aneb Jak se vzal nápis AUSTRIA na zbrani nacionalistově.
Pro občana země s bohatou zbrojní tradicí bylo pro mě skoro neuchopitelné,
že bych měl mít jinou pistoli než českou. Byly to české hlavy a ruce, které
přivedly na svět geniální ČZ-75, dodnes masivně kopírovanou a napodobovanou
zbraň. Nicméně stalo se a proč, o tom bude tento článek.
Výběr zbraně je zajímavá a zábavná činnost, kterou jsem absolvoval před
dvěma roky. Nyní hodlám absolvovat tento proces znovu, ale k tomu se dostaneme.
Na začátku jsem věděl pouze, ze chci pistoli - zbraně s tím otočným stojánkem
na tužky mě tuze nelákají - a preferoval jsem ráži 9mm Luger. Důvod je
na snadě. Je to nejrozšířenější, nejsnáze dostupné a levné střelivo. Luger,
k dostání v každé dobré střelnici. Ale ráže nebyla podmínkou. Také jsem
věděl, že chci full-size nebo kompakt, zakoupení subkompaktu jsem naplánoval
na později.
V další fázi jsem vynechal kalibry .45 a .44, protože nehodlám střílet
slony. Sám jsem z toho nikdy nestřílel, ale viděl jsem s tím zacházet jiné
střelce a vyvolalo to ve mně smíšené pocity. Jen málokdo měl kapesní kanón
proto, že by ho to bavilo a uměl s tím zacházet. Spíš jsem za tím viděl
módu než praktické hledisko. Několikrát jsem přetrpěl přednášku o okamžitém
zastavujícím účinku, překonávajícím preparát Imodium, a diskuse o Harrym
Callahanovi a o prostřelování bloků motorů (velmi praktické pro případ,
že se na vás bude řítit cikán s motorem v ruce jako zbraní). Usoudil jsem,
že tohle nebude nic pro mě jako začátečníka a lidé, kteří na mně nehodlali
pouze rejžovat, mi řekli to samé.
Samozřejmě jsem jako první sáhnul po ČZ, protože jsem s ní trénoval
před zkouškami, skládal s ní zkoušky a střílel po zkouškách. Mám s tou
zbraní jednu špatnou zkušenost - že ji nějak nemohu správně uchopit. Zde
bych měl zmínit střelnici Leiko v Plzni. Leiko je fajn, protože tam je
trochu jiná atmosféra než na jiných střelnicích a také se stane, že vám
někdo úplně cizí pomůže s nějakým problémem, protože prostě chce. Tak ke
mně přišel nějaký šedovlasý pán a pokoušel se mě přimět, abych držel čízu
tak, že osa hlavně je prodloužením osy předloktí. Samozřejmě se mu to nepovedlo.
Rezignovaně prohlásil, že mám asi velkou ruku a jestli nechci zkusit Glocka.
Tak to nějak začalo.
Vsuvka: Mám pocit, že mezi komunitou majitelů ČZ a komunitou Glockařů
vládne určité napětí, aspoň podle diskusí na střelectví.cz,
kde na adresu Glocků padají přezdívky jako recyklát a podobně. Myslím,
že je to zbytečné. Každá zbraň reprezentuje jinou filozofii a má jinou
konstrukci, jejich přímé porovnávání není možné. Často se například diskutuje
problematika zpětného rázu s výstupem, že čezeta víc kope. Typická akademická
diskuse, která nikam nevede, je snad logické, že když někdo chce střílet,
že bude muset akceptovat zpětný ráz od zbraně. A tak dále.
Mimochodem, problémů s čízou bylo víc. Občas jsem si při střelbě palcem
levé ruky zmáčknul páku záchytu závěru a závěr mi po vystřílení zásobníku
nezůstával zaklouznutý vzadu. Pro vyhození zásobníku jsem musel měnit úchop,
protože se mi nedařilo si dostatečně vykloubit palec. To je detail. Detail
už nebyl, že ať jsem dělal co chtěl, zbraň se mi po každém výstřelu silně
zvedala nahoru. Před každým dalším výstřelem bylo nutné si ji vždy znovu
"srovnat". Všiml jsem si, že podobný problém mají i jiní střelci, a podobně
jako já se ho snaží dostat pod kontrolu ještě silnějším úchopem, což to
všechno dělalo horší. Zafungovala opět výměna zkušeností na Leiku a výsledek
byl přijatelný. V neposlední řadě, kilová zbraň se mi zdála poměrně těžká.
