Komentáře ke článku: O jadrném prezidentu a jaderných elektrárnách (ze dne 27.01.2013, autor článku: [Neregistrovaný autor])
Přidat nový komentář
|
Clanek pres cely monitor, mnoho cizich termitu, ale vysledek jak z generatoru nahodnych projevu. Ten clovek se v politice jednou dobre uplatni.
|
|
Zase na druhou stranu p. Bátora ml. to s náma myslí dobře a snaží se nás varovat a popř. nám přeje i to nejlepší ( viz. pár zajímavých komentářů na adresu Čechů pod jinými články) Jen mě pořád zaráží zda tedy je Čechem , není Čechem.. co pro ně chce - nechce udělat.. a pokud Čechem teda není tak ač píše česky , proč se do těch Čechů pořád sere.. :-))
|
|
|
Ono u nich je to tezky, Papa meni kabaty rychleji, nez se stiha menit pocasi, vlastni nazory zadny a synacek v tom ma zmatek.
|
|
No nějakou poruchu zmíněnou v článku bych tu viděl. Nejedná se ale, řekl bych, o počáteční fáze, a apokalypsa z toho taky asi nebude - spíš nějaký léčení (teda doufám, v případě neléčení nejspíš střelba ve škole nebo sebevražda pomocí bleskovice).
Tolik pěknejch slov... a taková snůška keců.
Mohl by mi pan Bátora vysvětlit, jak že jsem to konkrétně nerozlučně spat se "svým národem" nebo co to tam žvatlá? A když už jsme u toho, mohl by mi někdo konečně prozradit, jakou mám národnost, když mám jednoho rodiče ze severní Moravy, druhýho odkudsi od Košic a jedny prarodiče z Užhorodu? :)))
|
|
Poslechnou, Sandor, vedi voni vubec, k cemu je nam nejaka stat(d)nost vlastne dobra? Nebo ji chtej proto, aby tu jako byla a aby se mohli lidi jako voni a jejich fotr vubec uzivit, kdyz v soukromem jim to nikdy moc neslo?
|
|
|
Sto bodou!!!
Vyčítat synkovi fotříka. Ó jak libertariánské!
|
|
|
Dal jsem, i když s lehkou výhradou, jedna.
To, že někteří neporozuměli smyslu článku - zřejmě pro velké množství cizích slov v něm obsažených :-) možná nebude chybou na straně autora...
Výše se objevivší otázka "Co pan Bátora ml. pro Čechy chce/nechce udělat?" je otázkou poněkud mimo téma článku. Pan Bátora zveřejnil svůj názor, a to, zda má či nemá nějakou ambici "něco udělat" s popsaným stavem nemá moc společného. Nebo snad všechny či alespoň většina článků zde zveřejněných dává nějaký recept na řešení událostí? A jestli některý ze čtenářů čeká na nějaká řešení přicházející "z hůry", možná by se měl spíš zamyslet nad způsobem svého uvažování...
Téma článku samotné je poměrně těžko diskutovatelné ve formátu komentáře, ale alespoň tolik:
Člověk je zvíře historicky žijící v tlupách. Je to výsledek vývoje - výsledek racionálních úvah typu společné obrany či specializace jednotlivých členů tlupy, i výsledek, řekněme, emocionální potřeby. Na to, aby se člověk mohl prohlásit a cítit členem nějaké tlupy, musí se s ní identifikovat nejen vnitřně, ale i nějakými vnějšími atributy - třeba pachem, červenými botkami a nebo, ano, společným jazykem.
Rozumím, že se zde najde velké množství individualistů, kteří jsou toho názoru, že žádnou tlupu nepotřebují (ostatně ani mně se příliš nelíbí, že jsem členem stejné tlupy jako kdejaký trouba). Jenže něco jiného je salónní individualismus na internetu v dobách relativního bezpečí a blahobytu, a něco zcela jiného v situaci nějakého reálného, takříkajíc hmatatelného, ohrožení.
Hín sa teprve hukáže... :-)
|
|
|
Člověk se liší (měl by se lišit) od zvířat žijících v tlupách právě tím, že svoji sounáležitost k "tlupě" neodvozuje toliko od společného smradu v jeskyni, červeného zadku nebo zakřivení nosu. A právě individualita mu umožňuje nevázat se na jedinou tlupu podle nějakého společného pochybného znaku a zároveň být součástí více tlup dle vlastního uvážení.
