Přišel jsem takhle jednou po práci domů a koukám
jako tele na nová vrata. Prý si mám na poště vyzvednout obsílku. Z dopravního
inspektorátu!
Vyzvedl jsem psaní od policejního orgánu. Prý
jsem se přede dvěma měsíci dopustil v katastru obce Tábor dopravního přestupku
a mám se dostavit podat k němu vysvětlení.
Celkem rychle jsem také vyspekuloval, jak k přestupku
došlo. Přes Tábor nejezdím nijak často a ten den jsem měl v živé paměti.
Seděl jsem na sedadle spolujezdce a zatímco otec řídil, cpal jsem se home
made buchtami jako od tetičky z Bystré. Jenže otec má z felicie těžkou
nohu a skutečně jen těžko udržuje moje poněkud živější auto pod hranicí
90 km/h. Tak to asi nějak přišlo. Také jsem snadno rekonstruoval, kde nás
asi ti zmrdi změřili. Jedná se rovný a široký úsek silnice, který se takzvaně
nachází v obci, ale žádné domy nebo jiné struktury kolem silnice nenajdete.
Umělá hranice obce se totiž na těch místech nachází pouze papírově, zřejmě
proto, že se tam nachází frekventovaná benzínka a obecní zastupitelstvo
chtělo dojit z majitele daně. Vzniklá situace však nahrává policejním orgánům,
kteří si postaví autíčko z bradavičkou k pumpě a buzerují. S bezpečností
provozu nemá jejich počínání lautr nic společného.
Soudný den uvedený na předvolání se blížil, zatímco
je řešil volbu vpravdě Sofiinu. Mám vzít vinu na sebe, posypat si před
policajty hlavu popelem, nechat si udělat přednášku, učinit pokání a nechat
si uložit pokutu, nebo naprášit svého otce, nechat ho se pokát a zaplatit
peněžitou pokutu, ačkoli je v invalidním důchodu? Zbývala ještě třetí varianta,
která byla sice složitější na provedení a vyžadovala odhodlat se k činu,
ale zato byla efektivní a pokud by se byla zdařila, skýtala rozkoš rovnající
se orgasmu po kvalitním sexu s kvalitní partnerkou po kvalitní večeři.
Totiž vytočení dopravního policajta.
Otec se mezitím dovtípil, že auto řídil on a chtěl
mocí mermo jít na policii, udělat zkroušený obličej, aby pokuta byla co
nejnižší a nechat to na sobě. Že prý aby mi neudělali záznam do karty,
že já přece jen řidičák víc potřebuju v práci. Seznámil jsem ho se scénářem
alternativy 3 a on na to povídal, nemachruj, synu, bude tě to jen stát
víc peněz. Nic naplat, já už byl rozhodnut.
Rozhodl jsem se jít do toho. Jsem v podstatě požitkář
a zachtělo se mi ochutnat ovoce slasti. Rozhodl jsem se překročit Rubikon
zaběhlého vnímání spravedlnosti, při kterém je vina stižena trestem, a
vstoupit do světa práva podle vlastních měřítek. Světa relativizace. Světa,
kde takzvané závažné přestupky jsou malichernostmi a prkotiny jsou obludným
aktem zlovole. Ano, následoval jsem na chvíli Billa Fostera z filmu Volný
pád. A bylo to krásné!
Ptáte se, proč jsem opovrhl občanskou poslušností?
Proto : moje vize právního státu je těsně vázána na funkci onoho práva.
I kdybych byl řídil a kdyby mne byli změřili, jak jedu před školou stovkou
nebo projíždím křižovatkou na červenou, předjíždím přes dvě čáry v zatáčce
nebo najíždím na babičku na přechodu, byl bych zkurvený zmrd asociál a
nezasloužil bych si nic jiného, než pořádně ztrestat mé krajně nezodpovědné
chování. Ale kdyby mne orgán přistihl při bezvýznamném protiprávním jednání
na místě, kde jsem nikomu nebyl nebezpečný a kde se v podstatě jednalo
o mozkuprostou buzeraci, nebudu se trestu podvolovat. Nejsem dementní a
dovedu - snad - sám zhodnotit, kde je moje jednání pro ostatní rizikem,
a kde je naopak míra rizika minimální. Takže jsem se rozhodl obvinění nepřijmout.
Vůbec se o tom s policií nebavit.
