlouhé době jsem dočetl článek s chutí do konce.
|
|
"všechny chyby, jsou tvoje chyby". myslím si, že to je v zásadě pravda nebo aspoň pravdě mnohem blíže než pojetí článku, že za všechno může někdo jiný. kdyby si každý zametl před svým prahem, bylo by to skvělé. jenže on radši každý vyčítá druhým smítko a má sám v oku trám.což je problém světa už od jeho počátků, jenomže dříve bylo holt více místa a těch pár lidí si mohlo dělat co chtělo, dneska se prostě naráží na to, že už nelze žít na úkor budoucnosti, přírody, určité části populace, případně méněceného národa či etnika. a jakkoliv se tu někomu nelíbí, kompromis je nutný. lepší ho vydiskutovat než vyválčit. jednak je to levnější, ale zejména trvalejší (konsensus). i když je zase pravda, že válka to vyčistí lépe a na dýl (zachování status quo) a určitým skupinám náramně vyhovuje...
|
|
Bylo někde vůbec nějaké státní zřízení, v kterém by neprobíhalo přerozdělování? Myslím si, že jeden z úkolů jakékoliv vlády je přerozdělit nějaké zdroje, tak aby stát jako celek fungoval lépe a efektivněji.
Pokud demokracie je špatná, tak jaké státní zřízení je lepší? Narozdíl od monarchií a diktatur má demokracie výhodu v tom, že vládnouci a přerozdělovací pravomoce jsou propůjčeny pouze na omezenou dobu.
Spousta států má dnes nedemokratické státní zřízení - možná je to dokonce většina. Do kterého z nich byste se přestěhovali, pokud byste v Čechách neměli žádné závazky?
|
|
|
Stát bez přerozdělování (třeba jen nahodilého, v případě války, nebo jiné významné události) nemá smysl a životaschopnost, bo nemá příjmy. Navíc nekontinuální státy se v historii neprosadily.
Stejně zajímavé je podívat se na skutečnost, že státy jsou evidentně evolučně úspěšné a dostaly pod svou faktickou kontrolu většinu obývaného povrchu souše, což je zajímavé, pokud se podíváme na jejich efektivitu, která na první poled vyvolává skepsi.
|
|
|
Jistě ale připustíte, že je určitý rozdíl mezi státem, ve kterém musí daňoví poplatníci panovníkovi schválit každou jednotlivou berni (určenou na konkrétní účel) a státem, kde je většinou těch, kteří skoro žádné daně neplatí, voleno vedení, které si nadiktuje, z čeho všeho se budou platit daně a pak masově přerozděluje a vymýšlí, kde ty daně utratit.
Mimochodem, v českých zemích bylo přinejmenším od poloviny osmnáctého století do roku 1918 běžné to, že panovník a celý panovnický dům žili za své a nebyli placeni z erární kasy. De facto to tak bylo z větší části i dříve, ale formálně to nebylo odděleno tak dobře.
|
|
|
Samozřejmě, že to připouštím. Otázkou je, zda svět není trochu složitější a jestli není "paušál" někdy výhodnější než dohodování se o ceně úkonů (jak kdy - srovnám-li své paušální smlouvy, pak některé přijímám s mírným skřípěním zubů, jinde jsem raději, že to jde paušálem - výhodnost pro klienty je převrácenou hodnotou téthož).
Takže je tu otázka referend, způsobu tvorby zákonů, jejich schovalování, atd.. A samozřejmě otázka jak moc chceme smlouvat se státem i jinými subjekty, kolik služeb od koho z nich chceme a za jakých podmínek (a samozřejmě, jak moc se nechají přesvědčit ostatní bo i ti mají formální či neformální možnost do věci zasahovat).
Se státem, fungujícím na základě schvalování daní v zásadě problém nemám, i když jsem spíše pro kombinaci stálého a mimořádného financování.
|
|
|
Převelice se mýlíte. Především v úvaze, že "jeden z úkolů jakékoliv vlády je přerozdělit nějaké zdroje, tak aby stát jako celek fungoval lépe a efektivněji". To je dokonalý nesmysl. Čím více se přerozděluje, tím méně to funguje a je to i méně efektivní. Není to tak dlouho, možná jste nezažil, kdy se tady také všechno přerozdělovalo. A zač to stálo a kam to vedlo asi víte.
Další omyl je, že vládnoucí pravomoce jsou propůjčeny na omezenou dobu. Záleží čemu říkáte omezená doba. Někteří politici to mají "od kolébky do hrobu". Politické strany fungují jako bratrstva a těch vládnoucích je omezený počet. Tedy se v podstatě jen střídají. A položte si otázku, co skutečně dobrého pro lid, kterému vládnou, dělají a co je jen zbytečný balast. Drahý balast.
|
|
|
A jak si tedy představujete, že by stát měl fungovat? Jak už někdo psal výše, bez přerozdělování by nebyla policie, armáda, soudy atd. Takže jediný správný státní systém je podle vás anarchie?
|
|
|
Anarchie není státní systém, to je systém bezstátní :-)
Stát by měl fungovat zhruba tak, jak fungoval dřívě - tj. výkonnou moc by měl panovník, který by měl na fungování státu jen ty peníze, které by mu lidé dobrovolně dali. Dříve se berně schvalovaly na zemských sněmech, dnes by se to dalo řešit jako všeobecné sbírky.
Policie - ano, k existenci celostátní centrálně řízené policie ostatně neexistuje jediný důvod ani dnes. Například v USA dodnes nic takového nemají, v NL nám to zavedli také až před pár lety. Své policie si (podle svých pravidel, ne podle nějakého dementního centrálního zákona) mohou zřídit jednotlivé obce, sdružení obcí, velké firmy... Pokud získají dojem, že potřebují nějakou techniku či jednotku, na kterou samy nemají, mohou se domluvit a složit se na to.
