Omlouvám se za určitou neaktuálnost tohoto článku, ale noviny čtu
jen při zvláštních příležitostech, například když je hážu do kotle, do
popelnice a podobně, tím vzniká určitá prodleva v řádu dnů až měsíců, což
ovšem nebývá na závadu, protože všechny ty zprávy jsou tak nějak podobné.
Dnes jsem sáhl po Paperfertu, protože jsem natíral zábradlí a nechtěl
jsem, aby mi barva zacintala dlaždice. Při natírání jsem si skvěle početl
a dozvěděl jsem se, že nějaká mladá dáma vypila v lékařské ordinaci místo
rozotku glukózy Chlumského roztok, který jí byl nedopatřením podán. Na
následky takto poskytnuté lékařské péče zemřela, a to poté, co sama došla
domů. Zprávu
jsem nyní našel i u tradičního dodavatele zkázonosných zpráv Novinky.cz,
tam byla i zajímavá diskuse, kde se převážně řešilo, že viníkovi hrozí
jen šest let vězení a to je málo. Jasně, jak jinak. Já bych rovnou exhumoval
a zavřel i Chlumského, protože on to vlastně celé vymyslel a nese za to
objektivní odpovědnost.
Ta věc je tak neuvěřitelná, že si ji ani nedokážu představit. Musela existovat ještě nějaká další významná okolnost tohoto případu, protože jinak je to kompletní scifi.
Chodil jsem kdysi s jednou zdravotní sestrou. Také jsem za ní často
docházel do práce. Někdy to tam smrdělo jako kšandy Dr. Jandery, jindy
to ještě docela šlo. Ty mladší sestry volily takovou desinfekci různých
pomůcek nebo drobnějších ran, která nesmrdí. Nešlo ani tak o to, aby to
pacienta méně zatěžovalo. Nechtěly, aby bylo poznat, kde pracují, když
jedou domů autobusem. Naopak ty starší byly nositelkami názoru, že když
to hodně smrdí, tak to taky hodně desinfikuje a hádaly se s těmi mladými,
že jen mrhají drahými vodičkami, které už namíchané dodávají nemocnici
za velké peníze farmaceutické firmy, zatímco ony mají spolehlivé řešení,
kterého je za pár korun celá flaška. Tato skupina sester favorizovala právě
Chlumského roztok alias chlumák. Ano, to je ten odporný smrad, který desetiletí
dominoval českým nemocnicím.
Jednou jsem tam přišel právě v okamžíku, kdy chlumákové orgie dosahovaly
vrcholu. Smrděla jak denní místnost, tak chodba, smrdělo to skutečně ohavně.
Chtěl jsem utéct. Ptal jsem se mojí ex, co se to děje a ta mi sdělila,
že si nějaká kráva si už zase hraje s chlumákem a že jí to hlava nebere,
protože kromě toho, že to smrdí, tak to taky leptá různé věci, i jako dezinfekce
že to je už dávno překonané jinými účinnějšími přípravky, krom toho je
to jedovaté a hořlavina a vlastně by to tam vůbec nemělo ani být. Tohle
všechno se odehrálo někdy před 15 lety. Tehdy ještě nemusely uklízečky
kolem sebe po podlaze rozmisťovat kužely, že mokrá podlaha klouže a bezpečnostní
předpisy v nemocnici byly ve velmi základním stavu.
Nepokládám za pravděpodobné, že by si sestra při přípravě roztoku nevšimla,
že pracuje s chlumákem, protože to skutečně ohavně smrdí. Ale budiž. Může
se stát, že zrovna měla rýmu nebo už byla na to svinstvo tak navyklá, že
jí to nepřišlo. Ale co už vůbec nepokládám za pravděpodobné je, že někdo
takovou věc vypije a nepřipadne mu to divné. Snad v době Energy Shocků,
Red Bullů a podobně všichni víme, jak asi chutná glukóza.
Jestli to náhodou s tou důvěrou v lékaře nepřeháníme. Až pan doktor
řekne, že máme skočit z okna, tak budeme skákat?
V té dávné době před 15 lety se odehrála na stejném místě ještě jedna
událost. Jedna ze sester, tedy spíše chodící stojánek na vagínu jménem
Dáša, šla píchnout pacientovi inzulin. Dášu doteď potkávám, nyní je profesionální
zelená vdova,
ale tehdy se ještě živila prací. Množství inzulínu v injekční stříkačce
se neudává v mililitrech, ale v tzv. jednotkách, přičemž jednotka inzulinu
je o hodně méně než mililitr, 1ml je tuším 100 jednotek. Proto se na to
také používají jiné stříkačky, podstatně menšího průměru, které nejsou
kalibrovány v mililitrech, ale právě v jednotkách. Aby to bylo zcela zřejmé
i největšímu nemehlu, říká se jim inzulínka. Číselně se však počet jednotek
inzulinu velmi podobá tomu, co je uvedeno na běžných stříkačkách. Sestřička
Dáša tedy natáhla dva mililitry inzulínu do běžné stříkačky a šla to pacientovi
šlehnout. Ten to viděl a sdělil jí, že tohle že je snad nějak moc? a ta
stříkačka není na inzulín. Dáša tvrdila, že je to OK, řekli dvě jednotky,
tak dvě jednotky. Pacient, jinak starší člověk, na to dost nevybíravě odvětil
něco v tom smyslu, že je snad úplně blbá, totální kráva, co to do prdele
zkouší, že ho chce zabít a ať se vrátí zpátky na zdravotku, pokud kdy nějakou
studovala. Dialog, vedený poměrně emotivně, po čase slyšela jiná sestra,
přispěchala tam a zhrozila se. 2 ml inzulinu by pacienta spolehlivě odeslaly
expres do nebe a ani by mu k tomu nemusel teplý sestřička Zelenka píchat
heparin. Pacient se tentokrát systému ubránil, protože mu apriori nedůvěřoval.