Možná jsem páně Bátorovu článku neporozuměl, ale zdá se mi, že mu chybí právě to jedinečné odlišení té jeho jediné a správné tlupy od těch ostatních. A právě tou jeho jedinečnou tlupou "modrookých blonďáků" vzniká hmatatelné ohrožení všech "nemodrookých neblonďáků" a návrat k zvířecím tlupám.
|
|
|
Musím říct, že Váš pocit jakési "nadřazenosti" (či jak bych přeložil obsah Vaší první věty) člověka nad jinými zvířaty žijícími v tlupách úplně nesdílím. Ať už se jedná o společný smrad, zakřivení nosu, a nebo společný jazyk, pořád je to otázka identifikace s tlupou.
A pokračuje to dál - ať už se příslušníci jedné tlupy navzájem rozeznávají jakkoli, jedním z jejich nejdůležitějších společných cílů je ochrana vlastního teritoria. Na základě tohoto principu vznikly národní státy. Je to z hlediska výše zmíněného logické, a hlavně kromobyčejně praktické - chci-li s někým dosáhnout společných cílů, je nejdůležitějším předpokladem co nejsrozumitelnější komunikace.
Zkuste si představit modelovou situaci: Islám se dal na pochod s cílem definitivního dobytí Evropy a pobití všech bezvěrců. Navzdory špičkovému výcviku padla bulharská lidová armáda, v rámci politické korektnosti - toho nejvyššího zákona EU - bylo arabským vojskům postoupeno Maďarsko a jihovýchodní Rakousko. Musulman tedy stojí u Vídně. Van Rompuy a Pan Ki-Moon sice jednají s Talibanem ze všech sil, ale na základě předchozích zkušeností máme oprávněné pochybnosti o efektivitě jejich snažení. Česká Republika je krůček od obsazení a její obrana vojenskou silou se ukazuje jako nevyhnutelná...
A teď mi řekněte, jestli začnete svolávat tu svoji tlupu (například ze spolku filatelistů), tu, kterou jste si vybral na základě toho výběru, který Vás odlišuje od zvířat a budete do posledního filatelisty bránit svoji klubovnu, a nebo se snížíte na úroveň plebsu, a identifikujete se s tlupou Čechů, i když některé z nich nemůžete vystát (ostatně - nejsem na tom jinak)?
Skoro bych řekl, že bych si na Vaše rozhodnutí mohl vsadit...
A Bátora mluví v první části svého článku o tom, že (a to nejenom kvůli případnému útoku musulmana, ale i z příčin mnohem méně zjevných), je neobyčejně riskantní vzdávat se svého státu, toho formálního statutu teritoria "české tlupy". Té tlupy a teritoria, kde jsme, díky vzdálenostem a hlavně nejsnažší komunikaci, přeci jen schopni ovlivňovat dění mnohem efektivněji, než kdesi v bruseli.
Paralela s případným blackoutem je naroubována poněkud násilně a smysl článku spíše zatemnila - v tom spočívala moje výše zmíněná výhrada - ale sama o sobě nepravdivá není.
|
|
|
"...jedním z jejich nejdůležitějších společných cílů je ochrana vlastního teritoria. Na základě tohoto principu vznikly národní státy"
To bych neřekl. Právě princip národnostních států zapříčinil nejeden konflikt mezi "tlupami". Takže nic praktického.
S tím talibanem to máte podobně. Velká tlupa EU (na základě "všichni jsme z Evropy") se podle vašeho příkladu neosvědčí. Kde berete jistotu, že se osvědčí tlupa ČR (na základě "všichni tu mluví česky")? Co když se objeví nějaký Beneš ... a v rámci politické korektnosti bude talibům postoupena Morava?
|
|
|
Tezi, že (řekněme) nejdůležitějším společným cílem tlupy je ochrana teritoria, předpokládám, nezpochybňujete.
Tedy Vám "vadí" princip národních států. Říkáte, že to není nic praktického...
Je tu ale poměrně významná otázka, a to, z jakého pohledu to posuzujeme. Jestli z poměrně úzkého (jak časově, tak rozsahem) pohledu naší, tedy křesťanské, civilizace, pak ano, zdá se to býti poněkud nepraktické. Jenže křesťanská civilizace (z pohledu, který tu řešíme) není nic jiného, než "tlupa" hierarchicky nadřazená tlupě národní. A zcela logicky se křesťanská tlupa snaží na svém teritoriu udržet pořádek a vnitřně se neoslabovat - a to všemi prostředky, včetně indoktrinace členů tlupy myšlenkami nenásilí.
