Jako každý správný odchovanec socialistického zřízení nesnáším ideologie,
které se tváří, že nastolují spravedlivější společnost.
Je zajímavé, že v normálním demokratickém zřízení tyto ideologie bují
jak houby po dešti. To se vyhlásí nějaká doktrína, jedna skupina obyvatelstva
se označí za utiskovanou a už to jede. Založí se nějaké občanské sdružení,
nadace, objeví se mluvčí, mediální kampaň. Společnost je seznámena s "faktem",
že "má problém, který je třeba řešit" a pomalu se vytváří dojem, že tu
skutečně o něco jde. Někteří politici ucítí šanci zviditelnit se na politické
scéně a vystoupí se zásadním prohlášením, že dosavadní situace je neudržitelná
a je potřeba přijmout nový zákon, který danou skupinu ochrání. Vzniká klasická
lobby.
Z původních izolovaných výkřiků se stává vědecká disciplína, kterou
nutno studovat a dostat na ní od státu grant. Spousta lidí se živí tím,
že o předmětu píší odborné knihy a přednášejí na vysokých školách.
Řádně zvolení poslanci nakonec podléhají mediálnímu i lobbystickému
tlaku a přijímají zákon, zaměřený speciálně na ochranu této skupiny osob.
Argumenty protistrany, že stávající legislativa je schopna řešit tyto problémy
obecně pro jakoukoliv skupinu obyvatelstva, jsou smeteny, a jejich původci
jsou označeni za zpátečníky a tmáře, nepřející rovnosti ve společnosti.
U obyvatelstva je vyvoláván pocit viny vůči dané skupině. Vzniká termín
pozitivní diskriminace, kdy vylobovaná skupina je upřednostňována před
ostatními. To vede k napětí ve společnosti, korupci a narušení normálního
fungování demokracie.
Podle tohoto scénáře se nám urodilo například hnutí za zrovnoprávnění
černochů v USA, které už zašlo tak daleko, že na university jsou protlačováni
přednostně černí před bílými a žlutými, ač jejich studijní výsledky jsou
nepoměrně horší, u nás je to výnosný kšeft s pošlapávanými právy nebohých
cikánských spoluobčanů a zejména, po celém civilizovaném světě rozlezlé
emancipační hnutí ukřivděných žen.
Máme nový zákon o rovných příležitostech mužů a žen.
Každý normální člověk ví, že rovná příležitost je mýtus. Má snad dítě
narozené v indickém slumu stejné příležitosti jako dítě Billa Gatese? Má
od narození retardovaný stejné příležitosti jako matematický génius?
Nemá, to je jasné.
Klíčová otázka tedy je - máme tyto "nespravedlnosti přírody" napravovat?
Tedy máme uzpůsobit pravidla společnosti tak, aby měli všichni stejné šance
bez ohledu na vrozené a zděděné dispozice?
Opět si nelze odpovědět jinak, než že nemáme.
Efektem takto grandiózně zplanýrované společnosti by bylo jedině srovnání
všech nadprůměrných na úroveň toho nejhloupějšího a nejméně obdařeného
z nás. Netvrdím, že určité povznesení potřebných není možné, ale pokud
má někdo IQ 70, tak z něj Einsteina neuděláte. Můžete jej po značné námaze
naučit číst. A ostatním, aby se nad něj náhodou nevyvyšovali, pak tedy
musíte zakázat jakékoliv vyšší vzdělání, protože by mohli být před ním
zvýhodněni.
Zkusme příklad ze sportu, který mi je blízký, jakožto odpornému šovinistovi.
V ideálním rovnopříležitostím světě hledá účastník NBA nové hráče. Nesmí
upřednostnit žádnou skupinu a proto by měl vyhlásit nábor nových hráčů
mezi oběma pohlavími, všemi věkovými skupinami a somatickými typy. Přihlásí
se sedmdesátiletá babička, metr vysoký trpaslík, invalidní černoch a dvoumetrový
zdravý běloch. Může vybrat toho posledního?
