Pořád se dá argumentovat, že ozbrojená společnost je hrozně nebezpečná,
protože pak vypadá jako na Divokém západě a všichni tahají zbraň i kvůli
parkovacímu místu nebo strkanici ve frontě — ne? Ne. Protože takové nebezpečné
machrování si může dovolit jen ten, kdo má na zbraň monopol.
Pokud mají
zbraně všichni, všichni jsou si rovni, každý ví, že může být "ukázněn"
— a jak trefně vystihl spisovatel Robert Heinlein:
"Ozbrojená společnost je zdvořilá společnost"
"Protože je všem neurozeným měšťanům dovoleno nosit aspoň
krátký mečík, chovají se klidně, bez provokací a hádek. Kdyby ve světě
směli nosit zbraň jen samurajové, byl by těm silnějším a větším malý člověk
jen pro smích a pro legraci. Z úcty k ostrému meči si to přece jen rozmýšlejí,
a tak může každý jít sám i tou největší tmou." — Saikaku, Největší
rozkošnice, poprvé vydáno roku 1686
Tvrzení, že "více zbraní znamená více násilí", je totiž dokonale vyvrácený
nesmysl.
Máme řadu historických precedentů, které velice jasně ukazují, jak se
chová společnost, ve které mají zbraně skoro všichni — a téměř vždy je
to společnost mnohem mírumilovnější a zdvořilejší, než společnost částečně
odzbrojená. Je to i velmi logické, pokud se nad tím zamyslíte s chladnou
hlavou. Začněme tedy oněmi historickými zkušenostmi s ozbrojenou společností,
z nichž první je vlastně již citát v úvodu této kapitoly.
Klidný Divoký západ
Začněme tím "Divokým západem". V očích většiny lidí, jejichž jediné historické
vzdělání stran této éry představují akční westerny, rodokapsy a napínavé
romány, se jednalo o strašlivě násilnou dobu, kde se každá neshoda řešila
střelbou, slušní lidé žili pod tyranií neporazitelných gangů ozbrojenců
a vraždy byly na denním pořádku.
Jenže to nemůže být vzdálenější od pravdy.
Historici již dlouho jednohlasně potvrzují, že "Divoký západ" bylo ve
skutečnosti velmi bezpečné místo. Na vrcholu rozmachu "cowboyů" (od
slov "cow" a "boy", tedy honáků dobytka, nikoli "kov" a "boj" jako v rodokapsech)
a "statkářských měst", v roce 1878, zaznamenalo Dodge City pouhých pět
vražd. Ryan McMaken si dal tu práci a dohledal, že "Během let 1870-1885
bylo v největších statkářských městech Kansasu spácháno celkem 45 vražd.
V samotném Dodge City zemřelo mezi roky 1876 a 1885 násilnou smrtí patnáct
lidí, což v průměru znamená 1,5 vražd ročně."
Co se strážců pořádku týče, je to také velice zajímavé. Z westernů slavný
Wyatt Earp se za celou svou kariéru šerifa zapletl do jedné přestřelky
s následkem smrti.
Spořádaní občané se ale dokázali ubránit stejně dobře, když na to přišlo.
8. září 1876 se gang šesti ozbrojených lupičů vedený Jesse Jamesem a jeho
bratrem Frankem pokusil vyloupit banku v městečku Northfield. Jenže obyvatelé
Northfieldu dobře věděli, že jsou to jejich peníze, co se Jesseho gang
snaží uloupit — takže vytáhli své zbraně a bránili sebe a svůj majetek.
Dva gangsteři okamžitě padli a zbývající ujížděli o život, přičemž zabili
dvě neozbrojené oběti — pokladníka v bance a švédského imigranta Gustafsona,
který se jim prostě připletl do cesty. Občané Northfieldu pak nasedli na
koně, gang pronásledovali a rozprášili.
Podobná situace se opakovala 5. října 1892, když se prozměnu Daltonův
gang pokusil vyloupit banku v městečku Coffeyville. I tam si občané všimli
loupeže, vytáhli své zbraně a když lupiči vycházeli z banky s lupem, spustili
palbu a gang zneškodnili.