Technická podstata celého triku je prostá. Existuje
zákon o policii, který specifikuje podmínky, za kterých jsem jako občan
povinen podat policii vysvětlení. Důležitá jsou následující fakta :
- na výzvu se musíte dostavit
- předem musíte být poučeni o možnosti odepřít
podání vysvětlení
- podání vysvětlení můžete za specifikovaných
okolností odepřít
V mém případě bylo rovněž důležité, že jsem auto
neřídil. Pokud vás právě napadá, že jsem to nemohl dokázat, tak dávejte
pozor. Existuje určitá mezera ve vnímání práva prostým českým lidem, daná
desítkami let represe - a tou je zapomínání na princip presumpce neviny.
Průkazní břemeno totiž leží na policii - ona vám musí dokázat, že jste
dne toho a toho dne řídili tam a tam vůz a vy nejste povini policii prokazovat,
že jste vůz neřídili. Policajti dobře ví, že si tuto skutečnost hodně lidí
vystresovaných minulostí a životním stylem "aby_mi_nikdo_nic_nemohl" ani
neuvědomuje a nemá v podvědomí - a tak na to policajti řádně hřeší. Policajti
také předpokládají, že se na jejich stupidní výzvy dostaví člověk na stejné
nebo nižší inteligenční úrovni, na jaké jsou oni sami, kteréžto kritérium
naštěstí polovina národa nesplňuje.
Policie má prakticky jedinou možnost vám prokázat,
že jste vozidlo v době spáchání přestupku řídil - a to sice chytit vás
během nebo bezprostředně po spáchání přestupku. Protože policie používá
nevhodné metody práce a onoho studeného únorového odpoledne byli její orgáni
líní vynést své prdele na světlo a zimu Boží a zvednout ruku s plácačkou,
přišli o možnost vybrat ode mne pokutu. Při předvolání jste osloven pouze
jako držitel vozidla a to nic neznamená. Nejste povinen vést žádnou evidenci
o tom, kde vaše auto bylo /pokud není firemní/ a nakonec si nemusíte ani
nic pamatovat.
Krátce potom, co jsem se rozhodl přestoupit tenkou
linku poslušnosti, jsem hovořil o problému s kamarádem Patrikem, jinak
majitelem třílitrového Forda Scorpio v prefektním stavu. S policejními
obsílkami má tudíž více zkušeností. Ptal jsem se ho, co dělá, když mu to
přijde. Odpověď přináším v plném znění :
"Hezky se na to obleču, dojdu tam, řeknu jim,
ať mi vyhulej, a zase jdu s úsměvem domu".
Patrik je znám jako mistr humorné nadsázky, ale
dál z něho vylezlo, že používá stejný trik, který jsem i já měl v plánu.
Onoho dne jsem se hezky oblékl a došel tam. V
kanceláři seděla policistka středního věku, z čehož vyplynulo, že už v
třetím bodu se budu muset odchýlit od Patrikova zkratkovitého scénáře.
Zalitoval jsem, že budu muset vyběhnout s dámou a ne s nějakým starým primitivním
brunátným policajtem.
Policistka mne vyzvala, abych si sedl a předložila
mi jakýsi papír, na němž byl černobíle vytištěný můj seat v pohledu z boku
a mírně zezadu, přičemž záznam policejního měřáku ukazoval 72 km/h. Na
uvedeném místě je, jak již bylo řečeno, padesátka. Na sedadle spolujezdce
bylo i přes pochybnou grafiku - jestlipak už policajtům někdo řekl o těch
báječných nových tiskárnách, co dovedou tisknout fotky - cosi jako můj
profil a od toho jsem se odrazil.
"Tady máme fotku, jak jedete 72 km/h. Je tam
padesátka. Je to vaše auto?", tázala se policejní víla. Pomyslel jsem
si, že to se teda otec ještě dost krotil. Zaznamenal jsem první důležitou
okolnost. Pokud podání vysvětlení už probíhá, měl jsem být poučen ve smyslu
zákona o policii. Rozhodl jsem se ponechat si tento poznatek na později,
protože takto de iure ještě podávání vysvětlení ze zákona nezačalo a já
si můžu vykládat, co chci.
"Je to moje auto. Jak víte, že jsem ho řídil
já? Dost dobře se poznávám na sedadle spolujezdce...", dotázal jsem
se policistky.
Nastalo ticho. Marfuša právě zjistila, že přišel
těžký případ.
"Půjčujete ho někomu?", vzepnula se policistka
k záhájení vyšetřování.
"Ano". Na blbou otázku blbá odpověď.
Zase bylo chvíli ticho, než bity a bajty prošly
kabelem.