Armáda - nechť existuje, financována z dobrovolných příspěvků. Těch necelých pět tisíc na obyvatele a rok by se vybralo snadno, protože na potřebnosti obrany před vnějším nepřítelem se asi shodne většina lidí bez problémů. Armáda by měla být doplněna nějakým tím landwehrem.
Soudy - státní soudy existovat nemusí ale mohou. Financovat se dají třeba z poplatků. Prostě když budete uzavírat smlouvu, koupíte si od soudu kolek a pokud se vyskytnou nějaké problémy, soud se jimi bude zabývat. Nebo se dohodnete a budete platit soudu paušál. Trestání pachatelů v trestních věcech by mohly řešit nějaké soudy obecní, které by si lidé na místní úrovni ustanovili tak, jak by jim to vyhovovalo.
|
|
|
Vy si opravdu představujete fungování státu jako hurvínek válku. Víte jaký je rozdíl mezi policíí a ochrankou? Financování armády z dobrovolných příspěvku to má být asi ftip, že??? Trestání pachatelů by místní lidé řešili stejně jako divokém západě. Jako panovník byste rychle skončil.
|
|
|
Ochranka se stará, aby se mi nic nestalo, přičemž nemá žádné privilegované postavení a musí respektovat práva ostatních lidí. To je tak nějak žádoucí stav. Policie se údajně taktéž stará o moji bezpečnost, ovšem privilegované postavení má a používá zejména metodyi plošné preventivní buzerace. Vždy, když mi nějaký policajt pomohl, tak při tom porušil služební předpisy, párkrát možná i zákon...
Proč by financování armády z dobrovolných příspěvků byl vtip? Když chtěl Habsburk táhnout na Turka, taky si musel berni nechat schválit zemským sněmem. A protože drtivá většina tehdejších poplatníků měla raději Habsburka než Turka, tak mocnář ty peníze dostal. Na mnoha místech fungovala zcela dobrovolná domobrana/milice - to asi není zcela ideální v situaci, kdy většina států armádu má, ale neimplikuje to automaticky nutnost krást a živit armádu z nakradených peněz.
Pokud jde o Divoký západ, tak tam to fungovalo docela dobře do doby, kdy tam začal z východu ve větší míře pronikat stát. Už tu o tom šla řeč mnohokrát, ale i za zlatých horeček bylo v nejnebezpečnějších částech Západu daleko bezpečněji než dnes v libovolném městě s demokratickou administrativou.
|
|
|
Obávám se, že příspěvkové financování moderní armády je problém, pokud potřebuji udržet vysokou vycvičenost a obsluhy moderní techniky.
Domobrany mohou do jisté míry (v příznivých podmínkách) ztížit nebo zcela znevýhodnit okupaci území, ale jejich schopnost bránit ničení infrastruktury ze vzduchu nebo obsazení klíčových bodů pozemními jednotkami je malá, zejména pokud si útočník nebude brát servítky při boji o města.
Jedna věc je svolávat RU pěchotu k pochodování v šicích a druhá věc je řídit pohyb mechanizované pěchoty v součinnosti s dělostřelectvem (které je rovněž v pohybu a někde úplně jinde) a letectvem, za účasti různých podpůrných jednotek (ženisti, polní dílny, PVO, průzkum, zásobování...).
A hlavně jsem přesvědčen o tom, že jedním z úkolů na strategické úrovni má být schopnost částečně nebo pokud možno ideálně přenést válku na území nepřítele, pokud jsou pro to podmínky. Což je úkol který klasické dobrovolné domobraně moc nepůjde, zbavuje jí většiny výhod a vyžaduje značné materiální zabezpečení (jak pokud budu válku přenášet útoky na dálku, tak především pokud na územní nepřítele násilně vstoupím).
Pokud se týká divokého západu, slyšel jsem o nějakých zápiscích šerifa z dnešního ghost townu (naši by vědili i kde) a myslím, že tam rozhodně nebylo bepečněji, než ve městě kde teď sedím. (Za dobu mého života se tu napříkad staly 3 vraždy i se započtením širšího okolí, tedy méně než za 10 let jedna. Krádež auta je místní událost, dosti řídká.
|
|
|
Příspěvkové financování moderní armády není zase takový problém. Jednak ona po přepočtu na počet obyvatel zase tak moc drahá není a za druhé je to věc, o jejíž potřebnosti pochybuje málokdo, takže je nanejvýš pravděpodobné, že dárců by byl dostatek. No a z takto vybraných peněz nechť se zaplatí oni profesionálové, jejichž potřebnost nezpochybňuju.
Domobranu vidím podobně jako Vy coby doplněk ke stálé armády a navíc jako protiváhu armádě pro případ, že by někomu "nahoře" ruplo v kouli a chtěl tu armádu použít způsobem, který by se občanům nelíbil.
Ty strategické zásady jsou hezké, ale armáda malého státu jako je ČR toho nemůže dosáhnout klasickou cestou převahy a lepší konvenční výzbroje, protože to se prostě nedá ufinancovat ani dnes, kdy se těch, kdo to reálně platí, věrchuška na nic neptá. Takže by to šlo řešit buď jadernými zbraněmi, které ovšem nejsou "in" a dopravit je tam, kam je potřeba, není úplně triviální, nebo nějakými záškodnickými akcemi speciálních jednotek v týlu nepřítele, což zase není tak finančně náročné.
