... a krásné časy výběru nového auta.
Chtěl bych se podělit se čtenáři tohoto webu o trojí zkušenost. Tedy
– jak jsem vybíral své nynější auto, jaké zkušenosti jsem s ním udělal
a jak uvažuji o dalším vozítku. Smyslem není ohromit nějakými převratnými
pravdami, postupy či zjištěními nebo někomu vnucovat vlastní vkus. Účelná
a poučná by v tomto ohledu mohla být následná diskuse, neb v ní se objeví
řada „záblesků pravdy“, zajímavých postřehů, nových informací a zkušeností.
Dobrovolně přiznávám, že v oblasti automobilů jsem něco jako poučenější
laik a motoristický fanda, i když před drahným časem jsem se hodně těsně
ochomýtal kolem ladění dvoutaktů a silničních závodů. Od té doby se však
časy hodně, hodně změnily :-).
Dodnes jsem vlastnil celkem sedm automobilů s proběhem 400K +, chronologicky
takto: Š 110 R Coupé (tehdy úžasné brko), Š 130GL pětikvalt (pamatuju jak
ho v Německu zvědavě a téměř nevěřícně okukovali, jako by chtěli říct –
jak něco tak bizarního může vůbec jezdit), VAZ 2103 (v té době docela dobré,
Fiatem inspirované auto s 1,5 litrovým motorem). U něho mně zůstal v paměti
následující střípek: sehnali jsme kdesi bony a auto kupovali v Tuzexu.
Nová auta byla uskladněná kdesi venku na nezpevněném pozemku. Bylo jaro
a všude plno tajícího sněhu a bláta. Aby si prodavač nezasral boty v tom
maglajzu, skákal v bagančatech z kapoty jednoho nového auta na další nové
auto, hupky dupky a tak se nutnosti brodit se elegantně vyhnul. Hovado.
A nakonec tři Škodovky, všechny shodně začínající na F (Favorit – tehdy
koupený na pořadník, Felicia a Fabia). No, žádné velké vítězství, žádné
Paříže, ale sloužily docela věrně.
Výběr auta 2003
Co bych ještě chtěl zdůraznit dopředu je fakt, že čas vybírání nového
automobilu chápu jako čas potěšení, sváteční. Člověk může všelijak mudrovat,
studovat prospekty, srovnávat parametry, ceny, roadtesty, navštěvovat dealery
a neskonale se těšit, jak pěkného služebníka si nakonec vybere. Na druhé
straně se někdy sám sobě divím, kolik energie jsem schopen tomu obskurnímu
procesu obětovat. Nejostřeji si to uvědomím, když mně třeba kolegyně z
práce řekne – „a já ti ani nevím, co my to teď vlastně máme za auto,
jen vím, že je modré. Že by to by Peugeout? Nevím, možná je to ale Volkswagen,
těžko říct :-)“. Úplně odzbrojující: tváří v tvář takové zkušenosti
mám tendenci si říkat – stojí ti, vole, za to nad tou plechovou a navíc
neskutečně drahou konzervou takhle mudrovat? Vše asi nějak souvisí s odlišným
kulturním chápáním automobilu v Evropě a USA. Zjednodušeně – v USA jsou
to daleko víc jen obyčejní služebníci, proto musí být co nejjednodušší
s automatem a tak, zatímco v Evropě je to daleko více jakási extenze majitele,
statusotvorný, prestižní symbol a prostředek soutěžení. S nelibostí často
pozoruju, jak strašlivé emoce na webu vyvolávají diskuse o autech, jak
jsou lidé odlišných názorů ochotni útočit na druhé, urážet je, spílat jim
etc. etc.
Na počátku roku 2003 jsem měl našetřenou nějakou korunu (něco také káplo
z prodeje Fábky) a tak jsem se rozhodl nalíznout již konečně něco málo
většího než úplně malé auto. V úvahu tehdy přicházela v zásadě čtyři auta:
Š Octávia, Peugeot 307, Toyota Corola a Honda Civic. Neuvažoval
jsem o VW Golfu, stejně tak jako o Opelu Astra a Fordu Focus, všechny modely
už totiž pomalu dobíhaly a chystaly se nové. Z jakýchsi – patrně i značně
iracionálních důvodů – jsem neuvažoval ani o dalších značkách jako je Renault
Megane, Fiat Stilo, Seat Cordoba, Nissan Almera, Citroen Xara a dalších.
