Před necelým měsícem začala česká televize reprízovat sedmidílný seriál
Karla Kachyni, zabý vající se válečnými osudy tzv. tří králů, tedy dnes
již legendárních příslušníků druhého odboje – pplk. Josefa Balabána, pplk.
Josefa Mašína a kpt. Václava Morávka.
Kachyňova seriálová interpretace
je sice v některých ohledech velmi přizpůsobena „divácké atraktivitě“ nicméně
i tak představuje chvályhodný počin.
Tři králové patřili k hrdinům mého dětství. Už v jedenácti letech mi
přišla pod ruku kniha „Tři kontra Gestapo“ z roku 1967 a podnítila můj
pozdější zájem o „tříkrálovou problematiku“ rád bych proto čtenáře D- Fensova
webu seznámil s příběhy těchto schopných a odvážných odbojářů. Snad nebudu
příliš popisný a suše věcný…
Poprvé se ti tři dali dohromady v létě 1939, když celoprotektorátní
vojenská odbojová organizace Obrana národa vytvářela svou elitní diverzně
destrukční a zpravodajskou skupinu, jíž měli velet. Byli to muži zajímavých
osudů. Podplukovník Josef Balabán bojoval v československých legiích v
Rusku a válka jej zastihla na postu referenta ministerstva národní obrany.
Balabán představoval „takticko operační centrum“ této elitní skupiny, přičemž
vyjadřoval i její názory při radiokontaktu s Londýnem. Řídil sabotáže svých
lidí po celém protektorátu a de facto vymýšlel „jízdní řád“ podle nějž
organizace fungovala.
To podplukovník Josef Mašín byl jiná letora – Rovněž válčil v legiích
a coby průzkumník se proslavil mnoha odvážnými kousky. Po válce sloužil
u dělostřelectva a později velel dělostřeleckému pluku v Ruzyni. Byl typickým
vojákem války, kterému mír nesvědčí. Udržoval si perfektní fyzickou kondici
a pravidelně střílel, přičemž výchovu svých synů držel pevně ve svých rukou,
o čemž se později přesvědčilo několik komunistických fízlů od nás i z někdejší
NDR. D- Fense jistě potěší, že Mašín se – ač nevědomky – věnoval zmrdobijství.
Nesnášel protekci a pofidérní kamarádšofty, takže se často dostával do
konfliktů se štábními důstojníky a válečníky od psacích stolů, kde se hojně
vyskytovala zmrdí klika.
Třetí z nich, štábní kapitán Václav Morávek, za sebou vzhledem k nižšímu
věku neměl válečnou zkušenost, nicméně právě on se později ukázal býti
největším pistolníkem. Před druhou světovou válkou velel olomoucké dělostřelecké
baterii a byl několikanásobným mistrem československé armády ve střelbě
z pistole.Obsah jeho kapes téměř vždy tvořily dvě důstojnické devítky a
jejich mistrné ovládání mu v několika případech umožnilo probít se z obklíčení
Gestapa. Jeho odbojové krédo znělo „Věřím v Boha a ve své pistole“
Kromě nich tvořili jádro zvláštní skupiny Obrany národa ještě pplk.
Josef Churavý rtm.Václav Řehák, čet.František Peltán a klempířský mistr
Josef Líkař. V jeho domě si „tři králové“ – jak je pojmenovalo samotné
Gestapo – zřídili „cukrářství“ tedy výrobnu výbušnin nejrůznějšího druhu.
Jejich pekelné stroje si připsaly na vrub mnoho destrukcí, přičemž k některým
došlo i za hranicemi země. Již patnáctého září 1939 za přispění kapitána
Ctibora Nováka vyhodily nálože tří králů do vzduch německé ministerstvo
letectví, později se tři králové neúspěšně pokusili detonovat vlak s Heinrichem
Himmlerem
Josef Mašín dokázal zřídit několik tajných skladišť zbraní, když část
arzenálu „ulil“ v posledních dnech před okupací, druhou část zase získával
za pomoci svých neuvěřitelných fíglů. Jednou například riskantním podvodem
vymámil z vršovických kasáren Wehrmachtu plný vůz automatických zbraní.
Záběr tří králů českého odboje byl vskutku úctyhodný. Kromě diverzně
destrukčních aktivit a shánění arzenálu se ještě věnovali vytváření výzvědných
sítí v důležitých podnicích, vyhotovovali falešné legitimace pro odbojáře
a čas od času zabrousili do propagandy a kurýrní služby. Tam jim vydatně
pomáhal bývalý legionář Jan Karel, průvodčí lůžkových vlaků Mitropa. Za
jeho přispění dokázali Mašín s Morávkem vyvézt za hranice odbojáře Jana
Smudka, který roku 1939 zastřelil německého policistu. Smudek se dostal
do Anglie a rozšířil řady RAF.
Nejdůležitější však byla zpravodajská činnost. Morávek udržoval kontakt
s důvěrníkem Abwehru ( německé vojenské rozvědky ) pro Balkán a středovýchodní
Evropu, Paulem Thümmelem, který již od roku 1936 pracoval pro československou
kontrašpionáž pod označením A – 54. Jeho informace byly pro Londýn velmi
důležité, i když z dnešního pohledu vyplývá jejich přeceňování. Thümmel
každopádně dodal kupříkladu přesné datum napadení Polska, Jugoslávie, Řecka
i SSSR. Thümmelovy zprávy se do Londýna dostávaly buď přes kurýry, anebo
radiovým kontaktem. Samotná osoba Agenta A – 54 je velice zajímavá, nicméně
v tomto příspěvku na její rozbor nemám místo.
