Tento nový díl FSM se zabývá novinkou, kterou oplodnil český právní
řád poslanec Huml spolu s právníky z ministerstva dopravy. Jedná se o zaslání
"výzvy k úhradě stanovené částky", tedy procesu zrychleného výběru peněz
za dopravní přestupky. Okrajově se také dotkneme problematiky správního
deliktu provozovatele vozidla, který s problematikou výzev úzce souvisí.
Výchozí situace je následující: Nepodnikající fyzická osoba obdrží "výzvu
k úhradě stanovené částky". Většina dotazů, které k tomuto tématu dostávám,
je takových.
Co je to objektivní odpovědnost provozovatele vozidla
Čtenáři se často ptají, co je to ta objektivní odpovědnost, protože jim
nejde do hlavy, jak je vůbec v právním státě možné, že je úřady stíhají
provozovatele vozidla a to i v případě, kdy je nemohoucí, v nemocnici,
ve vězení nebo na dlouhodobé služební cestě. Všechny tyto případy se staly.
Objektivní odpovědnost je odpovědnost za nějaký následek. Například při
výbuchu chemičky by nebylo vůbec realistické zkoumat, kdo zmáčkl to červené
tlačítko, protože její provozovatel má ze zákona povinnost ji provozovat
tak, aby nevybuchla. Zákon mu k tomu dává pravomoci, tedy například poroučet
svým zaměstnancům a disciplinárně je trestat. Zákon mu také dává možnost
se vyvinit v případě, že udělal všechno, co bylo možné spravedlivě požadovat,
ale chemička přesto bouchla, protože na ni například spadla kosmická loď
mimozemštanů. Jedná se tedy o princip, který je pro specifické situace
součástí práva, a byl účelově naohýbán tak, aby se dal napasovat na provozovatele
vozidla. I zde provozovatel ručí za následek (tedy porušení předpisů),
ale oproti standardnímu použití tohoto institutu nemá žádnou pravomoc chování
řidiče bezprostředně ovlivnit (kdyby to udělal, sám by dokonce jednal protizákonně)
a má velmi omezené možnosti vyvinit, ale k tomu se ještě dostaneme.
Co výzva znamená
Jste tedy provozovatelem vozidla (uvedeným v TP) a vaše auto bylo někde
zaznamenáno, že protiprávně parkuje nebo bylo zaznamenáno automatickým
radarem. V důsledku zákonodárné iniciativy výše zmíněného odpadu společnosti
úřady už nezajímá řidič a pachatel nezákonného jednání, ale provozovatel
vozidla, po kterém se úřad prostřednictvím výzvy pokouší vymoci peníze.
Tyto peníze nejsou sankce ve smyslu zákona, je to takové jako nevšimné
nebo výpalné, které zaplatíte a dají vám na nějakou dobu pokoj. Také lze
"určenou částku" chápat jako poplatek za využití ústavního práva nevypovídat,
protože úřad a stát už nezajímá, kdo porušil zákon, zajímá ho jen, aby
dostal z provozovatele peníze a používá k tomu zvláštní právní konstrukci,
kterou je správní delikt fyzické osoby, zkráceně SprDel.
Zasílání výzev se obrovsky rozmohlo. Během dvou minulých pololetí jich
stačil jen pražský magistrát rozeslat přes půl milionu. Z toho je jasně
vidět, že "určená částka" nemá ve skutečnosti účel sankce za nějaké protispolečenské
jednání, ale spíš dodatečné daně nebo silničního poplatku, protože kdyby
půl milionu lidí v Praze jezdilo nebezpečně, dávno by se celá Praha pobila.
Zjednodušeně se dá říct, že pro některé radnice už přestaly dopravní přestupky
existovat a snaží se různé skutky právně naohýbat tak, aby se na ně dal
napasovat SprDel. Úředníci a policisté už nemusejí vůbec k žádnému přestupku
hledat viníka, jen kasírují prachy a starají se o další a další dopravní
omezení, kde by se dalo vybírat, aby byznys kvetl. Kromě negativ, která
jsou zjevná, to má i nějaká pozitiva. Například se tím zcela upozadil bodový
systém, což asi nepotěší ty různé parazity, co z něho žijí (psychologové,
poskytovatelé odpustkových kurzů).
