Impozantní byl již samotný začátek. Po vystoupení z tramvaje jsem
se srazil s jakýmsi alternativně vyhlížejícím mladým mužem, který vykonával
trhavé pohyby jako rozbitý cyborg od Gorenje. Chtěl jsem mu poradit, aby
to přestal brát nebo toho naopak bral víc, ale pak mi došlo, že se jedná
o „akčního lyrika“, který pomocí pohybů vyjadřuje svoje pocity, aby bylo
v Praze veseleji. Myslím, že takový člověk se do týmu A*M skvěle hodí.
Dalším bezprostředním vjemem na nábřeží byl neuvěřitelný puch. Nevím,
zda tam někde v ústraní spalovali příznivce motorismu v peci na počest
historicky prvního propagátora organizované
zyklistiky, ale smrdělo to ohavně. Patrně za tím stála výroba biopochoutek.
Po přemístění se k Národnímu divadlu se situace zlepšila, protože tam právě
brousili koleje a smrad z brusných kotoučů byl ve srovnání s aktivistickým
kulinářským programem osvobozující.
Celá akce se samozřejmě odehrávala za důsledného policejního doprovodu.
Bohužel se tam objevil týž policajt, který byl řízením osudu vržen do loňské
blokády zyklojízdy. Patrně se stal uvnitř policejní hierarchie nějakým
specialistou na krizovou komunikaci s cyklisty, snad by si měl najít nějakou
jinou psychicky méně náročnou práci, třeba mlátit děti. Později se dostavil
v civilní fabii policejní team Kapsa, což nasvědčovalo, že užívat si zklidněného
nabřeží nepřišli pouze sluníčkoví lidé.
Ačkoli Auto*Mat pravidelně zveřejňuje počty návštěvníků a ty se pohybují
v řádu desítek tisíc, nikdo mě nesčítal. Myslím, že to počítají jako
všechno. Přesto jsem si jist, že na nábřeží přišlo tentokrát nejméně
milión lidí, možná dokonce šest i pět (a teď mě Svěrák zažaluje).
U stánku Automatu jsme se dozvěděli, že 1 Kč + 1 Kč jsou 2 Kč. Do složitějších
úvah se ovšem A*M nechtělo. Přítomní aktivisté nedokázali vysvětlit,
na co hodlají získané peníze použít, z jejich vysvětlení plynulo, že nikoli
na proměnu Smetanova nábřeží, ale na mzdy a provozní výdaje jejich spolku.
Vedle ideologie Auto*Matu byla k dostání dýňová polévka v rámci atrakce
"Polévkový projekt". Nebudete mi to věřit, ale já si nedal.
Po proražení další bariéry smradu, tentokrát ze smažených ryb jen trochu
leklých jsme se posunuli k další atrakci, dětskému hřišti, kde si děti
hrály s izolací z trubek. Izolace z trubek se podle programu jmenuje Walda
- interaktivní dětská prolézačka. Příští víkend si udělám tu radost a umístím
na dětské hřiště na vlastní náklady nějaká autíčka.
Dále bylo k nalezení několik stolů, u kterých probíhala interaktivní
diskuse (seděl tam jeden znuděný člověk se skicářem) a improvizované pódium
tvořené černou plachtou, kde měla probíhat hudební produkce. Později se
tam usídlil multiinstrumentalista se šíleným nástrojem připomínajícím mlýnek
na mák. Ve skutečnosti se jednalo o testování nové sonické kytičkové biozbraně
na vyhánění lidí z města, protože by ho stejně jen ničili. Vydávalo to
naprosto úděsný monotónní zvuk, jako když artritický kostlivec jede na
skřípajícím bicyklu. Dva páry se jaly na tyto pazvuky vykonávat tanec.
Video z této produkce, která určitě nalákala nejméně 250 tisíc diváků,
najdete zde (pozor, obsahuje erotickou vložku pro buzeranty).
Ve filmu Auto*Mat žena aktivisty Marečka hezky angažovaně zpívala. Nechápu,
proč toho nevyužili.
Pomyslným vrcholem celé „pouliční slavnosti“ byla postel umístěná napříč
přes chodník. Ta měla jednak nabídnout dostatečně odvážným jedincům příležitost
k odpočinku a nasdílení drobných parazitů, jednak přehradit chodník a vyvolat
v chodcích zájem korzovat po silnici. Postel byla umístěna v malebném zákoutí
tvořeném krabicemi od vína. Později jsme se dozvěděli, že umístění postele
napříč si výslovně přála nějaká Pohanková z Auto*Matu. Opelíchaná postel
se v programu jmenovala „urban chillout“ nebo tak nějak a byla vedle stáýnku
s názvem Balkanova, což mi připadalo trefné.
Urban chillout pyčo.