Pořád jsem měl v "zadní hlavě" uloženého Glocka. Má tlustší pažbu -
to je dáno tím, že rám zbraně je z polymeru a nelze dosáhnout tak příznivých
tlouštěk stěny jako u kovových materiálů, takže pažbička obestavěná kolem
zásobníku je objemnějsí - a nedělalo mi tudíž problémy zbraň si srovnat
tak, abych nemířil za roh. Když jsem byl tehdy totální zelenáč (a teď jsem
pořád zelenáč, ale bez přívlastku), neušlo mi cosi jako intuitivní chování
Glocka. Trefoval jsem se tam, kam jsem se trefit chtěl, aniž bych se o
to musel nějak extrémně starat. Od počátku mě zarážel trochu větší odpor
spouště a ve srovnání s čízou její hrubý chod. Hladký chod spouště je totiž
významná pozitivní fíčura čezety. A to tehdy nebyly na trhu věcičky jako
Shadow, Phantom a Omega.
Další, co me zrazovalo od rakouské hromové hole, byla absence pojistky,
lépe řečeno vnější pojistky úderníku. Zaměřil jsem se tedy na to, jaký
význam pro mně tento ovládací prvek má a zjistil jsem, že jsem se na ni
nikdy nespoléhal a její absenci v pohodě strávím. Pojistku jsem vnímal
jako zdroj kvazijistoty, protože nikdy nemohu stoprocentně vědět, zda jsem
ji omylem neuvolnil, takže mi vypouštěcí mechanismus kohoutu u CZ-75BD
připadal jako podstatně účinnější zařízení než pojistka. Absence vnějšího
kohoutu u Glocka je pro mně podstatně tvrdší oříšek. Zatímco u ČZ má střelec
všechno hezky pod kontrolou, Glock může být v tomto ohledu pro někoho blackbox
(i když ve své podstatě to tak není - střelec má zrovna tak dobrou kontrolu
nad úderníkem jako u SA/DA, jen to chce chápat funkci celého mechanismu
zbraně).
Na internetu jsou občas skloňovány bezpečnostní slabiny Glocka. Při
vyjímání zbraně z pouzdra se prý lze postřelit. To může nastat jen sériovým
zařazením několika chyb. Jednak patří k základním návykům pokládat prst
na spoušť, až když skutečně chci vystřelit (opak je hrubá chyba, vyhazuje
se za to od zkoušky), jednak spoušť klade dostatečně velký odpor a za třetí,
díky spoušťové pojistce lze z Glocka vystřelit skutečně jen důsledným zmáčknutím
spouště a ne jejím šimráním někde ze strany, a k provlečení prstu skrze
lučík není v pouzdře dost místa. Každopádně vím, že hodně glockařů nenosí
zbraň nataženou právě kvůli tomuhle. Další často uváděná výtka je, že před
rozebráním zbraně je nutné promáčknout spoušť, což prý může vést k nechtěnému
výstřelu. Takovou událost bych však charakterizoval jako akt přirozeného
výběru, protože lamer, co rozebírá nabitou pistoli, musí dříve nebo později
zahynout a Glock to pouze urychlí v zájmu nás všech.
Po překonání této konceptuální fáze vyhořelo
Leiko, tak jsem se musel přesunout do jiných ústavů pro střelce. Dál
jsem laškoval s Glocky a příležitostně i s jinými zbraněmi, ale vždy to
tak nějak skončilo u Glocka. Pak už jsem si vybíral jen mezi G17 a G19.
G19 je prodávána jako kompakt a tím pádem zbraň výhodnější pro skryté nošení,
ale rozdíl mezi oběma je natolik nevýznamný, že jsem se raději rozhodl
pro G17.
Zkušenosti? Zbraň je mechanicky zcela spolehlivá a nikdy se za dosud
vystřelených ca 3000 ran nezasekla. Používám střelivo Magtech a Sellier-Bellot,
přičemž se mi zdá, že SB "nějak víc píšou". Trochu jsem gun vytunil. Vzhledem
k špatně hmatné páce závěru jsem zakoupil a vestavěl tuningový dílek, který
mírně vyčnívá nad povrch zbraně. Stejnou logiku jsem chtěl uplatnit na
záchyt zásobníku, ale ukázalo se, že tady je originální tlačítko lepší
volbou. Aftermarket díl je totiž podstatně vyšší kostička, která přečnívá
asi 4mm nad povrch zbraně a překáží, nehledě na to, že při ozbrojeném konfliktu
může vést k nechtěnému uvolnění zásobníku. Kostička tedy přijde pryč. Zavrhl
jsem i další tuningový nápad, totiž snížení odporu spouště. Už takhle se
mi zdá, že odpor spouště je akorát a rozhodně bych ho nesnižoval,
ale vím, že hodně glockařů právě tohle dělá ve snaze zlepšit si výsledky
střelby na terč. Tuším, že policie NY nechávala odpor spouště poladit směrem
nahoru, protože v tom viděli "protistresový" faktor. Další tuning se dotkl
stojiny spouště a mé snahy odstranit jemné drhnutí, které bylo na spoušti
cítit. Myslel jsem, že jsem zdroj tohoto chroupání identifikoval a pomocí
gravírovací frézky, leštícího kotoučku a brusné pasty odstranil. Jenže
fenomén se docela nedávno vrátil. Asi bude nutno navštívit odborníka.