A teď jeden ode mne, docela z nedávna. Mám starší zimní auto, kterému
říkám španělská Fabie. Jezdím s ním v zimě a taky s ním tahám přívěs, protože
má tažné zařízení. Před časem jsem dal španělskou Fabii do značkového servisu,
aby vyměnili zadní silentbloky ramen přední nápravy. Servis opravu provedl, já ji zaplatil,
převzal jsem auto, pár dnů stálo auto doma, pak jsem připojil přívěs a
ujel asi 20km. Během cesty se z přední nápravy ozývaly nějaké pazvuky a
údery, tak jsem usoudil, že dojedu domů, odpřáhnu přívěs a auto odvezu
zpět do servisu, abych opravu reklamoval, protože tam ti ocasové něco podělali.
Nicméně situace se horšila, z přední nápravy se ozývaly čím dál větší rány
a nakonec jsem ukončil jízdu na benzínce u Globusu, protože s tím nešlo
bezpečně jet. Přemýšlel jsem co dál, protože přece není normální, aby se
rozbilo auto, které bylo docela nedávno na triviální opravě ve značkovém
servisu. Nakonec se ukázalo, že jsou povolené šrouby na obou předních kolech,
a to tak, že je mohu dotáhnout rukou o celou otáčku. Povoleno bylo vždy
všech pět šroubů na obou předních kolech. Prostě je neutáhli. Servis jsem
o celé události informoval, ale neomluvili se ani nic podobného. Minulý
týden dorazila ze servisu obálka, tak jsem si říkal, vida, přece jen, posílají
mi omluvu podepsanou ředitelem koncernu, kde bude stát, že takové věci
se stávají jen jednou za patnáct let a že podle 8D systematiky definovali
komplex opatření, aby takovým věcem zabránili. Kdepak. Byl tam leták, abych
si koupil "nové" Toledo (to, co stojí na prehistorickém podvozku z Fabie
starém čtrnáct let).
Takže pro ty, kdo to ještě nepochopili, tak tady probíhá válka. Sice
se v té válce nestřílí, ale i tak můžete být mrtvej, když si nedáte pozor.
Je to válka s vohnoutama.
Základním návykem ve válce s vohnoutama je nikomu a ničemu nevěřit,
kromě sobě samotnému. Je jedno, zda se nepřítel maskuje za doktora, sestru,
automechanika nebo si nasadí jiný převlek, ale je to pořád on, terorista
ve výrazně asymetrickém konfliktu, který si může vybírat, kdy a kde udeří.
V jeden moment sedí u někde u piva a brblaj na poměry, za pár minut už
pokládají virtuální bomby. Eurokomisař, pardon, Reichsprotektor Heydrich
měl pravdu, Čech je jako cyklista, nahoře se hrbí, ale dole šlape. A vohnouti
jsou kurva efektivní. Nikdo si před nima nemůže být jistý.
Nelze proto vycházet z toho, že když má někdo bílej plášť nebo montérky
ze značkového servisu, že pro ně taky nedělá a že mu můžeme zobat z ruky.
Možná se ptáte, proč jim prostě neseberem hračky. Proč jim dáváme příležitost
dělat takové věci. Jak je možné, že někdo dá pacientovi místo léku dezinfekci,
aniž by se pořádně přesvědčil, co mu vlastně dává. Jak a kým je vedena
taková ordinace a jak je vůbec možné, že tam ještě chodí pacienti? Přezkoumal
někdo další prostředky a chemikálie tam uskladněné, zda jsou v pořádku?
S jakým výsledkem? Nic takového jsem nečetl.
Nebo jakto že někdo nechá úplně blbou sestru píchat pacientům injekce.
To se nikdo nepřesvědčil, že skutečně rozumí tomu, co dělá, než ji pustil
mezi pacienty?
Jak je asi vedený servis, ve kterém je možné, aby z něj odjelo auto
s nedotaženými koly?
Při bližším zkoumání se ukáže, že tohle všechno jsou stavy, kterými
se nikdo nezabývá - říká se jim souhrnně bordel. V lékařské ordinaci, kde
se rozhoduje o zdraví a životě, je větší bordel než v dílně nebo v hospodské
kuchyni. Vohnouti totiž vytvořili důmyslnou obranu, která znemožňuje odhalovat
a likvidovat bordel. Vohnouti nás přesvědčili, že když se něco někomu nepovede
nebo něco zanedbá, tak je v první řadě zapotřebí ho za to potrestat. Tím,
že se na někoho ukáže prstem a toho pak systém ztrestá, je to jakoby vyřešené.
Ve skutečnosti to není vyřešené, protože bordel trvá dál, byla pouze a
jen obětována jedna figurka. Bordel to ustál a po čase se to všechno zopakuje
někde jinde a odnese to někdo jiný. Tvrzení, že je tady čím dál větší bordel,
je v zásadě správné, ale reakce na něj je špatná. Určitě se po čase zase
stane, že někdo vypije dezinfekci nebo někdo podepře
most prkýnkem, protože většinově akceptujeme bordel výměnou za potrestání
nějakých hejlů, co si včas nenašli slušného advokáta.
29.06.2014 D-FENS