"Je to soukromé auto?" Snaha policistky
byla jasná. Pokud by se jednalo o vozidlo firemní, chtěla by vidět knihu
jízd. Nevím sice, kam směřovala, protože za dané situace by jí to nebylo
nic platné - problém nestál "bylo vaše auto v Táboře?", ale "byl jste za
volantem vašeho auta?", a tato odpověď v knize jízd není k nalezení. Pomineme
zjevnou nepřesnost otázky plynoucí z toho, že všechna auta, která nejsou
v držení právnických osob, se dají nazvat soukromými.
"Ano".
"Potřebovali bychom vědět, kdo ho ... teda
řídil, když říkáte, že ne vy", ponoukala mne policistka k udavačství.
Cítil jsem se lehce dotčen, že mne má za takového morona. Čumí mi snad
z bot sláma nebo holubí peří, že vypadám jako idiot?
"Podívejte se. Vy jste mě měla poučit o možnosti
odepření podání vysvětlení, což jste dosud neudělala. Ještě že jsem se
poučil sám. Víte dobře, že mám právo odepřít podání výpovědi, a to právě
nyní dělám. Prosím, aby obě zmíněné skutečnosti byly zaznamenány do protokolu."
Tak a je to, holka. Konec špásování, žádné bankovky nezašustí do ticha
dnešního dopoledne. A že by jich bývalo bylo! Podle nového sazebníku pokut
je to za tři tisíce...
Marfuša se otočila a začala cosi podnikat s počítačem.
Po chvíli snahy vylezlo z tiskárny poučení, které mi dala podepsat. Pozdě,
ale přece. Celý administrativní úkon odehrával se za vzdychání, které bylo
možná projevem rozkoše, ale spíš mělo symbolizovat znechucení nad mou slizkou
povahou. Mezitím, co jsem studoval poučení, se víla vzdálila.
Za chvíli se vrátila s individuem, který připomínalo
cosi mezi hlavním hrdinou z animovaného filmu Shrek a majorem Humlem známým
z televize. Potěšilo mne, že se konečně přihnalo to, co tu mělo být už
od začátku : prudivej dopravák, co rozdal hromadu pokut a i vlastní ženu
tituluje "pane řidiči".
"Tak vy se nechcete přiznat?", vyhrkl na
mne Shrek. Asi to byl blbky šéf, ale nevypadal o moc chytřejší. Měli by
to dát dohromady, měli by blbý malý policajty, co mají i na kočárku majáček.
"Já nemám, co bych na své výpovědi změnil",
pravil jsem suše. Neměl jsem se k dalšímu dialogu a začal se dívat z okna
na projíždějící auta.
Shrek na mne chvíli koukal jako na švába a pak
vyfuněl z kanceláře pryč. Asi to s ním trochu lomcovalo - doufám, že z
pocitu bezmoci nespáchal sebevraždu služební zbraní, jako carský důstojník.
Pak už to šlo rychle. Na důkaz dobré vůle s Českou policií jsem svolil
vynechat větu o chybějícím poučení z protokolu, ve kterém tak zůstala jediná
věta : že jsem odepřel podat vysvětlení.
Určitě jim to nezávidím. Aparát s tím má práci,
dva lachtani sedí v autě, aby si mne mohli vyfotit, další lachtan to musí
zpracovat do podoby spisu, třetí lachtan to musí transformovat do podoby
předvolání a další lachtan se mnou o tom musí mluvit. Pátý lachtan musí
přijít pomoci čtvrtému, když se mu to vymyká. A pak tam přijde nějaký vomětek,
řekne dvakrát ano a tři souvětí souřadná a oni to všechno musejí odložit,
což je stejné, jako by to zahodili z okna. Na druhé straně - když jim tam
přijde blb, který se nepřipravil, poučení mu nepřečtou, Huml Shrek to hlasitým
projevem vystresuje a on tam na sebe nabonzuje, že jel nejen rychle, ale
také že během jízdy kouřil trávu a v kufru měl kradenou slepici.
Takže jsem opustil policejní strážnici, bez trestu
a spokojen. Potřeba potupit státní aparát byla naplněna měrou vrchovatou.
A už vidím ty maily. Že kážu na všechny strany
o spravedlnosti a sám se vyhýbám trestu a bráním potrestání viníka přestupku.
Takže : jak jsem říkal, žijeme v relativním světě. V zemi, kde se za udeření
květináčem do hlavy cikána, kterého jste nachytali u sebe doma krást, dává
větší trest než za dealování drog mladistvým. V zemi, kde kolem hlavních
silničních tahů postávají kurvy a policisté o kus dál nerušeně měří rychlost.
