V dnešní době plné uprchlíků a islámu se nám lidé rozdělují na ty co
#přijímají, a ty co jakékoliv přijímání uprchlíků odmítají. Ti co #přijímají
obviňují ty co odmítají z rasismu, fašismu, populismu, xenofobismu... a
vůbec, prostě mlátí černochy. Ti kdo odmítají zase ty první nazývají "sluníčky"
a levičáky, a obviňují je z vlastizrady... Jako "Katodistu" mě už nejednou
obvinili z toho, že nemám soucit, podněcuji nenávist a podobné kecy.
To
ale není pravda. Jsem zkrátka přesvědčen, že dovoz uprchlíků z Asie a Afriky
do Evropy je to nejhorší možné řešení nastalé uprchlické krize. Jak pro
nás, pro Evropany, tak pro ně - pro "přistěhovalce". Protože jak řekl jeden
náš moudrý premiér: "Es kommt der Tag!"
Historicky má Evropa mnoho zkušeností s nechtěnými minoritami, a není
důvod domnívat se, že jsme s různými holokausty a masovými odsuny nadobro
skončili. Hilterovi také stačilo "jen" patnáct dvacet let, a politicky
korektní výmarská republika šla na smetiště dějin. Hitler se dostal k moci
v zemi, kde úředníci dodržovali "mezinárodní smlouvy", a proto spláceli
válečné reparace takovým způsobem, že to způsobilo úplně zbytečný hladomor.
Proto se domnívám, že Hitler byl jen demokratické řešení vážného politického
problému mezi "Němci a zbytkem světa". K moci se dostal proto, že šel obyčejným
lidem na ruku, a rozhodl se udělat něco s tím, co prostý lid trápilo nejvíc
- s válečnými reparacemi. To že chtěl vyvraždit židy a ovládnout svět už
bylo pouze takové "extra", jenž bylo při jeho nástupu k moci až druhořadé.
Hitler byl primárně politik, který dával lidem šanci, že s tou Versailleskou
smouvou opravdu něco udělá, a tak se svezl na vlně obrovské nespokojenosti
s vlastní "vlastizrádnou vládou".
Model, kdy populistický politik říká a koná to co "lid" žádá, takže
se ten politik nakonec stane nejmocnějším politikem v celém demokratickém
zřízení, čehož zneužije, demokracii zlikviduje, a prohlásí se císařem -
tento model je historicky zcela běžný. Byl vyzkoušen ve starověkých Athénách,
byl proveden samotným Caesarem v Římě, a v jistých variacích ho využívá
například Komunistická Internacionála ve své revoluční snaze ovládnout
celý svět. Nespokojenost lidu s vlastní vládou kombinovaná s neschopností
lidu donutit vládu změnit nastavený směr vede zpravidla k růstu radikálního
křídla, jenž lidu zaručí, že nastavený směr změní. Potom už záleží jen
na demokratické vládě, jak se proti radikálnímu křídlu zachová. Buď se
sama chytne problému, ze kterého radikálové těží, a tím radikálům sebere
vítr z plachet, nebo abdikuje, anebo bude s radikály bojovat, umlčovat
je a ignorovat je. Poslední možnost také funguje, ale občas to ignorování
problému nevyjde, a vznikne z toho právě ten Hitler.
Po druhé světové válce bylo všem jasné, že lidské zbraně dosáhly takové
ničivé síly, že boj s těmito zbraněmi de fakto znamená "zaručené vzájemné
zničení". Plán euroamerických elit na poválečné uspořádání západní Evropy
proto počítal s provázáním jednotlivých evropských zemí ekonomicky a kulturně
natolik, že válka bude mezi těmito zeměmi do budoucna nemožná. Proto lze
skutečné základy Evropské Unie nalézt například ve společenství Uhlí a
Oceli - což byl politický plán sjednotit těžký průmysl Německa a Francie
pod jednou střechou. Evropská Unie se postupně rozšířila o další funkce
- Schengen, Euro... Plán je ale v podstatě od začátku stejný, nahradit
evropské národní vlády centrální evropskou vládou, a provázat průmysl natolik,
aby to do budoucna znemožnilo další evropskou válku. Než se budete na Eurosocialisty
zlobit, že chtějí zničit naše suverénní národní státy, nezapoměňte, že
oni to dělají z dobrých úmyslů. Věří, že tak opravdu zabrání dalšímu Hitlerovi
- přece když nebudou národní státy, nebude ani Hitler, ne?