Jaký je úřední postup při projednávání správního deliktu provozovatele
Celý proces stíhání provozovatele se dá pro účely výkladu a pro lepší pochopení
rozdělit na tři fáze.
1. fáze: Poté, co je zdokumentováno protiprávní jednání splňující níže
uvedené podmínky, správní orgán zašle "výzvu k úhradě určené částky" podle
§
125h zákona O provozu na pozemních komunikacích (ZPPK). V tomto dílu
FSM se budeme zabývat především touto první fází.
2. fáze: Pokud provozovatel na výzvu nereaguje, úřad by měl pokračovat
šetřením přestupku. Tato fáze je prováděná formálně, lépe řečeno vůbec,
protože úřad se potřebuje hlavně snadno a rychle dostat se k vašim penězům
a proto přejde do fáze třetí.
3. fáze: Stíhání provozovatele vozidla pro jiný správní delikt podle
§§ 125f a 125g ZPPK.
Jak naložit s výzvou
Ignorování výzvy
může mít za následek, že se řízení s SprDelu dostane do další fáze.
Jak jsme řekli, řízení o přestupku v druhé fázi bývá pouze formální, takže
dalším krokem bude stíhání provozovatele pro správní delikt. To s sebou
nese sice teoretickou hrozbu vyšší pokuty a nutnost hradit náklady řízení
ve výši 1000 Kč, na druhé straně získáváte možnost použít všechny procesní
instituty správního řádu. Můžete rozporovat důkazy, napadat procesní kroky
úřadu a používat řádné a mimořádné opravné prostředky. Existuje možnost
vedení společného řízení o více SprDelech současně. Ani v případě, že správní
orgán řízení dotáhne do stádia pravomocného rozhodnutí, nejsou připsány
body v systému bodového hodnocení řidičů.
Také je třeba vědět, že správní orgány kapacitně nestíhají projednat
všechny případy, kdy provozovatel na výzvu nereaguje. Na výzvy reaguje
pouze nějakých 60% řidičů. Například v
Praze bylo v prvním pololetí roku 2014 rozesláno 247 tisíc výzev, z
toho jich ve 134 tis. případech byla "určená částka" uhrazena a kapacita
dopravně-správního odboru je asi 50 tis. řízení ročně.
Uposlechnutí výzvy a zaplacení určené částky
v zákonné lhůtě 15 dnů může být validní strategie v případě, že "určená
částka", tedy ten poplatek za využití ústavních práv, je dostatečně nízká.
Kdo se však rozhodne na výzvu reagovat a platit, měl by několik věcí vědět.
a) ve stádiu výzvy, tedy v 1. fázi, není možné společné řízení o více
deliktech současně. Provozovateli se tedy může stát, že jeden den dostane
výzvu a zaplatí, a hned třeba za tři dny dostane výzvu další a bude ji
muset opět zaplatit. V tom okamžiku by se mu už pravděpodobně začalo vyplácet
jít do sporu a řešit je ve společném řízení. Dokonce jsou známy případy,
že provozovatel dostal dvě výzvy za dva stejné delikty spáchané v časovém
odstupu v řádu minut, což by se v přestupkovém řízení posuzovalo jako pokračující
jednání. Zhruba v polovině roku 2014 jsem nabyl podezření, že odesílání
výzev sleduje určitou strategii s cílem maximalizovat výnos. Výzvy notorickým
platičům jsou některými úřady například odesílány s více než 15-denním
odstupem, aby první výzva byla v okamžiku doručení druhé již zaplacena
a "poplatník" náhodou nedostal nápad projednat je všechny najednou ve společném
řízení.
b) dalším prvkem této výnosově-optimalizační strategie je, že jsou stále
obesíláni ti stejní jedinci. Kdo jednou zaplatí, toho systém vyhodnotí
jako bonitního poplatníka s dobrou platební morálkou a z fronty příchozích
oznámení jsou pro další vydírání přednostně vybíráni tito hejlové. Naopak
se zdá, že kdo neplatí nebo dělá vlny, toho nechávají na pokoji. Jen sem
tam prohrábnou hromadu s neplatiči a nějaké obešlou, aby se neřeklo. Samozřejmě
je to pouze domněnka, tohle nikdo oficiální cestou nepotvrdí, protože by
to příliš zjevně ukazovalo podstatu systému. Systém se tak obrací k těm
poslušným a bojácným občanům. co si naserou do kalhot při shlédnutí úředního
lejstra s mnoha paragrafy, "blacklistuje" je a tahá z nich prachy.
