Zítra čeká moje rodné město událost, která má upozornit na problémy
s cikánskou menšinou na sídlišti Máj. A mně u této příležitosti došlo,
že jsme většina už jen co do počtu.
Údajný konflikt
tříletých dětí o bábovičku eskaloval do podoby konfliktu zvaného "cikánská
férovka", kdy se seběhnou zhruba desítky cikánů a zaútočí na dva tři lidi,
nejlépe na ženy, staré lidi nebo jiné jedince, kteří se evidentně neubrání.
Místní etnicky čeští obyvatelé sledovali celou událost z oken, aniž by
reagovali a vydali se napadené manželské dvojici na pomoc, protože měli
nasráno do kalhot. Služebna Městské policie je sice pár desítek metrů od
místa celé události, ale bylo by bláhové se domnívat, že se městská policie
bude zabývat takovými věcmi (na druhou stranu se městská policie s minutovou
přesností dostavuje každý den v osm hodin k parkovišti na Lannově třídě,
protože tam přes noc parkují místní bez rezidentské karty, ráno odjíždějí
svými auty do práce a vzniká očekávání, že se některý z nich o pár minut
opozdí a bude možné mu nandat botičku, neb parkoviště je placené až od
osmi).
Co to je kurva za akt, "protest
který má upozornit bla bla"? Jednak protestem se vyjadřuje nesouhlas,
nikoli informuje - a hlavně - vždyť to všichni vědí! Cikorky dělají bordel
na Máji, dělaly ho na Palačáku, dělají ho všude, kam přijdou a kde se jich
usadí nadkritické množství. Koho teda má upozornit na co? Obyvatele Budějovic?
Oni o tom neví? Já tedy nevím jak kdo, ale tento fakt je notoricky známý
úplně každému, i největšímu ignorantovi. Co to znamená "její pořadatelé
chtějí poukázat na potíže soužití početné komunity sociálně slabších, jejíž
většinu tvoří Romové a která na sídlišti žije". Co jsou to ty "potíže soužití"?
Soužití je založeno na vzájemné úctě, respektu a pomoci a k tomu tam nedochází.
Nelze někoho lámat přes koleno a nutit k "soužití", když o nějaké soužití
sám nemá zájem a ono tak často zmiňované "sociální vyloučení" mu vyhovuje.
Tím pádem nenastává nejen "soužití", ale i "potíže", zbývají jen kriminální
akty.
Taky nevím, kdo mají být ti sociálně slabší, protože vůbec nemám pocit,
že by menšina nějak strádala, zejména v poměru k tomu, jaké hodnoty společnosti
odevzdává. Já tam snad nikdy nikoho skutečně sociálně slabého neviděl,
ale zato si dobře vybavuji nagelované mladé cikánské týpky exhibující v
nedalekém multikině oblečené do šílených kombinací sportovních značkových
hadrů a pokřikující na sebe různé nesrozumitelné věty tou jejich haťmatilkou
s dikcí debilů. Kdyby někdo chtěl vidět sociálně slabý, můžu mi přihrát
kontakt na pár lidí, kteří dělají denně osm hodin v továrně a dalších osm
hodin doplňují regály v supermarketu nebo chodí uklízet kanceláře, bohužel,
není mezi nimi žádný příslušník menšiny.
Mám dojem, že jako většina žijeme v nějakém virtuálním světě.
Věříme na různé pohádkové bytosti, na Rómy, co tancují ve volném čase
folklórní tance, chodí do práce a nezneužívají sociální systém, ale nikde
je nevidíme, protože potkáváme jen zpovykané agresívní cikorky, které nedochodí
základní školu, kradou a za celý život vytvoří hodnoty blízké nule. Natahováním
ruky a přijímáním dávek, podpor a "prachů zadarmo" se sami hrabou do země.
