Původně jsem připravoval trochu rozsáhlejší úvahu na téma čím dál
zřetelnějšího selhání státní dopravně-bezpečnostní doktríny, kde bych se
pokusil nalézt odpověď na otázku, jak je to možné, že mrtvých na silnici
přibývá, přestože máme nejvyšší pokuty široko daleko, přísný bodový systém,
policii s širokými pravomocemi čítající 40 tisíc hlav a tak dále. Ještě
než jsem s tím začal, postarala se mi Česká televize o intro.
Události z 1.11.2014, reportáž nazvaná Řidičák
na zkoušku. ČT nám zde sděluje, že nejhorší řidiči jsou ti, kterým
je 15 až 30!, přičemž takové tituluje začátečníky. Já jsem tedy v podstatě také takový postzačátečník, stejně jako většina z vás. Takoví řidiči jako my zaviní
až 30% nehod. Co jeto "až 30%"? Nebezpečnost takových dlouhodobých začátečníků
je demonstrována srovnáním jízdního stylu 72-letého pana Milana a 24-letého
pana Martina z Prahy. Nevím, nakolik lze 24-letého člověka titulovat začátečníkem,
navíc je-li patrné, že řídí zcela rutinovaně, ale peklo teprve přijde.
Aby náhodou nedošlo u diváka k tvorbě vlastního názoru, ČT hned na začátku
jasně určí mantinely. Veřejnoprávní figura káže sračky, že starší a zkušenější
řidiči prý jezdí bezpečněji, protože jezdí pomaleji.
Pan Milan, který ve svých 72 letech snad už není začátečníkem, jede se svým starým korejským SUV na devadesátce sedmdesát,
protože je mu silnice úzká a obává se, že mu do cesty vstoupí houbař. Při
vjíždění do křižovatky se 15 sekund rozhlíží, i když nic nejede, protože
neví, co kamion jedoucí pomalu po hlavní silnici udělá. Je předkládán jako
příklad rozvážného a opatrného řidiče. Neměl dosud žádnou nehodu.
Pan Martin jezdí s postarším BMW. Televize se ho pokouší nafilmovat
při něčem ošklivém, což se nakonec snad i povede. Nejprve se mu předhazuje,
že při vjíždění do křižovatky dostatečně dlouho nečekal. To ovšem není
nic proti ničemu, protože řečí zákona nesmí vozidla na hlavní silnici ohrozit,
ale omezit ano. Je to sice protivné, ale buďme objektivní - při současné
hustotě provozu to prostě nejde praktikovat tak, aby se každý řidič čtvrt
minuty rozhlížel jak holub na báni. Pak se mu vyčítá, že jel blíže ke středu
vozovky, místy před plnou čáru, a údajně tak ohrozil řidiče v protisměru.
Nic takového ale nelze na videu spatřit, protože vozidlo v protisměru se
nikam neuhýbalo ani nebrzdilo, řečí zákona nevzniklo žádné nebezpečí, tudíž
ani ohrožení. Naopak, jeho jednání hodnotím jako prozíravé, taky to někdy
dělám, hlavně potmě, protože nikdy nevíte, kdy vám z lesa vyběhne srnka
nebo se ze tmy zjeví zasarnej buzerantskej sebevrah na kole, který se necítí
povinován mít světlo, protože to přece policie od cyklistů nevyžaduje,
a těch pár desítek centimetrů odstupu přijde najednou náramně vhod. Jediné,
co se dá panu Martinovi vytknout, je prasárna na přechodu, nicméně tady
mám podezření, že celá situace byla zrežírovaná a vytvořená uměle. Chodec
v modré bundě se na ostrůvku chvíli zastavil, jako by čekal, až bude vozidlo
filmařů dostatečně blízko. Ale to už se asi nedozvíme.
Celá reportáž stojí na porovnání neporovnatelného, dvou osob odlišného
věku, povahy, s odlišnými reakcemi, návyky a automobily, ale především
diametriálně odlišnou řidičskou filozofií, kdy pan Martin volí aktivní
přístup, zatímco pan Milan je ovládán doktrínou defenzívního chování. Jedná
o "statistický" vzorek 2, slovy dvou jedinců sehnaných bůhví kde, navíc
s využitím mediálně pracně budovaného stereotypu, že mladý člověk v BMW
je dozajista ukrutný pirát a žrout dětí. Z toho všeho se pokoušejí redaktoři
ČT vykonstruovat nějaký frapantní závěr, že na řidiče musí být přísnost
a na ty mladý tuplem. Nemohu si pomoci, ale podle mně se chovají závadně
pánové oba, jen rozdílnou měrou. Kdybych si měl vybrat, s kým usednout do auta, nevybral bych
si ani jednoho. Kdybych si měl vybrat, za kým pojedu, držel bych se od
toho pána s SUV co nejdál. Pochybné auto, pomalé reakce, nejistota, pryč
od něj. Osobně vidím lidi jako pan Milan s jeho SsangYongem nejraději ve
zpětném zrcátku a také domnívám, že jsou to pánové jako Milan, kdo je skutečnou
příčinou mnoha vážných nehod. Jejich "ultrabezpečné" extrémně pomalé váhavé
postupy šíří stres mezi ostatní účastníky silničního provozu a zvyšují
riziko, že se někdo rozhodně předjíždět v nepřehledném místě nebo udělá
jinou nepředloženost. Nehledě na to, že podobné řidičské typy někdy s chutí
operují v šedé zóně pasivní agresivity, kdy svoji neohrabanost deklarují
jako konformní jednání a skrze pravidla silničního provozu nutí ostatní
dělat totéž.
