Vážení přátelé,
děkuji za zprostředkování vašeho názoru na zrušení značek označujících
měření rychlosti senátorům. Jak jsem zjistil, většina senátorů již zprávu
obdržela, jejímu obsahu porozuměla a s argumenty v něm uvedenými se seznámila,
přičemž někdo byl pro, někdo proti, ale podle všeho nikdo nebyl pohoršen
ani zhnusen.
Píšu tuto zprávu proto, že nic se nemá přehánět a účel akce byl splněn,
není tedy nutné obesílat je dále. Pokud tak přesto chcete učinit, prosím, je to projev vašeho občanského postoje, v tom vám nikdo nemůže bránit.
Jak řečeno, informace dorazily k jejich příjemcům
a minimálně v několika případech jsem se přesvědčil, že dopadla na skutečně úrodnou
půdu. Takže ještě jednou děkuji, že jste byli ochotni nemlčet a za zvuku
zvonců pochodovat na pastvu (do salaše, na stříhání, na porážku... podle
toho, co je aktuálně na programu).
V následujících dnech se celá událost přemění z myšlenek na slova, ze
slov na rozhodovací akt a z rozhodovacího aktu na mediální událost. Tento
web je čten v mnoha státních institucích, samozřejmě také v Senátu a také
jej čtou novináři. Následující řádky jsou zde pro ty jedince, kteří mají
koule na to, aby se vymanili z doktríny dopravní represe a začali myslet
hlavou. Následující řádky mají totiž nadpis
10 argumentů, proč by měření rychlosti nemělo probíhat skrytě
1. Pokud akceptujeme, že nepřiměřeně vysoká rychlost jízdy (např. autem)
může být nebezpečná, pak bude úspěšné každé takové opatření, které přiměje
řidiče v určitých kritických, nebezpečných nebo frekventovaných místech
přiměřeně zpomalit. Jaké měření bude v tomto ohledu mít větší preventivní
přínos? Skryté, o kterém řidič neví, nebo řádně označené?
2. A jaké bude mít větší represivní dopad? Řidič, který jel výrazně
rychle přesto, že měření bylo jasně a zřetelně označeno například dopravní
značkou, je patrně rizikovějším účastníkem silničního provozu než nějaký
roztržitý učitel, který je přichycen ve své fabii při pirátském řádění
rychlostí 55km/h.
3. Policista nebo strážník je veřejný činitel. Kromě zákonem jasně vymezených
případů nepracuje v utajení. Veřejně a neskrytě vyšetřuje vloupání, veřejně
a neskrytě mlátí demonstranty, veřejně a neskrytě kontroluje lékárničky.
Proč by tedy měl skrytě zrovna měřit rychlost, schovaný za stromem, za
zaparkovaným autem nebo dokonce pod maskovací sítí?
4. Může skutečnost, že měření neprobíhá skrytě, nějakým způsobem zhoršit
bezpečnost silničního provozu? Pokud poměřujeme bezpečnost silničního provozu
počtem úmrtí nebo zranění, pak musíme prohlásit, že nikoli. Ačkoli strážníci
od května 2009 museli měřit pouze se značkami, tendence poklesu počtu zranění
i úmrtí na českých silnicích zůstala stejná. Viz zde.
5. V prvním pololetí roku 2009 neměřili strážníci vůbec, protože jim
scházela grafická podoba dopravní značky. Pokud bychom věřili vyjádření
"dopravních expertů" a exponentů městských policií, musela by se na silnicích
rozpoutat hotová jatka. Toto např. formuloval
na svém webu Svaz měst a obcí:
Ztráta možnosti obecních policií monitorovat a případně pokutovat
rychlou jízdu aut totiž, podle všech dostupných statistik, by znamenalo
okamžitý nárůst nehodovosti, a co hůř, také nárůst mrtvých řidičů a
chodců.
Je to pravda? Ne. Nic
takového se nestalo.
6. Oblíbeným argumentem odpůrců značek je, že za značkou oznamující
konec měřeného úseku "řidiči šlápnou na plyn". Nevíme, zda se tak skutečně
děje, protože to nikdo nezměřil. Je absurdní představa, že někdo "šlápne
na plyn" jen proto, že viděl nějakou dopravní značku bez ohledu na jeho
vlastní přirozený zájem dovézt sebe, své spolucestující a automobil do
cíle cesty v pořádku; takhle ovšem naši "dopravní experti" vnímají realitu.
Ale i kdyby se tak dělo a řidiči skutečně "šlápli na plyn", ničemu to zřejmě
nevadí, viz body 4 a 5. Musíme se pak bavit o tom, jak jsou nastaveny v
ČR rychlostní limity a zda úředníci, kteří o nich rozhodují, rozhodují
správně.
7. Označování měřených úseků značkami je nám předkládáno jako celosvětově
ojedinělá a zcela nepochopitelná rarita. V jiných zemích by naproti tomu
bylo společensky zcela neúnosné číhání za bukem. Nejnověji musejí být stacionární
radary označené v Polsku, označené jsou léta ve Velké Británii (speedcamy
jsou dokonce provedeny v provokativní oranžové), ve Francii, v Rakousku
jsou označena úseková měření, značky označující radary jsem viděl dokonce
v Jižní Koreji nebo v Brazílii, kde mají ještě navíc příslušné úřady za
povinnost předkládat ke každému radaru veřejnost report, jak ovlivnil dopravně
bezpečnostní akci ve svém okolí.
8. Vyvarujme se chyb z minulosti. Oprávnění měřit rychlost strážníci
získali v nejlepší víře zákonodárce, že se obce postarají o bezpečnost
svých obyvatel, aniž by musely volat republikové policajty. Velmi rychle
se to zvrtlo v něco úplně jiného, netřeba dlouze rozebírat, a na odstranění
tohoto defektního chování byla přijata zákonná opatření, která měla
napravit tuto chybu. Kde je záruka, že obecní policie opět nezneužijí svoji
pravomoc?
9. Komu by to nestačilo, naprosto neuvěřitelnou kolekci vyjádření starostů
na téma měření rychlosti najdete zde.
10. Požadavku na skryté měření rozumím. Je to takový typicky český fenomén.
S někým vyjebat, na někoho počíhat, ale nenápadně, tak jenom jako trochu, nenápadně a bez konfrontace, a pak mu za půl roku poslat obsílku, najít nový zdroj peněz a roh hojnosti
nějakou řádně prokoumanou fintou, to jsou všechno postupy, které známe
a ovládáme. Dokonce byly námětem na filmové komedie, kterým v pak cizině
nikdo nerozuměl (Co je doma, to se počítá, Zítra to roztočíme, drahoušku).
Otázka je, zda tohle skutečně chceme podporovat a co je vlastně společensky
závadnější. Zda zabukaření, nebo rychlá jízda. Skoro bych si vsadil na
zabukaření a veškerou tuhle "spravedlnost oklikou", protože nahlodává respekt veřejnosti k právu a rozkládá základní mezilidské hodnoty do podoby společnosti, kde na sebe všichni číhají někde za nějakým pomyslným bukem, aby se pak mohli pomlouvat, udávat, kompromitovat nebo vytrestat. Pokud je toto vize poslankyně Langšádlové nebo poslance Humla, prosím, ale za tenhle provaz já s nimi netahám.
10.03.2011 D-FENS