Scéna: Roztroušené cáry mlh, směrem dolů pohled na pánev s mírně zvlněnou
krajinou.
J.A.K: (prolévaje hořké slzy s hlavou v dlaních) Jak se to mohlo
stát? Jak to že i v mých milovaných Čechách to jde od desíti k pěti. Kájo!
Sliboval jsi, že vzdělání bude zase ceněno a dostupno všem, pedagogové
budou vážení a studenti budou po vzdělání prahnout, bude je i bavit - prostě
škola hrou. (zvedne oči ke K.M)
K.M. : Co se ti nelíbí Johane? Vzdělání to nejsou rohlíky, jak si
myslí Adam. Ale že jsi to ty znovu ti pomohu. Dnes v noci se by se ministrovi
mohl zdát sen jak navrhuje zákon o síti neziskových školských zařízení,
služebním poměru učitelů se zákazem stávky a jednotných učebních osnovách,
a jak ho zákonodárci přijímají jednomyslnou aklamací.
(V pozadí se pohybuje postava, naslouchá rozhovoru a potřásá hlavou.)
J.A.K.: (se zřetelnou nedůvěrou v hlase) A tím se všechno vyřeší?
K.M.: Jistě , vzdělání je ku prospěchu celé společnosti. Kdo jiný
než stát ho může zajistit?
(třetí postava se připojuje k J.A.K. a K.M.)
A.S.: (směrem ke K.M.) Charlesi, nezdá se ti, že jsi už nadělal
dost škody?
K.M.: (opovržlivě) Ale, koho nám to sem dostrkala neviditelná ruka?
A.S.: (obrátí se směrem k J.A.K) Ejdžeji neposlouchej ho, sám přece
vidíš jak to dopadlo.
K.M.: (k J.A.K) Varuju tě, nepouštěj trh do školství, nebo se stane
jen výsadou pro buržoazii.
A.S.: (posměšně na K.M.) Dovol abych se zasmál, trh ve školství
samozřejmě řádí i teď. Jak myslíš, že se zachová učitel, který má stejný
plat ať učí dobře nebo špatně? Snaží se ušetřit si práci a fláká to, jelikož
má tak více volného času. Nebo myslíš, že platy učitelů lákají ty nejlepší
mladé lidi, aby šli studovat na pedagogy?
J.A.K.: (váhavě) No to zrovna ne.
A.S.: Přesně tak, nejvyšší platy mají staří veteráni. Ale když si
nespokojení studenti stěžují na neschopného pedagoga, který učil mizerně
už jejich rodiče, je vyhozen a nahrazen novým?
J.A.K.: (pokrčí rameny) No ono je těžké sehnat za něj náhradu a
…
K.M.: Zase ta neviditelná…
A.S.. Přesně tak, jedině když si budou studenti moci svobodně zvolit
způsob vzdělávání a penězmi vyjádří svoji spokojenost, tehdy a jen tehdy
bude direktor motivován k tomu aby dbal na spokojenost studentů a měl zájem
a zároveň možnost získávat schopné pedagogy.
J.A.K a K.M (unisono): To ale nebudou do školy chodit všichni!
A.S.. Ale samozřejmě že budou, vždyť máte zákon o povinné školní
docházce. A pokud stát něco nařizuje, asi by to měl taky zaplatit. Ať ten
váš government teda rozdělí peníze, co doteď cpe školám, jednotlivým studentům
a ti už si za ně pořídí vzdělání jaké budou chtít. Něco jako ty vaše socialistický
dávky, ale přímo na vzdělání. Pokud si dobře pamatuju aktuální kurs, tak
by to dělalo něco kolem padesáti tisíc ročně na jednoho studenta. Záleží
jakou úroveň vzdělání bude chtít government garantovat.
J.A.K: V tom pak bude nějaký rozdíl?
A.S. : Velkej. Je mnohem lepší, když peníze dostane škola do které
chodí studenti, než když studenti chodí do školy, která dostane peníze.
Navíc si každý podle svého uvážení může připlatit. Takže pokud chce lepší
vzdělání nemusí čekat čtyři roky a doufat, že vyhraje strana, která to
má ve volebním programu a dokonce splní co slíbila. Naopak, pokud si bude
většina připlácet, těm byrokratům z governmentu by dokonce mohlo docvaknout,
že si občané skutečně přejí lepší vzdělávání a přesunout prostředky do
školství.
J.A.K.: Vždyť to tak skoro je. Školy dostávají peníze na žáka. Prostřednictvím
normativů!
K.M.: A nijak zvlášť tomu ten tvůj trh neprospívá.
A.S.: (směje se) Good joke! Přidělování peněz prostřednictvím normativů
spíš připomíná „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“.
Čím více žáků škola přiláká, tím méně peněz na jednoho žáka dostane, tak
aby škola do které nikdo nechodí mohla učitele zaplatit, a škola do které
chodí hodně studentů nemohla pedagogům dát víc než schválené minimum. Navíc
to platí jen o mzdách, školu jako takovou platí cityhall a to obvykle podle
kvality anální sondy direktora.
A.S.: Co je vlastně škola?
K.M.: (ironicky) To je takový dům do kterého chodí studenti a učitelé…
J.A.K.: (pohoršeně) Škola jsou samozřejmě pedagogové a studenti,
které pedagogové vedou a pomáhají jim při jejich vzdělávání. (zamyšleně)
Vlastně ta budova a to ostatní je trochu podružné.
