Podivný film o podivných lidech a ještě podivnějším zboží v podivném světě.
Musel jsem to shlédnout, protože se o tom nějakou dobu dost mluvilo
a dokonce to mělo za následek rychlou legislativní akci. To je samo o sobě
podezřelé. O čem píšu? O filmu Šmejdi.
Šmejdi jsou časosběrný dokument, který natočila Sylvie Dymáková z podstatné
části skrytou kamerou, když zprvu se svou babičkou, pak v rámci účelově
vybudované zpravodajské sítě inflitrovala předváděcí akce pro důchodce.
Tyto akce jsou jakési šílené výlety pronajatým autobusem do nějakého významného
místa, kde důchodci dostanou pofidérní oběd a pak jim tři hodiny vyplachují
mozky a nutí je koupit si věci, které by si jinak o vlastní vůli nekoupili.
Používají se přitom velmi nevybíravé praktiky a nakonec dojde dokonce k
násilí.
Téma bylo atraktivní, líbilo se mi to a obdivuji autorku, že v době
současného lakování čehokoli na růžovo našla odvahu otevřít tenhle spodní
šuplík. Zejména si to vychutnáte, pokud vezmete v úvahu, že nám tady Evropská
unie již osm let kultivuje právní prostředí a že si státní orgány a neziskové
organizace již mnoho let lámou hlavy a čerpají rozpočty tím, jak pomoci
různým menšinám, které o jejich pomoc ale vůbec nestojí a dobře se bez
ní objedou.
Celkově to ve mně však nezanechalo dobrý dojem.
Oceňuji, že se někdo z vlastní vůle rozhodl tím fenoménem zaobírat a
ukázat na praktiky, které se při tomto prodeji používají, což je jistě
prvním krokem k nápravě tohoto stavu. Pohled na zmrdy prodejce v růžových
košilích a špičatých botách je skutečně zajímavý. Je to děsivé, když sledujete
babičku, která sedí na viklajícím se křesle, které koupila na předváděcí
akci na 25 tisíc, a má byt plný dalšího takového šmejdu. Jsou to obyčejní,
staří, již ne tak bystří lidé z venkova, kteří nejsou s to prohlédnout
standardní habaďůru, a bude vám jich líto, protože jsou bezbranní. Zvláště
když si uvědomíte, že sami prodejci jsou burani a ve většině seriózních
povolání by nemohli uspět.
Celé téma má však velmi zásadní přesah mimo oblast násilného prodeje
čínského šrotu za přehnané ceny.
Za prvé jsem měl zásadní problém identifikovat, kdo byl pro autory cílovým
divákem. Oni sami říkají, že chtěli varovat před praktikami prodejců. Varovat
koho? Důchodce? Jejich děti? Celou společnost? Bůh suď. Kdyby chtěli někoho
skutečně varovat, tak natočí dokument poloviční délky a hodí ho na internet,
aby si jej pustilo co nejvíc lidí. Mám dojem, že z prvotního a jistě chvályhodného
záměru varovat potenciální oběti podobných akcí se postupně zrodila myšlenka
napáchat nějaké to veřejné dobro. A tak stěžejní věta "Co zítra dělá
vaše babička" padne až po neuvěřitelných 1 hodině 14 minutách a 41 sekundách
od začátku filmu.
Dále film vede k mylnému závěru. Ono tam totiž dochází ke zvláštní situaci.
Důchodci jezdí opakovaně na "zájezdy", pojmenované naprosto klamnými názvy
(Labužnické hody, Staročeské veselí...) , prováděné za naprosto obskurních
podmínek a především nabízené za ceny, za které očividně nelze uspořádat
žádný zájezd. Nikdo je nenutí se na to hlásit, ale přesto to dělají, dokonce
i nakupují, navíc ještě bezhlavě, a autoři z toho dovodí, že za tím stojí
agresívní obchodní praktiky a možná nějaká závislost. To je velmi povrchní.
Něco mi tam chybělo. Chyběly mi tam děti těch nebožáků, kteří na takové
akce jezdili. Nebo i zmínka o nich. S čestnou výjimkou paní Dymákové. Kde
byly jejich děti, když se jejich staří rodiče na tyhle zájezdy hlásili?
Dopustil jsem se určitého exkurzu do své vlastní minulosti a musel jsem
konstatovat následující. Moje matka zemřela relativně mladá a na podobné
akce by jí nikdo nikdy nedostal. Můj otec se sice dožil věku, na který
pořádající zmrdi cílí, ale i kdyby se hypoteticky hodlal na takovou akci
přihlásit, což bylo nanejvýš nereálné, ale i kdyby, určitě by se zeptal,
co si o takovém podniku myslím. V ten okamžik bych se už nejspíš pokoušel
propadnout hanbou do země a podobné nápady bych mu velmi snadno rozmluvil
a pokud by potřeboval hrnec, tak bych mu prostě došel do obchodu koupit
hrnec. Jakkoli nereálná taková představa dodnes je, určitě bych nenechal
vlastní rodiče podílet se na takové zběsilosti. Příčinu celého problému
tak nevidím v agresívních prodejcích, nekvalitních "děravých" (co to je?)
zákonech, absentující kontrolní činnosti státních orgánů ani vzniku nějaké
podivné závislosti, ale chybějící komunikaci mezi rodiči a dětmi, případně
mezi důchodci navzájem. Oni prostě socializují. Vnucují se mnohá řešení,
jak to provádět bez účasti zmrdů z firmy Beck a dalších, mnohé z nich involvují
jejich potomky. Jenže ti asi nemají čas. Musejí do Chorvatska. Do Egypta
otráveně ležet. Musí naložit kola Octavii na střechu a na Šumavu. Musejí...
Dál překládám v úvahu, zda náhodou na tom všichni nejsme jako ti důchodci.
Nám je sice tady všem nad slunce jasnější, že takové krámy od takových
lidí by si rozumný člověk nikdy nekoupil a že na to skutečně mohou nachytat
jen dědky a báby z venkova. Jenže nemusíme mít před očima jen ty hrnce.
Představme si třeba, že politici jsou ti Šmejdi a my od nich kupujeme hrnce,
tedy jejich politické programy, projekty a reformy, výměnou za loajalitu,
daně a voličské hlasy. Také nás pár hodin vozí po krajině autobusem, abychom
byli dezorientovaní, jen ten autobus nemá kola, ale anténu. Také jsme zavřeni
ve venkovské hospodě představované jejich společenskou doktrínou a také
jsme nuceni k zodpovědnému zákaznickému, pardon, občanskému přístupu tak,
abychom nakonec koupili ty jejich nekvalitní hrnce, pardon, nekvalitní
myšlenky, které bychom nikdy sami o vlastní vůli neadoptovali za své. Dokonce
s tou samou agrumentací. Abychom ušetřili energii. Ochránili přírodu. Prospěli
vlastním dětem. Zlepšili vlastní zdraví. Také nabízejí výhry - že někomu
dají něco zadarmo, aniž by se musel snažit, třeba byt nebo práci. A kdo
řekne, že nic kupovat nechce, nebo že by si kupoval raději něco jiného,
toho odstrčí někam do rohu nebo mu dají rovnou přes nos a přes prsty, případně
z něj udělají pitomce před jeho přáteli, aby toho nechal a příště byl také
poslušný. Z tohoto hlediska jsou v háji nejen důchodci, ale my všichni,
a to, co se děje seniorům, je jen takový extrakt z mnohem většího průseru.
04.10.2013 D-FENS