Nejsem lékař a v rodině žádného lékaře nemáme. Z toho vyplývá, že z
dění okolo zdravotnictví jsem byl (patrně jako většina populace) úplný
jelen právě tak, jako z dění kolem pana doktora Ratha.
Teprve po přečtení
dvou Challengerových článků se mi poněkud rozbřesklo jak toto funguje jinde
a jak to funguje-nefunguje u nás. Díky Challengere! Jeden by čekal, že
takto fundované články bude číst jinde než na D-FENsově Weblogu. Promiň
D-FENSi, to není nic proti Tobě, to je proti našim oficiálním „sdělovacím“
prostředkům. Asi bychom očekávali od našich slavných novinářských vohnoutů
příliš, kdybychom od nich chtěli, aby nám skutečně něco sdělovali a snad
právě proto jsme nuceni uchylovat se ke svépomoci.
Vzhledem ke své odborné nezpůsobilosti a dále vzhledem k tomu, že z
duše nenávidím velmi rozšířený jev pregnantně vyjádřený tak, že kdo má
do prdele díru, ten se cítí povolán do kdečeho kecat, nehodlám se vyjadřovat
ani ke způsobu fungování našeho zdravotnictví, ani k odborné způsobilosti
doktora Ratha. Na druhé straně, poučen jinými případy, začne-li se v televizi
a jinde objevovat zjev jako je pan doktor Rath, začnu být velice podezřívavým.
Došlo to už tak daleko, že jsem začal uvažovat o tom, zda jsem duševně
zcela zdráv a zda se o mne nepokouší paranoia.
Ať už byla důvodem moje duševní porucha, nebo naopak jen zdravá dávka
nedůvěry, usedl jsem k Internetu a začal si osobu doktora Ratha kádrovat.
Začal jsem na internetových stranách lékařské komory. Na adrese
http://www.lkcr.cz/kontakty0.php?idp=1 se z pera nejpovolanějšího,
tedy jeho vlastního dozvíte curiculum vitae pana doktora, které příznačně
začíná v šerém dávnověku národního obrození. Zvláště je zde vypíchnuto,
jak prarodičové z obou stran byli komunistickým režimem poškozováni a pronásledováni.
Následuje dosti nelogický skok ke sdělení, že rodičové páně Rathově se
seznámili na pražské lékařské fakultě. Tady jsem se poprvé zarazil. Vezmu-li
v úvahu datum narození Ratmira Ratha (8.5.1931) a začnu počítat, vychází
mi, že na dotyčnou fakultu musel nastoupit někdy v roce 1949, nebo 1950.
Zvláštní, můj vlastní otec byl z Českého vysokého učení technického ve
stejné době vyhozen na základě nevyhovujího „třídního původu“, mimochodem
téměř totožného, jako v případě Ratha seniora. Po vyhazovu nenašel zaměstnání
jinde, než v uranových dolech Jáchymov. Měl alespoň tu kliku, že si vojnu
odsloužil už bezprostředně po válce a neskončil jako hlavní hrdina Kunderova
„Žertu“ (odehrávajícího se ve stejné době), tj. na X let u PTP. No, možná,
že měl kliku, tedy Rath senior.
Pan doktor David Rath (narozen 25.12.1965) musel následně začít medicinu
studovat někdy kolem roku 1983, tedy v době , kdy normalizace byla plně
dokončena a režim se ještě ani z daleka nezačínal kývat. Tedy v době, kdy
podle tehdy platného bodového systému při přijímání na vysoké školy byl
za mimopražský a dělnický původ stejný počet bodů jako za maturitu s vyznamenáním,
o posuzování „angažovanosti“ rodičů a uchazeče samého vůbec nemluvě. No,
možná, že měl kliku, tedy Rath junior.
Stejnou kliku měl zřejmě i starší bratr MUDr. Davida Ratha , RNDr. Michal
Rath. Není už ta kumulace kliky trochu podezřelá?
