V roce 1995 začala mladoboleslavská automobilka s na svoji dobu razantní reklamní kampaní na nové auto nazvané Škoda Felicia. Tuzemský spotřebitel měl tak poprvé možnost na vlastní kůži poznat, co je to marketing. Auto nebylo rozhodně zcela nové a některé reklamní triky
- například zavěšování auta na jeřábu za dveře - by ohodnotil i David Copperfield.
Felicia zároveň byla prvním autem Škoda, které vzniklo pod režií VW
a média připomínala, že je to auto zbavené "socialistické pachuti favoritu".
K lidem, kteří v roce 1994 utratili tehdy astronomických 298 tisíc za Škodu
Forman Solitaire, to bylo jistě velmi fér.
Jak to bylo doopravdy? Felicia model 1995 byla technicky na úrovni posledních
favoritů. Pohonná jednotka byla stejná - starý známý čtyřválec OHV o zdvihovém
objemu 1300 ccm s jednobodovým vstřikováním Bosch Monomotronic, převodovka
byla stejná a podvozková skupina utrpěla jen minimální modifikace. Zcela
nový byl interiér - podstatně vyšší kvality než u favoritů, na svoji dobu
mimořádně povedený - a zvnějšku se lišila karosérie, na které byla poznat
ruka německých designérů a její tvary působí tudíž dojmem určité těžkopádnosti.
Karosérie nebyla celá nová, polohy sloupků, okna a celkové rozměry zůstaly
stejné, měnily se jen vnější tvary. Až postupem času postihl felicii určitý
vývoj a tak se dá říct, že model 1995 stín favoritu určitě nijak zásadně
nepřestoupil.
V roce 1996 nahradila Škoda jednobodové vstřikování vícebodovým MPi
systému Siemens a vůz začal splňovat Euro II.. Motory 1,3 se nabízely ve
dvou výkonových verzích 40kW a 50kW, ale z hlediska řidiče byl tento rozdíl
v podstatě nepostřehnutelný, protože výkonové maximum leželo někde u 5.000
otáček, kam stejně málokterý řidič felicii vykroutí. Historicky poprvé
u škodovky se v roce 1995 objevil v nabídce úplně jiný druhý motor - koncernový
1600 převzatý z Golfu. Třetí alternativou se stal 1,9 atmosférický diesel,
díky čemuž se dočkali i milovníci dehtu. Určitým vývojem prošly i vnější
tvary. V roce 1998 provedla Škoda facelift předních partií a přidělala
na felicii masku ve stylu octavie a modernější světla. Modernizace tehdy
postihla i palubní desku a vnitřní vybavení.
Postupně se rozšiřovaly i možnosti vnitřního vybavení. Z počátku nabízela
Škoda vozík ve dvou stupních výbavy, LX a GLX, přičemž mnoha lidem včetně
mne je záhadou, v čem se obě varianty lišily. V nabídce se objevilo centrální
zamykání, ABS, servořízení (u 1,6 a 1,9) a klimatizace. Cenová politika
Škody byla vzata přes kopírák od VW - za každou maličkost se platilo a
v základu nebylo lautr nic. Základní model felicie, zvaný lidově Chudák,
stál v bílé barvě 219.900,- , cena nejdražší felicie se mohla vyšplhat
při velké fantazii zákazníka ke 400 tisícům Kč. V případě felicie nedovedla
Škoda vyrobit natolik atraktivní akční modely, jako u favoritu například
modely SilverLine nebo BlackLine, čímž dál přikrmila image konzumního auta.
Komu se však nelíbilo, že nemůže svou feldu odlišit na parkovišti od jiných
a omylem nastupuje do cizího auta, nemusel si zoufat, protože na auto bylo
a ještě je k mání hodně doplňků, které pomáhají oživit designovou nevýraznost
karosérie.
Pokud jde o jízdní vlastnosti, je felicia 1,3 ve své kategorii podprůměr.