V zemi, kde na jednom náměstí, respektive v jeho dolní části (v horní je
socha s koněm) dealují arabští překupníci koks a héro a policajti dělají,
že je nevidí. V zemi, kde se vykrádají banky a střadatelům se pak napíše
dopis, že mají smolíka, rozkrádají se podniky, kvete korupce... . A při
tom všem ještě najde policie čas na tragikomickou hru "ruka zákona pro
obyčejný lidi". Takže : buď se v této zemi bude aplikovat právo metodou
"padni komu padni" a nastane tu skutečně spravedlnost, a pak i na moje
přestupky musí nevyhnutelně dojít, anebo se té hry neúčastním. Až mne zase
předvolají, zopakuji úplně stejnou sestavu znovu a vám to radím taky. Ba
co víc : někdy se vyplácí znát zákony. Alespoň ty klíčové, jako třeba trestní
a občanský zákoník, zákon o policii a podobně. Zjistíte, že vaši možnosti
coby občana nejsou až tak nulové a že kromě seznamu tisíce a jedné vašich
povinností existuje také několik práv, které jako občan máte.
A propos, téma rychlostních limitů. Nemáte dojem,
že 90 km/h platí už asi 35 let a že od té doby auta zaznamenala zásadní
kvalitativní skok? Když jsem jel se svým prvním autem značky Wartburg 353
devadesátkou, tak to velmi připomínalo start sportovním letadlem z travnaté
plochy : vibrace, rány, hluk, kymácení ze strany na stranu, snad jen ta
vrtule se tam netočila. Nyní je pro mne devadesátka cestovní, ale spíš
minimální rychlostí a moje autíčko se cítí nejlépe v rychlostech nad sto
dvacet.
Nyní odkaz na stránku, kde je popsáno něco podobného.
Je to velmi pěkný a erudovaný článek, který nepsal žádný vohnout a škoda,
že jsem jej nečetl už před návštěvou na DI, protože by si Shrek a jeho
squaw užili ještě mnohem déle a lépe.
http://www.pohoda.cz/clanek.php3?id=108
A teď citace Zákona o policii ČR (zákon č. 283
/ 1991 sb.)
§ 12
Oprávnění požadovat vysvětlení
(1) Policista je oprávněn požadovat
potřebná vysvětlení od
osoby, která může přispět k objasnění
skutečností důležitých pro
odhalení přestupku a jeho pachatele,
jakož i pro vypátrání
hledaných nebo pohřešovaných osob
a věcí, a v případě potřeby ji
vyzvat, aby se ve stanovenou dobu
dostavila na určené místo
k sepsání protokolu o podání vysvětlení.
(2) Osoba je povinna výzvě podle
odstavce 1 vyhovět.
(3) Vysvětlení může odepřít pouze
osoba, která by jím sobě,
svému příbuznému v pokolení přímém,
svému sourozenci, osvojiteli,
osvojenci, manželu nebo druhu anebo
jiným osobám v poměru rodinném
nebo obdobném, jejichž újmu by
právem pociťovala jako újmu
vlastní, způsobila nebezpečí trestního
stíhání nebo nebezpečí
postihu za přestupek.
(4) Vysvětlení nesmí být požadováno
od osoby, která by jím
porušila státem uloženou nebo státem
uznanou povinnost
mlčenlivosti, ledaže by byla této
povinnosti příslušným orgánem
nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost
má, zproštěna.
(5) Policista je povinen osobu předem
poučit o možnosti
odepřít vysvětlení podle odstavců
3 a 4.
(6) Kdo se dostaví na výzvu, má
nárok na náhradu nutných
výdajů a na náhradu ušlého výdělku
(dále jen "náhrada"). Náhradu
poskytuje policie. Nárok na náhradu
nemá ten, kdo se dostavil jen
ve vlastním zájmu nebo pro své
protiprávní jednání.
(7) Nárok na náhradu podle odstavce
6 zaniká, jestliže jej
osoba neuplatní do sedmi dnů ode
dne, kdy se na výzvu podle
odstavce 1 dostavila; o tom musí
být osoba poučena.
(8) Nevyhoví-li osoba bez dostatečné
omluvy nebo bez
závažných důvodů výzvě podle odstavce
1, může být předvedena
k sepsání protokolu o podání vysvětlení.
(9) Protokol o podání vysvětlení
musí být s osobou sepsán bez
zbytečného odkladu po jejím předvedení;
po jeho sepsání policista
osobu propustí.
(10) O předvedení sepíše policista
úřední záznam.