Když se podrobněji podíváte na zločin za doby Divokého západu, dojdete
k na první pohled překvapivému, ale velmi logickému závěru: jelikož měli
zbraně všichni — zločinci i slušní lidé —, pro zločince bylo velmi nevýhodné
se dostávat do křížku se slušnými lidmi jednoduše proto, že pak byli v
menšině. Proto zpravidla neloupili ve městech, nýbrž buď tiše kradli, nebo
přepadávali osamocené usedlosti, vlaky a podobně. A mimo měst (a tedy přesilu
ozbrojených obránců) se odehrávala většina přestřelek mezi muž zákona a
zločinci, kteří neměli co ztratit (za krádež koně byl trest smrti, takže
než se nechat zatknout, vyšlo lépe bojovat na život a na smrt).
Rovnováha sil brání excesům
Z téhož důvodu, ze kterého se městům vyhýbali lupiči, se lidé navzájem
chovali velmi slušně a netahali zbraně při každé prkotině: ozbrojený agresor
byl vždy přečíslen ozbrojenými obránci a slušnými lidmi, kteří neměli zájem
na excesech nebo násilnostech... A měli prostředky jim zamezit.
Ten, kdo by kvůli hádce nebo opilosti zastřelil druhého, by se vzápětí
ocitl na špatném konci hlavní všech ostatních ozbrojených občanů a skončil
na šibenici.
Vzpomínáte, co jsem psal v kapitole o zrovnoprávění lidí? Když jsou
vyzbrojeny obě strany sporu, řešit jej násilím není nic menšího, než souboj
vyrovnaných soupeřů. Velmi riskantní souboj. Vy byste riskovali život kvůli
tomu, že vás někdo nepustil sednout nebo urazil? To za to nestojí — a ke
stejnému závěru logicky došli i ti choleričtější z obyvatel "westernových"
městeček "Divokého" Západu.
Spory se proto řešily "ručně" nebo soudně — ale nikoli přestřelkou.
Střílelo se zásadně do vzduchu (i gang Jesseho Jamese v Northfieldu
nejdříve střílel do vzduchu ve snaze neriskovat v přestřelce a nekoledovat
si o více problémů) nebo na terče — na Západě lidé obdivovali střelecké
umění na mnoha soutěžích a slavnostech, které si náročností na přesnost
a pohotovost nijak nezadaly s filmovým obrazem dvou pistolníků stojících
proti sobě — jenom při nich ani jedna ze stran neriskovala život.
Chcete-li o střeleckých zábavách a realitě "Starého západu" vědět
více, doporučuji stranu 53 (v PDF stranu 57) vynikající knihy Ondřeje Čady
"Ecce homo armatus",
která je celá k nahlédnutí zdarma.
Empirické důkazy dneška o míru a bezpečí mezi ozbrojenými občany
Z úst politiků ale přesto často znějí ad nauseam opakovaná tvrzení, že
"více zbraní znamená více zločinu". Přesně v tomto znějí je vyřkl starosta
Washingtonu D.C., Adrian Fenty, když mu Nejvyšší soud přikázal zrušit zákaz
držení zbraní slušnými lidmi.
Fenty i jeho přátelé z médií
strašili, že v ulicích Washingtonu potečou potoky krve, "zemřou nevinní
lidé", "Amerika bude nebezpečnější", lidé budou střílet v dopravních zácpách
a tak dále. Realita se ovšem, zcela logicky, vydala zcela opačným směrem:
počet vražd ve Washingtonu byl po povolení zbraní v roce 2009 nejnižší
za posledních 45 let.
