V předchozí části jsem skončil u zkušeností předků. Téměř 2000 let se
lidstvo řídilo „Desaterem Božích přikázání“ a fungovalo to. Domnívám se,
že toto Desatero by mohlo sloužit jako základní kostra všem zákonům, které
společnost potřebuje. Předpokladem je, že stát bude plnit pouze své nejzákladnější
funkce a nebude se míchat do všech, i nejintimnějších, oblastí lidského
života.
Nepravosti, kterých se může člověk dopustit je celá řada. Těžko bych
je všechny vyjmenoval. Vymýšlet však na jakýkoliv přestupek, přečin či
trestný čin extra zákon není zdaleka nutné.
Pro dnešní spotřební, na dluh žijící populaci, není až tak příliš aktuální.
Možná je tam něco navíc, naopak něco chybí.
Pokusím se o komentář a drobnou úpravu.
1. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. (Neuctívej jiné bohy)
Je zřejmé, že v době vzniku těchto pravidel se demokracie moc nenosila
a proto je toto přikázání autoritativní, takže žádný zákon ve stylu „Miluj
svého Vůdce“ Přesto bych se přikláněl k tomu, aby křesťanství bylo prohlášeno
státním náboženstvím. Nevyžaduje to však zákon.
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. (Nezneužívej Boží jméno).
Tady jsem poněkud na rozpacích. Nebudeš se zaštíťovat autoritami a
vyjádříš svůj názor, nebudeš klít. No nevím jaký zákon by se na to dal
napasovat
3. Pomni, abys den sváteční světil. (Zasvěť jeden den v týdnu Bohu)
Opět něco mimo čas. Zákon o nedělním volnu by byla asi blbost, přesto
se takové hlasy v poslední době objevují. Spíš návod na životní styl.
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti
vedlo na zemi.
A nejen to. Tak jako se rodiče starali o nás v dětství, tak bychom
jim to měli vracet v jejich stáří. Toto je pro mne hlavní pilíř důchodového
systému. Dokážu si představit, že by to bylo součástí Občanského zákoníku.
5. Nezabiješ. (Nebudeš vraždit).
Tady není co řešit. Vražda vraždou byla, je a bude i ve stádiu pokusu.
Nutně zákon a
co nejpřísnější.
6. Nesesmilníš. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
Toto přikázání se trošku překrývá s 9. Nevím co měl autor na mysli,
snad pohlavní styk bez úmyslu počít potomka. V době vzniku pochopitelné,
v současnosti, při reprodukční schopnosti euroatlantické civilizace opět
aktuální a žádoucí. Jako zákon – blbost.
7. Nepokradeš. (Nezcizuj majetek druhých lidí).
Další jasná záležitost. Ať už se jedná o krádež páru brambor nebo miliard
v jakékoliv měně, tvrdě trestat beztoho, že byl stanoven jakýkoliv minimální,
či maximální limit. Zákon a co nejpřísnější.
8. Nepromluvíš křivého svědectví. (Nemluv o jiných lidech nepravdivě).
Rovněž jasná záležitost. Jakákoliv lež, či pomluva, nejen mezi sousedy
na vesnici, za účelem vlastního prospěchu, nebo propagandy, či něčí ostrakizace
by měla být přísně trestána. Velmi přísný zákon.
9. Nepožádáš manželky bližního svého. (Měj v úctě lásku mezi mužem
a ženou).
Samozřejmě platí i z ženského pohledu. Je třeba si postavit otázku,
kdo je náš bližní? Je to bratr, sestra, partnerka bratra, partnerka sestry,
partner bratra, partner sestry, registrovaný, či neregistrovaný? Upřímně
řečeno nevím co autor zamýšlel. Samozřejmě žádný zákon.
10. Nepožádáš statku bližního svého. (Nezcizuj majetek druhých lidí).
Velmi rozsáhlé téma. Tady se dají vložit téměř všechny nepravosti,
které nebyly dosud pojmenovány. Podvody, žebrota, vandalství, výběr vysokých
daní, lichva, platební nedisciplinovanost, zadlužování, které zaplatí někdo
jiný apod., zkrátka všechno co je v rozporu s dobrými mravy. Zákon určitě.
Za povšimnutí stojí, že v těchto přikázáních neexistuje žádný přestupek
proti státu, v době jejich vzniku totiž žádný stát, v dnešním slova smyslu,
neexistoval a lidé žili a nejen to, rozvíjeli se. Veškerá rizika nesli
sami a byli si toho vědomi. Dokázali si chránit své území, dokázali se
postarat o svou bezpečnost. Život to byl, jistě nebezpečný, ztráty byly
značné, ale genofond se vylepšoval. Na takový způsob života by zřejmě dnes
přistoupil málokdo, přesto není nutné abychom žili v síti téměř nekonečného
množství zákonů, příkazů, zákazů, regulací a buzerací a to, ke všemu, ještě
za naše vlastní peníze.
Jaké zákony tedy, kromě Ústavy, potřebujeme?
Občanský zákon
Obchodní zákon
Trestní zákon
Zákon o silových složkách
Mravní kodex - kterým by se občané měli řídit a soudci k němu
přihlížet.
