Věřím tomu, že na téma Zmrdi a vohnouti už bylo napsáno dost. Krom toho
podstatného a tím je jejich výroba. Jsem studentem VŠE, obor Podniková
ekonomika a management. Na škole jsem už nějaký čas, takže se chci odvážit
napsat na toto téma článek.
Dle D-F se je jasné, kde se vzali první zmrdi – konvertovali z komunistických
kádrů na zmrdy-kapitalisty, protože to pro ně bylo jen logickým pokračováním
jejich bohulibé činnosti. Od toho památného listopadu, který všechno změnil
už ale uplynulo dost času na to, aby se do pracovního procesu, popř. podnikání,
zapojila celá nová generace. Přesto můžeme tvrdit, že zmrdů je v našem
okolí přibližně stále stejně, dle pesimističtějších odhadů jich pár přibylo.
Nabízí se otázka: Když předlistopadoví soudruzi-zmrdi čerpali zkušenosti
a oseklost ze svých vyhřátých, KSČ přidělených koryt, odkud své know-how
berou zmrdi odchovaní už za kapitalismu?
Když pomineme to, že se mohou ve svém zmrdství zdokonalovat sami, popř.
kopírovat své zmrdiidoly, existuje zde další cesta ke vzdělání v bytí zmrdem.
Jde o hromadnou výrobu s kvalitními základy a už několikaletou tradicí.
Když chcete být (anebo nechcete, jde to i bez motivace) zmrd a potřebujete
školu, jděte na Vysokou školu ekonomickou v Praze. Vyberte si fakultu podle
toho, kde jakou úpravu zmrdivýchovy chcete vybrat a máte z půlky vyhráno.
Vezmu to pěkně od začátku. Troufám si říct, že na VŠE ročně přichází
pouhé tři typy lidí. Prvním a nejvzácnějším archetypem jsou ti, kteří na
ekonomku přišli skutečně studovat ekonomii, management, statistiku, informatiku
atd. Už na střední měli jasno, že se chtějí učit právě tomuhle, protože
je tyto vědy lákají. Pochopili naprosto správně, že diplom či maturitní
vysvědčení, které právě obdrželi z nich nedělá odborníky na jejich obor.
Během semestrů se pilně učí nebo se o to alespoň snaží. Pak zde máme jedince,
kteří na VŠE přišli jednoduše proto, že je buď nepřijali nikde jinde, nebo
prostě něvěděli, kam po střední jít. Popřípadě za ně rozhodli rodiče. Je
samozřejmě jasné, že tenhle typ studenta snahou o studium oplývat nebude.
Třetím a posledním typem jsou ti, kteří intenzivně touží řídit, rozhodovat
a brát za to v budoucnu ranec. Myslím si, že právě tito studentíci jsou
nejžhavějším kandidátem na pozici zmrd-profesionál. Proč? Vysoká škola
ekonomická je v něčem jako jiná vejška. Ve vlastním základu systému výuky
a testování osvojených si znalostí v oboru se neliší od jiných škol. Vedle
toho má ale svá další specifika.
V první řadě jde o mimoškolní internetový systém pro získávání materiálů
ke studiu. Tento projekt se jmenuje VŠEborec.
Tento webový portál obsahuje například kádrové posudky na vyučující a posudky
na jednotlivé předměty. Systém zápisu předmětů vám dovolí si zapsat jakýkoliv
předmět s jakýmkoliv pedagogem tento předmět vyučující. Není pak nic snažšího,
než se řídit referencemi na VŠEborci a vybrat si dle libosti. Další funkcí
tohoto webového portálu je schraňování studijního materiálu. Na přednášky
tím pádem nemusíte chodit, před zkouškami se můžete naučit z uložených
materiálů, které nezištně (i zištně) sepsali jiní studenti. Potud je všechno
v pořádku. Svoboda výběru z palety předmětů a učitelů je velká výhoda oproti
jiným školám (i když nemůžu vědět, zda tato technika nefunguje i na jiných
vysokých školách) a prudu na přednáškách vynahradíte pilným samostudiem
doma či ve chvílích volna (když nejste v práci). VŠEborec má ale i své
další funkce. Těmi je především archivování okopírovaných testů, které
natáhli rovněž samotní studenti. Varianty testů se příliš nemění, v mnoha
případech jsou dokonce identické. Tím pádem studium problematiky odpadá,
stačí se nadrtit varianty, popř. si je opsat na tahák. A dá se dělat ještě
méně. VŠEborec obsahuje také archiv taháků. Jde o dokumenty vypilované
do dokonalosti, kdy znalosti pro zkoušku z celého předmětu máte připravenou
ve Wordu na papíře o rozloze vaší dlaně. Je jasné, že tento portál se těší
až kultovní popularitě, používá jej KAŽDÝ student ekonomiky. Nebudu se
rozepisovat o tom, jaký vliv mají zpracované taháčky a testy on-line na
mentalitu studentů. Udělejte si závěr.