Taky věříme, že se ten problém dá vyřešit nějakým geniálním zásahem politiků
nebo úřadů, že určitě pomůže nasypat jim další prachy, poskytnout jim bydlení,
různé podpory, příplatky, příspěvky na tohle a tamto ještě navíc k tomu,
co jim nasypali posledně, ale praktikuje se to takhle už desítky let a
nikde není vidět žádné zlepšení, naopak. Zdá se, že celá situace je čím
dál více na hraně a stačí nějaký nicotný konflikt k tomu, aby potlačovaná
averze propukla v násilný útok. Politici a úřady jsou ve skutečnosti stejně
bezradní jako kdokoli, nemají žádné řešení a ani ho mít nemohou, protože
žádné není. Politici a úřady jsou rádi za každý boží den, kdy se nestal
nějaký průser a tak v nich časem vznikl dojem, že tahle sociální korupce
bude fungovat nafurt.
Pro začátek by stačilo si uvědomit, že jsme tady většina a přirozená
role většiny spočívá v tom, že je vůdčí silou a nastavuje pravidla. Místo
toho se chováme jako posraný kokoti a když cikorky někoho mlátěj, tak se
na to díváme z okna, protože to je přece náramná podívaná, proč chodit
ven, mohla by nám nějaká přiletět. Za tři dny poté jdeme na demonstraci
ventilovat si tam emoce. To mi hlava nebere.
Já jsem se před časem také začal multikulturně obohacovat. Nedaleko
mého bydliště zahájil jakýsi podnikatel z Prahy sociální podnikání spočívající
v tom, že zakoupil podmáčený plesnivý činžák a "vybudoval" v něm "sociální
byty". Ty "pronajal" cikánům za silně netržní cenu - údajně prý dvacet
tisíc za bytovou jednotku, jedna paní povídala - a tyto náklady na bydlení
prý proplácí v plné výši našim cikánům město - opět jedna paní povídala.
Zdá se mi to přitažené za vlasy, každopádně, ať jsou ekonomický model a
jeho parametry jakékoli, menšině se to líbí, protože se komunita utěšeně
rozrůstá.
Být sociálně vyloučeným je každopádně vyčerpávající. Den sociálně vyloučeného
se pozestává z dopolední relaxace, polední procházky (většinou se spojí
příjemné s užitečným a identifikují se příležitosti pro večerní čórku),
nakupování, odpolední relaxace spojené s komunitní besedou, kdy se tělnaté
cikánské matky procházejí s kočárky po okolí, pokuřují a pokřikují na sebe
a své milované ratolesti věty složené ze slov píča, čurák, kunda, kokot,
mrdka apod. Pokud nějakým způsobem narušíte tento mezigenerační dialog,
dozvíte se, že jste také píča, kundakokot a mrdka a že vás zabijou a tak
dál, prostě milí inteligentní přátelští lidé.
Někdy také dochází k úklidu v prostorách sociálního bydlení, kdy se
nepotřebné věci prostě vyhodí ven na ulici.
Mizí tady různé věci, přičemž menšina má akční rádius asi 1,5 kilometru.
Na větší vzdálenost už je asi krádež moc namáhává. Jeden z mých prvních
poznatků v oblasti multikulturního soužití je, že čórka není vlastně delikt
příslušníka menšiny, ale problém gádži, který své věci špatně zabezpečil.
Gádža je prostě blbej, že kolo postavil někam na verandu, ale nezamkl,
v podstatě to byl on, kdo čórku způsobil a neměl by se proto divit, že
kolo zmizelo, a chybu by měl hledat především u sebe.
Sleduji tedy ten jejich život vedoucí odnikud nikam a říkám si, jestli
bychom náhodou taky nebyli jako oni, kdybychom si nechali sebrat veškerou
motivaci. Kdybychom například žili destíky let v umělém systému, kde není
třeba pracovat, takže není třeba se ani vzdělávat, není třeba nic umět
kromě základních čtyř nadávek, postačí dělat děti a natahovat ruku, sem
tam nějaký politický lobbing a propaganda pravdoláskomilů, a byli bychom
na tom lautr stejně.
Narozdíl od etnických Čechů z Máje, můj problém má řešení. Činžák to
nedá, když bude mít pan sociální podnikatel štěstí, dosáhne ve výběru sociálního
nájemného break even dříve, než barák spadne. Pak ho bude třeba opravit
a moje menšina přesune svůj domicil zase někam jinam, kde multikulturně
obohatí zase jiné lidi a naučí je pořádně zamykat. Na Máji asi to štěstí
mít nebudou a proto jim nezbyde než aplikovat hlavní zbraň protivníka -
držet spolu.
28.06.2013 D-FENS