Tak máme po dalších volbách. Tentokrát do senátu a městských zastupitelstev.
ODS v nich naštěstí opět zvítězila a bude moci zase prosadit o něco více
pravicových reforem.
Bohužel je v naší zemi stále hodně lidí, kteří volí
ČSSD nebo dokonce KSČM. Tito levicoví voliči bohužel nechápou určité ekonomické
zákony, které platí stejně jako fyzikální. Proto se touto cestou pokusím
těmto levicovým voličům vysvětlit, proč je pro blaho nás všech, aby nám
vládla pravice a ne levice.
1. Minimální mzda je cesta do pekel
Spoustu levicově smýšlejících lidí zastává názor, že potřebujeme zákonem
stanovenou minimální mzdu, aby ti nejchudší na tom nebyli tak moc špatně.
Tento omyl, který zastává jak ČSSD, tak KSČM, je ovšem právě pro lidi s
nejnižšími příjmy fatální. Proč je stanovení minimální mzdy naprosto špatné,
uvedu na příkladu. Představme si, že jistý Venca, dělá u malého podnikatele
na vesnici a má minimální mzdu, stanovenou vyhláškou vlády, čili nemůže
mít míň. A najednou si levicová vláda řekne, potřebujeme si zvýšit oblibu
u lidí (u těch, co jim to baští, čili ti méně vzdělaní, s nižšími příjmy,
starší a z menších měst- dle seriozních sociologických průzkumů a učebnic
politologie) a naplnit státní pokladnu. Tudíž se rozhodnou, že zvýší minimální
mzdu. Pochopitelně lidem neřeknou o tom zvyšování obliby, ani, že potřebují
peníze do státní pokladny, ale řeknou, že jsou sociálně smýšlející, a že
myslí na ty nejchudší a proto nařídí podnikatelům „vykořisťovatelům“, aby
platili svým zaměstnancům vyšší mzdu. Čili Venca si řekne super, ti socani
jsou ale hodný, že zvedli minimální mzdu, to mi zaměstnavatel bude muset
přidat. Ale ono to často dopadne opačně, Venca přijde do práce a zaměstnavatel
mu řekne, hele Venco, je to blbý, musím ti platit vyšší mzdu, ale já na
to nemám a ani se mi to platit nechce, tak ti dám na výběr, buď ti to budu
platit jenom jako, na výplatní pásce a ve skutečnosti dostaneš míň a nebo
ti dám prostě padáka. A Venca jenom kouká, jak je to možný. Dejme tomu,
že Venca měl minimální mzdu, hodně štědrou, 9000 Kč, a vláda nařídila navýšení
o 1000 Kč, čili minimální mzda je teďko jako 10000 Kč. Čili Venca z té
tisícovky odvede 4,5% zdravotní pojištění a 8% sociální pojištění (podle
současných zákonů. Procenta pro lidi spadající do kategorie nejnižších
příjmů, což je vždy ten, co dělá za minimální mzdu). Zaměstnavatel odvede
ze svého za Vencu navíc 9% na zdravotní pojištění a 26% na sociální pojištění.
Když to sečteme, tak zjistíme, že Venca by měl zaplatit 125 Kč a jeho zaměstnavatel
350 Kč. Ovšem ve skutečnosti, protože podnikatel nechce navíc platit ze
svého 1000 Kč Vencovi, 260 státu a 90 pojišťovně, tak Venca bude muset
zaplatit ze svého 125 Kč za sebe a 350 Kč za podnikatele a samozřejmě rovněž
z té imaginární tisícovky zaplatí státu daň, která je dnes pro nejnižší
příjmy 12%, čili počítejme, že těchto 12% zaplatí i z té tisícovky, čili
dalších 120 korun. Když se na to tedy celkově podíváme a sečteme tyto částky,
tak Venca bude muset zaplatit 125 + 350 + 120 = 595 Kč. Čili dostane přidáno
na výplatní pásce 1000 Kč hrubého, ale ve skutečnosti bude mít o 595 Kč
méně, než předtím. Je zde ovšem zmiňovaná druhá možnost, Venca s tím nebude
souhlasit a dostane padáka, pude na úřad práce, dostane dávky a stát bude
mít zase o něco méně peněz a nezaměstnaných bude zase o něco více. Tak
takto funguje v praxi minimální mzda. Samozřejmě musím přiznat, že jsou
podnikatelé, kteří rozhodnutí vlády respektují a svým zaměstnancům normálně
platí, to co mají, ale jestli rádi přicházejí o zisky, tím si jist zrovna
nejsem. Jinak je rovněž pravda, že lidí pracující za minimální mzdu je
dosti málo, ale někteří jsou a při zvyšování této mzdy jim hrozí výše popsané.
