Člověk je tvor hravý, a proto bývá dost často obětí nějakého toho koníčku.
Tak já kupříkladu jsem modelář. V dnešní době tato záliba již sice poměrně
vymírá, ale zajisté víte, co si pod tím máte představit.
Leckomu z vás
se třeba doma válí ve sklepě nějaké ty vláčky, byť u řady jedinců se může
jednat spíš o pokroucené zrezivělé torzo mejd yn NDR, které by po instalaci
do vitrínky mohlo poměrně věrně znázorňovat dlouhodobou situaci u Českých
drah. Kdo nemá vláčky, stavěl třeba autíčka z papíru, nebo ze špejlí slepoval
Ajfelku, která se mu po nějakém čase zhroutila a jejíž třísky si navíc
zapíchl do nohy. Dále lze najít modeláře letecké, kteří investují nemálo
času a peněz do výroby makety letounu, který jim ve finále spadne do kukuřičného
pole, čímž ohrozí produkci blízkého JZD. Oblíbená jsou "autíčka na vysílačku",
poněkud méně preferovaným je pak lodní modelářství, což lze vysvětlit poměrně
velkým procentem potopených plavidel a souvisejícím faktem, že na dně rybníka
se závada v netěsnosti trupu špatně opravuje. Co je však pro řadu modelářských
oborů podstatné, je skutečnost, že řada dílů je univerzálních, laicky řečeno
jedna funkční součástka se dá použít támhle na autíčku nebo tadyhle na
letadýlku.
Nebudeme se trápit tím, jaký modelářský obor provozuji jí, aby nevyšlo
najevo, že jsem úplnej blázen, a zjednodušíme situaci v prostý fakt, že
jsem se vypravil do modelářského obchodu koupit si nějaké kulové čepy.
Pro potřeby modelařiny lze použít alternativní zdrobnělý termín kuličkový
čep. Pro techniky, kteří ví, co je to kulový čep, nemá cenu dále vysvětlovat,
pro vohnouty, kterých se najde i na tomto webu zajisté spousta, řekněme,
že kulový čep slouží k přenosu tažné nebo tlačné síly produkované nějakým
mechanismem na páku nebo jiné zařízení tam, kde je současně požadován nějaký
výkyv mezi oběma zařízeními. Jelikož řada hardcore vohnoutů to furt nechápe,
tak ...no prostě je to takový to, co když vám upadne, tak vám nezatáčí
auto. V modelařině se kuličkový čep používá u táhel mezi servem a nějakým
hejblátkem, třeba dejmetomu u řízení autíčka. To, pro co jsem měl namířeno
do obchodu, je většinou kulička (průměr tak cca. 3 - 6mm podle typu) s
dírkou, pohyblivě zasazená v kusu plastu, do kterého se dá zašroubovat
táhlo. Alternativně je kulička bez díry, ale naopak z ní trčí ještě kus
závitu, aby se to dalo někam přichytit přímo matičkou. Typů je na výběr
celá řada, aspoň teda do chvíle, než se na to zeptáte personálu prodejny
v Třeskoprské ulici (adresy prodejen (viz. dále) jsou smyšlené, nemají
v článku jiný než rozlišovací význam). Prodavač, nad jehož hlavami je zavěšeno
několik desítek letounů a helikoptér a pod pultem se mu válí hromada autíček
a lodiček, patrně pojem kulový čep slyšel buď prvně, nebo byl natolik zmaten
předchozím zákazníkem požadujícím nějakou prkotinu, že na mě chvíli koukal
podobně, asi jako když v televizi běží padesátý první díl šesté série seriálu
Kobra 11 a my napjatě čekáme, jestli to havarované auto opravdu zase vybuchne.
