První rozhovor s Františkem Matějkou jsme přinesli v
roce 2010 krátce po setkání bloggerů, které organizoval a moderoval
David Gruber v Praze. Od té doby jsem
Františka Matějku neviděl, ačkoli se celá řada čtenářů D-FENSe, včetně
těch, kteří jej čtou služebně, domnívali, že spolupracujeme pravidelně.
Matějkův blog se stal
trvalou součástí webového prostoru a podle dostupných kalkulací v listopadu
roku 2018 předežene v nástěvnosti D-FENSe. Teď je někde na půli cesty a
tak mě napadlo, zda by se František Matějka nehodlal nějak podělit s své
názory a plány se čtenáři D-F. No a taky jsem ho chtěl zase po letech vidět.
K setkání jsme vybrali restauraci, kde se hulí. Dalo mi to dost práce,
ale nakonec se podařilo najít takovou lokalitu, která je nejen kuřácká,
ale také blízko budovy Centrotexu, kde si za půl miliardy zřídilo vnitro
velkofízlovnu. Během rozhovoru jsme tedy měli vynikající výhled na zaparkované
odposlechové dodávky Ludmila, které jsou teď už dobré nanejvýš na rozvoz
svačiny, protože se odposlouchává přímo na centrále. Pro zamýšlený rozhovor
to byl celkem hodnotný rámec.
Během rozhovoru, respektive na jeho konci, došlo k jeho částečnému zcizení.
Přináším vám i tento konec, protože byl celkem zajímavý a s obsahem rozhovoru
souvisel.
D-F: Já se zeptám stejně, jako jsem se zeptal v prvním rozhovoru
v roce 2010. Třikrát bloger roku, dvakrát na předních místech, přes patnáct
set článků, celkem přes 9,5 milionu zobrazení. Ať je to jak chce, tohle
je úspěch. Jaký to je?
FM: První slovo, který mě napadne, je odpovědnost. Moje. Odpovědnost
vůči rodině a dětem. Tvůj život a život tvých dětí je jenom ve tvých rukou
a nikdo jinej za tebe nic neudělá, když chceš něco změnit a děti v těch
lejnech nenechat napospas státní moci, která nás má všechny jen jako položku
na stříhání vlny. Vždyť my už jsme zase před rokem 89. Lidi si zase něco
jinýho myslej a něco jinýho říkaj, aby neměli průser v práci nebo problémy
v byznysu. Jo, čtenost je fajn, ocenění taky. Kecal bych, kdybych řekl,
že ne. Důležitější pro mě ale je, aby to třeba utkvělo jako jedna z cest
ke svobodě. Stav, kterej tu máme teď, je jen jedním z nástrojů, jak řídit
a holit lidi. A kvůli tomu jsem na Václaváku fakt nestál.
D-F: Jedna věc mi vrtá hlavou. Ty tvoje články jsou konfliktnější
než to, co píšu já. Moje otázka je, kde máš doraz. Praktikuješ autocenzuru?
FM: Ne. K autocenzuře mám podobný vztah, jako k současný státní moci.
Ohneš se jednou a sežerou tě zaživa. Píšu co chci, kdy chci a jak chci.
Občas si na mě někdo vyskočí a má neodolatelnou chuť směřovat k nějakýmu
„řešení“ v rámci „řízení“. Státní moc si totiž těžce zprivatizovala právo
na jedinej správnej výklad pojmů jako je extrémista, xenofob, homofob,
rasista, sexista, nacionalista a já nevím co ještě. Ale ty sám víš nejlíp,
jak používat jejich vlastní metody a normy na vymezení mantinelů jejich
her. Takže v pohodě.
D-F: OK, když pominu tyhle vlivy zvenčí, je ti třeba jasný, že všechno
má nějakou životnost? Jednoho dne se třeba probereš a zjistíš, že už není
o čem napsat, protože jsi o všem napsal. Nebo už nebude nikoho doopravdy
zajímat ten blog. Máš plán, až to přijde?