Volební zákon – tady bych se trochu pozastavil. V první řadě
by mělo být zrušeno financování politických stran ze státního rozpočtu.
Členové by si své strany měli financovat formou pravidelných příspěvků.
Každý volič, který by chtěl aby jeho hlas byl platný, by při volbách, vložil
do obálky, dejme tomu, 100 Kč. 100 korun není tak veliká částka, ústy ministra
Kalouska „Krabička cigaret a jedno pivo“.Tyto peníze by připadly volené
straně. Volební systém bych preferoval jako většinový, s tím že tímto způsobem
by byli voleni president, soudci, prokurátoři, policejní náčelníci, starostové
apod. Svými skutky by rozhodovali, zda svůj mandát v příštích volbách obhájí.
Jistě by se ještě pár užitečných zákonů našlo. Aby se předešlo smršti
nových zákonů a jejich několikanásobným novelám a změnám s každou novou
vládnoucí politickou garniturou, měly by se schvalovat vždy 3/5 většinou
ze všech poslanců.
Co by si měl stát ponechat pod svou kontrolou a přímo řídit?
Ministerstvo národní obrany - armádu, ale akceschopnou, profesionální
s využitím dobrovolníků na dobu určitou s výzbrojí převážně vlastní výroby,
byli jsme přece zbrojní velmoc, nezávislou na periodických změnách politických
garnitur.
Ministerstvo školství – koordinace vzdělávacího systému, zdarma
jen povinné, základní vzdělání dejme tomu do 6. třídy, ale i kdyby to mělo
trvat deset let, ostatní vyšší stupně zpoplatnit úměrně s úrovní a kvalitou
vzdělání
Ministerstvo mezistátních styků – zajišťuje ochranu zájmů občanů
v zahraničí a komunikaci mezi státy
Ministerstvo financí – koordinující a zajišťující výběr daní
a hospodárné využití jejich výnosu ve prospěch občanů. Dál nebudu rozvádět.
Téma na knihu.
Ministerstvo dodržování a výkonu spravedlnosti – mohla by pod
něj spadat Státní policie malá, ale výkonná, zaměřující se na efektivní
vyšetřování zločinů a pomoc občanům, nikoliv suplující Finanční úřady.
Metodicky by řídilo státní zástupce a koordinovalo jejich spolupráci s
policií. Mohlo by pod něj spadat několik nejtěžších věznic. Ostatní lehčí
by mohli spravovat soukromníci, vydělávající si na svůj provoz prací vězňů.
Ministerstvo mimořádných událostí – koordinace dostupných složek
při jakémkoliv průseru. Řídit by je měl přímo premiér.
To je tak asi všechno do čeho by měla, dle mého názoru, zasahovat vláda.
Dále by byly nutné ještě nějaké úřady:
Finanční úřad? Matriku? Katastrální úřad? Stavební úřad? Správa sociálního
zabezpečení? Tyto úřady musí občané využívat nařízením státu a měly být
placeny z daní a proto pro občany bez dalších správních poplatků. Ostatní
úřady by měly fungovat vyloženě na komerční bázi a pouze princip nabídky
a poptávky by určil jejich počet.
Výstavba a údržba komunikací by měla být hrazena ze spotřební daně a
DPH z pohonných hmot a ze soukromých zdrojů, zdravotnictví by mělo být
hrazeno ze spotřebních daní z tabáku a alkoholu. Zdravotní pojištění by
mělo být dobrovolné u běžných komerčních pojišťoven. Tzv. důchodové pojištění
by mělo být přísně odděleno od státního rozpočtu a sloužit pouze na výplatu
základního minimálního důchodu. Občan by si mohl zvolit zda a kolik bude
platit. Podpory v nezaměstnanosti by měly být zrušeny, každý by měl možnost
se proti nezaměstnanosti pojistit. Sociální dávky by měly být zrušeny.
Tady je prostor pro charitu a různé humanitární organizace.
Stát by rozhodně neměl platit různé neziskovky, fondy, komise, poradce,
experty, nevím ani jak se to všechno jmenuje. Podpora vědecké činnosti
by měla být pouze v rámci národní obrany a informační služby. Ostatní vědecké
ústavy by mohly být podporovány z darů, případně si na svou činnost svými
výsledky vydělat, s tím, že by neplatili firemní daně. Stát by se měl rozhodně
zbavit i všech státních, či polostátních podniků, na které stejně pouze
doplácí.
Domnívám se, že tudy by mohla vést cesta jak v budoucnu dosáhnout vyrovnaných,
ba dokonce přebytkových rozpočtů, beztoho aby občané, či firmy platili
přemrštěné, několikanásobné daně a v konečné fázi stejně slyšeli, že na
nic nejsou peníze a topíme se v dluzích.
Byl bych rád kdyby tzv. „Den daňové svobody“ se neposouval v budoucnu
čím dál víc ke konci července, či srpna, ale připadl by třeba na 28. února,
přičemž bychom na každém kroku neslyšeli jak dluhy státu rostou.
27.8.2011 Jahl