V současné době je hitem našeho zdravotnictví schválený zákon 372/2011
Sb., který, kromě jiného, nařizuje při lekařských zákrocích na nezletilých
dětech souhlas obou rodičů vyjma případů, kdy lze zdravotní službu poskytnou
bez souhlasu pacienta.
Odhlédněme od případů, kdy je jeden z rodičů dítěte nezvěstný (na útěku,
drogy, atd.), což předpis doporučuje řešit písemným prohlášením do zdravotnické
dokumentace, nebo ve vyšším levelu soudně stanoveným opatrovníkem typu
OSPOD a další.
Mne zaujala jiná možnost aplikace tohoto zákona. Prosím P.T. čtenáře,
abych nebyl považován za Herodese. Jsem povoláním vývojář a tak se pouze
snažím postihnou všechny varianty, které jsou v problému obsaženy. Vezměme
tento model.
Fiktivní maminka má ve své péči nezletilé dítě po rozvodu s manželem
pomocí soudu, včetně vyměřeného výživného ve výši např. 10 000,- Kč. Dítě
onemocní závažnou chorobou a tatínek lump si řekne: "Nebudu souhlasit s
léčbou a po jisté době a exitu potomka ušetřím měsíčně deset litrů.". Což
není málo. A skutečně svým nesouhlasem léčbu zastaví. T.j. lékař nemůže
aplikovat léčbu, zdravotní stav dítěte se horší leč lékař může léčit pouze
symptomy onemocnění (tlumit bolest, likvidovat horečku) tj. stavy přímo
ohrožující život ale příčinu těchto stavů nikoliv. Ani si jako rodič nedokážu
představit trápení dítěte a případně toho chudáka rodiče a dalších členů
rodiny, kteří mají rozum a s léčbou by souhlasili. A takové svině typu
tatínka v příběhu opravdu mezi námi žijí.
Druhá varianta patologického myšlení programátora.
Dítě se léčí se závažným onemocněním krve, otec je normální, dítě má
svěřené soudně do péče po rozvodu, protože maminka se zbláznila k nějaké
blíže nedefinované sektě a nebylo lze s ní dále normálně žíti. K léčbě
je nutná krevní transfuze, a někdy pěkně rychle jako léčebný postup (znám
to, mám leukemika v rodině) a maminka s transfuzí z důvodů náboženských
nesouhlasí. Tato kolize práva na život s právem na svobodu vyznání je velmi
zajímavá. Pokračovaní si laskavě doplňte sami.
Lze namítnout, soud může rozhodnutí blbnoucího rodiče přemostit. Vážení
přátelé, na vlastní oči jsem viděl rychlost, s jakou může pacient zamířit
do záhrobí a to na svém dítěti během 24 hodin!!! Při úchvatné rychlosti
našich soudů si ani v případě předběžného opatření, což by měl být nejrychlejší
nástroj k řešení těchto případů, nedokážu představit řešení těchto sporů
ještě za života nebohého nezletilého pacienta.
K zákonu patří výklad této pasáže, je k nalezení na stránkách Ministerstva
zdravotnictví na
této adrese. Vřele doporučuji k prostudování. Tak alibistickou obhajobu
legislativního šmejdu jsem opravdu ještě nečetl. Snažil jsem se konzultovat
tuto problematiku s lékaři ale je to ještě příliš čerstvé, aby bylo možno
získat nějaký konzistentní názor na tuto problematiku.
Závěrem si prosím všiměte, že scénaře výše uvedené se týkají rodičů,
kteří své děti nevychovávají společně a při jejich výchově nemohou najít
společný postup. Normální rodiče, kteří se na výchově dětí shodnou ať ve
společné nebo střídavé péči či návštěvní metodou tento legislativní paskvil
pouze zatížil administrativním opruzem ve smyslu generálních plných mocí
na lékařskou péči. Tedy, místo aby zákon vyřešil těch několik procent nestandardních
rodičů, paušálně nakopnul a zkomplikoval život všem.
Jako funkční řešení si dokáži například představit model explicitně
definovaného nesouhlasu. V případě soudem stanovené péče dostačující pouze
souhlas péčí pověřeného rodiče atd. Nejsem právní, lékař ani politik, takže
nemám dostatečné odborné znalosti pro návrh jiného řešení. Ale živím se
logikou a současný stav mi příliš logický nepřipadá.
Snad bude toto zamyšlení k něčemu našim politikům neboť předpokládám,
že tento web také navštěvují. Jenom doufám, že tohle je opravdu zatím jen
výplod mého prací deformovaného mozku a nikoliv již někde reálná situace
...
Jan Bělka
22.04.2012
PS: Zdvořile žádám genderově háklivější čtenářky a čtenáře, aby si v
předchozích fiktivních příbězích zaměnili tatínka za maminku a naopak dle
libosti.