FM: Viděl jsi Toma Hankse, jak v jednom filmu začal běžet a přidávali
se k němu, aniž by on řešil proč, další lidi? A najednou, beze slova, prostě
běžet přestal, neměl potřebu něco někomu vysvětlovat, a šel domů. Čas od
času mě taková představa napadne v souvislosti s psaním. Jenže pak se podívám
kolem sebe a stačí další pitomej totalitní zákon proti svobodě od nominálních
komunistů a socialistů v parlamentu napříč politickými stranami bez rozdílu,
a sednu ke klávesnici. Jestli někdy přijde doba konce, pak to bude proto,
že to nahradím něčím jiným. Asi videokanálem. Čím dám víc cítím potřebu
zatnout do jiného segmentu lidí a oslovit je.
D-F: Kolik dáváš Babišovi? Jaká bude životnost fenoménu ANO a co
přijde pak?
FM: No, to bude jestě mazec. Ten chlap vyfoukl socialistům párky s pivem
na náměstí a vyměnil je za koblihu. V obou případech si lidi mysleli, že
to maj zadarmo. A že to je ta změna, po které volali. A v obou případech
jsou nakonec pěkně srovnaný v řadě na střih vlny. Obávám se, že princip
pomalu vařený žáby s hlasovacím právem v dalších volbách bude důvodem,
že se z něj stane dokonce premiér. Vidím jedinou cestu ven. Je potřeba
vrátit ideje do principu soutěže politických stran a rehabilitovat jejich
roli, kterou podělaly všechny dosavadní parlamentní strany bez rozdílu.
Jednorázové projekty bez idejí jsou sice skvělou příležitostí pro jejich
investory, ale cestou do pekla pro svobodu, lidi i republiku.
D-F: Když se vrátím do roku 2010, když jsi začínal s tím blogem.
Jak vnímáš vývoj společností za těch pět let? Nebo jinak. Kdybys mohl vrátit
čas, do jakého roku moderní historie by to bylo. Myslím teda polistopadovou
historii.
FM: Vrátil bych se na počátek devadesátých let. Tehdy jsme měli ke skutečným
občanským a lidským svobodám nejblíž v historii. Od tý doby směřujeme každej
další den zpátky do socialismu. Jak kdyby starší z nás ztratili paměť, zatímco
ty mladší znovu indoktrinujou už od základní školy.
D-F: V souvislosti s tvým nedávným vystoupením v Brně, rád bych se
zeptal, jak vnímáš probíhající imigrační vlnu. Jak významné téma to pro
tebe je a v čem vidíš východisko?
FM: Imigrační vlna je jedním z největších problémů novodobé historie
Evropy. Budu se opakovat, ale necítím absolutně žádnou odpovědnost za to,
že jsem se narodil jako běloch v Evropě a jsem náboženským ateistou. Necítím
sebemenší pocit viny, a nikdo ho ve mně ničím nevyvolá, za to, že se někdo
jiný narodil třeba jako černoch v Africe, nebo jako muslim v arabském světě
– a je z jakéhokoli důvodu v pytli. Nelegální imigraci je nutné zastavit
silou, jinak západní civilizace padne. Pro mě je to významné téma kvůli
našim dětem doma a jejich budoucnosti, až tu nebudeme. Východiskem podle
mě není politicky vykalkulovaná změna postojů stávajících zástupců, ale
výměna zástupců. Musí mít koule se silou nelegální imigraci postavit, nebo
to časem vezmou v Evropě za potlesku ulic do ruky noví Hitlerové. Řešením
problémů mimo Evropu přece do háje není přesídlení desítek milionů lidí
do Evropy. Každý rok se v nejchudších převážně islamistických částech světa
rodí dalších 80 milionů chudých. Taková je realita. Necháme je dojít až
k nám? Nechci se dožít reklamy na cestovku ve stylu „Chcete si odpočinout
od šaríi v Evropě? Využijte naší nabídky bezpečných lokalit v Africe a na
Blízkém východě“.
D-F: Já se teď budu věnovat tomu, proč jsem vlastně tady. Matějka
Stranu svobodných spoluzaložil. Odešel. Zase vstoupil. Co se děje?
Byl jsem u založení, pak tři roky členem, a pak tři roky mimo. Měl jsme
unikátní možnost vidět Svobodné zevnitř i zvenku po stejně dlouhou dobu.
Řeknu ti to takhle. Kdybych je sám nesledoval, nevěděl bych, že existují.
Ideje jsou fajn, ale zisk politické moci je prostě úplně jiná sportovní
disciplína, jiná liga, jiný hřiště a jiný pravidla. Abys mohl ideje prosazovat
a něco jsi fakt změnil, nesmíš hrát hru na intelektuální klub bez kompromisů.
