Chápejte to spíš jako brainstorming. Cílem není hrát si na Sybillu,
ale identifikovat místo, kde je nepřítel nejslabší a rána ho bude nejvíc
bolet. Nepřítelem je český moderní sociální stát, dále pouze Kocourkov.
Nedávno tady proběhlo tou konstruktivnější částí diskusí, že Kocourkov
dojede na nedostatek zdrojů. Přesněji řečeno, skončí, až zdroje dojdou.
Z hlediska posuzování příčiny a následku je to zcela jistě správně. Kocourkov
má vestavěný faktor sebedestrukce v tom, že bere peníze těm schopným a
pracovitým, aby je následně rozdal neschopným a líným. Zkurvil (thanx,
Miloš) tak ještě limitně přijatelnou myšlenku, že sociální systém by měl
pomoci těm, kteří z nejrůznějších důvodů pomoc potřebují k tomu, aby obnovil
jejich původní výkonnost. Nyní Kocourkov rozdává prachy všem, kteří splní
nějaká kritéria a vyplní si formulář. Nedělá to samozřejmě kvůli humanitě
nebo solidaritě pracovitých s línými, chytrých s blbými a tak dále. Dělá
to proto, aby posílil závislost dávkami obdařených jedinců na státu a tím
je připoutal k sobě, protože kdo by kousal do ruky, která ho krmí. Konečně
někdo musí provozovat i to přerozdělování, provádět ho, dohlížet na něj,
vyhodnocovat jeho účinnost apod., což jsou další tisíce osob závislých
na sociálních dávkách nepřímo. Sociální dávky a dotace tak už nejsou ta
keynesiánská investice do společnosti, ale zcela regulérní nákup voličských
hlasů a loajality. V této souvislosti vás třeba napadne, jací diletanti
jsou ti šíbři, kteří při volbách nakupují voličské hlasy za stovku kus.
To je hrozně amatérské, protože tu stovku musejí vydat ze svého.
Sociální korupcí se samozřejmě zdroje konzumují, ale netvoří. Navíc
popsaný systém demotivuje sponzory (jak to funguje, ukazují nejlépe špičky
ledovců - třeba daňový uprchlík Depardieu v Rusku), takže zdroje nejen
že nepřibývají, ale je jich stále méně. Nemyslím si však, že by klesající
zdroje systém mohly střednědobě ohrozit. Výše uvedená sociální korupce
se totiž provádí pomocí peněz a hodnotu peněz nastavuje opět Kocourkov.
Když dojdou, tak si prostě natiskne další a většinově to nevadí, protože
příjemce je nekritický a situace, kdy včera něco stálo korunu a dnes to
stojí dvě, mu nijak zásadně nevadí. Až mu nebudou stačit, řekne si o nášup.
Když se to drží v rozumných mezích a netiskne se o mnoho více než v okolních
Kocourkovech, tak to nějak funguje a že se to dlouhodobě prohrabává ke
kolapsu? To nikoho nezajímá.
Navíc neustálé znehodnocování peněz zajistí také znehodnocení finančních
rezerv, které by si pošetilí občané chtěli tvořit, například na důchod
nebo na nemoc, a tak se stávají ještě závislejšími na státu, což je z hlediska
socialistických ideologů určitě cool. Jihoevropské státy financovaly svoji
sociální korupci devalvací měny celá desetiletí, sem tam udělaly "reformu"
v podobě přeškrtnutí několika nul a jelo se dál. EU to teprve zavádí.
Osobně si myslím, že Kocourkov zajde dříve na krizi řízení.
Všichni asi známe pojem "přehřátí firmy". Nastává v okamžiku, kdy firma
neadaptuje svůj řídící model na novou situaci, například na příliv nových
zakázek. Tím pádem ztratí zákazníky, protože je není schopná obsloužit,
ačkoli její produkty jsou samy o sobě v pořádku.
Stejně tak dopadne Kocourkov. Zhruba před dvěma roky upozornil
předseda Nejvyššího správního soudu na to, že stát už není schopen
dodržovat zákony, které sám stvořil. Dokonce popsal nějaké mechanismy,
které k tomu vedou:
"Přijde nějaký populista, který řekne: Přestupky? Třikrát a dost! To
se nám ty věznice zase brzy naplní. Pak přijde někdo s tím, že ve vězení
je plno neplatičů výživného. Aha, tak těm budeme brát řidičáky. To jsou
tragikomické zoufalé pokusy nekompetentních lidí (...) Systémy jsou zahlceny
blbostmi, to nelze jinak vyjádřit. Tím se vše komplikuje a člověk si pak
řekne, že stát není schopen plnit své základní funkce, poskytnout mu ochranu,"
Baxovu řeč jsem si se zájmem přečetl a vyhnodnotil to tak, že vysoce
postavený státní úředník a jedna z klíčových osob správní justice sice
pochopil, jaká je situace a jaké jsou její příčiny, ale nemůže s tím stejně
sám nic udělat, protože je obklíčen politiky, kteří musejí bez ohledu na
následky realizovat to, co voličům naslibovali.
