D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Jsem členem utlačované menšiny
    Vydáno 01. 05. 2005 (8487 přečtení)

    Tento článek je silně sexistický, a vyjadřuje můj čistě mužsky šovinistický názor na postavení žen ve společnosti. Píši tento komentář před vlastním textem proto, abych umožnil všem, kteří toto téma nemají v lásce, aby využili svého práva na D-F a nečetli ho.

    Podle výsledků posledního sčítání lidu je v této zemi 48,7% mužů. I já měl tu smůlu, a narodil jsem se s příslušným hardware. Pánové, jsme menšina a s postupujícím hnutím za „zrovnoprávnění žen“ ve společnosti čím dál tím víc utlačovaná. Stačí se podívat na zákony, které se podařilo ženské klice prosadit do platnosti.

    Kupříkladu:

    §149 Zákoníku práce
    Cituji: „Zaměstnavatelé jsou povinni zřizovat, udržovat a zlepšovat hygienická a jiná zařízení pro ženy.“

    Závěr: Muži toto nepotřebují, neboť jsou od přírody dobytek.

    Zákoník práce a právní normy s ním spojené jsou vůbec kapitolka sama pro sebe, jak dovodím dále.

    Článek 29, odst. 1. Listina základních práv a svobod
    Cituji: „Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky“.

    Závěr: Zdravá negravidní žena má větší práva než zdravý muž. Všichni jsme si „rovni“.

    Zákon o penzijním pojištění č.155/1995Sb.
    Odchody do důchodu. Jsme si rovni v tom, že jsme děti vychovali společně, já jsem živil rodinu a žena byla na mateřské dovolené, čímž se zasloužila o stát více, v době, kdy nechodila do zaměstnání a tudíž neplatila ani daň, ani zdravotní a sociální pojištění a tudíž půjde za odměnu dříve do důchodu.

    Pro pořádek musím uvést, že návod k těmto citacím jsem objevil na www.feminismus.cz v sekci Dokumenty, poplaten  heslu: „Poznej ideologii svého nepřítele“.

    To, co jsem zde uvedl, může být napadnuto. Může to být vytržené z kontextu apod., jak mi jistě někteří P.T. čtenáři připomenou v diskusi.

    Co mou maličkost donutilo k této duševní stolici? Proč plýtvám Vaším drahoceným časem na téma obecně známé a tisíckrát proprané? Protože pravda musí být opakována tak dlouho, dokud ji nepochopí i ten nejzatvrzelejší demagog.

    Mám přebujelé ego, a s hrdostí to o sobě prohlašuji. K mému egu patří zvyk si po ránu přečíst zprávy na některém z elektronických deníků. Za prvé to občas příjemně zvedne hladinku adrenalinu a za druhé i pobaví lépe než Trnky-Brnky. Občas zavítám i na I-Dnes a narazil jsen na článek, který mi způsobil zrudnutí zorného pole. Jeho text naleznete zde.

    V dnes již kultovní knize Mr. Johna Wyndhama „Den trifidů“ je nádherný citát, který bych podepsal i pod hrozbou mučení:

    „Muži musí pracovat – ženy musí rodit děti.“

    V těchto sedmi slovech je jasně řečen základní axiom přežití lidského druhu. Je nevyvratitelný a ani já, ani Vy, milé dámy, s ním nic neuděláte. Jeho váha vzrůstá tím víc, že byl spisovatelem vložen do úst člověku  hledícího do očí přímé hrozbě vymření lidského druhu.

    Řeknete si, že jde pouze o fikci, či nepravděpodobný scénář. Omyl! Je obecně známo, že vyspělé země (dovolte mi i naši zemičku zařadit do této kategorie a vyjádřit svou národní hrdost) mají problémy s poklesem populace. Proč? Protože se výše uvedeným postulátem řídí stále menší počet lidí. Imperativ modálního slovesa v citátu je tedy u obou pohlaví na místě, že?

    Druhý, neméně známý spisovatel v zemích českých, pan Páral v knize „Země žen“ popisuje opačný extrém s takovým přehledem a znalostí lidských povah, že k tomu není co dodat.