Musíš nejdřív získal politickou moc, abys aspoň něco z těch idejí, kterým
věříš, prosadil. Chci vidět Svobodné v roce 2017 ve sněmovně a proto jsem
se vrátil, abych se vším, co umím a znám, tohle dotáhl s ostatními do konce.
Co bude pak se uvidí.
D-F: Ze svých zdrojů vím, že bez ohledu na vstupování a vystupování,
je tvoje podpora v komunitě kolem strany Svobodných stále vysoká. Máš pro
to nějaké vysvětlení?
FM: Možná je to tím, že vědí, co můžou čekat. Nebyl jsem jinej před
tím a nejsem jinej dnes. Jsem jenom starší, mám o pár let víc zkušeností
a podstatně víc důvodů, proč uspět. Život je totiž zatraceně krátkej a
když ti je 45, máš statisticky už půlku za sebou.
D-F: Na druhé straně vím, že v posledním zhruba jednom roce celá
řada lidí z komunity kolem D-F ze Strany svobodných buď úplně odešla, nebo
přepnuli do pasivního módu, tedy členství uchovali, ale stranu nepodporují
ani s ní nechtějí mít mnoho společného.
Nedivím se jim. Fakt. Svobodní si sebou nesou od základu jeden faktor,
který není vlastní jiným zavedeným stranám. Jsme v podstatě od přírody všichni
indiviualisti a nejsme členské ovce. Mnohdy dokonce považuju u některých
členů téměř za schizofrenii, že jsou při až anarchokapitalistickém volání
po absolutní svobodě vůbec členy politické strany, protože ta není ve skutečnosti
v podstatě ničím jiným, než obdobou malého státu. Vytýkám Svobodným, že
z jejich řad nebyli slyšet realističtí praktici, kterých je tam stoprocentně
většina, čímž dali prostor převážně mladým akademickým ekonomickým teoretikům
bez praxe a životních zkušeností. Z nich pak zvlášť na sociálních sítích
skoro cákala arogance k zastáncům jiných názorů a nechopnost přes ty tuny
načtených knih teorie v angličtině vidět českou realitu kolem. Navenek to
pak vypadá, že jsou hlásnou troubou jediné pravdy ze Svobodných. Ve skutečnosti
se však jedná o pár lidí, kteří bohužel dokázali, aniž by si to mnohdy
uvědomovali, znechutit dosavadní podporu řady dalších členů a příznivců.
Mimochodem, v minulosti jsem zaznamenal, že ses zařadil mezi znechucený.
O co šlo a proč? Marně si s tím lámu hlavu. Ven s tím.
D-F: Jo, to ti rád řeknu. Vykládám to už poněkolikátý. Já měl po
volbách jeden problém a týkal se členství předsedy Petra Macha ve výborech
evropského parlamentu. Ten napřed prohlašoval, že v žádných výborech aktivní
nebude, protože si z toho poslanci dělají vedlejšák a dopadá to na jejich
schopnost hájit zájmy své země. Shodou okolností jsem týden před volbama
byl na Machově přednášce v hotelu Zvon doma v Budějovicích a tam jsem to
slyšel přímo od něj. Já tedy z toho jeho rozhodnutí nebyl nadšenej, protože
když už si jednou zvolím poslance, tak očekávám, že bude pracovat ne na
100%, ale na 120%, a tenhle budoucí poslanec říkal, že výbory vypustí,
což je jako by řekl, že bude pracovat na 80%. Ale budiž. Pak Petr Mach
změnil názor, a to bylo samo o sobě dobře. Ono se dokonce postupem času
potvrdilo, že to bylo dobře. Co bylo ovšem špatně, byla ta komunikace kolem
toho, kdy to vedení strany začalo zatloukat a dělat, že to nikdy neřekl.
Já ale ještě nejsem tak blbej, abych si nepamatoval, co jsem před třema
nedělema slyšel na vlastní uši. Pro mě je přirozený, že se lidi mýlí. Mach
mohl prohlásit: „Je mi líto, byl jsem moc velkej optimista. Zjistil jsem,
že pokud vám voličům mám bejt co platnej, musím si do těch výborů sednout.