2. Soukromé nemocnice nevedou ke snížení zdravotní péče
Druhý mýtus, který levicové strany rádi rozšiřují, je, že když zprivatizujeme
nemocnice, zhorší se dostupnost zdravotní péče a celkově tato péče bude
nekvalitní. Jak ukazují zkušenosti z nemocnic, které tak podle uchvátili
podnikatelé „vykořisťovatelé“, tak to vcelku funguje. Je to prosté, i když
si levicově smýšlející lidé myslí, že se zdravím se nemá podnikat, je to
podnikání jako každé jiné. Soukromí vlastníci, vlastnící nemocnice, chtějí
pochopitelně na nemocnici vydělat. Proto, aby na tom vydělali, musí do
nemocnice investovat a nabízet kvalitní zdravotní péči. Je to prosté, když
toto nebudou dělat, nikdo z pacientů (zákazníků) k nim nepůjde a oni zkrachují.
Řeči o tom, že soukromé nemocnice budou provozovat akorát plastickou chirurgii,
jsou opravdu k smíchu, protože jsou zde stále lidé, kteří potřebují operaci
žlučníku nebo slepého střeva atd. Jestliže by tyto soukromé nemocnice nenabízeli
tyto standardní zákroky, tak jsme přeci v tržní ekonomice, vznikne konkurence,
která zaplní mezeru na trhu a bude tyto „produkty“ nabízet. A protože jsou
si tohoto aspektu bezpochyby zájemci o nemocnice vědomi, tak žádné plošné
rušení „nezajímavých“ oborů nehrozí. Naopak se tyto soukromé subjekty budou
snažit nabízet co nejlepší péči, aby přilákaly pacienty právě do jejich
nemocnice a měli tudíž právo na proplacení péče od pojišťovny a měli tudíž
i zisk. Jak je tedy zřejmé, i ve zdravotnictví je prospěšné všem, aby nemocnice
byly soukromé a jejich majitelé se „honili“ za ziskem, protože oblast zdravotnictví,
je z tohoto pohledu podnikání jako každé jiné. Vydělá na tom majitel nemocnice,
stát, který získá peníze z daní, které majitelé nemocnicí platí ze zisku,
a hlavně na tom vydělá pacient, protože nemocnice si ho budou předcházet,
aby šel s oním „slepákem“ právě k nim.
3. Současný „solidární“ důchodový systém je špatný
Podle současného důchodového modelu, každý platí ze své hrubé mzdy na
důchodce 8% a jeho zaměstnavatel dokonce 26%, což je celkem 34%, čili z
každé vydělané tisícovky shrábne stát 340 Kč a ty přerozdělí důchodcům.
Tento stav je vzhledem k populačnímu vývoji logicky neudržitelný a jediné
co by tento model zachránilo by byl masový příliv cizinců. Proto se musí
tento model změnit, a to čím dříve, tím lépe, jelikož každý den navíc,
kdy současný model funguje, znamená výší daně pro zaměstnance a nižší důchod
pro důchodce. A´t se to zdá levicově smýšlejícím lidem jako nesociální,
ale jako jediný možný a motivační systém je ten, kdy si každý pracující
člověk bude sám spořit na důchod. Otázkou je jakým způsobem a zda mu to
bude v penzi stačit. Jeden z možných a podle mého názoru snadno proveditelných
a efektivních způsobů je, aby oněch 340 Kč z každé tisícikoruny šlo zaměstnanci
jako součást výplaty a on si sám rozhodl, co s nimi udělá. Je tedy logické,
že by tyto peníze nešli do státní pokladny a stát by tedy ani nevyplácel
penzi. Jestliže by se stát přestal starat o důchodový systém, tak se otevře
obrovský prostor na trhu s finančními produkty a logicky se finanční instituce
budou snažit tento prostor naplnit a pracujícím lidem nabídnout produkty,
kterými by se zabezpečili na důchodový věk (obdoba dnešních důchodových
připojištění a dalších produktů jako např. investice do různých typů fondů).