    V denním tisku čteme o problémech žen s hledáním zaměstnání a vůbec uplatněním ve společnosti. Řada rádoby heroldů v sukních ženského hnutí spílá nám mužům do utlačovatelů ženských práv. Položily jste si milé dámy někdy otázku, proč je stále těžší se jako žena dostat do kvalifikovaných a dobře placených míst? Zkusím to za Vás.

    Mám mnoho přátel a známých, v příslušném poměru jsou mezi nimi i ženy. Až na některé, z 90% chápou logiku věci tak, jak ji chápu já. A řeší problém s uplatněním, tak, jak ho popsala v inkriminovaném článku paní Bendová. Potud pravda.

    1. Zásadní problém je v tom, že Vy, ženy-matky, ať ve službě či čekatelky, mlčíte!!!

     Necháte za sebe mluvit feministickou militantní frigidku, která o mateřství nemá ani potuchy, protože prostě v konkurenčním boji nesehnala oplodnitele, či se své přirozené role bojí, nebo je na ní příliš líná, nebo zmrdici (díky D-FENSi), která si nazmrdila dostatek na to, aby si mohla zaplatit chůvu a může dělat politicko-společenskou kariéru.

    Aby se tato sufražetka prosadila, musí si vytvořit prostředí takové, aby se na ní koukalo jako na muže. Jenže to nejde.  Takže místo toho, aby se nechalo na zaměstnavateli, jak se popere se zaměstnáním matek a žen vůbec, dostane chudák zaměstnavatel tisíce nařízení a příkazů, jak se k ženě coby zaměstnanci chovat a co všechno nesmí, která vejdou v platnost okamžikem podpisu pracovní smlouvy a někdy i dříve, a která jsou ve valné většině příčinou ekonomických ztrát.

    Otevřeně říkám, byl bych vůl zaměstnavatel, kdybych takovou pro mne nevýhodnou smlouvu podepsal. Ať je mi svatý Ford svědkem.

    2. Aktivní podpora svobodných matek ze strany státu vede k rozbíjení rodin a tudíž ke generování „samoživitelek“.

    Uvědomte si. milé dámy, že výběrem partnera, se kterým chcete mít dítě, ovlivňujete celý svůj život. Ale ten výběr je Váš a plně svobodný. Byly doby, kdy žena o sobě rozhodovat nemohla. Vy ale můžete, tak tohoto práva využijte. Pokud zvolíte špatně, (buďme upřímní, jsou mezi námi muži svině, a není jich málo) logicky za to ponesete následky. Ale ptám se: „Proč je mám, jako Váš zaměstnavatel, nést také?“. Jen se podívejte třeba do zákoníku práce co všechno, jako zaměstnavatel, musím a nesmím, když svobodnou matku zaměstnám. A proto máme cca 23,7%  (zdroj z výsledků sčítání lidu, poměr neúplných domácností proti všem domácnostem se závislými dětmi) svobodných matek či samoživitelek, které sice nemohou sehnat práci, ale stát na ně, dle mého názoru, štědře přispívá a tudíž je nic nenutí hledat si samečka, který by je zajistil. Zvláštní kapitola jsou takové z Vás, které se nechají inseminovat a následně zplodí potomka bez tatíčka, což opět generuje samoživitelku. Kdo prosadil tyto normy? Jistě jste si všimli, že jde o učebnicový příklad spirály.

    - Vyšší počet „nezaopatřených žen“ implikuje politický tlak na vyšší státní podporu jak finanční,  tak legislativní vytvořením zákonem daných povinností zaměstnavatelů.
    - Vyšší státní finanční podpora implikuje větší počet žen samoživitelek stylu „se na něj můžu vy ….“ .
    - Vyšší zákonné povinosti zaměstnavatelů implikují nechuť tyto zaměstnávat a tudíž větší počet „nezaopatřených“ žen.
    - Hop nahoru
     

    Jak z toho ven?

    Neočekávejte, že budu navrhovat zásadní změny v systému, nebo obžalovávat ženy či muže z toho či onoho. Ale je nutné říci několik pravd.

