Před asi osmi lety jsem jako nezkušený mladý řidič měl malou nehodu.
V místech, kde auta vjíždějí do města a z jedoucích aut se stává kolona,
autu přede mnou skočil do cesty pes. Řidič prudce zabrzdil, přestože podle
vyjádření nějakého policisty je pes svou velikostí zvíře, před nímž by
se brzdné stopy objevovat neměly.
To ale není důležité, já bych zabrzdil
nejspíše také. Důležité ovšem je, že já jsem psa neměl šanci vidět a brzdová
světla mě nevarovala, poněvadž při vjezdu do města auta stejně brzdila.
Tak se stalo, že jsem zareagoval o něco později, než jsem měl a bezpečná
vzdálenost najedou nebyla tak bezpečná a k čistému a zdravému zastavení
mi ještě nějaký ten metr chyběl. Nebylo kam uhnout, tak se stalo, že jsem
narazil do auta před sebou. Naprosto banální nehoda, jakých se stanou stovky.
Tenkrát jsem byl ještě naivní a neznaje pravidla „zadní řidič je vždy
vinen“ jsme zavolali policii a já si říkal, že se v klidu vyšetří čí to
byla vina, hlavně kvůli pojišťovně. Ještě jsem se pozeptal lidí v nabouraném
autě, zda není nikdo zraněn (to byla spíše řečnická otázka, protože náraz
byl již ve velmi nízké rychlosti) a dostalo se mi odpovědi, že nikoliv.
Oddychl jsem si s pocitem, že to bude jednodušší a čekal jsem na policii.
Potud pořád standardní nehoda... ...ale to bych nesměl narazit na gumy.
A to doslova. V autě totiž sedělo pět vojáků z povolání.
Po příjezdu policie to šlo již rychle. Po běžných formalitách, jako
je vyloučení alkoholu a ověření platnosti pojistky, jsem najednou zjistil,
že dva lidé z auta chybí, že prý se jim rozbolela hlava a nechali se odvézt
záchrankou do nemocnice. Vzhledem k tomu, že při nehodě došlo k potenciálnímu
zranění, policisté uschovali můj řidičský průkaz do doby, než bude vše
objasněno.
K mému překvapení se mi za několik dnů ozval řidič mnou nabouraného
vozu, říkejme mu pracovně pan Guma. Že prý by se mnou chtěl něco projednat,
ale že to nechce říkat do telefonu a zda bych mohl přijít k němu domů.
Byl jsem docela zvědav, tak jsem souhlasil. Náš rozhovor byl asi následující:
Já: Tak jsem tady, co chcete?
Guma: Vy jste do mě naboural a víte já teď nemám žádné peníze a
potřebuji nechat opravit auto, on do mne naboural už předtím někdo a musel
jsem to nechat opravit ze svých peněz, naštěstí strýc mi půjčil (pozn.
autora: že by také Vik?) a teď už prostě nemám...
Já: To je v pořádku, já mám řádné pojištění, až to policie došetří,
v případě, že budu uznán viníkem, dostanete to zaplaceno.
Guma: Ale já potřebuji jezdit teď. Já jsem voják z povolání, já
pracuji s výbušninami a teď jsem v pracovní neschopnosti a určitě v ní
ještě dlouho budu, strašně mě třeští hlava, krční páteří nemohu hýbat....
Já: No, ehm, to je mi líto.
Guma: A pokud budu v neschopnosti déle jak měsíc, jedná se o trestný
čin ublížení na zdraví a vy budete mít na krku trestní oznámení.
Já: Cože?
Guma: Ale pokud bychom se nějak dohodli, já bych holt šel do té
práce i přes tu bolest, víte, abyste se tomu trestnému činu vyhnul, jen
kdybyste mi mohl něco zaplatit. Takových 60 tisíc by to spravilo...
Já: Prosím???
Guma: No a to nejsem jenom já, to je ještě můj přítel, ten má pohmožděnou
páteř a ještě pan X a Y, ti jsou také v neschopnosti. (Jak jsem se
dozvěděl, další dva lidé se nechali vyšetřit, ovšem až 3 dny po nehodě.
Prostě se jim přitížilo.)
Já: No, já o tom budu přemýšlet. Dejte mi pár dní.
Mezitím co jsem přemýšlel, jsem si od známého doktora nechal zjistit
jejich skutečný zdravotní stav. Samozřejmě žádný objektivní nález tam nebyl,
přesně jak jsem předpokládal. Pohmoždění mozku je u gum principielně vyloučeno,
ostatní vyloučil kolega Roentgen. Ještě nějakou dobu jsem nechal Gumu žít
v domnění, že mu to asi zaplatím a poté jsem ho k jeho velkému překvapení
poslal do prdele. Guma vyhrožoval trestním oznámením, které mu jeho sestřenka
právnička již napsala, vyhrožoval, že bude marodit až z toho zčerná a já
budu lítat po soudech a že se nedoplatím. Zkrátka kecy, které dokáže vymyslet
jen voják z povolání. Po nějaké době však i Gumovi došlo, že čím déle bude
simulovat, tím déle peníze od pojišťovny neuvidí. Já jsem ho průběžně posílal
do prdele a tak se najednou uzdravil a vše skončilo normálně. Škoda na
jeho autě byla asi 12 tis. včetně nového laku. Škoda na mém autě byla 0
Kč, jednoduše jsem nárazník ohnul zpět dílenským heverem a nebylo to téměř
poznat. Guma dostal určitě od pojišťovny přeplaceno a tím věc skončila.
Výsledek: Já jsem půl roku nejezdil nemaje oprávnění, socka Guma půl
roku nejezdil, protože je to prostě debil.
A teď si představme rok 2006, pozdní červenec, po vstupu nového silničního
zákona v platnost. Drobná silniční nehoda, auto z nějakého důvodu (mnozí
již tuší, ostatní pochopí později) prudce zpomalilo. Nepřipravený řidič
auta za ním do něj narazí.
Guma2: Co děláš ty pičo?
Viník: Promiňte, prudce jste zastavil, nemohl jsem dobrzdit...
Guma2: Máš si nechat bezpečnou vzdálenost, vole, víš jakej to byl
náraz? To byla prda, teda, celá hlava se mi točí.
Viník: ...promiňte.
Guma2: Promiňte? Já tady mám možná těžký zranění a ty řekneš promiňte?
Guma2: Teď přijedou bengálové a dostaneš 25-50 klacků pokuty.
Viník: To ne... tolik přece nemám..
Guma2: Jo a přijdeš taky vo body. No, ale možná bysme se mohli nějak
domluvit....
Myslím, že je jen otázka času, kdy na podobný model přijde nějaká jiná
guma znalá místních vofuků. Co a kdo jí zabrání si podle následujícího
schématu udělat dobrou živnost? Pokud se to stane, bude to další důkaz,
že 411 se trefuje především do vlastních řad. Na druhou stranu ti, kteří
by měli být ze silnic extrahováni si budou jezdit vesele dál a z (ne)bezpečnosti
provozu si udělají slušný šolich.
Na závěr ještě otázka pana Klobouka? Zda-li si vždy přesně podle zákona
necháváte bezpečnou vzdálenost za předcházejícím autem? Projede nasemaforu
na zelenou více aut než jedno nebo dvě? Pak to určitě bezpečná vzdálenost
není.
24.07.2006 Nihilistic Bird