Původně jsem měl nachystané jednoduché vánoční přání:
Vážení přátelé, přeji vám i vaším rodinám příjemné prožití vánočních
svátků.
Pak se na to mrkla komise a vzešlo z toho tohle:
Vážené euroobčanky a euroobčané, přeji vám i vaším rodinám, registrovaným
partnerům a registrovaným partnerkám pozitivní prožití sezónních svátků.
Důvodová zpráva:
Slovo "přátelé" ukazuje na ohraničenou komunitu s již zakotvenými
interpersonálními sociálními vztahy, čímž jsou z přání vyloučeni příslušníci
jiných komunit, občanských sdružení a v neposlední řadě menšin. Výčet mezilidských
svazků, kterým je přáno, je nutno rozšířit i možné formy registrovaných
partnerství, přičemž je ve větě nutno každý rok pořadí jednotlivých forem
střídat, aby se žádná se skupin necítila diskriminována. O střídání je
nutné vést záznam. "Příjemné" prožití ukazuje na preferenci většinového
prožívání vánočního večera, tzn. úzce subjektivního, s pivem, kaprem a
salátem, bez ohledu na např. na pracovníky neziskových organizací jako
je BIS, kteří i na štědrý den vyrážejí do terénu monitorovat projevy rasismu
a xenofobie a netráví jej s ohledem např. na povětrností podmínky příjemně,
přesto ale pozitivně. Vánoční svátky jsou opět tradičním zvykem pouze části
čtenářů, někteří jiní mohou oslavovat například chanuku nebo jiný svátek,
a většinovým vnímáním sezónních svátků jako svátků vánočních jsou diskriminováni.
Jenže pak jsem si sedl k televizi, pustil si konec pořadu
odvysílaného v cyklu Ta naše povaha česká a dostal jsem vomitus.
Mám vůbec problém už jen s názvem dokumentu, protože nic jako česká
povaha neexistuje, jednotliví lidé jsou nositeli svých povah, nikoli národ.
To jen naše intelektuální elita používá tyhle celonárodní paušalizace,
aby z nich vyrobila náhubek a ten nám narazila na držku - zřete, křupani,
jak jste špatní a bezcenní! Jste ztraceni jako krysa v kanálu, potřebujete
do svého čela dosadit duchovního vůdce, který vás vyvede z údolí temnot,
třeba nějakého morálního kripla jako Václav Havel.
Obsah dokumentu: Kdysi dávno žili byli lidé, kteří slavili vánoce. Dnes
prý ne, protože dnes "oslavit" znamená ožrat se. Poprvé vrtím hlavou, protože
jsem už spustu událostí oslavil v kruhu přátel, aniž bychom cokoli alkoholického
pili - s jakými lidmi se to proboha autoři dokumentu stýkají? Pak následuje
sentimentální sága provázená vzpomínkami na kapra na černo, vesnické oslavy,
a do toho jsou neustále sdělovány různé stížnosti. Lidé chodí nakupovat,
v obchodě hrají koledy už od konce září, lidé se obklopují materiálními
statky místo co by tak nějak hluboce lidsky pocítili lásku jeden k druhému
a tak dále - a mně není jasné, kdo jsou v podání autorů ti lidé. Jsou to
nějací jejich známí, například Jiřiny Šiklové kumpáni z KSČ, nebo jsem
to snad i já?
No jo? Že já to nepochopil dříve. Proč vlastně chodím kupovat potraviny?
