V tomto článku pojednáme o sprostém, ale přesto účinném mindfucku provázejícím
každé volby. Voličům je naléváno do hlav, že pokud nebudou volit "systémové"
strany, tak že jejich hlas propadne. Potažmo že jej dostanou komunisté.
Sice je s podivem, že těmto sračkám někdo věří, ale byla to a je to účinná
metla na všechny nové strany a zajišťuje to "systémovým" stranám nemalou
část podpory.
1. Věcný pohled
Naprosto žádný hlas nepropadne. "Propadání" hlasu ten systém neumí.
Každý hlas udělený ve volbách nějakýmu subjektu je také započten pro tento
subjekt, a to i v případě, že subjekt nepřekročí volební kvórum 5%. Pouze
později, při přepočtu hlasů na mandáty, dojde k tomu, že část hlasu použije
pro přidělení mandátu někomu jinému.
2. Politický pohled
Jednak nikdy nevíme, zda skutečně domnělá strana X., kterou chceme volit,
skutečně kvóra nedosáhne, protože volbní průzkumy jsou většinou zfalšované.
I přes soustavné diskrepance mezi volebními průzkumy a volebními výsledky
nikdy nedošlo k tomu, že by příslušné mrdálně-výzkumné agentury přišly
s nějakým hodnověrným vysvětlením. Je to tedy všechno bullshit a funguje
to podle stejného vzorce jako run na banky. Když se o nějaké bance dostatečně
rozšíří, že nemá na výplatu vkladů, pak se stane, že na ni skutečně mít
nebude bez ohledu na to, zda je banka ve srovnání s jinými bankami stabilní
nebo ne.
I když volený subjekt nepřekročí kvórum 5%, pořád má význam dávat mu
hlasy. Jednak možná dosáhne na státní příspěvek pro svoji činnost (politická
strana, která ve volbách do Poslanecké sněmovny získá alespoň 1,5 % hlasů,
dostane 100 Kč za každý hlas), což je své podstaty perverzní metoda financování,
nicméně je tady. Kromě toho, i když strana nedosáhne volebního kvóra, její
podpora je důležitá i tak. Představme si, že by se skutečně všichni chovali
podle knížecí rady o propadlém hlasu a volili pouze "systémové strany".
Omlouvám se za soustavné omílání tohoto slovního spojení, této gottwaldovské
perly, která vypadla z úst levicové vůdkyně Němcové, ale připadá mi to
velmi výstižné a charakterické slovní spojení - jsou to politické strany,
které stvořily a provozují tento systém, se vším co k němu patří.
Tedy, dejme tomu, že všichni by se důsledně drželi toho, že když nebudou
volit systémové strany, jejich hlas propadne. Nikdy a nikde by nevznikla
jiná strana, protože by kdokoli (kromě jejich členů) neměl motivaci ji
volit. Hlas odevzdaný minoritnímu subjektu je tedy důležitý vzkaz jejím
lidem, že je mezi veřejností zájem o jejich stranu a její program a o hodnoty,
které reprezentuje. Tento hlas je tedy základním předpokladem k tomu, aby
strana mohla být úspěšná v budoucnu, když to nevyšlo teď. Být tedy přesvědčeným
příznivcem strany X a volit stranu A jen proto, že tam náš hlas nadejde
uplatnění, je naprosto schizofrenní jednání, je to postup obdobný řezání
větve, na které sedíme.
3. Matematický pohled
O osudu hlasu poté, kdy strana nedosáhla 5% kvóra, rozhoduje matematický
algoritmus zvaný d´Hondtova metoda. Do roku 1998 to bylo tak, že "zbylé"
hlasy, tedy odevzdané subjektům pod 5% hranicí, se přepočetly na mandáty
pro úspěšnější subjekty postupem, který vedl k proporcionální dělbě. To
bylo sice spravedlivé, ale vedlo k aplikačním problémům a velké strany
také chtěly více moci, proto se sáhlo k d´Hondtově metodě, která za obvykle
předpokládatelných volebních výsledků produkuje většinový výsledek, tedy
podle hesla "čert a d´Hondt serou na velkou kopici". Spolehlivě tento systém
dopadne na strany, které by byly výrazně úspěšné například v jednom regionu.
S trochou škodolibé radosti můžeme konstatovat, že důsledky toto rozhodnutí
dopadnou letos zpátky na hlavu ODS nebo KDU-ČSL.
Aniž bych chtěl rozebírat, k jakému rozdělení hlasu pro minoritní stranu
povede uvedený algoritmus v případě těchto voleb (to nakonec nikdo nemůže
říci), faktem je, že je to naprosto jedno. Stačí se zamyslet nad tím, co
je nabízená alternativa - tedy volit "systémové strany" rovnou. Celé dilema
se tak smrskne na to, zda dostanou náš hlas celý nebo jeho část.
Co dělá odevzdávání prázdných obálek s D´Hondtovou metodou? Nic. Simulátor
zde, kolona Blank nebo Spoilt.
4. Osobní pohled
Proč vůbec chodíme k volbám? Volby jsou aktem legitimizace státní moci.
Ve volbách kandidují nejčasteji politické strany, které jsou subjekty složené
z lidí, kteří se rozhodli sdružit se za účelem prosazování společného zájmu
ovlivňováním státní legislativy a exekutivy.
V případě České republiky částečně aktem self-legitimizace, protože
úředníci mají právo volit a řada úředníků je dokonce mezi kandidáty, kde
u některých stran tvoří většinu. Politické strany jsou zase spíše agentury
na rozdělování benefitů různým preferovaným sociálním skupinám a na rozkrádání
prostředků, které získají od občanů formou uzákoněné loupeže. Tento deformovaný
demokratický systém je přesně to, co tady vytvořily "systémové" strany.
Má to i více fíčur, ale ty si necháme pro jindy.
"Systémové strany" se samozřejmě nehodlají vzdát svého vlivu a prostřednictvím
médií šíří mezi občany informace, které mají zamezit tomu, aby vykonali
voličský akt svobodně. Tato činnost již nabyla rozměrů masové indoktrinace
a vzdaluje volby jejich původnímu účelu a smyslu. Jsme tak vyzývání, abychom
hlasovali proti někomu nebo něčemu (což je stejně nesmyslné jako "nakupovat
proti něčemu") nebo abychom hlasovali podle schématu "menšího zla" (na
konci se ukáže, že menší zlo ovšem reprezentuje zase nějaká "systémová"
strana). Jde jim o to, aby občan přestal chápat smysl voleb a nechal se
vtáhnout do jejich hry.
Jaké rozhodnutí je vlastně správné? Správné rozhodnutí je to, kdy můžeme
říct svým blízkým, koho jsme volili, aniž bychom pak čtyři roky museli
pak lézt kanálem a při pohledu do zrcadla se děsit, jak velkej jsem hejl.
Myslím, že voliči Věcí veřejných nebo ODS vědí, o čem mluvím. To je hlavní
cíl hry z pohledu voliče. Pokud někomu povede neudělat ze sebe maškaru
a navíc ještě pomoci dostat do sněmovny člověka, který není zmrd (většinou
bez ohledu na politickou příslušnost), je to jedině dobře.
Neváhejme tedy tento týden dát průchod ryzímu sobectví a mysleme pouze
na své zájmy, až to tam budeme házet. Aby zase někoho nenapadlo páchat
dobro, hubit dinosaury a tak.
23.10.2013 D-FENS