Pro pochopení mých pocitů je třeba se vžít do pocitů zákazníka pekařství,
který si přišel koupit deset rohlíků a prodavač si není jist, jestli je
vůbec prodává. Současně je potřeba uvést fakt, že prodavač v modelářské
prodejně nebyl nováček, už párkrát jsem jím byl dříve (a nutno přiznat,
že bez problémů) obsluhován. Jelikož jsem nechtěl dělat problémy, ostatně
přišel jsem si koupit jenom pár kusů nějakých kulových čepů, tak mi je
dejte, já zaplatím pár korun a zase půjdu, zkusil jsem termín kulový čep
poněkud zjednodušit a popsat to jako takový to, co se požívá u letadýlek
k tomu, aby se tomu hýbaly klapky nebo aby autíčko zatáčelo. Pomohlo to,
prodavač se mnou sdílel nadšení, že si rozumíme a že pochopil, co po něm
chci. Radostně mi tedy oznámil, že tohle nevedou. Nevedou, no, tak já půjdu.
Moment...nevedou? Oni to vůbec nemají? Modelářská prodejna, prodávající
letadýlka, autíčka, lodě, rádiové soupravy, náhradní díly na kdejakou volovinu
a mimojiné i serva, od nichž vedou právě táhla a na nich jsou kulové čepy,
nemá kulové čepy. No jo, tak nemá. Prodavač, vida moje zklamání, nebo spíše
zmatení ze situace, se potenciální prodej pokoušel zachránit sdělením,
že tedy vlastně mají, ano, no jasně že mají, používá se to u vrtulníků,
ale je to strašně drahý a je to na objednání a... a nashledanou.
Ještě chvíli poté, co jsem vyšel na ulici a automaticky mířil ke třídě
bratří Neumětelů, kde je další (konkurenční) prodejna, jsem nějak nechápal,
co se to stalo. Ohlédl jsem se, jestli jsem náhodou nebyl v prodejně látek
a oděvů. Vývěsní štít s jasným nápisem Modelářská prodejna - vše pro modeláře
mě vrátil do reality. Já vám ukážu. V autoservisu nemaj motorovej olej,
ve sklenářství nevedou čirý sklo, v prodejně obuvi nemaj tkaničky a v modelářství
nevedou kuličkový čepy. Divný? Ne, asi ne, vlastně že já blbec se tomu
divím. Dneska každej příjde, jé, to je pěkné letadlo, koupím si ho a přibalte
mi k tomu tady tu RC soupravu a děkuji, nashlednou. Na mongoly, což jsem
já, když v dnešní době něco vyrábím vlastníma rukama pro své potěšení a
potřebuju k tomu těch pár věcí, které nejsem schopen vyrobit, už se dneska
nemyslí. Berou se hotové věci, když se něco ulomí, pokazí, vezme se nová
hotová věc. Kulový čep? No pane, vy ste debil! S pocitem prohrané bitvy,
ale vidinou vyhrané války, jsem mířil ke konkurenci.
"Dobrý den, máte kuličkové čepy?"
"Jasný, tady si vyberte..."
Sladký pocit mě naplnil. Spravedlnost se ukázala, nejsem mongol, vlastně
jsem s tím dobře vydrbal. S vítězným výrazem jsem koukal prodavači pod
ruku, jak tasí zpod pultu nové a nové balíčky s kýženým zbožím. To je výběr.
No hurá.
"Tady ty sou asi nejlevnější co máme, od Kyoša, japonský, kvalitní".
"???"
298 korun, čtyři kuličkové čepy. A aby to nebylo málo, nekompletní -
ty plasty, kam se montuje táhlo, se totiž prodávají zvlášť. Kulička zvlášť,
plast zvlášť. Skoro jsem čekal, jestli ještě nebude třetí balíček, v kterým
bude návod k použití ve třiceti jazycích.
Polodechem jsem prodavači hláskoval tu cenu. Dvě stě devadesát osm.
No to si děláte prdel. Kvalitní, japonskou. Zbytečně jsem hodil do placu
otázku, jestli nemá nějaký jiný. Chtěl jsem říct levnější, třeba i bulharský
a v celku.
Nemá. Nashledanou. Pohledem jsem ještě zaregistroval napůl nechápavý
výraz prodavačův. Říkal mi něco jako: To čumíš, co? Jó hochu už to není
co to bývalo, kuláč nestojí jako hajzpapír, tohle je japonský, od Kyoša.
