Jan Dvořák před časem
ve svém
textu věnovaném potížím kyperského bankovnictví správně upozornil,
že uložení hotovosti na běžný účet představuje investici, tedy že
se jedná o operaci spojenou s určitým rizikem.
Bohužel většina veřejnosti
si představuje vklad na běžném účtu jako aktivum bezrizikové. Stejně tak
veřejnost obyčejně netuší, že drtivá většina zůstatků na běžných účtech
nejen nemá žádnou fyzickou formu (papírová bankovka, mince), ale že ani
v tuto fyzickou formu zůstatky na běžných účtech nemohou být proměněny,
aniž by se náš bankovní systém zhroutil.
Představíme-li si nejprve
schematickou rozvahu právě založené komerční banky, do níž akcionáři vložili
určité základní jmění a která celé toto jmění zapůjčila,
dostaneme následující.
Aktiva
|
Pasiva
|
Poskytnuté úvěry
– 500 mil. Kč
|
Základní jmění –
500 mil. Kč
|
celkem 500 mil.
Kč
|
celkem 500 mil.
Kč
|
V tuto chvíli se jedná
spíše o investiční fond než o banku. Nyní uvedeme novou službu, a sice
banka nabídne veřejnosti správu hotovosti. Řekněme, že to přiláká určitý
počet vkladatelů, kteří dohromady v bance uloží miliardu. Jejich motivací
může být skutečnost, že běžné vklady v kombinaci s nástroji elektronické
komunikace jsou velmi pohodlnou formou držby peněžních zůstatků a provádění
plateb.
Aktiva
|
Pasiva
|
Hotovostní rezerva
– 1000 mil. Kč
|
Základní jmění –
500 mil. Kč
|
Poskytnuté úvěry
– 500 mil Kč.
|
Zůstatky na běžných
účtech – 1000 mil Kč.
|
celkem = 1 500
mil. Kč
|
celkem = 1 500
mil. Kč
|
Zůstatky na běžných účtech
dohromady nyní činí miliardu Kč a banka je drží v podobě hotových peněz.
Pokud si za to účtuje poplatky, může tato její pozice být stabilní. Plní
roli investičního zprostředkovatele pro vlastní akcionáře, pro něž hledá
nejlepší zhodnocení základního jmění, přičemž musí být schopna transakcí
ve větším objemu, a proto zároveň využívá svých facilit, aby vkladatelům
poskytla správu hotovosti. Velice pravděpodobně si právě takovéto uspořádání
většina veřejnosti představuje pod pojmem banka.
Řekněme dále, že dojde
k personální obměně ve vedení banky, která s sebou přinese nový produkt,
a sice vedle plně krytého vkladu poskytovaného za úplatu také vklad krytý
jen částečně, který je slabě úročen. Předpokládejme, že v odpověď na marketingovou
kampaň je polovina zůstatků na plně krytých běžných účtech vkladateli přesunuta
na nové částečně kryté běžné účty, konkrétně 500 milionů Kč.
Samotné snížení krytí
je poměrně snadnou operací, postačí pouze ze zájemců o úvěr vybrat nějakou
bonitní podmnožinu, těmto osobám pak zřídit běžné účty a na každý z těchto
účtů připsat smluvně sjednaný kladný zůstatek. Dejme tomu, že celkový objem
těchto připsaných zůstatků je 200 milionů Kč, pozice banky je pak následující.
Aktiva
|
Pasiva
|
Hotovostní rezerva
– 800 mil. Kč
|
Základní jmění –
500 mil. Kč
|
Poskytnuté úvěry
– 700 mil Kč.
|
Zůstatky na plně
krytých BÚ – 500 mil. Kč
|
|
Zůstatky na částečně
krytých BÚ – 500 mil. Kč
|
celkem = 1 500
mil. Kč
|
celkem = 1 500
mil. Kč
|
Rezervní poměr na částečně
krytých účtech klesl na hodnotu 3/5 a banka vytvořila 200 milionů Kč úvěrů,
které by při plných rezervách nebylo možno poskytnout. Jedná se zároveň
o tvorbu peněz, neboť na straně jedné vkladatelé stále považují svých 500
milionů Kč na běžných účtech s částečným krytím za dokonalý peněžní substitut,
na straně druhé dlužníci banky mají v kapsách o 200 milionů Kč více, než
jak tomu bylo doposud. Reálným projevem této finanční operace je určitý
dodatečný objem investic, případně také vyšší objem spotřeby, na straně
jedné. Na straně druhé klesá kupní síla peněžní jednotky.
Částečně kryté běžné
účty musí být z hlediska vkladatele levnější, to jest musí být spojeny
s nižšími poplatky, anebo musí být dokonce úročeny, neboť v opačném případě
by neměl důvod opouštět bezpečí účtů krytých plně. Banka se tedy musí o
svůj zisk (200 milionů X průměrný úrok z úvěrů – ztráty představované nesplacenými
úvěry – relevantní provozní náklady) s vkladatelem podělit.
V praxi úvěrová expanze
nejspíše nepovede k úplné ztrátě hotovosti bankou v přesně témž objemu
(200 milionů), jak jsme dosud předpokládali. To proto, že část peněz z
nových úvěrů se dostane do rukou stávajících vkladatelů banky, kteří mohou
být ochotni své zůstatky na částečně krytých běžných účtech zvýšit. Potom
je celá transakce z pohledu banky v jistém smyslu neutrální, neboť hotovost
vybraná klientem A (dlužníkem banky) se vrací jako hotovost nově vložená
klientem B (věřitelem banky).