Dostmožná to jsou dobrá auta, ale z mně neznámých důvodů prostě nějak nepřitahují.
Jako první z výběru vypadla Octavia. Prozaický důvod. Byl jsem
se na ni podívat, zkusil jsem si sednout dozadu a co mě značně udivovalo,
byla nutnost otáčet nohu o 90 stupňů tak, abych ji „naúzko“ dostal do škvírky
mezi předním a zadním sedadlem. Když jsem si sednul dozadu, připadal jsem
si tam svázaný jako Kajínek. Bye, bye, vyšetřování skončilo, zapomeňte.
Kvality dalších tří aut se zdály být značně vyrovnané – Peugeot 307
byl v té době nový, mrkatý, neokoukaný, auto roku, zkrátka šik.
Toyota Corolla – kralovala a kraluje v žebříčcích spolehlivosti a pak
Honda Civic, nekonvenční a prostorná. Zde už byla volba nadmíru
těžká, protože se jedná o srovnávání ne přímo srovnatelných objektů, rozměrů,
výbav, cen, tvarů a kvalit. Následovaly prospekty, ceníky, návštěvy u prodejců,
internetové brouzdání. Nic však nepřinášelo nějakého jasného favorita.
Na svých toulkách po síti jsem narazil na člověka, který se mně zdál orientovaný,
sympaticky a poučeně psal pro nějaké motoristické časopisy a internetové
servery. Poprosil jsem ho o radu, jak on by při svých zkušenostech viděl
mou „svatou trojici“. K mé hloupé otázce (neb v poslední instanci je to
asi otázka individuálního vkusu, potřeb a preferencí) přistoupil neobyčejně
zevrubně. Sepsal mně kvalitativní i kvantifikované srovnání, ze kterého
vyšel vítězně Civic (pokud by vás zajímalo, najdete ho zde).
Vítězství však nebylo nijak drtivé a jisté pochybnosti zůstaly. Co mě ale
dostalo, byla návštěva prodejny – nejenže jsem tam s velkým překvapením
našel jednoho „vzdáleného“ známého. Ten se navíc ukázal jako pravý Bůh
Obchodu, automobilový Car a Mogul. „Pane sem a pane tam“, takový
ten kšeftmon, co by z jalové krávy tele, dostmožná i dvě dostal. „No
já vám řeknu, pane, ten motor, pane, no to je úplnej klenot, ta čtyřventilová
technika, proměnlivý časování, Ví-TEC, ten jezdí jak vítr a podívejte se
na ten prostor, rozvor to má jen o centimetr menší než Passat. A cenu vám
také uděláme a zkusíme, jaké doplňky bychom mohli dát jako bonus … a –
a – a“. A už byl ptáček chycený. Odvezl jsem si domů nového služebníka
v modré metalíze, 1,6 VTEC, 81 KW (110 k), klima, 4 airbagy. Co jsem však
docela úkorně postrádal, byl palubní počítač: údaje o spotřebě a venkovní
teplotě jsou docela praktické. Zde Honda vydávala nouzi za ctnost. Prý
do aut tyhle krámy nedávají záměrně, protože bezpečnost především a tyhle
věci odvádějí řidičovu pozornost a svádějí na scestí :-).
Zkušenost s Civikem
Kdysi užívala Minolta pro své tiskárny takový hezký reklamní slogan:
tiskne a tiskne a tiskne. Volně bych si ho dovolil modifikovat a
použil pro Civic – jezdí a jezdí a jezdí. Budu ho mít již tři roky,
ujeto 60 tis. km. Průměrná spotřeba (při 90 – 120 / 120 – 140/150) se pohybuje
kolem 6,8 ltr. Měnil jsem jen gumičky do stěračů a vrzala hydraulika spojkového
pedálu, tu mně v servisu ochotně vyměnili, neb dávají tříletou záruku.
Jinak OK. V zásadě se tak nějak potvrdilo to, co mně kolega sepsal. Výborný
motor, který jede, když na něj šlápnete (s TDI stačí držet krok) a je hodně
úsporný, když ho člověk nehoní. V Rakousku, kde hrozí teuro-pokuta, jezdí
v pohodě za 6. Plochá podlaha bez středového tunelu, hodně místa vzadu
na nohy, trošku extravagantní, ale přesné řazení na přístrojové desce.
Abych nezapomněl – něco klepalo v přístrojové desce, to opravili jen částečně.
