Hlavní menu |  |
FAQ |  |
Toplist |  |
|
Komentáře ke článku: Hlavatý (ze dne 06.04.2014, autor článku: D-FENS)
Přidat nový komentář
|
IMHO perfektní úkázka dodržení toho, co se učí na základech teorie řízení (v hipsterspeaku management)...když vedoucí, či rovnou ředitel neví co vlastně řídí, je celkem nahovno ;-)
|
|
|
Když vidím teorie řízení, tak se jako první vybaví PID regulátor. Někdy může být anglicismus i výstižnější než překlad.
|
|
|
To se mi poprvý vybavilo taky :D
Ale správně by se Vám to mělo vybavit u teorie !spojitého! řízení ;-)
|
|
|
To je volant :-)
Vsechno ostatni je jiz dnes nespojite. Tedy digitalni.
I kdyz u jaderneo reaktoru si s temi cisilky nejsem jisty.
|
|
|
Tak on hlavně reálný svět je nespojitý, že.
A „nespojitý“ a „digitální“ rozhodně nejsou synonyma. Ba dokonce ani pojmy blízké.
|
|
|
Já s vámi plně souhlasím, ale v tom případě se mi vkrádá otázka, proč se říká, že po r. 1948 vše ukradli komunisti, když prakticky vše pouze znárodnili na základě zákonů, které přijalo Národní shromáždění?
Jaký teda zvolíme metr? Je teda dvojaký? Když se v etapě společenského vývoje po r. 1989 nic neukradlo? A, že pouze není žalobce?
|
|
|
Well, po 48. to bylo oficiálně posvěcený státem, po 89. to byla spíš kombinace nechopnosti či úmyslu jednotlivců, "jenom" jich bylo celkem dost :P
Pak nastoupila kupónová privatizace, podniky se doslova rozdaly a finální rána byla na světě, spousta těch co měla šanci přežít změnu režimu už nepřežila změnu vlastníka (nebo rovnou vytunelování :P)...
|
|
|
Narážíte na pradox jantarové koruny dračího krále. Onen předmět, získaný hrdiny po dlouhé bitvě s drakem, má tabulkovou cenu 3 miliónů zlatých. Jenže měsíc jízdy na povoze od místa bitvy nenajdete kupce bohatšího než by měl 5 tisíc zlatých.
Teď přide to důležité: Za kolik prodáte věc v hodnotě 3 mega když nejbohatší potenciální kupec je schopen dát dohromady maximálně 5000? Za pět tisíc...
Platí to ve virtuálním světe Dračího doupěte a v tom reálném světe kupodivu taky.
|
|
|
V reálném světě -- na rozdíl od her -- lze najít někoho, kdo za to dá půl milionu, protože mu to stojí za zisk 2.5 spolu s cestou tři měsíce daleko.
Nicméně pro situaci, o níž zde diskutujeme, je to naprosto irelevantní.
Bohatých kupců byl všude naprostý dostatek. Ale nebyli úplní blázni, takže dobře viděli, že to, o co se bolševik 40 roků „staral“, má reálně hodnotu spíše zápornou. Proto a jen proto se do kupování nijak nehrnuli.
|
|
|
No, já se domnívám že tomu tak určitě nebylo vždy. V případě jednoho poměrně velkého strojírenského podniku, kde jsem pár měsíců pracoval bylo vidět čisté tunelování jejich managementem. Z původních 12-15t zaměstnanců jich když jsem nastoupil bylo cca. 1200 a kdysi velká firma byla rozporcována do "holdingu" po jednotlivých akciovkách, které jedna po druhé šly do kopru.
Samozřejmě že byly podniky kde se dělaly věci co už byly těžko na trhu uplatnitelné. Určitě takové výrobky měla ti ta srojírenská fabrika. Jenže jak jsem se později dozvěděl, tak tam nebyl zájem na jejím udržení, zefektivnění atd.
|
|
|
„Vždy“ samozřejmě ne, ale v drtivé většině ano. A i u toho, co bylo více-méně zdravé, jako třeba Sellier&Bellot apod., byla sanace a převod z toho hnoje RVHP do tržního prostředí sakra problematická a sakra nákladná.
|
|
|
Pane OC, já to schopen posoudit nejsem a tak je klika že tu jste Vy, který každé firmě při transformaci "u toho svítil" a tedy to ví naprosto přesně. God save the OC!
Jen doplňuji že mne ani na pikosekundu nenapadlo že by úspěšný přechod ze socíku do současného socíku byl kdekoliv jednoduchý. Jenže jedna věc je zkusit to a neuspět a druhá je cíleně tunelovat s prodkužováním a oddalováním momentu než se ucho utrhne.
|
|
|
To je to samé, co tu před časem předhazoval Kadel. Firma není zaopatřovací ústav a její kvalita se nedá určovat podle počtu zaměstnanců. V případě bývalých socialistických podniků ani podle toho, co měly v účetnictví.
Ad udržení, zefektivnění apod - to jako že by ty firmy zůstaly státní a to zefektivnění by se diktovalo z ministerstva? A investice by se do toho dál lily ze státního rozpočtu*? Ale no tak... Ačkoli privatisace do rukou nejrůznějších náměstků apod. často nebyla nic moc, tak to pořád bylo lepší (nebo chcete-li méně špatné), než to nechat ve státním vlastnictví.
___
* To, že se veřejné peníze poté lily i do firem zprivatisovaných (kamarády politiků apod.) bylo samozřejmě zásadně špatně!
|
|
|
* Ale pořád méně špatně, než kdyby zůstaly ve státním a použily se třeba na více kamer, nebo na další esenbácká vznášedla, Segwaye a jiné Prassaty, apod.
|
|
|
jo, zatímco takhle se ty kamery, prásaty, vznášedla a segwaye kupujou za jiný prachy ukradený jindy. Fakt rozdíl jak noha.
|
|
|
Nikdy jsem tu nevykládal nic o tom, že firma má být zaopatřovacím ústavem. Nikdy jsem tu nevykládal nic o tom, že kvalita firmy se dá určit podle počtu zaměstnanců.
Tehdy (na což předřečník pravděpodobně poukazuje) jsem pouze poznamenal, že zničit, vytunelovat a rozkrást takovou fabriku, jakou byla Tesla Rožnov a původním zaměstnancům zamávat prostředníčkem je svinstvo, jedno z těch, co nemají v české historii obdoby (tak vznikl blábol o zaopatřovacím ústavu). Tesla Rožnov byla v podstatě jediný zásadní zaměstnavatel v regionu Rožnov, město vyrostlo kolem fabriky a ne naopak, že by fabrika vznikla v něm. A i když aktuální výrobní program v Tesle byl po převratu v řadě momentů zaostalý, pořád tam bylo dost k rozkradení a vyžrání. Což se stalo.
Nicméně jsem byl tehdy i poučen, že přeci v Rožnově působí dál jakýsi eseróčkový pohrobek, který čítá desítky lidí včetně uklízeček, a to že jako má být alternativa za tak velký a významný podnik, jako bývala Tesla (tak vznikl blábol o posuzování podniku podle počtu zaměstnanců).
Ne, nebudu na reakce na tento můj příspěvek nijak dále reagovat, zvedá se mi z Vašich růžových brýlí a selektivní pravdy žaludek.
|
|
|
Omlouvám se, pokud si Tě beru do úst nějak nevhodně. Nicméně i tady řešíš, zda je s. r. o. alternativou za „velký a významný podnik“ - a jako kriterium opět používáš počet lidí.
A já opět trvrdím, že ano, prosperující malé s. r. o., vyrábějící vysoce kvalitní a pekelně drahé výrobky, o které je zájem, je výrazně lepší alternativou k velkému dotovanému kolosu. Je alternativou ve všem až na tu zaměstnanost (v případě kolosu beztak umělou, kterou musí někdo jiný dotovat). Že firmu považuješ (i) za zaopatřovací ústav si tedy odvozuju od toho, že na počet zaměstnanců kladeš takový důraz. A pokud se nemýlím, tak v původní diskusi jsi dokonce kladl státu za vinu to, že přežití Tesly nezajistil - alespoň já jsem to takhle pochopil a pokud se pamatuji, nebyl jsem sám.
|
|
|
Mel jsem to stesti (ci smulu, jak se to vezme), ze me detstvi probehlo ještě za sociku, no stredni uz jsem absolvoval po 89.
Zazil jsem dobu, kdy v Praze nesel sehnat tranzistor. Když jsem potreboval 5 ruznych odporu a 5 ruznych kondenzatoru, prosel jsem v Praze 5 obchodu a nesehnal jsem vse, co jsem potreboval (to jen tak pro zajimavost)
Rozhodne když jsem prisel na stredni a o elektroniku jsem se skutecne aktivne zajimal, letel takovy vtip (asi ho znaji všichni predpokladam):
Co to znamena zkratka TESLA? TEchnicky SLAbe....
Tesla fakt nebyla zadna super firma, co by produkovala nejake konkurenceschopne výrobky. Mozna si to tak někdo idealizuje, ale nebylo tomu tak.
Jiste, fungovalo to, protože lidi holt nic jiného koupit nemohli, tak koupili alespoň to, a taky za sociku jaksi neplatilo, ze se plati peníze adekvatni tomu, co kupuji, alebrž byly ceny predepsane a cele to nemelo nic spolecneho s nejakym trhem.
|
|
|
"Jarda pracuje jako referent v zahraničním obchodě. Nedávno se mu podařilo udělat fantastický kšeft a prodal do Japonska tři sta tisíc našich gramofonů Tesla. Prodal je tam jako kolotoče do loutkových divadýlek."
Stretli sa dva magnetofóny. Československý a japonský. Japonský mal očividne výbornú náladu. Náš sa ho pýta:
"A čože si dnes taký veselý?"
"Ale, pán mi kúpil novú kazetu."
"Heeej? A dáš aj mne požuvať?"
|
|
|
Pokud jde o vlastnosti, tak tuzemské součástky vyloženě špatné nebyly. Problém byl ten, že vyráběný sortiment byl i na tehdejší dobu relativně malý (u většiny součástek si člověk nemohl moc vymýšlet pouzdra či provedení pro různé podmínky) a běžně na krámě se toho dalo koupit ještě o dost méně.
Často se setkávám s tím, že když něco podobného napíšu, začnou mi lidi odpovídat, jaci byli tehdejší konstruktéři skvělí apod. Byli, to nepopírám. Jenže jednak stejně skvělí nebo lepší byli i v západních státech a za druhé ti českoslovenští propálili spoustu svého potenciálu a práce řešením problémů, způsobených reálným socialismem. Takže zatímco v USA si Jobs a spol prostě koupili procesory od Motoroly, Intelu apod. a vymýšleli stále lepší počítače, v ČSSR se x velmi chytrých lidí věnovalo reverse engineeringu a kopírování deset let staré spotřební záležitosti, jakou byl Z80...
|
|
|
Ja mel na mysli spise ruzne pristroje, co se tam vyrabely. Co se tyce soucastek, neumim posoudit, clovek byl rad, ze sehnal alespoň něco :-)
Jinak presne jak pises - když se hovori, jak jsme tu měli super lidi, tak je potřeba si uvědomit, ze to je takova z nouze ctnost - ono pokud by nekteri lide nepodavali az genialni vykony, tak tu nebylo vlastne uz vůbec nic.
|
|
|
Reálný socík netrval v českých zemích naštěstí tak dlouho, aby úplně zmizela kontinuita s dobou před ním. Lidi, kteří studovali a učili se za císaře pána chodili do pense často až v šedesátých letech a jejich prvorepublikoví odchovanci leckde vydrželi až do roku 1989.
IMHO je zrovna absence téhle věci v Rusku jedním z důvodů, proč je ta země dodnes v takových s..kách. Ne že by to tam před rokem 1917 bylo kdo ví jak skvělé, ale to, že tam po roce 1990 nebyl v podstatě nikdo, kdo pamatoval cokoli jiného než socík, jejich situaci dále zhoršilo.
|
|
|
Mel jsem moznost nedavno opravovat nejaky dederonsky pocitac spolu s Apple ][.
Apple ][ sice po zapojeni nefungoval, ale stacilo z nej jen vybrat pridavne karty, ocistit desku, trosku mechanicky postelovat DRAMku a kupodivu se rozjel.
Dederonsky pocitac (mladsi nez Apple ][) krome toho ze pripominal vyvojovou verzi plosnaku (same dratovane opravy, ale byl to samozrejme uz finalni produkt), tak mu mimo hromadky jinych problemu (kondenzatory, spatne pajeni, ruzne se rozpadajici propojky atd.) ani oscilator netikal spravne. Po vymene vseho potrebneho se napotreti vetsinou rozjede, ale jakykoliv vnejsi elmg podnet vede k restartu nebo rozpadu dat v pameti (nebo neco jineho).
