D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * System shutdown.
    Vydáno 31. 03. 2005 (18373 přečtení)

    Tento článek je vulgární, extrémní a nabádá k občanské neposlušnosti. Zvažte, zda ho skutečně chcete číst.

    Hledím právě na dokument nazvaný „vyúčtování mzdy za měsíc únor“ a mám potřebu se s vámi podělit o informaci, co jsem dělal o své dovolené.

    Na vyúčtování stojí: Záloha daně z příjmu = - 8.607.00 CZK, sociální pojištění – 3.683,00 CZK, zdravotní pojištění: -2.072,00 CZK. Celkem jsem tedy minulý měsíc zaplatil formou přímou České Republice 14.362,00 CZK. Další částku zaplatil můj zaměstnavatel a další zaplatím v podobě nepřímých daní v okamžiku, kdy se zbytek částky, kterou jsem si vydělal a které stát již jednou provedl liposukci, rozhodnu utratit. Střízlivým odhadem si tedy za svoji mzdu budu moci koupit zboží v hodnotě odpovídající necelým 50% její nominální hodnoty.

    Vzal jsem si den dovolené.

    1. 8:30 – 9:30 Magistrát města České Budějovice, vyžádání nového občanského průkazu

    Přicházím na místo. V čekárně velké asi jako můj obývák sedí kolem dvaceti lidí. Kyslík je výrazně nedostatkovým zbožím. Sundávám si mikinu a hledám formulář pro vyplnění žádosti, píšu. Mezitím přicházejí další lidé, přičemž nikdo není volán dovnitř k přepážkám. Ti, kteří přicházejí, smutně přehlídnou situaci a mlčky čekají, na vzniklé situaci jim nepřipadá nic divného. Po půl hodině je laskavě povolán jeden daňový poplatník, aby si požádal o občanský průkaz (víte, že existují země, kde žádné občanky nemají? Můžete přijít do hotelu, říct na recepci, že se jmenujete Adolf Hitler a je to v pořádku..). Úřední agenda se rozbíhá (co dělala doteď? Úřední hodiny jsou přece od osmi??). Fungují dvě přepážky ze tří a kancelář funguje teď asi s minutovým cyklem, takže počet odbavených lehce převažuje nad počtem příchozích. Čekám. Přibližně v devět deset výrazně stoupne počet zájemců na vstupu, protože zřejmě dorazil autobus z nějakého Prdelákova. Občankychtiví drni zaplaví už takhle přecpanou čekárnu a vyvolají všeobecný chaos otázkami typu „táto, v jakým okrese jsem se narodila“ a „-Co je číslo popisný? To je to, co máme na baráku? –Ne, to je to druhý. –Jaký druhý? –No to, co není popisný. –Aha. Takže popisný teda ne, jo?“

    Pomalu se na mně blíží řada a já se rozhoduji k jednomu reality show testu. Z občanů trpících v pořadí za mnou vybírám nějaký párek důchodců, babka má francouzské hole. Obrátím se na ně a nabízím jim, že je pustím před sebe, aby nemuseli tak dlouho čekat. Podle očekávání to funguje – ono tohle funguje vždycky. Nějaký chlápek vylítne a napomíná mne, že bych se měl dovolit i ostatních, když někoho pouštím před sebe. Nějaký mladší pán ve fleecové bundě mu obratem oznámí, že je pěknej debil. Chlápek působí upoceným dojmem, na sobě má fialovozelenou bundu, jejíž barevnou kombinaci asi navrhoval nějaký barvoslepý psychotik, a na zádech nějaký americký hustonápis. V konkurzu na tvář značky New Yorker by asi neuspěl. Usměju se na něj a říkám, aby se nevztekal, že ani on nebude věčně tak mladej, chytrej, fit a krásnej, jako je teď. Lidi se řehtaj. To ho popudí ještě víc a něco šeptá své staré, přičemž na nás vrhá nenávistné pohledy,

    Konečně přicházím na řadu. Úřednice mě upomíná, že jsem se nepodepsal celým jménem. Oponuji, že žádný zákon nestanoví, jak se mám podepisovat, ale očividně štěkám na špatný měsíc. Rezignovaně dopisuji na formulář své jméno a hurá, mám to za sebou.

    2. 9:30 – 10:30 Magistrát města České Budějovice, vyžádání nového řidičského průkazu

    Kdo má řidičák z roku 1992 a chtěl by nový, protože si na fotce není podobný, a ještě k té vší smůle bydlí v ČB, musí se připravit na jednu hustou vychytávku. Nejdřív vystojíte frontu, pak dostanete čistý formulář, ten vyplníte, vystojíte zase tu samou frontu, kde stojí ti samí lidé a formulář můžete zase odevzdat. Správně namítáte, proč tedy formuláře neleží volně v čekárně. Proč? Protože tam neleží a co vám je po tom.

