D-FENS

  Hlavní menukulatý roh
  • Hlavní stránka
  • Statistiky
  • Personalizace
  • Kniha hostů
  • Autoři webu
  • Oldschool D-FENS
  • Chlívek

  •   FAQkulatý roh
  • Jak se stát autorem?

  •   Toplistkulatý roh



    téma * Co není vidět
    Vydáno 20. 09. 2007 (14077 přečtení)

    Přemýšleli jste někdy nad tím, jakou cenu platíme za současné společenské uspořádání?

    Před více než stopadesáti lety napsal Fréderic Bastiat, o němž jsem se ostatně na tomto serveru již zmiňoval, svoji slavnou stať Co je vidět a co není vidět. Dnes na ni trochu navážeme.

    Většina z nás platí daně, zdravotní pojištění a sociální pojištění. Někdo z nás tak činí s maximálním opovržením, jiný si říká, že to je k něčemu dobré. Zeptejte se lidí ve svém okolí, zda si myslí, že by stát měl podporovat rodiny s dětmi. Drtivá většina lidí vám odpoví, že ano a ještě se na vás bude dívat jako na magora nebo na asociála rovného minimálně vrahu, když se na něco takového vůbec můžete ptát. Zeptejte se, zda by měl stát přispívat na postižené děti. Reakce budou podobné. Zda by měl stát přispívat invalidům a vyplácet invalidní důchody. Vdovské důchody. Sirotčí důchody. Zeptejte se těch lidí, proč takovým lidem raději nepřispívají sami, když to považují za nutné. Uslyšíte pouze spoustu hloupých výmluv, maximálně se doberete termínu "transakční náklady". Otázka ovšem zní, zda v případě, kdy se takové charitativní činnosti snaží dělat stát, nejsou ony trasakční náklady ještě mnohem vyšší. Ale to odbočujeme.

    Nejprve, aby byl následující text pochopitelný, je nutné pochopit význam termínu hodnota ztracené příležitosti, nebo chcete-li, náklad příležitosti. Co to je? Představte si, že jste kvalifikovaný neurochirurg, pilot dopravního letadla, konstruktér turbín, unixový vývojář nebo specialista na patentové právo, ale měsíc nemůžete sehnat práci. Představte si pro jednoduchost, že se vám tenčí úspory a že o podporu v nezaměstnanosti žádat nechcete nebo dokonce žádná neexistuje. Přijmete v takovém případě práci metaře za 50 korun hrubého na hodinu, při které však už nestihnete sledovat nabídky práce ve vaší branži? Nepochybně nikoli. Zkusím zobecnit důvod, proč. Protože váš potenciálně ušlý užitek bude vyšší, než užitek, který získate tím, že se necháte zaměstnat jako metař - račte si všimnout, hovořím právě o užitku, nikoli tedy pouze o penězích (aneb i fakt, že děláte práci, která vás baví nebo nějakým způsobem naplňuje, je nepochybně užitkem), ačkoli i o nich to samozřejmě bezezbytku platí a to nejen u mzdy, ale také kupříkladu u investic. Samotná hodnota příležitosti tedy nemusí být spjata přímo s penězi, zato je však téměř vždy spjata s časem, protože právě čas je hlavním neopakovatelným, avšak exaktně měřitelným, zdrojem (v jistých případech lze definovat hodnotu příležitosti i podle jiného neopakovatelného zdroje, například, pracujete-li někde, kde máte velkou šanci, že onemocníte chorobou z povolání, ať už je to silikóza nebo třeba syfilis, lze definovat, tu více, tu méně exaktně, i hodnotu příležitosti vašeho zdraví, i když je to trochu přitažené za vlasy). Nebo polopatičtěji - znáte určitě přísloví Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Zde nákladem příležitosti je právě ten vrabec a skutečný zisk z chyceného holuba je možno vyjádřit jako holub mínus vrabec (a samozřejmě, pakliže holuba nechytíte, máte reálnou ztrátu v hodnotě právě toho vrabce).

