Dnes odpoledne jsem si konečně uvědomil v celé hloubce tu ohromnou
křivdu, které se média i my, většinová populace dopouštíme, když je nazýváme
nepřizpůsobivými. To je do nebe volající, či snad i do pekla, kam za to
přijdem. S tím se musí přestat.
Pomocí krumpáče a lopaty jsem rozebíral dlážděný chodník kolem mého
domu. Potřebuje opravit. Šlo to bídně. Dlaždice byly těžké a venku bylo
32°C. Chodník jsem chtěl opravit už na jaře, ale neměl jsem čas, protože
jsem musel chodit do práce. Plahočil jsem se s tím za halasného pokřiku
cikánských dětí, které ze stromů na protější straně ulice trhaly třešně.
Jejich rodiče tomu láskyplně přihlíželi a vřelými slovy je motivovali je
k nejlepším výkonům na poli sadařství ("Urvi tu větev celou čuráku né?").
Kypré cikánské matky s velkými prdelemi a vychlastanými hlasy asi budou
dělat bublaninu.
Rómové bydlí opodál, asi kilometr daleko. Je tam starý činžák s plesnivými
zdmi, ve kterém bydlelo pár důchodců. Nový majitel z Prahe ukázal důchodcům
novou životní perspektivu a vyplnil dům, který opustili, duchem multikulturního
prostoru. Údajně inkasuje love za ubytování diskriminované menšiny přímo
od státu nebo snad od města (jak je to možné?). Dům poněkud chátrá, nejdřív
ho bude třeba za peníze daňových poplatníků párkrát opravit a za pár let
se třeba ukáže, že je ho třeba zbourat a postavit místo něj něco hezkého,
třeba Lidl nebo Penny. Kolem domu stojí popelnice, které přetékají různým
materiálem, protože trojice popelnic není schopna pojmout odpadky šesti
rodin, jejich přátel a známých, se kterými ve volném čase nacvičují folklórní
tance.
To ale moje Rómy netížilo. Užívali si své třešně, které trhali i s větvema
(ty třešně ani větve nebyly tak docela jejich, ale nenašel se nikdo, kdo
by jim to vytkl) a já rozebíral chodník, abych nově zabetonoval obrubníky.
V tom mi to došlo. Jsem nepřizpůsobivý.
Ano, ve skutečnosti jsem to já, kdo se tady nepřizpůsobil. Z důvodů,
které nejsou racionální, trávím víkendy tím, že opravuji svůj domov a mimo
víkendy chodím do práce. To je ode mně velice hloupé a je to okaté pohrdání
moderními trendy. O moderního občana stará moderní sociální stát. Naopak
jsem se neuváženými skutky, jako například docházka do školy, učení se
cizích jazyků, nalezení zaměstnání a podobně nechal včlenit do společensky upadající a zaostalé
skupiny, která dává, místo aby brala. Jsem to já, kdo je tady nepřizpůsobivý
a kdo staví na starých a nepružných principech, jako například že nejdřív
musím peníze vydělat a až pak je utratit.
Jsou to naopak Rómové, kdo se přizpůsobil. Dokonale rozpoznali výhody
moderního sociálního státu a za podpory úředníků a koordinátorů (samozřejmě také placených
z mých daní) pochopili, co to pro ně znamená. Flexibilně přešli do nového šťastného a moderního životního módu, přizpůsobili se. Starat se o své obydlí nemusí,
až se dům stane neobyvatelným, státní nebo městské orgány včas zareagují
a obstarají jim důstojné bydlení, ve kterém by mohli dále rozvíjet svůj
životní styl a bojovat s všudypřítomnou diskriminací. Přece je nenechají bydlet v takovém prostředí! Určitě tam budou
také třešně a jiné stromy a gádža s lopatama, která o víkendu pracují,
protože jsou blbá.
Za takových okolností mi označování cikánů slovem "nepřizpůsobiví" přiipadá
jako skutečná urážka, a to bez žertu.
01.07.2012 D-FENS