Samozřejmě nechybějí experti z organizace ÚAMK, jejíž diletantský
test s botami nás pobavil v létě. I zde se experti z Autoklubu dopustí
několika svérázných expertíz, přičemž nás přesvědčují, že z váhavé a nejisté
jízdy pana Milana ta bezpečnost jen čiší.
Paní hlasatelka ukáže graf,
ze kterého je vidět, že nejvíce nehod způsobí řidiči ve věku mezi 30 a
39 lety. Má to působit dojmem, že příčinou nehod je jejich věk. Podle podobné
logiky budou nejlepšími řidiči osoby nad 100 let věku, protože nepáchají
téměř žádné nehody. Nebude ono to spíš náhodou podmíněno produktivním věkem,
životním stylem a podobně? Graf s vyzněním reportáže příliš nekoresponduje,
mladí řidiči do 20 let jsou podle něj odpovědni za pouhých 5% nehod, což
ale není dáno stavem věci, ale vadnou metodikou, která nezohledňuje najeté
kilometry ani frekvenci jízd.
Tohle všechno samozřejmě nevzniklo jen tak samo od sebe v rámci objektivního
informování veřejnosti skrze veřejnoprávní médium. Tohle je kampaň, chcete-li
palebná příprava na podporu novely zákona, která zavede řidičské průkazy
na zkoušku. Příslušná změna zákona už existuje v podobě věcného záměru,
ale není součástí aktuálního
balíku legislativního utahování šroubu. Řidičské průkazy na zkoušku
dlouhodobě prosazuje policie a policie nyní potřebuje vyvinout tlak. Jedná
se také o selektivní skryté zpřísnění bodového systému a posílení pravomocí
policie, která bude moci zase o něco účinněji buzerovat řidiče, tentokrát
ty mladé, přičemž za mladé postupně několika novelami budou nejspíš prohlášeni
všichni do 72 let věku.
Nikomu už ani nepřijde divné, že nám tu policie funguje jako zákonodárce
a pan Lerch se už ani netají s tím, že ovlivňuje legislativu. Copak on
tu někdo změnil společenské zřízení?
Za normálních okolností bych očekával, že se řidiči mezi 18 a 24 lety
teď v seberou, založí si nějakou iniciativu a začnou hned zítra útočit
na poslance, protože oni přece nejsou žádní vrazi a neexistuje sebemenší
důvod, proč by pro ně měla platit jiná pravidla než pro kohokoli jiného.
Jsou snad občané druhé jakosti? Že už nyní má policie a úřady dostatek
mocenských a represivních prostředků k tomu, aby osobám páchající opakovaně
přestupky a dopravní nehody zadržela řidičák. Že přece existuje bodový
systém, korupční psychotesty, korupční odpustkové kurzy a další podobné
"vymoženosti" českého silničního fašismu, tak proč se zavádí ještě další?
Znamená to snad, že ty dosavadní nefungují? A kolik je skutečně těch nehod
zaviněných mladými řidiči a skutečně jsou všechny způsobeny při jízdě v
autě?
No a nebo mohou držet hubu, ale pak se nedivte ničemu a nikomu.
Mám jeden krásný příklad z poslední doby. Je jím novela zákona č. 56/2001
Sb., kterou veřejnost také široce odignorovala a nic proti jejímu přijetí
nedělala, ačkoli se jedná o velmi významný zásah do vlastnických práv každého,
kdo má nebo chce mít nějaké motorové vozidlo. Nyní začínají veteránisté
a majitelé youngtimerů zjišťovat, že už si nemohou kupovat a skladovat
vysloužilá vozidla na náhradní díly, aniž by je nepřihlásili nebo ekologicky
nezlikvidovali, a to ani když je uskladní na svém pozemku a neprovozují
je. Úředníci dokonce získali oprávnění dělat domovní prohlídky a udělovat
pokuty v řádu několika desítek tisíc. Autobazary protestují, protože již
nelze vykupovat auta a odhlašovat je. Když se to schvalovalo, nikdo proti
tomu neřekl ani slovo a tak to tady je. Tak to dopadá, když veřejnost ignoruje
nebo dokonce podporuje zákonodárné iniciativy Policie České republiky.
06.11.2014 D-FENS