Tehdejsi stav elektra jsem zazil na urovni "stavime krystalku", ale zpetne mi to silne pripomina dnesni cinu s tim rozdilem, ze dneska tam maji alespon nekde peknou technologii, kterou my jsme v zadnem pripade nemeli (a dnes take nemame, no alespon muzeme relativne cokoliv objednat).
|
|
|
Pokud je mi dobře známo, uklízečky v On Semiconductor berou výrazně nadprůměrný plat alebrž se uklízí v čistých prostorách, což vyžaduje jisté schopnosti a disciplínu.
|
|
|
Jako takhle - jakmile se otevřel trh, každý si koupil Sony, JVC ...proč? Protože Tesla byla ve srovnání s tím technologicky úplně zoufalá (tím nechci říct, že kdysi, když jsem si prohlížel krásná hliníková šasi prvních magnetofonů téže značky, nebyl jsem unešen poctivou prací).
Takže možnost byla koupit tam moderní technologii (pokud by to dělal stát, stačí vzpomenout jak se zadařilo soudruhům s koupí technologie videí Philips) a jak dopadl soukromník (fabrika na obrazovky téže značky o pár let později).
|
|
|
Nevím na co před časem poukazoval Kadel, to jsem nechytil. pardon. Ovšem na ani jedno jsem tím nepoukazoval a netuším jak jste k tomu dospěl. Počet zaměstnanců ukazuje či umožňuje vytvořit si jakous takous představu o velikosti daného podniku.
Nápověda:
Pro 15tis. lidí je potřeba o jistý kousíček více místa než pro 1200 lidiček. A to i za předpokladu že mluvíme jen o prostoru jenž je pracovních nástrojů, strojů atd. prost.
No, jestli by se Vám to líbilo, pak to někde mohli zkusit. Asi Vás neměli aby jste jim to poradil. Já o ponechání firem státu nic nepsal. Každý myslíme na to své, tak jste se projevil. OK, také názor. Jen jej nevkládejte do mé klávesnice a vše OK zůstane.
Co se týče způsobu privatizace, tak se dosud domnívám že u nás nebyly vždy, resp. často použity vhodné metody. Například nevím o případu z ČR kde by byla užita metoda privatizace do rukou zaměstnanců. Domnívám se že pro podniky jež vznikly za komárů či nebyly komu vrátit zpět, atd. by to bylo vhodné.
Četl jsem o této metodě kdysi, a jsem přesvědčen o tom, že by byla úspěšnější než kupónová likvidace soudruha kádrové rezervy. Ovšem to je co-by kdyby... třeba se mýlím. Pár úspěšných vlašťovek ze zahraničí jaro nedělá.
|
|
|
Byly ... málo ale byly. Například Preciosa (tam krom zaměstnanců měla ještě značný, ale ne majoritní podíl, VZP). Jak to dopadlo lze snadno dohledat:-). Nakonec, ani ve světě není tento způsob vlastnictví příliš rozšířený, má sice své výhody, ale současně přináší řadu problémů.
Co se kupónovky týče ..... to je metoda samozřejmě blbá. Jenže rychlá. Což v té situaci bylo velké plus...protože pokud management neměl reálnou šanci že mu bude umožněn odkup podniku, tak si fofrem založil svoji firmu, do které převedl vše co se mu hodilo(za jakých podmínek je jasné) a zbytek nechal jít ke dnu. Ministerstva to jednak nebyla absolutně schopna uhlídat, jednak ti co na nich seděli ... no, sami měli málo, takže ... :-))). Jistě, spousta věcí šla i v rámci KP udělat lépe(i když jak pro koho:-), ale za tehdejší situace to dle mého soudu byla prostě nejméně mizerná metoda ze všech.
|
|
|
Aha to jsem nevěděl. Preciosa snad jde, ne? Aspoň známej tam ještě nedávno dělal nějakýho seřizovače linky, či co. Pravdou však je že aspoň dle jeho popisu to tam je dost maso z pohledu zaměstance. Jejich personální politika je prý jemně řečeno nedobrá.
Já si nejsem úplně jist že rychlost byla tak urputně důležitým faktorem jak je dodnes tvrzeno, jaká to náhoda zastánci tehdejšího postupu. Nicméně i kdyby ano, pak to jistě šlo lépe připravit před oním jak soudruh Ježek tuším řekl "zhasnutím". Nejsmutnější na tom podle mne je že pro lepší průběh a výsledek nemuseli ani nic vymýšlet, spoustu věcí stačilo jen opsat od sousedů...
Ale jo, po bitvě je každý generál. Spíše než se zabývat tím coby kdyby je lepe koukat před sebe myslím.
|
|
|
Od kterých sousedů se dalo v roce 1989 opsat srovnatelně rozsáhlé odnárodňování?
Ano, daly se asi do značné míry opsat některé konkrétní zákony, ale to by nebylo tak samospasitelné, jak se občas tvrdí, protože se situací, jaká tehdy v českch zemích byla, autoři německých, rakouských, švédských nebo anglických zákonů prostě počítat nemohli. Justice a SZ byly „bývalými“ komunisty prolezlé ještě víc než dnes atd. atd.
|
|
|
Od žádných co je mi známo. A také jsem zřejmě opět nedokonale formuloval. Tou přípravou jsem mínil nastavení parametrů přechodu pro dané kategorie privatizovaných podniků (hlavně co se týče zodpovědnosti nových vlastníků, stávajících magementů a preferencí kupujících na ty co chtějí provozovat a ne jen šmelit a rozprodávat) a plus jistá pravidla pro u nás do té doby neznámé či zapomenuté skutkové podstaty trestných činů.
A dalo se myslím dosti ovlivnit zkušenostmi z privatizací větších společností na západě.
Rozhodně nerozporuji to že by spousta věcí dopadla i tak podobně. To nejspíše dopadla. Jen se domnívám že se to nechalo ošetřit lépe. Jenom taková věc jako že privatizační TČ jsou nepromlčitelné, nebo s prodlouženou promlčitelností mohla lecčemu předejít.
|
|
|
Preciosa existuje a funguje, ale kdo je dnes jejím majitelem se dá snadno dohledat a jak se jím postupně stal také:-).
Já si tím jist jsem, protože si tu dobu pamatuji a měl jsem relativně slušný náhled na to, co se tehdy dělo. A čím lépe by se to před KP připravovalo....a je otázka zda by to bylo fakt k lepšímu....tím méně by v té KP bylo co privatizovat. Jak jsem psal, KP je metoda blbá. Hodně blbá. Ale tak blbá situace jaká tu tehdy byla holt jiné než blbé řešení nepřipustila .... ne v praxi.
Jinak když se podíváte po bývalém Ost-bloku, tak se to bastlilo různě, a vždy celkem na hovno. I když jinak. Jsou prostě hry, které nemají dobré řešení.
|
|
|
metoda privatizace podniku do rukou zaměstnanců byla použita u družstevních podniků, protože šlo ve skutečnosti o družstevní podíl, nedopadlo to.
podniky nedružstevní zcela závisely na vynuceném odběru v zahraničí, který padl s železnou oponou. Takže sebelepší podnik, který měl vynucený odběr s největším podílem v SSSR, prostě padl na hubu. Kolektivně zaplakaly všechny ty sklárny, porcelánky (u těch ještě jako bonus levná pracovní síla z vězení, ne náhodou všechny ty keramičky a porcelánky sídlily v blízkosti vězení), ČKD, Zetory, slévárny, ocelárny, poldi a spousta dalších, které držel nad vodou vynucený export v rámci řízeného hospodářství RVHP. Bez nuceného odběru šly ke dnu, mnozí to přičetli privatizaci, ale důvod byl jinde.
|
|
|
Ano, ztráta resp. rozpad trhů jíž tehdejší politika docela urputně pomáhala byla určitě velmi významným a ne moc zmiňovaným faktorem. Souhlas.
Zvlášť fabriky se zbrojní výrobou...
|
|
|
Co bylo se zbrojní výrobou?
Jinak politika žádné ztrátě trhů nepomáhala ... prostě bývalé spolusoudružské:-) země byly jednak švorc, jednak bez možnosti plateb v převoditelných rublech jsme rázem jako dodavatel nebyli žádné jooo terno. K tomu totální kapitálová nedostatečnost našich podniků ..... Nebýt Klausova bankovního socialismu, tak ten pád na hubu byl o hodně tvrdší.
|
|
|
Tu prece znicil Havel.
Tolik armad stalo frontu na ty T72 z Martina, zvlast kdyz na ne nemely penize, a zvlast, kdyz i kvuli dohodam OBSE z 89 jich bylo tolik ke koupi ze stavajici vyzbroje.
Ale stejne ji znicil Havel, protoze!
|
|
|
No, humanitárnímu bombarďákovi na Slovensku nemohli přijít na jméno. Zde pochopení toho co byl zač trvalo pravda trochu déle.
V Martině se nedělaly jen tanky, ale i další těžká zbrojní technika. Lahev za zastavení zbrojní výroby dostal čestné doktoráty a byl "fakt borec" protože kde byl o tyto zbraně zájem museli začít kupovat od poplácávačů, že. A ano, sám by to nezvládl. Jen on byl tím nejviditelnějším. Ale za tu bustu v Americké síni slávy to určitě stojí.
Někde jsem zachytil že důvodem proč jsme na tom byli z bývalého soc. bloku relativně nejlíp byla právě zbrojní výroba. Prý jsme byli v exportu u nás vyrobených zbraní byli fakt dobří. V první pětce či desítce?
Zaslechl jsem že po rozdělení v Martině výrobu vrátili zpět, jak ne/úspěšně nevím.
|
|
|
Že začátkem devadesátých let pologramotní dělníci, navíc popichovaní nacionalistickými politiky, nebyli schopni pochopit, jak funguje trh se zbraněmi či trh obecně a vše házeli na Havla mne příliš nepřekvapuje.
Jaká zbrojní technika, které nebyl na začátku devadesátých let na trhu přebytek, se v Martině vyráběla? Kdo ji chtěl a byl ochoten zaplatit, kdyby se do toho, jak Vy říkáte, necpali politici? Pokles reálné koupěschopné poptávky po československých zbraních byl znát už ve druhé polovině osmdesátých let a i komunisti začínali řešit převádění nadbytečných kapacit na smysluplnější výrobu.
m.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/slovensky-mytus-padl-vaclav-havel- tamni-zbrojovku-nezrusil--994329
Jen pro informaci - dědeček mojí manželky dělal dlouhá léta ředitele Konštrukty v Trenčíně a i když Havla v lásce neměl, rušení zbrojovek mu za vinu nedával a vyjadřoval se o tom ve výše uvedeném smyslu.
|
|
|
O "kvalitě" tanků Ostbloku se reálně přesvědčil Saddam (potažmo Rus) když mu zakopanou elitní gardu v počtu cca 270 ks T-72 dokázala komplet rozstřílet v písečné bouři jediná průzkumná rota snad jen šesti abrahmsů a osmi bradleyů ..
Není patrně náhodou, že po I.VvZ se CCCP rozsypal jak domeček z karet protože generalita konečně seznala, že všechno to jejich železo je sice velmi vhodné proti civilistům s transparenty v neposlušných guberniích typu Maďarsko či ČSSR , avšak v reálné moderní válce má cenu jen materiálu ku dalšímu zpracování ...
|
|
|
O kvalitách té které zbrojní techniky mohu těžko diskutovat, poněvadž až tak informován až na něco málo z PVO nejsem.
Pokud vím, tak Sadáma položila především masivní technologická převaha USA. Tedy při takovém technologickém nepoměru sil je spíše s podivem že se docela dlouho držel.
Pěkné byly zprávy osvoboditelů jak po každém náletu tvrdili že je zničeno 98% všeho co Sadám má, válka další den končí, protože už nemá ani trubičku na flusání rozžvýkaných papírků a to opakovaně.
To myslím umí jen amíci a rusáci opakovaně téměř úplně zničit nepřítele...
|
|
|
Ano, technologická převaha - to je jen kulantnější popis faktu, že drtivá většina východní výzbroje byl prostě zastaralý šrot*. Rusofilové samozřejmě hýkají v tom smyslu, že selhání bylo důsledkem neschopnosti Arabů apod. Toto tvrzení sice nepostrádá určitý reálný základ, ale ani v případech, kdy tu techniku obsluhovali sovětští „poradci“ (např. v arabsko-israelských konfliktech) nebývaly výsledky výrazně jiné.
___
* Existovaly tu a tam výjimky, kdy se konkrétní kus hardware povedl, ale jejich použitelnost zase srážel všudypřítomný šlendrián východních ozbrojených sil. Legendární jsou například krádeže lihu z odmrazovacích systémů MiGu 25, kdy v lepším případě byly fixlovány výkazy nalétaných hodin, v horších se do odmrazovacího zařízení nalila voda (sic!)
|
|
|
Spíš by se dalo říct, že hodnota výzbroje ne úplně k zahození byla zcela degradována strategií, taktikou a koordinací někde na úrovni žukovových ofensiv.
Ne vždy znamená lepší výzbroj superioritu. Vizte srovnání F4F a A6M. Dtto se dají nalézt příklady u wehrmachtu na východní frontě.
