Jelikož nám nejprve v parlamentních a pak v komunálních volbách propadly
ty nejnadějnější subjekty, které jako jediné chtějí zrušit nesmyslná omezení
týkající se rychlosti na dálnicích a držení střelných zbraní, dovolím si
poskytnout gratis několik rad, aby se tato situace již neopakovala.
Nuže
tedy, vezměme to krok za krokem. Neúspěšní politici přitom mohou odškrtávat
body, které vynechali.
Jste naštvaný občan a vadí vám politika a politici. Chcete to změnit.
Už nechcete nadávat v hospodě, respektive na webu, ale toužíte s tím NĚCO
UDĚLAT.
Hurá. Nejprve však musíte vědět, ČEHO CHCETE DOSÁHNOUT a jakou funkci
byste v tomto státě rád zastával. Na její získání se pak musíte systematicky
připravovat, protože získat funkci (a následný vliv), to je boj. Řekněme,
že nebudete troškařit s nějakým trapným starostováním nebo hejtmanováním
a chcete být ministerským předsedou, a to výrazně dříve, než Vašim dětem
začnou šedivět vousy. Je-li tomu tak, mám pro Vás potěšující zprávu – už
teď máte přibližně stejný rozhled jako například Jyrka Paroubek. Bohužel,
tato potěšující zpráva je svého druhu poslední.
Další otázka, kterou si musíte položit, totiž zní MÁM NA TO? Nemůžete
se utěšovat, jaká bohapustá hovada už premiéry této země byla, a musíte
si nemilosrdně vytyčit jasná kritéria. Těžší to máte o to, že chcete oslovit
vzdělané a inteligentní lidi a ne nějaký white trash, popřípadě trash.
Kritéria jsou plus mínus tato: Vysokoškolské vzdělání nikoliv PF ZČU nebo
Akademie Komenského, jeden světový jazyk na slušné úrovni, charisma, vůdcovské
schopnosti (vzpomeňte si, jakou roli jste hráli na ZŠ), manažerskou zkušenost
(nejlépe odněkud, kde to nefunguje úplně racionálně, například fabrika
prolezlá odbory), velice obstojné vystupování a žádní (alespoň žádní větší)
kostlivci ve skříni. Dále musíte mít buď fungující firmu, která se obejde
bez Vás, nebo jiný zdroj bezpracné obživy, protože politika je práce na
plný úvazek. Proto také potřebujete funkční rodinné zázemí, neboť klasická
poučka praví, že za 50 % mužova úspěchu stojí žena (feministky klid, platí
to i obráceně). Bonusem pak je, když o Vás už kdysi kdosi cosi zaslechl
(publikujete v odborném tisku, máte na kontě první lékařskou operaci svého
druhu v ČR, zachránil jste na dovolené kotě a vyfotil Vás Blesk atd.).
Cože? Ten popis neodpovídá? Zaberte, aby odpovídal, nebo se na to vykašlete.
Lepší být například uznávaným leteckým modelářem nebo hráčem na láhev než
politickým
turistou, kterému se všichni akorát smějí.
Řady potenciálních premiérů nám prořídly a můžeme pokračovat. Pokud
si myslíte, že jsem Vás před chvílí dokonale popsal, můžeme přejít k dalšímu
kroku, totiž CO CHCI? Pokud si například stejně jako já myslíte, že ideálem
je anarchokapitalistický kantonální stát s plně ozbrojeným obyvatelstvem,
reprezentovaný navenek monarchou, hoďte své myšlenky na papír. Pamatujte
přitom na moudrou poučku, podle které nápad, jenž se nevejde na zadní stranu
vizitky, je automaticky nápadem špatným.
V tomto okamžiku se musíte rozhodnout, zda si chcete založit stranu
novou, nebo Vám stačí vstoupit do některé stávající. Obě metody jsou účinné
a obě mají své výhody i nevýhody. Lepší je podle mého názoru vstoupit do
některé ze stávajících mimoparlamentních stran – jednak už mají vybudovanou
značku, jednak se už teď setkáte s problémy, které by Vás jinak deptaly
až později. Vstoupíte-li do nějaké funkční strany, musí Vás tato nejprve
potvrdit za lídra. V mimoparlamentní straně se to dělá tak, že oslovíte
členy a funkcionáře svými idejemi a počkáte si na sjezd. Postup v parlamentní
straně je zcela separátní téma, kterým se dnes zabývat nebudu, neb nechci
v čtenáři vyvolat reflux. Dilema „old party“ vs. „new party“ nicméně nechám
na rozhodování každého soudruha. Daleko důležitější je totiž následující
krok.