Ale nechceš, nechceš, no. Koupí to jinej, kdo na to bude mít. Bylo mi jasný,
kdo je myšlen tím "kdo na to bude mít". Někdo, kdo si koupí modýlek od
Kyoša, aby ho pak mohl dát pod stromek svými pětiletýmu synovi, kterej
to rozmlátí o strom. Ono se to rozbilo, nevadí, koupíme nový. V prodejně
jich je dost.
Vše pro modeláře - v tomto ohledu je výsměšný štítek u obou prodejen
stejný a mě už to začlo srát. Sednul jsem na trolejbus a jel domů.
Z celého nakupování, od nejž jsem očekával, že se dvěma stovkama v kapse
si do města pojedu koupit nějaký obyčejný kuličkový čepy na svůj modýlek,a
že jich potřebuju tak asi dvacet, se v mě mísily dva pocity. První pocit
byl zhruba v tom smyslu, že nejenom u stánku s langošema se nedá koupit
kuličkovej čep - taky se nedá koupit v modelářské prodejně, protože taky
co by tam dělal, když se používá na modýlky, který tam prodávají. Druhý
pocit, který mě o to více sžíral, o co víc jsem v kapse muchlal dvěstěkorunovou
bankovku, lze připodobnit ke stavu, kdy si do prodejny Hjůmanyk jdete koupit
boty za dva tisíce, ale v kapse máte sto korun, což je tak možná na prošoupaný
papuče za čtyři padesát, pyčo. A to ani nebudou japonský, od Kyoša.
Pro pochopení situace, vzešlé zejména z druhého pocitu, bude vhodné
se okrajově a nekonkrétně zmínit hlavně o finační situaci mé osoby. Pracuji
v akciové společnosti na dělnické pozici. Slušné a poctivé zaměstnání,
které mě poměrně i baví, žádná extra honička, ani žádná flákárna, hrubý
plat podle měsíce a podle jiných ukazatelů přibližně 10 čistého, někdy
mírně méně, ne však víc jak 11 tisíc. Ne, nestěžuji si, vycházím slušně,
nežiju ve sračkách a při srovnání s jinými si třeba žiju i dost slušně.
Situace, kdy bych byl nucen v zájmu svého modýlku holt teda koupit od Kyoša
ty jejich superkvalitní superčepy za naprosto nehorázný superpeníze, by
mě zcela jistě nezruinovala, ale. Ale. Tady jde o princip. I kdybych vydělával
padesát tyček měsíčně a k prodejně přijel v Lambordžýny Kountač, nikdy
nebudu podporovat takovou nehoráznou drzost, jako je prodej čtyř kusů kuliček
o průměru 5 mm za tři stovky. To snad i kdybych si v ZetKáeLku koupil kuličkový
ložisko, vydlabal z něho kuličky a nějakým americkým párátkem (v americe
je možný všechno, tedy určitě i dřevem vrtat kalenou ocel) do nich udělal
lochnu, mě to přijde levněj. Co to vůbec je, Kyošo? Zase nějaká verběž
vedená zmrdama a zaměstnávající tlupu vohnoutů, těžící z toho, že jejich
autíčka se prodávaj nejvíc a že si na trhu vydobila jakousi pozici slušnějšího
zboží. To nevadí, že výrobní cena toho kuláče je pár korun a s dovozem
by nebyl dražší než ty papuče za čtyři padesát, pyčo. To nevadí že ty kuláče
se někde taivancům sypou z CNC soustruhu a pak na to tisknou Mejd yn Džapan.
To nevadí, že jeden kuláč z toho samýho soustruhu se pod značkou Kulington
& Čepingsen prodává za deset korun, kdežto druhej se dá do sáčku s
nápisem Kyošo a na pultě se na něj nalepí cenovka s jednou nulou navíc,
protože - je to Kyošo, chápeš, prostě japonský! Kvalita! To nevadí...
To nevadí?
Mně teda JO!
