Na úvod volného pokračování článku o EMAE bych se rád vrátil k tomu
předešlému a pár věcí doplnil a upřesnil. Tak předně jsem nehovořil o lidech
učících v ČR z partnerských univerzit. Byli tři a všichni výborní. Francouz
přes konstrukci a technologie plastových dílů přivezl dvě bedny, ze kterých
by se dalo poskládat Clio a půl Espacu k tomu.
Výborné a názorné hodiny,
i když angličtina byla ze začátku těžší na porozumění. "Jů nýd to ít d
plestik very áj." Velmi dobře anglicky hovoří Holanďané, nejprve přijela
profesorka, která nás učila vlastnosti pneumatik, základy dynamiky vozidel
a její simulaci. O týden později ji doplnil profesor, který s námi dynamiku
probral do posledního detailu, jeho hodiny měli spád, mluvil velmi rychle
a spoustu věcí považoval za samozřejmost, že víme. Nemusím asi říkat, že
to tak vždy nebylo. Co se čísel v minulém článku týká, tak ta sedí, jen
tam, kde je otazník před sumou si dosaďte symbol EURa, který se cestou
na web jaksi vytratil. Ted už snad znějí částky srozumitelněji.
ENSTA znamená École Nationale
Supérieure de Techniques Avancées. Škola spadá pod ministerstvo obrany
a cca polovina studentů jsou vojáci, kteří jsou samozřejmě za svoje chození
do školy normálně placeni. Učí se zde kromě pozemních vozidel ještě námořní
inženýrství, energetika, pyrotechnika a raketové inženýrství. Areál je
poměrně velký, za jedním společným plotem je i kolej s dostatkem parkovacích
míst pro auta studentů. Vjezd a vstup do areálu je pouze na speciální kartu,
cizí lidé sem nemají přístup. Složení osazenstva RDE (tak se tady jmenuje
kolej) je mezinárodní až hrůza a bohužel totálně multikulti. Kamerunci,
v jejichž zemi je epidemie cholery a AIDS (FR: SIDA) nás chtěli obohatit
tím, že po sobě nebudou splachovat záchody, Maročani a jiní Musulmani nás
zase obohacují tím, že ač muslimové, tak chlastají s Francouzi hlava nehlava,
neznají míru a dělají neustále v noci bordel. Bydlel jsem nad jednou takovou
taky, takže mohu říct, jak to s tou jejich "čistotou" a s tím sexem až
po svatbě je, ono je tu totiž všechno slyšet. Ale v neděli vezme hadr na
hlavu a jde do mešity. Ano, ta je tu taky, 10 minut chůze od školy.
Abych ale jenom nenadával, musím říct, že Breizh neboli Bretagne je
krásná. Velmi členité skalnaté pobřeží Atlantiku je kouzelné a ve dnech
stresu i uklidňující. Samozřejmě je tu oceánské klima, takže tu často fouká
a celý rok je tu 15 +/- 10 °C. V pondělí zde klesly teploty k nule a napadl
celý centimetr sněhu. Odpoledne už bylo sluníčko a jasno. Naopak v září,
když jsme přijeli, koupali jsme se v oceánu při 25 °C. S větrem velmi často
samozřejmě přijdou mraky, počasí se dokáže hodně rychle změnit. Bretonci
přišli sem na tento poloostrov někdy na přelomu 5. a 6. století a to z
dnešní Anglie, jsou to vlastně původem Keltové a jejich jazyk je podobný
staré Velštině. Naše učitelka Francouzštiny, rozená v Brestu, nám vyprávěla,
že je ve škole mlátili za to, když mluvili Brezhoneg, neboli Bretonsky.
Bretonci si od Francouzů vytrpěli svoje. Dnes už je ale např. silniční
značení a některé nápisy ve městech dvojjazyčné. I když mám obecně rád
teplejší podnebí, je tu celkem vzato poměrně hezky.