Západní armády mají/měly především lepší výcvik a propracovanější strategii a taktiku. Od toho se odvíjí poměry ztrát, což rusové stereotypně zdůvodňují že: Arabové byli špatní bojovníci. Houby s octem. Dostávali na pozadí v Koreji, dostávali na pozadí i v Egyptě i s ruskými piloty v kabinách MiGů. Viz legendární ambush IDF/AF.
|
|
|
No, to také. Je známo že nikdo, ať Rusové, tak Amíci to co měli špičkové neprodávali.
Já to u technologickou převahou ale nic kulantního nemyslel. Já to psal řekl bych v normálním významu. Tedy že Sadám si mohl leda nechat zdát o satelitech, avaxech, naváděných střelách s kamerami na čumáku a pomalu on-line přenosem do TV a o hromadě dalších technologických vymoženostech v oblasti zbrojní techniky.
|
|
|
|
A čo napríklad Líbia alebo sýria ? Tam hlavnou zbranou mislimských fanatikou bola pickup Toyota s primonotvaným gulometom alebo niečím podobným. Keby si niečo podobne kupila miestna armada, tak by sa rothodne ušetrilo, aj tak nie je pravdepodobné že by slovenská armada niekedy niekomu kladla. odpor.
|
|
|
si pusť úvodní scénu z Mrchožroutů s Belmondem. Tam je hezky vidět, k čemu je dobrej namontovanej kulomet na osobáku nebo na náklaďáku.
SPOILER
K prdu. Ten legionář z něj vystřelil asi tři rány, naž ho zcela nekrytýho skopčáci smázli.
KONEC SPOILERU
Ty kulomety se tam montovaly na obranu proti letadlům.
|
|
|
Rambo v Barmě (= Rambo 4) takhle postřílel asi dvě stě zlých žluťáků ;) Ale ten kulomet měl ještě takový štít.
|
|
|
pche. měkkota. Topper Harley zabil v Iráku asi pět Iráčanů když po nich mrsknul prázdý nábojnice. :) (o strážnym zabitým slepicí vystřelenou z luku ani nemluvě).
|
|
|
Těžký kulomet na pickupu je ovšem nejtypičtější u různých gangsta formací, kde se daleko víc počítat se vzájemnými pouličními šarvátkami než s bojem proti letadlům pravidelné armády.
Pokud mne paměť nešálí, tak asi prvním zdokumentovaným případem něčeho podobného byly ty speciální Jeepy ve výzbroji anglické 1. výsadkové divise u Arnhemu a ani ty nebyly určeny k protiletadlovému boji.
|
|
|
nezapomeňte na Čapajevovu tačanku s Peťkou a Maximem a Fordky s Vickersem na korbičce z první války. :)
Za druhý války s tím asi začaly LRDG v Africe.
Ono to nebylo tak, že by ty jeepy byly určeny jako protiletadlové, ale ta montáž na "noze" byla jako protiletadlová. Přece jenom se proti nízkoletícím letadlům postřelujícím kolonu brání lépe z motáže na autě, než z kulometu opřenýho o pušku drženou mezi dvěma vojáky ve výši ramen :) Ale když už to na tom autě měli, tak to používali i jinak. SAS, Paras a LRDG měli i nízké montáže pro postřelování pozemních cílů, ale byla to spíš improvizace. Ono to nějaké taktické použití má, hlavně na "udeř a uteč", ale řekl bych, že bojová hodnota je dost nízká. Koneckonců, z Normandie je znám případ, kdy se britští výsadkáři nacpali v počtu asi osmi mužů do jeepu s přívěsem a za neustále palby ze stenů a brenů se probili přes německé pozice a jediná ztráta, kterou utrpěli byl maník, co v prudké zatáčce vypadnul.
|
|
|
Souhlas s kolegou, že je to improvizace.
Jinak, technical je primárně snadno přesouvatelnej těžkej kulomet, případně bezzákluzovej kanón apod.
Vhodný nasazení je podobný jako u statickýho těžkýho kulometu s bonusem mobility v případě potřeby. To, že nějaký černoušci a arabové z něj střílejí za jízdy, z něj rozumnou mobilní platformu neudělá.
Svoji roli má speciálně při boji s protivníkem bez těžších zbraní a výhoda je, že je to "zbraň chudého muže". Bohatší muž místo něj má něco aspoň lehce pancéřovanýho, co odolá střelám z pěchotních zbraní. A bohatej bílej muž si veze zadek v MRAPu :-)
|
|
|
Nebyl tam čistě náhodou problém v tom, že měl sice tisíce tanků, ale v licenční výrobě nejspíš první revize (čili tak dvě dekády zoufale zastaralé), posádky v podstatě bez výcviku a vybavení a takřka nulovou protiletadlovou obranu, tudíž naprostá většina posádek tanků utekla hodně daleko jen co slyšeli letadlo? Protože z těch elitnějších útvarů se jim podařilo pár Abramsů odrovnat, i přes poměrně nedostatečnou palebnou sílu. Což když se vezme cena jednoho tanku docela zabolelo :D
|
|
|
Ano, tyhle nedostatky tam hrály roli. Hlavní problém byl ale v tom, že jak Abrams, tak Challenger dokázal libovolné téčko zničit ze vzdálenosti vyšší než byl jeho maximální dostřel.
A pokud se dobře pamatuju, tak Iráčanům se podařilo přímo zničit jediného Abramse. Pár dalších bylo poškozeno minami a jeden nebo dva i spojenci roztříleli sami.
|
|
|
Jestli správně pamatuju, tak Iráčani navíc měli downgradovaný exportní monkey verze, stejně jako předtím Egypťani a Syřani proti Izraeli.
U některých zbraňových systémů to tak bylo určitě a myslím, že tanky se mezi ně taky řadily. A mám taky pocit, že Saddám měl nějakou archaickou a nedostatečně účinnou verzi AP tankový monice, kdoví, jestli to už byly APDSFS nebo co to vlastně bylo...
Určitě by to v Zálivu dopadlo stejně, jak to dopadlo, ale takhle to koalice měla aspoň trochu ulehčený :-)
|
|
|
Sadám podkaliberní munici vůbec neměl, měl předminulou generaci munice kumulativní, která by stěží stačila na downgradované Tčko.
|
|
|
Presne, v podstate to co v Martine produkovali, bola monkey verzia bez kompozitneho panciera. Niekde som cital, ze exportne M verzie na tom boli este dobre, tie co boli produkovane priamo v Iraku, tak to bol celkom zahul (kvalitativne).
http://en.wikipedia.org/wiki/Lion_of_Babylon_(tank)
|
|
|
Tak to fakt ne. Abrams s M256 měl, pokud se dobře pamatuji, palebný průměr 24 kousků APFSDS, takže to by těch 6 Abramsů dalo dohromady maximálně 144 Tček v naprosto absurdním "Střelnicovém" scénáři. Bradleye s 16 připravenými TOWy by to také nevytrhly.
Obecně drtivou většinu Tček zničilo letectvo, zvláště těch stupidně zakopaných.
|
|
|
No tak střelnici to tam občas připomínalo. A doplňování střeliva za chodu si Američané v té válce taky dovolit mohli...
Nicméně souhlasím, že při objevení podobné formace by téměř jistě zavolali letecký úder.
|
|
|
Logisticky ano, ale i v americe by velitel, který by poslal HEMMT na čáru dotyku s ostře nabitými Tčky asi šel viset ;-)
|
|
|
IMHO si to s ohledem na výrazně delší dostřel těch Abramsů klidně dovolit mohli. Samozřejmě by to v praxi nevypadalo tak, že by ammunition truck stál vedle Abramse a z korby podávali střelivo přímo do věže. Ale poslat trucky kilometr za tanky a nechat tanky, aby si při vyčerpání ten kousek pro střelivo dojely, to by problém nebyl.
|
|
|
Kilometr je celkem málo. FEBA se bere jako 8km na obě strany čáry dotyku a tam by se náklaďáky s municí motat nemohly. Nezapomínej, že rozvědka a průzkum nikdy není dokonalý a zvláště pokud těch 6 Abramsů a 8 Bradleyů/Deversů mělo dělat průzkum bojem, naprosto se nedalo vyloučit, že ten kilometr vzadu zpoza duny vyskočí Tčko a kumulativní střelou rozmázne muniční náklaďák, který ocuchá i přezbrojující Abrams a celé to bude dosti krvavé, nechutné a smrtící i pro kariéru.
Takže proto by schopný velitel nikdy muniční HEMMT takhle blízko neposlal, protože přínos by absolutně nebyl vykompenzován tím rizikem. To už by bylo lepší Abrams s vypotřebovaným střelivem stáhnout cělých těch 8km a nahradit jej narychlo zavolaným Apachem nebo Warthogy.
|
|
|
No, problém byl, že po skončení studené války všechny západní i východní armády prudce snižovaly stavy a na trhu se najednou objevilo obrovské množství už jednou zaplacené výzbroje a výstroje (od nábojů a trenek přes auta, samopaly a helmy až po letadla a ponorky) ve stavu naprosto funglovém za naprosto směšné ceny oproti novým výrobkům, protože vyjde lacinějc to za pár šupů prodat než to zatěžký peníz zlikvidovat. (a stejně se neprodalo všechno a muselo se likvidovat).
S tímhle problémem se potýkaly i západní zbrojovky. Některé prostě přešly částečně na výrobu pro civilní sektor a policejní sbory, aby se udržely, jiné se holt položily. České velkozbrojovky tomu nemohly konkurovat, protože až na vyjímky nevyráběly nic, co by se nedalo ve velkém lacino koupit z armádního výprodeje ČSLA a Sovětské armády.
|
|
|
Zbraně jsme vyráběli a dodávali a vcelku nám za ně byli všude povděčni. Byl tam jeden malý problém. Prakticky nikdo nám za ně neplatil. Dostat peníze i ze zemí jako byla Lybie, a že ta platit čím měla ... jako jedna z mála ... bylo prakticky nemožné. Jinde...ve většině...to bylo nemožné i teoreticky:-). Takže se upomínalo, a upomínalo a odepisovalo a odepisovalo když se jooo zadařilo, tak se domluvil nějaký ten bárt. Což treba s tou Lybií šlo, tanker ropy střelíte vcelku ok, ale co do bártrů nabízeli třeba černoušci v Africe...škoda slov...
|
|
|
tak před rokem 1834 by se dali zpeněžit aspoň ti černoušci, ale dnes?
|
|
|
Vyrábět a prodávat zbraně je přece fujky fuj, nebo ne?
No, když myslíte... Jako by dříve či dnes politika trhy neovlivňovala. No kdo vidět nechce, ten nevidí.
Tím ovšem rozhodně nechci tvrdit že tam nebyly i další faktory, tedy i ty které uvádíte.
Ano země kam jsme dodávali byly švorc, ale být švorc neznamená že nemají/neměly všechny čím platit. A zajímavé je jak po těch nezajímavých švorc zemích skočili ostatní. (ano, ne po všech)
Nejen bankovní socializmus, ale i odpis 40% reálné hodnoty koruny při přechodu na volnou směnitelnost... Těch kádrově-rezervovo "berliček" bylo jistě více. Ještě si matně pamatuju na projedení tehdejšího přebytku důchodového účtu a slibu že to tam zase vrátí, že je to jen pro překlenutí dočasných potíží, aby si stát prý nemusel půjčovat...
|
|
|
Uff, to mi hlava nebere - volná směnitelnost přece znamená, že se měna či zboží prodává za takovou protihodnotu, kterou je někdo ochoten dobrovolně zaplatit. To je přece téměř učebnicová definice reálné hodnoty. Jak tedy moho dojít přechodem na tuto směnitelnost ke ztrátě nějaké reálné hodnoty? Došlo naopak k narovnání hodnoty a odstranění předtím uměle udržované nereálné ceny.
Žádný oddělený důchodový účet v té době neexistoval. I za socialismu se důchody platily průběžně ze státního rozpočtu. Po zavedení sociálního „pojištění“ šly pak do rozpočtu i příjmy z odvodů. Částečně oddělený důchodový účet zavedli Klaus & Co. někdy v polovině devadesátých let, ale pokud to chápu dobře, tak vlastní platby v obou směrech jsou de iure pořád součástí státního rozpočtu.
|
|
|
To se divím, u člověka s takovými informacemi jak se jevíte.
Já o tom jen kdysi četl celkem rozsáhlý článek. Ve zkratce se při přechodu na volnou směnitelnost koruny za ostatní měny muselo nějak přijít k její hodnotě, tedy stanovení počátečních převodních poměrů k hlavním měnám a zejména dolaru jako jediné světové rezervní měně. To se provádělo podle jakéhosi postupu s porovnáváním nákupních košů. Problém u této metody je že ji lze celkem dobře použít pokud máte + - podobné nákupní koše a pokud porovnáváte tržní ceny a ne regulované s tržními. V době přechodu na volnou směnitelnost obě podmínky nebyly splněny. Přesto i při velmi opatrném odhadu či porovnání jim vyšlo že Venca odevzdal 40% naší ekonomiky výměnou za hladší přechod.