Nicméně, díky internetu pomalu vyplouvá na povrch celý "levičácký" plán.
Konzervativní elementy ho zpravidla nazývají kulturním neo-Marxismem. Tak
jako Marx požadoval absolutní fyzickou rovnost lidí, kulturní neo-marxisté
požadují absolutní rovnost všech "kultur". Je to ve skutečnosti ta samá
myšlenka, a fyzicky se projevuje "požadováním stejných práv". Neo-Marxisté
nechápou, proč by někdo měl mít jiná práva, než někdo jiný, stejně jako
Marx nechápal, proč je někdo chudý a jiný bohatý. Neomarxisté nechápou,
proč má homosexuál jiná práva než heterosexuál. Nechápou proč má běloch
z Anglie jiná práva než černoch ze Zimbabwe. Nechápou proč má dítě jiná
práva než dospělý. A také nechápou rozdíl mezi cizincem a našincem. Chtěl
bych zdůraznit, že kulturní neomarxisté jenom automaticky ze své podstaty
chtějí "rovnost pro všechny". Pro nás je směrodatné, že tyto neomarxistické
elementy de fakto v šedesátých letech ovládly západní university a média,
a skrze tyto mocné instituce dodnes ovlivňují veřejné mínění.
Díky neúnavné snaze "levičáckých intelektuálů" se evropská morálka zvrhla
v takřka přesný opak toho, čím byla dřív. Děti se dřív trestaly, dneska
se netrestají. Dítě je přece člověk, úplně stejný člověk jako ty nebo já,
a jak by se tobě líbilo, kdyby ti někdo dal na zadek? Explicitní sexuální
vzkazy a obrazy byly tříve zdrojem opovržení, a dnes jsou k nalezení i
v dětských časopisech. Jsme přece lidi, a ty pětileté to zajímá taky. Služba
vlasti byla dříve otázkou osobní hrdosti - dneska je to opovrhovaná a "přežitá"
záležitost. Armáda totiž není sluníčková záležitost. Stejně jako žena v
domácnosti. Žena v domácnosti musí být naprostá blbka, že je v domácnosti
- vždyť žena je to samé co muž, nemá tedy důvod být doma... Myslím, že
všem musí být jasné, že se nám toho v morálce za posledních padesát sto
let mnoho změnilo, a já tuto změnu připisuji kulturnímu neomarxismu, jenž
hlásá, že vše co udělal, udělal proto, aby odstranil nerovnost mezi vším.
Nedávno jsem shlédl dokument o Rusko-Finské válce, a překvapilo mě,
co jsem se tam dozvěděl. Když Rudá Armáda po dlouhých bojích konečně prolomila
Finskou obranu a táhla na Helsinki, poslední diplomatická nóta byla všem
okolním státům, tedy kromě Ruska, aby laskavě otevřeli své hranice finským
válečným uprchlíkům. Víte, co tehdy udělalo takové Švédsko, Dánsko, Německo?
Své hranice válečným uprchlíkům z Finska neotevřeli! Jak se nám ten svět
od třicátých let dvacátého století změnil. Tehdy by ani Fina do Švédska
nepustili, a dneska? Dneska studující sociální pracovnice pomáhající na
Maďarsko-Srbské hranici uprchlíkům přes čáru dští síru na facebooku: "jak
je toto možné, že ty uprchlíky přicházivší pěšky z Afghánistánu v Maďarsku
nikdo neubytuje?" Dobrá, tu citaci jsem si trochu upravil. Chci totiž upozornit
na to, že se nám tak nějak ve vzduchu vznáší, že v Evropě bez hranic není
hranic ani pro neevropany, a proto mají studentky sociologie velký problém
pochopit, že uprchlíci jsou opravdu podle práva cizinci, a tak mají u nás
značně omezený právní statut, narozdíl od našinců. Konzervativci takový
stav považují za normální, kulturní neomarxisté takový stav považují za
nežádoucí, a proto těm uprchlíkům pomáhají přes čáru.
A propó, Švédsko. Švédsko je vůbec zajímavý případ. Země jenž vyrostla
na bigotní protestantské morálce je dnes průkopníkem neomarxismu v Evropě.