Tak tomu bylo všude: v městečku Kennesaw
zavedli jako protestní akci proti zákazům zbraní v Morton Grove "povinnost"
mít zbraň v každém domě (samozřejmě vyjma zločinců, kteří žádné zbraně
mít nesmějí a to celoživotně). Art Buchwald na to téma pro Lawrence Journal-World
sepsal trapně
hysterický článek, ve kterém předvídal, že občané Kennesaw budou střílet
na druhé kvůli odpadkům a důchodci budou střílet po pošťácích, nemluvě
o popravách podezřelých záletníků a svůdců. Hraní na city a vzbuzování
strachu se mu ale nevyplatilo, protože zatímco v Morton Grove počet vražd
od zákazu zbraní skokově narostl a z nízkého dohnal oblastní průměr, v
Kennesaw naopak skokově klesl — meziročně o 74% — a od té doby se drží
hluboko pod oblastním průměrem.
Opět zafungovaly obě logické zákonitosti: zločinci nechtějí riskovat
ve městě, kde jsou přečísleni ozbrojenými obránci — a lidé se k sobě chovají
slušně, protože napadat ozbrojeného slušného člověka, kterého by
se zastalo ozbrojené slušné okolí (ne jako neozbrojené okolí, které
by nechalo nožem vyzbrojeného šílence upálit
svou ženu a nic s tím nenadělalo) je velmi nemoudrý nápad.
A jelikož tato logika zafungovala a ve srovnání s okolím i předchozím
stavem se projevila všude, kde bylo slušným lidem umožněno se bránit, John
Lott mohl na základě analýz spousty statistických údajů napsat celou knihu,
"More
guns == less crime", kde dokazuje kladný vliv zbraní mezi slušnými
lidmi na snižování zločinnosti.
"Když jsme zaváděli původní zákon [umožňující obranu zbraní],
slyšeli jsme hodně o tom, že se Colorado zvrhne v krvavou lázeň. To se
ovšem nestalo. Jestli něco, tak se stal pravý opak. Teď slyšíme tu samou
rétoriku — a to si vyprošuji" — Ray Rose, poslanec za Colorado
Jak média dezinformují o zbraních
16. ledna 2002 začal na Appalachian School of Law řádit Peter Odighizuwa.
Do "zóny beze zbraní" pronesl pistoli, zavraždil dva ze svých profesorů
a začal střílet na studenty. Dva ze studentů měli zbraně — v autech na
parkovišti, protože ve škole je mít nesměli. Tracy Bridges a Michael Gross
nezávisle na sobě doběhli pro své zbraně, vytáhli je a namířili je na Odighizuwu,
který svou pistoli odhodil a následně byl spoután. (To mimochodem není
první případ, kdy civilista se zbraní zastavil šíleného střelce na americké
škole — v roce 1997 zastavil zástupce ředitele Joel Myrick vraždícího Luka
Woodhama, který se poté, co na něj Myrick namířil svou pistoli a zeptal
se "proč střílíš na mé děti" vzdal.)
Média patřičně rozmazala, že Odighizuwa řádil s pistolí, ale fakt, že
byl zneškodněn díky pistolím v rukou slušných lidí "taktně zamlčela": z
280 nezávislých novinových článků se pouhé 4 zmínily, že obránci měli zbraně!
72 článků šlo v demagogii dokonce tak daleko, že podrobně popisovaly, jak
mělo dojít k zneškodnění Odighizuwy, ale v tomto "podrobném popisu" cenzurovaly
ono použití pistolí k jeho odzbrojení.
Reportérka Washington Post zpětně potvrdila, že věděla o tom, že byl
Odighizuwa zneškodněn zbraněmi, ale "vynechala podružné detaily" a "šetřila
místem". Ještě horší byl odpovědný manager Associated Press který prohlásil,
že je z chování obránců "v šoku": "Pomyslel jsem si — Bože můj, oni
ohrozili ještě mnohem více lidí tím, že vytáhli zbraně!" Než aby jej
zastavili zbraní, měli nechat Odighizuwu, ať zabije koho chce. A od této
organizace nekriticky přejímají informace naše média.