Ad Západ: četl jsem na toto téma několik knih s odkazy na primární zdroje o jejichž spolehlivosti nemám důvodu pochybovat.
|
|
|
Ne, že bych to považoval za nějaký vzor, ke kterému bychom měli směřovat, ale ČSLA byla (vzdor socialistiskému ekonomickému zázemí) síla, schopná přenést boj na území nepřítele (dokonce k tomu přímo vybudovaná), takže je to jen otázka preferencí.
Je pravda, ČSLA disponovala prostředky jaderného napadení a v případ potřeby by nafasovala i munici.
|
|
|
ČSLA především "disponovala" SA za zády. Klidně tedy mohla plánovat pochod do Bavor.
|
|
|
Jistě. Nicméně jsem reagoval na námitku, že armádu, schopnou přenést boj na území nepřítele, je nereálné zafinancovat.
A to je jen otázka preferencí:
Rozpočet MPSV 2012: příjmy 381,2 miliardy, výdaje 504,9 miliardy.
Rozpočet MO 2012 - příjmy 32, výdaje 43,4.
Pánové poslanci, kdo je pro zbrojení, pařáty zvednout, děkuji, kdo je proti, ať zkusí zvednout pařát, zdržel se někdo někde? Děkuji, schváleno, rozpočtové kapitoly byly prohozeny, můžeme začít budovat ozbrojené síly celoevropského významu.
Asi tak.
Ano, SA byla za zády, ale československý front byl plánován jako samostatný a pokud vím, tak právě předmětem obav, dokonce prezentovaných, bylo, že jednotky opatřebené bojem, nebude mít kdo vystřídat, nebo že k tomu nedojde včas.
|
|
|
a potřebujeme armádu na útočnou válku?
jistě, v současnosti vedeme okupační války v Kosovu, v Iráku a v Afghanistánu...ale to jsou jen desítky žoldáků, kteří měli nucení jít někoho zabít za peníze, protože lopata se jim zdá jako blbý živobytí a na nic jinýho nemají.
nějak prostě nemůžu přijít na to, jak by nám prospěla armáda schopná zničit civilní infrastrukturu na území, jehož vláda se rozhodla napadnout naši vládu... 8o/
|
|
|
V současné době nepotřebujeme.
Nicméně k poslendí větě.
Přenesení boje na území nepřítele (i v obranné válce) znamená, že bojem bude trpět jeho území. Bojová činnost je pro území velkou zátěží a způsobuje zančné škody na infrastruktuře, budovách, přírodních zdrojích a životním prostředí.
Do půdy, vody a vzduchu se (i bez zbraní hromadného ničení) dostává velké množství zbytků munice, nevybuchlá munice, spaliny, pohonné hmoty a maziva.
Komunikace jsou přetěžovány a budovy využívány v rozporu s předpokladem při jejich výstavbě, navíc jsou často přímo cílem palebných a demoličních prostředků za účelem získání výhody v boji nebo přímo zničení nepřátelských jednotek v nich se nacházejících.
I místa, kde se nepřítel přímo nevyskytuje, jsou místy, kde je tato činnost prováděna. Ze všech těchto důvodů je lepší když se tyto radovánky odehrávají někde jinde než na Vašem území.
Ničení infrastruktury je v delším časovém horizontu efektivnější než přímo boj s jednotkami nepřítelem. Moderní armáda je závislá na dodávkách všeho možného a tyto dodávky musí odněkud přijet a odněkud přijet. Proto ničení dopravní infrastruktury. I když pohyblivé zásoby u jednotek stačí na dny až týdny, oslabení jejich doplňování ovlivňuje chvání nepřítele a brzdí ho v rozletu.
Celý chod bojujícího státu (výrobu, rekrutaci, rozhodování) ovlivní výpadky komunikačních sítí, výpadky elektřiny... a v neposlední řadě působí na ochotu státu a ochotu jeho obyvatelstva vést boj.
V zázemí nepřítele, často na jeho území, se většinou nachází řada objektů, které se přímo zapojují do bojových akcí, především letiště, odpaliště balistických raket, velící a zpravodajské struktury, radary a komunikační centra, atd. nebo nepřímo - opravárenské dílny, seřadiště jednotek, rekrutační centra, atd..
Myslím tedy, že i v případě obranné války je výhodou, pokud je armáda schopna zasáhnout zázemí svého protivníka.
Tato schopnost vynikne v okamžiku, kdy je nepřítel k útoku připraven nebo se připravuje a víte nebo důvodně předpokládáte, že útok začne v blízké době. V této době se veškerý potenciál nepřítele nachází na jeho území nebo jiném území pod jeho kontrolou. Pokud se rozhodnete riskovat politické následky obrany proti jen připravovanému útoku, je možno v této fázi ztížit rozvinutí nástupních sestav, snížit útočný potenicál nepřítele (početně i poškozením koordinace) a vzít nepříteli iniciativu.
Podle stavu vlastních sil a podle vlasntí úvahy je takový efekt možno využít pro diplomatické aktivity, získání času pro přípravu vlasní obrany, nebo v případě připravenosti a byť dočasné převahy ke vstupu na nepřátelské území (třeba za účelem provést zde opatření ke stížení jeho průchodnosti destrukcemi staveb a úpravami krajiny).
Taková činnost také může podpořit našeho napadeného spojence v situaci, kdy nepřítel vůči nám provádí např. jen zajišťovací činnost, atd. a momentálně(!) na nás přímo neútočí.
Navíc taková schopnost značně zvyšuje odstrašující efekt armády.
|
|
|
Rozpočet MPSV 2012: příjmy 381,2 miliardy, výdaje 504,9 miliardy.
Rozpočet MO 2012 - příjmy 32, výdaje 43,4.
