Bydlím zrovna v jednom nejmenovaném království a dříve jsem hodně dělával
to, čemu se říká bastlení.
Bastlení většinou znamená něco vymyslet, nakoupit na to součástky, ty
součástky naskládat do něčeho, čemu se říká tištěný spoj a následně je
tam zapájet. Pak připojit “štávu” a kochat se zrozením něčeho funkčního,
nebo také ne, ale to je již tématikou pro jiné servery.
Nedávno, po letech, jsem byl několikrát postaven před nutnost navrhnout
a vyleptat malinký tištěný spoj pro časovač 555 a relé a toto tam zapájet.
Ten tak zvaný tištěný spoj se nejjednodušeji dělával tak, že se na měděnou
folii na laminátovém podkladu, tzv kuprexit, něco nakreslí barvou, nebo
vodě odolným fixem a poté se odleptá to nepokreslené. Nejjčastěji se tak
v zemích českých činí v roztoku kyseliny chlorovodíkové a peroxidu vodíku.
Pak se do toho jeste můžou (ale nemusí) vrtat dírky, podle druhu montáže.
Neřešme teď návrhy tohoto na počítaci s následným zpracovaním třeba fotocestou,
nebo zadaním firmě. To bych si musel Eagle, program pro návrh tišťáků se
kterým jsem kdysi dělával, znovu nainstalovat a osvěžit v paměti.
Ve svých snahách jsem ale narazil teměř vzápětí. Kyselinu chlorovodíkovou
v království X smrtelníkovi v lékárne v náležité koncentraci neprodají
a jinde ji tam neprodavají. Do knížetsví Václava Velikého zrovna daleko
a průmyslově tu lze pak nakoupit pouze množství začínající někde na 25
až 50 litrech. Svého věčně zhuleného souseda s dredy, zatim rozpouštět
na zahrádce v sudu nebudu, protože nemám sud a na Orlík daleko, a v chloridu
železitém z prodejny pro radioamatéry leptat nechci, protože nežiji způsobem,
který by mi dovolil u nečeho čekat dvě hodiny. Hledal jsem alternativy.
Zjistil jsem, že "borci" v království leptají v persulfátu sodném.
Inu, běžel jsem do obchodu pro kutily a za nemalý peníz zakoupil 100
gramů zázračné chemikálie. Leptá to v rozmezí teplot 40 az 50 stupňů a
zebere to tak čtvrhodinku. Když se zatopí méně neleptá skoro vůbec, když
více, roztok vyšumí a může se vylít. Nicméně fajn, pár tišťáčků jsem takhle
odleptal. Srdce mi zajásalo, když jsem zjistil, že persulfát prodavají
v téže prodejne i v kilovém ekonomickém balení se slevou, abych pak prozřel,
že to není čistý persulfát, ale směs s něčím dalším, která leptá úplně
k ničemu, a to tak, že většinou nejprve odplaví barvu. Asi moc leptal a
někdo si stěžoval. Jednoduche řešení? Viz dále.
Druhý bod, který se týká leptání je kreslení toho, co se má neodleptat
a zůstat vodivou “cestičkou”. Jako vrchol kvality pro kreslení provizorních
tišťáků, v době, kdy jsem leptal často, byla černá fixka "Stadler F". Mají
ji i v naší prodejně pro radioamatéry. Dříve, co bylo napsáno Stadlerkou
F-kem nešlo dostat z tišťáku jinak, než směsí ředidla a písku na nádobí
a slovo podleptaný spoj jsem neznal. Teď? U Stadlerky nejen že jeden musí
čáru "táhnout" třikrát, protože jakoby v tom bylo méně inkoustu, ale i
tak se “čára” podleptává. Taková fixka je přepočtem za 120 Kč. Jednoduche
řešení? Viz dále.
Pájení. Zelení “ekotenoristé” přišli na to, že olovo škodí? WOW! Čím
já zítra nastartuji auto?! Tak se prakticky přestala prodavat Sn/Pb pájka
a sypou se na trh jiné, jako Sn/Cu 98/02, Sn/Ag, ci dokonce Sn/Au, na které
je potřeba vyšší teplota pájení a kde o nějakém komfortu práce pro amatéra
nelze moc mluvit. A je to také horší na částecně podleptané cestičky na
tišťáku, když se zkusí "cínem" poopravit, rozpouští velmi silně hroty páječek,
smáčivost se zdá výrazně horší atd, atd. Jednoduché řešení? Viz dále.
Takže výsledek mého “výzkumu”? Našel jsem na jednom prodejním serveru
na severu království prodejnu, kde mi prodali po internetu litr kyselinky
za asi 100 Kč + 240 Kč za poštovné. Jeden by řekl aú, ale budiž, nemusel
jsem prokazovat, ze nejsem “tenorista”, nebo mentalně postižený, který
se poleptá. Peroxid lze pořád ješte koupit v lékarně v alespoň 10% síle
za 30 Kč. S kyselinou a peroxidem lze leptat tak, že to trvá asi dvě minuty.
Nyní ke kreslící barvě-fixce. Stadlerka F-ko se zdá bohužel naprosto
profláknutá. Nakoupil jsem potom co se dalo "na ulici" a jal se testovat.
Na seznamu nakoupených pisátek byly fixky na CDčka, speciální voděvzdorná
pera na kreditky a pár levných Made-in-India fixek z pouličního obchůdku
se smíšeným zbožím, něco jako centrofixy svého času. K čemu jsem došel?
Ty nejméně favorizované nejlevnější "centrofixy" od Indiána odolávají všem
chemikáliím nejlépe. Nehledám v tom logiku. Lze to jen se zakroucením hlavy
akceptovat.
No a nyní pájka. Mám pocit, že se všema těma "moderníma" pájkama se
nedá pořádně pájet, pokud človek nehodlá upgradovat z pistolové páječky
(kdysi za 100Kč) na novější s vyšší teplotou (rozuměj za 2kKč) a pokud
nehodlá tepelně odpálit každý druhý polovodič. O nějaké povrchové (SMD)
montáži bych s vyšší teplotou pájení asi neuspěl vůbec. Moderní linku na
pájeni vlnou domu? Kdo by kvůli tomu rozměňoval milion. Řešení? Vypadá
to že je jen dočasné, než si asi budu nucen tavit pájku doma sám. V tomtéž
obchůdku, kde jsem koupil noname fixku se na jednom regálu naštěstí válela
na špulce pájka Sn/Pb, dokonce s kalafunovym jádrem. Stála asi 20 Kč. Prodávajici
Indián netušil, proč mám takovou radost.
Nakonec tedy v novém prostředí se staro-novými prostředky a ověřenou
technologií opět nalézám funkční cestu. Kolik jsem u toho ale naf&ckoval,
než jsem pochopil, kudy cesta nevede.
A teď přemýšlím, proč to tak je, že v téměř v každém bodu amatérské
činnosti, která by měla směřovat k tomu, abych sem tam ubastlil něco v
rámci malé domácí automatizace mi to speciálni obchody s materiálem pro
radiomatéry dělají horší a horší. Nechtějí aby se bastlilo? Má někdo, kdo
v těch obchodech rozhoduje mozek?
Dozvím se v diskusi jak dnes kreslí, leptají a pájí borci?
22.6.2010 Jet