Při svých cestách po Skandinávii jsem zaslechl historku, že když Švédi
zaváděli "sociální systém", normální Švéd by radši hladověl, než aby šel
"žebrat almužnu od státu". Nevím co je na tom pravdy, ale myslím že to
"zapadá". Švédi by nedokázali vybudovat extrémně štědrý sociální systém,
pokud by ho už od začátku masově zneužívali příživníci. Pravda o skandinávských,
potažmo "germánských" sociálních systémech bude možná taková, že vyrostly
do současné podoby právě díky "germánské morálce" - čili nebyly zatíženy
miliónovou populací dotovaných neschopných nepracujících, jak je tomu dnes.
Co se změnilo, a kde se vzali příživníci "dlouhodobě závislí" na veřejné
pomoci v nouzi?
Moje odpověď je jednoduchá: Neomarxisté si je sami vychovali. Je to
pořád ten samý problém - neomarxisté chtějí rovnost! Přijde žena, že má
dítě a je sama, a nemá kde bydlet, zatímco ten hajzl mužskej má práci a
byt a o dítě se nestará. Rěšení? Koupíme ženě byt a dáme jí prachy. Nebo
přijde cigán, že je diskriminovanej a "kvůli barvě pleti" nemá šanci na
lepší práci. Řešení? Buď zasponzorujeme zaměstnavatele, aby se mu vyplatilo
cigána zaměstnant, nebo dáme prachy přímo cigánovi. Vždyť je to nespravedlivé,
že si nemůže najít práci! Nakonec přijde cizinec, a dožaduje se stejných
práv jako našinec. Vždyť je to nespravedlivé, že vy máte bydlení a jídlo,
zatímco tadyten chudák bezprizorní má jen ranec a v něm pět švestek! V
rámci univerzální rovnosti musí cizinec dostat byt a kapesné, jinak tu
nerovnost nevypleníme! Jistě již tušíte, kam mířím. Neomarxisté ztratili
rozum. Jednají instinktivně, a ke všem problémům přistupují bez přemýšlení
stejně.
Na závěr tohoto pojednání mi dovolte popsat jev, který bych nazval "zradou
západní demokracie". Co tím chci říct je, že když jsem trochu prostudoval
průzkumy veřejných mínění během různých historických událostí s neomarxismem
spojených, vyšlo mi z toho, že současný politický stav byl v Evropě vytvořen
uměle, demokracii navzdory. Kdyby totiž byla západní evropa skutečně demokratická,
k současnému stavu by pravděpodobně nikdy nedošlo. O čem to mluvím? Titulek
tohoto článku jsem si vypůjčil od jistého Enocha Powella, Britského konzervativního
politika, jehož jméno se ve své době stalo synonymem pro "rasismus". Enoch
Powell si v dubnu 1968 dovolil v televizi veřejně kritizovat "nový zákon",
zákon jenž kriminalizoval projevy rasismu v Británii. Při tom zmínil, že
"Británie zřejmě ztratila rozum, když se rozhodla dovážet 50,000 přistěhovalců
ročně" - že taková politika do budoucna způsobí, že černoši ovládnou Británii,
a potečou řeky krve.
Tipněte si, jak na Powellův projev zareagovaly university a média. Pokud
tipujete, že proběhla silná vlna veřejného osočování a házení hoven, máte
pravdu. Mladí studující aktivisté vytáhli do ulic s transparenty, kde hlásali
hesla proti Powellovi a proti rasistům, čehož se chytly média, jenž spustila
silnou protipowellovskou kampaň, což v důsledku vedlo k odstavení jednoho
z nejpopulárnějších britských politiků na druhou kolej. Nicméně museli
ho "odstřelit" vnitrostranicky, protože lidé by ho jinak volili. Nejstrašnější
na této události britských dějin je, že průzkumy veřejného mínění jasně
prokazovaly, že s Powellem a jeho názory na "rasismus" (zrušení zákona
jenž kriminalizoval "projevy rasismu"), a "imigraci" (zastavení přílivu
50,000 neevropských přistěhovalců do Británie ročně), v roce 1968 souhlasilo
80-90% Britů! Ba co víc, Powellův rasistický proslov v televizi mu na popularitě
ještě značně přidal! Je tedy zřejmé, že Britové byli vždy pro omezení migrace
do Británie. Přesto se v roce 1968 mladým studentům a pár novinářům podařilo
jedním šmahem potopit potenciálního Britského premiéra, kterého v jeho
snaze omezit přistěhovalectví veřejně podporovalo 80-90% britských voličů.
To je to, co nazývám "demokratickou zradou".