A takhle je to v současné době skoro všude v Evropě. Toto, a nic jiného je jedinou zárukou toho, že v současné době válka mezi členskými státy EU nepřipadá v úvahu (přinejmenším v krátkém období, ve středním a dlouhém už by to asi šlo zase vyzbrojit).
|
|
|
Jasně, v Libii, kde šlo o rozptýlené nálety na nebráněné pozemní cíle, brečla Evropská část NATO po tuším dvou dnech, že jim dochází munice.
To jsem málem brečel taky, částečně smíchy.
|
|
|
Jít do vojenského spolku s Francií, Španělskem a Itálií - co čekali? :o)
|
|
|
ČSLA by něco dokázala pouze ve spojení s ostatními armádami Varšavské smlouvy a to už není armáda malého státu. Kdyby ČSLA vyrazila na piknik do Bavor sama, tak ji Bundeswehr a U.S. Army rozstřílí na kousky ještě někde před Regensburgem.
ČSLA byla kromě toho založená na nedobrovolných odvodech a částečně dotovaná SSSR (i když při propletenci vztahů ve VS a RVHP je těžké určit, kdo byl čistým plátcem a kdo příjemcem) takže bych ji ani nepovažoval za armádu, kterou je schopen živit malý stát sám.
|
|
|
Hele, nepleť si policii a armádu.
Rozdíl mezi civilistou a kvalitním vojákem není ve zbrani ale v mnohaletém výcviku a zkušenostech.
Rozdíl mezi civilistou a policajtem jen jen v oblečení.
|
|
|
Milý Hele...rozdíl mezi civilistou a vojákem je v tom, že civilista hodnoty tvoří, zatímco blbý a líný voják v lepším případě nedělá nic, blbne na cvičáku s potřebovává zdroje v menší míře než když se sebere a jde "bojovat za mír" tím, že někde osvobozuje zemi od domorodců.
|
|
|
"Rozdíl mezi civilistou a kvalitním vojákem není ve zbrani ale v mnohaletém výcviku a zkušenostech."
To jistě mohou potvrdit žoldáci naverbovaní pro Irák či Afgánistán.
|
|
|
A proč by "stát" měl fungovat? Ta státní justice, policie a armáda jsou obyčejní lidé jako každý jiný, jejichž motivace dělat dobrou práci stojí za starou belu a navíc jim systém hází tolik překážek pod nohy, že ani při nejlepší vůli dobrou práci dělat nemohou.
V případě justice by například bylo dobré, aby se alespoň civilní procesy dostaly před soukromé arbitry, tedy už konečně zrušit de facto zákaz soukromých soudních dvorů (musí být totiž zřizovány speciálním zákonem, což je pitomina) a automatické potvrzování rozhodnutí soukromých arbitrů státními soudy.
Naší vnitřní bezpečnosti by zas napomohlo, kdyby veřejný prostor byl pořádně umenšen. Nevidím jediný důvod, proč kupříkladu vesnice na nějaké silnici třetí třídy by nemohla být uzavřená průjezdu vozidel branou, kterou by projeli jen místní a pozvaní, aby se tam nemotala pakáž všeho druhu. Totéž platí pro jednotlivé městské čtvrti (mimo hlavní tahy) atp. Doufat, že parta mizerně placených a mizerně motivovaných policistů dokáže při současném rozsahu veřejného prostoru něco uhlídat, to je čirá fikce. Oddělením alespoň některých prostor od toho veřejného by pochopitelně bylo velice usnadněno, aby je hlídali soukromí šerifové. A pokud máte nějaké připomínky, tak si vzpomeňte, kdy Vás naposledy přepadli, zmlátili a okradli například v obchodním centru XYZ, kde soukromníci hlídají...
Ona ta anarchie není ani zdaleka tak děsivá, když si ji nepředstavujete jako to, co nastane krátce po zhroucení nějakého státu. Anarchie, jak ji chápe autor článku, není chaos, je to naopak složitější a lépe fungující společenské uspořádání, kde krádež neprojde ani pod záminkou výběru daní.
|
|
|
Anarchie z definice nebude tvořit stát.
Navíc ve státech je něco, co jim umožňuje přežívat a zabírat prostor. Takže možná jsou málo efektivní v porovnání s nestátními subjetky, ale dokáží se v konkurenci prosadit, nebo min. uhájit svou niku.
A názor, že jakékoliv přerozdělování je neefektivní, opřený o tvrzení, že neefektivní bylo když se přerozdělovalo všechno, nemusí nutně být pravdivý, bo všeho moc škodí, ale to neznamená, že v malých dávkách to nutně musí být také nesmysl.
Opakuji, státy nejsou bez schopnosti prosadit se a udržet, nejsou tedy zcela neschopné, problém bude složitější.
|
|
|
Totéž bych ovšem mohl říci o krádežích, vraždách a znásilňování. Třeba to také v malých dávkách nemusí být úplně nesmysl.
1) Ve skutečnosti "stát" nepřetrvává, to jazyk nás zde klame. Stát je označení pro historicky velice mnoho typů organizace, z nichž jen relativně malá skupina byla toho druhu, že se jednalo o skutečné teritoriální monopolisty ve věcech násilí, jak jsme dnes zvyklí. Mnoho jiných států bylo v podstatě volným uskupením teritoriálně ne-exkluzivních poskytovatelů násilí. Nejenže neexistuje žádné pravidlo, podle kterého by stát Leviathan v moderním smyslu nikdy nemohl být nahrazen státem decentralizovaným, ale dokonce existuje silný důvod, proč předpokládat opak. Leviathan totiž vždycky nakonec je už tak přežraný, že svou vahou rozdrtí hospodářskou základnu, na níž stojí, a tím se centralizovaná moc rozpadne. Vy sice tomu, co se pak objeví, dále říkáte stát, ale to očividně není dosti detailní pohled.
