Sobofertní vláda v minulém týdnu odhlasovala zvýšení "ekologické"
daně z osobních automobilů. Podle nového znění zákona o výrobcích s ukončenou
životností by se měla daň ve výši 3.000 Kč platit i za vozidla splňující
emisní specifikaci EURO-3, tedy zhruba vozidla prodávaná v letech 2001
až 2006. Tato vozidla pravděpodobně činí nejpočetnější kategorii vozidel
soukromých vlastníků.
Na začátku připomenu, jak se ekologická daň vlastně zaváděla. Původním
účelem bylo zamezit dovozu "vraků" z EU. To je samo o sobě nesmysl, protože
nikdo si nedoveze horší auto, než sám má. Jenže pokud by poplatek byl koncipován
takto, jednalo by se údajně o diskriminaci v rámci jednotného trhu Sovětského
svazu západu, a proto bylo nutno poplatek zavést plošně. O zavedení poplatku
se zasazovala lobbistická organizace Sdružení
Sova, kterou ovládají
velké autobazary. Toto obskurní sdružení se nyní k této své dávné iniciativě
nechce příliš znát a dejte si na něj velký pozor, o něčem vypovídá i to,
že jeho partnerem je ministerstvo dopravy, Besip a ČKP. Součástí propagandy
sdružení byla například tato
věta:
Na české silnice se tak dostalo mnoho starých, poruchových či přímo
životu nebezpečných vraků ze všech koutů EU, včetně nových zemí jako je
Polsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko. Kvůli daleko menší kontrole dovážených
ojetých aut jsme se stali automobilovým smetištěm Evropy...
Jak to bylo doopravdy, asi víte sami.
Poplatek byl koncipován jako příspěvek na ekologickou likvidaci automobilu,
na kterou stát přispívá a zaveden byl v roce 2009. Účel poplatku, totiž
příspěvek na recyklaci a šrotování autovraků, byl od počátku v rozporu
se způsobem, jakým byl poplatek stanoven. Jeho výše se odvíjela od emisní
specifikace. Pro vozidla bez zjistitelné emisní specifikace činil poplatek
10.000 Kč atd (sazby zde). Je to samozřejmě nesmysl, protože zlikvidovat
staré a nové auto představuje přinejmenším stejné náklady, naopak, u modernějších
lze vzhledem k většímu stupni integrace komponent a většímu podílu elektroniky
očekávat naopak složitejší a dražší recyklaci. Není to tedy poplatek za
likvidaci vozidla, ale jednorázová daň nebo spíše pokuta. Je to pokuta
za to, že někdo nemá peníze na moderní auto. Lidi jsou totiž hajzlové sobecký.
Mají málo peněz na nové auto, takže si ho nekoupí. My jim ještě nějaké
sebereme, aby jich měli ještě méně, protože pak si určitě nějaké nové auto
koupí.
Vtip je zejména v tom, že náklady na likvidaci vysloužilých automobilů
jsou podstatně nižší než příjmy z poplatku, přičemž soustavně vzniká na
příslušném účtu Státního fondu životního prostředí přebytek. V roce 2011
stát vynaložil na likvidaci autovraků kolem 30 mil. Kč, ale na poplatcích
vybral 600 mil. Kč. Na příšlušném účtě se již v roce 2011 nahromadilo 1,5
mld. Kč. V roce 2014 byl prohlasován zákon, který umožnil takto vybrané
peníze utratit i za jiné projekty, zejména za rozsáhlý program sociálně-ekologické
korupce širokých vrstev obyvatelstva zvaný Zelená úsporám, v jehož rámci
stát přispívá dotacechtivím občanům na olepování domů polystyrénem.
Daň z vozidla tak získala další dimenzi. Je to první daň, u které je
nepochybné, že bere chudým, aby následně bylo z čeho odměnit bohaté. Jistě,
namítnete, že takto skrytě fungují všechny daně, protože ti různí Babišové,
Janouškové atd. žijí především z daní, ale zde je to zcela evidentní. Stačí
si představit, kolik peněz asi má k dispozici člověk, který si kupuje 15-20
let staré auto. Když vynecháme poměrně raritní případy majitelů youngtimerů,
pak je to možná student, který se chce dopravovat na vysokou, možná je
to člověk, který musel přijmout práci v nějaké vzdálenější obci, každopádně
asi nemá peněz nazbyt, protože každý bychom si jistě všichni rádi kupovali
nové auto třeba každý půlrok. Ohledně onoho komického programu olepování
domů polystyrénem, jehož reálné úspory dosud nikdo nevyčíslil a na kterém
se napakovali hlavně zelení zpracovatelé zelených copypaste projektů, dá
se očekávat, že příjemci dotací mají do kapes podstatně méně hluboko než
ten ten, co si kupuje od souseda orezlou Felicii na dojetí. Celkově to
pokládám za naprosto nemorální daň. A dále také zjistíme, že je kontraproduktivní.