Profesor John Lott v rámci výzkumu pro svou knihu "The bias against
guns" zkoumal, jakým způsobem média píší o zbraních. Zjistil, že New York
Times během roku 2001 napsaly 104 zpráv o 50 745 slovech o zneužití zbraní
zločinci — a pouze jednu zprávu o 165 slovech o tom, jak se zbraní ubránil
slušný člověk.
Washington Post napsalo 44 844 slov o zneužití zbraní, ale z médií bylo
nejvyváženější: obraně zbraní věnovalo celých 953 slov.
A podobně zajímavá je i analýza, jak často mainstreamová média podporují
zákazy zbraní a jak často jejich držení: kupříkladu World News Tonight
televize ABC 43× volaly po zákazech zbraní, 24× informovaly nestranně a
3× se vyjádřily pro zbraně — a tak dále.
"Jednoduše jsem se na to podíval jako reportér,
dokonce jako reportér, který nemá rád zbraně! A řekl jsem 'Tak toto je
něco úplně nového. Tohle je víc než jen skupinové myšlení, tohle je skupinové
lhaní.'" — Bernard Golberg, reportér CBS a autor knih o médiích "Bias"
a "Arrogance"
Vyváženější obraz, než "tradiční" deníky, paradoxně mnohdy přináší bulvár.
Když začaly New York Times kritizovat floridské zákony umožňujících nošení
zbraní na sebeobranu, The Sun vydal rozsáhlou reportáž, ve které napsal
že "Od zavedení zákona v roce 1987 klesla na Floridě zločinnost podle snad
všech měřítek (...) jen stěží by se dalo tvrdit, že povolení nošení zbraní
zvýšilo zločinnost nebo mělo nějaké jiné hrozné následky. (...) Předpovědi,
že nastanou přestřelky jako z Divokého západu se ukázaly být nepravdivými.
Nenaplnily se ani na Floridě ani v žádném ze 37 dalších států, které povolily
nošení na obranu. Na tom, aby mohli zákona dbalí občané nosit zbraně na
obranu, není nic hrozného ani zabijáckého." A rýpnul si i do Timesů, že
se jim takové věci "nehodí do tisku".
Zpráva o masakru je trhák. Zpráva o zabránění masakru nikoli.
Aneb "o masakru, který se nestal".
17. listopadu 1991 zabránil poštovní úředník Thomas
Terry masakru v restauraci Shoney's, když ji přepadli lupiči a naháněli
hosty i personál do mrazáku, aby je tam povraždili. Terry se oddělil a
v obraně zastřelil dva ze zločinců, přičemž třetí utekl. Masakr byl odvrácen
— a informovala o něm místní média a komentátorka Ann Coulter. Dnes vám
jej nenajde ani Google, když zadáte jeho jméno bez místních upřesnění.
22. dubna 2012 se na parkoviště kostela v Auroře přiřítil K. Parker,
naboural do zaparkovaných aut a začal střílet po lidech, kteří mu běželi
na pomoc. Patrně by spáchal masakr, kdyby jej nezastřelil jeden z návštěvníků
kostela. O čtyři měsíce později střílel v Auroře Holmes, kterého nikdo
zastavit nesměl. Holmese rozmázla média, o zabránění Parkerova masakru
jste se modli dočíst leda na LEXu.
9. prosince 2007 se Matthew Murray po předchozím řádění pokusil vyvraždit
i členy kostela New Life. To se mu ovšem nepovedlo, protože jej zastřelila
Jeane Assam.
Víte, co mají všechny tyto případy společné? Nedozvíte se o nich. Výjimkou
je jen J.Assamová, o které je zmínka ve článku rozebírajícím... Masakr.
To proto, že masakr je "něco velkého": dá se prodat v médiích, která
žijí z vyvolávání strachu a informování o krveprolitích. Dá se "vytěžit"
politiky, jako výše zmíněný Rahm Emanuel.
Oproti tomu masakr, kterému někdo zabránil se... Nestal. A tak o něm
nikdo neinformuje, nikdo se o něm nedozví... Pokud nečte stránky jako LEX,
tweety pro-gun
organizací hlásících ty medializované z případů obran se zbraní a podobně.