Gestapo nemohlo nikoho z legendární trojice dlouhou dobu dopadnout,
i když párkrát se tři králové museli na svobodu doslova prostřílet. První
úspěch tak přišel až dvaadvacátého dubna 1941, kdy podplukovník Balabán
odešel na schůzku s bývalými armádními rotmistry, mezi nimiž mělo Gestapo
svého konfidenta jménem Nerad. Ten schůzku vyzradil a Balabán uvízl v nastražené
pasti. Po krátké přestřelce byl zatčen a přes tvrdé výslechy ve známé „Pečkárně“
Gestapu nic důležitého neprozradil a ještě ho několikrát poslal na falešnou
stopu. Popraven byl třetího října 1941.
Třináctého května téhož roku se vydali Mašín, Morávek a Peltán do nuselského
bytu za účelem odvysílání zpráv do Velké Británie. Thümmel sice Morávka
varoval, že Gestapo zatklo lidi, kteří o bytě ví, avšak pplk. Mašín se
rozhodl riskovat. Tentokrát ho štěstí opustilo. Krátce po prvních depeších
začalo na chodbě zvonit přepadové komando Gestapa. Zatímco Morávek s Peltánem
rychle ničili radiostanici a depeše, Mašín vyšel se zbraní v ruce na chodbu,
kde se rozpoutala přestřelka. Mašín zastavil první nápor gestapáků a dva
z nich přitom zasáhl ( jednoho do břicha, druhého do hlavy ). Vzápětí byl
sám postřelen, zbaven zbraně a v nastalé rvačce zpacifikován. Morávek mu
vyrazil na pomoc, jeho projektily si našly cíl ve dvou dalších gestapácích,
ale Morávek byl posléze palebnou přesilou donucen k ústupu. Spolu s Peltánem
pak sjeli ze třetího patra patnáct metrů po ocelovém lanku hromosvodu.
Peltán se lehce zranil na obou nohách, Morávka stál útěk prst na ruce.
Mašínův pobyt ve vězení ukázal, co vše je člověk schopen vydržet a jak
si dokáže uchovat hrdost i v takto hrozném prostředí. Mašín dokázal na
mučení věznitelů reagovat rázným fyzickým násilím, hned při prvním výslechu
„knokautoval“ esesáckého sadistu Soppeho a do jeho cely se nikdo neodvažoval
vejít osamocen. K výslechům byl později přiváděn ve svěrací kazajce, zpět
jej často nesli na zkrvavených nosítkách. Mašín nepromluvil. Jeho život
skončil před popravčí četou třicátého června 1942.
Morávek zatím pokračoval v ilegální činnosti, podařilo se mu obnovit
spojení s Londýnem a nakontaktovat několik výsadků shozených z Velké Británie.
S Thümmelem se nadále scházel, přestože nad A – 54 už se začínala stahovat
mračna. Koncem prosince 1941 Morávka Gestapo objevilo v jednom z konspirativních
bytů a pozdě v noci na něj vyslalo devítičlennou zatýkačku v čele s inspektorem
Dittmarem Bingelem. Morávek se však prostřílel přímo přes devítinásobnou
přesilu, přičemž gestapáci Bingel, Jäger a Lingner už druhý den do práce
nenastoupili. O tomto případu se pak na jedné z porad zmínil sám zastupující
říšský protektor Heydrich.
Ani pobožný střelec – jak Morávka nazývalo Gestapo – nakonec svůj život
neuhájil . Jedenadvacátého března 1942 šel v doprovodu svého pobočníka,
rotmistra Řeháka na schůzku poblíž Prašného mostu. Na Řeháka se najednou
vrhlo několik agentů Gestapa. Znemožnili mu použít pistoli a ve rvačce
jej zatkli. Morávek se mu pokusil pomoci a začal na gestapáky pálit z obou
pistolí. Najednou jich však bylo plné okolí a Morávek pochopil, že vklouzl
do nastražené léčky. V divoké přestřelce vypálil asi padesát rán, zranil
blíže neurčený počet protivníků, načež jeho život skončil buďto gestapáckou
anebo vlastní pistolí.
Okolnosti Morávkovy smrti zůstávají dodnes nevyjasněny. Neví se nic
o osobě, s níž se měl sejít a z dopisu šéfa pražského Gestapa jasně vyplývá,
že gestapáci na Prašném mostě nebyli kvůli Morávkovi - „Během rozsáhlých
opatření, jejichž účel byl však jiný, jsme nakonec…Morávka dopadli.“ O
jaký účel vlastně mělo jít ? Nevíme…
Tak zahynul štábní kapitán Václav Morávek, poslední ze slavných tří
králů. Z tvrdého jádra „tříkrálové“ sestavy vydržel nejdéle četař Peltán.
Padl v přestřelce na konci horkého léta 1942. Než však obdržel smrtící
zásah, stihl zastřelit dva agenty německé policie. V Kachyňově seriálu
je tento charakterově pevný hrdina bohužel vykreslen coby nezodpovědný
děvkař a zbabělec, což považuji za největší mínus seriálu.
Opravou historické nepřesnosti tedy končím článek o třech celebritách,
kterým toto označení právem náleží, na rozdíl od stupidních exhibicionistů
v kamerami snímaném domě.
14.05.2006 Maro