Jízdní kvality se od dob favoritu nijak zásadně nezměnily. Škoda se sice
pokusila úpravami na podvozku eliminovat proslulou jankovitost favorita
a učinit jízdu komfortnější pomocnou stabilizací přední i zadní nápravy,
efekt však hodnotím jako sporný. Po favoritu zdědila felicie největší problém
- malou strukturální pevnost karosérie - která vedla nakonec k tomu, že
u prvních šestnáctistovek kolabovalo zavěšení těžšího a výkonnějšího motoru
a prováděla se narychlo různá opatření. I tak je poznat, že se vůz v zatáčkách
poněkud kroutí. Třináctistovka se vyráběla pouze bez serva, takže vozem
je poměrně těžké manévrovat, což ještě umocňuje velký poloměr zatáčení
a nevhodné tvarování volantu u některých modelů. Auto vykazuje určité nedokonalosti
v detailech, například krátká opěradla sedaček, skřípající plasty palubní
desky, nevhodně umístěné vnitřní zrcátko, které překáží vyšším osobám ve
výhledu, velké ovládací síly na pedály, hůře zařaditelná zpátečka a několik
desítek dalších malých nevýznamných.
Třináctistovka s jednobodovým vstřikováním má "díry v otáčkách" - jízdní
režimy, kde příliš nebere. U MPi je to rozhodně lepší, průběh točivého
momentu se zavedením MPi poněkud zploštil, ale MPi zase bývá hlučnější.
Při rychlostech nad 100km/h nelze poslouchat kvůli hluku rádio. Od rychlosti
110 km/h se nedá bezpečně předjíždět, protože auto už není schopné akcelerovat
- problém se dá pojmenovat "na pětku to nejede a na čtyřku už taky ne".
Jízda s šestnáctistovkou je o něčem jiném, protože motor má solidní výkon
i krouťák a auto bylo ještě docela lehké, takže s ním výkonný motor dovede
pořádně zacvičit. V obou případech to není auto stavěné na delší cesty,
což jsem pocítil například onoho památného dne, kdy jsem s felicií 1,6
combi ujel za jediný den 1100km.
Užitné vlastnosti jsou ještě celkem přijatelné. Felicia je větší než
auta, která spadají do stejné cenové kategorie a budí celkově dojem solidního
auta. Dovede jezdit s ještě přijatelnou spotřebou a součástky jsou o něco
levnější než pro dovážené vozy. Felicie provázela kolísající kvalita a
z toho plynoucí menší spolehlivost. K notorickým závadám patřily výpadky
elektroinstalace, selhávající snímač otáček na setrvačníku, předčasně korodující
výfuk a předčasná koroze auta na pátých dveřích. Pět let staré felicie
bývají již zpravidla na zadních dveřích prorezlé. Povídá se v oboru, že
výkyvy v kvalitě bylo nožné přivodit na odchod německého středního managementu,
kterému v roce 1996 skončily smlouvy a s jejich odchodem byla nastolena
určitá technologická demokracie. Ta údajně trvala až do příchodu dalších
Němců.
Navzdory výše uvedenému se felicia stala oblíbeným autem. Ještě nyní
se slušná felicie v autobazaru neohřeje a majitelé starších felicií, kteří
by si chtěli koupit nyní nové auto podobných charakteristik, mnohdy zcela
bezradně tápou. Sem tam je slyšet stesky, že Škoda měla ještě jednou felicii
modernizovat a pokračovat v její výrobě, například na výrobní lince v Polsku,
a dodávat ji souběžně jako například Ford dodával paralelně Focus s Escort.
Popravdě řečeno, nevím, co u zákazníků vyvolává takové myšlenkové pochody.
V porovnání s auty, která vznikla ve stejné době, například Ibiza nebo
Saxo, byla Felicia zastaralá už v době vzniku. Stačí se podívat na gumy
kolem oken a je všechno jasný. Felicií zároveň vytěžila automobilka z platformy
favoritu, pocházející z 80. let, maximum. Výhoda felicie spočívala v ceně
a populární domněnce, že má levnější servis a náhradní díly. Podle mého
názoru je u felicie výhoda levnějších servisních prací kompenzována reálnou
potřebou jezdit do servisu častěji. V porovnání s dováženými auty má felicia
i vyšší spotřebu, takže její hrdý majitel nastrká skoro všechno, co ušetřil
při pořízení, do servisu a benzínu.