Abychom z nich udělali večeři a mohli ji na štědrý večer sníst? Proč si
raději neumístíme na stůl vodní dýmku a nemeditujeme? Nediskutujeme
s přáteli o environmentalistické mši v Kodani a community policingu? A
proč vlastně kupuji dárky svým blízkým? Proč jim raději nevyrobím nějaký
hodnotný dárek sám, třeba maketu hovna z PUR pěny jako hlavní hrdina filmu
Auto*Mat, nebo malé figurky z lejna, nití a slámy, a nedám to plný lásky
příbuzným taktéž plným lásky zabalené ve starých novinách, abych nezatěžoval
životní prostředí? Proč jezdím nakupovat do nákupního centra? Jsem zasažený
konzumem, nebo je to tím, že v tý prdeli tady zavřeli obchod a to, co tady
zbylo pod názvem Jednota Tip, prodává tak nechutné potraviny, že bych je
vyzvrátil ještě dříve, než by nějaký intoš analyzoval moji českou defektní
povahu? Proč nebydlím v boudě z trávy, přestože je to správné? A proč nedělám
kapra na černo? Není to tím, že přicházím domu z práce v době, kdy průměrný
pracovník České televize je už čtvrtou hodinu doma a nemám čas na to, abych
nakládal kapří hlavu do bobkového listu? Jsem prostě také zasažený...
Káže církevní fukcionář Halík a exkomunistka
Šiklová, co jsme ji nachytali, jak krade
texty z D-FENSe. Zastavím se u Halíka, protože soudružka Šiklová nestojí
za slovo, spolupracuje s pretotalitní Stranou zelených, což stačí k tomu,
abych si o ní neopřel ani kolo, kdybych nějaké měl. Znám taky jednoho velebníčka.
Je neustále v pohybu. Oddává, zaopatřuje, křtí, navštěvuje nemocné, prostě
dělá, k čemu se zavázal, každičký boží den. Zná ho tady kdekdo, ale v médiích
nikdy nikde nebyl a žádná prohlášení do televize ani jinam neposkytuje
- ačkoli kdyby začal, tak by to stálo za to. Nikomu neříká, co má dělat
a co nemá, protože zjistil, že to stejně nikam nevede. Nástěnky nedělá
a "pracovní" telefonáty platí ze svého. Pan Halík to má opačně, ten je
aktivní především mediálně-politicky. On je takový Dušan Jasánek církve
svaté.
Nakonec pan Halík pronese, že krizí vánoc je vinna nedostatečně vyvinutá
občanská společnost a příležitost k nápravě poměrů spatřuje v procesu evropského
sjednocení, kdy relativizace tradičních národních hranic bude akcelerovat
regionální zvyky. Ve sjednocené Evropě, říká Halík, bude pro vánoce více
prostoru! Soudružka Šiklová, nyní už naprosto rutinovaně hovořící v první
osobě množného čísla, pohrozí nám všem, že se neúctou ke starým tradicím
vyřazujeme z Evropy. Konečně dobrá zpráva. Pokud by popření křesťanských
vánoc samo o sobě stačilo k tomu, abychom odešli z Evropské unie, tak je
popřu třeba hned, provedu autošalomizaci a budu celé vánoční svátky konzumovat
rituální pokrm ze společné mísy, protože je to evidentně menší zlo.
Nejkrásnější dárek by pro mě byl, aby rozumbradové jako Halík a intelektuálští
paraziti s máslem na hlavě hovořili napříště už jen v první osobě jednotného
čísla a nepokoušeli se neustále vystupovat i mým jménem. Již sám fakt,
že si ekofeministka Šiklová dovoluje po všech ostudách, co už napáchala
počínaje členstvím v KSČ od r. 1956, hovořit jménem více osob než je ona
samotná, vypovídá o tom, že v naší společnosti je vážně něco špatně. Možná
je skutečně východiskem obnovení starých tradic, jako například topení
Morany, upalování čarodějnic, shazování zlodějů do Vltavy, kamenování kurev,
upalování falešných proroků a defenestrace amorálních služebníků veřejnosti,
což by, pokud by se to praktikovalo dostatečně široce a s úctou ke středověké
brutalitě našich předků nezpacifikovaných zprofanovanými médii, zakrátko
vyřešilo většinu problémů.
25.12.2009 D-FENS