Tak je možné že důchodový účet je jen novinářský výmysl a nikdy neexistoval stejně jako jeho přebytek a slib že jej vláda vrátí.
Jestli to byla jedna kupa a jen se evidovalo odkud kolik teče a odtéká, nebo jestli to mělo / má u ČNB nebo kde vlastní číslo účtu je myslím z pohledu diskuse jedno, ale můžete se na tom dobře hindopišit.
NeOCo-Urzovatíte malinko v poslední době?
|
|
|
Vy v tom především máte docela zmatek...
Nejvíce reálnou a svobodně stanovenou hodnotu koruny ke konci osmdesátých let představovaly kursy u veksláků. Tj. 14-18 Kčs za DM. Oficiální kurs tuším 3 Kčs/1 DM, ale zpři nákupu soukromníkem, který dostal devisový příslib, k tomu přistupovaly ještě poplatky, takže výsledný kurs byl kolem dvojnásobku. Pokud si někdo vydělal devisy v zahraničí, musel zahraniční měnu nuceně prodat právě za ty tři koruny. Dostal ovšem koruny tuzexové (bony), které se daly zpeněžit za ca 5-6 Kč (čímž jsme zpátky u toho kursu u veksláků).
www.historie.cnb.cz/cs/fotogalerie_menova_politika/kapitola_ii_8/kapitola_ ii_8_3/fotoalbum/ii_8_3_kurzovni_listek_sbcs.jpg
Po roce 1989 nebyla zavedena volná směnitelnost(!!!) ale systém víceméně jednotného fixního kursu (s možností výchylky pár %), pro který se opravdu hledala hodnota plus minus tak, jak popisujete. Ta hodnota byla kolem 18 Kč za marku, tj. poměrně blízko tržně vzniklého kursu u veksláků.
V té době už neexistovaly devisové přísliby, ale pořád ještě existovaly roční limity na to, kolik cizích peněz jste si mohl v bance koupit (zapisovalo se to do pasů). Limit se zvyšoval a pak padl v roce tuším 95 nebo 96. Brzy poté byl zrušen i systém fixních kursů. Takže o volné směnitelnosti se dá mluvit až od let 96-97.
Summa summarum:
1. Výrazná devalvace koruny nebyla způsobena zavedením volné směnitelnosti, protože k té došlo podstatně později
2. Devalvace o těch ca 50 % proběhla z moci úřední a výsledný kur nebyl výrazně mimo realitu, protože byl velmi podobný kursu na nelegálním, byť víceméně svobodném trhu.
3. Po zavedení skutečně volné směnitelnosti došlo k devalvaci o ca 15 % ale koruna postupně zpevnila
4. Nemohu si pomoci, ale (nejen) Vy si stav čs. ekonomiky na konci reálného socialismu strašně idealisujete. Mně bylo v roce 1989 necelých patnáct, ale spoustu těch socialistických šíleností si ještě pamatuju. Stejně jako snahu o jejich řešení v první polovině devadesátých let.
|
|
|
Děkuji za historický exkurz, mimo topic jsme asi téměř stejně zkušení. :)
Poněvadž o vexlácích mám povědomost jen z filmu Bony a klid, nebo jak se to jmenovalo, tak těžko mohu komentovat.
O tom jak reálný byl kurz marky na černém trhu nejsem tak přesvědčen jako Vy. Podle mne byl o dost výše než by odpovídalo a to díky běžné nedostupnosti deviz. Tak jak je to s čímkoliv nelegálním i dnes. Třeba se zakázanými drogami. To že pak byl v těchto intencích následně stanoven nemusí mít souvislost.
Ještě bych rád podotkl že jsem nikde netvrdil že byla volná směnitelnost/plovoucí kurz, nebo jak je to správně již v roce 1989. Pokud jsem nějakým nedopatřením ve Vás tento dojem vyvolal, tak nyní úplně nejpříměji jak umím vyjadřuji že jsem to nepsal a ani si to nemyslel. Stárnu, hloupnu, slepnu, zapomínám, ale tohle ještě tak nějak stále vím.
Jinak tohle je spíše na živáka než takto. Naprosto například pomíjíte fakt, že jsme si tehdy zde uměli všechny základní věci vyrobit (vysoká soběstačnost) a ikdyž byly tehdy (za socíku) ceny direktivně a ne tržně stanoveny tak rozhodně nebyly stanoveny tak aby nekryly výrobní náklady, dopravu, atd...
|
|
|
"že jsme si tehdy zde uměli všechny základní věci vyrobit"
To je otázka, co považujete za "základní". Kladivo, řízek a montérky - ano. Ale pokud šlo třeba o elektroniku nebo strojírenské výrobky, tak o soběstačnosti mluvit nelze.
|
|
|
Ano, neřeším módu a pod. u oblečení. Ale uměli jsme si je vyrobit. Dnes stejně jako mnoho dalších věcí už to asi ani neumíme.
Elektronika? Ta spotřební byla proti té západní vyrobené v rozvojových zemích hodně ubohá to je fakt.
Co jsme neuměli ve strojírenství? To vážně nevím.
|
|
|
Třeba ty věci pro elektroniku. Podívejte se např. na magnetofonovou a VHS techniku z Japonska z 80. a 90. let - o takové výrobě takových mechanických zařízení si mohl soudruh nechat zdát ve vlhkých snech. Dále mechanika a motory kopírek, tiskáren - to jen co jsem osobně viděl když jsem se ze zájmu díval dovnitř a žasnu nad tím i dneska, po 20-30 letech.
Pak např. fotoaparáty, hodiny a hodinky - to je všechno strojírenství, tzv. lehké. Všechno nejde udělat ve špinavé garáži na soustruhu a se svářečkou či autogenem.
|
|
|
Jo, tak to máte recht. Tydlenc jemné věcičky jsme neuměli... obrobit odlitek o průměru 12m s přesností na nějakou tu tisícinu jo, ale tyhle jemné a složitější věcičky ani nevím že by se tu dělaly.
Nevím jak fotidla(vlastně ani nevím že by se u nás někde dělaly), ale Primky prý nebyly špatné.
Zas je to myslím také třeba brát tak, že snad z vyjímkou těch několika velkých zemí nikde neumí úplně všechno.
|
|
|
No jenže v těchto oblastech, stejně jako mnoha jiných, byl celý východní blok stejně v prdeli ve srovnání s tržními zeměmi a jaksi kvůli stylu řízení se to nedalo z toho Japonska nebo Švýcarska pořídit.
|
|
|
Pánové, zase to nepřehánějte. Závody přesného strojírenství vám něco říkají? Nebo firma Walther? Nebo Meopta (která dnes vyrábí optické členy pro proslulý Aimpoint?) Ono vyrobit proudový motor je podstatně větší kumšt, než nějaký pitomý walkman, ačkoli typický spotřebitel to neocení. A naše soustruhy bylu špička.
Ještě bych k tomu podotkl, že v SSSR byl jeden ye tří soustruhů na světě, schopný obrábět do průměru tuším 10 metrů. Po pádu SSSR Američané fabriku s tímto soustruhem okamžitě koupili, soustruh nechali autogenem rozřezat na malé díly a pak to zavřeli. Takže asi toliko k "vev všem pozadu.".
|
|
|
Mno , takový Walter M137/M337 A/Ak se beze jakékoli změny vyráběl v Motorletu n.p. Jinonice prakticky 40 let či turboprop M601, který byl prostou kopií P+W se kterými L 410 létaly jako prototypy a první sériové kusy ale po utažení šroubů po r. 68 však pak bylo nutno "vymyslet" plně tuzemskou náhradu ... A dalo by se pokračovat Velešínem , Motorpalem atd. atd ...
Jistě , pořád to byla ještě výroba na jisté nadstandardní strojařské úrovní tehdy v Ostbloku obvyklé , ale svět pak hodně utekl a koncem 80. let byl už opravdu hodně jinde ..
|
|
|
Pánové, zase to nepřehánějte. Závody přesného strojírenství vám něco říkají? Nebo firma Walther? Nebo Meopta (která dnes vyrábí optické členy pro proslulý Aimpoint?) Ono vyrobit proudový motor je podstatně větší kumšt, než nějaký pitomý walkman, ačkoli typický spotřebitel to neocení. A naše soustruhy bylu špička.
Ještě bych k tomu podotkl, že v SSSR byl jeden ye tří soustruhů na světě, schopný obrábět do průměru tuším 10 metrů. Po pádu SSSR Američané fabriku s tímto soustruhem okamžitě koupili, soustruh nechali autogenem rozřezat na malé díly a pak to zavřeli. Takže asi toliko k "vev všem pozadu.".
|
|
|
Jo. A byla dobře schovaná v jeskyni na Nové Zemi, takže o ní nikdo nevěděl.
Ano, ano, naše proudové motory parřily ke světové špičce, takže jsme jejich výrobu preventivně ukončili, abychom se nedostali před kapitalisty moc napřed. A ty dvouproudové už jsme pro jistotu nedělali vůbec.
|
|
|
A to jste četl v "Těchníce Molodéži" či kde?
10 m obrobky se dělaly/-jí např. v loděnicích všude po světě ...
Ostatně lodní šrouby velkých nákladních lodí mají již drahně let v průměru až 12 metrů a nějak je asi musí obrábět ...
Většina těhle obr mašin funguje na obráceném principu kdy obrobek je fixní a soustruh/frézka/bruska/honovačka/hoblovka atd. běhají kolem něho.
|
|
|
Lodní šroub současné nákladní lodě má v průměru až 12 metrů a obrábí se vcelku?
Předpokládal bych, že se (analogicky k turbíně) obrábí jen náboj...
|
|
|
No a naše soustruhy byly asi taková špička, že když potřebovali rusové něco na přesný obrábění kvůli lodním šroubům, tak to v celým ostbloku nebylo. Takže jejich ponorky pak dělaly randál jako kráva, než jim to tam tušim Noři propašovali.
(Neber to prosim ve zlým, ale myslim že ti čtení jednoho komunistickýho serveru, co si hraje na odbornej, poněkud deformuje úsudek.)
|
|
|
Nebyli to Norové, ale Japonci, konkrétně Hitachi, resp. jejich loďařská divize (protože Hitachi, podobně jako např. Mitsubishi nebo Toshiba, je obrovské konsorcium, vyrábějící všechno, od harddisků přes hnojiva a syntezátory až po nákladní lodě; je to v Asii zjevně tak nějak zvykem, stavět pod jednou střechou hodinky a lodní motory...:-). Z jejich strany se nejednalo až tak úplně o úmysl a dokonce ani kauzalita tu není 100 % prokázaná. Japonci prostě prodali do SSSR tehdy už nepoužívanou a zvolna zastarávající technologii na obrábění lodních šroubů, a (náhodou...?) krátce poté byli v SSSR poprvé schopni postavit bezhlučnou ponorku.
|
|
|
Jo, pravda, uvědomil jsem si ty Japonce ex post. Co si pamatuju, pěkně tím nakrkli Ameriku, dokonce snad i nějaký obchodní sakce byly(?), každopádně to mám zařazený v kolonce "slušnej průser".
(Ty asijský koncerny mne fascinujou. Oni umí všechno. A nakolik mohu posoudit většinou v celkem ucházející kvalitě.)
|
|
|
Ta poměrně ucházející kvalita při velmi přijatelné ceně je IMHO dána vysokým stupněm automatizace, kdy se ve výrobcích běžně vyskytují díly, jichž se lidská ruka nedotkla po celou dobu výrobního procesu (např. o hodinkách Seiko se traduje, že jak do nich člověk chmátne holou rukou, tak se na strojku okamžitě udělají mapy, co už nikdy neslezou, protože to celé od začátku do konce montuje robot a tak není potřeba zajišťovat odolnost proti "korozi z pracek"). Pokud se bavíme o motorech, hodinkách, zbraních a podobné "vyšší strojařině", tak montáž s nulovým podílem lidské práce může představovat značnou výhodu ekonomickou i technologickou (protože se ušetří za lidi, a ještě se eliminuje chybovost lidského faktoru). Dneska už to přinejmenším v nějaké míře umí kdekdo, a podle toho to taky na trhu vypadá, ale někdy v 70. letech, když s tím Japonci přišli, to byla bomba.
|
|
|
Asi ano, nicméně by mne zajímaly řídící procesy koncernu vyrábějícího všechno, od hodinek a elektroniky, přes auta až po nákladní lodě.
|
|
|
Jo, tomu taky moc nerozumím, nicméně je to zřejmě relativně jednoduše řešitelné pomocí rozdělení koncernu na jednotlivé divize, které mají svoje vlastní plnohodnotné řízení, takže je to jako jakýkoli "specializovaný" podnik odpovídající velikosti, s tím rozdílem, že jeho vedení je v mezích svých pravomocí odpovědné ještě dalším řídícím strikturám, které už se zabývají jenom čísly a jsou úplně abstrahované od toho, jestli složka XY vyrábí psí žrádlo nebo herní konzole, protože vyhodnocují jenom ziskovost a perspektivy ve vztahu ke dlouhodobé tržní strategii koncernu. Toť teorie, jak něco takového může fungovat v praxi (a ono to zřejmě funguje), to mi není úplně jasné.
|
|
|
|
Důvod nemusel být ten že by se to nikde v bývalém RVHP nedalo udělat, ale třeba si to Rusové nechtěli nechat předčasně odtajnit.
|
|
|
Pokud si to pamatuji správně, tak v Přerovských strojírnách byl takový (teď už pochybuji že jedinečný) soustruh také. A nejen že zvládal obrobit odlitky tuším 12m ale údajně byl unikátní v tom jak přesně. Byl jsem se na něj podívat a i jsem si spálit prsty, když jsem zvedl šponu neuvědomiv si že je tím třením od nástroje malinko teplejší....
|
|
|
No, kupříkladu „jsme“ (ehm, já to nedělal, Vy ano?!?) neuměli vyrobit karton CZ75 tak, aby všechny fungovaly bez potřeby doma dodělat. O tom, že by se všechny rozebraly, díly promíchaly, pak se to složilo jak stádo běží a opět všechny fungovaly, ani nemluvě.
