Máte pocit, že v bance platíte
příliš vysoké poplatky? Vkrádá se Vám občas do mysli tato otázka? Nebo máte
pocit, že je s bankovními poplatky všechno v pořádku?
Nemohu říci, že bych
problematice rozuměl v plné šíři, ale pokusil jsem se nad věcí zamyslet na
základě svých zkušeností se třemi v ČR asi nejobvyklejšími produkty –
běžným účtem, stavebním spořením a hypotékou.
A po zamyšlení to vidím tak, že
poplatky jsou kurevsky vysoké, banky dost nenažrané a systém bankovních poplatků
je ve své podstatě zmrdisystém.
Když jsem si před několika lety
založil u ČS sporožiro, tak mi měsíčně úroky o něco převyšovaly náklady. Za čas
to bylo fifty-fifty a dnes mi dělají poplatky měsíčně cca 100,- Kč a úroky
ročně nulanulanic. Jinými slovy, efektivní úrok na Sporožiru je dnes těžce
záporný.
U stavebního spoření to bylo tak
– nejprve 120,- Kč za vedení účtu za rok, dnes dělá tento poplatek 300,- Kč,
k němu je ještě „přiražen“ poplatek 180,- Kč za úrokové zvýhodnění, které
mi při založení smlouvy spořitelna nabízela jako výhodu. Asi před rokem byl
tento poplatek zaveden, nedávno za něj Úřad pro hospodářskou soutěž uložil
stavebním spořitelnám pokutu. Nadzvedlo mně ale, že pokuta nebyla udělena za
zavedení poplatku (zdůrazňuji: Jako klientovi mi stavební spořitelna nabídla
úrokové zvýhodnění jako výhodu, dnes mi tuto výhodu zpoplatňuje – čili „sleva
není zadarmo“), ale za to, že se na něm stavební spořitelny mezi sebou prý
dohodly.
Při studiu na VŠ jsem se
dozvěděl hlavní princip fungování banky: Jedni lidé do banky peníze dávají, za
to jim banka platí úroky. Druzí lidé si peníze půjčují a za to platí úroky – o
něco vyšší – bance. Z rozdílu v úrocích banka žije. Tento princip je
obdobný jako u obchodníků, kteří si vydělávají nákupem a prodejem zboží a
jejichž zisk vychází z rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou.
U českých bank dnes figurují
oproti výše popsanému principu navíc ještě poplatky, které fungují tak, že
banka je může kdykoliv zavést, kdykoliv zvednout jejich výši, a to i
v průběhu smluvního vztahu. Z toho vyplývá, že pomocí poplatků je
možné libovolný produkt libovolně a kdykoliv zdražit. Horní hranice není
omezena. Co se stanovení konkrétní výše poplatků týče, tak veškeré smlouvy mezi
bankami a klientem v podstatě jen odkazují na jakýsi sazebník, který je zcela a
jednostranně v moci banky. A to mi přijde nespravedlivé, pro klienty
nepřehledné a od bank dost vyčůrané – nabízí se označení zmrdí – a mělo by se
to změnit.
Přitom řešení by bylo snadné,
alespoň z mého pohledu: Zrušit poplatky s tím, že veškeré náklady
budou promítnuty do úrokové sazby, přičemž údaj o úrokové sazbě by byl povinnou
náležitostí smlouvy mezi klientem a bankou. Takový systém by byl přehledný a
klient by jasně věděl, na čem je. Paradoxní situace je dnes u hypoték –
relativně nízká úroková sazba, ale vysoké poplatky. Úroky z hypotéky si
klient může odečíst od daňového základu, ale poplatky samozřejmě ne.
V případě hypoték by tedy na přehlednějším systému s vyšší úrokovou
sazbou bez poplatků klient ještě něco málo vydělal a banka o nic nepřišla.