Vedle toho banka poskytnutím
nových úvěrů zvýšila počet svých klientů. Čím vyšší je podíl počtu jejích
klientů s částečně krytými běžnými účty vůči celkové populaci, tím méně
pravděpodobný je obchod s klientem cizí banky, anebo zarytým zastáncem
hotovosti. Tím více je tedy pravděpodobné, že transakce bude z pohledu
banky neutrální. Z obou uvedených důvodů bude pozice banky vypadat spíše
takto.
Aktiva
|
Pasiva
|
Hotovostní rezerva
– 900 mil. Kč
|
Základní jmění –
500 mil. Kč
|
Poskytnuté úvěry
– 700 mil Kč.
|
Zůstatky na plně
krytých BÚ – 500 mil. Kč
|
|
Zůstatky na částečně
krytých BÚ – 600 mil. Kč
|
celklem = 1 600
mil. Kč
|
celkem = 1 600
mil. Kč
|
Rezervní poměr v tomto
případě činí 4/6, to jest 2/3, což je o něco více než 3/5 z předchozího
případu. To znamená, že vytvořeno bylo stejné množství úvěrů při menším
riziku pro vkladatele. Alternativně můžeme na věc pohlížet tak, že při
srovnatelném riziku (rezervním poměru) bude vytvořeno více úvěrů, tj. banka
vytvoří ještě další úvěry nekryté vkladem hotovosti. Tím se vysvětluje,
proč banka s vysokým tržním podílem, jestliže zároveň velkou část peněžního
oběhu tvoří její platební instrumenty (šeky, elektronické transakce), může
ceteris paribus vytvořit více úvěrů ze stejného objemu hotovosti
než banka s nízkým tržním podílem, případně je-li v místě zvykem platit
spíše hotově.
Bankovnictví částečných
rezerv může fungovat, nedojde-li z pohledu banky k významné a nepředpokládané
změně v preferencích veřejnosti. Jestliže se lidé náhle uchýlí spíše k
hotovosti, to jest vyzvednou významnou část svých zůstatků na běžných účtech,
banka se může stát insolventní, jelikož proti 1 100 milionům drží 900 milionů
v hotovosti. Podobné nebezpečí představuje i přesun od částečně krytých
běžných účtů k účtům plně krytým, případně také nepředpokládaně vysoká
míra nesplácení úvěrů ze strany dlužníků banky. Nejedná se o nebezpečí
nijak hypotetické, neboť banky ve skutečnosti drží poměrně malé hotovostní
rezervy, ostatně již Adam Smith hovořil ve svém Bohatství národů,
tj. v roce 1776, o pouhých dvaceti procentech rezerv držených
tehdejšími skotskými bankami (v praxi však možná dokonce jen 4 až 6 procent).
Aktiva
|
Pasiva
|
Hotovostní rezerva
– 800 mil. Kč
|
Základní jmění –
500 mil. Kč
|
Poskytnuté úvěry
– 1 700 mil Kč.
|
Zůstatky na plně
krytých BÚ – 500 mil. Kč
|
|
Zůstatky na částečně
krytých BÚ – 1 500 mil. Kč
|
celkem = 2 500
mil. Kč
|
celkem = 2 500
mil. Kč
|
V tomto případě již bylo
z původního vkladu ve výši 500 milionů (částečně kryté běžné účty) vytvořeno
1 200 milionů úvěrů ex nihilo. Zatímco veřejnost se považuje za
držitele 1 500 milionů Kč na běžných účtech s částečným krytím, ve skutečnosti
hotovost pokrývá pouze 300 (zbytek kryje běžné účty s plnou rezervou).
Pokus o výběr jakékoliv nezanedbatelné části z oněch 1 500 milionů tedy
velice rychle učiní banku insolventní. Veškeré její podnikání je totiž
postaveno na předpokladu, že k takovému vývoji nedojde.
Ztráta důvěry klientů
nebývá zcela nevysvětlitelným jevem, ale mívá typicky svou dobře srozumitelnou
bezprostřední příčinu. Obvykle jí je vynucený odpis části aktiv spojený
s neschopností některého ze států splácet úvěry. Jelikož státní dluhopisy
jsou kryty schopností berních úřadů ve spolupráci s policií a věznicemi
vyzískat z občanů dostatečný roční výnos, banky mnohdy jejich držbu považují
za velmi bezpečnou formu investice, třebaže skutečná bonita těchto cenných
papírů je dosti neurčitou veličinou závisející na obtížně předpověditelných
faktorech, jako jsou výsledky voleb, výsledky koaličních vyjednávání, nálady
veřejnosti atd. Vedle toho bývá na státní rozpočty napojeno hned několik
významných průmyslových odvětví v dané zemi. Potíže státu s daňovým výběrem,
rostoucí deficity a stupňující se problémy s refinancováním úvěru mohou
proto v poměrně krátké době ovlivnit výrazně cenu aktiv v držení banky,
ať už přímo státních dluhopisů, anebo úvěrů poskytnutých firmám na státním
rozpočtu závislým. Odpis významné části hodnoty aktiv je pak roznětkou
zažehávající obavy vkladatelů, kteří zákonitě reagují výběrem hotovosti,
takže zakrátko banka musí uzavřít své pobočky, jelikož není nadále schopna
zajistit konverzi depozit v hotové peníze. V ten okamžik laická veřejnost
s hrůzou odhalí, že i takové jemnosti peněžní teorie jako non-ekvivalence
hotovosti a depozit mají více než reálný dopad na život obyčejného člověka.
Lidé pak běžně vycházejí do ulic a žádají politiky, aby následky jejich
vlastní nevědomosti napravili z erárních peněz. To však má na bankovní
systém dopady ještě hrozivější.
Pokračování příště...
15.07.2013 Kilmore