    Být matkou je zaměstnání a to takové, které nejde provozovat na půl úvazku. Alespoň předpokládám, že přibližně stejně Vás to vytíží. Pokud chcete k tomuto zaměstnání dělat ještě nějaké jiné, skončíte dámy v troskách. Kdo to zkusil, co to je sedět na dvou židlích delší dobu (řádově roky), dá mi bez rozdílu věku a pohlaví za pravdu. Z toho plyne, z čistě tak fuj ekonomického pohledu:

    1. Já, jako muž nemohu být matkou, tudíž „zaměstnávám“ dobrovolně Tebe, ženo, aby si byla matkou našich dětí.
    2. Ty si přijala rozhodnutí být „zaměstnána“ jako matka dobrovolně.
    3. Ty, za své zaměstnání „matky“, dostáváš mzdu, ve formě finanční i jiné ode mne, jako otce našich dětí.
    4. Já, jako otec, se nechávám vykořisťovat u jiných zaměstnavatelů, aby bylo na Tvou mzdu.
    5. Je mojí povinností Tebe, jako svého zaměstnance, řádně platit a zabezpečit.
    6. Pokud máš ještě nějaké druhé zaměstnání, je to Tvoje věc potud, dokud budeš své zaměstnání „matky“ vykonávat řádně. Nebudeš li plnit své závazky v zaměstnání „matky“, budu k tomu, jako Tvůj zaměstnavatel, mít výhrady.
    7. Až skončí Tvůj pracovní poměr „matky“ na plný úvazek, můžeš si zvolit jinou roli ve společnosti do výše svých možností a schopností.

    K bodu 7. je nutno dodat, že lidský život je dnes tak dlouhý, že uplatnění zdravě emancipované ženy s dětmi od 12 roku věku výše, tj ve věku 35-40 let je docela dobře možné a zvláště v případě vzdělaných žen i pravděpodobné.

    BAH! Námitka!!! To je přece návod pro zmrdice !!!

    Ne, věřte mi, není. V případě aplikace profitují všichni. Žena je ve své nelehké roli matky zaopatřena jak ekonomicky, tak citově. Muž tímto splní požadavky typu „zasaď strom, postav dům a zploď potomka“. A ve finále profituje i stát, jelikož výsledkem celého procesu je jeden, v lepší a optimálním případě, dva a více nových daňových poplatníků.

    Toto schema vidím jako jediné přirozené. Vše ostatní je ČSSD-KSČM umělý paskvil na podporu volebních preferencí a proti přírodě.

    Milé dámy, nenuťte mne, aby jsem:

    - stál v opozici vůči Vám,
    - Vás litoval, že některé jste na výchovu dětí sami, protože je to Váš problém,
    - Vás litoval a obhajoval, že nemůžete sehnat práci, což je důsledek předcházejícího bodu,
    - na Vás doplácel ve formě svých daní a jiných poplatků, což stejně dělám.

    Dovolte mi, aby jsem:

    - si Vás mohl vážit jako rovnocených partnerů,
    - mohl pochválit kolegyni, že jí dnes ten kostým sluší,
    - nemusel doplácet na to, že někdo není schopen se o sebe postarat, ačkoliv by mohl,
    - jako muž, mohl prožít ten zázrak rodičovství, který mi můžete zprostředkovat jedině Vy,
    - mohl ve Vás ctít vše krásné, co nám na tento svět přinášíte.

    Myslím, že toho nechci tak moc.
     

    Na závěr vysvětlení. Žiju v šťastné průměrné rodině se dvěma dětmi jako průměrný heterosexuál s průměrnou mzdou a průměrným zázemím. Svou ženu miluji a své názory na postavení ženy ve společnosti jsem jí vyjevil a tak byly akceptovány. Moje žena pracuje jako velmi oblíbená učitelka MŠ a s dětmi pracuji i já v rámci svého volného času. Ženu nebiji, děti také ne, a na kvalitu našeho intimního života si nemůžeme stěžovat. Jsem bezvýhradný atheista (řečeno slovy klasika), až se bojím, že mne bůh potrestá.
     
     

     


    01.05.2005 Olowanpi
     


    [Akt. známka: 1,82] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 151 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.