Zprávu, že návrh zákona závadějícího bodový systém dopravních přestupků
nebyl v parlamentu schválen, jsem přijal s nadšením.
Tento světoborný nápad, pomocí kterého chtěli sociální demokraté zvrátit
trend v nehodovosti na českých silnicích, byl dítkem ministra dopravy Šimonovského
(dále pouze Ichtyl). Šimonovský proslul svým těžko skrývaným odporem k
silniční dopravě a automobilům obecně. Zpravidla nevynechá příležitost
k tomu, aby nám naznačil, že vlak je lepší a jízdní kolo je pak úplně nejlepší.
Na ministra dopravy je to poměrně zvláštní chování, protože prioritním
zájmem ministra DOPRAVY by měly být kvalitní silnice plné kvalitních
aut účastnících se plynulého a tudíž bezpečného provozu. Ichtyl to asi
myslí jinak, kromě toho se o něm povídá, že prý náleží k jakési „železničářské
lobby“.
Ichtyl tedy usoudil, že dosavadní způsob, kdy vás policie přichytí při
přestupku a dá vám peněžní pokutu (v ideálním případě), je málo represívní
a rozhodl se iniciovat vznik duplicitního diskriminačního opatření, totiž
sazebníku bodů za jednotlivé přestupky. Tři sudičky by vám pak při narození
do vínku kromě brokovnice, baseballové hole, bílé košile a kravahy dali
ještě dvanáct bodů, ze kterých by se při každém přestupku odečítalo. Ročně
by bylo možné dva body umazat, za předpokladu, že jste nic neprovedli.
Podobný systém funguje i v sousedním Německu, i když s trochu jiným nastavením,
a je předmětem častých diskusí. Nejčastější charakteristikou, kterou v
souvislosti s ním v rajchu slýchám, je, že je verschissen čili zasraný.
Tuzemská mutace se vyznačovala nepřiměřeným bodováním přestupků. Například
telefonování za jízdy mělo být za tři body a havárie s následkem zranění
za bodů sedm, z čehož vyvozuji, že jedno zavolání je cosi jako poloviční
nehoda. Přiřazení počtu bodů k závažnosti přestupku postrádalo elementární
logiku a bylo neúměrné situaci, která na silnici vládne. Měl jsem dojem,
že jej vymyslel Šimonovský sám nebo nějaký hodně podobný deviant. Například
za překročení povolené rychlosti o více jak 30km/h se odečítaly 4 body,
vzhledem k tomu, že taková překročení aplikuji v podstatě pořád, hlavně
na velmi smysluplných omezeních na 30km/h, byl bych asi tak za měsíc bez
řidičáku. Je příjemné mluvit o takové kravině v minulém čísle.
Za zmínku stojí i to, jaká situace vedla k tomu, že Ichtylův zákon neprošel.
Už od počátku bylo rozložení politických sil nejisté. Zmrdi z ODS byli
v principu proti. Nevím proč, ale něco na úrovni pocitů mi říká, že prasácká
jízda autem není z pohledu ODS rozhodně vnímána jako hřích. Hodně příznivců
ODS má problém udržet se na vozovce bez soustavného vzniku škod na všech
možných stranách. Za všechny jmenujme třeba pana Knížáka. Pan profesor
Klaus by dále dodal, že smrt v autě na pokraji produktivního věku je sice
tragická, ale makroekonomicky pozitivní, protože takový člověk již nebude
čerpat z důchodového systému. Na druhé straně, smrt novorozence je makroekonomicky
deficitní, protože tento občan nezaplatí už žádné daně a jeho potenciál
pro stimulaci poptávky autonehodou rovněž významně klesne.
Vohnoutům z ČSSD to bylo ukradený, protože se mezi nimi potřeštěný Šimonovský
pravděpodobně netěší velkému respektu. K tomu všemu jedna poslankyně rozlila
druhé do hlasovacího zařízení kávu. Předseda sněmovny Zaorálek kvůli tomu
vyhlásil patnáct minut pauzu, během které se měla technika nechat zkontrolovat.
Tato pauza byla pokynem pro několik vohnoutů, aby se šli do kuloárů občerstvit,
případně se setkat s lobbyisty a shrábnout zase nějaké uhlí. Předseda Zaorálek
navíc poslance pokáral, že už jim několikrát povídal, aby do sálu nenosili
nápoje, na což reagovala ptákostrana a vyčetla mu, že si sám nechává donášet
do jednací místnosti čajíčky. V parlamentu se toho dne řešily samé důležité
věci. K původnímu Ichtylově návrhu padlo několik návrhů pozměňovacích.