    Samotné údaje, které musíte úvest  na formuláři, úřad už dávno k dispozici má, stačí jen, aby se podívali na vaši kartu řidiče, takže i vyplňování formuláře je zhola zbytečné. Stačilo by jen zaslat třeba poštou žádost o nový řidičák (staženou z internetu) s jménem a rodným číslem + aktuální fotografii, zbylé údaje si mohou dohledat sami a vydat vám řidičák na počkání. Jenže to, co jsem teď popsal, je sci-fi výrazně přesahující myšlenkový rámec úřadu, který hned vedle dveří na nástěnce vítá občana větou, že veškeré úkony občan vyřizuje na úřadě osobně.

    Jde to o něco rychleji než na občankách, takže zvládnu obě fronty za hodinu.

    3. 11:00 – 12:00 obvodní lékařka

    Naši obvodní lékařku potřebuji vidět přesně jednou za rok. Už dávno mi došlo, že pokud mám nějaký zdravotní problém, obvodní lékař mi od něj nepomůže, leda v čekárně chytnu ještě další nemoci a tím se můj stav ještě zhorší. Ne všichni v naší rodině měli tolik rozumu.

    Například otec v roce 1998 si přišel k paní doktorce postěžovat na bolest v levém rameni vystřelující do zad. U člověka s cukrovkou, zvýšenou hladinou cholesterolu a vysokým tlakem by takové problémy musely být automaticky důvodem k natočení EKG, ale paní doktorka bez jakýchkoli dalších vyšetření určila diagnózu, která zněla „záda“. Ibuprofen, domu. Nějak se to ale nelepšilo, tak jsem otce odvezl na nemocniční pohotovost, následoval převoz na koronární jednotku s diagnózou infarkt.

    Daleko smutnější story  se odehrála v posledních letech života mojí matky. Opakované bolesti břicha, nadýmání, obtíže při shýbání. Paní doktorka diagnostikovala tentokrát žlučník – přijďte se ukázat za tři neděle, další prosím. Kouzelné kapičky, které paní doktorka matce předepsala, nějak nefungovaly a ani nemohly. Po postupném zhoršování stavu ca po měsíci návštěva pohotovosti v nemocnici, diagnóza: karcinom vaječníku, během tří dnů operace. Moje matka zemřela po dvou a půl letech po šesti cyklech chemoterapie a dvou radioterapie na generalizaci onemocnění. Těžko říci, zda mohla obvodní lékařka průběh choroby nějak ovlivnit. Kdyby ovšem pracovala zodpovědně, nepřišel by vniveč měsíc času, který mohl být pro průběh choroby klíčový.

    Sám se někdy divím, že jsem ještě nesebral svoji dokumentaci a neregistroval se jinde. Stojí za tím nátlak mých rodičů. Otec si doposud myslí, že paní doktorka naší rodině velmi pomohla a nepřeje si, abych dával jakýkoli průchod svým názorům na tu krávu neschopnou. Ne vždy se mi daří jeho přání plnit.

    Jednou ročně potřebuji sto tabletek léku zvaného Apo Famotidin 20mg, bych předcházel problémům plynoucím z vrozené deformace žaludku. Když rezignuji na tabletky v zimě nebo na jaře, zpravidla po čase bolestí lezu po zdi – dost to bolí. Co se týče odborných vyšetření, ty mám zařízená jinde a paní doktorka o nich neví, jen jí posílám poštou zprávy, by je založila do dokumentace. Trvám však na tom, aby mi léky předepisovala obvodní lékařka, protože ta na to na rozdíl od gastroenterologa má rozpočet. Už loni byl problém z ní Famotidin vyrazit, musel jsem být na ni celkem hustý a požádat ji, aby se nepokoušela mě léčit a věnovala se pouze administrativě, protože viděno optikou naší rodiny jí léčení moc nejde. Po této větě se vědma už nevzpouzela.

    Do čekárny jsem dorazil v jedenáct a byla tam pouze jediná pacientka. Chápal jsem to jako výhru v loterii. Posadil jsem se a registroval prostředí čekárny, odpovídající první polovině osmdesátých let. Snad jen plakáty farmaceutických firem, které paní doktorku krmí a pasou, mě vrátily do quasikapitalistické reality Kocourkova. Čekám a čekám, mezitím přicházejí další pacienti. Tři čtvrtě hodiny se neděje vůbec nic. Začínáme si spontánně sdělovat názory na kvality paní doktorky. Zejména nějaký stařík v obscénnosti vede, vypadá to, že byl také léčen. Zrovna když říká něco o píče z křoví, vstoupí do ordinace sestra. Přehlédne pacienty a zahuláká do čekárny: „-Je jich tu asi sedm! –Tolik? –Dokonce osum. –To už nestihnem.“

    Poznatek: Zdaleka nejhorší pro soukromého lékaře v socialistické zemi je, když mu do čekárny naleze pacientskej ksindl chrchlavej.