Pokud věc budeme posuzovat z pohledu jakéhosi přirozeného výběru, jsou občasné konflikty velice praktické...!
A krom toho - jakou nabídnete alternativu? Řekneme-li, že konflikty mezi skupinami jsou nepraktické a kontraproduktivní (jakkoli si to nemyslím), pak je jedinou alternativou nějaká vyšší tlupa. Přichází v úvahu instituce typu EU, o stupeň výše pak instituce zastřešující celou euroatlantickou civilizaci (a to nejen ideově, jako církev, ale i silově). A nejvyšší stupeň by byla globální tlupa... :-(
Jenže už dnes vidíme, že vyšší tlupa je naprosto neefektivní - a obzvlášť zřetelné je to v tlupách, které nemají společný komunikační prostředek - tedy jazyk (viz SSSR, EU), ale nejen - i USA mají své, oprávněné, odstředivé tendence.
Není tedy otázkou, zda člověk má být členem tlupy. Otázkou je pouze, jak velká ta tlupa má být, aby byla dostatečně efektivní. Dnes se jeví jako optimální (samozřejmě nejen pro svou velikost) národní státy - i když já si myslím, že i ty jsou příliš veliké, aby byly efektivní. Na straně druhé je stejně neefektivní tlupa příliš malá (kupř. filatelisté z Kroměříže) z důvodů zcela zřejmých.
K vašemu poslednímu odstavci: Myslím, že většinu mých námitek k němu vysvětluji výše (a i dříve). Od určité "optimální" velikosti tlupy se její efektivita (možná exponenciálně) snižuje. Je to v první řadě otázka komunikace, "logistiky" na rozsáhlých územích a, samozřejmě, mnoha dalších atributů.
"Beneše" nemůžete zcela vyloučit nikdy (ani u filatelistů), ale k tomu nesměřovala moje otázka. Ta zněla, se kterou z nabízených tlup byste se, v případě ohrožení rozsahu islámské anexe, identifikoval?
_________________________
Já říkal, že to téma není příliš vhodné debatovat formou komentářů k článku... ;-)
|
|
Mám obavy, že přesně takovým traktátem někdo burcoval, když se rozpadaly městské státy.
Neobhajuji EU, ale ta se do 10 roků rozpadne samopřetížením.
Legitimní otázka je, co je současným pojivem společnosti.
|
|
zamyšlení nad budoucí rolí Mirka Šloufa v dostavbě Temelína. Dopadlo to trochu jinak. :D
|
|
A autor tohoto se bude rozčilovat, když ho v diskusi označím za etatistické hovado :-)
Asi jediná nehloupá myšlenka v textu je to, že je-li celý svět uspořádán do států, je nepohodlné pokoušet se za každou cenu stát zcela zrušit. To ovšem zdaleka neznamená, že stát dostane prázdný šek jen proto, abychom tu náhodou neměli na Karláku na každém stromě jednoho vojáka bez disciplíny.
Problém je v tom, že současný stát zašel tak daleko, že oni vojáci bez disciplíny na stromech se stávají variantou daleko snesitelnější :-(
S nějakými národy a obdivem k orientálním tyraniím* jděte k šípku.
____
* Jestli Obzvlášť když mají tolik krásných příkladů, jak národy jiné, třeba ty orientální či asijské, až žárlivě střeží svoji státnost není projevem náklonnosti k nim, tak už nevím, co je.
|
|
Kdysi dávno jsem v nějaké knížce zabývající se tématem opevnění (a logicky i Mnichovem) četl, že v případě, kdy by na čáře došlo k lámání cleba (ve smyslu kdo s koho Wehrmacht versus českoslovensá branná moc), tak teprve tehdy by se setřely rozdíly mezi čechem a slovákem, agrárníkem a komunistou a tak podobně, a zůstalo by jen to na čem opravdu záleží - kamarádství a vůle k bránění svojí domoviny.
Je to možná idealistický, ale z mého pohledu tohle je to na čem leží ta státnost. Protože ať si můžu myslet co chci o moravácích, filatelistech nebo chovatelích drobného zvířectva, tak když nám tady v tý kotlině začně týct do bot (někdy i doslova), tak jsou to pořád ti lidy z týhle kotliny, kdo má k sobě nejblíž a měli by si pomoct. Prostě protože sme sousedi a i když se máme občas plný zuby, tak co se stane tomu druhýmu postihne i mě.