Když bylo zařízení opraveno, vohnouti se vrátili z kuloárů a vlivem dezorientace
ze změny prostředí nevěděli, zda hlasují pro zákon nebo pro ty pozměňovací
návrhy. Výsledek byl, že vylili Ichtylovo bejby i s vaničkou.
Moje největší výhrada k ichtylovu návrhu pramení z toho, že do korupčního
prostředí vytvořeného uvnitř Policie České republiky přidává další vysoce
korupční komoditu v podobě obchodovatelného trestného bodu. Asi znáte sami
ze svého okolí, že každý druhý má známého policajta nebo známého, který
má známého policajta a na kterého se může obracet, když je nějaký problém.
Dále asi pro vás není nic nového, že policisté, především v některých lokalitách,
berou všimné. Jistě si dovedete představit, že existují jakási bratrstva
vzniklá propojením komunálních politiků, manažerů lokálně významných firem
a exponentů policie, která sporu velmi dobře kooperují na základě „protislužeb“
neboli korupce. Dovedli byste napařit sedm trestných bodů kamarádovi, se
kterým jste včera na zahradě pekli prase, i přesto, že právě svojí audinou
á osmičkou rozstřelil škodovku stopětku s mladou rodinou napůl? Absurdní.
Vysoký počet pravděpodobných výjimek známých ještě před zavedením Ichtylova
bodovacího systému vede ve skutečnosti k tomu, že systém by byl aplikován
jen na někoho a někdy a jako takový by nebyl účinný. Pravděpodobně by jen
rozšířil řady korumpovaných policistů v terénu směrem k úředníkům starající
se o evidenci těchto bodů.
Dále mi vadilo, že Ichtyl svůj návrh směroval pouze směrem k řidičům
motorových vozidel. Nenašel jsem nikde informaci o tom, že by měl být aplikován
také na cyklisty, chodce a další účastníky silničního provozu, přestože
se uvedené skupiny na nehodovosti v Čechách podílejí ne bezvýznamně. Systém
dále nezohledňoval frekvenci výskytu na silnici, takže autobusové společnosti
a podniky MHD by si asi také museli vyjednat „kolektivní výjimku“.
Do třetice, v zemích disponujících právem jest zvykem, že za přestupek
je jeho pachatel trestán pouze jednou.
Prostě byl to paskvil.
Jsem proto rád, že Ichtylní návrh neprošel, i když nemám iluze o tom,
že jej Ichtyl zase nějak rozdejchá.
Aby se neřeklo, že jsem málo konstruktivní, předkládám návrh svůj. Zní
takto: Když už tedy připustíme, že jsou nějaké další represivní prostředky
zapotřebí kromě těch, které může policie používat už nyní (a o tom nejsem
zcela přesvědčen, myslím, že by stačilo, aby policie dělala svoji práci
soustavně a svědomitě), pak by měly být co nejjednodušší a transparentní.
Dále vycházím z toho, že nežádoucí v silničním provozu jsou především
nehody. Nepřiměřené rychlost nebo telefonování za jízdy je jen faktorem
vedoucím k nehodám s určitou pravděpodobností, jejíž hodnota je odvislá
od faktoru „řidič“. Nehody páchají asi z poloviny všech případů pořád stejní
lidé. Mají asi nějaký problém, který je nutí bourat (například se neumějí
nehodám vyhýbat), případně jsou asociální, nedovedou se slušně chovat,
respektovat druhé a pak na silnici nepatří. Druhá polovina nehod je pak
přivoditelná na chvilková selhání nebo náhodu, a pro takto havarujícího
řidiče je již sama nehoda natolik otřesným zážitkem, že si dá pozor i bez
Ichtylova božího biče. Tohle jsem poznal sám na sobě.
