Dospěl jsem k názoru, že to v čem žijeme není patriarchální stát, ale
stát matriachální. Tedy že se stát nechová jako chlap - fotr, ale jako
ženská - matka. A abych řekl pravdu, už mě ten státní přístup poněkud se*e.
Člověk má podle mě jediné právo: právo dělat si co se mu zlíbí; a zároveň
jedinou povinnost: povinnost nést za své chování zodpovědnost. Je to tak
nějak přirozené, a proto mě udivuje ta část naší společnosti, jenž se neustále
dožaduje nějakých práv - právo volit, právo na nemocniční péči, právo řídit
auto, právo podnikat, a tak dále. řekl bych že ti kdož se dožadují těchto
práv mají mysl otroků, protože otroci nemají právo dělat si co chtějí a
povinnost nést za to zodpovědnost - otroci mají jen taková práva a povinnosti,
jenž jim dá jejich majitel.
Naše situace je ale trochu složitější než situace obyčejných otroků.
Většina naší společnosti si totiž nedokáže představit život bez státem
garantovaných práv. Obecně řečeno - vohnoutstvo se nedožaduje svobody,
ale toho aby je někdo nakrmil, umyl, v případě nemoci vyléčil - zkrátka
aby se o ně někdo postaral. Vohnoutům ani tak nezáleží na právech samotných,
jejich touha se nazývá "nenést zodpovědnost", anebo taky "mít klid". Zde
samozřejmě nastupuje náš demokratický stát, a vychází většinovému vohnoutstvu
vstříc.
Stát se zaručuje, že vás nakrmí a ošatí, že se o vás postará a pohlídá,
aby se vám do ruky nedostaly nebezpečné věci - třeba radioaktivní dudlíky
z Číny. I když to má k dokonalosti daleko, tento stát nazýváme "socialistickým",
protože pouze socialistický stát ví, co je pro vás nejlepší; a pouze socialistický
stát se o vás postará. O své ovečky se staral Stalin i Hitler, a do jisté
míry i Gottwald a Jakeš.
Ne náhodou se přístup socialistického státu k vohnoutstvu podobá přístupu
matek k jejich vlastním dětem. Jak známo, ženy mají silný mateřský pud
a jsou pro své děti mnohdy ochotné nejen strčit ruku do ohně, ale třeba
i zemřít. Ovšem v případě kdy neexistuje externí nebezpečí, matky často
pro děti udělají první poslední: nakrmí je, nakoupí jim boty a oblečení,
občas i tu stovku nebo dvě utrousí, a když se fotr nase*e a dá malému přes
držku, matky ochotně brání svoje ratolesti před násilím a nabízejí jim
útěchu a oporu při těchto bolestivých zkušenostech mládí.
Některé matky jdou ještě dokonce dál - nestačí jim, že je jejich ratolest
najezená, umytá a oblečená. Mají totiž strach že by se dítěti mohlo něco
stát, a proto matky zpravidla protestují, když si jejich dítě koupí motorku
anebo pistoli. Obě jsou to nebezpečné věci, a mateřský pud velí držet je
co nejdál od dítěte. Podobný přístup se promítá do všech oblastí dětského
života - na kole musí mít helmu, aby se mu nic nestalo, v autě autosedačku,
a když přijde řeč na věci typu alkohol, bungee jumping, anebo box, matky
používají zpravidla pouze jednu logiku: mateřskou logiku. A ta velí "dítě
by se k těmto věcem nemělo přiblížit ani na kilometr, protože jsou pro
dítě nebezpečné".
Na základě těchto faktů jsem tedy dospěl k přesvědčení, že pojem "patriarchální
stát" je v případě dnešní Evropy chybný pojem. Nic takového zde neexistuje,
protože kdyby tenhle stát vedli tátové (a je to pouze můj osobní názor),
vymyzelo by opatrovnictví, a naopak by byla posílena instituce osobní odpovědnosti.
To se ale neděje, ba naopak. Obyvatelstvo naší kotliny se dnes a denně
musí řídit předpisy, které by chlap nikdy nevymyslel. Zde nabízím jejich
malý seznam:
Povinnost připoutat se v autě bezpečnostním pásem, a povinnost nosit
helmu na kole a na motorce. Jako kdybychom byli malé děti co ještě neví
co je pro ně dobré. Dále také máme povinnost přispívat do státního rodinného
rozpočtu a povinnost dát státu (rodině) vědět co děláme a kde se nalézáme.
Kromě těchto několika povinností existují ještě milióny zákazů: zákaz skákání
do bazénu, zákaz jezdit rychle, zákaz vstupovat tam kde je to zakázáno
- třeba do šumavských "veřejných" lesů. Dále je zde zákaz práce na černo,
a zákaz pít a řídit, přestože poslanci pijou a řídí celý stát (jen tak
mimochodem, nehody nezpůsobuje alkohol, ale lidi). Vážený čtenář si jistě
domyslí jiné blbé státní předpisy, tohle jsou jen ty které štou mě.
A tak se dostávám k druhé části tohoto článku, nazvané "běda mužům,
kterým žena vládne!"
Každá společnost se skládá z nadřízených a podřízených. Pokud tady někdo
sní o nějaké rovnosti všech, asi ho budu muset zklamat, protože rovnostářská
společnost nikdy neexistovala, natož aby ještě fungovala. Mravenci, včely,
lvi, Toyota a Honda, ČEZ, a dokonce i vesmírná loď Enterprise - tady všude
funguje HIERARCHIE. Pokus, omyl, a evoluce jen prokazují tuto pravdu, totiž
že všude tam kde spolupracuje víc jedinců dohromady musí existovat nadřízení
a podřízení. Dokonce ani Lenin s Marxem tento zákon vesmíru nezměnili,
takže je to stále ještě zákon vesmíru.