Takže měním názor, byť nerad.“ To by na mě dokonce udělalo dojem. Jenže
rodící se politická elita Svobodných to řešila podle hesla „we can do no
wrong“ a já přestal táhnout za jeden provaz. Musím taky dodat, že někteří
svobodní na to reagovali naprosto nepřiměřeně a slušný vychování jim taky
moc neříkalo, takže mi to ve finále nebylo líto, protože s takovýma lidma
nemám co bych sdílel. Členství ve Svobodných jsem ukončil na začátku tohoto
roku a následně i veškerou jejich podporu.
FM: OK, rozumím a respektuju. Pro mě jsi byl jednou z těch osobností,
které vděčí Svobodní za dost. Chtěl bych tě vidět zpátky. Co se musí stát
a můžu to nějak ovlivnit?
D-F: Jo, já budu zpátky, až uvidím, že politická strana funguje jako
politická strana, což se teď neděje. A vůbec už mě nezajímá ten libertariánskej
brainstorming. Do vedení je třeba napumpovat víc jedinců typu “lídr” a
“manažer”. Taky bych uvítal silnější národní hledisko. Já to do určitého
okamžiku vnímal tak, že Svobodní jsou jednou z nejdůležitějších sil, možná
dokonce jedinou silou, která může dostat moji zemi z toho průseru, do kterého
ji zavlekly eurosocialistický vlády a následně babokracie. Tenhle dojem
už hezky dlouho nemám. S určitou nadějí vzhlížím k blížícímu se sněmu,
jeho výsledek bude pro mě důležitý. A jak to vidím kolem sebe, tak nejsem
jedinej.
Matějka – V souvislosti se sněmem mě napadla jedna věc. Využij toho,
že spolu sedíme, a řekni cos ještě Svobodným neřekl a chtěl jsi, jen si
na to třeba neměl zatím chuť nebo čas.
D-F: OK, takže tobě, Matějkovi, členovi republikového výboru sděluji,
že běží čas. Think tank může existovat věčně, ale politická strana ne,
protože je závislá na přízni a motivaci veřejnosti a ta je silně pomíjivá.
Takže si budete muset vybrat a udělat pár poměrně radikálních změn, jinak
Svobodní skončí.
FM: Zeptal ses mě na Babiše. Já se tě zeptám na Blok proti islámu. Vidíš
v něm čehokoli řešení?
No, já jsem jsem chtěl jen připomenout, že rozhovor tu dělám já.
Blok proti Islámu nás možná ochrání před islámskejma hordama, ale kdo nás
ochrání před Volfovou, Konvičkou a jejich přáteli? Já na ně mám specifickej
názor. Z mýho pohledu je to řízený upevňování autority státu a instalace
dalšího levelu totality svépomocí. Pod dojmem urgentního ohrožení islámskou
hrozbou bude veřejnost akceptovat i to, za co by jinak byli ochotný vyhazovat
politiky z oken a podle mě jim o nic jinýho ani nejde. Když čtu občas zápisy
z jednání ve sněmovně, jde tedy hlavně o dopravní záležitosti, ze proslovů
třeba poslance Černocha je mi vážně blivno. Za to by se nejeden starej
esenbák nestyděl. Jo a mimochodem. Nech si někdy od docenta Konvičky udělat
kázání ohledně pravidel silničního provozu a jejich vynucování, výše pokut
a tak. Můžu tě ujistit, že originál šaria je ještě docela pohodová věc.
Takže teď se s dovolením zhostím svého rozhovoru a zeptám se Tě na
to, co chceš vzkázat čtenářům D-F.
Co vzkázat lidem, ze kterých drtivá většina určitě ví, že o občanských
právech se nehlasuje, že pomocnou ruku najdeš v jakýkoli krizi na konci
vlastní paže, že je lepší být souzen dvanácti, než nesen šesti, že jakoukoli
korunu novýho státního dluhu jsme si půjčili od vlastních dětí a jednou
jim dojde účet, že demokracie není synonymem pro svobodu, nebo že stát
patří nám a ne my jemu, jak si samozvaný elity myslej? Snad jsme v tomhle
na stejný vlně. A jestli jo, a já fakt věřím, že jo, že tady u tebe je
svět ještě normální, tak musíme přidat na síle i prostředcích jejího použití.
Jinak zase znárodněj jednou nejenom naše děti, ale stihnout znárodnit i
nás a ještě jim k tomu budou ulice zase tleskat.
08.11.2015 D-FENS