Zákonodárná moc tak přikládala pod kotel, až "přehřála" výkonnou moc.
Baxova slova se realizují v čím dál širším měřítku. Jsou věci, na které
už prostě systém nestačí. Klasickým příkladem je tzv. "výzva k úhradě stanovené
částky" za dopravní přestupky. Když zaplatíte jednou, posílají vám výzvy
dál, když se šprajcujete a "usoudíte jim prdele" na správním levelu, tak
vás nechají na pokoji, protože fightovat s vámi je náročné na čas a skill,
každopádně náročnější než oškubat dvacet poslušných hejlů. Na úrovni obcí
existují rozsáhlé
seznamy osob, které nelze potrestat za dopravní nebo pořádkové delikty.
Někdy jde taky o život. V tomto článku o
opilých hasičích, který jsem vybral náhodou, padne zajímavá věta "Hasiči
byli podezřelí, že o osobě v domě věděli, ale nezaměřili se primárně na
její záchranu." Systém v tomto případě nezajistil, aby hasiči byli střízliví
a aby hasiči zachraňovali lidi, ale čert je vem, potrestat nikoho nelze,
není to trestný čin ani přestupek. Když jedete ožralý na kole, je to přestupek.
Když jedete ožralý autem hasit, je to OK. To je přece prima. Takových drobných
selhání v běžném životě registrujeme celou řadu, některá jsou komická (například
jak státní silové složky vozily v metru na Hlavním nádraží toho turistu
s pytlem na hlavě, protože si myslely, že má Ebolu), jiná jsou méně komická,
jako třeba ten muničák,
co už asi měsíc vybuchuje. Selhání jsou čím dál častější a čím dál
méně někoho vzrušují, v podstatě se z toho stala norma. Ovce to navíc špatně
vyhodnocují a pokaždé, když se něco takového přihodí, tak na to reagují
tím, že je třeba to "napravit" posílením státu, čímž se to celé opět zhorší
a tak problém Kocourkova získává kladnou zpětnou vazbu.
Potřebujeme definitivně mnohem víc těch nekompetentních lidí, kteří
by dělali víc zoufalých pokusů. Pasivita poslance Humla v posledních měsících
mě velmi mrzí. Naštěstí mají ovce štastnou ruku a daří se jim na volebních
lístcích pravidelně idenitfikovat ty největší dementy a vybavit je poslaneckými
mandáty nebo "vládní odpovědností". Přes částečnou skepsi nad partikulárními
výsledky musím proto konstatovat, že se to vyvíjí správným směrem.
Úplně novej drajv to dostane s nástupem Anofertu. Z těch komunistických
kukučů těch Bábových lidí přímo vidím zjevnou snahu dál ten systém zamotat
a zkomplikovat milionem dalších regulací, které budou z pozice politiků
a "decision makerů" požadovat zavést a vynutit, ale nebude to možné, protože
úředníci budou a) dezorientovaní v legislativní situaci b) špatně vedení
ignoranty nominovanými podle politického klíče c) neschopní d) líní. Kromě
stále komplexnějšího a neprůhlednějšího prostředí se na krizi řízení bude
podílet čím dál horší úroveň těch, kteří se derou ke kormidlu, přičemž
většina z nich ani neví, co a jak by s tím kormidlem měla dělat. I v tomto
ohledu vkládám do Báby velké naděje.
Finálním stavem bude uspořádání, kdy se společnost v podstatě rozdvojí.
Systém dál bude mít obsáhlá pravidla a velmi mnoho institucí s rozsáhlými
pravomocemi i agendou, které nebudou s to reálně uplatnit. Paralelně k
tomu bude existovat stát ve státě, na který se tato pravidla a instituce
nebudou de facto vztahovat. V podstatě Matrix, kdy jedna část společnosti
bude relativně komfortně přežívat v rezervaci a vyrábět energii pro chod
mašinérie, zatímco druhá se bude protloukat kanály a za pomoci různých
prostředků odrážet různě intenzivní protiútoky strážců systému.
15.11.2014 D-FENS