Poslední pozoruhodnou atrakcí byl prostor, kde probíhalo tančení s obručí
a tanga. Dalo by se to nazvat „samoobslužná taneční performance“. Čtyři
obruče byly pohozené po zemi, každý si je mohl vzít a tančit s nimi hula
hop nebo z nich třeba složit znak Audi.
Zajímala mne ještě atrakce „piáno na ulici“. Člověk si po přečtení této
věty představí klavírního virtuosa ve fraku, jak na ulici davům vstříc
hraje Beethovena. Stálo tam jen opuštěné staré piáno, smutné a zoufalé
jako akce sama. Ale bylo to piáno na ulici. A*M nikdy nelže.
lepenková vinotéka
Amatérství organizátorů bylo všudypřítomné. Celé nábřeží bylo plné
absurdních výjevů, které se jen těžko popisují. Spojujícím prvkem všech
„atrakcí“ byla jakási místní nepatřičnost a aktivistická strojenost v kontrastu
s jejich honosnými pojmenováními v programovém letáku, prostě Potěmkinova
vesnice se vším všudy. Funguje to přesně tak, jak na mně zafungovalo piáno.
Při pouhém přečtení letáku si člověk vybaví něco naprosto skvělého, neopakovatelného
a atraktivního, při ohledání na místě narazí na totální zoufalost. Především
jsem ale nechápal, nač tam všechen ten bordel je. Až to zavřou - a oni
to přece chtějí zavřít - tak tam nebude ani jedna atrakce, když ponecháme
stranou projekty "Seroucí holubi" a "Zevlující policajti", který se denně
realizuje na zklidněném dolním Václaváku.
Po nábřeží neustále projížděly sem a tam policejní antony a služební
auta. Připomínalo to výjev z nějaké rovníkové země, kde zrovna probíhá
policejní puč a exponenti vládnoucí vrstvy se tiše stěhují z vládních kabinetů
do sklepení neoznačených budov.
Chodci se radostně motali mezi jedoucími tramvajemi a turistickými mikrobusy.
Zejména v tomto ohledu vítězil „kotel“ mezi tramvajovou zastávkou a různými
krámy zastavěným chodníkem poblíž stánku A*M, kde se musel případný chodec
v atmosféře zápachu z připravovaných bioblafů prodírat davem a současně
dávat pozor, zda na něj nejede tramvaj. Měl jsem dojem, že kromě organizátorů
se všichni snažili být z nábřeží co nejdříve pryč.
Protože mi nebylo zhodnocení veřejného prostoru skrze jeho dehumanizaci
zcela jasné, zavítal jsem na diskusi pro nejširší veřejnost vyposlechnout
si něco demagogie. Pochopil jsem nejnovější korekci komunikační strategie,
totiž že pro rozšiřování cyklistického Lebensraumu se už nepoužívá obvyklá
argumentace bezpečností, emisemi nebo zdravotními aspekty jízdy na kole,
teď se to bere po stranicko-urbanistické linii. Aby se diskuse nezvrhla
ve svobodnou výměnu názorů, což je ve světě cykloaktivismu zásadně nežádoucí,
nebyla diskuse diskusí, ale plánovacím setkáním. Nezdálo se, že by přítomní
instantní urbanisté a zástupci A*M dovedli v diskusi obhájit svůj záměr,
protože jejich argumentační schopnosti byly slabé až nulové. Evidentně
postrádali jakoukoli zkušenost v komunikaci s lidmi, kteří jsou neutrálně
nebo dokonce negativně založeni, protože se umějí se pohybovat pouze v
prostředí devótního pokyvování. Ale ono taky jak obhájit neobhajitelné.
Diskuse podle toho vypadala, v podstatě se jednalo o kontinuální holocaust
aktivistických myšlenek provázený slabými pokusy o moderaci. Poněkud mě
překvapilo, že si aktivisté A*M nedovedli poradit ani na vlastní půdě a
přesvědčivě vysvětlit, v čem bude z uzavření nábřeží profitovat běžný člověk
a proč je nábřeží natolik unikátním prostorem.
Na konci diskuse byl cykloaktivista Masare rudý jako bolševická legitimace,
protože opět narazil na svoji Nemesis - Štěpána Radu z OSBIDu. Štěpán po
absolvování prvního kola diskuse prohlásil, že je cítí být rezidentem,
protože má bydliště na Praze 1 a ponořil se do diskuse znovu. Tuto druhou
část jsem již oželel, každopádně ale vězte, že tato veřejná diskuse bude
anulována, neb se zástupci platformy VyhLadíme Prahu shodli, že na diskusi
se účastnili nesprávní lidé, což poskytlo nesprávný výsledek.
Zástupci pořadatele působili takovým nějakým demotivovaným dojmem. Zvláště
když uvážíme, že to nebylo organizačně zas tak složité. Například hudební
odpoledne se dalo zorganizovat úplně v pohodě a pokud by se nejednalo o
ten úděsný skřípot, ale nějakou normální mainstream taneční hudbu, mohlo
to fungovat i působit dobře. Jenže bohužel zaslepenost těch dementů vede
k tomu, že nejsou s to vidět svět jinýma očima než svýma.