Navrhuji proto, aby platnost řidičského průkazu byla omezena na šest
let. Pokud řidič zaviní nehodu (tzn. událost se škodou na majetku větší
než 20k nebo újmou na zdraví) nebo řídí pod vlivem alkoholu a drog, ustřihne
na místě vyšetřující policista z jeho řidičského průkazu jeden roh. Tento
ústřižek pak přiloží k protokolu, aby bylo možné dohledat, že policista
X.Y. dne DD.MM.YYYY roh odstřihl. Pokud předpokládáme čtvercový řidičský
průkaz, máme zde čtyři rohy k odstřihnutí. Po odstřižení čtvrtého rohu
je řidičský průkaz neplatný a jeho držitel musí znovu absolvovat autoškolu,
kurz ovládání automobilu v kritických situacích, dva týdny práce jako pomocný
personál v nemocnici s platem 1,- Kč za den (aby nevznikla kolize s LZPS),
přezkoušení lékařem, psychotest a pozor! – test inteligence. Současný systém
udělování řidičských oprávnění totiž nepočítá s variantou, že žadatel je
úplně blbej. Osobně se domnívám, že IQ chronicky bourajících je výrazně
pod průměrem. Každý tento úřední úkon má pevnou zákonem stanovenou cenu
15.000 Kč a hradil by jej – kdo jiný než žadatel.
Pro všechny ostatní případy by po šesti letech platila amnestie v podobě
vydání nového řidičáku za šest let, tedy znovunabytí počtu rohů.
Pro případ, že by řidič přesvědčil policistu, aby mu roh nestříhal,
zde máme vnitřní supervizi uvnitř policie, které se dostane do ruky policistův
protokol a pokud na něm není přilepený ustřižený roh, vzniká otázka proč?
V případě, že pan řidič řidičák „ztratí“ a nyní žádá o nový, přičemž neprokáže
ověřenou kopií mladší půl roku, kolik měl rohů, dostane jen řidičák s dvěma
rohy, aspoň si bude dávat na své doklady pozor. Pokud se následně prokáže,
že mu byly již odstřihnuty tři a více rohy, bude obžalován pro podvod.
Jízda bez řidičského průkazu by se hodnotila jako obecné ohrožení se sazbou
tři až osm let nepodmíněně.
Při výpočtu peněžní pokuty, která zůstane jedinou formou trestu za dopravní
přestupek, násobí policista částku dle sazebníku počtem chybějících rohů.
Například překročení rychlosti za 1.000 Kč bude u řidiče bez třech rohů
za 3.000 Kč. Veškeré pokuty jsou splatné kartou, složenkou, příkazem k
úhradě nebo v hotovosti na podatelně na řiditelství policie. Po týdnu od
lhůty splatnosti se účtuje pokuta za neuhrazení pokuty ve výši původní
částky, po dalším týdnu další pokuta ve výši dlužné částky a tak dále.
Reagovat na počet rohů by mohly i pojišťovny a nakonec ustřižený řidičák
je snadno dostupné memento mori pro každého, na rozdíl od nějakých virtuálních
bodů někde na policejním serveru.
Neříkejte, že by to nefungovalo!
Na závěr tu mám perličku z včerejšího večera. Zrovna jsem vyjížděl od
pumpy, když jsem zaslechl v rádiu štkát nějakou krávu, že díky nedisciplinovanosti
poslanců nebyl přijat zákon, který by účinně zamezil tomu, aby za rok vymřelo
„po volantu“ jedno malé městečko. Sice jsem tomu ze začátku nerozuměl,
ale pak mi to došlo. Bylo tím míněno těch asi 1300 lidí, kteří zahynou
ročně v silničním provozu. Pokud si někdo myslí, že zavedením nějakého
administrativního opatření klesne počet nehod na nulu, nebo na polovinu,
tak se plete. Klesne sice, ale marginálně, protože root cause – totiž chybějící
plynulost provozu – tím řešena není. Psychologie páchání přestupku je jiná
a trestné body v ní nehrajou roli.
Za druhé, krávo – to jsou naši poslanci. My jsme si je tam zvolili
a když nepracují, jak mají, příští volby už je volit nesmíme. Takže ne
pořád jako blbečkové volit kolem dokola ty stejný xichty a pak se divit,
kde se tam vzali a že jsou nedisciplinovaní.
Za třetí – musíme skutečně tolik lpět na našich bezvýznamných životech?
Je sice pravda, že díky nehodám vymizí za rok přibližně polovina obyvatel
čtvrti, ve které bydlím, na druhé straně rodit se a umírat je součástí
našeho osudu – a když to nebude v autě, tak to bude jinde, třeba v nemocnici
na rakovinu. Takže ono to městečko beztak zmizí, jen o něco později.
17.10.2004 D-FENS