2) Že se Leviathan znovu a znovu objevuje, pokud existují zdroje potřebné k jeho životu, to není nijak překvapivé. Nezapomínejme, že jsme evolučně uzpůsobeni k existenci v malých příbuzensky provázaných skupinách. Nemáme "hardware" na pochopení složitějších společnských uskupení. Rozvoj institucionálního rámce pro dobrovolnou spolupráci je děsivě pomalý proces, který je v každém kroku ohrožován naší touhou po koláčích bez práce, tedy po životě z práce svých bližních. Tahle touha je otcem i matkou Leviathana.
3) Zda můžeme dosáhnout stavu soukromoprávní anarchie, to nelze říci. Stěží ale má smysl toužebně hledět zpět ke stavu, z něhož jsme vzešli.
|
|
|
S nepřetrváváním státu nemohu zcela souhlasit. Jistě, mění se jeho forma (stejně jako se mění pojetí manželství nebo obchodní společnosti), ale jsou tam kontinuality takového rázu, že z mého pohledu přetrvává. Zde se zřejmě neshodneme.
Ohledně malých dávek - třeba zabíjení jiných jedinců (oprostěme se od "vraždy", protože to je trestný čin a tedy záleží jak ho vymezíme) v určitých sitaucích dává smysl.
Například přerozdělování prostředků pro obranu území a obyvatelstva + zdrojů na něm může být poměrně efektivní.
Nicméně cítím, že k větší shodě asi nedojdeme, takže navrhuji nechat to být a dobrou noc (já neplatím rád daně, nicméně jsem přesvědčen, že do určité míry to smysl má. Taktéž si myslím, že sestupy z hor, zejména dole v pásmu lesa, jsou děsný opruz, ale co se dá dělat, ne vždy to jde bez nich).
|
|
|
Jistě, chcete-li hnedat kontinuitu za každou cenu, tak hledejte. Ve snaze dojít k zadaným závěrům ale děláte své mysli opravdu velké ohavnosti.
Výroky typy "přerozdělování prostředků pro obranu území a obyvatelstva může být poměrně efektivní" smrdí. Jakpak si definujete tu efektivitu? Jakpak sčítáte různé hodnotové soudy různých jedinců? Obrana území, boha jeho! To je mi nápad, nechat se třeba naverbovat, odejít v době války od své rodiny a padnout za to, že někdo zůstane u koryta, a abych mohl dál platit daně jemu a ne někomu jinému.
P.S. Nemám nic proti armádě, jsou-li tam lidé dobrovolně a je-li dobrovolně financována. Prostě se mi z duše hnusí představa, že by mne někdo přerozdělil na smrt.
|
|
|
Tak jen jeden dovětek:
A já mluvil o povolanecké armádě? Proč by se nemohl nechat naverbovat žoldnéř, když to pro něj má symsl (znám žoldnéře - ne vy smylu Žen.konv., prostě profesionály, kteří mají i nemají rodiny a všichni jezdí do oblasti bojů. Jejich věc, řidič kamionu také nese riziko smrti.)
Naopak, myslím, že na žoldnéřskou armádu je třeba se složit většími prostředky. (Nevěřím v naplnění armády na potřebnou úroveň počtu a výcviku čistě neplacenými dobrovolníky).
Mám dojem, že rozumnět si prostě nebudem a i kdybchom se přesně pochopili, nebudeme spolu (ohledně tohoto tématu) souhlasit.
|
|
|
Jistěže nebudu souhlasit, protože Vy máte dojem, že je třeba se složit většími prostředky, a nechcete dovolit, aby Vám to někdo přeložil do normálního jazyka, to jest že je třeba "přerozdělit", tedy česky řečeno ukrást tyto větší prostředky. Schvalovat takovou věc, pokud nepatříte k elitě, která z toho profituje, je poněkud krátkozraké. Budiž, Vaše rozhodnutí. Neměl byste ale být překvapen, že kupříkladu já Vám to neschvaluji. Stejně se neshoduji ani s dalšími zloději, kteří by rádi něco z mé kapsy. Pokud chcete velkou armádu s pořádně vyžranými oficíry a naleštěnými tanky, zaplaťte si ji ze svého.
|
|
Pěkné.
Jen k té demokracii, v malých společenstvích obhajované pár pošuky...
Jsem jedním z nich, protože mám dobré důvody se domnívat, že v malých společenstvích demokracie fungovat může.
Dlouhodobě životaschopné je medle jen takové sociální uspořádání, ve kterém jsou mizilidské vztahy postaveny na biologicky podmíněných emocích, jako je láska, soucit, ohleduplnost - ale i nenávist, lhostejnost, bezohlednost - vše ostatní je sociálním inženýrstvím (tedy proti lidské přirozenosti) a jako takové odsouzeno k zániku.
Nepředstíraný soucit lze mít jen s konkrétním člověkem, kterého znám. Slzu z oka vymačkne spíš zdechnutí vlastního pejska, než zpráva o vyvraždění pěti vesnic ve Rwandě. Slovní spojení "pět vesnic" nevyvolává žádné emoce, je to jen pojem bez vlastností a tváře. Natož "deset milionů lidí". Natož "půl miliardy". Čím větší komunita, tím méně vlastností a tváří, tím méně soucitu a ohledu, tím více neurvalosti a bezohlednosti. Proto je demokracie v komunitách s neosobními vazbami nemravná.
Ale neumím si představit jediný důvod, proč by nemohla fungovat v malých společenstvích, kde se lidé znají.
|
|
|
No ani v těch malých společnostech demokracie moc nefunguje. V Athénách na vrcholu jejich slávy mělo volební právo pár tisícovek jedinců, ani to ale nezabránilo demagogovi jako Perikles, aby nevystavěl ty mramorové hrůzy na Akropoli za peníze ukradené ze společného obranného fondu Athén a jejich spojenců, nezavlekl město do zoufalé války, na jejímž konci celé Řecko pro svou slabost padlo jak přezrálá hruška do rukou Makedonců.
