D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Příběh vráceného kola
    Vydáno 13. 09. 2012 (11088 přečtení)

    „pepe8086 28.08.2012 23:23:05: kdyby ti nahodou nekdo dal vedet, ze ho ma. tak hned zavolej URNA - je to pry do 30min vyrizene a nemusis ani podekovat:) a hlavne lidem pry udela takovou radost ze vidi policajta, ze priste zavolaji majitele zas :) tak preju at se najde a dobre jede“



    zdroj: http://www.bike-forum.cz/fotogalerie/nase-biky/detail-11872.html

    Asi bych nikdy nenapsal tenhle článek, nebýt reakce pravděpodobně syna poctivého nálezce, který mi vytknul postup, který mě dovedl zpět k mému majetku. A taky považuji sdílení myšlenek skrze blog za exhibicionismus, ale to je na jiné téma.

    V neposlední řadě mám výčitky svědomí, jestli jsem jednal správně a moc neublížil pánovi, který se zachoval na dnešní dobu až moc čestně.

    Ale po pořádku.

    ÚVOD:

    Ukradli mi kolo. Nahlásil jsem to PČR. Nečekal jsem, že ho najdou, ale je to jejich práce, pomáhat a chránit. Nenašli, místo toho poslali dopis, že je případ odložen, samozřejmě pokračují v hledání neznámého pachatele. Taky jsem nezahálel. Ošéfoval jsem si MP v místě kde se zdržuji, nádraží, zastavárny v celém kraji, plakáty po městě, inzerce na známých bike serverech. Čtyři měsíce čekáni. Nic.

    DEN 1:

    Jednoho všedního pracovního dne mi zazvonil telefon. Na druhé straně byl pán, který tvrdil že má pravděpodobně moje ukradené kolo. Byl jsem tím zaskočen, upřímně, nečekal jsem, že kolo ještě někdy v životě uvidím.

    Tak jsem se ho jenom zeptal, odkud je a co teda uděláme. Řekl město, ale adresu bydliště, kam si mám pro kolo zajet mi nechtěl sdělit, protože to je prý moc komplikované. Říkal, že kolo obdržel jako výměnu za ojetý vůz, zkoušel na něm jezdit, nešlo mu to, prý má moc páček, tak mu leželo asi dva měsíce doma. Pak se rozhodl zeptat syna, který taky jezdí kola, jestli ho nechce, a v podstatě jeho syn přišel na to, že je kradené díky inzerátu na bike serverech. Následně se mně rozhodl kontaktovat.

    Taky říkal, že pokud chci, tak mi kolo vrátí klidně zadarmo, ale bude škodný několik tisíc za ojetý vůz a rozhodnutí je na mně, jestli mu dorovnám cenu vozu, nebo nic – prostě nechce mít žádné problémy. Tak jsme se domluvili, ať opravdu prověří, jestli je kolo moje nebo někoho jiného a zatelefonuje zpět. Za hodinu zavolal, ujasnili jsem si pár detailů, které nebyli na fotkách vidět a byli jsme si jisti, že víme o čem se bavíme. Bohužel jsem ten den měl moc práce, tak jsme se domluvili, že se pro něj stavím následující den.

    Po dotelefonování jsem zůstal sedět, absolutně zaskočen, protože jsem nevěděl co dělat.

    Co když jsou to lidi, kteří mi ukradli kolo a chtěj ho jenom vyplatit a příběh je fake? Vrátí mi vůbec kolo? Vylákají mně na odlehlé místo, oberou mně o peníze, o auto, v krajném případe o život? Doba je dnes zlá, přeje zvyšující se kriminalitě, sociální nůžky se rozevírají, klidně vás zavraždí za bůro. A taky máš rodinu, o kterou se musíš postarat, takže musíš eliminovat všechna rizika, které ti můžou hrozit!

    Ptal jsem se známých, co by udělali na mém místě, protože opravdu nemám zkušenosti co udělat v situaci, do které jsem se dostal. Ale vzhledem k tomu, že kolo bylo v evidenci zcizených věcí PČR, hlášené na MP, v městech kde se obvykle zdržuji, jsme dospěli k rozhodnutí,že se musím obrátit na PČR. Ono, asi by se mi hodně těžce vysvětlovalo, kde se u mě vzalo kolo, které jsem pár měsíců předtím sám nahlásil jako kradené.

    Návštěva PČR: Vysvětlil jsem jim co se mi stalo, nejdříve říkali, že si ze mě někdo dělá prdel, po druhem telefonátu už změnili názor. Požádal jsem je o jednoho policajta v civilu, který by se mnou zajel na místo předání, který mi bude „krýt“ záda, v případe, že se něco semele, dle hesla pomáhat a chránit. Bylo mi řečeno, že to bohužel nejde. Tak jsem je požádal o vyřízení mého požadavku na PČR v místě předání kola. Říkali že to taky asi nepůjde zařídit, ale že se pokusí, pak mi daj vědět.