O svém otci pan Rath následně uvádí: „ …..V roce 1991 nevyhrál konkurs
na místo přednosty kliniky, což celá rodina, zvláště pak maminka přivítala
s nadšením, neboť po 20 letech poprvé otce mohla uvítat ke společné večeři
a poprvé odjeli na chalupu v pátek před 9 hodinou večerní. Následně otec
na několik let získal zajímavé místo v zahraničí“.
Skutečně nevím, jakým je prof. MUDr. Ratmír Rath DrSc. lékařem a nebudu
to posuzovat. Jestliže ovšem uvážím množství titulů zdobící jeho jméno,
pak asi dotyčný konkurz vyhrát měl. Jeho syn celou událost popisuje rádoby
ironizujícím způsobem, který, alespoň podle mého názoru, pouze maskuje
pocit zhrzenosti, aby následně podtrhl jaké výhodné místo v zahraničí pan
otec získal. Vše jednoznačně s podtextem „vůbec jste nás nedoběhli,
blbečkové“.
Vzhledem k tomu, že Rath junior se ani slůvkem nezmínil o politických
a lidských postojích svého soudruha otce a já nemám možnost promluvit si
s někým, kdo Ratha seniora osobně znal a mohl podat svědectví z první ruky,
nezbylo mi, než se znovu obrátit na Internet a musím předem konstatovat,
že kdo hledá, ten také najde.
Na seznamech konfidentů StB najdete následující:
Zkratka „D“ a „A“ znamenají „důvěrník“ a „agent“. A „Ras“? No není to
roztomilé krycí jméno pro doktora-práskače?
Tím se, alespoň pro mne, vysvětluje bezproblémové studium na medicíně
Ratha seniora i bezproblémové studium jeho synků. Také se nám tím dostává
odpovědi na problém, proč asi Rath senior, byť ověnčen četnými akademickými
tituly, nevyhrál shora uvedený konkurz. Jeho okolí o něm patrně vědělo
své.
Že Davídek za svého papá nemůže? Osobně považuji za jedno z nejpravdivějších
českých pořekadel to, že jablko nepadá nikdy daleko od stromu. Mám následující
zkušenost. Celá řada mých spolužáků pocházejících z bolševických rodin
a ve studentských dobách velkých buřičů, byla již v době prvních abiturientských
sjezdů konformními členy bolševické partaje. Čest výjimkám, ale v drtivém
procentu případů ten, kdo pocházel ze slušných rodičů, byl později sám
slušným člověkem a naopak. Jablko nikdy……atd.
V rámci objektivity opakuji a zdůrazňuji, že ani přes tuto vadu na kráse
jeho charakteru netvrdím, že by pan Ratmír Rath musel nutně být špatným
lékařem. Netvrdím to ani přes své následující zkušenosti.
V mé bezprostřední blízkosti pracují hned dva „večerní inženýři po stranické
linii“, pro které jsou měkké „i“ a tvrdé „y“ úpnou záhadou (jeden z nich
se tím dokonce neopomene holedbat při každé vhodné příležitosti) a výpočty,
kde nutno pracovat s procenty, jsou považovány za vyšší matematiku a jsou
téměř bez výjimky chybné.
Druhý příklad se týká přímo mojí rodiny. Manžel mé sestry je vyučený
tiskař. Následně absolvoval Střední školu umělecko-průmyslovou, obor grafika.
Přesný název neznám. Až do odchodu do důchodu si na chléb svůj vezdejší
vydělával jako asistent tisku na Akademii výtvarných umění. I přes tento
honosný titul nespočívala jeho práce v ničem jiném, než že studentíky učil
zacházet s tiskařskými stroji.
Ani toto absolutně nedostatečné vzdělání však nijak nebránilo tomu,
aby mu při příležitosti lanaření ze strany StB nebyla nabízena docentura
na téže Akademii. Naštěstí je můj švára slušnej člověk.
Co tím chci říci? Globálně vzato mne akademickými tituly získanými v
rozpětí let 1948 až 1989 nikdo neomráčí.