Nechal jsem svůj vztek uležet několik dní, až mě na stopu správného
řešení přivedl bratr. Na okraj - i ten se kdysi zabýval modelařením, konkrétně
i závodně jezdil RC modely aut. Celou příhodu jsem mu stručně vyprávěl
a argumentoval jedním starým kulovým čepem, který jsem doma mezi modelharampádím
našel. Bratr mi potvrdil, že tyto kulové čepy "tenkrát" koupil "po tunách"
za nějakých pár korun a že to vycházelo v přepočtu asi šest nebo možná
osm korun za kus. To je samozřejmě ve zcela hrubém rozporu s několikanásobně
vyšší cenou, která pokoušela mé zdraví v obchodě na třídě bratří Neumětelů.
Co jsem ovšem doposud nevěděl, byl fakt, sdělený následně bratrem k mému
velkému údivu, že ve městě existuje ještě jedna prodejna - a to sice poněkud
mladší a neznámá, na náměstí 32. února. Ať to tedy zkusím ještě tam. U
vědomí toho, že zase sakra pojedu do města tam a zase zpátky a že stejně
zase houby seženu, protože všechno je to šlendrián a ksindl, jsem se tedy
k modelářské prodejně v nenápadném zákoutí klidné ulice vypravil. Pár kroků
před vchodem jsem se pro jistotu začal připravovat na fakt, že prodavač
nejen nebude znát pojem kulový čep, ale že za jeho zády bude zase viset
na regálku onen známý balíček s nápisem Kyošo s cenovkou, která mě bude
zase připomínat, že jsem fak naivní.
Jak to celé dopadlo, nemá smysl nějak dramatizovat. Paní prodavačka
mi vlídně sdělila, že kulové čepy mají, a že si mohu vybrat tady prosím
v tom stojánku. Stojánkem se dalo otáčet dokola, přičemž při každém otočení
na mě vykoukla další pestrá nabídka kulových čepů od úplně miniaturních
až po poněkud z modelového hlediska těžkotonážní masivní kusy. V jednom
balíčku jsem dokonce rozpoznával sadu šesti kusů toho stejného kulového
čepu, kterým jsem mával před očima bratrovi. Otáčel jsem stojánkem dál.
Fialový, malý, velký, bílý, červený, mosazný, ocelový, s dírkou nebo s
osazením, skoro jsem si paradoxně nemohl vybrat. A teď z hlediska pointy
to nejzajímavější - cena právě těch šesti kusů kuličkových čepů byla 42
korun. Slovy - čtyřicet dva korun, vydělte si to šesti - jeden kuličkový
čep (navíc narozdíl od dementního Kyoša kompletní) za sedm korun. Další
typy vycházely cenově podobně. Detail nakonec - na balíčku byla adresa
českého výrobce.
Vzal jsem jich houfně od různých typů a zaplatil asi 160 korun. Opožděně
a s námahou, ale vyhrál jsem. Díky ovšem bratrovi, který mi o té zázračné
prodejně vůbec řekl. Jinak bych si ty čepy asi musel užmoulat z chleba
a kuličku ukrást z řetízku u špuntu od umyvadla.
Řeknete si, proč o tom píšu. Projezdil jsem půlku města, utratil spoustu
času, zbytečně se rozčílil a sehnal nějaký přihlouplý kuličkový čepy, o
kterých řada z vás ani pořádně neví, k čemu jsou, k čemu mi budou a jestli
to nakonec nebude za tu cenu nějakej šmejd. Jenomže omyl - kuličkovýma
čepama za pár korun to začíná, a kde až se tahle předražovací drzost a
nehorázné nasazování cen zastaví? U umělohmotných bot za deset tisíc, u
bakelitově-koženkové sedací soupravy za sto tisíc nebo u Oltcita za milión?
Zde bude nasnadě si trochu analyzovat situaci.
Prvotní problémy jsem si zcela jistě způsobil sám. Jednak je zcela jasné,
že jsem úplnej mongol, když v dnešní době ještě očekávám, že bez námahy
seženu kvalitní a cenově přiměřenou součástku, zařaditelnou do kategorie
nutných doplňků a současně frekventovaných náhradních dílů. Dále, souvisle,
je nasnadě, že jsem asi i blázen, když si dneska něco vyrábím na koleně
pro vlastní potěšení, i když přitom bych mohl zajít do kšeftu a koupit
si to, byť by to vypadalo jako vyplivnutý z nějakýho šikmookýho lisovacího
stroje a navíc by to v bledě zeleným vlastnil každej druhej , což je zrovna
v tomhle hobbyoboru dost nežádnoucí.