Ale k současnosti: Dle mé zkušenosti je horní hranice pro užitečnost demokracie jen málo nad tisícovkou obyvatel. Do té doby se lidé ještě dost znají (z tísíce je jich cca 500 mužů - ženy v politice jsou nechutná aberace; z těchto pěti set je možná 150 příliš mladých - nejsou počítáni mezi dospělé -a dalších cca 100 také ještě v životě nedosáhlo dost a jsou jen výjimečně uvažovaní, podobný počet jich bude naopak příliš starých, případně nějak zdravotně indisponovaných, zůstává tedy 100 až 200 mužů, což už je skupina možných kandidátů zvládnutelná pro omezenou lidskou mysl). Jenže ono to, co se děje v takto velkých skupinách, není tak úplně "demokratické". Roli zde hrají už významní lidé, kteří určují názor svého okolí, tedy neplatí "jeden muž, jeden hlas". A navíc i ta nejvíce "demokratická" volba zde má spíše jen charakter potvrzující, to jest volba potvrzuje převládající veřejné mínění, že ten či onen není neschopen, že jeho kvality jsou pro funkci přijatelné. Jakmile dojde k volbě, dotyčný (který proto již nemůže být úplný lempl) řídí veřejné rozhodování dle svého nejlepšího úsudku v podstatě autokratickými metodami a zákulisními dohodami s klíčovými partnery. To je realita každé malé vesnice cca do 1000 - 1200 obyvatel. Starosta, předseda hasičů, sportovního klubu a další funkcionáři tam mohou být lidé vcelku omezeného rozhledu, ale většinou mají zdravý rozum a umí vzít za práci. To potvrzuje ochota jejich spoluobčanů je dále potvrzovat v jejich pozici. Od této hranice výše je už dosti pravděpodobné, že křeslo zasedne nějaký leštěný prd bez valné zodpovědnosti, píle a morálního kreditu.
|
|
Každé přerozdělování bez ohledu na kritérium, na kterém je postaveno, znamená vzít původním vlastníkům nebo výrobcům (tedy těm, kdo něco „mají“) a dát to těm, kdo dotyčnou věc ne-mají a ne-vyrábějí (tedy „nemajetným“). Popud být původním vlastníkem či výrobcem dotyčné věci je tak oslaben, zatímco popud ne-vlastnit a ne-produkovat je posílen. Z toho důvodu bude výsledkem podpory chudých, jelikož jsou chudí, ještě více chudoby. Podpora lidí v nezaměstnanosti způsobí více nezaměstnanosti.
Když se narodí člověk ne-majetný a karty jsou rozdány tak jak jsou tak si může se snem být majetný vytřít akorát prdel, protože mu to ekonomická síla majetných nedovolí realizovat. Dostáváme se do momentu, kdy se vývoj společnosti vrací ke středověku a nakonec to půjde až k stavu otrok a otrokář. Kolik z Vás co tu nad tím slintáte budou otroci?
Takové idioty nemohou chtít snad ani pitomci s liberálního institutu.
Po méně než jednom století demokracie a přerozdělování se dostavily očekávané výsledky. „Rezervní fond“, který jsme zdědili z minulosti, je očividně vyčerpán. Po několik desetiletí (od konce šedesátých let a časných let sedmdesátých) skutečný životní standard na západě stagnoval, anebo dokonce klesal (17). Veřejný dluh, náklady penzijního systému a zdravotnictví nás postavily před neodkladnou hrozbu naprostého selhání hospodářství (18). Zároveň je na vzestupu téměř každá forma nežádoucího chování, nezaměstnanost, závislost na sociálním systému, nedbalost, nezodpovědnost, hrubost, psychopatie, hedonismus a zločin, společenské napětí a selhávání společnosti dosáhlo nebezpečné úrovně (19).
Autore přečti si Marxe, kde jsou zdroje limitní nelze produkovat neomezené statky to může tvrdit jen vůl a důsledky jsou pak přesně ty co tu přisuzuje lidem co za to nemohou. Kdo je původcem krize? No Banky do kterých se teď sype. Hovno nic do nich nesypat spatné a nemocné zvíře musí zdechnout a ne jej přiživovat. Odebírat lidem a cpát to sviním co to poraly to je řešení.
A na reakce reagovat nehodlám, protože předpokládám, že se tu najde kupa pseudo chytráků co ví nejlépe, že za cisaře pána bylo nejlépe. Jo mozek jste si mohli nechat v prdeli a koukat pouze po drábovi, kde vás směruje.
|
|
|
Kecy. Mám taký dojem, že píšete nezmysly. Pokiaľ viem, tak minimálne v USA, kde sa toho zatiaľ moc neprerozdeľuje, vzniklo kopec firiem, kde zakladatelia rozhodne majetný neboli. Teda vaše tvrdenie je blbosť - aj nemajetný sa môže stať majetným. Naopak, čítal som niekde článok, že vo Švédsku, známemu kvôli vysokému zdaneniu, od istého roku nevznikla žiadna veľká firma. Práve v štátoch s vysokým prerozdeľovaním sú obmedzenia na vznik a hlavne fungovanie firiem najväčšie.
Veľké prerozdeľovanie bohatstva (vysoké dane kvôli vysokým sociálnym nákladom) totiž pomáha najmä najbohatším. Tí totiž majú ako peniaze, tak politické styky a slušnú mobilitu. Peniaze na daňových poradcov, ktorý im pomôžu optimalizovať dane (takže platia o dosť menej ako by štát chcel), styky na presadenie si zákonov aké potrebujú a mobilitu ak by bolo najhoršie (kapitál je dosť mobilný a šikovný bohatý podnikateľ namusí podnikať iba vo svojej domovskej krajine).
