Zajímavá knížka,
tvořená populárně informativními články, vyšla před měsícem
„papírově“ a krátce na to i elektronicky. Jmenuje se „Falešný
zisk“ a stojí za ní kolektiv autorů z nejrůznějších
oborů lidské činnosti, vesměs mladých nadějných odborníků
z nejrůznějších oborů.
Název knihy vystihuje
její obsah. Autorům se jedná o zdánlivý zisk, který přináší
v popsaných případech využívání individualistických
svobod na úkor svobod kolektivních, tedy možnost izolovaného
rozhodování jednotlivce, která jde na úkor svobody kolektivního
rozhodování skupin obyvatel (tedy „nadosoby“ ve smyslu
Směrnice o kolektivních právech a jejich konfliktech), potažmo
celé společnosti (tedy „zúčastněného společenství“ ve
smyslu Směrnice o právech celku).
Tyto dvě svobody se
dostávají v některých případech do zdánlivých, případně
i reálných konfliktů a není nezajímavé sledovat, jak biologická
podstata, zděděná po našich zvířecích předcích, často velmi
iracionálně preferuje individuální zájmy nad stejně oprávněnými
zájmy skupin. (Viz. též Morar – Elerle, Rovnost nad Evoluci,
Central Press, London 2015.) Mozek pak podvědomě vytváří
vidinu prospěchu individua, ale není ještě dostatečně evolučně
vyvinut k tomu, aby ve stejném podvědomí vygeneroval i
představu benefitů, které obdrží jedinec od společnosti, pokud
vyhoví jejím zájmům.
Nutno dodat, že kniha je
certifikována CEI-12, je tedy v souladu s evropskou
myšlenkou a tato nerozporná recenze tomuto webu zvýší hodnocení
pro jeho zobrazování ve vyhledávačích a pro snížení daně
z datového prostoru a připojení.
Po účely webu,
zaměřeného mimo jiné na automobilismu, jsem vybral druhou
kapitolu v pořadí, která nese název „Ojetiny“ a je tedy
zřejmé, čemu se bude věnovat.
Začátkem kapitoly uvádí
autor řadu čísel, které se týká prodeje ojetin uvnitř Evropské
unie, jejich dovozem i vývozem, legislativními problémy registrace
a posledním nesjednoceným výjimkách v právních úpravách
tohoto oboru. (k nesjednoceným výjimkám doporučuji
k prostudování kritický projev předsedy Úřadu pro pozemní
transfer, Ignula Garssena, který pronesl na manifestaci u
příležitosti loňského Evropského dne mobility v Mnichově).
Po této statistické
části se autor věnuje základní otázce – tedy komu a co prodej
a nákup ojetých automobilů přináší a vyvrací jednotlivé
předsudky a legendy, které v této oblasti panují.
Za prvé, nákup ojetiny
je spojen s jakýmsi mýtem ekonomického prospěchu, tedy
levnějšího řešení. To snad může platit, pokud jde o
krátkodobé omezené osobní potřeby jednotlivce, který egoisticky
a krátkozrace nevidí ani do budoucnosti, ani do problematiky
ekonomiky jako takové.
Takový kupující ušetří
nějaké peníze (řádově desetimiliony EUR). Další peníze ovšem
vynaloží na zjištění technického stavu vozidla, úhradu nákladů
přepisu již jednou zaslaného vozidla, daně z převodu
motorového dopravního prostředku, nutné opravy a co za tyto
peníze získává – vůz víceméně nejistého původu, neznámých
vlastností, zatížený nejistými budoucími výdaji. I přes
důsledné kontroly technického stavu a povinný dohled nad
autoservisy se stále najdou „podnikatelé“, kteří bez patřičné
licence a monitorovacích systémů provádí v malých
servisech a často i naprosto nevyhovujících garážích opravy nad
rozsah prováděcími předpisy vymezených operací (ano, nikomu asi
nevadí, pokud Vám živnostník přezuje pneumatiku, nebo jí na
certifikovaném zařízení vyváží a řádně zapíše takové
úkony do centrální evidence historie Vašeho vozu - co si ale
myslet o někom, kdo je schopen vyměnit nebo seřídit součásti
brzd nad jámou vykopanou v podlaze bývalé garáže, bez
dohledu kamery a online potvrzování jednotlivých operací
kontrolním oddělením výrobce nebo dovozce?). Takový vůz může
být potencionálně hrozbou jak pro uživatele, jeho rodinu, tak pro
ostatní účastníky silničního provozu a vlivem škod a strachu
ze silniční dopravy, který oprávněně vzbuzuje v celé
společnosti, potom zátěží pro ekonomiku jako takovou.