Proč o tom píšu? Protože se nám poslední dobou jaksi rozpadá základní
společenská jednotka zvaná "rodina". Manželé si brzy začínají lézt na nervy,
a z diamantové svatby se stává ohrožený druh. Kdo za to může? Hodím teď
slovo do pranice, přestože jsem si plně vědom že tento argument má své
rezervy: Můžou za to ženy.
Samozřejmě netvrdím že ženy záměrně rozvracejí manželství, anebo že
to dělají všechny ženy, ale poslední dobou u něžného pohlaví vídám názor,
že budoucnost patří ženám, a že muži jsou v krizi, a že v manželství by
si oba měli být rovni - muž i žena. Pozastavuji se zejména nad posledním
citovaným názorem, protože jak jsem napsal výše, společnost více jedinců
bez hierarchie je odsouzena k záhubě. Rodina bez hierarchie je odsouzena
k záhubě. A proto považuji názory o tom, jak jsou si oba manželé rovni
za jed, který rozežírá dnešní vztahy mezi muži a ženami.
Muži a ženy si totiž nejsou rovni. Když opominu to, že žena v Bibli
naletěla Satanovi na lep jako první, a potom to ještě dala sežrat svému
manželovi, máme spoustu fyzikálních důkazů o nerovnosti pohlaví. Muži jsou
větší, ženy měnší. Muži toho fyzicky vydrží víc, lépe se vyznají v prostoru
a čase (například při navigačních soutěžích), a taky nemají tak velké nároky
na higienu anebo kvalitu stravy. Kromě toho Evoluce i Bůh odsoudili muže
do pozice hlavy rodiny, a proto není nejmenších pochyb o tom, kdo je předurčen
k tomu, aby rodinu vedl.
Tyto názory jsou dnes nemoderní, protože každý přece ví, že Lara Croft
složí i dvousetkilového zápasníka, a že Charlieho andílci by dostaly i
Jamese Bonda. Jenže to jsou pouze filmy. Pravdou i nadále zůstává, že ženy
nemají sílu na to aby daly chlapům přes držku. Proto se taky narozdíl od
Lary Croft soustředí především na city, protože ve fyzickém světě jim pšenka
nekvete. Všechny ty kecy o rovnosti pohlaví jsou sice hezké, ale jen do
doby než bude válka anebo jiná extrémní situace. V takových případech,
když se sociální stát rozpadá a není schopen dále vykonávat svou opatrovnickou
funkci, ženy a dívky se musí spolehnout na milost a nemilost mužů. A ve
válce to bývá spíš nemilost. Proto mám velké rezervy vůči argumentu o rovnosti
pohlaví.
Tento argument totiž neplatí ani v dnešním sociálním matriachálním státu.
Nevím jestli je to tím, že socialistický stát řídí převážně mateřské instinkty,
ale mám pocit, že se zde role obracejí a ženy mají navrch nad muži, protože
socialistické logice lépe rozumějí. Je to jako ve škole. Tam mají holky
také navrch nad chlapci, protože poslouchají paní učitelku, plní úkoly,
a svědomitě se učí. Mají potom zákonitě lepší známky než kluci, které škola
nebaví, a místo učení jdou radši hrát fotbal.
Stejně jako škola, také náš stát vymýšlí pravidla a "známkuje" občany
podle toho nakolik se těmito pravidly řídí. Ženské tyto pravidla zpravidla
poslouchají a plní, a když dostanou pokutu za to že se nepřipoutaly v autě,
obvykle to berou jako fakt a dál o tom s nikým nepolemizují. Jenže chlapa
takový zákon se*e, a ten policajt co mu dá pokutu ho taky se*e, a jediné
co drží jeho hněv zpět je čistá logika - "když se budeš hádat bude to dražší".
Tento rozdíl v mužském a ženském přístupu je zřetelný zejména tam, kde
je potřeba jednat se státní správou. Znám spoustu manželů, a tak jsem si
nemohl nevšimnout, že věci jako "úlevy na daních", "dotace na střechu",
"nemocenská" a tak podobně řeší zejména manželky, protože manželé na ty
úředníky prostě nemají žaludek. Tuto mužskou nechuť k jednání se státní
správou přisuzuji zejména faktu, že se chlapi neradi učí a neradi dodržují
stupidní pravidla. Ženy berou pravidla jako fakt, a tak jim nic nebrání
ve studiu skulinek mezi zákony, jenž umožňují získat určité výhody.
Pointou tohoto psaní tedy zůstává názor, že socialistický opatrovnický
stát je ženská záležitost, protože opravdový chlap by takovou blbost nikdy
nevymyslel. Ba naopak, každý správný fotr by svou ratolest za nezodpovědné
chování zmlátil. Matky a socialisté mají naopak tendenci zametat nezodpovědné
chování pod koberec. Jenomže bez zodpovědnosti není právo. A člověk bez
práva je otrok. A otrok má pouze ta práva, která mu dá jeho majitel - v
našem případě stát.
PS: tento článek vznikl volnou asociací, a není namířen proti ženám,
mužům, anebo dětem. Tento článek je namířen proti socialistickému opatrovnickému
přístupu.
16.06.2009 Bambus