Čo sa týka zodpovednosti za krízu ste v omyle: nie banky sú pôvodcom krízy, pôvodcom je štátny zásah. Jednak sypanie peňazí daňových polatníkov do "úverov na bývanie pre nemajetných" a z toho vyplývajúce problémy, jednak zachraňovanie súkromných bánk takisto z peňazí ostatných.
|
|
|
Nejen v USA. Stačí se podívat do české historie - Lanna, Hlávka, Škoda, Křižík, Liebig, Porgesové...
|
|
"Po méně než jednom století demokracie a přerozdělování se dostavily očekávané výsledky. „Rezervní fond“, který jsme zdědili z minulosti, je očividně vyčerpán. Po několik desetiletí (od konce šedesátých let a časných let sedmdesátých) skutečný životní standard na západě stagnoval, anebo dokonce klesal"
Tahle část moc neodpovídá zkušenostem v našem prostoru.
Tady naopak po každém nastolení demokratického režimu následoval růst životní úrovně.
Zároveň o nějakém „rezervním fondu“ z dob socialismu mluví vesměs jen zarytí komunisté. Každopádně reálná čísla říkají zhruba to, že 40 let socialismu ekonomicky Československo posunulo ze skupiny nejrozvinutějších zemí mezi země rozvojové.
Naopak nárůst životní úrovně od roku 1989 je viditelný jak v číslech, tak při pohledu kolem sebe.
Jinak já bych řekl, že ta demokracie často pozitivní roli hraje. Možná ne přímo, ale minimálně tím, že bývá spojena s osobní svobodou.
U současných ideologií to totiž obvykle jde ruku v ruce; Když daná ideologie lidem přiznává osobní svobody, zároveň to bývá spojené s demokracií.
Ideologie která lidem upírá právo se podílet na vládě obvykle má tendenci jim kecat i do dalších věcí, třeba jak nakládají se svým majetkem.
Ostatně já pořád nějak nevím jakým systémem tu demokracii nahradit.
Klíčový problém je: Někdo bude vládnout vždycky. A z čeho má odvodit legitimitu své vlády?
V našem současném kulturním prostředí je asi jediný přijatelný důvod, odvodit legitimitu své vlády vůlí těch ovládaných. No a pak už se moc jiných systémů nenabízí.
|
|
|
"Někdo bude vládnout vždycky."
- A prečo ?
|
|
|
Protože jsme jen zvířátka, co si o sobě občas moc myslí.
|
|
|
Hovorte, prosim, za sebe :-)
|
|
|
Touha být lepší než ostatní, tedy i mít navrch ve společenských vztazích, je evolučně výhodná.
Že by člen skupiny disponující největší silou (v nějaké kombinaci fyzické síly, inteligence a přirozené autority) trvale bránil tomu, aby se někdo ustavil do pozice toho kdo určuje pravidla a přitom sám neměl ambici prosadit svoje vlastní pravidla (tj. pravidla, která jemu připadají správná), to je extrémně nepravděpodobné a v praxi taky neexistuje příklad, kdy by takový systém dlouhodobě vydržel.
|
|
|
Co znamena dlouhodobe? A jak velka ma byt ta skupina? Stat?
|
|
|
Problém je právě a přesně v tom, že demokracie je s osobní svobodou spojena obecně spíše v negativní korelaci :( Je to demokracie, jež kecá každému do života (a rozhoduje za něj, co se svým majetkem smí a nesmí dělat); srovnejte jen třeba republikánské Spojené Státy nebo monarchistické Rakousko-Uhersko XIX. století a tehdejší míru státních omezení osobní svobody s tím, co je běžné v dnešních demokraciích!
Jistě -- nastoupí-li demokracie po reálném socialismu (a navíc jde-li o demokracii poměrně málo špatnou, ta naše z 90. let byla relativně zlatá!), pak je to obrovský krok k lepšímu.
Něco jiného byl třeba u nás ten 18. rok, tam je hodně velká otázka, zda si naši dědové tehdy polepšili nebo pohoršili. Nakolik lze soudit z vyprávění pamětníků a z rozumných historických zdrojů*, z hlediska osobních svobod si spíše pohoršili. Pro srovnání vizte prosím např. www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2012040801 a podobně.
___
* A s těmi je kapku problém, neboť z pochopitelných důvodů je většina běžně dostupných zdrojů ukrutně prolezlá kdemohradickou propagandou, později pak propagandou bolševickou, a ta aristokracii neměla o nic raději než kdemohkrady.
|
|
|
Váš příspěvek obsahuje tolik omylů hodných komentáře, že je raději přehlédnu, bo nemám čas se příliš zakecat. Snad jen k té jedné větě:
"Naopak nárůst životní úrovně od roku 1989 je viditelný jak v číslech, tak při pohledu kolem sebe."
Čísla od státních institucí, dokládající velkolepé úspěchy při budování socialismu, bych být Vámi bral s velkou reservou. Nejlépe s takovou reservou, že bych je nebral v potaz vůbec. V naprosté své většině jsou zcela vylhaná.
