D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Příběhy o kovech
    Vydáno 15. 02. 2009 (10460 přečtení)


    Jak jsem hlídal zloděje

    Námět: Příběh neobyčejného optimismu

    Lokace: Kdesi v hlubokém a nevlídném pohraničí na Česko-Bavorsko-Saském trojmezí.

    Termín:  to zůstane tajemstvím loňského léta

    Obsazení: Poslední  akční  hrdina (snad slepou vírou ve spravedlnost vštípenou mu rodiči)

    Bylo nebylo, tedy spíše víc bylo. Za hustým lesem je rybníček Brčálník, není ani velký, ani malý, no možná se ani tak nejmenuje, ale nebudeme se přeci tříštit na detailech, ležel kdysi jeden sousedův kravín, u něj přes pole posed a přes další pole víska zapadlá. Jsem klasik,hlavně po ránu, i stalo se, že tajemné síly , nedbajíce poledního klidu, mě jaly se rušit  ze zasloužené siesty, prapodivnými zvuky na les tuze nezvyklými až industriálními.

    No zkrátka tam nějakej vopruz a kretén trápil flexu.

    Chvíli mi trvalo než jsem pojal důvodné podezření, že je „něco asi špatně“. Většinou slýchávám z lesa něčí enduro, sousedovo Husqarnu nebo jen střelbu. To jak myslivci snižují své stavy „škodné“ co jim v noci lezou za starou nebo za těma dcérenkama. A začal jsem hádat podle zvuků, co asi dělá veveruška s Božkou, nebo BéDéčkem v ruce uprostřed lesů,kde asi sehnala potřebné štrómy  a komu to soudruzi pomůže?

    Vzal jsem tedy psa (no takovej ten neohroženej koberečkovej až na piškoty bezůplatnej přítel člověka - prý je to německý ovčák), nůž (správní a neohrožení chlapi ho přeci nosí-Rambo, McGywer i Curo Chymenéz), osobně preferuji  takovou tu zubatou věc od rakouského výrobce „plastových pistolek“ a za doprovodu mé blond občanky a jejího tatíka šel na výlet.

    Ohlas byl nečekaný a po vzoru Teleblbíz : “Jedeme na výlet, jedeme na výlet“. Akorát jsme šli - pěšky. A to co jsem poté spatřil mě dnes s ohledem na události následující už ani neudivuje. Jakási početnější tlupa OTTO (O Trochu Tmavší Občani) skákala jak vopice v ZOO Trója po rychle ubívající  a mírně zkorodované ocelové kostře sousedova kravína. Ta rychlost s níž se bravurně pohybovali, nedbajíce fyzikálních zákonů učeného pana Newtona (asi o něm nečetli – tím to bude!) mě až udivovala.

    Začli cosi halekat, počítám, že se jednalo o vyjmenovaná slova po D (Dyk, Dylyna, Dýýp Párpl) a taky po P (3,14čo) Č (čů***u)  a další, jejichž význam jsem zcela nepochopil, asi jsem měl opakovat nějakou třídu. Říká se: "Opakování matka moudrosti" anebo to bylo jinak? Slyšel jsem také zcela zcestný názor, že poté se jedná o známku demence. Nemohu soudit, nezbýval čas. Jelikož jsem drzý až vyzývavý a možná až moc zvědavý, chtěl vědět co tím chtěl jako říct? I odělilo se bojovnější jádro OTTO a stále platí, že moudřejší ustoupí. Po následném zrychleném  přesunu, na který jsou mé kosti už asi staré něco kristových let a je také pravda, že sprinty ale vážně nemusím, možná kdysi, v době dávno minulé, kdy jsem myslel, že přespolní běh ála Zátopek je  jediný dokonalý způsob pohybu. Což může omluvit snad to že jsem nevlastnil kolo ani jiná přibližovala, natož „certifikát řidičských dovedností“ s  kategorií snad celé abecedy. Jen co jsem popadl dech, zvolil jsem metodu teplého bonzu, to víte hlásit se to musí.

    Po třech telefonátech, kdy jsme si navzájem vysvětlili  VO CO GOU, a že majitele sice znám,ale přestěhoval se a  možná se ho dopátrají pomocí  katastrálního - nebo snad katastrofálního úřadu, ale já to za ně ale FAKT dělat nebudu, protože plním svou občanskou povinost už teď nad rámec svých povinností.

    Zalehl  jsem doprostřed louky maskován D3 desert camo zanechajíc zbytek týmu strategicky v roští a nepřítele na dohled. Teď už vím, že na dostřel by bylo lepší. Vyčkával jsem příjezdu „Rychlé Roty“. Po pár minutách se tehdy ještě Nepomáhat a Nechránit dostavili v plném počtu speciální zásahové brigády = 2 (slovy dvou) členů
    .
    I začali se se spoluobčany srdečně vítat, ukazovat si  navzájem své legitimace a málem i s jejich pomocí sundávat ze střechy a kufru zcela přeloženého Fáčka  kovové výztuže obřích rozměrů, které nemá ani kámoš na svém off-Road made in Korea džípu.

    Byli důrazně napomenuti, že SPZ jim drobet plandá a že to se přeci nedělá, že technickou to asi neprojde a možná chtěli vidět i lékárničku. No a tím to HASLO.
    Obě vozidla se vydala k domovu, aby se  to jedno druhý den ráno vrátilo pro sběr- no co kdyby to někdo jiný ukrad. Nepoučen z předchozích nezdarů ani z krizového vývoje, jsem opět volal, opět navigoval a jen tupě zíral jak je ta Filcka oproti Fáčku děsně pomalá. Možná jsem měl více sledovat Auto Moto Revue či jiné periodikum. Asi za to může odpor vzduchu majáčku, nebo ty kurvy špatný neměly podlahu a nedovoleně si pomáhali k vyšší rychlosti. Zase NIC.