Ale to mám dojem v Brodě nezvládají dodnes, jestli se moc nepletu -- více informací bude asi mít pan Cover, až půjde kolem.
|
|
|
Zvládají, od doby policejních pětasedmdesátek.
Tehdy Policajti do Brodu napsali, že to koupí, ale musí být 100% zaměnitelnost a musí mít hlaveň kovanou. Z Brodu odepsali, že to první nejde a to druhé také ne. Ale nakonec se ukázalo, že to jde: hlaveň se halt nebude frézovat z kvádru, nýbrž z kulatiny s přídavkem, a tolerance se udělají takové, že to nebude žádný sportovní speciál, ale zaměnitelnost bude.
Pro dokreslení, ve třídě nás učili, že závěry z nerezu CZUB vyrábět neumí, protože to se nedá černit a vůbec. Když jsme byli na ekxkurzi v kalírně, tak tam byl vozík plný nerezových závěrů. Pracovník ohledně toho jen pokrčil rameny, že "zákazník si to vynutil."
Myslím, že to krásně ilustruje ten vývoj "náš zákazník-náš pán / a s pány už jsme zatočili, takže nas... / a teď už zase páni točí s námi."
A ještě k té zaměnitelnosti -- ta u CZ nebyla proto, že se každá pětasedma slícovávala pro ideální tolerance a přesnost. Ještě ke sklonku 70. let CZ75 olbšlehli italové, ale přesnost byla hluboko pod přesností výrobků z Brodu -- právě proto, že Italové nedolícovávali. Zato to asi měli zaměnitelné, no -- ale to nikdo nechtěl.
|
|
|
Třeba Italové obšvihli páteční kus ;-)
|
|
|
Trošku OT - ale o důsledném slícování bych si dovolil pochybovat...
Měl jsem CZ 75 z r. 1984, byla mnohem přesnější než (nejen) moje pracky a závěr měl vůči tělu vůli skoro půl mm...
Teda ne že by to něčemu vadilo...
|
|
|
Chjo, moc dobře víte že jde o přenesený význam, slovní obrat. Taky lidé co říkalí že "jsme vyhráli v Naganu" nehraji většinou hokej.
Kupte si něco z Ikea KIKA, krásné, kapitalistické a taky DIY... či DoDo... Co tam máte dál?
|
|
|
tak věci z IKEA nebo KIKA nebo třeba Jysk jsou ale hotové, jen rozmontované. Není tam potřeba dodělávat chybějící díry, ani přiřezávat prkna, aby to sedělo. U "konfekčního" nábytku je to IMHO celkem běžné a praktické, dodávat zákazníkovi věci rozmontované v krabicích. Je to skladnější a šetří to přepravní prostor.* Šikovný zákazník si to smontuje sám, nešikovný si na to někoho zjedná. Šetřivý nemehlo má pak problém.
*teď jsem kupoval v Jysku dvě knihovny. V krabicích jsem je v pohodě naložil do hatchbacku se sklopeným sedadlem u spolujezdce. Na nesmontovaný bych si musel najmout dodávku.
|
|
|
|
No fakt že je to rozmontovaný je tak nějak normální. Ovšem s těmi chybějícími dírami, poličkami či jinými částmi, spojovacím materiálem (někdy kombinací z uvedeného), nebo třeba hodně poddimenzovanou částí jako je sokl, který se Vám zlomí při opatrném posunu do finální pozice v místnosti...
Že to má návod pro mnoho moc typů s odkazy typu: pro typ a jděte na 5b, pro typ b jděte na 2e, .... ani moc nekritizuji, ale dovedu si představit jak u toho někdo rodí ježky.
No a o materiálu ze kterého to je vyrobeno a který se rozpadá na prvočinitele při vybylení raději asi ani nepsat...
|
|
|
Ehm, nepletes ty si to s necim? A nebo to je snaha byt vtipny za kazdou cenu?
Zrovna Ikea například si dava zalezet, aby vse sedelo jak ma, videl jsem i nejakej porad, jak se to kompletuje a podobne...Nezazil jsem 1 pripad, kdy by v baleni něco chybelo, a to jsem v Ikei kupoval urcite vice, nez 10 kusu nejakeho "nabytku", at uz to znamena cokoliv (od stolecku přes stul po knihovnu).
Co se tyce materialu, tak ono se clovek nesmí divit, ze když si koupi komodu za litr, bude z drevotrisky. Ovšem dam tip - obvykle tam mají hned vedle nejakou jinou, která je primo ze dreva, stoji tak 3-4x tolik a vypada podobne. Takze je fakt hloupe nadavat na kvalitu materialu - většina lidi si tam dokaze vybrat, co jim vyhovuje. Sam jsem si kupoval pracovni stul s fakt masivni zeleznou konstrukci, a vysel me se vsim vsudy asi na 5 litru. Jiste,mohl jsem si koupit něco podobného za 2, a pak nadavat, ze to je ausus :-))
|
|
|
ikea, no. příhoda z poslední doby - paní mého srdce a matka mých dětí (v jedné osobě) si umanula, že musí mít k novému na zakázku vyrobenému kuchyňskému stolu atypických rozměrů jakési židle sestávající z ohnuté překližky (zhruba do tvaru starých laminátových sedaček v tramvaji) a podvozku z ocelových trubek. i byl jsem vyslán a zakoupil jsem šest kusů jak mi v regále padly do ruky. po vybalení první židle velká spokojenost se vzhledem překližky, vrchní dýha odpovídala dřevem i šíří lamel masivní desce stolu. i podvozek vypadal slušně, a došlo na montování, které dopadlo dobře, židle poslušně židlovala jak má. ovšem jejich následně vybalených pět sester nemělo takové štěstí, čtyři z pěti ohnutých překližek bylo s vypadlým a ohavně nedbale zatmeleným sukem, a všechny podvozky po smontování vykazovaly kulhání o centimetr až dva. proveden pokus zaměnit díly podvozku mezi jednotlivými židlemi, ale bez úspěchu. tedy měření úhlopříček na rozložených dílech podvozku, z kterého vyplynulo, že ten frajer z balkánu (podvozek vyroben v románii) cpal ty trubky do stroje značně hlava nehlava, nebo to (co já vím, je to moje prefesionální deformace) ohýbal na běžné ruční ohýbačce na pruty betonářské oceli a přesnost odpovídala tomu, že si udělal na stůl čáru křídou a byl líný si chytit doraz. i naložil jsem pět smontovaných neshodných výrobků a odvezl zpět do té peleše lotrovské, kde mají bezva taktiku - reklamace uznají prakticky vždy, ale nutí reklamujícího vykysat asi hodinu čekáním, což popravdě toho co se chystá reklamovat věc za stovku odradí. i vydal jsem se nabrat nové židle, překližkové výlisky se přebraly snadno, akorát jsem přerovnal asi dvacet kusů než jsem našel nedoprasené. s podvozky však byl kříž. první selekce bylo měření úhlopříčky ve stavu zabaleném, kdy byly dvě třetiny množství uloženy na hromadu kterou jsem pracovně nazval výrobky neshodné. pro měření druhé úhlopříčky bylo nutno balení poněkud narušit, což když jsem prováděl u balení dvacátého (získav zatím dva kusy první jakostní třídy), vzbudilo značnou nelibost strejdy hlídače. strejda hlídač byl ovšem okamžitě požádán, aby přivedl pracovníka zodpovědného za kvalitu, na což se rozpačitě vzdálil a pak mě spolu s jakýmsi laciným kravaťákem z povzdálí nenápadně sledovali, pro jistotu se nepřibližujíce. po přerovnání dalších několika tuctů podvozků byl konečně nalezen pátý nekulhavý, a tak jsem naložil pět kompletů na vozíček a odvezl k pokladnám, zatímco hlídač s kravaťákem se nenápadně přiblížili k hromadám a začali je rychle fedrovat zpět do polic (mohli přijít a zeptat se, byl bych je ochotně poučil, kterou že to hromadu mohou po označení jakostní třídy prodávat se slevou a kterou by bylo lepší poslat zpět výrobci). paní mého srdce si pak po návratu domů musela vyslechnout několik emotivních a kategorických prohlášení o eventuelním dalším nákupu v tomto semeništi neřestí a mé případné spolupráci.
|
|
|
IKEA je zkratkove slovo od
I-dioti
K-upuji
E-videntni
A-ušus
Pred deseti lety se to jeste dalo, ale ted uz je to jen obchod tak max na doplnky a kytky. Kdyz k tomu tak pristupujes, jde to hnedka bez nervu.
|
|
|
ano, ikea je dobrá tak do laciného nájemního bytu z kterého počítáme že se za dva roky postěhujeme a nechceme ten laciný nábytek tahat s sebou. jiná věc je, žekdyž to v Praze v Oloku začinalo, tak to bylo prezentováno jako něco hóch a ÍÁ kvalita.
tak jsme ovšem výšezmíněné židle zamýšleli, že je neukázněné ratolesti pobodají vidličkami a počmárají pastelkami. jiná věc je, že robátka bodají vidličkami i do půlhektarové tlusté dubové masivní desky stolu, a to můžu vyletět z kůže.
|
|
|
"you get what you pay for"
|
|
|
Cokoliv jsem koupil v IKEA, vždycky bylo kompletní, všecky díry pasovaly a šlo to bez problémů smontovat. Naposledy minulý týden 6 ks židlí (celodřevěných - masív) po 8 stovkách. Další kus nábytku byl regál - knihovna, za 350 Kč, (materiál dřevotříska), opět žádný problém.
Možná mám kliku, možná je to výběrem zboží. Například takové židle, co popisuješ, bych si nikdy nekoupil.
|
|
|
V IKEA jsem koupil během cca 15 let okolo 100 ks nábytku (jako vybavení do bytů co pronajímám a do kanceláře), takže jsem tam nechal asi 150-200k CZK, některé kusy mám do dnes, některé se zničily opotřebením nebo nešikovností uživatele, ale nikdy se mi nestalo, že by některý z nich byl nekompletní nebo by nešel smontovat do avizované podoby. Všechny jsem odvezl a složil sám (někdy s bráchou, ženou nebo kolegou) a žádný jsem nereklamoval.
|
|
|
Ne. Po zkušenostech s nábytkem z obchodů jsem se dal co to jde raději na také zrovna ne jednoduchou cestu zakázového nábytku.
S uvedenými řetězci mám zkušenost 1 a 1. Z Ikea postel z masivu pro dítě typ DoDo, nebo ne a pak chybělo v balení a musel bych dokoupit pinzetu a desinfekci na třísky... Když jsem před tím kupoval dvě postele obdobného typu v malém obchodě s nábytkem také bez povrchové úpravy, tak jsem je jen sestavil a OK. Tuhle pro dítě jsem musel brousit kvůli těm třískám a pak lakovat. Podotýkám že sestavená ukázková v obchodě působila dojmem jako ty dvě předchozí postele z malého obchodu.
Z KIKA skříň do dětského pokoje. Také typ DoDo kupovaná s naivní představou že stačí jen sestavit. Já měl sice materiál komplet jak spojovací, tak i ty destičky. Dodělával jsem na ní: Výztuhu soklu aby se prázdnou skříní nechalo o pár desítek centimetrů hnout bez zničení soklu, několik vnitřních poliček na které jsem koupil nejtenčí lamino co jsem sehnal (tenčí se prý nedělá tak jsem jim řekl ať se juknou vedle na skříně) v sousedním DIY bau-cosi, které je ale 2x silnější než to od výrobce skříně... Ale to neznamená poloviční hmotnost originální poličky. Na váhu jsem v ruce téměř nepoznal rozdíl mezi origo tenkou a neorigo dokupovanou poličkou.