    Můj plán: Nevěděl jsem jak to dopadne s PČR, tak jsem se snažil zařídit se bez nich. Místem předání byla nádražní budova, takže fingovaný příjezd vlakem do místa akce, ve skutečnosti autem, po předávce odjezd na kole na předem domluvené místo s kámošem čekajícím v autě, tak aby bylo na minimum eliminované mé odsledování. Kamarád se ještě měl držet nenápadně v pozadí s foťákem, fotit aktéry předávky, kvůli důkazům, v případě problému okamžitě volat PČR, po úspěšném předání se nenápadně vzdálit k autu a čekat na mé vyzvednutí.

    Možná si řekněte, že jsem paranoidní idiot, který moc čumí na detektivky, ale opravdu jsem nevěděl kdo stoji proti mně, jenom jsem se snažil spolehnout sám na sebe a udělat maximum pro to, abych se dostal domů i s kamarádem bez úhony.

    Pro případ nejvyššího ohrožení našich životů jsem neváhal použít, ehm, hromovou hůl…a nečtu detektivky.

    DEN 2-DEN D:

    10:00 - telefonický hovor s kpt. PČR v místě mého bydliště – povedlo se jim domluvit jednoho policajta v civilu na hlídání zad v místě předání.

    13:30 – odjezd na místo předání.

    15:00 – telefonický hovor s npor. PČR v místě předání. – čekají na nás na služebně, že se domluvíme na koordinovaném postupu.

    15:45 – Příjezd na služebnu PČR v místě předání – z jednoho policajta byli nakonec tři policajti v civilu , řekl jsem, že to je už moc, stačil mi jeden, nesouhlasili se mnou, měli obavu z předávky, řekl jsem OK – domluvili jsme postup.

    16:00 – odchod na pozice: Já s kamarádem jsme čekali v nádražní hospodě u kofoly a piva na náš „příjezd“ vlakem, policajti byli na svých pozicích, rozptýlení v prostoru – být nenápadný kvůli možným komplicům.

    16:35 – příjezd vlaku-přesun do vestibulu-čekání na pána z telefonu, a nebo skupinu lidí -kontakt.

    Poznali jsme se dle popisů našich osob, které jsme si sdělili telefonicky, zeptal jsem se, kde je kolo – je v aute. Kde je auto? –stoji 150 metrů od nádraží, bílá dodávka. Přesunuli jsme se k dodávce, policajti se nenápadně přesunovali s námi, po otevření dodávky jsem okamžitě poznal moje kolo, policie se kolem nás stáhla. Pán znervózněl, poznal co se děje, já jsem se mu hned omluvil, že jsem to musel řešit pomocí PČR, protože bych měl mnohem větší problém vysvětlovat kolo.

    ZÁVĚR:

    Skončili jsme oba u výslechu na služebně, po asi 2 hodinách jsem podepsal předávací protokol od kola a vyrazil na cestu domů. Mezitím, v čekání na předávací protokol, jsem požádal policajta o kontakt s panem z telefonu, ještě jednou jsem se mu omluvil za způsobené problémy, a zaplatil jsem mu odměnu, kterou sice vehementně nepožadoval, ale zasloužil jsi ji. Bohužel jsem neměl celou částku, tak aby nebyl škodný z „prodeje“ auta, cestou jsem měl výdavek a opravdu mi nezbyla ani koruna navíc.

    EPILOG:

    Vážený pane nálezce, ještě jednou Vám děkuji za předání mého majetku a upřímně se Vám omlouvám za problémy, které jsem Vám nepřímo způsobil. Zachoval jste se čestně, tak jak by jsme se měli zachovat všichni v podobných situacích, a ne tvrdit, že „radši jsem měl to kolo hodit do lesa, kdybych věděl, že to dopadne takhle“. Chápu Vás, ale nesouhlasím s Vašim názorem, morálně jste předčil většinu dnešní společnosti, včetně mě. Ale riziko z neznáma pro mně bylo příliš velké na to, abych to udělal jinak, z kterékoliv strany se na to díváte.

    Děkuji PČR v obou lokacích za podporu.

    Děkuji pepe8086 za to, že celou akci spustil, včetně nakopnutí mé osoby k napsaní tohoto článku.

    S pozdravem, občasný uživatel kola.

    Sunmoon








    14.09.2012 D-FENS



    [Akt. známka: 1,67] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 245 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.