To je TÝM. Strana nemůže dlouhodobě fungovat jako one man show a abyste
stáli v čele respektované politické síly, potřebujete tak 10–15 spolehlivých
parťáků (+- by se mělo krýt s počtem silových ministerstev, dále předseda
parlamentu, předseda poslaneckého klubu atd.) a takových alespoň 40 nosičů
vody. Na těch prvních přitom doslova stojí a padá Váš úspěch a tudíž i
Vaše premiérské ambice. Ideální přitom je, když se každý člen týmu profiluje
v jiné oblasti (doprava, průmysl atd.). Stejně tak ideální je, když budou
zmíněné osobnosti alespoň trochu regionálně rozmístěny.
Rukou společnou a nerozdílnou pak musíte napsat PROGRAM – platí přitom,
že jej tvoří členové Vašeho týmu a Vy máte funkci supervizora. Program
by měl mít alespoň 6 stránek A4 a měl by být rozdělený do kapitol „doprava“,
„bezpečnost“, „zahraniční politika“ atd. Z toho se pak dělá výtah na jednu
A4 max. Když je dílo na světě, následuje další fáze, a tou je PRÁCE.
Musíte publikovat, blogovat, organizovat demonstrace, mítinky, je-li
někdo z pánů advokát, měl by například bezplatně zastupovat někoho, kdo
je podle názoru Vaší strany nespravedlivě stíhán systémem (nutná obrana,
držitel konopí atd.). V této fázi počítejte, že dáte ze svého tak milion
a ani nebudete vědět za co. Zároveň musíte (nejste-li přirozený talent)
vzít za vděk mediálním školením – ze začátku Vás pustí před kameru tak
na 3 minuty, a ty musíte dokonale využít. Navíc není vyloučeno, že si Vás
média příliš neoblíbí a budou se Vám snažit házet klacky pod nohy. Služby
tohoto druhu poskytuje PR agentura a rozhodně se vyplatí. Není to zároveň
nic, za co by se měl člověk stydět.
Že jste to Vy, tak jeden příklad z praxe, názorně ukazující proč. Pamatujete
si, jak se Miloš Zeman kýval ve studiu ze strany na stranu? Příčinou bylo
nikoliv nemírné požívání Becherovky, ale snaha zabránit kolegům novinářům
jeho vystoupení kreativně upravit ve střižně.
V této fázi musíte začít počítat s tím, že se Vám začnou věci poněkud
VYMYKAT Z RUKOU. Impulsy mohou být dva – úspěch ve volbách nebo dobrý výsledek
volebního průzkumu. Jako první to zaznamená kolega (ové), který má na starosti
členskou základnu. Zatímco dříve musel obíhat lidi a přesvědčovat je, aby
do toho šli s Vámi, nyní naopak lidé vyhledávají Vás. Jedná se obvykle
buď o tyto,
nebo o tyto
typy. Kromě nich lze narazit ještě na někoho, jako byl p. Topolánek, tedy
zlodějského zmrda s vůdčími ambicemi. Na toho obzvlášť pozor. Znovu se
vrátíte ke stranickým stanovám, kapitola Členové, hledáte řešení, ale je
to marné, marné, marné. (Pokud Vás napadlo, že by příspěvky činily min.
50 tisíc Kč ročně, klidně na to zase zapomeňte – neměl byste tam ani nohu).
Namísto stanov budete ovšem upravovat program. Setkáte se totiž s klasickým
problémem tzv. nepravých liberálů. Co to je?
Většina lidí, kteří se označují za liberály, by zároveň minimálně jednu
věc ráda zakázala. Například já bych nejraději zákonem zakázal českým děvčatům
mezi 20 a 30 lety jezdit do Bostonu. Jiný by zase nejraději zakázal kouření,
jiný jízdu na motocyklu, jiný dětem do 15 let surfovat bez dozoru na internetu
atd. Já vím, že takové zákazy jsou blbost – většina lidí, jak v této fázi
uvidíte, si to ovšem nemyslí. Pokud zapracujete všechny připomínky, změní
se původně anarchokapitalistický program v jakýsi hybrid mezi DSSS, Zelenými
a neexistující stranou ortodoxních katolíků. Nezbývá Vám tedy, než přijít
s dalším krokem, kterým je REALIZAČNÍ VYSTŘÍZLIVĚNÍ.
Původně slibný program se v tomto momentě změní +- v program ODS s několika
takzvanými vlajkovými loděmi. Bude to například zvýšení rychlosti na dálnicích
na 160 km/h (původně měla být neomezená, ale místopředsedovi se zabila
první holka na dálnici s nějakým frajírkem ve 180), zjednodušení legislativy
pro získání ZP (původně zrušení ZP a prodej zbraní na výpis z trestního
rejstříku, ale ústřednímu tajemníkovi se zastřelil táta) a referendum pro
vystoupení z EU (původně vystoupení z EU, ale nejsme tamti extrémisti).