Ostatní uvedené jsou zkušenosti přátel s tržními výrobky těchto a dalších obrobných řetězců s nábytkem. Mě na tom nic vtipného nepříjde.
|
|
|
Tvrdit o Ikei že je DoDo? Měl jste vůbec DoDo někdy v rukách? Ikea je kompletní zboží, dostanete vše co potřebujete na složení včetně nářadí, popis jak to složit. Prostě jen cesta jak oni ušetří za skladování a vy máte snadný transport.
Měl jste v rukách například předrevoluční nábytek z Rousínova? Tam byl standard že v tom zboží chyběla 1-2 desky (občas 1-2 přebývaly, ale chyběl vám např. bok skříně a sokl, a dostal jste dvoje záda), pokud tam díry byly tak to na sebe stejně nepasovalo a podobně. Takže jste vytáhl vrtačku, začal montovat a doufal. A pak jel vyměnit "něco za něco" abyste měl všechny boky, všechny záda a všechny sokly.
|
|
|
To "štěstí" mít v rukou socialistické DoDo jsem neměl, jsa na to příliš mlád. Každopádně jsem mládí strávil mezi skříněmi z nějaké socialistické sestavy nábytku z lakované dýhy jejíž struktůra je užita v designu, z níž byl i konferenční stolek shodného provedení a jenž jsem pro nevhodné rozměry = moc velký dal do nábytkového bazaru a na druhý den byl pryč i s čerstvou rýhou v laku způsobenou při přepravě.
|
|
|
Měl jsem v rukách dvě DoDo komody z masívu, bohužel nevím, kde byly koupené, měl jsem za úkol to sestavit. Šuplíky se sestavovaly blbě a i po sestavení při běžném používání odpadávaly čela. Musel jsem koupit lepidlo a průběžně je lepit. K některému nábytku se malá tuba lepidla přidává, konkrétně na ty šuplíky jsem to zažil, přestože se i šroubují, to lepidlo zajistí, že budou líp držet pohromadě.
|
|
|
Ne jo? Produktivita, efektivnost, konkurenceschopnost, to vám teda asi nic neřiká. Tak to všechno jsme neuměli. Bože, to je zase diskuse na úrovni Mateřídoušky.
|
|
|
Třeba rozumně použitelné CNC stroje, což se zase odrazilo na kvalitě a efektivitě výroby spousty různých věcí.
|
|
|
(CZ svoje CNC obráběcí centra v 80. letech kupovala z Itálie... Slouží dodnes.
CZ805 se na nich vyráběly tak, že v mašině se třemi sloty na dvou slotech naprázdno stříkala řezná kapalina a točily se nástroje a na prostředním se obráběl kus Al. Jó, efektivita... Prý to nařídili z obchodního.)
|
|
|
" ... tak rozhodně nebyly stanoveny tak aby nekryly výrobní náklady, dopravu, atd..."
Tak v tomto se hluboce a fatálně mýlíte! On ten šokialismus dojel v ekonomické rovině především na to, že nakonec nikdo neznal reálné ceny čehokoli.. Vstupů, meziproduktů a již vůbec výstupů ... * Tím pádem byl ve většině ohledech neefektivní, žil z podstaty a logicky zaostával.
Není náhodou, že ještě tak skoro celou generaci po Únoru vcelku držel s Evropou krok (motorky, trochu auta, obráběcí stroje atd., atd.,). Zlomilo se to právě cca po těch 20-25 letech, kdy vyčerpal původní "kapitalistické" zdroje jak hmotné tak hlavně lidské. No a po Bratrské pomoci 68 se začal patlat Husákův gulášový socík aby se masy zabavily jinak než kverulováním ... Docela to koneckoců na ovce zabralo - viz tehdejší babyboom, který by přišel sice "takjakotak" ale s poněkud menší rasancí.
----------
* k tomuto stavu se současná EUSSR velmi hbitě přibližuje, protože míra dotací deformuje ceny celých odvětví, že též již nikdo není štonc spočítat, zda-li je či není něco efektivní ...
|
|
|
Tak vyloučit že se mýlím nemohu. Napsal jsem to dle toho jak mi cenotvorbu za socíku popisovali lidé kteří v ní byli nějak zapojeni.
Vašemu tvrzení neumím oponovat i proto, ale nejen, že mu nerozumím.
Zaostával, to je fakt. A podle mne jsou hlavními důvody proč zejména dva. Centrální plánování a minimální motivace se o něco snažit. Snažilo se jen pár entuziastů kteří tím co dělali žili a jakýkoliv užitek neřešili. Jo a izolace od funkční části světa spolu se sešněrováním všeho a všech.
To jsem slyšel. Prý tak do půlky šedesátých let jsme celkem drželi krok. Nevím jak jiné zdroje, ale ty lidské určitě, zvláště přístup ke všemu ... poznání že to nemá cenu, není úniku...
|
|
|
IMHO byl problém i v tom, že do zhruba konce šedesátých let se ještě vyrábělo "postaru", tj. technologie a materiály se ještě tolik nelišily od těch předválečných. Dokud se vyrábělo jak za Kolbena s Daňkem, tak ČSSR docela zvládala. Jenže od těch sedmdesátých let se to začlo měnit - začala přicházet elektronika, plasty ve velkém měřítku, počítače a to byl problém, protože nic takového jsme pořádně neuměli a vývoj nezvládal, protože nebyly prachy ani informace, takže ten vlak začal socialistému táboru brutálně ujíždět.
(Někde tu šla informace, že takový Bertone pro škodovku navrhoval moderní pokrokovém konstrukce, které ale nebyl u nás nikdo schopen vyrobit, protože chyběly technologie a vybavení)
|
|
|
Asi to tak bude, prakticky totéž jsem slyšel z několika stran.
Jen o tom Bertonem ne. :)
|
|
|
V podstatě Bertone dostal zadání "máme tyto světla, postavte kolem nich auto" :-D
"Vlastní karoserii navrhl Bertone, při jejím návrhu měl však výrazně omezení:továrna, která měla zajistit pro nový vůz výrobu světlometů odmítala změnit parametry tehdy vyráběných parabol, které se používaly při montáži vozidel Lada Samara. Tyto paraboly byly vhodné jen na konstrukci hranatých světlometů a nikdo jiný podobné paraboly v ČSSR vyrobit nedokázal, proto musel Bertone navrhnout Favorit s hranatými světlomety a tomu podřídit celý design automobilu."
www.omnipedia.cz/index.php?title=%C5%A0koda_Favorit#Karoserie
|
|
|
Jo, děly se absurdity. A dějí se furt pryč dál. Jiné jinak, ale dějí.
|
|
|
Teď vím hlavně o tom, že firmy si platí neúspěšné konkurenty za ochotného dozoru všelijakých příživníků.
|
|
|
Taky. Nebo slibují pod hrozbou drakonických sankcí že nikdo ze 100tis.+ lidí v ní zaměstnaných po celém světě neprovede něco nečestného, všechny prokazatalně a opakovaně proškolí a prozkouší, zřídí si vlastní vnitrofiremní špionáž, ...
Nebo napráská dohodu s konkurencí jíž se účastnila aby se vyhla postihu.
|
|
|
Nebyl „výš než by odpovídalo“ - byl tak vysoko, jak odpovídalo schopnostem československé ekonomiky produkovat z korunových vstupů něco, za co byl někdo ochoten těmi cizími měnami platit a poptávce československých občanů po tom, co bylo možno koupit pouze za zahraniční měnu.
Ceny byly sice počítány aby pokryly výrobní náklady, ale vzhledem k tomu, že ceny vstupů byly taky stanovené úředně, to bylo úplně jedno.
Se soběstačností to taky nebyla taková sláva. Mnoho podniků a celých odvětví velmi trpělo nedostatkem valut a přístupu k západním technologiím a na jejich výstupech se to velmi projevovalo.
|
|
|
Jo, no dobře.
Něco dost podobného můžete říci také dnes. Něco vyrábíte, na to potřebujete dovézt materiál, domluvíte zakázku a pak máte "cílováním kurzu" najednou vstupy dražší a celé Vám to Vaše plány roz...kákne.
Ano nedostatek valut, protože nespolupráce a neobchodování s pokročilejšími trhy/zeměmi ... prostě izolace od civilizace.
|
|
|
Nestálo to jen na nedostatku valut. Chybělo zázemí, servis, rychlá dostupnost náhradních dílů....
Dnes to můžete říct těžko. Mezi dodavateli materiálu můžete vybírat, smlouvat cenu, hledat náhrady. Tehdy jste přímo nakupovat nemohl (nebo jen omezeně), jen s někým, jednání nebylo otázkou mailu nebo telefonu, protože do toho musel kafrat každý soudruh s funkcí.
|
|
|
Beze sporu. Zázemí bylo, často přebujelé nesprávným směrem. Ledacos jsem si vyslechl o průběhu převzetí a reorganizace továrny kde pracuji zahraničním podnikem.
Ten podnik měl 3x víc zaměstnanců než nyní a výrob hromadu, vlastní autodopravu, pomocné provozy, prostě značně rozlezlé a neefektivní to bylo.
Nový vlastník to osekal takovým způsobem, že to čeho se chtěl zbavit umožnil vesměs stávajícím vedoucím těchto výrob a provozů aby odešli i s lidmi a stroji. Něco umřelo, něco ti vedoucí nechtěli a tedy umřelo také ale dost z toho snad více než půlka "ořezu" kde to ti vedoucí vzali na své triko se chytla, funguje a dokonce některé prý mají nyní lepší ekonomické ukazatele než mi, t.j. původní matka.
Myslím že by se to nechalo považovat za slušný příklad toho jak se mělo postupovat ve větším, resp. častěji.
Jo a docela mne překvapila info že původně tuto firmu kupovat nikdo nechtěl, ale protože platila nějaká podmínka o tom že když tu chce někdo z ciziny něco prodávat, tak tu musí být nějaká výroba toho sortimentu, nebo kdo koupí fabriku tak musí vyrábět a ne ji prodat do šrotu a nacpat sem své výrobky, tak to koupili a zoptimalizovali.
Jak přesně zněla ta podmínka nevím, když tak mne opravte. Každopádně způsobila že fabrika nejen přežila, výroba jede, vše je zmodernizováno, z podlah ve výrobě se dá téměř jíst,...
|
|
|
Motáte dvě věci. Fixní kurz koruny byl dán měnovým košem (ne spotřebním, ten slouží k určování míry inflace) ve kterém byly měny, které tvořily tehdy největší platební bilanci, až k redukci na dvě měny a to USD a DEM. V roce 1997 jsme přešli na plovoucí kurz (tím ztratil měnový koš význam), který máme do dnes.
|
|
|
Měnový koš... to jsem někde slyšel, přiznávám však že mi to nic neříká.
V době přechodu na polovocí kurz (já psal o volné směnitelnosti jestli to není totéž, tak se omlouvám) prý právě za užití právě (ale ne úplně kompatibilních spotřebních košů) mělo dojít k onomu podhodnocení měny o těch 40%.
Jsa ne-ekonom tak mi celkem dávalo smysl porovnat ceny základních věcí mezi sebou s nastaveným kurzem. Tedy pokud je kurz správně, pak je cena zboží v obou nákupních koších téměř shodná. Pokud nikoliv, pak je kurz špatně. V okamžiku přechodu na plnou=neomezenou směnitelnost. Tedy pokud si obsah toho článku pamatuji správně. Už je to taky docela dlouho a nemám jej k osvěžení.
Tedy pokud si cizinec doma koupí chleba za 1 a u nás týž chleba za 0,6 či 1,4 tak je kurz špatně. 40% dolů či nahoru. V případě toho jak to bylo u nás dolů, tedy došlo k zatraktivnění našeho zboží/firem/všeho pro trh údajně o tuto hodnotu a současně k zdražení všeho pro nás.
|
|
|
On ten kurs původně plaval maximálně o půl procenta...
Jakékoli stanovování poměrů založené na čemkoli jiném než svobodná směna je problematické. Zrovna ta shodnost cen je nesmysl už proto, že v různých místech se liší „fysické“ náklady nebo řekněme úsilí, abychom se oprostili od peněz, potřebné k dodání nějaké služby či nějakého zboží. Snad ani Vy nebudete tvrdit, že třeba sýr má stát stejně na trhu v Alkmaar jako v zapadlé vesnici někde na Spiši, ne?
|
|
|
To nevím. A jsa neekonom tak ani netuším jak se při volné směnitelnosti něco takového dá zařídit. Přijde mi to protichůdné. Buď je o danou měnu zájem a její kurz roste pokud se netiskne fut pryč nebo ne když se "rotačky nespustí". Tedy pokud plovoucí kurz není zároveň plovoucím množstvím peněz dané ekonomiky. Pak je ale plovoucí fak vše a přiléhavějším mi přijde termín virtuální...
Je to možné. Mě přijde jako nejméně problematické něco jakš takš pevného. Tedy takové věci jež jsou považovány za základ. V základu asi potřebuji jíst, pít, obléct se, bylet v teple, být mobilní a moci komunikovat. Dostupnost těchto základních věcí ač také dosti relativních, uznávám, je podle mne základ.
Naopak vůbec nepotřebuji pro ten základ ajfoun, xbox, TV, ...
