Prostý český občane, tak tobě prý není po chuti chování vedoucích představitelů
naší země. Pokud je tedy tak mocně a nahlas kritizuješ, pak předpokládám,
že ty sám máš své věci v pořádku a chováš se příkladně. Nebo tomu tak není?
Rozeberme si to podrobněji…
Vadí ti podvody a amorálnost?
Nechme mluvit průzkumy: nevěry se dopouští asi 60 procent ženatých
mužů a kolem 40 procent vdaných žen. Nezdá se ti to číslo poněkud vysoké?
A nebo mi snad chceš namluvit, že 60 procent mužů v ČR se věnuje politice
na profesionální úrovni?
Rozčiluje tě rozhazovačnost, nenažranost a plýtvání peněz daňových
poplatníků?
A kolik ty sám máš doma věcí, které ani nepotřebuješ a na které sis
vzal úvěr? Co ta zábavní elektronika nebo nové auto? Sleduj nejnovější
trendy: do kurzu jdou zkrášlující plastické operace. Vezmi si další půjčku
a zaplať manželce nová prsa. Ať všichni vidí, že na to máš a jakej seš
kabrňák.
Šlendrián, zlodějny?
Už ani nespočítám, kolikrát jsem se s tím setkal. Na úřadech, v ústavech
sociální péče, v nemocnicích, ani v soukromém sektoru to nebylo o moc lepší.
A všude za tím stáli prostí čeští občané, jako ty sám. Prostě a jednoduše:
někdo se na něco vy… a neodvedl svou práci v patřičné kvalitě. Někdo se
s něčím prostě nechtěl s… a tak to o… a šel dom. Není takto se chovající
člověk také svým způsobem zloděj? Kvalitu totiž okrádá stoprocentně.
Neodbornost a nekompetentnost?
Vzpomínám si, kolik bylo řevu ohledně zavedení státních maturit, které
by alespoň částečně korigovalo to neuvěřitelné množství pologramotných
blbů a různých nedouků všeho druhu, pyšnících se státně uznávaným glejtem
vzdělanosti. Říkáš, že český národ je tradičně znám pro svou vzdělanost?
Kolik toho Češi nevymysleli navzdory svému nevelkému počtu? Zmiňuješ Smetanu,
Janáčka, Jana Husa, Karla Čapka, Heyrovského a další? Ano, ale to jsou
jednotlivci. Česká vzdělanost a šikovnost platí pro jednotlivce, v žádném
případě ne pro celý národ! A výsledky výzkumu PISA 2009 to jasně dokládají,
mj. i sestupný trend ve výsledcích českých žáků.
A co třeba zkorumpované zakázky a korupce obecně?
Můj milý, viděl jsem anketu (Globální barometr korupce 2010, zveřejnila
Transparency International), podle níž dalo v minulém roce úplatek 14 procent
dotazovaných. Ale moc tomu nevěřím – toto číslo mi totiž připadá značně
podhodnocené. Zajímavé ovšem je, že z ní vyplývá, že více uplácejí lidé
s nízkými příjmy než ti s těmi vysokými.
Vadí ti, že vláda myslí především sama na sebe a ne na ostatní?
A ty jsi myslel na ostatní, když jim nebylo zrovna dobře? Ty ses rozjel
do severních Čech podpořit ty zoufalé lidi, kteří byli systematicky terorizováni
tím velectěným, kultivovaným, vzdělaným, dobře vychovaným etnikem, jehož
pravé jméno je nám tak svaté, že si ho nikdo veřejně netroufá ani vyslovit?
A nebo ses omezil na tradiční televizní monitoring a “spravedlivě” ses
u toho čílil? Áha, ta cesta je moc dlouhá a také není zadarmo, a ty si
přece také musíš odpočinout od práce, za celý týden toho máš plný zuby.
Promiň, promiň, promiň.
Prostý český občane, opravdu si ještě myslíš, že máš vůbec právo
chtít lepší vládu? Chováš se dosti pragmaticky (čest výjimkám), máš proto
dosti pragmatickou vládu, kterou si plně zasluhuješ!!!
Jak z toho ven?
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že chování vládních činitelů je důsledek,
nikoliv prvotní příčina všech problémů. Politici sem nespadli z Marsu,
ale vzešli právě z lidu. Ano, právě z toho lidu, jehož nedílnou a nepopiratelnou
součástí jsi ty, prostý český občane. Tedy nikoliv politici sami o sobě,
ale především chování lidu celkově je pravou příčinou problémů vezdejších.
Raději ani nedomýšlet, co by nastalo, pokud by vládu převzal opět revoluční
lid (jak dopadla kulturní revoluce v Číně).
