Letos mi značka C15a udělala pěknou čáru přes rozpočet. Celý loňský
rok jsem si liboval, jaký to jsem dobrý řidič. Zimní pneumatiky mají za
sebou třetí zimu a nějakých 40 tisíc kilometrů.
Říkal jsem si, že bych
mohl, s trochou opatrnosti, ještě tuhle sezónu dojezdit. Dezén má, tedy
přesněji měl, něco okolo 4 mm. Ale ouha, díky vůli úředníkově si na takovýchto
pneu nezajedu ani pro chleba do obchodu. Nikde neexistuje žádná databáze
nebo mapka úseků označených značkou C15a. Každý, v zimě aktivní řidič,
je tedy nucen s takovým úsek na své cestě počítat. Takže než bych si někdy
v půlce zimy nechal od někoho „pomáhat“ od tisícikoruny a „chránit“ můj
bod, raději jsem se poohlédl po nových gumách.
Nemyslím si, že se dá narazit na jediné, nejlepší a vyjímečné pneumatiky.
Držím se tedy jen dvou zásad: Za peníze, které mám, získat co nejvíc. Pokud
něco nevím, nechám si poradit. Proto jsem zvolil, věřím že stejně jako
mnozí z vás, klasický postup. Přečetl jsem si letošní test německého ADAC
a poohlédl se po pneumatikách na našich e-shopech. Vím, že okolo testů
ADAC panují různé pochybnosti, ale já bohužel neznám nikoho, kdo v jedné
sezóně vyzkoušel tolik pneu na stejném autě. Nakonec jsem si vybral Vredestein
Snowtrac 3, které jsem v rozměru 175/65 R14 koupil za 1176 Kč/ks. Jedná
se holandského výrobce a výtěze testu.
Až po tento odstavec nuda. Adventure začíná až v pneuservisu. Již roky
jezdím do stejného pneuservisu, kde jsem spokojený s jednáním i s kvalitou
práce. Tentokrát jsem dorazil ještě před první vločkou, takže žádná fronta.
Na povoz se vrhli všichni majitelovi pohůnci, takže jim přendání zimních
pneu na ráfek a namontování na místo letních pneu trvala tak 15 minut.
Někdy v páté minutě se vynořil sám majitel s nějakou solvinou za za zády
a vypálil otázku: „Za kolik je máš?“ Tady je třeba malé vysvětlení:
Tykání neřeším, zvykl jsem si, že v určitých kruzích je běžné. A otázka
byla: „Kolik stály pneumatiky, které tu leží?“ Odpověděl jsem. Majitel
vydal posměšné vyprsknutí směrem k solvině. „Tak to tě natáhli. Mám
takový za vosumset“ zněla odpověď. Požádal jsem jej tedy, aby mi ty
samé pneumatiky ukázal ve svém ceníku. Ukázal mi nejdřív „úplně stejný“
Barum Polaris 2 za 1250 Kč. Když jem namítl, že já mám za lepší cenu vítěze
renomovaného testu, odhodil další porci kapénkové infekce na solvinu a
řekl „pché, testy! Jestli chceš špičku, tak si kup tohle...“ a téměř
mateřsky pohladil Continental WinterContact TS830, která se v mém rozměru
vůbec nedodává. „A navíc teď si budeš muset připlatit, když máš svoje
gumy!“ Prohlásil výtězoslavně a zachumlal se do své nové vesty s nápisem
Continental na zádech. A měl pravdu. Celá legrace stála 1160 Kč.
Asi bych to dál neřešil. Řekl bych si, no jo, moje chyba. Tak si, holt,
najdu jiný pneuservis. Co mě ale motivovalo k napsání tohoto příspěvku
byl tenhle
článek. Když jsem si totiž přečetl podnikatelskou „strategii“ majitele
pneuservisu (ano, hádáte správně – je to on), která spočívá ve 100% přenesení
své obchodnické neschopnosti na zákazníky, rozesmál jsem se.
Na problém se můžeme dívat dvěma úhly pohledu: Zkusit si spočítat, kolik
tak při tempu 4 auta za hodinu a ceně 800 Kč (před zdražením) asi tak vydělám
za dva měsíce, kdy je sezónní nápor. A kolik stojí 4 zaměstnanci. Ale to
všechno je práce majitele, ne moje.
Mě jako zákazníka zajímá, že si v pneuservisu koupím 4x Polaris 2 za
5000 Kč a práce mě bude stát 800. Nebo si ty samé pneu koupím na internetu
za 950 Kč a a stejně ušetřím skoro 1000 Kč, nebo odjedu s lepšíma pneumatikama
za stejnou cenu.
Kde vidím problém? V přístupu majitele. Místo toho, aby se vzniklou
situací naložil jako podnikatel, tedy založil e-shop, nebo s jiným začal
spolupracovat, nebo co já vím - nejsem podnikatel, celou starost přenesl
na zákazníka. Zkrátka zjistil, že vývar už není jako dřív a tak zvednem
cenu o 40% a ještě budeme slzet o tom, jak e-shopy jsou zlé a berou nám
penízky. Mimochodem: touhle cenou se již vyrovnal ceně pneuservisu v Německu.
Zajímalo by mě, jestli i jeho zaměstnanci mají srovnatelné mzdy?
23.10.2008 LRR