Když byly empiricky i logicky vyvráceny argumenty o korelaci ozbrojenosti
populace a růstu zločinu, funkčnosti zákazů zbraní, násilnosti ozbrojené
společnosti, ochranné funkci policie i zbraních jako prostředku k moci
nad ostatními, zbývá poslední dvojice emotivních tvrzení: že zbraně ze
slušných lidí dělají zločince a že bránit se je špatné.
"Zbraně ze slušných lidí dělají zločince"
Povězte mi — jak může zbraň udělat ze slušného člověka zločince? Mají snad
zbraně nadpřirozenou sílu jako Prsten moci z Pána prstenů, takže když vy
jako slušný člověk vezmete do ruky pistoli, v ústech ucítíte chuť krve,
váš zrak zastře rudý příkrov a v uších budete slyšet "zabíjej! Postřílej
je! Zab je všechny"? Ale no tak — to je scéna z céčkového hororu, nikoli
z reality. Schválně si odpovězte na otázku jak byste se chovali, kdybyste
najednou dostali pistoli:
-
hned bych šel/šla vystřílet nejbližší restauraci
-
až mne příště naštve soused, zastřelil/a bych ho
-
ani jedno z výše uvedených — i nadále bych se choval/a jako normální slušný
člověk
-
choval/a bych se ještě slušněji a zodpovědněji než beze zbraně, abych se
pro jistotu vyhnul/a konfrontacím, které by mohly eskalovat až k použití
zbraně a něčímu úmrtí
Kdybyste snad náhodou byli tak nestabilní jedinci, že byste odpověděli
a) nebo b), potom skutečně nemáte co mít zbraň — ale jak jsme si ukázali
v kapitole "všechno je zbraň", když se
někdo v afektu rozhodne zabít druhého, použije cokoli bude mít po ruce
— a když nebude mít pistoli, ubodá druhého nožem nebo umlátí třeba nohou
od židle; a pokud se někdo rozhodne vyvraždit restauraci nebo dav lidí,
když nesežene samopal, pomůže si třeba Boeingem, náklaďákem, nožem (<8
mrtvých, 4
mrtví, 8
mrtvých, 22
pobodaných) nebo sekerou.
Pamatujete si ovšem, co jsem psal o vyrovnání moci? Zbraně mají v ozbrojené
společnosti i ostatní, takže psychopatická první odpověď ve skutečnosti
zní "hned bych šel/šla vystřílet nejbližší restauraci a riskoval/a,
že mne někdo v sebeobraně zastřelí", což má samo o sobě uklidňující
(nebo spíše odstrašující) efekt jak na zločince, tak na choleriky a šílence.
Realitou — a to opět empiricky ověřenou — ovšem je, že se drtivá většina
držitelů zbraní chová podle posledních dvou bodů.
Statistiky jak z Texasu, tak z ČR jasně ukazují, že držitelé zbraní
jsou nejméně riziková, nejslušnější a nejmírumilovnější skupina lidí v
zemi: nejenže mají na svém kontě nejméně zločinů, ale páchají i daleko
méně přestupků a jiných incidentů. Je to logické: pokud máte zbraň, spočívá
na vás smrtelně vážná zodpovědnost. A tak raději bez povšimnutí přejdete
i mnohou urážku, protože si jednak jste vědomi svých možností a nepotřebujete
si dokazovat, že jste silní — a jednak nechcete riskovat, že by se vám
potyčka vymkla z rukou a skončila něčí smrtí. To za to nestojí.
Pokud tedy začnete nosit zbraň, změní se jen dvě věci: vaše odpovědnost
(stejně jako se změní když řídíte auto na dálnici nebo štípete dříví sekerou)...
