Jak jsme již konstatovali posledně, komise MDČR zabývající se novelou
silničního zákona po půlroce své činnosti dospěla k jedinému závěru. Totiž
že je třeba "odbourat
osobu blízkou".
Na to, že se komise měla zabývat bezpečností silničního
provozu a nápravou následků legislativního zprasku kokota Šimonovského,
který vrátil bezpečnostní situaci na našich silnicích pět let nazpátek,
je to dost chabý výsledek. Řebíček by se měl nad činností svého úřadu zamyslet,
toto je horší nežli nic.
Souvisí problematika odepření výpovědi s bezpečností silničního provozu?
Rozhodně nikoli. Je to úplně vedlejší. Veškerá správní řízení vedená obecními
úřady v případech například snímků z automatických rychlostních kamer jsou
námaha vynaložená (z pozice občana) ničemu. Celé se to provozuje jen proto,
aby se městské pokladny napakovaly na pokutách a firmy jako Czech Radar
a.s. si mohly nárokovat 60% z každé vybrané pokuty. Na bezpečnost to vliv
nemá. Počet správních řízení a automatických kamer roste, počet nehod taky
roste. Něco je špatně. Někdo lže.
Story má své pokračování. MDČR vypracovalo dokument, který se obsáhle
zabývá právem odepření výpovědi (to je to, co se v prorežimních médiích
nesprávně nazývá "osoba blízká") a některými souvislostmi prokazování přestupku.
Dokument najdete zde
(nebo
zde). V jeho záhlaví byla jako autor uvedena Dr. Kovalčíková z MDČR.
Je to sice poněkud zdlouhavé a těžké čtení, rozhodně se však vyplatí. Napomůže
mimojiné vaší tvorbě názoru na pana Řebíčka, jeho mluvčího Hanzelku a celou
expertní komisi.
V dokumentu stojí, zjednodušeně řečeno, že právo odmítnout výpověď úřadům
je jedním ze základních práv občana. Může tak učinit, pokud by způsobil
nebezpečí stíhání sobě, osobě blízké nebo jiné osobě, jejíž újmu by pociťoval
jako sobě vlastní. Právo správního orgánu provádět jiné důkazy tím není
dotčeno, takže i přesto, že předvolaný (například majitel vozidla podezřelý
z přestupku) odmítne vypovídat, úřad přesto může v dokazování pokračovat.
Také může už předem volit takové prostředky a postupy, které umožní jednoznačnou
identifikaci pachatele přestupku.
Tento rozbor mají politici a členové expertní komise k dispozici, včetně
jeho závěru:
Autoritu správních orgánů a ochotu pachatelů (řidičů) nést odpovědnost
za své protiprávní jednání také výrazně podrývají dvě skutečnosti: Jednak
to, že policie nedostatečně kontroluje a správní orgány nedostatečně stíhají
skutečně závažná protiprávní jednání v provozu na pozemních komunikacích
a stíhají pouze relativně bagatelní přestupky (nedovolené parkování, malá
překročení rychlosti zaznamenaná automatickými měřícími systémy, dnes provozovanými
i soukromými osobami, na místních komunikacích). Dále pak je to skutečnost,
že mezi zjištěním přestupku a jeho projednáváním uplyne i několikaměsíční
lhůta. Podle obecných principů platných pro trestání má postih (trest)
přijít co nejdříve po spáchání deliktu, aby plnil svoji nápravnou a preventivní
funkci, s plynutím doby se nápravný i preventivní efekt sankce snižuje,
navíc pachateli se také přiblíží „na dohled“ jednoroční prekluzívní lhůta
pro zánik trestnosti přestupku. V důsledku těchto skutečností vnímají řidiči
postihy za uvedené bagatelní přestupky, které navíc přicházejí až po několika
měsících, jako šikanózní výkon pravomocí, který nemá nic společného s reálným
zajišťováním bezpečnosti silničního provozu. Změna této praxe by také výrazně
přispěla k autoritě správních orgánů, které mají v působnosti a pravomoci
dohled nad provozem na pozemních komunikacích.
Pokud nechceme ustoupit od základních principů demokratického státu
a změnit zásadu přestupkového práva z prokazování viny na prokazování neviny,
pak jedinou ústavně konformní cestou, jak omezovat možnost nezjištění pachatele
přestupku a jeho nepotrestání je zvýšit počet policistů, kteří se budou
věnovat odhalování přestupků přímo v silničním provozu, ovšem při zachování
presumpce neviny a dokazování přestupku (...)..
Když jsem to četl, prožíval jsem dosud nepoznaný pocit ztotožnění se
s ministerstvem dopravy. Jinými slovy, pánové a dámy na MDČR přesně
vědí, jaká je situace v Kocourkově a jsou si vědomi všech souvislostí.
Navenek se však tváří odlišně a to, co si sami napsali černým na bílé,
jakoby ignorovali. Je fascinující, že představitelé MDČR, kteří také mají
uvedený rozbor k dispozici, jmenovitě pan Hanzelka, hovoří na veřejnosti
úplně
jinak. Není to jen pan Hanzelka, kdo má tento problém, ale celá kohorta
politiků, představitelů "odborných" organizací, novinářů jako například
pan Vaca
z MF DNES a dalších. Zcela zjevně zde vsázejí na nevědomost běžného
občana, který si svých práv není vědom a možná z vrozené slušnosti a bojácnosti
se po jejich významu ani nepídí, protože už jen fakt, že by se měl někdy
úřadům postavit a nebo s nimi alespoň nespolupracovat, je pro něj alarmující
a neuchopitelný. Ve své většině jsme byli vychováni ke slušnosti a někteří
si myslí, že slušností se rozumí poslušnost. Právo nevypovídat proti sobě
samotnému je mu pak předkládáno jako trapná mezera v zákoně, která je tam
vlastně nedopatřením a je jen otázkou času, kdy to bude "opraveno". Copak
budou pak opravovat příště? Právo na shromažďování? S tím už začali.
Rovnost občanů před zákonem? Na tom už se taky vydatně
zapracovalo. Možnost svobodného hlasování u voleb? Nedotknutelnost
obydlí? Práva vlastníka?
Asi nemá význam říkat to právě vám, čtenářům D-F, ale někdy mám chuť
spolu s Fučíkem zařvat "Lidé bděte" a ještě dodat "...a nenechte si od
zmrdů srát na hlavu!"
Za poskytnutí dokumentu děkuji přátelům zakonspirovaným přímo uvnitř
aparátu a věřím v jejich trvalou přízeň.
10.4.2008 D-FENS