Co s tím? Snadná a rychlá řešení neexistují. Chceš nějaký návod, nějaký
vzor? Žádný nemám a nemyslím si, že existuje nějaký jedině-správný, globálně
platný návod (jak to má ve zvyku prezentovat EU o svých postojích). Ale
dalo by se mluvit o inspiraci. Zkus si přečíst něco od Davida Grubera nebo
Tomia Okamury, kteří by si za to, co vykonali pro tento národ, zasloužili
minimálně státní vyznamenání (dostanou ho někdy?). Zkus navštívit jejich
přednášky, zkus se podívat na svět z jejich úhlu pohledu. Že tyto pány
neznáš? Tak si o nich něco zjisti! Vyjeď do ciziny, ať trochu poznáš, jak
to chodí jinde. Navštiv země, kde je chování občanů skutečně na úrovni,
např. Švýcarsko (které vykazuje naprosto zanedbatelnou míru korupce a mohlo
by nám být v mnohém za vzor). Jenom tam prosím nezkoušej aplikovat tu tradiční
českou vychcanost, na to opravdu není nikdo zvědav (to v lepším případě).
Pár tipů ode mne:
- V prvé řadě koukej narovnat záda, staň se rovným, čestným občanem.
Rovný občan nemá potřebu si život ulehčovat drobnými krádežemi, podvody,
lhaním – toto se mu naopak nevýslovně hnusí. O tradiční české vychcanosti
ani nemluvě.
- Neboj se zřetelně projevit svůj názor, nebuď ovcí, která se bojí
hlavu vystrčit. Že se ti budou smát? No a co? Kašli na ně.
- Zdokonaluj se. Staň se skutečným odborníkem v oboru svého zaměstnání.
Neustále se vzdělávej. Uč se jazyky. Vyjeď do ciziny a poznávej svět.
- Nebuď lhostejný k tomu, co se děje ve tvém okolí. Pokud se někomu
děje nějaká nepravost, neváhej se s někým spojit a pomoci mu.
- Nenech se ovlivnit současnou mediální masáží. Vykašli se na různé
“růžovky”(z jejichž obsahu např. vyplývá, že nevěra je naprosto očekávaná
a samozřejmá věc). Používej především svůj rozum, názory ostatních bezhlavě
nepřijímej.
- Přijmi odpovědnost za svá rozhodnutí a za svůj život. Nepřenášej
tuto odpovědnost na kohokoliv jiného nebo dokonce na stát.
Je nepochybně pravda, že změnit sebe sama pozitivním směrem (pokud má
být ta změna skutečně výrazná a trvalá) vyžaduje dost úsilí, tvrdé práce,
vytrvalosti, cílevědomosti, odvahy. Rozhodně se nejedná o běh na krátkou
trať a ne každý má na to doběhnout konce. Slaboši a tragédi jednoduše neuspějí.
Holt nic není zadarmo (a tak je to správně). Někdy přijdou chvíle, kdy
má člověk chuť se vším praštit a vrátit se do starých kolejí osobního pohodlíčka
a pochybných kamarádíčků (a pak hledá důvody ospravedlňující své selhání).
Ale jsem přesvědčen o tom, že kdo se změnit OPRAVDU chce, tak se mu to
nakonec podaří. V přijatelném čase. Bez ohledu na všechny nevýhody a příkoří.
A naopak, pokud někdo bude chtít hledat důvody, proč nic nedělat a vše
nechat při starém, tak je dozajista také najde. V tom se musí každý rozhodnout
sám za sebe.
Závěrem
Jsem přesvědčen o tom, že změna celé naší společnosti směrem k “českému
Švýcarsku” je možná. Ale každý musí začít především sám u sebe. Přestaň
proto, prostý český občane, žehrat na svůj osud a místo toho koukej sám
se sebou něco SKUTEČNĚ udělat. Přečti si Solženicyna, ať vidíš, co to SKUTEČNĚ
znamená, když se někdo má blbě. Někdy si říkám, jak by těm věčným pesimistům,
bolestínským plačkám a rozežrancům prospěl třeba týdenní pobyt v pravém
sovětském lágru. Práce 15 hodin denně (včetně sobot) v těžkých podmínkách,
mizerná strava (pokud se vůbec dá mluvit o stravě), strach, nemoci, diskomfort
naprostou samozřejmostí a další lahůdky. Jak rádi by se ještě vraceli do
tohoto světa, na nějakou krizi (která stejně vznikla z nenažranosti a mamonu)
by ani nepomysleli.
Miroslav Kropáč
18.12.2011
Autor dal článek k dispozici redakci periodika Jihočeský deník,
dosud nebyl článek publikován ani k němu neobdržel jinou reakci.
Pokud by se na stránkách tohoto periodika článek objevil,
nebyl převzat z D-F. (D-F)