A skutečnost, že i pokud jste slušní a nenásilní lidé jako 65-letá majitelka
obchodu, český důchodce, matka-samoživitelka se dvěma dětmi nebo průměrný
chlapík, který se nepopral od třetí třídy, najednou máte moc se ubránit
pěti lupičům, přežít
zákeřný útok mladíků s noži, zachránit
sebe a děti před zdrogovanými násilníky nebo zachránit
před upálením ženu, na níž si manžel-tyran rozhodl zchladit žáhu, pobodal
ji, polil benzinem a snažil se zapálit, zatímco kolemjdoucí jen zírali,
houkali a volali policii.
Je obrana bojem zla proti zlu?
Naprosto souhlasím s tím, že se proti zlu nemá bojovat zlem. Stejně tak
s tím, že by účel neměl světit prostředky. Jak to jde dohromady s obranou
palnou zbraní? Jak se střílející obránce liší od střílejícího vraha? Inu,
zcela jednoduše.
Zatímco agresor chce ublížit druhým, oloupit je, zranit, ponížit
nebo zabít, vy jako obránce rozhodně nikomu ublížit nechcete. Právě
naopak: chcete zastavit zločince v ubližování druhým a to nejlépe tak,
aby nebyl zraněn nikdo.
Pokud k tomu máte prostředky, snažíte se zlo zastavit. Netoužíte střílet.
Vy pouze diskutujete se zločincem, odhodlaným se vyžívat na slabších. Se
zločincem, který jako jediný argument uznává výhrůžky či násilí. Vy mu
důrazně argumentujete, že je pro všechny nejlepší, aby okamžitě přestal
útočit — a co více, jste tak milosrdní, že mu dáváte ještě druhou šanci:
"přestaň páchat zlo a ubližovat druhým a nic se ti nestane; pouze pokud
se rozhodneš pokračovat v útoku a ubližovat druhým, zastavím tě."
"Proč má oběť brát ohled na zdraví a život útočníka, který
se ji snaží svým činem a počínáním o zdraví či život připravit?" —
neznámý komentátor
Pokud musíte chodit rizikovou oblastí a proto se rozhodnete nosit brnění
s ostny, je snad vaše vina, když vás — kteří si prostě hledíte svého —
někdo napadne a o ony ostny si ublíží? Za sebe říkám, že nikoli: kdyby
vás nenapadl, nic by se mu bylo bývalo nestalo — takže to on sám si způsobil
problémy a jen sebe z toho může obviňovat. A s obranou pistolí je to stejné.
Ten kolemjdoucí z výše uvedeného odkazu
nechtěl páchat žádné zlo: chtěl zlu zabránit. Viděl, jak se zločinec snaží
bestiálním způsobem zaživa upálit svou oběť a pistolí mu v tom zabránil.
Odpovězte si sami: kdybyste byli v jeho situaci, co byste považovali
za zlo: s klidem se dívat, jak upaluje nevinnou oběť, nebo vrahovi dát
poslední šanci aby to nedělal a pokud to nepůjde jinak, střelili ho (protože
nic jiného na výběr nemáte — on má nůž a napomínání i výhrůžky policií
ignoruje)?
A co byste považovali za dobré a zlé, kdybyste těžce pobodaní a polití
benzinem leželi na zemi a nad vámi stál vrah, snažící se škrtnout sirkou?
Nebo kdyste jako mladá ženou šla noční ulicí a přibližovali se k vám dva
násilníci v kapucích, kteří vás "zvou" k ukojení jejich nízkých pudů? Kdybyste
— jako v Argentině zmítané hospodářskou krizí nebo USA s přeplněnými věznicemi,
ze kterých pouští těžké recidivisty — věděli, že když vám ve dvě hodiny
v noci někdo právě vyrazil domovní dveře a vy jste se stali jednou z pěti
tisíců každodenních obětí "domovní invaze", patrně si jen nevezmou majetek,
ale budou si celou noc "hrát" s obyvateli přivázanými k postelím?
Chtěli byste mít možnost efektivně ubránit sebe a své nejbližší, nebo
byste za "dobro" považovali vydat své blízké na milost a nemilost násilníkům
beze smyslu pro slitování či empatii?
25.12.2012 Cover72