Nikde netvrdím že má stát cokoliv konkrétního všude stejně. Ikdyž bych takový příklad u nás nemusel jako kuřák hledat moc dlouho.
Jiná diskuse či věc je myslím v případě že máme průměr cen daného výrobku z jedné ekonomiky a z druhé ekonomiky, které jsou sousední a ne přes půl zeměkoule. Tím si ale nejsem jist v dnešním globalizovaném světě. Tam by asi měly být celkem blízké a docela v praxi jsou, než souzi z ČNB nezačnou "cílovat kurz"...
|
|
|
IMHO to prostě centrálně uřídit nejde. Idea se základními potřebami, postavenými na Maslowově pyramidě vypadá dobře, ale jen do chvíle, než si uvědomíme, že i tyhle věci se dají uspokojovat mnoha zpsůsoby, je tam možno různě substituovat, přesouvat náklady i výnosy v čase apod. (typické např. pro úvahy o zateplování či úsporách energií).
Kromě toho ona není moc jasná ani ta hranice mezi Vámi uvedenými skupinami, protože se tam motají cíle a prostředky. iPhone je například super věc na komunikaci a existují lidé, kteří by si s nějakým androidím prdítkem neporadili*. Pro ně je tedy iPhone (resp. obecně zařízení nějakých vlastností, které ale dnes splňuje pouze iPhone) součástí základu, pokud do něj počítáte i tu komunikaci. Podobně mobilita u někoho znamená Smarta, u jiných velké MPV - a těžko budete odvozovat vzorce pro to, co si kdo má koupit (a kolik se toho má vyrobit, a kolik to má stát etc. etc...).
Já jsem Vaše dřívější vyjádření pochopil tak, že nestojí-li něco po přepočtu stejně, je kurs špatný...
I geograficky blízké ekonomiky mají spoustu rozdílů daných přírodními vlivy, historií, tradicemi...
___
* A třeba já bych si poradil, ale za cenu nervování, které mi za to rozhodně nestojí.
|
|
|
Jasně, vždyť jsem psal že i to co píšu je dosti relativní. Přesto se domnívám že tam je aspoň cosi hmatatelného. Bez uspokojení základních potřeb již pak nebude co uspokojovat, poněvadž ti co jejich uspokojení nedosáhnou prostě nebudou a tím ta potřeba zmizí též. Ano, nějak rozumně to uchopit je problém. Přesto se domnívám že je furt lepší mít něco reálného jako podklad, než kompletně vzdušný zámek z ničeho.
Jak tak od Vás čtu, tak už se o to někdo chytřejší pokusil.
A tak asi jste mé vyjádření pochopil z toho co jsem napsal správně, já je zřejmě nešťastně či přímo blbě formuloval. Proto jsem to jak to myslím ještě minule rozepisoval.
To Vám neberu. Jistě že dvě sousední ekonomiky mají odlišné věci. Ale takové věci jako že je základní potravinou chleba ze shodných surovin jsou myslím podobné.
Kdo chce najde rozdíl ve všem a zrelativizuje naprosto vše. Má-li se však dojít k nějakému většímu funkčnímu uspořádání, které bude rozumně fungovat, pak je možná lepší než hledání kde všude je něco jinak, tedy rozdílů opačný přístup. Tedy hledání spojujících či shodných věcí na nichž funkční a stabilní koncept stavět, o něž se lze opřít.
S relativizováním všeho pak dohnáno add absurdum máte jako výsledek 7 mld. * všechno (JJ koruny, JirkaF koruny, ...) a vzájemně nekompatibilní s kromě barteru z ruky do ruky ...
|
|
|
Big Mac index
https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/42724/casopis-the-economist-aktualizoval-svuj- big-mac-index-v-cesku-stoji-big-mac-stejne-jako-v-usa.html
|
|
|
A co to podle Vás dokazuje?
|
|
|
Jestli to něco dokazuje nevím. Že ale něco podobného přes 20 let páše snad se nepletu renomované periodikum ekonomů by třeba něco znamenat mohlo.
Pro mne jsou na tom zajímavé zmiňované úhly pohledu, tedy že velmi záleží na tom k čemu cenu toho junk food vztáhnete a jak se pak mění výsledek...
|
|
|
|
Kouknu. Dvacet let+ trvající vtip? A vlastně proč ne.
|
|
|
Tak jsem jukl a jsem potěšen sám sebou že jsem se svou čengliš celkem pobral obsah.
Píší že to jako vtip začalo, ale nepíší (nebo jsem to nechytil) proč jim to vydrželo dosud.
Jestli je to dvacetiletý dlouhý nos či co... Každopádně uvedené námitky beru, mají logiku a smysl minimálně pokud nemám info o tom jak to opravdu dělají u Mc s maržemi, jak a v čem se přizpůsobují daným trhům a v čem nikoliv ...
|
|
|
Do roku 1989 byl používán centrálně stanovený směnný kurz různý pro RVHP a ostatní. Po roce 1990 kdy docházelo k transformaci ekonomiky z centrálně řízené na tržní byl kurz fixován k měnovému koši (nejdříve tam bylo cca 5 měn až nakonec jen dvě (v měnovém koši musí být min. dvě měny) a to USD a DEM) až do roku 1997 (i tehdy byla koruna směnitelná) kdy se přešlo na plovoucí kurz určovaný nabídkou a poptávkou na devizových trzích, ten máme do dnes, s tím, že ČNB má možnost intervencí (typicky nákup či prodej deviz), které využívá sporadicky, naposledy minulý rok. Svalovat tedy vinu za kurz měny na Klause pramení z neznalosti a je to poněkud dětinské.
|
|
|
Ty Vaše „trhy“ nebyly žádné trhy, ale seznam států a spřátelených hnutí, kterým se dodávalo z rozhodnutí ÚV KSČ, potažmo Kremlu. Za ceny nesmyslně nízké, často na úvěry, které zůstávají nezaplaceny dodnes.
Pokud jde o zbrojovky, tak tam tam jednak platí výše uvedené více než kde jinde a navíc po konci studené války byly všude obrovské přebytky už zaplacené výzbroje v podstatě všech cenových a kvalitativních kategorií. Těch se státy snažily zbavit i hluboko pod cenou, takže nové zbraně od výrobců nekupovali ani ti, kdo by na to normálně měli.
|
|
|
No, jistě. Ovšem za tím seznamem byli konkrétní lidé, kteří ty no řekněme "obchody" domlouvali, vzájemně se dlouho znali, měli kontakty a tím sakra jinou pozici (orientaci na daných trzích) než někdo nově příchozí. Této výhody jsme se v podstatě vzdali orientací na nové trhy a opuštěním těch původních, kde se muselo začínat od nuly.
Kdybychom u nás nebyli takoví vyznavači odezdikezdismu a chovali se racionálně/pragmaticky, tak by sice bývalý "seznam exportních států" při přechodu na standadizované obchodní partnery prořídl a objemy obchodů by klesly, ale nešlo by to úplně do kytek. Teď se tam pokoušejí naše firmy vracet, ale už nemají takovou pozici a výhodu jako tehdy. Trvalo nám hodně dlouho než jsme přestali být naivní že nás západní trhy spasí kupováním naší produkce a začali si uvědomovat že i naším vzorům ze západu východní trhy nesmrdí. Ba dokonce očička kolegů ze západu pěkně září když se poví Ruský trh, Čínský trh, ... jenom pro nás to ještě do nedávna bylo málo cool...
|
|
|
Za tím seznamem byli ideologové z ÚV, kteří sloužili světové socialistické soustavě a o ekonomii věděli kulové. V devadesátých letech byly v útlumu zbrojní programy na celém světě en.wikipedia.org/wiki/Base_Realignment_and_Closure
Já na své svědomí prohlašuji, že nemám žádnou firmu, která by se někam snažila vracet. Ale i kdybych ji měl, tak kontakty z dob před 25 lety jsou k ničemu, protože z většiny tehdejších režimů a států nezůstal kámen na kameni.
|
|
|
To nevím, je možné že seznam toho s kým jsme kamarádi a z kým ne dělali ideologové, ale kontakty, podrobnosti atd. dělali konkrétní lidé z konkrétních podniků a kupodivu s konkrétními lidmi na druhé straně. Ideologové jistě nepopadli výrobek nenaložili jen a neposlali nazdař bůh za hranice...
To jsem o Vás netvrdil.
Já mám spolužáka, vyučeného stolaře, synka náměstka toho strojírnského podniku, který se díky od tanínka předaným kontaktům a bussinesu z dob socíku a titulu tatíkovi tehdejší práce prý velmi dobře živí dosud. A takových lidí jako tatík toho mého spolužáka bylo v té době dost.
|
|
|
Jak "nebyl zájem o udržení"??
Pokud ta firma byla dosud státní, není divu ... Stát z principu neumí nikdy nic jiného než prodělávat a krachovat.
Pokud již soukromá, jen debil by si vytuneloval a nechal krachnout prosperující firmu , ne? ...
Jen jestli to to není zase ona klasická pohádka, kdy se s oblibou tvrdilo, že "ta firma byla zdravá, plná strojů, lidí i svačinářek, i na rekreace bylo a oslavy MDŽ, a vyráběla pořád ty žentoury" (sortiment si doplňte podle gusta) ale nějak se zapomnělo dodat , že je nikdo vyjma RVHP už 40 let žádný žentour nepotřebuje ... :-)
|
|
|
"jen debil by si vytuneloval a nechal krachnout prosperující firmu" - v téhle větě je důležité slovo "PROSPERUJÍCÍ" a protože velká část privatizovaných firem až tak moc prosperující nebyla, tak realita byla hodně odlišná.
Běžný model při privatizaci incestem byl, že jste jako manažer zprivatizoval firmu, kde jste dělal, přičemž jste zaplatil bankovním úvěrem, který byl zajištěný majetkem firmy, kterou jste kupoval.
Tím jste přišel zadarmo k firmě. Potud dobře, ale problém v mnoha případech byl, že zprivatizovaná firma nebyla v tak dobré kondici (nebo jste prostě byl neschopný manažer) abyste z jejího cashflow byl schopný splácet úvěr na její koupi a ještě Vám vydělávala tolik, kolik byste si představoval.
Takže v takovém případě bylo lepší danou firmu rychle vytunelovat (i když už byla Vaše), protože kdybyste to neudělal, tak byste o ni, kvůli nesplácení úvěru, po nějaké době zase přišel. Nebo jste mohl jen chtít rychlý prachy a pak jít zase o dům dál a zopakovat si to, pak byste chtěl vytunelovat i prosperující firmu.
Takže jste z ní vytáhl co nejvíc peněz, úvěr na její koupi jste nechal zdefaultovat a privatizovanou firmu padnout. Firma šla pod kytky, bance v tom zahučelo pár stovek milionů a Vy jste pár desítek nebo stovek milionů vydělal.
Tímhle a podobnými způsoby se v ČR podle mého názoru vytvořil základ podstatné části dnešních velkých majetků. Pak jsme to o pár let později zaplatili všichni při sanaci bank.
PS: Výše uvedený postup se pak dal vylepšit ještě druhým kolem, kdy jste si danou firmu mohl pořídit podruhé za pakatel přes Konsolidační banku. Ale to už je zase další příběh.
|
|
|
Ano, něco podobného téměř jistě probíhalo v té strojírenské firmě. Dozvěděl jsem se že si na každou zakázku brali provozní úvěry od 3 až 5 bank u každé ve výši zakázky... a podobné praktiky.
|
|
|
Tak, že management nečinil ve prospěch jednotlivých a.s. v onom holdingu, ale jen ve svém zájmu. Pokud vím, tak v době kdy jsem tam pracoval, tak už byla zprivatizována.
Na štěstí Vám to mnohlem lépe než umím já popsal diskutující Ofens. Jen dodávám že pokud jde o firmu která je sice jakože privátní (vlastní ji milion akcionářů, kteří ani ještě nemají akcie, jen jakési trapné potvrzení v knížečce), ale management je z dob socíku (což neznamená na 100% synonimum pro špatný, bohužel však většinově ano) a tak si mohli dělat co chtěli. No a chtěli se mít dobře ať to stojí co to stojí. Ne se patlat se sháněním zakázek, zkoumání trhu, co by rád, hlídání kvality a termínů a podobné blbostě, že...
|
|
Mírné offtopic - kromě zavádějícího nadpisu je to docela zajímavý rozhovor na téma NOZ na hovínkách.cz
http://www.novinky.cz/finance/332610-dedictvi-ted-muze-lidi-pripravit-o-vse.html
|
|
To už teda rači ty fazole...
|
|
|
Omlouvám se za trapný omyl.
|
|
Tady je jeste o Hlavatem clanek z Forbesu - taktez zajimave cteni.
http://www.juta.cz/data/soubory/pdf/novinky/podnikatelRokuForbes.pdf
|
|
Procházení provozních "koleček" nebyl v žádném případě výmysl komunistů, ba právě naopak. Tato záležitost byla převzata z první republiky a pravděpodobně sahá do doby mnohem starší. Např. ve strojírenství za První republiky nebylo vůbec myslitelné, aby existovali "řídící pracovníci" ve věku do 30 let..., protože ve 30 se člověk teprve prokousával praxí a na vedoucí post mohl pomýšlet nejdříve po překonání této hranice, obvykle spíš o nějakých 10 let později...
krom praxe byla nezbytná i jistá míra nadhledu a právě ta schopnost vidět skutečné problémy a nezabývat se nesmysly.
