Mám pro vás opět výborný nápad, jak ušetřit.
Ještě musím předeslat, že už jsem dobře půl roku nebyl v multikině Cinestar,
budějovickém stánku kapitalismu a maxiklubovně pro frikulíny. Asi jsem
dělal chybu. Hned cestou tam jsem utrpěl erotický zážitek. Kráčeli jsme
od zaparkovaného auta k hlavnímu vchodu a najednou s žuchnutím přistála
přes obrubník na chodníku fóbije s dvojicí vidláků z Prachatic. Drni si
nedělali problém z rozlišováním parkoviště a chodníku, zamkli vůz originálním
mladoboleslavským decentralizovaným zamykáním a vyrazili vstříc ruchu velkoměsta.
Mohlo jim být nějakých maximálně pětadvacet. "Krásná" venkovanka, celá
krev a nízkotučné mléko, měla kalhoty bokovky a fialová tanga. Její přítel
prachatickej drn jel asi s fábií tak rychle, že se jí tím zrychlením kalhoty
posunuly až někam tam, kde normálním holkám končí prdel. Tanga byla poněkud
zmačkaná a hlavně silně sepraná, měla už jen náznaky původní lila barvy.
Ty prima pracé prášky, co barvy nejen zachovají, ale dokonce i oživí, asi
v Jednotě nevedou. Jedna z konstant mého erotického života, totiž pohled
na pěknou prdelku v sexy prádle, byla devalvována pohledem na kostnatou
prdel ve vybledlých kalhotkách. Asi jsem se měl narodit jako Yemi, pak
by mi to bylo fuk.
Ale teď k zážitku filmovému. Nebyl o mnoho lepší.
Režisér a scénárista pan Hřebejk se nás opět rozhodl poctit dalším filmem.
Po Pupendu a Pelíškách přišlo nyní do kin Horem pádem. A já rovnou říkám,
že to byla hrozná slátanina a proto vám prozradím děj, pokud tedy ten film
něco takového má.
Dva zmrdi převážejí nákladním autem přes hranice uprchlíky. Vyklopí
je u Břeclavi a zapomenou v nákladním prostoru jakési dálněvýchodní ženy
dítě, které dají do Prahy do zastavárny. Tupej fanoušek Sparty Franta zvanej
Bejk (Jiří Macháček) je vohnout, má IQ tykve a manželku, která nemůže mít
dítě a kompenzuje si to tím, že krade cizí děti. Frantova manželka dítě
koupí a Františka znemožní před ostatními sparťany, protože je přičmoudlý.
Pan profesor má mladou „manželku“, se kterou má dceru, a starou manželku
Věru, se kterou nežije. Jeho syn z prvního manželství půjčuje v Austrálii
surfová prkna. Pan profesor, patřící nyní ke společenské honoraci, onemocní
a pod tlakem okolností se rozhodne se svou první ženou rozvést. Sezve si
tedy všechny příbuzné domů, aby se s Věrou dohodl, ale ta je z toho všeho
zhnusená a odejde středem. Tato druhá dějová větev je tam víceméně zbytečná
a sleduje jediný specifický účel. Policajti Františkovi dítě odeberou,
poté co ho víceméně náhodou u něho najdou. Pan profesor úspěšně absolvuje
operaci. Jeho syn se vrátí do Austrálie k ženě a dítěti. Zazvonil zvonec
a pohádky byl konec.
Jak asi tušíte, točí se děj kolem nacionalismu, xenofobie a rasismu.
Na jedné straně jsou zde Hodní Inteligentní Lidé, kteří pomáhají
uprchlíkům, pořádají besedy na téma „disidenti v Barmě“, přednášejí o emigrantech,
tančí původní cikánské etno tance, navazují internacionální kontakty a
jsou prosti jakýchkoli vlasteneckých a národnostních projevů (profesor,
jeho žena, syn Australan, jejich dcera) a na druhé straně Hloupí Lidé
Co Pijou Pivo a holdují lidové zábavě. Ti zase upřednostňují národnostní
hledisko, na menšiny hledí přes prsty a v případě Franty a jeho kamarádů
ze Sparty dokonce nepokrytě holdují rasismu. Z tohoto rozdělení postav
zákonitě musí vyplynout, že nacionalismus je vlastní jen podprůměrně inteligentním
jedincům bez perspektiv stojícím na okraji společnosti. A tohle je to,
proti čemu já teď protestuji, protože to není pravda.
