Vážení čtenáři, vítejte na reportáži z finále prvního ročníku mistrovství
světa feministek v dámském šachu. Zdravíme vás ze slunečné irácké Fallúdži,
kde se zápas koná. Nejdříve se stručně seznamme s oběma finalistkami.
Za Spojené státy nastupuje Maria Luisa Corvolan. Maria je žena s pohnutým
osudem. Kubánská imigrantka, kterou při plavbě na Floridu kousl žralok
do hlavy. Ačkoliv jí prokousl lebku, nezanechalo to na americké reprezentantce
viditelné stopy, tedy vyjma několika otvorů v hlavě. Maria bohužel neumí
hrát šachy, ale do finále se dostala díky systému bonusů, které mají vyrovnat
diskriminaci a nerovnost mezi rasami a pohlavími. Díky tomuto osvědčenému
systému, který se v USA zavedl v rámci programu rovných možností, se dostala
bez přijímacích zkoušek i na Harvardskou universitu, kde předčila i pozdější
nositele Nobelovy ceny. Posuďte sami. Maria obdržela plusové body za černošku,
lesbičku, svobodnou matku, přenašečku viru HIV, vyléčenou narkomanku a
zvláštní bonus za tu prokousnutou hlavu. Za tohoto stavu nemohla Harvard
nevystudovat. Ze stejného důvodu vyřadila všechny soupeřky na cestě do
finále, ač tyto byly zkušenými šachistkami.
Za Evropskou unii nastupuje Sophia Formosa. Sophia se do finále neprobojovala
na základě nějakých primitivních bonusů, ale na základě sofistikovaného
systému kvót. Dle analytického útvaru Úřadu pro průřezové činnosti v Bruselu
bylo zjištěno, že místo finalistky by mělo připadnout vousaté zpěvačce,
multikulturní sociopatce trpící depresemi, která bojuje za práva menšin,
nenávidí globální oteplování a dokáže si narvat kuře do vagíny. Všechny
tyto nároky Sophia splnila, vyhrála navíc televizní pěveckou soutěž Eurovize,
kde ve finále porazila dvouhlavého trpaslíka z Kypru, který zpíval dvouhlasně
(jedna hlava zpívala řecky, druhá turecky). Jistým handicapem je to, že
Sophia je běloška. Sice zarostlá hustým černým plnovousem, ale přece jen
s méněcenným pigmentem. Tuto nevýhodu částečně kompenzuje fakt, že je ženou
přeoperovanou. Její původní jméno je Helmut Riesenvogel a pochází z Innsbrucku.
Analytický útvar z Bruselu bohužel opomněl do výběru zakomponovat požadavek,
aby vybraná finalistka uměla hrát šachy. Takže ani zástupkyně Evropy tuto
hru neovládá. Tím napínavější bude vzájemný souboj obou šachových škol.
Neinformovaným čtenářům musíme nejdříve vysvětlit několik rozdílů mezi
klasickým a feministickým šachem. Jak možná víte, mezi šachovými mistry
světa jsou doposud samí muži. To je důsledek záměrně machistických pravidel,
která mají za úkol diskriminovat ženy. Pro feministický šach bylo nutné
tato pravidla upravit. Předně bylo nutné eliminovat veškeré symboly mužského
šovinismu v šachu. Tedy figurky feministického šachu nemají střelce, jejich
políčko je prázdné. Hlavní symbol mužského šovinismu - figurka krále, byla
nahrazena první dámou. První dáma má stejné možnosti tahů jako běžná dáma,
jen na ni směřují útoky protivníka, snažícího se dát mat. Jezdec zůstal,
ve feministickém šachu se však nazývá kobylka. Pokud útočí kobylky, má
to více apokalyptický nádech, odpovídající feministickému duchu. Věže zůstaly
beze změn, stejně jako pěšci. Pěšec je sice mužského rodu, ale v každé
hře bývají pěšci prvními oběťmi boje, což je odpovídající roli a užitečnosti
nechutného mužského plemene. Čtenáře znalého šachu jistě napadne, že dát
mat figurce, která má možnosti pohybu dámy, je mnohem složitější, než umatovat
pomalého lempla muže - krále. První dáma smělou útočící figurku snadno
sebere, nebo jí uteče. Však také první hry feministického šachu trvaly
několik dnů a stejně z 99% končily remízou. Proto došlo ke změně pravidel.
Cílem není první dámu umatovat, ale vyhodit ji jako každou jinou figurku.
Oproti jiným figurkám má však první dáma tři životy. Která soupeřka dříve
dosáhne trojího vyhození první dámy, vítězí.
A nyní již k průběhu zápasu. Utkání se koná na území Islámského státu
a obě finalistky, krátce před zahájením, konvertovaly k islámu. Obě jsou
oděny v burkách, takže nemůžeme čtenářům sdělit, která vyhrála. Již několik
minut po zahájení hry byl vymlácen ten šovinistický mužský póvl - pěšci.
Burka hrající bílými kameny získávala postupně převahu v poli a po hodině
se mohla radovat z vítězství. Na oslavu vítězství narazila černou první
dámu na trčící hřebík. Jde o symbolické připomenutí místního lidového zvyku,
kdy každým rokem, vždy na oslavu konce ramadánu, je naraženo na kůl 40
panen nemuslimského vyznání.
P.S
Po uzávěrce vydání bylo zjištěno, že oběma finalistkám byla po zápase
uříznuta hlava. Zjistilo se totiž, že prorok Mohamed nikdy šachy nehrál
a hru samotnou vynalezli buď křesťanští, nebo hinduističtí nevěřící psi.
Její provozování bylo proto posouzeno jako hrubé rouhání.
Z Fallúdži pro Šachový zpravodaj, Martin Horák.
22.12.2014 Miloš Zbránek