    Přes týden tomu chudákovi hajnýmu zapálili posed, takhle plýtvat benzínem v době ropné krize. Hasiči se zachovali přesně podle textu jisté kapely, co moje blondýnka poslouchá s uchem na skříni (pro blonďáky = Kabát). Blbouni nejapní-i ani špekáčky si nevzali. Tímto bych se rád sousedovi omluvil.

    Další víkend byl opět úspěšný. Tentokrát jim Orgán poklepal na rameno ať ten agregát vypne nebo ať aspoň ztlumí volume. Další den se opět vrátily pro železnou rudu zpět. Tentokrát jsem jen s dalekohledem sledoval  a málem smíchy i brečel. No to mě POSER voni snad benga píchli.

    Musel jsem uznat, že OTTO je patrně zákeřná  teroristická skupina a že sousedovi ten kravín už asi neohlídám.


    Aluminium toť správný hnací motor této doby.

    Rychlost jeho zcizení se rovná skoro té světelné. Pan Mach by se jistě podivil nad pomalostí jeho veličiny marně se snažící dostihnout velkou tlakovou vlnu, ten velký třesk, šířící se vzduchem za ujíždějící kárkou vrchovatě naloženou kovovým šrotem. Kdo to nezažil, neuvěří.

    Možná by se podivila i paní Šebestová, kdyby si nepodvrkla kotník po čerstvé, prázdnotou zející, černé díře, tam kde předtím býval poklop smradlavého kanálu.
    Určitě by se podivil i pes Jonatán, kdyby si ho před pár dny nespletli vietnamští sousedé s Bóbiká.

    Já nejíst pes - pes nosit smůla.

    To víte pohraničí byl vždy drsný a nehostinný kraj.

    Ale to už jsem moc odbočil od vzácného prvku Mendělejevovi periodické tabulky získaného z rudy Bauxitu.

    Kamarád, říkejme mu pracovně tak, jak ho oslovuje jeho hrdý otec: „co zas ten můj OSLOID provedl“ měl jeden týden zbrusu nové disky kol z ultralehkých vzácných slitin značky Ronal, než, asi omylem, zaparkoval na jednu noc v Plzni Borech (nebyla tam věznice?). Jejich lesk musel být fascinující. I stalo se opravdu nečekané a jeho František Ford se ocitl zcela znenadání a nepochopitelně na cihlách. To opravdu nasere! Navrhoval jsem zavolat Foxe Muldera a Dejnu Scullyovou, ale měli moc práce s odchytem jiné dravé zvěře z vesmíru. Musela mu stačit naše slavná Pomáhat a…… však vy víte.

    I mě přešel smích, když jsem po cestě do práce na poslední chvíli uzřel díry snad větší než je Bruntál. (rád bych se jeho obyvatelům omluvil,oni za to nemohou,ta díra byla fakt velká)

    Ještě, že mountain bicykl má až na výjimky nižší rychlost. Nejsem žádný Lance Armstrong a tak rychlostní limity překračuji jen v obci z kopce a to ještě musí foukat ale opravdu silný vítr. Přesto jsem kličkoval víc než Anakin v Hvězdných Válkách, když se z černo-černé temné a děsivé tmy v 5:35, i přes mou šílenou snahu to tu aspoň trošku rozsvítit, pomocí Super High-Tech LED světýlek v počtu větším něž jich má Vánoční stromeček a UFO dohromady vynořil OTTO. (O Trochu Tmavší Občan). Na kole snad ještě po Hitlerovi, bez světel a předepsané výbavy, s kárkou a špatným směru, tedy pokud nejsme v Anglii, na zeměpis jsem chyběl, a totálně... jak zákon káže, pod obraz zhulákanej snad palivem z tryskáčů. Osvětlení na baterie neměl asi z důvodu, že volovo se snad hodí k mechanické přeměně na atomy zlata lépe než žlutavá měď, jejíž cena zrovna ve sběrných surovostech dosáhla astronomických výšin.

    To už mě nenasralo ani těch 11 Vietnamců, co šly  hned za ním po bílý čáře rychlého pruhu podél středového GREENU. Asi hráli golf.

    Pár hodin jsem ještě rozdýchával pohotové reakce telefonistky PČR. Asi neměla náladu na mé vtipy o ohrožení silničního provozu, tak brzy po ránu.

    Moje drahá polovička také moc nevěřila, že prý přeháním a mystifikuji. Jen ale do chvíle, kdy na sedadle smrti, jela autem druhý den se mnou. Tolik hovězího skotu a jiného dobytka  co jsme potkali na silnici,bys jen stěží na pastvě našel.

    Humor jí došel,až když šla s konzolí od záclon ze slitiny lehkých kovů ke kontíku. Že prý ji tam vopruzoval nějakej  Bezdík, jestli nebude další matroš.  Než šla s tou druhou várkou, tak ta první byla pryč i s novým majitelem. Nepočkal.  Musím zdůraznit, že to máme k popelnicím strašně daleko, celých deset metrů.

    A jak to bylo dál? Ocelové rohože drží na svém místě pevně koutový svár, kanál smrdí dál přikryt bezcennou atrapou víka, sousedi si zvykli a Jonatána už asi nikdo nenajde.

    Dalo by se říct, že vše dobře dopadlo.  Jako v pohádce.


    9.2.2009 Medvídek


    [Akt. známka: 3,26] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: [Neregistrovaný autor] | Komentářů: 55 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.