Jak je známo z ekonomických učebnic a rovněž z doby před rokem 1989, tak
stát je nejhorší správce majetku a tudíž soukromé instituce, motivované
ziskem, by bezpochyby byly schopny zúročit vložené prostředky lépe než
stát a občan by měl v důchodu více peněz. Faktem je, že by stát měl po
nějakou, a to asi dlouhou, dobu problém se státním rozpočtem z důvodu výpadku
příjmů ze sociálního (důchodového) pojištění. Nicméně na druhé straně by
stát ušetřil za úředníky, které by mohl propustit, a rovněž by do státní
pokladny přibyli peníze z daní od zmiňovaných finančních institucí. Je
tedy poněkud složitější propočítat finanční dopady této reformy, ale rozhodně
stojí za zvážení, jelikož je pro každého občana více motivující, když pracuje
sám na sebe, než když jsou z jeho peněz placeni nějací „cizí důchodci“.
Ještě informace pro levicové šťourali, které zajímá, co se stane, když
občan vydělává málo a tudíž si nenaspoří a měl by od „vykořisťujících“
finančních institucí málo peněz na živobytí. Takže v případě prokazatelných
nízkých příjmů, by důchod, na nějakou „průměrnou úroveň“, dorovnával stát
transferovými platbami, stejně jako to činí v případě rodinných přídavků,
přídavků na dítě nebo podpor v nezaměstnanosti. Ještě na závěr přiznávám
jednu chybu, které jsem si vědom, když jsem tento problém konzultoval se
svými kamarády (tímto vás zdravím a děkuji za cenné připomínky), a to,
že v případě, že lidé nebudou muset nějakým způsobem spořit, tak se najdou
jisté sociální skupiny lidí, kteří se na to takzvaně „vyprdnou“ a peníze
„projí“, a až v důchodovém věku zjistí, že nemají z čeho žít, tak budou
dělat „sociální nepokoje“.
4. Regulace nájmů je nespravedlivá a netržní
Regulované nájemné není nic jiného než bydlení vybrané skupiny lidí
za výhodných cen na úkor těch ostatních. Byt ve kterém nájemníci bydlí
není nic jiného než normální statek, jako je třeba chleba, televize nebo
auto. Jestli nájemník nemá peníze na to, aby bydlel v bytě v Praze na Vinohradské,
holt by měl bydlet na sídlišti, třeba na Jižním městě. Naprosto chápu,
že se lidem nechce z velkých bytů v centru Prahy, kde platí v porovnání
s tržním nájemným naprosto směšné regulované nájemné. Ale mě taky nikdo
neprodá nový mercedes za zlomek ceny, jenom proto, že na to mám nějaký
papír. Rozumím tomu, že osmdesátiletá babička, která celý život bydlí ve
Vinohradech, se teď na stará kolena na Jižňák opravdu stěhovat moc nemůže,
ale mladá rodina, která pouze po babičce zdědila dekret na byt s regulovaným
nájemným, tam holt bude muset. Každý takto postupně bude bydlet tam, kde
na to má. Odůvodňování regulovaných nájmů, tím , že jsou lidé sociálně
slabý a tudíž musí bydlet za míň než ostatní, asi majitelům nemovitostí
peníze na rekonstrukce do peněženek nepřivane, nehledě na to, že spoustu
nájemníků, vůbec sociálně slabých není a tyto byty dále pronajímají za
tržní nájemné a sami si bydlí za Prahou v satelitním městečku. Kdyby stát
zrušil nesmyslnou regulaci, tak se uvolní trh s byty, klesne tržní nájemné,
ti co pronajímají, by z toho platili daně a stát by měl příjem, který by
mohl použít na transferové platby opravdu chudým lidem, kteří ovšem budou
bydlet v adekvátním bytě k jejich příjmu. Tímto nechci v žádném případě
říci, aby chudí lidé šli pod most, jenom holt rodina se dvěma malými dětmi,
kdy manželé mají celkem do dvaceti tisíc korun měsíčně nemůže bydlet v
bytě v centru Prahy, ale musí jít na okraj do sídliště. Spoustu lidí takto
normálně bydlí, i když by třeba taky rádi bydleli v centru, akorát nezdědili
po babičce dekret na byt s regulovaným nájmem.
Tyto čtyři problémy, které pálí naší společnost, jsou pochopitelně pouze
částí toho, co se v tomto státě musí vyřešit a hlavně, co je třeba řešit
po vzoru ODS, čili pravicově a ne po vzoru ČSSD, čili levicově. Jestli
mají někteří levicově smýšlející (eventuálně i pravicově smýšlející) lidé
k některým věcem a názorům v mém článku připomínky, nechť mi je klidně
zašlou na mail: pavel.kratochvil007(zavinac)seznam.cz
Já si rád přečtu věcné připomínky a poučím se.
27.10.2006 Pavel Kratochvíl