D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Zmizení zmrdifonu
    Vydáno 03. 10. 2004 (10772 přečtení)

    Co se týče vyvolávání flame, tak na Hanku asi nemám. Tento článek bude tudíž na zcela banální téma.

    Mobilní telefon.

    Mobil je pro mě předmětem denní potřeby a nikoli kosmetickým doplňkem. Nestarám se tedy příliš o to, zda můj mobil je in nebo dokonce out, rozhodující je pro mě, abych se s ním dovolal a sem tam napsal nějakou SMS. Do úterý tohoto týdne jsem používal pro soukromé účely telefon Sony CMD J6. Nahradil předchozí J5 (a předchozí Nokii 5110 a ještě více předchozí Siemens C25) a měl jsem ho už třetí rok. J5 měl chyby ve firmwaru a zamrzal. Když jsem ho potřetí reklamoval, Sony Czech to vzdalo. J6 mi dělala radost. Ovládání postranním scrollovacím kolečkem je zcela unikátní, menu má přehledné a způsob organizace telefonního seznamu, kdy je možno k jednomu jménu přiřadit více informací, byla tehdy typická pro mobily z kategorie manažerských. Nalézt telefonní číslo v seznamu je otázkou vteřiny. Na druhé straně paměť na 10 SMS není nic moc, anténa ještě vyčuhovala ven, baterie 640mAh stačila tak na tři dny průměrného provozu (originál 900 mAh pak vydržela skoro týden, což bylo o hodně lepší) a při ovládání menu chybělo cosi jako ENTER, telefon striktně vyžadoval ovládat pomocí kolečka.

    K J6 se asi před měsícem přidala nokyje. Nokia byla mrcha služební. Dosavadní způsob, kdy jsem pro služební hovory používal soukromý mobil a většinou za to ani nic nechtěl, shledal můj vedoucí nedostatečným. Sekretářka Simonka mi jednoho dne položila na stůl telefon Nokia 3100 a já věděl, že idylické dny skončily. S Nokií jsme si hned od začátku nepadli do oka.
     
    Po zevrubném ohledání přístroje jsem shledal, že mám co do činění s produktem kategorie „leštěný prd“. Zvenčí vypadal telefonek velmi hezky. Byl asi o třetinu těžší a stejně velký jako obstarožní Sony, ale zato měl barevný displej a hezky svítil. Jakmile jsem ten přístroj chtěl začít používat jako telefon a ne jen jako dekoraci a lampičku, vznikl problém. Stručně řečeno, měl jsem pocit, že ten zkurvenej zmrditelefon nepracuje pro mě, ale proti mně. Unavoval. Musel jsem donekonečna něco potvrzovat těmi dvěma anonymními tlačítky. Zejména iritující vlastností Nokie bylo ztmavování displeje. Jakmile se vypnulo jeho podsvícení, tak byl displej nečitelný. Korekce kontrastu displeje, ke které jsem se asi za tři hodiny proklikal, pomohla jen minimálně. Pokud netaháte mobil všude s sebou a pak se musíte podívat, zda vám někdo nevolal, jako třeba já, pak byste s tímhle krámem nejraději šlehli o zem – je totiž vždy zapotřebí nejprve odblokovat klávesnici takovým tím typickým dvojhmatem, který osobám s více než sedmi prsty na každé ze čtyř rukou nečiní vůbec žádný problém, pak se displej laskavě rozsvítí. Hovadsky umístěné vypínací tlačítko vás přivede na myšlenku, že by nebylo špatné nechat si osoustružit ukazovák do špičky, abyste tlačítko domáčkli až úplně dolů, tam, kde spíná. Je tam sice uložených hromada obrázků a šetřičů displeje a ikonek … a co? A hovno. Co o tom dál povídat. Zmrdiprodukt. Tento telefon navrhovali zmrdi, pomáhali jim diletanti a u mě ve srovnání s archívním Sony zcela propadl, a to včetně pohotovostní doby, která byla u Sony chápána jako nedostatečná. Po čtyřech dnech používání s velmi sporadickým telefonováním byl totiž Zmrdifon mrtvej.

    Aby bylo poznat, že jsem to se zmrdifonem myslel vážně, přečetl jsem si i návod k němu. Smůla byla jen v tom, že jsem dočetl jen na stranu tři, kde byla fotka vyobrazující dovádějící frikulíny a ta mě zhnusila natolik, že jsem ho odložil. Některé ty úplně nejzbytečnější funkce tohoto zmrdiaparátu mi tedy zůstaly zcela utajeny.

