D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Zákon vs. mozek
    Vydáno 18. 07. 2010 (14867 přečtení)

    Začátek prázdnin ukázal realitu bezpečnosti na českých silnicích v celé své nahotě. Když si tak pročítám popisy jednotlivých nehod, nemohu se zbavit dojmu, že je příčinou rok od roku více bezmozkovitost. Ta je přímo úměrně závislá na míře regulace.

    Je to logické. Řešíte-li nějakou situaci, buď se musíte snažit vymyslet, jak na to, nebo k vám někdo přijde a řekne: „udělej to takto“ – tím je vystaráno. Ostatně to stále více vidím kolem sebe, za volantem.

    1. Nehody motorkářů.

    V 90% procentech (berte to samozřejmě jako můj názor) motorkář dojede na omyl jiných. Řidiči aut věnují dle mého motorkářkům trestuhodně málo pozornosti. A tak se proti nim předjíždí („von dyžtak snad uhne“), nedostanou přednost na hlavní, atd. Zatímco motorkář většinou sleduje provoz na sto procent, protože nic jiného ani nemůže, v plechovce Jarmil Netáhlo jako bonus ladí rádio, svačí buřt a odsekává svojí Mařeně. Tak mi nevykládejte, že motorkáři jezdí tak, aby se v prvé řadě zabili.

    Problém vidím v tom, jak mainstream média motorkáře vykreslují – no vždyť všichni víme. Jarmil je tedy přirozeně považuje za obtížný hmyz, který se plete jeho Fábii dvojce pod kola. Sledoval jsem média, jak se vehementně snaží z každé nehody, kde figuruje motorka, která nehodu nezavinila, vnutit alespoň taková fakta jako „motorkář zřejmě překročil povolenou rychlost“. Novinky.cz vůbec znají rychlost zúčastněných s obdivuhodnou přesností už asi tak půl hodiny po nehodě.

    Nemotorkařím. Snažím se ale ze své plechovky vnímat i motorky, které jdou zkrátka hůř vidět, ale o to víc pozornosti jim holt člověk musí dopřát, neboť to není nějaká jejich chyba nebo rozmařilost, že nemají tři metry na šířku. Nedávno jsem si na D-F přečetl článek, kde řidič motorky vypichoval věci, kterými lze motorce ulehčit život, ku prospěchu obou zúčastněných. Kdo nejezdí na motocyklu totiž neví. Ani já jsem nevěděl, že je vhodné dávat raději větší rozestup od zadního kola atd. – a už vím. Od té doby jsem podobné články dokonce aktivně vyhledával. Prosím, pište další, apeluji!

    Také pořád nechápu, kolik odporu může vyvolat fakt, že někdo jezdí i tak trochu pro radost. Motorkáři mě málokdy ohrožují, tedy přesně řečeno vůbec. Nemají tendenci vjet mi na kruháč před nos, protože jim to pud sebezáchovy nedovoluje. Zatímco tirák mi to dělá často, on ví, že zastavím, a kdybych nezastavil, patrně mu nikde nenechám ani šrám. Motorkář to testovat spíše nebude.

    A kde je problém? Typický vohnoutí řidič je konfrontován s tím, že musí jezdit tolik, kolik je napsáno na cedulích, nesmí obtěžovat cyklisty, kteří jsou patrně novodobou spásou světa – atd. Aby ale slušně koexistoval s motorkáři, k tomu systémem nabádán není, ne-li přímo naopak, motorkáři jsou totiž přinejmenším gauneři a vrahové. Komu ale současný stav věcí prospěje?