I nyní je to slyšet, ale jen na skutečně velkých nerovnostech. Sumasumárum
spokojenost. Jako negativum bych ale viděl absenci nějaké pohotovostní
poruchové služby a řídkou síť servisů, ale to je spíš psychologický problém,
neb zmiňovanému dealerství údajně za poslední 3 – 4 roky zůstal na silnici
stát jediný Civic a to proto, že majitel tam cosi sám neodborně domontovával
(jak jsem koupil, tak prodávám). Má také jen velmi malou odkládací skříňku,
ani autoatlas tam pořádně nevejde, ledaže by člověk měl nějakou kolibří
edici. A celý vnitřek je jednoduchý, spartánský, to se taky nemusí každému
líbit. Auto by sneslo šestikvalt, motor poměrně dost točí a při vyšších
rychlostech 140+ je už dost hlučný.
Výběr nového auta 2006
V únoru 06 mně končí leasing, auto prodám a zkusím něco jiného. Smyslem
není vyměnit opěvované auto za jiné opěvované auto, ale spíše optimalizovat
daňový základ tak, aby Zdeněk Škromach neměl příliš mnoho stupňů volnosti
pro své sociální experimenty a nové nápady, jak přilepšit
těm, co sedí celý den doma, lokají jeden lahváč za druhým a nadávají na
poměry. Oproti 2003 se doba zase dosti změnila. Strašlivá konkurence, všude
plno nabídek, akcí, vylepšení, technických novinek … doplňte dle libosti.
Nutno zase vzít nějaké síto. Několikrát jsem ho potopil do tržního automobilního
rybníku a zatím v něm zůstaly v Octavia II a Mazda 3. Později se k nim
přidala horká novinka předvedená na zářijovém Frankfurtském veletrhu –
Honda Civic 8. generace. Původně jsem o ní vůbec neuvažoval, neb její uvedení
na trh nebylo vůbec jisté. Golf mně připadá takový moc „pořád stejný“
a konzervativní, to samé platí o studeném OPEL Astra. Focus, nevím,
může to být dobré auto, ale mně nějak nepadá do oka. Samostatnou kapitolou
je Renault Megane sedan a vůbec všechny ty nynější akce kolem něho.
Na brněnském Autosalonu jsem se ptal vystavovatele, který mně hned nutil
vystavovaný model za 610, že by mně ho nechal za 490, proč dávají tak ohromné
slevy (80 – 120 tis.) na ta jejich auta. Prý aby podpořili prodej neprodávanějšího
auta v Evropě. To mně znělo tak nějak ne úplně logicky, ale budiž. Koupil
ho kámoš, co původně stálo kolem 550k dostal za 450k, 1,5 Tdiesel 100 k,
co by měl jezdit za 4,5 (jezdí zatím za 4,9, ale jezdí jako připo**aný,
jak jsem měl možnost při ukázce vidět), klima, airbagy a tak, všelijaké
další krámy. Staví mně ho v práci na parkoviště pořád před okno, asi abych
měl o čem přemýšlet. Jiný můj zasvěcený kolega shrnuje svou zkušenost s
Megany takto: „Pěkně děkuju za takový auta... A pozici nejprodávanějšího
auta nechápu. Mají úplně na houby řízení, zoufalý řazení a průměrný motory.
Ale lidi jsou stádo...“. Také ve statistikách spolehlivosti ADAC, TÜV
nebo oblíbenosti JDPower nevychází úplně nejlépe (viz [1],
[2],
[3]),
žádný Paříže.
Mazda 3, líbí se mně, dobré jsou reference. Test, který se zdá
být docela nezaujatý a objektivní (i když, samozřejmě, kdo ví), ji favorizuje
– viz [1].
Má ji kámoš, spokojenost, svezl jsem se s ní, sympatická, pěkně sedí, docela
živý motor, pěkná, mrkatá, hezčí jako sedan než hatch. Nějak se ale prý
nemůže dostat pod 8 litrů, třeba si motor časem ještě sedne.
Octavia II. Je pravdou, že to není nějak moc exciting auto a
jezdí jich hodně, na druhou stranu třeba vyhrála soutěž WhatCar (hledačům
Pravd o autech si dovolím doporučit dobrý a uznávaný britský server www.whatcar.com)
o nejlepší rodinný automobil; však se s tím Škoda taky všude pěkně chlubí.