    Naštěstí se jiná konkureční skupina zmrdů rozhodla můj problém se zmrdifonem vyřešit a vykrást mi ve Mekce auto. Rádio vyndat nešlo, tak si vzali aspoň mobily a asi padesát korun v drobných, obojí spočívalo v kapse u bundy. Jsem rád, že jsem mohl nějakému nepřizpůsobivému etniku pomoci. Tak jsem se po sedmi letech náhle ocitl bez mobilního telefonu. Pozitivním jsem na zásahu této vyšší zmrdimoci shledal, že se zmrdfon vrátil zpátky domů ke zmrdům, podobně jako Modrej a Zelenej odletěli zpět k moři, jako negativní pak to, že nějakých 150 telefonních čísel uložených v paměti soukromého Sony je nevratně ztraceno. Usínat toho dne s příjemným pocitem, že mě nikdo v noci nevzbudí a nebude otravovat sdělením, že nějaké auto někde zase někomu nenastartovalo a že za to určitě můžu já osobně, nebylo až tak špatný.

    Během následujícího dne se mi to v hlavě srovnalo a odpoledne jsem se přistihl, že si jdu koupit soukromý mobil. Stanovil jsem striktní požadavky:

    1. Nový.
    2. Ne Nokii. Ani zadarmo, ani za prase.
    3. Bez polyfonního vyzvánění (v autě nebo ve výrobní hale, na kterýchžto místech trávím tak čtyři hodiny denně, ho neslyším)
    4. Bez těch připitomělých pubertálních srandiček, MMS, JAVA her a dalších podobných úchyláren
    5. Bez foťáku, protože je v naší firmě zakázaný
    6. Co nejlehčí a nejmenší
    7. Předplacená karta

    Výsledek?

    Nedostavil se.

    A to jsem kvůli odešel z práce dřív, tedy v pět.

    Nejlepší scénka se odehrála v prodejně Eurotelu. Dost dlouho mi trvalo, abych přiměl přítomného zmrda přestat se věnovat brunetě s velkou dolní i horní prdelí a laskavě mě obsloužit, co na tom, že je půl šesté. Sice jsem mu na nadcházející večer nedovedl zorganizovat tak atraktivní program jako bruneta, ale zato jsem ho chtěl nechat vydělat nějaké chechtáky. Mladý pán se nakonec uráčil vyslechnout má přání, ale když jsem se dopracoval k bodu 4., tak ho zachvátilo zhnusení. Asi pochopil, že mi tu novou fantastickou nokyji, co vypadá jako lopatka na uhlí, váží kilo a půl, aby se do něj vešly všechny ty nepostradatelné manažerské funkce a stojí dvanáct litrů, neprodá. Od té doby se začal vyjadřovat zásadně podmiňovacím způsobem a vejral na mě jako na měsíc mrtvou myš. Sako a kravata mi byly nanic, byl jsem deklarován za sociála, který mobil s 65536 odstíny barev na displeji a foťákem nemá a mít nikdy nebude, ba co horšího, mobilním  telefonem chce jen nudně a bez fantazie telefonovat a je tudíž naprostej chudák.

    Vyšel jsem tedy z obchodu, vzal si jednu tu tabletku na žaludek a pokračoval dále.

    Zajímavý mobily dělá taky Siemens. Nicméně pohybovat se se siemensem po naší firmě je docela provokace. To je jako pít v prostorách patřících firmě Coca Cola pepsi. Němečtí designéři tvoří předměty, které nepůsobí vůbec těžkopádným dojmem. Třeba nové BMW řady 7, Škoda Octavia druhé generace nebo ze starších třeba tank Panzer IV. Jejich kreace byly taky hezky barevné, ale nějak se mi nelíbily. S tímto závěrem jsem opouštěl prostory čes… německého operátora T-Mobile.

    Blížila se šestá a bylo třeba něco udělat.

    V elektru U Havlíčků se za dva a půl tisícikoruny krčilo cosi, co vypadalo dostatečně staře. Nechal jsem to zapnout a heuréka! Ericsson T105, o třetinu menší a o polovinu lehčí než Nokia 3310, polyfonní zvonění nemá, barevný displej nemá, má jen základní životní funkce! To bylo přesně to, co jsem hledal. Okamžitě jsem ho bral. Jsem s tím krámem moc spokojený. Jen to psaní SMS tam mohlo být řešeno lépe, ale jinak je to vůbec zázrak, že se v této době ještě sežene něco takového.

    Sekretářka Simonka už zase objednává mobil. Prý to bude zase Nokia, že prej teda vezme jinou, když se mi tam minulá nelíbila. Ale já už vím, jak z toho. Sháním po bazarech Sony J70. Až mi ten severskej krám přinesou, tak si vezmu jen SIM kartu a ten dáreček jim zase hezky vrátím, aby si s ním někdo podložil kratší nohu u stolu. Budu používat Sony. Se zmrditelefony od Nokie jsem skončil.

     


    03.10.2004 D-FENS
     
     
     


    [Akt. známka: 2,09] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: D-FENS | Komentářů: 161 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.