Když už jsme u těch silnic, nejezdí se tu zrovna fajn. Francouzi jezdí
pomalu a nebezpečně. Tam, kde mají dát přednost, se cpou a zase naopak,
když jsou na hlavní, pořád zastavují a někoho pouští. Vůbec se nekoukají
okolo sebe, na víceproudé silnici jsou schopní vyrazit do levého pruhu
bez blinkru, dveře na dveře a ještě se diví, že na ně člověk troubí. Je
zde povoleno mít 0,5 ‰ alkoholu, běžně se tedy dělá to, že jedou lidé do
restaurace na večeři, dají si víno nebo pivo ke steaku a pak zase jedou
domů, v klidu, bez spěchu a neřídí o nic hůře, než když jsou střízliví.
Naopak možná lépe, protože se vyvarují těch agresivních výpadů, které jsem
popsal výše. V roli oktávky v tédéíčku v metle a na hlínách tady figuruje
černý Espace na hlínách a samozřejmě s naftou, občas je suplován Scénicem.
Kamarád, co sem přijel svou A-R 156 1,8 TS, byl velmi rozčarován z jedné
věci. Alfisti se zde nezdraví. Francouzi, kteří se líbají, i když se potkají
na obědě, podávají si ruce i přesto, že se ten den již třikrát viděli,
nejsou schopní na sebe mávnout, když potkají druhého Alfistu. Neříkám,
že je v téhle zemi všechno špatně, ale takový ten "WTF?" pocit ve mně pořád
přetrvává.
Vůbec názory Francouzů a situace kolem aut je poněkud zvláštní. Francouzi
si třeba nechali líbit zavedení daně z "energetické třídy" vozu. Funguje
to tak, že auta na krámě mají podobné barevné pruhy jako např. ledničky
nebo pračky a je uvedeno, do jaké energetické třídy auto patří. Samozřejmě
se to určuje podle naprosto pomýleného ukazatele emisí CO2 na kilometr,
určených, jak jinak, než podle naprosto nereálného evropského cyklu. Tuto
metodiku měření jsme probírali dopodrobna, takže vím, o čem mluvím. Za
auto třídy A vám stát nějaký prachy vrátí, za auto třídy E samozřejmě zaplatíte
dodatečnou daň, jedná se u běžných vozů o stovky euro. Z toho důvodu tady
všichni na ty svoje 10 až 30 km dlouhé přískoky z jedné vsi do druhé mají
turbodiesely. Ta ekologie z toho na každých semaforech přímo chrochtá…
Naši drazí spolužáci se na první hodině jistého předmětu také zajímavě
projevili. Na otázku, co si myslí o Fordu T, odpověděli, že moderní auta
jsou určitě komfortnější. To, že to byla revoluce, začátek hromadné výroby
a že Ford T založil průmysl tak velký, aby se v něm i takoví debilové jako
oni uplatnili, to už neví. Tak daleko oni nevidí. Vyvrcholením všeho pak
byl seznam typu "napište svoje jméno, auto kterým jezdíte a auto které
byste chtěli", byla to taková malá anketa. Kamarádova emociální F40 byla
po mojí Corvette '63 split window druhé nejstarší auto v seznamů snů. Kdo
tady nechce "sportovní" RCZ, chce Audi R8 nebo podobné moderní "silikonové
kozy". Spolužačka z trochu jiného oboru se zase vyznamenala, když doslova
napsala "Alpha Romeo Julieta".
Jak se tady studuje? Těžce, samozřejmě. Mluví se tu výhradně francouzsky
a někdy opravdu nestíháme. Naštěstí už jsme 80% viděli předtím anglicky
a/nebo česky, takže to není tak hrozné. Je nás tu tedy šest Čechů a obor
Architektura vozidel s námi navštěvuje ještě asi 10 nebo 12 Francouzů,
kteří vesměs nejsou vůbec takoví srdcaři na auta, jako jsme my Češi, co
jsme se na EMAE dali. Někteří jsou rodilý Bretonci, jiný z druhého konce
Francie. Jeden z nich je voják, minulý rok byl semestr na Univerzitě obrany
v Brně, takže se k nám od začátku choval přátelsky a hodně nám pomohl se
rozkoukat. K tomu jeho Brnu - Francouzi totiž mají povinně v rámci studia
každý rok stáž (různě dlouhou) v nefrankofonní zemi! V tomto posledním
ročníku je to 5 měsíců. Nás samozřejmě stáž čeká taky, já se vracím do
ČR abych pracoval pro světovou trojku v oboru OEM dodávek automobilkám
(kamarád rodilý Bretonec bude pracovat pro stejnou korporaci v Singapuru),
ostatní Češi se snaží najít si stáž zde ve FR nebo v Německu. Někteří jsou
úspěšnější, jiní méně. Obecně se celý ročník víceméně rozprchne po celém
světě.