Protiargumenty proti mému názoru
bych od bank čekal asi v tomto duchu: Každý poplatek je spojen
s určitou službou a potažmo s nějakým nákladem, a podle toho se
poplatky také nazývají. Určitě by padl i argument o zvyšující se úrovni
bankovních služeb. Když se ale zamyslím nad jednotlivými poplatky, přijde mi
systém poplatků ještě paradoxnější – vezměme třeba 2 nejobvyklejší
poplatky:
Poplatek za vedení účtu:
Peníze dávám do banky, abych s nimi buď mohl disponovat (Sporožiro), nebo
aby vydělávaly (t.č. není můj případ). Předpokládám, že banka má o mé peníze
zájem (a taky o peníze dalších občanů a firem), aby je měla k dispozici ke
svým obchodům. A že je skladuje na nějakých účtech, je to její věc, mě nezajímá
a nevím, proč bych za to měl platit.
Poplatek za účetní položku: V podstatě
to samé – vkládání a vybírání peněz vnímám jako něco, co by měly být při styku
s bankou nejběžnější úkony. Stejně běžné jako u auta to, že jezdí.
Kdyby mi ve spořitelně přímo
řekli, že úrok na Sporožiru je ‑10% p.a., bral bych to ze strany banky
jako čistší hru než to, že mi oznámí úrok 0,5% p.a. a poplatky nejsou schopni
ani přesně vysvětlit.
A tak by se dalo pokračovat.
Kdyby se z poplatkové politiky bank poučili ostatní obchodníci, mohlo by
to jednou vypadat třeba takhle:
Představte si, že jedete
nakupovat do (hyper)marketu. Hned u vchodu zaplatíte Poplatek z cílové
částky nákupu. To že útratu ještě neznáte? To se nedá nic dělat! Musíte ji
odhadnout. Pokud bude nákup levnější, část poplatku holt propadne, pokud bude
nákup dražší, poplatek při placení ještě dopočítáme. Tak takhle nějak funguje Poplatek
za uzavření smlouvy o stavebním spoření. Při zakládání smlouvy o stavebním
spoření na mě koukali jako na Marťana, když jsem se je snažil přesvědčit o svém
celkem prostém úmyslu – zatím si spořit dle svých možností a nějakou cílovou
částku a úvěr řešit, až budu a pokud vůbec budu potřebovat úvěr. Vždyť pokud
pouze spořím a nechci úvěr, stejně nedostanu vyplaceno víc než naspořené
prostředky (plus úroky plus státní podpora mínus poplatky
včetně toho za založení smlouvy o stavebním spoření) a údaj o cílové částce je
pro mě naprosto nesměrodatný.
Dále vám bude účtován Poplatek
za pohyb po prodejně. (Viz Poplatek za vedení účtu).
Nakoupíte-li zlevněné zboží, bude
vám účtován Poplatek za nákupové zvýhodnění (Viz Poplatek za úrokové
zvýhodnění u stavebních spořitelen).
U pokladny vám bude zpoplatněna
každá položka Poplatkem za nákupní položku (viz Poplatek za účetní
položku) a Poplatek za vystavení účtenky (viz Poplatek za výpis
z účtu).
Připadá vám to absurdní? Vždyť
markety a všechny prodejny by tyto poplatky taky mohly zdůvodnit tím, že jsou
spojeny s jejich službami a v jejich souvislosti vznikajícími náklady
– podlaha v krámě se zašlape, je třeba hlídat zboží před zloději, nákup a
obsluha pokladen taky není zadarmo atd.
Porovnám-li systém bank a systém
marketů či prodejen, musím zkonstatovat, že systém prodejen je, když nic
jiného, pro řadového zákazníka přehlednější. Byl bych velmi nerad, kdyby i
ostatní obchodníci zavedli politiku bankovních poplatků. Raději bych viděl
změnu v bankách a jejich produktech. Aby podobně, jako je na zboží
v krámě cenovka, byla na bankovních produktech jedna „nálepka“ – a to
úroková sazba.