Hlavní problém tuzemského automobilového trhu je, že média nehodnotí
výrobky firmy Škoda stejným metrem jako výrobky jiné. Je to přece ta naše
škodovka! Navíc Škoda automobilová a.s. je nejvýznamnějším hráčem českého
průmyslu a nebylo by rozumné, aby si ji nějaký plátek znepřátelil. Kdyby
takové auto, jako byla felicia, uvedl na trh v roce 1995 například Fiat,
byl by to totální propadák a nikdo by to nekupoval. Protože to ale byla
škodovka, stal se z toho šlágr. Zájem o felicii v cizině byl velmi vlažný.
Nakonec i tady u nás každý podvědomě tuší, že felicii si člověk nekupuje
srdcem, ale hlavou. Není to auto, které by zaujalo, je to auto, od kterého
se očekává, že bude děnně poskytovat služby průměrné kvality. Osobně, kdybych
měl nyní řešit dilema, jaké ojeté auto koupit třeba za 120 tis. Kč, tak
bych se felicii obloukem vyhnul a dal přednost například Renaultu 19 z
posledních sérií, Citroenu ZX nebo Seatu Cordoba, kde mohu reálně očekávat
ještě dva roky provozu bez proreznutí karosérie, s menší spotřebou a lepšími
jízdími vlastnostmi.
Příběh jedné felicie (auta mých rodičů) :
Felicia 1,3 LXi ve výbavě Speciál byla zakoupena v únoru 1997. Stála 253.000,-
Kč a kromě závěsného zařízení, mlhovek a palubní desky s otáčkoměrem nemá
žádnou nadstandartní výbavu.
Léto 1997 - auto nejde nastartovat. Odtaženo do servisu Škody,
na poprvé nastartovalo, napojeno na tester, žádná chyba nezjištěna, posuzováno
jako záruční případ. Závada se začala opakovat, takže se na auto v podstatě
nedalo spolehnout. Po ca 2 měsících recidiva každý den – nejde nastartovat.
Opět, už potřetí, převezeno do stejného záručního servisu škodovky, závada
nezjištěna, kyselé obličeje, důrazné upozornění na to, že podle jakési
neomylné skříňky auto žádnou závadu nemá. Postupná výměna řídící jednotky,
modulu zapalovacích cívek, kabelů a svíček. Nic. Za poznamenání stojí,
že součástky pro pokusy (řídící jednotka...) byly kanibalizovány z nových
aut připravených k prodeji a do nich dávany součástky již starší vzaté
z naší felicie, přičemž po skončení pokusu nebyly již vraceny zpět.
Září 1997 - auto není pojízdné, stejná závada jako předtím. Naši
jsou velmi zahuštění, protože utratili čtvrt milionu za auto, které nejezdí.
Odtaženo do jiného a menšího značkového servisu, kde se opravář dopustil
následující elementární úvahy : "jiskru to háže, startuje to, tak že by
tam netekl benzín?" Závada zjištěna během 15 minut, výměna relé palivového
čerpadla.
Léto 1998 - skončila záruka. Nerovnoměrné sjíždění zadních pneumatik,
plošky na běhounu, závada je jasná - vadný tlumič, podle mně jednoznačně
zmetek. Vyměněny oba tlumiče vzadu a guma. Náklady ca 6.000,- Kč
včetně práce.
Podzim 1998 - kolísání otáček volnoběhu, za studena zhasíná.
Na křižovatce se musí stát na plynu. V autorizovaném servisu výměna snímače
otáček. Náklady 1.500,-
Jaro 1999 - z převodovky teče olej. V autorizovaném servisu nevědí,
jak se k tomu postavit. Z každý škodovky prý něco teče. Po chvíli diskuse
výměna gufera na táhlu řadící páky, to vše za nějakých 300,-. Olej
však teče dál.