Na ten "pohled kolem sebe" taky pozor, protože ze zkušenosti vím, že lidi mají velmi často sklon přisuzovat socialismu zásluhy, které mu nepatří, typicky technologický vývoj. Ten může být špatným systémem zpomalen, nikdy se ale nezastaví zcela. A už vůbec nemůže mít zápornou hodnotu. Na to opravdu prosím pozor, tenhle nešvar je tak rozšířený (dnes má každý PC, tudlencty internety a mobily - ergo systém je fajn), že už na to začínám být alergický. Přitom je to do očí bijící pitomost.
|
|
|
Tímhle jsi chtěl říct přesně co? Podle mě ten výrok:
"Naopak nárůst životní úrovně od roku 1989 je viditelný jak v číslech, tak při pohledu kolem sebe."
je zcela zjevně pravdivý, což je viditelné i pouhým okem bez toho, aby človek musel zkoumat nějaké statistiky.
|
|
|
Tím jsem chtěl říct mimo jiné to, že dokazovat souvislost mezi demokracií a růstem blahobytu dojmy z pozorování "pouhým okem" je velmi ošidné.
Asi jsem to napsal opravdu nesrozumitelně, když jsi to ani ty nepochopil. ;-)
|
|
|
Pro jistotu ještě zopakuji:
Já se nesnažil dokázat, že právě ta demokracie je faktická příčina růstu životní úrovně ve stávajícím systému.
Jen nesouhlasím s tím, že demokratický systém posledních 20 let u nás vedl k poklesu životní úrovně, protože to je naprosto zjevná lež.
|
|
|
Jenže potom není proto, že. Nárůst životní úrovně lze mnohem snáze než demokracii připsat demontáži politického rozhodování v té části hospodářství, která byla zbavena řízení KSČ a ponechána svobodnému podnikání. V soukromé firmě se jednoduše o rozhodnutích majitele nehlasuje, žádná demokracie zde zásluhy nemá. Hoppe se toho krátce dotýká v části textu věnované selhání sovětského hospodářství a jeho příčinám.
|
|
|
Tak logicky.
Nejvyšší životní úroveň bude v anarchii - lze svobodně směňovat, můžu mít co chci když na to mám.
Nejnižší v komunismu - nelze svobodně směňovat - mám jen to co všichni ostatní.
Pokud se však budeme bavit o tom jestli si můžu z platu koupit o pár litrů benzínu víc, a že v kinech teď hrajou i západní biják tak to je vidět prostým okem.
|
|
|
Ano, uznávám, prakticky čemukoliv lze oponovat střídavým používáním argumentů "Statistiky jsou jen čísla" a "Osobní zkušenosti jsou subjektivní a nemusejí být vypovídající z celkového pohledu".
Připadalo mi zbytečné psát rozsáhlou argumentaci na podporu toho, že současná životní úroveň je vyšší než v roce 1989.
A ne, nemyslím tím technický pokrok.
Jde to přece vidět skoro na každém kroku. Kupujeme si věci které chceme a ne věci které zrovna mají v obchodě. Fronty před obchody stojí vesměs jen nadšenci před zahájením prodeje nějaké nové hračky.
Lehce mě rozladí lístek od vodáren, že za týden nepoteče jednu noc voda kvůli údržbě; V 80. letech běžně netekla třeba týden, občas bez jakékoliv předchozí informace. Totéž platí o několikahodinových výpadcích elektřiny.
Když se projdu centrem Prahy, nevidím polovinu domů obalenou lešením, které spíš než dělníkům má sloužit k zakrytí dezolátního stavu toho domu.
Málokdo si dnes šije oblečení sám a když už, obvykle ne z důvodu nevyhovující nabídky v obchodech.
Všemožné služby od mytí auta nebo sekání zahrady přes opravy různých spotřebičů po stavební práce se dají normálně objednat, místo aby byly možnosti udělat si to sám, sehnat nějakého kamaráda a mít smůlu.
A koneckonců i ty počítače: Důvody, proč tu v roce 1989 už relativně zastaralý počítač IBM PC-AT byl neuvěřitelně drahé luxusní zboží které skoro nikdo neměl nebyl technický, ale politický.
Stačí? Máte na oplátku nějaké argumenty pro to, že za socialismu byla vyšší životní úroveň než teď?
A poznámka: Nebudu se hádat, jestli faktická příčina toho růstu spočívá v demokracii, nebo v jiných aspektech systému, který je shodou okolností i demokratický. To ostatně připouštím i v původním příspěvku.
Ale fakt prostě je, že pro náš stávající systém mi teorie, že jen vyčerpával nějaké rezervy, které by nutně musely pocházet ze socialismu, přijde postavená na hlavu.
|
|
|
ad životní úroveň a demokraciexsocík - souhlas
ad rezervy - rezervy spočívaly v ukradeném státním majetku, který byl postupně privatizován jako příjem rozpočtu a vracen tam kde to mělo opodstatnění.
Vyčerpávání nespočívá ve výše popsaném, ale ve ztrátách z neefektivní privatizace ("za korunu managementu") a následné špatné investiční strategii takto získaných peněz - prostě místo např. silnic, důchodů jsme si zvedli platy nebo sanovali banky.
Přes to všechno si myslím, že současný problém není v tom, že je něco nedobytné, ale v tom, že demokraticky regulujeme nové příležitosti skoro na nulu. V tomto státě si už nelze ani zapnout klimu nebo rozsvítit "bez papíru". Fakt mi chybí jenom úprava velikosti hazlpapíru postup šukání formou alespoň vládního nařízení.
|
|
|
v ukradeném státním majetku - ve smyslu co jsme stihli znárodnit, nakrást
|
|
Ahoj Kilmore, jestli máš zájem o elektronickou publikaci překladu té knihy a půjdou nějak vyřešit autorská práva, tak to rádi uveřejníme na mises.cz :) Už jsme takto přeložili řadu věcí. Napiš na info uzenáč mises cé zet a někdo se ti určitě ozve :)
Jinak super článek. Jsem rád, že už se i na D-F objevují texty od autorů jako Mises, Rothbard, Hoppe aj.
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek O demokracii, přerozdělování a útoku proti soukromému vlastnictví
|