    Je mi to tak nějak jedno. Po dalších deseti minutách přicházím na řadu. Za další dvě minuty jdu ven s receptem. Představa, že se jednou ročně dostavím k této nedojené krávě a budu se dožadovat preventivní prohlídky, mi připadá zcela tristní a nepátrám po tom, že na mně měsíčně tato karikatura lékaře dostává paušální platbu.

    Tak jsem strávil půl dne své dovolené. Vlastně tři čtvrtě. Přišel jsem domů, ohřál si v mikrovlnce oběd a usnul, protože mě to totálně vyčerpalo.

    Proč o tom všem píšu?

    Výkony, které mi toho památného dne předvedl český stát, nejsou v relaci s částkou, kterou mi minulý měsíc sebral. A to ani z daleka. A není to jen problém můj, tyto pocity možná se mnou budou sdílet mnozí z vás. Přinejmenším ti z vás, kteří jsou nuceni být v roli sponzora sociálního státu a nežijí ze sociálních dávek.

    Já toho mám dost. Mám dost života v této zemi, v zemi, kde stát sere na své občany a staví je do role nesvéprávné dojné krávy. Jako každý mám dvě volby: opustit tuto zemi nebo se pokusit něco změnit. Je to skoro nutné až nezbytné. Naše životy nejsou tak dlouhé, abychom je mohli trávit fatalistickým postáváním před úředními dveřmi a naše životy jsou příliš cenným zbožím, aby nám je zkracoval indolentní zdravotnický systém. Drobné útoky státu na jedince nabývají podoby vytrvalého zákopového boje způsobující demotivaci a „blbou náladu“ na celé délce fronty, v hře s Českou socialistickou republikou se tedy hraje o naše fyzické a psychické zdraví, což není tak málo, abychom  řekli „sereme na to“ a strčili nos do půllitru.

    Musíme s tím něco dělat, ať se nás to osobně týká nebo ne.

    Všimli jste si možná, že jsem přestal psát o politice, ačkoli současná situace je nekonečným zdrojem témat. Nepíšu o politice proto, že bych sám nechtěl, ale protože je to ztráta času. Čtenáři tohoto weblogu mají ve věci dávno sami jasno a těch cirka 40% celonárodního odpadu, kteří se chystají volit KSČM nebo její podobočku ČSSD, sem stejně neleze. Spíš mě napadlo v souvislosti s tím něco jiného.

    Sám nevím, jak této zemi pomoci a zbavit ji ducha vohnoutismu, projevujícího se dennodenní tichou normalizací a socializací. Nevím, jak znemožnit molocha neefektivní státní správy, který žije a dýchá sám sebou za mé peníze. Jak rozehnat ty partičky lobistů a jiné mafiánské verbeže kolem magoostrátu, které spotřebovávají podstatnou část peněz z mých daní na vlastní potřeby nebo na pořizování zcela zbytných investic, jako třeba zimního stadionu. Ale možná to víte vy. To na co se tady ptám, se jmenuje občanská neposlušnost a lidé, kterých se na to ptám, jste vy.

    Ano, nyní konečně využijeme diskuse smysluplně. Hledím s hlubokým respektem k tisícům čtenářů tohoto webu. Rád bych věřil tomu – a to jediné mne motivuje – že tento weblog čte skutečná elita této země. Nikoli lidé, jejichž elitní postavení plyne nikoli z toho, že si jejich dědeček baron někdy před sto lety hodil hrbem s nějakou nositelkou modré krve, ale lidé, kteří si umí vytvořit a obhájit vlastní názor.

    A těch se ptám, jak skoncovat s Českou socialistickou republikou, vyhnat ducha vohnoutismu z hlav malověrných a jak vrátit rudého psa zpátky na řetěz.

    Nápověda: Je jasné, že bychom mohli všech nás dvěstě, kdož bychom se k tomu nakonec odhodlali, probít baseballovými holemi až do sídla vlády a dát někomu pěkně přes držku, ale v tom to není. Reálnou moc mají široké mlčící masy, ti lidé, kterým nepřijde divné čekat dvě hodiny na úřadě nebo hodinu u doktorky, lidé s osudem smíření, kteří mnohdy ani neví, že mají právo na něco víc, než být státu za sponzora a za blbce současně. Moje otázka tedy směřuje k tomu, jak a) tuto šedivou mlčící masu nadchnout pro správnou věc b) této mlčící šedivé mase tu moc sebrat, když by nezafungovalo a).

    Amen.


    31.03.2005 D-FENS
     
     
     
     
     
     
     



    [Akt. známka: 1,17] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: D-FENS | Komentářů: 149 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.