Strávila jsem rok ve Frauenhausu, zařízení poskytujícím útočiště týraným
ženám. Během té doby jsem si vyslechla nemálo příběhů o zkušenostech s
Jugendamtem, čili Úřadem pro děti a mládež.
O některé příběhy bych se s vámi ráda podělila. Z důvodu ochrany osobích
údajů jsem pozměnila některé irelevantní údaje, a tak se třeba z Kathariny
stane Lena, z Lotyšky Estonka a podobně.
Milena
Milena je Rakušanka chorvatského původu. Má tři děti a manžela gamblera.
Jednoho dne dospěla k názoru, že by bylo vhodnější, aby přispíval na chod
domácnosti namísto kasina a snažila se ho k tomu přesvědčit. On argumentoval
nadávkami a fackami. Mileně došla trpělivost a odešla i s dětmi do Frauenhausu,
což se jejímu muži nelíbilo, tak informoval Jugendamt, že jeho žena unesla
děti, o které se nikdy nestarala, že je agresivní (Milena, samozřejmě)
a že by na děti měli dohlédnout. Po několika týdnech měla Milena plné zuby
nahlášených i nenahlášených kontrol dětí, ledničky a záchodu a řekla dotěrné
socprcce, že se nenechá buzerovat, to se raději vrátí k prarodičům do Chorvatska
a bude s nimi chytat ryby. Ale ouha. Ze suspektní agresorky se stala potenciální
únoskyně a děti musely být odebrány. Dvě starší jsou nyní v Krizovém centru,
nejmladší u pěstounky.
Hidemi
Když ji Ferenc opět bil, volala o pomoc. Sousedi zavolali policii, ta
přijela, zpacifikovala násilníka a informovala Jugendamt. Ten děti "ochránil"
a matce doporučil jít do Frauenhausu. Během několika týdnů, které Hidemi
ve Frauenhausu strávila, se snažila dostat děti zpět. Marně. Nemá byt,
žije z dávek (životní minimum 850 Euro měsíčně pro jednotlivce, pro matku
se třemi dětmi ca. 1500). Hidemi si brzy našla práci a byt a doufala, že
dostane děti zpět. Opět marně. Jugendamt totiž dospěl k závěru, že dětem
pobyt v Krizovém centru prospívá, jelikož mají lepší známky v němčině.
Hidemi umí německy špatně, děti by si po návratu k ní opět pohoršily a
tudíž musí matka dosáhnout určité úrovně v němčině. Skutečnost, že děti
po více než roce od odebrání zapomínají maďarštinu a japonštinu, kterými
komunikovaly s prarodiči neovládajícími němčinu, Jugendamt nezajímá. Žijí
přece v Rakousku, oder?
Semra
Semra a Ahmet pocházejí z Turecka. On vlastní malý obchod se zeleninou,
ona je na mateřské se čtvrtým dítětem. Jejich třináctiletou dcerou Ayse
mlátí puberta, schází se s divnou partou, její prospěch se zhoršil. Otec
se snaží si to s ní vyříkat, Ayse je drzá, otec jí dá facku. Ayse si druhý
den stěžuje ve škole kamarádce. Rozhovor vyslechne učitelka, která okamžitě
informuje Jugendamt. Ten dá matce ultimátum: buď půjde i s dětmi do Frauenhausu,
nebo děti do Krizového centra. Semra volí Frauenhaus. Z Ahmeta se stal
úředně vedený násilník, po několika dnech mu dochází vážnost situace a
stěhuje se ke kamarádovi, aby se mohla Semra s dětmi vrátit domů. Dětem
se stýská po otci, Semře po manželovi a i Ayse naznala, že jí táta přece
jen chybí, i když jí párkrát dal facku. Nyní se rodina snaží přesvědčit
Jugendamt, že Ahmet už není nebezpečný.
Clara
Clara neměla jednoduché dětství. Její otec byl alkoholik, matka duševně
nemocná. V osmnácti se odstěhovala k příteli, brzy otěhotněla, on ji byl.
Krátce po narození dítěte odešla do Frauenhausu, kde se ukázalo, že péči
o dítě nezvládá. Chlapeček byl často špinavý, měl opruzeniny a v Clařině
bytě panoval chaos. Byl to jediný případ, kdy jsme i my obyvatelky Frauenhausu
chápaly, proč bylo dítě odebráno. Co jsme ovšem nikdy nepochopily byt fakt,
že Clara směla vidět svého dvouměsíčního syna jen celkem čtyři hodiny měsíčně.
Pod dohledem, samozřejmě.
Tereza
Terezu její manžel bil. Několikrát byla na policii, předložila fotky
modřin. Také měla lékařskou zprávu, podle které její manžel při jednom
z útoků zranil i čtyřletého Petera. Když žila s Peterem ve Frauenhausu,
nemohla přenést přes srdce, že se její syn vrací od otce pravidelně s mnohočetnými
modřinami, zažívacími problémy a spáleninami od slunce a pláče, že k tátovi
nechce chodit. Požádala o pomoc Jugendamt. Terezin manžel Hans vše popíral
a tvrdil, že naopak Tereza je hysterická a špatná matka. Po jednom z návratů
od otce musel být Peter ošetřen v nemocnici, lékař informoval Jugendamt.
Ten pohrozil Tereze, že pokud problémy nepřestanou, syna jí odeberou. Na
rozdíl od tureckého prodavače zeleniny Ahmeta, kterému stačilo pár facek
k tomu, aby se oficiálně stal násilníkem, si může rakouský právník Hans
tlouci ženu a dítě jak chce. Příběh skončil dobře, Terezina právnička dosáhla
toho, že dítě nejspíš nebude odebráno matce, která že nechce, aby se její
dítě vracelo od manžela domlácené.
Halina
Polka Halina konvertovala k islámu a poznala Turka Kerima. Rozhodli
se žít v Rakousku, vzali se, začali podnikat a narodily se jim dvě děti.
Po několika letech podnik zkrachoval a rodina se ocitla ve finanční nouzi.
Hrozilo jim vystěhování. Nějaká dobrá duše poradila Halimě a Kerimovi,
aby se obrátili na Jugendamt, ten prý nedovolí, aby rodina s dětmi skončila
na ulici. Jakmile se tam rodina dostavila, řekl Jugendamt Halině, že musí
jít s dětmi do Frauenhausu, jinak jí je odeberou. Nic nechápající Halima
se ve Frauenhausu snažila zjistit, proč Jugendamt takto reagoval. Vysvělení
znělo: Protože vás manžel nutí nosit šátek. Po několika týdnech Halina
přesvědčila Jugendamt, že šátek nosí dobrovolně, k islámu konvertovala
také dobrovolně a jediným problémem v jejím manželství je nedostatek financí.
Jugendamt jí poté dovolil vrátit se k manželovi.
Malika
Čečenka Malika má čtyři děti, z toho jedno postižené. Pro Jugendamt
dostatečný důvod k pravidelnému dohledu. Po několika letech řekla Malika
socprckám, že viděly, že se o děti stará dobře a nyní si nepřeje, aby ji
nadále obtěžovaly. To si milé socprcky nenechaly líbit a děti jí odebraly.
Důvod: matka odmítá spolupráci s Jugendamtem.
Jak se u nás v Rakousku říká:
Hol dir die Hilfe vom Jugendamt - und du wirst sie nie wieder los.
Jdi k Jugendamtu pro pomoc - a nikdy se jí nezbavíš.
26.03.2014 Annele