Na druhou stranu – tím,
že koupím ojeté auto místo nového, beru práci evropskému
automobilovému průmyslu, snižuji daňový výnos jak z provozu
průmyslu, tak z koupě vozu, navíc jsou často požadovány
hotovostní platby, i když současný právní řád automobily
prostě neumožňuje platit v hotovosti, viz zpráva Eurorecht
A 7/2017.
V neposlední řadě
(kapitola je obsáhlejší, než zamýšlený rozsah tohoto článku)
se autor věnuje riziku nákupu automobilu s přeprogramovanými
řídícími systémy, čímž došlo k zásahu do autorského
díla – původního programu. Je třeba připomenout, že užívání
nelegálního software je trestné bez ohledu na to, zda o něm
uživatel věděl, pokud neprokáže, že nevyvíjel přiměřenou
činnost pro zjištěn legality takového programu (jednotící
rozsudek ECH 1587/2014, opakovně potvrzeno judikaturou). Že
v takové situaci vzniká riziko zabavení nosiče upraveného
autorského díla není nutné připomínat, je však třeba
upozornit čtenáře na aktuální vývoj judikatury Evropského
soudního dvora, která se ustálila v tom směru, že nosičem
informací je věc jako taková, tedy automobil, nikoliv jen řídící
jednotka(y) nebo paměť, obsahující upravený software.*
Živelná koupě osobního
automobilu z druhé ruky se tedy pod tíhou těchto faktů jeví
jako bezohledný hazard, sobecký vůči ekonomice, společnosti a
podporující to nejhorší z podnikatelské sféry či dokonce
černé ekonomiky. Musíme také připomenout, že deformované ceny
v tzv. tržní prostředí zejména přímých prodejů ojetin
činí problém při výpočtu daně z nepřiměřené spotřeby.
(Daň z nepřiměřené spotřeby má primárně zajistit
soulad spotřeby s potřebami jedince a zároveň s potřebami
společnosti, neboť například právě u automobilů často dochází
k situaci, kdy nový vlastník kupuje zbytečně nákladný vůz,
nepřiměřený jeho potřebám a příjmové situaci a tím zbytečně
zatěžuje životní prostředí a ohrožuje svou sociální situaci
a tím potencionálně zatěžuje sociální systém a ostatní
daňové poplatníky, nebo naopak – nyní po zavedení ustanovení
o vyměření daně z negativní spotřeby - kupuje automobil
nepřiměřeně levný a tím poškozuje vnitřní produkci a obchod
Unie).
Po tomto zdrcujícím,
logicky provázaném výčtu nevýhod koupě ojetého automobilu,
který snad otevře oči každému, kdo chce vidět, autor vyváženě
upozorňuje na druhou stranu věci. Nemůžeme zavírat oči před
tím, že i dnes existují skupiny obyvatel, pro které je z různých
důvodů (vzhledem k jejich potřebám, příjmové situaci,
atd.) koupě ojetého automobilu řešením, zejména dosud
neintegrovaní přistěhovalci nebo pro svou etnickou odlišnost,
zvyky a jazyk na trhu práce nespravedlivě a netolerantně
znevýhodňovaní příslušníci menšin.
Autor se v této
části zamýšlí nad připravovanou legislativní úpravou, která
má zavést veřejné autobazary (jak provozované členskými státy,
tak v případě licencování i soukromými subjekty), které
budou pod patřičným dohledem umožňovat (jinak v budoucnu
nelegální) prodej ojetých automobilů, které projdou patřičnou
kontrolou, oceněním a po té bude v oprávněných případech
odsouhlasena jejich koupě konkrétním kupujícím (po vyjádření
finančního úřadu, sociálního úřadu a místního výboru pro
přiměřenou životní úroveň).