c) pokud zaplatíte "určenou částku" a následně vyjdou najevo nějaké
nové okolnosti, například zjistíte, že skutek neměl znaky přestupku, nebo
se vůbec nestal, protože si ho policajti vymysleli, aby měli čárky, nebo
že důkazy byly získány nezákonně, sama výzva byla protizákonná (typicky
například zasílání výzvy při porušení zákona č. 13/1997 Sb. záborem veřejného
prostranství), pak neexistuje žádný opravný prostředek, kterým byste mohli
"určenou částku" vymoci zpět.
d) určená částka je stanovována zcela svévolně. I zde patrně již je
nebo bude sledována určitá strategie, tedy notoričtí platiči budou dostávat
slevu, aby si úřad podržel jejich přízeň v duchu Lafferovy křivky. Každopádně
se ale přibližuje break-even situace, kdy bude spor vč. přidané hodnoty
(naučím se, jak se chovat příště) levnější.
K zaplacení jsou proto vhodné výzvy, kdy se jedná o skutek v podstatě
neobhajitelný (obhajobu není na věcné rovině na čem vystavět), je z vašeho
pohledu nesporný, není předpoklad brzkého opakování a určená částka není
vysoká.
Udání třetí osoby
Osobně nepokládám udání různých třetích stran za spolehlivý postup,
který navíc někdy celou věc zkomplikuje. Uvádím jich několik pro informaci
a pro váš vlastní právní průzkum bojem.
a) Udání osoby vzdálené, tedy takové, která existuje, ale není pro
správní orgán dosažitelná. Toto je příjemná kratochvíle, protože úředníkům
nezbyde než potahovat paní Ursulu Fick von Hinten z Rakouska,
pana Saka Maidika z Filipín apod., ale praktický přínos je malý. Úřady
se s tím nějak naučily pracovat a tak tuto strategii dále doporučuji nesledovat
b) Udání osoby
mrtvé. Tady je to lepší. Úřady tváří v tvář nově vznikajícímu fenoménu
premortálních pirátů osvojily novou strategii spočívající v poněkud hysterickém
předvolávání pozůstalých. Proti postupům používaným gestapem (zatýkání
příbuzných ještě za delikventova života) je to přece jen posun, je prostě
poznat, že žijeme v právním státě. Doporučuji proto získávat adresy mrtvých
řidičů ze smutečních oznámení vyvěšených na pohřebních službách nebo na
hřbitovech, kde je většinou uvedeno, jaké pozůstalé nebožtík má a nač skonal.
Kandidáti s početným příbuzenstvem a zesnulí po dlouhé těžké nemoci jsou
méně vyhovující než osamělí jedinci, kteří sešli ze života tragicky, kteří
jsou naopak ideální. Konečně, předvolaným vdovám a sirotkům silně doporučuji
domáhat se náhrady nákladů podle §
79 odst. 4 správního řádu. Obdobnou strategií je také udávání osob,
které mají poslaneckou imunitu nebo požívají výsad mezinárodního práva.
c) Kruhová obrana. Tento přístup se hodí pro menší věci znalé komunity,
například zaměstnanecké kolektivy. Provozovatel označí v reakci na výzvu
Řidiče 1, ten po předvolání označí Řidiče 2 atd., a nyní to začne trochu
připomínat těhotenství. Je třeba počkat zhruba do 10. měsíce od spáchání
soulože, pardon, deliktu, a pak se narodí pachatel, prostě se někdo přizná,
že skutečně auto řídil. Většinou to bývá 2. nebo 3. článek. Ten se začne
bránit standardními prostředky. Tak uplyne rok od spáchání a řízení je
třeba zastavit. Současně ale nelze skutek znovu projednat jako SprDel,
protože to zákon připouští tehdy, pokud skutek nebyl prokázán konkrétní
osobě (§ 125f odst. 4 pís. b)), zatímco my tady máme zastavení řízení podle
§ 76 odst.1 pís. f) přestupkového zákona . Úřadu za této situace nezbývá
nežli celou dobu hledat pachatele, protože nemůže svévolně a bez dalšího
na hledání rezignovat - musel by nějak doložit, že dochází k zneužití práva,
a doložit to nemá jak, protože všichni podezřelí jsou reální a spolupracují.