Hlavní vadu na kráse bych viděl zejména v motorech. Osmiventilová 1,6 asi
nebude nějaký drsný trhák na takové auto, FSI mlsně pošilhává po 98-ti
oktanovém benzínu a ty diesely, nevím, s těmi nemám zkušenost. Na jednu
stranu přitahuje vysoký kroutící moment, na druhou stranu odpuzují známé
nešvary jako je vyšší hlučnost, chvění, kouření, vyšší hmotnost auta, menší
účinnost topení a tak, všichni asi znají. A dvoulitry jsou už hodně drahé,
ručení k tomu.
Úplně mě dostala následující kachna,
která ohlašovala spojení Hondy a VW. Už už jsem se chystal jít pro O2 s
motorem VTEC od Hondy, cha chá. Ale po chvíli jsem si uvědomil, o jaké
datum zveřejnění zprávy se jedná :-)) Osobně bych však nic proti takovému
sňatku neměl.
No a pak je tady nový Civic.
To je ale zatím velká neznámá. Designem se mně velice líbí, slibně také
vypadá úplně nový motor VTEC 1,8 se 140 k a sériovým šestikvaltem. Honda
také asi opustila svou asketickou podobu a doufejme, že – dříve odpíraný
– styling palubní desky ala „hvězdné války“ už řidiče nebude tolik svádět
na scestí. Ale prognózované ceny jsou zatím nejisté a mnohé další je ještě
opředeno nejasnostmi a dohady. Rozpaky také budí vlečená zadní ramena u
nápravy, jak jsem kdesi vyčetl.
No a tak si to zatím všechno pěkně užívám. Pak, až člověk nakonec přece
jen něco koupí, doba radosti končí. Každý krám má své mouchy a každá návštěva
benzínky, zvláště v této době, je značně traumatizující. Jan Kraus včera
v televizi trefně poznamenal – byl jsem pro benzín a měl jsem dojem, že
platím za všechny stojany dohromady :-)).
Tak se tady mějte všichni pěkně, taky si to všechno užívejte a třeba
se ozvěte s nějakými zkušenostmi!
17.09.2005 Analyst
Dodatek - odkazovaný soubor (text je nepatrně
zkrácen)
Pokud pominu design, který je opravdu velmi subjektivním kritériem a
v němž byl posuzoval nejvýše 307, pak Civika a nakonec Corollu, nezbývá,
než se vrhnout rovnou na interiér, který do jisté míry odráží styl, jakým
všechny tři automobilky auta dělají.
P307 – hraje hodně na efekt designem, velkým množstvím měkkých
plastů a velkou výhodou je podélně stavitelný volant. Trochu hůř s bočním
vedením jsou na tom sedadla a tradičně „na houby“ je řazení, a to nejen
chod, ale i dráhy. Nijak přesné není ani řízení, je znát, že auto reaguje
na pohyb volantu s mírnou prodlevou. Momentálně nejsem vůbec schopný říci,
zde je vzadu více místa pro hlavu a kolena než v corolle, ale to už si
můžete lehce porovnat.
Corolla – Japonci si patrně myslí, že cesta k evropským peněženkám
vede přes evropské tvary, takže podle mého z trojice nejohavnější krabicoidní
interiér není zrovna mým favoritem, ale je zde taktéž řada měkčených dílů.
Řízení je o něco málo přesnější než u 307, řazení pak o chlup lepší. Také
sedačky mají lepší boční vedení. Ovšem zkuste si při jízdě na hrbolech
zesílit nebo zeslabit rádio kolečkem ve výši ramen bez možnosti opření
ruky…
Civic je překvapivě z celé trojice nejvýjimečnější, a to v dobrém
i špatném. Honda se totiž rozhodla z modelu 5D udělat rodinný vůz, což
se ale povedlo jen zčásti, protože v něm stále zůstává příliš mnoho sportovních
genů, i když to karoserie neprozrazuje. Rodinným benefitem je bezesporu
prostornost – prostor vzadu, to už je skoro letiště a je z trojice bezkonkurenčně
největší a díky rovné podlaze vzadu nehandicapuje ani pátou osobu. Tím
ovšem atributy rodinného vozu končí, vše ostatní už je v interiéru spíše
sportovní - sedadla jsou podle mého nejlepší – přiměřeně tuhá a s nejvýraznějším
bočním vedením v oblasti střední a horní části trupu, což je v zatáčkách
nejpodstatnější. Velký rozdíl je mezi civikem a „zbytkem“ v přesnosti řízení,
které je opravdu precizní téměř jako u sportovních vozů. Propastný rozdíl
je pak v řazení. Předně - umístění páky na středovém tunelu je téměř geniální,
bez ohledu na to, jak to vypadá. Mezi volantem a pákou je vzdálenost kratší
než na nataženou dlaň, dráhy jsou velmi přesné a krátké, kulisa postrádá
„kloubový“ efekt při řazení v oblasti neutrálu.