Rovněž moje vlastní blbost je spoléhat se na dvě ze tří prodejen a divit
se pak výsledku, kdy se lze ve stejně zaměřených obchodech dočkat hned
tří rovin řešení - v prodejně A nemají základní zboží, v prodejně B ho
mají, ale za zcela neakceptovatelné ceny, a v prodejně C, o které nevíte,
protože jste prostě zvyklí chodit do A a do B, to všechno mají a za pusu.
Nadávat tedy mohu, když se to vezme, leda sám na sebe.
Ale nedá mi to a musím se ptát. Zobecněme to.
Jak dlouho tady ještě budou přežívat obchodníci, kteří nám budou tvrdit,
že ta cena, evidentně přemrštěná, je dána kvalitou a značkou, byť už na
první pohled je to jejich kvalitně značkový zboží stejnej nebo i horší
shit, než kterej si koupím o kus vedle za desetkrát nižší cenu?
Jak dlouho se bude v prodejnách vyskytovat personál, který vám s úsměvem
prodá celé auto, ale nebude vědět, co je to volant?
Jak dlouho bude v dnešní době, která se tváří, že "máme všechno", zákazník
nucen kupovat si zboží, ke kterému pak nemůže sehnat ten nejjednodušší
a nejzákladnější náhradní díl?
Jak dlouho bude trvat doba, kdy budeme zahazovat zboží za tisíce, protože
k němu nemůžeme sehnat náhradní věc za pět korun, a musíme si koupit to
zboží celé znova?
U posledně položené otázky si můžeme dát příklad, pro jednoduchost a
transparentnost z nejnižší cenové kategorie. Nejde o velké prachy, ale
jde o princip: Zajisté znáte odlamovací posuvné nože. Je to praktická věc
a hodí se to vždycky k něčemu. Jsou řešeny tak, že čepel se dá po "dolámání"
vyhodit a vyměnit za novou. Za novou - ano, tak ji sežeňte. Není. Musíte
si koupit zase celej nůž, u kterýho bude napsaný, že "má výměnné čepele".
Jeden by si řekl, že po úžasném nástupu super hyper mega giga marketů,
ve kterých seženete většinou jenom určité položky zboží (byť máte na výběr
z padesáti druhů, z nichž jeden se od druhýho liší akorát nápisem a jinak
je to furt ten samej krám vyrobenej "v japonsku"), ale něco ani tam ne,
se budou malí obchodníci snažit zaplnit ty mezery na trhu a profitovat
z nich. Jenomže hned u první a druhé prodejny, kde kulové čepy vůbec nevedli
a nebo je měli za odpudivé ceny, mě přepadl pocit, že něco není v pořádku.
Že už nejde o to být kvalitní a dostupný, být špička a budovat si jméno,
ale jde především o kšeft. O kvantitu, podloženou "kvalitou made yn Džapan",
kde je návod psán prvně v čínštině.
Takovou kvalitu já odmítám podporovat. I když vím, že stejně mi někdy
nezbyde, než si ten krám koupit - protože jiná alternativa už nebude, že
už nebude nějakej zázračnej obchod, zastrčenej v zákoutí.
Pohltí mě to a já stejně začnu kupovat ty šmejdy.
Tak jako to pohltí i vás (jestli už nepohltilo).
Pro tentorkát jsem vyhrál - sehnal jsem levně, kvalitně, a podle představ.
I vám se to jistě občas ještě stává.
Vyhráváme občas bitvy.
Vyhrajeme celou válku? Protože já osobně jsem vyhlásil válku obchodům
typu A a B. Až budu přístě něco potřebovat, půjdu do obchodu C. A tam to
seženu.
Jak jinak se dá vzepřít?
12.10.2006 csila