    2. Bodový systém.

    O tom už politici raději nemluví, neboť v poslední době snad už i ti nejradikálnější zastánci prohlédli, jak se věci mají. Bodový systém totiž ochraňuje především dopravně policejní sbory a úředníky státní správy. Přináší jim dostatek práce, tedy i pravomocí, jinak řečeno více moci. Kýžené zmenšení nehodovosti na silnicích ale nepřinesl, ani nemohl. Pouze řidič ovládá vozidlo, nikoli papírový paragraf. Pouze mozek a chování řidiče ovlivní způsob vedení vozidla. Punktensystem má však opačný vliv; nejeden řidič mozek vypíná, neboť si myslí, ho systém ochrání. O bezpečnost se nestará on, ale dopravní značky, dopravní policie, která eliminuje piráty v černých superbech z obrněných vrtulníků, a především tvrdý a spravedlivý bodový systém. Kromě vypnutí mozku, neboť na všechno přece myslí systém, nastupuje ještě jeden faktor. Přirozená (v ČR ještě silnější než jinde) touha se systémem tajně vyjebat. Porušení pravidel pak vypouští přetlakový ventil a řidič se tetelí blahem, když radar není v dohledu. Často však přitom poruší pravidla zdravého rozumu, která však jako jediná opravdu rozhodují o bezpečnosti na silnicích.

    Včera jsem, vraceje se z dovolené, přijížděl k místu, kde se sbíhají dvě dvoupruhové rychlostní silnicie ve vražedně ostrém úhlu. Nějak jsem si nevšiml trojúhelníku ani „zlatého“, a blížil jsem se dále, zatímco z druhé erky přijíždělo šedé bávo stejnou rychlostí, takže jsme jeli chvilku vedle sebe a blížili se k bodu zvratu. Přestože dle podélných čar na silnici a „geometrii“ místa vůbec to vypadalo, že by bávo mělo zastavit, šel jsem na brzdy. Toužebná stoprocentní jistota totiž chyběla. Hle, zastavilo i bávo. Podívali jsme se na sebe a já se rozjel. Připadá vám ta historka nudná? V západní Evropě semtam některá města testují provoz bez dopravního značení. Zkrátka se jezdí mozkem, neboť nikdo není v právu. Narozdíl od zesilujících represí v legislativě, které mají účinnost asi tak jeden týden, tohle funguje už napořád. Nevím sice, jak se vyšetřují případné nehody (kdo co zavinil), ale to je jedno. Princip zůstává; jedinou cestou k menší nehodovosti je přenesení zodpovědnosti na řidiče. Posílení zdravého rozumu a jeho využití v individuální dopravě. Samozřejmě si však každý řidič nese následky svých činů, svoboda jednoho totiž končí tam, kde začíná svoboda druhého.

    3. Heslovitě

    Brno, trasa Bystrc-Troubsko, takzvaná „stará“. Dva pruhy tam a dva zpátky, oba směry odděleny (svodidly, někdy jen pásem trávy). Silnice přehledná na pět set metrů, široká na pět aut v každém směru. Jak by také ne, jde o součást bývalého Brněnského závodního okruhu. Co jste čekali? Ano, správně. Jeden pán se krčí s trojnožkou za bukem, druhý to hnedle kasíruje. V tomto místě nehodu nepamatuji, ani nechápu, jak by se stala. Ale přes sto tam jede každý, neboť to neodporuje zdravému rozumu.

    Ale oni nepůjdou brát ty, kteří prasí, jezdí bezohledně, pokutovat cyklisty, kteří se prohánějí po přechodu na kole. To je moc práce. Číhat za bukem na bezpečném rovném úseku je mnohem jednodušší. Já vím, že už jste tohle četli milionkrát. Ale – pořád je to realita.

    Prosím, lidé, používejte svůj rozum. Jezděte odpovídající rychlostí, ne tou, která je v červeném kroužku. Nespoléhejte na nějaké značení, mnohdy diletantské. Kam nevidím, tam zpomalím, přemýšlejte v každém okamžiku o své brzdné dráze. Dívejte se kolem sebe, sledujte a vnímejte. Nelezte za volant intoxikovaní, myslet si, že to zvládnete, je sebeklam. Pravděpodobnost, že to nezvládnete, roste s každým douškem exponenciálně (tímto zdravím OC).

    Když se něco stane, idylka bodového systému končí, neboť vás neochránil. Stejně tak vám nepomůže, že na novinkách.cz psali, že motorkáři jsou zlí, až jednoho zrušíte. Budete mít deset let času o tom přemýšlet a patrně dospějete k úvaze, že tomu nemohly předejít značky a radary, ale pouze zdravý rozum za volantem.


    17.07.2010 Smrtihlav
     



    [Akt. známka: 1,94] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: Smrtihlav | Komentářů: 291 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.