Film je skrytou politickou agitkou, která manipuluje naše mínění. Černobílou
logikou připomíná díl Mimikry ze seriálu 30 případů mjr. Zemana, kde na
jedné straně stáli hezcí upravení socialističtí občané a na druhé nějací
vyvrhelové ve špinavých džínách holdující obskurní muzice. Přemýšlel jsem
intenzivně, kdopak asi panu Hřebejkovi tuto agitační práci zadal, až asi
čtvrt hodiny před toužebně očekávaným koncem se v záběru mihne Václav Havel.
V tom okamžiku mi to konečně doklaplo. Pan Hřebejk zřejmě rozšířil řady
politicky korektního zákulisního bratrstva kolem Šášuly Havla a podobně
jako další jeho kamarádi nám dělá kázání o tom, jaký jsme všichni burani.
Jestliže je příběh to, co tvoří film, pak byl Horem pádem předem určen
k neúspěchu. Hřebejk a spol. se to sice pokusili opepřit řadou povedených
dialogů (-A jak chutná pečenej netopýr? –Asi jako kuře v KFC) a
několika scénkami jako vystřiženými ze sitcomu (například scénka s čajem
s citrónem na policejní strážnici), ale absenci kvalitního příběhu to nenahradí.
Sem tam najdeme dokonce i kritiku poměrů v zemi krále Klacka, ale je to
taková ta politicky korektní soudružská kritika, aby nebolela a neurazila.
Výborné jsou výkony hlavních protagonistů, Mácháček v roli Franty nebo
Liška coby drobný zlodějíček jsou k nezapomenutí, daleko nejlepší je Emilia
Vašáryová v roli Věry a její monolog na rodinné sešlosti, což je podle
mě vrchol celé story. Co se týče hereckého obsazení, pan Hřebejk opět sáhnul
po osvědčených kádrech (Liška, Macháček, Dušek), takže máme opět pocit,
že je to Pupendo reloaded. Jen nás letos ušetřil pohledu na trčící poprsí
Vilmy Cibulkové, která by se zřejmě do tohoto kousku nehodila. Macháčkova
hláška "zblázněj se mi kladiva" asi vejde do dějin podobně jako
"kde udělali soudruzi z NDR chybu?".
Takže ten nápad. Lístek do multikina stojí asi 130,- korun českých.
Po shlédnutí filmu se skoro bojím říct, že ty koruny jsou fakt české, aby
mě někdo nepodezíral, že piju pivo a fandím Spartě. Pokud jste chtěli jít
ve dvou, hovoříme o Kč 260,-. Jděte do obchodu a vyhledejte láhev, na které
je napsáno Johnny Walker red label. Cenově by to mělo zhruba odpovídat,
možná trochu připlatíte. Láhev se svou partnerkou večer celou vypijte.
Bude vám mnohem lépe, než po shlédnutí toho filmu a bolesti hlavy následující
ráno budou zhruba stejné.
Pro nás ostatní, kteří nehodlají využít této cesty, je zde další nápad.
Nacionalismus a inteligence spolu nijak nesouvisí. Fandění Spartě a IQ
spolu taky nijak nesouvisejí (i když se to mnohdy nezdá). To, co nám kulturní
pracovníci typu Hřebejka ukazují, je jen kus účelově vytržené a inscenované
reality. Když se díváte z jedné strany na cihlu, nevíte, zda je to skutečně
3D cihla, nebo 2D papírová kartička, skutečnost má vždy více dimenzí než
se nám zdá při pohledu z určitého úhlu. Zatímco ale zeď z cihel stojí věky,
zeď z papírků spadne. Život prostě ukazuje, že realita je jiná, než nám
ukazují. Takže já jsem nacionalista, také volám po omezení přísunu uprchlíků
do České republiky, ale nejsem hloupý a myslím si, že IQ bych s panem Hřebejkem
klidně poměřiti mohl.
Pokud bych Hřebejkův výplod vnímal pouze jako komedii, pak bych se byl
průměrně pobavil. Její poselství, které je tomuto pobavení přibaleno jako
bonus, nemohu vzít za své. Asi jsem nebyl sám, kdo se s výplodem zcela
nesžil, protože obecenstvo odcházelo ze sálo zamlklé a rychlými kroky mířilo
na mentorováním nezkažený vzduch.
26.9.2004 D-FENS