Vyserte se na řešení "demokracie je nahovno" nebo "jsem svobodnej a můžu si vybírat tlupu jakou chci". Jasně že jo. A když se ti nelíbí česká tlupa, můžeš se sebrat a odjet do Ameriky. Nebo na Kubu. Nebo do Švajcu. Jenže i tam budeš muset přijmout nějaký pravidla hry a občas se nějak domoubvat s těma sousedama.
Spousta lidí se tu ohání starým Rakouskem, ale vždyť právě to byl stát kterej si sám na sobě hodně zakládal - a když náhodou na císařpána sraly mouchy....
|
|
|
“If I had to choose between betraying my country and betraying my friend I hope I should have the guts to betray my country”. -- E. M. Forster
IMHO dobrota či špatnost státu do značné míry závisí na tom, jak hodně od lidí požaduje a nutí je podvádět či udávat své přátele, sousedy apod.
|
|
|
Tož citát dobrý, ale moc se netýká toho, když se musí sebrat pár set tisíc nebo dokonce milionů vojáků a jít do války, kde brání sami sebe, svůj národ, protože pokud prohrají tak mohou přijít o daleko více než je kdy může připravit stát. To pak jde i sebehorší stát stranou, viz Sověti za války.
|
|
|
A proto za jednotkami RA byly jednotky NKVD, ktere strilely vsechny, kteri se rozhodli ustoupit a uplne stejny postih (lagr nebo strafnyj batalion) cekal na ty, kteri za vlast bojovat nechteli. To mi neprijde jako moznost svobodne volby a tedy to neni k vyse uvedenemu relevantni argument.
|
|
|
A proto je tam Stalin dodneška hrdina, že jim vyhrál vlasteneckou válku? Do vlastních vojáků stříleli téměř všichni, jen u rusů to je pořád zdůrazňováno, u jiných se excesy taktně zamlčují, bagatelizují nebo se to svádí na selhání jedince.
|
|
|
Jestli ono to nebude tím, že zatímco u ostatních se opravdu jednalo o excesy, SSSR měl k tomuto účelu speciální zadržovací jednotky a tento postup byl plánovanou součástí bojových operací.
|
|
|
Tak co čekat, bylo to poplatné době, bojové morálce, výzbroji a specifikům národa. Extrémní situace má extrémní řešení. Podle mě nic jiného než bič na Rusa neplatí. A to nemyslím, kvůli nějaké historii, ale obecně. Proto z toho mají hysterák západní demokraté, ale v Rusku to přijali.
|
|
|
Tak co čekat, bylo to poplatné době, bojové morálce, výzbroji a specifikům národa. Extrémní situace má extrémní řešení. Podle mě nic jiného než bič na Rusa neplatí. A to nemyslím, kvůli nějaké historii, ale obecně. Proto z toho mají hysterák západní demokraté, ale v Rusku to přijali.
|
|
|
Ostatně, kdybych Vás neznal tak bych si po tomto příspěvku myslel, že jste pacifistický pravdoláskař.
On někdo vyhrál válku na základě "možnosti volby"? Jakože se rozhodnu, jestli splním rozkaz?
|
|
|
Jenze my tu jaksi debatujeme, jestli Vam to neuniklo, o tom, zda zvolit radeji zradu vuci konkretni osobe nebo vuci statu. Vy jste jako priklad uvedl sovetske Rusko a dostal jste jasny dukaz toho, ze tam o zadnou volbu neslo. Tak mi neni jasne, kam se vlastne snazite doargumentovat.
|
|
|
Diskuze začínala válečným střetem. JJ reagoval citátem a já po linii války reaguji.
|
|
|
To je IMHO velmi špatný příklad. Právě za druhé světové války došlo k tomu, že sovětský občan onen konflikt loajalit řešit nemusel, resp. řešil ho daleko méně než za "normálních časů".
Chcete-li zůstat u SSSR, tak tam to dilema mělo daleko častěji podobu "kamarád má načerno nějaké potraviny a stát po mně chce, abych podobné věci hlásil".
|
|
|
No válku jsem nezažil, ale pár knih vojáků z válek jsem přečetl a žádný z nich, ani Němec ani Sovět ani Američan z Vietnamu nevedli žádné vznešené teoretizování o státu ani jiné kavárenské mýšlenkové pochody. Jejich úvahy se redukovaly na primitivní přežití.
|
|
|
1) Pár knih vojáků z válek: Například které?