Zkoušky jsme zatím absolvovali dvě, tento týden nás čekají ještě tři.
Chodí se v jednotný termín, je jen jeden, pevně daný v rozvrhu. Některé
zkoušky jsou "open book", tedy použijte si cokoliv psané nebo tištěné si
přinesete, jiné nikoliv. Když člověk pochopí, co se po něm chce, a má víc
než kusé zápisky z hodin, nemůže dopadnou až tak špatně. Nějak se boduje,
ale výsledky zkoušky, co jsme psali 17.12., ještě nemám a možná se je dozvíme
až v celkovém souhrnu. Funguje to tady totiž tak, že se vám body sečtou
za všech ZK a musíte mít nějaké minimum, přičemž myslím že jen jednu ZK
můžete mít pod limit dané zkoušky, které jsou samozřejmě také nastaveny.
Nevíme ještě přesně, jak to je a bude, kdyby někdo z nás něco nedal, zatím
všichni děláme, co můžeme.
Když se ještě vrátím k našim spolužákům, ti mají někdy problémy se psaním.
Francouzština se nějak píše a téměř každý má svůj vlastní názor na to,
jak se to má číst. Je to dáno historicky. Dříve se totiž Francouzština
četla tak, jak se píše. Pak přišel jeden a řekl "budeme líní, budeme číst
jen prostředek slova, začátek a konec vynecháme." Ale už byli zase moc
líní na to, aby si to nové podoby předělali i pravopis. Tudíž dnešní Francouzština
tak, jak jí známe a jak se jí učíme, je vlastně směs moderní mluvené a
staré psané. Takto nám to bylo vysvětleno na hodinách FR. A zatímco my
se učíme otrocky psát a vyslovovat všechno správně, hlavně aby z nás ty
chudáčci neměli hrůzu, co to čteme a píšeme, tak běžný Francouz mezi 19
a 25 lety neví, jak se co píše, má totální problém trefit správně množství
a pořadí samohlásek, pokud je jich víc na konci slov… Velmi často zjednodušují,
o moc víc než třeba v US English. Ono taky psát "que" když se to čte "k"
je dost ztráta času, a to se bavíme o jednom z nejkratších slov. Všechno
směřuje podle mě k tomu, že do takových deseti až patnácti let bude muset
proběhnout ve Francii velká jazyková revoluce, ale nechme se překvapit.
Náš obor nás učí zajímaví lidé, i když ne vždy je slovo zajímavý míněno
pozitivně. Třeba jeden, konstruktér s praxí, který vyvíjel Renault 5 turbo
a spolupracoval na Alpině A310, udělal ze stěžejního předmětu Architektura
vozidel ekologickou propagandu. Na jeho otázku, kdo by rád zrušil značky
o blížícím se radaru, se mu přihlásili skoro všichni a on hned uvedl několik
pseudoargumentů, proč by to tak mělo být. Pasivní bezpečnost malých vozidel
demonstroval na videu z pořadu Topgear (nebo to byl 5th gear?) v anglickém
originále, který průběžně tlumočil. Ano, je to ten test, kde poštou Smart
stopadesátkou proti zdi a překvapivě z něj zbude jen hromada trsátek. Soudruh
ale jaksi "zapomněl" frantíkům přeložit závěrečný verdikt, kde se praví,
že ve 150 km/h by takhle dopadlo každé vozidlo. Vůbec jsme to nechápali.
Člověk jeho postavení a zkušeností, tolik by nám toho mohl dát o konstrukci
sportovních aut. Ale to se teď nesmí a nenosí. Auta jsou přece k tomu,
aby jejich majitelé plnili státní kasu, ne aby se v nich vozili nebo je
to, nedej bože, ještě bavilo!
