Komunismus je out a to nevadí. Zato šéring je in!
Paní učitelka nám na prvním stupni základní školy vykládla takovou
story o husitech. V Táboře na náměstí měli káď a v ní měli věci. Když husita
něco potřeboval, z kádě si to vzal a když to už nepotřeboval, tak to do
kádě vrátil. Tím pádem husité nepotřebovali soukromý majetek. Byl to prvopočátek
komunismu...
Známe program zvaný carsharing. To je takový komunismus s auty
pro opruzy, kteří potřebují auto, ale nechtějí si ho kupovat a na půjčovnu
nemají prachy. Auta jsou v takový jako kádi a odtud si ho vytáhnete a můžete
jezdit a když ho nepotřebujete, zase ho tam vrátíte, aby si ho půjčil jinej
zoufalec. Je to samozřejmě naprosto výhodné, protože kromě cesty z domova
do cíle můžete navíc ještě cestovat ke kádi, od kádě domů, po návratu z
cesty z domova do kádě a samozřejmě od kádě mastnou tyčí domů. Nebo bikesharing.
To je výmysl pro líný teplý lůzry, co nemají prachy na carsharing a zbylo
na ně jen růžový kolo. Dále
se uchytil jobsharing - to je komunismus s pracovními místy, najdete nějakého
užitečného idiota a pošlete ho místo sebe do práce, protože právě plníte
nějaké vznešené poslání. Nejlepší je pracovní komunismus kombinovat s prvky
otrokářství, sjednat si práci z domova, najmout nějakého kuliho z rozvojové
země, co to bude dělat za vás za čtvrtinu platu a odebrat se placenou neoficiální
dovolenou. Je ironií osudu, že expat Okamurka, kterému dala Česká republika
příležitost zbohatnout, zatímco doma by mlátil do šutrů klackem, chce nyní
vyhánět přistěhovalce z jejich pracovních míst, což by mohlo jobsharing
dále zlevnit. Úspěšně prosperuje také multikulturní housesharing, kdy dokonce
ani není vyžadován nějaký rozsáhlý konsensus s původním majitelem, protože
šéring je in a majetek je přežitek, ne-li rovnou krádež. V
tomto případě se dokonce podařilo celý koncept propojit s foodsharingem.
Pak existuje wifesharing, nazývaný politicky nekorektně prostituce. Narozdíl
od bikesharingu se netěší státní podpoře, ačkoli je vystavěn na stejných
principech a hlavní myšlenka - nemít něco, co po většinu času nepotřebuji
- je stejná. Je to také jediný tržně úspěšný koncept.
Ve třídě se nacházel jeden žák jménem Kotek. Kotek se paní učitelky
zcela pragmaticky dotázal, kdo tu káď v Táboře plnil.
Vůbec jsem nepochopil, proč vůbec má stát nebo obce podporovat
carsharing nebo bikesharing (a proč se jim wifesharing podporovat nechce).
Proč by to vůbec měli podporovat, když je to tak prima, tak se to přece
musí uživit dobře samo! Podobně jako tržně úspěšný wifesharing. Problém je v tom,
že tyto koncepty jsou nekonkurenceschopné a je třeba do nich lít
prachy podobně jako do mastné tyče, protože jejich tržní cena je nižší
než náklady. Myslím si, že zavádění carsharingu bude klasickým vařením
žáby. Nejdřív do toho budou města pod různými záminkami přímo nebo nepřímo lít prachy a budou dělat různá opatření, například
vyhrazenou infrastrukturu, a když si dostatečný počet lidí navykne na carsharing,
tak pomocí něho začnou řídit mobilitu občanů. Jo ty jsi chtěl dneska někam
jet? Tak to nepůjde. Dnes je středa a středa je Den Země, takže se autama
nejezdí. Zítra je čtvrtek a čtvrtek je Den městské cyklistiky a tak to
taky nepůjde. Pak je pátek, to sice zatím není den ničeho, a to je třeba
snižit počet aut, protože úředníci vyjíždějí na víkend a chtějí mít volné
silnice. Takže až v sobotu, ale to už máme plnej pořadník. Stačí teda v
neděli, to tady máme volnou deset let starou Škodu Citygo na zemní plyn.
Paní učitelka Kotkovi odpověděla, že káď se plnila předměty, které
husité získali v bitvách od poražených nepřátel.
Husité ty věci ukradli. To budování husitského komunismu usnadňovalo,
ostatně krádež je základním stavebním kamenem všech kolektivistických společností.
Později se ukázalo, že plnění kádí probíhalo jiným způsobem. Dominantním
zdrojem obsahu kádí bylo totiž zdanění. Každý, kdo to Tábora přišel, musel
do kádí odyspat svůj majetek.
Dnes už se to nedělá tak okatě, dnes se tomu říká solidarita. Není nutné
absolvovat namáhavé a nebezpečné činnosti jako dobývání měst a zdolávání
hradeb. Zlodějna se institucionalizovala do podoby daní a z nakradených
peněz se zafinancuje šéring, podobně jako v Táboře, do kterého už není
možné nepřijít. Okrádaní se také nesmí bránit, podobně jako činili poskytovalé
zdrojů pro husitský sharing, protože obrana proti daním je trestný čin.
Středověk byl vlastně fér.
Jsem si jist, že pokud Kotek ještě žije a nepřejelo ho neosvětlené černé
kolo, tak komunismu na chuť nepřišel. Musíme si začít zvykat na to, že
komouši nejsou jen ty brunátný strejdové z hospod a že komunismus se nemusí
nutně jmenovat jen komunismus. Jisté je jen to, že to komouši nepřestanou
zkoušet. Mladej komouš na sebe klidně vezme podobu nějakýho hipsterskýho
vyjebance v oranžových kalhotách, komunismus se nebude jmenovat komunismus,
ale bude to nějakej sharing za veřejné peníze a nebude vám ládovat do hlavy třídní boj, ale
zklidňování dopravy.