Lidská práce je příliš drahá na to, aby jí mohlo být plýtváno na brainstormingy, meetingy, teambuildingy a podobné nesmysly. Za tu dobu mohl kdokoli cokoli vytvořit, vymyslet nebo vylepšit. Ztrátový čas = špatný kšeft.
Osobně zrušení těchto "koleček", která jsem samozřejmě také absolvoval a která mi umožnila minimálně vytříbit cit pro konkrétní činnost, považuji za nejškodlivější věc dnešní doby.
30letý manager zrpavidla vždy blábolí naprosté idiohovadiny a na jeho umlčení je vhodné buď fyzické násilí, nebo reálná tvůrčí práce.
Léčbu prací vidím jako vhodnější než denodenní mlácení...
|
|
|
jo, vedoucí, který nemá zkušenost, jak to chodí v praxi je neštěstí.
|
|
|
není to nutné vždy. Poznala jsem pár šéfů a v tomto případě pár jsou skutečně dva, kteří neměli zkušenost ze všech oborů, které řídili, přesto byli jako šéfové mimořádně nadaní a schopní uřídit kolektiv. Schopní uvážit, vyslechnout a použít mozek. Naopak jsem poznala pár šéfů, kteří kolečkem prošli a popravdě to byli fachidioti zaměření výhradně na podřízenou pozici, která se zrovna jim líbila.
jinými slovy šéf musí mít ještě něco víc než jen to "kolečko". To něco víc je nejspíš něco s čím se narodí a co se "kolečkem" nenahradí.
problém bude spíše spočívat v tom, že dnes je třeba hafo šéfů pod velkým šéfem, kdy každý má sekretářku a pod sebou další neomezené množství šéfů . . . . ale ani takové množství podřízených šéfů nezajistí schopnost delegovat práci, vyslechnout, pochopit a uřídit kolektiv. Dnes je každý druhý šéf z hovna císařovna, upřednostňující anální alpinisty a obecně bude ten problém složitější, protože tak nějak od dob baťových se svět změnil a projít všechny podřízené provozy a současně všechno pojmout může být nad možnosti jednoho života.
|
|
|
Já souhlasím s moussou.
Mám s tím docela zkušenosti, jsa ve vrcholném managementu české pobočky velké nadnárodní firmy (obrat cca 1,1 giga, EBIT nad odvětvovým průměrem).
Realita, alespoň tedy u nás je taková, že manager prostě nemá na to, aby rozuměl do detailu všemu, co se tady dělá.
Co ale potřebuje, je mít na středním a nižším managementu lidi, co to umí, co ten svůj menší rybník znají od hráze do rákosí.
Takže největší deviza managera (a myšleno tím vyšší i střední management), tak jak je tady chápána je umění obklopit se lidma, kteří své znají, podávají adekvátní výkony a které netřeba vodit za ručičku. Tyhle své lidi pak manager motivuje, otevírá jim v rámci korporace cesty kudy jít, koordinuje s ostatními ty nejlepší varianty, drží nad nápady úzkého nebo produktového týmu kontrolu tak aby byly výhodné pro celou firmu, hledá způsoby jak práci zjednodušit, ulehčit, jak převést lidi co pracují na neproduktivních pozicích na produktivní (minimalizace administrativy, automatizace v rámci IS - např, zákaznický servis, obchodní činnost), takže jak víc vydělat...
Moje zkušenost je, že firmy, kde se pořád mektá o týmech jsou ty, kde nemá šanci žádný tým vzniknout, podle mne tvorba teamu je něco jako alchymie (všichni o tom mluví, jak se z jisté materie dělá zlato ale nikdo to v reálu neviděl) a osobnost manažera v tom hraje naprosto klíčovou roli.
Ve zkratce...sebestředný, neempatický, zakomplexovaný idiot kvalitní team nevytvoří i kdyby se krájel WS krouhačem.
Každý se asi potkal s různými druhy šéfů a často si zoufal ale když se člověk sám dostane na nějakou vedoucí pozici, je snadné udělat chybu. Ale z chyb se zase člověk nejvíc naučí, je-li schopen sebereflexe.
Neexistuje jediná dobrá cesta jak být dobrým šéfem, neznám ty poučky, nikdy jsem nebyl na školení jak být šéf...tak můžu jen říkat co jsou moje zkušenosti, na kterých stavím a které zpětně analyzuji a hledám způsoby jak se daná věc dala udělat lépe.
Já jsem například převzal divizi ve stavu rozkladu, protože předchozí manager byl ten "starý praktik", jakkoliv mu ještě nebylo 35...byl tak ponořen do svého provozního světa, suploval na jedné pobočce úsekového šéfa. Výsledkem bylo, že ačkoliv bylo na divizi nějakých 40 lidí celkem a na úseku, kde působil nějakých 15, byla to jeho one man show a jeho podřízeným to moc vyhovovalo...nedošlo mu, že jede v mikromanagementu, kerý si na své úrovni prostě nemůže dovolit, že přebírá na sebe věci, které mají dělat jeho podřízení, ignoroval to a jednoho dne prostě shořel na tom, že moc upravoval výsledky aby přikryl šlendrián co tam panoval.
První měsíc jsem přitáhl kvalitního úsekového šéfa a pak nám (!) skoro rok trvalo, než jsme postavili to oddělení na nohy, tak že tam už vůbec nemusím být. A všechno to narovnávání zaměstnanců zvyklých na klídek a žádnou odpovědnost, na prémie podle ksichtu a kamrádschaftů a ne podle výsledků....bylo to krušné, ale díky tomu, že od prvního dne tam byl člověk co to koučoval v provozní linii, já jsem za chodu mohl dát dokupy zásadní vnitřní dluh divize v nastavení IS, které můj předchůdce zanedbal, neměl na něj kvůli mikromanagementu čas a tak si a svým lidem nebyl schopen ulehčit práci a sobě zajistit nástroje na kontrolu výsledků....což byl začarovaný kruh a začátek jeho konce.
Po dvou letech můžu říct, že to docela funguje. Jsou tam oblasti, na kterých ještě musíme zapracovat, ale už se nebojím z měsíce na měsíc, co tam na mne kde vypadne...
No a o dalším mém angažmá až někdy příště, děti, abyste si snad nemyslely že jsem někde sežral Šalamounovo houno...:)
|
|
Rozhovor s panem Hlavatým (zmíněné odpovědi tam také zazněly) byl také na celou stránku v tištěné MF Dnes (tuším že v sobotní nebo čtvrtečení) nějak po vyhlášení Podnikatele roku 2013.
http://wiki.idnes.cz/jiri-hlavaty-c9r-/byznys.aspx?klic=456067
|
|
...také mi to přišlo jako osvěžení oproti blábolům různých lehkoživků, přisátých na státní cecek (kteří ovšem pro svou názorovou impotenci bez problémů přes vstupní veřejnoprávní firewall projdou).
Horší bylo, když zmínil "naděje v politice" a při té příležitosti jmenoval agenta Bureše. Tím to podle mého názoru úplně zabil:-(
|
|
|
Nechci se Bureše zastávat, toho jsem dalek, ale nutno přiznat, že oproti takovým Sobotkům, Mládkům a Dienstbierům má aspoň nějakou zkušenost "ze života". A protože je realista, tak u něj nehrozí, že bude také přehazovat hubou miliardy, jak činní zmínění soudruzi. Musím přiznat, že mi dělá škodolibou radost pozorovat, jak si s těma neumětelema vytírá pozadí. Ve výsledku to může znamenat, že nakrmení Agrofertu nebude stát poplatníky tolik, co nakrmení socanského elektorátu pro další volby. Že je jeho "politickým cílem" zabezpečit státní cecek pro Agrofert, tím nijak nerozporuji a že je to špatně, rovněž ne.
|
|
mna by asi najviac zaujimalo, ako sa management firmy dostal k 78 % podielu vo firme, a rovnako ako pan tovarnik ovladol tuto firmu na 98,9 % za dalsich osem rokov - hadam by sa to ponizenie zakladneho imania v roku 2002 dalo nazvat aj takym babisovskym :-) Urcite moze pan tovarnik verit svojim starym spolupracovnikom, hlavne ked ho v podobnych zalezitostiach podrzali...
|
|
Tak zejmena k bodu 1)
Stejny system, kdy vedouci pracovnik musel znat (qa umet) praci tech kterou ridil fungoval u Bati a to co pan Hlavaty, resp D-fens popisuje byla obvykla batovska praxe.
V ponekud novejsim tonu (byt ve specifickem oboru) naprosto totez uvadi jako zakladni nutne manazerske (v jeho pripade velitelske) pravidlo ve svepublikaci na toto tema R.Marcinko. Jen nazyva jjinymi slovy a to jeko "veleni ze predu". Jinak receno, ze vojaci musi videt a vedet a ze ten kdo jim veli je schopen a ochoten bojovat stejne, ne-li lepe, nez oni..
Pokud jde o ostatni body, ktere D-fens komentuje tak v podstate souvisi s prvnim bodem a to s kulturou vedeni (veleni). Pokud manageri(velitele) udrzuji podobnou kulturu chovani, tak samozrejme tato kultura chovani je pak dominantni ve firme a tedy je mozne (spravne a dulezite) davat lidem douveru a nesvazovat jim ruce ....
|
|
Další výborný článek, díky! Zejména to s tím "řešením" různých "problémů" je naprosto typické.... obávám se, že takových tu bude daleko více, než vůbec tušíme.
Jinak s tím "kolečkem" to považuji za velmi dobrý nápad. U mého bývalého zaměstnavatele se to dělalo i pro programátory (nejen pro managery).... poslali nás si (sice jen na několik dnů) vyzkoušet, jak pracují všichni, kdo dělají s naším systémem, který programujeme; ten je velmi rozsáhlý, takže jsme si zkoušeli práci prodavačů, skladníků, účetních, call centra a tak dále, což byla velmi cenná zkušenost.
|
|
S Hlavatým je obsáhlý rozhovor v březnovém časopisu Forbes, doporučuji dohledat, stojí za přečtení
|
|
|
http://www.juta.cz/data/soubory/pdf/novinky/podnikatelRokuForbes.pdf
Jo, stojí to za to!
|
|
ad " které ve své době mělo nepochybně spíše ideologický podtext"
Tak zrovna o tom pochybuji, mělo to naprosto praktický účel. Kdo chce hledat politiku, najde ji všude. Kdo rozum, taky ho někde najde. Tohle rozumné bylo. A účelné.
(A fungovalo to tak i u Bati... toho snad z nadřazování politiky nad rozumem podezírat nebudete)
(A proč nepochybně? Člověk přemýšlivý pochybnosti z principu má; zatímco ve všem jasno má obvykle jen ten, kdo je líný se zamyslet nad jinými možnostmi ...viz www.adamek.cz/clanky/uvahy/povrchni-mysleni/ )
Bohužel se dnes opravdu najdou vedoucí (manažeři), kteří upravují svá rozhodnutí podle toho, co přinesou jim osobně. I v soukromých firmách, které jsou tak velké (nadnárodní), že zájem zaměstnance nepříliš splývá se zájmem firmy.
Nj, škoda toho vypnutí LW vysílače, ten dopolední Radiožurnál dostával za hranice.
Ale se slušnou anténou (ne od automobilky) se celkem daleko za hranicemi dá chytat i VKV, pokud člověk nemá smůlu na rušení jinou stanicí (a zrovna čro1 má toilik vysílačů, že se někdy nechá zvolit jiný vysílač, místně nekolizní).
mmch, mně není mě (hned na začátku článku)
A ten místní komentářový systém je poněkud zvláštní... mnoho jednotek pokusů oddělených desítkami minut až jednotkami hodin, než se podaří vložit jeden jediný komentář...
|
|
Tak třeba úspory klientů "zkrachovalých" bank, kampeliček a spořitelen. Pojistné klientů zkrachovalých pojišťoven, kterým po povodních v roce 1997 zbyly jen oči pro pláč. Peníze klientů H-Systemu. Peníze klientů zkrachovalých cestovních kanceláří. Dříve prosperující podniky typu Poldi Kladno a řada menších průmyslových podniků, které jejich management vytuneloval až ke krachu. Státní peníze na předražených zakázkách přidělených kamarádům. Atd., atd.
|
|
|
Napadlo Vás, že v této ekonomice byly i krachy, které nebyly plánované? Že občas obchodní partner (banka, pojišťovna, atd.) nemusí vydržet do nekonečna?
|
|
No zase jeden bývalý komunista a ještě i bývalý milicionář
a to se nestydí kandidovat do senátu
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek Hlavatý
|
|
|