Autor této kapitoly
připomíná, že po oznámení tohoto legislativního záměru se
zavedla vlna nespokojenosti, která vyplývá především
z nepochopení obecného přínosu takových norem a ze sobecké
ziskuchtivosti některých dosud nepochopivších občanů. To je ale
průvodním jevem nově přijímaných úprav. **
Tato kapitola je
samozřejmě mnohem obsažnější a lze jí jen doporučit
k přečtení. A také lze doporučit, aby ve chvíli, kdy Vás
napadne ušetřit část ceny osobních automobilu, zamyslete se na
dopady, které takový krok může mít pro Vás i společnost – a
odpovězte si na otázku, zda to stojí za ve výsledku pár milionů,
možná i desetimilionů euro krátkodobě ušetřených z ceny
nového vozu. (v době sepsání knihy - letošní zima - byla
průměrná cena nového automobilu střední třídy bez fixních
daní 150,11 milonů euro, po zdanění potom 294,75 milionu euro a
díky zpomalení inflace nárůst ceny k dnešnímu dni nečiní
nárůst ceny k dnešnímu dni více než 17%).***
Za zmínku také stojí
ostatní kapitoly této knihy – například kapitola „Takové
krásné miminko“ zabývající se stále malým počtem rodičů,
kteří diskutují otázku načasování a počtu svých dětí
v sociálně – reprodukčních poradnách a realizují tak své
dosud respektované právo počít dítě často ve společensky
naprosto nevhodnou dobu, nebo počet jejich dětí je hrubě
nepřiměřený zájmům ostatních, čímž dochází k rozkývání
zdravotního, sociálního, a daňového systému, jakož i
nepříznivým křivkám v parametrech zaměstnanosti.
V kapitole „Nám je teplo“ se autor zabývá otázkou
možnosti sledování teploty v domech a bytech pro účely
výpočtu přiměřenostní daně (zejména v souvislosti
s mediální kauzou rodiny z rakouského Erkarhtu, která
žila v takřka nevytápěném domě ve svetrech a bundách,
způsobila tak daňový únik na spotřebních daních, přiměřenostní
daní a po odhalení se zaplacení obstrukčně bránila podáními
k nejrůznějším institucím).
Připomínáme, že kniha
byla licencována podle příslušných norem a je jí tedy možno
půjčit z veřejných knihoven (ve stupni OPS15), používat ve
výuce (BArA-8) a citovat v médiích a veřejném datovém
prostoru (DENA5, stupeň A), je tedy vhodná i pro přípravu na
ideologickou část zkoušky pro získání nebo udržení řidičského
průkazu.
Zároveň je nutno
připomenout, že ne každý musí s názory uvedeným v této
knize souhlasit a to je samozřejmě jeho právo. Výkon tohoto práva
- oponentura názorů v této knize obsažených se řídí
podmínkami danými směrnicí O ochraně Evropské myšlenky z února
2017.
Kniha se prodává za
jednotných 84.755,- EUR, v síti Evropských center literatury
potom za dotovaných 64.214,- EUR, elektronická verze je levnější
(51.214,- EUR), pro účastníky projektu „Nejsem pirát, podívejte
se!“ – (tj. se zapnutým dálkovým sledováním
diskového obsahu) je připravena zajímavá patnáctiprocentní
sleva (údaje ke dni publikace článku). Ceny jsou tedy více než
příznivé, obsah zajímavý a inspirující a není důvod
nevyplnit svůj volný čas hodnotným sebevzděláváním (a splnit
tak alespoň částečně EESAR (Evropský vzdělávací status
pro dospělé rezidenty), byť tento není – zatím –
závazný).
* Naopak máte-li
v autě neregistrovanou soukromou kopii hudebního CD nebo jsou
tyto soubory nahrány v paměti, která přímo není spojena
s hlavní funkcí automobilu, podléhá podle většinových
rozhodnutí zabavení pouze nosič informace, pevná paměť budeš
vymazána a překontrolována za poplatek, hrazený vedle pokuty či
jiného trestu. Zde ovšem není praxe sjednocena a zejména ve
Španělsku a Velké Británii končí případy i zabavením
automobilu.
** Vzpomeňme si např.
na vyrovnávání rozpočtů obcí a států (kdy mnozí starostové
protestovali, že nebudou jednotným zadlužováním obcí dotovat
banky, nevidíce, že bankovnímu systému a stabilitě ekonomiky
takový krok prospěje a obci se vrátí v podobě dotací na
úroky a vyšší životní úrovni celkově).
*** Pokud by nárůst
ceny automobilů přesáhnul 40% ročně, aktivuje se automaticky
ochranný regulační mechanismus podle Dohody o společném
potírání inflace a prodej s vyšším navýšením bude
prohlášen za trestný.
14.11.2012