Ve svém článku uvádí Challenger, že výchova lékaře trvá zhruba deset
let. Ať počítám, jak počítám, měl pan Rath junior sotva čas se lékařem
stát, než se vrhl na politiku, aby vystřídal členství ve dvou politických
stranách a následně začal budovat kariéru (politickou, nikoliv lékařskou)
prostřednictví Lékařského odborového klubu a následně z místa prezidenta
Lékařské komory.
V mezičase si ovšem neopomněl přivydělávat soukromými podnikatelskými
aktivitami. Na příklad ve společnosti „4R s.r.o.“ Myslíte, že tato společnost
se zabývá usilovnou prací pro Vaše zdraví? Omyl ! Dle obchodního rejstříku
je její náplň následující:
Divíte se tomu podivnému jménu „4R s.r.o.“? Nedivte se, protože podílníci
jsou následující:
Hostinská činnost a specializovaný maloobchod, skutečně důstojný obor
podnikání pro MUDr. Evu Rathovou, MUDr. Davida Ratha, RNDr. Michala Ratha
a nejlepší na konec, prof. MUDr. Ratmíra Ratha, DrSc.
Bude to jistě nesmírně závažný krok s hlubokým praktickým dopadem,
jestliže MUDr. David Rath po svém jmenování ministrem tuto podnikatelskou
aktivitu na základě svého slibu ukončí.
Leč vraťme se k politické kariéře našeho snaživého doktůrka.Byl to on,
kdo z postů předsedy Lékařského odborového klubu a prezidenta Lékařské
komory tlačil na neschopné ministry zdravotnictví z ČSSD, aby navzdory
exaktním propočtům zvyšovali závaznými vyhláškami a nařízeními platy a
platby ve zdravotnictví, bez ohledu na reálné příjmy z pojistného. Dr.
Rath si tak za peníze VZP budoval svoji politickou kariéru a teď bez mrknutí
oka a beze stopy studu hází veškerou odpovědnost za stav financí VZP.
Snad ještě pikantnější je páně Rathově cesta k nápravě. Na VZP byla
uvalena nucená správa. Ta se obvykle uvaluje na krachující organizace,
ale zasloužilý kariérista Rath nás neváhá jedním dechem ubezpečovat, že
není zdravější pojišťovny, než právě VZP a vyzývá nás, abychom od VZP neodcházeli.
Máte mne za blbce, pane doktore?
A to mu ještě dech stačí k prohlášení, že nucená správa bude zrušena
v případě odchodu paní ředitelky. Tradiční komunistické řešení problémů.
K nápravě systému, který prostě fungovat nemůže, dojde tím, že se najde
obětní beránek který je vším vinen, protože co neomylná strana řídí, dobře
řídí a proto to fungovat prostě musí. Svým dobrovolným odchodem by paní
ředitelka potvrdila pravdivost osočování vůči sobě a posloužila by k odvedení
pozornosti od skutečných problémů a pan Rath by byl VELIKÝM ZACHRÁNCEM.
Na jiných internetových stránkách na podobném místě obvykle následuje povzdech:
„A defenestrace stále v nedohlednu!“
Fakultním nemocnicím byl vydán příkaz k omezení výkonů, tedy k omezení
péče o pacienty. Ach kdeže jsou loňské sněhy a socanské kecy na téma dostupnosti
lékařské péče! Takže milí pojištěnci užívající služeb VZP, platit budete
stále stejně, ale vaše vrzající kolena budou léčena až na to bude. Do té
doby si můžete trhnout nohou. Ne, tou vlastně ne, ta marně čeká na operaci,
takže, mějte nás rádi drazí spoluobčané a koukejte nám ve volbách odevzdat
svoje hlasy. Dáme vám knedlik a pííívo a večer bude reality šou.
Stěžoval si kdesi soudruh Rath, že ho prezident republiky osobně nesnáší.
Není sám, dodal bych, není sám! Soudruh MUDr. David Rath by sám o sobě
stačil k tomu, abych Českou Stranu Sociálně Demokratickou (bolševiků) nevolil.
A to vůbec nemluvím o všem tom ostatním.
Váš KATODA
15.11.2005