A.S.: Taky si myslím. Co třeba takové domácí vzdělávání? Rodiče
učí své děti, ale aby bylo zákonu učiněno zadost, jsou děti přezkušovány,
zda si osvojily žádané vědomosti. Musí ten člověk učit jen své děti, nebo
by mohl učit i děti souseda? A proč vlastně nedostane za svoji práci řádně
zaplaceno?
(K.M. nevěřícně třeští oči)
K.M.: Ale většina studentů se vzdělává ve školách. A co malé školy,
ty by neměly právo na existenci, a co školy na vesnicích? Kdyby to bylo
podle tebe zůstaly by jen velkokapacitní ústavy, na kterých by se akorát
napakovali rádoby podnikatelé.
J.A.K: No víš, oni ti žáci, ani jejich rodiče taky nejsou příliš
nadšení když zrovna jejich dítě chodí do velké školy, do třídy kde je přes
třicet dětí. Pedagog se musí věnovat spíš udržení pořádku ve třídě, než
učení a na výchovu mimo vyučovací hodinu škola prakticky rezignuje.
A.S.: Přesně tak, ti co musí studovat v přeplněných třídách by logicky
měli dostat kompenzaci třeba v podobě kvalitnějších pedagogů. Ale je v
tom i spoustu dalšího. Tím že student za vzdělávání platí a má volný výběr
může jednoznačně vyjádřit jaký způsob vzdělávání sám preferuje. Zda domácí
vzdělávání, nebo malé školy s malými třídami a přátelskou atmosférou, nebo
raději velké ústavy s plnými třídami, ale dalšími službami ze ušetřené
peníze. Na druhou stranu slučování škol vede k tomu, že studenti musí dojíždět,
nebo dokonce bydlet v místě studia. Kdo hradí tyto náklady? Zřizovatel
školy, který ušetřil na sloučení, nebo zrušení školy? Nikoliv, tyto nové
náklady platí student, někdy government, ale z jiné kapsy.. Bylo tedy sloučení
škol skutečně efektivní? Nepřevýší náklady a ztráta času na dojíždění prostředky
ušetřené sloučením škol? Kdo ví? Dá se to zjistit jedině tak, že student
bude ochoten zaplatit za vzdělání, které je blíže, více než za vzdělání,
které může získat ve vzdálenějším místě.
K.M.: (uraženě) Malé školy v malých obcích a vesnicích mají objektivně
vyšší náklady.
A.S.: To těžko. Školy ve velkých městech mají rozhodně mnohem vyšší
náklady na získání budov a lidé bydlící ve městech mají obvykle vyšší životní
náklady (hlavně na bydlení), takže pochopitelně žádají vyšší platy za stejnou
práci. Respektive jsou ochotní dělat stejnou práci a bydlet ve městě, jen
dostanou-li vyšší plat. Navíc tu bude možnost získat více žáků třeba tím,
že jim škola přispěje na dopravu, nebo zařídí dopravu do školy.
K.M.: (už zoufale): Takže zavedeme trh do školství a polovina škol
okamžitě zbankrotuje.
A.S.: Ty jsi ale ekonom na baterky. Samozřejmě že nezkrachuje. Naprostá
většina škol funguje v nějaké vlastní budově a platba za vzdělání musí
pokrýt jak náklady na mzdy a běžné provozní náklady, které se platí průběžně,
tak i náklady na postavení budovy, které už vlastně zaplacené jsou. Takže
naprostá většina škol bude mít naopak více prostředků, než bude okamžitě
potřebovat. Ale škola, která bude chtít fungovat i do budoucna, nebo která
by měla nově vzniknout, si bude muset spočítat, zda rozdíl mezi příjmy
a běžnými náklady dokáže uhradit náklady na investice. Dosud goverment
prostředky na investice rozděluje dost chaoticky. Účastníci volného trhu
však vzájemnou interakcí jednoznačně určí zda jsou důležitější investice
do vybavení, nebo zda by bylo výhodnější věnovat prostředky raději na platy
pedagogů.
K.M.: (obrací k J.A.K) Prodají rodinné stříbro, zprivatizuji Karlovu
univerzitu.
A.S.: Není potřeba nic privatizovat. Vlastníků škol je spousta,
jen malý počet vlastní stát, a dokonce už je pár soukromých škol. Další
soukromé školy budou přirozeně samy vznikat, zejména ty o které je momentálně
největší zájem a zaplní mezeru po školách, o které zájem nebude.
J.A.K.: (k A.S.) Myslíš že by to opravdu fungovalo?
A.S.: No bude potřeba překonat odpor ouřadů na ministerstvu a na
krajích, kteří mají teplá místečka, takže se bez boje nevzdají. Jistě vznikne
i panika mezi pohodlnými pedagogy, kteří v zájmu sebezáchovy, pardon v
zájmu studentů, začnou organizovat stávky, ale je tu naděje, že studentů
je víc, ti o nic nepřijdou, a naopak se jim zlepší výběr a kvalita vzdělání.
K.M.:(hystericky) Běžný student nebo rodič není odborník, a nedokáže
dostatečně kvalifikovaně rozhodnout co je pro něj nejlepší!
A.S: Když se dokáže rozhodnou jakou si má koupit televizi bez vzdělání
elektrotechnika, když dokáže zvolit politika bez ekonomického, právnického,
sociologického vzdělání jistě dokáže i tohle.
K.M.: Liberále!
A.S.: Komunisto!
(K.M. a A.S. odcházejí a nechávají rozhodování o snech ministra na
J.A.K.)
writen by Notaras
11.07.2006