Čím ovšem Honda naprosto kašle na rodinné zaměření vozu je, jak jste
sám poznamenal, naprostá absence palubního počítače (nevím, zda se situace
nezměnila u MY2003, třeba Jazz už počítač má, i když jen s průměrnou spotřebou,
ale to stačí) a nepotěší ani nepotažené tvrdé plasty přístrojové desky.
To tedy pro mne není podstatné, čas v autě netrávím při jízdě osaháváním
umělé hmoty a neznám nikoho, kdo by to dělal (kromě novinářů J), ale zmínit
se to musí. Ne zrovna nejlépe vzhledově působí docela velký volant. Pokud
byste se rozhodl pro civika, doporučoval bych objednat modelový rok 2003,
který je ještě vylepšený – má kromě pár příjemných ptákovin jako bílé blikače
a CD přehrávač ve verzi LS ještě lepší sedadla, volant s menším průměrem
z verze 3D a především odkládací schránku mezi předními sedadly, která
je určitě lepší, než údajně „praktický“ průchozí volný prostor.
Pokud bych měl interiéry hodnotit podle svých kritérií, zvítězil by
i přes svou strohost Civic, u něhož preferuji přesnost řízení a řazení
a boční vedení sedadel, které je pro mě důležitější, než palubní počítač
a koženka na přístrojovce. Ze stejných důvodů by pro mě byla dvojkou Corolla
a až třetí Auto roku, které navíc zcela postrádá útulnost – gigantické
čelní sklo a daleko do dálky ubíhající přístrojová deska ve mně budí komplex
rybičky v akváriu. Ovšem dost možná máte jiné priority.
Motor
Vzhledem k tomu, že Toyota snížila ceny na úroveň podobnou konkurenci,
budu uvažovat u všech modelů s jednotkou 1,6 l, už proto že s corollou
1.4 jsem nejezdil J. Snad ještě nikdy nebyl mezi šestnáctistovkami tak
malý rozdíl – všechny jdou odspoda stejně dobře bez patrných rozdílů, a
to až do nějakých 4000/min. Pak se ale už projeví sportovní geny civiku
a od této hranice dvojici „ví-tek“ celkem v pohodě ujíždí. Ve vysokých
otáčkách mi překvapivě přišel jako druhý nejlepší peugeot, který se taktéž
dobře vytáčel a teprve třetí corolla, zřejmě vlivem zpřevodování, protože
jinak pochybuji, že by byl systém VVT-i horší než klasický čtyřventil Peugeotu.
Ovšem dynamika není všechno – pokud jde o spotřebu, dokáže být Civic nejlepší
i nejhorší – při běžné jízdě má nejnižší spotřebu, ale pokud se rozhodnete
vychutnat jeho dynamiku a nádrž projedete hodně zostra, „spapá“ toho s
přehledem nejvíce. Druhý nejúspornější je Peugeot, ale také druhý nejžíznivější
při ostré jízdě, největší ochmelka je Corolla, ale když s ní jedete rychle
není rozdíl tak velký. Opět zřejmě důsledek převodů – pokud při běžné svižné
jízdě chcete udržet s civikem a 307 krok, musíte motor kvůli těžším převodům
více točit, takže když pak jedete stále rychle, rozdíl není tak patrný.
A ještě jeden neduh má toyota, alespoň ho měl testovací model (ale také
VVT-i 1.3 v Yarisu a 1.0 v Yarisu, takže to možná nebude náhoda) – vůz
na volnoběh mírně vibruje, podobně jako turbodiesely, i když výrazně méně.
Takže i zde bych měl jasno – pořadí Civic, 307, Corolla, ovšem je zde
ještě hlučnost – civic je bohužel nejhlučnější, i když to jsou rozdíly
v řádech jednotek decibelů, ne desítek J. Nejtišší je naopak nejhorší corolla,
takže opět záleží na vašem vkusu a požadavcích.