Tahle pokroková mládež vám tu Prahu fakt poladí...
Nějak jsem se nedokázal zorientovat. Padala slova pro muže z venkova
jen těžko pochopitelná. Platforma, projekt, infopoint, otevřený debatní
prostor (viz výše), veřejný prostor, znova projekt a platforma (tato slova
jsou v této komunitě populární), koncepční úvahy, unikátní spolupráce,
sdílený záměr, výjimečnost prostoru apod. Objevil se nějaký nový bullshit
bingo generator? Zcela zásadní dovedností se jeví používání přívlastků.
Pokud má něco ve světě moderní politické urbanistiky uspět, musít to být
unikátní, interaktivní, sociální a samozřejmě neziskové.
Diskuse však k něčemu byla. Celý záměr jsem konečně pochopil.
Auto*Mat totiž tiše ustoupil z původních pozic. Už neprosazuje úplné
uzavření nábřeží, ale jeho uzavření pro běžnou, oni tomu říkají tranzitní
(aniž by byli s to definovat, co je to tranzitní) dopravu. Taxíky, mikrobusy,
zásobování a teď pozor! - vozidla s povolením – budou mít nadále vjezd
povolen. Známe přitom, jaká situace vznikla kolem povodní v roce 2002 –
během měsíce si všichni vyřídili povolení a auta po nábřeží frčela, jako
by uzavřené nebylo. A teď si vezměme, kde sídlí MHMP a kde jsou situovány
centrální úřady a najednou začneme vidět uzavírku v jiném světle. Ona skutečně
usnadní lidem jejich dopravu – usnadní úředníkům cesty do práce. Perfektní
vyhrazená infrastruktura pro vybrané jedince. Komu z magistrátu by se to
nelíbilo.
Protože jsem od rána nic nejedl, zakoupil jsem poblíž hulahop samoobsluhy
dvojici vegetariánských sendvičů, které se pozestávaly z dvou plátků chleba,
okurky, rajčete, salátu a domácí biosóji, která vypadala, chutnala a možná
by se i dala použít jako těsnění pod hlavu válců. Personál stánku reprezentovaný
dvěma slečnami byl zjevně překvapen, že sendviče někdo koupil. Za 59 Kč/ks
ta střevní ucpávka pro zyklisty vážně stála. Jeden sendvič jsem donesl
Františkovi z OSBIDu, který doufám ještě žije.
Nejen František si užil žijícího nábřeží. Kadel taky narazil. Kadel
se tázal, zda může mluvit s nějakým dopravním expertem z Auto*Matu, nicméně
mu byl přiveden pan Filler, povoláním zeměměřič. Karla přepadlo zoufalství.
Ještě že Kadel nepotřeboval doktora.
Po vyplnění dotazníku, který připouštěl jen správné odpovědi, jsem se
hodlal vzdálit. Prohodil jsem několik slov s místními Svobodnými. Nakonec
jsem obdržel úkol, totiž podržet na chvíli OSBIDí ceduli, než pro ní přijede
nákladní kolo. Po krátkou dobu, kdy jsem ceduli spolu s jedním příznivcem
opečovával, se nás přišli tři lidé zeptat, co mají dělat proti uzavírce
Smetanova nábřeží a tak
jsme jim poradili.
Řidiči volil alternativní objízdné trasy.
Později odpoledne jsem odstartoval jako jedno z testovacích
vozidel, abych projel trasu Karlovo náměstí-Klárov po objízdné trase,
kterou A*M lidem doporučil. Jak jsem se dozvěděl, jedno z testovacích vozidel
mělo zpoždění, protože jeho řidič předtím vyfotil v Kongresové "dlouhým
sklem" skupinu policejních provokatérů převlečených za extrémisty a tak
ho odvlekli na pendrekárnu, kde strávil tři hodiny. Nicméně A*M stanovil
objížďku Badeniho ulicí, která ovšem byla uzavřena, což opět vypovídá o
naprostém diletantsví pořadatelů. Nachytat jsem se nenechal jen proto,
že jsem měl na palubě rozeného Pražáka.
Hudební vkus jsem si napravil poslechem Steva
Lee (aktuálně v nabídce marsarms.cz) a skupiny Raubtier,
což sice nebylo sociální ani interaktivní, ale zase ta cesta dobře utekla.
Mějte se sluníčkově a kytičkově a především, a to myslím smrtelně vážně,
jděte na nábřeží a zažijte Auto*Matí event na vlastní kůži, bez vlivu zmanipulovaného
zpravodajství. Zjistíte, že i pouť někde v prdeli na Balkáně v říši krále
Klacka je uspokojivým a výpravným zážitkem.
03.10.2013 D-FENS