Ignoroval jsem výzvu, co bude dál?
V ideálním případě se nestane nic a tím to skončí. Pro skutky spáchané
po 7.11.2014 platí dvouletá lhůta, během které může úřad zahájit řízení.
V méně ideálním případě zahájí úřad řízení pro Sprdel s provozovatelem.
Úplně teoreticky by měl pokračovat přestupkovým řízením a předvolat si
provozovatele k podání vysvětlení, tedy zjišťovat, komu vozidlo svěřil.
To někdy činí tak, že pošle písemnou výzvu k podání vysvětlení, kde požaduje
písemné podání vysvětlení. Jednou z možných reakcí na tuto písemnou výzvu
je namítnout její nezákonnost, protože takové podání vysvětlení nepředpokládá
správní řád ani nelze zajistit srovnatelnou míru procesní jistoty (chybí
například identifikace toho, kdo vysvětlení podává a není veden záznam
o podání vysvětlení).
Druhá fáze nejspíš tedy proběhne nanejvýš formálně a úřad přístoupí
rovnou k fázi třetí, jejímž prvním krokem bude příkaz. Na příkaz podáme
odpor. Dále se jedná o standardní postup podle správního řádu, kterým se
nebudu zaobírat do detailu. Pouze naznačím pouze směry obrany, částečně
z důvodu strategického zacházení s informacemi, protože je jasné, že tento
díl FSM budou číst úředníci. Kromě obvyklých věcí, jako je rozporování
důkazů nebo procesních postupů poukazuji ještě na následující východiska:
- pro trestání za správní delikt platí stejné zásady jako pro trestání
za přestupek, správní orgán se tedy musí zabývat vším jako při přestupkovém
řízení, kromě osoby pachatele a zavinění. Mimojiné se musí zabývat i materiální
stránkou deliktu, což plyne z judikatury 1) u deliktů spáchaných
po 7.11.2014 tak určuje přímo ZPPK (podle § 125e odst. 1 resp. odst. 5
po novele zákonem č. 240/2013 Sb. 2))
- existuje tzv. obecný liberační důvod uvedený v § 125e odst. 1 zákona.
Přímo na znění zákona se lze odvolávat u deliktů spáchaných po 7.11.2014,
ale lze jej použít i u jiných, protože plyne z právní teorie. Říká se tam,
že právnická (ale vzhledem k znění § 125e odst. 5 i fyzická) osoba za správní
delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které
bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Nyní tedy
nezbývá než správní orgány a následně soudy (finální slovo bude mít patrně
až ÚS) nutit zaujmout stanovisko k tomu, jaké úsilí je možno požadovat
po provozovateli, aby zabránil řidiči (kterému zcela legálně a v souladu
se zákonem půjčil auto) porušovat zákon 3).
- jiný přístup, který naznačil Doc. JUDr. Pavel Mates ve svém článku
otištěném v časopisu Jurisprudence, je žaloba na ochranu proti nezákonnému
postupu v případě, kdy se správní orgán pokouší pod hrozbou stíhání dostat
z provozovatele identitu řidiče.
- zdrojem odvolacích důvodů bývá nepochopení výše popsaného postupu při
stíhání provozovatele za SprDel samotnými úředníky. Lze tak například úspěšně napadnout
postup, kdy správní orgán stíhá řidiče, jehož totožnost je známa, a když
se jej z nějakého důvodu nedaří potrestat, ukončí řízení o přestupku, obrátí
se k provozovateli a pošle mu výzvu k úhradě "určené částky" 4)
- tradičním a napadnutelným postupem správních orgánů je, že nenařizují
ústní jednání podle § 49 spr.ř., protože se na základě nějakého školení
domnívají, že nemusejí. Je to opět další bod pro odvolání. Dokazování je
obligatorní součástí každého řízení o trestním obvinění, tedy i řízení
o správním deliktu. Správní řízení je ovládáno zásadou ústnosti, což mimojiné
znamená, že dokazování se provádí zpravidla při ústním jednání za přítomnosti
obviněného, pokud nedá souhlas k něčemu jinému. Úřady se však ústním jednáním
brání, protože kdyby jej prováděli, obvinění by uplatňovali svá procesní
práva a celá výhoda ze "zrychleného projednání" by zanikla.