2) Jsou ale různé stupně zpracování "vznešených" ideálů různými lidmi.
a) člověk může ideály mít (případně nemít)
b) pokud je má, musí si je uvědomit
c) pokud si je uvědomí, musí je umět převést do slov
d) i pokud je převede do slov, může, ale také nemusí, je sdělovat svému okolí
e) i pokud je ochoten své ideály sdělit a diskutovat o nich se svým okolím, nemusí být každé okolnosti pro takovou diskuzi vhodné.
Čili i kdybychom připustili, že jste četl knihy, které nezmiňují výskyt debat o "vznešených" ideálech, nic to podle mého názoru nedokazuje... ;-)
|
|
|
ad1) Podívám se a napíšu
ad2) Nikde netvrdím, že je žádní lidé nemají a že by případně neměli na to o tom diskutovat. Domnívám se ale že válka a boj o každodenní přežití útočí na pudovou psychiku člověka a podobné úvahy a tuplem diskuze silně vytěsňují.
Já nic nedokazuji, píšu co si myslím. Ostatně Vy také nejste schopen dokázat opak. Pokud jste tedy tu válku nezažil. Nebo ano?
|
|
|
No, jsem sice již poměrně obstarožní :-) , ale ne, válku jsem opravdu nezažil.
Vy sice píšete, co si myslíte, nicméně dokládáte to tvrzením, že jste přečetl pár knih vojáků z válek, a v žádné z nich vojáci nevedli žádné vznešené teoretizování o státu ani jiné kavárenské mýšlenkové pochody. Dovolte, abych namítl, že i já jsem přečetl pár knih autorů, kteří se válek zúčastnili (a abych nebyl nekonkrétní jako Vy, alespoň některé vyjmenuji, třeba - Remarque, Mailer, Thürk, Hemingway, Lambert - a možná bych si vzpomněl ještě na další) a pokud si dobře vzpomínám, ve většině (ne-li ve všech) těch knih bylo cosi, co by se dalo nazvat "vznešenými myšlenkami".
Je tedy možné, že jsme každý četl jiný druh literatury, nicméně se mi zdá, že mé knihy dokazují opak toho, co tvrdíte Vy.
ad ad2) Jen jsem Vám nabídl pět různých stupňů, kde se může "zadrhnout" případná diskuze o vznešených ideách... ;-)
|
|
|
A ještě detail - ne vždy jde o nějaké bránění domoviny. Nacistický režim byl prostě režim zlý a bylo ho potřeba zničit. To v mém pojetí světa legitimisuje boj proti němu, i v situaci, kdy tento byl de facto nelegální a/nebo s nějakou obranou domoviny neměl moc společného*, protože ona domovina bez větších protestů roztáčela kola pro vítězství.
___
* Například Poláci v anglických jednotkách bojovali proti Německu až do května 1945 i když věděli, že jejich zemi sežral Stalin a oni se do ní nebudou moci vrátit. Podobně proti nacismu bojovalo dost dobrovolníků z neutrálních států.
|
|
|
Kdo(nebo co) určuje, který režim je ještě hodný a který už je zlý? :-) Čistě technická vsuvka(jde mi o to, kde je ta hranice).
|
|
|
To si musí každý soudruh určit sám. IMHO ta hranice vede přes míru ne/respektování přirozených práv.
A jak jsem psal dál, také velmi záleží na tom, proti komu člověk bojuje. Je-li protivníkem Hitler, je omluvitelná i služba v armádě, podléhající tomu zmrdovi Benešovi například.
|
|
|
Výborně, pokud si to každý člověk určí sám, nedělá mi to pak problém :-)
|
|
|
Když se to tak vezme, tak i každý německý voják prostě jen bojoval za vlast a plnil rozkazy.
|
|
|
Vsak taky jako na takove se na ne vetsina lidi diva. Myslime-li tedy ty obycejne.
|
|
|
To je pravda: Například takový Kaltenbrunner či admirál Raeder taky jen plnili rozkazy...
A pokud ne, zajímalo by mě, kde je ta linie, která dělí "ty obyčejné" (kteří jsou, řekněme, nevinní) a "ty neobyčejné" (kteří pardonováni nemohou být). Tedy jak se to pozná zvnějšku?
To jestli je člověk nevinný, či spíš jak je velká jeho vina, ví jen ten člověk sám, to se zvenku určit nedá.