Jízdní vlastnosti
Také zde je, stejně jako u motorů, rozdíl velmi malý, ale jsou zde diference
v chování. Peugeotu jakoby se do zatáček moc nechtělo, na což může mít
vliv méně přesné řízení, ale také konstrukce šasi. V mezních situacích
je nedotáčivý a když už k tomu dojde, korekce není zrovna nejsnadnější,
prostě robustnost konstrukce jakoby se přenášela do neohrabanosti podvozku,
vše je ovšem relativní vzhledem k vyspělosti soudobé techniky J. Na druhou
stranu je ale směrově nejstabilnější ve vysokých rychlostech na dálnici.
Corolla je trochu jiná – do zatáček jde ochotněji, ale i zde je cítit
menší přesnost řízení, navíc se výrazněji naklání. Čas od času je cítit
jakoby „lehkost“ zadku, který jako by měl tendenci k přetáčivosti, ale
jde jen o pocit, daný zřejmě ne zrovna optimálním sladěním tlumičů a pružin.
Jinak je totiž corolla taktéž nedotáčivá, ovšem dává více šancí na korekce.
Nejvíce ale nesnáší hrboly v zatáčce, má vzadu polotuhou nápravu a mírně
odskakuje, o něco lépe je na tom v tomto ohledu peugeot, nejlépe asi civic,
ale na to bych nepřísahal.
A pak je tu zase ten rodinně-sportovní hybrid Civic – stejně jako corolla
se v zatáčkách hodně naklání, možná i o chlup více a naladění zadní nápravy
se čas od času projeví stejně jako u corolly pocitem náběhu k přetáčivosti,
ovšem v tomto případě se zcela dobrovolně přiznávám – nedokážu zodpovědně
říci, jak se chová v mezních situacích – pokud náhle strhnete volant, je
pochopitelně nedotáčivý, ale to je Impreza WRX STi taky J. Ale co se s
ním děje na běžných silnicích snad ani nelze zjistit, díky přesnému řízení
totiž precizně reaguje na každý podnět a pokud si zvyknete na náklon, zjistíte,
že je i v něm výborně ovladatelný a jízda s ním je opravdu radost. Zatímco
projíždíte naplno zatáčku, prahem už bezmála brousíte o vozovku, pneumatiky
pískají jako šílené, ale auto ne a ne namířit si to do protějšího pruhu
(nebo do svodidel) a ani zádi se nechce do „hodin“ – když už na to přijde
a na pneumatiky už je to moc, prostě jde do strany neutrálně – bokem. Jindy
byste zase přísahal, že se chystaly hodiny. Jednou bych chtěl dostat civika
na okruh, abych mohl zjistit, jak se vlastně opravdu chová. Tohle vše se
ale děje v situacích, kam se rozumný člověk při jízdě nedostane J. Aby
se ale síly vyrovnaly a konkurenci Civic moc neutekl, Honda se vykašlala
na kdovíjaké odhlučňování a v civiku je nejvíce slyšet hluk od kol a bubnování
kamínků, corolla i 307 jsou na tom asi tak stejně. Stejně tak je to s komfortem,
přestože se Civic hodně naklání, tlumí rázy hůř než stejně laděná corolla,
druhý nejhorší je 307, Honda je ale nejplavnější na dlouhých terénních
nerovnostech. A abych nezapomněl, nejlépe se umravňuje při krizových situacích.
A na závěr něco do budoucnosti – ve spolehlivosti s přehledem vede Toyota,
které na záda dýchá Honda, na zcela opačném žebříčku spolehlivosti je ovšem
Peugeot a nelze předpokládat, že by se poměr sil těmito modely nějak dramaticky
změnil, ovšem japonci mají nejdražší díly, nepotřebují je ovšem zdaleka
tak často jako Peugeot.
Takže pokud bychom měly shrnout všechny podstatné věci, důležité pro
posuzování, dopadlo by to asi takto:
Výsledek se tedy zdá být jasný, i když si nejsem jistý tou prostorností
u corolly a 307. Teď je ovšem otázkou, zda pro vás některé body nemají
výrazně větší váhu, než jiné. Pokud by vám vyšel Civic stejně jako mě,
chtějte MY 2003, za své peníze dostanete daleko více a v jeho případě už
by u mne nebylo vůbec co řešit. Ale každý má jiné představy.