- dobrým východiskem pro obhajobu je také procesní chyba správního
orgánu 1. stupně v případě, kdy formálně odbyde 2. fázi, totiž stíhání
pro přestupek, například nepředvolá provozovatele vozidla k podání vysvětlení.
- při obhajobě buďte připraveni na to, že správní orgány také používají
své procesní možnosti a snaží se zamezit přezkumu rozhodnutí soudem, protože
by pro ně nemuselo dopadnout příznivě. I kdyby soud rozhodl v jejich prospěch,
musel by zaujmout nějaké stanovisko k argumentům protistrany a tím poskytnout
návod dalším, a tomu se snaží zabránit naprostou nečinností v případech,
kde je obviněný "nějak moc hustej".
Nejasnosti na straně provozovatelů
Obecně panuje přesvědčení, že jako SprDel nelze stíhat ta porušení zákona,
která nelze projednat uložením pokuty v blokovém řízení. Takový byl možná
původní záměr zákonodárce (stíhat jako SprDel pouze nevýznamné přestupky),
ale obecní lobby si takovou věc přirozeně nenechala ujít, protože vážná
porušení zákona = mastné pokuty do obecní pokladny. V případě porušení
zákona, které nelze projednat v blokovém řízení, není však pouze zasílána
výzva (§ 125h odst. 1 pís. c)), ale postup podle § 125f lze aplikovat.
Tedy i takové jednání lze postihovat jako SprDel.
Ohledně praxe státních a samosprávných orgánů při uplatňování SprDelu
doporučuji starší článek na
webu spolku Mobilita 2014.
V případě podání odporu platí lhůta podle správního řádu, tedy 8 dnů.
Diskuse je také o tom, jaká je promlčecí lhůta SprDelu. Pro delikty
spáchané před 7.11.2014 je to podle právního názoru MDČR a nepodnikající
fyzické osoby 1 rok 5), pro všechny ostatní případy 4 roky.
Obecně se dá říci, že existence výzev, SprDele a dalších těchto záležitostí
velmi zamlžila podstatu přestupkového řízení a běžný občan většinou nechápe,
co se to kolem něho děje. Domnívám se, že i toto byl účel.
1) např. rozsudek NSS č.j. 7
Afs 27/2008 - 46, 6 A 126/2002 a mnohé další, dál judikatura ESLP
2) novelizace předpisem č. 240/2013 proběhla skrytě a novelizační bod
byl vsunut mezi úplně jinou problematiku. Jedná se o novelizační bod 12
předpisu, který právníci MDČR označili za legislativně technickou úpravu.
Ve skutečnosti se jedná o podstatnou změnu.
3) Přitom se asi ukáže, že povinnost uložená provozovateli v § 10 odst.
3 ZPPK je nesplnitelná. Tvůrci novely, která zaváděla Sprdel, tedy Huml
a právníci MD Dundr a Homfray veřejně konstatovali, že tato povinnost je
v zákoně pouze formálně, aby existoval zákonný důvod vyměření kauce.
4) Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 30A 38/2014-45
5) Metodika k usměrnění některých správních činností ORP ... na
webu MD.
FSM (Field Survival Manual) je souhrn poznatků získaných
v praxi a publikovaných za účelem zvýšit šanci na přežití občana v konfliktu
se státem.
Uvedené informace se vztahují k legislativnímu stavu v
době vzniku tohoto článku. V případě aplikace se uživatel sám musí ve vlastním
zájmu přesvědčit, zda jsou uvedené právní normy, případně na ně navazující
výsledky rozhodovací činnosti státních orgánů ještě platné, protože není
v našich silách zajišťovat aktualizaci FSM stejně rychle, jako zákonodárci
novelizují zákony.
Veškeré následky ze nesprávné, ale i správné aplikace
postupů FSM nese sám jejich uživatel. Každý si musí ve vlastním zájmu rozmyslet,
zda obhajobu své osoby svěří profesionálům, nebo zda ji bude provádět sám
na základě informačních zdrojů, jako je tento, a to se všemi možnými důsledky.
Připomínky a náměty k textu uvítáme, ale odpovědnost za důsledky aplikace
popsaných postupů nepřebíráme.
26.12.2014 D-FENS