Dalším speciálním prvkem VŠE jsou určité odborné povinné předměty. Jde
například o předměty Psychologie a sociologie řízení, Management kvality,
environmentu a bezpečnosti a Management a podnikání. Všechny tyto předměty
by určitě dokázaly být zajímavé, kdyby byly vedeny trošku jinou formou.
Mají totiž společné jedno: ve všech předmětech se plká o ničem nejen na
přednáškách, což by se dalo pochopit (učitelé vyprávějí tu samou nudu x-krát
do týdne už kolikátý rok pořád stejně), ale pěknou opruzeninu vyfasujete
i na cvičeních. Ve všech těchto předmětech je totiž dobrým zvykem tzv.
týmová práce. Tzn. že studenti dostanou za úkol zpracovat studii na téma
v rámci předmětu a přednést ji zbytku třídy v určitém časovém limitu. Jde
o velmi nudnou záležitost, ve většině případů se žádná originalita ani
obsah nekonají, vše ustupuje formě (slajdy, tabule, oblek, pohoštění pro
posluchače, sty přednesu). Práce, které nejsou v Powerpointu, nejsou akceptovány.
Viděl jsem i případ, kdy slečna (její tým byl jednočlenný) zpracovala svou
případovku nadmíru nápaditě a ztvárnila ji na papír formátu A3 vlastní
rukou i v barvách. Připadalo mi to neskutečně zajímavé, protože ta holka
měla očividně talent. Přesto ji bylo sníženo ohodnocení práce, protože
to NEBYLO ve slajdech od Billa Gatese. Další bolístkou je pak týmová práce,
kdy se v jednom 5tičlenném týmu najdou tak dva týpci, kteří na to hází
bobek, tím pádem to zbytek týmu za ně udělá a oni dostanou ohodnocení za
práci, kterou ve skutečnosti neodvedli. Vyloženě pak fandím těm vyučujícím,
kteří tohle tvrdě potírají a jsou schopní takového lenocha z předmětu i
vyhodit. Pokud se tedy ptáte, kde se zrodily zlozvyk prezentovat cokoliv
sebeméně významného v rozsáhlých půlhodinových prezentacích, pak zde máte
odpověď.
Sdílení know-how je mezi studenti ekonomky velice běžné. Seminární práce
probíhají kolikrát i v týmu. Nejde však o týmovou práci. Vypadá to tak,
že na jednoho studenta prvního typu (viz. výše) se nalepí banda lenochu,
kteří z něho vytahují informace (styl seminárky, obsah, zdroje, popř. plagiátorství
celé seminárky). Zdroj znalostí z toho samozřejmě nic nemá a zbytek „týmu“
ušetřil hodiny práce. Občas ale naštěstí takový styl práce exne na obhajobě,
kdy studentík nedokáže vysvětlit metodu, kterou pro svou práci použil.
Požadavky vyučujícího na vysvětlení toho, co je v práci psáno působí na
skutečné studenty poněkud přihlouple (samozřejmě, že dokážou vysvětlit
to, co sami zapracovali do seminárky), ale pro zmrdíky mají smrtící účinek.
Navíc je mezi studenty atmosféra, která dle studentů na jiných VŠ není.
Na VŠE je něco přes 14 000 studentů. Studentské kruhy neexistují. Není
příležitost, která by vedla k vytvoření opravdového přátelství, pokud o
to opravdu nestojíte. Studenti studující ekonomku se proto mezi sebou neznají,
popřípadě každý student se opravdu zná s maximálně třema pěti jinými. Když
někdo potřebuje radu nebo pomoc, požádá o to jiného. A pokud ona rada nebo
pomoc není pracná, bude prosba vyslyšena. Ale to je tak všechno. Prostředí
VŠE je šedé a vztahy mezi studenty tím pádem také. Výjimky z tohoto pravidla
samozřejmě jsou. Musím ocenit to, čemu se na škole říká Akademický klub.
Jde o prachsprostou hospodu, kde je pivko a jidlo snad i dotované, protože
je neskutečně levné – na Prahu. Zde se dá posedět, pojíst (škoda že jde
o nekuřácké prostory) a poklábosit. Rád tam chodím s přítelkyní.
Třešničkou na školním dortu jsou pak na VŠE působící organizace typu
Mladí konzervativci, AISEC či přednášky různých vysokých pohlavárů (rekrutovaných
především z řad politiků). Přednášejí takoví giganti jako Jiří Paroubek
či sám Veliký. Obsah přednášky takového typu je pak často různě ohnutý
buď vlevo nebo vpravo, záleží na politické příslušnosti řečníka. Paroubka
vypískali, přestože to tak hrozné nebylo, Klause už ne. Ten je na akademické
půdě stálicí.
Je jedno, zda chcete být zmrd, nebo ne. Pokud půjdete na VŠE, tak její
absolvování pro vás bude nejen testem znalostí (kolikrát ale není), ale
i testem vaší vlastní integrity. První způsob studia vám dá možná znalosti,
určitě zkušenosti do života. Druhý je pak rychlejší, snažší a lákavější.
Dělá to tak hodně lidí, tak proč ne přeci vy?
13.05.2008 Mr.Rusworm