    A teď k tomu, co je a co není vidět. Vezměme si nejprve průměrnou romskou rodinu, pobírající sociální dávky. Ano, tato rodina skutečně vytváří nějakou agregátní poptávku po zboží a službách, která je vidět. Nuzné podmínky, způsobené absencí schopnosti hospodařit, jsou také vidět. Co není vidět, to je jednak fakt, že na nuznosti podmínek samotná změna množství do této rodiny dodaných finančních prostředků téměř nic nezmění. A zejména není vidět to, že pokud by taková rodina ze sociálních dávek živena nebyla, agregátní poptávka po zboží a službách (byť samozřejmě nikoli po identickém zboží a službách) by nezmizela, pouze by dotyčné statky poptávali ti, kdož nějaké hodnoty, které za uvedené statky mohou směnit, vyprodukovali. Toto pochopitelně platí i pro mezičlánek, tedy úředníky na finančním úřadě a na sociálním odboru radnice, i ti sice vytváří agregátní poptávku, ale nevytváří hodnoty a i tato poptávka se, nebudou-li prostředky toho, kdo hodnotu vyprodukoval, nedobrovolně přerozděleny, přesune ke zdroji, tedy k dotyčnému tvůrci hodnoty. Zdánlivě pro společnost, zdá se zatím, nula od nuly pojde, ale není tomu tak, neboť nebude-li onen tvůrce hodnoty živit romskou rodinu a úředníka, nezbyde ani romské rodině, ani úředníkovi po čase nic jiného, než také začít vytvářet hodnoty, které pak s někým může za jiné hodnoty směnit. To, co není vidět, jsou právě ty hodnoty, které osoby na sociálních dávkách a úředníci nevytvoří, zabývaje se namísto toho lelkováním či přerozdělováním - a to je také hodnota ztracené příležitosti celé společnosti.

    Může se zdát, že to není zase tak vážné a že si nějaký ten náklad příležitosti naše společnost může dovolit nést? Skutečně může? Podpora rodin z dětmi je takové politicky vděčné téma - a není to nic nového. Zkoušeli to nacisté, italští fašisté i komunisté, výsledky byly rozmanité, leč nikdy jednoznačně positivní. Benito Mussolini kupříkladu dopadl neslavně, ukázalo se totiž, že státní podpora rodin s dětmi musí být někým financována, konkrétně bezdětnými, kteří tak mohli jen mnohem komplikovaněji založit rodinu a porodnost tehdy díky existenci státní podpory porodnosti dokonce klesla!

    Uznávám, československým komunistům se baby boom vyprodukovat, k velké škodě oné generace, díky totálnímu ovládnutí a ostatně také vyčerpání ekonomiky, podařilo. Následky jsme viděli, vidíme a jejich nejhorší část ještě v budoucnu uvidíme. Škody, které komunistická podpora rodin s dětmi způsobila, nejsou malé - byly jimi (těmi škodami) přeplněné třídy školek a škol, po opadnutí vlny přeměňovaných na jiná zařízení, škodou onou podporou způsobenou je také nárůst poptávky po bydlení, tedy současná nemovitostní bublina a škodou bude nakonec i krach pensijního systému a vysoká poptávka po pečovatelských službách za nějakých třicet až padesát let. Nakonec na tom vydělají další - a světe, div se, slabší generace (tedy situace z Mussoliniho Itálie se opakuje, byť zpožděně až o generaci později), které zažijí vysokou poptávku po svých službách, tedy bude se moci, nebo přesněji bude se muset zvýšit cena jejich práce, zažijí stav, kdy na trhu s nemovitostmi bude převládat rostoucí nabídka nad klesající poptávkou atd. Škodlivost popopulační politiky pro ty děti samotné v budoucnu totiž, narozdíl od populistického přerozdělování a chvástání se politiků, jak moc lidem pomáhají, vidět není.

    Nicméně tento aspekt není zdaleka to jediné, co je na státem asistované reprodukci (jak ostatně státní propopulační politiku můžeme s klidným svědomím nazvat) navýsost škodlivé. Stát dává občanům vzkaz "Množte se, já se postarám". Sice správně to zní "já se za vaše tvrdě vydřené a pak uloupené peníze mizerně postarám", ale vliv tohoto vzkazu je nejsilnější u nejméně vzdělané a nejméně zaměstnatelné části populace (srovnej, čtenáři, ač je to samozřejmě zavádějící, množství dětí na jednu ženu u romského etnika a u bílé populace) a směrem vzhůru slábne. Jenže jablko obvykle nepadá daleko od stromu a tak šance, že z recidivistova syna bude opět recidivista, je přeci jen výrazně vyšší, než že se recidivista stane ze syna neurochirga. A naopak, šance, že dcera prostitutky bude opět prostitutkou, je výrazně vyšší, než že se z ní stane druhá Marie Curie-Sklodowská, kdežto potomci inteligentnější a odpovědnější části populace budou také v průměru odpovědnější a inteligentnější, byť to třeba nebude až tak dáno geny, ale výchovou. Romská matka, která nechá běhat v zimě děti bosé, je vidět. To, že se díky státem asistované reprodukci narodí méně dětí lidem na opačném konci společnosti, vidět tolik není. A to, že se díky státem asistované reprodukci nenarodí další geniální fyzik Einsteinova formátu, objevitel převratného léku formátu Flemmingova nebo vynálezce čistého spalovacího motoru, to není vidět už vůbec. Ono to ovšem zastánce sociálních výhod nemusí příliš trápit, protože jemu na tom, co bude za nějakých čtyřicet let, nemusí vůbec záležet. A dnes se díky tomu třeba opět nenarodil vynálezce Aldersonova pohonu.