Můj názor je, že všichni ti, kteří byli vystaveni nacistické propagandě, jí v nějaké míře podlehli. Analogicky se situací v bývalé ČSSR, kdy jsme všichni byli ochotni připustit, že socialismus nějaké, byť minimální, výhody proti tomu "nelidskému kapitalismu" má. Až s odstupem času si uvědomujeme, že socialismus, tak jak nám byl prezentován, žádné výhody neměl a nemá. Tedy někteří si to uvědomují... :-)
Stejně tak i všichni Němci byli vinni. Jediná otázka je míra té viny - tedy to, jak moc uvěřili...
|
|
|
Obycejnym vojakem je sef SS a policie? Vazne?
Pro kazdeho je ta linie jinde, kazdy bude posuzovat podle svych meritek. Ale obycejny vojcl, toho, pokud mu tedy neprokazou nejake konkretni svinstvo, nema smysl trestat. To ti reknou jak ti, co valku zazili, i ti, co o ni cetli uz jen z knih.
Znam takove, co sice nektere levicove myslenky maji, ale na rezimu tady ani tehdy nedokazali najit jedine pozitivum (a neni to chlubeni se, to o nich jako znamy fakt dodnes vykladaji ti, kterym se to libilo).
|
|
|
ad Kaltenbrunner a Raeder - byla to ironie, netušil jsem, že je třeba to nějak zvlášť zvýraznit. Ale pro Vás (a všimněte si - píši Vás, nikoli Tebe, nebo dokonce tebe - přestože jsem minimálně o polovinu Vašeho života starší) v příštích svých příspěvcích adresovaných Vám to neopomenu vyznačit. :-)
Ano, pro každého je ta linie jinde. Jenže to není linie viny versus neviny, pouze otázka úrovně té viny. Tedy toho, jak píšete: Obyčejného vojcla nemá smysl trestat. Ale to už je jen otázka efektu toho trestu a pak hlavně technický problém - jak v reálu potrestat 80% přeživší mužské populace poraženého státu?
Co se týče Vašich znalostí minulého režimu a vyprávění, která jste o minulém režimu slyšel - inu, rád bych Vás odkázal na zmínku o rozdílu našeho stáří. Není nad osobní prožitek, víte?
|
|
|
Domnívám se, že svým příspěvkem popíráte tezi, uvedenou v jeho úvodu.
Právě na příkladu těch Vámi uvedených Poláků je přeci z logiky zřejmé, že bojovali primárně za svoji vlast (domovinu - zdá-li se Vám slovo "vlast" příliš patetické) a svůj národ, a to bez ohledu na konsekvence vyplývající z toho, že se Polsko ocitlo ve sféře vlivu Stalina.
A co se týče "dost" dobrovolníků z neutrálních států: "Dost" je kolik? Nezpochybňuji, že nějací dobrovolníci z neutrálních států byli, ale chtěl bych znát percentuelní srovnání (v poměru k počtu obyvatel) například v případech Švédsko versus Polsko - abychom si ujasnili, co znamená "dost"....
|
|
Já bych autorovi doporučil, aby se trošku odpoutal od slovníku svého táty. Jinak by mohl dopadnout jako Jan Svěrák, kterému vedl ruku u většiny filmů jeho Tatínek. A pokud mu ji nevedl, tak to byl docela slušný propadák (Akumulátor,Jízda). Výjimkou jsou snad Ropáci - nevím.
|
|
|
Mně se Jízda líbila. A s postupujícím věkem se mi líbí čím dál víc ;)
|
|
|
Jízda je bezva letní oddychovka...a Ropáci byli absolventský film, který patří k těm hodně dobrým.
|
|
|
Jízda se mi líbila vždy, Ropáci jsou s ohledem na dobu vzniku za pozdního bolševika super a Akumulátor byl svůj. To Obecné školy, Tmavomodré světy, Vratné Lahve a Koljové, to jsou takové chytáky pro lidi, prvoplánově se snahou zalíbit se každému. Což neodsuzuji, ale ani neadoruji. Ad Saša Bátorů, jakmile jsem se prokousal ke zmínce o skvělé Hájkově knize Zmrd eee Smrt v sametu, bylo mi to jasné, která bije, ale jsa masochistou, dočetl jsem to až do konce. Co kdyby mi zítra vypli proud a Schwarzenberg se Zemanem mě upsali ďáblům z EU. Ech, jak takoví lidé jako Saša a jeho otec mohou vůbec oka zahmouřit. A Hájek s nimi. Apokalypsa za dveřmi, Antikrist kam se podíváš, ještě že ty CZ 858 jsou relativně volně k prodeji! :-) No pasaran!
|
|
|
Přidat nový komentář
Zobraz článek O jadrném prezidentu a jaderných elektrárnách
|