Když to skončilo, ve škole leželo 38 mrtvých dětí, dva mrtví učitelé a
čtyři další mrtví dospělí.
Nemluvím o děsivých událostech z dnešního Connecticutu. Mluvím o nejhorším
případu vraždění na škole v celé historii USA. Odehrála se v Michiganu,
v roce 1927. Jeden ze členů školní rady se tak rozzlobil nad zvýšením daní,
způsobených rekonstrukcí školy, že na základní škole Bath Township Elementary
potají umisťoval výbušniny. Když byl hotov, odpálil ohnivé peklo. A když
se davy lidí hrnuly do školy, aby zachránily děti, najel do nich svým podminovaným
autem, odpálil i to a tak zabil ještě další lidi včetně sebe samotného.
A potom se stalo něco velmi zvláštního.
Nic.
Před školy nikdo neumístil žádné kamery. Ochranka nevyžadovala po všech
návštěvnících občanky. Nebyly zavedeny žádné "Zákony
nulové tolerance", a dokonce ani prověrky pro členy rodičovského sdružení
-- všechna ta opatření, která řada amerických škol zavedla po vraždění
na Columbine v roce 1999. Američané roku 1928 -- a ještě v několika dalších
generacích -- i nadále posílali své děti do školy bez jakéhokoli opatření.
Dokonce je ani nevozili auty až před školní bránu. Jak si jen mohli uchovat
takovou míru sebedůvěry a klidu, jakou necítím ani já v okamžiku, kdy píši
tento článek?
Měli nadhled, který se během let ztratil. Vzdálenost, která jim umožňovala
chápat řídkost a nepředvídatelnost takovýchto tragédií. A skrze kterou
si i jako rodiče mohli uchovat klid v duši.
Art Markman, autor knihy "Smart Thinking", vysvětluje, že "V roce 1928
byla značná pravděpodobnost, že se o oné tragédii lidé dočetli až o několik
dní později a na místě, kam bylo mnohem složitější se dostat. Nemohli jste
skočit do letadla a za hodinu tam být. Michigan? Pokud jste žili v Jižní
Karolíně, byla to třídenní cesta. To je skoro jako kdyby se to událo v
jiné zemi. Pomysleli byste si 'V tom Michiganu ale žijí blázni' -- stejně
jako když čtete o tom, jak někdo vyhodil do vzduchu školu někde v bývalé
svazové republice SSSR."
Čas a prostor vytvářely vzdálenost. Ale dnes je obojí zmenšeno na nulu.
Střelba v Connecticutu vpadne do našich domovů -- či přímo do našich rukou
-- okamžitě, bez ohledu na to, kde žijeme. V reálném čase vidíme zlomené
rodiče obětí. Prezident jen stěží krotí emoce. Zármutek není daleko od
nás -- pro každého z nás je místní, jako by se stal za rohem.
Což nás opět přivádí k Columbine. Dvě hrůzy, oddělené mnoha roky i kilometry,
jsou nám sloučeny do jedné. Zdá se nám, že se dětem úplně všude, neustále,
dějí hrozné věci. Nikde není bezpečno.
V důsledku toho čekám, že budeme považovat ještě více prevence. Více
stráží. Více kamer. Více dohledu. Ještě více se budeme bát o své děti a
ještě neochotněji je budeme pouštět z pod rodičovského dohledu. Pokaždé,
když se s nimi budeme loučit a pomyslíme na to, jestli budou mimo naši
náruč v bezpečí se naše mysl zaměří na tyto medializované masové vraždy.
Zpsůobí tato bezpečnostní opatření, že budou naše děti ve větším bezpečí?
Nejspíše ne, ale z uspokojivého důvodu: naše děti již v bezpečí jsou --
prostě proto, jak mimořádné takové tragédie jsou. Nejsou úplně v bezpečí.
To není nikdo a nikdy. Ale jsou v bezpečí.
Američané roku 1928 tomuto rozuměli. To jen my se tak necítíme. Ne když
mezi námi a rodiči mrtvých z Newtonu není žádná vzdálenost.
Toto je překlad článku Why
the Sandy Hook Shooting Feels So Close od Lenore Skenazy, provozující
portál freerangekids.com na kterém rozebírá úlety ve fanaticky ochranářském
rodičovství (jako že když se chce matka účastnit školní přespávačky, musí
mít prověrku od FBI, že pojišťovny nutí zimní střediska zakazovat sáňkování
aby se dětem něco nestalo, když dítě přinese do školy nepoškozený rtuťový
teploměr, je vyhlášen poplach a do školy si jej přijede vyzvednout protichemická
jednotka a podobně).
Zároveň bych si v souvislosti s tímto článkem dovolil upozornit na blog
Prevence
není samospasitelná, ve kterém autor vystihuje problém dnešní doby:
fanatickou snahou vyrobit ze světa absolutně bezpečné místo tím, že zakážeme
a zregulujeme všechno, co by snad kdy někomu mohlo být nebezpečné. Připomíná
mi to, jak jsem si kupoval koloběžku a na řídítkách byla nálepka "Varování:
jízda z kopce zakázána."
16.12.2012 Cover72