Léto 1999 - výměna předních pneumatik. Po 28.000 km tatíkovské
klidné jízdy jsou ojeté. Není to normální, kilometrový výkon moderních
pneumatik je 40.000 minimálně. Kontrola a seřízení geometrie přední nápravy
= 3.000,- Kč gumy a 500,- geometrie. Při seřízení geometrie
nebyly zjištěny žádné zásadní odchylky. V pneuservisu mezi jen tak mezi
řečí poznamenali, že životnost pneumatik je obecně nižší kvůli provozní
nestálosti geometrie kol způsobené malou tuhostí nápravnic a jejich ukotvení,
v důsledku kterého se při brždění rozhodí geometrie až o několik mm a pak
se zase vrátí zpět, a upozornili, že u felicie se někdy vyskytuje problém
s nepravidelným sjížděním kol vzadu kvůli geometricky nepřesnému svařenci,
který tvoří zadní nápravu.
Léto 1999 - teče vyrovnávací nádobka chladiče. Hledání vady (výlisek
měl v jednom rohu tenkou stěnu), výměna nádržky a fridexu, provedeno doma,
400,- Kč.
Jaro 2000 - problém s únikem oleje z převodovky se stupňuje.
Musí se dolévat. Tentokrát jsme na to šli od lesa a shodli se doma na tom,
že značkové servisy Škodovky jsou centra ignorantství a že pokud chceme
závadu skutečně odstranit, bude lepší zajet někam jinam. Auto opravili
ve značkovém servisu Seat, výměna gufera mezi převodovkou a spojkou. Cena
4.000,-
Podzim 2001 - v autě něco hraraší. Kovové údery se ozývají nahodile
hlavně při brždění. Hledal jsem závadu několik dnů, až jsem našel zlomené
pérko u přední brzdové destičky. Zajímalo by mne, jak dlouho by tuto závadu
hledal značkový servis Škoda a kolik by to stálo. Cenu nových destiček
nepočítám, beztak už byly sjetý.
Jaro 2002 - prorezl výfuk. Zakoupení nového originálního výfuku
(1.800,- Kč) v prodejně Škoda. Při pokusu o montáž se ukázalo, že
Škoda změnila způsob jeho uchycení, takže následovala výměna výfuku za
správný a další pokus o montáž. Je diletantská chyba, že Škoda nedovede
k určitému typu vozu nějakého data výroby přiřadit správný náhradní díl.
Během pětiletého provozu Felicie se tedy ukázalo, že bylo potřeba do
auta investovat 17.500,- Kč, podotýkám, ž nic z toho nejsou spotřební
záležitosti, jako například olej nebo brzdové destičky. Uvedená částka
byla investice do nezvládnuté konstrukce a mizerné kvality výroby. Z uvedeného
příkladu mmj. vysvítá značná inkompetence značkových servisů, kterým ze
srdce doporučuji se vyhnout.
Celkové hodnocení? Tento článek může být pomůckou pro lidi, kteří si
chystají koupit si auto v cenové relaci 90 - 150TKč. Kolem devadesáti tisíc
stojí felicie z roku 1995, které za sebou mají hodně kilometrů a v případě
takových aut bych spíše volil posledního favorita v lepším stavu a s méně
ujetými km. Kolem 150TKč se zase dá sehnat solidně ojeté auto západní provenience,
které zpravidla bývá technicky zase někde jinde. Mezi těmto hranicemi je
felicie rozumná investice pro lidi, kteří používají auto na časté krátké
trasy a nezáleží jim příliš na komfortu nebo jízdních vlastnostech. Pokud
se felicie nemá prodražit, musí si její majitel umět poradit a provést
alespoň jednoduché opravy sám, protože jinak bude v pozici rukojmího značkových
opraven; na druhé straně si ale už menší neznačkové opravny už většinou
pořídily testovací zařízení, takže se lze škodováckým servisům vyhnout
a vydat se za nižšími cenami a lepší kvalitou jinam.