Věřím tomu, že instituce a média, jenž se dopouští aktivních útoků proti
"xenofobním a rasistickým stranám", to dělají z nejlepších úmyslů: Prostě
mají před očima strašáka Hitlera, a kdykoliv někdo prohlásí "Národ a Vlast",
neomarxisté na to reagují jako býk na červený hadr - okamžitě útočí a snaží
se to zabít dřív, než to naklade vejce. To je podle mě skrytá dynamika
procesů, které otočily evropskou morálku o 180 stupňů. Proto se dnes děti
netrestají, propagují se homosexuálové, a z "disciplíny" se stalo sprosté
slovo: Všichni skuteční konzervativci byli totiž umlčeni nadávkami o rasismu
a xenofobii, takže občané západních demokracií ztratili jednu specifickou
možnost volby: Demokracie ano, ale nesmí v ní být rasismus a xenofobie!
To je ale vážný demokratický problém, protože jak jsem zmínil o několik
řádků výš, podle průzkumů veřejných mínění je "rasistický a xenofobní konzervativismus"
zpravidla nejpopulárnější ideologií v Británii. A já se domnívám, že ve
skutečnosti to samé platí v celé Evropě. Nechce se mi věřit, že by Británie
v byla jedinou evropskou zemí, ve které většina voličů požaduje zastavení
imigrantů. Ověřené to nemám, ale myslím si, že průzkumy veřejného mínění
ve Francii ohledně Alžířanů, a v Německu ohledně Turků, dopadly velmi podobně:
Zkrátka, běžný Evropan je podle mě zaprdělý maloměšťák a rasista, a proto
neomarxističtí političtí korektoři museli vymyslet nové sprosté slovo:
"populista". Populista je ten kdo hlásá nejpopulárnější evropský názor
- tedy zatuchlé staromódní národovectví spojené s xenofobií a rasismem
a omezením přistěhovalectví. Je to názor sice nejpopulárnější, ale za to
také generuje největší odpor ze strany universit a médií, jak se mohl přesvědčit
každý, kdo ho kdy zkusil: Sládek, Okamura, Haider, LePen...
Podstatné je, že stejně jako v Británii v šedesátém osmém, také v současnosti
je nadpoloviční většina evropských voličů pro okamžité omezení migrace
z neevropských zemí. A stejně jako před padesáti lety, také dnes jsou veškeré
projevy "konzervativního rasizmu", "proti cizím kulturám", aktivně napadány,
ignorovány a zesměšňovány. Děje se tak přestože podle průzkumů veřejného
mínění jedná se, jako vždy, o nejsilnější jednotý demokratický názor evropské
společnosti. Jedna věc se v Evropě za posledních 100 let nezměnila. Na
omezení migrace do Evropy se vždy shodne většina voličů pravice i levice.
Avšak neomarxisté schovaní za štít politické korektnosti snaží se tento
většinový názor zničit, a neustálým hekáním vyvolávají dojem, že demokratické
zastoupení xenofobů je v naší společnosti mnohem menší, než ve skutečnosti
je. Evropská demokratická většina - tedy skupina lidí jenž sympatizuje
s "populistickými názory", si ani není vědoma toho, že je většina, a proto
ani moc neprotestuje.
Avšak neodpustím si jedno temné varování: Vzhledem k tomu, jak se současní
neomarxisté chovají vůči názorům legitimní demokratické většiny v EU, vzhledem
k tomu jak vehementně ignorují "přání lidu" zavřít hranice Schengenu ilegálům,
přestože ti samí politici pak aktivně vymýšlí zákony, které v zájmu bezpečnosti
umožňují šacovat lidi na ulicích, obávám se, že moderní neomarxisté opravdu
nahání vodu na mlýn dalšímu Hitlerovi. Demokratickému lidu prostě časem
dojde trpělivost s politicky korektními politiky, kteří neřeší palčivé
problémy, takže si lid nakonec najde svého Šampióna, jenž s těmi "neschopnými
demokratickými politiky" zatočí. Taková akce zpravidla vyžaduje katalyzátor,
a já se kromě jiného také obávám, že Islámský Stát nám katalyzátory posílá
spolu s uprchlíky každý den. Soužití dvou a více fyzicky odlišných skupin
lidí je prostě materiál na pogrom, a ve světle posledních událostí jsem
ztratil důvěru ve schopnosti našich kormidelníků udržet evropské multi-kulti
v rovnováze. Ale naštěstí nejsem z těch kdo má vždycky pravdu, takže budoucnost
je stále otevřená...
28.09.2015 Barn Swallow