Neradujte se, stále není vyhráno!
Klíčová krize totiž vypukne ve chvíli, kdy na účet Vaší strany doputují
peníze za kampaň, nebo někdo z vašich členů získá placenou volenou funkci.
Vy v tom máte jasno – politiku neděláte pro prachy, takže funkce zůstane
neuvolněná a peníze půjdou na charitu. Jste ovšem uřván a přehlasován,
a to i kolegy, se kterými jste stranu zakládal. Musíte počítat s tím, že
se setkáte s naprosto zásadními a nevyvratitelnými argumenty. Pár příkladů:
„Uvědom si, že mám hypotéku.“ „Ale já už s těmi 8 tácy fakt počítal.“
„Mám od manželky ultimátum – buďto ten volební příspěvek vezmeš a my zase
budeme žít jako lidi, nebo se ti na to vys…“ atd.
Skončí to tak, že uhrajete kompromis a na charitu půjde tak 1/5 volebního
příspěvku.
Pokud jste to všechno ustáli, další fáze začne, když se dostanete DO
PARLAMENTU. Budete překvapeni, kolik máte přátel. Kamarádi z vojny, s kursu
toho či onoho, lidé, které jste 10 let neviděli – ti všichni si u Vás budou
podávat kliku a budou něco chtít. Vám je ovšem jasné, že pokud někomu vyhovíte,
máte obrazně řečeno ve dveřích natrvalo zaražené páčidlo a v první fázi
posíláte prosebníky k šípku. Zbytečně, nakonec Vás jeden z nich udolá.
Že jste to Vy, tak jeden způsob, jak se takové páčidlo zaráží. Řekněme,
že máte stranický časopis. Firma XY Vám tam za rok proinvestuje 3 miliony
a nic za to nechce. Jejich jednatel Vám ještě na mítinku poblahopřeje,
jak jako jediný máte na srdci zájem poctivých podnikatelů a v jeho očích
jste Ronaldem Reaganem. Příští rok pak začne inzerovat ve stejném objemu
a tak okolo května pan jednatel přijde se zcela konkrétním požadavkem.
Vy ho vyhodíte, on stáhne inzerci a jste spokojen. Přesně do okamžiku,
než vám vykopne dveře deset spolustraníků a začnou na Vás řvát, že jim
ty prachy budou chybět. V tu chvíli si uvědomíte, že návrh pana podnikatele
vlastně není úplně proti zásadám Vaší strany, vyndáte z koše vizitku, dáte
si panáka, a zavoláte.
V ten okamžik si připadáte jako Neo, když si vzal červenou pilulku.
Není žádné před tím, už je jenom potom. Špatně spíte, nervózně otevíráte
ranní monitoring a doufáte, že s tou historkou žádný další z prosebníků
nevyrukuje. Buďte klidný, vyrukuje, a ne jeden – jediné, co můžete, je
snažit se udržet stav na úrovni, kdy nejste namočený v totálních sračkách
(Gripeny, Pandury, biolíh apod.). A to ještě buďte rádi, že jsme v Čechách,
kde jsou milostné avantury politiků každému u prdele…
Ani teď ještě nemáte hotovo – právě naopak. Zatím pro všechny „reformní“
a „nezkažené“ strany bylo kritické právě první volební období (tímto zdravím
politickou divizi společnosti ABL). Měl byste se totiž rozhodnout, zda
budete SYSTÉMOVOU, nebo NESYSTÉMOVOU stranou. Obojí je špatně a vede to
k hořkým koncům. Vy jste však daleko kvalitnější než třeba Martin Bursík
a takhle se rozhodovat jako první v historii samostatné České republiky
nemusíte. Potenciální koaliční partneři jdou za Vámi sami od sebe, protože
cítí, že ve Vás vyrůstá nový Churchill, který se časem stane hegemonem
politické scény.
Vy se tudíž stanete vůdcem opozice, akorát musíte – hádejte co? Správně,
přepracovat program, z něhož musí zmizet některé vlajkové lodi. Rozžehnáte
se tak s body, které jsou pro zbytek opozice nepřijatelné. Z Vašeho programu
se vytratí zvýšení rychlosti a liberalizace držení střelných zbraní, z
Vaší strany pak dosavadní první místopředseda, kterému dojde, že se chová
jako kokot.
Ale to Vám nevadí, protože příští volby jsou Vaše bez ohledu na to,
zda jsou řádné, nebo mimořádné. Gratuluji,
pane premiére!
21.10.2010 Shackall