Nemůže! Má kvóty.
V každém týmu NBA musí být rovné zastoupení podle věku, pohlaví , barvy
pleti a náboženského vyznání.
Přijme tedy babičku a invalidního černocha.
Posléze se ukáže, že několik čahounů, kteří v soutěži zůstali, jsou
ve hře neskonale úspěšnější než představitelé ostatních skupin a proto
je speciální Komisí pro rovné příležitosti v basketbalu rozhodnuto, že
každá výkonnostní skupina bude mít koš v různé výši. Líbí se vám tento
scénář? Máte pocit, že by se na to dalo ještě koukat? Nebo byste si připadali
jako já - ve světě, který řídí magoři? Pod záminkou rovných příležitostí
se bojuje o vyšší podíl na moci. To jsem ještě schopen pochopit. Machiavelli
popsal tento proces už dávno velmi přesně. Co však nechápu vůbec, je tendence
žen cpát se do oblastí, které nejsou a ani nemohou být jejich doménou.
Chtějí pouze dokázat, že to dokáží. Komu? Sobě nebo někomu jinému?
Představme si jinou hypotetickou situaci. Farmář má dvě políčka, jedno
z nich na vysočině, druhé u řeky. To první je suché a kamenité, ale znamenitě
na něm rostou brambory. To druhé je vlhké a podmáčené, ale skvěle se tam
pěstuje rýže. Nyní si představme, že farmáře napadne myšlenka jaksi to
obrátit a začít pěstovat na vysočině rýži a u řeky brambory. Za cenu obrovských
nákladů na vysušení jednoho a zavlažení druhého pole se mu to podaří, ale
i tak výnosy z obou polí rozhodně nedosáhnou původních hodnot. Farmář se
zadlužil a v normálním světě by byl po právu za takový pitomý nápad pohlcen
konkurencí a šel by si stoupnout před Naději do fronty na polévku. Proč
se nám zdá být takový farmář cvokem a ženy, které se derou do pracovního
procesu oslavujeme jako hrdinky?
Tržní vztahy ve výrobní sféře jsou džunglí a pohybovat se v nich je
doménou mužů. Žena, která do nich vstoupí, prostě musí být od počátku znevýhodněna.
Existují jistě výjimky, ale na extrémních případech nelze zpochybňovat
celkové tendence (což je velmi častý demagogický postup feministických
ideologyň).
Srovnejte si světové rekordy mužů a žen v libovolné sportovní disciplíně
- kdyby muži a ženy zápasili na jednom kolbišti, žena by nevyhrála NIKDY.
Že fyzická síla není vše? Pak tu máme ještě šachy, kde se uplatňuje schopnost
kombinace a strategického myšlení - další důležitá věc pro pobyt v "džungli".
Tady dokonce soutěží ženy s muži společně, proto můžeme skvěle srovnávat.
Výsledek?
Nejlepší šachistka v celé historii Judita Polgárová je v aktuálním žebříčku
ELO na 14. místě, v prvních dvou stovkách není žádná jiná žena!
Jak by se tomu říkalo, kdybychom neměli rovnoprávnost a politickou korektnost?
Říkalo by se tomu totální debakl.
Milé ženy, máme vás rádi, jako rodičky a vychovatelky našich dětí jste
nepřekonatelné, inspirujete nás k vrcholným uměleckým, vědeckým a sportovním
výkonům, ale prosíme vás - neserte se do věcí, které nejsou pro vás.
A pokud máte nepřekonatelnou touhu dělat ze sebe pitomé slepice, nechtějte,
abychom při tom na vás brali ohledy a ulehčovali vám to.
My vás za to budeme chránit, živit a možná taky milovat.
18.07.2004 Vlaho
Poměrem hlasů 129:29 se vlaho stal plnoprávným autorem D-FENS weblogu dne 25.7.2004. D-FENS