Naproti tomu zde byl např. borec přes brzdy od Bosche, problematiku
měl evidentně v malíku, funkci jednotlivých mechanismů dokázal dobře vysvětlit,
počítali jsme velice konkrétní příklady s daty reálných sportovních vozů
na různé případy brzdění. To byla velmi pěkně zpracovaná prezentace. Tento
týden se však jiný mistr Bosch vybodoval svojí přehnanou vírou v aktivní
bezpečnostní systémy. Různé ty škubače volantem a radary a samozastavování…
Neviděli jsme jediné video o funkci v praxi, všechno byly pouze animace
firmy o tom, jak by si zbožně přáli, aby to v praxi fungovalo. Jeden z
těchto systémů nedokázal Volvo S60 zastavit při testu, když mu tam skočil
chodec – figurína. Ale o tom se nemluví. Všechno směřuje k zavedení těchhle
debilit povinně a to včetně bluetooth komunikace mezi vozy přímo na silnici.
K jakým možnostem šíření hoaxů to povede si domyslete sami. A pozor, bezva
věci se chystají i pro motorkáře. My jsme totiž úplně blbí a nevíme, kdy
si můžeme dovolit vzít za plyn. Takže až pojedete zatáčkou a budete chtít
plynem motorku z náklonu vytáhnout (a třeba pak sklopit opačným směrem),
tak vám elektronika ten výkon vezme a motorka zůstane v náklonu dál. Hlavně
abyste náhodou neprotočili kolo a nedej bože si nelehnuli na silnici. Pochopte
to, je to přece pro VAŠE bezpečí.
Předmět Accidentologie (česky asi "nehodologie") měl na starost doktor
medicíny a inženýr biomedicíny, který v Renault Group vede oddělení silniční
bezpečnosti. Byl pravým opakem předešlého. První, co řekl, bylo, že nejdůležitějším
prvkem aktivní bezpečnosti je stejně vždy mozek mezi volantem a pedály.
Hezky mluvil, vysvětloval problematiku autonehod a zranění, dokázal zaujmout
a také diskuze s ním byla příjemnější, hlavně díky tomu, že na rozdíl od
ostatních neměl tolik ověčkovské jásavé euronázory. Několikrát během přednášky
se s naprostým klidem označil za francouzského nacionalistu. V této zemi
to totiž nemá tu odpornou, skoro až kriminální konotaci jako v Čecháčkově.
Když mluvil o nějakém bezpečnostním opatření, bez emocí uváděl fakta tak,
jak jsou, včetně výhod a nevýhod. Byl to on, kdo na mezinárodní konferenci
navrhnul, aby se při bezpečnostních testech bouralo ne 40%, ale 60% přídě.
Vycházel prý při tom z nehodologie, je to dlouhodobě pozorované průměrné
překrytí aut při čelní srážce. Tradiční výrobci vozidel s podélnými motory
se prý ale bojí zavedení takových testů, protože ty motory by v kabině
vozidla za současného stavu nadělaly pěknou paseku. Museli by hodně zapracovat
na konstrukci svých vozů, a tak to radši necháme, jak to bylo. 40%, víc
ne.
Trochu jsem se rozepsal, ale snad jsem dost nastínil celkový obraz specializovaných
automobilových studií. Závěrem bych chtěl říct, že není všechno jen černé
nebo bílé a i v těch předmětech, které se zdají špatně vedeny, občas člověk
najde užitečnou informaci. A konec konců, je to i dobrá škola zmrdologie
a rozpoznání zmrdích tlachů. Záměrně neuvádím jména profesorů a přednášejících,
stejně tak jako v minulém článku, protože si myslím, že se nehodí, aby
jejich jména obíhala někde internetem. Tajná ale nejsou… Studium na ENSTA
Bretagne má hlavní výhodu tu, že je pro nás zdarma, u mě však, když jsem
se rozhodoval, zvítězil obor, který zde mohu studovat. Když se ohlédnu
zpátky, myslím, že jsem neudělal chybu, i když jsem se zde zdaleka nedozvěděl
tolik nového, kolik jsem si myslel, že se dozvím. Vybral bych si ale znovu
stejný obor, ať by byl v kterékoliv zemi. Francie je taková, jaká je. A
už asi jiná nebude. Vždycky totiž záleží na lidech, na které člověk narazí.
05.02.2012 C.J.Hornster