    20.9.2007, Root



    Související články:
    Zákazem zakazovačů ku svobodě? (24.11.2015)
    Propaganda Finanční správy ČR (22.11.2015)
    Svoboda slova? (09.08.2015)
    Není anarchista jako anarchista (01.08.2015)
    Babiš, chčijící muž z lidu! (14.06.2015)
    O pedofilii a pedofilech (29.04.2015)
    Zóna a kyvadlo (25.10.2014)
    Posedlost absolutně bezpečným světem (18.10.2014)
    Dilema (02.10.2014)
    Senátorčina vyšpulená prdel; i to je demokracie! (27.09.2014)
    Zahalené muslimky v českých školách (27.08.2014)
    Rozevírání příjmových nůžek je špatné, protože je špatné (06.05.2014)
    Konflikt mezi účelem a principem (17.04.2014)
    Zakažte bazény, topí se v nich děti! (06.03.2014)
    Hodný, zlý a odpočívající (18.12.2013)
    Teď, když máte, co jste chtěli… (22.11.2013)
    Polemika s (ne)Svobodnými (23.10.2013)
    Skutečně potřebují památky státní ochranu? (08.08.2013)
    PR manipulátory ‒ aneb vakcína proti mediálním kampaním (24.06.2013)
    Definice pravice a levice (13.02.2013)
    Prachy (zatím) (bohužel) jsou... (09.09.2012)
    Světlé zítřky (26.02.2012)
    I'll cross the stream, I have a dream (08.12.2011)
    Dělostřelecká příprava (31.10.2011)
    Znárodnění člověka (04.10.2011)
    Zdanění hazardu (01.07.2011)
    Zroody a co s nimi (11.06.2011)
    Opravdu nechcete, aby vaše životy patřily vám? (19.05.2011)
    Pohádka o panu Novákovi a jeho krásném domku (02.03.2011)
    Jerry Pournelle: Poslední zkouška (02.09.2010)
    Rootova libertariánská prodlužovačka (18.01.2008)
    Proč tady hájíš zájmy velkokapitálu? (02.10.2007)
    Opravdu asociální rovná daň? (02.09.2007)
    Čeká nás povinné úrazové pojištění (07.08.2007)
    Krásný nový svět papírových peněz I. (28.05.2007)
    Мeждyнapoдный Дeнь Женщин (08.03.2007)
    Sportem ku národní rentě (06.02.2007)
    Sračka: Bowling for Columbine (05.11.2006)
    Analýza bolševismu v Čechách (19.03.2006)
    Že prý moderní otroctví (05.03.2006)
    O objektivismu (28.11.2005)
    Máme nižší daně, hurááááá! (26.10.2005)
    Jak na ně (02.10.2005)
    Letní zprávy (19.07.2005)
    Volební program (24.06.2005)
    Nacismus, křižovatky a vzestup světového zmrdstva (10.06.2005)
    Rootova reforma zastupitelské demokracie (30.01.2005)
    Filipika proti Vyzyvateli (16.01.2005)
    Proč to vlastně musíme změnit? (09.01.2005)
    Balada o pravicových a levicových lvech (09.01.2005)
    Sobec není blbec (14.12.2004)
    Co dělá levice špatně aneb proč socialismus nemůže fungovat (12.12.2004)

    [Akt. známka: 1,69] 1 2 3 4 5

    ( Celý článek | Autor: Root | Komentářů: 397 | Informační e-mailVytisknout článek )

    TOPlist

    Web site powered by phpRS V kodu tohoto webu byly pouzity casti z phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.