Další perverzní rozměr této pokuty za nedostatečné příjmy je, že odrazuje
lidi od zodpovědného chování. Na jedné straně nám zelené mozky kážou o
nutnosti čůrat
si ve sprše pod nohy, balit děti do hadrů,
opravovat staré dezolátní bicykly
a ještě na to pobírat dotace, používat menstruační kalíšky a vyvářet
je na sporáku v hrnci na polévku, balit vánoční dárky do starých novin
a div že ne prát použité kondomy, aby se statky zcela zužitkovaly. Ale
to všechno kupodivu neplatí pro tak komplexní výrobek jako je auto, o kterém se navíc tvrdí, že jeho výroba má
větší dopad na prostředí než jeho provoz; auta se musejí šrotovat a je
jedno, že ještě fungují. To je přece dokonalý blázinec.
Hlavním
argumentem zastánců tohoto opatření ovšem bylo, že tím budou motivovat
občany k nakupování novějších ekologických vozidel a dojde k omlazení vozového
parku, který úředníci shledávají příliš starým, což je podle nich špatné.
Teď se podíváme, jak se jim ten záměr podařil:
Zdrojem grafu je AutoSAP, lobbistická organizace výrobců vozidel. Jsou
to celkem lůzři. Graf ukazuje průměrné stáří osobních vozidel v ČR. Od
roku 2009 průměrné stáří vozidel pouze roste. V roce 2009 byla zavedena
ekologická daň z vozidel. Za dobu, co ekologická daň existuje, se průměrný
věk vozidel zvýšil asi o 10 měsíců, zatímco ve 4 letech před jeho zavedením
pomalu klesal. Nelze tedy v žádném případě potvrdit, že by ekologická daň
nějakým způsobem vedla k omlazení vozového parku, naopak, trend jeho stárnutí
se nápadně kryje se zavedením ekologické daně.
Jaký to má důvod? Úplně jednoduchý. Nikdo si nekoupí novější auto, když
mu seberete peníze.
Zastánci této daně samozřejmě protestují, že to není pravda, protože
ekodaň platí kupující a ne prodávající, takže by se ho neměla dotknout.
To takhle v praxi nefunguje. Ekodaň sice zaplatí kupující, ale složí se
na ní kupující a prodávající ve formě snížení prodejní ceny. Je to stejné
jako prodávat auto s nějakou vadou. Když někomu prodáváte auto s prasklým
čelním sklem, bude asi chtít slevu, protože auto má technický problém,
který bude muset na své náklady odstranit. A auto spadající do režimu ekologické
daně má taky problém. Fiskální.
Je proto výhodnější si staré auto nechat a nové si nekupovat, nebo si
ho nechat a jezdit s oběma, případně ho "dojezdit" ho v rámci rodiny, každopádně
ale nemá smysl ho někomu prodávat, protože by musel platit státu částku,
která se mnohdy blíží ceně vozidla na trhu. Zajímavou otázkou by vlastně
mělo být, jak úředníci dospěli k závěru, že průměrné stáří vozidel 14,49
roku je špatné a kdo to určuje. Pro zajímavost, průměrné stáří vozidel v Německu je 9 let, to je také špatné nebo už dobré?
Jak často jsou stará auta používaná a jaký je jejich skutečný podíl na
silničním provozu? A komu vlastně vadí, kromě úředníků? Protože máme systém
STK, který nastavila vláda za jehož funkci odpovídá krajská samospráva,
budou tato auta zjevně technicky a emisně v pořádku. Průměrné stáří vozidel
léta přibližně stejné a drží se někdy kolem 14 let, což automaticky také
znamená, že auta každý rok o jeden rok omládnou. Navíc v roce 2008 bylo
14 let staré auto například Škoda Favorit, nyní je to například Škoda Fabia,
což je auto, které se kvalitativně nachází úplně jinde.
Je nutné dodat, že ANOvláda potichu připravuje ještě dvojici dalších
daní, které dříve nebo později zavede. Prvním je zavedení městského mýta
a zpoplatnění některých komunikací pro osobní auta, které se maskuje pod
projekt chytrých silnic a chytrých měst (Smart
cities) a na které vláda pod záminkou vyčlenila 17,5
miliardy. Dále pak daň z auta, která se v tichosti připravuje ve spolupráci
ministerstev dopravy, průmyslu a financí. O těchto záměrech se mluví jen
málo a postupně, aby si občané postupně přivykli a nedělali kolem toho
bordel.
27.05.2015 D-FENS