Co se týče údržby, jednou za čas, tedy asi za pět set ran, protáhnu
hlaveň Boresnakem a očistím to, co je viditelně špinavé. Názory na čištění
Glocka se mezi veřejností dost různí, někdo víc čistí než střílí, sám nevím,
kde je optimum. Zbraň by patrně fungovala i silně znečištěná, problém by
nastal, až by se usadilo nějaké nadlimitní množství svinstva ve vybrání,
kterým se hlaveň uzamyká do výhozného okénka. Údržbu poněkud komplikuje
vratná pružina závěru, vyrobená z plochého drátu opatřeného povrchovou
úpravou nějakým stříbrným zinkohliníkovým lakem. Ten se totiž loupe a po
čase zasviní všechno okolo. Problém by se dal vyřešit zde
doslova za pár šupů.
Něco mi Glockovi schází. Na horní straně mezi hledím a muškou není nic,
pomocí čeho by se dal stáhnout závěr dozadu. Myslím tím situaci, kdy vás
někdo napadne a máte hromovou hool sice nabitou, ale ne nataženou. Levou
ruku potřebujete ke krytí útočníka a pouze pravou nemůžete gun natáhnout.
Pak přichází čas na použití nějaké pomůcky, třeba hrany stolu, a zachycení
závěru za ni. Když jsem to konzultoval s odborníky, tak pokrčili rameny
a řekli, abych nosil zbraň nataženou. Proč ne. Dál se mi také nepozdávají
plastová mířidla, existuje možnost je nahradit kovovými nebo nějakou ultra
cool aftermarket sadou, ale zatím jsem na to rezignoval podle hesla "neměň,
co funguje". Případně uvítám, když se podělíte o vaše zkušenosti.
Glock se stal milou společností při některých nejistých misích po Thomadorfu,
ve kterých se jak známo bezpečnost neustále už desítky let zlepšuje, až
je úplně nejlepší, a proto musíme nakoupit kamerové systémy a najmout zedníky
do městské policie, aby se mohla zlepšovat i nadále. Zejména na Máj a na
Palačák to bez Glocka nejde, protože bych nerad, aby mi nějaký Džamil odlehčil
o auto, mobil, peněženku a litr krve. Přitom se ukázalo, že skryté nošení
takhle velké zbraně není zásadní problém. Také se mnou jezdí na výlety,
když se očekává návrat v noci. Přináší vítaný pocit jistoty i doma pod
peřinou, když v noci uslyším nějaké štrachání nebo podezřelé aktivity opilců,
menšin nebo opilých menšin venku. Naštestí jsem ho nikdy na nikoho namířit
nemusel a doufám, že to i tak zůstane.
Nejnověji jsem pojal myšlenku pořídit si subcompact. Baby gun je přece
jen na nošení lepší, báby blbě čumí, když vám v restauraci kouká z pod
saka hlaveň. Zatím to vypadá, že nebudu firmě pana Gastona věrný a dám
si Walther PPS, který bývá někdy v diskusích pojmenováván "pětiposchoďová
pistole" (při
pohledu na zbraň z boku pochopíte proč).
A na závěr tradiční agitace. Nevěřme státu, nevěřme policii. Stát hraje
s občany pořádně špinavou hru. Na jedné straně je svou politikou preference
menšin a narkomanů, polofunkčních soudů a čtvrtfunkční policie vystavuje
riziku, na druhé straně jim výměnou za jejich loajalitu nabízí "ochranu"
policií. Držení zbraní občany je schopno tento cyklus narušit, proto státní
úředníci tak usilují o jeho omezování a neustále jej salámovou metodou
okrajují. Zařiďme se podle toho, dokud to jde.
14.12.2008 D-FENS
Odkazy:
Střelnice Heluz, Šindlovy
Dvory - tam mě občas můžete potkat
Kterak Gaston Glock sám čelil fyzickému útoku (Forbes,
2003)
Hořlavost
Glocku 17
Funkce mechanismu Glocku jako
video
Ad Leiko:
Leiko
najdete v Plzni mezi autobusovým nádražím a Škodovkou. Pod zemí.
Střelnice už opět funguje. Typické pro Leiko jsou pravidelné kurzy
pro zájemce o získání ZP (kde na člověka *fakt* neserou) a tématické
dny.